Strana Ia
LISTÁŘ A LISTINÁŘ OLDŘICHA Z ROŽMBERKA SVAZEK II. 1438—1444 VYDALA BLAŽENA RYNEŠOVA V PRAZE 1932 NAKLADEM MINISTERSTVA ŠKOLSTVI A NARODNI OSVĚTY TISKEM STATNI TISKARNY V PRAZE

Strana Ib
LISTÁŘ A LISTINÁŘ OLDŘICHA Z ROŽMBERKA 1418—1462 VYDÁVÁ ČESKOSLOVENSKY STATNI USTAV HISTORICKY SVAZEK II. V PRAŽE 1932 NAKLADEM MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A NARODNÍ OSVĚTY TISKEM STÁTNÍ TISKÁRNY V PRAZE

Strana Ic

Strana I
PŘEDMLUVA. Druhý svazek Listáře a listináře Oldřicha z Rožmberka obsahuje prameny z doby krále Albrechta a z prvních pěti let interregna v Čechách. Vratká vláda Albrechtova umožnila Oldřichovi, aby posílil svou oposiční náladu proti moci královské, kterou bylo možno u něho pozorovati tu a tam již za krále Zikmunda. Náhoda přála Old- řichovi: nenadálou smrtí krále Albrechta dostalo se mu pravé příležitosti, aby roz- vinul své plány a pracoval bezohledně k jejich uskutečnění. V jeho rukou octly se všechny nitky veřejné politiky, které vedly i za hranice království Českého. Avšak Oldřichova účast na veřejných událostech není vždy patrna na první pohled, často rozhodoval se vývoj poměrů jeho zákulisní hrou. Stejně si počínal Oldřich i v zápase se svým největším protivníkem — Táborem, nestačil-li ho zdolati otevřeným bojem. Moc královská a Tábor byly hlavními otazníky Oldřichovy politiky, poměr k nim byl osou celého jeho úsilí. Jest otázkou, jak se Oldřichovo jednání v obou těchto věcech krylo s veřejnými zájmy; odpověď na tuto otázku odhalila by vlastní cíl politiky Oldřichovy. Nelze mi ovšem v této předmluvě zabývati se obšírněji historií Oldřicha z Rožmberka. Chci zde jen shrnouti stručně jeho činnost veřejnou i soukromou, jak se zrcadlí ve vydaných pramenech, upozorniti na důležitější prameny, zvláště na kusy zde po prvé otištěné, a na jejich poměr k celkovým dějinám českým; jest potřebí také vysvětliti, proč byly do souhrnné edice pojaty prameny, které s osobou Oldřichovou zdánlivě přímo nesouvisejí, vskutku však přimykají se svým obsahem k vlastní korespondenci Oldřichově a často nahrazují ztracené listy Oldřichovy. Krátkost vlády Albrechtovy projevuje se i v poměrně malém počtu pramenů pro politické dějiny té doby, uvedených v této edici. Je to vlastně jen několik dopisů samého Albrechta a několik listů Aleše ze Šternberka, zástupce strany Ptáčkovy, adresova- ných Oldřichovi; listy Oldřichovy ze vzájemné korespondence jeho s Alšem se neza- chovaly. A přece ta hrstka listů jest bohatým a jedinečným pramenem pro poznání událostí v Čechách v té době. Proto ovšem byly tyto listy již vesměs publikovány Palackým v prvních svazcích Archivu Českého; ve zpracování svých Dějin národu českého téměř pouhou reprodukcí těchto listů dosáhl Palacký souvislého obrazu událostí. Urbánek, který v Českých dějinách pracoval již na širší základně a s větším množstvím pramenů, musel se spokojiti pro věci české těmito listy jakožto jedinou

Strana II
II oporou. Zasloužily si tudíž tyto prameny, aby byly vydány znovu v celku a do- plněny příslušnými poznámkami. Jeden z listů Alšových je tu otištěn po prvé z origi- nálu, takže bylo možno uvésti jeho správné datum, chybné u Palackého i Urbánka.1) V obsahu listů Alšových a v jejich tu snažném, jindy důtklivém tónu zračí se dobře postavení, které Oldřich z Rožmberka již tehdy zaujímal. Stál v čele strany ra- kouské, ač ne vždy právem, neboť jeho činnost pro Albrechta, jak se zdá z docho- vaných pramenů, byla spíše negativní. Poměr mezi stranou Ptáčkovou, mírně opo- siční proti Albrechtovi, a Oldřichovou, jak se jeví v listech Alšových, byl dosti rozpačitý, neboť Oldřich nevystupoval nikterak na obranu zájmů Albrechtových. Účastnil se sice důležitého jednání, přijal členství v poselstvu českém k Albrechtovi do Vídně, vystupoval vždy jakožto vůdce strany rakouské, avšak jeho vliv na krále byl by se mohl projeviti pronikavěji a to na prospěch Albrechtův, kdyby byl jeho poměr k Albrechtovi upřímnější. Jeho chování zvláště v otázce polské kandidatury jest nápadně passivní a jeho účast na válce českopolské omezila se na pomoc Al- brechtovi za bezvýsledného obležení Tábora v srpnu a září r. 1438 a na vojenské zakročení na pomoc říšským sborům proti Táborům u Českého Brodu v druhé po- lovině září t. r. V době, kdy král Albrecht byl nucen hájiti své postavení proti nárokům polským válečnou výpravou do Slezska se zahraniční pomocí, staral se Oldřich sobecky jen o své vlastní zájmy a lstným jednáním s dávným svým sokem Janem Smilem z Křemže budil veřejný odpor, takže sám Albrecht byl nucen napomínati ho z Vratislavě, aby nepoškozoval i jeho vlastní věc v Čechách.2) Stejně jako v době krále Zikmunda jest i nyní patrno, že silná moc královská nebyla v zájmu Oldřichově. Nepřál si vůbec pevné vlády v Čechách a proto ani po smrti Albrechtově neuchopil se příležitosti, aby využil své moci k uspořádání veřej- ných věcí — ba naopak projevil nezájem, který se neminul s pozorností strany druhé. Brzo po smrti Albrechtově stihla ho v listu Alšově první výčitka sobecké svévole, nezájmu a nedbalosti; k podobným výčitkám dával pak Oldřich častěji příležitost svou okázalou neochotou k účasti na sněmu obecném. Přes naléhání Alšovo nedošlo ke sněmu, ač jej Oldřich slíbil ke 13. prosinci, dříve než počátkem ledna r. 1440. Ve třech listech Alšových z 3.—24. listopadu3) jeví se úsilí Ptáčkovy strany o uspořádání poměrů v zemi i Oldřichovo negativní stanovisko; odklad sněmu nelze u strany rakouské vysvětliti jen jejím legitimním stanoviskem, ohledem na královnu Alžbětu, která slibovala své poselství,4) nýbrž i finančními zájmy.5) Nelze pochybovati, že u Oldřicha byl to opravdu hlavní motiv; pamatoval stále nejvíce na sebe, nejen pro skutečné závazky peněžité,6) nýbrž že se snažil z každé situace vytěžiti pro sebe co nejvíce.7) 3) č. 59, 61, 63. 4) č. 64. 1) v. č. 6. 2) viz č. 29; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 419. 5) srv. Urbánek na uv. m. 464. 6) srv. pozdější slib krále Fridricha, že Oldřichovi zaplatí dluh 3.000 zl. za Ladislava, který učinil Albrecht, č. 151. 7) srv. list Alžbětin z 13. května 1440, č. 84, list Oldřichův ke koncilu, č. 105, a další žádost Oldřichovu za pomoc Fridrichovu k dobytí Tábora, č. 366.

Strana III
III O sněmu, který se konal v Praze v lednu a únoru 1440, nemáme v pozůsta- losti Oldřichově jiných dokladů, leč krátkou zprávu na začátku jeho listu do Basileje,1) ačkoliv se Oldřich sněmu účastnil v čele strany rakouské.2) Výsledkem sněmu byla různá opatření, jež měla zabezpečiti pořádek v zemi, avšak volba krále byla odsunuta na nový sněm, určený na den 30. dubna. Datum sněmu záviselo opět na Oldřichovi, jak patrno z korespondence před sněmem. Oldřichovi se hodila žádost královny Alžběty o odklad sněmu,3) ač si své poshovění chtěl dáti zaplatiti — anebo odkládal sněm, až zví, jak Alžběta odpoví na jeho finanční požadavky?4) Opět jen na zakro- čení Alšovo5) vyhověl Oldřich všeobecnému naléhání na zahájení volebního sněmu v 2. polovině května. List Oldřichův do Basileje, výše dotčený, třebaže jest tendenční a nelze vždy jeho údaje kontrolovati pro nedostatek jiných pramenů, zobrazuje dobře Oldřichovu nerozhodnost, rozpačitost, jak věc zaříditi, aby získal odklad konečného uspořádání zemské správy volbou krále a aby vytěžil pro sebe finanční pomoc, při tom však aby si u koncilu, k němuž se obracel rovněž o peněžitou pomoc, nezadal jako slabý obránce legitimity.6) Nemoha se dočkati pomoci Alžbětiny, vyšel na oko vstříc požadavkům strany Ptáčkovy, jíž šlo především o obnovení královské moci, a sám se postavil za kandidáta Albrechta Bavorského; je možné, že Oldřich jednal s Albrechtem potají již od ledna.7) Nejspíše však zklamal i Albrechtovy naděje, neboť již při samé volbě zakolísal Oldřich tak, že jeho doporučení vyznělo spíše pro kandidaturu Fridricha Braniborského. Snad aspoň v této věci je list Oldřichův upřímný. Než volba dopadla přece ve prospěch Albrechta Bavorského a proto nejspíše, mám za to, účastnil se Oldřich z Rožmberka sjezdu českého poselstva s Albrechtem Bavorským v Koubě 24. srpna, neboť tam měl ještě příležitost zviklati Albrechtův úmysl volbu přijmouti. Že jel Oldřich s určitým úmyslem do Kouby, možno souditi z jeho předcházejícího vyjednávání prostřednictvím tajemníka Albrechtova, Čecha Jana ze Sedlce.8) O jednání v Koubě víme opět jen z listu Oldřichova do Basileje, kde zpráva ta jest ovšem také podána tendenčně, nicméně vyzrazuje nám pravý úmysl Oldřichův. Oldřich zde opět přikryl své osobní záměry pláštíkem legitimity, jak ukazují styky Alžbětiny a Fridrichovy s Albrechtem Bavorským.9) Poslání, které si vytkl, se zdařilo, kandidatura Albrechta Bavorského byla v Koubě skutečně pochována. Jak záleželo Oldřichovi na zmaru kandidatury bavorské, je patrno z jeho dalších styků s královnou Alžbětou. Již 9. října 10) děko- vala mu Alžběta za příznivé poselství a vyzývala ho k věrnosti i na novém sněmu v Praze, který se konal počátkem listopadu.11) Oldřich na sebe vzal poselství ke králi Fridrichovi do Nového Města Vídeňského (v pol. listopadu), které mělo vyjed- 1) č. 105. 2) č. 70. 3) č. 77, 81. 4) srv. list Alžbětin z 13. května, č. 85. 5) 5. května, č. 82. 6) srv. Urbánek na uv. m. 528—9 totéž o tendenci listu. 7) srv. Urbánek na uv. m. 8) č. 95, 96. 9) Urbánek na uv. m. 562; srv. listy ze 4. a 13. září 1440, č. 97 a 98. 514—515. 11) srv. Urbánek na uv. m. 563. 10) č. 99.

Strana IV
IV nati s Fridrichem, aby si Čechové mohli zvoliti nového krále. Jel tam ovšem i ze sobeckých důvodů,1) jak patrno z jeho zprávy do Basileje.2) Důvěry, která naň byla vložena českým sněmem, zneužil, oslabiv vzkaz sněmu ujišťováním krále a královny svou věrností k nim a žádostí za peněžitou pomoc, aby jim mohl dopomoci k právu. Na čem mu nejvíce záleželo, dokázal právě celým jednáním v uplynulém roce: ustoupil vždy, jakmile se zdálo, že již dojde k vyřízení otázky královské, jež by učinilo konec jeho vlastní moci.3) Nyní vystihl Oldřich dobře, jaká politika bude pro něho nejvýhodnější: podporovati nároky dítěte Ladislava na trůn český a tím se činiti ochráncem legitimity, při tom však oddalovati volbu tak, aby snad nedošlo k nějaké pevné správcovské moci zatímní. Tato politika Oldřichova lišila se ovšem zásadně od stanoviska strany Ptáčkovy, jíž šlo především o pevnou vládu v zemi. Poněvadž však tato strana byla ochotna za cenu správcovství samého krále Fridricha až do zletilosti Ladislavovy přijmouti i Ladislava za krále, byla tu přece společná základna pro další jednání o krále, které se pak vlivem negativní politiky Oldřichovy mohlo k jeho prospěchu vléci delší dobu. Z předcházejícího výkladu vyplývá zajisté odůvodnění, proč jest v této edici znovu v plném znění otištěn list Oldřichův do Basileje, vydaný již dříve Freyber- gem. Téměř celý rok (1440) českých dějin politických, vyplněný přípravami k sněmu volebnímu i marnou volbou krále, jest sestaven z tohoto listu a není ani většinou jiných pramenů, o něž by bylo možno se opříti při nespolehlivosti Oldřichova listu. I když jest nutno užívati ho jakožto pramene jen s opatrností, přece leckterému detailu lze věřiti bez výhrady, jak i výše naznačeno, a celek sám o sobě jest vý- tečným zrcadlem obratné a autoritativní politiky Oldřichovy i vůdčího postavení, jaké měl v nejdůležitějších jednáních představitelů české země. Tendence listu jest otevřená, neboť v posledním odstavci obrací se Oldřich přímo na koncil o peněžitou pomoc na vyplenění kacířství; lze ovšem poznati z celé činnosti Oldřichovy, že náboženská otázka v Čechách neležela mu na srdci tak jako tíživá skutečnost, že Tábor, střed kacířství, byl v těsném sousedství s jeho panstvím a byl mu svou mocí nebezpečným sokem. Největší pomoc v jeho zápase s Tábory mohla mu ovšem přinésti silná moc královská — ta by však byla znamenala i konec jeho ziskuchti- vým záměrům, jimž se mohlo dařiti jen ve stínu interregna, a proto raději volil Oldřich zdlouhavý zápas s Táborem, snaže se jen získati k němu pomoc finanční. Více o jeho poměru k Táborským promluvím níže. Po zmařeném roce jednání o volbu nového krále vystoupila v popředí na podnět strany rakouské možnost udržeti český trůn dědici Albrechtovu, jeho synu 1) Urbánek, Čes. děj. III. 1, 566. 2) Urbánek na uv. m. 567 má za to, že se Oldřich účastnil i Vídeňského sněmu, na němž se jednalo o dluzích krále Fridricha. 3) Srv. Urbánkův výklad (tamže 564), jak Oldřich zahájil r. 1440 svou politiku, jež mařila každou kandidaturu na trůn český a kladla překážky uspořádání věcí českých.

Strana V
V Ladislavovi. Nelze však říci, že by v té věci patřila zásluha vůdci strany rakou- ské, Oldřichovi z Rožmberka, třebaže se na něho obracela královna Alžběta, doporučujíc mu své posly, vyslané ke sněmu únorovému,1) a jemu děkovala za přijetí poselstva, obracejíc se na něho se svými nároky jakožto na „nejvyššího a nej- lepšího člena svého dědičného království Českého“.2) Druhý děkovný list Alžbětin z 5. dubna 14413) jest jediným dokladem účasti Oldřichovy na sněmu; jinak, zdá se, že Oldřich se přímému vyjednávání se zástupci krále Fridricha vyhýbal, pone- chávaje vůdčí úlohu Menhartovi z Hradce. Sjezdu v Jindřichově Hradci v květnu 1441 4) (nevím, účastnil-li se ho osobně anebo prostřednictvím svých zástupců) využil pro svůj vlastní zájem; zde byl rozhodnut ve prospěch Oldřichův jeho spor s Janem z Hradce o Lomnici, který trval již od r. 1437.5) Tato věc jest příznačná pro sobecké smýš- lení Oldřichovo: v době, kdy celá země obracela svůj zřetel k vyjednávání o krále, vůdce strany legitimistické myslí více na vlastní zájmy, které v té hře o budoucí osudy království neznamenaly pro celek nic. Na Menharta z Hradce složil Oldřich odpovědnost i za poselství na červnovém sněmu ve Vídni6) a zatím sám doma odhalil svou sobeckou politiku, vyčkávaje se svou pomocí spojeným landfridům proti Janovi Koldovi ze Žampachu, spojenci Táborských,7) dostane-li se mu žádané podpory od krále Fridricha. Oldřich měl právě tehdy záminku k boji s Táborskými8) a využil tu příležitosti, aby připomenul králi Fridrichovi své zásluhy a obdržel od něho splátku dluhu 4200 zl.9) Nedosáhnuv pomoci Fridrichovy, ustoupil a bez ohledu na boj druhé strany proti Koldovi a jeho spojencům, kteří přece byli společným nepřítelem strany Ptáčkovy i rakouské, vyjednával o příměří s Táborskými (o tom viz i níže) a uzavřel je 11. července t. r. Urbánek 10) vystihl zajisté správně vlastní smýšlení Oldřichovo v té věci: nikoliv proto, že nedosáhl pomoci Fridrichovy, nýbrž proto, že porážka Táborských v tu chvíli by znamenala vítězství Ptáčkovo a tím oslabení jeho vlastní moci, zklamal Oldřich naděje strany Ptáčkovy na jeho pomoc. Konečně po dvou odkladech11) došlo ke sněmu v Praze v lednu 1442. Oldřich přijel na sněm,12) avšak nevyčkal jeho konce, odejev z Prahy dříve, a tak projevil nezájem na dalším jednání. Marně mu dopisovala a vzkazovala královna Alžběta,13) dožadujíc se jeho pomoci a vlivu na sněmu, vpravdě se Oldřich nikterak nepřiči- ňoval o její věc, ač ji o opaku ujišťoval nejednou.14) Souviselo to nejspíše s jeho dlužními nároky, které převzala Alžběta po svém zemřelém choti králi Albrechtovi a jichž zaplacení se Oldřich ovšem dožadoval.15) Oldřichova negativní politika nepro- 1) č. 112. 2) č. 115. 3) č. 117. 4) srv. Urbánek na uv. m. 582. 5) č. 123, 124. 6) v. Urbánek na uv. m. 582 ad. 7) v. tamže 734 ad. s) v. níže o případu Jana ze Srlína, srv. též Urbánek na uv. m. 742. 3) srv. jeho listy ke králi a jeho rádcům z 2. června, č. 133, 134. 10) na uv. m. 752 a d. 11) srv. tamže 590. 12) v. list Menharta z Hradce Oldřichovi do Prahy z 25. pros. 1441, č. 169. 13) v. č. 152, 153, 165, 171, 181. 14) v. jeho list z 4. list. 1441, č. 155, a dopis Alžbětin po sněmu z 13. dubna, č. 183, v němž děkuje Oldřichovi za přičinění v její věci! 15) srv. list Alžbětin z 12. června 1442, č. 193, zde po prvé vydaný.

Strana VI
VI jevovala se jen neúčastí, nýbrž, zdá se, že potají pracoval přímo proti všem snahám o klid a pořádek v zemi; Urbánek,1) upozorniv na neúčast Oldřichovu i jinde na sněmích, hledá příčinu toho ve vzájemné nedůvěře stran, podporované intrikami, na nichž měl zajisté podíl Oldřich.2) I sjezdu Znojemskému, stanovenému na září 1442, k němuž měli přijeti sám Fridrich a Alžběta, dovedl se Oldřich vyhnouti; snad dokonce pracoval o to, aby ke sjezdu nedošlo,3) neboť se sjezd opravdu nekonal, jak patrno z Alšova listu z 10. října t. r. 4) Oldřichovo vyhýbání se sjezdům a sněmům bylo již nápadným, jak je viděti z pozvání k dalšímu sněmu k 19. listopadu, „aby také ráčil býti na ten den bez odtahovánie“, a když se Oldřich opět vymlouval, odkládaje svůj příjezd do Prahy až po Novém roce, dostalo se mu od Alše ze Štern- berka a Hanuše z Kolovrat 6. listopadu5) důtklivé domluvy. Příklad vůdce strany rakouské působil špatně i na jiné pány a tak jediným činem tohoto bezvýsledného sněmu bylo ustanovení nového sněmu ke dni 8. ledna 1443, jak žádal sám Oldřich; z toho jest viděti, jak stáli stavové o účast Oldřichovu.6) Leč Oldřich i tentokráte zklamal očekávání. Neměl v úmyslu jeti na sněm a vymlouval se, že nedostal pozvání; a ačkoliv se mu dostalo druhého pozvání od Pražanů, přece do Prahy nepřijel, požá- dav Jana z Rabštejna, aby ho omluvil.7) Proč Oldřich riskoval právě tentokráte tolik výtek a zloby pro svou nepřítomnost, vykládá Urbánek8) změnou situace, nastalou smrtí královny Alžběty 19. prosince 1442, a obavou Oldřichovou, aby na tomto sněmu nedošlo přece k nějaké úpravě zemské vlády. Čekal-li však Oldřich, že jako obvykle zmaří sněm svou neúčastí, zklamal se tentokráte. Strana druhá byla opravdu odhodlána k ráznějším krokům k ukončení interregna a tak se konal sněm i bez Oldřicha. Jeho nepřítomnost oslabila posici rakouské strany na sněmu, takže usne- sení sněmovní vyznělo důrazným požadavkem, aby Fridrich prokázal zápisy své ná- roky na trůn, anebo si Čechové opatří sami krále. Poselstvu do Vídně (koncem dubna), v němž měla také převahu strana Ptáčkova, odmítl Fridrich přijmouti sám korunu a slíbil jen, že povede správu Čech jménem Ladislavovým až do jeho zleti- losti; podrobnosti se měly sjednati na sjezdu 29. září 1443.9) Rázného kroku sněmu lednového, na němž pro neúčast panstva mělo převahu zemanstvo a města, ulekla se nepochybně strana rakouská 10) tak, že na novém sněmu v červnu napravila svou chybu hojnou účastí, která se projevila i na velkém počtu jejích členů v poselstvu, ustanoveném na druhý sjezd do Vídně; v čele poselstva byl dokonce Oldřich se svým synem Jindřichem. Pravděpodobně byl Oldřich přítomen sám i na červnovém sněmu v Praze, jak lze souditi z toho, že úředníci rožmberští posílali zprávy z války, která se v červnu vedla mezi Oldřichem a jednotou Vodňan- skou, nikoliv Oldřichovi, nýbrž jeho synu Jindřichovi.11) Oldřicha vedl do Vídně opět, 1) na uv. m. 597. 2) srv. v listu Alšově z 15. září, č. 207, a v odpovědi Oldřichově z 21. září, č. 210, o úmyslu králově potrestati na hrdle držitele zámků královských. 3) v. Urbánek na uv. m. 5) č. 221. 6) v. č. 225. 7) v. č. 228. 606. 4) č. 217. 8) na uv. m. 612. 9) viz Urbánek 10) v. tamže 628. 11) srv. č. 277 a d na uv. m. 617 a d.

Strana VII
VII jak se zdá, i jeho vlastní zájem. Chtěl s Fridrichem jednati o svých dlužních náro- cích vůči Ladislavovi a zemi Rakouské; vyjednával již předem s rakouskými správci, kteří k němu vysílali jakožto prostředníka jednání hraběte Jana ze Šaumburka.1) Výsledek jednání českého poselstva s Fridrichem byl nevalný; zisk, jímž mohlo býti přijetí poručenství a správy Čech za Ladislava, byl oslaben zase jenom slibem Fridri- chovým, že přijede do Čech k 24. červnu, aby se dohodl o podrobnostech úpravy správy zemské.2) Tento výsledek, který skutečně nic neznamenal, byl příčinou prudkého sporu strany Ptáčkovy se stranou rakouskou na sněmu svolaném k 8. lednu 1444.3) Zprávu o tom podává nám opět jen stranický a tendenční list Oldřichův rádcům krále Fridricha,4) který měl vzbuditi na dvoře Fridrichově ještě před přijetím poslů se sněmu lednového náladu proti straně Ptáčkově.5) Slova, jimiž se Oldřich snažil očerniti Ptáčka, jako by se Ptáček obával, že uvedením krále do země ztratí svůj vliv, hodila by se spíše na něho, neboť on svým mařením sněmu a neúčastí na úsilí strany Ptáčkovy opatřiti správu země vzbuzuje oprávněnou domněnku, že si nepřál ani řádné správy, tím méně moci královské. I v tom, jak vykládá náhlý odjezd Ptáčkův z Prahy, zdá se, že promluvilo jeho vlastní svědomí, a myšlenky, které přičítá Ptáčkovi, jako by se lekal toho, že na sněmu nepůjde vše podle něho, pohnuly spíše jeho sama, aby odejel z Prahy před koncem sněmu. Nestál o při- znání se ke králi Ladislavovi, jež sněm učinil,6) a obávaje se, aby nebyl situací donucen tento závazek přijmouti, raději zmizel s jeviště. Ostatně jeho list ukazuje jasně, na čem mu kromě očernění Ptáčka záleželo. Jako dříve v listu do Basileje, tak i nyní žádá finanční pomoc k dobytí Tábora, Písku a Vodňan (jsou to ozvuky jeho boje s jednotou Vodňanskou). Příznačná jest jeho žádost, aby mu byly peníze zaslány tajně, neboť jinak by prý nedosáhl pomoci doma; vpravdě však nepřál si spíše prozraditi doma své zištné úmysly. Poselství se sněmu lednového u krále Fridricha zase nic nepořídilo, sjezd s Čechy byl opět odložen tak, že k němu již v tom roce vůbec nedošlo. Marné bylo i všechno usilování Ptáčkovo zlomiti netečnost pánů strany rakouské ke spo- lečnému sjezdu obou stran; nedospěv zdaleka ke svému cíli, zemřel Hynce Ptáček z Pirkštejna náhle 27. srpna 1444.7) Jeho strana byla však již v tu dobu vnitřně tak silna, že bez nějakého otřesu mohlo pokračovati dílo Ptáčkovo, které bylo nutnou protiváhou negativní ba podvratné činnosti Oldřichovy. Vůdčí úloha připadla pak Jiřímu z Poděbrad, po němž dostala strana nyní jméno Poděbradská. Jiřím z Poděbrad bylo soupeřství Oldřichovi z Rožmberka zajištěno. V říjnu konal se v Praze sněm strany rakouské, zatím co strana poděbradská sněmovala v Nymburku. Oldřich se účastnil sněmu pražského v dorozumění s králem Fridrichem.8) Stanoviska obou stran byla těžko smiřitelná, neboť strana poděbradská 1) v. jejich list z 25. července 1443, č. 296. 5) v. Urbánek na uv. m. 644. 4) č. 366. 329. králův z 28. října, č. 448. 2) v. Urbánek na uv. m. 631 a d. 3) č. 322, 6) v. tamže 640. 8) srv. list 7 v. č. 427.

Strana VIII
VIII kladla stále největší důraz na uspořádání správy zemské, kdežto strana rakouská oddalovala řešení této otázky až po definitivním uznání Ladislavově, které ovšem předpokládalo přijetí kapitulace; rozpaky Fridrichovy v této věci hodily se Oldři- chovi, neboť se jimi oddalovalo konečné řešení otázky, o něž Oldřich v sobeckém zájmu nestál. Společný sněm obou stran v Českém Brodě v listop. 1444 vyzněl vlastně kompromisem obou stanovisek: bylo usneseno poslati k Fridrichovi nové poselstvo o vydání Ladislava; nebude-li Ladislav do určité doby vydán, opatří země sama svou věc. Pomýšlelo se již jak na přijetí krále tak i na úpravu správy zemské, leč rozhodnutí podařilo se straně rakouské odložiti na únorový sněm 1445. Ústupek Oldřichův je v tom, že alespoň byl již nucen uznati oprávněnost jednání o správu zemskou, jemuž se dovedl až do té doby vždy vyhnouti.1) Z pramenů v Oldřichově pozůstalosti se o jeho účasti na sněmu českobrodském nedovídáme přímo, lze se jí však domýšleti proto, že návrh sněmovního usnesení, zachovaný v Schwarzen- berském archivu v Třeboni, byl doplněn a opraven jeho vlastní rukou.2) Pro politické dějiny prvních pěti let interregna jest celkem v pozůstalosti Oldřichově dost málo pramenů, tím jsou však důležitější. Ačkoliv některé z nich byly již dříve otištěny, jiné uveřejněny ve výtahu, není přece nevděčnou prací vydati je znovu. V latinských listech Alžbětiných, které byly známy jenom z regest Lichnov- ského v jeho Geschichte des Hauses Habsburg a zde jsou vydány po prvé v plném znění, najde se nejedna zajímavá podrobnost a také celý jejich ráz a duch zobrazuje poměr královny Alžběty k Oldřichovi z Rožmberka, zvláště doplňují-li se českými listy Alžbětinými, které byly již vydány Palackým v Archivu Českém. Na některé listy, týkající se vztahu Oldřichova ke králi Fridrichovi, buď známé pouze v rege- stech nebo zcela nové, upozornila jsem na příslušných místech; zvláště cenným příspěvkem k poznání charakteru Oldřichova a jeho nejbližšího cíle jest výše dotčený list Oldřichův k rádcům královským, zde po prvé otištěný.3) Prameny, týkající se dal- šího osudu královské otázky v Čechách, budou otištěny v III. svazku tohoto Listáře. Stejnou methodu politickou, s níž Oldřich uplatňoval svůj neblahý vliv v otázce královské, nerozhodnost a nestálost, která si byla vědoma jen sobeckého cíle, shle- dáme i v otázce církevní.4) I zde záviselo na Oldřichovi, přikloní-li se Čechy k obe- dienci koncilu Basilejského a papeže Felixe V., nebo zůstanou-li věrny římskému papeži Eugenovi IV., sesazenému koncilem Basilejským. Na pomoc Oldřichovu spo- léhal se koncil, vysílaje do Čech zvoleného arcibiskupa pražského Mikuláše Jindři- chova. A v této věci, která byla zkušebním kamenem věrnosti Oldřichovy ke koncilu, Oldřich zklamal, byv sám dříve zklamán ve svých nadějích na finanční pomoc koncilu, která ho měla podepříti v boji s Táborskými. Pro poznání poměru zvole- ného arcibiskupa Mikuláše Jindřichova k Oldřichovi jsou zde vydány dva listy, 1) viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 33 a d. 2) viz č. 388, pozn. 1. 3) č. 366. 4) viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 651 a d.

Strana IX
IX z 1. a 15. března 1441.1) Jiných pramenů, týkajících se poměru Oldřichova k otázce církevní v letech 1438—1444, jest jen několik, avšak jsou obsahem dosti bohaté, aby bylo možno představiti si podle nich stanovisko Oldřichovo a jeho vliv. Kromě listu z ledna 1438, jímž koncil doporučuje Oldřichově přízni své posly ke králi Albrechtovi a z něhož lze vyčísti příznivou náladu koncilu vůči Oldřichovi, zachoval se s Oldřichovy strany list ke koncilu až z konce r. 1440 nebo poč. r. 1441, který byl zhodnocen již výše. Účelem listu bylo získati finanční pomoc koncilu; jak na ní Oldřichovi záleželo, je patrno z jeho vytrvalosti, s níž se dožadoval pomoci po dva roky marně. Také účast Oldřichova na synodě strany konciliární v Třeboni v září 1441 a zároveň zaslané listy Oldřichovy koncilu a papeži Felixovi, v nichž sliboval poslušnost,2) byly diktovány jeho osobními finančními zájmy, a úkolem poselstva synody ke koncilu bylo kromě složení slibu poslušnosti tlumočiti žádost Oldřichovu o peněžitou pomoc. Zprávy o přijetí poselstva se zachovaly tři: jsou to listy kard. Jana z Dubrovníka, předsedy koncilu kard. Ludvíka d'Aleman a jednoho z poslů, Zikmunda Pirchana, opata vyšebrodského, z 26. a 27. listop. a 17. pros. 1441,3) otištěné zde po prvé v plném znění. Oldřichova žádost byla odbývána jen sliby. Z listu Zikmunda Pirchana, snažně se omlouvajícího, lze vycítiti, jak důtklivě kladl Oldřich poslům na srdce svou věc; zdá se, že to bylo hlavním úkolem poselstva. Pro nezdar té věci upadl Zikmund Pirchan tak v nemilost Oldřichovu, že sám koncil o rok později se přimlouval za Zikmunda,4) vykládaje zároveň znovu Oldřichovi, že mu nyní nemůže poskytnouti pomoci, leč až po říšském sněmu ve Frankfurtě. Avšak Oldřich se již přestal spoléhati na pomoc koncilu a zároveň ztratil zájem na prospěchu strany konciliární, zaujav zatím stanovisko neutrální. Lze tak souditi z jeho listu zaslaného na dvůr krále Fridricha do Vídně z poč. března 1444,5) ačli jenom nevyčkával, jaké stanovisko k církevní otázce zaujme konečně říše. Proto také list papeže Eugena z 13. ledna 1444, jímž se obracel na Oldřicha, vyzývaje ho k poslušnosti církve římské,6) zůstal zatím bez ohlasu. Podíl, který připadl Oldřichovi z Rožmberka v otázce volby krále event. správy zemské a v otázce církevní, byl ovšem jen částí jeho veřejné činnosti. Poznali jsme, že jeho sobecký zájem byl osou celého jeho jednání v té věci. Při takovémto vztahu k veřejným věcem jest pochopitelno, že více energie věnoval druhé otázce veřej- ného života českého — Táboru. Zde ještě více splétaly se zájmy veřejné s jeho soukromými, ba nelze pochybovati, že jeho soukromý poměr k Táborským převa- žoval. Jak jsem již výše několikráte naznačila, záviselo Oldřichovo stanovisko v otázce správy zemské leckdy i v rozhodující chvíli na jeho poměru k Táboru a proto lepší poznání styků Oldřichových s táborskými sousedy může přispěti i k vysvět- 1) č. 114, 116. 2) v. č. 145. 3) viz č. 162, 163, 167. 4) 8. října 1442, v. č. 214, a zároveň psaný list kard. Jana z Dubrovníka, č. 215, a list Ludvíka d'Aleman z 10. října, č. 216. 5) č. 366. 6) č. 352.

Strana X
X lení leckteré nejasné chvíle veřejné politiky Oldřichovy. Jest příznačné, že písemná pozůstalost Oldřichova, vydaná v tomto svazku, vyplynula z valné části přímo z jeho styků s Táborskými. Látka ta jest zde namnoze po prvé otištěna. Některé kusy byly vydány Palackým v Archivu Českém, avšak z nich nejeden nedatovaný kus bylo možno vročiti teprve nyní v souvislosti s jinými prameny. Listy související s přípa- dem Jaroše z Drahonic a některé dokumenty z války Oldřichovy s jednotou Vodňan- skou otiskl jednak v plném znění, jednak ve výtahu Frant. Teplý ve Sborníku histor. kroužku r. 1909, avšak jeho vydání jest špatné, ba zmatené, zvl. co se týká neda- tovaných kusů; podobné a těžko dostupné jest i jeho vydání výpovědí Hynka Krušiny ze Švamberka mezi Oldřichem a Táborskými.1) Teplý neužil staršího spolehlivěj- šího článku Fr. Mareše „Jan ze Srlína“ v ČČM 1902. Postaviv zajímavý a charakteri- stický osud rožmberského písaře Jana ze Srlína na širší základnu poměru Oldřichova k Táborským, zpracoval zde Mareš i případ Jaroše z Drahonic; avšak v jeho článku nakupilo se tolik látky, že jest těžko se v ní vyznati a leckterý detail zůstal neosvětlen, leckterou chybu lze nyní pomocí jiné látky opraviti. Stručný přehled pří- padu Jaroše z Drahonic, kterýžto případ spojil Vodňanské s Píseckými a Táborskými v t. zv. jednotu Vodňanskou proti Oldřichovi z Rožmberka, podal i Sedláček ve svých Dějinách města Písku I. sv. I když tedy mnoho pramenů stalo se takto zná- mými, přece jejich souhrnné a úplné vydání umožní teprve historikovi jistější a spravedlivější soud nad oběma stranami. Jest však nutno vsaditi historii poměru Oldřichova k Táboru do širšího rámce jeho všeobecné politické činnosti. Byla již výše několikráte příležitost upozorniti na místa v politické korespondenci Oldřichově, která sice nesouvisejí nijak s jeho písemnými styky s Táborskými, avšak mají velký význam pro poznání jeho poměru k nim, zajisté proto, že Oldřich v tajné neb důvěrné své korespondenci ukázal pravou podstatu svého sporu s Táborskými, třebaže se snažil zakrýti ji slovy budícími zdání jeho nezištnosti a cíle, který by sloužil jenom obecnému prospěchu země. Právě výše uvedená literatura trpí jednak stručností, jednak tím, že se zabývá svými thematy příliš monograficky. Jenom zásluhou Urbánkovou v Českých dějinách byl zápas mezi oběma stranami uveden v souvislost s celkovými českými dějinami, čímž byl jeho význam teprve po právu zhodnocen. Leč pochopitelně nemohl Urbánek v Českých dějinách té otázce věno- vati tolik místa, kolik by zasluhovala. Podrobná historie Oldřichova vztahu k Táboru naplnila by celou knihu. „Věčný mír“, umluvený mezi Táborskými a Oldřichem za krále Zikmunda,2) dlouho nepotrval. Hned z ledna 1438 máme nový doklad, zde po prvé otištěný, o začátku nových sporů a od té doby lze sledovati podobnou historii jako v letech předcházejících: nová a nová příměří přerušují vždy jen na krátko řetěz oboustran- 1) s názvem „Nářky husitské“ ve sbírce Husitství ve světle pravdy. 2) 3. června a 4. čer- vence 1437; Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka sv. I, č. 324, 333, 334.

