z 307 stránek
Titel
I
II
III
IV
V
VI
Praefatio
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
XXXIX
XL
Editio
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
Addenda
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
Regestae
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
Index documentorum
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
Index
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
Conspectus
267
Název:
Středověké listy ze Slovenska : (Jiráskovo Bratrstvo v dokumentech) : sbírka listů a listin, psaných jazykem národním / Acta medii aevi epistolaria necnon diplomatica ad Slovaciam pertinentia : Linguae et vitae Bohemoslavicae saec. XV. monumenta
Autor:
Chaloupecký, Václav
Rok vydání:
1937
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
307
Obsah:
- I: Titel
- VII: Praefatio
- 1: Editio
- 173: Addenda
- 188: Regestae
- 216: Index documentorum
- 236: Index
- 267: Conspectus
upravit
Strana I
STŘEDOVĚKÉ LISTY ZE SLOVENSKA SBÍRKA LISTŮ A LISTIN, PSANÝCH JAZYKEM NÁRODNÍM VYDAL VÁCLAV CHALOUPECKY 1937 BRATISLAVA—PRAHA
STŘEDOVĚKÉ LISTY ZE SLOVENSKA SBÍRKA LISTŮ A LISTIN, PSANÝCH JAZYKEM NÁRODNÍM VYDAL VÁCLAV CHALOUPECKY 1937 BRATISLAVA—PRAHA
Strana II
SLOVENSKÝ ARCHIV SBÍRKA PRAMENŮ K DĚJINÁM SLOVENSKA VYDÁVÁ UČENÁ SPOLEČNOST ŠAFAŘÍKOVA V BRATISLAVĚ A ČESKOSLOVENSKÝ STÁTNÍ ÚSTAV HISTORICKÝ V PRAZE SVAZEK I. 1937 NAKLADEM „MELANTRICHA“ A. S. PRAHA
SLOVENSKÝ ARCHIV SBÍRKA PRAMENŮ K DĚJINÁM SLOVENSKA VYDÁVÁ UČENÁ SPOLEČNOST ŠAFAŘÍKOVA V BRATISLAVĚ A ČESKOSLOVENSKÝ STÁTNÍ ÚSTAV HISTORICKÝ V PRAZE SVAZEK I. 1937 NAKLADEM „MELANTRICHA“ A. S. PRAHA
Strana III
Strana IV
Strana V
Strana VI
S podporou ministerstva školství a národní osvěty a země Slovenské
S podporou ministerstva školství a národní osvěty a země Slovenské
Strana VII
ÚVOD Tato kniha obsahuje sbírku středověkých listů a listin slovenských, psaných jazykem národním, t. j. spisovným jazykem, který ve středověku zapustil kořeny a byl všeobecně užíván ve všech zemích, osídlených kmeny národa českosloven- ského. I když nelze neuznati, že při formování spisovného jazyka národního náleží Čechám, zejména Praze, vůdčí postavení, jak je měla a si podržela Praha v našem kulturním životě už od století X., přece jen třeba na druhé straně vytknouti, že spisovný jazyk národní nebyl toliko dílem Prahy a Čechů, ale že se o spolupráci a účastenství v něm dělí, byť nikoli v stejné míře, všecka území našeho národa, že náš středověký jazyk spisovný vznikl a vytvořen byl spolu- prací a součinností Čech, Moravy, Slezska i Slovenska. Význam užívání národního jazyka na Slovensku. Pro pochopení tohoto zjevu mají památky středověkého písemnictví sloven- ského, které se tu z valné části po prvé vydávají tiskem, zajisté mimořádnou důležitost. Neboť ukazují a dokazují jasně a přesvědčivě jednotu našeho ná- rodního jazyka spisovného už od prvé polovice XV. století, i jeho tvárnost a přizpůsobivost též pro Slovensko. Na Slovensku stal se pokus od některých spisovatelů starších i novějších vyložiti vzni k jednotného našeho jazyka spisovného vlivy církev- ními. Tvrdilo se, a ojediněle tvrdí se dosud, avšak bez porozumění a náležitého pochopení tohoto zjevu, zejména s hlediska sociologického, že spisovná čeština na Slovensku je něčím obdobným, čím byla církevní slovanština v Rusku, jazyk po výtce bohoslužebný, kněžský a kostelní, skutečnému jazykovému životu země dosti cizí a vzdálený. Názor ten vznikl v době, kdy uplatnění se národního jazyka spisovného bývalo uváděno v souvislost s husitskou reformací. K tomuto pochybenému názoru přihlásil se nejnověji též Dr. L. Novák. Píše, že se staročeský jazyk dostal na Slovensko ,podporou pohybu husitského a potomnej reformácie, šírenej práve z historických krajín najčastejšie ludmi, ktorí sa prist ahovali“ na Slovensko, a spatřuje v něm jaksi cizokrajný průnik, VII
ÚVOD Tato kniha obsahuje sbírku středověkých listů a listin slovenských, psaných jazykem národním, t. j. spisovným jazykem, který ve středověku zapustil kořeny a byl všeobecně užíván ve všech zemích, osídlených kmeny národa českosloven- ského. I když nelze neuznati, že při formování spisovného jazyka národního náleží Čechám, zejména Praze, vůdčí postavení, jak je měla a si podržela Praha v našem kulturním životě už od století X., přece jen třeba na druhé straně vytknouti, že spisovný jazyk národní nebyl toliko dílem Prahy a Čechů, ale že se o spolupráci a účastenství v něm dělí, byť nikoli v stejné míře, všecka území našeho národa, že náš středověký jazyk spisovný vznikl a vytvořen byl spolu- prací a součinností Čech, Moravy, Slezska i Slovenska. Význam užívání národního jazyka na Slovensku. Pro pochopení tohoto zjevu mají památky středověkého písemnictví sloven- ského, které se tu z valné části po prvé vydávají tiskem, zajisté mimořádnou důležitost. Neboť ukazují a dokazují jasně a přesvědčivě jednotu našeho ná- rodního jazyka spisovného už od prvé polovice XV. století, i jeho tvárnost a přizpůsobivost též pro Slovensko. Na Slovensku stal se pokus od některých spisovatelů starších i novějších vyložiti vzni k jednotného našeho jazyka spisovného vlivy církev- ními. Tvrdilo se, a ojediněle tvrdí se dosud, avšak bez porozumění a náležitého pochopení tohoto zjevu, zejména s hlediska sociologického, že spisovná čeština na Slovensku je něčím obdobným, čím byla církevní slovanština v Rusku, jazyk po výtce bohoslužebný, kněžský a kostelní, skutečnému jazykovému životu země dosti cizí a vzdálený. Názor ten vznikl v době, kdy uplatnění se národního jazyka spisovného bývalo uváděno v souvislost s husitskou reformací. K tomuto pochybenému názoru přihlásil se nejnověji též Dr. L. Novák. Píše, že se staročeský jazyk dostal na Slovensko ,podporou pohybu husitského a potomnej reformácie, šírenej práve z historických krajín najčastejšie ludmi, ktorí sa prist ahovali“ na Slovensko, a spatřuje v něm jaksi cizokrajný průnik, VII
Strana VIII
byť ze strukturálně i geograficky nejbližší a dialekticky nejpříbuznější jazy- kové oblasti české. A v důsledku toho vyslovuje mínění, že jazyk, kterého se užívalo na Slovensku ku psaní rozmanitých písemností, nebyl pro Slováky XV. století jazykem národním, ale toliko jaksi vypůjčeným jazykem od nej- bližších jejich slovanských sousedů. „Moderným linguistickým názvoslovím povedané,“ zdůrazňuje L. Novák, „stará čeština bola na Slovensku j azy- kom celkom inej funkcie, ako boly domáce nárečia, jazykom často tej istej funkcie, ako bola (rozuměj pro Slováky) čiastočne nemčina a najdlhšie, pravda, latinčina“ a potom i maďarština. A znovu hlásí se k pojetí (byť linguisty popíranému), že s funkčního hlediska jazykového „staročeština" měla na Slovensku v XV. století asi podobný význam jako na Rusi, v Srbsku neb v Bulharsku církevní slovanština.1) Ale právě s hlediska funkce jazyka, jakožto dorozumívacího prostředku, třeba názor L. Nováka zavrhnouti jako veskrze mylný. Spisovný jazyk XV. sto- letí nebyl pro Slováky jazykem cizím, jako němčina neb latina, jazykem nesrozumitelným, jemuž se musili těžko učiti a jejž zpravidla nikdy dokonale neovládli, a k němuž obyčejně potřebovali tlumočníka, jazykem, jenž byl v jejich ústech nepružným a neohebným, v němž nedovedli tvořiti, ale toliko překládati do něho, co myšlenkově vyjadřovali vlastním jazykem národním; spisovný jazyk národní XV. století byl pro Slováky jazykem, který sami pokládali za vlastní, „slovenský“ (a nikoli již ve významu „slovanský“!), jehož užívali zpravidla ti, kdo němčiny neb latiny neznali, případně tenkráte, když němčina neb latina (svědecké výpovědi, rodinné dopisy!) nedovedla nahraditi funkci bezpro- středního slovného vyjádření. Proto právem poznamenává B. Mendl,2) že „užívání spisovného jazyka příbuzného místnímu nářečí jest v XV. století významným projevem národního sebeuvědomení“ a že „upírati pozdnímu, humanisticky ovlivněnému středověku pojem národa, byl by naprostý omyl“ Je tudíž názor, že by užívání spisovného jazyka národního na Slovensku bylo něčím analogickým, jako užívání církevní slovanštiny v Rusku, Bulharsku nebo Srbsku, právě s hlediska jazykové funkce veskrze pochybený. Nebyla to také církev a kostel, která byla průkopnicí užívání spisovného jazyka ná- rodního, ale kruhy laické, královská kancelář, rody panské, zemanské kurie, městské radnice, které se z psychologicky pochopitelných důvodů, podobně 1) Srv. Dr. L. Novák v recensi Knihy Žilinské, Slovenské Pohlady roč. 50. (1934), str. 692—697, 766—768, Slovo a slovesnost, ročník I. (1934) č I, Jazykovedné glosy k česko- slovenskej otázke, Turč. Sv. Martin 1935, str. 219 n. 2) B. Mendl v recensi Žilinské knihy v Českém časopise historickém, ročník XLI. (1935), str. 592. VIII
byť ze strukturálně i geograficky nejbližší a dialekticky nejpříbuznější jazy- kové oblasti české. A v důsledku toho vyslovuje mínění, že jazyk, kterého se užívalo na Slovensku ku psaní rozmanitých písemností, nebyl pro Slováky XV. století jazykem národním, ale toliko jaksi vypůjčeným jazykem od nej- bližších jejich slovanských sousedů. „Moderným linguistickým názvoslovím povedané,“ zdůrazňuje L. Novák, „stará čeština bola na Slovensku j azy- kom celkom inej funkcie, ako boly domáce nárečia, jazykom často tej istej funkcie, ako bola (rozuměj pro Slováky) čiastočne nemčina a najdlhšie, pravda, latinčina“ a potom i maďarština. A znovu hlásí se k pojetí (byť linguisty popíranému), že s funkčního hlediska jazykového „staročeština" měla na Slovensku v XV. století asi podobný význam jako na Rusi, v Srbsku neb v Bulharsku církevní slovanština.1) Ale právě s hlediska funkce jazyka, jakožto dorozumívacího prostředku, třeba názor L. Nováka zavrhnouti jako veskrze mylný. Spisovný jazyk XV. sto- letí nebyl pro Slováky jazykem cizím, jako němčina neb latina, jazykem nesrozumitelným, jemuž se musili těžko učiti a jejž zpravidla nikdy dokonale neovládli, a k němuž obyčejně potřebovali tlumočníka, jazykem, jenž byl v jejich ústech nepružným a neohebným, v němž nedovedli tvořiti, ale toliko překládati do něho, co myšlenkově vyjadřovali vlastním jazykem národním; spisovný jazyk národní XV. století byl pro Slováky jazykem, který sami pokládali za vlastní, „slovenský“ (a nikoli již ve významu „slovanský“!), jehož užívali zpravidla ti, kdo němčiny neb latiny neznali, případně tenkráte, když němčina neb latina (svědecké výpovědi, rodinné dopisy!) nedovedla nahraditi funkci bezpro- středního slovného vyjádření. Proto právem poznamenává B. Mendl,2) že „užívání spisovného jazyka příbuzného místnímu nářečí jest v XV. století významným projevem národního sebeuvědomení“ a že „upírati pozdnímu, humanisticky ovlivněnému středověku pojem národa, byl by naprostý omyl“ Je tudíž názor, že by užívání spisovného jazyka národního na Slovensku bylo něčím analogickým, jako užívání církevní slovanštiny v Rusku, Bulharsku nebo Srbsku, právě s hlediska jazykové funkce veskrze pochybený. Nebyla to také církev a kostel, která byla průkopnicí užívání spisovného jazyka ná- rodního, ale kruhy laické, královská kancelář, rody panské, zemanské kurie, městské radnice, které se z psychologicky pochopitelných důvodů, podobně 1) Srv. Dr. L. Novák v recensi Knihy Žilinské, Slovenské Pohlady roč. 50. (1934), str. 692—697, 766—768, Slovo a slovesnost, ročník I. (1934) č I, Jazykovedné glosy k česko- slovenskej otázke, Turč. Sv. Martin 1935, str. 219 n. 2) B. Mendl v recensi Žilinské knihy v Českém časopise historickém, ročník XLI. (1935), str. 592. VIII
Strana IX
jako jinde, emancipovaly z nadvlády církevní latiny neb měšťanské němčiny a počaly v svých písemnostech užívati jazyka laického, národního, na Slovensku Slováci svého jazyka mateřského, jak se v spisovné formě vytvářel pod vlivem literárních děl pražských. Názor výše zmíněný vznikl na Slovensku v době prostoduché adorace husitství, kterýžto směr vyznačuje obzvláště první období národního obrození na Slovensku na konci století XVIII. a na počátku století XIX. Obrozenci slovenští byli převahou evangelíci; a v husitství hledali netoliko kořen a počátek své víry, ale i své vzdělanosti a svého spisovného jazyka. Proto jim Husité a „bratříci“, zejména Jiskra z Brandýsa, byli zosobněním počátků evangelia a náboženské vzdělanosti, proto v nich viděli své duchovní předky a kulturní buditele. „Co Němcům Luther, to nám je Hus,“ vy- jádřil tuto slovenskou, nábožensko-obrozenskou filosofii v zkratce Jan Blahoslav Benedikti v listu Palackému roku 1819. A podobně dívali se na věc i jiní. Novější badání historické, na kritickém podkladě založené, ukazuje však jasně a nepochybně, že husitství nemělo na Slovensku po stránce náboženské vůbec většího ohlasu (je jistě charakteristické, že v našich písemnostech není takřka zmínky o náboženství!) a že si nábožensky Slovensko ve smyslu českém pod- maňuje teprve reformace luterská ve druhé polovici století XVI.3). Jazyková jednota československá, ať v nářečích, či v jazyku spisovném, nemá tudíž svůj základ v husitství, nýbrž je původu mnohem staršího. Nejstarší písemnosti slovenské, psané spisovným jazykem národním, jak už jsem se zmínil, jsou nehusitské, z doby před reformací i převahou rázu světského. Je z nich patrné, že ještě dříve, než si osvojila národní jazyk církev, která zůstala, až na vzácné výjimky, katolickou a přidržovala se latiny, užívalo se národního jazyka spisovného v značně rozsáhlé míře už v kruzích světských. Nejstarší památky náboženské literatury ze Slovenska v jazyce národním jsou, pokud mi známo, tyto: I. Píseň „Jezu Kriste, ščedrý kněže“, která se dochovala v rukopise kapi- tuly ostřihomské „na předposlední stránce mezi noty vpísaná písmem gotickým“ v mešním zpěvníku „Psalterium pro missis“. Je to stará píseň duchovní, jejíž složení se klade do počátku XIV. století (srv. J. Jakubec, Dějiny literatury české, Praha, 1929, I, str. 60), která už roku 1408 vyňata byla ze zákazu novějších písní církevních, jako starobylá a v našich kostelích užívaná (srv. tamže, str. 347 a Zd. Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu v Če- chách, Praha, 1904, str. 250 n.). V článku slovenského přispěvatele ve Světozoru, v příloze Slovenských Novin, Vídeň, 1855, str. 41, nadepsaném: „Píseň církevná ze 14. věku“, bohužel, nepraví se dosti jasně, že rukopis „gotickým písmem“ psaný pochází ze XIV. století a že je 3) Srv. Branislav Varsík: Husiti a reformácia na Slovensku, Bratislava, 1932 a mimo to i můj referát o knize J. Slávika, Dějiny zvolenského evanj. bratrstva a seniorátu, v Českém čas. hist. 1922, str. 444. IX
jako jinde, emancipovaly z nadvlády církevní latiny neb měšťanské němčiny a počaly v svých písemnostech užívati jazyka laického, národního, na Slovensku Slováci svého jazyka mateřského, jak se v spisovné formě vytvářel pod vlivem literárních děl pražských. Názor výše zmíněný vznikl na Slovensku v době prostoduché adorace husitství, kterýžto směr vyznačuje obzvláště první období národního obrození na Slovensku na konci století XVIII. a na počátku století XIX. Obrozenci slovenští byli převahou evangelíci; a v husitství hledali netoliko kořen a počátek své víry, ale i své vzdělanosti a svého spisovného jazyka. Proto jim Husité a „bratříci“, zejména Jiskra z Brandýsa, byli zosobněním počátků evangelia a náboženské vzdělanosti, proto v nich viděli své duchovní předky a kulturní buditele. „Co Němcům Luther, to nám je Hus,“ vy- jádřil tuto slovenskou, nábožensko-obrozenskou filosofii v zkratce Jan Blahoslav Benedikti v listu Palackému roku 1819. A podobně dívali se na věc i jiní. Novější badání historické, na kritickém podkladě založené, ukazuje však jasně a nepochybně, že husitství nemělo na Slovensku po stránce náboženské vůbec většího ohlasu (je jistě charakteristické, že v našich písemnostech není takřka zmínky o náboženství!) a že si nábožensky Slovensko ve smyslu českém pod- maňuje teprve reformace luterská ve druhé polovici století XVI.3). Jazyková jednota československá, ať v nářečích, či v jazyku spisovném, nemá tudíž svůj základ v husitství, nýbrž je původu mnohem staršího. Nejstarší písemnosti slovenské, psané spisovným jazykem národním, jak už jsem se zmínil, jsou nehusitské, z doby před reformací i převahou rázu světského. Je z nich patrné, že ještě dříve, než si osvojila národní jazyk církev, která zůstala, až na vzácné výjimky, katolickou a přidržovala se latiny, užívalo se národního jazyka spisovného v značně rozsáhlé míře už v kruzích světských. Nejstarší památky náboženské literatury ze Slovenska v jazyce národním jsou, pokud mi známo, tyto: I. Píseň „Jezu Kriste, ščedrý kněže“, která se dochovala v rukopise kapi- tuly ostřihomské „na předposlední stránce mezi noty vpísaná písmem gotickým“ v mešním zpěvníku „Psalterium pro missis“. Je to stará píseň duchovní, jejíž složení se klade do počátku XIV. století (srv. J. Jakubec, Dějiny literatury české, Praha, 1929, I, str. 60), která už roku 1408 vyňata byla ze zákazu novějších písní církevních, jako starobylá a v našich kostelích užívaná (srv. tamže, str. 347 a Zd. Nejedlý, Dějiny předhusitského zpěvu v Če- chách, Praha, 1904, str. 250 n.). V článku slovenského přispěvatele ve Světozoru, v příloze Slovenských Novin, Vídeň, 1855, str. 41, nadepsaném: „Píseň církevná ze 14. věku“, bohužel, nepraví se dosti jasně, že rukopis „gotickým písmem“ psaný pochází ze XIV. století a že je 3) Srv. Branislav Varsík: Husiti a reformácia na Slovensku, Bratislava, 1932 a mimo to i můj referát o knize J. Slávika, Dějiny zvolenského evanj. bratrstva a seniorátu, v Českém čas. hist. 1922, str. 444. IX
Strana X
slovenské provenience. Josef Jireček, Hymnologia bohemica, Praha, 1878, str. 89, udává, že zmíněný rukopis kapituly ostřihomské pochází ze století XV. V každém případě je však jasné, že píseň „Jezu Kriste“ byla na Slovensku (v diecési ostřihomské) známa a, ne-li dříve, od století X V. užívána. 2. Fragment glossovaného žaltáře, prý ze století XIV., který našel Pavel Bujnák a jejž otiskuje v svých Stručných dějinách československé literatury, Banská Štiavnica, 1923, str. 15. Bohužel není udáno, kde se rukopis nalézá a jaké je pro- venience. Je-li text správně datován a také správně opsán, některé tvary jazykové ukazovaly by na jisté provinciální zabarvení: na př. „ziwata“, „poviz nam“, „widilat sem“, „w nimz“ „obwinelj“, „hrob Kristussa“, „marzjey“. Tvary tyto blíží se však spíše nářečím polským než československým. 3. Bible skalická, která se chovala v knihovně Františkánů v Uherské Skalici a dostala se pak do Vlastivědného musea v Olomouci, kde je dosud. Obsahuje knihy Starého i Nového zákona, s předmluvou sv. Jeronyma ke každé knize a explicit: „Tyto knichy skonaly sú sě skze ruce Duchkowie v ten čtvrtek po svatém Františku léta tisicieho čtyřstého tridcátého třetieho“. Na konci textu Starého zákona poznamenáno, že rukopis byl psán „skrze ruce Duchka z Mníšku“. (Srv. Fr. Sasinek, Slovenský Letopis, Skalica, 11 (1877), str. 347. 4. Nový zákon z roku 1469. Byl původně v knihovně Pazmanea ve Vídni, odkud se dostal do Bratislavy. Byl znám již Dobrovskému, který podle sdělení ze Slo- venska podal o něm zprávu v Litterarisches Magazin, III (1787), str. 67. Nalézal se tehdy v knihovně generálního semináře v Bratislavě (proto také N. zákon prešpurský). O rukopise najdou se zmínky též v korespondenci Dobrovského. O témže rukopise psal i Ant. Berno- lák, Dissertatio philologico-critica de literis Slavorum 1787, str. 19, pozn. a Grammatica slavica, 1790, praefatio VII, pozn. O rukopise zmiňuje se Jungmann, Historie literatury české, 2. vyd., str. 93, III. č. 550 a také J. Hanuš, Dodavky a doplňky k Jungmannově Historii lit. čes. II (1871), str. 68. Rukopis dostal se pak spolu se seminářem do Trnavy, kde jej měl v rukou r. 1807 Jan Hollý. Z jeho pozůstalosti roku 1864 otiskl některé ukázky J. L. Bella v Radlinského Slovesnosti, II (1864), str. 412. Pak se dostal rukopis do soukromého majetku Losonczi Farkas Lajose, od něhož jej roku 1873 koupilo spolu s jinými rukopisy Národní museum v Pešti, kde je dosud pod sign. Cod. Mss. Boh. 26/ folio. Popis rukopisu podal Csontosi János, Magyar Könyvszemle I (1876), str. 187—188. Nejnověji o rukopise podal zprávu Dr. Ján Čaplovič v článku: Udajne slovenský preklad Nového zákona z r. 1469, v Slovenských Pohl'adech, XLVI (1930), str. 194— 195. V rukopise čte se tento explicit: „Dokonána jest řeč Nového zákona léta božieho tisícého čtyřistého šedesátého devátého a to u vigiljí svatého Jakuba, apoštola božieho, skrze ruce Waclawa, někdy u svatého Woytiecha přebývajícieho za mistra školnicho, jenž toho času mnoho nesnází bylo mezi lidmi, bojové velicí a mordové a faleš mezi penězi. Budiž bohu chvála, čest!“ Rukopis pokládán byl od některých za slovenský. Ale jak již Dobrovský správně rozpoznal („der Abschreiber war von St. Adalbert von Prag ... mithin zweifelsohne ein Böhme und kein Slowak“), je psán Čechem. Za informace o rukopise a jeho osudech děkuji kol. Frant. Ryšánkovi, řediteli slovanského semináře university Komenského, jenž mi dal k disposici i 5 fotografií s ukázkami písma ze všech čtyř evangelií. 5. Zlomek kázání z roku 1477—80 ze Spiše, který vydal Frant. Pastrnek pod názvem: Stará jazyková památka slovenská, Sborník filologický České akademie VII. (1922), str. 100—127. X
slovenské provenience. Josef Jireček, Hymnologia bohemica, Praha, 1878, str. 89, udává, že zmíněný rukopis kapituly ostřihomské pochází ze století XV. V každém případě je však jasné, že píseň „Jezu Kriste“ byla na Slovensku (v diecési ostřihomské) známa a, ne-li dříve, od století X V. užívána. 2. Fragment glossovaného žaltáře, prý ze století XIV., který našel Pavel Bujnák a jejž otiskuje v svých Stručných dějinách československé literatury, Banská Štiavnica, 1923, str. 15. Bohužel není udáno, kde se rukopis nalézá a jaké je pro- venience. Je-li text správně datován a také správně opsán, některé tvary jazykové ukazovaly by na jisté provinciální zabarvení: na př. „ziwata“, „poviz nam“, „widilat sem“, „w nimz“ „obwinelj“, „hrob Kristussa“, „marzjey“. Tvary tyto blíží se však spíše nářečím polským než československým. 3. Bible skalická, která se chovala v knihovně Františkánů v Uherské Skalici a dostala se pak do Vlastivědného musea v Olomouci, kde je dosud. Obsahuje knihy Starého i Nového zákona, s předmluvou sv. Jeronyma ke každé knize a explicit: „Tyto knichy skonaly sú sě skze ruce Duchkowie v ten čtvrtek po svatém Františku léta tisicieho čtyřstého tridcátého třetieho“. Na konci textu Starého zákona poznamenáno, že rukopis byl psán „skrze ruce Duchka z Mníšku“. (Srv. Fr. Sasinek, Slovenský Letopis, Skalica, 11 (1877), str. 347. 4. Nový zákon z roku 1469. Byl původně v knihovně Pazmanea ve Vídni, odkud se dostal do Bratislavy. Byl znám již Dobrovskému, který podle sdělení ze Slo- venska podal o něm zprávu v Litterarisches Magazin, III (1787), str. 67. Nalézal se tehdy v knihovně generálního semináře v Bratislavě (proto také N. zákon prešpurský). O rukopise najdou se zmínky též v korespondenci Dobrovského. O témže rukopise psal i Ant. Berno- lák, Dissertatio philologico-critica de literis Slavorum 1787, str. 19, pozn. a Grammatica slavica, 1790, praefatio VII, pozn. O rukopise zmiňuje se Jungmann, Historie literatury české, 2. vyd., str. 93, III. č. 550 a také J. Hanuš, Dodavky a doplňky k Jungmannově Historii lit. čes. II (1871), str. 68. Rukopis dostal se pak spolu se seminářem do Trnavy, kde jej měl v rukou r. 1807 Jan Hollý. Z jeho pozůstalosti roku 1864 otiskl některé ukázky J. L. Bella v Radlinského Slovesnosti, II (1864), str. 412. Pak se dostal rukopis do soukromého majetku Losonczi Farkas Lajose, od něhož jej roku 1873 koupilo spolu s jinými rukopisy Národní museum v Pešti, kde je dosud pod sign. Cod. Mss. Boh. 26/ folio. Popis rukopisu podal Csontosi János, Magyar Könyvszemle I (1876), str. 187—188. Nejnověji o rukopise podal zprávu Dr. Ján Čaplovič v článku: Udajne slovenský preklad Nového zákona z r. 1469, v Slovenských Pohl'adech, XLVI (1930), str. 194— 195. V rukopise čte se tento explicit: „Dokonána jest řeč Nového zákona léta božieho tisícého čtyřistého šedesátého devátého a to u vigiljí svatého Jakuba, apoštola božieho, skrze ruce Waclawa, někdy u svatého Woytiecha přebývajícieho za mistra školnicho, jenž toho času mnoho nesnází bylo mezi lidmi, bojové velicí a mordové a faleš mezi penězi. Budiž bohu chvála, čest!“ Rukopis pokládán byl od některých za slovenský. Ale jak již Dobrovský správně rozpoznal („der Abschreiber war von St. Adalbert von Prag ... mithin zweifelsohne ein Böhme und kein Slowak“), je psán Čechem. Za informace o rukopise a jeho osudech děkuji kol. Frant. Ryšánkovi, řediteli slovanského semináře university Komenského, jenž mi dal k disposici i 5 fotografií s ukázkami písma ze všech čtyř evangelií. 5. Zlomek kázání z roku 1477—80 ze Spiše, který vydal Frant. Pastrnek pod názvem: Stará jazyková památka slovenská, Sborník filologický České akademie VII. (1922), str. 100—127. X
Strana XI
V starší literatuře se přičítají k památkám slovenským i některé písemnosti ze století XIV., o nichž však novější práce filologické dokázaly, že památkami slovenskými nejsou. V tomto smyslu bývaly uváděny zejména Glossy Václava z Bzence, za- ného Bartošek, psané roku 1385, v rukopise kapitulní knihovny pražské sig. O. LIX., v Podlahově Soupise rukopisů kapituly pražské, II, Praha, 1922, č. 1643, str. 536—38. (Psal o nich A. V. Šembera, Dějiny řeči a literatury československé, 2. vyd., Vídeň, 1859, str. 90. Za první památku slovenskou prohlásil tyto glossy S. Czambel v knize „Príspevky k dejinám jazyka slovenského, Budapešť, 1887, str. 9, po něm pak Jaroslav Vlček, Dejiny literatury slovenskej, 2. vyd., Turč. Sv. Martin, 1923, str. 5 a Milan Hodža, Československý rozkol, Turč. Sv. Martin, 1920, str. 51.) Z téhož rukopisu byly jako slovenské uváděny Glossy Martina ze Strážnice v opise Bohemáře, prý asi z roku 1379. (Tak Václav Flajšhans, Náš jazyk mateřský, Praha, 1924, str. 204 až 206 a podrobněji v článku téhož autora Z dějin našich nářečí v Naší řeči VIII., 1924, str. 162 n.) Ale již roku 1914 ukázal Ant. Kašík (včlánku: Příspěvky k českému hlásko- sloví, Listy filologické, roč. 41, str. 340), že tato památka je původu moravského. S ním sou- hlasí pak též Miloš Weingart v cenné své studii: O nejstarších jazykových památkách slovenských, v Časopise pro moderní filologii, roč. XXI, 1935, též ve zvl. otisku str. 4—5. Kapitulní opis Bohemáře, psaný Martinem ze Strážnice, uveřejněn byl po prvé V. Hankou ve Sbírce nejdávnějších slovníků, Praha, 1833 a nověji vyexcerpovan byl V. Flajš- hansem v kritickém vydání staročeských slovníků: Klaret a jeho družina, Praha, 1926, I., str. 40. A také podle úsudku Miloše Weingarta I. c. str. 5. je zmíněný rukopis dílem písařů moravsko-slovenských, nikoli však „nejstarší památkou slovenskou“ ve vlastním smyslu slova. A poněvadž ani t. ř. Evangeliář Vídeňský, který býval prohlašován za památku „uherskoslovenskou“ (srv. též Weingart I. c. str. 5), nelze přičísti k památ- kám středověkého slovenského písemnictví, tím méně dvě listiny, které jako doklad z roku 1346 a z roku 1376 uvádí Milan Hodža (srv. níže nr. 209 a 210), neboť jsou to překlady latinských listin z doby mnohem pozdější, není až do počátku XV. století, jak správně též po- znamenává Mil. Weingart, „ani jedné písemné památky, která by obsahovala slova- kismy a mohla býti lokalisována na Slovensko“. Trojjazyčný žaltář latinsko-německo-polský z Popradu snad z r. 1394, o němž se zmiňuje Márki Sándor v své knize: Mária Magyarország királynéja 1370—1395, Budapest, 1885, str. 162 a z něhož je v téže knize ke str. 160 připojeno i faksimile, nelze rovněž pokládati za jazykovou památku slovenskou. Proto také název „bibličtina“ pro spisovný jazyk XV. století, kterého se na Slovensku v duchu evangelicko-romantického názoru dosud někdy užívá, je nevhodný; základem spisovného jazyka národního na Slovensku nebyla bible, jak se soudívalo dříve v duchu reformační teorie již výše zmíněné, ale laický jazyk veřejného života světského. Národního jazyka spisovného na Slovensku užívala v XV. století netoliko královská kancelář uherská (srv. níže číslo 10, 152, 170, 177, 180, 186, 187), ale i významní představitelé šlechty, kteří vládli rozsáhlými panstvími, hrady a zámky, jako byli na př. Petr Komorovský, hrabě liptovský a oravský (srv. níže číslo 95, 94, 165), Pankrác ze Svatého Mikuláše (srv. níže číslo 26, 33, 101), XI
V starší literatuře se přičítají k památkám slovenským i některé písemnosti ze století XIV., o nichž však novější práce filologické dokázaly, že památkami slovenskými nejsou. V tomto smyslu bývaly uváděny zejména Glossy Václava z Bzence, za- ného Bartošek, psané roku 1385, v rukopise kapitulní knihovny pražské sig. O. LIX., v Podlahově Soupise rukopisů kapituly pražské, II, Praha, 1922, č. 1643, str. 536—38. (Psal o nich A. V. Šembera, Dějiny řeči a literatury československé, 2. vyd., Vídeň, 1859, str. 90. Za první památku slovenskou prohlásil tyto glossy S. Czambel v knize „Príspevky k dejinám jazyka slovenského, Budapešť, 1887, str. 9, po něm pak Jaroslav Vlček, Dejiny literatury slovenskej, 2. vyd., Turč. Sv. Martin, 1923, str. 5 a Milan Hodža, Československý rozkol, Turč. Sv. Martin, 1920, str. 51.) Z téhož rukopisu byly jako slovenské uváděny Glossy Martina ze Strážnice v opise Bohemáře, prý asi z roku 1379. (Tak Václav Flajšhans, Náš jazyk mateřský, Praha, 1924, str. 204 až 206 a podrobněji v článku téhož autora Z dějin našich nářečí v Naší řeči VIII., 1924, str. 162 n.) Ale již roku 1914 ukázal Ant. Kašík (včlánku: Příspěvky k českému hlásko- sloví, Listy filologické, roč. 41, str. 340), že tato památka je původu moravského. S ním sou- hlasí pak též Miloš Weingart v cenné své studii: O nejstarších jazykových památkách slovenských, v Časopise pro moderní filologii, roč. XXI, 1935, též ve zvl. otisku str. 4—5. Kapitulní opis Bohemáře, psaný Martinem ze Strážnice, uveřejněn byl po prvé V. Hankou ve Sbírce nejdávnějších slovníků, Praha, 1833 a nověji vyexcerpovan byl V. Flajš- hansem v kritickém vydání staročeských slovníků: Klaret a jeho družina, Praha, 1926, I., str. 40. A také podle úsudku Miloše Weingarta I. c. str. 5. je zmíněný rukopis dílem písařů moravsko-slovenských, nikoli však „nejstarší památkou slovenskou“ ve vlastním smyslu slova. A poněvadž ani t. ř. Evangeliář Vídeňský, který býval prohlašován za památku „uherskoslovenskou“ (srv. též Weingart I. c. str. 5), nelze přičísti k památ- kám středověkého slovenského písemnictví, tím méně dvě listiny, které jako doklad z roku 1346 a z roku 1376 uvádí Milan Hodža (srv. níže nr. 209 a 210), neboť jsou to překlady latinských listin z doby mnohem pozdější, není až do počátku XV. století, jak správně též po- znamenává Mil. Weingart, „ani jedné písemné památky, která by obsahovala slova- kismy a mohla býti lokalisována na Slovensko“. Trojjazyčný žaltář latinsko-německo-polský z Popradu snad z r. 1394, o němž se zmiňuje Márki Sándor v své knize: Mária Magyarország királynéja 1370—1395, Budapest, 1885, str. 162 a z něhož je v téže knize ke str. 160 připojeno i faksimile, nelze rovněž pokládati za jazykovou památku slovenskou. Proto také název „bibličtina“ pro spisovný jazyk XV. století, kterého se na Slovensku v duchu evangelicko-romantického názoru dosud někdy užívá, je nevhodný; základem spisovného jazyka národního na Slovensku nebyla bible, jak se soudívalo dříve v duchu reformační teorie již výše zmíněné, ale laický jazyk veřejného života světského. Národního jazyka spisovného na Slovensku užívala v XV. století netoliko královská kancelář uherská (srv. níže číslo 10, 152, 170, 177, 180, 186, 187), ale i významní představitelé šlechty, kteří vládli rozsáhlými panstvími, hrady a zámky, jako byli na př. Petr Komorovský, hrabě liptovský a oravský (srv. níže číslo 95, 94, 165), Pankrác ze Svatého Mikuláše (srv. níže číslo 26, 33, 101), XI
Strana XII
Blažek, Ladislav a Václav z Podmanína (srv. níže číslo 134, 144, 147, 178, 180, 182), Menhart z Slopného a z Vršatce (srv. níže číslo 160), Stibor ze Stibořic a z Beckova (srv. níže číslo 5), Hanuš a Petr, hrabata od Svatého Jiří a z Pezinku (srv. níže číslo 111, 180), podobně jako příslušníci slovenského zemanstva, na př. Václav z Hatné (srv. č. 8), Mikuláš z Krušovec (srv. č. 8), Jan a Zalejša z Lubně (srv. č. 45), Tomek z Ozepova (srv. č. 47), Petr Axamit z Kosova (srv. č. 97), Lacek z Rudiny (srv. č. 161), Mikuláš ze Santova (srv. č. 169, 173, 176), Petr a Tomek ze Snakova (srv. č, 46), Jakub Tele z Paňova (srv. číslo 66, 67, 73, 109), a také drobní žoldnéři rozma- nitého stavu, kterým válečný neklid dával naději na zbohatnutí, jako na př. Janek z Uherské Skalice (srv. číslo 39), Amátoš Kabát z Sedmilip (srv. číslo 42), Lorek z Dimburka (srv. číslo 38), Petráš (srv. číslo 4), Petřík (srv. číslo 58), Jan Šilhavý ze Strážnice (srv. číslo 14), ano i dobrodruzi a lupiči na slovenském východě (srv. číslo 153, 206); užívali ho při písemném styku se svým slovenským i neslovenským okolím netoliko muži, ale i ženy (srv. číslo 15, 35). Příklad aristokratických i zemanských kruhů slovenských, pro které se národní jazyk stal v XV. století vpravdě jazykem kulturním, působil nepo- chybně přitažlivě i na nižší třídy společenské, zejména na města, ač nebyla-li tato získána přímým stykem s Prahou, když synové bohatých měšťanů sloven- ských hledali a našli vzdělání na její slavné a v XV. století již zcela české universitě, kteří národního ducha v písemných projevech šířili pak dále i po svém návratu na Slovensko. Řada měst slovenských v století XV. poslovenštila se netoliko přirozeným svým vývojem sociálním a hospodářským, ale své národní uvědomení dávala najevo i navenek tím, že užívala národního jazyka spisovného k rozmanitým zápisům právním, v listinách a listech i v každo- denním životě. Doklady toho máme jak ze slovenského západu, sousedícího s Moravou, tak i ze Slovenského východu. Tak na př. Bardejov (srv. číslo 85), Velká Bytča (srv. číslo 179), Čachtice (srv. číslo 34), Krupina (srv. číslo 103), Kysucké Nové Mesto (srv. číslo 159), Rajec (srv. číslo 160, 183), Trenčín (srv. číslo 124, 156), Trnava (srv. číslo 187, 188), Varín (srv. číslo 185), Žilina (srv. číslo 149) a více dokladů v Knize Žilinské. Užívání národního jazyka spisovného v městském životě jeví se také v té skutečnosti, že panstvo české, moravské neb slovenské a také i města bez rozpaků se v svých listech, národním jazykem psaných, obracejí na města slovenská, ať byla ještě německá (jako na př. Bratislava, Košice, Bardejov a j.), či se již národně přerodila. Ze Slovenska proniká pak užívání národního jazyka v písemnictví na slovenský východ, na Podkarpatskou Rus i do sousední Haliče (srv. níže XII
Blažek, Ladislav a Václav z Podmanína (srv. níže číslo 134, 144, 147, 178, 180, 182), Menhart z Slopného a z Vršatce (srv. níže číslo 160), Stibor ze Stibořic a z Beckova (srv. níže číslo 5), Hanuš a Petr, hrabata od Svatého Jiří a z Pezinku (srv. níže číslo 111, 180), podobně jako příslušníci slovenského zemanstva, na př. Václav z Hatné (srv. č. 8), Mikuláš z Krušovec (srv. č. 8), Jan a Zalejša z Lubně (srv. č. 45), Tomek z Ozepova (srv. č. 47), Petr Axamit z Kosova (srv. č. 97), Lacek z Rudiny (srv. č. 161), Mikuláš ze Santova (srv. č. 169, 173, 176), Petr a Tomek ze Snakova (srv. č, 46), Jakub Tele z Paňova (srv. číslo 66, 67, 73, 109), a také drobní žoldnéři rozma- nitého stavu, kterým válečný neklid dával naději na zbohatnutí, jako na př. Janek z Uherské Skalice (srv. číslo 39), Amátoš Kabát z Sedmilip (srv. číslo 42), Lorek z Dimburka (srv. číslo 38), Petráš (srv. číslo 4), Petřík (srv. číslo 58), Jan Šilhavý ze Strážnice (srv. číslo 14), ano i dobrodruzi a lupiči na slovenském východě (srv. číslo 153, 206); užívali ho při písemném styku se svým slovenským i neslovenským okolím netoliko muži, ale i ženy (srv. číslo 15, 35). Příklad aristokratických i zemanských kruhů slovenských, pro které se národní jazyk stal v XV. století vpravdě jazykem kulturním, působil nepo- chybně přitažlivě i na nižší třídy společenské, zejména na města, ač nebyla-li tato získána přímým stykem s Prahou, když synové bohatých měšťanů sloven- ských hledali a našli vzdělání na její slavné a v XV. století již zcela české universitě, kteří národního ducha v písemných projevech šířili pak dále i po svém návratu na Slovensko. Řada měst slovenských v století XV. poslovenštila se netoliko přirozeným svým vývojem sociálním a hospodářským, ale své národní uvědomení dávala najevo i navenek tím, že užívala národního jazyka spisovného k rozmanitým zápisům právním, v listinách a listech i v každo- denním životě. Doklady toho máme jak ze slovenského západu, sousedícího s Moravou, tak i ze Slovenského východu. Tak na př. Bardejov (srv. číslo 85), Velká Bytča (srv. číslo 179), Čachtice (srv. číslo 34), Krupina (srv. číslo 103), Kysucké Nové Mesto (srv. číslo 159), Rajec (srv. číslo 160, 183), Trenčín (srv. číslo 124, 156), Trnava (srv. číslo 187, 188), Varín (srv. číslo 185), Žilina (srv. číslo 149) a více dokladů v Knize Žilinské. Užívání národního jazyka spisovného v městském životě jeví se také v té skutečnosti, že panstvo české, moravské neb slovenské a také i města bez rozpaků se v svých listech, národním jazykem psaných, obracejí na města slovenská, ať byla ještě německá (jako na př. Bratislava, Košice, Bardejov a j.), či se již národně přerodila. Ze Slovenska proniká pak užívání národního jazyka v písemnictví na slovenský východ, na Podkarpatskou Rus i do sousední Haliče (srv. níže XII
Strana XIII
číslo 45, 153, 203—206, 23, 32, 42, 65, 195—202), kam přinášeli tuto novotu netoliko čeští žoldnéři z vojenských bratrstev ve službách Jiskrových neb Axami- tových, ale i slovenští zemané, kteří hledali v řemesle válečném zaměstnání a obživu, jako byli na př. Pivko, Porubský, Bazovský a jiní. (Srv. str. XXVI, XXVIII a č. 195—202.) Jan Jiskra z Brandýsa a jeho váleční předchůdci i ná- sledovníci na Slovensku užívají v svých písemnostech národního jazyka spisovné- ho velmi často tak, jak se stala věc již tou dobou všeobecným obyčejem v Čechách a na Moravě. Jiskrovi kapitáni a válečníci pokládají za věc prostou a logickou, aby při písemném styku se svým slovenským okolím neužívali latiny neb němčiny, ale jazyka oběma stranám přirozeného, v němž se vyjadřovali bez nesnází a krko- lomných obratů stylistických, jak bylo tomu, když psali po německu anebo po latinsku. Němčina Čechů, Moravanů a Slováků, jež se nám dochovala v pí- semnostech archivů na Slovensku z XV. století, je nejen jazykově velice těžko- pádná, ale bez podložení pomyslné osnovy v jazyku přirozeném a národním často téměř nesrozumitelná. Nejinak pak bývá tomu též s latinou, pokud její text nebyl přetvořen stylistickou rukou zkušenějšího písaře. Národního jazyka užívalo se tudíž na Slovensku dávno před jeho uvedením do církví za reformace, a to, jak v písemnostech povahy veřejnoprávní, tak i v písemnostech soukromoprávních, v listinách, korespondencích, v životě společenském i právním. Při tom třeba pak dobře uvážiti i tu okolnost, že to, co se nám dochovalo, jsou v podstatě toliko trosky skutečného života, který po této stránce byl mnohem plnějším a bohatějším. Příkladem může nám býti Žilina. O ní víme celkem bezpečně, že od polovice XV. století celý její život byl proniknut již probuzeným životem národním a že všecky téměř písemnosti města a měšťanů žilinských byly v tomto jazyku psány, jak věc dobře vysvítá z celého obsahu Knihy Žilinské. Naproti tomu z listin a listů žilinských, které jsou psány jazykem národním, zachovala se nám toliko jediná z roku 1472 (srv. níže číslo 149), ač v Žilině se psalo po slovensku už pravidlem od let čtyřicátých XV. století a v samotné Knize Žilinské je národním jazykem psaných zápisů více než padesát. S tohoto hlediska musíme posuzovati i pí- semnosti jednotlivých magnátů slovenských, zemanů a měst a uvědomiti si, že počet skutečně slovenskými osobnostmi v století XV. vydaných listin v jazyce národním dosáhl nikoli několika set, ale snad několika tisíc písemností. Jestliže se od Vaňka z Rachmanova zachovalo v archivu města Bratislavy z roku 1460 šest listin neb listů, psaných vesměs rukou jednoho písaře, je zřejmé, že Vaněk z Rachmanova během svého působení v okolí Bratislavy dal jich napsati desítky, ano snad sta. A podobně mohli bychom souditi o jiných vydavatelích listin a listů ze Slovenska. Z památek dochovaných je patrné, že XIII
číslo 45, 153, 203—206, 23, 32, 42, 65, 195—202), kam přinášeli tuto novotu netoliko čeští žoldnéři z vojenských bratrstev ve službách Jiskrových neb Axami- tových, ale i slovenští zemané, kteří hledali v řemesle válečném zaměstnání a obživu, jako byli na př. Pivko, Porubský, Bazovský a jiní. (Srv. str. XXVI, XXVIII a č. 195—202.) Jan Jiskra z Brandýsa a jeho váleční předchůdci i ná- sledovníci na Slovensku užívají v svých písemnostech národního jazyka spisovné- ho velmi často tak, jak se stala věc již tou dobou všeobecným obyčejem v Čechách a na Moravě. Jiskrovi kapitáni a válečníci pokládají za věc prostou a logickou, aby při písemném styku se svým slovenským okolím neužívali latiny neb němčiny, ale jazyka oběma stranám přirozeného, v němž se vyjadřovali bez nesnází a krko- lomných obratů stylistických, jak bylo tomu, když psali po německu anebo po latinsku. Němčina Čechů, Moravanů a Slováků, jež se nám dochovala v pí- semnostech archivů na Slovensku z XV. století, je nejen jazykově velice těžko- pádná, ale bez podložení pomyslné osnovy v jazyku přirozeném a národním často téměř nesrozumitelná. Nejinak pak bývá tomu též s latinou, pokud její text nebyl přetvořen stylistickou rukou zkušenějšího písaře. Národního jazyka užívalo se tudíž na Slovensku dávno před jeho uvedením do církví za reformace, a to, jak v písemnostech povahy veřejnoprávní, tak i v písemnostech soukromoprávních, v listinách, korespondencích, v životě společenském i právním. Při tom třeba pak dobře uvážiti i tu okolnost, že to, co se nám dochovalo, jsou v podstatě toliko trosky skutečného života, který po této stránce byl mnohem plnějším a bohatějším. Příkladem může nám býti Žilina. O ní víme celkem bezpečně, že od polovice XV. století celý její život byl proniknut již probuzeným životem národním a že všecky téměř písemnosti města a měšťanů žilinských byly v tomto jazyku psány, jak věc dobře vysvítá z celého obsahu Knihy Žilinské. Naproti tomu z listin a listů žilinských, které jsou psány jazykem národním, zachovala se nám toliko jediná z roku 1472 (srv. níže číslo 149), ač v Žilině se psalo po slovensku už pravidlem od let čtyřicátých XV. století a v samotné Knize Žilinské je národním jazykem psaných zápisů více než padesát. S tohoto hlediska musíme posuzovati i pí- semnosti jednotlivých magnátů slovenských, zemanů a měst a uvědomiti si, že počet skutečně slovenskými osobnostmi v století XV. vydaných listin v jazyce národním dosáhl nikoli několika set, ale snad několika tisíc písemností. Jestliže se od Vaňka z Rachmanova zachovalo v archivu města Bratislavy z roku 1460 šest listin neb listů, psaných vesměs rukou jednoho písaře, je zřejmé, že Vaněk z Rachmanova během svého působení v okolí Bratislavy dal jich napsati desítky, ano snad sta. A podobně mohli bychom souditi o jiných vydavatelích listin a listů ze Slovenska. Z památek dochovaných je patrné, že XIII
Strana XIV
bohatí šlechtici i města měli svou kancelář, kterou jistě nevydržovali zbůhdarma. V těchto kancelářích působili stejně Češi neb Moravané v službách Slováků, jako zase Slováci v službách Čechů. Tomuto všeobecnému vžití a rozšíření národního jazyka na Slovensku, jehož počátky sahají nejen do prvých desetiletí století XV., ale nepochybně už do konce století XIV., ač památky zachované jsou až z druhé čtvrti století XV., nasvědčuje také skutečnost, že tento jazyk zván byl na Slovensku jazy- kem „přirozeným“, „domácím“, „lingua vernacula“, „lingua slavica“, „jazykem slovenským“, podobně jako se na sousední Moravě zve národní jazyk dosti často jazykem „moravským“. Byla to ovšem tehdejší spisovná čeština (neb českoslovenština), kterou však v duchu doby a jejího názoru možno stejně dobře označiti jako spisovný jazyk slovenský neb moravský neb český, aneb spisovný jazyk národní Čechů, Moravanů i Slováků. Pravda, do spisovného jazyka národního proniká tu více, jinde méně, i jazyk prostonárodní, místní nářečí. Děje se tak stejně v Čechách, jako na Moravě, ve Slezsku, tak i na Slovensku. Ale tento zjev není snad nějakým odbojem proti konstituujícímu se kanonu spisovného jazyka národního, nýbrž spíše zřejmým důkazem spolupráce jednotlivých krajů a území našeho národa na společném spisovném jazyce národním a svědectvím i pro národní uvědomění slovenské, které se takto projevuje aspoň na poli jazyka a na poli v národním jazyce vytvořených kulturních hodnot, když politické poměry stály od samého počátku století XI. vzrůstu celonárodní myšlenky ve smyslu státním do jisté míry v cestě. Spisovný jazyk, je-li skutečně spisovným jazykem, to jest písem- ným dorozumívacím prostředkem pro větší kolektivum na vyšší kulturní úrovní stojících vzdělanců, je v poměru k nářečí, k dialektu vždy čímsi nezvyklým i poněkud cizím. Věc je dána funkcí a přirozeným určením jazyka spisovného a dialektu; povaha tohoto je lokálně omezenější a soustřeďuje se zpravidla na věci a pojmy konkretní, na které možno takřka ukázati. Naproti tomu jazyk spisovný, vedle souboru pojmů konkretních, obsahuje i pojmy abstraktní, jejichž pochopení na základě pouhého písemného sdělení a jím vzbuzené obrazivosti působí vždy jisté potíže anebo i zdání jazykové odlišnosti neb cizoty. Jde však o to, zda spisovný jazyk je tvořen podle týchž, byť podvědomých, zákonů a směrnic, jako nářečí, a zda je užíván v jazykových oblastech, jejichž jazyková a strukturální základna je s jeho podstatou shodná či rozdílná.4) 4) Vytvoří-li se v jedné strukturálně jednotné oblasti jazykové jeden neb více jazyků spi- sovných, je to spíše otázkou národní a kulturní discipliny, často ohlasem rozmanitých vlivů vnějších, náboženských, politických, skutečné neb domnělé potřeby, nikoli však vlastní jazykové logiky a zákonitosti. XIV
bohatí šlechtici i města měli svou kancelář, kterou jistě nevydržovali zbůhdarma. V těchto kancelářích působili stejně Češi neb Moravané v službách Slováků, jako zase Slováci v službách Čechů. Tomuto všeobecnému vžití a rozšíření národního jazyka na Slovensku, jehož počátky sahají nejen do prvých desetiletí století XV., ale nepochybně už do konce století XIV., ač památky zachované jsou až z druhé čtvrti století XV., nasvědčuje také skutečnost, že tento jazyk zván byl na Slovensku jazy- kem „přirozeným“, „domácím“, „lingua vernacula“, „lingua slavica“, „jazykem slovenským“, podobně jako se na sousední Moravě zve národní jazyk dosti často jazykem „moravským“. Byla to ovšem tehdejší spisovná čeština (neb českoslovenština), kterou však v duchu doby a jejího názoru možno stejně dobře označiti jako spisovný jazyk slovenský neb moravský neb český, aneb spisovný jazyk národní Čechů, Moravanů i Slováků. Pravda, do spisovného jazyka národního proniká tu více, jinde méně, i jazyk prostonárodní, místní nářečí. Děje se tak stejně v Čechách, jako na Moravě, ve Slezsku, tak i na Slovensku. Ale tento zjev není snad nějakým odbojem proti konstituujícímu se kanonu spisovného jazyka národního, nýbrž spíše zřejmým důkazem spolupráce jednotlivých krajů a území našeho národa na společném spisovném jazyce národním a svědectvím i pro národní uvědomění slovenské, které se takto projevuje aspoň na poli jazyka a na poli v národním jazyce vytvořených kulturních hodnot, když politické poměry stály od samého počátku století XI. vzrůstu celonárodní myšlenky ve smyslu státním do jisté míry v cestě. Spisovný jazyk, je-li skutečně spisovným jazykem, to jest písem- ným dorozumívacím prostředkem pro větší kolektivum na vyšší kulturní úrovní stojících vzdělanců, je v poměru k nářečí, k dialektu vždy čímsi nezvyklým i poněkud cizím. Věc je dána funkcí a přirozeným určením jazyka spisovného a dialektu; povaha tohoto je lokálně omezenější a soustřeďuje se zpravidla na věci a pojmy konkretní, na které možno takřka ukázati. Naproti tomu jazyk spisovný, vedle souboru pojmů konkretních, obsahuje i pojmy abstraktní, jejichž pochopení na základě pouhého písemného sdělení a jím vzbuzené obrazivosti působí vždy jisté potíže anebo i zdání jazykové odlišnosti neb cizoty. Jde však o to, zda spisovný jazyk je tvořen podle týchž, byť podvědomých, zákonů a směrnic, jako nářečí, a zda je užíván v jazykových oblastech, jejichž jazyková a strukturální základna je s jeho podstatou shodná či rozdílná.4) 4) Vytvoří-li se v jedné strukturálně jednotné oblasti jazykové jeden neb více jazyků spi- sovných, je to spíše otázkou národní a kulturní discipliny, často ohlasem rozmanitých vlivů vnějších, náboženských, politických, skutečné neb domnělé potřeby, nikoli však vlastní jazykové logiky a zákonitosti. XIV
Strana XV
A tu již Dobrovský správně rozpoznal, že všecka nářečí v Čechách, na Mo- ravě i na Slovensku splývají v jeden jazykový celek („so fließt das alte Böh- mische mit dem Slowakischen zu einer Mundart zusammen“), a po Dobrovském k stejnému názoru přišli i jiní významní jazykozpytci domácí i cizí. A také nejnovější dílo vědecké, Trávníčkova Historická mluvnice československá, rozumí jazykem československým „všecka slovanská nářečí, která se odlišují jistými význačnými znaky od ostatních slovanských nářečí, polských, lužic- kých a j. a kterými se mluví hlavně v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku“. Po uvážení pak rozmanitých nářečových zvláštností slovenských, všeho toho, co slovenská nářečí různilo neb různí od nářečí českých, moravských i slezských, dospívá k závěru, že „nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že je slovenština jazykový útvar geneticky . . . a také v svém vývoji totožný s češti- nou, že s ní tvoří jeden celek, nazývaný jazyk československý“.5) Tyto poznatky novodobého, se slovenskými jazykovými poměry dobře obeznámeného jazyko- zpytce, činí nám srozumitelnou skutečnost, historicky bohatě ověřenou, proč se náš středověký jazyk spisovný stal tak snadno a rychle v století XV., a snad už na konci století XIV., spisovným jazykem národním i na Slovensku. A že byl to právě genetický a strukturální základ našeho středověkého jazyka spisovného a nářečí českých, moravských i slovenských, který jinak dosti ob- tížný proces přelití živého slova ve formu literární podstatně usnadnil a dal mu jeho přirozené hranice. Pro vytvoře nínašeho spisovného jazyka je velmi poučné, jak se zcela jinak tytéž kulturní vlivy, které působily na Slovensko, uplatnily v útvaru polském, strukturou nám nejbližší. Působily sice rovněž podmanivě, avšak bez pro- nikavějšího ovládnutí, jak tomu bylo v oblasti slovenské. Poznatky novodobé jazykovědy vlastně nám jen vysvětlují, proč Slováci, nikoli však Poláci, mohli ve středověku i později pokládati spisovný náš jazyk národní za svůj vlastní, za „slovenský“ a „přirozený“ a od starodávna domácí, „lingua vernacula“.6) Toto uplatnění přirozených poměrů jazykových, pokud se týče vytvoření národního jazyka spísovného, bylo podstatně asi usnadněno i tím, že si Slo- vensko v XV. století, dosud valně nedotčené valašskou kolonisací, zachovalo etnickou i jazykovou jednotu s Moravou i Čechami. Neboť pronikání valašské 5) Frant. Trávníček, Historická mluvnice československá, Praha, 1935, zejména § 1, 7—I1. 6) Srv. V. Chaloupecký: Kniha Žilinská, Bratislava, 1934, str. 16. Jde tu o pře- klad německého „windisch“; pro správné porozumění třeba srovnati též překlad téhož textu z Roudnice neb z Litoměřic v severních Čechách, kde slovo je vyjádřeno pojmem Srb, srbský. (Tamže, str. XXXIX. — Mimo to srv. dva pozoruhodné články Branislava Var- XV
A tu již Dobrovský správně rozpoznal, že všecka nářečí v Čechách, na Mo- ravě i na Slovensku splývají v jeden jazykový celek („so fließt das alte Böh- mische mit dem Slowakischen zu einer Mundart zusammen“), a po Dobrovském k stejnému názoru přišli i jiní významní jazykozpytci domácí i cizí. A také nejnovější dílo vědecké, Trávníčkova Historická mluvnice československá, rozumí jazykem československým „všecka slovanská nářečí, která se odlišují jistými význačnými znaky od ostatních slovanských nářečí, polských, lužic- kých a j. a kterými se mluví hlavně v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku“. Po uvážení pak rozmanitých nářečových zvláštností slovenských, všeho toho, co slovenská nářečí různilo neb různí od nářečí českých, moravských i slezských, dospívá k závěru, že „nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že je slovenština jazykový útvar geneticky . . . a také v svém vývoji totožný s češti- nou, že s ní tvoří jeden celek, nazývaný jazyk československý“.5) Tyto poznatky novodobého, se slovenskými jazykovými poměry dobře obeznámeného jazyko- zpytce, činí nám srozumitelnou skutečnost, historicky bohatě ověřenou, proč se náš středověký jazyk spisovný stal tak snadno a rychle v století XV., a snad už na konci století XIV., spisovným jazykem národním i na Slovensku. A že byl to právě genetický a strukturální základ našeho středověkého jazyka spisovného a nářečí českých, moravských i slovenských, který jinak dosti ob- tížný proces přelití živého slova ve formu literární podstatně usnadnil a dal mu jeho přirozené hranice. Pro vytvoře nínašeho spisovného jazyka je velmi poučné, jak se zcela jinak tytéž kulturní vlivy, které působily na Slovensko, uplatnily v útvaru polském, strukturou nám nejbližší. Působily sice rovněž podmanivě, avšak bez pro- nikavějšího ovládnutí, jak tomu bylo v oblasti slovenské. Poznatky novodobé jazykovědy vlastně nám jen vysvětlují, proč Slováci, nikoli však Poláci, mohli ve středověku i později pokládati spisovný náš jazyk národní za svůj vlastní, za „slovenský“ a „přirozený“ a od starodávna domácí, „lingua vernacula“.6) Toto uplatnění přirozených poměrů jazykových, pokud se týče vytvoření národního jazyka spísovného, bylo podstatně asi usnadněno i tím, že si Slo- vensko v XV. století, dosud valně nedotčené valašskou kolonisací, zachovalo etnickou i jazykovou jednotu s Moravou i Čechami. Neboť pronikání valašské 5) Frant. Trávníček, Historická mluvnice československá, Praha, 1935, zejména § 1, 7—I1. 6) Srv. V. Chaloupecký: Kniha Žilinská, Bratislava, 1934, str. 16. Jde tu o pře- klad německého „windisch“; pro správné porozumění třeba srovnati též překlad téhož textu z Roudnice neb z Litoměřic v severních Čechách, kde slovo je vyjádřeno pojmem Srb, srbský. (Tamže, str. XXXIX. — Mimo to srv. dva pozoruhodné články Branislava Var- XV
Strana XVI
kolonisace, která z východu od století XV. čím dále více novými prvky zalid- ňovala horské kraje slovenské, zejména Slovensko východní a střední, postoupilo natolik, že se v XVI. a XVII. století valašská vlna rozšířila až na severo- východní Moravu, na moravské Valašsko. Valašská kolonisace snad nej- markantněji rozrůznila Slovensko od Čech a Moravy, které zůstaly, až na zmíněné už severovýchodní pomezí Moravy, tímto kolonisačním proudem nedotčeny. Valašská kolonisace pomocí pastevnictví využívala půdu horskou, k zemědělství nezpůsobilou. Na Slovensku byly to jednak rozsáhlé „hole“ ve vyšších, nezalesněných polohách slovenských velehor, jednak rozsáhlé mýtiny, vzniklé příliš kořistnou, neracionální exploatací lesa od báňských podniků slovenských, kde pak stáda valašských pastevců se trvale usalašila. Není asi pochybnosti o tom, že nové etnické prvky, byť slovanské, měly i vážný vliv na vytvoření jazykových poměrů na středním a východním Slo- vensku už dříve slovanskou kolonisací ze severu a východu dosti prostoupe- ném. Pozorovatelé krajů těch v století XVII. zachovali nám zprávy, podle nichž se jeví horská oblast od Trenčína až po Užhorod, hojně prostoupená valaš- skou kolonisací, jako kraj ruský, na rozdíl od starého obyvatelstva sloven- ského a rolnického. („Slavi — coloni, Valachi — pastores!“) Snad toto pozorování je jenom zčásti správné. Rozhodně však naznačuje vědomí o novém jazykovém odrůznění středního, případně východního. Slovenska, zejména jeho horských, až dosti pozdě osídlených krajů, od jeho historického jádra v zeměděl- ských rovinách a pro polaření způsobilých údolích. I když tato nová vrstva obyvatelstva na Slovensku se s původním jeho lidem značně smísila a byla od staršího obyvatelstva, hospodářsky i kulturně výše stojícího, asimilována, a to nepochybně i po stránce jazykové, přece jen v struktuře nářečí, původem neslo- venských a nečeskoslovenských, zachovaly se asi zbytky jazykových růzností a sklon k odboji proti všemu původně slovenskému a československému. Důsledkem toho bylo, jak se aspoň zdá, že v století XVI. a XVII., kdy byly podmínky kulturního soužití Slovenska s českými zeměmi obzvláště příznivé (habsburské Uhry, personální unie mezi státem českým a Slovenskem-Uhrami, společné nebezpečí od Turků, reformace i protireformace!), nebyl již spisovný jazyk národní v jistých částech Slovenska přijímán a vytvářen v oné jednotnosti, jak tomu bylo v století XV.7) Než tyto otázky, jako je význam valašské kolonisa- sika, Ako písali Slováci v XV. a XVI. storočí, Politika, Bratislava, IV. 1934, str. 264 n- a V. 1935, str. 18 n., kde vedle četných dokladů pro fakt, že Slováci pokládali český jazyk spisovný za svůj vlastní, cituje listinu z roku 1579 a její překlad do jazyka národního, což vyjádřeno je latinským rčením „in linguam vernaculam“. Podobně osvědčuje stavovská komise stolice trenčanské roku 1721, že vyslaní zemané v městě Rajci přehlíželi staré artikule cechu XVI
kolonisace, která z východu od století XV. čím dále více novými prvky zalid- ňovala horské kraje slovenské, zejména Slovensko východní a střední, postoupilo natolik, že se v XVI. a XVII. století valašská vlna rozšířila až na severo- východní Moravu, na moravské Valašsko. Valašská kolonisace snad nej- markantněji rozrůznila Slovensko od Čech a Moravy, které zůstaly, až na zmíněné už severovýchodní pomezí Moravy, tímto kolonisačním proudem nedotčeny. Valašská kolonisace pomocí pastevnictví využívala půdu horskou, k zemědělství nezpůsobilou. Na Slovensku byly to jednak rozsáhlé „hole“ ve vyšších, nezalesněných polohách slovenských velehor, jednak rozsáhlé mýtiny, vzniklé příliš kořistnou, neracionální exploatací lesa od báňských podniků slovenských, kde pak stáda valašských pastevců se trvale usalašila. Není asi pochybnosti o tom, že nové etnické prvky, byť slovanské, měly i vážný vliv na vytvoření jazykových poměrů na středním a východním Slo- vensku už dříve slovanskou kolonisací ze severu a východu dosti prostoupe- ném. Pozorovatelé krajů těch v století XVII. zachovali nám zprávy, podle nichž se jeví horská oblast od Trenčína až po Užhorod, hojně prostoupená valaš- skou kolonisací, jako kraj ruský, na rozdíl od starého obyvatelstva sloven- ského a rolnického. („Slavi — coloni, Valachi — pastores!“) Snad toto pozorování je jenom zčásti správné. Rozhodně však naznačuje vědomí o novém jazykovém odrůznění středního, případně východního. Slovenska, zejména jeho horských, až dosti pozdě osídlených krajů, od jeho historického jádra v zeměděl- ských rovinách a pro polaření způsobilých údolích. I když tato nová vrstva obyvatelstva na Slovensku se s původním jeho lidem značně smísila a byla od staršího obyvatelstva, hospodářsky i kulturně výše stojícího, asimilována, a to nepochybně i po stránce jazykové, přece jen v struktuře nářečí, původem neslo- venských a nečeskoslovenských, zachovaly se asi zbytky jazykových růzností a sklon k odboji proti všemu původně slovenskému a československému. Důsledkem toho bylo, jak se aspoň zdá, že v století XVI. a XVII., kdy byly podmínky kulturního soužití Slovenska s českými zeměmi obzvláště příznivé (habsburské Uhry, personální unie mezi státem českým a Slovenskem-Uhrami, společné nebezpečí od Turků, reformace i protireformace!), nebyl již spisovný jazyk národní v jistých částech Slovenska přijímán a vytvářen v oné jednotnosti, jak tomu bylo v století XV.7) Než tyto otázky, jako je význam valašské kolonisa- sika, Ako písali Slováci v XV. a XVI. storočí, Politika, Bratislava, IV. 1934, str. 264 n- a V. 1935, str. 18 n., kde vedle četných dokladů pro fakt, že Slováci pokládali český jazyk spisovný za svůj vlastní, cituje listinu z roku 1579 a její překlad do jazyka národního, což vyjádřeno je latinským rčením „in linguam vernaculam“. Podobně osvědčuje stavovská komise stolice trenčanské roku 1721, že vyslaní zemané v městě Rajci přehlíželi staré artikule cechu XVI
Strana XVII
ce pro etnické, jazykové a psychologické zabarvení středního i východního Slo- venska, zde jen letmo nadhozené, byť nikoli bez dostatečné opory v historických pramenech, vyžádají si asi soustředěnější pozornosti jak historiků, tak jazyko- zpytců i sociologů. Jisté jazykové různosti v nářečích středoslovenských i vý- chodoslovenských dodnes jsou. Jde o to, podati vědecky uspokojivý výklad, kdy a za jakých okolností se vytvořily. Jazyková povaha rozmanitých písem- ností XV. století tomuto rozrůznění, materiálnímu i psychologickému, ještě nenasvědčuje. Dosavadní výklady o vlivu husitství a českého „církevního“ jazyka na Slovensku, prostoduché teorie o českých písařích, zkrátka názor, že spisovný jazyk národní, v minulosti na Slovensku užívaný, je pouze proniknutím čes- kých jazykových hodnot do sousední jazykové oblasti slovenské, vědecky ne- obstojí. A je jistě mnohem podobnější pravdě, že jisté různosti jazykové — jsou to v podstatě toliko výjimky z pravidla! — v nářečích slovenských jsou spíše cizím nánosem, vytvořeným hospodářskými proudy pozdějších století, které sporadicky pronikly či spíše nezanikly v geograficky, etnicky i jazykově jednot- né oblasti československé, než čímsi slovensky prapůvodním a pro Slovensko od jeho prapočátků charakteristickým. Výše vylíčené skutečnosti přesvědčují nás zajisté dostatečně o kulturním soužití Slováků s Čechy a Moravany tím více, jestliže si uvědomíme, že ma- ďarská oblast uherského státu zůstávala tou dobou v zajetí latiny a staršího středověku, takže k poněkud významnějším literárním projevům v písemnictví maďarském dochází také až v století XV., pokud se pak listů a listin týká, vlastně až v století XVI.8) soukenického, a poznamenává, že jsou to písemnosti „lingua vernacula in pergameno expe- ditae“. Podobných dokladů bylo by možno shledati velkou řadu. 7) Kolonisační teorii, zejména kolonisační teorii valašskou, bylo by snad možné vysvětliti i jisté jihoslovanské prvky v nářečích středoslovenských, na které bylo už od jazykozpytců ne- jednou poukázáno. Valašská vlna kolonisační, podle dosavadních poznatků, má svůj původ na Balkáně a z Illyrie postupuje pak po horách dále na sever do Rumunska neb Valachie, odkud se šíří opět do Sedmihradska, na Podkarpatsko, na východní Slovensko, na střední Slovensko a konečně na severovýchodní Moravu. Cestou přibírá ovšem nové a nové prvky etnické i jazykové. V Rumunsku rumunské, ve východních Karpatech ruské, na Slovensku slovenské tak, že se vždy nová odnož kolonisační projevuje etnickým zabarvením svého původu. Na mo- ravském Valašsku, kolonisovaném ze Slovenska, jako příliv prvků slovenských, na Slovensku kolonisováném z východních Karpat, jako příliv ruský atd. Ale jako se na moravské Valašsko dostaly s valašskou kolonisací i jazykové prvky rumunské, tak i na střední Slovensko s valašskou kolonisací mohly proniknouti jazykové prvky jihoslovanské, byť se pozorovatelům kraje v XVI. a XVII. století slovenští horalé a valaší jeví jako obyvatelstvo ruské. Šlo by ovšem také o to, kdy má valašská kolonisace na Slovensku svůj počátek. V sousedním XVII
ce pro etnické, jazykové a psychologické zabarvení středního i východního Slo- venska, zde jen letmo nadhozené, byť nikoli bez dostatečné opory v historických pramenech, vyžádají si asi soustředěnější pozornosti jak historiků, tak jazyko- zpytců i sociologů. Jisté jazykové různosti v nářečích středoslovenských i vý- chodoslovenských dodnes jsou. Jde o to, podati vědecky uspokojivý výklad, kdy a za jakých okolností se vytvořily. Jazyková povaha rozmanitých písem- ností XV. století tomuto rozrůznění, materiálnímu i psychologickému, ještě nenasvědčuje. Dosavadní výklady o vlivu husitství a českého „církevního“ jazyka na Slovensku, prostoduché teorie o českých písařích, zkrátka názor, že spisovný jazyk národní, v minulosti na Slovensku užívaný, je pouze proniknutím čes- kých jazykových hodnot do sousední jazykové oblasti slovenské, vědecky ne- obstojí. A je jistě mnohem podobnější pravdě, že jisté různosti jazykové — jsou to v podstatě toliko výjimky z pravidla! — v nářečích slovenských jsou spíše cizím nánosem, vytvořeným hospodářskými proudy pozdějších století, které sporadicky pronikly či spíše nezanikly v geograficky, etnicky i jazykově jednot- né oblasti československé, než čímsi slovensky prapůvodním a pro Slovensko od jeho prapočátků charakteristickým. Výše vylíčené skutečnosti přesvědčují nás zajisté dostatečně o kulturním soužití Slováků s Čechy a Moravany tím více, jestliže si uvědomíme, že ma- ďarská oblast uherského státu zůstávala tou dobou v zajetí latiny a staršího středověku, takže k poněkud významnějším literárním projevům v písemnictví maďarském dochází také až v století XV., pokud se pak listů a listin týká, vlastně až v století XVI.8) soukenického, a poznamenává, že jsou to písemnosti „lingua vernacula in pergameno expe- ditae“. Podobných dokladů bylo by možno shledati velkou řadu. 7) Kolonisační teorii, zejména kolonisační teorii valašskou, bylo by snad možné vysvětliti i jisté jihoslovanské prvky v nářečích středoslovenských, na které bylo už od jazykozpytců ne- jednou poukázáno. Valašská vlna kolonisační, podle dosavadních poznatků, má svůj původ na Balkáně a z Illyrie postupuje pak po horách dále na sever do Rumunska neb Valachie, odkud se šíří opět do Sedmihradska, na Podkarpatsko, na východní Slovensko, na střední Slovensko a konečně na severovýchodní Moravu. Cestou přibírá ovšem nové a nové prvky etnické i jazykové. V Rumunsku rumunské, ve východních Karpatech ruské, na Slovensku slovenské tak, že se vždy nová odnož kolonisační projevuje etnickým zabarvením svého původu. Na mo- ravském Valašsku, kolonisovaném ze Slovenska, jako příliv prvků slovenských, na Slovensku kolonisováném z východních Karpat, jako příliv ruský atd. Ale jako se na moravské Valašsko dostaly s valašskou kolonisací i jazykové prvky rumunské, tak i na střední Slovensko s valašskou kolonisací mohly proniknouti jazykové prvky jihoslovanské, byť se pozorovatelům kraje v XVI. a XVII. století slovenští horalé a valaší jeví jako obyvatelstvo ruské. Šlo by ovšem také o to, kdy má valašská kolonisace na Slovensku svůj počátek. V sousedním XVII
Strana XVIII
S tohoto hlediska je pak zajisté dosti pozoruhodným zjevem skutečnost, že znalost psaní a užívání spisovného jazyka byla na Slovensku už v XV. sto- letí do té míry rozšířena, že dovedli jím už velmi obratně své myšlenky vyjadřo- vati netoliko příslušníci společenských vrstev vyšších, šlechtici a bohatí měšťané, ale i příslušníci drobného zemanstva, přiživující se řemeslem žoldnéřským, i dobrodruzi a lupiči, u nichž literární gramotnost vskutku překvapuje. Tato slovenská gramotnost je tím nápadnější, že v téže době ve vlastních Uhrách — dobře na věc upozornil již Branislav Varsik — před- stavitelé vysoké aristokracie maďarské, jako byl na př. Štěpán Báthory, vévoda sedmihradský, Ladislav de Guth, Ladislav Rozgony a jiní, psát neb číst ještě neuměli; ano sám gubernátor království uherského, Jan Hunyady, vzpomíná se roku 1450 jako „illiteratus“, negramotný. Současník gubernátora uherského, český gubernátor a pak král Jiří z Poděbrad, píše vlastnoručně listiny, vyja- dřující důležité otázky české politiky zahraniční (srv. níže číslo 102). Zjev, kterému se roku 1451 na Táboře podivoval humanista Aeneas Silvius, že tam Potisí jsou Valaši bezpečně dosvědčeni již na konci XII. století. A „pastores Romanorum“ při- pomínají se v středověkých kronikách uherských z XIII. a XIV. století pro dobu ještě starší. Hlavní proud valašské kolonisace zasahuje Slovensko v druhé polovici století XV. a v století XVI. i XVII. Není však vyloučeno, že Valaši (Vlaši!) pronikali na Slovensko už dříve. Valašská kolonisace je zjev dosti složitý; jeho základ je zejména v kultuře materiální. A proto také historicky po stránce etnické a jazykové velmi těžko postižitelný. Je však skutečností historicky nepochybnou, s níž i s jazykového hlediska nutno počítati. 8) Nehledíme-li k jednotlivým slovům, která se občas vyskytají v uherských listinách, psaných po latinsku, jako je na př. zakládací listina opatství v Tihányi z roku 1055, v níž je 58 maďarských slov, po výtce jmen osobních a místních, aneb ke zprávám o užívání maďarské řeči už v prvých dobách křesťanství, jak je tomu na př. v legendě o sv. Gerardovi („Inter prefatos monachos erant septem viri literati et ungarica lingua interpretes expediti“), nejstarší literární památkou maďarskou jsou t. ř. Halotti beszéd, Sermo super sepulcrum, z doby Ondřeje II. (1205—1235), dochovaná v opise z počátku XIII. století; obsahuje celkem 274 ma- ďarských slov. — Z doby kol roku 1300 jsou t. ř. Gyulafehérvárské glosy, tři fragmenty k církevnímu oratoriu, celkem 50 maďarských slov. — Další literární památkou maďarskou jsou Zlomky královecké, obsahující fragment duchovní písně, z jejíž 27 řádků se však zachovaly toliko zlomky. — Do XIV. století se klade též fragment balady o zavraždění krále Karla. — Z první čtvrtiny XV. století, snad z doby před 1415, jsou dva slovníky, a to slovník bystrický, nalezený roku 1901 v archivu župy besztercenaszódské, v němž se čte 1316 maďarských slov, a slovník schlägelský, obsahující 2140 maďarských slov. — Do XV. století náležejí též zlomky překladu bible a sem bylo by i zařaditi překlad basilejských kompaktát do ma- ďarštiny, o němž máme však toliko historickou zprávu. Z roku 1463 pochází zlomek lidové písně a asi do roku 1476 se klade zlomek epické skladby Szabáas viadala (Boj o Szabáas). Prvým maďarsky psaným kodexem je t. ř. kodex Ehrenfeldův z Nitry a klade se do první poloviny XV. století; obsahuje legendu o sv. Františkovi z Assisi. XVIII
S tohoto hlediska je pak zajisté dosti pozoruhodným zjevem skutečnost, že znalost psaní a užívání spisovného jazyka byla na Slovensku už v XV. sto- letí do té míry rozšířena, že dovedli jím už velmi obratně své myšlenky vyjadřo- vati netoliko příslušníci společenských vrstev vyšších, šlechtici a bohatí měšťané, ale i příslušníci drobného zemanstva, přiživující se řemeslem žoldnéřským, i dobrodruzi a lupiči, u nichž literární gramotnost vskutku překvapuje. Tato slovenská gramotnost je tím nápadnější, že v téže době ve vlastních Uhrách — dobře na věc upozornil již Branislav Varsik — před- stavitelé vysoké aristokracie maďarské, jako byl na př. Štěpán Báthory, vévoda sedmihradský, Ladislav de Guth, Ladislav Rozgony a jiní, psát neb číst ještě neuměli; ano sám gubernátor království uherského, Jan Hunyady, vzpomíná se roku 1450 jako „illiteratus“, negramotný. Současník gubernátora uherského, český gubernátor a pak král Jiří z Poděbrad, píše vlastnoručně listiny, vyja- dřující důležité otázky české politiky zahraniční (srv. níže číslo 102). Zjev, kterému se roku 1451 na Táboře podivoval humanista Aeneas Silvius, že tam Potisí jsou Valaši bezpečně dosvědčeni již na konci XII. století. A „pastores Romanorum“ při- pomínají se v středověkých kronikách uherských z XIII. a XIV. století pro dobu ještě starší. Hlavní proud valašské kolonisace zasahuje Slovensko v druhé polovici století XV. a v století XVI. i XVII. Není však vyloučeno, že Valaši (Vlaši!) pronikali na Slovensko už dříve. Valašská kolonisace je zjev dosti složitý; jeho základ je zejména v kultuře materiální. A proto také historicky po stránce etnické a jazykové velmi těžko postižitelný. Je však skutečností historicky nepochybnou, s níž i s jazykového hlediska nutno počítati. 8) Nehledíme-li k jednotlivým slovům, která se občas vyskytají v uherských listinách, psaných po latinsku, jako je na př. zakládací listina opatství v Tihányi z roku 1055, v níž je 58 maďarských slov, po výtce jmen osobních a místních, aneb ke zprávám o užívání maďarské řeči už v prvých dobách křesťanství, jak je tomu na př. v legendě o sv. Gerardovi („Inter prefatos monachos erant septem viri literati et ungarica lingua interpretes expediti“), nejstarší literární památkou maďarskou jsou t. ř. Halotti beszéd, Sermo super sepulcrum, z doby Ondřeje II. (1205—1235), dochovaná v opise z počátku XIII. století; obsahuje celkem 274 ma- ďarských slov. — Z doby kol roku 1300 jsou t. ř. Gyulafehérvárské glosy, tři fragmenty k církevnímu oratoriu, celkem 50 maďarských slov. — Další literární památkou maďarskou jsou Zlomky královecké, obsahující fragment duchovní písně, z jejíž 27 řádků se však zachovaly toliko zlomky. — Do XIV. století se klade též fragment balady o zavraždění krále Karla. — Z první čtvrtiny XV. století, snad z doby před 1415, jsou dva slovníky, a to slovník bystrický, nalezený roku 1901 v archivu župy besztercenaszódské, v němž se čte 1316 maďarských slov, a slovník schlägelský, obsahující 2140 maďarských slov. — Do XV. století náležejí též zlomky překladu bible a sem bylo by i zařaditi překlad basilejských kompaktát do ma- ďarštiny, o němž máme však toliko historickou zprávu. Z roku 1463 pochází zlomek lidové písně a asi do roku 1476 se klade zlomek epické skladby Szabáas viadala (Boj o Szabáas). Prvým maďarsky psaným kodexem je t. ř. kodex Ehrenfeldův z Nitry a klade se do první poloviny XV. století; obsahuje legendu o sv. Františkovi z Assisi. XVIII
Strana XIX
i prosté ženy čtly v bibli,2) objevuje se nám, pokud se znalosti čtení a psaní týče, též na Slovensku, které se tak svou kulturní úrovní jistě velmi nápadným způso- bem odlišuje od ostatních krajů maďarských a blíží se zemím státu českého. Kulturní a duchovní jednota Čechů, Moravanů i Slováků, kterou písemne památky z XV. století dokazují nade vši pochybnost, jeví se však i v jiných stránkách. Je to v prvé řadě písmo, které přes svoji individuální rozmani- tost má jednotný a možno říci i národní ráz. A tak písmo samo již po stránce grafické odlišuje písemnosti slovenské od soudobých písemností polských a graficky přiřaduje je k písemnostem, které byly psány v Čechách neb na Moravě. A jako na východním Slovensku se v XV. stol. uplatňují kulturní vlivy polské, částečně snad i ruské, tak patrné je toto kulturní zabarvení i v písmu, které se tam nejednou blíží spíše národnímu písmu polskému než československému.10) Paleograficky souvisí národní písmo československé Z druhé poloviny XV. století je pak asi 5 rukopisů, mezi nimi maďarský ciziojan, maďarský kalendář a některé kodexy biblické. Listina z XV. století je známa toliko jedna jediná, a to ochranný list Ondřeje Véra z roku 1493. Seznam klužských měšťanů, psaný po maďarsku, z roku 1453 nelze dosti dobře pokládati za listinu. Mezi tyto památky počítaly se dříve též: přísežná formule z doby Ludvíka Velikého (1342—1382), přísaha Jana Hunyadiho (1446), zástavní list Petra Belkenye z roku 1452 a psaní tihanyského opata Alberta z roku 1486. Ale sám maďarský literární historik J. Pintér je z XV. století vyřazuje, protože se zachovaly v textech až z doby pozdější. A ještě v XVI. století je maďarská listina neb list vzácností (do roku 1526 jsou známy toliko tři kusy). Srv. J. Pin- tér: A magyar irodalom története (Dějiny maďarského písemnictví), dílo odměněné maďar- skou Akademií, Budapest, 1909; S. Simonyi: Die ungarische Sprache, Strassburg, 1907 a také srovnávací poznámky M. Weingartovy v článku: O nejstarších jazykových pa- mátkách slovenských l. c. str. 5—6. Také z tohoto přehledu maďarského písemnictví až do konce X V. století jasně je zřejmá neto- liko chudost maďarské literatury, psané jazykem národním, u srovnání s písemnictvím českoslo- venským, ale zejména že písemnictví slovenské nesouvisí a ani nemůže souviseti s kulturním půso- bením maďarským, nýbrž je ohlasem kulturního proudění československého. (Za pomoc při sesta- vení tohoto přehledu památek starší literatury maďarské děkuji Dr. Alžbětě Göllnerové.) 9) „Perfidum genus id hominum hoc solum boni habet“, píše Aeneas Silvius 21. aug. 1451, „quia litteras amant“. R. Wolkan: Der Briefwechsel des Aeneas Silvius Piccolomini, III, Wien, 1918, str. 36. A podobně v jiném svém spisu (Opera, vydání z roku 1551, str. 480) píše o Táborech, že by se před nimi měli zastyděti italští kněží, neboť u těchto, prý, sotva lze nalézti obyčejnou ženu, která by nedovedla odpovídati z písma obojího zákona! (Srv. Jos. Pekař: Žižka a jeho doba, Praha, 1927, díl I., str. 166.) 10) Srv. fotografické přílohy listů nr. 197, 204, 205; známý vyhrůžný list polskoslovenských zbojníků z počátku XVI. století (srv. nr. 206) města Bardejovu, který omylem byl maďarskými historiky a pak i českým romanopiscem A. Jiráskem pokládán za list husitský, již grafickým svým rázem se liší od písemných památek československých a již na základě písma možno jej s bezpečnosti přičísti k památkám východoslovenským. XIX
i prosté ženy čtly v bibli,2) objevuje se nám, pokud se znalosti čtení a psaní týče, též na Slovensku, které se tak svou kulturní úrovní jistě velmi nápadným způso- bem odlišuje od ostatních krajů maďarských a blíží se zemím státu českého. Kulturní a duchovní jednota Čechů, Moravanů i Slováků, kterou písemne památky z XV. století dokazují nade vši pochybnost, jeví se však i v jiných stránkách. Je to v prvé řadě písmo, které přes svoji individuální rozmani- tost má jednotný a možno říci i národní ráz. A tak písmo samo již po stránce grafické odlišuje písemnosti slovenské od soudobých písemností polských a graficky přiřaduje je k písemnostem, které byly psány v Čechách neb na Moravě. A jako na východním Slovensku se v XV. stol. uplatňují kulturní vlivy polské, částečně snad i ruské, tak patrné je toto kulturní zabarvení i v písmu, které se tam nejednou blíží spíše národnímu písmu polskému než československému.10) Paleograficky souvisí národní písmo československé Z druhé poloviny XV. století je pak asi 5 rukopisů, mezi nimi maďarský ciziojan, maďarský kalendář a některé kodexy biblické. Listina z XV. století je známa toliko jedna jediná, a to ochranný list Ondřeje Véra z roku 1493. Seznam klužských měšťanů, psaný po maďarsku, z roku 1453 nelze dosti dobře pokládati za listinu. Mezi tyto památky počítaly se dříve též: přísežná formule z doby Ludvíka Velikého (1342—1382), přísaha Jana Hunyadiho (1446), zástavní list Petra Belkenye z roku 1452 a psaní tihanyského opata Alberta z roku 1486. Ale sám maďarský literární historik J. Pintér je z XV. století vyřazuje, protože se zachovaly v textech až z doby pozdější. A ještě v XVI. století je maďarská listina neb list vzácností (do roku 1526 jsou známy toliko tři kusy). Srv. J. Pin- tér: A magyar irodalom története (Dějiny maďarského písemnictví), dílo odměněné maďar- skou Akademií, Budapest, 1909; S. Simonyi: Die ungarische Sprache, Strassburg, 1907 a také srovnávací poznámky M. Weingartovy v článku: O nejstarších jazykových pa- mátkách slovenských l. c. str. 5—6. Také z tohoto přehledu maďarského písemnictví až do konce X V. století jasně je zřejmá neto- liko chudost maďarské literatury, psané jazykem národním, u srovnání s písemnictvím českoslo- venským, ale zejména že písemnictví slovenské nesouvisí a ani nemůže souviseti s kulturním půso- bením maďarským, nýbrž je ohlasem kulturního proudění československého. (Za pomoc při sesta- vení tohoto přehledu památek starší literatury maďarské děkuji Dr. Alžbětě Göllnerové.) 9) „Perfidum genus id hominum hoc solum boni habet“, píše Aeneas Silvius 21. aug. 1451, „quia litteras amant“. R. Wolkan: Der Briefwechsel des Aeneas Silvius Piccolomini, III, Wien, 1918, str. 36. A podobně v jiném svém spisu (Opera, vydání z roku 1551, str. 480) píše o Táborech, že by se před nimi měli zastyděti italští kněží, neboť u těchto, prý, sotva lze nalézti obyčejnou ženu, která by nedovedla odpovídati z písma obojího zákona! (Srv. Jos. Pekař: Žižka a jeho doba, Praha, 1927, díl I., str. 166.) 10) Srv. fotografické přílohy listů nr. 197, 204, 205; známý vyhrůžný list polskoslovenských zbojníků z počátku XVI. století (srv. nr. 206) města Bardejovu, který omylem byl maďarskými historiky a pak i českým romanopiscem A. Jiráskem pokládán za list husitský, již grafickým svým rázem se liší od písemných památek československých a již na základě písma možno jej s bezpečnosti přičísti k památkám východoslovenským. XIX
Strana XX
velmi úzce s latinským a německým písmem středoevropským. Je však zajisté důležité, že i po stránce grafické Slovensko náleží k evropskému západu a tvoří tak s Čechami a s Moravou jednotnou oblast paleografickou, jejíž hranice jsou až kdesi na slovenském východě. Vše to nasvědčuje, že znalost národního písma a písemnictví přišla na Slovensko z Čech a z Moravy, a že také písmo, užívané při psaní písemností národním jazykem psaných, je jednou ze složek společné kultury, projevující se pak zvláště zřetelně v společném jazyce spi- sovném. A jako písmo má na Slovensku v XV. století jednotný ráz s písmem, kte- rým jsou psány české a moravské památky literární, tak je tomu i s pravo- pisem. V písemnostech národním jazykem psaných ze Slovenska užívá se již celkem ustáleného pravopisu spřežkového, který určité hlásky našeho jazyka vyjadřuje pravidelně a důsledně určitými znaky. Ale hranice kulturního vlivu, která je patrná na slovenském východě v písmu, zračí se též v kolísavém, ještě plně neustáleném a do jisté míry polským vlivům podléhajícím pravopisu. Písemnictví polské v století XV. zůstává ještě po řadu desítiletí pozadu za písemnictvím československým. „Přelití živého slova, které žilo v ústech národa,“ píše historik literatury polské,11) „v podobu písma, potkávalo se už ze samé podstaty jazyka polského se značnými potížemi... Celý věk XV. ve všech dochovaných památkách je toliko jediným zřejmým svědectvím úsilí, jež se točí okolo polské grafiky a ortografie. Z rozmanitých směrů tohoto úsilí vyplýval grafický chaos .. ., který musili překonat a uvésti do jisté pravidel- nosti až teprve prví knihtiskaři.“ Polský pravopis se konstituoval až v století XVI. V tomto ohledu písemnosti československé tvoří svou pravopisnou skladností a ustáleností pozoruhodnou výjimku, a to nejen v Praze, v Čechách a na Moravě, ale v stejné míře i na Slovensku. Československý pravopis je od konce století XIV. a zejména v století XV. již plně hotový. Dějiny pravopisu na Slovensku, tak jako dějiny jazyka a literatury, splývají s dějinami pravo- pisu a písemnictví v Čechách a na Moravě v jeden organický celek. Tato vyspělost a ustálenost pravopisu v písemnostech slovenských, naznačující, že jednotný systém psaní zapustil nepochybně na Slovensku kořeny již mnohem dříve, než jak by svědčily dochované památky, umožnila také vydavateli, že se rozhodl při jejich reprodukci pro přístupnější transkripci fonetickou a nikoli pro transkripci grafickou. Jednota a sourodost písemností slovenských s českými v století XV. jeví se však netoliko v písmě, v pravopise a jazyce, ale i v rozmanitých, tou 11) Roman Pilat: Historja literatury polskiej, Warszawa, 1926, tom I, část II (Literatura šredniowieczna v Polsce w wieku XV.), str. 501n. XX
velmi úzce s latinským a německým písmem středoevropským. Je však zajisté důležité, že i po stránce grafické Slovensko náleží k evropskému západu a tvoří tak s Čechami a s Moravou jednotnou oblast paleografickou, jejíž hranice jsou až kdesi na slovenském východě. Vše to nasvědčuje, že znalost národního písma a písemnictví přišla na Slovensko z Čech a z Moravy, a že také písmo, užívané při psaní písemností národním jazykem psaných, je jednou ze složek společné kultury, projevující se pak zvláště zřetelně v společném jazyce spi- sovném. A jako písmo má na Slovensku v XV. století jednotný ráz s písmem, kte- rým jsou psány české a moravské památky literární, tak je tomu i s pravo- pisem. V písemnostech národním jazykem psaných ze Slovenska užívá se již celkem ustáleného pravopisu spřežkového, který určité hlásky našeho jazyka vyjadřuje pravidelně a důsledně určitými znaky. Ale hranice kulturního vlivu, která je patrná na slovenském východě v písmu, zračí se též v kolísavém, ještě plně neustáleném a do jisté míry polským vlivům podléhajícím pravopisu. Písemnictví polské v století XV. zůstává ještě po řadu desítiletí pozadu za písemnictvím československým. „Přelití živého slova, které žilo v ústech národa,“ píše historik literatury polské,11) „v podobu písma, potkávalo se už ze samé podstaty jazyka polského se značnými potížemi... Celý věk XV. ve všech dochovaných památkách je toliko jediným zřejmým svědectvím úsilí, jež se točí okolo polské grafiky a ortografie. Z rozmanitých směrů tohoto úsilí vyplýval grafický chaos .. ., který musili překonat a uvésti do jisté pravidel- nosti až teprve prví knihtiskaři.“ Polský pravopis se konstituoval až v století XVI. V tomto ohledu písemnosti československé tvoří svou pravopisnou skladností a ustáleností pozoruhodnou výjimku, a to nejen v Praze, v Čechách a na Moravě, ale v stejné míře i na Slovensku. Československý pravopis je od konce století XIV. a zejména v století XV. již plně hotový. Dějiny pravopisu na Slovensku, tak jako dějiny jazyka a literatury, splývají s dějinami pravo- pisu a písemnictví v Čechách a na Moravě v jeden organický celek. Tato vyspělost a ustálenost pravopisu v písemnostech slovenských, naznačující, že jednotný systém psaní zapustil nepochybně na Slovensku kořeny již mnohem dříve, než jak by svědčily dochované památky, umožnila také vydavateli, že se rozhodl při jejich reprodukci pro přístupnější transkripci fonetickou a nikoli pro transkripci grafickou. Jednota a sourodost písemností slovenských s českými v století XV. jeví se však netoliko v písmě, v pravopise a jazyce, ale i v rozmanitých, tou 11) Roman Pilat: Historja literatury polskiej, Warszawa, 1926, tom I, část II (Literatura šredniowieczna v Polsce w wieku XV.), str. 501n. XX
Strana XXI
dobou již značně ustálených obratech stylistických a vůbec v dikci diplo- matické. Diplomatická konstrukce listů a listin slovenských úzce přimyká se k diplomatickým formám listů a listin z Čech neb z Moravy. Přidržuje se přirozeně obvyklých diplomatických obratů latinských. Ale tyto reprodukuje jednotným a ustáleným již způsobem, ač není pochyby, že latinský obrat bylo možno na Slovensku parafrasovati též jinak a samostatně. Poukazuji jen na př. na obraty, jako: „vyznávám tu obecně přede všemi, ktož tento list uzří aneb čtúce slyšeti budú“, parafrasující latinskou předlohu: „notum sit omnibus presentibus quam futuris hanc paginam inspecturis“, nebo na úvodní formuli pozdravnou: „službu svú vzkazuji“ atd., na závěrečnou formuli datovací: „jenž jest dán a psán“, kteréžto příklady bylo by možno ještě podstatně roz- hojniti. Na Slovensku, stejně jako v Čechách neb na Moravě, latinské rčení „famosus vir, fidelis et dilectus“ vyjadřuje se stereotypně: „slovutný panoše, věrný milý“, podobně jako pán byl „urozený“, zeman „statečný“ a měšťan, „circumspectus vir“ zase „múdrý a opatrný“. Leč o této stránce našich písem- ností netřeba se šířiti, neboť je každému dosti patrná z vydaného textu. Listy a listiny slovenské z XV. století nemají ještě vlastnoručního pod- pisu, který se teprve v době krále Matyáše počíná objevovati v písemnostech z královské kanceláře uherské a který pak se stává od XVI. století i v Uhrách ustáleným zykem. A tak z grafického rázu památky nelze v této době ještě s určitostí zjistiti, zda písemnost psal sám vydavatel neb jeho písař. S tohoto hlediska třeba přihlížeti k několika možnostem, které mohou míti význam i pro posouzení jazykové stránky příslušné památky. Jsou tyto: I. Vydavatel listu neb listiny byl Čech neb Moravan a psal ji sám, vlastnoručně. 2. Vydavatel listu neb listiny byl Slovák a psal sám, vlastno- ručně. Pro první i druhý případ nemáme v grafickém rázu našich písemností zpravidla dostatečné opory. Snad jenom menší obratnost a zběhlost v písmě mohla by nám někde napovídati, že písařem byl spíše Slovák než Čech, leč spolehlivé toto kriterium není. A spíše nám místo známek vnějších mohou posloužiti známky vnitřní, zejména jazyk. Nářečové úchylky, velmi často prozrazující slovenské zabarvení, mohou nám býti oporou pro dohad, že písa- řem písemností byl Slovák. Naproti tomu jazyková čistota není ještě zárukou, že písařem textu byl Čech. XXI
dobou již značně ustálených obratech stylistických a vůbec v dikci diplo- matické. Diplomatická konstrukce listů a listin slovenských úzce přimyká se k diplomatickým formám listů a listin z Čech neb z Moravy. Přidržuje se přirozeně obvyklých diplomatických obratů latinských. Ale tyto reprodukuje jednotným a ustáleným již způsobem, ač není pochyby, že latinský obrat bylo možno na Slovensku parafrasovati též jinak a samostatně. Poukazuji jen na př. na obraty, jako: „vyznávám tu obecně přede všemi, ktož tento list uzří aneb čtúce slyšeti budú“, parafrasující latinskou předlohu: „notum sit omnibus presentibus quam futuris hanc paginam inspecturis“, nebo na úvodní formuli pozdravnou: „službu svú vzkazuji“ atd., na závěrečnou formuli datovací: „jenž jest dán a psán“, kteréžto příklady bylo by možno ještě podstatně roz- hojniti. Na Slovensku, stejně jako v Čechách neb na Moravě, latinské rčení „famosus vir, fidelis et dilectus“ vyjadřuje se stereotypně: „slovutný panoše, věrný milý“, podobně jako pán byl „urozený“, zeman „statečný“ a měšťan, „circumspectus vir“ zase „múdrý a opatrný“. Leč o této stránce našich písem- ností netřeba se šířiti, neboť je každému dosti patrná z vydaného textu. Listy a listiny slovenské z XV. století nemají ještě vlastnoručního pod- pisu, který se teprve v době krále Matyáše počíná objevovati v písemnostech z královské kanceláře uherské a který pak se stává od XVI. století i v Uhrách ustáleným zykem. A tak z grafického rázu památky nelze v této době ještě s určitostí zjistiti, zda písemnost psal sám vydavatel neb jeho písař. S tohoto hlediska třeba přihlížeti k několika možnostem, které mohou míti význam i pro posouzení jazykové stránky příslušné památky. Jsou tyto: I. Vydavatel listu neb listiny byl Čech neb Moravan a psal ji sám, vlastnoručně. 2. Vydavatel listu neb listiny byl Slovák a psal sám, vlastno- ručně. Pro první i druhý případ nemáme v grafickém rázu našich písemností zpravidla dostatečné opory. Snad jenom menší obratnost a zběhlost v písmě mohla by nám někde napovídati, že písařem byl spíše Slovák než Čech, leč spolehlivé toto kriterium není. A spíše nám místo známek vnějších mohou posloužiti známky vnitřní, zejména jazyk. Nářečové úchylky, velmi často prozrazující slovenské zabarvení, mohou nám býti oporou pro dohad, že písa- řem písemností byl Slovák. Naproti tomu jazyková čistota není ještě zárukou, že písařem textu byl Čech. XXI
Strana XXII
3. Vydavatelem listu neb listiny je Čech a text psán je rovněž písařem českým. Případ sub 3 splývá zpravidla s případem sub 1. 4. Vydavatelem listu neb listiny je Čech, ale písemnost je psána písařem slovenským. Tento případ vyskytá se v písemnostech níže otištěných dosti často. A vyvrací úplně legendu, jako by užívání národního ja- zyka na Slovensku bylo jen ohlasem doby Jiskrovy a dílem českých písařů, kteří v průvodu jeho vojsk přišli na Slovensko. Skutečnost je však jiná. Obje- vují-li se v písemnostech českých vydavatelů zřejmé slovakismy, vyplývá z toho jasně, že se tam dostaly nepochybně zásluhou slovenských písařů, kteří byli jim k ruce. Jako příklad uvádím list Sigmunda Andrluka (srv. číslo 84), Mar- tina Brcála z Dobré a Bartoška z Hertvíkovic (srv. číslo 43, 44, 148), Jana Jiskry12) z Brandýsa (srv. číslo 30), Jana z Michalovic (srv. číslo 36), Medvěda ze Slavičína (srv. číslo 105), Václava ze Soběsuku (srv. číslo 100), Jana Talafúsa z Ostrova (srv. číslo 76,) Jana Zampacha z Žamberka (srv. číslo 37). 5. Vydavatelem písemnosti je Slovák a písařem rovněž Slovák. Věc se projevuje opět toliko po stránce jazykové. Případ sub 5. splývá však zpravidla v jedno s případem sub 2. 6. Vydavatelem písemností je Slovák a písařem Čech. Při tom však třeba ještě uvážiti, že listy a listiny, byly v této době obyčejně diktovány a že se sugesce diktátu může projeviti i v jazyce památky; že písemnost diktoval Čech Slovákovi neb Slovák Čechovi. Bude věcí jazyko- zpytců, aby s tohoto hlediska posoudili vydávané památky i po stránce filo- logické. Historický význam písemností z XV. století ze Slovenska a přehled dosavadního badání. Není to však pouze stránka jazyková, která činí středověké listy a listiny ze Slovenska, psané jazykem národním, zajímavými a důležitými. Stejně po- zoruhodný je též jejich obsah. Po této stránce téměř všecky písemnosti v této knize vydané náležejí do období českého válečného rozpětí 12) Písařem Jana Jiskry z Brandýsa jmenuje se v listě Jiřímu Stenczlovi, rychtáři města Bardejova, ze dne 17. sept. 1455, „Johannes von der Weisenkirchen, des grosmechtigen herren Jan Giskra von Brandis schreiber“. (Archiv města Bardejova, nr. 825.) Weiskirchen jsou bud Hranice na Moravě nebo Holič na Slovensku. XXII
3. Vydavatelem listu neb listiny je Čech a text psán je rovněž písařem českým. Případ sub 3 splývá zpravidla s případem sub 1. 4. Vydavatelem listu neb listiny je Čech, ale písemnost je psána písařem slovenským. Tento případ vyskytá se v písemnostech níže otištěných dosti často. A vyvrací úplně legendu, jako by užívání národního ja- zyka na Slovensku bylo jen ohlasem doby Jiskrovy a dílem českých písařů, kteří v průvodu jeho vojsk přišli na Slovensko. Skutečnost je však jiná. Obje- vují-li se v písemnostech českých vydavatelů zřejmé slovakismy, vyplývá z toho jasně, že se tam dostaly nepochybně zásluhou slovenských písařů, kteří byli jim k ruce. Jako příklad uvádím list Sigmunda Andrluka (srv. číslo 84), Mar- tina Brcála z Dobré a Bartoška z Hertvíkovic (srv. číslo 43, 44, 148), Jana Jiskry12) z Brandýsa (srv. číslo 30), Jana z Michalovic (srv. číslo 36), Medvěda ze Slavičína (srv. číslo 105), Václava ze Soběsuku (srv. číslo 100), Jana Talafúsa z Ostrova (srv. číslo 76,) Jana Zampacha z Žamberka (srv. číslo 37). 5. Vydavatelem písemnosti je Slovák a písařem rovněž Slovák. Věc se projevuje opět toliko po stránce jazykové. Případ sub 5. splývá však zpravidla v jedno s případem sub 2. 6. Vydavatelem písemností je Slovák a písařem Čech. Při tom však třeba ještě uvážiti, že listy a listiny, byly v této době obyčejně diktovány a že se sugesce diktátu může projeviti i v jazyce památky; že písemnost diktoval Čech Slovákovi neb Slovák Čechovi. Bude věcí jazyko- zpytců, aby s tohoto hlediska posoudili vydávané památky i po stránce filo- logické. Historický význam písemností z XV. století ze Slovenska a přehled dosavadního badání. Není to však pouze stránka jazyková, která činí středověké listy a listiny ze Slovenska, psané jazykem národním, zajímavými a důležitými. Stejně po- zoruhodný je též jejich obsah. Po této stránce téměř všecky písemnosti v této knize vydané náležejí do období českého válečného rozpětí 12) Písařem Jana Jiskry z Brandýsa jmenuje se v listě Jiřímu Stenczlovi, rychtáři města Bardejova, ze dne 17. sept. 1455, „Johannes von der Weisenkirchen, des grosmechtigen herren Jan Giskra von Brandis schreiber“. (Archiv města Bardejova, nr. 825.) Weiskirchen jsou bud Hranice na Moravě nebo Holič na Slovensku. XXII
Strana XXIII
doby husitské, kdy české válečné umění proslulo i v sousedství českých zemí a sláva českých bojovníků udivovala tehdejší svět. Písemnosti v této knize vydané, omezujíce se po výtce na listy a listiny, psané národním jazykem, jsou toliko zlomkem bohatého materiálu pro tuto dobu a pro tyto otázky, zlomkem materiálu, který se dosud zachoval v archivech na Slovensku a je psán po latinsku nebo po německu. Doufám, že v dalších svazcích Slovenského archivu bude možno i tyto fondy postupně vyčerpati. Husité v svém boji se Zikmundem, který zprvu veden byl na území českém, přenášejí později útočně jeviště zápasu na východní Moravu a odtud na Slo- vensko, snažíce se uherského krále poškoditi a jeho vojenskou sílu podlomiti přímo v strategické i hospodářské základně jeho válečné politiky; proto obracejí směr svých vojenských výprav především proti německým městům na Slovensku. V našich písemnostech toto prvé období českých, vpravdě husitských výprav na Slovensko (1423—1437) zanechalo jen málo stop. Po smrti Zikmundově († 1437) a Albrechtově († 1439) vystupuje do popředí zápas královny Alžběty († 1442) a jejího nedospělého syna Ladislava Pohrobka († 1457) o korunu uherskou. Zájmy habsburské střetly se tu nejprve se zájmy polskými, po smrti pak Vladislavově (1444) se zájmy Korvínovců uherských, Jana Hunyada, gubernátora (1446—1453) a jeho synů Ladislava a Matyáše. Na obranu habsburského panství v Uhrách, ohroženého nároky polskými i uherskými, povolává Alžběta Jana Jiskru a spolu s ním i česká žold- néřská vojska, snad z obou někdy nepřátelských táborů, z katolického i snad hu- sitského, aby ve spolku s německými městy slovenskými, Habsburkům věrnými, hájili dědictví politiky lucemburské a prospěch rakouského domu v Uhrách. Země podle své geografické struktury v těchto bojích rozpadla se na část habs- burskou pod Jiskrou a na část maďarskou pod Janem Hunyadem. Z tohoto druhého období (1440—1457), které možno charakterisovati jako zápas mezi Hunyadovci a Jiskrou o integritu středověkých Uher a jako dobu panství českých vojenských rot na Slovensku, zachovaly se nám písemnosti v národním jazyce psané v poměrně největším počtu. Třetí období (1458—1490) počíná se volbou Matyáše Korvína za krále uherského a postupnou likvidací českých posic na Slovensku. A je jistě pozoru- hodné, jak s vytlačením českých vojenských bratrstev ze Slovenska (k těmto bratrstvům přidružili se i četní Slováci a Poláci, zejména zemané!)13) ochabuje 13) Roku 1454 listem ze dne 15. apr. přimlouvá se u Bardejovských za svého krajana Jiříka Chyčského Křeslav, řečený Vojšík ze Šmigrodu (Crzeslaus alias Woyschik de Szmigrod, supremus cubicularius regie Mtis), a v listu svém píše: „Scimus non latere V. A. de certacioni- bus et exerciciis militum de diversis terris et partibus aliorumque quam plurimorum XXIII
doby husitské, kdy české válečné umění proslulo i v sousedství českých zemí a sláva českých bojovníků udivovala tehdejší svět. Písemnosti v této knize vydané, omezujíce se po výtce na listy a listiny, psané národním jazykem, jsou toliko zlomkem bohatého materiálu pro tuto dobu a pro tyto otázky, zlomkem materiálu, který se dosud zachoval v archivech na Slovensku a je psán po latinsku nebo po německu. Doufám, že v dalších svazcích Slovenského archivu bude možno i tyto fondy postupně vyčerpati. Husité v svém boji se Zikmundem, který zprvu veden byl na území českém, přenášejí později útočně jeviště zápasu na východní Moravu a odtud na Slo- vensko, snažíce se uherského krále poškoditi a jeho vojenskou sílu podlomiti přímo v strategické i hospodářské základně jeho válečné politiky; proto obracejí směr svých vojenských výprav především proti německým městům na Slovensku. V našich písemnostech toto prvé období českých, vpravdě husitských výprav na Slovensko (1423—1437) zanechalo jen málo stop. Po smrti Zikmundově († 1437) a Albrechtově († 1439) vystupuje do popředí zápas královny Alžběty († 1442) a jejího nedospělého syna Ladislava Pohrobka († 1457) o korunu uherskou. Zájmy habsburské střetly se tu nejprve se zájmy polskými, po smrti pak Vladislavově (1444) se zájmy Korvínovců uherských, Jana Hunyada, gubernátora (1446—1453) a jeho synů Ladislava a Matyáše. Na obranu habsburského panství v Uhrách, ohroženého nároky polskými i uherskými, povolává Alžběta Jana Jiskru a spolu s ním i česká žold- néřská vojska, snad z obou někdy nepřátelských táborů, z katolického i snad hu- sitského, aby ve spolku s německými městy slovenskými, Habsburkům věrnými, hájili dědictví politiky lucemburské a prospěch rakouského domu v Uhrách. Země podle své geografické struktury v těchto bojích rozpadla se na část habs- burskou pod Jiskrou a na část maďarskou pod Janem Hunyadem. Z tohoto druhého období (1440—1457), které možno charakterisovati jako zápas mezi Hunyadovci a Jiskrou o integritu středověkých Uher a jako dobu panství českých vojenských rot na Slovensku, zachovaly se nám písemnosti v národním jazyce psané v poměrně největším počtu. Třetí období (1458—1490) počíná se volbou Matyáše Korvína za krále uherského a postupnou likvidací českých posic na Slovensku. A je jistě pozoru- hodné, jak s vytlačením českých vojenských bratrstev ze Slovenska (k těmto bratrstvům přidružili se i četní Slováci a Poláci, zejména zemané!)13) ochabuje 13) Roku 1454 listem ze dne 15. apr. přimlouvá se u Bardejovských za svého krajana Jiříka Chyčského Křeslav, řečený Vojšík ze Šmigrodu (Crzeslaus alias Woyschik de Szmigrod, supremus cubicularius regie Mtis), a v listu svém píše: „Scimus non latere V. A. de certacioni- bus et exerciciis militum de diversis terris et partibus aliorumque quam plurimorum XXIII
Strana XXIV
v krajích slovenských užívání národního jazyka v životě veřejném a jak obno- vení integrity středověkých Uher králem Matyášem znamená též do jisté míry obnovení panství středověké latiny na Slovensku. Ale i za krále Matyáše a po jeho smrti zůstala v horských krajích na pomezí uhersko-polském menší vojenská bratrstva, která pak po smrti Ma- tyášově (1490) zčásti našla válečný chléb v žoldnéřských službách v Polsku, zčásti též ve službách Jana Olbrachta, protikandidáta českého krále Vladislava Jagella na trůn uherský. Dokumenty v této knize vydané jsou tudíž také příspěvkem k dějinám čes- kého válečnictví a českých válečníků ve století XV., kterážto otázka došla pozornosti již u starších badatelů historických.14) Byl to pak v duchu svých slovenských předchůdců zejména Palacký, který v svých Dějinách15) ve zvláštní kapitole vyzdvihl význam českého váleč- nictví v XV. století a šťastným nárysem o působení českých válečníků a vojen- ských rot v Polsku i v Uhřích prvý vlastně kriticky poukázal na vojenská bratrstva na Slovensku, zařadil je do našich dějin, a tak otevřel výhledy do tohoto dobrodružného, ale i politicky zajímavého údobí. Tu našli již své hominum diversi status et condicionis, (qui) hiis annis retroactis in regno vestro Hungarie per stipendia et servicia ita tamen aptabant sed ad ea, quia bona sua hereditaria quam- plures obligaverunt in pecuniis, quibus necessaria, videlicet equos, arma comparaverunt, qui famulantes, quidam omnia ammiserunt, quidam autem plura aquisiverunt, aliis vero donum pro dampnis et serviciis nichil fecerunt et sic turpiter eos recedere permiserunt; et exinde compulsi sunt ob defectus suos istis maliciosis spoliatoribus („bratřici“) aclinare." (Archiv města Bardejova, nr. 737.) Srv. též níže str. XXVI a XXVIII. 14) Historií „Husitů“ na Slovensku s oblibou zabývali se slovenští evangelíci v XVIII. a XIX. století. Působení Jana Jiskry z Brandýsa a jmenovitě jeho význam pro Slovensko vypsal ve zvláštním spisu Matěj Holko (nar. 1719, zemř. 1785), evangelický farář v Kobeliarově, Hnúšti a N. Skalníku, ve spise: De Jiskra in Hungaria, sive rebus gestis Jiskrae et Bohemorum in Hungaria. O tomto rukopisném díle má zprávu J. M. Hurban v Sl. Pohl. I, 2, 20 a H. Jireček v Světozoru, 1855, str. 1. — Riznerova bibliografie, ač uvádí i rukopisná díla Holkova, o tomto spise zprávu nemá. O spisu srv. též J. Vilí- kovský: Malohontští osvícenci, Bratislava, 1935. — Podobně už v XVIII. století slávu českých válečníků šířil v svých spisech L. Bartholomaeides v práci: De Bohemis Kishontensibus antiquis et hodiernis commentarius historicus, Wittenbergae, 1783.— Nadšení pro české Husity na Slovensku jevilo se počátkem XIX. století i v tom, že se pro větší slávu husit- skou a její nový domov na Slovensku za Jiskry z Brandýsa vyráběla i prvá romantická falsa slovenská. (Srv. V. Chaloupecký: Další slovenská falsa z doby obrození, Hanu- šův Sborník, Bratislava, 1932, str. 360 n., též „Bratislava“, 1932.) O kořenech a vývoji husitské tradice na Slovensku kriticky pojednává Br. Varsik, jmenovitě v 4. kapitole svého spisu: Husiti a reformácia na Slovensku, Bratislava, 1932. 15) Frant. Palacký: Dějiny IV, 1, str. 433—462. XXIV
v krajích slovenských užívání národního jazyka v životě veřejném a jak obno- vení integrity středověkých Uher králem Matyášem znamená též do jisté míry obnovení panství středověké latiny na Slovensku. Ale i za krále Matyáše a po jeho smrti zůstala v horských krajích na pomezí uhersko-polském menší vojenská bratrstva, která pak po smrti Ma- tyášově (1490) zčásti našla válečný chléb v žoldnéřských službách v Polsku, zčásti též ve službách Jana Olbrachta, protikandidáta českého krále Vladislava Jagella na trůn uherský. Dokumenty v této knize vydané jsou tudíž také příspěvkem k dějinám čes- kého válečnictví a českých válečníků ve století XV., kterážto otázka došla pozornosti již u starších badatelů historických.14) Byl to pak v duchu svých slovenských předchůdců zejména Palacký, který v svých Dějinách15) ve zvláštní kapitole vyzdvihl význam českého váleč- nictví v XV. století a šťastným nárysem o působení českých válečníků a vojen- ských rot v Polsku i v Uhřích prvý vlastně kriticky poukázal na vojenská bratrstva na Slovensku, zařadil je do našich dějin, a tak otevřel výhledy do tohoto dobrodružného, ale i politicky zajímavého údobí. Tu našli již své hominum diversi status et condicionis, (qui) hiis annis retroactis in regno vestro Hungarie per stipendia et servicia ita tamen aptabant sed ad ea, quia bona sua hereditaria quam- plures obligaverunt in pecuniis, quibus necessaria, videlicet equos, arma comparaverunt, qui famulantes, quidam omnia ammiserunt, quidam autem plura aquisiverunt, aliis vero donum pro dampnis et serviciis nichil fecerunt et sic turpiter eos recedere permiserunt; et exinde compulsi sunt ob defectus suos istis maliciosis spoliatoribus („bratřici“) aclinare." (Archiv města Bardejova, nr. 737.) Srv. též níže str. XXVI a XXVIII. 14) Historií „Husitů“ na Slovensku s oblibou zabývali se slovenští evangelíci v XVIII. a XIX. století. Působení Jana Jiskry z Brandýsa a jmenovitě jeho význam pro Slovensko vypsal ve zvláštním spisu Matěj Holko (nar. 1719, zemř. 1785), evangelický farář v Kobeliarově, Hnúšti a N. Skalníku, ve spise: De Jiskra in Hungaria, sive rebus gestis Jiskrae et Bohemorum in Hungaria. O tomto rukopisném díle má zprávu J. M. Hurban v Sl. Pohl. I, 2, 20 a H. Jireček v Světozoru, 1855, str. 1. — Riznerova bibliografie, ač uvádí i rukopisná díla Holkova, o tomto spise zprávu nemá. O spisu srv. též J. Vilí- kovský: Malohontští osvícenci, Bratislava, 1935. — Podobně už v XVIII. století slávu českých válečníků šířil v svých spisech L. Bartholomaeides v práci: De Bohemis Kishontensibus antiquis et hodiernis commentarius historicus, Wittenbergae, 1783.— Nadšení pro české Husity na Slovensku jevilo se počátkem XIX. století i v tom, že se pro větší slávu husit- skou a její nový domov na Slovensku za Jiskry z Brandýsa vyráběla i prvá romantická falsa slovenská. (Srv. V. Chaloupecký: Další slovenská falsa z doby obrození, Hanu- šův Sborník, Bratislava, 1932, str. 360 n., též „Bratislava“, 1932.) O kořenech a vývoji husitské tradice na Slovensku kriticky pojednává Br. Varsik, jmenovitě v 4. kapitole svého spisu: Husiti a reformácia na Slovensku, Bratislava, 1932. 15) Frant. Palacký: Dějiny IV, 1, str. 433—462. XXIV
Strana XXV
zhodnocení přední vůdcové českých vojsk na Slovensku, jmenovitě Jan Jiskra z Brandýsa, Fridrich kníže z Ostrova, Pankrác ze Svatého Mikuláše, Václav z Rachmanova, Vítovec z Hřebene, Petr Aksamit z Kosova, Jan Švehla a jiní. Po Palackém historií českých válečníků zabýval se Fr. Krone s16) a zejména Hermenegild Jireček, který se v několika studiích dotkl i českých hejtmanů na Slovensku. Byl to v prvé řadě Jan Jiskra z Bran- dýsa,17) který zaujal jeho pozornost, dále Jan Talafús z Ostrova,18) Jan Víto- 20 vec,19) Petr Aksamit, Pankrác ze Sv. Mikuláše, Vaněk z Rachmanova," 21 jakož i někteří jiní čeští válečníci, kteří však nepůsobili na Slovensku.2 Herm. Jireček k spolupracovnictví ve Světozoru, kde příspěvky o českých válečnících na Slovensku byly otiskovány, získal pak Dra Jos. Becka z Bratislavy, který s živým zájmem shledával tenkráte po slovenských archivech dokumenty doby husitské2) a některými články, zejména však listinným materiálem, přispěl do Světozoru.23) 16) Fr. Krones: Die böhmischen Söldner in östlichen Ober-Ungarn während der ersten Periode ihrer geschichtlichen Bedeutung 1440—1458. Gratz, 1862. 17) Herm. Jireček: Jan Jiskra z Brandýsa, Světozor, příloha Slovenských Novin ve Vídni, 1855, str. 53, 55 (přetisk z článku Jirečkova z Perel Českých, 1855, str. 76—111), který otiskl Jireček též v Lumíru, VI (1856, str. 284). O témž napsal znovu H. Jireček v článku: Válečníci čeští XV. stol. v Rakousích, Dunaj, Almanach Vídeňský, I, Vídeň, 1861, 233—235 a opět v E. Černého Slovenské čítánce II, Banská Bystrica, 1865, str. 237—238. 18) Herm. Jireček: Jan Talafús z Ostrova, Časopis čes. musea XXXIII (1859), str. 163—166. 19) Herm. Jireček: Jan Vítovec, válečník český, Časopis čes. musea, XLI (1867), str. 117—136. 20) Herm. Jireček: Dunaj, 1. c., str. 249— 60. 21) Herm. Jireček: Válečníci čeští XV. století, Památky archeologické IV (1860), str. 145—153 a tamže V (1863), str. 70—73 a 275—278. 22) Byly pak po smrti Jos. Becka vydány od J. Losertha: Regesten zur Geschichte der mährisch-ungarischen Beziehungen in der Zeit der hussitischen Söldnerbanden. Aus dem Nachlass des Hofrates Josef von Beck. Zeitschrift f. d. Gesch. Mährens u. Schlesiens XXII (1918). Regesty obsahují zejména výpisky z archivů na Slovensku. 23) Srv. níže str. XXX. Pravděpodobně od J. Becka je též článek: Jan Jiskra z Brandýsa, podle vypravování Fr. Palackého, Světozor, příloha Slovenských Novin, 1857, str. 67, kde se v poznámce autor článku staví polemicky proti názoru Palackého, který nedovedl rozhodnouti, byl-li Jiskra rodem Čech neb Moravan. Ukazuje se tu na J. Beckovy Dějiny Nového Jičína a na jeho zjištění, že Jiskra v letech 1431—32 doprovázel Jana z Kravař do Opavy k založení no- vých desk zemských a jmenuje se Jan Jiskra ze Všechovic. Podobný doklad se podává podle sdě- lení Šemberova z manských desk kroměřížských (č. 4. od roku 1437), kde se Jiskra uvádí jako žalovaný pro zboží ve Všechovicích a poznamenává se, „že jest vně ze země a póhon jeho nedošel“. Z toho se pak zavírá, že měl tudíž Eneáš Sylvius celkem dobré informace, XXV
zhodnocení přední vůdcové českých vojsk na Slovensku, jmenovitě Jan Jiskra z Brandýsa, Fridrich kníže z Ostrova, Pankrác ze Svatého Mikuláše, Václav z Rachmanova, Vítovec z Hřebene, Petr Aksamit z Kosova, Jan Švehla a jiní. Po Palackém historií českých válečníků zabýval se Fr. Krone s16) a zejména Hermenegild Jireček, který se v několika studiích dotkl i českých hejtmanů na Slovensku. Byl to v prvé řadě Jan Jiskra z Bran- dýsa,17) který zaujal jeho pozornost, dále Jan Talafús z Ostrova,18) Jan Víto- 20 vec,19) Petr Aksamit, Pankrác ze Sv. Mikuláše, Vaněk z Rachmanova," 21 jakož i někteří jiní čeští válečníci, kteří však nepůsobili na Slovensku.2 Herm. Jireček k spolupracovnictví ve Světozoru, kde příspěvky o českých válečnících na Slovensku byly otiskovány, získal pak Dra Jos. Becka z Bratislavy, který s živým zájmem shledával tenkráte po slovenských archivech dokumenty doby husitské2) a některými články, zejména však listinným materiálem, přispěl do Světozoru.23) 16) Fr. Krones: Die böhmischen Söldner in östlichen Ober-Ungarn während der ersten Periode ihrer geschichtlichen Bedeutung 1440—1458. Gratz, 1862. 17) Herm. Jireček: Jan Jiskra z Brandýsa, Světozor, příloha Slovenských Novin ve Vídni, 1855, str. 53, 55 (přetisk z článku Jirečkova z Perel Českých, 1855, str. 76—111), který otiskl Jireček též v Lumíru, VI (1856, str. 284). O témž napsal znovu H. Jireček v článku: Válečníci čeští XV. stol. v Rakousích, Dunaj, Almanach Vídeňský, I, Vídeň, 1861, 233—235 a opět v E. Černého Slovenské čítánce II, Banská Bystrica, 1865, str. 237—238. 18) Herm. Jireček: Jan Talafús z Ostrova, Časopis čes. musea XXXIII (1859), str. 163—166. 19) Herm. Jireček: Jan Vítovec, válečník český, Časopis čes. musea, XLI (1867), str. 117—136. 20) Herm. Jireček: Dunaj, 1. c., str. 249— 60. 21) Herm. Jireček: Válečníci čeští XV. století, Památky archeologické IV (1860), str. 145—153 a tamže V (1863), str. 70—73 a 275—278. 22) Byly pak po smrti Jos. Becka vydány od J. Losertha: Regesten zur Geschichte der mährisch-ungarischen Beziehungen in der Zeit der hussitischen Söldnerbanden. Aus dem Nachlass des Hofrates Josef von Beck. Zeitschrift f. d. Gesch. Mährens u. Schlesiens XXII (1918). Regesty obsahují zejména výpisky z archivů na Slovensku. 23) Srv. níže str. XXX. Pravděpodobně od J. Becka je též článek: Jan Jiskra z Brandýsa, podle vypravování Fr. Palackého, Světozor, příloha Slovenských Novin, 1857, str. 67, kde se v poznámce autor článku staví polemicky proti názoru Palackého, který nedovedl rozhodnouti, byl-li Jiskra rodem Čech neb Moravan. Ukazuje se tu na J. Beckovy Dějiny Nového Jičína a na jeho zjištění, že Jiskra v letech 1431—32 doprovázel Jana z Kravař do Opavy k založení no- vých desk zemských a jmenuje se Jan Jiskra ze Všechovic. Podobný doklad se podává podle sdě- lení Šemberova z manských desk kroměřížských (č. 4. od roku 1437), kde se Jiskra uvádí jako žalovaný pro zboží ve Všechovicích a poznamenává se, „že jest vně ze země a póhon jeho nedošel“. Z toho se pak zavírá, že měl tudíž Eneáš Sylvius celkem dobré informace, XXV
Strana XXVI
Na Slovensku podle Palackého a Jirečka životopisy některých těchto mužů podal Fr. V. Sasinek (je nejasné, proč neudal svůj pramen) v řadě článků: Slovanskí válečníci v Uhorsku XV.—XVII. storočia.24) Jsou to 27) zejména zase Jan Jiskra z Brandýsa,25) Jan Talafús,26) Petr Komorovský,27 Pankrác ze Svatého Mikuláše,28) Blažej Podmanický,23) Jan Vítovec z Gre- beňa,30) Václav z Rachmanova.31) Některé příspěvky pro české válečníky v Uhersku přinášejí též práce Josefa Perwolf a.32) Nejvíce pozornosti na sebe soustředil ovšem Jan když napsal o Jiskrovi, že byl „nobili loco natus“ a že „relictis paternis opibus militiam secutus est“. V Jirečkově Světozoru vyšlo pak ještě několik na svou dobu dobrých článků, které pocházejí buď od něho nebo snad od J. Becka nebo od obou. Jsou to: Válečné jízdy Táborův a Sirotkův do Uher, příspěvek k dějepisu slovenskému, Světozor, 1855, str. 81. — Bitva u Lučence (1451), současná báseň německého básníka Michala Behaima, Světozor, 1855, str. 1, 3. — Bratříci (1462), Světozor, 1855, str. 65, 69, 71. — Válečná jízda krále Matyáše Korvína do Čech 1469, Světozor, 1855, str. 33. — Jiskrovci v Uhrách, doba od r. 1440 do 1443, Světozor, 1859, str. 233. 24) Fr. V. Sasinek: Slovanskí válečníci v Uhorsku XV.—XVII. storočia, Letopis matice slovenskej, Turč. Sv. Martin, VIII.�2 (1871), str. 5—16, IX.-1 (1872), str. 5—31, IX.-2 (1872), str. 5— 16, X.-1 (1873), str. 5—15, X.-2 (1873), str. 5—10. 25) Fr. V. Sasinek: Jan Iskra, 1. c. IX.-1 (1872), str. 5—31. 26) Týž: Jan Talafús, 1. c. VIII.-2 (1871), str. 10—13. 27) Týž: Komorovský, l. c. VIII.-2 (1871), str. 14—16. O Komorovských srv. též článek z Jirečkova péra: Bratří Komorovští, Světozor, příloha Slov. Novin, Vídeň, 1855, str. 61, 107. 28) Týž: Pankrác z Lipt. Sv. Mikuláša, I. c. IX.-2 (1872), str. 5—11. 29) Týž: Blažej Podmanický, I. c. IX.-2 (1872), str. 12—16. 30) Týž: Jan Vítovec z Grebeňa, X.-1 (1873), str. 5—15. 31) Týž: Václav z Rachmanova, 1. c. X.-2 (1873), str. 5—10. 32) Josef Perwolf: Čeští válečníci a české válečné umění v Polsku a zemích litevsko- ruských, Osvěta, 1873, str. 816—820; téhož: Příspěvky k českým dějinám XV.—XVI. stol., Časopis čes. musea, 1880, str. 402—413; téhož: Otčet o naučnych zaujatijach, Varšava, 1883. V této publikaci otiskuje Perwolf opovědní listy českých, polských i slovenských válečníků Kazimírovi, králi polskému, z roku 1457, mezi nimiž jsou i někteří válečníci, kteří působili na Slovensku neb přímo ze Slovenska, jako na př.: z r. 1457: Třikrátzlej (Trzybrat zlay, str. 53), Pobera z Lomu, nevím kam domů (Pobora z Lomu newím kam domow, str. 54, 56). Z roku 1465 je listina, v níž řada válečníků jmény uvedených prohlašuje, že od Kazimíra, krále pol- ského, společněřádné, poctivé a pravé odpuštěnie vzali a nejsou více v jeho službách; mezi nimi se jmenují: Hynek z Tvorkova, Petr Farkaš z Mníkova (Petr Ffarkacz z Mnykowa), Šimon Levočský (Ssymon Lewotczsky), Jan Čermák z Lomnice (Jan Czermak z Lomnicze), Hanzal z Skalice (Hanzal z Skalicze), Horáček z Senice (Horsaczek z Senicze), Petr z Kozojed, Horák z Frejštatu (Horsak z Ffregsstatu), Straněc z Bystřice (Stranietcz z Bistrzicze), Michal Uher z Segedína (Michal Vher z Segedyna), Jan Vrabl z Lelova (Jan Wrabl z Lelowa), Lorek z Tachova, Matěj z Ostroha, Ištvan z Hatváně (Istwan z Hatwanie), Filipec z Holiče (Philipecz z Holycze), Tomek Jelének z Topolčan (Tomek Gelenek z Topolczan), Barbora XXVI
Na Slovensku podle Palackého a Jirečka životopisy některých těchto mužů podal Fr. V. Sasinek (je nejasné, proč neudal svůj pramen) v řadě článků: Slovanskí válečníci v Uhorsku XV.—XVII. storočia.24) Jsou to 27) zejména zase Jan Jiskra z Brandýsa,25) Jan Talafús,26) Petr Komorovský,27 Pankrác ze Svatého Mikuláše,28) Blažej Podmanický,23) Jan Vítovec z Gre- beňa,30) Václav z Rachmanova.31) Některé příspěvky pro české válečníky v Uhersku přinášejí též práce Josefa Perwolf a.32) Nejvíce pozornosti na sebe soustředil ovšem Jan když napsal o Jiskrovi, že byl „nobili loco natus“ a že „relictis paternis opibus militiam secutus est“. V Jirečkově Světozoru vyšlo pak ještě několik na svou dobu dobrých článků, které pocházejí buď od něho nebo snad od J. Becka nebo od obou. Jsou to: Válečné jízdy Táborův a Sirotkův do Uher, příspěvek k dějepisu slovenskému, Světozor, 1855, str. 81. — Bitva u Lučence (1451), současná báseň německého básníka Michala Behaima, Světozor, 1855, str. 1, 3. — Bratříci (1462), Světozor, 1855, str. 65, 69, 71. — Válečná jízda krále Matyáše Korvína do Čech 1469, Světozor, 1855, str. 33. — Jiskrovci v Uhrách, doba od r. 1440 do 1443, Světozor, 1859, str. 233. 24) Fr. V. Sasinek: Slovanskí válečníci v Uhorsku XV.—XVII. storočia, Letopis matice slovenskej, Turč. Sv. Martin, VIII.�2 (1871), str. 5—16, IX.-1 (1872), str. 5—31, IX.-2 (1872), str. 5— 16, X.-1 (1873), str. 5—15, X.-2 (1873), str. 5—10. 25) Fr. V. Sasinek: Jan Iskra, 1. c. IX.-1 (1872), str. 5—31. 26) Týž: Jan Talafús, 1. c. VIII.-2 (1871), str. 10—13. 27) Týž: Komorovský, l. c. VIII.-2 (1871), str. 14—16. O Komorovských srv. též článek z Jirečkova péra: Bratří Komorovští, Světozor, příloha Slov. Novin, Vídeň, 1855, str. 61, 107. 28) Týž: Pankrác z Lipt. Sv. Mikuláša, I. c. IX.-2 (1872), str. 5—11. 29) Týž: Blažej Podmanický, I. c. IX.-2 (1872), str. 12—16. 30) Týž: Jan Vítovec z Grebeňa, X.-1 (1873), str. 5—15. 31) Týž: Václav z Rachmanova, 1. c. X.-2 (1873), str. 5—10. 32) Josef Perwolf: Čeští válečníci a české válečné umění v Polsku a zemích litevsko- ruských, Osvěta, 1873, str. 816—820; téhož: Příspěvky k českým dějinám XV.—XVI. stol., Časopis čes. musea, 1880, str. 402—413; téhož: Otčet o naučnych zaujatijach, Varšava, 1883. V této publikaci otiskuje Perwolf opovědní listy českých, polských i slovenských válečníků Kazimírovi, králi polskému, z roku 1457, mezi nimiž jsou i někteří válečníci, kteří působili na Slovensku neb přímo ze Slovenska, jako na př.: z r. 1457: Třikrátzlej (Trzybrat zlay, str. 53), Pobera z Lomu, nevím kam domů (Pobora z Lomu newím kam domow, str. 54, 56). Z roku 1465 je listina, v níž řada válečníků jmény uvedených prohlašuje, že od Kazimíra, krále pol- ského, společněřádné, poctivé a pravé odpuštěnie vzali a nejsou více v jeho službách; mezi nimi se jmenují: Hynek z Tvorkova, Petr Farkaš z Mníkova (Petr Ffarkacz z Mnykowa), Šimon Levočský (Ssymon Lewotczsky), Jan Čermák z Lomnice (Jan Czermak z Lomnicze), Hanzal z Skalice (Hanzal z Skalicze), Horáček z Senice (Horsaczek z Senicze), Petr z Kozojed, Horák z Frejštatu (Horsak z Ffregsstatu), Straněc z Bystřice (Stranietcz z Bistrzicze), Michal Uher z Segedína (Michal Vher z Segedyna), Jan Vrabl z Lelova (Jan Wrabl z Lelowa), Lorek z Tachova, Matěj z Ostroha, Ištvan z Hatváně (Istwan z Hatwanie), Filipec z Holiče (Philipecz z Holycze), Tomek Jelének z Topolčan (Tomek Gelenek z Topolczan), Barbora XXVI
Strana XXVII
Jiskra z Brandýsa. Z prací týkajících se jeho působení na Slovensku třeba 35) uvésti aspoň J. L. Píče,3) S. Kwiatkowského,34) P. Križka, Jul. Botta, 6) Joz. Škultétyho.37) Práce tyto však nesáhly k archiv- nímu materiálu, jehož značné bohatství je zejména v městských archivech na Slovensku. V tomto směru přinášejí pro dějiny Jana Jiskry z Brandýsa i jeho spolubojovníků nové poznatky zejména dvě práce maďarského historika Pavla Tótha-Szabó, věnované studiu doby Jiskrovy38) a husitského hnutí v Uhrách.33) O Jiskrovi uvádím též svoji skizzu, psanou s použitím archivního materiálu slovenského. 40) Podle knihy Tótha-Szabó je zpracována, ale bez znalosti pramenů, bez porozumění době a se zřejmě protičeskou tendencí kniha M. Mišíka o Husitech na Slovensku.41) Hodnotnější a s použitím i nového materiálu 41a ) je práce od J. Špirka, o Husitech, Jiskrovcích a bratřících ve Spiši. z Bystřice (z Bystrzicze), Jiřík Špišák (Girzik Sspissak), z Babasek (Bobyssek), Tele Kliment, písař (Tetle Climent pisarz) a jiní. Str. 63—65. Z roku 1479 je list, kterým Jan Polák z Karn- kova (z Karniova?) a Jan mladší z Kněžic, purkrabí na Hluboké, žádají město Budějovice, aby jim „na čest a na vieru“ propustili Puškaře a Svátka; „však jsú pacholci dobří a stavěti se budú, neb starší jich, s kterýmiž jsú v rotě, o to tuze mluvie, že byšte k nim příčiny slušné neměli“. Str. 65. O některých válečnících českých má Perwolf zprávy též v svém velkém díle: Slavjane, jich vzaimnyja otnosenija i svjazi, Varšava, 1886—1893. 33) J. L. Pič: Der nationale Kampf gegen das ungarische Staatsrecht, Leipzig, 1882. 34) Kwiatkowski Saturnin: Jan Jiskra z Brandýsu, Rys biograficzny XV. wieku, Lwów, 1886. (Program III. gymn.) 35) Pavel Križko: O význame Jiskry a husitstva pre Slovákov, Sborník museálnej slovenskej spoločnosti, 1897, str. 160. 36) Julius Botto: Ján Jiskra na Slovensku. Nákres dejepisný. Slovenské Pohlady, XXI (1901), Turč. Sv. Martin, str. 281—300. 37) Josef Škultéty: Ján Jiskra a český jazyk na Slovensku, Slovenské Pohlady, Turč. Sv. Martin, XXI (1901), str. 336—343 a k tomu poznámky od Končeka a Sa- sinka, tamže str. 405—409, od J. Botta, tamže str. 528—530. 38) Tóth- Szabó Pál: Giskra, különös tekintettel abaujmegyére, Ertekezések a törtté- neti tudományok körélböl, XIX. sv., nr. 1o budapeštské Akademie z roku 1903, str. 68. 39) Tóth-Szabó Pál: A cseh-huszita mozgalmak Magyarországon, Budapešt, 1917, str. 474 se 100 nově vydanými listinami z let 1414—1471. Starší práce: J. Gerö: A cseh husziták Magyarországon, Banská Bystrica, 1910, str. 204, nemá valné ceny. 40) V. Chaloupecký: Jan Jiskra z Brandýsa v publikaci: Tvůrcové dějin, redakcí Karla Stloukala, Praha, 1934, sv. II, str. 537—544. 41) Mikuláš Mišík: Husiti na Slovensku, Banská Bystrica, 1928, str. 327. 41a) J. Špirko: Husiti, jiskrovci a bratríci v dejinách Spiša (1431—1462), Spišská Kapitula, 1937, str. 146. XXVII
Jiskra z Brandýsa. Z prací týkajících se jeho působení na Slovensku třeba 35) uvésti aspoň J. L. Píče,3) S. Kwiatkowského,34) P. Križka, Jul. Botta, 6) Joz. Škultétyho.37) Práce tyto však nesáhly k archiv- nímu materiálu, jehož značné bohatství je zejména v městských archivech na Slovensku. V tomto směru přinášejí pro dějiny Jana Jiskry z Brandýsa i jeho spolubojovníků nové poznatky zejména dvě práce maďarského historika Pavla Tótha-Szabó, věnované studiu doby Jiskrovy38) a husitského hnutí v Uhrách.33) O Jiskrovi uvádím též svoji skizzu, psanou s použitím archivního materiálu slovenského. 40) Podle knihy Tótha-Szabó je zpracována, ale bez znalosti pramenů, bez porozumění době a se zřejmě protičeskou tendencí kniha M. Mišíka o Husitech na Slovensku.41) Hodnotnější a s použitím i nového materiálu 41a ) je práce od J. Špirka, o Husitech, Jiskrovcích a bratřících ve Spiši. z Bystřice (z Bystrzicze), Jiřík Špišák (Girzik Sspissak), z Babasek (Bobyssek), Tele Kliment, písař (Tetle Climent pisarz) a jiní. Str. 63—65. Z roku 1479 je list, kterým Jan Polák z Karn- kova (z Karniova?) a Jan mladší z Kněžic, purkrabí na Hluboké, žádají město Budějovice, aby jim „na čest a na vieru“ propustili Puškaře a Svátka; „však jsú pacholci dobří a stavěti se budú, neb starší jich, s kterýmiž jsú v rotě, o to tuze mluvie, že byšte k nim příčiny slušné neměli“. Str. 65. O některých válečnících českých má Perwolf zprávy též v svém velkém díle: Slavjane, jich vzaimnyja otnosenija i svjazi, Varšava, 1886—1893. 33) J. L. Pič: Der nationale Kampf gegen das ungarische Staatsrecht, Leipzig, 1882. 34) Kwiatkowski Saturnin: Jan Jiskra z Brandýsu, Rys biograficzny XV. wieku, Lwów, 1886. (Program III. gymn.) 35) Pavel Križko: O význame Jiskry a husitstva pre Slovákov, Sborník museálnej slovenskej spoločnosti, 1897, str. 160. 36) Julius Botto: Ján Jiskra na Slovensku. Nákres dejepisný. Slovenské Pohlady, XXI (1901), Turč. Sv. Martin, str. 281—300. 37) Josef Škultéty: Ján Jiskra a český jazyk na Slovensku, Slovenské Pohlady, Turč. Sv. Martin, XXI (1901), str. 336—343 a k tomu poznámky od Končeka a Sa- sinka, tamže str. 405—409, od J. Botta, tamže str. 528—530. 38) Tóth- Szabó Pál: Giskra, különös tekintettel abaujmegyére, Ertekezések a törtté- neti tudományok körélböl, XIX. sv., nr. 1o budapeštské Akademie z roku 1903, str. 68. 39) Tóth-Szabó Pál: A cseh-huszita mozgalmak Magyarországon, Budapešt, 1917, str. 474 se 100 nově vydanými listinami z let 1414—1471. Starší práce: J. Gerö: A cseh husziták Magyarországon, Banská Bystrica, 1910, str. 204, nemá valné ceny. 40) V. Chaloupecký: Jan Jiskra z Brandýsa v publikaci: Tvůrcové dějin, redakcí Karla Stloukala, Praha, 1934, sv. II, str. 537—544. 41) Mikuláš Mišík: Husiti na Slovensku, Banská Bystrica, 1928, str. 327. 41a) J. Špirko: Husiti, jiskrovci a bratríci v dejinách Spiša (1431—1462), Spišská Kapitula, 1937, str. 146. XXVII
Strana XXVIII
Mimo to z maďarské literatury týká se dějin českých válečníků na Slo- vensku práce Tótha Zoltána o cizineckém, námezdném vojsku krále Matyáše, zejména o t. ř. černé rotě.42) Studie a příspěvky k dějinám českých válečníků v XV. století až do roku 1905 zregistroval a v abecedním přehledu, též s udáním citovaných v nich pra- menů, podal Čeněk Zibrt v Bibliografii české historie.43) Z novějších prací o českých válečnících v století XV., které se týkají Slovenska, třeba uvésti studii Josefa Macůrka o českých válečnících v Polsku v století XV. a XVI.; podává velmi poučné svědectví o válečné soli- daritě Čechů a Slováků, vyšlých asi ze školy Jiskrovy.44) Přehled dosavadních publikací užité látky. Národní, historický i filologický význam středověkých listů a listin ze Slovenska byl pochopen již od našich buditelů a již v prvé polovici XIX. století 42) Tóth Zoltán: Mátyás kiraly idegen zsildosserege, Budapest, 1925. Srv. rf. J. Macůrkův v Čas. matice moravské LII (1925), str. 251—256. 43) Čeněk Zíbrt: Bibliografie české historie, díl III, Praha, str. 49—70, č. 897 až 1711. 44) Josef Macůrek: Čeští válečníci v Polsku v 15. a 16. stol. Autor ohlásil tuto knihu ve sborníku „Českou minulostí, práce žáků Václava Novotného“, Praha, 1929, str. 194, kde uveřejnil z ní již zkrácený výsek: „Čeští válečníci v krajinách černo- mořských koncem 15. století“, str. 194—203. Roku 1496 polský král Albrecht chystal se k vá- lečné výpravě proti Turkům a vedle domácího vojska opatřil si i roty žoldnéřské zejména Čechů a Slováků. Jejich soupisy se zčásti zachovaly. Jsou to t. ř. Acta wojskowa v Hlavním archivu ve Varšavě, odd. 85, č. 2. Z válečníků slovenských jsou tam někteří uvedeni jménem: V rotě Silhořovského bylo několik bojovníků ze Slovenska, totiž z Trenčína a z Čachtic; v rotě Kaňkově: Jiří Slovák, Jan z Turce, Jan z Trenčína; v rotě Kulášově byli: Martin z Trenčína, Jan a Ondráš z Trenčína, Jan z Kostelan, Pavel ze Zablatie, Mikuláš z Frýštáku, Dušek, Řezný, Jan Bradný, Ondruš a Jakub vesměs z Trenčína; pod rotmistrem Mikulášem Střelou sloužili Jiří z Čachtic, Ondrej z Krupé; Jiří Peřený měl v své rotě ze Slovenska Valentina z Nitry; rotmistr Homole měl žoldnéře: Matůše z Trenčína, Jana ze Skalice, Jana z Hlohovce; v rotě Jana z Veselí sloužili: Václav a Jiřík ze Skalice; v rotě Ondřeje Fuxe z Jindřichova Hradce sloužili: Jan a Václav z Trenčína; v rotě Svižeje z Fryštáku: Vířen z Brezové, Jiřík z Leskového, Jan z Púchova, dva Jiří a Jan z Nového Města; v rotě Kulášově byl Buchtář z Trenčína a Martin z Trenčína; v rotě Lukášově byli: Kovář z Bystřice, Matúš z Nitry a ještě jiní žoldnéři ze Skalice, z Liptovského Sv. Mikuláše a z Topolčan; v rotě Šolcově byl ze Slovenska Jan z Trenčína; v rotě Záleského a Podhaly byl Janeček z Trenčína a Ondřej z Komárova; v rotě Vránově byl Toman z Trenčína. Vedle těchto připomínají se Ondřej Repko (asi ze Slo- venska) a Jurek z Trenčína, a roku 1497 Martin od Košic, Matúš Slovák, Martin Túlavý. Také v seznamu českých žoldnéřů z roku 1500 připomínají se někteří Slováci: Jiřík z Trenčína, Šebastián z Košic, Pavel Slovák, Jiřík z Trnavy. (Srv. Jos. Macůrek: Čechové v polském vojsku v Podnětři v l. 1531—1538, Čas. Mat. mor. LV (1931), str. 9—13.) XXVIII
Mimo to z maďarské literatury týká se dějin českých válečníků na Slo- vensku práce Tótha Zoltána o cizineckém, námezdném vojsku krále Matyáše, zejména o t. ř. černé rotě.42) Studie a příspěvky k dějinám českých válečníků v XV. století až do roku 1905 zregistroval a v abecedním přehledu, též s udáním citovaných v nich pra- menů, podal Čeněk Zibrt v Bibliografii české historie.43) Z novějších prací o českých válečnících v století XV., které se týkají Slovenska, třeba uvésti studii Josefa Macůrka o českých válečnících v Polsku v století XV. a XVI.; podává velmi poučné svědectví o válečné soli- daritě Čechů a Slováků, vyšlých asi ze školy Jiskrovy.44) Přehled dosavadních publikací užité látky. Národní, historický i filologický význam středověkých listů a listin ze Slovenska byl pochopen již od našich buditelů a již v prvé polovici XIX. století 42) Tóth Zoltán: Mátyás kiraly idegen zsildosserege, Budapest, 1925. Srv. rf. J. Macůrkův v Čas. matice moravské LII (1925), str. 251—256. 43) Čeněk Zíbrt: Bibliografie české historie, díl III, Praha, str. 49—70, č. 897 až 1711. 44) Josef Macůrek: Čeští válečníci v Polsku v 15. a 16. stol. Autor ohlásil tuto knihu ve sborníku „Českou minulostí, práce žáků Václava Novotného“, Praha, 1929, str. 194, kde uveřejnil z ní již zkrácený výsek: „Čeští válečníci v krajinách černo- mořských koncem 15. století“, str. 194—203. Roku 1496 polský král Albrecht chystal se k vá- lečné výpravě proti Turkům a vedle domácího vojska opatřil si i roty žoldnéřské zejména Čechů a Slováků. Jejich soupisy se zčásti zachovaly. Jsou to t. ř. Acta wojskowa v Hlavním archivu ve Varšavě, odd. 85, č. 2. Z válečníků slovenských jsou tam někteří uvedeni jménem: V rotě Silhořovského bylo několik bojovníků ze Slovenska, totiž z Trenčína a z Čachtic; v rotě Kaňkově: Jiří Slovák, Jan z Turce, Jan z Trenčína; v rotě Kulášově byli: Martin z Trenčína, Jan a Ondráš z Trenčína, Jan z Kostelan, Pavel ze Zablatie, Mikuláš z Frýštáku, Dušek, Řezný, Jan Bradný, Ondruš a Jakub vesměs z Trenčína; pod rotmistrem Mikulášem Střelou sloužili Jiří z Čachtic, Ondrej z Krupé; Jiří Peřený měl v své rotě ze Slovenska Valentina z Nitry; rotmistr Homole měl žoldnéře: Matůše z Trenčína, Jana ze Skalice, Jana z Hlohovce; v rotě Jana z Veselí sloužili: Václav a Jiřík ze Skalice; v rotě Ondřeje Fuxe z Jindřichova Hradce sloužili: Jan a Václav z Trenčína; v rotě Svižeje z Fryštáku: Vířen z Brezové, Jiřík z Leskového, Jan z Púchova, dva Jiří a Jan z Nového Města; v rotě Kulášově byl Buchtář z Trenčína a Martin z Trenčína; v rotě Lukášově byli: Kovář z Bystřice, Matúš z Nitry a ještě jiní žoldnéři ze Skalice, z Liptovského Sv. Mikuláše a z Topolčan; v rotě Šolcově byl ze Slovenska Jan z Trenčína; v rotě Záleského a Podhaly byl Janeček z Trenčína a Ondřej z Komárova; v rotě Vránově byl Toman z Trenčína. Vedle těchto připomínají se Ondřej Repko (asi ze Slo- venska) a Jurek z Trenčína, a roku 1497 Martin od Košic, Matúš Slovák, Martin Túlavý. Také v seznamu českých žoldnéřů z roku 1500 připomínají se někteří Slováci: Jiřík z Trenčína, Šebastián z Košic, Pavel Slovák, Jiřík z Trnavy. (Srv. Jos. Macůrek: Čechové v polském vojsku v Podnětři v l. 1531—1538, Čas. Mat. mor. LV (1931), str. 9—13.) XXVIII
Strana XXIX
některé z těchto památek byly vydány tiskem. Tak už Bohuslav Tablic, když roku 1811 zakládal Učenou společnost baňského okolí, pojímal do jejího programu sbírání pramenů a rukopisů vláště slovenských; a když roku 1822 ohlašoval Josefu Dobrovskému první svazek spisů zmíněné učené společnosti, uvádí v jeho obsahu mimo jiné i svůj rozbor bardejovských archivních památek z doby Jiskrovy, maje patrně v prvé řadě na mysli listiny a památky psané v jazyce národním. 45) Roku 1838 K. K uzmány i v slovenském časopise Hronce vydal listinu Jana Jiskry z Brandýsa, kterou spolu s baňskými městy uzavírá roku 1449 mír s Pankrácem ze Svatého Mikuláše.46) A po něm listů a listin českosloven- ským jazykem národním psaných povšimli si i jiní. Byl to v prvé řadě Fr. Palacký, který roku 1846 ve IV. svazku svého Českého archivu vydal 17 kusů z těchto písemností, jednak z archivu města Bratislavy, jednak z archivu města Kremnice.47) O těchto listech psal dne 21. srpna 1846 Palacký Kollárovi: „Na radnici městské v Prešpurku přepsal sem asi šestnáctero listin československých z XV. století, které dokazují, že Slováci již v onom věku, tedy před Luterovou reformací, po česku sobě dopisovali. Dám je i s Kremnic- kými brzy v Archivu českém vytisknouti. A nyní osvícení potomci oněch samých Slováků chtějí dokazovati světu i sami sobě, že jsou od jakživa rozdílný od Čechův národ!“48) Po Palackém největších zásluh o poznání výše zmíněných památek získal si Hermenegild Jireček. V Slovenských Novinách, Kollárem založe- ných a Lichardem spolu s Jirečkem redigovaných, všímá si Jireček od roku 1853 se zvláštní láskou těchto památek a veřejně i soukromě vyzývá slovenské vlastence, aby po nich pátrali.49) V příloze Slovenských Novin „Světozoru“ roku 1853 znovu vydává listiny a listy, otištěné Palackým, a v úvodu zdůraz- ňuje, že listy ty „jsou novým, nezáporným důkazem o užívání spisovného 45) Albert Pražák: Slovenské studie, Sborník f. f. univ. Komenského, Bratislava, 1926, str. 297—298. 16) Dr. Karel Kuzmányi: Hronka, podtatranská zábavnice, časopis krasomil- ného a užitečného čtení, Baňská Bystřice, dil III (1838), str. 138. 47) František Palacký: Zápisy české v Uhřích od roku 1445—1490. Archiv český, Praha, 1846, str. 329—340. 48) A. J. Vrťátko, Dopisy Fr. Palackého k J. Kollárovi, Časopis čes. musea, 1879, str. 388. 49) „Žádáme každého,“ píše redakce Světozoru, přílohy Slovenských Novin, „kdo by kde na kterou starou slovenskou listinu přišel, aby nám buď v originálu nebo v opisu ji poslal, nebo na ni pozorným učinil.“ XXIX
některé z těchto památek byly vydány tiskem. Tak už Bohuslav Tablic, když roku 1811 zakládal Učenou společnost baňského okolí, pojímal do jejího programu sbírání pramenů a rukopisů vláště slovenských; a když roku 1822 ohlašoval Josefu Dobrovskému první svazek spisů zmíněné učené společnosti, uvádí v jeho obsahu mimo jiné i svůj rozbor bardejovských archivních památek z doby Jiskrovy, maje patrně v prvé řadě na mysli listiny a památky psané v jazyce národním. 45) Roku 1838 K. K uzmány i v slovenském časopise Hronce vydal listinu Jana Jiskry z Brandýsa, kterou spolu s baňskými městy uzavírá roku 1449 mír s Pankrácem ze Svatého Mikuláše.46) A po něm listů a listin českosloven- ským jazykem národním psaných povšimli si i jiní. Byl to v prvé řadě Fr. Palacký, který roku 1846 ve IV. svazku svého Českého archivu vydal 17 kusů z těchto písemností, jednak z archivu města Bratislavy, jednak z archivu města Kremnice.47) O těchto listech psal dne 21. srpna 1846 Palacký Kollárovi: „Na radnici městské v Prešpurku přepsal sem asi šestnáctero listin československých z XV. století, které dokazují, že Slováci již v onom věku, tedy před Luterovou reformací, po česku sobě dopisovali. Dám je i s Kremnic- kými brzy v Archivu českém vytisknouti. A nyní osvícení potomci oněch samých Slováků chtějí dokazovati světu i sami sobě, že jsou od jakživa rozdílný od Čechův národ!“48) Po Palackém největších zásluh o poznání výše zmíněných památek získal si Hermenegild Jireček. V Slovenských Novinách, Kollárem založe- ných a Lichardem spolu s Jirečkem redigovaných, všímá si Jireček od roku 1853 se zvláštní láskou těchto památek a veřejně i soukromě vyzývá slovenské vlastence, aby po nich pátrali.49) V příloze Slovenských Novin „Světozoru“ roku 1853 znovu vydává listiny a listy, otištěné Palackým, a v úvodu zdůraz- ňuje, že listy ty „jsou novým, nezáporným důkazem o užívání spisovného 45) Albert Pražák: Slovenské studie, Sborník f. f. univ. Komenského, Bratislava, 1926, str. 297—298. 16) Dr. Karel Kuzmányi: Hronka, podtatranská zábavnice, časopis krasomil- ného a užitečného čtení, Baňská Bystřice, dil III (1838), str. 138. 47) František Palacký: Zápisy české v Uhřích od roku 1445—1490. Archiv český, Praha, 1846, str. 329—340. 48) A. J. Vrťátko, Dopisy Fr. Palackého k J. Kollárovi, Časopis čes. musea, 1879, str. 388. 49) „Žádáme každého,“ píše redakce Světozoru, přílohy Slovenských Novin, „kdo by kde na kterou starou slovenskou listinu přišel, aby nám buď v originálu nebo v opisu ji poslal, nebo na ni pozorným učinil.“ XXIX
Strana XXX
jazyka našeho na Slovensku“.50) Byl šťasten, když se mu podařilo Palackého základ podstatně rozmnožiti a získati nové sběratele. Byl mezi nimi Dr. K. Lányi, který roku 1853 přispěl několika listy z archivu města Trnavy. Jireček v Světozoru roku 1855 podává přehled toho, co až do té doby bylo vykonáno, a v článku „Staré písemné památky řeči naší“ otiskuje znovu regesty z písemností dosud známých a tiskem vydaných a s pomocí slovenských svých přátel (jmenovitě Ctibora Zocha) vydává dále „Staré písemné pa- mátky“ v jazyku našem na Slovensku nalezené.51) Brzy potom podařilo se Jirečkovi získati vážného spolupracovníka v Dru Josefu Beckovi, který tou dobou působil v Bratislavě a s láskou a se zájmem se zabýval studiem doby husitské v archivech slovenských. Beck už roku 1855 přispěl Jirečkovi článkem, který dokumentárně dokazoval užívání našeho národního jazyka na Slovensku v životě veřejném.52) Roku 1855 znovu vydal ve Světozoru 4 listy trnavské z konce XV. století53) a roku 1857 počal uveřejňovati své nálezy v slibné serii: Listiny z archivů uherských.54) S materiálem takto nashromážděným odvažuje se roku 1861 Jireček spolu s Lichardem vyjíti do boje proti tehdy silně se již vzmáhajícímu útisku Slováků v bývalém státu uherském. Článek: Veřejná platnost naší slovenčiny v království uherském, byl sebevědomou 50) Dopisy slovenské z XV. věku, Slovenské Noviny (Světozor), Vídeň, 1853, str. 174 až 175. 51) Staré písemné památky řeči naší, jichž posud nalezeno na Slovensku. Světozor, příloha Slovenských Novin, Vídeň, 1855, str. 41, 43, 47, 50, 51, 63. Pokračováním této serie jsou pak: Starožitné památky písemnictví česko-slovenského, jmenovitě z Oravy. Podává Ctiboh Zoch, Světozor, 1857, str. 41, 52, 53, 59, 61, 63, 66. — Písemnosti Jirečkem a Zochem tu vydané jsou i ze století pozdějších, než ze století XV. 52) J(osef) B(eck): Ještě důkaz o užívání česko-slovenské řeči na Slovensku. Světozor, 1855, str. 74. Beck otiskuje tu konšelskou přísahu trenčínskou (srv. níže nr. 155) a dále na podporu svého tvrzení uvádí knihu práv městských Brikcího z Licka z roku 1536, kterou se mu podařilo objeviti na městském domě v Ilavě. Kniha ta je mu důkazem, že pražské právo bylo v městech slovenských značně rozšířeno. 53) (Josef Beck): Přípisy trnavské z konce 15. století, Světozor, 1855, str. 41. Jsou to list krále Matyáše z roku 1483, list Jana Filipce, biskupa varadínského z roku 1486, list téhož z roku 1488 (srv. níže nr. 177, 187, 188) a list Hedviky, kněžny těšínské a hrabinky spišské dd. „ex castro nostro Trenchiniensi in vigilia Ascensionis domini anno domini 1501“ Příspěvek je ve Světozoru bez udání jména Beckova, ale v Jirečkově listináři uhersko-sloven- ském, str. 28 při č. 89 je poznamenáno, že zmíněné listy po druhé opsal dr. Jos. Beck. 54) Listiny z archivů uherských. Podává Dr. Josef Beck. Světozor, 1857, str. 79. — Jejich pokračováním byly: Zápisy slovenské z 15. věku, Světozor, 1861, str. 283, kde po prvé podány ukázky ze zápisů v Knize Žilinské. XXX
jazyka našeho na Slovensku“.50) Byl šťasten, když se mu podařilo Palackého základ podstatně rozmnožiti a získati nové sběratele. Byl mezi nimi Dr. K. Lányi, který roku 1853 přispěl několika listy z archivu města Trnavy. Jireček v Světozoru roku 1855 podává přehled toho, co až do té doby bylo vykonáno, a v článku „Staré písemné památky řeči naší“ otiskuje znovu regesty z písemností dosud známých a tiskem vydaných a s pomocí slovenských svých přátel (jmenovitě Ctibora Zocha) vydává dále „Staré písemné pa- mátky“ v jazyku našem na Slovensku nalezené.51) Brzy potom podařilo se Jirečkovi získati vážného spolupracovníka v Dru Josefu Beckovi, který tou dobou působil v Bratislavě a s láskou a se zájmem se zabýval studiem doby husitské v archivech slovenských. Beck už roku 1855 přispěl Jirečkovi článkem, který dokumentárně dokazoval užívání našeho národního jazyka na Slovensku v životě veřejném.52) Roku 1855 znovu vydal ve Světozoru 4 listy trnavské z konce XV. století53) a roku 1857 počal uveřejňovati své nálezy v slibné serii: Listiny z archivů uherských.54) S materiálem takto nashromážděným odvažuje se roku 1861 Jireček spolu s Lichardem vyjíti do boje proti tehdy silně se již vzmáhajícímu útisku Slováků v bývalém státu uherském. Článek: Veřejná platnost naší slovenčiny v království uherském, byl sebevědomou 50) Dopisy slovenské z XV. věku, Slovenské Noviny (Světozor), Vídeň, 1853, str. 174 až 175. 51) Staré písemné památky řeči naší, jichž posud nalezeno na Slovensku. Světozor, příloha Slovenských Novin, Vídeň, 1855, str. 41, 43, 47, 50, 51, 63. Pokračováním této serie jsou pak: Starožitné památky písemnictví česko-slovenského, jmenovitě z Oravy. Podává Ctiboh Zoch, Světozor, 1857, str. 41, 52, 53, 59, 61, 63, 66. — Písemnosti Jirečkem a Zochem tu vydané jsou i ze století pozdějších, než ze století XV. 52) J(osef) B(eck): Ještě důkaz o užívání česko-slovenské řeči na Slovensku. Světozor, 1855, str. 74. Beck otiskuje tu konšelskou přísahu trenčínskou (srv. níže nr. 155) a dále na podporu svého tvrzení uvádí knihu práv městských Brikcího z Licka z roku 1536, kterou se mu podařilo objeviti na městském domě v Ilavě. Kniha ta je mu důkazem, že pražské právo bylo v městech slovenských značně rozšířeno. 53) (Josef Beck): Přípisy trnavské z konce 15. století, Světozor, 1855, str. 41. Jsou to list krále Matyáše z roku 1483, list Jana Filipce, biskupa varadínského z roku 1486, list téhož z roku 1488 (srv. níže nr. 177, 187, 188) a list Hedviky, kněžny těšínské a hrabinky spišské dd. „ex castro nostro Trenchiniensi in vigilia Ascensionis domini anno domini 1501“ Příspěvek je ve Světozoru bez udání jména Beckova, ale v Jirečkově listináři uhersko-sloven- ském, str. 28 při č. 89 je poznamenáno, že zmíněné listy po druhé opsal dr. Jos. Beck. 54) Listiny z archivů uherských. Podává Dr. Josef Beck. Světozor, 1857, str. 79. — Jejich pokračováním byly: Zápisy slovenské z 15. věku, Světozor, 1861, str. 283, kde po prvé podány ukázky ze zápisů v Knize Žilinské. XXX
Strana XXXI
apologií Slováků proti maďarisaci, kde minulost měla přijíti na pomoc ohrožené přítomnosti.5) A žádají, aby památky tak důležité a pro slovenský život významné byly vydány tiskem.56) Po několikaletém sbírání československých písemností na Slovensku mohl konečně roku 1864 Herm. Jireček přikročiti k soubornému uveřejnění takto nashromážděného materiálu a vydati knižně: Ukázku listináře uhersko-slovenského.37) V úvodu klade se důraz na význam těchto památek v ohledu národním, jazykovém i politickém. „Listiny takové,“ píše se tam, „dávali jsme na veřejnost tím ochotněji, poněvadž se ukazovalo zřejmě a světle, kterak řeči slovanské odedávna užíváno v Uhrách od vysokých i níz- kých, od znamenitých i nepatrných, v řízení státním i v obcování soukromém, v rodech zemanských i po městech a po vsech, bez rozdílu“. Zejména pak se vytýká, že „vzácnost velikou mají do se listové biskupa varadínského Jana Vítěze (tak chybně místo Filipce), krále Matyáše Korvína, kněžny Hedviky 55) (D. Lichard a H. Jireček): Veřejná platnost naší slovenčiny v království uherském. Světozor, 1861, str. 201. V článku se píše: „Kdo by chtěl pochybovati o veřejné plat- nosti, kterou měla naše řeč slovenská po všecky časy v krajině uherské, nechať sobě přečítá listiny veřejné v ní ode dávna vydávané, kterých tuto, pokud nám známy jsou, v seznamu kla- deme. Věru že archivy stolic slovenských plny jsou listin podobných! Záslužno by bylo zajisté, kdyby se našel, kdo by chtěl podporovati vydání těchto známých listin ve zvláštní knize, základ tak říkaje diplomatáře uhersko-slovenského. Prací bychom my rádi po- mohli.“ Článek podle některých známek jazykových psal D. Lichard. Podobně i níže citovaný článek: Záležitost diplomatáře uhersko-slovenského. Idea náleží však spíše Ji- rečkovi. 56) V článku: Záležitost diplomatáře uhersko-slovenského, Světozor, 1861, str. 212 se píše: „Podali jsme ve předešlém čísle Světozora ve článku „Veřejná platnost naší slovenčiny v království uherském“ seznam listin slovensky psaných a krajiny uherské se týkajících s připomenutím, že by záhodno bylo vydati je ve sbírce zvláštní, k čemuž jsme nabídnuli práci naši. I těší nás, že můžeme oznámiti dnes, kterak vydání památek těchto pojištěno jest a také v nedlouhém čase ve skutek uvedeno bude.“ — Kdo byl oním vzácným mecenášem, který vydání Jirečkova diplomatáře zabezpečil, nepodařilo se mi zjistiti, ba ani sluší-li se jej hledati ve vlasteneckých kruzích slovenských či snad v Jirečkových příznivcích českých. — Dále se píše, že „také i nových příspěvků k té sbírce obdrželi jsme, nejvíce (od Jos. Becka) z jiného města slovenského (totiž ze Žiliny). I žádáme každého, komu by možno bylo, aby nám opisy starších listin laskavě poslal anebo o existenci listin takových aspoň zprávu podal.“ — Vydání těchto památek mělo býti též oporou pro obnovení jednotného jazyka spisovného, za kterýmžto programem v prvé řadě stál vlastní zakladatel Slovenských Novin, Jan Kollár, s ním pak celá řada významných Slováků. O tom srv. práci Alberta Pražáka: Slovenská otázka v době J. M. Hurbana, Bratislava, 1923, Sborník fil. fak. univ. Komenského, roč. I (1923), str. 333—556. O Slovenských Novinách na str. 405—408. 57) Dr. Hermenegild Jireček: Ukázka listináře uhersko-slovenského. Ve Vídni, 1865, str. 60; sbírka obsahuje celkem 86 listů a listin z let 1426—1682. XXXI
apologií Slováků proti maďarisaci, kde minulost měla přijíti na pomoc ohrožené přítomnosti.5) A žádají, aby památky tak důležité a pro slovenský život významné byly vydány tiskem.56) Po několikaletém sbírání československých písemností na Slovensku mohl konečně roku 1864 Herm. Jireček přikročiti k soubornému uveřejnění takto nashromážděného materiálu a vydati knižně: Ukázku listináře uhersko-slovenského.37) V úvodu klade se důraz na význam těchto památek v ohledu národním, jazykovém i politickém. „Listiny takové,“ píše se tam, „dávali jsme na veřejnost tím ochotněji, poněvadž se ukazovalo zřejmě a světle, kterak řeči slovanské odedávna užíváno v Uhrách od vysokých i níz- kých, od znamenitých i nepatrných, v řízení státním i v obcování soukromém, v rodech zemanských i po městech a po vsech, bez rozdílu“. Zejména pak se vytýká, že „vzácnost velikou mají do se listové biskupa varadínského Jana Vítěze (tak chybně místo Filipce), krále Matyáše Korvína, kněžny Hedviky 55) (D. Lichard a H. Jireček): Veřejná platnost naší slovenčiny v království uherském. Světozor, 1861, str. 201. V článku se píše: „Kdo by chtěl pochybovati o veřejné plat- nosti, kterou měla naše řeč slovenská po všecky časy v krajině uherské, nechať sobě přečítá listiny veřejné v ní ode dávna vydávané, kterých tuto, pokud nám známy jsou, v seznamu kla- deme. Věru že archivy stolic slovenských plny jsou listin podobných! Záslužno by bylo zajisté, kdyby se našel, kdo by chtěl podporovati vydání těchto známých listin ve zvláštní knize, základ tak říkaje diplomatáře uhersko-slovenského. Prací bychom my rádi po- mohli.“ Článek podle některých známek jazykových psal D. Lichard. Podobně i níže citovaný článek: Záležitost diplomatáře uhersko-slovenského. Idea náleží však spíše Ji- rečkovi. 56) V článku: Záležitost diplomatáře uhersko-slovenského, Světozor, 1861, str. 212 se píše: „Podali jsme ve předešlém čísle Světozora ve článku „Veřejná platnost naší slovenčiny v království uherském“ seznam listin slovensky psaných a krajiny uherské se týkajících s připomenutím, že by záhodno bylo vydati je ve sbírce zvláštní, k čemuž jsme nabídnuli práci naši. I těší nás, že můžeme oznámiti dnes, kterak vydání památek těchto pojištěno jest a také v nedlouhém čase ve skutek uvedeno bude.“ — Kdo byl oním vzácným mecenášem, který vydání Jirečkova diplomatáře zabezpečil, nepodařilo se mi zjistiti, ba ani sluší-li se jej hledati ve vlasteneckých kruzích slovenských či snad v Jirečkových příznivcích českých. — Dále se píše, že „také i nových příspěvků k té sbírce obdrželi jsme, nejvíce (od Jos. Becka) z jiného města slovenského (totiž ze Žiliny). I žádáme každého, komu by možno bylo, aby nám opisy starších listin laskavě poslal anebo o existenci listin takových aspoň zprávu podal.“ — Vydání těchto památek mělo býti též oporou pro obnovení jednotného jazyka spisovného, za kterýmžto programem v prvé řadě stál vlastní zakladatel Slovenských Novin, Jan Kollár, s ním pak celá řada významných Slováků. O tom srv. práci Alberta Pražáka: Slovenská otázka v době J. M. Hurbana, Bratislava, 1923, Sborník fil. fak. univ. Komenského, roč. I (1923), str. 333—556. O Slovenských Novinách na str. 405—408. 57) Dr. Hermenegild Jireček: Ukázka listináře uhersko-slovenského. Ve Vídni, 1865, str. 60; sbírka obsahuje celkem 86 listů a listin z let 1426—1682. XXXI
Strana XXXII
a jiných osob vznešených“, z nichž je patrné, že „v těch časích slovančina byla jazykem v Uhrách vůbec běžným a v obcování obyčejným“. Leč netoliko historik najde prý v listináři mnoho dobré látky, ale „i jazykozpytci naskytne se leckteré zrnko poučné. Nemíníme listiny“, píše se dále, „psané čistým, státnickým i právnickým slovem XV. věku; více jsou nám při tom na mysli na př. přípisy osob, kterým dopisování méně bylo za obyčej jako válčení, jako list č. 5, 7, 15, 16 (našeho vydání čís. 13, 37, 38, 39), kdež pronikají zuky polské i rusínské, pak zápisy žilinské, ve kterých patrně ještě zápasí řeč pospolitá s jazykem spísovným“. Jireček je si vědom, že jeho sbírkou „není vyčerpáno všecko bohatství listin slovenských“. „Proto také pravíme, že ukázku toliko podáváme k listináři uhersko-slovenskému, ukázku, která právě svědčí, že jen malá částka listin a zápisův tuto sdělena a že mnohem větší zásoby ještě po archivech se nacházejí, očekávajíce čilé ruky, která by poklady tyto zdvihla a najevo- vynesla“. Publikaci Jirečkovu, avšak bez přesného udání pramene, v celém jejím rozsahu a toliko s některými chybami, přetiskl pak ještě téhož roku Fr. V. S a- sinek v III. ročníku Slovesnosti, kterou spolu s Drem Andrejem Radlinským vydával v Uherské Skalici.8) V publikační činnosti Jirečkově pokračovali zejména Fr. V. Sasinek, Pavel Križko9) a jiní v Slovenském Letopise (od roku 1876), ale listů neb listin národním jazykem psaných ze století XV. objeveno bylo už jen několik. Roku 1876 vydal Križko list Jakezdův městu Kremnici (viz níže nr. 23) a Fr. Šupala listinu krále Vladislava z roku 1490 (viz níže nr. 193), roku 1879 Sasinek listinu Jiříka z Břeclavě (viz níže nr. 6), roku 1881 Sasinek zápis z městské knihy rajecké (viz níže nr. 183), téhož roku 1881 přibyl vyhrůžný 58) (Fr. V. Sasinek): Archiv slovenský. (Zo sbierky listín dr. Josefom Beckom vydanej) Slovesnost, III. ročník, 1865, redaktori: Dr. Andrej Radlinský a Fran- tišek Vit. Sasinek. VSkalici, 1865, str. 14— 16, 45— 47, 62— 63, 78— 80, 111—112, 125— 127, 141—144, 158—160, 173—175, 204—205, 219—221, 233—236, 250—252, 265—270, 284— 287, 313—315, 345—349, 377—381, 410—413, 471—477. 59) V Sasinkově Slovenském Letopise, který od roku 1876 do roku 1882 čtvrtletně vycházel v Uherské Skalici, v každém čísle je oddíl, nadepsaný: Slovanské staré pí- semnosti, nebo Slovenské staré písemnosti, nejčastěji: Staré česko- slovenské písemnosti, kde vydávány byly listy a listiny národním jazykem psané z rozmanitých archivů slovenských. Nejvíce přispěl tu Pavel Križko, archivář krem- nický, z archivu města Kremnice a Banské Bystrice. — Bibliografický přehled všeho, co na Slovensku bylo až do roku 1900 publikováno, má L'udovit V. Rizner, Bibliografie písomnictva slovenského, Turč. Sv. Martin, 1929, I, 12—44, pod heslem „Archiv". XXXII
a jiných osob vznešených“, z nichž je patrné, že „v těch časích slovančina byla jazykem v Uhrách vůbec běžným a v obcování obyčejným“. Leč netoliko historik najde prý v listináři mnoho dobré látky, ale „i jazykozpytci naskytne se leckteré zrnko poučné. Nemíníme listiny“, píše se dále, „psané čistým, státnickým i právnickým slovem XV. věku; více jsou nám při tom na mysli na př. přípisy osob, kterým dopisování méně bylo za obyčej jako válčení, jako list č. 5, 7, 15, 16 (našeho vydání čís. 13, 37, 38, 39), kdež pronikají zuky polské i rusínské, pak zápisy žilinské, ve kterých patrně ještě zápasí řeč pospolitá s jazykem spísovným“. Jireček je si vědom, že jeho sbírkou „není vyčerpáno všecko bohatství listin slovenských“. „Proto také pravíme, že ukázku toliko podáváme k listináři uhersko-slovenskému, ukázku, která právě svědčí, že jen malá částka listin a zápisův tuto sdělena a že mnohem větší zásoby ještě po archivech se nacházejí, očekávajíce čilé ruky, která by poklady tyto zdvihla a najevo- vynesla“. Publikaci Jirečkovu, avšak bez přesného udání pramene, v celém jejím rozsahu a toliko s některými chybami, přetiskl pak ještě téhož roku Fr. V. S a- sinek v III. ročníku Slovesnosti, kterou spolu s Drem Andrejem Radlinským vydával v Uherské Skalici.8) V publikační činnosti Jirečkově pokračovali zejména Fr. V. Sasinek, Pavel Križko9) a jiní v Slovenském Letopise (od roku 1876), ale listů neb listin národním jazykem psaných ze století XV. objeveno bylo už jen několik. Roku 1876 vydal Križko list Jakezdův městu Kremnici (viz níže nr. 23) a Fr. Šupala listinu krále Vladislava z roku 1490 (viz níže nr. 193), roku 1879 Sasinek listinu Jiříka z Břeclavě (viz níže nr. 6), roku 1881 Sasinek zápis z městské knihy rajecké (viz níže nr. 183), téhož roku 1881 přibyl vyhrůžný 58) (Fr. V. Sasinek): Archiv slovenský. (Zo sbierky listín dr. Josefom Beckom vydanej) Slovesnost, III. ročník, 1865, redaktori: Dr. Andrej Radlinský a Fran- tišek Vit. Sasinek. VSkalici, 1865, str. 14— 16, 45— 47, 62— 63, 78— 80, 111—112, 125— 127, 141—144, 158—160, 173—175, 204—205, 219—221, 233—236, 250—252, 265—270, 284— 287, 313—315, 345—349, 377—381, 410—413, 471—477. 59) V Sasinkově Slovenském Letopise, který od roku 1876 do roku 1882 čtvrtletně vycházel v Uherské Skalici, v každém čísle je oddíl, nadepsaný: Slovanské staré pí- semnosti, nebo Slovenské staré písemnosti, nejčastěji: Staré česko- slovenské písemnosti, kde vydávány byly listy a listiny národním jazykem psané z rozmanitých archivů slovenských. Nejvíce přispěl tu Pavel Križko, archivář krem- nický, z archivu města Kremnice a Banské Bystrice. — Bibliografický přehled všeho, co na Slovensku bylo až do roku 1900 publikováno, má L'udovit V. Rizner, Bibliografie písomnictva slovenského, Turč. Sv. Martin, 1929, I, 12—44, pod heslem „Archiv". XXXII
Strana XXXIII
list bardejovský (viz níže nr. 206), roku 1882 otiskl Križko list Švidri- galův (viz níže nr. 32). Poněkud hojnější byl výtěžek, pokud se týče písemností, které mají sice středověké datum, ale do středověku po stránce jazykové nenáležejí, nýbrž jsou pozdějšími překlady textů latinských aneb dokonce falsa. Roku 1865 upozorněno bylo na dvě listiny oravské, domněle z roku 1307 a 1358 (srv. níže nr. 209), roku 1873 Sasinek znovu vydal list Hynka od Turic, falsum XIX. století (srv. níže nr. 218), roku 1879 otiskl Fr. Šupala cechovní arctikule rajecké, domněle z roku 1478 (srv. níže nr. 216), roku 1881 vydal Sasinek překlad latinské listiny z roku 1393 (srv. níže nr. 212), roku 1882 Sasinek domnělou „pôvodinu“ bánovskou z roku 1376 (srv. níže nr. 210), roku 1920 na tutéž listinu a na listinu pravňanskou domněle z roku 1346 poukázal Hodža (srv. níže nr. 210 a 211) a konečně roku 1928 jako pravou listinu otiskl Klimo pozdní překlad falsa kláštera v Okoličném domněle z roku 1435 (srv. níže nr. 214). Maďarští historikové a vydavatelé pramenů listům a listinám slovenským nevěnovali valnou pozornost. Dne 22. srpna 1881 konala Maďarská histo- 60 rická společnost své valné shromáždění v Prešově a tu podána byla zpráva,0) že se v archivu města Bardejova nalézají početné české listy, jmenovitě mezi českými válečníky XV. století a městem, ale materiál ten zůstal nepovšimnut, jak od JánošeGerö,61) tak od Tótha-Szabó.62) Ba ani z podrobného seznamu listin a aktů města Bardejova, který roku 1910 vydal Dr. Béla Iványi,63) není patrné, že jsou v archivu i listy a listiny v našem národním jazyku psané. 60) Srv. časopis Századok, 1881, str. 117 n. Ke zprávě připojena byla též fotografická reprodukce výhružného listu Bardejovským, který se kladl do polovice XV. století. 61) Dr. János Gerö k práci: A cseh husziták Magyarországon, Banská Bystrica, 1910, připojil i jakýsi český diplomatář, kde otiskl 41 listů po česku psaných, z let 1416—1477, a jmenovitě vydaných od českých králů Zikmunda, královny Barbory, od Albrechta, královny Alžběty, od Ladislava a Matyáše Korvína. Jsou to však vesměs jen přetisky z Českého archivu, sv. I.— V. a do sbírky dra Gerö pojaty byly toliko z toho důvodu, že jsou datovány v některém místě v Uhrách. 62) Dr. Tóth-Szabó Pál v práci: A cseh-huszita mozgalmak, l. c., užil sice dosti hojně i archivu města Bardejova a připojil k své knize i diplomatář o 100 číslech, leč všímal si po výtce jen dokumentů latinských a německých. 63) Dr. Iványi Béla: Bártfa szabad királyi város levéltára 1319—1526. Budapest, 1910. Kniha Dra Iványiho obsahuje regesta z 3578 kusů a sahá až do roku 1500. XXXIII
list bardejovský (viz níže nr. 206), roku 1882 otiskl Križko list Švidri- galův (viz níže nr. 32). Poněkud hojnější byl výtěžek, pokud se týče písemností, které mají sice středověké datum, ale do středověku po stránce jazykové nenáležejí, nýbrž jsou pozdějšími překlady textů latinských aneb dokonce falsa. Roku 1865 upozorněno bylo na dvě listiny oravské, domněle z roku 1307 a 1358 (srv. níže nr. 209), roku 1873 Sasinek znovu vydal list Hynka od Turic, falsum XIX. století (srv. níže nr. 218), roku 1879 otiskl Fr. Šupala cechovní arctikule rajecké, domněle z roku 1478 (srv. níže nr. 216), roku 1881 vydal Sasinek překlad latinské listiny z roku 1393 (srv. níže nr. 212), roku 1882 Sasinek domnělou „pôvodinu“ bánovskou z roku 1376 (srv. níže nr. 210), roku 1920 na tutéž listinu a na listinu pravňanskou domněle z roku 1346 poukázal Hodža (srv. níže nr. 210 a 211) a konečně roku 1928 jako pravou listinu otiskl Klimo pozdní překlad falsa kláštera v Okoličném domněle z roku 1435 (srv. níže nr. 214). Maďarští historikové a vydavatelé pramenů listům a listinám slovenským nevěnovali valnou pozornost. Dne 22. srpna 1881 konala Maďarská histo- 60 rická společnost své valné shromáždění v Prešově a tu podána byla zpráva,0) že se v archivu města Bardejova nalézají početné české listy, jmenovitě mezi českými válečníky XV. století a městem, ale materiál ten zůstal nepovšimnut, jak od JánošeGerö,61) tak od Tótha-Szabó.62) Ba ani z podrobného seznamu listin a aktů města Bardejova, který roku 1910 vydal Dr. Béla Iványi,63) není patrné, že jsou v archivu i listy a listiny v našem národním jazyku psané. 60) Srv. časopis Századok, 1881, str. 117 n. Ke zprávě připojena byla též fotografická reprodukce výhružného listu Bardejovským, který se kladl do polovice XV. století. 61) Dr. János Gerö k práci: A cseh husziták Magyarországon, Banská Bystrica, 1910, připojil i jakýsi český diplomatář, kde otiskl 41 listů po česku psaných, z let 1416—1477, a jmenovitě vydaných od českých králů Zikmunda, královny Barbory, od Albrechta, královny Alžběty, od Ladislava a Matyáše Korvína. Jsou to však vesměs jen přetisky z Českého archivu, sv. I.— V. a do sbírky dra Gerö pojaty byly toliko z toho důvodu, že jsou datovány v některém místě v Uhrách. 62) Dr. Tóth-Szabó Pál v práci: A cseh-huszita mozgalmak, l. c., užil sice dosti hojně i archivu města Bardejova a připojil k své knize i diplomatář o 100 číslech, leč všímal si po výtce jen dokumentů latinských a německých. 63) Dr. Iványi Béla: Bártfa szabad királyi város levéltára 1319—1526. Budapest, 1910. Kniha Dra Iványiho obsahuje regesta z 3578 kusů a sahá až do roku 1500. XXXIII
Strana XXXIV
Hermenegildovi Jirečkovi bylo známo z období až do roku 1490 celkem 60 kusů, k nimž dalším výzkumem přibylo 6 kusů pravých a 7 kusů jazykově a původem do století XV. nenáležejících, dohromady 73 kusů. Novějším výzkumem bylo možno tento počet zvýšiti na 206 kusů pravých a na 12 kusů z doby pozdější, dohromady tudíž na 218 kusů. Z těch náleží však 49 kusů Knize Žilinské, nedávno vydané, které toliko pro úplnost a pře- hlednost látky byly do této knihy pojaty v regestech. Nových kusů a dosud zcela neznámých vydává se tudíž více než 100. Nicméně i nové otištění kusů již dříve známých a tiskem vydaných je plně oprávněno. Z edicí výše uvedených je nejdůležitější Herm. Jirečka Ukázka listináře uhersko-slovenského, která dnes patří k unikátům a vzácnostem, takže ani v universitních našich knihov- nách není zastoupena. A podobně vzácné a těžko dostupné jsou též Radlinského Slovesnost a Sasinkův Slovenský Letopis. Mimo to bylo účelné edice starší zrevidovati a ubezpečiti se o jejich spolehlivosti. I když přepisy Palackého, Beckovy neb Jirečkovy jsou zpravidla dosti dobré, přece jen vyskytují se v nich drobné chyby a mnohé nepřesnosti, nehledě ani na nedopatření tiskařská; a konečně, byť v nepatrné míře, i různočtení, bez nichž se neobejde žádná edice. Nejlépe chápeme význam konfrontace s originálem u těch kusů, které jsou nezvěstné a kde revise textu nebyla možná. Na štěstí není jich mnoho. Všecky písemnosti této knihy jsou pořízeny na základě nových, se vší pečlivostí revidovaných přepisů. Jedině v několika málo případech, kde se originál nezachoval, jak už jsem se zmínil, bylo nutno přetisknouti text podle edicí neb opisů starších. Jsou to našeho vydání nr. 10, 15, 59, jejichž originály otiskl roku 1857 Dr. Jos. Beck z archivu města Bratislavy,61) dále nr. 187 a 188, které z archivu města Trnavy vydal roku 1853 Dr. K. Lányi a znovu roku 1855 Dr. Josef Beck,63) dále je to nr. 183, zápis z knihy města Rajce, jejž roku 1881 uveřejnil Fr. V. Sasinek, a konečně nr. 101 a 185 z archivu rodiny Majthényi, jež mi byly dostupny toliko v pře- pisech Križkových. Ovšem též č. 26, jehož text se zachoval toliko v německém 64) Dr. Ovidius Faust, archivář města Bratislavy, zjistil, že v inventáři archivu, sepsaném v letech padesátých bratislavským archivářem Gürthem, nejsou zaznamenány a že se o nich nezmiňuje ani St. Rakovszky v svých článcích o Husitech v Pressburger Tagblattu z roku 1877. 65) Hledal jsem zmíněné kusy též v literární pozůstalosti Dra Jos. Becka, která se dostala do archivu země moravsko-slezské, domnívaje se, že snad tyto archivalie stihl podobný osud jako Knihu Žilinskou. Kol. dr. František Hrubý však zjistil, že v pozůsta- losti Beckově nejsou. XXXIV
Hermenegildovi Jirečkovi bylo známo z období až do roku 1490 celkem 60 kusů, k nimž dalším výzkumem přibylo 6 kusů pravých a 7 kusů jazykově a původem do století XV. nenáležejících, dohromady 73 kusů. Novějším výzkumem bylo možno tento počet zvýšiti na 206 kusů pravých a na 12 kusů z doby pozdější, dohromady tudíž na 218 kusů. Z těch náleží však 49 kusů Knize Žilinské, nedávno vydané, které toliko pro úplnost a pře- hlednost látky byly do této knihy pojaty v regestech. Nových kusů a dosud zcela neznámých vydává se tudíž více než 100. Nicméně i nové otištění kusů již dříve známých a tiskem vydaných je plně oprávněno. Z edicí výše uvedených je nejdůležitější Herm. Jirečka Ukázka listináře uhersko-slovenského, která dnes patří k unikátům a vzácnostem, takže ani v universitních našich knihov- nách není zastoupena. A podobně vzácné a těžko dostupné jsou též Radlinského Slovesnost a Sasinkův Slovenský Letopis. Mimo to bylo účelné edice starší zrevidovati a ubezpečiti se o jejich spolehlivosti. I když přepisy Palackého, Beckovy neb Jirečkovy jsou zpravidla dosti dobré, přece jen vyskytují se v nich drobné chyby a mnohé nepřesnosti, nehledě ani na nedopatření tiskařská; a konečně, byť v nepatrné míře, i různočtení, bez nichž se neobejde žádná edice. Nejlépe chápeme význam konfrontace s originálem u těch kusů, které jsou nezvěstné a kde revise textu nebyla možná. Na štěstí není jich mnoho. Všecky písemnosti této knihy jsou pořízeny na základě nových, se vší pečlivostí revidovaných přepisů. Jedině v několika málo případech, kde se originál nezachoval, jak už jsem se zmínil, bylo nutno přetisknouti text podle edicí neb opisů starších. Jsou to našeho vydání nr. 10, 15, 59, jejichž originály otiskl roku 1857 Dr. Jos. Beck z archivu města Bratislavy,61) dále nr. 187 a 188, které z archivu města Trnavy vydal roku 1853 Dr. K. Lányi a znovu roku 1855 Dr. Josef Beck,63) dále je to nr. 183, zápis z knihy města Rajce, jejž roku 1881 uveřejnil Fr. V. Sasinek, a konečně nr. 101 a 185 z archivu rodiny Majthényi, jež mi byly dostupny toliko v pře- pisech Križkových. Ovšem též č. 26, jehož text se zachoval toliko v německém 64) Dr. Ovidius Faust, archivář města Bratislavy, zjistil, že v inventáři archivu, sepsaném v letech padesátých bratislavským archivářem Gürthem, nejsou zaznamenány a že se o nich nezmiňuje ani St. Rakovszky v svých článcích o Husitech v Pressburger Tagblattu z roku 1877. 65) Hledal jsem zmíněné kusy též v literární pozůstalosti Dra Jos. Becka, která se dostala do archivu země moravsko-slezské, domnívaje se, že snad tyto archivalie stihl podobný osud jako Knihu Žilinskou. Kol. dr. František Hrubý však zjistil, že v pozůsta- losti Beckově nejsou. XXXIV
Strana XXXV
překladě. V „dodatcích“ nebylo mi možno srovnati s originálem nr. 209, 211, 215; ale tu jde více o kritiku než o edici a o negativní zjištění, že tyto písemnosti do XV. století nenáležejí, což se stalo i podle tisků s dostatečnou bezpečností. Celá řada památek v této knize vydaných je bez data. Vydavatel pokusil se všude, kde to bylo možné, o určení neb aspoň přibližné určení jejich, at už podle známek vnějších či vnitřních. Bohužel všude jeho snaha nepotkala se s výsledkem a nezbylo, než spokojiti se s určením podle písma. Tyto nedato- vané kusy zařaděny byly do polovice století XV., tedy k roku 1450 a na konec století XV., tudíž před rok 1500. Pokud se prvé skupiny týče, třeba ji ještě poněkud zúžiti. Jde tu převážně o písemnosti, které jsou asi v souvislosti s Jiskrou z Brandýsa a jeho působením na Slovensku; náležejí pak asi do let 1440—1458. Písemnosti, které tvoří obsah této knihy, lze všecky označiti za slovenica, ať už byly psány Slováky či nebyly. Rámec pro omezení této edice byl dán hlediskem, že vydavatel neb příjemce listu neb listiny byl ze Slovenska, neb že se list dochoval aspoň v některém slovenském archivu. Jistá obtíž naskytá se u písemností krále Matyáše, který roku 1469 byl zvolen od jedné části šlechty za krále českého, vládl Moravou i Slez- skem, a vydal, jako „král uherský a český“ řadu listin, psaných po česku, z nichž některé jsou i datovány na území slovenském. Z těchto písemností pojaty byly do knihy toliko ty, které král Matyáš vydal ze své pravomoci uherské, tudíž pro své uherské poddané a služebníky, nikoli však listy a listiny, které vydal ze své pravomoci jako král český, bez ohledu na místo vydání. Naproti tomu listy a listiny Jiskrovy z doby, kdy byl „hajtmanem vrchních krajin královstvie uherského“, pojaty byly všecky do edice, protože se sluší Jiskru v této době považovati za činitele slovenského. Časově omezuje se kniha těchto listů a listin na československý středo- věk, za jehož hranici se pokládá rok 1490, to jest smrt Matyáše Korvína, či spíše vytvoření trvalé personální unie mezi zeměmi českými a uherskými po smrti Matyášově. (Vladislav zvolen byl králem uherským 15. jul. a korunován 14. sept. 1490.) Neboť tím položen byl trvalý základ pro užší soužití mezi zeměmi království českého a Slovenskem, což udrželo se pak i dále, když na místo Jagellovců nastoupili v Čechách i v Uhrách Habsburkové. Jestliže však přece jen do této knihy pojaty byly listiny z roku 1491, stalo se tak proto, že v nich doznívá doba dobrodružných podniků vojenských z konce XV. století, tak význačných pro dějiny země slovenské. Ostatně i věcně tyto listiny, v nichž se neuznává volba Vladislavova a opovídá se mu válka, XXXV
překladě. V „dodatcích“ nebylo mi možno srovnati s originálem nr. 209, 211, 215; ale tu jde více o kritiku než o edici a o negativní zjištění, že tyto písemnosti do XV. století nenáležejí, což se stalo i podle tisků s dostatečnou bezpečností. Celá řada památek v této knize vydaných je bez data. Vydavatel pokusil se všude, kde to bylo možné, o určení neb aspoň přibližné určení jejich, at už podle známek vnějších či vnitřních. Bohužel všude jeho snaha nepotkala se s výsledkem a nezbylo, než spokojiti se s určením podle písma. Tyto nedato- vané kusy zařaděny byly do polovice století XV., tedy k roku 1450 a na konec století XV., tudíž před rok 1500. Pokud se prvé skupiny týče, třeba ji ještě poněkud zúžiti. Jde tu převážně o písemnosti, které jsou asi v souvislosti s Jiskrou z Brandýsa a jeho působením na Slovensku; náležejí pak asi do let 1440—1458. Písemnosti, které tvoří obsah této knihy, lze všecky označiti za slovenica, ať už byly psány Slováky či nebyly. Rámec pro omezení této edice byl dán hlediskem, že vydavatel neb příjemce listu neb listiny byl ze Slovenska, neb že se list dochoval aspoň v některém slovenském archivu. Jistá obtíž naskytá se u písemností krále Matyáše, který roku 1469 byl zvolen od jedné části šlechty za krále českého, vládl Moravou i Slez- skem, a vydal, jako „král uherský a český“ řadu listin, psaných po česku, z nichž některé jsou i datovány na území slovenském. Z těchto písemností pojaty byly do knihy toliko ty, které král Matyáš vydal ze své pravomoci uherské, tudíž pro své uherské poddané a služebníky, nikoli však listy a listiny, které vydal ze své pravomoci jako král český, bez ohledu na místo vydání. Naproti tomu listy a listiny Jiskrovy z doby, kdy byl „hajtmanem vrchních krajin královstvie uherského“, pojaty byly všecky do edice, protože se sluší Jiskru v této době považovati za činitele slovenského. Časově omezuje se kniha těchto listů a listin na československý středo- věk, za jehož hranici se pokládá rok 1490, to jest smrt Matyáše Korvína, či spíše vytvoření trvalé personální unie mezi zeměmi českými a uherskými po smrti Matyášově. (Vladislav zvolen byl králem uherským 15. jul. a korunován 14. sept. 1490.) Neboť tím položen byl trvalý základ pro užší soužití mezi zeměmi království českého a Slovenskem, což udrželo se pak i dále, když na místo Jagellovců nastoupili v Čechách i v Uhrách Habsburkové. Jestliže však přece jen do této knihy pojaty byly listiny z roku 1491, stalo se tak proto, že v nich doznívá doba dobrodružných podniků vojenských z konce XV. století, tak význačných pro dějiny země slovenské. Ostatně i věcně tyto listiny, v nichž se neuznává volba Vladislavova a opovídá se mu válka, XXXV
Strana XXXVI
náleží spíše do doby před vytvořením personální unie česko-uherské a má tudíž i po věcné stránce jejich pojetí do této knihy jisté oprávnění. Heuristicky hlavním pramenem byl výzkum archivů na Slovensku. Jsou to hlavně tři města slovenská, která se dělí o středověké písemnosti slovenské, psané jazykem národním. A to Bratislava, z jejíhož archivu bylo zí- skáno 44 kusů, zčásti již známých, pak Žilina s 51 kusy, rovněž zčásti známými, Bardejov s 63 kusy dosud, až na vyhrůžný list Bardejovským, neznámými; k těm druží se pak další města slovenská, totiž Kremnice se 4 kusy, Trnava se 3 kusy, Nováky, kde se choval archiv rodiny Majthenyi, 2 kusy, Trenčín s 1 kusem, Rajec s jedním kusem, Jasov I kus. Jistý počet listů a listin slovenských podařilo se mi nalézti i v archivech mimo území Slovenska. Největší počet v Státním archivu v Pešti, kde je uložen též archiv Národního musea v Pešti; celkem v Pešti je 17 kusů a 2 (číslo 215 a 216) v dodatcích. Ze Zemského archivu v Brně je 6 ku- sů, z archivu zemského hlavního města Brna 5 kusů, ze Schwarzenberského archivu v Třeboni 5kusů, z archivu města Domažlic I kus, z archivu města Znojma 1 kus, z Vídně 1 kus. Způsob vydání a zásady transkripce. Středověké listy a listiny ze Slovenska, psané jazykem národním, rozhodl jsem se po zralé úvaze vydati v transkripci fonetické, to jest tak, jako by někdo text starých památek přesně a správně četl a diktoval novo- dobému písaři, který by jej pak zaznamenal novodobým pravopisem. Jde tu tedy spíše jen o obvyklou transliteraci, t. j. o nahrazování starých znaků grafických novými, a nikoli o rekonstrukci původního znění. Důvodem byla mi tu snadnější přístupnost textu a také ustálenost spřežkového pravopisu písemností ze Slo- venska. Jsem si vědom toho, že text takto upravený nenahradí plně originál, leč tento nedovede nahraditi ani transkripce graficky věrná. A jak zkušenost uka- zuje, je možno přepisovati památky jednou i druhou metodou správně i ne- správně. Při správném přepisu rozdíly, i pokud jde o poznání jazyka, redukují se na minimum. A filolog, který by se chtěl zabývati těmito památkami s hlediska vývoje pravopisu, s hlediska rytmu slov, pokud by se jevil v jejich grafickém čle- nění v slabiky, s hlediska přízvuku slovního, pokud by se jevil v spojování před- ložek, spojek i slov atd., aneb ubezpečiti se o spolehlivosti přepisu, učiní zajisté nejlépe, sáhne-li přímo k originálu nebo k fotografii.66) 66) Celý materiál, až na několik málo kusů, které však mám též v přepisech graficky věrných, byl ofotografován a je každému vážnému badateli přístupen v archivu Učené Společnosti Šafaříkovy v Bratislavě. XXXVI
náleží spíše do doby před vytvořením personální unie česko-uherské a má tudíž i po věcné stránce jejich pojetí do této knihy jisté oprávnění. Heuristicky hlavním pramenem byl výzkum archivů na Slovensku. Jsou to hlavně tři města slovenská, která se dělí o středověké písemnosti slovenské, psané jazykem národním. A to Bratislava, z jejíhož archivu bylo zí- skáno 44 kusů, zčásti již známých, pak Žilina s 51 kusy, rovněž zčásti známými, Bardejov s 63 kusy dosud, až na vyhrůžný list Bardejovským, neznámými; k těm druží se pak další města slovenská, totiž Kremnice se 4 kusy, Trnava se 3 kusy, Nováky, kde se choval archiv rodiny Majthenyi, 2 kusy, Trenčín s 1 kusem, Rajec s jedním kusem, Jasov I kus. Jistý počet listů a listin slovenských podařilo se mi nalézti i v archivech mimo území Slovenska. Největší počet v Státním archivu v Pešti, kde je uložen též archiv Národního musea v Pešti; celkem v Pešti je 17 kusů a 2 (číslo 215 a 216) v dodatcích. Ze Zemského archivu v Brně je 6 ku- sů, z archivu zemského hlavního města Brna 5 kusů, ze Schwarzenberského archivu v Třeboni 5kusů, z archivu města Domažlic I kus, z archivu města Znojma 1 kus, z Vídně 1 kus. Způsob vydání a zásady transkripce. Středověké listy a listiny ze Slovenska, psané jazykem národním, rozhodl jsem se po zralé úvaze vydati v transkripci fonetické, to jest tak, jako by někdo text starých památek přesně a správně četl a diktoval novo- dobému písaři, který by jej pak zaznamenal novodobým pravopisem. Jde tu tedy spíše jen o obvyklou transliteraci, t. j. o nahrazování starých znaků grafických novými, a nikoli o rekonstrukci původního znění. Důvodem byla mi tu snadnější přístupnost textu a také ustálenost spřežkového pravopisu písemností ze Slo- venska. Jsem si vědom toho, že text takto upravený nenahradí plně originál, leč tento nedovede nahraditi ani transkripce graficky věrná. A jak zkušenost uka- zuje, je možno přepisovati památky jednou i druhou metodou správně i ne- správně. Při správném přepisu rozdíly, i pokud jde o poznání jazyka, redukují se na minimum. A filolog, který by se chtěl zabývati těmito památkami s hlediska vývoje pravopisu, s hlediska rytmu slov, pokud by se jevil v jejich grafickém čle- nění v slabiky, s hlediska přízvuku slovního, pokud by se jevil v spojování před- ložek, spojek i slov atd., aneb ubezpečiti se o spolehlivosti přepisu, učiní zajisté nejlépe, sáhne-li přímo k originálu nebo k fotografii.66) 66) Celý materiál, až na několik málo kusů, které však mám též v přepisech graficky věrných, byl ofotografován a je každému vážnému badateli přístupen v archivu Učené Společnosti Šafaříkovy v Bratislavě. XXXVI
Strana XXXVII
Při fonetické transkripci řídil jsem se zásadami, které jsem vyložil po- drobněji v předmluvě ke Knize Žilinské (str. LIV.—LVI.) a které tu v struč- nosti znovu opakuji: Bez proměny vždy zůstávají písmena: a, b, e, f, h, ch, k, 1, m, o, p, r. Ostatní písmena transkribují se foneticky podle toho, jak se v našem jazyce v středověku vyslovovaly, ale tak, jak se nyní píší. Tedy c nebo cz jako c, případně č; g jako j; rz jako ř; s neb ss jako š, výjimečně též s, což však vytknuto zpravidla v poznámce; u jako v neb u; v jako u neb v, w jako v neb u; z jako z neb ž; i jako i neb y neb j; y jako i neb y neb j; j jako j neb i neb y; ie jako ie neb č, d jako d neb ď, t jako t neb t', n jako n neb ň. Místo dlouhého s píše se vesměs s okrouhlé, místo dvojitého fl píše se f jednoduché. Celkem tudíž abeceda transkribovaná k abecedě původní má se takto: a zůstává bez proměny; b zůstává bez proměny; c píše se podle výslovnosti tam, kde je psáno neb místo staročeské spřežky cz; č píše se tam, kde je psáno, neb podle výslovnosti místo spřežky cz; zůstává bez proměny, kde se vyslovovalo; d píše se tam, kde je psáno, neb naznačeno středověkou jotací (na př. diabel = ďábel), a konečně tam, kde je psáno d, ale kde se v staré češtině bezpečně “. vyslovovalo; tudíž „na to hleď“, ale „odpověd“; zůstává bez proměny; se píše místo středověkého ie, kde podle výslovnosti značí krátkou dvoj- hlásku ie = č (na př. wiedieti = věděti); zůstává bez proměny, ff píše se jako f; g píše se podle výslovnosti zpravidla jako j; h zůstává bez proměny; ch zůstává bez proměny; i píše se podle dnešního způsobu psaní, ať je už v textu i neb y neb j; ie zůstává bez proměny, kde znamená dlouhou dvojhlásku ie = ie, pozdější i; píše se podle dnešního způsobu psaní, ať je v textu psáno jako g neb j neb y; zůstává bez proměny; výjimečně bývá v slovech latinského původu psáno jako c, které se transkribuje podle výslovnosti jako k; zůstává bez proměny; někdy se v textu píše I jako ll a pak se transkribuje jako l, což však zpravidla je vytčeno v poznámce; m zůstává bez proměny; � e ě f k XXXVII
Při fonetické transkripci řídil jsem se zásadami, které jsem vyložil po- drobněji v předmluvě ke Knize Žilinské (str. LIV.—LVI.) a které tu v struč- nosti znovu opakuji: Bez proměny vždy zůstávají písmena: a, b, e, f, h, ch, k, 1, m, o, p, r. Ostatní písmena transkribují se foneticky podle toho, jak se v našem jazyce v středověku vyslovovaly, ale tak, jak se nyní píší. Tedy c nebo cz jako c, případně č; g jako j; rz jako ř; s neb ss jako š, výjimečně též s, což však vytknuto zpravidla v poznámce; u jako v neb u; v jako u neb v, w jako v neb u; z jako z neb ž; i jako i neb y neb j; y jako i neb y neb j; j jako j neb i neb y; ie jako ie neb č, d jako d neb ď, t jako t neb t', n jako n neb ň. Místo dlouhého s píše se vesměs s okrouhlé, místo dvojitého fl píše se f jednoduché. Celkem tudíž abeceda transkribovaná k abecedě původní má se takto: a zůstává bez proměny; b zůstává bez proměny; c píše se podle výslovnosti tam, kde je psáno neb místo staročeské spřežky cz; č píše se tam, kde je psáno, neb podle výslovnosti místo spřežky cz; zůstává bez proměny, kde se vyslovovalo; d píše se tam, kde je psáno, neb naznačeno středověkou jotací (na př. diabel = ďábel), a konečně tam, kde je psáno d, ale kde se v staré češtině bezpečně “. vyslovovalo; tudíž „na to hleď“, ale „odpověd“; zůstává bez proměny; se píše místo středověkého ie, kde podle výslovnosti značí krátkou dvoj- hlásku ie = č (na př. wiedieti = věděti); zůstává bez proměny, ff píše se jako f; g píše se podle výslovnosti zpravidla jako j; h zůstává bez proměny; ch zůstává bez proměny; i píše se podle dnešního způsobu psaní, ať je už v textu i neb y neb j; ie zůstává bez proměny, kde znamená dlouhou dvojhlásku ie = ie, pozdější i; píše se podle dnešního způsobu psaní, ať je v textu psáno jako g neb j neb y; zůstává bez proměny; výjimečně bývá v slovech latinského původu psáno jako c, které se transkribuje podle výslovnosti jako k; zůstává bez proměny; někdy se v textu píše I jako ll a pak se transkribuje jako l, což však zpravidla je vytčeno v poznámce; m zůstává bez proměny; � e ě f k XXXVII
Strana XXXVIII
p r ř S t t n píše se podle středověké výslovnosti jako n kde se vyslovovalo; ň píše se tam, kde je psáno neb středověkou jotací naznačeno anebo kde se v středověku bezpečně vyslovovalo; na př. „přízeň“, „naň“, ale „nečinte nebo „učinte“; o zůstává bez proměny; zůstává bez proměny; zůstává bez proměny; píše se místo středověké spřežky rz neb kde je jako ř psáno, a to i tenkráte, když je chybně položeno místo r, jako dosti často bývá v textech původu slovenského; pisatel byl nepochybně přesvědčen, že se v takových slovech ř vyslovovalo (na př. purgrzmistrz = purgřmistř); zůstává zpravidla bez proměny a píše se jako okrouhlé s, ať je v textu psáno í, t. j. s dlouhé či s okrouhlé; ss transkribuje se zpravidla jako š; výjimečně též jako s (wass = vás), což však poznamenáno pod čarou; z v kusech polsko-slovenské provenience transkribuje se též podle výslovnosti jako s nebo š; píše se podle výslovnosti jako t tam, kde se bezpečně v středověku vyslovovalo; píše se tam, kde je psáno neb středověkou jotací naznačeno (na př. krzes- tiansky = křesťanský), neb kde je psáno jako t, avšak bezpečně se vyslovo- valo jako ť (na př. „zet = žeť, wierzymt = věřímť); u zůstává bez proměny nebo se transkribuje podle výslovnosti z původního v neb w; v píše se místo u neb w podle výslovnosti a dnešního způsobu psaní; w zůstává toliko výjimečně v cizích slovech, jinak transkribuje se jako v neb u; píše se podle dnešního způsobu psaní, ať již je v textu psáno jako i neb j y neb y; z zůstává bez proměny, tam kde se vyslovuje jako z; ž transkribuje se podle toho, kde se výslovovalo, na místo původního z; au píše se jako au. Vlastní jména píší se graficky věrně, kromě jmen všeobecně vžitých (jako na př. český, moravský, uherský a pod.). Malých a velkých písmen užívá se podle dnešního pravopisu na počátku vět a při psaní jmen vlastních bez ohledu na to, jak je psáno v textu. Jména vlastní, i když se transkribují graficky věrně, píší se velkým začátečním písmenem. Interpunkce, která zpravidla nebývá v rukopise naznačena, ale i tam, kde je naznačena, nahrazuje se interpunkcí logickou, moderní, a k starému označení interpunkce se přihlíží toliko podpůrně. XXXVIII
p r ř S t t n píše se podle středověké výslovnosti jako n kde se vyslovovalo; ň píše se tam, kde je psáno neb středověkou jotací naznačeno anebo kde se v středověku bezpečně vyslovovalo; na př. „přízeň“, „naň“, ale „nečinte nebo „učinte“; o zůstává bez proměny; zůstává bez proměny; zůstává bez proměny; píše se místo středověké spřežky rz neb kde je jako ř psáno, a to i tenkráte, když je chybně položeno místo r, jako dosti často bývá v textech původu slovenského; pisatel byl nepochybně přesvědčen, že se v takových slovech ř vyslovovalo (na př. purgrzmistrz = purgřmistř); zůstává zpravidla bez proměny a píše se jako okrouhlé s, ať je v textu psáno í, t. j. s dlouhé či s okrouhlé; ss transkribuje se zpravidla jako š; výjimečně též jako s (wass = vás), což však poznamenáno pod čarou; z v kusech polsko-slovenské provenience transkribuje se též podle výslovnosti jako s nebo š; píše se podle výslovnosti jako t tam, kde se bezpečně v středověku vyslovovalo; píše se tam, kde je psáno neb středověkou jotací naznačeno (na př. krzes- tiansky = křesťanský), neb kde je psáno jako t, avšak bezpečně se vyslovo- valo jako ť (na př. „zet = žeť, wierzymt = věřímť); u zůstává bez proměny nebo se transkribuje podle výslovnosti z původního v neb w; v píše se místo u neb w podle výslovnosti a dnešního způsobu psaní; w zůstává toliko výjimečně v cizích slovech, jinak transkribuje se jako v neb u; píše se podle dnešního způsobu psaní, ať již je v textu psáno jako i neb j y neb y; z zůstává bez proměny, tam kde se vyslovuje jako z; ž transkribuje se podle toho, kde se výslovovalo, na místo původního z; au píše se jako au. Vlastní jména píší se graficky věrně, kromě jmen všeobecně vžitých (jako na př. český, moravský, uherský a pod.). Malých a velkých písmen užívá se podle dnešního pravopisu na počátku vět a při psaní jmen vlastních bez ohledu na to, jak je psáno v textu. Jména vlastní, i když se transkribují graficky věrně, píší se velkým začátečním písmenem. Interpunkce, která zpravidla nebývá v rukopise naznačena, ale i tam, kde je naznačena, nahrazuje se interpunkcí logickou, moderní, a k starému označení interpunkce se přihlíží toliko podpůrně. XXXVIII
Strana XXXIX
Kvantita až na vzácné výjimky, kde je označena zdvojenou samohláskou, není v rukopisech textů vyznačena. Zavádí se proto zpravidla kvantita staročeská. Jedině u kusů převahou slovenských, přihlíží se ke kvantitě slo- venské podle místních nářečí. Jinak však, doufám, že text vydaných písemností je zachycen i po stránce jazykové spolehlivě a věrně a se všemi jazykovými zvláštnostmi a odchylkami. Kromě grafiky, nic neměněno.67) Při úpravě textů v naznačeném smyslu řídil jsem se odbornými radami prof. Dra Václava Vážného, jehož jazykový rozbor a glosář písemností v tomto svazku vydaných vychází zároveň jako I. sv. „Knihovny Slovenského archivu.“ Jemu děkuji za pomoc a na něhož spadá částečně i spoluodpovědnost za jazykovou úpravu textů. Aby si pak čtenář mohl učiniti o povaze středověkého písma i pravopisu středověkých památek ze Slovenska celkem dobrou představu, jsou připojeny ke knize dosti četná fotografická faksimile. Při jejich výběru vzat byl zejména ohled na písemnosti se zřejmým nářečovým zabarvením slovenským. U několika kusů československo-polských, kde pravopis není do té míry ustálen jako u kusů ze Slovenska a kde není připojena fotografická reprodukce, byl přidán v poznámkách i text v přepisu graficky věrném. (Srv. níže nr. 194—206.) Poděkování za přízeň a pomoc. Na konec budiž mi dovoleno, abych poděkoval všem, kdo svou pomocí se zasloužili o vydání této knihy aneb byli mi při sbírání a vydání této publikace jakýmkoli způsobem nápomocni. Na prvém místě děkuji Učené Společnosti Šafaříkově, která přijala vydání této knihy do svých publikací a zahájila jí vydání Sloven- ského archivu. Sboru pro výzkum Slovenska a Podkar- patské Rusi při Slovanském ústavu v Praze děkuji za podporu, kterou mi bylo umožněno sebrati dosti rozsáhlý materiál a opatřiti si jeho fotografie. Městské radě zemského hlavního města Bratislavy podobně děkuji za podporu, kterou mi z vlastní iniciativy na tuto práci poskytla. Dále děkuji oddaně a závazně všem svým přátelům a pomocníkům, kteří svou prací, radou a pomocí přispěli ke zdokonalení této knihy. Univ. prof. 67) Je-li na př. v rukopise psáno: raczte mi to daczy wiedieczi chczi vasse milosczi pri- wesczy mnoho nebo malo czoz wasse milosczy potrzebi gest“, jsou tato slova zachycena v obvyklé transkripci: „račte mi to dáci věděci, chci vašé milosci privésci mnoho nebo málo, což vašé milosci potřebí jest“. XXXIX
Kvantita až na vzácné výjimky, kde je označena zdvojenou samohláskou, není v rukopisech textů vyznačena. Zavádí se proto zpravidla kvantita staročeská. Jedině u kusů převahou slovenských, přihlíží se ke kvantitě slo- venské podle místních nářečí. Jinak však, doufám, že text vydaných písemností je zachycen i po stránce jazykové spolehlivě a věrně a se všemi jazykovými zvláštnostmi a odchylkami. Kromě grafiky, nic neměněno.67) Při úpravě textů v naznačeném smyslu řídil jsem se odbornými radami prof. Dra Václava Vážného, jehož jazykový rozbor a glosář písemností v tomto svazku vydaných vychází zároveň jako I. sv. „Knihovny Slovenského archivu.“ Jemu děkuji za pomoc a na něhož spadá částečně i spoluodpovědnost za jazykovou úpravu textů. Aby si pak čtenář mohl učiniti o povaze středověkého písma i pravopisu středověkých památek ze Slovenska celkem dobrou představu, jsou připojeny ke knize dosti četná fotografická faksimile. Při jejich výběru vzat byl zejména ohled na písemnosti se zřejmým nářečovým zabarvením slovenským. U několika kusů československo-polských, kde pravopis není do té míry ustálen jako u kusů ze Slovenska a kde není připojena fotografická reprodukce, byl přidán v poznámkách i text v přepisu graficky věrném. (Srv. níže nr. 194—206.) Poděkování za přízeň a pomoc. Na konec budiž mi dovoleno, abych poděkoval všem, kdo svou pomocí se zasloužili o vydání této knihy aneb byli mi při sbírání a vydání této publikace jakýmkoli způsobem nápomocni. Na prvém místě děkuji Učené Společnosti Šafaříkově, která přijala vydání této knihy do svých publikací a zahájila jí vydání Sloven- ského archivu. Sboru pro výzkum Slovenska a Podkar- patské Rusi při Slovanském ústavu v Praze děkuji za podporu, kterou mi bylo umožněno sebrati dosti rozsáhlý materiál a opatřiti si jeho fotografie. Městské radě zemského hlavního města Bratislavy podobně děkuji za podporu, kterou mi z vlastní iniciativy na tuto práci poskytla. Dále děkuji oddaně a závazně všem svým přátelům a pomocníkům, kteří svou prací, radou a pomocí přispěli ke zdokonalení této knihy. Univ. prof. 67) Je-li na př. v rukopise psáno: raczte mi to daczy wiedieczi chczi vasse milosczi pri- wesczy mnoho nebo malo czoz wasse milosczy potrzebi gest“, jsou tato slova zachycena v obvyklé transkripci: „račte mi to dáci věděci, chci vašé milosci privésci mnoho nebo málo, což vašé milosci potřebí jest“. XXXIX
Strana XL
Dru Václavu Vážnému děkuji oddaně za pomoc při jazykové revisi textů, univ. doc. Dru Rudolfu Holinkovi děkuji za pomoc při výzkumu v Bardejově a kollacionování textů, univ. prof. Dru Josefu Markovovi za pomoc při čtení a přepisu písemností polských a slovensko-rusínských. Nemalými díky jsem zavázán všem správám a správcům archivů, z nichž jsem čerpal, za jejich laskavou vlídnost, s níž vyšli mi při této práci vstříc a nejednou opatřili mi fotografie listů a listin, zodpověděli dotazy neb opatřili mi opisy archivního materiálu, jehož jsem použíl. Jmenovitě jsem díky zavázán Dru Ovidiu Faustovi, řediteli vědeckých ústavů zemského hlavního města Bratislavy, za všecku jeho laskavost a podporu. Podobně děkuji monsignoru Gézovi Žebrácké- mu, starostovi města Bardejova, za všecku jeho ochotu, s níž jsem se setkal při svém studiu v archivu města Bardejova. Pánům Dru Bélovi Bottló a Dru Fekete ze státního uherského archivu v Budapešti děkuji za laskavé obstarání fotografií památek, chovaných v tomto archivu. Univ. doc. Dru Branislavu Varsikovi, řediteli Zemského archivu v Bra- tislavě, děkuji za zkonfrontování některých listů z Budapešti a Dru Ale- xandru Húščavovi, archiváři Zemského archivu v Bratislavě, za opatření fotografií z archivu Svatojánských v Budapešti. Univ. prof. Dru Frant. Hrubému, řediteli Zemského archivu v Brně, děkuji za laskavé opatření materiálu z tohoto archivu, za obstarání fotografií a za přá- telský zájem, který povždy mé práci věnoval. Dru Jaroslavu Dří- malovi, archiváři zemského hlavního města Brna, děkuji za upozornění na materiál v tomto archivu a za laskavé obstarání fotografií. Dru Antonínu Markusovi, řediteli archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni, děkuji za obstarání kollace třeboňských archivalií a za zodpovědění některých odborných dotazů. Podobně děkuji za pomoc pp. prof. Dru V. Nešporovi, měst- skému archiváři v Olomouci, Dru A. Jánošimu, městskému tajemníku v Kremnici, prof. J. Procházkovi, správci musea v Domažli- cích, prof. J. Auerovi, za obstarávání fotografii ze Znojma, Dru Janu Pöstényimu, profesoru theologie a správci spolku sv. Vojtěcha v Trnavě, paní Dr. Alžbětě Göllnerové za laskavé informace o maďarské literatuře ve středověku, prof. Jaroslavu Ludvíkovskému za pořízení la- tinských regest i některé dobré rady a dále všem správám archivů a knihoven, jejichž laskavostí bylo mi studium usnadněno. Konečně děkuji kolegovi Dru- Vladimíru Klecandovi, generálnímu tajemníku Učené Společnosti Šafaříkovy, za přátelský zájem o moji práci i za nejednu odbornou radu. XL
Dru Václavu Vážnému děkuji oddaně za pomoc při jazykové revisi textů, univ. doc. Dru Rudolfu Holinkovi děkuji za pomoc při výzkumu v Bardejově a kollacionování textů, univ. prof. Dru Josefu Markovovi za pomoc při čtení a přepisu písemností polských a slovensko-rusínských. Nemalými díky jsem zavázán všem správám a správcům archivů, z nichž jsem čerpal, za jejich laskavou vlídnost, s níž vyšli mi při této práci vstříc a nejednou opatřili mi fotografie listů a listin, zodpověděli dotazy neb opatřili mi opisy archivního materiálu, jehož jsem použíl. Jmenovitě jsem díky zavázán Dru Ovidiu Faustovi, řediteli vědeckých ústavů zemského hlavního města Bratislavy, za všecku jeho laskavost a podporu. Podobně děkuji monsignoru Gézovi Žebrácké- mu, starostovi města Bardejova, za všecku jeho ochotu, s níž jsem se setkal při svém studiu v archivu města Bardejova. Pánům Dru Bélovi Bottló a Dru Fekete ze státního uherského archivu v Budapešti děkuji za laskavé obstarání fotografií památek, chovaných v tomto archivu. Univ. doc. Dru Branislavu Varsikovi, řediteli Zemského archivu v Bra- tislavě, děkuji za zkonfrontování některých listů z Budapešti a Dru Ale- xandru Húščavovi, archiváři Zemského archivu v Bratislavě, za opatření fotografií z archivu Svatojánských v Budapešti. Univ. prof. Dru Frant. Hrubému, řediteli Zemského archivu v Brně, děkuji za laskavé opatření materiálu z tohoto archivu, za obstarání fotografií a za přá- telský zájem, který povždy mé práci věnoval. Dru Jaroslavu Dří- malovi, archiváři zemského hlavního města Brna, děkuji za upozornění na materiál v tomto archivu a za laskavé obstarání fotografií. Dru Antonínu Markusovi, řediteli archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni, děkuji za obstarání kollace třeboňských archivalií a za zodpovědění některých odborných dotazů. Podobně děkuji za pomoc pp. prof. Dru V. Nešporovi, měst- skému archiváři v Olomouci, Dru A. Jánošimu, městskému tajemníku v Kremnici, prof. J. Procházkovi, správci musea v Domažli- cích, prof. J. Auerovi, za obstarávání fotografii ze Znojma, Dru Janu Pöstényimu, profesoru theologie a správci spolku sv. Vojtěcha v Trnavě, paní Dr. Alžbětě Göllnerové za laskavé informace o maďarské literatuře ve středověku, prof. Jaroslavu Ludvíkovskému za pořízení la- tinských regest i některé dobré rady a dále všem správám archivů a knihoven, jejichž laskavostí bylo mi studium usnadněno. Konečně děkuji kolegovi Dru- Vladimíru Klecandovi, generálnímu tajemníku Učené Společnosti Šafaříkovy, za přátelský zájem o moji práci i za nejednu odbornou radu. XL
Strana 1
STŘEDOVĚKÉ LISTY ZE SLOVENSKA
STŘEDOVĚKÉ LISTY ZE SLOVENSKA
Strana 2
Strana 3
[Olomouc, 14. januarii 1426.] Purkmistr a rada města Olomouce — Mikuláši Perényimu, vůdci vojsk Zikmundových: že by mu rádi a ochotně přitrhli na pomoc, ale že nejsou dosti silni, aby jeho žádosti mohli vyhověti. Soudobý opis v kopiáři olomouckého písaře Václava z Jihlavy, nyní v Zemském archivu v Brně, rukopis č. 343 fol. 113a. Z tohoto opisu sdělil Hermenegildovi Jirečkovi Dr. Josef Beck; Jireček l. c. nr. 1, Fr. Sasinek l. c. nr. I. Peri Mikulass. Služba našě napřěd, urozený pane přieznivý! Vaší milosti listu jsme dobře zrozuměli. A jakož vašě milost žádá, abychom jse k vaší milosti vypravili, toď bychom rádi učinili. A na to, abychom sě v tom ukázati mohli, obeslali jsme přěd tiem pana Janka, hejtmana v Litowli, i paní Ssternbersku, prosíce, aby se připravili i pro královy milosti vojšče přitrhli. A na to nám odpověděli, jakož vaše milost v techto přépisách zrozumí. Takét ti lidé, ješto jsme byli u nás zhromazdili, čekajíce vaší milosti příjezdy a chtiece pomoci rettovati Cromierziez, i králové milosti lidé, tit jsú [se] již rozjeli. A náš hejtman, pan Fulsstein, ten také ku králové milosti jel, tak žě nejsme tak motcni, až bychom bezpečně na pole mohli vytrhnúti. A buoh vie, což bychom mohli, tot bychom rádi učinili. I ješče čekáme. Když bychom zvěděli, že by která moc nebo lidé ku vám tiehli, ješto by- chom bezpečně vytrhnúti mohli, chcemt rádi naše muožení učiniti. Datum feria II. ante Anthonii [s. a.]. List je bez data. Podle jiných zápisů v kopiáři je však rok 1426 asi nejpravděpodobnější. 2 Uherské Hradiště, 24. maii 1429. Petr Roman z Vítovic, hejtman na Hradišti, osvědčuje, že Jíra Kuchař s Tábory nikdy nedržel. 3
[Olomouc, 14. januarii 1426.] Purkmistr a rada města Olomouce — Mikuláši Perényimu, vůdci vojsk Zikmundových: že by mu rádi a ochotně přitrhli na pomoc, ale že nejsou dosti silni, aby jeho žádosti mohli vyhověti. Soudobý opis v kopiáři olomouckého písaře Václava z Jihlavy, nyní v Zemském archivu v Brně, rukopis č. 343 fol. 113a. Z tohoto opisu sdělil Hermenegildovi Jirečkovi Dr. Josef Beck; Jireček l. c. nr. 1, Fr. Sasinek l. c. nr. I. Peri Mikulass. Služba našě napřěd, urozený pane přieznivý! Vaší milosti listu jsme dobře zrozuměli. A jakož vašě milost žádá, abychom jse k vaší milosti vypravili, toď bychom rádi učinili. A na to, abychom sě v tom ukázati mohli, obeslali jsme přěd tiem pana Janka, hejtmana v Litowli, i paní Ssternbersku, prosíce, aby se připravili i pro královy milosti vojšče přitrhli. A na to nám odpověděli, jakož vaše milost v techto přépisách zrozumí. Takét ti lidé, ješto jsme byli u nás zhromazdili, čekajíce vaší milosti příjezdy a chtiece pomoci rettovati Cromierziez, i králové milosti lidé, tit jsú [se] již rozjeli. A náš hejtman, pan Fulsstein, ten také ku králové milosti jel, tak žě nejsme tak motcni, až bychom bezpečně na pole mohli vytrhnúti. A buoh vie, což bychom mohli, tot bychom rádi učinili. I ješče čekáme. Když bychom zvěděli, že by která moc nebo lidé ku vám tiehli, ješto by- chom bezpečně vytrhnúti mohli, chcemt rádi naše muožení učiniti. Datum feria II. ante Anthonii [s. a.]. List je bez data. Podle jiných zápisů v kopiáři je však rok 1426 asi nejpravděpodobnější. 2 Uherské Hradiště, 24. maii 1429. Petr Roman z Vítovic, hejtman na Hradišti, osvědčuje, že Jíra Kuchař s Tábory nikdy nedržel. 3
Strana 4
Originál na papíře s pečetí přitištěnou v archivu města Bratislavy. Já Petr Roman z Witowicz, hauptman na Hradissczi, vyznávám tímto listom obecně přědo všemi, ktož jej čísci neb slyžeti budú, žě Gira Kucharz, ukazatel tohoto listu, jěst sě zachoval dobřě a nikdy k táborskéj straně příchylen nebiel; protož vás všech vóbec prosím aneb každého zvláščia, abyste jemu radni i pomocni bieli pro mú službu, jest-li žě bie jemu toho potřěbie bielo. Datum Bladiss feria III. post festum individue Trinitatis anno domini M° CCCC° XXIX sub sigillo proprio apposito. 3 Veselí, s. a. [asi 5. octobris 1429]. Fridrich, kníže z Rus, osvědčuje, že Vinar koupil koně i s vozem od jistých tovaryšů, když ještě byli s Bratislavou v nepřátelství. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. My Fridrich z božie milosti knieže z Rus, pán na Wesseli, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že Wynara) ten kuoň, pro kterýžto jest vsazen, kúpilb) u tovaryšóv i s vozem v tu chvíli, kdyšto jsú ješče byli v nepřiezni. Tot nám jest svědomo. Dán na Wesseli v středu po svatém Michale [s. a.]. a) Psáno: Wynar. — b) Psáno: kupyll. O Fridrichovi, knížeti z Rus, poznamenává Palacký (Dějiny, IV/I., vyd. z r. 1877, str. 439), že byl potomkem někdy Romana Halického a že pocházel z linie knížat Ostrovských, což také podle znaku Fridrichova, shodného se znakem knížat Ostrovských, po- tvrzuje Perwolf (Příspěvky k dějinám českým, Čas. čes. musea, LIV, 1880, str. 403). Přišel do Čech nepochybně se Zikmundem Korybutem a, jak i Dlugoš (k roku 1430, 1434 a 1438) svědčí, dlouholetým pobytem v našich zemích zcela se počeštil. Bojoval u Ústí a již na podzim roku 1426 ustanoven byl od kněze Prokopa Velikého táborským hejtmanem na Břeclavi, které se roku 1423 zmocnili Husité. (Kleine Klosterneuburger Chronik, Archiv f. oesterr. Geschichte Bd. VII, 1851, str. 249, 250; Palacký, Dějiny IV/I., I. c. str. 439, 440.) Husitskou posádku na Břeclavi, vedenou ruským knížetem Fridrichem marně obléhal roku 1426 rakouský vévoda Albrecht, zeť Zikmundův, až posléze Prokop Holý Rakušany pod Břeclaví porazil a vyprostil posádku z obležení. (Zeitschrift d. Vereines f. Gesch. Mährens und Schlesiens IV., 36. Aug. Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě, Studie a texty sv. VI., Olomouc, 1930, str. 61—64. 4
Originál na papíře s pečetí přitištěnou v archivu města Bratislavy. Já Petr Roman z Witowicz, hauptman na Hradissczi, vyznávám tímto listom obecně přědo všemi, ktož jej čísci neb slyžeti budú, žě Gira Kucharz, ukazatel tohoto listu, jěst sě zachoval dobřě a nikdy k táborskéj straně příchylen nebiel; protož vás všech vóbec prosím aneb každého zvláščia, abyste jemu radni i pomocni bieli pro mú službu, jest-li žě bie jemu toho potřěbie bielo. Datum Bladiss feria III. post festum individue Trinitatis anno domini M° CCCC° XXIX sub sigillo proprio apposito. 3 Veselí, s. a. [asi 5. octobris 1429]. Fridrich, kníže z Rus, osvědčuje, že Vinar koupil koně i s vozem od jistých tovaryšů, když ještě byli s Bratislavou v nepřátelství. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. My Fridrich z božie milosti knieže z Rus, pán na Wesseli, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že Wynara) ten kuoň, pro kterýžto jest vsazen, kúpilb) u tovaryšóv i s vozem v tu chvíli, kdyšto jsú ješče byli v nepřiezni. Tot nám jest svědomo. Dán na Wesseli v středu po svatém Michale [s. a.]. a) Psáno: Wynar. — b) Psáno: kupyll. O Fridrichovi, knížeti z Rus, poznamenává Palacký (Dějiny, IV/I., vyd. z r. 1877, str. 439), že byl potomkem někdy Romana Halického a že pocházel z linie knížat Ostrovských, což také podle znaku Fridrichova, shodného se znakem knížat Ostrovských, po- tvrzuje Perwolf (Příspěvky k dějinám českým, Čas. čes. musea, LIV, 1880, str. 403). Přišel do Čech nepochybně se Zikmundem Korybutem a, jak i Dlugoš (k roku 1430, 1434 a 1438) svědčí, dlouholetým pobytem v našich zemích zcela se počeštil. Bojoval u Ústí a již na podzim roku 1426 ustanoven byl od kněze Prokopa Velikého táborským hejtmanem na Břeclavi, které se roku 1423 zmocnili Husité. (Kleine Klosterneuburger Chronik, Archiv f. oesterr. Geschichte Bd. VII, 1851, str. 249, 250; Palacký, Dějiny IV/I., I. c. str. 439, 440.) Husitskou posádku na Břeclavi, vedenou ruským knížetem Fridrichem marně obléhal roku 1426 rakouský vévoda Albrecht, zeť Zikmundův, až posléze Prokop Holý Rakušany pod Břeclaví porazil a vyprostil posádku z obležení. (Zeitschrift d. Vereines f. Gesch. Mährens und Schlesiens IV., 36. Aug. Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě, Studie a texty sv. VI., Olomouc, 1930, str. 61—64. 4
Strana 5
Fridrich, kníže z Ostrova, zůstal pak dále hejtmanem na Břeclavi. Snad již po bitvě u Břeclavi ujal se také panství Ostrohu, které držel roku 1435, kdy udělil měšťanům z Ostrohu jisté výsady („Datum na Ostroze v den Matky boží 1435“) Srv. L. Hosák, Uherský Ostroh ve válkách husitských. Časopis společnosti přátel starožitností čsl., roč. XLIII (1935), str. 23 až 29. Fridrich byl pak též mezi vojskem táborským, které na podzim roku 1428 podniklo výpravu do Uher. (W. W. Tome k, Dějepis města Prahy IV., str. 396.) O Fridrichovi a jeho bratru Zikmundovi zmiňuje se též král Albert v nedatovaném listu ke králi polskému asi rovněž z roku 1428: Sigismundus et Fredericus, duces Lithavie, se eisdem perfidis hereticis coniunxerunt seque in certis oppidis, finitimis marchionatus nostri Moravie, denuo locaverunt, sperantes vestros (sc. regis Polonie) subditos ... ad ipsos venturos... hereticis predictis contra nos aliosque christicolas auxilium prestituros (Mon. Poloniae medii aevi, Cod. epist. saec. XV., pars I. nr. 67). O Fridrichovi píše též dne 23. apr. 1434 královna Barbora — Kremnickým: „Percepimus ex relacione ... veridica, quomodo Fridricus, dux, de Sylina cum sua potencia maiori, qua potuit, partes Lipthovie hostiliter subintrando, civitatem Rosembergh hostificaret, similiter et alii Husite cum ipsorum Thaboritis partes et confinia hujus regni hostiliter subintrare nituntur, predicta confinia devastaturi.“ Srv. Odescalchi Artur: Königinen-Briefe aus dem Archiv einer oberungarischen Bergstadt, Jahrbuch d. h. G. Adler XIX. (1909) 1—19. J. Špirko 1. c. 31, 32, 80. Dne 4. jun. 1438 Fredericus, dux de Ostrorog kvituje Vladis- lavovi polskému žold za 200 koní, s nimiž táhl do Čech (Perwolf, l. c. Čas. čes. musea, LIV., str. 403). Roku 1438 připomíná se Fridrich v Polsku, jako válečný pomocník husitského pána Spytka z Melštýna. (Palacký, Dějiny IV/I., str. 439). Podle zápisu ve zbytcích register z doby Zikmundovy, a to z let 1426—1436, bylo Fridrichovi, knížeti z Rus, zapsáno panství Veselí na Moravě v částce 4.000 zlatých uherských. Podle jiného zápisu stalo se tak roku 1428 (A. Sedláček, Zbytky register, Praha, 1920, č. 1006). Poněvadž pak roku 1437 pánem na Veselí je už Blažek z Borotína (srv. níže nr. 7), je pravděpodobné, že naše listina, v níž se Fridrich jmenuje pán na Veselí, byla psána po roce 1428 a před rokem 1437. Z dat výše citovaných vyplývá, že se Fridrich na moravsko-slovenském pomezí zdržoval kolem roku 1428 a proto položeno její datum k roku 1429. Rok 1428 se pro datum dosti dobře nehodí, neboť toho roku bylo sv. Michala právě ve středu; náš list je však psán „ve středu po sv. Michalu“ a proto byl položen k roku 1429. Spolu s listinou Fridrichovou položena k roku 1429 též listina Václava z Markvartic, která je s listinou Fridrichovou psána rukou jednoho písaře a týká se téže věci. Snad synem nebo synovcem, jak se Palacký domnívá, Fridrichovým byl Václav, kníže z Ostrova, kterého nacházíme na slovenském pomezí něco později (1460) v službě dobrodružného Vaňka z Rachmanova. Srv. níže nr. 116. 4 Veselí, s. a. [asi 5. octobris 1429]. Václav z Markvartic, Petráš, Prokop i jiní tovaryši osvědčují, že Vinar koupil koně i s vozem od jistých jejich tovaryšů, když ještě byli s Bratislavou v nepřízni. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. 5
Fridrich, kníže z Ostrova, zůstal pak dále hejtmanem na Břeclavi. Snad již po bitvě u Břeclavi ujal se také panství Ostrohu, které držel roku 1435, kdy udělil měšťanům z Ostrohu jisté výsady („Datum na Ostroze v den Matky boží 1435“) Srv. L. Hosák, Uherský Ostroh ve válkách husitských. Časopis společnosti přátel starožitností čsl., roč. XLIII (1935), str. 23 až 29. Fridrich byl pak též mezi vojskem táborským, které na podzim roku 1428 podniklo výpravu do Uher. (W. W. Tome k, Dějepis města Prahy IV., str. 396.) O Fridrichovi a jeho bratru Zikmundovi zmiňuje se též král Albert v nedatovaném listu ke králi polskému asi rovněž z roku 1428: Sigismundus et Fredericus, duces Lithavie, se eisdem perfidis hereticis coniunxerunt seque in certis oppidis, finitimis marchionatus nostri Moravie, denuo locaverunt, sperantes vestros (sc. regis Polonie) subditos ... ad ipsos venturos... hereticis predictis contra nos aliosque christicolas auxilium prestituros (Mon. Poloniae medii aevi, Cod. epist. saec. XV., pars I. nr. 67). O Fridrichovi píše též dne 23. apr. 1434 královna Barbora — Kremnickým: „Percepimus ex relacione ... veridica, quomodo Fridricus, dux, de Sylina cum sua potencia maiori, qua potuit, partes Lipthovie hostiliter subintrando, civitatem Rosembergh hostificaret, similiter et alii Husite cum ipsorum Thaboritis partes et confinia hujus regni hostiliter subintrare nituntur, predicta confinia devastaturi.“ Srv. Odescalchi Artur: Königinen-Briefe aus dem Archiv einer oberungarischen Bergstadt, Jahrbuch d. h. G. Adler XIX. (1909) 1—19. J. Špirko 1. c. 31, 32, 80. Dne 4. jun. 1438 Fredericus, dux de Ostrorog kvituje Vladis- lavovi polskému žold za 200 koní, s nimiž táhl do Čech (Perwolf, l. c. Čas. čes. musea, LIV., str. 403). Roku 1438 připomíná se Fridrich v Polsku, jako válečný pomocník husitského pána Spytka z Melštýna. (Palacký, Dějiny IV/I., str. 439). Podle zápisu ve zbytcích register z doby Zikmundovy, a to z let 1426—1436, bylo Fridrichovi, knížeti z Rus, zapsáno panství Veselí na Moravě v částce 4.000 zlatých uherských. Podle jiného zápisu stalo se tak roku 1428 (A. Sedláček, Zbytky register, Praha, 1920, č. 1006). Poněvadž pak roku 1437 pánem na Veselí je už Blažek z Borotína (srv. níže nr. 7), je pravděpodobné, že naše listina, v níž se Fridrich jmenuje pán na Veselí, byla psána po roce 1428 a před rokem 1437. Z dat výše citovaných vyplývá, že se Fridrich na moravsko-slovenském pomezí zdržoval kolem roku 1428 a proto položeno její datum k roku 1429. Rok 1428 se pro datum dosti dobře nehodí, neboť toho roku bylo sv. Michala právě ve středu; náš list je však psán „ve středu po sv. Michalu“ a proto byl položen k roku 1429. Spolu s listinou Fridrichovou položena k roku 1429 též listina Václava z Markvartic, která je s listinou Fridrichovou psána rukou jednoho písaře a týká se téže věci. Snad synem nebo synovcem, jak se Palacký domnívá, Fridrichovým byl Václav, kníže z Ostrova, kterého nacházíme na slovenském pomezí něco později (1460) v službě dobrodružného Vaňka z Rachmanova. Srv. níže nr. 116. 4 Veselí, s. a. [asi 5. octobris 1429]. Václav z Markvartic, Petráš, Prokop i jiní tovaryši osvědčují, že Vinar koupil koně i s vozem od jistých jejich tovaryšů, když ještě byli s Bratislavou v nepřízni. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. 5
Strana 6
My tovaryšie Waczlaw z Markwarticz, Petrass, Procop i jiní tovaryšie vyznáváme obecně přede všemi a zvlášče před burgermistrem a fojtem i pří- sažnými města v Prespurcze, že Wynar ten kuoň kúpila) u tovaryší i s vozem v tu chvíli, kdyšto jsú v nepřiezni byli. Tot jest nám svědomo. Dán na Wesseli v středu po svatém Michale archanj(eli) [s. a./. a) Psáno: kupill. List psán je touže rukou a je téhož data, jako podobné osvědčení Fridricha, knížete z Rus. O datu srv. poznámku při listině Fridrichově výše č. 3. 5 Skalica, 14. aprilis 1432. Stibor ze Stibořic a z Beckova — starším vojenského tovaryšstva na Ho- doníně, jmenovitě Janovi z Opatovic a z Dlouhé Vsi a Stiborkovi z Pecky posílá své prohlášení stran Jana z Vrbna; a že týž Jan z Vrbna jednal nečestně, když jej připravil o jeho hrad a když nad to ještě o Stiborovi falešné listy skládal; žádá jmenované starší vojenského bratrstva, aby Jana z Vrbna nepodporovali. Originál na papíře v královském uherském zemském archivu v Buda- pešti, Muzeum Levéltáriosztály pod datem 1432 apr. 14. My Stibor z Stiboricz, odjinud z Beczkowa, přiezeň svú vzkazujeme podlé běhu nynějšieho tobe, Jane z Opatowicz a z Dluhei Wsy, Stiborkowi z Peczky i jiným všem tovařišóm starším, kteříž jsú nynie na Hodonyne! Slyšíme, kterak by Jan z Wrbna ten zrádce, falešný, zrádný, bezectný, nešlechetný biedník a samorostlý s kurvy syn, služebníkuom našim psal, chtiece našéj cti utrhnúti, jakožto pes zlý, kterýž by rád člověka dobrého přes plot ukusil a nemóže, takéž on, zradiv nás falešně a nešlechetně o náš zámek, jakožto jest v království uherském, polském, v Rakusech i v Mo- rawie mnohým dobrým lidem vědomo, jěšče hledá, kterak by kterého dobrého zraditi mohl, falešne a zrádne, chtiece vás svú falší a zradú oklamati, vám listy falešné ukazujíc, kteréž jest všeckno falešne a zrádne jednal, kteréž my, buohdá, na krále uherského etc., pána našeho dvoře, na krále polského a na knieže rakúského dvoře chceme provésti, jakožto dobrý má na zlého provésti zrádce, že jest on nás o náš zámek z [radjil falešne a zrádne, takéž jest falešné a zrádné listy zdělal. 6
My tovaryšie Waczlaw z Markwarticz, Petrass, Procop i jiní tovaryšie vyznáváme obecně přede všemi a zvlášče před burgermistrem a fojtem i pří- sažnými města v Prespurcze, že Wynar ten kuoň kúpila) u tovaryší i s vozem v tu chvíli, kdyšto jsú v nepřiezni byli. Tot jest nám svědomo. Dán na Wesseli v středu po svatém Michale archanj(eli) [s. a./. a) Psáno: kupill. List psán je touže rukou a je téhož data, jako podobné osvědčení Fridricha, knížete z Rus. O datu srv. poznámku při listině Fridrichově výše č. 3. 5 Skalica, 14. aprilis 1432. Stibor ze Stibořic a z Beckova — starším vojenského tovaryšstva na Ho- doníně, jmenovitě Janovi z Opatovic a z Dlouhé Vsi a Stiborkovi z Pecky posílá své prohlášení stran Jana z Vrbna; a že týž Jan z Vrbna jednal nečestně, když jej připravil o jeho hrad a když nad to ještě o Stiborovi falešné listy skládal; žádá jmenované starší vojenského bratrstva, aby Jana z Vrbna nepodporovali. Originál na papíře v královském uherském zemském archivu v Buda- pešti, Muzeum Levéltáriosztály pod datem 1432 apr. 14. My Stibor z Stiboricz, odjinud z Beczkowa, přiezeň svú vzkazujeme podlé běhu nynějšieho tobe, Jane z Opatowicz a z Dluhei Wsy, Stiborkowi z Peczky i jiným všem tovařišóm starším, kteříž jsú nynie na Hodonyne! Slyšíme, kterak by Jan z Wrbna ten zrádce, falešný, zrádný, bezectný, nešlechetný biedník a samorostlý s kurvy syn, služebníkuom našim psal, chtiece našéj cti utrhnúti, jakožto pes zlý, kterýž by rád člověka dobrého přes plot ukusil a nemóže, takéž on, zradiv nás falešně a nešlechetně o náš zámek, jakožto jest v království uherském, polském, v Rakusech i v Mo- rawie mnohým dobrým lidem vědomo, jěšče hledá, kterak by kterého dobrého zraditi mohl, falešne a zrádne, chtiece vás svú falší a zradú oklamati, vám listy falešné ukazujíc, kteréž jest všeckno falešne a zrádne jednal, kteréž my, buohdá, na krále uherského etc., pána našeho dvoře, na krále polského a na knieže rakúského dvoře chceme provésti, jakožto dobrý má na zlého provésti zrádce, že jest on nás o náš zámek z [radjil falešne a zrádne, takéž jest falešné a zrádné listy zdělal. 6
Strana 7
Protož, dobrá družino, držte toho falešného, zrádného a bezectného biedníka na to, aťby on z těch tří pánóv dvoróv na jeden zjel a své falešné a lživé listy ukázal, kteréž jest falešne zkládal; a tuť, buohdá, bude do- vědeno, žet jich falešne a zrádne zkládal. Pak-li by toho neučinil, tehdá což kolvěk jednal a jedná, to sami znamenáte, že činí jako falešný, zlý, samorostlý s kurvy syn, i o hrad náš i o ty listy. Neb jakož jest na jedném faleš a zradu učinil, takéž jest ty listy falšoval, biedník nešlechetný, kterýž nic dobrého nemyslí jedné faleš a zradu skládá den ode dne, noc od noci. Protož, dobrá družino, nepomáhajte a nefolgujte jemu jeho zradě, nebt vás samých také zradí. A také se jest prvé psal pán z Hodonyna; a již se píše sěděním na Hodonyne; i móžete to znamenati, žet na všech kusech faleš a zradu vede a činí, ponevadž na tom seznán jest, tak dobře na listech, jako na řeči. A o tu zradu, kterúž jest nad námi učinil, podávali sme jemu a chtěli sme jemu právi býti na najjasněj- šieho knieže, římského etc. krále, pána našeho dvoře, na krále polského i na knieže rakúského dvoře, chtiece jemu právi býti. A on, jako zlý zrádce, falešný, bezectný, nešlechetný biedník, zrádný a samorostlý s kurvy syn, nechtěl k tomu přizvoliti ani při tom zóstati, bojiece se, že by jeho zrada a faleš nepřešla; a my sme k tomu mezi těmi třemi dvory svrchupsanými i dnes hotovi, na kterémž by chtěl o tu zradu a faleš, kteréž jest nad námi učinil, s ním přijti. Protož, dobrá družino, věříme vám, že jemu téj zrade a falše pomohati nebudete, jakož jest nad námi učinil, jako zrádný, falešný, bezectný a samorostlý s kurvy syn. A dále píše našim služebníkuom, že by se nešlechetný zrádce falešný chtěl s námi bíti; když se nám z téj zrady a falše vyvede mezi těmi třemi dvory svrchupsanými na jedném, kterúž jest nad námi učinil, chceme jemu řádnú odpověd na to dáti. Datum v Skaliczi v pondělí po Květnéj něděli annorum etc. XXXII“ do Vídeň, 4. februarii 1433. Jiřík z Břeclavě dává Jakubovi Ryšavému, měšťanu brněnskému, mocný list, aby se na jeho místě ujal jmění, které bratr jeho Petr Kutěj zanechal v Bratislavě, kde zemřel, a činí opatření, jak s tímto jměním i pro případ jeho vlastní smrti naložiti.
