Strana I
PRAMENY UČENÉ SPOLEČNOSTI ŠAFAŘÍKOVY V BRATISLAVĚ POŘÁDAJÍ J. F. BABOR, VLADIMÍR KLECANDA, KAREL LAŠTOVKA SVAZEK 5 v KNIHA ŽILINSKÁ VYDAL VÁCLAV CHALOUPECKY O PRÁVU MAGDEBURSKÉM NĚMECKÝM JAZYKEM V KNIZE ŽILINSKÉ Z ROKU 1378 POJEDNÁVÁ RUDOLF RAUSCHER BRATISLAVA NÁKLADEM UČENÉ SPOLEČNOSTI ŠAFAŘÍKOVY TISKEM STÁTNÍ TISKÁRNY V PRAZE 1 9 3 4

Strana II

Strana III

Strana IV

Strana V
STANISLAVU KOSTLIVÉMU

Strana VI

Strana VII
ÚVOD. I. Osudy rukopisu. — Jeho známost v literatuře. — Sztarek, Lombardini, Beck, Jireček. — Díky spolupracovníkům a těm, kdo se o vydání památky zasloužili. Když jsem roku 1919 přišel na Slovensko, zajímal jsem se v prvé řadě o památky doby husitské a děje Slovenska v století XV. Tu pak neušla mé pozornosti „Zrnka k dějepisu slovenskému“ a „Listiny z archivů uherských“, které v Světozoru, příloze Slovenských Novin, roku 1857 počal uveřejňovati Dr. Josef Beck1) a které potom roku 1865 samo- statně vydal Herm. Jireček.2) Byly mezi nimi v dosti značném počtu 1) Josef Beck, doktor práv a rada nejvyššího soudu ve Vídni (nar. 1814 v Telči na Moravě, zemřel ve Vídni 1887) po celý svůj život měl živý smysl pro historii a zejména rád vyhledával nové prameny pro themata, která jej zajímala. Za svého působení jako státní návladní v Bratislavě studoval v některých archivech uherských historické vztahy mezi Moravou a Uhrami a připravoval vydání získaného materiálu v regestech. Část této práce vydal po jeho smrti J. Loserth: Regesten zur Geschichte der mährisch-ungarischen Beziehungen in der Zeit der hussitischen Söldnerbanden. Aus dem Nachlaß des Hofrates Josef von Beck. Zeitschrift f. d. Gesch. Mährens und Schlesiens XXII. (1918). Část svého materiálu, který získal v archivech uherských, dal Beck k disposici Herm. Jirečkovi, který jej pak vydal v Světozoru a v svém uhersko-slovenském listináři z roku 1865. Vedle husitství (roku 1896 vydal Loserth z Beckovy pozůstalosti: Urkundl. Beiträge z. G. d. hussitischen Bewegung u. d. Hussitenkriege mit besond. Berücksichtigung Mährens, Notizenblatt d. Ver. f. G. Mährens u. Schlesiens) zabýval se pak Beck s obzvláštní láskou dějinami Novokřtěnců, při čemž už za svého pobytu v Bratislavě v kapitulní knihovně sebral cenný materiál. Roku 1883 vydal Die Geschichtsbücher der Wiedertäufer in Oesterreich-Ungarn 1526—1785 (Fontes rer Austriacarum sv. 43). Roku 1892 vydal Loserth z jeho pozůstalosti spis Der Anabaptismus in Tirol, 1526—36 (Archiv f. österr. Gesch. Bd. LXXVIII.) a kromě toho ještě několik menších příspěvků k dějinám novokřtěnců na Moravě. Mimo to napsal dějiny Nového Jičína na Moravě a monografii o svobodném pánu Wessenbergovi. Jeho literární pozůstalost je nyní v Zemském archivu moravském. — Biografii Beckovu sepsal J. Loserth podle materiálu, který mu dala rodina Beckova k disposici (Mennonitisch. Lexikon str. 149; cituji podle Losertha, Regesten). Mimo to srv. Ottův slovník naučný III., 567 a poznámky při edicích Lo- serthových. 2) Byly potom spolu s některými jinými písemnostmi vydány Hermenegildem Jirečkem: Ukázka listináře uhersko-slovenského, ve Vídni 1865, str. 60. Podle Jirečka pak znovu přetištěny v Slovesnosti, redigované Dr. Andrejem Radlinským a Františkem Vit. Sasinkem, ročník III. v Skalici, 1865, str. 14. n. v článku nadepsaném: Archiv slovenský (Zo sbierky listín Dr. Josefom Beck vydanej), č. 1 (1426)—74 (1605). VII

Strana VIII
i „slovenské zápisy v městské knize žilinské.“ O této knize neb protokolu dočetl jsem se též v stručné zprávě Jirečkově3) a v náčrtu dějin města žiliny od Alexandra Lombardiniho,4) který o žilinské knize píše takto: „Žilinci teraz (po zákazu krále Ludvíka odvolávati se do Těšína) mysleli o odpísaní magdeburského práva r. 1378 rukou Nicolausa Telutona. [To má býti náš Zvolenčan Mikuláš z Lukové!]. Toto právo dokončil Lant- recht [rozuměj Mikuláš dokončil „Lantrecht“] r. 1378 prvú nedelu po sviatku 11.000 panen. Dobre zachované sa chová v žilin- skom archive. Celé dielo sa delí na právo brehové (ius orale), feudal- né a baňské. Jestvuje aj slovenský preklad, Vencesla- vom de Kromjerziz r. 1473 ... Slepé strany sú transactiami roz- ličných rokov naplnené. Obsahuje teda táto kniha najstarší protokol (Stadt- buch), kde sú transactie z r. 1403 k najdeniu... Transactie po rok 1429 sú nemecky a z čiastky latinsky písané. Od tohoto roku do 1441 sa nič nena- chádza. V tom roku jestvuje latinská actia; nasleduje rok 1453, potom 1460, potom 1468; od ktorého roku sú všetky slovensky písané, málo latinsky. Od r. 1482 spisovatel užívá arabského čísla.“ O tom, že už před 11 lety v slo- venské Slovesnosti byla část těchto „transactií“ publikována, nikde zmínky. Z povrchní, nedbalé a diletantsky psané zprávy Lombardiniho bylo přece jen možno vyčísti určité údaje: Především, že rukopis dobře zachovaný se chová v žilinském archivě. A dále, že v rukopise je nejen německý text magdeburského práva z roku 1378, ale i slovenský překlad této právní pomůcky z roku 1473 a mimo to řada zápisů z patnáctého století, psaných jednak německy, jednak latinsky, jednak slovensky. V té době získal jsem si již dosti dobrý rozhled po slovenských archivech a přesvědčil jsem se, jak slovenská památka z XV. století je řídkou vzácností. Tím vším byla jen vznícena moje zvědavost a můj zájem o žilinský kodex. Jaké však bylo moje překvapení, když v žilinském archivu nebylo možno rukopis nalézti. Tehdejší žilinský archivář Madar Mikuláš Radványi mne ujišťoval, že ho nikdy neviděl, ani o něm neslyšel. Obrátil jsem se na městský notariát i na pana starostu. Bylo to v době převratu, úřady i osoby se vyměnily a nikdo mi nemohl říci nic bližšího. V žilině se o tak vzácné památce slovenského kulturního života nevědělo. Vrátil jsem se znovu do archivu a znovu podnikl jsem pátrání po rukopise. Řada městských „proto- kolů“ počínala se číslem 2 a byla zachována od počátku století XVI. až do stol. XIX. Jediné protokol číslo 1, patrně hledaný rukopis z XV. stol., chyběl. 3) Herm. Jireček: Právnický život v Čechách a na Moravě, Praha, 1903, str. 327. Jireček udává tu stručně obsah překladu žilinského textu práva magde- burského a vyslovuje mínění, že podle některých slovakismů překlad pochází od Slo- váka, nejspíše prý od Mikuláše z Žiliny, jenž se jako mistr svobodných umění připo- míná v Praze r. 1440 a 1444. 4) Stručný dejepis slobodného mesta žiliny. Na základe listín mestského archivu vypracoval Alexander Lombardini. Turč. Sv. Martin, 1874, str. 74. Lombardini k svému dílku připojil též jakýsi žilinský diplomatář: zprávy, „jako sa ony v listinách mestského archivu sem i tam potrateně... nachádzajú, aby takto sosbierané jedon celok tvorily.“ Ve skutečnosti Lombardini z 25 listin, které k svému dílku připojil, 24 přetiskl se všemi chybami, výpustkami a nedostatky z díla Georg. Fejéra, Cod. dipl. Hung., Budae, 1844, tom. XI. p. 408 n. „Anecdota Solnensia“, ano bez kritických poznámek Fejérových o dochování textu a bez jediné zmínky o díle, z něhož čerpal. VIII

Strana IX
V archivu našel jsem rukopisné dílo nitranského kanovníka Sztarka a v něm jsem se dočetl opět o tom, že rukopis v žilinském archivu roku 1856, kdy Sztarek psal své dějiny žiliny, patrně ještě byl.5) Z řádného popisu Sztarkova učinil jsem si přibližný obraz o rukopise a při tom jsem se pře- svědčil, že Lombardini vše, co o rukopise sdělil, převzal (a opět aniž by citoval!) ze Sztarka. (Nejtrapnější při výkladech Lombardiniho byla ta okol- nost, že opsal ze Sztarka [1856] i údaje o rukopisu a tvrdil [1874], že ruko- pis je v archivu města žiliny, ač podle všeho rukopis asi krátce před rokem 1865 dostal se do rukou Dr. Jos. Becka a zůstal pak i nadále v jeho držení.) Při zmínce o tom, že originál Sztarkových dějin žiliny chová se v Ná- rodním museu v Pešti, sama sebou vynořila se domněnka, nestihl-li snad stejný osud i knihu žilinskou. Jal jsem se po rukopise pátrati v Pešti v Národním museu i jinde. Leč i tu výsledek byl negativní. Pátral jsem po rukopise v Turč. Sv. Martině. Snad někdo z vlastenců slovenských vzác- nou tuto památku ukryl v Museu nebo v Matici. Nicméně i tam pátrání nevedlo k žádoucímu výsledku. Použil jsem k vyhledání rukopisu, který jsem již považoval za ztracený, všech úředních instancí i soukromých zná- mostí. Nikdo o rukopise nevěděl ani tolik, co sám jsem si mohl zjistiti z literatury. Nakonec vzdal jsem se dalšího hledání u vědomí, že tato nej- starší národním naším jazykem psaná památka ze Slovenska je ztracena, a že pro příště budeme nuceni spokojiti se toliko s chudými a nikoli zcela přesnými troskami, které zůstaly nám v literatuře. Ostatně žilinská kniha není jediným rukopisem, který zdál se býti ztraceným. Podobný osud stihl též knihu města Rájce, rovněž z XV. století, z níž několik ukázek, bohužel vadně, uveřejnil Fr. Sasinek v Slovenském Letopise z roku 1881 a po něm pak i jiní. Snad se časem podaří někde objeviti i tuto památku, tak jako se mi čirou náhodou podařilo objeviti i rukopis knihy žilinské. Stalo se tak roku 1928 při setkání s kolegou Františkem Hrubým, ředitelem zemského archivu země Moravskoslezské. Stěžoval jsem si mu na to, jak historické památky na Slovensku hynou a při tom uvedl jsem za příklad knihu rájeckou a knihu žilinskou. Jaké bylo moje překvapení, když Dr. Hrubý mi na to odpověděl s úsměvem: „Ale tu my máme u nás v Brně v zemském archivu!“ Vysvětlení, které mi podal, bylo po tom, co sám jsem již věděl, zcela uspokojivé. Bývalý ministerský předseda rakouský Dr. Vla- 5) Ludovicus B. Sztarek: Historiacivitatis Solna, conscripta anno 1856. V žilině je opis díla Sztarkova, jehož originál se dostal do Národního musea v Pešti sign. 2063 quart. lat. a 1114 fol. Hung. V díle Sztarkově p. 50—51 se píše: Solnenses jus Magdebrugicum nitide decribi curarunt a° 1378 per manus Nicolai Telutonia. Qui ius orale Lantrecht finivit anno 1378 prima sabatho post festum Undecim milia virgi- num. Actu sat bene conservatum in archivio existit Solnensi. Dividitur totum opus in jus orale, feudale ac montanum. — Adest et operis versio in slavicum adornata per Venceslaum do Kromyerziz a° 1473 sub iudicatu sive advocato woyt Wenceslao (Hungaris et Latinis Ladislao) Pangracz. Vace paginae transactionibus variarum annorum sunt repletae. Efficit igitur liber hic antiquissimum protocollum (Stadtbuch) cui ab a° 1403 transactiones sunt insertae... Transactiones usque a. 1429 insertae sunt lingua germanica et e parte latina. Ab hoc anno usque 1441 nichil insertum. Hoc anno occurit actio latina, sequitur annus 1453, dein 1460, hunc sequitur 1468, a quo anno omnia lingua slavica sunt inserta, pauca latina. Ab anno 1482 arabicis numeris utitur scriba, dempto 4. IX

Strana X
dimír Beck deponoval svého času literární pozůstalost svého strýce Dra Jo- sefa Becka v zemském archivě v Brně. Po převratu se pak stalo, že tuto pozůstalost, k níž patřily i dosti četné historické památky, Dr. Vlad. Beck nabídl zemi moravské, která ji v celku koupila. V pozůstalosti Beckově za- chovala se pak i kniha žilinská. Dr. Josef Beck, jenž z knihy roku 1865 uve- řejnil některé ukázky, vypůjčil si patrně rukopis ze žiliny a ten pak zůstal v jeho literární pozůstalosti. Habent sua fata libelli. Brzy potom (1928) vypůjčil jsem si vzácný rukopis do Bratislavy a připravoval jeho vydání tiskem. Odevzdávaje nyní veřejnosti nejstarší tuto slovenskou památku, psanou jazykem národním, pokládám za svou povinnost poděkovati všem, kdo mi její vydání umožnili a usnadnili. Na prvém místě děkuji Zemskému archivu moravskému za veškerou benevolenci při studiu rukopisu a jeho řediteli prof. Dr. Františku Hrubému za přátelskou ochotu, kterou mne při tom podporoval. Nemenšími díky jsem pak zavázán i Učené společnosti šafaříkově a jejímu tehdejšímu generálnímu se- kretáři prof. Dr. Albertu Pražákovi, jenž velmi ochotně pojal vydání knihy žilinské do programu společnosti. Podobně prof. Dr. Vladimír Klecanda, nástupce Pražákův ve funkci generálního sekretáře Učené Společnosti ša- faříkovy, projevil o vydání knihy žilinské mimořádný zájem a byl mi v ne- jedné věci nápomocen, jak svými odbornými vědomostmi, tak svými zkuše- nostmi při tiskové úpravě knihy. Děkuji mu za tuto přátelskou podporu co nejupřímněji. Nemalými díky jsem také zavázán panu starostovi a městské radě v Žilině za laskavou benevolenci, s níž setkal jsem se při ba- dání v archivu žilinském. Zemskému výboru slovenskému (a jeho kulturnímu referentu Dru Karlu Dvořákovi) děkuji za to, že země slovenská udělením subvence Učené společnosti šafaříkově přispěla na vydání tohoto díla, zejména pak děkuji panu ministru m. s. Dru Josefu Kállayovi, který u vědomí důležitosti této památky pro slovenskou minulost a slovenské písemnictví, zasadil se v Zem- ském výboru o poskytnutí této podpory. Dále děkuji svým pomocníkům a do jisté míry i spolupracovníkům. Prof. Dr. R. Rauscher ochotně vzal na sebe úkol podati výklad o německém textu magdeburského práva v knize žilinské s hlediska genese právní. Zjištěním pramenů a předloh pro text německý, zjištěny byly i předlohy a prameny textu slovenského. Bylo mým úmyslem vydati knihu žilin- skou netoliko s obvyklým rejstříkem jmenným a věcným, ale připojiti k textu i jazykový glosář. Poněvadž se pak text vydává ve fonetické transkripci, měla býti hesla glosáře a vše filologicky důležité v pře- pisu diplomatickém tak, aby i požadavkům filologů učiněno bylo zadost. Poprosil jsem o to kolegu prof. Frant. Ryšánka, který velmi ochotně a s mimořádným zájmem se této práce ujal. Leč rozrostla se mu do té míry, že bude ji nutno vydati samostatně. Tím se však nezmenšují díky, kterými jsem mu zavázán. Bez jeho odborné pomoci nebylo by mi možné vniknouti na mnohých místech do správného smyslu obtížného textu a míti jistotu, že i s hlediska filologického učiněno vše, co se na vydavateli může žádati. Jemu tedy a prof. E. Smetánkovi, s nímž se nejednou radil, děkuji X

Strana XI
za vzácnou pomoc při úpravě nesnadného textu, zejména pokud jde o strán- ku jazykovou. A doznávám rád, že odborné zásluhy o tuto stránku edice, ale i odpovědnost, patří také jim. Při textech německých byli mi po stránce filologické nápomocni prof. Fr. Kalda a zejména však nebožtík prof. Josef Baudiš. Děkuji jim oběma co nejzávazněji. Při tom lituji, že se přítel Baudiš již nedočkal tohoto poděkování. — Mezi svými pomocníky a spolupracovníky nemohu pomi- nouti ani doc. Dra Rudolfa Holinky, asistenta Historického semináře uni- versity Komenského, který byl mi při celé práci věrným adjutantem a pomáhal mi zdatně nejen při opisování textu, ale i při několikerém kola- cionování. Panu Karlu Jeřábkovi, lobkovickému archiváři a bibliothekáři v Roudnici děkuji za opis ukázek z roudnického překladu magdeburského práva, které níže otiskuji, panu Ing. Václavu Menclovi, komisaři při stát- ním referátu na ochranu památek v Bratislavě, za nakreslení mapky, ilu- strující kulturní a právní vztahy žiliny s jejím okolím a panu doc. Dru Janu Vilikovskému za pořízení latinských regest. A konečně mám za svou povinnost poděkovati Státní tiskárně v Praze za všemožnou péči a poroz- umění, které věnovala vydání této slovenské památky. Doufám, že s pomocí svých spolupracovníků učinil jsem zadost všem požadavkům, kterým má vydání památky vyhovovati v tom smyslu, že na základě vydaného textu může si čtenář učiniti správný obraz o rukopise, textu i jeho jazykových zvláštnostech. Text rukopisu a text vydání jsem několikráte velmi přesně srovnával s rukopisem a tam, kde jsem měl ně- jaké rozpaky, vytkl jsem věc v poznámkách. Zvláště pak při jazykových úchylkách zajímavého textu dbal jsem všemožné péče i přesnosti a vy- nasnažil jsem se, aby každá zvláštnost, kterou je možné postihnouti v ruko- pise, byla i v transkribovaném textu vydání jasně zachována a badateli patrná. Snad by se mohlo zdáti, že tu zdůrazňuji věci samozřejmé. Nic- méně činím tak přece, abych předem rozptýlil všecky pochybnosti a abych i čtenáře, který nemá snad možnost konfrontovati vydání s originálem, ubezpečil o tom, že se mu dostává otisku pramene v znění naprosto spo- lehlivém a kritickém. Aby pak přece jen aspoň do jisté míry byla badateli umožněna kontrola způsobu, jakým text je vydán, a aby badatel z vlast- ního názoru mohl se přesvědčiti o jeho grafickém rázu i jazykové povaze, je k vydání připojeno osm typických ukázek rukopisu ve fotografických reprodukcích. Především je tu podána ukázka německého textu saského zrcadla krupinského, spolu s explicitem (tabulka 1), který psal roku 1378 Zvolenčan Mikuláš z Lukové, dále tři ukázky překladu téhož textu do na- šeho jazyka národního (tabulka II., III., IV.), jak ku přání pana Václava Pankráce byl v žilině pořízen roku 1473; na těchto třech tabulkách jsou zachyceny ukázky písma všech tří písařů žilinských (ruka A, B, C), kteří psali náš text. Další tabulky podávají ukázky písma za Zápisů. Je tu ukázka textu německého a latinského (na tabulce V. a VII.), kdežto na zbývajících třech tabulkách jsou typické ukázky písma a textu slovenského (tabulka VI., VII., VIII.). Je na nich dobře patrné měnící se písmo jednot- livých zápisů a také jejich celková úprava. Na tabulce VI. je nejstarší text naším národním jazykem v knize žilinské. XI

Strana XII
Odevzdávaje žilinskou knihu veřejnosti, těším se naději, že vydáním této nejstarší jazykové památky slovenské bude obohaceno netoliko naše poznání historické, v němž se výrazným způsobem zrcadlí kulturní a právní život středoslovenského města, ale že se kniha žilinská stane též bohatou studnicí pro poznání našeho vývoje jazykového, naší československé kul- turní, jazykové a tak i národní jednoty. V tomto přesvědčení pokládal jsem pak za účelné v poněkud obsáhlejším úvodě včleniti žilinskou knihu do řady československých památek, kam svým genetickým vývojem logicky patří a náleží, a ukázati, že politická a státoprávní příslušnost Slovenska k Uhrám v ohledu kulturním neměla přece jen pro náš národ těch neblahých ná- sledků, na které při jistém neporozumění naší národní minulosti bývá někdy ukazováno. Bylo zajisté dosti stinných stránek, které politické rozdělení našeho národa ve dva státoprávní a mocenské celky sebou přinášelo. Leč tyto neblahé okolnosti neměly na štěstí přece jen takový význam, aby do- vedly porušiti základy naší národní jednoty. Vydání této nejstarší památky slovenského písemnictví připisuji příteli Stanislavu Kostlivému. Činím tak proto, abych se mu odvděčil za jeho vzácné přátelství, ale abych tím také vydal svědectví o jeho všestranném a živém zájmu o Slovensko. A prosím ho, aby přijal ode mne tuto pozornost jako vzpomínku na naše dlouholeté působení v Bratislavě i v Učené Společ- nosti šafaříkově. XII

Strana XIII
II. Žilinská kniha nejstarší památka národním jazykem psaná ze Sloven- ska. — Její zařadění do vývoje našeho národního písemnictví. — Uží- vání národního jazyka v písemnostech v Čechách, na Moravě a na Slo- vensku, v literatuře, v životě právním, v městech. — Nacionalisace slo- venských měst v století XIV. a XV. — Kulturní souvislost s národním životem v Praze. žilinská kniha je nejstarší právní památka, psaná národním jazykem na Slovensku, ano nejstarší literární památka, psaná národním jazykem ze Slovenska vůbec. Její obsah je dán její genesí. Někdy roku 1379 opsáno bylo pro žilinu v Krupině, tehdy ještě převahou německé, magdebur- ské právo, německým jazykem sepsané; tento opis stal se základem knihy žilinské. žilinčané počali pak dosti brzy (už koncem XIV. století) vpisovati do kodexu rozmanité nálezy právní, které pro právní život města měly důležitost. Tak vznikla druhá část knihy žilinské, zá- pisy z let 1380—1524. Tyto zápisy jsou psány zprvu latinsky a ně- mecky. S postupující nacionalisací města ve století XIV. a XV. nabyl však jazyk národní převahy nad latinou a němčinou tak, že od roku 1451 přichází k platnosti domácí jazyk národní, který velmi brzo opanoval úplně pole v městských zápisech a stal se hned v pátém deceniu XV. století ja- zykem vládnoucím, takřka výhradně užívaným při městském úřadování. Důsledek toho byl, že se ukázala potřeba přeložiti roku 1473 staré saské zrcadlo z roku 1378, které bylo prvou a základní částí knihy žilinské, do jazyka národního. žilinská kniha je tudíž i významným svědkem znárod- nění městského života na Slovensku, pronikání domácího živlu do města a jeho správy a uplatnění se pak národního ducha a jazyka i v tvorbě literární. Na prvý pohled mohlo by se zdáti, že se slovenská země v literární tvorbě národním jazykem skoro o dvě století opozdila za zemí českou. V Čechách už v druhé polovici století XIII. neb na počátku století XIV. setkáváme se s pozoruhodnými výtvory v národním jazyku, o které se dělí krásné písemnictví s historií, a život náboženský s životem právním.6) Z druhé polovice století XIV. a ze století XV. je tu už celá literatura; na Slovensku jsou stopy po užívání národního jazyka až do polovice století 6) Srv. Jakubec Jan, Dějiny literatury české I. (1929), Flajšhans Václav, Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého, Praha, 1903. XIII

Strana XIV
XV. asi stejně vzácné, jako v Čechách před stoletím XIII.7) Příznivější bylo by už srovnání literární tvorby moravské a slovenské, jež by nás po- učilo, že ani Morava vlastně nemá na literární tvorbě v národním jazyku až do století XV. takřka žádného podílu. Ještě příznivěji by se nám obje- vila tato ukázka literární tvorby slovenské, kdybychom měli na zřeteli literární památky sourodé. Nejstarší listina vůbec naším národním jazykem psaná je smlouva mezi Petrem Neumburgerem a panem Bočkem z Kunštátu, sepsaná v Po- děbradech 17. prosince 1370. Nejstarší listina moravská je zápis markrabí Jošta moravského jeho bratru Prokopovi ze dne 17. března 1389. Nej- starší listina, vydaná z královské kanceláře české je zápisný list krále Václava ze dne 25. srpna 1394. Nejstarší listina městská (nehledíme-li k listině pražského měštana Petra Neumburgera, o jejímž jazyku rozhodl podle všeho pan Boček z Kunštátu) je list soukeníků v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. července 1378.8) Nejstarší zápis městský čte se v knize města Hradčan, kde vklady o koupí domů neb platů od roku 1388 se vy- skytují i v jazyce národním.9) Nejstarší listina národním jazykem psaná ze Slezska je z roku 1432 a až z roku 1441—42 jsou tam první listiny kní- žecí.10) Ale teprve v druhé polovici XV. století stává se čeština v Čechách a na Moravě výhradním jazykem soudů a úřadů stavovských. Desky zemské píší se výhradně po česku na Moravě až od roku 1480 (ač se na soudě zem- ském už od počátku XV. století počíná užívati češtiny) a v Čechách od roku 1495,11) až v soukromém životě šlechty od počátku XV. století i v písemném styku je čeština již všeobecně rozšířena. Do městského života proniká čeština až počátkem XV. století. V sa- mém hlavním městě království až snad Karel IV. rozhodl o jejím zrovno- 7) Staly se sice pokusy obohatiti slovenskou slovesnost literárními produkty do- mněle staršího data a původu, leč novější kritika jasně ukázala, že tu jde vesměs o pa- dělky. Srv. moji studii o věci v Hanušově sborníku str. 360, kde uvedena je i příslušná literatura. Literární památky, které uvádí Dr. Milan Hodža v svém díle Československý rozkol, str. 51—52, a to i „pôvodina“ zlatým písmem psaná z městečka Bánovec, jsou překlady listin z pozdější doby, ze století XVII. a XVIII. Po- dobně je tomu i s donační listinou kláštera v Okoličném domněle z roku 1435, kterou roku 1928 vydal (chybně!) B. Klimo: Okoličanska listina z roku 1435 ve Sborníku Matice slovenskej, roč. VI., str. 55—56. Zachovala se v obyčejném, neověře- ném přepise ze XVII. století a z téže doby pochází i její jazyk. Nejstarší až dosud známou památkou slovenskou byl fragment kázání z roku 1477—1480, který vydal Frant. Pastrnek: Stará jazyková památka slovenská, Sborník filologický České akademie, VII. (1922), str. 100—127. 8) Srv. Aug. Sedláček, Nejstarší list českým jazykem psaný v Časopise čes. musea LXI. (1887), str. 517—520. — Herm. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě, Praha, 1903, str. 171—72. 9) Srv. Tomek W. W., Dějepis města Prahy, Praha 1871, II., str. 518. — Na Malé straně, která se řídila právem magdeburským, zápisy v knize městské z r. 1403 jsou sice latinské, avšak výklad právnických rčení přičiňuje se už zhusta po česku, nikdy po německu. 10) Jan Kapras: Těšínsko, součástí českého státu, Mor. Ostrava. 11) J. Klik, Národnostní poměry v Čechách od válek husit- ských, Český čas. hist. XXVII. (1921), str. 31; J. Kapras, Přehled vývoje české otázky jazykové, Praha, 1910, str. 4—6; Herm. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě, 1. c. 296. XIV

Strana XV
právnění s němčinou.12) Nicméně teprve roku 1413 vydán byl dekret krále Václava IV., ve kterém se v Praze zaručuje rovnoprávnost Čechů a Němců v tom smyslu, že při obnovení rady městské bylo od odstupujících konšelů králi presentováno 50 osob, polovice Čechů a polovice Němců, z nichž král pak jmenoval 18 konšelů, rovněž polovici Čechů a polovici Němců.13) Odtud s přirozenou nacionalisací měst už před bouřemi husitskými rychle proniká jazyk národní do veřejných zápisů netoliko v Praze, ale i v měs- tech venkovských. První zápis částečně český v knize bydžovské, která je jednou z nejstarších památek tohoto druhu, je z roku 1405, celý český zápis v téže knize je pak z roku 1410. Leč teprve od roku 1450 stává se čeština v Novém Bydžově v zápisech městských všeobecným pravidlem.14) S převládnutím národního jazyka i v městech v době husitské15) vzrůstá potřeba překladů právních knih, které až do té doby byly německé. V našich zemích bylo zvláště rozšířené právo švábské a magdeburské, jak v Čechách, tak zejména na Moravě. A tak už z prvé polovice XV. století máme prvé překlady švábského a saského zrcadla. Z nejstarších je asi český překlad článků 160—377 (podle vydání u Lassberga) Švábského zrcadla v rukopise archivu města Prahy, jehož vznik klade Tomek do let 1413—19.16) Z doby o málo pozdější pochází překlad saského zrcadla v ru- kopise Lobkovické knihovny v Roudnici, totiž z prvé polovice XV. sto- letí.17) S tímto překladem souhlasí opis ve třech kodexích litoměřických, z nichž jeden byl psán v letech 1469—70.18) (Litoměřice i Roudnice byly vysazeny na právu magdeburském.) Jiné dva opisy švábského zrcadla jsou v knihovně Národního musea v Praze (23. C. 1 a 23. G. 12), pak v archivu třeboňském (B. 3.) a v universitní knihovně pražské (17. D. 6) z počátku XVI. století;19) sem třeba zařaditi i překlady t. ř. práva manského, které 12) Jde tu však toliko s hlediska písemných zápisů o neurčitou zprávu M. Jana Husa (Sebrané spisy české, vyd. Erben, str. 133), že Karel IV. „přikázal jest byl Pražanóm, aby své děti česky učili a na radním domu ... aby česky mluvili a žalo- vali“. Určitěji se o věci vyslovuje Židek ve své Spravovně, kde v § 56 píše o konšelích. Praví, že Karel IV. přikázal, „aby víc Němci pouzí na radách nebyli, ale Čechové... a všechny pře na rathauze aby českým jazykem souzeny byly“. Tomek (Dějepis města Prahy, 1. c. str. 516) má za to, že obě zprávy se navzájem doplňují a týkají se jedné a téže věci. Leč po mém soudu není nepravděpodobné, že zpráva židkova týká se až rozhodnutí krále Václava z roku 1413 i když se pro větší důraz přičítá jeho otci Karlovi. 13) Jaromír Čelakovský, Privilegia měst pražských, Praha, 1886, str. 209—12. — W. W. Tomek, Dějepis města Prahy, 1. c. II., str. 518. 14) Jan Kapras, Kniha svědomí města Nového Bydžova z let 1311—1470. V novém Bydžově, 1907, str. LXII. 15) Josef Klik, Národnostní poměry v Čechách od válek husit- ských, Český časopis historický XXVIII. (1922) str. 31 n. 16) Jaromír Čelakovský, Soupis rukopisů archivu města Prahy 26. Týž překlad je, tuším, i v opise na fol. 159—209 v rukopisu téhož archivu 1. c. str. (Tamže str. 28) z druhé polovice XV. století. č. 1865. 17) Srv. Max Dvořák, Roudnický rukopis knih distinkčních práva saského, Časopis čes. musea LIII. (1879) str. 138—143 a níže str. XL. 18) Srv. Jaromír Čelakovský, O právních rukopisech města Lito- měřic, Časopis čes. musea LIII (1879) str. 143—153. 19) Srv. Herm. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě 1. c. str. 209. XV

Strana XVI
tvoří druhou část švábského zrcadla, jako na př. rukopis universitní knihovny pražské XVII. C. 22 z konce XV. století a j.20) Na Moravě nej- " starší překlad saského zrcadla jsou asi „Práva Maytburská" města Jevíčka, pořízená v letech 1481—82.21) Uvědomíme-li si tyto histo- rické souvislosti, uvidíme, že právní i národní život na Slovensku tvoří s nimi logický a genetický celek, a že žilinská kniha je pro pochopení této věci významným dokladem. Ukazuje nám, že Slovensko se svou bohatě rozvinutou sítí městskou a s právním životem svých měst nelze odloučiti od městského života na evropském západě a zejména od městského života v zemích českých. Již samo označení města (z německého stadt) nám napovídá, že města a městský život na Slovensku vytvářel se po vzoru zemí českých a v historické a genetické souvislosti s nimi.22) Města na Slovensku, tak jako v Čechách a na Moravě, byla původně německá. Leč s ponenáhlým přílivem domácího obyvatelstva ztrácejí tyto německé kolonie postupně svůj německý ráz a už ve XIV. a XV. století do- chází k jejich částečnému poslovenštění. Tak se nám již roku 1435 obje- vuje v německém Bardějově „platea Sclavorum“ neboli „Windische Gasse“23) a podobně v letech 1433—36 připomíná se „platea Sclavorum“ v Prešově.24) V seznamu měšťanů jednotlivých měst na Slovensku nachá- zíme v téže době značný počet jmen slovanských a slovenských.25) Jestliže v starší době byly zeměpánům i samým měšťanům cizinci vítáni, jen když od nich mohli očekávati hospodářský prospěch a hospodářský rozvoj svých území, ve století XIV. a XV. právě přílivem domácího obyvatelstva slo- venského do měst dochází v nich i na Slovensku nejednou k národnostním sporům a němečtí držitelé moci v městech se snaží o to, aby tento příliv byl omezen.26) Vidíme tudíž, že jako v Čechách a na Moravě, tak i na 20) Herm. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě 1. c. str. 257. — Jaromír Čelakovský, O právních rukopisech města Lito- měřic 1. c. 148 zmiňuje se o překladu švábského zrcadla v rukopise klatovském z roku 1465. 21) V. Prasek, Nejstarší Saxenspiegel český na Moravě, Časopis mor. zem. musea, sv. XI., str. 204—211. 22) Kdyby městský život na Slovensku souvisel více s Uhrami, bylo by to patrné už v samé terminologii; Madaři pro město mají jméno város, jež je odvozeno od kmene vár = hrad. A podobně je tomu i s jinými příklady terminologie městského života, jako je označení řemesel a obchodů, kde je rovněž patrná historická a právní souvislost městského života v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Tak na př. kramár, krajčí, kupec, masar, mincéř, nožér, purkmistr, rychtář, rynk, sladovník, súkenník, školník, švec, tovaryš, trh, vajčár, zlatník a j. v., i když některá slova jsou snad původu star- šího, utkvěla však později po výtce na živnosti městské. 23) Archiv města Bardějova, nr. 281, 3105. 24) Archiv města Prešova, n. 159. 25) Srv. Fejérpataky Lászlo, Magyarországi városok régi száma- dás kenyvei, Budapest, 1885, kde jsou účty měst z let 1394—1455, a to zejména Štavnice (1368—1408), Bratislavy (1364—1419), Baňské Bystřice (1386—1399), Trnavy (1394—1455), Bardějova (1418—1444), Kremnice (1423—1450). Seznamy měšťanů z Kremnice vydal M. Matunák: Z dejin slobodného a hlavného mesta Kremnice. V Kremnici, 1928. Podobně je tomu ve Zvolenu a jinde. 26) Tak na př. ještě roku 1453 král Ladislav na žádost Bardějovských stanoví, aby k zaplnění města mohli se tam usazovati všichni cizinci, „homines forenses ... ad illam civitatem undecunque venientes“ (Archiv města Bardějova nr. 714), ale již XVI

Strana XVII
Slovensku od konce XIV. století a v století XV. a XVI. dochází k nacionali- saci německých měst, a to jednak přirozeným vývojem, jednak pod vlivem českého husitství a politických událostí v století XV.27) Typickým příkladem této nacionalisace, historickými zprávami dobře osvětleným, je nám pak právě žilina. Prvé zprávy o žilině jsou někdy kol roku 1208. Tu se při popisu biskupského zboží Hričova připomíná „terra de Selinan“28), kterýmžto jménem — podle správného určení Šmilauerova — se rozumí naše žilina. Podobně se v listině z roku 1267 činí zmínka o tom, že král Ondřej II. (1202—25) učinil obdarování mistru Jakubovi, županovi hontanskému „super possessionibus seu terris Toplucha (Teplička), Warna (Varín) et Sylna (žilina) in comitatu trinchiniensi“, kteréžto zboží směněno bylo roku 1267 za Oravu.29) Jméno osady je slovanské, jak ukazuje i ves stej- ného jména v Čechách.30) žilina byla tudíž vsí slovanskou a poddanskou v pustém a řídce osíd- leném kraji na pomezí uhersko-polském.31) A takou z valné míry zůstala až do počátku století XIV. Ale brzy potom se stala s žilinou dalekosáhlá proměna; v místě už přírodou k tomu předurčeném, při stoku Váhu, Kysúce a žiliny (nyní Raj- čanky) i nedaleké Varínky, při ústí velkých údolí těchto řek a na křižo- vatce cest, vedoucích těmito rozlehlými dolinami, při významném přechodu z Pováží do Polska, Slezska a na Moravu, vzniká město, jehož rychlý rozvoj odpovídal důležitosti a významu přírodních podmínek i hospodářské péči uherských panovníků z rodu Anjou, kteří je nadali četnými a zname- nitými výsadami a jejichž znak, jakožto králů uherských, mělo město na svém štítu.32) Kdy došlo k založení města přesně nevíme. Jistě už asi v prvých létech vlády Karla Roberta z Anjou. Z roku 1321 má žilina od krále Karla právo mílové, jisté výhody celní, jakož i exempci z pravomoci roku 1454 píší Košičtí taverníkovi Perényimu, jemuž náležel dozor nad městy, „quod a modo et deinceps nullus extraneus in concivem [debet] acceptare“ (Archiv města Bardějova nr. 735). A roku 1530 stěžují si již Bardějovští králi Ferdi- nandovi na národnostní třenice mezi měštany „quemadmodum inter eos jam sepius ob diversitatem linguarum et nacionum graves fuissent exorte disen- siones“ a žádají, „quo deinceps Sclavorum et Polonorum sedes suas locandi istic gracia ingressum prohibere possunt“ (Janota, Bardyjow, Kraków, 1862, str. 142). 27) Srv. Bran. Varsik, Husiti a reformácia na Slovensku, Brati- slava, 1932, str. 15, 38, 109, 191. 28) Hazai okmánytar, sv. VII., nr. 4 str. 5. Srv. též Vl. Šmilauer, Vodo- pis starého Slovenska, Bratislava, 1932, str. 66. 29) Wenzel, Cod. arp. cont. III., 156, Staré Slovensko, str. 87. 30) Srv. Aug. Sedláček, Místopisný slovník historický, Praha, 1908. Česká žilina připomíná se od roku 1352 jako příslušenství hradu Křivoklátu. 31) Fejér, Cod. dipl. Hung. IV., 1., p. 345: Staré Slovensko, str. 86—87. Král Bela IV. daruje tu roku 1244 rozsáhlé újezdy při Kysúce, „terram quan- dam in confinio Polonie existentem, desertam et inhabitatoribus omnino carentem... aliam terram ... similiter penitus inhabitatam". 32) Nejstarší pečet města žiliny s dvojitým uherským křížem zachovala se na pergamenové listině z roku 1430, archiv města žiliny, nr. 12. Srv. též mou studii: O znaku Slovenska ve Friedrichově sborníku, str. 160. XVII 2

Strana XVIII
úředníků župních.33) A tyto výsady byly pak ještě znamenitě rozmnoženy nástupci Karlovými. Prvými měšťany žilinskými byli podle všeho němečtí kolonisté, povo- laní do Uher ze slezského Těšína. Můžeme tak souditi podle toho, že žilina až do roku 1369 řídila se právem města Těšína, které patrně považovala za své právo mateřské.34) Původní německý ráz udržela si pak žilina víc jak celé století. Svědčí o tom nejen jména měšťanů, která se nám zachovala v listinách ze století XIV.,35) ale zejména nejstarší zápisy v knize žilinské, které až do roku 1429 jsou psány skoro vesměs po německu (sem tam se vyskytne i zápis latinský). A také jména měšťanů žilinských, která se v této starší době dějin města v žilinské knize vyskytují, ukazují zřejmě, že město mělo v XIV. století převahou ráz německý.36) Nicméně poměrně velmi záhy se počíná v žilině uplatňovati slovanská a slovenská menšina, která se v druhé polovici XIV. století stávala už většinou. Vedoucí rody patricijské byly asi i potom německé, ale mladý podrost slovenský čím dále více nabývá nad nimi převahy. Tyto národnostní srážky a boje mezi Němci a Slováky až do roku 1381 zůstávají nám uta- jeny, a to, co výše naznačeno, je řečeno spíše per analogiam podle vývoje národnostních poměrů v jiných městech. Z roku 1381 máme však doku- ment, který osvětluje nám vývoj národních poměrů v žilině, a do jisté míry v slovenských městech vůbec, skutečně způsobem mimořádně zajímavým. Král Ludvík za svého pobytu v žilině počátkem května roku 1381 měl pří- ležitost slyšeti stížnosti slovenských měšťanů v žilině, a že tito, přes to že jsou ve skutečnosti proti Němcům ve většině, jsou od nich utiskováni. Za starší doby nečinilo se prý v městě a v jeho správě rozdílu mezi Němcem a Slovákem. Nejnověji jsou však za konšely a do rady městské voleni toliko 33) Archiv města žiliny, nr. 33. Listina Karlova z roku 1321 zachovala se jako insert v konfirmaci královny Marie z roku 1384. Vydal ji Fejér, Cod. dipl. Hung., XI. p. 408 a podle něho pak Lombardini 1. c. nr. 1. Žilinčané označují se tu jako „hospites nostri de Sylna“, kteří sídlí „in ipsa civitate nostra de Sylna“. Výsad výše zmíněných dostává se jim, protože „ipsi mole paupertatis et ino- pia plurimorum sint afflicti“. Textu listiny možno věřit skoro doslova. Město bylo v samých počátcích, bylo ještě chudé a jeho vývoji stálo v cestě plno obtíží a ne- snází. Nicméně z textu listiny možno usouditi, že privilegium z roku 1321 není prvou výsadou žiliny, nýbrž že tato jako město již roku 1321 existovala. K jejímu založení došlo tudíž někdy v letech 1310—20. 34) Srv. níže str. XXV. pozn. 35) V listině krále Ludvíka z roku 1357 jmenují se: „Johannes, plebanus, Petur- man civis et Wolfardus, notarius civitatis de Sylna“ (Archiv města žiliny nr. 46, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI. str. 513 = Lombardini 1. c. nr. 4). — Roku 1362 připomíná se: Heyn, dictus Dragus, civis de Sylna (Fejér 1. c. 519). — Roku 1370 pak: Nitzko, advocatus de Selina (Fejér, 1. c. 522). — Roku 1384: Nicolaus, iudex, Petrus Gutler et Nicolaus Institor, iurati cives ... de Sylna (Fejér 1. c. 528.) — Roku 1417: d. Andreas, plebanus, et providus vir Mathyas, iuratus de Sylina (Archiv města žiliny nr. 14). — Roku 1430: Jurg Altdorff, advocatus, ... necnon con- sules et jurati cives civitatis Zylina dicte nominatim... Fabianus Gutler, magister Andreas, Niclas Ebirhartus, Laczek Vhrzynowicz, Clos Ozyep, Niclos Simonis, Mertin Fleyscher, Laczko gener Weytczeris, Wolfurt, Andreas Langworst et Niclos Polaczko (Archiv města Žiliny nr. 12). 36) Srv. níže str. 83—99. XVIII

Strana XIX
Němci. Král Ludvík po vyslyšení těchto stížností rozhodl, že pro příště má v radě i na soudě městském zasedati vždy polovice Němců a polovice Slováků.37) A že vůle krále Ludvíka byla pak skutečně respektována, dá se dosti dobře posouditi ze zachovaných písemností. Od konce XIV. století sloven- ská a slovanská jména vyskytují se mezi konšely v žilinských zápisech, z nichž nejstarší je z roku 1386, a to tak, že skutečně polovice konšelů má jména slovenská.38) Tím byl patrně učiněn průlom do uměle udržované bašty němectví netoliko ve správě města a na městském soudě, ale v městském životě vůbec. Neboť rada městská rozhodovala též o přijímání nových sousedů do města a paritním zastoupením Slováků v radě zabezpečen byl i další příliv slovenských měšťanů do žiliny. K národnímu a jazykovému uvědomění přispělo asi v nemalé míře, že žilina velmi brzy má styky s Čechami39) a tu pak na prvém místě, že už v době předhusitské žilina přišla do přímého styku s pražskou universitou. Mezi studenty na fakultě artistické roku 1405 se připomíná „Martinus de Zylyna", roku 1415 „Joannes de Zilina" a roku 1420 „Nicolaus de Zilina". Už samo slovenské označení místa jejich původu prozrazuje nám, že hlásili se na universitě netoliko k českému národu jako instituci universitní, ale i k českému jazyku. Kdyby byli Němci, označili by jistě místo svého na- rození „de Sillein“ nebo „de Solna“, jak se s tímto označením zpravidla setkáváme v této době v písemnostech latinských neb německých.40) Ano žilinčané zůstali Praze a její universitě věrní i po rozkolu náboženském a jeden z prvních, kdo dosáhl na znovu oživeném učení pražském hodnosti bakalářské a mistrovské byl žilinčan Mikuláš z žiliny. Podobně se stal roku 1452 na téže universitě bakalářem Mathias de Waryn, jehož můžeme 37) Listina se zachovala v archivu města žiliny Nr. 19 v ověřeném pře- pisu kláštera panny Marie v Turci, jakožto věrohodného místa uherského, z r. 1431. Vy- dal ji s chybami a neúplně Fejér, Cod. dipl. Hung., XI., str. 525—526, z něhož ji v stejném znění přetiskl Lombardini, 1. c. nr. 11. V listině se praví, že „antiqua dicte civitatis... consuetudine... persone pro juratis civibus et consilio dicte civitatis sem- per cquali numero electi et constituti exstitissent; nunc autem dicti Thewtonicii... ex ipsis (t. j. ex Slavis) ... pro juratis ... admittere recusarent....Et quia Sclavi ... de predicta civitate Silina... ac eciam de eiusdem pro- vincia numero plures quam Thewtonicii.... habentur“ stanoví král, aby „persone pro juratis assessoribus semper equali et pari numero eligantur". 38) Tak na př. už v zápisu z roku 1386 ze sedmi konšelů aspoň dva mají jméno slovenské: Maczias Laczko, Wilus Neczelowicz; z roku 1416 z 12 konšelů šest lze po- kládati za Slováky: purgermeyster Andreas, Andreas Hradoczky, Laczko Vrzynowycz, Andreas Trosko, Pynkus, Nemhlat, kdežto druhých šest konšelů má jména zřejmě ně- mecká; a podobně mohli bychom rozpoznati polovici slovenských jmen také v pozděj- ších zápisech, i když sám text je psán německy nebo latinsky. Purgermeyster Andreas z roku 1416 nemá sice slovenské jméno, ale znám je nám jako Slovák i z pozdějších zápisů. 39) Mezi měštany žilinskými roku 1416 jmenuje se Andreas Hradecký, pravděpo- dobně českého původu. 40) Srv. Bran. Varsik, Slováci na pražskej universite do konca stredoveku, Sborník fil. fak. university Komenského sv. 45, Bratislava 1926, str. 21, 23. XIX

Strana XX
považovati také za žilinčana, a roku 1461 Mathias Slavus de Beluš.41) Na pražské universitě nepochybně studoval i mistr Ondřej, který se od roku 1403 v žilinské knize připomíná jako písař městský. Tamže nabyl vzdělání i mistr Jan „písař a školník“ žilinský, původem Čech, dosvědčený v žilině od roku 1469. Zpráva o něm nám názorně ukazuje, jak se ná- rodní jazyková kultura šířila z městské kanceláře i do širších kruhů v městě. Byl nejen písařem, ale i učitelem. S tímto zjevem setkáváme se v městském životě dosti pravidelně. A nepochybně jej nejen v hodnosti písařské, ale i v působení učitelském předcházel již zmíněný mistr Ondřej a následovala řada dalších vzdělanců z žiliny i z okolí. Na styk s Prahou a s českou kulturou ukazuje i jistá oblíbenost jména Jeronym, která se rozšířila v Čechách zejména zásluhou Karla IV., jenž v něm — a spolu s ním pak Čechové z konce XIV. století a v století XV. — viděli slovanského světce a prvého překladatele bible do jazyka slo- vanského. A tak překvapuje nás do jisté míry zatrpklá, ano nepřátelská vzpo- mínka na české Husity, kteří se roku 1429 pod vedením táborského hejt- mana Bedřicha knížete z Rus zmocnili žiliny. Po jejich odchodu se žilinští Slováci obracejí roku 1431 na klášter panny Marie v Turci, aby jim ověřil vzácné a cenné privilegium krále Ludvíka z roku 1381 úřední, autentickou pečetí, které klášter jako „věrohodné místo království uherského“ užíval. V této ověřovací listině čteme pak ona zahořklá slova: „tempore inva- sionis et devastacionis iam dicte civitatis Silinensis per nephandissimos Hussitas facte.“42) Leč snad se sluší nepřátelská slova o Husitech při- čísti spíše na vrub katolickému klášteru než samým měšťanům. Neboť tolik je jisté, že od husitského opanování žiliny mizí němčina z městských zápisů, aby pak spolu s latinou od polovice století ustoupila domácímu jazyku národnímu.43) Také mezi jmény konšelů žilinských německá jména od polovice XV. století rychle mizí, takže už v letech šedesátých se nám město jeví v dochovaných písemnostech jako ryze slovenské. O jeho nacio- nalisaci se rozhodlo už v druhé polovici XIV. století. Přirozený vývoj vedl k tomu, že půl století po založení města německá většina v slovenském kraji se stává menšinou. Avšak skoro dalšího půl století se udržuje ve vůdčím po- stavení, aby pak otřesem husitským zatlačena byla zcela do pozadí. 41) Také v pozdějších letech styky horního Pováží s Prahou a utrakvistickou její universitou nebyly přerušeny. Roku 1510 stal se mistrem Petrus Bystrycensis, patrně z Povážské Bystřice a roku 1583 se stal bakalářem Wenceslaus Cziczmanius Pannonius z nedalekých Čičman. Připomínají-li se pak v seznamu pražských studentů Johannes Sculteti, Franciscus Sculteti, Michael Sculteti, Nicolaus Sculteti, Nicolaus Sculteti de Cunradswald, Petrus Sculteti, tušíme, že aspoň někteří pocházeli pravděpodobně z ko- lonisačního území slovenského. 42) Original na pergameně v archivu města žiliny nr. 19. 43) Bohužel rušné události politické v století XV. působily asi i na písemnosti v žilinské knize. Poslední německý záznam je z roku 1429. Další však latinský je až z roku 1441; v latině pokračuje se pak až do roku 1450. Prvý zápis jazykem národním je z 22. ledna 1451; latina se pak vyskytá jen zcela ojediněle ve 3 zápisech z roku 1453, v 1 zápise z roku 1457, v 1 zápise z roku 1460 a v 1 zápise z roku 1462. Možno říci, že slovenština stala se od roku 1451 v Žilině jazykem úředním. XX

Strana XXI
Podobný vývoj národních poměrů měla asi i jiná města na slovenském západě, i když nemáme pro jeho vylíčení stejně bohatých zpráv jako v ži- lině. S určitostí se dá tento vývoj předpokládati o městech a městečkách v Pováží, o Trenčínu, 44) o Rájci,45) o Novém Městě nad Kysúcou,46) o Čach- ticích,47) o Uherské Skalici,48) o Bytči a pravděpodobně i o jiných. Z roku 1457 máme slovenský list z Krupiny, která od českých hranic je dosti vzdálena,49) ano máme slovenský list i z Bardějova.50) Tato fakta nás poučují, že národní vývoj měst na Slovensku, neb aspoň slovenských měst při moravské hranici, byl v podstatě totožný s vývojem národních poměrů v městech českých a moravských, ano přímo logickou součástí tohoto emancipačního hnutí národního. A jako v Čechách a na Moravě v XIV. století domácí živel vniká do měst a v druhé polovici XIV. století se uplatňuje již v jejich správě, tak je tomu i na Slovensku, nebo aspoň v Pováží. Ano Slovensko a žilina získáním v radě roku 1381 parit- ního počtu Slováků proti Němcům, předstihuje v tomto směru i Prahu, nebo spíše Staré město pražské, kde se české obyvatelstvo města domohlo po- dobné výsady až roku 1413.51) A tak jako v městech českých a moravských následkem zesílení čes- kého živlu v městech, ano nabytím číselné převahy nad Němci počátkem století XV. národní jazyk razí si cestu do městských kanceláří a do měst- ských písemností, tak je tomu v poměrně krátké době potom i na Slovensku. Nejstarší památky slovenské jsou sice až z polovice XV. století,52) leč jejich jazyková ustálenost a vyspělost, důsledný a stabilisovaný pravopis 44) Z druhé polovice XV. století dochovala se přísežná formule konšelů trenčín- ských; srv. Jireček 1. c. nr. 56; z roku 1461 dochoval se dopis Oswalda Somarov- ského, rychtáře trenčínského, který vydal Palacký v Archivu českém IV. str. 339. 45) V městské knize rájecké jsou zápisy od roku 1485 v jazyku národním (srv. Jar. Vlček, Dějiny literatury slovenskej, Turč. Sv. Martin, 1923, str. 7) a z roku 1479 se zachovala listina města Rájce, psaná rovněž jazykem národním (Archiv města žiliny nr. 225). 46) Nové Město nad Kysúcou bylo takřka dcerou žiliny a právní i jazykové po- měry se tam vytvářely stejně jako v Žilině. Z roku 1479 máme už listinu, vydanou radou Nového Města nad Kysúcou v jazyce národním (Archiv města Žiliny nr. 223). 47) Z Čachtic se dochoval list od městské rady zaslaný Bratislavským asi z polo- vice XV. století (1451, 1456, 1462), který vydal Palacký v Archivu českém IV., 339. 48) Z Uherské Skalice máme asi z polovice XV. století dochovaný slovenský list Janka, který spolu s jinými nabízí své žoldnéřské služby Bratislavským. Vydal jej Jireček, 1. c. nr. 15. List není sice od rady města, ale lze z něho usouditi, že užívání národního jazyka bylo v druhé polovici XV. století věcí zcela obvyklou. 49) Srv. níže str. 111 č. 52. 50) Tak list z roku 1455 (Archiv města Bardějova nr. 822). 51) Srv. výše str. XIV. a pozn. 52) Nejstarší list ze Slovenska národním jazykem psaný je list Mikuláše Pekory z Mníkova — Bardějovským ze dne 21. mai 1441 (Originál v archivu města Bardějova nr. 1116). Po něm následuje list královny Alžběty — Janovi Zajíma- čovi z Kunštátu ze dne 7. okt. 1441, který se choval v archivu města Brati- slavy; nyní je nezvěstný. Vydal jej J. Beck 1. c. Světozor, 1857 str. 79. — Další nej- starší list slovenský je list Pavla Fajnara — Bardějovským ze dne 30. nov. 1441 (Original v archivu města Bardějova nr. 550. — Nejstarší slovenský zápis v knize Žiilnské je ze dne 22. jan. 1451 (Srv. níže str. 103, nr. 38). XXI

Strana XXII
nasvědčují tomu, že se národního jazyka počalo se vší pravděpodobností v úředních písemnostech užívati na Slovensku dříve, nepochybně již v první polovici XV. století, tedy toliko asi o dvě až tři decenia později než v Čechách a na Moravě. A tak jako v Čechách a na Moravě proniknutí ná- rodního jazyka do městského života si vyžádalo velmi záhy, aby až dosud užívané pomůcky právní, jako bylo Zrcadlo švábské a Zrcadlo saské, byly přeloženy do jazyka národního, tak dochází k tomu i na Slovensku, když na přání pana Václava Pankráce, který roku 1469 koupil fojtství v Žilině,53) ale nepochybně i na přání slovenské většiny v městě, bylo roku 1473 jejich „magdeburské právo“ převedeno do jazyka národního. Překlad pořízen byl Václavem z Kroměříže, ale za součinnosti domácích pomocníků, jak z po- vahy jazyka je patrné.54) 53) Srv. níže str. 123 nr. 74. 54) O jazykové stránce překladu žilinského zrcadla srv. níže str. XXXV a n. XXII

Strana XXIII
III. Žilinská kniha jako památka právní. — Městské knihy a jejich ráz. Povaha knihy žilinské. — Kolonisace žilinského okolí a účast žilinských rodin. — Měšťané žilinští lokátory. — Německé právo a právo žilinské. — Kultura města a venkova. — Jejich vzájemné vztahy. — Právo těšín- ské a právo krupinské. žilinská kniha není však toliko důležitou památkou jazykovou, ale i vý- znamnou památkou právní. Rozvoj městských knih v našich zemích spadá do století XIV. a věků následujících.55) V českých a moravských městech dochází k zakládání městských knih zejména v století XV.; a také svým vznikem tvoří s nimi žilinská kniha část většího souboru. Její povaha, tak jako celé řady knih městských v Čechách a na Moravě, jeví se nám, jako knihy, do níž byla za- pisována rozmanitá řízení rázu soukromoprávního měšťanů žilinských, jako jsou zvláště seznání o dluzích, o dědictví, o zástavách majetku jednotlivých měšťanů, o věnech, o testamentech, o dílech dětí po jejich rodičích, o poji- štění peněz a jiných záležitostech pozůstalostních, o koupích a postoupení domů a jiných případech, jak již řečeno, soukromoprávních. Vlastní právní řízení, zejména pokud šlo o záležitosti majetkové, dálo se podle ustáleného, starobylého práva zvykového a zápis do městských knih dál se toliko jaksi subsidiárně, „pre lepší jistotu a další pamět“ neb „pre stálost a pevnější istotu“, jak se v závěru některých zápisů výslovně praví. Vlastní právní řízení dálo se tudíž ústně před rychátřem, konšely neb jinými svědky. Někdy o věci sepsána soukromoprávní listina, někdy stačil obřad právního aktu, zachycený pamětí svědků, jindy však došlo i k zápisu do knihy městské. Příkladem právního postupu i starobylého obřadu podle zvyklostí práva německého (přes to, že v listině se praví „juxta regni consue- tudinem“, podle zvyklostí království uherského) je listina z roku 1423, v níž se dosti podrobně popisuje celý právní proces při prodeji rychty ve Velké neb Zemanské Kotěšové. Po vlastní dohodě mezi stranou prodávající a ku- pující byl prodej a koupě provolán ve třech nejbližších městech, t. j. v ži- lině, v Rájci a ve Velké Bytči. (Provolání trhem v blízských městech souvisí 55) O městských knihách vůbec a v našich zemích zvláště napsal několik hodnot- ných prací Václav Vojtíšek. Uvádím z jeho prací aspoň: O studiu městských knih českých ve Věstníku České akademie, ročník XXIV. (1915), str. 389 n., dále: O nejstarších českých městských knihách, pražské a novobydžovské v Pekařově sbor- níku Od pravěku k dnešku, Praha, 1930, díl I., str. 189 n., a práci: O nejstarších kni- hách města Kolína nad Labem v Časopise matice moravské, roč. 41 a 42 (1917—18), str. 69 n. XXIII

Strana XXIV
patrně se zvyklostmi práva uherského, které platilo pro pány a zemany. Bohatí rychtáři, ač zpravidla svými kořeny tkvěli v měšťanstvu, snažili se svými obyčeji přičleniti se k vyšší třídě zemanské a šlechtické!) Po vlastním provolání trhem došlo pak ku vzdání se majetkových práv a jich přenesení na nového vlastníka. Dálo se tak staroněmeckým obřadem, a to takto: před shromážděnou obcí a u přítomnosti svědků starý držitel postavil se na vý- značné místo svého zboží a drže zelenou ratolest ve svých rukou, mával jí do čtyř úhlů světových stran a při tom povýšeným hlasem a všem srozumi- telným (tedy v žilině a okolí v XV. století po slovensku) veřejně prohla- šoval: hle tuto já vzdávám své zboží a postupuji je N. N.... Kdyby pak někdo chtěl proti tomuto mému vzdání se mého zboží mluviti, nechť nyní mluví a odporuje, jinak však nechť mlčí i v časech budoucích! Pak opakoval své vzdání po druhé a po třetí. Když nikdo neodporoval, opakoval své vzdání i po čtvrté, a to hlasem ještě mohutnějším a jasnějším. A tak odevzdal svůj majetek svému právnímu nástupci.56) Tyto okolnosti, ukazující, že právní řízení mělo v století XV. povahu věcného řízení ústního a písemné svědectví o takovém právním pořízení nebylo ještě nutností, nýbrž toliko výhodnou oporou práva, vysvětlují nám také skutečnost, že zápisů v Žilinské knize (tak jako i v jiných knihách 56) Zprávu o tom podává nám listina ze dne 25. máje roku 1423, jejíž originál chová se v archivu města žiliny nr. 230. Text její zní takto: In nomine domini amen. Cum vniversa hominum negocia procendente cursu temporum vacillant obliuioni tradita nisi scripturarum testiumque fidedignorum suffragio fuerint lucide roborata, nos igitur... [sic!] advocatus et ... [sic!] jurati cives civitatis Zyline notum fore cupimus universis ac singulis presentem paginam inspecturis, quod in pre- sencia nostri consilii constituti personaliter providi et discreti viri Blaschek dictus Czirweny, Martyn Schupan, Antal Marko, bozenik, jurati scabini ac Blazek Malikowicz, Stanik Andrzeowicz, Laczko Czolta, Balasch Hrabowsky, Jakub Kosschiczki, Miklusch Craiczinowicz, Martin Zawodczki, Craczun Galuschowicz, Gutle z Macze, Andreasch u Koncze, coincole de Magna Kothosschow [Zemanská Kotešová] in sui consilii ac tocius communitatis dicte Kothosschow vice et personis ac eciam Stephanus judex, Matey Gregorius, Stephan, Matyey Jeroschowicz, jurati scabini de Hlynik [Hliník], in sui consilii ac tocius communitatis de dicta Hlynik nomine et personis necnon Nikel Lanifex et Stephanus Karlik, concives de dicta Zylina, vive vocis eloquio unanimiter concordantes sub fidei et honoris sui puritate publice cognoverunt, quod virtuosa do- mina... [sic!], relicta famosi viri Johannis Tureczki, judicatum in predicta Kothos- schow, quam ad piam et benivolam resignacionem prefati sui mariti legitimi tenuit, rexit et posidet, sano prehabito consilio suorum jobayonum et aliorum sibi fidelium ex libera sua voluntate, deliberato animo venale et vendibile publice manifestabat, demum in tribus civitatibus, videlicet Zyline, Raijcz [Rájec] et Beytcze [Velká Bytča], in qualibus civitatum illarum una die forensi ibidem preconia voce disposuit publice pro- clamari; deinde sepedicta domina... [sic!], relicta predicti domini Johannis Tureczki, sepenominatum judicatum in Kothosschow cum uno laneo agri ac aliis omnibus et sin- gulis iuribus, emolimentis et consuetudinibus, quibuscunque censeantur titulis aut con- dicionibus, ad ipsum judicatum iuridice spectantibus, recte, realiter et legitime vendidit pro quinquaginta duarum marcis hungaricalis monete et pagamenti provido Johanni Molendinatori et eius filio Johanni et eorum heredibus ac legitimis successoribus ad habendum et utifruendum sub omni iure et utilitate, nullis penitus exemptis casibus, quibus prefatus Johannes Tureczki et dicta domina, relicta predicti Johannis Tu- reczki, habuit et possedit, huiusmodi quoque infrascripta condicione, quod dictus Jo- hannes Molendinator et dictus Johannes, filius eius, ex (?) quinquaginta duabus marcis sex marcas pretacti hungaricalis pagamenti pagare et solvere teneantur scilicet in festo XXIV

Strana XXV
venkovských měst v Čechách i na Moravě) je poměrně málo. Je z nich patrné, že toliko přední a významné rody městské dávaly přednost zabez- pečení svého práva zápisem do městské knihy, ale že zvyklost ta obecná ještě nebyla. Mimo soukromoprávní zápisy měšťanů žilinských najdeme v žilinské knize ještě několik málo zápisů, které jsou nám svědectvím o tom, že žilina byla a stala se asi záhy po svém založení důležitým střediskem kolonisačním a mateřským městem německého práva na středním Pováží. Snad mohl by někdo z toho usuzovati, že tu jde spíše o zápisy povahy veřejnoprávní. Leč není tomu tak. Zápisy takové staly se též jen v zájmu soukromoprávním, v zájmu jednotlivých měšťanů žilinských, kteří jako lokátoři vesnic na panstvích sousedních, byli na tom interesováni, aby v případě nějakých sporů byly tyto zaručeně dokonány před konšelským soudem v žilině a ni- koli snad podle volného uvážení pozemkové vrchnosti. Pro lepší pochopení této stránky zápisů žilinských třeba se nám poněkud rozhlédnouti po rozvoji kolonisace v žilinském okolí a povšimnouti si při tom úlohy, která tu při- padla patricijským rodinám žilinským. žilina byla založena jako město výrobní a obchodní. Tomu nasvědčují již středověká městská privilegia, jako na př. právo mílové z roku 1321,57) právo na výroční trh a s ním spojené svobody celní z roku 1357,58) celní vý- sancte Lucie pro quadam parte agrorum eximenda et exsolvenda, quos agros predictus Johannes Tureczki ob salutem anime sue plebano ecclesie testamentaliter delegavit, quos quidem quinquaginta duas marcas, ut premittitur, predictus Johannes Molendi- nator et Johannes, eius filius, noscuntur plenius persolvisse. His itaque sic peractis sepedicta domina relicta predicti Johannis Tureczki iuxta regni consuetudinem coram tota communitate dicte ville Kothosschow ac aliis pluribus viris fidedignis stando, virgam ramis et frondibus extensam suis in manibus tenens et habens, alta, expressa et intelligibili voce wlgari lingwagio lucide declarauit: ,ecce hic resigno et condescendo judicatum in Kothosschow huic Johanni Molendinatori et eius filio Johanni. Si quis autem huiusmodi resignacioni contradicere velit aut habeat, nunc contradicat et se opponat pro presenti, alias vero taceat et in futuro!“ repetensque huiusmodi verborum prolacionem pro secundo et pro tercio. Cum autem nullus contra- dicens aut opponens reperiretur, quarto magis lucide et clarius declaravit et expressit. „Nunc omni jure auctoritate et libertate, qua famosus vir Johannes Tureczki, maritus meus legitimus, sanus mente composque racionis michi libere et voluntarie donavit et resignavit, hunc judicatum in Magna Kothosschow eundem ulterius plene, integre ac omnimode resigno, condescendo et incorporo huic provido viro Johanni Molendinatori et eius filio Johanni ac eorum heredibus ac successoribus legitimis ipsumque ad illud investio, velut eius proprium, nullam michi ac meis heredibus jurisdiccionis facultatem penitus reservando." In cuius recognicionis testimonium evidenciamque maiorem presentem paginam sigilli nostre civitatis sub appensione fecimus munimine roborari. Acta sunt hec anno nativitatis domini Millesimo quadringentesimo vigesimo tercio feria tercia infra festum Penthecostes. [= 25. maii 1423.] 57) Insert v konfirmaci královny Marie z roku 1387 (Archiv města žiliny nr. 33, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 408 = Lombardini, 1. c. nr. 1), jakož i v jiných pozdějších konfirmacích. 58) Orig. na perg. v archivu města žiliny nr. 46, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 513 = Lombardini, 1. c. nr. 4. O věci píše se též v listině, kterou vydal roku 1358 comes Nicolaus de Zeech, iudex curie d. Ludovici dei gracia regis Hungarie (Orig. na perg. v archivu města žiliny nr. 204, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 516 = Lombardini, 1. c. nr. 5). XXV

Strana XXVI
sady krále Zikmunda z roku 1401,59) Ladislava Huňáda z roku 145760) a krále Matyáše z roku 1458;61) ale i skutečný život, jak se nám jeví v zá- pisech knihy žilinské, z nichž je patrné, že žilina měla obchodní styky s vý- znamnými městy německými, slezskými i polskými.62) Leč živnostenská výroba63) a obchod nebyly jediným pramenem pod- nikání a bohatství měšťanů žilinských. Tito, podobně jako tomu bylo i jinde, stali se zakladateli, nebo spíše lokátory, celé řady vesnic i městeček v okolí žiliny, at už vznikly na vlastním dominiu města, nebo na dominiích soused- ních. Bylo již ustáleným zvykem ve středověku, že lokátorovi, který koloni- sační podnik financoval, bylo vyhrazeno řízení nově vzniklé vesnice, a tu ze- jména, že vyhrazen mu byl v ní výnosný úřad rychtáře neboli fojta. Lokáto- rovi pak záleželo v prvé řadě na tom, aby sám a s ním i jeho nová kolonie byli zabezpečeni před rozmanitými přehmaty vlastního pána kolonisované půdy, před panskou vůlí aneb i zvůlí v ohledu právním. A proto starali se o to, aby ve věcech právních rozhodoval nejen pro rychtáře, ale i pro jeho kolo- nisační družinu, soud jeho mateřského města a nikoli snad vrchnostenský soud pána, jemuž kolonisovaná půda patřila. Tak s rozvojem kolonisace na středním Pováží stává se pak žilina významným střediskem právním a městský soud v žilině odvolací instancí pro velmi početné vesnice v okolí města. Tím vším vytváří se mezi žilinou a jejím okolím nejen živý a důle- žitý styk právní, ale spolu i hospodářský, sociální a vůbec kulturní. Tuto pozoruhodnou stránku právního a společenského života, dostatečně známou také z měst českých a moravských, dobře vystihuje i listina královny Marie z roku 1384, když mluví o rozhodnutí krále Ludvíka z roku 1369, aby ži- lina, která až do té doby řídila se právem těšínským, přidržela se práva města Krupiny.64) Tu se stanoví, že důležitá tato změna právní netýká se toliko žiliny samotné, ale i „jiných vsí“, jak v distriktu bystřickém, tak i v Turci, které až dosud v právně nejistých pádech obraceli se do žiliny, tak totiž, aby tyto vesnice i nadále obracely se o naučení k právu žilinskému, ale dále aby právní naučení hledaly v Krupině.“65) Z této skutečnosti vi- 59) Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 534 = Lombardini, nr. 16. 60) Orig. na papíře v archivu města žiliny nr. 98, vydal Lom- bardini, 1. c. nr. 21. 61) Orig. na papíře v archivu města žiliny nr. 29. 62) Srv. níže Těšín, str. 93, 102, 104, Bílsko, str. 103, Vratislav, str. 89, 99, 134, Nisa, str. 84, 88, Lüneburk, str. 98, Svidnice, str. 134, Krakov, str. 84, 89, 95, 139. 63) V žilině nacházíme ve středověku celou řadu řemesel, jako na př. řezníky, neboli masaře, kováře, mlynáře, koláře, soukenníky, krejčí, nožíře, sedláře, zedníky, ševce, kožišníky neboli krznáry, pasíře, tkalce, zlatníky, sladovníky. 64) Srv. níže str. XXXI. pozn. 65) Originál na pergameně z roku 1384 v archivu města žiliny nr. 33, též konfirmace tohoto privilegia z roku 1568, tamže nr. 54, z roku 1582 nr. 56, 1610 nr. 55 i jiné konfirmace. Vydal podle konfirmace z roku 1610 Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., p. 528—33 = Lombardini, 1. c. nr. 14. Příslušná část listiny zní: „Pre- terea quamvis predicti cives ... de Sylna ... ritu et consuetudine civium de Tessen hucusque usi et freti exstiterunt, verum quia ipsa civitas Tessen est in alio regno con- stituta... concessimus eis... ut idem cives ... consuetudine et libertate pociantur, qua fideles ... nostri de Corpona perfruantur...Aliarum eciam villarum, tam in districtu XXVI

Strana XXVII
díme, že již koncem XIV. století okruh žilinského práva rozprostíral se ne- toliko na vlastním dominiu města žiliny, ale i na dominiích sousedních na středním Pováží (districtus bystricensis), v stolici turčanské a, jak ještě ukážeme, v dolině rájecké, kysúcké a pravděpodobně i na Oravě. A tento okruh žilinského práva se ještě dalšími přírůstky v XV. století zvětšoval a rozšiřoval. Z toho jasně vidíme, jaký mimořádný a blahodárný význam hospodářský měl příliv německého kapitálu pro osídlení v starší době pustých krajů při pomezí uhersko-polském a rozšíření lepšího, německého práva v těchto oblastech, které se tu, tak jako namnoze v Čechách a na Moravě, stalo právem městským a vesnickým, a tudíž vpravdě právem národním. Z XIII. století známe na horním Pováží toliko několik málo panských zboží, jako byla sama žilina, Hričov, Bánová, Varín, Bytča, Rosina, Teplička.66) Ostatně ani doklad o existenci té které vesnice ze starší doby, nezna- mená ještě její trvalé osídlení, jak patrná je věc na př. při kolonisaci Va- rína a Krasňan roku 1362. Varín je dosvědčen již roku 1267, a přece ještě roku 1362 se píše, že má býti teprve řádně zalidněn.67) A teprve vznikem města žiliny a s příchodem podnikavých Němců, kteří se tu uplatnili ne- toliko jako zdatní obchodníci a řemeslníci, ale zejména též jako loká- toři nových vesnic, zalidnění kraje rychle pokračuje a stává se trvalým. Dobrým příkladem tohoto kolonisačního pohybu, vycházejícího z žiliny, mohou nám býti dvě listiny z roku 1362, kterými Heyn, řečený Draguš, měštan žilinský, zabezpečuje si držbu fojtovství v nově kolonisovaných ves- nicích Varínu a v Krasňanech. Dostává se mu za to svobodného lánu s prá- vem krčmy nebo masného krámu, právo na mlýn obilí a soli i na dílnu ševcov- skou (jsou to vesměs podniky značně výnosné!), ale zejména ubezpečení, že pro fojtovství samo, i pro nové osadníky, má platiti právo žilinské, A praví-li listina dále, že se tak má státi obdobně, jako u jiných fojtství na Byztricensi, quam in Turuch existencium incole, qui usque modo cives et hospites de Sylna predictos in causis suspectis requirere habuerunt, similiter deinceps eosdem re- quirant, qui iudicium de dicta Corpona et consuetudinem adiudicacionis proferre ipsis hospitibus et incolis teneantur, dempto eo, quod ipsi hospites de dictis aliis villis servi- cia, dacia et collectas more hucusque solito nobis et nostris officialibus tenebuntur amministrare et exhibere." 66) Hazai okmanytár VII., str. 5, nr. 4. V listině z roku cca 1208 připo- míná se „predium de Ryzoi“ (Hričov), „predium bani“ (Bánová), „terra de Selinan“ (Žilina), „rozniv“ (Rošina). V listině z roku 1267 (Wenzel, Cod. Arp. cont. III., p. 156) se připomíná vedle žiliny „terra Toplucha“ (Te- plička) a „terra Warna“ (Varín). Roku 1250 jmenuje se „terra Byucha“ (Bytča) a „Hoznucha“ (Hvozdnica) (Fejér, Cod. dipl. Hung. IV., 2, p. 65). — Celý úval Kysúce je roku 1244 ještě krajinou „nevzdělanou a liduprázdnou“ (Fejér, Cod. dipl. Hung. IV., 1, p. 345), kde se r. 1254 připomíná toliko „quadam terra Yesesin“, ves, na jejímž místě povstalo pak později Nové Město nad Kysúcou. — Srv. Staré Slovensko, str. 86—87 a Šmilauer, Vodopis starého Slo- venska, str. 64—67. 67) Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 519 = Lombardini, 1. c. nr. 7. — V listině z r. 1362 se pravi: „nos volentes quasdam possessiones dicti domini nostri regis Varna (Varín) et Kraszna (Krasňany) vocatas multitudine populorum decorare... quia ipse possessiones Varna et Kraszna desolate habebantur" atd. XXVII

Strana XXVIII
středním Váhu, naznačuje nám tím, že případ Heynův nebyl zajisté prvním a, jak ještě ukážeme, ani posledním.68) Stává se nám pak za těchto okolností jasnějším, že v kraji v XIII. století jen velmi řídce osídleném a drsností i neschůdností samé přírody proti nepříteli dostatečně chráněném, v druhé polovici XIV. století je už několik hradů i měst.69) Tento fakt svědčí pak o značném zalidnění kraje. O některých vesnicích v dosti širokém okolí máme výslovné svědectví, že se řídily právem žilinským. Tak už roku 1320 je dosvědčena žilinská kolonie Dlhé Pole, svěřená fojtovi šildemanovi s vý- slovným ustanovením, že bude se říditi právem žilinským.70) Brzo na to roku 1325 vzniká kolonie „Lethezyn“, rovněž na právě žilinském, z níž se pak vyvinulo Nové Mesto nad Kysúcou.71) Podobné zprávy máme z roku 68) Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 519 = Lombardini, 1. c. nr. 7. Štěpán Bubek, dvorský sudí uherský, osvědčuje z pověření krále, že svěřil kolonisaci vsí Varína a Krasňan měšťanu žilinskému Heynovi, řečenému Draguš, i jeho dědicům, a vyhradil mu „voynicatum earundem sub eadem vera lege et consuetudine, qua cives civitatis Sylna frui dinoscuntur, cum omnibus utilitatibus ad ipsum voynicatum spectantibus una cum libero laneo et quatuor laboratoribus, scilicet pistoribus, sutoribus, macelis et fabri- catoribus salium ac molendinis“. Téže věci týká se i jiná listina Bubekova, rovněž z r. 1362, kde zabezpečují se Heynovi práva ve Varíně a Krasňanech „sub eadem libertate, sub qua alii rectorarii iuxta fluvium Vag rectoratum tenere et possidere dinoscuntur ac iure et consuetudine teutonicali et civitatis Silna“ (Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 517 = Lombardini, 1. c. nr. 6). 69) Roku 1358 jmenují se v okolí žiliny hrady „Strychen“ (Strečno), „Raych“ (Rájec) a „Wudatyn“ (Budětín) a „Nova Civitas“ (Nové Město nad Kysúcou). Originál na perg. v archivu města žiliny, nr. 204, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 516 = Lombardini, 1. c. nr. 5. — Roku 1384 připomínají se „offi- ciales de castro Stechin (Strečno), Letva (Lietava), de Silina (žilina) et de Ovar (Starý Hrad)“. Orig. na perg. varchivu města žiliny nr. 48; vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 533 = Lombardini, 1. c. nr. 15. — Roku 1417 se připomí- nají na středním Pováží tato města: Trenčín, Ilava, Bystrica, Rájec, Varín, Nové Město nad Kysúcou. (Orig. na perg. v archivu města žiliny nr. 14). — Sama Žilina dostala hradby roku 1405 na základě privilegia krále Zikmunda „ut cives, hospites et homines eiusdem universi bene fortificati ac muniti ... tuti esse possint“ (Orig. na perg. v archivu města žiliny nr. 22, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 535 = Lombardini, 1. c. nr. 17. 70) Matheus de Trenchinio svěřuje šoltysovi Šildemanovi jistá práva „in sylva, quae vulgariter Longus Campus appelatur“ a mimo jiné, že zmíněný „Sildemanus suique haeredes et successores jus teutonicum (Sasinek četl Automaniae?, autonomiae?) in sua (potestate) habeant eo jure, quo locata est civitas Silinensis“. Dále dostává svobodný lán, krčmu, mlýny, čtyry řemeslníky a „liberam semitam de ipsa villa Longi Campi ad civitatem Thesinensem“ a jiné výhody. — Listinu, která se prý zachovala v konfirmaci kláštera Panny Marie v Turci z roku 1490, vydal Fr. Sasinek v Letopise Mat. slov. 1871 z matičního diplomatáře, aniž by udal, kde se nalézá sám originál. Podle Sasinka znova byla přetištěna v časopise Századok, 1872, str. 43—44. 71) Comes Alexander... castellanus de Bisztrica nec non aliorum quam pluri- morum castrorum iuxta flumen Vaghi existencium ... locat plantacionem Lethezyn (asi Yessezyn) ... jure theutonicali, eo jure, quo locata est civitas Silinensis". Nové Mesto nad Kysúcou založil fojt Henricus de Horics a mělo se původně jmenovati „Congesbergh“. Insert v transupmtu z roku 1383, jehož original zachoval se v archivu Nového Města nad Kysúcou, resp. v stoličním archivu v Trenčíně. Srv. též Fejér, Cod. dipl. Hung. XI. str. 510, a Letopis Mat. slov. VII., 2., (1870) str. 61. XXVIII

Strana XXIX
1336 o Zliechově,72) o Konské při Rájci z roku 1350,73) o Velké Bytči z roku 1391,74) o Pružině z téhož asi roku,75) o Lúčce z roku 1430.76) Nicméně vy- stupují-li před soudem města žiliny rychtáři neb konšelé ze vsí v okolí ži- liny, dohadujeme se s velkou pravděpodobností, že mezi nimi a městem byl asi podobný právní svazek, jak jsme jej s bezpečností mohli zjistiti při Va- ríně, Krasňanech, Konské, Lúčce, Pružině, Dlhém Poli a Zliechově. Tak se roku 1403 setkáváme před soudem žilinským s rychtářem z Krásna, 77) roku 1416 s rychtářem z Rosiny, z Petrovic, z Turic a ze Tří Dvorů,78) roku 1417 s rychtáři z Hlubokého, z Predmieru, z Moštěnce, z Hvozdnice, z Šťavníku, 79) roku 1423 s rychtářem a konšely z Velké neboli Zemanské Kotešové a z Hliníku,80) roku 1426 s rychtářem ze Sněžnice,81) roku 1463 s měštěníny z Varína,82) roku 1468 se sousedem ze vsi Závodí,83) roku 1468 a 1475 se „slovutným mužem Martinem Písarem z Petrovec“ měšťanem žilinským, a s jeho manželkou Uršulou ze Závadky,84) roku 1469 s rychtářem banovským,85) roku 1472 s Martinem Nedvědem (rychtářem) 72) Roku 1420 potvrzuje opat kláštera sv. Benedikta na Skalce právo vsi Zlie- chova z roku 1336 „jure deutonico ... quo locata est civitas Zylinensis" (Orig. n a perg. v stoličním archivu v Trenčíně). Srv. též níže str. 91, nr. 16, kde se sousedé ze Zliechova uvolují odvolávati se k právu města žiliny. 73) Comes Thomas, iudex curiae, župan turčanský, oznamuje, že prodal „villi- catum ville Kunszka vocata in territorio castri Sylna ... Nicolao, Hebbrandi filio, cum omnibus suis proventibus, videlicet cum libero lanco, molendino, carnifice, sutore, pistore, fabro et aliis, que jus theutonicale stylus civitatis Sylnensis requirunt pro ... 13 marcis“ (Jednoduchá kopie v archivu města Žiliny nr. 227, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 512 = Lombardini, 1. c. nr. 3). 74) Srv. níže str. 86, nr. 4. 75) De Prwosin; srv. níže str. 86, nr. 5. 76) V listině z roku 1430 osvědčují „advocatus scilicet Jurg Altdorff dictus necnon consules et iurati cives civitatis Zylina dicte, nominatim subscripti Fabianus Güttler, magister Andreas, Niclos Ebirhartus, Lacek Vhrzynowicz, Clos Ozyep, Niclos Simonis, Mertin Fleyscher, Laczko gener Weytczer, Wolffurt, Andreas Langworst et Niclos Polaczko“, že soused žilinský Hruška prodal usedlost řečenou Luka a ta že hraničí „cum metis ville Luczka dicte nostra sub gubernacione“ (Orig. na perg. v archivu města žiliny nr. 12). Tohoto zboží týká se nepochybně i listina z roku 1457, kterou „advocatus totumque consilium civitatis Zilinensis“ vyznávají, že „domina Anna, relicta quondam Georgii Bezicz de Konsczany [asi Krásňany při Rájci] una cum Martino, filio Poloni, et Nicolao Nosko... curiam seu predium Hrusska, resignavit ecclesie Zilinensi“ s podmínkou, že z tohoto zboží „unus specialis capelanus debeatur teneri et bonis prefati testamenti uti“. (Jednoduchá kopie rukou XVII. století v archivu města žiliny nr. 213). O tomto zboží píše se v listině krále Matyáše z roku 1475, že „ab antiquis temporibus semper ad eandem civitatem nostram pertinuit“. (Jednoduchá kopie rukou XVII. stol. v archivu města Ži- liny nr. 213). 77) Srv. níže str. 87, nr. 8. 78) Srv. níže str. 89, nr. 13. 79) Srv. níže str. 90—91, nr. 15. 80) Srv. výše str. 24. 81) Srv. níže str. 98, nr. 28. 82) Srv. níže str. 117, nr. 64. 83) Srv. níže str. 120, nr. 70. 84) Srv. níže str. 121, nr. 72 a str. 128, nr. 81. 85) Srv. níže str. 125, nr. 76. XXIX

Strana XXX
ze Zapražína,86) roku 1473 s Bartošem, rychtářem jílovským,87) roku 1497 s celou dědinou ze Závodí88) atd., a z toho vidíme, jak kolonisátorská činnost a šíření německého práva vycházelo z žiliny, a jak patricijské rody žilinské, získáním výnosného rychtářství zakořeňují široko v okolí města. Ano, vi- díme, že patriciové žilinští jsou rodově a finančně zakotveni též v některých významnějších městech sousedních, jako v Trenčíně, v Kremnici, v Kru- pině, v Topolčanech, v Novém Městě nad Kysúcou, v Prievidzi, v Rájci atd.89) Získáním rychty, svobodného lánu, mlýna a jiných hospodářských výhod navazují i obchodní styky s blízkým neb vzdálenějším venkovem, od něhož kupují a jemuž prodávají, bohatnou, povznášejí se nejen hospodář- sky, ale i sociálně. A tak nepřekvapí nás pak nikterak, stává-li se z ozna- čení rychty spíše skoro přídomek zemanský a setkáváme-li se v titulu zbo- hatlého měštana-lokátara s názvem „slovutný“, který jej přiřazoval již ke společenské vrstvě zemanské. Zajímavé je také, že toto hospodářské i společenské povznesení bývalých německých měšťanů odvádí je od jejich mateřské němčiny a přivádí je k slovenštině, která patrně byla tou dobou i živým jazykem skutečných zemanů v horních stolicích uherských. A tak asi nejedna zemanská rodina slovenská měla a má své předky v těchto ně- meckých lokátorech, kteří, když zbohatli, našli v slovenštině ono vyšší pro- středí, oddělující je od masařských kotců, tkalcovských dílen neb od výdě- lečné krčmy jejich dědů a pradědů. Z někdejšího pak krčmáře, kramáře, Písaře neb Skulteta stal se třeba „slovutný — Martin z Petrovic“, který se oženil se „šlechetnou paní Uršilou z Závodky“, z Velké Kotěšové stala se Kotěšová Zemanská, a v druhé — třetí generaci byli z nich již slo- venští zemánkové. Je to zjev, který rovněž je nám znám z Čech a z Moravy. Vše to nasvědčuje, jak hluboko zapustila žilina své kořeny na středním Po- váží. Najdeme-li pak mezi měštany žilinskými jména, která zřejmě ukazují na souvislost s nejbližším jejich okolím, může nám to býti důkazem o dvojí věci: buď že žilina měla z okolních vesnic příliv svého obyvatelstva, že jménem vesnice označuje se původ dotyčného měštana, aneb že sluší se v nich viděti měšťany žilinské, kteří měli své rychty na venkově. Připomí- ná-li se nám roku 1478 Matěj Súkenník rodem z Chlumce, můžeme z toho usouditi, že tento Matěj přišel skutečně do žiliny z nedalekého Chlumce, tu se vyučil řemeslu soukenickému a stal se pak žilinským měšťanem. Ne tak jistě se dá věc tvrditi o Jiříkovi z Oblahova, fojtovi žilinském roku 1445. Sousedé žilinští Brodňanský (z Brodna), Borčický (z Borčic), Babčanský (z Babkova), Drienovský (z Drienova), Dubenský (z Dubna), Hrabovský (z Hrabového), Hrašovský či Rašovský (z Rašova, původně asi z Hrašova), Hričovský (z Hričova), Jilovský neb Ilovský (z Jílového), Langendorf (z Dlhého Pole), Neděcký (z Neděze), Nemešný (z Nemšové), Oblazský (z Oblazova), Podmanský (z Podmanína), Strečkovský (ze Strečna), Sve- drnický (ze Svedrníka), Turský (z Turic nebo z Turce), Teplický 86) Srv. níže str. 126, nr. 78. 87) Srv. níže str. 127, nr. 79. 88) Srv. níže str. 141, nr. 100. 89) Srv. níže nr. 18, 20, 49, 60, 77, 78, 101. XXX

Strana XXXI
PRAVNÍ A KULTURNÍ VITAHY MĚSTA K OKOLÍ V KRÁSNO STOLETI XIV. A XV. KYSUCKÉ NOVÉ MESTO Oxorlaovcè OSNIŽNICA OVINKA O BR.ODNO OQUUTROVICE ŠTAVNÍK CHUME O ZADUBNIE SKOTRČ-LUČKA ZEM. KOTEŠOVÁ H.HRIČOYBUDATIN HUNK VoL.HR.čOV 65 STrRÁŽA NEL BVTČAQ OHLBOKÁQ ZÁVODIEQ ZILINA KRASŠANY HVOZDNICAQ OHRABOVÉ PAŠTÍNA ZÁVADA 9 VARÍN PREDMIER O RAŠOV. ODRIENOVÉ OPOVAŽ, BVSTRICA & POOMANIN QMOŠTENEC Quice, OKAROAŠDVA VIESKA bLnt 9our ŞVEDERNIK QBABKOV Q LUČKA DROSINA SRŘEČNO, Quové nRO-TRIDVORY RÁJECKÉ TEPUCE KONSKÁ E SBÁNOVA OTEPLIČKÁ S — O NEDEVZA. O PRUŽNA OZLECHOV MĚŘLTKO 40 KM

Strana XXXII
(z Teplic), Varínský (z Varína), zachovali si o svém jméně vzpomínku na to, že se oni sami neb jejich předkové přistěhovali do žiliny z naznačených vesnic v okolí města, aneb že oni sami neb jejich předkové byli lokátory, rychtáři v těchto vesnicích. Máme-li však v okolí žiliny ves Kardošova Vieska a v městě měštana Kardaše, tu nepochybně její jméno ukazuje spíše na zakladatele, lokátora a rychtáře. Podobně je tomu s Bobot-Lehotou, kterou dle všeho založil žilinský měšťan Bobát, s Kotrčinou Lúčkou, která se asi zve podle svého zakladatele a měštana žilinského Kotrše, s Petrovi- cemi (Petri villa!), které byly založeny žilinským měštanem Petrem, s Ko- lárovicemi, které asi založil měštan žilinský Kolár, s Makovem, jenž snad má původ od měšťana řečeného Mako atd. Tyto poznatky z lokální historie žilinského okolí mají však svůj důležitý a hluboký význam. Ukazují nám velmi přesvědčivě, že kultura města a venkova i na Slovensku nebyla oddělena nepřeklenutelnou propastí (jak se někdy naznačuje), nýbrž že venkov i město žilo v živém kontaktu a získávalo své kulturní hodnoty vzájemným prostupováním, to jest proni- káním města na venkov a venkova do města. Zároveň však z těchto lokálních poznatků vidíme, jak žilina intensivně zasáhla do rozvoje svého okolí. žilina, jak již zmíněno, byla kolonií slezského Těšína a původně užívala městského práva svého mateřského města, t. j. práva flámského, kterého i Těšín užíval až do roku 1374.90) V té věci nastala však koncem XIV. sto- letí důležitá změna. Král Ludvík ještě roku 1366 potvrdil žilinským jejich staré výsady a práva, „kterých užívali od dob založení města“.91) Ale roku 1369 vyznávají žilinští, že jim týž král zvláštním ediktem, vydaným asi krátce před rokem 1369, užívání práv těšínských a zejména appelaci do Těšína zapověděl a oznámil jim, že mají se ve svých odvoláních přidržeti práva některého města uherského.92) V odůvodnění rozhodnutí krále Ludvíka se praví, že se nesluší, aby žilina hledala právní naučení v cizí zemi — a v té věci možno vytušiti do jisté míry i uherskou obranu proti expansivní politice Karla IV., zajíma- jícího se o někdejší državy říše velkomoravské! — když přece v Uhrách 90) Srv. níže Rauscher, str. LXI. 91) Orig. na perg. v archivu města žiliny nr. 8, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 521 = Lombardini, 1. c. nr. 8. Král Ludvík tu stanoví, že „cives et hospites . . . de dicta Zilna in eorum antiquis libertatibus, legibus et consue- tudinibus, quibus a tempore fundacionis ipsius civitatis freti exstiterunt“ mají býti za- chováni. — Pro Těšín svědčí i lokace Dlhého Pole právem žilinským z roku 1320, srv. výše str. XXVII, pozn. 92) Listinu tuto, „ex originali Nic. Jankovich“, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. IX., 7, p. 619 = Lombardini, 1. c. nr. 10. Označuje ji v regestu: Civium de Zilina testimoniales sub pendenti sigillo expeditae“ a klade ji do roku 1379. Datum v edici Fejérově zní: „Datum sub anno domini Millesimo trecentesimo septuagesimo nono, feria tercia proxima post dominicam Reminiscere.“ Nicméně mám za to, že Fejér neb jeho přispívatel četl zmíněné datum nesprávně a že asi v listině je „a. d. Millesimo trecente- simo sexagesimo nono“. Soudím tak z toho, že text zmíněné listiny je už para- frasován v listině z roku 1370, jejíž originál se chová v archivu města Žiliny nr. 2. Po mém soudu listina vydaná Fejérem z r. 1369 je žádost města žiliny k městu Krupině, aby je po smyslu královského ediktu přijali pod ochranu svých práv. Na to jim Krupina roku 1370 odpovídá, že žádosti jejich vyhovuje a oznamuje jim svá práva. XXXII

Strana XXXIII
je dostatek právních institucí, kterými by se mohli říditi a k nimž by, jako k vyššímu právu, se mohli odvolávati.93) žilinčané, uváživše všechno, rozhodli se obrátiti se do Krupiny a v právních nejistotách podříditi se jejímu rozhodnutí, s čímž i král sou- hlasil.94) Město Krupina vzalo roku 1370 toto rozhodnutí krále i žilinských na vědomí a oznámilo žilině svá práva.95) Vedle krupinských práv, králov- 93) Edikt krále Ludvíka, této věci se týkající, se nezachoval. Jeho obsah možno rekonstruovati z listiny z roku 1369 (Fejér, Cod. dipl. Hung. IX., 7, p. 619, již výše citované) a z listiny královny Marie z roku 1384 (Orig. na perg. varchivu města žiliny nr. 33, vydal Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 528), kde se edikt krále Ludvíka parafrasuje: 1369: „Quoniam dominus noster serenissimus Ludovicus dei gracia inclytus Hungarie, Polonie, Dalmacie rex etc. nos de iuribus Tessiniensibus, hucusque in civitate nostra habitis, per edictum Sue Mtis prohibuit, volens nos in regno suo, ubi legum perfectissimarum copia fore dignoscitur, leges suscipere et earundem perfrui nunc et semper. Preterea liberum nobis arbitrium eligendi administratores legum quarumcunque civitatum in regno contentarum dictus noster rex pro Sue Mtis gracia nobis tribuit atque dedit“ ... atd. 1384: „Preterea quamvis predicti cives et hospites nostri de Sylna ex inmoderata eorum consuetudine in causarum quarumvis adiudicacione et exhibicione iusticie communis ritu et consuetudine civium de Tessen hucusque usi et freti existerunt, verum quia ipsa civitas Tessen est in alio regno constituta et ob hoc indecens existit eis ad aliud regnum in requisicionem iusticie transcurrere, ideo volentes ob huiusmodi sublevare onere annuimus et concessimus eis graciose, ut iidem cives et hospites nostri et eorum posteritates a modo in perpetuum in adiudicacione causarum quarumvis, tam motarum, quam movendarum, eodem ritu, consuetudine et libertate pociantur, quo fideles cives et hospites nostri de Corpona perfruuntur, ita ut in casibus et in causis ambiguis et suspectis de cetero dictos cives de Corpona requirere et ad eos habere recursum debeant et teneantur. 94) V listině z roku 1369 se praví: „Ideo cum nos ... leges discretorum virorum, iudicis, iuratorum et civium civitatis Carpona mitas, perfectas atque deificas esse re- cognovimus, ad easdem nos et nostram civitatem et habitatores eius una cum nostris posteritatibus in requisicione iuris et iusticie consideracionem constringimus, ut in causis ambiguis dictos cives et eorum leges nunc et in perpetuum requirere debeamus testimonio presencium mediante, ad quam per literalia instrumenta regalis excellencie super huius- modi leges sumus confirmati.“ O datu listiny srv. výše str. XXXII. 95) Orig. na perg. v archivu města žiliny nr. 2 vydal, ač velmi vadně a neúplně, Fejér, Cod. dipl. Hung. XI., 522 = Lombardini nr. 9. Text důležité této listiny zní takto: In nomine domini, amen. Omnia, que aguntur in tempore simul et labuntur in tempore, nisi literarum munimine perhennent. Igitur ego Paulus, iudex de Corpona, totaque pluralitas iuraiorum, civium civitatis eiusdem — notum facimus universis ac singulis ad quos presens scriptum pervenerit, quod discreti et honesti viri Nyczko, advocatus de Selyna, cum suis iuratis civibus de eadem ad nostram venientes presen- ciam, portande literam graciosi domini nostri regis Hungarie et literas civitatis Sely- nensis ex edictu serenissimi regis et liberum arbitrium advocati cum civibus civitatis Selynensis, nobis suplicaverunt devote et humiliter, ut dignemur ipsos super iura nostre civitatis informare. Nos quoque, annuendo precibus (?) ipsorum, volentes ipsos in omni- bus iuribus conservare, quibus fruuntur, (tribuimus? eis?) jura nostre civitatis sonancia: Dále následují práva Krupinských udělená žilině. In cuius rei testimonium et maiorem evidenciam presentem literam sigillo nostre civitatis sub appensione fecimus communiri. Datum dominica Oculi anno domini mile- simo CCC° LXXmo. [17. mart. 1370.] S tímto privilegiem se do značné části svým obsahem shoduje privilegium, kterým roku 1244 Bela IV. obnovil městu Krupině stará a původní jejich práva. (Fejér, Cod. dipl. Hung. IV, 1, p. 329—32. Podobné výsady měl i Zvolen (Tamže, str. 332). XXXIII 3

Strana XXXIV
ským patrně dekretem potvrzených, dostalo se z Krupiny žilinčanům vše- obecných práv, kterých se tito od založení města přidržovali. Krupina, jejíž staří obyvatelé jmenují se již roku 1238 „Saxones de Carpona“,96) užívali nepochybně práva saského, t. j. magdeburského práva, jak se vy- víjelo zejména v městech slezských. A tak asi z Krupiny dostalo se pak do Žiliny „saské zrcadlo“, když tato byla nucena odříci se flámského práva těšínského. Je to podle všeho rukopis, který tvořil prvou a nejstarší část žilinské knihy, psanou roku 1378, pořízenou péčí Zvolenčana Mikuláše z Lukové (Nicolaus de Lucovia). Práce jeho není šablonovitým opisem nějaké starší předlohy, nýbrž kompilací z rozmanitých práv saských, které závěrem jsou doplněny městským a horním právem města Rodny v Sedmi- hradsku.97) Právní kniha žilinská představuje nám asi v podstatě starší právní knihu krupinskou, která jí byla předlohou. Tak si dobře vysvětlíme, že do „Magdeburského práva“ dostala se i ustanovení z uherského práva horního. Krupina, která ležela na úpatí slovenského Krušnohoří a na samé periferii báňského revíru dolno-slovenského, měla zajisté o báňské právo uherské více zájmu, než čistě živnostenská a obchodní žilina, neb dokonce uherskému hornímu právu zcela vzdálený Těšín. Ostatně z Těšína do ži- liny stěží mohlo se dostati saské právo magdeburské, když sám Těšín počal se jím říditi až od roku 1374. V té době byly pak již právní styky mezi žilinou a Těšínem přerušeny. Tak saské a slezské právo, které dostalo se v XIII. nebo XIV. století do Krupiny a tu bylo rozšířeno i o horní právo rod- navské, dostalo se asi brzy po roce 1378 do žiliny, kde se stal dokonce jakýsi pokus o jeho další doplňování nálezy krupinskými.98) Ba po necelém století krupinské toto právo stalo se v žilině základem vzdělání „magdebur- ského práva“ jazykem národním. 96) Fejér, Cod. dipl. Hung. IV., 1, p. 136. 97) Srv. níže podrobnější výklad prof. R. Rauschera str. LXIII. 98) Srv. níže str. 84—86, nr. 2—3. XXXIV

Strana XXXV
IV. Jazyková povaha žilinské knihy. — Kdo pořídil překlad žilinského — zrcadla? Václav z Kroměříže? Či i jeho slovenští spolupracovníci? Slovakismy jazyka. — Srovnání s překladem českým v rukopise roud- nickém. — Jazyková povaha žilinských zápisů. — Diplomatická stránka zápisů s hlediska národního jazyka. — Slovakismy zápisů. Závěrem k tomuto úvodu zbývá ještě připojiti několik předběžných poznámek o jazyku knihy žilinské. Je samozřejmé, že tyto poznámky o jazyku naší památky z pera nefilologa nejsou a nechtějí býti filologickým jejím rozborem.99) Jsou to spíše jen upozornění historika, který se památkou podrobně zabýval, zejména pokud se týče vzniku naší památky po stránce jazykové. V žilinské knize po stránce jazykové jest nám rozeznávati dvě části: prvá část je překlad magdeburského práva, jak je v žilině znali z německého rukopisu Mikuláše z Lukové z roku 1378; druhou částí jsou německé, latinské a slovenské zápisy asi z let 1380—1524. Překlad magdeburského práva neb saského zrcadla podle poznámky na konci tohoto díla pořídil Václav z Kroměříže roku 1473 „ku přání pana Václava Pankráce a pro užitek města“. A podle toho by se mohlo předpo- kládati, že tu jde o dílo Moravana, který se svým úředním povoláním (snad jako písař městský nebo pana Václava Pankráce) dostal do žiliny. Bohužel jiných zpráv o tomto Václavovi z Kroměříže nemáme, ba ani v zápisech knihy žilinské se s ním nikde nesetkáváme. Podle toho bychom mohli oče- kávati, že se jazyk překladu saského zrcadla, pokud by se v něm snad našly stopy krajového zabarvení, bude hlásiti spíše do Moravy a do okolí Kroměříže. Nicméně jazyk překladu saského zrcadla hlásí se dosti četnými svými úchylkami spíše na Slovensko než na Moravu. Ač není pochybnosti o tom, že překladatel měl zřejmou snahu psáti spisovným jazykem národ- ním, jak se šířil tou dobou z Prahy v četných památkách literárních, přece na druhé straně nelze neviděti, že se do překladu i přes výše zmíněnou snahu dostaly na četných místech ohlasy místního dialektu slovenského. Této věci povšiml si již Herm. Jireček100) a vyslovil domněnku, že překlad pořídil Slovák, snad Mikuláš z žiliny, jenž jako mistr svobodných umění připomíná se v Praze mezi rokem 1440 a 1444. I když nelze dohad Jirečkův 99) Filologický rozbor žilinské knihy spolu s podrobným slovníkem připravuje a v nejbližší době hodlá vydati univ. prof. Dr. František Ryšánek. 100) H. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě, Praha, 1903, str. 327. XXXV

Strana XXXVI
přijmouti za prokázaný, není pochybnosti o tom, že tyto slovakismy jsou jistě pozoruhodnou stránkou jazykovou naší památky. Rozdíly mezi dialekty v Čechách, na Moravě a na Slovensku byly v XV. století zajisté ještě menší, než jsou snad dnes, nicméně slovenské dialekty se v nich přece jen zračí způsobem dosti význačným. V slovenském překladu saského zrcadla se zpravidla mluví o božení- cích a božbě, že lidé musí se božiti, kde Čech z markrabství neb z králov- ství psal by asi o konšelích neb přísežných, o přísaze, a že lidé přísahají. Ale tato věc dala by se vysvětliti i v překladu Moravana, jako přizpůso- bení se místní zvyklosti. Podobně bylo by snad možno vysvětliti, že překla- datel někdy užívá na Moravě a v Čechách neobvyklého terminu rychtář vyšní místo vrchní, vyšší, že mluví o právu stoličném, o úžeře, o bitce a o zbojstvu, o vidéku, o póžičce, o pasinku obecném, o vrablích, o oblacích (okna), o chýši (dům) a chyšném řádu, o tlmačích, o reži (kdož v noci rež, obilí, žito krade), že říká „dáti za ucho anebo zášijek“, „viděl zočú — voči“ a vůbec terminologie, která se zachovala zejména v slovenských dialektech. Podobně vyskytují se v žilinském zrcadle, ač jen zcela spora- dicky, některé polonismy, jak je při blízkosti kraje i jistém kulturním vlivu celkem pochopitelné. Tak zejména slovo očizna, mateřizna a s tím asi související rčení otné zboží, mateřinný erb. Leč tyto jazykové úchylky bylo by možno, jak už zmíněno, vysvětliti snahou po přizpůsobení se místním poměrům a místní terminologii, zejména pokud jde o velmi vžité termíny právní, a ovšem i snahou po naprosté srozumitelnosti a pří- stupnosti. Tyto a podobné lexikální úchylky byly by myslitelné a dobře pochopitelné i tenkráte, kdyby celý překlad saského zrcadla pocházel z pera Moravana Václava z Kroměříže. Ale text žilinského překladu má i dosti četné slovakismy povahy hláskoslovné, které se nedají vysvětliti způsobem výše naznačeným. K těm na prvém místě náleží psaní r místo ř, zejména však ne- správné užívání písmeny ř v slovech, kde ani v Čechách, ani na Moravě ř nevyslovovali. Překladatel žilinského zrcadla píše dosti často, ač nikoli důsledně, r místo spisovného ř. Na př. rychtár, o rychtárském přirození, rychtáre pýtat, kramár, řád rytierský, o rytierském přirození, pasy striebrem pobité, od stríbra, tridsátek, v tridseti rocích, o hospodá- rích, bez zretelnosti, polštárem přikryti, a pod. Konečně i tato věc dala by se vysvětliti snahou po přizpůsobení. Nelze si však mysliti, aby Čech nebo Moravan v XV. století psal dobří konec, těch dobřích lidí, kteřak, pře lepšie svedomie, někteřích časóv, bratř místo bratr, ukřadel. Podobně si nelze mysliti, že by Čech nebo Moravan XV. století psal dlh místo dluh (skoro pravidelně), z dlžného zbožie, ktož dlžné své žádá před právem na svém dlžníkovi, nebo že by místo není psal nejest (ženě místo nejest, ne jest dobytka, když fojt doma nejest, cuzí človek nejest dlužen a pod.), prevésti chce místo provésti chce, rekel jest místo řekl jest a pod. Není mým úmyslem, podati zde plný výpočet slovakismů, které se v žilinském překladu saského zrcadla vyskytují. Příklady, které jsem výše uvedl, stačí zajisté dokonale, aby nás přesvědčily o tom, že žilinský překlad saského zrcadla není dílem Čecha ani Moravana, nýbrž že tu nutno XXXVI

Strana XXXVII
předpokládat jistou součinnost Slováků. Tu máme pak několik mož- ností pro výklad vzniku překladu a pro jeho autora. V prvé řadě by mohla přijíti v úvahu možnost, že označení „Wenceslaus de Kromierzyz zdůrazňuje toliko původ rodu překladatelova z Kroměříže, asi podobně, jako se jinde vyskytuje Michael de Hriczow (1453), Michal Hričovský. rodem, původem z Hričova. To by znamenalo, že snad otec nebo děd Václa- vův přišel do žiliny z Kroměříže, ale že sám Václav vyrostl již v jazykovém prostředí slovenském a žilinské nářečí vsál do sebe již do té míry, že i ten- kráte, když chtěl psáti národním jazykem spisovným, mimoděk, a aniž by o tom věděl, užíval některých slovakismů. Nicméně, jak již zmíněno, není ani Václav sám, ani jiný měštan žilinský příjmím z Kroměříže dosvědčen. A také jméno Václav je v žilině naprosto neobvyklé a vyskytá se toliko v povýšených kruzích zemanských, jako byl pan Václav Pankrác a pan Václav Podmanický. A tak s tímto řešením slovakismů v žilinském pře- kladě dosti dobře vystačiti nelze. Jiné, a myslím i přijatelnější, řešení by bylo, že Václav z Kroměříže měl slovenské spolupracovníky a od těch že se pak dostaly zřejmé slova- kismy i do textu překladu. Ano, bylo by možno mysliti třeba toliko na slovenské přepisovače neb opisovače. Podrobné zkoumání textu i rukopisu vede nás k tomu, že překlad sas- kého zrcadla, jak se nám dochovalo v knize žilinské, není mechanickým přepisem starší předlohy, nýbrž že máme tu dochovaný skutečný originál. Písař rukopisu sice též asi na dvou třech místech prozrazuje, že opisoval mechanicky a nemyslel na to, co píše. Tak na př. na fol. 136b101) napsal že se dva lidé „zjednačí“ místo správného „zjednají“ a podobně na fol. 142a napsal „a čest z jinšího fojtstvie“ místo „a jest z jinšího fojt- stvie“. Leč tato drobná nedopatření dají se snadno vysvětliti roztržitostí písařovou, nebo i tak, že v tomto případě snad skutečně opisoval z konceptu na ceduli. Jinak však opravy v textu nasvědčují tomu, že písař své myšlenky teprve formoval, že nejednou začal větu v jisté stylisaci, ale dříve než ji dokončil, ji škrtl a stylisoval jinak. Tak na př. na fol. 143a v pří- saze židovské102) psal: „aby tě pakostnica napadla, které měl“ a t. d. Ale pak slovo „které“ škrtl, doplnil „i malomocenství“ a na to teprve pokračo- val „kteréž Naaman měl a Gezy“. Podobně v témže odstavci psal o Lotově ženě „kteráž proměněna byla v sloup ohnivý“; pak se však rozpomněl na správný smysl slov písma, slovo „ohnivý“ škrtl a hned v řádce opravil na „solný“. Nebo na fol. 145a psal větu:103) „král také jmá popraviti o jisté, ne po toho člověka právě, než po téj zemi právě“; při tom však slovo „toho“ napsal předčasně za slova „jmá popraviti“; pak pochopil smysl věty, slovo „toho“ škrtl a umístil je až do věty „ne po toho člověka právě“. Nebo dále na fol. 146b psal větu: 104) „Takže mají svěd(čiti) na zaručeného člověka“; pak se však opravil, začaté slovo „svěd“ škrtl a větu upravil: „Takže mají na zaručeného člověka božit.“ 101) Srv. níže str. 55, § 230. 102" Srv. níže str. 68, § 312. 103) Srv. níže str. 71, § 327. 104) Srv. níže str. 74, § 345. XXXVII