Strana XI
XI ných sporů a stížností. Listů z korespondence mezi Oldřichem a Táborskými zacho- valo se z let 1438—1440 sice málo, avšak bouřlivé ovzduší lze si představiti podle vzájemných žalob, které byly předneseny rozhodčímu Hynkovi Krušinovi ze Švam- berka.1) Zdá se, že z obou stran byl to spíše Oldřich, od něhož vycházel popud ať k projevům nepřátelství či k příměří, neboť je nápadné, že není písemných dokladů o stycích Oldřichových s Táborskými v době, kdy byl zaměstnán politikou sněmovní. Poznali jsme také již dříve jeho vyčkávající politiku, třebas i v rozhodné chvíli, která se sytila nadějí na finanční pomoc odjinud. V prosinci r. 1439 zajišťuje si klid s Táborem příměřím do 9. února 1440,2) které bylo utvrzeno úmluvami na lednovém sněmu v Praze. Přesto se poměry neutišily, jak víme ze žalob výše dotče- ných, z korespondence Táborských z konce r. 1440 a začátku r. 1441 a z listu Sobě- slavského hejtmana z téže doby.3) Listy Táborských a Soběslavských, dosud netištěné, jsou přímým dokladem o poměrech na zboží rožmberském a vztahu Oldřichových poddaných k Táborským; proto jsem neváhala zařaditi je do korespondence Oldři- chovy. Jinak po celý rok není přímé korespondence mezi Táborskými a Oldřichem. Oldřich byl plně zaměstnán přípravami volebního sněmu, sjezdem v Koubě a posel- stvím ke králi Fridrichovi do Nového města Vídeňského (v. výše). Jeho list ke koncilu Basilejskému,4) o němž bylo výše řečeno více, ukazuje však, že ani nejvyšší zájem celého království, starost o obsazení trůnu, nedal mu zapomenouti sobeckého zájmu. Věděl, že volba nového krále jest zatím odsunuta a přijetí dítěte Ladislava za krále bylo možno oddalovati, jak se ukázalo již na únorovém sněmu 1441 v Praze, a proto mohl zase pomýšleti na nový boj s Tábory. Záminku poskytli mu tento- kráte Táborští sami zajetím jeho písaře Jana ze Srlína v dubnu 1441; naskytly se ovšem i jiné příčiny.5) Leč rozhodný boj, k němuž byla dobrá příležitost v nepřá- telství Ptáčkovy strany vůči Koldovi ze Žampachu, jehož se ujímali Táborští, byl zmařen opět zištností Oldřichovou, když se marně dovolával pomoci krále Fridricha. V nejvyšší chvíli došlo opět k příměří 11. července 1441.6) Klid úplný však ne- nastal, jak je viděti z další korespondence.7) Účast Oldřichova na lednovém sněmu 1442, ač nevyčkal ani konce, byla jediným projevem jeho kladné činnosti v r. 1442, potají pak pracoval spíše rozkladně (v. výše). Jeho zájem obracel se k Táborským, jak svědčí jeho hojná korespondence z toho roku, kromě výpovědí Krušinových téměř všechna po prvé otištěná. Smírčí výpovědi Krušinovy8) neukončily však nepřátelství obou stran a tak brzo opět slyšíme o nových stížnostech, v listu Táborských9) a zvláště v listech o přepadení soběslavského hejtmana Jana Bolochovce ze Šatavy. 10) Vzájemné výčitky obou stran neustaly a řada listů, vyměněných mezi Oldřichem a Táborskými v lednu a únoru r. 1443, v době, kdy Oldřich měl dlíti na sněmu v Praze, plných obviňování 1) v. č. 198, 202. 2) v. č. 67. 3) v. č. 101 a d., 106 a d. 4) č. 105. 5) srv. č. 126 a d. 6) viz č. 137 a 139, srv. výše. 7 č. 150, 154, 157, 159, 168. 8) č. 198, 202. 3) č. 205. 10) viz str. 194 a d.

Strana XII
XII i sebeobrany, jest předzvěstí nového nastávajícího boje.1) Obraz napjatých poměrů, jak jej možno sestrojiti z těchto listů, doplňuje se žalobami Oldřichovými sepsa- nými k roku na Lipnici v březnu 1444,2) které se vztahují na dobu od výpovědí Kruši- nových r. 1442 do 25. února 1444. Zde také jest vylíčen vznik a průběh Oldřichova boje s jednotou Vodňanskou, k níž kromě Vodňan patřila města Písek a Tábor a Jaroš z Drahonic. Cennější než toto podání Oldřichovo jsou ovšem zachované listy,3) zde téměř všechny prvně vydané. Za války uplatnil se velmi nejstarší syn Oldřichův Jindřich (i jinak staví se v politice po bok otcův; byl také s ním v poselství u krále Fridricha v září t. r.), zvláště když za pobytu Oldřichova na červnovém sněmu v Praze (v. výše) zastupoval svého otce ve vedení války. Proto jsou zde otištěny listy, psané jemu úředníky rožmberskými;4) doplňkem jejich zpráv jest list hejtmana soběslavského hejtmanu třeboňskému, který sem byl proto rovněž zařazen.5) Boj se skončil nerozhodně, zdá se, že pro nedostatek prostředků na straně rožmberské.6) Snad se Oldřich spoléhal, že později bude moci obnoviti boj za lepších podmínek, dosáhne-li od krále zaplacení dluhů i jiné pomoci k boji s Táborskými (v. výše); jeho jízda v poselství do Vídně zajisté souvisela s rozhodnutím, aby příměřím oddálil zatím rozhodný boj s Táborem.7) Smírná úmluva mezi jednotou Vodňanskou a stranou rožmberskou, učiněná 27. června Mikulášem z Lípy a Bedřichem ze Stráž- nice,8) měla býti utvrzena přiznávacími listy, avšak obě strany nemohly se dohod- nouti o podrobnostech a tak vydání listů se zdržovalo.9) Proto byl ustanoven rok na Vlašimi k 15. prosinci,10) který zase odložen na sněm v Praze.11) Avšak ani na sněmu se mezi stranami nejednalo pro nepřítomnost ubrmana Hynka Krušiny ze Švamberka;12) vyjednávalo se o nový rok,13) který konečně smluven na 9. března na Lipnici. Neochotnou náladu, jaká byla na obou stranách, osvětluje vyjednávání o glejt k tomuto roku.14) Mezitím obracel se Oldřich do Vídně o pomoc k dobytí spojených měst (v. výše), když však poznal, že žádané pomoci se mu nedostane,15) pokračoval ve vyjednávání o mír. Na základě žalob Oldřichových 16) byla učiněna konečná výpověď mezi oběma stranami Mikulášem z Lípy a Bedřichem ze Strážnice,17) k níž bylo téhož dne, 12. března, připojeno příměří Oldřichovy strany s Jarošem z Drahonic.18) Ani pak nebyl konec vzájemným rozporům a škodám 19) a proto se konal nový rok v Budějovicích (zachován jen glejt z 16. června 1444),20) na němž učiněna nová výpověď, jež potvrzena spojenými městy 25. června 1444.21) Měl to býti úplný mír mezi oběma stranami a vskutku, jak se zdá podle zachované korespondence, přece pak 1) č. 230 a d. 2) č. 367. 3) č. 243 o Jankovi ze Sedlce, pak č. 254 o Jarošovi z Drahonic a další listy. 4) č. 277 a d. 5) č. 281. 6) viz č. 274 a 281, též srv. Mareš, ČČM. 1902, 394. 9) č. 289, 300, 319. 7) srv. i jeho žádost za pomoc v listu do Vídně, č. 366. 8) č. 282, 283. 10) č. 333, 337. 11) č. 338, 339. 12) srv. jeho list z 19. února 1444, č. 360. 13) v. glejt k tomuto 17) V. jednání, č. 351. 14) v. č. 360 a d. 15) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 889. 16) v. č. 367. č. 368. 18) č. 369. 19) viz č. 371, 373, 391, 399. 20) č. 402. 21) č. 405.

Strana XIII
XIII se poměry utišily, třebaže ne úplně, jak svědčí několik listů ještě z r. 1444.1) Mír Táborských s Oldřichem byl prvním krokem k uklidnění poměrů na českém jihu vůbec, neboť v r. 1445 došlo prostřednictvím Oldřichovým k příměří měst spojených v jednotě Vodňanské i s králem Fridrichem, Ladislavem a zemí Rakouskou. Ve spleti sporů, vzájemných žalob a úkladů mezi Táborskými a Oldřichem samostatnou episodou jest případ Jana ze Srlína, rožmberského písaře.2) Jestliže by větší část viny na nepřátelském poměru obou stran bylo přičísti Oldřichovi pro jeho tajné jednání o pomoc proti Táborským několikráte, kdy mělo dojíti ke smíru, zlehčuje se tato vina právě případem Srlínovým, který těžce dopadl na misku vah s vinami táborskými. O bezdůvodném zajetí Srlínově Táborskými, jeho dlouhém vězení a jednání o propuštění podal pěkný obraz Mareš v článku výše uvedeném. Pramenů není mnoho, avšak jsou mnohomluvné. Jest to především vyznání Srlínovo, učiněné brzo po jeho zajetí koncem dubna 1441,3) pak listy přímo se týkající toho zajetí,4) dále obě výpovědi Hynka Krušiny ze Švamberka z 14. července i 16. srpna 1442.5) Avšak teprve korespondence mezi Srlínem a Táborskými z listopadu r. 14436) řádně osvětlila nešlechetné jednání Táborských. Zásluhu jest přičísti kmotru Srlínovu Petru Maksantovi, písaři Choustnického úřadu, jemuž jeho spor s Táborem o choustnického poddaného zavdal příčinu k výčitkám o zajetí a umu- čení Srlínově.7) Všechny listy vzešlé z tohoto nového střetnutí se o Srlína jsou zde otištěny, neboť jsou nejen nezbytným doplňkem pramenů k případu Srlínovu, nýbrž i sytým obrazem ovzduší, jaké bylo mezi Táborskými a Rožmberskými. Tři z nich byly již vydány Palackým v Archivu Českém,8) nové jsou listy Mak- santovy9) a dva obšírné listy Srlínovy,10) které přímo odhalily intriky Tábor- ských a umožnily tak jasný obraz celého případu, jak jej podal Mareš v uvedené práci. O případu Srlínovu, který by jinak byl již upadl v zapomenutí, takto obno- veném, jednalo se znovu podle žaloby Oldřichovy v březnu 144411) na roku v Lipnici; poněvadž však rozhodná výpověď v té věci byla učiněna již 16. srpna 1442, byla tentokráte ve smírčí výpovědi ubrmanů zdůrazněna jen všeobecným ustanovením, „aby sobě s obú stranú ničehož nezpomínali věčně“.12) V tomto svazku jest také pokračování písemností, vztahujících se k zápasu Oldřichovu se zemanem Janem Smilem z Křemže,13) celkem 6 kusů, z nichž tři jsou zde vydány po prvé. List Oldřichův pro Prachatice z 1. května 144414) jest zajímavým článkem delšího již úsilí Oldřichova o získání tohoto zboží z rukou Smilo- vých; k slibu, že zachová Prachatické při svobodě náboženské podle kompaktát a při všech právech, jakož i při platu, který platili Janovi ze Sedlce a jeho synům, zdá 1) z 13. července, z října a listop., č. 410, 442, 444, 450. 2) data o něm sebral Mareš v článku výše uvedeném. 3) viz č. 119. 4) č. 120 a d. 5) č. 198, 202. 6) viz č. 323 a d. 7) viz č. 315, 319, 320. 8) č. 324, 326, 327. 9) č. 315, 320. 10) č. 323, 325. 11) č. 367, na str. 317. 12) v. č. 368 str. 326—327. 13) viz Wagner, „Jan Smil s Křemže“ v ČČM. 1888, též Urbánek v Čes. děj. II. 1, 417. III. 2, 42, 152; zde č. 29, 385, 413, 414, 457, 458. 14) č. 385.

Strana XIV
XIV se, že pohnulo Oldřicha špatné svědomí a pravděpodobně i nějaký odpor Pracha- tických, když se jejich města zmocnil spíše násilím, nežli spravedlivou koupí. Proto také donutil Smila, aby mu 25. července 1444 postoupil své zápisy na Prachatice, Volary, Hus a Zlatokorunské vesnice;1) byly to i dozvuky dřívější korespondence mezi Smilem a Oldřichem.2) V té době asi vzniklo falsum Oldřichovo na Prachatice a Volary, hlásící se k r. 1421,3) a snad i falsum Oldřichovo s pravými pečetmi k r. 1422,4) v němž se Smil zavazuje, že se neproviní proti Oldřichovi. Oldřich se snažil ospravedlniti své násilné počínání vůči Smilovi, při tom však snažil se za- jistiti své úchvaty všemi prostředky. Sliboval nejspíše Smilovi, že ho propustí z vězení, napřed však vynutil si od něho ještě závazek, že se nebude mstíti ani jemu ani bratřím ze Sedlce (nejspíše proto, že Sedlečtí mu násilím odňali Prachatice). I tento list je zde otištěn po prvé,5) stejně i dobrá vůle manželky Smilovy Anny z Rožmi- tála na list Smilův z 25. července, výše dotčený. Ačkoliv tedy dosáhl svého cíle, nemínil přece Oldřich Smila propustiti a aby ospravedlnil jeho zajetí, sehrál s ním před svědky výstup a usvědčiv Smila z falšování listiny královské, znovu jej uvěznil; Oldřich tu uplatnil své diplomatické zkušenosti, které jemu samému znamenitě sloužily při sdělávání fals ve vlastní prospěch. Výslech Smilův, ač již vydaný Wagnerem, je zde otištěn znovu 6) jednak jakožto doplněk k obrazu Oldřichova charakteru, jednak proto, že obsahuje velmi mnoho zminek a zkresluje v lecčems pravdu, takže bylo třeba doprovoditi jeho znění mnoha vysvětlujícími poznámkami; přesto není situace dosud zcela jasna, leccos se osvětlí teprve důkladným prostu- dováním jiných fals Oldřichových, s nimiž případ Smilův souvisí (i zlatokorunská falsa!). Pro případ Smilův, který se skončil až r. 1447 násilnou smrtí Smilovou, budou ještě v III. sv. Listáře otištěny další doklady. Oldřichova vážnost a vliv neprojevovaly se ovšem jen na důležitých politických jednáních, nýbrž možno je sledovati i v užším kruhu jeho působení, ve stycích s nejbližšími sousedy, zvláště s městem Českými Budějovicemi. Korespondence Oldřichova s Budějovskými, otištěná v tomto svazku, jest dosti hojná, začíná se však až od července 1443.7) Listy, v nichž se Budějovští obraceli na Oldřicha o prostřednictví ve svém sporu s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína, s Roubíkem z Habří, žaloba na Přibíka z Klenového8) a odpovědi Oldřichovy jsou veskrze po prvé otištěny; dokladem přátelských styků Oldřichových s Budějovskými jest několik listů,9) většinou prvně vydaných. Oldřich zasáhl též činně do sporu o ob- sazení fary budějovské 10) snahou dosaditi na ni kněze Jindřicha z Rabštejna. Jeho 1) č. 413. 2) viz v I. sv. tohoto Listáře. 3) v. Listář I. č. 367. 4) tamže č. 369. 5) č. 414; tento list je stylisován tak, jako by byl Oldřich Smila již z vězení propustil, a byl opatřen kromě Smilovou pečetí ještě čtrnácti svědeckými pečetmi. Na tento list vztahuje se nejspíše poznámka Březanova, že skutečně byl Smil „na zápis, svědomím některých pánů utvrzený, puštěn a po druhé hrdlem darován“ (ČČM. 1828. IV, 59; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 431). 6) viz č. 458 z 20. pros. 1444. 7) č. 286. 8) č. 335. 9) č. 297, 305, 307, 317, 318, 377. 10) viz Urbánek na uv. m. 699 a d.

Strana XV
XV účast ohlašuje se již v listu z 27. července 1443,1) o dalším jednání bohužel není zpráv; z listu Oldřichova z 9. srpna 14442) se již dovídáme, že Oldřich se snažil o osobní dohodu mezi Budějovskými a knězem Jindřichem z Rabštejna a to na svém zámku Helfenburku. Tento list, jakož i odmítavé listy Budějovských z 11. a 13. srpna3) nebyly dříve vydány a jsou doplňkem k listu Prokopa z Rabštejna z 13. září 1444,4) otištěnému již Palackým, pokud se ve své první části týká dotčeného jednání o obsazení fary budějovské. Podobně jako v korespondenci s Budějovskými zachovaly se i jiné listy rozlič- ných osob, které se ve svých sporech s jinými osobami obracely na Oldřicha o intervenci. Stejným vlivem zasahoval Oldřich i za hranice království Českého, na př. větší skupinou jest jeho korespondence s Jindřichem Landshutským, vévodou bavorským, neboť Oldřich byl prostředníkem urovnání jeho sporu s Václavem z Micha- lovic a na Strakonicích; podnět k tomuto zasáhnutí Oldřichovu do sporu dal nejspíše Václav z Michalovic svou žalobou na Jindřicha Bavorského, jak vyplývá z listu Jindřichova ze 14. listopadu 1441,5) kterým se začíná řada listů, vyměněných mezi ním a Oldřichem z Rožmberka, zde po prvé vydaných. Z korespondence Oldřichovy s Václavem z Michalovic v té věci z těchto čtyř let (1441—1444) se zachoval jediný list Václavův z 15. prosince 1444.6) Ráz listů Jindřichových svědčí o přátelském poměru mezi ním a Oldřichem; dokazuje to i jeho list z 16. února 1444,7) který jest odpovědí na Oldřichův nezachovaný list, v němž Oldřich sliboval, že se na své cestě z Prahy k rakouským přátelům chce sejíti i s ním v některém z měst, jež si Jindřich určí. Ze zahraničních přátel nejdůvěrnější styky měl Oldřich s hrabětem Janem ze Šaumburka, jemuž posílal v soukromých dopisech zprávy o veřejných událostech v Čechách, jak víme se zmínek Janových v jeho odpovědích;8) hrabě Jan posílal zase Oldřichovi zprávy z Rakous i Uher a prokazoval mu rozličné platné služby.9) Zvláště zajímavý jest list Janův z 9. III. 1440,10) v němž Oldřichovi radí, aby nedů- věřoval tolik Menhartovi z Hradce a jiným přátelům. Listy hraběte ze Šaumburka jsou zde všechny vydány po prvé; k nim patří také list manželky Janovy Anny ze Šaumburka a odpověď Oldřichova,11) které mimo zprávy politické svědčí o stycích Oldřichových i v jiném směru než politickém, neboť Oldřich jednal s hraběnkou, aby mu poslala na čas svého mistra kameníka. Oldřichovy styky s Rakousy nebyly vždy jen přátelské, jak je patrno z kore- spondence v září a říjnu r. 144412) o konfliktu Oldřichově s bratřími Kašparem a Baltazarem Schallenbergery a s hrabětem Oldřichem ze Starhemberka. Listy jsou zajímavé pro poznání ovzduší na pomezí českorakouském, v němž bylo tehdy stále dosti podnětů ke vzájemným stížnostem a sporům. Kromě korespondence, o níž zde více psáno, jsou v tomto svazku Listáře otištěny listy rozličných osob, často naznačující svým obsahem, že jsou to jen 1) v. č. 297. 2) č. 418. 3) č. 420, 421. 4) č. 428. 5) viz č. 158. 6) č. 456. 7) č. 359. 8) č. 73, 88, 89, 94. 9) č. 73, 419. 10) č. 73. 11) č. 454, 455. 12) č. 430 a d.

Strana XVI
XVI zlomky bohaté korespondence Oldřichovy, ať zcela soukromého nebo místního či všeobecného významu. Není možno ani se zmíniti v této předmluvě o všech věcech; k letmému poznání bohatství pramenů, zde namnoze po prvé otištěných, slouží stručný přehled, podaný na konci tohoto svazku. Listiny soukromohospodářské, vydané v tomto svazku, jsou co do počtu jen zlomkem celého počtu všech písemností. Jest to jen několik drobnějších prodejů nebo zástav z majetku rožmberského,1) jedno darování,2) potvrzení,3) presentace na kaplanství,4) intervence v cizích věcech;5) pro úplnost sem byly pojaty, stejně jako v I. svazku, i listiny cizí, k nimž Oldřich přidal jakožto svěděk svou pečeť,6) podobně i kusy, vztahující se jinak k činnosti Oldřichově.7) Dokladem Oldřichovy péče o pořádek jest jeho příkaz měšťanům krumlovským, jak činiti kšafty, a návrh na novou úpravu městských řádů krumlovských;8) zajímavým, zcela novým pří- spěvkem k poznání způsobu hospodaření na zboží rožmberském jest vyznání někte- rých úředníků Oldřichových o vině helfenburského purkrabí vůči Oldřichovi ve věcech peněžních.9) Tyto písemnosti, osvětlující činnost Oldřichovu po jiné stránce, dokazují zároveň, že ani v těchto letech, kdy byl tak zaměstnán veřejnou politikou a Táborem, neztrácel Oldřich zájmu na věcech hospodářských. Naopak bylo několi- kráte ukázáno, že věci politické sloužily především jeho soukromým zájmům a stejně i jeho napjatý poměr k Táborským byl určován starostmi o udržení a roz- šíření državy rožmberské. Neměl-li peněz na rozmnožování svého majetku kou- pěmi — v zachované korespondenci jsou jen doklady o prodeji —, pomáhal si násilím a podvodem; příležitost poznati tento způsob byla již v I. sv. tohoto Listáře a také doklady, vyskytující se v II. sv., v určitých otázkách navazují právě na písem- nosti svazku prvého. Spor Oldřichův s Janem z Hradce o Lomnici, kterou získal Oldřich z rukou Táborů,10) skončil se ve prospěch Oldřichův tak, že mu Jan z Hradce 10. května 1441 postoupil svůj zápis krále Zikmunda na Lomnici z r. 1420.11) Způsob, jakým Oldřich Lomnici získal, byl násilný a také o něco později, dostav se o ni v nový spor s Janem ml. z Ústí, podepřel své pochybné nároky listinným falsem.12) Také k otázce držení Vildštejna, ztížené falsem Oldřichovým, jest v tomto svazku pří- spěvek, úmluva Oldřichova se Zbyňkem z Kocova.13) O listině Oldřichově z 1. května 1444, týkající se koupě města Prachatic, jakož i o násilí Oldřichově na Smilovi z Křemže, jímž získal Oldřich zápisy na Prachatice, Hus, Zlatokorunské vesnice a Volary, bylo pojednáno již výše. Poněvadž Oldřichův zápas se Smilem o tato zboží souvisí s jeho úsilím získati zboží Zlatokorunské zároveň se Zvíkovským, lze se domnívati, že právě v těchto letech vznikala různá falsa, která měla podepříti Oldři- 1) č. 46, 111, 118, 160, 194. 2) č. 39. 3) č. 92. 4) č. 31. 5) č. 38, 463, 465. 6) č. 26, 33, 175, 295, 370, 466. 7 č. 83, 104. 8) č. 4, 292; odpověď měšťanů krumlovských č. 293. 9) č. 5. 10) viz Listář sv. I., předmluvy str. IX. 11) viz č. 124, kde otištěn v poznámce i zápis Zikmundův, 12) viz Listář sv. I. str. 274, srv. předmluva tamže, str. IX. dosud nevydaný; srv. o téže věci výše. 13) č. 74, 75.

Strana XVII
XVII chovy sporné nároky.1) Domněnku tuto posiluje politické postavení Oldřichovo a jeho snaha, co možná nejvíce oddáliti konečné vyřešení zemské správy, neboť to by učinilo konec jeho násilí a rozšiřování vlastního panství podvodným způsobem. Obraz, který by vznikl na základě pramenů tohoto II. sv., byl by však neúplný, neboť není zde takové hranice, jakou byla smrt Zikmundova a volba Albrechtova pro I. svazek. Smrt hlavního představitele strany protivné Oldřichově straně, Hynce Ptáčka z Pirkštejna, není pro působení Oldřichovo epochou, neboť dědictví Ptáčkovo přejímá hned jeho nástupce Jiří z Poděbrad a zápas stran pokračuje dále. Opouštíme Oldřicha uprostřed událostí; v III. svazku setkáme se opět se stejnými methodami jeho politiky, s neustávajícím úsilím zabrániti rozřešení otázky královské; i jeho zápas s Táborskými bude pokračovati, třebaže již značně zmírněný. Způsob edice jest týž jako v I. svazku a proto zde odkazuji pouze na pří- slušnou část předmluvy k onomu svazku, kde jsou vysvětleny zásady, podle nichž bylo vydání pramenů upraveno. Panu profesoru Dru Václavu Novotnému, který mně při revisi tisku i tohoto druhého svazku tak laskavě a ochotně radil, vzdávám nejuctivější díky. V Praze v březnu 1932. Blažena Rynešová. 1) srv. na různých místech při edici fals v I. svazku Listáře.

Strana 1
1. V Praze, po 1. lednu [1438). Oldřich z Rožmberka a ostatní hejtmané zemští píší hornolužickým městům o volbě krále Albrechta a poselství k němu vypraveném a žádají je, aby s nimi byli za jedno. Script. rer. Lusat. Neue Folge I, 233 a d. — Jecht, Codex diplom. Lusatiae Super. IV, 24. — Srv. Wostry, König Albrecht II, (Prager Studien ... XII) I. 113 v pozn. a Urbánek, Čes. děj. III. I, 270. 2. 16. ledna [1438). Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby se nezastával lidí jejich nepřátel. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 381, or. pap. AČ. VI, 439 č. 3 (mezi léty 1436—1444). — List položen k r. 1438 pro zminky o zápise na Louňovické zboží z 30. ledna 1437 (AČ. III, 515 č. 348) a o uvázání se „pána“ (totiž Albrechta Rakouského) v zemi. Srv. též poznámku na rubu tohoto listu, otištěnou na str. 2. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujem. Píšete, že služebníci naši nynie pobrali dobytek, šaty i jiné věci, a některé lidi zjímali z Závravy, tudiež do- týčíce, že jest to panstvie vaše etc. Myť sme toho došli, žeť sú to lidé nepřátel našich. Pak jakož panstvie dotýčete, toť móže dobře býti, že tu panstvie móžete jmieti; ano my zápisy na Lúňovské sbožie jmá me],? ale panstvie zóstaveno jest k království, aby požitkové, což do královy komory slušejí, byli bez zmatku vydá- váni s toho sbožie. Avšak málo sě na to tak dobře Němci jakožto jiní obrátie, by těch lidí nehubili a do Němec nenosili. Pro kteréžto záhuby, by dnes pán v zemi sě uvázal, málo anebo nic svého panstvie na tom sboží by požil. Protož úfámet TMti, že našich nepřátel lidí zastávati nebudete; nebť by byla naše zlá válka, když TM naše nepřátely zastával. Datum feria IV. ante Anthonii. Purkmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu na Crumlově. a) doplň „by“. I) List Oldřichův se nezachoval. 2) srv. poznámku výše. 3) Albrecht Rakouský.

Strana 2
2 Č. 2—3: 16.—18. ledna 1438. Pečet odpadla. — Na rubu souč. písmem: Conpositi f. III. post Valentini [18. února], jako pán z Budějovic přijel mluviv s Tábory.! 3. V Dobřejovicích, 18. ledna 1438. Aleš ze Šternberka a Hynce Ptáček z Pirkštejna Oldřichovi z Rožmberka: sjeli se dnes spolu; Hynce jednal s Bedřichem ſze Strážnice] v Kutné Hoře; na krajských sněmech v Chrudimi a v Klatovech bude se jednati o úmluvách praž- ských; napomínají Oldřicha, aby jeho strana neuvedla krále do země, aniž by byly skončeny úmluvy, a aby zamezil tvrdému jednání s královnou [Barborou]. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 405, or. pap. AČ. II, 5 č. 3. Službu svú vzkazujem, urozený pane a přieteli milý! A věděti dávám, že sva se sjela dnes spolu a těch věcí sva se zpravovala, kterak jeden v jedněch krajiech jedná a druhý v druhých. A dále, pane, věz, že já Hynce sjiežděl sem se z Bedřichem a s jinými u Hory; a tu sem Bedřicha na tom zuostavil, aby války přestal a pokoj měl, a tak že má i zaručiti příměřie.“ I dal sem to i zprávciem do Prahy věděti, bude-li sě jim zdáti to konati. A dále položil sem sněm v Chrudimi tuto středu“ kraji Chrudimskému, Hradeckému i Čáslavskému; a z zdruhé strany také bude v Clatovách sněm položen. A tu se bude k tomu jednati, na čem jest v Praze zuo- stáno;“ ač se bude tak držeti, jakož jest zuostáno a svoleno, nadějemť se buohdá, žeť to také přijmú. Pakliť se bude, pane, jinak jednati, shledáš, žeť z toho nic dobrého nevynde. Nebť nás tak zpravují, že byste jej tak chtěli vésti bez skonánie těch úmluv, kteréž sú se v Praze staly; a kdyžbyste jej uvedli, že byste chtěli jednati, jakž by se vám“ zdálo. V tom se lidé opatrují i opatřie, to, pane, shledáš. A věz, žeť jest nám z Uher dáno věděti, žeť Její Mť8 tvrdě vězie a bez dlenie šacovati ji chtiec: toť by již smluv vyšlo. Přieteli milý, přičiň se k tomu, což móžeš; neb pójdeliť tak, nebudúť se tomu lidé dívati, aniť se déle dadie na tajdinciech držeti. A protoť tyto a) vem or. 1) srv. příměří Oldřichovo s Táborskými z 26. února 1438, níže č. 10. 2) účastníky sjezdu v Kutné Hoře jmenuje Wostry, König Albrecht II. (Prager Studien ... XII) I, 114; o sjezdu srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 274 a d. 3) příměří s Pražany do sv. Jiří (23. dubna); srv. níže v listě z 1. února (č. 7). 4) 22. ledna. 5) totiž na prosincovém sněmu volebním — o něm viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 259 a d. —, na němž strana táborská nebyla zastoupena; srv. Urbánek tamže 263, zvl. pozn. 1. 6) Albrechta Rakouského, zvoleného krále českého. 7) volební kapi- tulace v AČ. III, 459—60, v něm. znění u Lichnowského, Gesch. d. Hauses Habsburg V, Beil. VII; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 271 a d. 8) Barbora, vdova po císaři Zikmundovi, vězněna v Brati- 9) požadavek propuštění císařovny slavě; viz Urbánek, tamže 257 a d., srv. též níže č. 6. Barbory byl jedním z článků volebních kapitulací.

Strana 3
Č. 3—4: 18.—21. ledna 1438. 3 bylo. věci dáváme věděti jako přieteli svému, stalo-liť by se kdy co, ať by tobě památno Dán na Dobřejoviciech v sobotu den svaté Prisky. Aleš z Sternberga, Hynce z Pirgsteyna. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli našemu milému, bd. Dvě pečeti odpadly. 4. [V Krumlově] 21. ledna 1438. Oldřich z Rožmberka přikazuje Krumlovským, jak mají činiti kšafty. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5 AE Ia, souč. opis. H. Gross, K obnové řádů městských v Krumlově r. 1443 (Věstník Král. čes. spol. nauk 1906 čl. VII), str. 5 č. II.; týž, zmínka v Pam. archaeol. XIX, 196. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 36 č. 139 (reg. s datem 31. ledna 1438). My Oldřich z Rozmberka, znamenavše neřády, kteří sú se dáli v obci našeho města Krumlova pro neřádná rozkázánie kšaftuov, a súdy, kteří sú se mezi nimi pro to dáli až do tohoto času, k nim slitovánie majíc a chtějíc, aby mezi nimi ti neřádi staveni byli, a potom aby nižádného mezi sebú zmatku neměli, přikazujem všem měšťanóm i vší obci města našeho Krumlova, aby nižádný z nich jinak kšaftu nebo rozkázánie nečinil buďto za zdravého života nebo na smrtedlné posteli, nebo že by přietel přieteli oddati nebo odkázati chtěl nebo kteréhokolivěk poručenstvie učiniti, ten aby při tom měl rychtáře, konšely a písaře městského. Pakli by těch nemohl mieti, ale súseduov obecných několiky aby vzel k tomu a písaře městského. A ktož by byli poručníci toho rozkázánie, ti mají ten list kšaftovný položiti do městské truhly. Pakli by se to nestalo, jakož svrchu psáno stojí, tehdy ten kšaft žádné moci nemá mieti. A neuchoval-li by buoh z nich kterého kterýmkolivěk pří- padem nebo kterúkolivěk příhodú buďto v náhle nebo na poli, jakžkolivěk by se při- hodilo, jakož jsú příhody rozličné, tomu aby se s jeho statkem stalo, jakož v městech králových za právo mají, bez našie, našich budúcích i všelikého člověka přiekazy. A jestliže by v té mieře písař městský pro svú potřebu kam odšel, že by při tom nemohl býti beze lsti, a že by kto jiný s naší vuolí psal, to aby nebylo ku pohoršení tomu kšaftu. A to rozkázánie pan Matěj a kněz Jan kancléř přinesli sú od páně Milosti mezi všicku obec našeho města Krumlova na rathauz. A toto stalo se jest léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidsátého osmého, den svaté Nětiše, slavné mučedlnice božie. 1) Matěj Víšně z Větřni, purkrabí krumlovský. 15

Strana 4
4 5. Č. 5: 25. ledna 1438. V Krumlově, 25. ledna 1438. Vyznání Matěje Višně z Větřní, Markvarta z Bukšic a Vaňka ze Soběnova, ověřené veřejným notářem, o vině Jindřicha Žakavce, purkrabí helfenburského, vůči Oldřichovi z Rožmberka ve věcech peněžních. Krumlov, Schwarzenb. archiv: II A7R� 22, or. perg. Já Matěj Višně z Větřnie a já Marquart z Bukšic a já Vaněk z Soběnova vy- znáváme tiemto listem všem, ktož jej uzří neb čtúce slyšeti budú, že tak, jakož urozený pán pan Oldřich z Rozemberka, pán náš milostivý, Jindřicha Žakavce pur- krabí na Helfemburce jest udělal, pak když ten svrchupsaný Jindřich svój počet první jest udělal, tehdy zuostánie na pána položil a my, kteříž sme tu dobu na počtě byli, mluvili sme o to s ním a on rozličnými omluvami nám sě vymlúval, že je to páně dobré a tak, že sme to na pána neznesli a počet zavřieli. A když druhý počet učinil, opět zuostánie na pána položil a my sme s ním opět mluvili, tehdy sě nám tiem omlůval, že nemohl na lidech dobýti toho, čímž by mohl té posádky a toho hradu chovati. Opět neznesli sme toho na pána a počet sme zavřili. Pak když třetí počet udělal, tehdy opět to zuostánie na pána položil, tu sme s ním opět o to mluvili a on položil, že skrze holdy a nepřáteli že jsú lidé tak ubranie, že nemohl na nich poplatkuov mieti „a tak já nechtě hradových potřeb opustiti, musil sem učiniti, jak sem mohl“. Tu sme opět na pána neznesli a počet sme zavřili. Pak když čtvrtý počet udělal, tehdy opět zuostánie na pána položil; opět sme s ním o to mluvili, že těchto ostánie prvních mnoho jest a to sě nehodí zatajiti a že to na pána chcme znésti. A tak sme to učinili, že sme to na pána znesli. A pán je mluvil s ním před námi, aby takových věcí nečinil, neb to jinde a na jiných po- sádkách, ješto čeledi viece mají, však toho nečiní; než aby tak činil, co by mohl ten úřad stačiti. Pak on přede pánem a před námi rozličnými běhy toho dotýkal, že musí mnoho nakládati, jestliže chce svú čest a své hrdlo zachovati a pánu zámek, neboť jest byl hrad velmi opuštěn a mnoho na něm jest opravovati a zvláště to dolní předhradí, že tu žádné statečné bráně není ani viežky, ježto by tu k mostu slušela, ani příkopa ani kaké statečné zástavy k brání, že pán tomu muož rozuměti i s námi, že tak, jakož jsú nynie nepřietelé silni a ukrutni a posádky okolo hradu mají a k tomu na poli silni jsú a polem táhnú, kdyby upadli v to dolní předhradí a tu vodu v cisterně, kteráž jest v dolním předhradie, nám odjali, brzy by sě opravili, že by tu leželi, buď nám libo nebo žel, a jiní vuokol hradu že, třeba-li, hrad oplésti mohli, majíc tolik posádek a polem nám silni jsúc. To slyšav pán, po- radil sě s námi a tak že sme v to mluvili, čímž by mohl to ještě opraviti ty věci, a on pokládal mnoho nákladuov. A tak pán řekl, že by jemu chtěl z komory po- 1) z Lažan; o něm viz Sedláček, Hrady a zámky VII, 94, kde však není zmínky o této věci.