Protož, dobrá družino, držte toho falešného, zrádného a bezectného biedníka na to, aťby on z těch tří pánóv dvoróv na jeden zjel a své falešné a lživé listy ukázal, kteréž jest falešne zkládal; a tuť, buohdá, bude do- vědeno, žet jich falešne a zrádne zkládal. Pak-li by toho neučinil, tehdá což kolvěk jednal a jedná, to sami znamenáte, že činí jako falešný, zlý, samorostlý s kurvy syn, i o hrad náš i o ty listy. Neb jakož jest na jedném faleš a zradu učinil, takéž jest ty listy falšoval, biedník nešlechetný, kterýž nic dobrého nemyslí jedné faleš a zradu skládá den ode dne, noc od noci. Protož, dobrá družino, nepomáhajte a nefolgujte jemu jeho zradě, nebt vás samých také zradí. A také se jest prvé psal pán z Hodonyna; a již se píše sěděním na Hodonyne; i móžete to znamenati, žet na všech kusech faleš a zradu vede a činí, ponevadž na tom seznán jest, tak dobře na listech, jako na řeči. A o tu zradu, kterúž jest nad námi učinil, podávali sme jemu a chtěli sme jemu právi býti na najjasněj- šieho knieže, římského etc. krále, pána našeho dvoře, na krále polského i na knieže rakúského dvoře, chtiece jemu právi býti. A on, jako zlý zrádce, falešný, bezectný, nešlechetný biedník, zrádný a samorostlý s kurvy syn, nechtěl k tomu přizvoliti ani při tom zóstati, bojiece se, že by jeho zrada a faleš nepřešla; a my sme k tomu mezi těmi třemi dvory svrchupsanými i dnes hotovi, na kterémž by chtěl o tu zradu a faleš, kteréž jest nad námi učinil, s ním přijti. Protož, dobrá družino, věříme vám, že jemu téj zrade a falše pomohati nebudete, jakož jest nad námi učinil, jako zrádný, falešný, bezectný a samorostlý s kurvy syn. A dále píše našim služebníkuom, že by se nešlechetný zrádce falešný chtěl s námi bíti; když se nám z téj zrady a falše vyvede mezi těmi třemi dvory svrchupsanými na jedném, kterúž jest nad námi učinil, chceme jemu řádnú odpověd na to dáti. Datum v Skaliczi v pondělí po Květnéj něděli annorum etc. XXXII“ do Vídeň, 4. februarii 1433. Jiřík z Břeclavě dává Jakubovi Ryšavému, měšťanu brněnskému, mocný list, aby se na jeho místě ujal jmění, které bratr jeho Petr Kutěj zanechal v Bratislavě, kde zemřel, a činí opatření, jak s tímto jměním i pro případ jeho vlastní smrti naložiti.
Strana 8
Originál na pergameně se 7 pečetěmi přivěšenými, dobře zachovalými, v archivu města Bratislavy. Vydal Fr. Sasinek, Slovenský Letopis, Uherská Skalica, 1879, ročník III., str. 82—83 podle přepisu Mart. Hamuljaka. Já Girzik z Brzeczlawie vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jiej uzřie aneb čtúce slyšěti budú, žet sem svěřil a poručil a, tiemto listem plnú moc dávaje, svěřuji a mocně poručuji opatrnému Jakubowy Rissawemu, hospodářovi svému, měščenínu města Brna, jeho erbóm a budúcím tak, jakož je slovutný rytieř pan Petr Kutiey, dobré paměti, bratr mój vlastní a nedielný, v Prespurcze zšel, ostaviv penieze neb jinéa) zbožie neb statek i zbroji po sobě zvláště tu v Prespurcze neb jinde kdežko- livěk, k kterémužto sem spravedliv, jakožto bratr jeho nedielný; jest-li že by mne v téj mieře bóh neuchoval, aby již jmenovaný Jakub, hospodář mój, s toho ze všeho, což je bratr mój ostavil, buď mnoho nebo málo, nic nepo- ostavuje, k čemuž sem spravedliv, miesto mne a mým jménem upomínal a toho dobýval a k sobě to přijímal tak mocně, jako bych já to sám, živ jsa, osobněb) přijímal. A s toho statku, což toho přijme, aby psaný Jakub najprvéc) dluh svój, cožť sem mu dlužen, k jeho vieře sě v tom připustiv, sobě vzal a sobě zaplatil; a z ostatku, což mimo jeho dluh zbude, aby učinil za naše duše a podlé rozkázánie svrchujmenovaného mého bratra i podlé rozkázánie mého, ještot sem jemu toho všeho svěřil. A ktož by tento list měl s svrchu psaného Jakuba dobrú vólí, ten má též právo ke všem věcom svrchu psaným, jako on sám. A toho na svědomie svú sem pečet přivěsil a připrosild) sem urozených pánóv, pana Hasska z Waldstaina, pana Jossta Hechta z Rossicz, podkomo- řieho markrabstvie moravského, pana Czenka z Ronowa, pana Benesse z Chlumu a slovutných panoší Hronka Tluxu z Tomnicz a Petrzika z Pawlo- wicz, žet jsú takée) své pečěti podlé méf) k dalšiemu svědomí přivěsilis) k tomuto listu, jenž dán u Wiedny léta od božieho narozenie tisích) čtrstého třidcátého třetieho v středu den svaté Dorothy. a) Psáno: ginee. — b) Psáno: ossobně. — c) Psáno: nayprwee. — d) Psáno: przi- wiessil a prziprossil. — e) Psáno: takee. — f) Psáno: mee. — g) Psáno: przywiessily. — h) Psáno: tissicz. Datum listu je: „v středu den svaté Doroty“. Svaté Doroty je 6. februarii; roku 1433 připadá však středa na 4. februarii. Třeba se tudíž rozhodnouti mezi 4. a 6. únorem. Listina položena je ke dni 4. února, ač i 6. únor je stejně dobře možný. 8
Originál na pergameně se 7 pečetěmi přivěšenými, dobře zachovalými, v archivu města Bratislavy. Vydal Fr. Sasinek, Slovenský Letopis, Uherská Skalica, 1879, ročník III., str. 82—83 podle přepisu Mart. Hamuljaka. Já Girzik z Brzeczlawie vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jiej uzřie aneb čtúce slyšěti budú, žet sem svěřil a poručil a, tiemto listem plnú moc dávaje, svěřuji a mocně poručuji opatrnému Jakubowy Rissawemu, hospodářovi svému, měščenínu města Brna, jeho erbóm a budúcím tak, jakož je slovutný rytieř pan Petr Kutiey, dobré paměti, bratr mój vlastní a nedielný, v Prespurcze zšel, ostaviv penieze neb jinéa) zbožie neb statek i zbroji po sobě zvláště tu v Prespurcze neb jinde kdežko- livěk, k kterémužto sem spravedliv, jakožto bratr jeho nedielný; jest-li že by mne v téj mieře bóh neuchoval, aby již jmenovaný Jakub, hospodář mój, s toho ze všeho, což je bratr mój ostavil, buď mnoho nebo málo, nic nepo- ostavuje, k čemuž sem spravedliv, miesto mne a mým jménem upomínal a toho dobýval a k sobě to přijímal tak mocně, jako bych já to sám, živ jsa, osobněb) přijímal. A s toho statku, což toho přijme, aby psaný Jakub najprvéc) dluh svój, cožť sem mu dlužen, k jeho vieře sě v tom připustiv, sobě vzal a sobě zaplatil; a z ostatku, což mimo jeho dluh zbude, aby učinil za naše duše a podlé rozkázánie svrchujmenovaného mého bratra i podlé rozkázánie mého, ještot sem jemu toho všeho svěřil. A ktož by tento list měl s svrchu psaného Jakuba dobrú vólí, ten má též právo ke všem věcom svrchu psaným, jako on sám. A toho na svědomie svú sem pečet přivěsil a připrosild) sem urozených pánóv, pana Hasska z Waldstaina, pana Jossta Hechta z Rossicz, podkomo- řieho markrabstvie moravského, pana Czenka z Ronowa, pana Benesse z Chlumu a slovutných panoší Hronka Tluxu z Tomnicz a Petrzika z Pawlo- wicz, žet jsú takée) své pečěti podlé méf) k dalšiemu svědomí přivěsilis) k tomuto listu, jenž dán u Wiedny léta od božieho narozenie tisích) čtrstého třidcátého třetieho v středu den svaté Dorothy. a) Psáno: ginee. — b) Psáno: ossobně. — c) Psáno: nayprwee. — d) Psáno: przi- wiessil a prziprossil. — e) Psáno: takee. — f) Psáno: mee. — g) Psáno: przywiessily. — h) Psáno: tissicz. Datum listu je: „v středu den svaté Doroty“. Svaté Doroty je 6. februarii; roku 1433 připadá však středa na 4. februarii. Třeba se tudíž rozhodnouti mezi 4. a 6. únorem. Listina položena je ke dni 4. února, ač i 6. únor je stejně dobře možný. 8
Strana 9
Veseli s. d. 12. octobris 1437.] Blažek z Borotína, seděním na Veselí — Bratislavským: že jich dosud pro dluh, který za nimi má, hubiti nedal. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Vydal Fr. Palacký, Archiv český, IV., 333, H. Jireček l. c. nr. 21, Sasinek l. c. nr. 21. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní muži a přítelé!a) Vašemu sem listu dobře srozuměl, v kterémžto píšete, že by vás někto zpravoval, že by moji služebníci jezdili nebli chodili do uherské země na vás nebli na vaše pod- dané brát a lúpiti vašich. A že by sě moji menovali, pět jiezdných na silnici trnavské k Prespurku, a že by mluvili s jedním vašiem člověkem o ten dluh etc. mým jménem. I také pravíte, že by moji vaše lúpili na silnici k Marheku. Milí přítelé!b) O tom o ničem, což kolvěk v svém listu píšete, nic, to buoh vie, neviem, aniž sem o to ještě kdy myslil vám škoditi pro ten dluh vždy čekaje, zda byšte na svú čest rozpomenúce [se] a na svój list, i plnili mi pěkně bez nesnází většiech. A ještě vždy toho v mlčení čekám od vás, abyšte mi plnili jako dobří lidé,c) což ste mi svým listem slíbili. Ját o to s ciesařovú milostí nic nechci mieti činiti. Vy ste mi slíbili a vy mi plniti máte, ne ciesařova milost, neboť mi jeho milost za ten dluh nesliboval nikdy. Pak toto vězte: bycht vás pro ten dluh hubiti chtěl, neposlalt bych na vás neb na vaše poddané lúpežníkuov takových, jakož mi o nich píšete; neboť já toho obyčeje nemám, at bych u sebe choval lúpežníky. Ale když bych co učiniti chtěl, poslalt bych takové lidi, ještoť by mi přinesli vězně bez lúpení. A cožť bych pak kolvěk učinil proti vám nebli moji, vždy bych právě učinil proti vám. Nebť sem na vás dávno žaloval a osvědšoval hrabiem na Pezink, na Swaty Gyrzij i pánóm jiným i měščanóm trnavským a jiným mnoho dobrým, že na vás chci svého dluhu dobývati, jakž budu moci; a tot jest dosti vystřeženie! Ale ještět sem nic proti vám neučinil, jakož píšete. A menovali-lit sú sě kteří moji, klamalit sú všichni. A snad činí na mój šlak! A to vždy vězte, nebudete-li mi v skuoře plniti a svému listu dosti neučiníte, žet na vás chci svého dobývati, jakž budu moci, jakož sem to na vás již osvědšil dávno Trnawskym. A cožt učiniem, učinímt právě, 9
Veseli s. d. 12. octobris 1437.] Blažek z Borotína, seděním na Veselí — Bratislavským: že jich dosud pro dluh, který za nimi má, hubiti nedal. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Vydal Fr. Palacký, Archiv český, IV., 333, H. Jireček l. c. nr. 21, Sasinek l. c. nr. 21. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní muži a přítelé!a) Vašemu sem listu dobře srozuměl, v kterémžto píšete, že by vás někto zpravoval, že by moji služebníci jezdili nebli chodili do uherské země na vás nebli na vaše pod- dané brát a lúpiti vašich. A že by sě moji menovali, pět jiezdných na silnici trnavské k Prespurku, a že by mluvili s jedním vašiem člověkem o ten dluh etc. mým jménem. I také pravíte, že by moji vaše lúpili na silnici k Marheku. Milí přítelé!b) O tom o ničem, což kolvěk v svém listu píšete, nic, to buoh vie, neviem, aniž sem o to ještě kdy myslil vám škoditi pro ten dluh vždy čekaje, zda byšte na svú čest rozpomenúce [se] a na svój list, i plnili mi pěkně bez nesnází většiech. A ještě vždy toho v mlčení čekám od vás, abyšte mi plnili jako dobří lidé,c) což ste mi svým listem slíbili. Ját o to s ciesařovú milostí nic nechci mieti činiti. Vy ste mi slíbili a vy mi plniti máte, ne ciesařova milost, neboť mi jeho milost za ten dluh nesliboval nikdy. Pak toto vězte: bycht vás pro ten dluh hubiti chtěl, neposlalt bych na vás neb na vaše poddané lúpežníkuov takových, jakož mi o nich píšete; neboť já toho obyčeje nemám, at bych u sebe choval lúpežníky. Ale když bych co učiniti chtěl, poslalt bych takové lidi, ještoť by mi přinesli vězně bez lúpení. A cožť bych pak kolvěk učinil proti vám nebli moji, vždy bych právě učinil proti vám. Nebť sem na vás dávno žaloval a osvědšoval hrabiem na Pezink, na Swaty Gyrzij i pánóm jiným i měščanóm trnavským a jiným mnoho dobrým, že na vás chci svého dluhu dobývati, jakž budu moci; a tot jest dosti vystřeženie! Ale ještět sem nic proti vám neučinil, jakož píšete. A menovali-lit sú sě kteří moji, klamalit sú všichni. A snad činí na mój šlak! A to vždy vězte, nebudete-li mi v skuoře plniti a svému listu dosti neučiníte, žet na vás chci svého dobývati, jakž budu moci, jakož sem to na vás již osvědšil dávno Trnawskym. A cožt učiniem, učinímt právě, 9
Strana 10
neb nemohu svého od vás mieti. A cožt škod pro vaše neplnění beru, zaplatíte mi i škody; nemínímt vám jich tak pominúti. Datum in Wessele feria IIII post Jeronimi doctoris [ s. a.]. Blazek z Borothina, seděniem na Wessely. [Na rubu:] Prudentibus et circumspectis viris judici et juratis civibus civitatis Posoniensis presentetur. a) Psáno: przitelee. — b) Psáno: przitelee. — C) Psáno: lidee. Blažek z Borotína působil na Slovensku v době Zikmundově, který mu někdy před rokem 1437 postoupil Veselí. (Srv. L. Hosák, Historický místopis země moravsko- slezské, Brno, 1935, díl IV. str. 416.) Na tuto dobu, a to na pozdní dobu Zikmundovu, kdy došlo již k likvidaci husitských výprav na Slovensko, ukazuje i zmínka o „císařově milosti“, čímž se míní Zikmund. O vyplacení Blažka z Borotína jednal se Zikmundem bratislavský špán Štěpán Rozgoň a píše o tom dne 11. nov. 1436 Bratislavským: Item de factis vestris nondum nullum habemus nec facere potuimus finem decisivum, quam adhuc Blasko hic presencialiter existit; et qualitercumque poterimus, sic finem vestris facere curabimus. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Téže věci týká se zpráva o Blažkovi v listu císaře Zikmunda ze dne 8. jan. 1437, kde píše Bratislavským: „Super facto autem quarundam literarum vestrarum obligatoriarum apud Blaskonem, ut dicitis, habitarum, scire potestis, quod ipsum Blaskonem... potissime hac sola ex causa hucusque apud nos retinuimus, ut cum eodem huiusmodi factum vestrum disponere possemus.“ (Originál v archivu města Bratislavy.) Podobně o téže věci píše „Blazko de Borotyn, residens in Wessele“ Bratislavským vlatinském listě ze dne 28. mart. (1437) a císař Zikmund „fideli nostro famoso Blaskoni de Wezele" v listu ze dne 21. jun. 1437 a že se císaři od Bratislavských píše: quomodo tu ipsos racione et pretextu quorundam quadrigentorum florenorum ... quibus eos tibi debitores fore allegares diversimode impedires, molestares ac perturbares, že ho chce po svém návratu do Uher ve všech jeho ná- rocích uspokojiti a proto nařizuje, aby až do návratu králova do Uher město Bratislavu žádným způsobem neobtěžoval a aby dluh svůj nežádal od Bratislavských, ale od krále. (Originál v archivu města Bratislavy.) Také město Trnava, kterou dosti dlouho vládl, mělo s Blažkem jednání finančního rázu, jak svědčí záznam v městských účtech z roku 1437: Item ... hab wir gelöst von dem Blasko II. kelich, II. mesgewant, II. pücher umb 200 guldin in gold und um II. kuffen wein vor 60 guldein. (Vydal Fejérpataky Lászlo, Régi számodás kenyvei (= Staré knihy účtů), Pešť, 1885, str. 136.) — Později byl Blažek ve službách pana Pankráce ze Sv. Mikuláše. Tak připomíná se v listě z roku 1440 herr Jan und Blaszko a že byli peinander zu Galicz (Holič) pei dem Pankracze und herrn Laslo [z Necpál] und mainen sich i etwo zu versuchen. (Orig. v archivu města Brati- slavy nr. 2305.) V souvislosti s těmito daty položen byl list Blažka z Borotína do roku 1437. 10
neb nemohu svého od vás mieti. A cožt škod pro vaše neplnění beru, zaplatíte mi i škody; nemínímt vám jich tak pominúti. Datum in Wessele feria IIII post Jeronimi doctoris [ s. a.]. Blazek z Borothina, seděniem na Wessely. [Na rubu:] Prudentibus et circumspectis viris judici et juratis civibus civitatis Posoniensis presentetur. a) Psáno: przitelee. — b) Psáno: przitelee. — C) Psáno: lidee. Blažek z Borotína působil na Slovensku v době Zikmundově, který mu někdy před rokem 1437 postoupil Veselí. (Srv. L. Hosák, Historický místopis země moravsko- slezské, Brno, 1935, díl IV. str. 416.) Na tuto dobu, a to na pozdní dobu Zikmundovu, kdy došlo již k likvidaci husitských výprav na Slovensko, ukazuje i zmínka o „císařově milosti“, čímž se míní Zikmund. O vyplacení Blažka z Borotína jednal se Zikmundem bratislavský špán Štěpán Rozgoň a píše o tom dne 11. nov. 1436 Bratislavským: Item de factis vestris nondum nullum habemus nec facere potuimus finem decisivum, quam adhuc Blasko hic presencialiter existit; et qualitercumque poterimus, sic finem vestris facere curabimus. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Téže věci týká se zpráva o Blažkovi v listu císaře Zikmunda ze dne 8. jan. 1437, kde píše Bratislavským: „Super facto autem quarundam literarum vestrarum obligatoriarum apud Blaskonem, ut dicitis, habitarum, scire potestis, quod ipsum Blaskonem... potissime hac sola ex causa hucusque apud nos retinuimus, ut cum eodem huiusmodi factum vestrum disponere possemus.“ (Originál v archivu města Bratislavy.) Podobně o téže věci píše „Blazko de Borotyn, residens in Wessele“ Bratislavským vlatinském listě ze dne 28. mart. (1437) a císař Zikmund „fideli nostro famoso Blaskoni de Wezele" v listu ze dne 21. jun. 1437 a že se císaři od Bratislavských píše: quomodo tu ipsos racione et pretextu quorundam quadrigentorum florenorum ... quibus eos tibi debitores fore allegares diversimode impedires, molestares ac perturbares, že ho chce po svém návratu do Uher ve všech jeho ná- rocích uspokojiti a proto nařizuje, aby až do návratu králova do Uher město Bratislavu žádným způsobem neobtěžoval a aby dluh svůj nežádal od Bratislavských, ale od krále. (Originál v archivu města Bratislavy.) Také město Trnava, kterou dosti dlouho vládl, mělo s Blažkem jednání finančního rázu, jak svědčí záznam v městských účtech z roku 1437: Item ... hab wir gelöst von dem Blasko II. kelich, II. mesgewant, II. pücher umb 200 guldin in gold und um II. kuffen wein vor 60 guldein. (Vydal Fejérpataky Lászlo, Régi számodás kenyvei (= Staré knihy účtů), Pešť, 1885, str. 136.) — Později byl Blažek ve službách pana Pankráce ze Sv. Mikuláše. Tak připomíná se v listě z roku 1440 herr Jan und Blaszko a že byli peinander zu Galicz (Holič) pei dem Pankracze und herrn Laslo [z Necpál] und mainen sich i etwo zu versuchen. (Orig. v archivu města Brati- slavy nr. 2305.) V souvislosti s těmito daty položen byl list Blažka z Borotína do roku 1437. 10
Strana 11
8 Hlohovec, s. a. [circa 1440]. Václav z Hatné a Mikuláš z Krušovec, purkrabí na Freištatu — Brati- slavským: stran roty pěších, s níž nepřátelsky naložili, a že by se takových zlodějů neměli ujímati; ostatně že se na ně neodvolávali, nýbrž na Weibergera který jim, Freištatským, mnoho zlého učinil. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV., 333, H. Jireček l. c. nr. 30, Fr. Sasinek l. c. nr. 30. Službu svú vzkazujem, urození přítelé milí! A jakož nám píšete o ty pěšie, že by byli vaši, věste,a) milí přítelé, žet sú sě na vás neodvolávali, než na Weinpergere sě odvolali. A nám Weinperger mnoho zlého udělal s těmi jistýmib) pěšími. A ti jistíc) pěší, kdy sú šli, tedy i ženy lúpili. Protož, milí přítelé, nehodí sěd) vám za také zloděje státi. A také [že] sme doma nebyli, snad by sě jim bylo hůře stalo, nebť sú byly za nimi ženy přiběhly, ješto jich lúpili. Dán na Freisstatu v úterý etc. ſs. a./. Já Waczlaw ze) Hatne, Mykulass ze) Krussowecz, purkrabie na Freisstatu. [Na rubu:] Slovutným mužóm rychtářovi a konšalóm v městě Press- purcze, přítelóm našim, buď dán. a) Psáno: wiesste. — b) Psáno: gisstymy. — c) Psáno: gissty — d) Psáno: ssie. — e) Psáno: sz. Sasinek klade list do roku 1445; ale není mi patrno z jakého důvodu. Dne 21. dec. 1439 píše Hainreich Harschar, purgraf auf Piberspurg — radě města Bratislavy: ich lass ewch wissen, das ich ein potten gehabt hab czu Crembnycz und der ist chommen und hat mir potschaft pracht, wie der Pangracz geczogen sei auf den Nyderspewger mit grossen volck, die Proder und die andern, die im geholfen haben und hat dem grossen schaden gethan, das es unsägleich ist. — — — Nu ist mir in gehaim zugesagt fur waren, wie si hie zu Prespurg furzihen wellent und auf meiner frawn [královna Alžběta] gegent und gerab gen Rab. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Je dosti dobře možné, že v obou listech jde o jednu událost. Pak by list Václava z Hatné náležel do konce roku 1439 neb do počátku roku 1440. 1I
8 Hlohovec, s. a. [circa 1440]. Václav z Hatné a Mikuláš z Krušovec, purkrabí na Freištatu — Brati- slavským: stran roty pěších, s níž nepřátelsky naložili, a že by se takových zlodějů neměli ujímati; ostatně že se na ně neodvolávali, nýbrž na Weibergera který jim, Freištatským, mnoho zlého učinil. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV., 333, H. Jireček l. c. nr. 30, Fr. Sasinek l. c. nr. 30. Službu svú vzkazujem, urození přítelé milí! A jakož nám píšete o ty pěšie, že by byli vaši, věste,a) milí přítelé, žet sú sě na vás neodvolávali, než na Weinpergere sě odvolali. A nám Weinperger mnoho zlého udělal s těmi jistýmib) pěšími. A ti jistíc) pěší, kdy sú šli, tedy i ženy lúpili. Protož, milí přítelé, nehodí sěd) vám za také zloděje státi. A také [že] sme doma nebyli, snad by sě jim bylo hůře stalo, nebť sú byly za nimi ženy přiběhly, ješto jich lúpili. Dán na Freisstatu v úterý etc. ſs. a./. Já Waczlaw ze) Hatne, Mykulass ze) Krussowecz, purkrabie na Freisstatu. [Na rubu:] Slovutným mužóm rychtářovi a konšalóm v městě Press- purcze, přítelóm našim, buď dán. a) Psáno: wiesste. — b) Psáno: gisstymy. — c) Psáno: gissty — d) Psáno: ssie. — e) Psáno: sz. Sasinek klade list do roku 1445; ale není mi patrno z jakého důvodu. Dne 21. dec. 1439 píše Hainreich Harschar, purgraf auf Piberspurg — radě města Bratislavy: ich lass ewch wissen, das ich ein potten gehabt hab czu Crembnycz und der ist chommen und hat mir potschaft pracht, wie der Pangracz geczogen sei auf den Nyderspewger mit grossen volck, die Proder und die andern, die im geholfen haben und hat dem grossen schaden gethan, das es unsägleich ist. — — — Nu ist mir in gehaim zugesagt fur waren, wie si hie zu Prespurg furzihen wellent und auf meiner frawn [královna Alžběta] gegent und gerab gen Rab. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Je dosti dobře možné, že v obou listech jde o jednu událost. Pak by list Václava z Hatné náležel do konce roku 1439 neb do počátku roku 1440. 1I
Strana 12
9 Мušina, 21. maii 1441. Mikuláš Pekura z Mnikova, hejtman na Mušině — Bardějovským: že mu zjímali jeho lidi, ač je v jejich službách; žádá, aby je zase propustili na svobodu. Originál na papíře se zbytky po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova, nr. 1116. Maďarský regest: Iványi l. c. IIII. Službu svú vzkazuji, urození páni a páni na mě laskaví! A divuji sě vašie milosti, kterak mi tu službu platíte, což vašie milosti slúžíme i s brat- rem, že jste mi lidi mé pojímali a neviem proč ani zač; jest-li žě by co byli vašie milosti vinni, však bych já pomohl vašie milosti práva i na svém zámku i s nimi bych byl k vám přijel, byste byli mne obeslali. Protož prosím vašie milosti puste mi lidi mé! Pak-li neráčíte, dikuji vám z té cti, žě mi ji děláte a mé lidi jímáte bez viny za službu za mú! A na to žádám odpovědi. Dán na Mussinie v neděli po svaté Zophii léta etc. XLI. Mykulass Pekora z Mnykowa, hejtman na Mussinie etc. [Na rubu:] Urozeným pánóm rychtářovi a konšělóm i všie radě města Bardieiowa, přietelóm milým buď dán. 10 Bratislava, 7. octobris 1441. Alžběta, královna uherská — Janovi Zajímačovi z Kunštátu: stran dluhu, jejž má Jan Zajímač za královnou. Originál byl v archivu města Bratislavy, odkud jej přepsal a vydal v graficky věrném přepise Jos. Beck roku 1857 ve Světozoru, příloze Slovenských Novin, str. 79. Pak znovu v Slovesnosti II (1864), str. 380—81 a Jireček I. c. nr. 3, Fr. Sasinek v Archivu starých československých listin I., str. 67 a opět týž v Slovesnosti III., str. 15. — Týž list přetiskl J. Gerö: A cseh husziták Magyarországos, Banská Bystrica, 1910, str. 191—92. 12
9 Мušina, 21. maii 1441. Mikuláš Pekura z Mnikova, hejtman na Mušině — Bardějovským: že mu zjímali jeho lidi, ač je v jejich službách; žádá, aby je zase propustili na svobodu. Originál na papíře se zbytky po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova, nr. 1116. Maďarský regest: Iványi l. c. IIII. Službu svú vzkazuji, urození páni a páni na mě laskaví! A divuji sě vašie milosti, kterak mi tu službu platíte, což vašie milosti slúžíme i s brat- rem, že jste mi lidi mé pojímali a neviem proč ani zač; jest-li žě by co byli vašie milosti vinni, však bych já pomohl vašie milosti práva i na svém zámku i s nimi bych byl k vám přijel, byste byli mne obeslali. Protož prosím vašie milosti puste mi lidi mé! Pak-li neráčíte, dikuji vám z té cti, žě mi ji děláte a mé lidi jímáte bez viny za službu za mú! A na to žádám odpovědi. Dán na Mussinie v neděli po svaté Zophii léta etc. XLI. Mykulass Pekora z Mnykowa, hejtman na Mussinie etc. [Na rubu:] Urozeným pánóm rychtářovi a konšělóm i všie radě města Bardieiowa, přietelóm milým buď dán. 10 Bratislava, 7. octobris 1441. Alžběta, královna uherská — Janovi Zajímačovi z Kunštátu: stran dluhu, jejž má Jan Zajímač za královnou. Originál byl v archivu města Bratislavy, odkud jej přepsal a vydal v graficky věrném přepise Jos. Beck roku 1857 ve Světozoru, příloze Slovenských Novin, str. 79. Pak znovu v Slovesnosti II (1864), str. 380—81 a Jireček I. c. nr. 3, Fr. Sasinek v Archivu starých československých listin I., str. 67 a opět týž v Slovesnosti III., str. 15. — Týž list přetiskl J. Gerö: A cseh husziták Magyarországos, Banská Bystrica, 1910, str. 191—92. 12
Strana 13
Alzbieta, z božie milosti králová uherská, dalmatská, charvatská etc., paní a dědička královstvíe českého, kněžna rakúská, štyrská etc. a mar- krabina moravská etc. Urozený, věrný, nám zvláště milý! Listu tvému jsme dobřě zrozuměla,a) v němž nám píšeš, žádaje od nás svého dluhu zaplacenie. Věz, žet toho dluhu, k němuž jsi spravedliv, nemieníme nikerak zniknúti, ale, dá-li buoh, já naději tak tobě, jakožto služebníku našěmu věrnému, zaplatiti. A jakož žádáš, ať bychom položili den svrchupsaného dluhu zaplacenie a to tobě oznámili, věz žet jsme sobě tak umienila, ať bychom ten dluh na Hromnice najprvé příštieb) konečne zaplatila. Pročeže) žádáme i prosíme tebe, aby, nám za zlé nejmaje, do toho času počekal a pohověl dluhu již jmenovaného k tomud) jistému času od ny ... [sic!] Hromic po zaplacenie tochože) dluhu k nám poslal. Neb vždy, dá-li buoh, na ten čas ... [sicl — chceme] jistý dluh zaplatiti a tak s tebú, jakžto z služebníkem naším věrným, naložiti. Dán v Presspurce tu sobotu po hodu svatého Františca léta etc. XLI°. [V dolením pravém rohu poznámka:J [Commissio propria.1)] Nikolai Sokol de Lamberg. [Na rubu:J Urozenému Janowi Zagimaczowi, našemu zvláště milému. a) Jireček: urozuměla. b) Beck: příšté. — c) Jireček: Protož. — d) Jireček: a k tomu. — e) Jireček: toho. — f) V otisku v Světozoru, 1875 [Commissio propria], není. U Jirečka: pr. Jiné české listy královny Alžběty — Oldřichovi z Rožmberka ze dne 4. dec. 1441 a ze dne 19. febr. 1442 podle originálu v archivu třeboňském vydal Fr. Palacký, Archiv český III. (1844), str. 19 až 20, 21. Královna píše mu o věcech uherských. Srv. též níže č. 12 list Jana z Kunštátu — Bratislavským ze dne 13. dec. 1441, kde se na list královny Alžběty odvolává. 11 Mušina, 30. novembris 1441. Pavel Fajnar — Bardějovským: žádá, aby mu navrátili peníze, které mu neprávem vzali; žádá odpověď, aby pak mohl dáti zprávu svému pánu. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 550. Vydal [Vlad. Fajnor:] Pavel Fajnor, husitský bojovník, Slovenský Denník ze dne 2. jula 1929. Službu svú vzkazuji v žádosti všeho dobrého, slovutné opatrnosti, urození páni a páni na mě laskaví! Psal sěm prvé k vašie milosti o peniezě, 13
Alzbieta, z božie milosti králová uherská, dalmatská, charvatská etc., paní a dědička královstvíe českého, kněžna rakúská, štyrská etc. a mar- krabina moravská etc. Urozený, věrný, nám zvláště milý! Listu tvému jsme dobřě zrozuměla,a) v němž nám píšeš, žádaje od nás svého dluhu zaplacenie. Věz, žet toho dluhu, k němuž jsi spravedliv, nemieníme nikerak zniknúti, ale, dá-li buoh, já naději tak tobě, jakožto služebníku našěmu věrnému, zaplatiti. A jakož žádáš, ať bychom položili den svrchupsaného dluhu zaplacenie a to tobě oznámili, věz žet jsme sobě tak umienila, ať bychom ten dluh na Hromnice najprvé příštieb) konečne zaplatila. Pročeže) žádáme i prosíme tebe, aby, nám za zlé nejmaje, do toho času počekal a pohověl dluhu již jmenovaného k tomud) jistému času od ny ... [sic!] Hromic po zaplacenie tochože) dluhu k nám poslal. Neb vždy, dá-li buoh, na ten čas ... [sicl — chceme] jistý dluh zaplatiti a tak s tebú, jakžto z služebníkem naším věrným, naložiti. Dán v Presspurce tu sobotu po hodu svatého Františca léta etc. XLI°. [V dolením pravém rohu poznámka:J [Commissio propria.1)] Nikolai Sokol de Lamberg. [Na rubu:J Urozenému Janowi Zagimaczowi, našemu zvláště milému. a) Jireček: urozuměla. b) Beck: příšté. — c) Jireček: Protož. — d) Jireček: a k tomu. — e) Jireček: toho. — f) V otisku v Světozoru, 1875 [Commissio propria], není. U Jirečka: pr. Jiné české listy královny Alžběty — Oldřichovi z Rožmberka ze dne 4. dec. 1441 a ze dne 19. febr. 1442 podle originálu v archivu třeboňském vydal Fr. Palacký, Archiv český III. (1844), str. 19 až 20, 21. Královna píše mu o věcech uherských. Srv. též níže č. 12 list Jana z Kunštátu — Bratislavským ze dne 13. dec. 1441, kde se na list královny Alžběty odvolává. 11 Mušina, 30. novembris 1441. Pavel Fajnar — Bardějovským: žádá, aby mu navrátili peníze, které mu neprávem vzali; žádá odpověď, aby pak mohl dáti zprávu svému pánu. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 550. Vydal [Vlad. Fajnor:] Pavel Fajnor, husitský bojovník, Slovenský Denník ze dne 2. jula 1929. Službu svú vzkazuji v žádosti všeho dobrého, slovutné opatrnosti, urození páni a páni na mě laskaví! Psal sěm prvé k vašie milosti o peniezě, 13
Strana 14
o mé, kteréž mi vaše milost bez viny vzala. A vašě milost nedala mi na to žádného opisu. I protož ještě prosím a žádám od vašie milosti, byšte sě ráčili k tomu přičiniti a mé peniezě zasě navrátiti. A také vie vaše milost, žě žádný člověk nedal mi viny v ničemž, ani právem, ani čím [jiným], než vašě milost svévolně vzala, i protož račte mi zasě navrátiti, by vašě milost v škodu neupadla. Neb buoh vie, žě by to má vina nebyla. A na to prosím milostivé odpovědi, abych uměl svého pána spraviti. Dán na Mussynie ve štvrtek po svaté Kateřině léta božieho etc. XLI. Pawel Faynar. [Na rubu:] Urozenýma) pánóm Petr Torowy a Pauly Yaurowy i všie obci města Bardieio [wa], pánóm na mě laskavým. a) Psáno: vrozenynym. V registrech města Bardějova připomíná se v letech 1460—70 Jorg Wayner a Pawlick Wayner, sídlem v kurcz czeil, která náležela k bardějovskému suburbiu; podobně Andres Wayner. (Archiv města Bardějova nr. 1298.) Také roku 1477 je doložen: Paul Wayner, wohlwebergasse (tamtéž nr. 2014). Podle všeho je totožný s vydavatelem listu Pavlem Fajnarem. 12 V klášteře sv. Prokopa na Sázavě 13. decembris 1441. Jan z Kunštátu, řečený Zajímač — Bratislavským: stran dluhu, jímž mu je zavázána královna Alžběta za jeho služby. Originál na papíře s jednou pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 4, Fr. Sasinek l. c. nr. 4. Službu svú napřěd vzkazuji, páni a přietelé milí! Z práce vám velmi děkuji, kterú ste učinili k mé prosbě [a] s královú [její milostí o mú službu rozmluvili, tohot vám miením zaslúžiti. Protož tajno [vás] nebuď, kterak mi jest její milost psala, že mne chce její milost odbýti za mú službu na Hromnice najprvé příští, jakož listu od její milosti přiepis vám posielam, v němž světleje porozumiete. I ještě vás prosím, jako svých dobrých přátel, že ještě s její milostí o mú službu rozmluvíte, at mne ráčí odbýti za mú službu věrnú na ten čas, jakož mi její milost psala; žet k tomu dni k její milosti sám osobně přijedu, doufaje její milosti, že mne odbude, jako svého 14
o mé, kteréž mi vaše milost bez viny vzala. A vašě milost nedala mi na to žádného opisu. I protož ještě prosím a žádám od vašie milosti, byšte sě ráčili k tomu přičiniti a mé peniezě zasě navrátiti. A také vie vaše milost, žě žádný člověk nedal mi viny v ničemž, ani právem, ani čím [jiným], než vašě milost svévolně vzala, i protož račte mi zasě navrátiti, by vašě milost v škodu neupadla. Neb buoh vie, žě by to má vina nebyla. A na to prosím milostivé odpovědi, abych uměl svého pána spraviti. Dán na Mussynie ve štvrtek po svaté Kateřině léta božieho etc. XLI. Pawel Faynar. [Na rubu:] Urozenýma) pánóm Petr Torowy a Pauly Yaurowy i všie obci města Bardieio [wa], pánóm na mě laskavým. a) Psáno: vrozenynym. V registrech města Bardějova připomíná se v letech 1460—70 Jorg Wayner a Pawlick Wayner, sídlem v kurcz czeil, která náležela k bardějovskému suburbiu; podobně Andres Wayner. (Archiv města Bardějova nr. 1298.) Také roku 1477 je doložen: Paul Wayner, wohlwebergasse (tamtéž nr. 2014). Podle všeho je totožný s vydavatelem listu Pavlem Fajnarem. 12 V klášteře sv. Prokopa na Sázavě 13. decembris 1441. Jan z Kunštátu, řečený Zajímač — Bratislavským: stran dluhu, jímž mu je zavázána královna Alžběta za jeho služby. Originál na papíře s jednou pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 4, Fr. Sasinek l. c. nr. 4. Službu svú napřěd vzkazuji, páni a přietelé milí! Z práce vám velmi děkuji, kterú ste učinili k mé prosbě [a] s královú [její milostí o mú službu rozmluvili, tohot vám miením zaslúžiti. Protož tajno [vás] nebuď, kterak mi jest její milost psala, že mne chce její milost odbýti za mú službu na Hromnice najprvé příští, jakož listu od její milosti přiepis vám posielam, v němž světleje porozumiete. I ještě vás prosím, jako svých dobrých přátel, že ještě s její milostí o mú službu rozmluvíte, at mne ráčí odbýti za mú službu věrnú na ten čas, jakož mi její milost psala; žet k tomu dni k její milosti sám osobně přijedu, doufaje její milosti, že mne odbude, jako svého 14
Strana 15
služebníka, vedlé listu a rčenie svého. Pak-li by toho její milost neučinila, již by vám to v paměti bylo a já bych její milost upomínal za svú službu. Datum in domo sancti Procopii feria IIII. ipso die sancte Lucie annorum etc. XLI. Jan z Cunstatu, řěčený Zagimacz. [Na rubu:] Prudentibus viris judici et juratis civitatis Possonie, videlicet Prespurk, amicis carissimis litera [hec detur]. Pravděpodobně o téže věci píše „Jan Zagimacz von Cunstat“ Bratislavským v nedatova- ném listě německém: „Als ir mir geschriben habt von ewer pükssen wegen, das ich die schult antwarten den herrn zu Odenburg, nu wist, das ich das gethan hab in eingeantwurt alle die püksen, di ir mir gelihen habt mit sampt dem pulver“ atd. (Opis, Diplomatarium Posoniense, str. 313 v archivu města Bratislavy.) Dále srv. list Jana z Kunštátu Oldřichovi z Rožmberka, který má datum: „dán u svatého Prokopa 1449“. (Archiv Český, XIV, str. 43.) Podobně „u sv. Prokopa“ datuje i Jiří Poděbradský 2. sept. 1464 (Archiv český V., str. 290 n.). Jan Zajímač z Kunštátu držel od roku 1437 klášterství sázavské a část jeho statků. (Srv. Frant. Krasl, Sv. Prokop, Praha, 1895, str. 265). — Beck četl datum v našem listě: „fer. IV. po. die s. Lucie". 13 Šaumburk, 22. februarii [1442J. Petr Roman z Vítovic a ze Zlína a Mikuláš z Bítova a z Šaumburka, stěžují si Bratislavským, že jim královna Alžběta nezaplatila. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Brati- slavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 5, Fr. Sasinek l. c. nr. 5. Službu svú vzkazujěm, opatrní a múdří přítelé milí! Jakož vá s tajno nenie, kterakš my u královéj milosti v službě byli a věrně jějí milosti slúžili. A jějie milost nása) odbýti neráčí. Protož vám toho žalujěm, jako dobrým lidem, žet nad námi neprávě a neřádně učinila a činí, žet nám našie věrnéj služby a škod zaplatiti nechce. A dále vám žalujěm na ty zlé, nečisté, zrádné, bezecné rukojmie, jěštoť jsú nám za jiejí milost slíbili, na kněze arcibiskupa ostrzyhomského, na hrabie Czylskeho, na Seczy Tomassye, na gróf Gyrgu z Pezynka, žet jsú nása) svými zrádnými sliby připravili o to, což námt královéj milost za naši službu a škody dlužna jest. A což kolvěk v tom aneb proto škod vezmem, dokavádž nása) jějiej milost neodbude, toho nechcem škodni býti. 15
služebníka, vedlé listu a rčenie svého. Pak-li by toho její milost neučinila, již by vám to v paměti bylo a já bych její milost upomínal za svú službu. Datum in domo sancti Procopii feria IIII. ipso die sancte Lucie annorum etc. XLI. Jan z Cunstatu, řěčený Zagimacz. [Na rubu:] Prudentibus viris judici et juratis civitatis Possonie, videlicet Prespurk, amicis carissimis litera [hec detur]. Pravděpodobně o téže věci píše „Jan Zagimacz von Cunstat“ Bratislavským v nedatova- ném listě německém: „Als ir mir geschriben habt von ewer pükssen wegen, das ich die schult antwarten den herrn zu Odenburg, nu wist, das ich das gethan hab in eingeantwurt alle die püksen, di ir mir gelihen habt mit sampt dem pulver“ atd. (Opis, Diplomatarium Posoniense, str. 313 v archivu města Bratislavy.) Dále srv. list Jana z Kunštátu Oldřichovi z Rožmberka, který má datum: „dán u svatého Prokopa 1449“. (Archiv Český, XIV, str. 43.) Podobně „u sv. Prokopa“ datuje i Jiří Poděbradský 2. sept. 1464 (Archiv český V., str. 290 n.). Jan Zajímač z Kunštátu držel od roku 1437 klášterství sázavské a část jeho statků. (Srv. Frant. Krasl, Sv. Prokop, Praha, 1895, str. 265). — Beck četl datum v našem listě: „fer. IV. po. die s. Lucie". 13 Šaumburk, 22. februarii [1442J. Petr Roman z Vítovic a ze Zlína a Mikuláš z Bítova a z Šaumburka, stěžují si Bratislavským, že jim královna Alžběta nezaplatila. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Brati- slavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 5, Fr. Sasinek l. c. nr. 5. Službu svú vzkazujěm, opatrní a múdří přítelé milí! Jakož vá s tajno nenie, kterakš my u královéj milosti v službě byli a věrně jějí milosti slúžili. A jějie milost nása) odbýti neráčí. Protož vám toho žalujěm, jako dobrým lidem, žet nad námi neprávě a neřádně učinila a činí, žet nám našie věrnéj služby a škod zaplatiti nechce. A dále vám žalujěm na ty zlé, nečisté, zrádné, bezecné rukojmie, jěštoť jsú nám za jiejí milost slíbili, na kněze arcibiskupa ostrzyhomského, na hrabie Czylskeho, na Seczy Tomassye, na gróf Gyrgu z Pezynka, žet jsú nása) svými zrádnými sliby připravili o to, což námt královéj milost za naši službu a škody dlužna jest. A což kolvěk v tom aneb proto škod vezmem, dokavádž nása) jějiej milost neodbude, toho nechcem škodni býti. 15
Strana 16
Protož, páni a přítelé milí, prosímy vásb), držte jějiej milost na to, at' nám rovnost a spravedlivost učiní o čo, což nám povinovatá jěst. A takét jsmy toho čekali až do dnešnieho dne. A račtež věděti, žet již toho déle čekati nemóžem, než mosímyc) o jějiej milosti tak široce mluviti a žalovati všem vuobec dobrým lidem i na ty zlé, bezecné rukojmie a svéhod) dobývati z boží pomocí, jakž kolvěk budem moci. Protož se také sami račte vystřiehati, ať by nad vámi pro vaši vieru a věrnú službu také neprávě a neřádně neučinila, jakož jěst nad námi učinila pro naši věrnú službu i s těmi beze- cnými rukojmiemi svrchupsanými. Datum in Sambur feria quarta in Kathedra sancti Petri [ s. a.]. Petr Roman z Wytowycz a se Zlyna, Mykulass z Bytowa a Samburka etc. [Na rubu:] Opatrným mužóm a purgmistrovi i všiej radě i všie obci měščanóm Pesspurskym, pánóm a přátelóm milým, buď dán. a) Psáno nass. — b) Psáno: wass. — c) Psáno: mossymy d) Psáno: ssweho. Datum listu je dáno tím, že v době panování královny Alžběty připadá svátek Kathedra sancti Petri na čtvrtek toliko roku 1442. Tomuto datu odpovídají pak i jiné okolnosti. Petr Roman z Vítovic získal Zlín roku 1437, kdy mu jej dali intabulovati Jiřík a Lacek ze Šternberka; týž Petr seděl pak na Zlíně ještě roku 1472, kdy zboží to odúmrtí spadlo na krále. (Desky zemské olomúcké X., 227; XIII., 2; L. Hosák Hist. místopis země moravskoslezské, Brno, 1935, díl IV. str. 376) O stycích Petra Romana z Vítovic se Slovenskem svědčí tyto zprávy: Královna Alžběta zmiňuje se o Ro- manovi z Vítovic v svém listu Bratislavským ze dne 7. j a n. 1441: Als euch wol wissentlichen ist von des Mendliken, w(elchen asi dvě slova vydrolena) in venkchnuss genomen hat und im ain tag gegeben sich widerczustellen. Nun (asi 2— 3 slova vydrolena) Mendliken von dem obgenannten Roman gancz müssig und ledig gemacht und (asi 2—3 slova vydrolena) botschaft hinauf gen Mrehren schikchen, davon so anphelhen wir euch (asi 2—3 slova vydrolena) welchen, wann der vorgenante Mendlik zu euch kommen wirt und sich stellen, daz ir im am seiner gelub also gancz und gar ledig schaffet und in ungehindert ziehen lasset.“ (Original v archivu města Bratislavy.) Mimo to svědčí o stycích Petra Romana z Vítovic s městem Bratislavou několik záznamů v účtech komorních v archivu města Bratislavy: 7. sept. 1440: Jtem hab wir geert auch den herrn Romankcho mit guten vischen. 16. s ep t. 1440: Jtem ... hab wir mer geert den herrn Romanko noch der herren gescheft. — 23. j an. 1441: Jtem 1 poten ken Toplitczan mit briefen zum herren Roman und sein gesellen. — 9. m ar t. 1441: Item... 1 poten ken Sand Jorigen zu dem Romanko von des viehs wegen, das er der stat den sodern tag genomen hat. — 11. m art. 1441: Jtem... 1 poten ken Sand Jorigen zum Romanko mit I brief. 16
Protož, páni a přítelé milí, prosímy vásb), držte jějiej milost na to, at' nám rovnost a spravedlivost učiní o čo, což nám povinovatá jěst. A takét jsmy toho čekali až do dnešnieho dne. A račtež věděti, žet již toho déle čekati nemóžem, než mosímyc) o jějiej milosti tak široce mluviti a žalovati všem vuobec dobrým lidem i na ty zlé, bezecné rukojmie a svéhod) dobývati z boží pomocí, jakž kolvěk budem moci. Protož se také sami račte vystřiehati, ať by nad vámi pro vaši vieru a věrnú službu také neprávě a neřádně neučinila, jakož jěst nad námi učinila pro naši věrnú službu i s těmi beze- cnými rukojmiemi svrchupsanými. Datum in Sambur feria quarta in Kathedra sancti Petri [ s. a.]. Petr Roman z Wytowycz a se Zlyna, Mykulass z Bytowa a Samburka etc. [Na rubu:] Opatrným mužóm a purgmistrovi i všiej radě i všie obci měščanóm Pesspurskym, pánóm a přátelóm milým, buď dán. a) Psáno nass. — b) Psáno: wass. — c) Psáno: mossymy d) Psáno: ssweho. Datum listu je dáno tím, že v době panování královny Alžběty připadá svátek Kathedra sancti Petri na čtvrtek toliko roku 1442. Tomuto datu odpovídají pak i jiné okolnosti. Petr Roman z Vítovic získal Zlín roku 1437, kdy mu jej dali intabulovati Jiřík a Lacek ze Šternberka; týž Petr seděl pak na Zlíně ještě roku 1472, kdy zboží to odúmrtí spadlo na krále. (Desky zemské olomúcké X., 227; XIII., 2; L. Hosák Hist. místopis země moravskoslezské, Brno, 1935, díl IV. str. 376) O stycích Petra Romana z Vítovic se Slovenskem svědčí tyto zprávy: Královna Alžběta zmiňuje se o Ro- manovi z Vítovic v svém listu Bratislavským ze dne 7. j a n. 1441: Als euch wol wissentlichen ist von des Mendliken, w(elchen asi dvě slova vydrolena) in venkchnuss genomen hat und im ain tag gegeben sich widerczustellen. Nun (asi 2— 3 slova vydrolena) Mendliken von dem obgenannten Roman gancz müssig und ledig gemacht und (asi 2—3 slova vydrolena) botschaft hinauf gen Mrehren schikchen, davon so anphelhen wir euch (asi 2—3 slova vydrolena) welchen, wann der vorgenante Mendlik zu euch kommen wirt und sich stellen, daz ir im am seiner gelub also gancz und gar ledig schaffet und in ungehindert ziehen lasset.“ (Original v archivu města Bratislavy.) Mimo to svědčí o stycích Petra Romana z Vítovic s městem Bratislavou několik záznamů v účtech komorních v archivu města Bratislavy: 7. sept. 1440: Jtem hab wir geert auch den herrn Romankcho mit guten vischen. 16. s ep t. 1440: Jtem ... hab wir mer geert den herrn Romanko noch der herren gescheft. — 23. j an. 1441: Jtem 1 poten ken Toplitczan mit briefen zum herren Roman und sein gesellen. — 9. m ar t. 1441: Item... 1 poten ken Sand Jorigen zu dem Romanko von des viehs wegen, das er der stat den sodern tag genomen hat. — 11. m art. 1441: Jtem... 1 poten ken Sand Jorigen zum Romanko mit I brief. 16
Strana 17
9. a pr. 1445: Jtem... 1 poten ken Posing und ken Piberspurg zum graf Jorigen der maer zu erfragen, als man saget der Romanko und der pann Jannda, di wolden auf graf Jorigen guter zihen. — 2. de c. 1445: Jtem am phincztag vor s. Barbara tag hab ich ausgesanndt 4 poten auf spech zu besichten herren Pangraczen, den Romanko und Pukglicz; und sind gegangen nach dem pirig umb und sind ausgebesen 9 tag. — 5. de c. 1445: Jtem 1. poten gen Sempnicz umb spech auf den Czschapko und Puklicz und auch Pangracz und Romanko. — 5. dec. 1445: Jtem am suntag darnach 1 poten gen Stampha auf spech, als Romanko mit seiner gesellschaft zu S. Jorigen gelegen ist ein tag und zwo nacht. Jméno „Sambur“ je nepochybně hrad Šaumburk (okr. Bystřice pod Hostýnem), kde Bítovští jako purkrabí jsou dosvědčeni již roku 1307. Z jejich rodu byl Zikmund z Bítova, purkrabí Šaumburský, který již 1437 byl ve styku s Janem Jiskrou z Brandýsa a z Všechovic a dřívě již s jeho otcem Janem Lyskem z Brandýsa, odjinud z Gansberku. Z téhož rodu pocházel i výše zmíněný Mikuláš z Bítova. (Srv. Fr. Kratochvil, Bítovští a Jiskra, Vlastivědný sborník střední a severní Moravy XV (1937). Srv. též výše list téhož Petra Romana z Vítovic ze dne 24. maii 1429 č. 2. 14 Strážnice, s. a. ſasi z jara 1442.] Jan Šilhavý z Strážnice — Kateřině Švadlí v Bratislavě: píše, proč se s ní nemohl oženiti a proč se musel oženiti s jinou. Original na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bratislavy. Službu svú vzkazuji, paní Katerzyno, ščestí tohot verně přelji! A iž se mi manželství s tebú zjíti nemohlo skrzevá zlé lidi. Skrze pána svého byl sem trápen dosti vězením i jinými vecmi. Již sem já se oženiti mosel, ne- chtěl-li sem [v] vězení zhnít; cožkolvek já sem s tebú jaké řeči měl, šak sem pravíval, abys se se mnú nechlubila, leč prvé by bylo knezem po- tvrzeno. Cožkolvěks mi dala, že já když se s tebú shledám, to já tobe napravím zasa, ač vím, že na tobe nepríjtele míti budu. A šak bůh ví, žet to z mým chtěním není. A s tím daj se nám pán bůh ve zdraví shledati Jan Ssylhawy [z] Stražnicze. [P. S.J A poslovi ještě nic nění dané neb chodil za mnú ješte tři míle. [Na rubu:] Paní Katerzynie Sswadly v Presspurku list buď dán. List Jana Šilhavého jest bez data, ale svým obsahem je zřejmě v souvislosti s listem Anny, manželky Jana Šilhavého, ze dne 17. aug. 1442 (Srv. níže č. 15.) Proto list položen k roku 1442. Je pravděpodobné, že předcházel listu ze dne 17. aug. 1442. Slovenský archiv 2 17
9. a pr. 1445: Jtem... 1 poten ken Posing und ken Piberspurg zum graf Jorigen der maer zu erfragen, als man saget der Romanko und der pann Jannda, di wolden auf graf Jorigen guter zihen. — 2. de c. 1445: Jtem am phincztag vor s. Barbara tag hab ich ausgesanndt 4 poten auf spech zu besichten herren Pangraczen, den Romanko und Pukglicz; und sind gegangen nach dem pirig umb und sind ausgebesen 9 tag. — 5. de c. 1445: Jtem 1. poten gen Sempnicz umb spech auf den Czschapko und Puklicz und auch Pangracz und Romanko. — 5. dec. 1445: Jtem am suntag darnach 1 poten gen Stampha auf spech, als Romanko mit seiner gesellschaft zu S. Jorigen gelegen ist ein tag und zwo nacht. Jméno „Sambur“ je nepochybně hrad Šaumburk (okr. Bystřice pod Hostýnem), kde Bítovští jako purkrabí jsou dosvědčeni již roku 1307. Z jejich rodu byl Zikmund z Bítova, purkrabí Šaumburský, který již 1437 byl ve styku s Janem Jiskrou z Brandýsa a z Všechovic a dřívě již s jeho otcem Janem Lyskem z Brandýsa, odjinud z Gansberku. Z téhož rodu pocházel i výše zmíněný Mikuláš z Bítova. (Srv. Fr. Kratochvil, Bítovští a Jiskra, Vlastivědný sborník střední a severní Moravy XV (1937). Srv. též výše list téhož Petra Romana z Vítovic ze dne 24. maii 1429 č. 2. 14 Strážnice, s. a. ſasi z jara 1442.] Jan Šilhavý z Strážnice — Kateřině Švadlí v Bratislavě: píše, proč se s ní nemohl oženiti a proč se musel oženiti s jinou. Original na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bratislavy. Službu svú vzkazuji, paní Katerzyno, ščestí tohot verně přelji! A iž se mi manželství s tebú zjíti nemohlo skrzevá zlé lidi. Skrze pána svého byl sem trápen dosti vězením i jinými vecmi. Již sem já se oženiti mosel, ne- chtěl-li sem [v] vězení zhnít; cožkolvek já sem s tebú jaké řeči měl, šak sem pravíval, abys se se mnú nechlubila, leč prvé by bylo knezem po- tvrzeno. Cožkolvěks mi dala, že já když se s tebú shledám, to já tobe napravím zasa, ač vím, že na tobe nepríjtele míti budu. A šak bůh ví, žet to z mým chtěním není. A s tím daj se nám pán bůh ve zdraví shledati Jan Ssylhawy [z] Stražnicze. [P. S.J A poslovi ještě nic nění dané neb chodil za mnú ješte tři míle. [Na rubu:] Paní Katerzynie Sswadly v Presspurku list buď dán. List Jana Šilhavého jest bez data, ale svým obsahem je zřejmě v souvislosti s listem Anny, manželky Jana Šilhavého, ze dne 17. aug. 1442 (Srv. níže č. 15.) Proto list položen k roku 1442. Je pravděpodobné, že předcházel listu ze dne 17. aug. 1442. Slovenský archiv 2 17
Strana 18
15 Strážnice, 17. augusti 1442. Anna, manželka Jana Šilhavého — paní Kateřině na ten čas v klášteře skalickém: stran obvinění, že by nepočestně žila. Z originálu, nyní nezvěstného, který byl v archivu města Brati- slavy, vydal v přepisu graficky věrném Dr. J. Beck ve Světozoru, 1857, str. 79, znovu pak v Slovesnosti II. (1864), str. 382—83, Jireček l. c. nr. 6, a po něm Sasinek l. c. nr. 6. Nábožnéj paní Katerzinie, na tento čas v klášteře v skaliczkem obý- vající, v pánu Kristu miléj! Pozdravení, s tohot děkuji, paní Katerzino, v pánu Crystu milá! Toho všeho zdraví, kteréhož mi vinšuješ, já tolikéž tobě toho [přeji], co by sobě na milém pánu bohu vyžádati mohla. Divím se tobě, ctnáa) paní a nábožná, s takového póvodub) psaní, dokládajíc, že bych věděla, že by jměl slib s jinú; toho nikdá není, ani ukázáno muož býti. A že mi takové věci«) nechválíš, již ty chval, neb nech, nic sem nepořádného neučinila proti cti mé, ani přáteld) mým, než všecko dobré a chvalitebné, poctivé, pořádně vedlé stavu svého manželstva. Protože) totož krátce věz, žet ještě dobře lidé vědí, kterak se já poctivě zachovávám [s] svým manželem; ještě sem po klášterích nikdá nechodila, ani léhala, ani kratochvíle provodila, a také já nejsem tak nábožná. Druhé mi sprav ješte, by za ten slib podvoloval se XX fl. dáti; jistěf) věz, že není to s jeho vůle, ale jest od jiného zlého návod, ne pro ten slib, jak ty pravíš, ale zlého pro zlé a dobrého pro dobré. Dokládáš v třetí stránce, že mě chceš vopatřiti,8) abych dobře hospo- dařila, aby jmělh) k čemu přijíti; to ráda chci učiniti: hospodařiti při svém a čekati tě chci s obedem i s večeří. Přiď, ale potom hleď, aby si úsměchu neušla. Protož tomu rozuměj, neujímajíc ctii) mé, poněvadž si mi ji nena- dala; potom po druhé na tvé psaní odpověd dám slušnější a takú, chceš-lik) svému lepšímu. Však tech XX fl. nedočkáš. Ani XX. není nic dlužen; pak-lit jest dlužen, kdež koli čest místo má, chcet práv býti. S tím měj se dobře! Za to prosím,1) poněvadž nyní na svatém místě v kláštere bosácckémm) v Skaliczy prosíš,n) prosi pána boha za duši! Toho bych byla skorou zapomenula! A tvuoj muž Martin, kterýž umřel, kolik žen ještě živých má vdávaných! A tys jedna s těch! Týmž se sprav! 18
15 Strážnice, 17. augusti 1442. Anna, manželka Jana Šilhavého — paní Kateřině na ten čas v klášteře skalickém: stran obvinění, že by nepočestně žila. Z originálu, nyní nezvěstného, který byl v archivu města Brati- slavy, vydal v přepisu graficky věrném Dr. J. Beck ve Světozoru, 1857, str. 79, znovu pak v Slovesnosti II. (1864), str. 382—83, Jireček l. c. nr. 6, a po něm Sasinek l. c. nr. 6. Nábožnéj paní Katerzinie, na tento čas v klášteře v skaliczkem obý- vající, v pánu Kristu miléj! Pozdravení, s tohot děkuji, paní Katerzino, v pánu Crystu milá! Toho všeho zdraví, kteréhož mi vinšuješ, já tolikéž tobě toho [přeji], co by sobě na milém pánu bohu vyžádati mohla. Divím se tobě, ctnáa) paní a nábožná, s takového póvodub) psaní, dokládajíc, že bych věděla, že by jměl slib s jinú; toho nikdá není, ani ukázáno muož býti. A že mi takové věci«) nechválíš, již ty chval, neb nech, nic sem nepořádného neučinila proti cti mé, ani přáteld) mým, než všecko dobré a chvalitebné, poctivé, pořádně vedlé stavu svého manželstva. Protože) totož krátce věz, žet ještě dobře lidé vědí, kterak se já poctivě zachovávám [s] svým manželem; ještě sem po klášterích nikdá nechodila, ani léhala, ani kratochvíle provodila, a také já nejsem tak nábožná. Druhé mi sprav ješte, by za ten slib podvoloval se XX fl. dáti; jistěf) věz, že není to s jeho vůle, ale jest od jiného zlého návod, ne pro ten slib, jak ty pravíš, ale zlého pro zlé a dobrého pro dobré. Dokládáš v třetí stránce, že mě chceš vopatřiti,8) abych dobře hospo- dařila, aby jmělh) k čemu přijíti; to ráda chci učiniti: hospodařiti při svém a čekati tě chci s obedem i s večeří. Přiď, ale potom hleď, aby si úsměchu neušla. Protož tomu rozuměj, neujímajíc ctii) mé, poněvadž si mi ji nena- dala; potom po druhé na tvé psaní odpověd dám slušnější a takú, chceš-lik) svému lepšímu. Však tech XX fl. nedočkáš. Ani XX. není nic dlužen; pak-lit jest dlužen, kdež koli čest místo má, chcet práv býti. S tím měj se dobře! Za to prosím,1) poněvadž nyní na svatém místě v kláštere bosácckémm) v Skaliczy prosíš,n) prosi pána boha za duši! Toho bych byla skorou zapomenula! A tvuoj muž Martin, kterýž umřel, kolik žen ještě živých má vdávaných! A tys jedna s těch! Týmž se sprav! 18
Strana 19
Dán v Strazniczy v pátek po svatém Wavrzinczy léta MCCCCXXXXII. Anna, manželka věrná Jana Ssylhawého. a) Beck četl: ztna asi místo: cztna. — b) Beck četl: powohu. — c) Beck četl: wiezy. — d) Beck emenduje: przatel(ům). — e) Beck četl: ptoz. — f) Beck četl: gistu. — g) Beck četl: w opatrzziti. — h) Beck četl: jmie. — i) Beck četl: cztis. — k) Beck četl: a tahu chezessi. — 1) Beck četl: prym. — m) Beck četl: bosaezczkem. — n) Beck četl: psyz. 16 Na Strážích, s. a. [cca 1442.] Jánuš z Staucz, hejtman na Strážích — Bratislavským: že od jeho lidí nebyly jim krávy pobrány. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Brati- slavy. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 13 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 13. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni milí! A jakož mi píšete, že by vám krávy byly pobrány a na zámek pána mého že by hnány byly, věztež to, kdož vám jest to pravil, neumělt vám jest co jiného praviti. Ale však budete-li sě na to ptáti, móžete se toho doptati, kdož vám jich jest pobral. Také však to vy dobře víte, žet sem já vám nikdy za jeden peníz v ničem nepřekazil, ani služebníci moji. I protož, páni milí, vězte, žet já o tom ničse nevím. Než budete-li se z pilností na to ptáti, snad se ješče doptáte, kdož vám jest tu škodu učinil. Datum in Straz sabato die post Urbani [ s. a.]. Januss z Staucz, hajtman na Strazech. [Na rubu: Múdrým a opatrným měščanóm, purgmistru a radě města Przesspurku, přítelóm mým zvlášče milýma) buď dán. a) Psáno: millim. Sobota den po sv. Urbanu připadá v této době na léta 1436, 1442, 1453, 1459. Z těchto let je rok 1442 asi nejpravděpodobnější. Srv. též obsahově příbuzný list Vacka Chalúpky a Jakúbka ze dne 28. apr. 1445, rovněž datovaný na Strážích níže č. 20. 19
Dán v Strazniczy v pátek po svatém Wavrzinczy léta MCCCCXXXXII. Anna, manželka věrná Jana Ssylhawého. a) Beck četl: ztna asi místo: cztna. — b) Beck četl: powohu. — c) Beck četl: wiezy. — d) Beck emenduje: przatel(ům). — e) Beck četl: ptoz. — f) Beck četl: gistu. — g) Beck četl: w opatrzziti. — h) Beck četl: jmie. — i) Beck četl: cztis. — k) Beck četl: a tahu chezessi. — 1) Beck četl: prym. — m) Beck četl: bosaezczkem. — n) Beck četl: psyz. 16 Na Strážích, s. a. [cca 1442.] Jánuš z Staucz, hejtman na Strážích — Bratislavským: že od jeho lidí nebyly jim krávy pobrány. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Brati- slavy. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 13 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 13. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni milí! A jakož mi píšete, že by vám krávy byly pobrány a na zámek pána mého že by hnány byly, věztež to, kdož vám jest to pravil, neumělt vám jest co jiného praviti. Ale však budete-li sě na to ptáti, móžete se toho doptati, kdož vám jich jest pobral. Také však to vy dobře víte, žet sem já vám nikdy za jeden peníz v ničem nepřekazil, ani služebníci moji. I protož, páni milí, vězte, žet já o tom ničse nevím. Než budete-li se z pilností na to ptáti, snad se ješče doptáte, kdož vám jest tu škodu učinil. Datum in Straz sabato die post Urbani [ s. a.]. Januss z Staucz, hajtman na Strazech. [Na rubu: Múdrým a opatrným měščanóm, purgmistru a radě města Przesspurku, přítelóm mým zvlášče milýma) buď dán. a) Psáno: millim. Sobota den po sv. Urbanu připadá v této době na léta 1436, 1442, 1453, 1459. Z těchto let je rok 1442 asi nejpravděpodobnější. Srv. též obsahově příbuzný list Vacka Chalúpky a Jakúbka ze dne 28. apr. 1445, rovněž datovaný na Strážích níže č. 20. 19
Strana 20
17 S. a. et l. [cca 1443.] Aleš ze Šternberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa: žádá o noviny z Uher a zejména stran Vladislava, krále polského a stran Ladislava Pohrobka. Současná kopie v archivu knížete ze Schwarzenberga v Třeboni sign. Historica 754b. Vydal Fr. Palacký, Archiv český II. [1842] str. 20. Panu Giskrowi. Službu svú vzkazuji, urozený pane a synu milý! Vždycky bych o tvém zdraví a o ščestí rád slyšal, srdečně a s pravú věrú toho tobě přeje, a tak buoh daj! Synu milý! Prosím tebe, což vieš o novinách o králi polském [Vladisla- vovi] aneboli o králi Ladislawowi, jaký běh jest mezi jeho milostí a Vhry, ješto by tobě neškodné bylo, daj mi o tom věděti i o jiných běziech, toto věda, žeť bych já i s přáteli svými toho dietěte dobré rádi viděli a odporni nebyli, byť jemu ti na přiekazu nebyli, ješto se jeho stranú nazývají. Datum feria quinta post Marie Nivis [s. a.]. Aless z Ssternberka. Text listu pana Aleše ze Šternberka zachoval se jako současná kopie. Je psán na jednom listu papíru spolu s listem téhož Aleše ze Šternberka — králi Fridrichovi ze dne I. srpna 1445, který vydal Palacký v Archivu českém V, str. 267. Nejprve je zapsán list Fridrichovi z roku 1445, po něm pak následuje nedatovaný list Jiskrovi. Oba listy podpisuje Aleš ze Šternberka a v obou je skryta narážka na stranu Oldřicha z Rožmberka. List nese zřejmé stopy toho, že byl složen a jsou v něm proříznuty otvory, kterými byl nepochybně provlečen proužek papíru nebo pergamenu, na němž byla upevněna uzavírací pečeť listu. Podle toho soudím, že byl přílohou listu, zaslaného snad králi Fridrichovi, v němž se pomlouval pan Oldřich z Rožmberka a od něho pak zaslán byl zase Oldřichovi. Okolnost tato má důležitost pro datování listu. Je patrné, že oba listy jsou sice soudobou kopií, leč z okolnosti, že list Jiskrovi následuje za listem Fridrichovi z roku 1445, ještě neplyne, že by byl list Jiskrovi psán roku 1445. Pro určení data listu přicházejí tudíž v úvahu toliko důvody věcné, jeho obsah. Datum listu zní: feria quinta post Marie Nivis. Roku 1445 připadá však svátek Panny Marie Sněžné právě na čtvrtek, čímž je rovněž potvrzeno, že list Jiskrovi do roku 1445 nepatří. Králem polským, o kterém se v listu mluví, je nepochybně Vladislav, který padl 4. srpna 1444 v bitvě u Varny. Vlastně nepadl, nýbrž zmizel; a po nějaký čas se udržovaly pověsti, že byl snad zajat a že se opět objeví. Králem Ladislavem miní se Ladislav Pohrobek. Aleš ze Šternberka žádá od Jiskry zprávu, v jakém stadiu jest vyjednávání mezi ním a uherskými stavy. Soudil bych z toho, že list byl psán v době, kdy se jednalo o příměří mezi stranou polskou a rakouskou v Uhrách, o kteréžto věci se začlo vyjednávati v srpnu roku 1442. Poněvadž pak se v něm mluví toliko o Ladislavovi, je pravděpodobné, že byl psán již po smrti královny 20
17 S. a. et l. [cca 1443.] Aleš ze Šternberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa: žádá o noviny z Uher a zejména stran Vladislava, krále polského a stran Ladislava Pohrobka. Současná kopie v archivu knížete ze Schwarzenberga v Třeboni sign. Historica 754b. Vydal Fr. Palacký, Archiv český II. [1842] str. 20. Panu Giskrowi. Službu svú vzkazuji, urozený pane a synu milý! Vždycky bych o tvém zdraví a o ščestí rád slyšal, srdečně a s pravú věrú toho tobě přeje, a tak buoh daj! Synu milý! Prosím tebe, což vieš o novinách o králi polském [Vladisla- vovi] aneboli o králi Ladislawowi, jaký běh jest mezi jeho milostí a Vhry, ješto by tobě neškodné bylo, daj mi o tom věděti i o jiných běziech, toto věda, žeť bych já i s přáteli svými toho dietěte dobré rádi viděli a odporni nebyli, byť jemu ti na přiekazu nebyli, ješto se jeho stranú nazývají. Datum feria quinta post Marie Nivis [s. a.]. Aless z Ssternberka. Text listu pana Aleše ze Šternberka zachoval se jako současná kopie. Je psán na jednom listu papíru spolu s listem téhož Aleše ze Šternberka — králi Fridrichovi ze dne I. srpna 1445, který vydal Palacký v Archivu českém V, str. 267. Nejprve je zapsán list Fridrichovi z roku 1445, po něm pak následuje nedatovaný list Jiskrovi. Oba listy podpisuje Aleš ze Šternberka a v obou je skryta narážka na stranu Oldřicha z Rožmberka. List nese zřejmé stopy toho, že byl složen a jsou v něm proříznuty otvory, kterými byl nepochybně provlečen proužek papíru nebo pergamenu, na němž byla upevněna uzavírací pečeť listu. Podle toho soudím, že byl přílohou listu, zaslaného snad králi Fridrichovi, v němž se pomlouval pan Oldřich z Rožmberka a od něho pak zaslán byl zase Oldřichovi. Okolnost tato má důležitost pro datování listu. Je patrné, že oba listy jsou sice soudobou kopií, leč z okolnosti, že list Jiskrovi následuje za listem Fridrichovi z roku 1445, ještě neplyne, že by byl list Jiskrovi psán roku 1445. Pro určení data listu přicházejí tudíž v úvahu toliko důvody věcné, jeho obsah. Datum listu zní: feria quinta post Marie Nivis. Roku 1445 připadá však svátek Panny Marie Sněžné právě na čtvrtek, čímž je rovněž potvrzeno, že list Jiskrovi do roku 1445 nepatří. Králem polským, o kterém se v listu mluví, je nepochybně Vladislav, který padl 4. srpna 1444 v bitvě u Varny. Vlastně nepadl, nýbrž zmizel; a po nějaký čas se udržovaly pověsti, že byl snad zajat a že se opět objeví. Králem Ladislavem miní se Ladislav Pohrobek. Aleš ze Šternberka žádá od Jiskry zprávu, v jakém stadiu jest vyjednávání mezi ním a uherskými stavy. Soudil bych z toho, že list byl psán v době, kdy se jednalo o příměří mezi stranou polskou a rakouskou v Uhrách, o kteréžto věci se začlo vyjednávati v srpnu roku 1442. Poněvadž pak se v něm mluví toliko o Ladislavovi, je pravděpodobné, že byl psán již po smrti královny 20
Strana 21
Alžběty, t. j. po 19. prosinci 1442. Nejpravděpodobnější datum byl by tudíž rok 1443. Na jiného krále polského než na Vladislava mysleti nelze, neboť po smrti Vladislavově bylo v Polsku tři léta bezkráloví. Není však vyloučena možnost, že list byl psán až po roce 1445, kdy v Polsku nastoupil v dubnu 1445 Kazimír IV. Leč zmínka o Ladislavovi jako o dítěti vede přece jen spíše k roku 1443. 18 Na Korlátově Kameni 18. maii 1443. Jindřich z Šomberka, Tomek z Knínic a Kašpar Nýdršpeuger, hejtmané na Korlátově Kameni — Bratislavskými stran služebníků jejich od Bratislav- ských zajatých v době vzájemného příměří. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, značně udrolenou, v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček, l. c. nr. 8, znovu pak Fr. Sasinek l. c. nr. 8. Službu svú vzkazujem, slovutní a opatrní přietelé! Tak jakož s vámi přímiřie křesťanské mámy, v tom přímiří jali ste nám tři služebníky pána našeho*) u vašem městě a neviemy pro ktorú příčinu. A to dobře viete, že sobě toho nemámy činiti, než měli bychom k sobě a mimo sě svobodně jezditi podlé přímiřie. I věztež, žeť smy vása) o to obeslali. Na to jste nám žádné ješče odpovědi nedali. I vždyt vám věřímy, že tomu přímiří dosti učiníte a služebníky pána našeho že propustíte a koně a sbroji že jim navrá- títe. Neb bychom my vašeho žádnéhob) nejali ani jemu co překazili u nás, ani jinde nikděž, než přímiří tomu chcme dosti učiniti. S toho nám dajte odpověd konečnú. Datum in Kunrati Lapide feria VI. post Sophie anno etc. XLIII°. Gyndrzich z Ssomberka, Tomek z Knienicz, Kasspar Nydrsspeuger, [hejtmané] na Korlatowe Kameny. [Na rubu:] Slovutnéj opatrnosti purgmistru a konšeluom i plnéj radě města Presspurka, súsědóm milým etc. *) Vladislava polského, krále uherského. — a) Psáno: wass. — b) Opraveno z původ- ního: vašemu žádnému toho. 21
Alžběty, t. j. po 19. prosinci 1442. Nejpravděpodobnější datum byl by tudíž rok 1443. Na jiného krále polského než na Vladislava mysleti nelze, neboť po smrti Vladislavově bylo v Polsku tři léta bezkráloví. Není však vyloučena možnost, že list byl psán až po roce 1445, kdy v Polsku nastoupil v dubnu 1445 Kazimír IV. Leč zmínka o Ladislavovi jako o dítěti vede přece jen spíše k roku 1443. 18 Na Korlátově Kameni 18. maii 1443. Jindřich z Šomberka, Tomek z Knínic a Kašpar Nýdršpeuger, hejtmané na Korlátově Kameni — Bratislavskými stran služebníků jejich od Bratislav- ských zajatých v době vzájemného příměří. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, značně udrolenou, v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček, l. c. nr. 8, znovu pak Fr. Sasinek l. c. nr. 8. Službu svú vzkazujem, slovutní a opatrní přietelé! Tak jakož s vámi přímiřie křesťanské mámy, v tom přímiří jali ste nám tři služebníky pána našeho*) u vašem městě a neviemy pro ktorú příčinu. A to dobře viete, že sobě toho nemámy činiti, než měli bychom k sobě a mimo sě svobodně jezditi podlé přímiřie. I věztež, žeť smy vása) o to obeslali. Na to jste nám žádné ješče odpovědi nedali. I vždyt vám věřímy, že tomu přímiří dosti učiníte a služebníky pána našeho že propustíte a koně a sbroji že jim navrá- títe. Neb bychom my vašeho žádnéhob) nejali ani jemu co překazili u nás, ani jinde nikděž, než přímiří tomu chcme dosti učiniti. S toho nám dajte odpověd konečnú. Datum in Kunrati Lapide feria VI. post Sophie anno etc. XLIII°. Gyndrzich z Ssomberka, Tomek z Knienicz, Kasspar Nydrsspeuger, [hejtmané] na Korlatowe Kameny. [Na rubu:] Slovutnéj opatrnosti purgmistru a konšeluom i plnéj radě města Presspurka, súsědóm milým etc. *) Vladislava polského, krále uherského. — a) Psáno: wass. — b) Opraveno z původ- ního: vašemu žádnému toho. 21
Strana 22
19 Na Korlátově Kameni, 27. aprilis 1445. Pešek na Korlátově Kameni osvědčuje, že prodal Matúšovi, bratru Do- nátovu, tři koně, pobrané ve válce s měšťany bratislavskými. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Brati- slavy. Vydal Palacký, Archiv český IV., 332, H. Jireček I. c. nr. 10, Fr. Sasinek l. c. nr. 10. Já Pyssek nyní na Korlatowe Kameny vyznávám tímto listem všem, ktož jej uzřé anebo čtúc slyšeti budú, žeť jest slovutný panoše Matuss, bratr Donatow,a) kúpilť jest u mne tré koní; a já svrchu psaný ty jisté koně vzal sem svým nepřátelóm nynějším, Prespurczanom, jakož nyní běh běží [v] útevřitéjb) válce a v otpovědi pána svého. Dán na Korlatowie Kameny v ten úterýc) po svatém Marku evangelistu léta XLV°. a) Psáno: Donatowu. — b) Psáno: wtewrzitey. — c) Psáno: wtery. List psán je stejnou rukou jako list Vacka Chalúpky ze dne 28. aprilis 1445. Pro věcné porozumění třeba připomenouti usnesení sněmu z roku 1445: quod nullus hominum presumat emere pecora seu alias quascunque res spoliatas et per rapinam receptas; et ubicunque talia pecora seu res fuerint, auferantur ab eisdem sine omni solucione et restituantur hiis, quorum fuerunt. (Jos. Teleki: Hunyadiak kora Magyarországon, Pest, 1852, sv. X, str. 107.) O posádce na Korlátově Kameni píší 2. Maii 1445 vyslaní Bratislavských ze sněmu v Budině: Unser herr der Giskra mit den Lewczer, Krempniczer etc. werden chomen, der man alle tage wartend. - - - Jtem alle newe tabor wirt man abprechen. --- Jtem Con- radstain wirt man lesen und ir werd haben einen gueten nachpar. Jtem die lantschaft (= zemanstvo) hat sich etwas wiederseczt in etlichen artikel gegen den lantheren und sprechen ee sie die wolden leiden, sie wolden ee aufnemen heren Giskra czu ainen hawtp- man. (Originál v archivu města Bratislavy.) 20 Na Strážích, 28. aprilis 1445. Vacek Chalúpka a Jakúbek osvědčují, že Matúš, bratr Donátův, koupil tři koně od Peška na Korlátově Kameni pobrané ve válce s Bratislavskými. Originál na papíře s dvěma pečetěmi přitištěnými v archivu města Brati- slavy. Vydal Palacký, Archiv český IV., 332, srv. Jireček l. c. nr. 11 a po něm Sasinek l. c. nr. 11. 22
19 Na Korlátově Kameni, 27. aprilis 1445. Pešek na Korlátově Kameni osvědčuje, že prodal Matúšovi, bratru Do- nátovu, tři koně, pobrané ve válce s měšťany bratislavskými. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Brati- slavy. Vydal Palacký, Archiv český IV., 332, H. Jireček I. c. nr. 10, Fr. Sasinek l. c. nr. 10. Já Pyssek nyní na Korlatowe Kameny vyznávám tímto listem všem, ktož jej uzřé anebo čtúc slyšeti budú, žeť jest slovutný panoše Matuss, bratr Donatow,a) kúpilť jest u mne tré koní; a já svrchu psaný ty jisté koně vzal sem svým nepřátelóm nynějším, Prespurczanom, jakož nyní běh běží [v] útevřitéjb) válce a v otpovědi pána svého. Dán na Korlatowie Kameny v ten úterýc) po svatém Marku evangelistu léta XLV°. a) Psáno: Donatowu. — b) Psáno: wtewrzitey. — c) Psáno: wtery. List psán je stejnou rukou jako list Vacka Chalúpky ze dne 28. aprilis 1445. Pro věcné porozumění třeba připomenouti usnesení sněmu z roku 1445: quod nullus hominum presumat emere pecora seu alias quascunque res spoliatas et per rapinam receptas; et ubicunque talia pecora seu res fuerint, auferantur ab eisdem sine omni solucione et restituantur hiis, quorum fuerunt. (Jos. Teleki: Hunyadiak kora Magyarországon, Pest, 1852, sv. X, str. 107.) O posádce na Korlátově Kameni píší 2. Maii 1445 vyslaní Bratislavských ze sněmu v Budině: Unser herr der Giskra mit den Lewczer, Krempniczer etc. werden chomen, der man alle tage wartend. - - - Jtem alle newe tabor wirt man abprechen. --- Jtem Con- radstain wirt man lesen und ir werd haben einen gueten nachpar. Jtem die lantschaft (= zemanstvo) hat sich etwas wiederseczt in etlichen artikel gegen den lantheren und sprechen ee sie die wolden leiden, sie wolden ee aufnemen heren Giskra czu ainen hawtp- man. (Originál v archivu města Bratislavy.) 20 Na Strážích, 28. aprilis 1445. Vacek Chalúpka a Jakúbek osvědčují, že Matúš, bratr Donátův, koupil tři koně od Peška na Korlátově Kameni pobrané ve válce s Bratislavskými. Originál na papíře s dvěma pečetěmi přitištěnými v archivu města Brati- slavy. Vydal Palacký, Archiv český IV., 332, srv. Jireček l. c. nr. 11 a po něm Sasinek l. c. nr. 11. 22
Strana 23
Já Waczek Chalupka a Jakubek vyznávám tiemto listem všem, ktož jej uzřé nebo čtúc slyšeti budú, žet jest nám to svedomo, žet jest slovutný panoše Matuss, Donatow bratr, kúpil tré koní u Pesska na Korla- to(wi)e Kamene, a ten jistý trh sě jest před námi stal i před jinými mnohými dobrými pacholky. A to my svrchu psaní móžem řéci svú dobrú věrú před každými dobrými lidmi, žet jest Matuss tie jisté koně svobodně kúpil, jakož nyní běh běží, žet jsú vzati [v] útevřenéja) válce [a] odpovedi. A Piessekt jest jemu sliboval, žet jsú Presp[o rezanom vzaty ty jisté koně v otpovedi. Datum Straz feria IV. post Marci anno XLV°. a) Psáno: wtewrzeney. List psán je stejnou rukou jako list Peška na Korlátově Kameni ze dne 27. aprilis 1445. Srv. též věcnou poznámku při tomto listu o prodeji uloupeného dobytka. 21 Zvolen, 2. decembris 1445. Jan Jiskra z Brandýsa osvědčuje, že jest dlužen Janovi Makovcovi ze Senice 200 zlatých uherských za jeho služby vojenské. Originál na pergameně se čtyřmi pečetěmi přivěšenými, z nichž prvé dvě jsou z větší části rozdrobené, v archivu města Kremnice. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 329, Anselm Riedl v Slo- venských Novinách 1853, str. 66, znovu pak H. Jireček l. c. nr. 14 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 14. Já Jan Giskra z Brandisu, najjasnějšieho kniežete a pána, pana Ladislawa, krále uherského etc. hajtman najvyššie a hrabie ssarisky, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten neb slyšěn bude, že jsem dlužen jistého a spravedlivého dluhu za službu a za škody dvě stě zlatých, dobrých, uher- ských, váhy a rázu crempniczkeho, a tři koně slovutnému panoši Janowy Makowczowy z Senycze i tomu každému, ktož tento list jméti bude s jeho dobrú vuolí, kterýžto svrchupsaný dluh jmám a slibuji ctně, věrně i řádně a křestansky dáti a zaplatiti na den svatého Ducha po dánie listu tohoto nynie najprv příščieho, a to polovici zlatými črvenými a druhú polovici střiebrem, hřivnu po pěti zlatých. A jest-li že bych toho neučinil a věřiteli svému svrchupsanému těch zlatých a střiebra i koně nedal a nezaplatil tak, jako sě svrchu píše, jehož pane bože nedaj, tehdy věřitel mój nadepsaný jmá plnú moc i plné právo 23
Já Waczek Chalupka a Jakubek vyznávám tiemto listem všem, ktož jej uzřé nebo čtúc slyšeti budú, žet jest nám to svedomo, žet jest slovutný panoše Matuss, Donatow bratr, kúpil tré koní u Pesska na Korla- to(wi)e Kamene, a ten jistý trh sě jest před námi stal i před jinými mnohými dobrými pacholky. A to my svrchu psaní móžem řéci svú dobrú věrú před každými dobrými lidmi, žet jest Matuss tie jisté koně svobodně kúpil, jakož nyní běh běží, žet jsú vzati [v] útevřenéja) válce [a] odpovedi. A Piessekt jest jemu sliboval, žet jsú Presp[o rezanom vzaty ty jisté koně v otpovedi. Datum Straz feria IV. post Marci anno XLV°. a) Psáno: wtewrzeney. List psán je stejnou rukou jako list Peška na Korlátově Kameni ze dne 27. aprilis 1445. Srv. též věcnou poznámku při tomto listu o prodeji uloupeného dobytka. 21 Zvolen, 2. decembris 1445. Jan Jiskra z Brandýsa osvědčuje, že jest dlužen Janovi Makovcovi ze Senice 200 zlatých uherských za jeho služby vojenské. Originál na pergameně se čtyřmi pečetěmi přivěšenými, z nichž prvé dvě jsou z větší části rozdrobené, v archivu města Kremnice. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 329, Anselm Riedl v Slo- venských Novinách 1853, str. 66, znovu pak H. Jireček l. c. nr. 14 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 14. Já Jan Giskra z Brandisu, najjasnějšieho kniežete a pána, pana Ladislawa, krále uherského etc. hajtman najvyššie a hrabie ssarisky, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten neb slyšěn bude, že jsem dlužen jistého a spravedlivého dluhu za službu a za škody dvě stě zlatých, dobrých, uher- ských, váhy a rázu crempniczkeho, a tři koně slovutnému panoši Janowy Makowczowy z Senycze i tomu každému, ktož tento list jméti bude s jeho dobrú vuolí, kterýžto svrchupsaný dluh jmám a slibuji ctně, věrně i řádně a křestansky dáti a zaplatiti na den svatého Ducha po dánie listu tohoto nynie najprv příščieho, a to polovici zlatými črvenými a druhú polovici střiebrem, hřivnu po pěti zlatých. A jest-li že bych toho neučinil a věřiteli svému svrchupsanému těch zlatých a střiebra i koně nedal a nezaplatil tak, jako sě svrchu píše, jehož pane bože nedaj, tehdy věřitel mój nadepsaný jmá plnú moc i plné právo 23
Strana 24
tiemto listem, aby mi lál, haněl i jinými všemi obyčeji lál tak, jakož na zlaté a na střiebro i na koně slušie, tak dlúho, dokavadž bych jemu všeho toho nesplnil, což svrchu psáno stojí. A já ani jiný žádný přítel mój proti tomu nejmáme odmlúvati nižádným obyčejem. Pakli by kto jiný aneb já proti tomu odmlúval aneb byl, ten by proti své cti a vieře mluvil a činil. A jest-li že by v tom času mně pán buoch smrti neuchoval, jehož pane bože ostřeš, tehdy zavazuji tiemto listem své náměstky a poručníky, aby ten dluh též plnili i spravědlivě plniti mají, jakožto já sám věřiteli mému nadepsanému. A to vše, jako sě svrchu píše, slibuji vždy ctně, věrně a řádně i křesťansky bez ponuceniea) dáti a zaplatiti tak, jako dobrý člověk, na časy svrchu jmenované. A toho na svědomie a pro lepšie jistotu svú jsem vlastní pečet přivěsiti kázal k tomuto listu a připrosilb) jsem urozených pánuov, pana Dietrzicha z Frumsstyna, pana Herzmana ze Zwerzetycz a pana Jana Menynskeho, že jsú své pečeti na svědomie podlé méj pečeti přivěsiti kázali k tomuto listu jim a jejich erbuom bez škody, jenž jest dán a psán v Starem Zwolenowie ve čtvrtek po svatém Ondřeji apoštolu léta od narozenie syna božieho tisicieho°) čtyřstého čtyřidcátého pátého. a) Psáno: poniczenie nebo: ponuzenie. b) Psáno: przyprossil. — c) Psáno: tyssiczieho. Datum „ve Starém Zvolenově“ je zřejmý germanismus podle německého Altsohl. 22 Kroměříž, s. a. [koncem maii r. 1446]. Mikuláš z Moravan, seděním na Kroměříži — Bratislavským: děkuje jim za pomoc, kterou poskytli jeho poddaným, když jim purkrabí hradu bratislav- ského pobral víno a zbroj; žádá je v té věci ještě o další přispění a přímluvu u zmíněného purkrabí. Sám nebyl nikdy s purkrabím v nepřátelském styku a bratru Jandovi dopřál toliko pohostinství. Originál na papíře se zbytky pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra Jos. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 20; znovu pak Fr. Sasinek l. c. nr. 20. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přietelé! A jakož jest pobral purkrabie s hradu Prespurku lidem mým z Cromyerzyze, Holessowskemu a Wainkowy, víno«) i zbroji na hrad, i přičinili ste sě k tomu jako ctní a dobří 24
tiemto listem, aby mi lál, haněl i jinými všemi obyčeji lál tak, jakož na zlaté a na střiebro i na koně slušie, tak dlúho, dokavadž bych jemu všeho toho nesplnil, což svrchu psáno stojí. A já ani jiný žádný přítel mój proti tomu nejmáme odmlúvati nižádným obyčejem. Pakli by kto jiný aneb já proti tomu odmlúval aneb byl, ten by proti své cti a vieře mluvil a činil. A jest-li že by v tom času mně pán buoch smrti neuchoval, jehož pane bože ostřeš, tehdy zavazuji tiemto listem své náměstky a poručníky, aby ten dluh též plnili i spravědlivě plniti mají, jakožto já sám věřiteli mému nadepsanému. A to vše, jako sě svrchu píše, slibuji vždy ctně, věrně a řádně i křesťansky bez ponuceniea) dáti a zaplatiti tak, jako dobrý člověk, na časy svrchu jmenované. A toho na svědomie a pro lepšie jistotu svú jsem vlastní pečet přivěsiti kázal k tomuto listu a připrosilb) jsem urozených pánuov, pana Dietrzicha z Frumsstyna, pana Herzmana ze Zwerzetycz a pana Jana Menynskeho, že jsú své pečeti na svědomie podlé méj pečeti přivěsiti kázali k tomuto listu jim a jejich erbuom bez škody, jenž jest dán a psán v Starem Zwolenowie ve čtvrtek po svatém Ondřeji apoštolu léta od narozenie syna božieho tisicieho°) čtyřstého čtyřidcátého pátého. a) Psáno: poniczenie nebo: ponuzenie. b) Psáno: przyprossil. — c) Psáno: tyssiczieho. Datum „ve Starém Zvolenově“ je zřejmý germanismus podle německého Altsohl. 22 Kroměříž, s. a. [koncem maii r. 1446]. Mikuláš z Moravan, seděním na Kroměříži — Bratislavským: děkuje jim za pomoc, kterou poskytli jeho poddaným, když jim purkrabí hradu bratislav- ského pobral víno a zbroj; žádá je v té věci ještě o další přispění a přímluvu u zmíněného purkrabí. Sám nebyl nikdy s purkrabím v nepřátelském styku a bratru Jandovi dopřál toliko pohostinství. Originál na papíře se zbytky pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra Jos. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 20; znovu pak Fr. Sasinek l. c. nr. 20. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přietelé! A jakož jest pobral purkrabie s hradu Prespurku lidem mým z Cromyerzyze, Holessowskemu a Wainkowy, víno«) i zbroji na hrad, i přičinili ste sě k tomu jako ctní a dobří 24
Strana 25
lidé, že jima) i víno vrátil zaseb); a ját jsem toho od vás velice vděčen a děku- jit vám jako dobrým lidem. A by vám aneb kterému vašemu najmenšímu bylo potřebí, chtěl bych též rád pro vás fedrovati i libost okázati. Ale jakož [s]te umluvili, žě jsú za tu zbroji měli jsú dáti lidé moji tři zlaté tomu purkrabí, a to jsú moji lidé učinili a dali jemu ty tři zlaté; a on jim zbroji nevrátil tak, jakž [slte vy umluvili. A protož vás prosíme), ponivadž jste počeli dobřě činiti mým lidem, ješče přičiňte sě k tomu a přimluvte sě k purkrabí, at ješče tu zbroji vrátí mým lidem, to vědúce v jistotě, žet jsú moji lidé z Kromyerzyze a žet nejsú páně Jandowy [z Moravan], než stoliko, žet jest sě přistěhoval ke mně na město jako bratr a já jemu tu popřál pobýti; ale nemát s mými lidmi nic činiti; a také já na purkrabie z hradu ani na jeho pána žádné péči nemám. A vždyť vám věřím a úfám jako dobrým lidem, žě mé lidi fedrovati bude[te], v čemž by vás po- třebovali. A takét sě vám dobře hodí, žě vám z naší země potřeby vezú. Datum Cremsir feria Vta post Urbani [s. a.]. Mykulass z Morawan, seděním na Kromierzyzy. [Na rubu: Múdrým a opatrným mužóm purgmistru a radě města Pres- purku, přátelóm milým, buď dán. a) Následuje škrtnuté: a konie. — b) Psáno: zasse. — c) Psáno: prossym. O Jandovi z Moravan, v listu zmíněném, jsou dosti hojné zprávy v listinách města Bratislavy a také v účtech komorních z let 1443—1446. [Srv. též Jos. Beck—J. Lo- serth: Regesten zur Gesch. d. mährisch-ungarischen Beziehungen, vornemlich in der Zeit der hussitischen Söldnerbanden, Zeitschrift d. Ver. ƒ. d. Gesch. Mährens und Schlesiens XXII (1918), str. 69.] Byl hejtmanem na Korlátově Kameni a měl s Bratislavou styky přátelské i nepřátelské. Poslední zpráva je z 22. febr. 1446. Z těchto zpráv je patrné, že list Mikuláše z Moravan, bratra Jandova, byl psán brzy po tom, kdy se Janda ze Slovenska vrátil na Moravu v květnu 1446. 23 Kláštor pod Znievom, november 1446—1453. Jakezda, hejtman na Klášteře Znievu — Kremnici: stran vybírání vrátného od poddaných města Kremnice. Originál na papíře v archivu města Kremnice se zbytky pečeti uzaví- rací, přitištěné, sign. tom. I. F. 26 f. l. nr. 15/16 c. Vydal P. Križko, Slov. Letopis I. (1876), str. 292. 25
lidé, že jima) i víno vrátil zaseb); a ját jsem toho od vás velice vděčen a děku- jit vám jako dobrým lidem. A by vám aneb kterému vašemu najmenšímu bylo potřebí, chtěl bych též rád pro vás fedrovati i libost okázati. Ale jakož [s]te umluvili, žě jsú za tu zbroji měli jsú dáti lidé moji tři zlaté tomu purkrabí, a to jsú moji lidé učinili a dali jemu ty tři zlaté; a on jim zbroji nevrátil tak, jakž [slte vy umluvili. A protož vás prosíme), ponivadž jste počeli dobřě činiti mým lidem, ješče přičiňte sě k tomu a přimluvte sě k purkrabí, at ješče tu zbroji vrátí mým lidem, to vědúce v jistotě, žet jsú moji lidé z Kromyerzyze a žet nejsú páně Jandowy [z Moravan], než stoliko, žet jest sě přistěhoval ke mně na město jako bratr a já jemu tu popřál pobýti; ale nemát s mými lidmi nic činiti; a také já na purkrabie z hradu ani na jeho pána žádné péči nemám. A vždyť vám věřím a úfám jako dobrým lidem, žě mé lidi fedrovati bude[te], v čemž by vás po- třebovali. A takét sě vám dobře hodí, žě vám z naší země potřeby vezú. Datum Cremsir feria Vta post Urbani [s. a.]. Mykulass z Morawan, seděním na Kromierzyzy. [Na rubu: Múdrým a opatrným mužóm purgmistru a radě města Pres- purku, přátelóm milým, buď dán. a) Následuje škrtnuté: a konie. — b) Psáno: zasse. — c) Psáno: prossym. O Jandovi z Moravan, v listu zmíněném, jsou dosti hojné zprávy v listinách města Bratislavy a také v účtech komorních z let 1443—1446. [Srv. též Jos. Beck—J. Lo- serth: Regesten zur Gesch. d. mährisch-ungarischen Beziehungen, vornemlich in der Zeit der hussitischen Söldnerbanden, Zeitschrift d. Ver. ƒ. d. Gesch. Mährens und Schlesiens XXII (1918), str. 69.] Byl hejtmanem na Korlátově Kameni a měl s Bratislavou styky přátelské i nepřátelské. Poslední zpráva je z 22. febr. 1446. Z těchto zpráv je patrné, že list Mikuláše z Moravan, bratra Jandova, byl psán brzy po tom, kdy se Janda ze Slovenska vrátil na Moravu v květnu 1446. 23 Kláštor pod Znievom, november 1446—1453. Jakezda, hejtman na Klášteře Znievu — Kremnici: stran vybírání vrátného od poddaných města Kremnice. Originál na papíře v archivu města Kremnice se zbytky pečeti uzaví- rací, přitištěné, sign. tom. I. F. 26 f. l. nr. 15/16 c. Vydal P. Križko, Slov. Letopis I. (1876), str. 292. 25
Strana 26
Službu svú vzkazuji, opatrní páni milí! A jako vašě milost list psala, vašemu jsme listu dobře zrozuměli. Než vězte, páni milí, žet jest to našemu pánu dal gubernátor za službu královský dluh, aby vrátné vybral, jako jest tomu obyčej. Protož vám věříme, že kážete svým chudým lidom vydatia) vedlé obyčeje. Pak-li byste toho nedali vydat, tehdyť chceme to tak opat- řici,b) jako jest obyčej, abyc) byl vydán panský dluh. Datum in Claustro feria secunda post festum Omnium sanctorum [s. a. J. Jakesd, hajtman na Klassterze. [Na rubu: Opatrným mužóm a měščanómd) rychtářovi a conšelóm v Kremnytij, přítelóm našim buď dán. a) Psáno: vydaty. — b) Psáno: opatrzyczy. — c) Následuje škrtnuté: bylo. — d) Psáno: mysczanom místo:- myesczanom. Podobně datuje se i jindy na př. roku 1575: „dán v Klášteře“ 4. aprilis 1575, „M. Za- skovský, úradník zámku Zniova“ (Križko l. c. 296). Datum listu určeno je dobou vlády Jana Hunyada, jako gubernátora země. 24 Rychnava, 12. maii 1447. Jan z Ostravy, hejtman na Rychnavě — Bardějovským: že posílá k nim svého služebníka a žádá je, aby mu ve všem, co s nimi jednati bude, uvěřili. Současná kopie na papíře v archivu města Bardějov a nr. 486. Maďarský regest: Dr. Iványi l. c. nr. 477. Já Jan z Ostrawy, hejptman na Richnawie, službu svú vzkazuji opatr- nýma) a múdrým pánóm panu rychtářovi a starším města Bardieiowa. Dávám vašie milosti věděti, žet teď posílám k vám služebníka svého uka- zatele tohoto listu a cožkolvěk s vaší milostí nynie tiemto příjezdem ode mne mluviti bude, abyste vaše milost jemu věřili, akož bych já sám s vaší milostí mluvil. Datum in Richno feria VI. ante festum sancte Zophie anno domini etc. quadragesimo septimo. a) Psáno: opattrym. 26
Službu svú vzkazuji, opatrní páni milí! A jako vašě milost list psala, vašemu jsme listu dobře zrozuměli. Než vězte, páni milí, žet jest to našemu pánu dal gubernátor za službu královský dluh, aby vrátné vybral, jako jest tomu obyčej. Protož vám věříme, že kážete svým chudým lidom vydatia) vedlé obyčeje. Pak-li byste toho nedali vydat, tehdyť chceme to tak opat- řici,b) jako jest obyčej, abyc) byl vydán panský dluh. Datum in Claustro feria secunda post festum Omnium sanctorum [s. a. J. Jakesd, hajtman na Klassterze. [Na rubu: Opatrným mužóm a měščanómd) rychtářovi a conšelóm v Kremnytij, přítelóm našim buď dán. a) Psáno: vydaty. — b) Psáno: opatrzyczy. — c) Následuje škrtnuté: bylo. — d) Psáno: mysczanom místo:- myesczanom. Podobně datuje se i jindy na př. roku 1575: „dán v Klášteře“ 4. aprilis 1575, „M. Za- skovský, úradník zámku Zniova“ (Križko l. c. 296). Datum listu určeno je dobou vlády Jana Hunyada, jako gubernátora země. 24 Rychnava, 12. maii 1447. Jan z Ostravy, hejtman na Rychnavě — Bardějovským: že posílá k nim svého služebníka a žádá je, aby mu ve všem, co s nimi jednati bude, uvěřili. Současná kopie na papíře v archivu města Bardějov a nr. 486. Maďarský regest: Dr. Iványi l. c. nr. 477. Já Jan z Ostrawy, hejptman na Richnawie, službu svú vzkazuji opatr- nýma) a múdrým pánóm panu rychtářovi a starším města Bardieiowa. Dávám vašie milosti věděti, žet teď posílám k vám služebníka svého uka- zatele tohoto listu a cožkolvěk s vaší milostí nynie tiemto příjezdem ode mne mluviti bude, abyste vaše milost jemu věřili, akož bych já sám s vaší milostí mluvil. Datum in Richno feria VI. ante festum sancte Zophie anno domini etc. quadragesimo septimo. a) Psáno: opattrym. 26
Strana 27
25 Zvolen, s. d. ƒ29. octobris 1447]. Jan Jiskra z Brandýsa — kapitule olomoucké: že poslal k Pankrácovi ze Svatého Mikuláše a také k Janovi Hunyadovi, gubernátorovi království uher- ského, k prelátům uherským i k jiným pánům uherským stran vězňů, na kterých kapitule záleží. Originál na papíře s pečetí uzavírací k listu přitištěnou v archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni, sign. Historica 973A. Službu svú vzkazuji vaši milosti velebnie otcové a knězi milý. Jakož mi vaše milost pieše o spolu kanovnieka vašeho etc. Račtež vaše milost věděti, žet jsem obsielal Pangracze o ty vězně a tedt panuom měščanuom vašim ten list posielám, v němž shledáte, kterakt mi pieše. Protož rač vaše milost věděti, žet hned bez meškání posla svého jízdného pošli k prelatuom a ku panu gubernatorovi i jiným pánuom o ty vězně. A cožt mi odpovědia) dadie, nezmeškámt vaší milosti věděti dáti, nebť vaší milosti v tom i v jiném mieniem poslúžiti, na čemž bych sě hodil. Datum in Antiquo Zolio die dominica ante omnium sanctorum [s. a.]. Jan Giskra z Brandisa, krále Ladslawa hajtpman a hrabie Ssariski. [Na rubu: Velebným kněžím, knězi děkanovi a kapitole kostela Olo- muczkeho, přáteluom milým d. d. a) Psáno: odpowiediedi. 26 Senica, 16. maii 1448. Opovědný list pana Pankráce ze Svatého Mikuláše (Pangretzen) a jeho druhů: Dětřicha z Schönhofu (Dietrich von Schonhof), Mikuláše Labúňe z Holovous (Nicolass Labun von Holowus), Zikmunda Kebnera ze Žandavy (Sigmund Kebner von Zandaw), Viléma z Rosentálu (Wilhelm von Rosental), Jana z Hradce (Jan von Hradrtze), Vavřince Pernštejna z Drahovic (Larentz Pernstain von Drahowitz), Jana Pařízka z Chotěnic (Jan Parizek von Cho- tienaw), Jana z Wildbachu (Hanns von Widbach), Erharta z Rajtenpachu (Erhart von Raitenpach), Smila z Veselice (Smil von Wesselitz), Jiřího z Pa- 27
25 Zvolen, s. d. ƒ29. octobris 1447]. Jan Jiskra z Brandýsa — kapitule olomoucké: že poslal k Pankrácovi ze Svatého Mikuláše a také k Janovi Hunyadovi, gubernátorovi království uher- ského, k prelátům uherským i k jiným pánům uherským stran vězňů, na kterých kapitule záleží. Originál na papíře s pečetí uzavírací k listu přitištěnou v archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni, sign. Historica 973A. Službu svú vzkazuji vaši milosti velebnie otcové a knězi milý. Jakož mi vaše milost pieše o spolu kanovnieka vašeho etc. Račtež vaše milost věděti, žet jsem obsielal Pangracze o ty vězně a tedt panuom měščanuom vašim ten list posielám, v němž shledáte, kterakt mi pieše. Protož rač vaše milost věděti, žet hned bez meškání posla svého jízdného pošli k prelatuom a ku panu gubernatorovi i jiným pánuom o ty vězně. A cožt mi odpovědia) dadie, nezmeškámt vaší milosti věděti dáti, nebť vaší milosti v tom i v jiném mieniem poslúžiti, na čemž bych sě hodil. Datum in Antiquo Zolio die dominica ante omnium sanctorum [s. a.]. Jan Giskra z Brandisa, krále Ladslawa hajtpman a hrabie Ssariski. [Na rubu: Velebným kněžím, knězi děkanovi a kapitole kostela Olo- muczkeho, přáteluom milým d. d. a) Psáno: odpowiediedi. 26 Senica, 16. maii 1448. Opovědný list pana Pankráce ze Svatého Mikuláše (Pangretzen) a jeho druhů: Dětřicha z Schönhofu (Dietrich von Schonhof), Mikuláše Labúňe z Holovous (Nicolass Labun von Holowus), Zikmunda Kebnera ze Žandavy (Sigmund Kebner von Zandaw), Viléma z Rosentálu (Wilhelm von Rosental), Jana z Hradce (Jan von Hradrtze), Vavřince Pernštejna z Drahovic (Larentz Pernstain von Drahowitz), Jana Pařízka z Chotěnic (Jan Parizek von Cho- tienaw), Jana z Wildbachu (Hanns von Widbach), Erharta z Rajtenpachu (Erhart von Raitenpach), Smila z Veselice (Smil von Wesselitz), Jiřího z Pa- 27
Strana 28
lavy (Jorg von Palaw), Slánského z Vesic (Slaner von Wesitz), Přibíka z Křižanova (Pzibik von Krissaw), Jindřicha z Berkova (Hainraich von Ber- kaw), Přibyslava ze Svinova (Przibislaw von Swinaw), Jana z Plzně (Jan von Pilsen), Sojky z Nevolic (Zoyka von Newolitz), Václava z Udolené Vody (Wentzlaw von Vdoleny Wodi), Budiše z Dašic (Budiss von Dassitz), Ondřeje z Milic (Andre von Militz), Jiřího z Daunu (Jorg von Daun), Beneše z Dalešic (Beness von Dalessitz), Martina z Krumenfelsu (Merten von Krummenfels), Máje z Červené (May von Czrwne), Matěje z Cirkvice (Mathes von Czirkwitz), Weiganta Mickovského (Weigant Mitzkowsky), Michálka Viléma Kocandy ze Žlutic (Michalek Wilhelm Kotzando von Zlutzitz), Václava Kadávera z Lokte (Wentzlaw Codawer von Elbogen) a Jana ze Zlého (Jan von Zleho) římskému králi Albrechtovi a jeho zemi, zaslaný radě města Vídně. Geben zu Sempnitz an erichtag nach Phingsten anno etc. quadragesimo octavo. [Na listu připisek: ] Absag in pehemischer sprach, die in dewtsch pracht uns dem burgermaister geantwurt ist worden an phintztag nach dem heili- gen Phingstag anno XLVIII. Vydal: Adam Franc. Kollar: Analecta monumentorum Vindobonensia, Vindobonae 1762 p. 1324—25 „ex publicis actorum commentariis civitatis Vindobonensis vol. I. fol. 254 p. 1.“ odkudž převzato. Regest v článku „Liptovské listiny“ v Slovenském Letopise VI (1882), str. 61: „Český list, ktorým Pankrác zo Sv. Mikuláša dňa 16. mája 1448 opovedal vojnu císarovi Fridrikovi, v latinskom preklade podal Kollár v Sylloge Dipl. Analect. Vind. II. d. 1325“. Jak z textu patrné není to latinský překlad Kollárův, nýbrž soudobý překlad do němčiny, pořízený v kan- celáři města Vídně. Český originál se nezachoval. O Pankrácovi ze Svatého Mikuláše a z Branče a jeho politické orientaci podávají svědectví mimo jiné tyto písemnosti: Lienhart Hort, člen poselstva Bratislavských na sněmu v Budíně, píše 20. maii 1445 svému městu: Jtem von herschaft (páni) ist iczunt nimant ze Ofen, den her Larenz und Nespali Lazlo ist dar komen von Pangraczen; der sagt, das der Pangracz dem Sczapko (Čapek ze Sán) ein newe passaken (posádky) hab abgenommen pei der Silein, die hab Sczapko mit hern Jan Messenpeken wellen retten und hab das versawmbt und sei mit denselben volk geczogen gen Montag Markt. Jtem frau Lottin hat dem Sczapko abgenot drew geslozz, die wolt si heren Pangarczen gern ubergeben, das die lantherren iren willen darczu solten geben und ir auch ein sum geltz darumb wurde. Item Sumerobski, heren Pangraczen haubtman zu Galicz (Holič), hat den erczpischof (Dionisius de Seech, cardinalis, archiepisco- pus Strigoniensis) ser angelangt umb di iczundige beczalung; ich verste aber er sei an endt und gelt von im geschiden. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Srv. též list města Senice Bratislavským ze dne 6. oct. 1444, citovaný níže při č. 110. — V komorních účtech města Bratislavy ke dni 5. dec. 1445 se píše: Jtem (am suntag nach s. Barbaratag) I poten 28
lavy (Jorg von Palaw), Slánského z Vesic (Slaner von Wesitz), Přibíka z Křižanova (Pzibik von Krissaw), Jindřicha z Berkova (Hainraich von Ber- kaw), Přibyslava ze Svinova (Przibislaw von Swinaw), Jana z Plzně (Jan von Pilsen), Sojky z Nevolic (Zoyka von Newolitz), Václava z Udolené Vody (Wentzlaw von Vdoleny Wodi), Budiše z Dašic (Budiss von Dassitz), Ondřeje z Milic (Andre von Militz), Jiřího z Daunu (Jorg von Daun), Beneše z Dalešic (Beness von Dalessitz), Martina z Krumenfelsu (Merten von Krummenfels), Máje z Červené (May von Czrwne), Matěje z Cirkvice (Mathes von Czirkwitz), Weiganta Mickovského (Weigant Mitzkowsky), Michálka Viléma Kocandy ze Žlutic (Michalek Wilhelm Kotzando von Zlutzitz), Václava Kadávera z Lokte (Wentzlaw Codawer von Elbogen) a Jana ze Zlého (Jan von Zleho) římskému králi Albrechtovi a jeho zemi, zaslaný radě města Vídně. Geben zu Sempnitz an erichtag nach Phingsten anno etc. quadragesimo octavo. [Na listu připisek: ] Absag in pehemischer sprach, die in dewtsch pracht uns dem burgermaister geantwurt ist worden an phintztag nach dem heili- gen Phingstag anno XLVIII. Vydal: Adam Franc. Kollar: Analecta monumentorum Vindobonensia, Vindobonae 1762 p. 1324—25 „ex publicis actorum commentariis civitatis Vindobonensis vol. I. fol. 254 p. 1.“ odkudž převzato. Regest v článku „Liptovské listiny“ v Slovenském Letopise VI (1882), str. 61: „Český list, ktorým Pankrác zo Sv. Mikuláša dňa 16. mája 1448 opovedal vojnu císarovi Fridrikovi, v latinskom preklade podal Kollár v Sylloge Dipl. Analect. Vind. II. d. 1325“. Jak z textu patrné není to latinský překlad Kollárův, nýbrž soudobý překlad do němčiny, pořízený v kan- celáři města Vídně. Český originál se nezachoval. O Pankrácovi ze Svatého Mikuláše a z Branče a jeho politické orientaci podávají svědectví mimo jiné tyto písemnosti: Lienhart Hort, člen poselstva Bratislavských na sněmu v Budíně, píše 20. maii 1445 svému městu: Jtem von herschaft (páni) ist iczunt nimant ze Ofen, den her Larenz und Nespali Lazlo ist dar komen von Pangraczen; der sagt, das der Pangracz dem Sczapko (Čapek ze Sán) ein newe passaken (posádky) hab abgenommen pei der Silein, die hab Sczapko mit hern Jan Messenpeken wellen retten und hab das versawmbt und sei mit denselben volk geczogen gen Montag Markt. Jtem frau Lottin hat dem Sczapko abgenot drew geslozz, die wolt si heren Pangarczen gern ubergeben, das die lantherren iren willen darczu solten geben und ir auch ein sum geltz darumb wurde. Item Sumerobski, heren Pangraczen haubtman zu Galicz (Holič), hat den erczpischof (Dionisius de Seech, cardinalis, archiepisco- pus Strigoniensis) ser angelangt umb di iczundige beczalung; ich verste aber er sei an endt und gelt von im geschiden. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Srv. též list města Senice Bratislavským ze dne 6. oct. 1444, citovaný níže při č. 110. — V komorních účtech města Bratislavy ke dni 5. dec. 1445 se píše: Jtem (am suntag nach s. Barbaratag) I poten 28
Strana 29
gen Sempnicz umb spech auf den Czschapko und Puklicz und auch Pangracz und Romanko. — Kašpar Šlik píše v doušce o Pankrácovi Oldřichovi z Rožmberka: Pankrác ten jest bieden; ale toto pole uherské (proti Jiskrovi) jej zase sílí. List Šlikův je asi z roku 1445—46. (Archiv český, II., str. 411.) Pankrác vedle svých statků v Liptově a vedle panství, náležejících k hradu Branči zmocnil se řady statků arcibiskupství ostřihomského, jak o tom svědčí zápis v prima- ciálním archivu v Ostřihomě: Jtem in eodem anno (1448) ipse Pangarcius per nocivos homi- nes suos extraneos et intraneos possessiones archiepiscopi strigoniensis Zenthgywrgh (Sv. Jur nad Hronem), Kyssarow (Malé Šarovce), Holuen (Chlebany), Nagsarow (Velké Šarovce), Ceke (Čaka) et Fornad (Durad), Wlued (Malé Ludince), Verebel (Vrable), Teld (Teldince), Oha (Ohaj), Ceten (Cetín), Beren (Branč), Dychko (Dyčka), Paan (Paňa), Izbegh (Zbehy), Eger-Zegh (Jagersek), Ryblien (Rypňany 2), Himiren (Chyno- rany) vocatas invadere fecit et in eisdem ecclesias confrangendo, res et bona, calices, mon- strancias et libros exceperunt. Srv. F. Knauz, Magyar Sion, VI., str. 808.) O Pankrácovi píše Hanns von Klux, purkrabí na Pezinku Bratislavským dd. 26. maii 1449: Jch thue E. E. zu wissen, das main hern graf Emerichen (zu St. Jorigen und zu Pesing) drei potschaft nocheinander komen sein von herrn Michael Orsagen und auch von andern erben lewten, das di finde, di do peienander gewest sein zu Ludanicz, der Mayczky, Puklicza, herrn Jan Mesenpek, Czepko und andere ire helfer an dem Wage legen und mainen zu schaden mein herrn und graf Jorigen (von St. Jorigen). Und man sagt, das si wol auf 800 man haben; dernoch wist euch zu richten. Auch sagt man, das di herrn und lantschaft zu Merhern haben gepawet basteien (tábory) vor Myloticz und haben sich gelegt vor St[r]afz]nicz und wellen auch basteien do vor pawen und mainen zu czihen vor Kremsir. (Archiv města Bratislavy.) A podobně týž v listu bez data z Pezinku asi z roku 1449: das mein hern und auch mir gesagt ist, das di da zu Sempnicz legen, werden iner XIV tagen mit hern Pankraczen brudern zu dem gugernator (Jan Hunyad 1446—53) reiten und man sagt, das der guber- nator ain gut haws an der Seraphey (Šarfia?) werde in geben und richten sich zu Wagen, als man sagt. Auch sagt man, das etliche Polaken haben von dem gubernator erlaub ge- nomen und di werden ain tail kain Polan raiten und ain tail, wo si werden irn fromen wissen zu schaffen; darum sullen wir uns auch wol vorzehen, wenn is ist uns allen not. Auch sagt man, das di hern von Pehem mit grosir macht legen an dem merherischen gemerke und main vor di stete in Merhern zu krigen; und ab is in do wurde wol geen, so mainten si verrer zurücken. Und man reth auch, das is ain tail durch di Lazarynne und mit irem rate sulde zu geen. (Archiv města Bratislavy.) 27 Krumlov, 27. junii 1448. Oldřich z Rožmberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa: aby se přičinil o vysvobození syna pana Přibíka Klenovského. Koncept v archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni, sign. Historica 1027. Vydal Fr. Palacký, Archiv český, III., (1844), str. 45. 29
gen Sempnicz umb spech auf den Czschapko und Puklicz und auch Pangracz und Romanko. — Kašpar Šlik píše v doušce o Pankrácovi Oldřichovi z Rožmberka: Pankrác ten jest bieden; ale toto pole uherské (proti Jiskrovi) jej zase sílí. List Šlikův je asi z roku 1445—46. (Archiv český, II., str. 411.) Pankrác vedle svých statků v Liptově a vedle panství, náležejících k hradu Branči zmocnil se řady statků arcibiskupství ostřihomského, jak o tom svědčí zápis v prima- ciálním archivu v Ostřihomě: Jtem in eodem anno (1448) ipse Pangarcius per nocivos homi- nes suos extraneos et intraneos possessiones archiepiscopi strigoniensis Zenthgywrgh (Sv. Jur nad Hronem), Kyssarow (Malé Šarovce), Holuen (Chlebany), Nagsarow (Velké Šarovce), Ceke (Čaka) et Fornad (Durad), Wlued (Malé Ludince), Verebel (Vrable), Teld (Teldince), Oha (Ohaj), Ceten (Cetín), Beren (Branč), Dychko (Dyčka), Paan (Paňa), Izbegh (Zbehy), Eger-Zegh (Jagersek), Ryblien (Rypňany 2), Himiren (Chyno- rany) vocatas invadere fecit et in eisdem ecclesias confrangendo, res et bona, calices, mon- strancias et libros exceperunt. Srv. F. Knauz, Magyar Sion, VI., str. 808.) O Pankrácovi píše Hanns von Klux, purkrabí na Pezinku Bratislavským dd. 26. maii 1449: Jch thue E. E. zu wissen, das main hern graf Emerichen (zu St. Jorigen und zu Pesing) drei potschaft nocheinander komen sein von herrn Michael Orsagen und auch von andern erben lewten, das di finde, di do peienander gewest sein zu Ludanicz, der Mayczky, Puklicza, herrn Jan Mesenpek, Czepko und andere ire helfer an dem Wage legen und mainen zu schaden mein herrn und graf Jorigen (von St. Jorigen). Und man sagt, das si wol auf 800 man haben; dernoch wist euch zu richten. Auch sagt man, das di herrn und lantschaft zu Merhern haben gepawet basteien (tábory) vor Myloticz und haben sich gelegt vor St[r]afz]nicz und wellen auch basteien do vor pawen und mainen zu czihen vor Kremsir. (Archiv města Bratislavy.) A podobně týž v listu bez data z Pezinku asi z roku 1449: das mein hern und auch mir gesagt ist, das di da zu Sempnicz legen, werden iner XIV tagen mit hern Pankraczen brudern zu dem gugernator (Jan Hunyad 1446—53) reiten und man sagt, das der guber- nator ain gut haws an der Seraphey (Šarfia?) werde in geben und richten sich zu Wagen, als man sagt. Auch sagt man, das etliche Polaken haben von dem gubernator erlaub ge- nomen und di werden ain tail kain Polan raiten und ain tail, wo si werden irn fromen wissen zu schaffen; darum sullen wir uns auch wol vorzehen, wenn is ist uns allen not. Auch sagt man, das di hern von Pehem mit grosir macht legen an dem merherischen gemerke und main vor di stete in Merhern zu krigen; und ab is in do wurde wol geen, so mainten si verrer zurücken. Und man reth auch, das is ain tail durch di Lazarynne und mit irem rate sulde zu geen. (Archiv města Bratislavy.) 27 Krumlov, 27. junii 1448. Oldřich z Rožmberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa: aby se přičinil o vysvobození syna pana Přibíka Klenovského. Koncept v archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni, sign. Historica 1027. Vydal Fr. Palacký, Archiv český, III., (1844), str. 45. 29
Strana 30
Služba má tobě, pane Jene milý! Píše mi pan Przibik Klenowsky, kterak o sproštění syna jeho pilně stojíš a o to si nynie poselství k němu učinil. Tot velmi rád slyším. A takét sem na něm porozuměl, že je toho velmi vděčen od tebe, jakožto od přietele svého dobrého. I prosímť tebe také, aby pilnost v tom měl, aby syn páně Przibikow tvú pomocí sproštěn byl; na tom mi velikú libost okážeš. A což bych já také tobě k libosti měl učiniti, toť bych také rád učinil. Dán v Crumblowie feria Va post Johannis Baptiste anno etc. XLVIII°. [Na rubu:] Urozenému pánu Giskrowi z Brandysa, krále Laddislawa najvyššiemu hajtmanu etc., přieteli dobrému. V datování konceptu je „feria v“ přetrženo a pod tím napsána nečitelná zkratka. 28 Vídeň, 2. julii 1448. Jan Jiskra z Brandýsa — Oldřichovi z Rožmberka: stran vysvobození z vězení syna Přibíka Klenovského, o příjezdu kardinála Eneáše Silvia do Vídně a o jednání s ním stran věcí uherských i rakouských, zejména pak o pří- pravách ke sněmu v Bratislavě. Originál na papíře s pečetí uzavírací k listu přitištěnou v archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni, sign. Historica 1028. Vydal Frant. Palacký, Archiv český III (1844), str. 45—46. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a pane mně příznivý! Jakož mi tvá milost píše o sprosčěnie syna páně Przibikowa etc., rač tvá milost věděti, žet o to s pilností pracuji, o sprosčění jeho vězění. A jakož mi píše tvá milost, porúčěje mi králě Ladislawa, rač tvá milost věděti, žet já jěho milosti v ničem nemíním opustiti, než jemu slúžiti jako pánu svému milostivému. A na vědomí tvé milosti dávám, žet jest cardinál do Widnie přijel; tut sem s jeho milosti mluvil, jeda s ním na cestě, o příbězích a o dokonalosti v Vhrzich. Tak mne zpravil, že se mají páni uherščí spuolu sjeti ve dnech brských do Prespurku a tu mezi sěbú konati o všechny věci a smlúvy ku upokonění a nesnázi zemí. A což o tom jisčejšího sjezdu zvím, tot tvé milosti dám věděti. A jakož mi píše pan Przibik, že by Cardinal mínil odjeti, rač tvá milost věděti, žet jeho úmysl není, než když sě s královú milosti sjedě, což jeho úmyslu zvie, že chce vám známo učiniti listem svým; a také, žet sě mají 30
Služba má tobě, pane Jene milý! Píše mi pan Przibik Klenowsky, kterak o sproštění syna jeho pilně stojíš a o to si nynie poselství k němu učinil. Tot velmi rád slyším. A takét sem na něm porozuměl, že je toho velmi vděčen od tebe, jakožto od přietele svého dobrého. I prosímť tebe také, aby pilnost v tom měl, aby syn páně Przibikow tvú pomocí sproštěn byl; na tom mi velikú libost okážeš. A což bych já také tobě k libosti měl učiniti, toť bych také rád učinil. Dán v Crumblowie feria Va post Johannis Baptiste anno etc. XLVIII°. [Na rubu:] Urozenému pánu Giskrowi z Brandysa, krále Laddislawa najvyššiemu hajtmanu etc., přieteli dobrému. V datování konceptu je „feria v“ přetrženo a pod tím napsána nečitelná zkratka. 28 Vídeň, 2. julii 1448. Jan Jiskra z Brandýsa — Oldřichovi z Rožmberka: stran vysvobození z vězení syna Přibíka Klenovského, o příjezdu kardinála Eneáše Silvia do Vídně a o jednání s ním stran věcí uherských i rakouských, zejména pak o pří- pravách ke sněmu v Bratislavě. Originál na papíře s pečetí uzavírací k listu přitištěnou v archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni, sign. Historica 1028. Vydal Frant. Palacký, Archiv český III (1844), str. 45—46. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a pane mně příznivý! Jakož mi tvá milost píše o sprosčěnie syna páně Przibikowa etc., rač tvá milost věděti, žet o to s pilností pracuji, o sprosčění jeho vězění. A jakož mi píše tvá milost, porúčěje mi králě Ladislawa, rač tvá milost věděti, žet já jěho milosti v ničem nemíním opustiti, než jemu slúžiti jako pánu svému milostivému. A na vědomí tvé milosti dávám, žet jest cardinál do Widnie přijel; tut sem s jeho milosti mluvil, jeda s ním na cestě, o příbězích a o dokonalosti v Vhrzich. Tak mne zpravil, že se mají páni uherščí spuolu sjeti ve dnech brských do Prespurku a tu mezi sěbú konati o všechny věci a smlúvy ku upokonění a nesnázi zemí. A což o tom jisčejšího sjezdu zvím, tot tvé milosti dám věděti. A jakož mi píše pan Przibik, že by Cardinal mínil odjeti, rač tvá milost věděti, žet jeho úmysl není, než když sě s královú milosti sjedě, což jeho úmyslu zvie, že chce vám známo učiniti listem svým; a také, žet sě mají 30
Strana 31
páni rakussczi do Heinburku sjeti k tomu pánů uherských sjezdu. A tak mi Cardinal řekl, že nikam nechci odjeti, než vaší milosti to konati, což jest řekl. A rač věděti, žet tvé milosti chci poslúžiti, na čemž se hodím, jako pánu svému milostivému. Datum Wienne feria IIIa post festum beatorum apostolorum Petri et Pauli [s. a.]. Jan Giskra z Brandisa, najvyšší hajtman králě Ladislawa, hrabie Ssaruss [kýl. [Na rubu:J Urozenému pánu a panu Oldrzichowi z Rozmberku, pánu mému příznivému buď dán. Mušina, 13. aprilis 1449. Mikuláš Pekura z Mnikova, hejtman na Mušině — Bardějovským: stran sjezdu Bardějovských s ním a s jeho bratrem. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějov a nr. 1096. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 1093. 29 Službu svú vzkazuji, urození páni a páni na mě laskaví! Vašemu jsěm listu dobřě srozuměl, kterak vašě milost psala ku bratru mému o sjezd, kterak požádal jest Michal z Makowicze, aby muoj bratra) sjel sě s ním přěd vaši milost do Bardieowa v tu středu v hodní po Velice nocib), tot js[mly hotovi učiniti na vaši milost kázn a přijeti k vašie milosti na ten den, neb by mně nebylo potřěbě klejtóv, neb jsem já služebník vaší milosti, než prosím, rač vaše milost to opatřiti, abych já i svým bratrem bezpečně mohl přijeti i o[dljeti zasě na svój zámek bez škody. A toho prosím vašie milosti, žě to opatříte. A vašie milosti [chceme] dáti věděti, má-li to k miestu jíti. Datum festinanter in Mussina ipso die Pasche anno domini etc. XL nono. Mikulass Pekura z Mnykowa, hajtman na Mussinie. [Na rubu: ] Urozeným pánóm rychtářovi a konšělóm města Bardieiowa, pánóm mým milým. a) Následuje škrtnuté: přijel. — b) Psáno: moczy. 31
páni rakussczi do Heinburku sjeti k tomu pánů uherských sjezdu. A tak mi Cardinal řekl, že nikam nechci odjeti, než vaší milosti to konati, což jest řekl. A rač věděti, žet tvé milosti chci poslúžiti, na čemž se hodím, jako pánu svému milostivému. Datum Wienne feria IIIa post festum beatorum apostolorum Petri et Pauli [s. a.]. Jan Giskra z Brandisa, najvyšší hajtman králě Ladislawa, hrabie Ssaruss [kýl. [Na rubu:J Urozenému pánu a panu Oldrzichowi z Rozmberku, pánu mému příznivému buď dán. Mušina, 13. aprilis 1449. Mikuláš Pekura z Mnikova, hejtman na Mušině — Bardějovským: stran sjezdu Bardějovských s ním a s jeho bratrem. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějov a nr. 1096. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 1093. 29 Službu svú vzkazuji, urození páni a páni na mě laskaví! Vašemu jsěm listu dobřě srozuměl, kterak vašě milost psala ku bratru mému o sjezd, kterak požádal jest Michal z Makowicze, aby muoj bratra) sjel sě s ním přěd vaši milost do Bardieowa v tu středu v hodní po Velice nocib), tot js[mly hotovi učiniti na vaši milost kázn a přijeti k vašie milosti na ten den, neb by mně nebylo potřěbě klejtóv, neb jsem já služebník vaší milosti, než prosím, rač vaše milost to opatřiti, abych já i svým bratrem bezpečně mohl přijeti i o[dljeti zasě na svój zámek bez škody. A toho prosím vašie milosti, žě to opatříte. A vašie milosti [chceme] dáti věděti, má-li to k miestu jíti. Datum festinanter in Mussina ipso die Pasche anno domini etc. XL nono. Mikulass Pekura z Mnykowa, hajtman na Mussinie. [Na rubu: ] Urozeným pánóm rychtářovi a konšělóm města Bardieiowa, pánóm mým milým. a) Následuje škrtnuté: přijel. — b) Psáno: moczy. 31
Strana 32
Michal z Domaník (de Dormanhaza, maď. Dömeháza), hejtman na hradu Makovici, dosvědčen je v listině ze dne 7. sept. 1444, kterou společně s Mikulášem Kosiborem, Mi- kulášem Čechem a Slovákem, tovaryši jeho, a s městem Bardějovem, zaručují volný prů- chod Ondřeji Třískovi, hejtmanu na hradě Mušině, až do Bardějova a všade na území strany Jiskrovy. „Nos Michael de Dormanhaza' capitaneus castri Makowicz, Nicolaus Cossibor, hewpman, Nicolaus Czech et Slowak, stipendarii supremi, necnon judex et jurati civitatis Bartffe significamus tenore presencium ... se dedisse ... salvum conductum famoso proceri ... d. Andree Trzieska, capitaneo castri Mussinensi, met duodecimo necnon singu- larter ab uno equo usque ad duodecim equos ... usque in civitatem Bartffa... usque ad festum Exaltacionis s. Crucis ... partis d. Giskre ... necnon omnium capitaneorum et civium civitatis Cassa, Lewcza, Kezmarg, Epperies, Bartffa... ac ubique locorum quovismodo tenentibus, faventibus aut ipsi parti adherentibus ac subiacentibus ... Datum ex Barffa feria secunda in vigilia Nativitatis s. Marie a. d. millesimo CCC° XLIIII°.“ (Archiv města Bardějova nr. 429.) 30 Kremnica, 4. maii 1449. Jan Jiskra z Brandýsa spolu s horními městy a dále s Mikulášem Balickým, Mikulášem a Petrem Komorovským, Joštem z Košav, Ladislavem a Janušem Rykolfym a Petrem Kollárem — uzavírá věčný mír s Pankrácem ze Svatého Mikuláše a z Branče. Originál na pergamenu s pěti pečetěmi přivěšenými, z nichž prvá [Jana Jiskry] je zčásti poškozena, druhá [Mikuláše Brcála] je zcela udrolena, ostatní [Mikuláše z Komarova, Jana Talafúsa z Ostrova a Petra z Radkova] dobře zachovalé, v archivu města Kremnice. Vydal: Kuzmany v Hronce III, str. 138, pak Palacký, Archiv český IV, 330—32, potřetí Anselm Riedl v Slovenských novinach 1853, č. 21, dále P. Križko, Sokol, 1846, str. 437, 455, H. Jireček l. c. nr. 14 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 14. Nejnověji pak V. Vojtíšek v souborném díle Idea československého státu Tred. J. Kapras], Praha, 1936, díl I., str. 267, kde v příloze č. XI. je též fotografické facsimile této listiny. Já Jan Giskra z Brandisa, najjasnějšieho knížete a pána, pana Ladi- slawa, krále uherského etc. najvyšší hajptman, vyznávám obecně přede všemi, ktož tento list uzří aneb čtúc slyšeti budú, že jsem vstúpil a mocí listu tohoto vstupuji v pravý, křesťanský a věčný mír i svými se všemi městy horniemi, jakožto s Crempniczy, s Ssczawniczy, s Bistrziczy, s Nowu Banye, s Pukanczem, s Libetowem i s jinými městy, jakožto s Kossiczemy, 32
Michal z Domaník (de Dormanhaza, maď. Dömeháza), hejtman na hradu Makovici, dosvědčen je v listině ze dne 7. sept. 1444, kterou společně s Mikulášem Kosiborem, Mi- kulášem Čechem a Slovákem, tovaryši jeho, a s městem Bardějovem, zaručují volný prů- chod Ondřeji Třískovi, hejtmanu na hradě Mušině, až do Bardějova a všade na území strany Jiskrovy. „Nos Michael de Dormanhaza' capitaneus castri Makowicz, Nicolaus Cossibor, hewpman, Nicolaus Czech et Slowak, stipendarii supremi, necnon judex et jurati civitatis Bartffe significamus tenore presencium ... se dedisse ... salvum conductum famoso proceri ... d. Andree Trzieska, capitaneo castri Mussinensi, met duodecimo necnon singu- larter ab uno equo usque ad duodecim equos ... usque in civitatem Bartffa... usque ad festum Exaltacionis s. Crucis ... partis d. Giskre ... necnon omnium capitaneorum et civium civitatis Cassa, Lewcza, Kezmarg, Epperies, Bartffa... ac ubique locorum quovismodo tenentibus, faventibus aut ipsi parti adherentibus ac subiacentibus ... Datum ex Barffa feria secunda in vigilia Nativitatis s. Marie a. d. millesimo CCC° XLIIII°.“ (Archiv města Bardějova nr. 429.) 30 Kremnica, 4. maii 1449. Jan Jiskra z Brandýsa spolu s horními městy a dále s Mikulášem Balickým, Mikulášem a Petrem Komorovským, Joštem z Košav, Ladislavem a Janušem Rykolfym a Petrem Kollárem — uzavírá věčný mír s Pankrácem ze Svatého Mikuláše a z Branče. Originál na pergamenu s pěti pečetěmi přivěšenými, z nichž prvá [Jana Jiskry] je zčásti poškozena, druhá [Mikuláše Brcála] je zcela udrolena, ostatní [Mikuláše z Komarova, Jana Talafúsa z Ostrova a Petra z Radkova] dobře zachovalé, v archivu města Kremnice. Vydal: Kuzmany v Hronce III, str. 138, pak Palacký, Archiv český IV, 330—32, potřetí Anselm Riedl v Slovenských novinach 1853, č. 21, dále P. Križko, Sokol, 1846, str. 437, 455, H. Jireček l. c. nr. 14 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 14. Nejnověji pak V. Vojtíšek v souborném díle Idea československého státu Tred. J. Kapras], Praha, 1936, díl I., str. 267, kde v příloze č. XI. je též fotografické facsimile této listiny. Já Jan Giskra z Brandisa, najjasnějšieho knížete a pána, pana Ladi- slawa, krále uherského etc. najvyšší hajptman, vyznávám obecně přede všemi, ktož tento list uzří aneb čtúc slyšeti budú, že jsem vstúpil a mocí listu tohoto vstupuji v pravý, křesťanský a věčný mír i svými se všemi městy horniemi, jakožto s Crempniczy, s Ssczawniczy, s Bistrziczy, s Nowu Banye, s Pukanczem, s Libetowem i s jinými městy, jakožto s Kossiczemy, 32
Strana 33
s Lewoczem, s Bardieyowem, s Epperiassem, s Kezmarkem i s jinými se všemi městy, hrady, kterýchž jsem kolivěk v drženie a kterýmiž se kolivěk jinými jmény jmenují, i se všemi služebníky i lidmi poddanými na těch zámcích přebývajícími a k nim příslušejícími, svědskými i duchovniemi, a zvlášče přijímaje k sobě v ten jistý a večný mír jakožto urozeného pána Mikulasse Baliczkeho s jeho hrady Sklabynu a Orawu, urozené pana Miku- lasse a pana Petra bratří2) vlastnie z Komorowa i s jich hrady, městy jakožto s Podolynczem, s Likawu, s SSufflarzem, pana Jossta z Cossaw s hradem Wiglessem, pana Ladislawa a pana Janusse Rykolffy, bratří z Tarkw, s hra- dem Hradkem, pana Petra Collara s Ssassowem a s Rewissczem i s jich všemi služebníky i lidmi poddanými, svědskými i duchovniemi, na těch zámcích přebývajícími a k nim příslušejícími, s urozeným pánem Pangra- czem od Swatjeho Mikulasse a z Brancze i s jeho se všemi zámky, kterýmiž se kolivěk jmény jmenují, i se všemi služebníky, pomocníky i s těmi se všemi, kteréž on kolivěk k sobě přijme v ten jistý mír a jě zejména v svém listě mírném jmenovati bude, kterážto smlúva a svrchu psaný pravý křes- tanský, věčný mír má mezi mnú a svrchu psaným panem Pangraczem a na- šimi všemi služebníky i pomocníky s uobú stranú věčně trvati. A pak-li by se co přihodilo v téj míře ode mne aneb mých služebniekuov aneb mých pomocniekuov věřiteli svrchu psanému mému aneb lidem jeho aneb těm, kohož vedlé sebe přijme v ten mír, jehož pane bože nedaj, tehdy ihned po obeslánie jeho přečiněnie věřitele mého mám a slibuji státi aneb místo sebe poslati s svú plnú mocí ve čtyrech neděléch pořád zběhlých před pány Crempniczany, jakožto před najvyšší a najmocnější ubrmany; a což oni kolivěk mezi námi rozeznají o to přečiněnie v tom křestanském a věčném míru, tak mám a slibuji upraviti po jich výpovědi v jednom měsíci pořád zběhlém. Pak-li bych toho neučinil, tehdy jsem svú vieru a svú čest propadl a rukojmě moji dole psanie základ, totižto desetb) tisíc zlatých.c) A proto vždy ten svrchu psaný věčný mír má mezi námi trvati do času svrchu psaného neporušitedlně. Také toto jest znamenite mezi námi vymluveno, že já svrchupsaný Jan Giskra etc. slibuji a nemám žádných rot proti svrchu psanému panu Pangraczowy a jemu ke škodě na svých zámcích ani na svých zbožích přechovávati, ani zámkuov nových jemu ke škodě dělati, leč na svém vlastniem anebo při řečeném dědičství; aled) to vždy má býti věřiteli mému i jeho všem bez škody. A to všeckno, což se nahoře píše, i také ty všeckny kusy, puncty i arti- kule, které jsú mezi námi vyřkli a vypověděli a listy výpovědné nám vydali Slovenský archiv 3 33
s Lewoczem, s Bardieyowem, s Epperiassem, s Kezmarkem i s jinými se všemi městy, hrady, kterýchž jsem kolivěk v drženie a kterýmiž se kolivěk jinými jmény jmenují, i se všemi služebníky i lidmi poddanými na těch zámcích přebývajícími a k nim příslušejícími, svědskými i duchovniemi, a zvlášče přijímaje k sobě v ten jistý a večný mír jakožto urozeného pána Mikulasse Baliczkeho s jeho hrady Sklabynu a Orawu, urozené pana Miku- lasse a pana Petra bratří2) vlastnie z Komorowa i s jich hrady, městy jakožto s Podolynczem, s Likawu, s SSufflarzem, pana Jossta z Cossaw s hradem Wiglessem, pana Ladislawa a pana Janusse Rykolffy, bratří z Tarkw, s hra- dem Hradkem, pana Petra Collara s Ssassowem a s Rewissczem i s jich všemi služebníky i lidmi poddanými, svědskými i duchovniemi, na těch zámcích přebývajícími a k nim příslušejícími, s urozeným pánem Pangra- czem od Swatjeho Mikulasse a z Brancze i s jeho se všemi zámky, kterýmiž se kolivěk jmény jmenují, i se všemi služebníky, pomocníky i s těmi se všemi, kteréž on kolivěk k sobě přijme v ten jistý mír a jě zejména v svém listě mírném jmenovati bude, kterážto smlúva a svrchu psaný pravý křes- tanský, věčný mír má mezi mnú a svrchu psaným panem Pangraczem a na- šimi všemi služebníky i pomocníky s uobú stranú věčně trvati. A pak-li by se co přihodilo v téj míře ode mne aneb mých služebniekuov aneb mých pomocniekuov věřiteli svrchu psanému mému aneb lidem jeho aneb těm, kohož vedlé sebe přijme v ten mír, jehož pane bože nedaj, tehdy ihned po obeslánie jeho přečiněnie věřitele mého mám a slibuji státi aneb místo sebe poslati s svú plnú mocí ve čtyrech neděléch pořád zběhlých před pány Crempniczany, jakožto před najvyšší a najmocnější ubrmany; a což oni kolivěk mezi námi rozeznají o to přečiněnie v tom křestanském a věčném míru, tak mám a slibuji upraviti po jich výpovědi v jednom měsíci pořád zběhlém. Pak-li bych toho neučinil, tehdy jsem svú vieru a svú čest propadl a rukojmě moji dole psanie základ, totižto desetb) tisíc zlatých.c) A proto vždy ten svrchu psaný věčný mír má mezi námi trvati do času svrchu psaného neporušitedlně. Také toto jest znamenite mezi námi vymluveno, že já svrchupsaný Jan Giskra etc. slibuji a nemám žádných rot proti svrchu psanému panu Pangraczowy a jemu ke škodě na svých zámcích ani na svých zbožích přechovávati, ani zámkuov nových jemu ke škodě dělati, leč na svém vlastniem anebo při řečeném dědičství; aled) to vždy má býti věřiteli mému i jeho všem bez škody. A to všeckno, což se nahoře píše, i také ty všeckny kusy, puncty i arti- kule, které jsú mezi námi vyřkli a vypověděli a listy výpovědné nám vydali Slovenský archiv 3 33
Strana 34
s uobú stranú slovutnéje) opatrnosti páni rychtář a rada města Crempniczke- ho, já svrchu psaný Jan Giskra etc. slibuji [na] svú vieru a svú čest sám za se i za všeckny své služebníky i svrchu psané pomocnieky, že má ctně, věrně, právě, křestansky zdržáno a v celosti zachováno býti jako od do- brých lidí. Item Mikulass Brezal z Dobre, hajtpman Kezmarsky, Mikulass z Komo- rowa, hajtpman na Podolinczi, Jan Tallafus z Ostrowa, hajtpman na Rich- nawie, Petr z Radkowa, hajtpman na Brzezewiczich, rukojmě s ním svrchu psaným panem Janem Giskru etc. pánem naším a zaň slibujem pod zákla- dem desíti tisíci zlatýmif), dobrými, uherskými, rázu a váhy krempnickéj, za tu svrchu psanú smlúvu a pravý, křesťanský, věčný mír, a za každý kus, punct i artucul zvlášče, což se nahoře vypisujie, i také za ty za všeckny kusy, puncty i articule, kteréž jsú mezi nimi páni Crempniczene vypově- děli a listy výpovědné jim s uobú stranú vydali, že mají zdržáni a v celosti neporušitedlně zachováni býti pod základem svrchu psaným. A pak-li bychom toho neučinili a základ na nás seznán byl od svrchu psaných ubrmanuov, tehdy mámy a slibujem plniti a položiti po výpovědi jich v moc věřiteli našemu na Crempnyczi ve čtyrech neděléch pořád zběh- lých. A pak-li bychom toho všeho neučinili, jehož bože nedaj, tehda dá- vámy plnú moc věřiteli našemu svrchu psanému, aby nás mohl upomie- nati, haněti, láti tak, jakož na penieze sluší, tak dlúho, dokudž bychom jemu jistiny i se všemi škodami pro to vzatými úplně a docela nesplnili a nezapla- tili. A k tomu na svědomie a pro lepší jistotu věcí nahoře psaných já jistec i rukojmě své sme vlastnie pečeti svým dobrým vědomiem přivěsiti kázali k tomuto listu. Datum Crempnicz die dominico post festum beatorum Philippi et Jacobi apostolorum anno domini millesimo quadringentesimo quadragesimo nono. a) Psáno: brattrzy. — b) Psáno: desseth. — c) Psáno: zlattich. — d) Psáno: alle. — e) Psáno: slowuttney. — f) Psáno: zlattymi. 31 Skalica, 9. maii 1449. Smírčí smlouva mezi zástupci země Moravské s jedné a zástupci pana Pankráce od Svatého Mikuláše se strany druhé a zejména stran vyplacení moravských hradů Světlova a Sehradic a převzetí jich z držení pana Pankráce; též pod jinými ještě výminkami. 34
s uobú stranú slovutnéje) opatrnosti páni rychtář a rada města Crempniczke- ho, já svrchu psaný Jan Giskra etc. slibuji [na] svú vieru a svú čest sám za se i za všeckny své služebníky i svrchu psané pomocnieky, že má ctně, věrně, právě, křestansky zdržáno a v celosti zachováno býti jako od do- brých lidí. Item Mikulass Brezal z Dobre, hajtpman Kezmarsky, Mikulass z Komo- rowa, hajtpman na Podolinczi, Jan Tallafus z Ostrowa, hajtpman na Rich- nawie, Petr z Radkowa, hajtpman na Brzezewiczich, rukojmě s ním svrchu psaným panem Janem Giskru etc. pánem naším a zaň slibujem pod zákla- dem desíti tisíci zlatýmif), dobrými, uherskými, rázu a váhy krempnickéj, za tu svrchu psanú smlúvu a pravý, křesťanský, věčný mír, a za každý kus, punct i artucul zvlášče, což se nahoře vypisujie, i také za ty za všeckny kusy, puncty i articule, kteréž jsú mezi nimi páni Crempniczene vypově- děli a listy výpovědné jim s uobú stranú vydali, že mají zdržáni a v celosti neporušitedlně zachováni býti pod základem svrchu psaným. A pak-li bychom toho neučinili a základ na nás seznán byl od svrchu psaných ubrmanuov, tehdy mámy a slibujem plniti a položiti po výpovědi jich v moc věřiteli našemu na Crempnyczi ve čtyrech neděléch pořád zběh- lých. A pak-li bychom toho všeho neučinili, jehož bože nedaj, tehda dá- vámy plnú moc věřiteli našemu svrchu psanému, aby nás mohl upomie- nati, haněti, láti tak, jakož na penieze sluší, tak dlúho, dokudž bychom jemu jistiny i se všemi škodami pro to vzatými úplně a docela nesplnili a nezapla- tili. A k tomu na svědomie a pro lepší jistotu věcí nahoře psaných já jistec i rukojmě své sme vlastnie pečeti svým dobrým vědomiem přivěsiti kázali k tomuto listu. Datum Crempnicz die dominico post festum beatorum Philippi et Jacobi apostolorum anno domini millesimo quadringentesimo quadragesimo nono. a) Psáno: brattrzy. — b) Psáno: desseth. — c) Psáno: zlattich. — d) Psáno: alle. — e) Psáno: slowuttney. — f) Psáno: zlattymi. 31 Skalica, 9. maii 1449. Smírčí smlouva mezi zástupci země Moravské s jedné a zástupci pana Pankráce od Svatého Mikuláše se strany druhé a zejména stran vyplacení moravských hradů Světlova a Sehradic a převzetí jich z držení pana Pankráce; též pod jinými ještě výminkami. 34
Strana 35
Originál na papíře se čtyřmi pečetěmi přitištěnými, dobře zachovalými, v Zemském archivu v Brně, oddělení: Stavovský archiv. Já Pertholt z Lyppeho, najvyšší maršálek královstvie českého, Karel z Wlassymie a s Vsowa, Jan z Mesmpeku, Ondrzieg z Studnicz a z Bystrzi- cze vyznáváme tiemto listem obecně přede všěmi, ktož jej uzří neb čtúc slyšeti budú, žě jsme učinili a mocí tohoto listu činíme úmluvu a smlúvu mezi urozenými pány panem Janem z Czimburka a s Thowaczowa, hajt- manem markrabstvie moravského, panem Benessem z Bozkowicz, podko- mořiem markrabstvie moravského i všemi preláty, pány, rytieři, panošěmi i městy země moravskéj strany jedné, a mezi panem Pangraczem od Swa- teho Mykulassie, hrabiem Lyptowskym, strany druhéj, najprvé o zámky Swietlow a Sehradicze, ty mají svrchupsaní páni, preláti, rytieři, panošě, města a ta země moravská ode pana Pangracze kúpiti a zaplatiti čtyřmi tisíci2) zlatýmib) a dvěma stoma zlatými; a ty penieze mají jemu vyplněny a dány býti na roky dole psané, najprv od neděle téjto nynie najprv příščí v témdni tří sta kopc) a v tom témdni prvé, než peníze vezme, má Sehradicz pan Pangracz k věrným rukám sstúpiti panu Mikulassowy z Woyslawicz a panu Mykulassowy z Mylonicz v těch penězích. A když svrchupsaných tři sta kop napřed jmenovanému panu Pangraczowy dány a vyplněny budú, tehdá po přijetí těch peněz hned ve čtyřech nedělech pořád čtúc týmž věrným rukám, jakož sě svrchu píšě pan Pangracz jmá Swietlowa sstúpiti a ostatek peněz, což pan Pangracz Romanowjd) jest dlužen, mají páni jej v tom zastúpiti a listy jemu jeho vypraviti a jemu jě zasě vrátiti, a to konečně do svatého Prokopa nynie najprv příščího. A na ten den svatého Prokopa, což viece mimo Romanowich peněz a již psaných tří set kop pozuostane, má polo- ženo býti úplně k věrné ruce u pana Mikulassie na Wessely, dva tisíce zlatých v zlatě dobrých a ostatek peněz drobných dobrých k věrné ruce již jmeno- vané v moc panu Pangraczowy tak, aby jemu vyplněno bylo všech svrchu- psaných čtyři tisíce zlatých a dvě stě zlatých. A když svrchupsaná summa těch peněz v moc pana Pangraczowu jeho věrným rukám dána bude, tehdá ty věrné ruky pan Mikulass z Woyslawicz a z Wessele a pan Mikulass z Milonicz mají a mieti budú těch zámkuov dvú Swietlowa a Sehradicz sstúpiti v moc, komuž pan hajtman a páni rozkáží. Také pan Pangracz má vydati list na Swietlow pánóm, kterýž má ode pana Czenka Mossuowa. A na ten list zjednati má ode pana Czenka i od sebe dobrú vuoli. Jtem o hory páně Gyrzikowy Strazniczského o to mají prositi pan Gyrzik a pan Pangracz obapolně pana gróf Gyrka z Pezinka a od Swateho 35
Originál na papíře se čtyřmi pečetěmi přitištěnými, dobře zachovalými, v Zemském archivu v Brně, oddělení: Stavovský archiv. Já Pertholt z Lyppeho, najvyšší maršálek královstvie českého, Karel z Wlassymie a s Vsowa, Jan z Mesmpeku, Ondrzieg z Studnicz a z Bystrzi- cze vyznáváme tiemto listem obecně přede všěmi, ktož jej uzří neb čtúc slyšeti budú, žě jsme učinili a mocí tohoto listu činíme úmluvu a smlúvu mezi urozenými pány panem Janem z Czimburka a s Thowaczowa, hajt- manem markrabstvie moravského, panem Benessem z Bozkowicz, podko- mořiem markrabstvie moravského i všemi preláty, pány, rytieři, panošěmi i městy země moravskéj strany jedné, a mezi panem Pangraczem od Swa- teho Mykulassie, hrabiem Lyptowskym, strany druhéj, najprvé o zámky Swietlow a Sehradicze, ty mají svrchupsaní páni, preláti, rytieři, panošě, města a ta země moravská ode pana Pangracze kúpiti a zaplatiti čtyřmi tisíci2) zlatýmib) a dvěma stoma zlatými; a ty penieze mají jemu vyplněny a dány býti na roky dole psané, najprv od neděle téjto nynie najprv příščí v témdni tří sta kopc) a v tom témdni prvé, než peníze vezme, má Sehradicz pan Pangracz k věrným rukám sstúpiti panu Mikulassowy z Woyslawicz a panu Mykulassowy z Mylonicz v těch penězích. A když svrchupsaných tři sta kop napřed jmenovanému panu Pangraczowy dány a vyplněny budú, tehdá po přijetí těch peněz hned ve čtyřech nedělech pořád čtúc týmž věrným rukám, jakož sě svrchu píšě pan Pangracz jmá Swietlowa sstúpiti a ostatek peněz, což pan Pangracz Romanowjd) jest dlužen, mají páni jej v tom zastúpiti a listy jemu jeho vypraviti a jemu jě zasě vrátiti, a to konečně do svatého Prokopa nynie najprv příščího. A na ten den svatého Prokopa, což viece mimo Romanowich peněz a již psaných tří set kop pozuostane, má polo- ženo býti úplně k věrné ruce u pana Mikulassie na Wessely, dva tisíce zlatých v zlatě dobrých a ostatek peněz drobných dobrých k věrné ruce již jmeno- vané v moc panu Pangraczowy tak, aby jemu vyplněno bylo všech svrchu- psaných čtyři tisíce zlatých a dvě stě zlatých. A když svrchupsaná summa těch peněz v moc pana Pangraczowu jeho věrným rukám dána bude, tehdá ty věrné ruky pan Mikulass z Woyslawicz a z Wessele a pan Mikulass z Milonicz mají a mieti budú těch zámkuov dvú Swietlowa a Sehradicz sstúpiti v moc, komuž pan hajtman a páni rozkáží. Také pan Pangracz má vydati list na Swietlow pánóm, kterýž má ode pana Czenka Mossuowa. A na ten list zjednati má ode pana Czenka i od sebe dobrú vuoli. Jtem o hory páně Gyrzikowy Strazniczského o to mají prositi pan Gyrzik a pan Pangracz obapolně pana gróf Gyrka z Pezinka a od Swateho 35
Strana 36
Gyrzy; a ten aby mezi nimi o to v roce od svatého Jana najprv příščího neboli spíše konec učinil. A ty hory do téj chvíle, aby stály v tom rozděle- nie, jakož jeden služebník páně Gyrzikuow a druhý páně Pangraczuow byli rozdělili; a mimo to rozdělenie obapolně sobě na ty hory aby nesahali. Jtem o sirotky Buzkowy. V ty sirotky a v to zboží dobréj paměti Buz- kowo mají sě uvázati Petrzik z Noweho Miesta, švagr nebožčíka Buzkuow, a Waniek Pysarz z Skalycze, a zaručiti mají ku páně hajtmanově a ku pan- skéj ruce Nowomiestskymy měščany nebo Skalyczskymy pod jich pečetí tak, aby těm sirotkóm zboží jich neutratili, tak jakožto země moravská za právo má. A když sě v to uváží, to zboží prodávati mohú. A když by prodali, tehdá ty penieze i s sirotky budú moci obrátiti tam, kam sě bude zdáti jejich pánu, panu Pangraczowy, a jim. A také to ujistiti mají již jmenovanie Petrzik a Waniek tak, aby ti sirotci o to nenaříkali žádného z země moravskéj. Jtem o vína, kteráž pobral jest Seniczskym pan hajtman v Brodie, o to pan hajtman má sě s těmi lidmi umluviti etc. Také pan Pangracz, což panu Myroslawowy pobral, o to sě má také s ním smluviti. Také pan Myroslaw, jakož kuoň Jakssowy, služebníku jeho, vzal, má sě s niem umluviti. Jtem o listy Welwarowy mají páni s pilností se panem Bernhartem mluviti, jest-li žě jě má, aby jemu zasě navrátil; pak-li by jě kde jinde věděl, aby jě pověděl. A ty všecky věci svrchupsané my svrchupsaní ubrmanové umluvili a smluvili sme s obapolní stranú dobrú vuoli tak, aby sobě všěchny věci již psané drželi a zachovali a dokonali konečně do svatého Procopa nynie naprv příščího a zvláščě mír a pokoj, ten aby věrně, právě a křěstansky držán a zachován byl tak, jakož toho mírné listy obapolně mají. Tomu všěmu na svědomí a na potvrzenie a lepšie jistotu svrchupsaným věcem my Pertholt z Lippee, Karel z Wlassymie a s Vsowa, Jan z Mesmpeku a Ondrzieg z Studnicz a z Bistrzicze pečeti své kázali sme přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Skaliczi v pátek po svatém Stani- slavě léta od narození syna buožího tisíc čtyři sta čtyřidsátého devátého. a) Psáno: tyſficzy a tak i níže. — b) Psáno: zlattymy a tak i dále. — c) Psáno: kopp a tak i níže. — d) Petr Roman z Vítovic, srv. výše, č. 2. a 13. O vyplacení hradů Světlova a Sehradic z moci Pankráce od Svatého Mikuláše vydal Jan z Cimburka, hejtman moravský, spolu s jinými pány, listinu dd. „na poli před Milotici ve čvrtek den sv. Sophie“ t. j. 15. maii 1449, v níž se praví: „že vzhlédše a znamenavše mnohé a rozličné záhuby, kteréž jsú se zemi téjto od mnohých let dály s hradův s Světlova a s Sehradic, i vzhlédli jsme na to a pilnú myslí jsme sobě to vážili, kterak bychme to 36
Gyrzy; a ten aby mezi nimi o to v roce od svatého Jana najprv příščího neboli spíše konec učinil. A ty hory do téj chvíle, aby stály v tom rozděle- nie, jakož jeden služebník páně Gyrzikuow a druhý páně Pangraczuow byli rozdělili; a mimo to rozdělenie obapolně sobě na ty hory aby nesahali. Jtem o sirotky Buzkowy. V ty sirotky a v to zboží dobréj paměti Buz- kowo mají sě uvázati Petrzik z Noweho Miesta, švagr nebožčíka Buzkuow, a Waniek Pysarz z Skalycze, a zaručiti mají ku páně hajtmanově a ku pan- skéj ruce Nowomiestskymy měščany nebo Skalyczskymy pod jich pečetí tak, aby těm sirotkóm zboží jich neutratili, tak jakožto země moravská za právo má. A když sě v to uváží, to zboží prodávati mohú. A když by prodali, tehdá ty penieze i s sirotky budú moci obrátiti tam, kam sě bude zdáti jejich pánu, panu Pangraczowy, a jim. A také to ujistiti mají již jmenovanie Petrzik a Waniek tak, aby ti sirotci o to nenaříkali žádného z země moravskéj. Jtem o vína, kteráž pobral jest Seniczskym pan hajtman v Brodie, o to pan hajtman má sě s těmi lidmi umluviti etc. Také pan Pangracz, což panu Myroslawowy pobral, o to sě má také s ním smluviti. Také pan Myroslaw, jakož kuoň Jakssowy, služebníku jeho, vzal, má sě s niem umluviti. Jtem o listy Welwarowy mají páni s pilností se panem Bernhartem mluviti, jest-li žě jě má, aby jemu zasě navrátil; pak-li by jě kde jinde věděl, aby jě pověděl. A ty všecky věci svrchupsané my svrchupsaní ubrmanové umluvili a smluvili sme s obapolní stranú dobrú vuoli tak, aby sobě všěchny věci již psané drželi a zachovali a dokonali konečně do svatého Procopa nynie naprv příščího a zvláščě mír a pokoj, ten aby věrně, právě a křěstansky držán a zachován byl tak, jakož toho mírné listy obapolně mají. Tomu všěmu na svědomí a na potvrzenie a lepšie jistotu svrchupsaným věcem my Pertholt z Lippee, Karel z Wlassymie a s Vsowa, Jan z Mesmpeku a Ondrzieg z Studnicz a z Bistrzicze pečeti své kázali sme přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Skaliczi v pátek po svatém Stani- slavě léta od narození syna buožího tisíc čtyři sta čtyřidsátého devátého. a) Psáno: tyſficzy a tak i níže. — b) Psáno: zlattymy a tak i dále. — c) Psáno: kopp a tak i níže. — d) Petr Roman z Vítovic, srv. výše, č. 2. a 13. O vyplacení hradů Světlova a Sehradic z moci Pankráce od Svatého Mikuláše vydal Jan z Cimburka, hejtman moravský, spolu s jinými pány, listinu dd. „na poli před Milotici ve čvrtek den sv. Sophie“ t. j. 15. maii 1449, v níž se praví: „že vzhlédše a znamenavše mnohé a rozličné záhuby, kteréž jsú se zemi téjto od mnohých let dály s hradův s Světlova a s Sehradic, i vzhlédli jsme na to a pilnú myslí jsme sobě to vážili, kterak bychme to 36
Strana 37
mohli staviti, aby se nám s těch zámkův a hraduov a pro ty zámky víc v téjto zemi naší škody nedály, i kúpili jsme ty hrady pravým trhem ode pana Pangrace od Svatého Miku- láše a s Branče s jich vším právem a panstvím i příslušenstvím, tak jakž jest sám držel,, za sumu peněz, jakož se v tomto listě dole píše.“ (Desky Olom. kv. č. 12. f. 27b Archiv český, XVI, str. 116. — Srv. též L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské, IV. Hradištský kraj, str. 431.) 32 Budatin, [circa 28. octobris 1450.] Mikuláš Švidrigal, kníže litevský — Kremnickým: stran jejich poddaných z Horní Štubně; dále stran porušení příměří mezi Jiskrou a Pankrácem ze Sv. Mikuláše tím, že Jiskrův hejtman Valent Kamenický zajal služebníka Švidrigalova. Originál na papíře v archivu města Kremnice s pečetí uzavírací přitištěnou sign. F 26 f. I, nr. 15/16b. Vydal P. Križko v Slovenském Letopise VI. (1882) str. 155. Službuť svú vám vskazuji, urození páni a přietelie milí! Jakoš mi všdy píšětě o ty lu[d]zi, o Stubnany, abych pro vás učinil, že bych s nimi milostive naložil, však sem já dávno svykl činiti pro dobré lu [dzi, ját ješče pro vás to učiním; ját sem dal tomu sleku, musěl dáti, triccat slatých, to pro vás učiním, necht' mi dadie šěstnáste slatých. A to necht' mi dadie bez meškanie. A také vám dávám vedeti, jakoš mám s vaším pánem prímerie i s vámi,1) a slíbil za ty všecky zámky, coš sú k nemu poddané, tak dobre za Walenta s Kamencza, jako od kterých svých zámkóv; a kdy pojel služebník mój a on jej jal, Walent Kamenyczky. Ale okrom toho má glejtovný list pana Gyskrow, protož vás prosím, abystě sě k tomu přičinil [i], aby mój služebník propuščen byl; nebť bych já nerad vašěho pána napomínal[?], neb jest on ubespečil a má jěho list glejtovný. Protož vás prosím, abyste sě k tomu přičinili, aby mój služebník byl propuščen; nebť' mi jest jal šěst pacholkóv, šěst kuoní vzal. Neb byste vy rady pokorový, ale on kdykolvěk prímerie se mnú má, tědy mě všdy utrehá. Datum in Budatin feria quarta s. a.]. Mikolay Swidregal. [Na rubu:] Urozeným pánóm meštanóm a konsulóm mesta Kremn[ilze buď dán. 1) Týká se patrně příměří, sjednaného mezi Jiskrou z Brandýsa a Pankrácem ze Sv. Miku- láše 4. maii 1449. Srv. výše nr. 30. 37
mohli staviti, aby se nám s těch zámkův a hraduov a pro ty zámky víc v téjto zemi naší škody nedály, i kúpili jsme ty hrady pravým trhem ode pana Pangrace od Svatého Miku- láše a s Branče s jich vším právem a panstvím i příslušenstvím, tak jakž jest sám držel,, za sumu peněz, jakož se v tomto listě dole píše.“ (Desky Olom. kv. č. 12. f. 27b Archiv český, XVI, str. 116. — Srv. též L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské, IV. Hradištský kraj, str. 431.) 32 Budatin, [circa 28. octobris 1450.] Mikuláš Švidrigal, kníže litevský — Kremnickým: stran jejich poddaných z Horní Štubně; dále stran porušení příměří mezi Jiskrou a Pankrácem ze Sv. Mikuláše tím, že Jiskrův hejtman Valent Kamenický zajal služebníka Švidrigalova. Originál na papíře v archivu města Kremnice s pečetí uzavírací přitištěnou sign. F 26 f. I, nr. 15/16b. Vydal P. Križko v Slovenském Letopise VI. (1882) str. 155. Službuť svú vám vskazuji, urození páni a přietelie milí! Jakoš mi všdy píšětě o ty lu[d]zi, o Stubnany, abych pro vás učinil, že bych s nimi milostive naložil, však sem já dávno svykl činiti pro dobré lu [dzi, ját ješče pro vás to učiním; ját sem dal tomu sleku, musěl dáti, triccat slatých, to pro vás učiním, necht' mi dadie šěstnáste slatých. A to necht' mi dadie bez meškanie. A také vám dávám vedeti, jakoš mám s vaším pánem prímerie i s vámi,1) a slíbil za ty všecky zámky, coš sú k nemu poddané, tak dobre za Walenta s Kamencza, jako od kterých svých zámkóv; a kdy pojel služebník mój a on jej jal, Walent Kamenyczky. Ale okrom toho má glejtovný list pana Gyskrow, protož vás prosím, abystě sě k tomu přičinil [i], aby mój služebník propuščen byl; nebť bych já nerad vašěho pána napomínal[?], neb jest on ubespečil a má jěho list glejtovný. Protož vás prosím, abyste sě k tomu přičinili, aby mój služebník byl propuščen; nebť' mi jest jal šěst pacholkóv, šěst kuoní vzal. Neb byste vy rady pokorový, ale on kdykolvěk prímerie se mnú má, tědy mě všdy utrehá. Datum in Budatin feria quarta s. a.]. Mikolay Swidregal. [Na rubu:] Urozeným pánóm meštanóm a konsulóm mesta Kremn[ilze buď dán. 1) Týká se patrně příměří, sjednaného mezi Jiskrou z Brandýsa a Pankrácem ze Sv. Miku- láše 4. maii 1449. Srv. výše nr. 30. 37
Strana 38
O datu srv. Riegrův Slovník naučný VIII, 1163 pod heslem Svidrygajlo. Pavel Križko v přepise listu, chovaném v archivu Matice slovenské v Turčanském Svatém Martině, pozna- menává, že našel v berním rejstříku města Kremnice z roku 1450 zprávu stran posla Krem- nických, který byl vyslán za Švidrigalem. A soudí podle toho, že pravděpodobně list Švidrigalův pochází z té doby. Zpráva berního rejstříku města Kremnice z roku 1450 zní takto: „Am sonn- abent vor Simonis et Jude (1450): Item potenlon zum Schwidrigal rot fl. 1.“ Ze zprávy je patrné, že roku 1450 byla Kremnice se Švidrigalem ve styku. — O Švidrigalovi srv. dále článek „Český jazyk na dvoře Litevském“ v Čas. čes. musea 1831, str. 280—83, kde se otiskují dva listy po česku psané z roku 1431; a Jar. Goll, Čechy a Prusy, Praha, 1897, str. 213 n. Švidrigal, velký kníže litevský, bratr polského krále Vladislava Jagiella, přátelil se s českými Husity, žádaje od nich vojenské pomoci. Když se znepřátelil se svým bratrem, někdy roku 1452, prchl do Uher. Připomíná se ještě roku 1484. Srv. níže č. 179. 33 Na Branči s. d. Jasi z polovice XV. století ]. Pankrác ze Svatého Mikuláše a z Branče — Bratislavským: stran mýt a třicátku, jejž žádají od poddaných jeho z města Uherské Skalice. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- lislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 332. H. Jireček l. c. nr. 9 a opět Fr. Sasinek l. c. nr. 9 a znovu ještě Fr. Sasinek: Liptovske listiny, Slovenský Letopis VI (1882), str. 61. Službuť svú vzkazuji vám, múdří a opatrní páni a súsedé milí! Zneslia) na mě moji měščěné z Skalicze, Rynolt a Hniew, žě je tam pro mýto a pro čtřidcátek stavujete. Však vás to tajno nenie, žě Skaliczty mýt i ni čtřidcá- tek nikdež v této zemi nedávají. I věřímt vám, žě vy jim dáte téhož užíti, jako i jiní súsedé okolní. Odpovědi žádám. Datum in Brancz feria 3a etc. Pangracius de Sancto Nicolao alias de Brancz. [Na rubu:] Prudentibus atque sapientibus viris, judici et juratis in Presspurk, vicinis, presens detur etc. a) Psáno: znessly. O politické situaci a také o poměru habsburské strany k Pankrácovi ze Svatého Mikuláše a z Branče píše Jan Jiskra z Brandýsa dne 8. jan. 1446 z Kremnice Bratislavským: „Und offinparen E. E., wi Pangracz in gebunge dis prifs ist worden unser abgesagter fint und alle 38
O datu srv. Riegrův Slovník naučný VIII, 1163 pod heslem Svidrygajlo. Pavel Križko v přepise listu, chovaném v archivu Matice slovenské v Turčanském Svatém Martině, pozna- menává, že našel v berním rejstříku města Kremnice z roku 1450 zprávu stran posla Krem- nických, který byl vyslán za Švidrigalem. A soudí podle toho, že pravděpodobně list Švidrigalův pochází z té doby. Zpráva berního rejstříku města Kremnice z roku 1450 zní takto: „Am sonn- abent vor Simonis et Jude (1450): Item potenlon zum Schwidrigal rot fl. 1.“ Ze zprávy je patrné, že roku 1450 byla Kremnice se Švidrigalem ve styku. — O Švidrigalovi srv. dále článek „Český jazyk na dvoře Litevském“ v Čas. čes. musea 1831, str. 280—83, kde se otiskují dva listy po česku psané z roku 1431; a Jar. Goll, Čechy a Prusy, Praha, 1897, str. 213 n. Švidrigal, velký kníže litevský, bratr polského krále Vladislava Jagiella, přátelil se s českými Husity, žádaje od nich vojenské pomoci. Když se znepřátelil se svým bratrem, někdy roku 1452, prchl do Uher. Připomíná se ještě roku 1484. Srv. níže č. 179. 33 Na Branči s. d. Jasi z polovice XV. století ]. Pankrác ze Svatého Mikuláše a z Branče — Bratislavským: stran mýt a třicátku, jejž žádají od poddaných jeho z města Uherské Skalice. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- lislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 332. H. Jireček l. c. nr. 9 a opět Fr. Sasinek l. c. nr. 9 a znovu ještě Fr. Sasinek: Liptovske listiny, Slovenský Letopis VI (1882), str. 61. Službuť svú vzkazuji vám, múdří a opatrní páni a súsedé milí! Zneslia) na mě moji měščěné z Skalicze, Rynolt a Hniew, žě je tam pro mýto a pro čtřidcátek stavujete. Však vás to tajno nenie, žě Skaliczty mýt i ni čtřidcá- tek nikdež v této zemi nedávají. I věřímt vám, žě vy jim dáte téhož užíti, jako i jiní súsedé okolní. Odpovědi žádám. Datum in Brancz feria 3a etc. Pangracius de Sancto Nicolao alias de Brancz. [Na rubu:] Prudentibus atque sapientibus viris, judici et juratis in Presspurk, vicinis, presens detur etc. a) Psáno: znessly. O politické situaci a také o poměru habsburské strany k Pankrácovi ze Svatého Mikuláše a z Branče píše Jan Jiskra z Brandýsa dne 8. jan. 1446 z Kremnice Bratislavským: „Und offinparen E. E., wi Pangracz in gebunge dis prifs ist worden unser abgesagter fint und alle 38
Strana 39
der, die an unsern taile seint. Dorumb so bitten wir euch, das ir euch wellet halten mit alle den ewern zu tage und nachte in fleissiger hutte und warnunge; und wisset euch zu hutten, vor demselbigen Pangracz und anderen seinen helfern her Orsag Michal, Banfi Pawl und erer geselschaft.“ (Orig. v archivu města Bratislavy.) 34 Čachtice s. a. Lasi z polovice XV. století ]. Rychtář a konšelé městečka Čachtic — Bratislavským: přimlouvají se za souseda svého do zástavy vzatého. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, již rozdrobenou, v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, str. 339, pak H. Jireček I. c. nr. 31 a opět Fr. Sasinekl. c. nr. 31. Službu svú vskazujem, páni milí, nám přiezniví! Spraveni sme, kterak jest jeden náš súseda) zastaven u vašem měsceb) podlé koně tým obyčejem,“) aby súkupa postavil před vaší milostí. Račtež věděti, žet ten súsed náš jest spravedlivý a tent koník kúpil na trhu na svobodném u nás od usedlého člověka z Strazy. A z Strazky člověk vyznal před námi pod přísahú i z dóvo- dem svých súsed, že jej kúpil u Petrzyka, mýtného Rarbosskeho. A dále Petrzik praví, že když byli Plawczane s panem Orsagem v odpovědi na jeho zboží, v ty časy vzat ten koník a Petrzyk jej od Plawczan kúpil. Tot jest před námi vyznáno. Protož vašiej milosti prosímy pro naši zásluhu budúcí a pro spravedl- nost, at by náš súsed svých peněz škoden nebyl, nebť jest kúpil za svú věrnú robotu. Tohoť vašiej milosti mienímy zaslúžici. Datum Czechezin feria secunda in festo beatorum Petri et Pauli apo- stolorum [s. a.]. Judex et jurati opidi Czechczin. [Na rubu:] Circumspectis magistro civium, judici et juratis civibus civitatis Posoniensis, dominis nobis favorosis presens assignetur. a) Psáno: sussed. — b) Psáno: myesscze c) Psáno: tym obyczeczem. List je nesporně slovenského původu, jak ukazují lokální zmínky o Strážích (nyní Mo- ravské Stráže u Senice), o mýtném rarbošském (Rarbok z německého Rohrbach, okres Malacky) a o Plavecském hradě i o panu Orságovi, pánu na Branči; podobně slovakismus: „kúpil za svú 39
der, die an unsern taile seint. Dorumb so bitten wir euch, das ir euch wellet halten mit alle den ewern zu tage und nachte in fleissiger hutte und warnunge; und wisset euch zu hutten, vor demselbigen Pangracz und anderen seinen helfern her Orsag Michal, Banfi Pawl und erer geselschaft.“ (Orig. v archivu města Bratislavy.) 34 Čachtice s. a. Lasi z polovice XV. století ]. Rychtář a konšelé městečka Čachtic — Bratislavským: přimlouvají se za souseda svého do zástavy vzatého. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, již rozdrobenou, v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, str. 339, pak H. Jireček I. c. nr. 31 a opět Fr. Sasinekl. c. nr. 31. Službu svú vskazujem, páni milí, nám přiezniví! Spraveni sme, kterak jest jeden náš súseda) zastaven u vašem měsceb) podlé koně tým obyčejem,“) aby súkupa postavil před vaší milostí. Račtež věděti, žet ten súsed náš jest spravedlivý a tent koník kúpil na trhu na svobodném u nás od usedlého člověka z Strazy. A z Strazky člověk vyznal před námi pod přísahú i z dóvo- dem svých súsed, že jej kúpil u Petrzyka, mýtného Rarbosskeho. A dále Petrzik praví, že když byli Plawczane s panem Orsagem v odpovědi na jeho zboží, v ty časy vzat ten koník a Petrzyk jej od Plawczan kúpil. Tot jest před námi vyznáno. Protož vašiej milosti prosímy pro naši zásluhu budúcí a pro spravedl- nost, at by náš súsed svých peněz škoden nebyl, nebť jest kúpil za svú věrnú robotu. Tohoť vašiej milosti mienímy zaslúžici. Datum Czechezin feria secunda in festo beatorum Petri et Pauli apo- stolorum [s. a.]. Judex et jurati opidi Czechczin. [Na rubu:] Circumspectis magistro civium, judici et juratis civibus civitatis Posoniensis, dominis nobis favorosis presens assignetur. a) Psáno: sussed. — b) Psáno: myesscze c) Psáno: tym obyczeczem. List je nesporně slovenského původu, jak ukazují lokální zmínky o Strážích (nyní Mo- ravské Stráže u Senice), o mýtném rarbošském (Rarbok z německého Rohrbach, okres Malacky) a o Plavecském hradě i o panu Orságovi, pánu na Branči; podobně slovakismus: „kúpil za svú 39
Strana 40
věrnú robotu“. Z významnějších míst v okolí lokalit v listu dotčených přicházejí pak v úvahu jedině Čachtice, někdy také Čechtice, maďarským diplomatickým tvarem Csejte. Jméno zakla- datele bylo asi Čechta; z toho pak Čechtín, Čechcín, Csejte, Čechtice, Čachtice. List městečka Čachtic je bez udání roku; byl však psán v pondělí na den sv. Petra a Pavla. Svátek Petra a Pavla (29. jun.) připadá v XV. století na pondělí v těchto letech: 1439, 1444, 1450, 1461, 1467, 1472, 1478, 1489. Podle celkové situace je asi nejvíce pravděpodobné, že list Čachtických náleží do roku 1444 asi podobně jako listy výše otištěné pod č. 19 a 20 zr. 1445. 35 Beckov, 14. septembris s. a. ſasi pol. XV. stol. J. Alžběta, vdova po Petříkovi — rychtáři města Bratislavy: stran dlužných peněz. Originál na papíře se stopou po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Modlitba má napřed, opatrný přieteli milý! Dřéve jsem vám častokrát psala a vždy bych ráda po dobrotě, aby svój list vyplatili a mé penieze dali. A to mi sě nemuož státi. A nerada bych [k] škodě [se] připravila! A co jsem jě obsielala i žádné odpovědi mi nedali. Protož vás ješče prosím jako pána, abystea) na ně znesli,b) aby svój list plnili. A, jakož mi psali, abych tam přijěla, jědno mi svój list [a] bezpečenstvie [k] přijěti a odjětic) dadie, hotova jsem k nim přijěti, jakožto k svým pánóm, a s nimi uhoditi vedlé spravedlnosti; jědnot toho nebudú chtiec učiniti, at mi jich milost nemá za zlé, thedy jich list dám tomu, kdož mi dá mé penieze. A tak sě buojím, že skrzě to přídu k věčšie škodě. A toho jich úmysla prosím odpovědi po tomto poslu. Dán v Beczkowie v úterý den Pozdviženie svatého křížě [s. a.]. Elizabet olim relicta Petrzikonis. [Na rubu:] Prudenti et circumspecto viro C. judici Posoniensi, amico sibi sincere dilecto etc. a) Psáno: abisste. — b) Psáno: znessli. — c) Psáno: ad dgieti. Svátek Pozdvižení svatého kříže připadá na úterý v letech: 1434, 1445, 1451, 1456, 1462, 1473. Jeden z těchto roků je datem listu. — Roku 1430 píše pan Stibor ze Stibořic Bratislav- ským, že má list zápisný „des Petrziken, formalis (purg)grafen von Moder“. (Archiv města Bratislavy.) Snad byla Alžběta vdovou po tomto Petříkovi. Pánům ze Stibořic tou dobou Beckov náležel. Bylo by tudíž možné s jistou pravděpodobností vročiti list do roku 1445: 40
věrnú robotu“. Z významnějších míst v okolí lokalit v listu dotčených přicházejí pak v úvahu jedině Čachtice, někdy také Čechtice, maďarským diplomatickým tvarem Csejte. Jméno zakla- datele bylo asi Čechta; z toho pak Čechtín, Čechcín, Csejte, Čechtice, Čachtice. List městečka Čachtic je bez udání roku; byl však psán v pondělí na den sv. Petra a Pavla. Svátek Petra a Pavla (29. jun.) připadá v XV. století na pondělí v těchto letech: 1439, 1444, 1450, 1461, 1467, 1472, 1478, 1489. Podle celkové situace je asi nejvíce pravděpodobné, že list Čachtických náleží do roku 1444 asi podobně jako listy výše otištěné pod č. 19 a 20 zr. 1445. 35 Beckov, 14. septembris s. a. ſasi pol. XV. stol. J. Alžběta, vdova po Petříkovi — rychtáři města Bratislavy: stran dlužných peněz. Originál na papíře se stopou po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Modlitba má napřed, opatrný přieteli milý! Dřéve jsem vám častokrát psala a vždy bych ráda po dobrotě, aby svój list vyplatili a mé penieze dali. A to mi sě nemuož státi. A nerada bych [k] škodě [se] připravila! A co jsem jě obsielala i žádné odpovědi mi nedali. Protož vás ješče prosím jako pána, abystea) na ně znesli,b) aby svój list plnili. A, jakož mi psali, abych tam přijěla, jědno mi svój list [a] bezpečenstvie [k] přijěti a odjětic) dadie, hotova jsem k nim přijěti, jakožto k svým pánóm, a s nimi uhoditi vedlé spravedlnosti; jědnot toho nebudú chtiec učiniti, at mi jich milost nemá za zlé, thedy jich list dám tomu, kdož mi dá mé penieze. A tak sě buojím, že skrzě to přídu k věčšie škodě. A toho jich úmysla prosím odpovědi po tomto poslu. Dán v Beczkowie v úterý den Pozdviženie svatého křížě [s. a.]. Elizabet olim relicta Petrzikonis. [Na rubu:] Prudenti et circumspecto viro C. judici Posoniensi, amico sibi sincere dilecto etc. a) Psáno: abisste. — b) Psáno: znessli. — c) Psáno: ad dgieti. Svátek Pozdvižení svatého kříže připadá na úterý v letech: 1434, 1445, 1451, 1456, 1462, 1473. Jeden z těchto roků je datem listu. — Roku 1430 píše pan Stibor ze Stibořic Bratislav- ským, že má list zápisný „des Petrziken, formalis (purg)grafen von Moder“. (Archiv města Bratislavy.) Snad byla Alžběta vdovou po tomto Petříkovi. Pánům ze Stibořic tou dobou Beckov náležel. Bylo by tudíž možné s jistou pravděpodobností vročiti list do roku 1445: 40
Strana 41
36 Trenčianske Teplice, s. a. Iasi polovice XV. stol.). Jan z Michalovic — Rychnovi z Labúně v Bratislavě: stran vydání jistých peněz a stran nákupu koření. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Podle opisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 2 a opět Fr. Sasinek l. c. nr. 2. Jan z Michalowicz. Přiezeňt svú vzkazuji, Richno! A zapomělt sem s tobú rozmluviti do- koncě o téj jiezdě do Prespurka. Taktot sem s Josstem, měštěnínem, konečně umluvil: aby nižádnému peněz nevydával, leč podrží jeho za malý prstek u pravé ruky a pečet mú na lístku přidávenú jemu ukáže a dá; nebť on tam má pečet mú přitištěnú na lístku, ještoť ji tobě ukáže. Také vezmúc s Mikulassem u hospodářě za XV zlatých drobných peněz a kořenie tluče- ného v miešcě, pošletež mi to zasě hned po Erhardowy. Datum Teplicz feria IIII. post Alexii [s. a.]. [Na rubu:J Famoso Johanni dicto Richna de Labun, fideli et dilecto. 37 Na Lozinci, s. a. Lasi polovice XV. století J. Jan Zampach z Zamberka — Bratislavským: že by jim potřebné žoldnéře přivedl. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 7 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 7. Službu svú vzkazuji tvé milosci! Slyšel sem skrze dobré lidi, že vaše milosta) přijímá jézné i pěšie; proto, jest-li že vaše milost přijímá, račte mi to dáci věděci; chci vašé milosci přivésci mnoho nebo málo, což vašé milosci potřebí jest. Protož mi račte dáci věděci po tomto poslu, jest-li že vám potřeba jest. Dán na Lozinczi [s. a.J. Já Jan Zampach z Zamberka. [Na rubu:] Pánům a pánům mesta Pressporka, pánům na nás laska- vým buď list dán. a) Psáno: millost. 41
36 Trenčianske Teplice, s. a. Iasi polovice XV. stol.). Jan z Michalovic — Rychnovi z Labúně v Bratislavě: stran vydání jistých peněz a stran nákupu koření. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Podle opisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 2 a opět Fr. Sasinek l. c. nr. 2. Jan z Michalowicz. Přiezeňt svú vzkazuji, Richno! A zapomělt sem s tobú rozmluviti do- koncě o téj jiezdě do Prespurka. Taktot sem s Josstem, měštěnínem, konečně umluvil: aby nižádnému peněz nevydával, leč podrží jeho za malý prstek u pravé ruky a pečet mú na lístku přidávenú jemu ukáže a dá; nebť on tam má pečet mú přitištěnú na lístku, ještoť ji tobě ukáže. Také vezmúc s Mikulassem u hospodářě za XV zlatých drobných peněz a kořenie tluče- ného v miešcě, pošletež mi to zasě hned po Erhardowy. Datum Teplicz feria IIII. post Alexii [s. a.]. [Na rubu:J Famoso Johanni dicto Richna de Labun, fideli et dilecto. 37 Na Lozinci, s. a. Lasi polovice XV. století J. Jan Zampach z Zamberka — Bratislavským: že by jim potřebné žoldnéře přivedl. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 7 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 7. Službu svú vzkazuji tvé milosci! Slyšel sem skrze dobré lidi, že vaše milosta) přijímá jézné i pěšie; proto, jest-li že vaše milost přijímá, račte mi to dáci věděci; chci vašé milosci přivésci mnoho nebo málo, což vašé milosci potřebí jest. Protož mi račte dáci věděci po tomto poslu, jest-li že vám potřeba jest. Dán na Lozinczi [s. a.J. Já Jan Zampach z Zamberka. [Na rubu:] Pánům a pánům mesta Pressporka, pánům na nás laska- vým buď list dán. a) Psáno: millost. 41
Strana 42