Strana XXXVIII
A podobných příkladů našla by se celá řada.105) Tím bychom mohli po- kládati za zjištěné, že zřejmé slovakismy v textu nedostaly se tam až při opisování. Kterak však vysvětliti nesrovnalost mezi údajem na konci pře- kladu, přičítajícím jej Moravanovi Václavovi z Kroměříže, a mezi samým textem, který nese zřejmé stopy žilinského nářečí z XV. století? Snad nám do jisté míry může pomoci paleografie. žilinský překlad saského zrcadla není psán jednou rukou. Tři písaři se tu uplatnili. První, ruka A, psal text na fol. 108—133b (= § 7 — § 201). Druhý pak, ruka B, psal fol. 133b—139a a dále fol. 144b—146a, t. j. §§ 202—262 a §§ 320—340 jakož i rejstřík, třetí písař, ruka C, psal pak zbytek textu, totiž fol. 139a— 144b a 146b—149a, t. j. §§ 263—319 a §§ 341—369. Různost těchto tří pí- sařů projevuje se netoliko po stránce grafické, ale i v jazyku. Tak písař B píše zpravidla: sě, jmá, přietel, svědčí, kdežto písař C píše: se, má, přítel, svědčí; a podobně uchyluje se od B a C též písař A. Slovakismy a žilinské nářečí proniká však u všech tří písařů. Z toho můžeme souditi, že ani jedna část nepochází od Václava z Kroměříže. Slovakisace textu je však v celém textu velmi nedůsledná. Tak na př. § 117 je nadepsán „O dlzích“, ale v textu se píše takto: „Jestli by který muž druhému dlužen byl... má ho před rychtáre přivésti a obžalovati o to dlužné, což jest jemu dlužen ... a má rychtáre pýtat“ atd. Při tom zase vynikající účast Václava z Kroměříže při překladu textu nelze vyloučiti. Mám proto za to, že vlastní redakce překladu je sice dílem Moravana Václava z Kroměříže, ale že ten snad překlad diktoval slovenským písařům, či spíše užil jejich spolupráce. A tak dostaly se do našeho textu dosti četné slovakismy. Václav z Kroměříže snad diktoval „o dluzích“, ale jeho slo- venský pomocník slyšel a napsal „o dlzích“; autor překladu asi diktoval „před rychtáře“, ale slovenský písař napsal „před rychtáre“. Velmi často vypadá však věc jako přímá spolupráce slovenských pomocníků, která Václavovi z Kroměříže byla snad předložena toliko k revisi. Tak si vysvět- líme slovenská rčení jako „nejest dlužen“, „otčizna“, „mateřizna“, „otný“ „vnutr“, „žalujem“ a pod., jak žily tenkráte v žilinském nářečí. Ba snad tato spolupráce slovenských písařů a pomocníků Václava z Kroměříže byla větší, než bychom podle náhodných slovenských obratů mohli souditi. Ne- boť srovnáváme-li jazyk překladu žilinského zrcadla s původními zápisy žilinskými z druhé polovice XV. století, které — jak ještě vyložíme — pocházejí od rozmanitých písařů domácích, shledáme, že se obojí pod- statně neliší, t. j. že jsou psány týmž jazykem národním, prostoupeným nářečovými prvky slovenskými. Spolupráce slovenských pomocníků Václava z Kroměříže měla asi v prvé řadě cíle praktické. Žilinské zrcadlo mělo své životní poslání. Bylo právní knihou, ke které se rada města uchylovala jako k svému zákoníku v životních otázkách právních. A proto také jazy- ková stránka této právní pomůcky měla míti takový charakter, aby co možná nejlépe vyhověla životním potřebám města a jeho širokého okolí. Bylo proto žádoucí spisovný jazyk Václava z Kroměříže, zejména pokud 105) Textově důležitější změny a opravy jsou vytčeny pod čarou; podřadnější, kde jde toliko o zřejmé přepsání, o jednotlivá písmena a pod., byly pominuty. XXXVIII

Strana XXXIX
se týče právní terminologie v žilině a v jejím okolí obvyklé, přizpůsobiti vžitým termínům právním, jako jsou božba, boženník, osud, jednači, chyšný řád, pavování, otné zboží, právo stoličné, póžička, otčizna, ma- teřizna, krstný otec a t. d., at už tvarově anebo výrazově se od národ- ního jazyka spisovného svojí formou odchylují nebo neodchylují. Zjištění této slovenské, žilinské právní terminologie nemůže býti přirozeně úkolem těchto povšechně informujících vět, ale stane se snad předmětem studia speciálního. Překlad magdeburského práva žilinského, pořízený žilinskými Slováky za spolupráce s Václavem z Kroměříže, má s hlediska věcného i jazykového nestejnou hodnotu. Některé odstavce velmi dobře vystihují právní stránky života slovenského města v XV. století, takže se zdá, jakoby v nich zachy- ceny byly skutečné poměry. Srv. na př. § 61 „o erbu ženském“, nebo § 63 „o ženskej zbroji“, nebo § 32, kde překladatel německá slova „von win- discher art und doch nich windisch sint“, vyjadřuje pěkně „od sloven- ského přirození, avšak neuměla by slovensky“.106) Jindy opět slovenský text bez přihlédnutí k německé předloze je vlastně nesrozumitelný. Překla- datelé ovládali totiž celkem slušně svůj jazyk mateřský, méně však jazyk, z něhož překládali, němčinu. Srv. na př. § 121, § 124, § 159 a bylo by možno uvésti i dlouhou řadu jiných. Tak stalo se, že vloudily se do překladu nejen hrubé germanismy, otrocky se přidržující své německé předlohy, ale i zřejmé nesmysly, jako na př. když překladatelé německé „leibgezeug“, t. j. výbava, v § 56 vyjádřili rčením „těla svědomie“ nebo dále nadpis německé předlohy § 216 „Von dem pruken zol und wazzer zol“ vyjádřili se zřejmým neporozuměním „O podešvi mostné“ a nesmyslnou větou: „ktož podešev mostnú a vodnú obejde a zanese“, ač jim zajisté vy- bírání cla neb mýta na mostě neb při přívozech nebylo věcí neznámou. Proto tomu, kdo by se mínil obírati slovenskou terminologií právní naší památky, jakož i jinými jazykovými jejími zvláštnostmi, bude třeba značné opatrnosti a vždy bedlivého srovnání textu slovenského s textem němec- kým, aby snad podobný překladatelský nesmysl nepokládal za právní neb jazykovou zvláštnost slovenskou. Germanismy, otrocké následování německé předlohy, ano i jazykové nesmysly nejsou však specifickou vlastností překladu slovenského; hojně dokladů toho najdeme v podobných překladech českých asi z téže doby.107) V rukopisu Lobkovické knihovny v Roudnici VI. Fb. 23 zachoval se 106) Srv. s tím na př. překlad „saských práv“ v Litoměřicích z roku 1469—70, kde obdobná slova „er sei deutsch oder wendisch“ vyjádřil překladatel rčením „bud ten Němec nebo Srb“, a kde rčení „Wenden“, „wendisch recht“, win- discher mark“ vyjádřil slovy: „Slověné“, „slovanské právo“, „srbská hřivna“. (Jar. Čelakovský: O právních rukopisech města Litoměřic, Čas. Čes. musea LIII. (1879) str. 152.) 107) Čelakovský, 1. c. str. 150—51 poznamenává o překladu litoměřickém, který „celkem souhlasí“ se starším překladem roudnickým, že překladatel užívá zhusta ně- meckých slov jako „grod“ (gerade), „má leypczucht“, „krykuje“ (kriegen), „hajšuje dědinu“ (heyscht einer erbe), „pesserunk za vraždu“, „prokoferuje zbožie“ atd. a činí v textu některé proměny se zřetelem na právní poměry české. XXXIX

Strana XL
nám asi z polovice XV. století108) překlad saského zrcadla. Z článků, kde překladatel roudnický překládal týž text jako překladatelé žilinští, je pa- trné, jak dva na sobě zcela nezávislí překladatelé jeden na západě území našeho národa, druhý pak na východě téhož území, celkem asi v stejné době jazykově i věcně zmohli svoji německou předlohu. Ze srovnání textu roud- nického a žilinského patrný je také stav vývoje našeho národního jazyka na českém západě a na Slovensku, jakož dále, že překladatelé žilinští ni- kterak nestáli, pokud se týče jazykové pohotovosti a obratnosti, za svým druhem v Roudnici. Překlad roudnický i žilinský je často zpracováním ně- mecké předlohy, tak že se rozsahem plně nekryjí. Někdy vynechává větu překladatel roudnický a žilinští překladatelé mají širší text, jindy a častěji je tomu naopak. Leč i tak jsou oba texty zajímavé a poučné. Roudnické zrcadlo čl. d. XXI., str. 175—76 = žilinské zrcadlo § 26. Raníta-li sě dva spolu, jeden mečem a druhý nožem, i jest nóž mor- déřská braň, protož obdrží meč tu napřed žalobu a móž tohoto k sědání připraviti; toho nemóž ten s nožem nic učiniti, leč on pokáže pravé nuzné bráněnie, jakož napřed psáno stojí v zemském právě wikpildském i cie- sařském právě. Roudnické zrcadlo čl. b. LXXXV., LXXXVI., str. 115 = — Žilinské zrcadlo § 87. Žádný nemá svého dobytka doma nechati, kteréž pastuchovi folko- vati móž, kromě sviní, kteréž prasátka chovají, a krmných svíní, kteréž na krmníce ležie; a svině, kteréž krmie, těch mají také tam chovati, i také jiný dobytek, kterýž sě omladil jest. Žádný nemá zvláště pastuchy chovati tu, kdež by obecnému pastý- řovi jeho mzdy tiem pomenšiti mohl, leč má on tři lány anebo viece, kdež by tu na nich svój dobytek mohl živiti kromě obce, kterýžto také jeho vlastní jsú anebo jeho manstvie jsú. Ale když pastuše mzdu slíbie od lánov, a nic od dobytka, té mzdy nemóž ižádný zachovati proto, aby ves aneb vikpild bez pastuchy neostali. 108) Max Dvořák, Roudnický rukopis knih distinkčních práva saského, Čas. čes. mus. LIII. (1879) str. 138 udává, že rukopis „pochází z po- čátku 15. věku, jak řeč i tvar písma tomu nasvědčuje a zjištěno jest opatrným výrokem mužů v písmě starém cvičených a obeznalých“. Nicméně soudím, že překlad je asi přece jen o nějaké desítiletí mladší a že přípisek na desce „létha etc. XLII.“ t. j. 1442 udává pravděpodobně dobu jeho vzniku. Soudím tak zejména podle překladu vět: „dez doner tages ... merte unser herre got mit seynen iungen in dem chelch., des tagez auch vürt er vnser menshayt czu himel vnd óffent vnz den wek, der bezlozzen waz“ atd., které roudnický překladatel vyjádřil takto: „ve čtvrtek požehnal a dal buoh své tělo náš pán Jezus Kristus svým učedlníkóm a krev svú v kalichu; tupočal sě jest najprvé náš zákon; ve čtvrtek pojal naše člověčenstvie s sebú do nebes a zjevil nám tu cestu, kteráž nám zamčena byla.“ Mám za to, že v těchto slovech je pa- trný již ohlas kališnictví a husitství, k němuž se v XV. století Roudnice hlásila, a usu- zuji z toho, že roudnický překlad vznikl až v době husitské. Ráz písma a jazyka nelze s určitostí datovati než asi na tři desetiletí. Tomu všemu by pak odpovídal asi rok 1442, i když snad přípisek jevil se Dvořákovi jako pozdější. XL

Strana XLI
Roudnické zrcadlo čl. b. LXXXVII., str. 115 = Žilinské zrcadlo § 88. Což dobytka před pastuchu vyženú, nepřižene-li on toho zasě, musí jě platiti. Což dobytka vlcie aneb lúpežníci vezmú, ostane-li on od těch lúpežníkóv nejat a od vlkóv neuražen na svém životě a nezvolá-li svého vepu, musí jej zaplatiti; pakli on křičí svým vepem a má toho své svědky, sám třetí ostane on toho bez pokuty, kteříž pokáží to s ním na svatých. Roudnické zrcadlo čl. b. LXXXVIII., str. 116 = žilinské zrcadlo § 89. Ochromí-li jedno dobytče druhé před pastuchú aneb bude utlačeno aneb zkúsáno a budú viniti toho pastuchu proto, to on má pokázati, že to dobytče učinilo jest tu škodu a má to přisáhnúti na svatých; a toho do- bytčete pán, kteréž tu škodu učinilo jest, ten má sě potom v to uražené dobytče uvázati a chovati v svém držení a ostraze, až ono dobře na pole bude moci jíti; a má je potom zasě dáti a proto nic viece netrpěti, neb jest ono nerozomné zvieře. Protože ta škoda, kteráž jima oběma v té chvíli stala sě jest, musíta ji spolu oba rovně zdvihnúti, že onen toho do- bytčete choval jest v své péči aneb ostraze a tento bez něho byl; pakli umře, má je on zaplatiti s jeho pravým vergeltem. Roudnické zrcadlo čl. b. XCVIII., str. 118 = žilinské zrcadlo § 92. Ktož chová lítého psa aneb okroceného vlka aneb domácí lani, nedvěda aneb opici, což ti škody učinie, ten má to odložiti, kterýž je choval jest; chtěl-li by sě jich on potom zbaviti, jakož tu škodu učinili jsú, tiem on sě nemóž nevinen učiniti, jestliže to sám třetí usvědčiti móž, že onen to zvieře choval jest až do toho času, ješto ono tu škodu učinilo jest. Roudnické zrcadlo čl. b. XCIX., str. 118 = Žilinské zrcadlo § 93. Zabie-li jeden jednoho psa do smrti, nedvěda, opici aneb jiné zvieře v ta doba, jakož škodu činí, chce-li, on toho ostane bez pokuty, ač on to pokázati smie na svatých, že on to v nuzné bráni učinil jest. Roudnické zrcadlo čl. e. CXVIII., str. 248—49 = Žilinské zrcadlo § 98. Zpěvací ptáci a honní ptáci, chrtové a štvací psi a braky, mohú dobře zaplaceni býti s jich rovní tak, aby to obdržáno bylo na svatých, že to jest tak dobré, jak ono bylo. Bude-li žalováno před právem pro to, musí zasě dáno býti a zaplaceno s pokutú i s vetunkem. A jest zemské, vik- pildské právo i ciesařské právo.“ XLI

Strana XLII
Roudnické zrcadlo čl. e. CXIX., str. 249—50 = Žilinské zrcadlo § 101. Rozuměj též o ptačiem a zviřeciem aneb dobytčiem vergeltu, to jest odkladných penězích; kuře má zaplaceno býti jedniem puolpeniezem; kačice a hus jedniem peniezem; a kurovodná slepice aneb škřečná sle- pice, dokavadž v svém násedění jest, třmi peniezi; kózle i také jehně za tři penieze; ovci za osm peněz; hovado za čtyři šilinky; svini sprasečí, aneb ješto prasce chová, pěti šilinky; hřiebě jedniem šilinkem; plužné klíse dvadceti šilinky; sveřepici za dvanáste šilink; domový kokot a devět slepic za dvanádcet; dvanáste domových holubób móž jeden dobře mieti; a ti nemají nic viece míru, jedno jakož jeden lúčiti móž jedniem kladi- vem od jich bydlenie. Jedné slepice lepšenie jsta dva penieze a psa třidceti šilinkóv, neb pes jest noční hlásný. Jiezdnému koni, oři a mimo- chodníku nenie ižádný vergelt posazen, ani krmným sviniem, protož má to i každý svrchní statek zasě dán býti podlé té věci dobroty a stánie; ten móž toho také pomenšiti svú přísahú, ktož to zaplatiti má. A jest zemské i vikpildské i ciesařské právo. Roudnické zrcadlo čl. f. CXL., str. 315—16 = žilinské zrcadlo § 140. Říské silnice mají býti tak široký, aby jeden vóz druhému vyhnúti sě mohl; prázný vóz má sě naloženému vyhnúti, a ten méně nakladený má sě tomu vyhnúti, kterýž naložen jest. Pakli jsta oba v jedné úzké cestě aneb v jednom mostu, a honie-li jednoho jiezdného aneb pěšieho, tehdy má ten vóz tiše státi, až oni i minú. Kterýž vóz na most dřieve přijede, ten má dřieve přeseň jeti, buďto naložený aneb nic. To jest také, ktož dřieve ke mlýnu přijde, ten má také dřieve mlíti. Roudnické zrcadlo čl. g. II.—VI., str. 317—19 = Žilinské zrcadlo § 141. Rozumějtež o tom starém míru, kterýž ciesařská moc potvrdila jest v té zemi Saséch i jinde s věččie obce svolením, pánóv, měst, rytieřóv i panoší. Každý den i každý čas mají kněžie mír a pokoj mieti i všichni duchovní lidé, dievky i ženy, židé, na jich životech i sboží. Kostelové i kyrchovové mají mír a pokoj mieti i každé město i ves v svých přie- kopiech a plotiech, tak aby ta ves a město proti svému pravému pánu sě nepoložilo, ani proti žádnému právu. Pluhové a mlýnové a říská sil- nice, ty mají po vše časy v polích i vodách mír anebo pokoj mieti a města i to vše, což tam do nich přijde. Svatí dnové a zavázaní jsú všem lidem k mírným dnóm ustanoveni; k tomu v každém témdni čtyřie dnové: čtvrtek, pátek, sobota a neděle. Ve čtvrtek svěceno bývá křižmo, jímžto nás všechny znamenají křestianství na křtu; ve čtvrtek požehnal a dal buoh své tělo náš pán Jezus Kristus svým učedlníkóm a krev svú v kalichu; tu počal sě jest najprvé náš zákon; ve čtvrtek pojal naše člověčenstvie XLII

Strana XLIII
s sebú do nebes a zjevil nám tu cestu, kteráž nám zamčena byla. V pátek učinil buoh muže; a buoh byl v pátek umučen pro toho muže. V sobotu odpočíval buoh tu, kdežto on nebe a zemi stvořil a učinil jest a všechno to, což v nich bylo jest. Odpočíval on také v sobotu v hrobě po svém umučení; v sobotu bývají svěceni kněžie k boží službě, kteřížto křestian- stvie mistrové jsú. Neděle byla prvý den a bude také poslední den, jakož my nahoru vstanem z mrtvých. A máme táhnúti k milosti s duší i s tělem, kteříž toho proti bohu zaslúžili jsú. Protož jsú ti čtyřie dnové obecní mírní všem lidem kromě těch, kteřížto v horkém účinku popadeni budú, aneb v říské achtě jsú aneb zaforfeštovani jsú v rychtě. Roudnické zrcadlo čl. e. CLXXV., str. 265—66 = žilinské zrcadlo § 201. Ktož sě koně jieti chce, ješto jemu ukraden aneb lúpežem vzat jest, ten má sě k tomu s právem táhnúti; a má svú pravú nohú tomu koni vstúpiti na jeho krchú nohu, má svú levú ruku ten kuoň jieti za jeho pravé ucho a žádati má svatých a roty; a má na svatých tomu koni nad hlavú přisáhnúti, že ten kuoň tu jeho jest; tak jemu buoh pomáhej i všichni světí. Tiehne-li sě onen na svého zprávci, to musí ten to do- folkovati až do pustého jezera, to jest do moře. Ale přes to má on také svého správci ihned jmenovati, na který den jej přivésti chce; bude-li jemu toho zrušenie aneb nedostatek a nemóž ižádného mieti, tehdy musí on tu ztravu aneb náklad odložiti, kteráž proto jest utracena, a té rychtě její vetunk a on vezme svój kuoň. A když to najprvé k právu přijde, tehdá má ten rychtář zajistiti pro jeho právo. Pakli řekne onen, že ten kuoň kúpil jest na svobodném trhu a nemá ižádného zprávcě, tehdá on ztratí své střiebro, kteréž za to dal jest, a neztratí ižádného vetunka. Roudnické zrcadlo čl. d. CVI., str. 204 = žilinské zrcadlo § 214. Peniezi mají obnoveni býti, když noví páni přijdú. Vydá-li mincieř falešný peniez ven, takže jím kupovati chce, a dojdú naň toho, to jde jemu na jeho život a má uvařen býti u pánvi; a jest zemské právo, vik- pildské i ciesařské právo. Roudnické zrcadlo čl. d. CVII.—CXV., str. 204—206 = žilin- ské zrcadlo § 215. Penieze má mincieř držeti rovně tiežký a v rovné těžkosti a v rovné bělosti. Když penieze zapovědie, potom mají čtrnáste dní prodlenie těmi jistými penězi platiti a základy vyplatiti. A ktož přes ten zapověděný čas jimi kupuje, mincieř móž je zstřihati a onomu ty kusy zasě dáti, A to jest zemské, vikpildské a ciesařské právo. Žádný nemá ani marku ani mince zdvihnúti jedno král a bez toho rychtáře vóle, v čiež rychtě to jest. Také má král ihned rukavici svú poslati k pokázaní, že on svú vóli k tomu dal jest, a také s tiem svój otevřený list. A jest obecné právo říské, zjevné právo. XLIII

Strana XLIV
Roudnické zrcadlo čl. c. CXXXV., str. 168—70 = žilinské zrcadlo § 308, 309. žid má přisahati za všechny pře na Mojžiešových knihách, kteréž pod padesáti lotovými hřivnami jsú, túto prostú přísahu: Jímž mě N. viní, tiem jsem já nevinen, tak mně buoh pomáhaj i ten zákon, kterýž dal buoh Mojžiešovi na té hoře Sina! Pakli jest ta pře přes padesát loto- vých hřiven, tehdá on má přisahati na tom rodale svú přísahu; a má svú ruku na tom rodale položiti a má jednu šěrú sukni na sobě mieti bez košile na holú kuoži, a dvě šeří nohavici bez příkopytie a jednu kuoži, a ta aby u berancové krvi zvlžena byla. Tu má on na ní státi a jeden špi- čatý koblúk na hlavě mieti a má řeknúti takto: Jímž mě N. viní, tiem jsem já nevinen. Tak tobě bóh pomáhaj, jenžto stvořil list i trávu, nebe i zemi, jenžto dřieve nikdy nebylo. A jestliže ty neprávě přisaháš, aby tě ten buoh hanobil, jenž Adama stvořil s obrazem po své tváři a Evu udělal z jednoho žebra. Přisaháš-li ty neprávě, aby tě ten buoh hanobil, jenž Sodomu a Gomoru spálil pekelným ohněm. A jestliže ty neprávě přisaháš, aby tě země pohltiti musila, kteráž Da- thana a Abyrona pohltila. Přisaháš-li ty neprávě, aby tě malomocenstvie posedlo, kteréž Naamana ostalo a Jezi popadlo. A jestliže ty neprávě přisaháš, aby sě tvé tělo nikdy s zemí nesmiesilo. A jestliže ty neprávě přisaháš, aby tě buoh hanobil, kterýž s Mojžiešem mluvil jest z ohnivého kře a tu jemu desatero přikázanie napsal svým prstem na kamenný dětě. A jestliže ty neprávě přisaháš, aby tě ten buoh hanobil, kterýž Pharaona porazil a židy přes moře převedl do země, kdežto mléko a stred nalezli. A jestliže ty neprávě přisaháš, aby tě ten buoh hanobil, kterýž židy krmil jest v ejipské zemi nebeským chlebem čtyřidceti let. A jestliže ty ne- právě přisaháš, aby tě to písmo porazilo na paterých Mojžiešových kni- hách. A jestliže ty neprávě přisaháš, aby tě buoh hanobil a diablu dal s tělem i s duší nynie i věky věkoma. Roudnické zrcadlo čl. g. XVI.—XVII., str. 320—21 = žilin- ské zrcadlo § 321. Pakli žaluje jeden na jeden hrad, že on s toho hradu oblúpen jest, ale nevie, kto to učinil jest, za to má ten hradní pán odpoviedati tu od toho dne přes šest neděl, jakož on pro to obžalován bude, tak aby on ten hrad nevinen učinil svú přísahú, aneb jeho škodu za plat na právo bez pokuty, jestliže on radú i skutkem nevinen jest. Jedú-li lidé s jednoho hradu a učinie škodu a nepřijde-li ten zasě naň, kterýž tu škodu učinil jest, ani před hrad sě schovati, tehdá jest ten hrad na tom účinku ne- vinen. Pakli ten lúpežník přijde zasě na ten hrad aneb popaden [bude] s tiem lúpežem aneb přiveden, tehdá jest ten hrad vinen na tom účinku. Roudnické zrcadlo čl. e. CXXXIII., str. 253 = žilinské zrcadlo § 342. Má jeden člověk jednoho na položený rok a den před právo přivésti, toho, ješto pro bezprávie obžalován bude, tu kdež on za to slíbil jest; XLIV

Strana XLV
umře-li ten v tom času, má jej mrtva před právo přivésti a má prázden býti. A jest zemské i wikpildské i ciesařské právo. Druhá skupina s hlediska věcného i jazykového jsou v žilinské knize Zápisy z let 1380—1524,109) a v nich skupina psaná jazykem ná- rodním z let 1451—1524 počtem sedmdesát kusů. V písmě jest tu v rukopise veliká rozmanitost. Najdou se sice i tu dva-tři zápisy, které jsou psány stejnou rukou, ale jinak mění se ráz a charakter písma skoro s každým druhým-třetím zápisem. A tak možnost, že by zápisy v knize žilinské mohly snad býti dílem jednoho neb několika měst- ských písařů, padá jako naprosto neodůvodněná a neudržitelná. Ba časté střídání písma, ale i jistých stylistických rysů, vede nás k poznání, že nikoli městský písař, jichž několik známe i jménem, ale zpravidla některý člen rady městské zapsal právní pořízení projednané před městskou radou do městské knihy. A ti také vtiskli jednotlivým zápisům jistý individuální ráz i po stránce palaeografické, diplomatické i jazykové. žilinské zápisy jsou zejména listiny, jejichž obsahem je záznam o ně- jakém pořízení povahy právní před radou města. Nebude proto nevhodné, povšimneme-li si poněkud těchto zápisů i s hlediska kritiky diplomatické a srovnáme-li naše poznatky se soudobými listinami v Čechách a na Mo- ravě, zejména pokud se týče stránky jazykové. S hlediska diplomatické kritiky setkáváme se v zápisech žilinských již s ustálenými formami, které jsou opět v souhlase i po stránce jazykové, i po stránce komposiční s obvyklými formami, užívanými v městech českých a moravských. Zápisy v knize žilinské jsou v podstatě soukromoprávní listiny, za- psané do městské knihy. Skládají se zpravidla z těchto formulí: 1. intitu- lacio, 2. promulgatio, 3. narratio, 4. dispositio, 5. datum. Někdy má zápis i prostou invokaci: „In nomine domini amen.“ nebo „Ve jméno buoží staň sě!“ Jindy se opět počíná zápis datem: „Léta od narozenie syna božieho" atd. Vydavatelem listiny je zpravidla rychtář a rada městská, kteří osvěd- čují, že se nějaké soukromoprávní jednání měšťanů žilinských stalo skutkem a nabylo moci práva. Intitulatio přidržuje se pak asi těchto typických forem: Nos advoca- tus cum ceteris civitatis Zeline iuratis (1403) ; Wir woyt und dy gesworin, dy do vorin gescribin sin (1403) ; Johannes, advocatus, nec non ceteri consules et iurati civitatis Zylinensis (1417) ; Wir Jockleyn Smeyt an foytes stat der czeit... und wir gesworen porger der stat Zeleyn (1419) ; Nos Jeronimus, advocatus, iuratique cives pleni consilii eiusdem anni (1420) ; Wir foyt und gesworen borger des ganczin rotes, dy do czu dem rote gezaczet wordin... als mit iren namen alzo genant (1422) ; Wir nochgeschribine Jockel, dy czeit an foytes stat, und gesworn purger der stat Zyleyn bey namen (1428) ; Nos advocatus Gallus nec non iurati (1450); My fojt Gal i boženíci... i jinší boženíci (1451); My fojt Martinus i všetka rada města žilinského 109) Zápisy v knize žilinské sahají vlastně až do roku 1561, ale z doby po roce 1524 jsou to vlastně jen dva kusy, které se do našeho kodexu dostaly zřejmě jen ná- hodou. A proto se k nim s hlediska genetického nepřihlíží. XLV

Strana XLVI
(1453) ; My Petr Polák, fojt i všechna rada města žiliny dole psaná (1460) ; My Mikuláš, fojt žilinský, a starší města (1481); My Jiřík Krok, fojt města Žiliny, a konšelé (1515), a podobně; při tom k povšechnému označení rady neb konšelů města o 12 členech, jsou zpravidla připojena i jejich jména. Někdy však zastupují celý počet toliko někteří z rady. Za intitulací následuje jednoduché promulgatio: wir beken- nen (1386) ; publice protestamur (1403) ; wir bekennen offentlichen in laut dysses prifs (1416) ; tenore presencium significamus ad quos pre- sencia scripta devenerint universis et singulis, quibus expedit (1417) ; recognoscimus in hiis scriptis (1418) ; bekennen in laut unsserem stat buch (1418) ; damus pro memoria (1419) ; fatemur singulis, tam presen- tibus, quam futuris, discernentes (1420); wir tun kuntschaft und be- kennen mit dyzer beschreybunge czu ewigen gedechtnus (1426); uni- versis et singulis, quibus expedit, tenore presencium significamus (1450); seznáváme (1492); vyznáváme, vyznáváme všem vóbec (1458); vyznáváme všem vóbec nynějším i budúcím (1454); vyznáváme tímto písmem nebo psaním (1449, 1462); vyznáváme na zjevno s tiemto písmem (1493); vyznáváme všem vuobecně tímto psaním (1489); vyznáváme tiemto písmem přede všemi vuobec (1462); vyznáváme všem, ktož toto písmo uzří aneb čtúce slyšeti budú (1453); vyznáváme všem, ktož toto budú čísti neb čtúce uslyší (1451); vyznáváme naším zápisem měsckým všem vóbec nynějším i budúcím (1501); známo činíme (1454); známo či- nímy tiemto písmem všem nynějším i budúcím (1473); známo činímy tiemto psaním (1460); tiemto písmem zjevně vyznáváme nebo oznamu- jem (1468, 1469); vedeti dáváme (1454); dáváme věděti všem nynějším i budúcím (1454) atd. v různých variacích. K formuli promulgační připojuje se pak narratio, v níž bývá někdy obsažena i petitio: vyznáváme, kterak opatrnýmuž N. N. přistupoval jest několikrát přede všecku obec spolu sebranú a žádal jest (1482); kterak při- stúpil jest před nás opatrný muž N. N. a postavil čtyři dobré lidi jménem N. N. a žádal (1489); kterak přistúpil jest před nás N. N. žádaje, že bychom svědomí ... přeslyšeli a pro lepší jistotu v meské knihy zapsali, kdež my žádost jeho poctivú uznavše, kázali sme to svědomí atd. (1517). Narratio tak jako dispositio má zpravidla více méně individuální char- akter. Nicméně se i tu setkáváme velmi často s formulemi v Čechách a na Moravě v listinách a zápisech podobného rázu užívanými: vyznáváme, že jest přišel před nás N. N. z jednej strany a z druhéj strany N. N. a na to sú přizvali k sebe pre lepšie svědomie dvú boženíkú (1453); že jsú před naši plnú radu přistúpivši opatrný muž N. N. a ctná paní N. N. i vyznali sú dobrovolně (1459); kterak slovutný muž N. N., náš spoluměštěnín, a šle- chetná paní N. N. vyznali jsú tiemto vobyčejem (1468). A tak a podobně v různých stylistických variacích, někdy kratších, jindy delších. Závěrem zápisů je datum, které bývá vyjádřeno bud toliko jedno- duchým: gebin, gegebin; das gescheen ist und geordnith; beschribin; da- tum; scriptum; datum et scriptum; actum et prescriptum; actum et fac- tum; acta sunt hec; acta et facta sunt hec; hec acta et facta sunt; datum Zyline in domo Poloni (1460); a to se stalo; a to se jest zapsánie stalo; XLVI

Strana XLVII
a to se dálo a vpisovalo v městské knihy (1479); stala se ta věc; stala se ta věc a zapsána; jenž jest dán a psán; podobně pak opět v různých variacích. A toliko někdy v datovací formuli naznačeno poněkud více o závěru práv- ního jednání před radou a jeho zapsání v knihy městské; des czu kunt- schaft und bekentness hab wir dy sachen lasen beschreiben in vnser stat- buch yn dem jar atd. (1424); a k tomu na potvrzení písma tochto a svě- domí před námi vydaného kázali sme v měské knihy zapsati, jenž jest psáno atd. (1493). V těchto tedy formách vytvářela se slovenská listina a městský zápis v žilině. Její právní a diplomatická konstrukce, užití typických formulí, je naprosto shodné s listinou a s městským zápisem, jak v národním jazyku se vytvořily v Čechách a na Moravě. A také z této stránky věci je patrné, že Slovensko a zejména jeho kraje západní žily stejným kulturním životem, jako země české, že Slovensko i po této stránce je integrující součástí kul- turního života československého.110) Jazyk Zápisů má asi stejný ráz jako jazyk Zrcadla, t. j. je to jazyk národní, jenž ujal se a šířil po celé jazykové oblasti našeho národa. Praha se svým vyspělým kulturním prostředím v století XIV., s universitou a kanceláří císařskou, položila základ stejně k spisovné němčině, jako našemu jazyku národnímu. A tak normy jazyka, které se tou dobou ustálily v Praze, jak v pravopisu, tak v tvarosloví a skladbě, staly se směrnicemi spisov- ného jazyka netoliko na Moravě, ale i na Slovensku. Leč — a to třeba zdů- razniti — nejde tu o pouhou recepci, o mechanické převzetí jazyka praž- ského, nýbrž o vědomou spolupráci na jeho stavbě všech území a všech kmenů našeho národa. A není zajisté bez významu, že v Zápisech ži- linských setkáváme se, byť toliko výjimečně, i s diakritickým pravopi- sem Husovým, jenž v Čechách samých nenašel dosti dlouho ohlasu. Je to vše pro kulturní soužití Slovenska s Prahou a s Čechami jistě pozo- ruhodné! Setkáváme-li se tudíž i v nesporně původních zápisech sloven- ských s některými slovakismy, nejde tu snad o odboj proti pražské češtině, nýbrž spíše o její vhodné formování, aby tak plně vyhověla i vžitým již zvyklostem na oblasti východní. Slovakismy, které se vyskytají v Zápisech, a které tak nám zase jen verifikují, že písemnosti, v nichž se vyskytají, pocházejí bezpečně z péra Slováků, mají, jak již zmíněno, asi podobný ráz, jako v Zrcadle. Jsou to některé zvláštnosti právní terminologie, jako na př. boženík, měštěnín bo- žený, dedictvo večisté a nevečisté, faš, fašové, špán, póžička, póžičený, vočizna, mateřizna, dále některé lokální výrazy jako slobodím, slobodný, murovati kostel, predávati, stavové (rybníky) a pod., zejména pak neustá- lené, po případě nesprávné užívání hlásky r a ř. Tak píší se na př. jména 110) Z literatury uvádím aspoň Jan Kapras: Kniha svědomí města No- vého Bydžova z 1. 1311—1470, Nový Bydžov 1907. — Ignác Tkáč, Liber informationum et sententiarum čili naučení brněnská hradištské městské radě dávaná od roku 1447 až do roku 1509. V Uher. Hradišti 1882. (Jsou tu otištěny právní rozhodnutí města Uher. Hradiště, které předkládány byly Brnu k roz- hodnutí, jakož i stručné nálezy brněnské. S hlediska jazykového jsou to vlastně zápisy z moravského Slovácka pro srovnání se zápisy žilinskými jistě velmi vhodné!) Mimo to je víc než hojnost dokladů v Archivu Českém. XLVII

Strana XLVIII
vlastní a místní s ř, kde se ř pravděpodobně nevyslovovalo: Hričov — Hři- čov, Varín — Vařín, Prievidza — Přieviza, Strečno — Střečno, Prchala — Přehala, mistr — mistř, dům kteřím vládneš, s svými bratř jmenovaného Gregoře manželka a pod. Mimo to v četných slovech je užívání r ař neustálené a píše se na př. Jiřík i Jirík, Křepčík i Krepčík, Masař i Masar, Mlynář i Mlynár, Melicher i Melicheř, Kramář i Kra- már, Kolár i Kolář, Krznár i Krznář, Komár i Komář, Písar i Písař, Vla- dař i Vladar. Dále pak vedle tvarů spisovných užívá se i tvarů z ná- řečí, jako na př. Blažek — Blažko, Vrtek — Vrtiak, Nosek — Nosko, šimek — Šimko, Jakeš — Jakšo, Ladislav — Lacko, Pánek — Pánko Podobně vyskytá se Dlúhý i Dlhý, Kotrše i Kotrša. Filolog najde podobných výrazů převzatých z řeči lidové nepochybně mnohem více a povšimne si i stránky tvaroslovné. Ukázky tyto uvádím proto, aby bylo patrné, že jazyk, kterým jsou zápisy psány, je skutečně odrazem živé řeči v žilině tehdy užívané a samými Slováky zaznamenané. Je to ostatně patrné i z té okolnosti, že velmi často zachycují nám zápisy přímou řeč a přímé výpovědi stran neb svědků. Tak na př. v zápise z roku 1451 „vyznal i rekel jest Peter Frulych, praví: milí páni, prišli sme od svéj nevesty“ a t. d. Nebo: „Tehdy jest řekl Michl Til ... zetovi svému: synu milý, teď tobě dávám rolú svú“ a t. d. Nebo: „Tehdá Petráš řekl paní Blaškovéj: ny, milá paní, necht ohledá právo, máme-li my bratia v tých penízech díl méti. Tehdá paní Blašková řekla: milí páni, poněvadž oni nechtie tých peněz k méj ruce a k mým dětom pustit, dajte mi den na porazenie!“111) A t. d. Podrobné zkoumání rukopisu ukazuje nám pak velmi přesvědčivě, že nejde tu snad o texty jinými (na př. městským písařem) upravované a opra- vované, nýbrž že máme před sebou skutečně původní zápisy, zapsané přímo při jednání do žilinské knihy, jak je na nejednom místě patrné z drobných oprav a stylistických rozpaků112) a zejména z rozmanitostí písma, které se v zápisech vyskytuje. 111) Srv. na př. níže str. 103, 106, 109, 110, 115, 117, 120, 121, 122, 124, 129, 136, 138, 148. Srv. na př. níže str. 103, 111, 112, 115. 112) XLVIII

Strana XLIX
V. Popis rukopisu knihy žilinské. — Chronologické uspořádání zápisů ve vydání. — Konkordance vydání a rukopisu. Rukopis Knihy žilinské je papírový kodex 29 cm vysoký a 22 cm široký. Má původní koženou vazbu z XV. století s měkkými deskami, z nichž zadní je v trojúhelníkovitý cíp prodloužena a překlápěla se přes měkkou desku přední. Do trojúhelníkovitého cípu jsou všity řeménky, aby se kodex mohl i zavázat. Rukopis má celkem 149 listů. Z těch k pů- vodnímu rukopisu patřily fol. 1, 9—97, které jsou v celek zavázány. Fol. 2—8 a fol. 98—149 jsou do rukopisu vlastně jen vloženy a byly dodatečně k původní knize přidány a přivázány. Papír je asi střední síly a vyskytají se na něm různá vodová zna- mení. V části starší fol. 1 a 9—97 je to jakási pavučina (na př. fol. 10—18), dále srnec (fol. 19—58), pak zase pavučina (fol. 59—68), za ní hruška (fol. 69—97). Na pozdějších listech vpředu (fol. 2—8) je jakási lilie třemi cípy dolů a jedním vzhůru obrácená, pak rozmazané znamení lva (fol. 98—103), na fol. 104—149 jsou pak váhy v kruhu s žerdí a hvězdou. Geneticky vznikl rukopis takto: nejprve bylo napsáno Magdeburské právo jazykem německým (moderní fol. 19a—71a). K tomu pořízen byl rej- střík spolu s modlitbami a zařazen dopředu (moderní fol. 10a—17b). Na prázdné listy původního kodexu, který sahal až po moderní fol. 97b, psány byly rozmanité zápisy právních potřeb města žiliny se týkající. Celý rukopis je moderně foliován tiskařským strojkem. Původní, staré foliování se začíná na nynějším fol. 19 (kde začíná i vodní znamení srnce) tak, že tento list je označen nahoře jako fol. 1 a dole jako quatern 1. (Tu počínal se i starý text.) Staré foliování jde až po fol. 52 = moderní 70. (Tu na fol. 53 = moderní 71 končil se starý text.) Podobně má staré pagi- nování překlad saského zrcadla. Počínal se stranou 1—2, ale tento list se ztratil. Nyní se text počíná původní stranou 3 = moderní fol. 108a a končil se str. 85 = moderní fol. 149a. K této části rukopisu, obsahující překlad Saského zrcadla připojoval se původně rejstřík, moderní fol. 105a—107b; byl však přesunut do předu před začátek překladu Zrcadla. Celý původní kodex byl rubrikován, a to tak, že každá strana měla dva sloupce 21x6 cm. Při tom na horní okraj připadlo 2.5 cm, stejně na vnitřní okraj při hřbetu knihy, na dolní okraj 5.5 cm a na okraj při ořízce 4.5 cm. Prázdný prostor oddělující oba sloupce má šířku 18 mm. XLIX

Strana L
Někdy počátkem XV. století přidán a lehce přivázán byl ke kodexu kvatern přední (moderní fol. 2—7) a někdy po roku 1450 kvatern zadní (moderní fol. 98—104), k němuž asi patří i moderní fol. 8. Konečně ně- kdy po roce 1473 připojeno bylo ke kodexu Saské zrcadlo v překladě spolu s rejstříkem na moderních fol. 105—149. Nyní má rukopis podobu, která neodpovídá jeho genetickému vzniku a jednotlivé části následují za sebou takto: Moderní fol. 1 je prázdné. Na fol. 1a jsou jakási tentamina rukou XVI. století: cum tum. Podobně na fol. 1b rukou z rozhraní XIV. a XV. století. Fol. 2a—8a obsahuje rozmanité zápisy žilinské. Fol. 8b je skoro celé prázdné a jen při hořením okraji jsou ve třech řádkách nezřetelné a setřené zápisy z roku 1563 a 1564. F o l. 9a—9b obsahuje zápisy žilinské. Fol. 10a—12a jsou různé modlitby po německu: „Das sint gute m a- nvnge kegen vnserm herren, amen. Her ich ste hevt vor dir alz eyn schuldiger mensche.“ Tyto modlitby končí na fol. 12a dole slovy: „dein gebenedeyte frucht, o gnedeige, o milde, o sûze Maria. F o l. 12b bylo prázdné a později byl tu vepsán zápis z roku 1462, jakož i ně- které poznámky nitranského kanovníka a slovenského historika Lud- víka Sztarka, týkající se knihy žilinské z roku 1872. Na fol. 13a—17b je zapsán rejstřík německého práva magdeburského, počínající slovy: „Hye hebt sich an das register von dem recht czu Meidburg. Von der werlt begynn“ a končící slovy: „Von den, dy ir gut leyhen auf fluchtsale." Fol. 18 je prázdné. Na fol. 19a—64b následuje vlastní text saského práva. Počíná se takto: „Hie hebt sich an der chunig puch vnd Marburgyches recht, amen. Von der werlt beginn. Aller erst spreche wir an dy wasser flút, das Noe die arche pawet in Armenia.“ Na fol. 64b čte se pak explicit: „Hy endet sych das lant recht. Nu heben sych an dy lehen recht. Anno domini millesimo trecentesimo septua- gesimo octavo finitus est liber iste proxima sabbato post festum Vnde- cim milia virginium [23. oct. 1378] per manus Nycolay de Lv- cowia etc.113) 113) Po tom, co výše vyloženo (srv. str. XXXIII. mám za nejsprávnější, že Lucouia je Lukové v bývalé stolici zvolenské, kterážto ves opět není příliš vzdálená od Kru- piny. Zvolenčan Mikuláš z Lukové je pak jedním z nejstarších právníků slo- venských. L

Strana LI
Na fol. 65a pokračuje však německé zrcadlo článkem: „Wy man den chvnich kysen sol, dor czu dy lehen recht“ a končí se na fol. 71a slovy: „solln der worheit und des rechten nicht vorhelin, do mete vordinen sy gotez holde.“114) Na fol. 71a jsou dále pozdější rukou dva nálezy krupinské. Fol. 71b je nepopsané. Na fol. 72a—73a jsou zápisy žilinské. Fol. 73b je nepopsané. Na f ol. 72a—73a jsou zápisy žilinské. Fol. 73b je nepopsané. Na fol. 74a—76b je zapsáno městské a báňské právo rodnavské z roku 1270—72. Počíná slovy: „Hy heben sich an dy bergrecht von der Rodenaw. [Wlir grof Hans von der Rodena“; končí se pak na fol. 76b slovy: „durch aller gerechter dinge willen.“ Právo rodnavské je psáno stejnou rukou jako německé zrcadlo, tudíž rukou Mikuláše z Lukové.115) Na fol. 77a—104a jsou žilinské zápisy. Na fol. 77a—97b jsou psány ve dvou sloupcích, na fol. 98—104a v celé šíři stránky. Fol. 104b je nepopsané. Na fol. 105a—107b je rejstřík k překladu žilinského zrcadla. Po- číná se slovy: „O městě Marburku“ a končí: „Kto se jme koně nebo dobytka.“ Při tom připsáno miniem, jako závěr: „KMZNP“ Na fol. 108a—149a je vlastní text překladu žilinského zrcadla. Počíná se slovy: „Item o cizích ženách. Na cizích ženách a chudých.“ Končí se: „a toho nezjevil před právem, na místě zloděje bude popaden, a to jest právo naň.“ K tomu pak připsáno miniem: „Finis adest operis ... pre- sens opus est translatum per manus Wenceslai de Kromierzyz.“ Text překladu žilinského zrcadla i rejstřík psány jsou třemi písaři. A to: §§ 7—201 rukou A, §§ 202—262, 320—340 i rejstřík rukou B a §8 263— 319 a 341—369 rukou C. Fol. 149b je nepopsané. Zápisy v knize žilinské nejsou psány podle určitého systému, nýbrž náhodně, kde našlo se právě místo. Ve vydání jsou uspořádány chro- nologicky. Pro snadnější přehled připojuje se tu popis zápisů v tom pořadí jak v rukopise za sebou následují s udáním data a pořadového čísla vydání. A dále podrobný popis překladu žilinského zrcadla podle folií s udáním 88 ve vydání. 114) Podrobnější popis s udáním provenience jednotlivých článků srv. níže R. Rauscher str. LXV. 115) O právu rodnavském srv. níže R. Rauscher str. LXIII, a dále str. CX, kde je otiskuje. LI

Strana LII
fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. 29 — nr.6 (cca 1403), nr. 6*(cca 1403), nr. 7 (1403), nr.8(cca 1403), nr.9(cca 1403), 2b— nr. 10 (cca 1403), 11 (1409), 12 (1413), 59 (1460), 13 (1416), 21 (1420), 25 (1424), 52 (1457), 55 (1459), 86 (1450), 87 (1450), 56 (1459), 57 (1460), 17 (1418), 19 (1419), 58 (1460), 64 (1463), 65 (1463), 31 (1441), 32 (1441), 38 (1451), 39 (1451), 53 (1457), 27 (1425), nr. 70 (1468), 9*—nr. 1 (cca 1380 — 1420), 9^—nr. 1 (cca 1380 — 1420), 95— nr. nr. nr. 8^ — nr. 4^ — nr. nr. 4* — nr. nr. 5^ — nr. nr. 5^ — nr. nr. 62= nr. nr. nr. 65 — nr. nr. Ta— nr. nr. Tb—nr. nr. nr. 8a=nr. fol. 12° =nr. 63 (1462), fol.71*— fol. 72*— nr.2(cca 1400), nr. 14 (1416), fol. 72b= nr. 18 (1418), fol. 73*= nr. 20 (1419), fol. 77+=nr.116 (1561), fol. 77^ — nr. 3 (cca 1400), ZÁPISY. fol. 789 — nr. 22 (1422), nr. 23 (1423), fol. 78 Z nr. fol. 792 = nr. nr. fol. 795 — nr. nr. fol. 802 = nr. fol. 80P = nr. nr. fol. 812 = nr. fol. 81^ — nr. nr. 24 (1423), 26 (1424), 28 (1426), 29 (1428), 33 (cca 1444), 33 (cca 1444), 30 (1429), 34 (1444), 35 (1444), 44 (1453), 45 (1453), nr. 46 (1453), fol. 822 = nr. nr. fol. 82b = nr. fol. 888 = nr. nr. fol. 835 — nr. fol. 842 = nr. fol. 84° = nr. nr. fol. 85*— nr. nr. fol. 85^ — nr. fol. 86*— nr. nr. fol. 86» = nr. nr. fol. 87*— nr. nr. fol. 87b = nr. fol. 882= nr. fol. 88b Z nr. fol. 89*= nr. fol. 89» — nr. fol. 902 = nr. fol. 905 — nr. fol. 91*— nr. 61 (1462), 72. (1468), 78 (1469), 73 (1469), 74 (1469), 75 (1469), 75 (1469), 76 (1469), 77 (1470), 78 (1472), 79 (1473), 79 (1473), ' 80 (1474), 81 (1475), 82 (1477), 83 (1478), 84 (1479), 85 (1479), 86 (1479), 88 (1481), 89 (1482), 90 (1482), 91 (1485), 92 (1488), 93 (1489), 94 (1489), nr. 96 (1493), fol. 91 = ny, 97 (1493), LII fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. nr. 98 (1494), . 99 (1494), nr. r. 100 (1497), nr. 101 (1498), nr. 102 (1501), 93b = nr. 105 (1507), 94* — nr. 104 (1507), nr. 106 (1507), 94^ = nr. 107 (1507), 95*— nr. 108 (1518), nr. 110 (1511), 95 b= nr. 111 (1513), 96^ — nr. 112 (1515), nr. 113 (1517), 96^ —nr. 114 (1518), 972 = пу. 114 (1518), 97° = пт. 4 (1891), nr.5 (cca 1391?), nr. 15(1417), nr. 16(1418), 982=nr. 69 (cca 92b = 93a = 98^ — nr. nr. nr. 992 — nr. 99^ — nr. nr. nr. 100: = nr. nr. 100 Z ny. nr. nr. 66 (1464), 101%= nr. 101^— nr. nr. 1022 = пг. nr. 102» = nr. nr. nr. nr. 1033 = 1042 = 67 (1464), 68 (1466), 71 (1468), 87 (1481), 95 (1492), 103 (1508), 109 (1509); 115 (1524), 117 (1561), 

Strana LIII
fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. ŽILINSKÉ ZRCADLO. fol. 105*—107* — 108: = $ 7—41, 108» = & 12—15, 109: = 8 16—19, 1095 = $ 20—25, 1102 =$ 26—30, 1105 = $ 30—33, 1112 =& 33—36, 1115 = $ 36—40, 1122 = $ 40—44, 1125 = & 45—48, 113: =§ 48-52, 113» = $ 53—57, 1148 == $ 57—62, 114» = & 62. 65, 115*— 8 66—68, 1155 = & 69—71, 1162 == & 72. 75, 1165 = $ 75—78, 1172 =& 79—81, 1175 = & 89. 85, 118 — 8 86—89, 118» = & 89. 95, 119: = & 96—100, 119» — 8 100—103, 1202 = $ 104—107, 120b — $ 107—108, 121« — 8 108—113, 121» — 8 113—115, — Rejstřík překladu žilinského zrcadla, fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol, fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. . fol. fol. 122» — 8 116—119, 122» — & 120—123, 123» == $ 123—198, 123» — 8 128—133, 124» — $ 133—136, 124 — 8 137—138, 1252 = & 138—140, 125» — 8 140, 126» — & 140—142, 126^ — 8 142—147, 127*— & 147—150, 127» = $ 150—154, 128» — 8 154—160, 128» — $ 161—166, 129» — 8 166—172, 129» — 8 172—176, 130» — 8 177—180, 130» — 8 180, 1312 = 8 181—186, 131^ — 8 186—188, 132» — 8 188—192, 132» — 8 192—196, 1382 = 8 196—198, 133» — 8 198—202, 134« — 8 202, 134» — 8 202—205, 1352 = $ 206—211, 135^ — 8 211—216, LIII fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. fol. 136: = $ 216—220, 136^ — $ 221—220, 137» — & 320—236, 137» — 8 236—242, 138* — $ 243.251, 138) — & 251—258, 139» — 8 258—264, 1895 — 8 264—278, 140 — & 274—271, 140^ = $ 278—986, 1412 = 8 287—290, 141» — 8 290—293, 142» — & 293—298, 142» — $ 299—308, 143» — $ 303—306, 148» — & 806—311, 144* — 8 311—315, 144» — 8 815—323, 1452 = & 324—328, 145» = $ 328—334, 146» = $ 334—340, 146» — 8 340—346, 147: — 8$ 346—851, 147» — 8 851—354, 148: — $ 354—300, 148» — 8 860—364; 1494 — $ 365—366. 

Strana LIV
VI. O způsobu a metodě vydání textu. — Pravopis. — Zásady fonetické transkripce. — Stará kvantita. Při vydávání památek našeho písemnictví, psaných jazykem národ- ním, užívá se u nás dvou různých metod. Prvá, metoda diplomatická, otiskuje text do písmenky věrně. Druhá užívá t. ř. transkripce fonetické. Prvé přidržují se zpravidla filologové, druhé historikové, následujíce v tom vzoru Palackého. Sám byl jsem zprvu na rozpacích, kterému z těchto způ- sobů dáti přednost. Konečně po zralé úvaze rozhodl jsem se pro transkripci fonetickou. Přišel jsem totiž k poznání, že ani metoda diplomatická ne- dovede plně nahraditi obraz textu, jenž je zachován v rukopise. I při dobré znalosti středověké palaeografie, zůstává jistý (byť nepatrný) počet slov, které možno čísti dvojím způsobem. Naprosto dokonalý obraz textu může podati toliko rukopis sám aneb fotografické faksimile. Mám proto za to, že metoda transkripční dokonale vyhovuje, zejména když z připoje- ných ukázek rukopisu ve fotografickém faksimile, může si učiniti i filolog náležitou představu o tom, jak rukopis ve skutečnosti vyhlíží. A tuto představu doplní si snadno údaji o způsobu transkripce, jak níže podány. Konečně prof. Ryšánek, který chystá jazykový rozbor a podrobný filolo- gický slovník k naší památce, podá tu odborný výklad též o pravopise a hesla slovníku i v transkripci diplomatické. Ukáže-li se snad, že kniha žilinská i po tomto dvojím zpracování má pro filologii mimořádnou důle- žitost, nezbude než vydati ji celou na fotografických faksimilích. Dojde-li jednou k takovému dosti nákladnému vydání, podrží i text transkribovaný, podávající implicite už jistý výklad, svou cenu a své místo, kdežto text, otištěný diplomaticky věrně, stal by se touto dokonalejší reprodukcí zcela zbytečným. Tyto důvody, jakož i snadnější přístupnost textu transkribova- ného, rozhodly, že přidržel jsem se metody transkripce fonetické. Text latinský a německý výdává se přesně podle originálu. Text psaný jazykem národním je psán až na nepatrné úchylky starým pravopisem spřežkovým. Jen zcela výjimečně vyskytá se v textu i pravopis diakritický. Pravopis je jinak ustálený a celkem důsledný. Tím spíše bylo možno text národním jazykem psaný transkribovati metodou fonetickou, t. j. tak jako by někdo s ideální výslovností text četl a diktoval současnému písaři a ten jej pak psal pravopisem nyní obvyklým. V starém textu užívá se velkých a malých písmen často velmi nedůsledně. Ve vydání se k těmto úchylkám nepřihlíží a užívá se velkých a malých písmen podle dnešních pravidel, t. j. na počátku věty a při psaní vlastních jmen. V sta- LIV

Strana LV
rém rukopise vyskytá se též interpunkce. Tato rovněž nahrazena interpunkcí moderní, logickou. Pokud se v rukopise vyskytují zkratky, jsou vesměs rozvedeny, aniž by se věc nějak označovala. Předložky i když jsou někdy psány dohromady se slovem, k němuž náležejí, se vesměs oddělují. Vlastní jména píší se vesměs diplomaticky věrně, tak jak jsou v rukopise. A toliko při slovech obecných bylo užito transkripce fo- netické. Při tom písmena: a, b, d, d', e, č, f, h, ch, k, l, m, n, ň, o, p, r, ř, t, ť,w,ž zůstávají bez proměny a píší se tak, jak jsou psány v rukopise. Pozna- menávám, že ď,ě, ň, ř, t,ž zůstávají bez proměny, kde tato písmena jsou sku- tečně psaná s háčkem! Zbývající písmena píší se foneticky podle výslovnosti. Tedy c neb cz jako c neb č. Na př. text: „proti ſwe cztij czini“ = proti své cti činí; „aby gev rzecz dali mluviti acz chcze“ = aby jemu řeč dali mluviti ač chce; chczeli pak pan = chce-li pak pán; „w roce“ = v roce; slovo czo psáno vesměs co, ač snad by slovenská výslovnost při- pouštěla psáti čo. Stalo se tak proto, poněvadž nikde v rukopise se ne- píše „čo“, ač písaři někdy č (t. j. c s háčkem) psali, jako na př. „rzečeno e gest“ (§ 74), „geden člowiek" (§ 361); „o tom, ktoz čzte ... czo čztitel = o tom, ktož čte ... co čtitel (§ 335); „ktery počestny czlok“ = který počestný člověk. A v § 108 píše se jasně: nětco, nikoli něčo. Písmeno g se přepisuje podle výslovnosti jako j. Tedy: gyz = již; zaluge = žaluje; geſt = jest; vbige = ubije; geden, gednoho = jeden, jednoho; o bogech czo se ... bigi = o bojech, co se ... bijí; o ginſſye gegich prawa = o jinšie jejich práva a t. d. Samohláska i píše se jako i nebo y nebo ij a přepisuje se podle dneš- ního užívání; tedy: gestli czo strati = jestli co stratí; on musy ten do- bytek wzyti, kterzyz tu ſſkodu vczynil = on musí ten dobytek vzíti, kteřýž tu škodu učinil (§ 89); o tych bozeyniczich, kterzy se faleſſnu kupi ob- chodi = o tých božejnicích, kteří se falešnú kúpí obchodí (§ 193); o tom, ktoz czyzij lidy hosti = o tom, ktož cizí lidi hostí (§ 263); kterak lidi vypo- widagi = kterak lidi vypovídají (§ 291); o twrzy neb o zamku ktere magi borzyti = o tvrzi neb o zámku, které mají bořiti (§ 306). Dvojhláska ie se přepisuje podle výslovnosti; tam, kde značí dlouhé ie, se píše ie; tam, kde značí měkké ě, se píše č. Tedy: „bude ſ ní miti dietie = bude s ní míti dietě (§ 58); zadney ſpieze = žádnéj spieže (§ 61); kniez ſe dieli z bratrem a nedieli = kněz se dělí z bratrem a ne- dělí (§ 68) ; o kupeczſkem zbozie = o kupečském zbožie (§ 280); o zalobie na zlodiege = o žalobě na zloděje (§ 292); o palenie a hroſbie = o pálení a hrosbě (§ 300) a t. d. Souhláska j píše se zpravidla jako g; někdy však též jako y nebo y; ve vydání píše se všady podle výslovnosti jako j. Spřežka rz se přepisuje vždy jako ř, a to i tenkráte, bylo-li užito ř ne- správně, na př. bratrz = bratř, bratrza = bratřa, ve smyslu bratr, bratra; Przchala = Přchala (nr. 35), ač se jistě vyslovovalo Prchala; ale ten, kdo by psaný text četl musil by vysloviti Přchala. Píše se také: nyekterzych czassow = někteřých časów (nr. 41), ač není pochybnosti o tom, že vyslovovalo se některých časóv; a jen nedopatřením písaře Slováka se stalo, že místo r napsal ř. Proto nepokládal jsem za správné transkribovati LV

Strana LVI
věc jako: někteřích časóv. Podobně: przed dobrzimi lidmi = před dobřými lidmi (nr. 95); w konecz dobrzi = v konec dobřý (nr. 96); „z manzelku ſwu... ſwymi bratrzy reczenymi Gall a Janem... rozdiel mezy ſwu manzelku a bratrzy ſwymi.... duom, kterzymz neny wladneſs“ = „z manželkú svú ... svými bratřy řečenými Gall a Janem ... rozdiel mezi manželkú a bratřy svými... duom, kteřýmž není vládneš.“ (nr. 98). Ne- pochybuji totiž o tom, že písař chtěl napsati: před dobrými lidmi, v konec dobrý, s bratry, duom, kterýmž vládneš a pod. Leč jeho chybu v psaní jako charakteristické slovenikum bylo nutno zachovati. Písmeno s se píše v rukopise zpravidla jako dlouhé ſ, ale vedle něho užívá se i s okrouhlého. Ve vydání píše důsledně všade s okrouhlé. Spřežka jí píše se zpravidla jako š a jen výjimečně podle výslovnosti jako s (czassow = časóv). Písmena u a v píší se podle výslovnosti, buď jako u = v neb v = u. Na bvdeli = bude-li; vcziniti = učiniti. př.: Místo dvojatého w píše se vesměs v jednoduché. Písmeno v píše se podle dnešního způsobu psaní buď jako i nebo jako y. Dvojhláska ye tak jako ie bu jako ie nebo č. Písmeno z přepisuje se podle výslovnosti, buď jako z nebo jako ž. Tedy: drzal = držal; z manzelku = z manželkú; zbozie = zbožie a pod. V podstatě se tedy grafika, značky starého pravopisu, nahrazují znač- kami, grafikou pravopisu nyní užívaného; při tom však tvar slova se po- nechává bez jakékoliv proměny. Předložky s a z se píší důsledně tak, jak je psáno v rukopise. D, t, ň se užívá ve vydání toliko tam, kde je v rukopise diakritickým pravopisem psáno. Jinak se text píše tak, jako v rukopise, tedy u písmen d, t, n bez znaménka změkčovacího. O kvantitě. Písaři knihy žilinské zpravidla neoznačovali délku samohlásek. A tam, kde tak činili, nepočínali si důsledně. Snad ještě nej- spíše lze někdy vystopovati délku samohlásky í, ý, ač o nějakém pravidlu nemůže býti řeči. Jindy pomohl si písař zdvojením hlásky. Otázka, zda a jaké kvantity užíti při vydání textu, působila mi nemalé rozpaky. Je známo, že čeština a české dialekty právě v kvantitě se nejednou roz- cházejí se slovenštinou. Tu pak stál jsem před otázkou, má-li se v textu, prostoupeném dosti četnými nářečovými prvky slovenskými, avšak pro- zrazujícím všade snahu přidržovati se spisovného jazyka národního, tedy češtiny, užíti české nebo slovenské kvantity. Písaři, kteří text psali, chtěli se zřejmě přidržeti pravidel jazyka staročeského; není pochybnosti o tom, že činili by tak i při označování délky samohlásek, kdyby věc byla tehdy obvyklá. Proto rozhodl jsem se po poradě s prof. Fr. Ryšánkem užíti re- konstruované kvantity staročeské. Řídil jsem se při tom pokyny a radami prof. Ryšánka a prof. Smetánky, přenášeje tak ochotně na jejich bedra zásluhy o tuto stránku textové úpravy, ale i odpovědnost. LVI

Strana LVII
VII. O PRAVU MAGDEBURSKÉM německým jazykem v knize žilinské z roku 1378 pojednává RUDOLF RAUSCHER. Právní kniha žilinská v původním tekstu německém z r. 1378, jehož vnější popis byl podán v úvodu prof. Chaloupeckého, skládá se ze čtyř částí: z registru, z předmluvy, z t. zv. práva zemského a t. zv. práva lenního. Registr sám je rozdělen na dvě části: obsahuje nejprve registr kapitol práva zemského „Hye hebt sich an daz register von dem recht czu Meid- burg“, pak registr práva lenního „Hy hebt sich an daz register von lehn- recht“. Předmluva počíná na fol. 19a slovy: „Hie hebt sich an der kunigpuch vnd marburgyches recht. Amen“ a končí na fol. 22a slovy: „Hy endet sich dy vorrede von den byschofen von Meidburch der stat." Tekst knihy počíná na fol. 22a článkem (čl. 21.), který jest charakte- risován nadpisem: „Hy heben sich an dy hohen recht von Meidburch der stat.“ Závěr této části jest uzavřen článkem (čl. 426.) a v explicit jest vy- tčeno: „Hy endet sich das landrecht.“ Zde jest také uvedeno, že článkem následujícím čl. ( 427.) začíná právo lenní: „Nu heben sich an dy lehen- recht. Nadpisy tyto, charakterisující obsah knihy žilinské, nevystihují ho plně. Objeví se to, zkoumáme-li předlohy jednotlivých článků. Nadpis předmluvy, ukazující, že jde o kompilaci saského zrcadla s právem magdeburským, hodí se spíše pro obsah celé žilinské knihy. Předmluva sama jest vlastně vikpildní kronika (Cronica de tempore crea- tionis mundi).116) Vlastní tekst žilinské knihy skládá se z článků saského zrcadla,117) jež prostoupeny jsou články práva vikpildního118) a k nim 116) K tomu srv. Weiland Ludwig, Ueber die Weichbildchronik, Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde I. (Hannover 1876) str. 201—206. K. A. Eckhart, Die Entstehungszeit der Sachsenspiegels und der Sächsischen Welt- chronik. Rechtsbücherstudien II. (Göttingen 1931). 117) V dalším citováno jest vydání Homeyrovo. Des Sachsenspiegels erster Theil oder das sächsische Landrecht I. (Berlin 1861); lenní právo citováno podle vydání z r. 1842 (Berlin). K vydání Eckhartovu, K. A. Eckhart, Sachsenspiegel. Land- und Lehnrecht. Monumenta Germaniae Historica. Fontes iuris germanici antiqui. Nova series tom. I. Hannover 1933, nebylo možno již přihlédnouti, neboť korrektura byla již provedena. 118) Srv. tekst Daniels A. v. a Gruben Fr. v., Das sächsische Weichbild- recht (Berlin 1858) a tekst uveřejněný od Mühlera Heinr., Deutsche Rechtshand- schriften des Stadtarchivs zu Naumburg (Berlin 1838), str. 38—64. LVII

Strana LVIII
jsou přidány články převzaté z magdeburského práva sděleného Vratislavi z r. 1261 a 1295119) a z magdeburského práva sděleného Zhořelci r. 1304.120) K nim přistupují ještě další nálezy, které jsou pravidelně připojovány k vikpildnímu právu a pocházejí z činnosti Magdeburku, jako vrchní měst- ské stolice, po př. jiných měst, která byla založena rovněž na magdebur- ském právu.121) Mezi nimi jest několik článků, jichž předlohu se nám ne- podařilo objeviti. Kromě těchto předloh setkáváme se zde ještě s články, jež náležejí k t. zv. extravagantům saského zrcadla,122) které podle krakovského ruko- pisu nazývají se také extravaganty krakovskými.123) V tekstu žilinské knihy není odděleno zemské právo saského zrcadla od vikpildního práva, nýbrž vše tvoří organický celek, zjev to, který není vzácný pro právní památky z okruhu magdeburského práva,124) který však ukazuje na vyspělost naší právní památky. Autor naší právní památky tvořil si aspoň v části své knihy svůj zvláštní systém. Uvádí nejprve historický úvod, vikpildní kroniku, k ní připojuje Prologus a Textus prologi saského zrcadla. Za tímto úvodem následují začáteční články ze zemského práva saského zrcadla. Za nimi vrací se k vikpildnímu právu a v celku souvisle uvádí čl. I.-XX. K nim se z vikpildního práva připojují čl. XLII. a XLIV., které se k předcházejícím článkům blíží tím, že obsahují předpisy o městské organisaci města Magdeburku. Pak se opětně vrací k zemskému právu saského zrcadla z třetí knihy v článcích, které obsahují předpisy o právním postavení osob. Za nimi se vyskýtají opětně články z práva vikpildního. Od čl. 74. až do čl. 102. jest celkem systematické shrnutí předpisů o ranách a o usmrcení člověka. Jsou tu články z různých předloh a po prvé přicházejí také sdělení práva magdeburského z r. 1261, 1295 a 1304. Na shrnutí těchto článků patrna je snaha soustřediti látku téhož obsahu z různých právních památek z téhož okruhu práva magdeburského. Po- dobné soustředování látky vyskýtá se ovšem i v jiných právních památ- 119) Srv. k tomu Gaupp Ernst Theod., Das alte Magdeburgische u. Hallische Recht (Breslau 1826), str. 48—69. 120) Gaupp, 1. c. 24—33. Citováno z vydání Tzschoppe Gust. Ad.-Stenzl Gust. Ad., Urkundensammlung zur Geschichte des Ursprungs der Städte... Schlesiens u. der Oberlausitz (Hamburg 1832), str. 448—478. 121) Nálezy, jichž bylo použito, jsou uveřejněny v těchto publikacích: Diploma- tische Beiträge zur Untersuchung der schlesischen Rechte u. Geschichte (ed. Böhme) II., 2. (Berlin 1775), str. 90—157; Wasserschleben H., Sammlung deutscher Rechtsquellen (Giessen 1860), str. 125—127. 122) Homeyer G., Die Extravaganten des Sachsenspiegels, Abhandlungen der königl. Akademie der W. Berlin, 1861, str. 223—266. 123) Jde tu o rkp. H 642 (dříve č. H 134), Homeyer G. Die deutschen Rechts- bücher des Mittelalters u. ihre Handschriften (2. vyd. Weimar 1931) ; srv. Bischoff Ferd., Beiträge zur Geschichte des Magdeburgerrechtes. Sitzungsberichte Wiener Akad. Ph. H. Classe L (1865), str. 335—339; Kutrzeba Stan., Historja źródel dawnego prawa polskiego II. (Lwów 1926), str. 205. 124) Gaupp, Das alte Magdeb. u. Hallische Recht, str. 115 n. LVIII

Strana LIX
kách magdeburského práva, takže nelze je považovati za charakteristickou zvláštnost žilinské knihy.125) Za touto částí následuje oddíl další, jak ukazuje nadpis článku 103., až do čl. 137. Jde tu o kapitolu o právním postavení žen, zvláště o jejich majetkovém právu, avšak jsou zde předpisy i o jiných právních poměrech z majetkového práva rodinného. I zde tudíž můžeme spatřovati jistou snahu po systematickém shrnutí látky z téhož oboru. V části, která pak přichází od čl. 138. až do čl. 161., jsou shrnuta ustanovení o škodách, které způsobil dobytek na sousedových věcech, a jsou zde zařazeny i jiné předpisy o právu sousedském. I další část od čl. 162. až do čl. 196. jest shrnutím řady článků, které se vztahují k otázce dluhu a ručení zaň, vyskýtají se však zde i články o svědectví před soudem. V dalších článcích nemůžeme již sledovati tuto snahu o systematiku. Nenalézáme zde podobných sestavení článků v kapitoly. Jsou i zde různá seskupení článků, které se týkají týchž právních poměrů (na př. čl. 236. až 242. nebo čl. 246.—248.), ale není vnitřní spojitosti mezi většími skupi- nami ani snad výběr z určité předlohy. V této části vyskytlo se více článků, jichž předlohu nebylo možno zjistiti bezprostředně, třebas, že někde aspoň podobu bylo možno konstatovati. To, co bylo řečeno, týkalo se žilinské knihy až do čl. 415., neboť závěr od uvedeného článku až do čl. 427. jest doplněk, který je jiného původu. Předlohou k němu bylo městské a horní právo rodnavské. Články tyto byly teprve dodatečně připojeny, jak bude ještě uvedeno. Protože bylo možno konstatovati jejich předlohu, je možno bezpečněji vysvětliti původ celé ži- linské knihy. O tom níže proneseme své mínění. Po části nazvané v explicit zemským právem, následuje lenní právo. V této části, jež je značně menší než část předchozí, střídají se články lenního práva s články zemského práva saského zrcadla. Není tudíž ani zde název plně výstižný pro obsah této části, nutno ale říci ihned, že ani systém této části není zvláštností jen pro právní knihu žilinskou.126) Probíráme-li předlohy jednotlivých článků žilinské knihy, musíme si povšimnouti zvláště, jak jest obsaženo v ní saské zrcadlo. Nejen, že jeho články v naší právní knize nenásledují za sebou v obvyklém pořadu, nýbrž jsou přeházeny a velmi často také rozděleny a roztrhány na řadu článků, které následují buď za sebou nebo jsou od sebe daleko na různých místech umístěny. Charakteristickým příkladem, jak jsou od sebe odděleny jednot- livé věty z týchž článků saského zrcadla, jsou články: čl. 79., v němž vy- tržena druhá věta z Ssp. Ldr. II. 38 a čl. 261., v němž je obsažena prvá věta tohoto článku saského zrcadla. Stejně tak jest charakteristickým po- měr článků 107., 204. a 207. a pak poměr článků 194., 369. a 370. Pozoru- 125) Srv. na př. systematiku uvedeného sdělení magdeburského práva Zhořelci z r. 1304 a t. zv. systematické právo magdeb. šefů, Laband Paul, Magdeb. Rechtsquellen, str. 116—119. 126) Srv. na př. lenní právo v knize města Středy ve vyd. Meinardus Otto, Das Neumarkter Rechtsbuch u. andere Neumarkter Rechtsquellen (Breslau 1906). LIX

Strana LX
hodno jest, že se některé články saského zrcadla v právní knize žilinské opakují. Vzniká pak mezi nimi doslovná shoda. Tak na př. v čl. 95. a 352., 183. a 319., 271. a 395. Lze si to vysvětliti tím, že při vznikání žilinské knihy byly skládány články saského zrcadla k sobě z různých předloh. I tyto vady v systematice žilinské knihy nejsou ovšem ojedinělým zjevem ve středověkých právních památkách městského práva. Právní kniha žilinská řadí se podle toho, co jsme uvedli, k právním památkám, které právě ve XIV. stol. vznikly na podkladé magdeburského práva a saského zrcadla.127) Právní památky tyto nejsou mnoho od sebe odlišny svým obsahem, všechny téměř úplně mají týž obsah a tytéž před- pisy, liší se od sebe více uspořádáním látky.128) žilinská kniha svými pra- meny a svým uspořádáním nejblíže jest právní knize města Středy. Ve svém systému však pokročila ještě dále tím, že spojuje v sobě organicky městské právo s právem zemským. Není ovšem i v tom zvláštností, neboť podobná smísení vidíme i u jiných památek.129) Pátráme-li, za jakých okolností žilinská právní kniha vznikla a kde asi bylo by hledati její předlohu, musíme si uvědomiti, jaké právo žilina měla a odkud čerpala pro ně základy. Je známou již skutečností, že městské právo žilinské se vytvářelo ve spojitosti a za vlivu německého práva v Uhersku.130) O tom máme řadu pří- mých dokladů.131) Z nich plyne, že žilina měla styky s Krupinou již r. 1370, tudíž před rokem, jímž jest žilinská kniha datována.132) Rovněž máme dosvědčeno, že žilině patrně r. 1369 bylo zakázáno užívati práv 127) Jsou to tyto památky: Sdělení práva magdeb. městu Zhořelci z r. 1304 (vyd. Tzschoppe-Stenzel, Urkundensammlung 448—478; Das Magdeburg-Breslauer syst. Schöffenrecht aus der Mitte des XIV. Jh. (vyd. Paul. Laband 1863) Vrati- slavské poučení Opavě, srv. Kelle Johann, Ueber eine unbekannte in der Prager Universitätsbibliothek aufgefundene Rechtshandschrift und eine bereits im Jahre 1301 von Breslau an Troppau gesandte Rechtsbelehrung, Zeitschrift f. deutsches Recht (ed. Beseler, Reytscher u. Stobbe) XIX. (1859), str. 140—160; Kniha Hlohovská (Glo- gauer Rechtsbuch vyd. Wasserschleben H., Sammlung deutscher Rechtsquellen (Giessen 1860); Kniha distinkční (Das Rechtsbuch nach Distinctionen) vyd. Ortloff Frid., Sammlung deutscher Rechtsquellen I. (1836); Kniha města Středy (vyd. Mei- nardus Otto, Das Neumarkter Rechtsbuch und andere Neumarkter Rechtsquellen (Breslau 1906). O těchto právních památkách všeobecně srv. Schöder Rich.-Künss- berg Eb., Lehrbuch der deutschen Rechtsgeschichte (6. v. Berlin-Leipzig 1932), str. 741 násl. 128) Srov. Laband Paul, Magdeburger Rechtsquellen (Königsberg 1869), str. 71. 129) Na př. ve sdělení magdeb. práva Zhořelci z r. 1314 (Tzschoppe-Stenzel, 1. c. str. 493—495) nebo uvedená kniha Hlohovská. Podobně i právní kniha Zhořelecká spojuje v sobě zemské právo a právo městské a obsahově by se tudíž žilinské knize také blížila. Srv. Homeyer Sachsenspiegel II., 2 (1844). Stejně tak i kniha Hlohovská. 130) O tom srov. F. X. Krones, Deutsche Geschichts- und Rechtsquellen aus Oberungarn II. Archiv f. österr. Geschichte XXXIV (1865), Kaindl R. Fr., Ge- schichte der Deutschen in den Karpathenländern II. (Gotha 1907) zvl. str. 22—32; týž, Studien zur Geschichte des deutschen Rechtes in Ungarn und dessen Neben- ländern, Archiv f. österr. Geschichte XCVIII (1909), zvl. str. 397 násl., Lombar- dini Alex., Stručný dejepis slob. mesta žiliny (1874). 131) Listiny o tom jsou uveřejněny Fejér, Codex XI. (1844), str. 508 násl. 132) Srv. Fejér, Codex XI., 522—524. Srv. výše Chaloupecký, str. XXXI—XXXIII. LX

Strana LXI
města Těšína, která v žilině měli a jichž před tím užívali.133) Zdá se, že již od r. 1369 žilina uznala Krupinu za město, kam se ve sporných případech měla utíkati o právní poučení. Datum tohoto zákazu spadá téměř v datum žilinské knihy a maně se nám vtírá otázka, zda není tu jen časová shoda a zda zákaz užívání práv těšínských není v plné vnitřní souvislosti s naší právní knihou. Dříve než proneseme o tom své mínění, všimněme si, jaké postavení v dějinách právních pramenů městských má město Těšín. Jako jiná města slezská měl Těšín původně právo flámské.134) Právo flámské bylo velmi význačným pro právní vývoj ve Slezsku, neboť jeho ustanovení pronikla do řady slezských městských práv.135) Ke konci XIV. stol. r. 1374 nastala změna a Těšín obdržel právo magdeburské136) a od té doby hledá poučení ve Vratislavi. Jest to skutečnost, která není výjimkou v dějinách měst, neboť změny v městském právu nejsou řídké a dosti často město, které používalo jednoho práva, přijímá právo jiné. Ale pro nás je to opětně moment velmi důležitý, neboť čtyři léta před datováním žilinské právní knihy mateřské město žiliny výslovně přijímá právo magdeburské. Snad nebylo by velmi odvážným tvrditi, že i žilina byla na této skuteč- nosti interesována a že snad se dotázala tehdá na obsah sděleného magde- burského práva, po případě pro žilinu byl pořízen opis těšínského měst- ského práva Z městského práva těšínského se nám ze stol. XIV. nezacho- valo ničeho,137) leč že bylo používáno vratislavského práva, a nemůžeme tudíž své mínění bezpečně na jisto postaviti. Vezmeme-li v úvahu zjištěné skutečnosti, zvláště, že v žilině používali práv těšínských a že tudíž měli patrně jejich opis, jak plyne ze shora uve- dené listiny, pak téměř bezpečně můžeme tvrditi, že právní kniha žilinská vznikala za vlivu právních památek slezských. 133) Jest pozoruhodno, jak se tato listina o této události vyjadřuje: Quoniam Dnus noster Serenissimus, dei gratia inclytus Hungarie, Polonie, Dalmatie rex etc. nos de juribus Tessinensibus hucusque in nostra civitate habitis per edictum sue Majestatis prohibuit, volens nos in regno suo ubi legum perfectissimarum copia fore dignoscitur leges suscipere et earundem perfrui (usu) nunc et semper. Fejér, Codex IX., 7., str. 619. O tom, že obchodníci slezští, zvl. z Vra- tislavi, měli velmi čilý styk s Uherskem srv. Korn Georg, Breslauer Urkundenbuch (Breslau 1870), str. 209 č. 243, kde uvedena listina z r. 1365, v níž král Ludvík I. dovoluje obchodníkům vratislavským obchodovati v Uhersku za týchž podmínek jako obchodníci pražští a norimberští. 134) Prasek Vinc., Dějiny kníž. Těšínského (1894), str. 141, týž, Organisace práv magdeburských na sev. Moravě a v rak. Slezsku (1900), str. 281. 135) Meinardus Otto, Das Neumarkter Rechtsbuch und andere Neumarkter Rechtsquellen (Breslau 1906), str. 52—54. 136) Meister, Aufnahme des Sachsenrechts in Schlesien, 153, G aup p, Das alte Magdeb. u. Hallische Recht (Breslau 1826), str. 346—7, Stenzel G. A., Urkunden- sammlung zur Geschichte des Ursprungs der Städte .. . in Schlesien und der Ober- Lausitz (1832), str. 595. Laband Paul, Das Magdeburg-Breslauer systematische Schöffenrecht aus der Mitte des XIV. Jahrhunderts (Berlin 1863), str. XXXIII., p. 49, soudí, že Těšínu byla sdělena právní památka, kterou právě vydával. V šeršníkově museu jest rkp. obsahující Ssp. a systematické právo šefů z Vratislavi, srv. Ho- meyer, Die deutschen Rechtsbücher, č. 1102. 137) Prof. Kapras mi laskavě dal k disposici své výpisy z těšínských archivů. Po- dle nich jest zachována městská kniha těšínská z doby pozdější, v ní však žádného opisu práva těšínského z doby starší není. LXI

Strana LXII
Pro své mínění, že byl tu tento vliv, nalezneme však ještě více do- kladů, zkoumáme-li některá ustanovení žilinské knihy podle jejich obsahu. Zde ovšem můžeme tak učiniti jen nejstručněji, nehodlajíce zatěžovati úvod k edici podrobnostmi, jež by bylo možno uvésti ve zvláštní studii. Možno však zde zdůrazniti především, že v tekstu saského zrcadla, jak shora uvedeno, bylo použito t. zv. extravagantů krakovských. Pro saské zrcadlo bylo charakteristickým, že bylo rozmnožováno řadou doplňků právě na území slezském.138) Pro extravaganty krakovské je pak charakte- ristické, že jich bylo použito i v právní knize města Středy.139) A proto ovšem, vyskytnou-li se tyto extravaganty i v žilinské právní knize, jest to pro nás dokladem, že při jejím vzniku působily vlivy saského zrcadla z ru- kopisů slezských. Právě tak jako v saském zrcadle, tak i ve vikpildním právu, jehož va- riantu žilinská kniha použila, vyskýtá se řada doplňků. A opětně, zkoumá- me-li tyto doplňky, setkáváme se s tím, že řada jich vyskýtá se v ruko- pisech provenience slezské. Jde tu o analogie s nálezy, jež uveřejnil Böhme a pak o některé články z variantu vikpildního práva uveřejněného Wasser- schlebenem. I tento variant je z rukopisu provenience slezské.140) Zvláště je zde upozorniti na formu židovské přísahy v čl. 367. ve znění, jak se vy- skýtá v uvedeném slezském rukopisu. Protože řada právních památek ze slezských archivů není vydána ani popsána, lze ovšem na některé shody jen upozorniti podle dosavadních popisů.141) V této souvislosti možno upo- zorniti, že se vyskytnou analogie i s knihou hlohovskou.142) Pro posouzení původu obsahu žilinské knihy přispěje také čl. 122., o jehož právním obsahu se zde zmíníme. Ustanovuje se v něm t. zv. právo třetinné. Je známo, že třetinnému právu magdeburské právo příznivo ne- bylo.143) Právo toto bylo rozšířeno v Míšni, v Lužici, ve Slezsku, v Polsku a v zemích českých. Byla vyslovena i domněnka, že třetinné právo vzniklo v zemích českých a rozšířilo se do ostatních uvedených zemí. Zdá se však, že právo třetinné se vyvíjí za vlivu práva flámského,144) v němž jest již r. 1181 přesně formulováno.145) I v Uhersku se s právem třetinným setkáváme v právu spišském a v městském právu šťávnickém.146) V právu šťávnickém jeho původ dal 138) Homeyer, Die Genealogie der Handschriften des Sachsenspiegels. Abh. Berliner Akad. 1859 (1860), str. 108—109. 139) Meinardus O., Das Neumarkter Rechtsbuch, 1. c. str. 94. Jde o rukopis H 642 (139). 140) Wasserschleben, Sammlung 1. c. na str. XVI. úvodu. 141) Na př. jsou to analogie s rukopisy, jež popsal G aup p E. Th., Das schlesische Landrecht oder eigentlich Landrecht des Fürstenthums Breslau von 1356 an sich und in seinem Verhältnisse zum Sachsenspiegel dargestellt (Leipzig 1828), str. 221, srv. k tomu čl. 295. 142) Srv. čl. 184. a 402. 143) Schröder Rich., Geschichte des ehelichen Güterrechts in Deutschland, II., 1. (Berlin 1868), str. 216—224; II., 3. (1874), str. 80—102. 144) Meinardus, Das Neumarkter Rechtsbuch (Breslau 1906), str. 52—54. 145) Meinardus, Das Halle-Neumarkter Recht von 1181 (Breslau 1909), str. 74. 146) V právu spišském se o něm mluví v jiné souvislosti. Srv. Demkó Kálmán, Löcse, története I., Jog-, Mü- és Müvelódéstörténeti rész (Lócse 1897), str. 19 čl. 2. Pro právo šťávnické srv. Codex dipl. Arp. cont. III., str. 207. LXII

Strana LXIII
by se vysvětliti vlivem českým. Vyskytnutí se práva třetinného v žilinské právní knize bylo by lze pak vysvětliti tím, že se zde projevil vliv městského práva těšínského, když si připomeneme, že v Těšíně před přijetím práva magdeburského bylo středisko odvolání měst užívajících práva flámského. Domněnku tuto podporovala by i neobyčejně jasná formulace uvedeného článku. Vezmeme-li však v úvahu skutečnost, že pravděpodobně již r. 1369 bylo zakázáno žilině užívati práv těšínských, bylo by lze vysloviti domněn- ku, že žilina přijala naši právní knihu z Krupiny. Recepční cesta vedla by pak z právních památek slezských nikoli přímo přes Těšín do žiliny, nýbrž ze slezských právních památek saského a magdeburského práva do Kru- piny a odtud pak do žiliny.147) Shrneme-li své úvahy, domníváme se, že již tím, co bylo řečeno, je vyloučena možnost, že by žilinská kniha byla oficielním sdělením právním, kterého by se bylo žilině přímo dostalo od některého města z okruhu práva magdeburského. Jde o právní kompilaci, která není jednotnou ani osno- vou ani obsahově, neboť některé články se opakují bud doslovně nebo obsahově. Dlužno ovšem také vysloviti tvrzení, že žilinská kniha nemá svůj původ v žilině, nýbrž že byla převzata jako hotová odjinud, pa- trně z Krupiny. V explicit zemského práva jest uvedeno jméno opisovačovo: Nicolaus de Lucouia. Pravděpodobně jde o Mikuláše z Lukové v býv. stolici zvolenské. Pro opisovače jest charakteristické, že pečlivě jest proveden opis t. zv. zemského práva, v právu lenním opisovač neuměl některá místa pře- čísti a vynechal je, čímž ovšem vzniká nesrozumitelnost. Jest tomu na př. v čl. 431. Uvedli jsme již nahoře, že závěr t. zv. zemského práva tvoří články z městského a horního práva rodnavského. Své tvrzení, že jde tu skutečně o články z tohoto práva, můžeme opříti dokladem přímo z našeho ruko- pisu. Opisovač při opisování právní knihy naší počínal si asi tímto způ- sobem: Opsal nejprve t. zv. zemské právo, na jehož konci od čl. 415. až 427. použil tekstu městského a horního práva Rodny, pak opisoval právo lenní, jež úplně nedokončil. Dokazuje to závěr za čl. 480., který byl při- pojen jinou rukou a později. Opisovač původně nynější fol. 71., 72. a 73. nevyplnil a ponechal si je pro dokončení opisu lenního práva. Na fol. 74a—74b týž opisovač zapsal městské a horní právo Rodny, jehož dříve použil pro uvedené závěrečné články zemského práva. Městské a horní právo města Rodny, s nímž se zde setkáváme v opise, není dosud známo v uherské vědecke literatuře148) a proto je níže uveřej- ňujeme. Jde tu o horní právo města Rodna, Rodena, Rodenau v Sedmi- 147) Obsah listiny, chované v orig. m. 2 v Žilině, kterou Fejér uveřejnil v Cod. XI. 522—524 velmi neúplně (listina je značně poškozena) a kterou Chaloupecký značně doplňuje, zůstává ovšem sporným. Přece však s jistou pravděpodobností bylo by na jejím podkladě opraviti datování Fejérovo v Cod. dipl. IX., 7 str. 619 na rok 1369 a nikoli r. 1379. Podle tohoto doplnění upravuji svou původní domněnku, ku které jsem se klonil; totiž že recepční cesta právní knihy žilinské vedla přímo přes Těšín do Žiliny. 148) Srv. k tomu Wenzel Gustáv, Magyarország bányszatának kritikal története (Budapest 1880), str. 132—134; Kaindl R. Fr., Geschichte der Deutschen in den Karpathenländern II., str. 185. LXIII

Strana LXIV
hradsku, na horním toku Velkého Samoše. Z úvodu v čl. 1. se dovídáme, že právo toto vzniklo v době krále štěpána, patrně Štěpána V.149) S ději- nami tohoto města byl by vznik městského a horního práva tohoto v sou- hlase. Rodna byla slynoucím horním městem, jež bylo v době tatarského vpádu pobořeno, později opětně bylo obnoveno. Horní a městské právo rod- navské skládá se z 23 článků, z nichž pouze čl. 17., 18. a 19. týká se před- pisů horního práva, ostatní články obsahují předpisy práva městského. Tímto spojením a sloučením předpisů městského a horního práva liší se rodnavské právo od práva šťávnického a jihlavského. Přes to však na- lezneme i shody mezi nimi. V čl. 2., 9., 10. a 15. jeví se analogie a téměř doslovné shody se šťávnickým městským právem, prostřednictvím něhož se objeví i analogie s jihlavským městským právem. V čl. 2. vyskýtá se i shoda s právem budínským. V ustanoveních horních rodnavské právo postupovalo dosti samostatně. Opisovač přijal do právní knihy žilinské čl. 2.—13. a 15. práva rod- navského, pominul tudíž úplně předpisy práva horního. Je zajímavo, že nepřejímal doslovně, nýbrž že měnil některá ustanovení. Jsou to ustanovení procesní, zvláště pokud jde o přísežné pomocníky, jichž počet jest v žilin- ské knize změněn. Tak na př. v čl. 417. jest změněn počet tří na šest, v čl. 423. změněn počet sedmnáct v třináct osob. Článek 426. upraven tak, že za slova „icht twinge“ přidána věta: „ez sey den durch fridez willen“ a poslední věta vůbec vypuštěna. Máme-li vysloviti posudek, jak se dostalo toto městské a horní právo do žiliny a proč ho bylo použito při právní knize žilinské, lze o tom vy- sloviti pouze domněnky. žilina nebyla horním městem, měla však právní styky s Krupinou, jež znala a převzala horní právo rodnavské, a odtud dostalo se i do žiliny. V přílohách uveřejňujeme jednak seznam článků německého tekstu žilinské knihy a pak znění horního práva rodnavského. V příloze prvé uvá- děny jsou předlohy jednotlivých článků,150) při čemž tam, kde jde o podobu, resp., kde se objevily při srovnání některé změny v tekstu žilinské knihy uvedeno jest srovnání, po př. změny jsou výslovně vytčeny. V příloze druhé jest otištěno rodnavské horní a městské právo. 149) Srv. Zimmermann Franz-Werner Carl, Urkundenbuch zur Geschichte der Deutschen in Siebenbürgen, Hermannstadt, 1892, č. 118, str. 99—100 (1268), č. 276, str. 203—204 (1296—1313). 150) Předlohu čl. 122., 129., 180., 184., 187.—190., 225., 226., 258., 349., 359., 360., 392. a 397. nepodařilo se zatím nalézti. LXIV

Strana 1
KNIHA ŽILINSKÁ.

Strana 2

Strana 3
I. MAGDEBURSKÉ PRÁVO, německým jazykem sepsané, podle přepisu z roku 1378. Text magdeburského práva po německu se nevydává. O jeho rázu a významu pojednává v VII. kap. úvodu prof. R. Rauscher a na str. 153 a n. podává jeho podrobný popis.

Strana 4

Strana 5
II. [PRAVO MĚSTA MARBURKAJ. Překlad magdeburského práva podle německého znění z roku 1378, v žilině dochovaného, pořízený na přání pana Václava Pankráce od Sva- tého Mikuláše z Branče a z Strečna Václavem z Kroměříže roku 1473. Knihy města žiliny folio 105a—149a. Rejstřík na fol. 105a—107b a text na fol. 133b—139a, 144b—146a psán rukou jednoho písaře (B), text na fol. 108a—133b rukou písaře druhého (A), text na fol. 139a—144b a fol. 146a—149a rukou třetího písaře (C).

Strana 6

Strana 7
[REJSTRIK.)] [Folio 1052.] 1m, 2n, 9n, 4m, 5n, 67, Tm. gm, gm, 10m. 117. 12m, 14m, 15m, 16m, 17m, O městě Marburku. O radních lidech. O vyššiem právě města Marburka. Kterého člověka znamenají bez zákona. O farářových dětech a o jinších. O dětech, které nejsú pravé postele. O cizích ženách. O smrti jednoho rychtáře. Rychtář nemuož žádného od žaloby odpuditi. O božejnícéch. Kto žaluje na duchovniem právě. Kdež jeden člověk druhého v cizém právě obžaluje. O fojtovi. O osúdie. O purkrabovi a fojtovi. O smrtedlných ranách. O ranách a otrově. O tých údech, kterých mají polepšiti. O polepšení a zaplacení ran. O zabitém, kterého před právo pfinesü. Ktoz stréli za ptákem a uhodí člověka. O velikú núzu a o boji. O ranách. Opět o ranách. Opět o ranách. Opět o ranách. Naučení o ranných lidech. Opěto ranách. Opět o ranách. Opět o ranách. Opět o ranách. Opět o ranách. O ranách a o zboření pokoje na svobodné cestě. O ranách s palicemi. Svédéení o bití. O raněných lidech jatých. O tom, ktož pána svého zabije. O tom, ktož svého otce zabije. O smlúvě, co dva přietelé smluvíta. O zjednání a o smlúvě, oč by byla. O zjednání a o smlúvě, oč by smlúva byla. O bojéch, což se bijí. O pilné žalobě. Kapitula o ženách a o jich věnách i o jinší jich práva. O dievce, která ne jest ustavičná. O tom synovi, který ženu puojme vedlé otce svého rady. O tých kněžích, kteří diel berú bez práva. O tom zboží, co jednomu dostane vedlé ženy své. O tých, kteříž ku právu zboží erbovné ostavujé. O věno. Kterak žena jmá zachovati své věno. Co ženám musí dobrého učiniti. Svědomí o životu. O téj ženě, kteráž vedlé práva odlúčena bude od muže. O erbu, kto chce vstúpiti k vdově v její zboží. O téj ženě, kterúž by jeden vzal a vzéti by neměl. O téj ženě, kteráž dietě nese, kdyż ji muż umfe. [105%.] O tych kuséch, kteïi neerbuji s Zenû vedlé života svého muže. O erbu ženském. O dětech, které jsú odlúčeny od svých starších. O ženské zbroji. O erbovních dětech. O mužském erbu. O vojně. Ktož vdovu puojme. Kněz sě dělí s bratrem. 1) Rejstřík, shodující se s paginací rukopisu, byl původně na konci Zrcadla. Poz- ději však položen na začátek a dostal moderní označení fol. 105a—107b. 7 

Strana 8
18m. 19m. 20m. 21m. 22m. 23m. 24m. 25m. 26m. 27m. 28m. 29m. Co by dietě preč oddali. O tom, což ženě erbuje podlé práva. O tom, ktož viece žen pojal zdávaných. O lidech vnově přišlých. O zboží neroztrženém. O tom muži, kterýž ženu pojme. O tých dětech, které se narodí po smrti jejich otce. Kterak jest to zavedeno, že ženské svědomí před právem a slib ženský nemuož býti. Jestli se syn dělí od otce. O tých ženách, které sú dlužnice. O jmenovitú spíži. O škodách, co dobytek učiní. O sviniech a o huséch. O tom, ktož cizí rolu seje. O dobytku, kterýž bude hnán na jinšieho člověka zboží. O tom, ktož svuoj dobytek žene na cizí pastvu. O pa- stýřéch, co ztracujé s pole. O setí, kteréž zuostane mimo svuoj čas na poli. O dobytku a o pa- stýři. Co pastýř platiti jmá, jestli co ztratí. Co jeden dobytek dru- hého ochromí. O tom dobytku, co pastýr nepřihnal zasě domuov. O potlačení setí. O vlcích a psích, kteří kúší. O tom, ktož psa zabije do smrti. O hajné zvěři. O tom dobytku, což přinesú před právo. Když člověk člověku odežne jeho žito. Ktož cizí dobytek žěne do svého domu. O ptácích a o psích. O tom dobytku, co se jísti hodí a bude zabito. O pséch, kteří kúsati chtí. O zaplacení dobytka a ptákóv. O škodách, co dobytek dělá. O pséch, co škodu činí. O rukojmích. O rukojmí. O dlužníkoch. O tom člověku, kteréhož za dluhy v ruce dadí. O dluzích, které platiti mají. O jatého člověka slibu. O téj božbě, která neškodí. O tom, ktož před právem platy pýtá. Ktož nejmá rukojmí dáti. S kterými lidmi člověk jmá dluhy osvědčiti. Ty dluhy, kteréž budú dobyté s žalobú. O tom platu, kterýž bude nuzně s právem dobyt. O dluzích. 30m. Opět o dluzích. Ktož o peníze bude obžalován. O žalobě o dluhy. O prvé placeném dluhu. O penězích. O zachování 31m. peněz. O dluzích. O hráčích. O svědomí. Opět o svědomí. 32m. O dluzích. Ktož se před právem boží. Kto se jeden druhému jmá božiti. 33m. Ktož se boží vedlé svědomí. [106a.] O ženské božbě. O zaplaceným dluhu. O rukojmí. Opět o rukojmí zvláštní žaloba.3) 34m. O rukojmí. O dluze po smrti toho člověka. O sirotě. O božbě slíbené před právem. O ty kusy nejmá žádný ztra- 35m. titi svého života a svého zdraví. 36m. O cestě královské. O pokojných kuséch. 37m. O tých dětech, které svuoj život zavésti mohú. O zrušení pokoje. 39m. O kradmém hněvu. O tých lidech, kteří jsú neprávě narozeni anebo se sami vedlé skutkuov nespravedliví činí. a) Psáno: zalobu. 8

Strana 9
40", 41%. 42m, 43m, 45m, 467, 4T", 48m, 50m, 51m, 52m, 53m, 54m, 56m, 57m, 58m, 59m, 60", O prohraném zboží. O pacholku, který své zboží prohrá. O tom pa- cholku, který ztratí kuoň na svého pána službě. Kteříž mají zboží spolu. Ktož by jeden druhému puojčil a založil. O tom, ktož své právo zhrdá. O ty tři kusy, co sú Sasové obdrželi proti králi Karulovi. O švábském právě. O šŠvábích, kteří ortel lají. O postavení, které bořiti mají. O tom pacholku, co na milost slúží. O zálozích, kdež rychtář nemuož vzéti svého osudu. O kúpené erby. O tom zboží, co jeden jmá v své moci rok a den. O zboží, což z jed- noho na druhého po smrti jde. O tom, ktož práva běhá. O topoli, . O ovoci à o dvoru., O plotech a o jeho haluzéch. O kapání střechy. O vodě. O oblacích a o děrách pro povětří. O chmeli. O pavování,?) co jest na dluhu. O purgmistru. O puojčeném zboží. Kterak lidé mají přijíti pred právo. O zboží, co jeden v své moci jmá. O nesmyslných a bláznivých lidech. O tom člověku, ktoZ odpu&éenü véc zasě pýtá. O tých věcech, co jsú prodány. O krádeži, když člověka potvářejí. O zloději. O zlodějích. Opět o zlodějích. Opět o zlodějích. O kúpi krádežské. O jednom zlodáji, ktoZ popaden bude s jistotü. O tých, kteří nespra- vedlivém lidem hospodu dávají. O ptactvu. O véelách. O pacholéím luonu a o panském právě. O nájmu zaslúženém. O svobodných pacholcích. O tom, ktož jinšieho člověka řečníkem bývá. O tých lidech, kteří do rady nemohů přijíti. O tých božejnícéch, kteří sě falešnú kúpůú obchodí. O tých božejnícéch, kteříž mají býti městu zachovatelé, O tom, ktoZ boZejníka laje. O lidech vnově přišlých. Ktož koho nemuoZ pfesvédciti, O zálozích, kterých dále držeti nemuoze. [106*.] O svédomí, kdyż komu o ruku jde. O tom, ktoZ sé jímá dobytka. O ukradeném zboží. Kterak městečko jmá ustavené býti. O tom, kterýž škodu činí. O éaro- dějnicích. O tom, ktož pokoj ruší. Co jest jmenováno hlavný skutek. O synu, kterýž nejmá odpověd dáti za otce. O tom právě, což by chtěl na jednom hledati. O rozdiele syna s otcem. O tom zboží, což jednomu puojčí bez vý- mluvy. O tom, ktož sám na se svědčí. O tom, kohož chtí vyhnati z jeho zboží podlé práva. O lúpeži a o nespravedlivém nabývaní. O nových penízéch a o minci. O zdvíhaní mince a trhu. O podešvi mostné a podvodu na zemi. O tých, kteříž od podešví mostskych neplatí. O tom, ktoZ neprávé cestü jede vozem. O tom člověku, ktož drva rubá a neb trávu kosí. O tých lidech, ktož v jinších vodách a neb jinde zboží najde. O tých lidech, kteří svuoj život ztratí vedlé práva. Ktož člověka obžalovaného od práva mocí vezme. O dvú muží, což jeden na druhého žaluje. O mnoho lidech, kteříž na jednoho žalují. O tom, ktož zápovědku jmá pro nespravedlivost. O tom, ktož v své řeči nestojí. O kterú věc ptanü. a) Psáno: pawawoni. 