Strana 5
Č. 5: 25. ledna 1438. 5 moci, by jedné věďal, čím by to mohl opraviti, aby bezpečněji bylo. I bylo řečí od něho mnoho, které sme tuto pro dlúhost nepsali. A tak že s ním umluveno na sto kopách na to dielo a jestliže by nemohl tiem dokonati a chtěl co viece dělati, aby nedělal, leč by pán to sám svú radú ohledal anebo někoho z své rady k tomu poslal, aby to ohledal, a ten ohledaje, aby ten na pána znesl a káže-li pán dále dělati, aby dělal, pakli nekáže, aby nechal. A když to tak dokonáno, tehdy jemu ihned na těch sto kopách na tom miestě na to dielo dal čtyřiceti zlatých. Po tom času na to dielo vzal šedesáte kop od Vaněčka. Potom, když pátý počet dělal, opět zuostánie před sě na pána zuostavil. A pán i my všichni mluvili sme o to tuze a mnoho řečí mezi námi bylo a od něho výmluv rozličných, proč je to učinil, ješto by bylo dlúho psáti. A při těch řečech byl jest Racek z Drahonic, přietel jeho. Ten jemu to sám nechválil, že to přes páně vuoli a zápověď činil. A tak Žakavec řekl, prosě pána, aby jemu ráčil dvě stě kop dáti, aby mohl ty věci zrovnati a že to zednaje, chce ujieti všech věcí a tak chovati a dělati, aby viece pánu těch zuostánie nedělal. A tak, že pán chtě, aby již toho zuostánie pánu viece nekladl, i zastavil Přibíkovi z Borovnice ves svú Hracholusky dvaceti kop platu ve dvú stu kopách, neb Žakavec to pánu sám vydal, že Přibík penieze má a že penieze na tu ves pójčil. A tak Žakavec na tu úmluvu od Přibíka penieze vzal a proto vždy své před sě jednal, aby pán jemu na počtích zuostával. A tak pán při posledním počtu jej jal a on velmi prosil pána i nás všech, kteříž sme při tom byli, aby ho pán ne- sázel u vězenie, aby jeho dal na jeho čest a na jeho vieru, že nechce bohdá jinak učiniti, že by radči chtěl umřieti, nežli by v takovém narčení ostal; a tak slíbiv pánu vězenie, když by jej kolivěk napomenul a týden dal by mu napřed věděti, aby sě jemu stavil pode ctí a pod věrú, a s tiem jej odpustil domuov, aby ženu a děti opatřil a své hospodářstvie. A v tom Johannes“ přijel, kterýž byl prve písařem u něho na Helfemburce a v tu dobu byl na Zviekově. Tázal jest jeho pán, kterak jest sobě za něho činil; a on pánu tak řekl, že nedobře, i řekl jemu, co sě jemu v tom zdá a kterak ta věc jest. A on ústně pravil a potom pánu cedulku se Zvie- kova poslal, kerúž v tomto listu popisujem2 k svědomie našemu, neb jest na nás žádal, abychom jemu dali svědomie, že jest řádně počtuov odbyl. A kdy sme to na pána znesli, tehdy pán také toho požádal, abychom jemu také svědomie dali, po- něvadž on žádá svědomie. A tak popsali sme jemu svědomie, co sme najkračeji mohli. A když je ohledal, tehdy sě jemu v něm to nezlíbilo, že sme položili v tom svědomie, že často počty dělal jakožto poluletie nebo-li celý rok neboli tři čtvrti léta nebo dvě letě. A co sme s niem mluvili, nechtěl sě na to obrátiti, až i pán sám mluvil a při posledním počtu jej jal a odepřel jemu počtuov, že jsú neřádny a že jich nechce přijieti, než když toho bude mieti čas svój, že chce, zavolaje k tomu svých přátel a svých služebníkuov, kteréž v své radě má k tomu hodných, a uptaje sě na 1) Jan ze Svojkovic. 2) viz dále na str. 6.

Strana 6
6 Č. 5: 25. ledna 1438. všecky věci, kterak je sě na hradě jměl a v svém úřadě i na robotných lidech i na těch, kteříž jsú na hradě byli, i na všech sedláciech, jehož pohřiechu již mnoho szevilo sě před pánem a před námi, ješto dobře nenie. Kteréžto cedulky svrchu- psaného Jana, kerúž jest poslal, v toto svědomie upisujem slovo od slova: „Item račte věděti, že jest vám pilně sě ptáti na těch, ješto jsú byli tu doba s ním na hradě najprve z tovařiši jiezdnými, potom s pěšími holomky, potom s dielnými, s vrátnými i s jinými se vší hradovú čeledí i s sedláky na vsech i s hajnými i s rychtáři, tu pak uptaje sě VM uzříte dobře, kterak je Vašě dobré jednal, nebo s tovařiši s jiezdnými, kterýchž sě je bál, pěkně s nimi nakládal a jim jich služby vydával, jich potřeby což mohl najlépe opatroval, aby od nich na sě křiku neučinil, a těchto menších požíval k své vuole a jim z toho diely dával, ve vsech u sedlákuov stavy jim jednal. A druhdy druhý neb třetí den nahoru přivezli, co sě jim zdálo, a co sě jim nezdálo, to sě tam, tu kde jsú měli stavy, spolu sě rozdělili; a oni své utratili, kam sě jim zdálo tajně, a on vzal své domuov aneb kázal zachovati tu, kde sě jemu zdálo, a ti, u kohož stavy měli, ti toho požívali a jim toho pomáhali a toho tajili jsú, co jsú najviec mohli. Ale jiní súsedé v těch vsech to dobře vědúc a znamenajíc, bojiece sě jeho i jeho služebníkuov, mlčeli, aby skrze to od něho k škodě nepřišli, i také bojiece sě, pronese-li sě to na ně, ač jsú i tito tiem nevinni, o těch, kterým sě je to zdálo, i ode pana samého v někakú škodu a v hanbu neupadli; než komu sě svěřiti směli, nezatajili, jakož i mnoho na mě na samého těch řečí přicházelo. A coť sem tuto psal, tohoť jest Johannes, ješto je po mně s ním za něho na Helfemburce písařem byl i po dnes s Vláškem jest, dobře svědom. A my slyševše tyto věci, keréž tuto na tomto listu popsány jsú, přiložili sme své vlastnie pečeti k tomuto na svědomie. Kterýž je psán a dán na Krumlově léta od narození syna božieho tisiecieho čtyřstého třidcátého osmého, den svatého na vieru obrácenie Pavla. [Notář. znamení]. Et ego Johannes natus Nicolai de Stropnicz, clericus Pragensis diocesis, publicus apostolica et imperiali auctoritate notarius, omnibusque aliis et singulis suprascriptis, dum sic, ut premittitur, fierent et agerentur, una cum preno- minatis testibus presens interfui eaque sic fieri vidi et audivi ac manu propria conscripsi et in hanc publicam formam redegi signoque et nomine meis solitis et consuetis consignavi, rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium pre- missorum. Na rubu: písmem 15. stol. „Žakavcova pře přešla.“ — Rukou Březanovou (poč. 17. stol.): Svědomí na Jindřicha Žakovce purkrabí helfenburskýho 1438. — Žakavec z Lažan. — Přehlídnuto a vytaženo 1618 dne 28. Augusti ad historiam domini Ulrici. — Potrestán vězením, že nedobře sloužil.“ 1) Václav Vlášek z Miloňovic.

Strana 7
Č. 6: 29. ledna 1438. 6. Na Křivoklátě, 29. ledna [1438. Aleš Holický ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: ať se přičiní, aby Albrecht Rakouský neutiskoval královny [Barboryl a brzo jednal s českými posly, neboť jinak došlo by k roztržce a k uvedení jiného krále do země. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 406, or. pap. AČ. II, 8 č. 6 (list zde položen k měs. únoru, neboť otištěn podle Březanovy geneal. pp. ze Šternberka, kde bylo neúplné datum „fer. II.“; Urbánek, Ces. děj. III. I, 2832 určil list k 10. únoru). Služba má, urozený pane a přieteli milý! Vědětiť dávám, že včera u večer přijel služebník muoj z Uher a ten mě jest zpravil, že Rakúský nemienil by se při- blížiti, dokadž by s královú konce neměl; a poslal jest po ni, aby byla k němu do Budína přivezena, a tu že by ji chtěl utisknúti o jejie zámky i poklady. A vieš dobře, pane, že sme všickni zuostali v jednotě v Praze, aby Je M' byla prázdna bez útiskuov i šacunku. A tutoť se to již nedrží, nebť on Jie M' velmi tiskne, uptav se toho, že jest tak zde ustanoveno. A zpravují jej toho někteří z této země, že když ji utiskne aneb jakžkolivěk prázdna bude, že v Čechách zmatku mieti nebude. Ale jáť tobě, pane, jistě pravím, budeliť Je M' v čem utištěna a nám to zdržáno nebude, což jest v Praze umluveno, žeť on nebude kralovati“ pokojně v Čechách, lečť nám mnohým hrdla i statky pobere, jehožť bohu doufám, žeť toho nebude moci dovésti, žeť také příčin najdem, žeť se jeho lekati nebudem. Protož, milý pane, rozuměje tomu, že z útiskuov Jie Mti mělo by také zlé pojíti, obešli Šaumburského“ a Walsieho švagra svého, ať se k tomu přičinie o to, by ti útiskové nešli. Než má-liť býti jednáno s J M“, ať by bylo tak jednáno, jakož jest v Praze zespolka svoleno. Pakliť jinak bude jednáno, budeť sobě Rakúský vinen, ale žádný jemu; nebť by sám sobě zmatek udělal. A jestližeť se brzce nepřiblíží, abychom s ním' v konec uhodili a s ním sě shledali ti, kteříž sme od země vydáni, věz, žeť jiný do země uveden bude a ve jméno král polský; nebť má poselstvie svá u některých zde v Čechách. A jestližet vtrhne král polský a J. M utištěna bude mimo úmluvy pražské, věz, žeť nás mnoho s ním zuostane. Protož, milý pane, věda ty věci, opatř je některak, aťby nedošlo takové zlé a takové roztrženie na nás. A také ať pospieší shledati se s těmi posly, kteříž sú od země vydáni: neb nepospieší-liť, věz v jistotě pane, žeť zmešká, žeť se jiný vteče. A cožť já tobě píši, věřímť, že to budeš v tajnosti mieti. A takéť tebe Datum in castro Hradek feria IIII. ante prosím, vieš-li co nového, daj mi věděti. Purificacionem Marie Virginis. Aleš z Šternberga odjinud z Holic. a) kraloval or. b) nem or. c) v or. chybně dvakráte. 1) Albrecht. 2) srv. pozn. 8 a 9 na str. 2. 3) Jan hrabě ze Šaumburka. 4) Reinprecht z Wallsee, manžel sestry Oldřichovy Kateřiny. 5) poselství ke králi Albrechtovi ve věci přijetí volebni kapitulace; srv. Listář Oldřicha z Rožmberka I, 234 pozn. u č. 349. 6) Vladislav Varnen- čík; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 282. 7) poslové polští byli již na sjezdu chrudimském 22. ledna 1438, srv. Urbánek na uv. m. 281.

Strana 8
8 Č. 6—7: 29. ledna—1. února 1438. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 7. Na Křivoklátě, 1. února [1438). Aleš Holický ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: neopustí s panem Ptáčkem úmluv pražských; o zjímání konšel v Praze; Chrudimským sněmem bude obeslán král polský; ať tedy Oldřich obešle knížete rakouského, proti němuž se páni spojí s králem polským, bude-li jednati proti královně; pan Ptáček jednal o příměří Pražanů s knězem Bedřichem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 407, or. pap. AČ. II, 5 č. 4. Služba má, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, že by byl zpraven, že by búřky byly okolo Prahy a že bychme pan Ptáček a já těch búřek příčina byli: ktožť tě toho zpravuje, tenť v hrdlo lže jako z kurvy syn zrádný; nebť jest netajné v této zemi, že jsva va“ hrdel i statkuov nasazovala pro dobré a řádné země této [a nikdy vl jiném nalezena nejsva, aniž nalezeni budem. A vieš, pane, dobře, na čem jsme sě ustanovili v Praze i rozjeli;2 toť my tak držeti i konati mieníme a námi to sníti nemá pro ižádné věci, kromě leč by kniežetem rákúským3 sešlo, tuť by JMť sám sobě vinen byl, ale ne my JM“i, nebť my sě těch úmluv, kteréž sú sě v Praze staly, pustiti nemieníme. A jestližeť by nám nebyly držány a tak konány, musili bychme ku pomoci vzieti, ktož by nám toho pomáhati chtěl a slúžiti k tomu, abychme vždy těch úmluv pražských odtištěni nebyli ižádnú mocí. A dále mi píšeš, aťbych psal noviny. Vědětiť dávám, žeť sú v Praze conšele zjímali, Velvara,“ Hedviku, Smolaře“ a jiných drahně podlé toho;7 a ty sú ven z města vyslali, jedni pravie, že na Žebrák a druzí že na Carlsstin. A také mě zpravují, že by sě obec z toho búřila, a praviece, že sě jest tomu městu toho nikdy nepřiházelo, by kteří jich spoluměštěné jměli jinam vydáni býti k trestktání. A takéť noviny věděti dávám, že ti, kteříž sú sě na sněm byli sjeli do Chrudimě, někteří ustanovili sú sobě sněm jiný v první neděli v puostě, a s toho sněmu mají po krále polského 1 poslati, aby přijel ne- a) tak or. b) vytrženo. 1) List Oldřichův se nezachoval. 2) srv. pozn. 5 a 7 na str. 2. 3) král Albrecht Rakouský. 4) Jan Velvar. 5) Václav Hedvíka, krejčí. 6) Matěj Smolař od Mouřenínů. 7) jména uvedl Tomek, Dějepis města Prahy VI2, 45; srv. k tomu Urbánek, Čes. děj. III. 1, 276 a d 8) 22. ledna, srv. výše č. 3. a Urbánek, Čes. Děj. III. I, 281. 10) Vladislav 9) 2. března. Varnenčík; srv. Urbánek, tamže 281 a d.

Strana 9
Č. 7—8: 1.—6. února 1438. 9 meškaje a což by mohl najsilnějie; neb jest on k nim své poselstvie udělal, že by přijeti chtěl, když jemu vzkáží. Protož, zdá-liť sě, obešli knieže rakúské, chce-liť sobě s naší zemí konati, ať koná a nemešká; a nebude-liť rychle konati, žeť zmešká. A také, milý pane, zdálo by mi sě, by psal kniežeti rakúskému, aby paní naši královú ostavil při těch úmluvách, kteréž sú sě v Praze staly, a mimo to Je M“ netiskl; neb jestliže mimo to Jie M utadinkuje neb utiskne, spojíť sě nás mnoho s těmi, kteříž proti JMť mienie býti s králem polským, ježto bychme toho sic pro ižádné věci neučinili, než proto, když by Je Mť mimo úmluvy pražské utištěna neb utadinkována byla.“ A vždyť, pane, věřím, že těchto věcí, kteréžť píši, na mě neproneseš, neb vieš, žeť já před tebú nic netajím a všeckoť zjevuji, jako tomu, jemuž velmi věřím. A takéť věděti dávám, žeť jest pan Ptáček Širnočka panoši svého byl poslal do Prahy, a žej byl zjednal s knězem Bedřichem a s jeho rotú Pražanóm přímiřie do s. Jiřie2 a oni sú ho přijieti nechtěli; a toť mi sě zle líbí, protože Bedřichovi nenie co bráti a Pražanóm jest, a tudy sě země hubiti bude. A dáleť tebe prosím, kdožť by kolivěk o nás co zlého mluvil, nevěř a odmlúvaj; nebť my v jiném nebudeva nalezena, než jakožť teď svrchu píši. A také vieš, žes tyto řeči v Praze prvé ode mne slýchal, a tak sem sě s tebú rozjel. A máš shledati, nezkazí-liť sobě Rakúský sám těmi běhy, kteřížt jsú svrchu psáni, žeť náma zkázy jmieti nebude; ne, budemeť jemu radše slú- žiti a pomáhati, ačť nás žádati bude, nežliť bychme proti JMti byli. A prosímť, což by novin věděl, daj mi věděti. Datum Hradek sabbato ante Purificacionem sancte Marie virginis. Aleš z Sternberga odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečet. 8. Na Křivoklátě, 6. února [1438]. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: ať obešle Albrechta Rakouského, aby nemeškal s příjezdem do Čech; poněvadž není před knížetem rakouským bezpečen hrdlem, prosí Oldřicha, aby mu opatřil bezpečný průvod při jeho poselství ke knížeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 408, or. pap. AČ. II, 7 č. 5. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Vědětiť dávám, že má býti sněm některých měst v témdni“ a druhý první neděli v puostě;“ i bojímť se, žeť ti sně- 3) snad sjezd v Klatovech? Viz 1) srv. výše č. 3 a 6. 2) 23. dubna; srv. též výše v č. 3. výše v č. 3 a Urbánek. Čes. děj. III. 1, 282. 4) 2. března, srv. výše č. 7. 2

Strana 10
10 Č. 8—9: 6.—12. února 1438. mové nejsú pro Rakúského lepšie. Protož, zdá-liť se, obešli jej, ať nemešká přiblížiti se, chce-liť nezmeškati. Nebť slyším z Prahy noviny, že když by v Uhřiech zjednal řád, tepruv by mienil přiblížiti se, aby jeho poslové od země České dojeli. A jestli- žeť tak dlúho dlíti bude, bojímť se, žeť zmešká, ještoť to potom těžce postihne anebo snad nikdá. Neb vieš, pane, dobře, jak pán náší dobré paměti zmeškal jest, ješto jest toho potom do své smrti nemohl postihnúti. A vieš, pane, dobře, žeť jest pán náš v Uhřiech také zmatkuov odumřel. A bude-liť knieže rakúské chtieti je všecky srovnati nynie, bojímť se, žeť dlúho do Čech nepřijede. Takéť věděti dávám, jak sú mi jistí vzkázali, ti, ježto jsú [byli] při našeho pána smrti dobré paměti, že jest JM' pravil před [kniežetelm rakúským, by byl JM' déle živ pobyl, že mě jest mienil [....] o hrdlo připraviti, a že jest přikázal kniežeti rakúskému tu v Znojmě, když bly mnje mocen byl, aby mě o hrdlo připravil; a knieže rakúské že jest [jemlu to slíbil učiniti, když by mne mocen byl, aby mne o hrdlo připravil. A toť sem vystřežen od jistých lidí, ještoť sú při tom byli; a cožť by mi se bylo stalo, staloť by mi se nevinně. Protož, milý pane, věda takový běh, věřímť, že to opatříš, kdyžť pojedu v poselství, abych mohl bezpečně přijeti a odjeti. A také vieš, pane, žeť sem pravil v Praze ještě, žeť jest Cašpar Šlik též pravil panu Menhartovi a panu Haškovi“ a muoj že jest jeden při tom stál, ale oni sú nevěděli, by muoj byl. Protož, milý pane, prosímť, raď mi k takovým běhóm, nebť já k tobě mimo jiné své přáteli útočiště mám. Neb něměl-liť bych bezpečen býti, lépiť bych byl doma zuostana. A na tytoť věci prosím raddy i odpovědi; a vždyť prosím, aby těch věcí, kteréžť já tobě píši, dále žádnému nepravil. Datum in castro Hradek fer. V. die sancte Dorothee. Alleš z Šternberga odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému. Pečeť odpadla. 9. Na Křivoklátě, 12. února [1438. Aleš Holický ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: prý na popud jeho a jiných pánů jest královna [Barbora] Albrechtem Rakouským utiskována; aby pamatovali slibů, kteréž učinili na sněmu v Praze. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 409, or. pap. AČ. II, 9 č. 7. 1) cisař Zikmund; srv. k tomu Urbánek, Ces. děj. III. 1, 2793. 2) Menhart z Hradce. 3) Hašek z Valdštejna.

Strana 11
Č. 9—11. 12.—27. února 1348. 11 Služba má, urozený pane a přieteli milý! Vědětiť dávám, že jest řeč obecně na Rakúského dvoře, jak ty, pane, a jiní páni obeslali ste Rakúského, aby on královú přivedl sobě k užitku šacunkem, neb jakž by mohl; aby se neobracoval na naše ustavenie v Praze spolu, že skrze to zde zmatkuov mieti nebude. Jestli, pane, že jste to učinili, velmi jste nešlechetně učinili nad J M“ i nad královstvím tiemto i sami nad svými sliby i nad Rakúským, že jste ho ponukli k takému nešlechet- nému skutku, přes úmluvy, kteréž sme spolu v Praze udělali. Ne“ pravie tudiež na Rakúského dvoře, že, by vašeho poručenie nebylo, že by on jie byl nesměl tisknúti ani šacovati ani jie tak ničiti až do nemoci. A jistě, pane, učinili-li ste to, velmi ste nešlechetně nad ním učinili. Nebť bohu doufáme, dokoná-liť on ten skutek, žeť panovati v Čechách nebude. Neb, pane, pomněte, jak jste nám slíbili na sněmu, a tys první, jenžs sliboval, nebude-liť nám držáno, jakož se již nedrží, žeť z toho jiné nepuojde, než mordové mezi námi a zkáza země. A ta zkáza by vámi byla, ale ne námi, pro nezdrženie vašich slibuov. Protož, milý pane, přičiň se, ať to takové zlé nepřijde na nás i naši zemi. Datum in castro Hrádek feria IIII. post Scholastice. Alleš z Šternberga odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberga, příteli milému. Pečeť odpadla. 10. V Čes. Budějovicích, 26. února 1438. Oldřich z Rožmberka učinil v Budějovicích příměří s Táborskými (1. 1438 první středu v postě). Zmínka ve smírné vypovědi Hynka Krušiny ze Švamberka mezi Oldřichem a Táborskými ze 16. srpna 1442, níže otištěné (z Třeboň. archivu Hist. 565 b), kde jsou uvedeny i viny, jichž se Táborští v tomto příměří dopustili. Srv. též výše č. 2 a níže č. 17. 11. V Basileji, 27. února 1438. Koncil Basilejský Oldřichovi z Rožmberka: doporučuje k němu posly Jana Pulchripatris a Jana z Dubrovníka žádaje, aby jim byl nápomocen v poselství ke králi uherskému a českému na prospěch církve. a) čti „neb“. 1) srv. výše č. 3, 6 a 7. 2*

Strana 12
12 Č. 11—12: 27. února 1438. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 410, or. perg. Deutsche Reichstagsakten XIII, 253 (reg.). — Viz Urbanek, Čes. děj. III. 1, 292. Sacrosancta generalis synodus Basiliensis in spiritu sancto legitime congregata, universalem ecclesiam representans, dilecto ecclesie filio nobili viro domino de Rosis“ salutem et omnipotentis Dei benediccionem. Mittimus dilectos ecclesie filios Johannem Pulcripatris! et Johannem de Ragusio,? in sacra pagina magistros, orato- res nostros ad serenissimum Hungarie et Boemie regem pro nonnullis arduissimis rebus salutem publicam tocius ecclesie Dei et religionis christiane concernentibus, qui et eidem veridice aperient ea, que per hanc synodum ad tuicionem ipsius ecclesie et defensionem veritatis prosecucionemque boni communis aguntur; quibus etiam iniunximus, ut tuam devocionem de hiis informatam reddant, quam pro eius optimo zelo confidimus apud prefatum regem sua auxilia interposituram, ut ipse pro relevacione ecclesie Dei a languioribus suis et bono statu eius huic sancte synodo benignus in cunctis adiutor existat, velut ipsi oratores plenius tue devo- cioni referent, que dictis eorum plenam adhibeat credenciam ipsosque in agendis favorabiliter habeat recommissos, ut opera eisdem iniuncta utiliter et salubriter valeant consummare ad laudem et gloriam omnipotentis Dei, qui eandem devocio- nem tuam in omni prosperitate et salute conservare dignetur. Datum Basilee III. Kal. Marcii anno a nativitate Domini millesimo quadringentesimo tricesimo octavo. Bertoldus. Na rubu: Dilecto ecclesie filio, nobili viro domino de Rosis. Na konopném provázku přivěšena olověná bulla. — Na rubu pozdějším písmem: 1438. XXVII. Februar. Litt. F. Nr. 36. — Jinou rukou: Ad d. de Rosis credentiales a concilio Basiliensi pro duobus ad regem Boemiae deputatis de anno 1438. 12. [V únoru 1438). Oldřich z Rožmberka podával do Prahy zprávy o Albrechtovi Rakouském a poselství českém k němu. Vyňato ze zlomku zprávy o událostech z února — března 1438, kterou otiskl Wostry, König Albrecht II (Prager Studien XIII), II. 158—9; srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 2832 a 2811. Gedenk, daz der von Rosinbergk gen Brag geschriben hat, daz unser herre der kunig gekrönt sei und wider herauf gen Wyne zihe und mit unser frauen der a) Risis or. 1) Jan Pulchripatris (Beaupère), Dr. a Mgr. theol. 2) Jan Stojkovic z Dubrovníka.

Strana 13
Č. 12—14: v únoru—26. dubna 1438. 13 kaiserin gutlich geeint sei und daz die behamschen herren nu zu sein gnadin reitin und in daz lant holen sullin. Gedenk, daz der von Rosinberg nemlich ge- schribin hat, daz herre Alescho von Sternberg zu im sol kommen und mit im gen unsern herren den konig reitin sol; der denn daz, als man uns enpoten hat, tut und den Polonischen konig lest. 13. IV I. pol. dubna 1438. Oldřich z Rožmberka jakožto jeden z poslů českých k Albrechtovi Rakouskému dlel v dubnu od počátku asi do polovice měsíce ve Vídni; 16. dubna skončeno jednání s králem Albrechtem,2 26. dubna byl Oldřich již zpět doma na Krumlově.“ Poč. dubna měl král Albrecht úmysl, jehož však neuskutečnil, vyslati do Krakova ke králi Vladislavovi velké poselstvo ve věci polské kandidatury na trůn český; českými posly měli býti Oldřich z Rožmberka a kancléř Šlik.4 14. 26. dubna 1438. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: chudí lidé, které s jejich věcmi zjímal Zbyněk Veliký a donesl na Tábor, jsou Oldřichovi; aby mu předem oznámili, ne- chtějí-li těch lidí i s jejich statkem propustiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 411, koncept. AČ. III, 13 č. 15. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 3512. Súsedé milí! Spravili sú nás úředníci naši, kterak Zbyněk Veliký“ našě chudé lidi jímal v tom času, jakož sme pro zemské dobré doma nebyli, jim jich pobral a k vám na Tábor nesl; a také listy vašě ukázali, v nichž píšete, že Zbeyněk sahal na vašě lidi, kteréž v zápisiech máte ciesařovým majestátem zapsané. Tajno vás nebuď, že sme Zbyňkovi vuoči řekli: „Nepros za našě, než pros za svobodné.“ Také sme i Ciesařovi M“ řekli, aby neráčil našeho žádnému zavázati. Tuť jest JM řekl řka: „Myť viece nedáváme, než což spravedlivě dáti muožem.“ A tuť sme JM“ ihned našě řádné zápisy ukázali. Takéť sme těch lidí nikdiž z naší moci nepustili, než o to i o jiné věci vždy rádi na právu přestati chtěli a ještě chcme, takovú měrú, majíce s námi řádnú a dobrotivú úmluvu, a dali ste nás i naše chudé lidi k vám hubiti bez ohražení, že nám to opravíte a naše chudé lidi i statkem jich, kteréž jim pobráno, propustíte a na právu zemském přestanete. Pakli by se vám na tom a) doplň „věci“. 1) viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 270. 2) viz Urbánek, tamže 285 a d. 3) viz níže č. 14. 4) srv. Urbánek, na uv. m. 317. 5) Zbyněk Veliký z Květuše (srv. níže č. 15). 6) Oldřich byl od poč. dubna ve Vídni — srv. výše č. 13.

Strana 14
14 Č. 14—17: 26. dubna—5. května 1438. přestati nezdálo, ale dajte nám to řádně napřed věděti vedle obyčeje zemského, abychme se také dále po tom mohli spraviti. Odpovědi vaší žádáme při tomto Datum sabbato post Marci anno etc. XXXVIII. poslu. 15. V Táboře ſv dubnu 1438). Zbyněk Veliký z Květuše Oldřichovi z Rožmberka: odpovědný list. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1433, or. pap. Srv. dopis Oldřichův Táborským z 26. dubna 1438, výše otištěný. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga seděním na Krumlově. Já Zbyněk Veliký z Květuše ohrazuji se proti TM“ i proti tvým služebníkóm, pomoc- níkóm i poddaným, poňavadž mi VMť neráčí mých chudých lidí v pokoji nechati, kteréž mám řádně od césařovy milosti; chciť na to také pomysliti s boží pomocí a svých přátel raddú, žeť tvoji také pokoje mieti nebudú. Pakli TM mých chudých lidí v pokoji necháš, chciť tvým také radden i pomocen býti, což budu moci naj- dále etc. Datum Tábor. Pod textem přitištěna pečet z černého vosku, na štítě i nad helmou husa, nápis:/zbyníi/ wetuss. 16. [Poč. května 1438]. Oldřich z Rožmberka byl na sněmu strany rakouské v Praze mluvčím poselstva, které se vrátilo z Vídně od krále Albrechta. Staří letop. čeští 107; Urbánek, Čes. děj. III. I, 315. 17. V Táboře, 5. května [1438/. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ať obešle svého úředníka Bolochovce, aby jejich lidem bylo vráceno, co jim vzal Táborek. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 412, or. pap. Vročení listu jest určeno údajem dne (v ponděli na sv. Gotharda) a obsahem jeho — srv. výše č. 10 a 14. Službu naši napřed vzkazujeme. Urozený pane, rač věděti, že Bolochovec, úředník váš, obeslal nás listem svým, dávaje věděti, že Tháborek v službě vašie 1) Jan Bolochovec z Satavy, hejtman na Soběslavi.

Strana 15
Č. 17—18: 5.—9. května 1438. 15 a jeho nenie. A dřéve nežli sme list čísti kázali, až lidé z Hlynice přiběhli túžiece, že Tháborek dvandctero“ koní a klysat vzal, i obsielali sme s tiem několikrát Bolo- chovce, by nám to opraveno bylo žádajíce. A on nám odpisuje, že chce Tháborka obeslati a na něm, učinil-li jest, zvěděti, a potom píše, že obsielal na ony i na ony posádkly“ ptaje se na něho, a že nevie, kde Tháborek jest. Protož VMť rač úředníka svého obeslati a k tomu se přičiniti, ať to našim lidem opraveno jest, nebo VM' roz- umie tomu, žeť by to bylo kusé na vědomie dánie a hned v zápětí bráti. I vždyť Mu Vie dóvěřieme, žeť to opraveno bude. Nebo my u VMti byli den svatého Jiřie, a on ten, sjel-li s Soběslavi, našim lidem to učinil. A toho žádáme vašie odpovědi. Datum Thabor feria secunda die Gothardi. Purgermistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 18. V Táboře, 9. května [1438. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby propustil jejich písaři Pešovi lidi v Třemešné. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 338, 2b, or. pap. AČ. XIV, 65 č. 1619 („1455?“). — Srv. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902 (76), 3; též níže č. 19. Urozený pane milý! Služba naše napřed VM. A jakož jsme byli VM“ psali i po Janovi Pražákovi2 vzkázali, žádajíce, aby ty lidi v Třemešném Pešovi písaři propustil, na kteréž od ciesařovy milosti slavné paměti zápis má, a tak nás týž Jan zpravil, že by TM' mienila s ním o to milostivě naložiti a jemu to propustiti; i ještěť VM“ snažně žádáme, aby VMť již to ráčila učiniti a jemu ty lidi propustiti tak, jakož VMť jemu je před Vnučkem“ a Janem Pražákem propustila, úplně VM“ vě- řiece, že již to VMť učiní a jemu ty lidi propustí. Na to odpovědi psané od VM“ po tomto poslu žádajíce. Datum Tábor feria VI. post Stanislai. Purgmistr a radda města Hradiště řečeného Tábor. a) tak or. 1) 23. dubna. 2) Jan Stuchlík řeč. Pražák, rychtář táborský. 3) Peša ze Sedlčan, písař táborský (srv. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902, 3). 4) zápis z 22. června 1437, viz Sedláček, Zbytky register král. 215 č. 1582. 5) Petr Vnouček.

Strana 16
16 Č. 18—20: 9. května—červen 1438. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozenberga. Přitištěna krytá pečeť. 19. [V Táboře, 10. května 1438. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ať purkrabi zvíkovský Petr od Dubu ne- překáží písaři Pešovi na jeho lidech v Třemešném; stěžují si na Rynarta Dobro- nického, že překáží jejich lidem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 338, 2b, or. pap. AČ. XIV, 106 č. 1734 („před 1462“). — Srv. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902, 3; též výše č. 18. Službu naši napřed vzkazujem TM“, urozený pane milý. Zpravili nás Petr Vnuček a Jan rychtář, spolusúsedé naši, že by TM' Pešovi písaři k jich prosbě lidi z Třemešného propustil. Pak Petr Dubský, zviekovský purgrabie, odpierá, nechtě těch lidí Pešovi propustiti, nevěře, by TMť jemu je propustila. Protož snažně prosíme, rač TM' na Zviekov purgrabí psáti po tomto poslu, ať jemu na těch lidech nepře- kážie. A tohoť TM“ doufáme, že to ráčíš učiniti. Také TM“ tajno nenie, kterak Jiřík Dráchovský před Ciesařovú M výpověď učinil, aby zadržalí úrokové pominuli, ale Rynarth Dobronický, služebník tvój, na něhož TM“ túžíme, toho vyřčenie a výpo- vědi nedrží, nám lidi naše pro Vichra stavuje, jehožto bez pochybenie my vručili sme, aby Rynartovi o jeho dědiny miesto učinil; jinak z toho rukojemstvie nevy- nikne, leč to prve učiní. I to TMť slyšie, věřímeť TM“, že to opatříš, ať by naši luk“ nebyli hindrováni, dada nám toho všeho milostivú odpověď. Datum sabbato. Purgmistr a radda města Hradiště řečeného Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 20. [V květnu až červnu 1438. Oldřich z Rožmberka byl spolu s jinými pány v Jihlavě od konce května, a) tak or. 1) o této výpovědi není známo; srv. úmluvu o postoupení Příběnic mezi Oldřichem z R. a Táborskými z 3. června 1437 (Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 216—17, č. 324), v níž ustanoveno, že Jiřík Dráchovský má býti případně rozhodčím mezi oběma stranami. 2) viz Bartošek z Drahonic ve FRB V, 621; srv. však Urbánek, Čes. děj. III. 1, 3351. 3) srv. dopis z 29. května v Deutsche Reichstagsakten XIII, 140.

Strana 17
Č. 20—21: květen—18. srpna 1438. 17 aby tu skončili jednání s Albrechtem Rakouským o jeho přijetí za krále českého. 10. června opustili Jihlavu a 13. t. m. přibyli do Prahy,2 kdež došlo 29. června ke korunovaci Albrechtově;3 v průvodu, ubírajícím se ke korunovaci, nesl Oldřich s třemi jinými pány královskou korunu4 a hrál při obřadu korunovačním hlavní úlohu jakožto představitel stavů českých. 21. V poli u Měšic blíže Tábora, 18. srpna 1438. Oldřich z Rožmberka knězi Mikulášovi v Krumlově: zprávy z pole; prosí, aby nedostatky jeho dítěte opatřil spolu s Matějem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 417, or. pap. AČ. III, 13 č. 16. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 37 č. 142 (reg.). Ulricus de Rosenbergh. Kněže Mikuláši milý, věděti dáváme, že děkujíc pánu bohu dobře se máme a ještě sme zdrávi, ale ještě podaal“ od Tábora ležíme.“ A věz, že dnes margrabie Bramburský mladý v pěti stech koních a pěších mnoho a vozóv snad maje na čtyři kopy k nám do vojsky přitáhl jest. I prosímeť tebe, aby nás na svých modlit- bách nezapomínal a za nás boha prosil. Také zpraveni jsme, kterak to dietě naše, kteréž jsme s stú robú ostavili, mělo by někaké nedostatky. I psali sme o to Matějovi, aby' to bylo opatřeno, jemu o tom pilně přikazujíc. I toběť věříme, že to opatříš, ať jest to opraveno, a že také i s Matějem o to mluviti budeš a jemu po- vieš, že sme také tobě o to psali; věřéc tobě i jemu, že to bude opraveno. Scriptum in campo circa villam Miessicze penes Tábor fer. II. post Assumpcio- nem beate Marie virginis gloriose, annorum etc. XXXVIII°. Na rubu: Honorabili domino Nicolao sacristano Crumpnaw, nostro fideli devoto. Pečet odpadla. a) tak or. b) v or. chybně dvakráte. 1) viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 334 a d. 2) tamže 337 a d. 3) tamže 339 a d., Tomek, Děj. Prahy VI,2 50 a d. 4) podle Březana (ČČM 1828 IV, 58) a Starých letop. čes. (str. 109) nesl jablko s křížem, srv. však Urbánek na uv. m. 3401. 5) viz Urbánek na uv. m. 342—3. 6) Tábor byl střediskem boje strany rakouské a polské, viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 348 a d. Oldřich ležel tu asi se 4.000 lidmi (Březan, ČČM 1828 IV, 28, Heermann’s Ros. Chronik 109). Menší potyčky rožmberských lidí s Táborskými trvaly již od června; viz Mareš, Jan ze Srlína v ČČM 1902, 7) Albrecht Braniborský. 8) srv. Urbánek 3541. 3—4, a Urbánek, Čes. děj. III. I, 351. 9) Matěj Višně z Větřní, purkrabí krumlovský.