Místo data „Na Lozinci“ je snad Lošonec u Smolenice, okres Trnava. R. 1440 píše Bratislavským: „Jaxssa von Loczenicze, haubtmann ze Stampha“ a podobně 1460: „Jucza de Loczenicz, haitman of der kirchen“, čímž se míní opevněný kostel v Stupavě, jak patrné je i z data listu: „Gebin czu Stampha of der kirichen". (Orig. v archivu města Bratislavy.) 38 Dimburk, s. a. Jasi z polovice XV. století]. Lorek s tovaryši svými nabízí Bratislavským své služby žoldnéřské. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 16 a po něm Fr. Sasinek l. c. 16. Službu svú vzkazujem, páni milí! Slyšeli smy, kterak máte s nepřáteli vašimi činiti ve dne i v noci. Protož jsme zpraveni, že bystea) potřěbovali žoldnéřóv. Věděti vám dáváme a také jsme šikováni od našich pánóv k vašie milosti, že bychom u vašie milosti mohli služby dojíti. A tajno vásb) nebuď, jest-li že by bylo potřěbie, bystea) nám ráčili zjeviti a náse) obeslati, že bychom mienili vám poslúžiti; nebť nám jest služba vypověděna tiem obyčejem, žet nám peněz král nechce vydávati. A my sme pacholci chudí a sešlí na penieze. Protož prosímy, abystea) nám ráčili zjeviti po těchto poslech a list nám dali záškodný a v něm psáti, co mzdy na každého na XXXII pacholkóv [by] mělo býti, at vieme o čem býti. Datum Dumburg sabato ante Circumcisionem [s. a.]. Já Lorek z tovařiši. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom, purgmistru a radě města Pressburgu etc. detur. a) Psáno: bysste. — b) Psáno: wassz. — c) Psáno: nassz. Lorek z Tachova oznamuje r. 1465, že vystupuje ze služeb polského krále Kazimíra. (Srv. J. Perwolf, Otčet o naučnych zaujatijach, Varšava, 1883, str. 64; Č. Zibrt, l. c. č. 1280.) Je ovšem otázka, zda je totožný s Lorkem našeho listu. Datum listu četl J. Beck Hainburg. Čtení: Dumburg je správnější a také logičtější. Z tvrze Dimburgu nedaleko Malacek spíše asi nabízel Lorek Bratislavským své služby, než z rakouského Heimburgu. Králem v listu zmíněným míní se asi Ladislav Pohrobek, ale bylo by možné mysliti i na prvá léta Matyáše Korvína. 42
Místo data „Na Lozinci“ je snad Lošonec u Smolenice, okres Trnava. R. 1440 píše Bratislavským: „Jaxssa von Loczenicze, haubtmann ze Stampha“ a podobně 1460: „Jucza de Loczenicz, haitman of der kirchen“, čímž se míní opevněný kostel v Stupavě, jak patrné je i z data listu: „Gebin czu Stampha of der kirichen". (Orig. v archivu města Bratislavy.) 38 Dimburk, s. a. Jasi z polovice XV. století]. Lorek s tovaryši svými nabízí Bratislavským své služby žoldnéřské. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 16 a po něm Fr. Sasinek l. c. 16. Službu svú vzkazujem, páni milí! Slyšeli smy, kterak máte s nepřáteli vašimi činiti ve dne i v noci. Protož jsme zpraveni, že bystea) potřěbovali žoldnéřóv. Věděti vám dáváme a také jsme šikováni od našich pánóv k vašie milosti, že bychom u vašie milosti mohli služby dojíti. A tajno vásb) nebuď, jest-li že by bylo potřěbie, bystea) nám ráčili zjeviti a náse) obeslati, že bychom mienili vám poslúžiti; nebť nám jest služba vypověděna tiem obyčejem, žet nám peněz král nechce vydávati. A my sme pacholci chudí a sešlí na penieze. Protož prosímy, abystea) nám ráčili zjeviti po těchto poslech a list nám dali záškodný a v něm psáti, co mzdy na každého na XXXII pacholkóv [by] mělo býti, at vieme o čem býti. Datum Dumburg sabato ante Circumcisionem [s. a.]. Já Lorek z tovařiši. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom, purgmistru a radě města Pressburgu etc. detur. a) Psáno: bysste. — b) Psáno: wassz. — c) Psáno: nassz. Lorek z Tachova oznamuje r. 1465, že vystupuje ze služeb polského krále Kazimíra. (Srv. J. Perwolf, Otčet o naučnych zaujatijach, Varšava, 1883, str. 64; Č. Zibrt, l. c. č. 1280.) Je ovšem otázka, zda je totožný s Lorkem našeho listu. Datum listu četl J. Beck Hainburg. Čtení: Dumburg je správnější a také logičtější. Z tvrze Dimburgu nedaleko Malacek spíše asi nabízel Lorek Bratislavským své služby, než z rakouského Heimburgu. Králem v listu zmíněným míní se asi Ladislav Pohrobek, ale bylo by možné mysliti i na prvá léta Matyáše Korvína. 42
Strana 43
39 Skalica s. a. Lasi polovice XV. století]. Janek a jiní tovaryši jeho nabízejí Bratislavským své žoldnéřské služby. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 15 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 15. Služba našě napřed! Slovutným měščanóm i purgřmistřovi v Przes- purkw! Jakož smy přeslyšali, že by vašě milost přijímala služebníky. Jest-li že by vaše milost potřebovala služebných pacholíkóv šestnáste pěších, pak-li vašiej milosti potřebie ale [i] více. Přotož, milí páni, jest-li že vašiej milosti potřebno jest, račte nám odpověd dáti toho. A dajte nám věděti, jest-li že byste za škody našě chteli státi neb nechtěli. A to nám dajte věděti, co vašě milost na měsiec vydává, abychmy také věděli nač k vašiej milosti mámy přijíti. Nadto, páni milí, prosímy, že byste nám dali list záškodný [abychmy mohli] k vašiej milosti přijíti. A odpovědi vašiej žádámy, že byste nám po tomto poslu dali a tiem nása) neměškali. Dán v Zkaliczi v středu před svatú Elzbetu vdovú [s. a.J. Janek a jiní tovaryšé zpolem všecci. [Na rubu:] Opatřným a múdrým lidem měščanóm a purgřmistřovi v Prespurku buď tento list dán. a) Psáno: nass. 40 S. d. et l. ſasi polovice XV. století]. Fragment listu vzkazovacího, zaslaného neznámým pisatelem asi (Petrem Axamitem) Bardějovským, jenž se týká nepřátelství mezi pisatelem a panem Komorovským s jedné a asi Bardějovskými se strany druhé. Originál na papíře v archivu města Bardějova nr. 639. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 630. A také jste mi písali, že byste mne šanovali a pana Komrowskeho. Protož mne nite nešanujte ani folgujte; kdež můžete podskočitia) svého ne- přítele, jakož sem vám dávno psal, mně v tom libost nečinte, ját sem zlodě- 43
39 Skalica s. a. Lasi polovice XV. století]. Janek a jiní tovaryši jeho nabízejí Bratislavským své žoldnéřské služby. Originál na papíře v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 15 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 15. Služba našě napřed! Slovutným měščanóm i purgřmistřovi v Przes- purkw! Jakož smy přeslyšali, že by vašě milost přijímala služebníky. Jest-li že by vaše milost potřebovala služebných pacholíkóv šestnáste pěších, pak-li vašiej milosti potřebie ale [i] více. Přotož, milí páni, jest-li že vašiej milosti potřebno jest, račte nám odpověd dáti toho. A dajte nám věděti, jest-li že byste za škody našě chteli státi neb nechtěli. A to nám dajte věděti, co vašě milost na měsiec vydává, abychmy také věděli nač k vašiej milosti mámy přijíti. Nadto, páni milí, prosímy, že byste nám dali list záškodný [abychmy mohli] k vašiej milosti přijíti. A odpovědi vašiej žádámy, že byste nám po tomto poslu dali a tiem nása) neměškali. Dán v Zkaliczi v středu před svatú Elzbetu vdovú [s. a.J. Janek a jiní tovaryšé zpolem všecci. [Na rubu:] Opatřným a múdrým lidem měščanóm a purgřmistřovi v Prespurku buď tento list dán. a) Psáno: nass. 40 S. d. et l. ſasi polovice XV. století]. Fragment listu vzkazovacího, zaslaného neznámým pisatelem asi (Petrem Axamitem) Bardějovským, jenž se týká nepřátelství mezi pisatelem a panem Komorovským s jedné a asi Bardějovskými se strany druhé. Originál na papíře v archivu města Bardějova nr. 639. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 630. A také jste mi písali, že byste mne šanovali a pana Komrowskeho. Protož mne nite nešanujte ani folgujte; kdež můžete podskočitia) svého ne- přítele, jakož sem vám dávno psal, mně v tom libost nečinte, ját sem zlodě- 43
Strana 44
jově tak nepřítel jako vy. Učinte po svém rozumě zlým a vedlé jich zaslúžení. a) Psáno: podsskoczyty. Zlomek původního listu vzkazovacího na papíře. List psán je touž rukou jako list pana Petra Axamita Bardějovským ze dne 4. januarii 1456. Srv. níže č. 41 a 97. 41 S. d. et l. Jasi z polovice XV. století]. Fragment vzkazu neznámého pisatele (Petra Axamita) neznámému adre- sátovi (asi písaři města Bardějova) stran kmotrovství jeho syna. Originál na papíře v archivu města Bardějova nr. 638. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 630. Takét sem rád sčestí, žeť buoh syna nahodil, alet za zlé jmám, žet jste mne kmotrem nezvali. A víša) dobře, že sobě nikdá zlého slovce neřečeva. a) Psáno: wyz. Zlomek původního listu vzkazovacího na papíře. List je psán toutéž rukou jako list pana Petra Axamita Bardějovským ze dne 4. januarii 1456. 42 S. l. et a. [asi polovice XV. století]. Linhart z Bítovic a Amatos Kabát z Sedmilip spolu s 24 žoldnéřskými pacholky nabízejí Bardějovským své služby. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v museu města Bardějova nr. 94, archiv města Bardějov a nr. 607. Vydal: Miloš Weingart: O nejstarších jazykových památkách slo- venských v Časopise pro moderní filologii, roč. XXI., 1935, str. 8. Maďarský regest: Iványi I. c. nr. 593. Službu svú zkazujia) pánom mým! Pane rychtáři, dávám tobě vedeti, že ten Polák Jan táhol preč na Slusow [k] Czhechom, kerýmu ste byli psali. Ale jest-li že ch[cJete, ját mám s tovaryšem mým s Kabatom čteryadvacet pacholkovb) dobrých a slubuji za všetkých;e) protoš my smě hotovi jiš jíti. Lenharth z Betowecz, Amatos Kabat [z] Sedmilip. 44
jově tak nepřítel jako vy. Učinte po svém rozumě zlým a vedlé jich zaslúžení. a) Psáno: podsskoczyty. Zlomek původního listu vzkazovacího na papíře. List psán je touž rukou jako list pana Petra Axamita Bardějovským ze dne 4. januarii 1456. Srv. níže č. 41 a 97. 41 S. d. et l. Jasi z polovice XV. století]. Fragment vzkazu neznámého pisatele (Petra Axamita) neznámému adre- sátovi (asi písaři města Bardějova) stran kmotrovství jeho syna. Originál na papíře v archivu města Bardějova nr. 638. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 630. Takét sem rád sčestí, žeť buoh syna nahodil, alet za zlé jmám, žet jste mne kmotrem nezvali. A víša) dobře, že sobě nikdá zlého slovce neřečeva. a) Psáno: wyz. Zlomek původního listu vzkazovacího na papíře. List je psán toutéž rukou jako list pana Petra Axamita Bardějovským ze dne 4. januarii 1456. 42 S. l. et a. [asi polovice XV. století]. Linhart z Bítovic a Amatos Kabát z Sedmilip spolu s 24 žoldnéřskými pacholky nabízejí Bardějovským své služby. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v museu města Bardějova nr. 94, archiv města Bardějov a nr. 607. Vydal: Miloš Weingart: O nejstarších jazykových památkách slo- venských v Časopise pro moderní filologii, roč. XXI., 1935, str. 8. Maďarský regest: Iványi I. c. nr. 593. Službu svú zkazujia) pánom mým! Pane rychtáři, dávám tobě vedeti, že ten Polák Jan táhol preč na Slusow [k] Czhechom, kerýmu ste byli psali. Ale jest-li že ch[cJete, ját mám s tovaryšem mým s Kabatom čteryadvacet pacholkovb) dobrých a slubuji za všetkých;e) protoš my smě hotovi jiš jíti. Lenharth z Betowecz, Amatos Kabat [z] Sedmilip. 44
Strana 45
[Na rubu:] Rychtárovi a conšelóm z Bardiowa buď ten list dán. a) Psáno: zczasugi. — b) Psáno: pacholchom. — č) Psáno: suetkych. Sedmilipy, po nichž se psal Amátoš Kabát, jsou dnešní Lipiany, okres Sabinov, v bývalé stolici šarišské; na jméno Sedmilipy ukazuje maďarský název místa Héthars, slovní překlad ze slovenského. 43 Kežmarok Tasi polovice XV. století]. Martin z Dobré a Bartošek z Hartvíkovic — Bardějovským: stran dluhu a že jim zaplatí. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 625. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 619. Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní páni a milí přietelé! Račte věděti, že toto najprvé z listu vašeho o tom dluhu slyšali sme, ale že toho Václava zde nenie, jenž i počtu pánu našemu neudělal,1) prosíme, račte toho v dobréa) vuoli do času ponechati. A když, ač bóh dá, naše věci k místu přivedeny budú a jiným dlužníkóm platiti budem, proč bychom i vám toho nezaplatili, budeme-li povinovati. Dán v Kezmarku v pondělí před hodem božieho Narozenie [s. a.]. Martin z Dobree etc. Barthossek z Hertwiko [wilcz. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom rychtáři a radě města Bar- dyeiowa, našim přátelóm milým. 1) Následuje škrtnuté zde nenie. — a) Psáno: dobree. Dne 22. jul. 1460 píše Bardějovským Martinus Brezal de Dobra ac Barthos de Hartth- wykowycz. (Archiv města Bardějova nr. 1220.) — Dne 18. mart. 1458 píše král Matyáš Bardějovským, že posílá k nim fideles nostros egregios Barthus de Herthwychowycz et Blasium Magyar ... ut Superior Pars regni nostri a preda latronum salva remaneret. (Archiv města Bardějova nr. 1006.) Martin Brcál z Dobré byl ze Slezska, tak jako jeho příbuzný (bratr?) Mikuláš Brcál z Dobré. Bartošek z Hartvíkovic byl ze severní Moravy. Byli nejprve v službách Jiskrových, od něhož přešli do služeb krále Matyáše. V listu krále Matyáše dd. Jager, 17. jul. 1460 Martin Brcál z Dobré i Bartoš z Hartvíkovic připomínají se jako jeho služebníci. (Archiv města Bardějova nr. 1216.) O Bartoškovi víme, že zůstal na Slovensku. Bartoš z Hartvíkovic, seděním na Sučanech a hejtman na Breznici vydává listinu ze dne 17. Martii 1471. Srv. níže nr. 148. 45
[Na rubu:] Rychtárovi a conšelóm z Bardiowa buď ten list dán. a) Psáno: zczasugi. — b) Psáno: pacholchom. — č) Psáno: suetkych. Sedmilipy, po nichž se psal Amátoš Kabát, jsou dnešní Lipiany, okres Sabinov, v bývalé stolici šarišské; na jméno Sedmilipy ukazuje maďarský název místa Héthars, slovní překlad ze slovenského. 43 Kežmarok Tasi polovice XV. století]. Martin z Dobré a Bartošek z Hartvíkovic — Bardějovským: stran dluhu a že jim zaplatí. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 625. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 619. Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní páni a milí přietelé! Račte věděti, že toto najprvé z listu vašeho o tom dluhu slyšali sme, ale že toho Václava zde nenie, jenž i počtu pánu našemu neudělal,1) prosíme, račte toho v dobréa) vuoli do času ponechati. A když, ač bóh dá, naše věci k místu přivedeny budú a jiným dlužníkóm platiti budem, proč bychom i vám toho nezaplatili, budeme-li povinovati. Dán v Kezmarku v pondělí před hodem božieho Narozenie [s. a.]. Martin z Dobree etc. Barthossek z Hertwiko [wilcz. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom rychtáři a radě města Bar- dyeiowa, našim přátelóm milým. 1) Následuje škrtnuté zde nenie. — a) Psáno: dobree. Dne 22. jul. 1460 píše Bardějovským Martinus Brezal de Dobra ac Barthos de Hartth- wykowycz. (Archiv města Bardějova nr. 1220.) — Dne 18. mart. 1458 píše král Matyáš Bardějovským, že posílá k nim fideles nostros egregios Barthus de Herthwychowycz et Blasium Magyar ... ut Superior Pars regni nostri a preda latronum salva remaneret. (Archiv města Bardějova nr. 1006.) Martin Brcál z Dobré byl ze Slezska, tak jako jeho příbuzný (bratr?) Mikuláš Brcál z Dobré. Bartošek z Hartvíkovic byl ze severní Moravy. Byli nejprve v službách Jiskrových, od něhož přešli do služeb krále Matyáše. V listu krále Matyáše dd. Jager, 17. jul. 1460 Martin Brcál z Dobré i Bartoš z Hartvíkovic připomínají se jako jeho služebníci. (Archiv města Bardějova nr. 1216.) O Bartoškovi víme, že zůstal na Slovensku. Bartoš z Hartvíkovic, seděním na Sučanech a hejtman na Breznici vydává listinu ze dne 17. Martii 1471. Srv. níže nr. 148. 45
Strana 46
44 Kežmarok s. d. Tasi polovice XV. století]. Martin z Dobré a Bartošek z Hartvíkovic, hejtmané na Kežmarku — Bar- dějovským stran vězňů a že na ten čas Jiskra doma není ani jiní hejtmané, neboť táhli osazovat dolů do Uher. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 635. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 620. Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Jakož píšete pánu našemu o ty vězně, věztež, páni a přítelé milí, žet pána našeho doma nenie, než kdyžt domů buohdá přijede, žet sě k tomu s pilností přičiní, bude-li moci, na postavenie anebo vězení sproščení. A také vaší milosti prosímy, o Orzechowského nechvátajte, nebť jest k tomu nevinně přišel. A také jich hajtmanóv doma nenie, žet sú táhli dolů do Uher osazovat; než když přijedú, tut se pán s pilností o to přičiní. Datum in Kezmark dominica Quasi modo geniti [s. a.]. Martin z Dobre, Bartossek z Hertwiko [wilcz, hajtmané na Kezmarku. [Na rubu:] Múdrým a opatrným možóm a pánóm, rychtáři a conšelóm městaa) Bardyegowa, přátelóm našim milým buď [dán]. a) Psáno: miessta. 45 S. l. et a. [asi polovice XV. století]. Jan a Zalejša z Lubně — Bardějovským: stran poddaných pana Talafúsa, příslušejících k Rychvaldu, aby jim holdovali, nebo že je k tomu donutí. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějov a nr. 590. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 582. Přízeň svú vzkazujemy, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Jakož nám píšete o lidi pana Thalaffussowy z Rychwaldu, že by jim dobytek pohynul, 46
44 Kežmarok s. d. Tasi polovice XV. století]. Martin z Dobré a Bartošek z Hartvíkovic, hejtmané na Kežmarku — Bar- dějovským stran vězňů a že na ten čas Jiskra doma není ani jiní hejtmané, neboť táhli osazovat dolů do Uher. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 635. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 620. Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Jakož píšete pánu našemu o ty vězně, věztež, páni a přítelé milí, žet pána našeho doma nenie, než kdyžt domů buohdá přijede, žet sě k tomu s pilností přičiní, bude-li moci, na postavenie anebo vězení sproščení. A také vaší milosti prosímy, o Orzechowského nechvátajte, nebť jest k tomu nevinně přišel. A také jich hajtmanóv doma nenie, žet sú táhli dolů do Uher osazovat; než když přijedú, tut se pán s pilností o to přičiní. Datum in Kezmark dominica Quasi modo geniti [s. a.]. Martin z Dobre, Bartossek z Hertwiko [wilcz, hajtmané na Kezmarku. [Na rubu:] Múdrým a opatrným možóm a pánóm, rychtáři a conšelóm městaa) Bardyegowa, přátelóm našim milým buď [dán]. a) Psáno: miessta. 45 S. l. et a. [asi polovice XV. století]. Jan a Zalejša z Lubně — Bardějovským: stran poddaných pana Talafúsa, příslušejících k Rychvaldu, aby jim holdovali, nebo že je k tomu donutí. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějov a nr. 590. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 582. Přízeň svú vzkazujemy, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Jakož nám píšete o lidi pana Thalaffussowy z Rychwaldu, že by jim dobytek pohynul, 46
Strana 47
co byli odmírnili od nás, protož račte věděti, žet my o tom nic neviemy, než kázali smy jim těch dobytkóv hledati, kděš by našli. A také, jakož nám píšete, že bychom jejch pálením něškodili, protož račte věděti, žet my jejch jinším ku holdu nepřipravímy, než ohněm; protož jest-li holdovati nebudú, žet je chcemy k tomu připravovati všelijakým obyčajem, pálením, jímáním i braním. A také o šoltysaa) rychvaldského, jakož za ním mluvíte, žet jej v pokoji chcemy nechati, jedné nám něch zjedná postav sukna žitavského zěleného bez oměškání; a to pro vás chcemy udělati. Datum, kděš psán pondělí po svatéj Margretie [ 13. jul./ etc. fs. a.J. Jan a Zaleyssa z Lubnej etc. [Na rubu: Múdrým a opatrným přítelóm rychtářovi a konšelóm města Barduyowa, súsadómb) milým detur. a) Psáno: soltyssa. b) Psáno: sussadom. Lubňa je osada v bývalé stolici užhorodské. 46 Plaveč s. a. [asi polovice XV. století ]. Petr ze Snakova — Bardějovským: stran škod, které mu způsobili; žádá s pohrůžkou od nich náhradu. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, zpola zachovanou, v archivu města Bardějova nr. 1261. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 1257. Službu svú vskazuji, opatrní přítelé milí! A divím se tomu, kterak jste udělalia) nade mnú počátek; a já na vás žádnéj péči neměl; byste mi byli vskázali o puolnoci po najmenším člověku, tomu úfaje, že sem vám, jak sem živ nitc nepřekazil ani vašemu najmenšímu. A tu mi se stala škoda od vašich služebníkuov v domu v mém, jako šestdesát zlatých. A zvlášče se divím Linhartovi a Mikulášovi, kterak jsú prvé právě dělali, s kým měli čsob) činiti, že jsú vždy svú čest napřed opatřili. Protož jest-li to muož zasec) mně od vás opraveno býti, chtěl bych to rád přijíti. Pak-li mi to opraveno nebude, techdy mi za zlé nemějte, jest-li by se komu vašemu ode mne čsob) dostalo, neboť se to mne za vaším počátkem děje. A víte dobře, kterak sú 47
co byli odmírnili od nás, protož račte věděti, žet my o tom nic neviemy, než kázali smy jim těch dobytkóv hledati, kděš by našli. A také, jakož nám píšete, že bychom jejch pálením něškodili, protož račte věděti, žet my jejch jinším ku holdu nepřipravímy, než ohněm; protož jest-li holdovati nebudú, žet je chcemy k tomu připravovati všelijakým obyčajem, pálením, jímáním i braním. A také o šoltysaa) rychvaldského, jakož za ním mluvíte, žet jej v pokoji chcemy nechati, jedné nám něch zjedná postav sukna žitavského zěleného bez oměškání; a to pro vás chcemy udělati. Datum, kděš psán pondělí po svatéj Margretie [ 13. jul./ etc. fs. a.J. Jan a Zaleyssa z Lubnej etc. [Na rubu: Múdrým a opatrným přítelóm rychtářovi a konšelóm města Barduyowa, súsadómb) milým detur. a) Psáno: soltyssa. b) Psáno: sussadom. Lubňa je osada v bývalé stolici užhorodské. 46 Plaveč s. a. [asi polovice XV. století ]. Petr ze Snakova — Bardějovským: stran škod, které mu způsobili; žádá s pohrůžkou od nich náhradu. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, zpola zachovanou, v archivu města Bardějova nr. 1261. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 1257. Službu svú vskazuji, opatrní přítelé milí! A divím se tomu, kterak jste udělalia) nade mnú počátek; a já na vás žádnéj péči neměl; byste mi byli vskázali o puolnoci po najmenším člověku, tomu úfaje, že sem vám, jak sem živ nitc nepřekazil ani vašemu najmenšímu. A tu mi se stala škoda od vašich služebníkuov v domu v mém, jako šestdesát zlatých. A zvlášče se divím Linhartovi a Mikulášovi, kterak jsú prvé právě dělali, s kým měli čsob) činiti, že jsú vždy svú čest napřed opatřili. Protož jest-li to muož zasec) mně od vás opraveno býti, chtěl bych to rád přijíti. Pak-li mi to opraveno nebude, techdy mi za zlé nemějte, jest-li by se komu vašemu ode mne čsob) dostalo, neboť se to mne za vaším počátkem děje. A víte dobře, kterak sú 47
Strana 48
mi vaši lidé chtěli holdovati a ját sem jich přijímati nechtěl, nebt sem s vámi nitc neměl činiti. A když bych s vámi měl čsob) činiti, nalezl bych kus papíře, že bych se protiv vám vystřihl, jako na dobrého člověka sluší. A na to mi dajte odpis, chcete-li to opraviti, čili nechcete. Dán v Plawczy na Veliku noc tu neděli etc. ƒs. a.]. Petr z Snekowa etc. [Na rubu:] Opatrným mužóm, rychtářovi i konšelóm města Bardyeiow- skeho, buď d[án]. a) Psáno: udielagi. — b) Psáno: czso. — c) Psáno: zasse. Na listu latinský regest rukou XVII. století: Bohemice ex Palocza fl. 60 a servitoribus civitatis sarciri desiderantur. Snakov je osada na východním Slovensku, okres Bardějov. 47 Mušina s. d. [asi polovice XV. století ]. Tomek z Ozepova — Linhartovi z Uničova, městskému písaři v Bardějově: žádá o listy a zprávy. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, na větším díle už udrolenou Archiv města Bardějov a nr. 1263. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 1257. Milý pane Linharte, přieteli milý! Službu vzkazuji tvé milosti v žádosti všeho dobrého! Prosím tvé milosti o ty listy, jest-li že jsú hotové, aby mi jě poslal po tomto poslu, neb po ukazateli tohoto lista. Pak-li by nebyly hotovy, věřím, žě jě zhotuješ a pošleš mi jě. A také sporosuměl-li by co na těch pániech, mienie-li k dobrému konci, nebo co myslí, věřím jako přieteli, žě mi dáš věděti. A já sě tvé milosti chci toho zaslúžiti. Datum feria quinta in Mussina post festum Viti [15. jun. ] etc. fs. a.]. Thomek z Ozepowa etc. [Bez adresy]. Ozepov je dnešní Žipov (maďarsky Izsép, Sarosizsep) v okresu prešovském. 48
mi vaši lidé chtěli holdovati a ját sem jich přijímati nechtěl, nebt sem s vámi nitc neměl činiti. A když bych s vámi měl čsob) činiti, nalezl bych kus papíře, že bych se protiv vám vystřihl, jako na dobrého člověka sluší. A na to mi dajte odpis, chcete-li to opraviti, čili nechcete. Dán v Plawczy na Veliku noc tu neděli etc. ƒs. a.]. Petr z Snekowa etc. [Na rubu:] Opatrným mužóm, rychtářovi i konšelóm města Bardyeiow- skeho, buď d[án]. a) Psáno: udielagi. — b) Psáno: czso. — c) Psáno: zasse. Na listu latinský regest rukou XVII. století: Bohemice ex Palocza fl. 60 a servitoribus civitatis sarciri desiderantur. Snakov je osada na východním Slovensku, okres Bardějov. 47 Mušina s. d. [asi polovice XV. století ]. Tomek z Ozepova — Linhartovi z Uničova, městskému písaři v Bardějově: žádá o listy a zprávy. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, na větším díle už udrolenou Archiv města Bardějov a nr. 1263. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 1257. Milý pane Linharte, přieteli milý! Službu vzkazuji tvé milosti v žádosti všeho dobrého! Prosím tvé milosti o ty listy, jest-li že jsú hotové, aby mi jě poslal po tomto poslu, neb po ukazateli tohoto lista. Pak-li by nebyly hotovy, věřím, žě jě zhotuješ a pošleš mi jě. A také sporosuměl-li by co na těch pániech, mienie-li k dobrému konci, nebo co myslí, věřím jako přieteli, žě mi dáš věděti. A já sě tvé milosti chci toho zaslúžiti. Datum feria quinta in Mussina post festum Viti [15. jun. ] etc. fs. a.]. Thomek z Ozepowa etc. [Bez adresy]. Ozepov je dnešní Žipov (maďarsky Izsép, Sarosizsep) v okresu prešovském. 48
Strana 49
48 Šariš fasi polovice XV. století ]. Matyáš z Kněžic, špán a hejtman na hradě Šariši — purkrabí na hradě Plavči: že pobrali koně od vozů, které vezli víno, ač měli jeho gleit; žádá, aby je zase navrátili. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 1801. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Dávámt věděti, žet jsem nynie gleitoval vozy s vínem a vy jste jim koně pobrali. A vědúc, že já s vámi ani s vaším pánem nemám, než vše dobré činiti, protož, milý příteli, věřím, že ty koně těm lidem navrátiti kážeš; neb kohož také vy glejtovati budete, bude bezpečen i ode mne. Ex Sarus feria sexta ante Symonis ƒ24. oct. ], [s. a.]. Mathiass z Knezicz, špán a hejtman na Sarus. [Na rubu:] Urozenému panoši purkrabí na Plawczi, příteli milému buď ten list dán. Matyáš z Kněžic kromě listů níže otištěných z roku 1455 (srv. níže číslo 49, 80, 81, 82) je dosvědčen v listině dd. 25. apr. 1450 vedle Jana Talafúsa: Mathiasch von Kniezicz ufm Sarus purgraf. (Archiv města Bardějova nr. 587) a v několika listech, které zaslal Bardějovským, a to: dd. Šariš, 23. febr. 1456: Mathias de Knyznicz, castellanus castri Sarus (tamže nr. 865); dd. Šariš 31. maii 1459: Mathias de Knyezicz, vicecomes castrique Sarwsch castellanus (tamže nr. 1121); dd. 24. febr. 1460: Mathiass de Knezicz, vicecomes castrique Sarus castellanus (tamže nr. 1177); dd. 18. jul. 1460: Mathias de Knyzicze, vicecomes castrique Sarus castellanus (tamže nr. 1217); dd. 29. jul. 1460: Mathias de Knyezicz, vice- comes castrique Sarus capitaneus (tamže nr. 1224); dd. 16. sept. 1460: Mathias de Knyzicz, vicecomes castrique Sarus capitaneus (tamže nr. 1223). Jeho listy jsou psány po česku, po německu i po latinsku. Kněžice jsou jak v Čechách, tak na Moravě a také na Slovensku. Podle toho, že Jiskra jej ustanovil svým zástupcem v hodnosti hraběte šarišského a také proto, že jako vicišpán stolice šarišské předsedal zemanským soudům a byl tudíž obeznámen s práv- ními zvyklostmi uherskými, bylo by snad možno usuzovati, že pocházel ze Slovenska. 49 Šariš s. d. Tasi polovice XV. století ]. Matyáš z Kněžic — Bardějovským: že posílá k nim služebníka Jiskrova Kašpara a aby mu plně věřili, co s nimi bude jednati. Slovenský archiv 4 49
48 Šariš fasi polovice XV. století ]. Matyáš z Kněžic, špán a hejtman na hradě Šariši — purkrabí na hradě Plavči: že pobrali koně od vozů, které vezli víno, ač měli jeho gleit; žádá, aby je zase navrátili. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 1801. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Dávámt věděti, žet jsem nynie gleitoval vozy s vínem a vy jste jim koně pobrali. A vědúc, že já s vámi ani s vaším pánem nemám, než vše dobré činiti, protož, milý příteli, věřím, že ty koně těm lidem navrátiti kážeš; neb kohož také vy glejtovati budete, bude bezpečen i ode mne. Ex Sarus feria sexta ante Symonis ƒ24. oct. ], [s. a.]. Mathiass z Knezicz, špán a hejtman na Sarus. [Na rubu:] Urozenému panoši purkrabí na Plawczi, příteli milému buď ten list dán. Matyáš z Kněžic kromě listů níže otištěných z roku 1455 (srv. níže číslo 49, 80, 81, 82) je dosvědčen v listině dd. 25. apr. 1450 vedle Jana Talafúsa: Mathiasch von Kniezicz ufm Sarus purgraf. (Archiv města Bardějova nr. 587) a v několika listech, které zaslal Bardějovským, a to: dd. Šariš, 23. febr. 1456: Mathias de Knyznicz, castellanus castri Sarus (tamže nr. 865); dd. Šariš 31. maii 1459: Mathias de Knyezicz, vicecomes castrique Sarwsch castellanus (tamže nr. 1121); dd. 24. febr. 1460: Mathiass de Knezicz, vicecomes castrique Sarus castellanus (tamže nr. 1177); dd. 18. jul. 1460: Mathias de Knyzicze, vicecomes castrique Sarus castellanus (tamže nr. 1217); dd. 29. jul. 1460: Mathias de Knyezicz, vice- comes castrique Sarus capitaneus (tamže nr. 1224); dd. 16. sept. 1460: Mathias de Knyzicz, vicecomes castrique Sarus capitaneus (tamže nr. 1223). Jeho listy jsou psány po česku, po německu i po latinsku. Kněžice jsou jak v Čechách, tak na Moravě a také na Slovensku. Podle toho, že Jiskra jej ustanovil svým zástupcem v hodnosti hraběte šarišského a také proto, že jako vicišpán stolice šarišské předsedal zemanským soudům a byl tudíž obeznámen s práv- ními zvyklostmi uherskými, bylo by snad možno usuzovati, že pocházel ze Slovenska. 49 Šariš s. d. Tasi polovice XV. století ]. Matyáš z Kněžic — Bardějovským: že posílá k nim služebníka Jiskrova Kašpara a aby mu plně věřili, co s nimi bude jednati. Slovenský archiv 4 49
Strana 50
Originál na papíře se zbytky pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 1264. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 1264. Službu svú vzkazuji, múdré opatrnosti páni a přieteléa) milí! Posielám k vašie milosti Casspara, služebníka pána našeho a ukazatele tohoto listu, úmysla mého úplně a docela naučeného a zpraveného. Prosím, očt s vaší milostí ode mne v tomto poselství mluviti bude, abyšte jemu toho úplně věřiti ráčili, jakož bych já sám ústně a osobně s vaší milostí mluvil. Ex Saros ipso die Visitacionis beatissime Marie virginis gloriose [2. jul. ], [s. a. J. Mathias z Kniezycz. [Na rubu:] Múdré opatrnosti pánóm rychtáři a radě města Bardiegew a přátelóm mým milým. a) Psáno: przietelee. 50 Nový Jičín Jasi polovice XV. století]. Jan Tovačovský z Cimburka a z Jičína — Linhartovi z Uničova, písaři města Bardějova: že se rád na svěřenou mu příhodu vyptá a osobu, o niž jde, pošle do Bardějova. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bar- dějova nr. 591. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 583. Slovutný a milý, přiezň svú vzkazuji! A jakož mi o svéj příhodě píšeš, tomut sěm porozuměl. Buoh vie, žet mi toho s pravú věrú žel! A jakož mi dále píšeš, at bych sě na to ptal, o to žádné péče neměj, chci sě na to s pilností ptáti a doptám-lit sě jeho, neřku do Krakowa, než do Bardiegowa po svém poslu chci na své peníze tobě poslati. Datum Giczin feria tercia ante festum Marie Magdalene [s. a.]. Jan z Czimburga a z Giczina. [Na rubu:J Slovutnému Linhartowi z Vniczowa, písaři v Bardiegowie mne milému. 50
Originál na papíře se zbytky pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 1264. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 1264. Službu svú vzkazuji, múdré opatrnosti páni a přieteléa) milí! Posielám k vašie milosti Casspara, služebníka pána našeho a ukazatele tohoto listu, úmysla mého úplně a docela naučeného a zpraveného. Prosím, očt s vaší milostí ode mne v tomto poselství mluviti bude, abyšte jemu toho úplně věřiti ráčili, jakož bych já sám ústně a osobně s vaší milostí mluvil. Ex Saros ipso die Visitacionis beatissime Marie virginis gloriose [2. jul. ], [s. a. J. Mathias z Kniezycz. [Na rubu:] Múdré opatrnosti pánóm rychtáři a radě města Bardiegew a přátelóm mým milým. a) Psáno: przietelee. 50 Nový Jičín Jasi polovice XV. století]. Jan Tovačovský z Cimburka a z Jičína — Linhartovi z Uničova, písaři města Bardějova: že se rád na svěřenou mu příhodu vyptá a osobu, o niž jde, pošle do Bardějova. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bar- dějova nr. 591. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 583. Slovutný a milý, přiezň svú vzkazuji! A jakož mi o svéj příhodě píšeš, tomut sěm porozuměl. Buoh vie, žet mi toho s pravú věrú žel! A jakož mi dále píšeš, at bych sě na to ptal, o to žádné péče neměj, chci sě na to s pilností ptáti a doptám-lit sě jeho, neřku do Krakowa, než do Bardiegowa po svém poslu chci na své peníze tobě poslati. Datum Giczin feria tercia ante festum Marie Magdalene [s. a.]. Jan z Czimburga a z Giczina. [Na rubu:J Slovutnému Linhartowi z Vniczowa, písaři v Bardiegowie mne milému. 50
Strana 51
51 Bučovice s. a. [druhá polovice XV. století J. Rada města Bučovic — Bratislavským: stran jmění v Bratislavě zemřelého Riedla z Týnce, aby bylo vydáno jeho příbuzným. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací v archivu města Bratislavy. Služba naše napřěd vašie milosti páni milí! A jakož jest některaký člověk umřel tu u vás jménem Riedl z Tyncze, masař, a tak račte věděti, žet jest toho jistého umrlého člověka, jménem Ryedla, bratr u nás, jménem Chutlar, masař, náš súsed, a také, žet jest toho jistého umrlého vlastní jeho dcera u nás; a toho nám jest dobřě svědomo foitovi i conšelóm i všéj obci. Protož, milí páni, prosíme vás, tak jakožt jest dřieve zjednáno, aby jim to bylo vydáno, což poručeno jest, jakž vám věříme, že to učiníte, jakož bychom my též nebli viece učinili pro každého vašeho. A toho všeho na svědomí lepšie, žet se jest to vše dálo, to poručenstvie [má] před súsedem vaším jménem Petrem Vwayz, ještot on vás toho zpraví, ještot se to před ním stalo. Datum in Budssowicz feria III. post Pascha [s. a.]. Judex et jurati in Budssowicz. [Na rubu:] Prudentibus magistro civium et juratis in Presburg nostris dillectis et in omnibus conplacenciam facientibus. 52 Letovice s. a. [druhá polovice XV. století]. Rada městečka Letovic — Bratislavským: osvědčuje, že Matl, syn jejich spolusouseda, je zachovalý. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- tislavy. My foit a konšelé i všechna obec z Lethouicz službu svú vašie milosti vzkazujem. Múdří opatrnosti, páni milí v Prespurcze! A dáváme věděti vašie milosti, žet jsmy zpraveni, žet by Matl, syn našeho spolusúseda Hannusse Klarlara, u vašie kázni seděl pro něaké zášcí. Protož, milí páni, věděti vašie milosti dávámea) i všem vuobec, že Hannus prvé jmenovaný choval se 51
51 Bučovice s. a. [druhá polovice XV. století J. Rada města Bučovic — Bratislavským: stran jmění v Bratislavě zemřelého Riedla z Týnce, aby bylo vydáno jeho příbuzným. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací v archivu města Bratislavy. Služba naše napřěd vašie milosti páni milí! A jakož jest některaký člověk umřel tu u vás jménem Riedl z Tyncze, masař, a tak račte věděti, žet jest toho jistého umrlého člověka, jménem Ryedla, bratr u nás, jménem Chutlar, masař, náš súsed, a také, žet jest toho jistého umrlého vlastní jeho dcera u nás; a toho nám jest dobřě svědomo foitovi i conšelóm i všéj obci. Protož, milí páni, prosíme vás, tak jakožt jest dřieve zjednáno, aby jim to bylo vydáno, což poručeno jest, jakž vám věříme, že to učiníte, jakož bychom my též nebli viece učinili pro každého vašeho. A toho všeho na svědomí lepšie, žet se jest to vše dálo, to poručenstvie [má] před súsedem vaším jménem Petrem Vwayz, ještot on vás toho zpraví, ještot se to před ním stalo. Datum in Budssowicz feria III. post Pascha [s. a.]. Judex et jurati in Budssowicz. [Na rubu:] Prudentibus magistro civium et juratis in Presburg nostris dillectis et in omnibus conplacenciam facientibus. 52 Letovice s. a. [druhá polovice XV. století]. Rada městečka Letovic — Bratislavským: osvědčuje, že Matl, syn jejich spolusouseda, je zachovalý. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- tislavy. My foit a konšelé i všechna obec z Lethouicz službu svú vašie milosti vzkazujem. Múdří opatrnosti, páni milí v Prespurcze! A dáváme věděti vašie milosti, žet jsmy zpraveni, žet by Matl, syn našeho spolusúseda Hannusse Klarlara, u vašie kázni seděl pro něaké zášcí. Protož, milí páni, věděti vašie milosti dávámea) i všem vuobec, že Hannus prvé jmenovaný choval se 51
Strana 52
[s] svými dětmi u nás potcivě, svú věrnú robotú, jako dobrý člověk, až do dneška, a my naň nic zlého nevíme i na jeho děti, než vše dobré a potcivé. Než stoliko, že ten jistý Matl, kterýž tam u vás jest, syn Hanusa našeho spolusúseda, svádil se jest u nás s naším spolusúsedem a urazil jej, a ten jistý již se jest toho zhojil; než my smy naň zde neslýchali nic nepotctivého, nebť jest se u nás rodil. Protož vašie opatrnosti, milí pánie, prosíme pro- naši chudú službu a túž libost, račte se vaše milost k lepšímu přimluviti a přičiniti pro jeho starost, zachovánie i jeho tudíž, pokovadž jest byl mezi námi. A tomu na svědomie připrosili sme urozeného pána, pana Jana z Blu- dowa a z Budczowicz, aby svú pečet přidávil k tomuto našemu listu a k na- šemu tomuto znanie. Datum Lethouicz feria IV. post festum Margarete virginis /s. a.J. a) Následuje škrtnuté: wiedieti. 53 Bučovice s. a. [druhá polovice XV. století ]. Rada města Bučovic — Bratislavským: přimlouvá se za Matla z Letovic u nich uvězněného a osvědčuje, že je zachovalý. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- tislavy. My purgmistr a rada plná z města Budczowicz službu svú vzkazujeme Ctní a opatrní páni milí v městě Prespurcze! A zvlášce vašie ctnosti dávám věděti i všem vóbec, žet sú přišli před nás před plnú radu otec s dobrými lidmi Hannus Clarlar i s konšely z Lethouycz, otec Matle toho, kteříš tam u vašem městě sedie a tak nás zpravují. Protož, milí páni, otec jeho Hannus již řečený choval se mezi námi [s] svými dietkami potcivě a právě, jako dobrý člověk po všecky časy a nevieme na ně nic nehodného praviti, než vše dobré a potcivé; nebť jest ten jistý Matl rodil se tu v Letouiczich i choval se [dobře], než stoliko že jest se povadil s jedním jejich súsedem. A toho smy dobře svědomi, že jest právě s dětmi svými [se] choval, jako na dobré lidi slušie; a za to můžem dobře řéci. Protož vašie milosti z žádostí prosíme, račte se vaše milost k lepšímu přičiniti a oň [se] přimluviti pro naši službu a pro jeho dobrých starost zachování; neb ten pacholík, jakož tama) 52
[s] svými dětmi u nás potcivě, svú věrnú robotú, jako dobrý člověk, až do dneška, a my naň nic zlého nevíme i na jeho děti, než vše dobré a potcivé. Než stoliko, že ten jistý Matl, kterýž tam u vás jest, syn Hanusa našeho spolusúseda, svádil se jest u nás s naším spolusúsedem a urazil jej, a ten jistý již se jest toho zhojil; než my smy naň zde neslýchali nic nepotctivého, nebť jest se u nás rodil. Protož vašie opatrnosti, milí pánie, prosíme pro- naši chudú službu a túž libost, račte se vaše milost k lepšímu přimluviti a přičiniti pro jeho starost, zachovánie i jeho tudíž, pokovadž jest byl mezi námi. A tomu na svědomie připrosili sme urozeného pána, pana Jana z Blu- dowa a z Budczowicz, aby svú pečet přidávil k tomuto našemu listu a k na- šemu tomuto znanie. Datum Lethouicz feria IV. post festum Margarete virginis /s. a.J. a) Následuje škrtnuté: wiedieti. 53 Bučovice s. a. [druhá polovice XV. století ]. Rada města Bučovic — Bratislavským: přimlouvá se za Matla z Letovic u nich uvězněného a osvědčuje, že je zachovalý. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- tislavy. My purgmistr a rada plná z města Budczowicz službu svú vzkazujeme Ctní a opatrní páni milí v městě Prespurcze! A zvlášce vašie ctnosti dávám věděti i všem vóbec, žet sú přišli před nás před plnú radu otec s dobrými lidmi Hannus Clarlar i s konšely z Lethouycz, otec Matle toho, kteříš tam u vašem městě sedie a tak nás zpravují. Protož, milí páni, otec jeho Hannus již řečený choval se mezi námi [s] svými dietkami potcivě a právě, jako dobrý člověk po všecky časy a nevieme na ně nic nehodného praviti, než vše dobré a potcivé; nebť jest ten jistý Matl rodil se tu v Letouiczich i choval se [dobře], než stoliko že jest se povadil s jedním jejich súsedem. A toho smy dobře svědomi, že jest právě s dětmi svými [se] choval, jako na dobré lidi slušie; a za to můžem dobře řéci. Protož vašie milosti z žádostí prosíme, račte se vaše milost k lepšímu přičiniti a oň [se] přimluviti pro naši službu a pro jeho dobrých starost zachování; neb ten pacholík, jakož tama) 52
Strana 53
sedie, žet se jest věrně a právě choval, což jest byl mezi námi. A tomu na svědomie tohoto našeho znanie svú smy vlastní pečet našeho města při- dávili k tomuto listu. Datum Budczowicz feria IV. post festum Margarete Virginis [s. a.]. a) Psáno: tan. 54 Sychrov, s. d. Jasi polovice XV. století] Matouš z Šternberka a z Lukova vyznává, že ubezpečil pány Franka a Štěpána Očkovského před svým vojenským bratrstvem. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu Budapest, Ország. levéltár, Archivum familiae Ocskay. Mathuss z Sternberka a z Llukowa, pán na Sychrowie, vyznávám tiemto listem, že sem ubezpečil pana Franka Oczkowsskeho se panem Sstefanem, bratrem jeho o[t vlšeckých svých služebníkóv i sám ot sebe i ot vše[clkých bratří se všeckým Idalší slova v řádku, asi 4 až 5 slov, jsou vydrolena] až do šesti nedělí pořád zběhlých. A na potvrzení svú sem pečet přidáviti sám] kázal. Dán na Sychrowie na den svatého Michala archangela již minulého [s. a.]. Matouš ze Šternberka na Lukově připomíná se v letech 1449—1463. (Srv. Hosák, I. c. IV., str. 454.) R. 1463 píše Znojmu (kopiář 277/2 str. 145). — Frank Ocskay připo- míná se roku 1485 mezi šlechtou nitranskou. (Srv. Jván Nagy, Magyarország családi, Pest, 1861, VIII., str. 196.) Sychrov je osada na Slovensku, příslušející ke vsi Krajné, okres Myjava. 55 Žilina, 22. januarii 1451. Zápis před radou města Žiliny o porovnání měšťanů z Bílska se žilinským sousedem Mikolášem Polákem. Actum et factum anno domini M° CCCC° quinquagesimo primo feria sexta proxima ante festum sancti Pauli Conversionis. Žilinská kniha fol. 7. 53
sedie, žet se jest věrně a právě choval, což jest byl mezi námi. A tomu na svědomie tohoto našeho znanie svú smy vlastní pečet našeho města při- dávili k tomuto listu. Datum Budczowicz feria IV. post festum Margarete Virginis [s. a.]. a) Psáno: tan. 54 Sychrov, s. d. Jasi polovice XV. století] Matouš z Šternberka a z Lukova vyznává, že ubezpečil pány Franka a Štěpána Očkovského před svým vojenským bratrstvem. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu Budapest, Ország. levéltár, Archivum familiae Ocskay. Mathuss z Sternberka a z Llukowa, pán na Sychrowie, vyznávám tiemto listem, že sem ubezpečil pana Franka Oczkowsskeho se panem Sstefanem, bratrem jeho o[t vlšeckých svých služebníkóv i sám ot sebe i ot vše[clkých bratří se všeckým Idalší slova v řádku, asi 4 až 5 slov, jsou vydrolena] až do šesti nedělí pořád zběhlých. A na potvrzení svú sem pečet přidáviti sám] kázal. Dán na Sychrowie na den svatého Michala archangela již minulého [s. a.]. Matouš ze Šternberka na Lukově připomíná se v letech 1449—1463. (Srv. Hosák, I. c. IV., str. 454.) R. 1463 píše Znojmu (kopiář 277/2 str. 145). — Frank Ocskay připo- míná se roku 1485 mezi šlechtou nitranskou. (Srv. Jván Nagy, Magyarország családi, Pest, 1861, VIII., str. 196.) Sychrov je osada na Slovensku, příslušející ke vsi Krajné, okres Myjava. 55 Žilina, 22. januarii 1451. Zápis před radou města Žiliny o porovnání měšťanů z Bílska se žilinským sousedem Mikolášem Polákem. Actum et factum anno domini M° CCCC° quinquagesimo primo feria sexta proxima ante festum sancti Pauli Conversionis. Žilinská kniha fol. 7. 53
Strana 54
Vydal: H. Jireček l. c. nr. 18 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 18; znovu pak V. Chaloupecký: Žilinská kniha nr. 38, str. 103. — H. Jire- ček a stejně Fr. Sasinek poznamenává: Nejstarší slovenský zápis v měst- ské knize Žilinské. 56 Žilina, 22. januarii 1451. Zápis před radou města Žiliny o věně dcery Mikuláše Poláka, souseda žilinského. Actum et factum anno domini M'CCCC° quinquagesimo primo ipsa feria sexta ante Conversionem sancti Pauli. Kniha Žilinská fol. 7. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 19 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 19; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 39, str. 104. 57 Zvolen, s. a. [13. aprilis 1451]. Jan Jiskra z Brandýsa — Brcálovi: dává mu zprávu o vyjednávání s uher- skými pány, ale že si výsledku od toho jednání neslibuje; žádá proto Brcála, aby mu poslal co nejvíce vojska, neboť chce se pustiti s Uhry v boj a doufá, že je porazí. Píše též o Michalu Orságovi a o Pankrácovi ze Sv. Mikuláše, kteří mu chtějí škody činiti v okolí Kremnice. Originál na papíře bez adresy; list byl patrně ve zvláštním obalu. Archiv města Bardějova nr. 606. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 648. Jan Giskra etc. panu M. Brczalowi etc. Službu, urozený přieteli milý! Dávámt věděti, žet mám novin dosti nejistých, než tak mě držie páni uherščí na pěkných řečech, praviec, že mi chtie dosti učiniti, což sú mi povinovati, jakožt sú mí poslové přijeli od nich. I také mi města hornie radie, abych s nimi nic nepočínal, jakož ty mi také psal. A ihned z těchto měst horních měščené mezi ně mají jeti o mé věci, jakožt jsú také od nich obesláni. Než s Pankraczem žádného konce nemám, aniž jmieti mohu. Protož to věda, prosím tebe, jako přietele svého milého, aby mi lidi poslal, což najviec muožeš, jiezdných i pěších, to věda, žet na ně konečně táhnu. Michal Orsag a Pankracz sebravše sě se všemi lidmi krajin těch, žet je na 54
Vydal: H. Jireček l. c. nr. 18 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 18; znovu pak V. Chaloupecký: Žilinská kniha nr. 38, str. 103. — H. Jire- ček a stejně Fr. Sasinek poznamenává: Nejstarší slovenský zápis v měst- ské knize Žilinské. 56 Žilina, 22. januarii 1451. Zápis před radou města Žiliny o věně dcery Mikuláše Poláka, souseda žilinského. Actum et factum anno domini M'CCCC° quinquagesimo primo ipsa feria sexta ante Conversionem sancti Pauli. Kniha Žilinská fol. 7. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 19 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 19; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 39, str. 104. 57 Zvolen, s. a. [13. aprilis 1451]. Jan Jiskra z Brandýsa — Brcálovi: dává mu zprávu o vyjednávání s uher- skými pány, ale že si výsledku od toho jednání neslibuje; žádá proto Brcála, aby mu poslal co nejvíce vojska, neboť chce se pustiti s Uhry v boj a doufá, že je porazí. Píše též o Michalu Orságovi a o Pankrácovi ze Sv. Mikuláše, kteří mu chtějí škody činiti v okolí Kremnice. Originál na papíře bez adresy; list byl patrně ve zvláštním obalu. Archiv města Bardějova nr. 606. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 648. Jan Giskra etc. panu M. Brczalowi etc. Službu, urozený přieteli milý! Dávámt věděti, žet mám novin dosti nejistých, než tak mě držie páni uherščí na pěkných řečech, praviec, že mi chtie dosti učiniti, což sú mi povinovati, jakožt sú mí poslové přijeli od nich. I také mi města hornie radie, abych s nimi nic nepočínal, jakož ty mi také psal. A ihned z těchto měst horních měščené mezi ně mají jeti o mé věci, jakožt jsú také od nich obesláni. Než s Pankraczem žádného konce nemám, aniž jmieti mohu. Protož to věda, prosím tebe, jako přietele svého milého, aby mi lidi poslal, což najviec muožeš, jiezdných i pěších, to věda, žet na ně konečně táhnu. Michal Orsag a Pankracz sebravše sě se všemi lidmi krajin těch, žet je na 54
Strana 55
mě ženú, řiekajíc jako dobytek, a jižt ležie v Topolczanech. A tak tomu rozumiem, žet mi něco osaditi chtie blízko u Cremnicze. I věřímt jako přieteli svému milému, to již věda, že mi pošleš, což najviece moci budeš jiezdných i pěších, ať bych já protiv nim táhl. Nebť sem já již všem v tomto kraji vzhuoru býti kázal a jednét tvých čekám. A věřímt pánu bohu, žet sě s nimi bíti budem! A doufám ku pánu bohu, že je porazíme! Ale sám doma hlédaj! A vždyt věřím s plným doufáním, že tak učiníš a meškati nebudeš tiem pro mé i nás všech dobré. Datum in Veteri Zolio feria III. post Judica [s. a.]. [Na rubu:] Najmilejší pane a přieteli, s těmito novinami, kteréžť kdy pošli, rač opatrně vuokol choditi, aťbych já [pro] vása) k přísloví nepřišel. a) Psáno: wass. List jest bez udání roku. Ale celková situace a zejména věta: „a věřímť pánu bohu, že sě s nimi bíti budem a doufám ku pánu bohu, že je porazíme“, jakož i jiné okolnosti nasvěd- čují tomu, že náleží do doby nedlouho před bitvou u Lučence, k níž došlo 7. septembra 1451. O napjetí mezi Jiskrou a uherskými pány, které trvalo od jeho zasažení na východním Slovensku roku 1442, svědčí list Kašpara Šlika Oldřichovi z Rožmberka asi z roku 1445—46. „O Jiskrovi“ píše Šlik, „tenť jest již s pole strhl, neb Uhři valem na něho chtie a již dosti mocně polem leží.“ (Archiv český, II., str. 411.) Jiskra se ovšem také vážně na srážku připravoval. V témž smyslu asi jako Mikulá- šovi Brcálovi píše Jiskra dne 1. julii 1451 („Geben im felde vor Schag“) městům Koši- cím, Levoči, Bardějovu a Prešovu, že leží polem u Šah, že právě obsadil klášter v Šahách a žádá zmíněná města, aby se připravila do pole a přitrhla k němu s puškami a jiným váleč- ným nářadím; píše jim také noviny, kterých se doslechl o Jánoš Wajdovi. (Original v archivu města Bardějova nr. 653.) V podobném smyslu píše Jiskra z Brezna 8. aug. 1451 Bardějov- skim: Wir thun ewch kunth kleglichen, als wir mit dem gubernator sollen umb alle sachen geteidigt haben und zusammen komen in dreyn meilen, do sendet er uns seine absagunde briefe; des alles, ob got wil, wellen wir ewch leutere vorczelen. Dorum, liben frunde, wir pitten euch begirlichen, wenn herr Brezall, her Czappko und Thalaphus, unser swoger, werden bereit zu felde czihen, das ir euch dorczu auch wellet bereiten und zu hulffe uns ewch beweisen mit solb, wegen und puksen, als wir euch des wol zugetrawen, und was do in das feld gehort. Wenn wir, ob got wil, vil gutten lewte werden haben und freunde, das wir in mit des hulffe gotes wellen widersteen durch seiner grossen falscheit und hursamskeit, wie er uns willen hat betreglich undergreiffen. Geben zu Briss am sontag vor sant Crewczentag anno etc. LI°. (Original v archivu města Bardějova nr. 656.) Nicolaus Brezal de Dobra, capitaneus comitatus Scepusiensis píše 5. Octobris 1450 městu Bardějovu. (Originál v archivu města Bardějova nr. 575.) 55
mě ženú, řiekajíc jako dobytek, a jižt ležie v Topolczanech. A tak tomu rozumiem, žet mi něco osaditi chtie blízko u Cremnicze. I věřímt jako přieteli svému milému, to již věda, že mi pošleš, což najviece moci budeš jiezdných i pěších, ať bych já protiv nim táhl. Nebť sem já již všem v tomto kraji vzhuoru býti kázal a jednét tvých čekám. A věřímt pánu bohu, žet sě s nimi bíti budem! A doufám ku pánu bohu, že je porazíme! Ale sám doma hlédaj! A vždyt věřím s plným doufáním, že tak učiníš a meškati nebudeš tiem pro mé i nás všech dobré. Datum in Veteri Zolio feria III. post Judica [s. a.]. [Na rubu:] Najmilejší pane a přieteli, s těmito novinami, kteréžť kdy pošli, rač opatrně vuokol choditi, aťbych já [pro] vása) k přísloví nepřišel. a) Psáno: wass. List jest bez udání roku. Ale celková situace a zejména věta: „a věřímť pánu bohu, že sě s nimi bíti budem a doufám ku pánu bohu, že je porazíme“, jakož i jiné okolnosti nasvěd- čují tomu, že náleží do doby nedlouho před bitvou u Lučence, k níž došlo 7. septembra 1451. O napjetí mezi Jiskrou a uherskými pány, které trvalo od jeho zasažení na východním Slovensku roku 1442, svědčí list Kašpara Šlika Oldřichovi z Rožmberka asi z roku 1445—46. „O Jiskrovi“ píše Šlik, „tenť jest již s pole strhl, neb Uhři valem na něho chtie a již dosti mocně polem leží.“ (Archiv český, II., str. 411.) Jiskra se ovšem také vážně na srážku připravoval. V témž smyslu asi jako Mikulá- šovi Brcálovi píše Jiskra dne 1. julii 1451 („Geben im felde vor Schag“) městům Koši- cím, Levoči, Bardějovu a Prešovu, že leží polem u Šah, že právě obsadil klášter v Šahách a žádá zmíněná města, aby se připravila do pole a přitrhla k němu s puškami a jiným váleč- ným nářadím; píše jim také noviny, kterých se doslechl o Jánoš Wajdovi. (Original v archivu města Bardějova nr. 653.) V podobném smyslu píše Jiskra z Brezna 8. aug. 1451 Bardějov- skim: Wir thun ewch kunth kleglichen, als wir mit dem gubernator sollen umb alle sachen geteidigt haben und zusammen komen in dreyn meilen, do sendet er uns seine absagunde briefe; des alles, ob got wil, wellen wir ewch leutere vorczelen. Dorum, liben frunde, wir pitten euch begirlichen, wenn herr Brezall, her Czappko und Thalaphus, unser swoger, werden bereit zu felde czihen, das ir euch dorczu auch wellet bereiten und zu hulffe uns ewch beweisen mit solb, wegen und puksen, als wir euch des wol zugetrawen, und was do in das feld gehort. Wenn wir, ob got wil, vil gutten lewte werden haben und freunde, das wir in mit des hulffe gotes wellen widersteen durch seiner grossen falscheit und hursamskeit, wie er uns willen hat betreglich undergreiffen. Geben zu Briss am sontag vor sant Crewczentag anno etc. LI°. (Original v archivu města Bardějova nr. 656.) Nicolaus Brezal de Dobra, capitaneus comitatus Scepusiensis píše 5. Octobris 1450 městu Bardějovu. (Originál v archivu města Bardějova nr. 575.) 55
Strana 56
58 Levoča, s. a., 29. septembris [cca 1451]. Petřík — Bardějovským: nabízí své služby žoldnéřské. Originál na papíře se zbytky po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova. Službu svú vzkazujem vašéj milosti, milí páni! Slyšeli smy, že by vašéj milosti služebníkóv potřebie. Protož, jest-li vašéj milosti potřebie, račte nám dáti věděti po tom posle. A račte nám psáti, po čemu nám chcete dáti na týden, neb na měsec, nebo na teď. A račte nám pověděti, dlúho-li službu mámy mieti. Dán v Lewoczi v sredu den svatého Michala [s. a.]. Petrzik, služebník váš. [Na rubu:] Opatrnému muži rychtářovi v Kossyczech, pánu našemu milému buď dán. Svátek sv. Michala připadá na středu roku 1445, 1451, 1456, 1462, 1473, 1479. Podle písma a obsahu náleží list spíše do počátku druhé polovice XV. století než do konce; proto zvolen rok 1451. 59 Holič, 25. septembris 1451. Matúš ze Šlika, hejtman na Stráži — Bratislavským: stran výpravy Michala Orsága na Moravu. Z originálu, nyní nezvěstného, který byl v archivu města Bratislavy, vydal Jos. Beck Světozor 1857, str. 79, znovu pak v Slovesnosti, II (1864), str. 381—82, Jireček I. c. nr. 17 a po něm Sasinek l. c. nr. 17. Službu vám svú vzkazuji, múdří a opatrní přítelé! A jakož píšete o pobránía) tří vozóv a jiných věcí súsedóm vašim, o tomt jáb) nic nevím; než památnotc) jest vám, když jest pan gubernátor v Trnavie byl, a tu jest pana Michalad) Orsaga ustavile) za opravce tohoto kraje a pan Michalf) poslal jest sems) služebníky své s listem svým, aby hledělih) nepříteli) tétoi) země. A já sem jich na zámek páně pustil, jakoštok) služebníky oprávce tohoto kraje; a když jsú jeli do Morawi, oni i takél) služebnícim) naši, hledati nepřítel moravských téton) země, i vzali jsú — a ihned ti lidé 56
58 Levoča, s. a., 29. septembris [cca 1451]. Petřík — Bardějovským: nabízí své služby žoldnéřské. Originál na papíře se zbytky po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova. Službu svú vzkazujem vašéj milosti, milí páni! Slyšeli smy, že by vašéj milosti služebníkóv potřebie. Protož, jest-li vašéj milosti potřebie, račte nám dáti věděti po tom posle. A račte nám psáti, po čemu nám chcete dáti na týden, neb na měsec, nebo na teď. A račte nám pověděti, dlúho-li službu mámy mieti. Dán v Lewoczi v sredu den svatého Michala [s. a.]. Petrzik, služebník váš. [Na rubu:] Opatrnému muži rychtářovi v Kossyczech, pánu našemu milému buď dán. Svátek sv. Michala připadá na středu roku 1445, 1451, 1456, 1462, 1473, 1479. Podle písma a obsahu náleží list spíše do počátku druhé polovice XV. století než do konce; proto zvolen rok 1451. 59 Holič, 25. septembris 1451. Matúš ze Šlika, hejtman na Stráži — Bratislavským: stran výpravy Michala Orsága na Moravu. Z originálu, nyní nezvěstného, který byl v archivu města Bratislavy, vydal Jos. Beck Světozor 1857, str. 79, znovu pak v Slovesnosti, II (1864), str. 381—82, Jireček I. c. nr. 17 a po něm Sasinek l. c. nr. 17. Službu vám svú vzkazuji, múdří a opatrní přítelé! A jakož píšete o pobránía) tří vozóv a jiných věcí súsedóm vašim, o tomt jáb) nic nevím; než památnotc) jest vám, když jest pan gubernátor v Trnavie byl, a tu jest pana Michalad) Orsaga ustavile) za opravce tohoto kraje a pan Michalf) poslal jest sems) služebníky své s listem svým, aby hledělih) nepříteli) tétoi) země. A já sem jich na zámek páně pustil, jakoštok) služebníky oprávce tohoto kraje; a když jsú jeli do Morawi, oni i takél) služebnícim) naši, hledati nepřítel moravských téton) země, i vzali jsú — a ihned ti lidé 56
Strana 57
zbúřili jsú na něo) nepřítele naše i tétop) země — Swdliczy z Jaroněvic«) a jiné, a tak sě s nimi bili a stříleli velmi tak dlúho, až jich z Hodonína retovali. A by toho nebylo, byli by nepřítelé služebníky tétor) země všecky zbili. Protož když jsú lidé vaši měščís) věděli, že jimt) služebníci aneb úřed- níci téjto země pobrali, bylo nezbuzovatu) nepřítele na ně. A tak dobře víte, žet jest Michal usedlý v tétov) zemi, ktežw) jemu aneb jinémux) s čeho viní, dáv) odpovet jěmu dobře přede pány. Datum ex Galicz feria VI. post Mauricii anno domini M° etc. L° primo.2) Matuss ze Sliku, hejtman na Stráži. [Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm, purgmistrovi a všechnéj radě města Presspurga, přítelóm našim, tento [list] buď dán. a) Beck četl: o pobran. — b) Beck četl: za. — c) Jireček četl: pamětnost. — d) Jireček: Mihola. — e) Beck: wstawil. — f) Jireček: Mihal. — S) Jireček nemá: sem. — h) Jireček: hle- dali. — i) Jireček: nepřítele. — j) Jireček: téjto. — k) Jireček: jakožto. — 1) Jireček: taky. — m) Beck: sluznebiczi. — n) Jireček: téjto. — °) Beck: namie. — P) Jireček: téjto. — q) Beck: Jarcznowicz. — r) Jireček: téjto. — 8) Beck: wessczy. — t) Beck: jini. — u) Jireček: nezbuzovati. — V) Jireček: v téjto. — W) Jireček: ktož. — X) Jireček, místo: jemu aneb jinému má pouze: jeho. — V) Beck: s czeho vinu d ... — z) Beck: Dal. ex Galicz f. VI, ps Maurycy anno dm. M. ijL. 60 25. februarii 1452. Soudobý nápis v jeskyni jasovské uhlem psaný o vítězství Jiskry z Bran- dýsa u Lučence nad Janem Hunyadem. Jan Gyskra z Brandysa, najasnějšieho krále Laczlawa etc. heuptman jeho země uherské, Jan Radostinsky. It [em] od narozenie syna buožieho tisíc štyři sta [etc?] LII léta ten pátek den svatého Matěje v puostě, slovutný panoš Adam z Drahanowicz, služebník krále Ladyslawa, tu [? byl s jinými dobrými lidmi, ješto [?] toho Wala [cha] u Luczencze porazili [slovo nečitelné, snad,v službě?] slovutného pána Jana z Brandysa. Text nápisu úhlem na stěně jasovské jeskyně se celkem dobře zachoval a jeho písmo, vykazující ráz písma z polovice XV. století a duktus písemností doby Jiskrovy, je bezpečnou zárukou jeho pravosti. Té nasvědčují pak i jiné okolnostii svátek svatého Matěje připadá roku 1452 skutečně na pátek. Adam z Drahanovic je historická osobnost a připomíná se o něco později v Prusích (srv. J. Goll: Čechy a Prusy, str. 260, poznámka 261). Bitva u Lučence 57
zbúřili jsú na něo) nepřítele naše i tétop) země — Swdliczy z Jaroněvic«) a jiné, a tak sě s nimi bili a stříleli velmi tak dlúho, až jich z Hodonína retovali. A by toho nebylo, byli by nepřítelé služebníky tétor) země všecky zbili. Protož když jsú lidé vaši měščís) věděli, že jimt) služebníci aneb úřed- níci téjto země pobrali, bylo nezbuzovatu) nepřítele na ně. A tak dobře víte, žet jest Michal usedlý v tétov) zemi, ktežw) jemu aneb jinémux) s čeho viní, dáv) odpovet jěmu dobře přede pány. Datum ex Galicz feria VI. post Mauricii anno domini M° etc. L° primo.2) Matuss ze Sliku, hejtman na Stráži. [Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm, purgmistrovi a všechnéj radě města Presspurga, přítelóm našim, tento [list] buď dán. a) Beck četl: o pobran. — b) Beck četl: za. — c) Jireček četl: pamětnost. — d) Jireček: Mihola. — e) Beck: wstawil. — f) Jireček: Mihal. — S) Jireček nemá: sem. — h) Jireček: hle- dali. — i) Jireček: nepřítele. — j) Jireček: téjto. — k) Jireček: jakožto. — 1) Jireček: taky. — m) Beck: sluznebiczi. — n) Jireček: téjto. — °) Beck: namie. — P) Jireček: téjto. — q) Beck: Jarcznowicz. — r) Jireček: téjto. — 8) Beck: wessczy. — t) Beck: jini. — u) Jireček: nezbuzovati. — V) Jireček: v téjto. — W) Jireček: ktož. — X) Jireček, místo: jemu aneb jinému má pouze: jeho. — V) Beck: s czeho vinu d ... — z) Beck: Dal. ex Galicz f. VI, ps Maurycy anno dm. M. ijL. 60 25. februarii 1452. Soudobý nápis v jeskyni jasovské uhlem psaný o vítězství Jiskry z Bran- dýsa u Lučence nad Janem Hunyadem. Jan Gyskra z Brandysa, najasnějšieho krále Laczlawa etc. heuptman jeho země uherské, Jan Radostinsky. It [em] od narozenie syna buožieho tisíc štyři sta [etc?] LII léta ten pátek den svatého Matěje v puostě, slovutný panoš Adam z Drahanowicz, služebník krále Ladyslawa, tu [? byl s jinými dobrými lidmi, ješto [?] toho Wala [cha] u Luczencze porazili [slovo nečitelné, snad,v službě?] slovutného pána Jana z Brandysa. Text nápisu úhlem na stěně jasovské jeskyně se celkem dobře zachoval a jeho písmo, vykazující ráz písma z polovice XV. století a duktus písemností doby Jiskrovy, je bezpečnou zárukou jeho pravosti. Té nasvědčují pak i jiné okolnostii svátek svatého Matěje připadá roku 1452 skutečně na pátek. Adam z Drahanovic je historická osobnost a připomíná se o něco později v Prusích (srv. J. Goll: Čechy a Prusy, str. 260, poznámka 261). Bitva u Lučence 57
Strana 58
byla 7. září 1451 a byla jistě událostí, která mezi Jiskrovými bojovníky byla z jara roku 1452 v živé paměti. Valachem míní se uherský gubernátor Jan Hunyady, který byl u Lučence Jiskrou poražen. O památné bitvě u Lučence máme hlavně dvě zprávy, založené podle všeho na společ- ném prameni. Je to Jan Dlugoš, Historia Poloniae (Opera. omnia, Krakov, 1878, str. 101) a Michael Beheim, Von herrn Issgraw ain streit den er in Ungern tet (Karajan, Quellen und Forschungen, Wien, 1849, str. 46). Dále pak Aeneas Silvius, Cosmographia, Paříž, 1509, str. 89, jenž píše: Po smrti Alžběty „omne pene Hungariae optimates ad Polonos defecere; solus Gischra Bohemus rei bellicae peritissimus et manu promptus Ladislai partes in Hungaria tatatus est; qui saepe cum parva militum manu ingentes Hungarorum Polonorumque copias vicit, fudit, delevit; bisque Joannem Huniadem magnis exercitibus cinctum castris exuit. Hic Joannes natione Valachus fuit haut altis natalibus actus.“ Poněkud nezvyklý je titul Jiskrův „hejtman jeho — t. j. Ladislavovy — země uherské“ a značí, že se Jiskra považoval tou dobou za nejvyššího hejtmana celých Uher, tak jako Jan Hunyadi se pokládal za gubernátora celé země. Jiskra podpisoval se zpravidla „krále Ladislava nejvyšší hejtman“; ale i tato okolnost je dobrým výkladem toho, jak oficiálnímu titulu třeba rozuměti, totiž nejvyšší hejtman země uherské. Text nápisu objeven byl roku 1923. Zprávu o tom a prvé rozluštění nápisu podal V. Chaloupecký v Prager Presse ze dne 13. ledna 1924, kde i reprodukce. Potom znovu reprodukci i text s některými opravami otiskl R. Urbánek v Kabelíkově Slovenské čítance, vydané v Praze roku 1925, str. 120. 61 Kyjov, 4. maii 11452]. Jan z Cimburka, hejtman markrabství moravského — Bratislavským: stran Václava Sudlice z Nepečova, který zůstal v Uhrách a byl přijat do služeb gubernátorových, že znepokojuje pomezí moravské; a toto že je zřejmě proti úmluvám, uzavřeným nejprvé v Trnavě a potom ve Vídni mezi oběma zeměmi. Originál na papíře, při hořením okraji listu zčásti poškozený, se stopami po pečeti přitištěné, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Muzeumi levéltári osztály pod datem 1450 május 4. [Službu svlú vzkazuji, [múdří a] opatrní přítelé milí! Jakož vás tajno nenie, kteraké úmluvy mezi [panem] gubernatorem [a krájlovstvím [uherským] s jednéj a mezi mnú a zemí naší moravskú s strany druhéj staly se v Widny nynie v puostě týmž obyčejem, jakož před tiem v Trnawie byly jsú učineny, mezi nimižto také zmienka byla o Waczlawa Sudliczy, kterýž zemi naši a zvláště kněze biskupa duchovní města a mne hubie záhubami nekřesťanskými, abychom sobě radni a pomocni byli protiv němu, to jest nám slíbil pan gubernator i jiní z toho království. Již pak pan gubernator 58
byla 7. září 1451 a byla jistě událostí, která mezi Jiskrovými bojovníky byla z jara roku 1452 v živé paměti. Valachem míní se uherský gubernátor Jan Hunyady, který byl u Lučence Jiskrou poražen. O památné bitvě u Lučence máme hlavně dvě zprávy, založené podle všeho na společ- ném prameni. Je to Jan Dlugoš, Historia Poloniae (Opera. omnia, Krakov, 1878, str. 101) a Michael Beheim, Von herrn Issgraw ain streit den er in Ungern tet (Karajan, Quellen und Forschungen, Wien, 1849, str. 46). Dále pak Aeneas Silvius, Cosmographia, Paříž, 1509, str. 89, jenž píše: Po smrti Alžběty „omne pene Hungariae optimates ad Polonos defecere; solus Gischra Bohemus rei bellicae peritissimus et manu promptus Ladislai partes in Hungaria tatatus est; qui saepe cum parva militum manu ingentes Hungarorum Polonorumque copias vicit, fudit, delevit; bisque Joannem Huniadem magnis exercitibus cinctum castris exuit. Hic Joannes natione Valachus fuit haut altis natalibus actus.“ Poněkud nezvyklý je titul Jiskrův „hejtman jeho — t. j. Ladislavovy — země uherské“ a značí, že se Jiskra považoval tou dobou za nejvyššího hejtmana celých Uher, tak jako Jan Hunyadi se pokládal za gubernátora celé země. Jiskra podpisoval se zpravidla „krále Ladislava nejvyšší hejtman“; ale i tato okolnost je dobrým výkladem toho, jak oficiálnímu titulu třeba rozuměti, totiž nejvyšší hejtman země uherské. Text nápisu objeven byl roku 1923. Zprávu o tom a prvé rozluštění nápisu podal V. Chaloupecký v Prager Presse ze dne 13. ledna 1924, kde i reprodukce. Potom znovu reprodukci i text s některými opravami otiskl R. Urbánek v Kabelíkově Slovenské čítance, vydané v Praze roku 1925, str. 120. 61 Kyjov, 4. maii 11452]. Jan z Cimburka, hejtman markrabství moravského — Bratislavským: stran Václava Sudlice z Nepečova, který zůstal v Uhrách a byl přijat do služeb gubernátorových, že znepokojuje pomezí moravské; a toto že je zřejmě proti úmluvám, uzavřeným nejprvé v Trnavě a potom ve Vídni mezi oběma zeměmi. Originál na papíře, při hořením okraji listu zčásti poškozený, se stopami po pečeti přitištěné, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Muzeumi levéltári osztály pod datem 1450 május 4. [Službu svlú vzkazuji, [múdří a] opatrní přítelé milí! Jakož vás tajno nenie, kteraké úmluvy mezi [panem] gubernatorem [a krájlovstvím [uherským] s jednéj a mezi mnú a zemí naší moravskú s strany druhéj staly se v Widny nynie v puostě týmž obyčejem, jakož před tiem v Trnawie byly jsú učineny, mezi nimižto také zmienka byla o Waczlawa Sudliczy, kterýž zemi naši a zvláště kněze biskupa duchovní města a mne hubie záhubami nekřesťanskými, abychom sobě radni a pomocni byli protiv němu, to jest nám slíbil pan gubernator i jiní z toho království. Již pak pan gubernator 58
Strana 59
jej Waczlawa Sudliczy za svého přijial služebníka, jakož pak toho list jeho mám. A což jsem jej o to obsielal, poněvadž jest jeho služebník, aby jemu při- kázal, aby pokoj měl a takových záhub nekřestanských přestal a nám podlé úmluv a slibu svého protiv němu raden a pomocen byl, toho sem na panu gubernatorovi do sí chvíle mieti nemohl. A vždy jej takového zhúbci z téj země uherskéj fedrují obyčejem všelijakým. A což v této zemi naši vezmú jeho služebníci, to ženú do země uherskéj. Protož tohot žaluji vám a osvěd- čuji, žet mnú a túto zemí ty úmluvy nesešly aniž scházejí, než zemí vaší uherskú a panem gubernatorem vaším. A prosím, abyšte to v paměti měli. Na to žádám odpovědi. Datum Kygiow feria Vta die Floriani [s. a.]. Jan z Czimburga etc., haitman markrabstvie moravského. [Na rubu:] Múdrým a opatrným purgermistrovi, fojtovi a radě i vší obci města Presspurka, přátelóm milým. Datum listu je bez roku; ten však lze zjistiti podle údaje v datovací formuli: Feria Vta die Floriani. Svátek sv. Floriána připadá v době gubernátorství Jana Hunyada na čtvrtek roku 1447 a 1452. Poslední rok pak podle jiných věcných údajů — úmluvy vídeňské — je pravděpodobnější. 62 Zvolen, 22. junii 1452. Jan Jiskra z Brandýsa, krále Ladislava nejvyšší hejtman — Čeňkovi z Wolfberga, hejtmanu v Prešově: oznamuje, že se s městy na Horní zemi dohodl a že jej zase uznala za hejtmana; žádá jej proto, aby městům neškodil, ale spíše je ochraňoval. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějo v a nr. 677. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 671. Službu svú vzkazuji, statečný příteli milý! Dávámt věděti, žet sem se s městy smluvil, jakožto s Cossiczi, s Lewoczem i s Bardieowani a za jeden člověk s nimi zuostal; a že sú mě přijali zase za hajtmana i důchodové všichni mají mi před se jíti i radni i pomocni býti, ač by mě tisknúti chtěli z úřaduov pána mého. A to jsú mi slíbili ode všech měst rady i obcí před 59
jej Waczlawa Sudliczy za svého přijial služebníka, jakož pak toho list jeho mám. A což jsem jej o to obsielal, poněvadž jest jeho služebník, aby jemu při- kázal, aby pokoj měl a takových záhub nekřestanských přestal a nám podlé úmluv a slibu svého protiv němu raden a pomocen byl, toho sem na panu gubernatorovi do sí chvíle mieti nemohl. A vždy jej takového zhúbci z téj země uherskéj fedrují obyčejem všelijakým. A což v této zemi naši vezmú jeho služebníci, to ženú do země uherskéj. Protož tohot žaluji vám a osvěd- čuji, žet mnú a túto zemí ty úmluvy nesešly aniž scházejí, než zemí vaší uherskú a panem gubernatorem vaším. A prosím, abyšte to v paměti měli. Na to žádám odpovědi. Datum Kygiow feria Vta die Floriani [s. a.]. Jan z Czimburga etc., haitman markrabstvie moravského. [Na rubu:] Múdrým a opatrným purgermistrovi, fojtovi a radě i vší obci města Presspurka, přátelóm milým. Datum listu je bez roku; ten však lze zjistiti podle údaje v datovací formuli: Feria Vta die Floriani. Svátek sv. Floriána připadá v době gubernátorství Jana Hunyada na čtvrtek roku 1447 a 1452. Poslední rok pak podle jiných věcných údajů — úmluvy vídeňské — je pravděpodobnější. 62 Zvolen, 22. junii 1452. Jan Jiskra z Brandýsa, krále Ladislava nejvyšší hejtman — Čeňkovi z Wolfberga, hejtmanu v Prešově: oznamuje, že se s městy na Horní zemi dohodl a že jej zase uznala za hejtmana; žádá jej proto, aby městům neškodil, ale spíše je ochraňoval. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějo v a nr. 677. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 671. Službu svú vzkazuji, statečný příteli milý! Dávámt věděti, žet sem se s městy smluvil, jakožto s Cossiczi, s Lewoczem i s Bardieowani a za jeden člověk s nimi zuostal; a že sú mě přijali zase za hajtmana i důchodové všichni mají mi před se jíti i radni i pomocni býti, ač by mě tisknúti chtěli z úřaduov pána mého. A to jsú mi slíbili ode všech měst rady i obcí před 59
Strana 60
horniemi městy tak, jako kdy prvé. Protož to věda, prosím tebe, jako přítele svého, aby jim na ničem nepřekážel, ani dopúščel, ač by kto chtěl, pro mé dobré a poctivé, ale je raději fedroval, ač by tebe v čem potřebovali. A tohoť věřím i úfám, jako příteli svému milému, že tak učiníš. Datum in Antiquo Zolio feria Va in die sanctorum X milia militum [s. a.]. Jan Giskra z Brandisa etc. krále Ladislawa na jlvyšší hajtman. [Na rubu:J Urozenému a statečnému rytíři panu Czenkowi z Wolf- berga, hajtmanu na Epp[erliassi, příteli mému milému, detur. List je bez udání roku. Je však možno jej zjistiti podle data: feria V“ in die sanctorum X milia militum. Svátek ten připadá na čtvrtek v letech 1447, 1452, 1458, 1469. Poněvadž se však Jiskra podpisuje „krále Ladislava najvyšší haitman“, je patrné, že datum spadá do života krále Ladislava, tudíž před rok 1457. Mohou tedy přijíti v úvahu pouze léta 1447 a1452. Poněvadž pak po sněmu 12. februarii 1452 některá města hornouherská od Jiskry odpadla, situace „že sú mě přijaly zase za hajtmana“ ukazuje zřejmě k tomuto roku. O tom, že Jiskra skutečně slovenská města chránil, svědčí na př. jeho list, zaslaný městu Bardějovu, z Prešova ze dne 20. aug. 1455 o Komorovském a Axamitových „bratřích“: Namhaften und ersamen sunder lieben freunde! Als wir vormals euch zugeschriben haben von des Komorowsky wegen und pruedern, die do im nidern krais von den geslossern, die sie gepawt haben, gelusst und ganz awgericht sein, wie sich sawmeln und mainen beseczezen, uns und euch zu wirklichen schaden. Nu wisset, wie der Axamith und Kersky aber in zu hulfe als hewt kummen sind mit V C man und wellen desgleichen auch besecz- czen euch zu verterbnus und dem ganczen lande. Und dorume wir pitten und begeren von euch an unsers gnadigisten herren des kunigs stat, ir wellet... wider soliche finde und beschediger uns helflich und retlich sein noch ewern hochsten vermugen... Datum in Epperies feria tercia in die sancti Stephani regis anno etc. LVto. Jan Giskra von Brandis, grave zum Saros etc. (Archiv města Bardějova nr. 814.) 63 Žilina, 1453. Zápis před radou města Žiliny, že Niklos Polák svoji dceru Dorotu i jejího syna Martina z 50 zlatých, které měli na městských mlýnech, řádně odbyl a vyplatil. Acta sunt hec anno domini etc. L. III°. Žilinská kniha fol. 98b. Vydal: V. Chaloupecký, Žilinská kniha nr. 42, str. 105. 60
horniemi městy tak, jako kdy prvé. Protož to věda, prosím tebe, jako přítele svého, aby jim na ničem nepřekážel, ani dopúščel, ač by kto chtěl, pro mé dobré a poctivé, ale je raději fedroval, ač by tebe v čem potřebovali. A tohoť věřím i úfám, jako příteli svému milému, že tak učiníš. Datum in Antiquo Zolio feria Va in die sanctorum X milia militum [s. a.]. Jan Giskra z Brandisa etc. krále Ladislawa na jlvyšší hajtman. [Na rubu:J Urozenému a statečnému rytíři panu Czenkowi z Wolf- berga, hajtmanu na Epp[erliassi, příteli mému milému, detur. List je bez udání roku. Je však možno jej zjistiti podle data: feria V“ in die sanctorum X milia militum. Svátek ten připadá na čtvrtek v letech 1447, 1452, 1458, 1469. Poněvadž se však Jiskra podpisuje „krále Ladislava najvyšší haitman“, je patrné, že datum spadá do života krále Ladislava, tudíž před rok 1457. Mohou tedy přijíti v úvahu pouze léta 1447 a1452. Poněvadž pak po sněmu 12. februarii 1452 některá města hornouherská od Jiskry odpadla, situace „že sú mě přijaly zase za hajtmana“ ukazuje zřejmě k tomuto roku. O tom, že Jiskra skutečně slovenská města chránil, svědčí na př. jeho list, zaslaný městu Bardějovu, z Prešova ze dne 20. aug. 1455 o Komorovském a Axamitových „bratřích“: Namhaften und ersamen sunder lieben freunde! Als wir vormals euch zugeschriben haben von des Komorowsky wegen und pruedern, die do im nidern krais von den geslossern, die sie gepawt haben, gelusst und ganz awgericht sein, wie sich sawmeln und mainen beseczezen, uns und euch zu wirklichen schaden. Nu wisset, wie der Axamith und Kersky aber in zu hulfe als hewt kummen sind mit V C man und wellen desgleichen auch besecz- czen euch zu verterbnus und dem ganczen lande. Und dorume wir pitten und begeren von euch an unsers gnadigisten herren des kunigs stat, ir wellet... wider soliche finde und beschediger uns helflich und retlich sein noch ewern hochsten vermugen... Datum in Epperies feria tercia in die sancti Stephani regis anno etc. LVto. Jan Giskra von Brandis, grave zum Saros etc. (Archiv města Bardějova nr. 814.) 63 Žilina, 1453. Zápis před radou města Žiliny, že Niklos Polák svoji dceru Dorotu i jejího syna Martina z 50 zlatých, které měli na městských mlýnech, řádně odbyl a vyplatil. Acta sunt hec anno domini etc. L. III°. Žilinská kniha fol. 98b. Vydal: V. Chaloupecký, Žilinská kniha nr. 42, str. 105. 60
Strana 61
64 Žilina, 1453. Zápis před radou města Žiliny o výslechu pana Petráše Nedeckého, hejt- mana města Žiliny, stran peněz, které tam kázali ukrýti jeho bratři Blažek a Sandr a na něž si činil nárok pan Pankrác od Svatého Mikuláše. Acta sunt hec anno domini M° CCCC° LIII°. Žilinská kniha fol. 99a. Vydal: V. Chaloupecký, Žilinská kniha nr. 43, str. 106. 65 Mušina, 9. februarii 1453. Fryc Karnyowski, hejtman na Mušině — Bardějovským: opovídá vedle pána svého Jana z Olešnice Bardějovským nepřátelství. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bar- dějova nr. 692. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 685. Frycz Karnyowski, hajtman mussinsky. Známo činímy tiemto listem všem vóbec, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, žě my vedlé pána našeho vedlé urozeného pána Jana z Olessnycze, pána Lybowlskeho, Podolinskeho a Mussinskeho protiv opatrným pánuom města Bardieyowa i protiv jejich služebníkuom poddaným i k nim příslušícím všelikterakým obyčejem vy- střiehámy sě, buď jímaním, bráním neb pálením. Datum na hradě Mussinie v den svaté Appolonie anno etc. LIII°. 66 Plaveč, 25. junii 1453. Jakub Tele z Paňova, hejtman na Plavči — Bardějovským: stěžuje si, že zloupili lidi jeho pána Ondřejovského a že nepřátelsky jednali bez opovědi; žádá náhradu, neb jinak by musel na ně žalovati svému pánu a mladému gubernátorovi. A že prý chtějí táhnouti proti svým nepřátelům a na zboží jeho pána odpočívati; to však je možné jen v dobré shodě. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 722. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 715. 61
64 Žilina, 1453. Zápis před radou města Žiliny o výslechu pana Petráše Nedeckého, hejt- mana města Žiliny, stran peněz, které tam kázali ukrýti jeho bratři Blažek a Sandr a na něž si činil nárok pan Pankrác od Svatého Mikuláše. Acta sunt hec anno domini M° CCCC° LIII°. Žilinská kniha fol. 99a. Vydal: V. Chaloupecký, Žilinská kniha nr. 43, str. 106. 65 Mušina, 9. februarii 1453. Fryc Karnyowski, hejtman na Mušině — Bardějovským: opovídá vedle pána svého Jana z Olešnice Bardějovským nepřátelství. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bar- dějova nr. 692. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 685. Frycz Karnyowski, hajtman mussinsky. Známo činímy tiemto listem všem vóbec, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, žě my vedlé pána našeho vedlé urozeného pána Jana z Olessnycze, pána Lybowlskeho, Podolinskeho a Mussinskeho protiv opatrným pánuom města Bardieyowa i protiv jejich služebníkuom poddaným i k nim příslušícím všelikterakým obyčejem vy- střiehámy sě, buď jímaním, bráním neb pálením. Datum na hradě Mussinie v den svaté Appolonie anno etc. LIII°. 66 Plaveč, 25. junii 1453. Jakub Tele z Paňova, hejtman na Plavči — Bardějovským: stěžuje si, že zloupili lidi jeho pána Ondřejovského a že nepřátelsky jednali bez opovědi; žádá náhradu, neb jinak by musel na ně žalovati svému pánu a mladému gubernátorovi. A že prý chtějí táhnouti proti svým nepřátelům a na zboží jeho pána odpočívati; to však je možné jen v dobré shodě. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 722. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 715. 61
Strana 62
Službu svú vzkazuji, múdré opatrnosti, urození páni! Žaluji přěd vámi na vašě služebníky a lidi vašě, že jsú zlúpili a pobrali chudé lidi pána mého jménem z Ondrzyeyowsky. A pán muoj tudiež nejměl s vámi nic zlého činiti, než všecko dobré i s jinými dobrými lidmi. A nad to nade všěcko mnoho jste mi krát psali, chtiec se mnú býti přietelsky a súsedsky. A já také v čem jsem kolivěk mohl okázati sě přietelsky vám i vašim lidem, to jsem rád činil, úfajíc sě vašemu psaní. A neviem, proč jste to dopustili [a] udělali pána mého chudým lidem a nemajíc ku pánu mému ani ke mně žádné viny. A já úfajíc vašemu psaní, by dobřě vinni byli pána mého služebníci aneb lidé, jehož buoh jest svědek, mým vědomím a za mého drženie, nezdá mi sě, by v čem vinni byli; ač by co byli dlužni neb povinovati, neměli ste kusa papieru šonovati a mě obeslati. A já bych vám i každému člověku spravedlive udělal, tak že by to každý dobrý pochválil. Než již porozumievám, žě s kým sě vám zdá, chcete své vuole požíti. I vždy vás prosím, muož-li to býti, žě byšte mi to zase navrátili [a] chudým lidem pána [mého]. Neb bych já, to buoh vie, s vámi přietelsky a súsedsky bydlil, mohlo-li by to býti. Pak-li zase nenavrátíte, musil bych pána mého obeslati a žalovati mladému gubernátorovi i jiným dobrejm lidem, žě své- volně na pánu na mém nepřiezní dobývati chcete. Ano svědčiec to dobrým lidem, z boží pomocí chtěl bych o to pomysliti, kterúž mierkú měříte pána mého lidem, žě bych zasě odměřil, moh-li bych. A také slyšel jsem, žě byšte chtěli, táhnúce na své nepřietele, tudiež i na pána mého nepřietele, odpočívati na pána mého zboží; což by v dobré vuoli bylo, ne tak na zboží, ale i na hradě, což bych mohl dobrého, učinil bych. Pak-li by kto chtěl svévolně škoditi pána mého chudé lidi, nerad bych sě tomu díval, ač bych mohl tomu co učiniti. I ještě, mohlo-li by to býti, radši bych s vámi přiatelsky a súsedsky byl, než-li v hněvě; neb také, dá-li buoh, jakž jsem živ, žádné viny ke mně nemáte. Datum in Plawcz feria secunda ante festum beati Petri anno domini M° CCCC° LIII°. Jakub Tele z Panyowa, hajtman na Plawczy. [Na rubu: Múdré opatrnosti, urozeným pánuom rychtářovi a konšelóm města Bardyeyowa, přietelóm a súsedóm milým. 67 Plaveč, 29. junii 1453. Jakub Tele z Paňova, hejtman na Plavči — Bardějovským: píše s pohrůž- 62
Službu svú vzkazuji, múdré opatrnosti, urození páni! Žaluji přěd vámi na vašě služebníky a lidi vašě, že jsú zlúpili a pobrali chudé lidi pána mého jménem z Ondrzyeyowsky. A pán muoj tudiež nejměl s vámi nic zlého činiti, než všecko dobré i s jinými dobrými lidmi. A nad to nade všěcko mnoho jste mi krát psali, chtiec se mnú býti přietelsky a súsedsky. A já také v čem jsem kolivěk mohl okázati sě přietelsky vám i vašim lidem, to jsem rád činil, úfajíc sě vašemu psaní. A neviem, proč jste to dopustili [a] udělali pána mého chudým lidem a nemajíc ku pánu mému ani ke mně žádné viny. A já úfajíc vašemu psaní, by dobřě vinni byli pána mého služebníci aneb lidé, jehož buoh jest svědek, mým vědomím a za mého drženie, nezdá mi sě, by v čem vinni byli; ač by co byli dlužni neb povinovati, neměli ste kusa papieru šonovati a mě obeslati. A já bych vám i každému člověku spravedlive udělal, tak že by to každý dobrý pochválil. Než již porozumievám, žě s kým sě vám zdá, chcete své vuole požíti. I vždy vás prosím, muož-li to býti, žě byšte mi to zase navrátili [a] chudým lidem pána [mého]. Neb bych já, to buoh vie, s vámi přietelsky a súsedsky bydlil, mohlo-li by to býti. Pak-li zase nenavrátíte, musil bych pána mého obeslati a žalovati mladému gubernátorovi i jiným dobrejm lidem, žě své- volně na pánu na mém nepřiezní dobývati chcete. Ano svědčiec to dobrým lidem, z boží pomocí chtěl bych o to pomysliti, kterúž mierkú měříte pána mého lidem, žě bych zasě odměřil, moh-li bych. A také slyšel jsem, žě byšte chtěli, táhnúce na své nepřietele, tudiež i na pána mého nepřietele, odpočívati na pána mého zboží; což by v dobré vuoli bylo, ne tak na zboží, ale i na hradě, což bych mohl dobrého, učinil bych. Pak-li by kto chtěl svévolně škoditi pána mého chudé lidi, nerad bych sě tomu díval, ač bych mohl tomu co učiniti. I ještě, mohlo-li by to býti, radši bych s vámi přiatelsky a súsedsky byl, než-li v hněvě; neb také, dá-li buoh, jakž jsem živ, žádné viny ke mně nemáte. Datum in Plawcz feria secunda ante festum beati Petri anno domini M° CCCC° LIII°. Jakub Tele z Panyowa, hajtman na Plawczy. [Na rubu: Múdré opatrnosti, urozeným pánuom rychtářovi a konšelóm města Bardyeyowa, přietelóm a súsedóm milým. 67 Plaveč, 29. junii 1453. Jakub Tele z Paňova, hejtman na Plavči — Bardějovským: píše s pohrůž- 62
Strana 63
kami o škodách, které Bardějovští způsobili poddaným příslušejícím k jeho panství. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 723. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 716. Přiezeň svú vzkazuji, takovú, jakož jest mezi námi za vaším počátkem, opatrní páni! Jakož jsem vám prvé psal o chudé lidi pána mého, kteréž jste pobrali bez viny, a vy ste jim zasě nenavrátili po prvniem listu, ani mi žádné odpovědi dali, řkúc, žě byšte mému listu nerozuměli. Protož jest-li pána mého chudým lidem nenavrátíte, napíši vám taký list, žě vy i sedláci tomu srozumějí. A také jako ste pravili před tiem poslem, kterýž jest vám první list přinesl, žě bych já poslal koní dvadcet s těmi, což jsú vašim lidem i vám brali, ktož by to pravil, ten by lhal, ja[k] pravý z kurvy syn samorostlý, bych já kdy vám bral neb škodil neb kterému člověku neodpovědně! A já vašim lidem chudým, kdež jsem zvěděl jich dobytek na pána mého zboží, ktož by bez peněz jměl, kázal jsem navrátiti, a ktož jměl v penězích, takť žě by bylo vykúpeno, aby ten škoden nebyl. A mněl jsem, bych to vám vděk udělal, a vy mi sě vším zlým odplacujete. I ještě vždy věřím vám, žě chudým lidem pána mého navrátíte, nebť nemají čím živi býti a konečně chtie sě rozběhnúti. A jest-li sě rozběhnú, musil bych pomysliti, žě by sě vašich tak mnoho neb viec musilo rozběhnúti. Datum in Plawcz ipso die beati Petri anno etc. L III°. Jakub Tele z Panyowa, hajtman na Plawczy. [Na rubu: Opatrným pánuom rychtářovi a konšelóm města Bar- dieyowa, přietelóm. Jakub Tele z Paňova připomíná se ve Spiši a v okolí Bardějova častěji. Roku 1475 byl od kapituly spišské stižen exkomunikací, a to proto, že se spolu se svou manželkou Kateřinou z Tarnova, vdovou po Předslavovi, kapitánovi na Lubovni a Podolíně, prohřešil „proti svaté matce církvi“ rozmanitým násilím („per minas, captivaciones, personarum ... ecclesie beati Martini, curiam prepositalem necnon universa edificia ipsius capituli cum igne comburri et cremare vellet“ a dále, že zmíněná Kateřina ,honorabiles presbiteros, scilicet d. Johannem, plebanum de Ffylka (= Velká) et d. Paulum, plebanum de Parva Lompnicza (= Lom- nička) de dotibus et plebaniis ipsorum repulisset“). Original v soukromém archivu kapituly spišské sign. I/II, nr. 16. 63
kami o škodách, které Bardějovští způsobili poddaným příslušejícím k jeho panství. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 723. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 716. Přiezeň svú vzkazuji, takovú, jakož jest mezi námi za vaším počátkem, opatrní páni! Jakož jsem vám prvé psal o chudé lidi pána mého, kteréž jste pobrali bez viny, a vy ste jim zasě nenavrátili po prvniem listu, ani mi žádné odpovědi dali, řkúc, žě byšte mému listu nerozuměli. Protož jest-li pána mého chudým lidem nenavrátíte, napíši vám taký list, žě vy i sedláci tomu srozumějí. A také jako ste pravili před tiem poslem, kterýž jest vám první list přinesl, žě bych já poslal koní dvadcet s těmi, což jsú vašim lidem i vám brali, ktož by to pravil, ten by lhal, ja[k] pravý z kurvy syn samorostlý, bych já kdy vám bral neb škodil neb kterému člověku neodpovědně! A já vašim lidem chudým, kdež jsem zvěděl jich dobytek na pána mého zboží, ktož by bez peněz jměl, kázal jsem navrátiti, a ktož jměl v penězích, takť žě by bylo vykúpeno, aby ten škoden nebyl. A mněl jsem, bych to vám vděk udělal, a vy mi sě vším zlým odplacujete. I ještě vždy věřím vám, žě chudým lidem pána mého navrátíte, nebť nemají čím živi býti a konečně chtie sě rozběhnúti. A jest-li sě rozběhnú, musil bych pomysliti, žě by sě vašich tak mnoho neb viec musilo rozběhnúti. Datum in Plawcz ipso die beati Petri anno etc. L III°. Jakub Tele z Panyowa, hajtman na Plawczy. [Na rubu: Opatrným pánuom rychtářovi a konšelóm města Bar- dieyowa, přietelóm. Jakub Tele z Paňova připomíná se ve Spiši a v okolí Bardějova častěji. Roku 1475 byl od kapituly spišské stižen exkomunikací, a to proto, že se spolu se svou manželkou Kateřinou z Tarnova, vdovou po Předslavovi, kapitánovi na Lubovni a Podolíně, prohřešil „proti svaté matce církvi“ rozmanitým násilím („per minas, captivaciones, personarum ... ecclesie beati Martini, curiam prepositalem necnon universa edificia ipsius capituli cum igne comburri et cremare vellet“ a dále, že zmíněná Kateřina ,honorabiles presbiteros, scilicet d. Johannem, plebanum de Ffylka (= Velká) et d. Paulum, plebanum de Parva Lompnicza (= Lom- nička) de dotibus et plebaniis ipsorum repulisset“). Original v soukromém archivu kapituly spišské sign. I/II, nr. 16. 63
Strana 64
68 Kyjov, 18. augusti 1453. Jan Jiskra z Brandýsa vyznává, že jest dlužen 400 zlatých uherských panu Bernartovi, písaři města Hranic. Originál na papíře s pečetí vydavatele a třemi pečetmi svědeckými k listu přitištěnými v archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni sign.: Fam. Jiskra z Brandýsa. Já Jan Giskra z Brandisa, najjasnějšieho kniežete a pána pana Ladi- slawa krále uherského etc. hajtman, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsem dlužen pravého a spra- vedlivého dluhu za službu čtyři sta zlatých dobrých uherských, rázu a spra- vedlivé váhy crempniczke, statečnému Bernarthowi, písaři z Hranycz, jeho erbóm i tomu každému, ktož by tento list jměl s svrchupsaného Bernartha dobrú vuolí, kterýchžto čtyři sta zlatých mám a slibuji dáti a hotovými zlatými zaplatiti beze všie zlé lsti i zmatkóv všelikterakých svrchupsaným věřitelóm mým úplně a docela. Pak-li bych toho neučinil, a věřitelóm mým nadepsaným těch čtyři sta zlatých nedal anebo nezaplatil úplně a docěla, tehda dávám mým věřitelóm nahoře psaným i tomu, ktož by tento list měl s jejich dobrú vuolí, plnú moc a právo tiemto listem mne upomínati, láti a haněti, jako na peniezě sluší, a já proti tomu nemám odmlúvati nižádným obyčejem ani kterým právem. A jestliže by mne v tom času pan buoh smrti neuchoval, jehož bože ostřěz, a svrchupsaným věřitelóm mým těch nadepsaných čtyři sta zlatých nebyly dány aneb zaplaceny úplně a docěla, tehdy zavazuji tiemto listem náměstky mé ty, kteříž budú nápad mój mieti, aby oni svrchupsaných čtyři sta zlatých nezaplacených platili a spravedlivě budú jě platiti na mém miestě jako já sám svrchupsanému Bernarthowi, jeho erbóm anebo tomu, ktož by tento list měl s Bernarthowu nadepsaného dobrú vuolí. A to já svrchupsaný Jan Giskra etc. slibuji c[t]ně, věrně, řádně, pravě a křestansky zdržeti a v celosti zachovati svrchupsaným mým věřitelóm i tomu, ktož by tento list měl s jich dobrú vuolí, a to beze všie zlé lsti a beze všelikterakých zmatkóv tak, jakož se svrchu píše jako dobrý člověk. A tomu na svědomie svú vlastní pečet mú dobrú vuolí a vědomím kázal sem při- tisknúti a připrosil sem urozených pánóv, pana Herzmana ze Zwierzietycz, Jana z Tworkowa a z Kygiowa a slovutného panošě Jana Wisskowczie 64
68 Kyjov, 18. augusti 1453. Jan Jiskra z Brandýsa vyznává, že jest dlužen 400 zlatých uherských panu Bernartovi, písaři města Hranic. Originál na papíře s pečetí vydavatele a třemi pečetmi svědeckými k listu přitištěnými v archivu knížete ze Schwarzenbergu v Třeboni sign.: Fam. Jiskra z Brandýsa. Já Jan Giskra z Brandisa, najjasnějšieho kniežete a pána pana Ladi- slawa krále uherského etc. hajtman, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsem dlužen pravého a spra- vedlivého dluhu za službu čtyři sta zlatých dobrých uherských, rázu a spra- vedlivé váhy crempniczke, statečnému Bernarthowi, písaři z Hranycz, jeho erbóm i tomu každému, ktož by tento list jměl s svrchupsaného Bernartha dobrú vuolí, kterýchžto čtyři sta zlatých mám a slibuji dáti a hotovými zlatými zaplatiti beze všie zlé lsti i zmatkóv všelikterakých svrchupsaným věřitelóm mým úplně a docela. Pak-li bych toho neučinil, a věřitelóm mým nadepsaným těch čtyři sta zlatých nedal anebo nezaplatil úplně a docěla, tehda dávám mým věřitelóm nahoře psaným i tomu, ktož by tento list měl s jejich dobrú vuolí, plnú moc a právo tiemto listem mne upomínati, láti a haněti, jako na peniezě sluší, a já proti tomu nemám odmlúvati nižádným obyčejem ani kterým právem. A jestliže by mne v tom času pan buoh smrti neuchoval, jehož bože ostřěz, a svrchupsaným věřitelóm mým těch nadepsaných čtyři sta zlatých nebyly dány aneb zaplaceny úplně a docěla, tehdy zavazuji tiemto listem náměstky mé ty, kteříž budú nápad mój mieti, aby oni svrchupsaných čtyři sta zlatých nezaplacených platili a spravedlivě budú jě platiti na mém miestě jako já sám svrchupsanému Bernarthowi, jeho erbóm anebo tomu, ktož by tento list měl s Bernarthowu nadepsaného dobrú vuolí. A to já svrchupsaný Jan Giskra etc. slibuji c[t]ně, věrně, řádně, pravě a křestansky zdržeti a v celosti zachovati svrchupsaným mým věřitelóm i tomu, ktož by tento list měl s jich dobrú vuolí, a to beze všie zlé lsti a beze všelikterakých zmatkóv tak, jakož se svrchu píše jako dobrý člověk. A tomu na svědomie svú vlastní pečet mú dobrú vuolí a vědomím kázal sem při- tisknúti a připrosil sem urozených pánóv, pana Herzmana ze Zwierzietycz, Jana z Tworkowa a z Kygiowa a slovutného panošě Jana Wisskowczie 64
Strana 65
z Wiskowa, že jsú pečeti své vedlé mne na svědomie k tomuto listu při- tisknúti kázali jim a jich erbóm bez škody. Dán na Kygiowie v sobotu po Matce božie na nebe vzetie, léta od naro- zenie syna božieho tisíc čtyři sta padesátého třetieho. 69 Žilina, 1454. Zápis před radou města Žiliny o tom, jak úředník pana Pankráce od Sva- tého Mikuláše násilnou přísahou na Jakšovi Švábovi vymáhal peníze, které zůstaly po Zandrovi Nedeckém, hejtmanu páně na Žilině. Acta sunt hec sub anno domini millesimo CCCC° LIIII°. Žilinská kniha fol. 99°. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 25 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 25: znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 47, str. 108. 70 Žilina, I. januarii 1454. Zápis před radou města Žiliny o vydání jistých peněz Pankrácovi od Sva- tého Mikuláše, které zůstaly po nebožtíkovi Zandrovi Nedeckém, hejtmanu v Žilině. Datum feria III. ipso die Circumcisionis domini anno domini etc. LIII°. Žilinská kniha fol. 99°. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 22, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 22; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 48, str. 108. Datum je v zápise položeno k roku 1453, leč správně má býti 1454, kdy skutečně 1. leden připadá na úterek; mimo to ukazuje na rok 1454 pořadí zápisu a jeho obsah. 71 Žilina, 1. januarii 1454. Pamět, zapsaná před radou města Žiliny o tom, kterak Michl Til postoupil cestou na jarmark do Prievidzi svoji roli v Rajci svému zeti Michlovi Kra- márovi. Scriptum Ziline feria tercia ipso die Circumcisionis domini anno do- mini etc. LIIII°. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 23, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 23; znovu V. Chaloupecký, Žilinská kniha nr. 49, str. 109. Slovenský archiv 5 65
z Wiskowa, že jsú pečeti své vedlé mne na svědomie k tomuto listu při- tisknúti kázali jim a jich erbóm bez škody. Dán na Kygiowie v sobotu po Matce božie na nebe vzetie, léta od naro- zenie syna božieho tisíc čtyři sta padesátého třetieho. 69 Žilina, 1454. Zápis před radou města Žiliny o tom, jak úředník pana Pankráce od Sva- tého Mikuláše násilnou přísahou na Jakšovi Švábovi vymáhal peníze, které zůstaly po Zandrovi Nedeckém, hejtmanu páně na Žilině. Acta sunt hec sub anno domini millesimo CCCC° LIIII°. Žilinská kniha fol. 99°. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 25 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 25: znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 47, str. 108. 70 Žilina, I. januarii 1454. Zápis před radou města Žiliny o vydání jistých peněz Pankrácovi od Sva- tého Mikuláše, které zůstaly po nebožtíkovi Zandrovi Nedeckém, hejtmanu v Žilině. Datum feria III. ipso die Circumcisionis domini anno domini etc. LIII°. Žilinská kniha fol. 99°. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 22, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 22; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 48, str. 108. Datum je v zápise položeno k roku 1453, leč správně má býti 1454, kdy skutečně 1. leden připadá na úterek; mimo to ukazuje na rok 1454 pořadí zápisu a jeho obsah. 71 Žilina, 1. januarii 1454. Pamět, zapsaná před radou města Žiliny o tom, kterak Michl Til postoupil cestou na jarmark do Prievidzi svoji roli v Rajci svému zeti Michlovi Kra- márovi. Scriptum Ziline feria tercia ipso die Circumcisionis domini anno do- mini etc. LIIII°. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 23, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 23; znovu V. Chaloupecký, Žilinská kniha nr. 49, str. 109. Slovenský archiv 5 65
Strana 66
72 Žilina, 1454. Zápis před radou města Žiliny o prodeji domu Blažka Nedeckého, někdy hejtmana v Žilině, a o nárocích jeho manželky proti jeho bratru Petrášovi a pak proti panu Pankrácovi od Svatého Mikuláše. Acta sunt hec sub anno domini millesimo CCCC° LIIII°. Žilinská kniha fol. 100a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 24, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 24; znovu pak V. Chaloupecký, Žilinská kniha nr. 50, str. 109—10. 73 Plaveč, 26. januarii 1455. Klement z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: o škodách, které učinili kmetům, příslušejícím k hradu Plavči, a aby je napravili. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 769. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 762. Přízeň má napřed, opatrní přítelé milí! Psali ste mi, že by vašim bylo pobráno, ano moji kmetie žalují, přídúc přede mne, že by vaši žoldnéřé pobrali jejich statek, čso kolvěk měli. Protož prosíma) vás, abyste to kázali opraviti anebo navrátiti. A dále loni jste mi jednu ves pobrali a dnes druhú, a to mi jest žel. Já sem se přízeň od vás nadíval, a to není. A já sem vám neprovinil, čso mi škodu děláte. A nad to všicko lapali ste mé lidi a vázali ste jich jako psy. A nad to žádám odpověd. Datum in castro Plawcz dominica proxima post Conversionem beati to Pauli etc. annorum domini etc. LV Clement z Woytyessicz, seděním na Plawczy. [Na rubu: Múdrým mužóm rychtářovi a radě města Bardyeowskeho. a) Psáno: prossym. 74 Žilina, 4. februarii 1455. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Jakub Mlynář, soused žilinský, své bratry a sestřence řádně odbyl. 66
72 Žilina, 1454. Zápis před radou města Žiliny o prodeji domu Blažka Nedeckého, někdy hejtmana v Žilině, a o nárocích jeho manželky proti jeho bratru Petrášovi a pak proti panu Pankrácovi od Svatého Mikuláše. Acta sunt hec sub anno domini millesimo CCCC° LIIII°. Žilinská kniha fol. 100a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 24, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 24; znovu pak V. Chaloupecký, Žilinská kniha nr. 50, str. 109—10. 73 Plaveč, 26. januarii 1455. Klement z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: o škodách, které učinili kmetům, příslušejícím k hradu Plavči, a aby je napravili. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 769. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 762. Přízeň má napřed, opatrní přítelé milí! Psali ste mi, že by vašim bylo pobráno, ano moji kmetie žalují, přídúc přede mne, že by vaši žoldnéřé pobrali jejich statek, čso kolvěk měli. Protož prosíma) vás, abyste to kázali opraviti anebo navrátiti. A dále loni jste mi jednu ves pobrali a dnes druhú, a to mi jest žel. Já sem se přízeň od vás nadíval, a to není. A já sem vám neprovinil, čso mi škodu děláte. A nad to všicko lapali ste mé lidi a vázali ste jich jako psy. A nad to žádám odpověd. Datum in castro Plawcz dominica proxima post Conversionem beati to Pauli etc. annorum domini etc. LV Clement z Woytyessicz, seděním na Plawczy. [Na rubu: Múdrým mužóm rychtářovi a radě města Bardyeowskeho. a) Psáno: prossym. 74 Žilina, 4. februarii 1455. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Jakub Mlynář, soused žilinský, své bratry a sestřence řádně odbyl. 66
Strana 67
Actum feria iii. post Purificacionis Marie anno domini Millesimo CCCC° LV. Žilinská kniha fol. 100a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 51, str. I11. 75 Šariš, 6. februarii s. a. 11455]. Jan z Tvorkova, seděním na Kyjově — Bardějovským: žádá je, aby dali paní Šindelové, oč jim pan Jiskra píše. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bar- dějova nr. 621. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 614. Službu svú vzkazuji opatrní páni a súsedé milí! A prosím vás, abyste paní Ssindelowey to dali, oč vám pan Gyskra píše, nebť' jest jí toho potřebí; i věřím vám, že to učiníte. Dán na Ssaryssy ve štvrtek den svatéj Doroty [s. a.J. Jan z Tworkowa seděním na Kyowie. [Na rubu:] Opatrným mužím rychtáři a konšelóm města Bardieyowa, pánóm a súsedóm mým milým buď list dán. Jan z Tvorkova držel zástavně Kyjov v letech 1449—1463. (Srv. L. Hosák, Hist. místopis země moravskoslezské, Brno, 1935, díl IV., str. 399.) V těch letech připadá svátek sv. Doroty na čtvrtek roku 1449 a 1455. Zmínka v jiném listu Jana z Tvorkova o „králové milosti“, jímž se míní Ladislav Pohrobek (1453—1457), datovaném rovněž na hradě Šariši, naznačuje, že oba listy náležejí do roku 1455. 76 Rychnava, 9. aprilis 1455. Jan Talafús z Ostrova a z Hukvald, hejtman na Rychnavě — Bardějov- ským: stran jejich lidí, uvězněných v Langavě a na březovském zboží a že se jich chce ujmouti; a také, že je chce chrániti proti posádkám na Plavči a s nimi proti Plaveckým táhnouti; dále jim děkuje, že je přátelsky uctili. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 783. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 776. 67
Actum feria iii. post Purificacionis Marie anno domini Millesimo CCCC° LV. Žilinská kniha fol. 100a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 51, str. I11. 75 Šariš, 6. februarii s. a. 11455]. Jan z Tvorkova, seděním na Kyjově — Bardějovským: žádá je, aby dali paní Šindelové, oč jim pan Jiskra píše. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bar- dějova nr. 621. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 614. Službu svú vzkazuji opatrní páni a súsedé milí! A prosím vás, abyste paní Ssindelowey to dali, oč vám pan Gyskra píše, nebť' jest jí toho potřebí; i věřím vám, že to učiníte. Dán na Ssaryssy ve štvrtek den svatéj Doroty [s. a.J. Jan z Tworkowa seděním na Kyowie. [Na rubu:] Opatrným mužím rychtáři a konšelóm města Bardieyowa, pánóm a súsedóm mým milým buď list dán. Jan z Tvorkova držel zástavně Kyjov v letech 1449—1463. (Srv. L. Hosák, Hist. místopis země moravskoslezské, Brno, 1935, díl IV., str. 399.) V těch letech připadá svátek sv. Doroty na čtvrtek roku 1449 a 1455. Zmínka v jiném listu Jana z Tvorkova o „králové milosti“, jímž se míní Ladislav Pohrobek (1453—1457), datovaném rovněž na hradě Šariši, naznačuje, že oba listy náležejí do roku 1455. 76 Rychnava, 9. aprilis 1455. Jan Talafús z Ostrova a z Hukvald, hejtman na Rychnavě — Bardějov- ským: stran jejich lidí, uvězněných v Langavě a na březovském zboží a že se jich chce ujmouti; a také, že je chce chrániti proti posádkám na Plavči a s nimi proti Plaveckým táhnouti; dále jim děkuje, že je přátelsky uctili. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 783. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 776. 67
Strana 68
Službu svú vzkazuji vám, slovutní přietelie a súsědé milí! Jakož mi píšete, kterak by vám velikú škodu učinili po mém od vás vyjedení, tohot mi jest s pravú věrú žěl. Jakož mi píšete, žě byšte srozuměli, že by v Lang- nawie na brziezowského zbuoží vězně vašě jměli anebo přěchovali, račte věděti, žěť já chci o to Parziezkowi psáti, atby jich nedopustil přěchovávati. A bude-li moci tomu cuo učiniti, aby jim ty vězně odjel a jě samy také zjímal. Také mi píšete, že byšte do Plawcze chózi učinili, tot mi jest velmi libo. A dále mi píšete, že by vám Mykolass Ostrawsky a Snakowsky o to psali, porokující vám a praviecí, že byšte jim hanbu a škodu učinili. Jest-li žět by vám co o to hrozili s Plawcze, buďto oni, nebo kto jiný, pište o to Wogteskemu, budelit to s jeho vólí. Račte věděti, žět vás neopustím, ale, a dá-li buoh, pomohu], cuož budu moci. Také račte psáti panu Yanowj Ostrawskemu a panu Mathiassowj [z Kněžic] a ját také psáti budu A ptejtež sě na to s pilností, kdež bychom jě mohli přezvěděti, ty zlodějě, žět vedlé vás chcěme na ně táhnúti. A takét vám děkuji, svým milým přátelóm, žě ste mě ctili jako dobří lidé a súsedé moji milí. Dán na Richnawie tu střědu po Velcě noci anno domini etc. LV. Jan Thalafus z Ostrowa a z Hukwaldow, hajtman na Richnawje. [Na rubu:] Den ersamen und weisen heren richter und ratmanne der stat Bartffa, meinen liben frunden und nothwer detur. a) Psáno: alle. Jan Talafús z Ostrova a z Hukvald připomíná se velmi často v písemnostech v archivu města Bardějova v letech 1442—1463. Na Slovensko přišel nepochybně s Jiskrou z Brandýsa. Dne 25. mart. 1442 píše královna Alžběta Bardějovským, že posílá k nim „unsern liben getrewen Jan Talafus“, aby spolu s ním vytáhli proti jejím nepřátelům. (Archiv města Bardějova nr. 387.) Od roku 1449 připomíná se Talafus zpravidla jako hejtman na Rychnavě; tak 2. jul. 1449: „Jan Thallafus von Ostrow, haitman auf Richnow“. (Tamže nr. 542.) Podobně jeho manželka: „Zophia von Saan und Hockwald, herren Thalaphus gemahel" v listu Bardějovským dd. na Rychnavě 16. mart. 1453. (Tamže nr. 696.) Hejtmanem na Rych- navě zůstal Talafus až do likvidace Jiskrovy roku 1458, ano i déle na vlastní pěst. Dne 29. dec. 1460 v listě Bardějovským Talafus datuje na Rychnavě. (Tamže nr. 1251.) Roku 1461 král Matyáš vyslal na Horní Zem vojsko pod velením Ladislava z Úporu a Štěpána Zápolského „ad occupandas bastas et fortalicia sub et contra castris Rihno et Sarus". (Tamže nr. 1312), kde se dosti dlouho bojovalo. Talafus připomíná se pak roku 1463 v listu Štěpána Zápolského Bardějovským dd. I. jun., jenž jim oznamuje, že „emuli istius regni fere duo milia supra- opidum Naymark sunt congregati, et sunt capitales eorum Thalaphus, Korbel, Perena, Bastassan et Zelenka cum ipsorum consociis; volunt Viridem Montem fortificare et ab ipso dampna et predia huic regno inferre.“ (Tamže nr. 1478.) Naposled připomíná se v listu 68
Službu svú vzkazuji vám, slovutní přietelie a súsědé milí! Jakož mi píšete, kterak by vám velikú škodu učinili po mém od vás vyjedení, tohot mi jest s pravú věrú žěl. Jakož mi píšete, žě byšte srozuměli, že by v Lang- nawie na brziezowského zbuoží vězně vašě jměli anebo přěchovali, račte věděti, žěť já chci o to Parziezkowi psáti, atby jich nedopustil přěchovávati. A bude-li moci tomu cuo učiniti, aby jim ty vězně odjel a jě samy také zjímal. Také mi píšete, že byšte do Plawcze chózi učinili, tot mi jest velmi libo. A dále mi píšete, že by vám Mykolass Ostrawsky a Snakowsky o to psali, porokující vám a praviecí, že byšte jim hanbu a škodu učinili. Jest-li žět by vám co o to hrozili s Plawcze, buďto oni, nebo kto jiný, pište o to Wogteskemu, budelit to s jeho vólí. Račte věděti, žět vás neopustím, ale, a dá-li buoh, pomohu], cuož budu moci. Také račte psáti panu Yanowj Ostrawskemu a panu Mathiassowj [z Kněžic] a ját také psáti budu A ptejtež sě na to s pilností, kdež bychom jě mohli přezvěděti, ty zlodějě, žět vedlé vás chcěme na ně táhnúti. A takét vám děkuji, svým milým přátelóm, žě ste mě ctili jako dobří lidé a súsedé moji milí. Dán na Richnawie tu střědu po Velcě noci anno domini etc. LV. Jan Thalafus z Ostrowa a z Hukwaldow, hajtman na Richnawje. [Na rubu:] Den ersamen und weisen heren richter und ratmanne der stat Bartffa, meinen liben frunden und nothwer detur. a) Psáno: alle. Jan Talafús z Ostrova a z Hukvald připomíná se velmi často v písemnostech v archivu města Bardějova v letech 1442—1463. Na Slovensko přišel nepochybně s Jiskrou z Brandýsa. Dne 25. mart. 1442 píše královna Alžběta Bardějovským, že posílá k nim „unsern liben getrewen Jan Talafus“, aby spolu s ním vytáhli proti jejím nepřátelům. (Archiv města Bardějova nr. 387.) Od roku 1449 připomíná se Talafus zpravidla jako hejtman na Rychnavě; tak 2. jul. 1449: „Jan Thallafus von Ostrow, haitman auf Richnow“. (Tamže nr. 542.) Podobně jeho manželka: „Zophia von Saan und Hockwald, herren Thalaphus gemahel" v listu Bardějovským dd. na Rychnavě 16. mart. 1453. (Tamže nr. 696.) Hejtmanem na Rych- navě zůstal Talafus až do likvidace Jiskrovy roku 1458, ano i déle na vlastní pěst. Dne 29. dec. 1460 v listě Bardějovským Talafus datuje na Rychnavě. (Tamže nr. 1251.) Roku 1461 král Matyáš vyslal na Horní Zem vojsko pod velením Ladislava z Úporu a Štěpána Zápolského „ad occupandas bastas et fortalicia sub et contra castris Rihno et Sarus". (Tamže nr. 1312), kde se dosti dlouho bojovalo. Talafus připomíná se pak roku 1463 v listu Štěpána Zápolského Bardějovským dd. I. jun., jenž jim oznamuje, že „emuli istius regni fere duo milia supra- opidum Naymark sunt congregati, et sunt capitales eorum Thalaphus, Korbel, Perena, Bastassan et Zelenka cum ipsorum consociis; volunt Viridem Montem fortificare et ab ipso dampna et predia huic regno inferre.“ (Tamže nr. 1478.) Naposled připomíná se v listu 68
Strana 69
téhož Štěpána Zápolského Bardějovským dd. 31. aug. 1463, že prý „quamplures emuli huius regni ... in ipsum intraverunt, puta Hermanus de Zwireticz et Mathus cum eorum compli- cibus, prima vice pervenientes ad civitatem Zakolcz ...demum ...ad fluvium Wag (kde) duo fortalicia, videlicet Hlynik et Wlezuw expugnaverunt ...; ex alia autem parte, videli- cet in partibus Slezie, similiter dampnificatores de die in diem congregantur et comulantur, puta Thalaphus et Jacobus Thelye ..., qui has partes intrare volentes ... et fortalicia in hiis partibus facere pretendunt...“ (Tamže nr. 1493.) Roku 1465 dne 30. jul. píše Bardějovským Imrich Zápolský o Češích na Muráni, s nimiž Bardějovští měli příměří: „Accepimus literas vestras ..., in quibus scribitis, ut iam Bohemis in fortalicio Busse existentibus, huius regni emulis, trewgas pacis abrenunciassetis... Scire igitur velitis, quod nos statim, postquam sub monte Muran fortalicium erigere fecimus, versus vos tendere volebamus. Sed quia sciebamus vos trewgas fortes cum emulis habere ... iacere fecimus in villis gentes nostras. Nunc autem, ex quo scribitis, ut in decem diebus treuge pacis cum Bohemis emulis, in fortalicio supranominato existentibus, expirarent, rogamus V. A., quatenus ... gentes nostras in vestram civitatem ... intromittere liberi estis... (Archiv města Bardějova nr. 1600.) Ze zprávy není však jasné, týká-li se týchž Čechů, mezi nimiž byl Talufús, jako zpráva z roku 1463. Dobrý poměr jejich k městu Bardějovu by tomu nasvědčoval. 77 Hrádek, 9. aprilis 1455. Jan z Kozojed, purkrabí na Hrádku — Bardějovským: aby se na něho obrátili, mají-li nějakou příčinu proti Valachům na panství jemu svěřeném. Originál na papíře se zbytky po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 782. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 774. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, přietelé a súsedé milí! Slyším, kterak byšte mienili a sě strojili na Valachy mně poddané a poručené od pána mého, jě zjímati chtiece; příčiny neviem, kterú byšte k nim jměli. Protož já vás s pilností prosím, abyšte jě v pokoji nechali. A přesto, jmáte-li ku kterému mému příčinu hodnú, mohu já od nich dosti spraved- livého pomoci i učiniti, jediné mi jě jmenujte. I věřímt vám, že v tom jináče neučiníte; toho žádám odpověd. Datum in Novo Castro feria IIII. infra Octavas Phasce anno etc. L quinto. Jan z Cozogied na Hradku purkrabí. [Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm rychtáři a radě města Bar- dyowa, pánuom přátelóm a súsedóm milým. Kozojedy neb Kozojídky je ves na moravsko-slovenském pomezí nedaleko Strážnice. 69
téhož Štěpána Zápolského Bardějovským dd. 31. aug. 1463, že prý „quamplures emuli huius regni ... in ipsum intraverunt, puta Hermanus de Zwireticz et Mathus cum eorum compli- cibus, prima vice pervenientes ad civitatem Zakolcz ...demum ...ad fluvium Wag (kde) duo fortalicia, videlicet Hlynik et Wlezuw expugnaverunt ...; ex alia autem parte, videli- cet in partibus Slezie, similiter dampnificatores de die in diem congregantur et comulantur, puta Thalaphus et Jacobus Thelye ..., qui has partes intrare volentes ... et fortalicia in hiis partibus facere pretendunt...“ (Tamže nr. 1493.) Roku 1465 dne 30. jul. píše Bardějovským Imrich Zápolský o Češích na Muráni, s nimiž Bardějovští měli příměří: „Accepimus literas vestras ..., in quibus scribitis, ut iam Bohemis in fortalicio Busse existentibus, huius regni emulis, trewgas pacis abrenunciassetis... Scire igitur velitis, quod nos statim, postquam sub monte Muran fortalicium erigere fecimus, versus vos tendere volebamus. Sed quia sciebamus vos trewgas fortes cum emulis habere ... iacere fecimus in villis gentes nostras. Nunc autem, ex quo scribitis, ut in decem diebus treuge pacis cum Bohemis emulis, in fortalicio supranominato existentibus, expirarent, rogamus V. A., quatenus ... gentes nostras in vestram civitatem ... intromittere liberi estis... (Archiv města Bardějova nr. 1600.) Ze zprávy není však jasné, týká-li se týchž Čechů, mezi nimiž byl Talufús, jako zpráva z roku 1463. Dobrý poměr jejich k městu Bardějovu by tomu nasvědčoval. 77 Hrádek, 9. aprilis 1455. Jan z Kozojed, purkrabí na Hrádku — Bardějovským: aby se na něho obrátili, mají-li nějakou příčinu proti Valachům na panství jemu svěřeném. Originál na papíře se zbytky po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 782. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 774. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, přietelé a súsedé milí! Slyším, kterak byšte mienili a sě strojili na Valachy mně poddané a poručené od pána mého, jě zjímati chtiece; příčiny neviem, kterú byšte k nim jměli. Protož já vás s pilností prosím, abyšte jě v pokoji nechali. A přesto, jmáte-li ku kterému mému příčinu hodnú, mohu já od nich dosti spraved- livého pomoci i učiniti, jediné mi jě jmenujte. I věřímt vám, že v tom jináče neučiníte; toho žádám odpověd. Datum in Novo Castro feria IIII. infra Octavas Phasce anno etc. L quinto. Jan z Cozogied na Hradku purkrabí. [Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm rychtáři a radě města Bar- dyowa, pánuom přátelóm a súsedóm milým. Kozojedy neb Kozojídky je ves na moravsko-slovenském pomezí nedaleko Strážnice. 69
Strana 70
78 Podolinec, 12. aprilis [1455]. Jakub Tele z Paňova — Bardějovským: že jej neprávem viní a pomlouvají pro skutky, když byl úředníkem pana Komorovského na Plavči, a vyzývá je opětovně, aby věc byla vznesena na rozhodčí, na pana Komorovského nebo na pana Penízka a jeho úředníky. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné, při níž poznámka: Proprio sigillo absente. Archiv města Bardějova nr. 857. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 848. Přiezeň svú vzkazuji takú, jakož jest mezi námi, za vaším počátkem! Zpraven jsem od dobrýcha) lidí, žě mne haniete a pomlúváte, mezi dobrými lidmi mne svévolně viniece, v čemž já, jakž jsem živ, proti vám nejsem vinen, jehož bych já jměl vás haněti a žalovati na vás dobrým lidem, žě jste ne- právě a nešlechetně učinili nad pánem mým panem Komorowskym i nade mnú a nad jeho chudými lidmi, když jsem byl úředníkem od něho na Plawczy, že jste neodpovědně jeho chudé lidi zlúpili a pobrali. A já jsem k vám psal mnohokrát, chtiec vám ze všeho práv býti před dobrými lidmi, v čem byšte mi vinu dali, a své cti dosti chtiec učiniti. A vy jste mi nikdy žádné odpovědě nedali. A já jsem byl tu škodu vznesl na pana Komorow- skeho, a poněvadž jest on o to[m] mlčal, a já [byl] také pohotovu. Než vy mne vždy haniete a pomlúváte bez mé viny svévolně. Protož ještě chci sě dáti na mohutného pána Mikuláše Penyezka i na jiné dobré lidi, jest-li co budu proti vám vinen, jest-li dobří lidé najdú, za najmenší peniez chci vám dáti deset. Pak-li by sě vám zdálo dlúho čakati pana Peniezka, ale před úředníky jeho a na zámciech jeho chci vám práv býti. Protož vzkažte mi, jest-li chcete přijeti neb koho z vašich věrného poslati, kdež sě vám kolivěk zdáti bude v držení pana Peniezkowie. A ač byšte nedověřěli, chci vám klejt dostatečný zjednati. A vedlé toho chci vám práv býti přěd dobrými lidmi, [ne] bych sě vás bál. Ale dle mé spravedlivosti a dle mé cti, pak-li mne budete svévolně haněti, musím to osvědčiti všěm městuom i jiným dobrým lidem a osvědčivši musím tak odmlúvati, jakž budu moci. A což sěm vám listuov prvé psal, na které jste mi žádné odpovědi nikdy nedali, a já sě k těm listuom ke všěm mým znám a znáti chci. Protož ač jste mi na prvnie nedali odpovědi, ale mi na tento za všěcky odpověd dajte, chcete-li se mnú přěd dobrými lidmi státi; nebť já ještě o vás mluviti 70
78 Podolinec, 12. aprilis [1455]. Jakub Tele z Paňova — Bardějovským: že jej neprávem viní a pomlouvají pro skutky, když byl úředníkem pana Komorovského na Plavči, a vyzývá je opětovně, aby věc byla vznesena na rozhodčí, na pana Komorovského nebo na pana Penízka a jeho úředníky. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné, při níž poznámka: Proprio sigillo absente. Archiv města Bardějova nr. 857. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 848. Přiezeň svú vzkazuji takú, jakož jest mezi námi, za vaším počátkem! Zpraven jsem od dobrýcha) lidí, žě mne haniete a pomlúváte, mezi dobrými lidmi mne svévolně viniece, v čemž já, jakž jsem živ, proti vám nejsem vinen, jehož bych já jměl vás haněti a žalovati na vás dobrým lidem, žě jste ne- právě a nešlechetně učinili nad pánem mým panem Komorowskym i nade mnú a nad jeho chudými lidmi, když jsem byl úředníkem od něho na Plawczy, že jste neodpovědně jeho chudé lidi zlúpili a pobrali. A já jsem k vám psal mnohokrát, chtiec vám ze všeho práv býti před dobrými lidmi, v čem byšte mi vinu dali, a své cti dosti chtiec učiniti. A vy jste mi nikdy žádné odpovědě nedali. A já jsem byl tu škodu vznesl na pana Komorow- skeho, a poněvadž jest on o to[m] mlčal, a já [byl] také pohotovu. Než vy mne vždy haniete a pomlúváte bez mé viny svévolně. Protož ještě chci sě dáti na mohutného pána Mikuláše Penyezka i na jiné dobré lidi, jest-li co budu proti vám vinen, jest-li dobří lidé najdú, za najmenší peniez chci vám dáti deset. Pak-li by sě vám zdálo dlúho čakati pana Peniezka, ale před úředníky jeho a na zámciech jeho chci vám práv býti. Protož vzkažte mi, jest-li chcete přijeti neb koho z vašich věrného poslati, kdež sě vám kolivěk zdáti bude v držení pana Peniezkowie. A ač byšte nedověřěli, chci vám klejt dostatečný zjednati. A vedlé toho chci vám práv býti přěd dobrými lidmi, [ne] bych sě vás bál. Ale dle mé spravedlivosti a dle mé cti, pak-li mne budete svévolně haněti, musím to osvědčiti všěm městuom i jiným dobrým lidem a osvědčivši musím tak odmlúvati, jakž budu moci. A což sěm vám listuov prvé psal, na které jste mi žádné odpovědi nikdy nedali, a já sě k těm listuom ke všěm mým znám a znáti chci. Protož ač jste mi na prvnie nedali odpovědi, ale mi na tento za všěcky odpověd dajte, chcete-li se mnú přěd dobrými lidmi státi; nebť já ještě o vás mluviti 70
Strana 71
nebudu dotud, dokudž mi po tomto poslu nynie odpovědi dáte.b) Pak-li nedáte, vězte, žět o vás mluviti budu, a což mluviti budu, tot, dá-li buoh, provedu na vás. Datum in Podolino sabbato post festum Pasche f s. a./. Jakub Tele z Panyowa etc. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom rychtářovi a konšělóm města Bardyeyowa, přietelóm buď [dán]. a) Psáno: bobrych. — b) Psáno: nedáte, pak ale opraveno na: dáte. 79 Plaveč, [4. junii 1455]. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Petru a Thomovi z Snakova: že pobrali Bardějovským ve vísce Sveržově a žádá je, aby jim zase navrátili, protože ta ves je jejich zástavou. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 851. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 842. Službu svú vzkazuji, slovutní přítelé milí! Vědětit vám dávám, žet jsú mě Barduyowyane obeslali,a) že byste jim jednu věsd) pobrali; a list mají pana Komorowskeho, že by jim překážati nechtěl. A oni také praví, že by jeho najmenšému překaziti nechtěli, jestli by jim dáno pokdy. Protož já vásb) prosím, poněvaž toho přikázánie ode pána nemáte, abyste jim překážali, abyste jim to navrátili, což móže býti ješče, s téj viesky“) Swyr- zowa, nebť jest jim ta věsd) zastavena ode dvanáste let, jakož snad i samie) viete. Dán na Plawczy fiera tercia post festum sancte Trinitatis etc. [s. a.]. Kliment z Wotyessicz, sěděním na Plawczi. [Na rubu: Slovutným panošám Petru [z] Snyakowa a Thomowy de eadem, [?] přítelóm milým buď dán. a) Psáno: obesslaly. — b) Psáno: wass. — c) Psáno: sstey wyessky. — d) Psáno: wyess. — e) Psáno: ssamy. 71
nebudu dotud, dokudž mi po tomto poslu nynie odpovědi dáte.b) Pak-li nedáte, vězte, žět o vás mluviti budu, a což mluviti budu, tot, dá-li buoh, provedu na vás. Datum in Podolino sabbato post festum Pasche f s. a./. Jakub Tele z Panyowa etc. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom rychtářovi a konšělóm města Bardyeyowa, přietelóm buď [dán]. a) Psáno: bobrych. — b) Psáno: nedáte, pak ale opraveno na: dáte. 79 Plaveč, [4. junii 1455]. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Petru a Thomovi z Snakova: že pobrali Bardějovským ve vísce Sveržově a žádá je, aby jim zase navrátili, protože ta ves je jejich zástavou. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 851. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 842. Službu svú vzkazuji, slovutní přítelé milí! Vědětit vám dávám, žet jsú mě Barduyowyane obeslali,a) že byste jim jednu věsd) pobrali; a list mají pana Komorowskeho, že by jim překážati nechtěl. A oni také praví, že by jeho najmenšému překaziti nechtěli, jestli by jim dáno pokdy. Protož já vásb) prosím, poněvaž toho přikázánie ode pána nemáte, abyste jim překážali, abyste jim to navrátili, což móže býti ješče, s téj viesky“) Swyr- zowa, nebť jest jim ta věsd) zastavena ode dvanáste let, jakož snad i samie) viete. Dán na Plawczy fiera tercia post festum sancte Trinitatis etc. [s. a.]. Kliment z Wotyessicz, sěděním na Plawczi. [Na rubu: Slovutným panošám Petru [z] Snyakowa a Thomowy de eadem, [?] přítelóm milým buď dán. a) Psáno: obesslaly. — b) Psáno: wass. — c) Psáno: sstey wyessky. — d) Psáno: wyess. — e) Psáno: ssamy. 71
Strana 72
80 Šariš, 24. junii 1455. Matyáš z Kněžic — Bardějovským: o Jiskrovi, že z jeho rozkazu má jim pomáhati, že každým dnem očekává jeho příchod a zejména, že král Ladislav dal Jiskrovi na všecky jeho državy, mince, třicátky i jiné důchody „listy dobré“, jak už asi vědí. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 802. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 795. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti, páni a přieteléa) milí! Račte věděti, že pán muoj vašie milosti službu vzkázal jest a mně jest rozkázal, v čemž byšte mne potřebovali, abych vašie milosti radden a pomocen byl i s jinými dobrými lidmi. A račte také věděti, že do těchto krajěv každý den jeho milost čakáme. Také račte věděti, že králova milost pánu našemu listy dobré na všecka drženie, mince, třidcátky i na jiné všecky věci dal jest, jakož ti listové také před vaší milostí utajeni a skryti nebudú. Ex Saros ipso die beati Johannis Babtiste anno etc. LVto. Mathias z Kniezycz. [Na rubu:] Slovutné opatrnosti mužóm rychtáři a raddě města Bardie- gewa, pánóm a přátelóm milým. a) Psáno: przietelee. 31 Šariš, 1. julii 1455. Matyáš z Kněžic — radě města Bardějova: aby daň, kterou pan Talafús a pan Jiskra uložil některým jejich vesnicím, byla odvedena na hrad Šariš. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějov a nr. 807. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 800. Službu svú vzkazuji múdří, opatrní páni, přietelé milí! Jakož vás tajno nenie, kterak vašě vsi k vám příslušejície povrubeny od pana Talaffusowich jsú a jednu jsú služebníci pána mého povrubili; protož vás prosím, abyšte 72
80 Šariš, 24. junii 1455. Matyáš z Kněžic — Bardějovským: o Jiskrovi, že z jeho rozkazu má jim pomáhati, že každým dnem očekává jeho příchod a zejména, že král Ladislav dal Jiskrovi na všecky jeho državy, mince, třicátky i jiné důchody „listy dobré“, jak už asi vědí. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 802. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 795. Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti, páni a přieteléa) milí! Račte věděti, že pán muoj vašie milosti službu vzkázal jest a mně jest rozkázal, v čemž byšte mne potřebovali, abych vašie milosti radden a pomocen byl i s jinými dobrými lidmi. A račte také věděti, že do těchto krajěv každý den jeho milost čakáme. Také račte věděti, že králova milost pánu našemu listy dobré na všecka drženie, mince, třidcátky i na jiné všecky věci dal jest, jakož ti listové také před vaší milostí utajeni a skryti nebudú. Ex Saros ipso die beati Johannis Babtiste anno etc. LVto. Mathias z Kniezycz. [Na rubu:] Slovutné opatrnosti mužóm rychtáři a raddě města Bardie- gewa, pánóm a přátelóm milým. a) Psáno: przietelee. 31 Šariš, 1. julii 1455. Matyáš z Kněžic — radě města Bardějova: aby daň, kterou pan Talafús a pan Jiskra uložil některým jejich vesnicím, byla odvedena na hrad Šariš. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějov a nr. 807. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 800. Službu svú vzkazuji múdří, opatrní páni, přietelé milí! Jakož vás tajno nenie, kterak vašě vsi k vám příslušejície povrubeny od pana Talaffusowich jsú a jednu jsú služebníci pána mého povrubili; protož vás prosím, abyšte 72
Strana 73
svým takový povrub a vrátné do Ssarusse dáti přikázali, neb bych vám v tom i v jiném radšie poslúžil, než-li vás v čem hněval. Datum Sarus feria III. in vigilia Visitacionis anno etc. quinto. Mathiass z Kniezicz. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom rychtáři a radě města Bar- dyowa přátelóm mým milým. 82 Šariš, 3. julii 1455. Matyáš z Kněžic — Bardějovským: stran propuštění vsi Poruby; a dále, že z rozkazu Jiskrova mají mu tak jako všecka města přispěti pomocí proti všem zhoubcům zemským. Originál na papíře, se stopami po pečeti uzavírací přitištěné, v archivu města Bardějova nr. 807. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 799. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni a přietelé milí! Jakož mi píšete o tu ves vám příslušějície jednu, krom zástavních, Porubu, abych propustil etc., k vašie žádosti já to chci učiniti. Ale o jiné ješče napomínám, pro pána mého lepšie i tudiež země téjto povrubové aby vydáni byli; těch, věřím, obraňovati nebudete. Pak-li by jich nevydali mně miesto pána mého, musil bych o tom pomysliti a jě k tomu připraviti, aby takoví povrub[ovlé pánu mému vydáni byl[i]. Dále mi pán muoj poručil, abych na města vznesl, kdož by koli země téjto záhubcě byli, aby jemu radni a pomocni byli na ně; protož jest-li toho úmysl váš tak učiniti pro obecný dobré, račte mi toho odpověd dáti konečnú. Ex Sarus feria V.a post Visitacionis anno etc. L quinto. Mathiass z Kniezicz. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom rychtáři a radě města Bar- dyowa, přátelóm mým milým. 83 Plaveč, 4. septembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: že posílá k nim svého poddaného Augustína a aby mu věřili, co s nimi bude jednati. 73
svým takový povrub a vrátné do Ssarusse dáti přikázali, neb bych vám v tom i v jiném radšie poslúžil, než-li vás v čem hněval. Datum Sarus feria III. in vigilia Visitacionis anno etc. quinto. Mathiass z Kniezicz. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom rychtáři a radě města Bar- dyowa přátelóm mým milým. 82 Šariš, 3. julii 1455. Matyáš z Kněžic — Bardějovským: stran propuštění vsi Poruby; a dále, že z rozkazu Jiskrova mají mu tak jako všecka města přispěti pomocí proti všem zhoubcům zemským. Originál na papíře, se stopami po pečeti uzavírací přitištěné, v archivu města Bardějova nr. 807. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 799. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni a přietelé milí! Jakož mi píšete o tu ves vám příslušějície jednu, krom zástavních, Porubu, abych propustil etc., k vašie žádosti já to chci učiniti. Ale o jiné ješče napomínám, pro pána mého lepšie i tudiež země téjto povrubové aby vydáni byli; těch, věřím, obraňovati nebudete. Pak-li by jich nevydali mně miesto pána mého, musil bych o tom pomysliti a jě k tomu připraviti, aby takoví povrub[ovlé pánu mému vydáni byl[i]. Dále mi pán muoj poručil, abych na města vznesl, kdož by koli země téjto záhubcě byli, aby jemu radni a pomocni byli na ně; protož jest-li toho úmysl váš tak učiniti pro obecný dobré, račte mi toho odpověd dáti konečnú. Ex Sarus feria V.a post Visitacionis anno etc. L quinto. Mathiass z Kniezicz. [Na rubu:] Múdrým a opatrným pánuom rychtáři a radě města Bar- dyowa, přátelóm mým milým. 83 Plaveč, 4. septembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: že posílá k nim svého poddaného Augustína a aby mu věřili, co s nimi bude jednati. 73
Strana 74
Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 819. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 811. Poklona přítelská napřed, múdří přítelé milí! Posílám k vám svého poddaného Augustyna, ukazatele tohoto listu, a čsoš vám kolvěk bude praviti, abyste jěmu věřili jako mně samému. A v čem bych vám mohl libost učiniti, chci rád pro vás učiniti jako pro své přítele. Dán na Plawczi ve čtvrtek před Narození m] matky boží etc. léta etc. LVto Klyment z Woitiessicz, sedění]m] na Plawczi, přítel váš etc. [Na rubu:] Múdrým pánóm rychtářovi a radě Bardyeowskeho města, přítelóm mým milým. 84 Sečovce, 9. septembris 1455. Sigmund Andrluk nebo Lapka — Linhartovi, městskému písaři v Bardě- jově: že nemohl poslati na Masov pro zlou cestu; a žádá jej, aby mu opatřil list zpečetěný, neboť již zavolal z rozkázání svého pána na radnici Schona Gregora z Krakova před pana Antola a Dimiána. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu města Bardějova nr. 815. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 813. Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli milý! Vědětit dávám, žět bych byl rád poslal na Masuo, allet jest dněs cěsta velmi zlá, žět nižádný nechce hnáti. Alle jednot sě cěsta opraví, tehdyt vám s rychtářěm puošli oběma dvěma. Item prosím tebe, milý přieteli, učiň tuo pro mú službu a pros pana rychtářě o ten list na svědomie, jakožt sěm jemu o to častuo psal, nebť' jest všěm pánóm tuo svědomo, žě sěm byl zavolal Schon Gregora z Krakowa přěd pana Anthola a před Dimiana rozkázaním panským na rathúze; i prosím tebe za tuo vyjednání toho list [u] pod městku pečetí, nebť sú mi páni slíbili toho list[u] dávno dáti; nebť mám s Tele Jakubem o to činiti. Odpovědi žádám od tebe. S tiem tě pánu bohu porúčiem. 74
Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 819. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 811. Poklona přítelská napřed, múdří přítelé milí! Posílám k vám svého poddaného Augustyna, ukazatele tohoto listu, a čsoš vám kolvěk bude praviti, abyste jěmu věřili jako mně samému. A v čem bych vám mohl libost učiniti, chci rád pro vás učiniti jako pro své přítele. Dán na Plawczi ve čtvrtek před Narození m] matky boží etc. léta etc. LVto Klyment z Woitiessicz, sedění]m] na Plawczi, přítel váš etc. [Na rubu:] Múdrým pánóm rychtářovi a radě Bardyeowskeho města, přítelóm mým milým. 84 Sečovce, 9. septembris 1455. Sigmund Andrluk nebo Lapka — Linhartovi, městskému písaři v Bardě- jově: že nemohl poslati na Masov pro zlou cestu; a žádá jej, aby mu opatřil list zpečetěný, neboť již zavolal z rozkázání svého pána na radnici Schona Gregora z Krakova před pana Antola a Dimiána. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu města Bardějova nr. 815. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 813. Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli milý! Vědětit dávám, žět bych byl rád poslal na Masuo, allet jest dněs cěsta velmi zlá, žět nižádný nechce hnáti. Alle jednot sě cěsta opraví, tehdyt vám s rychtářěm puošli oběma dvěma. Item prosím tebe, milý přieteli, učiň tuo pro mú službu a pros pana rychtářě o ten list na svědomie, jakožt sěm jemu o to častuo psal, nebť' jest všěm pánóm tuo svědomo, žě sěm byl zavolal Schon Gregora z Krakowa přěd pana Anthola a před Dimiana rozkázaním panským na rathúze; i prosím tebe za tuo vyjednání toho list [u] pod městku pečetí, nebť sú mi páni slíbili toho list[u] dávno dáti; nebť mám s Tele Jakubem o to činiti. Odpovědi žádám od tebe. S tiem tě pánu bohu porúčiem. 74
Strana 75
Datum na Seczowczi ten útorý po Matce buoží narození anno domini etc. LV°. Sigmund Andrluk nebo Lapka. [Narubu: ] Múdrému a opatrnému muži panu Linhartowy v Bardiegowie, městskému písaři, přieteli milému, buď list dán. „Sigmund Lapka von Taust“ píše dne 17. oct. 1456 z hradu Šariše rychtáři města Bardě- jova „dem Marten von der Schonwisen, richter czu Bartffell“. (Archiv města Bardějova nr. 915.) O Zikmundovi Lapkovi srv. též níže list Jana Jiskry z Brandýsa Domažlickým ze dne 6. nov. 1461 našeho vydání, č. 125. 85 [Bardejov J 15. septembris 1455. Bardějovští — panu Pazovskému: že jsou s p. Petrem Komorovským v přátelském poměru a tak že není důvodu, aby se jim škodilo. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 822. Maďarský regest: Iványi l. c. 816. Službu svú vzkazujem, slovutný přieteli milý! Píše nám urozený pán Petr Comorowsky, kterak činiti jmá s jedenádcti stolicemi [vl zemi uherský, žádaje, abychom služebníkóm jeho, jenž o to činiti a pracovati budú, nepřekáželi. A dřéve, než nás list ten došel, vzat jest dobytek v Swyrzowie, vsia) spoluměščenína našeho. I prosímeb) slovutnosti tvé, jako přietele našeho, aby ráčil pracovati, aby lidem spoluměščenína našeho navrácen byl, nebo my s panem Comorowskym nic činiti nejmáme, než vše dobré. A toho žádáme přieznivé odpovedi. Datum feria secunda post Exaltacionem sancte crucis anno etc. LV. Rychtář a rada města Bardiegowa. [Na rubu:] Slovutnému panoši Pozowskemv, přieteli našemu milému. a) Psáno: wssy.— b) Psáno: prossyme. 86 Šariš, 17. septembris 1455. Jan Jiskra z Brandýsa, hrabě šarišský — Petrovi z Komorova, hrabí liptovskému: že nechce mu překážeti, aby v některých stolicích škodil, ale aby 75
Datum na Seczowczi ten útorý po Matce buoží narození anno domini etc. LV°. Sigmund Andrluk nebo Lapka. [Narubu: ] Múdrému a opatrnému muži panu Linhartowy v Bardiegowie, městskému písaři, přieteli milému, buď list dán. „Sigmund Lapka von Taust“ píše dne 17. oct. 1456 z hradu Šariše rychtáři města Bardě- jova „dem Marten von der Schonwisen, richter czu Bartffell“. (Archiv města Bardějova nr. 915.) O Zikmundovi Lapkovi srv. též níže list Jana Jiskry z Brandýsa Domažlickým ze dne 6. nov. 1461 našeho vydání, č. 125. 85 [Bardejov J 15. septembris 1455. Bardějovští — panu Pazovskému: že jsou s p. Petrem Komorovským v přátelském poměru a tak že není důvodu, aby se jim škodilo. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 822. Maďarský regest: Iványi l. c. 816. Službu svú vzkazujem, slovutný přieteli milý! Píše nám urozený pán Petr Comorowsky, kterak činiti jmá s jedenádcti stolicemi [vl zemi uherský, žádaje, abychom služebníkóm jeho, jenž o to činiti a pracovati budú, nepřekáželi. A dřéve, než nás list ten došel, vzat jest dobytek v Swyrzowie, vsia) spoluměščenína našeho. I prosímeb) slovutnosti tvé, jako přietele našeho, aby ráčil pracovati, aby lidem spoluměščenína našeho navrácen byl, nebo my s panem Comorowskym nic činiti nejmáme, než vše dobré. A toho žádáme přieznivé odpovedi. Datum feria secunda post Exaltacionem sancte crucis anno etc. LV. Rychtář a rada města Bardiegowa. [Na rubu:] Slovutnému panoši Pozowskemv, přieteli našemu milému. a) Psáno: wssy.— b) Psáno: prossyme. 86 Šariš, 17. septembris 1455. Jan Jiskra z Brandýsa, hrabě šarišský — Petrovi z Komorova, hrabí liptovskému: že nechce mu překážeti, aby v některých stolicích škodil, ale aby 75
Strana 76
území, které je v jeho držení, neznepokojoval; žádá proto, aby to, co bylo Bardě- jovským v jedné vsi od jeho lidí pobráno, bylo jim zase navráceno. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, rozlomenou, v archivu města Bardějova nr. 824. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 818. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý!a) Jakož mi píšeš, že by v ně- kterých stoliciech škoditi mienil a nětco počínati, s kterýmiž by činiti měl a že by již k tomu lidi poslal, proseb) mne, abych v tom nepřekážel, milý přieteli, věz, žet já tobě v ničemž překážeti nechci, nebť s tebú nemám nic činiti, než vše dobré, nébrž kdyby bylo podobné a se ctí sám bych chtěl tobě v tom raden a pomocen býti, jedno ať také v mým drženie nepřekážejí; neb dávámt věděti, žet mi nyní Bardiegowssczie píší, že by služebníci tvoji jim v jednéj vsi pobrali, když jsú na zbožie makovickém brali. Protož, milý přieteli, však vieš, žet jsú oni v drženie mém od královy milosti, věřímt, jako přieteli milému,c) že jim to, což jest pobráno, zase navrátiti kážeš. Datum in Saros feria quarta in die Lamperti anno etc. LVt°. Jan Giskra z Brandisa, hrabie ssarisky. [Na rubu:J Urozenému pánu Petrowi z Comorowa, hrabí liptowskemu, přieteli milému,c) detur. a) Psáno: milli a tak i níže. — b) Psáno: prosse. — c) Psáno: millemu. 87 Plaveč, 19. septembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: stran škody, která se jim stala a že sám je v tom bez viny; že se pan Komorovský a jeho lidé domnívali, že jde o zboží náležející ke hradu Makovici, jemuž chtěli škoditi; dále je ubezpečuje o svém přátelství. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 826. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 819. Službu svú vskazuji, přítelé milí! Listu vašemu jsem dobře srozuměl. A jakož mi píšete, že byste spraveni byli od dobrých lidí, že by vám měli škodu učiniti někteří, tot buoh ví, žet sem neslyšal; jest-li že bych čso 76
území, které je v jeho držení, neznepokojoval; žádá proto, aby to, co bylo Bardě- jovským v jedné vsi od jeho lidí pobráno, bylo jim zase navráceno. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou, rozlomenou, v archivu města Bardějova nr. 824. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 818. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý!a) Jakož mi píšeš, že by v ně- kterých stoliciech škoditi mienil a nětco počínati, s kterýmiž by činiti měl a že by již k tomu lidi poslal, proseb) mne, abych v tom nepřekážel, milý přieteli, věz, žet já tobě v ničemž překážeti nechci, nebť s tebú nemám nic činiti, než vše dobré, nébrž kdyby bylo podobné a se ctí sám bych chtěl tobě v tom raden a pomocen býti, jedno ať také v mým drženie nepřekážejí; neb dávámt věděti, žet mi nyní Bardiegowssczie píší, že by služebníci tvoji jim v jednéj vsi pobrali, když jsú na zbožie makovickém brali. Protož, milý přieteli, však vieš, žet jsú oni v drženie mém od královy milosti, věřímt, jako přieteli milému,c) že jim to, což jest pobráno, zase navrátiti kážeš. Datum in Saros feria quarta in die Lamperti anno etc. LVt°. Jan Giskra z Brandisa, hrabie ssarisky. [Na rubu:J Urozenému pánu Petrowi z Comorowa, hrabí liptowskemu, přieteli milému,c) detur. a) Psáno: milli a tak i níže. — b) Psáno: prosse. — c) Psáno: millemu. 87 Plaveč, 19. septembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: stran škody, která se jim stala a že sám je v tom bez viny; že se pan Komorovský a jeho lidé domnívali, že jde o zboží náležející ke hradu Makovici, jemuž chtěli škoditi; dále je ubezpečuje o svém přátelství. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 826. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 819. Službu svú vskazuji, přítelé milí! Listu vašemu jsem dobře srozuměl. A jakož mi píšete, že byste spraveni byli od dobrých lidí, že by vám měli škodu učiniti někteří, tot buoh ví, žet sem neslyšal; jest-li že bych čso 76
Strana 77
slyšal, inhed vás chci obeslati jako přítel svých a chcit to rád pro vás učiniti. A chci s vámi držeti a chci s vámi bydleti, jakož sem vám slíbil, dá-li buoh, věrně a nitc jinak. A dále vězte, že mi pan Komrowsky slíbil, že vám překážati nemá, nebť sem jej obeslal svým listem. A oni se také vymlúvají,a) že neveděli, že by vám bylo v zástavě; mněli, že by ješče slušelo do Makowecz. Než Makowiczkym míní škoditi. A také dávám vám veděti, žet Dluhoss sám šestnástý neb čtrnástý jšel k Trnawu, chcíc škoditi anebo pobrati. Protož vystříhajte své lidi i jiných dobrých, aby se jim škoda nestala. I prvé sem vás byl obeslal také, byli tam ale vaši Valaši, jě byli nalezli, techdy se vrátili zase;b) jědné Valachóm svým přikašte, najdút je. A v čem bych vám mohl slúžiti a libost učiniti, chcit to rád učiniti. Datum in castro Plawcz feria V proxima ante festum beati Mathei apostoli etc. annorum domini etc. LV. Clyment z Woitiessicz seděním na Plawczi, přítel váš. [Na rubu: Múdrým mužóm rychtářovi a radě města Bardyeowskeho. a) Psáno: wymluwaygy. — b) Psáno: zasse. 88 Plaveč, 125. octobris 1455]. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: stran škody, která se jim stala a že se stala bez jeho vědomí; chce se přičiniti, aby zase byla napravena. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 854. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 846. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přítelé a súsědi milí! Jakož mi píšete, že by sě vám škoda stala, buoh vie, žet mi jest toho s pravú věrú žel. A to buoh vie, žet to teprv slyšu od vás a žet jsem toho nevěděl, než chci sě s pilností o to přičiniti a ptáti, jest-li budú to pana Komarowského [, kteříto] udělali, chcit oa) to pracovati, žet snad ti vězné prázni budú; co najvíce budu moci, učiním to pro vásb), neb buoh vie, žeť bych vám rád libost udělal, v čem bych kolvěk mohl, i pro pána vašeho, žet bych vám raději pomocen byl, než bych škodil, jakož sami dobře viete. 77
slyšal, inhed vás chci obeslati jako přítel svých a chcit to rád pro vás učiniti. A chci s vámi držeti a chci s vámi bydleti, jakož sem vám slíbil, dá-li buoh, věrně a nitc jinak. A dále vězte, že mi pan Komrowsky slíbil, že vám překážati nemá, nebť sem jej obeslal svým listem. A oni se také vymlúvají,a) že neveděli, že by vám bylo v zástavě; mněli, že by ješče slušelo do Makowecz. Než Makowiczkym míní škoditi. A také dávám vám veděti, žet Dluhoss sám šestnástý neb čtrnástý jšel k Trnawu, chcíc škoditi anebo pobrati. Protož vystříhajte své lidi i jiných dobrých, aby se jim škoda nestala. I prvé sem vás byl obeslal také, byli tam ale vaši Valaši, jě byli nalezli, techdy se vrátili zase;b) jědné Valachóm svým přikašte, najdút je. A v čem bych vám mohl slúžiti a libost učiniti, chcit to rád učiniti. Datum in castro Plawcz feria V proxima ante festum beati Mathei apostoli etc. annorum domini etc. LV. Clyment z Woitiessicz seděním na Plawczi, přítel váš. [Na rubu: Múdrým mužóm rychtářovi a radě města Bardyeowskeho. a) Psáno: wymluwaygy. — b) Psáno: zasse. 88 Plaveč, 125. octobris 1455]. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: stran škody, která se jim stala a že se stala bez jeho vědomí; chce se přičiniti, aby zase byla napravena. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 854. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 846. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přítelé a súsědi milí! Jakož mi píšete, že by sě vám škoda stala, buoh vie, žet mi jest toho s pravú věrú žel. A to buoh vie, žet to teprv slyšu od vás a žet jsem toho nevěděl, než chci sě s pilností o to přičiniti a ptáti, jest-li budú to pana Komarowského [, kteříto] udělali, chcit oa) to pracovati, žet snad ti vězné prázni budú; co najvíce budu moci, učiním to pro vásb), neb buoh vie, žeť bych vám rád libost udělal, v čem bych kolvěk mohl, i pro pána vašeho, žet bych vám raději pomocen byl, než bych škodil, jakož sami dobře viete. 77
Strana 78
Datum Plawecz feria sexta post festum XI milia virginum etc. fs. a.] Climenth z Wotyessicz, seděním na Plawczy. [Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm rychtářovi a konšelóm města Barduyowa, súsedóm a přátelóm milým buď dán. a) Předchází nadbytečná: sye. — b) Psáno: wass. 89 [Plaveč], 5. novembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: stran propuš- tění zajatého měšťana bardějovského, který je držán u pana Komorovského na hradě Šafláři. Originál na papíře, se stopami po pečeti uzavírací přitištěné, v archivu města Bardějova nr. 835. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 827. Poklona přítelská i všecko dobré napřed, opatrní páni, přítelé milí! Dávám vám veděti, žet sem dnes zveděl, žet váš měščenín jest u pana Komrowskeho ujetý; protož přičiňte se a pište jěmu pěkně a já také podlé vás se chci přičiniti, žeť, dá-li buoh, bude svoboden. A pan Komrowsky, to vím dobře, že pro pána vašeho i pro mě učiní. A dále vězte, žet se váš měščenín menoval z Cossczicz; tak sem spraven, že by byl ješče na poli propuščen, kdež by se byl od vás menoval, a byl bych vám dávno dal veděti; neveděl sem než-li dnes. A také vězte, žet sedí na hradě na Ssaflarzy; a když pošlete posla, nechajť se u mne staví a ját chci rád pro vás učiniti přítelsky, jako pro přítele své, čso mohu. Datum feria quarta post Omnium sanctorum etc. anno MLVto. Klyment z Woitiessicz, seděním na Plawczy etc. [Na rubu:] Múdrým a počestným pánuom rychtáři a konšelóm města Bardyeowskeho, přítelóm mým milým etc. 90 [Plaveč], 9. novembris 1455. Kliment z Vojtěšic — Petrovi Komorovskému, hraběti oravskému a liptovskému: přimlouvá se za propuštění uvězněného měšťana bardějovského, jménem Damiána. 78
Datum Plawecz feria sexta post festum XI milia virginum etc. fs. a.] Climenth z Wotyessicz, seděním na Plawczy. [Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm rychtářovi a konšelóm města Barduyowa, súsedóm a přátelóm milým buď dán. a) Předchází nadbytečná: sye. — b) Psáno: wass. 89 [Plaveč], 5. novembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: stran propuš- tění zajatého měšťana bardějovského, který je držán u pana Komorovského na hradě Šafláři. Originál na papíře, se stopami po pečeti uzavírací přitištěné, v archivu města Bardějova nr. 835. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 827. Poklona přítelská i všecko dobré napřed, opatrní páni, přítelé milí! Dávám vám veděti, žet sem dnes zveděl, žet váš měščenín jest u pana Komrowskeho ujetý; protož přičiňte se a pište jěmu pěkně a já také podlé vás se chci přičiniti, žeť, dá-li buoh, bude svoboden. A pan Komrowsky, to vím dobře, že pro pána vašeho i pro mě učiní. A dále vězte, žet se váš měščenín menoval z Cossczicz; tak sem spraven, že by byl ješče na poli propuščen, kdež by se byl od vás menoval, a byl bych vám dávno dal veděti; neveděl sem než-li dnes. A také vězte, žet sedí na hradě na Ssaflarzy; a když pošlete posla, nechajť se u mne staví a ját chci rád pro vás učiniti přítelsky, jako pro přítele své, čso mohu. Datum feria quarta post Omnium sanctorum etc. anno MLVto. Klyment z Woitiessicz, seděním na Plawczy etc. [Na rubu:] Múdrým a počestným pánuom rychtáři a konšelóm města Bardyeowskeho, přítelóm mým milým etc. 90 [Plaveč], 9. novembris 1455. Kliment z Vojtěšic — Petrovi Komorovskému, hraběti oravskému a liptovskému: přimlouvá se za propuštění uvězněného měšťana bardějovského, jménem Damiána. 78
Strana 79
Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 836. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 828. Službu svú vskazuji, mohutný a urozený pane! Tvéj milosti dávám veděti, jakož jsú přijeli tvuoji služebníci Snekowsky ztamu, žádali mne za to, abych Bardyeowanyow obeslal, jest-li že by na ně měli péči mieti čili ne; a já bez meškání poslal list a oni mi zasea) odpísali, aby žádné péče neměli, žet nemajíb) se panem Komrowskym nitc jiného činiti, než-li všitcko dobré. A v tem se přidálo, že jsú jali měščenína z Bardieowa, ménem Damyana, co ty jej dobře znáš; a oni mne v tem napomínajíc), že sem já jich bezpečil. Protož tvéj milosti prosím,d) abyšte jej přepustil dla teho i pána našeho, nebť je tebe prosile) i mne za to, že bychmy jich obránili, aby jim překáženo nebylo. Protož rač tvá milostí) učiniti, nebť sem jich já bezpečil, a svobodně propustiti, jakožt věřím, že to ráčíš učiniti pro jejich pána i pro mne. A dále, co bych tvéj milosti poslúžiti mohl, to chci rád učiniti. Datum dominico die proximo ante festum beati Martini episcopi et confessoris annorum domini etc. LVto. Klyment z Woitiessicz, přietel tvuoj věrný. [Na rubu: Mnohomocného [sic!] a urozeného [sic!] pánu panu Petrovi z Komrowa, hrabie oravskému i liptovskému, pánu a příteli mému milému. a) Psáno: zasse. — b) Psáno: nemány. — c) Psáno: napomynaygy. — d) Psáno: prossym. — e) Psáno: prossyl. — f) Následuje škrtnuté: rač. 91 Plaveč, 29. novembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: stran koní, které jim byly od služebníků pana Komorovského zjímány a že chce o tom jednati s panem Komorovským. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 841. Maďarský regest: Iványi l. c. 832. Služba má, přítelé milí, vždy hotová! A jakož mi píšete o koně, o ty chcit se rád přičiniti, což budu moci najvyší, tot mi buoh svědek, jako o své, 79
Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 836. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 828. Službu svú vskazuji, mohutný a urozený pane! Tvéj milosti dávám veděti, jakož jsú přijeli tvuoji služebníci Snekowsky ztamu, žádali mne za to, abych Bardyeowanyow obeslal, jest-li že by na ně měli péči mieti čili ne; a já bez meškání poslal list a oni mi zasea) odpísali, aby žádné péče neměli, žet nemajíb) se panem Komrowskym nitc jiného činiti, než-li všitcko dobré. A v tem se přidálo, že jsú jali měščenína z Bardieowa, ménem Damyana, co ty jej dobře znáš; a oni mne v tem napomínajíc), že sem já jich bezpečil. Protož tvéj milosti prosím,d) abyšte jej přepustil dla teho i pána našeho, nebť je tebe prosile) i mne za to, že bychmy jich obránili, aby jim překáženo nebylo. Protož rač tvá milostí) učiniti, nebť sem jich já bezpečil, a svobodně propustiti, jakožt věřím, že to ráčíš učiniti pro jejich pána i pro mne. A dále, co bych tvéj milosti poslúžiti mohl, to chci rád učiniti. Datum dominico die proximo ante festum beati Martini episcopi et confessoris annorum domini etc. LVto. Klyment z Woitiessicz, přietel tvuoj věrný. [Na rubu: Mnohomocného [sic!] a urozeného [sic!] pánu panu Petrovi z Komrowa, hrabie oravskému i liptovskému, pánu a příteli mému milému. a) Psáno: zasse. — b) Psáno: nemány. — c) Psáno: napomynaygy. — d) Psáno: prossym. — e) Psáno: prossyl. — f) Následuje škrtnuté: rač. 91 Plaveč, 29. novembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Bardějovským: stran koní, které jim byly od služebníků pana Komorovského zjímány a že chce o tom jednati s panem Komorovským. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 841. Maďarský regest: Iványi l. c. 832. Služba má, přítelé milí, vždy hotová! A jakož mi píšete o koně, o ty chcit se rád přičiniti, což budu moci najvyší, tot mi buoh svědek, jako o své, 79
Strana 80
když se usřím se panem Komrowskym; a slyšel sem, že jmá býti v Kez- marku; a když to zvím, chci o to s ním promluviti. A což kolvěk s ním roz- mluvím, chcit to dáti vám veděti. A dále vězte, žet již ti služebníci nejsú u něho, kteří zjímali ty lidi; a jsú v Kezmarku na službě, protož ty koně již jsú rozbitovali; než což kolvěk uslyším od pana Komrowskeho, když jeho zvím na Kezmarku, chcit tam jeti a to vám dáti věděti. A také v čemš bych vám mohl poslúžiti a libost učiniti, chcit to rád učiniti, jako pro přítele milé. Datum in castro Plawcz feria sexta proxima ante festum beati Andree apostoli etc. annorum etc. M° LV. Klyment z Woitiessicz, seděním na Plawczy. [Na rubu:] Múdrým pánóm rychtáři a radě města Bardyeowskeho, přítelóm mým milým. 92 Šariš [11. decembris 1455) Jan z Tvorkova, seděním na Kyjově — Bardějovským: aby mu před panem Jiskrou právi byli z křivdy, která se mu k hanbě krále a ša- rišského hradu stala. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 624. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 618. Službu svú vzkazuji slovutnéj opatrnosti, páni milí! A jakož sem vám o ty věci psal, ješče vždy žádám, abyste mi právi byli před panem Gyskru anebo před zemany v téj stolici. Pak-li by to nebylo, tehdy bych tomu rozuměl, že byste z svéj vuole nechtěli mi právi býti. A píšete mi, že ste nikdy neprá- vie nedělali. Ját vždy pravím, že ste na mě nikdy nevznášeli. A to ste mi k hanbě i králově milosti i tomu hradu učinili. A dále mi píšete, že by se vám od někto(r)ých škoda díla; od kohož se vám škoda díla, mluvte s ním. Pak-li mne z čeho vinu dáte, ját vám také práv budu. A píšete mi, abych přidýmačí nedbaje vaši službu a přízeň zachoval. Buoh ví, že sem já vždycky vaší milosti zachovati chtěl jako přátel, ale ját přidýmačů nepo- slúchám i rozumím tomu, žet jest ten sám přidýmač, od koho to slovo vyšlo. I věřím vaší milosti, že mi právi budete, nebť králova milost zde skůro bude anebo nebude. 80
když se usřím se panem Komrowskym; a slyšel sem, že jmá býti v Kez- marku; a když to zvím, chci o to s ním promluviti. A což kolvěk s ním roz- mluvím, chcit to dáti vám veděti. A dále vězte, žet již ti služebníci nejsú u něho, kteří zjímali ty lidi; a jsú v Kezmarku na službě, protož ty koně již jsú rozbitovali; než což kolvěk uslyším od pana Komrowskeho, když jeho zvím na Kezmarku, chcit tam jeti a to vám dáti věděti. A také v čemš bych vám mohl poslúžiti a libost učiniti, chcit to rád učiniti, jako pro přítele milé. Datum in castro Plawcz feria sexta proxima ante festum beati Andree apostoli etc. annorum etc. M° LV. Klyment z Woitiessicz, seděním na Plawczy. [Na rubu:] Múdrým pánóm rychtáři a radě města Bardyeowskeho, přítelóm mým milým. 92 Šariš [11. decembris 1455) Jan z Tvorkova, seděním na Kyjově — Bardějovským: aby mu před panem Jiskrou právi byli z křivdy, která se mu k hanbě krále a ša- rišského hradu stala. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 624. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 618. Službu svú vzkazuji slovutnéj opatrnosti, páni milí! A jakož sem vám o ty věci psal, ješče vždy žádám, abyste mi právi byli před panem Gyskru anebo před zemany v téj stolici. Pak-li by to nebylo, tehdy bych tomu rozuměl, že byste z svéj vuole nechtěli mi právi býti. A píšete mi, že ste nikdy neprá- vie nedělali. Ját vždy pravím, že ste na mě nikdy nevznášeli. A to ste mi k hanbě i králově milosti i tomu hradu učinili. A dále mi píšete, že by se vám od někto(r)ých škoda díla; od kohož se vám škoda díla, mluvte s ním. Pak-li mne z čeho vinu dáte, ját vám také práv budu. A píšete mi, abych přidýmačí nedbaje vaši službu a přízeň zachoval. Buoh ví, že sem já vždycky vaší milosti zachovati chtěl jako přátel, ale ját přidýmačů nepo- slúchám i rozumím tomu, žet jest ten sám přidýmač, od koho to slovo vyšlo. I věřím vaší milosti, že mi právi budete, nebť králova milost zde skůro bude anebo nebude. 80
Strana 81
Dán na Ssaryssy ve štvrtek před svatú Luczigi (s. a.) Jan z Tworkowa, seděním na Kyowie. [Na rubu:] Slovutnéj opatrnostia) pánóm rychtáři a radě města Bar- dieyowa, pánóm a přátelóm milým, buď list dán. a) Psáno: opatrnossty. Jan z Tvorkova připomíná se již mezi těmi moravskými válečníky, kteří roku 1414 opoví- dají nepřátelství Německému řádu. (Srv. Jaroslav Goll, Čechy a Prusy ve středověku, Praha, 1897, str. 133.) „Johannes de Tworkow alias de Kyow“ připomíná se v listu dd. Videň 21. jun. 1452 vedle Jana z Cimburka, hejtmana markrabství moravského, a vedle Mikuláše Mu- lovského z Ojnic, Konráda Holczlera, konšela města Vídně, a mistra Jana z Bosny (de Bosna), jinak kancléře (Jiskrova), jako vyjednavači, kteří měli zprostředkovati mír mezi Jiskrou a gubernátorem Janem Hunyadym. (Archiv města Bardějova nr. 675.) O datu srv. č. 75. 93 Plaveč, 12. decembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Damiánovi, měštěnínu bardě- jovskému: stran koní, které mu od služebníků pana Komorovského byly zjímány a že pan Komorovský je na Plavči, aby za ním přijel a s ním se dohodl. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 843. Maďarský regest: Iványi I. c. nr. 834. Poklona přítelská, opatrný příteli milý! Jakož jsi mne [žádal], že bychť byl pomocen ku panu Komrowskemu pro tvé koně, chtěl sem k němu pro tie jěti; a on pan Komrowsky přijěl nyní sám ke mně. Protož přijěď sám k němu a rozmluv s ním své řeči. A ját k tomu rád chci pomocen býti, co najvíce budu moci. A dále, ač by se bál [a] nesměl přijěti, neměj péči, přijěď směle, nemeškajíc.a) A ját za to slibuji. A také jest s ním Topor, jako za tě slíbil a tebe vyručil; lepít jest blízko ku jemu přijěti, nežli dále. Datum in castro Plawcz feria quinta proxima ante Lucie annorum domini M° CCCC LV. Klyment z Woitiessicz, seděním na Plawczi. [Na rubu:] Opatrnému a počesnému muži Damyanowj, měščenínu Bardyeowskemu, příteli milému. a) Psáno: nemesskaigicz. Slovenský archiv 6 81
Dán na Ssaryssy ve štvrtek před svatú Luczigi (s. a.) Jan z Tworkowa, seděním na Kyowie. [Na rubu:] Slovutnéj opatrnostia) pánóm rychtáři a radě města Bar- dieyowa, pánóm a přátelóm milým, buď list dán. a) Psáno: opatrnossty. Jan z Tvorkova připomíná se již mezi těmi moravskými válečníky, kteří roku 1414 opoví- dají nepřátelství Německému řádu. (Srv. Jaroslav Goll, Čechy a Prusy ve středověku, Praha, 1897, str. 133.) „Johannes de Tworkow alias de Kyow“ připomíná se v listu dd. Videň 21. jun. 1452 vedle Jana z Cimburka, hejtmana markrabství moravského, a vedle Mikuláše Mu- lovského z Ojnic, Konráda Holczlera, konšela města Vídně, a mistra Jana z Bosny (de Bosna), jinak kancléře (Jiskrova), jako vyjednavači, kteří měli zprostředkovati mír mezi Jiskrou a gubernátorem Janem Hunyadym. (Archiv města Bardějova nr. 675.) O datu srv. č. 75. 93 Plaveč, 12. decembris 1455. Kliment z Vojtěšic, seděním na Plavči — Damiánovi, měštěnínu bardě- jovskému: stran koní, které mu od služebníků pana Komorovského byly zjímány a že pan Komorovský je na Plavči, aby za ním přijel a s ním se dohodl. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 843. Maďarský regest: Iványi I. c. nr. 834. Poklona přítelská, opatrný příteli milý! Jakož jsi mne [žádal], že bychť byl pomocen ku panu Komrowskemu pro tvé koně, chtěl sem k němu pro tie jěti; a on pan Komrowsky přijěl nyní sám ke mně. Protož přijěď sám k němu a rozmluv s ním své řeči. A ját k tomu rád chci pomocen býti, co najvíce budu moci. A dále, ač by se bál [a] nesměl přijěti, neměj péči, přijěď směle, nemeškajíc.a) A ját za to slibuji. A také jest s ním Topor, jako za tě slíbil a tebe vyručil; lepít jest blízko ku jemu přijěti, nežli dále. Datum in castro Plawcz feria quinta proxima ante Lucie annorum domini M° CCCC LV. Klyment z Woitiessicz, seděním na Plawczi. [Na rubu:] Opatrnému a počesnému muži Damyanowj, měščenínu Bardyeowskemu, příteli milému. a) Psáno: nemesskaigicz. Slovenský archiv 6 81
Strana 82