Strana 10
61m, 62m, 63m, 64", 65m. 66", 677. 68", 69m. 707. 71m, 72m, 73m, 74m, O dvü lidí, kteříž na jedno zboží stojí po člověčí smrti. Kto by po- klady žádal po smrti člověka. O zboží, co sě dva člověky na to zjímáta. O tom, ktož očiznu žádá. O nespravedlivých lidech. i O dvi lidí, kteří by spolu jednostajne vidúcě zboží namluvili. O kuséch požičaných do dne. Kdež člověk k právu státi jmá. O božejnících, kdež mají k boji ustaveni býti. O těch, kteří mají dokázati své ruky malo- vání. O tom, který svého řečníka ztratí. Kterak rychtář jmá býti. O tom, kterýž jinšieho násilí. O lidech pří- chodních. O tom, který se před právem v známost dá. O tom, který by se jednomu pánu odpověděl a druhému připověděl. O těch, kteří s druhými bojovati chtí. O rychtářovém osudě. O tom, ktož kterú věc neměl rok a den. O tom, ktož nechce před právem odpovídati. O těch, kteří nespravedlivě kterú věc osedli. O přirození rychtárském. O potvrzení jednoho dvoru s ohradú. O pocestných lidech, hospodárích i také hostech. O těch, kteří proti své cti činí. O těch, kteří jsú v jedné rotě vyšli. O nových vsech, které vnově ustavují. O tom zboží, což erbu nejmó. O služebných lidech. O tom, ktož své právo ztratí. Kterak dlúho věřitel svému dlužníku čekati jmá. O tom, ktož mocí zboží vezme. O tom žalobníku, který nepotřebuje svědkem býti. [107%]. O těch, kteří padnú, až se zlámůú. O tom, ktož cizé lidi hostí. O rych- táři. O dvú, kteří se spolu bijí. O jednom, kterýž bude v městě a neb v předměstí zbitý. O tom, ktož jede na kupečství. Pro který kus súdcě odlúčí z stolice. O doma hledání člověka s brannůú rukü. O mordérství z jednoho domu. KtoZ pod zápovédkü meé nosí. KtoZ propité peníze s krámy nese. O lüpeZníku. O téch hostech, kerych nemají založiti, ani stávky činiti. O zázřivém člověku. O prvém pla- cení dluhu. O nepřítelství a o míru. O trhání měšcóv v městě, když jednomu bude zboží uneseno. O kupećskóm zbośi. ; O těch, kteří jsú zapovídáni. O rychtárském osudu. O zemích, neb erbích, na kteréž by člověk přímluvu jměl. O slibenń Zalobu ptati. O dětech a jejich rocích. Od čeho člověk bude od práva odlúčen. Ktož bude poručník za jednoho. Otec muo£Z svého syna od práva odtáhnüti. O obžalování dluhu. O tom, který kúpi pýtá za své dluhy. Kterak lidi vypovídají. O žalobě na zloděje. Tot jest jedna žaloba. O boji. Aby ves nebyla zbořena pro Zádnü nespravedlivost, O mást- ském poslu. . O městského posla osudu proti rychtářovi. O tom, což bude najdeno. O hlavném skutku. O pálení a hrozbě. O pálení. , O namluveni boje. O těch, kteří v noci kradůú rež svému súsedu. O tvrzi, kterú zasě budují. O tom zámku, který drží mocí a kvaltem. O tvrzi neb zámku, které jmají bořiti. O městském zjednání. Toto jest právo a božba židóv. Potvrzení božby toho žida. O slibu a borgování. O' slibu před právem, kdež jistinost staví. O slibu jednoho zboží. O zboží nájemném. 10 

Strana 11
75m. 76m. 77m. 78m. 79m. 80m. 81m. 82m. 83m. 84m. O zboží spuščeném. O tém synu, kterémuž otec šaty dá. O řečníku. O muži, co dluh jmá. O žalobě, která se stane skrze úžeru. O tvrzi, z níž lúpí. O kněžích a o židech, kteříž zbroji nesú. O těhotných ženách, kteréž živé děti nesú. O tom, ktož své zboží dá jinšiemu chovati. O záložném zboží. O tom, ktož děliti jmá a voliti. O každém člověku, kterýž muož před králem odpověď dáti. O tých, kteříž jsú v královské moci zváni po rychtáři. O jednostajných věcech, kteréž by zlodějstvo jmělo býti. [107] O kněžském a panen- ském rozdiele. O dětech nedorostlých. O núzi a o tajné úžeře. O hlavném skutku. O erbovném dluhu. O tom, ktož čte, o knězi a faráři. O tých ženách, kteréž dětí nemají. O lúpež- ských kuséch. O svědčení kupečství. Jestli dvú muží žaloba jmá zadržána býti. O slibu. O vyručenství neb o rukojmích. O postavený den. O nadání dlužného zboží. O cuzím kusu. O zaručeném člověku. O zaručeném člověku. O obžalo- vaných lidech. O dokázání jistinníku.a) Ktož své jisté pod se tlačí. O pokladu, který zakopán leží. O nedospělých dětech. O zjevném kurevství. O člověčí starosti. Mezi mužem a ženú o jednostajném rodu. O rečnících, co mají jmieti ženy i panny. O tých, kterí cizé pacholky rujéb) aneb bijé. O tajném hledání domu člověčího. O dvú člověkú, ješto sě raní na smrt. O tom, ktož bude obžalován. O ránu, která se v boji stane. O okrvavení a jeho právě. Když koho nespravedlivě viní. O tom, ktož koho před božejníkovým domem raní. O božejným člověku, který svú rukú bije. O tém, kterýž omluven bude, a neb povinen bude o smrt. O tom, ktož bude obžalován o núzu. O tom, ktož božejníka bojem potká. O tom, ktož před božejníkem koho bije. O tom, ktož svuoj erb osadil za smrt. Kto se jme koně nebo dobytka. 85m. [červeně:] K. m. z. n. p. a) Psáno: giſtimiku. b) Písař napsal původně: rube a pak opravil na rujé, jako je níže v § 356. 11

Strana 12
[O městě Marburku.] [§ 1.] 2. [O radních lidech.] 3. [O vyššiem právě města Marburka.] Kterého člověka znamenají bez zákona.] 4. [O farářových dětech a o jinších.] 5. [§ 6.] [O dětech, které nejsú pravé postele.] [108a a) [§ 7.] Item, o cizích ženách. Na cizích ženách a chudých muož nekterý člověk učiniti násilé; stratie svuoj život, jestli učiní bez jejie vuole. [§ 8.] Jestli by rychtár jeden umřel. Již slyšte, když by umřel jeden rychtár, což se stalo za jeho rychtár- stvie, to má jeho posledek svědšiti sám, jestli by přišel ten kus, že by božejníci v tém jeho chtěli obtiežiti. [§ 9.] Rychtár žádného nemuož odpuditi od žaloby. Již slyšte, rychtár nemá žádného zahnati od žaloby bez vuole toho, který žalovati má. [§ 10.] O boženících. žádný božejník nemá svéj ruky vykázat na žádného člověka, ani cti utrhati žádnému, než má právu žalovati. Pakli by na to co učinil kterým kusem, má odpověd dáti před právem a propadl ortel většie než prostý člověk. A to má popraviti na něm rychtár a všecka rada. [§ 11.] Item, který žaluje na duchovniem právě. Již slyšte, který člověk obecný súseda svého obžaluje na právě duchov- niem pro dlhy, anebo pro taký kus, což by světský rychtár mohl popraviti, a ten jistý, co žaloval, jestli přinese v škodu tohoto, koho obžaloval, a bude-li tento škodný zase postiehati škody svéj v právě světském, tedy napřed rychtářovi propadne osud a toho škodného mosí s téj škody vypraviti, kteréj jej škodě připravil, lež pak abychomb) tento škodný obranoval byl od putovánie, což by se tklo služby božie a mohl by to provésti. a) Rukopis počíná se tu na původní straně 3 = nová paginace 108a. Stará pagi- nace podle stran jde pak dále až na stranu 85 = nová paginace 149a. V textu § 1—6 doplněn podle rejstříku. b) Psáno: abycho. 12

Strana 13
L§ 12.] Kdež jeden člověk druhého v cuzém právě obžaluje. [108b] Již se znamená, kdežto jeden člověk druhého obžaluje v cuziem právě, a sedie obadva v jedném právě, a jestli přinese jeden druhého v škodu a bude po tém obžalován, dobude na něm svuoj osud, a rychtár také, a musí ty škody oplatit, leč by mu prvé nechtěli práva pomoci, tedy muož svobodně tu žalovati, kdež muože práva požiti. [§ 13.] O fojtovi. Fojt má tři tvrdé kusy: první kus po dvanástém dni, druhý v úterý po Velikéj noci, a lebo v ochtáb Veliké noci, třetí kus ten úterý po svatém Duše, když osm dní se skoná. A v tém fojt ty kusy odkládá do čtrnástého dne, a pakli by ten úterý přišel v den sváteční, tedy muož tu věc konati na ten den, aneb na třetí den, a fojtovu věc nemuože žádný zjeviti, než on sám. Již slyšte, když fojt doma nejest a stane se bezprávie komu, tedy božejníci mají voliti rychtáre na jistý den na fojtovém miestě; a ten fojt má při lidech býti a má právo učiniti. A to má býti přivolenie také toho kraje pána. [8 14.] O osudě. Již slyšte, purkrabuov osud tři funty udělá; a fojtů osud učinie osm šilinkuov, a potom purkrabú osud s posudky, to najde na právě v potcivých kusích šest nedělí. Pak božejníkóm po fojtovi jest dlžen po jejich ortelu najítia) z tých kusů, leč by to byla násilná věc tvrdá. [8 15.] Již se počíná o purkrabovi a o fojtovi. Purkrabie a fojt ti mohú každý den súditi za peníze bez úžery, leč by přišlo, že by božejník obžaloval hostě alebo pak host božejného člověka vedlé svědomie. Tedy host má se božit, že on jest host cizí a tak daleko bydlécí, že v jedném dni nemóž dojíti hledati svědomie. A komuž pak ty penieze budú odsúzeny, tedy má jemu dáti noc k tomu. [§ 16.] Tuto se počíná kapitulum o smrtelných ranách. Již znamenajte, když by byl člověk raněný a volal by a zval by na pomoc a držal by toho člověka a přivedl by jeho před právo, jako jistin- níka, a ten jeho svědek, na koho volal sám sedmý, tedy jest bližšieb) jeho přemoci; pro jednu ránu má propásti ruku a pre smrtedlnú, která by byla na nehet hluboká a na článek dlúhá, tedy propadl smrt, a neb co penízi upla- titi muože. [109a] [8 17.] O ranách a o chromotě. Když jeden druhého ochromie anebo ranie, a bude obžalován, de jemu o ruku; a kteréhož by pak obžalovali bezprávě, anebo pomlúvali skrze a) Psáno: na giti. b) Psáno: byzíie. 13

Strana 14
zázrost, jde jemu o život. Každý člověk má osud podlé svého přirozenie, leč by to některak byl stratil. [§ 18.] O tých údech, keréž mají polepšiti s napoly placeniem. Komu ústa, aneb nos, oči, jazyk, aneb uši, anebo nohy, ruce by obrú- bili, když by chromotu v tom podjal v tých kusiech, tého mají opraviti s púl platem; každého prst, nebo zub, má polepšen býti zaplaceniem desátú čéstí člověčí. [§ 19.] O polepšenie ran a o zaplacenie. Dokadž ten člověk raněný neumře, jakžkolvěk velmi raněn jest smrtelně, ješče jeho popravie puol zaplaceniem. Jakž hluboko kterého člo- věka ranie v jeho údě, tak těžce jeho má polepšiti v puol platu. A pakli by jednoho člověka ranili na jednom článku, který by byl jemu prvé zapla- cený před právem, utne jemu ten úd neb článek. A to nemuož žádné vyšší právo posúditi, než jeho zásluha. Když by jedno [ho] ranili v maso, a nebo by pak jazykem zlořečil, tomu jest právo podlé jeho přirozenie. [§ 20.] O zabitém, kterého před právo přinesú. [109b] Jestli přinesú umrlého k právu, kedyž nejest pohřeben, tedy ten musí odpoviedati svým hrdlem, a neb musí toho opraviti penízmi. [§ 21.] O tých, kteří střelí za ptákem a uhodie člo- věka. Když jeden člověk střelí, aneb kamenem lúčí, a umieří na ptáka, preto právo jehoa) u vinu položí a v osud o jeho život po jeho zdravie. A pakli by ten člověk inhed na miestě umřel, ješče musí jeho penízmi uplatiti vedlé jeho přirozenie. [§ 22.] O velikú núzu a neb o boj, co se stane ve dne nebo v noci. Již znamenaj, když by se stalo pielná potřeba, že by v noci a neb ve dne na jednoho vskočil, chcejíce jeho zahubiti a neb zabiti, a v tém by jeho ranil, a mohl by nan to usvědšiti, tu žádná prosba nespomuož. [§ 23.] O ranách. Když by jeden člověk raněn byl a to by zadržal a zamlčal pres noc a toho by neohlásil fojtovi a radě a přišel by tento prvé, co onoho ranil, tedy dobude jeho svú rukú. A jestli by onenno nepřišel, tehdy jeho po čtvrtý- krát dobude. a) Psáno: gehov winu. 14

Strana 15
[§ 24.] Opět o ranách. Již slyšte, jestli se dva člověky spolu raníta a bude žaloba rovná, a ktož jeden druhému obdržal boj, tomu jde o ruku, jestli ty rány smrtelné jsú. Pakli umře jeden prvé, než právo přejde, tému jde o hrdlo. [8 25.] Opět o ranách. Jestli se dva raníta rovně a jeden jde k rychtárovi do jeho domu a žaluje svú krev, a druhý jde v obec a svědší každému, boženíkóm i obec- niem lidem, ukazujíce své rány, tedy tento první, co rychtári svědšil a žaloval, obdrží žalobu, jestliže to svědšil; a což ten druhý žaloval a svědšil, [110a] to žaloval po právě. [§ 26.] Opět o ranách. Již slyšte, když se dva raníta, jeden bude s mečem a druhý s nožem, a ty rány budú právě smrtedlné a přijdú před právo a budú žalovati, tedy takové jest to právo: tomu, kdož s nožem bojoval, tému jde o hrdlo, a ten, co s mečem bojoval, o ruku; nebo to zaklánie nožem, to jest krádežský mord. [§ 27.] Naučenie o ranných. Když by jeden člověk raněn byl a jeho věc by stála přes noc, tedy vinného mají súditi na najbližšie súd. [§ 28.] Opět o ranách. Bude-li který raněn a ty rány nebyly by smrtelné, a přišel-li by ten jistinník po zvání fojtovém, tedy mají jemu právo učiniti na první den právný. Pakli by rána smrtelná byla, tedy mají rychtáře hned osaditi a právo učiniti za jeho skutek. [§ 29.] Opět o ranách. Již slyšte o ranách! Když se dva raníta a přijdú oba před právo a žalují jednostajně, a kterýž vyhrá první žalobu, tedy vyhrá na něm také i právo, krom toho, jestli by rány oběma smrtelné byly a mohl by to před- svědšit, všecko právo bude jemu potvrzeno. A jestli by se tomuto ta rána polepšila po dni, a najal by jednoho člověka na druhého protivníka bez viny a bez odpovědi, a prvé jemu bylo přiřečeno v jeho právě a muož to osvědšit, tehdy onenno stratil všicku při. [8 30.] Opět o ranách. Jestli jeden druhého ranie a bude v tém zaručenie a rychtár jim při- káže oběma, aby s pokojema) byli, a jestli v tém ubije toho a neb zabije [110b], a bude opět zaručenie za tu vinu, tedy jest blíž k téj smrti, že sám sedmý toho má zbožiti, jestli žádný naň nemuož přesvědšiti. A pakli by a) Psáno: ſpologem. 15

Strana 16
byla oba před súdem a rychtář jim přikáže oběma, aby s pokojem byli při svých domích, a bude-li z nich skrze jednoh [o] ten pokoj zlomený, tedy druhý, ten móž lépe svědšiti s rychtářem i z božejníky. A oni toho potom seznají svým právem; a rychtár svú věc má a postiehá penieze. [§ 31.] Opět o ranách. Když se dva člověky mezi sebú raníta a přijdú oba před právo a rovnú žalobu vedú, a jejich žaloba bude odložena k najbližnímu súdu, a jestli z nich jeden prvé umře, dřív než ten súd přijde, a přijde-li pak ten druhý prvé a muž se zpraviti sám sedmý, že neučinil on toho na jeho chyši a tých svědkuov nemohl by hned mieti, tedy vyhrá sobě den do čtrnáctého dne k tomu prvnímu súdu. Přišel-li by pak toho zabitého přítel a chcejíce mstíti svého přítele, ten zloží a zvrhne všecko svědomie. [§ 32.] Opět o ranách. Již slyšte, kdyby se dva ranila mezi sebú a ti by oba přišla od slo- venského přirození, avšak by neuměla slovensky, tedy ten první má přijíti a žalovati slovensky a druhému netřeba odpovídati před právem, ač chce, leč by jeho povinil s tím jazykem, kterýž jemu jest přirozený.a) [§ 33.] Opět o ranách. Již slyšte, když by jeden člověk ranil druhého na svobodnéj ceste, onen, kterýž raněn bude, volá a zove a svědší a zdvichnucíb) se ranie onohno zase, a příjdú oba před právo a žalobu učinie rovnú, onen což prvé byl raněný, ten obdrží první žalobu, za nuž jeho počátek byl a tohoto ni, a on toho osvědšil a volal a v tém se bránil svého života, jsú-li jeho [111a] rány smrtelné, tedy vyhrá od druhého vedlé práva. [§ 34.] O ranách a o zbořenie pokoje na svobodnéj cestě. Když by jeden člověk ranil druhého na svobodnéj cestě bez viny a bez práva a zjevně, a ten člověk, kteřýž jest raněný, bude se jemu zase brániti a přemuož toho zase, a volá a zove a svědší pro pokoj, kteřýž jest jemu zrušen na svobodnéj cestě, a nemuož-li on k právu přijíti a žalovati pro tesknost svého života, a přišel by onen, co prvé onoho ranil svévolně, a ten první raněný žaloval by toho dne ten hlavný skutek a přesvědší tými ludmi, kteříž jeho volánie slyšeli, že jemu jest pokoj na svobodnéj cestě zrušen, a nemohl by pak tak přesvědšiti, jakž právo jest, on proto vyhrá prvú žalobu. Pakli toho zaleží přes noc, tedy tomu nic nemuože udělati. a) Německá předloha: Von den wunden. Nv hôrt, wundent sich zwen vnder ein ander binnen dem witbilde vnd di beide chomen sein von windischer art vnd doch nicht windisch sint, der chvm vnd clag windischen, der ander darf nicht antworten czu recht, ab er wil, er beschuldige yn denne mit der sproche, dy yn angeporn sei noch witbilde rechte. b) Psáno: zdwichnuti. 16

Strana 17
[§ 35.] O ranách a o bití palicemi. Jestli by jeden člověk bojoval pro jednu ránu a onen by se obránil tomuto, tedy tomu jde o ruku a o smrt na hrdlo. A pakli byl jeden palicemi bitý na chrbetě, nebo po břichu, a ty rány budú črné a modré a také na- duté, a muož-li on pak rychtáře na svědomie míti a tých lidí, co sú to vi- děli a slyšeli, on jest blíže svú odporú proti svému protivníkovi, než onen člověk svým právem. A jestli by pak jeho v hlavu udeřili a nebo po plecu, že by jinšieho provésti nemohl, onino lidé mohú to lépe tého posvědšiti, lež by tento mohl nan to znésti vedlé práva. A jestli by pak oni poznali, tedy každý stratí osud svuoj a rychtář vyhrá svuoj osud. A jestli by pak ty rány smrtelné byly, tedy musí odpoviedati, kteříž o to žalovali. Pakli by nebyly smrtelné, tedy odpoviedá jeden vedlé osudu a jinší odejdú bez viny. [8 36.] Svědšenie o bití. Když by se stalo, že by jeden boj učinil nocú a nebo ve dne, a chtěli by jednoho protivníka [111b] k tomu obžalovati, ten jest blíž jemu posvědšiti sám sedmý, nežli on muož to nan znésti, nebo v tom miestě, kdež se to stalo, a žádný neviděl. [8 37.] O raněných lidech jatých. Již slyšte, ktož by jednoho umrlého a neb raněného člověka jatého přivedl před právo a učinil by jeho rušitele pokoje, a chtěl by to provésti bojem, a neb bez boje, a jestli by pak ten nepřišel, jakž právo jest, tedy mají na něm popraviti, jako by jeden raněný byl. Pakli by řekl raněný člověk k tomu, ktož ho ranil: chci to na tobě bojem mstíti! a toho by ne- mohl učiniti a dokonati pro svú nemoc, a neměl by žádného jinšieho, ktož by to zan popravil, mají jeho osúditi do téj chvíle, že on sám moci bude ten boj dokonati. [§ 38.] O tém, ktož pána svého zabije. Zabije-li člověk svého pána, on jest propadl svuoj život, svú čest, své zdraví a své zboží. A to pán zaslúží, když by on svého člověka umořil. A ten vyšší pán muož jeho děti s tiem zbožiem na toho pána zase ukázati. [§ 39.] O tém, ktož svého otce zabije. Když by zabil člověk svého otce, a neb bratra svého, nebo svého jinšieho přítele, tedy on své všeckno jměnie stratil, leč by jemu k tomu núza byla, a ta núze na teho umrlého byla by vyřčena a oslovena; a nebo učinil by to nevědúce, tak že by se to stalo bez jeho vuole. [§ 40.] O smlúvě, když dva přítelé spolu smluvie a zjednají. Když by smlúva se stala mezi dvěma od lidí a zjednali by přítelstvie a pomieřili jich, a chtěl-li by to kto zbořiti, a to bude svědšiti jeden muž sám sedmý s šestmi muži, kteříž to viděli a slyšeli, kdež se taková smlúva 17 2

Strana 18
stala, a právo bude o to před právem; a jestli by to- [112a] to rušili ti, což sú obrmanové aneb jednači mezi nimi uložili, jakž právo jest s rychtářem a z božejníky, ti stratí za to jednání porušené svú ruku. A což by se tklo smrtelné rány, za to propadne hlavu. Bylo-li pak tak, že by jinší člověk ten mier zrušil, ten by musil to opraviti svými penězmi, to jest o tu ránu, a nebo o smrt, která by se skrze to stala, jakož právo jest. [§ 41.] O zjednání a o smlúvě, oč by ta smlúva byla. Již slyšte o sjednánie! Stane-li se před právem, a neb před obcí, a ten člověk přisvědší rychtárovi a radě, a jestli by kdy potřebí bylo svědšiti, a ti by božejníci zemřeli, tedy to má svědšeno býti skrze jednače; a což by měli božejníci svědšiti, to má fojt s nimi spolnú rukú svědšiti. [§ 42.] O sjednání a o smlúvě, oč by ta smlúva byla. Již slyšte smluvení, které se stane o zlé kusy, to má ten člověk svěd- šiti sám sedmý, kteříž slyšeli a viděli. [§ 43.] O bojéch, co se v šrancích bijí. Již slyšte, zíšče-li jeden člověk bitku a brání se a ranie, jde jemu k ruce a za smrt na hrdlo. [§ 44.] O pielnéj žalobě. Každého kusu velmi potřebná žaloba, kteráž přes noc zastojí, tu ne- súdí žádný, než purkrabie, lebo vyšnie rychtář, oč jest žaloval. Pak-li by ty kusy nebyly smrtelné, tedy jeden jemu odpověd dá vedlé boje, a druzí zůstanú bez viny. [§ 45.] Tuto se počíná kapitula o ženách a o jejich věnách a o jinšie jejich práva. [112b] žádná žena svú pochabostí svého života, svéj ženskéj cti ura- ziti nemuož právem, ani svého erbu stratí. [§ 46.] O dievce, kteráž nejest ustavičná. Ta dievka, kteráž při domě nejest ustavičná, tu neoddělí máti; s tú dievkú, kteráž jest oddána, a což pak mají zboží otniehoa) a umřela by máti, tedy musí ta sestra to zbožie s túto rozděliti napoly. [§ 47.] O tém synovi, kteřýž ženu puojme vedlé rady otce svého, což jest jemu rovna vedlé přirozenie. Pójme-li syn ženu jednu vedlé rady otce svého, kteráž jemu rovna jest vedlé přirozenie, a bude s ní míti syny, a umřel by prvé než jeho otec, a chtěl by jeho odděliti od erbu, tedy syn na otce svého miestě vezme ten diel svými s [t rýci; což by bylo menováno a odděleno na jejich otce čést, to nemuož svéj dievky dětom se dostati, aby ony rovnú mieru vzaly v otném zbožie a v mateřiném erbu a zbožie. a) Psáno: od nieho pak d škrtnuto a nadepsáno t. 18

Strana 19
[§ 48.] O tých kněžích, kteříž diel berú bez práva. Který kněz bere diel rovný svéj sestře bez mateřinéj rady a rovný diel s svými bratry na zbožie a na erbu, nemuož žádný jeho menovati kně- zem, leč bude prvé učený a potom na knezovstvie posvěcený a potom také oholený ku knězi; než to všecko znamenie bude jmieti, potom jemu rada k erbu přivolí tak, když by žena ta žádného jinšieho bratra neměla, leč toho kněze, ona vezme pravý diel s niem na erbu i také na domácích vě- cech. A toho zboží po jeho smrti žádný nevezme, což pod niem zemře, nebo napřed řečená sestra nedělí žádného řádu chyšného s knězem, kteřýž kostela požívá, s kterým-[113a to zbožím ten umře, to vše sluší zase k erbu. [§ 49.] O tém zboží, co se jednomu dostane vedlé téj ženy svéj. Což jeden muž vezme po svéj ženě, to on nerozdělí s svým bratrem vedlé práva. [§ 50.] O tých, kteříž k právua) zboží erbovné ostavujé. Umře-li ten člověk bez plodu, jeho otec vezme to zbožie erbovné, a pakli by otce neměl, tedy to zboží vezme máti s větším právem, než-li bratr. Otec a máti, sestra i bratr, nikomu neerbuje, než synovi a nic dievce. A když by pak ten erbovník umřel od svých sestr a nebo bratrů, tedy všickni se dělé jednostajně, kteříž k tomu přislúchají; a však vezme toho syna dietě a téj dievky dietě ten erb za otce i za máteř i za sestry i za bratry. Proto nemá žádati z lidského zániadří dotad, dokad jest přirozené zbožie. A bylo-li by tak, že by druhý nebyl v tom přirození, ten nemuož jeho erb vzíti, nebo ty ženy všeckny jsú odlúčeny od toho vedlé sjednání. [§ 51.] O věno. Již rozumějte, což muož každý člověk, kteřýž jest fojtovského poko- lenie, dáti svéj ženě ráno, když s ní jde k stolu, před jídlem bez erbovného slibu, tedy muož jí dáti jednoho pacholka a neb dievku, kteráž pod její rukú má býti a bez odmluvy a potcivého beze všie poškvrny. [§ 52.] Kterak žena má zachovati své věno. Věno obdrží žena svatým duovodem, ač jest slíbila; a také obdrží její pastorek její radu po její smrti, jestli prvé umře, nežli muž, a neb toho muže máti. Ta máti jest host v synovém erbu a syn v mateřiném erbu. [113b] [§ 53.] O tých, kteříž věna nedávají. Všeckni ti, kteří nejsú fojtovského pokolenie, ti nemohú dáti věna svým ženám, než ten lepší kuoň, nebo to, což on má; věno jeho jest, že ženu dobře má chovati v svatosti bez svědků. a) Psáno: k prawa. 19

Strana 20
[8 54.] Co ženám musí dobrého učiniti. Musí jeden dobře svéj ženě dáti svého jistého k její životu vedlé slibu erbovného, jakž sú koli pod tím«) fojtstviem, kdežto země erbovné ležie, v každém miestě tu, kdež královské bydlení jest. [§ 55.] Svědomie o životu. Svědomí života nemúž žádný ženám zlámati, ani súsedský erb, ani žádnému, na kohož to zboží zemře, leč by ona sama to zbořila svú zlostí, že by chtěla tých odehnati, kteří jsú k tomu přirození, a nebo propadla by jinšiem nečistým kusem znamenitým, by dobře obdržela, by byla vedlé pravého práva, však to muože stratiti, když bude přesvědšena. [§ 56.] O téj ženě, kteráž vedlé práva rozlúčena bude od muže. Bude-li jeden muž vedlé práva od ženy svéj rozlúčen, a však ona obdrží její těla svědomie,b) což jest on jí dal svojí jistotú. [§ 57.] O erbu, kto chce vstúpiti k vdově v její zbožie. Ktož muož v erb vdově přistati v její zbožie, ten prvé, než třidsátek bude slúžen, a což by bylo straceného, má býti zaplaceno, a což potom nan sluší, s jeho radú má také žena v to sáhnúti a ten třidsátek platiti, jináče on nemuož žádnéj moci míti k tomu zboží až do třidsátého dne; s toho erbu teprú to mají platiti. A jestli by se zdařilo na ten den, že by i on umřel, tedy mají jeho chovati až do třidsátého dne, dokadž to bude opraveno, že by mohl přijíti k pohřebu. Jestli by pak chtěl erbovník, aby čeled neb slu- žebníci první téj ženy, aby jemu vyslúžili zúplna, a chtěli by poslúchati, [114a] má jim zúplna platiti. A pakli by jim bylo viece dáno za jich službu, to jim nepotřebie zase vrátiti. L§ 58.] O téj ženě, kterúž by jeden vzal, kteréž by vzíti neměl. Ktož ženu sobě pójme bez vědomie, kteréž by vzíti neměl, ani míti muož, a bude s ní míti dietě, a potém by jich rozlúčili vedlé práva, to by dětom neškodilo nic vedlé práva, kteréž se prvé rodily, než jich rozlúčili, krom toho, což by máti nesla etc. [§ 59.] O téj ženě, kteráž dietě nese, když jí muž umře. žádná žena nemá býti odehnána od její muže zboží, když on umře, kteráž dietě nese, prvé než je porodie. a) Psáno: tym a tak zpravidla; bylo by možno transskribovati i: tým. b) Německý text: sy behedet doch ir leibgezýg. 20

Strana 21
[§ 60.] O tých kusích, kteréž neerbují s ženú vedlé života svého muže. Věno žádné neerbuje s ženú, dokad muž živ jest, leč by byla počala; a po její muži smrti žena neerbuje žádné pavování, než což k její tělu sluší, a seděla by na jeho vlastném a neb na jeho základích. [§ 61.] O erbu ženském. Umře-li muži žena, kteráž dětí nemá, tedy její vnúče, kteráž její rádu má, má mužovi postel ustlati a přihotoviti, jakož prvé stála ta postel v tu chvíli, dokad živa byla, a jeho lavici polštárem přikryti, jeho stuolec po- duškú prikryti, jeho stuol obrusem a okolo ručníkem a jinšie hospodář- stvie, jakž právo jest. A ta vnuka nevezme žádnéj spieže menovitéj ani jinšího co, než milost. [§ 62.] O dětech, kteřé sú odpraveny od svých star- ších. Již slyšte, umře-li jeden muž, kterýž děti má, a jsú od něho odlúčeny od jeho zbožie, a on by prvé jednoho syna pohrebl byl, a neb dievku, kteříž zemřeli pod jeho mocí, kteříž jemu [114b] milí byli, tedy tyto děti, kteréž sú odlúčeny, mohú dobře své jměnie prodati a své erby vedlé vuole mateře svéj, krom jinších dětí zápovědi, kteří sú odlúčeni od jejich otného zboží. [§ 63.] O ženskéj zbroji. Již slyšte, co k ženám sluší zbroje k ženskéj tváři, to činie všeckni božejníci; najprvé k ní přísluší všeckny šaty, co ženy nosí a jinšie přísluchy, což na ty šaty přísluší od zlata i od stríbra, což jest klejnot opravený, a což by ženu krásilo, to jest prstence, spinadla, pásy striebrem pobité, medenice, podušky, prostíradla, polštáře, obrusy, opony, koltry, patochy, sviecníky, len, přéze, plátno, kteréž řezáno jest ženám k šatom, a knihy, v kterých ženy čítají, a truhlice, škříně a každého kusu rúcho, pánvě a všeckno, což v domě potřebují, jako kotel a jinší sud, a neb nádobie, což k ženám sluší. A pakli byl hospodář kramárem, a neb hostinský hospodář, a měl by postel, neb polštáře, podušky, a neb stříbrný sud, což by svým hostem potřeboval, a nebo kramár k svému krámu chtěl by prodati, to přísluší a erbuje mužovi a nic ženě. [8 64.] O erbovních dětech. Již slyšte, má-li který muž erbovné děti a umře, a jestli se děti roz- lúčí zvlášče od mateře, tedy ony mají její třetinu vypraviti bez meškání. A pakli její věno, což jí její hospodář slíbil, když ji pojímal, nedáno, to má jí napřed dáno býti.a) a) Po straně připsáno rukou XVII. století: Třetina ženě za starých časův bývala dána, ale vlastnéj mateři a ne macoše; všakž i v tom sluší pozorovati, jestli matka po- máhala statky věrně a spravedlivě dobývati a zachovávati, neb jestli by muž pracně toho nadobýval, a žena by byla marnotratná a zjevně nepracovitá; i taková proti dítkám přirozeným dílu třetího nezaslúží. A protož v těch soudích mají řychtář a konšelé roz- šafně se spravovati. 21

Strana 22
[§ 65.] O mužském erbu. Již slyšte o mužském erbu, kteřýž jemu příslušen jest, což by naň zemřelo po otnéj smrti, to udělá všecek jeho erb a jeho vlastnie zbožie, kteréž jest neporušitelné, jako zlato, stříbro, sukno a stříbrné sudy a koně, co k tomu sluší, a zbroje, dobytek veliký i malý, a žito i slaniny, žitné škříně i stolce i stoly, lavice i svině, kteréž před pastýře žene, a pánvě nožné, neb což v pokoji stojí, a kotly, kádi i všelijaký sud, ten nemají z domu vzíti. [115a] [§ 66.] O vojně. Již s[Ilyšte, kdež dva muži nebo tři k jednéj vojně přislúchají, tedy starší má děliti a mladší má voliti; tedy přislúchá k tému mužovi k jeho polepšení napřed kuoň osedlaný a jeho všickna zbroje k jeho tělu, a jeho vezdajší rúcho, a jejich lepší meč, a k tomu ubrus, ručník, polštár, dvě prostíradle, dvě slaniny a jeden malý kotlík, což by mohl na oslíka uvá- zati. A tak lidé všelikterakého řádu mají činiti vedlé svých statkúv. [8 67.] Ktož vdovu puojme. Již slyšte, pójme-li muž jednu vdovu, a jestli zboží spolu nepřinesli a spolu nabudú zboží a to naložie na země, a neb na kupečstvie, a nebo na zálohy a umře, ten muž a také ta žena, synové, co jsú tu přirození jeho,a) oni vezmú ty rolé i to zbožie prvé, než téj ženy synové, a nebo dívky, a nebo sestry, leč by pak ta role byla dána ženě prvéj od jejího muže v jistém kusu, protiv tomu děti nemohú býti. [8 68.] Kněz se dělí z bratrem a nedělí. Knez se dělí a nedělí z bratrem, a bylo by dietě v devíti letech, muož dobře v svých letech vystúpiti a obdrží právo světské i stoličné. Pakli se oddá, když přijde k jeho rokom,b) on se jest vysvobodil od práva svět- ského i zemského, a právo světské jsú od něho svobodní, když on pána svého ulál nebo opustil. A jestli by pak potřeboval toho kusu duovod a neb svědomie, na tém mnieše, komu ten mládenec dán byl, a nebo jeho požíval, v tom zákoně a zvlášče v jeho letích, jakž jest mnišské právo. A jestli by se pak ten mládenec oddal v zákon bez svéj manželky vuole, a zase by ji sobě pýtal vedlé práva z toho zákona, tedy vedlé práva zem- ského obdrží, ale vedlé práva světského nic, komuž se jest protivil, nebo ktož pána svého laje, žena jemu k tomu nepřivolila. [115b] [§ 69.] Co by dietě oddali přyč. Umře-li jedno dietě, a neb bude oddáno v svých rocích přyč pro který kolvěk nedostatek, ten, ktož by to dietě oddal, ten má jeho zase ustaviti tomu, na kohož zboží zemře, nebo oni mohú ješče to po jeho smrti v požitky své obrátiti. a) Původně psáno místo: jeho: tej ženě a potom opraveno. b) Následuje nadbytečné: přišel jest. 22

Strana 23
[§ 70.] O tém, což ženě erbuje vedlé práva.a) Každú ženu erbuje dvú vozú kolesa na její vnuku, což po ženě při- slúchá, a ten erb na najbližního, bud ženě nebo muži, kteřýž od otce jest odlúčen. Každý muž, který jest řádu rytierského rodu, erbuje také dvú vozú kolesa, a ten erb na najbližšího svého přirozeného přítele a k tomu meč. Než já mluviem o rytierském přirození a ne o těch, což přislúchají k měst- kému ščítu; a to zůstane po něm erb, když umře, bud kolesa neb jeho pan- stvie. A to jisté mají v ruce dáti rychtářovi, a nebo služebníku městkému, což zůstane po třidsátku; k tomu má rychtář míti rok a den bez fortele, a má opatřiti, jestli který s právem k tomu sahati bude. Potom pak obrátí to rychtář k svému požitku, bud on z jeho erbu jat jest, a nebo na jeho službě jel na boží službu, tedy on jeho má varovati s tiem erbem, a nebo s tiem zbožím dotud, dokad se zase vrátí, neb on se nemuož zameškati na svém zboží, to jest aby nekterý svú zemi komu zastavil. To jest řečeno o kusiech, které jsú pominulé věci. A jestli by takové věci zamlčány byly, v tridseti rocích a dnech, nic jináče. [8 71.] O tém, ktož viec žen pojal zdávaných. V tu chvíli, že muž nechce jednu ženu držetib) a nemuož, tedy muož dobře zdáv [a ně ženu vzíti, což jest o tém od tří žen smrti neb viece, vedlé toho obyčeje; také i žena; pójme také žena jednoho muže, a bude míti děti podlé posledního, jako podlé prvního, a erbuje jich svým erbem, a neb svým zbožím. [116"] [8 72.] O lidech vnově přišlých. To královstvie a švábi nikdy se nemohú zapříti na jich erbích, leč by prvé mohli přesvědšiti. Každý člověk vnově přišlý nabude erbuov v téj zemi Saxonia; v Sasiech nic vedlé práva zemského, než vedlé svého člově- čenstvie, jakýžkolvěk jest, bud Bavor, Šváb aneb Francúch. [§ 73.] O zboží neroztrženém. Když muž a žena mají zboží neroztržené vedlé jejich statku, a umřela-li pak žena vedlé života svého muže, tedy nic jí neerbuje zboží me- novitého, než kolesa a brána, jestli kterého má tak blízkého přítele. Opět zase žádná žena nemuože svého zboží rozdávati nikomu bez vuole svého muže, aby on potom nepracoval skrze to po právě. [§ 74.] O tém muži, který ženu puojme. Když jeden muž ženu puojme, tedy ji sobě pójme v obranu, a k tomu všecko její zbožie k pravéj výmluvě. Protož nemuože žádná žena svému muži žádný plat dáti z její vlastného zbožie, které zboží po všem právě k ní erbuje vedlé práva a bezpráví; po její smrti muž nemuože žádnú obranú a) Po straně rukou asi z konce XVI. století připsáno: Zenie weno. b) Nadepsáno: trpěti. 23

Strana 24
jinší to zbožie obdržeti, jakž jest najprvé s ní dobyl, jakož napřed řečeno jest. A také nemuož obdržeti její těla šaty vedlé její erbu po jí smrti, dokadža) by to mohl dosvědšiti, že jí to bylo prvé dáno k její životu. Řeče-li pak ona tak, že jest její jistinost, a byla by od toho odlúčena s právem, tedy stratila obě čésti vlastné i tělesnú potřebu. [§ 75.] O tých dětech, které se narodie po smrti její otce. Již rozumějte o jednéj ženě, kteráž dietě nese po smrti svého muže a udělá jemu po pohřebě tridsátek, a jestli se to dietě narodí živé, a má-li ta žena k tomu svědomie čtyr muží, kteříž při tom byli, a dvě ženě, kteréž jí pomohly k porodu, tedy to dietě obdrží erb od nie. A jestli-li pak potom to dietě umřelo, tedy erbuje na máteř, jestli ona byla rovná v jeho přiro- zenie, a zruší všecko zjednání. A po otci, když by dítě [116b] ostalo živé po jeho smrtib) tedy by poručníci pána prázni byli, když to dítě bude uká- záno, a bude to dítěc) vidíno od lidí tak veliké, že by jedné tělo mělo. A pakli by bylo kostelu nešeno zjevně, a ktož vidí, nebo slyší, ten muože za svého života svědšiti.d) [§ 76.] Kterak jest to zavedeno, že ženské svědomie před právem a slib ženský nemuože býti. Nemuože žádná žena před právem svědšiti, a neb tlmačem býti, v žádnéj při, to jim překáží Kalezyma, kterážto před právem prázné řeči v hněvě vypustila, když před právem stála, nemohl ten hněv pominúti ji; každý muž musí opatrný býti před právem na žalobě svým svědomiem a na řeči před právem, v čem byl popadnutý a také před duchovním právem také musí to učiniti, když by byl v kletbě. [§ 77.] Jestli se syn dělí od otce. Oddělí-li otec a máti svého syna a neb dievku od sebe s penízmi me- novitými, a byla by druhá dievka, kteráž by nebyla počuvná, a jež by se oddělili s jídlem, a po ottnéj smrti, neb mateřinéj, chceli by potom na jejich diel vstúpiti, tedy ten bratr, a neb ta dievka, téj dievce neustavičnéj musí jí ve všem diel dáti vedlé božby ve všem zboží, čím sú byli prvé odděleni. Jestli pak takové zboží, co by mohlo dokázáno býti, o to se nemají božiti. Pakli by měli rozdiel zemí a byli by ji slíbili, tu mají postúpiti. A pakli by se hnali před právo, tedy musí jich svědomiem dohnati, jestli by oni vinni nechceli býti; sedláčí mistr ten muože dobře svědšiti a přesvědšiti svého sedláka v svém právě na rychtářovém miestě o takový kus, který se stal. a) Psáno: dokazdz. b) Následuje škrtnuté: a krstný otec slyšal by jestli to. c) Následuje škrtnuté: viděti. d) Následuje škrtnuté: do. 24

Strana 25
[8 78.] O tých ženách, které sú dlužny. Která žena bude obžalována o dlhy, kolik dlužna jest, muože ji pře- svědšiti, a ona sama chce svědšiti před právem, ale nemají žádnú ženu vzíti v svědomie krom toho, kteráž by žena a nebo dievka, nátisk měla, tedy nemá žádnú ženu zalúčiti, bud jaká bud. [117-) [§ 79.] O menovitú spieži. Spieže menovitá, kteráž při dvoře toho člověka zůstane po jeho smrti, které právo k tomu ta žena má, jestli se od svých dětí odlúčiti chce po tři- dsátku, a nebo od svého mužského erbu, jestli její život toho pomohl doro- biti, a v tém umřel jest on, tedy ona vezme všeho polovici, což jest v tém domě zůstalo, jestli muže nepotřebuje v celém roce. A druhé vezmú děti, a nebo ktož k tomu erbu přísluch pravie, než což by erbovalo a bylo by na základích, to nic. A jestli by pak ten dvuor nepřišel s pomocí ženskú, v kterém ta spieže jest, tedy ona nevezme víc, než co sní a spije, dotad, dokadž jí věno nebude zaplaceno, což jí jest slíbeno, když ji její muž pojímal. A o téj chvíli také netřeba jí nic potřebovati, leč by ji děti chtěly odtisknút penězi nebo právem. A jestli pak ona na tém poručníka má, tedy netřeba upomínati své poručníky za své věno, lež má své jistiníky z toho upomenúti po třidsátém dni, lebo slib zboří a zlomí každé právo, což muože dojistiti. [§ 80.] Již se počíná o škodách, což dobytek učinie. Kerú škodu jednoho člověka kuoň a nebo dobytek, pod pasbú svého pacholka neb jeho čeledi, se stala, tedy on to má odmlúvati v toho pastýře skutek; a jestli by pak on uskočil, a vzali by ten kuoň, nebo voly, a nebo potvrdil by jeho o jistý kus škodný, a muož to přesvědšiti ten muž, čí byl dobytek, musí to platiti, jestli nemuože dobrú řečí od něho vymluviti tak široce, zač ten dobytek stojí a neb ten kuoň, co se na něm pásl. A jestli by vyšší ceny neměl ten dobytek neb ten kuoň, co jest škody učinil, obdrží ten dobytek za svú škodu. [§ 81.] O sviniech a o huséch. Když by jeden muž popásl svými sviněmi a nebo husmi svého súseda setí, a to jest dobytek takový, ješto jeho nemůž zajíti,a) a jestli jeho uščva se psy, tu škodu má trpěti ten, čí jest ten dobytek. [§ 82.] O tém, ktož cizí rolí seje. Který člověk robí jinšího člověka zemu nevědúc, a nebo že by jemu jinší člověk kázal, a bude-li v tom upomenutý prvé než to zaseje, jeho robota, což oral, bude stracena. A pakliž by onen obdržal, což jeho orati najal, on má jemu jeho škody zaplatiti; ktož roli posívá pod žalobú, ten [117b. a) Psáno: zagigi. 25

Strana 26
stratí svú robotu a své setí, a pakli co seje bez žaloby, to obdrží, ale musí dáti dlh tomu, ktož tu roli obdrží; ktož poseje roli jinšího člověka, má jemu škodu platiti vedlé práva a propadne osud. [8 83.] O dobytku, kteřýž bude hnán na jinšího člověka zboží neb setí. Ktož svuoj dobytek žene na jinšího člověka setí a nebo trávu, má jemu platiti škodu vedlé práva a polepšiti třmi šilinky. A jestli by on tu nebyl, kdež ten dobytek jest zajatý, tu škodu má platiti, čí dobytek jest; jestli to muože hned provésti po sedlskéj rotě, tedy šest penězí má každý dáti za škodu. A jestli by se pak tak stalo, že by nemohli vnitř hnáti, jako by byl kuoň neježděný nebo husi neb kunerázi,a) tedy má k tomu vzíti dvú člověkú a osvědšiti jim tu škodu, a jde za tím dobytkem do jeho pána domu a potom jeho obžaluje; tedy on má polepšiti a popraviti tak, jakož by byl to zajal. [§ 84.] O tém, ktož svuoj dobytek žene na cizí pastvu. Ktož žene svuoj dobytek na trh cuzí a pase ten dobytek na pašínkub) obecném, a jestli jeho založí, má dáti šest peněz; na roli, kteráž ne jest právem dobyta, a na ni žene dobytek a nebo jede s vozem, to platí nebo neplatí, neb žádný jeho nemá obžalovati. [8 85.] O pastýřích, co stracují s pole. Co pastýř potratí v svém pasení, to má platiti. [§ 86.] O setí, kteréž zůstane na poli mimo svůj čas. Jestli který člověk nechá své sáté zboží státi na poli a jinší všeckni své domuov svezli, a bude je[mu] snědeno, spaseno a neb stlačeno, nemá jemu býti zaplaceno. A to se stává po desátky, jestli desátník nechce vzíti od něho, a ten člověk, což měl desátek dáti, to nechá na poli státi a to osvědší jiným sedlákom; a když pak nenajde toho desátníka v téj vsi, ani v domě, ten si dá svuoj desátek, jakž jest dlužen vedlé svéj jistoty, a dovede to dvěma sedlákoma a nechá jemu státi, tedy ostane bez škody, bud se jemu zhubí, a nebo všecko potratí. [118a] [8 87.] Již se znamená o dobytku a o pastýři. žádný člověk nemá svého dobytku držeti v svém domě, což muože před pastýře jíti, kromě svinek, co prasce krmí a neb chovají; tých mají zachovati doma, aby lidem neškodily. Opět žádný nemá sobě zvláščních pastýřů jednati, čím by chtěl pastýřský nájem umenšiti, leč by pak měl tři lány své neb víc, což by jeho vlastní bylo nebo záložné, ten může dobře a) Německý text má: als pfert, dy ungeriten seyn, odir gense, odir bere. b) Psáno: pasynku. 26

Strana 27
zvlášče míti pastýře ovčího; a když by pak slíbili pastýřský nájem od lánuov, a ne od dobytka, to nemá žádný držeti proto, že ta ves jest bez pastýře. [§ 88.] Co pastýř platiti má, jestli co stratí. Což před pastýře ženú, jestli to zase do vsi nepřižene, to musí on za- platiti. A pakli jemu co vlk vezme a neb lúpežníci, a on ostane bez vězenie,a) a nevolá a nezjevuje, že by na to svědomí měl, tedy musí všecko platiti. [§ 89.] O chromotě, co jeden dobytek druhého ochromí. Ochromí-li jeden dobytek druhého před pastýřem, a neb stlačí, a neb ukúsí a potvoré na to pastýře, on musí ten dobytek vzíti, kteřýž [118b] tu škodu učinil, a k tomu se musí božit. A potom musí tomu dobytek chovati raněný, že dobře muože zase na pole choditi. A jestli by pak umřelo, tedy on má platiti po jeho ustaveném platu. [§ 90.] O tém dobytku, co pastýř nepřihnal zase do vsi. Jestli povinie toho pastýře, že dobytek s pole domuov nepřihnal, muož-li se toho vymluviti, tak bude prázden; ktož by svuoj dobytek stratil a pastýře v tom potvořil vedlé znání dvú muží, tedy pastýř nemuože to zabožiti, než musí to zaplatiti. A jestli řeče pastýř, že není předeň přihnáno a osvědší to také dvěma člověkoma, také má svoboden býti. [§ 91.] O potlačení setí. žádný nemuože potlačiti setí v tých dnech, když se počne hánka. [§ 92.] O vlcích a nebo o psích, keří kúší. Ktož chová psa obžerného,b) který kúše, nebo vlka krotkého a nebo jelene a nebo nedvědě neb opici, což ty škody učinie, to musí ten platiti, jestli se chce tím vymluviti, a s tím prázden nemuože býti, jestli mohú přesvědšiti jeden sám třetí, že on choval takový zvěř do toho času, že sú jemu škodu činili. [§ 93.] O tém, ktož psa zabije do smrti. Jestli jeden muž psa zabije do smrti a nebo nedvěda a nebo jinší zvěř, v tu chvíli, jakž se jemu škoda děje, ostane bez osudu, jestli to muože do- vésti z přísahú, že to učinil v núzi. [§ 94.] O hajném zvěři. Ktož chce zvěř hájiti k svému užitku, ten jich má držeti zachovatelně bez škody lidskéj. a) Německý text: ungefangen. b) Psáno: obrzerneho. 27

Strana 28
[§ 95.] O tém dobytku, což přinesú před právo. Umře-li kuoň neb dobytek, což před právo přinésti mají, a když mu kuoži přinesú před právo, tedy sú toho prázni. [§ 96.] Ktož cizí dobytek žene do svého domu. Ten člověk nezhřeší a nepropadne súda, kteřýž svého súseda dobytek s večera přižene do svého domu s svým dobytkem a ráno vypustí, a že od toho nic neptá. [119a] [8 97.] Když člověk člověku odežne jeho žito. Který člověk druhému jeho žito sežne, a vyhrá na právě, že ta rolí jeho jest a neb jeho pána, komuž on slúží, on v tém nehřeší nic; jestli ten člověk prvé toho nestavil, má jemu za robotu platiti. [§ 98.] O ptáciech a psích. Ptáčky, co spívají, a nebo psy, kteří kúší a vyjí, tých mají platiti vedlé platu takového, což smí řečí vedlé přísahy. [§ 99.] O tém dobytku, co se jésti hodí a bude zabito.a) Ktož jeden druhému dobytek zabije, rád a nebo nerad, kteréž jísti mohú, to má zaplaceno býti, jakž jest usazeno. A pakli ten dobytek pustí tomu, čí to jest, tedy má oplatiti polovici a bez osudu, a on zadrží svuoj dobytek, čí to prvé byl. Pakli by kto zabil a neb ochromil jednoho do- bytek bez viny a bez potřeby, on to musí platiti zúplna celým platem, jestli se nehodí jísti, a k tomu propadne osud; a pakli by ochromil dobytek v tísnivém místě,b) má platiti polovici. A jestli pak zůstane dobytek umrlý od jednoho člověka viny, avšak bez jeho vuole, a jestli pak on svú přísahu k tomu přičinie, tedy to platí bez osudu, jakož stojí psáno napřed. [§ 100.] O pséch, kteří kúsati chtí. Jestli ochromí jeden muž jednoho psa a nebo ubije proto, že jeho chce kúsati, a neb jeho dobytek, na cestě nebo na poli, zůstane prázden, jestli to řeče s přísahú, a nemohl by to jináče provésti; nebo který pes na pole jde, ten má uvázán býti, aby žádnému neškodil. A pakli by ten pes škodu udělal, tu škodu má ten platiti, ktož s tím [119b] psem na pole jde. [§ 101.] O zaplacení dobytka a ptáků. Již rozumějte o ptácích a o zvěři zaplacení: slepici má zaplatiti, kačicu neb hus, jedním penízem; hus, která násedí neb kačicu, třmi penízmi, v ten čas, dokadž násedí; prase pod sviní, dokad sse, jako za sedací hus; a) Po straně připsáno rukou asi z konce XVI. století: O ochromení jeden dru- hému dobytka. b) Psáno: misti. 28

Strana 29
baránka za čtyři peníze; a tele za šest; hříbě za šilink, dokad sse; a roční brav a neb dobytek čtyři šilinky; tu svini, kteráž prasce nadájí, pět šilink; a koně divoké a voly, co táhnú, a klisice polské, kteréž k robotě přislúchají, dvanástmi šilinky; a což by pak již byli velmi staří, ti mají placeni býti vedlé jejich starosti.a) Ten kuoň jezdečský, na němž pánom slúžiti mají, ten má platiti jedním funtem; mimochodníkovi a krmnému bravu, na to není položen žádný plat; protož má každý v tém se rozpačiti, aby toho ne- platil vedlé svéj zásluhy, což by stratil a nebo zahubil, nebo to musí zúplna zaplatiti, leč by se pak toho mohl zbožiti. [§ 102.] O škodách, co dobytek dělá. Ktož psy nebo nedvědě a neb kuoň a neb vuol a neb kterýkoli dobytek bude ochromen, jeho pán má tu škodu platiti vedlé práva a neb podlé svéj dobréj vuole, jestli ten dobytek vezme v svú moc zase; a pakli by jej vybil z domu ven neb ze dvoru, a nedá jemu jésti, ani píti, tedy on není vinen v tých škodách, ač chce. [§ 103.] O psích, co škodu činí. Když by člověk měl kuoň nebo psa nebo jakéhokoli dobytka, což by neumilo mluviti, a řekl by tak, že není jeho, jestli škodu činie, to jemu neškodí nic na jeho právě. [§ 104.] Tuto se počíná kapitulum o rukojmích. [120a] žid nemůž křestan[s]kému člověku [býti rukojmím]; když by ho volil, můž jeho zvrci v křestan[s]kém miestěb); ubije-li žid křestana a neb udělá jemu bezpráví, když by ho v tém popadli, tedy na něm popraví, jako nad křestanem. Pakliž by křestan žida ubil, tedy na něm popraví krá- lovskú kletbú, ještoc) na něm zlomil, a nebo jakž kolvěk nad niem nespra- vedlivě udělal. Ten fríd, ten zbořil byl Josephus pro krále Wespezyana, kdyžto Tytusa, syna jeho, uzdravil od pakostnice. A jestli žid kúpí a nebo vezme pe- níze úžerné, knihy, neb kostelní rúcha, nemohl by v tom výpravy míti, mají nad niem popraviti jako na jednom zloději. Pakli žid jinší kusy kúpí tajně a kradmě ve dne v zavřeném domě, a muož-li tento přesvědšiti sám třetí, on obdrží své peníze, což jest dal, za tu kúpi a neb na pojičku vedlé svéj božby, jakž se kolvěk kradmo stalo. A jestli by mu pak na svědomí upadlo, tedy stratí své peníze. A pakli by jednoho svědomí mezi nimi nebylo, kohož sám volil, jde mu o hrdlo. [8 105.] O rukojmí. Ktož bude rukojmí jednoho člověka, aby ho před právo přinesl, a přijde-li ten člověk prvé bez svého rukojmí, a podá se k právu, muož toho a) Následuje škrtnuté: a ten kuoň, co táhne, kdežto pána mají s niem vláčiti, zan mají dáti jeden. b) Německá předloha: Der iude mak dez cristen mannez purgel nicht gesein, er en wolle antworten in dez cristen mannez stat. c) Psáno: gesto. 29

Strana 30
rukojmí prázden býti, neb jej onen odměnil; a kteřýž by pak člověk zašel, zaručený člověk, a měl se ustaviti, to musí rukojmí dokonat, že jej musí zase ustavit vedlé svého slibu, a ne ten vězen. [8 106.] O dlužníkách.a) Což jest jeden člověk druhému dlužen,b) a nebo vezme, o to musí erbov- níka ustaviti, ač on umře. A pakli ten umře, na koho žaloba jde, jeho erbov- ník za to nic netrpí, ani platí, leč by to zboží měl pod svú rukú, oč onen byl obžalován. [§ 107.] O tém člověku, kteréhož za dlhy v ruce dadie. Ktož dlžné své žádá před právem na svém dlžníkovi, kteřýž by nemohl zaplatiti, ani by mohl na to rukojmí dáti, tedy fojt toho člověka má dáti [120b] v ruce jistinníkovi za ty dlhy a ten má jeho držeti právě jako jinší svú čeled s jídlem a s robotú; a chce-li jeho pak na řetěz vzíti, nebo sput- nat, to můž udělati, ale aby jemu v tom muky nedělal. Pakli bude svobodný z tých řetazí a ujde,c) tím nebude svobodný, dokadž to neoplatí; a ten skutek, dokad nedokoná, dodad bude vždy jeho základ. [§ 108.] O dlzích, kteréž platiti mají. Tomu člověku, komuž nětco platiti mají, ten musí tého hleděti, dokadž slunce zajde, v svém vlastniem domě, neb v súsedském domě vedlé rych- [t]áře, kdež to zboží jest dobyté; ktož tak má platiti penieze neb stříbro, pakli by chtěl dáti základ za to, tím nemůž býti prázden, leč by jeho slib takto stál, že musí stříbro platit s posly; žádného posla nemají staviti, leč by byl znamenitý k tomu, před právem, od kohož by jemu bylo poručeno, tak činíc stríbro za peníze,d) jakž ten člověk slíbil, vedlé kteréhožto slibu on platiti má. A pakli by nebylo slíbeno, tedy mají platiti penízmi a stříbrem, kteréž v ten čas zjevně jdú v tom právě. [8 109.] O jatého člověka slibu. Každého člověka jatého slib nemá ustavičný býti vedlé práva, což by v tom vězení sliboval, než muož toho vězně vypustiti na jeho čest, vieru, vedlé práva na postavení. A přijde-li potém a postaví se, svuoj slib vymě- nie, a jestli jemu zaplatí, a neb pak bez platu svobodně pustí, kteřý se v vězení boží a neb slibuje, to má po právě vzíti; a jináče žádný slib v vě- zení, ani božba, jest platena. [§ 110.] O téj božbě, kteráž neškodí. Když se jeden boží a vedlé cti slibuje svuoj život polepšiti nebo své zdraví, a nemohl by to splniti, to by jemu neškodilo na jeho právě; a kdež a) Po straně připsáno rukou XVI. století: O dlužnících, kterí svá zboží mají a erbu[jí]. b) Za dlužen je ještě nadbytečné: gest. c) Psáno: vygde. d) Následuje škrtnuté: keréhož. 30

Strana 31
by jedného nevěrně jali, pustili jej přyč jíti na jeho čest a neb na jeho božbu a neb na jinší slib, netřeba jemu toho plniti, a ješče proto obdržaný na svéj cti, a muože naň to dobře pro [121 ] vésti, že jeho nevěrně k tomu slibu přisílil. [§ 111.] O tém, ktož před právem platy pýtá. Ten, což před právem peníze pýtá, a optal by on, zač by jemu dlžen byl, má to po právě pověděti; jestli jemu dlžen za slib, nebo za erb, což by byl přijal, platiti.a) [8 112.] O tém člověku, kterémuž netřeba pre dlhy rukojmí dáti. Ktož nejmá rukojmí dáti. Který člověk jest usedlý v městě a má duom svým dvorem, nemá žád- ného rukojmí dáti, jakážkolvěk naň žaloba jde; než rychtář má hleděti na jeho zboží. [8 113.] S kterými lidmi člověk má dlhy osvědšiti. Kterýž jeden druhému vedlé svědomí dlhy chce dobyt, on má svědomí míti, cuzé, potctivé lidi a žádného přítele, ani ktož by na jeho chlebě byl, ani žádného, což by k němu přislúchal. [8 114.] Ty dlhy, kteréž z žalobú budú dobyty. Který bude obžalován pro dlhy, a bude-li, ktož by jemu svědšil, má platiti ve čtrnásti nocích; a pakli by toho chtěl příti, má se za to božiti. [§ 115.] O tém platu, kterýž bude nuzně právem dobytý. Kterýž muž na druhém žalobu udělá o dlhy a vyhrá to po núzi právem, tedy ten dlžník musí takový dlh ten den položiti a rychtářovi jeho plat položiti. [8 116.] O dlzích. Bude-li člověk obžalován o dlhy a jestli se k tomu pozná, tedy má jemub) platiti ve čtrnásti dnech. A jestli jemu nezaplatí, tedy rychtár vezme jemu svuoj osud, což naň sluší, a potom opět má jemu přikázat, aby platil v osmi dnech; a tak mu přikáže po třetím dni, a nebo opět přikáže po dru- hém dni a neb noci; a jestli on to zboří po jeho takovém upomenutí, tedy rychtář má svuoj osud. A jestli by on toho osudu [nezaplatil] po téj platbě, tedy pýtá rychtár svú jistinost, to jest jeho duom; a pakli by neměl svého domu, tedy on udělá s niem tak, jakž právo jest; a pakli by kdec) nan přišel, že by ho mohl staviti pro ten dluh a [121b] pro ten osud. A pakli by jeho kto v tom zachoval, ten propadne rychtárovi. A bude-li jednomu člověku jeho svědomí rozlúčené, k tomu má den třikrát čtrnáste nocí od práva, a on sobě zase muože voliti štrnáste nocí, jakž chce k naj- bližnímu súdu. a) Psáno: pratiti. b) Následuje nadbytečné: gemu. c) Následuje škrtnuté: na takového. 31

Strana 32
[8 117.] O dlzích. Jestli by který muž druhému dlužen byl vedlé svéj ženy a našel by ho kde, tedy má vzíti mocného posla a má ho před rychtáre přivésti a obžalo- vati o to dlužné, což jest jemu dlužen, a neb o ten kus, o kterýž jest jeho stavil, a má rychtáre pýtat,a) aby jemu jeho zaručil, jestli by nebyl usedlý; a to má rychtár učiniti, jestli by neměl jistého zboží vlastného a nebo země vedlé svéj ženy. A pakli má svého zboží erbovného vedlé svéj ženy, tedy se můž vysvoboditi, a pakli nemá jistého zboží, musí rukojmie dáti. [§ 118.] Ktož o peníze bude obžalovlán]. Již slyšte, ktož o dlhy obžalován bude, o peníze vedlé práva a že se poznal, a má-li on pak země a neb erby, což by lepší bylo, o to dlžné muož se dobře tím vysvoboditi. Pakli by ty základy horší byly než ty peníze, oč jest obžalován, tedy on nemuož tím svoboden býti, než zač by ta země stála, a za ostatek má ručiti. Pakli by nemohl rukojmí dáti a pozná se, tedy jej má rychtář vzíti, a má jej tomu v ruce dáti; a jestli ten host jest, což mu ho dali v ruce, můž ho s sebú vésti, než musí zaručiti, že jej zase ustaví bez úrazu jeho života a jeho zdraví. Pakli kto rukojmí nemá, tedy má jeho ne- chati v jedném domě najblíž vedlé domu rychtářového v takovéj míře, že by jemu neutekl, ale z žádným umučeniem; a tak jej má držeti rovni svéj jinší čeledi. A jestli by ušel v tom a nebo by se kterak zbavil toho vězenie bez jeho vuole, tím jemu neoplatí; a kdež jej můž zase míti, vždy jej můž tak držeti jako prvé za své dlhy. [122a] [§ 119.] O žalobě pro dlhy. Již slyšte, jestli obžaluje jeden muž druhého o zboží, jehož jest jistý jeho erb, a onen protiv němu držal by to kvaltem neb mocí, a tomuto by erbovalo po jeho předších, a přijde onen prvé, na kohož žaloba jde, a řekl by: já mám k tomu zboží právo, obraňujíce měl jsem jistotu na to rok a den, a žádné právo mi toho neodmlúvalo a pravé dlžné zboží; to má pro- vésti hned a jmenovati to svědomí a spolu shledati, tedy obdrží s tiem svě- domiem to zboží, co na dlze sedí, ač přesvědší, jakž právo jest. A pakliž jemu bylo na tém svědomí který nedostatek, tedy onen obdrží své vlastné zboží vedlé práva; nebo každý člověk lépe může [držeti] svú očiznu na tém zboží, než jinší cizí člověk, co by od toho chtěl platy dávat. [8 120.] O prvé placeném dlhu. Již slyšte, má-li jeden muž prvé platný dlh zúplna znésti na druhého a neb svědšiti, to musí tovařišníci býti, jestli se prvé před právem nestalo. a) Psáno: pytak. 32

Strana 33
[§ 121.] O penízích. Již slyšte, má-li který muž zúplna přinésti prvé zaplacený dlh o pe- níze, může každého řádu člověka, kteréhož nedadí právě láti, aniž můž na jich právě.a) [§ 122.] O zachování peněz. Již slyšte, každý člověk muože své peníze obdržeti v pravém kupečství vedlé božby sám třetí. A jestli pak řeče onen, že jemu jest platil prvé vedlé vědomí dobrých potctivých lidí a brání se vedlé svědomí, on obdrží své peníze velmi lechčej, než onen své kupečství nan provésti může, a dá jemu odpověd s hladkú žalobú; a pakli by se nebránil svého placeného dlhu svě- domím, stratí své peníze, leč onen svědomím své kupečství muože obdržeti dobře, ač přijde s svým svědomím, jakž právo jest. [ 122b] [8 123.] O dlzích. Již slyšte, když jeden druhého obžaluje o dlhy, což ten slíbil za svého otce, ten má platiti tomu jistinníkovi, komuž dlužen jest, jakž právo dělí. Pakli řeče, že jest jemu zaplatil, to musí sám sedmý na umrléj kůži zbo- žiti, jestli se to tak stalo. Pakli s toho svědomí jednoho nebude, tedy má jemu den dán býti třikrát čtrnáste dní k prvnímu súdu o všecky kusy. [§ 124.] O hráčích. Již slyšte, jestli jedenb) člověk prohrá v druhého domě a nemá jemu základu vzíti, muože jej dobře držeti za ten dluh v svéj moci, až jemu za- platí. Pakliž by onen ušel přyč, nemuože na něm nic míti, než jeho právo. Obžaluje-li jeden druhého o peníze, má to zjeviti, zač jemu dlužen jest; jestli by bylo o jhru, o to jemu nemá nic odmlúvati žádný člověk, a neb dítě člověčí může vzíti na hráčovi víc, než co jemu na hrdle najde.“) [§ 125.] O svědomí. Již slyšte, kteří svědší, před rychtáře a neb před radu přijdú, bud by bylo o vinné peníze a nebo o jinší kupectví, tím mají to znání dáti na jejich čest, víru. a) Německý text tohoto odstavce zní takto: Nv hôrt, sol aber ein man volprengen vergoldene schulde umb gelt, das mûgen aller hande leûte sein, dy man nicht rechtlos beschelden mach an irm rechte. b) Psáno: jedem. c) Německý text tohoto článku zní takto: Von topel spil. Nv hôrt, verspilt ein man in dez andern hauz und hot er nicht phanden, er mach yn wol fûr dy schulde halden in seynem gewere biz er in dem seinen berichtet chymt, aber iener hyn er chan ym nicht angewinnen, dann seyn recht. Beclagt ein man den andern vmb gelt, er sol ez benennen, warvmb er ym ez schuldik sei, ist ez vmb topel spil, do hot er ym nicht vmb czu antworten. Cheyn man cheinez mannes chint verphlegen mak an topel spil dann alz vil chleider, als er an dem halz hot. 33 3

Strana 34
[8 126.] O svědomí. Již slyšte, kterýž muž má své kupectvie na jednéma) zboží, ten může vedlé práva obdržeti svědomím lépe než onen,b) co se prosí; a což by pak člověk v jistém svém kupectví neměl rok a den, o to musí před právem odmlúvati [123a] v tu hodinu, kdy ho o to obžalují. [8 127.] O dlzích. Již slyšte, který člověk dlužen jest a umře, ten člověk, komu jest dlu- žen, musí plátcec) býti jeho erbóm za ten dlh; umře-li pak ten, na koho žaloba jde, jeho erbové nemají platiti, leč by se uvázali v jeho zboží, oč onen obžalovaný jest. [8 128.] Ktož se před právem boží. Již slyšte, boží-li se jeden před právem, druhému muože přiložiti i odložiti, a proto tím nestratí a nepropadne osudu proti rychtářovi. [§ 129.] O tém, ktož se jeden druhému má božiti. Již slyšte, má-li se jeden božiti druhému, muože jemu zlúčiti dobře tu božbud) a muože sám božiti, jestli doufání má k svým škodám, že by je mohl postichnúti, pak jeden božejník má tomu božbu dáti, tak jako jde po právě. [§ 130.] Ktož se boží vedlé svedomí. Již slyšte, má-li člověk vedlé svědomí o který kus božbu učiniti, tomu mají dáti k jeho svědšení; nebo když člověk vedlé svědomí boží, ten má svo- boden býti svéj cti podlé prvního kusu svědšeného; a na to pak svobodu nemá, když by se měl božiti na člověčí život, nebo na člověčí čest, víru, a nebo na jeho zdraví, a nebo na jeho erb. L8 131.] O ženskébožbě. Již slyšte, když se jedna žena má božiti a byla by tak nemocná, že by nemohla před právem státi [123b], tedy sedíc má svědšiti, což jí vědomo, a jí nemá nic škoditi na její božbě. [§ 132.] O zaplaceném dluhu. Již slyšte, každý člověk má dokázati zaplacený dluh sám třetí a po smrti sám sedmý. [§ 133.] O rukojmí. Když jedno rukojmí bude za jednoho člověka, aby jej měl před právo ustaviti, a přišel by ten člověk před právo a dá se sám v právo, tím vedlé a) Původně psáno: kteréhožkolvěk. b) Psáno: onem. c) Psáno: platse. d) V německém textu: Sol einer sweren dem andern, er mag ane vorsprechen wol den eide staben und selber sweren. 34

Strana 35
svědomí muož osvoboditi své rukojmí. A ktož by pak vyručil jednoho vězně zase ustaviti, to musí to rukojmí splniti, že jej zase ustaví na tu hodinu, když to slíbil. [§ 134.] O rukojmí a zvlášční žalobu. Když jeden člověk druhého přinese před právo a žaluje naň, a jestli jej přinese před právo bez viny a umře on v tom, tedy umrlého, když ustaví, bude prázden rukojmě. A jestli pak za dlha) obžalován, kterýž na něm není právem dobyt, a umřel by v tom časi, tedy jeho rukojmí nemá ustaviti, jestli sám třetí to muože usvědšiti, tedy jest svobodný, a jeho erbové mají toho ustaviti a neb za toho umrlého mluviti o ten dluh. [§ 135.] O rukojmí. Ktož před božbú rukojmí dá a umře, ten prvé, než tu božbu činil, jeho erb neb jeho rukojmí, musí zan božbu učiniti až do chvalného času. A pakli by se to nestalo, ta vina jest na tém rukojmí vyhrána. [§ 136.] O dluze po smrti toho člověka. Také má dáno býti tým erbovníkóm, což sú dlužni zůstali, tomu člo- věku umrlému; ty dlhy, kteréž člověk sám dlužen jest, toho nepotřebí síliti, má sám poznati, a nebo zapříti, ktož co burguje, to [124“] má zaplatiti, a což činí, to má ustavičně držeti. Pakli by chtěl zapříti, musí jemu odpoví- dati vedlé svéj božby, což jest před právem nesliboval. A což jest pak před právem slíbil a bude přesvědšen, tu věc obdrží se dvěma člověkoma a rychtář má býti třetí. [§ 137.] O sirotě. Již slyšte, nikto nemuož ani za smrt, ani za rány, ani za žádnú vinu žádného sirota božby učiniti. [§ 138.] O božbě slíbenéj před právem. Již slyšte, když jeden člověk před právem slíbil božbu o nesnadné řeči, nebo o rvačku, nebo o bití, a nebo o krev,b) což rozkrvaví, z tých kusů na jedném nemohú jemu svobodně nechati, leč by rychtář chtěl svú dobrú vuolí ponechati. [§ 139.] O tyto kusy nemá žádný stratiti svého života a svého zdraví. Když buoh člověka stvořil, tedy dal jemu moc na rybách, na ptácích i na zvěři, protož my smy poznali od boha, že žádný svého života, ani svého zdraví, propásti muož o ty kusy; avšak jsú tři miesta in Saxonia, kdežto jest zvěřóm pokoj udělán s královskú kletbú: na nedvědích a na vlciech a liškách. Jedna jest v Kogi, druhé v Sygot, třetí Moczna. A kdož v tých chce a) Původně: bez viny a z toho opraveno: za dlh. b) Předchází škrtnuté: kletbu. 35

Strana 36
bojovati, ten propadne osud královský, to jest šedesáte šilinkův, a ktož by jel přes ten hajný dobytek, tedy jeho lučisko nemá býti napaté, jeho túl má býti zavřený, jeho chrti a psi na oprati zvázaní. A pakli by jeden člověk vyhnal jeden zvěř v tom lesu a psi by za niem běželi, a on by nebyl trúbil róžkem, ani by psy ščval, nehřeší v tom; jakž by kolvěk ten zvěř jal, musí své psy zase sezvati.a) [§ 140.] O cestě królovskéj. [ 124 ] Cesta královská má býti tak široká, že jeden vuoz můž druhého pomi- núti; prázný vuoz má nabranému ustúpiti; a pakli oba jsta nabraná, který jest méně nabraný, má ustúpiti těžšímu. Jízný také má vozu postúpiti a pěší jíznému; a jestli sú v jednéj cestě a neb na jedném mostě, a jestli by honili jízného a neb pěšího, tedy vuoz má s pokojem státi, dokad všeckni přejdú; a kerý vuoz na most přijde prvé, ten má prvé jíti přes most, bud prázný, neb nabraný; a také což prvé k mlýnu přijde, to má mléti. [8 141.] O pokojných kusích. Již rozumějte o starém pokoji, kterýžto císařská moc potvrdila jest v téj zemi Saxonii s dobrých lidí přivoleniem: od téj země každý den každú chvíli mají pokoj míti kněží a duchovní lidé, v osobě muži i ženy jejich a zboží, i chudí lidé, kostely i cimitery, i každá ves v svéj dolině i každý jeho pluh, i královská cesta na vodách neb na poli mají ustavičný pokoj míti, a všecko, což by tam přišlo, v svaté dni a zápovědné; ty jsú v[š]eckýmb) lidem pro pokoj usazené, že k niem každý týden čtyry dni, čtvrtek, pátek, sobota a neděle; ve čtvrtek křižmo světí, kteréž nám všickým přineseno bude, ten den znamenaj, nás pán buoh zeznal s svými apoštoly o kalich, a ten den také vstúpil v svém tělesenství na nebesa znamenajíc nám cestu, kterúž byl ostavil; v pátek stvořil buch člověka, a ten byl den umučen skrze člověka; v sobotu řeče buoh, když již byl stvořil nebe i zemi i všecky věci, což v něm jest, že chce odpočinúti; tedy ten den odpočíval v svém hrobě po jeho umučení;c) také i kněží mají přivésti ten den k stolu božímu [125a], kteří sú mistři křestanščí. V neděli budeme smieřeni s bohem pro hřích Adamů: neděle byl prvý den, kteřýž najprvé byl a bude na posledku, když my po- vstanem na súdný den a puojdem do nebes s tělem i z duší, ktož toho mi- lému bohu zaslúžil. Protož sú ty čtyři dny nazvány pokojné dny. [8 142.] O tých dětech, které svuoj život zavésti mohú. Dietě nemůž v svých dětinských leteh nic udělati, v němž by svuoj život ztratilo. Jestli by ono ubilo jednoho člověka a nebo ochromí, tedy má a) V německém textu zní poslední věta takto: Ob er wol daz wilt vecht, seyn hunde müz er wider rufen. b) Psáno: weczkym; v německém textu: dy seyn allen leûten czu vridetagen gesaczt. c) Následuje škrtnuté: a budú tak knězu. 36

Strana 37
to opraviti z onoho zboží, ač je naň dovedeno.a) A stane-li se pak která škoda, to má zaplaceno býti zbožím toho dítěte. A pakli by jeden muž zabil jedno dietě, má jeho plným platem jeho penízmi oplatiti. Pakli by jeden muž ubil dietě, a neb urval, a neb metlú umrskal za jeho zásluhu, zůstane bez viny, ač to smí řéci k svéj vieře, že je ubil za jeho vinu. [8 143.] O zrušení pokoje. Ktož by zabil jednoho, ktož by pokoj rušil, ten nepropadne osudu, jestli sám sedm toho přesvědšiti muože, že je to učinil na utiekaní, a že jest pokoj zrušil; ktož pokoj boří, teho mají právem popraviti tak, jak se svrchu píše; v svobodném pokoji a v zdravém nemá žádný žádnéj zbroje nositi, než podlé rychtárové služby, a k boji jedné meče. A jinší každý, ktož by jinší zbroji nesl, na tých mají popraviti; meče také nemají nésti žádný po rukojmí v městech i ve vsech všeckni, kteříž tub) mají bydlení a nebo hospody; zbrůji muož každý s sebú dobře vzíti, kdyžto volají k pomoci rychtářovéj vedlé práva tak daleko, že mohú zbroji nésti, jestli by jim prvé byla potřeba krom knezů, krom žen, krom kostelních lidí a krom pastýřů. Pakliž by [125b] běžel za jedním do domu, tři dni mají zůstati osobně na svéj ztravě v fojtství, a neb do téj chviele až onenno ujde, kteřýž na ně hlasem volal. A pakli by onen v tém byl raněný, že by za nimi nemohl běžeti, ti lidé mají za nimi jíti, dokadž by jich viděli, kteříž pokoj zrušili. A pakliž by do jinšího fojtství utekl a na cestě prvé mohli by jeho jíti, tedy jej vedú přyč. A pakliž dosáhne vsi nebo městečka a uteče k fojtovi a nebo k božejníkovi,c) tedy mají tu srozuměti to právo, kdež se utekli; a mají k tomu sezvati toho purgmistra a neb ty sedláky i ty dobré pacholky, kteréž mohú míti v ten čas, a neb kázali jim ven jíti k pravému právu, toho jim mají dáti v ruce, jestli jim zjevnú vinu udělal, což by mohli pře- svědšiti sám sedmý, že sú oni za niem běželi pro skutek znamenitý od jejich rychtárství až k týmto; oni mají rukojmie dáti o toho zasluženého člověka; jestli by na něm nechtěli popraviti, tedy jeho zase přivedú a učiní jemu tu právo, na kteréž chyši pokoj zbořený bude, a držal by jej jeden proti právu, a ti, co sú prvé zavoláni, byli by rokováni a kázali by jim sem, jakžto právo jest, že by jich mohli přeslyšeti, s tého domu; a jestli by jeho nech [tjěli ven vydati k právu, tedy ten duom zapečetují i tých všech od něho, což sú na tém domě. Pustí-li pak na to poslí rychtářových šest a žalobníka, ti hledají toho zrušitele pokoje a toho škoditele, tedy potom ne- mají býti zapečetíny. A jestli by pak vinili tých v tém domě pro to uškození, a že by v tém podezřín byl a toho člověka bez jeho viny, a neb toho pána, a neb jeho božejníka, má se zbožiti; ktož by sám pro nespravedlivost obža- lován byl, ten nemuož duom bez viny býti, dokadž se on sám z viny ne- vypraví. [126a] A pakli by chtěli ten duom v vinu položiti vedlé boje, to musí odmlúvati za to; jeho pán, a nebo jeho božejník, a nebo jeho člověk potvrdí to, že je zaručí a to potom právem popraví. a) Následuje škrtnuté: kterúž. b) Následuje škrtnuté: bydliti. c) Následuje škrtnuté: tehdy mají týchto rokovati, bud rychtáře téj. 37

Strana 38
[§ 144.] O kradmém hněvu. Jestli postúpí jeden člověk před druhým, což ho tajně hledá v noci nebo ve dne, což by mohl svědomiem provésti, a nebo nuzen by byl i s ženú, a byl by on jiat a vedlé volání mohli by tého před právo přinésti a žena by to svědomí měla vedlé svého volání sama sedmá, a mohla by to osvědšiti, jakž právo jest, jde jemu o hrdlo. Pakliž to přes noc zůstane, tedy to popravuje vyšní rychtář. A pakliž by byla núze na jednéj panně, tedy to mají poručiti dvěma potctivýma ženama na jich vieru a čest, aby ony pravú pravdu pověděly na tém místě, kte se ta škoda stala; a jestli ony provedú tu škodu vedlé božby, téj panně hned právo mají učiniti z toho. Pakli by onen byl, na kohož žaloba šla, uskočil, tedy tu žalobu mají vzíti v pamět na další. A pakliž by nebyla žádná hlavná žaloba, tedy onenno bližší jest sám sedm se vyvésti, než by se komu zdálo, a nebo by kto mohl naň provésti. [8 145.1 O tých lidech, kterí jsú neprávě narozeni a nebo se sami vedlé skutkuov nespravelivi činí, svú čest strativši. Ti nemohú svůj jazyk před usty mieti na jich žalobě. Chromí lidé mají a mohú odpovídati a žalovati na osvědšené lidi, leč by pak tak bylo, že by ta žaloba šla na boj, což bylo zjevené jejich přítelóm, kterýž by byl ten, kterýž to chce udělati; ten chromý muož, ač ho kto k boji volá, a jestli by neměl jistého svého svědka, a že by mohl to právem konati, tedy dobude sobě, a nebo najme, kohož můž člověka řečníka, kým bude provázet. Pakli by se on bránil bojem, onen muože jeho dobře omluviti [126b] vedlé boje, krom toho, jestli by jeho on byl najprvé vyzval, to by jemu škodilo na jeho bránění,a) aby jeden člověk druhého člověka umrlého přemohl, ač by jeho omlúvali. [§ 146.] O prohraném zboží. Prohrá-lib) jeden člověk své zboží a nebo prokurví a nebo vydá se v dáních a nebo stravě, kdežto bratr druhý a nebo jinší, kteříž to zboží mají spolné, [a] oni nechtí ty škody s niem trpěti, než on sám, ani jeho bratr, ani jeho tovařiši, což v tom spolek v jedno mají. [§ 147.] O pacholku, kterýž své zboží projhrá. Prohrá-li pacholek«) své vlastní zboží a neb zastaví a neb prodá, ten pán nemuože jeho zase ptáti. Prohrá-li pak svého pána zboží a zastaví a nebo prodá, ten pán můž dobře zase ptáti s právem, a můž k tomu sáhnúti, jakž právo jest. [§ 148.] Otém pacholku, který stratí kuoň na svého pána službě. Jestli kuoň pacholčí zlodějsky a neb lúpežsky vzat by byl v jeho pána službě bez viny pacholčí, to pán musí jemu platiti, a proto musí pánu od- povídati, jestli na to bude žalovati. a) Psáno: prwie, ni. b) Psáno: Prohla li. c) Před tím jsou škrtnutá slova: (B)udeli tomu pacholku. 38

Strana 39
[8 149.] O tých, kteří mají zboží spůlu. Když by bratří a nebo jinší lidé své zboží spůlu měli, a polepšovali by to zboží svú službú a svú robotú, kterýž by ten dobrý bratr byl, což po- mohl dobývati, bylo by jich všech polepšení; takéž jest jinším tím kusem, a také škoda rovná má býti všem. [§ 150.] O tém zboží, což by jeden druhému pójčil a nebo založil. Kterýž jeden své vlastní zboží rozpojičí a nebo založí a nebo scho- vati dá vedlé oslovení a neb bez oslovení, a chtěla) by jemu který a nebo onen, co by vědomo bylo, neb jeho erbovní po jeho smrti [127a], kteřýž jest blišší, obdržeti to zboží sám třetí, lež onen sám, což se na to božiti chce; pakli muož onen, což to má v úbraně svědomiem, kteréž na to svědší, a nebo jeho erbovné zboží, a muože to provésti před právem, a jestli jemu pak zlomí jeho svědečství, jemu bude za svědomí jeho poručník. A pakli by vinili jednoho za to, což by on toho neměl, tedy on se toho vymluví svú nevin- ností, a což by pak naň provésti mohl, to musí platiti a navrátiti bez viny. [§ 151.] O tém, ktož své právo zhrdá. žádný nemuož nabývati jinšího práva, než což jest jemu přirozené; jestli pak zhrdá svým právem před právem a přichyluje se na jinší právo, kteréhož zúplna nerozumí, stratí obě právě krom svéj jistéj, což svobodně necháno, ti obdrží svobodne zemské právo; kdež jest jedno svobodné dietě, to obdrží svého otce právo vedlé přirozenie. Jestli jeho otec a máti služební, to dítě obdrží právo, jakž mu jest přirozeno. [§ 152.] O ty tři kusy, což sú Sasové obdrželi oproti králi Karlovi. Trój hlavní kus právní obdrželi sú Sasové proti króli Karlowy vuole, švábské právo proti ženskému propadnutí vině.b) A druhé, což člověk před právem neučinie, jakž skóro by se stalo, a že by on svú nevinností ušel, a že by to jemu nemohlo svědšeno býti; třetí kus jest ten, že žádný ortel nemá do královstvie v Saxonii přinesen býti; jestli by jeden Sas to uláti chtěl a hledal by to na svéj jistotě a o to veliké sjednání a mohl by spro- tiviti a zmocovatic) ten ortel sám sedm proti jinším sedmi, což právo větší dělí, ten ortel obdrží, a potom obdrží všecky své práva. [8 153.] O švábském právě. Švábové berú dobře úžeru a robí s sedmého sedmé tak dalece, jakž by vždy zrajtovati mohl, což mu od meče, a neb od otce svého, polovic zůstalo, a nebo tak daleko, jakž by to mohl přesvědšiti; kterýž by [127b] byl prvé a) Psáno: chtil. b) Psáno: winie. c) Německý text: vnd wider vichtet er daz orteil. Možno čísti snad i: zmečovati. 39

Strana 40
jeho přirození, nebo prvorozený toho hnízda, tento ptá své přirozené před právem, jakžto dobytý kus. [8 154.] O Švábích, kteří ortel lají. Švábové lají, a neb láti mohú, dobře sami mezi sebú ortel v jejich přirození; a vezme se na staršího Švába, to musí vzíti a k tomu víc o jisté kusy k vysokému právu; švábské právo neoddílé se od saského práva, než erb vzíti a ortel láti. [§ 155.] O ustavení, kteréž bořiti mají. Kdežto ženě místa ne jest z ustavením, když jí muž umře, šest nedělí po třidsátstvu má pavovati, a pak-lia) by ona pavovala vedlé sedlskéj rady, jakž by oni chtěli; a pakli by pavovala proti jich vuoli, musí to vykopati a zemu urovnati; pakli zůstane z dětmi a nebo z její mužským erbem do dlhéj chvíle a nebo krátkéj, a chtěla by se odlúčiti svým zbožím, když se od nich lúčiti chce, ona vezme všecko to na tém zboží, což jí právem přísluší, jakž by prvé mohla vzíti, když jí byl muž umřel. Pakliž ta vdova zůstane po smrti svého muže s svými dětmi v jejich zboží, že jí nic od toho nebude dáno a bez rozlúčení od toho zboží, a pojal by její syn ženu za mateřiného zdravého života, umřel-li by pak ten syn ženatý, ta žena vezme vyšším právem svého muže věno a k tomu mlynný kámen a kolesa její v svého muže zboží, což jeho máti, jestli její muže a sama sebe nevinila, a mohlo by to přesvědšeno býti. Pakliž umře syn v mateřiném zboží, tehdy máti bližší jest obdržeti vedlé svědomí, nežli jejího syna žena. [§ 156.] O tom pacholku, co na milost slúží. Kteřýž na milost slúží, ten musí z milosti požívati. [8 157.] Umře-li prvé pacholek, nežli službu zaslúží. Umře-li pacholek nájemný prvé, nežli svůj nájem zaslúží, což jemu byl uřekl, nemá svému erbu nic více dáti nájmu, než což jest zaslúžil, a což nan slušalo do téj chvíle, jakž umřel. Potém musí žena [128a] s erby ji děliti všecku špíži svého dvoru, kteráž by zůstala po třidsátku v každém dvoře svého muže, kdež by kolivěk bylo to v její moci. [§ 158.] O zálozích, kdež rychtář nemuože vzíti svého osudu na jeho zboží, což by tak málo platilo, že by za svuoj osud neměl dosti, to má městký služebník znamenati jedním křížem vedlé ortele; jestli to nepoloží dolů v roce a dni, tedy propadne jemu jeho právo na tém. A potom v roce a v tém dni přišel-li by jeho erb před právo a vstúpil by zase do svého erbu vedlé práva,b) a peníze, neb ten dluh, což by rychtář přesvědšiti mohl vedlé zjednání sám třetí, žádný dluh naň svědšiti více nemůž, než trój osud. a) Psáno: pal li. b) Před tím škrtnuté: v jeho erb na své právo. 40

Strana 41
[§ 159.] O kúpené erby. Vlastné erby zaplacené jeden muž drží, a že jinší od něho kúpí.a) [§ 160.] O tém zboží, což jeden má v svéj moci rok a den. Který člověk má zboží v svéj moci rok a den, a jestli by jemu právo odpovídalo, on má právo na tém i obdrží téj chviele, dokaždž to zboží ne- bude obžalováno skrze člověka; žaluje-li spravedlivě, jakž dlúho tento je držal mocí, nikdy on to s právem nevyhrá, dokaždž tú pravú žalobú přesvěd- šiti může. [§ 161.] O tém zboží, což by s jednoho na druhého po smrti šlo. Když jeden člověk zboží má v svéj moci, což jest nan zemřelo a nebo jest mu dáno a nebo pojičíno, a on jeho od nikoho sám nevzal, toho jemu zase netreba vraceti, a což by od toho zboží vzal, a jestli mu to zboží bude odjato v tu chvíli, že on žádného práva na to nežádal. [§ 162.] O tém, ktož práva běhá. Kteréhož viní před právem, že by odpovídal a neustavil by se, běžal by, již jest ten v žalobě dobytý; a jestli jeho vinili bez viny, mají jeho hned zapovídati. [§ 163.] O topoli. Ktož topol a nebo kamení křesati klade, tedy ten má míti toho pro- tivníka, což protiv němu zemi má. [ 128b] [§ 164.] O ovoci a o dvoru. Nemá žádný své ovoce věšeti do dvoru súsedského; každý člověk má svú stranu upokojiti svého dvoru; a jestli toho neudělá a stala by se škoda, to má on popraviti; a pakli mu se škoda stala, musí jemu to zaplatiti. [§ 165.] O plotech a o jeho haluzích. Ktož plot hradí, ten má konce vobrátiti do svého dvoru; mezírky a pekarskú pec a svinský chlév, to máš postaviti od stěny svého súseda šířu na tři stupěje; každý člověk má zachovati svú pec a svú zed a obmazati vápnem, aby vrabli se tam nehnízdili a neletěli jemu na škodu; privet, to má také zachováno býti od súseda od vrchu až do země, kdež by stálo proti dvoru súsedskému. [§ 166.] O kapání s střechy. Jestli s kterého člověka střechy by kapalo na súseda a teklo by jemu do chyše, že by jemu škodilo, má ji zvrci; přijde-li k žalobě, musí jemu jeho škodu platiti. a) V německém textu: Von erb eygen vnd vor chauft. Erb eigen behelt eyn man paz danne eyn ander gechauft eygen, oder gegeben. 41

Strana 42
[§ 167.] O vodě. žádný člověk [nejmá svůj smrad neb svú vodu v svého súseda dvuor vésti, neb má svuoj hnój před sieň svú metat.a) Pakliž by to přišlo před právo, stratí své peníze. [8 168.] O voblúcích a o děrách pro povětří. Kdež dva súsedy mezi sebú mají mezírku, jakož právo jest, na tři stu- pěje, a chtěl by jeden z nich protiv druhému oblúk nebo okno udělati nad zemí čtyři lokty zvýši a chtěl by ten oblúk zachovati železnú mřeží, že by v tém svému súsedu žádná se škoda nestala, muož se to státi dobře. Pakliž by chtěl jeho súsed protiv tomu ustaviti duom nebo stáji, tak že by onomunob) světlo ujal, to také muož dobře učiniti bez svého súseda přivo- lenie vedlé práva. [8 169.] O chmeli. Když by urostl chmel nad plot a zasúkal by se na plotě, ktož by pak kořen chmelový měl v svéj zahradě neb dvoře, ten sáhni k plotu, což naj [129a] výš muože, a šklubeš ten chmel, což ho tu vzíti muože, to bude jeho; a což na druhéj polovici, to jest jeho súseda; jeho dřeva haluzi nemají rósti přes jeho dvuor súsedovi ku škodě. [8 170.] O pavování, což jest v dluhu. Když člověk buduje cožkolvěk na cizím zbožím, což na dluze jest, musí zbořiti; pakliž by trval a jeho erb po jeho smrti na tém dluhu na- před i nazad byl, ten duom i také jinší věci pán má propustiti vedlé sed- láčského volení; a jestli toho neudělá, on odžene jednoho i s druhým odtad. [§ 171.] O purgmistri. Což purgmistr udělá městu a nebo dědine k polepšení s přivolením větší strany božejníků, tedy ten menší diel nemůž proti tomu mluviti. [§ 172.] O pójčeném zbožím. Který člověk druhému pójčí neb založí koně, šaty neb jakúkoli věc, což by on od svého vlastního zboží vzal s jeho vuolí, pakliž onen prodá, což v svéj moci měl, a nebo založí, a nebo projhrá a ne[bo] bude jemu ukra- deno, nebo lúpežsky vzato, onen, což jest to rozpójjičil neb založil, ten ne- muože žádného fědrunku míti, krom na tém, komu pojičil a nebo zastavil; umře-li pak onen svú smrtí a neb jinší smrtí, tedy tento sahá k svému zboží vedlé práva proti jeho erbu, a nebo na rychtáře, jestli by nan šlo. [§ 173.] Kterak lidé mají před právo přijíti. Kterýž bez viny obžalován bude, když to před právo prijde, nemá žádné řezivo s sebú nésti, krom meče. a) Psáno: metak. b) Psáno: onomus. 42

Strana 43
[§ 174.] O tém zboží, což jeden v svéj moci má. Nemají žádného odtisknúti od svého zboží, což kto v svéj moci má, leč by jemu bylo vzato nebo na něm vyhráno. [8 175.] O nesmyslných neb bláznivých lidech. Na nesmyslných a bláznivých lidech nemá býti [1295] žádné právo; když by škodu udělali, to jich vymlúvá jejich nedostatek. [§ 176.] O tém člověku, ktož odpuščenú věc zase pýtá. Ktož tak zase pýtá, což jest přyč dal a nebo odpustil a neb prodal zjevne, a tají téj kúpě, a neb což onen dal jest, což pod sebú má, může to obdržeti sám třetí tých lidí, kteríž to viděli; s takými svědky nemuož člověk žádného v osud přivésti, jestli by jinší člověk to zboží pod ním namlúval, nebo on mu ujde a prázen bude svú nevinností. [8 177.] O tých věcech, co sú prodány. Ktož prodanú věc pozná, ten má po právě svědšiti věc prodanú, když on jeho zloděj nebo zlodějský poživatel pozná, a nebo opoví tak, by to mohl provésti, leč by to měl na to zvláštní svědomí, kdež jest to prodal. [§ 178.] O krádeži, když člověka potvárejí. Což jednomu člověku póžičí, a nebo dadí schovati zjevně, a můž to osvědšiti sám třetí, nemůž nan zlodějství neb lúpežství provésti. Tři ho- diny prvé po čtrnásti dnech mají onoho před práv[o] zváti, aby za své zboží stál, ač chce. Pakliž on to neučiní, tedy zaplatí tomu, ktož to žaluje, a mají jemu věděti dáti vedlé svědomí k domu jeho i ku dvoru jeho, chce-li bez škody zůstati; chromotu člověk také má prositi k domu i ku dvoru, jestli jeho duom ví. [§ 179.] O zloději. Již slyšte, když by člověk byl bez zretelnosti vedlé jednéj ženy v [z]lo- dějství popaden, mén než by tří ši[li]nkův, i jde jemu o kůži i o vlasy; a pakliž by ta vina byla vyššie, tedy vinen jest šibenicí. [130a] [§ 180.] O zlodějích. Již slyšte, bude-li jeden jat v zaspaném zlodějství, co by šest peněz ukradl, zapadl šibenici. [8 181.] Opět o zlodějích. Již slyšte, bude-li najdeno v jednoho člověka domě zlodějství a neb na jeho zemiech zaplacených, kteréž by zlodějství tam lúčeno bylo, a neb do člověčího dvoru, kterýž by znamovitý dobrý člověk byl vedlé práva, ten hospodář má svobodný býti; pakliž to zlodějství bude najdeno pod zamčitú rukú, mají to [ho] klíčníka za zloděje držeti. 43

Strana 44
[§ 182.] O zlodějích. Když jednoho zlodějstvím a nebo lúpežstvím před právo javši při- vedú, tých mají předsvědšiti svědomím ohlášeným o jeho skutek, což se tým lidem stalo, kteréž také umrlé před právo přivedú a žalují svú nespra- vedlivost nan, kterúž jest učinil; jestli se ta škoda stala s ohlášením pro ten zjevný skutek, že toho prevésti chce, stratil smrt. A kterýž by pak byl oblúpen, a volá a běží za ním, a ví-li, kdea) jest jeho lúpež, má žalovati vedlé tých lidí, komuž svědomo jest jeho volánie o jeho škodu, kteráž se jemu stala; a když by pak nebyl žádný skutek dovedený zjevný, tu nemají žalovati vedlé ohlášení, chce-li bez škody zůstati. [§ 183.] O kúpi krádežskéj. Ktož pak po druhém dni tak svuoj krádež neb lúpežství podlé jed- noho člověka najde, ktož zjevně kúpil jest, a nebylo jemu staveno, obdržal a také svědomí ustavil, toho nemohú žádným kusem hlavným v osud po- ložiti; a našli by to zlodějství podlé něho a byl by on prvé své právo stratil, než s rychtárovú vuolí muož on své zboží dobře jíti vedlé práva. Pakli onen chce své zboží brániti, prvé než by před právo přišlo, tedy ro- kuje jeho zase před první právo, a nebo pak s ním zjedná na konec; pakliž to smluveno nemůže býti a žádá práva, volá si naň a zove a sáhne k němu [130b] za svého pravého zloděje, jestli ten skutek znamovitý bude, když se on sám udělal vinovatý a práva běží; a pakli by přišel dobrovolně před právo, má se podjíti svého zbožíb) k právu; řekl-li by pak onen zase, jestli by se hodilo, že jest to propustil, bylo-li by kuoň neb jinší dobytek, on si ho má v svéj stáji dochovalého, musí tím povýšiti, právo obdržeti, ktož jeho má v svéj moci; pakliž to může sám třetí vedlé svědomí přesvědšiti svého blížního, prvé než onenno, co se toho jial; řeče-li pak onen, že jest ten kúpil na svobodném trhu, nebo na obecném trhu, on si zase ukáže, aby to tak bylo, tedy bude prázden a bez viny; když on to miesto ukáže, kdež on to kúpil a jeho právo po tém udělá, své peníze stratí on tu, kteréž jest dal za to a jistotu obdrží jistinník a vezme své zboží domuov, což bylo ukradené. A pakli se táhne na svědomí přisežné sám třetí zachovalými dobrými lidmi a chce to dokázati, že jemu jest to zlodějsky a lúpežsky odjiato, a pakli by pověděl tento, že jest jemu dáno, a nebo že jest on to kúpil, tedy muože on vzíti svého jistinníka, od kohož jest to kúpil i to miesto, kdež jest to kúpil; než musí se pak božiti, že se on táhne na pravé svědomí, a onen musí po něm choditi přes čtrnáste nocí, kdež on táhne, bud přes přívozy vodné, a jestli on to provede, jakž právo jest, ten musí odpoviedati na jeho místě za jeho zboží. A jestli jemu ujde na jistotě, musí to zboží s osudem nechat; a pomluví-li naň zlodějství a nebo lúpežství, on se má vysvoboditi s prá- vem; stratí-li ten, ktož ho povinil, musí ho ponechati s osudem, musí hle- děti na jistinníka; ktož jeden od druhého tak dlúho žaluje, že musí přijíti na tého, kteřýž jest jeho z mladosti v svéj stáji vychoval. Pakliž by to bylo a) Slovo: kde je psáno dvakrát. b) Psáno: z bogi. 44

Strana 45
ustříno,a) sám třetí toho má dovoditi, ktož se toho jial; jestli jemu ukráceno bude a ten u kohož to zboží bude právem jiaté, ten má držeti to zboží v svéj moci, dokadž od neho nebude právem dobyté. [131“] [§ 184.] O jedném zloději, kterýž popaden bude s jistotú. Ktož s jistotú polapen bude o zlodějství neb lúpežství, na toho netřeba žádného svědomí. A pakliž by které zboží u druhého najdeno bude (sic!), což jemu ukradeno jest, a nemohl by nan žádné jistoty míti, ten se mosí svědomím brániti, což jemu za vinu dávají o nepotctivost. [§ 185.] O tých, kteří nespravedlivým lidem hospodu dávají. Ktož hospodu dá člověku podezřenému, kterýž by v některém kusu zlém byl spopaden nevědúcí, ten se muože vymluviti svú spravedlivostí; pakliž by o něm věděl, že jest takový, propadne osud a musí to právu opraviti. [§ 186.] O ptačstvu. Již slyšte, holubi, zeravi, pávi, straky, kavky i všelikteraké ptačstvo, jestli na pole letí, všemu lidu sú obecni a neprohrají své peří. [§ 187.] O včelách. Již slyšte, vyletí-li komu roj z jeho dvoru k jeho súsedovi, tedy ten súsed jest blíž k těm včelám, než onen, co po nich jde. [8 188.] O pacholčím lúnu a o panském právě. žádný člověk nejest dlužen za svého pacholka dále státi, než jako jeho statek jest, leč by byl jeho rukojmí; zažene-li pak pán svého pacholka, má jemu jeho nájem úplně zaplatiti. Pakli by pacholek ušel od svého pána svévolně, má svému pánu tak mnoho dáti, z čehož jej byl pán zjednal a což mu bylo zaplaceno na tu službu, ve dvú hodinú má to zase odložiti. A kte- řýž pak pacholek ženu má zdávanú, a neb zbožíčko menovité, a odemřelo by od dětí, což by v svých rocéch byly, ten dobře muože přyč odjíti a muože své zachovati. [8 189.] O nájmu zaslúženém. Již slyšte, žaluje-li pacholek na svého pána o svuoj nájem zaslúžený před právem, tedy ten pán [131b] propadne fojtovi osud a má pacholku ten den zaplatiti. [§ 190.] O svobodných pacholcích. Již slyšte, svobodný pacholek ten muož obdržeti o svůj nájem vedlé božby o pět šilinkuov; chce-li pak pán o zaplacení dluhu provésti, ten se bož sám třetí, neb on jest bližší tomu přesvědšiti, než by onen mohl obdržeti. a) Psáno: vstrzyno. Německý text: Ist iz abir gewant selb dritte sol er sich do czu zyhen. 45

Strana 46
[§ 191.] O tém, ktož jinšího člověka řečníkem má býti. Kdyžto jeden člověk druhého řeč mluviti má, kdyžto ortelem bude, k tomu bude přisílen v kusu hlavném, ten si řeče takto: pane, páne rychtáři, dal-li vaše milost mne tomuto člověku býti řečníkem, tedy opýtám já v ortelu ohledati, jestli já od koho nepřítelství neb péči mám míti o to, že tohoto mám řečník býti pro právo, což najlépe mohu a uměti budu. Když jemu to bude najdeno v ortelu, potom si vymlúvá, jestli by se v čem potkl, a nebo v čem zameškal, a zase by se mohl opatřiti, aby jemu to neškodilo; a když jemu to bude od práva najdeno, potém s[i]a) prosí, aby jemu řeč dali mluviti, ač chce; a opýtá s[i]b) na ortelu, aby ohledali, kterak tu ža- lobu vésti má, že by jemu pomocno bylo vedlé práva; a když jemu to bude najdeno, potom opět pýtá v ortelu pokusit, jestli by mohl vedlé práva protiv- níka svého, kteřýž pokoj zbořil, opytovati; a byl by tak upadlý, že by jemu nemohl menovati člověka, když jemu to najdeno bude, a jeho rychtár a dva božejníky a neb dva ubrmani opatřili, potom si opýtá na ortelu, aby ohle- dali, má-li kto před právem svědšiti vedlé svéj božby a vedlé městkého práva, což by jemu o tom vědomo bylo; a když mu to bude najdeno o jed- ném a o druhém i o třetím, a potom opět pýtaj po orteli, aby ohledali, jestli zúplna potvrzený řečník. A když jemu to bude najdeno a ten rušitel pokoje rokován bude před právo, jakžto právo jest, tedy má řéci takto: pane, páne rychtáři, ráčili byste, vaše milost, slyšeti řeči. Tedy žaloval by on vám na jednoho člověka, že jest přišel, a neb upadl v svuoj úrazek, což jest tento udělal na svobodnéj [132a] cestě a zbořil pokoj na něm a ranil jeho, jehož nan provésti muož, a oblúpil jeho život i jeho zboží a vzal od něho tak mnoho, že nemuož horšího býti, jakž to jest nynie, a prosil by o obecné spravedlivé, tedy muože on toho rušitele pokoje kázati jednúc, nebo dvojíc, a nebo tři hodiny podlé jeho ména, a má svú žalobu obnoviti tak, jakož jest prvé žaloval, že jest přišel osobně na cestu královskú a ten boží pokoj jest zrušil na něm a oblúpil jeho tělo i zboží a ranil jeho, že to dobře pro- vésti muože, a pýtá si o to právo, to si učiní po třikrát. Tedy ukáže si své rány, tedy opýtá si na právě pokusiti, mohl-li by jistinníka toho rušitele pokoje kde míti, aby ho potvrdil před právo; a když jemu to bude najdeno, tedy sobě prosí den. [§ 192.] O tých lidech, kteří do rady nemohú přijíti. Nemá žádný člověk nesmyslný v radu vstúpiti aniž ho mají do rady pustiti, což by chtěli rozlúčiti, což múdří božejníci zjednali a neb zvolili. Pakliž by nechtěli od nich vystúpiti, když budú osloveni tři hodiny a ne- vystúpí od nich, tedy mají tak býti pokázáni, žet se i jinší na nich kázati budú. a) Psáno: po tems. b) Psáno: opytas. 46

Strana 47
[§ 193.] O tých božejnících, kteří se falešnú kúpí obchodí. Který božejník se obchodí falešnú kúpí, bud loktem krátkým, nebo dvojím závažím, nebo nespravedlivým mertukem, zůstane bezectný, a má městu a rychtárovi má polepšiti. [§ 194.] O tých božejnících, kteří mají býti městu zachovatelé. Božejníkovo právo jest to, což mají městu v každých kusích tak obe- zřeni býti v právě vedlé důvodu tak, aby chudí lidé strpěti mohli, a že by v tém závisti nebylo. [§ 195.] O tém, ktož božejníka laje. Ktož by božejníka lál, když na lavici sedí, ten propadne třidseti šilin- kuov a rychtářovi osud; a pakli by kto lál božejníka a že ortel bude na to vydán, tedy každý vyhrá božejník, a rychtár vyhrá osud [132b] tak mnohý jako všem božejníkóm; nemá také žádný božejník k právu státi než tři hodiny práva proti svému nepříteli o marný kus. [§ 196.] O lidech vnově přišlých. Kterýž vnově přišlý člověk v městě se osadí a hledal by sobě milost pro upokojení, což jest jinde hřešil, a jestli by po něm přišli oni lidé s ža- lobú a ptali by toho člověka, tito božejníci nemají jeho vydati, leč by vě- děli, kterým právem. Pakliž by přišela) onen s svým rychtárem, kteřýž onýmno zaplatil, a pýtal by jeho, a vždy jeho nemají dáti, a přišlo by k boji, že by žádal bitku, jestli by mu chtěl státi. [§ 197.] Ktož koho potvorí a nemůž přesvědšiti. Ktož koho obžaluje o zlodějství a neb o lúpežství a neb o jinší falešné kusy, a toho nemůž dovésti naň, má jeho polepšiti k tomu městu i rychtáře. [§ 198.] O zálozích, kterých dále držeti nemuože. Ktož jeden druhého zálohú držeti [ne]chce, ten má přinésti před právo prvé tři hodiny a má to vyhlásiti; a pakliž onen nechce odměniti, tedy on má to prodati a k svému užitku obrátiti. [§ 199.] O svědomí, když komu o ruku jde. Již slyšte, kdežto člověk má druhému ruku odsvědšiti, tedy žaloba má takto býti: pane, páne rychtáři, já žaluji bohu a tvéj milosti, že ten člověk, kteréhož sem já menoval zde v hlavném skutku, přišel jest ke mně na krá- lovskéj svobodnéj cestě a zlomil fríd na mně a ranil mne a oblúpil tělo mé i zboží a tu núzi mi učinil, kterúž mohu dobře dokázati, že on to na mně a) Předchází škrtnuté: věděl. 47

Strana 48
učinil; tedy to sem viděl sám sobě, tedy volal sem a zval sem a ulapil sem a přinesl sem jej před právo, a chci to provésti naň s tiem voláním, kteří toho poslúchali, svým svědomím; a jestli mi to bylo odpověděno a opýtal byl [133a] se k jednomu ortelu pokusiti, kterak bych to presvědšiti měl, což by mi pomocno bylo k mému právu a pýtal by pak onneno, abych mu já zajistil za tu žalobu a úfal by se svéj spravedlivosti svým svědomím, tento, což jeho byl jial o hlavný skutek, ten jeho může lépe přesvědšiti svými lidmi, komuž přisvědšoval svú núzi sám sedmý, než onenno toho odjíti muože svým svědomím, neb jemu jde o ruku, neb o hrdlo, jestli se ten sku- tek tak stal, že jeho na svobodnéj cestě tak bil suchými ranami a nebo mordoval, čímž ten člověk proti němu propadl, když ho před právo byl přinesl. [§ 200.] O tém, ktož se jímá koní neb dobytka. Již slyšte o člověku, ktož by našel u druhého kuoň a neb svuoj doby- tek, a jial by se jeho, nemá to rychtárovi osvědšiti, ani za to svědomí sta- věti, než má se na to božiti sám třetí, že on jest jeho choval na svém dvoře; a ktož pak kuoň má v svéj moci a v svéj obraně a táhne se na svého jistin- níka, že ho jest kúpil za své věrné zboží, tedy má svého jistinníka ustaviti před právo; tedy on dobude svým jistinníkom s jeho znáním, jakž právo jest; a kdež by se pak člověk táhl na svého jistinníka, když by byl v cizí zemi, tedy tento musí za ním jíti, až k tomu svědku dojdú; než tento musí jeho na stravě držeti, dokadž svého jistinníka ukáže. A také má toho za- ručiti, že by tomuto jeho životu nic neškodilo od něho neb od jeho po- mocníkův. [§ 201.] O ukradeném zboží. Již slyšte, jestli který člověk jme se svého zboží, sukno, neb jakéžkoli by měl, což by jemu ukradeno a neb vzato bylo, k tomu má sáhnúti svú rukú a má se božiti, že jest jeho vlastné bylo i ješte dnes jeho jest, neb jest jemu ukradeno a vzato zlodějsky. Pakli by byl kuoň, a že by se jeho člověk jial, a řekl by, že jest jemu zlodějsky vzat, tedy to má vedlé práva takto přesvědšiti: má svú nohú koniovi na levú nohu napřed vstúpiti a má svojí levú rukú koniovi [133b] k pravému uchu sáhnúti a má se na hlavě koniovi přisahati, že ten kuon jeho vlastní byl i jest ješče nyní, což jemu byl zlodějsky ukradený; tedy pak hledá si druhý svéj škody na svém jistin- níkovi a musí sě jemu božiti, že jemu jest vedlé práva ten kuoň vzat a onen nepuojde před právo za tím koněm. A jestli by řekl pak ten tak, že jest kúpil ten kuon na svobodném trhu, a nemohl by toho žádné svědomí míti, tedy stratil svuoj kuon i své peníze, což jest byl za to dal, ale osudu ne- propadne. [§ 202.] Kterak městečko jmá pavované býti.a) Nemá ani móže vedlé práva žádné městečko ustaviti nebo opraviti jedno od druhého blíž jedné míli. Také nemuož žádné tvrzi, ani města a) Počínaje §§ 202—262 je psán text rukou druhého písaře. Srv. výše str. XXXVII. 48

Strana 49
zavřeného, zdí utvrzeného, neb parkánem, ani na huoře osaditi, ani mezi vodami ustaviti, ani kapitule v které vsi osaditi bez vuole rychtáře zem- ského; bez rychtářové vuole muož dobře kopati tak hluboce jako by rýlem nad se mohl klásti, aby v tom neudělal zhromáždění. [§ 203.] O tom, kterýžto škodu činí. Ten člověk jmá platiti škodu, kterýžto svým chtěním činí škody jinším lidem budto na zemích, a nebo mostem, což by nechtěl oprávět, do kolena zvýš výše země. [§ 204.] O čarodějnicích. Kterýž křestianský člověk, muž nebo žena, čáry by sě obchodila, a neb jedy, a v tom zpopaden bude, toho mají na léskách spáliti. [§ 205.] O tom, ktož pokoj ruší. Již slyšte, který muž druhého vedlé boje přivítá a nebo chce přivítati, ten jmá slušně prositi rychtáře vedlé ortýle, aby sě vložil v jeho nepřítele, což pokoj ruší, tehdy to musí potom přijíti před právo; když jemu to bude najdeno, že on to dobře muož udělati, tehdy otížeš jeho podlé práva, kterak sě jmá jeho podjíti, že by jemu mohlo ku pomoci přijíti k jeho právu a zvlášte svú hlavú, za nuža) sě jeho podvázal. Tehdy jmá zjeviti, proč sě jeho podvázal, to muož hned udělati, ač chce, a neb muož řečí mluviti a pověděti, že jest na něm pokoj rušil na královské cestě; a kterým obyčejem na něm ten pokoj jest rušil, týmž obyčejem jmá naň [134“] žalovati; již s[i]b) pak žaluje dále, že jeho jest bil a ranil, a to si dovede svými ra- nami suchými nebo krvavými; potom si opět dále žaluje, že jeho zboží toliko pobral jest zbojstvím, což by slušně hrdlem propadl; ty tři kusy nespravedlivé jmá naň žalovati. A jestli by to zamlčel, těch tří kusuov, a nežaloval by, tehdy ztratil by svú při. Potom si řeče tak: tu sem jeho viděl sám jeho samého i volal sem ku pomoci, to mi jest milo, ač to chce poznati; pakli nechce, já jeho chci přesvědčiti svým životem nad jeho i ze všiem právem, což mi božejníci nadělí. Tehdy onenno prosí sobě od práva, aby jemu to zajistil na tu žalobu; tehdy rychtář jmá jich zaručiti; tehdy musí jemu státi boje; každý muž muož sobě buoj právem obdržeti, ač jeho nařeknú, aby bojoval po poledni; než by pak v tom přízen byla, potom každý muž muož sobě zložiti buoj, kterýž jest menšieho urození, ale ten, což jest pak lépe urozený, ten s sebe nemuož buoj složiti; opět každý muž muož z sebe složiti buoj, kterýž sám sedm toho sě muož zbožiti. Rychtář jmá sobě v hotově jmieti jeden meč a pavézu tomu člověku, kterýž onomuno vinu dával, jestli by ten muž toho potřeboval. A dva posly jmá jemu dáti mezi ty dva, kteříž spolu bojovati mají, že by jich rozlúčili; a zbroji, aby jměli, jakž právo jest, řemenné i železné věci, to mohú na sě obléci tak mnoho, a) Psáno: zanuz sie. Německý text: mit seynem haubt, wenn er sich sein vnder wunden hot. b) Psáno: Gyzs. 49 4

Strana 50
že hlava i nohya) to jmá býti nahé, a v rukú jmá jmieti meč nahý a druhý meč jmá okolo sobě opásati a nebo dva, to pak stojí na jich vyvolení; a k tomu plechovice na rukú a pavézku úzkú v levé ruce, v kteréž nic více není, než kuože a dřevo krom pukléřuov, to musí býti železné; a suknicí jmá býti až do loktuov. A také v ten buoj mají přikázati pokoj každému vedlé hrdla, aby jim žádný nepřeškážel na jich boji, ani sě jim protiviti jmá. A rychtář jmá jim dáti jednoho muže, kterýžto nese v rukú jedno dřevo, anebo drúh, a ten jim nic nejmá přeškážet, než jestli by jeden druhého obořil, tehdy aby on tím dřevem vstúpil mezi ně. A jestli že ten, kterýž uražený jest, žádal by toho od něho dřeva, tehdy ten přihledač nejmá toho učiniti bez přivolení svého rychtáře pod tím, jakož jest čára pokoje přikázaná, tehdy oni mají žádati podlé práva téj krýzy aneb čáry. A rychtář jmá jim přivoliti vedlé práva, aby ty železa rušili z tých pa- véz a meče, což mají, ty mají zložiti, což prvé jměli z přivolení [134b] rychtáře. A pakli by jměli dále vuoli od rychtáře, a mají v opásaní jíti i s mečmi, a mají sě božiti na to že ta vina pravá jest, což onen byl žaloval, a druhý jmá sě božiti, že on jest bez viny byl; a tak jemu buoh pomohl přemoci ten buoj. Ten šěrm mají jim právě děliti, jakož jsú najprv k sobě přišli; bude-li pak tento prvé raněný, na kteréhož žaloba prvé šla, tehdy popraví na něm. Pakli on premuož tohoto, který žaloval, tého svobodně pro- pustí, ale vedlé osudu. Žalobník musí najprvé přijíti, pakliž on druhého zamešká, tehdy rychtář jmá posly poslati v duom, dvú poslú, kdežto bydlí, a k tomu dvú božejníkuov s nimi poslati; jestli jeho nenajdú, tehdy jmá jeho rokovati po druhé i po třetí. A nepřišel-li by, tehdy ten žalobník jmá nahuoru povstati, a jmá sobě buoj prositi od práva. A potom jmá naň zatíti dvakrát a třetí ráz zabósti na svého nepřítele. A tím jest zavázal takú žalobú, která sě od něho byla stala, což jest byl nan žaloval, a jmá nad ním popraviti, jakžto by bojem byl přemožený. [§ 206.] Co jest jmenováno hlavný skutek. Račte věděti, kdež člověka popadnú, kterého popadnú na jistotě, a neb popásti muože, bud na utiekaní svého skutku, neb o krádež, neb pro lúpež, v němž jest popaden, a sám k tomu klíče nosí et cetera. [§ 207.] O tom synu, kterýž nejmá odpověd dáti za otce. Syn nejmá za otce odpověd dáti, když umře, což jest nespravedlivého činil; otec muož syna třikrát od sebe odlúčiti, jestli obžalován bude bez- právě, jestli ne jest oddělený, tak že sě má božiti na svátosti, že syn téj viny a nebo toho skutku ne jest vinen. A to otcu neškodí na jeho právě. A pakliž bude otec i syn obžalován o který skutek, tehdy on toho nemuož vyniknúti, leč by sě prvé byl od něho oddělil. a) Předchází škrtnuté: nohy, ruce. 50