Strana 18
18 Č. 22—24: 27. srpna—2. polov. září 1438. 22. V poli u Tábora, 27. srpna [14387. Hynce Ptáček z Pirkštejna Oldřichovi z Rožmberka: posílá glejty; zítra se mohou sjeti k jednání. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 419, or. pap. AČ. III, 14 č. 17. Službu svú vzkazuji běhu nynězšieho, urozený pane! Teďť gleity posielám; a ty aby nám večeros takovéž poslal a zítra bohdá abychom se sjeli. A harcěť“ my s strany našie stavímy v tom rokování zítra a vy s vašie také stavte, jakož píšeš. A ktožť jedné od vás zítra bohdá o to k nám pojede, móžť bezpečně jieti i odjieti. Datum in campo iuxta Tabor, feria IIII. proxima post Bartholomei. Hynce z Pyrgšteina. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga. Pečeť odpadla. 23. [Před 22. zářím 1438]. Oldřich z Rožmberka psal paní Perchtě ze Šternberka roz. z Kravař o jejím synovi Zdeňkovi ze Šternberka, který byl v jeho službě, jak se dovídáme z listu Alše Holického ze Šternberka téže paní Perchtě z 22. září 14382: „Jakož mi píšeš, žeť jest pan z Rosenberka psal i pravil, že by to má vuole byla, že jest syn tvuoj s ním: toť jest pravda, žeť jest se mnú o to mluvil, ale jáť sem jemu vždy pravil, žeť by najlépi doma byl.“ (Radí jí důtklivě, aby svého syna vzala domů). 24. [V 2. polov. září 14387. Oldřich z Rožmberka byl vyzván králem Albrechtem, aby vyprovodil z Bu- dějovic na Zvíkov vojenské sbory říšských měst a knížat, táhnoucích do Slezska (list Albrechtův do Budějovic z 21. září 1438, viz zprávu o něm v listě Norim- berských Řezenským z 30. září, Deutsche Reichstagsakten XIII. 2, 529 č. 287). a) harc, harcě, znamená půtku, bitku; viz Gebauer, Slovník staročeský I, 406. 1) glejt strany polské pro stranu rakouskou z 31. srpna 1438 (viz v AČ. III, 462 č. 33) platil ke dnům 31. srpna a 1. září 1438; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 364. — Heermann, Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) 109 připomněl glejt strany rakouské pro polskou, jehož rukojmím vedle jiných pánů byl Oldřich z Rožmberka. 2) Třeboň. archiv: Hist. 424, or. pap., otištěno v AČ. II, 9 č. 8. 3) srv. též list Alšův z 20. září 1438, AČ. II, 10 č. 9. 4) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 383 a d.

Strana 19
Č. 24—25: 2. polov. září—27. října 1438. 19 Oldřich psal v tu dobu Budějovským: „die fromen lewt, die von den herren und stetten bei in weren, etlich tag bei in zu verhalten, wan die Taborer und die veind ie in denselben krais fallen wôlten“ — viz DRTA na uv. m. K útoku husitů na říšská vojska u Budějovic došlo přece, byli však odraženi pomocí Oldřichovou, jak zní zpráva: „Item alia die proxime sequenti [24. záři] Nurenbergenses cum aliquibus Swevis et aliis, qui eis adiungebantur, per viam volebant accedere ad regem; quod percipientes Husiste, congregarunt se apud Budwis, ubi eos volebant debellare, sed dominus de Rosen berg venit ipsis Teutonicis in auxilium et occisi sunt 800 Husistarum“; viz anonymní list z 6. října 1438 v Deutsche Reichstagsakten XIII. 2, 530 č. 288; tamže je záznam, že Oldřich vede na Třeboň Zikmunda z Varten- berka a Děčína, který byl zajatcem králem Albrechta: „item dominus de Rosenberg duxit dominum Sigismundum de Tetschen cum omnibus servitoribus ad Kentunnawe." chybně místo „Wittingauwe“ t. j. Wittingau, Třeboň. 25. [V Žitavě, 27. října 1438]. Král Albrecht Oldřichovi z Rožmberka: o svém tažení do Slezska, pomoci říš- ských knížat i české; aby byl hotov do pole k rozkazu Oldřicha Celského. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 425, or. pap. AČ. III, 14 č. 18. Albrecht, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše, a uherský, český, dalmacský, charvatský etc. král a vévoda rakúský etc. Urozený věrný náš milý! Tajno tebe nenie, kterak jsme v tej mieře z země otjeli, chtiec rádi s boží pomocí a raddú přátel našich i jiných věrných sě proti našim i země našie České nepřátelóm opatřiti, kteříž v hranice již a cíle i přísluš- nosti téhož královstvie, to jest do Slesie, s nemalú mocí a nepřátelsky vtrhli sú, nás a to královstvie bez viny hubiece. I poněvadž kniežata a země okolnie chtie nám pomoci, jakož jistá toho poselstvie ot nich máme, psaliť sme také našim věr- ným po všech krajiech coruny našie České, aby vojensky všichni byli vzhuoru, jakož z listuov našich jim rozeslaných shledati lépe muožeš.“ Protož tebe zvláštně žádáme i prosíme, aby tiem pilnějie s jiezdnými i pěšími k tomu poli hned sě chystal, tak aby hotov byl, kdyžť urozený Oldřich hrabě Cilský, švagr náš a věrný milý, námi a) viz shora. 1) srv. Wostry, K. Albrecht II, I. 167. 2) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 362 a d., který neznal ještě tohoto detailu. 3) 21. října vyjel Albrecht do Slezska, viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 398 a tamže pozn. 2. 4) srv. Urbánek, tamže 398 a d. 5) srv. tamže 4061. 6) zminěné listy se nezachovaly. 7) hrabě Oldřich Celský ustanoven po dobu nepřítomnosti Albrechtovy správcem země České — srv. Urbánek, tamže 395. 3*

Strana 20
20 jsa obeslán, rozkáže. Věřiece úplně, že jinak toho pro naše poctivé a tej země i své vlastnie dobré nikoli neučiníš, aťby také jiní tebe zřiec byli k tomu tiem hotovějše. Chcemť v budúcích časiech vším dobrým to zpomínati milostivě. Dán v Žitavě v pondělí u vigilii svatých Šimoniše a Judy, královstvie našich v prvém létě. Č. 25—27: 27. října—31. pros. 1438. Ad mandatum domini regis Johannes Tussek. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. Přitištěna krytá pečeť. 26. [V Krumlově] 30. listopadu 1438. Oldřich z Rožmberka spolu s Matějem Višní z Větřní, purkrabí krumlovským, a Buzkem z Rovného svědčil a pečetil na listině Matěje, faráře krumlovského, a děkana doudlebského, v níž zavazuje sebe a budoucí faráře farního kostela krumlovského k zádušním mším za Václava z Potštejna řeč. Lopatu a jeho manželku Jitku z Gutštejna. — Dán a psán 1. 1438 den sv. Ondřeje. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I3 P č. 2l, fol. 125, a tamže, proboštský archiv: Liber funda- tionum I. fol. 144, pozdější opisy. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 37 č. 144. 27. V Krumlově, 31. prosince [1438. Oldřich z Rožmberka Reinprechtovi z Wallsee, hejtmanu hornorakouskému: stěžuje si na Lipolta Krajíře. Praha, archiv Národního musea: odd. H (Rosenberk), or. pap. Edler herr und lieber swager, mein freuntlich dienst vor. Als vor euer freunt- schaft der wolgeborn herr Johanns grave ze Schaumburg ze Lyncz mit mir verlassen het, mit Lewpolten Kreyger in fryd und gemach ze sten, unz wir miteinander ver- hort wurden, tun ich euer freuntschaft ze wissen, daz der Kreiger syder der tag ain neyleich meiner ritter ainen hat angriffen und beschedigt; pitt ich euer freunt- schaft, ir wollet des also gedâchtig sein. Auch, lieber swager, als ich euer freunt- schaft gepeten han umb das anlehen, pitt ich euer freuntschaft mit fleiss, ir wellet mich damit fudern, wenn meins frums und guts vil daron leit. Und pitt des euer

Strana 21
Č. 27—28: 31. pros. 1438—5. ledna 1439. 21 freuntliche und fuderleiche antwurt. Datum Crumnaw] feria III ante Circum- cisionem Domini. Ulricus de Rosenberg. Na rubu: Dem edeln herren Reimprechten von Walse, hauptmann ob der Enns, meim lieben swager. Pečeť odpadla. 28. V Římě, 5. ledna 1439. Kaplan Kašpar Vavřincův, beneficiát a poenitenciář u sv. Petra v Římě, Janovi z Rožmberka (mylně na místě Oldřichovi): aby mu svěřil správu českého hospice v Římě. Rajhrad, archiv benedikt. kláštera: or. pap. Srv. Pangerl, Zur Gesch. d. böhm. Hospitals in Rom, MVGDB XII (1874) 208 a Mareš, Český hospic v Římě, ČČM LXIV (1890) 73. Magnifice et nobilis vir. Orationem meam perpetuam cum humili servicio im- pendendam. Cum hospitale Boemorum in Alma urbe in regione pontis situm adeo in ruinis fuit constitutum, quod inhabito et pro posse reserari non cessam, sed omni- mode eius reparacionem et reformacionem non valeo succurrere, nisi michi subveniatur ex redditibus dotatis per dominos de Rosenbergh, qua de re ego, capellanus vester, supplico magnificenciis vestris, quatenus michi iuxta privilegii tenores, quod vobis mitto per presencium latorem, quod per honores vestros et aliorum Boemorum viros regendum et gubernandum extitit commissum, michi iuxta eiusdem privilegii teno- rem committere dignemini de gracia speciali cum honoribus et oneribus consuetis. Facientes a debitoribus debitam solucionem reddituum ipsius hospitalis impenden- cium, semper reperietis me oratorem et familiarem vestrum ad quevis vobis bene- Rome quinta Januarii MCCCCXXXIX. placita michi semper precipienda. Per vestrum capellanum Gasparem Laurencii, beneficiatum et penitenciarium in basilica sancti Petri de Roma. Na rubu: Magnifico et nobili viro domino Johanni de Rosemberg, baroni meo precipuo. Z podlouhlé pečeti červ. jen zbytek. 1) Mini se nejspíše zakládací listina z 8. března 1378, viz Borový, Libri erectionum II, 147 č. 270.

Strana 22
22 Č. 29—30: 16.—21. ledna 1439. 29. Ve Vratislavi, 16. ledna 1439. Král Albrecht Oldřichovi z Rožmberka: aby propustil z vězení Smila z Křemže; nechce-li ho propustiti, aby určil rok, na němž by Albrecht urovnal spor mezi oběma. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241q, or. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM. 1888 str. 181—2. — AČ. XXI, 291 č. 29. — Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V, Reg. č. 4152. Albrecht, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, ze Ungern, ze Behem, Dalmacien und Croacien etc. kunig, herzog ze Osterreich etc. Edler und lieber getreur von Rosemberg! Uns hat angelangt, wie du unsern diener Smilen von Krems gevangen und zu handen genomen habst. Nu magst du wol versteen, daz solich handlung in unserm kunigreich ze Behem nicht gut brechten dadurch, daz hinfür auf die andern möcht auch in solicher mass gegrieffen werden, daraus in demselben unserm kunigreich meniger zwitrecht und gewalt aufersteen möchten, und voraus daz sich hinfur die andern dester mynner an uns slugen oder unser diener würden, und uns ain smach wer, daz man unser diener also an recht vahen solt; emphelhen wir dir und wellen ernstleich, daz du denselben von Krems an sein leib nicht laidigst und in ledig lassest. Und wer sach, daz du in nicht ledig woltest lassen, dan du im aber auf porgen unz auf unser zukunft gen Behem tag gebst, und so wir dann dahin komen, wellen wir die zwitrecht zwischen eur horen und unsern vleiss tun, damit die zwischen eur verricht werden. Geben ze Bressla an freitag vor sant Anthonien tag anno etc. tricesimo nono, unser reich des ungrischen etc. im andern, des römischen und des behemischen etc. im ersten iarn under unserm secret. Commissio propria domini regis An. Hub. referente. Na rubu: Dem edeln unsern lieben getreun Ulreichen von Rosemberg. 30. 21. ledna 1439. Jindřich, falekrabě rýnský a vévoda bavorský, Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu za zprávy, prosí o jestřába, o další zprávy a o lidi ku pomoci, vzkáže-li mu o ně. 1) Jan Smil z Křemže; o jeho sporu s Oldřichem z Rožmberka viz Wagner, ČČM 1888, 169 a d., Sedláček, Hrady a zámky XI, 156 a d., Urbánek, Čes. děj. III. 1, 417 a d.; srv. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 229, č. 3412 a 259 č. 369 (falsum z 18. října 1422). — Smil byl Oldřichem jat a uvězněn koncem r. 1438 neb poč. 1439 (uvedl též Smidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 38 č. 147).

Strana 23
Č. 30—31: 21. ledna—9. února 1439. 23 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 433, or. pap. AČ. XXI, 292 č. 30. Hainrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor, edler besunder lieber! Wir haben dein schreiben" uns ietzo als von deines schreibers, das du den zu uns nit geschickt hast, auch von des habichs und sunderlich von der neuen mar und der teiding wegen, darinn unser herre der kunig steen sol mit den von Polan," getan, wol vernomen, mit vleisse bittund, du wellest uns den habich noch schicken, ob du yndter ein guten gehaben mugst, und uns auch mer hofmar, was du dann erferst, das uns zu embieten sei, wissen lassest. Sunder, so bitten wir dich mit allem vleisse, ob wir dir umb leute schreiben oder empieten wurden, das du uns dann die fuderlich zu schicken und damit nit lassen wellest, doch auf unsern solde; und darinne tust, als wir dir ge- trauen und als du auch vorhere getan hast. Das wellen wir mit allem willen gein dir verschulden. Geben an sand Angnes tag anno domini etc. XXXVIIII°. Na rubu: Dem edeln unserm besunder liebem Ulrichen von Rosenbergk. Pečet odpadla. 31. V Krumlově, 9. února 1439. Oldřich z Rožmberka podává na kaplanství v Bošilci Zikmunda z Kaplice. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 3 K« 24, or. pap. — Tamže jest or. listina administratorů arcib. praž., jíž nařizují farářovi ve Veselí, aby Zikmunda ustanovili a potvrdili. Reverendis in Cristo patribus dominis administratoribus in spiritualibus archi- episcopatus Pragensis sede vacante per capitulum Pragense constitutis Ulricus de Rosembergh promptum ad beneplacita famulatum. Ad capellaniam beati Johannis Ewangeliste in Bossilecz Pragensis diocesis, per mortem domini Petri, ultimi et inmediati dicte capellanie rectoris vacantem, in qua ius patronatus atque presentandi iure pleno dinoscor obtinere, discretum virum Sigismundum de Caplicz duxi presenti- bus presentandum pro et cum eo studiosius deprecando, quatenus eundem de dicta capellania investire et ad eandem confirmare dignemini, curam et regimen ipsius, prout ad vestrum spectat officium, sibi graciosius committentes, de obvencionibus, fructibus pertinenciisque singulis dicte capellanie faciatis nichilominus integraliter responderi. Datum Crumpnaw anno Domini millesimo quadringentesimo trice- simo nono, die IX mensis Februarii, meo presentibus sigillo subappresso. Pod textem přitištěna velká pečeť Oldřichova, krytá. 1) List ten se nezachoval. 2) srv. Wostry, K. Albrecht II., II. 70 a d., Urbánek, Čes. děj. III. 1, 420 a d.

Strana 24
24 32. Č. 32—35: 24. února—4. března 1439. 24. února 1439. Petr Břekovec z Ostromeče a na Kozím Hrbetě činí příměří až do sv. Jiří (23. dubna) s Oldřichem z Rožmberka a se všemi, které by Oldřich přijal v příměří, učiněné s knězem Bedřichem a Táborskými.! — Datum in die Mathie annorum Domini etc. XXXIX. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 436, or. pap.; pečeť, jež byla přitištěna pod textem, odpadla. AČ. III, 521 č. 393 (reg.). 33. V Krumlově, 2. března 1439. Oldřich z Rožmberka spolu s Matějem Višní z Větřní, purkrabí krumlovským, Zachařem z Nemyšle, purkrabí velešínským, a Vaňkem Pískem z Radenína přivěsili svou pečet k listině Ludmily z Vesce, jíž zapsala svému zeti a dcerám 40 kop na třetině dvora ve Vesci. — (v pondělí po Reminiscere.) Budějovice, měst. archiv: VIII č. 37, or. perg.; větší pečeť Oldřichova, visící na perg. proužku, rozlámána. AČ. VI, 493 č. 47. 34. [V Krumlově] 4. března 1439. Oldřich z Rožmberka jmenuje Kašpara Vavřincova, beneficiáta a poenitenciáře u sv. Petra v Římě, prokurátorem a gubernátorem českého hospice v Římě. Viz Pangerl, Zur Gesch. d. böhm. Hospitals in Rom, MVGDB XII (1874) 209 podle pův. konceptu v Rajhrad. klášteře (dnes ztraceného); srv. též Mareš, Český hospic v Římě, ČČM LXIV (1890) 73 a d., viz výše č. 28. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 41 č. 151 (reg. podle Pangerla). 35. [V Krumlově, 4. března 1439]. Oldřich z Rožmberka Kašparovi Vavřincovu, nově jmenovanému gubernátoru českého hospice v Římě: nyní nemůže poslati žádanou pomoc, protože v zemi jsou stále nepokoje a války, jimiž bylo zpustošeno zboží rožmberské a zvláště vesnice u Tábora, náležející hospici. Viz výše pozn. u č. 34. 1) srv. příměří z 5. března 1439, níže č. 36.

Strana 25
Č. 36: 5. března 1439. 25 36. 5. března 1439. Oldřich z Rožmberka činí s knězem Bedřichem ze Strážnice a s Táborskými příměří do sv. Jiří (23. dubna). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 435, souč. opis; tamže něm. překlad dupl. s datem: am eritag an sand Valentini tag zu der vasnacht, t. j. 17. února. AČ. III, 521 č. 394 (reg.). — Srv. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902, 5, který však zaměnil toto příměří s rokem v Budějovicích z 26. února 1438 (viz výše č. 10), takže některé věci sem položené patří již do r. 1438; srv. též Urbánek, Čes. děj. 4311. My Oldřich z Rožmberka vyznávámy tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že s svými se všemi zámky, služebníky i lidmi poddanými vstúpili sme i mocí listu tohoto vstupujem v pravé a křesťanské přímiřie s pocti- vým knězem Bedřichem z Strážnicě a s purgmistrem, raddú i se vší obcí města Hradiště Thábora i s jich se všemi posádkami, služebníky i lidmi poddanými a to od dánie listu tohoto až do svatého Jiřie najprv příštieho s výmluvami vdolepsa- nými: Najprv ty smlúvy ciesařem Zigmundem ščastné paměti učiněné a zapsané, což sě dotýče duchovních věcí, aby držány byly a zachovány na mém zboží. Item trhové zastavení i všěcky silnicě mají propuštěni býti, aby lidé moji i jich svobodu plnú měli na trhy jieti neb jeti buď na Thábor neb jinam beze všie překážky, jakož bylo za ciesaře. Item polí ižádných v tom času proti nim zbierati nemám, dokudž to přímiřie trvá. Item vězňové s obú stranú aby rok měli, dokudž to pří- miřie trvá, bez napomenutie k stavení a v podobné základy aby dáváni byli. A móž-li býti, aby o ně v tom času sfrajmarčeno bylo. A v to přímiřie přijímáme k sobě Bechynské, pány z Hradcě, pana Michalcě z Strakonic, pány Pražany a České Budě- jovice, pana Janka z Chotěmic, Thomáša z Chotěmic, Arnošta z Leskovcě, Jana z Pacova Malovcě, Mikuláše z Hořic, Jana Popela z Lobkovic, Rynarta od Dubu, Alše z Sobětic a Mikuláše z Krchleb tak, aby oni každý sám od sebe list na pří- miřie učinil a utvrdil rukojmiemi a tak aby od nich v přímiřie přijat byl, leč by který svévolně v tom přímiří státi nechtěl. A v tom času aby kněz Bedřich ani Tháboři do Rakús na škodu nevtrhovali. Kteréžto přímiřie my Oldřich nadepsaný s svými se všemi svrchupsanými knězi Bedřichovi, purgmistru i raddě města Hra- diště Thábor i s jich služebníky a poddanými slibujem ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati pod základem šesti tisíc kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského. A my Matěj z Větřnie, purkrabie tu chvíli na Crumlově, Brus z Zahrádky, hauptman na Třeboni, Litvín z Nemyšle, purkrabie na Chúsníku, Zachař z Nemyšle, purkrabie na Velešíně, Jan z Kozieho a Vaněk Piesek z Radenína, rukojmie za svrchupsaného pana Oldřicha z Rozmberka, s ním a zaň slibujeme všichni jednú rukú společnú a nerozdielnú, že to přímiřie nahořepsané s výmluvami jmenovanými zdrží a zachová ctně, věrně a křesťansky bez přerušenie všelikterakého pod zákla- 4

Strana 26
Č. 36—37: 5.—18. března 1439. 26 dem svrchupsaným. Pakli by sě nám v tom přímiří do času určeného státi nezdálo pro které příčiny, tehdy knězi Bedřichovi neb Tháborským máme dáti dvě neděli napřed věděti a v tu dvú nedělí máme proto v přímiří státi. A jestliže by sě co v tom přímiří beze lsti stalo, jehož bože nedaj, tehdy máme to sami od sebe opra- viti. Pakli bychom toho inhed po napomenutí od strany neopravili, tehdy pan Petr s Chlumce má toho oprávce býti a po jeho rozkázání máme a slibujeme opraviti. Pakli bychom toho neučinili, tehdy inhed nazajtřie od té výpovědi, ač by držána ne- byla, máme a slibujem ujeti do města Thábora neb do Glatov v dóm ctného hospo- dáře a tu pravé a obyčejné leženie držeti a odtud na ižádné právo nevyniknúti, dokudž bychom svrchupsaného základu propadeného a panem Petrem s Chlumcě seznaného našim věřitelóm nesplnili úplně a docěla penězi hotovými aneb základy hodnými. A tomu na svědomie i pro lepší jistotu my všickni svrchupsaní své jsme pečeti vlastnie s našim dobrým vědomím přitisknúti kázali k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie Božieho tisícieho čtrzstého třidcátého devátého, ten čtvrtek po Přenešení svatého Václava. Na rubu jinou rukou: Přímiřie s knězem Bedřichem popem. — Dva pozdější regesty. 37. V Linci, 18. března 1439. Reinprecht z Wallsee, hejtman hornorakouský, činí seznam ostatků a klenotů, které mu byly zastaveny Oldřichem z Rožmberka zároveň se zástavou hradů a města Rožmberka a opatství vyšebrodského. — (an mitichen vor dem suntag Iudica in der vasten). Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 1 A č. 11, or. perg., pečeť odpadla. Mörath, Mitteil. d. Ver. f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XLIV (1906), 336 a d. — Schmidt- Picha, UB. d. St. Krummau II, 41 č. 153 (reg.). Seznam byl učiněn dodatečně, když již pravděpodobně delší dobu byly klenoty v rukou Reinprechtových. Srv. zástavu Rožmberka z 29. září 1420 v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka I, 22 č. 38, srv. též 17. října 1420, tamže str. 26 č. 40; zástava Vyššího Brodu z 5. července 1427 tamže str. 91 č. 137. — Schmidl v článku Das Krummauer Heilthumsfest (Festschrift des Ver. f. Gesch. d. D. B. 1902, 117 a. d.) nezminil se vůbec o seznamu z r. 1439. O zástavě vyšebrodských ostatků hejtmanu hornorakouskému Reinprechtovi z Wallsee a biskupu pasovskému, kterou uvedl Schmidt (tamže str. 123; Mörath v článku výše uvedeném str. 336—337 cituje jen Schmidta) s datem 17. října 1420, není přímých dokladů, pouze seznam z r. 1439 a zmínky v pozdějších listinách: 1462 pros. 30, Krumlov (Pangerl, UB. d. Cist.-Stiftes Hohenfurt in B., FRA 2. XXIII, 300 č. 242) Jan z Rožmberka, vraceje klášteru vyšebrodskému klenoty a ostatky, praví: „jakož někdy urozený pán pan Oldřich z Rozmberga .... zastavil byl klenoty některé a svátosti tak zastavené bez jednoho čtyřidceti let v Rakúsích z země chovány jsú byly...“; podobně jest v listině vyšebrodského opata a konventu z 1. srpna 1464 (Pangerl, tamže 303 č. 244); podle listiny Jana z Rožmberka z 22. května 1463, Krumlov (otištěna v Monumenta Boica 2. XXXI, 489 a d., výtah v UB. d. St. Krummau II, 136 č. 579) vrátil biskup pasovský Janovi klenoty, které mu zastavil Oldřich z Rožmberka.

Strana 27
Č. 38: 28. března 1439. 27 38. 28. března 1439. Oldřich z Rožmberka vyhlašuje rozsudek sporu kláštera Třeboňského s obcí Třeboní, učiněný rozhodčími jím ustanovenými, svoluje k němu a potvrzuje jej. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 P č. 3a, or. perg. — Tamže: 1) souč. opis, 2) vidimus purkmistra a rady města Třeboně z 13. list. 1669, 3) vidimus veřejných notářů z 21. června 1706. — Třeboň, městský archiv: vidimus z 25. června 1653. Th. Antl, Památky archaeol. XVII (1897), 62 (reg.). — Týž, Časopis Spol. přátel starož. čes. V (1897), 61 (reg.). — Týž, Popsání starých písemností uložených v archivu města Třeboně (Třeboň 1901), 9 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 41 č. 155 (reg.). My Oldřich z Rosenbergka vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšěti budú, za nás i za všecky naše budaucí, že sme o takové záštie a róznice, kteréž vznikly sú byly až do dnešnieho dne mezi nábožným kně- zem Jannem oppatem i vším conventem v Třeboně s jedné a mezi purkmistrem, radě“ i vší obcí toho našeho města z druhé strany, vyslali a mocně poručili nábož- ným knězi Sigmundovi, oppatu Vyšěbrodckému, knězi Mikšovi, v tu dobu kazateli krumlovskému, a slovutným pannošiem Brusovi z Zahrádky, v tu dobu hejtman“ v Třeboně, a Litvínovi z Nemyšle, té chvíli purgrabie na Chúsníce, jakožto našim věrným milým, aby oni takové záští i róznice mezi oběma stranama vážili, roz- dělili a jakožto ubermanni od nás vydaní vedle spravedlnosti rozsúdili a rozsúdíce na nás dále vznesli. A my uslyševše, že sú všecky věci položili a rozdělili obyma stranama, jakož dole psáno stojí, vedle spravedlnosti a dobrotivým přivolením s uobú stranú, i dávámeť také naši plnú moc i přivolení mocí listu tohoto k těm ke všem věcem, co dole psáno stojí, aby potom budúcky zachováno a zdržáno bylo bez porušení všelikého nás i našich budúcích a od obú stranů. Najprve o ten kus, že lidé ve všech vsech kněze oppatových svých práv, kteráž sú měli od dávných let, aby jich ještě požívali a také aby sladóv na prodaj nedělali, než svého obilé k svým potřebám aby slady dělali a pivo vařili. A v obecné krčmě, co svého obilé má krčmář, z toho muož slady dělati, pivo vařiti i vyšenkovati; a což by viece chtěl šenkovati krčmář, aby v Třeboně pivo kupoval a kněžím pokrčemné právo dával. Také což by k městu obilé šlo, toho nemají překupovati, ohláškú má tak býti, aby město nemělo rozkázati našim ani kněze oppatovým lidem, než kterýž by úředník tu od nás byl a on znamenaje, že by toho potřebí bylo k našemu zámku, ten má toho plnú moci míti bude rozkázati svrchupsaným lidem k našemu zámku zachování. Také o přiekop za Opatovicích“ má tak držáno býti, komuž by bylo po- třebie plavenie lesu neb k jeho potřebě, aby to bylo s kněze oppatovú vólí; a jestli že by co zřítil břehu v kterém miestě anebo kterú škodu učinil, ten má toho po- praviti svými náklady bez odporu i všeho prodlení. Také o dlúhém mostě toť knězi a) tak or. 4*

Strana 28
28 Č. 38—39: 28. března 1439. opatovi porúčíme, aby sám to ohledal, uzře-li by, že by sě která škoda stala od něho; bude-liť pak chtieti pomoci co těm chudým lidem, kteříž mosty opravují, to buď při jeho vuoli. Dále o tu odúmrt panně Janě spraveni sú svrchupsaní uber- mannové od panny Dodry Kuttové a pannú Bětuškú; tyť jsú před nimi tak vyznaly, že to všechno rúcho panna Jana odkázala knězi oppatovi ještě za zdravého života a to jemu přisúzeno jest skrze svrchupsané ubrmany. Dále o ten mlýn v Opatho- vicích, jakož conšelé praví, že by sedm kol mělo býti, toť jest skrze ubrmanny vy- pověděno, aby kněz oppat povážil těch požitkův, jakož jest jě sobě zvedl, ale aby také to opatřil, aby ta voda šla k městu a na lúky nevycházela, jakož jest od starodávna šla. Také o ten dvuor nový a což k tomu dvoru od staradávna příslušé, jakéž sú chtěli měštané tu méti některaké obce k městu, tuť sú přišli měšťané i všecka obec Třeboňská do kláštera před kněze oppata a před svrchupsané ubr- many a konečně od toho pustili, že tu žádného práva nemají, než ta cesta, kteráž podle kolce dubového, ta má svobodna býti knězi oppatovi i obci Třeboňské k jich potřebě. Také o ten dóm panny Herky toť sami vypoviedáme, aby jej ona držela do své smrti a aby podruha některého měla pro měckú potřebu a po její smrti má se o ten dóm dále státi, jakož my rozkážem neb naši budúcí. Také o to blato pod clášterem, aby tu žádný trávy nežel ani bral, leč by komu zvláště kněz oppat od- pustil, jakož jest to dávno přikázal pan Jindřich otec náš dobré paměti. Také všichni záštie, nechuti i róznice mezi knězem oppatem a conventem svrchupsanými a conšěly i obcí Třeboňskú, jakož svrchu psáno stojí, aby s obú stranú minuly a shlazeny byly, jedna strana druhé nespomínala ničímž věčně, ctně, věrně a křesťan- sky, docela a úplně. Toho všeho, což svrchu psáno stojí, na potvrzení kázali sme naši velikú pečeť k tomuto listu přivěsiti a oběma stranama každé straně zvláštní list dáti. Jenž jest dán a psán v tu sobotu před Květnú nedělí, od narození syna božieho léta tisícieho čtyrstého třicátého devátého. Na hedvábné červenobilé šňůře přivěšena jezdecká pečet Oldřichova, olámaná, se sekretem (růže na štítku a nápis). 39. 28. března 1439. Oldřich z Rožmberka daruje klášteru Třeboňskému poříčí, plavbu dříví, mlýn, pole a louky u t. zv. Dlouhé lávky (Lange Brücke) u Třeboně. — (samstag vor dem Palmsontage.) Schubert, Urkunden-Regesten aus den ehemal. Archiven der von Kaiser Joseph II. aufgeho- benen Klöster Böhmens, 12 č. 115 (reg. z „Uebernahmsinventar der Aufhebungscommission des Kl. Wittingau“.).

Strana 29
Č. 40—41: 23. dubna—4. května 1439. 29 40. 23. dubna 1439. Jan ml. z Ústí činí s Oldřichem z Rožmberka příměří do sv. Jana Křtitele (24. června) vedle příměřných úmluv mezi Oldřichem a Táborskými.1 — Dán 1. 1439 ten čtvrtek na sv. Jiřie. Třeboň, Schwarzenb. archiv: or. pap. s přitišt. pečetí pod textem, značně poškozenou. AČ. III, 522 č. 397 (reg.). 41. Na Helfenburku, 4. května [1439]. Jindřich Žakavec z Lažan, purkrabí helfenburský, Oldřichovi z Rožmberka: o vězních na Zvíkově; posílá přepisy úmluvy o vězních na Helfenburce a zápisu Písku a jiných měst o rokování v Mladějovicích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 441, or. pap. AČ. XXI, 293 č. 31. Urozený pane, služba má VMt. Poslala mi VM list Pieseckých a žádáte, ať bych VMť zpravil, stala-li sě která smlúva o ty sedlské vězně na Zviekově. Račiž VMť věděti, žeť sě jest žádná konečná úmluva sě nestala o nižádné vězně tu na Zviekově, ale jáť VM“ posielám přiepis úmluvy, kteráť sě jest stala o vězně na Helffenburce, kteréžto Mathiáš2 když propustiti měl, i šacoval je v tom. I tepruv nynie psali mi ti z Piesku, aťbych ty sedlské vězně jim propustil; a jáť sem toho neučinil, anižť učiním, leč mi VMť z úst rozkáže. A tohoť VM také z úst zpravím, proč to činím. Takéť VM“ possielám přiepis listu Mathiášova, jímžto sě zapisuje město Piesek i jiná města podle sebe, aťby v Mladějovicích rokováno bylo, a VMť přes to jinde k rokování svoluje. Scriptum Helffenburgh feria II. die Floriani." Henricus Zakawecz de Lazan, burggrauius in Helffenburgh. Na rubu: Nobili domino, domino Vlrico de Rosenbergh, domino suo gracioso dd. Přit. pečet velmi poškozena, patrný jen štítek s helmou a křídlem. 1) list o dotčených úmluvách se nezachoval. 2) Matěj Louda z Chlumčan, hejtman písecký. 3) den sv. Floriana připadl na ponděli v l. 1439 a 1444.

Strana 30
30 Č. 42—43: 8.—10. května 1439. 42. V Bratislavě, 8. května 1439. Král Albrecht Oldřichovi z Rožmberka: potvrdil zápis města Kadaně Jindři- chovi z Plavna, purkrabí míšeňskému; ať tedy Oldřich přiměje Kadanské, aby Jindřicha přijali a jemu učinili slib. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 442, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V. Reg. č. 4283. — AČ. XXI, 293 č. 32. Wir Albrecht von gotes genaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs und zu Hungern, zu Behmen etc. konig und herzog zu Ostereich, empiten dem wolgebornen Ulrichen von Rosennburk, unserm obersten hauptmanne zu Behem und liben getrauwen, unser genad und alles gut. Wolgeborner, liber getrauwer! Wir lassen dich wissen, wy vormals dem wolgebornen Heinrichen von Plauwenn und burcgrafen zu Meissen, unserm diner und libem getrauwen, von unserm herrn und vater kaiser Sigmunden loblicher gedechtnusse unser statt Cadan verschriben ist und wie er derselbin stat in den vergangen leuften und zweitrechten nicht ge- brauchen hat mugen; und sinttenmaln derselbig Heinrich uns getreulich gedint hat und wir im seine brive und hantfestin von neues bestetiget und unsern libin ge- trauwen von Cadan geschrieben habm, das sie in wollen noch solicher verschreibung aufnemen und ein gelubde tun, inmassen als vor, bis wir das wider vom im losen werddin, hierumb so begern wir von dir mit fleisse, du wollest die obgenanten von Cadan in unserm namen darzu halden, das sie unser gepot und willen tun und siech des nit weren, wann das ir bestes est. Gebin zu Preszpurk nach Christi gepurt XIIII jar und darnach im XXXIX jare, am freitag noch sent Johanns tag ante portam latynam, unser reich in dem andern jaren. Ad mandatum domini regis Marquardus Brisacher. Pod textem přitištěna krytá pečet. 43. V Bratislavě, 10. května 1439. Král Albrecht oznamuje všem stavům a poddaným království Českého, že 1) Kadaň držel zápisem krále Zikmunda z 9. září 1422 Erkinger ze Seinsheimu (viz Sedláček, Zbytky register 168 č. 1212), od něhož dostala se prodejem asi koncem r. 1425 Jindřichovi z Plavna (viz Ad. Berger, Eine Episode aus der Geschichte von Petschau, MVGDB X (1872) 9 a d.); 2. čer- vence 1426 zapsal Zikmund Jindřichovi z Plavna 2490 kop gr. na Kadani (viz B. Schmidt, Urkun- denbuch der Vögte von Weida, Gera und Plauen II, 610 č. 731 reg., též Sedláček, Zbytky register 142 č. 1001).