94 Plaveč, 21. decembris 1455. Petr Komorovský, hrabě liptovský a oravský, seděním na Likavě — Bardě- jovským: že byl nucen zámek Plaveč zastaviti panu Axamitovi, aby získal tak jeho pomoc proti svým nepřátelům. Originál na papíře s pečetí uzavírací přes papír přitištěnou, dobře zacho- valou. Archiv města Bardějova nr. 845. Maďarský regest: Iványi l. c. 836. Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Jakož jste k mne posílalia) služebníka svého Jana] procuratora, žet bych vaše vsi a zvlášče makovické zbuože měl ubezpečiti, račtež věděti, žet sem zámek Plawecz zavedl panu Axaminthowi v penízech a v pomoci, aby raden i pomocen byl i z bratrmi o ty peníze, což mi ten bezecný zdráce Ozwald i s jinými, keréž mám v zápise a keříž na mne vylhali zámky moje; a již netoliko Plawecz, ale i Likawu i Orawu až do ostatečného sedláka chci naložit a vezmu sebe na pomoc, kohož moci budu, že vždy z buoží pomocí a mé spravědlivosti dle chci sě také s nimi přičinit, žet vždy nikomu moje náklady a škody, keré sem těch časóv všetkých na to nakládal i po dnes nakládám, v posmech nebudú. Protož váz v tom nemohu ubezpečic, jst-li by nekerá škoda sě vám od nich stala, v tom vinen nechci býti, neb sem zkrze těch zdrádzec, což sě zapamatovají, v své cti i v vieře k temu při- pudzený, žet sem v škodách i v penízech zámek musilb) utracit. Protož [ch]ci všechny, keré v sápise“) mám, abyste také opatrovali. Ex Plawecz dominico ipso die sancti Thome annorum LVt°. Petr Komo[rowslky, hrabie lipt[ovskýl, aravský, seděním na Likawie. [Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm rychtářovi a cončelóm města Barduyowa, pánóm a přítelóm milýmd) detur. a) Psáno: possilali. — b) Psáno: mussil. — c) Psáno: w sapisse. — d) Psáno: milly (m) 95 Plaveč, 23. decembris 1455. Petr Komorovský, hrabě liptovský a oravský — Bardějovským: že byl nucen svůj zámek Plaveč zastaviti panu Axamitovi, ale že se chce přičiniti, 82
94 Plaveč, 21. decembris 1455. Petr Komorovský, hrabě liptovský a oravský, seděním na Likavě — Bardě- jovským: že byl nucen zámek Plaveč zastaviti panu Axamitovi, aby získal tak jeho pomoc proti svým nepřátelům. Originál na papíře s pečetí uzavírací přes papír přitištěnou, dobře zacho- valou. Archiv města Bardějova nr. 845. Maďarský regest: Iványi l. c. 836. Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Jakož jste k mne posílalia) služebníka svého Jana] procuratora, žet bych vaše vsi a zvlášče makovické zbuože měl ubezpečiti, račtež věděti, žet sem zámek Plawecz zavedl panu Axaminthowi v penízech a v pomoci, aby raden i pomocen byl i z bratrmi o ty peníze, což mi ten bezecný zdráce Ozwald i s jinými, keréž mám v zápise a keříž na mne vylhali zámky moje; a již netoliko Plawecz, ale i Likawu i Orawu až do ostatečného sedláka chci naložit a vezmu sebe na pomoc, kohož moci budu, že vždy z buoží pomocí a mé spravědlivosti dle chci sě také s nimi přičinit, žet vždy nikomu moje náklady a škody, keré sem těch časóv všetkých na to nakládal i po dnes nakládám, v posmech nebudú. Protož váz v tom nemohu ubezpečic, jst-li by nekerá škoda sě vám od nich stala, v tom vinen nechci býti, neb sem zkrze těch zdrádzec, což sě zapamatovají, v své cti i v vieře k temu při- pudzený, žet sem v škodách i v penízech zámek musilb) utracit. Protož [ch]ci všechny, keré v sápise“) mám, abyste také opatrovali. Ex Plawecz dominico ipso die sancti Thome annorum LVt°. Petr Komo[rowslky, hrabie lipt[ovskýl, aravský, seděním na Likawie. [Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm rychtářovi a cončelóm města Barduyowa, pánóm a přítelóm milýmd) detur. a) Psáno: possilali. — b) Psáno: mussil. — c) Psáno: w sapisse. — d) Psáno: milly (m) 95 Plaveč, 23. decembris 1455. Petr Komorovský, hrabě liptovský a oravský — Bardějovským: že byl nucen svůj zámek Plaveč zastaviti panu Axamitovi, ale že se chce přičiniti, 82
Strana 83
aby s nimi dobře vycházel; že má s ním příměří do čtyř neděl, jež se však ne- vztahuje na zboží makovické. A že s nimi chce žíti v přátelství. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 846. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 837. Službu svú vzkazuji, múdří a vopatrní páni a přítelé milí!a) Listu sem vašé milosti dobře zrozuměl etc. Račteš vědet, žet sem já skrze zázštia a zdrazec [?] těch, což jsú mě o mé zámky připravili, zámek svój Plawecz musilb) zaviezt panu Axamynthowi; a jemu mám dát vědet v čtyři nedele, jst-li ji mám vykúpit nebo ne. Protož sě vám není potřeb vystříhat do teho časuc). Pak, jst-li do teho času«) nevykúpím, také se panem Axaminthem uhodím, žet váz v pokoji ponechá. To vyjímám o Makowiczke zbuožé, cot vám v zástavě jst; tím ovseky nemohu dát bezpečenství; než s nimi [ne Jmá zled) naloženo býti než s jinými; nech pomohú pivem nebo jinými věcami. Neb buoh to vie, žet bych vám rád libost a fedrunk okázal vždycky pro pána mého a pro váz také. Než váse) prosímf), gděžs) čtyři neděle pominů, že byste k mě (přišli], chci s vámi tak naložiti, jako se přítelmi svými. I také pana Axamyntha na to držte, žet on také s vámi dobře nakládati bude. Ex Plawecz feria tercia post Thome apostoli anno etc. LVto. Petr Komorowsky, hrabie liptovský, aravský, seděním na Likawie. [Na rubu:] Múdřímh) a opatrným pánům, rychtářovi a radě města Bardiegowa, súsedóm a přítelóm milýmch), detur. a) Psáno: milly. — b) Psáno: mussil. — c) Psáno: czassu. — d) Psáno: lze. e) Psáno: wass. — f) Psáno: prossim. — g) Následuje škrtnuté: st. — h) Psáno: mudr- zim. — ch) Psáno: millym. O stycích Petra Komorovského s Axamitem svědčí nejen list Jana Jiskry z Brandýsa Bardějovským ze dne 20. aug. 1455, citovaný výše při č. 62, ale též list samého Petra Komorov- ského Bardějovským z Levoče, psaný asi I1. nov. roku 1455: Prudentes viri, domini amici nostri singulares! Non lateat vos fore scientes, quod nunc habuimus tractatus cum Petro Axamith hic Lewtssowie in medio dominorum consulum. Qui quidem Axamith iam nobis promisit et spopondit, quod a modo nulla dampna vobis neque aliis civitatibus vult facere. Jnterim hoc castrum (Plaveč) ipse habebit in tenuto, scientes hoc domini in re vera. Eciam requirimus et hortamur V. A., quod ipse Petrus Axamith una cum familia sua sit securus, si unquam eisdem contingerit intrare civitatem 83
aby s nimi dobře vycházel; že má s ním příměří do čtyř neděl, jež se však ne- vztahuje na zboží makovické. A že s nimi chce žíti v přátelství. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 846. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 837. Službu svú vzkazuji, múdří a vopatrní páni a přítelé milí!a) Listu sem vašé milosti dobře zrozuměl etc. Račteš vědet, žet sem já skrze zázštia a zdrazec [?] těch, což jsú mě o mé zámky připravili, zámek svój Plawecz musilb) zaviezt panu Axamynthowi; a jemu mám dát vědet v čtyři nedele, jst-li ji mám vykúpit nebo ne. Protož sě vám není potřeb vystříhat do teho časuc). Pak, jst-li do teho času«) nevykúpím, také se panem Axaminthem uhodím, žet váz v pokoji ponechá. To vyjímám o Makowiczke zbuožé, cot vám v zástavě jst; tím ovseky nemohu dát bezpečenství; než s nimi [ne Jmá zled) naloženo býti než s jinými; nech pomohú pivem nebo jinými věcami. Neb buoh to vie, žet bych vám rád libost a fedrunk okázal vždycky pro pána mého a pro váz také. Než váse) prosímf), gděžs) čtyři neděle pominů, že byste k mě (přišli], chci s vámi tak naložiti, jako se přítelmi svými. I také pana Axamyntha na to držte, žet on také s vámi dobře nakládati bude. Ex Plawecz feria tercia post Thome apostoli anno etc. LVto. Petr Komorowsky, hrabie liptovský, aravský, seděním na Likawie. [Na rubu:] Múdřímh) a opatrným pánům, rychtářovi a radě města Bardiegowa, súsedóm a přítelóm milýmch), detur. a) Psáno: milly. — b) Psáno: mussil. — c) Psáno: czassu. — d) Psáno: lze. e) Psáno: wass. — f) Psáno: prossim. — g) Následuje škrtnuté: st. — h) Psáno: mudr- zim. — ch) Psáno: millym. O stycích Petra Komorovského s Axamitem svědčí nejen list Jana Jiskry z Brandýsa Bardějovským ze dne 20. aug. 1455, citovaný výše při č. 62, ale též list samého Petra Komorov- ského Bardějovským z Levoče, psaný asi I1. nov. roku 1455: Prudentes viri, domini amici nostri singulares! Non lateat vos fore scientes, quod nunc habuimus tractatus cum Petro Axamith hic Lewtssowie in medio dominorum consulum. Qui quidem Axamith iam nobis promisit et spopondit, quod a modo nulla dampna vobis neque aliis civitatibus vult facere. Jnterim hoc castrum (Plaveč) ipse habebit in tenuto, scientes hoc domini in re vera. Eciam requirimus et hortamur V. A., quod ipse Petrus Axamith una cum familia sua sit securus, si unquam eisdem contingerit intrare civitatem 83
Strana 84
in vestram, quia nos pari modo spopondimus, quod nullam curam habeat super vos neque vestratenus. Datum Lewthssowie feria tercia infra octavas b. Martini episcopi etc. — Petrus Comorowsky, Liptowiensis et Arawiensis comitatum comes, residens in Liqua(wa). (Archiv města Bardějova nr. 855.) Podobně pak i list Petra Axamita Bardějovským z Plavče ze dne 14. maii (1457): Pronam exhibicionem voluntarie serviendum affectum cum omnibus bonis! Famosi domini amici et vicini multum diligendi! Vestra ad intimata presentis per ostensorem se amicabiliter volumus apponere. De adventu ipsius d. Komorouskij, cum tamen sequen- tamur singulis horis ambasatoribus suis, unde continue sumus eundem expectaturi. Nichilo- minus eciam nostrum certum nuncium ad ipsum misimus, ut eo celerius huc descendendo proficisceretur pro mutua fienda contractacione per nos cum d. Johanne Thallaphus assump- ta, si quo modo ambabus ex partibus huiusmodi dissensiones in bonam possemus decucere conclusionem, ita tamen, ut ipse d. Komorouskij pro attraccione debitorum suorum ereccio- nem fortaliciorum alias ad partes descendetur, ne confinia ista tam enormiter iam desolata exinde ad nichilum redigi possent. Credite nobis ipsa omni semota prorogacione V. D. significare curabimus. Datum in Plawyecz feria VI. in profesto beate Zophie (s. a.). Petrus Axamith de Cossow, supremus capitaneus fratrum et in Thabor necnon resi- dens in castro Plawyecz. (Archiv města Bardějova nr. 850.) 96 Kyjov, 21. octobris s. a. fasi 1456 — 1462]. Jan z Tvorkova a na Kyjově — rychtáři bardějovskému: žádá jej, aby mu vydal listiny, které u něho nechal. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 623. Maďarský regest: I ványil. c. nr. 616. Službu svú vzkazuji, múdrý a opatrný přieteli milý! A tak jakožt sem listuov svých u tebe nechal i také potom služebník muoj Jan Zahradka je zuostavil, protož teďt jej posielám k tobě a věřímť jako přieteli, že ty listy jemu vydáš. A ját tobě slibuji, že nemáš viece ode mne ani od žádného o to napomínán býti, jakožt teď i páně hejtmanuov list posielám. Datum Kygiow die dominico post XI milia virginis [S. a.]. Jan z Tworkowa a na Kygiowie. [Na rubu: Múdrému a opatrnému rychtáři bardiegiowskemu přieteli mému milému. Datum listu náleží pravděpodobně do let 1456—1462. Roku 1455 byl Jan z Tvorkova v službách Jiskrových v Šariši. A po svém odchodu ze Slovenska psal pak z Kyjova Bardě- jovským. Srv. též výše č. 91 a 92. 84
in vestram, quia nos pari modo spopondimus, quod nullam curam habeat super vos neque vestratenus. Datum Lewthssowie feria tercia infra octavas b. Martini episcopi etc. — Petrus Comorowsky, Liptowiensis et Arawiensis comitatum comes, residens in Liqua(wa). (Archiv města Bardějova nr. 855.) Podobně pak i list Petra Axamita Bardějovským z Plavče ze dne 14. maii (1457): Pronam exhibicionem voluntarie serviendum affectum cum omnibus bonis! Famosi domini amici et vicini multum diligendi! Vestra ad intimata presentis per ostensorem se amicabiliter volumus apponere. De adventu ipsius d. Komorouskij, cum tamen sequen- tamur singulis horis ambasatoribus suis, unde continue sumus eundem expectaturi. Nichilo- minus eciam nostrum certum nuncium ad ipsum misimus, ut eo celerius huc descendendo proficisceretur pro mutua fienda contractacione per nos cum d. Johanne Thallaphus assump- ta, si quo modo ambabus ex partibus huiusmodi dissensiones in bonam possemus decucere conclusionem, ita tamen, ut ipse d. Komorouskij pro attraccione debitorum suorum ereccio- nem fortaliciorum alias ad partes descendetur, ne confinia ista tam enormiter iam desolata exinde ad nichilum redigi possent. Credite nobis ipsa omni semota prorogacione V. D. significare curabimus. Datum in Plawyecz feria VI. in profesto beate Zophie (s. a.). Petrus Axamith de Cossow, supremus capitaneus fratrum et in Thabor necnon resi- dens in castro Plawyecz. (Archiv města Bardějova nr. 850.) 96 Kyjov, 21. octobris s. a. fasi 1456 — 1462]. Jan z Tvorkova a na Kyjově — rychtáři bardějovskému: žádá jej, aby mu vydal listiny, které u něho nechal. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 623. Maďarský regest: I ványil. c. nr. 616. Službu svú vzkazuji, múdrý a opatrný přieteli milý! A tak jakožt sem listuov svých u tebe nechal i také potom služebník muoj Jan Zahradka je zuostavil, protož teďt jej posielám k tobě a věřímť jako přieteli, že ty listy jemu vydáš. A ját tobě slibuji, že nemáš viece ode mne ani od žádného o to napomínán býti, jakožt teď i páně hejtmanuov list posielám. Datum Kygiow die dominico post XI milia virginis [S. a.]. Jan z Tworkowa a na Kygiowie. [Na rubu: Múdrému a opatrnému rychtáři bardiegiowskemu přieteli mému milému. Datum listu náleží pravděpodobně do let 1456—1462. Roku 1455 byl Jan z Tvorkova v službách Jiskrových v Šariši. A po svém odchodu ze Slovenska psal pak z Kyjova Bardě- jovským. Srv. též výše č. 91 a 92. 84
Strana 85
97 [Plaveč], 4. Januarii 1456. Petr Aksamit z Kosova — Bardějovským: že k přímluvě pana Klementa z Vojtěšic a pana Osolinského chce s nimi příměří míti až do svatého Ducha; že odjíždí, aby se také dohodl se svými bratry; při tom žádá o půjčku 400 zlatých. Originál na papíře v archivu města Bardějova nr. 860 se zbytky pečeti list uzavírající, přitištěné, při níž je stejnou rukou, jakou psán list, poznamenáno: Propter carenciam sigilli mei feci sigillare cum sigillo domini Woytiesky etc. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 851. Poklona přítelská, múdří páni, přítelé milí! Jakož jste vzkázali po panu Clementowi z Woytiessicz, protož račte veděti, žet já chci pře pána vašeho Osolynskeho učiniti i pře vás [a] do Svatého ducha s vámi chci příměří mieti, abyste neřekli, že bych s vámi sobě volně chtěl válku počíti, než radči bych s vámi přítelsky chtěl bydleti, můž-li to býti a chcete sami. A dále dávám vám veděti, žeta) pojědu pretč, než když se, dá-li buoh, zasěb) vrátíme) a pora- divší sed) svými bratřy,e) srozumím-lif) na vás, že chcete k dobrému, techdy se chci přičiniti k svým bratróm, že, dá-li buoh, na dobrý konec příde. A také vás prosíms) jako přítel svých a súsedů, pojisčeteh) mi čtyři stazlatých a já vám chci ujistiti tak svým listem; pak-li byste nechtěli mému listu věřiti, ale míntě, koho chcete, nebo zvoltech), koho chcete, kto za mě slíbí. Datum dominico die proximo ante Trium regum annorum domini M° etc. LVI etc. Petr z Cosowa Axamyt, seděním na Plawczy. [Na rubu:] Múdrým a počestným pánuom rychtáři a radě města Bar- dyeowskeho, přítelóm mým milým etc. a) Následuje škrtnuté: tými rázy nemůž býti nebt. — b) Psáno: zassie. — c) Následuje škrtnuté: a prody. — d) Psáno: sse. — e) Psáno: bratrzy, slovakismus, místo: bratry. — f) Následuje škrtnuté: že. — 8) Psáno: prossim. — h) Psáno: pogysczetemy. — ch) Opraveno ze: zwolyte. Petr Axamit byl původem ze Slovenska. Dne 19. maii 1453 píše o něm král Ladislav městu Kežmarku: Certa relacione didicimus, quomodo nonnulli lattronculi, sumpta occasione nostre absencie, sub nomine et ductu cuiusdam Axamyth congregati, in terra nostra Scepusiensi et partibus illic vicinis, erctis fortaliciis, plurimas hominum et rerum predas faciunt ac incolis illarum parcium multa ingerunt mala et nocumenta. Et quia adeo iam eorum presumpcio invaluit, ut novissimis diebus plures nostros fideles ad eos conpescen- 85
97 [Plaveč], 4. Januarii 1456. Petr Aksamit z Kosova — Bardějovským: že k přímluvě pana Klementa z Vojtěšic a pana Osolinského chce s nimi příměří míti až do svatého Ducha; že odjíždí, aby se také dohodl se svými bratry; při tom žádá o půjčku 400 zlatých. Originál na papíře v archivu města Bardějova nr. 860 se zbytky pečeti list uzavírající, přitištěné, při níž je stejnou rukou, jakou psán list, poznamenáno: Propter carenciam sigilli mei feci sigillare cum sigillo domini Woytiesky etc. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 851. Poklona přítelská, múdří páni, přítelé milí! Jakož jste vzkázali po panu Clementowi z Woytiessicz, protož račte veděti, žet já chci pře pána vašeho Osolynskeho učiniti i pře vás [a] do Svatého ducha s vámi chci příměří mieti, abyste neřekli, že bych s vámi sobě volně chtěl válku počíti, než radči bych s vámi přítelsky chtěl bydleti, můž-li to býti a chcete sami. A dále dávám vám veděti, žeta) pojědu pretč, než když se, dá-li buoh, zasěb) vrátíme) a pora- divší sed) svými bratřy,e) srozumím-lif) na vás, že chcete k dobrému, techdy se chci přičiniti k svým bratróm, že, dá-li buoh, na dobrý konec příde. A také vás prosíms) jako přítel svých a súsedů, pojisčeteh) mi čtyři stazlatých a já vám chci ujistiti tak svým listem; pak-li byste nechtěli mému listu věřiti, ale míntě, koho chcete, nebo zvoltech), koho chcete, kto za mě slíbí. Datum dominico die proximo ante Trium regum annorum domini M° etc. LVI etc. Petr z Cosowa Axamyt, seděním na Plawczy. [Na rubu:] Múdrým a počestným pánuom rychtáři a radě města Bar- dyeowskeho, přítelóm mým milým etc. a) Následuje škrtnuté: tými rázy nemůž býti nebt. — b) Psáno: zassie. — c) Následuje škrtnuté: a prody. — d) Psáno: sse. — e) Psáno: bratrzy, slovakismus, místo: bratry. — f) Následuje škrtnuté: že. — 8) Psáno: prossim. — h) Psáno: pogysczetemy. — ch) Opraveno ze: zwolyte. Petr Axamit byl původem ze Slovenska. Dne 19. maii 1453 píše o něm král Ladislav městu Kežmarku: Certa relacione didicimus, quomodo nonnulli lattronculi, sumpta occasione nostre absencie, sub nomine et ductu cuiusdam Axamyth congregati, in terra nostra Scepusiensi et partibus illic vicinis, erctis fortaliciis, plurimas hominum et rerum predas faciunt ac incolis illarum parcium multa ingerunt mala et nocumenta. Et quia adeo iam eorum presumpcio invaluit, ut novissimis diebus plures nostros fideles ad eos conpescen- 85
Strana 86
dos congregatos in campestri bello conflixerunt. Cupientes igitur tempestive eorum malicie resistere, fidelem nostrum spectabilem et magnificum Ladislaum de Hwnyad ... contra prefatos malefactores in subsidium illius terre duximus deputandum a ukládá městu Kežmarku, aby cum omnibus vestris ingeniis exercitualiter insurgentes illac, quo prefatus Ladislaus comes commiserit, proficisci et contra prefatos predones ea omnia agere, que ipse comes Ladislaus dixerit, faciendum. ...Datum Wienne feria sexta proxima ante festum Penthecostes a. d. millesimo quadringentesimo quinquagesimo tercio. (Orig. v ar- chivu města Kežmarku, fasc. 5. nr. 4.) V stejném smyslu píše král Ladislav i městu Košicím. (Srv. Teleki, Hunyadiak kora l. c. X., 386—90.) Axamit dne 31. maii 1456 jmenuje se supremus capitaneus fratrum et in Thabor necnon residens in Plawnyecz. (Archiv Národního musea v Pešti, cituje Tóth-Szabó, A cseh-huszita mozgalmak l. c., str. 283, pozn. 4.) Petr Axamit z Kosova byl často v nepřátelství netoliko se spišskými a šarišskými městy, ale také s Jiskrou, jejich pánem a ochráncem. Sám píše 14. Augusti 1450 Bardějovským: quomodo michi per d. Johannem Giskra de Brandis maxima iniuria agitur. (Originál v archivu města Bardějova nr. 593.) A podobně píše též Talafúsovi, kapitánu Jiskrovu, z Plavče dne 2. dec. 1456: Petrus Axamith de Kossaw, residens in Plawyecz, magnificis, generosis nobilibus famosis etc. d. Johanni Tallafus de Ostrawa etc. Petro (Snakowsky) de Bryzowicz, Mathie, castellano castri Sarusiensis et communitati comitatus Sarusiensis et civitatibus Cassouiensi, Bardowiensi et Epperyes etc. dominis et amicis michi dilectis... Nobiles famosi... literam V. D. bene intellexi,...qualiter nuper V. Dones habuistis convencionem etc. et conclusistis, quod nullos homines, tam equites, quam pedestres, non debemus fovere in opido et in villis, qui servicia non haberent; et ut equites per quatuordecim et pedites per quatuor dies deberentur se de locis movere. Noverint enim V. Dnes mox, visa litera V. D., feci ipsis legere et dixi ipsis, ut se ulterius deberentur movere, querendo ipsis loca. Quadere non sum enim talis pretactis, quod ipsos vi expellerem; sed qui manere (ad)mittam, iacent super suum jus; et ego nolo facere penes comunitatem et penes civitates (alias, quam) secundum consuetudinem et jus. (Archiv města Bardějova nr. 929.) Srv. o Axamitovi též Pešina, Mars moravicus l. c., str. 666, dále H. Jireček, Slov. Noviny, Vídeň, 1854, str. 488 a Dunaj, 1861, str. 256—60. J. Špirko, 1. c. str. 69, 79—101. 98 [Plaveč], 4. januarii 1456. Kliment z Vojtěšic — Bardějovským: stran příměří s panem Axamitem a jeho bratříky a stran půjčky peněz, kterou pan Axamit od Bardějovských žádá; přimlouvá se, aby mu půjčili. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné uzavírací v archivu města Bardějova nr. 859. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 852. Službu svú vskazuji, múdří páni, přítelé milí! Jakož jste se mnú roz- mluvili, přičinil sem se s pilností a připravil sem pana Axamyta a jědnali 86
dos congregatos in campestri bello conflixerunt. Cupientes igitur tempestive eorum malicie resistere, fidelem nostrum spectabilem et magnificum Ladislaum de Hwnyad ... contra prefatos malefactores in subsidium illius terre duximus deputandum a ukládá městu Kežmarku, aby cum omnibus vestris ingeniis exercitualiter insurgentes illac, quo prefatus Ladislaus comes commiserit, proficisci et contra prefatos predones ea omnia agere, que ipse comes Ladislaus dixerit, faciendum. ...Datum Wienne feria sexta proxima ante festum Penthecostes a. d. millesimo quadringentesimo quinquagesimo tercio. (Orig. v ar- chivu města Kežmarku, fasc. 5. nr. 4.) V stejném smyslu píše král Ladislav i městu Košicím. (Srv. Teleki, Hunyadiak kora l. c. X., 386—90.) Axamit dne 31. maii 1456 jmenuje se supremus capitaneus fratrum et in Thabor necnon residens in Plawnyecz. (Archiv Národního musea v Pešti, cituje Tóth-Szabó, A cseh-huszita mozgalmak l. c., str. 283, pozn. 4.) Petr Axamit z Kosova byl často v nepřátelství netoliko se spišskými a šarišskými městy, ale také s Jiskrou, jejich pánem a ochráncem. Sám píše 14. Augusti 1450 Bardějovským: quomodo michi per d. Johannem Giskra de Brandis maxima iniuria agitur. (Originál v archivu města Bardějova nr. 593.) A podobně píše též Talafúsovi, kapitánu Jiskrovu, z Plavče dne 2. dec. 1456: Petrus Axamith de Kossaw, residens in Plawyecz, magnificis, generosis nobilibus famosis etc. d. Johanni Tallafus de Ostrawa etc. Petro (Snakowsky) de Bryzowicz, Mathie, castellano castri Sarusiensis et communitati comitatus Sarusiensis et civitatibus Cassouiensi, Bardowiensi et Epperyes etc. dominis et amicis michi dilectis... Nobiles famosi... literam V. D. bene intellexi,...qualiter nuper V. Dones habuistis convencionem etc. et conclusistis, quod nullos homines, tam equites, quam pedestres, non debemus fovere in opido et in villis, qui servicia non haberent; et ut equites per quatuordecim et pedites per quatuor dies deberentur se de locis movere. Noverint enim V. Dnes mox, visa litera V. D., feci ipsis legere et dixi ipsis, ut se ulterius deberentur movere, querendo ipsis loca. Quadere non sum enim talis pretactis, quod ipsos vi expellerem; sed qui manere (ad)mittam, iacent super suum jus; et ego nolo facere penes comunitatem et penes civitates (alias, quam) secundum consuetudinem et jus. (Archiv města Bardějova nr. 929.) Srv. o Axamitovi též Pešina, Mars moravicus l. c., str. 666, dále H. Jireček, Slov. Noviny, Vídeň, 1854, str. 488 a Dunaj, 1861, str. 256—60. J. Špirko, 1. c. str. 69, 79—101. 98 [Plaveč], 4. januarii 1456. Kliment z Vojtěšic — Bardějovským: stran příměří s panem Axamitem a jeho bratříky a stran půjčky peněz, kterou pan Axamit od Bardějovských žádá; přimlouvá se, aby mu půjčili. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné uzavírací v archivu města Bardějova nr. 859. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 852. Službu svú vskazuji, múdří páni, přítelé milí! Jakož jste se mnú roz- mluvili, přičinil sem se s pilností a připravil sem pana Axamyta a jědnali 86
Strana 87
smy se panem Toporem, dá-li buoh, žeť to na dobrý konec příde, že jmáte mieti příměří až do svatého Ducha. A mezi tím, dá-li buoha), chcemy se přičiniti, že na dobrý konec příde, jest-li že sami chcete; nebť není pana Axamyta samého řečb), musíc) se poradit [s] svými bratřími. A dále jako vám píše o peníze, jest-li že to proň učiníte, vězte, žet dobře bude. A já vám to radím i prosímd), že byste to učinili, ač byste sobě rozuměli. A já vám za to slibuji, učiňte sobě na to list a ont vám řádně a počestně zaplatí, že by to vráceno nemělo býti, já vám za to slibuji, buď v příměří neb nepříměří, budet vám řádne zaplaceno. Datum dominico die proximo ante Trium regum etc. annorum domini etc. LVI. Clyment z Woitiessicz etc. [Na rubu:] Múdrým pánóm rychtáři a radě města Bardyeowa, přítelóm mým milým etc. a) Následuje škrtnuté: zjědnámy že. — b) Psáno: rzecz; slovo polské, místo: věc. — c) Psáno: mussy. — d) Psáno: prossim. 99 Plaveč, 19. januarii 1456. Kliment z Vojtěšic — Bardějovským: stran jejich poddaných a že se za ně přimluvil u purkrabí hradu Plavče; neboť sám již na Plavči nevládne, ale čeká tam jen na příjezd pana Axamita. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné, při níž pozna- menáno: Propter carenciam sigilli nostri fecimus sigillare cum alieno. Archiv města Bardějova nr. 862. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 854. Službu svú vskazuji, múdří páni, přítelé milí! A jakož mi píšete o Myestku, že by chtěli od nich mieti za své a jim překaziti, jest pravda, slyšal sem o tom a přičinil sem se o vaše lidi k purkrabí; i mluvil sem s purkrabí, aby jim pokoj dal až do příjězdy páně Axamytowey. A dále račte veděti, žet já již na Plawczy nevládnu, než ležím tu, čekajíc pana Axamyta. A když přijěde, chcit o vašu věc s ním mluviti, žeť, dá-li buoh, na dobrý konec příde. A také, co uslyším novin anebo co jiného, chcit vám rád dáti veděti s pilností. A v čem bych vám mohl poslúžiti, chcit to rád pro vás učiniti, jako pro přítele. 87
smy se panem Toporem, dá-li buoh, žeť to na dobrý konec příde, že jmáte mieti příměří až do svatého Ducha. A mezi tím, dá-li buoha), chcemy se přičiniti, že na dobrý konec příde, jest-li že sami chcete; nebť není pana Axamyta samého řečb), musíc) se poradit [s] svými bratřími. A dále jako vám píše o peníze, jest-li že to proň učiníte, vězte, žet dobře bude. A já vám to radím i prosímd), že byste to učinili, ač byste sobě rozuměli. A já vám za to slibuji, učiňte sobě na to list a ont vám řádně a počestně zaplatí, že by to vráceno nemělo býti, já vám za to slibuji, buď v příměří neb nepříměří, budet vám řádne zaplaceno. Datum dominico die proximo ante Trium regum etc. annorum domini etc. LVI. Clyment z Woitiessicz etc. [Na rubu:] Múdrým pánóm rychtáři a radě města Bardyeowa, přítelóm mým milým etc. a) Následuje škrtnuté: zjědnámy že. — b) Psáno: rzecz; slovo polské, místo: věc. — c) Psáno: mussy. — d) Psáno: prossim. 99 Plaveč, 19. januarii 1456. Kliment z Vojtěšic — Bardějovským: stran jejich poddaných a že se za ně přimluvil u purkrabí hradu Plavče; neboť sám již na Plavči nevládne, ale čeká tam jen na příjezd pana Axamita. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné, při níž pozna- menáno: Propter carenciam sigilli nostri fecimus sigillare cum alieno. Archiv města Bardějova nr. 862. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 854. Službu svú vskazuji, múdří páni, přítelé milí! A jakož mi píšete o Myestku, že by chtěli od nich mieti za své a jim překaziti, jest pravda, slyšal sem o tom a přičinil sem se o vaše lidi k purkrabí; i mluvil sem s purkrabí, aby jim pokoj dal až do příjězdy páně Axamytowey. A dále račte veděti, žet já již na Plawczy nevládnu, než ležím tu, čekajíc pana Axamyta. A když přijěde, chcit o vašu věc s ním mluviti, žeť, dá-li buoh, na dobrý konec příde. A také, co uslyším novin anebo co jiného, chcit vám rád dáti veděti s pilností. A v čem bych vám mohl poslúžiti, chcit to rád pro vás učiniti, jako pro přítele. 87
Strana 88
Datum in Plawcz feria secunda proxima post Prisce virginis anno etc. to LVI°. Clyment z Woytiessicz. [Na rubu:] Múdrým a počestným panuom rychtáři a radě města Bar- dyegowa, přítelóm mým milým. 100 [DěvínJ 21. Decemb. 1456. Václav Kavka z Soběsuk — městu Bratislavě: stran ukradených lodí. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 26, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 26. Službu svú vzkazujem, slovutní přítelé a súsedé milí, vám rychtářovi i purkmistřovi i konšelóm i vší radě města Presspurku. A prosímy vása), jako súsedů, já Václav Kawka i Martin, oba hajtmani na páně mísce, jakot súb) nám pokradena lodí, což k tomu přívozu sluší, i veřímyť vám, že jest-li jec) poznají, že nám zase vrátíte jako súsedé. Pak-li byste nechceli, moseli bychmy toho tak zanechati až do chvíle. Protož jest-li že jesčed) poznají, že toe) zasej navrátíte. A toho nám odpověd dáte, jako dobří lidé po tomto poslu. Datum in die Thome apostoli anno domini etc. LVI°. Waczlaw Kavka z Sobiesuku. [Na rubu:] Múdrým a opatrným purgmistrovi a konšelóm i vší radě města Prespurku buď [dánJ. a) Psáno: wass. — b) Původně „jest“, pak opraveno. — C) slovo: ge nadepsáno. d) Nadepsáno. — e) Původně: „že toho“. Místo, z něhož list psán, neudáno. Podle zmínky o ukradených lodích a přívozu možno však souditi, že to byl hrad neb opevněný tábor při Dunaji, tudíž pravděpodobně Děvín nebo tábor na západním břehu, o němž se píše též roku 1457 a 1459. Srv. níže poznámky při č. 96. Dr. Beck, Jireček a po nich Sasinek četli jméno vydavatele: Václav z Sobiessku. Sobíšky i Soběsuky je místo na Moravě, nedaleko Plumlova. 88
Datum in Plawcz feria secunda proxima post Prisce virginis anno etc. to LVI°. Clyment z Woytiessicz. [Na rubu:] Múdrým a počestným panuom rychtáři a radě města Bar- dyegowa, přítelóm mým milým. 100 [DěvínJ 21. Decemb. 1456. Václav Kavka z Soběsuk — městu Bratislavě: stran ukradených lodí. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 26, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 26. Službu svú vzkazujem, slovutní přítelé a súsedé milí, vám rychtářovi i purkmistřovi i konšelóm i vší radě města Presspurku. A prosímy vása), jako súsedů, já Václav Kawka i Martin, oba hajtmani na páně mísce, jakot súb) nám pokradena lodí, což k tomu přívozu sluší, i veřímyť vám, že jest-li jec) poznají, že nám zase vrátíte jako súsedé. Pak-li byste nechceli, moseli bychmy toho tak zanechati až do chvíle. Protož jest-li že jesčed) poznají, že toe) zasej navrátíte. A toho nám odpověd dáte, jako dobří lidé po tomto poslu. Datum in die Thome apostoli anno domini etc. LVI°. Waczlaw Kavka z Sobiesuku. [Na rubu:] Múdrým a opatrným purgmistrovi a konšelóm i vší radě města Prespurku buď [dánJ. a) Psáno: wass. — b) Původně „jest“, pak opraveno. — C) slovo: ge nadepsáno. d) Nadepsáno. — e) Původně: „že toho“. Místo, z něhož list psán, neudáno. Podle zmínky o ukradených lodích a přívozu možno však souditi, že to byl hrad neb opevněný tábor při Dunaji, tudíž pravděpodobně Děvín nebo tábor na západním břehu, o němž se píše též roku 1457 a 1459. Srv. níže poznámky při č. 96. Dr. Beck, Jireček a po nich Sasinek četli jméno vydavatele: Václav z Sobiessku. Sobíšky i Soběsuky je místo na Moravě, nedaleko Plumlova. 88
Strana 89
101 Topolčany, 16. februarii 1457. Pankrác ze Sv. Mikuláše se svými syny Štěpánem, Janem a Jakubem uzavírá mír s panem Janem Košatským z Lieskovce a z Bánovec. Originál na papíře značně porušený a v středu listu prohnilý a tak na některých místech již nečitelný s pečetí přitištěnou, celkem dosti dobře zacho- valou v archivu rodiny Majthényi byl snad v Novákách. Križ- kův opis v archivu Matice slovenské v Turč. Sv. Martině. My Pangracz od Swateho Mikulase, hrabie liptovský, Sthepan, Jan, Jakub, spolubratřie též od Swateho Mikulassie, vyznáváme tímto listem obecne přede všěmi, ktož jej uzrí nebo čtúc slyšeti budú, že teď vstupujeme a mocí listu tochto vstúpili že sme v pravé a verné úmlovy a v celý mieř i [s] zámky našími duole menovanými z Nowim Hradem a z Klassterem, z Swatym Mikulassem, z tvrzí s Uhrowczem, z Sudczani, z Breznicze, z Smo- lenice a z Thopolczani, z Hradkom Nozdrowem, s Turem i se všěmi zámky, což jich máme anebo ješče méti budem s [Kos]satcem [?], se všemi úředníky, služebníky i lidmi, chudými, bohatými, duchovními i svedskými, na těch zámcéch prebývajícími a k nim kdežkoli příslušajícími, a zvláščě pana Niffora v tom neopúščajíce, jeho služebníkóv, lidí jeho chudých, všech k nemu příslušajících, s urozeným pánem, panem Janem Kossatskim z Leskowcza a z Banowecz, s jeho zámky Kossatczem, z Banowczi, z Mesteczkem, se všemi jeho úředníky, služebníky, lidmi chudými, bochatými, sveckými i duchovními i na jeho zámcech nynejších2) i budúcí [ch] přebývající mi] a k nemu kdežkolvek příslušajícími, ale holdóv zámlovných neopúščajíce, než to, což jest zamloveno, to aby nám bylo odbyto. Ale [po] dánie listu tochto my svrchupsaní pan Pangracz, hrabie liptovský, Sthepan, Jan, Jacub od Swateho Mikulassie etc. nemáme žádných zámyslóv činiti na ludech [svrchu psaných pána Janowich z Kossatcza, ani . . . ani drv a vody vození k zámkóm našim, ani ... máme k škodě připravovat žádným obyčejem, ani zretedelne, ani tajemne a tech . . . mieru nemáme proti sobě . . . nových posádek ani zamýšleti, ani osazovati ... šě v tréch úmlóvach, co tak ... dva tři nebo čtyř dobrých lidí řádu řitér[ského] ... ač by ti pro takové záščie mezi ... a našli, máme my svrchupsaní pan Pangracz, [hrabie liptov- ský, Štěpán, Jan], Jacub etc. na tom prestati a .. . dosti mieti, jakožto na našich věrných súdciech .. . lidech a to tak opraviti, jakž by oni... [zvlájšče o ty škody, cože jich z obú stranú mezi námi ... toho sobě nemáme na veky ničím pripomínati ani my mezi sebú, ani služebníci naši... 89
101 Topolčany, 16. februarii 1457. Pankrác ze Sv. Mikuláše se svými syny Štěpánem, Janem a Jakubem uzavírá mír s panem Janem Košatským z Lieskovce a z Bánovec. Originál na papíře značně porušený a v středu listu prohnilý a tak na některých místech již nečitelný s pečetí přitištěnou, celkem dosti dobře zacho- valou v archivu rodiny Majthényi byl snad v Novákách. Križ- kův opis v archivu Matice slovenské v Turč. Sv. Martině. My Pangracz od Swateho Mikulase, hrabie liptovský, Sthepan, Jan, Jakub, spolubratřie též od Swateho Mikulassie, vyznáváme tímto listem obecne přede všěmi, ktož jej uzrí nebo čtúc slyšeti budú, že teď vstupujeme a mocí listu tochto vstúpili že sme v pravé a verné úmlovy a v celý mieř i [s] zámky našími duole menovanými z Nowim Hradem a z Klassterem, z Swatym Mikulassem, z tvrzí s Uhrowczem, z Sudczani, z Breznicze, z Smo- lenice a z Thopolczani, z Hradkom Nozdrowem, s Turem i se všěmi zámky, což jich máme anebo ješče méti budem s [Kos]satcem [?], se všemi úředníky, služebníky i lidmi, chudými, bohatými, duchovními i svedskými, na těch zámcéch prebývajícími a k nim kdežkoli příslušajícími, a zvláščě pana Niffora v tom neopúščajíce, jeho služebníkóv, lidí jeho chudých, všech k nemu příslušajících, s urozeným pánem, panem Janem Kossatskim z Leskowcza a z Banowecz, s jeho zámky Kossatczem, z Banowczi, z Mesteczkem, se všemi jeho úředníky, služebníky, lidmi chudými, bochatými, sveckými i duchovními i na jeho zámcech nynejších2) i budúcí [ch] přebývající mi] a k nemu kdežkolvek příslušajícími, ale holdóv zámlovných neopúščajíce, než to, což jest zamloveno, to aby nám bylo odbyto. Ale [po] dánie listu tochto my svrchupsaní pan Pangracz, hrabie liptovský, Sthepan, Jan, Jacub od Swateho Mikulassie etc. nemáme žádných zámyslóv činiti na ludech [svrchu psaných pána Janowich z Kossatcza, ani . . . ani drv a vody vození k zámkóm našim, ani ... máme k škodě připravovat žádným obyčejem, ani zretedelne, ani tajemne a tech . . . mieru nemáme proti sobě . . . nových posádek ani zamýšleti, ani osazovati ... šě v tréch úmlóvach, co tak ... dva tři nebo čtyř dobrých lidí řádu řitér[ského] ... ač by ti pro takové záščie mezi ... a našli, máme my svrchupsaní pan Pangracz, [hrabie liptov- ský, Štěpán, Jan], Jacub etc. na tom prestati a .. . dosti mieti, jakožto na našich věrných súdciech .. . lidech a to tak opraviti, jakž by oni... [zvlájšče o ty škody, cože jich z obú stranú mezi námi ... toho sobě nemáme na veky ničím pripomínati ani my mezi sebú, ani služebníci naši... 89
Strana 90
[nik de; a kteráž by strana jedna druhéj to pripomínala, aby ctí, verú byla odsúzena; aby to sám proti své cti mluvil, ktož by o to kdy ... neb mluvit chtel. A to my svrchupsaní pan Pangracz, hrabie liptovský, z syny svými Stephan, Jan, Jacub spolu od Swateho Mikulassie etc. slibujeme ... naší dobrú a čistú ctí a věrú krestanskú tu smlovu a ten mier a tak ty všecky věci svrchupsané věrne a řádne a práve zdržeti svrchupsanému pánu panu Jano- wi Kosatsskemu, jeho všem služebníkóm, lidem podaným, chudým, boha- tým, sveckým, duchovním, všěm jeho . . . [spol]očníkóm, kteříž sú a kteríž ješče budú, zdržeti jako dobří lidé a jako na dobré lidi slušie, beze všiej zléj lsci, beze všěch fortelóv všeliakých tak, jakož sě zvrchu píše. A k tomu na [svědo]mie a na zdrženie listu tochto a pro lepší jistotu svú vlasní pečet k tomuto listu [přitla čiti sme kázali jistým naším vědo- mím a dobrú vuolí, jenž jest psán a dán v Thopolczaniech v tu středu po svatém Valentíne již prv pominutú die Juliani anno domini millesimo CCCCO LVII° etc. a) Psáno: nynějším. Originál listu nepodařilo se mi zjistiti. Križko poznamenává též, že list jest již otištěn, kde však neudává. O Majthényiovském archivu v Novákách srv. Dr. Cherven Flóris: A nováki bizottság jelentése, Századok, 1875, str. 626—634. 102 V Praze, 26. decembris 1457. Jiří z Poděbrad, správce království českého — Jiskrovi z Brandýsa: že mu král Ladislav na smrtelné posteli poručil všecky své země do správy a že se již v té věci dohodl s panem Matyášem z Hunyadu; proto žádá Jiskru, aby s ním pokoj zachoval. A že sám přijede do Uher. Současná kopie na papíře, jenž je na adrese značně pošpiněn. Archiv města Bardějova nr. 990. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 984. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Jakožt sem prvé psal, došel-li jest tebe list muoj, kterak slavné paměti králova milost pán muoj milostivý na smrtedlné posteli mně královstva i jiné země své poručil jest žádaje, abych se v nich k obecnému dobrému a ku pokoji přičiněl, aby se chudému i bohatému spravedlive dáloa), podlé jehožto milosti rozkázánie a poručenstvie, chtě jeho milosti vuoli naplniti, péči o to mám, což bych mohl, 90
[nik de; a kteráž by strana jedna druhéj to pripomínala, aby ctí, verú byla odsúzena; aby to sám proti své cti mluvil, ktož by o to kdy ... neb mluvit chtel. A to my svrchupsaní pan Pangracz, hrabie liptovský, z syny svými Stephan, Jan, Jacub spolu od Swateho Mikulassie etc. slibujeme ... naší dobrú a čistú ctí a věrú krestanskú tu smlovu a ten mier a tak ty všecky věci svrchupsané věrne a řádne a práve zdržeti svrchupsanému pánu panu Jano- wi Kosatsskemu, jeho všem služebníkóm, lidem podaným, chudým, boha- tým, sveckým, duchovním, všěm jeho . . . [spol]očníkóm, kteříž sú a kteríž ješče budú, zdržeti jako dobří lidé a jako na dobré lidi slušie, beze všiej zléj lsci, beze všěch fortelóv všeliakých tak, jakož sě zvrchu píše. A k tomu na [svědo]mie a na zdrženie listu tochto a pro lepší jistotu svú vlasní pečet k tomuto listu [přitla čiti sme kázali jistým naším vědo- mím a dobrú vuolí, jenž jest psán a dán v Thopolczaniech v tu středu po svatém Valentíne již prv pominutú die Juliani anno domini millesimo CCCCO LVII° etc. a) Psáno: nynějším. Originál listu nepodařilo se mi zjistiti. Križko poznamenává též, že list jest již otištěn, kde však neudává. O Majthényiovském archivu v Novákách srv. Dr. Cherven Flóris: A nováki bizottság jelentése, Századok, 1875, str. 626—634. 102 V Praze, 26. decembris 1457. Jiří z Poděbrad, správce království českého — Jiskrovi z Brandýsa: že mu král Ladislav na smrtelné posteli poručil všecky své země do správy a že se již v té věci dohodl s panem Matyášem z Hunyadu; proto žádá Jiskru, aby s ním pokoj zachoval. A že sám přijede do Uher. Současná kopie na papíře, jenž je na adrese značně pošpiněn. Archiv města Bardějova nr. 990. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 984. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Jakožt sem prvé psal, došel-li jest tebe list muoj, kterak slavné paměti králova milost pán muoj milostivý na smrtedlné posteli mně královstva i jiné země své poručil jest žádaje, abych se v nich k obecnému dobrému a ku pokoji přičiněl, aby se chudému i bohatému spravedlive dáloa), podlé jehožto milosti rozkázánie a poručenstvie, chtě jeho milosti vuoli naplniti, péči o to mám, což bych mohl, 90
Strana 91
abych se k tomu přičiněl, což mi najviec přileží; pak nynie, maje při sobě pana Mathiasse z Hunyadu, uhodil sem s ním jako s přietelem. Protož věřímť, příteli milý, že s ním, s jeho úředníky a sbožími v této mieře pokoj mieti budeš. A jej pana Mathiasse na témž sem postavil, aby s tebú pokoj také měl. Protož [?] věřímť[?], žet se bohdá[?] tam nedaleko přiblížím. A tu miením tě obeslati, aby ke mě přijel, kdežto budeš ode mně zpraven šíře těch věcí, kteréž také tobě i té zemi mohú k dobrému přijíti. A rád bych viděl, atby se v tvých věcech štastně vedlo. Dán v Praze v pondělí den sv. Štěpána mučedlníka léta etc. LVII. Girzik z Cunstatu a z Podiebrad, království českého zprávce. [Na rubu:] Urozenému pánu panu Janowi Giskrowi z Brandisa, hrabí šariskému etc. příteli mému milému. a) Psáno: daalo. List je současný; pro to, že jde o kopii a nikoli o list původní, svědčí, že na listu není stopy po pečeti. Pravděpodobně dal Jiskra napsati opis, který zaslal Bardějovským, v jejichž archivu se list zachoval. Nebylo roku 1457 po prvé, kdy Jiří z Poděbrad zasáhl do poměrů slovenských. Již listem dd. 14. jun. 1452 obrátil se na Kremnici a v něm žádal, aby Kremničané zachovali věrnost Janovi Jiskrovi z Brandýsa, jak činili až donedávna, a aby se nadto ujali prostředkování mezi Jiskrou a horními městy slovenskými (jmenovitě Košicemi, Levočou a Bardějovem), která se tou dobou podařilo uherským pánům a Janovi Hunyadovi získati pro svou stranu, tak že od Jiskry (bylo to po sněmu vídeňském 8. mart. 1452) odpadla. Jiří napomíná města slovenská k věrnosti a k poslušnosti, ano připojuje jakousi pohrůžku — věc jistě neobvyklá u cizího panovníka! — že jinak stihl je by trest: non enim vobis unacum prenotatis civitatibus aliquid calumniosum ac inhonestum penitus faveremus.“ Orig. v archivu města Kremnice, vydal (s chybamil) Teleki, Hunyadiak kora, X., 334—35.) Poměr Jiřího k Jiskrovi a k Slovensku určován byl jeho poměrem k Hunyadiovcům a cí- saři Fridrichovi. Jak z listu Jiskrovi, výše otištěného, a také z jiných dokumentů vyplývá (srv. Frant. Palacký, Dějiny, IV., 2., str. 16 n.), minil Jiří podporovati Matyáše Kor- vína. Když však se v něm zklamal, přešel k jeho protivníkovi k císaři Fridrichovi, jak věc vy- svítá ze zápisu dd. 15. jun. 1459 Jiřím vlastnoručně sepsaného a císaři Fridrichovi odevzdaného, podobně pak i z listiny Fridrichovy dd. 14. jul. 1459. Obě tyto listiny, jak Chmel a po něm Palacký poznamenali, byly prý vyhotoveny, ale vydány nebyly (srv. Jos. Chmel, Materialien zur österr. Geschichte, Linz und Wien 1832 a 1838, str. 175—177 a Frant. Palacký, Dějiny, Praha, 1860, díl IV., sv. 2., str. 87—88.) Obsah zápisu Jiřího, který vystihuje intence jeho politiky roku 1459, je asi tento: Jiří z Poděbrad, král český . . . vyznávámy ... jakož najjasnějšie knieže pan Frydrich, řimský ciesař .. . král uherský etc. pán náš milý, s našími radami, urozeným Zdenkem ze Ssternberku, purkrabí pražským, Prokopem z Rabssteyna, kancléřem naším, a (s) Vi- 91
abych se k tomu přičiněl, což mi najviec přileží; pak nynie, maje při sobě pana Mathiasse z Hunyadu, uhodil sem s ním jako s přietelem. Protož věřímť, příteli milý, že s ním, s jeho úředníky a sbožími v této mieře pokoj mieti budeš. A jej pana Mathiasse na témž sem postavil, aby s tebú pokoj také měl. Protož [?] věřímť[?], žet se bohdá[?] tam nedaleko přiblížím. A tu miením tě obeslati, aby ke mě přijel, kdežto budeš ode mně zpraven šíře těch věcí, kteréž také tobě i té zemi mohú k dobrému přijíti. A rád bych viděl, atby se v tvých věcech štastně vedlo. Dán v Praze v pondělí den sv. Štěpána mučedlníka léta etc. LVII. Girzik z Cunstatu a z Podiebrad, království českého zprávce. [Na rubu:] Urozenému pánu panu Janowi Giskrowi z Brandisa, hrabí šariskému etc. příteli mému milému. a) Psáno: daalo. List je současný; pro to, že jde o kopii a nikoli o list původní, svědčí, že na listu není stopy po pečeti. Pravděpodobně dal Jiskra napsati opis, který zaslal Bardějovským, v jejichž archivu se list zachoval. Nebylo roku 1457 po prvé, kdy Jiří z Poděbrad zasáhl do poměrů slovenských. Již listem dd. 14. jun. 1452 obrátil se na Kremnici a v něm žádal, aby Kremničané zachovali věrnost Janovi Jiskrovi z Brandýsa, jak činili až donedávna, a aby se nadto ujali prostředkování mezi Jiskrou a horními městy slovenskými (jmenovitě Košicemi, Levočou a Bardějovem), která se tou dobou podařilo uherským pánům a Janovi Hunyadovi získati pro svou stranu, tak že od Jiskry (bylo to po sněmu vídeňském 8. mart. 1452) odpadla. Jiří napomíná města slovenská k věrnosti a k poslušnosti, ano připojuje jakousi pohrůžku — věc jistě neobvyklá u cizího panovníka! — že jinak stihl je by trest: non enim vobis unacum prenotatis civitatibus aliquid calumniosum ac inhonestum penitus faveremus.“ Orig. v archivu města Kremnice, vydal (s chybamil) Teleki, Hunyadiak kora, X., 334—35.) Poměr Jiřího k Jiskrovi a k Slovensku určován byl jeho poměrem k Hunyadiovcům a cí- saři Fridrichovi. Jak z listu Jiskrovi, výše otištěného, a také z jiných dokumentů vyplývá (srv. Frant. Palacký, Dějiny, IV., 2., str. 16 n.), minil Jiří podporovati Matyáše Kor- vína. Když však se v něm zklamal, přešel k jeho protivníkovi k císaři Fridrichovi, jak věc vy- svítá ze zápisu dd. 15. jun. 1459 Jiřím vlastnoručně sepsaného a císaři Fridrichovi odevzdaného, podobně pak i z listiny Fridrichovy dd. 14. jul. 1459. Obě tyto listiny, jak Chmel a po něm Palacký poznamenali, byly prý vyhotoveny, ale vydány nebyly (srv. Jos. Chmel, Materialien zur österr. Geschichte, Linz und Wien 1832 a 1838, str. 175—177 a Frant. Palacký, Dějiny, Praha, 1860, díl IV., sv. 2., str. 87—88.) Obsah zápisu Jiřího, který vystihuje intence jeho politiky roku 1459, je asi tento: Jiří z Poděbrad, král český . . . vyznávámy ... jakož najjasnějšie knieže pan Frydrich, řimský ciesař .. . král uherský etc. pán náš milý, s našími radami, urozeným Zdenkem ze Ssternberku, purkrabí pražským, Prokopem z Rabssteyna, kancléřem naším, a (s) Vi- 91
Strana 92
lem(em) z Rabie mluvil jest žádaje toho, abychom se my v jeho věci vsadili a jemu v jeho věcech postatní byli a chřbet držali; a když bychom to učinili, že by chtěl své věci s naší radú vésti, a že bychom my (z) toho také čest a užitek měli mieti. My, vidúce od Jeho Milosti takové k sobě doúfánie a svěřenie, svěřili smy se také Jeho Milosti věrně a se vší pilností postatni býti a věci jeho jednati a pósobiti, buďto v říši neb jinde tak, jako by naše vlastnie byly. A zvláště pomocni chcem (býti) Jeho Milosti a jednati v království uherském k korunování a ku panování v něm, buďto smlúvami nebo mocí. A nechcem Jeho Milosti v tom i v jiném opustiti, ale podlé něho státi věrně a beze lsti všelikterak. Toho na svědomie tento list, rukú naší vlastní psaný a pečetí naší zapečetěný, deli (jsme). Dané den sv. Víta (15. jun.) léta božieho 1459, léta královstvie našeho druhého. (Originál na pergameně ve Státním archivu ve Vídni.) Ale i z tohoto zápisu je patrné, že Jiří z Poděbrad si byl vědom svého vlivu v Uhrách, nepochybně na Slovensku, a že by tam mohl zasáhnouti „smlúvami nebo mocí“. 103 Krupina, 1457. Rada města Žiliny dává zapsati do městské knihy svědectví města Krupiny o zachovalosti Michala Soukeníka, souseda žilinského. Datum Corpone pod naší pečetí větší anno domini millesimo CCCCOLVII°. Kniha Žilinská fol. 4°. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 28, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 28; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 52, str. I11. 104 Žilina, 3. aprilis 1457. Zápis před radou města Žiliny o věně dcery Martina Poláka a o jeho užívání jeho švakrem Matějem Habrartem, sousedem žilinským. Datum die dominica, ubi cantatur Judica, anno domini M° CCCC° LVII. Kniha Žilinská fol. 7. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 27, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 27; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 53, str. 112. 105 Smolenice, 4. mart. 1458. Medvěd ze Slavičína — městu Bratislavě: nabízí své služby žoldnéřské. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček I. c. nr. 29, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 29. 92
lem(em) z Rabie mluvil jest žádaje toho, abychom se my v jeho věci vsadili a jemu v jeho věcech postatní byli a chřbet držali; a když bychom to učinili, že by chtěl své věci s naší radú vésti, a že bychom my (z) toho také čest a užitek měli mieti. My, vidúce od Jeho Milosti takové k sobě doúfánie a svěřenie, svěřili smy se také Jeho Milosti věrně a se vší pilností postatni býti a věci jeho jednati a pósobiti, buďto v říši neb jinde tak, jako by naše vlastnie byly. A zvláště pomocni chcem (býti) Jeho Milosti a jednati v království uherském k korunování a ku panování v něm, buďto smlúvami nebo mocí. A nechcem Jeho Milosti v tom i v jiném opustiti, ale podlé něho státi věrně a beze lsti všelikterak. Toho na svědomie tento list, rukú naší vlastní psaný a pečetí naší zapečetěný, deli (jsme). Dané den sv. Víta (15. jun.) léta božieho 1459, léta královstvie našeho druhého. (Originál na pergameně ve Státním archivu ve Vídni.) Ale i z tohoto zápisu je patrné, že Jiří z Poděbrad si byl vědom svého vlivu v Uhrách, nepochybně na Slovensku, a že by tam mohl zasáhnouti „smlúvami nebo mocí“. 103 Krupina, 1457. Rada města Žiliny dává zapsati do městské knihy svědectví města Krupiny o zachovalosti Michala Soukeníka, souseda žilinského. Datum Corpone pod naší pečetí větší anno domini millesimo CCCCOLVII°. Kniha Žilinská fol. 4°. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 28, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 28; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 52, str. I11. 104 Žilina, 3. aprilis 1457. Zápis před radou města Žiliny o věně dcery Martina Poláka a o jeho užívání jeho švakrem Matějem Habrartem, sousedem žilinským. Datum die dominica, ubi cantatur Judica, anno domini M° CCCC° LVII. Kniha Žilinská fol. 7. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 27, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 27; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 53, str. 112. 105 Smolenice, 4. mart. 1458. Medvěd ze Slavičína — městu Bratislavě: nabízí své služby žoldnéřské. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček I. c. nr. 29, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 29. 92
Strana 93
Službu svú vzkazuji, urozenie pánie milí. Spraven sem, žě by vaše milost služebných lidie potřebovali. Protož vaší milosci věděci dávám, jest-li žě vašie milosci potřebí jest, rač mi vašě milost dáci věděci po tomto poslu; neb chci raděj vaší milosci poslúžici mimo jiné. Neb to buoh vie, žet bych nerad prociv vaší milosci byl. A na to odpovědi žádám. Datum in Smolenicz sabato ante dominicam Oculi anno etc. LVIII°. Miedwied [z] Slawiczina. [Na rubu: Múdrým a opatrným pánóm fojtovi a purgermistrovie i radě města Prespurka, pánóm milým, buď [dán]. Městečko a statek Slavičín na Moravě u Brumova byly odedávna lénem biskupství olomouckého. Roku 1437 seděl na Slavičíně Jan z Cimburka, roku 1445 přijal na Slavičín léno Bernart z Cimburka; a tak v držení pánů z Cimburka zůstal Slavičín po celé století XV. Snad z rodu pánů z Cimburka byl též Medvěd ze Slavičína. (Srv. L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské, Brno, 1935, díl IV., str. 442.) 106 Levoča, 10. maii 1458. Mikuláš z Olomouce — paní Dorotě Linhartové, ženě městského písaře v Bardějově: žádá odpověď od ní i od jejího muže na listy, které jim poslal. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 1056. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 1051. Paní Doroto! Ač mi chcete s mužem svým na onehdajšie mé listy učiniti odepsánie, to učiňte po tomto poslu, abych sě tiem uměl zpravovati. Pak-liž vám ti listové, tobě i jemu, dodáni nejsú, vzkažte mi, aťbych vám uměl túž reč po druhé obnoviti; neb cožt sem vám psal a kterak ty věci mezi námi vzaly počátek i konec, v svých knihách psáno mám a nigda nezapo- menu mého bez méa) viny potupenie od těch, kdež sem sě nadál veliké viery vedlé mého k nim zalíbenie. Dán v Lewoczy v středu před božím Vstúpením léta božieho M CCCC LVIII°. Mikulass z Olomucze. [Na rubu:] Ctné ženě panie Dorotě Lynhartowce z Olomucze, nynie v Bardyeiowie etc. a) Psáno: mee. 93
Službu svú vzkazuji, urozenie pánie milí. Spraven sem, žě by vaše milost služebných lidie potřebovali. Protož vaší milosci věděci dávám, jest-li žě vašie milosci potřebí jest, rač mi vašě milost dáci věděci po tomto poslu; neb chci raděj vaší milosci poslúžici mimo jiné. Neb to buoh vie, žet bych nerad prociv vaší milosci byl. A na to odpovědi žádám. Datum in Smolenicz sabato ante dominicam Oculi anno etc. LVIII°. Miedwied [z] Slawiczina. [Na rubu: Múdrým a opatrným pánóm fojtovi a purgermistrovie i radě města Prespurka, pánóm milým, buď [dán]. Městečko a statek Slavičín na Moravě u Brumova byly odedávna lénem biskupství olomouckého. Roku 1437 seděl na Slavičíně Jan z Cimburka, roku 1445 přijal na Slavičín léno Bernart z Cimburka; a tak v držení pánů z Cimburka zůstal Slavičín po celé století XV. Snad z rodu pánů z Cimburka byl též Medvěd ze Slavičína. (Srv. L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské, Brno, 1935, díl IV., str. 442.) 106 Levoča, 10. maii 1458. Mikuláš z Olomouce — paní Dorotě Linhartové, ženě městského písaře v Bardějově: žádá odpověď od ní i od jejího muže na listy, které jim poslal. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 1056. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 1051. Paní Doroto! Ač mi chcete s mužem svým na onehdajšie mé listy učiniti odepsánie, to učiňte po tomto poslu, abych sě tiem uměl zpravovati. Pak-liž vám ti listové, tobě i jemu, dodáni nejsú, vzkažte mi, aťbych vám uměl túž reč po druhé obnoviti; neb cožt sem vám psal a kterak ty věci mezi námi vzaly počátek i konec, v svých knihách psáno mám a nigda nezapo- menu mého bez méa) viny potupenie od těch, kdež sem sě nadál veliké viery vedlé mého k nim zalíbenie. Dán v Lewoczy v středu před božím Vstúpením léta božieho M CCCC LVIII°. Mikulass z Olomucze. [Na rubu:] Ctné ženě panie Dorotě Lynhartowce z Olomucze, nynie v Bardyeiowie etc. a) Psáno: mee. 93
Strana 94
107 Žilina, 6. februarii 1459. Rada města Žiliny osvědčuje, že Martin Polákovic své nevěstě, Katuši Tomášové, dal 45 zlatých za část jejího dědictví. Datum feria III. in Carnisprivio anno LIX°. Kniha Žilinská fol. 4. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 55, str. 113. 108 Žilina, 6. februarii 1459. Zápis před radou města Žiliny o porovnání mezi Mertušem Polákovic a jeho sestrou paní Dorotou. Datum feria III. in Carnisprivio anno domini M'CCCC'LIX. Kniha Žilinská fol. 5b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 32, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 32; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 56, str. 113. 109 Gemer, 5. martii 1459. Jakub Tele z Paňova, hejtman na Gemeru a Slané — panu Jiřímu Turzovi, seděním na hradě spišském: žádá svědectví od něho a měst proti Strúčkovi, který na horách spolu s Axamitem a jinými škody činil. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bar- dějova nr. 1090. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 1087. Urozený pane milý! Služba má tvé milosti! Rád bych slyšial i vidial, byšte sě zdravě měli. A vědětit dávám, kterak jsem zašěl s tiem zlým člo- věkem, ze jmena Struczkem, kterak jest vám škodil i městóm bez odpovědi lúpežně po horách s Aksamitem i jiným chudým lidem, a zde chce mezi dobrými lidmi za člověka dobrého [považován býtiJ. A já jsem s ním vo to zašěl, aby pod svědomím vaším za to sě styděl, což jest neprávě proti vám i všěm dobrým lidem dělal lúpežně, bez odpovědi, aby sě skrze to dosati kázal a toho vam aniž žádnému nedělal. I prosím vašie milosti, že ráčíte mi to svědomie listem svým psáti i také k městám sě přičiniti ke všěm, proti kterýmžto tak lstivě dělal. I věřím vašie milosti, že tak ráčíte učiniti a podlé 94
107 Žilina, 6. februarii 1459. Rada města Žiliny osvědčuje, že Martin Polákovic své nevěstě, Katuši Tomášové, dal 45 zlatých za část jejího dědictví. Datum feria III. in Carnisprivio anno LIX°. Kniha Žilinská fol. 4. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 55, str. 113. 108 Žilina, 6. februarii 1459. Zápis před radou města Žiliny o porovnání mezi Mertušem Polákovic a jeho sestrou paní Dorotou. Datum feria III. in Carnisprivio anno domini M'CCCC'LIX. Kniha Žilinská fol. 5b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 32, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 32; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 56, str. 113. 109 Gemer, 5. martii 1459. Jakub Tele z Paňova, hejtman na Gemeru a Slané — panu Jiřímu Turzovi, seděním na hradě spišském: žádá svědectví od něho a měst proti Strúčkovi, který na horách spolu s Axamitem a jinými škody činil. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bar- dějova nr. 1090. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 1087. Urozený pane milý! Služba má tvé milosti! Rád bych slyšial i vidial, byšte sě zdravě měli. A vědětit dávám, kterak jsem zašěl s tiem zlým člo- věkem, ze jmena Struczkem, kterak jest vám škodil i městóm bez odpovědi lúpežně po horách s Aksamitem i jiným chudým lidem, a zde chce mezi dobrými lidmi za člověka dobrého [považován býtiJ. A já jsem s ním vo to zašěl, aby pod svědomím vaším za to sě styděl, což jest neprávě proti vám i všěm dobrým lidem dělal lúpežně, bez odpovědi, aby sě skrze to dosati kázal a toho vam aniž žádnému nedělal. I prosím vašie milosti, že ráčíte mi to svědomie listem svým psáti i také k městám sě přičiniti ke všěm, proti kterýmžto tak lstivě dělal. I věřím vašie milosti, že tak ráčíte učiniti a podlé 94
Strana 95
jeho zlých účinkuov psáti budete. Také jakož pánóv měštěnínóv za to3) prosím i jiných měst, abych sě za to3) [nestyděl a jeho zlost jemu v jeho vuoči vašimi pravými svědomími provedl. A což bude ukazatel listu tohoto s tvú milostí mluviti, jmenem Niemecz, račte jemu věřiti, jakož bych s tvú milostí mluvil sám osobně v tuto ch vjíli. Ex Gymer feria II. post Letare anno Lmo IX°. Jakub Tele z Paniowa, hajtman na Gymeru a Slana. [Na rubu:] Urozenému pánu, panu Turcz Jurgarowi, seděním na hradě sspisskem, pánu a přieteli milému buď [dán]. a) Psáno: zatto. Dne 13. mart. 1455 píše ze Spišského hradu Bardějovským „Jorg Turso, jeczunt auf Czipser haus“. (Archiv města Bardějova nr. 773.) Panov Laz je samota nedaleko Turieho Pole, okres Modrý Kameň v bývalé stolici novohradské. — Paňovce (maď. Pány) je ves na slovenském východě, okres Moldava nad Bodvou, v bývalé stolici turňanské. Podle jedné nebo druhé psal se pan Jakub Tele z Paňova. 110 Posádka, s. a. [maii 1459]. Vaněk z Rachmanova — Bratislavským: že jej lživě osočují u krále uherského Matyáše a že se jim za to mstíti bude. Originál na papíře s jednou pečetí přitisknutou v archivu města Bra- tislavy. List je v samém středu silně poškozen a zčásti již vydrolen. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 44, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 44, znovu pak ještě jednou Fr. Sasinek v Letopise matice slovenské X, 2, str. 9. Psaní vašemu jsem dobře srozoměl. Jakož píšete, že by král Mathiass králi českému na mě žaloval, že bych v zemi uherskéj překážel. I ovšem muož jeho milost žalovati neb psáti, což ráčí, vedlé vašeho lživého návodu, že vy jeho milost na to navádíte, na mě lživě žalujíc. A vždy lžete, jako zrádní psi! Bychť já komu v uherskéj zemi neprávě překážel, než stoliko vám a to, dá-li buoh, právě, což činím a činiti budu. A to proto, že mi nikdy nedržíte, což se mnú smluvíte. A to jistě vězte, stuoj to dlúho neb krátko, žet se nad vámi, dá-li buoh, pomstím pro tu nepravost, kterúž vy nade 95
jeho zlých účinkuov psáti budete. Také jakož pánóv měštěnínóv za to3) prosím i jiných měst, abych sě za to3) [nestyděl a jeho zlost jemu v jeho vuoči vašimi pravými svědomími provedl. A což bude ukazatel listu tohoto s tvú milostí mluviti, jmenem Niemecz, račte jemu věřiti, jakož bych s tvú milostí mluvil sám osobně v tuto ch vjíli. Ex Gymer feria II. post Letare anno Lmo IX°. Jakub Tele z Paniowa, hajtman na Gymeru a Slana. [Na rubu:] Urozenému pánu, panu Turcz Jurgarowi, seděním na hradě sspisskem, pánu a přieteli milému buď [dán]. a) Psáno: zatto. Dne 13. mart. 1455 píše ze Spišského hradu Bardějovským „Jorg Turso, jeczunt auf Czipser haus“. (Archiv města Bardějova nr. 773.) Panov Laz je samota nedaleko Turieho Pole, okres Modrý Kameň v bývalé stolici novohradské. — Paňovce (maď. Pány) je ves na slovenském východě, okres Moldava nad Bodvou, v bývalé stolici turňanské. Podle jedné nebo druhé psal se pan Jakub Tele z Paňova. 110 Posádka, s. a. [maii 1459]. Vaněk z Rachmanova — Bratislavským: že jej lživě osočují u krále uherského Matyáše a že se jim za to mstíti bude. Originál na papíře s jednou pečetí přitisknutou v archivu města Bra- tislavy. List je v samém středu silně poškozen a zčásti již vydrolen. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 44, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 44, znovu pak ještě jednou Fr. Sasinek v Letopise matice slovenské X, 2, str. 9. Psaní vašemu jsem dobře srozoměl. Jakož píšete, že by král Mathiass králi českému na mě žaloval, že bych v zemi uherskéj překážel. I ovšem muož jeho milost žalovati neb psáti, což ráčí, vedlé vašeho lživého návodu, že vy jeho milost na to navádíte, na mě lživě žalujíc. A vždy lžete, jako zrádní psi! Bychť já komu v uherskéj zemi neprávě překážel, než stoliko vám a to, dá-li buoh, právě, což činím a činiti budu. A to proto, že mi nikdy nedržíte, což se mnú smluvíte. A to jistě vězte, stuoj to dlúho neb krátko, žet se nad vámi, dá-li buoh, pomstím pro tu nepravost, kterúž vy nade 95
Strana 96
mnú činíte a mé hanby a škody, kterúž sem na Skalcze svými dobrými lidmi vzal. Vy jste toho najvětšie příčina i s tiem samorostlým z kur[vy synem] Ungersspacharem [?]. A jakož píšete, že nejste tak lechcí, byste byli jednak zhuoru jednak doluov, jakožto ti, ješto by sobě viec pánuov hledali, jest-li vy to činíte, tohoťjá neviem, než u kterého sem já pána, činímt vuoli jeho, dokudž sem v službě jeho. A králi Mathiassowi já sem se nikdy nepřikazoval, bych jeho služebníkem byl, než stoliko že jeho milost žádal, abych dvoře- nínem jeho byl. A mně se toho učiniti nezdálo. Dán na Posadcze [s. a.]. Waniek z Rachmanowa. [Na rubu:] Opatrným mužům, rychtáři a radě města Presspurka. List Vaňka z Rachmanova je datován na Posádce. Je však dosti těžko rozhodnouti, míní-li se tu Posádka nedaleko Šintavy při starém přechodu přes Váh, či jiná posádka neb tábor, kterou si české vojsko na příhodném místě zřídilo. Snad bylo by možno mysliti na fortalicium nebo tábor proti Děvínu, o němž se děje v souvislosti s Vaňkem z Rachmanova několikráte zmínka. — Skalka je malá osada nedaleko Malacek. O Vaňkovi z Rachmanova píše se v rozmanitých kronikách století XV. a XVI. (Srv. Zibrt: Bibliografie české historie III, č. 1625, kde jsou odkazy i k pramenům povahy aktové.) Palacký (Dějiny IV/I. (vyd. 1877), str. 450) poznamenává, že není jisto, byl-li Čech, Moravan a nebo Slovák. Pešina podává výklad o jeho jménu, rodu i původu; pokud se týče výkladu jména „Ledvinka“, že rád jídal ledvinky, a že proto od svých válečných druhů touto přezdívkou byl nazýván, jde tu asi zřejmě o výmysl a etymologii samého Pešiny. V soudobých listinách jme- nuje se nejčastěji prostě Vaněk neb Wanko, po případě i Wenceslaus; Vaněk je odvozenina od jména Václav. Patrně na rozdíl od nějakého staršího Vaňka jmenován byl mladým Vaňkem, „Mladvaňkem“, jak se píše na př. v Starých letopisech českých, po slovensku Mladvenko, a podle toho pak v latině i v němčině „Ladwenko“. Pešina poznamenává, že Vaněk byl původem Moravan a jmenoval se prý vlastně Martin z Kobeřic („vir ad omnia promptus et audax, nomine Martinus de Koberzicz, eques Moravus, sed a commilitonibus suis vulgo nominatus frater Ledvinka“); ale ani tu není jisto, nejde-li o pouhou kombinaci Pešinovu. Pešina dále poznamenává, že byl původně ve vojenském bratrstvu Axamitově; naproti tomu udává Ebendorfer — a jeho údaj je asi správnější — že Vaněk byl hejtmanem Pankráce ze Svatého Mikuláše. (Srv. Pešina, Mars moravicus, Pragae, 1677, str. 695—96; Thomas Ebendorfer, Chronicon Austriacum, ed. Pe z Hieronymus, Scriptores rer. Austriacarum, Viennae, 1745, tom. II, p. 682; Staří letopisové čeští, vyd. Fr. Palacký, Scriptores rer. Bohemicarum, Pragae, 1829, III, str. 172.) V listinách bratislavských připomíná se Vaněk z Rachmanova od roku 1449 do roku 1460. Dne 29. aug. 1449 píše Bratislavským „Wanko von Rachmanow, gesessen auf Niederweiden“, že posílá k nim svého služebníka, a aby mu věřili. (Orig. v archivu města Bratislavy.) 96
mnú činíte a mé hanby a škody, kterúž sem na Skalcze svými dobrými lidmi vzal. Vy jste toho najvětšie příčina i s tiem samorostlým z kur[vy synem] Ungersspacharem [?]. A jakož píšete, že nejste tak lechcí, byste byli jednak zhuoru jednak doluov, jakožto ti, ješto by sobě viec pánuov hledali, jest-li vy to činíte, tohoťjá neviem, než u kterého sem já pána, činímt vuoli jeho, dokudž sem v službě jeho. A králi Mathiassowi já sem se nikdy nepřikazoval, bych jeho služebníkem byl, než stoliko že jeho milost žádal, abych dvoře- nínem jeho byl. A mně se toho učiniti nezdálo. Dán na Posadcze [s. a.]. Waniek z Rachmanowa. [Na rubu:] Opatrným mužům, rychtáři a radě města Presspurka. List Vaňka z Rachmanova je datován na Posádce. Je však dosti těžko rozhodnouti, míní-li se tu Posádka nedaleko Šintavy při starém přechodu přes Váh, či jiná posádka neb tábor, kterou si české vojsko na příhodném místě zřídilo. Snad bylo by možno mysliti na fortalicium nebo tábor proti Děvínu, o němž se děje v souvislosti s Vaňkem z Rachmanova několikráte zmínka. — Skalka je malá osada nedaleko Malacek. O Vaňkovi z Rachmanova píše se v rozmanitých kronikách století XV. a XVI. (Srv. Zibrt: Bibliografie české historie III, č. 1625, kde jsou odkazy i k pramenům povahy aktové.) Palacký (Dějiny IV/I. (vyd. 1877), str. 450) poznamenává, že není jisto, byl-li Čech, Moravan a nebo Slovák. Pešina podává výklad o jeho jménu, rodu i původu; pokud se týče výkladu jména „Ledvinka“, že rád jídal ledvinky, a že proto od svých válečných druhů touto přezdívkou byl nazýván, jde tu asi zřejmě o výmysl a etymologii samého Pešiny. V soudobých listinách jme- nuje se nejčastěji prostě Vaněk neb Wanko, po případě i Wenceslaus; Vaněk je odvozenina od jména Václav. Patrně na rozdíl od nějakého staršího Vaňka jmenován byl mladým Vaňkem, „Mladvaňkem“, jak se píše na př. v Starých letopisech českých, po slovensku Mladvenko, a podle toho pak v latině i v němčině „Ladwenko“. Pešina poznamenává, že Vaněk byl původem Moravan a jmenoval se prý vlastně Martin z Kobeřic („vir ad omnia promptus et audax, nomine Martinus de Koberzicz, eques Moravus, sed a commilitonibus suis vulgo nominatus frater Ledvinka“); ale ani tu není jisto, nejde-li o pouhou kombinaci Pešinovu. Pešina dále poznamenává, že byl původně ve vojenském bratrstvu Axamitově; naproti tomu udává Ebendorfer — a jeho údaj je asi správnější — že Vaněk byl hejtmanem Pankráce ze Svatého Mikuláše. (Srv. Pešina, Mars moravicus, Pragae, 1677, str. 695—96; Thomas Ebendorfer, Chronicon Austriacum, ed. Pe z Hieronymus, Scriptores rer. Austriacarum, Viennae, 1745, tom. II, p. 682; Staří letopisové čeští, vyd. Fr. Palacký, Scriptores rer. Bohemicarum, Pragae, 1829, III, str. 172.) V listinách bratislavských připomíná se Vaněk z Rachmanova od roku 1449 do roku 1460. Dne 29. aug. 1449 píše Bratislavským „Wanko von Rachmanow, gesessen auf Niederweiden“, že posílá k nim svého služebníka, a aby mu věřili. (Orig. v archivu města Bratislavy.) 96
Strana 97
Dne 25. jun. 1451 píše Bratislavským gubernátor Jan Hunyad, aby už neodváděli Vaňkovi desátky (patrně z vinic), náležející arcibiskupu ostřihomskému;1) a jestliže se mu prý nepodaří s Vaňkem („cum ipso Wankone“) ujednati mír, že jim pošle vojenskou pomoc, která by je před Vaňkem chránila. (Orig. v archivu města Bratislavy, vydal Teleki, Hunyadiak kora l. c. X., 303.) V podobném smyslu píše Bratislavským týž Jan Hunyad dne 10. o ct. 1451: quod, si Oswaldus de Buchan... ipsam pacem inter nos et Vankonem ac suos socios disponere poterit, tunc gentes erga vos non destinabimus. Sed si ipsa pax et concordia inter nos et ipsum Vankonem fieri non poterit, tunc sufficientes gentes in proteccionem parcium illarum mittemus, que una cum comitibus nostris Posoniensibus vos ab insultu et perturbacione perversorum Bohemorum protegere valebunt. (Diplomatarium Posoniense III, 9 v archivu města Bratislavy.) Došlo-li k míru mezi Janem Hunyadem a Vaňkem z Rachmanova, či nikoli, nevíme. Byl-li smluven, asi dlouho nepotrval. Dne 22. s ept. 1452 píše „Ladislaus de Hwnyad, comes Posoniensis“ Bratislavským, že se Čapek ze Sán, Bernard z Brumova, Matúš Karovský, Vaněk a jiní Moravané s početným vojskem chystají přepadnout bratislavské vinohrady [vojenská bratrstva z Čech a zvláště z Moravy s oblibou přepadala vinohrady při moravsko-uherské hranici, aby se tak zásobila na účet svých nepřátel vínem],2) aby se tedy připravili na obranu. [Orig. v archivu města Bratislavy, vydal Teleki, Hunyadiak kora l. c. X., 338. ] 1) Desátky, o které tu jde, byly kdysi arcibiskupem ostřihomským postoupeny panu Pankrácovi ze Svatého Mikuláše a na Branči, jak vysvítá z listu města Senice — Bra- tislavským ze dne 6. o k t. 1444: Innotescat V. Fti., quomodo nuper per egregium d. Pangra- cium, dominum nostrum, ad castrum ipsius Brancz nuncupatum fuimus vocati et ibi in presencia nostri et coram nobis exposuisset quandam literam cum duplici sigillo litere appenso, uno videlicet... d. Dyonisii, cardinalis et archiepiscopi Strigoniensis, et alio magnifici viri d. Thome de Seech, comitis Komaronensis, in qua quidem litera legi audientes comperimus, quomodo ipse d. archiepiscopus et frater ipsius Thomas de Seech sepedicto d. Pangracio totalem potestatem concesserunt ob non solucionem summe quatuor millium florenorum, possesiones et bona eorum necnon et decimas ubilibet et in quibuscunque civitatibus, opidis, villis invadendi, arrestandi, detinendi, occupandi, prout lacius in copie ipsius litere continetur. — Datum in eodem Senicz feria 3a proxima post festum beati Francisci confessoris a. d. 44°. (Orig. v archivu města Bratislavy.) 2) O těchto českých vinobraních píše na př. Bratislavským Michael Orsag de Guth, regie Mtis supremus thesaurarius dne 10. oct. 1451, quod inimici Bohemi in ipsorum castellis una cum curribus ac vasis vacuis necnon hominibus copiose sunt congregati, hodie aut cras modis omnibus incipiendo a Posonio usque huc (Trnava) vineas simul cum decimis exigere et recolligere pretendunt, nosque ad resistenciam emulorum una cum nostris gentibus non sumus sufficientes. Žádá proto Bratislavské za vojenskou pomoc. Datum Tirnavie in dominica post Dionisii a. d. etc. LI°. (Orig. v archivu města Bratislavy.) — Podobně píše Bra- tislavským dne 16. sept. 1457 král Ladislav: Intelleximus ex declaracione nonullorum fidelium nostrorum quosdam latrones omnia vina de montibus circumcirca illam civitatem nostram adiacentibus pro se velle colligere a ukládá jim, aby z královského třicátku najali na měsíc 200 žoldnéřů, ducentos pedites appromtuare et per unum mensem integrum contra dictos latrones tenere. — Datum Wienne feria sexta proxima post festum Exalta- cionis sancte crucis a. d. 1457. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Slovenský archiv 7 97
Dne 25. jun. 1451 píše Bratislavským gubernátor Jan Hunyad, aby už neodváděli Vaňkovi desátky (patrně z vinic), náležející arcibiskupu ostřihomskému;1) a jestliže se mu prý nepodaří s Vaňkem („cum ipso Wankone“) ujednati mír, že jim pošle vojenskou pomoc, která by je před Vaňkem chránila. (Orig. v archivu města Bratislavy, vydal Teleki, Hunyadiak kora l. c. X., 303.) V podobném smyslu píše Bratislavským týž Jan Hunyad dne 10. o ct. 1451: quod, si Oswaldus de Buchan... ipsam pacem inter nos et Vankonem ac suos socios disponere poterit, tunc gentes erga vos non destinabimus. Sed si ipsa pax et concordia inter nos et ipsum Vankonem fieri non poterit, tunc sufficientes gentes in proteccionem parcium illarum mittemus, que una cum comitibus nostris Posoniensibus vos ab insultu et perturbacione perversorum Bohemorum protegere valebunt. (Diplomatarium Posoniense III, 9 v archivu města Bratislavy.) Došlo-li k míru mezi Janem Hunyadem a Vaňkem z Rachmanova, či nikoli, nevíme. Byl-li smluven, asi dlouho nepotrval. Dne 22. s ept. 1452 píše „Ladislaus de Hwnyad, comes Posoniensis“ Bratislavským, že se Čapek ze Sán, Bernard z Brumova, Matúš Karovský, Vaněk a jiní Moravané s početným vojskem chystají přepadnout bratislavské vinohrady [vojenská bratrstva z Čech a zvláště z Moravy s oblibou přepadala vinohrady při moravsko-uherské hranici, aby se tak zásobila na účet svých nepřátel vínem],2) aby se tedy připravili na obranu. [Orig. v archivu města Bratislavy, vydal Teleki, Hunyadiak kora l. c. X., 338. ] 1) Desátky, o které tu jde, byly kdysi arcibiskupem ostřihomským postoupeny panu Pankrácovi ze Svatého Mikuláše a na Branči, jak vysvítá z listu města Senice — Bra- tislavským ze dne 6. o k t. 1444: Innotescat V. Fti., quomodo nuper per egregium d. Pangra- cium, dominum nostrum, ad castrum ipsius Brancz nuncupatum fuimus vocati et ibi in presencia nostri et coram nobis exposuisset quandam literam cum duplici sigillo litere appenso, uno videlicet... d. Dyonisii, cardinalis et archiepiscopi Strigoniensis, et alio magnifici viri d. Thome de Seech, comitis Komaronensis, in qua quidem litera legi audientes comperimus, quomodo ipse d. archiepiscopus et frater ipsius Thomas de Seech sepedicto d. Pangracio totalem potestatem concesserunt ob non solucionem summe quatuor millium florenorum, possesiones et bona eorum necnon et decimas ubilibet et in quibuscunque civitatibus, opidis, villis invadendi, arrestandi, detinendi, occupandi, prout lacius in copie ipsius litere continetur. — Datum in eodem Senicz feria 3a proxima post festum beati Francisci confessoris a. d. 44°. (Orig. v archivu města Bratislavy.) 2) O těchto českých vinobraních píše na př. Bratislavským Michael Orsag de Guth, regie Mtis supremus thesaurarius dne 10. oct. 1451, quod inimici Bohemi in ipsorum castellis una cum curribus ac vasis vacuis necnon hominibus copiose sunt congregati, hodie aut cras modis omnibus incipiendo a Posonio usque huc (Trnava) vineas simul cum decimis exigere et recolligere pretendunt, nosque ad resistenciam emulorum una cum nostris gentibus non sumus sufficientes. Žádá proto Bratislavské za vojenskou pomoc. Datum Tirnavie in dominica post Dionisii a. d. etc. LI°. (Orig. v archivu města Bratislavy.) — Podobně píše Bra- tislavským dne 16. sept. 1457 král Ladislav: Intelleximus ex declaracione nonullorum fidelium nostrorum quosdam latrones omnia vina de montibus circumcirca illam civitatem nostram adiacentibus pro se velle colligere a ukládá jim, aby z královského třicátku najali na měsíc 200 žoldnéřů, ducentos pedites appromtuare et per unum mensem integrum contra dictos latrones tenere. — Datum Wienne feria sexta proxima post festum Exalta- cionis sancte crucis a. d. 1457. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Slovenský archiv 7 97
Strana 98
Listinou ze dne 20. sept. 1453 král Fridrich polepšuje „Wankoni et consanguineis eius de Rochmanowa“ za jeho zásluhy, jež si získal ve službách Fridrichových i jeho předchůdců, císařů římských, jeho znak „arma ... hereditaria et antiqua nobilitatis insignia, que tu et ... consanguinei tui, progenitores vestri de Rochmanawa ab antiquo tempore habu- istis ... ut ... meliorando decorare possitis. (Srv. Jos. Chmel, Regesta... Friderici IV, Wien, 1838 I., nr. 3.109, M. Kolář a A. Sedláček, Českomoravská heraldíka, Praha, 1902, str. 90.) Roku 1457 pustošil Vaněk z Rachmanova země krále Ladislava a byl zajat u města Celje ve Štyrsku v kraji mariborském od Jana Vítovce a Hanuše z Donu a teprve na přímluvu svých přátel z vězení propuštěn. Dne 24. aug. vydává o tom listinu: „Ich Ladwenko von Rochnaw bekenn öffentlich ... als mich ... herr Jan Wittowicz zum Greben, des ... Lasslaws ... meines gnedigisten herrn ban und hauptman in windischen Landen, auch herr Hanns von Donn nagst Cilli bei irn veindten begriffen und in venkchniss genomen“ atd. Jako svědci se v listině uvádějí: Jindřich Šmikovský ze Žďáru, Mikuláš ze Zhoře, Jindřich z Řepnice, Jan Smolík z Biskupic a Zikmund z Schönfeldu. (Srv. Herm. Jireček: Jan Vítovec, válečník český v Čas. čes. musea XLI (1867), str. 130.) — Jinak však nejvlastnějším krajem jeho působení bylo pomezí moravsko-uhersko-rakouské při stoku Dunaje a Moravy, jak už Pešina správně udává: „in confiniis Moraviae et Austriae ad flumen Moraviae .. . vicini- oribus in Austria castellis, partim vi, partim dolo occupatis, totam Austriae oram illam amoenissimam, Marchfeld dictam, ad Viennam usque, gravissimis excursionibus infestare coepit“. (Pešina, Mars moravicus l. c., str. 696.) Dne 15. mart. 1458 došlo k uzavření míru mezi Vaňkem z Rachmanova a Bratislavou. „Nos judex, jurati cives totaque communitas civitatis Posoniensis tenore presencium significamus, quod nos una cum tota civitate et omnibus nobis adherentibus et in civitate comorantibus, tam spiritualibus, quam secularibus, cum nobili Wenczeslao de Rachma- now in Eybes pro tunc residenti et cum omnibus suis familiaribus et adherentibus eciam spiritualibus et secularibus secum sive in quibuscunque sive in quibus fortaliciis comoranti- bus, veras et christianas trewgas pacis, tam in terris, quam in aquis, in regno sive extra regnum Hungarie, usque ad proximum festum Penthecostes a dato presencium inmediate venturum inivimus ... usque ad occasum solis.“ Kdyby pak došlo k nějakým rozepřím, mají býti urovnány od rozhodčích k tomu cíli po dvou z každé strany zvolených. Datum feria quarta post dominicam Letare a. d. 58. (Orig. v archivu města Bratislavy.) K rozepřím došlo pak velmi brzy, jak svědčí listina ze dne 23. mart. 1458: Nos capitulum ecclesie Posoniensis memorie comendamus, quod ... jurati cives et consules huius civitatis Posoniensis ... per modum protestacionis et gravis querele significare curaverunt in hunc modum: quod licet ipsi iuxta continencias literarum trewga- rum egregii Wenceslai de Rachmanow, nobis in specie ostensarum, a die emanacionis earundem literarum usque ad festum Penthecostes proxime affuturum inclusive et eiusdem diei festi solis occasum trewgas pacis inter se fecerint ... et inter alia pro recuperacione, disposicione et discussione dampnorum precedenter inter se illatorum et emergencium; termini fiende concordie feriam quartam proximam post dominicam Iudica (22. mart. 1458) novissime scilicet transactam sub pena sexingentorum florenorum auri statuerint et quatuor personas idoneas et peritas ex utraque parte equali modo de familia... ipsorum, ipse scilicet Wenczeslaus Gasperem et Gyersyk, familiares suos, ipsi vero judex et cives preno- 98
Listinou ze dne 20. sept. 1453 král Fridrich polepšuje „Wankoni et consanguineis eius de Rochmanowa“ za jeho zásluhy, jež si získal ve službách Fridrichových i jeho předchůdců, císařů římských, jeho znak „arma ... hereditaria et antiqua nobilitatis insignia, que tu et ... consanguinei tui, progenitores vestri de Rochmanawa ab antiquo tempore habu- istis ... ut ... meliorando decorare possitis. (Srv. Jos. Chmel, Regesta... Friderici IV, Wien, 1838 I., nr. 3.109, M. Kolář a A. Sedláček, Českomoravská heraldíka, Praha, 1902, str. 90.) Roku 1457 pustošil Vaněk z Rachmanova země krále Ladislava a byl zajat u města Celje ve Štyrsku v kraji mariborském od Jana Vítovce a Hanuše z Donu a teprve na přímluvu svých přátel z vězení propuštěn. Dne 24. aug. vydává o tom listinu: „Ich Ladwenko von Rochnaw bekenn öffentlich ... als mich ... herr Jan Wittowicz zum Greben, des ... Lasslaws ... meines gnedigisten herrn ban und hauptman in windischen Landen, auch herr Hanns von Donn nagst Cilli bei irn veindten begriffen und in venkchniss genomen“ atd. Jako svědci se v listině uvádějí: Jindřich Šmikovský ze Žďáru, Mikuláš ze Zhoře, Jindřich z Řepnice, Jan Smolík z Biskupic a Zikmund z Schönfeldu. (Srv. Herm. Jireček: Jan Vítovec, válečník český v Čas. čes. musea XLI (1867), str. 130.) — Jinak však nejvlastnějším krajem jeho působení bylo pomezí moravsko-uhersko-rakouské při stoku Dunaje a Moravy, jak už Pešina správně udává: „in confiniis Moraviae et Austriae ad flumen Moraviae .. . vicini- oribus in Austria castellis, partim vi, partim dolo occupatis, totam Austriae oram illam amoenissimam, Marchfeld dictam, ad Viennam usque, gravissimis excursionibus infestare coepit“. (Pešina, Mars moravicus l. c., str. 696.) Dne 15. mart. 1458 došlo k uzavření míru mezi Vaňkem z Rachmanova a Bratislavou. „Nos judex, jurati cives totaque communitas civitatis Posoniensis tenore presencium significamus, quod nos una cum tota civitate et omnibus nobis adherentibus et in civitate comorantibus, tam spiritualibus, quam secularibus, cum nobili Wenczeslao de Rachma- now in Eybes pro tunc residenti et cum omnibus suis familiaribus et adherentibus eciam spiritualibus et secularibus secum sive in quibuscunque sive in quibus fortaliciis comoranti- bus, veras et christianas trewgas pacis, tam in terris, quam in aquis, in regno sive extra regnum Hungarie, usque ad proximum festum Penthecostes a dato presencium inmediate venturum inivimus ... usque ad occasum solis.“ Kdyby pak došlo k nějakým rozepřím, mají býti urovnány od rozhodčích k tomu cíli po dvou z každé strany zvolených. Datum feria quarta post dominicam Letare a. d. 58. (Orig. v archivu města Bratislavy.) K rozepřím došlo pak velmi brzy, jak svědčí listina ze dne 23. mart. 1458: Nos capitulum ecclesie Posoniensis memorie comendamus, quod ... jurati cives et consules huius civitatis Posoniensis ... per modum protestacionis et gravis querele significare curaverunt in hunc modum: quod licet ipsi iuxta continencias literarum trewga- rum egregii Wenceslai de Rachmanow, nobis in specie ostensarum, a die emanacionis earundem literarum usque ad festum Penthecostes proxime affuturum inclusive et eiusdem diei festi solis occasum trewgas pacis inter se fecerint ... et inter alia pro recuperacione, disposicione et discussione dampnorum precedenter inter se illatorum et emergencium; termini fiende concordie feriam quartam proximam post dominicam Iudica (22. mart. 1458) novissime scilicet transactam sub pena sexingentorum florenorum auri statuerint et quatuor personas idoneas et peritas ex utraque parte equali modo de familia... ipsorum, ipse scilicet Wenczeslaus Gasperem et Gyersyk, familiares suos, ipsi vero judex et cives preno- 98
Strana 99
minatos Galsam et Wenczeslaum Pernhartum, concives de medio ipsorum, insuper et duos superarbitros videlicet Wenczeslaus Johannem Nemeth dictum de castro Dewen pro se et ipsi cives nobilem Wyllhelmum Hwngarspahler, vicecomitem Posoniensem, pro ipsa discussione et disposicione super dictis dampnis hucinde illatis procuratores et declara- tores elegerint et prefecerint ... Tamen ipso termino discucionis et pronunciacionis adve- niente ipsisque judicibus et superarbitris electis consedentibus et tota die laborantibus, et tandem electos ipsius Wenczeslai, ceteri judices et arbitri honore preveniente, circa premissa in premissis loqui et pronunciare postulassent sic videlicet, quod primus de suis et secundus de ipsorum civibus electis et sic consequenter respondisse debuissent et pro- nunciare; tunc electi ipsius Wenczeslai judices dixissent, quod ipsi non haberent a dicto domino ipsorum tantam potestatis facultatem, quod videlicet ipsi aliud pronunciarent, quodquod domino ipsorum ad libitum et voluntatem ac profectum cedent, et quod ipsi non haberent nec auderent dominum ipsorum judicare. Cum tamen alii pro parte civium electi... coram nobis retulerunt discernere et pronunciare parati fuissent, sed alii duo pro parte eiusdem Wenczeslai electi audire et admittere noluissent penam dictorum sexingentorum florenorum antedictum dominum ipsorum incurrere, non formidantes, quod sic eo modo ipsa dicta discucionis et procuracionis non per ipsos cives et electos ipsorum civium, sed per Wenczeslaum et suos electos distrata fuisset et pretermissa in preiudicium et dampnum ipsorum civium et tocius civitatis Posoniensis ac vilipendium literarum propriarum eiusdem Wenczeslai valde magnum. Datum secundo die diei pronunciacionis iam dicte anno domini 1458. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Dne 29. jun. 1459 psal o Vaňkovi z Rachmanova Bratislavským císař Fridrich: Fridrich von gottes gnaden romischer kaiser ... zu Hungern ... kunig... unsern getreuen dem burgermaister, richter und rat zu Prespurg ... Als der Ladwenko nu etwie- lang uns und unser furstentumb Osterreich enthalb der Tunaw auch ew, die ewrn und ander beschedigt und angriffen hat, darumb ir mitasmbt den edlen, unsern getrewn graf Jörgen, graf Sigmunden, unserm rat, und graf Laslawen von Pösing und Andreen Pemkircher, auch unserm rat, ew etwieoft gen uns erpoten habt, ob ichts wider denselben Ladwenko von uns furgenomen würde, das ir mitsambt den ewrn darczu tun und land und leut in frid und gemach ze seczen ze helfen willig weret; und wir aber nu unser lantleut unsers furstentumbs Osterreich darumb auf den jeczvergangen mittichen in veld geschikt gen Kornnewburg ze komen erwordert und ew solchs vormaln auch verkundet haben, begern wir an ew mit fleiss und ernste, das ir mitsambt den bemelten Jorgen, Sigismunden und Laslawen graven von Pösing und Pemkircher, den wir jecz auch desgleichen schreiben, an alles vercziehen mit aller ewer macht auf und berait seit und gen demselben Ladwenko mit seinen helfern enhalb der March zu dem Taeber,3) so er daselbs angefangen hat, ziehet und uns den tag solchs ewrs und der andern zugs verkundet und aigentlich wissen lasset; so wellen wir bestellen die unsern, so wir zu Kornnewnburg haben, und noch dahin komen 3) O tomto táboru píše 30. mart. 1457 Bratislavským král Ladislav a nařizuje jim, quatenus illud fortalicium, quod Bohemi ante castrum nostrum Dewen erexerant, omnino et funditus diruere ... et anichilare faciatis. — Datum Bude feria quarta proxima ante dominicam Judica anno domini 1457. (Orig. v Národním museu v Pešti, vydal Tóth- Szabó l. c. 413.) 99
minatos Galsam et Wenczeslaum Pernhartum, concives de medio ipsorum, insuper et duos superarbitros videlicet Wenczeslaus Johannem Nemeth dictum de castro Dewen pro se et ipsi cives nobilem Wyllhelmum Hwngarspahler, vicecomitem Posoniensem, pro ipsa discussione et disposicione super dictis dampnis hucinde illatis procuratores et declara- tores elegerint et prefecerint ... Tamen ipso termino discucionis et pronunciacionis adve- niente ipsisque judicibus et superarbitris electis consedentibus et tota die laborantibus, et tandem electos ipsius Wenczeslai, ceteri judices et arbitri honore preveniente, circa premissa in premissis loqui et pronunciare postulassent sic videlicet, quod primus de suis et secundus de ipsorum civibus electis et sic consequenter respondisse debuissent et pro- nunciare; tunc electi ipsius Wenczeslai judices dixissent, quod ipsi non haberent a dicto domino ipsorum tantam potestatis facultatem, quod videlicet ipsi aliud pronunciarent, quodquod domino ipsorum ad libitum et voluntatem ac profectum cedent, et quod ipsi non haberent nec auderent dominum ipsorum judicare. Cum tamen alii pro parte civium electi... coram nobis retulerunt discernere et pronunciare parati fuissent, sed alii duo pro parte eiusdem Wenczeslai electi audire et admittere noluissent penam dictorum sexingentorum florenorum antedictum dominum ipsorum incurrere, non formidantes, quod sic eo modo ipsa dicta discucionis et procuracionis non per ipsos cives et electos ipsorum civium, sed per Wenczeslaum et suos electos distrata fuisset et pretermissa in preiudicium et dampnum ipsorum civium et tocius civitatis Posoniensis ac vilipendium literarum propriarum eiusdem Wenczeslai valde magnum. Datum secundo die diei pronunciacionis iam dicte anno domini 1458. (Orig. v archivu města Bratislavy.) Dne 29. jun. 1459 psal o Vaňkovi z Rachmanova Bratislavským císař Fridrich: Fridrich von gottes gnaden romischer kaiser ... zu Hungern ... kunig... unsern getreuen dem burgermaister, richter und rat zu Prespurg ... Als der Ladwenko nu etwie- lang uns und unser furstentumb Osterreich enthalb der Tunaw auch ew, die ewrn und ander beschedigt und angriffen hat, darumb ir mitasmbt den edlen, unsern getrewn graf Jörgen, graf Sigmunden, unserm rat, und graf Laslawen von Pösing und Andreen Pemkircher, auch unserm rat, ew etwieoft gen uns erpoten habt, ob ichts wider denselben Ladwenko von uns furgenomen würde, das ir mitsambt den ewrn darczu tun und land und leut in frid und gemach ze seczen ze helfen willig weret; und wir aber nu unser lantleut unsers furstentumbs Osterreich darumb auf den jeczvergangen mittichen in veld geschikt gen Kornnewburg ze komen erwordert und ew solchs vormaln auch verkundet haben, begern wir an ew mit fleiss und ernste, das ir mitsambt den bemelten Jorgen, Sigismunden und Laslawen graven von Pösing und Pemkircher, den wir jecz auch desgleichen schreiben, an alles vercziehen mit aller ewer macht auf und berait seit und gen demselben Ladwenko mit seinen helfern enhalb der March zu dem Taeber,3) so er daselbs angefangen hat, ziehet und uns den tag solchs ewrs und der andern zugs verkundet und aigentlich wissen lasset; so wellen wir bestellen die unsern, so wir zu Kornnewnburg haben, und noch dahin komen 3) O tomto táboru píše 30. mart. 1457 Bratislavským král Ladislav a nařizuje jim, quatenus illud fortalicium, quod Bohemi ante castrum nostrum Dewen erexerant, omnino et funditus diruere ... et anichilare faciatis. — Datum Bude feria quarta proxima ante dominicam Judica anno domini 1457. (Orig. v Národním museu v Pešti, vydal Tóth- Szabó l. c. 413.) 99
Strana 100
werden, auf denselben tag gen dem benannten Ladwenko zu dem Teber, so er Hiedischaw hat, ze ziehen und fleiss zu kheren, damit die Teber vernicht, der egenant Ladwenko und die sein begriffen wird, ir selbst, land und leut, in frid und gemach geseczt werden... Geben zu Wien an sand Peters und sand Pauls tag annorum 59. (Orig. v archivu města Bratislavy.) V stejném smyslu a v stejné asi době píše Bratislavským Albrecht, arcikníže rakouský: Ersamen, liben getrwen! Als euch vor ir craft einer credencie von der leufe wegen des Mladewanicko empoten haben etc., ist uns nu furkummen, wie es iczund zwischen ewr und demselben Mladewanicko stehe an einen zusagen oder absagen des frids; nw vellet uns fur wo ir zusaget, das dann uns und den unsern ein mercklich abgangk ewrnthalbrn geschihet; wo ir aber iczund absagetend, so mächt er ungeschediget entweichen. Also haben wir uns weg furgenommen, die wir euch vermeinen zu offenbaren. Hirumn begern wir an euch ernstlich bitende, ir wollet ewr botschaft zu uns vertigen, und dozwischen weder zu noch absagend. So wollen wir derselben ewer botschaft unsern anslag und mainung zu verstehen geben. Und wollet daran nit sawmen, das kummet uns von euch zu besunderm dancke. Geben zu Wien am montag nach Judica (s. a.). (Orig. v archivu města Bratislavy, nr. 5001.) Dne 6. jul. 1459 píše stran Vaňka z Rachmanova Bratislavským král Matyáš: Scripsimus pro vobis generoso Wankoni, ut vos et vestros non impediat in aliquo, sed pocius, dum oportunum fuerit, eciam contra alios turbatores vobis iuvamine assistat. (Orig. v archivu města Bratislavy, vydal Teleki, Hunyadiak kora l. c. X, 626.) Z uvedených dokumentů vysvítá, že datum listu spadá do roku 1459. Dne 8. a 9. 1458 konány úmluvy mezi Jiřím, králem českým, a Matyášem, králem uherským, stran vojenských rot, které znepokojovaly pohraničí obou zemí (Srv. Teleki, Hunyadik kora l. c. X, 573—77.) a kdy král Matyáš byl ochoten přijmouti Jiskru z Brandýsa i jiné české bojovníky do svých služeb. Tenkráte vstoupil patrně Vaněk z Rachmanova do služeb Matyášových a stal se, jak sám v našem listu píše, k žádosti krále jeho dvořenínem. Na rok 1459 vztahuje se též narážka v listu Vaňkově, že by sobě Bratislavští „hledali viec pánuov“, ukazující na vztahy Bratislav- ských k domu Habsburskému a zejména k císaři Fridrichovi. Nejspíše asi spadá datum listu Vaňkova do května 1459; Bratislavští po tomto listu, v němž Vaněk vyhrožoval, že se bude mstíti, stěžovali si králi Matyášovi, načež král jim listem ze dne 8. jul. odpovídá, že psal Vaňkovi [„generoso Vankoni“, kterýžto titul ukazuje, že Vaněk byl u krále v přízni], aby Bratislavským neubližoval, ale spíše je chránil. Th. Ebendorfer (Chronica Austriae, Pez, Script. rer. Austriacarum, Lipsiae, 1721—1725, Bd. II, str. 889, 892, 897, 904,928) má o Vaňkovi některé zprávy a naposled k r. 1461 poznamenává, že sagita bombardae perditis pedibus miseram deductus est ad mortem. O Vaňkovi z Rachmanova psal Palacký (Dějiny IV/I. (vyd. 1877), str. 450), Herm. Jireček, Válečníci čeští XV. stol. v Rakousích, Dunaj, almanach vídeňský, I. Vídeň, 1861, str. 257—60, Fr. Sasinek, Slovanskí válečníci I. c. Letopis matice slovenskej X (1873), str. 5— 10. 100
werden, auf denselben tag gen dem benannten Ladwenko zu dem Teber, so er Hiedischaw hat, ze ziehen und fleiss zu kheren, damit die Teber vernicht, der egenant Ladwenko und die sein begriffen wird, ir selbst, land und leut, in frid und gemach geseczt werden... Geben zu Wien an sand Peters und sand Pauls tag annorum 59. (Orig. v archivu města Bratislavy.) V stejném smyslu a v stejné asi době píše Bratislavským Albrecht, arcikníže rakouský: Ersamen, liben getrwen! Als euch vor ir craft einer credencie von der leufe wegen des Mladewanicko empoten haben etc., ist uns nu furkummen, wie es iczund zwischen ewr und demselben Mladewanicko stehe an einen zusagen oder absagen des frids; nw vellet uns fur wo ir zusaget, das dann uns und den unsern ein mercklich abgangk ewrnthalbrn geschihet; wo ir aber iczund absagetend, so mächt er ungeschediget entweichen. Also haben wir uns weg furgenommen, die wir euch vermeinen zu offenbaren. Hirumn begern wir an euch ernstlich bitende, ir wollet ewr botschaft zu uns vertigen, und dozwischen weder zu noch absagend. So wollen wir derselben ewer botschaft unsern anslag und mainung zu verstehen geben. Und wollet daran nit sawmen, das kummet uns von euch zu besunderm dancke. Geben zu Wien am montag nach Judica (s. a.). (Orig. v archivu města Bratislavy, nr. 5001.) Dne 6. jul. 1459 píše stran Vaňka z Rachmanova Bratislavským král Matyáš: Scripsimus pro vobis generoso Wankoni, ut vos et vestros non impediat in aliquo, sed pocius, dum oportunum fuerit, eciam contra alios turbatores vobis iuvamine assistat. (Orig. v archivu města Bratislavy, vydal Teleki, Hunyadiak kora l. c. X, 626.) Z uvedených dokumentů vysvítá, že datum listu spadá do roku 1459. Dne 8. a 9. 1458 konány úmluvy mezi Jiřím, králem českým, a Matyášem, králem uherským, stran vojenských rot, které znepokojovaly pohraničí obou zemí (Srv. Teleki, Hunyadik kora l. c. X, 573—77.) a kdy král Matyáš byl ochoten přijmouti Jiskru z Brandýsa i jiné české bojovníky do svých služeb. Tenkráte vstoupil patrně Vaněk z Rachmanova do služeb Matyášových a stal se, jak sám v našem listu píše, k žádosti krále jeho dvořenínem. Na rok 1459 vztahuje se též narážka v listu Vaňkově, že by sobě Bratislavští „hledali viec pánuov“, ukazující na vztahy Bratislav- ských k domu Habsburskému a zejména k císaři Fridrichovi. Nejspíše asi spadá datum listu Vaňkova do května 1459; Bratislavští po tomto listu, v němž Vaněk vyhrožoval, že se bude mstíti, stěžovali si králi Matyášovi, načež král jim listem ze dne 8. jul. odpovídá, že psal Vaňkovi [„generoso Vankoni“, kterýžto titul ukazuje, že Vaněk byl u krále v přízni], aby Bratislavským neubližoval, ale spíše je chránil. Th. Ebendorfer (Chronica Austriae, Pez, Script. rer. Austriacarum, Lipsiae, 1721—1725, Bd. II, str. 889, 892, 897, 904,928) má o Vaňkovi některé zprávy a naposled k r. 1461 poznamenává, že sagita bombardae perditis pedibus miseram deductus est ad mortem. O Vaňkovi z Rachmanova psal Palacký (Dějiny IV/I. (vyd. 1877), str. 450), Herm. Jireček, Válečníci čeští XV. stol. v Rakousích, Dunaj, almanach vídeňský, I. Vídeň, 1861, str. 257—60, Fr. Sasinek, Slovanskí válečníci I. c. Letopis matice slovenskej X (1873), str. 5— 10. 100
Strana 101
111 Trnava, 2. decembris 1459. Hanuš hrabě od Svatého Jiří a z Pezinku dává jménem svým, jménem svého bratra Zikmunda i jiných k jeho straně náležejících list na svobodný průchod panoším Erdahatovi a Benkovi, aby mohli k němu do Trnavy přijíti a s ním vyjednávati; platnost listu končí se dne 4. prosince běžného roku. Originál na papíře s jednou pečetí přes papír přitištěnou, dosti dobře zachovalou v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diploma- tikai osztály 24543, pod datem 1460 dec. 7. My Hanus hrabie od Swateho Girzie a z Pezinku vyznávámy tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie a uslyšie, že jsmy gleitovali a mocí listu tohoto ubezpečujem najprv sami před sebú, před panem bratrem naším panem gróf Zigmundem, panem Eldrbachem, panem gróf Laczladcz- lawem, panem gróf Nikarem, panem Kyrcharem, před našimi služebníky, lidmi poddanými i přede všemi, ktož k našemu rozkázánie příslušejí, slovutné panoše Erdahata a Benky Janusse od desítia) do dvatsíti koní s tolikéž oso- bami lidskými, tak že mohú bezpečně k nám na Trnawu přijeti, s námi rozmluviti o věci potřebné, též i zaseb) bezpečně mají sě na svá obydlé navrátiti bez úrazu osob jejich i statkuov. To my Hanus hrabie etc. již psanému Erdahatowi, i ktož s ním budú, slibujem naší dobrú věrú i ctí zdržeti a zachovati beze lsti jako dobrý člověk. A ten gleit a to bezpečen- stvie má jim v své moci státi od dneška do úterého, to jest do třetího dne, i poslední den až do západu slunce. Tomu na svědomie naši vlastní pečet přidáviti kázali smy k tomuto listu. Ex Trnauia dominica ante Concepcionem beate Marie anno etc. LIX°. a) Psáno: dessiti. — b) Psáno: zasse. 112 Žilina, 28. aprilis 1460. Zápis před radou města Žiliny o porovnání mezi Mertušem Polákovicem a jeho sestrou paní Dorotou. Datum Ziline in domo Poloni feria II. proxima post Marci anno LX. Kniha Žilinská fol. 5b. Vydal: H. Jirečekl. c. nr. 33, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 33; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 57, str. 114. 101
111 Trnava, 2. decembris 1459. Hanuš hrabě od Svatého Jiří a z Pezinku dává jménem svým, jménem svého bratra Zikmunda i jiných k jeho straně náležejících list na svobodný průchod panoším Erdahatovi a Benkovi, aby mohli k němu do Trnavy přijíti a s ním vyjednávati; platnost listu končí se dne 4. prosince běžného roku. Originál na papíře s jednou pečetí přes papír přitištěnou, dosti dobře zachovalou v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diploma- tikai osztály 24543, pod datem 1460 dec. 7. My Hanus hrabie od Swateho Girzie a z Pezinku vyznávámy tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie a uslyšie, že jsmy gleitovali a mocí listu tohoto ubezpečujem najprv sami před sebú, před panem bratrem naším panem gróf Zigmundem, panem Eldrbachem, panem gróf Laczladcz- lawem, panem gróf Nikarem, panem Kyrcharem, před našimi služebníky, lidmi poddanými i přede všemi, ktož k našemu rozkázánie příslušejí, slovutné panoše Erdahata a Benky Janusse od desítia) do dvatsíti koní s tolikéž oso- bami lidskými, tak že mohú bezpečně k nám na Trnawu přijeti, s námi rozmluviti o věci potřebné, též i zaseb) bezpečně mají sě na svá obydlé navrátiti bez úrazu osob jejich i statkuov. To my Hanus hrabie etc. již psanému Erdahatowi, i ktož s ním budú, slibujem naší dobrú věrú i ctí zdržeti a zachovati beze lsti jako dobrý člověk. A ten gleit a to bezpečen- stvie má jim v své moci státi od dneška do úterého, to jest do třetího dne, i poslední den až do západu slunce. Tomu na svědomie naši vlastní pečet přidáviti kázali smy k tomuto listu. Ex Trnauia dominica ante Concepcionem beate Marie anno etc. LIX°. a) Psáno: dessiti. — b) Psáno: zasse. 112 Žilina, 28. aprilis 1460. Zápis před radou města Žiliny o porovnání mezi Mertušem Polákovicem a jeho sestrou paní Dorotou. Datum Ziline in domo Poloni feria II. proxima post Marci anno LX. Kniha Žilinská fol. 5b. Vydal: H. Jirečekl. c. nr. 33, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 33; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 57, str. 114. 101
Strana 102
113 Žilina, 13. julii 1460. Svědectví Petra Poláka, fojta, a rady města Žiliny stran výstupného chování jistého Semly. Datum in festo beate Margarethe anno domini LX. Kniha Žilinská fol. 3a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 59, str. 114. 114 Žilina, 13. julii 1460. Pořízení před fojtem Petrem Polákem a radou města Žiliny stran pozůsta- losti po Pavlu Súkeníkovi, sousedu žilinském, a dílu, příslušejícím jeho synu Vavřincovi. Datum Zyline in domo Polony in festo beate Margarethe anno domini LX. Kniha Žilinská fol. 25. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 34, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 34; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 60, str. 115. 115 Najbach, 14. jul. 1460. Vaněk z Rachmanova slibuje Bratislavským za Václava, knížete z Ostrova. Originál na papíře s jednou pečetí potištěnou, dobře zachovalou, se zna- mením lilie, v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 334, znovu pak Jireček I. c. nr. 35 a po něm Sasinek I. c. nr. 35. Já Wanyek z Rachman[ova] vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřé nebo čtúc slyšeti budú, že jsem slíbil a mocí listu tohoto slibuji múdrým a opatrným purgmistru a raddě pánuom města Presspurgu za knieže Václava, kteréhož oni v své moci a vazbě mají, takovým obyčejem: do kteréhož času2) nebli dne oni svrchu psaní páni Presspurssty svrchu psa- nému rok kniežěti Václavovi dadie, na ten čas já svrchu psaný Waniek z Rachman[ova] slibuji svú dobrú věrú křestanskú jej, kniežě Václava, jim svrchu psaným pánuom Presspurskym v jich moc na ten čas, jaký sě svrchu píše, živu nebo mrtvu postaviti. 102
113 Žilina, 13. julii 1460. Svědectví Petra Poláka, fojta, a rady města Žiliny stran výstupného chování jistého Semly. Datum in festo beate Margarethe anno domini LX. Kniha Žilinská fol. 3a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 59, str. 114. 114 Žilina, 13. julii 1460. Pořízení před fojtem Petrem Polákem a radou města Žiliny stran pozůsta- losti po Pavlu Súkeníkovi, sousedu žilinském, a dílu, příslušejícím jeho synu Vavřincovi. Datum Zyline in domo Polony in festo beate Margarethe anno domini LX. Kniha Žilinská fol. 25. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 34, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 34; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 60, str. 115. 115 Najbach, 14. jul. 1460. Vaněk z Rachmanova slibuje Bratislavským za Václava, knížete z Ostrova. Originál na papíře s jednou pečetí potištěnou, dobře zachovalou, se zna- mením lilie, v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 334, znovu pak Jireček I. c. nr. 35 a po něm Sasinek I. c. nr. 35. Já Wanyek z Rachman[ova] vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřé nebo čtúc slyšeti budú, že jsem slíbil a mocí listu tohoto slibuji múdrým a opatrným purgmistru a raddě pánuom města Presspurgu za knieže Václava, kteréhož oni v své moci a vazbě mají, takovým obyčejem: do kteréhož času2) nebli dne oni svrchu psaní páni Presspurssty svrchu psa- nému rok kniežěti Václavovi dadie, na ten čas já svrchu psaný Waniek z Rachman[ova] slibuji svú dobrú věrú křestanskú jej, kniežě Václava, jim svrchu psaným pánuom Presspurskym v jich moc na ten čas, jaký sě svrchu píše, živu nebo mrtvu postaviti. 102
Strana 103
A toho na svědomie pečet svú sem kázal k listu tomuto přidáviti, jenž jest dán a psán na Naybachu v pondělí najbližší před Rozesláním apošto- luov božích annorum domini etc. LX°. a) Psáno: czassu. List Vaňka z Rachmanova je dán a psán na Naybachu, kteréžto místo, jako sídlo Vaňkovo a jeho druhů se připomíná i v dalších listech. Kde však toto místo leží, nepodařilo se mi zjistiti. Je jisté, že se sluší je hledati někde na Moravském poli v okolí Marchecku, kde bylo panství Vaňkovo. V latinské listině ze dne 15. mart. 1458 jako sídlo Vaňkovo jmenuje se Eybes. V německé listině ze dne 29. aug. 1449 píše se Vaněk gesessen auf Niederweiden, což je osada v Dol. Rakousích nedaleko od Marchecku. List Vaňkův z roku 1459 je dán na Posádce. V listině císaře Fridricha ze dne 29. jun. 1459 píše se o opevněních neb táborech při řece Moravě, které tam Vaněk zřídil. Tentýž tábor jmenuje se v listině krále Ladislava ze dne 30. mart. 1457 fortalicium ante castrum Dewen. — Je-li Najbach i Eibes totožný s táborem u Děvína, je těžko rozhodnouti. Jistě jde tu o místo někde při ústí Moravy do Dunaje. 116 Najbach, 23. jul. [ 1460 ]. Václav, kníže z Ostrova — Bratislavským: že Vaněk z Rachmanova, řečený Mladvaněk, chce přestati na rozsouzení hraběte Zikmunda z Pezinku. Originál na papíře se zbytkem pečeti uzavírací přitištěné, v archivu města Bratislavy. Vydal: Palacký, Archiv český IV, 334, znovu pak Jireček l. c. nr. 36 a po něm Sasinek l. c. nr. 36. Službu svú vzkazuji vaší milosti, páni milí! Jakož vaše milost poručili ste mi, což bych zvěděl od pana Mladwanka o tom přestání na panu gróf Sigmundowi. I račtež věděti, žět jest konečně přestal na nich, na panu gróf Sigmundowy i na těch etc. dobrých lidech. I mám za to, žět pan gróf Sigmund nebude meškati položiti toho roku. Ex Naibach feria IIIIa. ante sancti Jacobi [ s. a.]. Waczlaw knieze z Ostrowa. [Na rubu:] Múdrým a opatrným purkmistru a raddě, pánuom města Presspurgu, pánuom mým milým. List je bez data, ale náleží patrně do doby, kdy Václav, kníže z Ostrova, byl u Vaňka z Rachmanova na Najbachu, když se týž za něho zaručil Bratislavským 14. jul. 1460. Dne 16. mart. 1460 Waczlaw herzog von Sosstroha von Reussen dává císaři Fridrichovi revers, 103
A toho na svědomie pečet svú sem kázal k listu tomuto přidáviti, jenž jest dán a psán na Naybachu v pondělí najbližší před Rozesláním apošto- luov božích annorum domini etc. LX°. a) Psáno: czassu. List Vaňka z Rachmanova je dán a psán na Naybachu, kteréžto místo, jako sídlo Vaňkovo a jeho druhů se připomíná i v dalších listech. Kde však toto místo leží, nepodařilo se mi zjistiti. Je jisté, že se sluší je hledati někde na Moravském poli v okolí Marchecku, kde bylo panství Vaňkovo. V latinské listině ze dne 15. mart. 1458 jako sídlo Vaňkovo jmenuje se Eybes. V německé listině ze dne 29. aug. 1449 píše se Vaněk gesessen auf Niederweiden, což je osada v Dol. Rakousích nedaleko od Marchecku. List Vaňkův z roku 1459 je dán na Posádce. V listině císaře Fridricha ze dne 29. jun. 1459 píše se o opevněních neb táborech při řece Moravě, které tam Vaněk zřídil. Tentýž tábor jmenuje se v listině krále Ladislava ze dne 30. mart. 1457 fortalicium ante castrum Dewen. — Je-li Najbach i Eibes totožný s táborem u Děvína, je těžko rozhodnouti. Jistě jde tu o místo někde při ústí Moravy do Dunaje. 116 Najbach, 23. jul. [ 1460 ]. Václav, kníže z Ostrova — Bratislavským: že Vaněk z Rachmanova, řečený Mladvaněk, chce přestati na rozsouzení hraběte Zikmunda z Pezinku. Originál na papíře se zbytkem pečeti uzavírací přitištěné, v archivu města Bratislavy. Vydal: Palacký, Archiv český IV, 334, znovu pak Jireček l. c. nr. 36 a po něm Sasinek l. c. nr. 36. Službu svú vzkazuji vaší milosti, páni milí! Jakož vaše milost poručili ste mi, což bych zvěděl od pana Mladwanka o tom přestání na panu gróf Sigmundowi. I račtež věděti, žět jest konečně přestal na nich, na panu gróf Sigmundowy i na těch etc. dobrých lidech. I mám za to, žět pan gróf Sigmund nebude meškati položiti toho roku. Ex Naibach feria IIIIa. ante sancti Jacobi [ s. a.]. Waczlaw knieze z Ostrowa. [Na rubu:] Múdrým a opatrným purkmistru a raddě, pánuom města Presspurgu, pánuom mým milým. List je bez data, ale náleží patrně do doby, kdy Václav, kníže z Ostrova, byl u Vaňka z Rachmanova na Najbachu, když se týž za něho zaručil Bratislavským 14. jul. 1460. Dne 16. mart. 1460 Waczlaw herzog von Sosstroha von Reussen dává císaři Fridrichovi revers, 103
Strana 104
když jej propustil ze zajetí: Als ... her Fridreich, römischer kaiser ... veld für ettlicht eber, so Bengk von Ruchenaw wider ... Oesterreich gepaut und gemacht, und uns mitsambt so sich darin enthalten haben, daraus gewunnen und in vennkchnus nemen lassen und uns ... derselben vennkchnuss gantz ... gelassen hat atd. (Jos. Chmel, Regesta Fride- rici III. Rom. imperatoris (1440—1493), Wien, 1840, nr. 3792.) 117 Najbach, 31. julii 1460. Vaněk z Rachmanova — Bratislavským: stran příměří, uzavřeného s nimi do sv. Bartoloměje. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- tislavy. Podle přepisu Dra J.Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 37, po něm pak Sasinek l. c. nr. 37. Já Wanyek z Rachman[ova] vyznávám tiemto listem obecně všem vuobec, ktož tento list uzřé nebo čtúc slyšeti budú, jakož jest vysocě uro- zený pán, pan Sigmund hrabie od Swateho Gyrze a z Pezingu etc. příměřie a stánie ustavil a uložil do svatého Bartolomějě nynie najprv příštieho mezi mnú a Presspurczany a za mě slíbil, o kteréžto nesnáze obojí přestali sme mocně na jeho milosti a na panu Kapplerzi a na jich milosti o ty věci dosti mieti etc., protož já svrchu psaný Wanyek z Rachman[ova] slibuji svú dobrú věrú křestanskú napřed sám za sea) i za své všecky služebníky, lidi poddané, i za svú všicku stranu to příměří do toho časub) věrně a právě držeti i tudiež do ohledánie tých nesnází mezi námi, i sám tu státi za bez- pečenstvím, když rok položie jich milost. Pak-li bych sám na ten čas státi nemohl beze lsti, alec) žě porúčiem a mocí listu tohoto poručil sem své pře svýma dvěma služebníkoma, kteréž pošli k tomu roku s mú plnú mocí nic jinak, než jako bych tu sám osobně byl a stál mocně. Toho na svědomie pečet svú jsem kázal k listu tomuto přidáviti, jenž jest dán a psán na Naybachu večtvrtek před svatým Petrem z okov vypuš- těnie annorum domini etc. LX°. a) Psáno: zasse. — b) Psáno: czassu. — c) Psáno: alle. 118 Najbach, 12. augusti 1460. Vaněk z Rachmanova — Zikmundovi, hraběti od Svatého Jiří a z Pezinku: že chce přijíti k stanovenému roku s Bratislavskými pod Děvínem. 104
když jej propustil ze zajetí: Als ... her Fridreich, römischer kaiser ... veld für ettlicht eber, so Bengk von Ruchenaw wider ... Oesterreich gepaut und gemacht, und uns mitsambt so sich darin enthalten haben, daraus gewunnen und in vennkchnus nemen lassen und uns ... derselben vennkchnuss gantz ... gelassen hat atd. (Jos. Chmel, Regesta Fride- rici III. Rom. imperatoris (1440—1493), Wien, 1840, nr. 3792.) 117 Najbach, 31. julii 1460. Vaněk z Rachmanova — Bratislavským: stran příměří, uzavřeného s nimi do sv. Bartoloměje. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- tislavy. Podle přepisu Dra J.Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 37, po něm pak Sasinek l. c. nr. 37. Já Wanyek z Rachman[ova] vyznávám tiemto listem obecně všem vuobec, ktož tento list uzřé nebo čtúc slyšeti budú, jakož jest vysocě uro- zený pán, pan Sigmund hrabie od Swateho Gyrze a z Pezingu etc. příměřie a stánie ustavil a uložil do svatého Bartolomějě nynie najprv příštieho mezi mnú a Presspurczany a za mě slíbil, o kteréžto nesnáze obojí přestali sme mocně na jeho milosti a na panu Kapplerzi a na jich milosti o ty věci dosti mieti etc., protož já svrchu psaný Wanyek z Rachman[ova] slibuji svú dobrú věrú křestanskú napřed sám za sea) i za své všecky služebníky, lidi poddané, i za svú všicku stranu to příměří do toho časub) věrně a právě držeti i tudiež do ohledánie tých nesnází mezi námi, i sám tu státi za bez- pečenstvím, když rok položie jich milost. Pak-li bych sám na ten čas státi nemohl beze lsti, alec) žě porúčiem a mocí listu tohoto poručil sem své pře svýma dvěma služebníkoma, kteréž pošli k tomu roku s mú plnú mocí nic jinak, než jako bych tu sám osobně byl a stál mocně. Toho na svědomie pečet svú jsem kázal k listu tomuto přidáviti, jenž jest dán a psán na Naybachu večtvrtek před svatým Petrem z okov vypuš- těnie annorum domini etc. LX°. a) Psáno: zasse. — b) Psáno: czassu. — c) Psáno: alle. 118 Najbach, 12. augusti 1460. Vaněk z Rachmanova — Zikmundovi, hraběti od Svatého Jiří a z Pezinku: že chce přijíti k stanovenému roku s Bratislavskými pod Děvínem. 104
Strana 105
Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Vydal: Palacký, Archiv český IV, 335, znovu pak Jireček l. c. nr. 38 a po něm Sasinek, Letopis Matice slovenské X, 2, str. 8 a týžl. c. nr. 38. Vysoce urozený pane, pane mně přéznivý! Služba má vaší milosti napřed! Psaní v listu vašie milosti dobřě jsem srozomel, tudiež také i prv- niemu listu. Jakož vaše milost slibuje mi za Presspurczany k roku stání i také za svú milost a své, i račiž vaše milost věděti, žět na ten den, dá-li buoh, býti chci tu pod Tebny a to držeti, což jsem vaší milosti řekl; leč bych beze lsti býti sám nemohl, alea) svá dva pošli [s] svú plnú mocí k tomu, jakož bych sám tu osobně bylb), nic jinak etc. Také slyším rád, žě vašě milost Teben jmáte. Ex Naibach feria III. in die sancte Clare anno etc. LX°. Waniek z Rachman[ova]. [Na rubu:] Vysoce urozenému pánu, panu Sigmundowi hrabí od Swa- teho Gyrze a z Pezingu, pánu mně přéznivému. a) Psáno: alle. — b) Psáno: byll. 119 Najbach, 13. augusti 1460. Vaněk z Rachmanova — Zikmundovi, hraběti od Svatého Jiří a z Pezinku: omlouvá se, že k stanovenému roku ke dni 13. augusti s Bratislavskými pod Děvínem sám osobně dostaviti se nemohl, ale že místo sebe posílá pana Miku- láše Trčku s plnou mocí. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- tislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 335, znovu pak Jireček l. c. nr. 39, a po něm Sasinek l. c. nr. 39 a v Letopisu Matice slovenské X, 2, str. 8. Vysoce urozenému pánu, panu Sigmundowi, hrabí od Swateho Gyrze a z Pezingu, a urozenému pánu, panu Kaplerzowi z Sulewicz a z Jetczie, pánóm mně přéznivým. 105
Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Vydal: Palacký, Archiv český IV, 335, znovu pak Jireček l. c. nr. 38 a po něm Sasinek, Letopis Matice slovenské X, 2, str. 8 a týžl. c. nr. 38. Vysoce urozený pane, pane mně přéznivý! Služba má vaší milosti napřed! Psaní v listu vašie milosti dobřě jsem srozomel, tudiež také i prv- niemu listu. Jakož vaše milost slibuje mi za Presspurczany k roku stání i také za svú milost a své, i račiž vaše milost věděti, žět na ten den, dá-li buoh, býti chci tu pod Tebny a to držeti, což jsem vaší milosti řekl; leč bych beze lsti býti sám nemohl, alea) svá dva pošli [s] svú plnú mocí k tomu, jakož bych sám tu osobně bylb), nic jinak etc. Také slyším rád, žě vašě milost Teben jmáte. Ex Naibach feria III. in die sancte Clare anno etc. LX°. Waniek z Rachman[ova]. [Na rubu:] Vysoce urozenému pánu, panu Sigmundowi hrabí od Swa- teho Gyrze a z Pezingu, pánu mně přéznivému. a) Psáno: alle. — b) Psáno: byll. 119 Najbach, 13. augusti 1460. Vaněk z Rachmanova — Zikmundovi, hraběti od Svatého Jiří a z Pezinku: omlouvá se, že k stanovenému roku ke dni 13. augusti s Bratislavskými pod Děvínem sám osobně dostaviti se nemohl, ale že místo sebe posílá pana Miku- láše Trčku s plnou mocí. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu města Bra- tislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 335, znovu pak Jireček l. c. nr. 39, a po něm Sasinek l. c. nr. 39 a v Letopisu Matice slovenské X, 2, str. 8. Vysoce urozenému pánu, panu Sigmundowi, hrabí od Swateho Gyrze a z Pezingu, a urozenému pánu, panu Kaplerzowi z Sulewicz a z Jetczie, pánóm mně přéznivým. 105
Strana 106
Já Wanyek z Rachman[ova] službu svú vzkazuji vaší milosti, páni a páni mně přézniví! Jakož jsem měl dnes před vaší milostí v Tebni státi s Presspurczany, milí páni, buoh vie, matka božé, žě tomu již nic učiniti nemohu, nebo jsú mě velmi pilné věci zašly. A věřím vašie milosti jako pánóm, žě mi v tom neračíte za zlé mieti, jakož to i potom sami zviete. Než teď k vaší milosti posielám na mém miestě s mú plnú mocí slovutného Mikulasse Trczku, služebníka svého věrného; onž má s vaší milostí mluviti, jednati, mé věci pósobitia), a což vaše milost vyřkne, zjedná a vydie, toho jest všeho mocen přijéti i učiniti nic jinak, než jakož bych sám tu osobně byl. Nebo jsem na vaší milosti mocně přestal, jakož jsem i prvé v svých listech vaší milosti psal. A toho na svědomie pečet svú jsem kázal k listu tomuto přidáviti. Datum Neibach feria IIIIa. ante Assumptionem gloriosissime beate Marie virginis anno domini M'CCCC'LX? a) Psáno: possobyti. Pan Kapléř z Sulevic patřil k uherské linii téhož rodu, v jejímž držení byly Kopčany (Kitsee, v naší listině Jetczie) nedaleko Bratislavy. (Srv. H. Jireček, l. c. Pam. arch. V (1863), str. 277, více pak T. Ortvay, Gesch. d. Stadt Pressburg, Pressburg, 1892.) 120 Najbach, 20. augusti 1460. Vaněk z Rachmanova prohlašuje, že se na rok s Bratislavskými, stanovený na den sv. Martina, dostaví osobně neb pošle své plnomocníky. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu města Bratislavy. Na pečeti je legenda: S. Wazezlai de Rachmana. Podle přepisu Dra J.Becka ve výtahu vydal H. Jireček l. c. nr. 40, po něm pak Fr. Sasinek I. c. nr. 40 a v Letopisu matice slovenské X, 2, str. 8. Já Wanyek z Rachman[ova] a na Naibassku vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, jakož jsú vysoce urozený pán pan Sigmund hrabie od Swateho Gyrzy a z Pezingu etc. a urozený pán Capplerz z Suleowicz a z Gettczie mír a stánie jich milosti mezi námi, jakožto Presspurczany a mnú Wankem z Rachman[ova], do svatého Martina uložili, na jejichžto milosti obapolně přistáli jsme a všecky věci a nesnázě, kteréž jsme mezi sebú měli a máme, i na jejich milosti o vyrčení a zjednání dosti mieti. Protož já Wanyek z Rachmanowa svrchupsaný slibuji svú dobrú 106
Já Wanyek z Rachman[ova] službu svú vzkazuji vaší milosti, páni a páni mně přézniví! Jakož jsem měl dnes před vaší milostí v Tebni státi s Presspurczany, milí páni, buoh vie, matka božé, žě tomu již nic učiniti nemohu, nebo jsú mě velmi pilné věci zašly. A věřím vašie milosti jako pánóm, žě mi v tom neračíte za zlé mieti, jakož to i potom sami zviete. Než teď k vaší milosti posielám na mém miestě s mú plnú mocí slovutného Mikulasse Trczku, služebníka svého věrného; onž má s vaší milostí mluviti, jednati, mé věci pósobitia), a což vaše milost vyřkne, zjedná a vydie, toho jest všeho mocen přijéti i učiniti nic jinak, než jakož bych sám tu osobně byl. Nebo jsem na vaší milosti mocně přestal, jakož jsem i prvé v svých listech vaší milosti psal. A toho na svědomie pečet svú jsem kázal k listu tomuto přidáviti. Datum Neibach feria IIIIa. ante Assumptionem gloriosissime beate Marie virginis anno domini M'CCCC'LX? a) Psáno: possobyti. Pan Kapléř z Sulevic patřil k uherské linii téhož rodu, v jejímž držení byly Kopčany (Kitsee, v naší listině Jetczie) nedaleko Bratislavy. (Srv. H. Jireček, l. c. Pam. arch. V (1863), str. 277, více pak T. Ortvay, Gesch. d. Stadt Pressburg, Pressburg, 1892.) 120 Najbach, 20. augusti 1460. Vaněk z Rachmanova prohlašuje, že se na rok s Bratislavskými, stanovený na den sv. Martina, dostaví osobně neb pošle své plnomocníky. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu města Bratislavy. Na pečeti je legenda: S. Wazezlai de Rachmana. Podle přepisu Dra J.Becka ve výtahu vydal H. Jireček l. c. nr. 40, po něm pak Fr. Sasinek I. c. nr. 40 a v Letopisu matice slovenské X, 2, str. 8. Já Wanyek z Rachman[ova] a na Naibassku vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, jakož jsú vysoce urozený pán pan Sigmund hrabie od Swateho Gyrzy a z Pezingu etc. a urozený pán Capplerz z Suleowicz a z Gettczie mír a stánie jich milosti mezi námi, jakožto Presspurczany a mnú Wankem z Rachman[ova], do svatého Martina uložili, na jejichžto milosti obapolně přistáli jsme a všecky věci a nesnázě, kteréž jsme mezi sebú měli a máme, i na jejich milosti o vyrčení a zjednání dosti mieti. Protož já Wanyek z Rachmanowa svrchupsaný slibuji svú dobrú 106
Strana 107
věrú křestanskú i ctí to všecko věrně a právě držeti beze všech fortelóv a zlé lsti, cožkolia) jich milost mezi námi vyřknú a vydějí, i na ten čas sám osobně tu býti, když rok položie a miesto, tak jakož zápis a nález svrchu- psaného a urozeného pána, pana Sigmunda hrabí od Swatého Gyrzie a z Pe- zinga etc. a urozeného pána Kapplerze z Suleowicz a z Getcie svědčí a vy- kazuje šířě. Pak-li bych sám tu osobně a beze lsti k tomu času býti nemohl, aleb) též opět věřitele má dva pošli a poslati chci s mú plnú mocí, jakož bych tu sám bylc), k tomu času [a] oni to budú moc mieti všecko učiniti, plniti, držeti, cožkolid) jich milost vyřkne a vydie nic jinak, než jako bych tu sám osobně byl.e) A toho na svědomie pečet svú vlastní k tomuto mému listu a zápisu přiložiti kázal sem dobrovolně, jenž jest dán a psán na Naibachu v středu před svatým Bartolomějem annorum domini etc. LX°. a) Psáno: czoz kolli. — b) Psáno: alle. — c) Psáno: byll. — d) Psáno: czoz kolli. — e) Psáno: bill. — Dole v levém rohu poznámka: Desumpsi 12./1. 858 B(ec)k. Podobně rukou J. Becka na přiloženém obalu záznam: W. de Rathmanov epistolae tres lingua bohemica conscriptae, typis adhuc non editae et domino Francisco Palacky, librum „Archiv česki“ edenti — ignotae. 121 Najbach, 12. novembris 1460. Mikuláš Trčka, hejtman na Najbachu — Zikmundovi od Svatého Jiří a z Pezinku: omlouvá se, proč přijíti nemohl k stanovenému roku na Děvín s Bratislavskými. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Vydal: Fr. Palacký. Archiv český IV, 336, znovu pak H. Jireček I. c. nr. 41 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 41. Vysoce urozený pane, pane mně přéznivý! Služba má vaší milosti napřed! Nebuď vašie milosti tajno, kterak včera, jakožto den svatého Mar- tina, k tomu roku do Tebnye jel sem. I potkal sem sě s lidmi na Boru, kteřížto jsú vybrali ves Malaczky pána našeho. Pak neviem, ti-li jistí, čili jiní, honili sú mně a kóň pode mnú ranili; a tak, žě jsem jim ledva ujel. A proto jsem před vaší milostí státi k tomu roku nemohl, nebo mi sě jest to beze lsti přihodilo. A to sě jest v pravdě stalo. I prosím vašie milosti jako pána, abyšte neráčili v tom za zlé mieti, poněvadž sě jest toto beze lsti 107
věrú křestanskú i ctí to všecko věrně a právě držeti beze všech fortelóv a zlé lsti, cožkolia) jich milost mezi námi vyřknú a vydějí, i na ten čas sám osobně tu býti, když rok položie a miesto, tak jakož zápis a nález svrchu- psaného a urozeného pána, pana Sigmunda hrabí od Swatého Gyrzie a z Pe- zinga etc. a urozeného pána Kapplerze z Suleowicz a z Getcie svědčí a vy- kazuje šířě. Pak-li bych sám tu osobně a beze lsti k tomu času býti nemohl, aleb) též opět věřitele má dva pošli a poslati chci s mú plnú mocí, jakož bych tu sám bylc), k tomu času [a] oni to budú moc mieti všecko učiniti, plniti, držeti, cožkolid) jich milost vyřkne a vydie nic jinak, než jako bych tu sám osobně byl.e) A toho na svědomie pečet svú vlastní k tomuto mému listu a zápisu přiložiti kázal sem dobrovolně, jenž jest dán a psán na Naibachu v středu před svatým Bartolomějem annorum domini etc. LX°. a) Psáno: czoz kolli. — b) Psáno: alle. — c) Psáno: byll. — d) Psáno: czoz kolli. — e) Psáno: bill. — Dole v levém rohu poznámka: Desumpsi 12./1. 858 B(ec)k. Podobně rukou J. Becka na přiloženém obalu záznam: W. de Rathmanov epistolae tres lingua bohemica conscriptae, typis adhuc non editae et domino Francisco Palacky, librum „Archiv česki“ edenti — ignotae. 121 Najbach, 12. novembris 1460. Mikuláš Trčka, hejtman na Najbachu — Zikmundovi od Svatého Jiří a z Pezinku: omlouvá se, proč přijíti nemohl k stanovenému roku na Děvín s Bratislavskými. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Vydal: Fr. Palacký. Archiv český IV, 336, znovu pak H. Jireček I. c. nr. 41 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 41. Vysoce urozený pane, pane mně přéznivý! Služba má vaší milosti napřed! Nebuď vašie milosti tajno, kterak včera, jakožto den svatého Mar- tina, k tomu roku do Tebnye jel sem. I potkal sem sě s lidmi na Boru, kteřížto jsú vybrali ves Malaczky pána našeho. Pak neviem, ti-li jistí, čili jiní, honili sú mně a kóň pode mnú ranili; a tak, žě jsem jim ledva ujel. A proto jsem před vaší milostí státi k tomu roku nemohl, nebo mi sě jest to beze lsti přihodilo. A to sě jest v pravdě stalo. I prosím vašie milosti jako pána, abyšte neráčili v tom za zlé mieti, poněvadž sě jest toto beze lsti 107
Strana 108
stalo. Což pak v tom vaše milost vzkážě, to jsem hotov učiniti; nebo pán náš ani já nemieníme té úmluvy rušiti, kterúž vašě milost na sě vzal, alea) učiniti, což vašě milost rozkáže. Datum Neibach feria IIIIa post beati Martini confessoris anno domini etc. LX°. Mikulass Trczka, hauptman na Naibachu. [Na rubu:] Vysoce urozěnému pánu, panu Sigmundowi hrabí od Swa- teho Gyrzie a z Pezingu, pánu mně přéznivému. a) Psáno: alle. 122 Najbach s. a. [13. novembris 1460/. Vojtek z Rachmanova, hejtman na Najbachu — Bratislavským: že lidem strýce jeho Vaňka z Rachmanova z Malacek byly věci pobrány, aby jim byly navráceny; jinak že bylo by záležitost vznésti na rozhodčího p. Zikmunda hrabě od Sv. Jiří a z Pezinku. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 42, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 42. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní súsedéa) milí! Vznesli na mě lidé z Malaczek strýce mého, kterak vám potřeby vezúc do města vašeho, a my vám toho rádi přejem etc., tudiež tíž lidé domuov jedúc od vás, jim pobráni koni, vozové i jiné věci; od strany vašie, jakožto [od] pana Kerchara i od jeho Malaczky vybrány jsú nám na den svatého Martina již minulého, do kteréhožto časub) příměří a stánie měli sme skrzě uloženie a na se vzetie tých nesnází, mezi strýcem mým a vámi, vysocec) urozeného pána, pana Sigmunda, hrabí od Swateho Gyrze a z Pezingu etc. Protož vám věřím dle těch námluv, žě sě k tomu přičiníte, ať jest to našim lidem zased) navráceno a opraveno. Pak-li by se to nestalo, musil bych to vznésti na toho, kterýžto ty věci obú stran na sě vzal jest a vám za nás a za naši stranu slíbil jest, a od vás a za vaši stranu též také nám zased). Datum Naibach feria V“ in die Briccii [s. a.]. Woytek z Rachmanowa, hauptman na Naibachu. 108
stalo. Což pak v tom vaše milost vzkážě, to jsem hotov učiniti; nebo pán náš ani já nemieníme té úmluvy rušiti, kterúž vašě milost na sě vzal, alea) učiniti, což vašě milost rozkáže. Datum Neibach feria IIIIa post beati Martini confessoris anno domini etc. LX°. Mikulass Trczka, hauptman na Naibachu. [Na rubu:] Vysoce urozěnému pánu, panu Sigmundowi hrabí od Swa- teho Gyrzie a z Pezingu, pánu mně přéznivému. a) Psáno: alle. 122 Najbach s. a. [13. novembris 1460/. Vojtek z Rachmanova, hejtman na Najbachu — Bratislavským: že lidem strýce jeho Vaňka z Rachmanova z Malacek byly věci pobrány, aby jim byly navráceny; jinak že bylo by záležitost vznésti na rozhodčího p. Zikmunda hrabě od Sv. Jiří a z Pezinku. Originál na papíře se zbytky pečeti přitištěné v archivu města Bra- tislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 42, po něm pak Fr. Sasinek l. c. nr. 42. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní súsedéa) milí! Vznesli na mě lidé z Malaczek strýce mého, kterak vám potřeby vezúc do města vašeho, a my vám toho rádi přejem etc., tudiež tíž lidé domuov jedúc od vás, jim pobráni koni, vozové i jiné věci; od strany vašie, jakožto [od] pana Kerchara i od jeho Malaczky vybrány jsú nám na den svatého Martina již minulého, do kteréhožto časub) příměří a stánie měli sme skrzě uloženie a na se vzetie tých nesnází, mezi strýcem mým a vámi, vysocec) urozeného pána, pana Sigmunda, hrabí od Swateho Gyrze a z Pezingu etc. Protož vám věřím dle těch námluv, žě sě k tomu přičiníte, ať jest to našim lidem zased) navráceno a opraveno. Pak-li by se to nestalo, musil bych to vznésti na toho, kterýžto ty věci obú stran na sě vzal jest a vám za nás a za naši stranu slíbil jest, a od vás a za vaši stranu též také nám zased). Datum Naibach feria V“ in die Briccii [s. a.]. Woytek z Rachmanowa, hauptman na Naibachu. 108
Strana 109
[Narubu:/ Múdrým a opatrným purgermistru a raddě města Presspurgu, súsedóm milýme). a) Psáno: sussede. — b) Psáno: czassu. — c) Psáno: wissocze. — d) Psáno: zasse. — e) Psáno: millim. Sv. Brikcí připadá na čtvrtek roku 1455, 1460, 1466, 1488; z těchto let je nejpravděpodob- nější rok 1460 (srv. č. 116). 123 Najbach, 19. novembris 1460. Mikuláš Trčka z Křižanova, hejtman na Najbachu, oznamuje další pro- dloužení příměří mezi Vaňkem z Rachmanova a Bratislavskými a slibuje za pána svého Vaňka z Rachmanova, bude do stanoveného času příměří za- chovávati. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 336, znovu pak H. Jireček I. c. nr. 43 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 43. Já Mikulass Trczka z Krzizanowa, hauptman na Naibachu, vyznávám tiemto listem obecně všudy, ktož jej uzřé nebo čtúc slyšeti budú, jakož jest velikomožný pán, pan Sigmund, hrabie od Swateho Gyrze a z Pezinga, delší rok a stánie odložil do masopustu najprv příštieho, což sě dotýče nesnází pánuov Presspurskych a pana Wanka z Rachmanowa, pána našěho, kteréžto pře a nesnázě již jest na sě mocně vzal a ohledati je v tom i vyřknúti má již psaný a velikomožný pán, pan Sigmund, hrabie, hrabie od Swateho Gyrzie a z Pezingu etc., jakož listové toho šířě svědčie. Protož já svrchu psaný Mikulass Trczka slibuji svú dobrú věrú křesťanskú na ten časa) státi od svého pána, jest-li že by v té mieřě doma nebyl, jakožto i prvé, i do toho časub), jakožto do masopustu«), pokoj, mír a pravé stánie mieti od našěho pána slibuji i ode všech jeho věrně, právě i křesťansky až do toho časub) svrchu jmenovaného beze všeho přerušenie. A toho na svědomie pečet svú jsem kázal k listu tomuto přidáviti. Datum Neibach feria IIII in die sancte Elisabeth annorum domini etc. LX°. a) Psáno: czass. — b) Psáno: czassu. — c) Psáno: massopustu. Listy Vaňka z Rachmanova, Václava, knížete z Ostrova, Mikuláše Trčky z Křižanova a Vojtka z Rachmanova datované na Posádce a Najbachu (č. 110, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122 a 123) jsou psány rukou téhož písaře. 109
[Narubu:/ Múdrým a opatrným purgermistru a raddě města Presspurgu, súsedóm milýme). a) Psáno: sussede. — b) Psáno: czassu. — c) Psáno: wissocze. — d) Psáno: zasse. — e) Psáno: millim. Sv. Brikcí připadá na čtvrtek roku 1455, 1460, 1466, 1488; z těchto let je nejpravděpodob- nější rok 1460 (srv. č. 116). 123 Najbach, 19. novembris 1460. Mikuláš Trčka z Křižanova, hejtman na Najbachu, oznamuje další pro- dloužení příměří mezi Vaňkem z Rachmanova a Bratislavskými a slibuje za pána svého Vaňka z Rachmanova, bude do stanoveného času příměří za- chovávati. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 336, znovu pak H. Jireček I. c. nr. 43 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 43. Já Mikulass Trczka z Krzizanowa, hauptman na Naibachu, vyznávám tiemto listem obecně všudy, ktož jej uzřé nebo čtúc slyšeti budú, jakož jest velikomožný pán, pan Sigmund, hrabie od Swateho Gyrze a z Pezinga, delší rok a stánie odložil do masopustu najprv příštieho, což sě dotýče nesnází pánuov Presspurskych a pana Wanka z Rachmanowa, pána našěho, kteréžto pře a nesnázě již jest na sě mocně vzal a ohledati je v tom i vyřknúti má již psaný a velikomožný pán, pan Sigmund, hrabie, hrabie od Swateho Gyrzie a z Pezingu etc., jakož listové toho šířě svědčie. Protož já svrchu psaný Mikulass Trczka slibuji svú dobrú věrú křesťanskú na ten časa) státi od svého pána, jest-li že by v té mieřě doma nebyl, jakožto i prvé, i do toho časub), jakožto do masopustu«), pokoj, mír a pravé stánie mieti od našěho pána slibuji i ode všech jeho věrně, právě i křesťansky až do toho časub) svrchu jmenovaného beze všeho přerušenie. A toho na svědomie pečet svú jsem kázal k listu tomuto přidáviti. Datum Neibach feria IIII in die sancte Elisabeth annorum domini etc. LX°. a) Psáno: czass. — b) Psáno: czassu. — c) Psáno: massopustu. Listy Vaňka z Rachmanova, Václava, knížete z Ostrova, Mikuláše Trčky z Křižanova a Vojtka z Rachmanova datované na Posádce a Najbachu (č. 110, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122 a 123) jsou psány rukou téhož písaře. 109
Strana 110
124 Trenčín, 14. aprilis ƒ1461]. Osvald Somarovský, rychtář trenčínský, dává zprávu Bratislavským o novi- nách a událostech v Trenčíně a zejména, že čekají nevěstu krále Matyáše, dceru krále Jiřího z Poděbrad. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 337, znovu pak H. Jireček I. c. nr. 45 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 45. Službu svú veřnú a hotovú vskazuji vašiej milosti, múdrí, ctní, opatřní páni a přietelé mne milí! Vašiej ctnéj opateřnosti listu dobrea) sem porozuměl, jenž mi píšete vaše milost o noviny, co bych veděl, abych vaši milost jmel spraviti. I račteš vaše milost veděti, žeť jest matka krále Matiasse, našěho pána milostivého, z jinými pány mnohými uherskými u nás. A pan Gaspar Bodoky jel jest do Čech po pannu ku králi českému. A tu ji matka krále Matiasse s pány uherskými na každý den k nám čekají, nebo sú již všecky veci mezi nimi dokonány. Jiných novin takových neviem, ješto bych vašiej milosti jmel psáti, než tyto, jakož vašiej milosti píši. Datum in Trenchinio feria III. proxima ante festum beate Elene [ s. a.]. Oswaldus Somarowski, judex trenchiniensis vester in omnibus. [Na rubu:] Circumspectis et honestis viris, judici et juratis civibus in Posonio, dominis et fautoribus mihi plurimum favorosis. a) Psáno: dobrem. List Osvalda Somarovského je bez udání roku. Ale náleží, jak už Palacký správně poznal, do roku 1461, kdy došlo k uzavření sňatku mezi Matyášem a Kateřinou neb též Kun- hutou, dcerou Jiřího, krále českého. Svatební smlouvu ze dne 25. jan. 1461, v níž se mimo jiné stanoví, že král Jiří „eandem filiam suam in festo beatorum Philippi et Jacobi aposto- lorum (1. maii) proxime venturo in civitate nostra Trenchiniensi ad nostras aut lega- torum nostrorum... presentabit“, vydal Jos. Teleki, Hunyadiak kora l. c. XI, str. 4—6. — O příchodu Kunky do Trenčína a svatbě sMatyášem srv. též Palacký, Dějiny (vyd. z r. 1878), str. 151a Wilh. Fraknói, Mathias Corvinus l. c. str. 82—83. 110
124 Trenčín, 14. aprilis ƒ1461]. Osvald Somarovský, rychtář trenčínský, dává zprávu Bratislavským o novi- nách a událostech v Trenčíně a zejména, že čekají nevěstu krále Matyáše, dceru krále Jiřího z Poděbrad. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 337, znovu pak H. Jireček I. c. nr. 45 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 45. Službu svú veřnú a hotovú vskazuji vašiej milosti, múdrí, ctní, opatřní páni a přietelé mne milí! Vašiej ctnéj opateřnosti listu dobrea) sem porozuměl, jenž mi píšete vaše milost o noviny, co bych veděl, abych vaši milost jmel spraviti. I račteš vaše milost veděti, žeť jest matka krále Matiasse, našěho pána milostivého, z jinými pány mnohými uherskými u nás. A pan Gaspar Bodoky jel jest do Čech po pannu ku králi českému. A tu ji matka krále Matiasse s pány uherskými na každý den k nám čekají, nebo sú již všecky veci mezi nimi dokonány. Jiných novin takových neviem, ješto bych vašiej milosti jmel psáti, než tyto, jakož vašiej milosti píši. Datum in Trenchinio feria III. proxima ante festum beate Elene [ s. a.]. Oswaldus Somarowski, judex trenchiniensis vester in omnibus. [Na rubu:] Circumspectis et honestis viris, judici et juratis civibus in Posonio, dominis et fautoribus mihi plurimum favorosis. a) Psáno: dobrem. List Osvalda Somarovského je bez udání roku. Ale náleží, jak už Palacký správně poznal, do roku 1461, kdy došlo k uzavření sňatku mezi Matyášem a Kateřinou neb též Kun- hutou, dcerou Jiřího, krále českého. Svatební smlouvu ze dne 25. jan. 1461, v níž se mimo jiné stanoví, že král Jiří „eandem filiam suam in festo beatorum Philippi et Jacobi aposto- lorum (1. maii) proxime venturo in civitate nostra Trenchiniensi ad nostras aut lega- torum nostrorum... presentabit“, vydal Jos. Teleki, Hunyadiak kora l. c. XI, str. 4—6. — O příchodu Kunky do Trenčína a svatbě sMatyášem srv. též Palacký, Dějiny (vyd. z r. 1878), str. 151a Wilh. Fraknói, Mathias Corvinus l. c. str. 82—83. 110
Strana 111
125 Vinná, 6. novembris 1461. Jan Jiskra z Brandýsa — Domažlickým: stran Zikmunda Anderluka neb Lapky, který je poručníkem dětí Zeidlových v Domažlicích a na ten čas je v službách Jiskrových. Jiskra žádá, aby se těm sirotkům pro nepřítomnost po- ručníka žádná újma nestala. Originál na papíře v archivu města Domažlic. Vydal: Josef Dobrovský, Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur, Praha, 1818, str. 407, znovu pak František Palacký, Archiv český IV (1844), str. 231, odkud jej pak zase přetiskl Hermenegild Jire- ček ve Světozoru, příloze Slovenských Novin, Vídeň, 1855, str. 90. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Vznesl jest na mě služebník muoj Zigmund Lappka a zpravujě mě, kterak by byl sestry své a dětí nebožčě Zeydlowich poručník najvyšší, a zpraven jest, že by sestřě jěho i těm sirotkóm statek jějich dědičný odiat byl. I žádal mě jest, abych jěho domuov odpustil, že by chtěl o to státi, k čemu by sestra jěho a sirotci zpravedlivi byli, aby sě jim křivda nedála. A já nynie pro své pilné potřeby nemohu jěho pryč odpustiti, ale prosím vása), abyste to udělali pro mú službu a sestřě jěho a sirotkóm křivdy nedali učiniti, ale k čemu by spravedlivi byli, abyste jich při tom nechali; neboť jich Zikmund v ničemž nemínie opustiti. A já Zikmunda, jakožto služebníka svého, v těch i jiných věcích opustiti nemíním. Datum Wine feria quinta ante Martini LXI°. Jan Giskra z Brandisa, hrabie ssarissky, hajtman Vrchních Krajin královstvie uherskéhob) najvyšší a hajtman země rakússké. [Na rubu: Múdrým a opatrným pánóm purgmistru a konšelóm města Domazlicz, přátelóm milým. a) Psáno: prossym wass. — b) Psáno: vhersske°. Dobrovský, Palacký i Jireček četli: datum Wienne, ale v originálu je zřejmě: datum Wine. Vinná je osada na východním Slovensku nedaleko Michalovec. O Zikmundovi Ander- lukovi srv. výše č. 84. 111
125 Vinná, 6. novembris 1461. Jan Jiskra z Brandýsa — Domažlickým: stran Zikmunda Anderluka neb Lapky, který je poručníkem dětí Zeidlových v Domažlicích a na ten čas je v službách Jiskrových. Jiskra žádá, aby se těm sirotkům pro nepřítomnost po- ručníka žádná újma nestala. Originál na papíře v archivu města Domažlic. Vydal: Josef Dobrovský, Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur, Praha, 1818, str. 407, znovu pak František Palacký, Archiv český IV (1844), str. 231, odkud jej pak zase přetiskl Hermenegild Jire- ček ve Světozoru, příloze Slovenských Novin, Vídeň, 1855, str. 90. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Vznesl jest na mě služebník muoj Zigmund Lappka a zpravujě mě, kterak by byl sestry své a dětí nebožčě Zeydlowich poručník najvyšší, a zpraven jest, že by sestřě jěho i těm sirotkóm statek jějich dědičný odiat byl. I žádal mě jest, abych jěho domuov odpustil, že by chtěl o to státi, k čemu by sestra jěho a sirotci zpravedlivi byli, aby sě jim křivda nedála. A já nynie pro své pilné potřeby nemohu jěho pryč odpustiti, ale prosím vása), abyste to udělali pro mú službu a sestřě jěho a sirotkóm křivdy nedali učiniti, ale k čemu by spravedlivi byli, abyste jich při tom nechali; neboť jich Zikmund v ničemž nemínie opustiti. A já Zikmunda, jakožto služebníka svého, v těch i jiných věcích opustiti nemíním. Datum Wine feria quinta ante Martini LXI°. Jan Giskra z Brandisa, hrabie ssarissky, hajtman Vrchních Krajin královstvie uherskéhob) najvyšší a hajtman země rakússké. [Na rubu: Múdrým a opatrným pánóm purgmistru a konšelóm města Domazlicz, přátelóm milým. a) Psáno: prossym wass. — b) Psáno: vhersske°. Dobrovský, Palacký i Jireček četli: datum Wienne, ale v originálu je zřejmě: datum Wine. Vinná je osada na východním Slovensku nedaleko Michalovec. O Zikmundovi Ander- lukovi srv. výše č. 84. 111
Strana 112
126 Žilina, 7. novembris 1462. Zápis před radou města Žiliny o prodeji domu Oršuly Radmašky Štefanovi Garajovi. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Martini confes- soris anno etc. LXII°. Kniha Žilinská fol. 100b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 62, str. 116. 127 Žilina, 7. novembris 1462. Zápis před radou města Žiliny o prodeji domu v Žilině Andreášovi, písaři městskému, po Lackovi Vajčárovi, jak jej zdědila jeho dcéra Žofka. Datum dominico proximo ante festum beati Martini anno etc. LXII°. Kniha Žilinská fol. 12b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 46, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 46; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 63, str. 116. 128 Žilina, 23. januarii 1463. Zápis před radou města Žiliny o při souseda žilinského Tomáše Gnobla. Datum Zyline die dominica proxima ante Conversionem beati Pauli anno LXIII. Kniha Žilinská fol. 6b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 47, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 47; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 64, str. 117. 129 Žilina, 23. januarii 1463. Zápis před radou města Žiliny o tom, že jejich soused Nikel Hanuslen řádně odbyl své příbuzné. Datum Zyline die dominica ut supra (t. j. proxima ante Conversionem beati Pauli) anno LXIII. Kniha Žilinská fol. 6b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 65, str. 117—18. 112
126 Žilina, 7. novembris 1462. Zápis před radou města Žiliny o prodeji domu Oršuly Radmašky Štefanovi Garajovi. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Martini confes- soris anno etc. LXII°. Kniha Žilinská fol. 100b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 62, str. 116. 127 Žilina, 7. novembris 1462. Zápis před radou města Žiliny o prodeji domu v Žilině Andreášovi, písaři městskému, po Lackovi Vajčárovi, jak jej zdědila jeho dcéra Žofka. Datum dominico proximo ante festum beati Martini anno etc. LXII°. Kniha Žilinská fol. 12b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 46, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 46; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 63, str. 116. 128 Žilina, 23. januarii 1463. Zápis před radou města Žiliny o při souseda žilinského Tomáše Gnobla. Datum Zyline die dominica proxima ante Conversionem beati Pauli anno LXIII. Kniha Žilinská fol. 6b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 47, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 47; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 64, str. 117. 129 Žilina, 23. januarii 1463. Zápis před radou města Žiliny o tom, že jejich soused Nikel Hanuslen řádně odbyl své příbuzné. Datum Zyline die dominica ut supra (t. j. proxima ante Conversionem beati Pauli) anno LXIII. Kniha Žilinská fol. 6b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 65, str. 117—18. 112
Strana 113
130 Žilina, 22. aprilis 1464. Zápis před radou města Žiliny o prodeji humna fabušovského v Žilině Štefanovi Garajovi. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Georgii martyris anno LX quarto. Kniha Žilinská fol. 100b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 66, str. 118. 131 Žilina, 22. aprilis 1464. Zápis před radou města Žiliny o narovnání mezi Petrem Polákem, fojtem žilinským, a Matějem Kováčem stran jejich rodového majetku. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Georgii martyris anno LX quarto. Kniha Žilinská fol. 101“. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 67, str. 118. 132 Žilina, 2. maii 1466. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Mikolaj Hostek svoje sourozence řádně odbyl. Datum Zyline feria VI. proxima ante Invencionem sancti crucis anno domini etc. sexagesimo sexto. Kniha Žilinská fol. 101. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 68, str. 119. 133 Strážnice, 6. januarii 1467. Jindřich z Lipého, nejvyšší maršálek království českého, vydává pro slu- žebníka svého Vávru pověřovací listinu a v ní žádá uherskou šlechtu, aby jej podle možnosti podporovali. Originál na papíře, s pečetí přes papír přetištěnou, v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 337, znovu pak H. Jireček I. c. nr. 49 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 49. Slovenský archiv 8 113
130 Žilina, 22. aprilis 1464. Zápis před radou města Žiliny o prodeji humna fabušovského v Žilině Štefanovi Garajovi. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Georgii martyris anno LX quarto. Kniha Žilinská fol. 100b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 66, str. 118. 131 Žilina, 22. aprilis 1464. Zápis před radou města Žiliny o narovnání mezi Petrem Polákem, fojtem žilinským, a Matějem Kováčem stran jejich rodového majetku. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Georgii martyris anno LX quarto. Kniha Žilinská fol. 101“. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 67, str. 118. 132 Žilina, 2. maii 1466. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Mikolaj Hostek svoje sourozence řádně odbyl. Datum Zyline feria VI. proxima ante Invencionem sancti crucis anno domini etc. sexagesimo sexto. Kniha Žilinská fol. 101. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 68, str. 119. 133 Strážnice, 6. januarii 1467. Jindřich z Lipého, nejvyšší maršálek království českého, vydává pro slu- žebníka svého Vávru pověřovací listinu a v ní žádá uherskou šlechtu, aby jej podle možnosti podporovali. Originál na papíře, s pečetí přes papír přetištěnou, v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, 337, znovu pak H. Jireček I. c. nr. 49 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 49. Slovenský archiv 8 113
Strana 114
Vysoce urozeným hrabím, urozeným pánuom, statečným rytieřóm, slo- vutným panoším, pánóm přátelóm mým milým, Gindrzich z Lippeho, naj- vyšší maršálek královstvie českého. Službu svú vzkazuji vaší milosti, vysoce urození páni a přátelé milí! A oznamuji vám všem tiemto listem, že Wawra, okazatel listu tohoto, jest služebník mój a jede po mých i svých pilných potřebách. Protož já vaší milosti všech vuobec prosím, duchovních i světských, všelijakého řádu a každého zvláště, ktož pro mě [co] učiniti chtie, že jemu neráčíte překážeti, ani svým překážeti dopustíte, než raději jej fedrovati budete, na čemž by vás neb z vašich kterého potřeboval, v túž libost okázánie. Datum Straznicz feria tercia in die Epiphaniarum domini annorum LXVII°. 134 Branč, 25. aprilis s. a. fasi 1467]. Blažek z Podmanína, hejtman na Branči — Bratislavským: že chce jako věrný služebník krále jeho příkazů býti poslušen a také pokud by se to jich týkalo; žádá, aby lidé Bratislavských měli vždy písemné osvědčení, kterým by se před jeho lidmi vykázali. Originál na papíře s jednou pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 48, po něm pak Fr. Sasinek I. c. nr. 48. Službut vám svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, přítelé milí! A jakož jste list královy milosti i také svéj sem poslali, jemuož sem porozuměl, i věztež, milí přítelé, že to, což mi králova milost píšě a přikazuje, že chci rád přikázaní jeho milosti držati, jakžto služebník věrný jeho milosti. Protož když kam súsedé a lidé vaši na cestu pójdú, at listy vašě mají. Neb jest-li že by jich lidé, služebníci naši, potkali, at jim listy vašě ukáží, a tak jim překážeti nebudú. Neb já musím nepřátel královských a svých hleděti. Také když by tam lidé naši přišli, věřím vám, že jich fedrovati budete a jim překážeti nedáte. Datum Berencz sabato in die sancti Marci Evangeliste etc. /s. a.]. Blazek z Podmanyna, hajtman na Branczy. 114
Vysoce urozeným hrabím, urozeným pánuom, statečným rytieřóm, slo- vutným panoším, pánóm přátelóm mým milým, Gindrzich z Lippeho, naj- vyšší maršálek královstvie českého. Službu svú vzkazuji vaší milosti, vysoce urození páni a přátelé milí! A oznamuji vám všem tiemto listem, že Wawra, okazatel listu tohoto, jest služebník mój a jede po mých i svých pilných potřebách. Protož já vaší milosti všech vuobec prosím, duchovních i světských, všelijakého řádu a každého zvláště, ktož pro mě [co] učiniti chtie, že jemu neráčíte překážeti, ani svým překážeti dopustíte, než raději jej fedrovati budete, na čemž by vás neb z vašich kterého potřeboval, v túž libost okázánie. Datum Straznicz feria tercia in die Epiphaniarum domini annorum LXVII°. 134 Branč, 25. aprilis s. a. fasi 1467]. Blažek z Podmanína, hejtman na Branči — Bratislavským: že chce jako věrný služebník krále jeho příkazů býti poslušen a také pokud by se to jich týkalo; žádá, aby lidé Bratislavských měli vždy písemné osvědčení, kterým by se před jeho lidmi vykázali. Originál na papíře s jednou pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bratislavy. Podle přepisu Dra J. Becka vydal H. Jireček l. c. nr. 48, po něm pak Fr. Sasinek I. c. nr. 48. Službut vám svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, přítelé milí! A jakož jste list královy milosti i také svéj sem poslali, jemuož sem porozuměl, i věztež, milí přítelé, že to, což mi králova milost píšě a přikazuje, že chci rád přikázaní jeho milosti držati, jakžto služebník věrný jeho milosti. Protož když kam súsedé a lidé vaši na cestu pójdú, at listy vašě mají. Neb jest-li že by jich lidé, služebníci naši, potkali, at jim listy vašě ukáží, a tak jim překážeti nebudú. Neb já musím nepřátel královských a svých hleděti. Také když by tam lidé naši přišli, věřím vám, že jich fedrovati budete a jim překážeti nedáte. Datum Berencz sabato in die sancti Marci Evangeliste etc. /s. a.]. Blazek z Podmanyna, hajtman na Branczy. 114
Strana 115
[Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm, foitovi a konšalóm města Presspurka, pánóm a přítelóm milým buď dán. Svátek sv. Marka připadá na sobotu roku 1433, 1439, 1444, 1450, 1461 a 1467. Blažek z Podmanína neboli Podmanický je v historických pramenech dosvědčen až roku 1462, kdy se stal přivržencem krále Matyáše (Bonfinius, Decades IV., I. I., p. 391). Léta 1444 a 1450 jsou vyloučena jako doba bez krále. V úvahu mohou přijít toliko léta 1461 a 1467, kdy i v jiných pramenech vystupuje Blažek z Podmanína jako straník krále Matyáše. (Srv. J. Teleki, Hunyadiak kora l. c. XI, str. 278—79.) — „Quidam Blasius Bodmenczko, subditus V. Stis regnique (Hungarie) regnicola iunxit se perduellibus nostris marchionatus nostri Moravie,“ píše 25. jul. 1467 král Jiří Poděbradský králi uherskému, „quibus adherens, predas, rapinas, populaciones et incendia ... perpetrare non cessat.“ Podobně též v jiném listu z téže doby: Inter hec Podmeniczky major (t. j. starší, mladší byl Ladislav) ex Zakolcza rapinis, incendiis et praedationibus quasi totam infestat Moraviam ita, quod multi de terra illa non quidem sponte, sed metu, adhaeserunt d. regi. (Epistolae Mathei Cor- vini, Cassoviae, 1764, III., 74.) Z toho je patrné, že se Blažek Podmanický z jara roku 1467 zdržoval při hranicích moravských a že datum 22. apr. 1467 pro jeho list Bratislavským je nejvíce pravděpodobné. List byl pak asi v nějaké spojitosti se stížností Bratislavských, podanou králi Matyášovi roku 1466 a s jeho opatřeními, aby město od rozmanitých nátisků bylo chráněno. Srv. J. Teleki, Hungadiak kora l. c. XI, 160—61.) Roku 1481 mluví se o Blažejovi Podmanickém již jako o nebožtíku. Toho roku totiž konvent kláštera Panny Marie v Turci osvědčuje, že „domina Dorothea, relicta condam Blasii de Podmanyn et Venceslaus, filius eius“ získali od krále Matyáše jakési městiště a dvorec v Žilině. (Originál v archivu města Žiliny nr. 226.) — O Blažejovi Podmanickém napsal menší studii Fr. V. Sasinek v serii článků „Slovanskí válečníci v Uhorsku XV.—XVII. sto- ročia“ v Letopise matice slovenské. O Podmanickém píše v ročníku IX. (1872), sv. 2., str. 12—16. Bohužel, údaje Sasinkovy, jsou z větší části pochybené. Popletl si zprávy o jiných dvou válečnících z XV. století, totiž o Blažkovi z Borotína a o Blažkovi Magyarovi a spojil je v jedno s Blažkem Podmanickým. Tak ze tří osob stala se osoba jedna. Slovenskost zemanů Podmanických dokazuje též náhrobní nápis v kostele v Povážské Bystrici z roku 1558. Zní takto: Léta páne 1558 první stredu v puste umřel jest urozený pán pan Raphael Podma- niczky z Podmanina, jehož duši pán buoh milostiv rač bejti. (Srv. Slovesnost III. 11865], str. 416.) 135 Žilina, s. d. Jasi z roku 1468J. Několik drobných zápisů o různých protiprávních činech, kterých se v okolí Žiliny a na žilinských sousedech dopustili Jirík Kulčit, Solihrách ze Zádubnie, Černákovic z Nového Města nad Kysucou, Jirík, syn Michlův, Václavek z Vysokého Mýta a Šimek, varínský fojt. Kniha Žilinská fol. 98a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 69, str. 119. 115
[Na rubu:] Múdrým a opatrným mužóm, foitovi a konšalóm města Presspurka, pánóm a přítelóm milým buď dán. Svátek sv. Marka připadá na sobotu roku 1433, 1439, 1444, 1450, 1461 a 1467. Blažek z Podmanína neboli Podmanický je v historických pramenech dosvědčen až roku 1462, kdy se stal přivržencem krále Matyáše (Bonfinius, Decades IV., I. I., p. 391). Léta 1444 a 1450 jsou vyloučena jako doba bez krále. V úvahu mohou přijít toliko léta 1461 a 1467, kdy i v jiných pramenech vystupuje Blažek z Podmanína jako straník krále Matyáše. (Srv. J. Teleki, Hunyadiak kora l. c. XI, str. 278—79.) — „Quidam Blasius Bodmenczko, subditus V. Stis regnique (Hungarie) regnicola iunxit se perduellibus nostris marchionatus nostri Moravie,“ píše 25. jul. 1467 král Jiří Poděbradský králi uherskému, „quibus adherens, predas, rapinas, populaciones et incendia ... perpetrare non cessat.“ Podobně též v jiném listu z téže doby: Inter hec Podmeniczky major (t. j. starší, mladší byl Ladislav) ex Zakolcza rapinis, incendiis et praedationibus quasi totam infestat Moraviam ita, quod multi de terra illa non quidem sponte, sed metu, adhaeserunt d. regi. (Epistolae Mathei Cor- vini, Cassoviae, 1764, III., 74.) Z toho je patrné, že se Blažek Podmanický z jara roku 1467 zdržoval při hranicích moravských a že datum 22. apr. 1467 pro jeho list Bratislavským je nejvíce pravděpodobné. List byl pak asi v nějaké spojitosti se stížností Bratislavských, podanou králi Matyášovi roku 1466 a s jeho opatřeními, aby město od rozmanitých nátisků bylo chráněno. Srv. J. Teleki, Hungadiak kora l. c. XI, 160—61.) Roku 1481 mluví se o Blažejovi Podmanickém již jako o nebožtíku. Toho roku totiž konvent kláštera Panny Marie v Turci osvědčuje, že „domina Dorothea, relicta condam Blasii de Podmanyn et Venceslaus, filius eius“ získali od krále Matyáše jakési městiště a dvorec v Žilině. (Originál v archivu města Žiliny nr. 226.) — O Blažejovi Podmanickém napsal menší studii Fr. V. Sasinek v serii článků „Slovanskí válečníci v Uhorsku XV.—XVII. sto- ročia“ v Letopise matice slovenské. O Podmanickém píše v ročníku IX. (1872), sv. 2., str. 12—16. Bohužel, údaje Sasinkovy, jsou z větší části pochybené. Popletl si zprávy o jiných dvou válečnících z XV. století, totiž o Blažkovi z Borotína a o Blažkovi Magyarovi a spojil je v jedno s Blažkem Podmanickým. Tak ze tří osob stala se osoba jedna. Slovenskost zemanů Podmanických dokazuje též náhrobní nápis v kostele v Povážské Bystrici z roku 1558. Zní takto: Léta páne 1558 první stredu v puste umřel jest urozený pán pan Raphael Podma- niczky z Podmanina, jehož duši pán buoh milostiv rač bejti. (Srv. Slovesnost III. 11865], str. 416.) 135 Žilina, s. d. Jasi z roku 1468J. Několik drobných zápisů o různých protiprávních činech, kterých se v okolí Žiliny a na žilinských sousedech dopustili Jirík Kulčit, Solihrách ze Zádubnie, Černákovic z Nového Města nad Kysucou, Jirík, syn Michlův, Václavek z Vysokého Mýta a Šimek, varínský fojt. Kniha Žilinská fol. 98a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 69, str. 119. 115
Strana 116
136 Žilina, 1468. Zápis před radou města Žiliny o prodeji rybníků při zemi řečené Orlík sousedu žilinskému Vackovicovi ze Závodí. Actum Ziline feria III [?] ... anno domini M° CCCC° LXVIII°. Kniha Žilinská fol. 8a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 70, str. 120. 137 Žilina, 4. decembris 1468. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Michal Prchala spolu i s man- želkou svou odkazují všecko své jmění Aronovi, bratru Michalovu, aby je však až do smrti choval. Actum Ziline dominico proximo ipso die Barbare virginis annorum domini M° CCCC° LXVIII°. Kniha Žilinská fol. 101b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 71, str. 121. 138 Žilina, 7. decembris 1468. Zápis před radou města Žiliny o dohodě mezi Martinem z Petrovic, písařem města Žiliny, Uršilou, jeho manželkou, a jejími dětmi stran zboží, které jim náleželo po jejich otci, a které Martin, otčim řečených dětí, jim vyplatil, neb má v jistých lhůtách vyplatiti. Stala se ta věc v středu první po svatém Mikuláši biskupu léta od naro- zenie syna božieho M° CCCC° LXVIII°. Kniha Žilinská fol. 82a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 50, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 50; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 72, str. 121. 139 Žilina, 9. aprilis 1469. Zápis před radou města Žiliny o dohodě a porovnání mezi Mikulášem Nos- kem a bratrem jeho Ondrušem z Neděze. Stala se ta věc a zapsána léta od narození syna božieho M° CCCC° LXIX° v neděli první po Veliké noci. 116