Strana 51
[§ 208.] O tom právě, což by chtěl na jednom hledati. Nejmá hledati, kterak by jednoho jměl osúditi, neža) by prvé byl přesvědčený a přemožený tak daleko, že by na něm poprava jměla býti. A také nejmá najíti, kdež člověk své zboží nebo poklady své položí nebo nabývá, leč by jemu prvé odděleno bylo právem. [135a] [§ 209.] O rozdiele syna s otcem před právem. Otec muož syna odlúčiti a odděliti od sebe před právem s všelijakém zbožím, kteréž syn namluviti chce, bud jak malé bud. [§ 210.] O tom zboží, což jednomu puojčí bez výmluvy. Jestli který muž dá své zboží jinšiemu člověku, a cožby pak bylo na tom ustavení, tehdy by ostalo tomu člověku i s tím zbožím to stavení, leč by to vymluvil napřed. [§ 211.] Otom, kterýž na sě sám svědčiti jmá. Jestli svědčí jeden člověk své svědomí na druhého člověka, na kohož řeč jde, ten jmá vedlé práva pověděti, což jemu vědomo jest, svú božbú, alebo pak pověděti, že jemu nic o tom vědomo nejest, tehdy prospěje tomu jeho svědomí, s ním na jeho samého; netřeba jemu jinšieho svědomí nan žádného provázet, on musí to právu opraviti. [§ 212.] O tom, kohož chtí vyhnati z jeho zboží vedlé práva. Nemají žádného z jeho zboží vytisknúti pro obecní spravedlivost; jestli by pak on do toho zboží přišel bez práva, tehdy jmá od něho odlúčeno býti pravú žalobú v oči. A nebo rokuješ jeho před právo a dobudeš na něm právem; a jestli by pak nechtěl ku právu přijíti, tehdy propadne to zboží vedlé práva; každý člověk muož své vlastní zboží vedlé práva dobyti, jestli jeho prodal, a neb založil, a nebo pak spustil na svobodné, a neb sě pak zabyl proti svému pánu. A nebo pak jemu odjiato jest zemským a nebo obecným súdem, neb kterým kolvěk kusem od něho by odešlo bez násilé, tehdy on to ztratil vedlé práva. [§ 213.] O lúpeži a o nespravedlivém nabývaní. Bude-li člověk obžalován o lúpežské zboží, kdežto prokázat muož hlavný skutek, a bude-li rychtář k tomu přizván a rokován, tehdy rychtár jmá poslušen hned býti a jmá popraviti tomu žalobníku na ten lúpež i na ty lúpežníky a nad jeho nespravedlivé. A najprvé jmá jich potvrditi, a a) Předchází škrtnuté: leč. 51

Strana 52
potom jich jmá mocen býti. A stalo-li by sě tak, že ten, na kohož žaloba jde, neodmluvil by toho s právem, a když by jemu rychtář nemohl spravedlive učiniti, tehdy jemu král jmá popraviti. [§ 214.] O nových penězích a o minci. Peníze jmají obnoveny býti, když nový pán přijde do země. Jestli by pak mincéř falešný peníz vypálil a chtěl by zaň kúpiti což kolvěk, jde jemu o hrdlo. Ktož své právo přestúpil, bud zlodějstvím a nebo lúpežstvím, a najdú pod ním puol čtvrta peníze, jde jemu o ruku, a nemuož viece cti jmieti. A ktož by pak svú čest [135b] a spravedlivost zachoval, a našli by u něho šilink peněz falešných, ty peníze by ztratil a nic viec. A pakli by více u něho našli peněz, jde jemu o ruku a ztratí čest. Jestli by sfalšoval mincieř své peníze a nedrží jich vedlé jejich práva, tehdy žádný v tu dobu nemuož falešně choditi a to proto, že on žádných peněz jinších falešných nenosí. [§ 215.] O zdviehaní mincí a trhu. žádný nejmá trhu a mince zdvihnúti bez rychtářové vuole do rychtár- ství, lež bude světlo. A také král jmá poslati svú rukavici pro pečet, že k tomu vuole jeho jest. žádný také nejmá peněz bíti jinším penízuom rovné, než aby zvláštní znamení jměli. A když by pak peníze zapověděli, čtrnást nocí potom mají těmi penězmi platiti dlužné a základy odměnieti. A kdož by pak s nimi kupčil výše toho, tehdy mincieř jmá vzéti jemu ty peníze a jmá jich polámati, ale jmá jemu zase vrátiti. [§ 216.] O podešvi mostné a pod vodú na zemi. Ktož podešev mostnú a vodnú obejde a zanese, ten jmá propásti čtver osud. A kdož by trhové unesl, ten propadne třidcet šilinkuova); čtyři pěší jmají dáti jeden peníz, jeden jiezdný jmá dáti puol peníze; a nabraný vuoz jmá dáti čtyři srnyb), ale jmá zasě jíti svobodně; to jest přidáno k pode- švám mostským i vodním polovicí. [§ 217.] O tých, kteříž od podešev mostských neplatí. Rytieři a kněží, ti jsú svobodni i jejich čeled. Také každý člověk jest svobodný, bud na voze neb na koni jede, kde přívozu a neb mostu ne- potřebuje a z právem jmá svobodný glejth jmieti, když své zboží a svůjc) život opoví. A pakli by kto glejth jměl, že by škody nepodial v svém zboží, a od toho glejthníka byl by zachován škody, ten dlužen jest puol podešvi proti nabranému vozu, nebo jmá dáti jako od puol vozu polovici. [8 218.] O tom, kterýž neprávě cestú jede vozem. Který člověk tak cestú nespravedlivě jede skrze orací země, ten jmá platiti za každé kolo jeden peníz a jiezdný člověk puol peníze; a k tomu jmá a) Následuje škrtnuté: čtveronožný dobytek jmá platiti jeden peníz. b) V německé předloze: eyn geladen wagen vir hyn und wider varend. Srv. str. XXXVIII. c) Psáno: swu ziwot. 52

Strana 53
platiti škodu, jestli na něm sáto jest; a na to nade všecko mají jich dobře založiti. Jestli pak brániti budú ty zálohy proti právu a osloví to voláním, tehdy takých neposlušných jmá polepšiti třmi šilinky, a však musí platiti záložné právo. [§ 219.] O tom člověku, ktož drva rubá aneb trávu kosí et cetera. Ktož dřevo rubá, a neb trávu kosí a nebo ryby loví v cuzích vodách zastavených, propadl jest tři šilinky [136a]. A k tomu škodu platí na právo. Rybníky, což jsú stavené, a nebo dřevo rubané, což jest sázené, a neb což by ovoce neslo, a nebo jestli cuzé ovoce doluov lomí, a nebo pak kamení kopá mezné, což jest usazeno, propadne třidcet šilinkuov a musí dáti. A jestli bude najden v městě, můž jeho dobře založiti a neb zapově- děti za ty škody bez rychtářového přivolení. A ktož by pak v noci trávu žal, a nebo rubané drva ukradl, to mají popraviti húžvú. A ukradne-li to ve dne, tehdy mu jde o kóži i o srst.a) A která by voda tekla vidékem, ta jest obecná ku poživení každému. [8 220.] O tých lidech, ktož v jinších vodách aneb kdež kolvěk jinde zboží najde. Když by jednoho člověka zboží v vodě potonulo a rozplynulo, tehdy jmá jemu zase navrátiti, ktož najde.b) A tak spravedlivě udělá a on jemu zasě jmá ztravu platiti podlé dobrých lidí určení; a také jmá to zjeviti a vyvolávati a držeti [a] neztráviti šest týdnuov. A jestlic) kto po tom zboží sě ptáti bude,d) a on by toho nepoznal a zatajil by to a najdú to potom u něho, drží jeho za zloděje a musí jemu to zboží zase vrátiti s osudem, neb on jest to zlodějsky zachoval, ale žádné zlodějství on na tom neudělal, což by jeho cti, jeho životu a jeho zdraví škodilo; nebo jest tak, že on to ne- zlodějsky tomu člověku z jeho čtyř kolů neukradl. [§ 221.] O tých lidech, kteří svůj život ztratí vedlé práva. Který člověk vedlé práva svuoj život ztratí, jeho bližší přítelkyně vezme jeho erb; a ktož sám sobě smrt udělá, také jeho ná[j bližší erb vezme jeho zboží; krádež a nebo lúpež, což by u něho našli, to jmá rychtář zachovati rok a den; a jestli se žádný neozýve k tomu zboží kradenému, tehdy rychtář obdrží to zboží k svému užitku. Žádný nejmá ani muože jinšieho zboží zavésti, jestli by ho pod svú mocí jměl, jakž kolvěk on svuoj život ztratil. a) Psáno: srsth. b) Následuje škrtnuté: jmá jemu zas. c) Následuje škrtnuté: žádný. d) Následuje škrtnuté: tehdy on jmá. 53

Strana 54
[§ 222.] Ktož jednoho člověka obžalovaného od práva mocí vezme. Ktož jednoho člověka obžalovaného bezpráví[m] vezme svú mocí a z práva odvede a bude-li v tom jat, tehdy jmá utrpěti též jako i ten, koho uvedl; a přijde-li pak na cestu, tehdy jeho zapovědí hned, jestli jsú jeho na jistotě viděli, a na to obvoláním ohlásí; to mohú potom svědomiem provésti. [8 223.] O dvú muží, což jeden na druhého žaluje. Ktož jeden na druhého žaluje a onen zasě na něho, ten první, kterýž prvé žaloval, ten nejmá odpověd žádnú dáti tomuto, dokadž prvé od něho nebude osvobozen. [136b] [§ 224.] O mnoho lidech, kteříž na jednoho žalobu činí. Když by žalovali mnoho lidí na jednoho člověka bez viny, on nejmá jim žádné odpovědi dáti, lež prvé bude prázden; bude-li ta žaloba žalovaná, netřeba mu na to poručníky dáti, lež podlé své viny, a když by pak bylo ještě viece žalobníkuov. [8 225.] O tom, ktož zápovědku jmá pre nespravedlivost. Bude-li člověk který nespravedlivě obžalován a bude rokován ku právu,a) a přijde prvé než ten žalobník, tehdy muož jeho dobře zaručiti za jeho vinu, že prvé k tomu přišel, než kdyby jemu rychtář udělal fríd, kterýžto žaloval, a ne tomu člověku, kterému sě žel stal. [8 226.] O tom, ktož na své řeči nestojí. Který mužb) své řečené řeči nesplní, do toho času on v škodě ne- zuostane. [§ 227.] O kterú věc ptanú. Ktož bude bezprávě obžalován, ten si napřed prosí o takovú věc osly- šanú, dokadž by ta věc nebyla jinam slíbena, tehdy muož žalobník svú ža- lobu opraviti a nic potom. [§ 228.] O dvú lidí, kteříž na jedno zboží stojí po jednoho člověka smrti. Když by sě dva na jedno zboží sílila na toho třetieho po třidcátku, ktož to zboží mezi rukama jmá, ten nejmá jim žádného dáti, leč by oni jistými kusy mohli se obrániti, a nebo by jeden druhého právem odtiskl, a nebo by se před právem zjednali ti dva. a) Následuje škrtnuté: a nepřijde prvé. b) Následuje zbytečné: v 54

Strana 55
[§ 229.] Ktož by poklady žádal po jednoho smrti. Který člověk žádal by které základy a nebo který erb zase vrátiti, a jestli by jemu dali za to vinu před právem, on musí oplatiti osud i dluh. [§ 230.] O zboží, co sě dva člověky na to zjímáta. Bude-li které zboží od dvú člověkú narčeno a káže-li rychtář, mají jemu to dáti, a rychtář jmá to v své moci držeti dotad, dokad sě velmi dobře zjednají,a) a ten bude toho prázden, což rychtářovi v ruce dal. [§ 231.] O tom, ktož očiznu žádá. Ktož očiznu pýtá, ten jmá od meče počéti, to jest jemu od otce jeho přirozeno; rychtář ani žádný nejmá jeho odlúčiti ani ten, na koho žaloba jde. [§ 232.] O [nejspravedlivých lidech. Právě [ne] spravedlivíb) lidé svobodní nejmají sobě žádných řečníkuov jmieti, kteříž jsú v pravé vieře; a také, jestli by oni na koho žalovali, nemá jim nikte) odpoviedati. Pakliž by na ně žaloba přišla, musí odpoviedati v právě, kdež jsú zachováni. [137a] [§ 233.] O tých, kteříž rolé pavují. Ktož jeden druhému zemu nevědúci oře, tu jeho nepostihne žádná škoda; pakliž by který oral země cizé a byl by od nich staven a potom je dobude právem od něho, tehdy musí jemu opraviti jednú hřivnú. A také muož dobře založiti na svém zboží a na své zemi ten, kterýžto tu seje nebo oře bez rychtářové vuole, tak že ten rychtářovu vuoli za to chce hledati a nebo najíti, tehdy vedlé sedlského práva a neb ratajského nemuož jemu vzéti jeho zdraví ani jeho život, leč by jemu od práva bylo zapověděno a přikázáno, aby tomu byl pokoj dal. [§ 234.] O dvú lidí, kteříž by spolu jednostajně vidúce zboží namluvili. Když dva člověky jedno zboží jednostajným viděním namluví, na tom, ktož to jmá v obraně a větčí diel on od cizích lidí neb od hostí nabude, ten to obdrží. [§ 235.] Okuséch puojčaných do dne. Když jeden druhému puojčí kuoň a neb šatuov do uřečeného dne, a zadrží-li pak ten výše toho dne a bude za to obžalován, jmá to hned zase vrátiti a popraviti; jestli jest to pohoršil zlodějstvím nebo lúpežstvím, nemuož potvořen býti, za nužd) jemu puojčil; když člověk vypójčí jeho a) Psáno: zgednaczi. b) Německá předloha: rechtslose. c) Předchází škrtnuté: nikl. d) Psáno: za nuz. Německá předloha: Deůb noch raub mak man yn nicht dor an gezeyhen, wenn er iz ym leych. 55

Strana 56
zboží z právem, jmá sě jeho podvázat, když jemu to zadržía) bez práva výše času. [§ 236.] Kdež člověk k právu státi jmá anebo kdež nejmá. Na trhu ani na cizím právě nejmá žádné odpovědi dávati, leč by jměl obydlení tu a nebo své zboží; což sě stane ven s práva, to netřeba hleděti v jinším právě; král jest tomu rychtář všudy. [§ 237.] O božejnících, kdež mají k boji ustaveni býti. V cizém fojtství nebo rychtárství neustaví žádný božejník žadného k boji, než v právě, kdežto jeho ruka malovaná leží; jmá-li on tu svuoj stuol božejničský, jest duostojen tu seděti a jednačem býti. A ktož své stolice tu nejmá, ten jmá hledati vyšnieho rychtáře jednání; ta stolice erbuje od otce na staršieho syna, a jestli syna nejmá, tehdy erbuje na svého bližnieho strýčence, to jest od otce jeho bližní přietel. [8 238.] O tých, kteří mají dokázati své ruky malování. žádný božejný člověk nepotřebuje své ruky malování dokazovat, ani v tom své přietele jmenovati, on by přimluvil svým haneblivě; jeden jinší člověk muož dobře táhnúti k jeho ruky malování svú božbú. [§ 239.] O tom, který svého řečníka ztratí. Dokadž sě člověk brání s ortýlem a s právem, tehdy ještě nejest odpo- vědal; pakliž odpovie sám, tehdy nepo[137 třebuje řečníka. [§ 240.] Kterak rychtář jmá býti. Rychtář jmá býti rovný všem lidem ortýl, ani jmá najíti, ani láti. [§ 241.] O tém, kterýž jinšieho násilí. Kterýž jeden druhého kdežkolvěk napadne a jemu nic nevezme a jeho raní a nebo bije smrtedlně a neb ochromí, kterýž by k jeho erbu nejměl mluviti, jestli by umřel po roce, a onen by prvé před právem žalobu učinil, umřel by. [8 242.] O lidech příchodlých. Kterýž by přišlý člověk sobe svobodně pověděl, tého mají jmieti, a muož jeho svědomiem utratiti; ktož sě svobodně povie, že jest sám svuoj, tomu muži, komu sě jest poddal, tehdy ten muož sě dobře učiniti nevinný; když by sě pak před právem stalo a řekl by tak, že jest jemu přirozený přietel, obdrží jeho se dvěma svýma přieteli jistými božbú. A jestli by pak jeho některý jinší pán nařekl, tehdy ho obdrží sám sedmý jistými lidmi; muož-li pak on sám sedmý obdržeti jeho svobodnost, cožby jeho přietelé a) Původně psáno: a když by jemu to zadržel; pak opraveno, jak v textu. 56

Strana 57
byli tři od otce a tři od mateře, tehdy obdrží jeho svobodnost a zvrhne jim všeckno svědomí; ktož jistotu jmá na jednom člověku, ten musí větším svědomiem přesvědčit, než onen, což ji nejmá. [§ 243.] O tom, kterýž sě před právem v známost dá. Kterýž sě před právem v známost dá, jeho věc jest dobře a muož jeho zasě přinésti na své miesto svobodné s právem. A pakliž jeho pán zadrží až do své smrti, on vezme jeho erb po jeho smrti i svým dětem, ač po něm přislúchají, kteréž jest vyhrál po naddání. [§ 244.] O tom, který by sě jednomu pánu odpověděl a druhému by sě připověděl. Který sě jednomu pánu odpovie a druhému sě připovie a bude před právo rokován a nepřijde jeho pán před toho, komu sě připověděl, aby jeho v právě srozuměl, onen, kterýž nan mluví, obdrží jeho sám třetí, ač jich jmá v svém domu. A pakliž jich nejmá, tehdy přesvědčí jeho se dvěma svýma sedlákoma a nebo mužma, co jsú jeho jistí. A když jeho tak přesvědčí, tehdy jmá sě jeho podvázat, jakž právo jest, dlaní za ucho dáti, ač chceš, a nebo zášijek. [§ 245.] O těch, kteří s druhými bojovati chtí. Když dva přijdú před právo, vadí sě a chtie sě bíti, a ta žaloba bude právem potvrzena, tehdy dadí jim oběma pokoj. A bude-li ten pokoj rušený skrze kterého, mají ho polepšiti vedlé práva. A pakli bude ten, což pokoj lámal, jatý v tém skutku, popraví na něm po pokojném právě. L§ 246.] O rychtářovém osudu. [138a] Na kterém žalobník peníze a neb osud dobude před právem, na tom rychtář obdrží a vezme, ač chce, svuoj osud. [§ 247.] O tom, ktož kterú věc nejměl rok a den. Což člověk nejměl rok a den v své moci, na to jmá dáti odpověd hned, jestli jeho obžalují. [§ 248.] O tom, ktož nechce před právem odpověd dáti. Kohož před právem vinú pokládají a rychtář toho k právu rokuje, aby odpoviedal, jestli on nechce odpověd dáti, ani sě chce právem vymluviti, že nechce odmlúvati, tehdy jemu nadělí to za vinu; a tak udělají druhékrát i třětíkrát. A jestli vždy neodmlúvá, tehdy jest propadl vinú v svém skutku, a ta vina jde jemu k životu a neb k zdraví; tehdy žalobník jmá svědčiti naň sám sedmý. 57

Strana 58
[§ 249.] O tých, kteříž nespravedlivě kterú věc osedli. Když sě člověk nespravedlivě vsadí a neb podejmea) lidských věcí, což mu právem odjiato jest, on to musí pustiti s osudem; kteréhož sě zboží podejme s tého vuolí, kteréhož jest, a nebo mu puojčí, a nebo mu borguje; a jestli nezaplatí zase v ten den řečený, on ostane v škodě, leč by mu před právem byl slíbil. žádný nejmá rychtářem býti, leč by prvé býval byl božejníkem a bo- ženstva by svoboden byl, a že by ku králi lásku jměl po svobodě člověčieho práva a vedlé lásky, jakož prvé užívali, když svědomí naň myslí.b) [§ 250.] O přirození rychtárském. [§ 251.] O potvrzení jednoho dvoru z ohradú. Dvuor mají ohraditi a neb potvrditi jedním plotem a nebo zdí tak vysoko, jakož dosáhnúti muož sedíce na koni, a stienové nemají na téj zdi býti. [§ 252.] O pocestných lidech i hospodářích i také hostech. Jeho pocestníc) tovařiši a s svým hospodářem, kdež jest odpočíval, a svému hosti, ktož by se k jeho milosti utekl, ten muž jmá jemu pomoci proti všěm svým mužstvím, že sě jim obrání nespravedlivosti a kvaltu, a to neudělá proti své cti nic. [§ 253.] O tých, kteří proti své cti činí. Hledal by pán muže a neb muž pána a obžaloval by jeho před svým mužem, udělá proti své cti; nepřijde-li pak on na svú škodu a stane sě jemu škoda samému a nebo od tých, kteří jsú s jeho vuolí tu, a on také tomu pomocník jest, tehdy jmá tu škodu platiti podlé práva. A to nejest nic proti cti. [§ 254.] O tých, kteří jsú v jedné rotěd) vyšli. Když by jeden člověk byl v jedné rotě a nebyl by hejtmanem, a jeli by pak lidé naň a na tých, kteří jsú tu s ním, učinili škodu svému pánu, a neb svému muži, neb svému [138b] přieteli, a nebo komuž kolvěk bez jeho rady a bez jeho skutku, a provede-li to na svú božbu, zuostane bez škody i bez hanby. a) Psáno: poddegme. b) Německá předloha: wen man gezeugen an yn zint. c) Původně psáno: Jesu-li pocz-, pak škrtnuto a opraveno na: G-eho poczestni. d) Psáno: rothie. 58

Strana 59
[§ 255.] O nových vsech, které vnově ustavujé. Kde sedláci vnově ves osazují od kořene nového, těm muože ten pán dobře dáti erbové dluhy, jakž jsú pak oni k tomu zboží nepřirozeni a žádné právo jim nemuož naddati ani sám voliti, čím by zemskému rychtářovi jeho práva lomil, a neb jeho osud pomenšil, a neb povětšil. A také žádný cuzí člověk nejest dlužen v téj vsi odpověd dávat o jejich zvláštním právě po obecném právě zemském, leč by žaloval na země, nebo na zboží, a nebo o dluhy; nebo kdež člověk žalobu činí, tu musí mu odpověd dáti, až nan žalují, krom boje. [§ 256.] O tom zboží, což erbuov nejmá. Zemřeli-[li by] erbové ze zboží jednoho sedláka tři lány a nebo pak méně, tehdy to zemře na šoltysa; a kdež by zemřelo, což by bylo o třidcet lánuov, to přísluší hrabství. A bude-li pak více od třidcet lánuov, to zemře na krále svobodně. [§ 257.] O služebnýchlidech. Služebný muž erbuje jako svobodný člověk po zemském právě, lež zvláště že od moci pána jeho neerbují, ani erbuov berú. [§ 258.] O tom, ktož své právo stratí. Ktož své právo ztratí v jedném miestě, tehdy ztratil všudy, jestli na právě jest osvědčeno; nebo svědečství práva žádný nejest dlužen nésti do jinšieho práva, lež ten rychtár, před kým se právo stalo, on jmá dva posly poslat k tomu rychtářovi, kdež jest právo ztratil, aby oni slyšeli, muož-li jeho přesvědčiti. A tomu oni potom mají svědci býti. [§ 259.] Kterak dlúho věřitela) svému dlužníku če- kati jmá. Ktož druh druhému puojčí svého zboží, jmá jemu plátce býti v rok a den. A ktož prodá vlastní zboží, a neb poběhlé zboží, jmá jemu čekati, pokad s ním robí, ale aby jeho nechal pod jeho mocí, bud na ztrátu, a nebo na zisk. [§ 260.] O tom, ktož mocí zboží vezme. Když jeden druhému mocí zboží vezme, až do oného smrti všecky práva na tom zboží ztratil, což by mu od toho zboží odemřelo bylo po jeho smrti. [§ 261.] O tom žalobníku, kterýž nepotřebuje svěd- kem býti. Ten žalobník nepotřebuje svědkem býti, ktož s právem zúplna pře- svědčil, které svědomí člověk před právo zúplna přijíti jmá, budto pro zboží, nebo kupečství, to jmá býti před právem pověděno pod božbú [139a]; a sám sě také po něm božiti jmá. a) Předchází škrtnuté: dlužník sv. 59

Strana 60
[§ 262.] O těch, kteříž padnú, až sě zlámú. Padnú-li dva a nebo tři, a nebo jeden bude z nich raněný, a nebo pakli by byl který ubitý tak velmi, že by ku vsi přijíti nemohl, kterýž by pak toho zlámaného s sebú domuov vezl a umřel by pod jeho mocí, on jmá zuostati bez škody a přietelé jeho mají jemu zaplatiti, což jest nan strávil, a nebo jeho zboží, což vedlé něho bylo, když umřel. [§ 263.] O tom, ktož cizí lidi hostí. Von žádáa) člověka hospody a zabije jeden druhého bez jeho viny v jeho moci, a nebo kdež kolvěk jeden druhému bezprávie udělá, ten hospo- dář má zůstati bez škody i také všickni sedláci v téj vsi, jestli toho rušitele pokoje nemohú jíti a to provedú božbú, koho by v tom vinili; takové kusy mají otázány býti před právem. [§ 264.] O rychtáři. Rychtář nemuož žadného namluviti s řečníkem, a nebo bez řečníka, zvlášče toho žalobníka o řeči bojské výše nežli jeho nevinnost, ač to smie udělati mužsky po svém právě. Také nemóže žádné přikázanie, ani prosbu, ani službu, ani žádné bezprávie zemské usaditi, leč by země vyvolila. [§ 265.] O dvú, kteří se spolu bijí. Jestli ubije jednoho člověka syn, a neb raní druh druhého, a jestli otec při tom nebyl a neb k tomu nepřipomáhal, a muože to provésti šestmi poctivými lidmi, zůstane bez škody. [§ 266.] O jedném, kteřýž bude v městě a nebo v před- městí zbitý. Bude-li jeden muž v městě a neb v předměstí bitý a neb oblúpený, a on to nežaluje, než svědší rychtářovi, a nepřijde-li ten prvé, tedy jeho pokáží,b) a pakliž jeho popadne ten žalobník a muož to provésti svědo- miem, že jest žalobu učinil, mají na tém popraviti, jakž právo jest. [§ 267.] O tém, ktož jede na kupečstvie. Kteřýž člověk do cizích zemí táhne po kupečstvie a bude obžalován od nekterého, a neb on žaluje na nekterého, má se jim hned sprav [e dlive státi, aby jim nepřekážel na jich cestě. Takové právo má býti [139b] hostin- skému člověku proti božejníkovi a božejníkovi zase proti hosti, a mají to ten den dokonati. A jestli rychtář vedlé sebe nemuož míti súdcí, má s jin- šími božejníky to dokonati. a) Psáno: Won zada. Německá předloha: Herberget eyn man leute, slet ir eyn den andern czu tode. — Počínaje §§ 263—319 text psán je rukou C. Srv. str. LI. b) Psáno: pokazy. 60

Strana 61
[§ 268.] Pro který kus súdce neb boženíka odlúčí z stolice. žádného súdci nemuož vyvrci z stolice nebo z jeho úřadu, leč by byl závistlivý a neb v falši nalezený. [§ 269.] O doma hledání člověka s brannú rukú. Ktož doma hledá člověka s brannú rukú, a nebo by stál naň k jeho škodě, a nebo by stál na ženu neb na dievku, a muože to dokázati šestmi muži, jde jemu o hrdlo. [§ 270.] O mordérstvie z jednoho domu. S kteréhož domu mord se stane a nebo k tomu radu dadie, a to může svědomiem provésti tak, že ti mordéřé vrátili se zase do toho domu krvavě, mají z kruntu rozehnáni býti. [§ 271.] Ktož pod zápovědkú meče nosí. Ktož meč nese pod zápovědkú a bude v tom popaden, on má polepšiti božejníkóm a rychtářovi. [§ 272.] Ktož propité peníze z krčmy nese. Kterýž propité penieze ven mocí s krčmy vynese, má je trojnásob platiti a rychtářovi propadne osud. [§ 273.] O lúpežníku. Který nocí lúpí, mají na něm popraviti, jako na lúpežníka sluší. [§ 274.] O tých hostech, kteřých nemají založiti ani stávky činiti. Nemá žádný založiti ani zápovědky činiti na hosty; prvé má obžalován býti v svéj zemi a před svým rychtářem, a jestli se jemu tu právo nestalo. [§ 275.] O zázřivém člověku. Který člověk je zázřivý a v tém bude najden a přesvědšen, ostane bezectný a nespravedlivý; a ten má rychtářovi a městu vinu propásti. [§ 276.] O prvém placení dluhu. Ktož chce bojiovati za to, ten obdrží sobě třikrát čtrnáste dní, takéž tento obdrží sobě šest nedělí, kterýž prvé platený dluh má přesvědšiti. [140a] [§ 277.] O nepřítelstvie a o míru. Ktož, má nepřítele zjevného, chce-li jemu žel udělati, to muož na něm udělati v pondělí, v úterý, v středu a také jeho nemá jíti ve čtvrtek, v pátek, v sobotu ani v neděli; i také jinší sváteční dni má každý člověk 61

Strana 62
pokoj míti krom odsúzených a falšéřů a jinších zlých lidí, kteříž žádného klejtu nemají míti po vše časy, ktož ten pokoj ruší, mají na něm popra- viti, jakž právo jest. Zabil-li by pak jeden druhého, mají jej vsaditi; pakli by ranil jednoho, utne jemu ruku; pakli by udělal v mase ránu, tedy pro- padne rychtářovi tři funty a polepší žalobníka; pakliž by člověk postíhal svého nepřítele v tých dnech, jakož on jemu k právu státi má a zavedl by jemu jeho kuoň proti jeho vuoli v uzdě za plot téj vsi, on má hned v téj vsi božbu udělati, že jemu jest jeho kuon uvedl bez jeho vuole; pakli se nesmí na to božiti, tedy on bude před právem svobodný a bude bez škody. [§ 278.] O trhánie v městě měšců. žádný člověk nemá trhánie činiti; nebo v městech jest přikázáno, aby žádný trhač nebyl, neb na něm má býti kázen jako na takém, co pokoj boří; a jestli jeho zabijí na miestě a byl by ten před právem, kto by jeho ubil, obžalován, a může to dokázati sedmi usedlými, že se jemu stalo v trhání, ostane bez škody. Pakli bude ten trhač obžalován před právem a sedmi dobrými usedlými lidmi potctivými dokázán, že on v tém trhání byl, mají na něm popraviti jako na vypovědenci. Každý ščastný a slavný, kteřýž se boha bojí, má své syny i všecky své přítele od zlého kusu a smrtelného zachovati, aby on nepotřeboval, jestli jeho syn bezpráví udělá, neb který jeho přítel, že by se to na něm nestalo za jejich skutky a také, aby v žádnéj zázrosti nebyl, jestli by on chtěl šanovati proti právu. [§ 279.] Když jednomu bude zboží unešeno. Když jednomu člověku jeho zboží unešeno bude, tak tlusté, jakož on ven vnutr jde, tak tlusté musí osud[né] rychtářovi propásti. [§ 280.] O kupečském zbožie. Bylo by to tak, že by jeden člověk pýtal kterú věc jeho kúpie, když chce z země táhnúti, a chtěl by jeho kto v tom hyndrovati pro dlhy, ten toho nemuož udělati, než musí prvé požitia) práva svého před rychtářem. [140b] [§ 281.] O tých, kteří jsú zapovídanie. Jestli který člověk v domnění neb v podezření, a neb se na něm stane poprava, jeho zboží žádný nemuože vzíti, než jeho pravý erbovník. [§ 282.] O rychtářském osudu. Když rychtář osud sobě vnitř bere, tedy dále nemóže žádný vzíti osudu nadeň,b) dokad on svého nevybere. [§ 283.] O zemiech neb erbích, nanžby člověk pří- mluvu měl. Řekl by člověk jeden, že by zbožie jeho bylo, nebo země erbovné, jakž právo jest, za to rychtáři nic nedá, a on jemu musí dopomoci. a) Německý text: er můz nemen seyn recht vor dem richter. b) Předchází škrtnuté: na něm. deň psáno: nadeň. 62

Strana 63
[§ 284.] O slíbenú žalobu ptáti. Slíbí-li jeden muž po žalobě a bude v tom zjednáno, tedy nestratí za to více, než dá rychtářovi jeho osud. [§ 285.] O dětech a jejich rociech. Když jedno dietě dvanáste let stáro bude, tedy ono muož sobě voliti řečníka, kdy chce, a ktož řečník bude, ten retuje k právu mateři i dětom, což s tím zbožím bude činiti. [§ 286.] Od čeho člověk bude od práva odlúčen. Ten, který život aneb ruku stratí, že jemu s právem tu odsúdí, ten jest od práva odlúčen. [§ 287.] Ktož bude poručník za jednoho.a) Ktož za jednoho bude poručník pro nespravedlivost, aby jej před právo přivedl. [K tož by vyručil jednoho člověka pro nespravedlivost, ustaví před právo, a jestli jeho ustaviti nemuož, musí dáti své vlastnie peníze a nebude jemu škoditi před jeho právem, ktož jemu byl burgoval; a kdež by jej potom mohl poznati, udělá jemu tvrdo, síhne jemu k hrdlu a neb k ruce. [§ 288.] Otec muož svého syna od práva odtáhnúti. Jeden muž muož dobře svého syna odtáhnút, kteřýž na jeho chlebě jest, od práva, což by jemu šlo o hrdlo, a neb o ruku, na tři hodiny; na čtvrtú hodinu musí sám odpověd dáti a to neškodí otci nic k jeho právu, ač syn dobře odmlúval. [8 289.] O obžalování dluhu. Když by jeden muž žaloval před právem vedlé svědomí za své dluhy, to muož dobře obdržeti počestnými lidmi tak daleko, jakož onen die, že ne- jest dlužen sám; řekl by pak, že by byl zaplatil, tedy zboří jemu a zruší jeho svědomí, na to se musí božiti sám třetí s potctivými lidmi. [§ 290.] O tém, kterýž kupu pýtá za své dluhy. [141“] Když člověk prosí které kupečstvie, na kterého žaloba jde, a druhé by jemu nemohl oplatiti a přitiskl by jeho k tomu ortelem, a že by jemu to zaplatil, neškodilo by jemu to nic v právě a vonen nevyhrá také nic víc, než to, což od niho vzal kupečství, což od niho prvé pýtal, neb jeho přítelé za ten dluh jeho víc nemohú obžalovati. [§ 291.] Kterak lidi vypovídají. Ktož chce rušitele pokoje zahnati, ten si řeče tak: toho člověka, kteřýž zakletý jest za smrt, a neb za rány, neb o mord, neb pálení, nebo lúpení, a) Po straně připsáno rukou XVI. století: Fideiusor. 63

Strana 64
nebo kterýžkolvěk kus nepotctivý, toho já zapovídám mocí svého pána a všech spravedlivých lidí. Já zapovídám jemu jeho právo tak široce, a já jemu zapovídám dřevo i zemi, trávu i vodu i všecko, což tam jest, já jeho ženu nadielém, aby byla vdovú, jeho děti sirotami, a zboží jeho erbom jeho a hnuté zboží jeho pánu, jeho hrdlo zemským lidem; a že žádný ne- muož na něm pokoje zrušiti. A má řéci: pane, páne rychtáři, nech tomu člověku a téjto jeho ženě a jeho sirotám jeden ortel, jestli bych toho člo- věka tak zapověděl slušným právem a on to právem obnechává. [§ 292.] O žalobě na zloděje. Již slyšte, má-li jeden muž na jednoho zloděje a neb na lúpežníka žalovati, kteřýž jest popaden i s tiem kusem hlavním a před právo volajíce a osvědšujíce přinesen bude, tedy řekne tak: pane, páne rychtáři, já ža- luji bohu, vám na mého zloděje, kteréhož sem já s jistinú ulapil a uvázal, pane, i před právo sem přinesl, že on jest přišel mezi mé čtyři koly a on jest mé zboží mně ukradl; a toho mám mnoho dobrého svědomie na mých volacích lidech a chci jej o to najíti mým svědomím a to chci dokonati, jak mi právo nadělí; a to opytujem ctné právo nebo ortel, kterak já jeho za ten skutek přemoci mám, abyste mi ráčili pomocni býti k mému právu. Tedy optají jeho samého sedmého. Jestli ten zloděj tu v oči, ta jistá žaloba jde na toho jistého lúpežníka. [§ 293.] To jest jedna žaloba. Již slyšte tu žalobu: pane, páne, já žalujem bohu a vám, přišel do mého domu a zlámal pokoj na mne a sílil mne a mne jest oblúpil, tělo i zboží a méj ženy cti; to jeho chci přesvědšiti s mými přivolanými lidmi a chci ukázati svú núzi, jakž právo jest; a to prosím, abych to pokusil na orteli vašem, kterak jeho mám přemoci, abyste mi ráčili pomoci vedlé méj spra- vedlivosti. Tedy onen prosí jistoty, ač chce, tedy mají jemu to udělat a on se v vinu nepokládá; ta žena móže jeho lépe o svú núzi přesvědšiti s svými lidmi přivolanými, leč by [141b] se on toho mohl vyvésti, neb on jest v jistém skutku nalezen vedlé volaného svědomí a s pomocí před právo přinesen jest. Jestli to naň svědšiti budú, jakž právo jest, jde tomu o jeho hrdlo. Ta žaloba jde na zloděje domácí. [§ 294.] O boji. Z bojem muož se takto brániti, že nespravedlivě nemuož jeho před právem nařéci nebo omluviti. Nařekl by jeden raněný muž toho k boji, kteřýž by jeho byl ranil, a nemohl by pak pro obtiežení těch ran svého života ten boj provésti a neměl by žádného, ktož by to zaň odvedl, mají jemu odložiti den právnie, až on sám moci bude ten boj vésti; když by pak jeden druhého ranil neb zabil, a jeho by před právo přivedli a jeho by rušitele pokoje dovedl, a pakliž by ku právu nepřišel, tedy jest přemožen sám v nespravedlivosti; když by byl jeden muž piščec neb kajkléř a neb 64

Strana 65
bez zákona narozený, on nejest ani lúpežník, ani zlodějstva poživatel, což by bojem na něma) mohl provésti. [§ 295.] Aby ves nebyla zbořena pro žádnú nespra- vedlivost. Pro žádnú věc nemá ves rušena býti, leč by v nie našli dievku neb ženu, kvalt a porušení na nie, toho mají na tých popraviti; a pakliž by ony samy vinny byly, to mají nad nimi popraviti. Bude-li pak poprava nad tými a on přijde před právo a vymluví se z téj núze, za to mu nic nedadie, on se má prvé vymluviti, než právo přejde; a každý dobytek živý, což jde v núzi, co v núzi bylo, to mají stieti. Všeckni ti, kteříž povoláni jdú, i ža- lobníku i rušiteli pokoje, kteřýž ješče nebude přesvědšený, ti nemají žádnéj núze trpěti, dokadž jich před právo nepřinesú. [§ 296.] O městském poslu, šerhovi neb katu. Když městký posel od rychtáře a od božejníků vyvolen bude, tedy má králi lásku ukázati vedlé práva svobodného člověka, tehdy má moc založiti každého a potvrditi i upáliti každého člověka s právem, což mu s ortelem přidáno bude. Jestli pak udělá bezpráví, on muož svuoj život i své zbožie stratiti, jako jinší člověk; jeho právo jest desátý člověk, na kteréhož ortel vynde, že jej zase přyč pustí. A když jedno zboží erbuov zbude od muže neb od ženy, prvé položení zrna jest jeho a toho člověka šaty všední; každého člověka z každéj vsi, kteřýž [142a] bude propuščený svobodně, také on má jej propustiti, ač nejest o vinu obžalován před purgmistrem. [§ 297.] O městského posla osudu proti rychtářovi. Když městský posel rychtářovi propadne proto, že jeho zameškal na jeho právě, tedy jeho osud jest královský, že dva a třidseti rázů s jedním dubovým prutem na dva palce stlúšči a na loket zdlúži má jemu dáti. [§ 298.] O tém, což bude najdeno. Což člověk najde a toho nezjeví, když se po tom ptáti budú, to jest zlodějství; co jeden najde, neb zlodějiom a lúpežníkóm odejme, to má zje- viti sedlákóm i kostelóm; přijde-li ten, co jemu přísluší, v šesti neděléch, má se k němu jíti sám třetí a zaplatí tomuto stravu, což onen oslovil po právích, i obdrží třetinu, což jest od zlodějí odjal a jéstb) z jinšího fojt- stvie. Pakli jiný nikto nepřijde v šesti týdnech, tedy rychtář vezme dvě čésti a jemu zůstane třetí čést. [§ 299.] O hlavném skutku. Již slyšte, bude-li žena popadena za hlavnú vinu, bud o smrt a neb o ráně smrtelnéj, tedy žalobník bliší jest jí přemoci sám sedm s potcti- vými lidmi, leč by se ona mohla toho spraviti, že by vinna nebyla; a tak a) Následuje přebytečné: bojem. b) Psáno: a czest. 65 5

Strana 66
musí právo trpěti. Jestli by jednu ženu obžalovali pro smrt a neb o rány, které se ten den staly a ukázány sú, a bude ta žena skryta k právu, tedy ta žena jest blíže zjeviti sama sedmá s potcivými lidmi, leč by na ni núzu po- ložiti mohl. Pakli by řekli na jednu ženu kterú žalobu, což by byla přes čas přestála,a) tedy ta žena jest blíže toho zjeviti sama sebú božbú, než by za to kterú núzu trpěla, neb potom trpěti měla. [8 300.] O pálenie a hrosbě. Když by jeden člověk hrozil druhého páliti, komu hrozili, ten má k rychtářovi jíti a před své božejníky a má to před nimi zjeviti, tu hrozbu. A bude-li v tom spálený, tedy potvrdí toho člověka. A když jej pak popadnú v právě, ten člověk svědší sám sedmý, že jest potvrzen za ten skutek spá- lený, tedy jeho umoří a kolem zláme. A pakli by utekl a přišel by jinam v jinší právo, tedy on svědší s svú škodú, co se jemu stalo ohněm, tedy musí jemu se on postaviti, ač se chce vymluviti a boj podjíti za své hrdlo. [§ 301.] O pálenie. Když člověk pohoří a chce koho za to viniti, a ten jistý byl by zdaleka, ten jeho zbude s jeho spravedlivostí, leč by jej mohl právem přejistiti. [142b] [§ 302.] O namluvení boje. Ted stojí Emrychb) a žaluje k Hanusowi, bohu a našemu pánu králi a také vám, pane rychtáři, a městu, všie obci, chudému i bohatému, i všem těm, kteříž právo milují, že on jest přišel v božím pokoji a na něm jest zrušil pokoj a přesílil jeho v královskéj svobodnéj cestě i toho královstvie pokoje s jeho nespravedlivým kvaltem i ranil jeho i oblúpil jeho v jeho zboží deset hřiven a viece a učinil tu núzi na něm, což dobře dokázati muož; a když jest ten pokoj na něm zrušil, tedy on jeho viděl zočú-voči i zjevil jeho volániem, chce-li jemu poznati, dobře; pakli nechce, tedy chce jeho přemoci svým životem, svým brunátným mečem a svú črvenú pavézí i všiem svědomiem, co k tomu sluší, a se všeckým právem, což jemu přisúdí; a dajtež jemu pravý ortel, jestli jej on tak přesvědšil, aby jemu stál boje, neb co za to právo jest, za niemž šel volajíc a svědšíc. Tedy on jemu musí boje státi a odmlúvati na tém miestě; potom optá, kterak on tlustě naň mluvil s právem o každý kus. [§ 303.] O těch, kteří nocí kradú rež svému súsedu. Ktož v noci rež krade, ten jest propadl šibenici. Pakliž ve dne ukradne, jde jemu o hrdlo; který počestný člověk na poli druhého člověka rež nechá ležeti a toho nesveze, to má platiti podlé toho zboží ceny. a) Psáno: bylo... przestala. Německý text: Spricht man aber ein fravwen an vmb clage, dy vornachtet ist, dez ist atd. b) Německá předloha: Hie stet Heynreich vnd clagt hyn czu Hannusen. 66

Strana 67
[§ 304.] O tvrzi, kterú zase pavují. Nemá žádnú tvrz zase stavěti bez rychtářového přivolenie, kteráž jest rušena byla pro nespravedlivost. A pakli by komu zbořili mocí a kvaltem, a nebo pán ji opustil pro chudobu, to může zase opraveno býti bez rychtá- řovy vuole. [§ 305.] O tém zámku, kteřýž jemu drží mocí a kvaltem. Ktož jeden druhému zámek dobude bez práva a žaluje ten naň tak, jakož právo jest, a jestli jemu to zadrží kvaltem, za každú hodinu, kterúž on nemá moc k tomu, kterýž k tomu právo má, nemůž na ten zámek více žádná žaloba býti, čímž by jeho k právu přinésti mohlo. [§ 306.] O tvrzi neb o zámku, které mají bořiti. Rychtář má napřed třikrát zatíti na jeden zámeka) a na jinší budo- vánie čekanem neb motykú, kteréž budovánie ortelem by bylo dobyté; a to mají lidé obecní pospolně k tomu pomocni býti [143"]; nemá nic zbořeného od dřeva neb od kamene odtad vésti, ani nic, což jest tu, leč by bylo zlo- dějsky tam vezeno, a jestli by to hledal právem a dověděl by se toho. Pří- kopu a tu horu mají zarovnati a všickni, kteří jsú pod tím fojtstviem, ti mají pomoci svú vlastnie stravú, jestli vedlé země k tomu budú přizváni. [§ 307.] O městském sjednánie. Kdežb) jednají, tu mají býti božejníci a mají hledati ortel na každého člověka na řezivě. žádný nemá ortel láti; jestli by který z nich lál ortel, on má bubenníkem býti, ten má nahoru vstát a tento má na jeho místo sísti a má najíti, což mu se za právo zdá, a má tím choditi a táhnúti k tomu, k čemuž právo má a také má držeti, nebo pustiti, jakž prvé řečeno jest; kdež pakc) jednají o královské věci, tu musí každý muž najíti jeden na druhém, že by druh druhého nenašel v nespravedlivosti; ktož němečsky neumí, odpovídá si svým jazykem, a nebos sobě najde řečníka; a jestli pak žaloval a nebo právu odpovídal němečsky, a muož to prevésti, musí ně- mečské odmlúvati.d) [§ 308.] Toto jest právo a božba židův. Tímto se má spraviti žid proti křestanu: jakož psáno jest v císařských právích, má se obrátiti proti slunci a má státi bosý a má státi na stolčeku a má svuoj plášček na sobě míti a svuoj židovský klobúček také na hlavě; bude-li za tři hodiny poslušen neb počúven, tedy tak tlustě stratí on hos- a) Následuje škrtnuté: A jeden sedlák svým čekanem. b) Psáno: kdýz. c) Psáno: pal. d) Německá předloha: Wer nicht tevcz chan, der antwurtet noch seyner zunge, oder neme eynen vorsprechen; hot er geclagt vnd geantwürtet czu deûtsch, mak man daz gezeugen, er můz czu deútsch antwürten 67

Strana 68
podářství; pak na čtvrtýkrát, obdržal.a) Já tebe upomínám na ty tři slova a vedlé zákona, což buoh dal Moyzyssowi na kamennéj tabuli na hoře Sy- nagi, že ty knihy sú spravedlivé, na kterýchž to ty, žide, tomuto křestanu božiti se máš pro takový dluh, protože tě přinesl od tváři k tváři. [§ 309.] Potvrzení božby toho žida. Aby ty, žide, toho kusu nevinen byl, oč tebe ten křestan v vinu po- kládá, tak tobě buoh pomuož, ten buoh, kteřýž nebe i zemi stvořil, povětří i rosu, hory i doly, kvítí i trávu; a jestlis ty dlužen, tedy aby tě země pozřela; a jestis vinen, aby tě pakostnice napadlab) i malomocenství, kteréž Naaman měl a Gezy. A jestlis dlužen, aby tě spálil pekelný ohen, a že by tě napadla padúcí nemoc, a že by tě napadla krvavá nemoc. A jestis v tém vinen, aby zahynul na svéj duši i na svém těle a na svém zboží, a že se tobě stane jako Lotoweg ženě, [143b] kteráž proměněna jest v slúp solný,c) kdyžto Sodoma zahynula a Gomora. A jestlis ty v tém vinen, aby nikdy ne- přišel do říše Abrahamowy, ani přišel na zmrtvýchvstání, kdežto křestané, pohané, židé vstanú k svému stvořiteli. Paklis vinen, aby tě ten zákon, což buoh dal na hoře Synagi, což pán buoh sám psal svými prsty na kamennú táblu, aby tě obořilo všelikteraké piesmo, což popsané jest v paterých knihách Moyzyssowych. A jestli tvá božba nenie čistá a spravedlivá, aby tě obořilo Adonaj a jeho mocné bostvie. Rceted) všeckni amen. [§ 310.] O slibu a burgování. Ktož co slibuje a neb burguje, ten má platiti; a cožkoli dělá, aby usta- vičně držel, a chtěl-li by toho zapříti, musí toho božbú opraviti. [8 311.] O slibu před právem. Což se stane slib před právem, toho přesvědší jistinník dvěma člově- koma a rychtář má býti třetí. [§ 312.] Kdež jistinost staví. Kdežto jednému jistinníka staví a neb jednomu člověku svědšiti chce na jeho právě, a neb na jeho těle, neb na jeho zdraví, že by ten člověk byl slíbil před právem, a nebo že by on byl odsúzený, to musí rychtář jemu sám sedmý s dobrými lidmi, což jemu ortel najdú, svědšenie udělati. Ten městský posel ustavičně svědší za dva člověky, jestli jeho potřebují, kdyžto mají o sedmi mužéch svědšiti; jeho osud také jest dvuoj a oplacen bude jemu po jeho příhodě, za niž on jest městským poslem vyvolený. a) Německá předloha: Wirt er vellich drey stund, also dikche verleüset er eynen wirtunch; czu dem virdenmal, ist er bestanden. b) Následuje škrtnuté: které. c) Předchází škrtnuté: ohnivý. d) Psáno: rzete. 68

Strana 69
[§ 313.] O slibu jednoho zboží. Ktož druh druhému slíbí jisté zboží dáti před právem a vonen na to jemu stříbro dá a neb jinší své zboží, umře-li onen, komuž jest ten dar dán, má tomu erbu jeho vrátiti, jakž jej byl zúplna dal; a to také každému má se státi o jisté dluhy. [§ 314.] O zboží nájemném. Když jeden druhému své zboží z nájmu dá a slíbí jemu to zdáti před svým pánem, a když jemu ten slib splnie a zaplatí jemu onen všicko a nebo diel toho, a umřel by ten, co to zboží najial a to jemu prvé pójčil, onen jest dlužen spustiti jeho erb, ač jest jemu rovné přirození a lebo nenie. A tu není žádné založené zboží, než má je spustiti svým erbóm bližniem, kterýž by kolvěk byl, jakož jest jemu zastavil, aby to tak zase pustil, [144a] ač jemu zaplatil. Ale on má jemu zase zaplatit, což jemu dáno bylo. To také má činiti pán, když by člověk jemu své zboží založil a on by jemu na to pójčil, a nebos jeho svobodna zůstavil, a jestli by člověk prvé umřel před póžičkú. Jestli pak člověk slíbil, ktož zboží má zůstaviti po sobě, že jemu tu póžičku splní, a učiní-li to a dá onomuno věděti s svědomím, že potom právo přijme a žádá to ten pro svú núzi, umře-li pak ten pán a žádá toho ten pójčiti, a nemóželi od něho míti tu žádost, jest prázden od něho a to má objezditi a nemá se léniti, jestli onen toho potom muože dojíti. [§ 315.] O zboží spuščeném.a) Ktož jeden druhému zbožie v jeho obraně nechá a on jemu toho svo- bodně nespustil, a když on s niem na tom zůstane a toho potřebovat bude, a jestli pak tomu, což zastavuje zbožie, potřebí zase bude, že ten slib zrušen bude zase vedlé práva, má jemu jeho zbožie zase vrátiti, což jemu na to bylo dáno. Umře-li pak ten, co jemu zastaviti má, jeho syn nenie toho mocen nechati, leč by bylo to v tém, že by jemu bylo pak slíbeno a neb zaru- čeno, že ho prvé založil. [8 316.] O tém synu, kterémuž otec šaty dá. Dá-li jeden muž svému synu šaty nebo koně a zbroji v ten čas, když toho potřebuje, a on toho požívati muož a on jemu také dáti muož, a umře-li v tém otec, on nepotřebuje toho zase vrátiti ani děliti s svými bratry po jeho otci dání, po otném jeho erbu, jestli by svému otci nebyl dobrého přirození jako oni, ale však ne jest odlúčen od svého otce zbožie. [§ 317.] O řečníku. Jestli drží otec svým dětom řečníka po smrti jejich mateře, když se od niho odlúčí, chce-li on, má jim zase dáti všecko jejich mateře zboží, bud jemu dostalé od neščestie a neb od jeho zásluhy; a to také má udělati žena otným dětom, jestli otec umře, neb každý muž svým dětom jest řečník. a) Původně psáno: nespuščeném. 69

Strana 70
[§ 318.] Omuži, co dluh má. Chce-li pán odkázati svého muže dluhového od svého zbožie, kteréž jemu nejest přirozeno, tedy má jemu zjeviti pod ranú mší, a to má učiniti, jestli chce své zboží opustiti. Umře-li ten dluhový muž, jehoža) tedy pán vstúpí na jeho miesto a platí z toho zboží, jakož onen platiti měl; umře-li pak pán, tedy ten muž [144b] dá jemu jeho dluh, což jemu slíbil byl, on mu na tém zboží se uhodí a nesmí žádný v to se vázati, než jeho pluh. [§ 319.] O žalobě, která sě stane skrze úžeru. Když přijde žaloba o úžeru jednoho domu, užitek toho domu pána, ten to lépe muož odložiti, než by duom odběhl a nebo odbyl. A jestli to neudělá, musí sám za to odmlúvat. [8 320.] O božejníku, což by oblúpil.b) žaluje-li jeden člověk, že by oblúpen byl a nevěděl by, ktož by to byl udělal, tehdy purgmistr to jmá odmlúvati skrze šest nedělí, že svého božej- níka bez viny omlúvá vedlé jeho božby, a nebo tu škodu platiti do práva bez osudu, že v tom ani rady, ani skutku jměl. [§ 321.] O tvrzi, z níž lúpí. Když by člověk žaloval na jednu tvrz, že jest s ní oblúpen a nevie, ktož to udělal, tehdy téj tvrzi pán jmá odmlúvati za šest nedělí, že nejest vinen, pod svú božbú, a nebo jmá tu škodu platiti do práva bez osudu, že on ani radú ani skutkem vinen. A když by pak jeli lidé z jedné tvrzi a udělají škodu, a jestli sě nevrátí zase přes den a přes noc, a nepřijde ten plen na noc, že by sě zachovali, tehdy jest téj škody nevinen. Pakli by to zbojstvo neb ten plen, přišel nac) zámek zasě, tehdy ta tvrz vinna jest v tom skutku. [§ 322.] O kněžích a o židech, kteříž zbroji nesú. Kněží a židé, kteříž zbroji nesú a nejsú k tomu holeni po jich právě, jestli ti který kvalt a neb násilé dělali, jmá jich právem polepšiti jakžto obecného člověka; ti mohú dobře zbroji nositi, kteríž královským pokojem jsú nalezeni. [§ 323.] O těhotných ženách, kteréž živé děti nesú. Nejmá na žádné ženě poprava býti výše než kuože a vlasy. [§ 324.] O tom, ktož své zboží dá jinšiemu chovať. Který člověk dá své zboží jinšiemu chovati a bude jemu spálené, ukradené a neb oblúpené, a pakli by byl živý dobytek a umřel by, nejmá o to žádnú núzu trpěti, jestli právě v tom dělá, že se bez jeho viny stane. a) Následuje škrtnuté: co. b) Odstavec je přeškrtán. — Počínaje §§ 320—340 text psán je rukou B. Srv. str. LI. c) Psáno: no. 70

Strana 71
[§ 325.] O založeném zboží. Který muž jednomu póžičí a neb založí, to jmá zasě vrátiti a neb za- platiti bez záhuby vedléa) své moci, jakž prvé bylo. A jestli by pak umřel, kuoň a neb který dobytek, což by bylo šacované bez jeho viny, což ho pod sebú jměl, ukáže-li to a smie to právem konati, on toho nezaplatí a své pe- níze ztratil jest, neb jemu za to neslíbil. [§ 326.] O tom, ktož děliti jmá a voliti. Kdež dva člověky jednu zemu mají děliti, starší ten jmá děliti a mladší pak jmá voliti. [145“] [§ 327.] O každém člověku, kterýž muož před krále odpověd dáti. Každý člověk muož dobře před králem odpověd dáti po svém právě, ne po žalobníka právě. A také muož odpověd dáti na každú žalobu, o kterúž jemu vinu dávají, krom toho, jestli by jeho k boji zval, to muož složiti na stranu, odkadž rodem jest. A pakliž by kto nařekl jeho vlastné, tomu také nepotřebí odpověd dáti za to, než v téj zemi, kdežto jest to polo- žené; král také jmá popravitib) o jisté, ne po toho člověka právě, než po téj zemi právě, kdež to jisté leží. [8 328.] O tých, kteříž jsú v královskú moc zváni po rychtáři. Když rychtář zapovie člověka a neb v královskú moc přinese, a jestli sě on osvobodí před králem, jmá listy přinésti pod královskú pečetí, že jest svobodný, kterýž bude s královský moci napsán bez potvrzení. A jestli se z toho vynímá, že ten žalobník nepřijde, tehdy jmá výše čekati šest nedělí, a s tím bude svobozen. A ktož pak z moci královské vychází a práva nepožive, a bude-li v tom přesvědčen, tehdy udělají jemu i jináče a sadí ho tam, že musí rok a den tu býti. [§ 329.] O jednostajných věcech, kteréž by zlodějstvo jmělo býti. Ktož druhého meč, neb medenici, nebo břitvy, neb tomu rovné po jinších lidí řeči z jistby nese, jihly, nebo vrece, nebo vlnu, neb ze mlýna nese, nebo sedlo, nebo plst, neb uzdu, neb ostruhy, nebo jinší zboží tomu rovné, nebo postel, neb podušku, neb prostěradlo, což by více k tomu polo- žil jinšieho zboží, což by kolvěk bylo, o to že jeho vezme a své nechá; schová-li pak to ve dvoře, jakžto by jeho vlastné bylo neskryté, a smie na to svú božbu přičiniti, téj věci muož sě dobřě jíti s právem a obžalovati zlodějstvo nebo lúpež, jestli by jeho v tom vinil a on by sě z toho vymlúval, že nejest vinen vedlé božby, a nebo pak muož sě zpraviti svědomiem, že nejest to pochoval; tehdy nemuož nan žádný hlavný skutek provésti. a) Následuje škrtnuté: toho. b) Následuje škrtnuté: to. 71

Strana 72
[§ 330.] O kněžském a panenském rozdiele. Ktož tak jest se zbožím oklíčen a ostane-li dítě a bude z něho kněz, pobéře hotoviznu, jestli žádné panny není; a pakli jest tu panna a kněz, tehdy rozdělí to mezi sě bez rady; což tak člověk dá v náhlosti bez rychtáře a bez božejníkuov vuole, ten propadne šilink osudu, a to vezmú božejníci pro upokojení. [§ 331.] O dětech nedorostlých.a) Již slyšte, umře-li muž, kterýž děti jmá, kteréž ještě nezrostly, jejich bližní přietelé přirození, kterýž muož jich zprávce býti a řečník, dokadž by svých let dorostly, a ten jejich přietel, jestli by také nebyl svých let právě dorostl, tehdy jmá tých pomocník býti, a jeho bližší súsed, ten muož jich zprávce a řečník býti, dokadž byb) tento právě [145b] dorostl i ty děti. A jmá tých dětí zboží opatřiti rok od roka tak daleko, až samy moci budú rozuměti k svému zboží. [§ 332.] O núzi a o tajné úžeře. Núze a dlúhá, tajná úžera, ta jmá býti přesvědčena sám sedm všech rukú, nespravedlivost a núze a dlúhé, tajné úžerství, kteréž před právem obžalováno bude a svědčeno pro hlavný skutek, kteréž to dokázati mohú skrze noc, to jmá posuzovati rychtář vyšní. [§ 333.] O hlavném skutku. Již slyšte, když jednomu muži meč neb jinší řezivo v rukú najdú neb spopadnú, ješto s ním pokoj rušil a tak jmúc jeho přinesú ho před právo vedlé volání; ten hlavný skutek také jest, když jednoho člověka zlo- dějstvím neb lúpežstvím a neb na faleství spopadnú, tých jmá žalobník sám sedm přemoci. [§ 334.] O erbovém dluhu. Má-lic) jeden člověk erbové dlužné zboží od jednoho pána a neb od svého súseda a zastaví svuoj dluh, pán jeho muož dobře založiti na jeho zboží, že žádný nebude odmlúvatid) za to. A pakliž nenajde zálohu na tom zboží, tehdy muož ho v vinu položiti; on se vloží v jeho zboží, a jestli nemuož toho jmieti, položí naň klatbu. A tehdy muož jeho potom vzéti za jeho hrdlo, ač ho najde; chtěl-li by pak ten dluhový člověk svému pánu jeho dluh zadržeti kvaltem, ani by chtěl prodati to zboží, tehdy se pán jmá na to zboží súditi a vyhrá s právem. [§ 335.] O tom, ktož čte, a o knězi neb faráři. Již slyšte, co čtitele) propadne osudu, to jest třidcet šilinkuov; a jeho osud jest čtyři šilinky. A což ten čtitel křivého udělá, to jmá svému pánu za a) Po straně připsáno rukou XVI. století: De orphanis. b) Následuje škrtnuté: se ti mohl. c) Psáno: Mmali. d) Psáno: odmluviti. e) Psáno: čztitel. Německá předloha: waz eyn lazman. 72

Strana 73
to odpoviedati na tom zboží, kdež sedí, a neb před svým fojtem; když ten čtitel umře, tehdy svému pánu jeho najlepší kuoň jmá býti a jeho obecné šaty eršpryštovi, za nuž ten kněz, nebo čtitel, umře pod jeho obranú. [§ 336.] O tých ženách, kteréž dětí nejmají. Již slyšte, když jednomu muži umře žena a dětí s ní neměl, tehdy její zbrojičku jmá vzéti najbližší jí přítelkyně, to jest sestřinece. [§ 337.] O lúpežských kuséch. Již slyšte, bude-li člověk obžalován o lúpežský kus, jehož hlavný skutek nan provésti muož, a bude-li rychtář k tomu přizván a přivolán, tehdy rychtář hned jmá poslušen býti o ten hlavný skutek a jmá právo udělati žalobníku na jeho lúpežníka a nespravedlivého záhubce; potomž jmá vzéti tomu tu zbroji, jestli se ten nevymluví s právem, kterýž jest obžalován. Již pak slyšte, když člověk člověka viní, kdežto člověk nejest zočí-voči, a bude v tom kuse oslovený [146a] a neodmlúvá, bude na žalobě přemožen. [§ 338.] O osvědčení kupečství. Již slyšte, osvědčí-li jeden člověk kupečství nebo jisté zboží před prá- vem, a jestli osloví to třikrát, jakž právo jest, tehdy po čtvrtýkrát on toho bude mocen vedlé práva, když položí osud pokojný před rychtáře a božej- níky; a přijde-li onen po tom zboží zpytujíc se, ten první obdrží; a jest bližší k tomu žalobú a obdrží rychtářem i radú, nebo to od jistinníka přišlo a onen to nemuož vedlé žádného práva obdržeti. [§ 339.] Jestli dvú muží žaloba jmá zadržána býti. Již slyšte, jmá-li dvú muží žaloba držána býti v protivných kusích před rychtářem i před božejníky s rychtářovú vuolí a s tých protivníkuov dvú vuolí, ač vuolí, že by jich bez práva zjednali a že by dále žaloby nebylo a páni se v to vezmú, že jich zmieří; chtěl-li by pak ten protivník tu ža- lobu obnoviti potom před právem, onen vedlé práva nejmá jemu odpověd dáti jeho žalobě, jestli to zasvěčil rychtářem a božejníky, že jsú oni to zjednali. [§ 340.] O slibu. Již slyšte, slíbí-li jeden člověk jistú věc, bud rolé a neb ženské po- třeby, a potom pýtal by od něho a to by bylo zbořeno a ne tak splněno, jako slíbeno vedlé práva, musí tu slíbenú věc položiti a pustiti vcele, jakož jest slíbil vedlé osudu; a rychtářovi zvláštně propadne osud. Takový slib jmá každý člověk udělati za zabití, za zamordování, a neb za ochromení za sě a za svého přísežného tovařiše. [§ 341.] O vyručenství neb o rukojmích. Již slyšte, když jeden druhého vyručí vedlé podobenství na postavení před právo do jednoho času a potom jeho nemuož míti na postavení, musí jeho polepšiti po jeho žalobě; a což na žalobě přemuož, jestli by jemu šlo 73

Strana 74
o hrdlo, tedy musí dáti a odložiti své peníze na to usazené; pakli přijde o ránu, tedy polovic tomu zaplatí; ta platba bude žalobníkovi a za jeho osud rychtářovi nic; pakliž má na tom v ten čas svědomí, tedy jemu pokoj má polepšiti, což jeden slíbí za druhého.a) [§ 342.] O postavený den. Již slyšte, má-li člověk jednoho ustaviti před právo, kteřýž jest pro nespravedlivost obžalován, a umřel by ten muž, má jeho umrlého postaviti a tím bude prázden. [§ 343.] O nadánie z dlžného zbožie. Již slyšte, dá-li muž svéj ženě vedlé svého slibu, což na dlžném zboží stojí, a to zboží by stálo před dvorem svého pána a nebo vedlé svého sú- seda, a on by jí to ukázal za svého zdravého života a umřel by ten muž [146b] bez dětí, jeho žena erb na tom zboží nemá, jestli by to přesvědšila, že jí to dáno jest od muže za zdravého života, jako svrchu psáno stojí. Již slyšte, jestli by pak to bylo toho člověka jistinnost, na němž stojí ten dluh, tedy ruší téj ženě tu zemi neb nadání, leč by jí bylo dáno za jisté menované; nebo nemuož žádný muž své vlastné zbožie rozdávati svéj ženě, leč v menovitém kusu před rychtářem i před radú, lebo erbové jeho o to by stáli, a neb ten erbovní dluh, tak proto nemuož svéj ženě toho dáti bez dlhu a svého pána vuole. [§ 344.] O cuzím kusu. Již slyšte, má-li člověk cuzí věc a neb kupečství, což jest on dorobil v tu chvíli, jakž jest svú ženu pojal, to muož rozdati, komu chce, a proti tomu žádný nemá býti. [§ 345.] O zaručeném člověku. Již slyšte o jednom muži, kterýž jest jal člověka zaručeného a před právo přinese a pýtají od něho šacunk a on poručenství odpoví; tedy po- ručník má naň svědomím provésti prvé než ten šacovaný, jakož jest prvé pověděl; tedy má ten žalobník se božit, že jest on toho skutku vinen, proto- že jest v zaručení; tak si mu buoh pomoz i všickni svatí. Takže majíb) na zaručeného člověka božit, kterýž jest vedlé jistinnosti před právo při- nesen.«) [§ 346.] O zaručeném člověku. Již slyšte, kterýž člověk jest zaručený a před právo přinešený bude, ten nemuož štráfat žádný ortel, ani ten muž, kteřýž to bojiovat má, když jest on přišel do vsi. a) Slovo: nic v předcházející větě je škrtnuté. — Počínaje §§ 341—369 text psán je rukou C. Srv. str. LI. b) Následuje škrtnuté: svěd. c) Následuje přebytečné: jest. 74

Strana 75
[§ 347.] O obžalovaných lidech. Již slyšte, který člověk jednoho člověka obžalovaného pro nespravedli- vost mocí unese, a bude-li on jat ve čtrnásti dnech, má rovnú míru v utrpení míti jako onen; jestli pak ujde, tedy zaručí a potvrdí toho přes jednu noc; jestli jeho najdú na jistinnosti a obvolali to svědšíc, tedy po svědomí má právo býti. [§ 348.] O dokázaní jistinníku.a) Již slyšte, že mají člověka z jeho vlastného a jistého vykázat vedlé práva, za nužb) on jest k tomu přišel právě a neb neprávě, leč by jemu rušili jeho svědky, jakž právo jest s rychtářovú žalobú, jakož sám pak při tom jest; a nebos jeho rokují před právo o rychtářství k pravému súdu, a on potom nepřijde, tedy jemu ortelují potém i jeho svědky vedlé práva. [§ 349.] Kto své jisté pod se tlačí. Již slyšte, kdež mají na jeho život svědšit neb na jeho máteř neb na jeho sestřenci, může táhnúti jejich [147 ] erb k sobě, lež to musí zjevně rychtářem provésti a se čtyrmi služebnými člověky, jinak jemu to bude zbořeno. [§ 350.] O pokladu, kteřýž zakopán leží. Všelijaký poklad, kteřýž pod zemí zakopán jest nieže, než pluh sáhne neb rýti muož, to přísluší k královéj moci; střiebro nemůže žádný lámati na jinšího člověka zboží, leč by on jemu přivolil a také miesto;c) jinak osud bude na něm. [§ 351.] O nedospělých dětech. Když žena svého prvního muže sobě pójme a ona děti bude míti prvé, než jí pravý čas přijde, a to dietě mohlo by žíti, muož jemu přihaněti na jeho právě, neb se jest bez svého času narodilo; a když by pak žena po svého muže smrti dietě porodila po jejím pravém času, také tomu může přihaněti, neb se jest puozdě narodilo. [§ 352.] O zjevném kurevstvie. Ktož tak jednoho muže ženu prokurvie zjevně a nebo dievku, skutek činie; a potom tím ji vezme sobě za manželku, a onen pak na něm vyhrá bitku nebo boj, její děti budú pišci; i ti všeckni, kteříž sú zmatečného přirození, jako zlodějé, lúpežníci, [kto] zberú a neb zase dadie, a to před právem přesvědšeni budú, a nebo ti, kteříž svuoj život, kůži, vlasy opustí, ti sú všeckni práva zvrženie. A ti také, kteříž den a rok v rychtárových čtyř stranách bydlí, tých také oddělilo právo nespravedlivých; a osúdí jemu vlastné zboží i příchodné, tedy přístavné zboží pánom a vlastné zboží a) Psáno: giſtimiku. b) Psáno: za nuz. Německý text má: von seynen eygen leichem geveren weysen von gerichten halben vm er daz czu chumen sey. c) Německá předloha: Silber mak auch nymant brechen auf eynes andern mannez gut an dez willen auf dez stat ez ist erlavbet. 75

Strana 76
k králi;a) a dokadž den a rok vynjde a ti erbové s královéj moci toho ne- vezmú v roce a dni, tedy oni stratí to i s tím prvniem, leč by pak to vzali do královéj moci, že jim to prospěti nemělo. [§ 353.] O člověčí starosti. Výš jeden a dvatceti let přišel člověk v své roky, přes šedesát let již přišel jest do svých vyšších dní, že on sobě již míti musí řečníka, ač chce, a tím sobě neudělá obtieženie, ani za to osud propadne. Kterého člověka sta- rost nemuož poznati, tedy jeho vlasy v bradě i nieže i pod paží, tedy potom má znáti, že jest v své roky přišel. A když dietě k svým rokom přijde, tedy musí dobrý řečník býti svéj ženy a k tomu, což má, chce-li a má-li sobě hledati boje; nebo to všecko on sám musí v svéj mysli míti; takéž musí svéj ženě všecky řeči rozumeti. [§ 354.] Mezi mužem a mezi ženú o jednostajném rodu. Vždycky muž svéj ženě nemá býti roven v rodu, jakž kolvěk jest její řečník, ona jest jeho poddaná a stúpá v jeho právo i v jeho postele; a když [147b] její muž umře, tedy ona prázdna bude jeho práva a obdrží své právo vedlé její přirození. Protož má býti její řečník jí přirovnaný v rodě, kterýž jest muž, a ne její vlastní muž; tak i žena nemuož bez slibu svého muže své zboží rozdati ani prodati ani jejie života přísluchy ponechati, proto že on s ní v tom zboží sedí; dievky a nebo ženy bezmužné, ty pro- dadie své zbožie bez přivolení svého řečníka, leč by k tomu byl řečník erbovní. [§ 355.] O řečníkách, co mají míti ženy a panny. Panny i vdovy mají míti v každéj při a u každéj žaloby řečníka, aby jich nepřesvědšili; a ona můž proti každým právom mluviti a činiti ku kaž- dému kusu a rychtář musí to dobře rozuměti a řečníkovi dáti věděti; a když ženám přijde k božbě, tedy ony samy se mají božiti a řečník má bez toho býti; i jejich pravý řečník má také jist býti, kdež ženy slibovaly a nebo zálohy kladly. Opět řečník pro spravedlivost a pro právo má za ně slíbiti a poručník za ně býti na jich základ; a za to nemá trpěti žádnéj núze, než že on jest opýtán pro právo. A jeho řečničství netrvá více, než jako právo sedí. [§ 356.] O tých, kteříb) cizí pacholky bijé neb rujé. Kto jednomu člověku cuzímu jeho pacholka bije neb ruje o nic jinší než pro pána jeho vinu, vedlé práva má jim oběma osud vzíti, leč by se a) Německá předloha: Dy auch iar vnd tak in dez richters echte sint, dy teylet man rechtloz vnd vortaylet ym eygen vnd lehen daz lehen den herren ledik, daz eigen in den chynichleichen gewalt innen iar vnd tag. b) Následuje škrtnuté: ssed. 76

Strana 77
pak vymluvil pod božbú, že on nejest učinil tomu pánu k š[klodě,a) ani k hanbě, tedy prázden bude jednoho osudu. [8 357.] O tajném hledání domu člověčího. Již znamená se, jestli by člověk jeden násilný v svém domu tajně shledán byl skrze svého nepřítele, a nebo pak jeho hoffer skrze to raněn bude, a ten tajný lúpež bude přesvědšen, ten má míti šest dobrých lidí, kteří sú pravéj víry důstojni; a jestli ti lidé i s ním božbu vésti budú pravíce, že právě tajní hledačé tu byli, kteří sú násilníci toho domu, tedy sú oni propadli vedlé ortele svá hrdla neb hlavy; a jestli byb) se na tých hledačích mord stal, bez řeči i bez práva zahynú; a ješče více, jestli by kte- rého zabili z tých hledačů, tomu nepotřebí žádného práva; a více, jestli by ten toho domu hospodář toho hledače domu z božejníkem mohl přesvědšit, jeho nepřítel [148] jest přemožen bez ortele; ale však to vše nemuož býti; nebo kto mezi nima dvěma napřed před rychtáře přinese, tomu se stane, jakož se svrchu píše. [§ 358.] O dvú člověkú, ješto se raní na smrt. Jestli se jeden boj odde dvú stane a budú raněni smrtelně, a kteřýž z nich najprvé umře, ten obdrží žalobu a onomu jeho rány otíží; a jestli pak ten umře, bez práva zahyne. [§ 359.] O tém, ktož bude obžalován o ránu, která se v boji stane. Jestli člověk vedlé boje raněnc) bude a bude na toho pomlúvat, a chce-li se on toho vyvésti, musí s šesti dobrými lidmi, komuž jest věřeno, a on má býti sedmý, a neb s jedním božejníkom on se opraví. A jestli se na to božit bude před tím, kohož ranil, a upadne-li pak v ortel vedlé téj božby, propadne rukú a neb sedmi hřivnami odmění se. [§ 360.] O okrvavenie a jeho právě. Jestli člověk obžalován bude, chce-li za to božbu činiti sám třetí, bude toho prázden. A jestli pak toho nemůže míti, tedy sám svú božbú toho odjide. A jestli pochybí na božbě, tedy propadne rychtářovi věrdunk a svému přišovi puol hřivny; a více, jestli napřed řečený člověk prvé pozná, tedy polepší jeho, jako se svrchu pieše. [§ 361.] Když koho nespravedlivě viní. Bude-li jeden člověk bezprávně obžalován, tedy se spraví sám třetí, a nebo sám svú božbú, a propadne puol hřivny; tím svého nepřítele po- lepší a právu propadne věrdunk; a více, druhý postihač ten se sám boží; a) Psáno: šodě. b) Následuje nadbytečné: stalo. c) Psáno: raniem. 77

Strana 78
a jestli chybí na božbě, tedy napřed řečenému opraví jedním věrdunkem a právu puol věrdunka. [§ 362.] O tém, který před božejníkovým domem koho raní. Jestli který muž s viděním kterého božejníka o ránu bude obžalován, a jesto, že ten jistý muž toho nepřítele milost a rychtárovu lásku nebude míti, muož-li svú hlavú, tedy on tím oplatí, právo nan má vydané býti; a dále, jestli by jeden muž s jedním božejným člověkem přesvědšen byl jednú rukú vedlé ortele, zaplatí deset hřiven, ač toho nemůž prázden býti. [§ 363.] O božejném člověku, který svú rukú bije. Stane-li se tak, že jeden božejný člověk o bití ščapové [148b] a nebo pěstí bití a opoví to právu,a) tedy bude na to ortel: čtyry neděle má seděti za to v věži a neb v kládě, a neb bude bez toho miesta celý rok. [§ 364.] O tém, kterýž omluven bude aneb povinen bude o smrt. Bude-li muž který povinovat vedlé nařčení, ten se má sám třinástý na všech svatých božit; a nemóže-li tých míti, tedy on se toho spraví svú vlastnie rukú. A má se třinástekrát božiti sám. A chybí-li on na téj božbě, tedy ortel jeho bude jeho hlava, jestli dostál právu; tím jemu pohoršeno jest. [§ 365.] O tém, ktož bude obžalován o núzu. Jestli kto obžalován pro núzu jednéj panné, bude vyvolán, jakž právo jest; a jest to, že ta panna z její hlavú škudlenými vlasy a strhanými šaty a ukrvavena přijde s voláním a k tomu zvánie sám třinást, jestli se on toho vymluví a neb sám svú božbú, a chybil by na tém, s svú hlavú on zůstane; a to podobenství jest o jednu ženu, vynímajíce krvavé rúcho; to právo tím se pohorší. [§ 366.] O tom, ktož božejníka bojem potká. Jestli který božejník domuov jdúc bude potkán bojem a on se núze brání svého života a přemoci muož svého protivníka a jeho raní, a jestli on toho svému tovařišovi božejnému na svú božbu smí vzíti, že se svéj pravéj núze a kvaltu bránil, tomu jistému žádné právo za to nebude. [§ 367.] O tém, ktož před božejníkem koho bije. Jestli kto, ješto by jednoho z svéj vuole před božejným člověkem na to hledícím rozlil jeho krev, a bude obžalován, deseti hřivnami ostojí před právem i před božejníky a tomu bitému hřivnub) jednu, když ho popra- vují o dvój kus; a nemuož-li on to zboží míti a upadne v vězenie, tedy a) Německý text: Geschit daz, daz eyn gesworenman vmb eynen knûtelslag odir vmb eynen faustslag besagt eynen man, mit vrteil. b) Předchází škrtnuté: puol. 78

Strana 79
jemu ruku utnú; a přijde-li pak zase v vězenie, tedy zapovědí jej rok a den s toho miesta tak dlúho, že on rychtářovi a božejníkóm za ten skutek dosti učiní a tomu raněnému za jeho krev. [149a] I§ 368.] O tém, ktož svuoj erb osadil za smrt.a) Jestliže jeden člověk má erbové zboží a jest to zjednáno za smrt nebo za ránu, káží tomu, jakž právo jest a čest tomu městu, nezhrdati práva a nebo ortel; pro unáhlost jeho země mají jeho zapověděti. A jestli po prvé kázáný nedbá poslušen býti a právu a svému nepříteli na jeho miestě chce sésti jeho erb pro ustavičnost, jest právo, že by jeho v žádné boženstvo ne- ustavili neb nepřitiskali; a to [ho] pro upokojení rychtář má jim jistý den dáti, onémub) aby odmlúval, a tomu, aby žaloval. [§ 369.] Kto se jme koně nebo dobytka. Jestli kto koně se jme a nebo jinšího dobytka, což v bludě chodie, a jestliže přijde do jinšieho domu, ten člověk má rychtářovi zvěstovat ten prvý den, rychtář má dále zvěstovat farářovi, a farář má to v kostele třikrát ohlásiti. A jestli se toho dobytka nikto nejme a chová ten dobytek, na městské polepšení a k kostelu to mají zadržeti. A jestliže ten člověk, k komuž ten dobytek přišel, žádati bude ten dobytek chovati sám a toho nezjevil před právem, na místě zloděje bude popaden a to jest právo naň. [červeně] Finis adest operis, mercedem possco laboris. Sub anno domini M° CCCCLXXIII tunc temporis existente advocato magnifico domino domino Wenceslao Pangracz in urbe Zylina, ad cuius instanciam et rei publice utilitatem presens opus est translatum per manus Wenceslai de Kromierzyz. a) Německý text: vor tot slac. b) Psáno: on gev. Německý text: jenem czu antworten vnd dyzem czu clagen. 79

Strana 80

Strana 81
III. ZAPISY.

Strana 82

Strana 83
[Cса 1380—1420.] Několik drobných zápisů o půjčkách, dluzích, postupech zboží a platech. 1. Kniha žilinská obsahovala původně toliko text magdeburského práva v znění německém, které se počínalo na foliu 2 (nynějším foliu 10). Folio 1 (nynější 9) zůstalo nepopsáno. Těchto dvou prázdných stran užito bylo k poznamenání drobných záznamů, jak níže jsou podány. Jsou to nepochybně nejstarší záznamy v knize žilinské, jak i ráz písma ukazuje. Jsou skoro vesměs bez data. Toliko při jednom z nich vyskýtá se rok 1386. V jiných dvou záznamech připomíná se Jeronym, syn Martinův, zet rychtáře žilinského. Je to patrně týž Jeronym, který byl pak roku 1420 žilinským rychtářem. Proto řečené zápisy položeny do let 1380—1420. [folio 9a]. Item nota, quod Katerina relicta Nicolai Institoris ac filius eius dictus Sigismundus tenetur Andree Kuchmani filio XI. flor. Notandum, quantum ego Johannes advo[catus] tenetur (sic) Jeronimo.1) Item notandum, quod Galhor translegavit viva voce non coactim, non ta florenos et duos equos meliores. Item duas compulsus filiis suis XXX" vaccas. Item Valto accedens coram nobis resignando curavit omnem substan- ciam suam de mobilibus et inmobilibus suis bonis duabus filiis omnem substanciam suam, sic quousque vixerit, habet eandem substanciam possidere, sed post mortem suam nullus habet possidere, nisi due filie sue. Huius rei testes sumus. Item notandum. Nos advocatus et iurati memorie commendamus presencium tenore, quod Johannes Wysheyn accedens ad nostram pre- senciam una cum uxore sua non coactim, non compulsa viva voce resignando curavit uxor Johannis omnem substanciam eius post mortem mulieris mobilia vel inmobilia. Item si uxor Johannis supervixerit virum eius, videlicet Johannem, extunc concordacio ista vel legacio nichil erit. Wyr woyt vnd dy gesworin wir bekennen, das Peter Newheuser vnd sein vraw Margaretha sint vor wns komen von wngethungener dinge myt guttem willen hot ey[n]s dem andirn awfgegabin, als daz se habin, is sey fil adir wenik, alzo wbir welchis got gebewt czu yrstin, daz daz andir daz selbe gut beziczen sal vnd nymant andris yr frunde, her sey ein man adir ein fraw, vnd daz daz selbe dormyt czu thun vnd czu lossin hot. Daz beken [en] wir woyt Steffan Trenuf, Nicolaus Cromr, Maczias Laczko, Wilus Neczelowicz, Johannes Bogner, Nicolaws Lanifex, Johannes Bogner. [folio 9b]. Item debita Jeronimi, filii Martini, generis advocati civis de Silna anno domini M° CCC° LXXX sexto. Item Hannus Pogner, civis de Silna, tenetur XXX. flor. auri. 1) Jeronymus, rychtář žilinský, připomíná se roku 1420. Jan, rychtář žilinský, byl patrně jeden z Janů rychtářů, kteří jsou doloženi roku 1409, 1417—19. 83

Strana 84
Item Nicolaus Institor tenetur XXX flor. auri; de illis solverunt Zolnensi advocato V florenos. Item filius Weysheyn Johannes tenetur X flor. auri. Item Heynko tenetur X florenos auri. Item Peter Newhewser et Niclas rychter Thome (?) fideiusserunt pro Clôsel, filio Henel, foijt pro XX flor. auri. Item Stephanus, iudex de Rosna,2) tenetur XX flor. auri. Item Stephanus Zelyn de Nysa3) tenetur LXXVI flor.-per IIIIor parvos computando. Item Vrban tenetur XXVIII flor. auri. Item Pogneryn tenetur VIII flor. auri. Item Sanne, uxor Michalis Sutoris, tenetur IIIIor flor. auri. Item Trenof wnd Soryk fideiussit pro Heryng pro VIII lapidibus lane, duos lapides per XI parvos. Hoc idem solverunt antiquo advocato cum avena. Item Knavfel(?) fideiussit pro Posinam (?) pro IIIIor lapidibus lane, duos lapides per XI parvos. Item Anzel fideiussit pro Ketner pro V lapidibus lane, duos lapides per XI parvos dando. Item filius Weysheyn fideiussit pro Maneta pro duobus lapidibus lane per XI parvos. Item Michelchin Textor tenetur II lapides, quemlibet lapidem per [následuje škrtnuté VII, V1/2, V1/21 V1/2 parvos. Item advocatus habet presentari vnam copperturam deauratam, siue tecturam et duos ciffos argenteos cottidianos et XII cocliaria argenti. Item Johannes, filius advocati, habet unam balytam unam loricam via- ticam et 1 gladium. Item nota convencionem civitatis Zyline cum Heynrico Muratore XX et centum marcas. Item soluit civitas eidem Muratori LIII1/2 marcas. Item convencio cum vectore Trewtel pro [následuje škrtnuté: XVII marcas] XVII marc. Item soluimus eidem [následuje škrtnuté: XIII1/2] XIII1/2 marcas. Item [následuje škrtnuté: de Fuchssel XX parvos]. Item de Fwchsell XX parvos. Item de advocata II marc. polonicales. Item nota, quod Stephanus de Tauricz4) soluit Johanni advocato XX. flor. auri. [Cса 1400.] Právní nález města Krupiny, jakožto vyššího a odvolacího práva pro město žilinu. Žilina až do roku 1369 užívala práva města Těšína v Slezsku. Toho roku zakázal jim však král Ludvík užívati práv těšínských a nařídil, aby přičlenili se k právu Z. 2) Rosina, okres Žilina. 3) Nisa, krajské město v Slezsku. 4) Asi Turo, okres Žilina. 84

Strana 85
některého města v Uhrách. Žilinčané rozhodli se pak pro právo města Krupiny. (Srv. výše v úvodu.) Podobně rozhodla r. 1384 i královna Marie a stanovila: „quia ipsa civitas Thessen est in alio regno constituta et ob hoc indecens exstitit eis ad aliud regnum in requisicione justicie transcurrere,... concessimus eis graciose, ut iidem cives ... a modo in perpetuum in adiudicacione causarum ... eodem ritu, consvetudine et libertate pociantur, quo fideles cives et hospites nostri de Corpona [Krupina] perfruuntur ita, ut in casibus et in causis ambiguis et suspectis de cetero dictos cives de Carpona requirere et ad eos habere recursum debeant et teneantur. Aliarum eciam villarum, tam in districtu Biztricziensi [Povážská Bystrica], quam in Thurocz [Turec] existencium incole, qui usque modo cives et hospites de Sylna [Žilina] predictis in causis requirere habuerunt, similiter deinceps eosdem requirant, qui judicium de dicta Corpona et consuetudinem adjudicacionis proferre ipsis hospitibus et incolis teneantur“. (Originál na pergameně v archivu města Žiliny Nr. 33. Též konfirmace císaře Matyáše II. z roku 1610 tamže Nr. 55. Srv. i Lombardini l. c. nr. 14. V archivu města Žiliny Nr. 7. zachoval se též nález města Krupiny z roku 1407 pro Žilinu: „quod quilibet ipsorum de hospitibus in Selina [Žilina] queat et valeat in eadem Selina arrestare et impedire suum uerum debitorem seu in alia re culpabilem alterius ciuitatis, opidi seu ville jure mediante pro debitis, seu pro alia re quacunque, eciam si laicus alterius ciuitatis, opidi, seu ville gwerram inchoaret, uel lesionem alicui in Selina intuleret, et a iudicio se absentaret ciuitatem exeundo“. Lze tudíž říci, že níže uvedený nález města Krupiny náleží do let 1369—1429, do kterého roku totiž se v Žilinské knize vyskytují německé zápisy. Poněvadž pak níže podaný zápis je položen bezprostředně za německý text magdeburského práva z roku 1378 jako jeho pokračování a také podle písma hlásí se spíše do století XIV., poněvadž pak nejstarší souvislé zápisy v knize žilinské jsou z roku 1403, položili jsme nález kru- pinský přibližně k roku 1400, ale vznikl spíše na konci XIV. století, než na začátku století XV. [Folio 71"]. Das Recht hat man fon Korppen pracht. Wen das ayner den andern maynayder cheyt wnd hayst wnd mag yn seyn nicht wber chwmen, der yz plyben, das man ym dy chwng soldn aws reyssen, wellen ader dy pwrger ym genedek seyn, zo leg er chehen mark wnd vynd des mannes uyllen, den er bered hatt, bydern wnd mytt erbar lewten, wy daz dy pwrger chyzen. Daz ander, wen ayner dye schôsser ader ander lewte, dy in der pwrger dynst gen wnd nach dez chwninges gob gen betrwbt ader hyndert wnd messer wber yn chewcht, der yz der statt wm den halz ; wellen ym dy stat wnd pwrger genaden, zo pleybt er der stat chehen marg wnd zwn sich mit den wydertayl nach erber lewte rat. [Cса 1400.]5) Několik drobnějších zápisů a nálezů podle práva města Krupiny. [fol. 77b]. Wir gebin czu dirkennen yn dezym wnzernn stad buche, das wir von den Korpnern yn den hennoch geschrebin zachin zeyn wndir- weyzet, czu dem erstin, ap eyne frawe vor das recht worden geladin, win weerley das were, ap er eyde wordin getelit, zo zal ze steendink sweren vnd ap ze den, dy eyde vorfurin, nichtin mochte, eynmol, czwer, drey stund, czu dem firdem mole, zal man er zeczin eynen stul vnd zal swerin zeczendik, 3. 5) Srv. výše poznámky při č. 2. 85

Strana 86
vnd ap ze mit dem eyde nichtin mochte vorfaren, zo hot ze dy zachin vorlorin. Das ist geschen bey Hensil Lorl czeyt. Item weme eyne hant gar wirt vorlemit,[?] der zal bussin mit czeen markin sweres geldis, iczliche mark vor fyr rothe goldin czu czelin. Item wo czwe eygin krigin mit enandir wm dy grenicz, welch eygin mer geczeug hot adir furet, dy behelt dy zachin, zundir man zal es yn gebin, zain eyn stadrecht ist. Item wen eyn knecht adir eyn man, eyn gesworin man schulde, vnd der gesworin man hette nymandis bey ein zinder wer alleyne, vnd wen ys den czu rechte queme, zo mak yenir dir von komen mit zeynis zelbis hant. 4. 29. jan. 1391. Konšelé a boženíci z Velké Bytče slibují žilinským, že se vždy budou jejich právem říditi a do žiliny se odvolávati. Zápis zapsán do knihy žilinské až v XV. stol., ale ještě před rokem 1418, z kterého je zápis další. (Viz níže č. 17.) [fol. 97b]. Nos consules et iurati scilicet Marko, Jacobus Sutor, Ivanisch, Oblaski, Jacobus Carnifex ex parte toti comunitati de Magna Bycza6) in medium nostri venientes nobis coram fide iubente promiserunt et pro pueris ipsorum, quod semper et semper volumus iura in civitate Sylinensi requirere, tamquam et nostris senioribus de iure facere teneremur. In anno domini M° ccc° nonagesimo primo. Datum dominica Exsurge Domine etc. [Сса 1391?]7) Sousedé ze vsi Pružiny žádají a uvolují se říditi právem města žiliny. Zápis zapsán do knihy žilinské až v XV. stol., ale po roku 1418, z něhož je zápis před- cházející. (Viz níže č. 18.) De Prwosin.8) Lfol. 97b] Item venientes nostram in presenciam Petrus iudex cum Johanne Zeidel petentes et poscentes, ut eos assumeremus et ipsis participaremus nostre civitatis iura, promittentes eorum bona fide et illesa consciencia eadem nostra iura cum omnibus convicinis suis de Prwsin velle reservare. 5. [Cса 1403.]9) Pavel Bek se svou ženou činí před konšely města žiliny poslední pořízení. [fol. 2a]. Wir woyt vnd dy gesworin Nicolaus Cromer, Maczias, Laczko, Bogner, Neczelouicz, Nicolaus Lanifex, Johannes Laubvorst, wir 6 6) Velká Bytča, městečko na Váhu mezi žilinou a Trenčínem. 7) Datum blíží se asi zápisu otištěnému pod č. 4. 8) Pružina, ves v Pováží, okres Ilava. 9) Roku 1403 připomíná se Nicolaus Cromer mezi konšely žilinskými; roku 1409 pak Johannes Langworst. Tím je přibližně udáno datum zápisu. Poněvadž však zápis je zapsán pod č. 1, tím určeno je přibližně i jeho datum. 86

Strana 87
bekennen, daz Paul Bek myt seyner vrawen vor wns komen ist von wnge- thungener dinge vnd hot eyns dem andirn wf gegabin, als daz zy habin, is sey fil adir wenig, wbir welchs got czu dem irstin gebewt daz, daz andir daz selbe gut besiczen sal wnd zu thun vnd czu lossin hab, der weyl is lebe, daz keyn frimd dor noch czu reychin hot, zunder ab got wbir zi ee gebeut, so sal zy an irym tot bet frey sein ir gewant czu bescheydin, wem si wil. Ab her ee sturbe, zo sal sy seyner swestir VI elen kapthuch gabin, welc dy irste wer. Item vnd seyner swester sun sal man gabin sein cleyder vnd sein wafin vnd sein geret. 6а. [Сса 1403.]10) Začátek zápisu konšelů žilinských. [fol. 2"]. Wir schit lewthe Steffan Trenuf, Nicolaus Cromer, Johannes Wilus, Johannes Lankvorst. Zápis je mřežován. 7. 1403. Jan Fuzel, soused žilinský, dává před rychtářem a konšely žilinskými v zástavu Jakubovi Dresdenovi a Petrovi Wynandovi z Vratislavě své zboží ve 150 zlatých. [fol. 2a]. Nota: Nos advocatus cum ceteris civitatis Zeline iuratis, Johannes Schuczig, Martin Span, Stephanus Trenuff, Nicolaus Cromer, Paulus Joclen, Weis Hans, Stephanus Langworst, publice protestamur, quod Johannes Ffuzel, concivis noster, obligavit in pignore hereditaria eius honesto viro Jacobo Dresden de Wrat[islavia] nec non Petro Wynond de eadem, socio suo, [následuje škrtnuté: pro C 11/2 flor.] pro centum et quin- quaginta florenis auri uno floreno racione. Facta Quasimodo geniti M° CCČČ III et cet. [Cса 1403.]11) Pořízení před rychtářem a konšely žilinskými stran narovnání mezi Alžbě- tou a Michalem, rychtářem z Krásna, co se týče dědictví osiřelé Kateřiny. 8. [fol. 2a]. Wir woyt vnd dy gesworin, dy do vorin gescribin sin, wir bekennen, daz Stefan Trenuf vnd Nicolaus Cromer, Johannes Vilus, [ná- sleduje škrtnuté: Johannes a pak in margine: Stephanus] Lankvorst vnd dy erbir fraw Elizabeth dy Gelhoryn vor wns komen sin vnd bekennen, daz [následuje škrtnuté: wir] zy daz czwissin Elizabeth vnd dem rychter Michel vom Czaskin12) gemacht habin alzo, daz dem kinde Katherina ist worden czu theyle daz erbe ein der awe vnd XX mark, daz geld ist beym richter eim Czaskin; wen her das selbe geld dem kinde aus reycht, zo hot 10) Srv. pozn. 9. Č. 6a zapsáno je mezi č. 6 a 7. 11) Stefan Trenuf, Nicolaus Cromer, Stephanus Lankvorst připomínají se v zápise z roku 1403, tím dáno je přibližně datování. 12) Krásno, okres Nové Mesto nad Kysúcou. 87

Strana 88
daz kinde czu dem gerichte nicht czu langin, wenn myt den XX markin ist dem kinde iris fater theil gericht; zinder do ist des kindis mityr, si mak dem kinde nie gabin; wir theylin das kind von keyinen dingin. Zápis je dodatečně škrty mřežován. [Cса 1403.]13) Rychtář a konšelé města žiliny potvrzují, že před nimi zastavil Jan Fuszil Štěpánovi žilinskému své zboží v 18 červených zlatých. [fol. 2a]. Vir woyt vnd dy gesworin, Stephanus Trenuf, Johannes Vi- lus, Johannes Bogner, Stephanus Lankvorst, Martinus Nemlet, Maczias, Laczko Wngarus et cet. Wir bekennen, das Johannes Fuszil vor wns ist komen myt Stephano Zilner von der Neysse14) vnd habin vns kunt gethon alzo das Johannes Fussil hot Stephano Zilner zein erbe adir zein ekir vor saczt vor [následuje vyradírované XXXIII] XVIII rothe guldin alzo, das nymat hab dor wf czu redin als lang, bis das Johannes Fussil Stephano das gelde beczal. 9. Zápis dodatečně škrtáním mřežován. 10. [Cса 1403.]15) Matěj Träger vyznává před rychtářem a konšely města žiliny, že své ne- vlastní dceři Markytě vyplatil její podíl. [fol. 2b]. Wir Hannus foyt vnd gesworn, magister Andreas, Martin Span, Stephanus Lang(vorst) vnd Andres Smyt, Jacob Smyt, Ebirhart, Andres Fleyscher, Nemlet, Paul Weyczer bekennen, daz Matheus Trôger mit seynen styfkindirn eyne vorrichtung habin gemacht, alzo daz her den vir kindirn iczlichem kinde gebin zal VII marcas vnd drý mern, des hot her deme eynen kinde Margryten seyn teil gericht vnd den andirn dryen kindirn blybt her ir teil schuldig; vnd vorbas nie dy selbin kinder noch der kindir frunde en noch zeyne frawe nicht habin czu manen umm irs vatirs teil. Zápis je přeškrtán. 10. febr. 1409. Jan Schuczig, soused žilinský, vyznává před rychtářem a konšely města Žiliny, že zastavil své zboží Janovi Quitenburgovi z Vratislavy ve 100 hřivnách (polských). 11. [fol. 3a]. Johannes foyt vnd dy gesworin burger in der Zelin, Johan- nes Langworst, magister Andreas, Wylus, Ebirhard, Andres Newhuser, Joclen, Smyt vnd Weis Hannus, Nykel Symon, Nemleth, Mathis Rabus, wir bekennen, daz vor vns komen ist Johannes Schuczig, vnser mitburger, 13) Srv. poznámku 9. 14) Nisa, krajské město v Slezsku. 15) Srv. poznámku 9. 88

Strana 89
vnd hot deme erbirn manne Johannes Quitenburg von Breslaw16) alle sein erbe czu pfande gesaczt von guten willen vnd vngetwungen vor hundirt mark ; vnd vor funf marg czehen mern vor dy marg uf sente Johannes tag, der do ny czukûnftig ist, czu beczaln ane arg; vnd des hot Johannes Sczuczig an dem gelde Johannes Quittenburg eyne polnisch marg beczalit vnd daz daz pfand vnd daz erbe sey Johannes Quittenburger vnd andris nymands ; vnd ab der egenannte [?] Johannes Schuczig stürbe, ader daz gelt uf den gnanten tag nicht beczalte, do got vor sey, zo zal Johannes Quittenburger adir seyne nesten kinder adir frunde daz egennante gelt von dem erbe hebin vnd nemen an alle tedigunge vnd an alle clagen, als an dem tage, do ym das erbe vorsaczt ist. Gegebin am suntag Scolastice virginis anno domini M° CCCC° nono et cet. Zápis škrty mřežován a k tomu pozdější rukou z XV. stol. přičiněna poznámka: Dicta cassa, quia defalcata. 1413. Záznam, že Jan Schulczing, soused žilinský, zaplatil dluh 100 hřiven, jak se byl zavázal roku 1409.17) 12. [fol. 3a1. Notandum, quod ego Johannes Schûczing presentibus iura- tis scilicet magistro Andrea et Welusch, Joclino et ceteris dedi Sigismundo Hering de Wratislavia1s) XXXXII marcas et XXXIII tripliciter compu- tando marcam per X. parvos. Anno domini M° CCCC° XIII. Zápis je přeškrtán. 13. 1416. Zápis stran ověnění dcery rychtáře z Petrovic. [fol. 3b]. Coram nobis venerunt Reychanel de villa Petri et Michael Kůn de Rossyna,19) arbitri inter iudicem de villa Petri20) et inter filium Ni- colay Wernar de Petri villa, et iurati nec non tota comunitas de villa Petri et iudex de Thaurycz21) cum uno iurato et Lacztko de Tribus curiis,22) fassi sunt, quomodo quodam accidit tempore quomodo iudex de predicta villa filiam suam tradidit in matrimonium filio Nicolai Werner in Petri villa. Tunc temporis prenominati testes asserunt et dicunt esse non factum aliquod promissum speciale ac singulare, nec de agris, nec de rebus, nec de diviciis, nisi si ex propria voluntate filie sue, sive generi suo, in aliquis posset sub- venire, hoc animo libenti et libere promisit. 16) Vratislav v Slezsku. 17) Srv. č. 11. 18) Vratislav v Slezsku. 19) Rosina, okres Žilina. 20) Petrovice, okres Velká Bytča. 21) Asi Turo, okres Žilina. 22) Nyní Turo, okres Žilina, původně Turo — Tridvory. 89

Strana 90
Acta sunt hec anno domini M° CCCC° XVI coram nobis Johanne advo- cato nec non iuratis: Lacztko Vhrzynowycz, Nicolaus [následuje škrtnuté: Panycida a nad tím nadepsáno] : Texctor, Nemhlet, iuuenis [?], Stephanus Langworst, magister Andreas, Martinus Carnifex, Nicolaus Pyncus, Ni- colaus Ebrehart, Stephanus Karlyck, Andreas Hradeczky, Joklen Faber, Andreas Faber. 25. jul. 1416. Jan, dědičný rychtář města žiliny, vyznává před radou městskou, že je dlužen Jeronymovi, synu své sestry, 500 zl., a zapisuje mu v této částce své zboží. 14. [fol. 72a]. Wir gesworn purgermeyster Andreas, Andreas Hradoczky, Laczko Vrzynowycz, Nemhlat, Stephan Langworst, Mathiz Cromer, Jakel Smyd, Ebrehard, Andreas Trosko, Pynkus, Mertyn Fleysser, Niclas Wollen- waber der stat Zyleyn bekennen offentlichen in laut dysses prifs, wy daz der erber man Johannes, vnsser erbtfoyt, myt sampt seyner elichen haws- frawen Elena in kegenwart vnsser rotes muntlichen vnd offenbart be- kant haben, daz sy suldig bleyben dem vorsichtigen man Jeronimo, vnssers foytes recht swester son, funfe hundert golden in golt ; for dy selbe summa goldes forschreypt sich der vorgenante Johannes foyt myt sampt seyner hawsfrawen Elena den egenannten Jeronimo alle yr erben vnd gutter, dy sy haben, daz dor auf nymant czu reden noch czu sprechen hab, ym geschee denne genuck vor seyne schulden. Auch haben sy bekant, daz der ofte genante Jeronimus yn allen yren erben vnd guttern, wy dy genant synt, ein recht helft hot, hyrnach zo hot her dyke genante Jeronymus, dem vorgenante Johanni, vnsserm foyt, alle seyn erb vnd gutter, dy hermyt ym hot, myt allen nocze vnd genyssen gelossen, dy weyl her lebt czu seynem leyb auz genomen, ab gat vorhynge, aber den vorgenanten Jeronimo, daz her von seyner narung quem, do got vorsay, so sullen sy sych beyden talle of den erben vnd guttern genern, vnd besachen ym gleichen teyl. Auch hot vor vns Jeronimus vorheyssen vnd gelobt, apt vnsser foyt, ee forsyd von der wled, wen seyn fraw Elena, daz her yr vorwasser vnd vorentwart sal seyn an allen sachen also, daz sy daz erb besicz baz an yr hende. Anno domini M° CCCC° XVI die Jacobi et cetera. Zápis je škrty mřežován. 25. jul. 1417. Zápis před radou města žiliny o zavraždění Kolmana Podmaského neda- leko Bytče a narovnání městečka Bytče s Janem, bratrem zavražděného. 15. [fol. 97b]. Johannes, advocatus, nec non ceteri consules et iurati civi- tatis Zylinensis, videlicet magister Andreas, Mathis Institor, Andreas Hra- deczsky, Nicolaus Lanyfex, Stephanus Langworst, Lacztko Vrzynowicz, Martinus Carnifex, Nicolaus Pynkus, Nicolaus Ebreard, Joklynus Faber, Paulus Wayczer, tenore presencium significamus ad quos presencia scripta 90

Strana 91
devenerint universis et singulis, quibus expedit, quod nostri venientes in presenciam discreti viri videlicet Stephanus, iudex de Halboky,23) item Iwan quondam iudex in Predmyr24) nec non Johannes Mosancz25) et Martinus Mossancz, frater suus de Hossnycz,26) alias de Zawnycza, publice coram nobis fassia) sunt, quilibet sub sua bona fide, procul posito omni dolo, sub iura- mento, non compulsi, nec coati, sed libere de quodam homicidio cuiusdam Kolmen Podmaskyn,27) qui tributum carnis persolvit violenter et occisus est in metis Bicze28) oculto circa navigium fluwi Wag, ignorantes, quis fecit ; insuper prefati et nominati testes congruerunt, quod amicabilis condordia facta est inter fratrem ipsius pie memorie Johannem ipsius Kelmen de morte. Ita decreverunt, quod civitas Bicza dedit et tribuit quinquaginta markas monete ungaricalis sic, quod nunquam wellet repetere mortem sui fratris, sed rate et firme stare wellet in concordia. Que facta est inter Jo- hannem prenominatum et inter civitatem Bicze et hec concordia facta est in domo [fol. 98a] Iwan et ibidem pecunia reposita est in eadem domo, qui tunc temporis erat Judex in Predmy[r] et ibidem prefatus Jo- hannes Podmasky promisit sine dolo et fraude, quod mortem sui fratris nunquam wellet repetere de cetero et per amplius a civitate Bicensi. Acta sunt hec anno domini M° CCCC° XVII in die Jacobi apostoli. 16. 1418. Zápis před radou města žiliny, že sousedé ze vsi Zlíchova, příslušející ke klášterství Skalce, žádají a uvolují se říditi právem města žiliny a k žilin- skému právu se odvolávati. [fol. 97b]. Sub anno incarnacionis domini M° CCCC° XVIII. Nos con- sules et iurati, scilicet magister Andreas, Martinus Carnifex, Pyncus, Niclos Ebirhard, Jacubus Faber, Paulus Weyczer, Casper, Ladislaus, Nicolaus, Symon, Mathias Cromer, Stephanus Lankworst recognoscimus in hiis schriptis, quod venientes in medium nostri iudex et iurati de villa dicta Zlechow29) porrigentes nobis unam literam petitoriam ex parte abbatis monasterii Sancti Benedicti in Scala,30) que continebat, ut eos doceremus iure nostre civitatis, quando tempus contingenter se offerret; et promise- runt se pura fide absque dolo insolidum querere iura nostre civitatis, tamquam a suis senioribus, prout alii iuris quesitores et cetera. a) V originále je psáno: massi. 23) Dol. a Hor. Hlboké, okres Velká Bytča. 24) Predmier, okres Velká Bytča. 25) Snad Moštenec Dol. a Hor., okres Považská Bystrica. 26) Hvozdnica a štiavník, obě vsi při potoku Šťavníku, okres Velká Bytča. 27) Podmanínský, podle vsi Podmanín, okres Považská Bystrica. 28) Velká Bytča, městečko mezi Trenčínem a Žilinou, při řece Váhu. 29) Zliechov, okres Ilava. 30) Skala, okres Trenčín. 91

Strana 92
17. 25. jan. 1418. Zápis před radou města žiliny o tom, že Matyáš Troger se vyrovnal o dědictví se svými nevlastními dětmi. [fol. 6a]. Johannes foyt vnd dy gesworn der stat Zyleyn, magister Andreas, Newhewsser, Jokel Smyd, Pawl Wayczer, Ebreard, Symon, Laczsko Vrzynowicz, Pynkus, Merten Fleysser, Stephan Langworst, bekennen offentlichen, daz sych Mathias Troger vorrecht hot myt seynem stif kynder vnd yr faterteyl yn geben hot; vnd drey kynder iczlichem hot er geben VIIII1/2 mark vnd dem fyrden kynde hot er seyn teyl auf gelet auch VIIII1/2 mark vor eyn follen rot; vnd daz selbe gelt haben gennomen dy czwu swester Margaretha vnd Anna vnd yr manne Clos vnd Hannus ; vnd for daz selbe gelt yst burge wurden Casper vnd Merten Fleysser vnd dy czwyn sweger; eyner hot for den ander gelobt darczu; vnd des haben sy yn frey vnd ledig gesayt vm irz faterz teyl for eym follen rot. Hec acta et facta sunt in die Conversionis Pauli anno domini M° CCCC" XVIII. 18. 2. jun. 1418. Elena, žena rychtáře Jana, vyznává před radou města žiliny, že všecko své jmění zapsala svému muži. [fol. 72b]. In nomine domini, amen. Wyr gesworn burger der stat Zylein, Andreas Fleysser, Jakel Smyt, Paul Wayczer, Nykel Lanifex, Simonis, Laczko Vrzynowicz, Casper, Mathia Cromer, Stephan Langworst, magister Andreas, Martyn Fleysser, Nyklas Pynkus, Niklas Ebreard bekennen in laut yn vnsserem stat buch, wy daz for vnz kumen yst dy erberfraw Elena, vnsser foytynne, des Wanes tochter von Toppolczan,31) bekant hot, wy daz Ladislaus, dem got genad, yr son, entragen hot yr, seyner mutter, vnd seym fater gelt vnd gût als, daz yr bliben, waz fon yrem fater vnd dennoch mer, wen yr bliben yst. Auch dy forgenante vnsser foytynne vor vnz, bey gesundem leywe vnd myt wol bedachtem mûtte, of hot geben yrem eewyrt Johanni, vnsserem foyt, alles, daz sy hot, ys sey farende hab, ader vnfarende, ys wer an erben, ader an gûtte, daz noch yrem tode keyner yr frunde yren forgenanten eewyrt Johannes anlangen schal, sunder er schal fridlich daz selbe besiczen myt gemache vnd gerusam. Auch hab wyr dar vm gehurtelt yn vnsserem rechtem vnd vnsser recht hot der selben frawen czu gesprochen, daz sy daz myt vnsserem rechten wol getun mag. Czu eyner grussern sycherkeyt hab wyr daz lassen screyben yn vnser stat buch. Acta et facta sunt hec in octava Corporis Christi anno domini M° CCCC° XVIII. 19. 1419. Rada města žiliny zapisuje, že podle předloženého listu Matyáš Bayer, rychtář těšínský, propustil ze všech závazků jejich souseda Jana Bílého. [fol. 6a]. Anno domini M° CCCC° XIX. Nos Johannes advocatus, Ladi- slaus Vsrenouicz, Nicolaus Symonis, Mathias Troger, Martinus Nemleth, 31) Topolčany, nyní okresní město na řece Nitře. 92