Strana 31
Č. 43: 10. května 1439. 31 ustanovil Oldřicha z Rožmberka a Menharta z Hradce správci a hejtmany králov- ství Ceského, a nařizuje jim, aby byli hejtmanů poslušni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 443, současný opis. AČ. III, 463 č. 34. — Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V, Reg. č. 4293 s datem 12. května (Urbánek, Čes. děj. III. I, 4322 mylně přijal tento regest za jiný list). — Klimesch, N. Heermanns Rosenb. Chronik s. 111, něm. výtah. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 432 a d., též níže č. 44. My Albrecht z božie milosti římský král, rozmnožitel říše, a uherský, český, dalmacký, charwacký etc. král a vévoda rakúský, vzkazujem urozeným, statečným slovutným a opatrným pánóm, rytieřóm, panošiem, zemanóm, městóm, manuom i jiným všem duchovním i světckým, našim a královstvie našeho Českého pod- daným a věrným milým, milosť naši královskú a vše dobré. Urození, stateční, slovutní a opatrní, věrní naši milí! Nemohúce pro naše pilné věci, které jsme nynie před se vzali, vás tak opatrovati, jako bychom rádi chtěli, stojíme se vší pilností a snažností o to, kterak by to královstvie naše České mohlo v našem nebytí zpravováno býti a v sladkosti pokoje až do příjezdu našeho do země státi: ne obmylně ani neopatrně, ale s dobrým rozmyslem a radú věrných našich milých učinili jsme, činíme a mocí naší královskú v Čechách z jistého našeho vědomie usazujem za hajtmany naše a všeho královstvie našeho Českého urozené Oldřicha z Rozmberka a Menharta z Hradce etc., věrné naše milé, neboť se nám zdálo užitečnějie i poctivějie vám za správce a za hajtmany dáti pány té země, nežli cizozemce. Protož vám všem svrchupsaným vóbec i každému zvláště přikazujem, žádáme i prosíme, abyste již jmenovaných Oldřicha a Menharta od nás vám za hajt- many mocí listu tohoto posazených byli poslušni jakožto nás samých, k nim se v potřebách vašich utiekali a jim také pomocni a radni byli k obecnému dobrému; a také když by z vás kohožkoli nebo všecky naším jménem z úřadu svého pro naše poctivé a této země obecné dobré jeden z nich neboli oba obeslal nebo obe- slali, abyste k nim přijeli a radili, jakožto nám i sami sobě učiniti povinni jste, i bylo-li by potřebie, proti nepřátelóm i zhúbciem země vojensky vzhóru byli, i to tak, jakž rozkáží, učinili, odpory ani vymlúvánie neboli dlenie žádného nečiniec, pod naší milostí, donidžť vám jiného nevzkážem. Neb jestliže by kto z kteraké zpurnosti neboli ze zlé vuole své, jehož se nám nezdá, týchž Oldřicha a Menharta, hajtmanóv našich, nedbal snad neboli nechtěl poslušen býti, ten a takový učinil by napřed proti nám a proti právóm zemským, a také bychom znamenali, že by ten nestál o obecné dobré, než o záhubu té země, a toho bychom za dobré takovému mieti nemohli. Tomu všemu, což svrchu psáno stojí, pro lepší jistotu a svědomie kázali jsme náš královský majestát k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán v Prešpurce, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého, v neděli po svatém Stanislavu, království našich léta druhého.

Strana 32
32 Č. 44: 10. května 1439. 44. V Bratislavě, 10. května 1439. Král Albrecht činí s Oldřichem z Rožmberka a Menhartem z Hradce úmluvu o hejtmanství království Českého, které jim svěřil na dobu jednoho roku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 444, or. pap. a souč. opis. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V, Reg. č. 4285. — Wostry, König Albrecht II (Prager Studien XIII), II. 194 Beil. XXI. — Klimesch, N. Heermanns Rosenb. Chronik 110, výtah. — Urbánek, Čes. děj. III. 1, 4322, srv. též výše č. 43. Hienach ist vermerkt ain berednus, so wir kunig Albrecht getan haben mit den edeln unserm lieben getreun Ulreichen von Rosemberg und Meinharten vom Newnhaus von der haubtmanschaft wegen unsers kunigreichs ze Behem, die wir in miteinander empholen haben auf ain ganzs jar, das sich an dem heiligen Phingst- tag nachstkunftigen" anvahen wirdet, ainhellicleich zu verwesen zu unsern handen: Von erst haben wir in dieselb hauptmanschaft empholhen, daz si uns die ain- hellicleich verwesen sullen und ir jetleicher stetleich dritthalbhundert guter werlei- cher ze rossen zu verwesung derselben hauptmanschaft haben sol, die er mit sold sol fursehen und ausrichten, als des notdurft ist, ungeverleich. Darnach ist beredt worden, daz wir ir jetleichem zu seinem tail auf dasselb jar auf die dritthalb- hundert werleich zu rossen, die ir jetleicher haben sol, geben sullen zweliftausent und achthundert guldein, derselben summ guldein wir ir jetleichen zu jedem viertail jars dreutausent und zwaihundert guldein bezaln und ausrichten sullen, damit si dieselb hauptmanschaft und volk mit allen notdurften davon ausrichten ungever- leich. Item ob zug in das land beschehen oder ob krieg und rauberei in dem land auferstunden, von wem das wer, das sullen si underkomen und wenden nach allem irem vermugen, damit das land in frid pracht und die strassen bewart werden an alles gever. Item si sullen mit demselben volk unser hauptmanschaft und das kunigreich zu Behem verwesen und allenthalben bewarn und unsern frummen trachten und unsern schaden wenden nach irem pesten vermugen und versteen getreuleich und ungeverleich. Item was ir jeder geraisiger gevangen zu wegen bringen, die sullen si halten und antwurten zu unsern handen; und was der iren geraisigen gevangen wurden, die wellen wir dann damit ledigen ungeverleich. Item auch ist beredt wor- den, ob die egenanten unser hauptleut und solich ir volk icht redleicher und ritter- leicher scheden nemen von den veinten, die si uns wissentleich mugen machen, dieselben scheden sullen wir in ablegen und widerkern nach unserer ret rat und erkantnuss an alles gever. Auch ist beredt worden, ob ir beden oder ir ainem die hauptmanschaft zu swer wer, daz er die nicht lenger verwesen wolt, so sol er die zu jedem viertail jars aufsagen, doch daz er uns das allweg vier wochen vor ze wissen 1) 24. května.

Strana 33
Č. 44—46: 10. května—19. června 1439. 33 tu ungeverleich. Desgeleichen ob uns nicht fugsam wer, si oder ir ainen lenger bei der hauptmanschaft ze halten, das sullen wir in auch vier wochen vor jedem viertail jars ze wissen tun an alles gever. Und des zu urkund geben wir in zwo beredzedel in geleicher laut. Geben zu Prespurg an suntag vor sant Pangrezen tag, anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo nono, unsrer reich im andern jar. Commissio domini regis in consilio. Z pečeti, přitištěné pod textem, zbyl jen zlomek. Na rubu současným písmem: „List krále Albrechta na heutmanství.“ 45. ſpo 10. květnu 1439]. Oldřich z Rožmberka, hejtman království Českého, najímá žoldnéře. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 429, původní formulář. Já Oldřich z Rosenbergka, heutman královstvie Českého, vyznávám tiemto listem přede všemi: Tak jakož mi nejjasniší knieže a král římský, český, uherský etc., pán mój milostivý, nynie heutmanství v svrchupsaném království se panem Meinhartem poručil a také mi JMť za škody stojí, jestližeť bych já neboli ti lidi, kteréž jmieti budu, které škody vzeli řádné a rytierské od nepřátel, kteréž já JM“ osvědčiti mohu, ty škody slíbila mi JM' zasě navrátiti a zaplatiti; vedle jeho milosti raddy rádi a vyznámy beze lsti. A já svrchupsaný Oldřich beru tyto nynie v službu a na žold, slovutného panoši N. Smikavského s jeho tovařiši, tak že má mieti toliko koní;“ těm také slibuji za škody tak, jakož mě králova milost slíbila jest obyčejem svrchupsaným. Non est data nec alia. Na rubu jinou současnou rukou: král Albrecht a některej páně listy, ježto pán byl hauptmanem. 46. V Krumlově, 19. června 1439. Oldřich z Rožmberka prodává Pavlovi, novohradskému měštanu, 1 kopu gr. ročního platu ve vsi Meziříčí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 272 č. 2, or. perg. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 43 č. 157 (reg.). My Oldřich z Rozmberka vyznávám tiemto listem přede všemi, že jsme opatr- nému Pavlovi měšťanu na Novém Hradě a jeho dědicóm v naší vsi Ulreichsslaig a) tak or. 1) srv. výše č. 43 a 44.

Strana 34
34 Č. 46: 19. června 1439. řečené, česky Meziřieč, s levé strany jdúce z městečka našeho Benešova do vsi předřečené, jednu kopu grošóv platu a čtyři penieze ročnieho prodali dědicky na těchto lidech: na Jaklovi Tossnarovi po jednú čtrnádcte grošóv bez dvú peněz a po druhé tolikéž, na Hanzlovi řečeném Pawr po jednú šestnádcte grošóv a čtyři penieze a po druhé tolikéž, s všeliakými právy a příslušnostmi ku předepsanému platu řádně a pravě příslušejícími, s plným panstvím, jakož sme sami drželi, to prodali za dvanádcte kop grošóv střiebrných rázu praského; kteréžto penieze od řečeného Pavla že sme přijali vyznáváme penězi hotovými, vynímajíc toliko berni královskú, kterúžto sobě a svým dědicóm zachováváme. Pod takovú však úmluvú ten roční plat přede- psaný prodali sme, že my Oldřich napředpsaný z Rozmberka, dědicové i budúcí naši, předřečený plat jednu kopu od předepsaného Pavla, dědicóv i budúcích jeho, od svatého Havla nynie najprv příštieho ve čtyřech letech rovně pořad zběhlých móžem vykúpiti týmiž penězi, jakož sme od častopsaného Pavla za svrchupsaný plat přijeli, jakož svrchu jest zapsáno, kdyžkolivěk v tom času předřečeném nám líbiti se bude. Pakli by sě přihodilo, že bychom toho platu tak, jakož předřečeno jest, my neb dědici naši neodkúpili, tehda my Oldřich z Rozmberka předepsaný a my, Matěj Višně z Větřnie, tu doba purkrabie hradu na Crumlově, a Erazim z Michnic, rukojmie a zprávce s ním i zaň, dobrú věrú slibujem předepsaný jednu kopu platu a čtyři penieze často psanému Pavlovi i jeho dědicóm v najprv příštie suché dny po přejití čtyř let předepsaných ve dcky zemské vložiti a beze všeho obmeškánie vepsati i dobré zprávce postaviti právem země královstvie Českého v takových věcech dosavad zachovaným. Také my prve řečený předepsaný roční plat před každým člověkem, ktož by na to sáhl neb sáhnúti chtěl, kteréhož by koli řádu neb stavu byl, zpraviti a vysvoboditi slibujem a máme, jakož v zemi královstvie Českého učiněnu býti jest obyčejno. Pakli bychom toho neučinili, tehda dva z nás rukojmí a zprávcí předepsaných, kteráž najprve dříve řečeným Pavlem neb jeho dědici upo- menuti budem, každý s jedním pacholkem a se dvěma koňoma dlužni sme a slibujem vniknúti a vjieti do města Crumlova do poctivé hospody nám předřečeným Pavlem neb jeho dědici ukázané ku plnění leženie hodného a obyčejného, odtud na nižádné právo vyniknúti nemajíc, dokudž bychom za předepsané zpravenie a za všecky škody, kteréž by pro to naše nezpravenie a nevysvobozenie mohly vyniknúti, dosti neučinili, i za všecko jiné, což jest předepsáno. Ale my Oldřich z Rozmberka ku předepsanému ležení napomenuti jsúce, móžem jinú osobu rytieřskú hodnú miesto sebe v to leženie zjednati a postaviti bez všelikaké odpornosti. A ktož by tento list měl s předepsa- ného Pavla a jeho dědicóv dobrú volí, tomu právo příslušie všech věcí předepsa- ných. Těm věcem na pevnost i jistotu pečeti naše vlastnie s jistým naším vědomím Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie k tomuto listu přivěšeny jsú. božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého, ten pátek po svatém Vítu. 1) 16. října.

Strana 35
Č. 46—47: 19. června—8. července 1439. 35 Tři pečeti, jež byly přivěšeny na perg. proužcích, ztraceny. — Na rubu rukou Oldřichovou: Pawl na Novém Hradě. 47. [V Táboře] 8. července 1439. Táborští činí s Oldřichem z Rožmberka příměří do sv. Havla (16. října). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 445, or. pap. AČ. III, 522 č. 399 (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 4312 , Mareš, ČČM 1902, 5. My purgermistr a radda i všeckna obec města Hradiště Thábor vyznáváme listem tiemto přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že s našimi se všemi zámky, služebníky i lidmi poddanými vstúpili sme i mocí tohoto listu vstu- pujem v pravé a křesťanské příměřie s urozeným pánem, panem Oldřichem z Rosem- berka i s jeho se všemi zámky, služebníky i lidmi poddanými a to od dánie listu tohoto až do svatého Havla nynie najprv příštieho a ten den poslední celý až do západu slunečného během svým přirozeným a dvě nedělí dadúc sobě napřed věděti, ač by se nám v tom příměří do času svrchupsaného nezdálo státi, my jemu na Crumlov svým listem nebo poslem jistým a on nám na Thábor, a proto tě dvě nedělí máme v pravém a křesťanském příměří státi až do dne těch dvú nedělí poslednieho i ten den celý do západu slunce přirozeným během svým. A v to příměřie vstupujem s výmluvami vdolepsanými: Najprv ty smlúvy ciesařem Zigmundem sčastné paměti učiněné a zapsané, což se dotýče duchovních věcí, aby držány byly a zachovány na našem zboží. Item trhové i všecky silnice aby propuštěny a svo- bodny byly, aby lidé naši i jeho plnú svobodu jměli na trhy jíti neb jeti do Sobě- slavi neb jinam beze všie překážky a bez škody, jakož bylo za ciesaře. Item polí ižádných v tom příměří proti němu zbierati nemáme. Item vězňové s obú stranú aby rok jměli, dokudž to příměřie trvá, bez napomenutie k stavení, a v tom příměří aby také šacováni nebyli ižádným obyčejem a v podobné základy aby dáváni byli. Item holdové svatohavelští najprv příští aby bráni byli bez překážky podle milosti bez povýšenie. Pakli by se kteří proti tomu zpěčovali a holdu dáti nechtěli, takoví mohú k tomu připraveni býti bez překážky našie. A v to příměřie přijímáme k sobě všecky naše strany, ktož chtie vedle nás v tom příměří státi a své listy přiznávacie stranám položiti. Takoví mají téhož příměřie vedle nás požiti, kteréžto my purger- mistr a radda i všecka obec svrchupsaná s našimi se všemi svrchupsanými panu Oldřichovi z Rosemberka i jeho všem služebníkóm a poddaným slibujem ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati pode ctí a pod věrú a pod základem čtyř tisíc kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského. A my Jan mlajší z Ústie, Václav z Tučap, Jan ze Zkopytec, Jiřík z Dráchova, Jindřich Axamit z Liderovic, Bušek z Pořiečie, rukojmie za svrchupsané purgermistra, raddu i všecku obec města 5*

Strana 36
36 Č. 47—48: 8.—15. července 1439. Thábor, s nimi i za ně slibujeme všickni jednú rukú společnú a nerozdielnú, že to příměřie nahořepsané s výmluvami jmenovanými zdržie a zachovají ctně, věrně a křesťansky bez přerušenie všelikterakého pod základem svrchupsaným. A jestliže by se co stalo v tom příměří beze lsti, jehož bože nedaj, tehdá máme to sami od sebe opraviti. Pakli bychom toho inhed po napomenutí od strany neopravili, tehda Jan Sudlice z Bestviny, hauptman colínský, a Brus z Zahrádky, hauptman třebonský, kteréž jsme sobě za oprávce s obú stranú zvolili a vydali, mají toho oprávce mocni býti a po jich rozkázání máme a slibujeme opraviti. Pakli bychom toho neučinili, tehda inhed nazajtřie po té výpovědi, ač nebyla-li by držána, máme a slibujeme vjeti do města Soběslavi neb do Třeboně v duom ctného hospodáře, kdež věřitelé naši rozkáží, a tu pravé a obyčejné leženie plniti a držeti, každý z nás rukojmí sám svým životem, s jedniem pacholkem a se dvěma koňma, aneb každý z nás miesto sebe panoši rytieřského řádu v to leženie bude moci postaviti a odtud na ižádné právo ižádným obyčejem vyniknúti nemáme, dokudž bychom svrchupsaného základu propadeného a oprávcemi jednostajně seznaného našemu věřiteli nesplnili úplně a docela, i se všemi škodami, které by proto vzal, ješto by dobrým svědomím pokázati mohl, penězi hotovými anebo základy hodnými. A tomu na svědomie a pro lepší jistotu my purgermistr, radda i obec nadepsaná secret menší města našeho a my rukojmie všickni svrchupsaní své vlastnie pečeti s naším pravým vědomím Jenž dán jest léta a s naší dobrú volí k tomuto listu přitisknúti jsme kázali. po narození syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého, v tu středu po svatém Procopě. Pod textem bylo přitištěno 7 pečetí, jež odpadly. — Na rubu novější regest. 48. V Budíně, 15. července 1439. Král Albrecht Oldřichovi z Rožmberka: aby spolu s Menhartem z Hradce, hejtmanem král. Českého, vyslali vhodné posly k jeho sjezdu s králem polským, nemohou-li oni sami přijeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 447, or. pap. AČ. III, 15 č. 19. — Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V, Reg. č. 4427 (s datem 16. července). Albrecht, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král a vévoda rakúský. Urozený věrný milý! Tak jakož na Matky božie narozenie s polským králem a jeho bratrem do Bartfa2 sjeti sě máme k roku, jakožto z boží pomocí vždy 1) 8. září. 2) Bardějov na Slovensku. 3) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 446.

Strana 37
Č. 48—49: 15.—23. července 1439. 37 učiniti mieníme, a tomu jsi také z našich listuov prvé srozuměti mohl; a poněvadž ta věc a pře znamenitě a najviece nás a královstvie našeho Českého sě dotýče, i zdá sě nám potřebné a hodné, abychom některé z Čech znamenité při tom roce vedle nás jměli, aby nám radili a pomohli i zpravili nás těch věcí, o kteréž ten sjezd býti má a koruny naší sě dotýčí. Protož žádámeť se vší pilností, aby sě s urozeným Menhartem z Hradce, hauptmanem naším a věrným milým, o to uradil a potázal, kto by nám a té koruně k témuž sjezdu a roku z Čech najpotřebnější byl; a kteří sě koli vám hodní k tomu zdáti budú, abyste je obeslali a s nimi jménem naším mluvili a prosili, aby nám k libosti a k naší vuoli k témuž roku přijeli. A zdáť sě nám za podobné, avšak s vaší raddú, aby třie z pánuov, třie z zeman a třie z měst, nebo jich viece, jakž sě vám zdá, k nám byli na ten rok vysláni. A mohlo-li by to býti, že by ty sám osobně s již řečeným Menhartem přijel, to bychom velmi rádi viděli. Pakli by to býti nemohlo, ale přičiň sě k tomu statečně, aby jiní páni, zemané a města, tak jakož sě nahoře píše, k nám přijeli. Věřímeť, že sě k tomu i k jiným věcem království Českému potřebným tak přičiníš, že budúcně na tě tiem milostivěje ve všem dobrém zpomínati budem. Dán v Budíně v středu po světie Margretě, království našich léta druhého. De mandato d. regis. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozenberga, hauptmanu našemu a věrnému milému. Pečet odpadla. 49. V poli u Hettstedtu, 23. července 1439. Vévoda saský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: ve věci Janka ze Svídnice psal králi římskému. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 448, or. pap. AC. XXI, 294 č. 33. Friderich, von gots gnaden herzoge zu Sachsen, lantgrave in Doringen und maregrave zu Missen. Unsern fruntlichen grus bevor, edeler liber bisunder! Als ir uns umb ern Jhaneken von der Swydenicz geschriben habt, han wir wol furstanden und unserm gnedigsten herren dem Romischm konige antwurt geschriben, als ir ruret; darnach sich der egnante er Jhan wol wirdet richten. Und wondte" wir uch wolgefallen mochten bezeigen, weren wir ganz willig. Geben zu felde bie Hedstete am dornstage noch Marie Magdalene anno etc. XXXIXno. a) tak or.

Strana 38
38 Č. 49—50: 23. července—11. srpna 1439. Na rubu: Dem edeln herren Ulrichen von Rosemberg, houbtmanne des konig- reichs zu Behmen, unserem bisunder lieben. Přitištěna krytá pečet. 50. V Táboře, 11. srpna 11439]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: Čabelický prostředkuje mezi nimi a Pražany i jinými; o nepřátelství Oldřichově se Zmrzlíkem a Píseckými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 450, or. pap. AČ. VI, 440 č. 4 (mezi 1436—1444). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 4312. Se Zmrzlíky vyjednávalo se s Oldřichovy strany o příměří v souvislosti s příměřím Tábor- ských (z 8. července 1439, viz výše č. 47). Tomu nasvědčuje též dopis z 13. července (t. r.): Svojše z Zahrádky Brusovi z Zahrádky, hejtmanu na Třeboni, bratru mému milému. Služba má na- před tobě, bratře milý. Jakož píšeš, žes zpraven od páně Mti, kterak bych já a Zmrzlík žádal od páně Mt glejtův nepodobných a zlých a zvláště chtíce základu živému páně Mti i jeho dětem, o tomť já nevím. Zmrzlíkť můž psáti, cožť se jemu zdá. Ale věz, bratře, žeť jest mě páně Mt obeslal, jsa vděčen, že sem se k příměří přičinil a že Zmrzlík zlých gleitů žádá. A já sem s tím hned Zmrzlíka obeslal i sám k němu jezdil, ačkoli nebezpečně, však sem to rád učinil pro páně Mt ; a mluvil sem s ním o další příčině o sjezdy, o gleyty a on řekl, že jest hned po mém obeslání Předbora obeslal a že se chce s páně Mtí sjeti, ale gleytu že žádá bezpečného. A takéť sem já páně Mt psal, že chci přijeti, kamž káže, jedně abych gleit bezpečný měl a že J. Mti věřím, že se mnú milostivě naloží o mú záhubu, abych se ještě J. Mti hodil a jeho dětem a také že bych nerad J. Mti v něčem hněval, ačkoli mám již základ spravedlivě propadlý. Také, bratře, prosím tvé raddy, žeť se mnú mluvie o Borotín; protož, bude-li tvá radda k tomu a páně přízeň a já tomu mohl co učiniti podle tvé raddy, chciť učiniti, nebť mi mají konečně dáti věděti, co jest k tomu a zač by chtěli dáti bez přeházení; a tys toho svědom. Prosímť, piš mi, začť by stálo. A takéť chtie ode mne z Prahy zápis o tom při- jieti. A cožť jest raddy tvé, prosím, daj mi věděti. Datum fer. II. in die Margarethe. (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký I, 108). Službu naši času příměrného, urozený pane, vzkazujeme. Jakož TM' nám o pří- měří píše etc, dávámeť věděti, že Čabelský nás o též obeslal; a my vyslali jsme k němu, aby mezi p. Colovratem2 a Pražany i jinými a námi bylo konáno. Dále o Zmrzlících“ jakož dotýčete etc, nebuď tajno vás, že sjevše se s Zmrzlíkem a Pieseckými, snažně mluvili jsme s nimi, aby ty záhuby nešly. A oni pravie, že strana vaše lidi jich se všech stran hubí, a žádný, přijma jich lidi v hold, nechce před svú stranú brániti a ubezpečiti. Protož račiž se přičiniti, ať strana vaše, když jeden lidi jich v holdu jmá, druzí na ně nesahají a nehubie s vašie strany. A jestližet to od vašie strany pójde, pravieť oni, že chtie také toho přestati. Pakli by se k sta- vení záhub lidí jich tím obyčejem nepřičinili, sami móžete rozuměti, žeť by to vámi a stranú vaší šlo. A my nemohli bychom se s nimi o to kyseliti, poněvadž by 1) Jan Čabelický ze Soutic. 2) Hanuš z Kolovrat. 3) Jan, Petr a Václav Zmrzlíkové ze Svojšina.

Strana 39
Č. 50—52: 11.—28. srpna 1439. 39 stranú vaší a vámi sešlo. A toho žádáme vašie odpovědi, abychom o to s nimi Datum Thabor fer. III. post Laurencii. uměli dále mluviti. Purgermistr a radda města Hradiště Thábora. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberga. Přitištěna krytá pečet. 51. V Eferdingu, 15. srpna 1439. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: o svatbě svého syna s dcerou Reinprechta z Wallsee. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Schaumburg, or. pap. Edeler lieber sweher, unser freuntlich willig dinst bevor. Wir lassen eu wissen, das wir itz mit dem wolgeborn unserm lieben sun graf Pernharten etc. und des edelen herrn Reinprechts von Walsse tochter freud und hochzeit gehabt haben, dabei des genannten von Walsse, unsers lieben sweher, hofyerer gewesen seien. Bitten wir eu mit fleizz denselben umb unsern willen eur gab ze tun. Daz wellen wir gern umb euer freuntschaft verdienen. Geben zu Everding an unser lieben frauen tag Assumpcionis anno etc. XXXVIIIIVo. Johanns grave ze Schawnberg, hofmaister etc. Na rubu: Dem edlen unserm lieben swaher, herrn Ulreichen von Rosenberg etc. Přitištěna krytá pečet. 52. V Eferdingu, 28. srpna 1439. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: jest ochoten sejíti se s ním příští středu v Linci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 451, or. pap. AC. XXI, 294 č. 34. Edeler lieber sweher, unser freuntlich willig dinst bevor! Euer schreiben uns itz getan, under anderm etc. eurs guten wolmugen und gesundes, ist uns sicher

Strana 40
Č. 52—53: 28. srpna—16. září 1439. 40 lieb und freuntlich zu vernemen. Desgeleichen tun wir eu auch widerumb unser, aller unser kinde, sunder unsers lieben suns graf Bernharts, seiner gemehl, auch unser tochter gut wolmugen und gesunde ze wissen. Dann als ir begeret unsers zusamefugen, des seien wir willig, uns auf den nagstkunftigen mitichen€ hinab gen Linz ze erheben; dadurch wellet eu dest furderlicher auch daselbshin fugen, wann wir uns darnach von merklicher und genotiger unser geschefte wegen auf den nagsten freitag von danne erheben mussen. Geben zu Everding an freitag nach Bartholomei anno etc. tricesimo nono. Johanns grave ze Schawnberg, hofmaister etc. Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher, hern Ulrichen von Rosembergk. Přitištěna krytá pečet. 53. Ve Vídni, 16. září 1439. Oldřich z Rožmberka slibuje Hanušovi z Puchhaimu, že vyplatí do tří neděl jeho klenoty a stříbro, které zastavil Hanuš židům Mersovi z Marburka a Hezlovi z Nového Města za Oldřichův dluh 100 zl. uher. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Puchhaim, or. pap. Ich Ulrich von Rosenbergk vergich fur mich und all mein erben und tun chund offenlich mit dem brief von wegen der hundert ungrischer guldein in gold, die ich Mers dem Juden von Martpurg und Heczel dem Juden zu der Newnstat gelten sol, dafur in der edl herr her Hanns von Puchaim, mein guter freunt, sein aigne chlanrat und silbergeschirr durch meiner vleissigen bet willen fur mich ver- sazt hat, darauf teglicher gesuch get, das ich mich darumb gen dem benannten von Puchaim mit meinem treun verlubt und verpunden hab, gelob und verpind auch mich und mein erben gegen im und seinen erben wissentlich mit chraft des briefs also, das wir von datum des briefs inner den nagstchunftigen drein wochen in die vorgemelten ire klainrat und silbergeschirr von den egenanten Juden umb haupt- gut und gesuch genzlich losen, ledigen und pringen sullen und wellen an widerred und an alles verziehen und auch an allen irn schaden getreulich und ungeverlich. Tun wir des nicht, was sy dann der vorgenannten geltschuld und phandschaft schaden nement, wie der schad genant ist oder wirdet, dhainer ausgenomen, den ainer mit slechten worten gesprechen mag, der den brief furpringt, denselben scha- den allen sullen sy mitsambt dem obgenannten hauptgut haben, daz mir und mein 1) 2. září.

Strana 41
Č. 53—54: 16. září 1439. 41 erben unverschaidenlich und auf allem unserm gut, wo wir das haben innerlands und ausserlands, wie das genant und wo das gelegen ist, nyndert noch nichts aus- genomen, und hauptguts und schadens davon bekomen, so sy nagst und pesst mu- gen; das ist unser gutlicher will, wir sein lemtig oder tod. Mit urchund des briefs besiglt mit meinem aufgedrugktem insigl. Darzu hab ich vleissiclichen gepeten den erwirdigen und die edeln herren, herrn Wilhalmen den Tursen, probst Allerheiligen tumbkirichen daz sand Stephan ze Wienn, und herrn Albrechten von Eberstorf, das sy der sachen gezeugen sein mit iren aufgedrugkten insiglen, dem benannten probst und seinen nachkomen, herrn Albrechten von Eberstorf und seinen erben an schaden. Geben ze Wienn an mitichen vor sand Lamprechts tag, anno Domini etc. tricesimo nono. Pod textem přitištěny tři pečeti: 1) malá z červ. vosku, na štítku růže, nápis: sigillum dni ulrici de rosmberg 2) z červ. vosku, pečet probošta Viléma, nápis: s wilhelmi turs- ppti omnium sctorum wiene 3) z černého vosku, velmi poškozena. 54. Ve Vídni, 16. září 1439. Oldřich z Rožmberka slibuje Hanušovi z Puchhaimu, že mu do tří neděl za- platí dluh 82 liber 20 víd. peněz. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Puchhaim, or. pap. Ich Ulrich von Rosenbergk vergich offenlich mit dem brief fur mich und all mein erben, das wir unverschaidenlich schuldig worden sein und gelten sullen dem edeln herrn herrn Hannsen von Puchaim, meinem gutn freunt, und seinen erben zwaiundachzig phunt und zwainzig wienner phennig, die sy uns durch treu und furdrung berait gelihen habent, der wir sy oder wer den brief mit irm gutn willen innhat und uns damit mont, unverzogenlich ausrichten und bezaln sullen und wellen von datum des briefs inner den nagstchunftigen drein wochen an widerred und an alles vorziehen und auch an allen irn schaden getreulich und ungeverlich. Tun wir des nicht, was sy dann des vorgenannten irs gelts furbaser schaden nement, wie der schad genant ist oder wirdet, den ainer ungesworen mit slechten worten ge- sprechen mag, der den brief furpringt, denselben schaden mitsambt dem vorge- nannten hauptgut geloben wir in mit unsern treun an furpot und an clag genzlich auszurichten und widerzucheren an allen iren schaden. Sy sullen auch hauptgut und schaden haben, daz mir und meinen erben unverschaidenlich und auf allem unserm gut, wo wir das haben innerlands und ausserlands, wie das genant und wo das gelegen ist, nyndert noch nichts ausgenomen, und hauptguts und schadens davon bechomen, so sy nagst und pesst mugen; das ist unser gutlicher will, wir sein 6

Strana 42
42 Č. 54—55: 16.—21. září 1439. lemtig oder tod. Mit urchund des briefs besiglt mit meinem aufgedrugkten insigl. Darzu hab ich vleissiclichen gepeten den erwirdigen und die edelen herrn herrn Wilhalmen den Tursen, probst Allerheiligen tumbkirchen daz sand Stephan ze Wienn, und herrn Albrechten von Eberstorf, das sy der sachen gezeugen sein mit iren auf- gedrugkten insiglen, dem benannten probst und seinen nachkomen, herrn Albrechten von Eberstorf und seinen erben an schaden. Geben ze Wienn an mitichen vor sand Lamprechts tag, anno Domini etc. tricesimo nono. Přitištěny tři pečeti, stejné (3. poškozena) jako výše u č. 53. 55. 21. září 1439. Mikuláš z Hořic a na Šelmberce prodává Oldřichovi z Rožmberka ves Tří- klasovice. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 101 č. 1, or. perg. Já Mikuláš z Hořic seděním na Šemberce, jistec dolepsaného prodaje, vyzná- vám tiemto listem obecně všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem a s přátelskú radú prodal sem i mocí listu tohoto prodávám i stupuji své vlastnie zbožie a dědictvie ves Čikvasovice i s lidmi platnými i z dvorci kmetcími, v kteréžto vsi jest dvanácte kop grošóv platu ročnieho bez tří grošóv i s kurmi počítajíc, a k tomu polulánie lesu a pět jitr, kterýžto les leží v poli Čikvasovských vedle lesuov pana Rozemberského. Ten svrchupsaný les i to všecko zbožie svrchupsané se všemi poplatky i puožitky jakžkolivěk jmenovanými k tomu zboží příslušnému“ i s hranicemi, jakž to zbožie v nich záležie svrchupsané, na tom sobě ani svým budúcím nepozuostavuje ani vynímaje práva ani kterého zvláštěn- stvie, se vším plným panstvím ku pravému dědictví, jakož sem sám držal, to sem prodal urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga i jeho budúcím erbóm za sto kop grošóv a za pólčtrnástý kopy grošóv dobrých střiebrných rázu a čísla pražského, v každú kopu šeddesáte grošóv počítajíce, kteréž mi je splnil a zaplatil úplně a docela penězi hotovými. A to svrchupsané zbožie já svrchupsaný Mikuláš z Hořic mám a slibuji svrchupsanému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga i jeho budúcím zpraviti a vysvoboditi před každým živým člověkem i přede všemi právy i zápisy svěcskými i duchovními i jakžkolivěk menovanými, jakož země Česká za právo má nebo mieti bude, a ve dsky zemské vložiti věřitelóm svrchupsaným s plným panstvím ku pravému dědictví čistě, beze všeho zmatku, a zprávce hodné postaviti na prvnie suché dny, na druhé a konečně na třetie, když dsky země České řádem odevřeny budú. A toho všeho, což svrchu psáno jest, pro lepší jistotu a po- a) tak or. 1) nyní Tříklasovice, ves v okr. soběslavském.

Strana 43
Č. 55—56: 21.—22. září 1439. 43 tvrzenie zastavil sem rukojmie a zprávce slovutné panoše Ondřeje z Nemyšle sedě- ním na Radenýně, Jana ze Zkopytec, Václava z Tučap a Víthu staršieho ze Rzavého seděním v Hlasivě. A my již jmenovaní rukojmie a zprávce za svrchupsaného Miku- láše z Hořic, s ním i zaň všickni rukú společnú a nerozdielnú, slibujem svú dobrú a čistú věrú to všecko, což svrchu psáno jest, splniti i učiniti úplně a docela svrchu- psanému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga i jeho budúcím beze všeho přeruše- nie i na ty časy, tak jakož svrchu psáno stojí. Pakli bychom toho neučinili v kterém- koli kusu, jehož bože nedaj, tehdy ihned ve čtyřech neděléch po těch třetích suchých dnech mámy i slibujem svrchupsanému panu Oldřichovi z Rozemberga, věřiteli našemu, i jeho budúcím za svrchupsaných sto kop grošóv a za pól čtrnástý kopy grošóv peněz jistinných sečtúce platu postúpiti a ukázati na svých svobodných tak dobrých a hodných a osědlých zde v kraji dědinách a ten ve dsky zemské vložiti, učistiti a osvoboditi zprávcemi hodnými, jakož země Česká za právo má nebo mieti bude, kopu platu po póldesátě kopě počítajíc, a to beze všeho prodlenie i bez zmatku, aneboli sto kop a pólčtrnástý kopy grošóv dobrých dáti a zaplatiti našemu věřiteli svrchupsanému i s třetinú výše k tomu přičiniec penězi hotovými. A pakli bychom toho neučinili atd. Ležení v Krumlově nebo v 5 mílích odtud. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho třidcátého devátého, ten pondělí den svatého Matúše, apoštola a evangelisty božieho. Na perg. proužcích přivěšeno pět pečetí z černého vosku: 1) štít polovičný, v pravé polovici tři pruhy pokosem 8 , jako klenot křídlo s týmž znamením; nápis: s nicolai de horzicz- 2) v peč. poli štít s kůlem, nápis: sigillum andree de nemyssl: 3) na štítě kříž bez horního ramene, přičné rameno zdobeno třemi kytami , jako klenot křidlo s týmž znamením; nápis: s -iohanis de zkopytecz: 4) j. 1., zde pruhy opačným směrem :/, nápis: waczlaw z- tuczap: 5) na štítě pruh napříč od pravého hor. rohu směřující, nad helmou chrt, nápis: S - withonis - de -rzawy . 56. V Táboře, 22. září (1439]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby se přičinil, aby jejich lidem bylo na- vráceno, co jim pobrali jeho lidé. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 330, or. pap. AČ. VI, 439 č. 2 (mezi 1436—1444). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 4312. Službu naši, urozený pane, času příměrného vzkazujíce, na vědomie dáváme, že lidem našim z Debrníka, Vlastiboře a Nedvědice, kteříž od strany vašie holdo- váni jsú, pobrali na Blatnú a na Lnáře. Protož poněvadž TMť jest najvyšším haupt- manem strany vašie, žádámeť, aby ráčil se k tomu přičiniti, aťby nám a lidem 1) vsi v okr. soběslavském. 2) srv. výše č. 43 a 44. 6*

Strana 44
44 našim opraveno bylo a navráceno. Jinak my o vaše lidi, kteréž máme v holdu, s ižádným nechtěli bychom se kyseliti a zacházeti, než musiloť by tak jíti, aťby každý toliko před sebú holdoval. Neb TMť vie, že my se Zmrzlíky i válku o to byli sme začeli, nechtiece se divati, by lidi vašeho drženie a naše holdovnie hubili. I věřímeť, že TM také o naše lidi dědičné stane a jim opraviti káže. A toho žádáme vašie odpovědi. Datum Thabor fer. III die Mauricii. Č. 56—57: 22.—30. září 1439. Purkmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka etc. 57. V Ratajích, 30. září [1439]. Jan ze Soutic Oldřichovi z Rožmberka: ve věci příměří mezi stranami Ptáč- kovou a rakouskou; o paní Perchtě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 452, or. pap. AČ. III, 16 č. 20. Urozený pane milý! Služba má napřed TM“. Jakož TMť píše mi o tom přímiří, rač věděti, žeť jsem Vaňka posielal do Prahy, i takť jest namluvil s nimi, jakož TM“ teď přiepis posielám toho. A za některéť jsú oni již s strany své slíbili, i za pana Menharta, a my také k nim zasě za své některé do listóv dokonánie; ale Tvéť jsú Milosti tu nedomienili. A v tom mámy s obú strany dále každý stranu svú obsielati a dáti sobě věděti, kto v tom přímiří státi chtie nebo nic. Pak, pane, TMti, cožť bych já uměl a mohl zjednati, toť rád učiním. Než pánať“ doma nynie ne- nie a poslové naši i pan Aleš domóv jedú a sněm mieti mají od této soboty příštie v témdni;2 i protoť jsem toho nynie nezjednal se pánem, doněvadžť s ním i se panem Alšem nerozmluvím na tom sněmu. A tu což budu moci najviec i jiných přitáhnúti v to přímiřie, toť rád učiním. Protož TMť někoho svého ke mně pošli, ať mě zpraví toho, týmž-li obyčejem má to přímiřie jednáno býti, jakož teď s Pražany sě jedná, či jinak. A o panie Perchtě,“ buohť to vie, že pán i já, což bychom mohli učiniti jie k libosti, toť bychom rádi učinili: ale s námi jste v příměřie byli ji vlo- žili, ano jie toho potřebie nebylo, a s Sekretáři“ jste ji opustili; i neviem, kudy to Datum jest přišlo. A o králích bychť TM“ psal, mám za to, že to TM' vie etc. Rataj fer. IIII. ipso die sancti Jeronimy confessoris. Jan z Sútic. 1) Hynce Ptáček z Pirkštejna. 2) 10. října 1439; sněm sešel se až poč. listop. v Nym- burce, srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 463, srv. též níže č. 59. 3) snad Perchta ze Šternberka roz. z Kravař. 4) snad Jan Sekretář z Kostelce a Jan Sekretář ze Smržova?