136 Žilina, 1468. Zápis před radou města Žiliny o prodeji rybníků při zemi řečené Orlík sousedu žilinskému Vackovicovi ze Závodí. Actum Ziline feria III [?] ... anno domini M° CCCC° LXVIII°. Kniha Žilinská fol. 8a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 70, str. 120. 137 Žilina, 4. decembris 1468. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Michal Prchala spolu i s man- želkou svou odkazují všecko své jmění Aronovi, bratru Michalovu, aby je však až do smrti choval. Actum Ziline dominico proximo ipso die Barbare virginis annorum domini M° CCCC° LXVIII°. Kniha Žilinská fol. 101b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 71, str. 121. 138 Žilina, 7. decembris 1468. Zápis před radou města Žiliny o dohodě mezi Martinem z Petrovic, písařem města Žiliny, Uršilou, jeho manželkou, a jejími dětmi stran zboží, které jim náleželo po jejich otci, a které Martin, otčim řečených dětí, jim vyplatil, neb má v jistých lhůtách vyplatiti. Stala se ta věc v středu první po svatém Mikuláši biskupu léta od naro- zenie syna božieho M° CCCC° LXVIII°. Kniha Žilinská fol. 82a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 50, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 50; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 72, str. 121. 139 Žilina, 9. aprilis 1469. Zápis před radou města Žiliny o dohodě a porovnání mezi Mikulášem Nos- kem a bratrem jeho Ondrušem z Neděze. Stala se ta věc a zapsána léta od narození syna božieho M° CCCC° LXIX° v neděli první po Veliké noci. 116
Strana 117
Kniha Žilinská fol. 82b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 51, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 51; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 73, str. 122. 140 [Znojmo], 12. julii 1469. Znojemští — Ladislavovi Podmanickému, hejtmanu uherského vojska na Moravě: že nemohou jeho žádosti vyhověti a vojensky k němu přitrhnouti pro rozličné nedostatky a také že jsou sami ohrožováni okolními nepřáteli. Koncept v rukopise nr. 277/2, fol. 197a v archivu města Znojma. Vydal: Augustin Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě, Studie a texty, sv. VI., Olomouc, 1930, str. 108; o věci též str. 41—42. Urozený pane milý! Službu svú vzkazujem tvé milosti. A jakož nám píšete, žádajíc a přikazujíc, abychom vojensky hotovi byli s našimi pod- danými a příslušejíciemi a, když bychom po druhé obesláni byli listem vaším, abychom bez meškánie táhli etc.“), račte věděti, že nynie žádných lidí služebných nejmáme, než něcob) jízdných a ) pěších, kteříž věrni jsú, kterýmžd) vždy žold dáti mosíme a jich k ničemu potřebovati nemó- žem°). Také okolné nepřátely na každý den okolo sebe jmáme, kteříž nám mnoho protivenstvie činí. Též pro rozličné nedostatky v těchto časích mnozí od nás [z] řemeslníkóv a jiných lidí sě stěhují a odbíhají,) tak žě nám na lidech*) velmi schází. A jakož jsme vystřieženi že nám dobře potřebie jest, abychom města hleděli, nebť nás nepřáteli snad viece než jiných hledie. Protož tvé milosti prosíme, móže-li býti, abychom nynie toho taženie mohli zbaveni býti. I chtěli bychom doma tiem pilněši k rálově] mfilosti], pánu našemu najmilostivějšiemu, poslúžiti. Pak-li bez toho býti nemóž, chcem rádi vedlé prelátóv, pánóv a měst této země učiniti vedlé našeho moženie, jakožto k rálovské] m ilosti] věrní a poslušní. [List má nadpis:] Litera missa Ladislao Podmaniczky, capitaneo mar- chionatus Moravie, 1469 feria IIII post Procopium confessorem. a) Následuje škrtnuté: porozuměli jsme. — b) Předchází škrtnuté: několiko a nadepsané: stoliko. — c) Pod a škrtnuté: také. — d) Pod tím škrtnuté: a jim. — e) Slova: a jich . . . nemóžem in margine. — f) In margine, psáno: odbíchají. — g) Pod tím škrtnuté: člověčenstvie. 117
Kniha Žilinská fol. 82b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 51, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 51; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 73, str. 122. 140 [Znojmo], 12. julii 1469. Znojemští — Ladislavovi Podmanickému, hejtmanu uherského vojska na Moravě: že nemohou jeho žádosti vyhověti a vojensky k němu přitrhnouti pro rozličné nedostatky a také že jsou sami ohrožováni okolními nepřáteli. Koncept v rukopise nr. 277/2, fol. 197a v archivu města Znojma. Vydal: Augustin Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě, Studie a texty, sv. VI., Olomouc, 1930, str. 108; o věci též str. 41—42. Urozený pane milý! Službu svú vzkazujem tvé milosti. A jakož nám píšete, žádajíc a přikazujíc, abychom vojensky hotovi byli s našimi pod- danými a příslušejíciemi a, když bychom po druhé obesláni byli listem vaším, abychom bez meškánie táhli etc.“), račte věděti, že nynie žádných lidí služebných nejmáme, než něcob) jízdných a ) pěších, kteříž věrni jsú, kterýmžd) vždy žold dáti mosíme a jich k ničemu potřebovati nemó- žem°). Také okolné nepřátely na každý den okolo sebe jmáme, kteříž nám mnoho protivenstvie činí. Též pro rozličné nedostatky v těchto časích mnozí od nás [z] řemeslníkóv a jiných lidí sě stěhují a odbíhají,) tak žě nám na lidech*) velmi schází. A jakož jsme vystřieženi že nám dobře potřebie jest, abychom města hleděli, nebť nás nepřáteli snad viece než jiných hledie. Protož tvé milosti prosíme, móže-li býti, abychom nynie toho taženie mohli zbaveni býti. I chtěli bychom doma tiem pilněši k rálově] mfilosti], pánu našemu najmilostivějšiemu, poslúžiti. Pak-li bez toho býti nemóž, chcem rádi vedlé prelátóv, pánóv a měst této země učiniti vedlé našeho moženie, jakožto k rálovské] m ilosti] věrní a poslušní. [List má nadpis:] Litera missa Ladislao Podmaniczky, capitaneo mar- chionatus Moravie, 1469 feria IIII post Procopium confessorem. a) Následuje škrtnuté: porozuměli jsme. — b) Předchází škrtnuté: několiko a nadepsané: stoliko. — c) Pod a škrtnuté: také. — d) Pod tím škrtnuté: a jim. — e) Slova: a jich . . . nemóžem in margine. — f) In margine, psáno: odbíchají. — g) Pod tím škrtnuté: člověčenstvie. 117
Strana 118
141 Žilina, 2. octobris 1469. Zápis před radou města Žiliny o prodeji fojtství žilinského Matúšem Man- kem a jeho synem Martinem Václavovi od Svatého Mikuláše, pánu města Žiling. Stala se ta věc a zapsána léta od narození syna božieho M° CCCC° LXIX° v pondělí první po svatém Michalu archangelu. Kniha Žilinská fol. 83b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 52, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 52: znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 74, str. 123. 142 Žilina, 1. decembris 1469. Zápis před radou města Žiliny o vzdání otcovského dílu Barboře, dceří Mikoláše Noska, jejím strýcem a poručníkem Martinem z Neděze a Janem, písařem městským, za něhož se ovdovělá matka siroty Barbory byla provdala. Actum dominico proximo ante Barbare virginis anno domini M'CCCC" LX nono. Kniha Žilinská fol. 835. Vydal V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 75, str. 123—25. 143 Žilina, 10. decembris 1469. Zápis před radou města Žiliny o tom, že byl v Žilině Štefanovi Kováčovi jeho otcem a dědem postoupen dům. Datum et actum dominica secunda proxima in Adventu domini, qua canitur Populus Sion, anno domini millesimo CCCC° sexagesimo nono. Kniha Žilinská fol. 84°. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 76, str. 125. 144 Vyškov, 6. februarii 1470. Smlouva mezi Ladslavem z Podmanína, hejtmanem uherského vojska na Moravě, a Bačalem z Švábenic stran kapitulace a postoupení obležených No- vých Hradů, zámku to pana Čeňka Kuny z Kunštátu, v moc krále Matyáše uherského. Též vidimus téže listiny od Jindřicha z Hradce, Jana z Pernštejna a Jindřicha z Boskovic. 118
141 Žilina, 2. octobris 1469. Zápis před radou města Žiliny o prodeji fojtství žilinského Matúšem Man- kem a jeho synem Martinem Václavovi od Svatého Mikuláše, pánu města Žiling. Stala se ta věc a zapsána léta od narození syna božieho M° CCCC° LXIX° v pondělí první po svatém Michalu archangelu. Kniha Žilinská fol. 83b. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 52, po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 52: znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 74, str. 123. 142 Žilina, 1. decembris 1469. Zápis před radou města Žiliny o vzdání otcovského dílu Barboře, dceří Mikoláše Noska, jejím strýcem a poručníkem Martinem z Neděze a Janem, písařem městským, za něhož se ovdovělá matka siroty Barbory byla provdala. Actum dominico proximo ante Barbare virginis anno domini M'CCCC" LX nono. Kniha Žilinská fol. 835. Vydal V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 75, str. 123—25. 143 Žilina, 10. decembris 1469. Zápis před radou města Žiliny o tom, že byl v Žilině Štefanovi Kováčovi jeho otcem a dědem postoupen dům. Datum et actum dominica secunda proxima in Adventu domini, qua canitur Populus Sion, anno domini millesimo CCCC° sexagesimo nono. Kniha Žilinská fol. 84°. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 76, str. 125. 144 Vyškov, 6. februarii 1470. Smlouva mezi Ladslavem z Podmanína, hejtmanem uherského vojska na Moravě, a Bačalem z Švábenic stran kapitulace a postoupení obležených No- vých Hradů, zámku to pana Čeňka Kuny z Kunštátu, v moc krále Matyáše uherského. Též vidimus téže listiny od Jindřicha z Hradce, Jana z Pernštejna a Jindřicha z Boskovic. 118
Strana 119
Originál na papíře se dvěma pečetěmi přes papír přitištěnými, dobře za- chovalými, v Zemském archivu v Brně, oddělení: stavovský archiv. My Gindrzich z Hradcze, hajtman krajuov Wltawskeho a Bechynskeho, Jan z Pernsstyna, najvyšší komorník práva zemského v Brnye, Gindrzich z Bozkowycz a na Gyczinye známo činíme vuobec všem, že jsme viděli ceduli sepsanú smluv mezi urozeným pánem panem Ladslawem z Podmanyna, hajtmanem krále Matiasse uherského krále etc. lidí, a mezi Bacžalem z Swa- benycz, urozeného pána pana Cženka Kuny z Cunstatu, úředníka na No- wich Hradech, kterýž jest měl moc od již psaného pana Cženka smlúvy ty činiti slovo od slova, jakož sě tuto duole píšie, a to skrze kněze Tasa, biskupa Olomuczkeho pod jeho milostí pečětí, čehož pro svědomie pečeti své k ceduli této jsme přidáviti kázali. My Protasius z božie milosti biskup olomúcký etc. známo činíme, žě sě jest stala smlúva mezi urozeným a statečným rytieřem panem Ladslawem z Podmanyna, hajtmanem v zemi moravské lidí královy milosti krále Mathiassie etc. a mezi slovutným Bacžalem z Swabenicz, kterýž moc jest plnú k tomu jměl od pána svého urozeného pana Cženka z Cunstatu o zámek jeho Nowe Hradij, kterýž nynie obehnán jest, a to taková, jakož sě duole píšě. Jtem najprvé, žě zámek Nowe Hrady má býti stúpen a v moc dán svrchudotčenému hajtmanu panu Ladslawowy k ruce králově milosti s tako- výmito výmienkami, a to v tento příští pátek [9. Februarii]. Jtem všetci ti, kteříž nahoře jsú, mají býti propuštěni se všemi věcmi svými, kteréž s zámku toho budú chtieti vzéti. Jtem což by tam kolivěk bylo jeho, páně Cženkowa, buď cožkolivěk, a on to odvézti chtěl neb jeho služěbníci vzéti, aby to také bylo propuštěno, krom děl, prachu a jiných věcí k tomu příslušných, jakožto kulek, šípuov, i což by takového bylo, toho všeho tu jmá polovice nechati; a k tomu hospodárných věcí, mlýnu, pánve jedné a jiného drobného náčinie, to tu také při hradu zuostati má. Jtem což by tam lidéa) okolní neb jiní dali schovati, to jim také jmá bez přěkážky vráceno býti a propuštěno. Jtem vozuov k odvezení má jim dána býti potřěba až do Policzky; a oni také ty všecky lidí mají ode všie své strany ubezpečiti a tak opatřiti, aby na svá obydléb) mohli bezpečně sě zasě vrátiti bez všelijaké přěkážky. 119
Originál na papíře se dvěma pečetěmi přes papír přitištěnými, dobře za- chovalými, v Zemském archivu v Brně, oddělení: stavovský archiv. My Gindrzich z Hradcze, hajtman krajuov Wltawskeho a Bechynskeho, Jan z Pernsstyna, najvyšší komorník práva zemského v Brnye, Gindrzich z Bozkowycz a na Gyczinye známo činíme vuobec všem, že jsme viděli ceduli sepsanú smluv mezi urozeným pánem panem Ladslawem z Podmanyna, hajtmanem krále Matiasse uherského krále etc. lidí, a mezi Bacžalem z Swa- benycz, urozeného pána pana Cženka Kuny z Cunstatu, úředníka na No- wich Hradech, kterýž jest měl moc od již psaného pana Cženka smlúvy ty činiti slovo od slova, jakož sě tuto duole píšie, a to skrze kněze Tasa, biskupa Olomuczkeho pod jeho milostí pečětí, čehož pro svědomie pečeti své k ceduli této jsme přidáviti kázali. My Protasius z božie milosti biskup olomúcký etc. známo činíme, žě sě jest stala smlúva mezi urozeným a statečným rytieřem panem Ladslawem z Podmanyna, hajtmanem v zemi moravské lidí královy milosti krále Mathiassie etc. a mezi slovutným Bacžalem z Swabenicz, kterýž moc jest plnú k tomu jměl od pána svého urozeného pana Cženka z Cunstatu o zámek jeho Nowe Hradij, kterýž nynie obehnán jest, a to taková, jakož sě duole píšě. Jtem najprvé, žě zámek Nowe Hrady má býti stúpen a v moc dán svrchudotčenému hajtmanu panu Ladslawowy k ruce králově milosti s tako- výmito výmienkami, a to v tento příští pátek [9. Februarii]. Jtem všetci ti, kteříž nahoře jsú, mají býti propuštěni se všemi věcmi svými, kteréž s zámku toho budú chtieti vzéti. Jtem což by tam kolivěk bylo jeho, páně Cženkowa, buď cožkolivěk, a on to odvézti chtěl neb jeho služěbníci vzéti, aby to také bylo propuštěno, krom děl, prachu a jiných věcí k tomu příslušných, jakožto kulek, šípuov, i což by takového bylo, toho všeho tu jmá polovice nechati; a k tomu hospodárných věcí, mlýnu, pánve jedné a jiného drobného náčinie, to tu také při hradu zuostati má. Jtem což by tam lidéa) okolní neb jiní dali schovati, to jim také jmá bez přěkážky vráceno býti a propuštěno. Jtem vozuov k odvezení má jim dána býti potřěba až do Policzky; a oni také ty všecky lidí mají ode všie své strany ubezpečiti a tak opatřiti, aby na svá obydléb) mohli bezpečně sě zasě vrátiti bez všelijaké přěkážky. 119
Strana 120
Jtem obilé,c) což by jeho tu kolivěk zuostalo, aby s tiem nebyla práce vožením,d) což jeho kolivěk bude, za obilé tvrdé, pšenici a žito, má za každý mech dáno býti čtyřie) zlaté a za oves po dvú. A o což by sě sic smluviti mohli a oni odjíti tam toho chtěli, to jim má také býti, jakž sě kto smluví pěkně zaplaceno. Jtem všetci vězni, kteříž jsú zjímáni s oboje strany a na zámku byli neb na baštách, jakž zámek jest obehnán, ti jmají propuštěni býti. Jtem toto jest také zvláště umluveno, žě za listy jeho, kteréž on pan Kuna měl jest na ten zámek, má jemu položeno býti u nás na Wysskowye zlatých tisíc, a to ve čtyřech neděléch, a on také pan Kuna v těch čtyřech neděléch má téží) listy i všecko právo své, kteréž na ten zámek má, na Wysskowye položiti. A když je položí, penieze ty vzéti, a jemu jmají od nás vydány býti. Jtem také ves jeho, jménem Nowossycze, pustá s vším příslušenstvím, a druhá Bojanowycze, kteréž v zemi moravské má a od stara dávna k tomu zámku nepřislušějí, ty pro též vydánie lesuov jemu jmají zachovány býti v pokoji a na nich přěkážka nečiněna od strany královy milosti krále Mathiasse etc. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu a že ty svrchupsané smlúvy jmají od obojie strany býti zachovány věrně a beze lsti, k těm jsme pečet naši vlastní přidávili a straně každéj, aby se vedlé toho tiem lépe zpraviti mohli, ceduli jednu dali, kteráž dána a psána na Wisskowie v úterý den svaté panny Dorothy léta božieho tisícého čtyřstého a sedmdesátého počí- tajíce. a) Psáno: lidee. — b) Psáno: obydlee. — c) Psáno: obylee a tak i níže. — d) Psáno: woženym. — e) Psáno: cžtirzi. — f) Psáno: teez. 145 Bučovice, s. a. [v dubnu circa 1470J. Jan Kropáč z Nevědomi a na Bučovicích osvědčuje Bratislavským, že Jan Kobylský nikdy nebyl proti králi Matyášovi, nýbrž že byl jeho přivržencem. Originál na papíře se stopou po pečeti přitištěné v archivu města Brati- slavy Já Jan Kropacz z Newiedomi a na Bucziowiczich službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, páni a súsedé milí! Jakož ste jali Jana Kobilskeho tu naději majúc, žě by byl nepřítel královy milosti pána našěho milostivého 120
Jtem obilé,c) což by jeho tu kolivěk zuostalo, aby s tiem nebyla práce vožením,d) což jeho kolivěk bude, za obilé tvrdé, pšenici a žito, má za každý mech dáno býti čtyřie) zlaté a za oves po dvú. A o což by sě sic smluviti mohli a oni odjíti tam toho chtěli, to jim má také býti, jakž sě kto smluví pěkně zaplaceno. Jtem všetci vězni, kteříž jsú zjímáni s oboje strany a na zámku byli neb na baštách, jakž zámek jest obehnán, ti jmají propuštěni býti. Jtem toto jest také zvláště umluveno, žě za listy jeho, kteréž on pan Kuna měl jest na ten zámek, má jemu položeno býti u nás na Wysskowye zlatých tisíc, a to ve čtyřech neděléch, a on také pan Kuna v těch čtyřech neděléch má téží) listy i všecko právo své, kteréž na ten zámek má, na Wysskowye položiti. A když je položí, penieze ty vzéti, a jemu jmají od nás vydány býti. Jtem také ves jeho, jménem Nowossycze, pustá s vším příslušenstvím, a druhá Bojanowycze, kteréž v zemi moravské má a od stara dávna k tomu zámku nepřislušějí, ty pro též vydánie lesuov jemu jmají zachovány býti v pokoji a na nich přěkážka nečiněna od strany královy milosti krále Mathiasse etc. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu a že ty svrchupsané smlúvy jmají od obojie strany býti zachovány věrně a beze lsti, k těm jsme pečet naši vlastní přidávili a straně každéj, aby se vedlé toho tiem lépe zpraviti mohli, ceduli jednu dali, kteráž dána a psána na Wisskowie v úterý den svaté panny Dorothy léta božieho tisícého čtyřstého a sedmdesátého počí- tajíce. a) Psáno: lidee. — b) Psáno: obydlee. — c) Psáno: obylee a tak i níže. — d) Psáno: woženym. — e) Psáno: cžtirzi. — f) Psáno: teez. 145 Bučovice, s. a. [v dubnu circa 1470J. Jan Kropáč z Nevědomi a na Bučovicích osvědčuje Bratislavským, že Jan Kobylský nikdy nebyl proti králi Matyášovi, nýbrž že byl jeho přivržencem. Originál na papíře se stopou po pečeti přitištěné v archivu města Brati- slavy Já Jan Kropacz z Newiedomi a na Bucziowiczich službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, páni a súsedé milí! Jakož ste jali Jana Kobilskeho tu naději majúc, žě by byl nepřítel královy milosti pána našěho milostivého 120
Strana 121
i tudíž náš, protož, páni, račte veděti, žět mi to jest svědomo, žět Jan Kobilsky nikdá nebyl proti královi, než na straně jeho a žět leží na Kyjowie na zámku na páně Ssnessarowie [?]. A t[o] jest svědomo všěm dobrým lidem v moravské zemi i sám bych to chtěl sesnati, když bych sě s vámi shledal. A toho mi chutě račte věřiti. Toho na svědomí pečet svú vlastní dal sem přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Bu- czow [iczich] v pondělí po svatým Gyrzy [s. a./. List Jana Kropáče jest bez adresy. Ale podle oslovení: múdří a opatrní páni a súsedé. jakož i z okolnosti, že se zachoval v archivu města Bratislavy, možno s bezpečností souditi, že zaslán byl Bratislavským. List Jana Kropáče je bez udání roku. Podle písma náleží do druhé polovice XV. století. Je v něm řeč o věrnosti ke králi Matyášovi (1458—90), z čehož se dá souditi, že nebyl psán dříve než roku 1469, kdy se Matyáš vojensky zmocnil Moravy a kdy (3. května 1469) zvolen byl od katolických stavů za krále českého; neboť Jan Kropáč mluví v listu o Matyášovi, jako o pánu našem (moravském) milostivém. List svědčí o tom, že přivrženci Jiřího byli na Moravě pronásledováni a že bylo Janovi Kobylskému třeba jakéhosi vysvědčení politické zachovalosti. Také tato okolnost nasvědčuje tomu, že list psán asi nedlouho po ujetí se vlády krále Matyáše nad Moravou. Proto položen k roku 1470. Mikuláš Kropáč z Nevědomi připomíná se v listině dané v Budíně dne 6. ledna 1477, v níž král Matyáš nařizuje městu Brnu, aby Václavovi z Boskovic a Mikulášovi Kropáčovi vydali 5600 zlatých. (Originál na papíře s jednou pečetí uzavírací v archivu hlavního zemského města Brna.) Za válek uherských zmocnil se Jan Kropáč Bučovic. Ve smlouvě mezi králem Matyášem a Vladislavem ze dne 10. září 1486 píše se o tom, že Bučovice ztratil ve válce s Jiřím. (Archiv český X., 292, L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské III., Brněnský kraj, str. 280.) R. 1490 Mikuláš Kropáč z Nevědomi držel v zástavě Bzenec. R. 1493 připomíná se už jako nebožtík a Bzenec drželi jeho synové (L. Hosák, I. c. IV. Hradištský kraj, str. 409.) 146 Žilina, 18. februarii 1470. Zápis před radou města Žiliny, že paní Oršula odbyla své děti. Léta tisícieho čtyřistého sedmdesátého v neděli na Devetníky. Kniha Žilinská fol. 84. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 77, str. 126. 147 Brno, 23. octobris 1470. Laclav z Podmanína kvituje městu Brnu 208 hřiven a 21 grošů, které mu z důchodů města poukázal král Matyáš. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu zemského hlavního města Brna. 121
i tudíž náš, protož, páni, račte veděti, žět mi to jest svědomo, žět Jan Kobilsky nikdá nebyl proti královi, než na straně jeho a žět leží na Kyjowie na zámku na páně Ssnessarowie [?]. A t[o] jest svědomo všěm dobrým lidem v moravské zemi i sám bych to chtěl sesnati, když bych sě s vámi shledal. A toho mi chutě račte věřiti. Toho na svědomí pečet svú vlastní dal sem přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Bu- czow [iczich] v pondělí po svatým Gyrzy [s. a./. List Jana Kropáče jest bez adresy. Ale podle oslovení: múdří a opatrní páni a súsedé. jakož i z okolnosti, že se zachoval v archivu města Bratislavy, možno s bezpečností souditi, že zaslán byl Bratislavským. List Jana Kropáče je bez udání roku. Podle písma náleží do druhé polovice XV. století. Je v něm řeč o věrnosti ke králi Matyášovi (1458—90), z čehož se dá souditi, že nebyl psán dříve než roku 1469, kdy se Matyáš vojensky zmocnil Moravy a kdy (3. května 1469) zvolen byl od katolických stavů za krále českého; neboť Jan Kropáč mluví v listu o Matyášovi, jako o pánu našem (moravském) milostivém. List svědčí o tom, že přivrženci Jiřího byli na Moravě pronásledováni a že bylo Janovi Kobylskému třeba jakéhosi vysvědčení politické zachovalosti. Také tato okolnost nasvědčuje tomu, že list psán asi nedlouho po ujetí se vlády krále Matyáše nad Moravou. Proto položen k roku 1470. Mikuláš Kropáč z Nevědomi připomíná se v listině dané v Budíně dne 6. ledna 1477, v níž král Matyáš nařizuje městu Brnu, aby Václavovi z Boskovic a Mikulášovi Kropáčovi vydali 5600 zlatých. (Originál na papíře s jednou pečetí uzavírací v archivu hlavního zemského města Brna.) Za válek uherských zmocnil se Jan Kropáč Bučovic. Ve smlouvě mezi králem Matyášem a Vladislavem ze dne 10. září 1486 píše se o tom, že Bučovice ztratil ve válce s Jiřím. (Archiv český X., 292, L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské III., Brněnský kraj, str. 280.) R. 1490 Mikuláš Kropáč z Nevědomi držel v zástavě Bzenec. R. 1493 připomíná se už jako nebožtík a Bzenec drželi jeho synové (L. Hosák, I. c. IV. Hradištský kraj, str. 409.) 146 Žilina, 18. februarii 1470. Zápis před radou města Žiliny, že paní Oršula odbyla své děti. Léta tisícieho čtyřistého sedmdesátého v neděli na Devetníky. Kniha Žilinská fol. 84. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 77, str. 126. 147 Brno, 23. octobris 1470. Laclav z Podmanína kvituje městu Brnu 208 hřiven a 21 grošů, které mu z důchodů města poukázal král Matyáš. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu zemského hlavního města Brna. 121
Strana 122
Já Laczlaw s Podmani[na] etc. vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož najasnější knieže a pán, pan Mathiass, uherský, český etc. král, margrabie moravský, pán mój najmilostivější, ráčil mi jest dáti lozunk svatováclavský, nynie pominulý, u múdrých a opatrných pánóv purgmistra a rady města Brnna, kterýšto v summe učiní dvě stě osm hřiven XXI groší, kerúšto summu lozunku svatováclavského, totiž dvě stě osm hřiven XXI grošóv nadepsaní páni purgmistr a rada města Brnna úplně a docela zaplati[li] mi a dali, z keréšto nadepsané summy je tiemto listem quittuji, propúštím a prázdny činím. Tomu na svědomí svú vlastní pečet přidávil sem k tomuto listu, jenž jest dán a psán v Brnnie den svatého Seuerina léta božieho tisíc čtyři sta sedmdesátého. [ Dole v pravém rohu soudobý záznam: / 208 mr. 21 gr. [Na rubu touže rukou: J Ladislaw z Podmanina. [Mimo to staré archivní signatury.] 148 Sučany, 17. martii 1471. Bartoš z Hartvíkovic, seděním na Sučanech a hejtman na Breznici, svědčí, že pan Štefán od Svatého Jana a pan Gregor Šťavnický shodli se na tom, aby při jejich rozhodl pan Petr Komorovský spolu s zemany stolice liptovské. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu rodiny Svatoján- ských v Národním museu v Budapešti. Já Bartoss z Hertwikowicz, seděním na Suczanech a hajtman na Brzezniczy, vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, když sem přijel do Ostrzehomowa se panem Steffanem z Sta- reho Hradu, a tu přišli před nás slovutní muži pan Steffan od Swateho Jana a pan Gregor Ssczawniczky z vidéku liptowskeho, majíce mezi sebú něakú při činiti a nás v tom žádali a prosili obapolně, abychom jim v tom pomocni a radni byli; a v tom nám slíbily obě straně, že by to ohledal mezi nimi velmožný pán Petr z Komorowa a zemené v hrabstvie liptowskem, buď duchovní nebo světščí, a kohož by oni sobě volili; a na tom o tu při dosti míti mají, což by jim od těch dobrých lidí vyrčeno bylo. Ex Suczano dominico Oculi anno domini millesimo CCCC° LXXI. 122
Já Laczlaw s Podmani[na] etc. vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož najasnější knieže a pán, pan Mathiass, uherský, český etc. král, margrabie moravský, pán mój najmilostivější, ráčil mi jest dáti lozunk svatováclavský, nynie pominulý, u múdrých a opatrných pánóv purgmistra a rady města Brnna, kterýšto v summe učiní dvě stě osm hřiven XXI groší, kerúšto summu lozunku svatováclavského, totiž dvě stě osm hřiven XXI grošóv nadepsaní páni purgmistr a rada města Brnna úplně a docela zaplati[li] mi a dali, z keréšto nadepsané summy je tiemto listem quittuji, propúštím a prázdny činím. Tomu na svědomí svú vlastní pečet přidávil sem k tomuto listu, jenž jest dán a psán v Brnnie den svatého Seuerina léta božieho tisíc čtyři sta sedmdesátého. [ Dole v pravém rohu soudobý záznam: / 208 mr. 21 gr. [Na rubu touže rukou: J Ladislaw z Podmanina. [Mimo to staré archivní signatury.] 148 Sučany, 17. martii 1471. Bartoš z Hartvíkovic, seděním na Sučanech a hejtman na Breznici, svědčí, že pan Štefán od Svatého Jana a pan Gregor Šťavnický shodli se na tom, aby při jejich rozhodl pan Petr Komorovský spolu s zemany stolice liptovské. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu rodiny Svatoján- ských v Národním museu v Budapešti. Já Bartoss z Hertwikowicz, seděním na Suczanech a hajtman na Brzezniczy, vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, když sem přijel do Ostrzehomowa se panem Steffanem z Sta- reho Hradu, a tu přišli před nás slovutní muži pan Steffan od Swateho Jana a pan Gregor Ssczawniczky z vidéku liptowskeho, majíce mezi sebú něakú při činiti a nás v tom žádali a prosili obapolně, abychom jim v tom pomocni a radni byli; a v tom nám slíbily obě straně, že by to ohledal mezi nimi velmožný pán Petr z Komorowa a zemené v hrabstvie liptowskem, buď duchovní nebo světščí, a kohož by oni sobě volili; a na tom o tu při dosti míti mají, což by jim od těch dobrých lidí vyrčeno bylo. Ex Suczano dominico Oculi anno domini millesimo CCCC° LXXI. 122
Strana 123
149 Žilina, 26. martii 1472. Rada města Žiliny osvědčuje, že Lukáč Kardoš, soused žilinský, prodal Valentovi Možárovi fojtství v Domaniži za 60 zlatých a že se týž Lukáč uvolil vyvaditi je od všech možných nároků. Originál na papíře se stopou po původní pečeti a s jejím otiskem v Uher- ském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 17302. My fojt a všecka rada města Zyliny vyznávámy tiemto listem vůbec přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc uslyší, že jsú přistúpili před plnú radu naši opatrní muži Lukacz Kardoss a Walent Mozar, i vyznal jest již meno- vaný Lukacz před námi přede všemi, že jest prodal fojtstvie v Domanizi z svéj dobréj vuole a z dobrým rozmyslem svrchupsanému Walentowi Mo- zarowi za šedesáte zlatých. A on nadepsaný Walent Mozar zaplatil jest jemu svrchujmenovanému Lukaczowi Kardossowi těch šedesáte zlatých úplně a docela. A on svrchupsaný Lukacz Kardoss slíbil jest jemu svrchu- psanému Walentowi Mozarowi za svobodné a za volné od svých všech bratrů i dětí i všech svých jiných přátel tak, že jeho Walenta Mozare žádný hindrovati nemá ani bude, ani kto jiný na to z přátel jeho sahati. A pak-li by kto jej Walenta Mozare z přátelův často menovaného Lukacze v tom kupu kterak hindroval aneb na to sahal, tedy on svrchupsaný má a slibuje svými penízi a náklady jej s toho všeho vypraviti a vysvoboditi. Nebo on často psaný Lukacz volal jest a ohlašoval častokrát svým přátelóm i jiným dobrým lidem za pět let, ač by kto z nich chtěl se v to fojtství uvázati a vyplatiti, aneb měl-li by kto právo jaké k tomu lepšie. A žádný v těch letech pěti se k tomu neohlásil ani připověděl. A protož jest-li by kto nynie v tyto časy již chtěl k tomu fojtství právo lepší míti než-li on Walent, z toho jej má vypraviti. Neb již Walent Mozar pět let na tom fojtství seděl po tom trhu a žádný se k tomu neohlásil v těch letech. A protož on často psaný Lukacz Kardoss slibuje jemu Walentowi za všecky, ač by kto jiný na to fojtství kteraké listy jiné měl, že žádnéj moci nemají a jsú všecky mrtvé, neb je tímto listem moří a nemožné činí. A k tomu na svědomie a pro lepšie jistotu svú vlastní pečet, kteřýž užívámy, k tomuto listu přitisknúti jsmy kázali, jenž jest dán a psán v Zylinie v Veliký čtvrtek anno domini M°CCCC° LXXII°. 123
149 Žilina, 26. martii 1472. Rada města Žiliny osvědčuje, že Lukáč Kardoš, soused žilinský, prodal Valentovi Možárovi fojtství v Domaniži za 60 zlatých a že se týž Lukáč uvolil vyvaditi je od všech možných nároků. Originál na papíře se stopou po původní pečeti a s jejím otiskem v Uher- ském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 17302. My fojt a všecka rada města Zyliny vyznávámy tiemto listem vůbec přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc uslyší, že jsú přistúpili před plnú radu naši opatrní muži Lukacz Kardoss a Walent Mozar, i vyznal jest již meno- vaný Lukacz před námi přede všemi, že jest prodal fojtstvie v Domanizi z svéj dobréj vuole a z dobrým rozmyslem svrchupsanému Walentowi Mo- zarowi za šedesáte zlatých. A on nadepsaný Walent Mozar zaplatil jest jemu svrchujmenovanému Lukaczowi Kardossowi těch šedesáte zlatých úplně a docela. A on svrchupsaný Lukacz Kardoss slíbil jest jemu svrchu- psanému Walentowi Mozarowi za svobodné a za volné od svých všech bratrů i dětí i všech svých jiných přátel tak, že jeho Walenta Mozare žádný hindrovati nemá ani bude, ani kto jiný na to z přátel jeho sahati. A pak-li by kto jej Walenta Mozare z přátelův často menovaného Lukacze v tom kupu kterak hindroval aneb na to sahal, tedy on svrchupsaný má a slibuje svými penízi a náklady jej s toho všeho vypraviti a vysvoboditi. Nebo on často psaný Lukacz volal jest a ohlašoval častokrát svým přátelóm i jiným dobrým lidem za pět let, ač by kto z nich chtěl se v to fojtství uvázati a vyplatiti, aneb měl-li by kto právo jaké k tomu lepšie. A žádný v těch letech pěti se k tomu neohlásil ani připověděl. A protož jest-li by kto nynie v tyto časy již chtěl k tomu fojtství právo lepší míti než-li on Walent, z toho jej má vypraviti. Neb již Walent Mozar pět let na tom fojtství seděl po tom trhu a žádný se k tomu neohlásil v těch letech. A protož on často psaný Lukacz Kardoss slibuje jemu Walentowi za všecky, ač by kto jiný na to fojtství kteraké listy jiné měl, že žádnéj moci nemají a jsú všecky mrtvé, neb je tímto listem moří a nemožné činí. A k tomu na svědomie a pro lepšie jistotu svú vlastní pečet, kteřýž užívámy, k tomuto listu přitisknúti jsmy kázali, jenž jest dán a psán v Zylinie v Veliký čtvrtek anno domini M°CCCC° LXXII°. 123
Strana 124
150 Žilina, 24. junii 1472. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Václav od Svatého Mikuláše Martinovi Nedvědovi zaplatil dluh 400 zlatých, jak témuž tento dluh byl postoupen Staňkem z Kremnice a Matoušem Mankem. Léta od narozenie syna božieho tisieciho čtyrstého sedmdesátého dru- hého den svatého Jana Křtitele božieho. Kniha Žilinská fol. 85a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 53, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 53; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 78, str. 126. 151 Žilina, 7. martii 1473. Zápis před radou města Žiliny, že Dorota, manželka Martina Nemláta, své dědice řádně vyplatila. A to se jest zapsánie stalo první neděli v postě léta od narozenie syna božího tisiecího čtyrstého sedmdesátého třetího. Kniha Žilinská fol. 85a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 79, str. 127. 152 Ostřihom, 5. aprilis 1473. Matyáš, král uherský a český — městu Brnu: aby plat městský, který poukázal Martinovi z Petrovce, purkrabí vyšehradskému, vyplatili jeho strýcům, Pirožkovi a Martinovi. Originál na papíře se zbytky pečeti uzavírací, na listu přitištěné v archivu zemského hlavního města Brna. De commissione propria domini regis. Mathiass z božie milosti uherský a český etc. král. Opatrní, věrní milí! Psali jsme vám prvé, abyšte lozunk města vašeho již minulý dali slovutnému Martinowi z Petrowcze, purgrabí Wyssehradskemu, věrnému našemu mi- lému, když by k vám přijel. Ale že nynie pro některé naše pilné potřeby a služby, v kterýchž jeho mieti při sobě musíme, sám osobně k vám přijeti nemuož, protož žádáme od vás a vuole naše jest, abyšte ty peniezě z toho lo- zunku vydali Pirozkowi a Martinowi, strýci jeho, kteříž k vám nynie od něho s těmito listy jedú. A onit dále vědie podlé jim rozkázánie, co s nimi činiti mají. 124
150 Žilina, 24. junii 1472. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Václav od Svatého Mikuláše Martinovi Nedvědovi zaplatil dluh 400 zlatých, jak témuž tento dluh byl postoupen Staňkem z Kremnice a Matoušem Mankem. Léta od narozenie syna božieho tisieciho čtyrstého sedmdesátého dru- hého den svatého Jana Křtitele božieho. Kniha Žilinská fol. 85a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 53, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 53; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 78, str. 126. 151 Žilina, 7. martii 1473. Zápis před radou města Žiliny, že Dorota, manželka Martina Nemláta, své dědice řádně vyplatila. A to se jest zapsánie stalo první neděli v postě léta od narozenie syna božího tisiecího čtyrstého sedmdesátého třetího. Kniha Žilinská fol. 85a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 79, str. 127. 152 Ostřihom, 5. aprilis 1473. Matyáš, král uherský a český — městu Brnu: aby plat městský, který poukázal Martinovi z Petrovce, purkrabí vyšehradskému, vyplatili jeho strýcům, Pirožkovi a Martinovi. Originál na papíře se zbytky pečeti uzavírací, na listu přitištěné v archivu zemského hlavního města Brna. De commissione propria domini regis. Mathiass z božie milosti uherský a český etc. král. Opatrní, věrní milí! Psali jsme vám prvé, abyšte lozunk města vašeho již minulý dali slovutnému Martinowi z Petrowcze, purgrabí Wyssehradskemu, věrnému našemu mi- lému, když by k vám přijel. Ale že nynie pro některé naše pilné potřeby a služby, v kterýchž jeho mieti při sobě musíme, sám osobně k vám přijeti nemuož, protož žádáme od vás a vuole naše jest, abyšte ty peniezě z toho lo- zunku vydali Pirozkowi a Martinowi, strýci jeho, kteříž k vám nynie od něho s těmito listy jedú. A onit dále vědie podlé jim rozkázánie, co s nimi činiti mají. 124
Strana 125
Datum in Stregonio feria II post dominicam Judica regnorum nostrorum Vngarie XV, Bohemie autem anno tercio. [Na rubu:] Opatrným purgmistru a conšeluom města brněnského, věrným našim milým. 153 Na Hoře Vysoké, 27. augusti 1473. Jan z Potoka, Petr Volský, Martin z Lusyn, Jakub Brána spolu s jinými osvědčují, že budou držeti s „bratřími“ proti králi uherskému dotud, dokud jim od něho za jejich službu zaplaceno nebude. Originál na papíře se stopami po 4 pečetích přitištěných v archivu města Bardějova nr. 1945. Maďarský regest: Iványi I. c. nr. 1942. Já Gen z Potoka, Wolsky Petr, Martin z Lwsyn, Jakwb Brana i s jinými všemi dobrými lidmi vystrehámy sě naprotiv najasněšému kniežati a králi uherskiemu i protiv jeho milosti všem podaným, najvyšším i na jl- nišším, markrabjám, hrabjám, arcibiskupóm, biskupóm, pánóm, miastóm, hradóm i jeho milosci všem podaným, duchovním, svěckým, a to vedlé bratří o jich viernú slušbu, kterúš jeho milost jim povinen; i ač by sě vašéj milosti kderému přidálo, v tem vini něchcemy býc, a to tak dlúho, dokudš jich služba vierná cěm bratróm pospolic žkodami zaplacenia něbude. Psáno na Horze Wissokey v pátek bliší po svatým Bartolomei léta božie [ho] tisáca [ho] čtyřistého sedmdesátého třecého. List psán jazykem česko-polským, ale tak, že český ráz převládá. Proto transkribován foneticky podle pravidel českých. Aby se však nestala újma ani polštině, připojuje se též přepis graficky zcela věrný. Ja Gen z potoka Wolſky Petr Martin z Lwſyn Jakwb Brana y s gynymy — wſzemy dobrymy lidmy wyſtrehamy ſie na protiw naiaſſnyeſemu knyezati a krali vherſkyemv y protiw geho myloſti wſzem podanym naywiſſym y nanyſſzy[m] mar[krajbgya[m] hrabyam arcibiſkwpom biſkwpom panom myaſtom hradom y geho miloſcy wſzem po- danym dwchownym swieczkym a to wedle bratrzy o gich wiernu ſlwfbw kterws geho myloft gym powynen i acz by fie waſſzey myloſty kderemw przydalo wtem wyny nye- chczemy bicz ato tak dlwho dokwds gich ſluzba wierna ciem bratrom poſpolicz zkodamy zaplaczenya nyebwde. Pſano na horze wiſſokey wpatek bliſſy po ſwatim Bartolomei leta bozie tiſfacza ctirzyſteho ſedmdeſſateho trzeczeho. 125
Datum in Stregonio feria II post dominicam Judica regnorum nostrorum Vngarie XV, Bohemie autem anno tercio. [Na rubu:] Opatrným purgmistru a conšeluom města brněnského, věrným našim milým. 153 Na Hoře Vysoké, 27. augusti 1473. Jan z Potoka, Petr Volský, Martin z Lusyn, Jakub Brána spolu s jinými osvědčují, že budou držeti s „bratřími“ proti králi uherskému dotud, dokud jim od něho za jejich službu zaplaceno nebude. Originál na papíře se stopami po 4 pečetích přitištěných v archivu města Bardějova nr. 1945. Maďarský regest: Iványi I. c. nr. 1942. Já Gen z Potoka, Wolsky Petr, Martin z Lwsyn, Jakwb Brana i s jinými všemi dobrými lidmi vystrehámy sě naprotiv najasněšému kniežati a králi uherskiemu i protiv jeho milosti všem podaným, najvyšším i na jl- nišším, markrabjám, hrabjám, arcibiskupóm, biskupóm, pánóm, miastóm, hradóm i jeho milosci všem podaným, duchovním, svěckým, a to vedlé bratří o jich viernú slušbu, kterúš jeho milost jim povinen; i ač by sě vašéj milosti kderému přidálo, v tem vini něchcemy býc, a to tak dlúho, dokudš jich služba vierná cěm bratróm pospolic žkodami zaplacenia něbude. Psáno na Horze Wissokey v pátek bliší po svatým Bartolomei léta božie [ho] tisáca [ho] čtyřistého sedmdesátého třecého. List psán jazykem česko-polským, ale tak, že český ráz převládá. Proto transkribován foneticky podle pravidel českých. Aby se však nestala újma ani polštině, připojuje se též přepis graficky zcela věrný. Ja Gen z potoka Wolſky Petr Martin z Lwſyn Jakwb Brana y s gynymy — wſzemy dobrymy lidmy wyſtrehamy ſie na protiw naiaſſnyeſemu knyezati a krali vherſkyemv y protiw geho myloſti wſzem podanym naywiſſym y nanyſſzy[m] mar[krajbgya[m] hrabyam arcibiſkwpom biſkwpom panom myaſtom hradom y geho miloſcy wſzem po- danym dwchownym swieczkym a to wedle bratrzy o gich wiernu ſlwfbw kterws geho myloft gym powynen i acz by fie waſſzey myloſty kderemw przydalo wtem wyny nye- chczemy bicz ato tak dlwho dokwds gich ſluzba wierna ciem bratrom poſpolicz zkodamy zaplaczenya nyebwde. Pſano na horze wiſſokey wpatek bliſſy po ſwatim Bartolomei leta bozie tiſfacza ctirzyſteho ſedmdeſſateho trzeczeho. 125
Strana 126
154 Žilina, 15. februarii 1474. Zápis před radou města Žiliny o vyznání Štefana ze Strečna, souseda žilinského, že vše, co byl povinen, dědicům vyplatil. Stala se ta věc v úterý první po svatém Valentýně léta od narození syna božieho M° CCCC° LXXIIII°. Kniha Žilinská fol. 86a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 54, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 54, znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 80, str. 128 155 Žilina, 13. januarii 1475. Zápis před radou města Žiliny o tom, že panoše Martin z Petrovic, soused žilinský, spolu s manželkou Uršulou položili Štefanovi Kardošovi 60 zlatých na dluh za dům a jiné zboží. A to se stalo v pátek před svátkem svatého Anthony léta božího tisícieho čtyrystého sedmdesátého pátého. Kniha Žilinská fol. 86a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 55, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 55; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 81, str. 128. 156 S. a. [1476]. Přísežná formule konšelů trenčínských. Původní protokol v archivu města Trenčína na fol. 3a. Vydal JJos.J Bleck]: Ještě důkaz o užívání česko-slovenské řeči na Slo- vensku, Světozor, 1855, str. 74, dále Jireček I. c. nr. 56, Sasinek l. c. nr. 56. My přísaháme pánu buohua) i této obci, že chcme pravdu vésti, velebiti, a křivdu tupiti, tak dobře chudému jako buohatému, sirotkóm a vdovám spravedlnosti uděliti, a to ani pro bázeň, ani pro přízeň, ani pro závist, ani pro dary neopustiti, ani radu vynášeti, a což bychom tomuto městu i radě kde a od koho škodnéb) zvěděli a slyšeli, to v radě zjeviti máme. Toho nám pán buoh pomáhaj.«) a) Následuje přeškrtané: matce buožéj, všem svatým. — b) Psáno: sskodnee. c) Následují přeškrtané čtyři řádky, na nichž jsou snad asi tato slova: jeho máti (?) všichni svatí svým (?) božím (?) právem (?) tento (?) kus (?) držeti (?). 126
154 Žilina, 15. februarii 1474. Zápis před radou města Žiliny o vyznání Štefana ze Strečna, souseda žilinského, že vše, co byl povinen, dědicům vyplatil. Stala se ta věc v úterý první po svatém Valentýně léta od narození syna božieho M° CCCC° LXXIIII°. Kniha Žilinská fol. 86a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 54, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 54, znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 80, str. 128 155 Žilina, 13. januarii 1475. Zápis před radou města Žiliny o tom, že panoše Martin z Petrovic, soused žilinský, spolu s manželkou Uršulou položili Štefanovi Kardošovi 60 zlatých na dluh za dům a jiné zboží. A to se stalo v pátek před svátkem svatého Anthony léta božího tisícieho čtyrystého sedmdesátého pátého. Kniha Žilinská fol. 86a. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 55, po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 55; znovu pak V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 81, str. 128. 156 S. a. [1476]. Přísežná formule konšelů trenčínských. Původní protokol v archivu města Trenčína na fol. 3a. Vydal JJos.J Bleck]: Ještě důkaz o užívání česko-slovenské řeči na Slo- vensku, Světozor, 1855, str. 74, dále Jireček I. c. nr. 56, Sasinek l. c. nr. 56. My přísaháme pánu buohua) i této obci, že chcme pravdu vésti, velebiti, a křivdu tupiti, tak dobře chudému jako buohatému, sirotkóm a vdovám spravedlnosti uděliti, a to ani pro bázeň, ani pro přízeň, ani pro závist, ani pro dary neopustiti, ani radu vynášeti, a což bychom tomuto městu i radě kde a od koho škodnéb) zvěděli a slyšeli, to v radě zjeviti máme. Toho nám pán buoh pomáhaj.«) a) Následuje přeškrtané: matce buožéj, všem svatým. — b) Psáno: sskodnee. c) Následují přeškrtané čtyři řádky, na nichž jsou snad asi tato slova: jeho máti (?) všichni svatí svým (?) božím (?) právem (?) tento (?) kus (?) držeti (?). 126
Strana 127
Datum zápisu lze určiti podle toho, že je psán touže rukou a tvoří součást zápisu o založení knihy města Trenčína z roku 1476. Text této paměti počíná se na fol. 3b takto: Anno domini millesimo quadringentesimo septuagesimo sexto sub rectoratu et jud cio Mathei Kochnacz necnon gubernacione infrascriptorum juratorum civium videlicet Phillippi Ssworcz de Diow, Johannis Trhoniczka, Bartholomei senioris, Blasii Hodna, Luce Barbati, Johannis Kuncz, Michaelis Sspicznagel, Johannis Komar, Johannis notarii de Kwasicz, Petri Beran, Climkonis et Luce de Suburbio ac sub notariatu protunc Andree de Jempnicz ob incre- mentum policie, ut luceret singulis et proficeret universis, procuratus est presens liber civilis huius Trencziniensis civitatis pro firma patenti et perpetua noticia ad notandum certas causas in facie judicii tractatas, ne tractu temporis tales cause quarumcunque rerum per oblivionem viderentur suffocari. Ze zápisu je patrné, že městská kniha trenčínská založena byla roku 1476 a při té příležitosti vepsána byla do ní i přísežná formule konšelská, od delší doby již patrně v městě užívaná. Za touto formulí a za zmíněnou již pamětí o založení městské knihy trenčínské následují statuta městské rady, počínající na fol. 4a slovy: Item, qui non debent eligi in juratos etc. Pater cum filio, frater cum fratre non eligantur simul ad officium juratorum atd. Statuta končí se na fol. 6a. (Statuta města Trenčína z roku 1476 vydal Iale bez slovenské přísežné formule] Dr. Kolosvári Sándor a Dr. Ovári Kelemen v publikaci Monumenta Hungariae juridico-politica IV./2. Statuta et arti- culi municipiorum Hungariae Cis Danubianorum, Budapest, 1897 str. 34 n.) V knize trenčínské jsou rozmanité zápisy povahy právní, týkající se po výtce majetku měšťanů z XV., XVI. a XVII. století. Nejstarší zápis je rovněž z roku 1476. Začíná se takto: Anno domini millesimo quadringentesimo septuagesimo sexto, feria VIta. ante festum beati Vrbani [23. maii 1476] coram nobis Bartholomeo juniore protunc judice, Matheo Kochnacz, Johanne Trhoniczka, Luca Barbato, Johanne Kuncz, Michaele Sspicznagel, Climkone de Suburbio, Johanne notario Kwasicensi, Galkone Pannifice, Zagiczkone Sutore, Luca de Leua, Petro Beran et Gregorio Lanifice pro tunc etc. juratis atd. Zápis je svědectvím, podobně jako jména konšelů, uvedených v paměti o založení městské knihy tren- čínské, jak slovenský živel v Trenčíně silně pronikal do města i do rady tak, že se ústně jednalo asi již v druhé polovici XV. století na radnici slovensky. Původní německý ráz města zatlačován byl v Trenčíně do pozadí, podobně jak věc je dosvědčena zvláště výrazně v Žilině a jak se dálo i v jiných městech slovenských. V druhé polovici XV. století měl v Trenčíně slovenský živel již nepochybně převahu. Tím vším je vysvětlitelné a logické, že přísežná formule zapsána byla do městské knihy v jazyku národním, který se v XVI. století uplatňuje pak i v zá- pisech městských. V době reformace byla slova o „matce boží“ a „všech svatých“, která se nesnášela s tehdej- ším náboženským cítěním rady města Trenčína, z přísežné formule vyškrtána. Z těchto škrtů je zjevné, že přísežné formule z roku 1476 užívalo se na radnici v Trenčíně i v století XVI. a XVII. 157 Žilina, 22. junii 1477. Zápis před radou města Žiliny o stížnosti souseda žilinského Gabra na Matúše Vajčára stran pozůstalého jmění po jeho příbuzném („suřovi“) Jakšovi. 127
Datum zápisu lze určiti podle toho, že je psán touže rukou a tvoří součást zápisu o založení knihy města Trenčína z roku 1476. Text této paměti počíná se na fol. 3b takto: Anno domini millesimo quadringentesimo septuagesimo sexto sub rectoratu et jud cio Mathei Kochnacz necnon gubernacione infrascriptorum juratorum civium videlicet Phillippi Ssworcz de Diow, Johannis Trhoniczka, Bartholomei senioris, Blasii Hodna, Luce Barbati, Johannis Kuncz, Michaelis Sspicznagel, Johannis Komar, Johannis notarii de Kwasicz, Petri Beran, Climkonis et Luce de Suburbio ac sub notariatu protunc Andree de Jempnicz ob incre- mentum policie, ut luceret singulis et proficeret universis, procuratus est presens liber civilis huius Trencziniensis civitatis pro firma patenti et perpetua noticia ad notandum certas causas in facie judicii tractatas, ne tractu temporis tales cause quarumcunque rerum per oblivionem viderentur suffocari. Ze zápisu je patrné, že městská kniha trenčínská založena byla roku 1476 a při té příležitosti vepsána byla do ní i přísežná formule konšelská, od delší doby již patrně v městě užívaná. Za touto formulí a za zmíněnou již pamětí o založení městské knihy trenčínské následují statuta městské rady, počínající na fol. 4a slovy: Item, qui non debent eligi in juratos etc. Pater cum filio, frater cum fratre non eligantur simul ad officium juratorum atd. Statuta končí se na fol. 6a. (Statuta města Trenčína z roku 1476 vydal Iale bez slovenské přísežné formule] Dr. Kolosvári Sándor a Dr. Ovári Kelemen v publikaci Monumenta Hungariae juridico-politica IV./2. Statuta et arti- culi municipiorum Hungariae Cis Danubianorum, Budapest, 1897 str. 34 n.) V knize trenčínské jsou rozmanité zápisy povahy právní, týkající se po výtce majetku měšťanů z XV., XVI. a XVII. století. Nejstarší zápis je rovněž z roku 1476. Začíná se takto: Anno domini millesimo quadringentesimo septuagesimo sexto, feria VIta. ante festum beati Vrbani [23. maii 1476] coram nobis Bartholomeo juniore protunc judice, Matheo Kochnacz, Johanne Trhoniczka, Luca Barbato, Johanne Kuncz, Michaele Sspicznagel, Climkone de Suburbio, Johanne notario Kwasicensi, Galkone Pannifice, Zagiczkone Sutore, Luca de Leua, Petro Beran et Gregorio Lanifice pro tunc etc. juratis atd. Zápis je svědectvím, podobně jako jména konšelů, uvedených v paměti o založení městské knihy tren- čínské, jak slovenský živel v Trenčíně silně pronikal do města i do rady tak, že se ústně jednalo asi již v druhé polovici XV. století na radnici slovensky. Původní německý ráz města zatlačován byl v Trenčíně do pozadí, podobně jak věc je dosvědčena zvláště výrazně v Žilině a jak se dálo i v jiných městech slovenských. V druhé polovici XV. století měl v Trenčíně slovenský živel již nepochybně převahu. Tím vším je vysvětlitelné a logické, že přísežná formule zapsána byla do městské knihy v jazyku národním, který se v XVI. století uplatňuje pak i v zá- pisech městských. V době reformace byla slova o „matce boží“ a „všech svatých“, která se nesnášela s tehdej- ším náboženským cítěním rady města Trenčína, z přísežné formule vyškrtána. Z těchto škrtů je zjevné, že přísežné formule z roku 1476 užívalo se na radnici v Trenčíně i v století XVI. a XVII. 157 Žilina, 22. junii 1477. Zápis před radou města Žiliny o stížnosti souseda žilinského Gabra na Matúše Vajčára stran pozůstalého jmění po jeho příbuzném („suřovi“) Jakšovi. 127
Strana 128
A to sě stalo od narození syna božého anno mil[lJesimo quadringente- simo LXXVII dominico ante festum Baptiste. Kniha Žilinská fol. 86b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 82, str. 129. 158 Žilina, 1. februarii 1478. Zápis před radou města Žiliny o postoupení jisté země k městu příslušející Matějovi Soukeníkovi, rodem z Chlumce. A to se dálo a v[plisoválo pro lepší jistotu ... v městské knichy tu neděli před Hromnicemi léta narození syna božieho M° CCCC° LXX a osmého počítajíc. Kniha Žilinská fol. 86-. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 83. str. 129. 159 Kysucké Nové Mesto, 21. aprilis 1479. Rada Nového Města nad Kysucou spolu s okolními dědinami dosvědčují městu Žilině, že dům, který v městě držel pan Václav Pankrác ze Svatého Mikuláše, nebyl fojtovský, než městský a na městském platu. Originál na papíře s pečetí přitištěnou, zcela již vydrolenou, v archivu města Žiliny nr. 223. Všěm vóbec, ktožkolvěk tento list uzří anebo čtúce uslyší, my fojt i všecka rada Noweho Miesteczka vyznáváme tiemto listem, kterak sú při- stúpili před nás múdří a opatrní mužé Zilinczenie, súsedi naši, žádajíce svědomie od nás o ten duom, kterýž jest pan Waczlaw Pangracz držal mocí. Protož my to vyznáváme, že ten duom nikdy nebyl jest fojtovský, než jest měscký a na měsckém platu. Takéž z vobapolných dědin každý rychtář [s] svú dědinú: item najprvé rychtář z Budietyna, item rychtář z Brodna se všeckú dědinú, item Neslusky rychtář se všeckú dědinú, item Dubie, Leskowecz, Powina Lhotka, rychtář Radolský se všeckú dědinú, takéž tiem obyčajem vyznáváme, že ten duom nikdy nebyl fojtovský ani panský, než měscký a na měsckém platu. Protož my to všickni spuolem jedním hlasem vyznáváme pod naší dobrú věrú, že ten duom nebyl nikdy fojtovský ani panský, než měscký a v měsckém platu. 128
A to sě stalo od narození syna božého anno mil[lJesimo quadringente- simo LXXVII dominico ante festum Baptiste. Kniha Žilinská fol. 86b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 82, str. 129. 158 Žilina, 1. februarii 1478. Zápis před radou města Žiliny o postoupení jisté země k městu příslušející Matějovi Soukeníkovi, rodem z Chlumce. A to se dálo a v[plisoválo pro lepší jistotu ... v městské knichy tu neděli před Hromnicemi léta narození syna božieho M° CCCC° LXX a osmého počítajíc. Kniha Žilinská fol. 86-. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 83. str. 129. 159 Kysucké Nové Mesto, 21. aprilis 1479. Rada Nového Města nad Kysucou spolu s okolními dědinami dosvědčují městu Žilině, že dům, který v městě držel pan Václav Pankrác ze Svatého Mikuláše, nebyl fojtovský, než městský a na městském platu. Originál na papíře s pečetí přitištěnou, zcela již vydrolenou, v archivu města Žiliny nr. 223. Všěm vóbec, ktožkolvěk tento list uzří anebo čtúce uslyší, my fojt i všecka rada Noweho Miesteczka vyznáváme tiemto listem, kterak sú při- stúpili před nás múdří a opatrní mužé Zilinczenie, súsedi naši, žádajíce svědomie od nás o ten duom, kterýž jest pan Waczlaw Pangracz držal mocí. Protož my to vyznáváme, že ten duom nikdy nebyl jest fojtovský, než jest měscký a na měsckém platu. Takéž z vobapolných dědin každý rychtář [s] svú dědinú: item najprvé rychtář z Budietyna, item rychtář z Brodna se všeckú dědinú, item Neslusky rychtář se všeckú dědinú, item Dubie, Leskowecz, Powina Lhotka, rychtář Radolský se všeckú dědinú, takéž tiem obyčajem vyznáváme, že ten duom nikdy nebyl fojtovský ani panský, než měscký a na měsckém platu. Protož my to všickni spuolem jedním hlasem vyznáváme pod naší dobrú věrú, že ten duom nebyl nikdy fojtovský ani panský, než měscký a v měsckém platu. 128
Strana 129
A ješče pro větčie svědomie my fojt a všecka rada Noweho Miesteczka dali sme pečet naši měsckú přitlačiti k tomuto listu. Dán v Nowem Miestie feria IIII proxima post dominicam Quasi modo geniti anno domini M° CCCC° LXXIX. 160 Rajec, 1. maii 1479. Rada města Rajce spolu s okolními dědinami dosvědčuje městu Žilině, že dům, který v městě držel pan Václav Pankrác ze Svatého Mikuláše, nebyl fojtovský, než městský a na městském platu. Originál na papíře s pečetí přitištěnou v archivu města Žiliny nr. 225. Všem vuobec a každému zvláště, ktožkolivěk tento list uzří anebo čtúce uslyší, my fojt i všecka rada města Rageczkeho vyznáváme tiemto listem, kterak jsú přistúpili před nás múdří a opatrní mužie Zilinczenie, súsedi naši, žádajíce svědomie od nás o ten duom, kterýž jest pan Waczlaw Pangracz držal mocí. Protož my to vyznáváme, žě ten duom nikdy nebyl jest fojtovský, než jest měscký a na měsckém platu. Takéž z vobapolných dědin každý rychtář [s] svú dědinú, item najprvé rychtář z Baniowe Wsi, item rychtář z Male Bycze se všeckú dědinú, item Stransky rychtář se všeckú dědinú, item rychtář z Kuonska se všeckú dědinú, item rychtář z Poruby Kamenowe se všeckú dědinú, item rychtář z Durczina se všeckú dědinú, item rychtář z Fraywalda se všeckú dědinú, item rychtář z Ssugie se všeckú dědinú, item rychtář z Jesenowa se všeckú dědinú, item rychtář z Byniowa se všeckú dědinú také tiem obyčejem vyznáváme, žě ten duom nikdy nebyl fojtovský ani panský, než měscký a na měsckém platu. Protož my to všickni spuolem jedním hlasem vyznáváme pod naší dobrú věrú, žě ten duom nikdy nebyl fojtovský ani panský, než měscký a v měsckém platu. A ještě pro větčie svědomie my fojt a všecka rada města Rageczkeho dali jsme pečet naši měsckú k tomuto listu přitlačiti. Dán a psán v městě Rayczi sabbato in die sanctorum Philippi et Iacobi appostolorum anno domini 1479. [V pravém dolním rohu současnou rukou kancelářská poznámka:] Ad relacionem domini Johannis Wythez alias Levnten. Slovenský archiv 9 129
A ješče pro větčie svědomie my fojt a všecka rada Noweho Miesteczka dali sme pečet naši měsckú přitlačiti k tomuto listu. Dán v Nowem Miestie feria IIII proxima post dominicam Quasi modo geniti anno domini M° CCCC° LXXIX. 160 Rajec, 1. maii 1479. Rada města Rajce spolu s okolními dědinami dosvědčuje městu Žilině, že dům, který v městě držel pan Václav Pankrác ze Svatého Mikuláše, nebyl fojtovský, než městský a na městském platu. Originál na papíře s pečetí přitištěnou v archivu města Žiliny nr. 225. Všem vuobec a každému zvláště, ktožkolivěk tento list uzří anebo čtúce uslyší, my fojt i všecka rada města Rageczkeho vyznáváme tiemto listem, kterak jsú přistúpili před nás múdří a opatrní mužie Zilinczenie, súsedi naši, žádajíce svědomie od nás o ten duom, kterýž jest pan Waczlaw Pangracz držal mocí. Protož my to vyznáváme, žě ten duom nikdy nebyl jest fojtovský, než jest měscký a na měsckém platu. Takéž z vobapolných dědin každý rychtář [s] svú dědinú, item najprvé rychtář z Baniowe Wsi, item rychtář z Male Bycze se všeckú dědinú, item Stransky rychtář se všeckú dědinú, item rychtář z Kuonska se všeckú dědinú, item rychtář z Poruby Kamenowe se všeckú dědinú, item rychtář z Durczina se všeckú dědinú, item rychtář z Fraywalda se všeckú dědinú, item rychtář z Ssugie se všeckú dědinú, item rychtář z Jesenowa se všeckú dědinú, item rychtář z Byniowa se všeckú dědinú také tiem obyčejem vyznáváme, žě ten duom nikdy nebyl fojtovský ani panský, než měscký a na měsckém platu. Protož my to všickni spuolem jedním hlasem vyznáváme pod naší dobrú věrú, žě ten duom nikdy nebyl fojtovský ani panský, než měscký a v měsckém platu. A ještě pro větčie svědomie my fojt a všecka rada města Rageczkeho dali jsme pečet naši měsckú k tomuto listu přitlačiti. Dán a psán v městě Rayczi sabbato in die sanctorum Philippi et Iacobi appostolorum anno domini 1479. [V pravém dolním rohu současnou rukou kancelářská poznámka:] Ad relacionem domini Johannis Wythez alias Levnten. Slovenský archiv 9 129
Strana 130
161 Vršatec, 9. septembris 1479. Menhart z Slopného a z Vršatce osvědčuje na žádost pana Laclava z Pod- manína a z Brumova, že od starodávna nikdy nebylo hranic v lesích mezi panstvím brumovským se strany moravské a panstvím lednickým se strany slovenské. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v Uherském král. zem- ském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztaly 18269. Menharth [z] Slopneho a z Wrssatcze vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc uslyší, že mne jest požádal o svědomie urozený pán Llaczlaw z Podmanyna a z Brumowa o ty chotáře a hořy za Strielnym mezi zbožím brumowskym a zbožím ledniczkym. Protož mne jest svedomo, že za pána Bernartha, za pána Giczinskeho, za pána Burjana, dobrých pametí pánuov brumowskich, také za pána Waczlawa a pána Jana Bielikuow, pánuov ledniczkich, těch hor neb lesuov lidé i Brumowssczi i Lednitssczi z obú stranú svobodne požívali; pak-li kdy válka mezi již menovanými pány znikla, ač by sobě tehdá bránili, ale, upokojivše se opět, lidé Brumowssczi a Lednitssczi z obú stranú zvobodne a volně již meno- vaných hor a lesuov požívali sú. A tak sem slýchal od dávna, že tak těch hor a lesuov od staradávna z obú stranú požívali jsú; ale aby kdy pravý chotář mezi nimi kto ustavoval, toho nejsem svedom aniž jsem slýchal. A to, což se tuto píše, chci ústne znáti, kdež by toho bylo potřebí. Tomu na svedomí svú menší pečet dal sem k tomuto listu přidáviti, jenž jest dán na Wrssatczi ve čtvrtek po Narození matky boží léta božieho tisícího čtyrstého sedmdesátého devátého. 162 Žilina, 10. septembris 1479. Lacek Cickán z Rudiny osvědčuje na žádost pana Laclava z Podmanína a z Brumova, že od starodávna nebylo nikdy hranic v lesích mezi panstvím brumovským se strany moravské a lednickým se strany slovenské. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, skoro zcela již udrolenou, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 18270. Já Llaczek Cziczkan z Rudiny vyznávám tiemto listem všem jej slyší- cím nebo čtúcím, že mne požádal o svědomí urozený pán Llaczlaw z Pod- 130
161 Vršatec, 9. septembris 1479. Menhart z Slopného a z Vršatce osvědčuje na žádost pana Laclava z Pod- manína a z Brumova, že od starodávna nikdy nebylo hranic v lesích mezi panstvím brumovským se strany moravské a panstvím lednickým se strany slovenské. Originál na papíře se stopami po pečeti přitištěné v Uherském král. zem- ském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztaly 18269. Menharth [z] Slopneho a z Wrssatcze vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc uslyší, že mne jest požádal o svědomie urozený pán Llaczlaw z Podmanyna a z Brumowa o ty chotáře a hořy za Strielnym mezi zbožím brumowskym a zbožím ledniczkym. Protož mne jest svedomo, že za pána Bernartha, za pána Giczinskeho, za pána Burjana, dobrých pametí pánuov brumowskich, také za pána Waczlawa a pána Jana Bielikuow, pánuov ledniczkich, těch hor neb lesuov lidé i Brumowssczi i Lednitssczi z obú stranú svobodne požívali; pak-li kdy válka mezi již menovanými pány znikla, ač by sobě tehdá bránili, ale, upokojivše se opět, lidé Brumowssczi a Lednitssczi z obú stranú zvobodne a volně již meno- vaných hor a lesuov požívali sú. A tak sem slýchal od dávna, že tak těch hor a lesuov od staradávna z obú stranú požívali jsú; ale aby kdy pravý chotář mezi nimi kto ustavoval, toho nejsem svedom aniž jsem slýchal. A to, což se tuto píše, chci ústne znáti, kdež by toho bylo potřebí. Tomu na svedomí svú menší pečet dal sem k tomuto listu přidáviti, jenž jest dán na Wrssatczi ve čtvrtek po Narození matky boží léta božieho tisícího čtyrstého sedmdesátého devátého. 162 Žilina, 10. septembris 1479. Lacek Cickán z Rudiny osvědčuje na žádost pana Laclava z Podmanína a z Brumova, že od starodávna nebylo nikdy hranic v lesích mezi panstvím brumovským se strany moravské a lednickým se strany slovenské. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, skoro zcela již udrolenou, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 18270. Já Llaczek Cziczkan z Rudiny vyznávám tiemto listem všem jej slyší- cím nebo čtúcím, že mne požádal o svědomí urozený pán Llaczlaw z Pod- 130
Strana 131
manina a z Brumowa o ty chodáře a hory za Strzielnym mezi zbožím bru- mowskym a zbožím Lledniczkym. Protož mně jest to svědomo, že za pana Bernartha, za pana Gicžinskeho, za pana Burjana, dobrých pamětí pánuov brumowskych, také za pána Waczlawa a pána Jana Bielikuow, pánuov lledniczkych, těch hor neb lesuov lidéa) Brumowssty i Ledniczty s obú stranú svobodně požívali. Pak-li kdy válka mezi již jmenovanými pány vznikla, ač by sobě tehdy bránili, ale, upokojivše se opět, lidéb) Brumowssty i Lledniczty s obú stranú svobodně a volně již psaných hor a lesuov od starodávna s obú stranu požívali, ale aby kdy pravý chodář mezi nimi kto ustavoval,c) toho nejsem svědom aniž jsem slýchal. A to, co se tuto píše, chci i ústně znáti, kdež by toho bylod) potřebí. Toho na svědomí lepší, nemaje své pečetie) při sobě, připrosilf) jsem urozených pánuov z Hatneho a na Budietinie pana Raphaele a pana Zig- munda, bratří vlastních, že svú pečet miesto més) k tomuto listu a svědomí přidáviti kázali. Dán v Žielinie ten pátek po Narození matky boží létah) narození syna jejieho tisícch) čtyři sta sedmdesát a devěti) počítajíc. a) Psáno: lidee. — b) Psáno: lidee. — c) Psáno: vstawowall. — d) Psáno: byllo. — e) Psáno: pecžeti. — f) Psáno: prziprosill. — 8) Psáno: mee. — h) Psáno: lletha. — ch) Psáno: tissicz. — 1) Psáno: semdessath a dewieth. Roku 1437 seděl na Brumově a Slavičíně Jan z Cimburka; roku 1445 přijal léno na tyto statky Bernart z Cimburka, jenž roku 1461 postoupil léno záměnou Miroslavovi z Cim- burka; týž uzavřel dědický spolek se svým bratrem Janem z Cimburka. Za válek uherských zmocnil se roku 1468 Brumova král Matyáš a zastavil jej Podmanickým. V letech 1481—84 seděl na Brumově Václav z Podmanína a pak Ladislav z Podmanína, který roku 1484 odkázal Brumov své manželce, Aleně z Guth (srv. níže nr. 195), která pak po smrti Ladislavově roku 1490 Brumovem vládla. (Srv. L. Hosák, I. c. IV., Hradištský kraj, str. 436.) 163 Žilina, 21. septembris 1479. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Katuše Karlíková postoupila dům v Žilině svému zeti Jiříkovi Vladařovi. A toto se dálo a vpisovalo v městské knichy den svatého Matúše Evangelisty léta narození syna božího tisícieho čtyřstého sedmdesátého a devátého počítajíc. Kniha Žilinská fol. 87“. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 84, str. 130. 131
manina a z Brumowa o ty chodáře a hory za Strzielnym mezi zbožím bru- mowskym a zbožím Lledniczkym. Protož mně jest to svědomo, že za pana Bernartha, za pana Gicžinskeho, za pana Burjana, dobrých pamětí pánuov brumowskych, také za pána Waczlawa a pána Jana Bielikuow, pánuov lledniczkych, těch hor neb lesuov lidéa) Brumowssty i Ledniczty s obú stranú svobodně požívali. Pak-li kdy válka mezi již jmenovanými pány vznikla, ač by sobě tehdy bránili, ale, upokojivše se opět, lidéb) Brumowssty i Lledniczty s obú stranú svobodně a volně již psaných hor a lesuov od starodávna s obú stranu požívali, ale aby kdy pravý chodář mezi nimi kto ustavoval,c) toho nejsem svědom aniž jsem slýchal. A to, co se tuto píše, chci i ústně znáti, kdež by toho bylod) potřebí. Toho na svědomí lepší, nemaje své pečetie) při sobě, připrosilf) jsem urozených pánuov z Hatneho a na Budietinie pana Raphaele a pana Zig- munda, bratří vlastních, že svú pečet miesto més) k tomuto listu a svědomí přidáviti kázali. Dán v Žielinie ten pátek po Narození matky boží létah) narození syna jejieho tisícch) čtyři sta sedmdesát a devěti) počítajíc. a) Psáno: lidee. — b) Psáno: lidee. — c) Psáno: vstawowall. — d) Psáno: byllo. — e) Psáno: pecžeti. — f) Psáno: prziprosill. — 8) Psáno: mee. — h) Psáno: lletha. — ch) Psáno: tissicz. — 1) Psáno: semdessath a dewieth. Roku 1437 seděl na Brumově a Slavičíně Jan z Cimburka; roku 1445 přijal léno na tyto statky Bernart z Cimburka, jenž roku 1461 postoupil léno záměnou Miroslavovi z Cim- burka; týž uzavřel dědický spolek se svým bratrem Janem z Cimburka. Za válek uherských zmocnil se roku 1468 Brumova král Matyáš a zastavil jej Podmanickým. V letech 1481—84 seděl na Brumově Václav z Podmanína a pak Ladislav z Podmanína, který roku 1484 odkázal Brumov své manželce, Aleně z Guth (srv. níže nr. 195), která pak po smrti Ladislavově roku 1490 Brumovem vládla. (Srv. L. Hosák, I. c. IV., Hradištský kraj, str. 436.) 163 Žilina, 21. septembris 1479. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Katuše Karlíková postoupila dům v Žilině svému zeti Jiříkovi Vladařovi. A toto se dálo a vpisovalo v městské knichy den svatého Matúše Evangelisty léta narození syna božího tisícieho čtyřstého sedmdesátého a devátého počítajíc. Kniha Žilinská fol. 87“. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 84, str. 130. 131
Strana 132
164 Žilina, 29. septembris 1479. Zápis před radou města Žiliny o tom, že děti Martina Polákovic byly vyplaceny panem Martinem z Petrovce, jejich otčimem. A to jse dálo a vpisovalo v knichy městské tu středu den svatého Michala léta narození syna božího M° CCCC° LXXVIII°. Kniha Žilinská fol. 87b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 85, str. 130—31. 165 Blatnica, 13. octobris 1479. Petr Komorovský, seděním na Blatnici, vydává svědectví stran sporu o záští mezi pány Trsťanskými, Smrečanskými a Svatojánskými o některé lesy a vody v chotáru vsi Sv. Jána a Poruby a jmenovitě stran trhání chmele; a že strany tenkráte nerozsoudili; a mají-li snad listy s jeho pečetí, že tyto listy nevydal, aniž s jeho vědomím byla k nim jeho pečeť přitištěna. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu rodiny Svatoján- ských v Národním museuv Budapešti. My Petr z Komorowa, seděním na Blatniczi, známo činiem tiemto listem všěm vóbec zjevně svědčíce, ktož jej uzří anebo čtúce uslyšé, a zvláště pánóm zemanóm všěm stolice liptowske, přátelóm milým, že časóv minu- tých, jakož jsme my vládli hrabstvím liptowskim, bylo některé záštie mezi pány Trsstianskymy,a) Smreczanskimy a Swatojanskimy o hory a vody v chotářéch swatojanskich a v Porubie a zvláště o některý chmel, kterýžto chmel lidé pánóv Trstanskich,b) Smreczanskich šli byli trhati na zboží Swa- tojanskem; a páni Swatojanssti nedali jim trhati, řkúce, že by tu nic neměli. A o to záštie obidvě straně tu jistú při pustily na dobré lidi. A na tom jednání my jsme seděli, pan Barthoss, pan Martin, a k tomu jinší dobří lidé, abychme mězi oběma stranoma v dobrý konec mohli přivésti. A přeslyševši řeč obidvú stran, kázali sme jim jejich pravdy dolóv položiti, abychme mězi nimi spravedlivě uměli rozsúditi. I nejsú položili; a tak jsme mězi nimi ničehož nedokonali. A přikázali sme jim oběma stranoma, aby tak požívali, jakož jejich předkovie jsú požívali. A tak ta pře před nás viece nepřichodila. A v tom se známy, že naše pečet bývala u Mediasse anebo u některých zeman po Mediassowi, ale toho nevieme, by kdy naše pečet byla přidlá- věna k jejich listovi z našú vuolí, nebť jsme žádnému z nich ani přisú- 132
164 Žilina, 29. septembris 1479. Zápis před radou města Žiliny o tom, že děti Martina Polákovic byly vyplaceny panem Martinem z Petrovce, jejich otčimem. A to jse dálo a vpisovalo v knichy městské tu středu den svatého Michala léta narození syna božího M° CCCC° LXXVIII°. Kniha Žilinská fol. 87b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 85, str. 130—31. 165 Blatnica, 13. octobris 1479. Petr Komorovský, seděním na Blatnici, vydává svědectví stran sporu o záští mezi pány Trsťanskými, Smrečanskými a Svatojánskými o některé lesy a vody v chotáru vsi Sv. Jána a Poruby a jmenovitě stran trhání chmele; a že strany tenkráte nerozsoudili; a mají-li snad listy s jeho pečetí, že tyto listy nevydal, aniž s jeho vědomím byla k nim jeho pečeť přitištěna. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu rodiny Svatoján- ských v Národním museuv Budapešti. My Petr z Komorowa, seděním na Blatniczi, známo činiem tiemto listem všěm vóbec zjevně svědčíce, ktož jej uzří anebo čtúce uslyšé, a zvláště pánóm zemanóm všěm stolice liptowske, přátelóm milým, že časóv minu- tých, jakož jsme my vládli hrabstvím liptowskim, bylo některé záštie mezi pány Trsstianskymy,a) Smreczanskimy a Swatojanskimy o hory a vody v chotářéch swatojanskich a v Porubie a zvláště o některý chmel, kterýžto chmel lidé pánóv Trstanskich,b) Smreczanskich šli byli trhati na zboží Swa- tojanskem; a páni Swatojanssti nedali jim trhati, řkúce, že by tu nic neměli. A o to záštie obidvě straně tu jistú při pustily na dobré lidi. A na tom jednání my jsme seděli, pan Barthoss, pan Martin, a k tomu jinší dobří lidé, abychme mězi oběma stranoma v dobrý konec mohli přivésti. A přeslyševši řeč obidvú stran, kázali sme jim jejich pravdy dolóv položiti, abychme mězi nimi spravedlivě uměli rozsúditi. I nejsú položili; a tak jsme mězi nimi ničehož nedokonali. A přikázali sme jim oběma stranoma, aby tak požívali, jakož jejich předkovie jsú požívali. A tak ta pře před nás viece nepřichodila. A v tom se známy, že naše pečet bývala u Mediasse anebo u některých zeman po Mediassowi, ale toho nevieme, by kdy naše pečet byla přidlá- věna k jejich listovi z našú vuolí, nebť jsme žádnému z nich ani přisú- 132
Strana 133
dili, ani odsúdili, ani závaskóv kterých«) mězi nimi o to záštie nedělali. A oni vedie, kterak sebe listy jednali bez našé vuole. Tomu všěmu na svědomie naše pečet jest přidlávěna k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Blatniczi v středu před svatým Calixtem papú léta božího tisícéhod) čtyrstého sedmdesátého devátého. a) Nadepsáno. — b) Nadepsáno. — c) V slově: kterých je r nadepsáno. — d) Psáno: tissiczeho. 166 Žilina, 13. novembris 1479. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Mistr Jan, školník a písař městský, postoupil dům Štepánu Gardošovi jako dědictví jeho ženy Barbory. A toto jse dálo a vpisovalo v knichy městské tu neděli po svatém Martině léta narození syna božího M° CCCC° LXXVIIII°. Kniha Žilinská fol. 87b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 86, str. 131. 167 V poli, 20. januarii 1480. Jan Trnka z Ratibořan a na Strečně kvituje Tomáši Tarcymu 600 zl. uherských, které mu byl dlužen. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře uchovalou, v archivu Národního musea v Pešti, archiv rodiny Berzeviczy. Jan Trnka z Ratiborzan a na Strczeczni známo činím všem, ktož tento list čtúc slyšeti budú, že mi jest byl dlužen urozený pán Tarczy Tomass z Tarczie VI. C. fl. uherských; a ty mi je dal a splnil a zaplatil docela. A tiemto listem kvituji jeho z těch peněz a zlatých summy svrchu psané. A žě svrchupsaného a urozeného pána Tomasse nemám já ani žádný na- pomínati. A k tomu pro jistotu a lepšie svědomie svú pečet vlastní kázal sem přitisknúti [k tomuto listu], jenž jest dán a psán v poli ten čtvrtek po svatém Antonii annorum etc. LXXX°. Tárczai Tamás připomíná se v listu města Levoče — Bardějovským dd. 25. febr. 1457, kde se píše o míru s Petrem Axamitem a při tom se poznamenává: „Wen nu vor weinachten 133
dili, ani odsúdili, ani závaskóv kterých«) mězi nimi o to záštie nedělali. A oni vedie, kterak sebe listy jednali bez našé vuole. Tomu všěmu na svědomie naše pečet jest přidlávěna k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Blatniczi v středu před svatým Calixtem papú léta božího tisícéhod) čtyrstého sedmdesátého devátého. a) Nadepsáno. — b) Nadepsáno. — c) V slově: kterých je r nadepsáno. — d) Psáno: tissiczeho. 166 Žilina, 13. novembris 1479. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Mistr Jan, školník a písař městský, postoupil dům Štepánu Gardošovi jako dědictví jeho ženy Barbory. A toto jse dálo a vpisovalo v knichy městské tu neděli po svatém Martině léta narození syna božího M° CCCC° LXXVIIII°. Kniha Žilinská fol. 87b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 86, str. 131. 167 V poli, 20. januarii 1480. Jan Trnka z Ratibořan a na Strečně kvituje Tomáši Tarcymu 600 zl. uherských, které mu byl dlužen. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře uchovalou, v archivu Národního musea v Pešti, archiv rodiny Berzeviczy. Jan Trnka z Ratiborzan a na Strczeczni známo činím všem, ktož tento list čtúc slyšeti budú, že mi jest byl dlužen urozený pán Tarczy Tomass z Tarczie VI. C. fl. uherských; a ty mi je dal a splnil a zaplatil docela. A tiemto listem kvituji jeho z těch peněz a zlatých summy svrchu psané. A žě svrchupsaného a urozeného pána Tomasse nemám já ani žádný na- pomínati. A k tomu pro jistotu a lepšie svědomie svú pečet vlastní kázal sem přitisknúti [k tomuto listu], jenž jest dán a psán v poli ten čtvrtek po svatém Antonii annorum etc. LXXX°. Tárczai Tamás připomíná se v listu města Levoče — Bardějovským dd. 25. febr. 1457, kde se píše o míru s Petrem Axamitem a při tom se poznamenává: „Wen nu vor weinachten 133
Strana 134
hie in unser stadt ezwischen den prudern von Tharkw und Thomas ein schriftlich beredung wardt gemacht und pei VI C flor. vorbunden. (Archiv města Bardějova nr. 942.) Také je doložen roku 1456. (Srv. Tóth-Szabó, A cseh-huszita mozgalmak I. c. str. 297.) — Trnkové z Ratibořan jsou moravská rodina zemanská. (Srv. J. Pilnáček, Staromoravští rodové (1930), str. 404.) 168 Ostravska, 14. martii 1480. Jan z Janovic — panu Petru Komorovskému: stran svědectví a přitištění jeho pečeti na listinu ve sporu Smrečanských se Svatojánskými; a také o jiných novinách a záležitostech obou se týkajících. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu rodiny Svatojánských v Národním museu v Budapešti. Služba má tvé milosti vždycsky hotováa) vělmožný paně a paně mně laskavý! Psaní milosti vašéj jsem úplně zrozuměl, gděž tvá milost mne listem svým dotýče, že bych pečet vaši snad pánóm Smrzeczenskym k vuoli přitlačoval Swatojanskym k záhubě a k potupění jejich dědičstvie. Paně milý, vědie lidéb) dobří i zemané stolice lypthowskeg, že pečet milosti tvéj nebyla nigdy po tmě ani pokútně přidavnována, než zjevně, tuc) gde těhod) miesto bylo; také která pře jměla konána býti před tvú milostí, tae) vždy skrze tvú milost sě dokonávala a bez vuole vašéj jsem já ničsí) nějědnal; než gdyž bych ten list viděl, mohl bych něčemu porozuměti. A tak ačkolivěk mi jesús) Swatojanssczy něpřietělé úhlavní, proto bych chtěl i jedněj i dru- héj straně pravdu povědět, by pak na otcě bylo vlastného. Aleh) buoh vie, neviem, ani tomu rozuměti mohu, nebo ta přai) nie dnes sě dála; ponevadž věci zastařělék) vždy novými zapadají věcmi, než tak, hádám, gdyby Swa- tojanskym pod tu mierul) listovie vyšly jim k potupě,m) něbyli by o to spali. Viem, žě i dnes ti dvorščí jesún) živi a paměti dobréj, kteřie na ten [čas] jsú9) byli, i jiným lidem dobrým, kterak sě ta přap) jmieti jmá i pečeti jiných lidí při tvéj milostir) pečěti musilys) by býti. Tot) vždy tajno nemóž býti, aby při tom lidéu) něbyli. Protuož čehuož[?] nejsemv) svědom, těhow) světčiti ani znáci) nemohu. A tak, pane milý, gdyž sě taká pře před vámi dála, tehdá písařiv) vaši túz) menší pěčětí pečatovali. Než bych já poznal pečet Mediasku, která u mne byla na on čas,aa) gdyž bych ji ohledal. Item tvéj milostibb) pan Jacub Thelie mimochodník posíláce) za vělmi přední a k tomu rychlý a prosí,dd) aby jěho tvá milostcc) od sebě něodbý- val, nebo rádi na něm jezditi budete sami. 134
hie in unser stadt ezwischen den prudern von Tharkw und Thomas ein schriftlich beredung wardt gemacht und pei VI C flor. vorbunden. (Archiv města Bardějova nr. 942.) Také je doložen roku 1456. (Srv. Tóth-Szabó, A cseh-huszita mozgalmak I. c. str. 297.) — Trnkové z Ratibořan jsou moravská rodina zemanská. (Srv. J. Pilnáček, Staromoravští rodové (1930), str. 404.) 168 Ostravska, 14. martii 1480. Jan z Janovic — panu Petru Komorovskému: stran svědectví a přitištění jeho pečeti na listinu ve sporu Smrečanských se Svatojánskými; a také o jiných novinách a záležitostech obou se týkajících. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu rodiny Svatojánských v Národním museu v Budapešti. Služba má tvé milosti vždycsky hotováa) vělmožný paně a paně mně laskavý! Psaní milosti vašéj jsem úplně zrozuměl, gděž tvá milost mne listem svým dotýče, že bych pečet vaši snad pánóm Smrzeczenskym k vuoli přitlačoval Swatojanskym k záhubě a k potupění jejich dědičstvie. Paně milý, vědie lidéb) dobří i zemané stolice lypthowskeg, že pečet milosti tvéj nebyla nigdy po tmě ani pokútně přidavnována, než zjevně, tuc) gde těhod) miesto bylo; také která pře jměla konána býti před tvú milostí, tae) vždy skrze tvú milost sě dokonávala a bez vuole vašéj jsem já ničsí) nějědnal; než gdyž bych ten list viděl, mohl bych něčemu porozuměti. A tak ačkolivěk mi jesús) Swatojanssczy něpřietělé úhlavní, proto bych chtěl i jedněj i dru- héj straně pravdu povědět, by pak na otcě bylo vlastného. Aleh) buoh vie, neviem, ani tomu rozuměti mohu, nebo ta přai) nie dnes sě dála; ponevadž věci zastařělék) vždy novými zapadají věcmi, než tak, hádám, gdyby Swa- tojanskym pod tu mierul) listovie vyšly jim k potupě,m) něbyli by o to spali. Viem, žě i dnes ti dvorščí jesún) živi a paměti dobréj, kteřie na ten [čas] jsú9) byli, i jiným lidem dobrým, kterak sě ta přap) jmieti jmá i pečeti jiných lidí při tvéj milostir) pečěti musilys) by býti. Tot) vždy tajno nemóž býti, aby při tom lidéu) něbyli. Protuož čehuož[?] nejsemv) svědom, těhow) světčiti ani znáci) nemohu. A tak, pane milý, gdyž sě taká pře před vámi dála, tehdá písařiv) vaši túz) menší pěčětí pečatovali. Než bych já poznal pečet Mediasku, která u mne byla na on čas,aa) gdyž bych ji ohledal. Item tvéj milostibb) pan Jacub Thelie mimochodník posíláce) za vělmi přední a k tomu rychlý a prosí,dd) aby jěho tvá milostcc) od sebě něodbý- val, nebo rádi na něm jezditi budete sami. 134
Strana 135
Item král polsky jest nynie v Lythwie, než jmá sě přiblížiti na svatýff) Gyrzy do Polsky. A ryb málo tvéj milosti posílám,s8) nebo něnie dnes pohody pro věli- kúhh) zimu, jakuož Pekarz sám viděl jest. Item prosím tvéj milostiii) račte list svuoj psáti pánóm Krembnicza- nom a zvlášče panu Phylypowi Pyssarziewy, at mě s tehokk) slibu a dluhu vybavie a vypraviell) od pana Jacuba Theletie, jakož tvéj milosti vědomo jest, že pan Jacub mne o to upomíná a konečne chce to ze mně[?] jmieti, nebo pan Philip po Barthossowi [z Hartvíkovic] mi za to slíbil, jest-li bych které jměl na habanie od pana Jacuba, že on mne chce v tom všěm za- stúpiti. Milost tvá rač to vědět, ač mne v tom opustie, žeť jie chci staviti v Krakowie i jinde o ten dluh zlatých XL a čtyři zlaté. A v tom tvá milost buď zdráv a sčasen ze všěmi svými na časy dlúhé, jakož žádám. Datum z Ostrawsk feria III“ ante dominicam Judica 1480. Jan z Janowicz etc. služebník tvéj milosti vzdy hotový. [Na rubu: Vělmožnému pánu a pánu Petrovi z Komorowa, pánu kra- jiny Zywieczskeg, na Blathniczy sedením, pánu mne přiezniviemu. a) Psáno: hottowa. — b) Psáno: lidee. — c) Psáno: thu. — d) Psáno: tie°. — e) Psáno: tha. — f) Psáno: niczs. — g) Psáno: gessu. — h) Psáno: alle. — i) Psáno: tha prza. — k) Psáno: zastarziele. — 1) Psáno: podthu mieru. — m) Psáno: pothupie. — n) Psáno: gessu. — °) Psáno: gssu. — P) Psáno: tha prza. — r) Psáno: t Mti. — 3) Psáno: mussiliby. — t) Psáno: tho. — u) Psáno: lidee. — V) Psáno: negssem. — W) Psáno: tie°. — y) Psáno: pissarzy. — X) Psáno: znaczy. — Z) Psáno: thu. — aa) Psáno: czasss. — bb) Psáno: t Mti. — cc) Psáno: possila. — dd) Psáno: prossy. — ce) Psáno: jie t. M. — ff) Psáno: swathy. — gg Psáno: t M possilam. — hh) Psáno: wielliku. — ii) Psáno: prossym t M. — kk) Psáno: ste“ ll) Psáno: wypwie. 169 Brno, 24. aprilis 1481. Mikuláš Uher ze Santova kvituje městu Brno 40 kop grošů, které mu z důchodů městských zapsal král Matyáš. Originál na papíře s třemi pečetěmi přitištěnými, dosti dobře zachovalými, v archivu zemského hlavního města Brna. 135
Item král polsky jest nynie v Lythwie, než jmá sě přiblížiti na svatýff) Gyrzy do Polsky. A ryb málo tvéj milosti posílám,s8) nebo něnie dnes pohody pro věli- kúhh) zimu, jakuož Pekarz sám viděl jest. Item prosím tvéj milostiii) račte list svuoj psáti pánóm Krembnicza- nom a zvlášče panu Phylypowi Pyssarziewy, at mě s tehokk) slibu a dluhu vybavie a vypraviell) od pana Jacuba Theletie, jakož tvéj milosti vědomo jest, že pan Jacub mne o to upomíná a konečne chce to ze mně[?] jmieti, nebo pan Philip po Barthossowi [z Hartvíkovic] mi za to slíbil, jest-li bych které jměl na habanie od pana Jacuba, že on mne chce v tom všěm za- stúpiti. Milost tvá rač to vědět, ač mne v tom opustie, žeť jie chci staviti v Krakowie i jinde o ten dluh zlatých XL a čtyři zlaté. A v tom tvá milost buď zdráv a sčasen ze všěmi svými na časy dlúhé, jakož žádám. Datum z Ostrawsk feria III“ ante dominicam Judica 1480. Jan z Janowicz etc. služebník tvéj milosti vzdy hotový. [Na rubu: Vělmožnému pánu a pánu Petrovi z Komorowa, pánu kra- jiny Zywieczskeg, na Blathniczy sedením, pánu mne přiezniviemu. a) Psáno: hottowa. — b) Psáno: lidee. — c) Psáno: thu. — d) Psáno: tie°. — e) Psáno: tha. — f) Psáno: niczs. — g) Psáno: gessu. — h) Psáno: alle. — i) Psáno: tha prza. — k) Psáno: zastarziele. — 1) Psáno: podthu mieru. — m) Psáno: pothupie. — n) Psáno: gessu. — °) Psáno: gssu. — P) Psáno: tha prza. — r) Psáno: t Mti. — 3) Psáno: mussiliby. — t) Psáno: tho. — u) Psáno: lidee. — V) Psáno: negssem. — W) Psáno: tie°. — y) Psáno: pissarzy. — X) Psáno: znaczy. — Z) Psáno: thu. — aa) Psáno: czasss. — bb) Psáno: t Mti. — cc) Psáno: possila. — dd) Psáno: prossy. — ce) Psáno: jie t. M. — ff) Psáno: swathy. — gg Psáno: t M possilam. — hh) Psáno: wielliku. — ii) Psáno: prossym t M. — kk) Psáno: ste“ ll) Psáno: wypwie. 169 Brno, 24. aprilis 1481. Mikuláš Uher ze Santova kvituje městu Brno 40 kop grošů, které mu z důchodů městských zapsal král Matyáš. Originál na papíře s třemi pečetěmi přitištěnými, dosti dobře zachovalými, v archivu zemského hlavního města Brna. 135
Strana 136
Mikulass Vher z Santhowa známo činím všem vuobec, že léta od narozenie syna božieho M CCCC LXXXI° den svatého Girzy přijal sem od múdrých a opatrných pánuov purgermistra a rady města Brna duochoduov královských, mně od jeho královské milosti na městě Brnie zapsaných, XL kop pe[něz] dobrých, z keréžto summy mně na ten čas, jakož se svrchu píše, vydané, já nadepsaný Mikulass svrchu jmenované pány purgermistra a radu města Brna, nynějšie i budúcie, tiemto listem quittuji, propúštiem a prázdny činím, tak že z nie od královské milosti, ode mne, ani od žádného nemají viec napomínáni býti. Tomu na svědomie pečet svú přidávil sem k tomuto listu a připrosil sem slovutných panoší Vrbana z Stareho Sedla a Serwacze z Telcze, měšťan brněnských, že jsú své pečeti vedlé mé k tomuto listu přidávili, sobě a svým erbuom bez škody. Dán v Brnie léta a dne, jakož se nahoře píše. 170 Budin, 13. decembris 1481. Matyáš, král uherský a český, k žádosti pana Ladislava z Podmanína ruší jeho poslední pořízení, kterým stejným dílem poručil své manželce, svým synům i dcerám, a dává mu moc a právo, aby učinil nový testament, jehož ustanovení již předem z královské své moci schvaluje. Originál na pergameně s jednou pečetí přitištěnou, nyní již téměř zcela vydrolenou, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diploma- tikai osztály 18582. Commissio propria domini regis. My Mathiass z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a margkrabie moravský etc. známo činiem všem vuobec, ktož tento list uzřie aneboli čtúce slyšeti bude, že jest přistúpil před nás statečný Ladislaw s Podmaniena, věrný náš milý, spravuje nás, kterak by [v] těchto pominulých časích nějiaké poručenstvie synóm svým a dcerám svým udělal tak a tiemto obyčejem, že cožkolivěk statku svého na dědictvie neboli na margkrabstvie má, že to porúčí najprvé manželce své paní Alenie z Guthu a synóm svým Janowi, Michalowi a Ssteffanowi i také dcerám svým Kristy- nie, Annie, Marketie i jiným dětom svým, kteréž by jměl aneboli jmieti mohl, aby se z nich každému, buďto paní manželce jeho, synóm a dcerám jeho, statku jeho dostalo, žádnému viece ani méně, než jednostajně jed- nomu i každému, jakož se pak v témž poručenstvie šíře a světleji vyslovuje 136
Mikulass Vher z Santhowa známo činím všem vuobec, že léta od narozenie syna božieho M CCCC LXXXI° den svatého Girzy přijal sem od múdrých a opatrných pánuov purgermistra a rady města Brna duochoduov královských, mně od jeho královské milosti na městě Brnie zapsaných, XL kop pe[něz] dobrých, z keréžto summy mně na ten čas, jakož se svrchu píše, vydané, já nadepsaný Mikulass svrchu jmenované pány purgermistra a radu města Brna, nynějšie i budúcie, tiemto listem quittuji, propúštiem a prázdny činím, tak že z nie od královské milosti, ode mne, ani od žádného nemají viec napomínáni býti. Tomu na svědomie pečet svú přidávil sem k tomuto listu a připrosil sem slovutných panoší Vrbana z Stareho Sedla a Serwacze z Telcze, měšťan brněnských, že jsú své pečeti vedlé mé k tomuto listu přidávili, sobě a svým erbuom bez škody. Dán v Brnie léta a dne, jakož se nahoře píše. 170 Budin, 13. decembris 1481. Matyáš, král uherský a český, k žádosti pana Ladislava z Podmanína ruší jeho poslední pořízení, kterým stejným dílem poručil své manželce, svým synům i dcerám, a dává mu moc a právo, aby učinil nový testament, jehož ustanovení již předem z královské své moci schvaluje. Originál na pergameně s jednou pečetí přitištěnou, nyní již téměř zcela vydrolenou, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diploma- tikai osztály 18582. Commissio propria domini regis. My Mathiass z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a margkrabie moravský etc. známo činiem všem vuobec, ktož tento list uzřie aneboli čtúce slyšeti bude, že jest přistúpil před nás statečný Ladislaw s Podmaniena, věrný náš milý, spravuje nás, kterak by [v] těchto pominulých časích nějiaké poručenstvie synóm svým a dcerám svým udělal tak a tiemto obyčejem, že cožkolivěk statku svého na dědictvie neboli na margkrabstvie má, že to porúčí najprvé manželce své paní Alenie z Guthu a synóm svým Janowi, Michalowi a Ssteffanowi i také dcerám svým Kristy- nie, Annie, Marketie i jiným dětom svým, kteréž by jměl aneboli jmieti mohl, aby se z nich každému, buďto paní manželce jeho, synóm a dcerám jeho, statku jeho dostalo, žádnému viece ani méně, než jednostajně jed- nomu i každému, jakož se pak v témž poručenstvie šíře a světleji vyslovuje 136
Strana 137
a vypisuje, prosíce nás za to svrchupsaný Ladislaw s Podmanina, abychme toto poručenstvie, kteréž se svrchu vypisuje, s jeho dobrú vuolí mrtvé učinili a je v nic obrátili. Protož my k jeho slušné prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž nám vod mnoha časuov činie a činiti nepřestává, to svrchu psané poručenstvie mrtvé činieme a v nic obracujem tak, aby žádné moci v sobě nejmilo. Než jest-li že by ten svrchupsaný Ladislaw na potomné časy jiaké poručenstvie udělal, to jemu potvrzujem ve všem jeho zněnie položené, v punktích, v klausulích i v artikulích tak, jako by tuto slovo vod slova vypsáno a vyslověno bylo etc. A k tomu na svědomie a pro lepšie jistotu pečet naši královskú k tomuto listu přitisknúti jsme kázali, jenž jest dán a psán na Budinie v středu na den svaté Lucie léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého prvnieho, královstvie našich uherského dvadcátého prvnieho a českého třetieho. 171 Žilina, 13. maii 1481. Zápis před radou města Žiliny o skoncování sporu mezi Matějem Kováčem a Štefanem Dubenským o kterési majetky. Actum Zolne die dominico proximo ante festum sancte Sophie anno domini millesimo CCCC° 81°. Kniha Žilinská fol. 102a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 87, str. 132. 172 Žilina, 23. decembris 1481. Šimek Švec, soused žilinský, a jeho manželka Barbora činí před radou města Žiliny testament o svém zboží. Datum et actum anno domini M° CCCC° LXXXI°. tu neděli před Božím Narozením. Kniha Žilinská fol. 88a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 88, str. 132—133. 173 Budín, 24. aprilis 1482. Mikuláš Uher ze Santova vydává kvitanci městu Brnu na 40 kop grošů, které mu král Matyáš z důchodů brněnských zapsal. 137
a vypisuje, prosíce nás za to svrchupsaný Ladislaw s Podmanina, abychme toto poručenstvie, kteréž se svrchu vypisuje, s jeho dobrú vuolí mrtvé učinili a je v nic obrátili. Protož my k jeho slušné prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž nám vod mnoha časuov činie a činiti nepřestává, to svrchu psané poručenstvie mrtvé činieme a v nic obracujem tak, aby žádné moci v sobě nejmilo. Než jest-li že by ten svrchupsaný Ladislaw na potomné časy jiaké poručenstvie udělal, to jemu potvrzujem ve všem jeho zněnie položené, v punktích, v klausulích i v artikulích tak, jako by tuto slovo vod slova vypsáno a vyslověno bylo etc. A k tomu na svědomie a pro lepšie jistotu pečet naši královskú k tomuto listu přitisknúti jsme kázali, jenž jest dán a psán na Budinie v středu na den svaté Lucie léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého prvnieho, královstvie našich uherského dvadcátého prvnieho a českého třetieho. 171 Žilina, 13. maii 1481. Zápis před radou města Žiliny o skoncování sporu mezi Matějem Kováčem a Štefanem Dubenským o kterési majetky. Actum Zolne die dominico proximo ante festum sancte Sophie anno domini millesimo CCCC° 81°. Kniha Žilinská fol. 102a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 87, str. 132. 172 Žilina, 23. decembris 1481. Šimek Švec, soused žilinský, a jeho manželka Barbora činí před radou města Žiliny testament o svém zboží. Datum et actum anno domini M° CCCC° LXXXI°. tu neděli před Božím Narozením. Kniha Žilinská fol. 88a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 88, str. 132—133. 173 Budín, 24. aprilis 1482. Mikuláš Uher ze Santova vydává kvitanci městu Brnu na 40 kop grošů, které mu král Matyáš z důchodů brněnských zapsal. 137
Strana 138
Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu zemského hlavního města Brna. Mikulass Vher z Santhowa známo činím tiemto listem všem vuobec, že léta od narozenie syna božieho M° CCCC° LXXXII° v středu den svatého Girzie přijal sem od múdrých a opatrných pánuov purgmistra a raddy města Brna čtyřidceti kop peněz dobrých důchoduov královských, mně od jeho královské milosti na městěa) Brnie zapsaných, z kteréžto summy mně k tomu časub), jakož se svrchu píše, vydané, já nadepsaný Mikulass svrchujmenované purgmistra a raddu města Brna nynějšie i budúcie tiemto listeme) quittuji, propúštiem a mocně prázdny činím, tak že z nie od královské milostid), ode mně, ani od žádného nemají viec napomínáni býti. Tomu na svědomie pečet svú přitiskl sem k tomuto listue). Dán v Budynie dne a léta, jakož se svrchu píšie. a) Psáno: kralowsskich ... kralowsske milossti na miesstie. — b) Psáno: czassu. — c) Psáno: lisstem. — d) Psáno: kralowsske milosti. — e) Psáno: lisstu. List Mikuláše Uhra ze Santova je psán rozdílnou rukou než list téhož vydavatele z roku 1481 a 1482; patrně rukou písaře. 174 Žilina, 5. maii 1482. Dohoda a porovnání před radou města Žiliny mezi bratřími a sestrami (nebo jejich zástupci) nebožtíka Stancla a jeho manželkou Maruší o dědictví, které po něm zůstalo. Datum et actum, ubi supra ſt. j. v Žilině] an[njo domini M° CCCC- LXXXII° dominico proximo ante Johannis in ferventi oleo. Kniha Žilinská fol. 88b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 89, str. 133—134. 175 Žilina, 6. maii 1482. Zápis před radou města Žiliny o prodeji pustého sedliska, Kochanovské jménem, Melchiorovi, sousedu žilinskému, na sladovnu. Datum et actum v Zilinie feria secunda in die sancti Johannis in oleo anno domini 1482°. Kniha Žilinská fol. 89a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 90, str. 134—135. 138
Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou v archivu zemského hlavního města Brna. Mikulass Vher z Santhowa známo činím tiemto listem všem vuobec, že léta od narozenie syna božieho M° CCCC° LXXXII° v středu den svatého Girzie přijal sem od múdrých a opatrných pánuov purgmistra a raddy města Brna čtyřidceti kop peněz dobrých důchoduov královských, mně od jeho královské milosti na městěa) Brnie zapsaných, z kteréžto summy mně k tomu časub), jakož se svrchu píše, vydané, já nadepsaný Mikulass svrchujmenované purgmistra a raddu města Brna nynějšie i budúcie tiemto listeme) quittuji, propúštiem a mocně prázdny činím, tak že z nie od královské milostid), ode mně, ani od žádného nemají viec napomínáni býti. Tomu na svědomie pečet svú přitiskl sem k tomuto listue). Dán v Budynie dne a léta, jakož se svrchu píšie. a) Psáno: kralowsskich ... kralowsske milossti na miesstie. — b) Psáno: czassu. — c) Psáno: lisstem. — d) Psáno: kralowsske milosti. — e) Psáno: lisstu. List Mikuláše Uhra ze Santova je psán rozdílnou rukou než list téhož vydavatele z roku 1481 a 1482; patrně rukou písaře. 174 Žilina, 5. maii 1482. Dohoda a porovnání před radou města Žiliny mezi bratřími a sestrami (nebo jejich zástupci) nebožtíka Stancla a jeho manželkou Maruší o dědictví, které po něm zůstalo. Datum et actum, ubi supra ſt. j. v Žilině] an[njo domini M° CCCC- LXXXII° dominico proximo ante Johannis in ferventi oleo. Kniha Žilinská fol. 88b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 89, str. 133—134. 175 Žilina, 6. maii 1482. Zápis před radou města Žiliny o prodeji pustého sedliska, Kochanovské jménem, Melchiorovi, sousedu žilinskému, na sladovnu. Datum et actum v Zilinie feria secunda in die sancti Johannis in oleo anno domini 1482°. Kniha Žilinská fol. 89a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 90, str. 134—135. 138
Strana 139
176 Hainburg, 12. octobris 1482. Mikuláš Uher ze Santova osvědčuje, že byl při tom, když nebožka paní Kateřina Ryšánková učinila spolek na své jmění se svou dcerou Reginou Henychšpanovou před královským podkomořím. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu zemského hlavního města Brna. Já Mikulass Vher z Santhowa známo činím tiemto listem všem vuobec, že některú chvíli, když sem se panem Janem Plancknarem, podkomořím, byl v Brnie, že nebožka paní Katherzina Ryssanka tu v Brnie, přistúpiv před pana podkomořího se paní Reginu Henychsspanowu, svú dcerú, řekla jest před ním: Milý pane podkomoří! Teď před tebú, jakožto před panem podkomořím a úředníkem královy milosti pána našeho najmilosti- vějšího a na jeho královy milosti miestě přijímám na spolek paní Reginu, dci svú milúa) se vším statkem svým, kterýž jmám neb jmieti budu, buďto v městě neb na zemi, nic nevymieňujíc, a jí jej oddávám, nebť ona dci má dobře vie, co s tiem mým statkem bude jmieti dále činiti. A prosím, že to v svéj paměti jmieti ráčíš. Při téj řeči já nadepsaný Mikulass byl sem a stál, a to bych i ústně znáti chtěl před každým, kdežby potřebie toho bylo. A při tom že bych mohl býti beze lsti. K kterémužto vyznání, své pečeti při sobě tehdy nemajíc, prosil sem urozeného pána pana Ondrzege z Wais- prochu, že svú pečet vlastní miesto méb) přidávil k tomuto listu na svědomie sobě a svým erbóm bez škody. Datum in urbe Humburgk sabbato ante Galli anno domini LXXXII°. a) Psáno: millu. — b) Psáno: mee. 177 Trnava, 1483. Matyáš, král uherský a český — městu Trnavě: stran konfiskovaného statku mordéře Kašpara. Originál na papíře, již velmi vetchý, v archivu města Trnavy. Gra- ficky věrný přepis Dra Jos. Becka v archivu Národního musea v Praze. Vydal: Dr. K. Lányi v Světozoru, 1853, str. 70, znovu pak Dr. Jos. Beck ve Světozoru 1855, str. 41 a podle něho H. Jireček I. c. nr. 57 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 57. 139
176 Hainburg, 12. octobris 1482. Mikuláš Uher ze Santova osvědčuje, že byl při tom, když nebožka paní Kateřina Ryšánková učinila spolek na své jmění se svou dcerou Reginou Henychšpanovou před královským podkomořím. Originál na papíře s jednou pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, v archivu zemského hlavního města Brna. Já Mikulass Vher z Santhowa známo činím tiemto listem všem vuobec, že některú chvíli, když sem se panem Janem Plancknarem, podkomořím, byl v Brnie, že nebožka paní Katherzina Ryssanka tu v Brnie, přistúpiv před pana podkomořího se paní Reginu Henychsspanowu, svú dcerú, řekla jest před ním: Milý pane podkomoří! Teď před tebú, jakožto před panem podkomořím a úředníkem královy milosti pána našeho najmilosti- vějšího a na jeho královy milosti miestě přijímám na spolek paní Reginu, dci svú milúa) se vším statkem svým, kterýž jmám neb jmieti budu, buďto v městě neb na zemi, nic nevymieňujíc, a jí jej oddávám, nebť ona dci má dobře vie, co s tiem mým statkem bude jmieti dále činiti. A prosím, že to v svéj paměti jmieti ráčíš. Při téj řeči já nadepsaný Mikulass byl sem a stál, a to bych i ústně znáti chtěl před každým, kdežby potřebie toho bylo. A při tom že bych mohl býti beze lsti. K kterémužto vyznání, své pečeti při sobě tehdy nemajíc, prosil sem urozeného pána pana Ondrzege z Wais- prochu, že svú pečet vlastní miesto méb) přidávil k tomuto listu na svědomie sobě a svým erbóm bez škody. Datum in urbe Humburgk sabbato ante Galli anno domini LXXXII°. a) Psáno: millu. — b) Psáno: mee. 177 Trnava, 1483. Matyáš, král uherský a český — městu Trnavě: stran konfiskovaného statku mordéře Kašpara. Originál na papíře, již velmi vetchý, v archivu města Trnavy. Gra- ficky věrný přepis Dra Jos. Becka v archivu Národního musea v Praze. Vydal: Dr. K. Lányi v Světozoru, 1853, str. 70, znovu pak Dr. Jos. Beck ve Světozoru 1855, str. 41 a podle něho H. Jireček I. c. nr. 57 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 57. 139
Strana 140
Comissio propria domini regis. Mathyass, z božie milosti uherský a český král etc. Opatrní, věrní naši milí! O ten statek, jehož ten mordéř Caspar v městě vašem jest odběhl, napřed věděti vám dáváme, že jsme ten jeho dům sobě k potřebě našie vzali a jej mieti chcme, za tu vinu, že služebník náš zamordován jest; cožkoli vína jest, to vám přikazujem, abyste vyšenkovali všecko a zpeněžili a peníze pohromadě schovali do dalšieho našeho rozkázánie. Jiného statku svrchnieho, hospodárských věcí, cožkoli jest, tak zpuosobte, at ničím hnuto nenie do dalšieho naučenie našeho. Neb my v krátkém času člověka našeho s plným naučením k vám pošlem [a věděti dáme,] co s tím budete činiti mieti. Dán v Trnawie v pondělí den svatého [část řádky vydrolená, podle přepisu Beckova: M etc. LXXXIII°]. [Na rubu:] Opatrným rychtáři a [radě mesta našeho] Trnawy, věrným [našim milým.] H. Jireček do své sbírky l. c. 58 (a po něm také Fr. Sasinek I. c. nr. 58) zařadil česky psanou smlouvu mezi Matyášem, králem uherským, a Viktorinem, knížetem münsterberským z roku 1485, kterou z archivu münsterberského v Olešnici vydal roku 1840 Fr. Palacký v Archivu českém sv. I, str. 313—314. Text listiny počíná se takto: Léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého pátého počitajíce, ve čtvrtek den božieho na nebe vstúpenie (12. maii 1485), stala se jest smlúva ... mezi... Mathiašem... s jedné a . . . Viktorinem ... s strany druhé, podle artikuluov dolepsaných: Následují pak podmínky smlouvy, která se končí: Kterúžto smlúvu a zjednánie my svrchu psaný král Mathiáš slovem naším králov- ským a tiemto listem, naší vlastní rukú podepsaným, řiekáme a slibujem všecko to .. . zachovati beze všeho přerušenie. Dán v předměstie u města Wiedně anno et die ut supra. Mathias, rex, manu propria. Že král Matyáš, vychovaný u pražského dvora, český jazyk náležitě ovládal, je s dostatek známo a listina výše citovaná je toho rovněž důkazem. S hlediska diplomatického je však více pravděpodobné, že listina z roku 1485 byla napsána kancelářským úředníkem knížete Viktorína. Poněvadž se pak nezachovala v archivu slovenském, nýbrž v archivu slezském, nezařadili jsme ji do naší knihy. Listin krále Matyáše, psaných jazykem národním, pro Čechy a zvláště pro Moravu zachovala se a je známa celá řada. Podobně přípisů kráti Matyášovi zaslaných. Ale ani listy krále Matyáše národním jazykem psané a slovenským příjemcům zaslané se všecky nedochovaly. M. Bel v své rukopisné monografii o stolici trenčanské poznamenává, že Matyáš „psal slovensky mnoho dopisů K. Szunyogu, jež jsou dosud chovány v archivech léto rodiny.“ (Sv. A. Petrov, M. Bél, Slavia VII. (1928/29) str. 111 a n.) 140
Comissio propria domini regis. Mathyass, z božie milosti uherský a český král etc. Opatrní, věrní naši milí! O ten statek, jehož ten mordéř Caspar v městě vašem jest odběhl, napřed věděti vám dáváme, že jsme ten jeho dům sobě k potřebě našie vzali a jej mieti chcme, za tu vinu, že služebník náš zamordován jest; cožkoli vína jest, to vám přikazujem, abyste vyšenkovali všecko a zpeněžili a peníze pohromadě schovali do dalšieho našeho rozkázánie. Jiného statku svrchnieho, hospodárských věcí, cožkoli jest, tak zpuosobte, at ničím hnuto nenie do dalšieho naučenie našeho. Neb my v krátkém času člověka našeho s plným naučením k vám pošlem [a věděti dáme,] co s tím budete činiti mieti. Dán v Trnawie v pondělí den svatého [část řádky vydrolená, podle přepisu Beckova: M etc. LXXXIII°]. [Na rubu:] Opatrným rychtáři a [radě mesta našeho] Trnawy, věrným [našim milým.] H. Jireček do své sbírky l. c. 58 (a po něm také Fr. Sasinek I. c. nr. 58) zařadil česky psanou smlouvu mezi Matyášem, králem uherským, a Viktorinem, knížetem münsterberským z roku 1485, kterou z archivu münsterberského v Olešnici vydal roku 1840 Fr. Palacký v Archivu českém sv. I, str. 313—314. Text listiny počíná se takto: Léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého pátého počitajíce, ve čtvrtek den božieho na nebe vstúpenie (12. maii 1485), stala se jest smlúva ... mezi... Mathiašem... s jedné a . . . Viktorinem ... s strany druhé, podle artikuluov dolepsaných: Následují pak podmínky smlouvy, která se končí: Kterúžto smlúvu a zjednánie my svrchu psaný král Mathiáš slovem naším králov- ským a tiemto listem, naší vlastní rukú podepsaným, řiekáme a slibujem všecko to .. . zachovati beze všeho přerušenie. Dán v předměstie u města Wiedně anno et die ut supra. Mathias, rex, manu propria. Že král Matyáš, vychovaný u pražského dvora, český jazyk náležitě ovládal, je s dostatek známo a listina výše citovaná je toho rovněž důkazem. S hlediska diplomatického je však více pravděpodobné, že listina z roku 1485 byla napsána kancelářským úředníkem knížete Viktorína. Poněvadž se pak nezachovala v archivu slovenském, nýbrž v archivu slezském, nezařadili jsme ji do naší knihy. Listin krále Matyáše, psaných jazykem národním, pro Čechy a zvláště pro Moravu zachovala se a je známa celá řada. Podobně přípisů kráti Matyášovi zaslaných. Ale ani listy krále Matyáše národním jazykem psané a slovenským příjemcům zaslané se všecky nedochovaly. M. Bel v své rukopisné monografii o stolici trenčanské poznamenává, že Matyáš „psal slovensky mnoho dopisů K. Szunyogu, jež jsou dosud chovány v archivech léto rodiny.“ (Sv. A. Petrov, M. Bél, Slavia VII. (1928/29) str. 111 a n.) 140
Strana 141
178 Trenčin, 2. februarii 1483. Přátelské porovnání rozmanitých rozepří mezi panem Ladislavem z Pod- manína a z Bystřice a panem Tetaurem z Tetova a z Hríčova, pořízená skrze jednatele a pány z okolí. Originál na papíře s pěti pečetěmi přes papír přitištěnými, z nichž však se zachovala pouze první, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 18757. Léta božieho tisícého čtyrstého osmdesátého třetieho v neděli v hod slavný panny Marie, jenž slove Hromnic, stala se dobrovolná a přátelská smlúva zkrze urozeného pána pana Jana s Zerotyna a s Ffulneka a skrze pana Petra z Rohody a pana Mykulasse z Nozdrkowecz s viceišpánya) stolice Trenczanskey a skrze pana Menhartha [z] Slopney a z Wrssatcze a skrze pana Mikulasse Ffrancze z Hage a z Hluku a skrze pana Ondreasse z Horowecz mezi panem Laczlawem z Podmanyna a s Bistrzicze z jednéj strany a mezi panem Wylemem Tetaurem z Tetowa a z Hryczowa strany z druhéj o všecky pře a záščí, co se týče v stolici Trenczanskey i také v zemi Morawskey, v držení jejich že jsmy je o všecky věci na miesto zrovnali a přátelsky zmieřili. Než tyto kusy duole psané, kterak mezi nimi býti mají, z jejich obapolníb) dobrú vuolí tak jsme zjednali: Což pan Podmanynsky pana Tetaura vinil o ves pustú, Rymanowicze jmenovanú, a o lúky, kterúž pan Podmaninsky v záloze drží, že by jemu pan Tetaur mocí sahal a sekl, o tu ves a lúky tak vyřiekamy: aby na den svatého Gyrzi nyní najprv příščieho k pánóm išpanóm každá strana čtyr vydala do Trenczyna a spravedlivosti své před těmi desíti ukázali a polo- žili; budú-li je ti moci přátelsky smluviti, aby na tom dosti meli; pak-li by nemohli, dvuor královský před sebú mají. A druhý artikul takto nalézáme: mezi jich lidmi, jménem Czabalu, človekem páně Tetaurowym, a Benkem, pana Podmannynského človekem, že má pan Podmanynsky právo osadit na téj dědine a z čistého [?] panství tolikéž konšeluov k svým přisadit. A provede-li Benek hodným svedomím, že co za rukojemstvie za Czabalu dal, to jemu má Czabala Benkowy navrá- titi a své peníze ostatek Czabala svobodne bráti má. Třetí artikul: jakož Petra Barwyruow syn Makowczowy vinu dává, že by jemu kone pobral, Makowecz má provésti, že u Ssworcze budúc, bral v odpovednéj válce. 141
178 Trenčin, 2. februarii 1483. Přátelské porovnání rozmanitých rozepří mezi panem Ladislavem z Pod- manína a z Bystřice a panem Tetaurem z Tetova a z Hríčova, pořízená skrze jednatele a pány z okolí. Originál na papíře s pěti pečetěmi přes papír přitištěnými, z nichž však se zachovala pouze první, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 18757. Léta božieho tisícého čtyrstého osmdesátého třetieho v neděli v hod slavný panny Marie, jenž slove Hromnic, stala se dobrovolná a přátelská smlúva zkrze urozeného pána pana Jana s Zerotyna a s Ffulneka a skrze pana Petra z Rohody a pana Mykulasse z Nozdrkowecz s viceišpánya) stolice Trenczanskey a skrze pana Menhartha [z] Slopney a z Wrssatcze a skrze pana Mikulasse Ffrancze z Hage a z Hluku a skrze pana Ondreasse z Horowecz mezi panem Laczlawem z Podmanyna a s Bistrzicze z jednéj strany a mezi panem Wylemem Tetaurem z Tetowa a z Hryczowa strany z druhéj o všecky pře a záščí, co se týče v stolici Trenczanskey i také v zemi Morawskey, v držení jejich že jsmy je o všecky věci na miesto zrovnali a přátelsky zmieřili. Než tyto kusy duole psané, kterak mezi nimi býti mají, z jejich obapolníb) dobrú vuolí tak jsme zjednali: Což pan Podmanynsky pana Tetaura vinil o ves pustú, Rymanowicze jmenovanú, a o lúky, kterúž pan Podmaninsky v záloze drží, že by jemu pan Tetaur mocí sahal a sekl, o tu ves a lúky tak vyřiekamy: aby na den svatého Gyrzi nyní najprv příščieho k pánóm išpanóm každá strana čtyr vydala do Trenczyna a spravedlivosti své před těmi desíti ukázali a polo- žili; budú-li je ti moci přátelsky smluviti, aby na tom dosti meli; pak-li by nemohli, dvuor královský před sebú mají. A druhý artikul takto nalézáme: mezi jich lidmi, jménem Czabalu, človekem páně Tetaurowym, a Benkem, pana Podmannynského človekem, že má pan Podmanynsky právo osadit na téj dědine a z čistého [?] panství tolikéž konšeluov k svým přisadit. A provede-li Benek hodným svedomím, že co za rukojemstvie za Czabalu dal, to jemu má Czabala Benkowy navrá- titi a své peníze ostatek Czabala svobodne bráti má. Třetí artikul: jakož Petra Barwyruow syn Makowczowy vinu dává, že by jemu kone pobral, Makowecz má provésti, že u Ssworcze budúc, bral v odpovednéj válce. 141
Strana 142
Item o Wah, o jeze neb o slpy, k tomu mají z obú stranú lidi dáti chotár- níky, aby ti ohledali, dělá-li pan Tetaur, na svém toho poživ, pak-li na pana Podmanynskeho, má pustiti to. Item o Vrbanowskeho. Vrbanowsky má osaditi človekem hodným, aby rychtářství spravoval panu Tetaurowy a toho človeka panu Tetaurowy nebli úredníkóm jeho má ukázati; a do roka má požívati a potom, chce-li seděti, tot jeho dobrá vuole; pak-li nechce, má prodati nebo svému příteli nekterému vzdáti. A pan Tetaur k prozbě naší má jemu vrátiti všecko krome sena, co jemu vzal. Item o mýto: sami před námi zvolili se obapolně, že z Bistriczkeho zboží, aby v Hriczowe, a z Hryczowskeho v Bistrziczy mýta nedávali. Item o lidí přijímání, aby do toho času, jakož královú jasností, preláty a pány zjednáno jest, aby nepřijímali mezi sebú a tak zachovávali. A k tomu na svedomie my svrchupsaní jednatelé své pečeti k tomuto listu dali sme přidáviti a jedné strane jeden a druhéj druhý dali sme, jenž jest dán v Trenczyne léta i dne nahuoře psaného. a) Psáno: wicze Isspany. — b) Psáno: obapolny. 179 Velká Bytča, 21. februarii 1484. Porovnání sporu o hranice mezi dědinami Chotešovou a Hliníkem prostřed- nictvím městské rady z Velké Bytče. Originál na pergameně s pečetí přitištěnou, již udrolenou, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Muzeumi levéltári osztály pod datem 1484. IX. 19. Waczlaw s Suloua, Petrass s Diuiny, Michal Luczansky s Rudiny, Pauel Stupiczky, Caspar z Chotessowy, Jacub Bosman, foit podací toho roku, z Bytcze rada všicka, Matieg Striebrny, Girzik Rozchodny, Matieg Ssarley, Sstefan Junak, Mathuss Krayczi, Girzik Sukenik, Valent Gelecz, Meta Martin, Mikolass Soge, Diwczo Boczko, Stupnyansky Petr na pamět dává- me tiemto listem všěm nynějším i budúcím. Stalo sě léta od narození božieho tisíc čtyrystého osmdesátého čtvrtého v neděli před svatým Mathussem apoštolom a evangelistú, když panujieše na Hrziczowe a na Bytczi urozený pán Vilem z Tetoua, sebral jest nás Jan Thurek, purkrabie jeho na Bytczy ten čas, z jednéj strany, z druhéj 142
Item o Wah, o jeze neb o slpy, k tomu mají z obú stranú lidi dáti chotár- níky, aby ti ohledali, dělá-li pan Tetaur, na svém toho poživ, pak-li na pana Podmanynskeho, má pustiti to. Item o Vrbanowskeho. Vrbanowsky má osaditi človekem hodným, aby rychtářství spravoval panu Tetaurowy a toho človeka panu Tetaurowy nebli úredníkóm jeho má ukázati; a do roka má požívati a potom, chce-li seděti, tot jeho dobrá vuole; pak-li nechce, má prodati nebo svému příteli nekterému vzdáti. A pan Tetaur k prozbě naší má jemu vrátiti všecko krome sena, co jemu vzal. Item o mýto: sami před námi zvolili se obapolně, že z Bistriczkeho zboží, aby v Hriczowe, a z Hryczowskeho v Bistrziczy mýta nedávali. Item o lidí přijímání, aby do toho času, jakož královú jasností, preláty a pány zjednáno jest, aby nepřijímali mezi sebú a tak zachovávali. A k tomu na svedomie my svrchupsaní jednatelé své pečeti k tomuto listu dali sme přidáviti a jedné strane jeden a druhéj druhý dali sme, jenž jest dán v Trenczyne léta i dne nahuoře psaného. a) Psáno: wicze Isspany. — b) Psáno: obapolny. 179 Velká Bytča, 21. februarii 1484. Porovnání sporu o hranice mezi dědinami Chotešovou a Hliníkem prostřed- nictvím městské rady z Velké Bytče. Originál na pergameně s pečetí přitištěnou, již udrolenou, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Muzeumi levéltári osztály pod datem 1484. IX. 19. Waczlaw s Suloua, Petrass s Diuiny, Michal Luczansky s Rudiny, Pauel Stupiczky, Caspar z Chotessowy, Jacub Bosman, foit podací toho roku, z Bytcze rada všicka, Matieg Striebrny, Girzik Rozchodny, Matieg Ssarley, Sstefan Junak, Mathuss Krayczi, Girzik Sukenik, Valent Gelecz, Meta Martin, Mikolass Soge, Diwczo Boczko, Stupnyansky Petr na pamět dává- me tiemto listem všěm nynějším i budúcím. Stalo sě léta od narození božieho tisíc čtyrystého osmdesátého čtvrtého v neděli před svatým Mathussem apoštolom a evangelistú, když panujieše na Hrziczowe a na Bytczi urozený pán Vilem z Tetoua, sebral jest nás Jan Thurek, purkrabie jeho na Bytczy ten čas, z jednéj strany, z druhéj 142
Strana 143
strany slovutný pán Mikulass Sswidrgal z Hlinika na jednu zemi blíž Vahu, o kerúšto zemi od mnoho pominutých časůa) mnohé a veliké hnevy a ne- snáze, svády byly sú mezi dědinú Chotessow z Hlinikem, k tomu také z těch dvú dědin rychtáři s všickú obcí, Ssawel, ten rok rychtář z Hlinika, Starý Diurzo, Wlk Sstefko, Martinek, Ondrzey Chudo i napořád všichni, Valent Mozar, rychtář ten čas v Chotessowe, bratr jeho Sstefan, Vanik Hrusska, Palovicz i pořád všichni, i prosili sú nás již jmenovaný Jan Thu- rek, purkrabie z Bytcze a pan Mikulass Sswidrgal z Hlinika, abychmy sveděli od těch dvú dědin, na čem by chtěli s obú stran ostati. I poslali smy jich, kdež sě odvolávali na svój chotář, aby stáli, a tu smy, sě sniknúce my svrchupsaní, poradili takto: aby obe dvě dědine svedomí své, ač keré mají, živé neb listovné, okázali na svój chotář. A když smy toho od nich jistotne méti nemohli, podávali smy jim přísahu neboli božbu, ale sě toho nestalo.b) I viděli smy, že žádným svedomím jistým mohli sú překázati,«) než voláchu obe strane, řkúce: toto jest náš chotář! Tehdy my zniknúce sě, pošlemy k Chotessowczom kneze Benesse, faráře tehdy Bytczanskeho, z Janem Turkem, aby jich se ptali, ponevadž žádným svědomím chotáře nemohú dosvěčiti, chtí-li na to od dobrých lidí rady a nauky a v tom státi a držeti, což by dobří lidé o ty země mezi nimi vyřkli. Ta dva člověky k nám sě vrátíce, povedie, že chtie. Pošleme jich k Hliniczanom ta dva člověky, aby jich také ptali, chtí-li i oni na dobré lidi spustiti řečd) svú a v tom státi a držeti neodvolane. Přivolili sú, najprvé pán jich dědičný i oni všichni. Tehdy my naprostred pole toho stojíce a oni každý na svéj strane, kážeme slovutnému panoši Kasparovy z Chotessowi, jednému s nás, aby optal Chotessowczw mocným hlaseme) po prvé, po druhé, po třetie, púštějí-li tu při mocne, neodvolane, v dobré vóli na dobré lidi a chtie-li to zachovati. Ptal jich hlasem mocným. Odpoveděli sú zasě hlasem po prvé, po druhé i po třetie: dali smě i dáváme mocne, neporušene na vás na dobré lidi a, což mezi námi zjednáte, slibujeme držeti, zachovati i našim dětom rozkázati zachovati. Ptal též slovutný Caspar druhéj strany Hliniczan po prvé, po druhé, po třetie hlasem mocným, chtí-li i oni spustiti na dobré lidi, což mezi jimi bude vyrčeno před nimi. Odpoveděli sú i oni hlasem mocným: dali sme, dáváme na vás na dobré lidi o ty země, což mezi námi uhodíte, slibujeme zachovati, držeti i našim dietkám kázati zachovati. A tu smy sě všichni spolu sešli a tu sú sobě obe strane rucef) dávali přítel- sky a súsedsky. Tehdy smy vypoveděli svú radu, že smy to pole mezi jimi na pravé poly rozdělili; k tomu sú rádi přivolili obe strane a žádali sú nás sami, abychmy mezi nimi položili vinu pro lepší stálost. I položili smy zla- 143
strany slovutný pán Mikulass Sswidrgal z Hlinika na jednu zemi blíž Vahu, o kerúšto zemi od mnoho pominutých časůa) mnohé a veliké hnevy a ne- snáze, svády byly sú mezi dědinú Chotessow z Hlinikem, k tomu také z těch dvú dědin rychtáři s všickú obcí, Ssawel, ten rok rychtář z Hlinika, Starý Diurzo, Wlk Sstefko, Martinek, Ondrzey Chudo i napořád všichni, Valent Mozar, rychtář ten čas v Chotessowe, bratr jeho Sstefan, Vanik Hrusska, Palovicz i pořád všichni, i prosili sú nás již jmenovaný Jan Thu- rek, purkrabie z Bytcze a pan Mikulass Sswidrgal z Hlinika, abychmy sveděli od těch dvú dědin, na čem by chtěli s obú stran ostati. I poslali smy jich, kdež sě odvolávali na svój chotář, aby stáli, a tu smy, sě sniknúce my svrchupsaní, poradili takto: aby obe dvě dědine svedomí své, ač keré mají, živé neb listovné, okázali na svój chotář. A když smy toho od nich jistotne méti nemohli, podávali smy jim přísahu neboli božbu, ale sě toho nestalo.b) I viděli smy, že žádným svedomím jistým mohli sú překázati,«) než voláchu obe strane, řkúce: toto jest náš chotář! Tehdy my zniknúce sě, pošlemy k Chotessowczom kneze Benesse, faráře tehdy Bytczanskeho, z Janem Turkem, aby jich se ptali, ponevadž žádným svědomím chotáře nemohú dosvěčiti, chtí-li na to od dobrých lidí rady a nauky a v tom státi a držeti, což by dobří lidé o ty země mezi nimi vyřkli. Ta dva člověky k nám sě vrátíce, povedie, že chtie. Pošleme jich k Hliniczanom ta dva člověky, aby jich také ptali, chtí-li i oni na dobré lidi spustiti řečd) svú a v tom státi a držeti neodvolane. Přivolili sú, najprvé pán jich dědičný i oni všichni. Tehdy my naprostred pole toho stojíce a oni každý na svéj strane, kážeme slovutnému panoši Kasparovy z Chotessowi, jednému s nás, aby optal Chotessowczw mocným hlaseme) po prvé, po druhé, po třetie, púštějí-li tu při mocne, neodvolane, v dobré vóli na dobré lidi a chtie-li to zachovati. Ptal jich hlasem mocným. Odpoveděli sú zasě hlasem po prvé, po druhé i po třetie: dali smě i dáváme mocne, neporušene na vás na dobré lidi a, což mezi námi zjednáte, slibujeme držeti, zachovati i našim dětom rozkázati zachovati. Ptal též slovutný Caspar druhéj strany Hliniczan po prvé, po druhé, po třetie hlasem mocným, chtí-li i oni spustiti na dobré lidi, což mezi jimi bude vyrčeno před nimi. Odpoveděli sú i oni hlasem mocným: dali sme, dáváme na vás na dobré lidi o ty země, což mezi námi uhodíte, slibujeme zachovati, držeti i našim dietkám kázati zachovati. A tu smy sě všichni spolu sešli a tu sú sobě obe strane rucef) dávali přítel- sky a súsedsky. Tehdy smy vypoveděli svú radu, že smy to pole mezi jimi na pravé poly rozdělili; k tomu sú rádi přivolili obe strane a žádali sú nás sami, abychmy mezi nimi položili vinu pro lepší stálost. I položili smy zla- 143
Strana 144
tých padesát takto: ač by kdy Hliniczane na budúcí čas směli porušiti to zjednánie, aby dali summu zlatých padesát pánu, ktož drží nebo držeti bude Chotessow. Takéž zasě, ač by kdy Chotessowczi porušili, aby tu summu zlatých dali pánu, ktož drží nebo držeti bude Hlinik; a dotad žádná strana nebude moci súdu počieti žádného, dokadž prvé nevyplatí téj viny. A tu smy, pravým prostředkem toho pole jdúce, bili kole a činili znamenie, na dvoje rozdělili; a v tom smy šli k svému domu, rozkázavše obema dědina- ma, aby úterýs) najprvní, to jest na svatého Mathusse apoštola a evange- listy, přišli z pluhy a učinili chotář znamenitý. I stalo sě ten den, sebravši sě na to pole provazem, roztáhnúceh) přátelsky právě na dvoje, pustili smy dva pluhy, jeden z Hlinika, druhý z Chotessowi, vyrachli sú čtyry brázdy, počavšii) od Vahu, [kde] stojí topol jedna zelená, práve konec chotáře, a málo dále do pole na pravúk) stranu k Chotessowe stojí jeden keř léskový, tiež zelený, a tak pravým prostředkom zkrz [?] to pole až do jednéj staré tónel) na břeh. A odtad smy sě brali do Bytcze, ten den svatý byli smy v dome Czaychanoue a mnoho dobrých lidí tu bieše městských i z dědin, svláště slovutný panoše Waczlaw z Hraboueho, Ssandr, bratr jeho, slovutný panoše Mikulass Przielesky. Tehdy pan Mikulass Ssvidrgal z Hlinik[a] s svými lidmi jednu velikú konev vína a Chotessowczi druhú před nás sú postavili, myslí a vólí dobrú, prosíce všech, ktož by tu byli nebo to víno pili, aby pamatovali, že smy vstúpili jedni z druhými v pravé úmluvy a zjednánie o země a o chotáře dnejší den tak, jakž sě v tomto listu píše. To jest nám vedomo; a pro lepší jistotu pečeti naše, kterých užíváme, pro večnú trvalost kázali sme na tento list zavesiti, jenž jest dán a psán v Bytczy roku a dne svrchupsaného svatého Mathusse apoštola a evange- listy. a) Psáno: czasw. — b) Psáno: nesstalo. — c) Psáno: przekazati. — d) Psáno: rzecz. — e) Psáno: hlassem a tak i dále. f) Psáno: ruče. — g) Psáno: wtery. — h) Psáno: roztahnuče. — i) Psáno: poczaussy. — k) Psáno: na praw. — 1) Psáno: thone. 180 Brumov, 5. augusti 1484. Laclav z Podmanína a z Brumova přistupuje k míru, kterým moravští stavové se zavázali věrností králi Matyášovi uherskému. Originál na pergameně s jednou pečetí přivěšenou v Zemském archivu v Brně, oddělení: Stavovský archiv. 144
tých padesát takto: ač by kdy Hliniczane na budúcí čas směli porušiti to zjednánie, aby dali summu zlatých padesát pánu, ktož drží nebo držeti bude Chotessow. Takéž zasě, ač by kdy Chotessowczi porušili, aby tu summu zlatých dali pánu, ktož drží nebo držeti bude Hlinik; a dotad žádná strana nebude moci súdu počieti žádného, dokadž prvé nevyplatí téj viny. A tu smy, pravým prostředkem toho pole jdúce, bili kole a činili znamenie, na dvoje rozdělili; a v tom smy šli k svému domu, rozkázavše obema dědina- ma, aby úterýs) najprvní, to jest na svatého Mathusse apoštola a evange- listy, přišli z pluhy a učinili chotář znamenitý. I stalo sě ten den, sebravši sě na to pole provazem, roztáhnúceh) přátelsky právě na dvoje, pustili smy dva pluhy, jeden z Hlinika, druhý z Chotessowi, vyrachli sú čtyry brázdy, počavšii) od Vahu, [kde] stojí topol jedna zelená, práve konec chotáře, a málo dále do pole na pravúk) stranu k Chotessowe stojí jeden keř léskový, tiež zelený, a tak pravým prostředkom zkrz [?] to pole až do jednéj staré tónel) na břeh. A odtad smy sě brali do Bytcze, ten den svatý byli smy v dome Czaychanoue a mnoho dobrých lidí tu bieše městských i z dědin, svláště slovutný panoše Waczlaw z Hraboueho, Ssandr, bratr jeho, slovutný panoše Mikulass Przielesky. Tehdy pan Mikulass Ssvidrgal z Hlinik[a] s svými lidmi jednu velikú konev vína a Chotessowczi druhú před nás sú postavili, myslí a vólí dobrú, prosíce všech, ktož by tu byli nebo to víno pili, aby pamatovali, že smy vstúpili jedni z druhými v pravé úmluvy a zjednánie o země a o chotáře dnejší den tak, jakž sě v tomto listu píše. To jest nám vedomo; a pro lepší jistotu pečeti naše, kterých užíváme, pro večnú trvalost kázali sme na tento list zavesiti, jenž jest dán a psán v Bytczy roku a dne svrchupsaného svatého Mathusse apoštola a evange- listy. a) Psáno: czasw. — b) Psáno: nesstalo. — c) Psáno: przekazati. — d) Psáno: rzecz. — e) Psáno: hlassem a tak i dále. f) Psáno: ruče. — g) Psáno: wtery. — h) Psáno: roztahnuče. — i) Psáno: poczaussy. — k) Psáno: na praw. — 1) Psáno: thone. 180 Brumov, 5. augusti 1484. Laclav z Podmanína a z Brumova přistupuje k míru, kterým moravští stavové se zavázali věrností králi Matyášovi uherskému. Originál na pergameně s jednou pečetí přivěšenou v Zemském archivu v Brně, oddělení: Stavovský archiv. 144
Strana 145
Laczlaw z Podmanina a s Brumowa oznamuji tiemto listem všem vóbec, jimž čten anebo okázan bude, jakož najjasnější knieže, pán a pán Mathyass, uherský a český etc. král a margrabie moravský, pán muoj najmilosti- vější, a duostojný u bože otec pan Jan biskup Waradinsky a Olomuczky, a urozený pán, pan Cztibor z Czymburga a s Thowaczowa, hajtman mar- grabstvie moravského, jeden obecný zápis a lantfríd spósobiti a učiniti jsú ráčili pro řád a pokoj i spravedlnost, aby chudému i bohatému spravedlive se dálo, a v artikulích, v tom listě zníciech, zříditi jsú ráčili, protož já svrchupsaný Laczlaw z Podmanina a s Brumowa to všecko, což se v tom zápisu neb lantfrídu zavazuje, vyslovuje a zřizuje, oblíbil sem a oblibuji, zchválil sem a zchvaluji a ke všemu přivoluji, slibujíce svú dobrú, čistú věrú křesťanskú to všecko, což v tomto lantfrídě zřízeno, spósobeno, vyjeveno a zapsáno jest, podlé artikuluov v něm znících zdržeti, zachovati a pomáhati tak, jako by ten list lantfrídní v tomto mém listu vepsán byl aneb pečet má k tomu listu a landfrídu přivěšena byla. A jestliže bych své zbožie komu odbýti chtěl, kupitele svého mám k tomu držeti a přivésti, aby list přiznávající v táž slova, jakožto i tento muoj jest, k tomu lantfrídu položil a v tom ve všem tak sě zachoval, jako já nahoře psaný. Tomu na jistotu a zdrženie svú sem vlastnie pečet přivěsil k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Brumowie ve čtvrtek na Matku božie Sněžnú léta od narozenie syna božieho tisícého čtyrstého osmdesátého čtvrtého. Listina tato je téměř do slova shodná s podobnou listinou Petra hraběte od Svatého Jiří a z Pezinku dd. Starý Jičín, 10. Aug. 1484. Je nanejvýš podobné pravdě, že koncept obou listů (a patrně i jiných stejného znění) vznikl v královské kanceláři uherské a byl pak jednotliv- cům předkládán k zlistinění. Vlastní vyhotovení listin ponecháno jednotlivcům, kteří se tak zavazovali králi Matyášovi. Oba naše listy se v písmu a v celkové úpravě podstatně liší, takže nelze míti za to, že by byly přímo psány v královské kanceláři a dotyčným osobám předloženy byly toliko k zpečetění. Na uherskou kancelář poukazuje snad i ta okolnost, že jazyk a listinná fraseologie není tak uhlazená, jak bývá v této době v kancelářích českých. 181 Starý Jičín, 10. augusti 1484. Petr hrabě od Svatého Jiří a z Pezinku, seděním na Starém Jičíně při- stupuje k moravskému míru, kterým se moravští stavové zavázali věrností králi Matyášovi uherskému. Originál na pergameně s jednou pečetí přivěšenou v Zemském archivu v Brně, oddělení: Stavovský archiv. Slovenský archiv 10 145
Laczlaw z Podmanina a s Brumowa oznamuji tiemto listem všem vóbec, jimž čten anebo okázan bude, jakož najjasnější knieže, pán a pán Mathyass, uherský a český etc. král a margrabie moravský, pán muoj najmilosti- vější, a duostojný u bože otec pan Jan biskup Waradinsky a Olomuczky, a urozený pán, pan Cztibor z Czymburga a s Thowaczowa, hajtman mar- grabstvie moravského, jeden obecný zápis a lantfríd spósobiti a učiniti jsú ráčili pro řád a pokoj i spravedlnost, aby chudému i bohatému spravedlive se dálo, a v artikulích, v tom listě zníciech, zříditi jsú ráčili, protož já svrchupsaný Laczlaw z Podmanina a s Brumowa to všecko, což se v tom zápisu neb lantfrídu zavazuje, vyslovuje a zřizuje, oblíbil sem a oblibuji, zchválil sem a zchvaluji a ke všemu přivoluji, slibujíce svú dobrú, čistú věrú křesťanskú to všecko, což v tomto lantfrídě zřízeno, spósobeno, vyjeveno a zapsáno jest, podlé artikuluov v něm znících zdržeti, zachovati a pomáhati tak, jako by ten list lantfrídní v tomto mém listu vepsán byl aneb pečet má k tomu listu a landfrídu přivěšena byla. A jestliže bych své zbožie komu odbýti chtěl, kupitele svého mám k tomu držeti a přivésti, aby list přiznávající v táž slova, jakožto i tento muoj jest, k tomu lantfrídu položil a v tom ve všem tak sě zachoval, jako já nahoře psaný. Tomu na jistotu a zdrženie svú sem vlastnie pečet přivěsil k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Brumowie ve čtvrtek na Matku božie Sněžnú léta od narozenie syna božieho tisícého čtyrstého osmdesátého čtvrtého. Listina tato je téměř do slova shodná s podobnou listinou Petra hraběte od Svatého Jiří a z Pezinku dd. Starý Jičín, 10. Aug. 1484. Je nanejvýš podobné pravdě, že koncept obou listů (a patrně i jiných stejného znění) vznikl v královské kanceláři uherské a byl pak jednotliv- cům předkládán k zlistinění. Vlastní vyhotovení listin ponecháno jednotlivcům, kteří se tak zavazovali králi Matyášovi. Oba naše listy se v písmu a v celkové úpravě podstatně liší, takže nelze míti za to, že by byly přímo psány v královské kanceláři a dotyčným osobám předloženy byly toliko k zpečetění. Na uherskou kancelář poukazuje snad i ta okolnost, že jazyk a listinná fraseologie není tak uhlazená, jak bývá v této době v kancelářích českých. 181 Starý Jičín, 10. augusti 1484. Petr hrabě od Svatého Jiří a z Pezinku, seděním na Starém Jičíně při- stupuje k moravskému míru, kterým se moravští stavové zavázali věrností králi Matyášovi uherskému. Originál na pergameně s jednou pečetí přivěšenou v Zemském archivu v Brně, oddělení: Stavovský archiv. Slovenský archiv 10 145
Strana 146
Petr hrabie od Swateho Girzij a s Pezinku etc. na Giczinie, oznamuji tímto listem všem vuobec, jimž čten nebo okázán bude, jakož najjasnější kníže, pán a pán Mathyass, uherský a český etc. král a margrabě morav- ský, pán muoj milostivý, a duostojný u bože otec pan Jan, bieskup Waradin- sky a Olomuczsky, a urozený pán Cztibor z Czimburka, hajtman margrab- stviea) moravského, i jiní páni, rytieřstvo i města téhož margrabstvie moravského jeden obecný zápis nebo lantfrýd zpuosobiti a učiniti jsú ráčieli pro řád a pokoj i pro spravedlivost, aby chudému i bohatému spravedlive se dálo, a v articulích v tom listě zníciech zsříditi jsú ráčieli, protož já svrchupsaný Petr hrabie to všechno, což se v tom zápisu neb lantfrýdu zavazuje, vyslovuje a zřizuje, oblíbil jsem a oblibuji, schválil jsem a schvaluji a ke všemu přivoluji, slibujíce svú dobrú, čiestú věrú křesťanskú to všechno, což v tom lantfrýdě zřízeno a zpuosobeno a vy- jeveno a zapsáno jest, podlé articulích v něm znících zdržeti, zachovati a pomáhati tak, jako by ten list lantfrýdní v tomto listě mém vepsán byl aneb má pečet k tomu lantfrýdu a listu přivěšena byla. A jestliže bych své zboží komu odbýti chtěl, kupitele svého mám k tomu držeti a přivésti, aby list přiznávací v táž slova, jako tento muoj jest, k tomu lantfrýdu položil a v tom ve všem se zachoval, jako já Petr hrabie nahoře psaný. Tomu na jistotu zdržení svú jsem vlastní pečet přivěsil k tomuto listu, jenž jest dán a psán v Giczinie v úterý na svatého Wawrzincze po narození syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého čtvrtého léta počítajíce. a) Písař píše zpravidla: margabstwie. O diplomatické stránce této listiny srv. výše poznámku při č. 180. 182 Považská Bystrica, 17. augusti 1484. Ladslav z Podmanína a na Bystřici činí testament a odkazuje svůj hrad Považskou Bystrici svému synu Janovi, jiná panství pak, totiž Brumov, Sla- vičín a Bánovce, své manželce Eleně, rozené z Guth, a ostatním svým dětem. Originál na pergameně, z části již porušený, na němž bylo přivěšeno sedm pečetí, z nichž se však žádná již neuchovala, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 18992. 146
Petr hrabie od Swateho Girzij a s Pezinku etc. na Giczinie, oznamuji tímto listem všem vuobec, jimž čten nebo okázán bude, jakož najjasnější kníže, pán a pán Mathyass, uherský a český etc. král a margrabě morav- ský, pán muoj milostivý, a duostojný u bože otec pan Jan, bieskup Waradin- sky a Olomuczsky, a urozený pán Cztibor z Czimburka, hajtman margrab- stviea) moravského, i jiní páni, rytieřstvo i města téhož margrabstvie moravského jeden obecný zápis nebo lantfrýd zpuosobiti a učiniti jsú ráčieli pro řád a pokoj i pro spravedlivost, aby chudému i bohatému spravedlive se dálo, a v articulích v tom listě zníciech zsříditi jsú ráčieli, protož já svrchupsaný Petr hrabie to všechno, což se v tom zápisu neb lantfrýdu zavazuje, vyslovuje a zřizuje, oblíbil jsem a oblibuji, schválil jsem a schvaluji a ke všemu přivoluji, slibujíce svú dobrú, čiestú věrú křesťanskú to všechno, což v tom lantfrýdě zřízeno a zpuosobeno a vy- jeveno a zapsáno jest, podlé articulích v něm znících zdržeti, zachovati a pomáhati tak, jako by ten list lantfrýdní v tomto listě mém vepsán byl aneb má pečet k tomu lantfrýdu a listu přivěšena byla. A jestliže bych své zboží komu odbýti chtěl, kupitele svého mám k tomu držeti a přivésti, aby list přiznávací v táž slova, jako tento muoj jest, k tomu lantfrýdu položil a v tom ve všem se zachoval, jako já Petr hrabie nahoře psaný. Tomu na jistotu zdržení svú jsem vlastní pečet přivěsil k tomuto listu, jenž jest dán a psán v Giczinie v úterý na svatého Wawrzincze po narození syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého čtvrtého léta počítajíce. a) Písař píše zpravidla: margabstwie. O diplomatické stránce této listiny srv. výše poznámku při č. 180. 182 Považská Bystrica, 17. augusti 1484. Ladslav z Podmanína a na Bystřici činí testament a odkazuje svůj hrad Považskou Bystrici svému synu Janovi, jiná panství pak, totiž Brumov, Sla- vičín a Bánovce, své manželce Eleně, rozené z Guth, a ostatním svým dětem. Originál na pergameně, z části již porušený, na němž bylo přivěšeno sedm pečetí, z nichž se však žádná již neuchovala, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 18992. 146
Strana 147
Já Ladslaw z Podmanina a s Bystrzicze oznamuji tiemto listem všem vóbec, ktož jej uzřie anebo čtúce uslyší, že z dobrým rozmyslem svým, předkládaje sobě smrt svú, ač by mne pán buoh neuchoval, aby potom mezi Janem, synem mým, a mezi urozenú paní Elenu z Guth, malženkú mú nynější, a jinými syny a dětmi našimi, kteréž mám aneb míti budu, žádných súduov a zmatkuov mezi nimi nebylo, i činiem toto poručenstvie za zdra- vého života svého: Najprvé Jan, syn muoj svrchupsaný, aby na hradě Bystrziczy se vším zbožiem, což k tomu sluší, vládl a požíval. A svrchupsaná paní malženka má s syny a s dětmi našimi z Michalem, z Sstephanem, z Margretu i s tiem, z kterýmž chodí, ač jí toho pán buoh dopomuož, na Brumowie, na Slawi- czyne se vším zbožiem, což k tomu přísluší, i Banowczemi se vším příslu- šenstviem těch zbožie [aby] do smrti své vládla a požívala beze vší při- kážky a do Bystrziczkeho zbožie aby nic neměla. A takéž svrchupsaný Jan, syn muoj, do Brumowskeho, do Slawiczskeho i Banoweczkeho zbožie aby nic neměl, pokužd živa jest svrchupsaná malženka má. A kdyby již paní malženky mé pán buoh neuchoval, tento list mrtvý činiem a vniveč obra- cuji. Než po smrti její zbožie a statek muoj všicek svrchujmenovaný, což- koli mám v Uhrziech i v Morawie na syny mé svrchupsané spásti má, neb já jich nedělím. Item svrchupsaná malženka má dceři méj paní Krystynie, malžence urozeného pána Michala z Serdehele, tisíc zlatých a jeden kofliek pozlatitý dáti má. A takéž panně Margretie i téj, jest-li dcera bude, z kte- rýmž chodí, a jich z daru božieho vedlé řádu křesťanského vdala by, oběma po tisíci zlatých a po koflíku pozlatitém dáti má. I protož já napřed psaný Ladslaw z Podmanina a s Bystrzicze toto poručenstvie zřizuji a zřídil sem a mocí listu tohoto vyslovuji a vyslovil sem vedlé výmienky a artikulí všech, jakož se svrchu píše, plnú, dobrú vuoli dávajíce. K tomu na svědomie svú vlastnie pečet přirozenú přivěsil sem k tomuto listu a připrosil sem vedlé sebe urozených pánuov pana Cztibora z Czym- burka a s Thowaczowa, hajtmana margrabstvie moravského, a pana Albrechta mladšího z Ssternberga a s Lukowa a pana Jana Planknara z Kyssperku, podkomoří margrabstvie moravského, a slovutné panoše Girzika z Hombicz a s Orzechoweho a Arkleba z Wiczkowa a s Prusyno- wicz, Jana z Wlachowicz, že jsú vedlé mne na svědomie své přirozené pečeti přivěsili k tomuto listu, jim i jejich erbóm bez škody, jenž jest dán a psán na Bystrziczi v neděli na matku božie do Nebevzetí léta od narozenie syna božieho tisícého čtyrstého osmdesátého čtvrtého. 147
Já Ladslaw z Podmanina a s Bystrzicze oznamuji tiemto listem všem vóbec, ktož jej uzřie anebo čtúce uslyší, že z dobrým rozmyslem svým, předkládaje sobě smrt svú, ač by mne pán buoh neuchoval, aby potom mezi Janem, synem mým, a mezi urozenú paní Elenu z Guth, malženkú mú nynější, a jinými syny a dětmi našimi, kteréž mám aneb míti budu, žádných súduov a zmatkuov mezi nimi nebylo, i činiem toto poručenstvie za zdra- vého života svého: Najprvé Jan, syn muoj svrchupsaný, aby na hradě Bystrziczy se vším zbožiem, což k tomu sluší, vládl a požíval. A svrchupsaná paní malženka má s syny a s dětmi našimi z Michalem, z Sstephanem, z Margretu i s tiem, z kterýmž chodí, ač jí toho pán buoh dopomuož, na Brumowie, na Slawi- czyne se vším zbožiem, což k tomu přísluší, i Banowczemi se vším příslu- šenstviem těch zbožie [aby] do smrti své vládla a požívala beze vší při- kážky a do Bystrziczkeho zbožie aby nic neměla. A takéž svrchupsaný Jan, syn muoj, do Brumowskeho, do Slawiczskeho i Banoweczkeho zbožie aby nic neměl, pokužd živa jest svrchupsaná malženka má. A kdyby již paní malženky mé pán buoh neuchoval, tento list mrtvý činiem a vniveč obra- cuji. Než po smrti její zbožie a statek muoj všicek svrchujmenovaný, což- koli mám v Uhrziech i v Morawie na syny mé svrchupsané spásti má, neb já jich nedělím. Item svrchupsaná malženka má dceři méj paní Krystynie, malžence urozeného pána Michala z Serdehele, tisíc zlatých a jeden kofliek pozlatitý dáti má. A takéž panně Margretie i téj, jest-li dcera bude, z kte- rýmž chodí, a jich z daru božieho vedlé řádu křesťanského vdala by, oběma po tisíci zlatých a po koflíku pozlatitém dáti má. I protož já napřed psaný Ladslaw z Podmanina a s Bystrzicze toto poručenstvie zřizuji a zřídil sem a mocí listu tohoto vyslovuji a vyslovil sem vedlé výmienky a artikulí všech, jakož se svrchu píše, plnú, dobrú vuoli dávajíce. K tomu na svědomie svú vlastnie pečet přirozenú přivěsil sem k tomuto listu a připrosil sem vedlé sebe urozených pánuov pana Cztibora z Czym- burka a s Thowaczowa, hajtmana margrabstvie moravského, a pana Albrechta mladšího z Ssternberga a s Lukowa a pana Jana Planknara z Kyssperku, podkomoří margrabstvie moravského, a slovutné panoše Girzika z Hombicz a s Orzechoweho a Arkleba z Wiczkowa a s Prusyno- wicz, Jana z Wlachowicz, že jsú vedlé mne na svědomie své přirozené pečeti přivěsili k tomuto listu, jim i jejich erbóm bez škody, jenž jest dán a psán na Bystrziczi v neděli na matku božie do Nebevzetí léta od narozenie syna božieho tisícého čtyrstého osmdesátého čtvrtého. 147
Strana 148
183 1485. Zápis v knize městečka Rajce o koupi role měšťanem rajeckým Ivanišem od Doroty Galické, uzavřené před radou městečka Rajce. Originál na ten čas nezvěstný. Vydal Fr. Sasinek v Slovenském Letopise V. [1881] str. 238—239. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . a) jest svedomie pred tým jest kúpil, totiž Strbu Walentha, kterýž před námi vyznal tiemto obyčejem, žě jest vždy ten Ywaniš tu rolu od téj Dorothy Galiczky za jeden zlatý slobodne kúpil. A vzdavnéb) před fojtem geydlen- skym jmenem Girzikem jest pološil i všecku vec dokonal o tu rolu. A to svedomie jsme my potvrdivše v naše mestké knihy kázali položiti ke větčiec) zvrchupsanéj jistotě anno domini M° CCCC° LXXXV°. My fojt i všecka rada města Raycze známo činíme všem vespolek, kteříž čtúce slyšeti budú, kterak opatrný muš a spolusúsed náš, Ywaniš jménem, přistúpil jest před nás žádajíc, abychom jeho rolu, co jest slobodne kúpil, v naše mestské knihy popsali tiemto obyčejem: žě ten Ywaniš jmenovaný tu rolu oracú slobodne kúpil od Dorothy Galiczkeg, kteráž role byla nekterého pana Otcženaše . . . . a) Tak u Sasinka. — b) Sasinek čte: ddawne. — c) Sasinekčte: všej reczy. Fr. Sasinek v článku, nadepsaném: Z mestskej knihy Rajca, otiskuje výše uvedený zápis bez bližšího údaje, kde se zmíněná městská kniha nalézá. Dále patrně z téže knihy otiskuje zápis národním jazykem psaný z roku 1648 a z roku 1654, jakož i zápisy z účtů městečka Rajce z roku 1678. Podle toho bylo by snad možno souditi, že jiných zápisů národním jazykem v městské knize rajecké nebylo. Zápis patrně podle Sasinka cituje pak J. Vlček, Dejiny literatúry slovenskej, Turč. Sv. Martin, 1923, str. 7, Št. Krčméry, Prehl'ad dejín slovenskej literatúry a vzdelanosti, Turč. Sv. Martin, 1921, str. 17—18 a podle něho Dr. K. Třňovský v článku, O literárnej činnosti v XV. storočí, v časopise Kultúra, roč. VI. (1934), str. 242. V archivu města Rajce zmíněná městská kniha není. Není také v museu v Turč. Svatém Martině, tak že ji dlužno pokládati na ten čas nebo vůbec za ztracenou. 184 Žilina, 14. januarii 1485. Zápis před radou města Žiliny o posledním pořízení Mistra Jana a jeho manželky Barbory. 148
183 1485. Zápis v knize městečka Rajce o koupi role měšťanem rajeckým Ivanišem od Doroty Galické, uzavřené před radou městečka Rajce. Originál na ten čas nezvěstný. Vydal Fr. Sasinek v Slovenském Letopise V. [1881] str. 238—239. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . a) jest svedomie pred tým jest kúpil, totiž Strbu Walentha, kterýž před námi vyznal tiemto obyčejem, žě jest vždy ten Ywaniš tu rolu od téj Dorothy Galiczky za jeden zlatý slobodne kúpil. A vzdavnéb) před fojtem geydlen- skym jmenem Girzikem jest pološil i všecku vec dokonal o tu rolu. A to svedomie jsme my potvrdivše v naše mestké knihy kázali položiti ke větčiec) zvrchupsanéj jistotě anno domini M° CCCC° LXXXV°. My fojt i všecka rada města Raycze známo činíme všem vespolek, kteříž čtúce slyšeti budú, kterak opatrný muš a spolusúsed náš, Ywaniš jménem, přistúpil jest před nás žádajíc, abychom jeho rolu, co jest slobodne kúpil, v naše mestské knihy popsali tiemto obyčejem: žě ten Ywaniš jmenovaný tu rolu oracú slobodne kúpil od Dorothy Galiczkeg, kteráž role byla nekterého pana Otcženaše . . . . a) Tak u Sasinka. — b) Sasinek čte: ddawne. — c) Sasinekčte: všej reczy. Fr. Sasinek v článku, nadepsaném: Z mestskej knihy Rajca, otiskuje výše uvedený zápis bez bližšího údaje, kde se zmíněná městská kniha nalézá. Dále patrně z téže knihy otiskuje zápis národním jazykem psaný z roku 1648 a z roku 1654, jakož i zápisy z účtů městečka Rajce z roku 1678. Podle toho bylo by snad možno souditi, že jiných zápisů národním jazykem v městské knize rajecké nebylo. Zápis patrně podle Sasinka cituje pak J. Vlček, Dejiny literatúry slovenskej, Turč. Sv. Martin, 1923, str. 7, Št. Krčméry, Prehl'ad dejín slovenskej literatúry a vzdelanosti, Turč. Sv. Martin, 1921, str. 17—18 a podle něho Dr. K. Třňovský v článku, O literárnej činnosti v XV. storočí, v časopise Kultúra, roč. VI. (1934), str. 242. V archivu města Rajce zmíněná městská kniha není. Není také v museu v Turč. Svatém Martině, tak že ji dlužno pokládati na ten čas nebo vůbec za ztracenou. 184 Žilina, 14. januarii 1485. Zápis před radou města Žiliny o posledním pořízení Mistra Jana a jeho manželky Barbory. 148
Strana 149
Actum et prescriptum feria sexta post Octavas Epiphaniarum anno domini etc. M° CCCC° LXXXV°. Kniha Žilinská fol. 98b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 91, str. 135. 185 Varín, 3. maii 1485. Rada městečka Varína — panu Janovi Motošickému: děkují mu za radu stran práva, kterým se mají říditi, a že je to právo žilinské. A dále stran dívky, kterou lapili, a co by se týkalo pána a krále, v tom že se chtěli podle práva zachovati. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací, přitištěné v Majthé- nyiovském archivu v Novákách. Križkův přepis v archivu Matice slovenské v Turč. Svatém Martině. Věrnost naši a poddanie napřed vzkazujem tvéj milosti urozený pane, k nám milostivý! Napřed děkujemy tvéj milosti velice, jakožto pánu našemu milostivému, že nám chudým vedlé spravedlnosti ráčil si raden i pomocen býti k dobrému. Neb dosti smy se radili, mnoho dobrých lidí, vedlé toho, jakž vaše milost naučili ste nás najviece, odkad práva mámy, to jest z města Zyliny! A ti lidé dobrí sú nám radili i hrozili, abychme tu věc na dobré lidi spustili; a my sme to učinili. Protož, pane náš milostivý, my tvéj milosti velice prosiece žádáme, že nás na dalšie ráčíš laskavě a milostive oppatřiti a chovati, ať bychme se i napotom tvéj milosti mohli hoditi i také děkovati a pánu bohu modliti. Také oznamujemy tvéj milosti, že o ty nesnáze mnoho sme škody, nákladóv a prací vzali. A to my chudí na se smy vzali. Než o dalšie, co by se týkalo pána neb-li krále neb-li dále jinších všech obyčejí, myt o tom neviemy; a my smy lapali chléb neb-li dievku jeho, což smy jistotu k tomu měli, a zatím hospodáře; neb vie hospodár, koho svým chlebem chová. Na prvém jednání sú lidé dobrí kázali a poručili, at bychme se o to dove- dovali, skrz koho to by se dielo, po roce i po desáti, at by za to odbýval a diel dobrý se jest zjevil. A chceli sme pravým právem to dokonati. Neb dobrí lidé sú se za to vzali a my chudí mosili smy na tom přestati. Datum in Warna feria III post Invencionem sancte crucis anno domini millesimo CCCC LXXXV°. [Na rubu:] Urozenému pánu Janowj z Motosycz a z Kamencza etc., pánu nám milostivému. 149
Actum et prescriptum feria sexta post Octavas Epiphaniarum anno domini etc. M° CCCC° LXXXV°. Kniha Žilinská fol. 98b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 91, str. 135. 185 Varín, 3. maii 1485. Rada městečka Varína — panu Janovi Motošickému: děkují mu za radu stran práva, kterým se mají říditi, a že je to právo žilinské. A dále stran dívky, kterou lapili, a co by se týkalo pána a krále, v tom že se chtěli podle práva zachovati. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací, přitištěné v Majthé- nyiovském archivu v Novákách. Križkův přepis v archivu Matice slovenské v Turč. Svatém Martině. Věrnost naši a poddanie napřed vzkazujem tvéj milosti urozený pane, k nám milostivý! Napřed děkujemy tvéj milosti velice, jakožto pánu našemu milostivému, že nám chudým vedlé spravedlnosti ráčil si raden i pomocen býti k dobrému. Neb dosti smy se radili, mnoho dobrých lidí, vedlé toho, jakž vaše milost naučili ste nás najviece, odkad práva mámy, to jest z města Zyliny! A ti lidé dobrí sú nám radili i hrozili, abychme tu věc na dobré lidi spustili; a my sme to učinili. Protož, pane náš milostivý, my tvéj milosti velice prosiece žádáme, že nás na dalšie ráčíš laskavě a milostive oppatřiti a chovati, ať bychme se i napotom tvéj milosti mohli hoditi i také děkovati a pánu bohu modliti. Také oznamujemy tvéj milosti, že o ty nesnáze mnoho sme škody, nákladóv a prací vzali. A to my chudí na se smy vzali. Než o dalšie, co by se týkalo pána neb-li krále neb-li dále jinších všech obyčejí, myt o tom neviemy; a my smy lapali chléb neb-li dievku jeho, což smy jistotu k tomu měli, a zatím hospodáře; neb vie hospodár, koho svým chlebem chová. Na prvém jednání sú lidé dobrí kázali a poručili, at bychme se o to dove- dovali, skrz koho to by se dielo, po roce i po desáti, at by za to odbýval a diel dobrý se jest zjevil. A chceli sme pravým právem to dokonati. Neb dobrí lidé sú se za to vzali a my chudí mosili smy na tom přestati. Datum in Warna feria III post Invencionem sancte crucis anno domini millesimo CCCC LXXXV°. [Na rubu:] Urozenému pánu Janowj z Motosycz a z Kamencza etc., pánu nám milostivému. 149
Strana 150
Originál nepodařilo se mi zjistiti. Križko poznamenává, že list byl uveřejněn, neudává však kde. O Majthényiovském archivu v Novákách srv. Dr. Cherven Flóris: A magyar történelmi társulat 1875 kirandúlása III. A nováki bizottság jelentése. Századok, 1875, str. 626—634. 186 Budín, 22. januarii 1486. Matyáš, král uherský a český, dává Petrovi, hraběti od Svatého Jiří a z Pezinku mocný list a právo, aby svobodně mohl učiniti poslední pořízení o svých statcích v Uhrách i na Moravě. Originál na pergameně s jednou pečetí přivěšenou, po níž zbyl však toliko proužek pergamenu k zavěšení sloužící, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 19109. My Mathiass z božie milosti uherský a český král etc. a margkrabie moravský etc. oznamujem tiemto listem našiem všem v obec, každému zvláště, že vzhlédše na mnohých služeb ústavnost vysoce urozeného Petra, hrabie od Swatteho Girzie a z Pezinngka a na Giczinie, a aby nám na potomnie časy s větčí mohl slaužiti ochotností, k jeho ustavičným prosbám, tuto jemu milost učinili jsme a činieme: poněvadž z dopuštění božieho manželka téhož Petra i s synem jeho staršiem s tohoto světa božiem dopuš- těniem sešli jsau a on ještě jednoho syna má, na letech dosti mladého, a téža) jakožto všeliký člověk k zaplacenie obecného dluhu, totiž smrti podstaupení, povinen jest, aby mohl za svého života, jsa zdráv, nebo na smrtedlnéj posteli o svém synu neboli synech, ač by jemu jich více milý pán buoh popřieti ráčil, i tudiež o statku svém, kterýž nynie má nebo jmíti bude, zřiezenie vedlé zdánie svého najlepšieho učiniti mohl a poruč- níky téhož syna svého nebo synuov i statků, kteřiež by se koli jemu líbili, zdělati, maje v tom moc vedlé povolení našeho, kteréž my jemu dali jsme a dáváme tiemto naším listem tak, aby on to mohl tolikrát, kolikrát se jemu bude líbiti, změniti bez našie i budauciech uherských a českých krá- luov a margkrabí moravských přiekazy. Tomu na potvrzenie pečet naši královskú přivěsitib) jsme kázali k tomuto listu, jenž jest psán a dán v Budinie v pondělí před hodem sva- tého Pavla na vieru obrácení léta od narozenie syna božieho tisicieho čtyřstého osmdesátéhoc) šestého, královstvie našich uherského dvatcátého osmého a českého sedmnáctého léta počítajíce. a) Psáno: teez. — b) Psáno: prziwiessyti. — c) Psáno: osmdessateho. 150
Originál nepodařilo se mi zjistiti. Križko poznamenává, že list byl uveřejněn, neudává však kde. O Majthényiovském archivu v Novákách srv. Dr. Cherven Flóris: A magyar történelmi társulat 1875 kirandúlása III. A nováki bizottság jelentése. Századok, 1875, str. 626—634. 186 Budín, 22. januarii 1486. Matyáš, král uherský a český, dává Petrovi, hraběti od Svatého Jiří a z Pezinku mocný list a právo, aby svobodně mohl učiniti poslední pořízení o svých statcích v Uhrách i na Moravě. Originál na pergameně s jednou pečetí přivěšenou, po níž zbyl však toliko proužek pergamenu k zavěšení sloužící, v Uherském král. zemském archivu v Budapešti, Diplomatikai osztály 19109. My Mathiass z božie milosti uherský a český král etc. a margkrabie moravský etc. oznamujem tiemto listem našiem všem v obec, každému zvláště, že vzhlédše na mnohých služeb ústavnost vysoce urozeného Petra, hrabie od Swatteho Girzie a z Pezinngka a na Giczinie, a aby nám na potomnie časy s větčí mohl slaužiti ochotností, k jeho ustavičným prosbám, tuto jemu milost učinili jsme a činieme: poněvadž z dopuštění božieho manželka téhož Petra i s synem jeho staršiem s tohoto světa božiem dopuš- těniem sešli jsau a on ještě jednoho syna má, na letech dosti mladého, a téža) jakožto všeliký člověk k zaplacenie obecného dluhu, totiž smrti podstaupení, povinen jest, aby mohl za svého života, jsa zdráv, nebo na smrtedlnéj posteli o svém synu neboli synech, ač by jemu jich více milý pán buoh popřieti ráčil, i tudiež o statku svém, kterýž nynie má nebo jmíti bude, zřiezenie vedlé zdánie svého najlepšieho učiniti mohl a poruč- níky téhož syna svého nebo synuov i statků, kteřiež by se koli jemu líbili, zdělati, maje v tom moc vedlé povolení našeho, kteréž my jemu dali jsme a dáváme tiemto naším listem tak, aby on to mohl tolikrát, kolikrát se jemu bude líbiti, změniti bez našie i budauciech uherských a českých krá- luov a margkrabí moravských přiekazy. Tomu na potvrzenie pečet naši královskú přivěsitib) jsme kázali k tomuto listu, jenž jest psán a dán v Budinie v pondělí před hodem sva- tého Pavla na vieru obrácení léta od narozenie syna božieho tisicieho čtyřstého osmdesátéhoc) šestého, královstvie našich uherského dvatcátého osmého a českého sedmnáctého léta počítajíce. a) Psáno: teez. — b) Psáno: prziwiessyti. — c) Psáno: osmdessateho. 150
Strana 151
V deskách zemských moravských, olomoucký kraj, XII., fol. 29, které se chovají v Zem- ském archivu v Brně, čte se tento zápis: Kunka z Cimburka přijímá na pravý spolek Petra od Swateho Girzij a z Pezynku, manžela svého, na hrad Giczin i na zboží k němu příslušné, na hrad Roznow i na zboží k němu příslušné, což na zboží tom dědictví jest, i na to na všechno, k čemuž právo má neb jmíti bude, takovú měrú, aby Petr, manžel její, z statku jejího těm dal to, komuž by ona listem svým co odkázala. A při tom její listu pečeti dobrých lidí na svědomí byly aneb ústně před dobrými lidmi za zdravého života neb na smrtedlnéj posteli, to aby povinovat dáti byl. Waczlaw Barziczky z Morkowicz a Jaross z Zastrzizl odpor činíme proti tomu spolku, jako Kunka z Cimburka Petra od Swateho Girzij a z Pezinku přijala na spolek na ves Zubrzij, na ves Zassowu, na ves Hrachowecz, na Roznowecz, že k tomu právo mámy. V prvém zápise Kunky z Cimburka jsou slova: na hrad Giczin i na zboží k němu pří- slušné přeškrtnuta a po straně rukou o něco pozdější poznamenáno: Toto vymazání jinému vkladu ke škodě není. Vklad byl učiněn roku 1480 o svatém Janu Křtiteli (24. jun.) 187 Vídeň, 3. aprilis 1486. Jan Filipec, biskup varadínský — městu Trnavě: stran Židů trnavských a jejich žaloby u krále, i také aby se chystali na sněm budínský. Originál byl v archivu města Trnavy; nyní je nezvěstný. Graficky věrná kopie v archivu Národního musea v Praze, pořízená asi Jos. Beckem. Vydal: Dr. K. Lányi ve Světozoru 1853, str. 70, znovu pak Dr. Jos. Beck ve Světozoru 1855, str. 41 a podle něho H. Jireček I. c. nr. 60 a po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 60. Pozdravenie naše vzkazujeme, múdrí a opatrní přátelé milí! Došla jest nás žalobaa) od Židóv trnawskych na vás, kterýchž jsme před krále dopustiti nechtěli. I píše vám král jeho milost, abyste jim právi byli, z čehož vás viniti budau o sněmu budinskem. Protož mějtež se k tomu, abyste pohotově byli k tomu sněmu, když položen bude. Dán Wienne feria V. Pasche anno domini M etc. LXXXVI. Jan, z božie milosti biskup waradinsky etc. kanclár etc. [Na rubu: Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Trnawy, přátelóm našim milým. b) Psáno: zialoba. 151
V deskách zemských moravských, olomoucký kraj, XII., fol. 29, které se chovají v Zem- ském archivu v Brně, čte se tento zápis: Kunka z Cimburka přijímá na pravý spolek Petra od Swateho Girzij a z Pezynku, manžela svého, na hrad Giczin i na zboží k němu příslušné, na hrad Roznow i na zboží k němu příslušné, což na zboží tom dědictví jest, i na to na všechno, k čemuž právo má neb jmíti bude, takovú měrú, aby Petr, manžel její, z statku jejího těm dal to, komuž by ona listem svým co odkázala. A při tom její listu pečeti dobrých lidí na svědomí byly aneb ústně před dobrými lidmi za zdravého života neb na smrtedlnéj posteli, to aby povinovat dáti byl. Waczlaw Barziczky z Morkowicz a Jaross z Zastrzizl odpor činíme proti tomu spolku, jako Kunka z Cimburka Petra od Swateho Girzij a z Pezinku přijala na spolek na ves Zubrzij, na ves Zassowu, na ves Hrachowecz, na Roznowecz, že k tomu právo mámy. V prvém zápise Kunky z Cimburka jsou slova: na hrad Giczin i na zboží k němu pří- slušné přeškrtnuta a po straně rukou o něco pozdější poznamenáno: Toto vymazání jinému vkladu ke škodě není. Vklad byl učiněn roku 1480 o svatém Janu Křtiteli (24. jun.) 187 Vídeň, 3. aprilis 1486. Jan Filipec, biskup varadínský — městu Trnavě: stran Židů trnavských a jejich žaloby u krále, i také aby se chystali na sněm budínský. Originál byl v archivu města Trnavy; nyní je nezvěstný. Graficky věrná kopie v archivu Národního musea v Praze, pořízená asi Jos. Beckem. Vydal: Dr. K. Lányi ve Světozoru 1853, str. 70, znovu pak Dr. Jos. Beck ve Světozoru 1855, str. 41 a podle něho H. Jireček I. c. nr. 60 a po něm Fr. Sasinek I. c. nr. 60. Pozdravenie naše vzkazujeme, múdrí a opatrní přátelé milí! Došla jest nás žalobaa) od Židóv trnawskych na vás, kterýchž jsme před krále dopustiti nechtěli. I píše vám král jeho milost, abyste jim právi byli, z čehož vás viniti budau o sněmu budinskem. Protož mějtež se k tomu, abyste pohotově byli k tomu sněmu, když položen bude. Dán Wienne feria V. Pasche anno domini M etc. LXXXVI. Jan, z božie milosti biskup waradinsky etc. kanclár etc. [Na rubu: Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Trnawy, přátelóm našim milým. b) Psáno: zialoba. 151
Strana 152
188 Jihlava, 6. julii 1486. Jan Filipec, biskup varadínský — městu Trnavě: stran kněze Jakuba, který byl v Trnavě farářem. Originál na papíře byl v archivu města Trnavy. Graficky věrný přepis Dra Jos. Becka v archivu Národního musea v Praze. Vydal: Dr. K. Lányi ve Světozoru 1853, str. 70, znovu pak Dr. Jos. Beck ve Světozoru 1855, str. 41; podle něho pak H. Jireček l. c. nr. 59 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 59. Pozdravenie naše, opatrní přátelé nám milí! Jakož nám o resignaci kněze Jakuba, někdaj šieho faráře vašeho, píšete, tomu srozuměli jsme. I divímě se tomu, že nás sem o to obeslali jste, vědauce, že my zde v zname- nitéj službě k rálovy] milosti, pána našeho milostivého, pracujeme. Poně- vadž pak s pomocí božie skuoro do Uher se vrátiti úmysl máme, když, bohdá, k vám přijedeme, o ty věci s vámi šíře rozmluvíme. Ex Yglauia feria V. post Procopii anno domini etc. 86. Jan, z božie milosti biskup waradinsky etc. kancléř. [Na rubu: Opatrným purgmistru a raddě města Trnawy, přáteluom nám milým. O Janu Filipcovi srv. Fr. Sasinek: Jan Filipec, biskup velkovaradínský, Slovenský Letopis III. (1879), str. 127— 134. 189 Hodonín, 19. novembris 1486. Přísežný výslech svědků a starých pamětníků v sporu o hranice mezi panstvím hodonským a holičským a tak i mezi zemí moravskou a uherskou za přítomnosti pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova, hejtmana země moravské, i čtyř větších a menších úředníků moravských. Původní zápis v rukopise č. 232 fol. 97—97 v Zemském archivu v Brně. Léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého šiestého v neděli den svaté Alžběty z rozkázánie najjasnejšíeho kniežete a pána, pana Mathiasse, 152