Strana 93
Stephanus Lankworst, magister Andreas, Martinus Carnifex, Nicolaus Pinkus, Stephanus Karlik, Nicolaus Ebirhard, Andreas Faber, Jacubus Faber, damus pro memoria, quod Johannes Albus ad presenciam nostri con- silii portaverat unam literam de Teschin32) signatam sigillo ipsius civitatis, in qua continebatur, quod Mathias Beyer, magister civium tunc temporis in Teschin, eundem Johannem Album liberum et solutum dimisit et reddidit ab omnibus et singulis debitis, in quibus sibi dinoscebatur obligari. 18. nov. 1419. Zápis před radou města žiliny o postupu zboží Mikuláše z Trenčína a jeho ženy Barbory, dcery fojta Jana, Jeronymovi žilinskému, synu sestry fojta Jana. 20. [fol. 73a]. Ex parte advocacie matura deliberacio. Wir Jockleyn Smeyt an foytes stat der czeit vnd Andris Troskaw, Laczko Orschrinnowicz, Niclos Eberhart, Niclos Symon, Mathias Troger vnd wir gesworn porger der stat Zeleyn vnd czugerufin Andream, vnsern pfarer, czu besser sicher- het, bekennen, das vor vns gestandin synt dy erbern Nickos von Trencz33) vnd seyn eliche hausfraw Barbara, Johannis foytis, dem got genade, rechte swestir, of eym teyl, vnd auf dem andern teyl Jeronimus Zeleyn, des vor- genanten Johannis recht swestir zon, eyntrechticklich bekank [sic!] vnd sich voreynt habin in sulchir schicht : das der vorgenante Nickos, mitsampt seynir hausfraw Barbara vnd mit eren geerbin, dem vorgenanten Jero- nimo vnd seyn geerbin alle ir geerbe vnd guter, dy se haben czu der Zeleyn, nemlich dy foytey vnd andir erbe vnd das dorf Crasna34) vnd alle czugehorunge vnd alle farende habe vnd schulde von anfâl Niczko foytis vnd seynis sonis Johannis, gutis gedechtnis, abtretinde seynt, dach in sulcher môsse, das der obgenante Jeronimus vnd seyn geerbin dem obgenanten Nickoss vnd Barbara vnd eren geerbin gebin vnd geldin sal wunf hundirt goldin in golt yn neigung[?] eynes ioris vnd dorczu alle schulde beczalen sal, dy der obgenante Johannes foyt gelossin hât, vnd yn Nickoz schadelis haldin sal vnd, ab das nicht gaschee, das das got wende, so sal der ofte- genante Nickoz mit sampt seynir hausfraw Barbara alle erbe vnd guter sich vndirwindin sullin, alz se oben benant seen, vnd ir genissen sullin alzo lange, bas das se gancz beczalunge entphoeen der wunf hundirt goldin dach das nicht czuvorlossin, ab is sache wurde, das der dicke genante Jero- nimus, adir seyn geerbin, vorkawfin sulde, dy dycke genanten erbe dorczu nymand neer sal seyn, wen der dycke genante Nickoz vnd Barbara vnd ere geerbin in sulchim kawfe, alz erber lewte ir kennen, kunden das gewonlich wer, auf das, das is nicht yn fremde hant qweme, vnd an rechtim stamme blebe. Das gescheen ist vnd geordnith in der vigilia seynte Elyzabeth noch Crist geborth tawsinth vnd fyr hundirt iar vnd in dem XIX iar. 32) Těšín v Slezsku. 33) Asi Trenčín. 34) Krásno nad Kysucou, okres Kysucké Nové Mesto. 93

Strana 94
21. 1420. Svědectví rychtáře a přísežných žilinských stran skončení rozepře mezi Andrejem Prockem, sousedem žilinským, a Andrejem, farářem z Rosiny. [Fol. 4a]. In nomine domini amen. Anno domini M° CCCC° XX. Nos Jeronimus advocatus iuratique cives [následuje škrtnuté: pleni] consilii eiusdem anni fatemur singulis, tam presentibus, quam futuris, discernen- tes, quod a malo discordie res magne deficiunt, que a bono concordie mag- num suscipiunt incrementorum alimenta. Ideo nos arbitri, scilicet Jeronimus predictus, Andreas, plebanus in Zylina, Nicolaus, plebanus in Petri villa,35) magister Andreas, Joclinus, Ladislaus Whrzenouicz, Ebrehardus, Andreas Carnifex, Miko de Rossina,36) Miclus et Hanko de eadem, electi decrevimus discordiam et rancorem agitatam inter Andream Proczko et Nicolaum, fratrem ipsius, ab una et Andream Mile, plebanum in Rossina, sedantes et mitigantes, statuimus concordialiter in hunc modum, quod predictus Andreas Proczko, iudex in Rossina, licet prius adversus prenotatum Andream, plebanum, in quibusdam causis sinistre et frivole processit iuxta nostram omnium consideracionem, quod ipse in antea et futuris temporibus dictum plebanum in eisdem causis quovismodo non debet inquietare, verbo sive facto, nec unquam eandem causam per nos sic, ut dicitur, sedatam resuscitare, sed eundem sepedictum Andream, plebanum, cum omnibus suis coamicis promovere. Quod coram nobis facere promisit supremo iure et sua sincera fide mediante ob carenciam testium nobis per ipsum in hac causa ponendorum. Et idem sepedictus dominus Andreas, plebanus, adver- sus dictum Andream Proczko, iudicem, et suos coamicos facere tenetur, ut prefertur. Alias si antefatus Andreas, iudex, hanc causam sic sedatam infregerit quocunque eciam tempore, in minimo vel in maximo, aut per suos coamicos, aut suum fratrem, insurgi procuraverit, quod illud testi- monio fidedigno poterit edoceri, ex tunc eadem universalis causa vniversa- liter debet renovari. In cuius rei evidenciam peticionibus predictorum acquiscentes hanc concordiam statucionis decrevimus hic signare. 22. 1422. Zápis před radou města žiliny o dohodě, která se stala před nimi mezi Kašparem Loze z Meydeburku a Ondřejem, řečeným Dreisiger, stran za- placení a pojištění jistých sum peněz, kterými byl Ondřej Kašparovi povinován. [Fol. 78a]. Wyr foyt vnd gesworen borger des ganczin rotes, dy do czu dem rote gezaczet wordin noch Crist gebort tawzint firhundirt ior vnd dor- noch yn dem XXII iore, als mit iren namen alzo genant, mestir Andris, Laczko Wsrenouicz, Caspar Stregner, Fabianus Gutler, Matias Troger, Niclos Schimonouicz, Paul Weyczer, Ebirhard Polaczko, junk Lankworst vnd andere, dy czu wnzerem rote dy zelbe czeyt gehortin, bekennen 35) Petrovice, okres Velká Bytča. 36) Rosina, okres Velká Bytča. 94

Strana 95
offintlich, das vor vns gestandin habin dy erberen vnd weyzin Caspar Loze von Meydeburg an eyme tele, vnd Andreas Dreysiger, wnzer mit- borger, am endir tele, vnd habin eyne fruntliche vorrychtunge von gelt schulde tweyne [?], dy em Andreas schuldik were, mit enandir gehaldin, alzo das em Andreas CCLV ausgerychtit hot an zeynen schuldin XV polnische mark am nestin sonnobinde vor dem sontage Vocem iocunditatis ; vnd of den neestin czu komendin synte Johannis tak des tofers zal em, dem obgenanten Casparen, der vorgenante Adreas beczalin abir XV polnische mark wnvorczoglich vnd an alle wederrede; vnd des czu sychirheyt hot em der nubenante Andreas zolberynne gesmeyde vorphent; vnd wen her em dy selbin XV polnische mark beczalit, zo ist zeyn vorfant gesmeyde wedir los vnd freye ; vnd dornoch abir am dem nestin czukomendin zynte Elzebetin tag zal em abir der vilgenante Andreas beczalin XXX polnische mark wnvorczoglich vnd an alle wedirrede; vnd des czu eyner zychirheyt hot em der dycke genante Andreas, vorphendit VI ruten erbes vnd andere zeyne guter, farinde vnd wnfarinde, dy em von zeynem omen Weys Han- nossin steen czu phandin. Gebin am dem vorgeschrebin tage czu grozer ausweyzunge yn desem buch. 1423. Ladislav Uhřenovic s Alžbětou, svou manželkou, zapisují si pro případ smrti veškeré své jmění. 23. [Fol. 78a]. Anno domini M° CCCC° XXIII in nostrorum presencia prescriptorum constitutus providus Ladislaus Wsrenouicz, nostri concilii concessor, cum Elizabeth, coniuge sua legitima, omnes res suas mobiles et inmobiles, quas nunc habent et habituri sunt in futuro, sibi mutuo seu alternatim, iusto, vero et recto resignacionis titulo, sano corpore, preme- ditatoque animo benigniter condescendentes, resignarunt post fines seu terminos vite sue ita tamen, quod predictorum hominum interea, quod spiritus vite in eis regnaverit, plenam et omnimodam faciendi et dimittendi super premissis rebus habea[n]t facultatem. 24. 25. jul. 1423. Zápis o spolku mezi štěpánem, řečeným Langworst, a jeho ženou Marga- retou, jakož i jejich pořízení pro případ smrti; a že kdyby dětí neměli, má jejich zboží připadnouti oběma kostelům v žilině. [Fol. 78b]. Wir Jokil Smyt an des foytes stat, Fabianus Gutler, magister Andreas, Laczko Vhrenowicz, Niclos Schimonowicz, Jurg Langendorf, Andres Bratczko, Andris Dreisiger, Niclos Eberhard, Stephan Langworst, Mertin Gurtler, Mertyn Fleischer, gesworne purger des kegenwortigen jares, bekennen vnd vorgehen, dass vor vns in vnsers gesessen rotes mitte kegenwortiglich gestanden synt Stephan Langworst, vnsers rotes mitgesworner, vnd auch Margaretha, seyn eeliche hausfraw, 95

Strana 96
dy myt guten rote, gunst vnd vndirweisung yrr frunde gemacht vnd geschaft haben eyn eynung vnd czutrit vmb all yr gut vnd habe, das sy besitczen vnd haben, es sey vorunde adir vnvorunde, wy es benant sey, als sy es yczund ader hernoch besiczunde werden, also ab yrr aynes endent seyne tage, adir sturb, welches ys were, so sal das andir alles gut, das vbenbenant ist, besitczen vnd haben gantez vnd gar an aller anderr adir frunde widerrede adir hyndernos, ydoch awsgenomen sulche vndirscheit, dass Dorothea, des genanten Stephan Langwurstes tochter, vor yrr muter ... [sic!] vnd alles teyl aws dem gute haben sal sechs vnd funfezig mark vngarischer werung ; do vor der Dorthea czu pfande steen sullen eyn meyerhof, adir vorwerk, vor der stat vnd ayn erbe yenhalb des Woges gelegen. Was adir des vorgenanten geldes, der LVI mark abgyng an den genanten pfanden, das sal irfullet werden aws all den andern guter, das do besitzunde wirt der oftgenante Stephan Langworst. Item ab dy genanten Stephan vnd Margaretha mit eynandir hynfur kynder haben wurden, so sullen dy selben kynder yr teil aws dem gute vbir dy LVI mark volkomlich besitczen, als das recht vnd gewonheit ist; stürben adir dy vorgenanten Stephan vnd Margaretha beydenthalbe vnd nicht kinder noch yn lissen, so sal all yr gut vnd habe czu kirchen geben werden, das 1st dy helfte czu vnser pharre, vnser liben frawen kirche, dy andir helfte czu der cappel des heiligen leychnams, aldo czu der Zyleyn an aller andire weder- streben. Des czu groser sicherheit vnd kûntschaft durch bayder bete willen hab wir dy sachen losen beschreiben in vnser statbuch. Das ist geschehn an seynte Jacobi des czwelfboten tag in dem iar der geburt Christi dem firczenhundirtsten vnd drey vnd czwenczigsten iar. 25. 24. febr. 1424. Zápis před radou města žiliny stran pozůstalosti Anny Vladenovy a jejích dětí. [Fol. 4“]. Wir Jokle Smyt an foytes stat vnd Fabianus Guttler, Stephan Langwurst, Mertyn Gurtler, meister Andris, Andris Bratczko, Martyn Fleisscher, Niclos Ebirhard, Andreas Weys, Jurg Altdorfer, Niclos Symonowicz, Laczko Vhrenowicz, gesworne purger des kegenwor- tigen jares, bekennen vnd tun kunt, dass vor vns komen synt dy erbir manne Jobek Smyt, Niclos Pynkus, Niclos Ebirhart, gesworne purger vnsers rotes, vnd Micle Podstawek, vnser mitwoner, an dem teil der frawen Anne Vladen tochter vnd yir kynder eynenthalben, vnd Latczko Vhreno- wicz, Stephan Langwurst, gesworne purger, Hannus Langwurst vnd Thomas Margreticz, vnser mitwoner, an dem teil Allexa vnd Agathe Wawrzinczowicz, gelosene wittewe, am andirn teil, vnd haben eyngesagt vnd bekant, dass sy noch willkür der vorgenanten beydir teil geschatczet haben den hof, den do besitcz, der genante Allexa vmb XXI mark vngerischer czal vnd werung; do von gefallen vnd geburen sullen der genanten Anne vnd yren kynden, wi sy genant seyn, XIIII mark der genanten vngerischen werung, dy do der genante Allexa gantcz vnd volkomlich gewert vnd beczalt hot. Vnd dy vbrigen syben mark gefallen 96

Strana 97
sullen der vorgenanten Agathe, dy genanten syben mark vnd alle andir yre guter, wy sy genant synt, dy oft genanten Agathes gantez vnd volkomlich mit wolbedochten mûte vngenott vnd vnbetwongen vor vns aufgeben vnd aufgereicht hot dem genanten Allexa, dass her sy sulde bey ym behalden entcz of yr ende. Vbir das ...[sic!] Vlado vnser mitwoner glubt vnd versprochen vor dy firczen mark, dass sy den kynden vnvorrokt sullen bleyben bys of yre mündikeit. Des ezu kuntschaft vnd bekentnoss hab wir dy sachen losen beschreiben in vnser statbuch yn dem jar der geburt Christi dem firczen hundirtsten vnd XXIIII iar an der mytwoch noch Kathedra Petri. 26. 6. mai. 1424.37) Zápis před radou města žiliny stran pozůstalosti po Petru Sneiderovi. [fol. 79a]. Wir der foit vnd gesworne purger diss kegenwortigen iares bekennen, dass Petrus Sneider, der Grünyopyn man, of gehaben vnd eyngenomen hoth czwenczig mark pfennig, X pragenses vor eyn mark, [následuje škrtnuté: koppener czal] als sy geburen vnd angefalen synt dy kynder, dy Petir Schuster, Grünyop genant, noch ym gelosen hoth vor yr vaterlich erbteil; vor dy genanten XX mark glubt vnd versprochen haben als bûrgen dy erbir manne Niclos Ebirhard, Jakub Kraczůnowicz et Ma- tyei Kraczunowicz von der Cleynen [následuje škrtnuté: Zileyn] Dy- wyna.38) Actum sabbato in sancti Johannis ante portam latinam. Zápis je přeškrtán. 27. 1425. Různé záznamy. [Fol. 8a]. [Začátek mariánské modlitby, psaný rukou z počátku XV. století.] Gegrusyt zeis tu keusche mayt, dy schrift vyl togund von dyr [seyt?]. Hy ist czu merkyn vnd czu gedenkyn von Petczken twegin was [. .. chybí as 2 slova] czum ersten Petczko hot sich gesatczt wedir das recht bey d... [chybí as 2 slova]. Item Peczko hot sich gesaczt wedir s recht dy czeit als me L . . .] andern [...] Hec anno M° CCCC° XXV°. 28. 7. oct. 1426. Zápis před radou města žiliny o pořízení mezi Tomášem, rychtářem z Sněž- nic, i bratřími s jedné a vdovou po Pavlovi Vejčárovi se strany druhé stran jejich majetku. [Fol. 79"]. Magister Andreas, foyt dy czeit, vnd Jockel, Jorg Altdorfer, Fabian Gütlar, Niclos Ebirhart, Latczko Vhrzynowicz, Stephan Lang- 37) Zápis je zapsán mezi jinými dvěma zápisy, z nichž první je z r. 1423 a druhý z roku 1426; je psán stejnou rukou jako zápis z roku 1426. V této době připadl svátek svatého Jana v oleji na sobotu roku 1424. 38) Divinka, okres Žilina. 97

Strana 98
worst, Clos Ozyep, Niclos Simonis, Mertin Gürtlar, Latczko Weyczars eydem vnd Andris Langworst, gesworn purger der stat Zyleyn, wir tun kuntschaft vnd bekennen mit dyzer beschreybunge czu ewigem gedechtnus, das in gesampten vnsirn statrot komen sint dy erbern Thomasch, richter czu Sneznycz,39) mit seynen brüdern Gregorio, Michaln vnd Latczken an eyme teyle, vnd dy erbere frawe Elyzabeth, etwan Pauli Weytczars weyp, dem got gnode, vnsir mitpurgerynne, mit sampt iren kindern am andern teyle, vnd habin vns vôrgelegit vnd vôr vns bekant, das sy an beyden teylen mit wolbedochtem mutte vnd vnbetwungin gewilkôrt habin dorczu, das noch vorschydunge Pauli Waytczars czwûsschin yn an beydin teyln ge- macht ist wurdin eyne bedevtliche vnd früntliche richtunge von des guttes twegin, das sy czwüsschin enandir dirkanten vnd kündig wurdin an bey- den teylen ; dy selbe richtunge ist gemacht wurdin noch erber levthe rot in zûlchir mose: allis das, das dy erber frawe Elyzabeth mit iren kindern hot vnd bezytczet in der stat vnd vôr der stat vnd andirswo vbiral am beweglichin vnd vnbeweglichin gutte, cleyn vnd gros, nichts awsgenomen, das zal gantz vnd gar frey vnd ledig vnd geqweyt seyn ewiclichin von den vorgenanten Thomaschin richter vnd seynen brûdern auch von iren kin- dern vnd von allin iren nochkômelingin, auch was der vorgenante Tho- masch, richter in der Sneznycz, hot mit seynen brûdern vnd kindern vnd bezytczet do vnd andirswo vber al, das zal auch frey vnd ledig vnd geqweit seyn ewicklichin von Elyzabeth vnd iren kindern vnd von allin iren noch- kômelingin. Beschribin am montage noch Sant Michaelis feyertag noch Christi geburt millesimo cccce XXVI°. 28. apr. 1428. Zápis před radou města žiliny o peněžním narovnání mezi Janem von Lüne z Vratislavy a Kašparem Stringarem, sousedem žilinským. 29. [Fol. 79b]. Hec ex parte Carspar Strignar. Anno domini millesimo CCCC° XXVIII°. Wir nochgeschribine Jockel, dy czeit an foytes stat, vnd gesworn purger der stat Zyleyn bey namen Jürg Altdorff, Fabian Gûttler, magister Andreas, Clos Ozyep, Niclos Ebirhart, Andreas Weys, Hannus Zatler, Niclos Simonis, Latczko Vhrzynowicz, Latczko Weytczer, bekennen in dyzer beschreibunge, das vôr vnsern statrot komen sint Johann von Lvnen40) an eym teil, vnd Caspar Strigner, vnser mit- purger, am andirn teil, vnd habin vns vorgebin, das sy sich habin voreynet vm eyn schult, dy Caspar ist schuldik dem genantem Johan, alzo das Caspar hot vôr vns bekant, das her schuldik ist Johan von Lýnen IIIIe mit XXVI vngerische guldin in gulde ; noch awsweyzunge ir briwe an bey- den teyln vôr dy zelbe schult hot Caspar gezatczet seyne erbschaft vnd alle seyne gûtter dem zelbin Johan pfandys weyze. Auch Caspar hot globt vôr vns seyn haws czu freyen, vnd wenne is frey wirt, zo zal das zelbe haws auch Johans pfant seyn; dy schûlde hot Caspar globt czu geldin of noch 39) Snežnica, okres Kysucké Nové Mesto. 40) Asi Luene u Lüneburku. (Srv. Leibnitz, Script, rer. Siles. III., 216.) 98

Strana 99
geschribene tage : XVI gulden in gulde of Stanislai neste kunftig, dornoch neste uf mitvaste funfezig guldin in gulde, vnd dornoch of sant Johannis Baptisten tag auch fünfezig guldin in gulde, vnd dornoch of alle dy ge- schribene jermark tage czu Bresslaw41) zal Caspar alle funfczig guldin in gulde geldin, als lange vncz bys das her dy benante schult gantez vnd gar vorgulde; ap denne Caspar vorzevmen würde of yndirt eynen tag czu gel- din, adir IIIe tage, als obin bedevtit ist, zo mag Johan von Lvnen sich vndirwindin der vorgenanten Caspars erbschaft vnd gûtter vnd mag do- methe tun vnd lossin noch awsweyzunge des statrechtyns in der Zyleyn; in den zachin hot Carspar sich vorwilkert an keyn andir recht czu berüfen. Beschriben am mitwach vôr sant Philippi vnd Jacobi apostolorum tag anno, ut supra. 9. aug. 1429. Zápis před radou města žiliny o postoupení domu a zboží Kašpara Strin- gera, souseda žilinského, plnomocníku Jana von Lüne z Vratislavě, na vyrovnání dluhu 400 zl., jak se byl Kašpar roku 1428 zavázal.42) 30. [Fol. 80b]. Ex parte Caspar. Anno domini millesimo CCCCo XXIX°. Wir nochgeschribene foyt vnd gesworn purger der stat Zyleyn, nemlichin Jurg Altdorff, dy czeit an foytes stat, Fabianus Gûttler, magister Andreas, Niclos Eberhart, Niclos Simonis, Mertin Fleyscher, Clos Ozyep, Andres Langworst, Wolffart, Polatczko, Latczko Vhrzynowicz, Latczko Weytczerynn eidem, bekennen mit dyzer beschreibunge, das Caspar Strigner komen ist in vnsern gehegeten statrot mit dem erbern vnd vôrsichtigem Hannus Gel, vnd Caspar aldo in vnsers stat rotes kegenwort gegebin hot seyn haws in der Zyleyn vnd seynen meyerhof vôr der stat Zyleyn gelegin mit XI1/2 rutten erbis adir ackirs, der do X gelegin sint in der awen, vnd 11/2 rutten sint gelegin of dem leyme kegin Sant Stephans kirche vbir, dem vorgenantem Hannus Gil an seynes heren stat, Johans von Lüen; mit des machtbriwen herkomen ist czwüsschin vns, vnd der nvgenante Hannus Gel hot in vnser kegenwort awfgenomen dy vorbenante gûtter vnd erbschafft vôr IIII vngerische gulden in gulde, dy Caspar schuldik ist gewest dem egenantem Johan von Luen; vnd den seyn alzo czu bedevten, das Caspar dy obengenanten gûtter aptreten zal vnd wil an allis geferde of Sant Elyzabethen tag neste czukunftig, zunder Caspar zal dy erbe, adir eckir, bezehen vbir winter mit winterzote. Vnd Johan von Lüen zal vnd mag dy egenanten gûtter vnd erbe bezytczen, haldin, adir vorkewfen vnd tun vnd lossin domete als mit seynen eigen gûttern. Auch hot sich Caspar volwilkert das haws in der Zyleyn czu freyen von allim ansproch in der czeit noch datum dys briws adir beschreibunge vnd czwusschin Sant Elyzabethen tag neste kunftig ist, als obengeschri- ben ist. Beschriben am dinstage des obendes der feyer Sant Laurencii, anno ut supra. Zápis je přeškrtán. 41) Vratislav v Slezsku. 42) Srv. výše č. 29 ze dne 28. apr. 1428. 99

Strana 100
31. 1441.a) Památné o nařčení žilinských z křivého soudu od spoluměštana jejich z Nového Města nad Kysucou a o očistě žilinských. [Fol. 7a]. Nota. Memoriale presentis anni videlicet. Anno domini M° CCCC° XIL, quomodo concivis noster zilinensis [následující škrtnuté: nomine Dobak] confudit ius nostrum civile totum coram civibus senioribus civitatis Nove.43) Primo et principialiter transivit ad Novam civitatem et ilic retulit coram senioribus eiusdem civitatis, quod nos de causis infrascriptis cum quodam Wiskrut nomine de fata civitate Nova minus iuste iudicavimus et sibi decrevimus, sed dicebat: iudicaverunt et decreve- runt michi, sicut voluerunt. Sed tandem nos rescientes, quod ipse taliter nos confudit et ius nostrum, nolentes in illo permanere, misimus ipsum coram nobis et ius plenum vocare et sibi diximus, quare hoc fecisset et confudisset. Tandem inmediate negavit; ipsum statim fideiussimus cum XIII fideiussoribus iuxta ius nostrum civile et fecimus eidem de eadem causa expurgare, utrum dixisset an non. Et dedimus ac statuimus sibi diem primam, secundam et terciam; ipse nequaquam ex culpa suprascripta po- tuit expurgari ; et dummodo non potuit expurgari, tandem nos ex seniori- bus duos, unum Wrtyac Thomas nomine, alterum Mathiam Sutorem ac ex communitate duos, unum verumtamen Cu [lte]llifaber et alium Vitko Carni- ficem ad prefatos cives transmissimus; et postulaverunt ibidem a senioribus eiusdem Nove civitatis, quomodo eis dixisset et nos confudisset. Ipsi vero recognoverunt, ut boni homines, recognoscentes modo suprascripto, quod non iudicassemus sibi recte, nec iudicabunt, dicebant. Et vocavit idem Dobak illum Wyskrut ad Zilinam, dicens ei : veni, non iudicabunt me, dicebat, ipsi, sed alii iurati seu seniores inde tunc advenientes. Nos volentes cum eo iura procedere, ipse vero et alii boni homines intromiserunt se et petiverunt propter deum et ipse petivit pure propter deum, ut sibi parceremus. Nos vero illis bonis hominibus et sibi responsum dedimus, quod volumus hoc mittere stare et in librum civile (sic!) introscribere propter vos bonos homines sic, si quando evenerit, quod prescriptus Dobac cum aliquo bono homine a minimo usque ad maximum verba mala ac lites intraverit, quod vellemus eidem supraposita ac scripta omnia renovare. Circa vero actum presentem fuerunt advocatus Martinus, filius Poloni, alter Gloz Sutor, iurati Polaczko, Institor Martinus, Stephanus Lelinsky, Wrtyak Thomas, magister Andreas, Hriczowsky, Michael Propheta, Karlyk, Mathias Panni- fex, Simon Carnifex, Mathias Sutor. Zápis je škrty mřežován. a) Neobvyklý způsob psaní římského čísla bylo by možno též čísti 1439. 43) Nové Mesto nad Kysucou. 100

Strana 101
1441a). Zápis před radou města žiliny o sporu, který měl soused žilinský Michal Hríčovský se svými sestrami o dědictví. 32. [Fol. 7a]. Anno domini M° CCCC° XI L. Nos advocatus Martinus, filius Poloni, nec non iurati videlicet Gloz Sutor, Martinus Institor, Lelinsky, Thomas Wrtyak, magister Andreas, Michael Hriczowsky, Mikle Propheta, Karlyk, Mathias Pannifex, Simko, Sutor Mathias notificamus tenore pre- sencium, quia accesserunt coram nobis sorores tres Michaelis Hriczowsky, una nomine Barbara, altera Anna, tercia vero Agnes, et conqueste sunt nobis super fratrem suum prefatum Michaelem, requirentes ab eo patri- monium [následuje škrtnuté: constituentes secum testes ac testimonium]; ipse vero Michael constituens suos testes cum eisdem testibus est liberatus sic, quod ipse sati [s]fecit sororibus suis de patrimonio ipsas concernenti. Ipse vero eedem sorores miserunt ad testes fratris eius, videlicet prefati Michaelis, sic quod, quidquid ipsi recognoscerent, in illo vellent contentari. Modo predicti testes ipsius Michaelis recognoverunt coram nobis et iure nostro, quod ipse Michael, frater earumdem sororum, suis sororibus sati[s]fecit ac eas plene expedivit de patrimonio earum. Huius rei testes sumus suprascripta comunitas seniorum libro in presenti civili conscripti. [Ccа 1444.]44) Zápis před radou města žiliny o tom, že mistr Ondřej, písař městský, daroval domy v Žilině své manželce, a o společném jejich dědictví. 33. [Fol. 79b]. Item nota, quia magister Andress, nostre civitatis longo tempore nostra in civitate existens notarius et civis nostre eedem civitatis, coram nostro pleno consilio cum uxore sua Magdalena est constitutus vive vocis oraculo fassi sunt, quia post mortem amborum, mariti et eius uxoris, partem seu sessionem, domum in acie sitam et habitam, adiacentem ad vicuss (sic!) Vrbani Fabri et aliorum hospitum prima fronte, ambe partes coram nobis tali modo re[co gnoverunt: quia ipse antedictus Andreas contullit et donavit imo totaliter sibi harum nostrarum vigore mediante resignavit ipsam predictam domum possidere et nulli allienari nec alicui committere, nisi ipsi consorti antedicte; et ipsa simili modo coram nobis [80a] fassa est, ut ullus alter debet eis nocere nec impedire, imo nullus amicorum debet eos impedire, viventes et post mortem, nisi ipsi antedictus Andreas et marita ipsius ad usus ipsorum convertere. Tunc temporis Laczko iudex, Ljedno slovo vyradirováno], iurati: Michal Riczowsky, Ni- kloss Carnifex, Propheta, item Kulczicz Hanssel, item magister Andriss, Matias Sutor, item Matias Mandel, item Sigel, item Michael Lanifex, item Stephanus Lelinssky, item Benedictus Cultellifaber, item Mathias Lanifex. a) O datu srovnej výše č. 31. 44) Zápis stal se za rychtářství Lackova, který se spolu i s jinými konšely žilin- skými připomíná roku 1444. Předtím r. 1441 byl rychtářem Martin, po něm roku 1450 Havel. 101

Strana 102
34. 20. apr. 1444. Zápis o dohodě mezi Alžbětou, vdovou Vejčárovou, a Janem Kulčicem. [Fol. 80b]. Item feria secunda proxima post conductum Pasce sub anno domini M° CCCC° XLIIII° facta est concordia inter Johannem Kulczicz parte ex una, ex alia vero parte Elizabeth, relicta quondam Pauli Wayczar. Talis concordia facta est pro parte sororis predicti Johannis, quam habuit Laczko Wayczar, ipsa Elizabeth eodem tempore satisfecit pro eadem parte coram nobis videlicet Laczkone advocato, iuratis Michaele Hriczowsky, Nikloss Carnifice, Stephano Carnifice, Matiss Sutore, Gallo Chrepko, Hanussone Gloss, Siglone Carnifice, Johanne Polaczkowicz, Martino Institore et Stephano Lelinsky et Benedicto, Stephano Kolar, quia talis con- cordia sic debet firmiter stare usque tempore eviterno inter eos, quia nec Johannes nec ipsius heredes nec eciam predicta Elizabeth debent aliquo tempore predictam concordiam rememorari. 35. 20. apr. 1444. Zápis o koupi městiště, někdy Stringanova, Štěpánem Dyakovicem. [Fol. 81a]. Item eodem die et sub eodem anno ab incarnacione domini ut suprascrisptum est coram nobis advocato et iuratis supradictis Stepha- nus Dyakouicz emit aream, que fuit Strignar, que area stetit in pingnore cuidam hospiti de Thesin45) et civitati in censu ; eciam tunc ipse Stephanus antedictus solvit ipsi hospiti et magister Andris, noster concivis, ipsam partem hospitis recepit et civitas eciam partem recepit et residuum Casper recepit, videlicet IIIIer fl. auri et sic antedictus Stephanus pro eadem area satisfecit. 36. 1450. Zápis o zástavě a prodeji domu Hansla Kulčice. [Fol. 5a]. Nos advocatus Gallus nec non iurati magister Andreas, Michael Verzlak, Martinus Nemlat, Propheta, Merten Carnifex, Mathias Pannifex, Mathes Sutor, Mandel, Gloz Sutor, Zigehel, Benedictus Cultelli- faber, Michael Przchala universis et singulis, quibus expedit, tenore pre- sencium significamus, quomodo Nicolaus Polonus, concivis noster, fideius- sit pro concive eciam nostro Hanzel Culczicz in quinquaginta florenos auri. Tandem idem Nicolaus Polonus, habens lites pro eisdem quinqua- ginta florenis auri cum eodem Culczicz, postulans eandem pecuniam fideiussoriam, tandem tunc idem Culczicz non habens ei reponere illos quinquaginta florenos, dedit ei domum suam, iacentem inter domum parte ex una Merten Messar, parte vero ex altera Karlik, concivium nostrorum, foro libero, suscipiens atque promittens ab omnibus filiis, filiabus atque omnibus amicis eius liberari sibi Polono de eadem domo in nullo opponere ac eciam contradici. Adhuc tali foro interposito bonorum hominum capita- nei ac eciam aliorum multorum bonorum civium, quod idem Polonus 45) Těšín v Slezsku. Srv. výše č. 29. 102

Strana 103
addidit eidem Culczicz X florenos auri ad illos quinquaginta florenos auri sic, quod ipse Polonus eosdem X florenos reposuit coram nobis, uxor autem eiusdem Culczicz illos X florenos recepit ad se una cum viro, sibique ibi statim coram nobis libero foro vendidit modo domum suprascripta [m] suscepitque pro uxore filiis filiabus ab amicis et ab omnibus aliis ipsum de eadem domo in nullo per amplius angariare. Huius rei testes sumus. Datum ac scriptum anno domini M° CCCC° quinquagesimo. 37. 1450. Rada města žiliny stvrzuje, že spolusoused jejich Štěpán Lelinský vyplatil díl své sestře Maruši. [Fol. 5a]. In nomine domini, amen. Nos Gallus advocatus nec non iurati magister Andreas, Michael [Verzlak], Martinus Nemlat, Propheta, Merten Carnifex, Mathias Pannifex, Mathis Sutor, Mandel, Gloz Sutor, Zighel, Benedictus [Cultellifaber], Michael Przchala universis et singulis presencium noticiam habituris, quibus expedit, significamus, quia soror, Marussa nomine, concivis nostri Stephani Lelinsky, veniens nostri in pre- senciam recognovit non coacte sed spontanea sua voluntate, quod ipse Stephanus suprascriptus eedem sorori suprascripte nomine Marussa par- tem ipsam concernentem patrimonii totaliter dedit ac expedivit, et super hoc adhuc ultra addidit ei unum florenum auri. Huius rei testes sumus advocatus iuratique civitatis Ziline suprascripti. Anno et cet. quinquagesimo. 38. 22. jan. 1451. Zápis před radou města žiliny o porovnání měšťanů z Bílska se žilinským sousedem Mikolášem Polákem. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 18. [Fol. 7b]. My fojt Gal i boženíci, mister Andreas, Benedictus Nozer, Martin Messer, Zighel i jinší boženíci vyzná[vá]me všem, ktož toto bude čísti a neb čtúce uslyšé, že přišli jsú pred nás [původně psáno: prišel jest] Peter Frulych z Belsska46) a Peter Fywegher také z Belssa; a z druhéj strany Nikloss Polek [!], meščenín súsed náš, z Martinem svým synom a z Mikolassem Noskem, vyznal i rekel jest Peter Frulych, praví: milí páni, prišli sme od svéj nevesty, malženky bratra mého Hannuss Frolycha o ne- aké veci, což mal Hannes Frelych činiti s Polakem Niklossem o nekteraký tyss, o braky; a ona jest nám dala v ruce v našu moc, což kolvek my zjed- náme s zvrchupsaným Niklossem, to má zjednané býti a ona má pri tém zóstati a na tém dosti meti. A my zvrchupsaní Peter Frulych a Peter Fy- wegher za to zlibujeme, že to má pevne a tvrde držané býti; i jest nám bóh pomohol, že jesme učinili úplnú úmlovu z Niklossem Polakem i z jeho sy- nem Martinem a Mikolassem Nosskem, a dal jest nám Polak summu peněz LXVII zlatých v zlate uhorskéj váhy za ty všicky braky tissové, což maly 46) Bílsko v Slezsku. 103

Strana 104
činiti z bratrem z naším z Hannessom Frolichem a o jinšé všicky veci, což mali v jedno činiti. Actum et factum anno domini M° CCCC° quinquagesimo primo feria sexta proxima ante festum sancti Pauli Conversionis. [K tomu pak něco později touž rukou připsáno:] A dále my Peter Frulych a Peter Fyueger zlubujeme Polakouy XVI fl. zastúpiti od Gloza s Tessina47), tak že má Polak tého prázen býti etc. 22. jan. 1451. Zápis před radou města žiliny o věně dcery Mikuláše Poláka, souseda žilinského. 39. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 19. [Fol. 7b]. My fojt Gal i boženíci, mister Andreas, Michal Hriczowssky, Martin Nemlat, Antholouicz, Propheta, Merten Messer, Mathiss Abrahart, Mathiss Sukenik, Mathiss Sutor, Gloz Sutor, Zighel, Michael Prchala, Benedictus Nozer, vyznáváme, že jest Niklos Polac, súsed náš, dal zetovi svému Mathiss Abrahartowyczu a svéj dévce Barbore zbožé svého na dél za sto a LXXX zlatých, tak, ač by pán buoh propustil smrt na nem, na Niklossa Polaka, že by ta summa penez byla na jeho i na jéj dél, tak jako jinšému déteti. Actum et factum anno domini M° CCCCo quinquagesimo primo ipsa feria sexta ante Conversionem sancti Pauli. 40. S. d. (Cса 1453.)a) Zápis o tom, že pan Mráček uložil truhlici s penězi u souseda žilinského Poláka. [Fol. 98b]. In nomine domini amen. Universi et singuli noveritis, quia quodam tempore dederat dominus Mraczek ad fideles manus cistam cum pecunia sigillatam ad modum crucis ipsius sigilli. Tandem tempore elapso aliquo eodem, quo dominus generosus dominus noster Pangracius fecerat I fortalicium in Lyptouia circa Novum Castrum,48) transmisit do- minum Johannem Streczkowsky49) cum litera sigillo domini sigillata proprio dicens nobis et monstrans eandem literam et dixit: ecce litera domini! et fecit eandem pecuniam aput Polonum, que est data per dominum Mraczek [a]d servandum. Zápis je přeškrtán. a) Zápis je položen před jiný, téže věci se týkající z roku 1453. Tím se určuje i jeho datum. 47) Těšín v Slezsku. 48) Hrádek v Liptově. 49) z Strečna, okres Žilina. 104

Strana 105
41. 1453. Pamět sepsaná před radou města žiliny o násilném otevření truhlice s penězi, kterou pan Mráček uložil v žilině u Poláka a kterou pan Bor- čický kapitán páně, na rozkaz Pankráce od Sv. Mikuláše dal otevříti. [Fol. 98b]. In nomine domini nostri Ihesu Christi amen. Universi et singuli noveritis, quia quodam tempore dominus [M]raczek dederat manus ad fideles cistam sigillo proprio sigillatam ad modum crucis. Tandem aliquo tempore elapso, quo dominus generosus noster dominus Pangracius fecerat fortalicium in Lyptowia circa Nowum Castrum50), transmisit ad nos capitaneum tunc temporis nostrum, Borczyczky vocatum, cum familiari domini suprascripti Mraczek, Georgio vocato, cum litera propria et dixit nobis capitaneus: ecce, dicens, habetis literam domini! Et fecit eandem cistam cum pecunia recipere domini Mraczkonis, que est data Polono, aut uxori eius, manus ad fideles. Tandem nos duxit omnes seniores capitaneus, congregans nos ad Polonum, pro eadem cista; tandem nos compulsi ivimus. Ipsa itaque domina uxor Poloni nolebat dare eandem cistam; ipse itaque capitaneus violenter accepit, accipiens eam coram nobis apperuit, apperta cista, accepit totam summam pecunie, quanta erat in ea reposita [nadepsáno:] id est LXX flor. Hec sunt acta et facta Ladislao advocato51) existente eodem anno cum senioribus. Hec sunt recognita per seniores temporis tunc existentibus coram nobis advocato Mathia Panifice cum senioribus Martino Poloni, Propheta, Gloz, Mertlyk, Mathia, Wrtyak, Lelinssky, Karlyk, Prchala, Gabriel et cet. a. d. M° CCCC° LIII. 42. 1453. Zápis před radou města žiliny, že Niklos Polák svoji dceru Dorotu i jejího syna Martina z 50 zl. řádně odbyl a vyplatil. [Fol. 98b]. My fojta) Martinus i všetka rada města zilinskeho, točiž Klos, Michal Prchala, Lelynsky, Wrtek, Michal Hrziczowsky, Mikle Propheta, Rys Hanus, Matias Sukennyk, Matis Sswecz, Polaczko Nyklos, Mertlykb), vyznávámy«) všěm, ktož toto písmo uzří aneb čtúce slyšeti budú, že jest přišel před nás Nycolaus Polak z jednéj strany a z druhéj strany céra jeho jménem Dorota a synem svým, jménem Martynem, kteřéhož jměla s prvnímd) mužem, neboščíkem Demetrzem, a na to sú přizvali k sebe pře lepšie svedomie dvú boženíkú, jménem Michala Prchalu a Matissa Sewcza. Ti dva sú tak vyznali před námi před plnú radú, že jakož jest Demeterz neboščík a Dorotea, žena jeho, meli sú na mlýnech na meských L. zlatých. A to jě nám svrchupsaným Michalowy Prchalowy a Matissowy Sewczowy svedomo, že jest Nyklos Polak Dorotie, céře svéj, a vnukovi svému Marti- a) Písař začal psáti latinsky: Nos advoca, pak setřel a psal slovensky. — b) Násl. škrtnuté: Pipa. — c) Následuje škrtnuté: tímto li. — d) Násl. škrtnuté: sy. 50) Míní se Hrádek ve východním Liptově. 51) Lacko, rychtář žilinský, je dosvědčen roku 1444. Srv. výše č. 33, str. 101. 105

Strana 106
novi tých L. zlatých odbyl a zaplatil. A to jě nám svrchupsaným fojtovi a boženíkom svedomo. Acta sunt hec. a. d. etc. L. III°. 43. 1453. Zápis před radou města žiliny o výslechu pana Petráše, hejtmana města žiliny, stran peněz, které tu kázali ukrýti jeho bratři Blažek a Sandr Nedecký a na něž si činil Pankrác od Sv. Mikuláše nárok. [Fol. 99a]. My fojt Martinus a měščenie, totiž Klos, Michal Prchala, Lelynsky, Wrtek, Michal Hrziczowsky, Hannus Riss, Mikle Propheta, Matias Sukennyk, Matis Swecz, Polaczko Niklos, Mertlyk, vyznávámy všem vóbec, kterak jest bylo někteřých časóv, že jest byl ubožčík Blazek haiptmanom v Ziline mezi námi. A v tom jest umřel a před tím, než umřel dal byl chovat Mikolassowy Beznossowy LXX zlatých a jedno opásanie strieberné z kordem a koflík a X ližic střieberných. A po nem jest byl haiptmanem Zandr uboščík, bratř jeho, točiž ubožčíka Blasskay zvrchu psaného. A Zander také byl dal Micolassowy Beznosowy chovati XXV zlatých a v tém jest Zandr táhel z pánem na vojnu Zelenu Horu obehnat a dobývat. A v tom tam umřel. A tam jedúce na tu vojnu ostavil jest byl Petrasse, bratřa svého, miesto sebě na haiptmanství. A když Petrass, bratr jeho, zvedel, že jest umřel, tehda zahel v jeho i v ubožčíka Blasska zbožie, a toho když [s] pánem domóv přijel, dověděl sě, že on zahá v to, i rozhneval sě na Petrasse, řkúce: že mi v to zaháš, co jest uboščík Blazek a Zandr ukradel, budúci úředníci moji. A v tom jest jal Petrasse a poslal k nám do města dovědnít sě jich peněz. A v tom jest řek pán Petrassowy: však ty vieš, že byl bratr tvój nebožčík Blazek i neboščík Zandr, bratři tvój, budúci hajptmany u mně, ženkovali sú několiknáste beček vína a několik let brali sú třicátek a s toho mi nedali penieze ani počtu, a to sú mi ukradli. A ty budúce haiptmanem několik nedělí po nem, rozehnals mi několik- nástero dobytyka osmninástero, a toz mi všitko ukřadel. A v tom jest poslal pán úředníka svého jménem Brssneka k nám k plnéj radě; i pozval jest pány úředník Mikolasse před nás i řekl jemu: Micolassy, u tebe jest Petrass pověděl, že u tebe jest LXX zlatých i jinšie klenoty, jakož sě svrchu píše. A Micolass řekl, že u mně nenie, ani bylo, než XXV zlatých Zandrowich a tých sem pánu dal. Tehda jest řekl Brssnek, úředník, panu Micolassowy, aby to dal, co jest Petrass pánu na tě vypověděl, pakli ne- chtieš, abya) vezěne, neb tě pán kázal sadit. Tehda my všitka rada prosili sme Brssneka i dali sme jemu k vieře duši, poznal-li to Petrass na Mico- lasse, čili nic. Tehdy on jest nám pověděl k vieře k duši, že jest mně Petrass pověděl a já pánu. A tak že Micolass to mosil vydati i ty penieze všitky, nebo pán byl zakázal pod hrdlem, pod zbožím, kto by to zatajil, točiž tých LXX zlatých i ty klenoty, což sě svrchu píší, ubožčíka Blasska. A dále sě jest dověděl pán u Wrteke a u Martina Sewcze XLIII zlatých peněz Zandrowich a Petrassowich, což jim byli dlužni za zukna a za víno. Tehdy a) Následuje škrtnuté: zel. 106

Strana 107
pozvali Wrtek a Sswab Swecz tří boženíkóv, jedného Mikle Prophetu a Mi- chala Prchalu, Michala Hrziczowskeho; i pozvali Petrasse také vóči i řekli sú: pane Petrassy, zvobot své penieze! A on jest jich propustil a kázal pánu dáti. A oni sú ti třé boženíci o Sswabowu řeč a o Wrtekowy [řekli], že to jě nám vedomo, že sú ty penieze pánu vydala. Acta sunt hec anno domini M° CCCC° LIII°. [15. Jul.?] 1453. Zápis před radou města žiliny, že Štěpán Lelinský, soused žilinský, dostal vše, co mu náleží, od svého strýce Jana. 44. [Fol. 81b]. Nos advocatus Martinus nec non omnes iurati cives civita- tis Zilinensis, videlicet Pipa Petrus, Johannes Klos, Niklos Polassko, Marti- nus Institor, Michael Bobot, Stephanus Lelinsky, Thomas Wrtek, Michael, Hanus Riss, Nicolaus Propheta, Mathias Pannifex, Matias Sutor. Veniens coram nobis Stephanus Lelinsky exposuit coram nobis, quomodo Johannes, ipsius patruus, de totali porcione sua patrimonii satisfaccionem fecit et quod ulterius ipsum de nullo ammonere haberet facultatem. Acta sunt hec anno domini millesimo CCCC° LIII°. 45. 15. jul. 1453. Zápis před radou města žiliny, že Štěpán Lelinský zaplatil otcovský podíl strýci svému Janovi. [Fol. 81b]. Nos advocatus Martinus nec non iurati cives civitatis Zilina, Petrus Pippa, Johannes Klos, Niklos Polassko, Martinus Institor, Michael, Stephanus Lelinsky, Thomas Wrtek, Michael de Hriczow, Hanus Riss, Nicolaus Propheta, Mathias Pannifex, Matias Sutor, recognoscimus tam presentibus quam futuris, quod veniens coram nobis Johannes exposuitque in hunc modum, quomodo Stephanus Lelinsky sibi totalem partem suam patrimonii persolvisset et quod ipsum amplius de ipsa parte patrimonii impedire nollet. Actum feria dominico die beatorum Diuisionis apostolorum anno domini millesimo CCCC° LIII°. 1453. Zápis před radou města žiliny o postupu části jmění Jiřího Švába, souseda žilinského, jeho synu Martinovi. 46. [Fol. 81b]. Nos advocatus Martinus iuratique cives civitatis Zilina, videlicet Petrus Pipa, Johannes Klos, Nicolaus Polaczko, Martinus Institor, Michael, Stephanus Lelinsky, Tomas Wrtek, Michael de Hriczow, Hanus Riss, Nicolaus Propheta, Matias Pannifex, Mathias Sutor, recognoscimus per presentes tam presentibus quam futuris, quod veniens coram nobis Georgius Sswab antiquus ex una, et Martinus filius eius parte ex altera, et Jacobus et Dorothea, filius et filia eius. Tandem Jacobus et filia eius Dorothea recognoverunt coram nobis, quod pater ipsorum et frater nobis 107

Strana 108
totalem porcionem nos attingentem de patrimonio nobis satisfecerunt sub tali condicione, quod si patrem nostrum, quod absit, decedere contingeret, et Martinus, frater noster, Martinus et tota proles aut filii, ex tunc ipsa bona nobis succederent et ad nos libere revertantur. Insuper ego Georgius Swab, cuius supra notatur Ipsáno: notatus], commissi, vigoreque presencium committo universa bona filio suo Martino Sutori. Et ego Martinus Sutor spondeo patri suo Georgio et matri sue Katherine et awunculo suo Thome ipsos in perpetuum, quam diu vita ipsorum, comodum sincere servare et patrem suum semper pro seniore habere et pro hospite. Actum anno domini millesimo CCCC° LIII°. 47. 1454. Zápis před radou města žiliny o tom, jak úředník pana Pankráce od Sv. Mikuláše násilnou přísahou na Jakšovi švábovi vymáhal peníze, které zů- staly po Zandrovi Nedeckém, hejtmanu páně na žilině. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 25. [Fol. 99b]. My fojt Martin Polakowicz i všicka rada města Zilinskeho, Kluoz, Polaczko, Mertlyk, Michal Prchala, Lelynsky, Wrtiak, Michal Hriczowsky, Ryss, Propheta, Matey Sukennyk, Matis Swecz dáváme veděti všěm nynějším i budúcím, že jest byl v jedny časy Zandr v Ziline haiptma- něm a v tom jest umřel. Tehda po jeho smrti pan Pangracz se dovedoval, u koho by Zandrowy penieze a jeho bratóv doveděl; a kde se doveděl, tu vzal. Tehda jě dával vinu Swabowy Jakssowy o LXX zlatých; tehda se Swab odvolal na registra i přinesl jest před nás před plnú radu registra i učinil jest před námi před radú i před úředníkem panským před Brssne- kem počet tak, že jemu Zandr ješče ostal XXVI zlatých. Tehda jě úředník panský Swaba přitiskel k přízeze i mosil jě krem všeho práva přisahat, jakžto protiv moci. Acta sunt hec sub anno domini millesimo CCCC° LIIII°. 48. 1. jan. 1454. Zápis před radou města žiliny o vydání jistých peněz Pankrácovi od Sva- tého Mikuláše, které zůstaly po nebožtíku Zandrovi Nedeckém, hejtmanu v Žilině. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 22. [Fol. 995]. My Martin, fojt, i všecka rada města zilinskeho, točiž Kluoz, Polaczek, Mertlyk, Michal Prchala, Lelinsky, Michal Hriczowsky, Ryss, Propheta, Matis Sukennyk, Matis Sswecz, Wrtek, vyznáváme všem vóbec, kterak jest v někteřé časy byl zde mezi námi v Ziline ubožčík Zander haiptmanem. A v tom jest byl jěl do Spisse na vojnu a ostal byl mesto sebe Petrasse, bratra svého, haiptmanom. A dal jest byl ubožčík Zander Mych- lowy na kupectvie IIII a XL zlatých. A v tom jest ubožčík k Zander svrchu- psaný tam na téj vojne umřel. Tehda slyšavše Petrass, bratr jeho, kteréhož byl ostavil mesto sebe, že ubožčík Zandr, jeho bratr, umřel i vpustil se ve 108

Strana 109
všetky jeho dluhy, kteréž byly u Michla i jinde, i vzal jest s tých dluhóv od Michle na dva kone sukna a to prodal Wrtekowy a Swabowy Sssewczowy za osm a XX zlatých. Tehda když pán náš pan Pangracz přijel z vojny i řekl Petrassowy, čemu se vpúšče v to, což jest Zander bratr tvój i ty, u mne budúc, ukradli ste. A v tom jest pán vzal u Michle XVI zlatých Zandrowich peněz. A tak jest vyšlo od Michle summa těch peněz Zandro- wich XLIIII zlatých. A toho na svedomie přišel jest před nás Cziczkan i vyznal jest před námi, že jest ubožčík Zander jemu poviedal, a poručil všitky dluhy u Michle XLIIII zlatých v ty časy, jako jest jel na vojnu a řkúce, že by u Michle viece tých dluhóv nebylo. A to jest nám svedomo, že jest mozil Michl tých XVI zlatých pánu vydati, a Petrass jest tomu přivolil. Datum feria III. ipso die Circumcisionis domini anno domini etc. LIII°. 52) 49. 1. jan. 1454. Pamět zapsaná před radou města žiliny o tom, kterak Michl Til postoupil cestou na jarmark v Prievidzi svoji roli v Rájci. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 28. [Fol. 99b]. My Martin, fojt, a měščené mesta zilinskeho, točiž Kluoz, Polaczek, Mertlik, Michal Prchala, Lelinsky, Wrtek, Michal Hriczowsky, Ryss, Propheta, Matey Sukennik, Matis Sswecz, známo činíme, že sú při- stúpili před nás Wrtek a Lelinsky i vyznali sú před námi před plnú radú tak řkúc: přidálo se, že smy byli šli do Prziewize53) na jarmerk a tu sú přišli před nás Michal Til z jednéj strany a z druhéj Michl Kramar, zet jeho. Tehdy jest řekl Michl Til Michlowy Kramarzowy, zetovi svému: Synu milý, ted tobě dávám rolu svú, kterúž Stanislaw drží, mocú, že by jí dobý- val v Rayczi54) a za své večisté držal. Scriptum Ziline feria tercia ipso die Circumcisionis domini anno do- mini et cet. LIIII°. 50. 1454. Zápis před radou města žiliny o prodeji domu Blažka Nedeckého, někdy hejtmana v žilině, a o nárocích jeho manželky proti jeho bratru Petrá- šovi a pak i proti Pankrácovi od Sv. Mikuláše. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 24. [Fol. 100a]. My fojt Martin i všicka rada města zilinskeho, Kluoz, Po- laczko, Mertlik, Prchala, Lelynsky, Wrtiak, Michal Hrziczowsky, Ryss, Propheta, Matey Sukennyk, Matis Swecz veděti dáváme, kterak se bylo stalo, že jest byl Blazek Nedzeczky v Ziline haiptmanem a měl mezi námi dóm a měl tři bratry nedielné: jeden Sander, druhý Caspar, třecí Petrass. A v tom jest Blazek umřel a ten duom, kteřýž měl mezi námi, po jeho smrti 52) Je udán rok 1453, leč správně má býti již 1454, kdy skutečně připadá 1. januar na úterek. Mimo to ukazuje na rok 1454 pořadí zápisu a stejný způsob datovací for- mule v dalším zápisu z téhož dne, kde však už správně zapsán rok 1454. 53) Prievidza, okresní město na horní Nitře. 54) Rájec, okres Žilina. 109

Strana 110
přišel na jeho děti a na ty tři bratry nedielné svrchu psané. Tehda jeden bratr pana Blasskow, Zandr, kázal volati trhom po smrti pana Blasskowey před rokem, kto by chtěl ten dóm kúpiti. A v tom Zandr také umřel. Tehda po smrti Zandrowey přizvali sme Petrasse před se i řekli sme jemu: pane Petrassu, nechceme již dále trpěti, prodaj dóm, anebo odbývaj. A v tom Petrass nás prosil, že bychme jemu dali den na porazenie k svéj nevěstě a k svým přietelóm. Tehda sme my jemu dali den za dve neděli a v tých dvú nedělú Petrass opět přišel před nás i řekl, že by jemu přietelé přivolili, aby prodal; i kázal volat trhom. Tehda v jeden čas přišel před nás z Swa- bom i řekl jest Petrass: milí páni, ted sem dal Swabowy dóm svój za jeho dóm a přidal mi XL zlatých hotových, jakož jich ted před sebú vidíte. Tehda Swab řekl: milí páni, ted já dóm svój slobodný dávám Petrassowy za jeho dóm a dávám příd (avk) u XL zlatých a rád bych také, aby svój dóm slobodil. A Petrass řekl, že: chcu slobodit i slobodím. Tehdy sme my řekli paní Blasskowey: paní, máš-li ty co protiv tomu mluviti? Tehda ona řekla: já to znám, že sem přivolila, aby ten dóm Petrass prodal, ale tím obyčejem, jestli že ty peníze k méj ruce a k mým sirotám pustí. Tehda Petrass řekl paní Blasskowey: ni, milá paní, necht ohledá právo, máme-li my bratia v tých penízéch diel méti. Tehda paní Blasskowa řekla: milí páni, ponevadž oni nechtie tých peněz k méj ruce a k mým dětom pustit, dajte mi den na porazenie. I dali sme jiej den do třetieho dne, i opět do třetieho dne, potřetie opět do třetieho dne. A v tom jest šla do Slieska k svému synovi staršiemu, a když zase přišla, přišla před nás i řekla: milí páni, byla sem v Ssliesku u svého syna a mój syn tak praví: nechci já dáti dědictva svého večistého za nevečisté, nebo otce mého dóm jest kamenný a jeho drevený a mojě děti ten kup vždy stavjí. Tehdy sme my jiej dali den do třetieho dne, ponevadž tvój syn stavuje, aby syna svého postavila před právem; tehda tu neposta- vila. I dali sme jiej opět dne do třetieho den a tu také syna svého nestavela; dali sme jiej potřetie do třetieho dne den, aby vždy stavala syna svého před práva. Tu také nestavela a potom sme my dali za právo, ponevadž nestavela syna svého, že by kup před se šel. Tehda sme my řekli: milá paní, nemóž to býti, dosti sme již odbývali, nemóžmě již tolik odbývati, necht právo ohledá, má-li ten kup před se jíti. Tehda právo dalo, že ten kup má před se jíti, a má-li kto co mluviti, necht mluví k penízom; a v tom sme my jim uložili den k právu. Tehda sě ona na ten den ustavila a v tom sme jí zaručili, že by konala právem a ty penieze, kteréž byly u Cziczkana u vernéj ruky, kázali sme položiti. Tehda Cziczkan ty penieze položil před nás. Tehda paní Blasskowa řekla: milí páni, děti-li sú bližnie k tomu dědictvu, čili cuzí? Tehdy právo dalo, ponevadž se menily dóm za dóm, má kúpe před se jíti a komu naše právo nelubo, onomu vyšie právo. Tehda ona uctivši naše právo, vzala se k vyšiemu právu. Tehda sme my jim řekli: komu ty penieze k vernéj ruce dáti? Tehda Petrass a Blasskowa řekli společne: komuž by lépe dáti, než tomu, kto jich prvé mel. I dali jich Cziczkanowy k vernéj ruce. A potom vyším právom nekonala, vzala se na pána. A to stálo tak dlúho a nešlo k právu, že se pán doveděl i vzal těch peněz od věrnéj ruky XL zlatých. Acta sunt hec sub arno domini millesimo CCCC° LIIII°. 110

Strana 111
4. febr. 1455. Zápis před radou města žiliny o tom, že Jakub Mlynář, soused žilinský, své bratry a sestřence řádně odbyl. 51. [Fol. 100a]. My Girzik s Oblahowa,55) fojt města zilinskeho, Michal Hrziczowsky, Riss, Propheta, Mandel, Matey Sukennyk, Matis Sswecz, Kluoz, Michalec, Mertlik, Michal Prchala, Swab, Sigel Ffabian, konžalé města svrchupsaného, všem nynějším i budúcím známo činíme, že přišel jest před nás před plnú radu Jacub Mlinarz i prosil jest nás, že bychom přeslyšali jeho svedomie. Tehda sú přistúpili Matey Sukennik, [následuje škrtnuté: Jacub] Steffan Kolar i vyznali sú, že by jich byli prosili Iwanissko, Ondrey a Jacub Mlinar, aby přeslyšali, kterak jich jest Jacub Mlinar, bratr Ivanisscow a Ondrzyow, odbyl z vočizny ze mlýna. Tehda jest Iwanyssco, bratr Jacubow, vyznal, že by jich Jacub, svrchupsaný bratr jich, odbyl z vočizne ze mlýna. Dále přistúpil jest opět před nás Cingor i vyznal jest, že by Jacub Mlinar sestřence své Janeka a Ondrzege, syny Hlawatowy, také odbyl. A Janek a Ondrzey sami sú vyznali, že bych jich Jacub, ujec jich, odbyl. Dále Steffan Kolar vyznal, že by Jacub Mlinar svrchu řečený Mi- chalka, sestřenca svého, také odbyl a že mu ješče zuostal jeden zlatý a XX groší. Actum feria III. post Purificacionis Marie anno domini Millesimo CCCC° LV. 52. 1457. Rada města žiliny dává zapsati svědectví města Krupiny o zachovalosti Michala Soukeníka, spolusouseda žilinského. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 23. [Fol. 4b]. Ve jméno buožé stan sě! My Nicus, foit, i všechna rada města Zyliny dole psaná, jakožto Michal Hrziczowsky, Barthoss Riss, Martin Sswab, Jochannes Prchala, Abraharth Mathieg, Mathieg Sukennik, Johan- nes Propheta, Mathieg Sswiecz, Kloz, Sstephan Krayczy, známo tiemto písmem činímy, kerak jest Michal Prchala před nás přišel i položil jest pred námi list crupi[n]sky tiemto obyčejem: Múdrým56) a opatrným mužóm foitovi a conšelóm v Zzyline, našim přítelóm přijesvým [sic!], rychtář i rada města Crupyny. Pok[l]ona naša napřed, potciví lidéa)! Váš ortilný list dobře smy srozumeli. Jakož vy nám píšete, kterak jeden menovaný Michal Sukennyk, váš spoluměščenín, [následuje škrtnuté: že manžensky] narodil sě jest manžensky i potcivě od otca i od mateře [následuje škrtnuté: a seb] a že sě jest jindze i podlé vás dobře i potcivě zachoval až do tohoto času, že sě jest ošenil. A on jest a) text má: lidem. 55) Při Zemanské Kotěšové, okres Velká Bytča, je osada Oblazov. 56) Je pravděpodobné, že list města Krupiny je přepis z originálu a nikoli snad z latiny. Nasvědčují tomu jisté neobratnosti jazykové, které tou dobou již překlad v Žilině nenalézáme. 111

Strana 112
potcivú pannu pojal, kteráže sě jest tak potcivě zachovala, dřévě niš (sic!) ju byl pojal i také až tohoto času i také sú dobrých dětí spolu dobyli i svie (sic!) žité dobře i potcivě spolu vědú; jeděně tu smrt, kterúš jest zaslúžil jeho ženy otec, za to je on utrpěl i pokánie přijal; i také i vy sami píšete, že jest on potcivě i dobře i [s] svú ženú i svými dětmi zachoval sě jest i ješče sě chovává. Na to my vyřékámy naše městské právo, že to jemu ani jeho ženě ani jeho dědiom (sic!) škoditi nemóš na jich tci. Datum Corpone pod naší pečetí větší anno domini millesimo CCCCo LVII°. 53. 3. apr. 1457. Zápis před radou města žiliny o věně dcery Mikuláše Poláka a o jeho užívání jeho zetěm Matějem Habrartem, sousedem žilinským.57) Vydal: H. Jireček l. c. nr. 27. [Fol. 7b]. My Nikuss, fojt, i nissna rad [asi všechna rada] města zy- linskeho, točiš Mikolass, Martin Antholowycz, Hanus Ryss, Hansel Prchala, Mathey Sukennyk, Johannes Propheta, Mathey Sutor, Martinus Polak, Kloz Sutor, Mertlyk, Thomass Wrczak, Gregor Sukennyk, vysnávme všem vóbec, ktož toto usří a neb čtúce slešeti budú, že jest přestúpil před nás Martin Polak z jednéj strany a z druhé strany Mathey Habrarth [s] svými dětmi, točiš z Martinowymy, Polakowicza sestřnými dětimi, že súb) zmluvili před námi tiem obyčejem, jakož sě svrchu píše, že jest byl Polak neboščík dal svie dievce ménem Barbarzec) sto a LXXX fl. na diel; potom po smrti po jéj, točiš po Barborziniey, Polakowie dievky, dal jest Martin, syn Pola- kow, svaku svému, točiš Mathegowy Habrarthowy a jehod) dědiom, kteřéš jest z huboščičkú Barboru, sestrú jeho, jmel, k téj prvnie sumpně, jako svrchu píše sě, XX fl. a sladovně požívat, dokad před městem ten srub stojí, takže Martin Polakowycz i svými dědzmi jmá pokoj jmieti od svých sestřen- cóv otčisnú svú i po maceřinéj smrti má na věky pokoj jméti. Datum die dominica, ubi canitur Judica, anno domini M° CCCC° LVII. 54. 9. aug. 1457. Zápis před radou města, kterak pan Blažek Nedecký svěřil některé klenoty k uschování Mikuláši Noskovi, jakož i o nároku jeho ženy na ně. [Fol. 100b]. Nos advocatus, nec non omnes infrascripti iurati, ut puta: Mathias Lanifex, Mat. Sutor, Propheta iuvennis, Kloz, Michael Prchala, Stephanus Tepliczsky, Michael Hriczowsky, Bartholomeus Riss, Martinus Sswab, Mat. Mandel et cet. notum facimus tam presentibus, quam futuris, quomodo providus vir Nicolaus, Nosko dictus, civis noster, in nostri consu- latus presenciam in generosum virum Thomam Literatum, publicum nota- rium, statuit per nos sue fidey et anime admissum, coram nobis fassus est hoc modo, quod quodam tempore nobilis vir Blazeus de Niedzedza quedam a) Následuje škrtnuté: čísti bude. — b) Následuje škrtnuté: zmluvil. — c) Násle- duje škrtnuté: svými vnuky. — d) Náseduje škrtnuté: dětom (?) a nadbytečné: a jeho. 57) Srv. č. 39 z 22. Jan. 1451. 112

Strana 113
clenodia prefato Nicolao ad reservandum contulerat; ac tandem post obitum prefati Blazey prefatus Thomas Literatus per eundem Nosconem rogatus ac supplicatus, eius conthoralem, memorati defuncti, accederet et cum eadem tractaret, ut ipsa clenodia per Nosconem reservata, domum reci- peret, qui et fecit, et ipsa sibi talem responsum exhibuit asserens, quod ego non valeo domum recipere nec audeo premissa clenodia. Datum Zyline in vigilia Laurencii et cet. anno LVII°. Se[d] primum testimonium per duo foliamina quere ande.58) 6. febr. 1459. Rada města žiliny osvědčuje, že Martin Polákovic nevěstě své Katuši Tomášové dal 45 zlatých za její část. 55. [Fol. 45]. My zvrchupsaný foit i všechna rada svrchumenovaná vyz[ná]vámy, že jest opatrný muž Martin Polacowycz, náš měščenín, po- stavil starú radu ménem Nycussie, starého foita, Matiege Suknnyka, Wanka Wagczara, Hannesa Ryssie i jinšie k tomu dobré lidi, kteřéto jsú znali před námi plnú radú, že Martin Polacowycz jest nevěste svéj ménem Katrussy, Thomasowieg dievce, dal pět a XXXX zlatých za jej čést, tak že Katrussa Martina nejmá z ničeho nigdy napomínat ani jéj který přítel. Datum feria III in Carnisprivio anno LIX° Hoc testimonium debet stare in secunda litera ante. 6. febr. 1459. Zápis před radou města žiliny o porovnání mezi Mertušem Polákovicem a jeho sestrou paní Dorotou. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 32. 56. [Fol. 5b]. My Petr Polak, fojt, i všechna rada města Zyline dole psaná, jakožto Michal Prchala, Martin Massar, Paul Srzelec, Barthoz Swiecz, Hannes Ryss, Propheta starý, Matieg Mandel, Hanuss Czakan, Matieg Swiecz, Hanzel Cloz, Thomas Wrtiak, Wanko Wagiczar, vyznávámy tiemto písmem, že jsú před naši plnú radu přistúpivši opatrný muž Mertuss Polacowicz a ctná paní Dorotha Kozakowa, sestra jeho, i také Martin, syn jéj, i vyznali sú dobrovolne z obojú stranú tak, že sě paní Dorotha z Mar- tinem, bratrem jéj, dobrovolne sami mezi sebú zmluvili [o] očiznu a o mate- riznu tiem obyčejem, že Martin, syn Polakow, jmá dáti Dorotie, sestře sviej, sto zlatých ve čtyřech rocéch; a Dorotha Martinowy, synovi svému, jest při- zvolila sedemdesát zlatých a pět u Martina, bratra svého, vzdvichnúti, takže ta sumpma, co jmá Martin sestře svéj a synovi jéj dáti, udělá sto a L XX a pět zlatých. Datum feria III. in Carnisprivio anno domini M° CCCC° LIX. Zápis je přeškrtán. 58) Viz výše č. 47, 48, 50. 113 8

Strana 114
57. 28. april. 1460. Zápis o porovnání mezi Mertušem Polákovicem a jeho sestrou paní Dorotou.59) Vydal: H. Jireček l. c. nr. 33. [Fol. 5b]. My Petr Polak, fojt, i všechna rada města Zyliny dole psaná, jakožto Matieg Sukennik, Matieg Swiecz, Matuss Polacowicz, Hrzehorz Mokropisk, Hannes Ryss, Bartohoz Swiecz, Martin Sswab, Michalko Swiecz, Martin Masarz, Mikle Propheta, Matieg Mandl, Micolass Krayczy, známo činímy tiemto psaním, kerak opatrný Mertuss Polacowicz, náš městěnín božený, z jednéj strany, a ctná paní Dorotha Kozakowa z Trnczyna,60) sestra jeho, z druhé strany, před naši plnú radu přistúpivši, jest již psaný Mertuss Dorotie Cozakowieg, sestřě sviej, sto zlatých za otčišnu a mateřišnu položil a synu jéj Martinowy pět a sedemdesát zlatých, a Dorotha jest slíbila jemu sama za sě i za svie děti tak, že Mertussa, ani děti jeho, ani ženy jeho nejmá věčiste niščeho napomínat, nebt jest od najme[n] šie ho] až do najvětšého odbyta za svú otčišnu a za mateřišnu; a dále keréžkověk byly dluhy mezi Thomassiem Cozakem a neboščíkem Miku- lassem Polakem, ty všecky jsú mezi nimi umořeny. Datum Zyline in domo Poloni feria II. proxima post Marci anno LX. 58. 22. jun. 1460. Zápis před radou města žiliny o prodeji domu Jakuba Karase. [Fol. 6a]. Nos advocatus Petr Polak, Martinus Carnifex, Nicolaus Sutor, Bartholomeus Sutor, Johannes Ryss, Mathias Mandl, Mathias Pannifex, Johannes Propheta, Mathias Sutor, Martinus Poloni, Symon Hrne, Michael Prchala et Michael Sutor, iurati cives civitatis Zylinensis, per presentes recognoscimus, quod quodam tempore Jacobus Caraz suis cum fratribus et sorore, Martino Sicora, Wawrzyncew et Anna, sorore, suam domum paternalem inter Johannem Prophetam et Mathiam Ssalam, nostra in civitate habitam, aliene manui vendiderat et Valentinus Faber, noster concivis, linea consangwynea proximitate eandem domum optinens, totaliter persolvit et ipsi ipsum quitum perpetue debent dimittere. Datum Zyline die dominica proxima post octavas Corporis Christi. Anno LX. 13. jul. 1460. Svědectví fojta a sousedů žilinských stran výstupného chování jistého Semly. 59. [Fol. 3a].Petr Polak, foit zylinsky, Miculass Krayczy, Martin Masarz, Barthoss Sswiecz, Johannes Ryss, Matieg Mandl, Matieg Sukennik, Ywanyss Propheta, Matieg Sswiecz, Mertuss Polacowicz, Michalco Sswiecz, Michal Prchala, známo činímy tiemto písmom přede všimi vokec[!]. Item 59) Srv. výše č. 56. 60) Trenčín. 114

Strana 115
najprv jest to [následuje škrtnuté: Semla] udělal, že jest v našim městě sloféřovi měšěc ottrhl, po druhé jest Zlatnykowy ženu odlúdil; to jest nám všem k hanbě udělal. Item po třětie jest jedněj ženě, vzavši jéj z domu od Matiegka Kraycze, násilé udělal, tak jakož on věděl. Po čtvrté jest to udělal, že jest v noci nahý jako prst chodil domy vybíjat [následuje škrtnuté: páté] a to jest bylo u Tietinla. Páté jest nám chtěl foita bít soběvolne třejmi kyjmi, haníce jeho a nám všem otpovědujíc vespolek. Šesté jest Michla Rageczkeho chtěl bíti v jeho domu až musil [s] svú paní do comory jíti, že by byl pokoj před ním měl a nemohl ho mieti. Datum in festo beate Margarethe anno domini LX. Zápis je mřežován. 13. jul. 1460. Pořízení před rychtářem a konšely města žiliny stran pozůstalosti po Pavlu Súkeníkovi, sousedu žilinském, a dílu, příslušejícím jeho synu Vavřincovi. 60. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 34. [Fol. 2b]. Petr Polak, foit zylinsky, Miculass Crayczy, Martin Masarz, Ssymko Hrne, Barthoss Sswiecz, Johannes Ryss, Matieg Mandl, Matieg Sukennik, Ywanyss Propheta, Matieg Sswiecz, Michalko Sswiecz a Michal Prchala i Mertuss Polacowicz známo činímy tiemto písmom přede všěmi: jest tomu na dvacet let neb viec, že jest byl nekterý dobrý člověk ménem Paul Sukennik mezi námi svú ženú, ménem Orssulu, z Humanowu dievkú, a měli sú dóm mezi námi a v tém jest Paul Sukennik byl umřel. Po malým času Orssula, žena jeho, byla šla za muž za Segina. A v tém ona z mužem svým Seginem dóm svój Niklycowy, našiemu spolusúsědovi, pro- dala; a ta paní Orssula měla jest z Paulem, svým prvním mužem, tři syny. Tehdy Human, těch tří synóv děd, viděvši, že Orssula, dievka jeho, z mužem svým Seginem chtěla otčismu těch jistých sirot utratit, i vzal jest byl, zač ten dóm byl prodal, což jest šlo na ty siroty, k sebe tým obyčajem, že měl zachovat tým sirotám. I stálo jest tak dlúho, že jeden s těch sirot, ménem Loryncz, jest byl mezi nás přišel, dovědujíce sě od tých lidí, keří na jeho ottčišne seděli a zvlášče od Niklyka, kam by sě jeho ottčisna poděla; a tomu jest na sedem let. Tehdy jest Niklik dal tu odpověd, řkúc, že jest kladl pe- niezě před radú mateři [následuje škrtnuté: tvój a dále nadepsáno] jeho a potom jest Human, dět [následuje škrtnuté: tvój; a dále nadepsáno] jeho, ty peniezě od mateře [následuje škrtnuté; tvéj; a dále nadepsáno] jeho jest vzal. A nám jest to vědomo, že jest Human zeznal před Lorinczem oči k očima, řkúc k nemu: daj jemu pokoj, tet máte penieze na dóm v Pry- wydy.61) Datum Zyline in domo Polony in festo beate Margarethe, anno do- mini LX. 61) Prievidza, okresní město na horní Nitře. 115

Strana 116
1. mai. 1462. Zápis před radou města žiliny o vydání věna Dobeslavem kožešníkem jeho dceři Zuzaně a jejímu muži Bartošovi Ševci. 61. [Fol. 82a]. Sub anno domini millesimo CCCC° LX secundo nos Petrus Polonus, advocatus zylinensis, nec non omnes iurati infrascripti Michael Prchala, Wanco Wayczarz, Simon Hrn, Bartholomeus [následuje škrtnuté: Garag] Sutor, Johannes Ryss, Nicolaus Propheta, Martinus Sswab, Mat. Mandel, Hanusius Czakan, Mat. Sutor, Stephanus Sartor, Michalko Sutor, tenore presencium recognoscimus, quomodo providus Dobeslaus Pellifex parte ab vna, parte vero ex altera Barthosius Sutor, iuratus nostre civitatis, gener eiusdem Dobeslai, nostri consulatus in presenciam venientes recogno- verunt, quod idem Dobeslaus Zuzanne, filie sue, consorti eiusdem Bartho- lomei Sutoris, de bonis omnibus maternis et paternis totalem satisfaccio- nem fecit et idem Barthosius Sutor vna cum Zuzanna, consorte sua, eundem Dobeslaum de nullis bonis maternis et paternis movere nec inpedire in perpetuum debent. Datum Zylnie, sabatho in festo beati Philipi et Jacobi. 62. 7. nov. 1462. Zápis před radou města žiliny o prodeji domu Oršuly Radmášky štěpánovi Garajovi. [Fol. 100b]. My Petr Polak, fojt zylinsky, i všechna rada dole psaná, jakožto Mykolass K[rJagczy, Martin Antholowicz, Martin Panek, Hanuss Riss, Martin Sswab, Mat. Mandel, Ondrzey Kowacz, Matiey Sukennik, Ywaniss Propheta, Hanuss Czakan, Martin Polak, Mychal Prchala vyzná- váme tiemto písmem přede všemi vuobec, kerak Sstephan Garag, náš spolu- súsed, a Orssula Hadmasska, naša spolusúseda, jsú z obem stranú před nás přistúpili i prodala jest Orssula Hadmasska dóm Sstephanowi Garayowi, zeti svému, bez jedného za třiceti zlatých; a to jest on jéj zúplna zaplacil za ten dóm a ona jest jemu svuobodivši svými sirotami vzdala. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Martini con- fessoris anno et cetera LXII°. 63. 7. nov. 1462. Zápis o prodeji domu v žilině Andreášovi, písaři městskému, po Lackovi Vajčárovi, jak jej zdědila jeho dcera Žofka. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 46. [Fol. 12b]. My Petr Polak, fojt, i všechna rada Mikulass Krayczi, Mar- tin Antalowicz, Martyn Panko, Hanus Ryss, Martyn Swab, Matis Mandel, Andrzey Kowacz, Matiey Sukennyk, Iwanyss Propheta, Hanuss Czakan, Martin Polak, Michal Prchala, vyznáváme tímto psaním, kterak sě jě stalo zde u nás v Zilinie, že sě jest súdila poctivá paní Zophka, vdova Wayczarka, s opatrným mužem Wankem Wayczarzem a bratrem jeho Matussem o statky všechny, kteréž jsú byly ostaly po smrti neboščíka Laczka 116

Strana 117
Wayczarze, manžela té panie a strýce jejich. A tak když sě právem hle- dali, tak právo krupinské dalo a nalezlo, že svrchupsaná paní Zophka s toho zbožie všeho nic neměla dáti nikomu, než všecko sama měla požívati, donud sobě muže by nepojala; a folwark a rolé prodavše, to jest všecka (!) sama požila, a když již neměla čím dále živa býti, dala trhem volati, chtěje dóm prodati. Tehdy žádný nechtěl ten dóm kúpiti pro ty přietele a zvlášče Wan- ka a bratra jeho, a mnohokrát nám túžila, že nemá čím odbývati. A my v tom zvali sme před sě Wanka a tak sme jemu mluvili, že ted ta vdova paní Zophia prodává dóm, chcete-li vy kúpiti od nie; ona praví, že chce vám radějie prodati, než komu jinšiemu. A tu Wanek jest řekl, že já mám svým dosti činiti, netolik že bych ten dóm kúpil; a my sme jemu řekli, že by poslal po svého bratra; a on řekl, že já jeho neviem kde hledati. A my sme pak jemu řekli tak, že jestliže vy kúpiti nechcete, tehdy my chcem od města ten duom prodati a chcem jemu slíbiti od města, že má svoboden s ním býti. A když ta paní neměla čím živa býti, i postúpila jest s toho domu a nechala pustý. A my vida, že na tom domu městu mnoho scházé i dani i ponócky, a my sme ten dóm prodali mistřovi Andreasowi, písaři našěmu, a my sme jemu slíbili, jestli že by kto chtěl protiv tomu mluviti a na něm dobývati, tehdy my město máme zan odpoviedati a jemu svoboditi. Datum dominico proximo ante festum beati Martini anno et cetera LXII°. 64. 23. jan. 1463. Zápis před radou města žiliny o při jejich souseda Tomáše Gnobla. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 47. [Fol. 6b].Petr Polak, fojt, Mykluss Krayczy, Martin Masarz, Martin Panek, Johannes Ryss, Martin Sswab, Matieg Mandel, Ondrzeg Kowacz, Matieg Sukennik, Iwanyss Propheta, Hanuss Czakan, Mertuss Polakowicz a Mychal Prchala, všechna rada města Zylini, vyznáváme tiemto písmem, že jest bylo v jeden čas, že Thomass Gnobel, náš spolusúsed, mel súd z jede- nem[i] měštěníny z Warzyna62) z Dyurom [následuje škrtnuté: furem] a z Krlem o nejaké brvna; a v tém jest byl Gnobel od práva postúpil a to sú jeho dietkám na oči namétali a zvláště Petrass Wrtiak. A našea) právo městké jest jeho opravilo, že jemu na jeho cti nic neškodí. Datum Zyline die dominica proxima ante Conversionem beati Pauli anno LXIII. 65. 23. jan. 1463. Zápis před radou města žiliny o tom, že jejich soused Nikel Hanuslen odbyl své příbuzné. [Fol. 6b]. My fojt i všechna rada svrchu psaná města Zyliny vyznáváme tiemto psaním, že jest Nykel Hanuslen z jednéj strany a z druhéj strany sestry jeho, ményb) Agnussa a Barbora, a ty jsú před námi vyznaly, že jim a) V orig.: našeho. b) Psáno: memny. 62) Varín, okres Žilina. 117

Strana 118
Nykel Hanuslen jeich otčišnu zúplna každéj z nich po XIIII zlatých odbyl; a také jest to nám vědomo, že také Nykel Hanzlowy, bratru svému, XIIII zlatých odbyl. Datum Zyline die dominica ut supra anno LXIII. 22. april. 1464. Zápis před radou města žiliny o prodeji humna fabušovského štěpánovi Garajovi. 66. [Fol. 100 ]. Petr Polak, fojt zylinsky, Michal Hriczowsky, Martin Masarz, Martin Panek, Hanuss Riss, Martin Sswab, Andrzey Kowacz, Matieg Sukennik, Matis Ssala, Matis Sswiecz, Martin Polakowicz, Sstephan Krayczy a Gregor Mokropisky vyznáváme tiemto psaním, že jest přistúpila před nás plnú radu stará rada i vysnala jest pred námi, kerak ctná paní Maga, neboščíka Matiege Ffabusse žena, z bratrem svým, vlastním ménem Jakubem Ogrem, s jednéj strany, a Sstephan Garag, náš spoluměštěnín, s druhéj strany, kterak prodali, tak že jest Maga z bratrem svým Jakubem humno fabussowske pod Wahem Sstephanowy Garagowy za sedem zlatých [101a] prodala. A na to jest Maga z bratrem svým na svój diel a na siroty vzala čtyři zlaté a Mareta Hanczowa, neboščíka Matiege Fabusse vlastní sestra, na svuoj diel tři zlaté vzala s těch penězí. A tak Garag za to humno fabussowske, nebli seděné, zúplna jim jest penieze zaplatil. A Maga z bra- trem svým Jakubem a z Maretu Hanczowy Garayowy to humno jsú slo- bodili. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Georgii martyris anno LX quarto. 67. 22. april. 1464. Zápis před radou města žiliny o narovnání mezi Petrem Polákem, foitem města žiliny, a Matějem Kováčem stran jejich rodového majetku. [Fol. 101"]. Petr Polak, fojt Zyliney, Michal Bzdlak, Martin Masarz, Hanuss Rys, Martin Panek, Martin Sswab, Ondrzey Cowacz, Matieg Sukennyk, Matieg Ssala, Mat. Sswiecz, Martin Polakowicz, Sstephan Krayczy a Gregor Sukennyk, jináče Mokry, vyznáváme tiemto písmem přede všemi vuobec, kterak jest svrchupsaný Petr Polak, fojt náš, před naši plnú radu přistúpil z jednéj strany z Orssulu, malženkú svú, a z druhéj strany [škrtnuto: Nykuss] Matieg Cowacz, faš jeho, z Barboru, malženkú svú. Tu jest již menovaný Matieg Cowacz a zvláště Barbora, malženka jeho, vyznala, že jest Petr Polak, fojt náš, švagr jéj z Orssulu, jéj sestrú, malženkú fojtovú, dal duom na rynku, mezi duomem mistřový[m] a mezi duomem Michalowy[m] Bsdlakowy [m] budúcí, a tři pruty rolé na Lutie za jéj diel ottčišny. A Matieg Cowacz z Barboru, malženkú svú, dal jest fojtovi XIII. fl. a k tomu čtřia) záhony zahrady [následuje škrtnuté: Petr Polak, fojt, Matiegowy Cowaczowy dal i také ty dva stavy na Framborze, nikomu jiném u] nejmají býti jed'iné Matieyowy Cowaczowy a Barborze, malženke a) V originále psáno: cztrzy. 118

Strana 119
jeho.] A dále již menovaný Petr Polak, fojt náš, tak jest z Nikussem, naším spoluměštěnínem, fašem svým, zmlúvu udělal, že za ten diel otčišny, kteráž jide na Hadwigu, malženku Nykussovu, a na tu dievku, ménem Dorku, kerúž jmá z Hadwygu, tak že Nikussowy a Dorke jmá sto zlatých dáti; a již jest jemu na ten diel dal XXXti zlatých a sedemdesáte zlatých jmá jemu v [následuje škrtnuté: pěti] čtyřech letiech vyplacit. Dále svrchupsaní fašové z malženkami svými Petru Polakowy, fojtovi našemu, listy na fojtovstvie slušejície jmají [101b] vypravit a dluhy, keréž by ne- boščička Zophya, tca jeich, sama byla zvláště dlužna, budto v Trinczyne,63) aneb gdež kolivek, to všetci společnú rukú jmají platit; a jestli že by kerý z nich sám byl dlužen, to každý sám jmá platit za sě. A také Petr Polak Nykussowy jednu jatku nebli masarniti dal slobodne duo zmrti požívat. Datum Zyline die dominica proxima ante festum beati Georgii martyris anno LX quarto. 68. 2. mai. 1466. Zápis před radou města žiliny o tom, že Mikolaj Hostek svoje sourozence řádně odbyl. [Fol. 101b]. My Petr Polak, fojt, Martin Masarz, Ssimko Hrnie, Ma- tieg Cotrsse, Bartoss Sswiecz, Iwanyss Ssuokot, Andrey Kowacz, Iwanyss Propheta, Matieg Ssala, Walent Kowacz, Hanuss Czakan, Michal Prchal, vyznáváme tiemto písmem, kterak Mykolay Hostek, náš spoluměštěnín, čtnúa) paní Orssulu Hostkowu, macochu svú, vedlé našeho městckého práva jest odbyl; dal jéj dva zlatá a třětinu zlatého za jéj všecek diel a Martin Hostek, bratr Mykolayow, také jest před námi vyznal, že jemu bratr jeho Mykolay za jeho všecko diel dal tři zlaté a třětinu zlatého. A Agny My- tachrastiney, sestřě sviej, za jéj všecek diel dal jeden zlatý a třětinu zla- tého. A dále již psaná paní Orssula Hostkowa a Martin Hostek, bratr jeho, a Agna, sestra jeho, jsú před námi vyznali, že Mykolage Hostka i děti jeho nejmají viec žádného dielu napomínat. Datum Zyline feria VI proxima ante Invencionem sancti crucis a. d. etc. sexagesimo sexto. S. d. (asi z r. 1468).b) Několik drobných zápisů o různých protiprávních činech v okolí žiliny. [Fol. 98a]. Item Gyryk Kulczyt [následuje škrtnuté: splalzu] spolu- súset náš staval na nás a naše meščeny na horách a na slobotnéj ceste, nemaje šátného práva. [Zápis je přeškrtán.] Item Solyhrach také na cestách lúpil naše súsety, nemaje šátnéj viny. Item Cernakovycz z Noweho Mesta64) lúpil naše súsety na slobotnéj ceste. 69. a) Písař napsal původně: čtny, ale pak opravil na: čtnv. b) Písmo zápisu shoduje se celkem s písmem zápisů z roku 1468. Zápis, který na fol. 98 předchází, je z roku 1417. 63) Trenčín. 64) Nové Mesto nad Kysucou. 119

Strana 120
Item Gyryk, Michlow syn, slúpil sestru Ssokotow na slobotnéj ceste. Item Solihrach z Zadubni65) zlodějsky zbíjěl naše súsedy na Czrtowe Huorcze za Budietinem66) a to jest učinil prvé vypsaný budúc v knihách; a Baniany zlúpil na hoře za Strecznem67) a na naše súsedy staval tudíž. Item Waczlawek z Wysokeho Mytha, Czech, učinil jest proti pánu i městu, právu našemu, že jest Krzizka, súseda našeho, kmotra svého, oblúpil mezi Bystryczy68) a zámkem Bystriczy, a chtěl jeho zabiti, by jemu byl neutekl. Item Ssymek, Warzynsky69) fojt, zbiejel na svobodnéj cestě naše sú- sedy. [Zápis o Solihráchovi a šimkovi Varínském je přeškrtán.] 70. 1468. Zápis před radou města žiliny o prodeji stavů při zemi řečené Orlík sou- sedu žilínskému Vackovicovi ze Závodí. [Fol. 8a]. My Petr Polak, fojt zilinsky, Michal Prchala, Melichar, Wanko Wayczar, Martin Masar, Ssimko Hrn, Matieg Kotrsse, Martin Panko, Matieg Sukennik, Ywa[niss Propheta], Walenth Kowacz, Matis Ssale, Petrass Thursky vyznáváme tiemto p[ísmem] přede všemi, kterak přistúpil jest před naši plnú radu Waczkowicz z Zawo[di]70) jménem a vznesl jest na nás a řka: milí páni, v téj zemi, kterúž sem L . . . kúpil], jménem Orlik, ot vaší milosti, jsú stavové, skrze kteréžto stavy [mně] se škody dějí veliké; protož vaší milosti prosím, jestli že by to mohlo [býti], aby vaše milost ty jisté stavy ráčili byšte mi prodati. A my úplná r[ada v]zali sme se na potaz s vobcí; a potom my i všeckna obec společ[ně] pro- dali sme ty jisté stavy v zemi jmenované Orlik napřed jmeno [vanému] Thomassowi Waczkowicz z Zawodi za sto brven a za dvaceti brven [slovo vydrolené], a von jest nám zaplatil a dal úplně za již jmenované stavy brven [následuje slovo nečitelné], ale vo meze té země Orlik stará rada vyznala jest před naší pl[nú radú, že] poslala jest byla stará rada tři člověky z rady, spoluměštěníny [naše Iwanysse] Prophetu starého, Czekana a Michala Prchalu; a ti dva z tých jistlých, vyslaní] od rady staré k opatření tých mezí, byli sú sešli a zemřeli, kteríž sú [následuje slovo nečitelné], aby meze též země Orlík znamenali a vypověděli. Protož týž T[omass] Waczkowicz žádal jest nové r�ady nás] svrchu psaných, abychom toho t[řetího] vo to poslali, kteréž živ zuostal, jménem Michala Prchalu, našeho spfolusúseda], kterýžto Michal vokázal jest meze té jisté [zemlě Orlik, že by byla meze [následuje slovo nečitelné] až pod třetie hroblu třetieho [rybn]íka, jakož prvé byli okázali a [zname]nali všickni tři na- před psaní od rady staré poslaní a naši spolu [súsedi] a to též, totiž ukázaní 65) Zádubnie, okres Nové Mesto nad Kysucou. 66) Budatín, okres Žilina. 67) Strečno, okres Žilina. 68) Povážská Bystrica, město na jih od Žiliny. 69) Varín, okres Žilina. 70) Zavodie, okres Žilina. 120

Strana 121
té meze, napřed jmenovaný Michal Prchal[a, náš] spolukonšel, vyznal jest před naší plnú radú. Actum Ziline feria III (?) ... anno domini M° CCCC° LXVIII°. Text zápisu je velmi porušen a místy těžko čitelný. 4. dec. 1468. Zápis před radou města žiliny, že Michal Prchala spolu i s manželkou svou odkazují všecko své jmění Aronovi, bratru Michalovu, aby je však až do smrti choval. 71. [Fol. 101b]. My Mathuss Manko, fojt, Math. Mithachrast, Michal Prchala, Melicher, Martin Massar, Ssimko Hrn, Barthoss Sswecz, Stephan Krok, Mathieg Sukenik, Matis Ssale, Petrass Thursky, Martin Sswab tiemto písmem oznamujem, kterak přistúpil jest pred naši plnú radu opa- trné muž, náš spolumeštěnín, Michal Prchala i s svojí manželkú Kathrussi z jedné strany, a z druhé strany Aaron, jeho bratr ujčený. Tehdy vyznal jest Michal Prchala a řka: milí páni, račte slyšeti, že ted já své zbožie všecko po smrti mojí a manželky mé porúčiem Aaronowi, takže já jmám hospodářem býti i s mojí paní až do naší smrti; a po naší smrti žádnému jinšiemu toho hospodárství a zbožie neporúčiem, než Aaronowi tak také, že na žádné diely, ani já, ani moje paní, nepřijímám, ale na všetko své zbožie. A jestliže [by] pán buoh smrt na Aarona dopustil a děti po jeho smrti zuostaly by, tehdy to zbožie zase mně a jeho dětem má býti to hospodárství. A on Aaron slíbil jest Michala a manželku jeho chovati až do smrti. Actum Ziline dominico proximo ipso die Barbare virginis annorum domini M° CCCC° LXVIII°. Zápis je škrty mřežován. 72. 7. dec. 1468. Zápis před radou města žiliny o dohodě mezi Martinem z Petrovic, písařem města žiliny, Uršilou, jeho manželkou, a jejími dětmi stran zboží, které jim náleží po jejich otci, a které Martin, otčim řečených dětí, jim vy- platil, neb má v jistých termínech položiti. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 50. [Fol. 82a]. My Mathuss Manko, fojt zilinsky, a rada dole podepsaná Matieg Mitachrast, Michal Prchala, Melchior, Martin Massar, Ssimko Hrn, Barthoss Sswecz, Sstephan Krok, Matieg Sukennik, Matis Ssale, Petrass Thursky, Martin Sswab tiemto písmem zjevně vyznáváme, kterak slovútný muž Martin, Pisar z Petrowec,71) náš spoluměštěnín, a šlechetná paní Vrssila z Zawadky,72) manželka jeho vlastní, a Ssimon, Sscephan, Melchior, synové již jmenované paní Vrssily, i také Jan Komar řečený, mě- štěnín trenczansky, vuosobě poctivé paní Katherziny, manželky své, a všickni čtyři společní rukú slibujíc za poctivú paní Hedwigu, sestru svú, a zastu- 71) Petrovice, okres Velká Bytča. 72) Paština Závadka, okres Velká Bytča. 121

Strana 122
pujíc již jmenované paní Vrssily dcer, před nás v plné radě přišedše, živým hlasem dobrovolně a s dobrým rozmyslem vyznali jsú tiemto vobyčejem, kterak napřed jmenovaní Ssimon, Sscephan, Melchior a Jan Komar s již jmenovaným Martinem Pisarzem, otčimem svým, i se paní Vrssilu, man- želkú jeho a matkú jich, o všecko i vo každé zbožie, totižto mlýny, duom, forberk, rolé, vorané i nevorané, lúky pastvy [fol. 82b1, zahrady, dobytek, dluhy i zálohy a všecko jiné zbožie, kterýmkolvěk jménem jmenované, tehdy na ně příslušejícé, nic sobě z toho nevymienujíc ani pozuostavujíc, ve třech stech zlatých zlata, čistého rázu a váhy spravedlivé, prodali a spustili. Kte- rýmžto svrchujmenovaní Martin a Vrssula, manželka jeho, ihned na již jmenovanú summu šedesáte zlatých zlata položili a dali a rok vostatním penězuom jim takový jest puojčen: aby totiž na den svatého Jana, najprv přieštieho, čtyřidceti a pět zlatých zlata, a na svátek den Narození božieho po svatém Janu Křtiteli prvé příštiem též čtyřidceti a pět zlatých zlata položiti a zaplatiti mají a dlužni jsú. A najposlednější peníze, totiž puol druhého sta zlatých, mají mezi rukama svýma držeti a zachovati napřed psaným Sscefanowi Melicharowi tak dlúho, dokud a pokavadž k rozumnému věku a k člověčstvu přišli by; tehdy jim dáti a zaplatiti mají a dlužni jsú. Stala se ta věc v středu první po svatém Mikuláši biskupu léta od narozenie syna božieho M° CCCC° LXVIII°. 73. 9. april. 1469. Zápis před radou města žiliny o dohodě a porovnání mezi Mikulášem Noskem a bratrem jeho Ondrušem z Neděze. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 51. [Fol. 82b]. My Martin [Medved], fojt zilinsky, řečený Manko, a rada, jmenovitě Matieg Mithachrast, Michal Prchala, Melchior, Martin Massar, Ssimko Hrn, Barthoss Sswecz, Sstephan Krok, Matieg Sukennik, Matis Ssale, Petrass Thrusky, Martin Sswab tiemto písmem zjevně oznamujem, že přistúpili jsú před naši plnú radu opatrní muži, naši spolubožejníci i sú- sedé, jménem Matieg Sukennik, Martin Massar, naši spolubožejníci, Martin Panko, Matieg Kothrsse, naši spolusúsedé, a vyznali jsú jednostajnú řečí k vířě a k duše s dobrým rozmyslem takto: že Mikulass, řečený Nosko, při- volal jest nás a řekl jest k Ondrussowi z Nedieze,73) bratru svému vlast- niemu, a řka: milý bratře, vidieš, že jsem nemocen, protož učinva mezi sebú jednostajné dokonání teď pred dobrými lidmi, aby, jestli že by pán buoh na mne smrt dopustil, aby děti tvoje i ty s manželkú mojí i s dítětem mým nesnázky a přéčky nejměli. Tehdy Mikulass Nosko a bratr jeho Ondruss, napřed jmenovaní, vo dětitství své a vo všecky jinší věci mezi sebú tak jsú dokonali, že již jmenovaný Ondruss na očizne v Nediezy má v pokoji zuostati, takže manželka jeho, totiž Mikulassova, a děti jeho, aby pokoj dali jemu v bydlení a požívaní se všemi duochody, k též očizne v Nediezy přislu- šejících, a manželka také i dietě již jmenovaného Mikulasse v statku i v sbožie i v domu v Zilinie městě i ve všem k tomu příslušejícím toho 73) Nededza, okres Žilina. 122

Strana 123
času má též s pokojem a bez všeckéj nesnázea) zuostati od již jmenova- ného Ondrusse z Nedieze, bratra již jmenovaného Mikulasse. Stala se ta věc a zapsána léta od narození syna božieho M° CCCCo LXIXo v neděli první po Veliké noci. 74. 2. okt. 1469. Zápis před radou města žiliny o prodeji fojtství žilínského Matoušem Mankem a jeho synem Martinem Václavovi od Svatého Mikuláše, pánu města žiliny. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 52. [Fol. 83a]. My rada zilinskab) jménem, Jakub Krznar, Mikulass Hostko, Martin Massar, Ssimko Hrn, Matieg Kothrss, Sstephan Krok, Gregor Mokry, Matieg Sukennik, Ywaniss Propheta, Walenth Kowacz, Matis Ssale, Petrass Thursky, vyznáváme tiemto písmem, že přistúpil Mathuss Manko i s synem svým Martinem v osobě své vlastní před naši plnú radu a vyznal jest svým živým hlasem dobrovolně bez všeckého přinucení takto: že fojtovství zilinske, kteréž jest mezi námi, prodal jest se všěmi duochody k tomu fojtovství přislušejícími, kteréž kolvěk z staradávna od předkuov jeho, to jisté fojtovství držících, jsú požívány od počátku až do tohoto dne, žádného neobnechávajíc, ani kterého sobě pozuostavujíc, urozenému pánu, panu Waczlawowi od Swateho Mikulasse, z Brancze a z Strzeczna,74) pánu našemu, za summu zlatých šest set zlatých a deset, dobrých, črvených, váhy spravedlivé a rázu kremnického tiemto vobyčejem: že, jestli že by kteříkolvěk listové na to jisté fojtovství a zápisy od kohož- kolvěk zapsaných a neb na kterýkolvěk kus duochoduov, k tomu fojtovství slušícími, bud na všecko fojtovství, že ti všickni a takoví zápisové mají umořeni býti; a jestli že by které nesnázky v tom zešly, tehdy již jmeno- vaný Manko Mathuss a neb Martin, syn jeho, mají a slibují rukú společnú na své peníze brániti již napsaného urozeného pána Waczlawa od S. Miku- lasse, pána našeho. Stala se ta věc a zapsána léta od narození syna božieho M° CCCC° LXIXo v pondělí první po svatém Michalu archangelu. 1. dec. 1469. Zápis před radou města žiliny o vzdání otcovského dílu Barboře, dceři Mi- kuláše Noska, jejím strýcem a poručníkem Martinem z Neděze a Janem, písařem městským, za něhož se ovdovělá matka sirotka Barbory byla provdala. 75. [Fol. 83b]. My Martin Medwed, fojt zilinsky, Jakub Krznar, Mikulass Hostko, Martin Massar, Ssimko Hrn, Matieg Kothrsse, Sstephan Krok, Gre- gor Mokry, Matieg Sukennik, Ywaniss Propheta, Walenth Kowač, Matis Ssale, Petrass Thursky tiemto písmem oznamujem nynějšiem a budúciem, a) Psáno: neznage. — b) Psáno: rada g. zilinska. 74) Liptovský Sv. Mikuláš, Braneč u Subotiště, Strečno, okres Žilina, zboží, po kterých se psal pan Pankrác. 123

Strana 124
že přistúpili jsú pred naši plnú radu dobří lidé jménem Matieg Sukennik, Martin Massar, Matieg Kotrsse, naši spolubožejníci, Martin Panko, náš spolusúsed, a vyznali jsú takto: že přivolal jest nás k sobě Mikulass Nosko před smrtí svú, v nemoci leže, a řekl jest k bratru svému vlastniemu Ondrussowi z Nedieze75) takto: bratře milý, vieš dobře, žet jsem já z očizny naší v Nediezy nic nevzal, protož abychva spolu na jeden konec dokonala, aby ty manželce mojí Osannie i dietěti mojiemu Barborze po smrti mojí pokoj dal v tom, což já jmám a což jsem sobě dobyl. A tak že jsú spolu do- konali dobrovolně s vobojí strany, jakož to stojí šieřě napsáno v těchto knihách málo napřed.76) A tak že již jmenovaný Mikulass Nosko poručil jest mocně manželku svú a dietě své k opravě a obraně po smrti po své Martinowi Massařowi již jmenovanému, bratru svému strýčenému. Tehdy, když jest nebožtík Mikulass Nosko umřel, potom Martin Massar opatroval jest až i Osanna, manželka nebožtíka Mikulasse, pojala a šla za muž za Jana, písaře a školníka našeho městského. Potom Martin Massar, poručník a strýc již jmenovaného dietěte Barbory, chtěl jest věděti, co by bylo a co by šlo na sirotu. Tehdy sebrali jsú dobré lidi již jmenovaný Martin Massar z jedné strany a Jan Pisarz, z druhé strany zejména Matieg Sukennik, Ssimko Hrna, Ywaniss Propheta, naši spolubožejníci, Martin Panko, Michal Prchala, Michal Rageczky, a tak ti dobří lidé jsú vyznali před plnú radú, že již jmenovaný Jan, písař a školník náš, z [z]jednání již jmenovaných dob- rých lidí jmá a dlužen jest položiti a zaplatiti téj sirotě v summě sedmdesáte a šest zlatých. A tak potom že před naši plnú radu již jmenovaný Martin Massarz dobrovolně s jedné strany a Jan, písař a školník náš, s druhé strany přistúpivšě, potom Martin Massarz dal jest rok a den ku placení a kladení téjž sirotě summy zlatých LXXVI pred radú naší až do čtyř let již jmenovanému Janovi písaři; a tak že týž Jan dlužen jest a jmá tu sirotu chovati slušne, jako na to sluší, dotud, pokavadž by túž summu LXXVI zla- tých položil a zaplatil zúplna. A za již jmenovanú summu LXXVI zlatých postavil jest rukojmie před plnú radu jménem Pawla Brzieho [po straně dodáno: Prchala in locum Brzy], hejtmana v Zilinie, Matiege Kothrssi, kněze Urbana, faráře našeho, Sekula, Girika Babczanskeho, Benesse, Gala Banowskeho, Jakuba Krznarze, Gasspara Wrtiaka, Barthosse Ssewcze [po straně připsáno: Krok in locum Bartoss, Nowy in locum Kasse], Mikulasse Casse, Mathusse Kowacze od brány, kteříž společnú rukú otázali jsú pred plnú radú Osanny, manželky někdy Mikulasse Noska, řkúc: jmáme-li ručiti za tebe a za tvého muže Jana, chceš-li a slibujete-li nás vypraviti? A tak že oba, Jan i manželka jeho, tehdy Osanna, řekli jsú, že chcme i slibujem vás vypraviti, ručte jako dobří lidé. Tehdy řekli jsú již jmenovaní rukojmie: vězte, žet my chcme a ručíme sě ke všem těm statkuom, kteréž jsú a nebo budú vaše. A tak že jsú ručili již jmenovaní rukojmie jednostajnú a spo- leční rukú Martinowi Massarzowi za tu summu LXXVI zlatých až do čtyř let. Tak také že slíbil jest již jmenovaný Jan písař, jestliže by který z již jmenovaných rukojmích z božieho dopuštění umřel a z tohoto světa sšel, 75) Nededza, okres Žilina. 76) Srv. č. 73 dd. 9. april. 1469. 124

Strana 125
tehdy jmá Jan písar na miesto toho postaviti a nalésti v rukojemství jinšieho dobrého člověka, kterýž by se jinšiem rukojmiem zdál a podobal. Slíbil jest také Martin Massarz napomenúti již jmenované rukojmie a jim dáti věděti čtvr[t] léta napřed, když by chtěl peníze jmieti; a tak že z tých rukojmí čtyř slíbil jest napomínati a ti čtyři, když napomenuti budú čtvrt léta napred, jmají jinšiech rukojmí již jmenovaných napomínati a hle- děti. [Následuje škrtnuté: Slíbil jest také]. Pakli by z dopuštění božieho Martin Massar umřel, tehdy těch peněz zachovati i žádati jmá a mocen jest ten, komuž by dobrému člověku poručil, přieteli svému. Slíbil jest také Martin Massar zastúpiti již jmenovaného Jana písaře od každého, ktož by jeho proti tomu zjednání a nebo na tu očiznu sahati chtěl. Actum dominico proximo ante Barbare virginis anno domini M° CCCCo LX nono. Zápis je škrty mřežován. 10. dec. 1469. Zápis před radou města žiliny o tom, že byl v žilině štěpánovi Kováčovi jeho otcem a dědem postoupen dům. 76. [Fol. 84b]. My Martin Medwed, fojt zilinsky, i rada Jakub Krznar, Mikulass Hostko, Martin Massar, Ssimko Hrn, Matieg Kothrsse, Stephan Krok, Gregor Mokry, Matieg Sukennik, Ywaniss Propheta, Walent Kowacz, Matis Ssale, Petrass Thursky tiemto písmem oznamujem, kterak přistúpili jsú před naši plnú radu Thomass, někdy rychtár banowsky,77) a Gal, syn jeho vlastní, s jedné strany, a s druhé strany Stephan Kowacz, syn vlastní již jmenovaného Gala. Tehdy v osobě své vlastní dobrovolně Thomass a syn jeho Gal pověděli řkúce: že my teď dali jsme i dáváme mocně duom svuoj, kterýž jest mezi domem Matiege Kowacze a z druhé strany mezi domem Gutmanowym, Sstephanowi, synu našemu, takže Sstephan jest pravý a jistý hospodář toho domu našeho. A Sstephan dlužen jest a jmá odložiti a zapla- titi z toho domu Martinowi, bratru svému vlastniemu, dvaceti a pět zlatých dobrých a spravedlivých. A pakli by pán buoh neuchoval smrti Martina, bratra jeho, tehdy túž summu XXV zlatých bez umenšení jmá a dlužen jest Sstephan dáti a zaplatiti sestrám svým vlastniem, jménem Hedwize a Agossy, a Sstephan jmá zuostati toho domu hospodár pravý a jistý. A k tomu ještě Thomass Banowsky řekl jest Sstephanowi: milý synu, jestliže mě chceš do smrti chovati, dobře; pakli nechceš, ját na to netbám, anot tobě tvá čést. A pakli by ty siroty a sestry jeho Hedwiga a Agosse zemřely, tehdy ta summa zlatých jmá jíti zase na Gala, otce jeho, a na Thomasse děda jeho. Datum et actum dominica secunda proxima in adventu domini, qua canitur Populus Sion, anno domini millesimo CCCC° sexagesimo nono. Zápis je škrty mřežován. 77) Bánová, okres Žilina. 125