Strana 45
Č. 57—59: 30. září—3. listop. 1439. 45 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga buď list dán. Pečeť odpadla. 58. IV Táboře, po 16. říjnu 1439]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: dá-li Rynart Dobronický jejich vězňům rok do sv. Havla, dají i oni rok vězňům Oldřichovým; přičiní se, aby zvěděli, komu byly prodány koně Lyskovy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 430, or. pap. Službu naši vzkazujeme, urozený pane. By Dobronický našich bratří neobsielal k stavení, kteréžto mnohem tieže než Vašě poddané v svém vězení moří, buoh nedaj, by Vaši poddaní jměli od nás u vězení drženi býti. A poněvadž v tom míru vězni obojím jsú pozóstaveni a vězňové naši od Rynarta mořie sě v jeho vězení, rač nám za zlé nejmieti, že my nemohúc jiným obyčejem svým z vězenie Rynar- tova pomoci než vězni Vašimi, ješto těch časóv válečných jedno s Rynartem byvše naši bratřie od druhých jsú zjímáni a na Dobronice nošeni. Protož když našim bratřím Dobronický rok dá takový, jakož sme po Srlínovi, služebníku Vašem, vzkázali, do sv. Havla2 zavitý, hned věznóm Vašim týž rok zavitý bez prodlenie dáme, úmysl konečný jmajíc, vězně Vašě sobě k užitku přivoditi, dokudž naši bratřie od Rynarta nebudú svobodni učiněni,“ míru obecného v tom nemieniece po- horšiti, ale právě jakožto dobří lidé jej držeti. Pak o koních Lyskových, služebníka vašeho, chcem sě přičiniti, aby člověk náš o nich zpravil, komu jest ty koně pro- dal; toliko ať Lysek někoho od sebe k nám vypraví a myť hned k svým úředníkóm obeslati. Datum. Purgmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. — Písmem 15. stol.: o postavenie vězňov. 59. V Nymburce, 3. listop. 1439. Aleš ze Šternberka a z Holic, Hynce z Pirkštejna a z Rataj, Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad a Petr z Vartenberka a na Zvířeticích Oldřichovi z Rožmberka: došlo a) učněni or. b) tak or., doplň „chceme.“ 1) mezi 16. říjnem (viz příměří z 8. července 1439, výše č. 47) a 15. prosincem t. r. (viz dopis Oldřichův, níže č. 66); srv. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM. 1902, 5. 2) 16. října.

Strana 46
46 Č. 59—60: 3.—5. listopadu 1439. jich poselství, že zemřel král Albrecht; jejich strana usnesla se na sněmu v Nym- burce, aby byl svolán co nejdříve sněm celého království k upokojení země; at tedy Oldřich zpraví o tom celou svou stranu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 455, or. pap. AČ. III, 464 č. 35. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 463. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga: my Aleš z Štermberga a z Holic, Hynce z Pyrgštena a z Rataj, Jiřík z Kunstátu a z Poděbrad, Petr z Var- tymberga seděním na Zvéřeticích, na vědomie dávámy, kterak nás jest poselstvie nynie došlo, že by pán buoh KM“ krále Albrechta Uherského smrti neuchoval. I budiž jeho jméno svaté pochváleno ze všěch věcí; neb jsmy všichni v jeho moci. Pro kteréhožto vy i my s obú stranú u velikých rózniciech byli smy a mnoho škodli- vého tomuto království stalo sě jest; a to milý bóh vie, že nám jest sprvu i vždycky toho žel bylo a jest, co sě jest skrze to zlého dálo a děje. I jsúce nynie sebráni na tomto sněmu v Nymburcě, to jsmy vážili, poněvadž jest pán buoh tak ráčil mieti, abychom sě k tomu přičinili, což by na nás najdál bylo, napřed což by bylo chvály božie a dobrého obecnieho a této koruny. A vážiše ty věci, zdálo sě nám vás k témuž napomanúti, abyste i vy s vašie strany též hleděli napřed k chvále božie, dobrému obecnému a této koruny. A zvláště nám sě jest zdálo tiem obyčejem, jakož jsmy i prvé toho často žádali, abychmy sobě sněm všeho královstvie učinili, a ten sněm abychom sobě uložili pod bezpečenstvími slušnými s vobú stranú, a abychom na tom sněmu tak jednali, napřed což bylo chvály božie, dobrého obec- nieho a tohoto královstvie upokojení, neb na tom sněmu douffámy pánu bohu vše- mohúciemu, že vždy uhodímy, což bude k chvále božie, k obecnému dobrému a tohoto královstvie k upokojení; pakli by kým to svrchupsané dobré scházelo, tu všichni tomu zespolka srozumějí. A čím by ten sněm mohl spěšnějie býti pro pře- stánie záhub tohoto královstvie, to jest našě žádost. A totoť proto tobě píšem jako staršiemu strany vašie, žádost majíce, aby sě to všie strany vašie doneslo a k tomuto od vás aby obeslána byla, zda by ty věci mohly k dobrému konci přivedeny býti. Datum Nymburg feria III. post Omnium sanctorum, annorum XXXIX°. Pod textem byly přitištěny čtyři pečeti z červ. vosku, z nichž zachovány pouze zbytky. 60. 5. listopadu 1439. Oldřich z Rožmberka oznámil Pražanům, že zemřel král Albrecht. Staří letopisové češti 116: „Téhož léta ve čtvrtek po Všech svatých pan Rosenberský poslal posla s listem k Pražanuom, oznamuje jim noviny nelibé, že Albrecht, král český, umřel v úterý na sv. Šimona a Judu v Landorfě před Budínem tři mile...“ Srv. výše č. 59. I) zemřel 27. řijna 1439; víz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 453 a d.

Strana 47
Č. 61—62: 14.—20. listop. 1439. 47 61. Na Křivoklátě, 14. listop. 1439. Aleš ze Šternberka a z Holic Oldřichovi z Rožmberka: vytýká mu, že nepřijel do Prahy a jedná jenom podle své vůle na škodu království; radí, aby přijel do Prahy bez meškání. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 456, or. pap. AČ. II, 10 č. 10. Služba má, urozený pane, přieteli milý! Psalť sem napřed, dokudž sem nevěděl o smrti Rakúského, aby přijel do Prahy, chtě s tebú rozmluviti o věci potřebné. Odepsals mi, když domóv přijedu, aťbych dal věděti. A když sem zvěděl o smrti Rakúského, poslalť sem k tobě Janka rychtáře z Benešova, vždy žádaje tvé pří- jezdy do Prahy; a zdá mi sě, pro tvé lepší i země této. I rozumiemť já, že ty ani svého dobrého tbáš, ani země této, poněvadžs nepřijel; než toliko bojím sě, že ty hledíš své vóle a zkaženie země této, jakož o tobě lidé mnohokrát mluvie, a jiného nehledíš, než aby dovedl své vóle. Milý pane, pusť od té své vóle, neb mi sě zdá, že jie nedovedeš, ačt jest na mysli. Pakli od nie nepustíš, bojímť sě, žeť tebú tohoto crálovstvie zkaženie pójde. Nebť mnozí lidé za to mají, že první sváda o knieže Rakúské jest tebú. Protož, milý pane, ať toto zlé tebú již jest stavováno a ono prvnie přikryto bylo. A budeš-li chtieti obecnieho dobrého hleděti, doufámť bohu, že v tom své dobré i této země zjednáš a mnoho pomocníkóv budeš mieti a tobě z toho čest pójde. A neměj mi za zlé, že tak tobě píši; nebť mi jest žel lenosti tvé a netbalivosti. Protož, milý pane, ještěť radím, aby bez meškánie přijel do Prahy, chceš-li této země dobrému a svému poctivému; pakli nepřijdeš, budeš toho pykati. Datum in castro Hradek sabbato proximo post Briccii, anno XXXIX° etc. Aleš z Šternberga odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, přieteli milému. Pečeť odpadla. 62. V Krumlově, 20. listop. 1439. Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka a z Holic: v Hradci byl ustanoven obecný sněm ke dni 13. prosince; tam promluví s ním o všech věcech. 1) Dotčené listy se nedochovaly. 2) srv. pozn. 1 na str. 46. 3) srv. list Alšův a j. z 3. listop., výše č. 59, a dopis Oldřichův z 20. list., níže č. 62.

Strana 48
48 Č. 62—63: 20.—24. listop. 1439. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 457, koncept. AČ. II, 11 č. 11. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 463—4. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní tvému sem zrozuměl. Tajno tebe nebuď, žeť sem nynie v Hradci byl se panem Ptáčkem a s jinými pány, kteříž tu byli. Tu sme se svolili o obecný sněm v České země o“ této neděle najprv příští ve třech neděléch, abychme my v Praze a vaše strana byla v Mělníce. Tuť bohdá také budu a o všeckny věci s tebú šíře rozmluvím, než by sě po listech psáti hodilo. A také jest mi divno psaní tvému vedle běhu, jakož spolu sme; avšak Buoh vždy raď, což by tvého i této zemi dobré bylo. Datum Crumlow fer. VI. post Elizabeth, annorum XXXVIIII°. Oldřich. 63. Na Křivoklátě, 24. listop. [1439]. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: lhůta do sněmu jest příliš dlouhá; poněvadž Oldřich si vyložil jeho psaní k horšímu, bude již mlčeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 458, or. pap. AČ. II, 11 č. 12. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 464. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o sněmu,“ zdá se mi, že jste mu dlúhý rok položili; neb se země velmi hubí. A byť se hubilo v německých zemiech, ale ne v Čechách, toť by neškodilo, byť se sněm do roka odtáhl. A dále rozumiem v tvém listu, žeť jest nelibo mé psanie. Vieš, pane, dobře, žeť sem Janka rychtáře z Benešova k tobě poslal“ a žádaje se s tebú namluviti dobře před sněmem; a buoh vie, že nic o jiné, než o tvé dobré a poctivé a země našie. Neb to buoh vie, žeť bych tobě přál mimo jiné cti zde v zemi. A poněvadžs mi to k horšiemu obrátil, buduť mlčeti, a snad tiem nespěšnější konec v zemi bude. Datum in Hradek fer. III. ante Katherine. Aleš z Šternberga. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému. Pečeť odpadla. a) tak or. 1) Jindř. Hradec. 2) 13. prosince. 3) viz výše č. 62. 4) srv. výše č. 61.

Strana 49
Č. 64: 6. prosince 1439. 49 64. Na hradě starobudínském, 6. pros. 1439. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: pro krátkost doby nemohla poslati ke sněmu o sv. Lucii slavnostní poselství, pošle je však brzo potom; prosí, aby jednal na sněmu v zájmu jejím a jejích dětí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 459, or. pap. Palacký, Děj. IV. 1, 87 (výtah). — AČ. XXI, 294 č. 35. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 464 a d. Ex commissione propria domine regine. Elizabeth, dei gracia Hungarie, Dalmacie, Croacie etc. regina ac ducissa Austrie nec non marchionissa Moravie. Fidelis dilecte!“ Informate sumus clarissime, qualiter felicis memorie domini genitor et maritus nostri in te singularem confidenciam habuerunt et quod in negociis eorum semper fuisti constans et fidelis. Et ea fiducia ad tuam fidelitatem eciam singularem habemus recursum, rogando, ut negocia nostra et puerorum nostrorum ac iuris legittimi, quod nobis in regno Bohemie competit, velis habere recommissum. Misissemus libenter ad congregacionem illam super festo Lucie" solennes nostros oratores, sed brevitas temporis, quia illud noviter rescivimus, nos impedivit; tamen misimus et scripsimus ad congregacionem prefatam et sic eciam rogamus, quatenus cooperari velis, ut supersedeatur ab omni actu et nichil incipia- tur novi per aliquam festinanciam, quod esse possit contra ius nostrum et puero- rum nostrorum, sed omnia differantur. Mittemus quidem post brevi temporis lap- sum solennem ambasiatam ad vos aliiosque eiusdem regni nostri Bohemie fideles; et tandem postquam concedente domino de partus lecto, cui propinqua sumus, libe- rabimur, ad locum talem medium accedere cupimus, ubi simul nostra convencio comode fieri poterit. Ac extunc cum tuo et aliorum fidelium consilio paci et utili- tati regni providebimus, confidentes in tua fidelitate, quod habendo respectum ad Deum et iusticiam nostram et ad beneficia genitoris nostri tibi impensa, hoc iustum nostrum desiderium fidelitate solita adimplebis, recepturus a serenitate nostra gra- ciam et favorem, quos tibi libenti animo impendemus. Datum in castro nostro Veteris Bude in festo beati Nicolai confessoris, anno Domini millesimo quadrin- gentesimo tricesimo nono. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. a) dilecti or. 1) 13. pros. 1439, srv. výše č. 62.

Strana 50
50 Č. 65—66: 14.—15. pros. 1439. 65. 14. prosince 1439. Jan Sekretář z Kostelce dává Oldřichovi z Rožmberka na sněm do Prahy a zpět bezpečný průvod. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 460, or. pap. AČ. III, 523 č. 406 (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 4663. Já Jan Sekretář s Kostelce vyznávám tímto listem zjevně přede všemi lidmi, že jakož teď nyní tejto míře urozený pan Oldřich z Rozmberka jeti by měl k senmu“ do Prahy, že sem jemu jistý plný glejt a celé bezpečenství dal a mocí tohoto listu dávám za plné tři neděle pořad zběhlé počítajíc od jednoho až do dvú stú koní nebo níže a tolikéž osobám i těm všem, ktož s ním a vedle něho v tom počtu pojedú. A to sem slíbil a slibuji pod svú ctí a věrú napřed sám za se i za všecky služebníky své a poddané i za ty za všecky, ktož by pro mě učiniti beze lsti chtěl nebo nechati, že jemu ten gleit a bezpečenství, kdyžkoli do Prahy pojede neb zase z Prahy domuov v těch třech neděléch, bude ctně, věrně a křesťansky zdržán ode mne i ode všech mých tak, jakož již jmenováno jest, bez jich vší škody. A toho na sdržení a pro lepší jistotu pečet svú vlastní vědomě a dobrovolně při- Jenž jest psán a dán léta od narození syna božieho tiskl sem k tomuto listu. tisícího čtyrystého třidcátého a devátého, ten pondělí první po svatej Lucii. Pod textem zbytek přitišť. pečeti z čer. vosku (na štítě i nad helmou rohy býčí). 66. Na Krumlově, 15. prosince 1439. Oldřich z Rožmberka [Táborským]: ve věci příměří s nimi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 461, koncept. AČ. III, 16 č. 21. Súsedé běhu přieměřného! Psal nám Srlín, služebník náš,2 že s námi příměří nemieníty mieti, leč bychme kázali dobronické volání odvolati obyčejem takovým, jakož Srlín s vámi zuostal. Kázali sme v Soběslavi, v Třeboni i jinde odvolati obyčejem svrchupsaným; a o opravu, o základ a ležení Bolochovcóv“ i o lidí našich" sproštění před Dobronických bohdá nynie v Praze neb na cestě“ beze lsti chceme a) tak or., čti „k sněmu“. b) naši or. 1) sněm ustanovený k 13. prosinci 1439 konal se až poč. roku 1440 (viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 466 a d.); Oldřich jel do Prahy pravděpodobně až v posledních dnech r. 1439, ještě 15. pros. byl na Krumlově (viz níže č. 66); 24. pros., kdy učinil příměři s Táborskými (niže č. 67), byl patrně na cestě do Prahy (srv. č. 66), kamž přijel poč. ledna (St. letop. čeští 117). 2) Jan ze Srlína, písař Oldřichův. 3) srv. list Táborských o vězních, jež držel Rynart Dobronický, výše č. 58. 4) Jan Bolochovec ze Šatavy, hejtman v Soběslavi. 5) srv. výše pozn. 1.

Strana 51
Č. 66—69: 15. pros. 1439—17. ledna 1440. 51 s vámi dále rozmluviti, kdeš se sjedem, a vždy se přičiniti k obecnému dobrému, což muožem najdál; neb námi nic rovného nemá sníti, jakož sme pak i prve učinili. Zrozuměli sme, že Srlínovi porokujete, žeť sme vám sami tak dlúho nepsali. Jeho vina nynie,“ než naše nepráznost; neb sme nynie velmi mnoho činiti měli. Protož nám by sě zdálo, byste pro obecné dobré i upokojení této země na tom přestali a viece aby se ta země nebúřila; neb což bychme koli vám neb jiným lidem po dobrých lidech učiniti měli, toť bychme rádi učinili, aby se nám též zasě stalo. Datum Crumlow fer. IIl. post Lucie XXXVIIII°. 67. 24. prosince 1439. Táborští činí příměří s Oldřichem z Rožmberka až do příštího masopustu (9. února 1440). Rukojmí: Ondřej z Nemyšle a v Radeníně, Jan z Velimovic, Jan Krása ze Skopytec, Václav z Tučap, Petr ze Dvorce a Markvart Roubík z Hlavatec, ležení v Třeboni neb v Krumlově. — Dán 1439 na Štědrý den ve čtvrtek před Naroz. syna božieho. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 462, or. pap. AČ. III, 523 č. 407 (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 4964, též Mareš, Jan ze Srlina, 1902, 6. Znění stejné jako přiměři z 8. července 1439, s příslušnými změnami (viz výše č. 47). Přitištěno sedm pečetí: 1) města Tábora z červ. vosku, poškozena (dvouhl. orel, mající na prsou štítek se lvem); ostatni z černého vosku: 2) na štítě kůl, sigillum andree de nemyssl- 3) na štítku i nad helmou střela, s johis de velymovicz 4) štítek s hraběmi vzhůru postav., helma s pokrýv. a křídlem, na němž též hrábě; s johanis de zkopytecz: 5) štít rozpůl., v pravé půli tři břevna, nad helmou s pokrýv. křídlo se stej. štítkem; waczlaw z tuczap- 6) štítek rozčtvrcený, v 2. a 3. poli po 5 koulích, nad helmou s pokrýv. parohy; -s petri de- dworzedz: 7) štít rozpůl., pravá půle šachována; marqvardus de hlawatycz- ČČM. 68. V Krakově, 14. ledna 1440. Král polský Vladislav Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu Jana z Medvěze se zprávami a žádá, aby mu věřil. — Datum Cracovie fer. quinta proxima post octavas Epiphanie a. D. 1440. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 466, or. pap. AČ. XXI, 295 č. 36. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 512. 69. 17. ledna 1440. Oldřich z Rožmberka činí příměří s Janem Zajímačem z Kunštátu a u Sva- tého Prokopa do týdne po středopostí (10. března1 1440); svědčí: Aleš ze Šternberka, a) tak or., čti „nenie“. 1) podle Emlerovy Chronologie, kdežto podle Grotefenda by to bylo 12. března. 7

Strana 52
52 Č. 69—71: 17. ledna—24. února 1440. Hanuš z Kolovrat, Jan ze Smiřic a Mikuláš Sokol z Lamberka. — Dán 1440 tu neděli den sv. Anthonie. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 467, or. pap., pod textem přitištěna nejmenší pečet Oldři- chova (na štítku růže). AČ. III, 524 č. 409 (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 497 v pozn. (určil dobu příměří chybně do 4. března). 70. [V Praze, v lednu— únoru 1440]. Oldřich z Rožmberka účastnil se sněmu v Praze, přijev tam počátkem ledna; o jeho úloze na sněmu svědčí list mírný z 29. ledna2 a list sněmu Fridrichovi Saskému z 4. února, v nichž se jmenuje Oldřich na prvním místě mezi vydavateli.“ Důsledkem listu mírného byla některá prozatímní opatření za účelem veřejného pořádku a hlavně zřízení krajských landfrídů s hejtmany v čele; Oldřich z Rožm- berka byl ustanoven hejtmanem kraje bechyňského. 71. Na Křivoklátě, 24. února [1440]. Aleš ze Šternberka a z Holic Oldřichovi z Rožmberka: nemůže jednati mezi Oldřichem a Zajímačem; ať káže poslati mu přepis listu o rozdělení zboží mezi ním a Zdeňkem ſze Šternberka]. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 469a, or. pap. AČ. II, 12 č. 13. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych mezi tebú a Zajímačem“ konal: věziš, milý pane, žeť já toho dobře konati neumiem, a zvláště proto, že sě bojím, že bych tobě některde přísahu v tom naléznúti musil a já bych jie tobě nalézati nechtěl, leč by tvá vuole byla, pro ten kus, že ty pravíš, žes ne- věděl, by Zajímač na poli byl, kdyžs své lidi z Benešova najprve na pole vyslal; i bojím sě, že to nevědomě, jakož pravíš, zpravovati by musil, poněvadž jest Zajímač byl s též strany, jakož i ty, pane. Dále jakož mi píšeš, že Zdeněk o své dluhy uhodí: takéť sě naději, žeť já o své uhozi. A dáleť dávám věděti, že list roz- dielný, kterýž jest mezi mnú a Zdeňkem,“ nenie mi poslán, ani přiepis jeho; i ne- 1) srv. pozn. 1 na str. 50. 2) AČ. I, 245 č. 1. 3) or. v hl. st. sas. arch. v Drážďanech, viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 471. 4) o sněmu viz Urbánek, tamže 468 a d.; srv. též list Oldřichův do Basileje z r. 1440, níže otištěný. 5) ustanovení o statcích manských sjednána 22. února v domě rožmberském, viz Urbánek, tamže 4812. 6) Staří letop. čeští 118, srv. Urbánek, tamže 482 a d. 7) Jan Zajímač z Kunštátu; srv. výše č. 69. 8) srv. Sedláček, Hrady XV, 32.

Strana 53
Č. 71—73: 24. února—9. března 1440. 53 viem, mnoho-li platu mám k Šternberku čili málo, aneb kde je všě ten plat, i neviem sě čím zpravuje. I prosímť, milý pane, rač mi kázati poslati ten přiepis, nebť by jej měli mieti tvoji písaři; neb kdyžť bych toho přiepisu neměl, mělť bych skrze to veliký zmatek a nevěděl bych, co jest mého ani kde. A nemají-liť ho tvoji písaři, ale rač psáti na Conopiště, ať mi jej pošlí. A milý pane, slyšíš-li odkud které noviny, daj mi je věděti. A také což jest tvé vuole v tom kusu, cožť sě tuto pana Zajímače Datum Hradek fer. IIII. post dominicam Remi- dotýče, to mi rač dáti věděti. niscere. Aleš z Šternberga odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 72. [ро 24. únoru 1440]“. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka a z Holic]: o své při se Zají- mačem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 469b, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní tvému sem zrozuměl. A jakož dotýčeš, že dobře dokonati neumíš a zvláště proto, že sě bojíš, že by mně některé přísahy v tom nalézti musil etc., móžeš dobře věděti, kterak popravci zemščí vedle řádu a práva takové věci spraviti mají. A také mohl bych dobře řéci, že sem ten den zprvapočátku nevěděl, by pan Zajímač tu byl, a když sem své k nim poslal, aby s nimi“ mluvili, nechtěli to učiniti, jakožto všeho šíře spraven si a o mé žaloby a odpory. Avšak v tom, co se koli zdá učiniti vedle svrchupsaného drženie, toť učiním, abych s jmenovaným panem Janem konec měl. Také plavenský list. Také věz, že Ris. ne tak dobří lidia, jakož sme se nadáli. Do Rakús byl mluvil sem o syna. 73. Ve Vídni, 9. března 1440. Hrabě Jan ze Šaumburka, nejvyšší maršálek štýrský, Oldřichovi z Rožmberka: a) s nim or. 1) List je odpovědí na dopis Alšův z 24. února 1440, v. výše č. 71.

Strana 54
54 Č. 73—74: 9.—22. března 1440. poslal jeho list hraběti Oldřichu Celskému; diví se, že mu neposlal zprávy; ať ne- důvěřuje Menhartovi z Hradce a jiným; nemůže se ještě vrátiti domů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Schaumburg, or. pap. Edeler lieber sweher, unser freuntlich willig dinst bevor. Als ir uns am nagsten geschriben habt, haben wir wol vernomen. Und bei demselben eurm gegenwurtigen boten ir dem hochgeborn fursten, unserm lieben oheim, graf Ulrichen von Cili brief zugesandt habt, dieselben brief haben wir mit demselben eurm poten geschaffen dez benanten von Cili gehaimen diener, der dann zu derselben zeit hie gewesen ist, ze geben; und uns bedunkt nicht anders, dann ir seit" damit wol bewart. Uns nymbt auch wunder von eur freuntschafte, daz ir uns von derselben leuf wegen nichts zugeschriben habt. Wir zweifeln auch an herrn Meinharten vom Neunhaus und andern, gen den ir villeicht ain vertrauen habt, daz eu die guter freuntschaft nit sein, doch ist eu notturftiklich darin furzesehen. Wir haben auch in willen gehabt, uns in kurz anhaim ze fugen; daz hat sich durch unser merklicher gescheft verhindert, daz wir daz nicht haben zu wegen mugen bringen und versehen uns des auch noch hinfur in kainer kurz nach gelegenhaiten den gescheften. Auch bitten wir euer freuntschaft, ir wellet dem vorgemelten eurm poten nicht vermerken solh unsers alslang aufhalten. Geben zu Wienn an mitichen nach Letare in der vasten anno etc. XXXX°. Johanns grave ze Schawnburg, obrister marschalich in Steyr. Na rubu: Dem odeln unserm lieben sweher, herrn Ulrichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 74. ſpo 22. březnu 1440]. Zbyněk z Kocova činí s Oldřichem z Rožmberka úmluvu o držení zámku Vildštejna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 427 č. 3b, koncept. Srv. Sedláček, Hrady IX, 214. Já Zbyněk z Kocova vyznávám tiemto listem za se, za všeckny své dědice i budúcí, že sem učinil úmluvu s urozeným pánem, panem Oldřichem z Rosenbergka o jeho hrad Vilštajn v Plzenště, jakož dole psáno stojí: Najprve že na tom zámku a) v orig. psáno dvakrát. 1) dotčený list se nedochoval. 2) srv. pozn. 1 na str. 55.

Strana 55
Č. 74—75: po 22. březnu 1440. 55 Vildštajn mám IIII kop gr. dobrých střiebrných rázu praského neb zlatých uherských, rýnských neb drobných peněz, kteréž tu dobu bráti obecně budú tu v kraji, a v těch penězích svrchupsaných mám ten zámek držeti i se všemi požitky požívati, dokavad by mi jmenovaný pan Oldřich těch svrchupsaných IIII kop nenavrátil a zaplatil penězi hotovými. A když by jmenovaný pan Oldřich, jeho dědicové neb budúcí napomenuli, chtiece ten zámek ode mne, od mých dědicóv neb budúcích vyplatiti, tehdy nám mají čtvrt léta napřed dáti věděti. A když nám po tom čtvrtlétě pořad zběhlým těch svrchupsaných IIII kop dadí a do Nového“ Plzně do města aneb do Chrazejovice neb do Strakonic, kdež bych v těch třech měst jedno pomenovali, položí, tehdy máme a slibujeme dobrú naší věrú křesťanskú mocí listu tohoto svrchupsaným našim věřitelóm svrchupsaného zámku stúpiti a vrátiti se vším jeho příslušenstvím bezmatku“ a beze všech škod. A také nemáme žádných škod ani od opravování které penieze viece sčísti, než když nám těch IIII kop dadí, jakož svrchu dotčeno jest, tehdy maje jim svrchupsaného zámku stúpiti, jakož svrchu psáno stojí, bez zmatku a beze vší zlé lsti. Toho na potvrzení já svrchupsaný Zbyněk z Kocova kázal sem svú vlastní pečeť za se, za své dědice i budúcí k tomuto listu přivěsiti; a k tomu na svědomí prosil sem urozených a slovutných pánóv a panoší Jenž abcdef g, že sú své pečeti k mé prozbě také k tomuto listu přivěsili. jest psán a dán etc. 75. [рo 22. březnu 1440]. Oldřich a Jindřich z Rožmberka slibují, že zachovají úmluvu o zámek Vild- štejn, učiněnou se Zbyňkem z Kocova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 427 č. 3a, koncept. Srv. č. 74. My Oldřich a Jindřich z Rosenbergka vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří neb čtúce uslyší, za se, za všecky své dědice i budúcí: tak, jakož úmluvu máme s urozeným panoší Zbyňkem z Gocova o náš zámek Vildštejn v Pil- senště tak, jakož jeho list na to nám učiněný svědčí, tak také my, dědicové naši i budúcí slibujeme naší dobrú věrú křesťanskú, mocí listu tohoto, že jím nemáme jinak z toho zámku hýbati ani právem duchovním ani svědckým, než tak, jakož jeho list nám daný svědčí, když jemu rok napřed dáme věděti a těch tři sta kop“ dáme a do Nového Pilsně, do Chrazejovice neb do Strakonic položíme, v těch třech měst jednom, kdež nám věřitelé naši ukáží, tehdy nám tohoto zámku mají stúpiti a) nadepsáno: na Pacově, v Soběslavě neb na Chúsníce v těch třech městech jednom b) tak or. 1) snad Horažďovice. 2) Do tohoto data byl purkrabím krumlovským Matěj Višně z Větřní (v. Sedláček, Hrady III 29), po něm Jan Rus z Čemin, jmenovany v této listině. 3) zde jest snad chybně psáno tři sta kop na místě čtyři sta, srv. č. 74.

Strana 56
56 Č. 75—77: po 22. březnu—6. dubna 1440. beze vší škodě a počtem nákladóv, jakož jeho list nám daný svědčí. Toho na pevnost a potvrzení kázali sme pečeti zvláštnie“ k tomuto listu přivěsiti a k tomu sme prosili urozeného pana Děpolta z Dolan a slovutného panoši Rusa z Čemina, tu chvíli pur- Jenž grabie na Crumlově, že sú své pečeti k našim pečetem na svědomí přivěsili. jest dán ... 76. V Neustadtě, 4. dubna 1440. Jan [Stojkovic z Dubrovníka], legát koncilu Basilejského a papežský, dovoluje Oldřichovi z Rožmberka a jeho dětem, aby si zvolili svého zpovědníka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 2 č. 13, or. perg. AČ. XI, 242 č. 1 (reg.). — Schmidt-Picha, UB d. St. Krummau II, 44 č. 164 (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 660 pozn. Johannes, dei gracia episcopus Argensis, sacrosancte generalis synodi Basi- liensis in spiritu sancto legitime congregate, universalem ecclesiam representantis, nec non sanctissimi in Christo patris et domini nostri domini Felicis V. ad summum apostolatus apicem electi legatus, dilectis nobis in Christo nobili Ulrico de Rosen- berg et Henrico, Johanni, Jodoco et Agneti, Berthe et Ludmille, filiis et filiabus eius, salutem in Domino. Devocioni vestre exigenti meritis illa vobis libenter concedimus, que vestrarum conscienciarum pacem et salutem respiciunt animarum. Hinc est, quod nos devotis vestris supplicacionibus, quantum cum deo possumus, favorabiliter annuentes, legacionis nostre, qua fungimur in hac parte, [ut]' vobis aliquem ydoneum et discretum presbyterum in vestrum possitis eligere confessorem, qui, quociens fuerit oportunum, confessionibus vestris diligenter auditis, pro commissis vobis debitam absolucionem impendat et penitenciam iniungat salutarem, nisi talia forent, propter que sedes apostolica merito fuerit consulenda, tenore presencium indulgemus, pre- sentibus toto vite vestre tempore duraturis. Datum in Nova civitate Saltzebur- gennsis diocesis die lune IIII mensis Aprilis, anno a nativitate Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo, nostro sub sigilo maiori. Na ohbu: Jo. de. Wildemberg. Na perg. proužku přivěšena oválná pečet pod papír. krytem. — Na rubu písmem 15. stol. „Personales.“ 77. V Komárně, 6. dubna 1440. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: aby pražský sněm, ustanovený a) čti „vlastnie“. b) chybí v or.

Strana 57
Č. 77—78: 6. dubna 1440. 57 v oktáv sv. Jiří, byl odložen k svátku Naroz. Jana Křt. nebo alespoň k svátku Božího Těla3, aby mohla k němu poslati Oldřicha hraběte Celského. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 472, or. pap. AČ. XXI, 296 č. 37. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 520 a d. Commissio propria domine regine. Elizabeth, dei gracia regina Hungarie, Dalmacie, Croacie etc., regni Bohemie heres Austrieque et Stirie ducissa nec non marchionissa Moravie etc. Magnifice et nobilis vir, fidelis noster sincere dilecte! Audito vos et universos regni Bohemie incolas in Nova nostra Civitate Pragensi octavo die festi sancti Georgii! martiris proxime venturi congregacionem generalem tocius regni illius facere velle, quia nos fidelem nostrum illustrem Ulricum comitem Cilie, prout volebamus, in tam brevi termino, eo quod idem in arduis ad presens erga nos negociis occu- patus est, vestri in medium transmittere comode non possumus, vestram igitur fidelitatem, in qua singulariter confidimus, requirimus, quatenus solita circumspec- cionis et sagacitatis vestre industria erga hos fratres et amicos vestros, quos decebit, interposita cooperemini adeo, ut terminus congregacionis huiusmodi ad festum na- tivitatis beati Johannis Baptiste2, vel si ita procurari non poterit, saltem ad festum Corporis Christi" prorogetur, in quo quidem termino ipsum comitem Ulricum plena nostra voluntate et auctoritate suffultum sine ulteriori dilacione vestri transmittemus in medium, dubio procul moto. Facturi nobis in hoc singulare obsequium, debitis per nos favoribus ac donativis retribucionibus tandem conpensandi. Datum in Komaron VI. die Aprilis anno domini millesimo quadringentesimo quadragesimo. Na rubu: Magnifico et nobili viro Ulrico de Rosonberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečet. 78. V Komárně, 6. dubna 1440. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu se zprávami Pro- kopa z Rabštejna, ukazatele listu, a žádá, aby mu ve všem věřil. — Datum in Komaron sexta die Aprilis a. D. 1440. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 473, or. pap., lat., s krytou pečeti vzadu přítištěnou. AČ. XXI, 296 č. 38. 1) 30. dubna. 2) 24. června. 3) 26. května.

Strana 58
58 Č. 79—80: 6. dubna—1. května 1440. 79. V Bílkově, 6. dubna 1440. Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, dává Václavovi ze Svojšína a Svojšovi ze Zahrádky bezpečný průvod do sta osob na dvě neděle do Strakonic nebo na Helfenburk k roku s Oldřichem z Rožmberka. — Dán na Bielkově a. D. 1440 feria quarta post dominicam Quasimodogeniti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 474, or. pap.; pod textem zbytek přitištěné pečeti z červ. vosku. AČ. III, 524 č. 414 (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 497 v pozn. 80. V Krumlově, 1. května 1440. Oldřich z Rožmberka [Alšovi ze Šternberka a z Holic]: sněm pražský odložen ke dni Božího Těla (26. května); v jeho věci nemůže mu nyní pomoci, na sněmu s ním o všem rozmluví; s jednáním o jeho sporu se Zajímačem aby počkal též do sněmu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 477, or. koncept. AČ. II, 12 č. 14. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5212. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní tvému sem zrozuměl. A jakož píšeš, žetě tobě Cilský psal do svatého Jana, Králové M“ mi též psala do sv. Jana nebo do Božieho těla, a pan Meinhart i Pražené svolili na Boží tělo a já také; a všecky věci sem sobě též pokládal, jakož ty dotýčeš v svém tomto psaní, a zvláště sem toto před se vzal, abych učinil a potom za to se nestyděl. Neb sám zrozuměti móžeš, bych nynie do Prahy byl jel, že je nelze jedním koněm dreilik vína uvézti. Dále jakož dotýčeš, žeť úroky berú a že nelze než s nimi zajíti, a prosě pomoci mé etc., Buoh to vie, žeť bych rád pomohl, jakožto přieteli mému milému: než mněť jest nynie nelze žádnými lidmi pomoci ocavad pro divné věci, kteréž se psáti nehodí, než kdyžť se shledáme, ústně spravím. Než mněť by se zdálo, aby vždy nepočínal až do toho sněmu, poněvažd tu Cilský býti má; a také sem jej prvé obeslal, i nynie také ještěť žádné odpovědi od něho nemám; a v tom času by mi se posel vrátil. Neb slechka k tomu sněmu sám přijede, jako Králové Mt píše. Tuť bychme o všeckny věci lehčeji uhodili, než sice, jakož sám tomu zro- zuměti muožeš. Jestli pak že by tu nic konečného jíti mohlo, což bych pak tobě jakožto přieteli svému milému raden a pomocen mohl býti, toť bych rád učinil. Datum Crumlow dominico die Jacobi et Pfilippi, annorum XL. Oldřich. 1) 24. června. 2) srv. výše č. 77.