188 Jihlava, 6. julii 1486. Jan Filipec, biskup varadínský — městu Trnavě: stran kněze Jakuba, který byl v Trnavě farářem. Originál na papíře byl v archivu města Trnavy. Graficky věrný přepis Dra Jos. Becka v archivu Národního musea v Praze. Vydal: Dr. K. Lányi ve Světozoru 1853, str. 70, znovu pak Dr. Jos. Beck ve Světozoru 1855, str. 41; podle něho pak H. Jireček l. c. nr. 59 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 59. Pozdravenie naše, opatrní přátelé nám milí! Jakož nám o resignaci kněze Jakuba, někdaj šieho faráře vašeho, píšete, tomu srozuměli jsme. I divímě se tomu, že nás sem o to obeslali jste, vědauce, že my zde v zname- nitéj službě k rálovy] milosti, pána našeho milostivého, pracujeme. Poně- vadž pak s pomocí božie skuoro do Uher se vrátiti úmysl máme, když, bohdá, k vám přijedeme, o ty věci s vámi šíře rozmluvíme. Ex Yglauia feria V. post Procopii anno domini etc. 86. Jan, z božie milosti biskup waradinsky etc. kancléř. [Na rubu: Opatrným purgmistru a raddě města Trnawy, přáteluom nám milým. O Janu Filipcovi srv. Fr. Sasinek: Jan Filipec, biskup velkovaradínský, Slovenský Letopis III. (1879), str. 127— 134. 189 Hodonín, 19. novembris 1486. Přísežný výslech svědků a starých pamětníků v sporu o hranice mezi panstvím hodonským a holičským a tak i mezi zemí moravskou a uherskou za přítomnosti pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova, hejtmana země moravské, i čtyř větších a menších úředníků moravských. Původní zápis v rukopise č. 232 fol. 97—97 v Zemském archivu v Brně. Léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého šiestého v neděli den svaté Alžběty z rozkázánie najjasnejšíeho kniežete a pána, pana Mathiasse, 152
Strana 153
uherského a českého etc. krále a markrabí moravského, urozený pán Czti- bor, hajtman, z Czimburku a s Thowaczowa, přijel jest o tu ruoznici a ne- snázku, kteráž jest o hodoninske a holyczske meze, a k tomu příjezdu přijel jest k sobě týž pan hajtman dva sudie moravská větčieho práva, totiž pana Jana Pniowskeho z Sowincze a pana Waczlawa z Ludanicz, a úředníky práva menšieho olomúcského, totiž Waczlawa Czecha z Hradku a Jakuba Pisarze. A tak již psaný pan hajtman i s jinými úředníky na Hodoninie ten den v neděli i v pondělie potom byl, čekaje, zda-li by kto z strany holyczske na ty hranice přijel. I poněvadž žádný nepřijel, ani od krále Jeho Milosti, kteříž k tomu z pánuov vysláni býti měli, tu pan Jan Kuna*), jsa hotov svými potřebami i pro budúcí potřebu a pamět vystavil jest lidi starožitné před úřad práva většieho i menšieho, kterýmž svědkóm přísahu vydavše, podlé obyčeje jednoho každého zvláště sme slyšeli. A ti sú takto vyznali ten pondělí po svaté Alzbietie u veliké čelední jizbě na Hodoninie: Mikulass Bobuss z Bielowicz, člověk páně Lichtensstaynaruow, má podsedek, dva vinohrady a čtvrt role, v letech LXX“, a pomní dobrú pamětí od padesáti let, a v tom času byl jest v Holiczij; ten vyznal pod přísahú, že jsú za jeho paměti Holyczsstij vtrhali přes meze Hodonskym a Hodonsstij jim toho bránili tak dlúho, až sobě tomu obapolně zvolili den, aby se sešli a hranice aneb meze ukázali jedni druhým, totiž Holyczsstij, Kathowsstij i Hodonsstij; a tak jsú učinili, že, sšedše se, i šli jsú spolu po staro- dávných mezech a křížích na duby vyrubovaných i na jiné dřevy zdělaných, a to od dávných let. I šli jsú najprvé od Giezdy až do Pieseczne. A tu jsú stália) a potom z dobrú vuolí odtud odešli. A tak na tom přestali, aby každý z svéj strany mezí svého požíval. A tak vyznal, že jsú ještě dva živa a on třetí, ješto jsú na těch mezech byli. Martin z Napagedl, úředník panský, člověk pana Jana Borzythy, má tu duom, v letech LXti starý, pomní od XL let; ten vyznal pod přísahú, že on tehdáž byl v Napagedlech, ješto jsú na ty hranice šli [s] starými lidmi, kteříž po těch mezech šli od Giezdy až do Pieseczne strúhy, kteréž hráze požívali Hodonsstij mřežemi i čím chtěli; i on Martin sám na nich lovil až k druhému břehu, a to bez přěkážky Holiczskych. A ta strúha, kteráž slove Pieseczna, jde až do Wranuowky, a ta Wranuowka dělí lesy Holyczske a hodonske až do Morawy. A Holiczsstij, ti jsú požívali Wranuowky vršemi a hrázemi, a Hodonsstij mřežemi aneb čímž chtěli. Dále vyznal, že Martinie, strúha *) Jan Kuna z Kunštátu držel Hodonín v letech 1464—1495. (Srv. L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské III., Brněnský kraj, str. 259.) 153
uherského a českého etc. krále a markrabí moravského, urozený pán Czti- bor, hajtman, z Czimburku a s Thowaczowa, přijel jest o tu ruoznici a ne- snázku, kteráž jest o hodoninske a holyczske meze, a k tomu příjezdu přijel jest k sobě týž pan hajtman dva sudie moravská větčieho práva, totiž pana Jana Pniowskeho z Sowincze a pana Waczlawa z Ludanicz, a úředníky práva menšieho olomúcského, totiž Waczlawa Czecha z Hradku a Jakuba Pisarze. A tak již psaný pan hajtman i s jinými úředníky na Hodoninie ten den v neděli i v pondělie potom byl, čekaje, zda-li by kto z strany holyczske na ty hranice přijel. I poněvadž žádný nepřijel, ani od krále Jeho Milosti, kteříž k tomu z pánuov vysláni býti měli, tu pan Jan Kuna*), jsa hotov svými potřebami i pro budúcí potřebu a pamět vystavil jest lidi starožitné před úřad práva většieho i menšieho, kterýmž svědkóm přísahu vydavše, podlé obyčeje jednoho každého zvláště sme slyšeli. A ti sú takto vyznali ten pondělí po svaté Alzbietie u veliké čelední jizbě na Hodoninie: Mikulass Bobuss z Bielowicz, člověk páně Lichtensstaynaruow, má podsedek, dva vinohrady a čtvrt role, v letech LXX“, a pomní dobrú pamětí od padesáti let, a v tom času byl jest v Holiczij; ten vyznal pod přísahú, že jsú za jeho paměti Holyczsstij vtrhali přes meze Hodonskym a Hodonsstij jim toho bránili tak dlúho, až sobě tomu obapolně zvolili den, aby se sešli a hranice aneb meze ukázali jedni druhým, totiž Holyczsstij, Kathowsstij i Hodonsstij; a tak jsú učinili, že, sšedše se, i šli jsú spolu po staro- dávných mezech a křížích na duby vyrubovaných i na jiné dřevy zdělaných, a to od dávných let. I šli jsú najprvé od Giezdy až do Pieseczne. A tu jsú stália) a potom z dobrú vuolí odtud odešli. A tak na tom přestali, aby každý z svéj strany mezí svého požíval. A tak vyznal, že jsú ještě dva živa a on třetí, ješto jsú na těch mezech byli. Martin z Napagedl, úředník panský, člověk pana Jana Borzythy, má tu duom, v letech LXti starý, pomní od XL let; ten vyznal pod přísahú, že on tehdáž byl v Napagedlech, ješto jsú na ty hranice šli [s] starými lidmi, kteříž po těch mezech šli od Giezdy až do Pieseczne strúhy, kteréž hráze požívali Hodonsstij mřežemi i čím chtěli; i on Martin sám na nich lovil až k druhému břehu, a to bez přěkážky Holiczskych. A ta strúha, kteráž slove Pieseczna, jde až do Wranuowky, a ta Wranuowka dělí lesy Holyczske a hodonske až do Morawy. A Holiczsstij, ti jsú požívali Wranuowky vršemi a hrázemi, a Hodonsstij mřežemi aneb čímž chtěli. Dále vyznal, že Martinie, strúha *) Jan Kuna z Kunštátu držel Hodonín v letech 1464—1495. (Srv. L. Hosák, Historický místopis země moravskoslezské III., Brněnský kraj, str. 259.) 153
Strana 154
pod Wranuowku, ta svobodna byla Hodonskym v lovení ryb, čímž jsú chtěli, krom vrší a hrází. A na Bystrczyb) týmž obyčejem svobodu měli Hodonsstij až do stavcuov, kteréž dva na téj strúze jsú, potom Morawu doluov až po Tyneczky stav od Hodonskych řek všecka svoboda byla po obú břehú loviti, čímž chtěli, krom hrází a vrší. Dále vyznal o lesiech hajných a drvišti nad Piesecznu, ješto jsú obce Hodonske podlé Pieseczne, že jest tu pan Mikulass Holiczky prosieval pána Hodonskeho, aby jemu odpustil lesu rúbati. A když koli prosil, tehdy pán Hodonsky ukázal na obec hodonskú, i jest-li obec hodonská odpustila, tehdy pán také odpustil; pak-li neodpustila, tehdy jsú nerúbali. A na to jsú je vedli staří lidé Ho- lyczsstij i Kathowsstij i Hodonsstij, ješto bylo těm lidem po LXXt letech, když ty meze vedli; a on Martin také pověděl, že ještě ty meze ukázati chce. Martin, rybář, řečený Zaak, člověk Jeho Milosti pána Januow z Ho- donina, má tu duom, v letech LXli starý, a jest v Hodoninie od XL let a rodil se v Vniczowie, a pomní od XL let; ten Martin vyznal pod přísahú všecko též jako první svědek, Mikulass Bobuss, než toliko toto přidal mimo Mikulasse, že na Bystrczij Hodonsstij svobodně lovili a nikdy za pána Holiczkého nebránili. Girzik Raban z Tyncze, člověk pana Lichtensstaynaruow,c) a má tu duom v Tynczy, v letech LXXII, pomní od XL let dobrú pamětí; ten jest vyznal, že když některý čas byl rybářem v Holyczij a byl volen plesníkem, a v tom jsú měli nesnázku Holyczsstij s rybáři Hodonskymi proto, že jsú rybáři Hodonsstij lovili v řekách holyczkych; i učinili ti rybáři sobě svolenie, aby se spuolu sjeli; i poslali Holiczsstij k Hodonskym, aby k nim přijeli, a oni nechtěli. Potom opět se všickni svolili, aby se sjeli u Topole; a když se sjeli, pravili, že u toho Topole jsú meze. Ale nemohúc se dále srovnati a smluviti, i rozjeli jsú se ti rybáři sami bez konce a nic ne- srovnali. Jan Lysek z Mikulczicz, člověk páně Lichtensstaynaruow, ten na statku nic nemá, v letech LXXXt a pomní od LXt let, vyznal, že za jeho paměti nikda žádné takové nesnázky nebylo jako nynie; zvláště o těch mezech tak praví, že za těch všech pánuov hodonských, kteříž za jeho paměti byli, že jest slýchal, že jest po ty meze od Topole slušelo k Hodoninu; o jiném jemu svědomo nenie. Massek, řečený Lutka, z Wesele, v letech LX“, a byl v Holyczy na XXXt let a pomní od XLV let; tak vyznal, že což se ryb lovenie dotýče, že jsú se o to nikda nehadrovali a sobě nebránili na těch řekách, než obojí 154
pod Wranuowku, ta svobodna byla Hodonskym v lovení ryb, čímž jsú chtěli, krom vrší a hrází. A na Bystrczyb) týmž obyčejem svobodu měli Hodonsstij až do stavcuov, kteréž dva na téj strúze jsú, potom Morawu doluov až po Tyneczky stav od Hodonskych řek všecka svoboda byla po obú břehú loviti, čímž chtěli, krom hrází a vrší. Dále vyznal o lesiech hajných a drvišti nad Piesecznu, ješto jsú obce Hodonske podlé Pieseczne, že jest tu pan Mikulass Holiczky prosieval pána Hodonskeho, aby jemu odpustil lesu rúbati. A když koli prosil, tehdy pán Hodonsky ukázal na obec hodonskú, i jest-li obec hodonská odpustila, tehdy pán také odpustil; pak-li neodpustila, tehdy jsú nerúbali. A na to jsú je vedli staří lidé Ho- lyczsstij i Kathowsstij i Hodonsstij, ješto bylo těm lidem po LXXt letech, když ty meze vedli; a on Martin také pověděl, že ještě ty meze ukázati chce. Martin, rybář, řečený Zaak, člověk Jeho Milosti pána Januow z Ho- donina, má tu duom, v letech LXli starý, a jest v Hodoninie od XL let a rodil se v Vniczowie, a pomní od XL let; ten Martin vyznal pod přísahú všecko též jako první svědek, Mikulass Bobuss, než toliko toto přidal mimo Mikulasse, že na Bystrczij Hodonsstij svobodně lovili a nikdy za pána Holiczkého nebránili. Girzik Raban z Tyncze, člověk pana Lichtensstaynaruow,c) a má tu duom v Tynczy, v letech LXXII, pomní od XL let dobrú pamětí; ten jest vyznal, že když některý čas byl rybářem v Holyczij a byl volen plesníkem, a v tom jsú měli nesnázku Holyczsstij s rybáři Hodonskymi proto, že jsú rybáři Hodonsstij lovili v řekách holyczkych; i učinili ti rybáři sobě svolenie, aby se spuolu sjeli; i poslali Holiczsstij k Hodonskym, aby k nim přijeli, a oni nechtěli. Potom opět se všickni svolili, aby se sjeli u Topole; a když se sjeli, pravili, že u toho Topole jsú meze. Ale nemohúc se dále srovnati a smluviti, i rozjeli jsú se ti rybáři sami bez konce a nic ne- srovnali. Jan Lysek z Mikulczicz, člověk páně Lichtensstaynaruow, ten na statku nic nemá, v letech LXXXt a pomní od LXt let, vyznal, že za jeho paměti nikda žádné takové nesnázky nebylo jako nynie; zvláště o těch mezech tak praví, že za těch všech pánuov hodonských, kteříž za jeho paměti byli, že jest slýchal, že jest po ty meze od Topole slušelo k Hodoninu; o jiném jemu svědomo nenie. Massek, řečený Lutka, z Wesele, v letech LX“, a byl v Holyczy na XXXt let a pomní od XLV let; tak vyznal, že což se ryb lovenie dotýče, že jsú se o to nikda nehadrovali a sobě nebránili na těch řekách, než obojí 154
Strana 155
spuolu lovením ryb toho požívali, tak Hodonsstij, jako Holiczsstij. Než o mezech nic svědom nenie. Petr, řečený Kral, pústevník od Swateho Wawrzincze z lesu, člověk pana Lichtensstaynaruow, ten jest v letech LXXXXVI; napřed pověděl, že se jemu svatý Wawrzynecz zjevil a podlé toho zjevenie dal se na tu púšt a tu v těch lesiech ustavil sobě kostelík, v němž pánu bohu a svatému Wawrzinczi slúží. Ten vyznal, že za jeho paměti, což on pomnieti muož, že se o ty lesy nikdy nevadili páni holyczsstij s hodonskymi. A tak vyznal, že za jeho paměti byl nějaký Cztibor [ze Stibořic] na Holyczij, kterýž držel Holycz a Hodonyn, Podiwin, Bzenecz a Ostroh a jiné všecko Powazie, a to za krále Zigmunda**), a že za těch všech časuov nikdy se Holyczsstij přes ty meze a na ty lesy netáhli; než to praví, že on těch mezí nevie, a toliko že jest tak od jiných lidí slýchal. Lukass z Hodonina, podruh, v letech LXXti, pomní od Lti let, kterak za pánuov Hodonskych za pana Wrbenskeho a za pana Czenka a za Sudlicze a Niemczy, čtvrtý[ho] držitele, a teď pan Kuna pátý***) **) O držbě moravských panství Stiborem ze Stibořic není jiných zpráv. Popis uherského majetku Stibora ze Stibořic, rozloženého zejména v Pováží, zachoval se v listině krále Zikmunda dd. 1398 duodecimo Kal. Febr., která je obsažena v konfirmaci kapituly nitranské dd. feria tercia proxima post festum beati Johannis ante portam latinam a. d. millesimo quadrin- gentesimo vigesimo quarto, a to: „Nos Sigismundus ...Stiborium ... in pleno et pacifico dominio castrorum Bolundocz [Beckov] videlict ac civitatum munitarum sive muratarum similiter Bolundocz [Beckov] in trencziniensi et Vhel [Nové Mesto nad Váhem] vocatarum in nitriensi, item castri Vgrod [Uhrovec] ac ville similiter Vgrod [Uhrovec] et oppidi Ban [Bánovce] appellati ac castri Czachte [Čachtice] et opidorum similiter Czachte [Čachtice] et Wrbo [Vrbovce] vocatarum necnon castri Jokew [Dobrá Voda] ac opidi Vitencze [Chtelnica] et castri Berencz [Branč] ac oppidi Zenche [Senica], preterea castri Vywar [Holič] et civitatis Szakolcza [Uherská Skalica] ac opidorum similiter Vywar [Holič], Saswar [Šaštín] et Petrfalva [Petrova Ves] castrorumque Korlathkew [Korlátov Kámen], Eleskw [Ostrý Kámen] et Detrehwar [Plavecký Hrad] nominatorum in nitriensi predicto, item opidorum Detrehel [Plavecké Podhradí], Maniga [Malženice], Senth Vyd [Vidovanyl, Bory [Borovce], Wygwar [Veselé], nuncupatorum in eodem nitriensi necnon possesionis Sawar [Zavar] in posoniensi ac similiter opidorum Modor [Modra], Somolia [Smolenice], Nemet Dyoss, [Orešany Dol. a Hor.] Dyosseg, [Diosek], ville Ykran [Igran], similiter in posoniensi comitatibus adiacencium et habitarum tributorumque in eisdem erigi consuetorum ... ac universarum... pertinenciarum ...“ (Archiv Medňanských.) Část těchto statků dostala se později v držbu pana Pankráce ze Svatého Mikuláše, zejména Holič, Branč, Senica, Uherská Skalica a j. ***) Hodonín drželi v XV. století: král Zikmund, od r. 1436 zástavou Jan z Vrbna, Čeněk z Mošova, 1452 Václav Sudlice z Nepečova a 1464—95 Jan Kuna z Kunštátu. (Srv. L. Ho- sák, l. c. III., Brněnský kraj, str. 259. Srv. též výše č. 5.) 155
spuolu lovením ryb toho požívali, tak Hodonsstij, jako Holiczsstij. Než o mezech nic svědom nenie. Petr, řečený Kral, pústevník od Swateho Wawrzincze z lesu, člověk pana Lichtensstaynaruow, ten jest v letech LXXXXVI; napřed pověděl, že se jemu svatý Wawrzynecz zjevil a podlé toho zjevenie dal se na tu púšt a tu v těch lesiech ustavil sobě kostelík, v němž pánu bohu a svatému Wawrzinczi slúží. Ten vyznal, že za jeho paměti, což on pomnieti muož, že se o ty lesy nikdy nevadili páni holyczsstij s hodonskymi. A tak vyznal, že za jeho paměti byl nějaký Cztibor [ze Stibořic] na Holyczij, kterýž držel Holycz a Hodonyn, Podiwin, Bzenecz a Ostroh a jiné všecko Powazie, a to za krále Zigmunda**), a že za těch všech časuov nikdy se Holyczsstij přes ty meze a na ty lesy netáhli; než to praví, že on těch mezí nevie, a toliko že jest tak od jiných lidí slýchal. Lukass z Hodonina, podruh, v letech LXXti, pomní od Lti let, kterak za pánuov Hodonskych za pana Wrbenskeho a za pana Czenka a za Sudlicze a Niemczy, čtvrtý[ho] držitele, a teď pan Kuna pátý***) **) O držbě moravských panství Stiborem ze Stibořic není jiných zpráv. Popis uherského majetku Stibora ze Stibořic, rozloženého zejména v Pováží, zachoval se v listině krále Zikmunda dd. 1398 duodecimo Kal. Febr., která je obsažena v konfirmaci kapituly nitranské dd. feria tercia proxima post festum beati Johannis ante portam latinam a. d. millesimo quadrin- gentesimo vigesimo quarto, a to: „Nos Sigismundus ...Stiborium ... in pleno et pacifico dominio castrorum Bolundocz [Beckov] videlict ac civitatum munitarum sive muratarum similiter Bolundocz [Beckov] in trencziniensi et Vhel [Nové Mesto nad Váhem] vocatarum in nitriensi, item castri Vgrod [Uhrovec] ac ville similiter Vgrod [Uhrovec] et oppidi Ban [Bánovce] appellati ac castri Czachte [Čachtice] et opidorum similiter Czachte [Čachtice] et Wrbo [Vrbovce] vocatarum necnon castri Jokew [Dobrá Voda] ac opidi Vitencze [Chtelnica] et castri Berencz [Branč] ac oppidi Zenche [Senica], preterea castri Vywar [Holič] et civitatis Szakolcza [Uherská Skalica] ac opidorum similiter Vywar [Holič], Saswar [Šaštín] et Petrfalva [Petrova Ves] castrorumque Korlathkew [Korlátov Kámen], Eleskw [Ostrý Kámen] et Detrehwar [Plavecký Hrad] nominatorum in nitriensi predicto, item opidorum Detrehel [Plavecké Podhradí], Maniga [Malženice], Senth Vyd [Vidovanyl, Bory [Borovce], Wygwar [Veselé], nuncupatorum in eodem nitriensi necnon possesionis Sawar [Zavar] in posoniensi ac similiter opidorum Modor [Modra], Somolia [Smolenice], Nemet Dyoss, [Orešany Dol. a Hor.] Dyosseg, [Diosek], ville Ykran [Igran], similiter in posoniensi comitatibus adiacencium et habitarum tributorumque in eisdem erigi consuetorum ... ac universarum... pertinenciarum ...“ (Archiv Medňanských.) Část těchto statků dostala se později v držbu pana Pankráce ze Svatého Mikuláše, zejména Holič, Branč, Senica, Uherská Skalica a j. ***) Hodonín drželi v XV. století: král Zikmund, od r. 1436 zástavou Jan z Vrbna, Čeněk z Mošova, 1452 Václav Sudlice z Nepečova a 1464—95 Jan Kuna z Kunštátu. (Srv. L. Ho- sák, l. c. III., Brněnský kraj, str. 259. Srv. též výše č. 5.) 155
Strana 156
vyznal, že za těch všech pánuov nikdy nepomní, aby kdy jaké nesnázky byly od Holiczkych a že by se na ty lesy táhli; než když páni holiczsstij chtěli tu rúbati les, tehdy musili pánuov hodonských prositi; a páni hodonsstij to znesli na obec hodonskú, a když obec svolila, tehdy pán hodonský také; a tak rúbali; neb to lesové jsú obec hodonská. A tak praví, že tehdáž byl z druhým člověkem hajným v těch lesiech, jsa v Hodoninie,d) a některú chvíli paní holiczka, paní Mikulassowa, prosila jich hajných, aby ukázali les rúbati; a když bylo odpuštěno, za to dala hajným šest měřic žita a dva špíškye) soli. A o mezech tak praví, že je vie a jest jich svědom a chce je ukázati. Také o rybách lovení na těch řekách tak vyznal, že jsú na těch řekách v tom lesu Hodonsstij vždycky svobodu měli a Holiczsstij nikdy nebránili. Waczlaw z Hodonina rodem, má tu duom, v letech LXt; vyznal, že nikdy, jak on živ jest, nepomní, aby kdy Holiczsstij ty lesy drželi, než vždycky páni Hodonsstij bez překážky toho požívali jsú i také v řekách, že jsú vždycky svobodně Hodonsstij honili i s Holiczkymi. A na tom Bystrczij Holiczky nikdy nebránili loviti Hodonskym. Ale o mezech praví, že on žádných mezí nevie a svědom nenie. Waczlaw z Wesele, má duom a pomní od dobytie Miloticzkeho*), v letech padesáti; ten vyznal, že strúha, kteráž slove Pieseczna, že ta dělí, a že jeden břeh jest Holiczskych a druhý Hodonskych, a to že jest tak vždycky slýchal. O rybářiech tak vyznal, že Hodonsstij na Bystrczij lovili na téj vodě až k stavu Tyneczkemu; a praví, že u Wranuowcze jsú hráze holiczke; a také Hodonsstij lovili u Wranuowcze, čím chtěli, krom vrše a hrází. Waczlaw, řečený Kropaczek, z Rohatcze, člověk strazniczky, má domek, v letech LXXXti, pomní, když pan Czeniek byl na Hodoninie; ten vyznal, že nikdy nepomní, aby kdy jaká hádka byla o ty lesy, než že vždy k Hodo- ninu slušely a nikdy se Holiczsstij na ty lesy netáhli. O řekách také vyznal, že sú vždycky řek požívali k Hodoninu a Holiczsstij tomu nikdy nepřeká- želi. Ale o mezech praví, že nic nevie. Jan, řečený Atlamek, z Tiessicz, člověk pana Protiwczuow, má pod- sedek, v letech LXV, pomní od Lti let, ten vyznal, že ty lesy až po Piesecznu nikdy k Holyczij neslušely, než k Hodoninu slušely; a bydlil v Holiczijf) XI let; a pokudž on v Holiczy byl, nikdy Hodonsstij lesu tu požívati Holiczskym nedali, ale Hodonsstij, to praví, že oni k tomu lesu právo mají, *) Milotice u Kyjova byly počátkem XV. století dobře opevněným místem Husitů, kteří (1421) odtud podnikali nájezdy do okolí. R. 1436 seděl tam Smil z Moravan a později jeho synové. V letech 1460—63 držel Milotice Jiřík z Kravař. (Srv. L. Hosák, I. c. IV., str. 403.) 156
vyznal, že za těch všech pánuov nikdy nepomní, aby kdy jaké nesnázky byly od Holiczkych a že by se na ty lesy táhli; než když páni holiczsstij chtěli tu rúbati les, tehdy musili pánuov hodonských prositi; a páni hodonsstij to znesli na obec hodonskú, a když obec svolila, tehdy pán hodonský také; a tak rúbali; neb to lesové jsú obec hodonská. A tak praví, že tehdáž byl z druhým člověkem hajným v těch lesiech, jsa v Hodoninie,d) a některú chvíli paní holiczka, paní Mikulassowa, prosila jich hajných, aby ukázali les rúbati; a když bylo odpuštěno, za to dala hajným šest měřic žita a dva špíškye) soli. A o mezech tak praví, že je vie a jest jich svědom a chce je ukázati. Také o rybách lovení na těch řekách tak vyznal, že jsú na těch řekách v tom lesu Hodonsstij vždycky svobodu měli a Holiczsstij nikdy nebránili. Waczlaw z Hodonina rodem, má tu duom, v letech LXt; vyznal, že nikdy, jak on živ jest, nepomní, aby kdy Holiczsstij ty lesy drželi, než vždycky páni Hodonsstij bez překážky toho požívali jsú i také v řekách, že jsú vždycky svobodně Hodonsstij honili i s Holiczkymi. A na tom Bystrczij Holiczky nikdy nebránili loviti Hodonskym. Ale o mezech praví, že on žádných mezí nevie a svědom nenie. Waczlaw z Wesele, má duom a pomní od dobytie Miloticzkeho*), v letech padesáti; ten vyznal, že strúha, kteráž slove Pieseczna, že ta dělí, a že jeden břeh jest Holiczskych a druhý Hodonskych, a to že jest tak vždycky slýchal. O rybářiech tak vyznal, že Hodonsstij na Bystrczij lovili na téj vodě až k stavu Tyneczkemu; a praví, že u Wranuowcze jsú hráze holiczke; a také Hodonsstij lovili u Wranuowcze, čím chtěli, krom vrše a hrází. Waczlaw, řečený Kropaczek, z Rohatcze, člověk strazniczky, má domek, v letech LXXXti, pomní, když pan Czeniek byl na Hodoninie; ten vyznal, že nikdy nepomní, aby kdy jaká hádka byla o ty lesy, než že vždy k Hodo- ninu slušely a nikdy se Holiczsstij na ty lesy netáhli. O řekách také vyznal, že sú vždycky řek požívali k Hodoninu a Holiczsstij tomu nikdy nepřeká- želi. Ale o mezech praví, že nic nevie. Jan, řečený Atlamek, z Tiessicz, člověk pana Protiwczuow, má pod- sedek, v letech LXV, pomní od Lti let, ten vyznal, že ty lesy až po Piesecznu nikdy k Holyczij neslušely, než k Hodoninu slušely; a bydlil v Holiczijf) XI let; a pokudž on v Holiczy byl, nikdy Hodonsstij lesu tu požívati Holiczskym nedali, ale Hodonsstij, to praví, že oni k tomu lesu právo mají, *) Milotice u Kyjova byly počátkem XV. století dobře opevněným místem Husitů, kteří (1421) odtud podnikali nájezdy do okolí. R. 1436 seděl tam Smil z Moravan a později jeho synové. V letech 1460—63 držel Milotice Jiřík z Kravař. (Srv. L. Hosák, I. c. IV., str. 403.) 156
Strana 157
Waczlaw Rohatek z Hodonina, podruh a řeku drží, v letech LXX, i pomní od Lti let; ten vyznal, že Holiczsstij na ty lesy nikdy jsú se netáhli, než vždycky k Hodoninu slušely jsú. Item o mezech tak vyznal, že ty meze, když jsú vyvedeny, a že jest potom na těch mezech chodil; a ty meze se počínají u Giezdy, téj strúhy, u Topole a od Topole až k Pieseczne, ješto pak kříže jsú na dřieví zdělány. O Bystrczij též vyznal, že on i předkové jeho, že jsú lovy požívali, krom vrší a hrází. Mikulass z Rohatcze, má domek a řeku, a slušie k Strazniczij a pomní od padesáti let; vyznal, že ty lesy vždy sú k Hodoninu slušely a Holiczsstij se na ně nikdy netáhli, tak jakož se nynie táhnú. Ondrzeg z Rohatcze, má podsedek, člověk strazniczky, v letech LXX“, pomní od LXti let, a rodil se jediné míli od Hodonina; vyznal pod přísahú, že o mezech a o hranicech i o lesiech i o ryb lovení že nic nevie; než toliko o tom přievozu tak vyznal, že ten jest k Hodoninu a jest u samého Hodo- nina a na tom břehu jsú chalupy. Wanie z Rohatcze, ten na statku nic nemá, a rodil se u Skalicze, v letech LXti, pomní od XL let; vyznal o lesiech, že on nepomní, aby kdy Holiczsstij se na ty lesy táhli, než ty lesy, že jsú vždy k Hodoninu slušely, a na ty břehy, ješto k Morawie slušejí; než o mezech aneb hranicech praví, že nic nevie. Jan Oleynik z Hodonina, má podsedek, pomní od XL let; vyznal, že slýchal od svých starších, že ty lesy vždy k Hodoninu slušely jsú za jeho paměti a nikdy se Holiczsstij na to netáhli. A tak pravil, že když do těch lesuov jezdili, tehdy jim jejich starší ty meze ukazovali, praviec, aby po to jezdili a že to k Hodoninu jest; než těch mezí on nynie nevie, než toliko Piesecznu. Také vyznal, že když přes ty meze, kteréž jim ukazovali ješte na duby znamenané, Holiczsstij přestúpili, buď na žaludy aneb drva růbati chtiec, tehdy jim, Holiczkym, pytle a sekyry hajní hodonsstij pobrali. Matieg Walassek z Hodonina, přievozník, má duom a béře penieze panské od přievozníkuov, a jest v Hodoninie od země třesenie; vyznal, že ty lesy k Hodoninu slušejí, a že ty meze, kteréž staří lidé vyvedli sú, on vie a ty ukázati chce, a že přes to Holiczsstij nikdy nerúbali a nesahali. Pak-li kdy rúbali neb žaludy sbierali, tehdy jim sekyry i pytle brali. A pan Mikulass prosieval pána hodonského, aby jemu lesu dal, a pán na obec ukázal, a když obec svolila, tehdy pán také vuoli dal; a tak rúbali, ale jinak nic, neb jest to les obce hodonské. A tak znal, že na těch mezech jsú tři duby a od těch jdú k Pieseczne a od Pieseczne k Wranuowcze a potom až k Morawie. 157
Waczlaw Rohatek z Hodonina, podruh a řeku drží, v letech LXX, i pomní od Lti let; ten vyznal, že Holiczsstij na ty lesy nikdy jsú se netáhli, než vždycky k Hodoninu slušely jsú. Item o mezech tak vyznal, že ty meze, když jsú vyvedeny, a že jest potom na těch mezech chodil; a ty meze se počínají u Giezdy, téj strúhy, u Topole a od Topole až k Pieseczne, ješto pak kříže jsú na dřieví zdělány. O Bystrczij též vyznal, že on i předkové jeho, že jsú lovy požívali, krom vrší a hrází. Mikulass z Rohatcze, má domek a řeku, a slušie k Strazniczij a pomní od padesáti let; vyznal, že ty lesy vždy sú k Hodoninu slušely a Holiczsstij se na ně nikdy netáhli, tak jakož se nynie táhnú. Ondrzeg z Rohatcze, má podsedek, člověk strazniczky, v letech LXX“, pomní od LXti let, a rodil se jediné míli od Hodonina; vyznal pod přísahú, že o mezech a o hranicech i o lesiech i o ryb lovení že nic nevie; než toliko o tom přievozu tak vyznal, že ten jest k Hodoninu a jest u samého Hodo- nina a na tom břehu jsú chalupy. Wanie z Rohatcze, ten na statku nic nemá, a rodil se u Skalicze, v letech LXti, pomní od XL let; vyznal o lesiech, že on nepomní, aby kdy Holiczsstij se na ty lesy táhli, než ty lesy, že jsú vždy k Hodoninu slušely, a na ty břehy, ješto k Morawie slušejí; než o mezech aneb hranicech praví, že nic nevie. Jan Oleynik z Hodonina, má podsedek, pomní od XL let; vyznal, že slýchal od svých starších, že ty lesy vždy k Hodoninu slušely jsú za jeho paměti a nikdy se Holiczsstij na to netáhli. A tak pravil, že když do těch lesuov jezdili, tehdy jim jejich starší ty meze ukazovali, praviec, aby po to jezdili a že to k Hodoninu jest; než těch mezí on nynie nevie, než toliko Piesecznu. Také vyznal, že když přes ty meze, kteréž jim ukazovali ješte na duby znamenané, Holiczsstij přestúpili, buď na žaludy aneb drva růbati chtiec, tehdy jim, Holiczkym, pytle a sekyry hajní hodonsstij pobrali. Matieg Walassek z Hodonina, přievozník, má duom a béře penieze panské od přievozníkuov, a jest v Hodoninie od země třesenie; vyznal, že ty lesy k Hodoninu slušejí, a že ty meze, kteréž staří lidé vyvedli sú, on vie a ty ukázati chce, a že přes to Holiczsstij nikdy nerúbali a nesahali. Pak-li kdy rúbali neb žaludy sbierali, tehdy jim sekyry i pytle brali. A pan Mikulass prosieval pána hodonského, aby jemu lesu dal, a pán na obec ukázal, a když obec svolila, tehdy pán také vuoli dal; a tak rúbali, ale jinak nic, neb jest to les obce hodonské. A tak znal, že na těch mezech jsú tři duby a od těch jdú k Pieseczne a od Pieseczne k Wranuowcze a potom až k Morawie. 157
Strana 158
Jan Dubek z Mikulczicz, plesník, člověk páně Lichtensstaynaruow, má podsedek a dvě řeky, v letech LX; Lukass, plesník z Tincze, má duom a řeku, v letech XXX; ti oba dva spolu, ač jeden každý zvláště, vyznali jsú o Bystrczij takto: že jsú vždycky Hodonsstij, Mikulsstij, Tyneczsstij i Holiczsstij svobodně všelijakým náčením lovili, krom vršemi a hrázemi, jako tovařišie; a toho sobě nikdy nebrali, kromě Kwilcze, ješto slove pleso panské k zámku Holyczi, toho od svatého Martina až do rozmrazenie hájili a potom nic. O mezech oni oba dva nic nevědie. Ondra z Tyncze, má duom, pomní od L let; vyznal o téj řece Bystrczij, že jsú vždycky svobodně Hodonsstij honili a nikdy jim toho lovenie ne- bránili, krom Kwilcze, ješto jest pleso panské k zámku Holyczij, tomu jsú bránili. O lesiech nic nevie. Janek Oczlon z Tyncze v letech L“, má duom a krčmu, ten všecko též vyznal jako Ondru z Tyncze. [Pod zápisem současný nadpis:J O holyczske meze. a) Psáno: staali. — b) Psáno: Byternij. — c) Psáno zkráceně: Lichtesst; rozvedeno podle hořejšího zápisu; a tak i níže. — d) Následuje škrtnuté: hajným. — e) Psáno: sspissky. — f) Předchází škrtnuté v Hodoninu. 190 Žilina, 15. novembris 1488. Dohoda a porovnání před radou města Žiliny mezi Janem Lelinským a jeho ženou Barborou, dcerou Mikuláše Hostka, s jedné a ženou Hostkovou Dorotou a jejím bratrem, knězem Martinem, s druhé strany o dědictví po Mikuláši Hostkovi. Actum et prescriptum in octava Omnium sanctorum anno salutis CCCC° LXXXVIII. M° Kniha Žilinská fol. 90a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 92, str. 136. 191 Žilina, 6. januarii 1489. Zápis před radou města Žiliny o odbytí bratří Martinem, mlynářem a sousedem žilinským. Actum et prescriptum in die Epiphaniarum domini anno salutis millesimo quadringentesimo LXXXVIIII. 158
Jan Dubek z Mikulczicz, plesník, člověk páně Lichtensstaynaruow, má podsedek a dvě řeky, v letech LX; Lukass, plesník z Tincze, má duom a řeku, v letech XXX; ti oba dva spolu, ač jeden každý zvláště, vyznali jsú o Bystrczij takto: že jsú vždycky Hodonsstij, Mikulsstij, Tyneczsstij i Holiczsstij svobodně všelijakým náčením lovili, krom vršemi a hrázemi, jako tovařišie; a toho sobě nikdy nebrali, kromě Kwilcze, ješto slove pleso panské k zámku Holyczi, toho od svatého Martina až do rozmrazenie hájili a potom nic. O mezech oni oba dva nic nevědie. Ondra z Tyncze, má duom, pomní od L let; vyznal o téj řece Bystrczij, že jsú vždycky svobodně Hodonsstij honili a nikdy jim toho lovenie ne- bránili, krom Kwilcze, ješto jest pleso panské k zámku Holyczij, tomu jsú bránili. O lesiech nic nevie. Janek Oczlon z Tyncze v letech L“, má duom a krčmu, ten všecko též vyznal jako Ondru z Tyncze. [Pod zápisem současný nadpis:J O holyczske meze. a) Psáno: staali. — b) Psáno: Byternij. — c) Psáno zkráceně: Lichtesst; rozvedeno podle hořejšího zápisu; a tak i níže. — d) Následuje škrtnuté: hajným. — e) Psáno: sspissky. — f) Předchází škrtnuté v Hodoninu. 190 Žilina, 15. novembris 1488. Dohoda a porovnání před radou města Žiliny mezi Janem Lelinským a jeho ženou Barborou, dcerou Mikuláše Hostka, s jedné a ženou Hostkovou Dorotou a jejím bratrem, knězem Martinem, s druhé strany o dědictví po Mikuláši Hostkovi. Actum et prescriptum in octava Omnium sanctorum anno salutis CCCC° LXXXVIII. M° Kniha Žilinská fol. 90a. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 92, str. 136. 191 Žilina, 6. januarii 1489. Zápis před radou města Žiliny o odbytí bratří Martinem, mlynářem a sousedem žilinským. Actum et prescriptum in die Epiphaniarum domini anno salutis millesimo quadringentesimo LXXXVIIII. 158
Strana 159
Kniha Žilinská fol. 90b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 93, str. 137. 192 Žilina, 15. novembris 1489. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Petráš Thurský postoupil svému synovci Mertušovi dům a jiné zboží v Žilině s podmínkou, aby opravu kostela Božího těla v Žilině, kterou Petráš začal, svým nákladem dokončil. Actum dominico proximo ante Martini confessoris anno domini 1489°. Kniha Žilinská fol. 912. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 94, str. 137—138. 193 Praha, 8. maii 1490. Vladislav, král český, slibuje Štěpánovi Zápolskému, bude-li zvolen králem uherským, hrady Lubovňu a Podolínec a třináct měst spišských dědičně a dále prodloužení zápisu na Kroměříž též na syna Štěpána Zápolského. Originál na pergameně s přivěšenou pečetí, která se však nedochovala, v archivu Národního musea v Pešti. Listina byla vydána v Zeitschrift von und für Ungern zur Befürderung der vaterländischen Geschichte, Erdkunde und Literatur, herausg. von Lud- wig v. Schedius, Pesth, Bd. VI (1804), str. 316—319. Znovu s někte- rými opravami ji vydal Fr. Šupala v Sasinkově Slovenském Letopise, Skalice, I (1876), str. 63. O zvolení krále Vladislava králem uherským srv. Fr. Palacký, Dějiny V,1 (Praha, 1865), str. 301—303. My Wladislaw [z] boží milosti král český a margrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický margrabie etc. známo činíme tímto listem všem, že jsme přiřkli a tímto listem mocně přiřikáme mnohomoc- nému Sstephanowi z Zapole, věčnému hrabí sspiskemu a najvyššímu hejt- manu v knížetství rakúském, nám zvlášče milému, když bychom s pomocí boží v království uherské uvedeni byli a jě skutečně drželi, že jemu máme dáti a vysvoboditi vod coruny polské a v skutečné držení uvésti v zámky a města, totiž v Libowli a Podolinecz s jejich vším příslušenstvím a pan- stvím i v těch třinácte městeček ve Sspissy s jejich také příslušenstvím, žádných nevynímajíce ani pozůstavujíce, kteréž jsú k coruně polské 159
Kniha Žilinská fol. 90b. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 93, str. 137. 192 Žilina, 15. novembris 1489. Zápis před radou města Žiliny o tom, že Petráš Thurský postoupil svému synovci Mertušovi dům a jiné zboží v Žilině s podmínkou, aby opravu kostela Božího těla v Žilině, kterou Petráš začal, svým nákladem dokončil. Actum dominico proximo ante Martini confessoris anno domini 1489°. Kniha Žilinská fol. 912. Vydal: V. Chaloupecký, Kniha Žilinská nr. 94, str. 137—138. 193 Praha, 8. maii 1490. Vladislav, král český, slibuje Štěpánovi Zápolskému, bude-li zvolen králem uherským, hrady Lubovňu a Podolínec a třináct měst spišských dědičně a dále prodloužení zápisu na Kroměříž též na syna Štěpána Zápolského. Originál na pergameně s přivěšenou pečetí, která se však nedochovala, v archivu Národního musea v Pešti. Listina byla vydána v Zeitschrift von und für Ungern zur Befürderung der vaterländischen Geschichte, Erdkunde und Literatur, herausg. von Lud- wig v. Schedius, Pesth, Bd. VI (1804), str. 316—319. Znovu s někte- rými opravami ji vydal Fr. Šupala v Sasinkově Slovenském Letopise, Skalice, I (1876), str. 63. O zvolení krále Vladislava králem uherským srv. Fr. Palacký, Dějiny V,1 (Praha, 1865), str. 301—303. My Wladislaw [z] boží milosti král český a margrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický margrabie etc. známo činíme tímto listem všem, že jsme přiřkli a tímto listem mocně přiřikáme mnohomoc- nému Sstephanowi z Zapole, věčnému hrabí sspiskemu a najvyššímu hejt- manu v knížetství rakúském, nám zvlášče milému, když bychom s pomocí boží v království uherské uvedeni byli a jě skutečně drželi, že jemu máme dáti a vysvoboditi vod coruny polské a v skutečné držení uvésti v zámky a města, totiž v Libowli a Podolinecz s jejich vším příslušenstvím a pan- stvím i v těch třinácte městeček ve Sspissy s jejich také příslušenstvím, žádných nevynímajíce ani pozůstavujíce, kteréž jsú k coruně polské 159
Strana 160
zastaveny, aby von Sstephan s erby svými a budaucími potomky to všecko vosedl a dědičně držel k svému panství a z nich učinil, což by sě jemu líbilo. A to jemu po uvedení nás v království uherské v roce pořád zběhlém dokonati a jej v skutečné držení uvésti máme. Také poněvadž Kromierziz v zástavě drží a jest jemu do života jeho zapsána a potvrzena, my také jemu máme, kdyžkoli králem uherským skutečně budem, toho potvrditi dokonale do dvú životův a zapsati, totižto do jeho života a do života syna jeho, a proti každému nároku jej zastúpiti máme, aby voni toho požívali svobodně beze všeho zmatku. Tomu na svědomí pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán na hradě Pražském tu sobotu na den svatého Stanislava léta vod narození syna božího tisícího čtyřistého devadesátého, počítajíc království našeho léta bez jednoho dvadcátého. 194 Na poli u Angru, 16. Julii 1490. Vladislav, král český — Bratislavským: aby nebránili jeho lidem činiti nákupy v městě. Originál na papíře s jednou pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, str. 339, znovu pak H. Jire- ček l. c. nr. 61 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 61. Nejnověji pak V. Vojtíšek v souborném díle Idea československého státu [red. J. Kapras], Praha, 1936, díl I. str. 272, kde jako příloha č. XIV. je též fotografické faksimile Vladislavova listu. Wladislaw z božie milosti král český, markrabie moravský etc. Opatrní, nám milí! Tajno vás nebuď, že Hawel a Ssneydar, služebníci naši věrní milí, listu tohoto ukazatelé, u vás v městě některé spíže a jiných potřeb nakúpiti chtie a k nám do vojska vézti. A protož žádáme vás s pil- ností i věříme, že jim toho přieti budete a rozkážete, aby do města puštěni byli, a věci jim potřebné aby volně sobě jednati a kupovati mohli, jakož pak o vás nepochybujem, že vedlé žádosti našie tak se zachováte, jakož vám píšem. Dán na poli u Angru v pátek po svaté panně Marketě, královstvie našeho léta devatenáctého. [Pod textem v pravo kancelářská poznámka: Ad mandatum domini regis. 160
zastaveny, aby von Sstephan s erby svými a budaucími potomky to všecko vosedl a dědičně držel k svému panství a z nich učinil, což by sě jemu líbilo. A to jemu po uvedení nás v království uherské v roce pořád zběhlém dokonati a jej v skutečné držení uvésti máme. Také poněvadž Kromierziz v zástavě drží a jest jemu do života jeho zapsána a potvrzena, my také jemu máme, kdyžkoli králem uherským skutečně budem, toho potvrditi dokonale do dvú životův a zapsati, totižto do jeho života a do života syna jeho, a proti každému nároku jej zastúpiti máme, aby voni toho požívali svobodně beze všeho zmatku. Tomu na svědomí pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán na hradě Pražském tu sobotu na den svatého Stanislava léta vod narození syna božího tisícího čtyřistého devadesátého, počítajíc království našeho léta bez jednoho dvadcátého. 194 Na poli u Angru, 16. Julii 1490. Vladislav, král český — Bratislavským: aby nebránili jeho lidem činiti nákupy v městě. Originál na papíře s jednou pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bratislavy. Vydal: Fr. Palacký, Archiv český IV, str. 339, znovu pak H. Jire- ček l. c. nr. 61 a po něm Fr. Sasinek l. c. nr. 61. Nejnověji pak V. Vojtíšek v souborném díle Idea československého státu [red. J. Kapras], Praha, 1936, díl I. str. 272, kde jako příloha č. XIV. je též fotografické faksimile Vladislavova listu. Wladislaw z božie milosti král český, markrabie moravský etc. Opatrní, nám milí! Tajno vás nebuď, že Hawel a Ssneydar, služebníci naši věrní milí, listu tohoto ukazatelé, u vás v městě některé spíže a jiných potřeb nakúpiti chtie a k nám do vojska vézti. A protož žádáme vás s pil- ností i věříme, že jim toho přieti budete a rozkážete, aby do města puštěni byli, a věci jim potřebné aby volně sobě jednati a kupovati mohli, jakož pak o vás nepochybujem, že vedlé žádosti našie tak se zachováte, jakož vám píšem. Dán na poli u Angru v pátek po svaté panně Marketě, královstvie našeho léta devatenáctého. [Pod textem v pravo kancelářská poznámka: Ad mandatum domini regis. 160
Strana 161
195 Krosno, 3. septembris 1491. Václav z Kyšňa Ratcz a Jan Jurčický z Jurčic spolu s poddanými svými opovídají se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným na tak dlouho, dokud budou v službách nově zvoleného krále uherského Jana Olbrachta. Originál na papíře s pečetí přitisknutou v archivu města Bardějova nr. 2956. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2956. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána knieža Jana Olbrachtha, z božéj milosci krála uherskieho, na Rákoše voleného, dokad šem v jeho milosci v s[lJušbe, já Waczlaw de Kyschnya Ratcz, Jan Jurczyczsky z Jur- czycz, vystřéhám sě tímto listem nynějlším i moj poddaní a takie já Jurcziczsky i moj s [lužebníci, jasného krála Wladzyslawa, krála českieho, jeho milosci i jeho milosci služebníkóv i takie stadla obojého, tak svěcskýma) jakob) duchovním dotad, dokad šem v jeho milosci v s[lužbe; s tímto listem svú česc ohražujeme i k tomu dla liepšého svědomí [k] tomu listu své pečeti přiciskáme. Dán a psán v Krosne v sobotu před Narozeniem panny svatéj Mariej 1491. a) Následuje přeškrtnuté: svěcskieho. — b) Následuje přeškrtnuté: duchovného. Opovědný list Václava z Kyšně, tak jako jiné další, psán je jazykem česko-polským. Aby se nestala újma fonetickou transkripcí polštině, otiskuje se list i v přepisu graficky věrném: Vedle nayaſnyeyſcheho knyezaczya pana a pan a knyeza Jana Olbrachtha z bozey myloſczy krala vherſkyeho narakoſche voleneho dokadſchem vgeho myloſczy wſuſbe ja Waczlaw de Kyſchnya Ratcz Jan Jurczyczíky ziurczycz vyſtrzeham ſye thym tho lyſthem nynyeſchym i moy poddany a thakye ja Jurcziczíky i moy fuſzebnyczy jaſneho krala Wladzyſlawa krala Czeſkyeho yeho myloſczy y yeho mylosczy ſlufebnykow y takye stadla oboyeho tak ſwyeczſkym [přeškrtnuto: ſwyeczſkyeho] yako [přeškrtnuto: duchowneho] dochownym dothad dokad ſchem vyeho myloſczy wſuſbe ſ thymtho lyſthem ſw czeſcz ohraſzvyeme i kthomv dla lyepſscheho ſvyedomy tomv lyſthv ſwe peczethy przyczyſkame. Dan a pſan wkroſne vſobothv przed narozenyem panny swathey mariey 1491. Všechny listy níže otištěné, v nichž se opovídá nepřátelství králi Vladislavovi, jsou psány rukou téhož písaře. 196 S. l., 3. septembris 1491. Petr z Chodča opovídá se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným, na tak dlouho, dokud bude v službách nově zvoleného krále uherského Jana Olbrachta. Slovenský archiv 11 161
195 Krosno, 3. septembris 1491. Václav z Kyšňa Ratcz a Jan Jurčický z Jurčic spolu s poddanými svými opovídají se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným na tak dlouho, dokud budou v službách nově zvoleného krále uherského Jana Olbrachta. Originál na papíře s pečetí přitisknutou v archivu města Bardějova nr. 2956. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2956. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána knieža Jana Olbrachtha, z božéj milosci krála uherskieho, na Rákoše voleného, dokad šem v jeho milosci v s[lJušbe, já Waczlaw de Kyschnya Ratcz, Jan Jurczyczsky z Jur- czycz, vystřéhám sě tímto listem nynějlším i moj poddaní a takie já Jurcziczsky i moj s [lužebníci, jasného krála Wladzyslawa, krála českieho, jeho milosci i jeho milosci služebníkóv i takie stadla obojého, tak svěcskýma) jakob) duchovním dotad, dokad šem v jeho milosci v s[lužbe; s tímto listem svú česc ohražujeme i k tomu dla liepšého svědomí [k] tomu listu své pečeti přiciskáme. Dán a psán v Krosne v sobotu před Narozeniem panny svatéj Mariej 1491. a) Následuje přeškrtnuté: svěcskieho. — b) Následuje přeškrtnuté: duchovného. Opovědný list Václava z Kyšně, tak jako jiné další, psán je jazykem česko-polským. Aby se nestala újma fonetickou transkripcí polštině, otiskuje se list i v přepisu graficky věrném: Vedle nayaſnyeyſcheho knyezaczya pana a pan a knyeza Jana Olbrachtha z bozey myloſczy krala vherſkyeho narakoſche voleneho dokadſchem vgeho myloſczy wſuſbe ja Waczlaw de Kyſchnya Ratcz Jan Jurczyczíky ziurczycz vyſtrzeham ſye thym tho lyſthem nynyeſchym i moy poddany a thakye ja Jurcziczíky i moy fuſzebnyczy jaſneho krala Wladzyſlawa krala Czeſkyeho yeho myloſczy y yeho mylosczy ſlufebnykow y takye stadla oboyeho tak ſwyeczſkym [přeškrtnuto: ſwyeczſkyeho] yako [přeškrtnuto: duchowneho] dochownym dothad dokad ſchem vyeho myloſczy wſuſbe ſ thymtho lyſthem ſw czeſcz ohraſzvyeme i kthomv dla lyepſscheho ſvyedomy tomv lyſthv ſwe peczethy przyczyſkame. Dan a pſan wkroſne vſobothv przed narozenyem panny swathey mariey 1491. Všechny listy níže otištěné, v nichž se opovídá nepřátelství králi Vladislavovi, jsou psány rukou téhož písaře. 196 S. l., 3. septembris 1491. Petr z Chodča opovídá se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným, na tak dlouho, dokud bude v službách nově zvoleného krále uherského Jana Olbrachta. Slovenský archiv 11 161
Strana 162
Originál na papíře s pečetí přitištěnou v archivu města Bardějova nr. 2957. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2957. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána naše [hlo miloscivého i knieža Jana Olbrachtha i vedlé spravědlivosči jeho zvoleného krála uherskieho na Rákošu, já Pyotr z Chodcza vystřéhámy sia tímto listem napřecivko jas- nému králi Wl[o]dzyslavovy, králi českiemu, ze všitkými svojmi napře- civko všim jeho služebníkóm i pomocníkóm i poddaném obojeho stadla, tak svěcskiem, jako duchovném, dotand, dokad jeho milosci služebníky bandziemy; a tímto listem sva česc ohradzujemy. Dán v sobotu přet Narodzením panny Maryey lata božé hlo tisác CCCC děviadděsát i pervé [ho]. List je psán česko-slovensko-polsky. Aby se tudíž fonetickou transkripcí nestala polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſnyeyſcheho kknyezhaczya pana a pana naſcheo myloſczyveho y knyezha Jana Olbrachtha ywedle ſpravyedlyvoſczy yeho zwoleneho krala vherſzkyeho narakoſchv ya Pyotr z Chodcza wyſtrzehamy ſya thymtho lyſthem na przeczywko jaſnemv kkraly Wldzyſlavovy kraly czeſzkyemy zewſchythkymy ſwoymy na przeczywto vſchym yeho ſluzhebnykom y pomocznykom y poddanem oboyeho stadla thak ſwyeczízkyem yako duchownem do thand do kad yeho mylofczy fluzebnyky bandzyemy a thymtho lystem ſwa czeſcz ohradzvyemy. Dan wſobothv przeth narodzenym panny Maryey latha bozheo thyfacz cccc dye- vyaddyefat y perve. 197 Krosno, 3. septembris 1491. Mikuláš Myrczko a Stanislav Gorlický opovídají se Vladislavovi, králi českému, jako služebníci nově zvoleného krále uherského, Jana Olbrachta. Originál na papíře se dvěma pečetěmi přitištěnými v archivu města B ar- dějova nr. 2958. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 2955. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána knieza Jena Olbrachta, krála uherskieho, na Rákoši voleného, pána našeho miloscivého, dokad sme v jěho milosci v s[lušbě, já Mykvlasch Myrczko, Stanyslaw Gorlyczsky vystřéhámy sia tímto listem napřeciv jasnému králi Wlodzyslawowi, králi českiemu, jeho milosci i napřeciv jeho milosci poddaným stadla obojého, 162
Originál na papíře s pečetí přitištěnou v archivu města Bardějova nr. 2957. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2957. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána naše [hlo miloscivého i knieža Jana Olbrachtha i vedlé spravědlivosči jeho zvoleného krála uherskieho na Rákošu, já Pyotr z Chodcza vystřéhámy sia tímto listem napřecivko jas- nému králi Wl[o]dzyslavovy, králi českiemu, ze všitkými svojmi napře- civko všim jeho služebníkóm i pomocníkóm i poddaném obojeho stadla, tak svěcskiem, jako duchovném, dotand, dokad jeho milosci služebníky bandziemy; a tímto listem sva česc ohradzujemy. Dán v sobotu přet Narodzením panny Maryey lata božé hlo tisác CCCC děviadděsát i pervé [ho]. List je psán česko-slovensko-polsky. Aby se tudíž fonetickou transkripcí nestala polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſnyeyſcheho kknyezhaczya pana a pana naſcheo myloſczyveho y knyezha Jana Olbrachtha ywedle ſpravyedlyvoſczy yeho zwoleneho krala vherſzkyeho narakoſchv ya Pyotr z Chodcza wyſtrzehamy ſya thymtho lyſthem na przeczywko jaſnemv kkraly Wldzyſlavovy kraly czeſzkyemy zewſchythkymy ſwoymy na przeczywto vſchym yeho ſluzhebnykom y pomocznykom y poddanem oboyeho stadla thak ſwyeczízkyem yako duchownem do thand do kad yeho mylofczy fluzebnyky bandzyemy a thymtho lystem ſwa czeſcz ohradzvyemy. Dan wſobothv przeth narodzenym panny Maryey latha bozheo thyfacz cccc dye- vyaddyefat y perve. 197 Krosno, 3. septembris 1491. Mikuláš Myrczko a Stanislav Gorlický opovídají se Vladislavovi, králi českému, jako služebníci nově zvoleného krále uherského, Jana Olbrachta. Originál na papíře se dvěma pečetěmi přitištěnými v archivu města B ar- dějova nr. 2958. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 2955. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána knieza Jena Olbrachta, krála uherskieho, na Rákoši voleného, pána našeho miloscivého, dokad sme v jěho milosci v s[lušbě, já Mykvlasch Myrczko, Stanyslaw Gorlyczsky vystřéhámy sia tímto listem napřeciv jasnému králi Wlodzyslawowi, králi českiemu, jeho milosci i napřeciv jeho milosci poddaným stadla obojého, 162
Strana 163
tak svěcským, jako duchovním, i všitkým jeho milosci poddaným služeb- níkóm dotad, dokad jeho milosci služebníky budem. A tímto listem svú česc ohražujem a k temu svú pečet přiciskáme. Dán v Krosne v sobotu přešlú před panny Mariej Narozeniem léta božého 1491. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby se fonetickou transkripcí nestala polštině újma, připojuje se fotografické faksimile. 198 Krosno, 3. septembris 1491. Mikuláš Liacheta spolu s 300 svými tovaryši opovídá se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným, na tak dlouho, dokud bude v službách nově wvoleného krále uherského Jana Olbrachta. Originál na papíře s pečetí přitištěnou v archivu města Bardějova nr. 2959. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2954. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána Jena Olbrachtha, krála uher- skieho, zvoleného na Rákoši, já Mykolasch Lyachetha s svými třemi sty tovařiši pěšími, vystrehám sia listem témto napřeciv jasnému králi Wladzy- slawowy, králi českiemu, ze všemi svými tovařiši pěšími napřeciv jeho milosci poddaným stadla obojého, tak svěckým, jako duchovním, i všitkým jeho milosci slušebníkóm dotad, dokad jeho milosci slušebníkiem budem; a tímto listem svú čest ohrazujeme a k tomu své pěčeci přidlavi[l]i sme dla lepšého svědomie. Dán v Krosne v subotu před panny Mariey Narozeniem léta božého 1 491. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby fonetickou transkripcí nestala se polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſnyeyſcheho knyezaczya pana a pana Jena Olbrachtha krala vherſkyeho zwoleneho narakoſchy ja Mykvlaſch Lyachetha Iwymy trzemyſthy thowarzyſchy pye- ſchymy wyſtreham ſya lyſthem themtho naprzeczyw jaſnemv kraly Wladzyſlawowy kraly czeſkyemv zewſchemy ſwymy thowarzyſchy pyeſchymy naprzeczyw yeho myloſczy podda- nym sthadla oboyeho thak ſwyeczkym yako dvchownym ywſythkym yeho myloſczy ſluſebnykom dothad dokad yeho myloſczy ſluſebnykyem budem a thymtho lyſthem ſw czeſth ohrazvgeme a kthomv ſwe pyeczeczy przydlawyyſme dla lepſcheho ſwyedomye. Dan wkrofne wſvbothv przed panny Mariey narozenyem letha bozeho 1491. 163
tak svěcským, jako duchovním, i všitkým jeho milosci poddaným služeb- níkóm dotad, dokad jeho milosci služebníky budem. A tímto listem svú česc ohražujem a k temu svú pečet přiciskáme. Dán v Krosne v sobotu přešlú před panny Mariej Narozeniem léta božého 1491. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby se fonetickou transkripcí nestala polštině újma, připojuje se fotografické faksimile. 198 Krosno, 3. septembris 1491. Mikuláš Liacheta spolu s 300 svými tovaryši opovídá se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným, na tak dlouho, dokud bude v službách nově wvoleného krále uherského Jana Olbrachta. Originál na papíře s pečetí přitištěnou v archivu města Bardějova nr. 2959. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2954. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána Jena Olbrachtha, krála uher- skieho, zvoleného na Rákoši, já Mykolasch Lyachetha s svými třemi sty tovařiši pěšími, vystrehám sia listem témto napřeciv jasnému králi Wladzy- slawowy, králi českiemu, ze všemi svými tovařiši pěšími napřeciv jeho milosci poddaným stadla obojého, tak svěckým, jako duchovním, i všitkým jeho milosci slušebníkóm dotad, dokad jeho milosci slušebníkiem budem; a tímto listem svú čest ohrazujeme a k tomu své pěčeci přidlavi[l]i sme dla lepšého svědomie. Dán v Krosne v subotu před panny Mariey Narozeniem léta božého 1 491. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby fonetickou transkripcí nestala se polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſnyeyſcheho knyezaczya pana a pana Jena Olbrachtha krala vherſkyeho zwoleneho narakoſchy ja Mykvlaſch Lyachetha Iwymy trzemyſthy thowarzyſchy pye- ſchymy wyſtreham ſya lyſthem themtho naprzeczyw jaſnemv kraly Wladzyſlawowy kraly czeſkyemv zewſchemy ſwymy thowarzyſchy pyeſchymy naprzeczyw yeho myloſczy podda- nym sthadla oboyeho thak ſwyeczkym yako dvchownym ywſythkym yeho myloſczy ſluſebnykom dothad dokad yeho myloſczy ſluſebnykyem budem a thymtho lyſthem ſw czeſth ohrazvgeme a kthomv ſwe pyeczeczy przydlawyyſme dla lepſcheho ſwyedomye. Dan wkrofne wſvbothv przed panny Mariey narozenyem letha bozeho 1491. 163
Strana 164
199 Krosno, 3. septembris 1491. Jan Záleský spolu se 300 žoldnéři opovídá se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným, na tak dlouho, dokud bude v službách nově zoleného krále uherského Jana Olbrachta. Originál na papíře s pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, se znamením kříže v archivu města Bardějova nr. 2960. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2953. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pana kněza Jana Olbrachtha, krála uherskýho, svoleného na Rákoši, já Jan Zalyesky svými tři sta tovařišmi pěščími, vystřéhám sia listem nynějším napřeciv jasné [mlu králi Wlodzy- slawowy, králi českiemu, ze všemi svými tovařiši pěšími napřeciv jeho milosci poddaným stadla obojého, tak svěcským, jako duchovním i vši- tkým jeho milosci služebníkóm dotad, dokad jeho milosci služebníkiem budu [s] svými tovařišmi; a tímto listem svú čest ohrazujem a k tomu své pečeci přiciskáme pro lepšé svedarstvo. Dán v Krosne v sobotu přet Narozeném pany Maryey léta božého 1491. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby fonetickou transkripcí nestala se polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſnyeyſcheho knyezaczya pana a pana knyeza Jana Olbrachtha krala vherſkyho ſwoleneho narakoschy ja Jan Zalyeſky swymy trzyſtha thowarzyſzmy pyeſczymy wyſtrzeham ſya lyſthem nyneyſchym na przeczyw jaſne [mly kraly Wlodzyſlawowy kraly czeſkyemv zewſchemy ſwymy thowarzyſchy pyeſchymy naprzeczyw yeho myloſczy pod- danym sthadla oboyeho thak swyeczíkym yako dvchownym y ſwythkym yeho myloſczy ſlvzebnykom dothad dokad yeho myloſczy ſlufebnykyem budy ſwymy thowarzyſmy a thymtho lyſthem ſw czeſth ohrazvyem a kthomv ſwe peczeczy przyczyſkame pro lepſe ſwe darſthwo. Dan wkrofne wſobothv przeth narozenem pany Maryey letha bozeho 1491 200 Krosno, 9. septembris 1491. Matěj Jankovský spolu s 500 tovaryši svými pěšími opovídá se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným, na tak dlouho, dokud bude služebníkem nově zvoleného krále uherského Jana Olbrachta. Originál na papíře se třemi pečetěmi přitištěnými v archivu města Bar- dějova nr. 2963. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 2960. 164
199 Krosno, 3. septembris 1491. Jan Záleský spolu se 300 žoldnéři opovídá se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným, na tak dlouho, dokud bude v službách nově zoleného krále uherského Jana Olbrachta. Originál na papíře s pečetí přitištěnou, dobře zachovalou, se znamením kříže v archivu města Bardějova nr. 2960. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2953. Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pana kněza Jana Olbrachtha, krála uherskýho, svoleného na Rákoši, já Jan Zalyesky svými tři sta tovařišmi pěščími, vystřéhám sia listem nynějším napřeciv jasné [mlu králi Wlodzy- slawowy, králi českiemu, ze všemi svými tovařiši pěšími napřeciv jeho milosci poddaným stadla obojého, tak svěcským, jako duchovním i vši- tkým jeho milosci služebníkóm dotad, dokad jeho milosci služebníkiem budu [s] svými tovařišmi; a tímto listem svú čest ohrazujem a k tomu své pečeci přiciskáme pro lepšé svedarstvo. Dán v Krosne v sobotu přet Narozeném pany Maryey léta božého 1491. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby fonetickou transkripcí nestala se polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſnyeyſcheho knyezaczya pana a pana knyeza Jana Olbrachtha krala vherſkyho ſwoleneho narakoschy ja Jan Zalyeſky swymy trzyſtha thowarzyſzmy pyeſczymy wyſtrzeham ſya lyſthem nyneyſchym na przeczyw jaſne [mly kraly Wlodzyſlawowy kraly czeſkyemv zewſchemy ſwymy thowarzyſchy pyeſchymy naprzeczyw yeho myloſczy pod- danym sthadla oboyeho thak swyeczíkym yako dvchownym y ſwythkym yeho myloſczy ſlvzebnykom dothad dokad yeho myloſczy ſlufebnykyem budy ſwymy thowarzyſmy a thymtho lyſthem ſw czeſth ohrazvyem a kthomv ſwe peczeczy przyczyſkame pro lepſe ſwe darſthwo. Dan wkrofne wſobothv przeth narozenem pany Maryey letha bozeho 1491 200 Krosno, 9. septembris 1491. Matěj Jankovský spolu s 500 tovaryši svými pěšími opovídá se Vladislavovi, králi českému, a jeho poddaným, na tak dlouho, dokud bude služebníkem nově zvoleného krále uherského Jana Olbrachta. Originál na papíře se třemi pečetěmi přitištěnými v archivu města Bar- dějova nr. 2963. Maďarský regest: Ivány i l. c. nr. 2960. 164
Strana 165
Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána kněza pana Olbrachtha, krála uherskieho, zvoleného na Rákoši, já Maczey Jankowsky s svými pět set pěších tovařišmi svými vystřéhám sia listem nynejším napřeciv jasnému králi Wladzyslawowy, králi českiemu, ze všemi svými pět set tovařišmi pěšími napřecivko jeho milosci poddaným stadla obojého, tak svěcským, jako duchovním, i všitkým jeho milosci slušebníkóm dotad, dokad jeho milosci slušebníkiem budu i [s] svými tovařišmi; a tímto listem svú čest ohrazuj i i[s] svými tovařišmi; a k tomu své pěčati přiciskámy dla lepšého svadomé. Dán v Krosne v subotu po Narození panny Mariey lata božého 1491. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby se fonetickou transkripcí nestala polštině újma, otiskuje se též v přepisu graficky věrném: Vedle nayaſnyeyſcheho knyezaczya pana a pana knyeza pana Olbrachtha krala vherſkyeho ſzwoleneho narakoſchy ja Maczey Jankowſky ſwymy pyethſeth pyeſchych thowarzyſchmy ſwymy wyſtrzeham ſya lyſthem nyneyſchym naprzeczyw jaſnemy kraly Wladzyſlawowy kraly czeſkye [m]v zwewſchemy ſwymy pyetzleth thowarzyſchmy pyeſchy- my naprzeczywko yeho myloſczy poddanym sthadla oboyeho thak ſwyeczſkym yako dvchownym y wlythkym yeho myloſczy ſlufebnykom do thad dokad yeho myloſczy ſlu- Tebnykyem budy y ſwymy thowarzyſmy a thymtho lyſthem ſw czeſth ohrazvy y ſwymy thowarzyſmy a kthomv ſwe pyeczathy przyczyſkamy dla lepſcheho ſwadome. Dan wkroſne vſvbothv ponarozeny panny Mariey latha bozeho 1491. 201 Na poli před Stropkovem, 14. septembris 1491. Stanislav Šafraněc z Pískové Skály, rotmistr krále uherského, spolu s jinými, jménem uvedenými, bojovníky, opovídají nepřátelství prelátům, pánům i zemanům, kteří nejsou poslušní nově zvoleného krále uherského, Jana Olbrachta. Originál na papíře s 3 pečetěmi přitištěnými v archivu města Bardě- jova nr. 2965. Maďarský regest: Iványi I. c. nr. 2961. Vedlé najasnějšého kniežeta pána a pána Jana Olbrachta, z božéj mlilosti uherskieho krála, spraviedlivě na poli Racoss zvoleného, já Stani- slaw Ssafraniecz z Pyesskowey Skaly, rotmister navrchu napsaného krála jeho mlilosti, vespulek z tovařišmi roty svéj Janem Grabowskym, Andrze- giem Grabowskym, Jacubem Czayewskym, Stanyslawem Czayewskym, Stanyslawem Czubynskym, Mikulassem Zahorskym, Janem Szulessow- skym, Petrem Pywkyem, Jacubem Chlewiczezkym, Janem Chlewiczkym, 165
Vedlé najasnějšého kniežacia pána a pána kněza pana Olbrachtha, krála uherskieho, zvoleného na Rákoši, já Maczey Jankowsky s svými pět set pěších tovařišmi svými vystřéhám sia listem nynejším napřeciv jasnému králi Wladzyslawowy, králi českiemu, ze všemi svými pět set tovařišmi pěšími napřecivko jeho milosci poddaným stadla obojého, tak svěcským, jako duchovním, i všitkým jeho milosci slušebníkóm dotad, dokad jeho milosci slušebníkiem budu i [s] svými tovařišmi; a tímto listem svú čest ohrazuj i i[s] svými tovařišmi; a k tomu své pěčati přiciskámy dla lepšého svadomé. Dán v Krosne v subotu po Narození panny Mariey lata božého 1491. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby se fonetickou transkripcí nestala polštině újma, otiskuje se též v přepisu graficky věrném: Vedle nayaſnyeyſcheho knyezaczya pana a pana knyeza pana Olbrachtha krala vherſkyeho ſzwoleneho narakoſchy ja Maczey Jankowſky ſwymy pyethſeth pyeſchych thowarzyſchmy ſwymy wyſtrzeham ſya lyſthem nyneyſchym naprzeczyw jaſnemy kraly Wladzyſlawowy kraly czeſkye [m]v zwewſchemy ſwymy pyetzleth thowarzyſchmy pyeſchy- my naprzeczywko yeho myloſczy poddanym sthadla oboyeho thak ſwyeczſkym yako dvchownym y wlythkym yeho myloſczy ſlufebnykom do thad dokad yeho myloſczy ſlu- Tebnykyem budy y ſwymy thowarzyſmy a thymtho lyſthem ſw czeſth ohrazvy y ſwymy thowarzyſmy a kthomv ſwe pyeczathy przyczyſkamy dla lepſcheho ſwadome. Dan wkroſne vſvbothv ponarozeny panny Mariey latha bozeho 1491. 201 Na poli před Stropkovem, 14. septembris 1491. Stanislav Šafraněc z Pískové Skály, rotmistr krále uherského, spolu s jinými, jménem uvedenými, bojovníky, opovídají nepřátelství prelátům, pánům i zemanům, kteří nejsou poslušní nově zvoleného krále uherského, Jana Olbrachta. Originál na papíře s 3 pečetěmi přitištěnými v archivu města Bardě- jova nr. 2965. Maďarský regest: Iványi I. c. nr. 2961. Vedlé najasnějšého kniežeta pána a pána Jana Olbrachta, z božéj mlilosti uherskieho krála, spraviedlivě na poli Racoss zvoleného, já Stani- slaw Ssafraniecz z Pyesskowey Skaly, rotmister navrchu napsaného krála jeho mlilosti, vespulek z tovařišmi roty svéj Janem Grabowskym, Andrze- giem Grabowskym, Jacubem Czayewskym, Stanyslawem Czayewskym, Stanyslawem Czubynskym, Mikulassem Zahorskym, Janem Szulessow- skym, Petrem Pywkyem, Jacubem Chlewiczezkym, Janem Chlewiczkym, 165
Strana 166
Symonem Chlyewiczkym, Hrzehorzem Bronyssowskym, Andreem Przyby- slawskym, Janem Trzenskym, Jacubem Szuchodolskym, Benassem Szucho- dolskym, Jacubem Domarathim, Gyndrzych Waszvsky, Mikolassem Oza- rewsky, Mikulassem Brzezowczem, Andreem Walczkyem, Sygmunthem Czartkowskym, Mathussem Malek, Lukassem Mekrskym, Gyrik Barut, Janem Wysznyowskym, Janem Byrzwyenskym, Ssymonem Byrzwyen- skym, Stanislawem Mithoray, Plawlem Przywyeczerskym, Boguphalem Przywieczerskym, Petrem Mlossowskym, Janem Mlossowskym, Janem Radwansky, Hrzehorzem Porabsky, Janem Sklarskym, Janem Vmyestow- skym, Mykolassem Zaborowskym, Olbrachtem Szvkowskym, Krzysstoffem Przemaczkym, Mykolassem Granowskym, Andrzegem Szwyrskym, Hrze- horzem Szeczemynskym, Sscesnym Czechanowskym, Ffoytek Petrczky ji s mými a jiejich všeckými služebníky vystřéhám jse protiv všem pralatóm stadla duchovného, vielmožným pánóm ji zemianóm ji jejich všem pod- daným, kieří nejsú poslušní najasnějšého krála pána a pána ugerskieho etc., odpoviedám vedlé běhu céj země nynějšého počesnost moji i všech tova- řišóv svojich, napřed opravujíc a dosti dzielajíc; na to pěčati naše zavě- šujimy. Psáno na poli před Stropkowem den svatého [vynecháno Kříža] léta narozenie božého 149 primo. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby se fonetickou transkripcí nestala polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſznyenſſeho knyezeta pana a pana Jana Olbrachtha zbozey mliloſti vher- ſkye [hjo krala ſprawiedlywye napoli Racoff zwoleneho ja Staniſlaw Sfafraniecz z pyeſſko- wey ſkaly rotmister nawrchu napsane hlo krala geho mliloſti weſpulek z thowarzyfſmy rothi ſzwey Janem Grabowſkym Andrzegiem Grabowſkym Jacubem Czayewſkym Stany- ſlawem Czayewſkym Stanyflawem Czubynſkym Mikulafſem Zahorſkym Janem Szuleffow- ſkym Petrem Pywkyem Jacubem Chlewiczezkym Janem Chlewiczkym Symonem Chlye- wiczkym Hrzehorzem Bronyffowſkym Andreem Przybyſlawſkym Janem Trzenſkym Jacubem Szuchodolfkym Benaffem Szuchodolfkym Jacubem Domarathim Gyndrzych Waſzvſky Mikolafſem Ozarewſky Mikulaffem Brzezowczem Andreem Walczkyem Syg- mu[n]them Czartkowſkym Mathuffem Malek, Lukaffem Mekrſkym Gyrik Barut Janem Wyſznyowſkym Janem Byrzwyenſkym Slymonem Byrzwyenſkym Staniſlawem Mithoray Plawlem Przywyeczerſkym Boguphalem Przywieczerſkym Petrem Mloffowſkym Janem Mloffowſkym Janem Radwanſky. Hrzehorzem Porabíky Janem ſklaríkym Janem Vmye- ſtowſkym Mykolaſſem Zaborowſkym Olbrachtem Szykowſkym Krzyfftoffem Przemaczkym Mykolaſſem Granowſkym Andrzegem Szwyrſkym Hrzehorzem Szeczemynſkym Sſceſnym Czechonowſkym Ffoytek Petrczky gy Ismymy a giegich wſleczkymy Izluzebnyky vyſtrze- ham gſe prothyw wiſem pralathom ftadla duchowne [h]o wyelmoznym panom gy zemyanom gy yeyich wſſem poddanym kyerzy neyglu poſzluſzny nayaſznyeyſleho krala pana a pana 166
Symonem Chlyewiczkym, Hrzehorzem Bronyssowskym, Andreem Przyby- slawskym, Janem Trzenskym, Jacubem Szuchodolskym, Benassem Szucho- dolskym, Jacubem Domarathim, Gyndrzych Waszvsky, Mikolassem Oza- rewsky, Mikulassem Brzezowczem, Andreem Walczkyem, Sygmunthem Czartkowskym, Mathussem Malek, Lukassem Mekrskym, Gyrik Barut, Janem Wysznyowskym, Janem Byrzwyenskym, Ssymonem Byrzwyen- skym, Stanislawem Mithoray, Plawlem Przywyeczerskym, Boguphalem Przywieczerskym, Petrem Mlossowskym, Janem Mlossowskym, Janem Radwansky, Hrzehorzem Porabsky, Janem Sklarskym, Janem Vmyestow- skym, Mykolassem Zaborowskym, Olbrachtem Szvkowskym, Krzysstoffem Przemaczkym, Mykolassem Granowskym, Andrzegem Szwyrskym, Hrze- horzem Szeczemynskym, Sscesnym Czechanowskym, Ffoytek Petrczky ji s mými a jiejich všeckými služebníky vystřéhám jse protiv všem pralatóm stadla duchovného, vielmožným pánóm ji zemianóm ji jejich všem pod- daným, kieří nejsú poslušní najasnějšého krála pána a pána ugerskieho etc., odpoviedám vedlé běhu céj země nynějšého počesnost moji i všech tova- řišóv svojich, napřed opravujíc a dosti dzielajíc; na to pěčati naše zavě- šujimy. Psáno na poli před Stropkowem den svatého [vynecháno Kříža] léta narozenie božého 149 primo. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby se fonetickou transkripcí nestala polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſznyenſſeho knyezeta pana a pana Jana Olbrachtha zbozey mliloſti vher- ſkye [hjo krala ſprawiedlywye napoli Racoff zwoleneho ja Staniſlaw Sfafraniecz z pyeſſko- wey ſkaly rotmister nawrchu napsane hlo krala geho mliloſti weſpulek z thowarzyfſmy rothi ſzwey Janem Grabowſkym Andrzegiem Grabowſkym Jacubem Czayewſkym Stany- ſlawem Czayewſkym Stanyflawem Czubynſkym Mikulafſem Zahorſkym Janem Szuleffow- ſkym Petrem Pywkyem Jacubem Chlewiczezkym Janem Chlewiczkym Symonem Chlye- wiczkym Hrzehorzem Bronyffowſkym Andreem Przybyſlawſkym Janem Trzenſkym Jacubem Szuchodolfkym Benaffem Szuchodolfkym Jacubem Domarathim Gyndrzych Waſzvſky Mikolafſem Ozarewſky Mikulaffem Brzezowczem Andreem Walczkyem Syg- mu[n]them Czartkowſkym Mathuffem Malek, Lukaffem Mekrſkym Gyrik Barut Janem Wyſznyowſkym Janem Byrzwyenſkym Slymonem Byrzwyenſkym Staniſlawem Mithoray Plawlem Przywyeczerſkym Boguphalem Przywieczerſkym Petrem Mloffowſkym Janem Mloffowſkym Janem Radwanſky. Hrzehorzem Porabíky Janem ſklaríkym Janem Vmye- ſtowſkym Mykolaſſem Zaborowſkym Olbrachtem Szykowſkym Krzyfftoffem Przemaczkym Mykolaſſem Granowſkym Andrzegem Szwyrſkym Hrzehorzem Szeczemynſkym Sſceſnym Czechonowſkym Ffoytek Petrczky gy Ismymy a giegich wſleczkymy Izluzebnyky vyſtrze- ham gſe prothyw wiſem pralathom ftadla duchowne [h]o wyelmoznym panom gy zemyanom gy yeyich wſſem poddanym kyerzy neyglu poſzluſzny nayaſznyeyſleho krala pana a pana 166
Strana 167
vgerſkye [h]o etc. odpowiedam wedle byehv czeyzemie nynyeyfſe [hlo poczeſsnoſt mogij gy wſſech thowarzyffow ſzwogich naprzed oprawugicz a doſti dzielagicz natho pyeczatij naſſe zawieſfugymy. Pſano napoly przed Stropkowem den szwatheho letha narozenye bozeho 149 primo. Petr Pivko, který se vzpomíná v naší listině, byl roku 1486 ve službách polského krále Kazimíra. Toho roku Bernhart Kalinovský, Jakob Napora, Jan Ožarovský, Jan Guth, Dobek Radostovský, Pavel Hřibovský, Petr Pivko, Jiřík Biberstein, Václav z Dvuklence, Jan Třien- ský(?), Jiřík z Dobré Vody a Jindřich Němec vydávají králi česky psanou kvitanci za žold. (Srv. J. Perwolf l. c. Čas. čes. musea, 1880, str. 410.) 202 Na poli před Stropkovem 14. septembris 1491. Petr Šafraněc z Pískové Skály, rotmistr krále uherského, spolu s jinými, jménem uvedenými bojovníky, opovídají nepřátelství prelátům, pánům i zema- nům, kteří nejsou poslušni nově vvoleného krále uherského, Jana Olbrachta. Originál na papíře se 3 pečetěmi přitištěnými v archivu města Bardě- jova nr. 2964. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2962. Vedlé najasnějšého kniežeta pána a pána Jana Olbrachta, z božéj mlilosti uherskie hlo krála, spravědlivě na poli Racoss zvoleného, já Piotr Ssafranyecz Spyesskowey Zkaly, rotmistr navrchu napsaného krále jeho mlilosti, vespulek z tovařišmi roty svéj Janem Roznawskym, Andrzegem Rzessowskym, Janem Psarsky, Gynsewassem Psarsky, Janem Drzel, Myko- lassem Psarsky, Stanyslawem Mysskorzewskym, Andrzey Waznyczky, Janem Baszowszkym, Przeborowskym, Pywkyem, Czykowskym, Osow- skym, Marzynowsky, Roszskym, Sselenskym, Gyemyelynskym, Nicolav Gyemyelynsky, Jacobo Gyemyelynsky, Bozemydimczky, Lyvbyssowskym, Wyszoczkym, Jene Stachlensky, Zyrnyczky, Szyrpowsky, Ramyzewsky, Sczyborowsky, Dambrowsky, Radolthowsky, Koszaczky, Zarzanowsky, Starzynsky, Otho Barusz, Borczynsky, Ostryewsky, Szadzeczky, Slazak, Woyczeslaw Gutkowsky, Wazlynsky, Zakrzewsky, Bykowyeczkym, Petrem Bukowyeczkym, Bykowyeczkym, Rudkym, Ruskowskym, Wyglansky, Czyrnkowsky, Dlugoss, Skalsky, Czabanka, Zolnyerz, Peczenyeszkym ji svými sluhami z tovařišóv mojich vystřéhám jse protiv našem pralatóm stadla duchovného, mnohourozným pánóm stadla svěckieho, ji jějich pod- daným, kieří nejsú poslušni najasnějšého kniežata pána a pána krále uher- skieho, spravědlivě vybraného, odpoviedám vedlé běhu céj země nyněj- 167
vgerſkye [h]o etc. odpowiedam wedle byehv czeyzemie nynyeyfſe [hlo poczeſsnoſt mogij gy wſſech thowarzyffow ſzwogich naprzed oprawugicz a doſti dzielagicz natho pyeczatij naſſe zawieſfugymy. Pſano napoly przed Stropkowem den szwatheho letha narozenye bozeho 149 primo. Petr Pivko, který se vzpomíná v naší listině, byl roku 1486 ve službách polského krále Kazimíra. Toho roku Bernhart Kalinovský, Jakob Napora, Jan Ožarovský, Jan Guth, Dobek Radostovský, Pavel Hřibovský, Petr Pivko, Jiřík Biberstein, Václav z Dvuklence, Jan Třien- ský(?), Jiřík z Dobré Vody a Jindřich Němec vydávají králi česky psanou kvitanci za žold. (Srv. J. Perwolf l. c. Čas. čes. musea, 1880, str. 410.) 202 Na poli před Stropkovem 14. septembris 1491. Petr Šafraněc z Pískové Skály, rotmistr krále uherského, spolu s jinými, jménem uvedenými bojovníky, opovídají nepřátelství prelátům, pánům i zema- nům, kteří nejsou poslušni nově vvoleného krále uherského, Jana Olbrachta. Originál na papíře se 3 pečetěmi přitištěnými v archivu města Bardě- jova nr. 2964. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2962. Vedlé najasnějšého kniežeta pána a pána Jana Olbrachta, z božéj mlilosti uherskie hlo krála, spravědlivě na poli Racoss zvoleného, já Piotr Ssafranyecz Spyesskowey Zkaly, rotmistr navrchu napsaného krále jeho mlilosti, vespulek z tovařišmi roty svéj Janem Roznawskym, Andrzegem Rzessowskym, Janem Psarsky, Gynsewassem Psarsky, Janem Drzel, Myko- lassem Psarsky, Stanyslawem Mysskorzewskym, Andrzey Waznyczky, Janem Baszowszkym, Przeborowskym, Pywkyem, Czykowskym, Osow- skym, Marzynowsky, Roszskym, Sselenskym, Gyemyelynskym, Nicolav Gyemyelynsky, Jacobo Gyemyelynsky, Bozemydimczky, Lyvbyssowskym, Wyszoczkym, Jene Stachlensky, Zyrnyczky, Szyrpowsky, Ramyzewsky, Sczyborowsky, Dambrowsky, Radolthowsky, Koszaczky, Zarzanowsky, Starzynsky, Otho Barusz, Borczynsky, Ostryewsky, Szadzeczky, Slazak, Woyczeslaw Gutkowsky, Wazlynsky, Zakrzewsky, Bykowyeczkym, Petrem Bukowyeczkym, Bykowyeczkym, Rudkym, Ruskowskym, Wyglansky, Czyrnkowsky, Dlugoss, Skalsky, Czabanka, Zolnyerz, Peczenyeszkym ji svými sluhami z tovařišóv mojich vystřéhám jse protiv našem pralatóm stadla duchovného, mnohourozným pánóm stadla svěckieho, ji jějich pod- daným, kieří nejsú poslušni najasnějšého kniežata pána a pána krále uher- skieho, spravědlivě vybraného, odpoviedám vedlé běhu céj země nyněj- 167
Strana 168
šého počesnosc moji ji všech tovařišóv svojich, opravujíc a dosti dzelajíc, proto pěčati naše zavěšujimy. Psáno na poli před Strobkowem den svatého Kříža léta narozenia božého 149 primo. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby fonetickou transkripcí nestala se polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſzneyíleho knyezetha pana a pana Jana Olbrachta z bozey mlyloſti vherſkyeho krala ſprawyedlywie napoly Racoff z woleneho ja Piotr Sfafranyecz Spyefſko- wey zkaly Rotmyftr nawrchu napſaneho krale geho mlyloſty weſpulek z thowarzyfſmy rothi Iswey Janem Roznawſkym Andrzegem Rzeffowſkym Janem pfarſky Gynfewaſſem Psarſky Janem Drzel Mykolafſem Pfarſky Stanyflawem Myfskorzewſkym Andrzey Waz- nyrzky Janem Baſzowſzkym Przeborowſkym Pywkyem Czykowſkym Oſowſkym Marzy- nowſky Roſzſkym Sfelenſkym Gyemyzhynſkym Nicolav Gyemyelynſky Jacobo Gyemye- lyníky Bozemydimczky Lyvbyffowſkym Wyſzoczkym Jene Stachlenſky Zyrnyczky Szyr- powſky Ramyzewſky Sczyborowſky Dambrowſky Radolthowſky Koſzaczky Zarzanowſky Starzynſky Otho, Barusz Borczynſky Oftryewſky Szadzeczky Slazak Woyczeſlaw Gutkow- ſky Wazlynſky Zakrzewſky Bykowyeczkym Petrem Bukowyeczkym Bykowyeczkym Rudkym Ruſkowſkym Wyglanſky Czyrnkowſky Dlugof Skalſky Czabanka Zolnyerz Peczenyeſzkym gy ſwymy gy ſzluhamy zſtowarzyſzow mogych wyſtrzeham gſe protyw naffem pralatom ſtadla duchowneho mnohouroznym panom ſtadla ſzwyeczkyeho gy gyegich poddanym kyerzy neyglu poſzluffny nayaſznyeyíleho knyezatha panna a pana krale vherſkyeho ſprawyedlywie wybrane hlo odpowyedam wedle bychv czeyzemye ny- nyeyſſeho poczeſsnoſcz mogy gy wſſech thowarzyffow Iswogych oprawugicz a doſti dzelagicz proto pyeczaty naſſe zawyeſſugymy. Pſano napoly przed Strobkowem den ſswatheho krzyza leta narozenya bozeho 149 primo. Petr Šafraněc z Pískové Skály a z Bandína, podkomoří krakovský, sťatý roku 1482, připomíná se v česky psané listině z 8. oct. 1449, kterou Bolek, kníže Těšínské, Jan Čapek ze Sán a z Hukvald a Mikoláš, řečený Maršálek, z Dubovce rovnají nesnáze mezi Kazi- mírem, králem polským, a panem Mikolášem z Vladěnína. — Dán v Osvětimě tu středu po sv. Františku syna od narozenie božieho tisícieho čtyrstého čtyricátého devátého léta. Originál na papíře v hlavním archivě ve Varšavě. (Srv. J. Perwolf l. c. Časopis čes. musea, 1880, str. 403—404.) 203 S. d. [konec XV. století]. Rymanovští — Bardějovským: že jsou v Rymanové od šoltýsa předvolaní dva sedláci. Originál na papíře bez pečeti, z konce XV. století v archivu města Bar- dějova nr. 2159. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2159. 168
šého počesnosc moji ji všech tovařišóv svojich, opravujíc a dosti dzelajíc, proto pěčati naše zavěšujimy. Psáno na poli před Strobkowem den svatého Kříža léta narozenia božého 149 primo. List psán je česko-slovensko-polsky. Aby fonetickou transkripcí nestala se polštině újma, otiskuje se též v transkripci graficky věrné: Vedle nayaſzneyíleho knyezetha pana a pana Jana Olbrachta z bozey mlyloſti vherſkyeho krala ſprawyedlywie napoly Racoff z woleneho ja Piotr Sfafranyecz Spyefſko- wey zkaly Rotmyftr nawrchu napſaneho krale geho mlyloſty weſpulek z thowarzyfſmy rothi Iswey Janem Roznawſkym Andrzegem Rzeffowſkym Janem pfarſky Gynfewaſſem Psarſky Janem Drzel Mykolafſem Pfarſky Stanyflawem Myfskorzewſkym Andrzey Waz- nyrzky Janem Baſzowſzkym Przeborowſkym Pywkyem Czykowſkym Oſowſkym Marzy- nowſky Roſzſkym Sfelenſkym Gyemyzhynſkym Nicolav Gyemyelynſky Jacobo Gyemye- lyníky Bozemydimczky Lyvbyffowſkym Wyſzoczkym Jene Stachlenſky Zyrnyczky Szyr- powſky Ramyzewſky Sczyborowſky Dambrowſky Radolthowſky Koſzaczky Zarzanowſky Starzynſky Otho, Barusz Borczynſky Oftryewſky Szadzeczky Slazak Woyczeſlaw Gutkow- ſky Wazlynſky Zakrzewſky Bykowyeczkym Petrem Bukowyeczkym Bykowyeczkym Rudkym Ruſkowſkym Wyglanſky Czyrnkowſky Dlugof Skalſky Czabanka Zolnyerz Peczenyeſzkym gy ſwymy gy ſzluhamy zſtowarzyſzow mogych wyſtrzeham gſe protyw naffem pralatom ſtadla duchowneho mnohouroznym panom ſtadla ſzwyeczkyeho gy gyegich poddanym kyerzy neyglu poſzluffny nayaſznyeyíleho knyezatha panna a pana krale vherſkyeho ſprawyedlywie wybrane hlo odpowyedam wedle bychv czeyzemye ny- nyeyſſeho poczeſsnoſcz mogy gy wſſech thowarzyffow Iswogych oprawugicz a doſti dzelagicz proto pyeczaty naſſe zawyeſſugymy. Pſano napoly przed Strobkowem den ſswatheho krzyza leta narozenya bozeho 149 primo. Petr Šafraněc z Pískové Skály a z Bandína, podkomoří krakovský, sťatý roku 1482, připomíná se v česky psané listině z 8. oct. 1449, kterou Bolek, kníže Těšínské, Jan Čapek ze Sán a z Hukvald a Mikoláš, řečený Maršálek, z Dubovce rovnají nesnáze mezi Kazi- mírem, králem polským, a panem Mikolášem z Vladěnína. — Dán v Osvětimě tu středu po sv. Františku syna od narozenie božieho tisícieho čtyrstého čtyricátého devátého léta. Originál na papíře v hlavním archivě ve Varšavě. (Srv. J. Perwolf l. c. Časopis čes. musea, 1880, str. 403—404.) 203 S. d. [konec XV. století]. Rymanovští — Bardějovským: že jsou v Rymanové od šoltýsa předvolaní dva sedláci. Originál na papíře bez pečeti, z konce XV. století v archivu města Bar- dějova nr. 2159. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 2159. 168
Strana 169
My rajce Rymanowczy piszemy waszej milości i že tu sa dwa kmece, jednemu Krokar Gusowathy, drugiemu Lorencz Vylusz, ktorzy sa povalani w Rymanowye od szoltyska. Rajce Rymanowczy piszą do was. [Na rubu:] Rychtarovi ten list ma byč dan. Přepis graficky věrný: My raycze Rymanowczy pyszemy vaszey mylosczy y sze thu sza dwa kmecze yednemu Krokar Gusowathy drugyemu Lorencz Vylusz, ktorzy sza povalany w Rymanowye od szolthyszka Raycze rymanowczy pyszą do vasz. 204 S. d. [konec XV. století]. Jan Vělěpolský — Bardějovským: osvědčuje nevinu Mikolaje Starého proti nařčení Bieňovu. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 3562. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 3546. Urodzyni panowie, raczce, prziacielie moi, raczcie wiedzieć, iże ten dobry czlowiek pan Mykolay Sthary nic niekrzyw, ktorego Byenya po- wciąga i też slubem zawiązal; bo Bynya dobrze wie komu moje listy bral. Nie panu ich Mykolagovy BIyenya] wzal, alea) sludze memu.b) Przeto ja W. W. opowiedam, iże ten dobry czlowiek pan Mykolay Sthary nic nie- krzyw w tej rzeczy. Awszakoż Bynya tem sobie nic niepoprawi, co pirwej mial dzielać; o jedną rzecz to bądzie dzielal, od dwie abo o trzy, boc) dobrze Bynya wie, co o mnie mowil i lajal, czego da-li bog garlem swem niedo- wiedzie. Jan Vyelyepolsky, dzierzawczad) Krozlyewsky. [Na rubu:] Opatrnemu panu rychtarovi i opatrnem panom raccom miasta Bardvyova, priaciolom i sasiadom mojem milem. a) Následuje znovu nadbytečné: alie. — b) Následuje škrtnuté: a wszakož. — c) Následuje škrtnuté: raczcie W. W. — d) Následuje škrtnuté: z. Dne 24. apr. 1455 píše Bardějovským z Mušiny „Johannes de Wyelepole, archid. officio Sandeczensi, castri Musszina capitaneus.“ (Archiv města Bardějova nr. 788.) 169
My rajce Rymanowczy piszemy waszej milości i že tu sa dwa kmece, jednemu Krokar Gusowathy, drugiemu Lorencz Vylusz, ktorzy sa povalani w Rymanowye od szoltyska. Rajce Rymanowczy piszą do was. [Na rubu:] Rychtarovi ten list ma byč dan. Přepis graficky věrný: My raycze Rymanowczy pyszemy vaszey mylosczy y sze thu sza dwa kmecze yednemu Krokar Gusowathy drugyemu Lorencz Vylusz, ktorzy sza povalany w Rymanowye od szolthyszka Raycze rymanowczy pyszą do vasz. 204 S. d. [konec XV. století]. Jan Vělěpolský — Bardějovským: osvědčuje nevinu Mikolaje Starého proti nařčení Bieňovu. Originál na papíře se stopami po pečeti uzavírací přitištěné v archivu města Bardějova nr. 3562. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 3546. Urodzyni panowie, raczce, prziacielie moi, raczcie wiedzieć, iże ten dobry czlowiek pan Mykolay Sthary nic niekrzyw, ktorego Byenya po- wciąga i też slubem zawiązal; bo Bynya dobrze wie komu moje listy bral. Nie panu ich Mykolagovy BIyenya] wzal, alea) sludze memu.b) Przeto ja W. W. opowiedam, iże ten dobry czlowiek pan Mykolay Sthary nic nie- krzyw w tej rzeczy. Awszakoż Bynya tem sobie nic niepoprawi, co pirwej mial dzielać; o jedną rzecz to bądzie dzielal, od dwie abo o trzy, boc) dobrze Bynya wie, co o mnie mowil i lajal, czego da-li bog garlem swem niedo- wiedzie. Jan Vyelyepolsky, dzierzawczad) Krozlyewsky. [Na rubu:] Opatrnemu panu rychtarovi i opatrnem panom raccom miasta Bardvyova, priaciolom i sasiadom mojem milem. a) Následuje znovu nadbytečné: alie. — b) Následuje škrtnuté: a wszakož. — c) Následuje škrtnuté: raczcie W. W. — d) Následuje škrtnuté: z. Dne 24. apr. 1455 píše Bardějovským z Mušiny „Johannes de Wyelepole, archid. officio Sandeczensi, castri Musszina capitaneus.“ (Archiv města Bardějova nr. 788.) 169
Strana 170
205 S. d. [konec XV. století]. Martin Vyždžga — rychtářovi města Bardějova stran peněz, které mu pod městským právem dluhuje Gregiel Postrzigacz. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bar- dějova nr. 3550. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 3544. Zdrowią, szcześcią i wszego dobra Wasz Miłości rosmnoženia! Rat W. M. ozdrów słyszą wespołek s pany W. M. Miasta krolewskiego Bar- dyyowa, które W. M. raczy opatracz dobrze. Ten człowiek bądący W. M. potdany na imia Gregyel Postrzygacz stary, który mi sią obligował pot tem prawem W. M., iż mi miał zapłacić na światy Szymon cztery złote polskiej liczby, gdzie ja, mój łaskawy panie, przyslalem na złożony czas, gdzie W. M. o tem dobrze wie, gdzie ja przyslalem syna swojego, tu mi sia nie usprawiedliwił, gdzie sią przet Waszą Miłość obligował, iž mi miał zapła- cić na światy Szymon Iudy; ta ja sobie droga szacuja jako pól zlotego. A tak ja wierza, iż W. M. raczy mi uczynić sprawietliwość, jako mój pan mój laskawy, synu memu na imią Stanyslawovy jako mnie samemu. Rat bych sam byl przet W. M., jetno iz mia wielka trutność zaszła, tu mi druga droga [?] žadał. A tak mią wiele szkoduje, gdzie mią wiedze ku wielkiemu memu przykladu i ku wielkiemu nakladu i wielkiej szkodzie, gdziem ja, mój laskawy panie, muszalem najn zwodzić swiatky przet W. M. paniem mojem za tem sia lasce W. M. panu zwierzam. Datum de Lubathova feria quinta post festum sancti Brikcii [s. a.J. Martinus Vyszjga, servitor dominacionis vestre. [Na rubu: I Slawitniemu panu, rychtarzowi miasta krolewskiego, memu laskawemu ma być ten list dan. 206 S. d. [konec století XV. neb počátek XVI. století ]. Vyhrůžný list lupičské skupiny slovensko-polské zaslaný Bardějovským, že některé členy tlupy dali popraviti. Originál na papíře v archivu města Bardějova, nyní vystaven v museu pod číslem 226. 170
205 S. d. [konec XV. století]. Martin Vyždžga — rychtářovi města Bardějova stran peněz, které mu pod městským právem dluhuje Gregiel Postrzigacz. Originál na papíře s pečetí uzavírací přitištěnou v archivu města Bar- dějova nr. 3550. Maďarský regest: Iványi l. c. nr. 3544. Zdrowią, szcześcią i wszego dobra Wasz Miłości rosmnoženia! Rat W. M. ozdrów słyszą wespołek s pany W. M. Miasta krolewskiego Bar- dyyowa, które W. M. raczy opatracz dobrze. Ten człowiek bądący W. M. potdany na imia Gregyel Postrzygacz stary, który mi sią obligował pot tem prawem W. M., iż mi miał zapłacić na światy Szymon cztery złote polskiej liczby, gdzie ja, mój łaskawy panie, przyslalem na złożony czas, gdzie W. M. o tem dobrze wie, gdzie ja przyslalem syna swojego, tu mi sia nie usprawiedliwił, gdzie sią przet Waszą Miłość obligował, iž mi miał zapła- cić na światy Szymon Iudy; ta ja sobie droga szacuja jako pól zlotego. A tak ja wierza, iż W. M. raczy mi uczynić sprawietliwość, jako mój pan mój laskawy, synu memu na imią Stanyslawovy jako mnie samemu. Rat bych sam byl przet W. M., jetno iz mia wielka trutność zaszła, tu mi druga droga [?] žadał. A tak mią wiele szkoduje, gdzie mią wiedze ku wielkiemu memu przykladu i ku wielkiemu nakladu i wielkiej szkodzie, gdziem ja, mój laskawy panie, muszalem najn zwodzić swiatky przet W. M. paniem mojem za tem sia lasce W. M. panu zwierzam. Datum de Lubathova feria quinta post festum sancti Brikcii [s. a.J. Martinus Vyszjga, servitor dominacionis vestre. [Na rubu: I Slawitniemu panu, rychtarzowi miasta krolewskiego, memu laskawemu ma być ten list dan. 206 S. d. [konec století XV. neb počátek XVI. století ]. Vyhrůžný list lupičské skupiny slovensko-polské zaslaný Bardějovským, že některé členy tlupy dali popraviti. Originál na papíře v archivu města Bardějova, nyní vystaven v museu pod číslem 226. 170
Strana 171
Vy zlí a nespravedliví ludé Bardiowcy, vy ste našich bratóv dali zve- šati, ludí dobrých a nevinných, jako mordere necnotliví, ktorí ani vám, ani žádnomu nič nebyli vinni. A pretoš, jesli nám priatelóm a rodovi ich za nich nepoložíte četery sta zolotých ve zolote do tróch nedelí v kláštore u Mogili u Cracova alebo u Cartusov v Lechniczi, tedy na vašich hordlech i na vašim imaniu i na vašich podaných se, buď duluho, buď krátko, takto se mstíti budemy, pokud našeho rodu stává. Tot list písán s hor dzen svate [h]o Jacuba. [s. a.] Pod listem je pak namalován meč, metla, oheň, puška a pod nimi jména míst: ORAWA/ MVRAN DVNAGECZ/ SENOK/ RIMANOW/PREMISL Pod jmény míst, výše uvedených, je vypáleno šest děr na znamení pečetí. V levém rohu je namalován sťatý člověk a nad ním nápis: Vasko nevinný. Vedle pak šibenice se třemi oběšenci a nad nimi nápis: Krov neviná. Po pravé straně šibenice je nápis: Timko nevinný. Dole k listu na způsob podpisu pod pečetěmi v papíře vypálenými je přivázána metla. List byl donedávna pokládán za list husitských bratříků. Názor ten zpopularisoval zejména A. Jirásek v Bratrstvu. Leč názor ten je veskrze mylný. Ráz písma ukazuje spíše na počá- tek XVI. století a jeho povaha hlásí se ke grafice polské, nikoli k písmu československému. Této věci nasvědčuje pak i obsah listu a jeho stránka stylistická i jazyková. Skutečné listy českých vojenských bratrstev, bojujících na Slovensku pod Jiskrou a jinými hejtmany, jsou zpravidla s hlediska diplomatického na mnohem vyšším stupni, stylově i formálně vyspělé; i když jsou to listy opovědné nebo vyhrůžné, mají vždy rytířský ráz a zemanský charakter. Příslušníci českých vojenských bratrstev nevystupovali na Slovensku jako lupiči (za jaké je označovala uherská politika), ale jako čestní bojovníci, kteří řádně opovídali svým protivníkům nepřátelství a kteří — i když brali jim majetky — zmocňovali se kořisti „v otevřitéj válce a v odpovědi pána svého“ a nikoli jako vyděrači a lupiči. (Srv. V. Chaloupecký: Bardějovská listina, Prúdy VII (1923), str. 34—35.) Příkladem takového řádného opovědění nepřátelství může býti list č. 19, 69, 110. Faksimile listu a jeho text, který se klade do polovice X V. st., byl otištěn v Történelmi lár, Budapest, 1882, při zprávě o shromáždění Maďarské historické společnosti v Prešově dne 22. aug. 1881. — Podle toho otiskl pak vyhrůžný list Fr. V. Sasinek v Slovenském Leto- pise VI (1882), str. 155. Rovněž v Sprievodci po výstavke listin v Bardiově, l. c. str. 45—47 otištěno je faksimile a text vyhrůžného listu výše vydaného. Mimo to list tištěn byl několikráte v českých obrázkových časopisech, jmenovitě u příležitosti sedmdesátých narozenin Jiráskových roku 1921. Bardějovští bývali častěji obtěžováni lupičskými nebo vojenskými bratrstvy, sídlícími v pomezných horách slovensko-polských. Tak na př. posílá jim vyhrůžný list jakýsi Vojtko, „hejtman na Zelených horách“ dd. 4. maii 1441 z Makovice a vyzývá je, aby jeho družině holdo- vali, jinak že se jim bude mstíti a jim škoditi: „Salute premissa vicinis et amicis nostris cursu 171
Vy zlí a nespravedliví ludé Bardiowcy, vy ste našich bratóv dali zve- šati, ludí dobrých a nevinných, jako mordere necnotliví, ktorí ani vám, ani žádnomu nič nebyli vinni. A pretoš, jesli nám priatelóm a rodovi ich za nich nepoložíte četery sta zolotých ve zolote do tróch nedelí v kláštore u Mogili u Cracova alebo u Cartusov v Lechniczi, tedy na vašich hordlech i na vašim imaniu i na vašich podaných se, buď duluho, buď krátko, takto se mstíti budemy, pokud našeho rodu stává. Tot list písán s hor dzen svate [h]o Jacuba. [s. a.] Pod listem je pak namalován meč, metla, oheň, puška a pod nimi jména míst: ORAWA/ MVRAN DVNAGECZ/ SENOK/ RIMANOW/PREMISL Pod jmény míst, výše uvedených, je vypáleno šest děr na znamení pečetí. V levém rohu je namalován sťatý člověk a nad ním nápis: Vasko nevinný. Vedle pak šibenice se třemi oběšenci a nad nimi nápis: Krov neviná. Po pravé straně šibenice je nápis: Timko nevinný. Dole k listu na způsob podpisu pod pečetěmi v papíře vypálenými je přivázána metla. List byl donedávna pokládán za list husitských bratříků. Názor ten zpopularisoval zejména A. Jirásek v Bratrstvu. Leč názor ten je veskrze mylný. Ráz písma ukazuje spíše na počá- tek XVI. století a jeho povaha hlásí se ke grafice polské, nikoli k písmu československému. Této věci nasvědčuje pak i obsah listu a jeho stránka stylistická i jazyková. Skutečné listy českých vojenských bratrstev, bojujících na Slovensku pod Jiskrou a jinými hejtmany, jsou zpravidla s hlediska diplomatického na mnohem vyšším stupni, stylově i formálně vyspělé; i když jsou to listy opovědné nebo vyhrůžné, mají vždy rytířský ráz a zemanský charakter. Příslušníci českých vojenských bratrstev nevystupovali na Slovensku jako lupiči (za jaké je označovala uherská politika), ale jako čestní bojovníci, kteří řádně opovídali svým protivníkům nepřátelství a kteří — i když brali jim majetky — zmocňovali se kořisti „v otevřitéj válce a v odpovědi pána svého“ a nikoli jako vyděrači a lupiči. (Srv. V. Chaloupecký: Bardějovská listina, Prúdy VII (1923), str. 34—35.) Příkladem takového řádného opovědění nepřátelství může býti list č. 19, 69, 110. Faksimile listu a jeho text, který se klade do polovice X V. st., byl otištěn v Történelmi lár, Budapest, 1882, při zprávě o shromáždění Maďarské historické společnosti v Prešově dne 22. aug. 1881. — Podle toho otiskl pak vyhrůžný list Fr. V. Sasinek v Slovenském Leto- pise VI (1882), str. 155. Rovněž v Sprievodci po výstavke listin v Bardiově, l. c. str. 45—47 otištěno je faksimile a text vyhrůžného listu výše vydaného. Mimo to list tištěn byl několikráte v českých obrázkových časopisech, jmenovitě u příležitosti sedmdesátých narozenin Jiráskových roku 1921. Bardějovští bývali častěji obtěžováni lupičskými nebo vojenskými bratrstvy, sídlícími v pomezných horách slovensko-polských. Tak na př. posílá jim vyhrůžný list jakýsi Vojtko, „hejtman na Zelených horách“ dd. 4. maii 1441 z Makovice a vyzývá je, aby jeho družině holdo- vali, jinak že se jim bude mstíti a jim škoditi: „Salute premissa vicinis et amicis nostris cursu 171
Strana 172
moderno, amicicia porrecta, presentibus. Notificamus vobis per presentes, quatenus, si nobis holdinare non velitis, tunc vobis nocere volumus et vos dampnificare et omnino anihilare et conturbare intendimus ubicumque a maiore usque ad minimum, hec firmiter sciatis. Si autem nobis omagia et holdina dare velitis, bene quidem, si autem non, sencietis super vos vindictam, nec ad silvam nec ad alia loca eratis exire. Scripta in Macovicha feria quinta post festum invencionis s. Crucis a. d. M° CCCC° XLI in presenti. Voytko, capitaneus de Zelene Gory, vester amicus licet ignotus (Originál na papíře v archivu města Bardě- jova nr. 378.) — Podobného obsahu je také list Petra Axamita z Kosova, jehož vojenské bratrstvo častěji obtěžovalo nejen Jiskru, ale i města, stojící pod jeho ochranou. List Axamitův zní: „Jch Petr Axamyt von Kossaw den geswornen burgern und der ganczen gemeyn der stadt Barchffal entsage ich uf ewer hilse und gut mit allerley weyze, [wie] ich kan ader mag. Wenn und [wie] ich in der newe derfaren hab, das ir mir meynen brüder an alle schult gehangen habt, mit namen Wyssaczky und Petrziken; und wisset wyssende, das ich sy an euch rechen wil und an allen, dy euch anwenden, mit allerley weys und [wie] ich kan. Furpas [entsage] ich Petr Axamit, gepewt euch inwonern in der farstat zu Barchffal, das ir mir holden sullet! Und anders nichten thuen bey ewern hilsen und vorprünst ewer fü(r)stat! Geben under eynen grünen thannen bey eynem kwlen pach in eynem tyfen thale etc. (Originál na papíře bez pečeti a bez adresy v archivu města Bardějova, Museum nr. 92. List je vydán v drobné maďarské publikaci: Régi érdekes okmányok szabad kir. Bártfa városa levéltárából, közli R. A. Bártfa, 1899, str. II. Faksimile listu podává Sprievodca po výstavke listín žup- ného muzea v Bardiove, 1926, str. 21.) List Axamitův je bez data. Náleží asi do šedesátých let XV. století. V listu Jakoba Pyecze Bardějovským z roku 1495 mezi lupiči v okolí bardějovském připomíná se „quidam Vasko czigan, socius Holovathy“, který byl mučen pro své loupeže a který prý „iam suorum operum dignas accepit soluciones“. Pisatel listu posílá Bardějov- ským též „registrum eorundem latronum conscriptorum, quos ipse Vaszko czigan in tor- mentis existens pronunciavit“. (Srv. Iványi Béla: Bártfa város levéltára [ = Archiv města BardějovaJ 1319—1526, Budapest, 1910, nr. 3172, str. 469.) Patrně „Vaszko cgigan" v listu z roku 1495 a „Vasko nevinný“ z vyhrůžného listu je jedna a táž osoba, jejíž utracení chtějí zbojníci z uhersko-polských hranic na městu Bardějovu mstíti. I pozdní datum vyhrůž- ného listu, které dlužno položiti za rok 1495 a do počátku XVI. století, ukazuje, že vyhrůžný list nemá s českými žoldnéřskými bratrstvy, tím méně s Husity, nic společného.
moderno, amicicia porrecta, presentibus. Notificamus vobis per presentes, quatenus, si nobis holdinare non velitis, tunc vobis nocere volumus et vos dampnificare et omnino anihilare et conturbare intendimus ubicumque a maiore usque ad minimum, hec firmiter sciatis. Si autem nobis omagia et holdina dare velitis, bene quidem, si autem non, sencietis super vos vindictam, nec ad silvam nec ad alia loca eratis exire. Scripta in Macovicha feria quinta post festum invencionis s. Crucis a. d. M° CCCC° XLI in presenti. Voytko, capitaneus de Zelene Gory, vester amicus licet ignotus (Originál na papíře v archivu města Bardě- jova nr. 378.) — Podobného obsahu je také list Petra Axamita z Kosova, jehož vojenské bratrstvo častěji obtěžovalo nejen Jiskru, ale i města, stojící pod jeho ochranou. List Axamitův zní: „Jch Petr Axamyt von Kossaw den geswornen burgern und der ganczen gemeyn der stadt Barchffal entsage ich uf ewer hilse und gut mit allerley weyze, [wie] ich kan ader mag. Wenn und [wie] ich in der newe derfaren hab, das ir mir meynen brüder an alle schult gehangen habt, mit namen Wyssaczky und Petrziken; und wisset wyssende, das ich sy an euch rechen wil und an allen, dy euch anwenden, mit allerley weys und [wie] ich kan. Furpas [entsage] ich Petr Axamit, gepewt euch inwonern in der farstat zu Barchffal, das ir mir holden sullet! Und anders nichten thuen bey ewern hilsen und vorprünst ewer fü(r)stat! Geben under eynen grünen thannen bey eynem kwlen pach in eynem tyfen thale etc. (Originál na papíře bez pečeti a bez adresy v archivu města Bardějova, Museum nr. 92. List je vydán v drobné maďarské publikaci: Régi érdekes okmányok szabad kir. Bártfa városa levéltárából, közli R. A. Bártfa, 1899, str. II. Faksimile listu podává Sprievodca po výstavke listín žup- ného muzea v Bardiove, 1926, str. 21.) List Axamitův je bez data. Náleží asi do šedesátých let XV. století. V listu Jakoba Pyecze Bardějovským z roku 1495 mezi lupiči v okolí bardějovském připomíná se „quidam Vasko czigan, socius Holovathy“, který byl mučen pro své loupeže a který prý „iam suorum operum dignas accepit soluciones“. Pisatel listu posílá Bardějov- ským též „registrum eorundem latronum conscriptorum, quos ipse Vaszko czigan in tor- mentis existens pronunciavit“. (Srv. Iványi Béla: Bártfa város levéltára [ = Archiv města BardějovaJ 1319—1526, Budapest, 1910, nr. 3172, str. 469.) Patrně „Vaszko cgigan" v listu z roku 1495 a „Vasko nevinný“ z vyhrůžného listu je jedna a táž osoba, jejíž utracení chtějí zbojníci z uhersko-polských hranic na městu Bardějovu mstíti. I pozdní datum vyhrůž- ného listu, které dlužno položiti za rok 1495 a do počátku XVI. století, ukazuje, že vyhrůžný list nemá s českými žoldnéřskými bratrstvy, tím méně s Husity, nic společného.
Strana 173
DODATEK. V slovenských archivech a také v literatuře je několik listin, psaných jazy- kem národním, jejichž datum se hlásí do středověku, které však po stránce jazykové do středověku nenáležejí. Jsou to jednak překlady středověkých listin latinských, pořízené v době pozdější, jednak falsa. Pro úplnost připojují se tu v dodatku v stručných neb obsáhlejších regestech. 207 Budín, 15. junii 1296. Ondřej III., král uherský, daruje Mike, synu Radimovu, země mezi říč- kami Jesenicí a Lukavicí. Andreass z boží milosti král uherský, oznamuje, že comes Mike, syn Radimow [latinský originál: comes Mike, filius Radun], žádal jej, aby mu daroval neakové zeme, z kterýchto jednu Husterice [latinský originál: Hosteryte, druhý text překladu: Huzuric, pak opraveno na Huzteynicz [?) dále v textu píše se: Hastienicze] zovú a na míste Weznoeres [latinský origi- nál: Vezueres, druhý text překladu: Wezweres ] rečeném jest položena a druhá mezi vodami Jeztenicze [latinský originál: Jeszenicze] a Lococha jest, načež král, když předem dal věc vyšetřiti skrze konvent Matky Bozeg z Turcze a skrze svého člověka župana Filipa, syna Tomášova, daruje Mikovi zmíněné země a připojuje podle zprávy konventu Matky Boží v Turci popis jejich hranic. Dán v Budyne v den svatého Barnabasse apoštola léta páně 1296. Překlad latinské listiny krále Ondřeje III. ze dne 15. jun. 1296, jejíž text podle originálu v archivu rodiny Benických vydal G. Fejér, Cod. dipl. Hungariae, Budae, 1830, tom. VI, vol. 2., pag. 33—35; listina je inserována v textu listiny ze dne 29. augusti 1296. Prostý neověřený překlad, jehož jeden exemplář se zachoval v archivu rodiny Benických, druhý pak v archivu stolice turčanské. Jeden i druhý exem- plář je psán rukou asi z počátku XVII. století; z téže doby pochází podle všeho i text překladu. Listina má touž rukou jako text i nadpis: Druch listu obnovování chotárov mezi vodami Jeztenycze a Lwkawicze. Na rubu exempláře z archivu Benických rukou asi z polovice 173
DODATEK. V slovenských archivech a také v literatuře je několik listin, psaných jazy- kem národním, jejichž datum se hlásí do středověku, které však po stránce jazykové do středověku nenáležejí. Jsou to jednak překlady středověkých listin latinských, pořízené v době pozdější, jednak falsa. Pro úplnost připojují se tu v dodatku v stručných neb obsáhlejších regestech. 207 Budín, 15. junii 1296. Ondřej III., král uherský, daruje Mike, synu Radimovu, země mezi říč- kami Jesenicí a Lukavicí. Andreass z boží milosti král uherský, oznamuje, že comes Mike, syn Radimow [latinský originál: comes Mike, filius Radun], žádal jej, aby mu daroval neakové zeme, z kterýchto jednu Husterice [latinský originál: Hosteryte, druhý text překladu: Huzuric, pak opraveno na Huzteynicz [?) dále v textu píše se: Hastienicze] zovú a na míste Weznoeres [latinský origi- nál: Vezueres, druhý text překladu: Wezweres ] rečeném jest položena a druhá mezi vodami Jeztenicze [latinský originál: Jeszenicze] a Lococha jest, načež král, když předem dal věc vyšetřiti skrze konvent Matky Bozeg z Turcze a skrze svého člověka župana Filipa, syna Tomášova, daruje Mikovi zmíněné země a připojuje podle zprávy konventu Matky Boží v Turci popis jejich hranic. Dán v Budyne v den svatého Barnabasse apoštola léta páně 1296. Překlad latinské listiny krále Ondřeje III. ze dne 15. jun. 1296, jejíž text podle originálu v archivu rodiny Benických vydal G. Fejér, Cod. dipl. Hungariae, Budae, 1830, tom. VI, vol. 2., pag. 33—35; listina je inserována v textu listiny ze dne 29. augusti 1296. Prostý neověřený překlad, jehož jeden exemplář se zachoval v archivu rodiny Benických, druhý pak v archivu stolice turčanské. Jeden i druhý exem- plář je psán rukou asi z počátku XVII. století; z téže doby pochází podle všeho i text překladu. Listina má touž rukou jako text i nadpis: Druch listu obnovování chotárov mezi vodami Jeztenycze a Lwkawicze. Na rubu exempláře z archivu Benických rukou asi z polovice 173
Strana 174
XVIII. století registrační záznam: A° 1296. Metales inter fluvios Lukavicze et Jeszenicze existentis terrae, versae in slavicum. Sub Lra F, fasc. II., nr. 1. — Na exempláři z archivu stolice turčanské soudobý přípisek: Copia aneb druch listu chotarného na Myczinsky chotár česky prepsaný. Datum listiny přidržuje se latinského originálu. Datum slovenského překladu by připadlo na den 11. junii 1296. 203 29. augusti 1296. Ondřej III. potvrzuje listinu, vydanou r. 1296 pro Mika, syna Radimova. Andreass z boží milosti král uherský, dalmatský, chorvatský oznamuje, že comes Myke, syn Radima, předložil mu k potvrzení list náš na spůsob privilegium vydaný v Budynie v den svatého Barnabasse apoštola léta páně 1296 [viz č. 207] a král jej pak v insertu potvrzuje. Dán skrze ruky duostojného otce Theodora z božéj milosti biskupa rabského a dvoru našeho královského vice kanclére, verného a milého našeho léta páně 1296 sedmého dne mesíce septembris království pak našeho roku sedmého. Překlad latinské listiny Ondřeje III. ze dne 29. sept. 1296, jejíž text podle transumtu kláštera Panny Marie v Turci z roku 1313 v archivu rodiny Benických vydal G. Fejér, Cod. dipl. Hungariae, Budae, 1830, tom. VI, vol. 2., p. 37—38. Prostý, neověřený překlad, psaný rukou asi z počátku XVII. století, jehož jeden exemplář se zachoval v archivu rodiny Benických, druhý pak z téže asi doby v archivu stolice turčanské. Datum listiny přidržuje se latinského originálu. Datum překladu vzniklo nějakým nedopatřením. 209 1307, 1358. Výtah z latinských listin, v nichž se popisovaly hranice kteréhosi zboží na Oravě v okolí vsí řečených Chlebnice, Malatiná, Pribiš, Pucov, Bziny, Bysterec. V článku: „Starobylé stopy slovenčiny“, Slovesnost III, 120, se píše: V archive fary Malatinskej nachodí sa jedna starobylá „paria listov chotar- ných“, ktorá, ač pred rokem 1718 písaná nebola, nosí však stopy dávnejšíeho slovenského písma. A poneváč nenie príčiny pochybovať, že by v nej uvedené 174
XVIII. století registrační záznam: A° 1296. Metales inter fluvios Lukavicze et Jeszenicze existentis terrae, versae in slavicum. Sub Lra F, fasc. II., nr. 1. — Na exempláři z archivu stolice turčanské soudobý přípisek: Copia aneb druch listu chotarného na Myczinsky chotár česky prepsaný. Datum listiny přidržuje se latinského originálu. Datum slovenského překladu by připadlo na den 11. junii 1296. 203 29. augusti 1296. Ondřej III. potvrzuje listinu, vydanou r. 1296 pro Mika, syna Radimova. Andreass z boží milosti král uherský, dalmatský, chorvatský oznamuje, že comes Myke, syn Radima, předložil mu k potvrzení list náš na spůsob privilegium vydaný v Budynie v den svatého Barnabasse apoštola léta páně 1296 [viz č. 207] a král jej pak v insertu potvrzuje. Dán skrze ruky duostojného otce Theodora z božéj milosti biskupa rabského a dvoru našeho královského vice kanclére, verného a milého našeho léta páně 1296 sedmého dne mesíce septembris království pak našeho roku sedmého. Překlad latinské listiny Ondřeje III. ze dne 29. sept. 1296, jejíž text podle transumtu kláštera Panny Marie v Turci z roku 1313 v archivu rodiny Benických vydal G. Fejér, Cod. dipl. Hungariae, Budae, 1830, tom. VI, vol. 2., p. 37—38. Prostý, neověřený překlad, psaný rukou asi z počátku XVII. století, jehož jeden exemplář se zachoval v archivu rodiny Benických, druhý pak z téže asi doby v archivu stolice turčanské. Datum listiny přidržuje se latinského originálu. Datum překladu vzniklo nějakým nedopatřením. 209 1307, 1358. Výtah z latinských listin, v nichž se popisovaly hranice kteréhosi zboží na Oravě v okolí vsí řečených Chlebnice, Malatiná, Pribiš, Pucov, Bziny, Bysterec. V článku: „Starobylé stopy slovenčiny“, Slovesnost III, 120, se píše: V archive fary Malatinskej nachodí sa jedna starobylá „paria listov chotar- ných“, ktorá, ač pred rokem 1718 písaná nebola, nosí však stopy dávnejšíeho slovenského písma. A poneváč nenie príčiny pochybovať, že by v nej uvedené 174
Strana 175
dávne listiny spotvorené alebo dobre prepísané neboly, myslím nebude od veci podať tuná doslovne jej obsah a spósob písania. Znie takto: 1718. Pre naučenia stránek. Met v roku 1718 vydaných denglavost aneb spů- sob: A tak jich na nejakovú recompensatiu svých verných služebníkou bator by vícej mali utrovit, nejakovú horu v predpovedenej Orawe majícej, to jest medzi járky Chlebnicza a Pribišou volajícími, pod Orawy počínající, tých járkov: Šteljnowa aš na mety Liptowskye, dal sem a daroval na veky užívat a držat, podobne i mat, v kterých donatiách tieto týmže dal sem s pečetou mojou potvrzené. Datum in die Bartholomei apostoli anno ut supra. 1358. Druhého pak metalu mety takto se deljá: a tak teda nejakým spůsobem na recompensatiu svých verných služebníkow, bar by i vicej utrovit mali, nejakovú horu v Orawe súcu a majícu z obidvúch járku Pucowsgeho súciho, to jest od járku Orawa počavše aš do hlavy járku Chlebnica a járku Pribi- šow, počavše od hory Okruhla aš ku hlave toho samého járku Pribišow, a medzi horou Farkaš Berk od strany Lyptowskeg ku hore U Plzen rečenej a ze stránky Bzince dal sem a daroval na veky k užívaní a k vladaní, na kterej donatie památku tento list sem jim vydal s priložením našej pečati potvrdzené. Datum in Magna Villa in die b. Bartholomei apostoli anno domini 1358. 1307. Tretjeho porádku list metalní tímto spůsobem se delí: první meta se počíná od poludnia a jide ku hore Plataný, potom schodí ku hlave járku PuſcJowskjeho, potom schodí ku hlave járku Pribilskeho, potom jide ku hlave járku Chlebnica, potom obchodí Birz A Villia [?], potom vychádzí a obchodí hlavu járku Bistrice, potom vychádzí na horu Čzerny a tam se dokonáva. Datum a [nno] 1307. Výtah z latinských listin, pořízený asi v XVII. nebo v XVIII. století. Vydal v Sloves- nosti III (1865), str. 120, J. K., pleban kubínský. 175
dávne listiny spotvorené alebo dobre prepísané neboly, myslím nebude od veci podať tuná doslovne jej obsah a spósob písania. Znie takto: 1718. Pre naučenia stránek. Met v roku 1718 vydaných denglavost aneb spů- sob: A tak jich na nejakovú recompensatiu svých verných služebníkou bator by vícej mali utrovit, nejakovú horu v predpovedenej Orawe majícej, to jest medzi járky Chlebnicza a Pribišou volajícími, pod Orawy počínající, tých járkov: Šteljnowa aš na mety Liptowskye, dal sem a daroval na veky užívat a držat, podobne i mat, v kterých donatiách tieto týmže dal sem s pečetou mojou potvrzené. Datum in die Bartholomei apostoli anno ut supra. 1358. Druhého pak metalu mety takto se deljá: a tak teda nejakým spůsobem na recompensatiu svých verných služebníkow, bar by i vicej utrovit mali, nejakovú horu v Orawe súcu a majícu z obidvúch járku Pucowsgeho súciho, to jest od járku Orawa počavše aš do hlavy járku Chlebnica a járku Pribi- šow, počavše od hory Okruhla aš ku hlave toho samého járku Pribišow, a medzi horou Farkaš Berk od strany Lyptowskeg ku hore U Plzen rečenej a ze stránky Bzince dal sem a daroval na veky k užívaní a k vladaní, na kterej donatie památku tento list sem jim vydal s priložením našej pečati potvrdzené. Datum in Magna Villa in die b. Bartholomei apostoli anno domini 1358. 1307. Tretjeho porádku list metalní tímto spůsobem se delí: první meta se počíná od poludnia a jide ku hore Plataný, potom schodí ku hlave járku PuſcJowskjeho, potom schodí ku hlave járku Pribilskeho, potom jide ku hlave járku Chlebnica, potom obchodí Birz A Villia [?], potom vychádzí a obchodí hlavu járku Bistrice, potom vychádzí na horu Čzerny a tam se dokonáva. Datum a [nno] 1307. Výtah z latinských listin, pořízený asi v XVII. nebo v XVIII. století. Vydal v Sloves- nosti III (1865), str. 120, J. K., pleban kubínský. 175
Strana 176
210 Před 8. sept. 1346. Nadání fary v Slovenském Pravně. Paria darování mlýna a domu obyvatelského, Kačerowsky rečeného, farárovi Slowen. Prawňanskemu, učinená, z originálského listu prepísaná, a tuto na památku poznamenaná A° 1346 dne 23. januarii. Lacko ... predstavený (praepositus) církve kláštorské blahoslavené Panny v Turčanske stolici a celého toho zhromáždění (conventus) oznamuje tímto listem, že zeman a voják zmužilý mister Benedik, syn Beko ze Slow. Prawna nekdy curii sedlácku, Kaczer rečenu, nedaleko od církvi tam stojicí spolu s mlýnem ... pre užitek téže církvi a služebníku, totižto plebánu, poručil .. . plebánu svému jménem Vincentiowy .. . spolu i s platem výroč- ním, predustanoveným na den sv. Gjrjho v hotovosti penezí uherských — zlatý [ch] 8 bez všecké roboty, ba i dežmy a jiného domácího platu. [ Datum v neděli šestú pred Narozením Panny oslavené roku pane 1346. Laurentius Novaletus notarius ejusdem. Prostý, neověřený překlad latinské listiny z roku 1346, psaný rukou XVIII. století, v archivu Muzeálnej slovenskej spoločnosti v Turčanském Sv. Martině. Cituje: Milan Hodža, Československý rozkol, Turč. Sv. Martin, 1920, str. 51. Srv. též Miloš Weingart, O nejstarších jazykových památkách slovenských, Časopis pro moderní filologii, roč. XXI., č. 2. Překlad pochází nepochybně z téže doby jako rukopis. 211 Budín, 22. maii 1376. Ludvík, král uherský, uděluje svobody městu Bánovcím. Paria privilegii regis Ludovci. Ludvík, z božej milosti král království uherszkeho, polszkého, dalmat- szkého a jiných etc. vernému svému velkomožnému Mikvovszky, synovi pána niekdy Baani, kaštilszkemu našemu de Ugrocž: že se rozhodl ves našu Baany vyjmouti z pravomoci hradu Uhrovce a do počtu iných slobodných měst našich královských pripojiti; nařizuje kastelánovi hradu Uhrovce, aby 176
210 Před 8. sept. 1346. Nadání fary v Slovenském Pravně. Paria darování mlýna a domu obyvatelského, Kačerowsky rečeného, farárovi Slowen. Prawňanskemu, učinená, z originálského listu prepísaná, a tuto na památku poznamenaná A° 1346 dne 23. januarii. Lacko ... predstavený (praepositus) církve kláštorské blahoslavené Panny v Turčanske stolici a celého toho zhromáždění (conventus) oznamuje tímto listem, že zeman a voják zmužilý mister Benedik, syn Beko ze Slow. Prawna nekdy curii sedlácku, Kaczer rečenu, nedaleko od církvi tam stojicí spolu s mlýnem ... pre užitek téže církvi a služebníku, totižto plebánu, poručil .. . plebánu svému jménem Vincentiowy .. . spolu i s platem výroč- ním, predustanoveným na den sv. Gjrjho v hotovosti penezí uherských — zlatý [ch] 8 bez všecké roboty, ba i dežmy a jiného domácího platu. [ Datum v neděli šestú pred Narozením Panny oslavené roku pane 1346. Laurentius Novaletus notarius ejusdem. Prostý, neověřený překlad latinské listiny z roku 1346, psaný rukou XVIII. století, v archivu Muzeálnej slovenskej spoločnosti v Turčanském Sv. Martině. Cituje: Milan Hodža, Československý rozkol, Turč. Sv. Martin, 1920, str. 51. Srv. též Miloš Weingart, O nejstarších jazykových památkách slovenských, Časopis pro moderní filologii, roč. XXI., č. 2. Překlad pochází nepochybně z téže doby jako rukopis. 211 Budín, 22. maii 1376. Ludvík, král uherský, uděluje svobody městu Bánovcím. Paria privilegii regis Ludovci. Ludvík, z božej milosti král království uherszkeho, polszkého, dalmat- szkého a jiných etc. vernému svému velkomožnému Mikvovszky, synovi pána niekdy Baani, kaštilszkemu našemu de Ugrocž: že se rozhodl ves našu Baany vyjmouti z pravomoci hradu Uhrovce a do počtu iných slobodných měst našich královských pripojiti; nařizuje kastelánovi hradu Uhrovce, aby 176
Strana 177
od nich více tržné, ani poddanských platů nežádal, aniž vykonával nad nimi pravomoc soudní, neboť budou podřízeni soudu královského taverníka. Dáno v Budine dne šestého, to jest v pátek pred nedelu Invocavit, léta páne tisíc tristého sedmdesátého šestého. Ludovicus, reg. Hung. Vydal: Fr. Sasinek, Slovenský Letopis VI (1882), str. 71 a připojil o dochování listiny tuto poznámku: Zlatými literami písaná pôvodina tejto listiny je v mestskej kance- larii (mesta Banoviec). Ona bola v jednom kameni pod mestkým domom; keď ale sa starý rúcal, a na mieste jeho povstala nová budova, tak sa vyňala a do ňutra zavrela. F r. A. Šebo. Sám jsem hledal listinu roku 1920 v archivu města Bánovec, ale nenašel jsem ji tam. Pan Fr. A. Šebo, městský důchodní, pamatoval se, že se podobná listina při stavbě městského domu našla, ano sám prý její opis poslal Fr. Sasinkovi. Kde by nyní byla, o tom neměl vědomost. V archivu zmíněného města Bánovec je však královskou uherskou kanceláří z roku 1796 ověřený přepis latinského originálu listiny z roku 1376, z něhož slovenský překlad byl pořízen. Jeho text v podstatě zní takto: Nos Ludovicus dei gracia rex Hungariae, Poloniae, Dalmatiae fideli suo magnifico Nicolao, filio domini quondam Baanij, castelani nostro de Ugrocz salutem et gratiam. Dicunt nobis Vanya, judex, et Joannes, juratus, cives civitatis nostre de Baan in eorum et universorum concivium personis, quod tributum fori dicte civitatis, ipsis per nostram Mtem collatum, ab ipsis auferendo pro vobis exigi faceretis et quod ipsas ab usu . . . utilitatum ipsius civitatis nostre omnino prohibetis. Unde cum nos predictam villam nostram Baan vocatam a predicto castro nostro Ugrocz vocato omnino eximentes, eandem in numerum aliarum liberarum civitatum nostrarum regalium aggregavimus, volumus et fidelitati vestrae ... praecipimus ... quatenus dictum tributum fori... eisdem... libere permittatis ... et alias quaslibet utilitates dicte civitatis, quibus hactenus usi fuerant, ipsis libere ... permittatis. Nec de caetero vos quidquam cum iisdem disponere habeatis, sed eosdem judicio et regimini magistri tavernicarum nostrorum permittatis. . . . Datum Budae feria sexta proxima ante dominicam Invocavit anno domini millesimo tercentesimo septuagesimo sexto. (L. S.) Přepis slovenského textu bánovecké listiny z XIX. století nalézá se též v archivu Muzeálnej slovenskej spoločnosti v Turč. Sv. Martině, na němž se čt poznámka: Spisané od Josefa Barinyi dne 8ho 10bris 1860. Cituje: Milan Hodža, Československý rozkol, Turč. Sv. Martin (1920), str. 52 a pokládá listinu s jistými výhradami za středověkou památku jazykovou. Podpis králův: Ludovicus, jak má přepis musejní, nebo Ludovicus reg. Hung., jak má Sasinek, se na listi- nách krále Ludvíka nevyskytá; vznikl patrně chybným čtením: L. S., t. j. locus sigilli. Podpis vydavatele vyskytá se na listinách uherských až v době krále Matyáše Korvína. Překlad byl asi pořízen z přepisu výše zmíněného z roku 1796 a tudíž v době mezi lety 1796 a 1860. — O jazykové stránce listiny srv. též Mil. Weingart: O nejstarších jazykových památkách slovenských, Praha, 1935, zvl. otisk z Časopisu pro moderní filologii, roč. XXI, č. 2, str. 5. 177 Archiv 12
od nich více tržné, ani poddanských platů nežádal, aniž vykonával nad nimi pravomoc soudní, neboť budou podřízeni soudu královského taverníka. Dáno v Budine dne šestého, to jest v pátek pred nedelu Invocavit, léta páne tisíc tristého sedmdesátého šestého. Ludovicus, reg. Hung. Vydal: Fr. Sasinek, Slovenský Letopis VI (1882), str. 71 a připojil o dochování listiny tuto poznámku: Zlatými literami písaná pôvodina tejto listiny je v mestskej kance- larii (mesta Banoviec). Ona bola v jednom kameni pod mestkým domom; keď ale sa starý rúcal, a na mieste jeho povstala nová budova, tak sa vyňala a do ňutra zavrela. F r. A. Šebo. Sám jsem hledal listinu roku 1920 v archivu města Bánovec, ale nenašel jsem ji tam. Pan Fr. A. Šebo, městský důchodní, pamatoval se, že se podobná listina při stavbě městského domu našla, ano sám prý její opis poslal Fr. Sasinkovi. Kde by nyní byla, o tom neměl vědomost. V archivu zmíněného města Bánovec je však královskou uherskou kanceláří z roku 1796 ověřený přepis latinského originálu listiny z roku 1376, z něhož slovenský překlad byl pořízen. Jeho text v podstatě zní takto: Nos Ludovicus dei gracia rex Hungariae, Poloniae, Dalmatiae fideli suo magnifico Nicolao, filio domini quondam Baanij, castelani nostro de Ugrocz salutem et gratiam. Dicunt nobis Vanya, judex, et Joannes, juratus, cives civitatis nostre de Baan in eorum et universorum concivium personis, quod tributum fori dicte civitatis, ipsis per nostram Mtem collatum, ab ipsis auferendo pro vobis exigi faceretis et quod ipsas ab usu . . . utilitatum ipsius civitatis nostre omnino prohibetis. Unde cum nos predictam villam nostram Baan vocatam a predicto castro nostro Ugrocz vocato omnino eximentes, eandem in numerum aliarum liberarum civitatum nostrarum regalium aggregavimus, volumus et fidelitati vestrae ... praecipimus ... quatenus dictum tributum fori... eisdem... libere permittatis ... et alias quaslibet utilitates dicte civitatis, quibus hactenus usi fuerant, ipsis libere ... permittatis. Nec de caetero vos quidquam cum iisdem disponere habeatis, sed eosdem judicio et regimini magistri tavernicarum nostrorum permittatis. . . . Datum Budae feria sexta proxima ante dominicam Invocavit anno domini millesimo tercentesimo septuagesimo sexto. (L. S.) Přepis slovenského textu bánovecké listiny z XIX. století nalézá se též v archivu Muzeálnej slovenskej spoločnosti v Turč. Sv. Martině, na němž se čt poznámka: Spisané od Josefa Barinyi dne 8ho 10bris 1860. Cituje: Milan Hodža, Československý rozkol, Turč. Sv. Martin (1920), str. 52 a pokládá listinu s jistými výhradami za středověkou památku jazykovou. Podpis králův: Ludovicus, jak má přepis musejní, nebo Ludovicus reg. Hung., jak má Sasinek, se na listi- nách krále Ludvíka nevyskytá; vznikl patrně chybným čtením: L. S., t. j. locus sigilli. Podpis vydavatele vyskytá se na listinách uherských až v době krále Matyáše Korvína. Překlad byl asi pořízen z přepisu výše zmíněného z roku 1796 a tudíž v době mezi lety 1796 a 1860. — O jazykové stránce listiny srv. též Mil. Weingart: O nejstarších jazykových památkách slovenských, Praha, 1935, zvl. otisk z Časopisu pro moderní filologii, roč. XXI, č. 2, str. 5. 177 Archiv 12
Strana 178
212 Orava, 7. octobris 1393. Laclav, kníže opolské, pán na Oravě, zakládá ves Pucov podle práva ně- meckého a dává k tomu cíli Jakubovi, synu Michalovu dva lány s krčmami, mlýny a jinými požitky „na spuosob jiných šoltysov“ k panství oravskému příslušejících, jmenovitě s rychtou nad nově osazenými sedláky. Soud „pro zlodejství, pak lotrství, mordárství a jiné podobné výstupky“ vyhrazuje však úředníkovi z hradu Oravy. Poddaným z panství oravského dává svobodu stěhovati se bez překážky do nově založené vsi a stanoví, že mají vrchnosti „dávat po koláči“, a úročit „jako i jiní od takových lánov platit v zvyku“ mají. Dán na Oravském zámku vtorek po sv. Františku léta páne M. CCC LXXXXIII. Opis a překlad latinské listiny z roku 1393, pořízený roku 1548 v archivu rodu Zmeškalov- ského v Leštinách na Oravě. Na rubu listiny poznamenal Vaněk Zmeškal v XVIII. století: Knéžěte opolského latinský i český přípis na Puczow 1390. Listina byla vydána v Sasinkově Slovenském Letopise V (1881), str. 149—150. Rok 1393 je pravděpodobnější z toho důvodu, že roku 1390 svátek sv. Františka připadá na úterý. Ladislaus, dux opuliensis vydal též roku 1395 latinskou listinu pro Tvrdošín. Srv. Sasinkův Slovenský Letopis VI (1882), str. 49. 213 V Uherské Skalici, 12. sept. 1431. Stibor ze Stibořic daruje některá svá zboží špitálu v Uherské Skalici. Stiborius de Stiboricz pán a dědič de Bolondos oznamuje skrzeva tento spis, že spatrujíce chudobu a nedostatek ubohých žebráků a lidí v špitáli sv. Alžběty v . .. měste Skalici . . . skrzeva dobrej paměti pana otce našeho Stibora znovu a z gruntu vyzdvižený, aby těm dvanácte žebrákům, jak jídlo, pokrm a nápoj, tak také ošacení, oděv a rucho opatřil, daruje k témuž špitálu vesnici našu Moravskú Pritrsst, někdy k zámku holiczkému slu- šící . . . ze všemi užitky a mimo to z důchodkův našich měských skalických 17 v zlatě zlatých splatných na den sv. Girzj, mučedlníka, druhú částku na 178
212 Orava, 7. octobris 1393. Laclav, kníže opolské, pán na Oravě, zakládá ves Pucov podle práva ně- meckého a dává k tomu cíli Jakubovi, synu Michalovu dva lány s krčmami, mlýny a jinými požitky „na spuosob jiných šoltysov“ k panství oravskému příslušejících, jmenovitě s rychtou nad nově osazenými sedláky. Soud „pro zlodejství, pak lotrství, mordárství a jiné podobné výstupky“ vyhrazuje však úředníkovi z hradu Oravy. Poddaným z panství oravského dává svobodu stěhovati se bez překážky do nově založené vsi a stanoví, že mají vrchnosti „dávat po koláči“, a úročit „jako i jiní od takových lánov platit v zvyku“ mají. Dán na Oravském zámku vtorek po sv. Františku léta páne M. CCC LXXXXIII. Opis a překlad latinské listiny z roku 1393, pořízený roku 1548 v archivu rodu Zmeškalov- ského v Leštinách na Oravě. Na rubu listiny poznamenal Vaněk Zmeškal v XVIII. století: Knéžěte opolského latinský i český přípis na Puczow 1390. Listina byla vydána v Sasinkově Slovenském Letopise V (1881), str. 149—150. Rok 1393 je pravděpodobnější z toho důvodu, že roku 1390 svátek sv. Františka připadá na úterý. Ladislaus, dux opuliensis vydal též roku 1395 latinskou listinu pro Tvrdošín. Srv. Sasinkův Slovenský Letopis VI (1882), str. 49. 213 V Uherské Skalici, 12. sept. 1431. Stibor ze Stibořic daruje některá svá zboží špitálu v Uherské Skalici. Stiborius de Stiboricz pán a dědič de Bolondos oznamuje skrzeva tento spis, že spatrujíce chudobu a nedostatek ubohých žebráků a lidí v špitáli sv. Alžběty v . .. měste Skalici . . . skrzeva dobrej paměti pana otce našeho Stibora znovu a z gruntu vyzdvižený, aby těm dvanácte žebrákům, jak jídlo, pokrm a nápoj, tak také ošacení, oděv a rucho opatřil, daruje k témuž špitálu vesnici našu Moravskú Pritrsst, někdy k zámku holiczkému slu- šící . . . ze všemi užitky a mimo to z důchodkův našich měských skalických 17 v zlatě zlatých splatných na den sv. Girzj, mučedlníka, druhú částku na 178
Strana 179
den sv. archanjela Michala a stanoví, aby vždy dva z úradných osob města toho Skalicze ... za hospodárův zvrchujmenovaného špitále predstavení byli. Dále stanoví, že by jeden bohabojný a dobrého svědomí kněz v témž špitáli zůstával, aby tam služby boží konal a za tím cílem věnuje pro téhož kněze mlýn mezi dvěma dědinama ležící, to jest od vrchní strany mezi Pritrssty Morawsku a [od] dolní strany mezi vesnici Wradisst tak rečenu, podobně zeme a roli, které otec jeho daroval, na věčnost tomuž knězi uvá- díme a z naším písmem potvrzujeme ... Dán v Skalici túž stredu pred svátkem Vyzdvižení svatého Kríže tisícího štyrstého tricátého prvního léta. Překlad latinského listu pana Stibora ze Stibořic, pořízený někdy v XVII. století. Písem- nost je psaná na pergameně a je v majetku obce Prítrže, nedaleko Uherské Skalice. Latinský originál se nezachoval. Pro srovnání může posloužiti text darovací listiny téhož Stibora, rovněž z roku 1431 pro proboštství kláštera v Novém Mestě nad Váhem, která se počíná takto: In nomine domini, amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Stiborius de Stiboricz, dominus et heres de Bolondocz etc. harum serie notum facimus presentis et futuris temporis hominibus, quibus expedit universis atd. (Srv. Reviczky Bertalan: A boldogságos szüzröl czimzett Vág-Ujhelyi prépostag története, Trencsén, 1897, přílohy, nr. 22.) 214 1435. Michal, syn Ivanišov, syna Markušova, v Okoličném daruje klášteru v Okoličném některé zboží a připojuje popis jeho hranic. Na konci listiny touž rukou, která psala text, poznamenáno: Paria litte- rarum collationalium pro antiquo claustro Okolicznensi per Michaelem Okoliczani, qui vixit in anno M. CCCC XXXV. Prostý, neověřený překlad latinské předlohy, psaný na papíře rukou ze XVII. století. Také latinská předloha je prostý, neověřený text na papíře, psaný rukou XVII. století. Obě písemnosti v archivu kláštera Františkánů v Okoličném č. 1. Písemnosti vydal Bohuslav Klimo: Okoličianska listina z roku 1435 ve Sbor- níku Matice slovenskej, roč. VI (1928), str. 55—56. Vydavatel se domnívá, že slovenský text je starší a původnější a že text latinský je překladem „slovenské osnovy“ z roku 1435. Ale každému na prvý pohled je patrné, že text slovenský je překladem z předlohy latinské. Ale ani latinská předloha není původní listinou z roku 1435, nýbrž neumělým falsem ze XVII. století. 179
den sv. archanjela Michala a stanoví, aby vždy dva z úradných osob města toho Skalicze ... za hospodárův zvrchujmenovaného špitále predstavení byli. Dále stanoví, že by jeden bohabojný a dobrého svědomí kněz v témž špitáli zůstával, aby tam služby boží konal a za tím cílem věnuje pro téhož kněze mlýn mezi dvěma dědinama ležící, to jest od vrchní strany mezi Pritrssty Morawsku a [od] dolní strany mezi vesnici Wradisst tak rečenu, podobně zeme a roli, které otec jeho daroval, na věčnost tomuž knězi uvá- díme a z naším písmem potvrzujeme ... Dán v Skalici túž stredu pred svátkem Vyzdvižení svatého Kríže tisícího štyrstého tricátého prvního léta. Překlad latinského listu pana Stibora ze Stibořic, pořízený někdy v XVII. století. Písem- nost je psaná na pergameně a je v majetku obce Prítrže, nedaleko Uherské Skalice. Latinský originál se nezachoval. Pro srovnání může posloužiti text darovací listiny téhož Stibora, rovněž z roku 1431 pro proboštství kláštera v Novém Mestě nad Váhem, která se počíná takto: In nomine domini, amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Stiborius de Stiboricz, dominus et heres de Bolondocz etc. harum serie notum facimus presentis et futuris temporis hominibus, quibus expedit universis atd. (Srv. Reviczky Bertalan: A boldogságos szüzröl czimzett Vág-Ujhelyi prépostag története, Trencsén, 1897, přílohy, nr. 22.) 214 1435. Michal, syn Ivanišov, syna Markušova, v Okoličném daruje klášteru v Okoličném některé zboží a připojuje popis jeho hranic. Na konci listiny touž rukou, která psala text, poznamenáno: Paria litte- rarum collationalium pro antiquo claustro Okolicznensi per Michaelem Okoliczani, qui vixit in anno M. CCCC XXXV. Prostý, neověřený překlad latinské předlohy, psaný na papíře rukou ze XVII. století. Také latinská předloha je prostý, neověřený text na papíře, psaný rukou XVII. století. Obě písemnosti v archivu kláštera Františkánů v Okoličném č. 1. Písemnosti vydal Bohuslav Klimo: Okoličianska listina z roku 1435 ve Sbor- níku Matice slovenskej, roč. VI (1928), str. 55—56. Vydavatel se domnívá, že slovenský text je starší a původnější a že text latinský je překladem „slovenské osnovy“ z roku 1435. Ale každému na prvý pohled je patrné, že text slovenský je překladem z předlohy latinské. Ale ani latinská předloha není původní listinou z roku 1435, nýbrž neumělým falsem ze XVII. století. 179
Strana 180
Diplomatická konstrukce latinské listiny, domněle z roku 1435, je naprosto nemožná. Stačí ji na př. porovnati s pravou listinou téhož kláštera z roku 1435, aby rozdíl byl jasný a patrný. V XVII. století bylo tedy vyrobeno neumělé ono falsum listiny domněle z roku 1435 a snad současně pořízen i slovenský překlad. Latinský i slovenský text vydal B. Klimo s četnými chybami ve čtení; zejména text slovenský má chyby smysl porušující tak, že je obsah místy sotva srozumitelný. O jazykové stránce listiny srv. též Mil. Weingart: O nejstarších jazykových památkách sloven- ských, Praha, 1935, str. 6. (Zvl. otisk z Časopisu pro moderní filologii, roč. XXI, č. 2.) 215 Trenčín, 23. aprilis 1470. Král Matyáš stanoví práva rychty ve vsi Svinné. Překlad latinského listu krále Matyáše z roku 1470, pořízený asi v polovici XVII. století. Prostá, neověřená kopie v archivu panství Dubnice nad Váhem. My Mattiass s milosti boží král vhersky, slowensky a česky známo činíme týmto psaním všem vůbec stavóm, kteréhokoli mohú jmenováni býti, že my prohlídajíce na vernost a opatrnost našeho Gyřika Galla, rychtáre Swinnianskeho, k kaštilu Trenčianskemu přináležejícího jemu, jeho potomkům i všiej jeho rodine, list tento svobodný naddáváme před mužmi týmito, totižto jedním Blažegem, Thomassem Pomcom a tretím Ywanjssem Priesorem, aby nejprvé mel mlýn jeden na břehu a to večite, ano aby i v vode slobodu mel jako pán jeho; pak-li by kdo zhubil potok ten, který by na mlýn šel, a rychtáři by škodu učinil, aby ten jistý dal pánu svému dvanácte zlatých, všakže aby predce jemu právo osadil. Ano rychtár, aby ve všem svobodu mel, od toho mlýna aby žádnému nic nedával, já jsem to jemu daroval. Item Swinniansstj poddaní povinni budú rychtári dávat po dvúch kolá- čích a po dvóch slepicách, všakže rychtár za to povinnen bude dáti sedlá- kům tři jédla a okov piva. Item, kde bude sedlák míti jedno jutro, rychtár aby tam mel čtyry, tak též i v lukách. Krčmu aby mel svobodnú na vánoce, na masopust, na velikú noc i na svatého ducha po tři dny. 180
Diplomatická konstrukce latinské listiny, domněle z roku 1435, je naprosto nemožná. Stačí ji na př. porovnati s pravou listinou téhož kláštera z roku 1435, aby rozdíl byl jasný a patrný. V XVII. století bylo tedy vyrobeno neumělé ono falsum listiny domněle z roku 1435 a snad současně pořízen i slovenský překlad. Latinský i slovenský text vydal B. Klimo s četnými chybami ve čtení; zejména text slovenský má chyby smysl porušující tak, že je obsah místy sotva srozumitelný. O jazykové stránce listiny srv. též Mil. Weingart: O nejstarších jazykových památkách sloven- ských, Praha, 1935, str. 6. (Zvl. otisk z Časopisu pro moderní filologii, roč. XXI, č. 2.) 215 Trenčín, 23. aprilis 1470. Král Matyáš stanoví práva rychty ve vsi Svinné. Překlad latinského listu krále Matyáše z roku 1470, pořízený asi v polovici XVII. století. Prostá, neověřená kopie v archivu panství Dubnice nad Váhem. My Mattiass s milosti boží král vhersky, slowensky a česky známo činíme týmto psaním všem vůbec stavóm, kteréhokoli mohú jmenováni býti, že my prohlídajíce na vernost a opatrnost našeho Gyřika Galla, rychtáre Swinnianskeho, k kaštilu Trenčianskemu přináležejícího jemu, jeho potomkům i všiej jeho rodine, list tento svobodný naddáváme před mužmi týmito, totižto jedním Blažegem, Thomassem Pomcom a tretím Ywanjssem Priesorem, aby nejprvé mel mlýn jeden na břehu a to večite, ano aby i v vode slobodu mel jako pán jeho; pak-li by kdo zhubil potok ten, který by na mlýn šel, a rychtáři by škodu učinil, aby ten jistý dal pánu svému dvanácte zlatých, všakže aby predce jemu právo osadil. Ano rychtár, aby ve všem svobodu mel, od toho mlýna aby žádnému nic nedával, já jsem to jemu daroval. Item Swinniansstj poddaní povinni budú rychtári dávat po dvúch kolá- čích a po dvóch slepicách, všakže rychtár za to povinnen bude dáti sedlá- kům tři jédla a okov piva. Item, kde bude sedlák míti jedno jutro, rychtár aby tam mel čtyry, tak též i v lukách. Krčmu aby mel svobodnú na vánoce, na masopust, na velikú noc i na svatého ducha po tři dny. 180
Strana 181
Zase jestli by rychtár nekoho na pústke osadil, aby mu pán jeho dal lhótu za šestnást roků, k tomu aby přihlédal rychtár, ano aby též z byrssa- guw jemu tretí peníz se dával. Pak-li by nekdo nekoho zabil, aby pán jeho milost v to se zaujal a to, jako moci bude, opáčil. Mezi tým dal sem rychtárovi tomuto slobodu na chotářích, aby kde by sedlák panský kopal, i jemu svobodno bylo; pakli by kdo rychtárovi chtel zbrániti, bud to z sedlák, bud pán, bud zeman nekterý, aby prvé položil čtyrycet zlatých. Má mít tuto svobodu v hore, v poli a v vode. Pivo chtel-li by kdo variti, aby rychtářovi položil dvanácte penezí; pak-li by kdo vola a nebo krávu zabil, aby dal rychtářovi pečenu; ano aby i švec, kdyby rychtár z svého řemene dal sobe obuv šíti, za práci žádných penezí nebral. Dluh spravedlivý aby sedláci rychtárovi k rukám oddali, totižto na svatého Gyry fl. 5 den. 32, tak i na svatého Michala; tak na velikú noc sedláci povinni sú dáti sýrův šest, vajec čtyrycet a mladého beránka, na vánoce šest koláčí a šest slepic; sedláci nic jiného nebudú povinni dáti. Pro utvržení všeho toho naši pečet přikládáme. Dán v Trencine na den svatého Gyryho anno 1470, anno Ungariae 13 coronationisa) primo. [Na rubu současnou rukou s písmem textu:] Transumptum collationis sculteciae in Svinna per Mathiam regem 1470. [Pozdější rukou, asi z polo- vice XVIII. století: / 1470. Par literarum Mathiae regis slavicum, in quibus Georgio Gallo scultetiam in possesione Swinna conferre comperitur. Lad. 10, fasc. 2. nr. 38. a) Za slovem: coronationis jsou dvě nejasné značky. Datovací formule je v přepisu zko- molena. Pravděpodobně zněla: regnorum nostrorum Ungarie XVII., Bohemie autem anno primo. Pozoruhodná je v překladu titulatura Matyášova, který se tu jmenuje králem: uherským, slovenským a českým. V latinských listinách užívá Matyáš před svým zvolením za krále českého (3. května 1469) zpravidla kratšího titulu: rex Hungarie, Dalmacie, Croacie etc.; po svém zvolení králem českým menšího titulu: rex Hungarie, Bohemie etc. a velkého titulu: Mathias dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Servie, Gallicie, Lodo- 181
Zase jestli by rychtár nekoho na pústke osadil, aby mu pán jeho dal lhótu za šestnást roků, k tomu aby přihlédal rychtár, ano aby též z byrssa- guw jemu tretí peníz se dával. Pak-li by nekdo nekoho zabil, aby pán jeho milost v to se zaujal a to, jako moci bude, opáčil. Mezi tým dal sem rychtárovi tomuto slobodu na chotářích, aby kde by sedlák panský kopal, i jemu svobodno bylo; pakli by kdo rychtárovi chtel zbrániti, bud to z sedlák, bud pán, bud zeman nekterý, aby prvé položil čtyrycet zlatých. Má mít tuto svobodu v hore, v poli a v vode. Pivo chtel-li by kdo variti, aby rychtářovi položil dvanácte penezí; pak-li by kdo vola a nebo krávu zabil, aby dal rychtářovi pečenu; ano aby i švec, kdyby rychtár z svého řemene dal sobe obuv šíti, za práci žádných penezí nebral. Dluh spravedlivý aby sedláci rychtárovi k rukám oddali, totižto na svatého Gyry fl. 5 den. 32, tak i na svatého Michala; tak na velikú noc sedláci povinni sú dáti sýrův šest, vajec čtyrycet a mladého beránka, na vánoce šest koláčí a šest slepic; sedláci nic jiného nebudú povinni dáti. Pro utvržení všeho toho naši pečet přikládáme. Dán v Trencine na den svatého Gyryho anno 1470, anno Ungariae 13 coronationisa) primo. [Na rubu současnou rukou s písmem textu:] Transumptum collationis sculteciae in Svinna per Mathiam regem 1470. [Pozdější rukou, asi z polo- vice XVIII. století: / 1470. Par literarum Mathiae regis slavicum, in quibus Georgio Gallo scultetiam in possesione Swinna conferre comperitur. Lad. 10, fasc. 2. nr. 38. a) Za slovem: coronationis jsou dvě nejasné značky. Datovací formule je v přepisu zko- molena. Pravděpodobně zněla: regnorum nostrorum Ungarie XVII., Bohemie autem anno primo. Pozoruhodná je v překladu titulatura Matyášova, který se tu jmenuje králem: uherským, slovenským a českým. V latinských listinách užívá Matyáš před svým zvolením za krále českého (3. května 1469) zpravidla kratšího titulu: rex Hungarie, Dalmacie, Croacie etc.; po svém zvolení králem českým menšího titulu: rex Hungarie, Bohemie etc. a velkého titulu: Mathias dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Servie, Gallicie, Lodo- 181
Strana 182
merie, Comanie Bulgarieque rex. V českých listinách: Matyáš z boží milosti uherský, český etc. král (1477). Nebo: Matyáš z božie milosti uherský, český král a markrabě moravský, lucemburský a slezský vévoda a lužický markrabě (1477). Titul král slovenský nedá se tudíž odvoditi ani z latinské ani z české titulatury (na př. rex Slavoniae), nýbrž je pozoru- hodnou interpolací latinské listiny, kde podle vší pravděpodobnosti stálo toliko: „rex Hungarie, Bohemie etc.“ jako v tak četných listinách Matyášový h z této doby. 216 1478. Artikule ševcovského a masárského cechu v Rajci, obnovené roku 1634 a 1688. Originál přepisu a potvrzení z roku 1688 v archivu Národního musea v Pešti. Vydal: Fraňo Šupala v Sasinkově Slovenském Letopise III (1879), str. 219—224. Artikule cechu masárského z roku 1669 vydal podle originálu v archivu Národního musea v Pešti Fr. Šupala v Sasinkově Slovenském Letopise V (1881), str. 322—327. My rychtár a radda mesta Ragcze známo činíme tímto listem ... že pristúpili pred úplnú raddu naši Yano Mandel, na ten čas cechmistr společnosti a cechu ševcovského, z svými čtyrmistry ... a žádali nás, že bychme jim artykule bratrstva jejich, které jim v Kristu zesnulí predkové jejich roku Kristového 1478 nadobyli a již starosti sau zvetšené, obnovili, tie pak, které se ještě k poctivému jejich poriadku vyhledávaly a potrebovaly, stvrdili pro budúcé jejich bratrstvo a naše také společné dobré ... Pro obecné tehdy jejich i nás všech dobré podle slobody nám od svatých a dávných králův danej a spolu též podle moci a úradu nám na ten čas zvereného . . . artykule jejich . . . obnovujeme, tie pak, které jejich poriadek a obecné dobré vyhledává, stvrzujeme. A to všecko psaním tímto a vetší pečeti mesta našeho, jehož datum jest roku Páne 1634 die decembris ... Jejichžto tenor tento jest: I. Jest-li kdo z uložení a vůle božskej do našeho cechu chtel se pripsati, ten má z pocti- vého a porádného rodu splozený a dobre zachovalý býti; má též míti svú manželku sobášnú. A kdy se pripovedá po najprvej do cechu, má pred cechmistra položiti fl 2, vosku funty dva. Ostatnie pak veci dá a vykoná podle starodávného způsobu a zvyklosti našeho bratrstva Atd. Následuje celkem XXI artykulů cechu ševcovského. Roku Páne 1688 dne 12. junii... obnovené. Sepsané od Nicolausa Brezaniho na ten čas rektora školy rajeczkej m. p. Stejného celkem znění a nepochybně i podle společné předlohy jsou psány „Artykule cechu masarského (v Rajci), vydané a potvrzené roku páne M. DC. LXIX, mesíce dubna 182
merie, Comanie Bulgarieque rex. V českých listinách: Matyáš z boží milosti uherský, český etc. král (1477). Nebo: Matyáš z božie milosti uherský, český král a markrabě moravský, lucemburský a slezský vévoda a lužický markrabě (1477). Titul král slovenský nedá se tudíž odvoditi ani z latinské ani z české titulatury (na př. rex Slavoniae), nýbrž je pozoru- hodnou interpolací latinské listiny, kde podle vší pravděpodobnosti stálo toliko: „rex Hungarie, Bohemie etc.“ jako v tak četných listinách Matyášový h z této doby. 216 1478. Artikule ševcovského a masárského cechu v Rajci, obnovené roku 1634 a 1688. Originál přepisu a potvrzení z roku 1688 v archivu Národního musea v Pešti. Vydal: Fraňo Šupala v Sasinkově Slovenském Letopise III (1879), str. 219—224. Artikule cechu masárského z roku 1669 vydal podle originálu v archivu Národního musea v Pešti Fr. Šupala v Sasinkově Slovenském Letopise V (1881), str. 322—327. My rychtár a radda mesta Ragcze známo činíme tímto listem ... že pristúpili pred úplnú raddu naši Yano Mandel, na ten čas cechmistr společnosti a cechu ševcovského, z svými čtyrmistry ... a žádali nás, že bychme jim artykule bratrstva jejich, které jim v Kristu zesnulí predkové jejich roku Kristového 1478 nadobyli a již starosti sau zvetšené, obnovili, tie pak, které se ještě k poctivému jejich poriadku vyhledávaly a potrebovaly, stvrdili pro budúcé jejich bratrstvo a naše také společné dobré ... Pro obecné tehdy jejich i nás všech dobré podle slobody nám od svatých a dávných králův danej a spolu též podle moci a úradu nám na ten čas zvereného . . . artykule jejich . . . obnovujeme, tie pak, které jejich poriadek a obecné dobré vyhledává, stvrzujeme. A to všecko psaním tímto a vetší pečeti mesta našeho, jehož datum jest roku Páne 1634 die decembris ... Jejichžto tenor tento jest: I. Jest-li kdo z uložení a vůle božskej do našeho cechu chtel se pripsati, ten má z pocti- vého a porádného rodu splozený a dobre zachovalý býti; má též míti svú manželku sobášnú. A kdy se pripovedá po najprvej do cechu, má pred cechmistra položiti fl 2, vosku funty dva. Ostatnie pak veci dá a vykoná podle starodávného způsobu a zvyklosti našeho bratrstva Atd. Následuje celkem XXI artykulů cechu ševcovského. Roku Páne 1688 dne 12. junii... obnovené. Sepsané od Nicolausa Brezaniho na ten čas rektora školy rajeczkej m. p. Stejného celkem znění a nepochybně i podle společné předlohy jsou psány „Artykule cechu masarského (v Rajci), vydané a potvrzené roku páne M. DC. LXIX, mesíce dubna 182
Strana 183
bežícího“. — Z toho vysvítá, že slovenský text artikulů výše zmíněných je překladem starších, latinských artikulů z roku 1478, pořízený podle vší pravděpodobnosti roku 1688, čemuž i ráz jazyka nasvědčuje. 217 Svatý Ján, 24. maii 1480. Zemané stolice liptovské, s obou stran za rozhodčí zvolení, urovnávají rozmanité spory mezi rodinou Svatojánských a Smrečanských. Prostá, neověřená kopie a překlad listiny z roku 1480 na papíře, psaná rukou asi z polovice XVI. století, v archivu Svatojánských v Národním museu v Budapešti. Písemnost je na některých místech, zejména tam, kde byla přeložena, již dosti porušena. Po pečetích, o nichž se v písemnosti píše, není nikde stopy. Na obale, v němž byla listina uložena, je latinský regest asi z XVIII. století, počínající slovy: „Paria translationis in Slavicum versae“ atd. Na písem- nosti stará signatura: Sub lra A. Fasc. IV. No 15. My Benedyck Klotnyczer, burgrab zámku Lykawy, Laczlaw z Gayu, Michal z Okoliczneho, Thomass z Tarnokw [?], Martin z Maleg Palwczki, Mateg wod Swateho Ondrege, Jakub Brozyk z Detrihoweg Wsy, Pawol Fyaczka, Benedyk Nemesss stolice Lypthowske a Martin Hwlak z Ploss- czyna, ukladače a přítelščí jednačea) zkrze strany dolě zepsané vyvolení, všem vóbec tak nynejším jakob) potomejším tímto listom vyznáváme, jak- kolvek mezi námeznými mužmis) a pánmi Ssteffanom a Balassom Swethogenskymy z jednéj strany, a mezid) Ssymunem, Petrom, Laczlawom a Michalom zo Smreczen, téš Thomassom a Pawlom z Trstheneho, téš Gre- horom s Ssczewnyce, otčímom prednešených Thomasse a Pawla, zvády, nesnádky a ošklivosti posdvihly sú sě boly, a za dlúhý čas zde v stolici súdobnéj tohoto vidíku i inde právem pohnutiee) byvši, my pak obú stran pokoví) milujéce, chcejíc aby na delší takové hróznice mezi nimi uložené boly a láska upřímás) a braterská libost mezi nimi i jich potomky na delší a potomnýh) čas trvati mohla, mezi stranami túto smlovu a pokoj učinilii) sme a utvrdili: Předkem všeliaká zváda, nenávist, kerá by koli do tohoto času bola, ty sme zložili a urovnali. 183
bežícího“. — Z toho vysvítá, že slovenský text artikulů výše zmíněných je překladem starších, latinských artikulů z roku 1478, pořízený podle vší pravděpodobnosti roku 1688, čemuž i ráz jazyka nasvědčuje. 217 Svatý Ján, 24. maii 1480. Zemané stolice liptovské, s obou stran za rozhodčí zvolení, urovnávají rozmanité spory mezi rodinou Svatojánských a Smrečanských. Prostá, neověřená kopie a překlad listiny z roku 1480 na papíře, psaná rukou asi z polovice XVI. století, v archivu Svatojánských v Národním museu v Budapešti. Písemnost je na některých místech, zejména tam, kde byla přeložena, již dosti porušena. Po pečetích, o nichž se v písemnosti píše, není nikde stopy. Na obale, v němž byla listina uložena, je latinský regest asi z XVIII. století, počínající slovy: „Paria translationis in Slavicum versae“ atd. Na písem- nosti stará signatura: Sub lra A. Fasc. IV. No 15. My Benedyck Klotnyczer, burgrab zámku Lykawy, Laczlaw z Gayu, Michal z Okoliczneho, Thomass z Tarnokw [?], Martin z Maleg Palwczki, Mateg wod Swateho Ondrege, Jakub Brozyk z Detrihoweg Wsy, Pawol Fyaczka, Benedyk Nemesss stolice Lypthowske a Martin Hwlak z Ploss- czyna, ukladače a přítelščí jednačea) zkrze strany dolě zepsané vyvolení, všem vóbec tak nynejším jakob) potomejším tímto listom vyznáváme, jak- kolvek mezi námeznými mužmis) a pánmi Ssteffanom a Balassom Swethogenskymy z jednéj strany, a mezid) Ssymunem, Petrom, Laczlawom a Michalom zo Smreczen, téš Thomassom a Pawlom z Trstheneho, téš Gre- horom s Ssczewnyce, otčímom prednešených Thomasse a Pawla, zvády, nesnádky a ošklivosti posdvihly sú sě boly, a za dlúhý čas zde v stolici súdobnéj tohoto vidíku i inde právem pohnutiee) byvši, my pak obú stran pokoví) milujéce, chcejíc aby na delší takové hróznice mezi nimi uložené boly a láska upřímás) a braterská libost mezi nimi i jich potomky na delší a potomnýh) čas trvati mohla, mezi stranami túto smlovu a pokoj učinilii) sme a utvrdili: Předkem všeliaká zváda, nenávist, kerá by koli do tohoto času bola, ty sme zložili a urovnali. 183
Strana 184
Druhá také vec o list pánóv Smreczenskich, keří novým dáním spraviti dali na statek svój, a pánóv Swetogenskych ven vynechali, aby ten list a tu novú donací dali popraviti tak, aby i pánóv Swetogenskych do néj dali vložiti a voni takie . . .k) jim pomocni mají býti. Item listom dedičným, keřýl) páni Swetogenssczy mají na statek svój, jakovým koli, druhý toho listu prepis pánóm Smreczenskym dáti mají; rovne takže páni Smreczenssczy a z Nadazdu listóv svých dedičných, keré u sebe imají, pánóm Swetogenskym druhý vydati mají. Item o cestu, kerá vede z Nemeczkej Porwby k Swatemu Janu, jest takto dokonáno, žě mají čtyr prísežných, dobrých lidí, voliti, dvú z Nemecz- keg Porwby a dvú od Swateho Jana a z Uherskeg Wsy, a kde kolvek ti prísežní lidé níže vsi Swateho Jana najdú a ukážú, aby tam cesta bola a [proti] jejich dokonání žádný s pánóv nemá nič mloviti, neš na jejich uká- zání prestati imají. Jest-li by pak tú cestú zemi pánóv Swetogenskych čo se ujelo, páni Smreczenssczy a s Trsteneho jim napraviti mají odmenov a vedlé cesty téj aby obi dve strany plod robily a držely. Item jest-li by kteréj strane krivda sě zdála, v Nemeczkeg Porwbie v Strbie, Wasczy, obi dvě strany aby sebe volilym) dobřýchn) lidí, jedna strana čtyr, druhá strana také čtyr, a tých osem dobrých lidí mají pravú spravedlivost mezi nimi učiniti; a těch osem dobrých lidí zjednaní mají držeti a prijéti pod prepadkom a vinú dole zepsanu. Item vodu, to jiš potok Stewnyczki rečený, páni Swetogenssczy za svú vlasní mají držeti až po Vhersku Wes, a níže Vherskeg Wsy aby jim společne bola; i podaným svým, jest-li chtejí dopustiti, to na jich pánóv vóli bude státi. Item hořy stavné°) a všeliaké od hotáře Plossthienskeho až do Wy- slawcze Nyzneho páni Swetogenssczy užívati budú; jest-li pak z jinších svanýchp) vsí do těch hor chtéti budú choditi, tedar) ad sě najímají vod pánóv Swetogenskych a z jich vólí, aby slobodu meli choditi; [v] Wyslawczy pak rečenom obema stranom aby bola [mez] společná. Item pánóv Smreczenskych z Trstheneho chudým lidem z Nemeczkeg Porwby, od Swateho Jana, z Wherskeg Wsy do hor předrečených[ ?] pánóv k osohu jejich, aby svobodu meli. Item o zahrady, které sú výže vsi, žě tři zahrady, které jsú od stara dávna pánóv Swetogenskych, aby i na delší jim svobodné byly,s) jiné pak zahrady sedlské, jest-li páni Smreczenssczy svým poddaným chcejí do- pustiti, tedá i [poddaným] pánóv Smreczenskych a z Trsteneho at dopustí. 184
Druhá také vec o list pánóv Smreczenskich, keří novým dáním spraviti dali na statek svój, a pánóv Swetogenskych ven vynechali, aby ten list a tu novú donací dali popraviti tak, aby i pánóv Swetogenskych do néj dali vložiti a voni takie . . .k) jim pomocni mají býti. Item listom dedičným, keřýl) páni Swetogenssczy mají na statek svój, jakovým koli, druhý toho listu prepis pánóm Smreczenskym dáti mají; rovne takže páni Smreczenssczy a z Nadazdu listóv svých dedičných, keré u sebe imají, pánóm Swetogenskym druhý vydati mají. Item o cestu, kerá vede z Nemeczkej Porwby k Swatemu Janu, jest takto dokonáno, žě mají čtyr prísežných, dobrých lidí, voliti, dvú z Nemecz- keg Porwby a dvú od Swateho Jana a z Uherskeg Wsy, a kde kolvek ti prísežní lidé níže vsi Swateho Jana najdú a ukážú, aby tam cesta bola a [proti] jejich dokonání žádný s pánóv nemá nič mloviti, neš na jejich uká- zání prestati imají. Jest-li by pak tú cestú zemi pánóv Swetogenskych čo se ujelo, páni Smreczenssczy a s Trsteneho jim napraviti mají odmenov a vedlé cesty téj aby obi dve strany plod robily a držely. Item jest-li by kteréj strane krivda sě zdála, v Nemeczkeg Porwbie v Strbie, Wasczy, obi dvě strany aby sebe volilym) dobřýchn) lidí, jedna strana čtyr, druhá strana také čtyr, a tých osem dobrých lidí mají pravú spravedlivost mezi nimi učiniti; a těch osem dobrých lidí zjednaní mají držeti a prijéti pod prepadkom a vinú dole zepsanu. Item vodu, to jiš potok Stewnyczki rečený, páni Swetogenssczy za svú vlasní mají držeti až po Vhersku Wes, a níže Vherskeg Wsy aby jim společne bola; i podaným svým, jest-li chtejí dopustiti, to na jich pánóv vóli bude státi. Item hořy stavné°) a všeliaké od hotáře Plossthienskeho až do Wy- slawcze Nyzneho páni Swetogenssczy užívati budú; jest-li pak z jinších svanýchp) vsí do těch hor chtéti budú choditi, tedar) ad sě najímají vod pánóv Swetogenskych a z jich vólí, aby slobodu meli choditi; [v] Wyslawczy pak rečenom obema stranom aby bola [mez] společná. Item pánóv Smreczenskych z Trstheneho chudým lidem z Nemeczkeg Porwby, od Swateho Jana, z Wherskeg Wsy do hor předrečených[ ?] pánóv k osohu jejich, aby svobodu meli. Item o zahrady, které sú výže vsi, žě tři zahrady, které jsú od stara dávna pánóv Swetogenskych, aby i na delší jim svobodné byly,s) jiné pak zahrady sedlské, jest-li páni Smreczenssczy svým poddaným chcejí do- pustiti, tedá i [poddaným] pánóv Smreczenskych a z Trsteneho at dopustí. 184
Strana 185
Jest-li by sě pak v tom uhoditi nemohli, teda ať je pustí podt) pastvu, vinema predrečená panské tri zahrady. Item o stavy, síla v horách, at páni Swetogenssczy starý zvyk zachovají; kde by bolo pak mestisko prázné, teda poddaní pánóv Smreczenskych a z Trsteneho, po tými horami bydlící, mohú síla staveti. Item prvšého zjednání list stoličný, pod kteřýmu) kolvek spuosobom bol by vyžel,v) i jiné listy z kerého koli místa boly by vybraniew) a vytáh- nuné, poživatelné, posúdné, svedomie, přisúdené, pod jakovým kolvek mé- nom menovati by sě mohly, takové ničím sú učinené a žádnéj moci at nemají, neš která by jich strana ukázala, aby téj straně škodlivie boly; a na toto zjednání obi strany mají sobe nový list zjednati. Item Jakub Czelen, poddaný pánóv Swetogenskych, dlužen budě vodu prevísti*) do jéj spravedlivého dríku,v) aby na dálej škody činiti nemohla. Item Grehor Gyzdny panu Steffanowy kapustu aby zaplatil. Item Grehorowy Stewnyczkemu, hnev keří mají proti nemu páni Sweto- genssczy, jemu dlužni [budú] vodpustiti i všem poddaným pánóv Smreczen- skych a z Trstheneho i na delší niakového hnevu zbuzovatiz) nemají, ani na delší napomínati k dosti učinení, které sě již stalo a dokonalo. Item na delší, jest-li by sě jakovie krivdy mezi jejich poddanými zbehly, právom aby uložené boly. A toto nynejší našě zjednání a zmieření upokojené, aby stálie, pevné a nerušitedlné zachovalé bolo s obú stran. Našli sme, kdyby kolvek kerá koli strana v tém státi nechtela a zrušiti by smela, ta jistá strana proti druhéj straně, kerá sě zachová v témto našem zjednánie, aby prepadla dvanástě Budynskych hriven a mocne dolů položila přvéj, aa) neš by k právu pristúpiti mela. Kteréšto naše zjednání obi dve straně dobrú jich vóli zavázaly jsú sě pred námi pod predpsaným závazkem mocne a neružitedlne zachovati, jenž jest dán u Swateho Jana v středu mezi octávami Svatého Duchabb) léta páne tisícého čtyřistého osemdesátého pod pečetmi našimi podtvrzený. a) Psáno: v kladacze a przytelssczy gednacze. — b) Následuje škrtnuté: przyduczym. Psáno: meczy nameznymy muznij. — d) Psáno: meczi a tak vždy. — e) Psáno: pohnútie. Psáno: pokow. — g) Psáno: vprzyma. — h) Psáno: potomny. — i) Psáno: vczinil sme. k) Slovo nečitelné; začíná se písmenem s, pak jsou vydrolena asi dvě písmena a končí awow. 1) Psáno: kerzi místo kerý. — m) Psáno: woly. — n) Psáno: dobrzych lydy. — °) Psáno: horzy stawne místo hory. — P) Psáno: swanich. — r) Psáno: theda a tak i níže. — s) Před- chází škrtnuté: byla. — t) Následuje přebytečné: po. — u) Psáno: pod kterzym kolwek. — v) Psáno: wyzyl. — W) Psáno: wybranye. — X) Psáno: prewysty. — y) Psáno: drykú. — z) Psáno: zbuczowaty. — aa) Psáno: przweg. — bb) Následuje škrtnuté: bozeho tyela. — c 185
Jest-li by sě pak v tom uhoditi nemohli, teda ať je pustí podt) pastvu, vinema predrečená panské tri zahrady. Item o stavy, síla v horách, at páni Swetogenssczy starý zvyk zachovají; kde by bolo pak mestisko prázné, teda poddaní pánóv Smreczenskych a z Trsteneho, po tými horami bydlící, mohú síla staveti. Item prvšého zjednání list stoličný, pod kteřýmu) kolvek spuosobom bol by vyžel,v) i jiné listy z kerého koli místa boly by vybraniew) a vytáh- nuné, poživatelné, posúdné, svedomie, přisúdené, pod jakovým kolvek mé- nom menovati by sě mohly, takové ničím sú učinené a žádnéj moci at nemají, neš která by jich strana ukázala, aby téj straně škodlivie boly; a na toto zjednání obi strany mají sobe nový list zjednati. Item Jakub Czelen, poddaný pánóv Swetogenskych, dlužen budě vodu prevísti*) do jéj spravedlivého dríku,v) aby na dálej škody činiti nemohla. Item Grehor Gyzdny panu Steffanowy kapustu aby zaplatil. Item Grehorowy Stewnyczkemu, hnev keří mají proti nemu páni Sweto- genssczy, jemu dlužni [budú] vodpustiti i všem poddaným pánóv Smreczen- skych a z Trstheneho i na delší niakového hnevu zbuzovatiz) nemají, ani na delší napomínati k dosti učinení, které sě již stalo a dokonalo. Item na delší, jest-li by sě jakovie krivdy mezi jejich poddanými zbehly, právom aby uložené boly. A toto nynejší našě zjednání a zmieření upokojené, aby stálie, pevné a nerušitedlné zachovalé bolo s obú stran. Našli sme, kdyby kolvek kerá koli strana v tém státi nechtela a zrušiti by smela, ta jistá strana proti druhéj straně, kerá sě zachová v témto našem zjednánie, aby prepadla dvanástě Budynskych hriven a mocne dolů položila přvéj, aa) neš by k právu pristúpiti mela. Kteréšto naše zjednání obi dve straně dobrú jich vóli zavázaly jsú sě pred námi pod predpsaným závazkem mocne a neružitedlne zachovati, jenž jest dán u Swateho Jana v středu mezi octávami Svatého Duchabb) léta páne tisícého čtyřistého osemdesátého pod pečetmi našimi podtvrzený. a) Psáno: v kladacze a przytelssczy gednacze. — b) Následuje škrtnuté: przyduczym. Psáno: meczy nameznymy muznij. — d) Psáno: meczi a tak vždy. — e) Psáno: pohnútie. Psáno: pokow. — g) Psáno: vprzyma. — h) Psáno: potomny. — i) Psáno: vczinil sme. k) Slovo nečitelné; začíná se písmenem s, pak jsou vydrolena asi dvě písmena a končí awow. 1) Psáno: kerzi místo kerý. — m) Psáno: woly. — n) Psáno: dobrzych lydy. — °) Psáno: horzy stawne místo hory. — P) Psáno: swanich. — r) Psáno: theda a tak i níže. — s) Před- chází škrtnuté: byla. — t) Následuje přebytečné: po. — u) Psáno: pod kterzym kolwek. — v) Psáno: wyzyl. — W) Psáno: wybranye. — X) Psáno: prewysty. — y) Psáno: drykú. — z) Psáno: zbuczowaty. — aa) Psáno: przweg. — bb) Následuje škrtnuté: bozeho tyela. — c 185
Strana 186
18 1482. Hynek od Turic a na Ozdíně píše své sestřence Kačence, aby se pro bezpečnost uchýlila na jeho hrad Ozdín. Falsum z počátku XIX. století. Srv. V. Chaloupecký: Další slovenská falsa z doby obrození. Hanušův sborník, Bratislava, 1932, str. 360 n. Též „Bratislava“, roč. VI., 1932, kde je též faksimile. Vydal: Ant. Mocsáry, Nemes Nógrád vármeggének históriai ... esmertetése, Pesten, 1826, III, str. 254—55, kde se list klade do roku 1279 a připojena je rytina, zobrazující domnělý originál. — Znovu pak list jako staroslovenskou památku vydal Samuel Toma- šík, Pamätnosti gemersko-malohontské, v Letopise Matice slovenské IX (1872), str. 29—30, kde též připojena litografie podle domnělého originálu. O tomto se tu poznamenává, že „póvo- dina“ této „starobylé písomné pamiatky .. . bola v majetku kniežata Koháryho, pána na Muráni a Balogu, ktorý ju dal vložit do svojho archivu v Antole,1) odkial je, tuším, prenesená do archivu centrálnej kancellarie kniežata Coburga vo Viedni.“ Pojednání Tomašíkovo znovu přetištěno v samostatné publikaci, vydané roku 1921 v Rim. Sobotě. Tomašík čte datum: 1482. — Po Tomašíkovi znovu se listem jako staroslovenskou památkou zabýval a znovu jej vydal Fr. V. Sasinek v článku: List Hynka od Turych v Letopisu Matice slovenské X/2 (1873), str. 30—32; klade jej do roku 1587. 1) V archivu ve Sv. Antole ani v starém katalogu není po tom nikde ani stopy.
18 1482. Hynek od Turic a na Ozdíně píše své sestřence Kačence, aby se pro bezpečnost uchýlila na jeho hrad Ozdín. Falsum z počátku XIX. století. Srv. V. Chaloupecký: Další slovenská falsa z doby obrození. Hanušův sborník, Bratislava, 1932, str. 360 n. Též „Bratislava“, roč. VI., 1932, kde je též faksimile. Vydal: Ant. Mocsáry, Nemes Nógrád vármeggének históriai ... esmertetése, Pesten, 1826, III, str. 254—55, kde se list klade do roku 1279 a připojena je rytina, zobrazující domnělý originál. — Znovu pak list jako staroslovenskou památku vydal Samuel Toma- šík, Pamätnosti gemersko-malohontské, v Letopise Matice slovenské IX (1872), str. 29—30, kde též připojena litografie podle domnělého originálu. O tomto se tu poznamenává, že „póvo- dina“ této „starobylé písomné pamiatky .. . bola v majetku kniežata Koháryho, pána na Muráni a Balogu, ktorý ju dal vložit do svojho archivu v Antole,1) odkial je, tuším, prenesená do archivu centrálnej kancellarie kniežata Coburga vo Viedni.“ Pojednání Tomašíkovo znovu přetištěno v samostatné publikaci, vydané roku 1921 v Rim. Sobotě. Tomašík čte datum: 1482. — Po Tomašíkovi znovu se listem jako staroslovenskou památkou zabýval a znovu jej vydal Fr. V. Sasinek v článku: List Hynka od Turych v Letopisu Matice slovenské X/2 (1873), str. 30—32; klade jej do roku 1587. 1) V archivu ve Sv. Antole ani v starém katalogu není po tom nikde ani stopy.