Strana 126
77. 18. febr. 1470. Zápis před radou města žiliny, že paní Oršula odbyla své děti. [Fol. 84b]. My Martyn Medwed, fojt zylynski, i rada mesta Zylny, Jan Krznar, Hostek, Martyn Nemlehet, Ssymek [Hrn], Kotrsse Matiey, Sstephan Krok, Hrzehorz Sukennyk, Matiey Sukennyk, Ywanyss Propheta, Walent Kowacz, Mathis Thursky tiemto písmem oznamujem, že přistúpil z jedné strany Jan Komarz, z druhéj strany paní Hedwika, z třetcí strany Ssymek z Prziwidie.78) Tedy ona paní Orssula z hospodářem svým Martynem polo- žila před řadu peníze, diel ménem Janowy Komarowy jeden a osmdesát zlatých, z druhéj strany dceřéj její Hedwicze z Kremnicze79) též osmdesát zlatých a jeden i Ssymunowym dielem. Tedy rada optala jich, najprv Jana Komarze a dcery její Hedwiky spuolem: Odbyla-li vás máti vaše? Tehdy oni vyznali jsú, žě odbyla. Prvé i podruhé ptali sú a oni vždy vyznali, že odbyla. Léta tisícieho čtyřistého sedmdesátého v neděli na Devetníky. Zápis je škrty mřežován. 78. 24. jun. 1472. Zápis před radou města žiliny o tom, že pan Václav od Sv. Mikuláše Martinovi Nedvědovi zaplatil dluh 400 zlatých, jak témuž tento dluh byl postoupen Staňkem z Kremnice a Matoušem Mankem. Vydal: H. Jireček I. c. nr. 53. [Fol. 85a]. Léta od narozenie syna božieho tisiecieho čtyrstého sedm- desátého druhého den svatého Jana Křtitele božieho. My rada města Ziliny, jménem Matiey Kotrsse, Ssymko Hrn, Ywaniss Propheta, Blazko Sukenik, Blazek Rassowsky, Martin Sswab, Hanuss Grexa, Mikulass Hostko, Milichar, Sstephan Krok, Matiey Polsky, Walent [Kováč] známo činímy tiemto piesmem všem budúciem, jakož jest kúpěl urozený pán Waczlaw od S. Mikulasse, z Brancze a z Strzeczna80) et cetera fojtovstvie města našeho Zyliny od Stanka z Kremnicze81) a od Matusse Maňka (sic!) z Be- lusse82) za šest set zlatých summy. I byl jest svrchu jmenovaný pan Waczlaw jim na tu summu zůstal dlužen čtyry sta zlatých a oni přistúpivši před nás úplnú radu odkázali sú byli tých čtyry sta zlatých Martinowi Ned- wiedowi z Zaprazyna.83) A Martin Nedwied přistúpil jest před nás již jme- novanú radu, jsa zdráv a dobrovolen, i vyznal jest před námi, že jest jemu svrchu jmenovaný pan pán Waczlaw od S. Mikulasse et cetera tu jistú 81) 82) 78) Prievidza, okresní město na horní Nitře. 79) Kremnica. 80) Viz poznámku při č. 74. Kremnica, báňské město na jihovýchod od Žiliny. Beluša, okres Ilava. 83) Zapražín, osada nyní neznámé polohy, asi poblíže Žiliny. 126

Strana 127
summu čtyry sta zlatých zúplna a docela vyplnil a zaplatil, jako pán a člo- věk dobrý. A na to a pro jistšie svědomie jeho milosti svú kvitancí udělal a napsal i z toho dluhu jeho milost ústně před námi propustil. 7. mart. 1473. Zápis před radou města žiliny, že Dorota, manželka Martina Nemláta, dědice své řádně vyplatila. 79. [Fol. 85"]. My Waczlaw od Swateho Mikulasse, z Brancze a z Strczna 8 4) (sic!) et cetera, fojt zylinsky, Matiey Kotrsse, Ywaniss Propheta, Symek Hrn, Blazek Rassowsky, Milichar, Krok, [Mikuláš] Hostko, [Hanuš] Grexa, Blazek Sukennik, Walent Kowacz, [Martin] Sswab, Matiey Polsky známo činíme tímto písmem všem nynějším i budúcím, že jsú přistúpili před nás plnú radu jménem Ondruss z Nedieze85) s jednéj strany, a potcivá žena Dorotha, manželka Martina Nemlatha, z druhéj strany, a vyznali jsú před námi, kterak jsú jich dobrie lidé sjednali [85b] o dedičstvie ne- boščíka Martina Nemlata, muže jejího, a bratra jeho strýčeného Ondrusse z Nediezy, že ona Martinowa Dorotha dala jemu XVI zlatých a on Ondruss z Nediezy slíbil jest před námi plnú radú, že ji, napřed menovanú Dorotu Martinowu, má zastúpiti a zastupuje ode všech svých přátel i od svých dětí, kteřížby kolvěk k tomu statku měli vedlé práva co mluviti, že toho všeho má zástupce býti před každým právem. A potom po smrti svrchu jmenovaného Ondrusse, když jest ostatek těch penězí Blazek z Nediezy, syn jeho, bral za to dědičstvie napředpsané, tedy též jest před nás svrchupsanú radu přistúpil a tak jest slíbil, že jestli by kto chtěl to svrchu napsané sjednánie otce jeho, dobré paměti, zrušiti z jeho kterých přátel, teda on slibuje na místo otce svého před každým právem všecko zastúpiti již napřed jmenovanú Dorotu Martinowu Nemlatowu. A v tom také jest před nás svrchu- psanú radu přistúpili Martin, též řečený Nemlath, ujec dobréj pameti Mar- tina Nemlata, a Zoffka Laczkowa, máti jeho ženy prvnie, a také Bartoss, strýc jeho ženy prvnie, a vyznali sú před námi plnú radú z svéj dobréj vuole a z dobrým rozmyslem, kterak sú je též dobří lidé sjednali s Martinem Masarzem, dobréj paměti, a potom s jeho manželkú Dorotu po jeho smrti, tak že jim jmela dáti z toho statku muže svého Martina Masarze, najprv Martinowi, muže svého ujci, XXII zlatých za jeho diel a Laczkowej s Bar- tossem, rychtářem Gilowskym,86) deset zlatých za jich diel. A to jest všeckno jim vyplnila a zaplatila úplně a docela. A oni jsú jí slíbili před námi plnú radú, že ji z toho nikdy víc upomínati nebudú, ani kto jinší z jich potomků a nebo přátel. A to se jest zapsánie stalo první něděli v postě léta od narozenie syna božího tisiecího čtyrstého sedmdesátého třetího. 84) Viz poznámku při č. 74. 85) Viz poznámku při č. 75. 86) Jílové, nyní Ilové, osada u Lúčky Lietavské, okres Žilina. 127

Strana 128
80. 15. febr. 1474. Zápis před radou města žiliny o vyznání štěpána z Strečna, souseda žilin- ského, že vše, co byl povinen, dědicům vyplatil. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 45. [Fol. 86"]. My Waczlaw od Swateho Mikulasse, z Brancze87) et cetera, fojt zilinsky a rada dole podepsaná jménem Matieg Weliky, Blazko Rassowsky, Michal Prchala, Mikulass Hostko, Ssimko Hrn, Matieg Kotrsse, Jan Mistr, Martin Sswab, Jeronim, Matieg Sukennik, Hanuss Grexa, Matis Polsky tiemto písmem oznamujem nynějším i budúcím, kterak přistúpil jest před naši plnú radu Sstephan Krok z Streczna,88) spolusúsed náš, ozna- mujíc, kterak fašové jeho upomínali jeho o placení dědičství po ženách jejich. Tehdy před právem naším Sstephan Krok volal se jest na svědomí praviec, že by odbyl a zaplatil. Tehdy fašové jeho pustili jsú jemu Sstepha- nowi k jeho duši, aby před právem sám ústně vyznal, jestli že by odbyl tu očiznu, což na jich ženy šlo. A v tom právo naše dalo Sstephanowi k vieře a k duši jednú, druhé i potřetí, aby vyznal pravú pravdú, jestliže jest odbyl, čili ni.a) A on Sstephan Krok vyznal jest ústně k své vieře a k své duši tak, jakž sě ku pánu bohu drží, a praviec, že i na to živé svě- domí jmá, že jest odbyl a zaplatil zúplna všecku tu jistú očiznu a že nejest dlužen nic platiti. Tehdy fašové jeho na tom jsú přestali a jeho svobodna jsú přepustili a jeho Sstephana slíbili neupomínati a jemu pokoj dáti i jeho dětem jich dětí. Stala se ta věc v úterý první po svatém Walentinie léta od narození syna božieho M° CCCC° LXXIIII°. 13. jan. 1475. Zápis před radou města žiliny o tom, že panoše Martin z Petrovic, soused žilinský, spolu s manželkou Uršulou položili Štěpánovi Kardašovi 60 zl. na dluh za dům a jiné zboží. Vydal: H. Jireček l. c. nr. 55. 81. [Fol. 86a]. My Matieg Kotrssa, fojt zilinsky, i rada města Zilini: Matey Sukennik, Matey Polsky, Hannuss Grekza, Martin Sswab, Michal Macko, Blazek Rassowsky, Weliky Matey, Symko Hrn, Matys Swecz, Mikulass Hostko oznamujěmě tiemto písmom, že přistúpiv před nás slovútny panoše Martin s Petrowecz,89) spolumeščenín náš, i s panie Vrssulu z Zawatky,90) manželkú svú, i dali a položili jsú před námi Sscephanowy Kardossowy, synu téjž panie Wrssuly, šetdesát zlatých na ten svój dluh, kterýž jsú za duom a za jiné sbožie dlužni byli, jako o tém také napřed psáno stojí.91) a) V originále psáno: nij. 87) Viz poznámku při č. 74. 88) Strečno, okres Žilina. 89) Petrovice, okres Velká Bytča. 90) Paština Závadka, okres Velká Bytča. 91) Srv. výše č. 72 z 7. dec. 1468. Při tomto zápise dole poznamenáno: NB. Anno domini 1606. Nových vecí nevyvyšuj a starých nepotupuj. 128

Strana 129
A to se stalo v pátek před svátkem svatého Anthony léta božího tisícieho čtyrystého sedemdesátého pátého. Zápis je přeškrtán. 82. 22. jun. 1477. Zápis před radou města žiliny o stížnosti souseda žilinského Gabra na Matouše Vajčára stran pozůstalého jmění po jeho příbuzném (šuřovi) Jakšovi. [Fol. 86b]. My fuojt Nikuss Massar i rada města Ziliny jmenovitě Matieg Sukenik, Matieg Kotrssa, Michal Prchala, Blassko Rassowsky, Matieg Mithachrast, Dyuren, Martin Swab, Matieg Swecz, Matieg Kowacz, Martin Panko, Magister Johannes, Jeronimus Sutor známo činímě tiemto písmem, kterak přistúpil před našu plnú radu Mathuss Wayczar z jednéj strany, a Gabro svú ctúa) Tysspierku z druhéj strany, a Gabro žaloval jest tiemto obyčajem na Matussie Wayczarze: milí páni, žaluji na Mathussie Wayczarzie, jakož vašéj milosti tajno není, kterak muoj šuřeb) Jaksso umřel jest a Mathuss Wayczar pojal jest jeho ženu, a tu sú statky ostaly, kteréž on měl; proto, milí páni, rád bych se já dovědel, kde sú ty statky a kde sú ostaly, kteréž muoj šuře Jaksso měl. A Mathuss Wayczar odpovědel: milí páni, já sem jeho ženu pojal, ale neviem, co těch statků bylo. A v tu při vstúpili sú dobrí lidé a našli sú toho statku XII zlatých hotových. A to sú ti dobrí lidé tak přiřekli, že matěři Jakssoweg s tých XII zlatých [násled. škrtn.: měli sú] IIII zlaté a nevěstě IIII zlaté a tým sirotám, kteréž sú zóstaly, IIII zlaté; a ty IIII zlaté sirot těch zóstaly sú u Mathusse Wayczarze a duom, kteřýž byl Jakssow, dán jest daremno bez penez, aby jedno odbývalo od neho. A to sě stalo od narození syna božého anno millesimo quadringentesimo LXXVII dominico ante festum Johannis Baptiste. Zápis je škrty mřežován. 1. febr. 1478. Zápis před radou města žiliny o postoupení jisté země k městu příslušející Matějovi Soukenníkovi, rodem z Chlumce. 83. [Fol. 86b]. My Nykusse [Massar], fojt Zielinsky, a boženníci: Blažko Rassowski, Duran, Matiey Mitachrast, Michal Prchala, Matiey Kotrsse, Martin Panko, Jan Mistr, Martin Sswab, Jeronym, Matiey Sukennik, Matys Swecz a Matiey Kowačz tiemto písmem nynějším i budúcím oznamujem, že přistúpiv před nás Matiey Sukennik, rodem z Chlumce,92) spolubydlitel a tovařiš v radě náš, prosil nás, abychme mu ten kus země, který jest vedlé jeho zahrady na Fframboru obecní, dali. Nám v tom se nezdálo, abychme to bez obecní vuole učinili etc.; i když jsme to na obec vznesli, obec, a) V originále psáno: cztu. b) V originále psáno: ssurze. 92) Chlumec nad Váhem, okres Žilina. 129

Strana 130
povolivši k tomu, nám to v ruce oddala etc. My rada svrchupsaná, opa- třivše ten flek země již psaný, dali jsme i mocí tohoto písma dáváme jmenovanému Matieyowi Sukenikowi, rodem z Chlumce, [fol. 87a] jeho dětom i potomkóm i tomu, ktož by ten kus země s jeho vuolí jměl a držel, že moci bude a muož rybníky jím sobě opraviti i s tiem, což muož zhuoru přičiniti bez škody lidské etc. A to takto, že z toho kusu země již psaného má s svým platem dávati dva malá platu penieze; to mu s toho tu přičiňujem. A to se dálo a v[p]isovalo pro lepší jistotu, kdežto druhú pamět máme, v městské knichy tu neděli před Hromnicemi léta narození syna božieho M° CCCC° LXX a osmého počítajíc. 21. sept. 1479. Zápis před radou města žiliny o tom, že Katuše Karlíková postoupila dům v Žilině svému zeti Jiříkovi Vladařovi. 84. [Fol. 87a]. My Matiey Kotrsse, fojt žielinsky, a boženníci Martin Panko, Jakub Hrachowecz, Matiey Sukenik, Maytan Propheta, Duran, Matiey Mitachrast, Aaron Mako, Gasspar Wrtiak, Mathuss Dyak, Ssimko K[r]amarz a Ssimko Hrn tiemto písmem nynějším i budúcím oznamujem, že přistúpili před nás poctivá vdova Kathrusse Karlikowa se dvěma svýma dievkoma a svým synem Ssimkem a nám oznámila, že ten duom její Karli- kowsky má skrze dluhy na cizie ruce přijíti a to z práva městského. Oni znamenavše, že toho domu nemohú skrze svú chudobu obdržeti, přejíc ho radše švagru svému Girzikowi Wladarzowi, který jich vlastní sestru Marussi řádně manželsky pojal, vzdaly jemu ten duom již psaný samy od sebe i ode všech svých přátel mocně před námi a to takovú pří- činú a mierú, aby již psaný Girzik Wladarz těch osmnácte zlatých zaplatil, v kterých měl ten duom od jich rukú odjíti. A tak již psaný Wladarz ten duom k svýma rukama přijal a ku poslušenství práva městského jako dolní a horní súsed v té obce. A toto se dálo a vpisovalo v městské kniehy den svatého Mathusse Evangelisty léta narození syna božího tisícieho čtyřstého sedmdesátého a devátého počítajíc. Zápis je škrty mřežován. 85. 29. sept. 1479. Zápis před radou města žiliny o tom, že děti Martina Polákovic byly vy- placeny panem Martinem z Petrovce, jejich otčimem. [Fol. 87a]. My Matiey Kotrsse, fojt zielinski, a boženníci Martin Panko, Jakub Hrachowecz, Matiey Sukenik, Maytan, Propheta, Duran, Matiey Mitachrast, Aaron Mako, Casspar Wrtiak, Mathuss Dyak, Ssimko K[r]amarz a Ssimko Hrň tiemto písmem nynějším i budúcím oznamujem, že stala jse úmluva z dobré vuole mezi Sstephanem Gardossem, Mellicharem, Hedwiku a Katherzinu, dětmi nebožtíka Martina Polakowicz s jedné strany, 130

Strana 131
a mezi slovútným pánem Martinem z Petrowce,93) otčimem jich, [87b] a slovútnú paní Vrssulu z Zawadky,94) mateří jich, z druhé strany, tak že pan Martin již psaný se paní svú skrze úmluvy dal již psaným dětom Pola- kowicz za jich a na jich otčiznu třista zlatých úplně, docela a svobodně vyplnil a odložil, tak jako obyčej jest vyplniti. A oni úplně a docela vzavše svú všecku otčiznu již psanému panu Martinowi osvobodili a pustili et cetera. Potom po smrti již psané paní Vrssuly, matky již psaných dětí, tito dobří lidé mezi již psaným pánem Martinem a dětmi již psanými zjednali, že pan Martin již jmenovaný na jich mateřiznu dal sto zlatých; opět Matiey Kotrsse, Matiey Sukennik, Michal Prchala a Mistr Jan jednali a zjednali a pan Martin úplně, docela položil a odložil. A oni již psaní děti úplně a docela od své mateřizny pustili. A tak všech peněz již psaný pan Martin čtyřista zlatých odložil a ten statek svobodný od nich přijel a oni jemu od sebe i od každého svého přítele osvobodili, že ho nemají viece z otčizny ani z mateřizny napomínati, a to takúto výmienkú, ač by kdy ty statky panu Martinowi byly prodajny, aby k nim žádný bližší nebyl, jedno oni děti již psaný. A toto jse dálo a vpisovalo v kniehy městské tu středu ten (sic!) sva- tého Michala léta narození syna božího M° CCCC° LXXVIIII°. 86. 13. nov. 1479. Zápis před radou města žiliny o tom, že Mistr Jan postoupil dům štěpánu Gardašovi jako dědictví jeho ženy Barbory. [Fol. 87b]. My Matiey Kotrsse, fojt žielinsky, a boženníci Martin Panko, Jakub Hrachowecz, Matiey Sukennik, Maytan Propheta, Duran, Matiey Mitachrast, Aron Mako, Caspar Wrtiak, Mathuss Dyak, Ssimko Kramarz a Ssimko Hrň tiemto písmem nynějším i budúcím oznamujem, že stala se jest smlúva z dobré vuole mezi Mistrem Janem a Sscephanem Gardossem taková, že když již psaný Sscephan Gardoss pojal sobě řádně za manželku dievku nebožtíka Mikulasse Noska a Osanny, řádně na svět pošlú a zachovalú, potom jsúci ona pastorkem již psanému Janowi, jménem Barboru. Potom na tom statku otčizny Barborziny již psané přišlo na Sscephana Gardosse po jeho ženě sedmdesát a VI zlatých. V tom Jan a Sscephan Gardoss mezi sebú z dobré vuole a přátelsky umluvili, že Jan ten duom se vším hospodářstvím i s hummem v těch LXXVI zlatých již psanému Gardossowi Sscephanowi dává a postupuje mocně. A Sscephan Gardoss nad těch LXXVI zlatých přidal a dal již psanému Janowi XV zlatých a z toho se všeho Jana propustil, [a slíbil] viec ho z té otčizny po své ženě nenapomínati; a on též Jan zase až do smrti z toho statku, toto mezi sebú majíc, že již psaný Gardoss již psanému Janowi i jeho ženě má komoru, dolní kamenici, dáti dotud, dokudž budú mezi s sebú se dobrú vuolí srovnávati. 93) Petrovice, okres Velká Bytča. 94) Paština Závadka, okres Velká Bytča. 131

Strana 132
A toto jse dálo a vpisovalo v kniehy městské tu neděli po svatém Martinie léta narození syna božího M° CCCC LXXVIIII°. Zápis jest mřežován. 87. 13. mai. 1481. Zápis před radou města žiliny o skoncování sporu mezi Matějem Kováčem a Štefanem Dubenským o kterési majetky. [Fol. 102a]. My Matieg Kotrsse, fojt, Jacobus Hrachowiecz, Jeronim, Bernath Kulczicz, Mathis, Ssteffan Ssokoth, Martin Propheta, Dzuren, Mistr Andreas, Aaron, Mikolasss Hostko, Caspar Wrtiak, Ssimek Hrn známo činíme písmom tímto, že přijda před nás Matieg Kowacz, spolusúsed náš, vyznal jest, že měl stávek jeden v Kotrssowey rolí95) nebli vinici, a druhý v Turskeho rolí,96) tak jak už v knihách městkých zapsáno. A po tém me- novaný Matieg Kowacz chtěl jest prodati ty rybníčky, ale sě nechtěl žádný v to vpustiti, ponevadž sú byly v rolí Kotrssowey a v Turskeho. A když Mateg prodal ty rybníčky Kotrssowi, počel sě Tursky súditi z Matiegem Kowaczem a chtěl jest to v stávku mieti, ponevadž jeden rybníček v jeho roli byl jest a v tém súdíce sě, vzali sě do Krupiny a to žádnými právy dokonati nemohli. V tém pak Thursky prodal Sstefanowi Dubenskemu; a v tém po druhé nesnázky počeli mieti o ten rybníček, kterýž byl v rolí Dubenskeho. Vida pak lidé dobří jeich nesnahu a róznici, a vidúce jeich křivdu v rolí et cet., vypýtali to na dobřé lidi, aby oni rozhodli mezi nimi. A když to spuščeno bylo na dobré lidi, tehda ze třech stran postavili sú čtyř a čtyř lidí. Matieg totiž Kowacz čtyř, Kotrsse čtyř a Dubensky čtyr a vedli jeich, nebli šli, sú tam těch dvanádzte lidí k těm rybníčkom na tu rolí a ujednali sú Kotrssowi záhon rolí konec od konce, aby odbyl tiem Du- benskeho, neumenšujíce platu žádnému, ani Kotrssowi, ani Dubenskemu při- činejíce. A Kotrssowi přisúdili oba dva stávky, aby on by[l] sloboden poží- vati a požíval vedlé tého, jakž jest odbyl, ved[lé] svedomie popsaného. Actum Zolne die dominico proximo ante festum sancte Sophie anno domini millesimo CCCC° 81°. Item jednačéa) téj věci zvrchu psanéj byli: Matieg Sukennik, Ne- miecz, Ssokoth, Michalczik Sswiecz, Drapka Dzuro, Wanio Dobakow zet, Jacobus Hrarzowiecz, Mikolass Hostko, Brodnensky, Wanio Mitachrast, Dynio, Hanussko Polsky et cet. 88. 23. dec. 1481. šimek švec, soused žilinský, a jeho manželka Barbora činí před radou města žiliny testament o svém zboží. [Fol. 88a]. My Mikulass, fojt zilinsky, a starší města Aaron, Matheg Mitachrast, Melchior, Sstephan Banowsky, Mathuss Dyak, Ssimko Hrn, Sstephanus Gardoss, Diuro Brodnansky, Bernath Kulka, Mat. Sukennik, Mat. Kowacz, Mat. Weliky tiemto písmem nynějším i budúcím oznamujem, a) V originále psáno: gednacze. 95) Snad Kotrčiná Lúčka, okres Nové Mesto nad Kysucou. 96) Blíže neznámé polohy. 132

Strana 133
kterak přistúpil jest před nás před plnú radu Ssimek Sswecz s Barboru, manželkú svú, a postavili jsú před nás svědomí, dobré lidi, spolusúsedy naše, jménem Thomass Niemecz, který byl kúpil to dědičství a očiznu již jmenované Barbory, manželky Ssimka již psaného, a Blazko Rassowsky, a Sstephan Dyak, kteříž k tomu byli přivoláni, když to dědičství jest placeno, tiemto obyčejem jsú jednostajně vyznali, že, když jest Sstephan Bezduch řečený, umřel, Krodula, manželka jeho vlastní, po něm zuostala s svými dětmi s již jmenovanú Barboru, s Dornu a bratr jich Hanzel bral sě do Polsky. Tehdy v tom Kordula, matka jich, prodala jest to dědičství již jmenovanému Thomassowi Niemczowi za XVI zlatých. Tehdy ihned dal jest Korduli VI zlatých a v tom šla jest za synem svým Hanzlem do Polsky; a po- druhé poslala jest Kordula Dornu, dceru svú, po druhé peníze. A dal jest i poslal po dceři její V zlatých; a potom po třetí přišla jest po ostatní pe- níze sama Kordule a položil jí Thomass ostatní peníze V zlatých, kteréžto peníze vzemši Kordule šla jest zase do Polsky; a ty peníze potrávivši, přišla jest zasě k své dievce Barborze, Ssimkowe ženě, do Zilinie; a ona jest matku svú až smrti dochovala. Item Prchala Michal, náš spolusúsed, znal takto: že to viem, že Kor- dule, matka Barborzina, prodavši to dědičství, kteréž zuostalo po muži jejím, prodala a pobravši peníze šla jest do Polsky a tam ty peníze ztrávila; a po- trávivši, přišla jest zasě k dievce své Barborze nic nemajíc, a v chudobě budúc, umřela u své dievky Barbory [88b]. Item potom přišel s svú manželkú s Barboru již řečený Ssimek, spolu- súsed náš, a opýtal jí, řkúc: milá ženo, Barboro, ted já tebe opytuji před pány staršími, aby pověděla k své duši hledíc, mně v tom nic neochylujíc, když jest matka tvá přišla zasě k tobě z Polsky, přinesla-li jest co s sebú? A ona jest odpověděla, že nepřinesla jest nic, jediné jeden pláštík; i ten po její smrti dali sme jéj pro pána boha. Protož to jmáme, což nám pán buch všemohúci dopomohl se dorobiti, mně a ted muži mojímu Ssimkowi. A protož, milí páni, račte věděti, že teď stojíc před vaší milostí dobro- volně bez všeckého přinúcení, já Ssimek Sswecz, ač by pán buoh všemo- húcí na mě smrt dopustil, aby v tom ve všeckém statku od mála do mnoha moc a vládu jměla Barbora, má manželka, a žádný přietel muoj nad ní aby práva blizšieho k tomu nejměl. A ona Barbora takémž obyčejem řekla: jestliže by buoh všemohúcí na mne smrt dopustil, aby žádný přítel muoj k tomu bližší nebyl krome Ssimka, muže mého. Pakli [by] oba dva sešla s toho světa, tehdy přietelé naši, ktož by kolvěk k tomu bližší právo jměl, on toho podlé práva městského bude požívati. Datum et actum anno domini M° CCCC° LXXXI° tu neděli před Božím Narozením. 5. mai. 1482. Dohoda a porovnání před radou města žiliny mezi bratřími a sestrami (nebo jejich zástupci) nebožtíka Stanczla a jeho manželkou Maruši o dě- dictví, které po něm zůstalo. [Fol. 88b]. My Mikulass, fojt zilinsky, a starší města Aaron, Melchior, Stephan Banowsky, Mathuss Dyak, Ssimko Hrn, Stephanus Gardoss, Diuro 89. 133

Strana 134
Brodnansky, Bernarth Kulka, Matieg Sukennik, Matieg Weliky, kteříž jsú živi zuostali, ačkolvěk Matieg Mitachrast, Matieg Kowacz od brány jsú byli zemřeli, vyznáváme tiemto písmem, kterak přistúpili jsú před nás opatrní lidé Mikulass z Swidniczy,97) řečený Hyrszbergk, Lorencz z Wrati- slawie,98) řečený Nonharth, a z druhé strany Marusse, manželka nebožtíka Stanczle, a na nás jsú vznesli, kterak Mikulass jměl jest list pod pečetí městskú z Swidnicze, kterýž jsme čtli a čísti sobě kázali, kterýž tak zní, že Katherzina a Gedruda, sestry vlastní nebožtíka Stanczle, svú při zúplna Mikulassowi jsú poručily, což by sě dotýkalo dielu bratra jich nebožtíka, že by on Mikulass mocen byl vzéti, zjednati a tak, což by jemu zdálo, k naj- lepšiemu obrátiti, jako by tu samy osobně postaveny byly, Katherzina totiž svaku svému, a Gedruda manželovi svému. Ale Lorenz přinesl jest list pod pečetí městskú pánů Wratislawan, kterýžto list takto oznamuje, kterak Jan Nonharth zjednal a poručil Lo- renczowi Nonharth, bratru svému vlastniemu, o ten diel, což by sě do- týkalo dielu bratra jich vlastního, nebožtíka Stanczle, že by on Lorencz [fol. 89a] Nonharth mocen byl vzéti, zjednati ten jistý diel, což by sě dotklo toho jistého dielu. A obě dvě straně, totiž Mikulass Hyrszbergk, Lôrencz, bratr vlastní nebožtíka Stanczle, v osobě sestr jeho, totiž Ka- terziny a Gedrudy, a Lorencz v osobě bratra svého Hannus z jedné strany, a Marusse, manželka nebožtíka Stanczle, před nás přistúpivše, dobrovolně jsú svým živým hlasem poznali, že ony obě dvě straně tak jsú sě samy mezi sebú dobrovolně sě zjednaly, že paní Marusse dala jest a odbyla Miku- lassowi, svaku nebožtíka Stanczle, na miestě sester jeho, totiž Katerziny a Gedrudy, Lorenczowi Nonharth i na místě bratra jeho Hannusa Non- harth V zlatých a II koně, 1 šubu liští pošitú, dvoje nohavice, 1 kabát, 1 cíp.a) A na tom ty strany zúplna jsú přestaly, že již jmenované pane Marusse již jmenovaní přátelé nebožtíka pana Stanczle jmají pokoj a plné ubezpečenství dáti a nad to jí z toho dielu nikda neupomínati. Datum et actum, ubi supra an [n Jo domini M° CCCC° LXXXII° dominico proximo ante Johannis in ferventi oleo. 90. 6. mai. 1482. Zápis před radou města žiliny o prodeji sedliska pustého, Kochanovské jménem, Melchiorovi, sousedu žilinskému, na sladovnu. [Fol. 89a]. My Mikulass, fojt zilinsky, a starší Aaron, Melchior, Sstephan Banowsky, Mathuss Dyak, Ssimko Hrn, Stephanus Gardoss, Diuro Brodnansky, Bernarth Kulka, Matieg Sukennik, Matieg Weliky, živi jsúce, ačkolvěk Matieg Mitachrast, Matieg Kowacz od brány pomřeli byli, vyznáváme tiemto písmem, kterak opatrný muž Melchior, tehdy spolu- súsed a spolubratr náš, přistupoval jest několikrát přede všecku obec spolu sebranú a žádal jest od všeckéj obce, aby jemu sedění pusté, kacha- a) v originálu psáno: czyp. 97) Svidnice, něm. Schweidnitz, krajské město v Slezsku. 98) Vratislav, něm. Bresslau, hlavní město v Slezsku. 134

Strana 135
winske jménem, bylo prodáno, že by on na tom sedění sobě sladovni po- stavil k svému póžitku. A my společně poradivšě sě s přivolením všeckéj obce prodali jsme jemu to jisté sedlisko kachawinske k postavení sladovně za dva zlatá, tak že by odbýval od téj sladovně puol pruta dluhu spraved- livého. A cožkolvěk jinší dobří lidé, spolusúsedé naši, od jinších sladoven, kteréž jsú na platném usazené, platy nebo odbyvky pořádné budú odbývati, takéž i on Melchior dlužen bude a jest platiti a odbývati. Ale to však vždy oznamujem, že tu bylo sedlisko blatné, že by sě tu žádný byl člověk těžko kdy sě stavil; a skrze to sme s porazení všeckéj obce k tomu přivolili a prodali. Datum et actum v Zilinie feria secunda in die s. Johannis in oleo anno domini 1482°. 91. 14. jan. 1485. Zápis před radou města žiliny o posledním pořízení Mistra Jana a jeho manželky Barbory. [Fol. 89b]. My Matieg Kotrsse, fojt tehdy v Ziline, a starší jménem Blassko Rassowsky, Diuro Brodniansky, Aaron Mako, Wrtiak, Wayczar, Matthuss Dyak, Krzisko, Gardoss, Mistr Jan, Thursky, Matieg Kolar vyzná- vámy tiemto písmem, kterak, když jest byl pojal sobě Mistr Jan, spuolu- měštěnín náš, manželku, kteráž prvé byla jest za Mikulassem Beznosym, a ta jměla jednu sirotu děvěčku svú, jmienem Barboru. A po smrti Miku- lasse Beznoseho přátelé a bratří jeho nechtěli sú bez toho býti, než aby vě- děli, což by jmělo býti na sirotu s těch statkuov, kteréž sú byly otce jejieho; a v tom sú posadili dobré lidi s vobojí strany a dobří lidé sú ujednali, že Mistr Jan jměl dáti a zaplatiti téj sirotě z těch statkuov ze všietkých, v kteréž sě jest uvázal, LXXVI zlatých, když by téj sirotě bylo potřebie, a v tom musil zaručiti. A potom Mistr Jan choval jest tu sirotu z dědinstva až do let, že ji i vydal za muž a v tom spolu bydlíce s zetěm svým, jménem Sstephanem, řečeným Gardossem, a s již jmenovanú sirotú Barboru, man- želkú jeho. Potom Mistr Jan, majíc dobrú vuoli k téj sirotě a k zetovi Sstephanowi, duom a statky hospodárské vzdal jest i s svú manželkú Osannu již jmenovanému Sstephanowi Gardossowi a Barborze, man- želce jeho. A tak sú spuolem bydlili Mistr Jan a Sstephan Gardoss, spolem sě krásně uházejíc s obojích stran. A Barbora, manželka Gardossowa, v tom umřela. A potom opět Mistr Jan a Sstephan Gardoss s pomocí dobrých lidí, kteréž sú na tom posadili, jiménem Ywaniss Propheta, Mathuss Dyak, Jeronim Chrapko, Mistr Andreas, jich sú pojednali takto: že by Mistr Jan dal Sstephanowi Gardossowi LX zlatých a polovici hos- podárstvie. A tu summu LX zlatých Mistr Jan dal jest a zaplatil Sste- phanowi Gardossowi a hospodárstvím sě podělili podlé uřknutí dobrých lidí. A Sstephan Gardoss svobodil jest zasě ten duom Mistru Janowi před námi plnú radú. A potom Mistr Jan, spuolusúsed náš, před námi dobrovolně svým jazykem řekl: Milí páni, ted já nemám zde žádných přátel, než jimám v cizích krajinách bratry a přátele jinší. A ted já zdávám za svého zdra- vého života své ženě, cožkolvěk jmám, málo nebo mnoho, a po mojí smrti aby toho svobodně užívala krom upomínaní přátel mojich, toliko, což bych 135

Strana 136
já mohl s její dobrú vuolí poručiti přáteluom svým. A potom Ossana, manželka jeho, přistúpivši před nás dobrovolně svým jazykem oznámila, řkúc: Milí páni, ted já Janowi, muži svému, zdávám za svého zdra- vého života, [90a] cožkolvěk jimám, málo nebo mnoho, s ním jediné toliko jeho prosím, že by mi nátiskuov přílišných nečinil. A po mojí smrti žád- nému přieteli jediné jemu krom toho, což bych mohla s jeho dobrú vuolí poručiti přieteli svému, nebo na které záduší. K tomu Mistr Jan řekl: ted já tobě slibuji, že já toho domu do tvé smrti neprodám, krom tvé vuole. Ale bez toho býti nemuož, že by hospodář s svú ženú sě nepopudil. Ale jestliže bych já tobě nátisky činil které neslušné, jehožto pán buoh nedaj, svoluji k tomu, že by toto zdávanie, kteréž já tobě zapisuji, a ty mne, po mojiej, neb po tvé, smrti ničímž nebylo učiněno, než kto by k čemu právo jměl po smrti tvé, nebo mojí, nechby toho požíval. Actum et prescriptum feria sexta post Octavas Epiphaniarum anno domini et cet. M° CCCC LXXXV°. 15. nov. 1488. Dohoda a porovnání před radou města žiliny mezi Janem Lelinským a jeho ženou Barborou, dcerou Mikuláše Hostka, s jedné a ženou Hostkovou Dorotou a jejím bratrem, knězem Martinem, s druhé strany o dědictví po Mikuláši Hostkovi. 92. [Fol. 90a]. My Sstephan Ssokot, fojt zilinsky, a rada dole podepsaná Mathey Kotrssie, Stephan Gardoss, Mako, Mathey Weliky, Mathey Kolarz, Ondruss Babczensky, Girik Brodnansky, Mathey Kosen, Matis, Martin Maytan, Martin Nemessny vyznávámě všěm vuobecne tímto psaním, kterak sě stalo zde v prostretku nás v měste Zilyne, když to bylo času jedného a opatrný Nikolass Hostek rukú boží byl jěst dotknen, a vuon ješče sa při dobréj pameti, zesval jěst dobřých lidí, testamentáře Caspara Wrtie- ka, fojta, Matheye Kotrssu, Matheye Kosiene, božených lidí, Wiczene Du- benskeho, Matheye Kropacze, Nikusse, Andreye Welikeho z obce a před nimi, když jest poručenstvie delal, posval jěst panní Dorotu, malšenku svú, a řekl: ty vieš, žet já viec žádného detete, krome to jedno, nemám a těd tobe porúčém před tými dobřými lidmi LXX slatých v slatě, protož hceš-li na tiem přestat, aby mne před nimi dobřými lidi povědela a jiné všicko dobré i zbošie všicko cere svéj Barbore, kterážto před tými dobřými lidmi dobrú vuoli dala a na tiem jěst zóstala. Ale po smrti jeho vuona to zrušila, ani v tiem stála. Teda vsadili na to ty [90b] dobřé lidi testamentáře i o tu věc, co sě dotýče poctivého kněze Martina, bratřa přírodného panní Barbořy, najednané. A oni testamentáři přijeli ješče dobřých lidí k sobe Dure Drapku a Hrzna a vzicki ti přemenovanie pustili na ty dobřé lidi i také menovaná panní Barbora i s malženkiem svým Janom Lelinskym, a v tiem jednání oni sú tím obyčejem v dobřý konec převedli i přijednali její panní Dorothe IIII slatě et jěmu knězu Martinowy XVI slatých, kteréjš věci všicky ty strany jednostajne k tému vuoli dobrú daly a na tiem zóstaly. A v tiem pro věčí pevnost přistúpily všicky ty strany před pilnú radu naši, a vuon, Jano Lelinsky, obe ty strany před námi jést odbyl a úplne odložil, a oni, 136

Strana 137
kterýmš dost učinil, jeho ze všeho vyslobodili s tého. A my pro pevnost a jistotu věčí v knihy naše jsmě kázali a také přivolené dali. Actum et prescriptum in octava Omnium sanctorum anno salutis M° CCCC LXXXVIII.a) 6. jan. 1489. Zápis před radou města žiliny o odbytí bratří Martinem, mlynářem a sousedem žilinským. 93. [Fol. 90b]. My Sstephan Ssokot, fojt zilynsky, a rada dole podepsaná Mathey Kotrsse, Sstephan Gardoss, Mako, Mathey Weliky, Mathey Kolar, Ondrus Bapczensky, Girik Brodnensky, Matis, Martin Maytan, Martin Nemessny vyznávámě všěm vuobecne tímto psaním, kterak přistúpili před plnú radu naži Martin, Ondrus Kowacz, Janacz, Thoman, synově Jacub- kowy Mlinarze a bratřé vlasní, Barbora, Matheyowa žena, i tiež cera Jacub- kowa a sestra jich, a vyznali jednostajne bez [z ]matku všeho, že zhorupsaný Martin, bratř jich, z [o]čizneb) z měského mlýnu s jeho otce dielu s třetiny, co by sě dotýkalo jich, jest dost učinil a úplne odbyl. Protož oni bratřé jeho zvrchupsaní, jeho Martina vespolek jednoobyčejným úmyslem a hla- sěm jednostajným ostavují v sbavěné jméno a jeho nechávají v hospo- dárstvie a v uočizne. A my pro stálost a pevnejší istotu to v knihy naše jsmě kázali zapsati. Actum et prescriptum in die Epiphaniarum domini anno salutis mil- lesimo quadrintesimo LXXXVIIII. Zápis je škrty mřežován. 94. 15. nov. 1489. Zápis před radou města žiliny o tom, že Petráš Thurský postoupil svému synovci Mertušovi dům a jiné zboží v žilině s podmínkou, aby opravu kostela Božího těla, kterou Petráš začal, dokončil. [Fol. 91a]. My Matieg Kotrsse, fojt zilinsky, a rada dole podepsaná Girzik Brodnansky, Matieg Weliky, Mako, Michal Kramarz, Gaspar Wrtiak, Mat. Dyak, Sstephan Gardoss, Petr Karas, Matis Sswecz, Mat. Trtol, Mat. Kostka, Laczko Rassowsky vyznáváme tiemto psaním, kterak přistúpil jest před nás opatrný muž Merthuss a postavil čtyři dobré lidi jménem Mathusse Dyaka, Gaspara Wrtiaka, Petra Karasa, Blazka Swedrniczky a žádal, že by seznali, kterak kup sě jest stal mezi Merthussem a nebožtíkem Petrassem Thursky, kteříž IIII dobří lidé tak sú vyznali, že stal se jest kup mezi Mertussem a Thurskym, strýcem ženy jeho, že prodal jest Petrass Thursky Mertussowi duom, rolí a statky všecky v summě za XXXIII zla- a) Za zápisem následuje písařská poznámka: Anno domini 1607. Dobré bylo se starých vecí držeti a nových nenasto[lo]vati. b) Psáno: czizne. 137

Strana 138
tých a řka: vydávaj mne nebo i ženě mojí pomalu tak, abych já nebo žena má živi bychom mohli býti podlé vás. A tak potom žena Thurskeho umřela jest a zuostal jest živ sám. A potom když nemocen byl Petrass, tehdy pozval jest k sobě Petrass Thursky dobré lidi fojta s staršími jménem Matieg Kotrsse, Matiege Welikeho, Sstephan Gardosse, kteříž k své přísaze vyznali takto, že když jest Petrass Thursky nemocen byl, pozval nás k sobě i opýtal jest Mertuss Petrasse: Ted pověz před dobrými lidmi, co sem já tobě ještě dlužen za ty statky, což jsem od tebe kúpil. A Petrass jim odpověděl řka: milý synku, nejsi ty mi již nic více za ty statky dlužen, než šest zlatých a prosím tebe, jako sem počal murovati a opravovati kostel Božího těla, aby ty to těmi pěnězmi domuroval s pomocí dobrých lidí, a k tomu aby sě při- činil; a já tebe ze všeckého propúščiem a svobodím málo i mnoho po mojí smrti, a těmi pěnězmi k hrobu mne připravil. A on Mertuss to jest učinil a domuroval po smrti jeho, což jest on rozkázal, i ještě více, než on byl roz- kázal, i také k hrobu připravil, jako dobrý člověk. Actum dominico proximo ante Martini confessoris anno domini 1489°. 4. dec. 1492. Zápis před radou města žiliny o narovnání Ondřeje Manžela s jeho pastorky. 95 [Fol. 102a]. My fojt Jeronim a rada zepsaná, Mathey Kolarz, Kaspar Wrtiak, Stephanus Gardoss, Matuss Diak, Andreg Babczansky, Michal Kramarz, Mathis Sswecz, Ssthephan Kraiczy, Mako Michal, Gregor Ko- wacz, Duro Brodnensky, Mathey Weliky zeznáváme, kterak přistúpil jest před nás opatrný muž Ondreg Manzel a žádal jest, abychom jemu zapsali v meské knihy sedení jeho, kteréžto vlastnie jeho jest, také jeho žene i dietkám jeho v slobodnosti vekóv; také abychom zapsali ujednánie, kte- réžto jest učinil svými pastorky skrze svú manželku před dobřými lidmi. Protož my jsúc nakloneni prozbe jeho vyznáváme, že sedení, na kterémž sedí, toliko na jeho a na manželku i na dietky jeho záleží a on tím sám svú čelátkú vlastní má vládnúti, točišto ženú a svými dietkami do vekóv. Item dále také vyznáváme, že přistúpili jsú jednačé, dobří lidé Mathey Kotrsse, Fabian, Hladiss a Blassko Swederniczky, kteřížto zeznali jsú, že zjednali jsú Manzela z Vrbankem i sirotami a přisúdili jsú sirotám jeden prut rolí a Manzelowy puol pruta rolí po svéj žene; a k tomu Manzel přidal si- rotám dva zlatá tiemto obyčejem, jestliže by Manzel kdy prodával ten puol pruta rolí, tehdy aby ty siroty mely přístup k odehnání; pakli zasě ty siroty predávaly [by] ten prut rolí, tehdy aby Manzel mel prístup slo- bodný k odehnání. Item také přistúpili jsú Ssimko z Laczkem, poslaní od všéj dediny, a zeznali jsú, že dedina jest Manzelowy dopřiela obydlení i sedení mezi sebú po svéj žene vlastné dedictví. A tak to zjednánie po- tvrzuje písmo knihy meskými. Datum Zilinie feria III in die beate Barbare virginis anno domini et cet. LXXXXII°. 138

Strana 139
96 8. mai. 1493. Zápis před radou města žiliny o tom, že Martin, mlynář z dolního mlýna, své přátelé, šimka, bratra, a sestru řádně odbyl. [Fol. 91a]. My Jerolim, fojt zilinsky, a rada dole psaná Caspar Wrtiak, Mathey Weliky, Mathey Diak, Michal Mako, Mathis, Mathey Kolarz, Gregor Kowacz, Ssthephan Gardoss, Michal Kramarz, Ssthephan Kraiczi, Duro Brodnensky, Ondreg Babczansky vyznáváme na zjevno tiemto písmem, kterak přistúpil jest před nás opatrný muž Martin Mli- narz z nižnieho mlýna a žádal jest nás, abychom jemu zapsali v měské knihy ujednánie a rozdělenie statkóv přátelóv a břatróv svých, od jejich předkóv jim vedlé spravedlnosti nadaných. Protož my shóra psaná rada, jsúc nakloneni k prozbe a k žádosti jeho, porozumevši také jeho spraved- livú prozbu, kázali sme, aby svedomí a jednačé těch věcí před právom naším ustavil. A on v tom múdrých a opatrných muží Mistr Jana a Mathusse Diaka, také Mathege Welikeho, spolusúsed a starších našich, ustavil jest, kteřížto zeznali jsú, že jsú v konec dobřý a uhodení spra- vedlivé jmenovaného Martina Mlinarze s jeho sestrú i s jeho bratrem Ssimkem spravili a ujednali, tak že jich jest odbyl vedlé ujednání našeho a přivolení jejich spósobeného. My také rada shuoru psaná zeznáváme, že vedlé svedomí našeho, kteréžto jest nám oznámené, pravíme, že jsú sě uhodili, jakžto lidé dobrí. Pak jestliže by po někteřých časuov Ssimek jest mluvil před námi: muoj bratr Martin chtěl to zbožie prodati a na cuzé ruce pustiti, tehdy aby mne to dal vedeti, a já sě k tomu mieti chci, a těch statkóv vedlé práva a odložení penez požívati. A k tomu na potvrzení písma tochto a svedomí před námi vydaného kázali sme v měské knihy zapsati, jenž jest psáno feria IV in die Stanislai martiris anno domini M° CCCC° LXXXXIII°. 21. april. 1493. Zápis před radou města žiliny o dohodě mezi Jiříkem Králem, sousedem žilinským, a Alenou Trmcovou o některé díly jejich dědictví. 97 [Fol. 91b]. My Michal, řečený Mako, fojt zilinsky, a rada dolu psaná Michal Kramarz, Ssthephan Krok, Caspar Wrtiak, Ssthephan Gardoss, Ssthephan Ssokoth, Mathey Krkosska, Thomko, Girzik Brodnensky, Mathey Weliky, Martin Nemessny, Wiczen Dubensky, Mathey Diak vy- znáváme tiemto písmem, kterak opatrný muž Girzik, jmenovaný Kral, a poctivá paní Alena, řečená Trmczowa, svým zetěm Janem mnohokrád při- stupovali jsú před nás a žalovali jsú sě o někteřé diely dědictví svého, tak že nemohli jsú v konec jistý sě spraviti. A v tom skrze přivolení naše přistúpili jsú před nás opatrní mužé Mathey Weliky, končel města našeho, také Ssimko Hrn a Mathey Polsky, kteřížto lidé dobří, jsúc spolusúsedě naši, vezmúce sě v zjednánie tohož dobrého človeka Girzika Krale a téjž dobřéj paní Aleny Trmczovej, zeznali jsú, že jsú úplné zjednání učinili z obú stranú ze všeho dědictví a statkuov jejich předkóv tiemto obyčejom, aby poctivá paní Alena jemu odložila VIIII flor.; a ona jest jemu odložila 139

Strana 140
a dala vedlé svedomí našeho práva. A v tom my zhuoru psaná rada optali sme jmenovaného Girzika Krale, jestliže by sě jemu dosti učinilo vedlé zjednání těch dobřých lidí. Tehdy on svú dobrú vuolí zeznal před námi, že dosti sě mne stalo vedlé zjednání dobřých lidí a já ji i jeho zetě Jana Brhla i z jeho dětmi osloboduji před právom vašim, aby on byl u pevném těch statków [držení], jakožto dobřý človek. Jenž jest psáno dominico proximo ante Marci euangeliste anno domini M° CCCC LXXXXIIIo. 7. dec. 1494. Zápis před radou města žiliny o rozdělení dědictví Matěje Kotrše s jeho bratřími Gallem a Janem. 98 [Fol. 92a]. My Caspar, rečený Wrtiak, fojt zilinsky, a rada duolu ze- psaná, Laczko Hrassowsky, Matis, Magister Johannes, Sstephan Ssokoth, Mathey Krkosska, Mathey Kolár, Petr Karas, Mathey Kotrsse, Jacub Czierny, Vicen Dubensky, Johannes Lelinsky, Sstephan Krok vyznáváme všem vuobec tiemto psaním, kterak přistúpil jest před úplnú naši radu ctný a opatrný muž Mathey Kotrsse z manželkú svú Annu jmenovanú, svými bratřy, rečenými Gall a Janem, žádal i prosil nás, abychom pro lepšie svedomie a pro upevnejší pokoj budúcí zapsali v městské knihy dě- dictvie a rozdiel mezi svú manželkú a bratřy svými zboží svého. Tehdy my fojt a rada shuoru psaná, porozumevši žádaní jeho, povolili sme tiemto obyčejom: pane Mathegi, jakož tobě známo jest, že jsi ty jakžto člověk dobrý vedlé našéj dobréj vuoli ten duom, kteřýmž není vládneš, kúpivše, přijel a požíval, jakžto člověk dobrý v summě zlatých I XXXII. A protož my rada shuoru psaná takto jsme povolili, když by pán buoh na tobě smrt dopustil, jakož jsme všichni tiem povineni, tehdy aby manželka tvá, jmeno- vaná, toho domu žádnému neprodala, než vedlé našeho vedomí a přivolení; jestliže by pak komu takému chtěla prodati a neb prodala, tehdy aby město jí těch zlatých zhuoru psaných flor. I XXXII odložilo a tiem domom vládlo, jakožto i prvé. Item též stala sě smlúva mezi jmenovaným Mathe- gem Kotrssu svými bratry, aby Mathey Kotrsse svým bratróm, rečeným, z toho zboží dielu po smrti svéj oddal Galovi flor. XIIII, Janowi flor. XIIII a sirotám bratra svého Sstephana [vl] Warzyne flor. XIIII, aby oni po smrti jeho a pro oblehčení duši svéj nemeli mezi sobú žádného závodění, než mier a pokoj. Jenž jest dán a psán v neděli první před Počatí panny Marie léta od božieho narození M° CCCC° LXXXXIIII°. Zápis je škrty mřežován. 7. dec. 1494. Zápis před radou města žiliny o tom, co ze zboží Matěje, syna Kolárova, přísluší sirotám nebožtíka Dure Krepčíka, a disposice Matějova pro pří- pad smrti. [Fol. 92a]. My Caspar, rečený Wrtiak, fojt zilinsky, a rada zepsaná Laczko Hrassowsky, Matis, Magister Johannes, Sstephan Ssokoth, 99 140

Strana 141
Mathey Krkosska, Mathey Kolar, Petr Karas, Mathey Kotrsse, Jacub Czierni, Vicen Dubensky, Jan Lelinsky, Ssthephan Krok vyznáváme, kterak přistupil jest před naši plnú radu Mathey, syn Kolarow, z vedomú svú man- želkú Barbaru, žádal i prosil jest nás, abychom diely mezi jím a sirot uboš- číka Dure Krepczika, svých vnukóv, přeslyšeli, a přeslyševše psaním potvrzili. A tak jest před naší radú zeznal, že když jest přistupoval na sirotské, nenašeda) viece stoliko krávu jednu a svine IIII, sudóv VIIII, a na ty všecky statky rečené duom, dva stoly, jatku a zahradu i prvnejšie sirotě staršiéj Osanne ménem svých vlastních penez oddal flor. VII a Gelcze, tětce těch sirot, flor. X., den. LXVII, též vlastních penez; a dlužních vyplatil sem fl. II den. XL. A v tom rečený Mathey před námi rekl jest takto: jestliže by pán buoh smrt na mne dopustil, tehdy ty peníze žádnému jinému přieteli svému neporučuji, jediné svéj manželce. A ona zasě od- pověděla, že též žádnému jinému těch penez neodručuji po smrti méj, než tobě samému; když by pak siroty, dorostnúce, chtěly k tým statkóm při- stupovati, tehdy aby Mathegi rečenému odložily siroty s toho zboží rečené peníze. Item což sě pak dotýká humna, to jest Mathey rečený svými vlast- ními penízmi z cuzéj ruky vyplatil. Jen[ž] jest dán a psán dominico proximo ante Concepcionis beate virginis anno domini M° CCCCo LXXXXIIII°. Zápis škrty mřežován. 100. 10. april. 1497. Zápis před radou města žiliny o dohodě mezi Michalem Ogrem a celou dědinou Závodí stran hrazení a užívání jistých pozemků. [Fol. 92b]. My Melchiar, fojt zilinsky, a rada duole psaná Jan Brhel, Vicen Dubensky, Jan Lelinsky, Matieg Kropacz, Sstephan Krok, Laczko Rassowsky, Michal Chmelik, Ssteffan Gardoss, Jacub Hrziczowsky, Thomek Polak, Czerny Jacub vyznáváme, kterak stalo sě jest sjednání před naší plnú radú mezi všeckú dědinú z Zawodi100) z jedné strany, a mezi Michalem Ogrem a Jacubem, synem jeho, z druhé strany o nějakú skotni tak, že zhuorupsaní Michal a Jacub Ogrowie, nebo potomci jejich, mají hraditi přednie hony; a postúpil jest skrze naučení naše rolě svéj, jakžto dobrý člověk, protiv tomu, že dědina má hraditi, jakžto duole psáno jest. A z druhéj strany potoka až přez přiečnú rolú má jmenovaný Oger s synem hraditi a lúku, kteráž jest podlé skotně, má obrátiti k požitku svému, jakž najlépe uměti bude. Z druhéj strany dědina závodská má hraditi troje hony od předních honuov až do potoka. A Ondreg, řečený Sskornie, spuolusúsed jejich, má hraditi za potóčkem z druhéj strany svú rolú a město jemu za to spustilo čtvrt rolě platu. Pak v tém my shuoru psaná rada uložili sme mezi svrchu psanými stranami provaz takový: kteráž by kolvěk strana toto naše zjednání nedržela, budto nehrazením, budto svádú, a) Psáno: nenased. 100) Závodie, okres Žilina. 141

Strana 142

Strana 143

Strana 144
14. mart. 1507. 104. Zápis před radou města žiliny o posledním pořízení štěpána šokota a jeho manželky Anny. [Fol. 93b]. Ssokothowi. My Matey Kropacz, fojt zilinsky, Ondrey Bapczansky, Stephan Gardoss, Gregor Yalowy, Laczko Rassowsky, Mathey Ylowsky, Dyno, Jakub Hrziczowsky, Petr Sedly, Girzik Dyak, Abraham, Martin Banowsky, Martin Andreass vyznáváme tímto zápisem všem ny- nějším i budúcím, kterak Stephan Ssokot, spolusúsed náš, povolajíce nás všech radu svrchupsanú, jsa nemocen, ale ještě dobré paměti a úplného rozumu, učinil jest poručenstvie ze všech statkuov svých a řka: žě cokoli mám statku svého, bud málo nebo mnoho, v domě, nebo na poli, všecky věci, jakým by koli jménem jmenované byly, aby ty všecky věci byly Anne, manželce méj, a žádný aby tím nevládel krom jie samé, než aby s toho dala Janowi, vnukovi mému, dvaceti zlatých, pět lžic striebrných a jeden koflík střiebrný. Pak-li by na Jana milý buoh smrt dopustil, aby to všecko zasě na Annu, manželku mú, přišlo a vona, aby tím vládla a moc měla uči- niti, co by chtěla, bud pro buoh, chudým, nebo na kostel. A vona zasě řekla Anna, manželka jeho: to také [94“] všicko, což já mám a mieti budu, aby bylo Ssokotowi, hospodářovi mému, kdyby milý buoh na mne prvé smrt dopustil. To sě jest před námi stalo úplnú radú v neděli po svatém Hrzehorzi papeži léta vod narozenie buožieho tisiecého pětistého sedmého. 105. 14. mart. 1507. Zápis před radou města žiliny o tom, kterak si Matěj Kropáč s svým bratrem Ondřejem rozdělili rodinný majetek. [Fol. 94a]. Kropaczowy. My fojt Matiey Kropacž a rada v duole psaná Martin Andreas, Petr Sedly, Matiey Ylowsky, Jakub Hrziczowsky, Jan Dyno, Ondruss Bapczansky, Laczko Rassowsky, Abraham, Stephan Gar- doss, Gregor Yalowy, Martin Banowsky, Girzik Diak vyznáváme tímto zápisem všem nynějším i budúcím, kterak opatrní mužé, spolusúsedi naši, Stephan Gardoss a Stephan Ssokot vy[z]nali jsú před námi, kterak jed- noho času opatrný Matiey Kropacz svým bratrem Ondrzegem bratrsky sě a slušně o svú otčiznu sě uhodili a rozdělili. Najprvé aby v humně strana budowaná byla Ondrzeyowi a sad, druhá strana, aby byla Matieyowi; a zá- humnie, aby spolu na dvoje rozdělili. A Ondreyowi aby byly dva pruty rolě a puol čtvrti, a humna puol pruta a jeden malý, a Matieyowi tolikéž, neb sě právě napoly rozdělili. Tot sě jest stalo před námi úplnú radú svrchu psanú léta od narození Pána Krista tisícého pětistého sedmého v neděli po svatém Hrzehorzi papeži. 106. 14. nov. 1507. Zápis před radou města žiliny o odbytí Ondruse Tisspierova, pastorka Ma- těje Vajčára, Annou Vajčárkou. [Fol. 94a]. Wayczarka. My fojt a rada v dóle psaná, Abraham fojt, Mat. Hrziczowsky, Mat. Ylowski, Jan Andreass, Michal Sukennik, 144

Strana 145
Wawrzinecz Sukenik, Ondrzey Bapczanski, Jan Dino, Girzik Grexa, Mat. Kropacz, Mart. Banowski, Petr Sedly, živi jsúce, a Steffan Gardoss z buožieho dopuštění s toho světa zešlý, vyznáváme tímto zápisem všem nynějším i budúcím, kterak Ondruss, syn Tisspieruow, pastorek Matiege Wayczarze, žádal jest před naší úplnú radú od Anny Wayczarki po smrti muže její dielu toho statku ottčizny své a vona jemu dala čtyři zlaté vedlé zápisu prvnieho v týchto knihách. A Ondrey jich před námi vzal a s stola zdvihl a tu jest Wayczarcze svobodil od sebe i vode [94b] všech svých přá- teluov a slíbil jí před námi nikdy z ničeho neupomínati, ani žalobú, ani súdem, než aby vona všeckým statkem vládla a požívala vedlé rozumu svého jako poctivá paní. A my slyšíce slušné mezi nimi zjednánie pro dalšie mezi nimi svády a súdy kázali jsme je v měscké knihy popsati. Psáno v neděli po svatém Martinu léta od početí pannenského tisiecího pětistého sedmého. 12. dec. 1507. Zápis před radou města žiliny o přátelské dohodě mezi paní Agnou Mly- nářkou a manželem jejím s jedné strany a mezi Matějem a Annou, dítkami jejími, se strany druhé o vyšní mlýn v žilině a jeho příslušenství, které zůstalo po jejich otci. 107. [Fol. 94b]. Mlynarcze. My Abraham, fojt zilinski, a rada v dóle psaná, Jakub Hrziczowsky, Ondrey Bapczansky, Petr Sedly, Ondrey Kropacz, Mi- chal Sukenik, Mat. Ylowsky, Mat. Krayczy, Wawrzinecz Sukenik, Jan Dyno, Jan Andreass, Gyrzik Grexa, živi jsúce, a Stephan Gardoss z buožieho povolení s stoho sveta zešlý, vyznáváme tímto zápisem všem vóbec nyněj- ším i budúcím, kterak stala sě smlúva mezi přáteli, mezi poctivú paní Agnu Mlynarku s Walentom, manželom její, z jednéj strany, a mezi Matiegem a Annu, dietkami její, z druhéj strany; tím obyčejem jsú sě smlu- vili sami mezi sebú dobrovolně i také skrze dobré lidi, aby třetina mlýnu vyšnieho na vodě Zilinie byla Agny s Walentom, manželom její, aby toho požívali ze všemi duochody a požitky téj třetiny; a Matieyowi a Annie, diet- kám její, má býti prut rolí a tři čtvrti lúky; a dále Agnie s Walentom vyplatili dva zlatá dluhu otce jejich, dobréj paměti. A dala ještě dětom nadto Matieyowi s Annu sukni, kožich, krávu jednu, dvě konvě cínové, aby voni také toho věčitě požívali a požitky k svému lepšiemu obrátili, jak naj- lépe rozumějí. A to také k paměti přivozujíc, žet by byla cesta jako prvé za dávna na mezi kněžskéj a této lúce Steffkowskey až k byčanskému cho- táři. A pro lepšie svědomie a delší pamět i také pro budúcé svády tu slušnú smlúvu, kerá sě stala, kázali jsme zepsati a v knihy naše měscké vložiti. Jenž sě jest stalo v tu neděli po svatém Mikuláši anno 1507. 26. nov. 1508. Zápis před radou města žiliny o provedení testamentu Matěje Starého a rozdělení jeho jmění mezi jeho děti. 108. [Fol. 95a]. Mikulassi Melich [arowi]. My Ondrey Bapczansky a rada v dóle psaná Matey Kropacz, Jakub Hrziczowsky, Ondrey Oczela, Abraham, 145 10

Strana 146
Girzik Grexa, Petr Weliky, Jan Andreas, Thoman Sswecz, Petr Sedly, Michal Sukenik, Matiey Ylowsky, Jan Dluhi vyznáváme tímto zápisem všem nynějším i budúcím, kterak Melichar starý, někdy spoluměštěnín náš dobréj paměti, u veliké jsúce nemoci, poručenstvie při smrti s svých stat- kuov učinil a dětí svých rozdělenie, totižto Mikulasse, Katherziny, Wero- niky, Orssuly a Barbory, a po smrti jeho děti svrchupsané pěkně jsú sě roz- dělily a uhodily vedlé rozkázaní a testamentu jeho. Potom nám to na rad- hawse srovnánie ústně oznamili, tak že Mikulass, syn jeho, zuostal v úplném hospodárství a všem dědičství, a jiné děti pěkně sě rozdělily a jej v tom svobodily. A nad to svrchupsaný Melichar poručil sto zlatých červených, dobréj váhy kremnických, aby byly obráceny věčitě budto na kaplana, nebo na chudé, neb k kostelnie nekeréj potřebě a okrase služby buožie. Takž cti- hodný kněz Girzik, v ty časy farář náš, a Mikulass s svými švagry, s Sstiaw- niczkim a Michalem Sukenikem, před nás na radhawse těch sto zlatých jsú položili a nám v tom úplnú moc dali, abychom tak opatřili, aby ty peníze věčitě tak trvaly, jak sě svrchu píše; a také v hrobu jeho aby sě žádný krom rodu nechoval. A prvé napřed řečený Melichar poručil na špitál flor. L a na kostel Buožieho Těla flor. X. Protož my svrchu psaná rada pro věčitú pamět a lepší jistotu kázali jsme to zapsati a v naše měscké knihy pro potvrzenie vložiti. Jenž sě stalo v tu neděli před svatým Ondrzegem apoštolem anno do- mini 1508. 109. 1509. Zápis před radou města žiliny, že Jiřík Krok své sestry řádně odbyl. [Fol. 102b]. Krok Girzik. My fojt a rada duole psaná Ondruss Bap- czansky, fojt, Petr Sedly, Abraham, Kropacz, Petr Weliky, Ondruss Oczele, Grexa, Michal Sukenik, Jakub Kowacz, Jano Dluhi, Gilowsky Matheg, Thoman Sswecz, Jano Ondreass známo činíme tímto zápisem, že sú při- stúpili před nás opatrný Krok Girzik svými sestrami, s paní Zuzanu a s paní Barboru, že jich odbyl z očižny a z mateřizny každéj zvlášče XL zla- tých mincú uherskú, a to sú před námi zdvihli a jeho s toho kvitují a svo- bodie; a protož von již jest svoboden a vladen statkem svým, jakž najlépe rozumie, jako dobrý člověk. A to sě jest stalo léta božieho 1509. 3. aug. 1511. Zápis před radou města žiliny o testamentu Matěje Křepčíka a jeho ženy Margity, jakož i o odbavení přátel a příbuzných. 110. [Fol. 95a]. Matiey Krzepczik. My Martin Banowsky, fojt, a rada dole- psaná Ondruss Bapczansky, Abraham, Matieg Kropacz, Petr Sedly, Jan Ondreass, Girzik Grexa, Girzik Krok, Jan Dlhi, Sstephan Zacharz, Jassco Dlabacz, Laczko Dlhi, Nicolaus Melicherz vyznáváme tímto zápisem ny- nejším i budúcím, kteřak Matieg Krzepczik, spolusúsed náš, přistúpíce s Margetu, manželkú svú, před naši raddu, a tu jmenovaný Matieg Marge- tie, manželce svéj, zapsal sě jest tímto obyčejem: že cožkoli mám statku 146

Strana 147
svého, bud málo nebo mnoho, v domě, neb na poli, všetkých věcí, jakým by koli jménem jmenovány byly, po méj smrti aby ty všicky věci byly Marge- tie, manželce méj, a žiadný aby tím nevládel krome jéj saméj Lfol. 950]. A Margeta, manželka jeho, tím obyčejem jest řekla, žě to též všecko, coš mám, aneb mieti budu, aby to bylo Matieyowi Krzepczikowi, hospodářovi mému, kdyby pán buoh na mne smrt dopustil, že by jiný žiadný v tém ne- vládel, krome jeho samého. Item jmenovaný Matiey Krepczik, co sě sirot Valienta, zětě Krzepczikowho, dotýče, statek, kteřý sú jměli, ten jest před naší raddú odbyl a peníze splna odložil. A dále jmenovaný Matieg Osannu, pastorkynu svú, jest za Abrahama, fojta tého času [15071, jest s ní ujednal a odbyl splna. Item také co sě dotýče Prcha, pastorka mého, očiznu sem jemu vypla- til a oddal flor. XIIII; a při tom sjednání tého statku byli sú při tom dobří lidie Sstephan Ssokot, Tomko, Mathus Diak, Matieg Korwas; na to sjednánie již jmenované s prozby tých dobrých lidí dal sem pastorku svému jednu krávu najlepší a slaninu jednu. Protož my svrchupsaná radda pro večitú pamět a lepší jistotu kázali sme to zepsati a v naše meské knihy pro potvrzení potvrditi. Jenž sě stalo v neděli po svatém Petrze v okovách anno 1511. 111. 30. jan. 1513. Zápis před radou města žiliny o tom, že Jiřík Dobák vyplatil hotově penězi statek matky své. [Fol. 95b]. Girzik Dobak. My fojt Ondrzeg Bapczansky a radda dole- psaná Abraham, Mathieg Kropacz, Petr Sedly, Jan Ondreass, Krok, Jan Dluhy, Martin Banowsky, Tomko, Ssteffan Zacharz, Girzik Kbur, Mikulass Melichr, Matieg Kbun vyznáváme tiemto zápisem nynějším i budúcím, kte- rak smlúva se stala mezi Girzikem Dobakem, mateří jeho i švagrem jeho Janem Chocholem, a na to jsú posadili dobré lidi dolepsané Mathiege Kostku, Tomasse Kosanie, Mathusse Dyaka, Grexu, Dluheho Laczka, Wawrzincze, že Girzik vyplatil statek matky své penězi hotovými a ona matka jeho ten statek jemu jest osvobodila vší mocí, aby toho požíval i s manželkú i s dietkami svými svobodně, neb on zaplatil jest před námi svrchupsanú raddú. Protož my svrchupsaná radda pro věčitú pamět a lepší jistotu kázali sme to zepsati v naše městské knihy a další pamět též i pro potvrzenie vložiti. Jenž se jest stalo v neděli před Matkú boží hromičnú anno etc. 1513. 27. aug. 1515. Zápis před radou města žiliny, že Petr, mlynář z dolního mlýna, vyplatil všecky přátele své manželky z své třetiny. 112. [Fol. 96a]. O Mlynarze. My Girzik Krok, fojt města Zilyny, a kon- šělé: Abraham, Ondrzeg Babczianský, Mathieg Kropacz, Math. Stassko, Jan Andryass, Laczko Dluhy, Girzik Grexa, Petr Sedly, Mathieg Krzepczik, Mikulass Melycher, Girzik Swinka, Ondrzeg Bohdal vyznáváme všem, jimž 147

Strana 148
toho potřebí, jsúce toho svědomi, žě opatrný Petr Mlynarz mlýnu nišího všech přátel manžělky své jest v plně a docela odbyl od třetiny své, takžě žiadný na té třetině mlýna z napřed jmenovaných přátel manžělky jeho nemá nic povostaveného, a žě již psaný Petr jest sobě tu třetinu tak osvo- bodil, aby on i děti jeho, neb těch dětí potomkové, dokad by jse jim líbilo úpilně užívali beze vší překážky již psaných přátel manžělky jeho, neb jich potomkuov. A to pře lepší jistotu a další pamět v našě knihy městké sme naším jistým vědomím zapsat kázali ten pondělí před sv. Jana hlavy stětí léta božího 1515. 113. 25. jan. 1517. Jan Stáň ze Závodí dává před radou města žiliny do městských knih za- psati ústní testament svého otce Štěpána Stáně, jakož i zápis o jeho pro- vedení. [Fol. 96a]. Jana Staanie s Zawodi.103) My Abraham, fojt, a konšelé Girzik Krok, Matieg Kropacz, Girzik Grexa, Mat. Stassko, Laczko Dluhi, Jakub Hrziczowsky, Jan Ondreass, Mat. Kostka, Ondrzey Bapczansky, Petr Sedly, Mikulass Melchior, Ondřey Bohdal známo činíme tímto zápisem lidem nynějším i budúcím, kterak předstúpil jest před nás Jan Staaň s Zawodi žádaje, že bychom svědomí poručenství, aneb testament poslední, Stephana Staaně přeslyšeli a pro lepší jistotu v meské knihy zapsali; kdež my žádost jeho poctivú uznavše, kázali sme to svědomí postaviti, kdež jest postavil opatrného muže Drzie- nowskeho, též [z] Zawodi, před kteřým jmenovaný Staaň testament učinil. I znal jest pod svú dobrú vieřú a přísahú takto: Neb stalo sě, že Steffan Staaň, otec Janow, ačkoli byl jest od milého pána boha nemocí smrtedlnú obložen, však on jsúce rozumu pravého a pevného, protož čekajíce na se příščí hodiny smrti, předložil, aby statek jeho, jemu od milého pána boha pojičený, svády mezi syny a dceřami jeho nesplodil. I pozval jest před sě Jana, syna svého, prosíce jeho, aby jeho rozkázaní a vuoli poslednú učinil, i řekel: Janie, synu milý, věď, že sem podlužen něco dobrým lidem; peněz já chotových nemám k placení, než ted máš statek zvrchní, pakliž toho nedo- staně, máš dobytek drobný i veliký a obilé v stodole, to sprodaj, a lidem aby splatil. A dále přikazuji tobě, aby Mykulassowi, bratřu svému, dal flor. IIII a Hrehorzowi s Warzina104) a Ondrzegi Duranowi, švagróm svým, po fl. IIII. A dále, synu milý, mám ješčet otčižny v Tuře105) flor. VI.; Mikulassowi bratřu svému zlaté III a tobě III poručuji. A v tom já prosím Mykulasse syna svého, ačkoli jeho při tomto mém poručenství není, aby on toto mé poručenství a rozkázaní bez porušení zachoval a držel. A dále Janie, [fol. 96b], synu milý, statek malý i veliký tobě poručuji mocne tak, aby jím vládal a hospodářem byl i Dorotha, manželka tvá, dietky i po- tomci tvoji. Protož my radda jmenovaná známe to, že Jan Staaň Mykula- ssowi, bratřu svému, před raddú peníze odručené jest odložil, kteréž on jest 103) Závodie, okres Žilina. 104) Varín, okres Žilina. 105) Turo, okres Žilina. 148

Strana 149
vzal a pozdvihel i švagrové jeho. A oni jsú statek poručený Janowi svobo- dili, vodlovali a věčným hospodářem i Dorothu, manželku jeho, dietky i po- tomky jeho jednostajnú vuolí a řečí před námi jsú potvrdili. Jenž psán v neděli na svatého Pavla obrácení 1517. 114. 28. mart. 1518. Jan Oříško spolu se svojí manželkou Oršulou dávají před radou města Žiliny zapsati do knih městských testament jeho otce Matěje Dubno, a že jej provedli a zejména že jsou od bratra Jakuba Oříško zcela a úplně odbyti. [Fol. 96b]. O Jakuba Worzissko. My Martin Miska, fojt, a Ondrzeg Babczianský, Martin Banowsky, Abraham, Matieg Kropacz, Sedly, Dluhy Laczko, Grexa, Krok, Kosan, Kbun, Kasspar, Oblez konšělé města Zilyny, vyznáváme tímto zápisem nynějším i budúcím, kterak opatrný Jan Orzissko a poctivá žěna Orssula, sestra jeho, před námi znali jsú zjěvně, žě jsú do- čista a doplna odbyti od opatrného Jakuba Orzisska, bratra svého, z těch statkuov, které jim dobré paměti Mat. Dubno, otec jich, pozůstavil, a žě jest jim nic tepruov psaný Jakub Orzissko nepozůstal dlužen. K tomu pro uvarování potomních rúznic nadepsaný Jakub Orzissko postavil jest před námi opatrné a víry hodné súsedy našě Laczka Rassowskeho, Sstep- hana Dluhosse, kterížto na přísahu znali jsú před námi, žě jsú byli pozváni k dobré paměti Mat. Dubno, kterýžto před nimi zvláštně vyznal, žě jest Sstephana, syna svého najstaršího, nebožtíka, s statku svého dostatečně a v plně odbyl, anobrž žě jemu více dal nežli nade- psaným Jakubowi a Janowi a Orssule i tudíž sám sobě pozůstavil: a žě jemu dal hotových peněz zlatých XV, koně dva a vůz. Druhé svědomí, postavil testamentáře, totižto ctihodného kněze Laczka, faráře našeho, a vopatrné: Thomka, Gregora, Milotu a Mikulasse Korzinka, sausedy našě, kteřížto k duším svým znali, žě jsúc pozváni k dobré paměti Mat. Dubno na poručěnství mezi jinými řečmi ptali jse o Sstephana, syna jeho; kte- rýžto před nimi vyznal, žě by jemu více dal, než všem [97a] jiným dětem i jemu zůstalo; a tím zavázal, žě jeho nebožtíka v plně odbyl a žě jemu na jeho stranu více dáti nechce. A nad to nade všecko testament a jeho vůli poslední před nás jsú položili, kterýžto pro lepší pamět v knihy tyto našě městké kázali sme napsati slovo od slova takto: Mat. Orzissko udělal po- ručěnství mezi syny svými a jinými přáteli léta božího 1517. Item Janowi, synu svému, porúčím rolí vyšní a Jakubowi, synu svému, též sedění; item, aby Janowi dal Jakub z rolí nižní fl. IIII; item sestře své Urssule, aby dali společně fl. IIII a flekuov polovici, a z druhú polovici fleky, aby se synové rozdělili. Item opět Orssule na jedném fleku nižním žito a žěně svéj Annie rolí u Svatého krále a fl. IIII, aby jí synové vydali společně. Item koně aby dělili napoly i vozy i pluhy i se všemi řády domovými. Item dluhy, jestli jsú dlužni, aby s toho statku platili. Jakuba prosím, aby matku svú 149

Strana 150
choval, jak na to náleží. Item zlatý porúčím na kostel Matky Boží; u Ma- tieyowicze Jana, aby vydal dva zlatá, jsem odpustil. Jenž jest psáno tu neděli Květnú léta božího tisícého pětistého osm- náctého. 115. 15. febr. 1524. Zápis před radou města žiliny, kterak Jiřík Lesota cizího člověka odehnal od domu a statku ilovského a sám jej jakožto krevní příbuzný koupil. [Fol. 103"]. Girzyk Lesotha. My Ondrzeg Hartunek, fojt, Ondrzeg Babčzansky, Mathieg Kostka, Laczko Dluhy, Jan Jeronim, Martin Miska, Mathieg Mako, Mathieg Kbun, Toman, Girzyk Krok, Ondrzeg Bohdal, Mi- chal Zapona, Mikulass Prwssak, konšelé města Ziliny, známo činíme zá- pisem tímto nynějším i budúcím, kerak opatrný Girzyk Lesota, spolusúsed náš, předstúpil jest před plnú radu naši, žiadajíce nás, žě bychom pro pa- mět čiasuov potomních v knihy naše meské zapsali, co se dotýče domu a statku Ilowskeho, na kerémž on svrchupsaný Girzyk Lesotha sedí a drží, kerak von podlé přátelství krevnieho manžělky své cizého člověka odehnal od domu toho svrchupsaného, odehnavši vcele a dokonale jest ho zaplatil a zbyl všech přátel. Item humno kúpivše vod dobré paměti Margethy Ilow- ske, mateře manžělky své, a rolí, kerúž vona tepruov psaná máti jeho jemu poručila, zapisuje tím vobyčejem, aby žiadný na to sahati neměl po smrti jeho kromě manžělky a dětí jeho. Jenž jest psáno et cetera v pondělí po nedeli středopostní léta Páně tisícého pětistého dvatcátého čtvrtého. 15. jul. 1561. Zápis před radou města žiliny o soudu, k němuž přizváni rychtáři a pří- sežní z okolních městeček, stran ublížení na cti Janovi Němcovi, fojtovi města žiliny, od Jana Frátříka. 116. [Fol. 77a]. Divisionis Apostolorum. Léta páne tisícího petistého šede- sátého prvního den svatých apoštoluov rozeslání za fojta Jana Nemcze a starších jeho Girzika Ondrusska, Jana Bohdala, Matiege Gala, Imrycha, Martina Dlabacze, Stephana Dobaka, Lukacze Diasa, Stephana Kosyana, Michala Maka, Misia Syrothy, Martyna Westrze, Michala Czygana stalo se zjednání skrz lidzi dobré mezi Janem Nemczem a Janem Fratrzykem z strany narčení uščipného poctivosti, kteréž Jan Fratryk učinil jest na Nemcze Jana, toho času fojta, o kteréžto narčení tomuž Janowi Nemczowi právo osazeno bylo z rozkazu pánuov úřadníkuov jejich listem; tu když Fratryk Jan, jsauc před právem postavený, na kterýmžto byli lidé z meste- ček okolních, toho dovésti nemohel, což jest Janowi Nemczowi nařekel, totiž jak by on mel katha (?) zabit, lidé litujíce jedné i druhé strany a ponevadž švagrové byli, na to se vzali, aby jich v přátelství uvedli a ujednali; i došli toho a Jan Fratryk před právem čtyrmi a dvacetmi osobami vinú svú jsa naučen od úřadu od Jana Nemcze jest odprošoval, a to lidmi řádnémi a za- chovalémi, mezi kterémižto byli i přespolní lidé řádní a poctiví Jan Far- 150

Strana 151
kass z Bytcze106) fojt Bycze mestečka, felčár Kovář, Ondreg Herkuday, Diuro Welk přísažní z mestečka Bycze, a Diuro Hanko, item Misio Drdol, z mestečka Raycze107) fojt, Jano Buss, Diuro Gezko, Misio Hanzel, pří- sažní z Raycze. Po odprošení tom právo, jenž bylo osazeno, ortelovalo jest jednu i druhú stranu takto: žě to narčení neškodzí jednomu i druhému na poctivosti a žě jsau a zuostávají v té poctivosti, v které prvé byli i z man- žělkami svémi i s přáteli kterémikoli, nebo jsau urovnáni a zmeřěni lidmi dobrémi. Nad to pro uvarování takových rečí a potržek na poctivosti závazek viny jest mezi nimi postaven, aby jestližby Fratryk smel ty slova po druhé mluviti a byl by v tom zasvedčen dvema lidmi v mestě jednom, na poli, a neb kdokoli jiný tím šlakem by chtel jíti, propadne na kostel žilin- ský fl. XXXX červených bez všeliaké milosti a jejich prvé míti bude polo- žiti, než by melo býti vo to budto jaké právo, budto jednání. Pro lepší pamat tento zápis v meské knihy jest učinen, jenž jest psán dne i léta svrchupsaného. 117. 5. jun. 1561. Zápis o výtržnostech Fabiána, rychtáře z Hričova, a jeho bratří, jakož i o mírném jich potrestání od úřadu města žiliny. [Fol. 140a]. Die Corporis Christi léta páne 1561, den Božího Těla. Fabian, rychtář z Hryczowa, 108) s bratry svémi zrušil jest freunk jarmarč- ný, nezdobizen čine, jedno střílaním z rušnic, druhé bráne se dobytými kordy auřadu. A jsa vsazen do vezení, páni meštiané a úřad s nimi jsau milostive naložili z žiadosti lidzí dobrých, než v ten spuosob, aby ti, Fabian a bratří jeho, nikda nechtěli se o takové veci pokušovat, ani toho vspomínat, preto žě se jim tak lehce to pominulo; a za to jsau rukojmí lidé dobří a vzácní i zemanščí, jak jsau urozený Adam Przilesky z Oblahowa109) opatrný Jan, rychtár z Hornyho Hryczowa, Girzik Petrilas, rychtář z Chotiessowa,110) Martin Hrabowski z Hryczowa, mýtný, Ondreg Jastrzab z Bycze,111) Girzik Wlk z Bycze, Wawro z Hryczowa, kteřížto jednostejne a jednomyslně odprosivše jejich vinu pro lepší toho pamat a vedomost do našich knih dali jse zapsat za fojtovství Jana Nemcze a starších jeho Girzika Ondrusska, Jana Bohdala, Martina Westrze, Matiege Gala, Imrycha, Martina Dla- bacza, Sstephana Dobaka, Lukacze Diasa, Stephana Kosiana, Misia Sy- rothi, Misia Czygana, Misia Maka. Jenž jest zapsáno dne i léta svrchu psaného. 106) Velká Bytča, okresní město v Pováží. 107 Rajec, okres Žilina. 108) Horní a Dolní Hričov, okres Velká Bytča. 109) Oblazov, osada u Zemanské Kotešové, okres Velká Bytča. 110) Nyní Velká a Zemanská Kotešová, okres Velká Bytča. 111) Velká Bytča, okresní město v Pováží. 151

Strana 152

Strana 153
PŘÍLOHA I. k stati prof. R. RAUSCHRA o právu magdeburském německým jazykem v knize Žilinské z roku 1378. (Srv. výše str. LVII.—LXV.) SEZNAM ČLÁNKŮ A POPIS MAGDEBURSKÉHO PRÁVA NĚMECKÝM JAZYKEM Z ROKU 1378. [1.] [19a] Hie hebt sich an der chu- nig puch vnd marburgychz recht. Amen. Shoduje se s textem: Cronica de tempore creationis mundi [Cronica] vyd. Daniels A. v. a Gruben Fr. v., Das sächsische Weichbildrecht (Berlin, 1858), str. 26—27. [2.] Von Julio, demerstem kay- ser, vnd dy nochymkumen. Cronica 1. c. str. 27—34. [3.] 119b] [4.] [5.] [6.] [20a] Von dem grozzen keiser Otten von Rome vndwy er starb. Cronica г. c. 34—35. Wy herzog Gôdfride daz lant gewan czu Jerusa- lem. Cronica l. c. 35—36. Vonkeyser Heinreichvnd wyervacht wider dy Sach- sen. Cronica str. 37, 39. Von keyser Otten dem ro- tem, der den halten týn stifte czu Merdeburg. Cronica l. c. str. 39. [7.] Von keyser Otten dem jvngen. Cronica l. c. str. 39. [8.] Von keyser Heinreich dem edlen. Cronica l. c. str. 39. 153

Strana 154
[9.] Von chůnich Chunrat vnd wy her starb. Cronica l. c. str. 41. [10.] Von chůnich Heinreich. Cronica l. c. str. 41. [11.] 120b] [12.] Von chůnigez Heinreychez leben. Cronica l. c. str. 41. Von chůnich Heinreich sýn vnd der auch Hein- reich genant ist. Cronica l. c. str. 43. [18.] Von chůnich Ludoweych. Cronica l. c. str. 45. [14.] 121a] Von chůnich Chunrat von Swaben. Cronica l. c. str. 45. [15.] Von keyser Fridereichen, der vor herzog waz in Swa- ben. Cronica 1. c. str. 45, 47. [16.] Von keyser Heinreichen, keiser Fridereiches sýn von Swaben. Cronica l. c. str. 47. [17.] 191b] Von chůnich Philipo, key- ser Heinreiches pruder, der erslagen wart von dem phalczegraue. Cronica l. c. str. 49. [18.] Von chůnich Otten von Brů[n]sweich. Cronica l. c. str. 49, 51. [19.] Von keyser Fridereich von Steuphe. Cronica l. c. str. 51. [20.] Von grave Wilhelme von Hollant. Cronica l. c. str. 51. 122a] Hy endet sych dy vorrede von den byschôfen von Meidburch der stat. 154

Strana 155
[21.] [2201 [22.] [23.] [24.] [225] [25.] [23a] [26.] [27.] [28.] [29.] [30.] [31.] [32.] [28%] Hy heben sich an dy hó- hen recht von Meidburch der stat. Shoduje se Sachsenspiegel Prologus a Textus prologi vyd. Homeyer, Sachsen- spiegel I. (Berlin 1861) str. 136—137 a 138. Von den czweyn swerten, dy got auf erden liez dem babstvnddemkeyserczu beschirmen. Ssp. Ldr. Tv, 1. Was der mensche tÿn sol in seynen bistvm, wen her czuseynemiarkimpt. Ssp. Ldr. I., 2. $ 1—4. Von den sehs werltden vnd von den sehs her- schilden. Shodnó Ssp. Ldr. I., 8. $ 1—2. Hy hebt sich dy zal von dem gesippe. Ssp. Ldr. I, 3 $ 3, až do slov also dut die süster kindere. Mer von der sippezal. Ssp. Ldr. I., 3 $ 3, pokračuje, kde přestal článek předcházející, až do konce. Wy sich eigenschaft in wicwilden recht anam. Weichbildrecht I. $ 1 (vyd. Damiels- Gruben). Von dreier hande recht. Weichbildrecht I., 8 2. Das recht, daz got hot ge- saczt. Weichbildrecht I., 8 3. první odst. Vongotesrecht. Weichbildrecht I., 8 3. druhý odst. Von statrecht vnd wil- chur. List se od Weichbildrecht I., 8 4; srv. též Laband Paul, Magdeburger Rechtsquellen (Königsberg 1869) str. 50 Weichbild-Vul- gata $ 4. Von dem lantrecht. List se velmi značně od Weichbildrecht I., 8 5. a II., S 1. 155 

Strana 156
[33.] Von eigenschaft. Srov. Weichbildrecht II., § 2. a Laband, l. c. Weichbild Vulgata § 7. [34.] Von eigenschaft. Srov. Weichbildrecht II., § 3. a Laband, l. c. str. 51 Weichbild Vulgata § 8. [35.] Von der eigenschaft. Srov. Weichbildrecht II., § 4. a Laband, l. c. str. 51 Weichbild Vulgata § 9. [36.] Von dem alten recht vnd aigenschaft. Srov. Weichbildrecht II., § 5. a 6. a La- band, l. c. Weichbild Vulgata § 10. a 11. [37.] 12da] [38.] [39.] Von der eigenschaft. Srov. Weichbildrecht II., § 7. a 8. lat. tekst. Von vnrechter gewonheit. Srov. Weichbildrecht III., § 1—3. Von der freiheit recht. Srov. Weichbildrecht IV., § 1. a 2. ne- úplné. [40.] Von dem rechten czu Sach- sen [opraveno z Meidburch]. Srv. Weichbildrecht VI., § 1. a 2. neúplné, konec chybí, od věty Der konig waz selbst. [41.] 124b] Von dem reiche. Srv. Weichbildrecht VII., § 1. neúplné, poslední věta chybí. [42.] Von dem reiche czu Rome. Srv. Weichbildrecht VII., § 2—5. [48.] [44.] 125a] [45.] [46.] Von dez chůnichez recht. Srv. Weichbildrecht VIII., § 1. a 2.; ne- úplné. Wy man ýber den keyser richten sol, ab ers vor- w ů r[chten]. Srv. Weichbildrecht VIII., § 2. a 3. Wer �ber den chunig rich- ten zo l. Srv. Weichbildrecht IX., § 1. Von den chavfleůten. Srv. Weichbildrecht IX., § 2, 3. [47.] 125b] Von der stat czu Meid- burch, wy si gesaczt wart. Srv. Weichbildrecht X., § 1—3. 156

Strana 157
[48.] [49.] [50.] 126a] [51.] [52.] 126b] [58.] [54.] 127a] [55.] [56.] [57.] 128a) [58.] [ 59.] 128b] [60.] Von der stat zu Halle. Srv. Weichbildrecht XI., § 1—3. Von den von Meidburch. Srv. Weichbildrecht XII., § 1—2. Wy dy phalcze gemachet ist. Srv. Weichbildrecht XIII., § 1 neúplné. Von der chuntschaft. Srv. Weichbildrecht XIII., § 2—4. Wy dy phalcz czusamen chůmen ist. Srv. Weichbildrecht XIV., § 1—2. Wy man sy czu der phalcz dy fürsten laden zol. Srv. Weichbildrecht XV., § 1—2. Wy daz gericht in wic- bilde recht sey. Srv. Weichbildrecht XVI., § 1—4. Ob der schulcez ymant irret an seiner clage. Srv. Weichbildrecht XVII., § 1—4. Von dem voit, der nicht recht... [pod tím škrtnuto von dem bürgermeister]. Srv. Weichbildrecht XVIII., § 1—2. Von dem burgermeister. Srv. Weichbildrecht XIX., § 1—4. Von eigen vorgeben. Srv. Weichbildrecht XX., § 1. Von der stat czu Meid- burch. Srv. Weichbildrecht XLII., § 1. Von den ratmannen. Srv. Weichbildrecht XLII., § 2 a doplň z čl. XLIII., § 1. Von dem hochsten richter czu Medburch der stat. Srv. Weichbildrecht XLIV. [8 1.][O městě Marburku.] [§2.] [O radních lidech.] [61.] 129a] [62.] [63.] Wen man zeiche vncleich. Ssp. Ldr. III., 28, § 1, 2. V § 1 chybí věta Doch — moge. Von den phaffenkindern vnd auch den andern. Ssp. Ldr. III., 45, § 9. [§ 3.] [O vyššiem právě města Marburka.] [Kterého člověka zna- menají bez zákona.] [O farářo- vých dětech ao jinoších.] [§ 4.] [8 5.] 157

Strana 158
[64.] [65.] [295] [66.] [67.1 [68.] [69.] [70.] [71.] [72.] [30a] [73.] [74.] [75.] Von denchinden, dy nicht eechinder seyn. Ssp. Ldr. IIT., 45, $ 11 (zacátek změněn). Von varenden weyben vnd amnien. Ssp. Ldr. III., 46, $ 1. Ob eyn richter stirbet. Ssp. Ldr. III., 25, $ 1. Der richter mag nymant weysen von seyner clage. Ssp. Ldr. III., 16, 8 1. Von schephenbare. Weichbildrecht XXXIII. Werclagtim geistlichem gerichte. Ssp. Ldr. III., 87, $ 1. Wo ein man, den andern in einem vremdem gericht beclagt. Podobné Weichbildrecht XXVIII., $ 1, 2. Von dem schultez. Weichbildrecht XLVI. Von dem gewette. Srv. Weichbildrecht XLV., 8 1—3. Von dem burgraven vnd schultezen. Srv. Weichbildrecht XLV., 8 4. Hy heben sich an capitl von den wunden vnd tot- slegen. $71 Magdeburg Breslauer Recht 1261, Von den wunden vnd von lem e. Ssp. Ldr. II., 16, 8 2, 8. 158 [$6.] [O détech, které nejsü pravé po- stele.] [$ 7.] Item, o ci- zích ženách. [$8.] Jestli by rychtár je- den umřel. [$9] Rychtář žádného ne- muož odpu- diti od ža- loby. [$10.]0 božení- cích. [$11.] Item, ktery žaluje na duchovniem právě. [872.] KdeZ jeden člověk dru- hého v cu- zém právě obžaluje. [$12.]0 fojtovi. [8 14.10 osudě. [$15.]Již se počí- náopurkra- bovi a o foj- tovi. [$ 16.] Тибо se po- číná kapitu- lum o smrtel- ných ra- nách. [$ 17.] O ranách a o chromotě. 

Strana 159
[76.] [77.] [908] [78.] [?9.] [80.] [81.] [82.] [88.] [84.] tec [85.] [86.] [87.] Von den glyden, dy man bezzeren zol mit eim hal- ben wergelde. Ssp. Ldr. II., 16, $ 5. Von der wunden bezze- rungevndir wergelt. Ssp. Ldr. II., 16, $ 7. Von dem toten, den man vor gericht pringet vmbe- [graben]. Ssp. Ldr. II., 14, 8 2. Von den, dy do schizzent noch vogelen vnd treffen ledt. Ssp. Ldr. II., 38 (vytržena druhá věta). Von ehafter not vnd von Streit dez tagez odir nach- tez. Weichbildrecht LXX. Von den wunden. M. B. Recht 1261; 8 13. Von den wunden. Görlitz 1804, $ 29. Vondem wunden. Görlitz 1304, $ 30. Von den wunden. Srv. Weichbildrecht LXXXII. Von den wunden. Gürlitz 1804, $ 31, prvá věta. Von den wunden. Druhá věta tohoto 8 — druhé větě Góor- litz 1304, § 31. Prvá věta zní: Und wirt einer wunt vnd di wun- den nicht champhwunden sein vnd chýmt jener fůr mit gerůfte, man sol doch in teidingen czu dem nech- sten teidinge. Von wunden. Górlitz 1304, $ 32. 159 [818] O tych údech, keréž mají pole- psiti s na- poly place- niem. [§ 19.10 polepSenie ran a o za- placenie. [$ 20.] О zabitém, kterého před právo přinesůú. [$21.]0 tých, kteří střelí za ptákem a uhodie člo- věka. [$22.]0 velikü núzuaneb o boj, co se stanevedne nebo v noci. [8 28.] O ranách. [$ 27.] Opét o ra- nách. [8 25.] Opét o ra- nách. [8 26] Opét o ra- nách. [$ 27.] Nauéenie o ranných. [$ 28.] Opét o ra- nách. [8 29.] Opét o ra- nách. 

Strana 160
[88.] [89.] [90.] [8161 [91.] [92.] [93.] [94.] [82a1 [95.] [96.] [97.] [98.] [99,] [seb] [100.] Von den wunden. Podobä se Görlitz 1804, $ 98. Von den wunden. Srv. Weichbildrecht LXXX V. Von den wunden. M. B. Recht 1261, $ 54. Von den wunden. M. B. Recht 1261, $ 583 poëâtek. Von den wunden vnd vrid- brechan der vreyenstrazze. M. B. Recht 1261, $ 58. Von den wunden vnd knů- telslegen. . Görlitz 1304, 8 66. Vmb eyn slaehtung be-. czygen. M. B. Recht 1295, 8 16 prvá věta. Von wunten leüten g e- vangen. Ssp. Ldr. I., 69 a I., 49 (spojeny dva články). Von dem, der seynen her- ren totet. „Ssp. Ldr. III., 84, $ 2. Vondem, der seinen vater tótet. Ssp. Ldr. III., 84, § 3. Von svnung, dy do ge- macht wirt. M. B. Recht 1261, $ 36 a 37. Von der Svnnuge, wor- vmb iz sei. M. B. Recht 1261, $ 34 a 35. Von sunnuge, worvmb iz Sei Górlitz 1804, 8 27 (3 vóty). 160 [8 80.] Opót o ra- nách. : [$31.] Opót o ra- nách. [$ 32.] Opét o ra- nách. [$ 33.] Opét o ra- nách. [$34.] O ranách a ozbofenie pokoje na Svobodnéj cestá, [$35.] O ranách a o bití pali- cemi. [$36] Svčd šenie o bití. [$ 87.] O raněných lidech ja- tých. [$ 38.]0 tém, ktož pána svého zabije.. [$39.]0 tém, ktož svého otce zabije. [$ 40.] 0 smlúvč, dyž dva přítelé spo- lu smluví a zjednají. [$ 41.] O zjednänia osmlüvá,oé by ta smlûva byla. [S 42.10 sjednénia osmlüûvé,oë by ta smlava byla. 

Strana 161
[101.] [102.] Von chemphen. Görlitz 1304, § 28 prvá věta. Von nothaftiger clag. Začátek srv. Weichbildrecht XXXIX., pak pokračuje: odir der oberist richter, do her vmb beclagt hot. Sint sy aber nicht tot- leich, so antwort einer mit chemphe, dy andern engen im mit ir unschulde. [§ 43.] O bojéch, co se v šran- cích bijí. [§ 44.] O pielnéj ža- lobě. [103.] Hy heben sich an dy capi- tel von vrawen morgen- gob vnd von andern iren rechten. Ssp. Ldr. I., 5, § 2 druhá věta. [§ 45.] Tuto se po- číná kapitu- la o ženácha o jejich vě- nách a o jin- šie jejich práva. [104.] [§ 46.] [105.] [106.] [107.] 133a] [108.] Von der umbestaten toch- ter. Ssp. Ldr. I., 5, § 2. Von dem svn, der ein weip nimpt ee, den der vater mitym teilt. Ssp. Ldr. I., 5, § 1. Von dem pfaffen, der teil nimpt an erb. Ssp. Ldr. I., 5, § 3 a poslední věta vzata z Ssp. Ldr. I., 6, § 1. Von dem gute, daz einem wirt czu seinem weibe. Ssp. Ldr. I., 12, druhá věta. Von den, dy czu recht daz erbe besiczen. Ssp. Ldr. I., 17. LS 47.] [8 48.] [8 49.] [§ 50.] O dievce, kteráž ne jest usta- vičná. Otém syno- vi, kterýž ženu puoj- me vedlé ra- dy otce své- ho, což jest jemu rovna vedlé přiro- zenie. O tých kně- žích, kteříž dielberú bez práva. O tém zboží, co se jedno- mu dostane vedlé tej že- ny svéj. O tých, kte- říž k právu zboží erbov- né ostavujé. [109.] Von der morgengabe. Ssp. Ldr. I., 20, § 1. [§ 51.]0 věno. 161 11

Strana 162
[110.] [III.] Wy dy frauwe behalde ir morgengabe. Ssp. Ldr. I., 20, § 6, 7. Von den, dy nicht geben morgengabe. Ssp. Ldr. I., 20, § 8, 9. [§ 52.] Kterak žena má zacho- vati své věno. O tých, kte- říž věna ne- dávají. [§ 53.] [112.] 133b] Waz man den frauwen wol můz geben. Ssp. Ldr. I., 21, § 1. [8 54.] [113.] [114.] [115.] [116.] [117.] [118.] Von dem leip gezevg. Ssp. Ldr. I., 21, § 2 bez posl. věty. Von dem weibe, dy mit recht gescheiden wirt von dem man ab. Ssp. Ldr. I., 21, § 2 posled. věta. Von dem erbe, da varen wilczu der witwen in daz gut. Ssp. Ldr. I., 22, § 1, 2, tři věty. Von den, dem weibe czlu] e genvmen, der er nicht nemen zol. Görlitz 1304, § 121. Von dem weybe, dy ein kint treyt, alz ir man stirbet. Ssp. Ldr. III., 38, § 2. Von den dingen, dy daz weyp nicht erbet pey irez mannez leybe. Ssp. Ldr. III., 38, 8 3. [8 55.] [§ 56.] [§ 57.] [8 58.] [§ 59.] [8 60.] Co ženám musí dobré- ho učiniti. Svědomie o životu. O téj ženě, kteráž vedlé práva rozlú- čenabudeod muže. O erbu, kto chce vstú- piti k vdově v její zbožie. O téj ženě, kterúž by jeden vzal, kteréž by vzíti neměl. O téj ženě, kteráž dietě nese, když jí mužumře. O tých ku- sích, kteréž neerbují s ženú vedlé života svého muže. O erbu ženském. [119.] 184a] [120.] Diczerbet daz weyp, wol [§ 61.] wen sy stirbet. Ssp. Ldr. III., 38, § 5 změněno. Von ausgeraten kindern. Weichbildrecht LXII. [§ 62.] O dětech, kteřé sú od- praveny od svých star- ších. 162

Strana 163
[121.] [122.] [84b] [123.] [124.] [125.] [126.] [127.] tssa [128.] [129.] [130.] Von frawen gerade. Srov. Weichbildrecht XXIII. Vonerbekindern. Nu hort, hot ein man erbechinder vnd stirbet, vnd wóllen sich di chin- der svndern von der miter, si schul- len ir geben ir dritteil alz beschei- denlich, ab ir leistet nicht sy ir mor- gengobe, di ir wirt gelobt, do er sy nam. Von dez mannes erbe, Srov. Górlitz 1304, $ 38. Von dem herwette. td Weichbildrecht XXII., $ 2 a XXVI., Derein witvennymt. Srv. Gorlitz 1304, § 77. Ku konci přidán doplněk: daz erbe were denne ein der frawen gegeben in gehaiten dingen bei irez mannez lebende leibe an recht wi- dersprach. Daz der phaffe teilit mit dem bruder vnd nicht. Ssp. Ldr. I., 25, 8 1—4. Von der varenden hab. Ssp. Ldr. I., 25, $ 5. Von dem, daz dy weybe anerbit mit ein rechte. Ssp. Ldr. I., 27, $ 1, 2 a I., 28 a I., 29, první věta, vše spojeno v jeden článek. Von dem, der mer weyp ge- nvmen eleychen. Dyeweyl der man an weip nicht wesen wil noch en mak, so mach er wol eleich weip nemen, waz ist dar- vmb seyn ym drey weyp tot odir mer; czu derselben weyz nimpt auch dy frawe einen man vnd gewinnet elich chinder pey dem leczstem als pei dem erstem, vnd beerbet sy mit irm erbe vnd mit irm gute. Von nev wenchvmmen lev ten. Ssp. Ldr. I., 29, druhá véta a Ssp. I., 30. 163 [$ 68.] O Zenskéj zbroji. [8 64.] O erbovních détech. [8 65.10 mużskóm erbu. [$ 66.] O vojně. [$67.] Ktož vdovu puojme. "[$ 68.] Kněz se dělí zbratrema nedělí. [$69.] Co by dieté oddali pryć. [870.] O tóm, coż zené erbuje vedlé práva. [$71.]0 tém, ktož viec žen po- jal zdáva- ných. [$ 72.] Olidech vno- vě přišlých. 

Strana 164
[132.] [§ 73.]O zboží ne- roztrženém. Von dem man, der eyn [§ 74.]0 tém muži, weyp nimpt. který ženu Ssp. Ldr. I., 31, § 2 a I., 32. puojme. [131.] [35b1 Von vngeczweiten gut. Ssp. Ldr. I., 31, § 1. [183.] Von den chinden, dy ge- born werden noch irez vater tot. Ssp. Ldr. I., 33. L8 75.] O tých dě- tech, které se narodie po smrti její otce. [134.] [8 76.] [135.] 186a] [136.] Wy daz vorworcht ist, daz weyp gezeých noch wor- sprech nicht mach geseyn. Ssp. Ldr. II., 63. Ab sich der sén teilt von dem vater. Ssp. Ldr. I., 13. Von den frawen, dy schul- dig seint. Extravaganten des Sachsenspiegels (G. Homeyer, Berlin 1861) str. 253, čl. 37. [8 77.] Kterak jest to zavedeno, že ženské svědomie před prá- vem a slib ženský ne- muože býti. Jestli se syn dělí od otce. [§ 78.]O tých že- nách, které sú dlužny. [137.] Von der gehosten speise. Weichbildrecht XXIV. [138.] 186b] [139.] [140.] [141.] [§ 79.]0 menovitú spieži. Již se po- [8 80.] číná o ško- dách, což do- bytek uči- nie. Von schweynen vnd von [§ 81.]O sviniech a o husech. gensen. Ssp. Ldr. II., 40, § 5. Von dem, der vremde aker [§ 82.] 0 tém, ktož pawt. cizí rolí Ssp. Ldr. II., 46. seje. Von vich, daz getriben O dobytku, [§ 83.] wirt auf ander levte gûte kteřýž bude hnán na jin- chorn. Ssp. Ldr. II., 47, § 1.—3. šíhočlověka zboží, neb setí. Hy hebet sich an der scha- de, den daz vych tut. Ssp. Ldr. II., 40, § 4. 164

Strana 165
[142.] [143.] [37a] [144.] [145.] [146.] [147.] [148.] [149.] [375] [150.] [151.] [152.] [153.] Vondem,derdotreibtvich auf vremde weyde, Ssp. Ldr. II., 47, $ 4.,.5. Von dem hirten vnd von seiner verlust. Ssp. Ldr. II., 48, 8 1. Von dem chor n, daz auzbe- leybt über zeit. Ssp. Ldr. II., 48, 8 2., 3. a ?. druhá věta. Von dem vich vnd von dem hirten. Ssp. Ldr. II., 54, $ 1—2. Waz der hirte gelten zol, ist daz er icht vorlevset Ssp. Ldr. II., 54, 8 3. Von der lem, daz ein vich dem andern tut. Ssp. Ldr. II., 54, 8 5. Von dem vich, daz derhirt in daz dorf nicht pracht hot. Ssp. Ldr. II., 54, $ 6. Von dem tretten der soyt. Ssp. Ldr. II., 61, 8 5. Von den glumenden odir peyzzenden hunden. Ssp. Ldr. II., 62, $ 1. Von dem, der eynen hunt czu tote slecht. Ssp. Ldr. II., 62, $ 2. Von dem gehegedenwil- de tyre. Ssp. Ldr. II., 62, $ 8. Von dem vich, daz man vor- prengen zol dem richter. Ssp. Ldr. III., 10, 8 8. 165 [$ 84.10 tém, ktoz svuoj doby- tek žene na cizí pastvu. [$ 85.] O pastýtích, costracují s pole. [$ 86.] 0 setí, kte- réž zůstane napolimimo svůj čas. [$87.]Již se zna- mená o do- bytkuaopa- stýři. [$ 88.] Co pasty f platiti má, jestli co stratí. [$89.] O chromotá, co jeden do- bytek dru- hého ochro- mí. [$90.] O tém dobyt- ku,copastýř nepřihnal zase do vsi. [$ 91.] О potlačení setí. [$92.]0 vlcích, a neboopsích, keří kúší. [$ 98.] O tém, ktož psa zabije do.smrti. [$ 94.] O hajném zvěři. [$ 95.] O tém dobyt- ku, což při- nesú před právo. 

Strana 166
[154.] [155.] [156.] [157.] [158.] [38a] [159.] [160.] [161.] [380] [162.] [168.] [164.] [165.] [166.] [390] Von dem, der vremdez vych mit seime eintreibt in sein hauz. Ssp. Ldr. III., 37, $ 3. Wereinezandernmannez chorn absneydet. Ssp. Ldr. III., 87, $ 4. Von den vogelen vnd hun- den. | Ssp. Ldr. III., 47, 8 2. Von den vich, daz man ezzen mak, getotet. Ssp. Ldr. III., 48, $ 1—3. Von dem hunde, der do peysen wil. Ssp. Ldr. III., 48, $ 4 a 49. Von dez vichz vnd der vo- gel wergelt. Ssp. Ldr. III., 51. Von den schaden, daz daz vich tut. Ssp. Ldr. II., 40, $ 1, 2. Von hunde, vich schaden tut. Ssp. Ldr. II., 40, $ 8. Hy heben sych an dy ca- pitel von pürgschaft vnd schult. Ssp. Ldr. III., 7. Von der pürgschaft. Ssp. Ldr. III., 9, $ 1. Von den, dy schultig sein. Ssp. Ldr. III., 39, $ 1—2. Von dem, den man ant- würtet eynem man vor seyne schult. Görlitz 18304, $ 98. Von der schult, dy man gelden sol Ssp. Ldr. III., 40, $ 1—4. 166 [8 96.] KtoZ cizí do- bytek Zene do svého domu. [8 97.] KdyZ élovék člověku ode- žne jeho žito. [8 98.] O ptáciech a psích. [8 99.] O tém dobyt- ku, co se jé sti hodi a bude zabito. [8 100.1 0 pséch, ktefíküsati chti. [$101.] O zaplaceni dobytka a ptáků. [$ 102. 0 śkodóch, co dobytek dělá. [$ 108.] O psích, co škodu činí. [$ 104.1 Tuto se po- Gina kapitu- lum o rukoj- mich. [$ 105.10 rukojmi. [$ 106.10 dluzni- kách. [8 207.] O tém élové- ku, kteréhoZ za dluhy vrucedadie. [$ 108.] O dlzích, kteréž pla- titi mají. 