Strana 59
Č. 80—82: 1.—5. května 1440. 59 Také jakož píšeš o panu Zajímačovi a dotýčeš, že móžem pamatovati zapsání etc., jáť pamatuji, jedinéť sem tě obeslal, poněvadž tento sněm prodlen jest a já k tomu času nebudu vedle svolení a prodlení toho sněmu a také ubrmana svého nesnadně v této mieře do Prahy vyjednati mohu, a zjednaje, když by sám tam nebyl v Praze, neviem co by to platno bylo: i prosímť tebe, milý přieteli, aby mezi námi týmž obyčejem, jakož obecní sněm prodlen jest, také prodlení učinil. A když bohdá o tomto sněmu o Božím těle bude, hotov sem učiniti, jakož sem zaručil: nebť bohdá vždy tam budu beze lsti. A cožtě úmysla tvého v tom, daj mi bez meškání věděti po tomto poslu. 81. V Komárně, 1. května 1440. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: posílá své poselství ke sněmu pražskému; prosí, aby se přičinil, aby sněm pražský byl prodloužen ke dni sv. Jana Křtitele (24. června), neboť vyšle k tomuto dni do Čech hraběte Oldřicha Celského; prosí, aby Oldřich i celý sněm dopsal králi polskému, ať nepřekáží jí a jejímu synu v království uherském. P. S.: aby věřil jejímu služebníku Hanuškovi z Victonic. — Geben zu Gumarn an suntag Vocem iocunditatis anno etc. XXXXmo. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 478, or. pap. něm. s přitištěnou krytou pečetí. AČ. XXI, 297 č. 39. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5273. 82. V Praze, 5. května 11440]. Aleš ze Šternberka a z Holic Oldřichovi z Rožmberka: odkládání sněmu působí nevoli, a poněvadž jest z té věci obviňován Oldřich, radí mu, aby nemeškal na sněm přijeti; o jeho sporu se Zajímačem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 479, or. pap. AČ. II, 13 č. 15. — Srv. Urbánek, Čes. dej. III. 1, 522. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Jakožs mi poslal kněžny Rakúské přiepis? a takés mi psal o sněmu odtiežení a také mi píšeš o Zajímačovi, těm věcem sem všem porozoměl. Račiž věděti, že odtiežení sněmu velmi sě zle lidem líbí, a žeť ho pro nic neodtiehnú, nebť se všech stran jedú v hromadu a, pane, pro od- tiežení tobě veliků vinu dávají a panu Menhartovi a Staroměstským; a křik jest obecný, že vy to pro své zvláštní věci a užitky jednáte a nedbáte, staň sě zemi jakž staň, leda vy svú vuoli vyvedli. Né praví obecně, že vy na tu stranu, kteříž 1) O sporu Oldřichově s Janem Zajímačem z Kunštátu srv. výše č. 71. a 72. 2) viz č. 77. 3) viz výše č. 80. 8*

Strana 60
60 Č. 82—83: 5.—7. května 1440. sú vám protivni byli za kněze Albrechta Rakúského, chcete dlubni“ přivésti na jich hlavu. A to je vše skrze to, že sněm sě odtahuje; neb lidé praví, že skrze vás. A o jiných bych já dvorné pověsti nedbal, že by byla: ale což tebe dotkne, tuť mně je žel z pravú věrů, jakožto pána a přietele, že by měl v čem pomlúván býti. Protož, milý pane, rozoměje tomu, že skrze odtahování sněmu muožeš vpadnúti lidem v ohyzdu a v mrzkost, nerač sě toho dopúštěti a rač zachovati raději od lidí dobré slovo a lásku a rač pospiešeti s svú příjezdú na sněm. A když na sněm při- jedeš, bude-liť potřebie proč odtáhnúti sněmu, jedno ať sě to z jedné vuole děje; spiešeť v to uhozeno bude a budeť bez nechuti tobě ode vší země. A jakož žádáš, aťbych odtáhl příměřie se panem Zajímačem, týmž během, jakoť sem prvé učinil: račiž věděti, žeť já toho nemohu učiniti, nebť mě Zajímač obsielá, abych mezi vámi konec udělal, a pravě, že sem prvé vám příměřie odtáhl a nemaje k tomu práva ani moci, než že sem to učinil tobě ku pomoci. A což bych já mohl pro tě udělati, toť bych já rád udělal jako pro pána to, což mi jest bez hanby. Datum Prage ipso die Ascensionis Domini. Aleš z Šternberka odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému, d. 83. 7. května 1440. Vilém z Ryžemberka a ze Švihova vyznává, že Oldřich z Rožmberka mu ode- vzdal list císařův, svědčíci Vilémovi na 600 kop gr. na chotěšovském zboží. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 480, or. pap. Já Vilém z Risenberka odjinud z Švihova vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že list slavné paměti Cies. M“, kterýž mi JM' dal za mú službu, jenž svědčí šest set kop grošuov na Chotěšovské zbožie na jmenovité vsi, jakožto ten list ciesařský dále a plněji zpravuje a káže, ten mi jest položil bratr mój pan Jan u urozeného pána pana Oldřicha z Rozmberka v mú moc. A ten jistý list vzal sem u p. Oldřicha z Rozmberka v svú moc; a z toho listu já nahořepsaný Vilém urozeného pana Oldřicha mocí listu tohoto slibuji věčně neupo- mínati. Tomu na potvrzenie svú jsem pečet vlastní k tomuto listu přitiskl; a pro další pevnost prosil sem urozených p. Jana Výrka z Risenberka odjinud z Výrova, a) dlubna značí kyj, palice; viz Gebauer, Slovník staročeský I, 257. 1) Zápis tento není znám (srv. zápis 800 kop z r. 1420 a 1000 kop z 20. června 1425, Sed- láček, Zbytky register král. 158 č. 1112 a 173 č. 1249.

Strana 61
Č. 83—85: 7.—13. května 1440. 61 Jana Divuočka z Paběnic, že sú své pečeti vedle mne na svědomie bez své škody k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého čtyřidcátého, tu sobotu po Božiem vstúpenie. Pod textem přitištěny 3 pečeti, 1. krytá, 2. a 3. velmi poškozeny. 84. V Eferdingu, 7. května 1440. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu ve své věci Mikuláše Presenzra, ukazatele listu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 481, or. pap. Edler lieber sweher, unser fruntleich willig dinst wist allzeit voran. Wir schicken zu euer freuntschaft unsern getrewen Niclasen Presenczer, weiser dicz briefs, dem wir unser anligend sachen, so uns merkleich von unsern veindten zugestanden sein, denselben wir an euer und ander unser herren und guten freunde rat und hilf nicht widersteen mochten, bitten wir euer freuntschaft mit fleiss ernstleich, uns in denselben unsern anligenden sachen nach furbringung unsers gegenwurtigen poten ze hilf ze komen und im ditzmals als uns selber ze gelauben und euch nach euerm vermugen ernstleich darein beweisen, als wir ain pesunder treuen zu euch haben und in solichen und grosseren sachen gern das widerdienen wellen. Geben zu Euerding am suntag nach Johannis ante portam Latinam anno etc. quadragesimo. Johanns graf ze Schawnberg etc. Na rubu: Dem edlen unserm lieben sweher, herrn Ulreichen von Rosenberg etc. Pečeť odpadla. 85. V Komárně, 13. května 1440. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: aby vytrval na straně její a jejího syna a též jiné aby k tomu přiměl; nyní nemůže mu poslati ani žádaných 2.000 zl., jakmile však bude klid, vynahradí vše jemu i jiným svým stoupencům v Čechách. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 482, or. pap. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 527. Commissio propria domine regine. Elizabeth, von gottes gnaden zu Hungern, Dalmacien, Croacien etc. kunigin, herzogin zu Osterreich, zu Steyr etc. und margkravin zu Merhren.

Strana 62
62 Č. 85—86: 13. května—konec června 1440. Edler lieber getrewer. Als du uns empoten hast, das haben wir vernomen. Und begern und bitten dich mit sunderm fleis, du wellest betrachten und bedenken soleich gnedige woltat, so dir dann unser lieber herr und vater keiser Sigmund und auch unser lieber herre und gemahel kunig Albrecht loblicher gedachtnus getan haben und wir mitsambt unserm sun kunig Lasla hinfur auch in sundern gnaden gnediglichen erkennen wellen, und das du dadurch von uns und unserm sun nicht seczest, sunder treulich bei uns beleibest und haldest und auch ander dein freund und gunner darzu ziehest, desglichen auch zu tunde, als wir dir sunderlich vertraun. Wann uns dann der almechtig got unser sachen, die izt in irrung seint, zu gutem end hilft, so wellen wir von disem land Hungern nemen und das dir und andern unsern getreun von Behem miltiglich mittailen, als das der benante unser lieber herre und vater keiser Sigmund getan hat. Dann als du begerest dir yzund zwai tausent gulden zu schiken, lassen wir dich wissen, das wir izund vast plos an gelt sein. Nachdem der kunig von Palan izt in unser kunigreich Hungern zeucht€ und vermaint uns und unsern sun darinn ze beschedigen, dadurch wir vil und gross darlegen und ausgeben muessen, davon so begern und bitten wir dich mit sunderm ernst, das du uns soleichs zu dem mal nicht in ubel oder verdriessen aufnemet. Dann wir hoffen, alspald wir unser land zu rue komen, das wir dann dich und ander unser getreuen von Behem gnediglichen fursehen wellen und dich in sunderhait in ainem solhen und grossen begern in kurz mainen zu lassen. Geben zu Gumarn an freitag vor Phingsten anno etc. quadragesimo. Na rubu: Dem edeln unsrem lieben getreun Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 86. [V Praze od 15. května do konce června 1440]. Oldřich z Rožmberka účastnil se volebního sněmu v Praze;2 v zápise sněmu o volení krále z 15. června“ jmenuje se Oldřich na prvním místě, stejně mezi „vo- lenci“ ustanovenými k volbě králet a též v pověřujícím listě z 29. června pro posly k Albrechtovi Bavorskému, Jaroslava Plichtu ze Žirotína a Jana Malovce z Pacova.: Pravděpodobné koncem června Oldřich z Prahy odejel; poč. července podával již Oldřich Janovi hraběti ze Šaumburka zprávu o svém odjezdu z Prahy.“ 1) viz Palacký, Děj. IV. 1, 21. 2) viz jeho list do Basileje z r. 1440, níže otištěný, a Urbá- nek, Čes. děj. III. 1, 522 a d. 3) AČ. I, 263 č. 4. 4) Palacký, Děj. IV. 1, 25 ze seznamu v Třeboň. archivu Hist. 496, srv. Urbánek, tamže 5241. 5) AČ. I, 265. 6) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5333; list král. Alžběty z července 1440 otištěn zde níže č. 93. 7) v. níže č. 91.

Strana 63
Č. 87—88: 13.—16. června 1440. 63 87. Ve Vídeň. Novém Městě, 13. června 1440. Fridrich, král římský a vévoda rakouský, Oldřichovi z Rožmberka: aby byl nápomocen jeho poddanému Volfgangu Patznerovi, měštanu cáhlovskému, aby mu bylo vráceno sukno, sebrané mu blíže Budějovic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 483, or. pap. Fridreich, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich und ze Steir etc. Edler und besunder lieber von Rosemberg. Uns hat zu erkennen geben unser getreur Wolfgang Paczner, unser burger zu der Freinstat, weiser des briefs, wie er sich zu dem nachst vergangen jarmarkt gen dem Budweis mit seinen tuchern, der mer dann zwai und dreissig guts tuchs gewesen ist, hat fûgen und daselbs damit seinen frumen handeln wellen und daz im dieselben" sein tucher in nahent bei Budweis unverschultez sachen sein genomen und gen dem Pysk gefürt worden; bitten wir dich mit sunderm fleiss, daz du dem egenanten burger durch unsern willen geraten und geholfen seist, damit im solich sein tucher widergeben werden und tû deinen fleiss darinen. Daran erzaigst du uns ain sunder gut gevallen und wellen das in gûtem gen dir erkennen. Geben zu der Newnstat an montag vor sand Veits tag, anno etc. quadragesimo, unsers reichs im ersten jar. Commissio propria domini regis. Na rubu: Dem edlen Ulreichen von Rosemberg, unserm besunder lieben. Pečeť odpadla. 88. V Eferdingu, 16. června 1440. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za zprávy; rád se zdrží na místě, aby se mohli sejíti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 487, or. pap. Edeler lieber sweher, unser freuntlich dinst mit guetem willen bevor. Als ir uns itz geschriben habt und die leuf und mer, als sich itz zu Behem halt, verkundt, des danken wir eu mit fleizz und ob ir ichts erindert wurdt, daz uns ze embieten sei, bitten wir eu, daz ir uns daz nicht vorhalt, desgleichs wellen wir auch tun. Dann als ir uns schreibt, uns hie aufenthalten, untz ir zu uns komen mugt, dez sein a) dieslben or.

Strana 64
64 Č. 88—89: 16.—28. června 1440. wir also willig und wellen das gern tun. Wenn wir selb wol versten, daz uns des notturft ist, daz wir uns zueinander halten, wir sein auch erst nechten herkomen. Und wie wir die sachen zwischen der herrn lassen haben, daz wellen wir eu sagen, wann wir zu eu komen. Geben zu Euerding an phinztag nach sand Veits tag anno etc. quadragesimo. Johanns grave ze Schawnberg, obrister marschalich in Steyr. Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher, herrn Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 89. V Eferdingu, 28. června 1440. Jan hrabě ze Šaumburka, nejv. maršálek štýrský, Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za zprávy z Čech; o svém peněžitém sporu se Zajicem ſz Hazmburka]; aby jim ustanovil den, kdy má Zajíc odevzdati listy a on peníze. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Schaumburg, or. pap. Edeler lieber sweher, unser freuntlich dinst bevor. Als ir uns die leuf, so itz zu Pehaim sind, verkunt habt, des danken wir eu mit fleizz und wellen daz umb eu gern verdienen. Denn als ir uns auch schreibt und note" solicher scheltbrief, so der Has van uns anslecht zugesant habt, sulld ir wissen, daz wir von treu wegen hinder die sachen komen sein, wann derselbig Has als wol porg ist gewesen, als wir und haben, uns gen im verschriben auf seine guete wart, daz er maint, wir richteten daz gelt ee von unserm herrn aus, wenn er und wir scholten auch von im nicht uberdrungen werden, als er uns daz geredt hat. Und uns geschicht von im nicht guetlich und tut uns unrecht nach solhem verlassen, als von der sach wegen geschehen ist. Wie aber dem sei, so bitten wir eur freuntschaft, daz ir ainen tag setzt, darauf er die brief gen Krumaw schik, dahin wellen wir daz gelt auch schiken. Und lasst uns daz virzehen tag vor wissen, so wellen wir darin kain sau- mung haben, wann uns an andern enten daz gelt nicht fugt ze zalen und sunder zu dem Neunhaus, nachdem und wir gewarnt sein von frumen leuten, daz uns daz genomen wurde und die wir damit schikten, gefangen wurden. Und tut darin, als wir eu getrawen und daz in solhen oder grosseren auch widerumb tun wellen. Geben zu Everding an eritag vor sand Petr und sand Pauls tag anno etc. XLmo. Johanns graf ze Schawnburg, obrister marschalh in Steyr. a) tak or.

Strana 65
Č. 89—91: 28. června—9. července 1440. 65 Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher, herrn Ulrichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 90. ſpo 28. červnu 1440]. [Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka]: peníze pro Zajíce z Hazem- burka pošle ihned, jakmile ho dojdou, na Rožmberk; žádá, aby mu pak byly poslány příslušné listy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Schaumburg (ad 1440 červen 28), pův. příloha ke ztrace- nému listu. Dann als ir uns von des gelts wegen gen dem von Hasemburg verschriben habt, lassen wir eu wissen, daz uns itz geschriben ist, daz mann uns dasselb gelt fur sich auf den nagsten sambstag nach sand Steffans tag schirist? zugeschikt sol werden. Und so uns daz zu hanten bracht wirdet, so wellen wir daz von stunden gen Rosemberg schiken. Wann wir im daz lengst geschikt hieten, so hat uns kain ander sach geirrt, dann daz uns alslang damit verzogen ist. Und bitten eu, nachdem und wir daz gelt hinin schiken, dann darin ze handeln, damit uns dieselben brief zu unsern handen geantwurt werden. Ir schreibt uns auch, daz der von Hasemburg kainen klainen phennig nicht nemen wil, sunder gros oder die guldein zu XXVII grossen. Nu mugen wir im ander gelt nicht geschiken, dann uns von unserm ge- nedigisten herrn zugeschikt wirdet. Und bitten eu mit fleizz, ir haldet in den sachen fur, als wir euer freuntschaft getrauen und gern umb eu verdienen wellen. 91. V Šaumburku, 9. července 1440. Jan hrabě ze Šaumburka, nejvyšší maršálek štyrský, Oldřichovi z Rožmberka: nemůže k němu přijeti do Haslachu, mohou se však sejíti jinde. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 488, or. pap. Edeler lieber sweher, unser freuntlich dinst bevor. Als ir uns itz eur wolmugen eurs leibs geverts von Prag" zugeschriben habt, daz haben wir gern gehort und sein des von herzen erfreud. Und als ir begert uns zu eu gen Haslach ze fugen auf den nagsten montag, daz hieten wir gern getan; aber nachdem und die leuf stent, daz auf dem weg etlich sitzent, die uns nicht vil gutz gunen, daz uns dahin swer zu 1) srv. dopis z 28. června, výše otištěný. 2) 6. srpna. 3) srv. výše č. 86. 4) 11. července. 9

Strana 66
66 Č. 91—92: 9.—12. července 1440. komen wer, daz wir eu nicht alles geschreiben mugen, als wir eu selbs wol under- richten wellen, aber an ain stat als gen Lintz werts, wo es eu fuglichen ist; da- selbshin wellen wir uns gern zu eu fugen. Wir haben auch unsers volks sovil bei uns nicht, daz uns an solh ende ze reiten wer, nachdem und wir daz von uns ge- schikt haben. Geben zu Schawnberg an sambstag nagst vor sand Margarethen tag, anno etc. quadragesimo. Johanns graf ze Schawnberg, obrister marschalh in Steyr. Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher, herrn Ulrichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečet. 92. 12. července 1440. Oldřich a jeho syn Jindřich z Rožmberka oznamují, že Jan, opat kláštera v Třeboni, koupil s jejich svolením úrok ve vsi Libíně, a na žádost jeho i konventu potvrzují listinu Jana z Rožmberka z 22. ledna 1385 o intabulaci statků Henslina, měštana třeboňského, v Libíně a Dvorci k ruce téhož Jana z Rožmberka. Praha, archiv ministerstva vnitra: or. perg. Schubert, Urkundenregesten aus d. ehemal. Archiven d. aufgehobenen Klöster Böhmens 12 č. 116 reg. z „Uebernahmsinventar der Aufhebungscommission des Kl. Wittingau“ (s datem 11. čer- vence). Nos Ulricus et Henricus filius suus de Rosemberk notum facimus tenore pre- sencium universis presentibus et futuris, quod venerabilis pater Johannes, canoni- corum regularium monasterii in Trzebon abbas, de consilio et consensu nostris sibi et conventui prefati monasterii emit ac comparavit decem sexagenas annui et per- petui census in villa Lybin cum piscina, silvis, nemoribus, pratis et rivis ac sin- gulis aliis pertinenciis ad dictam villam spectantibus litteramque predecessorum nostrorum felicis recordacionis dominorum de Rosinberk coram nobis exibuit et ostendit, petens suo et sui conventus nomine, quod eandem affirmare et confirmare benignius dignaremur; cuius tenor per omnia sequitur in hec verba:— 1) Nos Johannes de Rosemberk t. p. r. u., quia f. n. Henslinus civis de Witignaw universa bona sua, que in Lybin et in Dworzecz habet, nobis ad fideles manus intabulavit et in illis bonis eius fatemur nos nullum penitus ius obtinere, sed tantum ad instanciam ipsius et pro securitate eius, heredum ac successorum eiusdem ipsam acceptavimus intabulacionem; promittimus itaque sincera fide nostra sine dolo eandem intabulacionem, quandocumque per predictum Henslinum, heredes aut

Strana 67
Č. 92—93. 12.—25. července 1440. 67 Nos quoque preces abbatis et canonicorum predictorum racioni consonas per- pendentes, prefatam predecessorum nostrorum litteram approbavimus, confirmavimus et ratificavimus atque presenti littera approbamus, confirmamus et ratificamus, cui sigilla nostra sunt appensa in evidens testimonium et munimen. Que data est anno Domini M'CCCCXL° feria tercia in vigilia sancte Margarethe. Z pečetí, přivěš. na perg. proužcích, z červ. vosku, zbyly jen zlomky. 93. [před 25. červencem 1440]. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: aby na novém sněmu pražském o dni sv. Jakuba (25. července) pamatoval na ni a jejího syna jakožto pravé dě- dice země České. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 492, or. pap. AČ. III, 17 č. 22. — Dvorský, Staré písemné památky žen a dcer českých 33 č. 30. — Něm. překlad v Herrmann's Ros. Chronik (vyd. Klimesch) 112. Alšbětha, z božie milosti králová uherská, dalmacká, charvacká, dědička a paní královstvie Českého, kněžna rakúská, šteyrská a margrabina moravská etc. Urozený věrný milý! Jakož jsme nedávno poselstvie našě vážné k obecnému sněmu do Prahy“ učinili, dávajíce vám věděti naše a jasného kniežete krále Las- slava, syna našeho milého, potřebné věci, a pro které příčiny jsme takovým naším successores eius moniti fuerimus, de tabulis terre emittere et sine omni renitencia extabulare, ipsius tamen cum expensis et hoc singulariter expresso, quod eandem extabulacionem facere debemus, quin primum sine dolo Prage existere possimus. Si vero per predictum Henslinum ad extabulandum im- petuose urgeremur, tunc idem aut successores eius nobis beneficiarium, qui vulgariter urzednik dicitur, tenetur adducere in domum nostre habitacionis, coram quo de huiusmodi extabulacione facere possimus recognicionem, eadem bona ipsius libera faciendo. Si vero sepefatum Henslinum liberis non habitis et extabulacione nondum facta mori continget, tunc cuicumque eadem bona sua in vita vel in morte legaverit seu dederit aut qualitercumque ordinaverit, hec omnia fideliter exequi promittimus iuxta ipsius beneplacitum et disposicionem. Nos eciam Ulricus et Henricus de Rosem- berk promittimus fide pura, si fratrem nostrum carissimum dominum Johannem prius quam nos debitum humane condicionis persolvere continget, quod omnia prescripta loco et nomine eius ad effectum fideliter deducemus, nullam omnino eidem Henslino, heredibus aut successoribus eius in hiis instanciam aut difficultatem facientes, quia nullum ius nobis competit in bonis sepetactis. De- nique omnes nos prenominati Johannes, Ulricus et Henricus de Rosmberk omnes manu coniuncta insolidum una cum successoribus nostris universis promittimus sub nostre fidei puritate omnia pre- missa et quodlibet eorum exequi et implere, prout in suis clausulis expressa superius sunt et eno- data. Et quicumque hanc litteram de bona dicti Henslini habuerit voluntate, eidem ius competit omnium premissorum. In cuius rei evidenciam et roboramentum sigilla nostra propria de certa nostra sciencia presentibus sunt appensa. Datum in Witignaw anno Domini 1385 die s. Vincencii mart. gl. 1) Urbánek položil list ke konci července neb poč. srpna (Čes. děj. III. 1, 5333 a 5342 ), avšak pro zmínku o budoucím sněmu 25. července jest nutno klásti list před toto datum. 2) poč. července, viz Urbánek, tamže 533. 3) srv. výše č. 81. 9*

Strana 68
Č. 93: před 25. červencem 1440. 68 poselstvím tak dlúho meškati musili, jsúce tiščeni neprávem některých z Uher, kteří krále polského proti Bohu a právu do země nám i synu našemu k škodě přivedli; kteřížto naši poslové, ač jsú takový sněm zameškali a skrze nás prve nemohli vyjednáni býti pro příčiny dotčené, však jsú takové naše poselství na některé pány, zemany i města, kteříž jsú ješče tu v Praze zóstali, dáli a naši žádost a úmysl jim předložili, vzavše ot nich takúto odpověď: poněvadž sněm spolu nebyl, že by nám odpovědi na poselstvie dáti nemohli, ale když by spolu byli, že by žádost naši rádi chtěli na pány, zemany a města vznésti etc. A poněvadž slyšíme, že jste opět nynie na sv. Jacuba sněm veliký do Prahy uložili2 a o věci veliké toho královstvie mluviti mieníte, protož tebe velice prosíme, napomínáme i také žádáme, aby na nás a syna našeho věrně pomněl, abychme na našé spravedlnosti ukráceni nebyli, znamenaje starodávné vysazení, obyčej a zápisy zlatých bull, kteréž to královstvie má, světle oznamujíce, že žádné volení pána neb krále českého státi sě nemá, dokudž který dědic té země muského neb ženského pokolení zóstává nebo jest; a což by sě přes to stalo, aby to mocno nebylo, jakož pak listové ti zlatých bull to šíře světší. Také aby znamenal, věrný milý, což naši prodědové a předkové té coruně dobrého ukázali, ji šířili a zvelebili sú, a že jste tyto časy minulé, když jsú slavné paměti krále Albrechta, pána a manžela našeho milého, za pána a krále přijali, že jste před ním ohlásili, že jste to nečinili pro ty staré zá- pisy mezi zeměmi učiněné, ale jedno pro nás, jakožto pravú dědičku té země. Též jste nám vzkázali po tom poselstvie, kteréž jste luoni k nám do Uher učinili, žádajíce, abychme jakožto dědička do Čech přijeli a korunování našě přijali. Protož, věrný milý, budiž spravedlnosti naší pilen a pomoz a raď, abychme podlé té i s synem naším zachováni byli. Mámeť za to zajisté, že proto ot Boha otplatu velikú a od lidí chválu vezmete, té zemi i jiným okolním ku koroně příslušejícím, které jsú nám i našim dětem přisiehly, mnoho dobrého učiníte a je všecky bohdá v jednotě zachováte, a také podle spravedlnosti ostanete, ješto my i syn náš to budúcně chcme milostivě tobě toho spomanúti. Neb my ze všemi našimi zeměmi i s těmi, kteří jsú nám přisiehli, chcme i mieníme podle vašie rady učiniti ke všemu užitečnému a dobrému. A znamenajte také, jestliže by sě které volení stalo proti našie spravedlnosti, že by to netáhlo k jednotě té koruně, kterúž i my i vy žádáme, ale k búři veliké, jehož toho, Bože, nerač dáti. A věříme tobě i doufáme úplně, že v tom našě i syna našeho dobré opatříš; a jměj to za jisté, že toho ne- zapomenem, než ve všem dobrém bohdá oplatíme. Datum. Na rubu: Urozenému věrnému našemu milému Oldřichovi z Rosenberka. Přitištěna krytá pečeť. 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5333. 2) zmínka tato je jediným dokladem sněmu ke dni 25. července, srv. Urbánek, tamže 5423.

Strana 69
Č. 94—95. 29. července—14. srpna 1440. 69 94. V Eferdingu, 29. července 1440. Jan hrabě ze Šaumburka, nejvyšší maršálek štyrský, Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za zprávy; jakmile jemu se vrátí poselstvo, oznámí mu také více. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 493, or. pap. Edeler lieber sweher, unser freuntlich dinst mit gutem willen bevor. Euer freuntlichs schreiben uns itz getan haben wir vernomen und danken eu der leuf und mer uns zuverkundet mit besunder gutem fleizz. Uns ist auch unser potschaft, die wir daviden haben, noch herauf nicht komen; und so wir durch dieselben unser pot- schaft ichts hofmer auch erindert wurden, die wellen wir eu zu wissen tun. Geben zu Everding an freitag nach sand Jacobs tag anno etc. XL°. Johanns graf ze Schawnberg, obrister marschalh in Steyr. Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher, herrn Ulrichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 95. V Krumlově, 14. srpna 1440. Oldřich z Rožmberka Janovi ze Sedlce, hofmistru vévody bavorského Albrechta: usnesl se s panem Ptáčkem, že vévoda by se měl účastniti sjezdu o sv. Bartoloměji a poslati k nim do Plzně, aby přijeli k němu do Štrubiny, a že by měl obeslati ke sněmu též vévodu Jindřicha; zpráva o nepokojích v Čechách. Mnichov, Bavor. hl. st. archiv: Fürstensachen 2321/2 Nr. 15, or. pap. Freyberg, Sammlung hist. Schriften III, 16 č. 9. Mein dinst zuvor, lieber hofmaister. Alz ich nachst zu Lincz von herrn Wilhalem und dir geschiden pin, lass ich dich wissen, das ich bei herrn Ptaczken gewesen pin, der ganz auf meiner mainung in den sachen ist, und hoff zu gote, das nicht wir, sunder der almechtig gote dy sach handelt. Auf das so sei wir miteinander daran bliben, das mein gnediger herr2 den tag sand Bartlmes" nicht verleng, sunder 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 539. 2) vév. bavor. Albrecht. 3) sjezd v Koubě 24. srpna 1440, na němž měli se sejíti s Albrechtem Bavorským poslové čeští ustanovení na sněmu pražském v 1. pol. srpna (viz Urbánek tamže 554 a d.); glejt byl jim vydán vév. Albrechtem již 19. července (Třeboň. archiv, Hist. 489; Chmel, Mater. zur österr. Gesch. I. 2, 12 č. 292.). O sjezdu v Koubě, kamž přijeli poslové čeští — mezi nimi Oldřich z R. — 24. srpna, viz Urbánek, tamže 556 a d.; srv. list Oldřichův do Basileje, níže otištěný (č. 105).

Strana 70
70 Č. 95—96: 14. srpna 1440. den besuch mit andern seinen freunden, alz ich dir vor gesagt hab. Auch so werd wir alz von heut uber achtag zu Pilsen. Nu maint herr Ptazcko und ich, das mein gnediger herr herzog Albrecht ein potschaft zuu uns gen Pilsen thu und uns piten lass, das wir zu seinen gnaden gen Strawbing komen, darzu wir alsdann unsern willen geben werden, damit mein gnediger herr sein frund desterpas mit herbergen versehen auch notturft gehaben mugen. Auch wer gut, das mein gnediger herr herzog Albrecht meinen gnedigen herrn herzog Heinrichen2 beschiket, das sein gnad zu im auf den tag auch kom, wann ich dem benanten meinem gnedigen herrn herzog Heinrichen auch geschriben hab und gebeten, wer, das im herzog Albrecht etc. be- schicket, schrib und bete zu im zu komen, das sein gnad solhs enruch zu thun, wann ich mit seinen gnaden aus vil trefflichen sachen zu reden hab, als der, der seinem gnaden und dem haus zu Beyeren gerne dienet; und wenn mein herr herzog Heinrich etc. dahin kom, so hoff ich zu gote, das vil guter sache daraus komet, alz ir diu und herr Wilhalem muntlichen wol vernemen werdet. Auch etlich, dy iren willen vermainten zu haben im lande zu Beheim mit dem auflauf, alz ir nachst vernomen habt, ist dy sach von den gnaden gotes gestilt und hingelegt und dy herrn, ritter, knecht und stet nicht vermainen, solhs mer zu gestatten, sunder solhs zu weren; und nu zwai felt haben, eins vor Waldstain und das ander vor Trosk und den Datum Crumnaw dominica post Laurenti Bedrzich‘ solt mir auch alle tag besiczen." anno etc. XL°. Ulrich von Rosenbergk. Na rubu: Den weisen vesten Jan von Sedlicz, meins gnedigen herrn herzog Albrechts in Beyeren etc. hofmaister. 96. ſpо 14. srpnu 1440]. Jan ze Sedlce, hofmistr vévody bavorského Albrechta, Oldřichovi z Rožm- berka: vévoda se súčastní sjezdu v Koubě a žádá o poselství do nejbližšího města před lesem. Mnichov, Bavor. hl. st. archiv: Fürstensachen 2321/2 Nr. 16, koncept. Freyberg, Sammlung hist. Schriften III, 17 č. 10. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5563. Edler wolgeborner und lieber herr, mein willig dinst wist allzeit von mir. Als ir mir iezo geschriben habt,‘ han ich wol vernomen und das an meins herrn gnaden bracht. Dann ich lass eu wissen, das mein gnediger herr dem tag gen Camb nach- komen wil in mass, als das abgeredt ist worden, und das euer potschaft von Behaim 1) viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 5563. 2) Jindřich Landshutský; srv. Urbánek, tamže 556. 3) pokus o převrat v Praze v 1. pol. srpna, viz Urbánek, tamže 542 a d. 4) Bedřich ze Strážnice. 5) viz Urbánek, tamže 5522. 6) viz výše č. 95.

Strana 71
Č. 96—97: po 14. srpnu—4. září 1440. 71 selbs begert hat in dy nachsten stat vor den wald, wann sein gnad sein fruint, auch ander sein gonner und rat dahin geworben hat; den er nit mer widerpieten mag, nachdem und die zeit so kurz ist, als ir selbs wol verstet; hett aber euer botschaft von Behaim den tag gen Strfaubing] ze komen furgenomen, oder war nur euer brief ee worden, so hett daz sein gnad noch lieber gesehen. Datum. Jan von Sedlitz, hofmaister und pfleger zu Pfaffenhofen. Dem wolgeboren und edlen herrn Ulrichen von Rosenberg, meinem lieben herrn. 97. Ve Štrubině, 4. září 1440. Vévoda bavorský Albrecht Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu opisy listů krále římského Fridricha a královny uherské Alžběty, aby se podle nich mohl řiditi. Mnichov, Bavor. hl. st. archiv: Fürstensachen 2321/2, Nr. 17, koncept. Freyberg, Sammlung hist. Schriften III, 42 č. 29. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 562. Albrecht etc. Unsern gunstlichen grus zuvor, edler uns sunder lieber. Als wir an freitag nagst vergangen" vom tag zu Camb2 wider hieher komen, ze stunden kom uns ain brief von unserm gnadigen herrn dem Romischen konig als von des konikreichs wegen zu Beheim," davon wir dir hirinn ain copi schicken, als du wol vernemen wirdest; desgleichen ain brief von unser frauen und mumen der konigin ze Ungern" etc. in gleicher form lautend, als sy uns vor zu zwainmaln geschriben, auch du und die andern auf dem tag zu Camb wol gehort habt. Solich unsers herrn des konigs schreiben verkunden wir dir darumb, das du dich gen unserm herrn dem konig auf solich abredung, so du den von der sach wegen mit in getan hast, ze richten wissest und in solicher mass daran ze sein, damit so es dabei beleib; desgleichen wollen wir gen unserm herrn dem konig auch unsern vleis nach dem pesten darinn Datum Strfaubing] an suntag vor unser lieben Frauen tag Nativitatis a° XL°. tun. Touž rukou: Ulrich von Rosenberg. Na rubu souč. pismem: Dem von Rosenberg von dez konikreichs zu Beheim wegen. 1) 2. září. 2) viz pozn. 3 na str. 69. 3) list z 28. srpna 1440 otiskl Freyberg, Sammlung historischer Schriften und Urkunden III, 39—40. 4) list z 27. srpna 1440 otištěn tamže 37—8; srv. též níže v listu Oldřichově do Basileje (č. 105).

Strana 72
72 Č. 98—99: 13. září— 9. října 1440. 98. V Krumlově, 13. září 1440. Oldřich z Rožmberka vévodovi bavorskému Albrechtovi: král římský a krá- lovna psali též jemu a jiným pánům českým; Oldřich rozmluví o věci se svými přáteli rakouskými a jemu pošle poselství. Mnichov, Bavor. hl. st. archiv: Fürstensachen 2321/2, Nr. 18, or. pap. Freyberg, Sammlung hist. Schriften III, 43 č. 30. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5652 a list Oldřichův do Basileje níže otištěný (č. 105). Durchleuchtiger hochgeborner furst, gnediger lieber herr. Mein willige dinste sein eurn gnaden allezeit willig und berait. Gnediger lieber herr, eurer gnaden schreiben hab ich vernomen; mir ist auch und andern behmischen herrn geschriben worden bei demselbigen poten, so der euren gnaden brief bracht hat, von meinem gnedigen herrn dem Romischen konig und mein frauen der konigin.2 Auf das vermain ich mich iezo mit etlichen meinen frunden in Osterrich, dy meins gnedigen herrn des koniges rete sind, aus denselbigen sachen zu underreden und dy sach vorhant zu nemen nach notturft; und darnach hoff ich an verziehen mein treffliche potschaft zu euren gnaden zu tun, aus allen sachen muntlichen zu reden. Datum Crumaw feria III. ante Exaltacionem sancte Crucis anno etc. XL°. Ulrich von Rosenbergk. Na rubu: Dem durchleuchten hochgeboren fursten und herren, herrn Albrechten pfalzgraven bei Rein, herzo‘ in Beyern und graue zu Voburgk etc., meinem gnedigen lieben herrn. 99. V Bratislavě, 9. října 1440. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu za věrnost; na den sv. Šimona a Judy (28. října) pošle své posly zároveň s královými; bude-li jí nápomocen, odvděčí se mu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 496, or. pap. Palacký, Monatschrift d. vaterländ. Museums 1827 II, 35 č. 19. — Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 138. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5641 . a) tak or. 1) viz č. 97. 2) list krále Fridricha stavům českým shromážděným v Koubě z 28. srpna 1440 otiskl Freyberg, Samml. histor. Schriften III, 69—70; list královny Alžběty z 27. srpna v AČ. I, 267 č. 8, též Monatschr. d. vaterl. Museums 1827 Urkundenbuch 5—7 a něm. překlad u Freyberga str. 67 srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5622 .