Strana 187
ACTA MEDII AEVI EPISTOLARIA NECNON DIPLOMATICA AD SLOVACIAM PERTINENTIA LINGUAE ET VITAE BOHEMOSLAVICAE SAEC. XV. MONUMENTA COLLEGIT, EDIDIT, ILLUSTRAVIT VENCESLAUS CHALOUPECKY Hoc libro typis eduntur epistolarum et diplomatum medii aevi monu- menta Bohemoslavica aut in finibus ipsis, quibus nunc Slovacia continetur, conscripta aut a Slovaciae incolis accepta. Quod ad temporis spatium attinet, collecta sunt hic acta epistolaria necnon diplomatica ab a. 1426 usque ad a. 1490 data, qui annus ultimus ob eam causam respicitur, quod personalis unio inter regna Bohemiae et Hungariae tum facta medium aevum historiae Bohemoslavicae insigniter terminat. In omnibus his litterarum monumentis, quorum maior pars nunc pri- mum in lucem profertur, rescribendis exemplaria originalia, siquidem ad nos pervenerunt, adhibita sunt. In libri supplemento typis exscribuntur aut per regesta consignantur epistolae et diplomata, quae quidem propter materiam ipsam et annum iis adscriptum medio aevo attributa sunt, quorum tamen linguae forma sine dubio aetatis recentioris est, ita ut ex antiquiori- bus exemplaribus Latinis posterius conversa aut etiam falsa sint iudicanda. Acta medii aevi ad Slovaciam pertinentia, quorum non pauca gravis- sima historiae testimonia praebent, apparent esse praeterea singularis interdum artis litterariae monumenta, quibus vitae et humanitatis societas, qua Slovacia cum Moravia et Bohemia iam medii aevi temporibus artissime coniungebatur, nec non Slovaciae in lingua et litteris populi Bohemoslavici colendis antiqua atque eximia cooperatio eminentissime illustrantur. 187
ACTA MEDII AEVI EPISTOLARIA NECNON DIPLOMATICA AD SLOVACIAM PERTINENTIA LINGUAE ET VITAE BOHEMOSLAVICAE SAEC. XV. MONUMENTA COLLEGIT, EDIDIT, ILLUSTRAVIT VENCESLAUS CHALOUPECKY Hoc libro typis eduntur epistolarum et diplomatum medii aevi monu- menta Bohemoslavica aut in finibus ipsis, quibus nunc Slovacia continetur, conscripta aut a Slovaciae incolis accepta. Quod ad temporis spatium attinet, collecta sunt hic acta epistolaria necnon diplomatica ab a. 1426 usque ad a. 1490 data, qui annus ultimus ob eam causam respicitur, quod personalis unio inter regna Bohemiae et Hungariae tum facta medium aevum historiae Bohemoslavicae insigniter terminat. In omnibus his litterarum monumentis, quorum maior pars nunc pri- mum in lucem profertur, rescribendis exemplaria originalia, siquidem ad nos pervenerunt, adhibita sunt. In libri supplemento typis exscribuntur aut per regesta consignantur epistolae et diplomata, quae quidem propter materiam ipsam et annum iis adscriptum medio aevo attributa sunt, quorum tamen linguae forma sine dubio aetatis recentioris est, ita ut ex antiquiori- bus exemplaribus Latinis posterius conversa aut etiam falsa sint iudicanda. Acta medii aevi ad Slovaciam pertinentia, quorum non pauca gravis- sima historiae testimonia praebent, apparent esse praeterea singularis interdum artis litterariae monumenta, quibus vitae et humanitatis societas, qua Slovacia cum Moravia et Bohemia iam medii aevi temporibus artissime coniungebatur, nec non Slovaciae in lingua et litteris populi Bohemoslavici colendis antiqua atque eximia cooperatio eminentissime illustrantur. 187
Strana 188
REGESTA. Olomouc, 14. Januarii 1426. Magister civium et consilium civitatis Olomucensis ad Nicolaum Perényi, Sigismundi copiarum ducem: se quamvis libenti animo auxilio ei venire cupientes armis tamen non ita valere, ut rogationi eius satisfacere possint. Uherské Hradiště, 24. Maii 1429. Petrus Roman de Vitovice, capitaneus in civitate Uherské Hradiště, Geor- gium Kuchař Taboritarum partes nunquam secutum esse testificatur. 2 3 Veselí, s. a. [5. Octobris 1429?]. Fridericus, Lithuaniae dux, testificatur virum quendam nomine Vinar equum una cum plaustro a sociis quibusdam militaribus emisse, cum etiamtum inter eos et civitatem Bratislaviensem inimicitiae essent. Veselí, s. a. [5. Octobris 1429?]. Venceslaus de Markvartice, Petrus, Prokopius aliique socii militares testi- ficantur virum quendam dictum Vinar equum cum plaustro emisse ab ipsorum sociis quibusdam, cum etiamtum inter eos et civitatem Bratislaviensem inimi- citiae essent. 4 5 Skalica, 14. Aprilis 1432. Stiborius de Stibořice et de Beckov admonet seniores sodalicii militaris in Hodonín, nominatim Joannem de Opatovice et de Dlouhá Ves et Stibo- recium de Pecka, ut Joannem de Vrbno caveant: a quo inhonestissimo homine non solum castro se esse privatum, verum etiam de se falsas litteras esse confectas. Itaque seniores fraternitatis militaris obsecrat, ne Joanni de Vrbno opem ferant. 6 Vindobona, 4. Februarii 1433. Georgius de Břeclava Jacobo Ryšavý, civi Brunensi, per litteras plenam potentiam tribuit, ut rem familiarem, quam frater eius Petrus Kutěj Bratisla- viae mortuus ibi reliquit, suo nomine accipiat simulque statuit, quomodo illa bona, si ipse decesserit, tractari debeant. 188
REGESTA. Olomouc, 14. Januarii 1426. Magister civium et consilium civitatis Olomucensis ad Nicolaum Perényi, Sigismundi copiarum ducem: se quamvis libenti animo auxilio ei venire cupientes armis tamen non ita valere, ut rogationi eius satisfacere possint. Uherské Hradiště, 24. Maii 1429. Petrus Roman de Vitovice, capitaneus in civitate Uherské Hradiště, Geor- gium Kuchař Taboritarum partes nunquam secutum esse testificatur. 2 3 Veselí, s. a. [5. Octobris 1429?]. Fridericus, Lithuaniae dux, testificatur virum quendam nomine Vinar equum una cum plaustro a sociis quibusdam militaribus emisse, cum etiamtum inter eos et civitatem Bratislaviensem inimicitiae essent. Veselí, s. a. [5. Octobris 1429?]. Venceslaus de Markvartice, Petrus, Prokopius aliique socii militares testi- ficantur virum quendam dictum Vinar equum cum plaustro emisse ab ipsorum sociis quibusdam, cum etiamtum inter eos et civitatem Bratislaviensem inimi- citiae essent. 4 5 Skalica, 14. Aprilis 1432. Stiborius de Stibořice et de Beckov admonet seniores sodalicii militaris in Hodonín, nominatim Joannem de Opatovice et de Dlouhá Ves et Stibo- recium de Pecka, ut Joannem de Vrbno caveant: a quo inhonestissimo homine non solum castro se esse privatum, verum etiam de se falsas litteras esse confectas. Itaque seniores fraternitatis militaris obsecrat, ne Joanni de Vrbno opem ferant. 6 Vindobona, 4. Februarii 1433. Georgius de Břeclava Jacobo Ryšavý, civi Brunensi, per litteras plenam potentiam tribuit, ut rem familiarem, quam frater eius Petrus Kutěj Bratisla- viae mortuus ibi reliquit, suo nomine accipiat simulque statuit, quomodo illa bona, si ipse decesserit, tractari debeant. 188
Strana 189
Veselí, s. d. 12. Octobris 1437]. Blasius de Borotin, residens in Veselí, ad civitatem Bratislaviensem: ne- minem a se adhuc esse missum, qui eos propter pecuniam sibi debitam popu- laretur. 8 Hlohovec, s. a. [cca 1440]. Venceslaus de Hatná et Nicolaus de Krušovce, burggravius in Hlohovec — ad civitatem Bratislaviensem: quod attinet ad turmam militum, in quos hostiliter consuluerunt, eius modi praedones a Bratislaviensibus defendi non debere; ceterum illos milites non civitatem Bratislaviensem appellavisse, sed virum nomine Weinberger, civitatis Hlohovec inimicum. Мušina, 21. Maii 1441. Nicolaus Pekura de Mníkov, capitaneus castri Mušina — ad civitatem Bardejoviensem: suos homines a Bardejoviensibus esse captos, quamquam ipse ab eorum partibus stet; quam ob rem eos in libertatem restituant. 9 Bratislava, 7. Octobris 1441. Elisabetha, Hungariae regina — ad Joannem de Kunštát dictum Zajímač: de pecunia, quam Joanni de Kunštát debet. 10 11 Mušina, 30. Novembris 1441. Paulus Fajnar — ad civitatem Bardejoviensem: pecuniam iniuste ademp- tam sibi reddant atque responsum dent, ut dominum suum certiorem facere possit. 12 Claustrum s. Procopii in Sázava, 13. Decembris 1441. Joannes de Kunštát, dictus Zajímač — ad civitatem Bratislaviensem: de pecunia, quam Elisabetha regina pro opera militari ei debet. Šaumburk, 22. Februarii [1442]. 13 Petrus Roman de Vitovice et de Zlin ac Nicolaus de Bitov et de Šaumburk apud Bratislavienses conqueruntur, quod Elisabetha, Hungariae regina, sibi mercedem debitam non solverit. Strážnice, s. a. [vere a. 1442?]. Joannes Šilhavý de Strážnice — ad Catharinam Sutricem, civem Bratisla- viensem: cur non eam, sed aliam in matrimonium ducere debuerit. 14 189
Veselí, s. d. 12. Octobris 1437]. Blasius de Borotin, residens in Veselí, ad civitatem Bratislaviensem: ne- minem a se adhuc esse missum, qui eos propter pecuniam sibi debitam popu- laretur. 8 Hlohovec, s. a. [cca 1440]. Venceslaus de Hatná et Nicolaus de Krušovce, burggravius in Hlohovec — ad civitatem Bratislaviensem: quod attinet ad turmam militum, in quos hostiliter consuluerunt, eius modi praedones a Bratislaviensibus defendi non debere; ceterum illos milites non civitatem Bratislaviensem appellavisse, sed virum nomine Weinberger, civitatis Hlohovec inimicum. Мušina, 21. Maii 1441. Nicolaus Pekura de Mníkov, capitaneus castri Mušina — ad civitatem Bardejoviensem: suos homines a Bardejoviensibus esse captos, quamquam ipse ab eorum partibus stet; quam ob rem eos in libertatem restituant. 9 Bratislava, 7. Octobris 1441. Elisabetha, Hungariae regina — ad Joannem de Kunštát dictum Zajímač: de pecunia, quam Joanni de Kunštát debet. 10 11 Mušina, 30. Novembris 1441. Paulus Fajnar — ad civitatem Bardejoviensem: pecuniam iniuste ademp- tam sibi reddant atque responsum dent, ut dominum suum certiorem facere possit. 12 Claustrum s. Procopii in Sázava, 13. Decembris 1441. Joannes de Kunštát, dictus Zajímač — ad civitatem Bratislaviensem: de pecunia, quam Elisabetha regina pro opera militari ei debet. Šaumburk, 22. Februarii [1442]. 13 Petrus Roman de Vitovice et de Zlin ac Nicolaus de Bitov et de Šaumburk apud Bratislavienses conqueruntur, quod Elisabetha, Hungariae regina, sibi mercedem debitam non solverit. Strážnice, s. a. [vere a. 1442?]. Joannes Šilhavý de Strážnice — ad Catharinam Sutricem, civem Bratisla- viensem: cur non eam, sed aliam in matrimonium ducere debuerit. 14 189
Strana 190
Strážnice, 17. Augusti 1442. Anna, Joannis Šilhavý uxor — ad religiosam dominam Catharinam tum in monasterio Skalicensi commorantem: inhonestam vitam contumeliose et iniuste sibi ab ea esse exprobratam. 15 Stráže, s. a. Jcca 1442./. Joannes de Staucz, capitaneus in loco Stráže dicto — ad civitatem Brati- slaviensem: suos homines eorum vaccas non abripuisse. 16 S. a. Iсса 1443./. Alexius de Šternberk — ad Joannem Jiskra de Brandýs: certior ab eo fieri desiderat, si quid novi in Hungaria fiat, imprimis quod attinet ad Vladi- slaum, Poloniae regem et Ladislaum Postumum. 17 Korlátov Kameň, 18. Maii 1443. Henricus de Šomberk, Thomas de Kninice, Casparus Nýderspeuger, capi- tanei in Cunradi Lapide — ad civitatem Bratislaviensem: de suis famulis a Bratislaviensibus tempore indutiarum captis. 18 Korlátov Kameň, 27. Aprilis 1445. Petrus, capitaneus in Cunradi Lapide, testificatur se Matthaeo, Donati fratri, tres equos iure belli civibus Bratislaviensibus ademptos vendidisse. Stráže, 28. Aprilis 1445. Venceslaus Chalúpka et Jakubek Matthaeum, Donati fratrem, tres equos iure belli Bratislaviensibus ademptos a Petro, capitaneo in Cunradi Lapide, emisse testificantur. 19 20 21 Zvolen, 2. Decembris 1445. Joannes Jiskra de Brandýs se Joanni Makovec de Senica 200 florenos auri Hungaricos pro opera militari debere profitetur. Kroměříž, s. a. [exeunte Maio a. 1446.]. Nicolaus de Moravany, residens in Kroměříž — ad civitatem Bratisla- viensem: gratias iis agit, quod ipsius homines a burggravio arcis Bratisla- viensis vino et armis spoliatos protexerunt; quam rem denuo procurandam et animum supradicti burggravii mitigandum iis commendat. Se ipsum nun- quam cum burggravio inimicitias habuisse et fratrem Joannem hospitio tantum excepisse. 22 190
Strážnice, 17. Augusti 1442. Anna, Joannis Šilhavý uxor — ad religiosam dominam Catharinam tum in monasterio Skalicensi commorantem: inhonestam vitam contumeliose et iniuste sibi ab ea esse exprobratam. 15 Stráže, s. a. Jcca 1442./. Joannes de Staucz, capitaneus in loco Stráže dicto — ad civitatem Brati- slaviensem: suos homines eorum vaccas non abripuisse. 16 S. a. Iсса 1443./. Alexius de Šternberk — ad Joannem Jiskra de Brandýs: certior ab eo fieri desiderat, si quid novi in Hungaria fiat, imprimis quod attinet ad Vladi- slaum, Poloniae regem et Ladislaum Postumum. 17 Korlátov Kameň, 18. Maii 1443. Henricus de Šomberk, Thomas de Kninice, Casparus Nýderspeuger, capi- tanei in Cunradi Lapide — ad civitatem Bratislaviensem: de suis famulis a Bratislaviensibus tempore indutiarum captis. 18 Korlátov Kameň, 27. Aprilis 1445. Petrus, capitaneus in Cunradi Lapide, testificatur se Matthaeo, Donati fratri, tres equos iure belli civibus Bratislaviensibus ademptos vendidisse. Stráže, 28. Aprilis 1445. Venceslaus Chalúpka et Jakubek Matthaeum, Donati fratrem, tres equos iure belli Bratislaviensibus ademptos a Petro, capitaneo in Cunradi Lapide, emisse testificantur. 19 20 21 Zvolen, 2. Decembris 1445. Joannes Jiskra de Brandýs se Joanni Makovec de Senica 200 florenos auri Hungaricos pro opera militari debere profitetur. Kroměříž, s. a. [exeunte Maio a. 1446.]. Nicolaus de Moravany, residens in Kroměříž — ad civitatem Bratisla- viensem: gratias iis agit, quod ipsius homines a burggravio arcis Bratisla- viensis vino et armis spoliatos protexerunt; quam rem denuo procurandam et animum supradicti burggravii mitigandum iis commendat. Se ipsum nun- quam cum burggravio inimicitias habuisse et fratrem Joannem hospitio tantum excepisse. 22 190
Strana 191
Kláštor p. Znievom, m. Nov. 1446—1453. Jakezda, capitaneus in Claustro S. Mariae in Turec — ad civitatem Kremniciensem: de portorio a subditis civitatis Kremniciensis exigendo. 23 Rychnava, 12. Maii 1447. Joannes de Ostrava, capitaneus in Rychnava — ad civitatem Bardejovien- sem: mittit ad eos famulum suum cum litteris,credencialibus“. 24 Zvolen, s. d. [29. Octobris 1447.]. Joannes Jiskra de Brandýs — ad capitulum Olomucense: se ad Pancra- tium a S. Nicolao, item ad Joannem Hunyadi, regni Hungariae gubernato- rem, ad Hungariae praelatos necnon ad alios Hungariae magnates litteras misisse de iis captivis, quorum saluti capitulum consuleret. 25 26 Senica, 16. Maii 1448. Litterae missae ad consilium civitatis Vindobonensis, quibus Pancratius a S. Nicolao et socii eius Alberto, regi Romanorum, inimicitias renuntiant. Krumlov, 27. Junii 1448. 27 Udalricus de Rosenberk — ad Joannem Jiskra de Brandýs: ut filium domini Přibík Klenovský custodia emittendum curare perseveret. Vindobona, 2. Julii 1448. Joannes Jiskra de Brandýs — ad Udalricum de Rosenberk: de filio domini Přibík Klenovský vinculis emittendo, de cardinalis Aeneae Silvii Vindobonam adventu, de rebus Hungaricis nec non Austriacis cum eo pertractatis, praeser- tim autem de dietae regni Hungariae Bratislaviae celebrandae praeparatio- nibus. 28 29 Mušina, 13. Aprilis 1449. Nicolaus Pekura de Mníkov, capitaneus in castro Mušina — ad civitatem Bardejoviensem: se cum fratre suo Bardejovienses nisi salvo conductu addicto non esse conventurum. Kremnica, 4. Maii 1449. Joannes Jiskra de Brandýs una cum civitatibus montanis, item cum Nicolao Balický, Nicolao et Petro Komorovský, Iodoco de Košav, Ladislao et Joanne Rykolfy, Petro Kollár, perpetuam pacem facit cum Pancratio a S. Nicolao et de Branč. 30 191
Kláštor p. Znievom, m. Nov. 1446—1453. Jakezda, capitaneus in Claustro S. Mariae in Turec — ad civitatem Kremniciensem: de portorio a subditis civitatis Kremniciensis exigendo. 23 Rychnava, 12. Maii 1447. Joannes de Ostrava, capitaneus in Rychnava — ad civitatem Bardejovien- sem: mittit ad eos famulum suum cum litteris,credencialibus“. 24 Zvolen, s. d. [29. Octobris 1447.]. Joannes Jiskra de Brandýs — ad capitulum Olomucense: se ad Pancra- tium a S. Nicolao, item ad Joannem Hunyadi, regni Hungariae gubernato- rem, ad Hungariae praelatos necnon ad alios Hungariae magnates litteras misisse de iis captivis, quorum saluti capitulum consuleret. 25 26 Senica, 16. Maii 1448. Litterae missae ad consilium civitatis Vindobonensis, quibus Pancratius a S. Nicolao et socii eius Alberto, regi Romanorum, inimicitias renuntiant. Krumlov, 27. Junii 1448. 27 Udalricus de Rosenberk — ad Joannem Jiskra de Brandýs: ut filium domini Přibík Klenovský custodia emittendum curare perseveret. Vindobona, 2. Julii 1448. Joannes Jiskra de Brandýs — ad Udalricum de Rosenberk: de filio domini Přibík Klenovský vinculis emittendo, de cardinalis Aeneae Silvii Vindobonam adventu, de rebus Hungaricis nec non Austriacis cum eo pertractatis, praeser- tim autem de dietae regni Hungariae Bratislaviae celebrandae praeparatio- nibus. 28 29 Mušina, 13. Aprilis 1449. Nicolaus Pekura de Mníkov, capitaneus in castro Mušina — ad civitatem Bardejoviensem: se cum fratre suo Bardejovienses nisi salvo conductu addicto non esse conventurum. Kremnica, 4. Maii 1449. Joannes Jiskra de Brandýs una cum civitatibus montanis, item cum Nicolao Balický, Nicolao et Petro Komorovský, Iodoco de Košav, Ladislao et Joanne Rykolfy, Petro Kollár, perpetuam pacem facit cum Pancratio a S. Nicolao et de Branč. 30 191
Strana 192
31 Skalica, 9. Maii 1449. Amicabilis compositio inter legatos terrae Moraviae ex parte una et domini Pancratii a S. Nicolao ex parte altera, imprimis de Moraviae castris Světlov et Sehradice redimendis atque ex domini Pancratii possessione sub quibusdam condicionibus recipiendis. Budatín, 28. Octobris 1450 (?): Nicolaus Svidrigal, Lithuaniae dux, — ad civitatem Kremniciensem: de eorum subditis in Horná Štubňa; item de indutiis inter Jiskram et Pancra- tium a S. Nicolao ea re ruptis, quod Valentinus Kamenický, Jiskrae capita- neus, Švidrigali famulum cepit. 32 33 Branč, s. d. [medio fere saec. XV.J. Pancratius a S. Nicolao et de Branč — ad civitatem Bratislaviensem: de teloniis et tricesima, quae Bratislavienses ab ipsius subditis civibus Skali- censibus iniuste exigant. 34 Čachtice, s. a. [medio fere saec. XV.J. Iudex et iurati oppidi Čachtice — ad civitatem Bratislaviensem: concivem suum pignoris causa captum defendunt. 35 Beckov, 14. Septembris s. a. [medio fere saec. XV.J. Elisabetha, relicta Petri — ad iudicem civitatis Bratislaviensis: de pecunia sibi debita. 36 Teplice, s. a. [medio fere saec. XV.J. Joannes de Michalovice — ad Joannem Rychna de Labúň Bratislaviae commorantem: de pecunia quadam reddenda et condimentis emendis. 37. Lošonec, s. a. [medio fere saec. XV.J. Joannes Zampach de Zamberk — ad civitatem Bratislaviensem: se iis milites mercenarios, quibus indigeant, conducere velle. 38 Dimburk, s. a. Imedio fere saec. XV.J. Lorek cum sociis suis Bratislaviensibus operam militarem mercenariam offert. 192
31 Skalica, 9. Maii 1449. Amicabilis compositio inter legatos terrae Moraviae ex parte una et domini Pancratii a S. Nicolao ex parte altera, imprimis de Moraviae castris Světlov et Sehradice redimendis atque ex domini Pancratii possessione sub quibusdam condicionibus recipiendis. Budatín, 28. Octobris 1450 (?): Nicolaus Svidrigal, Lithuaniae dux, — ad civitatem Kremniciensem: de eorum subditis in Horná Štubňa; item de indutiis inter Jiskram et Pancra- tium a S. Nicolao ea re ruptis, quod Valentinus Kamenický, Jiskrae capita- neus, Švidrigali famulum cepit. 32 33 Branč, s. d. [medio fere saec. XV.J. Pancratius a S. Nicolao et de Branč — ad civitatem Bratislaviensem: de teloniis et tricesima, quae Bratislavienses ab ipsius subditis civibus Skali- censibus iniuste exigant. 34 Čachtice, s. a. [medio fere saec. XV.J. Iudex et iurati oppidi Čachtice — ad civitatem Bratislaviensem: concivem suum pignoris causa captum defendunt. 35 Beckov, 14. Septembris s. a. [medio fere saec. XV.J. Elisabetha, relicta Petri — ad iudicem civitatis Bratislaviensis: de pecunia sibi debita. 36 Teplice, s. a. [medio fere saec. XV.J. Joannes de Michalovice — ad Joannem Rychna de Labúň Bratislaviae commorantem: de pecunia quadam reddenda et condimentis emendis. 37. Lošonec, s. a. [medio fere saec. XV.J. Joannes Zampach de Zamberk — ad civitatem Bratislaviensem: se iis milites mercenarios, quibus indigeant, conducere velle. 38 Dimburk, s. a. Imedio fere saec. XV.J. Lorek cum sociis suis Bratislaviensibus operam militarem mercenariam offert. 192
Strana 193
Skalica, s. a. [medio fere saec. XV.J. Joannes de Skalica et alii sodales eius operam militarem mercenariam Bratislaviensibus offerunt. 39 40 S. d. et l. [medio fere saec. XV.. Fragmentum epistolae ab incerto auctore (Petro Axamit?) ad Bardejovi- enses missae atque spectantis ad inimicitias, quas epistolae auctor et dominus Komorovský cum Bardejoviensibus gerere videntur. 41 S. d. et l. [medio fere saec. XV.J. Fragmentum epistolae ab incerto auctore (Petro Axamit?) ad virum quendam (civitatis Bardejoviensis notarium?) missae, ubi mentio fit de filii compaternitate. 42 S. l. et a. [medio fere saec. XV.]. Leonhardus de Bitovice et Amatus Kabát de Sedmilípy cunn 24 famulis mercenariis Bardejoviensibus operam militarem offerunt. 43 Kežmarok, s. d. Imedio fere saec. XV.J. Martinus de Dobrá et Bartošek de Hartvíkovice — ad civitatem Bardejo- viensem: siquid iis debeant, se soluturos. 44 Kežmarok, s. d. [medio fere saec. XV.J. Martinus de Dobrá et Bartošek de Hartvíkovice, capitanei in civitate Kežmarok — ad civitatem Bardejoviensem: quod de captivis scribant, neque dominum Jiskra neque alios capitaneos id temporis adesse, cum in Hungariam occupandi causa descenderint. 45 S. l. et a. [medio fere saec. XV.J. Joannes et Zalejša de Lubňa — ad civitatem Bardejoviensem: subditos domini Talafús ad castrum Rychvald pertinentes, si in suum obsequium non iurent neque tributum reddant, a se coactum iri. 46 Plaveč, s. a. ſmedio fere saec. XV.J. Petrus de Snakov — ad civitatem Bardejoviensem: de damnis sibi ab iis illatis, quorum compensationem minitans rogat. 47 Mušina, s. d. [medio fere saec. XV.J. Thomas de Ozepov — ad Leonhardum de Uničov, civitatis Bardejoviensis notarium: litteras, quas eum conficere iussit, postulat, et quid novi acciderit, scire desiderat. Archiv 13 193
Skalica, s. a. [medio fere saec. XV.J. Joannes de Skalica et alii sodales eius operam militarem mercenariam Bratislaviensibus offerunt. 39 40 S. d. et l. [medio fere saec. XV.. Fragmentum epistolae ab incerto auctore (Petro Axamit?) ad Bardejovi- enses missae atque spectantis ad inimicitias, quas epistolae auctor et dominus Komorovský cum Bardejoviensibus gerere videntur. 41 S. d. et l. [medio fere saec. XV.J. Fragmentum epistolae ab incerto auctore (Petro Axamit?) ad virum quendam (civitatis Bardejoviensis notarium?) missae, ubi mentio fit de filii compaternitate. 42 S. l. et a. [medio fere saec. XV.]. Leonhardus de Bitovice et Amatus Kabát de Sedmilípy cunn 24 famulis mercenariis Bardejoviensibus operam militarem offerunt. 43 Kežmarok, s. d. Imedio fere saec. XV.J. Martinus de Dobrá et Bartošek de Hartvíkovice — ad civitatem Bardejo- viensem: siquid iis debeant, se soluturos. 44 Kežmarok, s. d. [medio fere saec. XV.J. Martinus de Dobrá et Bartošek de Hartvíkovice, capitanei in civitate Kežmarok — ad civitatem Bardejoviensem: quod de captivis scribant, neque dominum Jiskra neque alios capitaneos id temporis adesse, cum in Hungariam occupandi causa descenderint. 45 S. l. et a. [medio fere saec. XV.J. Joannes et Zalejša de Lubňa — ad civitatem Bardejoviensem: subditos domini Talafús ad castrum Rychvald pertinentes, si in suum obsequium non iurent neque tributum reddant, a se coactum iri. 46 Plaveč, s. a. ſmedio fere saec. XV.J. Petrus de Snakov — ad civitatem Bardejoviensem: de damnis sibi ab iis illatis, quorum compensationem minitans rogat. 47 Mušina, s. d. [medio fere saec. XV.J. Thomas de Ozepov — ad Leonhardum de Uničov, civitatis Bardejoviensis notarium: litteras, quas eum conficere iussit, postulat, et quid novi acciderit, scire desiderat. Archiv 13 193
Strana 194
49 50 51 Šariš, [medio fere saec. XV.J. Mathias de Kněžice, comes et capitaneus castri Šariš — ad burggravium castri Plaveč: plaustra vinariorum, quibus salvum conductum praestiterit, a burggravii hominibus equis esse spoliata; poscit, ut equi restituantur. Šariš, s. d. ſmedio fere saec. XV.]. Mathias de Kněžice — ad civitatem Bardejoviensem: Casparum, domini Joannis Jiskra famulum, mittit cum litteris ,credencialibus'. Nový Jičín, ſmedio fere saec. XV.J. Joannes Tovačovský de Cimburk et de Jičín — ad Leonhardum de Uničov, civitatis Bardejoviensis notarium: casum sibi commissum se libenter esse exploraturum et personam, ad quam ea res pertineat, ad eum missurum. Bučovice, s. a. [altero dimid. saec. XV.J. Consilium civitatis Bučovice — ad civitatem Bratislaviensem: de re familiari lanii cuiusdam Riedl de Týnec, Bratislaviae mortui, consanguineis eius reddenda. 48 Letovice, s. a. [altero dim. saec. XV.J. 52 Consilium oppidi Letovice — ad civitatem Bratislaviensem: morum integritatem filii accolae Letovicensis dicti Matl testificatur. 53 Bučovice, s. a. [altero dim. saec. XV.J. Consilium civitatis Bučovicensis — ad civitatem Bratislaviensem: adu- lescenti Letovicensi Matl ab iis in carcerem coniecto veniam precatur eiusdem- que morum integritatem confirmat. Žilina, 22. Januarii 1451. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Nicolaum Polák, concivem Žilinensem, debitum civibus quibusdam de Bílsko solvisse. 54 Sychrov, s. d. [altero fere dim. saec. XV.J. Matthaeus de Šternberk et de Lukov se dominis Franco el Stephano Očkovský securitatem a sua fraternitate militari praestitisse profitetur. 55 Žilina, 22. Januarii 1451. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis): de dote filiae Nicolai Polák, concivis Žilinensis. 56 194
49 50 51 Šariš, [medio fere saec. XV.J. Mathias de Kněžice, comes et capitaneus castri Šariš — ad burggravium castri Plaveč: plaustra vinariorum, quibus salvum conductum praestiterit, a burggravii hominibus equis esse spoliata; poscit, ut equi restituantur. Šariš, s. d. ſmedio fere saec. XV.]. Mathias de Kněžice — ad civitatem Bardejoviensem: Casparum, domini Joannis Jiskra famulum, mittit cum litteris ,credencialibus'. Nový Jičín, ſmedio fere saec. XV.J. Joannes Tovačovský de Cimburk et de Jičín — ad Leonhardum de Uničov, civitatis Bardejoviensis notarium: casum sibi commissum se libenter esse exploraturum et personam, ad quam ea res pertineat, ad eum missurum. Bučovice, s. a. [altero dimid. saec. XV.J. Consilium civitatis Bučovice — ad civitatem Bratislaviensem: de re familiari lanii cuiusdam Riedl de Týnec, Bratislaviae mortui, consanguineis eius reddenda. 48 Letovice, s. a. [altero dim. saec. XV.J. 52 Consilium oppidi Letovice — ad civitatem Bratislaviensem: morum integritatem filii accolae Letovicensis dicti Matl testificatur. 53 Bučovice, s. a. [altero dim. saec. XV.J. Consilium civitatis Bučovicensis — ad civitatem Bratislaviensem: adu- lescenti Letovicensi Matl ab iis in carcerem coniecto veniam precatur eiusdem- que morum integritatem confirmat. Žilina, 22. Januarii 1451. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Nicolaum Polák, concivem Žilinensem, debitum civibus quibusdam de Bílsko solvisse. 54 Sychrov, s. d. [altero fere dim. saec. XV.J. Matthaeus de Šternberk et de Lukov se dominis Franco el Stephano Očkovský securitatem a sua fraternitate militari praestitisse profitetur. 55 Žilina, 22. Januarii 1451. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis): de dote filiae Nicolai Polák, concivis Žilinensis. 56 194
Strana 195
57 Zvolen, s. a. [13. Aprilis 1451]. Joannes Jiskra de Brandýs — ad Nicolaum Brcál: se cum magnatibus regni Hungariae egisse, sed prosperum eventum vix posse exspectari; itaque sibi quam maxima auxilia mittat, se enim cum Hungaris contendere velle et victoriam sperare. Item de Michaele Orság et de Pancratio a S. Nicolao, qui sibi in regione Kremniciensi nocituri sint. Levoča, 29. Septembris s. a. Icca 1451.]. Petruš (Petřík) — ad civitatem Bardejoviensem: operam militarem locare vult. 58 59 Holič, 25. Septembris 1451. Matthaeus de Šlik, capitaneus in loco Stráž dicto — ad civitatem Bratisla- viensem: de expeditione domini Michaelis Orság in Moraviam facta. 60 25. Februarii 1452. Inscriptio pertinens ad victoriam, quam Jiskra de Brandýs ab Ioanne Hunyadi apud Lučenec reportavit, haud multo post illam pugnam in specu Jasoviensi carbone picta. Kyjov, 4. Maii [1452.]. Joannes de Cimburk, marchionatus Moraviae capitaneus — ad civitatem Bratislaviensem: Venceslaum Sudlice de Nepečov, qui in Hungaria mansit et gubernatori operam suam locavit, Moraviae confinia vexare; quod videlicet fieri contra foedera primum Tyrnaviae, tum Vindobonae inter utramque terram pacta. 61 62 Zvolen, 22. Junii 1452. Joannes Jiskra de Brandýs, regis Ladislai supremus capitaneus — ad Vincentium de Wolfberg, capitaneum Prešoviensem: se cum civitatibus in terra superiore in gratiam redisse et ab iis denuo capitaneum agnosci; itaque eas civitates tuletur potius, quam ut iis noceat. 63 Žilina, 1453. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Nicolaum Polák filiae suae Dorotheae et eius filio Martino 50 florenos auri in molendinis publicis depositos rite solvisse. 195
57 Zvolen, s. a. [13. Aprilis 1451]. Joannes Jiskra de Brandýs — ad Nicolaum Brcál: se cum magnatibus regni Hungariae egisse, sed prosperum eventum vix posse exspectari; itaque sibi quam maxima auxilia mittat, se enim cum Hungaris contendere velle et victoriam sperare. Item de Michaele Orság et de Pancratio a S. Nicolao, qui sibi in regione Kremniciensi nocituri sint. Levoča, 29. Septembris s. a. Icca 1451.]. Petruš (Petřík) — ad civitatem Bardejoviensem: operam militarem locare vult. 58 59 Holič, 25. Septembris 1451. Matthaeus de Šlik, capitaneus in loco Stráž dicto — ad civitatem Bratisla- viensem: de expeditione domini Michaelis Orság in Moraviam facta. 60 25. Februarii 1452. Inscriptio pertinens ad victoriam, quam Jiskra de Brandýs ab Ioanne Hunyadi apud Lučenec reportavit, haud multo post illam pugnam in specu Jasoviensi carbone picta. Kyjov, 4. Maii [1452.]. Joannes de Cimburk, marchionatus Moraviae capitaneus — ad civitatem Bratislaviensem: Venceslaum Sudlice de Nepečov, qui in Hungaria mansit et gubernatori operam suam locavit, Moraviae confinia vexare; quod videlicet fieri contra foedera primum Tyrnaviae, tum Vindobonae inter utramque terram pacta. 61 62 Zvolen, 22. Junii 1452. Joannes Jiskra de Brandýs, regis Ladislai supremus capitaneus — ad Vincentium de Wolfberg, capitaneum Prešoviensem: se cum civitatibus in terra superiore in gratiam redisse et ab iis denuo capitaneum agnosci; itaque eas civitates tuletur potius, quam ut iis noceat. 63 Žilina, 1453. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Nicolaum Polák filiae suae Dorotheae et eius filio Martino 50 florenos auri in molendinis publicis depositos rite solvisse. 195
Strana 196
64 Žilina, 1453. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Z.3): testimonium de pecunia, quam fratres Blasius, Sander, Petrus Nedecký, civitatis Žilinensis capitanei, ibi deposuerunt quamque Pancratius a S. Nicolao sibi vindicabat. Mušina, 9. Februarii 1453. Fridericus Karnyowski, capitaneus castri Mušina — ad civitatem Bardejoviensem: nomine suo et domini sui Joannis de Olešnice inimicitias denuntiat. 65 Plaveč, 25. Junii 1453. Jacobus Tele de Pañov, capitaneus in castro Plaveč — ad civitatem Barde- joviensem: obicit iis, quod homines domini sui Ondřejovský spoliaverint et sine inimicitiarum denuntiatione hostiliter se gesserint; quae damna si non resti- tuerint, se apud dominum suum et iuvenem gubernatorem esse conquesturum. Item quod audiverit eos contra hostes proficisci et in bonis domini sui commorari velle, id nisi gratia reconciliata fieri non posse. 66 Plaveč, 29. Junii 1453. Jacobus Tele de Paňov, castri Plaveč capitaneus — ad civitatem Bardejo- viensem: scribit minas adiciens de damnis, quae Bardejovienses subditis domini eius intulerunt. 67 Kyjov, 18. Augusti 1453. Joannes Jiskra de Brandýjs se domino Bernardo, civitatis Hranice notario, 400 florenos auri Hungaricos debere profitetur. 68 69 Žilina, 1454. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): officialem do- mini Pancratii a S. Nicolao a Jacobo Šváb iure iurando violenter obstricto pecuniam exegisse, quam Sander Nedecký, capitaneus quondam in Žilina, reliquit. 70 Žilina, I. Januarii 1454. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Z.): de pecunia quadam, quam Sander Nedecký, capitaneus quondam Žilinensis, reliquit, domino Pancratio a S. Nicolao reddita. 196
64 Žilina, 1453. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Z.3): testimonium de pecunia, quam fratres Blasius, Sander, Petrus Nedecký, civitatis Žilinensis capitanei, ibi deposuerunt quamque Pancratius a S. Nicolao sibi vindicabat. Mušina, 9. Februarii 1453. Fridericus Karnyowski, capitaneus castri Mušina — ad civitatem Bardejoviensem: nomine suo et domini sui Joannis de Olešnice inimicitias denuntiat. 65 Plaveč, 25. Junii 1453. Jacobus Tele de Pañov, capitaneus in castro Plaveč — ad civitatem Barde- joviensem: obicit iis, quod homines domini sui Ondřejovský spoliaverint et sine inimicitiarum denuntiatione hostiliter se gesserint; quae damna si non resti- tuerint, se apud dominum suum et iuvenem gubernatorem esse conquesturum. Item quod audiverit eos contra hostes proficisci et in bonis domini sui commorari velle, id nisi gratia reconciliata fieri non posse. 66 Plaveč, 29. Junii 1453. Jacobus Tele de Paňov, castri Plaveč capitaneus — ad civitatem Bardejo- viensem: scribit minas adiciens de damnis, quae Bardejovienses subditis domini eius intulerunt. 67 Kyjov, 18. Augusti 1453. Joannes Jiskra de Brandýjs se domino Bernardo, civitatis Hranice notario, 400 florenos auri Hungaricos debere profitetur. 68 69 Žilina, 1454. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): officialem do- mini Pancratii a S. Nicolao a Jacobo Šváb iure iurando violenter obstricto pecuniam exegisse, quam Sander Nedecký, capitaneus quondam in Žilina, reliquit. 70 Žilina, I. Januarii 1454. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Z.): de pecunia quadam, quam Sander Nedecký, capitaneus quondam Žilinensis, reliquit, domino Pancratio a S. Nicolao reddita. 196
Strana 197
71 Žilina, I. Januarii 1454. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Z.3): Michaelem Til mercatus causa Prievidzae morantem agrum suum in Rajec genero suo Michaeli Kramár resignavisse. Žilina, 1454. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Z.5): de domo Blasii Nedecký, capitanei quondam Zilinensis, vendenda et de iis, quae circa Blasii heredi- tatem inter relictam eius et fratrem Petrum necnon dominum Pancratium a S. Nicolao acta sunt. 72 73 Plaveč, 26. Januarii 1455. Clemens de Vojtěšice, residens in castro Plaveč — ad civitatem Barde- joviensem: de damnis, quae Bardejovinses agricolis ad castrum Plaveč pertinentibus intulerunt, restituendis. Žilina, 4. Februarii 1455. 74 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Z.*): Jacobum Mlynář, accolam Žilinensem, fratribus et consobrinis de patrimomo satisfecisse. 75 Šariš, 6. Februarii [1455]. Joannes de Tvorkov, residens in Kyjov — ad Bardejovienses: uxori Šindelii reddant ea, de quibus ad eos dominus Jiskra de Brandýs scribat. Rychnava, 9. Aprilis 1455. Joannes Talafús de Ostrov et Hukvaldy, capitaneus castri Rychnava — ad Bardejovienses: se eorum homines, qui in Langava et in dominio Brezovice custodia teneantur, liberandos curaturum; item se eos ab incursionibus ex castro Plaveč defendere et cum iis contra id castrum proficisci velle; denique gratias iis agit, quod se tanta amicitia observaverint. 76 Nový Hrádek, 9. Aprilis 1455. Joannes de Kozojedy, burggravius in Hrádek — ad Bardejovienses: si quam inimicitiarum causam contra Valachos ipsius potestati commissos habeant, ad se ipsum deferant. 77 Podolinec, 12. Aprilis [1455]. 78 Jacobus Tele de Paňov — ad Bardejovienses: se iniuste ab iis incusari et contumeliis affici ob ea, quae fecit, cum domini Komorovský in Plaveč offi- cialis esset; itaque ab iis denuo postulat, ut rem ad arbitros, scilicet ad dominum Komorovský aut dominum Penizek et officiales eius, deferant. 197
71 Žilina, I. Januarii 1454. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Z.3): Michaelem Til mercatus causa Prievidzae morantem agrum suum in Rajec genero suo Michaeli Kramár resignavisse. Žilina, 1454. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Z.5): de domo Blasii Nedecký, capitanei quondam Zilinensis, vendenda et de iis, quae circa Blasii heredi- tatem inter relictam eius et fratrem Petrum necnon dominum Pancratium a S. Nicolao acta sunt. 72 73 Plaveč, 26. Januarii 1455. Clemens de Vojtěšice, residens in castro Plaveč — ad civitatem Barde- joviensem: de damnis, quae Bardejovinses agricolis ad castrum Plaveč pertinentibus intulerunt, restituendis. Žilina, 4. Februarii 1455. 74 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Z.*): Jacobum Mlynář, accolam Žilinensem, fratribus et consobrinis de patrimomo satisfecisse. 75 Šariš, 6. Februarii [1455]. Joannes de Tvorkov, residens in Kyjov — ad Bardejovienses: uxori Šindelii reddant ea, de quibus ad eos dominus Jiskra de Brandýs scribat. Rychnava, 9. Aprilis 1455. Joannes Talafús de Ostrov et Hukvaldy, capitaneus castri Rychnava — ad Bardejovienses: se eorum homines, qui in Langava et in dominio Brezovice custodia teneantur, liberandos curaturum; item se eos ab incursionibus ex castro Plaveč defendere et cum iis contra id castrum proficisci velle; denique gratias iis agit, quod se tanta amicitia observaverint. 76 Nový Hrádek, 9. Aprilis 1455. Joannes de Kozojedy, burggravius in Hrádek — ad Bardejovienses: si quam inimicitiarum causam contra Valachos ipsius potestati commissos habeant, ad se ipsum deferant. 77 Podolinec, 12. Aprilis [1455]. 78 Jacobus Tele de Paňov — ad Bardejovienses: se iniuste ab iis incusari et contumeliis affici ob ea, quae fecit, cum domini Komorovský in Plaveč offi- cialis esset; itaque ab iis denuo postulat, ut rem ad arbitros, scilicet ad dominum Komorovský aut dominum Penizek et officiales eius, deferant. 197
Strana 198
Plaveč, [4. Junii 1455]. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Petrum et Thomam de Snakov; quod vicum Sveržov diripuerunt, hortatur eos, ut, quae possint, restituant, eum enim vicum Bardejoviensibus esse oppigneratum. 79 Šariš, 24. Junii 1455. Mathias de Kněžice — ad civitatem Bardejoviensem: se iussu domini Jiskra, cuius adventus cotidie exspectetur, iis auxilium ferre debere, imprimis autem regem Ladislaum domino Jiskra, sicut fortasse sciant, omnium posses- sionum fructum, monetas, tricesimas aliaque vectigalia commisisse. 80 81 Šariš, I. Julii 1455. Mathias de Kněžice — ad consilium civitatis Bardejoviensis: ut tributum, quod domini Talafús et Jiskra nonnullis vicis eorum imposuerunt, in castrum Šariš mittatur. 82 Šariš, 3. Julii 1455. Mathias de Kněžice — ad Bardejovienses: de vico Poruba dicto iis conce- dendo; item domini Joannis Jiskra iussu eos, sicut omnes civitates, sibi contra terrae vastatores auxilium ferre debere. 83 Plaveč, 4. Septembris 1455. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad civitatem Bardejoviensem: Augustinum, subditum suum, mittit cum litteris,credencialibus". Sečovce, 9. Septembris 1455. Sigismundus Andrluk dictus Lapka — ad Leonhardum, civitatis Barde- joviensis notarium: se propter malum viarum statum neminem ad locum Masno mittere potuisse; petit ab eo, ut sibi epistolam civitatis sigillo munitam procuret, se enim iussu domini sui iam Schonum Gregorium de Cracovia ad dominos Anatolum et Dimianum in curiam civitatis vocavisse. 84 85 [Bardejov], 15. Septembris 1455. Civitas Bardejoviensis — ad dominum Pazovský: se cum domino Petro Komorovský in gratia vivere, itaque nullam esse causam, cur damnis affi- ciantur. 198
Plaveč, [4. Junii 1455]. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Petrum et Thomam de Snakov; quod vicum Sveržov diripuerunt, hortatur eos, ut, quae possint, restituant, eum enim vicum Bardejoviensibus esse oppigneratum. 79 Šariš, 24. Junii 1455. Mathias de Kněžice — ad civitatem Bardejoviensem: se iussu domini Jiskra, cuius adventus cotidie exspectetur, iis auxilium ferre debere, imprimis autem regem Ladislaum domino Jiskra, sicut fortasse sciant, omnium posses- sionum fructum, monetas, tricesimas aliaque vectigalia commisisse. 80 81 Šariš, I. Julii 1455. Mathias de Kněžice — ad consilium civitatis Bardejoviensis: ut tributum, quod domini Talafús et Jiskra nonnullis vicis eorum imposuerunt, in castrum Šariš mittatur. 82 Šariš, 3. Julii 1455. Mathias de Kněžice — ad Bardejovienses: de vico Poruba dicto iis conce- dendo; item domini Joannis Jiskra iussu eos, sicut omnes civitates, sibi contra terrae vastatores auxilium ferre debere. 83 Plaveč, 4. Septembris 1455. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad civitatem Bardejoviensem: Augustinum, subditum suum, mittit cum litteris,credencialibus". Sečovce, 9. Septembris 1455. Sigismundus Andrluk dictus Lapka — ad Leonhardum, civitatis Barde- joviensis notarium: se propter malum viarum statum neminem ad locum Masno mittere potuisse; petit ab eo, ut sibi epistolam civitatis sigillo munitam procuret, se enim iussu domini sui iam Schonum Gregorium de Cracovia ad dominos Anatolum et Dimianum in curiam civitatis vocavisse. 84 85 [Bardejov], 15. Septembris 1455. Civitas Bardejoviensis — ad dominum Pazovský: se cum domino Petro Komorovský in gratia vivere, itaque nullam esse causam, cur damnis affi- ciantur. 198
Strana 199
Šariš, 17. Septembris 1455. Joannes Jiskra de Brandýs, comes de Šariš — ad Petrum Komorovský, comitem Liptoviensem: se eum impedire nolle, quominus comitatus quosdam populetur, sed suae dicionis agros ne sollicitet; itaque, quae ab eius hominibus in vico quodam Bardejoviensibus adempta sunt, iis restituantur. 36 87 Plaveč, 19. Septembris 1455. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Bardejovienses: quod attineat ad damnum iis illatum, se culpa vacare; dominum Komorovský et homines eius erravisse, cum illam possessionem ad castrum Makovice pertinere putarent, quibus nocere vellent; deinde fidem et amicitiam iis pollicetur. Plaveč, [25. Octobris 1455]. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Bardejovienses: se inscio damna iis esse illata seque operam daturum, ut restituantur. 88 [Plaveč], 5. Novembris 1455. 89 Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad civitatem Bardejoviensem: de cive Bardejoviensi, qui apud dominum Komorovský in castro Šaflář custodia tenetur, liberando. [Plaveč], 9. Novembris 1455. Clemens de Vojtěšice — ad Petrum Komorovský, comitem Oraviensem et Liptoviensem: ut captum civem Bardejoviensem, nomine Damianum, vinculis exsolvat. 90 Plaveč, 29. Novembris 1455. 91 Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Bardejovienses: se de equis, qui iis a famulis domini Komorovský adempti sunt, cum domino Komorovský esse acturum. Šariš, [II. Decembris 1455]. 92 Joannes de Tvorkov, residens in Kyjov — ad Bardejovienses: ut sibi iniuriae, quam sibi cum contumelia regis et castri Šarišiensis intulerint, coram domino Joanne Jiskra de Brandýjs rationem reddant. 93 Plaveč, 12. Decembris 1455. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Damianum, civem Bardejo- viensem: quod attineat ad equos a famulis domini Komorovský ei ademptos, dominum Komorovský ipsum nunc in Plaveč adesse, itaque ad eum veniat et rem cum eo componat. 199
Šariš, 17. Septembris 1455. Joannes Jiskra de Brandýs, comes de Šariš — ad Petrum Komorovský, comitem Liptoviensem: se eum impedire nolle, quominus comitatus quosdam populetur, sed suae dicionis agros ne sollicitet; itaque, quae ab eius hominibus in vico quodam Bardejoviensibus adempta sunt, iis restituantur. 36 87 Plaveč, 19. Septembris 1455. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Bardejovienses: quod attineat ad damnum iis illatum, se culpa vacare; dominum Komorovský et homines eius erravisse, cum illam possessionem ad castrum Makovice pertinere putarent, quibus nocere vellent; deinde fidem et amicitiam iis pollicetur. Plaveč, [25. Octobris 1455]. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Bardejovienses: se inscio damna iis esse illata seque operam daturum, ut restituantur. 88 [Plaveč], 5. Novembris 1455. 89 Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad civitatem Bardejoviensem: de cive Bardejoviensi, qui apud dominum Komorovský in castro Šaflář custodia tenetur, liberando. [Plaveč], 9. Novembris 1455. Clemens de Vojtěšice — ad Petrum Komorovský, comitem Oraviensem et Liptoviensem: ut captum civem Bardejoviensem, nomine Damianum, vinculis exsolvat. 90 Plaveč, 29. Novembris 1455. 91 Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Bardejovienses: se de equis, qui iis a famulis domini Komorovský adempti sunt, cum domino Komorovský esse acturum. Šariš, [II. Decembris 1455]. 92 Joannes de Tvorkov, residens in Kyjov — ad Bardejovienses: ut sibi iniuriae, quam sibi cum contumelia regis et castri Šarišiensis intulerint, coram domino Joanne Jiskra de Brandýjs rationem reddant. 93 Plaveč, 12. Decembris 1455. Clemens de Vojtěšice, residens in Plaveč — ad Damianum, civem Bardejo- viensem: quod attineat ad equos a famulis domini Komorovský ei ademptos, dominum Komorovský ipsum nunc in Plaveč adesse, itaque ad eum veniat et rem cum eo componat. 199
Strana 200
94 Plaveč, 21. Decembris 1455. Petrus Komorovský, comes Liptoviensis et Oraviensis, residens in Likava — ad civitatem Bardejoviensem: se castrum Plaveč domino Axamit pignori obligare debuisse, ut ab eo auxilium contra suos hostes impetraret. 95 Plaveč, 23. Decembris 1455. Petrus Komorovský, comes Liptoviensis et Oraviensis — ad Bardejo- vienses: se esse coactum, ut castrum Plaveč domino Axamit pignori obligaret, sed se operam daturum, ut eius gratiam iis conciliet; se cum eo indutias quattuor hebdomadum habere, quas tamen ad dominium Makovice non perti- nere. Se autem cum iis in amicitia esse velle. 96 Kyjov, 21. Octobris s. a. [ccа 1456—1462]. Joannes de Tvorkov, residens in Kyjov — ad iudicem civitatis Bardejo- viensis: petit, ut sibi reddat diplomata, quae apud eum reliquerit. 97 [Plaveč], 4. Januarii 1456. Petrus Axamit de Kosovo — ad Bardejovienses: se a domino Clemente de Vojtěšice commotum indutias usque ad Pentecosten cum iis habere velle; seque abire, ut etiam sodales militares suos in consilium adhibeat, simul petit, ut 400 florenos auri sibi commodent. 98 [Plaveč], 4. Januarii 1456. Clemens de Vojtěšice — ad Bardejovienses: de indutiis cum domino Axamit et sodalibus eius faciendis; admonet eos, ut domino Axamit com- modent pecuniam, quam ab iis mutuari cupiat. 99 Plaveč, 19. Januarii 1456. Clemens de Vojtěšice — ad Bardejovienses: se burggravium castri Plaveč esse hortaturum, ut eorum subditis parcat neque se iam amplius dominium Plaveč possidere, sed se tantummodo domini Axamit adventum in Plaveč exspectare. [Děvín], 21. Decembris 1456. Venceslaus Kavka de Soběsuky — ad civitalem Bratislaviensem: de navibus sibi furto subductis. 100 Topolčany, 16. Februarii 1457. Pancratius a S. Nicolao et filii eius Stephanus, Joannes, Jacobus pacem faciunt cum domino Joanne Košatský de Lieskovec et Bánovce. 101 200
94 Plaveč, 21. Decembris 1455. Petrus Komorovský, comes Liptoviensis et Oraviensis, residens in Likava — ad civitatem Bardejoviensem: se castrum Plaveč domino Axamit pignori obligare debuisse, ut ab eo auxilium contra suos hostes impetraret. 95 Plaveč, 23. Decembris 1455. Petrus Komorovský, comes Liptoviensis et Oraviensis — ad Bardejo- vienses: se esse coactum, ut castrum Plaveč domino Axamit pignori obligaret, sed se operam daturum, ut eius gratiam iis conciliet; se cum eo indutias quattuor hebdomadum habere, quas tamen ad dominium Makovice non perti- nere. Se autem cum iis in amicitia esse velle. 96 Kyjov, 21. Octobris s. a. [ccа 1456—1462]. Joannes de Tvorkov, residens in Kyjov — ad iudicem civitatis Bardejo- viensis: petit, ut sibi reddat diplomata, quae apud eum reliquerit. 97 [Plaveč], 4. Januarii 1456. Petrus Axamit de Kosovo — ad Bardejovienses: se a domino Clemente de Vojtěšice commotum indutias usque ad Pentecosten cum iis habere velle; seque abire, ut etiam sodales militares suos in consilium adhibeat, simul petit, ut 400 florenos auri sibi commodent. 98 [Plaveč], 4. Januarii 1456. Clemens de Vojtěšice — ad Bardejovienses: de indutiis cum domino Axamit et sodalibus eius faciendis; admonet eos, ut domino Axamit com- modent pecuniam, quam ab iis mutuari cupiat. 99 Plaveč, 19. Januarii 1456. Clemens de Vojtěšice — ad Bardejovienses: se burggravium castri Plaveč esse hortaturum, ut eorum subditis parcat neque se iam amplius dominium Plaveč possidere, sed se tantummodo domini Axamit adventum in Plaveč exspectare. [Děvín], 21. Decembris 1456. Venceslaus Kavka de Soběsuky — ad civitalem Bratislaviensem: de navibus sibi furto subductis. 100 Topolčany, 16. Februarii 1457. Pancratius a S. Nicolao et filii eius Stephanus, Joannes, Jacobus pacem faciunt cum domino Joanne Košatský de Lieskovec et Bánovce. 101 200
Strana 201
Praha, 26. Decembris 1457. Georgius de Podébrady, regni Bohemiae gubernator — ad dominum Jiskra de Brandýjs: regem Ladislaum morientem sibi (Georgio) omnes suas terras gubernandas legavisse seque iam cum domino Mathia de Hunyadi de ea re esse pactum; itaque dominum Jiskra precatur, ut cum domino de Hunyadi pacem servet. Item se ipsum in Hungariam esse venturum. 102 Krupina, 1457. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): civitas Kru- pinensis morum integritatem Michaelis Súkeník, accolae Žilinensis, per litteras confirmat. 103 Žilina, 3. Aprilis 1457. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis*): Martinum Polák Mathiae Habrarth, sororis marito, de patrimomio satisfecisse. 104 Smolenice, 4. Martii 1458. Medvěd de Slavičín — ad civitatem Bratislaviensem: operam militarem iis locare vult. 105 Levoča, 10. Maii 1458. Nicolaus de Olomucio — ad dominam Dorotheam Leonhardi, notarii civi- tatis Bardejoviensis uxorem: postulat ab ea et marito eius, ut sibi responsum dent ad litteras, quas ad eos miserit. 106 Žilina, 6. Februarii 1459. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis*): consilium civi- tatis Žilinensis testimonio confirmat Martinum Poloni sponsae suae Catha- rinae pro parte patrimonii eius 45 flor. auri solvisse. 107 Žilina, 6. Februarii 1459. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): Martinum Poloni cum domina Dorothea, sorore sua, de patrimonii divisione concordavisse. 108 Gemer, 5. Martii 1459. Jacobus Tele de Paňov, capitaneus castri Gemer ad dominum Georgium Turzo, residentem in castro Spiš: testimonium ab eo et civitatibus petit contra Struckium quendam, qui una cum domino Axamit et aliis regionem montanam populatus sit. 109 201
Praha, 26. Decembris 1457. Georgius de Podébrady, regni Bohemiae gubernator — ad dominum Jiskra de Brandýjs: regem Ladislaum morientem sibi (Georgio) omnes suas terras gubernandas legavisse seque iam cum domino Mathia de Hunyadi de ea re esse pactum; itaque dominum Jiskra precatur, ut cum domino de Hunyadi pacem servet. Item se ipsum in Hungariam esse venturum. 102 Krupina, 1457. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): civitas Kru- pinensis morum integritatem Michaelis Súkeník, accolae Žilinensis, per litteras confirmat. 103 Žilina, 3. Aprilis 1457. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis*): Martinum Polák Mathiae Habrarth, sororis marito, de patrimomio satisfecisse. 104 Smolenice, 4. Martii 1458. Medvěd de Slavičín — ad civitatem Bratislaviensem: operam militarem iis locare vult. 105 Levoča, 10. Maii 1458. Nicolaus de Olomucio — ad dominam Dorotheam Leonhardi, notarii civi- tatis Bardejoviensis uxorem: postulat ab ea et marito eius, ut sibi responsum dent ad litteras, quas ad eos miserit. 106 Žilina, 6. Februarii 1459. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis*): consilium civi- tatis Žilinensis testimonio confirmat Martinum Poloni sponsae suae Catha- rinae pro parte patrimonii eius 45 flor. auri solvisse. 107 Žilina, 6. Februarii 1459. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): Martinum Poloni cum domina Dorothea, sorore sua, de patrimonii divisione concordavisse. 108 Gemer, 5. Martii 1459. Jacobus Tele de Paňov, capitaneus castri Gemer ad dominum Georgium Turzo, residentem in castro Spiš: testimonium ab eo et civitatibus petit contra Struckium quendam, qui una cum domino Axamit et aliis regionem montanam populatus sit. 109 201
Strana 202
110 Posádka, s. a. [m. Maio 1459]. Venceslaus de Rachmanov — ad civitatem Bratislaviensem: quod apud Mathiam, Hungariae regem, de se contumeliose locuti sint, se ab iis poenas petiturum. 111 Trnava, 2. Decembris 1459. Joannes, comes a S. Georgio et de Pezinok, nomine suo, fratris Sigismundi aliorumque sociorum salvum conductum addicit armigeris Erdahat et Benka, ut ad se Tyrnaviam venire et secum agere possint. 112 Žilina, 28. Aprilis 1460. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): de re familiari a Paulo Súkeník, accola Žilinensi, relicta et de parte patrimonii, quam filius eius Laurentius expostulat. 113 Žilina, 13. Julii 1460. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): testimonium Petri Poloni, advocati, et consilii civitatis Žilinensis de viri cuiusdam Semla dicti excessibus. Žilina, 13. Julii 1460. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Zilinensis“): de re familiari a Paulo Súkeník, accola Žilinensi, relicta et de parte patrimonii, quam filius eius Laurentius expostulat. 114 Najbach, 14. Julii 1460. Venceslaus de Rachmanov fidem praestat Bratislaviensibus pro Venceslao, duce de Ostrov, ab iis capto. 115 116 Najbach, 23. Julii [1460]. Venceslaus, dux de Ostrov — ad civitatem Bratislaviensem: dominum Venceslaum de Rachmanov, dictum Mladvanko, in arbitrio comitis Sigismundi de Pezinok acquiescere velle. 117 Najbach, 31. Julii 1460. Venceslaus de Rachmanov — ad Bratislavienses: de indutiis usque ad s. Bartholomaeum cum iis factis. 202
110 Posádka, s. a. [m. Maio 1459]. Venceslaus de Rachmanov — ad civitatem Bratislaviensem: quod apud Mathiam, Hungariae regem, de se contumeliose locuti sint, se ab iis poenas petiturum. 111 Trnava, 2. Decembris 1459. Joannes, comes a S. Georgio et de Pezinok, nomine suo, fratris Sigismundi aliorumque sociorum salvum conductum addicit armigeris Erdahat et Benka, ut ad se Tyrnaviam venire et secum agere possint. 112 Žilina, 28. Aprilis 1460. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): de re familiari a Paulo Súkeník, accola Žilinensi, relicta et de parte patrimonii, quam filius eius Laurentius expostulat. 113 Žilina, 13. Julii 1460. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): testimonium Petri Poloni, advocati, et consilii civitatis Žilinensis de viri cuiusdam Semla dicti excessibus. Žilina, 13. Julii 1460. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Zilinensis“): de re familiari a Paulo Súkeník, accola Žilinensi, relicta et de parte patrimonii, quam filius eius Laurentius expostulat. 114 Najbach, 14. Julii 1460. Venceslaus de Rachmanov fidem praestat Bratislaviensibus pro Venceslao, duce de Ostrov, ab iis capto. 115 116 Najbach, 23. Julii [1460]. Venceslaus, dux de Ostrov — ad civitatem Bratislaviensem: dominum Venceslaum de Rachmanov, dictum Mladvanko, in arbitrio comitis Sigismundi de Pezinok acquiescere velle. 117 Najbach, 31. Julii 1460. Venceslaus de Rachmanov — ad Bratislavienses: de indutiis usque ad s. Bartholomaeum cum iis factis. 202
Strana 203
Najbach, 12. Augusti 1460. Venceslaus de Rachmanov — ad Sigismundum, comitem a S. Georgio et de Pezinok: se die dicta ad amicabilem compositionem cum Bratislaviensibus sub castro Děvín adesse velle. 118 Najbach, 13. Augusti 1460. 119 Venceslaus de Rachmanov — ad Sigismundum, comitem a S. Georgio et de Pezinok: excusat se, quod die ad amicabilem compositionem cum Bratisla- viensibus constituta (13. Augusti) venire non potest; se autem dominum Nicolaum Trčka de Křižanov cum plena potestate pro se mittere. 120 Najbach, 20. Augusti 1460. Venceslaus de Rachmanov pollicetur se die S. Martini ad amicabilem compositionem cum Bratislaviensibus constituta aut ipsum adfuturum aut vicarios plena potestate instructos esse missurum. Najbach, 12. Novembris 1460. 121 Nicolaus Trčka de Křižanov , capitaneus in Najbach — ad Sigismundum a S. Georgio et de Pezinok: excusat se, quod die dicta cum Bratislaviensibus in castro Děvín convenire non potuit. Najbach, s. a. [13. Novembris 1460) Adalbertus de Rachmanov, capitaneus in Najbach — ad Bratislavienses. ut, quae hominibus patrui sui Venceslai abstulerint, iis restituant; quod ni ita fiat, rem ad arbitrum dominum Sigismundum, comitem a S. Georgio et de Pezinok, esse deferendam. 122 Najbach, 19. Novembris 1460. Nicolaus Trčka de Křižanov, capitaneus in Najbach, profitetur indutias inter Venceslaum de Rachmanov et Bratislavienses esse prolongatas et spondet pro suo domino Venceslao de Rachmanov se usque ad diem dictam pacem esse servaturum. 123 Trenčín, 14. Aprilis [1461]. 124 Osvaldus Somarovský, iuder civitatis Trenčiniensis, Bratislavienses certiores facit de iis, quae Trenčinii fiunt, imprimis adventum sponsae regis Mathiae, regis Georgii de Podébrady filiae, exspectari. 203
Najbach, 12. Augusti 1460. Venceslaus de Rachmanov — ad Sigismundum, comitem a S. Georgio et de Pezinok: se die dicta ad amicabilem compositionem cum Bratislaviensibus sub castro Děvín adesse velle. 118 Najbach, 13. Augusti 1460. 119 Venceslaus de Rachmanov — ad Sigismundum, comitem a S. Georgio et de Pezinok: excusat se, quod die ad amicabilem compositionem cum Bratisla- viensibus constituta (13. Augusti) venire non potest; se autem dominum Nicolaum Trčka de Křižanov cum plena potestate pro se mittere. 120 Najbach, 20. Augusti 1460. Venceslaus de Rachmanov pollicetur se die S. Martini ad amicabilem compositionem cum Bratislaviensibus constituta aut ipsum adfuturum aut vicarios plena potestate instructos esse missurum. Najbach, 12. Novembris 1460. 121 Nicolaus Trčka de Křižanov , capitaneus in Najbach — ad Sigismundum a S. Georgio et de Pezinok: excusat se, quod die dicta cum Bratislaviensibus in castro Děvín convenire non potuit. Najbach, s. a. [13. Novembris 1460) Adalbertus de Rachmanov, capitaneus in Najbach — ad Bratislavienses. ut, quae hominibus patrui sui Venceslai abstulerint, iis restituant; quod ni ita fiat, rem ad arbitrum dominum Sigismundum, comitem a S. Georgio et de Pezinok, esse deferendam. 122 Najbach, 19. Novembris 1460. Nicolaus Trčka de Křižanov, capitaneus in Najbach, profitetur indutias inter Venceslaum de Rachmanov et Bratislavienses esse prolongatas et spondet pro suo domino Venceslao de Rachmanov se usque ad diem dictam pacem esse servaturum. 123 Trenčín, 14. Aprilis [1461]. 124 Osvaldus Somarovský, iuder civitatis Trenčiniensis, Bratislavienses certiores facit de iis, quae Trenčinii fiunt, imprimis adventum sponsae regis Mathiae, regis Georgii de Podébrady filiae, exspectari. 203
Strana 204
Vinná, 6. Novembris 1461. Joannes Jiskra de Brandýs — ad civitatem Domažlicensem: Sigismun- dum Anderluk dictum Lapka, liberorum cuiusdam Zeidl in civitate Domažli- censi mortui tutorem, sibi nunc servire; itaque se petere, ne quo detrimento supradicti orphani propter tutoris absentiam afficiantur. 125 126 Žilina, 7. Novembris 1462. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): de domo ab Ursula Hadmaška Stephano Garaj vendita. Žilina, 7. Novembris 1462. 127 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): domum Ladislai Vojčár, quam filia eius Sophia hereditate accepit, Andreae, civitatis notario esse venditam. 128 Žilina, 23. Januarii 1463. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): de lite quadam Thomae Gnobel, accolae Žilinensis. 129 Žilina, 23. Januarii 1463. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Nicolaum Ha- nuslen, accolam Žilinensem, consanguineis de patrimonio satisfecisse. Žilina, 22. Aprilis 1464. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): aream quandam ad familiam Fabuš pertinentem Stephano Garaj esse venditam. 130 131 Žilina, 22. Aprilis 1464. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Petrum Polonum, iudicem Žilinensem, et Mathiam Kováč de re familiari concordavisse. 132 Žilina, 2. Maii 1466. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): Nicolaum Hostek propinquis suis de patrimonio satisfecisse. Strážnice, 6. Januarii 1467. Henricus de Lipé, supremus marescalcus regni Bohemiae, famulum suum Vávra litteris ,credencialibus“ instruit, quibus ab Hungariae nobilibus petit, ut eum, quantum possint, adiuvent. 133 204
Vinná, 6. Novembris 1461. Joannes Jiskra de Brandýs — ad civitatem Domažlicensem: Sigismun- dum Anderluk dictum Lapka, liberorum cuiusdam Zeidl in civitate Domažli- censi mortui tutorem, sibi nunc servire; itaque se petere, ne quo detrimento supradicti orphani propter tutoris absentiam afficiantur. 125 126 Žilina, 7. Novembris 1462. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): de domo ab Ursula Hadmaška Stephano Garaj vendita. Žilina, 7. Novembris 1462. 127 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): domum Ladislai Vojčár, quam filia eius Sophia hereditate accepit, Andreae, civitatis notario esse venditam. 128 Žilina, 23. Januarii 1463. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): de lite quadam Thomae Gnobel, accolae Žilinensis. 129 Žilina, 23. Januarii 1463. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Nicolaum Ha- nuslen, accolam Žilinensem, consanguineis de patrimonio satisfecisse. Žilina, 22. Aprilis 1464. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): aream quandam ad familiam Fabuš pertinentem Stephano Garaj esse venditam. 130 131 Žilina, 22. Aprilis 1464. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Petrum Polonum, iudicem Žilinensem, et Mathiam Kováč de re familiari concordavisse. 132 Žilina, 2. Maii 1466. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): Nicolaum Hostek propinquis suis de patrimonio satisfecisse. Strážnice, 6. Januarii 1467. Henricus de Lipé, supremus marescalcus regni Bohemiae, famulum suum Vávra litteris ,credencialibus“ instruit, quibus ab Hungariae nobilibus petit, ut eum, quantum possint, adiuvent. 133 204
Strana 205
Branč, 25. Aprilis s. a. [1467]. Blasius de Podmanín, capitaneus in Branč — ad civitatem Bratislavi- ensem: se iussis regis ut fidelem servientem parere velle, quod etiam ad eos pertinere; petit, ut Bratislaviensium homines semper secum testimonium civi- tatis portent, quod ipsius hominibus exhibere possint. 134 [Žilina, s. d. cca a. 1468]. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): adnotatiunculae aliquot de iniuriis, quae civibus Žilinensibus a vicinis illatae sunt. 135 Žilina, 1468. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis“): piscinas iacentes apud terram Orlík dictam accolae Žilinensi Vackovic de Závodi esse venditas. 136 Žilina, 4. Decembris 1468. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis“): Michaelem Prchala cum uxore Catharina omnia bona Aroni, Michaelis fratri, concedere ea condicione, ut se usque ad mortem alat. 137 Žilina, 7. Decembris 1468. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis*): Martinum de Petrovice cum affinibus suis de patrimonio solvendo concordavisse. 138 Žilina, 9. Aprilis 1469. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Nicolaum Nosko cum fratre Andrea de Nededza de patrimonio concordavisse. 139 [Znojmo], 12. Julii 1469. Civitas Znojmensis — ad Ladislaum de Podmanín, exercitus Hungarici in Moravia capitaneum: se auxilio ei venire non posse propter varias diffi- cultates, praesertim propter hostium periculum, quod ipsis immineat. 140 Žilina, 2. Octobris 1469. 141 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis“): Matthaeum Manko cum filio Martino advocatiam Žilinensem Venceslao a S. Nicolao, civitatis Zilinensis domino, vendidisse. 205
Branč, 25. Aprilis s. a. [1467]. Blasius de Podmanín, capitaneus in Branč — ad civitatem Bratislavi- ensem: se iussis regis ut fidelem servientem parere velle, quod etiam ad eos pertinere; petit, ut Bratislaviensium homines semper secum testimonium civi- tatis portent, quod ipsius hominibus exhibere possint. 134 [Žilina, s. d. cca a. 1468]. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): adnotatiunculae aliquot de iniuriis, quae civibus Žilinensibus a vicinis illatae sunt. 135 Žilina, 1468. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis“): piscinas iacentes apud terram Orlík dictam accolae Žilinensi Vackovic de Závodi esse venditas. 136 Žilina, 4. Decembris 1468. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis“): Michaelem Prchala cum uxore Catharina omnia bona Aroni, Michaelis fratri, concedere ea condicione, ut se usque ad mortem alat. 137 Žilina, 7. Decembris 1468. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis*): Martinum de Petrovice cum affinibus suis de patrimonio solvendo concordavisse. 138 Žilina, 9. Aprilis 1469. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Nicolaum Nosko cum fratre Andrea de Nededza de patrimonio concordavisse. 139 [Znojmo], 12. Julii 1469. Civitas Znojmensis — ad Ladislaum de Podmanín, exercitus Hungarici in Moravia capitaneum: se auxilio ei venire non posse propter varias diffi- cultates, praesertim propter hostium periculum, quod ipsis immineat. 140 Žilina, 2. Octobris 1469. 141 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Zilinensis“): Matthaeum Manko cum filio Martino advocatiam Žilinensem Venceslao a S. Nicolao, civitatis Zilinensis domino, vendidisse. 205
Strana 206
142 Žilina, 1. Decembris 1469. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Zilinensis“): Martinus de Nededza et Joannes, civitatis Žilinensis notarius, spondent se Barbarae, Nicolai Nosko filiae, partem patrimonii ad eam spectantem soluturos esse. 143 Žilina, 10. Decembris 1469. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Stephano Kováč Žilinae domum a patre et avo esse concessam. 144 Vyškov, 6. Februarii 1470. Foedus factum inter Ladislaum de Podmanín, copiarum Hungaricarum in Moravia capitaneum, et Bačalum de Švábenice, quo Nové Hrady, domini Vincentii Kuna de Kunštát castrum, tum ab Hungaris obsessum, in potesta- tem Mathiae, regis Hungariae, deditur. Cui foederi conscribendo Henricus de Hradec, Joannes de Pernštejn, Henricus de Boskovice se interfuisse pro- fitentur. Bučovice, m. Aprili [сса 1470]. Joannes Kropáč de Nevědom et in Bučovice — ad civitatem Bratislavien- sem: Joannem Kobylský nunquam contra regem Mathiam sensisse, sed eius partes semper esse secutum confirmat. 145 Žilina, 18. Februarii 1470. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis ): dominam Ursu- lam suis liberis de patrimonio satisfecisse. 146 147 Brno, 23. Octobris 1470. Ladislaus de Podmanin quittat civitatem Brunensem de 208 marcis et 21 grossis, quam pecuniam ei rex Mathias de urbis vectigalibus assignavit. 148 Sučany, 14. Martii 1471. Bartoš de Hartvíkovice, residens in Sucany et capitaneus in Breznica, dominum Stephanum a S. Joanne et dominum Georgium Šťavnický litem suam ad arbitrium domini Petri Komorovský et terrigenarum comitatus Lipto- viensis deferre velle testatur. 149 Žilina, 26. Martii 1472. Consilium civitatis Žilinensis testatur Lucam Kardoš, concivem Žilinen- sem, Valentino Možár advocatiam in Domaniža 60 florenis vendidisse eun- demque Lucam Kardoš polliceri se omnibus postulationibus, si quae ad ame advocatiam pertineant, esse satisfacturum. 206
142 Žilina, 1. Decembris 1469. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Zilinensis“): Martinus de Nededza et Joannes, civitatis Žilinensis notarius, spondent se Barbarae, Nicolai Nosko filiae, partem patrimonii ad eam spectantem soluturos esse. 143 Žilina, 10. Decembris 1469. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Stephano Kováč Žilinae domum a patre et avo esse concessam. 144 Vyškov, 6. Februarii 1470. Foedus factum inter Ladislaum de Podmanín, copiarum Hungaricarum in Moravia capitaneum, et Bačalum de Švábenice, quo Nové Hrady, domini Vincentii Kuna de Kunštát castrum, tum ab Hungaris obsessum, in potesta- tem Mathiae, regis Hungariae, deditur. Cui foederi conscribendo Henricus de Hradec, Joannes de Pernštejn, Henricus de Boskovice se interfuisse pro- fitentur. Bučovice, m. Aprili [сса 1470]. Joannes Kropáč de Nevědom et in Bučovice — ad civitatem Bratislavien- sem: Joannem Kobylský nunquam contra regem Mathiam sensisse, sed eius partes semper esse secutum confirmat. 145 Žilina, 18. Februarii 1470. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis ): dominam Ursu- lam suis liberis de patrimonio satisfecisse. 146 147 Brno, 23. Octobris 1470. Ladislaus de Podmanin quittat civitatem Brunensem de 208 marcis et 21 grossis, quam pecuniam ei rex Mathias de urbis vectigalibus assignavit. 148 Sučany, 14. Martii 1471. Bartoš de Hartvíkovice, residens in Sucany et capitaneus in Breznica, dominum Stephanum a S. Joanne et dominum Georgium Šťavnický litem suam ad arbitrium domini Petri Komorovský et terrigenarum comitatus Lipto- viensis deferre velle testatur. 149 Žilina, 26. Martii 1472. Consilium civitatis Žilinensis testatur Lucam Kardoš, concivem Žilinen- sem, Valentino Možár advocatiam in Domaniža 60 florenis vendidisse eun- demque Lucam Kardoš polliceri se omnibus postulationibus, si quae ad ame advocatiam pertineant, esse satisfacturum. 206
Strana 207
Žilina, 24. Junii 1472. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis): Venceslaum a S. Nicolao solvisse Martino Nedved debitum 400 flor. eidem Martino a Stanislao de Kremnica et Matthaeo Manko concessum. 150 151 Žilina, 7. Martii 1473. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis“): Dorotheam, Martini Nemlath uxorem, propinquis de patrimonio satisfecisse. Strigonium, 5. Aprilis 1473. Mathias, rex Hungariae et Bohemiae — ad civitatem Brunensem: ut vectigal, quod Martino de Petrovec, burggravio Vyšehradensi, assignaverit, patruo eius expendant. 152 153 In ,altis montibus', 27. Augusti 1473. Joannes de Potok, Petrus Volský, Martinus de Lusyn, Jacobus Brána et alii profitentur se cum ,fratribus‘ contra regem Hungariae facturos esse, quoad mercedem accipiant. Žilina, 15. Februarii 1474. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): Stephanus Krok de Strečno, accola Žilinensis, se de patrimonio sororibus satisfecisse iurat. 154 Žilina, 13. Januarii 1475. Armigerum Martinum de Petrovec, concivem Žilinensem, cum Ursula uxore Stephano Kardoš 60 flor. auri ex patrimonio solvisse. 155 156 S. a. [1476.]. Iuratorum civium Trenčiniensium iuris iurandi formula. Žilina, 22. Iunii 1477. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis'): Compositio controversiae, quae inter cives Žilinenses Gabronem et Matthaeum Vajčár de hereditate propinqui cuiusdam exorta est. 157 Žilina, I. Februarii 1478. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): consilium civi- tatis Žilinensis agrum quendam publicum Matthaeo Súkeník oriundo de Chlumec in perpetuum locat. 158 207
Žilina, 24. Junii 1472. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis): Venceslaum a S. Nicolao solvisse Martino Nedved debitum 400 flor. eidem Martino a Stanislao de Kremnica et Matthaeo Manko concessum. 150 151 Žilina, 7. Martii 1473. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis“): Dorotheam, Martini Nemlath uxorem, propinquis de patrimonio satisfecisse. Strigonium, 5. Aprilis 1473. Mathias, rex Hungariae et Bohemiae — ad civitatem Brunensem: ut vectigal, quod Martino de Petrovec, burggravio Vyšehradensi, assignaverit, patruo eius expendant. 152 153 In ,altis montibus', 27. Augusti 1473. Joannes de Potok, Petrus Volský, Martinus de Lusyn, Jacobus Brána et alii profitentur se cum ,fratribus‘ contra regem Hungariae facturos esse, quoad mercedem accipiant. Žilina, 15. Februarii 1474. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): Stephanus Krok de Strečno, accola Žilinensis, se de patrimonio sororibus satisfecisse iurat. 154 Žilina, 13. Januarii 1475. Armigerum Martinum de Petrovec, concivem Žilinensem, cum Ursula uxore Stephano Kardoš 60 flor. auri ex patrimonio solvisse. 155 156 S. a. [1476.]. Iuratorum civium Trenčiniensium iuris iurandi formula. Žilina, 22. Iunii 1477. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis'): Compositio controversiae, quae inter cives Žilinenses Gabronem et Matthaeum Vajčár de hereditate propinqui cuiusdam exorta est. 157 Žilina, I. Februarii 1478. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): consilium civi- tatis Žilinensis agrum quendam publicum Matthaeo Súkeník oriundo de Chlumec in perpetuum locat. 158 207
Strana 208
Kysucké Nové Mesto, 21. Aprilis 1479. Consilium Civitatis Novae (Kysucké Nové Mesto) cum pagis circum- iacentibus civitati Žilinensi testificatur domum, quam in civitate dominus Venceslaus Pancratius a S. Nicolao occupavit, non ad advocatiam, sed ad civitatem et vectigal civitatis semper pertinuisse. 159 Rajec, 1. Maii 1479. Consilium civitatis Rajec cum pagis circumiacentibus civitati Žilinensi testificatur domum, quam in civitate dominus Venceslaus Pancratius a S. Nicolao occupavit, non ad advocatiam, sed ad civitatem et vectigal civitatis semper pertinuisse. 160 Vršatec, 9. Septembris 1479. Menhartus de Slopné et de Vršatec domino Ladislao de Podmanin et de Brumov in silvis inter dominium Brumov a parte Moravica et dominium Lednica a parte Hungarica iacentibus nullas omni memoria metas fuisse testatur. 161 Žilina, 10. Septembris 1479. 162 Ladislaus Cickán de Rudina in silvis inter dominium Brumov a parle Moravica et dominium Lednica a parte Hungarica iacentibus nullas omni memoria metas fuisse domino Ladislao de Podmanin et de Brumov testatur. 163 Žilina, 21. Septembris 1479. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Catharinam Caroli domum suam Georgio Vladař genero resignare. Žilina, 29. Septembris 1479. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Martinum de Petrovec privignis suis, Martini Poloni liberis, de hereditate plene satisfecisse. Blatnica, 13. Octobris 1479. Petrus Komorovský, residens in Blatnica, testimonium edit de lite, quae inter nobiles familias Trsťanský et Smrečanský ex parte una et Svatojánský ex parte altera circa possessionem silvarum quarundam et aquarum in agro vicorum Sv. Ján et Poruba, praesertim autem circa herbas carpendas versatur: in amicabili compositione arbitros nullam sententiam tulisse et si quis litteras cum ipsius sigillo exhibeat, se eiusmodi litteras non edidisse neque se sciente suo sigillo esse munitas. 165 164 208
Kysucké Nové Mesto, 21. Aprilis 1479. Consilium Civitatis Novae (Kysucké Nové Mesto) cum pagis circum- iacentibus civitati Žilinensi testificatur domum, quam in civitate dominus Venceslaus Pancratius a S. Nicolao occupavit, non ad advocatiam, sed ad civitatem et vectigal civitatis semper pertinuisse. 159 Rajec, 1. Maii 1479. Consilium civitatis Rajec cum pagis circumiacentibus civitati Žilinensi testificatur domum, quam in civitate dominus Venceslaus Pancratius a S. Nicolao occupavit, non ad advocatiam, sed ad civitatem et vectigal civitatis semper pertinuisse. 160 Vršatec, 9. Septembris 1479. Menhartus de Slopné et de Vršatec domino Ladislao de Podmanin et de Brumov in silvis inter dominium Brumov a parte Moravica et dominium Lednica a parte Hungarica iacentibus nullas omni memoria metas fuisse testatur. 161 Žilina, 10. Septembris 1479. 162 Ladislaus Cickán de Rudina in silvis inter dominium Brumov a parle Moravica et dominium Lednica a parte Hungarica iacentibus nullas omni memoria metas fuisse domino Ladislao de Podmanin et de Brumov testatur. 163 Žilina, 21. Septembris 1479. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Catharinam Caroli domum suam Georgio Vladař genero resignare. Žilina, 29. Septembris 1479. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Martinum de Petrovec privignis suis, Martini Poloni liberis, de hereditate plene satisfecisse. Blatnica, 13. Octobris 1479. Petrus Komorovský, residens in Blatnica, testimonium edit de lite, quae inter nobiles familias Trsťanský et Smrečanský ex parte una et Svatojánský ex parte altera circa possessionem silvarum quarundam et aquarum in agro vicorum Sv. Ján et Poruba, praesertim autem circa herbas carpendas versatur: in amicabili compositione arbitros nullam sententiam tulisse et si quis litteras cum ipsius sigillo exhibeat, se eiusmodi litteras non edidisse neque se sciente suo sigillo esse munitas. 165 164 208
Strana 209
Žilina, 13. Novembris 1479. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): Magistrum Joannem, civitatis notarium, Stephano Kardoš domum, uxoris eius Barbarae hereditatem, resignare. 166 In castris, 20. Januarii 1480. Joannes Trnka de Ratibořany et in Strečno quittat Thomam Tarcy de 600 florenis auri Hungaricis, sibi ab eo debitis. 167 Ostravska, 14. Martii 1480. Joannes de Janovice — ad dominum Petrum Komorovský: iniuste sibi ab eo obici, quod litteras spectantes ad litem inter familiam Smrečanský et fami- liam Svatojánský componendam eius sigillo muniverit. Item de aliis novis rebus ad utrumque pertinentibus. 168 Brno, 24. Aprilis 1481. Nicolaus Uher de Santov quittat civitatem Brunensem de 40 sexagenis grossorum, quam pecuniam ei Mathias rex ex vectigalibus civitatis assignavit. 169 Buda, 13. Decembris 1481. Mathias, Hungariae et Bohemiae rex, testamentum Ladislai de Podmanín, quo bona sua uxori, filiis filiabusque aequabiliter legavit, ipso rogante rescindit atque ius ei largitur novi testamenti faciendi, quod ex sua regia potestate iam nunc approbat. 170 171 Žilina, 13. Maii 1481. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): arbitrium in lite, quae inter Mathiam Kováč et Stephanum Dubenský circa possessiones quas- dam vertebatur. 172 Žilina, 23. Decembris 1481. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): Simonem Švec, civem Žilinensem, eiusque uxorem Barbaram omnes possessiones sibi invicem resignare. Buda, 24. Aprilis 1482. Nicolaus Uher de Santov quittat civitatem Brunensem de 40 sexagenis grossorum, quam pecuniam ei Mathias rex ex vectigalibus civitatis Brunensis assignavit. 173 Archiv 14 209
Žilina, 13. Novembris 1479. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): Magistrum Joannem, civitatis notarium, Stephano Kardoš domum, uxoris eius Barbarae hereditatem, resignare. 166 In castris, 20. Januarii 1480. Joannes Trnka de Ratibořany et in Strečno quittat Thomam Tarcy de 600 florenis auri Hungaricis, sibi ab eo debitis. 167 Ostravska, 14. Martii 1480. Joannes de Janovice — ad dominum Petrum Komorovský: iniuste sibi ab eo obici, quod litteras spectantes ad litem inter familiam Smrečanský et fami- liam Svatojánský componendam eius sigillo muniverit. Item de aliis novis rebus ad utrumque pertinentibus. 168 Brno, 24. Aprilis 1481. Nicolaus Uher de Santov quittat civitatem Brunensem de 40 sexagenis grossorum, quam pecuniam ei Mathias rex ex vectigalibus civitatis assignavit. 169 Buda, 13. Decembris 1481. Mathias, Hungariae et Bohemiae rex, testamentum Ladislai de Podmanín, quo bona sua uxori, filiis filiabusque aequabiliter legavit, ipso rogante rescindit atque ius ei largitur novi testamenti faciendi, quod ex sua regia potestate iam nunc approbat. 170 171 Žilina, 13. Maii 1481. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): arbitrium in lite, quae inter Mathiam Kováč et Stephanum Dubenský circa possessiones quas- dam vertebatur. 172 Žilina, 23. Decembris 1481. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis): Simonem Švec, civem Žilinensem, eiusque uxorem Barbaram omnes possessiones sibi invicem resignare. Buda, 24. Aprilis 1482. Nicolaus Uher de Santov quittat civitatem Brunensem de 40 sexagenis grossorum, quam pecuniam ei Mathias rex ex vectigalibus civitatis Brunensis assignavit. 173 Archiv 14 209
Strana 210
174 Žilina, 5. Maii 1482. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): amicabilis pactio inter fratres et sorores defuncti Stancl et viduam eius Mariam de hereditate facta et confirmata. Žilina, 6. Maii 1482. 175 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): consilium civi- tatis Žilinensis Melchiori, concivi Žilinensi, terram quandam vastam et desertam vendit, ubi braseatorium aedificare possit. Hainburg, 12. Octobris 1482. 176 Nicolaus Uher de Santov se adfuisse testificatur, cum defuncta domina Catharina Ryšanka filiam suam Reginam coram subcamerario regio in unionem hereditariam acciperet. Trnava, 1483. 177 Mathias, Hungariae et Bohemiae rex — ad civitatem Tyrnaviensem: de confiscatione bonorum Caspari cuiusdam homicidae. Trenčin, 2. Februarii 1483. 173 Amicabilis compositio variarum controversiarum inter dominum Ladi- slaum de Podmanín et in Bystrica et dominum Tetaur de Tetov et de Hričov per arbitros facta et confirmata. Velká Bytča, 21. Februarii 1484. 179 Controversia, quae inter vicos Chotešová et Hlinik circa agri metas verte- batur, arbitrio consilii civitatis Magna Bytča componitur. Brumov, 5. Augusti 1484. 180 Ladislaus de Podmanin et de Brumov applicat se ad pacis publicae decla- rationem, qua Moraviae ordines Mathiae, Hungariae regi, fidem profitentur. Starý Jičín, 10. Augusti 1484. 181 Petrus, comes a S. Georgio et de Pezinok, residens in Starý Jičin, ad pacis publicae declarationem se applicat, qua Moraviae ordines Mathiae, Hungariae regi, fidem profitentur. Považská Bystrica, 17. Augusti 1484. 182 Ladislaus de Podmanín et in Bystrica castrum Považská Bystrica cum omnibus bonis filio Joanni, alia autem dominia, scilicet Brumov et Slavičin et Bánovce, uxori Helenae, natae de Guth, ceterisque liberis testamento legat. 210
174 Žilina, 5. Maii 1482. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): amicabilis pactio inter fratres et sorores defuncti Stancl et viduam eius Mariam de hereditate facta et confirmata. Žilina, 6. Maii 1482. 175 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): consilium civi- tatis Žilinensis Melchiori, concivi Žilinensi, terram quandam vastam et desertam vendit, ubi braseatorium aedificare possit. Hainburg, 12. Octobris 1482. 176 Nicolaus Uher de Santov se adfuisse testificatur, cum defuncta domina Catharina Ryšanka filiam suam Reginam coram subcamerario regio in unionem hereditariam acciperet. Trnava, 1483. 177 Mathias, Hungariae et Bohemiae rex — ad civitatem Tyrnaviensem: de confiscatione bonorum Caspari cuiusdam homicidae. Trenčin, 2. Februarii 1483. 173 Amicabilis compositio variarum controversiarum inter dominum Ladi- slaum de Podmanín et in Bystrica et dominum Tetaur de Tetov et de Hričov per arbitros facta et confirmata. Velká Bytča, 21. Februarii 1484. 179 Controversia, quae inter vicos Chotešová et Hlinik circa agri metas verte- batur, arbitrio consilii civitatis Magna Bytča componitur. Brumov, 5. Augusti 1484. 180 Ladislaus de Podmanin et de Brumov applicat se ad pacis publicae decla- rationem, qua Moraviae ordines Mathiae, Hungariae regi, fidem profitentur. Starý Jičín, 10. Augusti 1484. 181 Petrus, comes a S. Georgio et de Pezinok, residens in Starý Jičin, ad pacis publicae declarationem se applicat, qua Moraviae ordines Mathiae, Hungariae regi, fidem profitentur. Považská Bystrica, 17. Augusti 1484. 182 Ladislaus de Podmanín et in Bystrica castrum Považská Bystrica cum omnibus bonis filio Joanni, alia autem dominia, scilicet Brumov et Slavičin et Bánovce, uxori Helenae, natae de Guth, ceterisque liberis testamento legat. 210
Strana 211
183 Rajec, 1485. Ex actis consilii civitatis Rajecensis (Liber civitatis Rajecensis): accolam Rajecensem Ivaniš agrum a Dorothea Galická emsse. 184 Žilina, 14. Januarii 1485. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): testamentum Magistri Joannis eiusque uxoris Barbarae. Varín, 3. Maii 1485. Consilium oppidi Varín — ad dominum Joannem Motošický: gratias ei agunt, quod sibi bene suaserit, quo iure, sc. iure Žilinensi, uti deberent. Item de puella quadam capta et quod ad dominum et regem attineat, se ius respicere voluisse. 185 Buda, 22. Januarii 1486. Mathias, Hungariae et Bohemiae rex, Petro comiti a S. Georgio et de Pezinok potestatem largitur, ut de suis bonis et possessionibus, quae sunt in Hungaria et in Moravia, testamentum libere faciat. 186 187 Vindobona, 3. Aprilis 1486. Joannes Filipec, episcopus Varadiensis — ad civitatem Tyrnaviensem: Judaeos Tyrnavienses apud regem questos esse; qua de re se cum rege Budae, occasione comitiorum, agere velle. Jihlava, 6. Julii 1486. Joannes Filipec, episcopus Varadiensis — ad civitatem Tyrnaviensem: de sacerdotis Jacobi, parochi quondam Tyrnaviensis, resignatione. 188 Hodonín, 19. Novembris 1486. Interrogatio testium de controversia circa metas inter dominia Hodonín et Holič, ideoque inter terram Moraviam et Hungariam versante, facta praesen- tibus domino Ctiborio de Cimburk et de Tovačov, capitaneo terrae Moraviae, nec non quattuor maioribus aut minoribus Moraviae officialibus. 189 Žilina, 15. Novembris 1488. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis): Dorotheam, relictam Nicolai Hostek, eiusque fratrem Martinum sacerdotem cum Barbara, Nicolai filia, eiusque marito, Joanne Lelinský de divisione hereditatis con- cordavisse. 190 211
183 Rajec, 1485. Ex actis consilii civitatis Rajecensis (Liber civitatis Rajecensis): accolam Rajecensem Ivaniš agrum a Dorothea Galická emsse. 184 Žilina, 14. Januarii 1485. Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): testamentum Magistri Joannis eiusque uxoris Barbarae. Varín, 3. Maii 1485. Consilium oppidi Varín — ad dominum Joannem Motošický: gratias ei agunt, quod sibi bene suaserit, quo iure, sc. iure Žilinensi, uti deberent. Item de puella quadam capta et quod ad dominum et regem attineat, se ius respicere voluisse. 185 Buda, 22. Januarii 1486. Mathias, Hungariae et Bohemiae rex, Petro comiti a S. Georgio et de Pezinok potestatem largitur, ut de suis bonis et possessionibus, quae sunt in Hungaria et in Moravia, testamentum libere faciat. 186 187 Vindobona, 3. Aprilis 1486. Joannes Filipec, episcopus Varadiensis — ad civitatem Tyrnaviensem: Judaeos Tyrnavienses apud regem questos esse; qua de re se cum rege Budae, occasione comitiorum, agere velle. Jihlava, 6. Julii 1486. Joannes Filipec, episcopus Varadiensis — ad civitatem Tyrnaviensem: de sacerdotis Jacobi, parochi quondam Tyrnaviensis, resignatione. 188 Hodonín, 19. Novembris 1486. Interrogatio testium de controversia circa metas inter dominia Hodonín et Holič, ideoque inter terram Moraviam et Hungariam versante, facta praesen- tibus domino Ctiborio de Cimburk et de Tovačov, capitaneo terrae Moraviae, nec non quattuor maioribus aut minoribus Moraviae officialibus. 189 Žilina, 15. Novembris 1488. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis): Dorotheam, relictam Nicolai Hostek, eiusque fratrem Martinum sacerdotem cum Barbara, Nicolai filia, eiusque marito, Joanne Lelinský de divisione hereditatis con- cordavisse. 190 211
Strana 212
Žilina, 6. Januarii 1489. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): Martinum, molendinarium et concivem Žilinensem, fratribus de patrimonio satisfe- cisse. 191 Žilina, 15. Novembris 1489. 192 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Petrum Thurský, concwem Žilinensem, morientem propinquo suo Mertuš domum et alia bona concessisse ea condicione, ut restaurationem ecclesiae Corporis Domini ab ipso inceptam ad finem perduceret. Praha, 8. Maii 1490. Vladislaus, Bohemiae rex, pollicetur, si rex Hungariae creatus sit, se Stephano Zápolský castra Lubovňa et Podolínec et tredecim civitates Scepu- sienses in perpetuam possessionem esse traditurum seque civitatis Kroměříž oppignerationem et in filium eius transferre velle. 193 In castris a. Anger, 16. Julii 1490. Vladislaus, Bohemiae rex — ad Bratislavienses: ne ipsius homines in urbe emere impediant. 194 Krosno, 3. Septembris 1491. Venceslaus de Kyšňa Ratez et Joannes Jurčický de Jurčice una cum suis subditis Vladislao, Bohemiae regi, et eius subditis denuntiant se tamdiu cum eo inimicitias gesturos esse, quoad Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, serviant. 195 S. l., 3. Septembris 1491. Petrus de Chodeč Vladislao, Bohemiae regi, et eius subditis denuntiat se tamdiu cum iis inimicitias esse gesturum, quoad Joanni Olbracht, Hunga- riae regi recens electo, serviat. 196 Krosno, 3. Septembris 1491. Nicolaus Myrczko et Stanislaus Gorlický ut clientes Joannis Olbracht, Hungariae regis recens electi, Vladislao, Bohemiae regi, inimicitias denun- tiant. 212 197
Žilina, 6. Januarii 1489. Ex actis consilii civitatis Zilinensis (,Liber Žilinensis*): Martinum, molendinarium et concivem Žilinensem, fratribus de patrimonio satisfe- cisse. 191 Žilina, 15. Novembris 1489. 192 Ex actis consilii civitatis Žilinensis (,Liber Žilinensis*): Petrum Thurský, concwem Žilinensem, morientem propinquo suo Mertuš domum et alia bona concessisse ea condicione, ut restaurationem ecclesiae Corporis Domini ab ipso inceptam ad finem perduceret. Praha, 8. Maii 1490. Vladislaus, Bohemiae rex, pollicetur, si rex Hungariae creatus sit, se Stephano Zápolský castra Lubovňa et Podolínec et tredecim civitates Scepu- sienses in perpetuam possessionem esse traditurum seque civitatis Kroměříž oppignerationem et in filium eius transferre velle. 193 In castris a. Anger, 16. Julii 1490. Vladislaus, Bohemiae rex — ad Bratislavienses: ne ipsius homines in urbe emere impediant. 194 Krosno, 3. Septembris 1491. Venceslaus de Kyšňa Ratez et Joannes Jurčický de Jurčice una cum suis subditis Vladislao, Bohemiae regi, et eius subditis denuntiant se tamdiu cum eo inimicitias gesturos esse, quoad Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, serviant. 195 S. l., 3. Septembris 1491. Petrus de Chodeč Vladislao, Bohemiae regi, et eius subditis denuntiat se tamdiu cum iis inimicitias esse gesturum, quoad Joanni Olbracht, Hunga- riae regi recens electo, serviat. 196 Krosno, 3. Septembris 1491. Nicolaus Myrczko et Stanislaus Gorlický ut clientes Joannis Olbracht, Hungariae regis recens electi, Vladislao, Bohemiae regi, inimicitias denun- tiant. 212 197
Strana 213
198 Krosno, 3. Septembris 1491. Nicolaus Liacheta una cum 300 sociis Vladislao, regi Bohemiae, et eius subditis nimicitias denuntiat, quoad Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, serviat. 199 Krosno, 3. Septembris 1491. Joannes Záleský una cum 300 peditibus mercenariis Vladislao, regi Bohemiae, eiusque subditis denuntiat se tamdiu cum iis inimicitias esse gestu- rum, quoad Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, serviat. Krosno, 9. Septembris 1491. Mathias Jankovský una cum 500 peditibus Vladislao, regi Bohemiae, et subditis eius inimicitias denuntiat, quoad Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, serviat. 200 201 In castris a. Stropkov, 14. Septembris 1491. Stanislaus Šafraněc de Písková Skála, capitaneus regis Hungariae, una cum aliis militibus, quorum nomina enumerantur, inimicitias denuntiant praelatis et magnatibus et terrigenis, qui Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, non pareant. 202 In castris a. Stropkov, 14. Septembris 1491. Petrus Šafraněc de Písková Skála, regis Hungariae capitaneus, una cum aliis militibus, quorum nomina enumerantur, inimicitias denuntiant praelatis et magnatibus et terrigenis, qui Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, non pareant. 203 S. d. ſexeunte saec. XV.J. Civitas Rymanoviensis — ad civitatem Bardejoviensem: duos rusticos in civitate Rymanoviensi esse, a sculteto vocatos. 204 S. d. [exeunte saec. XV.J. Joannes Vieliepolský — ad civitatem Bardejoviensem: Nicolaum Starý a Bieña quodam incusatum culpa vacare testatur. 205 S. d. [exeunte saec. XV.]. Martinus Wyždžga — ad iudicem civitatis Bardejoviensis: de pecunia, quam Gregiel Postrzigacz sub iure civili ei debet. 206 S. d. [exeunte saec. XV. aut initio s. XVI.I. Litterae minaces praedonum manus cuiusdam Slovacico-Polonicae ad Bardejovienses missae, cum aliquot socios eorum morte multavisent. 213
198 Krosno, 3. Septembris 1491. Nicolaus Liacheta una cum 300 sociis Vladislao, regi Bohemiae, et eius subditis nimicitias denuntiat, quoad Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, serviat. 199 Krosno, 3. Septembris 1491. Joannes Záleský una cum 300 peditibus mercenariis Vladislao, regi Bohemiae, eiusque subditis denuntiat se tamdiu cum iis inimicitias esse gestu- rum, quoad Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, serviat. Krosno, 9. Septembris 1491. Mathias Jankovský una cum 500 peditibus Vladislao, regi Bohemiae, et subditis eius inimicitias denuntiat, quoad Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, serviat. 200 201 In castris a. Stropkov, 14. Septembris 1491. Stanislaus Šafraněc de Písková Skála, capitaneus regis Hungariae, una cum aliis militibus, quorum nomina enumerantur, inimicitias denuntiant praelatis et magnatibus et terrigenis, qui Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, non pareant. 202 In castris a. Stropkov, 14. Septembris 1491. Petrus Šafraněc de Písková Skála, regis Hungariae capitaneus, una cum aliis militibus, quorum nomina enumerantur, inimicitias denuntiant praelatis et magnatibus et terrigenis, qui Joanni Olbracht, Hungariae regi recens electo, non pareant. 203 S. d. ſexeunte saec. XV.J. Civitas Rymanoviensis — ad civitatem Bardejoviensem: duos rusticos in civitate Rymanoviensi esse, a sculteto vocatos. 204 S. d. [exeunte saec. XV.J. Joannes Vieliepolský — ad civitatem Bardejoviensem: Nicolaum Starý a Bieña quodam incusatum culpa vacare testatur. 205 S. d. [exeunte saec. XV.]. Martinus Wyždžga — ad iudicem civitatis Bardejoviensis: de pecunia, quam Gregiel Postrzigacz sub iure civili ei debet. 206 S. d. [exeunte saec. XV. aut initio s. XVI.I. Litterae minaces praedonum manus cuiusdam Slovacico-Polonicae ad Bardejovienses missae, cum aliquot socios eorum morte multavisent. 213
Strana 214
Sequuntur epistolae aliquot aut ex originalibus exemplaribus Latinis in linguam Bohemoslavicam posterius conversae aut falsae : 207 Buda, 15. Junii 1296. Andreas III., Hungariae rex, ,comiti Mike, filio Radun‘ terram inter fluvios Jesenice et Lukavice condonat. 29. Augusti 1296. 208 Andreas III. privilegium ,comiti Mike, filio Radun“ a. 1296 editum confirmat. 1307, 1358. 209 Excerpta e litteris Latinis, in quibus metae possessionis cuiusdam in Orava circum vicos Chlebnice, Malatiná, Pribiš, Pucov, Bziny, Bysterec iacentis descriptae erant. 210 Ante 8. Septembris 1346. Donatio pro ecclesia parochiali in Slovenské Pravno. 211 Buda, 22. Maii 1376. Ludovicus, Hungariae rex, privilegia et libertates civitati Bánovce tribuit. Orava, 7. Octobris 1393. 212 Ladislaus, dux Opoliensis, dominus in Orava, vicum Pucov iure Germa- nico condit. Skalica, 12. Septembris 1431. 213 Stiborius de Stibořice pro hospitali in civitate Skalicensi donationem facit. 214 S. I., 1435. [Falsum saec. XVII.J. Michael, filius Ivaniši, filii Markuši, claustro Okoličnensi possessionem quandam donat, cuius metas describit. 214
Sequuntur epistolae aliquot aut ex originalibus exemplaribus Latinis in linguam Bohemoslavicam posterius conversae aut falsae : 207 Buda, 15. Junii 1296. Andreas III., Hungariae rex, ,comiti Mike, filio Radun‘ terram inter fluvios Jesenice et Lukavice condonat. 29. Augusti 1296. 208 Andreas III. privilegium ,comiti Mike, filio Radun“ a. 1296 editum confirmat. 1307, 1358. 209 Excerpta e litteris Latinis, in quibus metae possessionis cuiusdam in Orava circum vicos Chlebnice, Malatiná, Pribiš, Pucov, Bziny, Bysterec iacentis descriptae erant. 210 Ante 8. Septembris 1346. Donatio pro ecclesia parochiali in Slovenské Pravno. 211 Buda, 22. Maii 1376. Ludovicus, Hungariae rex, privilegia et libertates civitati Bánovce tribuit. Orava, 7. Octobris 1393. 212 Ladislaus, dux Opoliensis, dominus in Orava, vicum Pucov iure Germa- nico condit. Skalica, 12. Septembris 1431. 213 Stiborius de Stibořice pro hospitali in civitate Skalicensi donationem facit. 214 S. I., 1435. [Falsum saec. XVII.J. Michael, filius Ivaniši, filii Markuši, claustro Okoličnensi possessionem quandam donat, cuius metas describit. 214
Strana 215
215 Trenčín, 23. Aprilis 1470. Mathias rex iura scultetiae in vico Svinná statuit. 216 1478. Articuli sutorum et laniorum in civitate Rajecensi a. 1634 et 1688 re- novati. 217 Liptovský Svatý Ján, 24. Maii 1480. Comitatus Liptoviensis terrigenae, ab utraque parte arbitri constituti, varias controversias inter familias Svatojánský et Smrečanský exortas compo- nunt. 218 1482 [Falsum saec. XIX.]. Ignatius de Turice et in Uzdin — ad consobrinam Catharinam: securitatis causa in castrum Uzdin confugiat.
215 Trenčín, 23. Aprilis 1470. Mathias rex iura scultetiae in vico Svinná statuit. 216 1478. Articuli sutorum et laniorum in civitate Rajecensi a. 1634 et 1688 re- novati. 217 Liptovský Svatý Ján, 24. Maii 1480. Comitatus Liptoviensis terrigenae, ab utraque parte arbitri constituti, varias controversias inter familias Svatojánský et Smrečanský exortas compo- nunt. 218 1482 [Falsum saec. XIX.]. Ignatius de Turice et in Uzdin — ad consobrinam Catharinam: securitatis causa in castrum Uzdin confugiat.
Strana 216
SEZNAM STŘEDOVĚKÝCH LISTŮ A LISTIN, PSANÝCH JAZYKEM NÁRODNÍM PODLE MÍSTA PŮVODU A VZNIKU. SLOVENSKO: Písemnosti bez udání místa původu: Petr Axamit z Ko- — sova [1450], č. 97. — Jan Trnka z Ratibořan [1480], č. 167. Výhružný list Bardějovským [Cea 1500], č. 206. Bardejov: Bardějovští — Pazovskému [1455], č. 85. Beckov: Alžběta, vdova po Petříkovi — Bratislavským [Cca 1450] č. 35. Blatnica: Petr Komorovský [1479], č. 165. Branč: Pankrác ze Sv. Mikuláše — Bratislavským [Cca 1450], č. 33. Blažek z Podmanína — Bratislavským [1467], č. 134. Bratislava: královna Alžběta — Janovi z Kunštátu [1441], č. 10. Budatín: Mikuláš Švidrigal — Kremnickým [1450], č. 32. Bystrica Považská: Ladislav z Podmanína [1474], č. 182. Bytča Velká: Václav z Sulova a j. [1484], č. 179. Čachtice: Čachtičtí — Bratislavským [Cca 1450], č. 34. [Devín]: Václav ze Soběsuku — Bratislavským [1456], č. 100. Dimburk: Lorek a j. — Bratislavským [Cca 1450], č. 38. Gemer: Jakub Tele z Paňova — J. Turzovi [1459], č. 109. Hlohovec: Václav z Hatné a Mikuláš z Krušovec — Bratislavským [1440], č. 8. Holič: Matouš ze Šlika — Bratislavským [1451], č. 59. Hora Vysoká: Jan z Potoka [1473], č. 153. 216
SEZNAM STŘEDOVĚKÝCH LISTŮ A LISTIN, PSANÝCH JAZYKEM NÁRODNÍM PODLE MÍSTA PŮVODU A VZNIKU. SLOVENSKO: Písemnosti bez udání místa původu: Petr Axamit z Ko- — sova [1450], č. 97. — Jan Trnka z Ratibořan [1480], č. 167. Výhružný list Bardějovským [Cea 1500], č. 206. Bardejov: Bardějovští — Pazovskému [1455], č. 85. Beckov: Alžběta, vdova po Petříkovi — Bratislavským [Cca 1450] č. 35. Blatnica: Petr Komorovský [1479], č. 165. Branč: Pankrác ze Sv. Mikuláše — Bratislavským [Cca 1450], č. 33. Blažek z Podmanína — Bratislavským [1467], č. 134. Bratislava: královna Alžběta — Janovi z Kunštátu [1441], č. 10. Budatín: Mikuláš Švidrigal — Kremnickým [1450], č. 32. Bystrica Považská: Ladislav z Podmanína [1474], č. 182. Bytča Velká: Václav z Sulova a j. [1484], č. 179. Čachtice: Čachtičtí — Bratislavským [Cca 1450], č. 34. [Devín]: Václav ze Soběsuku — Bratislavským [1456], č. 100. Dimburk: Lorek a j. — Bratislavským [Cca 1450], č. 38. Gemer: Jakub Tele z Paňova — J. Turzovi [1459], č. 109. Hlohovec: Václav z Hatné a Mikuláš z Krušovec — Bratislavským [1440], č. 8. Holič: Matouš ze Šlika — Bratislavským [1451], č. 59. Hora Vysoká: Jan z Potoka [1473], č. 153. 216
Strana 217
Hrádok [Liptovský?]: Jan z Kozojed — Bardějovským [1455], č. 77. Jasov: Jan Jiskra z Brandýsa [1452], č. 60. Kežmarok: Martin Brcál z Dobré — Bardějovským [Cca 1450], č. 43 a 44. Korlátov Kameň: Jindřich z Šomberka — Bratislavským [1443], č. 18. — Pešek, hejtman na Korlátově Kameni [1445], č. 19. Kremnica: Jan Jiskra z Brandýsa [1449], č. 30. Krupina: Krupinští — Žilinským [1457], č. 103. Levoča: Petřík — Bardějovským [Cca 1451], č. 58. — Mikuláš z Olo- mouce — Dorotě Linhartové [1458], č. 106. Lošonec: Jan Žampach z Žamberka — Bratislavským [Cca 1450], č. 37. Lubňa: Jan a Zalejša z Lubně — Bardějovským [Cca 1450], č. 45. Mesto Nové Kysucké: městská listina [1479], č. 159. Mušina [na slovenském pomezí]: Mikuláš Pekura z Mníkova — Bardě- jovským [1441], č. 9. — Pavel Fajnar — Bardějovským [1441], č. 11. — Mikuláš Pekura z Mníkova — Bardějovským [1449], č. 29. — Tomek z Ozepova — Linhartovi z Uničova [Cca 1450], č. 46. — Fryc Karnyowski — Bardějovským [1453], č. 65. Najbach [na Slovensku nebo na slovenském pomezí]: Vaněk z Rach- manova [1460], č. 115, 117, 118, 119, 120; Vojtek z Rachmanova 1460], č. 122; Václav, kníže z Ostrova [1460], č. 116; Mikuláš Trčka z Křižanova [1460], č. 121, 123. Plaveč: Petr Axamit z Kosova [?] — Bardějovským [Cca 1450], č. 40, 41. — Petr ze Snakova — Bardějovským [Cca 1450], č. 46. Jakub Tele z Paňova — Bardějovským [1453], č. 66, 67. — Kliment z Vojtěšic [1455], č. 73, 74, 83, 87, 88, 89, 90, 91, 93, [1456], 98, 99. — Petr Komorovský [1455], 94, 95. — Petr Axamit z Kosova [1456], 97. Podolínec: Jakub Tele z Paňova — Bardějovským [1455], č. 78. Posádka: Vaněk z Rachmanova — Bratislavským [1459], č. 110. 217
Hrádok [Liptovský?]: Jan z Kozojed — Bardějovským [1455], č. 77. Jasov: Jan Jiskra z Brandýsa [1452], č. 60. Kežmarok: Martin Brcál z Dobré — Bardějovským [Cca 1450], č. 43 a 44. Korlátov Kameň: Jindřich z Šomberka — Bratislavským [1443], č. 18. — Pešek, hejtman na Korlátově Kameni [1445], č. 19. Kremnica: Jan Jiskra z Brandýsa [1449], č. 30. Krupina: Krupinští — Žilinským [1457], č. 103. Levoča: Petřík — Bardějovským [Cca 1451], č. 58. — Mikuláš z Olo- mouce — Dorotě Linhartové [1458], č. 106. Lošonec: Jan Žampach z Žamberka — Bratislavským [Cca 1450], č. 37. Lubňa: Jan a Zalejša z Lubně — Bardějovským [Cca 1450], č. 45. Mesto Nové Kysucké: městská listina [1479], č. 159. Mušina [na slovenském pomezí]: Mikuláš Pekura z Mníkova — Bardě- jovským [1441], č. 9. — Pavel Fajnar — Bardějovským [1441], č. 11. — Mikuláš Pekura z Mníkova — Bardějovským [1449], č. 29. — Tomek z Ozepova — Linhartovi z Uničova [Cca 1450], č. 46. — Fryc Karnyowski — Bardějovským [1453], č. 65. Najbach [na Slovensku nebo na slovenském pomezí]: Vaněk z Rach- manova [1460], č. 115, 117, 118, 119, 120; Vojtek z Rachmanova 1460], č. 122; Václav, kníže z Ostrova [1460], č. 116; Mikuláš Trčka z Křižanova [1460], č. 121, 123. Plaveč: Petr Axamit z Kosova [?] — Bardějovským [Cca 1450], č. 40, 41. — Petr ze Snakova — Bardějovským [Cca 1450], č. 46. Jakub Tele z Paňova — Bardějovským [1453], č. 66, 67. — Kliment z Vojtěšic [1455], č. 73, 74, 83, 87, 88, 89, 90, 91, 93, [1456], 98, 99. — Petr Komorovský [1455], 94, 95. — Petr Axamit z Kosova [1456], 97. Podolínec: Jakub Tele z Paňova — Bardějovským [1455], č. 78. Posádka: Vaněk z Rachmanova — Bratislavským [1459], č. 110. 217
Strana 218
Rajec: Listina města Rajce [1479], č. 160. — Zápis v městské knize [1485], č. 183. Rychnava: Jan Talafús z Ostrova [14471, č. 24, [1455], č. 76. Sečovce: Zikmund Andrluk — Linhartovi z Uničova [1455], č. 84. Sedmilipy nyní Lipiany: Linhart z Bítovic a Amátoš Kabát z Sedmi- lip — Bardějovským [Cca 1450], č. 42. Senica: Pankrác ze Sv. Mikuláše [1448], č. 26. Skalica: Stibor ze Stibořic [1432], č. 5. — Pertold z Lipého [1449], č. 31. — Janek a jiní [Cca 1420], č. 39. Smolenice, Medvěd ze Slavičína — Bratislavským [1458], č. 105. Stráže nad Myjavou: Jánuš Staucz — Bratislavským [1442], č. 16. — Vacek Chalúpka [1445], č. 20. Stropkov: Stanislav Šafraněc [1491], č. 201. — Petr Šafraněc [1491], č. 202. Sučany: Bartoš z Hartvíkovic [1471], č. 148. Sychrov: Matouš ze Šternberka — Bratislavským [Cca 1450], č. 54. Šariš: Matyáš z Kněžic [Cca 1450], č. 48, 49, [1455], č. 80, 81, 82. Jan z Tvorkova [Cca 1455], č. 75, 92. — Jan Jiskra z Brandýsa [1455], č. 86. Teplice Trenčianské: Jan z Michalovic — Rychnovi z Labúně [Cca 1450], č. 36. Topolčany: Pankrác ze Sv. Mikuláše [1427], č. 101. Trenčín: Osvald Somárovský — Bratislavským [1461] č. 124. — Pří- sežná formule konšelů trenčínských [1476] č. 156. — Smlouva Ladislava Podmanického s panem Tetaurem z Hričova [1483] č. 178. Trnava: Hanuš hrabě od Svatého Jiří a z Pezinka (1459) č. 111. — — Král Matyáš (1483) č. 177. Varín: listina města Varína [1485] č. 185. Vinná: Jan Jiskra z Brandýsa [1461] č. 125. Vršatec: Menhart ze Slopného a z Vršatce [1479] č. 161. 218
Rajec: Listina města Rajce [1479], č. 160. — Zápis v městské knize [1485], č. 183. Rychnava: Jan Talafús z Ostrova [14471, č. 24, [1455], č. 76. Sečovce: Zikmund Andrluk — Linhartovi z Uničova [1455], č. 84. Sedmilipy nyní Lipiany: Linhart z Bítovic a Amátoš Kabát z Sedmi- lip — Bardějovským [Cca 1450], č. 42. Senica: Pankrác ze Sv. Mikuláše [1448], č. 26. Skalica: Stibor ze Stibořic [1432], č. 5. — Pertold z Lipého [1449], č. 31. — Janek a jiní [Cca 1420], č. 39. Smolenice, Medvěd ze Slavičína — Bratislavským [1458], č. 105. Stráže nad Myjavou: Jánuš Staucz — Bratislavským [1442], č. 16. — Vacek Chalúpka [1445], č. 20. Stropkov: Stanislav Šafraněc [1491], č. 201. — Petr Šafraněc [1491], č. 202. Sučany: Bartoš z Hartvíkovic [1471], č. 148. Sychrov: Matouš ze Šternberka — Bratislavským [Cca 1450], č. 54. Šariš: Matyáš z Kněžic [Cca 1450], č. 48, 49, [1455], č. 80, 81, 82. Jan z Tvorkova [Cca 1455], č. 75, 92. — Jan Jiskra z Brandýsa [1455], č. 86. Teplice Trenčianské: Jan z Michalovic — Rychnovi z Labúně [Cca 1450], č. 36. Topolčany: Pankrác ze Sv. Mikuláše [1427], č. 101. Trenčín: Osvald Somárovský — Bratislavským [1461] č. 124. — Pří- sežná formule konšelů trenčínských [1476] č. 156. — Smlouva Ladislava Podmanického s panem Tetaurem z Hričova [1483] č. 178. Trnava: Hanuš hrabě od Svatého Jiří a z Pezinka (1459) č. 111. — — Král Matyáš (1483) č. 177. Varín: listina města Varína [1485] č. 185. Vinná: Jan Jiskra z Brandýsa [1461] č. 125. Vršatec: Menhart ze Slopného a z Vršatce [1479] č. 161. 218
Strana 219
Zniev, klášter, Jakezda — Kremnickým [1446—53] č. 23. Zvolen : Jan Jiskra z Brandýsa [1445] č. 21, [1447] č. 25, [1451] č. 27, [1452] č. 62. Žilina: listina města Žiliny [1472] č. 149. — Lacek Cickán z Rudiny [1479] č. 162. — Zápisy v Knize Žilinské z let 1451—1489 č. 55, 56, 63, 64, 69, 70, 71, 72, 74, 104, 107, 108, 112, 113, 114, 126, 127, 128, 129, 130, 131, 132, 135, 136, 137, 138, 139, 141, 142, 143, 146, 151, 154, 155, 157, 158, 163, 164, 166, 171, 172, 174, 175, 184, 190, 191, 192. MORAVA. Bučovice: list Bratislavským [Cca 1450] č. 51, 53. — Jan Kropáč z Nevědomi [1479] č. 145. Brno: Laclav z Podmanína [1470] č. 147. — Mikuláš Uher ze Santova [1485] č. 169. Brumov: Laclav z Podmanína [1484] č. 180. Hodonín: výslech svědků o hranice hodonsko-holičské [1486] č. 189. Hradiště Uherské: Petr Roman z Vítovic [1429] č. 2. Jičín Nový: Jan Tovačovský z Cimburka [Cca 1450] č. 50 Jičín Starý: Petr hrabě od Sv. Jiří a z Pezinka [1484] č. 181. Jihlava: Jan Filipec, biskup varadínský [1486] č. 188. Letovice: list Bratislavským [Cca 1420] č. 52. Kroměříž: Mikuláš z Moravan — Bratislavským [1446] č. 22. Kyjov: Jan Tovačovský z Cimburka — Bratislavským [1452] č. 61. — Jan Jiskra z Brandýsa [1453] č. 68. — Jan z Tvorkova [1456 až 1462] č. 96. Olomouc: rada města — Mikuláši Perényimu [1426] č. 1. Strážnice: Jan Šilhavý [1442] č. 14. — Anna, manželka Jana Šilha- vého [1442] č. 15.— Jindřich z Lipého [1467] č. 133. Šaumburk: Petr Roman z Vítovic — Bratislavským [1442] č. 13. Veselí: Fridrich, kníže z Rus [1429] č. 3. — Václav z Markvartic a j. [1429] č. 4. — Blažek z Borotína [1437] č. 7. 219
Zniev, klášter, Jakezda — Kremnickým [1446—53] č. 23. Zvolen : Jan Jiskra z Brandýsa [1445] č. 21, [1447] č. 25, [1451] č. 27, [1452] č. 62. Žilina: listina města Žiliny [1472] č. 149. — Lacek Cickán z Rudiny [1479] č. 162. — Zápisy v Knize Žilinské z let 1451—1489 č. 55, 56, 63, 64, 69, 70, 71, 72, 74, 104, 107, 108, 112, 113, 114, 126, 127, 128, 129, 130, 131, 132, 135, 136, 137, 138, 139, 141, 142, 143, 146, 151, 154, 155, 157, 158, 163, 164, 166, 171, 172, 174, 175, 184, 190, 191, 192. MORAVA. Bučovice: list Bratislavským [Cca 1450] č. 51, 53. — Jan Kropáč z Nevědomi [1479] č. 145. Brno: Laclav z Podmanína [1470] č. 147. — Mikuláš Uher ze Santova [1485] č. 169. Brumov: Laclav z Podmanína [1484] č. 180. Hodonín: výslech svědků o hranice hodonsko-holičské [1486] č. 189. Hradiště Uherské: Petr Roman z Vítovic [1429] č. 2. Jičín Nový: Jan Tovačovský z Cimburka [Cca 1450] č. 50 Jičín Starý: Petr hrabě od Sv. Jiří a z Pezinka [1484] č. 181. Jihlava: Jan Filipec, biskup varadínský [1486] č. 188. Letovice: list Bratislavským [Cca 1420] č. 52. Kroměříž: Mikuláš z Moravan — Bratislavským [1446] č. 22. Kyjov: Jan Tovačovský z Cimburka — Bratislavským [1452] č. 61. — Jan Jiskra z Brandýsa [1453] č. 68. — Jan z Tvorkova [1456 až 1462] č. 96. Olomouc: rada města — Mikuláši Perényimu [1426] č. 1. Strážnice: Jan Šilhavý [1442] č. 14. — Anna, manželka Jana Šilha- vého [1442] č. 15.— Jindřich z Lipého [1467] č. 133. Šaumburk: Petr Roman z Vítovic — Bratislavským [1442] č. 13. Veselí: Fridrich, kníže z Rus [1429] č. 3. — Václav z Markvartic a j. [1429] č. 4. — Blažek z Borotína [1437] č. 7. 219
Strana 220
Vyškov: smlouva s Ladislavem z Podmanína [1470] č. 144. Znojmo: list města Ladislavovi z Podmanína [1469] č. 140. ČECHY. Krumlov: Oldřich z Rožmberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa [1448] č. 27. Praha: Jiří z Poděbrad — Janu Jiskrovi z Brandýsa [1457] č. 102. — Král Vladislav — Štěpánovi Zápolskému [1490] č. 193. Sázava: klášter sv. Prokopa: Jan z Kunštátu — Bratislavským [1441] č. 12. Šternberk[?]: Aleš ze Šternberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa [1443] č. 17. UHRY [mimo území Slovenska]: Budín: král Matyáš [1481] č. 170, [1486] č. 186. — Mikuláš Uher ze Santova [1482] č. 173. Ostřihom: král Matyáš [1473] č. 152. RAKOUSY. Angern: král Vladislav — Bratislavským [1490] č. 194. Hainburg: Mikuláš Uher ze Santova [1482] č. 176. Vídeň: Jiřík z Břeclavě [1433] č. 6. — Jan Jiskra z Brandýsa [1448 č. 28. — Jan Filipec, biskup varadínský [1486] č. 187. POLSKO. Krosno: Václav Kyšňa [1491] č. 195. — Petr z Chodča [1491] č. 196. — Mikuláš Myrczko [1491] č. 197. — Mikuláš Liacheta [1491) č. 198. — Jan Záleský [1491] č. 199. Krožlewsko: Jan Vělěpolský — Bardějovským [Cca 1500] č. 204. Lubatowa: Martin Vyždžga — Bardějovským [Cca 1500] č. 205. Ostrawsko: Jan z Janovic — Petru Komorovskému [1480] č. 168. Rimanová: list Bardějovským [Cca 1500] č. 203. 220
Vyškov: smlouva s Ladislavem z Podmanína [1470] č. 144. Znojmo: list města Ladislavovi z Podmanína [1469] č. 140. ČECHY. Krumlov: Oldřich z Rožmberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa [1448] č. 27. Praha: Jiří z Poděbrad — Janu Jiskrovi z Brandýsa [1457] č. 102. — Král Vladislav — Štěpánovi Zápolskému [1490] č. 193. Sázava: klášter sv. Prokopa: Jan z Kunštátu — Bratislavským [1441] č. 12. Šternberk[?]: Aleš ze Šternberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa [1443] č. 17. UHRY [mimo území Slovenska]: Budín: král Matyáš [1481] č. 170, [1486] č. 186. — Mikuláš Uher ze Santova [1482] č. 173. Ostřihom: král Matyáš [1473] č. 152. RAKOUSY. Angern: král Vladislav — Bratislavským [1490] č. 194. Hainburg: Mikuláš Uher ze Santova [1482] č. 176. Vídeň: Jiřík z Břeclavě [1433] č. 6. — Jan Jiskra z Brandýsa [1448 č. 28. — Jan Filipec, biskup varadínský [1486] č. 187. POLSKO. Krosno: Václav Kyšňa [1491] č. 195. — Petr z Chodča [1491] č. 196. — Mikuláš Myrczko [1491] č. 197. — Mikuláš Liacheta [1491) č. 198. — Jan Záleský [1491] č. 199. Krožlewsko: Jan Vělěpolský — Bardějovským [Cca 1500] č. 204. Lubatowa: Martin Vyždžga — Bardějovským [Cca 1500] č. 205. Ostrawsko: Jan z Janovic — Petru Komorovskému [1480] č. 168. Rimanová: list Bardějovským [Cca 1500] č. 203. 220
Strana 221
SEZNAM ARCHIVNÍ LÁTKY PODLE JEDNOTLIVÝCH ARCHIVŮ, Z NICHŽ ČERPÁNO. Hvězdičkou * označené údaje se týkají listů a listin, citovaných v průvodních poznámkách při jednotlivých číslech vlastního textu edice. Bánovce nad Bebravou, městský archiv: 1376, 22. maii, Budín, Listina krále Ludvíka pro Bánovce, kopie a pře- klad, č. 211. Bardejov, městský archiv: *1441, 4. maii, Makovice, Vojtko — Bardějovským, orig., č. 206. — 21. maii, Mušina, Mikuláš Pekura — Bardějovským, orig., č. 9. 30. nov., Mušina, Pavel Fajnar — Bardějovským, orig., č. 11. *1442, 25. mart., královna Alžběta — Bardějovským, orig., č. 76. *1444, 7. sept., listina Michala z Domanik, orig., č. 29. 1447, 12. maii, Rychnava, listina Jana z Ostravy, současná kopie, č. 24. 1449, 13. apr., Mušina, Mikuláš Pekura — Bardějovským, orig., č. 29. * —, 2. jul., listina Jana Talafúse z Ostrova, orig., č. 76. [Cca 1450] s. 1. [Axamit?] — Bardějovským, orig., č. 40. , s. 1. [Axamit?] — písaři města Bardějova, orig., č. 41. , s. 1. Linhart z Bítovic a Amátoš Kabát z Sedmilip — Bardějov- ským, orig., č. 42. Kežmarok, Martin [Brcál] z Dobré — Bardějovským, orig., č. 43. Kežmarok, Martin [Brcál] z Dobré a Bartošek z Hartvíkovic — Bar- jovským, orig., č. 44. s. 1., Jan a Zalejša z Lubně — Bardějovským, orig., č. 45. Plaveč, Petr ze Snakova — Bardějovským, orig., č. 46. Mušina, Tomek z Ozepova — Linhartovi [z Uničova], orig., č. 47. 221
SEZNAM ARCHIVNÍ LÁTKY PODLE JEDNOTLIVÝCH ARCHIVŮ, Z NICHŽ ČERPÁNO. Hvězdičkou * označené údaje se týkají listů a listin, citovaných v průvodních poznámkách při jednotlivých číslech vlastního textu edice. Bánovce nad Bebravou, městský archiv: 1376, 22. maii, Budín, Listina krále Ludvíka pro Bánovce, kopie a pře- klad, č. 211. Bardejov, městský archiv: *1441, 4. maii, Makovice, Vojtko — Bardějovským, orig., č. 206. — 21. maii, Mušina, Mikuláš Pekura — Bardějovským, orig., č. 9. 30. nov., Mušina, Pavel Fajnar — Bardějovským, orig., č. 11. *1442, 25. mart., královna Alžběta — Bardějovským, orig., č. 76. *1444, 7. sept., listina Michala z Domanik, orig., č. 29. 1447, 12. maii, Rychnava, listina Jana z Ostravy, současná kopie, č. 24. 1449, 13. apr., Mušina, Mikuláš Pekura — Bardějovským, orig., č. 29. * —, 2. jul., listina Jana Talafúse z Ostrova, orig., č. 76. [Cca 1450] s. 1. [Axamit?] — Bardějovským, orig., č. 40. , s. 1. [Axamit?] — písaři města Bardějova, orig., č. 41. , s. 1. Linhart z Bítovic a Amátoš Kabát z Sedmilip — Bardějov- ským, orig., č. 42. Kežmarok, Martin [Brcál] z Dobré — Bardějovským, orig., č. 43. Kežmarok, Martin [Brcál] z Dobré a Bartošek z Hartvíkovic — Bar- jovským, orig., č. 44. s. 1., Jan a Zalejša z Lubně — Bardějovským, orig., č. 45. Plaveč, Petr ze Snakova — Bardějovským, orig., č. 46. Mušina, Tomek z Ozepova — Linhartovi [z Uničova], orig., č. 47. 221
Strana 222
* *. * Šariš, Matyáš z Kněžic — purkrabímu na Plavči, orig., č. 48. Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 49. Nový Jičín, Jan Tovačovský z Cimburka — Linhartovi z Uničova, orig., č. 50. *1450, 25. apr., listina Matyáše z Kněžic, orig., č. 48. *—, 14. aug., Petr Axamit z Kosova — Bardějovským, orig., č. 97. —, 5. oct., Mikuláš [Brcál] z Dobré — Bardějovským, orig., č. 57. — [Mikulášovi] [1451, 13. apr.], Zvolen, Jan Jiskra z Brandýsa Brcálovi [z Dobré], orig., č. 57. *1451, 1. jul., Šahy, Jan Jiskra z Brandýsa — Košicím, orig., č. 57.. —, 8. aug., Brezno, Jan Jiskra z Brandýsa —Bardějovským, orig., č. 57. [1451, 29. sept.], Levoča, Petřík — Bardějovským, orig., č. 58. *1452, 21. jun., Vídeň, listina Jana z Cimburka a jiných, orig., č. 92. , 22. jun., Zvolen, Jan Jiskra z Brandýsa — Čeňkovi z Wolfberga, orig., č. 62. 1453, 9. febr., Mušina, Fryc Karnyowski — Bardějovským, orig., č. 65. , 16. mart., Žofie ze Sán, manželka Talafúsova — Bardějovským, orig., č. 76. 25. jun., Plaveč, Jakub Tele z Paňova — Bardějovským, orig., č. 66. 29. jun., Plaveč, Jakub Tele z Paňova — Bardějovským, orig., č. 67. 1454, 15. apr., Křeslav řeč. Vojšík ze Šmigrodu — Bardějovským, orig., strana XXIII. 1455, 26. jan., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 73. — l, 6. febr., Šariš, Jan z Tvorkova — Bardějovským, orig., č. 75. —, 13. mart., Spišský hrad, Jiří Turzo —Bardějovským, orig., č. 109. , 9. apr., Rychnava, Jan Talafús z Ostrova — Bardějovským, orig. č. 76. 9. apr., Hrádek, Jan z Kozojed — Bardějovským, orig., č. 77. ], 12. apr., Podolínec, Jakub Tele z Paňova — Bardějovským, orig., č. 78. ], 25. apr., Mušina, Jan Vělěpolský — Bardějovským, orig., č. 204. I, 4. jun., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Petru a Thomovi z Sna- kova, orig., č. 79. 24. jun., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 80. 1. jul., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 81. 3. jul., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 82. 20. aug., Prešov, Jan Jiskra z Brandýsa —Bardějovským, orig., č. 62. —, 4. sept., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 83. * — 222
* *. * Šariš, Matyáš z Kněžic — purkrabímu na Plavči, orig., č. 48. Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 49. Nový Jičín, Jan Tovačovský z Cimburka — Linhartovi z Uničova, orig., č. 50. *1450, 25. apr., listina Matyáše z Kněžic, orig., č. 48. *—, 14. aug., Petr Axamit z Kosova — Bardějovským, orig., č. 97. —, 5. oct., Mikuláš [Brcál] z Dobré — Bardějovským, orig., č. 57. — [Mikulášovi] [1451, 13. apr.], Zvolen, Jan Jiskra z Brandýsa Brcálovi [z Dobré], orig., č. 57. *1451, 1. jul., Šahy, Jan Jiskra z Brandýsa — Košicím, orig., č. 57.. —, 8. aug., Brezno, Jan Jiskra z Brandýsa —Bardějovským, orig., č. 57. [1451, 29. sept.], Levoča, Petřík — Bardějovským, orig., č. 58. *1452, 21. jun., Vídeň, listina Jana z Cimburka a jiných, orig., č. 92. , 22. jun., Zvolen, Jan Jiskra z Brandýsa — Čeňkovi z Wolfberga, orig., č. 62. 1453, 9. febr., Mušina, Fryc Karnyowski — Bardějovským, orig., č. 65. , 16. mart., Žofie ze Sán, manželka Talafúsova — Bardějovským, orig., č. 76. 25. jun., Plaveč, Jakub Tele z Paňova — Bardějovským, orig., č. 66. 29. jun., Plaveč, Jakub Tele z Paňova — Bardějovským, orig., č. 67. 1454, 15. apr., Křeslav řeč. Vojšík ze Šmigrodu — Bardějovským, orig., strana XXIII. 1455, 26. jan., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 73. — l, 6. febr., Šariš, Jan z Tvorkova — Bardějovským, orig., č. 75. —, 13. mart., Spišský hrad, Jiří Turzo —Bardějovským, orig., č. 109. , 9. apr., Rychnava, Jan Talafús z Ostrova — Bardějovským, orig. č. 76. 9. apr., Hrádek, Jan z Kozojed — Bardějovským, orig., č. 77. ], 12. apr., Podolínec, Jakub Tele z Paňova — Bardějovským, orig., č. 78. ], 25. apr., Mušina, Jan Vělěpolský — Bardějovským, orig., č. 204. I, 4. jun., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Petru a Thomovi z Sna- kova, orig., č. 79. 24. jun., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 80. 1. jul., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 81. 3. jul., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 82. 20. aug., Prešov, Jan Jiskra z Brandýsa —Bardějovským, orig., č. 62. —, 4. sept., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 83. * — 222
Strana 223
, 9. sept., Sečovce, Zikmund Andrluk [řeč. Lapka] — Linhartovi z Uničova, orig., č. 84. 15. sept., Bardejov, Bardějovští — Pozovskému, orig., č. 85. , 17. sept., Šariš, Jan Jiskra z Brandýsa — Petrovi z Komorova, orig., č. 86. 17. sept., Šariš, Jan Jiskra z Brandýsa — Jiřímu Stenczelovi, orig., strana XXII. 19. sept., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 87. [25. oct.], Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 88. 5. nov., [Plaveč], Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 89. , 9. nov. [Plaveč], Kliment z Vojtěšic — Petru Komorovskému, orig., č. 90. 11. nov.], Levoča, Petr Komorovský — Bardějovským, orig., č. 95. 29. nov., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 91. 11. dec.], Šariš, Jan z Tvorkova — Bardějovským, orig., č. 92. 12. dec., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Damiánovi, měštěnínu bar- dějovskému, orig., č. 93. 21. dec., Plaveč, Petr Komorovský — Bardějovským, orig., č. 94. 23. dec., Plaveč, Petr Komorovský — Bardějovským, orig., č. 95. 1456, 4. jan. [Plaveč], Petr Axamit z Kosova — Bardějovským, orig., č. 97. 4. jan. [Plaveč], Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 98. 19. jan., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 99. *—, 23. febr., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. *——, 17. oct., Šariš, Zikmund Lapka — Bardějovským, orig., č. 84. * —, 2. dec., Plaveč, Petr Axamit z Kosova — Janu Talafúsovi, orig., č. 97. [1456—62], 21. oct., Kyjov, Jan z Tvorkova — Bardějovským, orig., č. 96. *1457, 22. febr., Levoča — Bardějovským, orig., č. 167. —], 14. maii, Plaveč, Petr Axamit z Kosova — Bardějovským, orig., č. 95. 26. dec., Praha, Jiří z Poděbrad — Janu Jiskrovi z Brandýsa, současná kopie, č. 102. *1458, 18. mart., Matyáš, král uherský — Bardějovským, orig., č. 43. —, 10. maii, Levoča, Mikuláš z Olomouce — Dorotě Linhartové, orig., č. 106. 1459, 5. mart., Gemer, Jakub Tele z Paňova č. 109. —, — * — Jiřímu Turzovi, orig., 223
, 9. sept., Sečovce, Zikmund Andrluk [řeč. Lapka] — Linhartovi z Uničova, orig., č. 84. 15. sept., Bardejov, Bardějovští — Pozovskému, orig., č. 85. , 17. sept., Šariš, Jan Jiskra z Brandýsa — Petrovi z Komorova, orig., č. 86. 17. sept., Šariš, Jan Jiskra z Brandýsa — Jiřímu Stenczelovi, orig., strana XXII. 19. sept., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 87. [25. oct.], Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 88. 5. nov., [Plaveč], Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 89. , 9. nov. [Plaveč], Kliment z Vojtěšic — Petru Komorovskému, orig., č. 90. 11. nov.], Levoča, Petr Komorovský — Bardějovským, orig., č. 95. 29. nov., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 91. 11. dec.], Šariš, Jan z Tvorkova — Bardějovským, orig., č. 92. 12. dec., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Damiánovi, měštěnínu bar- dějovskému, orig., č. 93. 21. dec., Plaveč, Petr Komorovský — Bardějovským, orig., č. 94. 23. dec., Plaveč, Petr Komorovský — Bardějovským, orig., č. 95. 1456, 4. jan. [Plaveč], Petr Axamit z Kosova — Bardějovským, orig., č. 97. 4. jan. [Plaveč], Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 98. 19. jan., Plaveč, Kliment z Vojtěšic — Bardějovským, orig., č. 99. *—, 23. febr., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. *——, 17. oct., Šariš, Zikmund Lapka — Bardějovským, orig., č. 84. * —, 2. dec., Plaveč, Petr Axamit z Kosova — Janu Talafúsovi, orig., č. 97. [1456—62], 21. oct., Kyjov, Jan z Tvorkova — Bardějovským, orig., č. 96. *1457, 22. febr., Levoča — Bardějovským, orig., č. 167. —], 14. maii, Plaveč, Petr Axamit z Kosova — Bardějovským, orig., č. 95. 26. dec., Praha, Jiří z Poděbrad — Janu Jiskrovi z Brandýsa, současná kopie, č. 102. *1458, 18. mart., Matyáš, král uherský — Bardějovským, orig., č. 43. —, 10. maii, Levoča, Mikuláš z Olomouce — Dorotě Linhartové, orig., č. 106. 1459, 5. mart., Gemer, Jakub Tele z Paňova č. 109. —, — * — Jiřímu Turzovi, orig., 223
Strana 224
—, 31. maii, Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. [Cca 1460], Petr Axamit z Kosova — Bardějovským, orig., č. 206. *1460, 24. febr., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. —, 17. jul., Jáger, Matyáš, král uherský — Bardějovským, orig., č. 43. —, 18. jul., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. —, 22. jul., Martin Brcál z Dobré a Bartoš z Hartvíkovic — Bardě- jovským, orig., č. 43. —, 29. jul., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. *—, 16. sept., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. * —, 29. dec., Rychnava, Jan Talafús z Ostrova — Bardějovským, orig., č. 76. *1461, Ladislav z Úporu — Bardějovským, orig., č. 76. *1463, 1. jun., Štěpán Zápolský — Bardějovským, orig., č. 76. —, 31. aug., Štěpán Zápolský — Bardějovským, orig., č. 76. *1465, 30. jul., Imrich Zápolský — Bardějovským, orig., č. 76. 1473, 27. aug., Na Hoře Vysoké, listina Jana z Potoka a jiných, orig., č. 153. 1491, 3. sept., Krosno, listina Václava z Kušně, orig., č. 195. 3. sept., listina Petra z Chodče, orig., č. 196. 3. sept., Krosno, listina Mikuláše Myrczka a Stanislava Gorlického, orig., č. 197. 3. sept., Krosno, listina Mikuláše Liachety a jiných, orig., č. 198. 3. sept., Krosno, listina Jana Záleského a jiných, orig., č. 199. 9. sept., Krosno, listina Matěje Jankovského a jiných, orig., č. 200. 14. sept., Stropkov, listina Stanislava Šafraňce, orig., č. 201. , 14. sept., Stropkov, listina Petra Šafraňce, orig., č. 202. *1495, Jakob Pieč — Bardějovským, orig., č. 206. [Cca 1500], Rymanovští — Bardějovským, orig., č. 203. [Cca 1500], Jan Vělěpolský — Bardějovským, orig., č. 204. [Cca 1500], Lubatová, Martin Vyždžga — Bardějovským, orig., č. 205. [Cca 1500], Výhružný list Bardějovským, orig., č. 206. * * * * * *. Bratislava, městský archiv: 1429, 24. maii, Uherské Hradiště, listina Petra Romana z Vítovic, orig., č 2. l. 5. oct.], Veselí, listina Fridricha, knížete z Rus, orig., č. 3. I, 5. oct.], Veselí, listina Václava z Markvartic a jiných, orig., č. 4. *1430, Stibor ze Stibořic — Bratislavským, orig., č. 35. 224
—, 31. maii, Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. [Cca 1460], Petr Axamit z Kosova — Bardějovským, orig., č. 206. *1460, 24. febr., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. —, 17. jul., Jáger, Matyáš, král uherský — Bardějovským, orig., č. 43. —, 18. jul., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. —, 22. jul., Martin Brcál z Dobré a Bartoš z Hartvíkovic — Bardě- jovským, orig., č. 43. —, 29. jul., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. *—, 16. sept., Šariš, Matyáš z Kněžic — Bardějovským, orig., č. 48. * —, 29. dec., Rychnava, Jan Talafús z Ostrova — Bardějovským, orig., č. 76. *1461, Ladislav z Úporu — Bardějovským, orig., č. 76. *1463, 1. jun., Štěpán Zápolský — Bardějovským, orig., č. 76. —, 31. aug., Štěpán Zápolský — Bardějovským, orig., č. 76. *1465, 30. jul., Imrich Zápolský — Bardějovským, orig., č. 76. 1473, 27. aug., Na Hoře Vysoké, listina Jana z Potoka a jiných, orig., č. 153. 1491, 3. sept., Krosno, listina Václava z Kušně, orig., č. 195. 3. sept., listina Petra z Chodče, orig., č. 196. 3. sept., Krosno, listina Mikuláše Myrczka a Stanislava Gorlického, orig., č. 197. 3. sept., Krosno, listina Mikuláše Liachety a jiných, orig., č. 198. 3. sept., Krosno, listina Jana Záleského a jiných, orig., č. 199. 9. sept., Krosno, listina Matěje Jankovského a jiných, orig., č. 200. 14. sept., Stropkov, listina Stanislava Šafraňce, orig., č. 201. , 14. sept., Stropkov, listina Petra Šafraňce, orig., č. 202. *1495, Jakob Pieč — Bardějovským, orig., č. 206. [Cca 1500], Rymanovští — Bardějovským, orig., č. 203. [Cca 1500], Jan Vělěpolský — Bardějovským, orig., č. 204. [Cca 1500], Lubatová, Martin Vyždžga — Bardějovským, orig., č. 205. [Cca 1500], Výhružný list Bardějovským, orig., č. 206. * * * * * *. Bratislava, městský archiv: 1429, 24. maii, Uherské Hradiště, listina Petra Romana z Vítovic, orig., č 2. l. 5. oct.], Veselí, listina Fridricha, knížete z Rus, orig., č. 3. I, 5. oct.], Veselí, listina Václava z Markvartic a jiných, orig., č. 4. *1430, Stibor ze Stibořic — Bratislavským, orig., č. 35. 224
Strana 225
*[1433], Basilej, Jacobus Saxo — Bratislavským, opis, str. 234. 4. febr., Vídeň, listina Jiříka z Břeclavě, orig., č. 6. *1436, 11. nov., Štěpán Rozgoň — Bratislavským, orig., č. 7. *1437, 8. jan., Zikmund — Bratislavským, orig., č. 7. — 1, 28. mart., Veselí, Blažek z Borotína — Bratislavským, orig., č. 7. *— „ 21. jun., Zikmund — Blažkovi z Borotína, orig., č. 7. , 2. oct.], Veselí, Blažek z Borotína — Bratislavským, orig., č. 7. *1439, 21. dec., Červený Kámen, Hainreich Harschar — Bratislavským, orig., č. 8. [1440], Hlohovec, Václav z Hatné a Mikuláš z Krušovec — Bratislavským, orig., č. 8. *S- —, tupava, Jaxša z Lošonce — Bratislavským, orig., č. 37. 7. sept. a 16. sept., účty komorní. [1441] Jan Zajímač z Kunštátu — Bratislavským, novodobý přepis, č. 12. 7. jan., královna Alžběta — Bratislavským, orig., č. 13. — 23. jan., 9. mart., 11. mart., účty komorní. , 7. oct., Bratislava, královna Alžběta — Janovi Zajímačovi z Kun- štátu, novodobý přepis, č. 10. 13. dec., Sázava, Jan z Kunštátu — Bratislavským, orig., č. 12. [1442], 22. febr., Šaumburk, Petr Roman z Vítovic — Bratislavským, orig., č. 13. [1442], Strážnice, Jan Šilhavý — Kateřině Švadlí, orig., č. 14. 17. aug., Strážnice, Anna, manželka Jana Šilhavého — Kateřině, novodobý přepis, č. 15. l, Stráže, Jánuš Staucz — Bratislavským, orig., č. 16. 1443, 18. maii, Korlátův Kámen, Jindřich z Šomberka a jiní — Bratislav- ským, orig., č. 18. *1444, 6. oct., Senica — Bratislavským, orig., č. 110. 1445, 27. apr., Korlátův Kámen, listina Peška, hejtmana na Korlátově Kameni, orig., č. 19. 28. apr., Stráže, listina Vacka Chalúpky a Jakúbka, orig., č. 20. —, 2. maii, Budín, vyslaní Bratislavských ze sněmu svému městu, orig., č. 19. —, 20. maii, Budín, Lienhart Hort — Bratislavským, orig., č. 26. —, 5. dec. komorní účty. *1446, 8. jan., Kremnica, Jan Jiskra z Brandýsa—Bratislavským, orig., č. 33. —, maii], Kroměříž, Mikuláš z Moravan — Bratislavským, orig., č. 22. *1449, 26. maii, Hans von Klux — Bratislavským, orig., č. 26. * Archiv 15 225
*[1433], Basilej, Jacobus Saxo — Bratislavským, opis, str. 234. 4. febr., Vídeň, listina Jiříka z Břeclavě, orig., č. 6. *1436, 11. nov., Štěpán Rozgoň — Bratislavským, orig., č. 7. *1437, 8. jan., Zikmund — Bratislavským, orig., č. 7. — 1, 28. mart., Veselí, Blažek z Borotína — Bratislavským, orig., č. 7. *— „ 21. jun., Zikmund — Blažkovi z Borotína, orig., č. 7. , 2. oct.], Veselí, Blažek z Borotína — Bratislavským, orig., č. 7. *1439, 21. dec., Červený Kámen, Hainreich Harschar — Bratislavským, orig., č. 8. [1440], Hlohovec, Václav z Hatné a Mikuláš z Krušovec — Bratislavským, orig., č. 8. *S- —, tupava, Jaxša z Lošonce — Bratislavským, orig., č. 37. 7. sept. a 16. sept., účty komorní. [1441] Jan Zajímač z Kunštátu — Bratislavským, novodobý přepis, č. 12. 7. jan., královna Alžběta — Bratislavským, orig., č. 13. — 23. jan., 9. mart., 11. mart., účty komorní. , 7. oct., Bratislava, královna Alžběta — Janovi Zajímačovi z Kun- štátu, novodobý přepis, č. 10. 13. dec., Sázava, Jan z Kunštátu — Bratislavským, orig., č. 12. [1442], 22. febr., Šaumburk, Petr Roman z Vítovic — Bratislavským, orig., č. 13. [1442], Strážnice, Jan Šilhavý — Kateřině Švadlí, orig., č. 14. 17. aug., Strážnice, Anna, manželka Jana Šilhavého — Kateřině, novodobý přepis, č. 15. l, Stráže, Jánuš Staucz — Bratislavským, orig., č. 16. 1443, 18. maii, Korlátův Kámen, Jindřich z Šomberka a jiní — Bratislav- ským, orig., č. 18. *1444, 6. oct., Senica — Bratislavským, orig., č. 110. 1445, 27. apr., Korlátův Kámen, listina Peška, hejtmana na Korlátově Kameni, orig., č. 19. 28. apr., Stráže, listina Vacka Chalúpky a Jakúbka, orig., č. 20. —, 2. maii, Budín, vyslaní Bratislavských ze sněmu svému městu, orig., č. 19. —, 20. maii, Budín, Lienhart Hort — Bratislavským, orig., č. 26. —, 5. dec. komorní účty. *1446, 8. jan., Kremnica, Jan Jiskra z Brandýsa—Bratislavským, orig., č. 33. —, maii], Kroměříž, Mikuláš z Moravan — Bratislavským, orig., č. 22. *1449, 26. maii, Hans von Klux — Bratislavským, orig., č. 26. * Archiv 15 225
Strana 226
—, Pezinek, Hans von Klux — Bratislavským, orig., č. 26. —, 29. aug., Niederweiden, Vaněk z Rachmanova — Bratislavským, orig., č. 110. [Cca 1450], Branč, Pankrác ze Sv. Mikuláše — Bratislavským, orig., č. 33. — l, Čachtice — Bratislavským, orig., č. 34. — Bratislavským, orig., ], Beckov, Alžběta, vdova po Petříkovi č. 35. —], Trenčianske Teplice, Jan z Michalovic — Rychnovi z Labúně, orig., č. 36. I—], Lošonec, Jan Žampach z Žamberka — Bratislavským, orig., č. 37. l, Dimburk, Lorek a jiní — Bratislavským, orig., č. 38. Skalica, Janek a jiní — Bratislavským, orig., č. 39. Bučovice — Bratislavským, orig., č. 51. „Letovice — Bratislavským, orig., č. 52. ,Bučovice — Bratislavským, orig., č. 53. 1451, 25. apr., Holič, Matuš ze Šlika — Bratislavským, novodobý přepis, č. 59. *— 25. jun., Jan Hunyadi — Bratislavským, orig., č. 110. *—, 10. oct., Jan Hunyadi — Bratislavským, orig., č. 110. *— 10. oct., Vídeň, Michal Orság de Guth —Bratislavským, orig., č. 110. *1452, 22. sept., Ladislav Hunyadi — Bratislavským, orig., č. 110. 1456, 21. dec. [Děvín], Václav Kavka ze Soběsuku — Bratislavským, orig., č. 100. *1457, 16. sept., Vídeň, král Ladislav — Bratislavským, orig., č. 110. 1458, 4. mart., Smolenice, Medvěd ze Slavičína — Bratislavským, orig., č. 105. ——, 15. mart., listina města Bratislavy, orig., č. 110. —, 23. mart., listina kapituly bratislavské, orig., č. 110. [1459], Vídeň, Albrecht — Bratislavským, orig., č. 110. , maii], Posádka, Vaněk z Rachmanova — Bratislavským, orig., — č. 110. 29. jun., Vídeň, císař Fridrich — Bratislavským, orig., č. 110. 6. jul., král Matyáš — Bratislavským, orig., č. 110. *1460, Stupava, Juca z Lošonce — Bratislavským, orig., č. 37. , 14. jul., Najbach, listina Vaňka z Rachmanova, orig., č. 115. l, 23. jul., Najbach, Václav, kníže z Ostrova — Bratislavským, orig., č. 116. * * * 226
—, Pezinek, Hans von Klux — Bratislavským, orig., č. 26. —, 29. aug., Niederweiden, Vaněk z Rachmanova — Bratislavským, orig., č. 110. [Cca 1450], Branč, Pankrác ze Sv. Mikuláše — Bratislavským, orig., č. 33. — l, Čachtice — Bratislavským, orig., č. 34. — Bratislavským, orig., ], Beckov, Alžběta, vdova po Petříkovi č. 35. —], Trenčianske Teplice, Jan z Michalovic — Rychnovi z Labúně, orig., č. 36. I—], Lošonec, Jan Žampach z Žamberka — Bratislavským, orig., č. 37. l, Dimburk, Lorek a jiní — Bratislavským, orig., č. 38. Skalica, Janek a jiní — Bratislavským, orig., č. 39. Bučovice — Bratislavským, orig., č. 51. „Letovice — Bratislavským, orig., č. 52. ,Bučovice — Bratislavským, orig., č. 53. 1451, 25. apr., Holič, Matuš ze Šlika — Bratislavským, novodobý přepis, č. 59. *— 25. jun., Jan Hunyadi — Bratislavským, orig., č. 110. *—, 10. oct., Jan Hunyadi — Bratislavským, orig., č. 110. *— 10. oct., Vídeň, Michal Orság de Guth —Bratislavským, orig., č. 110. *1452, 22. sept., Ladislav Hunyadi — Bratislavským, orig., č. 110. 1456, 21. dec. [Děvín], Václav Kavka ze Soběsuku — Bratislavským, orig., č. 100. *1457, 16. sept., Vídeň, král Ladislav — Bratislavským, orig., č. 110. 1458, 4. mart., Smolenice, Medvěd ze Slavičína — Bratislavským, orig., č. 105. ——, 15. mart., listina města Bratislavy, orig., č. 110. —, 23. mart., listina kapituly bratislavské, orig., č. 110. [1459], Vídeň, Albrecht — Bratislavským, orig., č. 110. , maii], Posádka, Vaněk z Rachmanova — Bratislavským, orig., — č. 110. 29. jun., Vídeň, císař Fridrich — Bratislavským, orig., č. 110. 6. jul., král Matyáš — Bratislavským, orig., č. 110. *1460, Stupava, Juca z Lošonce — Bratislavským, orig., č. 37. , 14. jul., Najbach, listina Vaňka z Rachmanova, orig., č. 115. l, 23. jul., Najbach, Václav, kníže z Ostrova — Bratislavským, orig., č. 116. * * * 226
Strana 227
„31. jul., Najbach, Vaněk z Rachmanova—Bratislavským, orig., č. 117. 12. aug., Najbach, Vaněk z Rachmanova —Zikmundovi od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 118. 13. aug., Najbach, Vaněk z Rachmanova — Zikmundovi od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 119. 20. aug., Najbach, listina Vaňka z Rachmanova, orig., č. 120. 12. nov., Najbach, Mikuláš Trčka z Křižanova — Zikmundovi od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 121. I—, 13. nov.], Najbach, Vojtek z Rachmanova — Bratislavským, orig., č. 122. 19. nov., Najbach, listina Mikuláše Trčky z Křižanova, orig., č. 123. — Bratislavským, [1461], 14. apr., Trenčín, Osvald Somárovský orig., č. 124. 1467, 6. jan., Strážnice, listina Jindřicha z Lipého, orig., č. 133. — l, 25. apr., Branč, Blažek z Podmanína —Bratislavským, orig., č. 134. [1470, april.], Bučovice, listina Jana Kropáče z Nevědomi, orig., č. 145. 1490, 16. jul., u Angern, listina krále Vladislava, orig., č. 194. Brno, Zemský archiv: 1426, 14. jan., rada města Olomouce — Mikuláši Perényimu, soudobý kopiář, č. 1. 1449, 9. maii, Skalica, smlouva s Pankrácem ze sv. Mikuláše, orig., č. 31. 1470, 6. febr., Vyškov, smlouva s Ladislavem z Podmanína, orig., č. 144. *1480, 24. jun., listina Kunky z Cimburka, zápis v deskách olomouckých, č. 186. 1484, 5. aug., Brumov, listina Laclava z Podmanína, orig., č. 180. 10. aug., Starý Jičín, listina Petra hraběte od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 181. 1486, 19. nov., Hodonín, výslech svědků o hranice mezi Hodonínem a Holičem, z desk zemských, č. 189. Brno městský archiv: 1470, 23. oct., Brno, listina Laclava z Podmanína, orig., č. 147. 1473, 5. apr., Ostřihom, král Matyáš — městu Brnu, orig., č. 152. *1477, 6. jan., Budín, listina krále Matyáše, orig., č. 145. 1481, 24. apr., Brno, listina Mikuláše Uhra ze Santova, orig., č. 169. 1482, 24. apr., Budín, listina Mikuláše Uhra ze Santova, orig., č. 173. , 12. apr., Hainburg, listina Mikuláše Uhra ze Santova, orig., č. 176. 227
„31. jul., Najbach, Vaněk z Rachmanova—Bratislavským, orig., č. 117. 12. aug., Najbach, Vaněk z Rachmanova —Zikmundovi od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 118. 13. aug., Najbach, Vaněk z Rachmanova — Zikmundovi od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 119. 20. aug., Najbach, listina Vaňka z Rachmanova, orig., č. 120. 12. nov., Najbach, Mikuláš Trčka z Křižanova — Zikmundovi od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 121. I—, 13. nov.], Najbach, Vojtek z Rachmanova — Bratislavským, orig., č. 122. 19. nov., Najbach, listina Mikuláše Trčky z Křižanova, orig., č. 123. — Bratislavským, [1461], 14. apr., Trenčín, Osvald Somárovský orig., č. 124. 1467, 6. jan., Strážnice, listina Jindřicha z Lipého, orig., č. 133. — l, 25. apr., Branč, Blažek z Podmanína —Bratislavským, orig., č. 134. [1470, april.], Bučovice, listina Jana Kropáče z Nevědomi, orig., č. 145. 1490, 16. jul., u Angern, listina krále Vladislava, orig., č. 194. Brno, Zemský archiv: 1426, 14. jan., rada města Olomouce — Mikuláši Perényimu, soudobý kopiář, č. 1. 1449, 9. maii, Skalica, smlouva s Pankrácem ze sv. Mikuláše, orig., č. 31. 1470, 6. febr., Vyškov, smlouva s Ladislavem z Podmanína, orig., č. 144. *1480, 24. jun., listina Kunky z Cimburka, zápis v deskách olomouckých, č. 186. 1484, 5. aug., Brumov, listina Laclava z Podmanína, orig., č. 180. 10. aug., Starý Jičín, listina Petra hraběte od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 181. 1486, 19. nov., Hodonín, výslech svědků o hranice mezi Hodonínem a Holičem, z desk zemských, č. 189. Brno městský archiv: 1470, 23. oct., Brno, listina Laclava z Podmanína, orig., č. 147. 1473, 5. apr., Ostřihom, král Matyáš — městu Brnu, orig., č. 152. *1477, 6. jan., Budín, listina krále Matyáše, orig., č. 145. 1481, 24. apr., Brno, listina Mikuláše Uhra ze Santova, orig., č. 169. 1482, 24. apr., Budín, listina Mikuláše Uhra ze Santova, orig., č. 173. , 12. apr., Hainburg, listina Mikuláše Uhra ze Santova, orig., č. 176. 227
Strana 228
Budapešť, státní neb krajinský archiv, Országos lévéltár, kde je nyní též archiv národního musea: 1432, 14. apr., Skalica, Stibor ze Stibořic — starším vojenského bratrstva v Hodoníně, orig., č. 5. [Cca. 1450], Sychrov, listina Matouše ze Šternberka, orig., č. 54. [1452], 4. maii, Kyjov, Jan z Cimburka — Bratislavským, orig., č. 61. 1459, 2. dec., Trnava, listina Hanuše hraběte od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 111. 1471, 17. mart., Sučany, listina Bartoše z Hartvíkovic, orig., č. 148. 1472, 26. mart., listina města Žiliny, orig., č. 149. 1478, artikule cechu ševcovského a masarského v Rajci, překlad, č. 216. 1479, 9. sept., Vršatec, listina Menharta ze Slopného, orig., č. 161. ——, 10. sept., Žilina, listina Lacka Cickána z Rudiny, orig., č. 162. —, 13. oct., Blatnica, listina Petra Komorovského, orig., č. 165. 1480, 20. jan., v poli, listina Jana Trnky z Ratibořan, orig., č. 167. 14. mart., Ostravska, Jan z Janovic — Petru Komorovskému, orig., č. 168. , 24. maii, Liptovský Sv. Ján, porovnání Svatojánských a Smrečan- ských, překlad, č. 217. 1481, 13. dec., Budín, listina krále Matyáše, orig., č. 170. 1483, 2. febr., Trenčín, smlouva mezi Ladislavem Podmanickým a Tetau- rem z Tetova a z Hríčova, orig., č. 178. 1484, 21. febr., Velká Bytča, porovnání sporu o hranice mezi Chotěšovou a Hliníkem, orig., č. 179. 17. aug., Považská Bystrica, listina Ladslava z Podmanína, orig., č. 182. 1486, 22. jan., Budín, listina krále Matyáše, orig., č. 186. 1490, 8. maii, Praha, listina krále Vladislava pro Štěpána Zápolského, orig., č. 193. Domažlice, městský archiv: 1461, 6. nov., Vinná, Jan Jiskra z Brandýsa — Domažlickým, orig., č. 125. Dubnica nad Váhom, zámecký archiv: 1470, 23. apr., Trenčín, listina krále Matyáše, kopie a překlad, č. 215. Jasov, jeskyně: 1452, 25. febr., nápis o Janu Jiskrovi z Brandýsa, orig., č. 60. 228
Budapešť, státní neb krajinský archiv, Országos lévéltár, kde je nyní též archiv národního musea: 1432, 14. apr., Skalica, Stibor ze Stibořic — starším vojenského bratrstva v Hodoníně, orig., č. 5. [Cca. 1450], Sychrov, listina Matouše ze Šternberka, orig., č. 54. [1452], 4. maii, Kyjov, Jan z Cimburka — Bratislavským, orig., č. 61. 1459, 2. dec., Trnava, listina Hanuše hraběte od Svatého Jiří a z Pezinku, orig., č. 111. 1471, 17. mart., Sučany, listina Bartoše z Hartvíkovic, orig., č. 148. 1472, 26. mart., listina města Žiliny, orig., č. 149. 1478, artikule cechu ševcovského a masarského v Rajci, překlad, č. 216. 1479, 9. sept., Vršatec, listina Menharta ze Slopného, orig., č. 161. ——, 10. sept., Žilina, listina Lacka Cickána z Rudiny, orig., č. 162. —, 13. oct., Blatnica, listina Petra Komorovského, orig., č. 165. 1480, 20. jan., v poli, listina Jana Trnky z Ratibořan, orig., č. 167. 14. mart., Ostravska, Jan z Janovic — Petru Komorovskému, orig., č. 168. , 24. maii, Liptovský Sv. Ján, porovnání Svatojánských a Smrečan- ských, překlad, č. 217. 1481, 13. dec., Budín, listina krále Matyáše, orig., č. 170. 1483, 2. febr., Trenčín, smlouva mezi Ladislavem Podmanickým a Tetau- rem z Tetova a z Hríčova, orig., č. 178. 1484, 21. febr., Velká Bytča, porovnání sporu o hranice mezi Chotěšovou a Hliníkem, orig., č. 179. 17. aug., Považská Bystrica, listina Ladslava z Podmanína, orig., č. 182. 1486, 22. jan., Budín, listina krále Matyáše, orig., č. 186. 1490, 8. maii, Praha, listina krále Vladislava pro Štěpána Zápolského, orig., č. 193. Domažlice, městský archiv: 1461, 6. nov., Vinná, Jan Jiskra z Brandýsa — Domažlickým, orig., č. 125. Dubnica nad Váhom, zámecký archiv: 1470, 23. apr., Trenčín, listina krále Matyáše, kopie a překlad, č. 215. Jasov, jeskyně: 1452, 25. febr., nápis o Janu Jiskrovi z Brandýsa, orig., č. 60. 228
Strana 229
Kežmarok, městský archiv: *1453, 19. maii, Vídeň, král Ladislav — Kežmarku, orig., č. 97. Kremnica, městský archiv: 1445, 2. dec., Zvolen, listina Jana Jiskry z Brandýsa, orig., č. 21. 1446—53, nov., Zniev, Jakezda — Kremnici, orig., č. 23. 1449, 4. maii, Kremnica, listina Jana Jiskry z Brandýsa, orig., č. 30. [1450, 28. oct.], Budatín, Mikuláš Švidrigal — Kremnickým, orig., č. 32. *1452, 14. jun., Jiří z Poděbrad — Kremnickým, orig., č. 102. Leština, kaštel: 1393, 7. oct., Orava, listina Laclava, knížete opolského, překlad č. 212. Turčianský Sv. Martin, stoliční archiv: 1296, 15. jun., Budín, listina krále Ondřeje III., překlad, č. 207 a 208. Turčianský Sv. Martin, archiv Muzeálné slovenské spoločnosti: 1346, 8. sept., nadání fary v Slovenském Pravně, překlad, č. 210. Malatiná: 1307 a 1358 výpisy z listin stran vsi Chlebnice, překlad, č. 209. Nováky (?), archiv rodiny Majthényi: 1457, 16. febr., Topolčany, listina Pankráce od Svatého Mikuláše, novo- dobý přepis, č. 101. 1485, 3. maii, listina města Varína, novodobý přepis, č. 185. Okoličné, klášterní archiv: 1435, listina stran nadání kláštera, falsum, č. 214. Prítrž, obecní archiv: 1431, 12. sept., Skalica, listina Stibora ze Stibořic, překlad, č. 213. Rajec, městská kniha: 1485, zápis v městské knize rajecké, novodobý přetisk, č. 183. Spišská Kapitola, domácí archiv kapituly: *1475, listina kapituly spišské, jež se týká Jakuba Tele z Paňova, orig., č. 67. 229
Kežmarok, městský archiv: *1453, 19. maii, Vídeň, král Ladislav — Kežmarku, orig., č. 97. Kremnica, městský archiv: 1445, 2. dec., Zvolen, listina Jana Jiskry z Brandýsa, orig., č. 21. 1446—53, nov., Zniev, Jakezda — Kremnici, orig., č. 23. 1449, 4. maii, Kremnica, listina Jana Jiskry z Brandýsa, orig., č. 30. [1450, 28. oct.], Budatín, Mikuláš Švidrigal — Kremnickým, orig., č. 32. *1452, 14. jun., Jiří z Poděbrad — Kremnickým, orig., č. 102. Leština, kaštel: 1393, 7. oct., Orava, listina Laclava, knížete opolského, překlad č. 212. Turčianský Sv. Martin, stoliční archiv: 1296, 15. jun., Budín, listina krále Ondřeje III., překlad, č. 207 a 208. Turčianský Sv. Martin, archiv Muzeálné slovenské spoločnosti: 1346, 8. sept., nadání fary v Slovenském Pravně, překlad, č. 210. Malatiná: 1307 a 1358 výpisy z listin stran vsi Chlebnice, překlad, č. 209. Nováky (?), archiv rodiny Majthényi: 1457, 16. febr., Topolčany, listina Pankráce od Svatého Mikuláše, novo- dobý přepis, č. 101. 1485, 3. maii, listina města Varína, novodobý přepis, č. 185. Okoličné, klášterní archiv: 1435, listina stran nadání kláštera, falsum, č. 214. Prítrž, obecní archiv: 1431, 12. sept., Skalica, listina Stibora ze Stibořic, překlad, č. 213. Rajec, městská kniha: 1485, zápis v městské knize rajecké, novodobý přetisk, č. 183. Spišská Kapitola, domácí archiv kapituly: *1475, listina kapituly spišské, jež se týká Jakuba Tele z Paňova, orig., č. 67. 229
Strana 230
Třeboň, archiv knížete ze Schwarzenberga: [1443], Aleš ze Šternberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa, současná kopie, č. 17. [1447, 29. oct.], Zvolen, Jan Jiskra z Brandýsa — kapitole olomoucké, orig., č. 25. 1448, 27. jun., Krumlov, Oldřich z Rožmberka — Janu Jiskrovi z Bran- dýsa, koncept, č. 27. , 2. jul., Vídeň, Jan Jiskra z Brandýsa — Oldřichovi z Rožmberka, orig., č. 28. 1453, 18. aug., Kyjov, listina Jana Jiskry z Brandýsa, orig., č. 68. Trenčín, městský archiv: [1476], přísežná formule konšelů města Trenčína, z původního proto- kolu, č. 156. —, zápis o založení městské knihy v Trenčíně, z původního protokolu, č. 156. —, 23. maii, zápis v knize města Trenčína, z původního protokolu, č. 156. Trnava, městský archiv: 1483, Trnava, Matyáš, král uherský — městu Trnavě, orig., č. 177. 1486, 3. apr., Vídeň, Jan Filipec, biskup varadínský — městu Trnavě, novodobý přepis, č. 187. , 6. jul., Jihlava, Jan Filipec, biskup varadínský — městu Trnavě, novodobý přepis, č. 188. Vídeň, státní archiv: 1448, 16. maii, Senica, Pankrác ze Svatého Mikuláše — králi Albrechtovi, novodobý přetisk, č. 26. *1459, 15. jun., listina Jiřího z Poděbrad, orig., č. 102. Vídeň, koburgovský archiv (?): 1482 Hynek od Turic — Kačence, falsum, č. 217. Znojmo, městský archiv: 1469, 12. jul., Znojemští — Ladislavovi z Podmanína, koncept, č. 140. 230
Třeboň, archiv knížete ze Schwarzenberga: [1443], Aleš ze Šternberka — Janu Jiskrovi z Brandýsa, současná kopie, č. 17. [1447, 29. oct.], Zvolen, Jan Jiskra z Brandýsa — kapitole olomoucké, orig., č. 25. 1448, 27. jun., Krumlov, Oldřich z Rožmberka — Janu Jiskrovi z Bran- dýsa, koncept, č. 27. , 2. jul., Vídeň, Jan Jiskra z Brandýsa — Oldřichovi z Rožmberka, orig., č. 28. 1453, 18. aug., Kyjov, listina Jana Jiskry z Brandýsa, orig., č. 68. Trenčín, městský archiv: [1476], přísežná formule konšelů města Trenčína, z původního proto- kolu, č. 156. —, zápis o založení městské knihy v Trenčíně, z původního protokolu, č. 156. —, 23. maii, zápis v knize města Trenčína, z původního protokolu, č. 156. Trnava, městský archiv: 1483, Trnava, Matyáš, král uherský — městu Trnavě, orig., č. 177. 1486, 3. apr., Vídeň, Jan Filipec, biskup varadínský — městu Trnavě, novodobý přepis, č. 187. , 6. jul., Jihlava, Jan Filipec, biskup varadínský — městu Trnavě, novodobý přepis, č. 188. Vídeň, státní archiv: 1448, 16. maii, Senica, Pankrác ze Svatého Mikuláše — králi Albrechtovi, novodobý přetisk, č. 26. *1459, 15. jun., listina Jiřího z Poděbrad, orig., č. 102. Vídeň, koburgovský archiv (?): 1482 Hynek od Turic — Kačence, falsum, č. 217. Znojmo, městský archiv: 1469, 12. jul., Znojemští — Ladislavovi z Podmanína, koncept, č. 140. 230
Strana 231
Žilina, městský archiv: 1479, 21. apr., listina Kysuckého Nového Mesta, orig., č. 159. , 1. maii, listina města Rajce, orig, č. 160. *1481, listina kláštera P. Marie v Turci, orig., č. 134. Zápisy v knize žilinské (v regestech): 1451, 22. jan., č. 55. —, 22. jan., č. 56. 1453, č. 63 a 64. 1454, č. 69 a 72. , 1. jan., č. 70 a 71. 1455, 4. jan., č. 74. 1457, č. 103. —, 3. apr., č. 104. 1459, 6. febr., č. 107 a 108. 1460, 28. apr., č. 112. , 13. jul., č. 113 a 114. 1462, 7. nov., č. 126 a 127. 1463, 23. jan., č. 128 a 129. 1464, 22. apr., č. 130 a 131. 1466, 2. maii, č. 132. [1468], č. 135 a 136. 4. dec., č. 137. —, , 7. dec., č. 138. 1469, 9. apr., č. 139. , 2. oct., č. 141. 1469, 1. dec., č. 142. 10. dec., č. 143. 1470, 18. febr., č. 146 1473, 7. mart., č. 151. 1474, 15. febr., č. 154 1475, 13. jan., č. 155. 1477, 22. jun., č. 157. 1478, 1. febr., č. 158. 1479, 21. sept., č. 163. 29. sept., č. 164. —, , 13. nov., č. 166. 1481, 13. maii, č. 171 , 23. dec., č. 172. 1482, 5. maii, č. 174. , 6. maii, č. 175. 1485, 14. jan., č. 184. 1488, 15. nov., č. 190. 1489, 6. jan., č. 191. —, 15. nov., č. 192.
Žilina, městský archiv: 1479, 21. apr., listina Kysuckého Nového Mesta, orig., č. 159. , 1. maii, listina města Rajce, orig, č. 160. *1481, listina kláštera P. Marie v Turci, orig., č. 134. Zápisy v knize žilinské (v regestech): 1451, 22. jan., č. 55. —, 22. jan., č. 56. 1453, č. 63 a 64. 1454, č. 69 a 72. , 1. jan., č. 70 a 71. 1455, 4. jan., č. 74. 1457, č. 103. —, 3. apr., č. 104. 1459, 6. febr., č. 107 a 108. 1460, 28. apr., č. 112. , 13. jul., č. 113 a 114. 1462, 7. nov., č. 126 a 127. 1463, 23. jan., č. 128 a 129. 1464, 22. apr., č. 130 a 131. 1466, 2. maii, č. 132. [1468], č. 135 a 136. 4. dec., č. 137. —, , 7. dec., č. 138. 1469, 9. apr., č. 139. , 2. oct., č. 141. 1469, 1. dec., č. 142. 10. dec., č. 143. 1470, 18. febr., č. 146 1473, 7. mart., č. 151. 1474, 15. febr., č. 154 1475, 13. jan., č. 155. 1477, 22. jun., č. 157. 1478, 1. febr., č. 158. 1479, 21. sept., č. 163. 29. sept., č. 164. —, , 13. nov., č. 166. 1481, 13. maii, č. 171 , 23. dec., č. 172. 1482, 5. maii, č. 174. , 6. maii, č. 175. 1485, 14. jan., č. 184. 1488, 15. nov., č. 190. 1489, 6. jan., č. 191. —, 15. nov., č. 192.
Strana 232
SEZNAM PŘÍLOH. 1. List Stibora ze Stibořic a na Beckově z roku 1432. [Č. 5.] 2. Václav z Hatné a Mikuláš z Krušovec — Bratislavským asi z roku 1440. [Č. 8.] 3. List Pavla Fajnara — Bardějovským z roku 1441. [Č.11.] 4. List Čachtických — Bratislavským asi z polovice XV. stol. [Č. 34.] 5. List Osvalda Somarovského, rychtáře trenčinského, městu Bratislavě z roku 1461. [Č. 124.] 6. Jan Žampach z Žampachu — Bratislavským asi z polovice XV. století. [Č. 37.] 7. List Linharta z Bítovic a Amátoše Kabáta z Sedmilip — Bardějovským asi z polovice XV. století. [Č. 42.] 8. List Jana Talafúsa — Bardějovským z roku 1455. [Č. 76.] 9. List Janka ze Skalice — Bratislavským asi z polovice XV. století. [Č. 39.] 10. Jan a Zalejša z Lubně — Bardějovským asi z polovice XV. století. [Č. 45.] 11. Jiskrův list Mikuláši Brcálovi před bitvou u Lučence z roku 1451. [Č. 56.] 12. List Petra Komorovského, hraběte liptovského a oravského, z roku 1455. [Č. 94]. 13. List Petra Aksamita z Kosova z roku 1456. [Č. 97.] 14. List Jiřího z Poděbrad — Janu Jiskrovi z Brandýsa z roku 1457. [Č. 102.) 15. List Jakuba Tele z Paňova, hejtmana na Gemeru, z roku 1459. [Č. 109.] 16. List Bartoše z Hartvíkovic a na Sučanech z roku 1471. [Č. 148.] 17. Listina města Žiliny z roku 1472. [Č. 149.] 18. Listina Menharta ze Slopného a z Vršatce z roku 1479. [Č. 161.] 19. Listina Matyáše, krále uherského, z roku 1481. [Č. 170.] 20. List Jana Vělěpolského z konce XV. století. [Č. 204.] 21. Odpovědný list Mikuláše Myrczka a Stanislava Gorlického z roku 1491. [Č. 197.] 232
SEZNAM PŘÍLOH. 1. List Stibora ze Stibořic a na Beckově z roku 1432. [Č. 5.] 2. Václav z Hatné a Mikuláš z Krušovec — Bratislavským asi z roku 1440. [Č. 8.] 3. List Pavla Fajnara — Bardějovským z roku 1441. [Č.11.] 4. List Čachtických — Bratislavským asi z polovice XV. stol. [Č. 34.] 5. List Osvalda Somarovského, rychtáře trenčinského, městu Bratislavě z roku 1461. [Č. 124.] 6. Jan Žampach z Žampachu — Bratislavským asi z polovice XV. století. [Č. 37.] 7. List Linharta z Bítovic a Amátoše Kabáta z Sedmilip — Bardějovským asi z polovice XV. století. [Č. 42.] 8. List Jana Talafúsa — Bardějovským z roku 1455. [Č. 76.] 9. List Janka ze Skalice — Bratislavským asi z polovice XV. století. [Č. 39.] 10. Jan a Zalejša z Lubně — Bardějovským asi z polovice XV. století. [Č. 45.] 11. Jiskrův list Mikuláši Brcálovi před bitvou u Lučence z roku 1451. [Č. 56.] 12. List Petra Komorovského, hraběte liptovského a oravského, z roku 1455. [Č. 94]. 13. List Petra Aksamita z Kosova z roku 1456. [Č. 97.] 14. List Jiřího z Poděbrad — Janu Jiskrovi z Brandýsa z roku 1457. [Č. 102.) 15. List Jakuba Tele z Paňova, hejtmana na Gemeru, z roku 1459. [Č. 109.] 16. List Bartoše z Hartvíkovic a na Sučanech z roku 1471. [Č. 148.] 17. Listina města Žiliny z roku 1472. [Č. 149.] 18. Listina Menharta ze Slopného a z Vršatce z roku 1479. [Č. 161.] 19. Listina Matyáše, krále uherského, z roku 1481. [Č. 170.] 20. List Jana Vělěpolského z konce XV. století. [Č. 204.] 21. Odpovědný list Mikuláše Myrczka a Stanislava Gorlického z roku 1491. [Č. 197.] 232
Strana 233
22. Vyhrůžný list zbojníků z okolí Bardějova, psaný kolem roku 1500. [Č. 206.] 23. Polský list Martina Wyždžgy — Bardějovským z konce XV. století. [Č. 205.] 24. Dolní část listiny zemanů liptovských stran sporu mezi Svatojánskými a Smrečanskými z roku 1480. Překlad pořízený a psaný v století XVI. Č. 217.]
22. Vyhrůžný list zbojníků z okolí Bardějova, psaný kolem roku 1500. [Č. 206.] 23. Polský list Martina Wyždžgy — Bardějovským z konce XV. století. [Č. 205.] 24. Dolní část listiny zemanů liptovských stran sporu mezi Svatojánskými a Smrečanskými z roku 1480. Překlad pořízený a psaný v století XVI. Č. 217.]
Strana 234
OPRAVY A DOPLŇKY. Na str. XXVI. v poznámce řádek 2 za slova „secutus est“ dodej: Jinou zprávu z téže doby o Jiskrovi má list bez data zaslaný Bratislavským, v němž „Jacobus Saxo, capellanus et servitor vester píše o událostech na koncilu v Basileji: „No- vitates vero habetis, quod dominus papa est in toto unitus cum concilio in die sancte Agathe; et ibi sua pulla lecta est, qua omnia revocat quidquid fuit contra concilium“. Dále pak pokračuje: „Et heretici adhuc iacent ante Plznam et nostri de castro Radijne (Radyně hrad u Plzence), cum Giskra captivaverunt eis duos capitaneos et unum inter- fecerunt, cuius nomen Swarolij (?). Item unus presbyter hereticerum est in concilio et querit mandatum communionis sub utraque epecie;... sed pro certo sciatis, quod iam conclusum est, quod non admittetur communio sub utraque specie; eciam famatur, quod dominus imperator omnibus modis proponeret venire ad Ungariam in brevi tempore. Scriptum Basilee dominica Oculi per Jacobum Jaxo, capellanum et servitorem vestrum et hoc in magno frigore etc. De ceteris Swarz Kuncz vos informabit“. (Diplomatarium Posoniense I., str. 816—17. — Diplomatarium Posoniense v archivu města Bratislavy obsa- huje opisy listů a listin péčí Rakovszkého sebraných z nichž některé se již v archivu města Bratislavy nedochovaly.) Podle zmínek v listu uvedených náležel by list Jakuba Saxo asi do roku 1433. Je pak z něho patrné, že Jiskra tou dobou již bojoval ve vojsku Zikmundově proti Husitům. Tam také třeba hledati jádro jeho vojska, kterému byla pak Zikmundovou dcerou Alžbětou svěřena obrana habs- burských zájmů v Uhrách. Byl to tudíž vojevůdce a vojsko, které si již za bojů s Husity získalo na straně katolické dosti zásluh a které již prokázalo Zikmundovi a jeho dědicům dosti spolehlivosti. Na str. XXVII. řádek 3. za slovy Joz. Škultétyho připoj: a Rud. Urbánka (K 500. výročí českých polních rot na Slovensku, Vojensko historický sborník, roč. V. 1937), str. 23 n. Na str. XXVIII. pozn. 42. oprav: király zsoldosserege. Na str. 5 řádek 19. připoj: O Fridrichovi z Rus poznamenává C. Wagner, Analecta Scepusii sacri et profani. Viennae, 1774, pars II., str. 187 v své Series priorum s. Antonii de Lechnicz, že po zpustošení kláštera Lechnice skrze Husity roku 1433 mniši byli rozehnáni „prasertim postquam Fridericus quispiam Russus, dux exul, cum non contemnenda Bohemorum manu novum castrum prope Chrostinum aedificare incepit, unde in totam vicinam praedas et latrocinia exercebant.“ Pramen neudává. Na str. 28 řádek 4. čti místo z Udolené Vody správně: z Odolena Vody. Na str. 29 řádek 8. místo Chlebany oprav: Hulvínky; řádek 9. místo Durad oprav: Farnád, místo Malé Ludince oprav: Velké Ludince; řádek 10. místo Ohaj oprav: Velký Ohaj. 234
OPRAVY A DOPLŇKY. Na str. XXVI. v poznámce řádek 2 za slova „secutus est“ dodej: Jinou zprávu z téže doby o Jiskrovi má list bez data zaslaný Bratislavským, v němž „Jacobus Saxo, capellanus et servitor vester píše o událostech na koncilu v Basileji: „No- vitates vero habetis, quod dominus papa est in toto unitus cum concilio in die sancte Agathe; et ibi sua pulla lecta est, qua omnia revocat quidquid fuit contra concilium“. Dále pak pokračuje: „Et heretici adhuc iacent ante Plznam et nostri de castro Radijne (Radyně hrad u Plzence), cum Giskra captivaverunt eis duos capitaneos et unum inter- fecerunt, cuius nomen Swarolij (?). Item unus presbyter hereticerum est in concilio et querit mandatum communionis sub utraque epecie;... sed pro certo sciatis, quod iam conclusum est, quod non admittetur communio sub utraque specie; eciam famatur, quod dominus imperator omnibus modis proponeret venire ad Ungariam in brevi tempore. Scriptum Basilee dominica Oculi per Jacobum Jaxo, capellanum et servitorem vestrum et hoc in magno frigore etc. De ceteris Swarz Kuncz vos informabit“. (Diplomatarium Posoniense I., str. 816—17. — Diplomatarium Posoniense v archivu města Bratislavy obsa- huje opisy listů a listin péčí Rakovszkého sebraných z nichž některé se již v archivu města Bratislavy nedochovaly.) Podle zmínek v listu uvedených náležel by list Jakuba Saxo asi do roku 1433. Je pak z něho patrné, že Jiskra tou dobou již bojoval ve vojsku Zikmundově proti Husitům. Tam také třeba hledati jádro jeho vojska, kterému byla pak Zikmundovou dcerou Alžbětou svěřena obrana habs- burských zájmů v Uhrách. Byl to tudíž vojevůdce a vojsko, které si již za bojů s Husity získalo na straně katolické dosti zásluh a které již prokázalo Zikmundovi a jeho dědicům dosti spolehlivosti. Na str. XXVII. řádek 3. za slovy Joz. Škultétyho připoj: a Rud. Urbánka (K 500. výročí českých polních rot na Slovensku, Vojensko historický sborník, roč. V. 1937), str. 23 n. Na str. XXVIII. pozn. 42. oprav: király zsoldosserege. Na str. 5 řádek 19. připoj: O Fridrichovi z Rus poznamenává C. Wagner, Analecta Scepusii sacri et profani. Viennae, 1774, pars II., str. 187 v své Series priorum s. Antonii de Lechnicz, že po zpustošení kláštera Lechnice skrze Husity roku 1433 mniši byli rozehnáni „prasertim postquam Fridericus quispiam Russus, dux exul, cum non contemnenda Bohemorum manu novum castrum prope Chrostinum aedificare incepit, unde in totam vicinam praedas et latrocinia exercebant.“ Pramen neudává. Na str. 28 řádek 4. čti místo z Udolené Vody správně: z Odolena Vody. Na str. 29 řádek 8. místo Chlebany oprav: Hulvínky; řádek 9. místo Durad oprav: Farnád, místo Malé Ludince oprav: Velké Ludince; řádek 10. místo Ohaj oprav: Velký Ohaj. 234
Strana 235
Na str. 39 dole v poznámce místo Moravské Stráže oprav: Stráže nad Myjavou. Na str. 40 řádek 3. za slovo Čachtice připoj: bylo by však možné mysliti i na Šaštín se zřetelem k lidové formě v kraji užívané: do Čachcína. Na str. 67 řádek 2. zdola místní jméno Langnava oprav na Legnava. Na str. 68 řádek 2. zdola ke slovům „tamže nr. 1478“ připoj: vydal C. Wagner, Analecta Scepusii, IV., 20; Mons Viridis, Zelená Hora, opevněný tábor při Hrabušicích na Spiši (Srv. Joz. Špirko, Husiti, jiskrovci a bratríci v dejinách Spiša, Spišská Kapitula, 1937, str. 85, 115. Na portále levočského kostela čte se nápis: „A. d. 1453 ... quidam raptores et emuli sub ductu Petri Axamith montem circa Kabisdorf (Hrabušovce) incastrarunt eumque Viridem montem aut Thabor cognominantes, hanc patriam variis angustiis molestarunt. (C. Wagner, Analecta Scepusii I. c. II., 347) Na str. 86 k poslednímu řádku poznámky, náležející k č. 97 připoj: nejnověji i nej- správněji Joz. Špirko, Husiti v dejinách Spiša I. c. str. 82—85. Kosovo, podle něhož se Axamit psal, je samota na Slovensku, příslušející k obci Dvorníky, okr. Hlohovec. Na slovenský původ Axamitův ukazuje též jazyk listu výše otištěného. Na str. 96 poznámka čti místo: Posádka u Šintavy správně: Posádka u Gajar; tam podle sdělení prof. Eisnera našly se též zbraně z XV. století. Na str. 100 řádek 5. zdola ke slovům deductus est ad mortem připoj: o Vaňkovi z Rach- manova mají též celkem současné zprávy letopisy rakouského kláštera v Mólku, zejména k roku 1459 — správně 1461 — o jeho smrti: „Ladwanco ... Wyennensibus confederatur et in agone sub utraque specie communicare cupies, sub patibulo, ut fertur, tumulatur." (Annales Mellicenses, Mon. Germ. Hist. SS. IX., str. 520.) K poznámce na str. 106, náležející k č. 119, připoj: Kaplířové ze Sulevic drželi Kopčany od dob krále Zikmunda. Roku 1426 potvrzuje Zikmund Walpurge, vdově a dětem po Petrovi Kaplířovi, kapitánu hradu Bratislavy, zástavu v 6.000 zlatých na Kopčany („castrum nostrum Kecz dictum cum oppido eciam Kecz nominato“) s příslušenstvím zmíněného panství. (G. Fejér, Cod. dipl. Hung. X. 6., str. 801—809.)
Na str. 39 dole v poznámce místo Moravské Stráže oprav: Stráže nad Myjavou. Na str. 40 řádek 3. za slovo Čachtice připoj: bylo by však možné mysliti i na Šaštín se zřetelem k lidové formě v kraji užívané: do Čachcína. Na str. 67 řádek 2. zdola místní jméno Langnava oprav na Legnava. Na str. 68 řádek 2. zdola ke slovům „tamže nr. 1478“ připoj: vydal C. Wagner, Analecta Scepusii, IV., 20; Mons Viridis, Zelená Hora, opevněný tábor při Hrabušicích na Spiši (Srv. Joz. Špirko, Husiti, jiskrovci a bratríci v dejinách Spiša, Spišská Kapitula, 1937, str. 85, 115. Na portále levočského kostela čte se nápis: „A. d. 1453 ... quidam raptores et emuli sub ductu Petri Axamith montem circa Kabisdorf (Hrabušovce) incastrarunt eumque Viridem montem aut Thabor cognominantes, hanc patriam variis angustiis molestarunt. (C. Wagner, Analecta Scepusii I. c. II., 347) Na str. 86 k poslednímu řádku poznámky, náležející k č. 97 připoj: nejnověji i nej- správněji Joz. Špirko, Husiti v dejinách Spiša I. c. str. 82—85. Kosovo, podle něhož se Axamit psal, je samota na Slovensku, příslušející k obci Dvorníky, okr. Hlohovec. Na slovenský původ Axamitův ukazuje též jazyk listu výše otištěného. Na str. 96 poznámka čti místo: Posádka u Šintavy správně: Posádka u Gajar; tam podle sdělení prof. Eisnera našly se též zbraně z XV. století. Na str. 100 řádek 5. zdola ke slovům deductus est ad mortem připoj: o Vaňkovi z Rach- manova mají též celkem současné zprávy letopisy rakouského kláštera v Mólku, zejména k roku 1459 — správně 1461 — o jeho smrti: „Ladwanco ... Wyennensibus confederatur et in agone sub utraque specie communicare cupies, sub patibulo, ut fertur, tumulatur." (Annales Mellicenses, Mon. Germ. Hist. SS. IX., str. 520.) K poznámce na str. 106, náležející k č. 119, připoj: Kaplířové ze Sulevic drželi Kopčany od dob krále Zikmunda. Roku 1426 potvrzuje Zikmund Walpurge, vdově a dětem po Petrovi Kaplířovi, kapitánu hradu Bratislavy, zástavu v 6.000 zlatých na Kopčany („castrum nostrum Kecz dictum cum oppido eciam Kecz nominato“) s příslušenstvím zmíněného panství. (G. Fejér, Cod. dipl. Hung. X. 6., str. 801—809.)
Strana 236
REJSTŘÍK. OSOBNÍ, MÍSTNÍ I VĚCNÝ. Čísla k heslům připojená značí stránky knihy. — Rejstřík je zároveň poznámkovým průvodcem jmen osobních a místních v textu obsažených. Albrecht II., arcikníže rakouský, král řím- ský, český a uherský (1429—1439), XXIII, XXXI, 4, 5, 28. král polský (1496), XXVIII. — arcikníže rakouský (1459), 100. Alžběta, královna uherská (1439—1442), XXIII, XXXIII, 11, 12, 13, 14, 15, 15, 16, 20, 58; (zemřela 19. pros. 1442), 20, 234. — vdova po Petříkovi (1450), 40. Amátoš Kabát ze Sedmilip, válečník slo- venský, 44. Anderluk, Andrluk Zikmund nebo Lapka, válečník Jiskrův (1455—61), XXII, 74, 75, 111. Andreáš, písař města Žiliny (1462), 112. Angern, vesnice v Dolních Rakousích při řece Moravě (1490), 160. Antol (1455), 74. Atlamek Jan, poddaný, z Těšic (1486), 156. Auer Jan, archivář města Znojma, XXXX. Augustín, poddaný z Plavče (1455), 73, 74. Axamit z Kosova Petr, seděním na Plavči, válečník slovenský (1450—59), XXII, XXV, 96, 43, 44, 133, 60, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 94, 133; supremus capitaneus Fratrum (1456), 86; supremus capita- neus Fratrum et in Thabor (1455), 84, 235 srv. Kosovo. Baany (1376), v. Bánovce. z Babasek, slovenský válečník (1465), XXVII. Bačal ze Švábenic, zeman moravský (1470), 119. Balický Mikuláš, pán na Sklabině a Oravě (1449), 32, 33. Balog, panství na Slovensku, 186, srv. Blh. Ban (1398) v. Bánovce. Baňa Nová, okresní město slovenské (1449), 32. z Bandína (1482) v. Šafranec. Bánová, Baňova Ves, v stolici trenčanské, okr. Žilina (1479), 129. Baňova Ves v. Bánová. Bánovce nad Bebravou, v stolici trenčanské (1376—1484), XXXIII, 89, 146, 155, 176, 177. z Bánovec (1457), v. Košatský. Barbatus Lucas, měšťan trenčínský (1476), 127. Barbora Celská, druhá manželka krále Zik- munda († 1451), královna uherská, XXXIII, (1434), 5. z (Považské) Bystrice, válečník sloven- ský (1465), XXVI. Bardejov (něm. Bartfeld, maď. Bartfa), město v býv. stolici šarišské (1441— 1500), XII, XXIII, XXIX, XXXIII, 236
REJSTŘÍK. OSOBNÍ, MÍSTNÍ I VĚCNÝ. Čísla k heslům připojená značí stránky knihy. — Rejstřík je zároveň poznámkovým průvodcem jmen osobních a místních v textu obsažených. Albrecht II., arcikníže rakouský, král řím- ský, český a uherský (1429—1439), XXIII, XXXI, 4, 5, 28. král polský (1496), XXVIII. — arcikníže rakouský (1459), 100. Alžběta, královna uherská (1439—1442), XXIII, XXXIII, 11, 12, 13, 14, 15, 15, 16, 20, 58; (zemřela 19. pros. 1442), 20, 234. — vdova po Petříkovi (1450), 40. Amátoš Kabát ze Sedmilip, válečník slo- venský, 44. Anderluk, Andrluk Zikmund nebo Lapka, válečník Jiskrův (1455—61), XXII, 74, 75, 111. Andreáš, písař města Žiliny (1462), 112. Angern, vesnice v Dolních Rakousích při řece Moravě (1490), 160. Antol (1455), 74. Atlamek Jan, poddaný, z Těšic (1486), 156. Auer Jan, archivář města Znojma, XXXX. Augustín, poddaný z Plavče (1455), 73, 74. Axamit z Kosova Petr, seděním na Plavči, válečník slovenský (1450—59), XXII, XXV, 96, 43, 44, 133, 60, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 94, 133; supremus capitaneus Fratrum (1456), 86; supremus capita- neus Fratrum et in Thabor (1455), 84, 235 srv. Kosovo. Baany (1376), v. Bánovce. z Babasek, slovenský válečník (1465), XXVII. Bačal ze Švábenic, zeman moravský (1470), 119. Balický Mikuláš, pán na Sklabině a Oravě (1449), 32, 33. Balog, panství na Slovensku, 186, srv. Blh. Ban (1398) v. Bánovce. Baňa Nová, okresní město slovenské (1449), 32. z Bandína (1482) v. Šafranec. Bánová, Baňova Ves, v stolici trenčanské, okr. Žilina (1479), 129. Baňova Ves v. Bánová. Bánovce nad Bebravou, v stolici trenčanské (1376—1484), XXXIII, 89, 146, 155, 176, 177. z Bánovec (1457), v. Košatský. Barbatus Lucas, měšťan trenčínský (1476), 127. Barbora Celská, druhá manželka krále Zik- munda († 1451), královna uherská, XXXIII, (1434), 5. z (Považské) Bystrice, válečník sloven- ský (1465), XXVI. Bardejov (něm. Bartfeld, maď. Bartfa), město v býv. stolici šarišské (1441— 1500), XII, XXIII, XXIX, XXXIII, 236
Strana 237
XXXVI, 12, 13, 14, 26, 33, 43—50, 55, 59, 61, 62, 63, 66, 67, 69—79, 81, 88, 91, 93, 133, 168, 169, 170, 171, 172; archiv XXXVI; předměstí (suburbium), 14; krátká ulice (kurcz czeil), 14; souke- nická ulice (wohlwebergasse), 14. Bartfa v. Bardejov. Bartfeld v. Bardejov. Bartholomaeides L., XXIV. Bartoš (z Hartvíkovic), válečník moravský (1479), 132, v. z Hartvíkovic. Baruš Ota, válečník (1491), 167. Barut Jiřík, válečník (1491), 166. Barvír Petr, válečník slovenský (1483), 141. Bařický z Morkovic Václav, zeman morav- ský (1480), 151. bastae srv. tábory (1461), 68. Bastašan, válečník z bratrstva táborského (1463), 68. basteien v. tábory (1449). Báthory Stépán, vévoda XVIII. Bazovský Ján, slovenský válečník (1491), 167; srv. též Pazovský. Beck Josef, historik československý, XXV, XXVI, XXX, XXXI, XXXII, XXXIV, 107. Beckov (Bolondos), hrad v Považí, okr. Nové Mesto nad Váhom (1398—1450), 6, 40, 155, 178. Behaim Michal, německý kronikář XV. sto- letí, XXVI, 58. Beko ze Slov. Pravna (1346), 176. Bél Matyáš, historik slovenský, 140. Belkeny Petr (1452), XIX. Bělík Jan a Václav, páni na Brumově, 130, 131. Bella J. L., X. Bemkircher (1459), 99. Benedik, syn Beka ze Slov. Pravna (1346), 176. Benedikti Jan Blahoslav, slovensky spiso- vatel XIX. stoleti, IX. Benek, 6lovśk p. Podmanickeho (1483), 141. historik slovensky, sedmihradsky, Beneš, farář ve Velké Bytči (1489), 143. Beng von Ruchenau (1460), viz z Rachma- nova Vaněk. Benka Jánuš, panoše slovenský (1459), 101. Beran Petr, měšťan trenčínský (1476), 127. Beren (1448), v. Berenč. Berencz (1398), v. Branč. z Berkova Jindřich (Hainraich von Berkaw), válečník český (1448), 28. Bernhart (1449), 36, v. z Cimburka. Bernolák A., spisovatel slovenský, X. Biberštein Jiřík, válečník český (1486), 167. bible na Slovensku, XIX. Bidovce v. z Bitovic. bibliëtina na Slovensku, VII, XI, XVII. Bieña (XV. s.), 169. Bílovice, ves moravská, okres Břeclav (1486) 153. Bílsko, město slezské (1451), 53. biršág, poddanský poplatek soudní, asi to- lik co pokuta, posudné (1470), 181. z Biskupic Jan Smolík, válečník moravský (1457), 98. z Bitova a z Saumburku, Mikuláš, válečník moravský (1442), 15, 16, 17. — Zikmund, purkrabí Šaumburský (1437), 17. z Bílovic Linhart, válečník slovenský (1450), 44; snad Bidovce, okres Kośice. Bladiss (1429), v. Hradiště Uherské. Blatnica, hrad v Turci, okres Turč. Sv. Martin (1479), 132, 133. Blazko, Blazsko v. z Borotína Blažek. Blažej, poddaný ze Svinné (1470), 180. Blažek v. Podmanický z Borotína. Blh (Balog), panství na Slovensku, 186. z Bludova Jan a z Budčovic, pán moravský (1450), 52. Bobuš Mikuláš, poddaný z Bílovic (1486), 153. Botek, Divto Bolko, mśś tan z Velké Bytče (1484), 142. Bodmenczko Blasius (1467), v. Podmanickij BlaZek. Bodóky Kaspar, pán uhersky (1461), 110. Bohemi 99, B. emuli (1451), 97, B. inimici 237
XXXVI, 12, 13, 14, 26, 33, 43—50, 55, 59, 61, 62, 63, 66, 67, 69—79, 81, 88, 91, 93, 133, 168, 169, 170, 171, 172; archiv XXXVI; předměstí (suburbium), 14; krátká ulice (kurcz czeil), 14; souke- nická ulice (wohlwebergasse), 14. Bartfa v. Bardejov. Bartfeld v. Bardejov. Bartholomaeides L., XXIV. Bartoš (z Hartvíkovic), válečník moravský (1479), 132, v. z Hartvíkovic. Baruš Ota, válečník (1491), 167. Barut Jiřík, válečník (1491), 166. Barvír Petr, válečník slovenský (1483), 141. Bařický z Morkovic Václav, zeman morav- ský (1480), 151. bastae srv. tábory (1461), 68. Bastašan, válečník z bratrstva táborského (1463), 68. basteien v. tábory (1449). Báthory Stépán, vévoda XVIII. Bazovský Ján, slovenský válečník (1491), 167; srv. též Pazovský. Beck Josef, historik československý, XXV, XXVI, XXX, XXXI, XXXII, XXXIV, 107. Beckov (Bolondos), hrad v Považí, okr. Nové Mesto nad Váhom (1398—1450), 6, 40, 155, 178. Behaim Michal, německý kronikář XV. sto- letí, XXVI, 58. Beko ze Slov. Pravna (1346), 176. Bél Matyáš, historik slovenský, 140. Belkeny Petr (1452), XIX. Bělík Jan a Václav, páni na Brumově, 130, 131. Bella J. L., X. Bemkircher (1459), 99. Benedik, syn Beka ze Slov. Pravna (1346), 176. Benedikti Jan Blahoslav, slovensky spiso- vatel XIX. stoleti, IX. Benek, 6lovśk p. Podmanickeho (1483), 141. historik slovensky, sedmihradsky, Beneš, farář ve Velké Bytči (1489), 143. Beng von Ruchenau (1460), viz z Rachma- nova Vaněk. Benka Jánuš, panoše slovenský (1459), 101. Beran Petr, měšťan trenčínský (1476), 127. Beren (1448), v. Berenč. Berencz (1398), v. Branč. z Berkova Jindřich (Hainraich von Berkaw), válečník český (1448), 28. Bernhart (1449), 36, v. z Cimburka. Bernolák A., spisovatel slovenský, X. Biberštein Jiřík, válečník český (1486), 167. bible na Slovensku, XIX. Bidovce v. z Bitovic. bibliëtina na Slovensku, VII, XI, XVII. Bieña (XV. s.), 169. Bílovice, ves moravská, okres Břeclav (1486) 153. Bílsko, město slezské (1451), 53. biršág, poddanský poplatek soudní, asi to- lik co pokuta, posudné (1470), 181. z Biskupic Jan Smolík, válečník moravský (1457), 98. z Bitova a z Saumburku, Mikuláš, válečník moravský (1442), 15, 16, 17. — Zikmund, purkrabí Šaumburský (1437), 17. z Bílovic Linhart, válečník slovenský (1450), 44; snad Bidovce, okres Kośice. Bladiss (1429), v. Hradiště Uherské. Blatnica, hrad v Turci, okres Turč. Sv. Martin (1479), 132, 133. Blazko, Blazsko v. z Borotína Blažek. Blažej, poddaný ze Svinné (1470), 180. Blažek v. Podmanický z Borotína. Blh (Balog), panství na Slovensku, 186. z Bludova Jan a z Budčovic, pán moravský (1450), 52. Bobuš Mikuláš, poddaný z Bílovic (1486), 153. Botek, Divto Bolko, mśś tan z Velké Bytče (1484), 142. Bodmenczko Blasius (1467), v. Podmanickij BlaZek. Bodóky Kaspar, pán uhersky (1461), 110. Bohemi 99, B. emuli (1451), 97, B. inimici 237
Strana 238
(1451), 97, B. latrones (1457), 97, B. per- versi (1451), 97. Bojanovice na Moravě, (1470), 120. Bolek, kníže těšínské (1449), 168. Bolondos Bolundocz (1431), v. Beckov. Bonfinius, kronikář uherský XV. stoleti,115. Bor, les u Malacek (1460), 17, 107. Borčinský, válečník slovenský (1491), 167. z Borotína Blažek, sedéním na Veselí, váleč- ník moravský (1437), 5, 9, 10, 115. Borovce (Bory), ves v stolici nitranské, okr. Piešťany (1398), 155. Bořita: Jan, pán moravský na Napajedlech (1486), 153. Bosáci (1442), Františkáni, v. Skalica. z Boskovic, páni moravští: Beneš, podkomo- ří markrabství moravského (1449), 35; — Jindřich a na Jičíně (1470), 118, 119; — Václav (1477), 121. Bosman Jakub, fojt z V. Bytče (1484), 142. z Bosny Jan, kancléř Jiskrův (1452), 81. Botto Jul., historik slovenský, XXVII. božba neboli přísaha (1484), 143. Božemidinský, válečník (1491), 167. Bradný Jan, žoldnéř z Trenčína (1496), XXVIII. . Brána Jakub, válečník (1473), 125. Branč (Beren), ves v stolici nitranské, okr. Nitra (1448), 29. Branë (Brancz), hrad v stolici nitranské při moravském pomezí, okr. Senica (1398— 1467), 38, 39, 28, 29, 33, 97, 114, 155; srv. též Pankrác. Bratislava (Prespurk, Prešpurk, Posonium), (1429—1490), X, XII, XIII XXV, XXXIX, 4, 5, 7, 11, 13—10, 17, 19, 21— 25, 28, 29, 30, 38—43, 51, 52, 56, 59, 88, 92, 95—99, 102—110, 114, 115, 120, 121, 160; kapitula (1458), 98, ko- morní ücty (1440—1446), 16, 17, 25, 28; purkrabí (1446) 25; archiv XXIX, XXXIV, XXXVI, 234, 235. Bratři, bratříci, vojenská bratrstva na Slo- vensku, latrunculi (1432—1473), IX, 238 okres Hodonín XXIII, XXVI, 6, 53, 60, 82, 85—87, 100, 171, 172; srv. tábory. bratrstvo cechu sevcovského v Rajci (1478), 182. Brcal z Dobré Martin, válečník slezský (1450—1479), XXII, 45, 46, 132. — Mikuláš, válečník slezský (1449—1451), hejtman Jiskrüv na KeZmarku, 32, 34, 45, 54, 55; capitaneus comitatus scepu- siensis (1450), 55. Brezani Nicolaus, rektor školy v Rajci (1688), 182. Breznica, hrad na středním Slovensku, po- lohy-blíZe neznámé, 45, 89, 122. Brezno nad Hronom, okresní mésto v stolici zvolenské (Briss), (1451), 55. z Brezové Vížen, žoldnéř slovenský (1496), XXVIII. Březovec Mikuláš, žoldnéř slovenský (1491), 166. Brezovica nad Torysou v stolici šarišské, okres Sabinov, 34, 68, 86. Brikcí z Licka, právník český XVI. století, XXX. Briss (1451) v. Brezno. Brno (1433—1482), 7, 8, 121, 122, 124, 125, 135, 136, 138; městský archiv, XXXVI. Brod Uherský, město moravské (1439), 11, (1449) 36. Brodno, ves v stolici trenčanské, okres Ky- súcké Nové Mesto (1479), 128. Bronišovský Hřehoř, žoldnéř (1491), 166. Brožík Jakub z Dietrichové Vsi, zeman lip- tovský (1480), 183. Brumov, panství na Moravě, okres Valašské Klobouky (1479—1484), 130, 131, 144, 145—147;z Brumova Bernard (1452), 97. Bryzowicz (1456), v. Brezovica. Břeclav, město moravské (1426), 4, 5; Jiřík z Břeclavě (1433), 7, 8. Bučany, ves v stolici nitranské, okres Hlo- hovec (1451), 97. z Bučan Osvald (de Buchan) (1451), 97. Bučovice, město moravské (1450—1470), 51, 52, 120, 121.
(1451), 97, B. latrones (1457), 97, B. per- versi (1451), 97. Bojanovice na Moravě, (1470), 120. Bolek, kníže těšínské (1449), 168. Bolondos Bolundocz (1431), v. Beckov. Bonfinius, kronikář uherský XV. stoleti,115. Bor, les u Malacek (1460), 17, 107. Borčinský, válečník slovenský (1491), 167. z Borotína Blažek, sedéním na Veselí, váleč- ník moravský (1437), 5, 9, 10, 115. Borovce (Bory), ves v stolici nitranské, okr. Piešťany (1398), 155. Bořita: Jan, pán moravský na Napajedlech (1486), 153. Bosáci (1442), Františkáni, v. Skalica. z Boskovic, páni moravští: Beneš, podkomo- ří markrabství moravského (1449), 35; — Jindřich a na Jičíně (1470), 118, 119; — Václav (1477), 121. Bosman Jakub, fojt z V. Bytče (1484), 142. z Bosny Jan, kancléř Jiskrův (1452), 81. Botto Jul., historik slovenský, XXVII. božba neboli přísaha (1484), 143. Božemidinský, válečník (1491), 167. Bradný Jan, žoldnéř z Trenčína (1496), XXVIII. . Brána Jakub, válečník (1473), 125. Branč (Beren), ves v stolici nitranské, okr. Nitra (1448), 29. Branë (Brancz), hrad v stolici nitranské při moravském pomezí, okr. Senica (1398— 1467), 38, 39, 28, 29, 33, 97, 114, 155; srv. též Pankrác. Bratislava (Prespurk, Prešpurk, Posonium), (1429—1490), X, XII, XIII XXV, XXXIX, 4, 5, 7, 11, 13—10, 17, 19, 21— 25, 28, 29, 30, 38—43, 51, 52, 56, 59, 88, 92, 95—99, 102—110, 114, 115, 120, 121, 160; kapitula (1458), 98, ko- morní ücty (1440—1446), 16, 17, 25, 28; purkrabí (1446) 25; archiv XXIX, XXXIV, XXXVI, 234, 235. Bratři, bratříci, vojenská bratrstva na Slo- vensku, latrunculi (1432—1473), IX, 238 okres Hodonín XXIII, XXVI, 6, 53, 60, 82, 85—87, 100, 171, 172; srv. tábory. bratrstvo cechu sevcovského v Rajci (1478), 182. Brcal z Dobré Martin, válečník slezský (1450—1479), XXII, 45, 46, 132. — Mikuláš, válečník slezský (1449—1451), hejtman Jiskrüv na KeZmarku, 32, 34, 45, 54, 55; capitaneus comitatus scepu- siensis (1450), 55. Brezani Nicolaus, rektor školy v Rajci (1688), 182. Breznica, hrad na středním Slovensku, po- lohy-blíZe neznámé, 45, 89, 122. Brezno nad Hronom, okresní mésto v stolici zvolenské (Briss), (1451), 55. z Brezové Vížen, žoldnéř slovenský (1496), XXVIII. Březovec Mikuláš, žoldnéř slovenský (1491), 166. Brezovica nad Torysou v stolici šarišské, okres Sabinov, 34, 68, 86. Brikcí z Licka, právník český XVI. století, XXX. Briss (1451) v. Brezno. Brno (1433—1482), 7, 8, 121, 122, 124, 125, 135, 136, 138; městský archiv, XXXVI. Brod Uherský, město moravské (1439), 11, (1449) 36. Brodno, ves v stolici trenčanské, okres Ky- súcké Nové Mesto (1479), 128. Bronišovský Hřehoř, žoldnéř (1491), 166. Brožík Jakub z Dietrichové Vsi, zeman lip- tovský (1480), 183. Brumov, panství na Moravě, okres Valašské Klobouky (1479—1484), 130, 131, 144, 145—147;z Brumova Bernard (1452), 97. Bryzowicz (1456), v. Brezovica. Břeclav, město moravské (1426), 4, 5; Jiřík z Břeclavě (1433), 7, 8. Bučany, ves v stolici nitranské, okres Hlo- hovec (1451), 97. z Bučan Osvald (de Buchan) (1451), 97. Bučovice, město moravské (1450—1470), 51, 52, 120, 121.