Strana 167
[167.] [168.] [169.] [170.] Von dez gevangen mannez [8 109.]0 jatého člo- věka slibu. gelôbde. Ssp. Ldr. III., 41, § 1. Von dem sweren odir ge- [§ 110.]0 téj božbě, lůbde, daz nicht enscha- kteráž ne- det. škodí. Ssp. Ldr. III., 41, § 2, 3. Von dem, der vor gericht [§ 111.]0 tém, ktož gelt vordert. před prá- Ssp. Ldr. III., 41, § 4. vem platy pýtá. O tem člo- věku, kte- rémuž ne- třeba pre dlhy ruko- jmí dáti. Von dem, der nicht půrg [§ 112.] seczen darf vor schult. Extravaganten l. c. 253, čl. 39. [171.] Mit welchen leûten eyn [§ 113.] man schult bezeýgen zol. Extravaganten l. c. 254, čl. 43. S kterými lidmi člo- věk má dlhy osvědšiti. [172.] 139b] Dy schult, dy gewunnen [§ 114.] wirt mit clage. Extravaganten l. c. 256, čl. 51. Ty dlhy, kte- réž z žalobú budú do- byty. [178.] Von der schult, dy mit [§ 115.] notrecht gewunnen wirt. M. B. Recht 1261, § 24. O tém platu, kterýž bude nuzně prá- vem dobytý. [174.] [§ 116.10 dlzích. [175.] [176.] [177.] 140a] [178.] [179.] Von der schult. M. B. Recht 1261, § 25 a 26. Von der schult. Görlitz 1304, § 64. Wer vmb gelt wirt be- [§ 118.] Ktož o peni- clagt. ze bude ob- Srv. Weichbildrecht XXVII., § 3 a čá- ža lován. stečně § 4. Von der clage vmb schult. [§ 119.10 žalobě pro Weichbildrecht LXVIII. dlhy. [§ 120.] O prvé pla- ceném dlhu. [8 117.10 dlzích. Von der vorgoldner schulde. Weichbildrecht CIV. Von gelte. Weichbildrecht CV. [§ 121.]0 penízích 167

Strana 168
[180.] Von gelde behaben. Weichbildrecht CXXXI. Pak následuje: Spricht aber iener, er hab ym vor- golden wizzenlich erhaften leüten vnd wert sich mit gezevge, er behelt sein gelt vil leichter, denn iener sei- nen cavfschacz auf yn gezevgen můge, vnd antwůrt ym mit schlech- ter clage, so daz er sich vorgoldner schulde nicht mit gezevge wert, er vorlûst sein gelt. Wen iener mit gezevge seinen cavfschacz mag be- halden, wol chýmt er mit seinem ge- zevge, als recht ist. [§ 122.] O zachování peněz. [182.] 140b] [183.] [184.] [185.] [186.] Von schulde. Weichbildrecht LXVI. Von topelspil. Částečně posl. věta Weichbildrecht C, § 2. Von gezevgen. Ssp. Ldr. III., 88, § 5. Von gezevgen. Nu hôrt, welch man eyn gewere hot an einem gute, der mag ez mit rechte mit gezevge behalden dann iener, der do bitet. Waz aber der man in rechtem gewere nicht hot iar vnd tag, do mûz er czu rechte vmb ant- würten czuhant, so man yn dar vmb beclagt. Srv. Glossu k Ssp. Ldr. III., 4, § 1; závěr srv. Ssp. Ldr. III., 38, § 1. Srv. Glogauer Rechtsbuch (ed. Wasserschleben) kap. CXLVIII. Von schulde. Ssp. Ldr. III., 31, § 1, 2. Der vor gericht swert. M. B. Recht 1261, § 43. [8 123.]0 dlzích. [§ 124.] 0 hráčích. L8 125.] O svědomí. [§ 126.] O svědomí. [§ 127.]0 dlzích. [§ 128.] Ktož se před právem boží. [181.] [187.] Von dem, der dem andern sol swern. Nu hôrt, sol einer swern dem an- dern, er mag ane vorsprechen wol den eide staben vnd selber sweren, ab er sich helvnge vnd schadens ge- trôsten wil, der ym darab chvmen mach. Ein schephe sol aber ym den [§ 129.] Otém, ktož se jeden druhému má božiti. 168

Strana 169
[188.] [41a] [189.] [41a] [190.] [191.] [192.] [193.] [194.] [195.] eid vorsprechen, wy er volchÿmen müge an seynem rechte. Srv. Ssp. Ldr. I., 60, $ 1—3. Glogauer Rechtsbuch (ed. Wasserschleben) kap. CCCXXXV.—CCCXLII. Der mit gezevgen swert. Nu hórt, sol ein man mit gezevge in gehekdem dingen sweren, dem sol man geben einen vormvnd czu sei- nem eide; wen so ein man mit vor- sprechen swert, der mak holvng han seiner eide czwir noch dem erstem mit gezeÿge. Hot man nicht holvn- ge, do der gezevg sol sweren auf einez mannez leip odir auf seine ere odir auf seyn gesvnt odir auf seyn erbe. Srv. Ssp. Ldr. I., 60, 61. Von frauwen eide. Nu hórt, so eyn frauwe eide tvn vnd ist so chrank, daz sy nicht ge- sten mag, si so siczent sweren, biz si wol chvmt, wan ir mak nicht brüch werden an iren eiden. Von vergoldner schult. Nu hört, ein iclich man sol bewey- sen vergoldne schulde selbedritte, noch toder hant selbsibende. Srv. Ssp. Ldr. II., 6, 8 2; M. B. Recht 1295, $ 8. Vonderpůrgschaft. Ssp. Ldr. III., 9, 8 8., 4. Von der pürgschaft der bescheydner clag. Ssp. Ldr. III., 10, $ 1, 2. Von der purgschaft vor eyneneyd. Ssp. Ldr. III., 11. Von der schult noch des manneztode. Ssp. Ldr. I., 6, $ 4, 5 a I., 7. Von elendesweren. M. B. Recht 1295, $ 19, Görlitz 1304, 8 58. 169 [§ 130.1 KtoZ se boZi vedlé svédo- mi. [$131.]0 ženské božbě. [$ 182.] O0 zaplace- ném dluhu. [$ 133.1 0 rukojmí. [$ 184.10 rukojmi a zvlášční Za- lobu. [$ 185.1 O0 rukojmi. [$136.] O dluze po smrti toho člověka. [$187.] O sirotě. 

Strana 170
[196.] 14?* Von eide [197.] geloben vor g e- richt. M. M. Recht 1295, $ 20, Górlitz 1304, $ 59. Vmdyzedink sol nymant seynen leyp noch seynen [198.] [199.] [200.] [42a] [201.] [202,] [4201 [203.] [4541 [204.] [205.] gesvntvorlizen. Ssp. Ldr. II., 61, $ 1—4. Poslední slova allen lüden — gerichte chybí. Vondez chvnigez strazze. Ssp. Ldr. II., 59, $ 3, 4. Dyzen dingen ist der vride gesagt. Ssp. Ldr. II., 66. Von den chindern, dy dy iren leyp vorwirken mü. gen. Ssp. Ldr. II., 65. Von dem vridprecher, der yn tötet. Ssp. Ldr. II., 69, 71, 72, $ 1—2, Von hemlge hen. Weichbildrecht XXXVIII. Von rechtelosen le ûten. Ssp. Ldr. I., 48, Š 1—3 (bez poslední věty Mit kempen — bereden). Vondem verspiltem gute. Ssp. Ldr. I., 12, třetí věta. Vondem knecht, gut vorspilt. Ssp. Ldr. III., 6, 8 1—2. ($$ 1, 2 jsou přehozeny.) der seyn 170 [8 128.1 O boZbé slí- benéj před právem. [$ 139.10 tyto kusy nemá žádný Stratiti své- ho Zivota a Svého zdra- ví. [3140.] O cesté kró- lovské;j. [$ 141.10 pokojných kusích. [$142]0 tých dě- tech, které Svuoj Zivot Zavésti mo- hi. [$ 148.]0 zrušení pokoje. [$ 144.]0 kradniem hněvu. [$ 145.]0 tých 1i- dech, kterí Jsú neprávč narozeni anebo se sami vedlé skutkuov nespraved- livičiní,svú čest stra- tivši. [$ 146.] О prohra- ném zboží. [8 147.] О pacholku, terýž svá zboží proj- hrá. 

Strana 171
[206.] [207.] [208.] [4991 [209.] [210.] [211.] [212.] [4401 [213.] [214.] [215.] [216.] Von dem knecht, der ver- lüzet seyn phert in sey- nez herren dynst. Ssp. Ldr. III., 6, $ 3. Vonden,dyguthaben mit- eynander. Ssp. Ldr. I., 12, prvná véta. Von dem gute, dazeyner dem andern leychtodir seczet. Ssp. Ldr. I., 15, $ 1, 2. Von dem, der seyn recht vorsmechet. Ssp. Ldr. I., 16, $ 1, 2. Von den dreyn dingen, daz dy Sachsen behilden wi- derchvnigez Karols wil- len. Ssp. Ldr. I., 18 (bez posl. slov svar — was). Von der Swaben recht. Ssp. Ldr. I., 19, $ 1. Dy Swaben schelden vrtail. Ssp. Ld». I., 19, $ 2. Von dem gepawe, daz man prechen schol. Ssp. Ldr. I., 20, $ 2—5. Von dem chnecht, der auf gnade dynt. Ssp. Ldr. I, 22, § 2, čtvrtá věta. Stirbet der chnecht, eedenerdazlon vordynet. Ssp. Ldr. I., 22, 8 2, pátá věta a dále $ 3. Z $ 4 jen poéátek: So sol dy frawe czu herwette geben. Von der phendung. Ssp. Ldr. II., 41. 171 [$ 148.10 tém pa- cholku, kte- rý stratí kuoň na svého pána službě. [$149.]O tých, kteří mají zboží spůlu. [$ 150.10 tém zboží, což by jeden druhému pójčil a ne- bo založil. [$ 151.] O tém, ktož své právo zhrdá. [$152.] Oty tfikusy, což sú Saso- vé obdrželi proti králi Karlovi. [8 153.10 švábském právě. [8 154.10 Sväbich, kteri ortel lají. [8 155.10 ustavení, kteréž bo- řiti mají. [8 156.10 tom pa- cholku,cona milostslüáZí. [8 157.] U mf e- li prvé pacho- lek,nezli službu za- slúží. [$158.] O zálozích, kdež rych- tářnemuože vzítisvého osudu na je- ho zboží. 

Strana 172
[217.] [449] [218.] [219.] [220.] . [221.] [222.] [223.] [224.] [225.] [45a] [226.] Vonerbeygen vnd vor- cha vEt. Ssp. Ldr. II., 43, $ 2. Von dem gute, daz eyner hotin seyner weriar vnd tag. Ssp. Ldr. II., 44, 8 1. Von dem gute, daz eynen anderstorben ist. Ssp. Ldr. II., 44, 8 2. Von dem, der daz gerichte vle vcht. Ssp. Ldr. II., 45. Vonmalpaumen. Ssp. Ldr. II., 50, první věta. Von den obeze vnd von dem hofe. Ssp. Ldr. II., 49. Vondemezavne vnd sey- nen esten. Ssp. Ldr. II., 50. druhá věta a 51. Von dachtrarvf. Srv. Ssp. Ldr. II., 49, $ 2, sro. Weich- bildrecht CXXIII. Von eyczvcht vnd wazzer. Ghein man sol seyn eyczucht noch seyn wazzer in seynez nachtgepa i - ren hauz weyzen, er sol auch seynen myst für seyne tür legen an vrlavb, chvmt iz czu clage, er vorleüzet seyn phennig dorvmb. Srv. B 6 hme, Dipl. Beitrige, II., 2, str. 125; Labamd, M. Br. Schóffenrecht V., 10; Behrend, M. Fragen I., 19 d. 2. Von fensteren vnd von luftlôcher. Do czwen man gegen einander eyn reyhe haben, alz recht ist, dreyer schóch weyt, wold ir einer gegen dem andern eyn fenster machen vber der erden vir helen hoch vnd daz fenster bewarn mit eynem eyse- ren gegeter also, daz seynem nacht- 172 [8 159.10 kúpené erby. [$ 160.] О tém zboží, cožjedenmá vsvéj moci rok a den. [$ 161.] O tóm zboží, coź by s jed- nohonadru- hého po smrti šlo. [$ 162.] O tém, ktož práva běhá. [$ 163.] O topoli. [$ 164.] О охос1 а o dvoru. [$ 165.] O plotech a o jeho halu- zích. [8 266.] O kapání s střechy. [$167.]0 vodě. [$168.] O vobliucich a o dérách pro povětří. 

Strana 173
gepauren hyndurch cheyn schade nicht gesche, daz mak er wol tvn. Wolt abir seyn nachtgepauer dor- noch an dy eyczucht eyn hauz odir eyn stal pavwen also, daz er ym daz licht benem, daz mak er wol tyn an seynez nachtgepauren vrlaub mit dem rechtem. [227.] Von dem hopphen. Ssp. Ldr. II., 52, § 1, 2. [§ 169.]0 chmeli. [228.] Von gepaů, daz do zins- [8 170.]0 pavování, což jest haft ist. v dluhu. Ssp. Ldr. II., 53. [229.] [230.] [231.] Von den purgermeyster. [§ 171.]0 purg- mistry. Ssp. Ldr. II., 55. O pójčeném [§ 172.] zbožím. Kterak lidé Wy dy leut vor gericht [§ 173.] mají před chvmen schullen. právo při- Ssp. Ldr. II., 67. jíti. Von dem gelihem gut. Ssp. Ldr. II., 60. [232.] [45b] Von dem gute, daz eyner [§ 174.) in gewalt hot. Ssp. Ldr. II., 70. [233.] Von vnsinnigen odir von [§ 175.] den tô rechten leûten. Ssp. Ldr. III., 3, druhá věta. Otémzboží, což jeden v svéj moci má- O nesmysl- ných neb bláznivých lidech. [234.] Von dem, der vergeben [§ 176.] dink wyder heyschet. Ssp. Ldr. III., 4, § 1. O tém člově- ku, ktož od- puščenú věc zase pýtá. [235.] Von dingen, dy verchauft [§ 177.] sint. Ssp. Ldr. III., 4, § 2. O tých vě- cech, co sú prodány. [236.] Von důbde, dy man eynen L§ 178.] man leyhet. Ssp. Ldr. III., 5, § 1, 2 po slova ob er seyn hauz weyz. O krádeži, když člově- ka potvá- rejí. [237.] Von deube. Ssp. Ldr. II., 13, § 1. [§ 179.] 0 zloději. 173

Strana 174
[238.] Von deube. Görlitz 1304, posl. věta § 36. [§ 180.1 O zlodějích. [ 239.] [240.] [241.] 146a] [242.] 146b] Von deube. Görlitz 1304, § 82. [§ 181.] Opětozlodě- jích. [8 182.] 0 zlodějích. Von dyeben. Ssp. Ldr. II., 64, § 2—5. Von den gechauften ver- [§ 183.]O kúpi krá- dežskéj. stolen dingen. Ssp. Ldr. II., 36. Von eynem dyebe, der mit [§ 184.]O jedném zloději, kte- warer tat begriffen wirt. rýž popaden Ssp. Ldr. III., 35. bude s jis- totú. [243.] Von den, dy do vnrechte [§ 185.] leute herberger gebent. Ssp. Ldr. III., 23. O tých, kteří nespraved- livým lidem hospodu dá- vají. [244.] [245.] Von vederspil. Weichbildrecht CXVII. Von bynn odir von ymp- men. Weichbildrecht CXVIII. [§ 186.] 0 ptačstvu. [8 187.]0 včelách. [246.] Von der chnechte lone vnd dez herren recht. Ssp. Ldr. II., 32 a 33 až do slov vnd behal- den also vil. [§ 188.] O pacholčím lůnu a o pan- ském právě. [247.] 147a] [248.] [249.] Von verdyntem lon. M. B. Recht 1261, § 77. [§ 189.]0 nájmu za- slúženém. O svobod- ných pa- cholcích. O tém, ktož jinšího člo- věka řeční- kem má býti. [8 190.] Von vreyen chnechten. Görlitz 1304, § 74 prvá věta. Von dem, der dez andern [§ 191.] wort sprechen sol. Weichbildrecht XLI. [250.] 147b] Von leúten, dy nicht in L§ 192.] den rot chvmen schůllen. Extravaganten l. c. 252, čl. 34. O tých li- dech, kteří do rady ne- mohú při- jíti. 174

Strana 175
[251.] [252.] [253.] [254.] [255.] [4801 [256.] [257.] [258.] Von dem purger, der mit valsch cauf vmbget. Extravaganten l. c. 254, &l. 15. Von den schephen, dy der stat bevor seyn. Extravaganten |. c. 255, ël. 47. Von dem, der eyn schepp- hen schilt. M. B. Recht 1261, 8 32, 33, Görlitz 1304, 8 52, bez posl. véty. Vonnewchvmen leûten. Extravaganten l. c. 255, čl. 48. Wereynenzeycht, daz er yn nicht Ÿberwinden m a k. Eatravaganten l. c. 255, čl. 19. Von dem phant, daz man nichtlenger haldenwil. Extravaganten l. c. 256, Gl. 52 (prvé dvě věty). Von gezevgniz vmb eyn hant. Srv. Gôrlitz 1304, § 9, Bóhme,, Diplomat. Beiträge zur Untersuchung der schle- sischen Rechte II., 2. Berlin 1775, str. 128. Von dem, der do roz odir vich anevangt. Nu hórt, wo ein man binnen wic- bilde ein phert odir ein ander vich anevanget, er sol dem richter dovon cheinen anevanch geben, er sol abir auf den heiligen gezeÿgen selb dritte, daz erz tot vnd lebende hab gezogen. Der abir daz phert in ge- walde vnd in gwer hot, zevcht er sich an seynen gewern, daz er ez gechauft hot vmb seyn wol gewin- nen gut, er sol den geweren benen- nen vnd czu tage prengen, so behelt er ez mit dem gewern zevgen, alz 175 [3198.] Ot$ chboZej- nicich,ktefi se faleśni kipi ob- chodi. [8 194.] Ot ch boZej- nicich,ktefi mají býti městu za- chovatelé. [$195.]0 tém, ktož božejníka laje. [8196.] O lidech vnově při- šlých. [$197.] Ktož koho potvoria nemůž pře- svědšiti. [8 198.] O zälozich, kterých dále držeti nemuože. [$ 199.10 svédomi, když komu o ruku jde. [$200.]0 tém, ktož sejímákoni, nebdobytka 

Strana 176
recht ist. Wo aber sich ein man zeýcht an seynen gewern auf dem lande, gener můz ym volgen czu sey- nem geweren, er sol abir dy chost tragen, biz daz er seynen geweren weyz. Er sol auch půrgen seczen, daz czu seynem leyb chein schade geschehe von seynen thawen, daz vnd danne. Srv. Weichbildrecht CXXIX. a CXXXII, 8 2 a Böhme l. c. II., 2, str. 107. [259.] (4891 Von verstolem gut. [260.] [261.] [262.] [263.] [49a] [264.] [4991 [265.] [266.] [5001 [267.] [268.] Weichbildrecht CX XXII. Wy man eynen markt pau- wen zol. Ssp. Ldr. III., 66, $ 1, 2, 3 až do slov daz er nicht schamel mache. Von dem, der do schaden tut. Ssp. Ldr. II., 38, prvá věta až po slova hoch ber der erden. Von denzauberern. Ssp. Ldr. II., 13, $ 7. Von vridbrechen. Ssp. Ldr. I., 63. Waz dy hanthaftige tat hayzzet. Ssp. Ldr. II., 35 aż po slova den sluzsel czu treyt. Von dem sune, der nicht antwurten sol vor den vater. Ssp. Ldr. II., 17. Von dem gericht vber ey- nen zv vinden. Ssp. Ldr. II., 18. Von der besunderunge dez svnez von dem vater vor gericht. ; Ssp. Ldr. II., 19, $ 1. Vondemgute, daz man ey- nemleyetan vnderscheyt. Ssp. Ldr. II., 21, $ 5. 176 [8 201.]0 ukrade- ném zboží. [$ 202.] Kterak měs- tečko jmá pavované býti. [$ 203.10 tom, kte- rýžto škodu činí. [8 204.] O éarodéjní- cích. [3 205.] O tom, ktoź pokoj ruší. [8 206.] Co jest jme- nováno hlavní tek. [8207.] O tom synu, kterýžne- jmá odpo- věď dáti za otce. [8 208.] O tom präv®, což by chtěl na jednom hledati. [8 209.] O rozdiele synasotcem před prá- vem. [§ 210.10 tom zboží, cożjednomu puojčí bez výmluvy. sku- 

Strana 177
[269.] [270.] [271.] [272.] [50b1 [273.] [274.] [275.] [276.] [61a] [277.] [278.] Von dem, der auf sich selbe zük seyn sol. Ssp. Ldr. IL, 22, 8 5 meüplné, konec upraven. Vondem, den man weysen wilauzseymgutmitrechte. Ssp. Lar. II., 24 (bez poslední věty). Von dem raube vnd vn- rechter vollayst. Ssp. Ldr. II., 25. Vonneuwen phenningen vnd von der müneceze. Ssp. Ldr. II., 26, 8 1—3. Vondermunczenirheben vnd markt. Ssp. Ldr. II., 26, 8 41—6. Von dem prukenzol vnd vazzerzol. Ssp. Ldr. II., 27, $ 1. Von den, dy do nicht zol geben. Ssp. Ldr. II., 27 8 2—38. Von dem, der vnrechte weke vert. Ssp. Ldr. II., 27, $ 4. Von dem, der do holez heuwetodergrazsneydet. Ssp. Ldr. II., 28 bez posl. věty. Von dem, der in wazzer odir anderzwo gut vindet. Ssp. Ldr. II., 29. 177 [8 211.] O tom, kterýž na sě sám svěd- éiti jmá. [8 212.] O tom, kohoź chtivyhnati z jeho zboží vedlé práva. [$ 213.]0 lüpeZi a o nespraved- livém nabý- vání. [8 214.] O nov $ ch pe- nézích a o minci. [8 215.] O zdviehaní minciatrhu. [§ 216.10 podesvi mostné a pod vodü na zemi. [$217.] O ty ch, kterí od podešev mostskych neplatí. [8218.] O tom, kte- ryzZ neprávé cestü jede vozem. [8 219.] O tom élové- ku,ktoZdrva rubá aneb trávu kosí et cetera. [$220.] O t$ ch lidech, ktož vjinších vo- dách a neb kdež kolvěk jinde zboží najde. 12 

Strana 178
[279.] [280.] [610] [281.] [282.] [283.] [284.] [285.] [286.] [287.] [288.] [5201 Von den, dy irn leyp von gerichtez halben ver- lüset. Ssp. Ldr. II., 31. Der eynen beclageten man von dem gericht mit ge- waltnimpt. Ssp. Ldr. III., 9, $ 5. Von ezwen mannen auf- eynanderclagen. “Ssp. Ldr. III., 12, $ 1. Von villeü ten auf eynen clagen. Ssp. Ldr. III., 12, $ 2. Von dem, der do vorge- boten wirt vmb vnrecht. Ssp. Ldr. III., 13. Von dem, der an seynez vorsprechen wort nicht vorzeycht. Ssp. Ldr. IIL., 14, § 1. Von der were zupitten. Ssp. Ldr. III., 14, 8 2. Von ezweyn, dy auf eyn gut sprechen noch eynes mannez tode. Ssp. Ldr. III., 15, $ 1. Von dem, der do begert noch dem dreyzichzten herwette widergeben. Ssp. Ldr. III., 15, $ 2. Von gute, daz ezwen man ansprechen. Ssp. Ldr. III., 15, $ 3. 178 [$221.]0 tých lidech,kteří svůj život ztratí vedlé práva. [$ 222.] KtoZ jedno- mE ho élovéka obZalované- ho od práva mocí vezme. [$ 223.] O dvń mużi, coZ jeden na druhého Za- * duje. [$ 224.] О mnoho li- dech, kteříž na jednoho žalobu činí. [8 225.] O tom, ktoZ zapovédku jmá prene- Spravedli- vost. [$ 226.] O tom, ktoz na své reci nestojí. [$ 227] O kterú věc ptandü. [3 228.]O dvi lidi, kteříž na jedno zboží stojí po jed- noho člově- ka smrti. [$229.] Ktož by po- klady žádal pojednoho smrti. [$ 280.] O zboží, co sě dva člo- věky na to zjimâta. 

Strana 179
[289.] Von dem, der herwette [§ 231.]0 tom, ktož vordert. očiznu žádá. Ssp. Ldr. III., 15, § 4, bez poslední věty a 16, § 1. [290.] Von rechtlozen leuten. Ssp. Ldr. III., 16, § 2, 3. [8 232.] O [ne]spra- vedlivých lidech. [291.] [292.] Von dem, der do aker pau- [§ 233.] wet. Ssp. Ldr. III., 20. Von czweyn, dy mit gley. [§ 234.] chen zeugen eyn gut an- sprechen. Ssp. Ldr. III., 21, § 1. O tých, kteříž rolé pavují. O dvú lidí, kteříž by spolu jedno- stajně vidú- ce zboží na- mluvili. [293.] Von den geleichen dingen [§ 235.] biz auf eynen tag. Ssp. Ldr. III., 22. O kuséch puojčaných do dne. [294.] Wo eyn man czu recht ant- [§ 236.) Würten sole vnd wo nicht. Ssp. Ldr. III., 25, § 2—3 a 26, § 1. Kdež člověk k právu stá- ti jmá, a ne- bo kdež ne- jmá. [295.] 152b] Von schephen, wo sy czu camphe antwůrten solen. Ssp. Ldr. III., 26, § 2, § 3. [§ 237.] O božejní- cích, kdež mají k boji ustaveni býti. [296.] [297.] Von den, dy beweysen I§ 238.] schûllen ir hantgemal. Ssp. Ldr. III., 29, 8 1. O tých, kteří mají dokázati své ruky malování. Vondem, der seynen vor- [§ 239.]0 tom, který svého řeč- sprechen verleůzet. Ssp. Ldr. III., 30, § 1 bez první věty. níka ztratí. [298.] [299.] Wy der richter seyn solle. [§ 240.] Kterak Ssp. Ldr. III., 30, § 2. rychtář jmá býti. O tém, kte- rýž jinšie- ho násilí. Von dem, der eynen vecht. [8 241.] Ssp. Ldr. III., 31, § 3. 179

Strana 180
[300.] [801.] [6841 [302.] [303.] | [304.] [305.] [306.] [307.] [308.] [53%] [309.] [310.] Voninchvmen leuten. Ssp. Ldr. III., 32, 8 1—6. Von dem, der sich vor ge- richt czu ecygen gibt. Ssp. Ldr. III., 32, $ 7, 8. Von dem, der sich eynez herren entredet vnd dem andern czusaget. Ssp. Ldr. III., 32, $ 9. Von den, dy do mit den an- dern vechten wollen. Ssp. Ldr. III., 36. Von dez richterz wette. Ssp. Ldr. III., 32, $ 10. Von dem, der eyn dink nicht hot iar noch tag. Ssp. Ldr. III., 38, $ 1. Von dem, der nicht ant- wurten wil vor gericht. Ssp. Ldr. III., 39, 8 3. Von den, dy vnrecht eyn dink besiczen. Ssp. Ldr. III., 43. Von der gepurt der rich- ter. Ssp. Ldr. III., 54, $ 1. Von dem vestene eynez houez mit ze ûne. Ssp. Ldr. IIT., 66, $ 8, třetí věta a čtvrtá věta. Von den wekvertigen le û- ten vnd den wirten vnd auch den gesten. Ssp. Ldr. III., 78, $ 7. 180 [$ 242.]0 lidech pří- chodlých. [8 223.] O tom, kte- rýž sé před právem v známost dá. [$ 244.10 tom, ktery by sé jednomu pá- nuodpové- děl a druhé- mubysépfi- pověděl. [$ 245.]0 těch, kteří s druhými bojovati chtí. [8$ 226.] O rychtáfro- vém osudu. [3 247.10 tom, ktoZ kterü véc nejmélrok a den. [8 228.] O tom, ktoź nechce před právem od- pověď dáti. [$249.] O tých, kte- říž nespra- vědlivě kte- rú věc osedli. [8 250.10 přirození rychtär- ském. [$ 251.] O potvrzeni jednoho dvoru z ohradi. [$ 252.] O pocest- nych lidech i hospodá- řích i také hostech. 

Strana 181
[311.) 312.] [313.] [314.] [54a] [315.] [316.] [317.] [318.] [319.] [220.1 [321.] [54b] [322.] [323.] Von den, dy widerirtreu- wetvn. Ssp. Ldr. III., 78, $ 8. Von den, dy do in eyner reyse seyn auzchvmen. Ssp. Ldr. II1., 78, $ 9. Von den neuwen dorfe- ren, dy man seczt. Ssp. Ldr. III., 79. Von dem gute, daz erbloze ist. Ssp. Ldr. III., 80, $ 1. Von dynstleuten (dinst- man). Ssp. Ldr. III., 81, $ 2. Von dem, der seyn recht verleüset. Ssp. Ldr. III., 82, $ 1. Wy lange eynen seyn schülle. Ssp. Ldr. III., 83, $ 2, 3 bez konce posl. věty až do slov dy er iz vorsten sol. gewer Von dem, der geweldie- leicheym gut nimt. Ssp. Ldr. III., 84, § 1. Von demelager, der nicht darf gezeüge seyn.a) Ssp. Ldr. III., 88, 8 2, druha vóta a 8 5. Vonden,dysichervallent. Ssp. Ldr. III., 90, $ 3 aż do slov wen er stirbet. Von dem, der vremde leüt herbergt. Ssp. Ldr. III., 91, $ 1. Von dem richter. Ssp. Ldr. III., 91, $ 2, $ 8. Von czweyn, dy sich mit eyn ander slahent. Eatravaganten l. c. 251, č. 91. n) Svv. CL 188. 181 [$253.] O t y c h, ktefí proti své cti činí. [$254.] O tých, kteří jsú v jedné rotě vyšli. [$255.] O novych vsech které vnové usta- vujé [$ 256.10 tom zboží, což erbuov nejmä. [§ 257.10 sluzeb- nych lidech. [$258.] O tom, ktoZ své právo stratí. [$ 259.1 Kterak dlu- ho věřitel svému dluž- níku čekati má. [$ 260].0 tom, ktož mocí zboží vezme. [$ 261.10 tom žalob- níku, kterýž nepotřebu- je svědkem býti. [§ 262.10 těch, kte- říž padnůú, až se zlámů. [$ 263.] 0 tom, ktoZ cizí lidi hostí. [$ 264.10 rychtáři. [$265.]0 dvůú, kteří se spolu bijí. 

Strana 182
[324.] [325.] [326.] [327.] [328.] [55a] [329.] [330.] [331.] [332.] [333.] [334.] [335.] Von eym, der in der stat oder vor der stat gesla- gen wirt. Extravaganten l. c. 251, č. 32. Vondem,derbetvartoder chaufslagen varen wil E«travaganten l. c. 251, é. 33. Umb welche sach man eyn schephen abseczt. Eatravaganten l. c. 252, č. 35. Von haymsuchen mit ge- wophenter hant. Extravaganten l. c. 252, č. 36. Von mort oder manslacht auzeynhauze. Extravaganten l. c. 253, č. 38. Von den vorboten swert tragen. Extravaganten l. c. 253, č. 10. Wer vmb birgelt umbe- raytauzget. Extravaganten 1. c. 254, č. 41. Von dem rauber. Extravaganten l. c. 254, č. 42. Von den gesten, dy man weder phenden noch auf- halten sol. Eatravaganten I. c. 254, č. 44. Von den maynayden. Extravaganten l. c. 255, č. 46. Umb vorgoldene gezeüge. Extravaganten l. c. 256, č. 50. Vonveyntschaftvndvrid- tagen. Extravaganten l. c. 256—7, č. 58. schult 182 [S 266.10 jednem, kterÿZ bude v mésté a nebo v před- městí zbitý. [$ 267.] O tóm, ktoź jede na ku- peéstvie. [$ 268.] Pro který kus südce, neb božení- ka odlüéí z stolice. [8 269.] O doma hle- dání élové- ka sbrannû rukü. [$ 270.] О morder- stvie z jed- noho domu. [$271].Ktož pod zá- povédkü meče nosí. [$ 272.] Ktož propi- té peníze z krčmy nese. [8 273.] O lá peZníku. [8 274.] O tych hos- tech, kte- řých nemají založiti ani stávky či- niti. [$ 275.] О zázřivém člověku. [$276.10 prvém pla- cení dluhu. [$277.]0 nepřítel- : stviea o míru. 

Strana 183
[ 337.] [338.] [339.] [340.] [ 341.] [§ 278.]O trhánie v městě měšců. Von eym, dem seyn gut [§ 279.] Když jedno- gevronet wirt. mubudezbo- M. B. Recht 1261, § 30 až po slova dem ží unešeno. richter wetten. Der chaufslagen varen [§ 280.]0 kupeč- wil. ském zboží. M. B. Recht 1261, § 31. Vonden, dy uorczalt seyn. [§ 281.] O tých, kteří M. B. Recht 1261, § 47. jsú zapoví- danie. O rychtář- ském osudu. O zemiech, neb erbích, naňž by člo- věk přímlu- vu měl. O slíbenú ža- lobu ptáti. L§ 282.) [8 283.] Von dez richterz wette. M. B. Recht 1261, § 44, poslední věta. Von erb, daz eyn man an- spricht. M. B. Recht 1261, § 45, prvá věta. [336.] 155b1 Von der rayse der stat. Extravaganten l. c. 257—258, č. 54 a 55. [343.] [344.] [345.] 156a] Von gelobter clag zu vor- I§ 284.] dern. M. B. Recht 1261, § 45, druhá věta. Von der chinder iarczal. [§ 285.]O dětech a M. B. Recht 1261, § 49. jejich ro- ciech. Od čeho člo- věk bude od práva odlú- čen. Ktož bude poručník za jednoho. Wovon eyn man rechtloz [§ 286.] wirt. Ssp. Ldr. I., 65, § 2; M. B. Recht 1261, § 71. Wer vor eyn půrge wirt vmb vngericht vor ge- richt czu prengen. Ssp. Ldr. I., 65, § 3, 68, § 1; M. B. Recht 1261, 8 72, 73. [§ 287.] [342.] [346.] [347.] [348.] Eyn vater mak seyn svn [§ 288.]Otec muož auzcyhen vor gericht. svého syna M. B. Recht 1261, § 75. od práva od- táhnúti. O obžalová- ní dluhu. O tém, kte- rýž kupu pý- tá za své dluhy. Von beclagter schult. [§ 289.] M. B. Recht 1261, § 78. Von dem, der were bitet [§ 290.] vmb schult. M. B. Recht 1261, § 79. 183

Strana 184
[349.] [§ 291.] Kterak lidi vypovídají. Wy man dy leute vorzelen sol. Wer so den vridebrecher veruesten sol, der spreche also : Denselben man, der vorfluchtig worden ist vmb den totslak oder wunden oder mort, oder brant oder raub oder notzok oder welcherhande iz sey, den teyl ich in meynes herren echte vnd allen gerechten leûten, ich versage ym seyn recht meist also weyt meynez herren lant ist. Ich vorteyle ym beyde, holz vnd heyde, wazzer vnd weyde vnd allez, daz dorinne ist. Ich tayl seyn weyp czu witwen, seyn chinder czu weysen, seyn gut den er- ben, seyn lehen dem herren, seynen halz den lantleûten vnd daz nymant cheynen vride an ym geprechen mak vnd spreche : herre her richter, lozzet dizem manne oder dyzer frauwen oder dyzen weysen eyn vrtayl wer- den, ob ich dem selben man seyn wicbilderecht also versaget habe, daz er iz czu recht meiden sole. Srv. Ermisch Hub., Das Verzählen. Neues Archiv f. säsch. Geschichte XIII. (1892), zvl. str. 5—15. [350.] 156b] Von clage vber dyeb. Wasserschleben H., Sammlung deutscher Rechtsquellen I. Giessen 1860, str. 126, kap. LXXVIII. Böhme, Beiträge II., 2., str. 124, Clage obir vnrechte lutbe. [§ 292.] O žalobě na zloděje. [ 351.] [352.] [353.] 157a] Daz ist eyn clage. Wasserschleben H., Sammlung, str. 126, kap. LXXVI. Von dem chemphen.a) Ssp. Ldr. I., 48, § 3, posl. věta a I., 49 a 50. Von rechtlosen leúten. Ssp. Ldr. I., 51, § 1, § 2 až po slova echte man nemen si. [§ 293.] To jest jed- na žaloba. [§ 294.]O boji. [354.] Das man dorfer nicht pre- chen sol vmb cheyn un- gericht. Ssp. Ldr. III., 1, § 1, 2. [§ 295.] Aby ves ne- byla zboře- na pro žád- nú nespra- vedlivost. a) Srv. čl. 95. 184

Strana 185
[355.] [356.] [357.] [575] -[858.] [359.] [360.] [361.] [862.] [59a] Von dem vronenboten. Ssp. Ldr. III., 56, 8 1—3. článek oproti předloze zkrácen. Z $ 1 uvedena věta prvá až po slova freyez mannez recht. Z $ 2 uvedeny dvě věty. $ 3 celý. Von dez buzze. Ssp. Ldr. II., 16, $ 4. vronenboten Von dem, daz do wunden wirt. Ssp. Ldr. II., 37, $ 1, 2. Von hanthafter tat. M. B. Recht 1295, $ 11, Górlitz 1304, $ 50. Von drowe. Drowet ein man dem andern czu brennen, dem man do trowet, der sol czu dem richter gen vnd für seyn purger, vnd sol seyn recht auzbutich seyn. Brüt man Yber daz, so ver- uestent man yn denne, vnd so man yn begreyffet innen dem gerichte, der man gezeüget selbsibende, daz er vorvestent sey vmb den mort- brant, vnd radebrecht yn. Wirt er aber vorfluchtig vnd chómt er yn an einem andern gericht, er zeüget dy vervestunge vmb den mortbrant, so müz er ym antwurten mit eynem champhe vmb seynen halz. Von brûen. Wirt ein man gebrant vnd wil er dorvmbe ymant schuldigen, er en sei vervestet vmb den mortbrant, der enget ym baz mit seiner unschulde, danne man yn vberzeûgen mûge. Von chemphe ansprechen, Wasserschleben, Sammlung |. c. str. 125, kap. LXXVI. Von den, dy dez nachtez korn stelen. Ssp. Ldr. II., 89. 185 [§ 296.10 méstském poslu, šer- hovi, neb katu. [8 297.] O městského posla osudu proti rych- tářovi. [$298.] O té m, coZ bude najde- no. [$ 299.10 hlavném skutku. [$ 800.10 pâlenie a hrosbá. [$ 301.10 pálenie. [$ 302.] 0 namluve- nie boje. [$ 808.] O téch, ktefrí nocí kradú rež svému súsedu. 

Strana 186
[363.] [364.] [365.] [366.] [58b] [367.] [368.] [369.] [5901 [370.] [371.] [372.] [373.] [874.] [690] [375.] [376.] Von der purg, dy man widerpauwet. Ssp. Ldr. III., 66, $ 4. Von der purk, dy man eym vorheldet mit gewalt. Ssp. Ldr. III., 67. Von der purk, dy man sol prechen. Ssp. Ldr. III., 68. Von der stat dez gedin- gez. Podobné Ssp. Ldr. III., 69 a 70. Dyz ist daz gerichte und der eyd der yuden. Wasserschleben, Sammlung 1. с. str. 126, kap. XCVHI. Dy stabvng dez eydez dez iuden. Weichbildrecht CX XXVI. Von der gelübe. Ssp. Ldr. I., 7, prvá věta, druhá věta az po slova mit eynem eyd. Von dem gelube vor dem gericht. Ssp. Ldr. I., 7, třetí věta. Von mer seczen eigen. Ssp. Ldr. I., 8, $ 1, 2. Von gelubde eynez eigen. Ssp. Ldr. I., 9, $ 1. Von dem vordingten gute vnd andern dingen. Ssp. Ldr. I, 9, $ 2, $ 3 a 4. Von gute nicht aufgelaz- zen. Ssp. Ldr. I., 9, $ 5, 6. Von dem svne dem der vater clayder gibt. Ssp. Ldr. I., 10. Von dem vorminde. Ssp. Ldr. I., 11. 186 [8 304.] O tvrzi, kte- rû zase pa- vuji. [$ 805.1 O tém z á m- ku kteryz jemu drží mocí a kvaltem. [8 306.] O tvrzi neb o zámku, kte- ré mají bo- řiti. [§ 307.10 městském sjednánie. [8308.] Toto jest právoa boźbażiduv. [$ 809.] Potvrzení božby toho žida. [$ 810.] O slibu a burgování. [8 311.] O slibu pfed právem. [$312] Kdež jisti- nost staví. [$ 312].0 slibu jed- noho zboží. [8 314.] O zboží ná- jemném. [§ 315.10 zbozi spuséeném. [$ 316.1 O tém sy nu, kterémuZ otec Saty dâ. [$ 317.10 feéníku. 

Strana 187
[377.] [378.] 160a] Von dem czinsmanne. Ssp. Ldr. II., 59, § 1, 2. Von der clag, dy vmb such- vnge wirt getan. Ssp. Ldr. II., 72, § 3. [§ 318.]O muži, co dluh má. [8 319.] O žalobě, která se stane skrze úžeru. [379.] Von der půrge, do man ab- [§ 320.] raubet.a) Ssp. Ldr. II., 72, § 4, 5. [§ 321.] O božejníku, což by oblú- pil. O tvrzi, z níž lúpí. [380.] Von den phaffen vnd den ivden, dy wophen tragen vnd fůren. Ssp. Ldr. III., 2. [§ 322.] O knězích a o židech, kteříž zbro- ji nesú. [381.] [382.] Von schwangern fraůwen, dy lebentige kind tragen. Ssp. Ldr. III., 3, první věta. [§ 323.] Von dem, der seyn gut gibt [§ 324.] eym andern zu behalden. Ssp. Ldr. III., 5, § 3. O těhot- ných že- nách, kte- réž živé děti nesú. O tom, ktož své zboží dá jinšiemu chovat. 1383.] [384.] Von dem vorsaczten [§ 325.] dinge. Ssp. Ldr. III., 5, § 4, 5. Vom dem, der do teylen [§ 326.]0 tom, ktož vnd kysen sol. děliti jmá a Ssp. Ldr. III., 29, § 2. voliti. O založeném zboží. [385.] Von ygleichem man, der [8 327.] do vor demkýnich antwor- ten mak. Ssp. Ldr. III., 33, § 2—5. O každém člověku, kterýž muož před krále odpověd dáti. [386.] 160b] Vonden, dy do seyn in dez chvnigez echte gerufte von dem richter. Ssp. Ldr. III., 34. [§ 328.] O tych, kteříž jsú v královskú moc zváni po rychtáři. a) V nadpisu purge opraveno patrně rukou překladatelovou na purk. 187

Strana 188
[388.] [389.] [61a] [390.] [391.] [392.] Von gleichem dinge, daz [§ 329.] O jednostaj- nýchvěcech, dyebhayt seyn zol. kteréž by Ssp. Ldr. III., 89. zlodějstvo jmělo býti. O kněžském a panen- ském roz- diele. Von chindern, dy zu iaren [§ 331]. O dětech ne- dorostlých. chvmen seynt. Weichbildrecht XLVIII. [§ 332.10 núzi a Von heymsuche. otajné úžeře Podobné Weichbildrecht XXXVII. O hlavném [ § 333.] skutku. O erbovém [ § 334.] dluhu. Von dem phaffen vnd der [§ 330.] junchfraůwen taylung. M. B. Recht 1261, § 22, 23. Von hanthafter tat. Weichbildrecht CXII., § 3. Von erbczinsgut. Hot eyn man erbeczinsgut von einem herren oder von eynem nachtge- paûren, vnd vorseczet er den czins, seyn herre mak yn wol phenden auf seynem gut an ymandez wider- sprache. Vindet er aber nicht phan- dez auf dem gute, er mak darvmb ym schult geben; vnd wil er dez nicht tyn, er vronet ym seyn gewere. Vnd(!) er der gewere nicht, er tvt yn czu banne, so mak ern wol aufhaben fûr den czins, wo ern anchymt. Wol- de aber der czinsman seynem her- ren seynen csinz nicht gelden vnd mit gewalde vorhaben, noch wolde seyn gut nicht vorchauffen, wil der herre auf daz gut teydingen, er ge- wint ez ym an mit rechte. Srv. Ssp. Ldr. I., 54; Lhr. 65, § 7. Srv. Mühler Heinrich, Deutsche Rechts- handschriften des Stadtarchivs zu Naum- burg (Berlin 1838), str. 57, čl. 68. [387.] [394.] [61b] Von eynem weyb, dy nich [§ 336.] chinder hot. Srv. Weichbildrecht LVII., § 3. [393.] Von dem lazman. Weichbildrecht XLIX. [§ 335.]0 tom, ktož čtea o knězi, neb faráři. O tých ženách, kte- réž dětí ne- jmají. 188

Strana 189
[395.] Von raubleicher gewere.a) Ssp. Ldr. II., 25. § 1. Místo § 2 jest věta: Nv hôrt, wenne eyn man den an- dern beschuldikt, do er nicht czu gegenwürtich ist, vnd wirt er in dem dink vberleûtet, er ist an der klage �berwunden. L§ 337.]0 lúpež- ských kuséch. [396.] Von beseczvng chavf- [8 338.]0 osvědčení schacze. kupečství. Weichbildrecht LXIII. [397.] Ob zweyer manne clage [§ 339.]Jestli dvú aufgehalden wirt. muží žaloba Nu hôrt, ab czweyer manne clag auf- jmá zadržá- gehalden wirt in gehegtem dingen na býti. vor dem richter vnd vor dem schep- fen mit dez richters willen vnd mit der sachwalden beide wille chůr, daz man sy voreynen an gerichte vnd nicht rueclage czu vordern vnd sich dez dy herrn vnderwunden czu ver- sonen, wil aber der sachwalde dy clage vorneüwen dornach vor ge- richt vmb schulde, gener ym czu recht nicht czu antworten vmb clage, ob er ez gezeûget hot an dem richter vnd an den schephen, daz sy ez vor- eynen solden an gerichte. Srv. Laband Paul, Das Magdeburg-Bres- lauer syst. Schöffenrecht aus der Mitte des XIV. Jhr. (Berlin 1863) II., 2, 26, III., 2, 59. [398.] Von gelobter were. Ssp. Ldr. II., 15, § 2 a 16, § 1, při čemž poslední slova zkomolena vnd fůr seynen rechten gesworen mag. Srv. Weichbild- recht CXIII. [§ 340.]O slibu. [399.] [62a] [400.] Von auzburgschaft. Weichbildrecht CXIV. Srv. rovněž Ssp. Ldr. III., 9, § 1 a 2 prvá věta. Von beschayden tagen. Weichbildrecht CXVI., § 1. [§ 341.]0 vyručen- ství, neb o rukojmích. [§ 342.]O postave- ný den. [401.] Von gabe auf czinsgut. Laband, Magd. Rechtsquellen, str. 124, čl. XXXVII. [§ 343.]0 nadánie z dlžného zbožie. a) Srv. čl. 271. 189

Strana 190
[402.] [403.] [404.] [405.] [620] [406.] [407.] [408.] [409.] [410.] [411.] [6801 Von fremder habe. Srv. Laband, Magd. Rechtsquellen, str. 125, čl. XXXVIII., 8 2. Glogauer Rechts- buch kap. CXXVII. (ed. Wasserschleben). Von dem veruestenten m a n. Ssp. Ldr. III., 88, $ 2—4. Von einem veruesten man. Podobné Ssp. II., 12, $ 15. Von beclagten leüten. Ssp. Ldr. IIL., 9, $ 5. Von auzweysvng der ge- wer. Ssp. Ldr. II., 24, $ 1. Von eygen vnderwunden. Ssp. Ldr. II., 44, $ 8. Von dem schach(/), der vnder der erde begraben leyt. Ssp. Ldr. 1., 35. Von vnezeitigen chinden. Ssp. Ldr. I., 36. Vonoffenbarhurheyt. Ssp. Ldr. I., 87, 38, $ 1, 2 bez posl. věty. Von dez mannez alter vnd . seiner czeit. [412.] [413.] [414.] [639] [415.] Ssp. Ldr. I., 12, třetí věta. Man vnd weip tich. Ssp. Ldr. I., 15. ebenbur- Von dem vormýnd, dy fraüwen vnd iuncfraü- wen haben schullen. Ssp. Ldr. I., 46 a 47. Von dem, der fremde knecht slet oder raufet daz recht. Ssp. Ldr. II., 34, $ 1, prvá věta. Von heymsuch einez man- nez hauz odir seyn hauz- gesint. Bergrecht von Rodenau čl. 2. a 3. 190 cuzím usu. [$ 844.1 O k [8 8345.10 zaruéeném člověku. [$ 846.10 zaruteném člověku. [$ 347.] O obZalova- ných lidech. [8348.] O dokázaní jistinníku. [8 349.] Ktosvé jisté pod se tlačí. [8350.]0 pokladu, kteřýž za- kopán leží. [8351.] O nedospé- lých dětech. [8 352.10 zjevném kurevstvie. [$ 353.10 člověčí starosti. [$ 354] Mezi mużem a mezi Zenü o jednostaj- nóm rodu. [$ 355.] O Feéníkách, comajimiti ženy a pan- ny. [$256.] O tých, kteří cizí pachol- ky bijé neb rujé. [$357.]0 tajné hledání o V 

Strana 191
[416.] [417.] [418.] [419.] [64a] [420.] [64a] [421.] [422.] [423.] [424.] tes [425.] [426.] Von zweyn, dy sich wun- den biz in den tot. Bergrecht von Rodenau čl. 4. , Von dem, der vmb eyn champherwunden wirtbe- [sprochen]. Bergrecht von Rodenau èl. 5. Von blutrunst vnd seyn recht. Bergrecht von Rodenau čl. 6. Von unrechter vollaist. Bergrecht von Rodenau čl. 7 až po slova mit eynem halben virdung. Von dem, der vor eynez gesworen mannez auge. Bergrecht von Rodenau ostatní část čl. 7. Von dem gesworen manne faust knütelslac. Bergrecht von Rodenau čl. 8. Von dem, der vmb eyn totslac. Bergrecht von Rodenau čl. 9. Von dem, der vmb notczucht beclagt. Bergrecht von. Rodenau él. 10. Von dem, der eyn geswo- ren anstreit. Bergrecht von Rodenau čl. 11 . Von dem, der eyn vor ge- sworen slecht. Bergrecht von Rodenau él. 12. Von dem, der seyn erb seczt vor totslac, Bergrecht von Rodenau čl. 13. až do slov und dyzem czu clagen. 191 [8 358.]JO dvü člo- věkůú, ješto se ranína smrt. [$ 859.10 tem, ktoë bude obža- lován o rá- nu,kteráse vbojistane. [$ 360.] 0 okrvave- nieajeho právě. [$ 361.] Když koho nespraved- livé viní. [3 362.] O tem, který před božej- níkovým do- mem koho raní. [8 3862.] O bozejném člověku, který svú ruků bije. [3364] O tém, kte- rýžomluven bude, aneb povinen bu- deosmrt. [$365.] 0 tém, ktož budeobžalo- vän onüzu. [3 866.10 tom, ktoë boZejnika bojem potká. [8367.] O tém, ktoz před božej- níkem koho bije. [8368.] O tém, ktoz Svuoj erb osadilza smrt. 

Strana 192
[427.] Von anwang roz oder vich. [§ 369.] Kto se Bergrecht von Rodenau čl. 15. jsme koně nebo do- bytka. Explicit, explarsit. Hy endet sych das land- recht. Nu heben sych an dy lehenrecht. Anno do- mini millesimo trecente- simo septuagesimo octa- no finitus est liber iste proxima sabbato post fes- tum undecim milia virgi- n u m [23. října 1378] per ma- nus Nycolay de Lucouia. [428.] 165a] [429.] [480. Wy man den chvnich ky- sen sol, dor czu dy lehen recht. Ssp. Ldr. III., 52, § 1—3. Von dem chýnige, wy er dem keyser hulde tvn sol. Ssp. Ldr. III., 54, § 2. Von den, dy man czu chý- nige nicht kysen schulle. Ssp. Ldr. III., 54, 8 3, 4. [482.] Von dreyn sachen, do man den keyser vmb bannen sol. Ssp. Ldr. FII., 57, § 1. Dy solen an des keysers chur dy ersten seyn. Ssp. Ldr. III., 57, § 2 a 58, § 1 a 60 § 1 bez druhé věty. V 60, § 1, vynechána slova mit deme sceptre, takže smysl věty jest porušen. Pak následuje 60, § 2 a 3, při čemž závěr jest zkrácen: So man sy erst besenden mak, begert man iz ym vostellen, man tut yn in echte alle, dy sy vingen, payde, hauz vnd leûte, dy sy wider recht halten. [481.] [483.] 165b] Von der manschaft. Ssp. Lhr. 25, § 1. [434.] [435.] 166a] Von dez mannez iarczale. Ssp. Lhr. 25, § 4. Von der kinder iarzal. Ssp. Lhr. 26, § 1. 192

Strana 193
[438.] [487.] [439.] 166b] [447.] [446.] [441.] [442.] [444.] [443.] 167a] [440.] [445.] Von den, dy do anspre- chent dez kindez lehen vnder seynen iaren. Ssp. Lhr. 26, § 2 a 3. Von dem ban vnd vestvng. Ssp. Ldr. III., 68, § 2, 3. Von dem gezeuge czu lehenrecht. Ssp. Lhr. 26, § 4—8. Von den mannen, dy ir lehen schullen entphan. Ssp. Lhr. 29, § 1—2 do slov ires vater gut. Von dez belehenden man- nez kindern noch seym tode. Ssp. Lhr. 29, § 2 od slov En der vater stirbet — iz an yn gesunnen hot. Von dem kinde, daz czu seynem iaren chvmen ist. Ssp. Lhr. 29, § 5 až do slov sy czu iren chomen. Pak násl. věta: Sprechen aber sy daz gut darnoch an, man gebeûtet dem eltern, daz er dy clage stille, tut er iz nicht, man vertaylet ym daz gut. Von dem gedinge, daz eyn man tut seynem weybe. Ssp. Lhr. 31, § 1. Von dem gute, daz vil kin- dern gelyhen ist. Podobné Ssp. Lhr. 32, § 1—3. Von dem belehenten weybe oder der meyde. Ssp. Lhr. 34. Von dem manne, den seyn herre twinget seyn lehen lazzen. Ssp. Lhr. 39, § 2. Wy der herre den man seyn gut mvge angewin- nen. Ssp. Lh. 42, § 1 od slov Mit sechs mannen a § 2. Von dema) manne, der mer herren hot vnd varen sol in dy hervart. Ssp. Lhr. 46, § 2 a 3. a) Následuje škrtnuté: svne, der nicht antwurtet. [436.] 193 13

Strana 194
[450.] [451.] [452.] [453.] [454.] 168a] [455.] [456.] [457.] [458.] 168b] Von dem herren, der sey- nen mannen ir gut nympt. Ssp. Lhr. 49, § 1. Von dem gute, daz eyn herre leyhet czwen oder dreyn mannen czu lehen- recht. Ssp. Lhr. 49, § 2. Von dem herren, der sich verpůrget vor seynem manne. Ssp. Lhr. 50, § 3. Von eynem herren, der eynez mannez gut leycht dem andern. Ssp. Lhr. 53. Von dem herren, der seyn schult(!) nidert. Ssp. Lhr. 54, § 1—2. Von dem manne, der an lehenerben stirbet. Ssp. Lhr. 55 počátek, druhá věta Stirbt eyn man an lehen erben, daz gut wirt dem herren ledig; pak 55, § 2. Von dem, der seyn gut czu saczvnge gelihen hot. Ssp. Lhr. 55, 8 8, 9. Von dem manne, der eyn gut mit eyner fraůwen entphohen. Ssp. Lhr. 56, § 1, 2 a 4 (8 3 jest vy- puštěn). Von dem manne, der do tot ist an lehen erben. Ssp. Lhr. 57, § 2 posl. věta změněna. Von den kinden, dy vnter eynander gut leyhen. Ssp. Lhr. 58, § 1. Von dem lehen dez ge- richtes, wer daz haben schulle oder nicht. Ssp. Lhr. 61, § 1, 2. Von dem amptmann, der seym herren gut mit gwer entphůren wil. Ssp. Lhr. 62, § 1 a 65, 8 7, 8, 12. [448.] [449.] 167b] [459.] 194

Strana 195
[460.] [461.] [462.] [463.] [6901 [464.] [465.] [466.] [467.] [468.] Leo) [469.] [470.] [471.] [472.] [473.] [701 [474.1 [475.1 Von dem vette, wyvil man taylen schülle. Ssp. Lhr. 68, $ 8. Von dem eigene manne vor gericht verteylet. Ssp. Ldr. II., 19, $ 2. Von dez czinsmannez gute vnd seyn erbe. Ssp. Ldr, II., 21, § 1, 2. Von dem, der sich begibt in eyn closter. Podobné Ssp. Ldr. I., 25, $ 3. Von dem, der seynez ge- nozen man wirt. Podobné Ssp. Ldr. I., 25, 8 4. Waz an ezu rechtleypge- zeûg sey. Ssp. Ldr. III., 75, $ 1, 2. Wy lange lehen mak we- ren. Ssp. Ldr. III., 75, $ 3 a III, 76, $ 1, 2. Von den, dy wider ir treàü- we nicht tvn. Ssp. Ldr. III., 78, 8 2, 3, 4. Von dem, der seynen her- ren tótet. Ssp. Ldr. III., 84, 8 2. Von lehengut. Ssp. Ldr. I., 14, $ 1, 2. Von an geboren recht. Ssp. Ldr. I., 16, $ 1. Von chinden, dy vater recht behalden. Ssp. Ldr. I., 16, § 2 a I., 17, 8 1 do slov diez heyzzet der sachen gan erbe. Von lehenrecht. Ssp. Ldr. I., 23, 8 2. Dyze nement nicht erb noch lehen. Ssp. Ldr. I., 4 prvé čtyři věty. Von dem miselsuchtigen. Ssp. Ldr. I., 4, poslední dvě věty. Von eigen czu enphahen. Ssp. Ldr. I., 34, & 2. 195 

Strana 196
[476.] Von dez dynstmannez bůze. Ssp. Ldr. I., 38, § 2, počíná věta Dienst- manne eigen mag až § 3. [477.] [478.] 170b] Von vormýnde czu clagen. Ssp. Ldr. I., 41 a 42, § 1, prvé dvě věty. Von dem gezeůg, der ab- get. Ssp. Ldr. I., 6, § 3, poč. Wil mann seyn gezeug abgen. [479.] 1480.] Von dem pürgermaister angezeug. Ssp. Ldr. I., 13, § 2, posl. věta a I., 14, § 1 a § 2. Von den, dy ir gut leyhent auf fluchtsale. Ssp. Lhr. § 58, § 2. [W]erch[?] word licht bescheiden, wern der sovil nicht, dy wedir recht tyn, dorvm bedarf man wol machvalder rede, e man dy lewte in kvnde brenget, woran man recht tut, vnd e man sy gelernet, daz sy mit recht vnrecht ôberwinden vnd weder an recht brengen; diz buch gewint manchen vint, wen alle dy, dy wedir got streben, dy werdin desim bwche gram, vnd in ist leid, daz recht ymmer geoffenbart wirt, wen ir vn- recht dovon gemeldit wirt, dy getrewen vnd dy gerechten soln sich gotez vnd der gerechte tros- ten vnd solln der worheit vnd dez rechten nicht vorhelin, do mete vordinen sy gotez holde. 196

Strana 197
PŘILOHA II. k stati prof. R. RAUSCHRA o právu magdeburském německým jazykem v knize Žilinské z roku 1378. (Srv. výše str. LVII.—LXV.) HORNÍ A MĚSTSKÉ PRÁVO RODNAVSKÉ Z R. 1270—1272. [1.] 174a] Hy heben sich an dy bergrecht von der Rodenaw. [Wjir grof Hans von der Rodena vnd dy czwelf gesworen vnd dy gemeyn von der Rodena, an dyser nemleichen hantfeste ty wir allen den chýnt armen vnd reichen, daz eyn gemachtez ding ist mit dez hohen chýnich Stephans gewalt vnd mit den teursten von der stat durch ein vestnvnge der treüwen vnd vnser worheit vnd durch allez recht dez perch- werchs vnd der stat gemacht ist, daz durch chein leichten mût vorgezze- nvnge geschech, dy nemleich hantfeste hab wir darvber lozzen schreiben vnd machen. [2.] Von heimsuchen. [W]az erst czu merchen, ist, daz ein man wirt angestriten in seynem haus vnd heimsuchvnge geschicht von seinen veinden, vnd daz derselbe man, der angestriten wirt, er oder seyn hausgesinde, ein champherwunden enphecht vnd dy heimsuchvnge mit gezeuge vorvolgen wil, der sol haben sechs wirt vnd sechs frumer man, dy rechter treuwen wirdich sint. Vnd ist daz, daz dy nemleichen leute iren ayde türren darvmb gebiten, daz ware heimsuchunge sey geschehen, dy anstreiter dez nemleichen hausez sy besten mit vrtail mit czweier manne haubt. Vnd ist, daz ich mordez von den nemleichen heimsuchern geschicht, an rede vnd mit recht sy verter- ben; vnd ist, daz icht toten vnder den heimsuchern werden irrer leûte, do gehôrt nicht rechtes nach. Srv. čl. 29 Štávnického práva městského Codex dipl. Arp. Cont. III. (1862), str. 216. Prvé dvě věty lst daz — mit irem haubte rovněž s čl. 159, odst. 3., práva bu- dinského srv. Michnay A.-Lichner P. Ofner Stadtrecht (Pressburg 1845), str. 99—100. [3.] Von gezeugvnge der heimsuch. [Vlnd mer ist, daz derselbe hauswirt sein haussuchvnge mit einem gesworen manne mak bezeugen, sein veint an vrteil sint bestanden; vnd mak daz allez nicht gesein, wer vnder yn czweyn dy vorclage dem richter pringet, dem geschicht recht. 197

Strana 198
Wo czwen streiten. [VInd mer ist, daz ein streit von czwein geschicht vnd werden wunt vncz in den tot, welcher von yn czwein erste tot geligt, der behelt dy vor- clage; vnd pricht dem andern sein wunden vnd ist daz, daz der ander dar- nach stirbet, derselbe an recht vortirbet. [4.] Von champherwunden. [I]st, daz ein man vmb ein champherwunden wirt angesprochen vnd wil sich beschônen, der mûz drei hauswirt haben vnd auch sust drey frůme mann, den czu gelavben sei, oder mit einem gesworen manne er sich be- schônt; vnd peut er seinen ayt darvber fûr ein champherwunden vnd velet er an dem eyde, mit vrteil bestet er einer hant 74b] oder mit zehen marchen lôset er sich. [5.] Von plútrunst. [I]st, daz ein man vmb blûtrvnst wirt angesprochen, mit czwein frumen mannen enpricht er sich dovon; vnd mak er der nicht gehaben, mit seinem eyde enpricht er ym wol, vnd velet er aber an dem ayde, dem vorserechen (!) bestet er mit einer halben mark, dem gerichte mit einem virtvng; vnd mer ist, daz der angesprochen man von erste bechennet, er bestet mit dem vorgeschriben recht. 16.] Von vnrechter vollaist. 17.] [I]st, daz ein man vmb vnrecht volleist einer wunden wirt angespro- chen, mit czwein worhafftigen mannen enpricht er sich dovon oder mit seinem eyde, vnd velet er daran, mit einer halben mark bestet er seinem veinde, dem gericht mit einem virtvnge. Vnd mer der ander volger wert alleine vnd velet er an dem eyde, dem vorserten bestet er mit einem virtvnge, dem gericht mit eynem halben virtvnge. Vnd mer ist, daz ein man mit eynez gesworen mannez sehen vmb ein champherwunden wirt angesprochen vnd ist daz, daz derselbe man der veint genade vnd dez ge- richtez hulde nicht gewinnen chan, mit seinem haübt er bestet, daz gericht sol vber yn gan. Vnd mer ist, daz ein man mit eynem gesworen manne vmb blutrvnst vbersagt wirt, mit einer hant vnd mit vrteil er bestet also, ab er sy mit zehen marken nicht gelôzen mak. Wer vmb einen faustslach beclagt wirt. [8.] [I]st, daz ein gesworen man vmb einen palczhartslach oder vmb einen favstslach besagt einen man, mit vrteil vir wochen bestet er oder siczet er vir wochen in dem stokche oder beleibt ein iar aus der stat. Vmb einen totslach angesprochen. [9.] [I]st, daz ein man vmb einen totslach wirt angesprochen, dez beschônt er sich mit sechs hauswirten vnd mit sechs gelaubhaftigen mannen ; vnd 198

Strana 199
mak er der nicht gehaben, er pricht sich mit seinem eyde vnd velet er dar- an, mit vrteil seinez haübtez ist er bestanden, daz gericht sol vber yn ergen. Srv. čl. 32 Šťávnického městského práva Cod. Arp. Cont. III., str. 217. [10.] [I]st, daz ein man vmb notzogen einer ivnchfraüwen wirt beschriren vnd mit rechtem rüffe, als daz pilleich ist vorczuprengen, vnd ist, daz dy ivnchfrauwe mit barem havbte vnd mit gestrautem har vnd mit czuczer- tem gewant vnd blûtige chymt mit geschreye, der aufge-[75alrufen man mit einez minuer den sibenzehen mannen gelaûbhaftiger enpricht er sich do- von oder mit seynem eyde vnd velet er daran, mit seinem havbt er bestet; vnd dyselbe geleichnůzze ist vmb ein weyb, ausgenumen blutigez gewant, dazselbe recht auch also erget. Srv. čl. 23 Šťávnického městského práva Cod. Arp. Cont. III., str. 214; srv. čl. XXXV. Jihl. práva městského. Von notzogen. [11.] Von einem gesworen man wirt angestriten. [VInd ist, daz ein gesworen man heimgevnde wirt angestriten vnd er sich notwer seinez erwert vnd enphahen sein widersachen von ym champherwunden vnd ist, daz er ez vnder seinen gesworen gesellen auf seinen eyde tar genemen, dem versertem chein recht geschicht. [12.] [Vlnd ist, daz ein man mit seinem vbermýt vor eynez gesworen mannez angesicht einen menschen vergeûzzet sein blût vnd wirt er besagt, mit zehen marken bestet er mit dem gerichte vnd den gesworen, dem ver- sertem mit einer mark ; wenne man vber yn richtet czweyerleye vnd mer, mak er dez gutez nicht gehaben vnd wirt er gevangen, man slecht ym ab dy hende vnd chvmt er der veuchnûzze wider hin, man verzelet yn ein vmgentez iar aus der stat vncz also lange, daz er dem richter vnd dem ge- sworen vmb dy vreuel genyk tut vnd dem verserten vmb sein plût. Der vor einem gesworen einen slecht. [13.] Von gesezzen leúten. [I]st, daz ein man hot erbe vnd verrichtet vmb einen totslach oder vmb ein wunden, man wirt yn geheyschen, alz recht ist, vnd er an der selben stat nicht vormeid rechten vrteil an der vodervnge seinez erbez, man sol yn verzelen. Vnd ist, daz er czu dem ersten eyngeheischen vor- chýmt vnd dem gerichte vnd seinen veinten an seiner stat wil seczen sein erbe durch ein steticheit, ez ist wol recht, daz man yn czu cheinem pûrgel icht twinge. Der richter sol einen gewizzen tach geben genen czu antwôr- ten vnd dysen czu clagen. Vnd wenn der tach chymt oder ist, daz der ange- sprochen man chýmt nicht fur mit recht, man verzelet yn vnd dy czweiteil seinez erbez gibt man seinen veinden, daz ander teil dem gericht beleibet. 199

Strana 200
[14.] [VInd ist, daz ein man ein erbe chauft vnd sein gut darvmb gibt vnd brife dorvber nymt mit der purger wizzen vnd helt daz erbe iar vnd tach an ansprache, chymt ymant noch dez iarez vrist, ob er spricht an daz erbe, ob er innenwendik dez landez 175b1 ist, der gechauft hot, beheldet ez mit rechte. Ist ez aber, daz der an iarez vrist spricht an daz nemleich erbe, er vol vert ist er gerecht. Von chaufentem erbe. Von anvanch dez vichez. [I]st, daz ein roz oder sust cheinerley vich irre wirt vnd ist, daz daz czu cheynen nachbûren chýmt, derselbe man sol ez týn dem gericht chvnt an dem ersten tage, der richter sol ez chvnden dem pharer, der pharrer chvndige ez dreystud (!) in der kirchen. Vnd ist, daz sich daz vicht nymant anczeucht, dazselbe vich czu der stat nůcze vnd czu der kirchen sol man ez behalden; vnd ist, daz derselbe man daz vorgeschriben recht versavmet vnd chýmt ez den richter an, daz ez sein nicht en sey, an einez dyebez stat er bestet vnd allez sein gut vnd sein erbe dy czwei teil sint der stat, daz dritte teyle dem richter bleybet. Srv. čl. 20. Šťávnického měst. práva. Codex dipl. Arp. cont. III., str. 214. [15.] Von holcz vnd hawnemen. [16.] [VInd ist, daz ein man mit willen auf dem velde holcz oder hewe nymt einem andern manne vnd wirt sein vberwunden derselbe man, iz sein ochsen oder roz, dy bleyben dem richter, vnd hewe vnd holcz ist verlorn vnd mûz ez genem manne wider gelten. Vnd ist, daz ein man holcz chavft oder hewe vnd nymt einez andern mannez holcz oder hew mit willen vnd wirt er sein vberwunden, der daz erz habe genvmen vnd tar er seinen eyde dorvmb gebitem, daz er ez vnwizzent habe getan mit cheynem recht, ver- levst er nicht nvr sein arbeit. [17.] Vnd ist, daz czwen man an czwein steten arbeiten czu widerstreit in czwein gruben, welcher vnder yn von erste gank oder ercze vindet vnd czu houe pringet, der beheldet dy mazze von der stat, do man den ganka) dem mizzet man mit rechte. Vnd mer ist, daz ander leûte nemen ein grüben an, dy auz der mazze sein, vnd vinden ercze, mit czwein gesworen behalden si dy mazze also an der ersten schaden vnd allen iren nýcz auzzer halben gener leût mazze schûllen si haben. Vnd ist, daz ein gemezzen berg in iarez vrist sich verleit, der ist mit rechte vrey vnd ist, daz ander leute dar czu chvment vnd vindent ercze, daz mazze wert ist, den mizzet man eynen neuwen perch vnd czihen ir mazze, als von erste ist gezogen, auzgenvmen dez graven lehen vnd der purger lehen, dy czwei lehen sich nicht verligen mýgen. Vnd ist daz ein man an einem ende einez pergez vindet ercze vnde der behelt dy mazze alzo, ab ez [76al mazze wert ist, der selbe hot also vil Dy czu widerstreit arbeiten. a) Z předlohy patrně něco vynecháno. 200

Strana 201
gewaldez vnder der erden, alz vil ym dy mazze gibt ob der erden, vnd czu wem er chymt in sein gemezzen lehen, do sol er czu rechte wider cheren vnd daz heizzet vberschar. Vnd mer, wo ein gemezzen perch ist, der sein lehen hot vnd allez daz recht, daz dy lehen haben vber der erden, daz haben si auch vnder der erden vnd nicht mer. Vnd ist, daz ein man perch enphet vnd den baûwet vnd chýmt der dritte darvnder, so sol man sein lehen erzeigen vnd verneuwen, ob er ym wizzicleichen sein. Sint sy ym nicht wizzicleichen, so hot er nicht mer rechtez den ein lehen vmb sich, vber der erden vnd darvnder. [18.] Von stollen baůwen. Vnd merket, ist, daz ein man yndert einen stollen pauwet vnd ist, daz er mit seinem stollen also nahen chymt czu einer andern gruben, do wazzer vnd damphe irret, vnd schaft iener grûben muzze an wazzer lazzen oder mit wint brengen, mit dem ...a) teyl der grûben, mûz man mit recht dem stollen dynen. Vnd wir wôllen mer, ist daz ein man auf vreyem velde nymt einen stollen an mit der purger wizzen vnd treybet den stollen durch einez andern mannez grûben vnd tut daz an genez mannez were vnd treibet seinen stollen fûr sich in einen perch, vnd ist, daz er ercze vindet, daz be- stellet er durch genes mannez gruben in seinem stollen auz mit allem rechte. [19.] Wer ungeteilet ercze fürt von dem perge. Vnd mer ist, daz ein man vngeteilet ercze fürt von dem perge an wizzen dez vrbererz vnd also, daz der vrberrer teil nicht wirt dovon, vnd ist, daz der man auf seynen eyde tar genemen, dez dy phert sint, daz ez an sein wizzen sey getan, daz selbe ercze mit recht gehôrt den chvnich an. Ist aber daz geschehen, daz er mit ercze vnd mit pherden an der fûr wirt begriffen, ercze vnd pherde ist mit rechte verloren. [20.] Von der welde rechte. Vnd mer alle dy welde, dy vmb dy stat ligen, daz wôlle wir czv einer kantnýzze geben, also ist, daz yndert ein tôler ist, der einen wek machet, mit seiner arbeit vnd mit seynem gute, in denselben welden hot sicherleich gewalt ein vmbegentez iar, colen czu bruen, vnd daz er ez mit seinem recht ander rechten wert nach der iarez vrist vmb dy czeit, alz er den wek ge- machet hot, vnd ist daz geschehen, daz er dy welde wûste let, so sint si einem itleichem manne vrey, vnd ist, daz er sy nicht [76bl let wûst vnd czu der stat mit recht dynt als recht ist, so behalden siz vnd pauwen recht als e. [21.] Von der vreyheyt der welde. Vnd wir wôllen mer, daz alle arbeiter derselben welde, waz sy holczes vinden in den selben welden, ez sei an tripholcz oder an cymmerholcz oder an prukeholcz, daz ist ym vrey also, daz er ez mit dez vorgesprochen tolers a) Místo je radirováno. 201

Strana 202
willen sei, darvmb hab wir allen leûten dy vreyheit geben, daz si vreileich darin arbeiten. Ez wer leicht etleicher, der eyenen walt mit sûlchen chrig wolde behalden, daz er seyn were von seym vater vnd sein erbe were vnd wolde leicht eczleichen arbeiter darauz treyben mit seiner vppicheit vnd môcht derselbe arbeiter den gewalt mit einem gesworen manne beweysen, mit recht verleuset der gewaltiger sein hende, ist daz er si mit zehen marken nicht gelôsen mak, so bleibt dy czwei teil der stat, daz dritte teil dem richter bleibet. Vnd ist, daz erz mit einem gesworen manne nicht er- zeugen mak, hot er sein czwen gelavbhaftige man, er bestet mit fvnf marken der selbe gewaltiger. Von einem verschultem totslach. [22.] Vnd ist daz getan, daz in dem leithaus oder an dem marchte oder wo ez sei, einer wirt wunt oder erscheint oder czu tot erslagen, ein man czu einez gesworen angesicht vnd daz derselbe gesworen man auf seinen eyde genemen tar, daz der man sein schein oder seyn wunden oder seinen tot wolverdyenet habe, chein recht dem verferten nicht geschehen mak. Von wunden leúten vnd von widerteil. [23.] Vnd mer ist, daz ein werre wirt vnder leuten, daz leute wunt werden oder czu tot erslagen oder welcherey sache ez sey, vnd czu gerichte gen vnd nicht gesynet wirt vnder dem gerichte, vnd chvmt ein ander gericht darvn, dez ez gesvnet wirt, in welchem gericht ez gesvnet wirt, demselbem richter wirt dy wirtschaft vnd alle dy prischaft, die gevellet, welcherley si sey, dy czweyteil ist der pûrger vnd daz dritte teil dez richters an blut- rýnst, dy ist des richters gar. Vnd daz recht hab wir lazzen schreiben vnez an vnser nochchymlingen durch ein steticheit vnd durch ein vestnvnge der treüwen vnd der worheit vnd aller gerechticheit vnd daz ymant in chein vnrechticheit wûrde ge- worfen, dorvber hab wir dy hantfeste lazzen machen vnd schreiben durch aller gerechter dinge willen. 202

Strana 203
LIBER CIVITATIS ZILINENSIS. Liber civitatis Zilinensis continet vetustissima litterarum monumenta, quae in terra Slovacica lingua Slavobohemica scripta sunt. Constat autem tribus partibus: 1. Prima eademque vetustissima pars libri continet ius Magdebur- gicum, lingua Germanica scriptum a. 1378. Civitas Zilina (germ. Sillein, ung. Zsolna) utebatur primo iure civitatis Těšínensis (Tessen in Silesia). Anno autem 1369 Ludovicus rex civitatem vetuit extra metas regni iura quaerere et praecepit, ut Zilinenses civitatem aliquam Ungariae eligerent, ad cuius iura in casibus et causis ambiguis recurrerent. Cives itaque Zilinenses iura civitatis Krupinae (Corpona) optaverunt, et sic rege iubente privilegia civitatis Krupinensis eis concessa sunt (cf. supra pag. XXXII). Krupina utebatur iure Saxonico. Ad petitionem civium Zilinen- sium Nicolaus de Lucovia (Lukové in comitatu Zvolenensi) curavit trans- cribi librum iurium, quo tunc temporis Krupina civitas utebatur. Liber hic compilatus est ex iuribus Magdeburgensibus, praesertim ut in Silesia prae- valuerunt, et iure montano civitatis montanae Rodena (in Transilvania). Hunc in modum venit ius Krupinense a. 1378 Zilinam, quo deinde consilium civitatis Zilinensis in variis necessitatibus et casibus iuridicis utebatur. Descriptionem et argumentum huius partis libri edenda curavit prof. R. Rauscher pag. LVII—LXV, qui etiam ius montanum civ. Rodena (an. 1270—72) publici iuris fecit pag. 197—202. 2. Saeculo XIV. exeunte et XV. ineunte civium Slavorum numerus cum in aliis civitatibus terrarum Slavobohemicarum, quas primitus maxima ex parte Germani regebant, tum in civitate Zilinensi valde auge- batur. Slavi Zilinenses iam anno 1381 privilegium adepti sunt, quo sta- tutum est, ut in consilio civitatis eligendo dimidia pars iuratorum natio- nis Slavicae, altera vero Germanicae esset. Abhinc Slavorum auctoritas magis magisque crescebat, et ab anno 1451 omnia negotia in consilio ci- vitatis lingua Slavobohemica tractabantur. Anno demum 1473 iussu do- mini Pancratii a S. Nicolao translatum est supradictum ius Magdebur- gicum in linguam Slavobohemicam. Translationem hanc, quam secunda pars libri civitatis Zilinensis continet, recensuit et edidit prof. V. Cha- loupecký pag. 1—80 operis praesentis. 3. Tertia pars libri constat relationibus de variis negotiis coram con- silio civitatis gestis inter annos 1380—1524. Relationes has, scriptas lingua Latina, Germanica et inde ab anno 1451 lingua Slavobohemica, edidit prof. 203

Strana 204
М. Chaloupeck$ pag. 81—152 operis praesentis; quarum registrum se- quitur (numeri concordant cum numeris editionis) : 1. © -Ó o o B oo bo 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 29. 24. Annotationes quaedam annorum cca 1380—1420 de debitis, conces- sionibus bonorum, solutionibus etc. . Sententia lata in civitate Krupina. Cca. a. 1400. . Annotationes et sententiae iuris civ. Krupinae. Cca. «. 1400. . Comunitas Bytéa (Magna Bycza) submittitur iuribus civitatis Zili- nensis. 29. Jan. 1391. . Villa PruZina (Prwsin) submittitur iuribus civitatis Zilinensis. Cca. 1391. . Paul Bek eiusque uxor sibi invicem omnes possessiones resignant. Cca. 1408. . Johannes Fuzel obligat in pignore hereditaria sua Jacobo Dresden de Wratislawia pro 150 flor. 1408. . Michel vom Czaskin et Elyzabeth Gelhoryn concordant de patrimo- nio Katherinam orphanam concernenti. Cca. 1408. . Johannes Fussil obligat in pignore bona sua Stephano Zilner pro 18 flor. Cea. 1408. Matheus Tróger privignis suis de patrimonio satisfacit. Cca. 1408. Johannes Schuczig obligat in pignore omnia bona sua J ohanni Quit- tenburg Wratislaviensi pro 100 marcis Polonicis. 10. Febr. 1409. Johannes Schülczing solvit debitum Sigismundo de Wratislavia. 1418. Arbitrium in controversia, quae circa dotem filiae iudicis de villa Petri vertebatur. 1416. Johannes, iudex hereditarius civitatis Zilinensis, obligat in pignore universa bona sua Jeronimo consobrino pro 500 flor. 25. Jul. 1416. Civitas Bytča (Magna Bicze) concordat. cum Johanne Podmansky super occisione fratris. 25. Jul. 1417. Villa Zliechow submittitur iuribus civitatis Zilinensis. 1418. Mathias Troger privignis suis patrimonium expedit. 25. Jan. 1 418. Elena, uxor Johannis iudicis, omnem substantiam marito resignat. 2. Jun. 1418. Johannes Albus praesentat litteras, quibus eum Mathias Beyer ab omnibus debitis liberum reddit. 1419. Nicolaus de Trenczin cum uxore Barbara omnes possesiones Jero- nimo Zeleyn resignant. 18. Nov. 1419. Arbittrium in controversia, quae inter Andream Proczko eiusque fra- trem Nicolaum ex una parte, et Andream Mile, plebanum in Rosina, ex altera parte, vertebatur. 1420. Obligatio veri debiti, quo Andreas Dreysiger tenetur Casparo Loze de Meydeburg. 1422. Ladislaus Uhrzenowitz et Elizabeth uxor resignant sibi invicem omnes possessiones. 1424. Stephan Langwurst eiusque uxor Margaretha resignant sibi invicem omnes possessiones; si autem sine liberis morerentur, perveniet universa hereditas ad duas ecclesias Zilinenses. 25. Jul. 1423, 204 

Strana 205
25. 26. 27. 28. 29. 30. : al. 32. 34. 35. 36. 87. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 4T. 48. 49. Anna Vladen cum Allexa et Agatha Wawrzinczowicz concordant de divisione patrimonii. 24. Febr. 1424. Fideiussores pro patrimonio Petri Sneider. 6. Mai. 1424. Annotationes variae (inter cet, initium orationis germanicae ad B. V. Mariam). 1425. Thomas, iudex in Sneznycz et Elizabeth, Pauli Wajezar relicta, con- cordant de divisione patrimonii. 7. Oct. 1426. Obligatio 426 fl. veri debiti, quibus Caspar Strigner tenetur Jo- banni von Lünen. 28. Apr. 1428. Caspar Strigner resignat domum et possessiones plenipotentiario Johannis von Lünen pro debito 400 fl. mon. Ungar. 9. Aug. 1429. .Revocatio Dobak, civis Zilinensis, qui ius civitatis Zilinensis con- fuderat. 1441. Arbitrium in controversia, quae inter Michaelem Hriczowsky eius- que tres sorores circa patrimonium vertebatur. 1441. 3. Andress, notarius Zilinensis, et uxor eius Magdalena sibi invicem omnes possessiones resignant. Cea, 1444. Elizabeth, relicta Pauli Wajczar, et Johannes Kulczicz concordant de divisione patrimonii. 20. Apr. 1444. Stephanus Dyakovicz emit aream, quae fuit Strignar. 20. Apr. 1444. Hanzel Kulczicz vendit domum Nicolao Polono. 1450. Stephanus Lelinsky sorori Marussae patrimonium expedit. 1450. Nicolaus Polak solvit debitum, quo cuidam civi de Belsska tene- batur. 22. Jan, 1451. Nicolaus Polak filiae Barbarae 180 fl. dotis nomine dedit. 22. Jan. 1451. Dominus Mraczek dedit Polono ad fideles manus cistam cum pe- cunia. Cca. 1453. Borczyczky, capitaneus civitatis Zilinensis, iubente domino Pangracio cistam, quae Polono ad fideles manus data erat, violenter aperuit et totam summam pecuniae accepit, 7454. Nicolaus Polak Dorotheae filiae debitum 50 fl, solvit. 1453. Petrass, capitaneus civitatis Zilinensis, interrogatur circa pecuniam, quam fratres eius BlaZek et Sander Nicolao Beznos ad fideles manus dederant et quam dominus Pankrác a S. Nicolao expostulabat. 1453. Stephano Lelinsky a Johanne patruo de patrimonio satisfactum est. 1458/16. Jul.?). Stephanus Lelinsky Johanni patruo de patrimonio satisfacit. 15. Jul. 1458. Georgius Sswab filio Martino Sutori universa bona resignat. 14543. Domini Pancratii officialis a Jakssone Swab pecuniam Sandri vio- lenter exigit. 1454, Michl, civis Zilinensis, quandam Sandri capitanei pecuniam domino Pancratio compulsus tradidit. 7. Jan. 1454. Michal Til resignat Michali Kramarz, genero suo, agrum quendam. 1. Jan. 1454. 205 

Strana 206
50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. " Annotatio de delictis Semlae. 13. Jul. 1460. 6i. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. Domus quondam Blasii Nedzeczky venditur; pecuniam, quam Blasii relicta expostulat, dominus Pancratius recepit. 1454. Jacobus Mlynar fratribus et consobrinis de patrimonio satisfacit. 4. Febr. 1455. Michal Prchala praesentat litteras, quibus civitas Krupina integri- tatem eius confirmat. 1457. Martin Polak Mathiae Habrarth, sororis marito, de patrimonio satis- facit. 9. Apr. 1457. Blazeus de Niedeza clenodia quaedam Nicolao Nosko servanda dede- rat, quae Blazei relicta expostulat. 9. Aug. 1457. Martin Polakowiez Katherinae sponsae 45 flor. solvit. 6. Febr. 1459. Mertuss Polacowicz cum sorore Dorotha de divisione patrimonii con- cordant. 6. Febr. 1459. Mertuss Polacowicz Dorotheae sorori de patrimonio satisfacit. 28. Apr. 1460. Jacobus Caraz domum suam Valentino Fabro vendit. 22. Jun. 1460. Laurentius, Pauli Sukennik filius, partem patrimonii ad se spectan- tem expostulat. 13. Jl. 1460. Dobeslaus Pellifex Zuzannae filiae de bonis omnibus paternis et ma- ternis satisfacit. 1. Mai. 1462. Orssula Hadmasska domum suam Stephano Garay vendit. ?. Nov. 1462. Consilium civitatis Zilinensis Andreae scribae civitatis domum quon- dam Laczkonis Wajczarz vendit. 7. Nov. 1462. Annotatio de lite Thomae Gnobel. 23. Jan. 1463. | Nikel Hanuslen fratri et sororibus de patrimonio satisfacit. 23. Jan. 1468. Maja, Mathaei Fabuss relicta, aream quandam Stephano Garaj ven- dit. 22. Apr. 1464. Petr Polak, iudex Zilinensis, et Matiej Kowacz, de divisione patrimo- nii concordant. 22. Apr. 1464. Nikolaj Hostek Ursulae novercae, Martino fratri, Agneti sorori de patrimonio satisfacit. 2. Mai. 1466. Annotationes quaedam de criminibus, quae circa Zilinam facta sunt. Cea. 1468. Consilium civitatis Zilinensis vendit piscinam apud terram, Orlik dic- tam, Thomae Waczkowiez de Zawodi. 1468. Michal Prchala cum uxore Katherina universa bona Aroni resignant. 4. Dec. 1468. | Martin de Petrowecz, scriba civitatis Zilinensis, concordat cum pri- vignis suis de solutione patrimonii. 7. Dec. 1468. - Mikulass Nosko cum fratre Andrea de Nedeza concordant de divisione patrimonii. 9. Apr. 1469. | Matheus Manko cum filio Martino advocatiam Zilinensem Venceslao 2 S. Nicolao vendunt. 2. Oct. 1469. 206 

Strana 207
82. 83. 89. 75. Martin de Nedeza et Johannes, scriba civitatis Zilinensis, spondent se Barbarae, filiae Nicolai Nosko, partem patrimonii ad eam spec- tantem soluturos esse. 1. Dec. 1469. 76. Thomas eiusque filius Gal Stephano Kowacz, Gali filio, domum suam resignant. 10. Dec. 1469. 77. Orsula liberis suis de patrimonio satisfacit. 18. Febr. 1470. 78. Venceslaus a S. Nicolao solvit Martino Nedwied debitum 400 fl., quos eidem Martino Matus Manko et Stanek de Kremnica concesse- runt. 24. Jun. 1472. 79. Dorothea, Martini Nemlath uxor, Andreae de Nedeza de patrimonio satisfacit. 7. Mart. 1473. 80. Stephan Krok de Streczno se sororibus suis de patrimonio satisfecisse iurat. 15. Febr. 1474. 81. Martin de Petrowecz cum uxore Stephano Kardoss pensionem 60 fl. solvunt. 13. Jan. 1475. Compositio controversiae, quae inter cives Zilinenses Gabro et Ma- thaeum Wajczar super patrimonio Jakssonis vertebatur. 22. Jun. 1477. Consilium civitatis Zilinensis quandam terram, ad civitatem spectan- tem, Mathiae Pannifici sub censu 2 den. concedit possidendam. 1. Febr. 1478. 84. Kathrusse Karlikowa resignat domum suam Georgio Wladarz. 21. Sept. 1479. 85. Martinus de Petrowecz privignis suis de patrimonio totaliter satis- facit. 29. Sept. 1479. 86. Magister Johannes, scriba civitatis, resignat Stephano Gardoss do- mum, nomine patrimonii ad Barbaram, Stephani uxorem, spectantis. 13. Nov. 1479. Arbitrium in lite, quae inter Mathaeum Kowacz et Stephanum Du- 87. bensky circa quasdam possessiones vertebatur. 13. Mai. 1481. 88. Simon Sutor eiusque uxor Barbora sibi invicem omnes possessiones resignant. 23. Dec. 1481. Marusse, relicta Stanczeli, cum fratribus Stanczeli de divisione pa- trimonii concordat. 23. Jun. 1482. 90. Consilium civitatis Zilinensis Melchiori quandam terram vacuam ad braseatorium construendum vendit. 6. Mai. 1482. 91. Magister Johannes, scriba civitatis, eiusque uxor Barbora sibi invi- cem possessiones omnes resignant. 14. Jan. 1485. 92. Dorothea, relicta Nicolai Hostek, eiusque frater Martinus sacerdos cum Barbora, Nicolai filia, eiusque marito Johanne Lelinsky de di- visione patrimonii concordant. 15. Nov. 1488. 93. Martin Mlynarz fratribus de patrimonio satisfacit. 6. Jan. 1489. 94. Petrass Thursky vendit domum et bona Mertussio ea conditione, ut reparationem ecclesiae Corporis Domini, quam Petrass inceperat, ad finem perduceret. 15. Nov. 1489. Andreas Manzel concordat cum privignis suis de divisione patri- monii. 4. Dec. 1492. 95. 207

Strana 208
96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. Martin Mlynarz Simoni fratri et sorori de patrimonio satisfecit. 8. Mai. 1493. Arbitrium in controversia, guae inter Georgium Kral et Alenam Trmczowa circa patrimonium vertebatur. 21. Apr. 1493. Mathey Kotrsse cum fratribus Gallo et Johanne de divisione patri- monii concordat. 7. Dec. 1494. Matheus, filius Kolar, orphanis Georgii Krepczik de patrimonio satis- facit et possessiones suas uxori Barbarae resignat. 7. Dec. 1494. Michal Ogr et villa Zawodi concordant super usufructu cuiusdam terre. 10. Apr. 1497. Matheus Illowsky emit domum et aream ab Elisabeth et Mathia Ha- nusska. 11. Nov. 1496. Quomodo Martha, Gregorii Sutoris uxor, falso de furto accusata damnataque fuerit. 1501. Georgius, plebanus Zilinensis, cum Thoma Trzitsatnik eiusque uxore de patrimonio concordat. 1. Mai. 1508. Mateus Kropacz cum fratre suo Andrea concordat de divisione pa- trimonii. 24. Mart. 1507. Stephanus Ssokot eiusque uxor Anna resignant sibi invicem omnes possessiones. 14. Mart, 1507. Anna Wajezarka Andreae privigno de patrimonio satisfacit. 14. Nov. 1507. Agna Mlynarka eiusque maritus Valenta ex una, Mateus et Anna, Agnae filii, de divisione patrimonii concordant, 12. Dec. 1507. Tl'estamentum Melichari Stary eiusque executio annotantur. 26. Nov. 1508. Georgius Krok sororibus suis de patrimonio totaliter satisfecit. 1509. Mateus Krzepczik eiusque uxor Margeta resignant sibi invicem omnes possessiones. 8. Aug. 1511. Georgius Dobak pro bonis matris suae pecuniam praesentem nume- ravit. 80. Jan, 1518. Petr Mlynar cognatis uxoris suae de patrimonio satisfacit. 27. Aug. 1515. Testamentum nuncupativum Stephani Staaň libro civitatis inscribi- tur. 25. Jan. 1517. Testamentum nuneupativum Mathiae Dubno eiusque executio libro civitatis inscribitur. 28. Mart. 1518. Georgius Lesota domum et possessiones Ilowsky emit. 15. Febr. 1525. Jan Fratryk revocat coram iudicibus et iuratis oppidorum adiacen- tium contumeliam, quam Johanni Nemec, iudici civitatis Zilinensis, intulerat. 15. Jul. 1561. Excessus Fabiani, iudicis de Hriczow, eiusque fratrum libro civitatis inscribuntur. 5. Jun. 1561. 208 

Strana 209
Žilinská kniha fol, 644, kde se končí divine [lees aote Sa; p re aedi studralf> exact Von ? eyn ge fAvoi e (neic- fro суп gefioten and cym | 'Y govude wire gu geflaeen vid 2 fe voce fepucz fsyfre vii снрбайсн' fépnen miser sos su chdpliczawynieu vb sfr €x 45 rone. (Zyucn ecfiva— feit eu, t au pneu ops Hz ge hiowidit $43 ex ex fid] vechtes ioc up sechiect gewalt gr were fab Bem Noz(żuen 6 fit- cfievi. edi on S S eyrvo; grefivorc- ns sp - 543 cyn ana (Aceh pon | prem Aba, Atti on *yué) CE, audies au gefafiè ; pue onen fčké € Norgui E ues US Act. er Ge dB wi zecu ma Cer Sa zw | tbe medie vn$ Sen ees i Den vor, fřítem mie: eincz mikkycna na (bes yu chec gweper $us dpe et Sey gees ache! 1 Py Re rase anse fe "eate dme t$ Avi$ex При andit e ва etus fec € yu МЕ» VS fp Bey tor feto alfo ude bag er dam midiezs s Wu Sen Svfivorcu Anu6 Sen "enel seme ky u$ Seu =f pa Ail fap l toe flat . cni fep eib feto» toc flac- i a 1 Ar ior ex be onà i B pius tcc wb. eyuen tut he od" wl ener Wop Bi afi VIE dur gol; Pn als rec rede 60 afro cz du fin Anchor vou meySen aedi va [ ‘дн &, ares feries < | MF ba amu [slu woz зе соч uz £x em Seni exfreni cy en ox сны ооо) : cou fe ven meyióen qy (nex, pesi [ane feyn Ms oyn freadicye szafwolnedy>" Aa mów v" qu diepuem purge AMA MR y ten Surf enapex 11 cites fof eyiz ela me sebeu eue aii Gn dutwoitet vus Svyen cna" aon. AnmavAnsy 403 oôer tef 5d3 eyit vos de fi oes oder f mous и Sa A 51 cyncym AuŚciy rufis [rius hope Sex ли n pr. 9 cou Sem acier ° i jae бели c» [e dde: e rufieża ne chuuden Sem plier ben hes Sages dep tv, ac edt ejj Mud ide 4 Sez av prise thy zee: e diy Sez fit nac Sub u bez f cu fal mau Ü. Geha a[ Sene Dn ap- má $e RD pen d deus Sas, an nie dj sze gu bela ge sli Bei mdi aviones ot- Šem andi du cyny Syel fit [cz fien 361 az] oc D ERE Thine du) wmflefmna A repuagelimo Gero equ. em La a "aud feftunt went afia Ÿ AM wf nyc y tel would? první část německého textu magdeburského práva z r. 1378, psaná rukou Mikuláše z Lukové. 

Strana 211
A Abraham, říše Abrahamova 68 —, Aabraham (1498—1518) 142—149; fojt (1507, 1511) 144, 147 Abrahart, Abraharth, Habrarth, Matśj, Mathis (1451—57) 104, 111, 112 Abrahartovic, Abrahartowycz, Mathis (1451) 104 Adam 36 — Przelesky z Oblahova (1561) v. Pře- leský Adonaj, jméno biblické 68 advocatus, v. fojt Agata Vavñincovic, Agathe Wawrzinczo- wiez (1424) 90, 97 Agna, Mytachrastina (1466) 119 —, manželka Valenta Mlynáře (1507) 145 Agnuša, Agnussa, sestra Nikla Hanuslena (1463) 117 Agosa, Agossa, (1469) 125 Albus Johannes (1419) 93 Alena Trmczowa (1493) 139 Alexander, comes v. Bystrica XXVIII Allexa Vavřincovic (1424) 96 Altdorfer, Altdorff, Jörg, Jurg, Jürg (1424—30), advocatus civitatis Zilina dicte XVIII, XXIX, 96—99 Alžběta, královna uherská (1441) XXI Andreas, Andreass, Andres, Andris, An- dreg, Andrey, Ondreas, Ondrzeg, On- drej, Ondreg, Ondruss —- magister, mestir Andreas, Andris mei- ster, mistr, notarius civitatis ; man- Zelka Magdalena; (1403—85) XVIII, XX, XXIX, 38—104, 117—18, 132, 135 — Jan, Jano (1507—17) 144, 146—48 — Andreg, Ondrej, Ondruss Babczansky (1492) v. Babčanský —, Ondrzeg Bohdal (1515) v. Bohdal — Andres, Andris Bratczko (1423—24) v. Bratcko dcera Matěje Kovâte Andreas Carnifex Fleischer, Masar —, Ondrzej Duran (1517) v. Duran — Faber (1416) v. Faber — Fleyscher (1403) v. Fleischer — Ondrej Herkudaj (1561) v. Herkudaj — Ondizeg, syn Hlavatüv (1455) v. Hlavata — Hradeczky, Hradoczky v. Hradeck$ — Ondreg Jastrząb (1561) v. Jastřáb — Andreasch u Koncze de Magna Kothos- schow (1423) XXIV, srv. též Kotešová Zemanská — Andrey, Andrzey, Kowacz v. Kováč —, Ondrzeg Kropacz (1507) v. Kropáč — filius Kuchmani (1380—1420) 83 —, Andris Langworst v. Langwurst — Ondreg Manzel (1492) w, Manżel — Martin (1507) 144 —, Ondrej Mlinar (1455) v. Mlynář —, Ondrey Oczela (1503—8) v. Ocela — Mile, plebanus in Rossina (1420) 94 —, Ondruss z Nedieze (1469) v. Nededza —, Andres Newhuser (1409) v. Neuhäusser —,pfarer, plebanus (1417—20), XVIII, (1420) v. Carnifex, Ondrus, Ondrzey —, Proezko (1420) v. Procko —,purgermeyster (1416) 90 —, Andres Smyt (1403) 88 —, Ondrej Sskornie (1497) v. škorně — Andris Trosko, Troskaw (1416, 1419) v. Trosko — Andrey Weliky (1488) v, Veliký — Weys (1424, 1428) v. Weis Andi'ejovie, Andrzeowicz Stanik de Magna Kothosschow (1423) XXIV Anjou a jejich péče o města XVII Anna, frau Hannus (1418) 92 —, dcera Valenta Mlynáře (1507) 145 —,sestra Jakuba Ofiska (1518) 149 —, Sicora (1460) 114 —, Vladen (1424) 96 —, relicta Georgii Beziez de Konsczany, srv. Bežic Poznámka. V rejstříku obsažená jména osobní, pokud není jinak udámo, jsow zpravidla jména měšťanů žilinských. Všecka jména z vydaného textu jsou seskupena pod hesly v transkribovanem znění; vedle hesla takto upraveného připojeny jsou do4 klady v znění diplomaticky věrném, jak se jméno v textu vyskytuje. Všecky osoby z vy- dávamého textu jsou zpravidla pojaty do rejstříku mejen pod svým příjmením, ale i pod jménem křestním. 211 

Strana 212
Antolovic, Antholowycz, Antalowicz, Mar- tin (1457, 1462) 104, 112, 116 Anzel (c. 1386) 84 apelace z měst XXXII Aron, Aaron, bratr Michala Prchaly (1408) 121 — Mako v. Mako argenti cocliaria 84 arrestare debitorem (1407) 85 B Babëanskÿ, Babezansky, Jirik (1469) 124 — Babczansky, Babczensky, Bapcsansky, Andrej, Ondrej, Ondruś (1488—1513) 136—839, 144—50; foit (1503—13) 142, 145—47 Babkov, okr. Žilina, XXX, srv. Babčanský Balasch (1423) v. Hrabovský balyta (c. 1386) 84 Baninay (1468) 120 Bánová, Bani predium (c. 1208), okres žilina, XXVII; Thomass, rychtár bá- novský (1469) 125 Bánovce nad Bebravou XIV, XXIX Bánovský, Banowsky, Gal (1469) 124 —, Banowsky, Martin (1507—18) 144—409; foit (1511) 146 —, Banowsky Stefan (1481—82) 132—33, 134 baranek 29 Barbora, Barbara, Johannis foitis schwe- ster (1419) 93 —, dcera Mikuláše Beznosého (1485) 135 —, dcera Štefana Bezducha (1481) 133 —, manželka Štefana Gardoše (1479) 131 —, dcera Nikoláše Hastka (1488) 136 —,sestra Mikla Hanuslena (1463) 117 —, manželka Matěje Kolára (1494) 141 —, sestra Jiřího Kroka (1508) 146 —, manželka Jana Lelinského (1488) 136 —, dcera Melicharova (1508) 146 —, dcera Jakuba Mlynáře (1489) 137 — Polákovic (1457) 112 —, dcera Nikloše Poláka (1451) 104 —, manželka Tomáše Třicátníka (1503) 143 Bardějov, město v stolici šaryšské XVI, XXI; platea Sclavorum neb Windische Gasse XVI, archiv XVI Bartoš, Barthoss, Barthoz, rychtář jilov- ský (1478) XXX, 127, srv. též Jilové — Rys v. Rys — Švec v. Švec Baudiš Jos., filolog, XI Bavor 23 Beck Josef, historik, VII a n. IX, X, XXI — Vladimír, rakouský min. předseda, X Bedřich, kníže z Rus (1429) XX Behrend 172 Bek Paul (1403) 87 Bela IV., král uherský (1244) XXXIII Beluáa, z Belusse, okres Ilava (1472) 126 — Mathias Slavus de Beluś (1461) XX Belssa, Belssko v. Bilsko Benedictus (1444) 102 — Cultellifaber, Nozer Cultellifaber a Nozér Benes, Beness (1469) 124 Berndt, Bernath (1481) v. Kukla Beyer Mathias de Teschin (1419) 93 Bezduch Stefan (1481), manZelka Kordula 133 Beznos, Beznoss, Beznosy, Mikulá$ (1453, 1485) 106, 135 Вейс, Georgius (1457) XXIX Bílsko, Belssa, z Belsska, město v Slezsku, XXVI, 103 Bischoff Ferd. LVIII bití 35; — palicemi 17 bitka 18, 47; — nebo boj 75 Blasskay (1453) v. Blažek Neděcký blázniví lidé 9, 43 Blažek, Blazek z Nediezy, Nedzeczky v. Neděcký —, Blazek Rassowsky v. Hrašovský —, Blazko Sukenik v. Súkeník — Blazek Swedrniczky v. Svedrnický — Blaschek, dictus Czirweny (1423) v. Červený — Blazek Malikowicz (1423) XXIV v. Malíkovic Bobát, Bobat, Michael (1453) XXXII, 107 Bobot a Bobot-Lehota, okres Bánovce XXXII, srv. Bobát Bogner, Pogner, Johannes, Hanus (1380— 1420) 83, 84, 86, 88; Pogneryn (c. 1386) 84, srv. též Kolár Bohdal Jan (1561) 150—51 — Ondřej (1515—24) 147, 148, 150 Bohumír z Bouillonu (herzog Gödfride) (1450—51) v. Bezicz de Konsczany 153 boj 7, 10, 11, 14, 15, 17, 18, 37, 38, 47, 49, 50, 56, 59, 61, 64, 66, 71, 74, 75—18; bojem mstíti 17; — nebo bitka 75 Borčice, okres Púchov, XXX, srv. Bor- čický | Borčický, Borczyczky, kapitán v žilině (1453) 105 borgování 10 boëba 8, 24, 30, 33—35, 38, 44—46, 48, 50, 51, 56, 58—60, 62, 66, 68, 70, 71, T4, 76—78; — před právem 34; — na ko- ňovi 48; — na svátosti; — na umrlej 212 

Strana 213
kůži 33; — slíbená 35; 34; — židů 10, 67 boženík, boženíci, jurati 7, 9—13, 15, 16, 18, 21, 34, 37, 42, 46, 47, 49, 50, 56, 60, 61, 65, 66, 67, 70, 72, 77—79, 104—107, 114, 122, 124, 129, 130; božejnický stůl 56 Böhme LXII, 172, 175 braky tisové (1451) 103 brána 23, 69 Braneč, z Brancze, hrad při moravské hranici (1469—74) 123, 126, 127, 128 Bratcko, Bratczko Andres, Andris (1423— 24) 95—96 Bratislava VII, XVI; kapitulni archiv VII — ženská 8, bratr, bratři 7, 19, 22, 24; — nedílní (1454) 109 brav 29; — krmny 29 Břčh Pavel, Brzieh Pawel, hejtman v ži- lině (1469) 124 Breslaw (1409) v. Vratislav Brhel Jan (1493—97) 139—142 břitva T1 Brno X Brodno, ves nedaleko Žiliny, XXX, v. Brodňanský Brodňanský Jiřík, Brodensky, Brodnensky, Brodnansky, Girzik, Girik, Diuro, Dzuren, Dyuren, Ďuran (1477—93) 129, 132—39 Brsnek, Brssnek, úředník páně Pongrácův (1453—54) 106, 108 brvna, za sto brven (1468) 120 Bubek Štěpán, dvorský sudí (1362) XXVIII bubeník 67 Bubovan, Bubowan (1507) 144 Budětín, Budietin, ves i zámek (1358, 1468) XXVIII, 120 Buš, Buss Jano, z Rájce (1561) 151 bydlení královské 20 Bydžov Nový, město v Čechách, XV, XVI; kniha bydžovská XVI Bystrica Povážská, Bystrycza, districtus biztricziensis (1384, 1417, 1468) XXVIII, 85, 120; castellanus de Bisz- trica (1825) XXVIII ; Petrus Bystry- censis (1510) XX; právo těšínské a právo krupinské (1369) XXVI, XXVII Bytča Velká, terra Byucha (1250), Beytcze, Bycza Magna, civitas Bicze, z Bytézy, z Bytcze, byčanský chotár (1391, 1417, 1501, 1507, 1561) XXI, XXIII, XXIV, XXVII, 86, 91, 143, 145, 151; fojt Jan Farkaš 151 Bzdlák Michal, Bzdlak (1464) 118; srv. Hričovský . uhersky u Ziliny C Campus (Longus v. Dlhé Pole Caras Jacobus v. Karas Carnifex srv. Fleischer, Masar — Andres (1420) 94 — Jacobus, konšel z Velké Bytče (1391) 86 — Martinus, Merten (1416—60) 90, 91, 93, 102, 103, 114 — Nikloss (1444) 101, 102 — Siglo (1444) 102 — Simon (1441) 100 — Stephan (1444) 102 — Vitko (1491) 100 Carpona (1384) v. Krupina Casper (1418, 1444) 91, 92, 102 — Fleysser (1418) 92 — Loze von Maydeburg (1422) 95 — Stringar, Stringer (1422, 1428) v. Stringar — Wrirtiek (1488) v. Vrtiak celní v$sady Zilinské XXV cesta, královská 8, 36, 46, 47, 49, 66 — svobodná 7, 16, 46, 47, 48 Cigán Míša, Michal, Misia (1561) 150, 151 cimiter, cimiterz 36 Cingor (1455) 111 císařská moc 36; — práva 67 Clas, Clos v. Glas, Klas Clósel, filius Henel (c. 1386) 84 cocliaria argenti 84 Congesberg v. Nové Mesto nad Kysúcou coppertura sive tectura deaurata (c. 1386) 84 Corpona (1384, 1457) v, Krupina Craczun (1423), Craiczinowicz (1423) v. Kračún Crayczy Mikulass (1460) v. Krajčí Cromer (1380—1420) v. Kromer Crupyna (1457) v. Krupina Culczicz Hansel (1450) v. Kulčic Cultellifaber Benedictus (1441, 1444, 1451) 100, 101, 103; srv. NoZér Czaskin v. Krásno Cziczmanius Wenceslaus Pannonius (1583) v. Čičmany Czolta Laczko de Magna Kothosschow (1423) XXIV Č Čachtice, mčsto v Pováží, XXI Čakan Hanuš, Czakan Hanuss, Hanusius (1459—66) 118, 116, 117, 119 éarodéjnice 9, 49 čáry 49 Čech (1468) 120 čekan 67 218 

Strana 214
Čelakovský Jaromír, historik český, XV, XVI, XXXIX čeleď 30, 82, — knčží na mostě 52, rytíř- ská na mostě 52 Černákovic, Cernakovycz, z Nového Města nad Kysúcou (1468) 119 Černý, Czerny, Czierny Jacub (1494, 1497) 140, 141 Čertova Huorka, Czrtowa Huorka (1468) kdesi u Budatína 120 Červený, Blaschek dictus Czirweny de Magna Kothosschow (1423) XXIV čest 10, 17, 20, 30, 31, 33, 34, 38, 52, 53, 58, 61, 65; Zenskä 18, 64; cti utrhäni 12 čeština v zápisech městských v XV. sto- letí XV Čičkan, Cziczkan (1454) 109, 110 Čičmany, okres Žilina, Cziezmanius Wen- ceslaus Pannonius (1583) XX člověčenství, člověčenstvo (1468) 23, 122 člověčí právo 58 člověk hostinský 60; — přišlý 56; — svo- bodný 59; — zaručený 74; — zaslou- žený 37 D daně (1460) 38, 117 Daniels A. LVII, 153, 155 darování země 74 datum v zápisech Zilinskych XLVII debitorem arrestare (1407) 85 dédictvo necisté (1454) 110 dédina 42 dělení T, 8; — zboží 71; kdo má déliti 11 Demetr, Demetrz (1453) 105 desátá část člověčí 14 desátky 26; desátník 26 desátý člověk 65 desky zemské české a moravské XIV döti 7, 20, 21, 22, 24, 25, 36, 87, 40; dítě erbuje 8; dité 12 let staré 63; déti ne- dospélé 11, 75; — nedorostlé 11, 72; — erbovní 21; — faráfovy 12; — nepravé postele 18 Diak, Dyak Dyakowiez v. Dak dialekty slovenské XXXV —XXXVIII Dinio, Dyno Jan (1481, 1507) 132, 144, 145 diplomatika zápisů žilinských XLV-- XLVII dispositio v zápisech Zilinskych XLVII districtus biztricziensis (1884) 85; — Thu- roes (1384) 85 Divinka, von der Cleynen Dywyna, osada w okresu Žilina (1424) 97 dívka 18; — ustavičná 18 Dlabač Jaško, Dlabacz Jassco (1511) 146 Dlabač Martin (1561) 150—51 DIM Pole, okres Velká Bytéa, v. Langen- orf Dluhoi &tefan, Dluhoss Sstefan (1501— 18) 142, 143, 149 Dlihj Jan, Dluhi Jano, Dlhi Jan (1508— 13) 146—47 — Lacko, Dlhi, Dluhy Laczko (1511—24) 146—50 dluhy 8—12, 25, 26, 30—34, 42, 55, 59, 61, 63, 68, 69, 70, 74; — erbovni 11, 59, 72; dlužné zboží 74; dlužník, dlužnice 8, 10, 30, 31, 59 dni pokojné 36; den postavený 11; dni svaté 86; — sváteční 61; — zápovědné 36 Dobák (1441) 100 — Stefan, Dobak Sstephan (1461) 150—51 — Jiřík, Dobak Girzik (1513) 147 Dobákov zeť Vaňo, Wanio (1481) 132 Dobeslaus Pellifex (1462) v. Pellifex, Krznár dobytek 8, 11, 25—29, 44, 48, 70, 71, 79; — veliký i malý 22; — hajný 36 dóm kamený, drevený (1454) 110 Dorka, dcera Matěje Kováče (1464) 119 Dorna, dcera Stefana Bezducha (1481) 133 Dorota, manželka Nikoláše Hostka (1488) 136 —, Dorotha Kozakowa (1459—1460) 113— 114 — Dorothea Langwurst (1423) 96 —, manželka Martina Masaře (1473) 127 —, manželka Martina Nemlatha (1473) 127 —, Dorothea, filia Georgii Sswab (1433) 107 Draguš, Heyn dictus Dragus, civis de Sylna (1362) v. Hein XVIII Drapka Duro, Dzuro (1481—88) 182, 136 Drdol Miżo, Drdol Misio, z Rájce (1561) 151 Dreissiger, Dreisiger Andreas (1422) 95 Dresden Jacobus de Wratislavia (1403) 87 dreveny dóm (1454) 110 Drienové, okres Povážská Bystrica, XXX, sry. Drienovský Drienovský, Drzienowsky z Zawodi (1517) 148, sry. Drienové drva kdo rubá 53 Dubenský Vicen (1488—1503) 136, 139, 140, 141, 143 — štefan (1481) 132 Dubno Mat. (1518) 149 — ves u Žiliny XXX duchovní lidé 36, — právo 7 Dvory v. Tri Dvory 214 

Strana 215
Dvořák Karel X — Max XV, XL dvür 9, 25, 29, 31, 40—43, 48, 58, 71, 74, srv. folwark, forberk D Ďák Matuš, Dyak Mathuss (1479—1513) 130, 132—135, 137—139, 147 — Jiřík, Diak Girzik (1507) 144 — Stefan, Dyak Sstephan (1481) 133; Dákovie Stefan, Dyakowicz Stephan (1444) 102, srv. Diaková, okres Turč. Svätý Martin Ďas Lukáč, Dias Lukacz (1561) 150—51 Diaková, ves v okrese Turč. Sv. Martin ; srv. Ďák Duro, Duro, Diuro, Dyuren, Duran, Dzu- ren Brodnansky (1477—93) v. Brod- nansky — Dzuro Drapka (1481) v. Drapka — Kifepéík, Dure Krepezik (1494) 141, v. Kfepéík — Ondiej, Duran Ondrzej (1517) 148 — Vlk z Velké Bytče, Diuro Velk (1561) 151 — Hanko z Râjce, Diuro Hanko (1561) 151 — Jezko, Diuro Gezko, z Rájce (1561) 151 — z Varina, Dyuro z Warzyna (1463) 117 E Eberhart, Wbirhart, Ebirhard, Ebreard, Ebrehart Niclos, Nicolaus (1403— 30) XVIII, 88, 90—99 — Polaczko (1422) 94 v. Polák Eckhart K. A. 'LVII elen (1403) míra 87 Elena, erbfoitin, tochter des Wanes von Toppolcsan (1418) 90, 92 Elizabeth Gelhorn (1403) 87 — Weytczars (1426) 98 — Wsrenowiez (1423) 95 Elíka, Elsska neboZtíka Hanu&ka (1498) 142 Emrich (Heynrich) 66 erb, erby 9, 10, 11, 18—20, 21, 23, 24, 32, 34, 40, 42, 53, 57, 62, 69, T4, 75, 79; od erbu odděliti 18; erb mužský 7, 22, 25, 40; erb ženský 7, 21; erb stný 69; erb máteřiný 18, 19; erb súsedský 20; erby kúpené 41; erbové 34, 35, 59, 65, 74; erbovník 19, 20, 30, 35, 62; erbovní dluh 59, 72; erbovné zboží 7, 39, 59, 79; erbovné země 20; erbovní slib 20. Erben K. J. XV erśpryśt, arcipryst 73 F Faber Andreas (1416, 1419) 90, 93 — Jacubus (1418, 1419) 91, 93 — Joklen (1416) 90 — Valentinus (1460) 114 srv. Smyd Fabian, Fabianus (1492) 138 — Gütlar, Güttler, Gutler, Guttler(1422 —29) 94—99 — Sigel (1455) 111 —, rychtář z Hridova (1561) 151 Fabri Urbani vicus (1444) 101 Fabuë, Ffabuss Matëj (1464) 118; man- želka Maja (1464) 118 Fajnar Pavel (1441) XXI falešné peníze 52 farář 11, 72, 79; farářovy děti 7, 12 — žilinský: pfarer Andreas (1419) ple- banus Andreas (1417, 1420) XVIII, 93, 94; Urban (1469) 124; kněz Jiřík (1503, 1508); kněz Lacek (1518) 149 —, plebanus in Rassina (1420) 94 Farkas, Farkass, Jan z Bytèe (1561) 150, 151 faë, faové (1464, 1474) 118, 119, 128 Fejér Georgius, Cod, dipl. Hung. VIII, XVIII, XIX, XXV, XXVI, XXVII, XXVIII, XXIX, XXXII, XXXIII, XXXIV, LXI—LXIII Fejérpataky Lászlo, historik uherský, XVI Feléár, Felezar z Velké Bytée (1561) 151 Filip Sväbsky 154 Flajšhans Václav, literární historik český, XIII Fleischer, Fleyscher Andres (1403, 1418) 88, 92 — Casper (1418) 92 — Martin, Martyn, Mertyn, Merten (1416—30) XVIII, XXIX, 90, 92, 95, 96, 99; srv. též Masar fleky (1518) 149 fojt XXVIII 7, 13, 14, 15, 18, 30, 37, 45, T3; fojtovství XXVII, 20, 65, 67; foj- tovstvi cizi nebo rychta¥stvi 56; foj- tovské pokoleni 19 — Zilinskÿ, advocatus zolnensis, judex: — Nitzko (1370) XVIII — Nicolaus, Niclas (1884, 1386) XVIII, 84 Henel (c. 1386) 84 Hanus Johannes (1403—1419) 83— 88, 90, 92, 93 Jeronimus (1420) 94 magister Andreas (1426) 97 Jurg Altdorff (1430) XVIII, XXIX Martinus, filius Poloni (1441) 100, 101 Lacko, Ladislaus (1444) 101, 102, 105 Gal, Gallus (1450, 1451) 102, 103, 104 I | LILI 215 

Strana 216
— Mathias Panifex (1453) 105 — Martinus Polakovic (1453, 1454) 105— 108 — Jifík z Oblahova (1455) 111 — Nikuś (1457, 1459) 111—113 — Petr Polák, Petrus Polonus (1459— 868) 118, 115—120 Martin Medved, řečený Manko (1468— 70) 121—126 — Václav Pankrác od Svatého Mikuláše (1473—1474) 79, 127, 128 Matěj Kotrša (1475) 128 Nikuš Masar (1477—78) 129, 134 Matěj Kotráa (1479—1481) 130—132 Mikuláš (1481—1482) 132—134 Matěj Kotrša (1485) 135 Stefan Sokot (1488—1489) 136, 137 Matěj Kotrsa (1489) 137 Jeronym (1492—1493) 138—139 Michal, řečený Mako (1493) 139 Kašpar Vrtiak (1494) 140 Melichar (1497) 141 Mathis (1498) 142 Gardoš (1501) 142 Ondruš Babčanský (1503) 143 Matěj Kropáč (1507) 144 Abraham (1507) 144 Ondrej Babčanský (1508, 1509) 145, 146 Martin Bánovský (1511) 146 Ondrej Babčanský (1513) 147 Jiřík Krok (1515) 147 Abraham (1517) 148 Martin Miska (1518) 149 Ondřej Hartunck (1524) 150 Jan Němec (1561) 150 z městečka Velké Bytče (1561) 151 ze vsi Krásna, Niczko von Crasna (1419) 93 — ze vsi Hlboké, judex de Halboky (1417) 91 — ze vsi Hvozdnice, Martinus Mossanz judex de Hossnycz (1417) 91 — ze vsi Petrovic, judex de villa Petri (1416) 89 — ze vsi Predmieru, judex de Predmyr (1417) 91 — z městečka Rájce (1561) 151 — ze vsi Rosiny (1420) 94 — ze vsi Turo, judex de Thaurycz (1416) 89 — ze vsi Varína (1468) 120 — ze vsi Zliechova (1418) 91 folvark (1462) 122 forberk (1468) 122 Frambor, Fframbor, 1478) 118, 129 Francüch 23 LULU LLL ELIT TI Frambora (1464, Frótrik, Fratryk, Fratrzyk Jan (1561) 150—151 freunk jarmareény (1561) 151 frid 29, 47, 54 Friedrich I. Barbarosa 154 — IT. staufskÿ 154 Frôlich, Frolich, Frulych Hannuss, Hâness (1451) 103—104 — Petr z Bílska, z Belsska (1451) 103 Fugel, Ffuzel, Fuszil Joh. (1403) 87—88 Fuchsel, Fuchsell (c. 1386) 84 funt 13, 29, 62 Fyweger, Fywegher, Fyueger Peter z Bil- ska, z Belssa (1451) 103—104 G Gabel (1453) 105 Gabro (1477) 129 Gal, Gallus, foit (1450—51) 102—104 — Matěj (1461) 150 — Martin (1561) 151 — Chrepko (1444) v. Chrepko — Bánovský v. Bánovský —, bratr Mat. Kotrše (1494) 140 Galhor (1380—1420) 83 Galušovic, Craczun Galuschowicz de Mag- na Kothosschow (1423) XXIV Garaj, Garag Hancz (1464) 118 — Sutor (1462) 116 — Stefan (1462—64) 116, 118 Gardoś, Gardoss v. Kardoś Gaśpar, Gasspar Vrtiak (1479) 130 Gawp Ernst Th. 'LVIII, LXI, LXII Gedruda, sestra Stancle (1482) 134 Gel, Gil Hannus (1429) 99 Gelhoryn Elizabeth (1403) 87 Gelka w. Jelka (1494) Georgius v. Jiřík Gezko Diuro v. Ježko Gezy 68 Gilowsky Matheg (1509) v. Jilovský Girzik v. Jiřík Glas v. Klos gleith svobodný 52, 62; gleitník 52 Gloz v. Klos Gnobel Tomáš, Thomass (1463) 117 Gomora, jméno biblické 68 Gregor v. Hřehoř Greksa, Grexa, Hanuš (1470—1475) 126— 128 — Jiřík, Girzik (1503—1518) 143, 14b—- 149 grenicz (c. 1400) 86 groše (1455) 111 Gruben Fr. LVII, 153, 155 Grünjop, Grünop (1424) 97; Grůnyopyn (1424) 97 216 

Strana 217
gulden 86; — rothe (1403) 88; — in gold (1419) 90, 93, 99; — ungarisch (1428) 98, 99 Gutle z Macze de Magna Kothosschow (1423) XXIV Gutmann (1469) 125 Güttler Fabian, Fabianus, Gütiar, Gütt- ler, Gutler, Gurtler (1422—830) XVIII, XXIX, 94—99 — Mertin (1423—1420) 96, 98 —, Petrus Gutler de Sylna (1384) XVIII H Habrarth Matěj v. Abrahart Hadmaška Orżula, Hadmasska Orssula (1462) 116 Hadviga, manželka Matěje Kováče (1464) 119 hajná zvěř 8, 27; hajný dobytek 36 Halboky v. Hlboké haluze 9 Hanéovd, Hanczowa Mareta (1464) 118 Hanes v. Hanus hánka 27 Hanko Ďuro z Rájce (1561) 151 — de Rosina (1420) 94 Hamnuslen Nickel (1463) 117—118 Hanuš, Hanus (1418) 66, 92 — Hannus, fojt (1403) 88 — Hanuss, Hanusius Czakan (1489— 62) v. Cakan — Hanuss Frolych (1451) v. Frólich — Hannus Gel, Gil (1429) v. Gel — Hanusso Gloss (1444) v. Glos — Hanuss Grexa (1472) v. Greksa — Hannus Langwurst (1424) v. Lang- wurst —, Hensil Lorl (c. 1400) 86 — Hanus Pogner (1886) v. Bogner —, Hanussko Polsky (1481) 132 — Hannus Hannes Rys (1453) v. Rya — Hannus Hons Weis (1408, 1409) 87, 88; Hannossin Weys (1422) 95 — Zatler (1428) v. Satler Hanzel, syn Stefana Bezducha (1481) 133 —, Hanzl, bratr Nikla Hanuslena (1463) 118 — Cloz (1459) v. Glos — Hansel Culeziez (1450) v. Kultic — Hansel Prchala (1457) v. Prchala — Hanzel Misio (1561) v. Míšo z Râjce Hartunck Ondrzeg, fojt (1524) 150 Hebbrandi filius Nicolaus (1430) XXIX v. Mikuláš Hedviga, sestra Jana Komára z Trenčína (1468) 121 —, dcera Matěje Kováče (1469) 125 Hedvika, z Kremnice (1470) 126 — Polakowicz (1479) 130 Heinko, Heynko (c. 1386) 84 Heinrich — Emerich 66 —, Heynricus murator (c. 1386) 84 hejtman v rotě 58 — v žilině Pavel Biśh (1469) 124 Hemel, fojt (c. 1386) 84 Henricus de Horicz (1325) XXVIII Herimg, Heryng (c. 1386) 84 — Sigismundus de Vratislawia (1413) 89 Herkudaj Ondrej, Herkuday Ondreg (1561) z Velké Bytče 151 Hirschberg, Hyrzbergk (1482) 134 Hladis, Hladiss (1492) 138 hlava 18, 77, 78 Hlavata (1455) 111 hlavná vina 65; — žaloba 38; hlavný sku- tek 9, 10, 11, 16, 50, 65, 71, 72, 73 Hlboké Dolní a Horní, okres Žilina; Ste- phanus, judex de Halboky (1437) 91 Hlohov, kniha hlohovská LX, LXII hněv kradmý 8, 38 hnízdo, prvorozený toho hnízda 40 hofer 77 Holinka Rudolf, doc. XI Homeyer G., LVII, LVIII, LX, LXII, 155, 164 hony (1497) 141 Hořice (?) Henricus de Horics, fojt v No- vém Městě n. Kys. (1325) XXVIII hospes de Thesin (1444) 102; hospites 101 hospoda 9, 37, 45, 60 - hospodář 10, 21, 48, 58, 60, 77, 121, 125, 126, 144, 147; hospodářství 21, 121, 135, 137, 146 host, hosté 10, 32, 55, 58, 60, 61; — cizí 13; — v synovém erbu 19; hostinský člověk 60; hostinský hospodář 21 Hostek Mikuláš, Hostko Mikolaj (1466— 1488) 119, 123, 125—128, 132, 136; manželka Dorota (1488) 136 — Martin (1466) 119 — Hostková Oršula (1466) 119 Hossnycz v. Hvozdnica Hoznucha (1250) v. Hvozdnica hra, ihra 38 Hrabové, okres Povážská Bystrica XXX, srv. Hrabovský Hrabovský Martin, (1561) 151 —, Balasch Hrabowsky de Magna Kothos- schow (1423) XXIV hrabstvi 59 hráči 8, 88 Hrad Stary, Ovar (1384) XXVIII Hradčany, město pražské, nejstarší zá- pisy jazykem národním XIV mýtný 'z Hričova 217 

Strana 218
Hradecký Andreas, Hradeczky, Hradoczky (1416) 90 Hrádek v Liptově, Novum castrum (1453) 104, 105 hrady na Pováží XXVIII Hrachovec Jakub, Hrachowecz, Hrarzo- wiecz (1479—81) 130, 132 Hrašovský Blažek, Hrassowsky, Rassow- sky Blaško (1472—85) 126—129, 138, 135 — Rassowsky Lacko (1486—1518) 137, 141, 144, 149 hrdlo 14, 15, 17, 18, 29, 38, 48, 49, 50, 52, 61, 63, 64, 66, 72, 74, 77, 85 Hřehoř, Hrzehorz Mokropisk (1460) v. Mokropysk — Sukennik (1470) v. Sükeník, Mokro- pysky — z Warzina (1517) v. Varin -— Gregor (1518) 149 — Gregor Yalowy (1507) v. Jilovsky -— Gregor Kowacz (1492) v. Kovac — Gregorius von Sneznycz (1426) 98 — Gregor Ssweez (1501) v. Švec —, Matey Gregorius de Hlynik (1423) XXIV hříbě 29 Hričov Dolní a Horní, ves okres Zilina, predium Ryzoi (c. 1208) XVII, XXVII, XXX, Wawro z Hryczowa (1561) 151 Hričovský, Hriezowsky (1441) 100 — Anna, Agnes, Barbara (1441) 101 . — Hrziesowsky Jakub (1497—1517) 141, 144, 148 — Hrziczowsky Matéj (1507) 144 — Hriczowsky, Hrziczowsky, de Hriczow, Riezowsky, téZ Bzdlák, Michal (1441— 1464) 101, 102, 104—109, 111, 112, 118 hřivna 55, 66, 78 Hrn Simko, Hın, Hrne, Hrnie, Simon, Ssimko (1460—1493) 114—116, 119, 130, 132—134, 139 hrob (1508) 146 hrozba 10, 66 Hrubý Frant., historik moravský, IX, X Hruska, soused Zilingky (1430) XXIX —, curia seu predium (1457) XXIX Hrzen (1488) 136 Human (1460) 115; Humanová Orsula (1460) 115 humno (1494) 141, 142, 144, 150; — nebli sedéní (1464) 118; — fabu&ovské (1464) 118 Huorka Czrtowa za Budietinem (1468) v. čertova Hůrka hus, husi 8, 25, 28 Hus Jan, spisy české XV; Husův pravo- pis v knize žilinské X'LVIII Husité, husitství VII, XV, XVII, XX, XL; nacionalisace měst v Čechách i na Slovensku XV, XVII húžva 58 Hvozdnica, ves, okres Velká Bytča, Hoss- nycz (1250, 1417) XXVII 91 Hyrzbergh (1482) v. Hirschberg CH chlév 81; — svinský 41 Chlumec nad Váhem, okres Žilina (1478) 129, 130, XXX chmel 42 Chmelík Michal (1497) 141 Chochol Jan (1513) 147 Chotěšov, Chotessow (1561) v. Kotešová Velká a Zemanská chotär, chotarz byczansky (1507) 145 Chrapko Jeronim (1485) 135 Chrepko Gallus (1444) 102 chromota 13, 14, 27, 43 chudí lidé 36, 47 chýše 16, 87, 41; chyžný řád 19 I Ilava, město v Pováží (1417) XXVIII Ilové v. Jílové; Ylowsky v. Jílovský Imrich, Imrych (1561) 150, 151 Institor Martinus, Mathiz (1441—58) 100—102, 107 — Nicolaus (1380—1420) XVIII. 83, 84, 86, 87; srv. Kromev, Kramář Institoris Sigismundus (1380—1420) 83 interpunkce rukopisu a vydäni LV > intitulatio zápisü Zilinskych XLVI investice kapitálů měšťanů žilinských do kolonisačních podniků XXIV invocatio zápisů žilinských XLVI ius v. právo Ivan, Iwan judex de Predmyr (1417) 91 Ivaniš, Iwanyss Propheta (1460—66) v. Propheta —, Iwanyss Ssuokot (1466) v. Šokot —, Ivanisch, konšel z Velké Bytče (1391) 86 Ivanisko, Iwanissko, bratr Jakuba Mly- náře (1455) 111 J Jakeś, Jakess Swab (1454) 108 Jakob, Jakub, Jacobus, Jakel, Jokil, Joklen, Jokle, Jocleyn —, Jacobus Sutor, konsel z Velké Bytče (1391) 86 —, Jacobus Carnifex, konšel z Velké Bytče (1391) 86 218 

Strana 219
Jacob, Jacub Czierny (1494) v. Cerny —, Jacobus Dresden de Wratislavia (1403) v. Dresden —, Jacub Hrziczowsky (1497) v. Hričov- ský —, Jacobus Caraz (1460) v. Karas —, Jacob Smyt (1403), Jakel Smyd (1416) v. Smid —,Joklen Faber (1416) v. Faber —,Jacub Kowarz (1501) v. Kováé —, Jakub Kraczunowicz (1424) v. Kra- čúnovic —, Jakub Krznar (1469) v. Krznär —, Jacub Mlynarz (1455) v. Mlynär —, Jakub Oger (1464) v. Oger —,Jacobus, filius Georgii Sswab (1453) 107 —,Jakub Worzissko (1518) v. Ofísko —,Jakub Kosschiczki v. Košický Jakäo, Jaksso (1477) 129 Jakubec Jan, literärni historik, XIII Jalovÿ Gregor, Yalowy (1507) 144 Jan, Johannes Albus (1419) 98 —, Jan Andreass (1507) v. Andreas —, Jano Ondreas (1509) v. Andreas —, Johannes Bogner (1380—1420) w. Bogner —, Jan Bohdal (1561) v. Bohdal —, Jan Brhel (1493) v. Brhel —,Jano Buss (1561) v. Buš —, Jan Dyno (1507) v. Dynio —, Jan, Jano Dluhy (1508) v. Dlúhý —, Jan Farkass (1561) v. Farkaš —,Johannes, advocatus zilinensis, Johan- nes foyt, erbtfoyt (1409—19) 83, 88, 90, 92, 93 —,filius advocati (c. 1886) 84 —, Jan Fratrzyk (1561) v. Frátrik —, Johannes Ffuzel, Fuszil (1403) v. Fuzel —, Johannes Klos (1453) v. Glos —, Jan, rychtar z Hritova (1561) 151 —, Jan Chochol (1513) v. Chochol —, Jan Komar, Komarz z Trentina (1468) v. Komár —, bratr Matěje Kotrše (1494) 140 —, Johannes Kulczicz (1444) v. Kulčic —, Johannes Lankvorst (1403) v. Lang- wurst —, patruus St. Lelinsky (1453) 107 —, Johannes Lelinsky (1488) v. Lelinsky —, Johann von Lvnen (1428) v. Liinen —, Jan Matieyowicz (1518) v. Matějovic —, Joannes Molendinator v. Mlynát —, Johannes, judex de Mosancz (1417) v. Mośovce —, Jan Nemecz (1561) v. Němec —, Johannes Podmanskyn (1417) v. Pod- maninsk$ Jan, Johannes Polaczkowicz (1444) v. Po- lâékovic — Písař, písař a školník městský, Jan Mistr, Johannes Magister (1469—1498) 124, 125, 128, 129, 131, 135, 136, 139, 140, 142; manželka Osanna —, Johannes, plebanus de Sylna (1357) XVIII. —, Johannes pheta —, Johannes Quitenburg (1409) v. Quiten- burg —, Jan Staań z Zawodi (1517) v. Stań —, Johannes Streczkowsky (14583) v. Strec- kovskÿ —, Johannes Sezuczig (1409) v. Schuzig —, vnuk St. Ssokota (1507) 144 —, Johannes Tureczki v. Tureckÿ —, Johannes Wilus (1403) v. Viluš —, Johannes Weysheyn (c. 1386) v. Weis- hein —, Johannes Zeidel de Prwosin (1391) v. Seidel —, Joannes de Zilina (1415) XIX —, Jan Zajimać z Kunštátu v. Zajímač Janáč, Janacz, syn Jak. Mlynáře (1489) 137 Janek, syn Hlavatův (1455) 111 Janko a jiní žoldnéři v. Skalice Uherská XXI Jankovich Nicolaus XXXII jarmerk v Prievidze (1454) 109 Jastřáb, Jastrzab Ondreg z Bycze (1561) 151 Jaško, Jassko Dlabacz (1511) v. Dlabač jatka nebli masárniť (1464) 119, 141 jatý člověk 30 . jazyk přirozený 16; — slovenský 16; — národní XIII; jazyková otázka XIV jednaëi 18, 56, 138, 139 jedy 49 jelen 27 Jelka, Gelka (1494) 141 Jeráb Klimko (1501) 142 Jeřábek Karel, lobkovický archivář, XI Jeronym, Jeronimus (1416—20) 90, 93; advocatus (1420) 94 — (1474) 128; fojt (1492—93) 138, 139 — Jan (1524) 150 — Chrapko 1485) 135 —,filius Martini (1886) 83 —,Jeronimus Sutor (1477), Sswecz Jero- lim (1498) v. Švec —, Jeronimus Zeleyn (1419) 93 Jerošovic, Matyey Jeroschowicz de Hlynik (1423) XXIV Jesesin, Jessezyn (1825) v. Nové Mesto nad Kysúcou Propheta (1460) v. Pro- 219 

Strana 220
Jevíčko, město moravské a jeho Práva Maytburská XVI Jeëko, Gezko Diuro z Râjce (1561) 151 Jihlava, město moravské, 199 jihly 71 Jílové, nyní Ilové, osada u Lúčky Lietav- ské, XXX; rychtář jílovský (1473) XXX, 127 Jílovský Matěj, Gilowsky Mathey, Ylowsky (1498—1509) 142, 144, 146; Ilowska Margetha (1524) 150 Jindřich I., saský 153; — II. sasky 153; — III. fransky 154; — IV. franský 154; — VI. Staufsky 154 Jireček Hermenegild, historik český, vy- davatel uherskoslovenského listáře VII, VIII, XIV, XV, XVI, XXXV Jiřík, Girzik, Gyryk, Georgius, Jörg, Jurg, Jürg — Sswab antiguus (1453) v. šváb -—,familiarius d. Mraczek (1453) 105 — kněz, farář žilinský (1503, 1508) 143, 146 — Jôrg Altdorfer (1424—29) v. Altdorfer —, Girzik Babezansky (1469) v. Babéansky —, Georgius Beziez de Konsezany (1457) v. Beźic —, Girzik Brodnensky (1493) v. Brodáansky —, Girzik Diak (1507) v. Dak —, Girzik Dobak (1513) v. Dobák —, Girzik Grexa (1503) v. Greksa —, Girzik Kbur (1513) v. Kbûr —, Girzik Kral (1493) v. Král —, Gyryk Kulczyt (1468) v. Kulčic —,Jurg Langendorf (1423) v. Langendorf —, Girzyk Lesotha (1524) v. Lesota —, Gyryk Michlóv syn (1468) 120 —, Girzik, fojt z Oblahova (1455) 111 —, Girzik Ondrusska (1561) v. Ondruska —, Girzik Petrilas, rychtéf z Chotésova (1561) 151 —, Girzik Swinka (1515) v. Svinka —, Girzik Wladarz (1479) v. Vladař jistinnik 11, 13, 15, 25, 30, 33, 44, 46, 48, 68, 75 , jistinost 10, 24, 81, T4 jistota 26, 32, 45, 57 jizdnÿ 36, 52, jízdný na mostě 52 Jobek Smyt (1424) 96 Joklen, Joclen, Joclinus (1409—1420) 88, 89, 94 — Paulus (1403) 87 Josef, Josephus 29 Jôrg, Jurg, Jürg, Altdorfer (1424—29) v. Altdorfer; srv. též Jiřík judex v. fojt Jurg Langendorf (1423) v. Langendorf; srv. též Jiřík K Kačica 28 kádě 22 Kachavinské sedění (1482) 134 Kaindl R. Fr., historik německý LX, LXIII kajkléř 64 Kalda František, filolog XI Kalezyma 24 kalich 36 Kállay Jozef, čsl. ministr m. s. X kamení mezné 53 kamenice, komora dolní (1479) 131 kamený dům (1454) 110 kapitula 49 Kapras Jan, historik XIV, XV, LXI kapthuch (1403) 87 Karas Petr (1489—94) 137, 140, 141 Kardoš Stefan, Kardoss Sscephan, Gar- doss Ssezefan (1475—1507) XXXI, 128, 181—39, 141—45; fojt (1501) 142, manželka Barbora Beznosa (1485) 135 Kardosova Vieska, okres Povážská By- strica, v. Kardoš, Gardoš Karel, Karul, král 9, 39 — IV., král český a císař římský XIV, XV, XXXII. —, Robert z Anjou, král uherský XVII, XVIII. Karlík Štefan, Karlik, Karlyck, Karlyk (1416—53) XXIV, 90, 93, 100, 101, 102, 105; Karlikova Karthruše (1479) 130 Karthruse, Karthrusse Karlikowa (1479) 130 Kaše Mikuláš, Kasse Mikulass (1469) 124 Kašpar, Kasspar (1518) 149 kat 65 Kateřina, Katerina, Katherina, Katherzina —, Katerina, relieta Nicolai Institoris (1380—1420) 83 —, Katherina Michels, richter von Czaskin (1403) 87 —, Katherzina, dcera Melichara (1508) 146 —, Katherzina Polakowicz (1479) 130 —, Katherzina, sestra Stanka (1482) 134 —, Katherina Swab (1453) 108 Katuša, Katrussa, ThomaSowa dievka (1459) 113 Kbün Matéj (15618—24) 147, 149, 150 Kbůr Jiřík (1513) 147 Kelle Johann LX. Ketner (c. 1386) 84 kirche v. kostel kláda, v kládě seděti 78 Klatovy, město v čechách XVI. Klecanda Vladimír, historik český X 220 

Strana 221
klenot, klejnot 21, 106 kletba, klatba 24, 72; — královská 29, 35 Klik Josef, historik český XIV, XV Klimko Jerab (1501) 142 Klimo B. XIV. klisice polské 29 klobůček židovský 67 Klos, Clos, Clas, Klas Ozyep (1418—30) XVIII, 92, 98, 99 —, Cloz, Gloz, Kluoz, Kloz Johannes, Han, zel, Hanusso, Sutor (1441—1459) 100— 104, 105—109, 111—113 —, Gloz z Tésina (1451) 104 Klósel, Clósel, filius Henel (c. 1386) 84 Knaufel, Knavfel (?) (c. 1386) 84 kněz, kněží 7, 11, 18, 22, 36, 37, 70, 73; — neb farář 72; — na mostě 52; — kněž- ský rozdíl 72; kněžská mez (1507) 145 knihy 21, 29; — městské v čechách a na Slovensku XXIII, XXIV, XXV; v ži- lině (1468—1561) 120, 132, 137—139, 145—149, 151 koflik (1453) 106; — stfiebrny (1507) 144 Kolár, Kolarz Matáj (1485—94) 135—141; manZelka Barbara (1494) 141; syn Matéj (1494) 141 — Stefan (1444—1455) 102, 111 Kolárovice, okres Velká Bytča, srv. Kolár XXXII kolesa vozu 23, 40 Koľmen Podmanskyn (1417) 91 v. Pod- manín kolo, kolem lámati 66 kolonisace v Pováží XXV, XXVI, XXVII; srv. též lokátoři koltry 21 koly čtyry 53, 64 Komár, Komarz Jan z Trenčína (1468—70) 121, 122, 126 koné 11, 22, 48; — divoké 29 Konrád II. franský 154 —, III. štaufský 154 Konská při Rájci, okres Žilina, Kunszka (1350) XXIX Konścany, Konsczany v. BeŻic Georgius konšelé, konžalé 21, 111 srv. boženíci konvě cínové (1507) 145 koppener czal (1424) 97 kord, kordy (1453, 1561) 106, 151 Kordula, manželka Štefana Bezducha (1481) 133 kořen, ves od kořene nového 59 Kořínek, Korzinek, Mikuláš (1518) 149 Korn Georg LXI Korpen, Korppen (1400) v. Krupina Korvaš, Korwas, Matěj (1511) 147 Kosaň, Kosan, Kosyan, Kosanie, Kosen, Kosien, Matěj (1488) 136 Kosaň Stefan (1561) 150, 151 — Tomáš, Toman (1503—1518) 143, 147, 149 Koseň, Kosien v. Kosaň kostel, kostely 19, 24, 36, 65, 79, 144, 146, 151; — Matky Boží, unser liben frawen kirche (1423, 1518) 96, 149; — Buožieho Těla, cappel des heil. Leychnams (1423, 1489, 1508) 96, 138, 146; — sv. Stépána, sant Stephans Kirche of dem leyme (1429) 99 —,kostelní lidé 37; kostelní rücha 29 Košický, Jakub Kosschiczki de Magna Kothosschov (1423) XXIV; srv. Kote- šová kotel, kotlík 21, 22 Kotešová Velká a Zemanská, ves v okresu městečka Velké Bytče, původně Chotě- šov, rychtář z Chotessowa, Magna Kothosschow (1423, 1561) XXIII, XXIV, XXV, XXIX, 151; srv. též Ko- Sicky Kotrčiná Lúčka, ves v okresu Nového Mesta nad Kysúcou, v Kotrssowey rolí (1481) 132 Kotrše, Kothrss, Kotrssa, Kotrsse, Kotrssie, Matěj (1466—1492) XXXII, 119, 120, 122—132, 135—138, 140—141; fojt (1479, 1489) 130—132, 136—138; man- Zelka Anna (1494) 140; Kotrssowa role (1481) v. Kotréiná Lücka Kováé, Kowacz, Kowarz Gregor (1492— 98) 138, 189, 142 —, Kowacz, Kowarz Jakub (1501— 1509) 142, 146 —, Kowacz, Ond¥ej, Andřej, Ondruš, syn Jakuba Mlynáře (1462—1489) 116—119, 137 . —, Kowacz, Matéj (1464—82) 118, 119, 125, 129, 132—134; manZelka Barbora (1464) 118; synové Stefan, Martin (1469) 125; dcery Hedviga, Agoša (1469) 125 —, Kowacz Matuš (1469) 124 —, Kowacz, Valent (1466—73) 119, 120, 123, 125—127 Kovář, přísažný z městečka Velké Bytde (1561) 151 Kozák, Cozak, Tomáš (1460) 114; Koza- kowa Dorotha (1459, 1460) 113, 114 Kračůn, Craczun (1423) v. Galušovic Kračúnovic, Kraczunowicz, Craiczinowicz Jakub (1424) XXIV, 97 —, Craiczinowicz Miklusch de Magna Ko- thosschow (1423) XXIV —, Matěj (1424) 97 krádež 9, 43, 48, 50, 53; — obilí 66 kradný hněv 8, 38 221 

Strana 222
kraj 13 Krajëi, Krayczy, Martin (1463) 117 —, Kraycze, Matějka (1460) 115 —, Kraiczy, Michal (1501) 142 —, Krayczy, Kragczy, Mikuláš (1460, 1462) 114, 115, 116 —, Krayczy, Kraiczy, Stefan (1457—1493) 111, 118, 138, 139; srv. Sneider Krakov XXVI; LXII; krakovská dioecese (1493) 139 král 11, 52, 58, 59, 65, 66, 71; král — rychtář 56; královské bydlení 20; krá- lovská cesta 8, 36, 46, 47, 49, 66; krá- lovská klatba 29, 35; královská moc 75; královský osud 86; královská pečeť 71; královský pokoj 70; královské věci 67; království 283 Król Jiřík (1493) 139, 140 krám masný XXVII kramdr 21 Kramář, Kramarz, Michl, Michal (1454— 1501) 109, 137—139, 142 —, Kramarz, Simko (1479) 130; Kromer Kwáshany, ves v okresu Zilinském, posses- sio Kraszna (1862) XXVII, XXVIII, XXIX (1419) 87, 93 Kraszna (1862) v. Krâshany Kremnice (1470) 126, zlaté rázu kremnic- kého, váhy kremnické (1469, 1508) XVI, XXX, 126, 146 Krepčík Ďuro, Krepezik Dure (1494) 141 —, Krzepczik, Matěj (1511, 1515) 146, 147 křesťan 29 krev 15, 35 kříž 40 Křižko, Krzizko, Krzisko (1468, 1485) 120, 135 křižmo 36 Krkoška, Krkosska, 139—142 Krl z Varina (1463) 117 Krok Jiřík (1509—1515) 146—150; fojt (1515) 147 — Stefan z Strecna (1468—1503) 121— 128, 189—148 Kromer, Cromr, Cromer, Nicolaus (1380— 1420) 83, 84, 86, 87 — Mathiz (1416—18) 90—92; srv. Institor srv. Matéj (1493—98) Kramář Kroměříž, Wenceslaus de Kromierzyz (1473) VIII, IX, XXII, XXXV— XXXVII, 79 Krones F., historik rakouský LX Kropáč, Kropacz, Kropačz, Matěj (1488— 1518) 136, 141—149; fojt (1507) 148 —, Kropacz, Ondfej (1507) 144 krstný otec 24 Krupina, Corpona, Korppen, Crupyna (1369—1501), XIII, XXI, XXVI, XXVII, XXX, XXXII, XXXIV, LX, LXI, LXIV, 84, 85, 111, 117, 132, 142, 143; krupinské právo XXVI, 84, 85, 117, 132, 142 Krznór, Pellifex, Dobeslaus (1462) 116 — Jakub (1469) 123—126 — Jan (1470) 126 Kuchman, Kuchmanus (1380—1420) 83 Kul&c, Kulezicz Hansel, Culeziez Hansel, Kuleziez Johannes (1444—1450) 101— 103 — Jiřík (1468) 119 — Mathis (1481) 132 Kulka Bernät (1481—82) 132—134 kultura města a venkova na Slovensku XXXII kůň 19, 25, 28, 38, 42, 44, 55, 62, 71, 79; — pâné 9; — osedlanÿ 22; — jezdetskÿ 29; — nejezdénÿ 26; — najlepsi 73 Kim Michael de Rossyna (1416) 89 kuneraz (vepř) 26 Kunszka v. Konská Kunštát, z Kunštátu Boček XIV. kup, kúpě 43, 110; — falešná 47; — krá- dežská 44 kupectvi, kupeëstvi 10, 22, 33, 34, 59, 60, 63, 73, 74; kupečské zboží 62 Kutrzeba Stanislaw, historik polský LVIII kurevstvi 11, 75 i Kiinssberg Eb. LX kůže 43, 53, 70, 75; — umrlä 33 kvalt 58, 66, 67; kvalt neb násilé 70; kvalt na ženě 65 kvantita v zápisech žilinských a v edici LIV—LVI Kysúca, řeka, vlévající se u Žiliny do Váhu XVII; kysücká dolina, koloni- sace XXVIII a n. L Laband Paul LIX, LX, LXI, 155, 172, 189, 190 Lacko, Ladislaus, Laczek (1403, 1418) 86, 91 —, Ladislaus, son fojtes Johannes und frau Elena (1418) 92 —, Laczko, Ladislaus, advocatus, (1444) 101, 102, 105 —, Laczko (1492, 1503) 138, 143 —, Laczek, kněz, farář (1518) 149 —, Laczko Czolta (1423) v. Czolta —, Laczko Dlhi (1511) v. DIGhy 146 —, Laczko Maczias (1380—1420) v. Macias —, Laczko Rassowsky v. Hrasovskÿ —, Laczko Sukennik (1501) v. Sûkenik judex 222 

Strana 223
Lacko, Latczko von Sneznycz (1426) v. — de Tribus curiis (1416) 89 — Uhrzynowycz, Wngarus (1403—29) v. Uhřinovic — Laczko Wayczar (1426—1444) v. Vajčar Lackovd, Laczkowa, Zofka (1473) 127 lán svobodný XXVII; srv. též kolonisace; lány 26, 27, 59 lano, lapides lane 84 Langendorf Jurg (1423) 95; srv. Dlhé Pole Langwurst, Langworst, Lankworst, Laub- vorst, Andreas, Andris (1426—1430) XVIII, XXIX, 98—99 — Johannes, Hannus (1403—1424) 87, 96 — Nicolaus (1403) 86 — Stephanus iuvennis (1408—1426) 87, 88, 90, 91, 93—97 — Dorothea (1423) 95 — Margaretha (1423) 95 Lanifex Mathias (1444, 1457) 101, 112; srv. Sûkenik — Michael (1444) 101 — Nicolaus, Nykel (1380—1423) XXIV, 83, 86, 90, 92 — srv. Wollenwaber, Sükeník lapides lane 84 lavice 21, 22, 47 Lelinský Jan (1488, 1494) 136, 140, 141; manzelka Barbora (1488) 136 — Stephanus (1441—1454) 100—103, 105—109; Maruáa (1450) 103 len 21 Lesota, Lesotha, Jiřík (1524) 150 Lethezyn, Lesthezyn, też Jessezyn (1325) v. Nové Mesto nad Kysticou Letva v. Lietava lidé chudí 47; — kostelní 37; — nesmyslní 43; — pocestní 10; — v nově přišlí 23, 47; — pfichodni 10, 56; — svobodní 55; — slużebni 10, 59 Lietava, Letva (1384), hrad v okoli Żiliny XXVIII Lichner P. 197 Liptov, Lyptovia (1453) 104, 105 Liptovský Svatý Mikuláš v. Mikuláš listiny psané jazykem národním v čechách a na Slovensku XIV lišky 35 Literatus Thomas (1457) 112, 113 Litoměřice město v čechách XV ližice striebrné (1453, 1507) 106, 144 Lobkovická knihovna v Roudnici XL lokátoři vesnic v okolí žilinském XXV, XXVI, XXVII, XXX, XXXII; zemani XXX loket 42, 47 XV, Lombardini Alexandr, historik slovensky VIII, IX, XVIII, XXV, XXVI, XXVII, XXVIII, XXIX, XXXII, LX. Lorenc, Lorencz, z Vratislavć (1482) 134 —, syn Orsuly Humanovic (1460) 115 lorica, viatica 84 Lorl Hensil (c. 1400) 86 Loserth Josef, historik VII. Lotova Zena 68 Loze Caspar von Magdeburg (1422) 95 Lucovia, Nicolaus de (1278) v. Lukové Luczka v. Lúčka Lúčka Kotrčina (1430) XXIX, XXXII lučisko 36 Ludvík, král uhersky, XVIII, XIX, XX, XXVI, XXXIII . Luene, Lÿnen (1428) u Liineburku XXVI, 98, 99 Lukáč, Lukacz Dias v. Das Lukové, ves v okresu zvolenskóm, Lucovia (1878), Mikuláš z Lukové VIII, XI, XXXIV, XXXV, LXIII, 192 lůno (Lohn) pacholčí 9, 45 lüpez, loupez, lûpeZstvi 9, 11, 43, 45, 47, 50, 51, 52, 53, 55, 72, 77; lúpežské kusy 78 lůpežník, loupežník 27, 61, 64, 73, 75 Lutie, na Lutie (1464) snad Lutise 118 Lutiše, ves v okrese Nového Mesta nad Kysúcou, „na Lutie“ (1464) 118 Lužice LXII, LXIII M Maciáš, Maczias, Lacko (1380—1420) 83, 86, 88 Macocha 21 Magdeburk, Marburk, Meydeburg, magde- burské právo LVIII, 7, 12, 83, 85, 95, 153, 157 magister Andreas (1408—85) v. Andreas Maja, Maga, žena Matěje Fabuše (1464) 118 Majtan Martin (1479—89) 130, 136—37 Mako Áron (1479—89) 130, 132—37 — Matěj (1524) 150 — Michal (1475—93) 128, 138—39; fojt (1493) 139 . — Míša (1561) 150—51 Makov, okres Čadca, XXXII, srv. Mako Malikovic, Blazek Malikowicz de Magna Kothosschow (1423) XXIV Mandel Mathias, Matej (1444—63) 101— 103, 111—17 Maneta (c. 1386) 84 Manko Matúš z Beluše (1468—71) 121, 123, 126; fojt (1468) 121; syn Martin (1469) 123; fojt (1469) 122 223 

Strana 224
Manžel, Manzel Ondrej (1492) 138 Morburg v. Magdeburg Mareta Hanczowa (1464) 118 Margareta, Margreta Ilovská (1524) 150 —, frau Clas (1418) 92 —, Margreta, manzelka Matéje Kiepéika (1511) 146, 147 — Langworst (1423) 95 — Newhauser (1380—1420) 83 Margretic, Margreticz Thomas (1424) 96 Marie, královna uherská (1384) XVIII, XXVI, 85 marka, mark (1403) 85, 87, 88, 89, 92; — for fur rothe goldin 86; — koppener (1424) 97; — polnische (1409, 1422) 89, 95; — pragenses (1424) 97; — monete ungaricalis, ungarischer werung, ungarischer czal (1417, 1423, 1424) 91, 95, 96 Marko, Marco, konsel z Veľké Bytče (1391) 86 —, Antal Marko, bozenik de Magna Ko- thosschow (1423) XXIV Marta, manželka Gregora ševce (1501) 142 Martin, Martinus, Mertin, Mertyn, Merten Mertus (1470) 126 — Andreas (1507) 144 — Antholowicz (1457, 1462) v. Antolovic — Banowsky (1507—18) v. Bánovský — Carnifex (1416—60) v. Carnifex —,syn Doroty (1453) 105 — farář, bratr Barbory, manželky Miku- láše Hostka (1488) 136 — Fleischer (1416—29) v. Fleischer — Gütlar, Gurtler (1423—26) v. Güttler — Hostek (1466) v. Hostek — Hrabowsky v. Hrabovský — Institor (1441—53) v. Institor — Medwed, fojt (1469) v. Medved a Nedvéd — Miska (1518—24) v. Miska —, syn Jakuba Mlynáře (1489) 187 — Mossancz de Hossnycz (1417) 91 — Massar (1459) v. Masar — Messer (1451) v. Messer — Nedwied z Zaprazyna (1472) v. Nedvéd — Nemessny (1488) v. Nemeśny — Nemlat, Nemlet (1403—51) v. Nemlat — Panek (1462) v. Panek — Poloni, Polakowicz, Polak (1441—57) v. Polák — Pisar z Petrowecz (1468—79) v. Písar — Span, Schupan (1403) v. Span — filius Georgii Sswab (1453—62) v. Sväb — Westerz (1561) v. Wester — Zawodezki (1423) v. Závodský — de Zylyna (1405) XIX Maruša, Marussa Lelinsky (1450) 103 Maruša, Marusse, manželka Stanczle (1482) 134 Masař, Masar, Masar, Massar, Masarz, Massarz, Martin (1459—73) 113—15, 117—25; manželka Dorota 127 —, Massar Nikuš, fojt (1477) 129 Matěj, Mathia, Mathias, Mathes, Matheus, Mathis, Mathiz, Mathus, Matias, Matis, Matiss, Methey — Mathia (1453) 105 — Matyáš, král uherský (1475), XXIX — Matyáš II. (1610) 85 — Mathis, Matis (1488—94) 136, 138, 140 —, Mathey, Mathieg, Mathiss Abraharth, Habrarth v. Abrahart —, Mathias Beyer de Teschin (1419) v. Beyer —, Mathuss Dyak (1479) v. Däk —, Matěj Dubno (1518) v. Dubno —, Matieg Ffabuss (1464) v. Fabuš —, Mathis fojt (1498) 142 —, Matieg Gal (1561) 150 Matey Gregorius v. Gregorius Mat. v. Hričovský Matieg Ilowsky (1498) v. Jílovský , Mathiz Institor (1417) 90 Matyey Jeroschowic v. Jerosovic Matieg Kbun (1513) v. Kbün Matieg Kolar (1485) v. Kolár Matieg Korwas (1511) v. Korvaá Mathey Kosen (1485) v. Kosań Mat. Kostka (1489) v. Kostka , Matieg Cotrsse (1466) v. Kotrèe , Matyei Kraczûnowiez (1424) v. Kratû- novic —, Mathey Krkosska (1493) v. Krkoška —, Mathias, Mathig Cromer (1380—1420) v. Kromer —, Mathey Matieg, Matey Kropacz (1488 —1518) v. Kropáé —, Mathis Kulczicz (1481) v. Kulécic — Maczias Laczko v. Lacko —, Mathias Lanifex (1444— 57) v. Lanifex —, Mathieg Mako (1524) v. Mako —, Mathias, Matieg Mandel (1444—03) v. Mandel —, Mathuss Manko (1468—71) v. Manko —, Mathias Pannifex (1441—60) v. Panni- fex, Stkenik —, Matieg Polsky (1472) v. Polsky —, Mathis Rabus (1409) v. Rabus — Mathias Slavus de Belus (1461) v. Be- lusa. XX —, Mathias, Matis, Ssala, Ssale (1460—68) v. Sala —,Mathis Stassko (1515) v. Staško —, Mathias, Mathes, Mathiss, Methey Sutor (1441—57) v. Sutor - ЛОЛ v 11] 224 

Strana 225
Matěj, Mathias, Matis Sukennyk (1451— 54) v. Súkeník —, Mathis, Matis Sswecz (1453—92) v. Švec . —, Mathis Thursky (1470) v. Túrský — Mathias, Matheus Troger (1403—22) v. Tróger —, Mat. Trtol (1489) v. Trtol — Mathias de Waryn (1452) v. Varin XIX — Mathyas, iuratus de Sylina (1417) XVIII —,Matieg Weliky (1474) v. Velik$ Matéjka, Matiegka Kraycze (1460) v. Krajčí Matějovic, Matieyowicz Jan (1518) 150 mdter, mati, matka, 18, 19, 21, 24, 69; ma- teřiné zboží 40; mateřinný erb 18; ma- teřina smrt 24 mateřizna (1459—1509) 113, 114, 131, 146 Matunák Michal, historik slovenský, XVI. meč 10, 15, 22, 23, 37, 39, 42, 49, 50, 55, 61, 71; — brunátný 66; — neb jinší řezivo 72 medenice 21, 71 Medved, Medwed, Martin řečený Manko (1469—70) 122, 128, 125, 126; srv. Manko Meinardus Otto LX, LXI, LXII Meister LXI Melchior, syn Martina Pisára (1468— 82) 121, 122, 132—35 ; Melichar, Melicher, Melicherz, Mellichar, Milichar Polákovic Mikuláš, Melichar starý (1468—1517) 120, 121, 126, 127, 130, 141, 145, 146, 147, 148; fojt (1497) 141 Mencl Václav, ing., XI Merten, Mertin v. Martin Mertlík, Mertlyk, Mertlik (1453—57) 105, 106, 108, 109, 111, 112 Mertus, Mertuss, Merthuss (1459—89) 113, 114, 137 Mesór, Messar Merten (1450) 102 Messer Merten (1451) 104 město, městečko 9, 10, 48; — zdí utvrzené 49; — parkánem utvrzené 49; — zavŸe- né 48, 49; městské právo 46; městský štít 23; město a venkov XXXII; mě- sta v Pováží XXVIII; města na Slo- vensku XVI Methey v. Matěj Mezierka Pavel z Nového Města nad Ky- súcou (1498) 42 mezirka 41, 42 Michal, Michael, Michle, Michel, Michl, Micle, Mikle, Michaleo, Michalczik —, Michael (1453) 107 —, Michal (1498) 142 Polákovic Michal, Michle (1454) 108 —, Michel, richter von Czaskin (1403) 87 —, Michael Bobat (1453) v. Bobát —, Michal Bzdlak (1464) v. Bzdlák —, Michal Czygan (15061) v. Cigán —, neboïtika Hanuska (1498) 142 —, Michael, Michal Hriczowsky, Riczow- sky (1441—64) v. Hričovský —, Michal Chmelik (1497) v. Chmelík —, Michal Kraiczy (1501) v. Krajčí —, Michl Kramarz (1454—1501) v. Kra- mář —, Michael Kůn de Rossyna (1416) v. Kůn —, Michael Lanifex (1444) v. Lanifex —,; Michal Mako (1475—93) v. Mako —, Michal Oger (1497) v. Oger —, Micle Podstawek (1424) v. Podstavek —, Michael Prchala, Przchala (1450—60) v. Prchala —, Michael, Mikle Propheta (1441— 53) v. Propheta —,; Michal, Michel Rageczky (1460— 69) v. Rájecky —, Michal von Sneznyez (1416) 98 —, Michal Sukenik (1457, 1507) v. Súkeník —, Michal Sutor (c. 1386) v. Sutor —, Michael Sutor (1460) v. Sutor —, Michalco, Michalko Sswieez (1460) v. Svec —, Michalczik Sswiecz (1481) v. švec —, Michal Til (1454) v. Til —, Michelchin Textor (c. 1386) v. Textor —, Michael Verzlak (1450) v. Verzlak —, Michal Zapona (1524) w. Zápona Michalec (1455) 111 Michálek (1455) 111 Michlóv syn Jirik (1468) 120 Michnay A. 197 Mikuláš, Mikulass, Mikolass, Mikolaj, Mico, Miklus, Micolaus, Nicklos, Nicuss, Niklos, Niclas, Niklas, Nikel, Nykel, Niklyk, Niczko — Svatý Liptovský (1469—74) 123, 126— 28 —, Mikolass (1457) 112 —, Nicolaus (1418) 91 —, Nikuss (1488) 136 —, Niklyk (1460) 115 —, Mikulass, fojt (1481—82) 132, 134 —, Nikuss, Nicuss, starÿ fojt (1457, 1459) 112, 113 —, Niclas, rychter (c. 1386) 84 — Nitzko, advocatus de Selina (1370) XVIII. —, Niczko, fojt in Crasna (1419) 93 —, Mikolass Beznoss (1453) v. Beznos —, Nikloss Carnifex (1444) v. Carnifex —, Nikel Hanuslen (1463) v. Hanuslen 225 15 

Strana 226
Mikuláš, Niklas, Niclos Eberhart (1403— 80) v. Eberhart —. Nicolaus Hebbrandi, Konszka (1430) XXIX. —, Mikolaj Hostek (1466) v. Hostek —, Nicolaus Institor, Cromer (1380—1420) v. Kromr —, Mikulass Kasse (1469) v. Kase — Miklusch Craiczinowicz (1423) v. Kra- čúnovic. —, Miculass, Micolass Krayczy (1460) v. Krajčí —, Mikulass Korzinek (1518) v. Kořínek —, Nicolaus de Lucovia (1878) v. Lukové —, Nicolaus, Nykel Lanifex (1380—1420) v. Lanifex —, Nicolaus Melicherz (1468—1517) v. Melichar —, Mikulass, syn Melichara, Melicher (1508, 1513) v. Melichar — Mikuláš z Mníkova v. Pekora —, Mikolass, Nicolaus Nosko (1451—69) v. Nosko —, plebanus in Petri villa (1420) v. Pe- trovce —, Nicolaus, Nyklas Pynkus (1416—24) v. Pinkuś —, Nicolaus, Nyklos, Niklass Polac, Po- laczko, Polonus (1450—53) v. Polák —, Nicolaus Proczko (1420) v. Procko —, Nicolaus Propheta (1453) v. Propheta —,Mikulass Prussak (1424) v. Prušák —, Mico, Miclus de Rosina (1420) v. Ro- sina —, Nicolaus, Nykel, Niclas, Niclas Simon, Simonis, Schimonowicz (1409—29) v. Simonovic —, Mikulass Staan z Zawodi (1517) v. Stáň —, Nicolaus Sutor (1460) v. Sutor —,Mikulass z Swidniezy fec. Hirzberg (1482) v. Hirschberg —, Nicolaus Textor (1416) v. Textor —, Nickos von Trencz (1419) v. Trenčín —, Nicolaus Werner de Petri villa (1416) v. Petrovce —, Niclas Wollenwober (1416) v. Wollen- weber —, Nicolaus de Zeech v. Seč. —, Mikuláš z Žiliny (1420) VIII, XIX —, Nicolaus, iudex de Sylna (1384) XVIII Mile Andreas, plebanus in Rossina (1420) 94 mile 48 Milota (1518) 149 mimochodnik 29 mince 9, 52; mincéř 52 mír 10, 61; mír zrušený 18 filius fojt de Miska Martin (1518—24) 149, 150; fojt 149 místa věrohodná XX mistr — mistř Andreas (1403—85) v. Andreas — Jan, písař a školník (1469—98) v. Jan —, mistři křesťanští 36; mistr sedlačí 24 Míša, Míšo — Misia Syrotha (1561) v. Sirota — Misio Drdol, fojt z Rájce (1561) v. Drdol — Misio Hanzel z Rájce (1561) v. Hanzel Míšeň LXII Mitachrast, Mithachrast Matěj (1468— 82) 121, 122, 129, 130, 133, 134 — Wanio (1481) 132 Mitachrastina, Mytachrastina Agna, ses- tra Mikolaje Hrstka (1466) 119 mlýn 36, 71, 111; mlýny městské 105, 137; mlýn nižní 139, 148; mlýn vyšní 145; mlynný kámen 40; mlýn na obilí, prá- vo mlýna XXVII Mlynář, Mlinar Ivaniško (1455) 111 —, Mlynarz Jakub, Mlynarz (1455—89) 111, 137 —, Mlynarz Martin (1493) 139 —, Mlynar Matěj (1507) 145 —, Mlinar Ondrej (1455) 111 —, Mlynarz Petr (1515) 147—48 —, Mlynar Valent (1507), manZelka Agna 145 — Johannes Molendinator de Magna Ko- thosschow (1423) XXIV, XXV mnich, mnišské právo 22. Mojžíš, jméno biblické 68 Mokropyský Gregor (1464) 118 Mokropysk, Mokropisk Hřehoř (1460) 114 Mokry Gregor (1469) 123, 125 Molendinator v. Mlynář Morava XVII, XXI, |LXIII mord, mordérství 10, 61, 77; — krádež- ský 15 Mosancz (1417) v. Moštenec most 49; mostná podeSev (Brückezol) 9, 52 Moštenec Dolní a Horní, okres Povážská Bystrica, Mosancz (1417) XXVIII, 91 motyka 67 Mrócek, Mraczek (1453) 104—5 mřéž železná 42 muky 30 Murator Heynzicus (c. 1386) 84 Mühler Heinrich LVII, 188. mýtný z Hričova (1561) 151 N Naaman, jméno biblické 68 nacionalisace mást XIII, XV, XVI, XVII, XX, XXII 226 

Strana 227
nádobí 21 najdend věc 65 nájem 9, 40, — zaslúžený 45, nájemné zboží 69 narození nepravé 38 narratio zápisú žilinských XLVII násilí 70, 115; — ženám 12: násilná vče 13; nátisk dívky 25 Nečelovic Viluš, Neczelowicz Wilus (1380 —1420) 83, 86 Nededza, ves v okresu žilinském de Nie- dzedza, z Nedieze, z Nediezy (1453— 73), XXX, 106, 109, 110, 112, 122, 123, 124, 127 Nedieczky z Nediezy, Blažek, hejtman v Žilině 106, 109, 110; Nedzeczky Kaš- par, Petráš, Sander (1454) 109, 110; z Nedieze Ondruš (1469, 1473) 122— 124, 127; manželka Osanna, dcera Bar- bora (1469) 124 medílní bratři (1454) 109 nedvéd, nedvédi 27, 35 Nedvéd, Nedwied Martin z Zaprazina (1472) XXIX, XXX, 126 Němci na Slovensku XVI, XVIII, XXVII němčina v žilině VIII, IX, XIII Němec, Nemecz Jan, fojt (1561) 150 — Niemecz Tomáš (1481) 133 némecky jazyk 67; německé zápisy 85 Nemešný, Nemessny Martin (1488—93) 136, 187, 139 Nemlat, Nemhlat, Nemlath, Nemhlet, Nemlehet, Nemlet, Nemleth Martin (1403—73) 88, 90, 92, 102, 103, 104, 126;.127; manżelka Dorota (1473) 127 — Michal (1450) 108 nemovité zbozi 23 Nemšová, okres Púchov, XXX v. Ne- mešný. neroztržené zboží 23 mesmyslní lidé 43 Neuhůuser, Newhewser, Newhuser, New- hewsser Peter (c. 1386) 84 — Andres (1418—19) 88, 92 Neumburger Petr (1394), měšťan pražský XIV Neysse (1403) v. Nisa Nicolaus v. Mikuláš Niczko v. Mikuláš Niklík v. Mikuláš Nikloš v. Mikuláš Nikuš v. Mikuláš Nisa, krajské město v Slezsku, de Nysa (c. 1386), Neysse (1403) XXVI, 84, 88; Stephanus Zelyn de Nysa 84 niznt mlÿn v. mlÿn nohy 14 Nonhart, Nonharth Jan z Vratislave (1482) 134; Lorenc z Vratislavá (1482) 134 nos 14 Nosice, okres Püchov, srv. Nosko. Nosko, Nosek Mikuláš (1451—79) XXIX, 103, 112, 113, 122, 124, 131; manželka Osanna (1479) 131 notarius civitatis magister Andreas (1444) 101; — publicus Thomas Literatus (1457) 112, 113; srv. písař Nova civitas v. Nové Mesto nad Kysücou Nové Mesto nad Kysücou, Nova civitas, terra Jesesin (1254) XXVII, Lethezyn (1323) XXVIII, Congesberg XXVIII, Nova civitas XXI, XXVIII XXX; fojt Henricus de Horicz XXVIII (1441 —98) 100, 119, 142 Novokïtëne VII Novum castrum (1453) v. Hrádek v Lip- tové Nový, Nowy (1469) 124 Nožér, Nozer Benedictus, ‘Cultellifaber (1441—51) 100, 101, 103, 104 nožné pánvě 22 nûza, nûze, nouze 7, 11, 14, 17, 27, 81, 38, 47, 64, 65, 66, 69, 70, 72, 76, 78 nůž, s nožem bojovati 15 о Obec 15, 120; obecni pazinek 26; súd 51 obermanové aneb jednaëi 18 obchod XXVI Oblahov (1455) v. Oblazov Oblaskÿ, Oblaski, t. j. z Oblah, konšel z V. Bytče (1391) 86 Oblazov, osada při Zemanské Kotěšové, okres V. Bytča, XXX., z Oblahowa XXX. (1455) 111, 151 Oblez, konšel města Žiliny (1518) 149 oblük neb okno 9, 42 obrana 23, 48, 55, 69, 124 obrusy 21 obžalovaný člověk 75 Ocela, Oczela, Oczele Ondrej (1503, 1509) 143, 145—46 očizna v. otčizna odbyvky nebo platy (1482) 135 oddělený syn 50 odloučení dětí 7, 69 odpov 17 odpověď 71 Oger Jakub (1464, 1497) 118, 141 — Michal (1497) 141 ochroment T3 okno neb oblúk 42 obecný 227 

Strana 228
Okoličné, ves v Liptově, okres Liptovský Sv. Mikuláš, falsum listiny z roku 1435, XIV okrvavent 11,.77 omluvent 11 Ondreas v. Andreas Ondrej, Ondreg, Ondrey, Ondrzej, Ondrzeg v. Andreas Ondřej II., král uherský XVII Ondruška, Ondrusska Jiřík (1561) 150, 151 opásání 50; Opava LX opice 27 oprava 124; opravený klejnot 21 orací země 52 Orava XVIII Oříško, Orzissko, Worzissko Jan (1518) 149 Orlik zem (1468) 120 Orschrinnowicz Lacsko (1419) v. Uhii- novic Orsula, Orssula (1470) 126 — Orssula Hostkova (1466) 119 —, Orssula Humanova (1460) 115 —, Orssula Hadmasska (1462) 116 —, Orssula, dcera Melichara (1508) 146 —, Orssula, sestra Jana Oříška (1508) 149 —, Orssula, žena Polákova (1464) 118 ortel 13, 39, 40, 46, 47, 48, 49, 56, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 74, TT, 78, 79; — láti 9; — neb ctné právo 64; — větší 12; ortilný list 111 Ortloff Fried. LX Osanna, matka ženy Gregora Ševce (1501) 143 —, pastorkyně Matěje Křepčíka (1511) 147 —, sivota (1494) 141 —, vdova po Mikulášovi Beznosém, man- želka mistra Jana Písaře (1485) 135, 136 osedlaný kůň 22 oslovení 39 ostruhy 71 osud 9, 10, 12—14, 17, 26—28, 31, 34, 37, 40, 43, 44, 45, 47-50, 52, 53, 55, 58, — strieberné 106 61, 63, 68, 70, 72—TT; — fojtüv 13; osud královský 36, 65; — městského posla 65; — purkrabův 18; — vychtá- řův 10, 57, 62; — zemského rychtáře 59; osudí rychtářovo 10; osudné 62 osvědčiti dluhy 8 otčizna, očizna, vočizna 10, 32, 55, 111—115, 118, 119, 122, 124, 125, 128, 131, 133, 187, 144, 146, 147 otec 19, 24; otce kdo zabije 7; otné zboží 18; 'otný erb 69; otná smrt 22, 24 otrava 7 Otto I. sasky 153; — II. saský 158; — III. sasky 153; — Braunschweig Lüne- bursky 154 Óvár v. Starý Hrad ovčí pastýř 27 ovoce 9, 41, 53 Ozép, Ozyep Clos (1426—29) v. Glos P Padělky literární na Slovensku XIV pacholek, pacholci 9, 11, 37, 38, 40, 76; pacholčí lůno 9, 45; — nájemný 40; — svobodný 45 Palacký František, historik český XXI, LIV pálení 10, 66 památky písemnictví slovenského nejstarší XIV pán 37, 67, 69, 70; zabití pána 17; pána kdo zabije 7; panské právo 9, 45 Pánek, Pánko Martin (1462—77) 116—18, 120, 122, 124, 129, 130 Pankrác Václav od Svatého Mikuláše, z Baanče a z Strečna (1453—73), Pan- gracz Wenceslaus, advocatus in urbe Zylina (1473) 79, Pangracius de S. Ni- colao XI, XXII, XXXV, XXXVII, 104 — 110, 123, 126, 127, 128 panna 38, 76; — ukrvavená 78; panenský rozdil 72 Pannifex Mathias (1441—60) 100—105, 107, 114; advocatus (1453) 105; srv. Sükeník panství 23 pánvě 21; — nožné 22 parkán 49 pasinek v. pastva pastorek 19 Past»mek František, filolog český XIV pastva, pasba 8, 25, 26; pasínek obecný 26 pastýř 8, 22, 25, 26, 27, 87; — ovčí 27 pásy striebrem pobité 21 patochy 21 pavéza 49; — červená 66 pavovéni 9, 21, 40, 42, 48, 55; — tvrze 67 Pavel, Pawel, Paul, Pawl, Paulus —, Paul Bek (1403) 87 —, > Pawel Brzieh (1469) v. Břčh —, Fajnar (1441) v. Fajnar. —, Paulus Joclen (1403) v. Joklen —, , Pawel Mezierka (1498) v. Mezierka —, Paul Srzelec (1459) v. Srelec —, Paul Sukennik (1460) v. Sûkenik —,Pawl Wayczer, Weyczer, Weyczar pavézka úzká 50 pec pekarská 41 228 

Strana 229
Pecko, Petczko, Petczken (1425) 97 pečeť 52; — královská 71 Pekora Mikuláš z Mníkova (1441) XXI Pellifex Dobeslaus (1462) 116 srv. Krznár peníze 9, 13, 33; — falešné 52; — vinné 33; —, znamení na nich 52 pes 27 pěší 86; — na mostě 52 Pešť, Národní museum X. petitio zápisů žilinských XILVII Petr, Peter, Petir, Petrus —, Petrus Bystrycensis v. Bystrica Po- váZská, —, Peter Fywegher z Belssa (1451) v. Fyweger —, Petrus Gutler v. Güttler, —, Peter Frulych z Belsska (1451) v. Frólich —, Petr Karas (1489) v. Karas —, Peter Newheuser (1380—1420) v. Neü- háuser —, Petrus Pipa (1453) v. Pipa —, Petr Polak, Petrus Polonus, fojt (1459) v. Polák —, Petrus, judex de Prwosin (18391) v. Pružina —, Petr Sedly (1507) v. Sedlý —, Petrus Sneider (1424) v. Schneider —, Petir Schuster genant Grünyop (1424) v. Schuster —, Petr Weliky (1508) v. Veliky —, Petrus Wynond de Wratislavia (1403) v. Wynond Petráš, Petrass Nedecký, hejtman v Ziliná (1453—54) 106—109 —, Petrass Thursky (1468) v. Turský —, Petrass Wrtiak (1463) v. Vrtäk Petri villa v. Petrovice Petrilas Jiřík, rychtář z Chotěšova (1561) 151 Petrovice, okres V, Bytča (1416—79), Petri villa z Petrowecz 86, 94, 121, 128, 131; Martin Písar z Petrovec (1475), man- Zelka Ursula z Závadky XXIX, XXX, 121, 122, 128, 131; Nicolaus Werner de Petri villa (1416) 89; Nicolaus, plebanus in Petri villa (1420) 94 Petwrman, civis de Sylna (1357) XVIII Pinkus, Pinkus, Pyncus, Pynkus Niclas (1416—24) 90—93, 96 Pipa, Pippa Petrus (1453) 107 písať městský, notarius civitatis de Sylna (1357) XVIII. —, magister Andreas, notarius civitatis (1444) 101; mistr Andreas, písař (1462) 117; srv. Andreas —,notarius publicus Thomas Literatus (1457) 112, 113; srv. Literatus rísař mistr Jan, písař a školník (1469) 124 srv. Jan mistr — Martin Pisar, Pisarz z Petrovec (1468 —79) 121, 122, 128, 131; manželka Uršula z Závadky 121, 122 ; — písaři Zrcadla XXXIV, XXXVIII, L, LI, LIV, 48 piščec 64, 75 plášček židovský 67 plat 8, 23, 81, 32; — čtvrt role 141; platy nebo odbyvky 135 plátce 34, 59 plátno 21 plebanus v. farár plechovice 50 plen 70 plot, ploty 9, 41, 42; plot anebo zeď 58 plst 71 pluh 36, 70, 75, 149 pocestní lidé 10; — tovařiši 58 podešev mostná (Brückenzol) 9, 52; — vodná 52 Podmanin, okres Povážská Bystrica, XXX, Johannes Podmaskyn (1417) 91 — Kolmen Podmaskyn (1417) 91 Podmanicky Vaclav XXXVII Podstavek, Podstawek Micle (1424) 96 poduška 21, 71 vodvod na zemi 9 Pogner Hanus (1386) v. Bogner pohané 68 poklad 11, 75; poklady t. j. základy 55 pokoj (frid) 9, 47, 74; — boží 46, 66; — kdo boří 62; — kdo ruší 72; — krá- lovský 70; — rušený 37, 57; pokoje rušitel 17, 46, 49, 60, 64, 65; — starý 36; — svobodný 37; — zbořený 7, 16; — zlomený 16; pokojné dny 36; po- kojné kusy 8 pokolení fojtovské 19 Polák, Polac, Polak, Polek, Polaczek, Po- laczko, Polassko, Polacowycz, Polaczko- wicz, Polonus — Polaczko Ebihard (1422) 94 v. Eber- hart —, Polaczkowicz Johannes (1449) 102 —, Polak, Polakowicz, Polaczko, Poloni fi- lius Martinus, Martin, Mertuss (1441— 79) 100, 101, 105, 112—18, 130; advo- catus (1441) 100, 101; déti: Stefan Gardoš, Mellichar, Hedvika, Kateřina (1479) 130 — Polac, Polak, Polek, Polaczek, Polaczko, Polassko, Polonus Mikulass, Nikloss, Niclos, Nyklas, Nicolaus (1430—60) XVIII, XXIX, 102—109, 114; man- żelka Dorota (1453) 105; syn Martin 1451) 108 229 

Strana 230
Polák, Polak, Polonus, Petrus, Petr, fojt (1459—68) 113—20; Zena Or&ula (1464) 118 —, Polak Thomek, Thomko (1493—1513) 139, 141, 142, 147, 149, 150 —, Polatezko Wolffart (1429) 99 Poláček v. Polák Poláčko v. Polák Poláčkovic v. Polák Polákovic v. Polák Pole Dlhé, Campus Longus (1320) XXIX, XXX, XXXII Polonus v. Polák Polsko XVII, LXII, 133, 139; polské hřivny, polnische mark (1409, 1422) 84, 89, 95; polské klisnice 29 Polský Hanuško (1481) 132 — Matéj, Matis (1472—93) 126—28, 139 polstdr 21 ponócky (1462) 117 : poprava 14, 17, 51, 62,65, 70; — rychtá- řova 12 poručník, poručníci 10, 25, 39, 54, 63, 76; poručenství 74 porušení na dívce 65 posel 30, 59; — městský 10, 65, 68; — mocný 32; — rychtáře 37, 50 Posina (?) (c. 1386) 84 v. Rosina posledek 12 postavení 30 postel 21, 71, 76; — pravá 76 Pováží XVII, XX, XXI, XXVIII; též kolonisace Povážská: Bystrica v. Bystrica povětří 9 Praha, universita XV, XIX, XX pražské hřivny, marcae pragenses (1424) 97 Prasek Vincens, historik slezsky LXI právo, práva 8; — baňské VIII; — cí- sařská 67; — cizí 13, 56; — člověčí - 58; — duchovní 12, 24; — flámské XXXIII, LXI; — fojtovskć XXVII; — hlohovskć LXII; — jihlavské 199; — krčmy XXVII; — krakovské, extra- vaganty LXII; — města Jevíčka na Moravě XVI; — klatovské XVI; — krupinské XIII, XXXIV; 117, 142; litoměřické XV; — magdebursk6 VIII, XIII, XIV, XV, LVII a n. 85; — manské XV; — na masný krám XXVII; — městské 46; — mílové XXV, 48; — mnišské 22; — německé, jus theutonicale XXVIII, XXVIII; — panské 9, 45; — pražské XIV; — rodnavské 190—192, 197—202; — roudnické XV; — saské XIII, XV, 40; — sedlské aneb ratajské 55; — sto- ličné 22; — světské 12, 22; — svobod- srv. ného člověka 65; — šťavnické 198— 200; — švábské XV, 9, 39, 40; — těšínské XVIII, XXVI; — třeboňské XV; — třetinné LXII a n.; — vyšší 14, 110, 111; — vikpildní LVII, LVIII, LXII; — založené 58; — zemské LVIII, LXII, 22, 23, 39, 59; — zem- ské obecné 59; — žilinské XXVII, XXVIII; — židů 67; seniores in jure (1391) 86, 91 — překlady právních knih do jazyka ná- rodního XV — právní proces v méstech XXIV — právní řízení zápisů v knihách měst- ských XXI, XXV pravopis na Slovensku XL VIII; — knihy Zilinské ILIV—LVI; — Husüv XLVIII Pražák Albert, generální tajemník Učené Společnosti Šafaříkovy X Predmier, okres Velká Bytča, (1417) XXIX; 91 předměstí 10 překlady švábského a saského zrcadla XV. Predmyr Přeleský, Przelesky Adam z Oblahova (1561) 151 Prešov, archiv XVI; platea Sclavorum XVI Prch, pastorek Matěje Křepčíka (1511) 147 Prchala, Przchala Aaron (1468) 121 — Hansel (1457) 112 — Martin (1453, 1460) 106, 115 -— Michal (1450—81) 102—109, 111, 118, 114, 117, 119, 120—122, 124, 128, 129, 131, 133; manželka Karthrusse (1468) 121 Prievidza, okresní město na horní Nitře, do Prziewize, w Prywydy, z Prziwidie (1454—70) XXX, 109, 115, 126; Simek z Priwidie 126 přihlédač boje 50 příchodní, přišlí lidé 8, 9, 10, 47, 56; pří- chodné zboží 75 přímluva 10 prirozent 40; — rychtářské; — slovenské 16; — zmatečné 75 přísaha 28, 108; přísežný tovařiš 73 přístavné zboží 75 přiš, arcipriš 77 privet 41 přívoz 44, 52 příze 21 . Procko, Proczko Andreas, judex in Rosina (1420) 94 — Nicolaus (1420) 94 promulgatio v zápisech žilinských XLVI Pr opheta Iwanyss, Ywaniss, Johannes, ju- venis (1457—85) 111, 112, 114—117, 119—20, 123—27, 135 230 

Strana 231
Propheta Michal, Mikle, starý (1441—59) 100—109, 111, 113, 114 — Nicolaus (1453, 1462) 107, 116 prostěradla 21, 22, 71 provaz (1497) 141 provolání trhem XXIII, XXIV prst 14 prsténce 21 Prušák, Prwssak Mikulass (1524) 150 prut dluhu (1482) 135; — rolí (1492) 118, 138, 144, 145 : Pružina, okres Ilava, XXIX, 86. Prwsin (1391 ?) v. Pružina Prwssak Mikulass (1524) v. Prušák Prywyda v. Prievidza psi 28, 29; psi chrti 36; psi, kteří kúší 8 ptáci, ptactvo 8, 9, 28, 45 pukléře 50 purgmistr 9, 37, 42, 65, 70; purgermeyster Andreas (1416) 90 purkráb, purkrabie 7, 13; purkrabí nebo vyšní rychtář 18 putování 12 Q AEwtenburg Johannes z Vratislavě (1409) 89 Prwosin (1391 ?) R Rabus Martin (1409) 88 řád chyžný 19; — rytířský 23 rada 9, 12, 14, 18, 19, 33, 47, 74; — sedlská 40; radni lidé 7, 12 radhaus, radhaws (1508) 146 Fadványi Mikuláš, archivář žilinský, VIII Rajčanka, řeka, původně žilina XVII. Edjec, okres Zilina, Rajez, Raych (1358) v Rayczi (1454) z Raycze (1561) XXI, XXIII, XXIV, XXVIII, 109, 151; fojt a přísežní (1561) 151; městská kniha z roku 1485 IX, XXI Rajeckÿ, Rageczky Michal, Michel (1460— 69) 115, 124 rána, rány, ranění 11, 13—17, 46, 74, 77, 78, 79; rány černé, modré, naduté 17; — krvavé 49; — smrtelné 7, 13, 15—18; — suché 49; polepšení ran 7 Rašov, okres Povážská Bystrica, původně Hrašov XXX, sry. Hrašovský. Rašovský, Rassowsky v. Hrašovský ratajské právo 55 Rauscher Rudolf, historik XXXII, XXXIV, LVII Raijcz v. Rajec Raych v. Rájec. řečník 9—11, 38, 46, 55, 56, 60, 63, 67, 69, 72, 76; — erbovní 76 registra (1454) 108 český, X, Řehoř v. Hřehoř Reichanel, Reychanel de villa Petri (1416) 89 řetěz 30; na Yetézi voditi (1501) 142 reż, obili 10 Riéovskyÿ, Riczowsky (1444) v. Hričovský richter Niclas (c. 1386) v. fojt — czu Sneznycz (1426) v. SnéZnica rod 11; — jednostajny muże a Żeny 76 Rodna, Rodenau, Rodena, baňské město v Sedmihradech LXIII, 190—92, 197 —202 rok a den 9, 10; roky 10 rola, role 22, 25, 26, 28, 55, 109, 117, 137, 141; — cizí 8; role pruty 118; role vorané a nevorané 122; — vyšní 149 Rosina, okres Žilina, Rosna, Rosnix, Ros- sina, Rossyna (c. 1208, 1386, 1416, 1420) XXVII, XXIX, 84, 89, 94; rych- tar Stépán (c. 1886) 84 rota 10, 58; — sedlská 26 Roudnice, lobkovická knihovna XV; mag- deburské právo XV; ukázky českého překladu z XV. století XL—XLV. vozdil 9, 51; — kněžský 11, 72; — pannen- sky 11, 72; — zemí 24 vozlücená žena 20 ručník 21, 22 rúcho 21, — vezdajší 22 ruka 9, 12—15, 17, 18, 47, 48, 52, 62, 63, 77, 79; — branná 10; — malovaná 10, 56; — spolná 18; — zamčěitá 43 vukavice 52 rukojmi 8, 11, 30, 31, 32, 34, 35, 37, 45, 73 rukopis knihy žilinské VII a n. XLIX a n. rusitel pokoje 17, 46, 60, 64, 65 ruśnice (1561) 151 rute, rutte (1422) 95, 99 rvačka 35 rybníky, rybníčky (1478, 1481) 130, 132; — stavené 53 vyby kdo loví 53 Rychnov nad Kněžnou, město v čechách XIV vychtář 9—13, 15—18, 21, 23, 24, 30—35, 37, 40, 42, 44, 46—56, 59—63, 65—6T, 71—74, 76—79 ; — vyšní 38, 56, 72; — vyšní neb purkrabí 18; — zemský 49, 59; rychtářova smrt 7; rychtářova žaloba 75; rychtářovy čtyři strany 75; rychtářské přirození b8; rychtářský osud 57, 62 — bánovský (1469) 125; — jílovský (1473) 127; — z Hričova (1561) 151 rynk (1464) 118 Rys, Riss, Ryss — Bartholomeus, Barthoss (1457) 111, 112 — Johannes, Hanes, Hanuss (1453— 03) 105—109, 111—118 231 

Strana 232
Ryšánek Frantisek, český X, XXXV, rytíř, TH na mostě 52; rytířské přiro- zeni 23; rytířský řád 28 Ryzoi v. Hričov filolog S Sad 144 Sanne, uxor Michaelis Sutorius (c. 1386) 8 4 Sartor Stephan (1462) v. Švec Sas, Sasové, Saxonia, jméno národní 9, 23, 85, 86, 89, 171; saské právo 40 Sasinek Fr., historik slovenský VII, IX, XXVIII pfeklady saské a švábské zrcadlo, jeho XV Satler, Zatler Hannus (1428) 98 Séč, de Zeech Nicolaus, comes, iudex curie (1358) XXV sedění (1492) 134, 138, 149; sedění nebli humno (1464) 118 sedláci 26, 37, 57, 59, 60, 65, 67; — ves osazují 59; sedlačí mistr 24; sedlská rota 26; sedlské právo 55; sedlská rada 40; sedláčské volení 42 Sedláček August, historik český XIV sedlisko blatné (1482) 135; — kachavinské (1482) 135 Sedlý Petr (1507—18) 144—149 Segin (1460) 115 Seidel, Zeidel Johannes de Prwosin (1391) 86 Sekule (1469) 124 Selina (1407) Selinan v. žilina Semla (1460) 115 seniores in jure (1391) 86 sestra 18, 19, 22 sestřence, sestřinece 73, 75 setí 8, 26, 27 Schildemann, fojt z Dlhého Pole (1320) XXVIII Schroder Rich. LX, LXII Schulzing, Schuczig, Sszuczig, Schulczing Johannes (1403—13) 87—89 Schupan Martyn (1423) XXIV v. Spän Sigel Fabian (1444—55) 101, 111 sigillum ad modum crucis (1453) 104 Sigismundus Hering de Wratislawia (1413) 89 —,filius Nicolai Institoris (1380—1420) 83 Siglo Carnifex (1444) 102 Sildemanus v. Schildemann Silina, v. Zilina silnice říšská XLII Simon v. Šimon sirota 8, 35 Sirota Míša, Syrotha Misia (1561) 150 Skala, okres Trenčín, Scala, oblacio mona- sterii s, Benedicti (1418) XXIX, 91 Skalice Uherská XXI skotně (1497) 141 skříně 21; — žitné 22. sladovna 57, 135 slaniny 22 Slavi, Sclavi, platea Sclavorum XVI slepice 28 Slezsko XVII, LXI, LXII slib 8, 10, 11, 30, 68, 69; — ženský 8, 24 Slováci v městech XVI. slovakismy VIII, XXXV, XXXVI, XLVIII slovenské přirození 16; slovenský jazyk — erbovní 20; 16; Slovensko, život kulturní v XV. století V; — vliv husitství XVII; — a jeho města XVI; — poměry národní v měs- tech XVI; — a německá kolonisace XVI; — nacionalisace měst XVII; — počátky užívání národního jazyka v pí- semnostech XXII; — nejstarší sloven- ské listy a listiny XXI slovenština XIII; — jazykem zemanskÿm XXX; — v Žilině VIII, IX, XIII služba 9; — rychtářova 87; služební lidé 59 služebník městský 40 Smetánka Emil, filolog český X, LVI smlouva 7, 17, 18 smrt 11, 14, 17, 18, 22, 44, 79; smrt, trest smrtí 13; smrt otná 22 Smyd, Smyt v. šmíd Sneider Petrus (1424) 97 srv. Krajčí Snežnica, okres Kysúcké Nové Mesto, von Sneznycz (1426) XXVIII, 98 Sodoma, jméno biblické 68 Solihrách, Solyhrach z Zadubni (1468) 119, 120 Somdrovsky Osvald v. Trenčín Soryk (c. 1386) 84 soud 7, 33; — konšelský XXIV; ský XIII soused 41, 42 Span (1403) v. špán spinadla 21 Spiš, slovenská stolice, do Spisse (1454) 108 spolek 38 spolné zboží 38 spuščené zboží 69 Srelec, Srzelec Paul (1459) 113 srny 52 srst 53 srub před městem (1457) 112 Srzelec Paul (1459) v. Srelec — zem- 282 

Strana 233
stadbuch (c. 1400) 85 stadrecht (c. 1400) 86 stáje 42 Stáň, Staaň Jan z Zawodi (1515—17) 148 až 149; manželka Dorota 149 — Mikuláš (1517) 148 — Stefan (1517) 147 Stanček, Stanczek, manželka (1482) 134 Staněk, Stanek z Kremnice (1472) 126 Stanik Andrzeowicz (1423) v. Andřejovic Stanislav (1454) 109 Stárek L. B. v. Sztarek starost člověčí 11, 76 Staško, Stassko Mathis (1515—17) 147, 148 stavy, stávky 10, 120, 132; stavené ryb- níky 53; stavené, zastavené vody 583; stavy na Framborze 118 Steffkowska lúka v. Štefkovská lúka. Stenzel A. G. LVIII, LX, LXI Stephanus v. Stefan stolec, stoly 21, 22; stolček 67 stolice 10, 56, 61; stoličné právo 22 strava 38 Strečkovský, Streczkowsky Johannes (1453) 104 Strečno, starý hrad a ves, okres Zilina, Strychen (1358) z Strzeczna, z Strecz- na (1469—1474) XXVIII, 120, 123, 127, 128 Středa, město v Slezsku LIX, LX, LXII střecha 9, 41 stříbro 22; — lámati 75 Stringar, Strenger Caspar 94, 98, 102 strýc 18 strýčenec 9 stül boZejnicky 56; stápéje 41, 42 . sud 21; — stříbrný 21 súd obecný 51; — zemský 51 súdce 10, 60, 61 Súkenník, Sukennik Blazko, Blazek (1472 —73) 126, 127 —, Sukennyk Gregor, Hřehor, jináče Mokrý, Mokropeský (1457, 1464) 112, 118, 126 —, Sukennik Laczko (1501) 142 —,Sukennik Matey, Mathias, Maruše (1422—1444) — boží 36 Matiss (1451—82) 104—106, 108—9, 111—12,: 114—106, 118, 120—206, 128—831, 133—234. Srv. Pannifex, Wollenweber —, Sukennik Michal (1457—1508) 111, 144, 146 —, Sukennik Paul (1460) 115 —, Sukenik Wawrzinecz (1507) 145 sukna 22, 106, 109 suknice 50 sůl, mlýn na sůl XXVII sûsed T2, T4; sûsedskÿ erb 20 Sutor Bartholomeus (1462) 116 — Gloz (1441—57) v. Klos — Jacobus, konšel z V. Bytče (1391) 86 — Jeronimus (1477) 129, 132 — Martinus, filius Georgii Sswab (1453) 108 — Mathey, Mathias, Mathes; Matiss (1441—62) 100—104, 107, 112, 114, 116 — Michal (c. 1386) 84; Michael, Michalko (1460—62) 114, 116 — Nicolaus (1460) 114. Srv. Svec svaté dni 36; sváteční dni 61 Svatý Mikuláš Liptovský v. Mikuláš svědčení 11, 17; svědečství 39 svědek, svědci 10, 13, 16, 38, 43, 48, 59, 75 Svederník, okres Žilina, XXX, v. Svedr- nický svědomí 8, 9, 13, 16, 17, 20, 22, 24, 25, 27, 29, 31—33, 85, 38—40, 43—45, 47, 48, 51, 54, 56, 57—60, 63, 64, 66, 71, 74; — přísežné 44; — ženské 8, 24 Svedrnický, Swedrniczky Blazek, Blassko (1489—92) 137, 138 svícníky 21 Svídnice, něm. Schweidnitz, krajské město v Slezsku; Mikuláš z Svídnice (1482) XXVI, 134 svině 8, 22, 25, 26, 29 . Svinka, Swinka Jifík (1515) 147 svobodná cesta 46—48; svobodní lidé 55; svobodný člověk 59, 65; svobodný gleith 52; svobodný trh 48 Sygot 35 Sýkora, Sicora Martinus (1460) 114 — Wawrzincew (1460) 114 — Anna (1460) 114 Sylina (1391) v. žilina Sylna (1385) v. žilina syn 7, 18; — se dělí od otce 24; — na chlebé otce 63; — oddělený 50; — od- lúčený 51; — ženatý 40; synové při- rození 22 Synaj hora biblická 68 Sztarek Lud. B., historik slovensky IX $ Šacunk 74 Šala, Ssala, Ssalam, Ssale Matieg, Ma- thias, Matis (1464—69) 114, 118—23, 125 šaty 11, 21, 24; — ženské 21 šerha 65 šerm 50 šibenice 43, 66 298 

Strana 234
Silink, Silinky 26, 29, 36, 43, 45, 47, 52—3, 72 Šimon, Simon, Symon, Ssimek, Ssymek, Ssimko, Simonis, Schimonowicz :—, Ssymek warzynsky fojt (1468) 120 —, Ssymek z Prziwidie (1470) 126 —, Ssymek Hrn (1460—93) v. Hrn —, Ssimek, Ssimko, bratr Martina Mlynáfe (1493) 138, 139 —, Simon, Simko Carnifex (1441) v. Car- nifex —, Ssimko Kramarz (1479) v. Kramář —, Ssimon, syn Martina Pisara (1468) 121, 122 —, Symon Nykel, Symonis Nicolaus, Sy- mon Niclos, Schimonowicz Niclos, Sy- monowicz Niclos (1409—30) XVIII, XXIX, 88, 91—96, 98—99 Skoda 3", A4, 49, 53; — dobztka 8; &kodi- tel 37 školník městský (1469) v. Jan mistr Skorné, Sskornie Ondrej (1497) 141 Smid, Smyt Andres (1403) —, Smyt Jacob (1403) 88 —, Smyt Jobek (1424) 96 —, Smyd, Smyt, Smeyt Jakel, Jokel, Jock- leyn, Jokil, Jokle (1416—24) 88, 90, 92, 93, 95, 96 Smilauer Vlad., XXVII Sokot, Ssukot Iwanyss (1466) 119 — Ssokot, Ssokot Sstephan (1481— 1507) - 132, 186—37, 139—40, 144; fojt (1488 —89) 136—37; manželka Anna (1507) 144; Ssoketow sestra (1468) 120 šoltys 59 Špán, Span (1403) Martin, Schupan Mar- tyn de Magna Kothosschow (1423) XXIV špitál v Žilině (1508) 146 špíže 8, 40; — nemovitá 25 Sranky 18 Stefan, Stephanus, Stephan, Steffan, Sste- fan, Sstephan, Sscephan — svatý, král uherský, kostel „u svatého krále“ (1518) 149 srv. kostel —, V. král uhersky LXIII —, Stephan Banowsky (1481) v. Bánovský —, Sstephan Bezduch (1481) v. Bezduch —, Stephanus Carnifex (1444) v. Car- nifex —, Sstefan Dluhoss (1501) v. Dluho& —, Sstefan Dubensky (1481) v. Dubenskÿ —, Stephan Dyak (1481) v. Dák —, Sstephan Garag (1462) v. Garaj —, Sstephan Gardoss (1479) v. Gardo& —, Stephanus, judex de Halboky (1417) v. Hlboké filolog český XVII, Štefan, Stephan iudex de Hlynik (1423) XXIV v. Hliník -—, Stephanus Karlik, Karlyck (1416) v. Karlík —, Stephanus Kolar (1444) v. Kolár —, Stephan Kosyan (1461) v. Kosań —, Sstephan, bratr Matěje Kotrše (1494) 140 . —, Sstephan Krayezy (1457) v. Krajčí —, Stephan Krok (1468) v. Krok . —, Stephanus Lankworst, Langworst (1403 —26) v. Langwurst —, Stephanus Lelinsky (1441) v. Lelinsky —, Sstephan Polakowicz (1479) v. Polák —, Sscephan, syn Martina Pisara (1468) 121, 122 v. Pisar —, Stephanus, judex de Rosna (c. 1386) v. Rosina : —, Stephanus Sartor (1462) v. Sartor —, Ssteffan Ssokoth (1481) v. Sokot —, Stephan Staań (1517) v. Stań —, Stephanus de Tauriez (c. 1386) v. Turo —, Stephanus Tepliezky (1457) v. Teplicky. —, Stephanus Trenuff (1403) v. Trenuf —, Sstephan Zacharz (1511) v. Zachar —, Stephanus Zelyn de Nysa, Zilner von der Neysse (1403) (c. 1386) v. Žilinský Štefkovská lúka, Steffkowska (1507) 145 Štiavnice Baňská XVI, 198—200. Štiavnik, okres Velká Bytča, Zawnycza (1417), Sstiawniezky (1508) XXIX, 91, 146 $tit městský 23 šuba liščí pošitá 134 Šváb, Swab, Sswab — Sswab Georgius, antiquus (1453) 107— 108, 111 i —, Swab Jakess (1454) 108 —, Swab Georgius (1453) 107 —, Sswab Katherina (1453) 108 —,Sswab Martinus, filius Georgii Sswab (1453—77) 111—12, 114, 116—18, 121 —22, 126—29 — Sswecz (1454) v. Svec Svábi, $vábové 9, 23, 89, 40, 171; Eväbské právo 9 Śvev, Sswecz, Swiecz, Sswiecz sry. Sartor, Sutor —, Swieez Barthoz, Sswiecz Barthoss (1459—69) 113—15, 119, 121, 122, 124 —, Sswecz Gregor (1501) 142, 143; man- żelka Marta (1501) 142 —, Sswecz Jerolim (1498—1501) 142 —,Sswecz Matis, Swiecz Matieg (1453— 89) 105—106, 108—109, 111, 118—15, 118, 128—29, 137 —, Swiecz Michalko, Sswiecz Michalczik (1460—81) 114, 115, 132 234 

Strana 235
Švec, Sswecz Ssimek, manželka Barbora (1481) 133 —, Sswecz Swab (1453—54) 107—109 —, Sswecz Thoman (1508—9) 146 T Tabule kamená 68 Tawricz, Thauryez, asi Turice v. Turo tectura sive coppertura deaurata; c. (1386) 84 tele 29 Telutonia Nicolaus v. Lukové VIII Teplice asi Rájecké, okres Zilina, XXX, v. Teplický Teplický, Tepliczsky Stephan (1457) 112 Teplička, okres Zilina, terra Toplucha (1202—25) XVII, XXVII Těším, město v Slezsku, Teschin, Thessen, Tessin (1419—51) 84, 85, 93, 102, 104; —, práva města Těšína XVIII, XXVI, XXVIII, XXXII, LXI Textor, Michelchin (c. 1386) 84 — Nicolaus (1416) 90. Srv. Wollenwaber, Súkenník Thaurycz (1416) v. Turo Thesin (1444) v. Těšín Thessen v. Těšín Thurocz v. Turec Tientinla (1460) 115 Til Michal (1454) 109 Tis, Tyss (1451) 103 Tiśpierka, Tysspierka (1477) 129 Titus 29 tlmać 24 Tomáš, Thomas, Thomass, Thomasch, Tho- mek, Thomko, Thoma, Thoman —, Thomas, comes, iudex curiae, župan turéansky (1850) XXIX —, Thoma (c. 1386) 84 —, Thoman, syn Jakuba Mlynáfe (1489) 137 —, Thoman Kosan (1503) v. Kosań —,'Thomass, rychtár bánovsky (1469) v. Bánovce —, Thomasch, richter czu Sneznycz (1426) v. Sné£nica —, Thomas Cozak (1460) v. Kozák —, Thomas, avunculus Georgii Swab (1453) 108 —, Thomass Gnobel (1463) v. Gnobel —, Thomas Literatus (1457) v. Literatus, písař —, Thomas Margreticz (1424) v. Margretic —, Thomek, Thomko Polak (1497—18) v. Poläk —, Thomass Trzitsatnik (1503) v. Tři- cätnik Tomáš, Thomass Waczkowicz (1468) v. Vackovic —, Thomas Wrtyak, Wrezak, Wrtek (1441 —53) v. Vrták Tomek W. W., historik český, XIV, XV topol 9, 41 : Topolčany, okresní město na horní Nitře, Wanes foyt von Topolezan (1418) XXX, 92 tovařiš přísežný 73; tovařiši pocestní 58; tovařišníci 32 transkripce textu LIV—LVI tráva 64; trávu kdo by žal 53 Třeboň, město v čechách XV Trenčín, Trencz (1419), Trenchinium (1320) Trnczyn (1460), v Trinczyne (1464), trenczansky (1468) XXVIII, XXIX, XXX, 93, 114, 119, 121; — comitatus trinchiniensis (1202—25) XVII; — rychtář trenčanský Osvald Somarovský (1461) XXI; — přísežná formule konšelů slovensky XXI; — Matouš Trenčanský, Matheus de Tren- chinio (1320) XXVIII Trenuf, Trenuff, Trenof (1403—1420) Steffan 83, 84, 87, 88; woyt (1380— 1420) 83 Tres curie (1416) v. Turo — Tridvory třetina země 21 Treutel, Trewtel (c. 1386) 84 trh 9, 56; trh obecný, trh svobodný 44, 48; zdvihání trhu 52; trhem volati 109; trhové 52 třicátek, třidsátek 20, 23, 24, 25, 40, 54, 106; třidsátstvo 40 Třicátník, Trzitsatnik Thomass, manželka Barbora (1503) 143 Tridvory, Tres curie (1416) v. Turo Trmeovd, Trmezowa Alena (1493) 139—40 Trnava, mésto v Povazi XVI Trnczyn (1460) v. Trenéin Tréger, Troger, Troger Matheus, Mathias (1403—22) 88, 92, 93, 94 Trosko, Troskaw Andreas, Andris (1416— 19) 90, 93 Trtol Matéj (1489—1501) 137, 142 truhlice 21 tál 36 Twréanskij Svaty Martin X Turec, XXX, Thurocz (1384), komitat 85; — klášter P. Marie v Turci XIX, XX, XXVII; — právo té&ínské v Turci XXVI; — právo Zilinské v Turci XXVI, XXVII Turecký, Tureczki Johannes, iudex in Kothosschow (1428) XXIV, XXV ; srv. též Turský Turice, XXIX, XXX, Touricz, Thaurycz (1416) v. Turo 235 

Strana 236
Turo, okres Zilina, Tauricz, Thaurycz (1386, 1416), původně Turo — Tri- dvory 84, 89 Turský, Thursky Mathis (1470) 126 —, Thursky Petras (1468—89) 120, 121, 122, 123, 125, 135, 137, 138; Turského role (1481) 132; srv. též Turecký. tvář ženská 21 i tvrz 10, 11, 48, 70; — opuštěná 67 Tzschoppe Gust. LVIII, LX U Übrana 39 ubrmani 46 Uhřínovic, Vhrzynowicz, Vrzynawicz, Vrzy- nowicz, Orschrinnowicz, Vsrzenonicz, Whrzenonicz, Wsrenowicz, Vhrenowicz, Wngarus Latcezko, Ladislaus (1408— 30) XVIII, XXIX 88, 90, 92—99 —, Wsrenonicz Elizabeth (1423) 95 Uhry LXII, 85; uherská mince (1508) 146; zlatý uherský (c. 1400) 86; zlaté uherské váhy (1451) 103; ungarische gulden (1428) 98, 99; ungarischer zol mark (1424) 96 ukradené zboží 48 umrlá kůže 33 úřadníci (1561) 150 Urban, knèz, farář (1569) 124 —, Vrban (c. 1386) 84 —, Vrbanek (1492) 138 —, Vrbani Fahri vicus (1444) 101 urozeni 49 Uršila, Vrssila, manZelka Martina. Pisara z Závadky (1468—'75) 121, 122, 128 usedlý 32; — člověk 31 ústa 14 ustavení 40 ustavičná dívka 7 uši 14 uzda 71 úžera 11, 13, 39, 70; — tajná 72; úžerné peníze 29 V Vackovic, Wackowicz Thomass z Zawodi (1468) 120 Václav, užívání jména na Slovensku XXXVII — IV., král český XV — čičmanský v. Čičmany -— z Kroměříže (1473) v. Kroměříž — Podmanický, v. Podmanín —, Waczlaw Pangracz (1453—73) v. Pan- krác Václavek, Waczlawek z Vysokého Mýta (1468) 120 Váh, řeka, Wag fluvium, flumen Vaghi, Woges, pod Wahem (1417, 1423, 1464) XVII, XXVIII 91, 96, 118; srv. též Pováží Vajčár, Wayczar, Wagiczar, Wayczarz, Weyczars, Wayczer, Weytczar, Way- czarka —, Wayczar, Weyczars Latczko (1426—62) XVIII, XXIX, 98, 99, 102, 116 —, Wayczarz Matuss, Wayczar Mathuss (1462—77) 116, 129, 135 —, Wayczer Paulus, Weyczer Paul (1417 —26) 90—92, 94, 102 —, Wagczar Wanek, Wagiczar Wanko, Wayczarz Wanko (1457—68) 113, 116, 117, 120 —, Wayczarka Anna (1507) 144—45 —, Weytczar Elyzabeth (1426, 1444) 98, 102 —, Wayczarka Zophka (1462) 116 Valent, Valentinus Faber (1460) v. Faber —, Walent Kowarz (1466) v. Kováč —, zeť Matěje Křepčíka (1511) 147 Valto (1380—1420) 83 Vaňo, Vanko, Wanio, Dobákov zeť (1481) 132 —, Wanio Mitachrast (1481) 132 —, Wanko Wagiczar (1459) v. Vajčár Varín, okres Zilina, terra Warna (1202— 25), possessio Varna (1362), Waryn, Warzyn, z Warzina, w Warzyne (1463 —1517) XVII, XXVII, XXVIII, XXIX Varinskÿ, Ssimek Warzynsky, fojt (1468) 117, 120, 140, 148 Varsik Branislav, historik slovenský XIX Vavřinec, Wawrzinec (1513) 147; Wa- wrzinczowicz Allexa und Agathe (1424) 96 —, Wawrzineez Sukenik (1507) v. Sûken- nik —, Wawrzyncew Sicora (1460) v. Sÿkora véely 9, 45 vdova 20, 22, 40, 70 večisté dédietvo (1454) 110 Veliký, Weliky Andrey (1488) 136 —, Weliky Matieg (1474—93) 128, 132— 84, 136—39 —, Weliky Petr (1508) 146 Velk Diuro z V. Bytče (1561) 151 srv. též Vlk Veluš, Welusch (1413) 89 srv. Velušovce, okres Topolčany. věno 7, 19, 21, 25, 40; věna žen 18 věrdunk 77 věřitel 10, 59 Veronika, Weronika, (1508), 146 Verzlak Michael (1450) 102—103 dcera Melicharova 236 

Strana 237
ves od kořene nového 59; vsi nové 10, 59 Vespasian 29 Vestéř, Westerz Martyn (1561) 150—51 vězeň 35 vězení 30, 142 věž, ve věži seděti 78. Vicej, Vicen, Wiczej Dubensky, Wiczen Dubensky (1488, 1493) 136, 139 Vieska Kardośova, okres Povážská By- © strica XXXII; srv. též Kardošova Vieska videk 53 Vilém, hrabě Hollandský 154 Vilikovský Jan, doc. XI Vilus Johannes (1403) 87—88 —, Wilus Neczelowicz (1380—1420) 83 vina, 48 víno, vína (1453) 106; vinice (1481) 132; vinné peníze 33 Vítko Carnifex (1441) v. Carnifex Vladař, Wladarz Girzik (1479), manž. Ma- russa 130 Vladen Anna (1424) 96 Vlado (1424) 97 vlasy 43, 70, 75 vlci 8, 27, 35 Vlček Jaroslav, literární historik XXI. Vlk Girzik z V. Bytče (1561) 151 vlna 71 vnuka 21, 23 voda 9, 42, 64; vody cizí 58; vody zasta- vené; vodná podešev 52 vodová znamení XILIX vojna 7, 22 Vojtíšek Václav, historik český XXIII volba děleného zboží 71; volení sedlácské 42; voliti kdo má 11 voli 29 vorwerk oder meyerhof (1423) 95 Vratislav, město v Slezsku, Wratislavia (1403, 1413), Bresslaw (1413, 1428), z Wratislawie (1482), pánů Wratisla- wan (1482) XXVI, LXII, LX, LXI, 87, 89, 99, 134 "rece '(1 vrchnosti pozemkové XXV Vrták, Wrtak, Wrczak, Wrtek, Wrtyak, Wrtiek 105—109, 124 — Wrtiak, Wrtiek Caspar, (1479—93) 130, 132, 135—40 —, Wrtiak Petras (1463) 117 —, Wrtak, Wrtyak, Wrczak, Wrtek Tho- mas (1441—57), 100, 101, 107, 112, 113 Vrzynowycz, Vsrenouicz v. Uhřínovic vůz 23, 86; — nabraný na mostě 52 výmluva 23 vypověděnec 62 vyručenství 11, 73 Gasspar Vysoké Mýto, Wysoke Mytho, město v če- chách (1468) 120 vyšní mlýn (1507) 145 — rychtář 56 vzdání majetku XXIV. W Wanes, fojt von Toppolczan (1418) v. To- polčany Warna v. Varín. Wasserschleben H. LVIII, LX, LXII, 168, 184, 185. Weiland Ludwig LVII Weis, Weys Andreas (1424—28) 96, 98 —, Weis Hans, Hanus (1403, 1409) 87, 88; Weys Hannossin (1422) 95 Weishein, Weysheyn, Wysheyn Johannes (1380—1420) 83, 84 Welusch (1413) v. 'Velu& Wenceslaus de Kromierzyz (1473) v. Kro- měříž — Pangracz (1462—77) v. Pankrác Wenzel Gustav, historik uhersky XXVII, LXIII, 197, 198, 199, 200. Werner Carl LXIV Werner Nicolaus de Petri villa (1416) v. Petrovice Westerz v. Vestéf Wilus, Wylus (1409) v. Veluś Wiskrut de Nova civitate (1441) v. Nové Mesto nad Kysúcou Wog (1423) v. Váh Wolfardus, notarius civitatis de Sylna (1357) XVIII Wolfart, Wolffart, Wolfurt Polatczko (1429) XVIII, XXIX, 99 Wollenwaber Niclas (1416) 90 Wudatyn v. Budétín Wynond Petrus de Wratislawia (1403) 87 Z Zabiti 14, 73, 91; — otce 17; — pána 17; zabitý 7, 14 Zádubnie, okres Nové Mesto nad Kysücou, z Zadubni (1468) 120 záduší (1485) 136 záhon zahrady (1464) 118 Zachar, Zacharz Sstephan (1498—1513) 142, 146, 147 zachovatelé 9, 47 Zajśmać, Jan Zajímač z Kunštátu XXI. základ, základy 25, 30, 32, 33, 52, 55, 76 záloha, zélohy 9, 22, 39, 40, 47, 53, 72, 76; založené zboží 71; založené lány 26; založené právo 58 zámek 10, 67, 70 237 

Strana 238
zamordoväni 73 Zander, hejtman v Zilin& (1453) v. Ne- decký zaplacení ran 7 Zápona Michal (1524) 150 zápověď, zápovědka 9, 10, 21, 54; zápo- vědné dny 36 Zápražín, osada nyní neznámé polohy někde poblíže Žiliny, Zaprazyn XXX, (1472) 126 zaručení 15; zaručený člověk 11, 30, 74 zasloužený člověk 37 zástupce před právem (1478) 127 zášijek 57 Zatler Hannus (1428) v. Satler Závadka, Paština, okres Velká Bytča, z Za- wadky (1468) XXIX, XXX, 121, 131 závaží 47 Závodie, okres Žilina, z Zawodi (1468, 1497, 1515) XXIX, Xxx, 120, 141, 148 Závodský, Martin Zawodczki de Magna Kothosschow (1423) XXIV zavřené město 49 Zawnycza (1417) v. Śtiavnik zdzrost 14; zázřivý člověk 10 zbojstvo 49, 70 zboření pokoje 7 zboží 9; — děliti 71; — dlužné 74; — dobyté 30; — erbovné 19, 39, 59, 79; — hnuté 64; — kradené 53; — lüpeZské 51; — matefiné 40, 69; — nájemné 69; — nemovité 23; — neroztrżenć 8, 23; — otné 18, 21; — pobéhlé 59; — prohrané 38; — piichodné 75; — pří- stavné 75; — půjčené 9, 42; — spolné 38, 89; — spuščené 11, 69; — ukradené 44, 48; — založené 11, 39, 69, 71 zbroj 11, 22, 37, 49, 69, 70, 73; zbrojička 73; zbroj ženská 7 zdávané ženy 8 Zeech, Nicolaus de Zeech, comes, iudex curiae (1358) XXV; srv, též Séč zeď 41; zeď anebo plot 58 Zeidel Johannes de Prwosin (1391) 86 Zelená Hora (1453), neznámé polohy asi v Liptové neb ve Spiši (Hóra u Jaku- bovan v Liptově?) 106 Zeleyn (1419) v. Zilina; Zeleyn Jeronimus (1419) v. Zilinsky Zelin (1409) v. žilina; Zelyn de Nisa (c. 1386) v. Žilinský zemané (1561) XXX, 151; zemanská spo- lečnost XXIV; zemanský jazyk XXIV, XXX; zemané původem lokátoři a Němci XXX zemë 22—25, 32, 49, 52, 55, 59, 64, 67, 71; — erbovné 20, 62; — orací 52 zemský súd 5i; zemské právo 22, 23, 39, 59; zemské právo obecné 59; zemské bezpráví 60; zemský rychtář 49, 59 Zhořelec, město v Slezsku LVIII, LIX Zighel, Zigehel (1450—51) 102—104 Zikmund, kräl uhersky XXVIII Zileyn (1424) v. Zilina Zilina (1450) v. Zilina Zilmer Stephan von der Neysse (1403) v. Žilinský Zimmermann Franz LXIV 2jednání 18 zlaté uherské v. Uhry — rázu kremnického v. Kremnica Zlatník, Zlatnyk (1460) 115 Zliechov, okres Ilava, Zlechow 1418) XXIX, 19 elodéj 9, 10, 29, 53, 64, 75, 79; zlodějstvo 11, 43—45, 47, 48, 52, 55, 65, 71, 72 znamení vodová (filigran) XLIX Zofka, Zoffka Laczkowa (1473) 127 —, Zophya, dcera Matěje Kováče (1464) 119 —, Zophka Wayezarka (1462) 116—17 zrusitel pokoje 37 Zuzana, filia Dobeslai Pellificis (1462) 116 —, sestra Jiřího Kroka (1508) 146 zvěř 35; — hojná 8, 27 Zvolen, stolice XXXIII Zyleyn (1416) v. Žilina Zylina (1420) v. Zilina (1336, Z Zaloba 4, 7, 8, 10, 11, 15, 16, 24, 30, 31—35, 38, 41, 47, 49, 51, 54—56, 59, 68, 64, 67, 71, 73, 75, 76, 77; Żalobnik 10, 37, 50, 51, 54, 57, 59, 60, 62, 65, 71, 72, 73, 74 žena, ženy 19—23, 24, 25; žena, když umře 73; — odlúčená 40; — poddaná muži 76; — synova 40; ženy a jich práva 7; ženy a jejich věna 18; ženy cizí 7; ženy dlužnice 8; ženy těhotné 70; ženy zdá- © vané 8, 23; ženě darování 74; ženská božba 8; ženská tvář 21; ženská zbroj 21; ženské svědomí 24; ženský slib 24 žid, židé 10, 29, 67, 68, 70; židovský plá- štík 67; židovský klobúček 67 Žídek J., český spisovatel XV. století, XV Žilina, město na horním Váhu, terra Se- linan (c. 1208), terra Sylna (1202— 25), civitas Silinensis, Zylinensis (1325, 1336), Silina (1384), civitas Sylna, Sylnensis (1350, 1362), Sillein, Solna, Zelin, Zileyn, Zyleyn, Zylein, Zeleyn, Zilina, Zylina, Zilyna, w Zzy- line (1208—1524) VIII, 1X, X, XVII —XXXIII, LX a n., LXI, LXIII 84— 238 

Strana 239
86, 88, 90, 92—94, 96—100, 103, 105— 108, 111, 117, 126, 136, 150; — měst- ský archiv VIII, IX, XIX—XXI, XXV, XXVI, XXVII, XXIX, XXXII, XXXIII; — české vlivy VIII, XIX, XXXV; — husitské vlivy XX; — lo- kátoři z Žiliny v. lokátoři, kolonisace, Pováží, zemané; — město a jeho vý- voj XVIII, XXIV, XXV, XXVIII; — náboženské poměry v. kostel, farář; — národnostní poměry XIII, XVII, XVIII, XIX, XX, XXXIV; — obchod a živnosti XXV, XXVI; — právní po- měry, privilegia XVII, XVIII, XX, XXI, XXIII, XXV, XXVI, XXVII, XXVIII, XXXII—XXXIV, LVII, LVIII, LIX, LX a n.; — znak města XVII —, přítok Váhu, na vodě Žilinie (1507) 145 Žilinský, Zelyn Zilner, Zeleyn —, Zeleyn Jeronimus (1419) 93 —, Zelyn Stephanus de Nisa, Stephanus Zilner von der Neysse (1403) 84, 88 žito 8, 22, 28; žitné skříně 22 život 7, 35, 53 Župan Martin, Schupan Martyn (1423) v. Špán XXIV 239