Strana 239
Budatín také Budětín (1450—1479), hrad a panství v stolici trenčanské, okres Žilina, 37, 128, 131. Budějovice České (1479) XXVII. Budětín v. Budatín. Budín (Ofen) (1296—1486), 22, 28, 99, 121, 136—138, 150, 151, 173, 174, 177, Budiše z Dašic (1448), v. Dašice. Budssowicze (1450), v. Bučovice. de Buchan (1451), v. Bučany. Buchlář z Trenčína, žoldnéř (1496), XXVIII. Bujnák Pavel, literární historik slovenský, X. Bukoviecký Petr, žoldnéř (1491),167. Bulharsko, VIII. Burjan (1479), v. z Cimburka. Bussa v. Bušince. Bušince (maďarsky „Bussa), ves v stolici novohradské, okres Modrý Kameň, 69. Buzek (1449), o sirotky Buzkovy z Nového Města nad Váhem, 36. Byňov v. Zbyňov. Byrzwienski Jan a Šimon, válečníci polští (1491), 166. Bysterec, ves v stolici oravské, okres Dolný Kubín (1307), 174. Bystrica Banská, město v Pohroní (1449), 32. Bystrica Považská, okresní město v stolici trenčanské (1483—1558), 115, 141, 142, 146, 147; z Bystrice Považské: Bar- bora, válečník (1465), XXVII; Kovář, Zoldnéi (1496), XXVIII; Stranéc, va- lečník (1465), XXVI. Bystrice (1307), v. Bysterec. z Bystřice na Moravě Ondřej a z Studnic (1449), 35. Bytča Malá nyní Bytčica, v stolici trenčan- ské, okres Žilina (1479), 129. Bytča Velká, panství v stolici trenčanské slovenský (1484), XII, 142, 143; farář Beneš (1884); 143, 144. Bzence, ves moravská, okres Uherský Ostroh (1490), 121, 155; z Bzence Václav (1385), XI. Bziny, ves v stolici oravské, okres Dolny Kubín (1307 a 1358), 174, 175. Cassa v. Košice. cech masarský, soukenický, ševcovský, v Rajci(1478), XVIII,182; cechmistr 182. Ceke v. Čaka. Celje v Styrsku (Cilli), 98; cilsky hrabé 15. Cenék v. Mo$uov. Ceten, mad. Céteny v. Cetín. Cetin (Ceten), ves v stolici nitranské, okr s Nitra (1448), 29. Cickán v. z Rudiny. Cilli v. Celje. z Cimburka Bernát, pán moravský (1445 až 1461), 36, 93, 130, 131. — Ctibor a z Tovačova, hejtman markrab- ství moravského (1445—1486), 35, 145, 146, 147, 152. — Burjan, pán na Brumově, 130. — Jan, herr Jan, hejtman markrabství moravského (1437—1452), 10, 36, 50, 58, 59, 81, 93, 131. — Kunka, manželka Petra, hraběte od Svatého Jiří a z Pezinku (1480—1486), 151. — Miroslav (1461), 131. církevní jazyk na Slovensku, VII; církevní slovanština, VIII. z Cirkvice Matěj, válečník český (1448), 28. Claustrum (1446—53), v. Zniev. confinia Hungariae (1434), 5, (1455), 84. Conradstain (1445), v. Korlátov Kameň. Cossibor Nicolaus (1444), v. Kosibor. Crembnycz (1439), v. Kremnica. Cromierziez (1426), v. Kroměříž. Cunstat v. z Kunstátu. Czachte (1398), v. Gachtice. Czajewski Jakub a Stanislav (1491), valet- nici polsti, 165. Czambel Samo, jazykozpytec uhersky, X1, 165. Czappko (1451), v. Čapek ze Sán. Czartkowski Sigmund, válečník polský (1491), 166. 239
Budatín také Budětín (1450—1479), hrad a panství v stolici trenčanské, okres Žilina, 37, 128, 131. Budějovice České (1479) XXVII. Budětín v. Budatín. Budín (Ofen) (1296—1486), 22, 28, 99, 121, 136—138, 150, 151, 173, 174, 177, Budiše z Dašic (1448), v. Dašice. Budssowicze (1450), v. Bučovice. de Buchan (1451), v. Bučany. Buchlář z Trenčína, žoldnéř (1496), XXVIII. Bujnák Pavel, literární historik slovenský, X. Bukoviecký Petr, žoldnéř (1491),167. Bulharsko, VIII. Burjan (1479), v. z Cimburka. Bussa v. Bušince. Bušince (maďarsky „Bussa), ves v stolici novohradské, okres Modrý Kameň, 69. Buzek (1449), o sirotky Buzkovy z Nového Města nad Váhem, 36. Byňov v. Zbyňov. Byrzwienski Jan a Šimon, válečníci polští (1491), 166. Bysterec, ves v stolici oravské, okres Dolný Kubín (1307), 174. Bystrica Banská, město v Pohroní (1449), 32. Bystrica Považská, okresní město v stolici trenčanské (1483—1558), 115, 141, 142, 146, 147; z Bystrice Považské: Bar- bora, válečník (1465), XXVII; Kovář, Zoldnéi (1496), XXVIII; Stranéc, va- lečník (1465), XXVI. Bystrice (1307), v. Bysterec. z Bystřice na Moravě Ondřej a z Studnic (1449), 35. Bytča Malá nyní Bytčica, v stolici trenčan- ské, okres Žilina (1479), 129. Bytča Velká, panství v stolici trenčanské slovenský (1484), XII, 142, 143; farář Beneš (1884); 143, 144. Bzence, ves moravská, okres Uherský Ostroh (1490), 121, 155; z Bzence Václav (1385), XI. Bziny, ves v stolici oravské, okres Dolny Kubín (1307 a 1358), 174, 175. Cassa v. Košice. cech masarský, soukenický, ševcovský, v Rajci(1478), XVIII,182; cechmistr 182. Ceke v. Čaka. Celje v Styrsku (Cilli), 98; cilsky hrabé 15. Cenék v. Mo$uov. Ceten, mad. Céteny v. Cetín. Cetin (Ceten), ves v stolici nitranské, okr s Nitra (1448), 29. Cickán v. z Rudiny. Cilli v. Celje. z Cimburka Bernát, pán moravský (1445 až 1461), 36, 93, 130, 131. — Ctibor a z Tovačova, hejtman markrab- ství moravského (1445—1486), 35, 145, 146, 147, 152. — Burjan, pán na Brumově, 130. — Jan, herr Jan, hejtman markrabství moravského (1437—1452), 10, 36, 50, 58, 59, 81, 93, 131. — Kunka, manželka Petra, hraběte od Svatého Jiří a z Pezinku (1480—1486), 151. — Miroslav (1461), 131. církevní jazyk na Slovensku, VII; církevní slovanština, VIII. z Cirkvice Matěj, válečník český (1448), 28. Claustrum (1446—53), v. Zniev. confinia Hungariae (1434), 5, (1455), 84. Conradstain (1445), v. Korlátov Kameň. Cossibor Nicolaus (1444), v. Kosibor. Crembnycz (1439), v. Kremnica. Cromierziez (1426), v. Kroměříž. Cunstat v. z Kunstátu. Czachte (1398), v. Gachtice. Czajewski Jakub a Stanislav (1491), valet- nici polsti, 165. Czambel Samo, jazykozpytec uhersky, X1, 165. Czappko (1451), v. Čapek ze Sán. Czartkowski Sigmund, válečník polský (1491), 166. 239
Strana 240
Čabala, člověk pana Tetaura z Hričova (1483), 141. Čabanka, válečník polský (1491), 167. Čachtice, město v stolici nitranské, okres Nové Mesto nad Váhom, XII, 39, 40; z Čachtic Jiří, žoldnéř (1496), XXVIII; z Čachtic žoldnéři (1496), XXVIII. Čajchan, měštan z Velké Bytče (1484), 144. Čaka, Ceke, ves v stolici těkovské, okres Vrable (1448), 29. Čapek ze Sán a z Hůkvald, vojenský hejt- man (1445—52), 17. 28, 29, 55, 97, 168. Čaplovič Jan, literární historik slovenský, X. Čechcín v. Čachtice. Čech Václav z Hrádku, úředník moravský (1486), 153. Čechy, země, VII, XIV, 110, 159. Čelen Jakub, poddaný pánů Svatojánských (1480), 185. Čermák Jan z Lomnice, válečník slovenský (1465), XXVI. černá rota krále Matyáše, XXVIII. Červený Kameň v. Kameň červený. z Červené Máj, válečník český (1448), 28. Černý vrch, hora v Oravě (1307), 175. český jazyk na Slovensku XXVII. čest rytířská 15, 16, 18, 33. Češi, die Pehem, Češi na Slovensku, XIV, 29, 44, 69, 97; čeští válečníci, XXVIII. Čirnkovský, válečník polský (1491), 167. čtyřmistři v Rajci (1478), 182. Dambrowski, válečník polský (1491), 167. Damián, Dimián, měštan bardějovský (1455), 74, 79, 81. z Daunu Jiří, válečník (1448), 28. z Dašic Budiše, válečník český (1448), 28. decimae, desátky (1444), 97. děla (1470), 119. Detrehel v. Podhradie Plavecké. Detrechwar v. Plavecký hrad. Detrichova Ves v stolici liptovské; Jakub Brožík z Detrichové Vsi (1480), 183. Devín (Dewen, Tebňa), (1456—60), 88, 96, 99, 103, 104, 105, 107. Dimburk (Dumburg), ves v stolici bratislav- ské, okres Malacky (1450), 42; z Dim- burka Lorek, XII, 42. Dionisius archiepiscopus strigoniensis, v. z Seče. Diosek, ves v stolici bratislavské, okres Ga- lanta (1398), 155. Dioss v. Orechové. diplomatář slovenský, XXX, XXXI, XXXII. diplomatická stránka písemností sloven- ských, XXI. Divčo Bočko, měšťan z Velké Bytče (1484), 142. Divina, ves v stolici trenčanské, okres Žili- na (1484), 142; Petráš, foit z Diviny, 142. z Dlouhé Vsi Jan z Opatovic, válečník mo- ravský (1432), 6. Dlugoš Jan, historik polský XV. století, 4, 58, 167. Dluhoš, válečník, 77. z Dobré v. Brcal. Dobrá Voda v. Voda Dobrá. dobří lidé řádu rytířského (1457), 89. Dobrovský Josef, jazykozpytec a literární historik český, X, XV, XXIX, 111. dolní kraj, nidern krais (1455), 60. Domaníky, ves v stolici honťanské, okres Krupina; z Domanik (de Dormanháza) Michal (1444), 32. Dalešice, ves na Moravě, okres Hrotovice; Domaniža, ves v stolici trenčanské, okres Žilina (1472), 123. z Dalešic Beneš (1448), 28. Czechanowski Šťastný, válečník polský (1491), 166. Czechczin v. Čachtice. Czipser haus (1455), v. Spiš. hrad. Czubinski Stanislav, válečník polský (1491), 165. Czykowski, válečník polský (1491), 167. Csejte v. Čachtice. Csontosi J., literární historik maďarský, X. 240
Čabala, člověk pana Tetaura z Hričova (1483), 141. Čabanka, válečník polský (1491), 167. Čachtice, město v stolici nitranské, okres Nové Mesto nad Váhom, XII, 39, 40; z Čachtic Jiří, žoldnéř (1496), XXVIII; z Čachtic žoldnéři (1496), XXVIII. Čajchan, měštan z Velké Bytče (1484), 144. Čaka, Ceke, ves v stolici těkovské, okres Vrable (1448), 29. Čapek ze Sán a z Hůkvald, vojenský hejt- man (1445—52), 17. 28, 29, 55, 97, 168. Čaplovič Jan, literární historik slovenský, X. Čechcín v. Čachtice. Čech Václav z Hrádku, úředník moravský (1486), 153. Čechy, země, VII, XIV, 110, 159. Čelen Jakub, poddaný pánů Svatojánských (1480), 185. Čermák Jan z Lomnice, válečník slovenský (1465), XXVI. černá rota krále Matyáše, XXVIII. Červený Kameň v. Kameň červený. z Červené Máj, válečník český (1448), 28. Černý vrch, hora v Oravě (1307), 175. český jazyk na Slovensku XXVII. čest rytířská 15, 16, 18, 33. Češi, die Pehem, Češi na Slovensku, XIV, 29, 44, 69, 97; čeští válečníci, XXVIII. Čirnkovský, válečník polský (1491), 167. čtyřmistři v Rajci (1478), 182. Dambrowski, válečník polský (1491), 167. Damián, Dimián, měštan bardějovský (1455), 74, 79, 81. z Daunu Jiří, válečník (1448), 28. z Dašic Budiše, válečník český (1448), 28. decimae, desátky (1444), 97. děla (1470), 119. Detrehel v. Podhradie Plavecké. Detrechwar v. Plavecký hrad. Detrichova Ves v stolici liptovské; Jakub Brožík z Detrichové Vsi (1480), 183. Devín (Dewen, Tebňa), (1456—60), 88, 96, 99, 103, 104, 105, 107. Dimburk (Dumburg), ves v stolici bratislav- ské, okres Malacky (1450), 42; z Dim- burka Lorek, XII, 42. Dionisius archiepiscopus strigoniensis, v. z Seče. Diosek, ves v stolici bratislavské, okres Ga- lanta (1398), 155. Dioss v. Orechové. diplomatář slovenský, XXX, XXXI, XXXII. diplomatická stránka písemností sloven- ských, XXI. Divčo Bočko, měšťan z Velké Bytče (1484), 142. Divina, ves v stolici trenčanské, okres Žili- na (1484), 142; Petráš, foit z Diviny, 142. z Dlouhé Vsi Jan z Opatovic, válečník mo- ravský (1432), 6. Dlugoš Jan, historik polský XV. století, 4, 58, 167. Dluhoš, válečník, 77. z Dobré v. Brcal. Dobrá Voda v. Voda Dobrá. dobří lidé řádu rytířského (1457), 89. Dobrovský Josef, jazykozpytec a literární historik český, X, XV, XXIX, 111. dolní kraj, nidern krais (1455), 60. Domaníky, ves v stolici honťanské, okres Krupina; z Domanik (de Dormanháza) Michal (1444), 32. Dalešice, ves na Moravě, okres Hrotovice; Domaniža, ves v stolici trenčanské, okres Žilina (1472), 123. z Dalešic Beneš (1448), 28. Czechanowski Šťastný, válečník polský (1491), 166. Czechczin v. Čachtice. Czipser haus (1455), v. Spiš. hrad. Czubinski Stanislav, válečník polský (1491), 165. Czykowski, válečník polský (1491), 167. Csejte v. Čachtice. Csontosi J., literární historik maďarský, X. 240
Strana 241
Domarathy Jakub, válečník (1491), 166. Domažlice (Taus), město v Čechách (1456, 1461), 75, 111. Donát, bratr Matúše, válečník slovenský (1445), 22, 23. z Donu, z Donína Hanuš, válečník český (1457), 98. Dormanháza v. Domaníky. Drahanovice při Olomouci na Moravě; z Drahanovic Adam (1452), 57. Drahovice v. Pernštein Vavřinec. družina vojenská (1432), 7. Dřel Jan, válečník (1491), 167. Diimal Jaroslav, historik XXXX. Důbek Jan, poddaný z Mikulčic (1486), 158. Dubenský Štefan, měšťan z Žiliny (1481), 137. Dübie, ves ve stolici trenéanské, okres Ky- sucké Nové Mesto (1479), 128. Dubovce v. Maršálek. Duchek z Mníšku, písař český (1433), X. Dunaj (Tunau) (1456—59), 88,99; piívoz, 88. dvorští (1480), 134. z Dvůklence Václav, válečník český (1486), 167. Dyčka (Dychko), ves v stolici těkovské, okres Vráble (1448), 29. moravský, Ďurčiná, ves v stolici trenčanské, okres Ži- lina; rychtář z Ďurčiné (1479); 129. Ebendorfer, kronikář rakouský XV. století, 96, 100. Eger-Zegh v. Jagersek. von Elbogen v. Chodaur z Lokte. Eldrbach, pán uherský (1459), 101. Fleskew v. Kameň Ostrý. Eneas Silvius Piccolomini, kardinál (1448), XVIII, XIX, 30, 58. Eperies v. Prešov. Erdahart, panoše uherský (1459), 101. Erhard z Bratislavy (1450), 41. Eybes, místo na Moravském poli (1458), 98, 103. Archiv 16 Fajnar Jifí (Wayner Jorg) v Bardéjové (1460—70), 14. — Ondiej (Wayner Andres) (1460—70), 14. — Pavel (1441— 77), 13, 14. Fajnor Vladimir, 13. falsa listin, XXXIII, 179, 180, 186; falsa slovenská XXIV. Farkaš Berk, poloha při Pucově v Oravě (1358), 175. Farkaš Petr z Mnichova, válečník (1465), XXVI. Farnád (Fornad), ves v stolici ostřihomské, okres Parkan (1448), 29, 234. Fejérpataky Lászlo, historik maďarský, 10. Fiatice, ves v Liptové, okres Liptovsky . Svatý Mikuláš; Pavol Fiacka (1480), 183. Filip, syn Tomá&üv (1296), 173. Filipec z Holiče, válečník (1465), XXVI. Filipec Jan, biskup varadínský (1484, 1486), XXX, 145, 146, 151, 152. Flajšhans Václav, jazykozpytec český, XI. Fornad v. Farnád. fortalicia (1461), 68, (1463) 69, (1455) 84, (1453) 85, (1458) 98, fortalicium neb tábor 96, fortalicium ante castrum Dewen (1457), 99, 163; srv. téZ tábory. fotografie textů, X XXIX. Fraknói Vilmos, historik maďarský, 110. Franc Mikuláš z Háje a z Hluku, válečník moravský (1483), 141. Františkáni v Skalici (1442), 18. Frašták v. Hlohovec. Fratres v. Bratfíci. Fredericus, dux Lithavie, v. z Ostrova. Freištat neb Frašták, Fryšták, v. Hlohovec; z Frejštatu Horák, válečník (1465), XXVI. Fridrich III., císař římský a král uherský (1440—1493),20,28,98,99,100, 103, 104. Fridrich, kníže z Rus v. z Ostrova. z Frumštýna Dětrich, válečník český (1445), 24. Fryšták v. Hlohovec; z Fryštáku Mikuláš, žoldnéř (1496), XXVIII; Svižej, žold- néř (1496), XXVIII. 241
Domarathy Jakub, válečník (1491), 166. Domažlice (Taus), město v Čechách (1456, 1461), 75, 111. Donát, bratr Matúše, válečník slovenský (1445), 22, 23. z Donu, z Donína Hanuš, válečník český (1457), 98. Dormanháza v. Domaníky. Drahanovice při Olomouci na Moravě; z Drahanovic Adam (1452), 57. Drahovice v. Pernštein Vavřinec. družina vojenská (1432), 7. Dřel Jan, válečník (1491), 167. Diimal Jaroslav, historik XXXX. Důbek Jan, poddaný z Mikulčic (1486), 158. Dubenský Štefan, měšťan z Žiliny (1481), 137. Dübie, ves ve stolici trenéanské, okres Ky- sucké Nové Mesto (1479), 128. Dubovce v. Maršálek. Duchek z Mníšku, písař český (1433), X. Dunaj (Tunau) (1456—59), 88,99; piívoz, 88. dvorští (1480), 134. z Dvůklence Václav, válečník český (1486), 167. Dyčka (Dychko), ves v stolici těkovské, okres Vráble (1448), 29. moravský, Ďurčiná, ves v stolici trenčanské, okres Ži- lina; rychtář z Ďurčiné (1479); 129. Ebendorfer, kronikář rakouský XV. století, 96, 100. Eger-Zegh v. Jagersek. von Elbogen v. Chodaur z Lokte. Eldrbach, pán uherský (1459), 101. Fleskew v. Kameň Ostrý. Eneas Silvius Piccolomini, kardinál (1448), XVIII, XIX, 30, 58. Eperies v. Prešov. Erdahart, panoše uherský (1459), 101. Erhard z Bratislavy (1450), 41. Eybes, místo na Moravském poli (1458), 98, 103. Archiv 16 Fajnar Jifí (Wayner Jorg) v Bardéjové (1460—70), 14. — Ondiej (Wayner Andres) (1460—70), 14. — Pavel (1441— 77), 13, 14. Fajnor Vladimir, 13. falsa listin, XXXIII, 179, 180, 186; falsa slovenská XXIV. Farkaš Berk, poloha při Pucově v Oravě (1358), 175. Farkaš Petr z Mnichova, válečník (1465), XXVI. Farnád (Fornad), ves v stolici ostřihomské, okres Parkan (1448), 29, 234. Fejérpataky Lászlo, historik maďarský, 10. Fiatice, ves v Liptové, okres Liptovsky . Svatý Mikuláš; Pavol Fiacka (1480), 183. Filip, syn Tomá&üv (1296), 173. Filipec z Holiče, válečník (1465), XXVI. Filipec Jan, biskup varadínský (1484, 1486), XXX, 145, 146, 151, 152. Flajšhans Václav, jazykozpytec český, XI. Fornad v. Farnád. fortalicia (1461), 68, (1463) 69, (1455) 84, (1453) 85, (1458) 98, fortalicium neb tábor 96, fortalicium ante castrum Dewen (1457), 99, 163; srv. téZ tábory. fotografie textů, X XXIX. Fraknói Vilmos, historik maďarský, 110. Franc Mikuláš z Háje a z Hluku, válečník moravský (1483), 141. Františkáni v Skalici (1442), 18. Frašták v. Hlohovec. Fratres v. Bratfíci. Fredericus, dux Lithavie, v. z Ostrova. Freištat neb Frašták, Fryšták, v. Hlohovec; z Frejštatu Horák, válečník (1465), XXVI. Fridrich III., císař římský a král uherský (1440—1493),20,28,98,99,100, 103, 104. Fridrich, kníže z Rus v. z Ostrova. z Frumštýna Dětrich, válečník český (1445), 24. Fryšták v. Hlohovec; z Fryštáku Mikuláš, žoldnéř (1496), XXVIII; Svižej, žold- néř (1496), XXVIII. 241
Strana 242
Frývald, ves v stolici trenčanské, okres Ži- lina; z Fraywalda rychtář (1479), 129. z Fulneka v. z Žerotína. z Fulšteina, pán moravský (1426), 3. Fux Ondřej, žoldnéř (1496), XXVIII. Fylka v. Velká. Gutkovský Vojtěslav, válečník (1491), 167. Gyemyelinsky Nikolaj a Jakob, válečníci (1491), 167. Gyrgu grof v. z Pezinku. Gyrzij Swaty v. z Pezinku. Gajdel, ves v stolici nitranské, okres Prievidza (1485), 148; gejdlenský fojt Jiřík, 148. Galická Dorota z Rajce (1485), 148. Galicz v. Holič. Gall Jiřík, rychtář sviňanský (1470), 180. Galsa, concivis Posoniensis (1458), 99. Garaj Štefan, měšťan z Žiliny (1462—64), 112, 113. Gardoš Štefan, měštan z Žiliny (1479), 133. Gemer (Gymer), hrad a stolice slovenská (1459), 94, 95. Gerard svatý, biskup čanedský, XVIII. Gerö Jánoš, historik maďarský, XXXIII. z Gettczie v. Kapléř ze Sulevic. Gischra, Giskra v. Jiskra. Gnobl Tomáš, soused žilinský (1463), 112. Goll Jaroslav, historik český, 38, 81. Gorlický Stanislav, válečník polský (1491), 162. Göllnerová Alžběta, literární historička slo- venská, XIX, XXXX. Grabowski Jan a Ondřej, válečníci polští (1491), 165. gramotnost česká, maďarská, slovenská, XVIII. Granowski Mykolas, válečník polský (1491), 166. Greben v. Vítovec. Grzibowski Pavel, válečník polský (1486), 167. gubernátor v. Hungady Jan. Gusowathy Krokar, jméno sedláka v Rima- nově v Haliči, 169. Guth, Gútovo, panství na Podkarpatsku, jméno panské rodiny uherské; de Guth Ladislav, XVIII; z Guth Alena, man- želka Ladislava z Podmanína, 131, 136, 146, 147, Guth Jan, válečník slovenský (1486), 167; srv. Orság. Habrat Matej, soused žilinský (1457), 92. Habsburkové, XXIII, XXXV, 38, 234. Hainburg, město v Dolních Rakousích, (1482), 42, 139. z Háje (z Gayu) Ladislav, zeman liptovský (1480), 183. z Háje a z Hluku v. Franc. Halický Roman z knížat Ostrovských, 4. Halič, země polská, XII. Hamuljak Martin, spisovatel slovenský, 8. Hanka Václav, spisovatel český, XI. Hanuslen Nikel, soused žilinský (1463), 112. Hanuš Josef, literární historik český, X. Hanzal ze Skalice, válečník slovenský (1465) XXVI. Harschar Hainreich, purkrabí na Červeném Kameni (1439), 11. Hartvíkovice, ves na Moravě, okres Náměšť nad Oslavou, 45; z Hartvíkovic Barto- šek, seděním na Sučanech (1450), XXII, 45, 46, 122, 132, 135. Hastienicze, poloha v Turci, někde poblíže vsi Jasenova a potoku Jasenice. Hatné, ves na Slovensku v stolici trenčan- ské, okres Považská Bystrica (1479), 11, 131; z Hatné Václav, XII, (1440), 11; z Hatného Rafael a Zikmund na Budě- tíně (1479), 131. Hatvan; z Hatváně Ištvan, válečník uherský (1465), XXVI. Havel, služebník krále Vladislava (1490), 160. Hedvika, kněžna těšínská, hraběnka spišská (1501), XXX. Hecht Jošt z Rosic, podkomoří markrabství moravského (1433), 8. Heinburg v. Hainburg. Henychšpánová Regina (1482), 139. de Herthwykowycz v. Hartvíkovice. 242
Frývald, ves v stolici trenčanské, okres Ži- lina; z Fraywalda rychtář (1479), 129. z Fulneka v. z Žerotína. z Fulšteina, pán moravský (1426), 3. Fux Ondřej, žoldnéř (1496), XXVIII. Fylka v. Velká. Gutkovský Vojtěslav, válečník (1491), 167. Gyemyelinsky Nikolaj a Jakob, válečníci (1491), 167. Gyrgu grof v. z Pezinku. Gyrzij Swaty v. z Pezinku. Gajdel, ves v stolici nitranské, okres Prievidza (1485), 148; gejdlenský fojt Jiřík, 148. Galická Dorota z Rajce (1485), 148. Galicz v. Holič. Gall Jiřík, rychtář sviňanský (1470), 180. Galsa, concivis Posoniensis (1458), 99. Garaj Štefan, měšťan z Žiliny (1462—64), 112, 113. Gardoš Štefan, měštan z Žiliny (1479), 133. Gemer (Gymer), hrad a stolice slovenská (1459), 94, 95. Gerard svatý, biskup čanedský, XVIII. Gerö Jánoš, historik maďarský, XXXIII. z Gettczie v. Kapléř ze Sulevic. Gischra, Giskra v. Jiskra. Gnobl Tomáš, soused žilinský (1463), 112. Goll Jaroslav, historik český, 38, 81. Gorlický Stanislav, válečník polský (1491), 162. Göllnerová Alžběta, literární historička slo- venská, XIX, XXXX. Grabowski Jan a Ondřej, válečníci polští (1491), 165. gramotnost česká, maďarská, slovenská, XVIII. Granowski Mykolas, válečník polský (1491), 166. Greben v. Vítovec. Grzibowski Pavel, válečník polský (1486), 167. gubernátor v. Hungady Jan. Gusowathy Krokar, jméno sedláka v Rima- nově v Haliči, 169. Guth, Gútovo, panství na Podkarpatsku, jméno panské rodiny uherské; de Guth Ladislav, XVIII; z Guth Alena, man- želka Ladislava z Podmanína, 131, 136, 146, 147, Guth Jan, válečník slovenský (1486), 167; srv. Orság. Habrat Matej, soused žilinský (1457), 92. Habsburkové, XXIII, XXXV, 38, 234. Hainburg, město v Dolních Rakousích, (1482), 42, 139. z Háje (z Gayu) Ladislav, zeman liptovský (1480), 183. z Háje a z Hluku v. Franc. Halický Roman z knížat Ostrovských, 4. Halič, země polská, XII. Hamuljak Martin, spisovatel slovenský, 8. Hanka Václav, spisovatel český, XI. Hanuslen Nikel, soused žilinský (1463), 112. Hanuš Josef, literární historik český, X. Hanzal ze Skalice, válečník slovenský (1465) XXVI. Harschar Hainreich, purkrabí na Červeném Kameni (1439), 11. Hartvíkovice, ves na Moravě, okres Náměšť nad Oslavou, 45; z Hartvíkovic Barto- šek, seděním na Sučanech (1450), XXII, 45, 46, 122, 132, 135. Hastienicze, poloha v Turci, někde poblíže vsi Jasenova a potoku Jasenice. Hatné, ves na Slovensku v stolici trenčan- ské, okres Považská Bystrica (1479), 11, 131; z Hatné Václav, XII, (1440), 11; z Hatného Rafael a Zikmund na Budě- tíně (1479), 131. Hatvan; z Hatváně Ištvan, válečník uherský (1465), XXVI. Havel, služebník krále Vladislava (1490), 160. Hedvika, kněžna těšínská, hraběnka spišská (1501), XXX. Hecht Jošt z Rosic, podkomoří markrabství moravského (1433), 8. Heinburg v. Hainburg. Henychšpánová Regina (1482), 139. de Herthwykowycz v. Hartvíkovice. 242
Strana 243
Héthárs v. Lipiany. Hiedischau, místo na Moravském poli (1459), 100. Himiren v. Chynorany. Hliník, ves v stolici trenčanské, okres Velká Bytéa (1463— 84), 69, 142, 143, 144. Hlohovec (Freištát, Frašták, Fryšták), okr. město na Slovensku (1440), 11; srv. Freistát. Hluboká, hrad v Cechách (1479), XXVII. z Hluku v. Franc Hněv; měšťan ze Skalice, 38. Hodna Blažej,soused trenčanský (1476), 127. Hodonín, město na Moravé (1432— 86), 6, 7, 57, 152. Hodża Milan, historik XXXIII, 176, 177. Holldczler Konrad, kon&el vídeit. (1452), 81. hoy zámluvné (1457), 89, 172. Holešovský, snad Mikeš Holešovský z Bich- lova, šlechtic moravský (1446), 24. Holič (Galicz), město v stolici nitranské (1398—1486), XXII, 10, 28, 56, 153 aż 158, 178; z Holite Filipec, válečník (1465), XXVI. Holko Matěj, spisovatel slovenský, XXIV. Hollý Jan, spisovatel slovenský, X. Holovatý, zbojník slovenský (1495), 172. Holovousy v. z Labüné Mikuláš. Holuen v. Chlebany. z Hombic Jifik a z Ořechového, válečník moravský (1484), 46, 147. Homole, rotmistr (1496), XXVIII. Hora Vysoká, poloha kdesi na hranici uhersko-polské (1473), 125. slovenský, X1, Horáček ze Senice, válečník slovenský (1465), XXVI. Horák z Frejétätu, válečník slovenský (1465), XXVI. horní města slovenská (ISošice, Levoča, Pre- šov, Bardějov), 54, 55, 59, 60, 91. Horní Zem (1461), 68. Horovce, ves v stolici trenčanské, okres Pů- chov, 141; z Horovec Ondreá&. (1483), 141. Hort Lienhart, měšťan bratislavský (1445), 28. Hosák Ladislav, historik moravský, 5, 10, 16, 37, 53, 67, 93, 121, 131, 153, 155. hospodář (1433), 8. Hostek Mikuláš, soused žilinský (1466), 113, 158. . Hostryte, poloha v "Turci, kdesi poblíže Ja- senova (1296), 173. hrabé, hrabi, grôf, hrabé Cilsky (1442),,15; hrabie od Svatého Jiří (1437), 9, 106 až 108; hrabie liptovský (1437), 89; hrabie liptovský a oravský (1455), 82, 83; hrabie, graf von Moder (1450) 40; hrabie z Pezinku (1437), 8, 9, 15; grof z Pezynku 15; hrabí spišský (1457), 91, — hrabie Sarisskÿ (1445—1455), 23, 27, 31, 76, 91; hrabinka spišská (1473), 125; srv. též špán, išpán, vicišpán. | Hrabové, ves V stolici trenčanské, okres Velká Bytča; z Hrabového Václav, pa- noše (1484), 144; z Hrabového Sandr, 144. hrabstvie liptovske (1471—79), 122, 132; srv. též stolice, vidiek. Hradec, místo v Čechách: z Hradce Jan, válečník český (1448), 27. Hradec Jindřichův, z Hradce Jindřich, hejt- man kraje vltavského a bechyňského (1470), 118, 119, z Hradce Jindfichova Ondřej Fux, rotmistr (1496), XXVIII. Hradiště Uherské, město moravské (1429), 3, 4. Hrádok Liptovský (Nový Hrad, Novum Castrum, Ujvár), okres Lipt. Sv. Miku- láš (1449—57), 33, 69, 89. — Nozdrov (1457), snad Nozdrovice, obec Košeca, v stolici trenčanské, okres Ilava, 89. Hrad Starý, hrad v stolici trenčanské, okr. Žilina; Štefan ze Starého Hradu (1471), 122. Hrady Nové, zámek a panství na Moravě, okres Bučovice (1470), 118, 119. Hrachovec, ves na Moravě, okres Valašské Meziříčí (1480), 151. 243
Héthárs v. Lipiany. Hiedischau, místo na Moravském poli (1459), 100. Himiren v. Chynorany. Hliník, ves v stolici trenčanské, okres Velká Bytéa (1463— 84), 69, 142, 143, 144. Hlohovec (Freištát, Frašták, Fryšták), okr. město na Slovensku (1440), 11; srv. Freistát. Hluboká, hrad v Cechách (1479), XXVII. z Hluku v. Franc Hněv; měšťan ze Skalice, 38. Hodna Blažej,soused trenčanský (1476), 127. Hodonín, město na Moravé (1432— 86), 6, 7, 57, 152. Hodża Milan, historik XXXIII, 176, 177. Holldczler Konrad, kon&el vídeit. (1452), 81. hoy zámluvné (1457), 89, 172. Holešovský, snad Mikeš Holešovský z Bich- lova, šlechtic moravský (1446), 24. Holič (Galicz), město v stolici nitranské (1398—1486), XXII, 10, 28, 56, 153 aż 158, 178; z Holite Filipec, válečník (1465), XXVI. Holko Matěj, spisovatel slovenský, XXIV. Hollý Jan, spisovatel slovenský, X. Holovatý, zbojník slovenský (1495), 172. Holovousy v. z Labüné Mikuláš. Holuen v. Chlebany. z Hombic Jifik a z Ořechového, válečník moravský (1484), 46, 147. Homole, rotmistr (1496), XXVIII. Hora Vysoká, poloha kdesi na hranici uhersko-polské (1473), 125. slovenský, X1, Horáček ze Senice, válečník slovenský (1465), XXVI. Horák z Frejétätu, válečník slovenský (1465), XXVI. horní města slovenská (ISošice, Levoča, Pre- šov, Bardějov), 54, 55, 59, 60, 91. Horní Zem (1461), 68. Horovce, ves v stolici trenčanské, okres Pů- chov, 141; z Horovec Ondreá&. (1483), 141. Hort Lienhart, měšťan bratislavský (1445), 28. Hosák Ladislav, historik moravský, 5, 10, 16, 37, 53, 67, 93, 121, 131, 153, 155. hospodář (1433), 8. Hostek Mikuláš, soused žilinský (1466), 113, 158. . Hostryte, poloha v "Turci, kdesi poblíže Ja- senova (1296), 173. hrabé, hrabi, grôf, hrabé Cilsky (1442),,15; hrabie od Svatého Jiří (1437), 9, 106 až 108; hrabie liptovský (1437), 89; hrabie liptovský a oravský (1455), 82, 83; hrabie, graf von Moder (1450) 40; hrabie z Pezinku (1437), 8, 9, 15; grof z Pezynku 15; hrabí spišský (1457), 91, — hrabie Sarisskÿ (1445—1455), 23, 27, 31, 76, 91; hrabinka spišská (1473), 125; srv. též špán, išpán, vicišpán. | Hrabové, ves V stolici trenčanské, okres Velká Bytča; z Hrabového Václav, pa- noše (1484), 144; z Hrabového Sandr, 144. hrabstvie liptovske (1471—79), 122, 132; srv. též stolice, vidiek. Hradec, místo v Čechách: z Hradce Jan, válečník český (1448), 27. Hradec Jindřichův, z Hradce Jindřich, hejt- man kraje vltavského a bechyňského (1470), 118, 119, z Hradce Jindfichova Ondřej Fux, rotmistr (1496), XXVIII. Hradiště Uherské, město moravské (1429), 3, 4. Hrádok Liptovský (Nový Hrad, Novum Castrum, Ujvár), okres Lipt. Sv. Miku- láš (1449—57), 33, 69, 89. — Nozdrov (1457), snad Nozdrovice, obec Košeca, v stolici trenčanské, okres Ilava, 89. Hrad Starý, hrad v stolici trenčanské, okr. Žilina; Štefan ze Starého Hradu (1471), 122. Hrady Nové, zámek a panství na Moravě, okres Bučovice (1470), 118, 119. Hrachovec, ves na Moravě, okres Valašské Meziříčí (1480), 151. 243
Strana 244
Hranice, město na Moravě, XXII (1453), 64, z Hranic Bernat, písař (1453), 64; Jo- hannes von Weisenkirchen, písař Jisk- rův XXII. Hričov, ves v stolici trenčanské, okres Veľká Bytča (1483), 141, 142. hrivna budínská (1480), 185. Hronek Tluxa v. z Tomnic. Hruška Vaník, soused z Hliníka (1484), 143. z Hřebene Vítovec v. Vítovec. Hřibovský v. Grzibowski. Humburgk v. Hainburk. z Hukvald v. Čapek Jan ze Sán, srv. též Talafůs z Ostrova. Hulák Martin z Ploštína, zeman slovenský (1480), 183. Hulvinky (Holven), ves v stolici těkovské, okr. Želiezovce (1448), 29, 234. Hungarspahler v. Ungarspeher. Hunyadi Jan, gubernátor uhersky (1440 . aZ 1453), XVIII, XXIII, 26, 27, 29, 55—56, 58—59, 62, 81; nacione Vala- chus, 57, 58, 59. — Jan, comes Posoniensis (1452), 97. — Matyáš (1457), 91; srv. Matyáš Corvi- nus, král uherský. Husilé, husitství, VII, IX, XVII, XIX, XXIII, XXV, XXVII, 4, 5, 10, 38, 234; husité na Slovensku, 10. Husterice, Husteynic, Huzuric, poloha v Turci pobliże Jasenova (1296), 173. Húščava Alexander, historik slovenský, XXXX. Chadour v. Ghodaur z Lokte. Chalůpka Vacek, válečník slovenský (1445), 19, 22, 23. Cherven Flóris, historik maďarský, 90, 150. Chlebnica, ves v stolici oravské, okr. Dolní Kubín (1307), 174, 175. Chlewiczki Jan, Jakub, Šimon, válečníci polští (1491), 165, 166. Chlumec n. Váhom, ves v stolici trenčanské, okres Žilina; z Chlumce Matěj, soukeník (1476), 128. 244 z Chlumu Beneš, šlechtic český (1433), 8. Chmel Josef, historik rakouský, 91, 98, 104, (1479), 132. Chodaur z Lokte (Codawer von Elbogen) Václav, válečník český (1448), 28. z Chodča Pyotr, válečník polský (1491), 161, 162. chotär (1470—84), 173, 130, 131, 132, 143, 144, 181, 184; chotárníci (1483), 141. Chotěnice, Chotienaw v. Pařízek. Chołeśovń Velka a Zemanskó, vsi v stolici trenčanské, okres Velká Bytča (1484), 142—144; z Chotésové Kaspar, panose (1484), 143; z Chotésovy Kaëspar (1484), 142. Srv. Kolešová. Chlelnica, ves v stolici nitranské, okres Piešťany (1398), 155. Chudo Ondřej, soused z Hliníka (1484), 143. Chutlar, masař z Bučovic (1450), 51. Chyšský Jiří, válečník polský XXIII. Chynorany, Himiren, ves v stolici těkovské, okres Topolčany (1448), 29. (1454), Igram, ves v stolici bratislavské, okres Pezinok (1398), 155. Ilava, město v stolici trenčanské, XXX; Luca de Leva (1476), 127. Illyrie, XVI. Issgreaw v. Jiskra. išpáni stolice trenčanské (1483), 141; srv. hrabie, špán. Ivaniš, měšťan z Rajce (1485), 148. Ivanišův syn Michal v Okoličném, 179. Ivanyi Bela, historik maďarský, XXXIII, 172. Izsép v. Žipov. Jagersek, Eger-zegh, ves v stolici nitranské, okres Nitra (1448), 29. Jakezda, válečník polský, hejtman na Kláštore pod Znievom (1446—53), XXXII, 25. Jakub, hospodář (1433), 8. — Sas, Jacobus Saxo (1433) 234.
Hranice, město na Moravě, XXII (1453), 64, z Hranic Bernat, písař (1453), 64; Jo- hannes von Weisenkirchen, písař Jisk- rův XXII. Hričov, ves v stolici trenčanské, okres Veľká Bytča (1483), 141, 142. hrivna budínská (1480), 185. Hronek Tluxa v. z Tomnic. Hruška Vaník, soused z Hliníka (1484), 143. z Hřebene Vítovec v. Vítovec. Hřibovský v. Grzibowski. Humburgk v. Hainburk. z Hukvald v. Čapek Jan ze Sán, srv. též Talafůs z Ostrova. Hulák Martin z Ploštína, zeman slovenský (1480), 183. Hulvinky (Holven), ves v stolici těkovské, okr. Želiezovce (1448), 29, 234. Hungarspahler v. Ungarspeher. Hunyadi Jan, gubernátor uhersky (1440 . aZ 1453), XVIII, XXIII, 26, 27, 29, 55—56, 58—59, 62, 81; nacione Vala- chus, 57, 58, 59. — Jan, comes Posoniensis (1452), 97. — Matyáš (1457), 91; srv. Matyáš Corvi- nus, král uherský. Husilé, husitství, VII, IX, XVII, XIX, XXIII, XXV, XXVII, 4, 5, 10, 38, 234; husité na Slovensku, 10. Husterice, Husteynic, Huzuric, poloha v Turci pobliże Jasenova (1296), 173. Húščava Alexander, historik slovenský, XXXX. Chadour v. Ghodaur z Lokte. Chalůpka Vacek, válečník slovenský (1445), 19, 22, 23. Cherven Flóris, historik maďarský, 90, 150. Chlebnica, ves v stolici oravské, okr. Dolní Kubín (1307), 174, 175. Chlewiczki Jan, Jakub, Šimon, válečníci polští (1491), 165, 166. Chlumec n. Váhom, ves v stolici trenčanské, okres Žilina; z Chlumce Matěj, soukeník (1476), 128. 244 z Chlumu Beneš, šlechtic český (1433), 8. Chmel Josef, historik rakouský, 91, 98, 104, (1479), 132. Chodaur z Lokte (Codawer von Elbogen) Václav, válečník český (1448), 28. z Chodča Pyotr, válečník polský (1491), 161, 162. chotär (1470—84), 173, 130, 131, 132, 143, 144, 181, 184; chotárníci (1483), 141. Chotěnice, Chotienaw v. Pařízek. Chołeśovń Velka a Zemanskó, vsi v stolici trenčanské, okres Velká Bytča (1484), 142—144; z Chotésové Kaspar, panose (1484), 143; z Chotésovy Kaëspar (1484), 142. Srv. Kolešová. Chlelnica, ves v stolici nitranské, okres Piešťany (1398), 155. Chudo Ondřej, soused z Hliníka (1484), 143. Chutlar, masař z Bučovic (1450), 51. Chyšský Jiří, válečník polský XXIII. Chynorany, Himiren, ves v stolici těkovské, okres Topolčany (1448), 29. (1454), Igram, ves v stolici bratislavské, okres Pezinok (1398), 155. Ilava, město v stolici trenčanské, XXX; Luca de Leva (1476), 127. Illyrie, XVI. Issgreaw v. Jiskra. išpáni stolice trenčanské (1483), 141; srv. hrabie, špán. Ivaniš, měšťan z Rajce (1485), 148. Ivanišův syn Michal v Okoličném, 179. Ivanyi Bela, historik maďarský, XXXIII, 172. Izsép v. Žipov. Jagersek, Eger-zegh, ves v stolici nitranské, okres Nitra (1448), 29. Jakezda, válečník polský, hejtman na Kláštore pod Znievom (1446—53), XXXII, 25. Jakub, hospodář (1433), 8. — Sas, Jacobus Saxo (1433) 234.
Strana 245
— kněz trnavský (1486), 152. — syn Michalův (1393), 178. Jakubec Jan, literární historik český, IX. Jakńbek, valećnik slovensky (1445), 22, 23. Jan, herr Jan, asi Jan Tovatovsky z Cim- burka (1440), 10. — mistr, písaf żilinsky (1469—85), 118, 133, 148; jeho manželka Barbora, 118. — prokurátor bardějovský (1455), 82. — přísežný z Bánovec (1376), 177. Ján Svatý v Liptově, okres Liptovský Svatý Mikuláš (1480), 183, 185; Stefan Sveto- jensky 183—85; DBalaía Svetojensky, 183— 85. Janda z Moravan v. z Moravan. Janeček z Trenčína, žoldnéř (1496), XXVIII. Janek, hejtman v Litovli (1426), 3. — ze Skolice, Zoldnér (1450), 43 Jankovskij Matéj z Slezska (1491), 164. Janovice, ves moravská, asi u Nového Ji- čína (1480), 134; z Janovic Jan, 134. Jasov, klášter v stolici abaujské, okres Moldava nad Bodvou, XXXVI; jeskyně 57. Jaur Pavel, měšťan bardějovský (1441), 14. jazyk český, moravský, slovensky, XIV. — spisovný, XIV, XV. jazyková jednota československá, IX, její základna, XIV, XV. Jelec Valent, soused z Velké Bytče (1484), 142. Jelének Tomek z Topolčan, válečník slo- venský (1465), XXVI. Jemnice (Jempnicz), ves na Moravě; z Jem- nice Ondřej, notář trenčanský (1476), 127. Jesenica, nyní Jasenovo (něm. Káserhay), v Turci (1296), 173. - Jesenovo, nyní Jasenové, v stolici trenčan- ské, okres Zilina (1479), 129. z Jelce, Gettczie, Kittsee v. Kapléfa IXopéany. Jémélinskij, válecník polsky (1491), 167. Jičín na Moravě v. z Boskovic. Jičín Nový, město moravské (1450), XXV, 50. Jičín Starý, ves moravská, okres Nový Jičín (1480—86), 145, 146, 150, 151, Jičínský (1479), 130, v. z Cimburka. Jihlava, město moravské (1486), 152; z Ji- hlavy Václav (1426), 3. jihoslovanské prvky v slovenských náře- čích, XVI. Jirásek Alois, spisovatel český, XIX, 171. Jireček Hermenegild, historik český, XXIV, XXV, XXIX, XXX, XXXI, XXXII, XXXIV, 86, 98, 100, 106, 111, 140. — Josef, literární historik český, X. Jiří z Poděbrad, král český (1457—70), XVIII, 15, 90, 91, 95, 100, 110, 115, 121; správce království českého (1457), 90. Jiří Svatý v. Svatý Jiří. Jiřík z Břeclavě (1433), 7, 8. — služebník Vaňka z Rachmanova (1458), 98. Jiskra Jan z Brandýsa, válečník moravský (1437 — 61), IX, XXII— XXVIII, XXXV, XXIX, 38, 68, 17, 20, 22, 29, 32—34, 37, 45, 46, 49, 54, 55, 58, 67, 68, 72, 75, 76, 80, 81, 83, 84, 86, 90, 91, 100; Jan Jiskra z Všechovic (1437), XXV; krále Ladislava hejtman (1453), 64; krále Ladislava nejvyšší hejtman (1448), 30, (1452), 59, 60, 64; najasnějšieho krále Laclava hejtman, jeho země uher- ské (1452), 57; krále Ladislava hejtman a hrabě šarišský (1447), 7, 27; nejvyšší hejtman krále Ladislava, hrabě šarišský (1448) 31; hejtman nejvyšší, hrabě ša- rišský (1445), 23, 24; hrabě šarišský, hejtman Vrchních krajin krále uher- ského a najvyšší hejtman zemé raküské (1461), 111; proti Husitům (1433) 234. jitro, jutro, míra na Slovensku (1470), 180. Jízda, poloha u Hodonína (1486), 153—58. Jokew v. Dobrá Voda. Jorig Sant v. Svatý Jiří. Jost, měštěnín bratislavský (1450), 41. Junák Štefan, soused z Velké Bytče (1484), 142. Jungmann Josef, jazykozpytec český, X. 245
— kněz trnavský (1486), 152. — syn Michalův (1393), 178. Jakubec Jan, literární historik český, IX. Jakńbek, valećnik slovensky (1445), 22, 23. Jan, herr Jan, asi Jan Tovatovsky z Cim- burka (1440), 10. — mistr, písaf żilinsky (1469—85), 118, 133, 148; jeho manželka Barbora, 118. — prokurátor bardějovský (1455), 82. — přísežný z Bánovec (1376), 177. Ján Svatý v Liptově, okres Liptovský Svatý Mikuláš (1480), 183, 185; Stefan Sveto- jensky 183—85; DBalaía Svetojensky, 183— 85. Janda z Moravan v. z Moravan. Janeček z Trenčína, žoldnéř (1496), XXVIII. Janek, hejtman v Litovli (1426), 3. — ze Skolice, Zoldnér (1450), 43 Jankovskij Matéj z Slezska (1491), 164. Janovice, ves moravská, asi u Nového Ji- čína (1480), 134; z Janovic Jan, 134. Jasov, klášter v stolici abaujské, okres Moldava nad Bodvou, XXXVI; jeskyně 57. Jaur Pavel, měšťan bardějovský (1441), 14. jazyk český, moravský, slovensky, XIV. — spisovný, XIV, XV. jazyková jednota československá, IX, její základna, XIV, XV. Jelec Valent, soused z Velké Bytče (1484), 142. Jelének Tomek z Topolčan, válečník slo- venský (1465), XXVI. Jemnice (Jempnicz), ves na Moravě; z Jem- nice Ondřej, notář trenčanský (1476), 127. Jesenica, nyní Jasenovo (něm. Káserhay), v Turci (1296), 173. - Jesenovo, nyní Jasenové, v stolici trenčan- ské, okres Zilina (1479), 129. z Jelce, Gettczie, Kittsee v. Kapléfa IXopéany. Jémélinskij, válecník polsky (1491), 167. Jičín na Moravě v. z Boskovic. Jičín Nový, město moravské (1450), XXV, 50. Jičín Starý, ves moravská, okres Nový Jičín (1480—86), 145, 146, 150, 151, Jičínský (1479), 130, v. z Cimburka. Jihlava, město moravské (1486), 152; z Ji- hlavy Václav (1426), 3. jihoslovanské prvky v slovenských náře- čích, XVI. Jirásek Alois, spisovatel český, XIX, 171. Jireček Hermenegild, historik český, XXIV, XXV, XXIX, XXX, XXXI, XXXII, XXXIV, 86, 98, 100, 106, 111, 140. — Josef, literární historik český, X. Jiří z Poděbrad, král český (1457—70), XVIII, 15, 90, 91, 95, 100, 110, 115, 121; správce království českého (1457), 90. Jiří Svatý v. Svatý Jiří. Jiřík z Břeclavě (1433), 7, 8. — služebník Vaňka z Rachmanova (1458), 98. Jiskra Jan z Brandýsa, válečník moravský (1437 — 61), IX, XXII— XXVIII, XXXV, XXIX, 38, 68, 17, 20, 22, 29, 32—34, 37, 45, 46, 49, 54, 55, 58, 67, 68, 72, 75, 76, 80, 81, 83, 84, 86, 90, 91, 100; Jan Jiskra z Všechovic (1437), XXV; krále Ladislava hejtman (1453), 64; krále Ladislava nejvyšší hejtman (1448), 30, (1452), 59, 60, 64; najasnějšieho krále Laclava hejtman, jeho země uher- ské (1452), 57; krále Ladislava hejtman a hrabě šarišský (1447), 7, 27; nejvyšší hejtman krále Ladislava, hrabě šarišský (1448) 31; hejtman nejvyšší, hrabě ša- rišský (1445), 23, 24; hrabě šarišský, hejtman Vrchních krajin krále uher- ského a najvyšší hejtman zemé raküské (1461), 111; proti Husitům (1433) 234. jitro, jutro, míra na Slovensku (1470), 180. Jízda, poloha u Hodonína (1486), 153—58. Jokew v. Dobrá Voda. Jorig Sant v. Svatý Jiří. Jost, měštěnín bratislavský (1450), 41. Junák Štefan, soused z Velké Bytče (1484), 142. Jungmann Josef, jazykozpytec český, X. 245
Strana 246
Jurčický Jan z Jurčic, válečník polský (1491), 161. Kabát ze Sedmilip Amátoš, válečník slo- venský (1450), XII, 44. Kaczer, kurie sedlácká u Slov. Pravna (1346), 176; Kačerovský mlýn (1396), 176. Kadóver v. Chodaur z Lokte. Kalinovskÿ Bernhart, válečník (1486), 167. Kamenica (mad. Tarkó), ves v stolici ša- risské, okres Sabinov (1457), 134; Thomas von Tarkw, 134. z Kamenca v. z Motośic. Kamenický Valent, hejtman Jiskrův (1450), 37. s Kameň Červený, Pibersburg, hrad v stolici bratislavské, okr. Trnava (1445), 11, 17. polský Kamen Ostrý, něm. Scharfenstein, mad. Eleskó, hrad v stolici bratislavské, okres Trnava (1398) 155. kancelář královská v Uhrách 2 Geskosloven- ský jazyk národní, VIII, XI. kancléř uherský (1486), 151, 152. Kalika, rotmistr (1496), XXVIII. Kaplér ze Sulevic a z Jetce (1460), 104—107, ' 235. Karajan T. G., historik rakouský, 58. Kardoš Štefan a Lukáč, sousedé žilinští (1475), 126. Karlíkova Katuše z Žiliny (1479), 131. z Karniova Jan Polák, purkrabí na Hlu- boké (1479), XXVII. Karnyowski Fryc, hejtman (1453), 61. Karovský Matúš, válečník (1452), 97. Karpaty, XVI, XVII. Kašík Antonín, filolog český, XI. Kašpar, měšťan z Trnavy (1483), 139. — služebník Jiskrův, 49, 50. — Gasper, služebník Vaňka z Rachmano- va, 98. kaštelský, castelanus (1376), 176. kaštil (1470), 180. na Mušině 246 Kateřina neb Kunhuta, dcera Jiřího, krále českého (1461), 110. Kateřina, švadlí (1442), 17, 18. Kátov, ves v stolici nitranské, okres Skalica (1486), 153. . Katuše Tomášova z Žiliny (1459), 94: ' Kavka Václav ze Soběsuk, válečník morav- ský (1456), 88. Kazimír IV., král polský (1445—86), XXVI, 21, 42, 135, 167, 168. Kebner Zikmund ze Žandavy (1448), 27; Kerchar, válečník slovenský (1460), 108. Kerský, Ondřej Keřský z Pabénic (1455), 60. Kežmarok, město v stolici spišské (1444— 53), 32—34, 45, 46, 80, 86. . Klarlar Hanuš, měšťan z Letovic, 51, 52. Kláštor v. Zniev. Kláštor Červený v. Lechnica. Kláštery, 18. Klenovský Přibík z Klenového,: válečník český (1448), 29, 30. Klimo Bohuslav, filolog slovenský, X XXIII, 179, 180. Klotniczer Benedik, purkrabí na Likavé (1480), 183. von Klux Hanuš (1449), 29. kmet, kmeté neb sedláci (1455), 66, 169. z Kněžic Jan mladší, purkrabí na Hluboké (1479), XXVII. — Mathiáš, špán a hejtman na Šariši (1450—56), 49, 68, 72, 73, 86. knihy kostelní (1437), 10. — městské v Rajci (1485), 148. z Knínic Tomek, hejtman na Korlátově Kameni (1443), 21. de Knyznicz v. z Kněžic Matyáš. z Kobeříc Martin v. z Rachmanova Vaněk. Kobylskÿ Jan (1470), 120. Kocanda Michael Vilém ze Žlutic, válečník český (1448), 28. Kochanovské sídlisko u Ziliny (1482), 138. Kochmaé Matéj, rychtář trenčínský (1476), 127. koláč, dávka poddanská (1393), 178, (1470), 180, 181. Ma
Jurčický Jan z Jurčic, válečník polský (1491), 161. Kabát ze Sedmilip Amátoš, válečník slo- venský (1450), XII, 44. Kaczer, kurie sedlácká u Slov. Pravna (1346), 176; Kačerovský mlýn (1396), 176. Kadóver v. Chodaur z Lokte. Kalinovskÿ Bernhart, válečník (1486), 167. Kamenica (mad. Tarkó), ves v stolici ša- risské, okres Sabinov (1457), 134; Thomas von Tarkw, 134. z Kamenca v. z Motośic. Kamenický Valent, hejtman Jiskrův (1450), 37. s Kameň Červený, Pibersburg, hrad v stolici bratislavské, okr. Trnava (1445), 11, 17. polský Kamen Ostrý, něm. Scharfenstein, mad. Eleskó, hrad v stolici bratislavské, okres Trnava (1398) 155. kancelář královská v Uhrách 2 Geskosloven- ský jazyk národní, VIII, XI. kancléř uherský (1486), 151, 152. Kalika, rotmistr (1496), XXVIII. Kaplér ze Sulevic a z Jetce (1460), 104—107, ' 235. Karajan T. G., historik rakouský, 58. Kardoš Štefan a Lukáč, sousedé žilinští (1475), 126. Karlíkova Katuše z Žiliny (1479), 131. z Karniova Jan Polák, purkrabí na Hlu- boké (1479), XXVII. Karnyowski Fryc, hejtman (1453), 61. Karovský Matúš, válečník (1452), 97. Karpaty, XVI, XVII. Kašík Antonín, filolog český, XI. Kašpar, měšťan z Trnavy (1483), 139. — služebník Jiskrův, 49, 50. — Gasper, služebník Vaňka z Rachmano- va, 98. kaštelský, castelanus (1376), 176. kaštil (1470), 180. na Mušině 246 Kateřina neb Kunhuta, dcera Jiřího, krále českého (1461), 110. Kateřina, švadlí (1442), 17, 18. Kátov, ves v stolici nitranské, okres Skalica (1486), 153. . Katuše Tomášova z Žiliny (1459), 94: ' Kavka Václav ze Soběsuk, válečník morav- ský (1456), 88. Kazimír IV., král polský (1445—86), XXVI, 21, 42, 135, 167, 168. Kebner Zikmund ze Žandavy (1448), 27; Kerchar, válečník slovenský (1460), 108. Kerský, Ondřej Keřský z Pabénic (1455), 60. Kežmarok, město v stolici spišské (1444— 53), 32—34, 45, 46, 80, 86. . Klarlar Hanuš, měšťan z Letovic, 51, 52. Kláštor v. Zniev. Kláštor Červený v. Lechnica. Kláštery, 18. Klenovský Přibík z Klenového,: válečník český (1448), 29, 30. Klimo Bohuslav, filolog slovenský, X XXIII, 179, 180. Klotniczer Benedik, purkrabí na Likavé (1480), 183. von Klux Hanuš (1449), 29. kmet, kmeté neb sedláci (1455), 66, 169. z Kněžic Jan mladší, purkrabí na Hluboké (1479), XXVII. — Mathiáš, špán a hejtman na Šariši (1450—56), 49, 68, 72, 73, 86. knihy kostelní (1437), 10. — městské v Rajci (1485), 148. z Knínic Tomek, hejtman na Korlátově Kameni (1443), 21. de Knyznicz v. z Kněžic Matyáš. z Kobeříc Martin v. z Rachmanova Vaněk. Kobylskÿ Jan (1470), 120. Kocanda Michael Vilém ze Žlutic, válečník český (1448), 28. Kochanovské sídlisko u Ziliny (1482), 138. Kochmaé Matéj, rychtář trenčínský (1476), 127. koláč, dávka poddanská (1393), 178, (1470), 180, 181. Ma
Strana 247
Kolář Martin, historik český, 98. Kollár Adam František, historik uherský, 28. . ‘ — Jan, básník slovenský, XXIX, XXXI. — Petr, hejtman Jiskrův na Sašově a Be- visti (1449), 32, 33. - kolonisace (1470), 180, 181; kolonisace Lip- tova (1480), 184; kolonisace na Oravè (1393), 178. ' Kolosvari Sandor, historik maďarský, 127. Komár Jan, měšťan trenčínský (1476), 127. Komárno, obec Čachtice, okres Nové Mesto nad V., v stolici trenčanské; z Komárna Ondřej, žoldnéř (1496), XXVIII. Komorovský, z Komárova Mikuláš, hejtman na Podolínci (1449), 32—34. — Komárovsky, Komrovsky Petr, hrabé liptovsky a oravsky, sedéním na Blat- nici (1449—80), XI, XXVI, 32, 33, 43, 60, 70, 71, 75— 79, 81—84, 132, 134, 135; sedéním na Likavé, 82— 84; pán krajiny Zivécké, 135. kompaktáta basilejská, X VIII. Komrovskÿ v. Komorovský. Konská, ves v stolici trenčanské, okr. Žilina (1479), 129. Kopčany, Jetce, nčm. Kittsee, v býv. stolici mošoňské, nyní okr. Bratislava (1460), 106, 107, 235. Korbel, válečník český (1463), 68. Korlathkew v. Korlátov Kamei. Korlâtov Kameñ, nim. Konradstein, mad. Korlatkó, hrad v Nízkých Karpa- tech při cestě z Trnavy do Jablonice (1398—1446), 21, 22, 25, 155. Kornneuburg, město v Rakousích (1459), 99. Karybut v. Zikmund. Kosibor Mikuláš (1444), válečník, 32. Kosovo, samota u Dvorníků, okr. Hlohovec v. Axamit. z Kostelan Jan, žoldnéř (1496), XXVIII. Košatec, dnes Košeca, maď. Kossa, hrad v stolici trenčanské, okres Ilava (1437), 89; Košatský Jan z Leskovce a z Bá- novec (1457), 89, 90, 167, z Košatce Jošt; Jodocus de Cassow [et] de Wyg- hles (1449), hejtman Jiskrúv, 32, 33. z Koščic, měšťan bardějovský (1455), 78. Kosice, vychodoslovenské mésto (1444—56), X11, 32, 55, 56, 59, 78, 86, 91; od Košic Martin, žoldnéř (1496), X XVIII; z Košic Šebastián, židnéř (1500), XXVIII. - Kotešová v. Chotešová. Kováč Matěj a Štefan, sousedé z Žiliny, 113, 118, 137. Kovář z Považské Bystrice, žoldnéř (1496), XXVIII. Kozojedy, ves u Strážnice na Moravě (1455), 69; z Kozojed Jan, purkrabí na Hrádku (1455), 69; z Kozojed Petr, válečník (1465), XXVI. kraj, krajina, 55, 56, 72, 111; srv. stolice, hrabství, vidiek. Krajné, ves na Slovensku, okr. Myjava, 53. Krajčí Matúš, soused z Velké Bytče (1484), 142. Krakov, město polské, 50, 168, 171; z Kra- kova Gregor, 74. Král Petr, poustevník u Hodonína (1486), 155. Kramár Michal, měšťan žilinský (1454), 65. z Kravař Jan (1431—32), XXV; Jiřík (1460—63), 156. Krčméry Štefan, spisovatel slovenský, 148. Kremnica, báňské město slovenské (1434— 1463), XXXII, 5, 22, 25, 32, 33, 34, 37, 38, 54, 55, 91; z Kremnice Filip, písař (1480), 135; z Kremnice Staněk (1472), 124; archiv XIX, XXXVI. Krempnicz v. Kremnica. Križko Pavel, historik slovensky, XXVII, XXXII, XXXIII, XXXIV, 26, 38, 90. Kroměříž, město moravské (1426—90), 3, 24, 25, 29, 159, 160. Krones František, historik rakouský, XXV. Kropáč Jan z Nevědomi, šlechtic moravský (1470), 120, 121. Kropáček Václav, soused z Rohatce (1486), 156. 247
Kolář Martin, historik český, 98. Kollár Adam František, historik uherský, 28. . ‘ — Jan, básník slovenský, XXIX, XXXI. — Petr, hejtman Jiskrův na Sašově a Be- visti (1449), 32, 33. - kolonisace (1470), 180, 181; kolonisace Lip- tova (1480), 184; kolonisace na Oravè (1393), 178. ' Kolosvari Sandor, historik maďarský, 127. Komár Jan, měšťan trenčínský (1476), 127. Komárno, obec Čachtice, okres Nové Mesto nad V., v stolici trenčanské; z Komárna Ondřej, žoldnéř (1496), XXVIII. Komorovský, z Komárova Mikuláš, hejtman na Podolínci (1449), 32—34. — Komárovsky, Komrovsky Petr, hrabé liptovsky a oravsky, sedéním na Blat- nici (1449—80), XI, XXVI, 32, 33, 43, 60, 70, 71, 75— 79, 81—84, 132, 134, 135; sedéním na Likavé, 82— 84; pán krajiny Zivécké, 135. kompaktáta basilejská, X VIII. Komrovskÿ v. Komorovský. Konská, ves v stolici trenčanské, okr. Žilina (1479), 129. Kopčany, Jetce, nčm. Kittsee, v býv. stolici mošoňské, nyní okr. Bratislava (1460), 106, 107, 235. Korbel, válečník český (1463), 68. Korlathkew v. Korlátov Kamei. Korlâtov Kameñ, nim. Konradstein, mad. Korlatkó, hrad v Nízkých Karpa- tech při cestě z Trnavy do Jablonice (1398—1446), 21, 22, 25, 155. Kornneuburg, město v Rakousích (1459), 99. Karybut v. Zikmund. Kosibor Mikuláš (1444), válečník, 32. Kosovo, samota u Dvorníků, okr. Hlohovec v. Axamit. z Kostelan Jan, žoldnéř (1496), XXVIII. Košatec, dnes Košeca, maď. Kossa, hrad v stolici trenčanské, okres Ilava (1437), 89; Košatský Jan z Leskovce a z Bá- novec (1457), 89, 90, 167, z Košatce Jošt; Jodocus de Cassow [et] de Wyg- hles (1449), hejtman Jiskrúv, 32, 33. z Koščic, měšťan bardějovský (1455), 78. Kosice, vychodoslovenské mésto (1444—56), X11, 32, 55, 56, 59, 78, 86, 91; od Košic Martin, žoldnéř (1496), X XVIII; z Košic Šebastián, židnéř (1500), XXVIII. - Kotešová v. Chotešová. Kováč Matěj a Štefan, sousedé z Žiliny, 113, 118, 137. Kovář z Považské Bystrice, žoldnéř (1496), XXVIII. Kozojedy, ves u Strážnice na Moravě (1455), 69; z Kozojed Jan, purkrabí na Hrádku (1455), 69; z Kozojed Petr, válečník (1465), XXVI. kraj, krajina, 55, 56, 72, 111; srv. stolice, hrabství, vidiek. Krajné, ves na Slovensku, okr. Myjava, 53. Krajčí Matúš, soused z Velké Bytče (1484), 142. Krakov, město polské, 50, 168, 171; z Kra- kova Gregor, 74. Král Petr, poustevník u Hodonína (1486), 155. Kramár Michal, měšťan žilinský (1454), 65. z Kravař Jan (1431—32), XXV; Jiřík (1460—63), 156. Krčméry Štefan, spisovatel slovenský, 148. Kremnica, báňské město slovenské (1434— 1463), XXXII, 5, 22, 25, 32, 33, 34, 37, 38, 54, 55, 91; z Kremnice Filip, písař (1480), 135; z Kremnice Staněk (1472), 124; archiv XIX, XXXVI. Krempnicz v. Kremnica. Križko Pavel, historik slovensky, XXVII, XXXII, XXXIII, XXXIV, 26, 38, 90. Kroměříž, město moravské (1426—90), 3, 24, 25, 29, 159, 160. Krones František, historik rakouský, XXV. Kropáč Jan z Nevědomi, šlechtic moravský (1470), 120, 121. Kropáček Václav, soused z Rohatce (1486), 156. 247
Strana 248
Krosno, město polské (1491), 161, 162, 163, 164, 165, 166. z Krumenfelsu Martin, válečník (1448), 28. Krumlov Český (1448), 29, 30. z Krupé Ondrej, žoldnéř (1496), XXVIII. Krupina, město v stolici honťanské, XII, (1457), 92. Krušovce, ves na Slovensku v stolici nitran- ské, okres Topolčany, 11; z Krušovec Mikuláš XII (1440), 11. z Křižanova v. Trčka; z Křižanova Přibík, válečník český (1448), 28. kříže a meze (1486), 153, 157. Kuchař Jíra (1429), 3, 4. Kulás, rotmistr (1496), XXVIII. Kulčit Jiřík, soused z Žiliny (1468), 115. kulky (1470), 119. Kuna v. z Kunštátu. Kuncz Jan, měšťan trenčínský (1476), 127. Kunrati Lapis v. Korlátov Kameii. Kunštát, hrad moravský; z Kunštátu Čeněk řečený Kuna (1470), 118, 120, 153, 155; z Kunštátu Jan, řečený Zajimač (1441), 12, 13, 14. kurie selská (1346), 176. Kulej Petr, rytíř moravský (1433), 8. Kuzmány Karol, spisovatel slovenský, XXIX. Kvasov, ves v stolici trenčanské, okres Púchov (1476), 127; Johannes de Kwa- sicz, 127. Koilec, rybnik u Holite (1486), 158. Kwiatkowski Saturnin, historik polský, XXVII. Kyjov, město na Moravě (1452—62), 58, 59,64,65,84,121;z Kyjovav. z Tvorkova. Kyrchnar (1459), 101. Kyssarow v. Malé Šarovce. Kysucké Nové Mesto v. Mesto Nové Kysucké. Kyšňa Václav, (1491), 161. z Kynšperku v. Planknar. z Labúnč Mikuláš z Holovous, válečník český (1448), 27. — Michna (1450), 41. 248 Lacko, probošt kláštera Marie v Turci (1346), 176. Ladislav Pohrobek, král uherský a český (1443—57), XXIII, XXXIII, 58, 20, 23, 30, 42, 57, 58, 60, 64, 67, 86, 90, 97, 98, 103, 57, 58. — Laclav, kníže opolské (1393), 178. Ladwenko v. z Rachmanova. lán (1393), 178. Lányi K., spisovatel slovenský, XXX. Lapis Kunrati v. Korlâtov Kameñ. Lapka Sigmund v. Anderluk. Larenz her (1445), 28. latina VIII, IX, XVII. latronculi v. Bratří. Lazarynna (1449), 29. Lednica, ves v stolici trenčanské, okres Püchov (1479), 130, 131. Ledvinka v. z Rachmanova Vanék. Legnava, příslušenství panství Brezovice ve Spiši, okr. Stará Lubovňa (1455), 67, 68. Lechnica, klášter v stolici spišské, okr. Spiš- ská Stará Ves, nyní Červený Kláštor (XV. stol.) 171, 234. Lelinský Jan, mčšťan z Žiliny (1488), 158. z Lelova Jan Vrabl, válečník slovenský (1465), XXVI. Leštiny, ves v stolici oravské, okr. Dol. Kubín, 178. ’ Letovice, město moravské, okr. Boskovice (1450), 51, 52. Leva v. Ilava. Levoča, město slovenské (1444—58), 22, 32, 33, 55, 56, 59, 83, 84, 91, 93, 133; Levočský Šimon, válečník slovenský (1465), XXVI. Lewtssowia v. Levoča. Lewcza v. Levoča. Lewczer v. Levoča. Leunten v. Vítěz Jan. lhota za šestnáct roků (1470), 181. Lhotka Povina v. Povina. Liachelka Mikuláš, válečník polský (1491), 163. Panny
Krosno, město polské (1491), 161, 162, 163, 164, 165, 166. z Krumenfelsu Martin, válečník (1448), 28. Krumlov Český (1448), 29, 30. z Krupé Ondrej, žoldnéř (1496), XXVIII. Krupina, město v stolici honťanské, XII, (1457), 92. Krušovce, ves na Slovensku v stolici nitran- ské, okres Topolčany, 11; z Krušovec Mikuláš XII (1440), 11. z Křižanova v. Trčka; z Křižanova Přibík, válečník český (1448), 28. kříže a meze (1486), 153, 157. Kuchař Jíra (1429), 3, 4. Kulás, rotmistr (1496), XXVIII. Kulčit Jiřík, soused z Žiliny (1468), 115. kulky (1470), 119. Kuna v. z Kunštátu. Kuncz Jan, měšťan trenčínský (1476), 127. Kunrati Lapis v. Korlátov Kameii. Kunštát, hrad moravský; z Kunštátu Čeněk řečený Kuna (1470), 118, 120, 153, 155; z Kunštátu Jan, řečený Zajimač (1441), 12, 13, 14. kurie selská (1346), 176. Kulej Petr, rytíř moravský (1433), 8. Kuzmány Karol, spisovatel slovenský, XXIX. Kvasov, ves v stolici trenčanské, okres Púchov (1476), 127; Johannes de Kwa- sicz, 127. Koilec, rybnik u Holite (1486), 158. Kwiatkowski Saturnin, historik polský, XXVII. Kyjov, město na Moravě (1452—62), 58, 59,64,65,84,121;z Kyjovav. z Tvorkova. Kyrchnar (1459), 101. Kyssarow v. Malé Šarovce. Kysucké Nové Mesto v. Mesto Nové Kysucké. Kyšňa Václav, (1491), 161. z Kynšperku v. Planknar. z Labúnč Mikuláš z Holovous, válečník český (1448), 27. — Michna (1450), 41. 248 Lacko, probošt kláštera Marie v Turci (1346), 176. Ladislav Pohrobek, král uherský a český (1443—57), XXIII, XXXIII, 58, 20, 23, 30, 42, 57, 58, 60, 64, 67, 86, 90, 97, 98, 103, 57, 58. — Laclav, kníže opolské (1393), 178. Ladwenko v. z Rachmanova. lán (1393), 178. Lányi K., spisovatel slovenský, XXX. Lapis Kunrati v. Korlâtov Kameñ. Lapka Sigmund v. Anderluk. Larenz her (1445), 28. latina VIII, IX, XVII. latronculi v. Bratří. Lazarynna (1449), 29. Lednica, ves v stolici trenčanské, okres Püchov (1479), 130, 131. Ledvinka v. z Rachmanova Vanék. Legnava, příslušenství panství Brezovice ve Spiši, okr. Stará Lubovňa (1455), 67, 68. Lechnica, klášter v stolici spišské, okr. Spiš- ská Stará Ves, nyní Červený Kláštor (XV. stol.) 171, 234. Lelinský Jan, mčšťan z Žiliny (1488), 158. z Lelova Jan Vrabl, válečník slovenský (1465), XXVI. Leštiny, ves v stolici oravské, okr. Dol. Kubín, 178. ’ Letovice, město moravské, okr. Boskovice (1450), 51, 52. Leva v. Ilava. Levoča, město slovenské (1444—58), 22, 32, 33, 55, 56, 59, 83, 84, 91, 93, 133; Levočský Šimon, válečník slovenský (1465), XXVI. Lewtssowia v. Levoča. Lewcza v. Levoča. Lewczer v. Levoča. Leunten v. Vítěz Jan. lhota za šestnáct roků (1470), 181. Lhotka Povina v. Povina. Liachelka Mikuláš, válečník polský (1491), 163. Panny
Strana 249
Lienhart Hort (1448), 28. Lieskovec, ves v stolici trenčanské, okr. Ilava; z Leskovce v. Košatský 128. Lieskové, ves v stolici trenčanské; z Lésko- vého Jiřík, žoldnéř slovenský (1496), XXVIII. Lichard Daniel, spisovatel XXIX, XXX, XXXI. z Lichtenstejna, Lichtenstajnar, pán morav- sky (1486), 153, 154. Likava, hrad v Liptové (1449— 80), 33, 82, 183. lingua vernacula, XIV, XV, XVIII. Linhart z Bítovic (1450), 44. — z Uničova, písař města Bardejova (1450—55), 47,48, 50, 74, 75; Linhartova Dorota z Olomouce, žena písaře bardě- jovského Linharta z Uničova (1458), 93. z Lipého Pertholt, nejvyšší maršálek krá- lovství českého (1449), 35, 36. Lipiany, Sedmilipy, Siebenlinden, maďarsky Héthárs, ves v stolici šariš- ské, okr. Sabinov (1450), 45. Liptov, Lipthovie partes, stolice, hrabství, na Slovensku (1434—80), 5, 29, 75, 70, 122, 132, 134, 175, 183; hrabstvi liptov- ské (1471), 122 (1479), 132. Liqua v. Likava. list zaśkodny (1450), 43. listinář slovenský, XXX, XXXI, XXXII. listiny maďarsky psané, XIX. Lithavia v. Litva. Lithavie duces Fredericus et Sigismundus v. z Ostrova. Litoměřice, město české, XVII. Litva, zem polská (1450—80), 37, 38, 135. Liubišovský, válečník polský (1491), 167. de Loczenicz (1460) v. Lošonec. lodě na Dunaji (1456), 88. z Lokte v. Chodaur z Lokte. z Lomnice Čermák Jan, válečník slovenský (1465), XXVI. Lomnička, ves v stolici spišské, okres Stará Lubovňa (1475); Parva Lompnicza 63; farář Pavel v Lomničce 63. slovenský, něm. Lorek z 'Tachova, válečník český (1450— 065) XXVI, 42. Loserth Johann, historik rakousky, XXV, 25. Lošonec, ves v stolici bratislavské, okr. Trnava, 41, 42. lotrství (1393), 178. Lottin frau (1445), 28. loupežníci (1437), 9. Lozinec v. Lošonec. Ľubietová, ves v stolici zvolenské, okres Banská Bystrica (1449), 32. L'ublov, zámek v stolici spišské, srv. maďar- ské Lublóváralja, t. j. Lubovské pod- hradie, nyní Podsadek, 61. Lubña, ves v stolici uZhorodské, okr. Veľký Berezny, XII (1450), 46, 47; z Lubné Jan a Zalejśa, XII, 46, 47. L'uboviia, mésto v stolici spišské, 62 (1490), 159; hrad, 159. Lucemburkové, XXIII. . Lutanskj Michal, fojt z Rudiny (1484) 142; srv. Rudinsky. Lučenec, město slovenské (1452), XXVI, 55, 57, 58. z Ludanic Václav, súdí markrabství morav- ského (1486), 153. Ludince Velké, ves v stolici ostřihomské, okres Parkan (1448), 29, 234. Ludvík Velký, král uherský, XIX, 176, 177. Lukavica, říčka v Turci (1296), 173. Lukas, rotmistr (1496), XXVIII. — plesník z Tynce (1486), 158. z Lukova v. z Stenberka. lupiči slovenští, XII, 171, 172. z Lusyn Martin, válečník polský (1473), 125. Luther M. IX. Lüika Mašek z Veselí na Moravě (1486), 154. Lysek Jan z Mikulčic na Moravě (1486), 154. Macůrek Josef, historik český, XXVIII. maďarisace, XXXI.
Lienhart Hort (1448), 28. Lieskovec, ves v stolici trenčanské, okr. Ilava; z Leskovce v. Košatský 128. Lieskové, ves v stolici trenčanské; z Lésko- vého Jiřík, žoldnéř slovenský (1496), XXVIII. Lichard Daniel, spisovatel XXIX, XXX, XXXI. z Lichtenstejna, Lichtenstajnar, pán morav- sky (1486), 153, 154. Likava, hrad v Liptové (1449— 80), 33, 82, 183. lingua vernacula, XIV, XV, XVIII. Linhart z Bítovic (1450), 44. — z Uničova, písař města Bardejova (1450—55), 47,48, 50, 74, 75; Linhartova Dorota z Olomouce, žena písaře bardě- jovského Linharta z Uničova (1458), 93. z Lipého Pertholt, nejvyšší maršálek krá- lovství českého (1449), 35, 36. Lipiany, Sedmilipy, Siebenlinden, maďarsky Héthárs, ves v stolici šariš- ské, okr. Sabinov (1450), 45. Liptov, Lipthovie partes, stolice, hrabství, na Slovensku (1434—80), 5, 29, 75, 70, 122, 132, 134, 175, 183; hrabstvi liptov- ské (1471), 122 (1479), 132. Liqua v. Likava. list zaśkodny (1450), 43. listinář slovenský, XXX, XXXI, XXXII. listiny maďarsky psané, XIX. Lithavia v. Litva. Lithavie duces Fredericus et Sigismundus v. z Ostrova. Litoměřice, město české, XVII. Litva, zem polská (1450—80), 37, 38, 135. Liubišovský, válečník polský (1491), 167. de Loczenicz (1460) v. Lošonec. lodě na Dunaji (1456), 88. z Lokte v. Chodaur z Lokte. z Lomnice Čermák Jan, válečník slovenský (1465), XXVI. Lomnička, ves v stolici spišské, okres Stará Lubovňa (1475); Parva Lompnicza 63; farář Pavel v Lomničce 63. slovenský, něm. Lorek z 'Tachova, válečník český (1450— 065) XXVI, 42. Loserth Johann, historik rakousky, XXV, 25. Lošonec, ves v stolici bratislavské, okr. Trnava, 41, 42. lotrství (1393), 178. Lottin frau (1445), 28. loupežníci (1437), 9. Lozinec v. Lošonec. Ľubietová, ves v stolici zvolenské, okres Banská Bystrica (1449), 32. L'ublov, zámek v stolici spišské, srv. maďar- ské Lublóváralja, t. j. Lubovské pod- hradie, nyní Podsadek, 61. Lubña, ves v stolici uZhorodské, okr. Veľký Berezny, XII (1450), 46, 47; z Lubné Jan a Zalejśa, XII, 46, 47. L'uboviia, mésto v stolici spišské, 62 (1490), 159; hrad, 159. Lucemburkové, XXIII. . Lutanskj Michal, fojt z Rudiny (1484) 142; srv. Rudinsky. Lučenec, město slovenské (1452), XXVI, 55, 57, 58. z Ludanic Václav, súdí markrabství morav- ského (1486), 153. Ludince Velké, ves v stolici ostřihomské, okres Parkan (1448), 29, 234. Ludvík Velký, král uherský, XIX, 176, 177. Lukavica, říčka v Turci (1296), 173. Lukas, rotmistr (1496), XXVIII. — plesník z Tynce (1486), 158. z Lukova v. z Stenberka. lupiči slovenští, XII, 171, 172. z Lusyn Martin, válečník polský (1473), 125. Luther M. IX. Lüika Mašek z Veselí na Moravě (1486), 154. Lysek Jan z Mikulčic na Moravě (1486), 154. Macůrek Josef, historik český, XXVIII. maďarisace, XXXI.
Strana 250
maďarské písemné památky, XVIII. Maďaři, XV11I, VIII. Magna Villa v. Veličná. Magyar Blasius, válečník uherský (1458), 45, 115. Máj z Červené, válečník český (1448), 28. Majcký (1449), 29. Majthényiovsky archiv, XXXIV. Makovec (1483), 141. Makovec Jan ze Senice (1445), 23. Makovica, hrad a panství na pomezí slo- vensko-polském, okr. Stropkov (1441 až 1483), 76, 77, 82, 171, 172; z Makovice Michal (1449), 31. Malacky, 17, město slovenské v stolici bra- tislavské (1460), 107, 108. Malatiná, ves v stolici oravské, okr. Dol. Kubín (1307), 174. Málek Matúš (1491), válečník, 166. Malženice, ves v stolici nitranské, okr. Hlo- hovec (1398), 155. Mandel Jano, měšťan z Rajce (1478), 182. Maniga v. Malženice. Manko Matúš, méstan z Ziliny (1469— 72), 118, 124. Marchegg, pohraniéní místo moravsko-ra- kouské (1437), 9, 103; silnice k Mar- cheggu 9. , Marchfeld v. Moravské Pole. Marie, královna uherská (1370—95), XI. Márki Sándor, historik maďarský, XI. Markov Josef, historik práva slovanského, XL. Markus Antonín, historik český, XL, 179. z Markvartic Václav, válečník český (1429), 5, 6. Maršálek Mikoláš z Dubovce, válečník pol- ský (1449), 168. Másó, dnes Masov, osada v stolici zemplín- ské, okr. Medzilaborce, 74. Martin, muž Kateřiny, švadlí z Prešpurku 18. Mařinovský, válečník polský (1491), 167. Mašek, řečený Lútka, z Veselí na Moravě (1486), 154. 250 Matl, měšťan z Letovic, 51, 52. Matúš, válečník slovenský (1463), 69. — bratr Donatov, válečník slovenský (1445), 22, 23. Matyáš Corvinus, král uherský, z rodu Hunyadi (1457—90), XXIII, XXVI, XXX, XXXIII, XXXV, 42, 45, 68, 91, 95, 96, 100, 110, 114, 115, 117, 118—125, 131, 135—140, 144, 145, 149, 150, 151, 152, 177, 180, 181, 182; král slovensky (1470) 180, 181. Mediáš, zeman slovenský (1479), 132, 134. Mekrský Lukáš, válečník polský (1491), 166. Melchior, měšťan z Žiliny (1482), 138. z Melśtjna Spytek, válečník polský (1438), 5. Mendl Bedřich, historik český, VIII. Mendlik, osobní jméno slovenské (1441), 16. Měnín, ves v Čechách i na Moravě; Měnín- ský Jan (1445), 24. z Mesmpeku Jan a z Rožnova, válečník moravský (1445—49), 28, 29, 35, 36. měsla a jazyk národní, VIII, XII. — horní (Košice, Levoča, Bardějov) (1451), 54 (1452), 91. — německá, XII. — poslovenštění, XII. Mestečko, ves v stolici trenčanské, okr. Púchov (1457), 89. Městka, měšťan bardějovský (1456), 87. Mesto nové Kysucké (1479), XII, 128; z — Černák (1468), 115. Mesto Nové nad Váhom, okr. město na Slo- vensku (1398—1449), 36, 155, 179; z — Jiří (1496), XXVIII; Jan, žoldnéř, XXVIII. městská kniha trenčínská (1476), 127. mešní roucho (1437), 10. Meta Martin, soused z Velké Bytče (1484), 142. meze (1486), 157, meze a kříže, 153; srv. též chotár. Mickovský Weigant, válečník český (1448), 28. Michal, syn Ivanišov (1453), 179.
maďarské písemné památky, XVIII. Maďaři, XV11I, VIII. Magna Villa v. Veličná. Magyar Blasius, válečník uherský (1458), 45, 115. Máj z Červené, válečník český (1448), 28. Majcký (1449), 29. Majthényiovsky archiv, XXXIV. Makovec (1483), 141. Makovec Jan ze Senice (1445), 23. Makovica, hrad a panství na pomezí slo- vensko-polském, okr. Stropkov (1441 až 1483), 76, 77, 82, 171, 172; z Makovice Michal (1449), 31. Malacky, 17, město slovenské v stolici bra- tislavské (1460), 107, 108. Malatiná, ves v stolici oravské, okr. Dol. Kubín (1307), 174. Málek Matúš (1491), válečník, 166. Malženice, ves v stolici nitranské, okr. Hlo- hovec (1398), 155. Mandel Jano, měšťan z Rajce (1478), 182. Maniga v. Malženice. Manko Matúš, méstan z Ziliny (1469— 72), 118, 124. Marchegg, pohraniéní místo moravsko-ra- kouské (1437), 9, 103; silnice k Mar- cheggu 9. , Marchfeld v. Moravské Pole. Marie, královna uherská (1370—95), XI. Márki Sándor, historik maďarský, XI. Markov Josef, historik práva slovanského, XL. Markus Antonín, historik český, XL, 179. z Markvartic Václav, válečník český (1429), 5, 6. Maršálek Mikoláš z Dubovce, válečník pol- ský (1449), 168. Másó, dnes Masov, osada v stolici zemplín- ské, okr. Medzilaborce, 74. Martin, muž Kateřiny, švadlí z Prešpurku 18. Mařinovský, válečník polský (1491), 167. Mašek, řečený Lútka, z Veselí na Moravě (1486), 154. 250 Matl, měšťan z Letovic, 51, 52. Matúš, válečník slovenský (1463), 69. — bratr Donatov, válečník slovenský (1445), 22, 23. Matyáš Corvinus, král uherský, z rodu Hunyadi (1457—90), XXIII, XXVI, XXX, XXXIII, XXXV, 42, 45, 68, 91, 95, 96, 100, 110, 114, 115, 117, 118—125, 131, 135—140, 144, 145, 149, 150, 151, 152, 177, 180, 181, 182; král slovensky (1470) 180, 181. Mediáš, zeman slovenský (1479), 132, 134. Mekrský Lukáš, válečník polský (1491), 166. Melchior, měšťan z Žiliny (1482), 138. z Melśtjna Spytek, válečník polský (1438), 5. Mendl Bedřich, historik český, VIII. Mendlik, osobní jméno slovenské (1441), 16. Měnín, ves v Čechách i na Moravě; Měnín- ský Jan (1445), 24. z Mesmpeku Jan a z Rožnova, válečník moravský (1445—49), 28, 29, 35, 36. měsla a jazyk národní, VIII, XII. — horní (Košice, Levoča, Bardějov) (1451), 54 (1452), 91. — německá, XII. — poslovenštění, XII. Mestečko, ves v stolici trenčanské, okr. Púchov (1457), 89. Městka, měšťan bardějovský (1456), 87. Mesto nové Kysucké (1479), XII, 128; z — Černák (1468), 115. Mesto Nové nad Váhom, okr. město na Slo- vensku (1398—1449), 36, 155, 179; z — Jiří (1496), XXVIII; Jan, žoldnéř, XXVIII. městská kniha trenčínská (1476), 127. mešní roucho (1437), 10. Meta Martin, soused z Velké Bytče (1484), 142. meze (1486), 157, meze a kříže, 153; srv. též chotár. Mickovský Weigant, válečník český (1448), 28. Michal, syn Ivanišov (1453), 179.
Strana 251
z Michalovic Jan, válečník český (1450), 41. Mike, syn Radimov, šlechtic uherský (1296), 173, 174. Mikolay Swidregal v. Svidrigal. Mikuláš v. Liptovský Sv. Mikuláš. Mikuláš v Bardějově (1450), 47. — v Bratislavě (1450), 41. — pán na Holiči (1486), 157; Mikulášová, paní na Holiči, 156. z Mikuláše Pankrác v. Pankrác. z Mikuláše Sv. Liptovského, (1496), XXVIII. Mikulčice, ves na Moravě, okr. Hodonín (1486), 154, 158. Mikvovský, syn Bánův, z Uhrovce, šlechtic uherský (1376), 176. z Milic Ondřej, válečník český (1448), 28. z Milonic Mikuláš, šlechtic moravský (1449), 35. : Milotice, ves na Moravé (1449), 29, 36. — ves u Kyjova (1486), 156. Miroslav, pán moravsky (1449), 36. Mišík Mikuláš, historik slovenský, XXVII. Mithoray Stanislav, válečník polský (1491), 166. Mladvenko, z Rachmanova Vaněk. Mlošovský Petr a Jan, válečníci polští (1491), 166. M Mlynář Jakub, měšťan žilinský (1455), 66. z Mníkova Petr Farkaš, válečník slovenský (1465), XXVI. z Mníkova v. Pekura. z Mníšku Duchek, kněz český (1433), X. Mocsáry Antal, historik maďarský, 186. Modra, okr. město v stolici bratislavské (1398), 155. Mogyla, klášter u Krakova (XV), 171. Mons Viridis v. Zelená Hora. Montag Markt (1445), 28. | Morava, země (1428—84), XII, XIV, XXIII, XXXV, 5, 6, 16, 29, 34, 35, 36, 56, 58, 97, 115, 117, 118, 119, 120, 121, 141, 144, 145, 146, 150. — řeka (1486), 153—58. žoldnéři Mladwanicko, Mladvaněk, v. Moravany, ves na Moravě, okr. Kyjov; Janda z Moravan (1445), 17, 24, 25; Mikuláš z Moravan (1446), 24; Smil z Moravan (1436), 156. Moravská Prítž v. Prietrž. Moravské pole, Marchfeld, kraj při stoku Moravy a Dunaje, 98, 103. z Morkovic v. Bařický. Mošov v. Mušov. Motesice, ves v stolici trenčanské, okr. Bá- novce nad Bebravou; z Motošic Jan a z Kamenca (1485), 149. Možár Valent, rychtář v Chotešové, 1484), 123, 143. Mulovský Mikuláš z Ojnic, válečník mo- ravsky (1452), 81. Muráň, hrad slovenský v stolici gemerské, okres Revúca (1465), 69, 171, 186. Mušina, hrad na slovensko-polském po- mezí na řece Popradu (1441—55), 12, 13, 31, 32, 48, 61, 169. Mušov, Mošuov, ves na Moravě, okr. Mi- kulov; Čeněk z Mošuova (1436), 35. Myrcko Mikuláš, válečník polský (1491), 162. Myškořenský Stanislav, válečník polský (1491), 167. | mýto v Hričově a v Považské Bystrici (1483), 142. z Nadaždu v. z Trsteného. Nagy Iván, historik maďarský, 53. Nagsarow v. Velké Sarovce. Najbach, Najbašek místo neznámé polohy, snad kdesi při moravsko-rakouské hrani- ci(1460),102,104, 105, 106,107, 108, 109. Napajedla, město moravské (1486), 153; z Napajedl Martin, 153. | Nápora Jakob, válečník polský (1486), 167. národní jazyk na Slovensku, VII, VIII; národní obrození na Slovensku, IX; národní uvědomění na Slovensku, VIII; národnostní poměry v Trenčíně (1476), 127. nářečí, XIV; neslovenská XVI; slovenská XIV, XVII; ruská, XVI, XVII. 251
z Michalovic Jan, válečník český (1450), 41. Mike, syn Radimov, šlechtic uherský (1296), 173, 174. Mikolay Swidregal v. Svidrigal. Mikuláš v. Liptovský Sv. Mikuláš. Mikuláš v Bardějově (1450), 47. — v Bratislavě (1450), 41. — pán na Holiči (1486), 157; Mikulášová, paní na Holiči, 156. z Mikuláše Pankrác v. Pankrác. z Mikuláše Sv. Liptovského, (1496), XXVIII. Mikulčice, ves na Moravě, okr. Hodonín (1486), 154, 158. Mikvovský, syn Bánův, z Uhrovce, šlechtic uherský (1376), 176. z Milic Ondřej, válečník český (1448), 28. z Milonic Mikuláš, šlechtic moravský (1449), 35. : Milotice, ves na Moravé (1449), 29, 36. — ves u Kyjova (1486), 156. Miroslav, pán moravsky (1449), 36. Mišík Mikuláš, historik slovenský, XXVII. Mithoray Stanislav, válečník polský (1491), 166. Mladvenko, z Rachmanova Vaněk. Mlošovský Petr a Jan, válečníci polští (1491), 166. M Mlynář Jakub, měšťan žilinský (1455), 66. z Mníkova Petr Farkaš, válečník slovenský (1465), XXVI. z Mníkova v. Pekura. z Mníšku Duchek, kněz český (1433), X. Mocsáry Antal, historik maďarský, 186. Modra, okr. město v stolici bratislavské (1398), 155. Mogyla, klášter u Krakova (XV), 171. Mons Viridis v. Zelená Hora. Montag Markt (1445), 28. | Morava, země (1428—84), XII, XIV, XXIII, XXXV, 5, 6, 16, 29, 34, 35, 36, 56, 58, 97, 115, 117, 118, 119, 120, 121, 141, 144, 145, 146, 150. — řeka (1486), 153—58. žoldnéři Mladwanicko, Mladvaněk, v. Moravany, ves na Moravě, okr. Kyjov; Janda z Moravan (1445), 17, 24, 25; Mikuláš z Moravan (1446), 24; Smil z Moravan (1436), 156. Moravská Prítž v. Prietrž. Moravské pole, Marchfeld, kraj při stoku Moravy a Dunaje, 98, 103. z Morkovic v. Bařický. Mošov v. Mušov. Motesice, ves v stolici trenčanské, okr. Bá- novce nad Bebravou; z Motošic Jan a z Kamenca (1485), 149. Možár Valent, rychtář v Chotešové, 1484), 123, 143. Mulovský Mikuláš z Ojnic, válečník mo- ravsky (1452), 81. Muráň, hrad slovenský v stolici gemerské, okres Revúca (1465), 69, 171, 186. Mušina, hrad na slovensko-polském po- mezí na řece Popradu (1441—55), 12, 13, 31, 32, 48, 61, 169. Mušov, Mošuov, ves na Moravě, okr. Mi- kulov; Čeněk z Mošuova (1436), 35. Myrcko Mikuláš, válečník polský (1491), 162. Myškořenský Stanislav, válečník polský (1491), 167. | mýto v Hričově a v Považské Bystrici (1483), 142. z Nadaždu v. z Trsteného. Nagy Iván, historik maďarský, 53. Nagsarow v. Velké Sarovce. Najbach, Najbašek místo neznámé polohy, snad kdesi při moravsko-rakouské hrani- ci(1460),102,104, 105, 106,107, 108, 109. Napajedla, město moravské (1486), 153; z Napajedl Martin, 153. | Nápora Jakob, válečník polský (1486), 167. národní jazyk na Slovensku, VII, VIII; národní obrození na Slovensku, IX; národní uvědomění na Slovensku, VIII; národnostní poměry v Trenčíně (1476), 127. nářečí, XIV; neslovenská XVI; slovenská XIV, XVII; ruská, XVI, XVII. 251
Strana 252
Naybach v. Najbach. Naymark, v. Targ Nowi. Necpaly, ves v stolici turčanské, okr. Turč. Sv. Martin; z Necpal Ladislav (1440 až 1445), 10, 28. Nededza, ves v stolici trenčanské, okr. Ži- lina; Nedecký z Nedeze, zemané slo- venští: Blažek (1454) 61, 66; Petráš, hejtman na Žilině (1463), 61; Sandy, 61, (1453), 65; Nedvéd Martin (1472) 118, 124; Mikuláš Nosko (1469), 116, 118; Ondrúš (1469), 116. Nejedlý Zdenčk, historik český, IX. němčina na Slovensku, VIII, IX. Němec, člověk pana Jiřího Thurzo (1459), 95. — Jindřich, válečník (1486), 167. Nemecká Poruba (1480) v. Poruba. německá města na Slovensku, XXIII. německé právo (1393), 178. Nemes Benedik, zeman slovensky (1480), 183. Nemet Dyoss v. Oreśany. Nemeth Johann z hradu Dévína (1458), 99. Nemlát Martin, méstan žilinský (1473), 124. z Nepecova w. Sudlice. Nesluša, ves ve stolici oravské, okres Ky- sucké Nové Mesto (1479), 128. Nešpor Václav, historik moravský, XL. Neumann Augustin, historik moravský, 4. z Nevědomi v. Kropáč z Nevědomi Jan. z Nevolic Sojka, válečník český (1448), 28. ANiederweiden, osada v Dolních Rakousích nedaleko Marchecku (1449), 96, 103. Nifor, šlechtic uherský (1457), 89. Nikar, hrabě (1459) 101. Nitra, město slovenské (1398), 155; z Nitry Valentin, žoldnéř (1496), X XVIII; z Ni- try Matúš, žoldnéř (1496), XXVIII. Nižní Vislovec v. Vislovec. notär Novaletus Laurentius, notarius (1346) * 176; Ondřej z Jemnice, notár trenc&n-, ský (1476), 127; Jan z Kvašic, notár trenčínský (1476), 127; srv. též písař. Nová Baňa v. Baňa Nová. 252 Novák L’udovit, filolog slovensky, VII, VIII. Nováky, ves v stolici nitranskć, okr. Prie- vidza, archiv, XXXVI. Novosice, nyní Nesovice na Moravě, pří- slušenství Nových Hradů (1470), 120. Novum castrum v. Hrádok. Nový Hrad v Liptově v. Hrádok Liptovský. Nozdrov, hrádek, nyní osada Nozdrovice, v stolici trenčanské, okr. Ilava (1457), 89. Nozdrkovce, osada u Trenčanských Biskupic v stolici trenčanské, okres Trenčín, 141; z Nozdrokovec Mikuláš, vicišpán stolice trenčanské (1483), 141. Nýdršpeuger Kašpar, válečník (1443), 11, 21. obilí tvrdé (1470), 120. Očkov, ves v stolici nitranské, okr. Nové Mesto nad Váhom; Očkovský Frank a Stépán (1450), 53; srv. též Ocskay. Očlon Janek, poddaný z Týnce (1480), 158. Ocskay Frank v. Očkovský. Odenburg v. Šoproň. Odescalchi Artur, historik maďarský, 5. Ohaj Horný, Oha, ves v stolici těkovské, okr. Vráble (1448), 29. z Ojnice v. z Cimburku. Okoličné, ves v stolici liptovské, okr. Liptov- sky Sv. Mikulás (1435—1480), X XXIII, 183; klášter františkánský (1435), 179; z Okoličného Michal (1480), 183, Okoli- czani Michal (1435), 179. Okrühla, hora v Oravé (1358), 175. Olbracht Jan, král polsky (1491), 161, 162, 163, 164, 165, 166, 167. Olejník Jan, soused z Hodonína (1486), 157. z Olešnice Jan, šlechtic polský (1453), 61. Olomouc, město moravské (1426), X, 3; biskup Tas (1470), 119; biskupství (1452 aż 1458), 58, 93; kapitola (1447), 27; z Olomouce Dorota Linhartová (1458), 93; z Olomouce Mikuláš (1458), 93. Ondřej II, král uherský (1205—35), XVIII. — III, král uherský (1296), 173, 174.
Naybach v. Najbach. Naymark, v. Targ Nowi. Necpaly, ves v stolici turčanské, okr. Turč. Sv. Martin; z Necpal Ladislav (1440 až 1445), 10, 28. Nededza, ves v stolici trenčanské, okr. Ži- lina; Nedecký z Nedeze, zemané slo- venští: Blažek (1454) 61, 66; Petráš, hejtman na Žilině (1463), 61; Sandy, 61, (1453), 65; Nedvéd Martin (1472) 118, 124; Mikuláš Nosko (1469), 116, 118; Ondrúš (1469), 116. Nejedlý Zdenčk, historik český, IX. němčina na Slovensku, VIII, IX. Němec, člověk pana Jiřího Thurzo (1459), 95. — Jindřich, válečník (1486), 167. Nemecká Poruba (1480) v. Poruba. německá města na Slovensku, XXIII. německé právo (1393), 178. Nemes Benedik, zeman slovensky (1480), 183. Nemet Dyoss v. Oreśany. Nemeth Johann z hradu Dévína (1458), 99. Nemlát Martin, méstan žilinský (1473), 124. z Nepecova w. Sudlice. Nesluša, ves ve stolici oravské, okres Ky- sucké Nové Mesto (1479), 128. Nešpor Václav, historik moravský, XL. Neumann Augustin, historik moravský, 4. z Nevědomi v. Kropáč z Nevědomi Jan. z Nevolic Sojka, válečník český (1448), 28. ANiederweiden, osada v Dolních Rakousích nedaleko Marchecku (1449), 96, 103. Nifor, šlechtic uherský (1457), 89. Nikar, hrabě (1459) 101. Nitra, město slovenské (1398), 155; z Nitry Valentin, žoldnéř (1496), X XVIII; z Ni- try Matúš, žoldnéř (1496), XXVIII. Nižní Vislovec v. Vislovec. notär Novaletus Laurentius, notarius (1346) * 176; Ondřej z Jemnice, notár trenc&n-, ský (1476), 127; Jan z Kvašic, notár trenčínský (1476), 127; srv. též písař. Nová Baňa v. Baňa Nová. 252 Novák L’udovit, filolog slovensky, VII, VIII. Nováky, ves v stolici nitranskć, okr. Prie- vidza, archiv, XXXVI. Novosice, nyní Nesovice na Moravě, pří- slušenství Nových Hradů (1470), 120. Novum castrum v. Hrádok. Nový Hrad v Liptově v. Hrádok Liptovský. Nozdrov, hrádek, nyní osada Nozdrovice, v stolici trenčanské, okr. Ilava (1457), 89. Nozdrkovce, osada u Trenčanských Biskupic v stolici trenčanské, okres Trenčín, 141; z Nozdrokovec Mikuláš, vicišpán stolice trenčanské (1483), 141. Nýdršpeuger Kašpar, válečník (1443), 11, 21. obilí tvrdé (1470), 120. Očkov, ves v stolici nitranské, okr. Nové Mesto nad Váhom; Očkovský Frank a Stépán (1450), 53; srv. též Ocskay. Očlon Janek, poddaný z Týnce (1480), 158. Ocskay Frank v. Očkovský. Odenburg v. Šoproň. Odescalchi Artur, historik maďarský, 5. Ohaj Horný, Oha, ves v stolici těkovské, okr. Vráble (1448), 29. z Ojnice v. z Cimburku. Okoličné, ves v stolici liptovské, okr. Liptov- sky Sv. Mikulás (1435—1480), X XXIII, 183; klášter františkánský (1435), 179; z Okoličného Michal (1480), 183, Okoli- czani Michal (1435), 179. Okrühla, hora v Oravé (1358), 175. Olbracht Jan, král polsky (1491), 161, 162, 163, 164, 165, 166, 167. Olejník Jan, soused z Hodonína (1486), 157. z Olešnice Jan, šlechtic polský (1453), 61. Olomouc, město moravské (1426), X, 3; biskup Tas (1470), 119; biskupství (1452 aż 1458), 58, 93; kapitola (1447), 27; z Olomouce Dorota Linhartová (1458), 93; z Olomouce Mikuláš (1458), 93. Ondřej II, král uherský (1205—35), XVIII. — III, král uherský (1296), 173, 174.
Strana 253
v Ondrej Sv. ves v Liptově, okres Liptov- ský Svatý Mikuláš (1480), 183; Matej vod Svatého Ondreje, 183. Ondrzejowski, pán polsky (1453), 62. z Opatovic Jan a z Dlouhé Vsi, válečník moravský (1432), 6. oprávce kraje na Slovensku (1451), 56. Orava, hrad a stolice na Slovensku (1358 aZ 1455), 33, 82, 171, 175, 178; německé právo, 178; šoltysové, 178. Orechové, ves v stolici trenčanské, okres Trenčín (1476), 127; Filip Svorc „de Dioss““, 127. Orešany Dol. a Hor., ves v stolici bratislav- ské, okr. Trnava (1398), 155. z Ořechového v. z Hombic. Ország de Guth Michal, supremus thesaura- rius (1451), 39, 54, 55, 56, 97. Ortvay Tivadar, historik maďarský, 106. Osolinský, pán polský (1456), 85. Osovský, válečník polský (1491), 167. Ostravska, místo v Slezsku (1480), 134. Ostravský Jan (1455), 68; srv. Talafüs. — Mikuláš (1455), 68. z Ostravy Jan, hejtman na Rychnavě (1447), 26; srv. Talafüs. Ostrievský, válečník polský (1491), 167. Ostroh Uherský, panství na Moravě (1435), 5; z Ostroha Matěj, válečník (1465), XXVI. z Ostroha (Ostrova) Fridrich kníže (1429), XXV, 4, 5, 6, 234; Václav (1460), 5, 102,109; Waczlaw Herzog von Sosstroha von Reussen (1460), 103; Sigmund (1428),5. de Ostrorog Fredericus dux v. z Ostroha. z Ostroha, z Ostrova v. Talafüs. Ostrý Kameň v. Kameň Ostrý. Ostřihom, město uherské, sídlo arcibiskup- ství (1445—71), IX, 28, 122, 124, 125; arcibiskupstvi (1442—51), 15, 29, 97; Dionýs z Seče (Dionisinus de Sech), arci- biskup (1442, 1444), 15, 97. Osvald, válečník (1455), 82. Osvětím, město slezské (1449), 168. Otčenáš, měšťan z Rajce (1485), 148. otpověd války (1445), 22; nepřátelství (1448), 28. Ovári Kelemen, historik maďarský, 127. Ozarewski Mikuláš, válečník polský (1491), 166. Ozdín, hrad v stolici novohradské, okr. Lu- čenec (1482), 186. zepov v. Žipov, z Ozepova Tomek, XII, (1450), 48. Ožarovský Jan, válečník polský (1486), 167. Paan v. Paňa. Palacký František, historik český, IX, XXIV, XXV, XXIX, XXXIV, 5, 91, 96, 100, 107, 110, 111. z Palavy Jiťí, von Palaw, válečník (1448), 27, 28. Palovič, soused z Hliníka (1484), 143. Palúdzka, ves v Liptovč, okres Liptovský Sv. Mikuláš (1480), 183, Martin z Ma- lej Paludzky, 183. páni, die lantheren (1445), 22; uherští (1447), 27. Pankrác od Svatého Mikuláše a z Branče a na Holiči, hrabě liptovský, Pangracz, Pangretzen, válečník slovenský (1439 až 1457), XI, XXV, XXVI, XXIX, 10, 11, 17, 27—29, 32—39, 54, 55, 61, 65, 66, 90, 96, 97; jeho synové Štěpán, Jan a Jakub (1457), 89. — Václav ze Sv. Mikuláše (1479), 118, 124, 128, 129. panoše, Kašpar z Chotésové (1484), 143. — Mikuláš Prieleský (1484), 144. — Václav z Hrabového (1484), 144. — Benka Jánuš (1459), 101. — Erdahart, panoše uherský (1459), 101. — z Telče Servác, panoše moravský (1481) 136. Panov Laz, samota nedaleko Turieho Pole, okres Modry Kamen, 95. panské rody a jazyk národní, VIII, XI, XII. Paňa, Paan, ves v stolici nitranské, okr. Nitra (1448), 29. 253
v Ondrej Sv. ves v Liptově, okres Liptov- ský Svatý Mikuláš (1480), 183; Matej vod Svatého Ondreje, 183. Ondrzejowski, pán polsky (1453), 62. z Opatovic Jan a z Dlouhé Vsi, válečník moravský (1432), 6. oprávce kraje na Slovensku (1451), 56. Orava, hrad a stolice na Slovensku (1358 aZ 1455), 33, 82, 171, 175, 178; německé právo, 178; šoltysové, 178. Orechové, ves v stolici trenčanské, okres Trenčín (1476), 127; Filip Svorc „de Dioss““, 127. Orešany Dol. a Hor., ves v stolici bratislav- ské, okr. Trnava (1398), 155. z Ořechového v. z Hombic. Ország de Guth Michal, supremus thesaura- rius (1451), 39, 54, 55, 56, 97. Ortvay Tivadar, historik maďarský, 106. Osolinský, pán polský (1456), 85. Osovský, válečník polský (1491), 167. Ostravska, místo v Slezsku (1480), 134. Ostravský Jan (1455), 68; srv. Talafüs. — Mikuláš (1455), 68. z Ostravy Jan, hejtman na Rychnavě (1447), 26; srv. Talafüs. Ostrievský, válečník polský (1491), 167. Ostroh Uherský, panství na Moravě (1435), 5; z Ostroha Matěj, válečník (1465), XXVI. z Ostroha (Ostrova) Fridrich kníže (1429), XXV, 4, 5, 6, 234; Václav (1460), 5, 102,109; Waczlaw Herzog von Sosstroha von Reussen (1460), 103; Sigmund (1428),5. de Ostrorog Fredericus dux v. z Ostroha. z Ostroha, z Ostrova v. Talafüs. Ostrý Kameň v. Kameň Ostrý. Ostřihom, město uherské, sídlo arcibiskup- ství (1445—71), IX, 28, 122, 124, 125; arcibiskupstvi (1442—51), 15, 29, 97; Dionýs z Seče (Dionisinus de Sech), arci- biskup (1442, 1444), 15, 97. Osvald, válečník (1455), 82. Osvětím, město slezské (1449), 168. Otčenáš, měšťan z Rajce (1485), 148. otpověd války (1445), 22; nepřátelství (1448), 28. Ovári Kelemen, historik maďarský, 127. Ozarewski Mikuláš, válečník polský (1491), 166. Ozdín, hrad v stolici novohradské, okr. Lu- čenec (1482), 186. zepov v. Žipov, z Ozepova Tomek, XII, (1450), 48. Ožarovský Jan, válečník polský (1486), 167. Paan v. Paňa. Palacký František, historik český, IX, XXIV, XXV, XXIX, XXXIV, 5, 91, 96, 100, 107, 110, 111. z Palavy Jiťí, von Palaw, válečník (1448), 27, 28. Palovič, soused z Hliníka (1484), 143. Palúdzka, ves v Liptovč, okres Liptovský Sv. Mikuláš (1480), 183, Martin z Ma- lej Paludzky, 183. páni, die lantheren (1445), 22; uherští (1447), 27. Pankrác od Svatého Mikuláše a z Branče a na Holiči, hrabě liptovský, Pangracz, Pangretzen, válečník slovenský (1439 až 1457), XI, XXV, XXVI, XXIX, 10, 11, 17, 27—29, 32—39, 54, 55, 61, 65, 66, 90, 96, 97; jeho synové Štěpán, Jan a Jakub (1457), 89. — Václav ze Sv. Mikuláše (1479), 118, 124, 128, 129. panoše, Kašpar z Chotésové (1484), 143. — Mikuláš Prieleský (1484), 144. — Václav z Hrabového (1484), 144. — Benka Jánuš (1459), 101. — Erdahart, panoše uherský (1459), 101. — z Telče Servác, panoše moravský (1481) 136. Panov Laz, samota nedaleko Turieho Pole, okres Modry Kamen, 95. panské rody a jazyk národní, VIII, XI, XII. Paňa, Paan, ves v stolici nitranské, okr. Nitra (1448), 29. 253
Strana 254
Paňovce, maď. Pány, ves v stolici abauj- turňanské, okres Moldava nad Bodvou, 95, z Paňova v. Tele Jakub. partes regni Superiores (1455), 84, 97. — Ladislai in Hungaria (1442), 58. — Scepusienses (1453), 85. — Lipthovie (1434), 5. pastores Romanorum, XVII; srv. Valaśi. Pastrnek František, filolog český, X. Pařízek, Jan z Chotěnic, válečník český (1448—1455), 27, 68. z Pavlovic, Petřík, šlechtic moravský (1433), 8. Pazovský, Pozowsky (1455), 75. V. též Bazovský. z Pecky Stiborek, válečník český (1432), 6. Pečenieský, válečník polský (1491), 167. pečeť (1479), 132, 134. Pekař Joset, historik český, XIX. Pekura Mikuláš z Mníkova, hejtman na Mušině (1441—1449), 12, 31. Pemkircher Andreas, rada císaře Friedricha (1459), 99. Peniežek Mikuláš (1455), jméno osobní, 70. Perena, válečník (1463), 68. Perényi (Peri) Mikuláš, válečník uherský (1426), 3. Pernhart | Václav, (1458), 99. z Pernšteina Jan, nejvyšší komorník mo- ravský (1470), 118, 119; Pernštein Va- vřinec z Drahovic (1448), 27. Perwolf Josef, historik český, XXVII, 4, 42, 167, 168. Peřený Jiří, žoldnéř (1496), XXVIII. Pešek, purkrabí na Korlátovč Kameni (1445), 22, 23. Pešina, Jan Tomáš z Čechorodu, historik český, 86, 96, 98. Pešť, státní archív, XXXVI. Petráš, válečník (1429), X11, 5, 6. Petrczki Fojtek, válečník polský (1491), 166. Petrova Ves, Petrfalva, v stolici nitranské, okr. Uher. Skalica (1398), 155. 254 měšťan bratislavský XXVI, z Pelrovce Martin (1479), 132, purkrabí vyšehradský (1473), 124, 125. Petrovice, ves v stolici trenčanské, okres Velká Bytča; z Petrovic Martin (1475), 126; z Petrovic Martin, písař města Žiliny (1468), 116. Petřík, purkrabí na Modre, XII, 40, 56. — měšťan z Nového Města nad Váhem (1449), 36. — mýtný rárbošský, 39. Pezinok, město slovenské v stolici bratislav- ské (1437, 1445), 9, 17. z Pezinku, hrabata od Svatého Jiří a z Pe- zinku, 9, 15, 16, 17, 35, 36; Hanuš (1459), XII, 101; Imrich (1449), 29; Jiří, Jirka (1442—59), 15, 35, 99; Ladi- slav (1459), 99; Petr (1480—89), 145, 146, 150, 151; Zikmund (1459—60), 101, 103—109. Pibersburg v. Kameň Červený. Píč Joseť Ladislav, historik český, XXVII. Piecze Jakob (1495), 172. Pinter Jenö, literární historik maďarský, XIX. písaři XVII; — čeští na Slovensku, XXII; — písemností slovenských, XXI, XXII; — slovenští, XXII; písař města Bardě- jova Linhart z Uničova (1450—55), 44, 48, 50, 74, 75, písať Filip z Kremnice (1480), 135; pisać p. Petra Komorov- ského (1480), 134; písař Jana Jiskry z Brandýsa, XXII; písař Bernart z Hranic (1453), 64; písař Tele Kliment (1465), XXVII; písař Vaněk ze Skalice (1449), 36; písař Vaňka z Rachmanova (1460), 109; mistr Andreáš, písař města Žiliny (1462), 112; Martin z Petrovic, písař města Žiliny (1468). 116; mistr Jan, písař města Žiliny (1469 až 1479), 118, 133; srv. též notár. Písečná, poloha u Hodonína (1486), 153 až 58. Písková Skála v. Šafranec. písmo a jeho povaha na Slovensku, XIX. Pivko Petr, válečník slovenský (14€6 až 1491), 165, 167.
Paňovce, maď. Pány, ves v stolici abauj- turňanské, okres Moldava nad Bodvou, 95, z Paňova v. Tele Jakub. partes regni Superiores (1455), 84, 97. — Ladislai in Hungaria (1442), 58. — Scepusienses (1453), 85. — Lipthovie (1434), 5. pastores Romanorum, XVII; srv. Valaśi. Pastrnek František, filolog český, X. Pařízek, Jan z Chotěnic, válečník český (1448—1455), 27, 68. z Pavlovic, Petřík, šlechtic moravský (1433), 8. Pazovský, Pozowsky (1455), 75. V. též Bazovský. z Pecky Stiborek, válečník český (1432), 6. Pečenieský, válečník polský (1491), 167. pečeť (1479), 132, 134. Pekař Joset, historik český, XIX. Pekura Mikuláš z Mníkova, hejtman na Mušině (1441—1449), 12, 31. Pemkircher Andreas, rada císaře Friedricha (1459), 99. Peniežek Mikuláš (1455), jméno osobní, 70. Perena, válečník (1463), 68. Perényi (Peri) Mikuláš, válečník uherský (1426), 3. Pernhart | Václav, (1458), 99. z Pernšteina Jan, nejvyšší komorník mo- ravský (1470), 118, 119; Pernštein Va- vřinec z Drahovic (1448), 27. Perwolf Josef, historik český, XXVII, 4, 42, 167, 168. Peřený Jiří, žoldnéř (1496), XXVIII. Pešek, purkrabí na Korlátovč Kameni (1445), 22, 23. Pešina, Jan Tomáš z Čechorodu, historik český, 86, 96, 98. Pešť, státní archív, XXXVI. Petráš, válečník (1429), X11, 5, 6. Petrczki Fojtek, válečník polský (1491), 166. Petrova Ves, Petrfalva, v stolici nitranské, okr. Uher. Skalica (1398), 155. 254 měšťan bratislavský XXVI, z Pelrovce Martin (1479), 132, purkrabí vyšehradský (1473), 124, 125. Petrovice, ves v stolici trenčanské, okres Velká Bytča; z Petrovic Martin (1475), 126; z Petrovic Martin, písař města Žiliny (1468), 116. Petřík, purkrabí na Modre, XII, 40, 56. — měšťan z Nového Města nad Váhem (1449), 36. — mýtný rárbošský, 39. Pezinok, město slovenské v stolici bratislav- ské (1437, 1445), 9, 17. z Pezinku, hrabata od Svatého Jiří a z Pe- zinku, 9, 15, 16, 17, 35, 36; Hanuš (1459), XII, 101; Imrich (1449), 29; Jiří, Jirka (1442—59), 15, 35, 99; Ladi- slav (1459), 99; Petr (1480—89), 145, 146, 150, 151; Zikmund (1459—60), 101, 103—109. Pibersburg v. Kameň Červený. Píč Joseť Ladislav, historik český, XXVII. Piecze Jakob (1495), 172. Pinter Jenö, literární historik maďarský, XIX. písaři XVII; — čeští na Slovensku, XXII; — písemností slovenských, XXI, XXII; — slovenští, XXII; písař města Bardě- jova Linhart z Uničova (1450—55), 44, 48, 50, 74, 75, písať Filip z Kremnice (1480), 135; pisać p. Petra Komorov- ského (1480), 134; písař Jana Jiskry z Brandýsa, XXII; písař Bernart z Hranic (1453), 64; písař Tele Kliment (1465), XXVII; písař Vaněk ze Skalice (1449), 36; písař Vaňka z Rachmanova (1460), 109; mistr Andreáš, písař města Žiliny (1462), 112; Martin z Petrovic, písař města Žiliny (1468). 116; mistr Jan, písař města Žiliny (1469 až 1479), 118, 133; srv. též notár. Písečná, poloha u Hodonína (1486), 153 až 58. Písková Skála v. Šafranec. písmo a jeho povaha na Slovensku, XIX. Pivko Petr, válečník slovenský (14€6 až 1491), 165, 167.
Strana 255
pivo (1455), 82; pivo vařiti právo (1470), 181. Planknar Jan, z Kynšperku, podkomoří markrabství moravského (1482—84), 139, 147. Plataný, hora v Oravě (1307), 175. Plaveč, nad Popradom, hrad na pomezí uhersko-polském, v stolici spišské, okr. Sabinov (1450—63), 47, 48, 49, 61, 62, 66, 70, 71, 73, 74, 76, 77—82, 85, 86—88. Plavecký zamek, Blasenstein, Detrekóvar, hrad v stolici bratislavské, okr. Malacky (1398), 39, 155; Plavecké Podhradí (1398), 155. Ploštín, ves v Liptově, okres Liptovský Svatý Mikuláš (1480), 184; Hulák Mar- tin z Ploštína, zeman slovenský 183. pluh (1484), 144. Plzen, hora v Oravě (1358), 175. Plzeň, město v Čechách (1433) 234. z Plzně Jan, válečník český (1448), 28. Pňovský Jan ze Sovince, sudí markrabství moravského (1486), 153. Pobera, Poboda, z Lomu, nevím kam domů, válečník český (1457), XXVI. podací tojt (1484), 142. Poděbradský Jiří v. Jiří král. Podhala, rotmistr polsky (1496), NXVIII. Podhradie Zemianské, okres Trenčín, Chim- ko et Lucas de Suburbio (1476), 127. Podivín, zámek moravský, okr. Břeclav (1486), 155. Podkarpatská Rus, XII, XVI. Podlaha Antonín, historik český, XI. Podmanín, ves v stolici trenčanské, okr. Považska Bystrica. z Podmanína, zemané slovenští: Blažej, hejtman na Branči (1467), XII, XXVI, 114, 115; jeho manželka Dorota (1467), 114, 115; Václav, syn Blažka Podma- nického (1481), 115, 131; Ladislav, Laclav, Lacek na Brumově a Bystřici (1468— 84), 115, 117, 118, 119, 122, 130, 131, 141, 142, 144, 145, 146, 147; man- želka Alena z Guth (1481), 131, 136, 137, 147; synové jejich: Jan, Michal, Stefan (1484), 136, 137, 147; dcera Margareta (1484), 147; Rafael z Pod- manína (1558), 115. Podolínec, Podolín, město v stolici spišské (1449—90), 33, 34, 61, 63, 70, 71, 159. podpis krále na listinách uherských, XXI. podsedek, nižší poddaný neb malé hospodář- ství (1486), 156, 157. Poláci, XXIII, 29; srv. Polsko. Polák, jméno osobní: Jan (1450), 44; — Martin z Žiliny (1451—57), 53, 54, 60, 92, — Petr z Žiliny (1460—64), 102, 113; Polákovic Martin z Žiliny (1459 až 1479), 94,132; Polákovic Matuš a Dorota z Žiliny (1460), 101. Polička, město v Čechách nebo ves na Mo- ravě (Polička, Poličky), 119. Polsko (1428—1490), XV, XXVIII, 5, 58, 6, 7, 21, 125, 135, 159. polština v písemnostech ze Slovenska, XXXII. Pomec Tomáš, poddaný (1470), 180. pomezí moravsko-slovenské, 5. Poprad, město slovenské v stolici spišské (1394), XI. poruby, povruby, dávky poddanské, po- platky (1455), 73. Poruba, ves v stolici šarišské, snad Krajná Porúbka, okr. Stropkov, neb Porübka, okr. Giraltovce (1455), 73. — Poruba Kamenná, ves v stolici trenčan- ské, okres Zilina; z Poruby Kamenové (1479), 132. — Poruba Nemecká, ves v Liptové, okres Liptovský Svatý Mikuláš (1480), 184. — Poruba Veterná v Liptovč, okres Lip- tovský Svatý Mikuláš (1479), 132. Porubský, Hřehoř, válečník slovenský (1491) 166. Posádka, posádky, 28, 89, 95, 96, 103, 109; posádka neb tábor 96; Posádka u Gajav (1459), 95, 235; srv. tábory. Posing v. Pezinok. von Pósing graven v. z Pezinku.
pivo (1455), 82; pivo vařiti právo (1470), 181. Planknar Jan, z Kynšperku, podkomoří markrabství moravského (1482—84), 139, 147. Plataný, hora v Oravě (1307), 175. Plaveč, nad Popradom, hrad na pomezí uhersko-polském, v stolici spišské, okr. Sabinov (1450—63), 47, 48, 49, 61, 62, 66, 70, 71, 73, 74, 76, 77—82, 85, 86—88. Plavecký zamek, Blasenstein, Detrekóvar, hrad v stolici bratislavské, okr. Malacky (1398), 39, 155; Plavecké Podhradí (1398), 155. Ploštín, ves v Liptově, okres Liptovský Svatý Mikuláš (1480), 184; Hulák Mar- tin z Ploštína, zeman slovenský 183. pluh (1484), 144. Plzen, hora v Oravě (1358), 175. Plzeň, město v Čechách (1433) 234. z Plzně Jan, válečník český (1448), 28. Pňovský Jan ze Sovince, sudí markrabství moravského (1486), 153. Pobera, Poboda, z Lomu, nevím kam domů, válečník český (1457), XXVI. podací tojt (1484), 142. Poděbradský Jiří v. Jiří král. Podhala, rotmistr polsky (1496), NXVIII. Podhradie Zemianské, okres Trenčín, Chim- ko et Lucas de Suburbio (1476), 127. Podivín, zámek moravský, okr. Břeclav (1486), 155. Podkarpatská Rus, XII, XVI. Podlaha Antonín, historik český, XI. Podmanín, ves v stolici trenčanské, okr. Považska Bystrica. z Podmanína, zemané slovenští: Blažej, hejtman na Branči (1467), XII, XXVI, 114, 115; jeho manželka Dorota (1467), 114, 115; Václav, syn Blažka Podma- nického (1481), 115, 131; Ladislav, Laclav, Lacek na Brumově a Bystřici (1468— 84), 115, 117, 118, 119, 122, 130, 131, 141, 142, 144, 145, 146, 147; man- želka Alena z Guth (1481), 131, 136, 137, 147; synové jejich: Jan, Michal, Stefan (1484), 136, 137, 147; dcera Margareta (1484), 147; Rafael z Pod- manína (1558), 115. Podolínec, Podolín, město v stolici spišské (1449—90), 33, 34, 61, 63, 70, 71, 159. podpis krále na listinách uherských, XXI. podsedek, nižší poddaný neb malé hospodář- ství (1486), 156, 157. Poláci, XXIII, 29; srv. Polsko. Polák, jméno osobní: Jan (1450), 44; — Martin z Žiliny (1451—57), 53, 54, 60, 92, — Petr z Žiliny (1460—64), 102, 113; Polákovic Martin z Žiliny (1459 až 1479), 94,132; Polákovic Matuš a Dorota z Žiliny (1460), 101. Polička, město v Čechách nebo ves na Mo- ravě (Polička, Poličky), 119. Polsko (1428—1490), XV, XXVIII, 5, 58, 6, 7, 21, 125, 135, 159. polština v písemnostech ze Slovenska, XXXII. Pomec Tomáš, poddaný (1470), 180. pomezí moravsko-slovenské, 5. Poprad, město slovenské v stolici spišské (1394), XI. poruby, povruby, dávky poddanské, po- platky (1455), 73. Poruba, ves v stolici šarišské, snad Krajná Porúbka, okr. Stropkov, neb Porübka, okr. Giraltovce (1455), 73. — Poruba Kamenná, ves v stolici trenčan- ské, okres Zilina; z Poruby Kamenové (1479), 132. — Poruba Nemecká, ves v Liptové, okres Liptovský Svatý Mikuláš (1480), 184. — Poruba Veterná v Liptovč, okres Lip- tovský Svatý Mikuláš (1479), 132. Porubský, Hřehoř, válečník slovenský (1491) 166. Posádka, posádky, 28, 89, 95, 96, 103, 109; posádka neb tábor 96; Posádka u Gajav (1459), 95, 235; srv. tábory. Posing v. Pezinok. von Pósing graven v. z Pezinku.
Strana 256
Posonium v. Bratislava. postav sukna žitavského (1450), 47. Postříhač Gregiel (XV), 170. z Potoka Jan, válečník polský (1473), 125. poustevník u Svatého Vavřince v lesích ho- donských (1486), 155. Pováží 155. Povina, Powina Lhotka, ves v stolici tren- tanské, okr. Kysucke Nové Mesto (1479), 128. Praha, VII, XII, XXX, 159, 160. prach střelný (1441), 15, 119. pravopis pisemnosti polskÿch, XX; — slo- venskych, XX. Pravno Slovenské, ves v Turci, okr. Turč. Sv. Martin (1346), XXXIII, 176. Pražák Albert, literární historik českoslo- venský, XXIX, XXXI. preláti Uher (1447), 27. Prespurg, Presspurg, Presspork v. Bratislava Prešov, mčsto v stolici šarišské (1444— 56), XXXIII, 32, 33, 55, 59, 60, 86, 171; Epperiás 33, 60. Prchala Michal měšťan z Žiliny; jeho man- želka Uršula (1468), 116. Pribiš, ves v Oravč, okr. Dolní Kubín (1307), 174, 175. Priesor Ivaniš, poddaný ze vsi Svinné (1470), 180. Prietrž, ves v stolici nitranské, okr. Uherská Skalica (1431), 178, 179, Moravská Prítršt 178, 179. Proder v. Brod Uherský. Prokop, válečník český (1429), 5, 6. Prokop Holý (1426), 4. — Veliký (1426), 4. Sv. Prokop, in domo Sancti Procopii v. Sá- záva. Prolasius, biskup olomoucký v. Tas. protestatio (1458), 98. Protivec, pán moravsky (1486), 150. provaz, míra (1484), 144. Provazník Řehoř, měšťan trenčínský, lani- fex (1476), 127. prueder v. bratří. 256 z Prusinovic v. z Víckova. Prusy (1452), 57. Přeborovský, válečník (1491), 167. překlady středověkých listin, XXXII. Přibišov v. Pribiš. Přieleský Mikuláš, panoše slovenský (1484), 144. přísaha neboli božba (1484), 143. přívoz na Dunaji (1456), 88. Przemaczki Kryštof, válečník polský (1491), 166. Przemysl, město v Polsku, (XV), 171. Przespurk v. Bratislava. Przybyslawski Andrej, (1491), 166. Przywieczerski Pavel a Bogufal, válecníci polští (1491), 166. Psárský Jan, Jinsevaš, Mikoláš, válečníci polští (1491), 167. Pucov, ves v Oravě, okr. Dol. Kubín (1303 až 1393), 174, 175, 178. Pukanec, město v stolici hontské, okres Levice, (1449), 32. Puklice, Burian z Pozořic, pán na Štram- berku (1445—49), 17, 29. purkrabi na Freistätu (1440), 11. — na Hrádku (1455), 69. — na Plavči (1456), 87. — na Velké Bytči (1484), 142. půstka (1470), 181. Puškář, žoldnéř (1479), XXVII. pušky, půksen 15, 55. z Půchova Jan, žoldnéř slovenský (1496), XXVIII. válečník polský Ráb, město uherské (1439), 11. Raban Jiřík, poddaný z Týnce (1486), 154. z Rábí Vilém a z Risenburka, pán český (1459), 92. rákoš (1491), místo uherského sněmu, 161, 162, 163, 164, 165, 166. z Rábšteina Prokop, kancléř království českého, (1459), 91. Radim, Radun, pán uherský (1296), 173.
Posonium v. Bratislava. postav sukna žitavského (1450), 47. Postříhač Gregiel (XV), 170. z Potoka Jan, válečník polský (1473), 125. poustevník u Svatého Vavřince v lesích ho- donských (1486), 155. Pováží 155. Povina, Powina Lhotka, ves v stolici tren- tanské, okr. Kysucke Nové Mesto (1479), 128. Praha, VII, XII, XXX, 159, 160. prach střelný (1441), 15, 119. pravopis pisemnosti polskÿch, XX; — slo- venskych, XX. Pravno Slovenské, ves v Turci, okr. Turč. Sv. Martin (1346), XXXIII, 176. Pražák Albert, literární historik českoslo- venský, XXIX, XXXI. preláti Uher (1447), 27. Prespurg, Presspurg, Presspork v. Bratislava Prešov, mčsto v stolici šarišské (1444— 56), XXXIII, 32, 33, 55, 59, 60, 86, 171; Epperiás 33, 60. Prchala Michal měšťan z Žiliny; jeho man- želka Uršula (1468), 116. Pribiš, ves v Oravč, okr. Dolní Kubín (1307), 174, 175. Priesor Ivaniš, poddaný ze vsi Svinné (1470), 180. Prietrž, ves v stolici nitranské, okr. Uherská Skalica (1431), 178, 179, Moravská Prítršt 178, 179. Proder v. Brod Uherský. Prokop, válečník český (1429), 5, 6. Prokop Holý (1426), 4. — Veliký (1426), 4. Sv. Prokop, in domo Sancti Procopii v. Sá- záva. Prolasius, biskup olomoucký v. Tas. protestatio (1458), 98. Protivec, pán moravsky (1486), 150. provaz, míra (1484), 144. Provazník Řehoř, měšťan trenčínský, lani- fex (1476), 127. prueder v. bratří. 256 z Prusinovic v. z Víckova. Prusy (1452), 57. Přeborovský, válečník (1491), 167. překlady středověkých listin, XXXII. Přibišov v. Pribiš. Přieleský Mikuláš, panoše slovenský (1484), 144. přísaha neboli božba (1484), 143. přívoz na Dunaji (1456), 88. Przemaczki Kryštof, válečník polský (1491), 166. Przemysl, město v Polsku, (XV), 171. Przespurk v. Bratislava. Przybyslawski Andrej, (1491), 166. Przywieczerski Pavel a Bogufal, válecníci polští (1491), 166. Psárský Jan, Jinsevaš, Mikoláš, válečníci polští (1491), 167. Pucov, ves v Oravě, okr. Dol. Kubín (1303 až 1393), 174, 175, 178. Pukanec, město v stolici hontské, okres Levice, (1449), 32. Puklice, Burian z Pozořic, pán na Štram- berku (1445—49), 17, 29. purkrabi na Freistätu (1440), 11. — na Hrádku (1455), 69. — na Plavči (1456), 87. — na Velké Bytči (1484), 142. půstka (1470), 181. Puškář, žoldnéř (1479), XXVII. pušky, půksen 15, 55. z Půchova Jan, žoldnéř slovenský (1496), XXVIII. válečník polský Ráb, město uherské (1439), 11. Raban Jiřík, poddaný z Týnce (1486), 154. z Rábí Vilém a z Risenburka, pán český (1459), 92. rákoš (1491), místo uherského sněmu, 161, 162, 163, 164, 165, 166. z Rábšteina Prokop, kancléř království českého, (1459), 91. Radim, Radun, pán uherský (1296), 173.
Strana 257
z Radkova Petr, Radkovec, hejtman Jiskrüv na Bfezevicích (1449), 34. Radlinský Andrej, spisovatel slovenský, X, XXXII, XXXIV. Radmaška Oršula, měšťanka z Žiliny (1462), 112. Radola, ves ve stolici trenčanské, okres Ky- sucké Nové Mesto (1479), 128. Radoltovský, válečník slovenský (1491), 167. Radostinský, Jan, hejtman Jiskrúv (1451), 57. Radostovský Dobek, (1486), 167. Radvanský Jan, válečník slovenský 166. Radyně, hrad u Plzně (1433) 234. z Rachmanova Vaněk, de Rachmanow Wenceslaus, Mladvanék, Ladvensko, vá- lečník český, (1453—60), XIII, XXV, XXVI, 5, 95, 96, 98, 102, 103, 104, 109; residens in Eybes (1458), 97, 98, 99, 100, 235. — Vojtek (1460), 108. Rajec, mčsto v stolici trenčanské, okr. Žili- na, (1478—85), XII, XVIII, XXXII, 129, 148, 182; cech masársky (1478), 1652; archív XXXIV, XXXVI, z Rajtenpachu Erhart, válečník (1448), 27. Rakousy (1432—60), 6, 7, 30, 99, 100, 104. Rakovszky Štefan, historik uherský, XXXIV 234. Ramyzevský, válečník polský (1491), 167. Rarbok, Rohrbach, ves v stolici bratislav- ské, okr. Malacky 39. z Ratibořan v. Trnka. reformace na Slovensku VII, IX, XI, XVI, XXIX. von Reussen v. z Rus. Reviczský Bertalan, historik uherský, 179. Revisté, hrad v stolici zvolenské, okr. Zvolen (1449), 38. Riedl, poddaný z Týnce (1480), 51. Richno, Richnov v. Rychnava. Rimanovice, ves v stolici trenčanské, okr. Velká Bytča (1483), 141. válečník slovenský Archiv 17 Rimanow, okr, mésto v Haliči v kraji sanoc- kém (XV), 168, 169, 171. Ripňany, Ryblien, ves v stolici nitranské, okr. Nitra (1448), 29. Rizner L'udovít spisovatel XXXII. Rohatec, ves moravská při slovenské hranici, okr. Strážnice (1486), 156, 157. Rohatek Vaclav z Hodonina (1486), 157. z Rohody Petr, viciśpan stolice trenéanské (1483), 141. Rohrbach v. Rarbok. Roman v. z Vítovic. Romankcho v. z Vítovic. Roudnice, mésto v Cechách, XVII. z Ronova Čeněk, pán český (1433), 8. Rosenbergh v. Rużomberk. z Rosentálu Vilém, válečník (1448), 27. z Rosic Hecht Jošt, podkomoří markrabství moravského (1433), 8. Rošský, válečník polský (1491), 167. Rozgoň, Rozgony Štěpán, špán bratislavský (1436), 10; — Ladislav, pán uherský XVIII. Rozchodný Jiřík z Velké Bytče (1484), 142. z Rožmberka Oldřich, pán český (1445—48) 15, 20, 29, 30, 31, 55. Rožňavský Jan, válečník slovenský (1491), 167. Rožnay v. Rožňavský Rožnov, hrad moravský (1480), 151. Rožnovec, ves moravská, okr. Valašské Mc- ziříčí (1480), 151. Rudina, ves v stolici trenčanské, okres Kysucké Nové Mesto (1479—84), 130, 142, z Rudiny, Rudinský, Lacek Cickán XII (1479), 130. Rudky, válečník (1491), 167. von Ruchenaw Begk v. z Rachmanova Vaněk. Rumunsko XVI. Rus, Fridrich z Rus v. z Ostrova. — von Reussen, kníže Václav (1460), 103. v. z Ostrova. rusínšlina XXXII. Rusko VII, VIII. slovenský,
z Radkova Petr, Radkovec, hejtman Jiskrüv na Bfezevicích (1449), 34. Radlinský Andrej, spisovatel slovenský, X, XXXII, XXXIV. Radmaška Oršula, měšťanka z Žiliny (1462), 112. Radola, ves ve stolici trenčanské, okres Ky- sucké Nové Mesto (1479), 128. Radoltovský, válečník slovenský (1491), 167. Radostinský, Jan, hejtman Jiskrúv (1451), 57. Radostovský Dobek, (1486), 167. Radvanský Jan, válečník slovenský 166. Radyně, hrad u Plzně (1433) 234. z Rachmanova Vaněk, de Rachmanow Wenceslaus, Mladvanék, Ladvensko, vá- lečník český, (1453—60), XIII, XXV, XXVI, 5, 95, 96, 98, 102, 103, 104, 109; residens in Eybes (1458), 97, 98, 99, 100, 235. — Vojtek (1460), 108. Rajec, mčsto v stolici trenčanské, okr. Žili- na, (1478—85), XII, XVIII, XXXII, 129, 148, 182; cech masársky (1478), 1652; archív XXXIV, XXXVI, z Rajtenpachu Erhart, válečník (1448), 27. Rakousy (1432—60), 6, 7, 30, 99, 100, 104. Rakovszky Štefan, historik uherský, XXXIV 234. Ramyzevský, válečník polský (1491), 167. Rarbok, Rohrbach, ves v stolici bratislav- ské, okr. Malacky 39. z Ratibořan v. Trnka. reformace na Slovensku VII, IX, XI, XVI, XXIX. von Reussen v. z Rus. Reviczský Bertalan, historik uherský, 179. Revisté, hrad v stolici zvolenské, okr. Zvolen (1449), 38. Riedl, poddaný z Týnce (1480), 51. Richno, Richnov v. Rychnava. Rimanovice, ves v stolici trenčanské, okr. Velká Bytča (1483), 141. válečník slovenský Archiv 17 Rimanow, okr, mésto v Haliči v kraji sanoc- kém (XV), 168, 169, 171. Ripňany, Ryblien, ves v stolici nitranské, okr. Nitra (1448), 29. Rizner L'udovít spisovatel XXXII. Rohatec, ves moravská při slovenské hranici, okr. Strážnice (1486), 156, 157. Rohatek Vaclav z Hodonina (1486), 157. z Rohody Petr, viciśpan stolice trenéanské (1483), 141. Rohrbach v. Rarbok. Roman v. z Vítovic. Romankcho v. z Vítovic. Roudnice, mésto v Cechách, XVII. z Ronova Čeněk, pán český (1433), 8. Rosenbergh v. Rużomberk. z Rosentálu Vilém, válečník (1448), 27. z Rosic Hecht Jošt, podkomoří markrabství moravského (1433), 8. Rošský, válečník polský (1491), 167. Rozgoň, Rozgony Štěpán, špán bratislavský (1436), 10; — Ladislav, pán uherský XVIII. Rozchodný Jiřík z Velké Bytče (1484), 142. z Rožmberka Oldřich, pán český (1445—48) 15, 20, 29, 30, 31, 55. Rožňavský Jan, válečník slovenský (1491), 167. Rožnay v. Rožňavský Rožnov, hrad moravský (1480), 151. Rožnovec, ves moravská, okr. Valašské Mc- ziříčí (1480), 151. Rudina, ves v stolici trenčanské, okres Kysucké Nové Mesto (1479—84), 130, 142, z Rudiny, Rudinský, Lacek Cickán XII (1479), 130. Rudky, válečník (1491), 167. von Ruchenaw Begk v. z Rachmanova Vaněk. Rumunsko XVI. Rus, Fridrich z Rus v. z Ostrova. — von Reussen, kníže Václav (1460), 103. v. z Ostrova. rusínšlina XXXII. Rusko VII, VIII. slovenský,
Strana 258
Ruskovský, válečník polský (1491), 167. Rusové na Slovensku XVI. Ružomberok, okr. město v stolici liptovské (1434), 5. Ryblien v. Ripnany. Rychnava, Richno, Richnov, hrad v stolici spišské, okr. Gelnica (1434—55), 26, 27, 67, 68. Rychvald, ves v stolici šarišské, okr. Bardě- jov (1480), 46, 47. Rykolfy z Tarku Ladislav a Jan, páni uherští (1449), 32, 33. Rynolt, měštan ze Skalice 38. Ryšavý Jan, měšťan brněnský (1433), 7, 8. Ryšánková Kateřina z města Brna (1482), 139. rytířského řádu dobří lidé (1457), 89. Rzeszowski Andřej, válečník polský (1491), 167. řeč pospolitá XXXII. Repko Ondřej, žoldnéř slovenský (1496), XXVIII. z Repnice Jindřich, hejtman Vaňka z Rach- manova (1457), 98. Sambur, Samburk v. Šaumburk. ze Sán a z Hukvald Žofie, manželka Jana Talafúsa (1449), 68; srv. Čapek ze Sán. Sandeč Nový, okr. město v Haliči (1455), 169. Sanok, Senok, krajské město v Haliči, 171. Santov, ves v stolici hontské, okr. Šahy, v. Uher ze Santova. Sarus v. Šariš. Sasinek Frant. Vitezslav, historik sloven- ský, X, XXVI, XXVII, XXXII, XXXII, XXXIV, 11, 100, 115, 140, 148, 171, 177, 186. Sawar v. Zavar. Saswar v. Šaštín. Sašov, Sachsenstein, hrad v stol. zvolenské, okr. Zvolen (1449), 33. Sázava, klášter sv. Prokopa v Čechách (1441), in domo Sancti Procopii 14, 15. Scepusiensis comitatus v. Spiš. Sczapko v. Čapek ze Sán. ze Seče Dionis, arcibiskup ostřihomský (1442), 15, 28, 97; jeho bratr Thomáš 15, 97. Sečovce, okresní město zemplínské (1455), 74, 75, na Seczowczi 74, 75. ze Segedína Michal Uher, válečník slovenský (1464), XXVI. Séczy Tomáš v. ze Seče. ze Sedla Starého Urban, měšťan brněnský (1481), 136. Sedláček August, historik český, 5, 98. Sedmihrady XVI. Sedmilipy v. Lipiany. Sehradice, hrad moravský, okr. Vizovice (1449), 34, 35, 36. Semla, měšťan žilinský (1460), 102. Senica, okresní město v stolici nitranské (1398—1449), 17, 23, 28, 29, 36, 97, 155; ze Senice Horáček, válečník slovenský (1465), XXVI. Senok v. Sanok. Senth Vyd v. Vidovany. Seraphey v. Šarfia. ze Serdehele Michal, jeho manželka Kristina (1484), 147. Schag v. Šahy. Scharfenstein v. Kameň Ostrý. Schon Gregor z Krakova (1455), 74. z Schönhofu Ditrich, válečník (1448), 27. z Schönfeldu Zikmund, hejtman Vaňka z Rachmanova (1457), 98. Schönwiesen Martin, rychtář bardějovský (1456), 75. Sigismundus, dux Lithavie v. z Ostrova. Silhořovský, rotmistr (1496), XXVIII. Silvius Eneas viz Eneas. Simonyi S., filolog maďarský, XIX. Skalica, okr. město v stolici nitranské (1398—1486), X, 38, 6, 18, 34, 35, 36, 43, 69, 115, 155, 157, 179; špitál svaté Alžběty (1431), 178; ze Skalice Hanzal, válečník slovenský (1465), XXVI; ze Skalice Jan, žoldnéř (1496), 258
Ruskovský, válečník polský (1491), 167. Rusové na Slovensku XVI. Ružomberok, okr. město v stolici liptovské (1434), 5. Ryblien v. Ripnany. Rychnava, Richno, Richnov, hrad v stolici spišské, okr. Gelnica (1434—55), 26, 27, 67, 68. Rychvald, ves v stolici šarišské, okr. Bardě- jov (1480), 46, 47. Rykolfy z Tarku Ladislav a Jan, páni uherští (1449), 32, 33. Rynolt, měštan ze Skalice 38. Ryšavý Jan, měšťan brněnský (1433), 7, 8. Ryšánková Kateřina z města Brna (1482), 139. rytířského řádu dobří lidé (1457), 89. Rzeszowski Andřej, válečník polský (1491), 167. řeč pospolitá XXXII. Repko Ondřej, žoldnéř slovenský (1496), XXVIII. z Repnice Jindřich, hejtman Vaňka z Rach- manova (1457), 98. Sambur, Samburk v. Šaumburk. ze Sán a z Hukvald Žofie, manželka Jana Talafúsa (1449), 68; srv. Čapek ze Sán. Sandeč Nový, okr. město v Haliči (1455), 169. Sanok, Senok, krajské město v Haliči, 171. Santov, ves v stolici hontské, okr. Šahy, v. Uher ze Santova. Sarus v. Šariš. Sasinek Frant. Vitezslav, historik sloven- ský, X, XXVI, XXVII, XXXII, XXXII, XXXIV, 11, 100, 115, 140, 148, 171, 177, 186. Sawar v. Zavar. Saswar v. Šaštín. Sašov, Sachsenstein, hrad v stol. zvolenské, okr. Zvolen (1449), 33. Sázava, klášter sv. Prokopa v Čechách (1441), in domo Sancti Procopii 14, 15. Scepusiensis comitatus v. Spiš. Sczapko v. Čapek ze Sán. ze Seče Dionis, arcibiskup ostřihomský (1442), 15, 28, 97; jeho bratr Thomáš 15, 97. Sečovce, okresní město zemplínské (1455), 74, 75, na Seczowczi 74, 75. ze Segedína Michal Uher, válečník slovenský (1464), XXVI. Séczy Tomáš v. ze Seče. ze Sedla Starého Urban, měšťan brněnský (1481), 136. Sedláček August, historik český, 5, 98. Sedmihrady XVI. Sedmilipy v. Lipiany. Sehradice, hrad moravský, okr. Vizovice (1449), 34, 35, 36. Semla, měšťan žilinský (1460), 102. Senica, okresní město v stolici nitranské (1398—1449), 17, 23, 28, 29, 36, 97, 155; ze Senice Horáček, válečník slovenský (1465), XXVI. Senok v. Sanok. Senth Vyd v. Vidovany. Seraphey v. Šarfia. ze Serdehele Michal, jeho manželka Kristina (1484), 147. Schag v. Šahy. Scharfenstein v. Kameň Ostrý. Schon Gregor z Krakova (1455), 74. z Schönhofu Ditrich, válečník (1448), 27. z Schönfeldu Zikmund, hejtman Vaňka z Rachmanova (1457), 98. Schönwiesen Martin, rychtář bardějovský (1456), 75. Sigismundus, dux Lithavie v. z Ostrova. Silhořovský, rotmistr (1496), XXVIII. Silvius Eneas viz Eneas. Simonyi S., filolog maďarský, XIX. Skalica, okr. město v stolici nitranské (1398—1486), X, 38, 6, 18, 34, 35, 36, 43, 69, 115, 155, 157, 179; špitál svaté Alžběty (1431), 178; ze Skalice Hanzal, válečník slovenský (1465), XXVI; ze Skalice Jan, žoldnéř (1496), 258
Strana 259
XXVIII; ze Skalice Janek, válečník, XII; ze Skalice žoldnéři (1496), XXVIII. Skalka, malá osada nedaleko Malacek (1459), 96. Skalský, Jan („Čech“), válečník český, (1491), 167. Sklárský Jan, válečník český, (1491), 166. Sklabiňa, hrad v stolici turčanské, okr. Turč. sv. Martin (1449), 33. Slaná, ves v stolici gemerské, okr. Rožňava (1459), 94, 95. Slánský z Vasic, válečník český (1448), 28. Slavičín, panství na Moravě, okr. Bojkovice (1458), 93, (1484), 146, 147; Medvěd ze Slavičína (1458), XXII, 92, 93. Slávik Jan, historik slovenský, IX. Slazák, válečník polský (1491), 167. Slezsko, XIV, XXXV, 45, 69. Slopná též Slopné, ves v stolici trenčanské, okres Ilava (1479), 130; Menhart ze Slopné a z Vršatce (1479—1483), 130, 141. Slováci a Češi XXIX. Slovák, válečník (1444), 32; — Jiří, žoldnéř (1496), XXVIII; — Matúš, žoldnéř (1496), XXVIII; — Pavel, žoldnéř (1500), XXVIII. Slovensko střední XVI; střední a východní XVI; zemědělské XVI; pastýřské XVI; slovenský jazyk VIII, XXX; slovenský král (1470), 180, 181; slovenské listiny XXIX; slovenština stará XXXI. Slušov, Slusow, místo někde v okolí Bardě- jova, 44. Smolenice, hrad v stolici bratislavské, okr. Trnava (1398—1458), 89, 92, 93, 155. Smolík Jan z Biskupic, hejtman Vaňka z Rachmanova (1457), 98. Smrečany, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš. Smrečanští páni (1479), 132, 134; ze Smrečen Šimon 183. Snakov též Sňakov, ves v stolici šarišské, 47, 48, 71; ze Snakova Petr a Thoma XII; Snakovský, Snekowsky (1455), 68, 79; Snakovský Petr na Brezovicích (1456), 47, 86; ze Sňakova Petr a Tomáš (1455), 71. ze Sobíšku v. Kavka. Soje Mikoláš, soused z Velké Bytče (1484), 142. Sojka z Nevolic, válečník český (1448), 28. Sokol Mikuláš z Lamberka, válečník mo- ravský (1441), 13. Somarovský, hejtman Pankrácův (1445), 28. — Osvald, rychtář trenčínský (1461), 110. Somolia v. Smolenice. soud královský (1376), 177; nad sedláky (1470), 181; soudy nad sedláky na Oravě (1393), 178. Soukeníci v Rajci XVIII; srv. též súkeníci. ze Sovince v. Pňovský. spisovný jazyk XXXI; spisovný středověký na Slovensku VII. Spiš, hrad a stolice, comitatus Scepusiensis (1453—1501), X, XXX, 55, 85, 86, 95; kapitula spišská (1475) 63, 235; třináct měst spišských (1490) 159. spolek, právní zřízení (1482), 139, (1480), 151. Spytek v. z Melštýna. Srbsko VIII. Ssczawnicza v. Štiavnica. Stachlenský Jan, válečník moravský (1491), 167. Stampha v. Stupava. Stancl, měšťan z Žiliny (1482), 138. Starý Hrad v. Hrad Starý. ze Starého Sedla Urban, měšťan brněnský (1481), 136. Starý Diuřo, soused z Hliníku (1484), 143. Starý Mikolaj (XV), 169. Starý Jičín v. Jičín. Starý Zvolenov, Alstohl v. Zvolen. Stařinský, válečník (1491), 167. z Stauc Januš, hejtman na Strážích 1442), 19. Stibor ze Stibořic a z Beckova, pán slovenský (1398—1432), XII, 6, 40, 155, 178, 179. Stiborek z Pecky v. Pecka. Stloukal Karel, historik český, XXVII. 259
XXVIII; ze Skalice Janek, válečník, XII; ze Skalice žoldnéři (1496), XXVIII. Skalka, malá osada nedaleko Malacek (1459), 96. Skalský, Jan („Čech“), válečník český, (1491), 167. Sklárský Jan, válečník český, (1491), 166. Sklabiňa, hrad v stolici turčanské, okr. Turč. sv. Martin (1449), 33. Slaná, ves v stolici gemerské, okr. Rožňava (1459), 94, 95. Slánský z Vasic, válečník český (1448), 28. Slavičín, panství na Moravě, okr. Bojkovice (1458), 93, (1484), 146, 147; Medvěd ze Slavičína (1458), XXII, 92, 93. Slávik Jan, historik slovenský, IX. Slazák, válečník polský (1491), 167. Slezsko, XIV, XXXV, 45, 69. Slopná též Slopné, ves v stolici trenčanské, okres Ilava (1479), 130; Menhart ze Slopné a z Vršatce (1479—1483), 130, 141. Slováci a Češi XXIX. Slovák, válečník (1444), 32; — Jiří, žoldnéř (1496), XXVIII; — Matúš, žoldnéř (1496), XXVIII; — Pavel, žoldnéř (1500), XXVIII. Slovensko střední XVI; střední a východní XVI; zemědělské XVI; pastýřské XVI; slovenský jazyk VIII, XXX; slovenský král (1470), 180, 181; slovenské listiny XXIX; slovenština stará XXXI. Slušov, Slusow, místo někde v okolí Bardě- jova, 44. Smolenice, hrad v stolici bratislavské, okr. Trnava (1398—1458), 89, 92, 93, 155. Smolík Jan z Biskupic, hejtman Vaňka z Rachmanova (1457), 98. Smrečany, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš. Smrečanští páni (1479), 132, 134; ze Smrečen Šimon 183. Snakov též Sňakov, ves v stolici šarišské, 47, 48, 71; ze Snakova Petr a Thoma XII; Snakovský, Snekowsky (1455), 68, 79; Snakovský Petr na Brezovicích (1456), 47, 86; ze Sňakova Petr a Tomáš (1455), 71. ze Sobíšku v. Kavka. Soje Mikoláš, soused z Velké Bytče (1484), 142. Sojka z Nevolic, válečník český (1448), 28. Sokol Mikuláš z Lamberka, válečník mo- ravský (1441), 13. Somarovský, hejtman Pankrácův (1445), 28. — Osvald, rychtář trenčínský (1461), 110. Somolia v. Smolenice. soud královský (1376), 177; nad sedláky (1470), 181; soudy nad sedláky na Oravě (1393), 178. Soukeníci v Rajci XVIII; srv. též súkeníci. ze Sovince v. Pňovský. spisovný jazyk XXXI; spisovný středověký na Slovensku VII. Spiš, hrad a stolice, comitatus Scepusiensis (1453—1501), X, XXX, 55, 85, 86, 95; kapitula spišská (1475) 63, 235; třináct měst spišských (1490) 159. spolek, právní zřízení (1482), 139, (1480), 151. Spytek v. z Melštýna. Srbsko VIII. Ssczawnicza v. Štiavnica. Stachlenský Jan, válečník moravský (1491), 167. Stampha v. Stupava. Stancl, měšťan z Žiliny (1482), 138. Starý Hrad v. Hrad Starý. ze Starého Sedla Urban, měšťan brněnský (1481), 136. Starý Diuřo, soused z Hliníku (1484), 143. Starý Mikolaj (XV), 169. Starý Jičín v. Jičín. Starý Zvolenov, Alstohl v. Zvolen. Stařinský, válečník (1491), 167. z Stauc Januš, hejtman na Strážích 1442), 19. Stibor ze Stibořic a z Beckova, pán slovenský (1398—1432), XII, 6, 40, 155, 178, 179. Stiborek z Pecky v. Pecka. Stloukal Karel, historik český, XXVII. 259
Strana 260
stolice (1455), 75, 76, 80; — liptovská (1480), 134, 183, 185; — trenčianská (1483), 141; srv. komitát, hrabství, kraj, vidiek, partes. Striebrný Matěj, soused z Velké Bytče (1484) 142. Strielný, les u Lednice, okres Půchov (1479), 130, 131. Straněc z Považské Bystrice, (1465), XXVI. Stránske, ves v stolici trenčanské, okres Žilina (1479), 129. Stráže nad Myjavou, ves v stolici nitranské, okr. Senica (1442), 19, 22, 38, 56, 57. Strážnice, okresní mčsto moravské (1442 až 86), 17, 18, 19, 29, 113, 156, 157, ze Strážnice Martin XI. Strážnický Jiřík (1449), 35; srv. též Šilhavý. Strečno, hrad v stolici trenčanské, okres Žilina (1480), 133, ze Strečna Stefan (1474), 126. Strigonium v. Ostrihom. Stropkov,okresní mčsto v stolici zemplínské (1491), 165, 166, 167. Střúůček z drúžiny Petra Axamita (1459), 94. středověk československý XXXV. Střela Mikuláš, žoldnéř (1496), XXVIII. ze Studnic Ondřej a z Bystřice (1449), 35, 36. Stupava, Stampha, okresní město v stolici bratislavské (1445—60), 17, 42. Stupický Pavel, zeman slovenský (1484) 142. Stupňanský Petr, soused z Velké Bytče (1484), 142. de Suburbio v. Podhradie Zemanské. Sučany, též Sudčany, hrad v Turci, okres Turé. Sv. Martin (1471), 45, 89, 122, 89. Sudlice z Jaroněvic, válečník moravský, (1451), 57. — Václav z Nepečova, válečník moravský (1452), 58, 59, 155. Suchodolský Jakub a Benáš, válečníci mo- ravští (1491), 166 Súkeník Galko, soused trenčínský (1476) 127, — Jiřík z Velké Bytče (1484), 142; — Pavel, města Žiliny (1460), 102. válečník 260 sukno žitavské (1450), 47. ze Sulevic v. Kapléř. Súľov, ves v stolici trenčanské, okres Velká Bytča (1484), 142, ze Súlova Václav, fojt (1484), 142. Sumerobski v. Somárovský. Superior Pars Hungariae (1458), 45. Svatý Jan, panství v Liptovč, okres Liptov- ský Svatý Mikuláš (1480), 132, 183, od Svatého Jana Stefan (1471), 122; Sva- tojánskí páni 132, 134. Svátek, žoldnéř (1479), XXVII. Svatý Jiří, hrabata od Svatého Jiří a z Pe- zinku v. z Pezinku. Sv. Jur 29, Sv. Jur Zenthgywrgh (1448), 29. Sv. Mikuláš Liptovský (1457—69), 89, 90, 118; ze Svatého Mikuláše v. Pankrác. Sv. Vavřinec u Hodonína (1486), 155. okr. Bojkovice nad Hronom, Světlov, hrad moravský, (1449), 34, 35, 36. Sveržov, ves v stolici šarišské, okres Bardč- jov (1455), 71, 75. Svidrygajlo v. Švidrigal. Svinná, ves v stolici trenčanské, okres Bánovce n. Bebravou (1470), 180. ze Svinova Přibislav, válečník český (1448), 28. Svižej z Fryštáku, žoldnéř slovenský (1469), XXVIII. Swarz Kuncz, měšťan bratislavský 234. Swidregal Mikolaj v. Švidrigal. Sychrov, osada na západním část obce Krajné v stol. nitranské, okr. Myjava 53. Sylina v. Žilina. Szadzecki, válečník polský (1491), 167. Szaflary v. Šaflář. Szakolcza v. Skalica. Szczyborowski, válečník polský (1491), 167. Szczykowski v. Czykowski. Hichof, Slovensku, Szeczemynski válečník polský, (1491), 166. Szukowski Olbracht, válečník polský (1491), 166.
stolice (1455), 75, 76, 80; — liptovská (1480), 134, 183, 185; — trenčianská (1483), 141; srv. komitát, hrabství, kraj, vidiek, partes. Striebrný Matěj, soused z Velké Bytče (1484) 142. Strielný, les u Lednice, okres Půchov (1479), 130, 131. Straněc z Považské Bystrice, (1465), XXVI. Stránske, ves v stolici trenčanské, okres Žilina (1479), 129. Stráže nad Myjavou, ves v stolici nitranské, okr. Senica (1442), 19, 22, 38, 56, 57. Strážnice, okresní mčsto moravské (1442 až 86), 17, 18, 19, 29, 113, 156, 157, ze Strážnice Martin XI. Strážnický Jiřík (1449), 35; srv. též Šilhavý. Strečno, hrad v stolici trenčanské, okres Žilina (1480), 133, ze Strečna Stefan (1474), 126. Strigonium v. Ostrihom. Stropkov,okresní mčsto v stolici zemplínské (1491), 165, 166, 167. Střúůček z drúžiny Petra Axamita (1459), 94. středověk československý XXXV. Střela Mikuláš, žoldnéř (1496), XXVIII. ze Studnic Ondřej a z Bystřice (1449), 35, 36. Stupava, Stampha, okresní město v stolici bratislavské (1445—60), 17, 42. Stupický Pavel, zeman slovenský (1484) 142. Stupňanský Petr, soused z Velké Bytče (1484), 142. de Suburbio v. Podhradie Zemanské. Sučany, též Sudčany, hrad v Turci, okres Turé. Sv. Martin (1471), 45, 89, 122, 89. Sudlice z Jaroněvic, válečník moravský, (1451), 57. — Václav z Nepečova, válečník moravský (1452), 58, 59, 155. Suchodolský Jakub a Benáš, válečníci mo- ravští (1491), 166 Súkeník Galko, soused trenčínský (1476) 127, — Jiřík z Velké Bytče (1484), 142; — Pavel, města Žiliny (1460), 102. válečník 260 sukno žitavské (1450), 47. ze Sulevic v. Kapléř. Súľov, ves v stolici trenčanské, okres Velká Bytča (1484), 142, ze Súlova Václav, fojt (1484), 142. Sumerobski v. Somárovský. Superior Pars Hungariae (1458), 45. Svatý Jan, panství v Liptovč, okres Liptov- ský Svatý Mikuláš (1480), 132, 183, od Svatého Jana Stefan (1471), 122; Sva- tojánskí páni 132, 134. Svátek, žoldnéř (1479), XXVII. Svatý Jiří, hrabata od Svatého Jiří a z Pe- zinku v. z Pezinku. Sv. Jur 29, Sv. Jur Zenthgywrgh (1448), 29. Sv. Mikuláš Liptovský (1457—69), 89, 90, 118; ze Svatého Mikuláše v. Pankrác. Sv. Vavřinec u Hodonína (1486), 155. okr. Bojkovice nad Hronom, Světlov, hrad moravský, (1449), 34, 35, 36. Sveržov, ves v stolici šarišské, okres Bardč- jov (1455), 71, 75. Svidrygajlo v. Švidrigal. Svinná, ves v stolici trenčanské, okres Bánovce n. Bebravou (1470), 180. ze Svinova Přibislav, válečník český (1448), 28. Svižej z Fryštáku, žoldnéř slovenský (1469), XXVIII. Swarz Kuncz, měšťan bratislavský 234. Swidregal Mikolaj v. Švidrigal. Sychrov, osada na západním část obce Krajné v stol. nitranské, okr. Myjava 53. Sylina v. Žilina. Szadzecki, válečník polský (1491), 167. Szaflary v. Šaflář. Szakolcza v. Skalica. Szczyborowski, válečník polský (1491), 167. Szczykowski v. Czykowski. Hichof, Slovensku, Szeczemynski válečník polský, (1491), 166. Szukowski Olbracht, válečník polský (1491), 166.
Strana 261
Szuleszowski Jan, válečník polský (1491), 165. Szunyog K., zeman slovenský (XV. stol.), 140. Szwyrski Andřej, válečník polský (1491), 166 Szyrpowski, válečník polský (1491), 167. Šaflář, Šuflář, hrad v Haliči, při hranici Spiše, nyní Szaflary Šafranec Petr z Pískové Skály a Bandína (1482—91), 167, 168; Stanislav z Pískové Skály (1491), 165. Šahy, okresní město v stolici hontské (1451), 55. Šarfia, Seraphey, ves v stolici bratislavské, okr. Modra (1449), 29. Šarlej Matěj, soused z Velké Bytče (1484), 142. Šarovce Malé a Velké, Kissarow, Nagsarow, ves v stolici těkovské, okr. Želiezovce (1448), 29. Šariš, hrad v stolici šarišské, okr. Prešov (1455—61), 67, 68, 72, 73, 75, 76, 80, 84, 86. Šaštín, hrad v stolici nitranské, okr. Senica (1398), 155, 235. Šaumburk, hrad na Moravě, okr. Bystřice pod Hostýnem; z Šaumburka Mikuláš (1442), 15; Jindřich (1443), 21. Šavel, rychtář z Hliníka (1484), 143. Šebo Fr. A. 177. Šelenský, válečník polský (1491), 167. Šembera A. V., literární historik český, XI. Šilhavý Jan ze Strážnice, válečník morav- ský, XII, 17, 18, 19; jeho manželka Anna (1442), 17, 18, 19. Šindelová (1455), 67. šípy (1470), 119. Škultéty Jozef, literární historik slovenský, XXVII. Šlik Kašpar (1445—46), 29, 55; ze Šlika Matúš (1451), 56. z Šmigrodu v. Vojšík Krislav. Šmikovský Jindřich ze Žďáru, hejtman Vaňka z Rachmanova (1457), 98. Šnejdar, služebník krále Vladislava (1490), 160. Šnešar, Ssnessar (1470), 121. Šolc, rotmistr (1496), XXVIII. šoltýsové na Oravě (1393), 178. ze Šomberka Jindřich, hejtman na Korláto- vě Kameni, v. z Šaumburka. Šoproň, Odenburg (1441), 15. špán bratislavský (1436), 10; — na hradě Šáriši (1450), 49; srv. išpán, vicišpán, Henychšpán. Špicnagel Michal, měš ťan trenčínský (1476), 127. Špišák Jiřík, válečník slovenský (1465), XXVII. Štelinova poloha v Oravě (1718), 175. z Šternberka a z Lukova (1484), 147; Aleš (1443), 20. Jiří a Lacek (1437), 16. Matouš (1450), 53; Zdenek, purkrabí pražský (1459), 91; paní (1426), 3. Štiavnica Banská, město v stolici hontské (1449), 32. Štiavnica, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš; Gregor Ščavnický (1471), 122; z Ščevnice Grehor (1480), 183; Šťavnický potok (1480), 184. Štrba, ves v Liptově, okres Liptovský Svatý Mikuláš (1480), 184. Štrba Valent, soused z Rajce (1485), 148. Štubňa Hornia (1450), 37. Štyrsko, Windisch Land 98. Šuflář, hrad v. Šaflář. Šuja, ves v stolici trenčanské, okres Žilina (1479), 129. Šupala František, historik slovenský, XXXII, XXXIII, 182. z Švábenic Bačal, pán moravský (1470), 118, 119. Šváb Jakeš, měšťan žilinský (1453), 65. Švec Šimek, měšťan z Žiliny (1481), 137. Švehla Jan, válečník XXV. Švidrigal Mikuláš, kníže litevský, váleč- ník na Slovensku (1450—84), 37, 144; Švidrigal Mikuláš z Hliníka (1484), 143. 261
Szuleszowski Jan, válečník polský (1491), 165. Szunyog K., zeman slovenský (XV. stol.), 140. Szwyrski Andřej, válečník polský (1491), 166 Szyrpowski, válečník polský (1491), 167. Šaflář, Šuflář, hrad v Haliči, při hranici Spiše, nyní Szaflary Šafranec Petr z Pískové Skály a Bandína (1482—91), 167, 168; Stanislav z Pískové Skály (1491), 165. Šahy, okresní město v stolici hontské (1451), 55. Šarfia, Seraphey, ves v stolici bratislavské, okr. Modra (1449), 29. Šarlej Matěj, soused z Velké Bytče (1484), 142. Šarovce Malé a Velké, Kissarow, Nagsarow, ves v stolici těkovské, okr. Želiezovce (1448), 29. Šariš, hrad v stolici šarišské, okr. Prešov (1455—61), 67, 68, 72, 73, 75, 76, 80, 84, 86. Šaštín, hrad v stolici nitranské, okr. Senica (1398), 155, 235. Šaumburk, hrad na Moravě, okr. Bystřice pod Hostýnem; z Šaumburka Mikuláš (1442), 15; Jindřich (1443), 21. Šavel, rychtář z Hliníka (1484), 143. Šebo Fr. A. 177. Šelenský, válečník polský (1491), 167. Šembera A. V., literární historik český, XI. Šilhavý Jan ze Strážnice, válečník morav- ský, XII, 17, 18, 19; jeho manželka Anna (1442), 17, 18, 19. Šindelová (1455), 67. šípy (1470), 119. Škultéty Jozef, literární historik slovenský, XXVII. Šlik Kašpar (1445—46), 29, 55; ze Šlika Matúš (1451), 56. z Šmigrodu v. Vojšík Krislav. Šmikovský Jindřich ze Žďáru, hejtman Vaňka z Rachmanova (1457), 98. Šnejdar, služebník krále Vladislava (1490), 160. Šnešar, Ssnessar (1470), 121. Šolc, rotmistr (1496), XXVIII. šoltýsové na Oravě (1393), 178. ze Šomberka Jindřich, hejtman na Korláto- vě Kameni, v. z Šaumburka. Šoproň, Odenburg (1441), 15. špán bratislavský (1436), 10; — na hradě Šáriši (1450), 49; srv. išpán, vicišpán, Henychšpán. Špicnagel Michal, měš ťan trenčínský (1476), 127. Špišák Jiřík, válečník slovenský (1465), XXVII. Štelinova poloha v Oravě (1718), 175. z Šternberka a z Lukova (1484), 147; Aleš (1443), 20. Jiří a Lacek (1437), 16. Matouš (1450), 53; Zdenek, purkrabí pražský (1459), 91; paní (1426), 3. Štiavnica Banská, město v stolici hontské (1449), 32. Štiavnica, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš; Gregor Ščavnický (1471), 122; z Ščevnice Grehor (1480), 183; Šťavnický potok (1480), 184. Štrba, ves v Liptově, okres Liptovský Svatý Mikuláš (1480), 184. Štrba Valent, soused z Rajce (1485), 148. Štubňa Hornia (1450), 37. Štyrsko, Windisch Land 98. Šuflář, hrad v. Šaflář. Šuja, ves v stolici trenčanské, okres Žilina (1479), 129. Šupala František, historik slovenský, XXXII, XXXIII, 182. z Švábenic Bačal, pán moravský (1470), 118, 119. Šváb Jakeš, měšťan žilinský (1453), 65. Švec Šimek, měšťan z Žiliny (1481), 137. Švehla Jan, válečník XXV. Švidrigal Mikuláš, kníže litevský, váleč- ník na Slovensku (1450—84), 37, 144; Švidrigal Mikuláš z Hliníka (1484), 143. 261
Strana 262
Švorc, válečník slovenský (1483), 141; Švorc Filip, přísežný trenčínský z Orechového (1476), 127. Tablic Bohuslav, literární historik sloven- ský, XXIX. tábor, tábory, XVIII, 22, 29, 84, 86, 88, 96, 99, 100, 103; tábory české (1457), 99; tábor u Děvína Vaňka z Rachmanova (1456, 1459), 88, 99; Axamit, supremus capitaneus Fratrum et in Thabor (1455), 84, 235; srv. fortalicia, posádky, bašty. Tábofi XIX, 3, 4, 5. z Tachova Lorek, válečník český (1465), XXVI, 42. Talafás Jan z Ostrova a z Hukvald, hejt- man na Rychnavé (1449—63), XXII, XXV, XXVI, 32, 34,46, 49, 55, 67, 68, 69, 72, 84, 86; jeho manželka Žofie ze Sán a z Hukvald (1453), 68; $vakr Jiskrüv (1451), 55. Tarczy z Tarczie Tomás, pán uhersky (1480), 133. srv. Rykolfy, Kamenica. Targ Nowi, ném. Neumarkt, okr. mésto v Haliči (1463), 68. ' Tarkw v. Kamenica, Rykolfy. z Tarnoku Tomáš v. z Trnovce. Tarnov, Trnov, ves v stolici šarišské, okres Bardějov (1455), 77. z Tarnova Předslav, jeho manželka Kate- řina, 63. Tas, biskup olomoucký (1470), 119. Taust v. Domažlice. .Teben v. Děvín. teber v. tábory. z Telče Servác, panoše moravský (1481), 136. Teld v. Teldince. Teldince, Teld, ves v stolici těkovské, okr. Vráble (1448), 29. Tele Jakub z Paňova, hejtman na Gemeru a Slané (1453—59), 61, 62, 63, 69, 70, 71, 74, 94, 95, 134, 135; jeho manželka Kateřina z Tarnova (1453), 62, 63; — Kliment, písať (1465), XXVII. 262 Teleki Josef, historik maďarský, 22, 86, 100, 110, 115. Teplice Trenčianske (1450), 41. terra Scepusiensis (1453), 86. Těšice, ves moravská, okr. Hodonín (1486), 156. Těšín, město slezské (1449), 168. Tetaur Vilém z Tetova a z Hričova (1483), 141 142. z Tetova v. Tetaur. Thalaphus v. Talafüs. Theodor, biskup rabsky (1296), 174. Thomek z Ozepova v. z Ozepova. Thurský Petráš ze Žiliny (1489), 159. Tihany, opatství v Uhrách (1055), XVIII. Til Michl, měšťan žilinský (1454), 65. Timko nevinný, loupežník (XV), 171. Tirnavia v. Trnava. Tluxa Hronek z Tomnic v. z Tomnic. Toman z Trenčína, žoldnéř (1496), XXVIII. Tomášik Samuel, historik slovenský, 186. Tomek Václav Vladivoj, historik český, 5. z Tomnic Hronek Thuxa (1433), 8. Topol'éang, okresní mésto v stolici nitranské (1441—57), 16, 55, 89, 90; z Topoléóan Tomek Jelének, válečník slovenský, (1465), XXVI; z Topolčan žoldnéři (1496), XXVIII. Topor, válečník (1455), 81. Tor Petr, měšťan bardějovský (1441), 14. Tóth-Szabó Pavel, historik uherský, XXVII, XXXIII. Tóth Zoltán, historik uherský, XXVIII. z Tovačova v. z Cimburka. transkripce grafická a fonetická XX; zása- dy XXXVI, XXXVII, XXXVIII. Trávníček František, jazykozpytec český, XV. Trčka Mikuláš z Křižanova, hejtman na Najbachu (1460), 105, 106, 107, 108, 109. Trenčanská stolice (1483), 141. Trenčín, okresní město v stolici trenčanské (1461—1501), XII, XVI, 110, 126, 127 141, 181; národnostní poměry a refor-
Švorc, válečník slovenský (1483), 141; Švorc Filip, přísežný trenčínský z Orechového (1476), 127. Tablic Bohuslav, literární historik sloven- ský, XXIX. tábor, tábory, XVIII, 22, 29, 84, 86, 88, 96, 99, 100, 103; tábory české (1457), 99; tábor u Děvína Vaňka z Rachmanova (1456, 1459), 88, 99; Axamit, supremus capitaneus Fratrum et in Thabor (1455), 84, 235; srv. fortalicia, posádky, bašty. Tábofi XIX, 3, 4, 5. z Tachova Lorek, válečník český (1465), XXVI, 42. Talafás Jan z Ostrova a z Hukvald, hejt- man na Rychnavé (1449—63), XXII, XXV, XXVI, 32, 34,46, 49, 55, 67, 68, 69, 72, 84, 86; jeho manželka Žofie ze Sán a z Hukvald (1453), 68; $vakr Jiskrüv (1451), 55. Tarczy z Tarczie Tomás, pán uhersky (1480), 133. srv. Rykolfy, Kamenica. Targ Nowi, ném. Neumarkt, okr. mésto v Haliči (1463), 68. ' Tarkw v. Kamenica, Rykolfy. z Tarnoku Tomáš v. z Trnovce. Tarnov, Trnov, ves v stolici šarišské, okres Bardějov (1455), 77. z Tarnova Předslav, jeho manželka Kate- řina, 63. Tas, biskup olomoucký (1470), 119. Taust v. Domažlice. .Teben v. Děvín. teber v. tábory. z Telče Servác, panoše moravský (1481), 136. Teld v. Teldince. Teldince, Teld, ves v stolici těkovské, okr. Vráble (1448), 29. Tele Jakub z Paňova, hejtman na Gemeru a Slané (1453—59), 61, 62, 63, 69, 70, 71, 74, 94, 95, 134, 135; jeho manželka Kateřina z Tarnova (1453), 62, 63; — Kliment, písať (1465), XXVII. 262 Teleki Josef, historik maďarský, 22, 86, 100, 110, 115. Teplice Trenčianske (1450), 41. terra Scepusiensis (1453), 86. Těšice, ves moravská, okr. Hodonín (1486), 156. Těšín, město slezské (1449), 168. Tetaur Vilém z Tetova a z Hričova (1483), 141 142. z Tetova v. Tetaur. Thalaphus v. Talafüs. Theodor, biskup rabsky (1296), 174. Thomek z Ozepova v. z Ozepova. Thurský Petráš ze Žiliny (1489), 159. Tihany, opatství v Uhrách (1055), XVIII. Til Michl, měšťan žilinský (1454), 65. Timko nevinný, loupežník (XV), 171. Tirnavia v. Trnava. Tluxa Hronek z Tomnic v. z Tomnic. Toman z Trenčína, žoldnéř (1496), XXVIII. Tomášik Samuel, historik slovenský, 186. Tomek Václav Vladivoj, historik český, 5. z Tomnic Hronek Thuxa (1433), 8. Topol'éang, okresní mésto v stolici nitranské (1441—57), 16, 55, 89, 90; z Topoléóan Tomek Jelének, válečník slovenský, (1465), XXVI; z Topolčan žoldnéři (1496), XXVIII. Topor, válečník (1455), 81. Tor Petr, měšťan bardějovský (1441), 14. Tóth-Szabó Pavel, historik uherský, XXVII, XXXIII. Tóth Zoltán, historik uherský, XXVIII. z Tovačova v. z Cimburka. transkripce grafická a fonetická XX; zása- dy XXXVI, XXXVII, XXXVIII. Trávníček František, jazykozpytec český, XV. Trčka Mikuláš z Křižanova, hejtman na Najbachu (1460), 105, 106, 107, 108, 109. Trenčanská stolice (1483), 141. Trenčín, okresní město v stolici trenčanské (1461—1501), XII, XVI, 110, 126, 127 141, 181; národnostní poměry a refor-
Strana 263
mace (1476), 127; archiv XXXVI; hrad XXX; stolice (1721), XVIII; z Trenčína Buchlaf, žoldnéř (1496), XXVIII; Jan, žoldnéř (1496), XXVIII; Janeček, żoldner (1496), XXVIII; Jifik, žoldnéř (1400), XXVIII; Jurek, žoldnéř (1496), XXVIII; Martin, žoldnéř (1496), XXVIII; Matúš, žoldnéř (1496), XXVIII; Ondreáš, žoldnéř (1496), XXVIII; Toman, žoldnéř (1496), XXVIII; Václav, žoldnéř (1496), XXVIII; válečníci, žoldnéři (1496), VXXIII. Trhonička Jan, měšťan trenčínský (1476), 127. Trnava, okresní město v stolici bratislavské (1437—86), XII, 9, 10, 56, 58, 97, 101, 139, 140, 151, 152; archiv XXX, XXXIV, XXXVI; z Trnavy Jiřík, Zoldnéf (1500), XXVIII. Trnka z Ratibofan Jan a na Streéné (1480), 133. Trnov v. Tarnov. Trnovec, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš (1480); z Trnovce (Tar- noku) Tomáš 183. Trňovský Karol, spisovatel slovenský, 148. Trstené, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš (1480), 184; z Trsteného Pavel 183; z Trsteného Tomáš (1480), 183; Trsťanští páni a z Nadaždu (1479), 132, 134. Trzenki Jan, válečník polský (1491), 166. Třeboň, město v Čechách, archiv XXXVI. třicálek, pohraniční poplatek celní 38, 72, 97. Třikrátzlej, válečník (1457), XXVI. Třinský Jan, válečník slezský (1486), 166, 167. Tříčka Ondřej, hejtman na Mušině (1444), 32. Tůlavý Martin, válečník (1465), XXVI. Tur, hrad asi Turany v stolici turčanské, okr. Turč. Sv. Martin (1457), 89. Turci XVI, XXVIII. Turcz Jurgar v. Turzo. Turec, klášter Panny Marie v Turci (1313 až 81), 115, 173, 174, 176; — z Turce Jan, žoldnéř (1496), XXVIII. Turek Jan, purkrabí na Velké Bytči (1484), 142, 143. od Turic Hynek a na Uzdíně (1482), 185. Turso Jorg v. Turzo. Turzo Jiří, seděním na hradě (1459), 94, 95. z Tvorkova Hynek, válečník (1465), XXVI. — Jan a z Kyjova (1453—62), 64, 67, 80, 81, 84. Tvrdošín, okresní město v stolici oravské (1395), 178. Týnec, ves na Moravě, okr. Hodonín, 154, (1486), 156; z Týnce Riedl (1450), 51. spišském z Udolené Vody v. Voda Odolena. Ugrocz v. Uhrovec. Ujhel v. Nové Mesto nad Váhom. Uher Michal ze Segedína, váleéník sloven- sky (1465), XXVI. — ze Santova Mikuláš, válečník sloven- Sky, (1481— 82), XII, 135, 136, 137, 139. Uherské Hradiště v. Hradiště Uherské Uhrovec, tvrz v stolici trenčanské, okr. Bánovce nad Bebravou (1376—1457), 89, 155, 176. Uhry (1428—91), XVI, XXI, XXIII, XXXI, 5, 6, 7, 10, 20, 27, 28, 30, 31, 38, 45, 46, 54, 55, 58, 59, 75, 90, 91, 92, 95, 98, 99, 110, 113, 114, 115 ,117, 125, 131, 146, 150, 159, 161, 162, 163, 164, 165, 166, 167; Uhry habsburské XVI; boj o integritu XXIII; platnost sloven- štiny XXXI; páni a preláti, 27; pani uherští, 29, 54, 55; sněm, 28; Superior Pars Hungariae (1458), 45, 234. Uměstovský Jan, válečník polský (1491), 166. Ungerspeher, vicišpán bratislavský (1458 až 59), 99. Uničov, okresní město moravské (1486), 154; z Uničova Linhart, písař města Bardějova (1450), 48, 50. 263
mace (1476), 127; archiv XXXVI; hrad XXX; stolice (1721), XVIII; z Trenčína Buchlaf, žoldnéř (1496), XXVIII; Jan, žoldnéř (1496), XXVIII; Janeček, żoldner (1496), XXVIII; Jifik, žoldnéř (1400), XXVIII; Jurek, žoldnéř (1496), XXVIII; Martin, žoldnéř (1496), XXVIII; Matúš, žoldnéř (1496), XXVIII; Ondreáš, žoldnéř (1496), XXVIII; Toman, žoldnéř (1496), XXVIII; Václav, žoldnéř (1496), XXVIII; válečníci, žoldnéři (1496), VXXIII. Trhonička Jan, měšťan trenčínský (1476), 127. Trnava, okresní město v stolici bratislavské (1437—86), XII, 9, 10, 56, 58, 97, 101, 139, 140, 151, 152; archiv XXX, XXXIV, XXXVI; z Trnavy Jiřík, Zoldnéf (1500), XXVIII. Trnka z Ratibofan Jan a na Streéné (1480), 133. Trnov v. Tarnov. Trnovec, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš (1480); z Trnovce (Tar- noku) Tomáš 183. Trňovský Karol, spisovatel slovenský, 148. Trstené, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš (1480), 184; z Trsteného Pavel 183; z Trsteného Tomáš (1480), 183; Trsťanští páni a z Nadaždu (1479), 132, 134. Trzenki Jan, válečník polský (1491), 166. Třeboň, město v Čechách, archiv XXXVI. třicálek, pohraniční poplatek celní 38, 72, 97. Třikrátzlej, válečník (1457), XXVI. Třinský Jan, válečník slezský (1486), 166, 167. Tříčka Ondřej, hejtman na Mušině (1444), 32. Tůlavý Martin, válečník (1465), XXVI. Tur, hrad asi Turany v stolici turčanské, okr. Turč. Sv. Martin (1457), 89. Turci XVI, XXVIII. Turcz Jurgar v. Turzo. Turec, klášter Panny Marie v Turci (1313 až 81), 115, 173, 174, 176; — z Turce Jan, žoldnéř (1496), XXVIII. Turek Jan, purkrabí na Velké Bytči (1484), 142, 143. od Turic Hynek a na Uzdíně (1482), 185. Turso Jorg v. Turzo. Turzo Jiří, seděním na hradě (1459), 94, 95. z Tvorkova Hynek, válečník (1465), XXVI. — Jan a z Kyjova (1453—62), 64, 67, 80, 81, 84. Tvrdošín, okresní město v stolici oravské (1395), 178. Týnec, ves na Moravě, okr. Hodonín, 154, (1486), 156; z Týnce Riedl (1450), 51. spišském z Udolené Vody v. Voda Odolena. Ugrocz v. Uhrovec. Ujhel v. Nové Mesto nad Váhom. Uher Michal ze Segedína, váleéník sloven- sky (1465), XXVI. — ze Santova Mikuláš, válečník sloven- Sky, (1481— 82), XII, 135, 136, 137, 139. Uherské Hradiště v. Hradiště Uherské Uhrovec, tvrz v stolici trenčanské, okr. Bánovce nad Bebravou (1376—1457), 89, 155, 176. Uhry (1428—91), XVI, XXI, XXIII, XXXI, 5, 6, 7, 10, 20, 27, 28, 30, 31, 38, 45, 46, 54, 55, 58, 59, 75, 90, 91, 92, 95, 98, 99, 110, 113, 114, 115 ,117, 125, 131, 146, 150, 159, 161, 162, 163, 164, 165, 166, 167; Uhry habsburské XVI; boj o integritu XXIII; platnost sloven- štiny XXXI; páni a preláti, 27; pani uherští, 29, 54, 55; sněm, 28; Superior Pars Hungariae (1458), 45, 234. Uměstovský Jan, válečník polský (1491), 166. Ungerspeher, vicišpán bratislavský (1458 až 59), 99. Uničov, okresní město moravské (1486), 154; z Uničova Linhart, písař města Bardějova (1450), 48, 50. 263
Strana 264
z Úpora Ladislav, válečník uherský (1461), 68. Urbánek Rudolf, historik český, 58, 234. Urbanovský (1483), 142. z Úsova (1449) v. z Vlašimě. Uzdín v. Ozdín. Užhorod, XVI. Váh, řeka, 29, 69, 96, 142, 143, 144. Vajčár Lacko ze Žiliny (1462), 112; Matouš žilinský (1477), 127. Valach, t. j. Hunyady Jan (1451), 57, 58. Valachie, XVI. Valášek Matěj z Hodonína (1486), 157. Valaši a valašská kolonisace na Slovensku, XV—XVII, 69, 77. Valašsko moravské, XVI. z Valdštejna Hašek, válečník český (1433), 8. Váňa, rychtář z Bánovce (1376), 177. Vaněk v. z Rachmanova. Vaněk, písař z Uherské Skalice (1449), 36. Varín, ves v stolici trenčanské, okres Žilina (1485), XII, 149; — z Varína Šimek, fojt (1468), 115. Varsik Branislav, historik slovenský, IX, XVII, XVIII, XXIV, XXXX. Vasko cigáň, lupič (1495), 171, 172. Vávra, služebník Jindřicha z Lipého (1467), 113, 114. Važec, ves v Liptově, okres Liptovský Hrádok (1480), 184. Važlinský, válečník (1491), 167. Važnický Andřej, válečník (1491), 167. Vělěpolský Jan (XV), 169. Veličná, Magna Villa, ves. v Oravě, okr. Dol. Kubín (1398), 175. Velka, Ffylka, město v stolici spišské (1475), 63; farář Jan, 63. Velvar, jméno osobní (1449), 36. Verebel v. Vráble. Veselé, ves na Oravě (1398—1484), 154, 155, 156. Veselí, okr. město na Moravě (1429—37), 4, 5, 6,9, 10, 35; z Veselí Václav (1486), 156. z Veselice Smil, válečník český (1448), 27. z Vesic v. Slánský. Vezveres poloha v Turci (1296), 173. vicišpán bratislavský (1458), 99; — tren- čanský (1483), 141. z Víckova Arkleb a z Prusinovic, panoše moravský (1484), 147. Vid Senth v. Vidovany. Vídeň (1433—36), X, XXXVI, 8, 28, 30, 58, 81, 86, 91, 97, 98, 100, 140, 151, 235. vidiek liptovský (1471), 122, 183; srv. hrab- ství, komitát, kraj, stolice. Vieliepolski Jan (XV), 169. Vělěpolský. Vígleš, nyní Víglaš, hrad v stolici zvolenské, okr. Zvolen, (1449), 33; Viglanský, vá- lečník slovenský (1491), 167. Viktorin, kníže münsterberský (1485), 140. Vilusz Lorenc, jméno osobní (XV), 169. Vinar, jméno osobní (1429), 4, 5, 6. Vincentius, plebán ze Slovenského Pravna (1346), 176. Vinná, ves na východním Slovensku neda- leko Michalovec (1461), 111. víno, vinohrady (1437—84), 10, 24, 49, 97, 140, 144, 153. Vířen z Brezové, žoldnéř (1496), XXVIII. Vislavec Nižní, zaniklá ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš (1480), 184. Višňovský Jan, válečník (1491), 166. Vitencze v. Chtelnica. Vitéz Jan alias Levnten (1479), 129. Vítovec Jan z Grebeňa, z Hřebene, Witto- wicz zum Greben, bán a hejtman krále Ladislava v Štyrsku (in windischen Landen) (1457), XIV, XXV, XXVI, 98. z Vítovic a ze Zlína, Petr Roman, válečník moravský (1442—45), 3, 4, 15, 16, 17, 17, 29. Vladář Jiřík ze Žiliny (1479), 131. z Vladěnína Mikuláš (1449), 168. Vladislav Jagiello (1450), 38. král český (1491), XXXV, 159—67. — 264
z Úpora Ladislav, válečník uherský (1461), 68. Urbánek Rudolf, historik český, 58, 234. Urbanovský (1483), 142. z Úsova (1449) v. z Vlašimě. Uzdín v. Ozdín. Užhorod, XVI. Váh, řeka, 29, 69, 96, 142, 143, 144. Vajčár Lacko ze Žiliny (1462), 112; Matouš žilinský (1477), 127. Valach, t. j. Hunyady Jan (1451), 57, 58. Valachie, XVI. Valášek Matěj z Hodonína (1486), 157. Valaši a valašská kolonisace na Slovensku, XV—XVII, 69, 77. Valašsko moravské, XVI. z Valdštejna Hašek, válečník český (1433), 8. Váňa, rychtář z Bánovce (1376), 177. Vaněk v. z Rachmanova. Vaněk, písař z Uherské Skalice (1449), 36. Varín, ves v stolici trenčanské, okres Žilina (1485), XII, 149; — z Varína Šimek, fojt (1468), 115. Varsik Branislav, historik slovenský, IX, XVII, XVIII, XXIV, XXXX. Vasko cigáň, lupič (1495), 171, 172. Vávra, služebník Jindřicha z Lipého (1467), 113, 114. Važec, ves v Liptově, okres Liptovský Hrádok (1480), 184. Važlinský, válečník (1491), 167. Važnický Andřej, válečník (1491), 167. Vělěpolský Jan (XV), 169. Veličná, Magna Villa, ves. v Oravě, okr. Dol. Kubín (1398), 175. Velka, Ffylka, město v stolici spišské (1475), 63; farář Jan, 63. Velvar, jméno osobní (1449), 36. Verebel v. Vráble. Veselé, ves na Oravě (1398—1484), 154, 155, 156. Veselí, okr. město na Moravě (1429—37), 4, 5, 6,9, 10, 35; z Veselí Václav (1486), 156. z Veselice Smil, válečník český (1448), 27. z Vesic v. Slánský. Vezveres poloha v Turci (1296), 173. vicišpán bratislavský (1458), 99; — tren- čanský (1483), 141. z Víckova Arkleb a z Prusinovic, panoše moravský (1484), 147. Vid Senth v. Vidovany. Vídeň (1433—36), X, XXXVI, 8, 28, 30, 58, 81, 86, 91, 97, 98, 100, 140, 151, 235. vidiek liptovský (1471), 122, 183; srv. hrab- ství, komitát, kraj, stolice. Vieliepolski Jan (XV), 169. Vělěpolský. Vígleš, nyní Víglaš, hrad v stolici zvolenské, okr. Zvolen, (1449), 33; Viglanský, vá- lečník slovenský (1491), 167. Viktorin, kníže münsterberský (1485), 140. Vilusz Lorenc, jméno osobní (XV), 169. Vinar, jméno osobní (1429), 4, 5, 6. Vincentius, plebán ze Slovenského Pravna (1346), 176. Vinná, ves na východním Slovensku neda- leko Michalovec (1461), 111. víno, vinohrady (1437—84), 10, 24, 49, 97, 140, 144, 153. Vířen z Brezové, žoldnéř (1496), XXVIII. Vislavec Nižní, zaniklá ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš (1480), 184. Višňovský Jan, válečník (1491), 166. Vitencze v. Chtelnica. Vitéz Jan alias Levnten (1479), 129. Vítovec Jan z Grebeňa, z Hřebene, Witto- wicz zum Greben, bán a hejtman krále Ladislava v Štyrsku (in windischen Landen) (1457), XIV, XXV, XXVI, 98. z Vítovic a ze Zlína, Petr Roman, válečník moravský (1442—45), 3, 4, 15, 16, 17, 17, 29. Vladář Jiřík ze Žiliny (1479), 131. z Vladěnína Mikuláš (1449), 168. Vladislav Jagiello (1450), 38. král český (1491), XXXV, 159—67. — 264
Strana 265
— král polský a uherský (j 1444), XXIII, 5, 20, 21. Vlachovice, ves moravská, okr. Val. Klo- bouky; z Vlachovic Jan (1484), 147. z Vlašimě Karel a z Úsova (1449), 35, 36. Vlček Jaroslav, literární historik českoslo- venský, XI, 148. Vlček Ondřej, válečník český (1491), 166 Vlčov, částka obce Krásno nad. Kysucou, okres Kysucké Nové Mesto (1463), 69. Vlk Stefko, soused z Hliníka (1484), 143. Voda dobrá, wes v stolici novohradské, okres Modrý Kameň; z dobré Vody Jiří (1486), 167 Voda Odolena, Václav (von Udoleni Wodi), válečník český (1448), 28. z Vojslavic Mikuláš a z Veselé, pán morav- ský (1449), 35. Vojšík Křeslav ze Šmigroda, pán polský, XXIII. Vojtěský v. Vojtěšic. z Vojtesic Kliment, sedčním na Plavči, hejtman Axamitúv (1455), 66, 68, 71, 73, 74, 76, 85—88. Voitko, hejtman na Zelenych horách (1441), 171, 172. Volskij Jan a Petr z Potoka, válečníci pol- ští (1473), 125. Vrabl Jan z Lelova, válečník slovenský (1465), XXVI. Vrable, Verebel, okr. město v stolici tékov- ské (1448), 29. Vrádišťe, ves v stolici nitranské, okres Ska- lice (1431), 179. Vrána, rotmistr (1496), XXVIII. Vranůvka, poloha u Hodonína (1486), 153 až 58. z Vrbna Jan a na Hodoníně, válečník mo- ravský (1432), 6, 155. Vrchní Krajiny království uherského (1461), 111. Vršatec, hrad v stolici trenčanské, okres Püchov (1479), 130, 141. Vrťátko A. J., literární historik český, XXIX. z Všechovic Jiskra Jan v. Jiskra. Vysocký, Wyssaczky, válečník polský (1450 až 1491), 167, 172. z Vysokého Mýta Václavek (1468), 115. Vyšehrad, hrad v Uhrách, nedaleko Ostři- homa (1473), 124. Vyškov, okr. město moravské (1470), 118, 120; Vyškovec Jan z Vyškova (1453), 64. Vywar v. Holič. Vyždžga Martin (XV.) 170. z Waisprochu Ondřej, pán moravský (1482), 139. Wajda Jánoš v. Hunyady Jan. Walczek Andraj, válečník polský (1491), 166. Wanko v. z Rachmanova. Warna v. Varín. Wazlynski, válečník polský (1491), 167. Wayner v. Fajnar. | Weinberger, Weinperger, válečník (1440), 11. Weigant Mickovský, válečník (1448), 28. Weingart Miloš, jazykozpytec českosloven- ský, XI, XIX, 176, 177, 180. von Weisenkirchen Johannes, písaf Jana Jiskry z Brandysa (1455), XXII. Weznveres, Wezweres, poloha v Turci (1296), 173. Wien v. Vídeň. z Wildbachu Jan, (von Widbach), válečník (1448), 27. Windisch Land, kraj u Mariboru v Štyrsku (1457), 98, ban und hauptman v. Ví- lovec. Wlodzyslaw král polský v. Vladislav král. Wlued v. Ludince Velké. z Wolfberga Čeněk, Jiskrův hejtman (1452), 59, 60. Wolkan R., XIX. Wygwar v. Holič. Wysznyowsky Jan, válečník polský (1491), 166. Záblatie, ves v stolici trenčanské, okr. Trenčín: ze Zablatie Pavel, žoldnéř (1496), XXVIII. literární historik německý, 265
— král polský a uherský (j 1444), XXIII, 5, 20, 21. Vlachovice, ves moravská, okr. Val. Klo- bouky; z Vlachovic Jan (1484), 147. z Vlašimě Karel a z Úsova (1449), 35, 36. Vlček Jaroslav, literární historik českoslo- venský, XI, 148. Vlček Ondřej, válečník český (1491), 166 Vlčov, částka obce Krásno nad. Kysucou, okres Kysucké Nové Mesto (1463), 69. Vlk Stefko, soused z Hliníka (1484), 143. Voda dobrá, wes v stolici novohradské, okres Modrý Kameň; z dobré Vody Jiří (1486), 167 Voda Odolena, Václav (von Udoleni Wodi), válečník český (1448), 28. z Vojslavic Mikuláš a z Veselé, pán morav- ský (1449), 35. Vojšík Křeslav ze Šmigroda, pán polský, XXIII. Vojtěský v. Vojtěšic. z Vojtesic Kliment, sedčním na Plavči, hejtman Axamitúv (1455), 66, 68, 71, 73, 74, 76, 85—88. Voitko, hejtman na Zelenych horách (1441), 171, 172. Volskij Jan a Petr z Potoka, válečníci pol- ští (1473), 125. Vrabl Jan z Lelova, válečník slovenský (1465), XXVI. Vrable, Verebel, okr. město v stolici tékov- ské (1448), 29. Vrádišťe, ves v stolici nitranské, okres Ska- lice (1431), 179. Vrána, rotmistr (1496), XXVIII. Vranůvka, poloha u Hodonína (1486), 153 až 58. z Vrbna Jan a na Hodoníně, válečník mo- ravský (1432), 6, 155. Vrchní Krajiny království uherského (1461), 111. Vršatec, hrad v stolici trenčanské, okres Püchov (1479), 130, 141. Vrťátko A. J., literární historik český, XXIX. z Všechovic Jiskra Jan v. Jiskra. Vysocký, Wyssaczky, válečník polský (1450 až 1491), 167, 172. z Vysokého Mýta Václavek (1468), 115. Vyšehrad, hrad v Uhrách, nedaleko Ostři- homa (1473), 124. Vyškov, okr. město moravské (1470), 118, 120; Vyškovec Jan z Vyškova (1453), 64. Vywar v. Holič. Vyždžga Martin (XV.) 170. z Waisprochu Ondřej, pán moravský (1482), 139. Wajda Jánoš v. Hunyady Jan. Walczek Andraj, válečník polský (1491), 166. Wanko v. z Rachmanova. Warna v. Varín. Wazlynski, válečník polský (1491), 167. Wayner v. Fajnar. | Weinberger, Weinperger, válečník (1440), 11. Weigant Mickovský, válečník (1448), 28. Weingart Miloš, jazykozpytec českosloven- ský, XI, XIX, 176, 177, 180. von Weisenkirchen Johannes, písaf Jana Jiskry z Brandysa (1455), XXII. Weznveres, Wezweres, poloha v Turci (1296), 173. Wien v. Vídeň. z Wildbachu Jan, (von Widbach), válečník (1448), 27. Windisch Land, kraj u Mariboru v Štyrsku (1457), 98, ban und hauptman v. Ví- lovec. Wlodzyslaw král polský v. Vladislav král. Wlued v. Ludince Velké. z Wolfberga Čeněk, Jiskrův hejtman (1452), 59, 60. Wolkan R., XIX. Wygwar v. Holič. Wysznyowsky Jan, válečník polský (1491), 166. Záblatie, ves v stolici trenčanské, okr. Trenčín: ze Zablatie Pavel, žoldnéř (1496), XXVIII. literární historik německý, 265
Strana 266
Záborowski Mikuláš, válečník polský (1491), 166. Zádubnie, ves v stolici trenčanské, okr. Ky- sucké Nové Mesto; ze Zádubnie Soli- hrach (1468), 115. Zádubnie, ves v stolici trenčanské, okr. Ži- lina; ze Zádubnie Solihrach (1468), 115. Záhorský Mikuláš, válečník (1491), 165. Zahrádka Jan, služebník Jana z Tvorkova (1456—62). Zajíček, švec trenčínský (1476), 127. Zajimač Jan v. z Kunštátu. Zakolcza v. Skalica. Zakrzewski, válečník polský (1491), 167. Zalejśa z Lubnć, valećnik slovensky (1450), 46, 47. Zaleski Jan, valećnikpolsky (1491), XXVIII, 164. Zápolský Imrich (1465), 69. — Štefan (1461), 68, (1466), 69, (1490), 159. Zarzanowski, válečník polský (1491), 167. ze Zástřízl Jaroš, šlechtic moravský (1480), 151. záškodný list (1450), 43. Zašová, ves moravská, okr. Val. Meziříčí (1480), 151. Zavar, ves v stolici bratislavské, okr. Trna- va (1398), 155. Závodie, ves v stolici trenčanské, okr. Ži- lina; ze Závodí Vacek (1468), 116. Zbehy, Izbegh, ves v stolici nitranské, okr. Nitra (1448), 29. Zbyňov, Byňov, ves v stolici trenčanské, okr. Žilina (1479), 129. Zeidl z Domażlic (1461), 111. Zelená Hora, Mons Viridis, Zelenć Hory opevněný tábor při Hrabušicích na Spiši (1441, 1463), 68, 171, 172, 235. Zelenka, válečník český (1463), 68. zeman (1470), 181; zemané (1455), 80; die lantschaft, 22; zemané a jazyk národní, VIII, XII; zemané stolice liptovske, 122, 134. Zenche (1398) v. Senica. 266 Zentgywrgh v. Sv. Jur nad Hronom. ze Zhoře Mikuláš, válečník český (1457), 98. Zibrt Čeněk, historik český, XXVIII. Zikmund, král uherský, český, císař říše německé (11437), XXIII, XXXIII, 7, 3, 4, 9, 10, 155, 234. Zikmund Korybut, kníže litevský, 4. ze Zlého Jan (1448), 28. ze Zlína v. z Vítovic. Zniev, klášter Panny Marie v Turci (1446 aż 1481), 25, 115. Znojmo, město moravské (1463—69), 53, 117. Zoch Ctibor, historik slovenský, XXX. Zolium Vetus v. Zvolen. Zubří, ves moravská, okr. Rožnov pod Rad- hoštěm (1480), 151. ze Zvířetic Heřman a z Vartemberka, pán český (1445—63), 24, 64, 69. Zvolen, Vetus Zolium, Starý Zvolenov, okr. město v stolici zvolenské (1445—51), 23, 24, 27, 54, 55. Zvolenov Starý v. Zvolen, ze Žamberka v. Žampach. Žampach Jan ze Žamberka, pán český (1450), XXII, 41. Žandava v. Kebner Zikmund. Žák Martin z Hodonína (1486), 154. Žaškovský, úředník zámku Zniova (1575), 26. ze Žďáru v. Šmikovský Jindřich. Žirnický, válečník (1491), 167. z Žerotína Jan a z Fulneku, pán moravský (1483), 141. Židé v Trnavě (1486), 151. Žilina, okresní město v stolici trenčanské (1434—89) XII, XIII, 5, 28, 53, 54, 60, 61, 65, 66, 92, 94, 101, 112, 113, 115, 116, 118, 121, 123, 124, 126—131, 133, 137, 138, 148, 149, 158, 159; archiv města, XXXI, XXXVI. Žitava, město v Lužici; žitavská sukna (1450), 47. Žipov, Ozepov, ves v stolici šarišské, okr. Prešov (1450), 48. ze Žlutic v. Kocanda.
Záborowski Mikuláš, válečník polský (1491), 166. Zádubnie, ves v stolici trenčanské, okr. Ky- sucké Nové Mesto; ze Zádubnie Soli- hrach (1468), 115. Zádubnie, ves v stolici trenčanské, okr. Ži- lina; ze Zádubnie Solihrach (1468), 115. Záhorský Mikuláš, válečník (1491), 165. Zahrádka Jan, služebník Jana z Tvorkova (1456—62). Zajíček, švec trenčínský (1476), 127. Zajimač Jan v. z Kunštátu. Zakolcza v. Skalica. Zakrzewski, válečník polský (1491), 167. Zalejśa z Lubnć, valećnik slovensky (1450), 46, 47. Zaleski Jan, valećnikpolsky (1491), XXVIII, 164. Zápolský Imrich (1465), 69. — Štefan (1461), 68, (1466), 69, (1490), 159. Zarzanowski, válečník polský (1491), 167. ze Zástřízl Jaroš, šlechtic moravský (1480), 151. záškodný list (1450), 43. Zašová, ves moravská, okr. Val. Meziříčí (1480), 151. Zavar, ves v stolici bratislavské, okr. Trna- va (1398), 155. Závodie, ves v stolici trenčanské, okr. Ži- lina; ze Závodí Vacek (1468), 116. Zbehy, Izbegh, ves v stolici nitranské, okr. Nitra (1448), 29. Zbyňov, Byňov, ves v stolici trenčanské, okr. Žilina (1479), 129. Zeidl z Domażlic (1461), 111. Zelená Hora, Mons Viridis, Zelenć Hory opevněný tábor při Hrabušicích na Spiši (1441, 1463), 68, 171, 172, 235. Zelenka, válečník český (1463), 68. zeman (1470), 181; zemané (1455), 80; die lantschaft, 22; zemané a jazyk národní, VIII, XII; zemané stolice liptovske, 122, 134. Zenche (1398) v. Senica. 266 Zentgywrgh v. Sv. Jur nad Hronom. ze Zhoře Mikuláš, válečník český (1457), 98. Zibrt Čeněk, historik český, XXVIII. Zikmund, král uherský, český, císař říše německé (11437), XXIII, XXXIII, 7, 3, 4, 9, 10, 155, 234. Zikmund Korybut, kníže litevský, 4. ze Zlého Jan (1448), 28. ze Zlína v. z Vítovic. Zniev, klášter Panny Marie v Turci (1446 aż 1481), 25, 115. Znojmo, město moravské (1463—69), 53, 117. Zoch Ctibor, historik slovenský, XXX. Zolium Vetus v. Zvolen. Zubří, ves moravská, okr. Rožnov pod Rad- hoštěm (1480), 151. ze Zvířetic Heřman a z Vartemberka, pán český (1445—63), 24, 64, 69. Zvolen, Vetus Zolium, Starý Zvolenov, okr. město v stolici zvolenské (1445—51), 23, 24, 27, 54, 55. Zvolenov Starý v. Zvolen, ze Žamberka v. Žampach. Žampach Jan ze Žamberka, pán český (1450), XXII, 41. Žandava v. Kebner Zikmund. Žák Martin z Hodonína (1486), 154. Žaškovský, úředník zámku Zniova (1575), 26. ze Žďáru v. Šmikovský Jindřich. Žirnický, válečník (1491), 167. z Žerotína Jan a z Fulneku, pán moravský (1483), 141. Židé v Trnavě (1486), 151. Žilina, okresní město v stolici trenčanské (1434—89) XII, XIII, 5, 28, 53, 54, 60, 61, 65, 66, 92, 94, 101, 112, 113, 115, 116, 118, 121, 123, 124, 126—131, 133, 137, 138, 148, 149, 158, 159; archiv města, XXXI, XXXVI. Žitava, město v Lužici; žitavská sukna (1450), 47. Žipov, Ozepov, ves v stolici šarišské, okr. Prešov (1450), 48. ze Žlutic v. Kocanda.
Strana 267
OBSAH. Listy a listiny ......... Dodatek (listiny pozdější a falsa) .......... .... VII—XXXX .. 1—172 ..... 173—186 Acta medii aevi ad Slovaciam pertinentia et regesta actorum .. 187—215 Seznam středověkých listů a listin podle místa původu a vzniku 216—220 Seznam archivní látky podle jednotlivých archivů, z nichž Uvod .. . . . . . . . . . . . . . . . čerpáno .. Seznam příloh........ Opravy a doplňky ............ Rejstřík osobní, místní i věcný....... Přílohy 1—24. . . . . . . .... 221—231 ..... 232—233 . . . . . . . . . . . . . . . .. 234—235 ...... 236—266
OBSAH. Listy a listiny ......... Dodatek (listiny pozdější a falsa) .......... .... VII—XXXX .. 1—172 ..... 173—186 Acta medii aevi ad Slovaciam pertinentia et regesta actorum .. 187—215 Seznam středověkých listů a listin podle místa původu a vzniku 216—220 Seznam archivní látky podle jednotlivých archivů, z nichž Uvod .. . . . . . . . . . . . . . . . čerpáno .. Seznam příloh........ Opravy a doplňky ............ Rejstřík osobní, místní i věcný....... Přílohy 1—24. . . . . . . .... 221—231 ..... 232—233 . . . . . . . . . . . . . . . .. 234—235 ...... 236—266
- I: Array
- VII: Array
- 1: Array
- 173: Array
- 188: Array
- 216: Array
- 236: Array
- 267: Array