Strana 73
Č. 99—100: 9. října—7. pros. 1440. 73 Commissio propria domine regine. Elizabeth, von gotes gnaden zu Ungern, Dalmacien, Croacien etc. kunigin, eribe und frau des kunigreichs zu Behem und herzogin ze Osterreich etc. Edler sunder getreuer! Als du uns icz durich deinen dienner Hannsen Pawngarten mit deinem glaubbrief zu emboten, daz haben wir wol vernomen. Soliche treu, die du uns getan hast, ein sunderer genemer dank und dienst ist. Daruber antwurt wir dir und hoffen hinz got, daz wir unser gewisse potschaft mitsambt des Romischen kunigs etc., unsers lieben veters, auf den tag Simonis et Jude schirist kunftig€ an verziehen darschiken und haben wellen, und waz dann dieselb unser potschaft von unserentwegen werbunt sein, das du dann darinn uns hilfleich, ratsam und fueder- leich sein wellest, als du daz uns nach solicher unserer gerechtichait schuldig und phlichtig pist, des wir auch an zweifel ain sunder getraun zu dir haben. Und so uns got durich sein gnad und deinen treun rat und hilf in solicher unserer gerechtichait beistentig wirt, so wisse daz fur war, daz wir daz gen dir und den deinen also genedichleichen erkennen wellen, daz du nicht solicher mue engelten wirst, sunder du und alle die deinen uns danken wert. Geben zu Prespurg an suntag vor Colomanni anno Domini etc. quadragesimo. Na rubu: Dem edeln unserm sunder lieben getreun Ulreichen von Rassenberg. 100. V Kis-Mártonu, 7. prosince 1440. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: prosí o radu pro sebe i krále Fridricha, co činiti a na který den mají poslati poselství nebo komu psáti; od- vděčí se mu za věrnost. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 503, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 155. Elizabeth, von gotes genaden zu Ungern, Dalmacien, Croacien etc. kunigin, eribe und frau des kunigreichs ze Behem und herzogin ze Osterreich etc. Edler sunder lieber! Als wir am nagsten aus menigern sachen mit euch geredt solten haben," haben wir uns her fugen muessen von sachen wegen, die wir dann hie entrichten werden, damit wir dann solich unser notturft, die uns anligund waren, nicht kunden volbringen. Davon begern wir an euch mit allem vleiss, ir wellet an- sehen die lieb, guttat und genad, die euch unser lieber herr und vater kaiser Sigmund und auch unser lieber gemachel kunig Albrecht seliger gedechnus erzaiget haben 1) sněm v Praze ustanovený na 28. října konal se až od 2. listop., viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 564. 2) srv. níže str. 85 v listu Oldřichově do Basileje o jeho jednáni v Novém Městě Vídeňském s králem Fridrichem a Alžbětou. 10

Strana 74
Č. 100—101: 7.—24. pros. 1440. 74 und wellet uns und unsern lieben vettern kunig Fridreichen von des landes ze Behem wegen treuleich raten, waz am besten darzu ze tun sei und auf welichen tag wir unser potschaft darzu schiken, oder wem wir schreiben sullen, wenn wir doch auf das hochst darinn zu euch ain vertraun haben und eurn rat fur all ander volligen wellen; und getrauen euch wol, ir werdet uns und unserm lieben sun kunig Lasla unsrer gerechtichait beigesten und hilfleich sein und auch die andern ermonen, daz sy solich gerechtichait fur sich nemen. Wenn wir hoffen, das sich unser sach, ob got wil, kurzleich zu gut schiken werden, so wellen wir euch umb solich treu, die ir dann itz an uns und unserm sun erzaiget, also genedichleich und gunstleich tun, daz in und eur eriben erkennen werdet, daz wir nicht kainer gunst zu euch haben, dann der vorgenant unser vater seliger gehabt hat und soliche genedichleich fudrung euch und euren eriben tun wellen, darumb ir uns dann wol danken werdet. Auch haben wir disem eurm dienner bevolhen, mundleich mer an euch ze bringen von unsern wegen, dem ir auf dizmal genzleich gelauben wellet. Geben ze der Eysnemstat an mitichen vor unser lieben Fraun tag Concepcionis, anno Domini etc. XLmo. Commissio propria domine regine. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Vlreichen von Rasenberg. Přitištěna krytá pečeť. 101. 24. prosince [1440]. Táborští Soběslavským: vytýkají jim, že nehledíce k míru, jejž mají Táborští s jejich pánem [Oldřichem z Rožmberka], nevysvobodili Peše z rukou zlodějů, když jej vedli přes předměstí Soběslav, a vpustili do města jednoho z těch zlodějů, Pracíka, který měl býti oběšen u Třeboně; žádají, aby jim to bylo opraveno. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 504a, současný opis. Srv. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902, 7; srv. další listy v této věci, níže otištěné (č. 102, 103, 107, 108). Službu naši, opatrní súsedé, vzkazujem. Nemohli sme tomu tak úplně věřiti, což nám lidé o Pešově puotce pravili, kteráž se jemu od zlodějóv nákeřních u vašeho města přihodila, až Peša přišed z vězenie i též, jakož nám prve praveno bylo, zpravil nás, kterak, jsa veden od zlodějóv nákeřních skrze vaše předměstie, jeden z nich jménem Pracík, kterýž vedle jiných, by byl neutekl, jměl u Třeboně, města pána vašeho, pro lúpež pověšen býti, šed do města vašeho, a jeho tovaryšie, když v před- 1) Peša, písař táborský; o něm viz Mareš, ČČM 1902, 3 a d. 2) t. j. Oldřicha z Rožmberka.

Strana 75
Č. 101—102: 24.—29. pros. 1440. 75 městí vašem s Peší zóstali, i týž Peša volal na mordéře, žádaje od vás pomoci a práva, aby nedadúce jeho mordovati, i vsadili jej s ním do vězenie; k jehožto prozbě, jakož sme zpraveni, dosti lechce okázali, toliko sšedšě s města a stavivše jim dalšie nad ním mordovánie, kázali ste takovým zlodějóm jej od města před se vésti. I chtěli bychom rádi, aby toho povážili, stalo-li se jest nám to od vás vedle řádu súsedského a vedle mieru křesťanského, jejžto s pánem vaším, tudiež s vámi, jmáme; odstup to od nás, abychom takovému běhu, když by kto z vašich mimo zámek náš veden jsa na právo volal, chtěli dopustiti, ne bychom s vámi válku měli a taková se věc přihodila a volali na právo, nezdá se nám, bychom se tomu chtěli dívati, jakožto se jest do vás shledalo. Protož vědúce, že se jest nepravě a nešlechetně od vás nám stalo, žádáme, aby to bylo opraveno. Pakli by se toho nestalo, tehdy bychom tomu rozuměli, že by k tomu vuole vaše byla, i chtěli bychom to v paměti jmieti, jestliže by kdy taková příhoda na vašeho kterého připadla, aby za zlé nám nejměli, událo-liť by se nám tomu podívati. A toho nám dajte odpověď po tomto Datum sabbato in vigilia Nativitatis Domini. poslu. Purkmistr a radda města Hradiště Tábor. Opatrným mužóm, purkmistru a konšelóm v Soběslavi, súsedóm našim. 102. V Soběslavi ſmezi 24.—29. pros. 1440]. Soběslavští [Táborským]: Peša byl veden jen okolo jejich předměstí a Pracík nebyl poznán; vyčítají jim, že lidé jejich, jedouce z Rakous, oloupili lidi páně [Ol- dřicha z Rožmberka] v Oslově a jinde a že lidé páně na cestě z Prahy byli oloupeni a zbiti před městem Táborem a oni tomu dopustili; jsou hotovi býti jim právi před pánem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 504b, současný opis. Odpověď proti tomu. Službuť svú vzkazujem vám, opatrní súsedě. Jakož píšete nám, když jest Peše veden skrze předměstie a že by jeden z nich jménem Pracík byl na město puštěn, napřed bez pochybenie, ktožť praví, kterýž z těch, když jest Peša veden, na město puštěn byl, tohoť by nedovedl; a takéť nenie skrze předměstie veden, ale okolo předměstie, jakožto i vy nossíte nepřátely své z Rakús aneb honíte. Poněvadž pán náš i my vedle jeho milosti v křesťanském mieru stojíme, vám vašich nepřátel nebráníme, též zase poněvadž páně milost s druhú stranú nic činiti nemá jakožto 1) viz č. 101. 10*

Strana 76
76 Č. 102—103: 24.—29. pros. 1440. s Němci, takéž chceme v těch věcech pohotově a prázdni býti; než byť bylo vě- děno, že by Pracík byl, kteréhožto Pracíka vy tovaryše jeho přechovali ste před chvílí na vašem městě, to vědúce, ješto jsú od šibenice u Třeboně utekli, byloť by mu se též přihodilo jakožto jeho tovaryšóm v Třeboni, byť seznán byl. I nezdáť se nám, byť se vám co od nás nešlechetně stalo, ale myť vám oznamujem i jiným dobrým lidem, žeť jsú v tomto mieru křesťanském lidé páně zlúpeni od vašich, je- dúce z Rakús, jménem v Oslavě i po jiných vesnicéch. A potom když jsú lidé páně z Prahy jeli, zlúpeni jsú a zbiti před vaším městem a vy na to hledíte, toho ste nestavili na svobodné silnici. Protož zdá-li se vám, bychom vám co vinni byli, hotoviť sme vám právi býti před svým pánem, z čehož nám vinu dáte. Datum Soběslav etc. ut supra. Jan Bolochovec z Šatavy, hajtman na Soběslavi, purkmistr a radda města Soběslavě. 103. 29. prosince 11440]. Táborští [Soběslavským]: o příhodě Pešově se svým časem rozhodne; mlýn v Oslově vybili Táborští jen pro záchranu jednoho ze svých lidí; není pravda, že nepřispěli na pomoc lidem páně (Oldřicha z Rožmberka] oloupeným před jejich městem; tovaryšů Pracíkových, jež prý ve svém městě přechovávají, neznají. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 504c, souč. opis. Srv. výše č. 101 a 102. Alia. Službuť naši, slovutní a opatrní súsedé, vzkazujem. Jakož proti psaní našemu v svém listu, praviece, že by nebylo tak, odpieráte, co jsme vám o příhodě Pešově, jenž se jemu u vašeho města stala, psali, shledati jmáte, že časem svým a bude-li před kým, má to řádně provedeno býti, že jest tak. Pak, jakož dotýčete oznamujíc nám i jiným dobrým lidem, kterak v mieru křesťanském lidé páně od našich zlúpeni jsú etc., nezdá se nám, by tak bylo, vědúce, by pravda byla, že by úředníci, k jichžto řádu lidé páně příslušejí, nezmeškali by nás obeslati. Leč tu škodu na naše cpáte, že lidé nevolní s jedniem naším, přivřevše se ve mlýně v Oslově, jenž jej chtěli zamordovati, naši zvěděvše, mlýn vybili; a když sú z zadu takoví přes řeku utekli, dále žádná škoda od našich nestala se. I srozumieváme, že tím chcete zaslepiti, což se nám od vás nešlechetně stalo, úmysla nemajíce nám toho opraviti. A napo- sledy jakož píšete, že lidé páně, ješto z Prahy jeli, jsú proti městu našemu na svobodné silnici zlúpeni, k témužto lúpeži dívajíce se, pravíte, že jsme toho ne- 1) srv. ve výpovědi Hynka Krušiny ze Švamberka mezi Oldřichem z R. a Táborskými z 16. srpna 1442, níže otištěné.

Strana 77
Č. 103—105: 29. pros. 1440 — poč. 1441. 77 stavili, divno jest nám, že ste tak brzo lži uvěřivše pečetmi zapečetili, ješto v jistotě tak, jakož píšete, nenie, neb netáhl pověžný spatřiti, že se ti pěší okolo vozuov sběhli a koně vypínali, hned ve zvon k šturmu udeřil, a my bez meškánie s města vyběhše, nedali sme takovým s koňmi ujeti, ale všecko, což byli lidem páně vzali, musili i s koňmi navrátiti. A to ti lidé, ač pravdu milují mluviti, musie to seznati. Protož nenie potřebie vám připisovati toho nám, což ste sami u svého města ne Němcóm nepřátelóm, ale zlodějóm nákeřním dopustili učiniti. Také jakož pravíte, že bychom my tovaryše Pracíkovy v svém městě přechovávali, jestli to pravda a Datum f. V. znáte vy, zjevte je nám, poněvadž buoh vie, že my jich neznáme. post Natalia. Purkmistr a radda města Hradiště Tábor. 104. V Krumlově 1440. Před Oldřichem z Rožmberka byla sjednána úmluva o zboží Markety z Desk v Suché I„v Suchým“] i jinde. — — Psán na Crumblově ve čtvrtek před sv.- 1440. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 951 na rubu, přetržený koncept. 105. Ikoncem r. 1440 nebo poč. 1441]. Oldřich z Rožmberka posílá ke koncilu Basilejskému zprávu o jednání v Če- chách v příčině volby nového krále, o sjezdu v Koubě s Albrechtem Bavorským, o svém poselství ke králi Fridrichovi v Novém Městě; zdůrazňuje svou úlohu a hmotné oběti a žádá za peněžitou pomoc koncilu pro své úsilí o vyplenění kacíř- ství v Čechách. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 497, současný opis. Freyberg, Sammlung historischer Schriften und Urkunden III, 52—65. Srv. co o tomto listu, zejména jeho účelu, praví Palacký, Děj. IV. 1, 48 a Urbánek, Čes. děj. III. I, 5153, 659 a d. Hec post obitum regis Alberti in Boemia actenus sunt pacta. Scire placeat Paternitati Vestre, quod post obitum serenissimi principis regis 1) List je adresován snad kard. Janovi z Dubrovnika nebo Ludvíkovi d'Aleman, s nimiž měl Oldřich písemné styky; ve svých listech Oldřichovi z 26. a 27. listop. 1441 (otištěny níže) zmi- ňují se též o pomoci koncilu, o niž Oldřich žádal; srv. též Palacký, Děj. IV. 1, 4846.

Strana 78
78 Č. 105: koncem 1440 nebo poč. 1441. Boemie Alberti etc. more solito et consueto regni Boemie in civitate Pragensi con- gregacione generali facta dominorum, terrigenarum et civitatum omnium pro eligendo rege,' primo et principaliter ad hoc studuimus et diligenter laboravimus, ut domini et civitates regni Bohemie adversantes eleccioni et coronacioni regis Alberti se nobiscum uniant et conforment. Eo autem facto et tali congressu per VIII septima- nas durante,? pars opugnans quosdam articulos procuravit sibi fieri, quos P. Vre offero ad videndum; et multa difficilia eo tempore orta fine meliori conclusimus, quo valuimus." In quo eciam tempore ego serenissimo principi Friderico, regi Roma- norum, significare et notum facere nec non domine Elizabeth regine decernens, tunc tractata enodavi, ut per me intimata cernentes, iuri suo quoad regnum Bohemie, quod videtur ad illos spectare, non derogent negligenter. Et cum nullam responsivam ex parte suprafati domini regis Romanorum nec non domine regine in tali congre- gacione perseverantes habere potuimus, de eleccione regis tractare cepimus.' Et tunc insurrexerunt terrigene militares et clientares" adversus nobiles et barones pro voce eleccionis, aserentes, quod regno et factis regni ad serviendum sunt ita utiles sicut nobiles et barones. Qua controversia inter nos durante, consurrexerunt et civitates, ittidem sicut et militares pro voce eleccionis regis Bohemie attemptantes. Nos vero diligenter trutinatis et perpensis factis prioribus presente serenissimo principe Sigismundo imperatore, quomodo militares adversum nobiles et iura ipso- rum quoad sessionem in scampnis iudicialibus regni Bohemie, asserentes se ita esse ydoneos sicut nobiles huic facto: nos vero videntes, quia nisi consenserimus huic sessioni, facta imperatoris et regni non possent transire nec pacificari, sed pertimescentes, ne novissima fiant prioribus peiora,' salvo iure nostro et sine pre- iudicio eiusdem, illis ad tempus prefixum cum certis condicionibus consensimus in hoc facto. Similiter et nunc circa eleccionem regiam militares potenter consurgentes et adversum nobiles invalescentes, institerunt pro voce eleccionis regis. Et cum nulla media aderant nobis, quibus animos ipsorum possemus compescere, sine pre- iudicio iurium nostrorum ipsos admisimus. Civitates vero, quia multe sunt et popu- lose, diversas causas asignantes, attemptaverunt similia. Nos vero multis fatigacio- nibus et consiliis prehabitis, videntes, quod nulla composicio, sed, prochdolor, regni totalis destruccio sequeretur, semper salvis nostris iuribus, consensimus, quod certe a) „clientares“ (na str. 82 „clientores“) znamena panoše, clientes, srv. Brandl, Glossarium str. 219. 1) O lednovém sněmu v Praze r. 1440 viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 466 a d.; srv. též výše č. 70. 2) srv. Urbánek na uv. m. 4731. 3) výsledkem jednání tohoto sněmu byl „list mierný“ z 29. ledna 1440 otištěný v AČ. I, 245—249; srv. Urbánek na uv. m. 468, též výše č. 70. 4) srv. Urbánek tamže. 5) k volbě krále na tomto sněmu však nedošlo, nýbrž byla odložena na nový sněm ustano- vený v oktáv sv. Jiří (30. dubna; viz Urbánek na uv. m. 473, též výše č. 77), který však byl od- ložen na žádost král. Alžběty, takže se sešel až v polovici května (srv. výše č. 80 a 86, Urbánek na uv. m. 520 a d). Zápis sněmu z 15. června viz v AČ. I, 263—264; k tomuto sněmu se tedy vzta- huje další líčení v Oldřichově listu, spory stavů o právo k volbě a volba sama (Urbánek má za to, že spory se ozvaly již na sněmu lednovém — viz na uv. m. 473). 6) Mat. 12, 45.

Strana 79
Č. 105: koncem 1440 nebo poč. 1441. 79 persone ex militaribus, similiter et de civitatibus tali eleccioni regie ad nobiles iungerentur. Et cum propter causas suprascriptas civitatum certis personis consen- sum eligendi nobiscum et eleccioni assistendi prebuimus, iterum militares indignati sunt, nobis improperantes et dicentes, cur civitatibus hec sunt per nos admissa, cum nullum ius ad illos circa facta talia spectare dinoscatur. Quibus respondimus: et quamvis nullum ius civitatibus interest factis talibus et huic eleccioni sicut et vobis militaribus, tamen sine preiudicio iurium nostrorum propter melius bonum inducen- dum et malum removendum, quod sequi posset dissensione orta durante, consen- simus et consentimus, ut caritatis vinculo iuncti, omnia mittius et pacifice pro ho- nore Dei et regni conservacione tractaremus. Quo facto cepimus primum querere media oportuna, quibus talis eleccio muniretur et ea, que tractarentur, sint firma et oculta; et sic formam iuramenti super tali negocio exquirentes, obtulimus ad videndum et audiendum militaribus et civitatum certis ad hoc electis personis." Quedam vero persone, presertim ex civitatibus, nedum erronee, ymo, prochdolor, heretice, visa forma iuramenti, fortiter restiterunt, abnegantes facere et dicentes, quia talis forma iuramenti legi divine oppugnat et presertim precepto decalogi „non assumes nomen Dei tui in vanum."2 Quibus respondimus: quia in tali iuramento non in vanum, sed multum proficue nomen Dei sumitur, ut videlicet ea, que di- cuntur, sint vera, firma et oculta, et presertim cum nos ipsi propter maximam oportunitatem huius regni tale iuramentum intendimus effectualiter facere, si ergo potiri vultis eleccione, nolite iuramento repugnare. Auditis hiis et aliis deduccioni- bus pro faciendo iuramento, propter honorem exinde crescentem, sperantes quoque futuris temporibus tali eleccioni adesse et socios ellectorum esse, unus post alium iuramento fiendo consenserunt. Et sic hiis peractis ascendimus castrum sancti Wenceslai; et ibidem decantata missa et finita pro honore Spiritus sancti, ingressi capellam S. Wenceslai, decano Pragensi librum missalis tenente, alio quoque canonico assistente et diligenter auscultante, ut recte et regulariter singuli formam verborum iuramenti exprimant: et sic ego primus, dein ceteri domini, postea militares et demum civitatum persone coram ewangelio et signo crucifixi flexis genibus prestitimus iuramentum. Hoc autem peracto, militares et civitatum persone diligenter insisterunt,“ ut archiepiscopus electus tali eleccioni adesset more solito et consueto regni huius et ea nullatenus orbaretur. Illis autem irrefragabiliter instantibus, ne turbacionibus amplioribus in- mergatur regnum, huic materiei coacti sumus assentire. Et sic Rokyczana, quod a) správně „institerunt“. 1) přísežná formule v AČ. I, 264; viz Urbánek, Ces. děj. III. 1, 525—6. Spor o přísahu, jak líčí Oldřich dále, udál se patrně jen mezi samými volenci až před volbou, k níž došlo až v 2. polov. června — viz Urbánek, tamže 526. O seznamu volenců, mezi nimiž na prvním místě Oldřich, viz Urbánek, tamže 5241. 2) Exod. 20, 7.

Strana 80
80 Č. 105: koncem 1440 nebo poč. 1441. intendebant, vocatus et admissus, simili iuramento se obligavit. Deinde procedentes ulterius ad gradus eligendi regem, ego clam vocatis quibusdam dominis, qui vide- bantur, ad domum meam sub atre noctis silencio exquisivi, interrogavi et respondi et demum principes, qui videbantur, conscriptos ostendi, quos nominetenus P. Vre ad videndum offero, querens, quis illorum pro honore Dei, rei publice bono et regimine huius regni, iusticia pre aliis habita, valencior et utilior videretur. Prehabito ergo consilio cum certis dominis clam et seorsum, quibus michi videtur quod fides credula in hac parte adhibere debeatur, die crastina ingressus domum, in qua talia facta peregimus, omnibus ad hoc ellectis astantibus et audien- tibus, principes circumsitos conscriptos obtuli, ut diligenter videant, trutinentur, compensent, quis illorum pro tali regimine maxime ydoneus videretur; vel si alter hic non tactus illud“ occurrit, ut nominetis, quia vellem et ego matura deliberacione prehabita, quantum in me fuerit, si talis iusticiam habuerit et pro regimine huius regni valuerit, unanimiter consentire. His auditis singuli ceperunt ad me dicere: Ecce domine, cum tu sis senior omnium nostrum in hac terra et offers nobis con- scriptos principes ad contractandum et trutinandum pro regimine regni, rogamus compariter, ut secundum sinceram apparenciam rectam dicatis nobis, quis illorum pro tali regimine regni valencior videretur, qui gubernaret et facta regni disponeret, et presertim, qui hanc involutam materiam dissolveret et compactata iuxta tenorem eorundem teneri et tractari procuret." Ego vero sciens et noticiam habens proscrip- cionum, que sunt inter terram Bohemie et domum Austrie, sciens eciam, quamvis post tantas moniciones regi Romanorum per me et alias factas suprafatus dominus rex una cum domina regina moliter se habeant et presertim, quod dominus rex dixerat, qui pro hac vice nollet instare pro regno, attamen ego ipse, cernens iusti- ciam, quam videtur habere, et proscripciones inter terras, ipsum dominum regem Romanorum pro regimine regni Bohemie valenciorem omnium esse nominavi. Si autem prefatus dominus rex per se renuerit, tunc ut dignaretur fratrem suum ger- manum Albertum vel patruum suum ducem Fridericum, ducem Stirie, loco sui disponere. Et cum dominus rex per se non instaret, sed dixisset sic: „Tamen sciunt Bohemi, quem pro domino habere debeant“, regina) eciam cum negligebat legacio- nes facere pro ostendenda ipsius iusticia, ego tamen non immemor futurorum, que consequi possent, si in hoc facto precipitanter egerimus, electorum oculis anteposui proscripciones et iusticiam, quam habere videntur dominus rex Romanorum et re- gina cum nato suo. Attamen cum propter nimis involutum regni negocium pericu- losum sit sine rectore persistere, consequenter nominavi regem Polonie et fratrem eius,' adiiciens circa hoc, quia cum ambo sint iuvenes et negociis permultis in a) tak ruk. b) očekávali bychom „procuraret“. 1) Oldřich uvádí na prvním místě legitimní nároky habsburské — srv., co o tom praví Urbánek, Čes. děj. III. 1, 528—529. 2) správně Zikmund Tyrolský, srv. Urbánek str. 528 pozn. 2. 3) Vla- dislav a Kazimír; o kandidátech a volbě srv. Urbánek, tamže 529 a d.

Strana 81
Č. 105: koncem 1440 nebo poč. 1441. 81 regno suo occupati, an quis illorum pro regimine huius regni“ videretur. Extunc quam plurimi, qui coronacioni regis Alberti resisterant" et regi Polonie adheserant, dixerunt: „Nos facta regis Polonie experte congnoscimus; protestamur veraciter, quia rex Polonie pro regimine huius regni non videtur esse sufficiens,“ ascribentes eidem causas diversas, quas propter brevitatem hic obmitto. Sed hiis non obstantibus, nec advertentes expertorum sentencias in supradictis, Taborenses cum aliis civitatibus adherentibus institerunt vehementer pro rege Polonie, asserentes ipsum fore ydo- neum et sufficientem huic regno. Dixerunt ergo assidentes: „Supersedeamus ab his altricacionibus et controversiis pro hac vice; sed rogamus te, domine de Rozenberg, ex quo obtulisti nobis principes conscriptos, dicatis ulterius, quis horum videtur vobis utilior?“ Et sic tetigi et nominavi marchionem Brandenburgensem cum filiis suis, adiciens circa talia, quibus suprafatus marchio regno posset assistere et prod- esse, cum sit potens et multum sapiens et principibus circumsitis conservatus, amiciciam magnam habens et in sacro concilio assistenciam, noticiam et favorem; qui et compactata secundum tenorem eorundem in sacro concilio facilius quam alii ad finem posset perducere, et quicque per se non sufficeret, per filios suos iam adultos et multum sapientes hoc compleret. Quidam autem repugnabant, diversas causas allegantes, quas pretermitto, et presertim dicentes eum fore senem et de- crepitum; et si regnum in filios cederet, timendum foret, ne propter pluralitatem ipsorum regnum partiretur. Deinde hiis auditis et allegatis nominavi ducem Alber- tum Bawarie, querens, quid sentirent de eodem, adiciens, cum sit princeps potens et parentosus et nostri lingwagii bene enutritus et expertus, filium etiam habens, quis hiis de duobus, an marchio supratactus vel dux nunc nominatus, valencior videretur. Et quidam eciam palatinum Reni' nominarunt, asserentes eum fore regno ydoneum; alii autem dicebant, quia propter distanciam longam a regno Boemie et iuventutem suam non foret utile, ut sit regni rector. Et post multas controversias tactis singulis principum, quos nominetenus P. Vre afferro, de hiis omnibus con- scriptis istos quatuor recepimus compensantes: marchionem Brandenburgensem et Polonie regem, Albertum ducem Bawarie et palatynum Reni. Nobis autem simul in unum congregatis, quorum omnium iste fuit numerus: baronum et nobilium XVIII persone, militarium XIIII, de civitate Pragensi tres et civitatum aliarum decem per- sone; et Rokyczana, cum fuisset electus archiepiscopus, institerunt, ut adesset. Quorum omnium ex numero prima die rex Polonie V voces habuit, Albertus dux quatuor, palatinus Reni unam et marchio Brandenburgensis reliquas omnes. Et cum fere per quatuor dies diligenter tractantes laboravimus, quis supratactorum princi- pum maxime pro regno utilis videretur, multis visum est, quod marchio Branden- burgensis tum propter suam decrepitudinem et senium, tum propter causas alias a) doplň „aptus“ či „ydoneus“. b) správně „restiterant“. 1) Fridrich Braniborský. 2) Ludvík Falcký. 11

Strana 82
82 Č. 105. koncem 1440 nebo poč. 1441. supportatus fiat a regni negocio, et duci Alberto ex diversis causis voces suas addiderunt, et eos, qui Polonie regi adeserant, propter pluralitatem vocum duci Alberto additam et datam post se traxerunt. Tandem obmissis omnibus aliis que- sierunt a me, quid de duce Alberto michi appareat, quod intencio mea illis patefiat, exponentes ducis Alberti nobilitatem, huic regno propinquitatem et lingwaii nostri periciam. Quibus respondendo dixi: „Nobiles domini, strenui, famosi et prudentes! Si videre vestrum ex causis diversis est pro duce Alberto, salva iusticia quorum- libet, quibus interesset ad hoc regnum, ne litis horror et pertinax malicia in regno serperet, nolo elongari a vestris consiliis in hac parte; sed in quibus consenseritis maturo et deliberato animo, volo vester socius esse in labore“. Et dum in hoc con- senserunt, ut legacio ad suprafatum ducem fiat, et presertim perscrutantes, si com- pactatorum et regni involuti vellet esse executor, disbrigator et gubernator, deinde sciscitabantur, qui ex Bohemis ad talem legacionem forent utiles, ydonei et parati. Et sic primum me Ulricum de Rozemberg, dominum Menhardum de Nova Domo, dominum Ptaczkonem de Pirgsteyn, dominum Georgium de Podiebrad; de militaribus vero dominum Johannem Hertwik de Russynow, dominum Johannem de Smyerzicz; de clientoribus Bohuslaum Kostkam de Postupicz, Wenceslaum Smrzlik de Sweys- sin, de civitatibus vero Pessikonem prothoconsulem Maioris Civitatis Pragensis, Paulum prothoconsulem Nove Civitatis et Martinum prothoconsulem Minoris Civi- tatis Pragensis, unum iuratum de Clatowia, alterum de Litomierzicz huic legacioni annotarunt. Et antequam fieret nostra personalis legacio, duos notabiles viros, unum de baronibus, dominum Jaroslaum Plichta de Zerotyn, et famosum Johannem de Paczow antecedere? et ista suprafato duci referre fecimus, si in eadem vellet con- sentire et effectualem diligenciam adhibere in oblatis. Et quia in tali ambasiata dominus Menhardus de Nova Domo et quidam civis de Lytomierzicz ad hoc electi adesse ex certis causis non poterant, nos residui electi ad idem tempus condictum ad Cambiam pervenimus." Venientibus autem nobis ad suprafatum ducem Albertum, hiidem dux benig- niter nos suscepit et multum honorifice tractavit sapienterque habuit in dicendis et audiendis et precipue, ne quid contra sanctam matrem ecclesiam audiat et faciat, nec contra ius aliorum in hac parte attemptaret. Interea dominus rex Romanorum una cum domina regina legacionem ad prefatum ducem fecere; cui domina regina scripsit, rogans, ne contra ius suum atque nati sui, quod ad regnum Boemie habere 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 531 pozn. 1. 2) Oldřich nereferuje zde správně o časovém pořadu události. Nejprve 29. června byli k Albrechtovi Bavorskému vysláni jen dva z volitelů, Jaroslav Plichta z Žerotina a Jan Malovec z Pacova (AČ. I. 265, srv. Urbánek, tamže 533) a teprve na sněmu srpnovém bylo zvoleno větší poselstvo, jak je jmenuje Oldřich ve svém listu (viz Urbá- nek, tamže 554 a d., srv. zvl. pozn. 5551 l). Oldřich po volbě koncem června z Prahy odejel — srv. výše č. 86. 3) o sjezdu v Koubě viz Urbánek, tamže 556 a d., srv. též výše pozn. 3 na str. 69.

Strana 83
Č. 105: koncem 1440 nebo poč. 1441. 83 dinoscitur, faciat. Dominus eciam rex Romanorum in idem scribens postulant,“ ne suprafatus dux iuri suo deroget: quia si domina regina cum nato suo viam uni- verse carnis transierit, tunc domus Austrie domini regis Romanorum ad ius regni Bohemie ex proscripcionibus antiquis imperialibus respectum et iusticiam habere dinoscetur. Perlectis ergo litteris supradictis et legacionibus nostris auditis, supra- dictus dux quadam nocte cum uno consiliario suo et duobus camerariis ad domum hospicii mei oculte perveniens, ad me dixit: „Ecce domine de Rozemberk, in hoc grandi negocio mihi incumbente ex speciali confidencia rogo, ut consilium tuum michi sit; quia circa talia, que concernunt sacrosanctum concilium et compactata, vellem doceri, an sacrum concilium secundum formam compactatorum intendit cum Bohemis ut teneantur, vel si ex causis diversis et racionabilibus cohiberi debeantur; et eciam ne contra ius aliorum, quod presertim habere videntur, attemptarem“. Declarans eciam, si deo volente regnum susceperit, quantum pro se pro exsolucio- ne proscripcionum imperialium et precedencium regum habere posset, amicorum auxilio, quos propter brevitatem dicere obmitto, mediante. Ego vero dixi: „Serenis- sime dux! Noscat Vestra Dominacio, quod domina regina nec non domino rege Ro- manorum negligentibus legacionem facere pro iusticia sua ostendenda quoad reg- num Bohemie, et presertim quia dominus rex Romanorum quadam vice, me mo- vente et instigante, diceret: „Sciunt Bohemi, quem pro domino habere debeant," nec eo tempore pro facto institisset, extunc propter nimis involutum regnum et arduissimam necessitatem, ut rex habeatur, domini et incole regni Bohemie super premissis facta generali congregacione in civitate Pragensi, diversis laboribus im- pensis et consiliis prehabitis, propter causas notabiles et precipue propter lingwe nostre periciam, obmissis aliis principibus, ob specialem amorem in Dominacionem Vestram consencientes, cum articulis oblatis ad Dominacionem Vestram nos miserunt, de quibus Dom. Vram sufficienter docuimus. Eatenus ex quo Dom. Vra meum requirit consilium, noscat, quicquid posset fieri pro honoris vestri conservacione et rerum, secundum possibilitatem meam vellem consulere et consulo, ut primum, qui pro- scripciones antiquas per imperatorem Carolum factas inter terram Bohemie et do- mum Austrie possidet, ad dominam eciam reginam, si talis vestra eleccio non sit contra voluntatem eorum, sed cum consensu, vellem, quantum in me esset, Dom. Vre swadere, ut Dom. Vra amicorum auxilio interveniente de tali facto intromit- tendi, pro honore dei et pacificacione regni, ceteris paribus non recuset. Quod si senserit Dom. Vra hoc fore contra dominum regem Romanorum et dominam regi- nam, contra iura et proscripciones ad regnum Bohemie per eosdem habitas, non est meum consilium, ut Dom. Vra faciat, ne post factum Dom. Vram peniteat, propter a) tak ruk. 1) list král. Alžběty viz u Freyberga, Samml. histor. Schriften III. 38—39; tamže str. 37—8 a 39—40 jsou jiné listy král. Alžběty a krále Fridricha Albrechtovi Bavor. v téže věci; srv. výše str. 71 pozn. 3, též Urbánek, Čes. děj. III. I, 562. 11

Strana 84
84 Č. 105: koncem 1440 nebo poč. 1441. iusticiam ostendendam ad regnum Bohemie, si et quandocunque dominus rex Ro- manorum institerit suo iure, quia talem Dom. Vre involucionem non aliud nisi labor, dolor, impense quam plurime atque periculum et huius regni totalis destruccio sequeretur.“ Adiiciens ego ipse, ut ea, quae pura fide Dominacioni eiusdem per me consuluntur, coram meis colegis et ambasiatoribus sint occulta. Ad que Dom. Sua illari vultu animoque deliberato respondet, grate consilium meum suscipiens, dixit se idem consilium ex parte sacri concilii habuisse et habere; et quia debeat sacrum concilium consulere et domini regis atque regine voluntatem prescire, et deinde legacionem maturam et deliberatam faciens, accepto consilio ex parte sacri concilii, regno Bohemie, si institerit, respondere. Quibus auditis et digestis, suprafatus dux secundum tenorem et consilium sibi datum omnibus nobis amba- siatoribus regni Bohemie respondit sapienter. Nos ergo ambasiatores accepto re- sponso recessimus.2 Et cum Plznam pervenimus, in unum convenientes, quidam ex ambasiatoribus dixerunt, ex quo Dom. Sua votis regni Bohemie non annuit, sed ulteriora consilia querere voluerit, ibidem pro rege fiendo et futuro tractare voluerunt. Quibus dixi: „Ecce domini ambasiatores! Nos talia, ut eligamus et decernamus regem futurum, non condecent,“ sed ea, que sunt nobis commissa, congregacioni generali facta re- ferre et ibidem cum consilio plurimorum de aliis indagari.“ Et sic condiximus ter- minum et congregacionem generalem ad audiendum responsa in festo Simonis et Jude in Pragensi civitate." Quidam domini propter sua intricata negocia, similiter et multi militarium et civitatum ad audiendum responsa non venerunt. Qui autem presentes fuerant, dixerunt: „Ex quo rex Romanorum non vult, cur impedit" volen- tem?“ Ego dixi: „Non dicit dominus rex Romanorum nolle, sed pro hac vice dicit se non velle instare, asserens, quod sciunt Bohemi, quem pro domino habere debeant." Et cum alterultro sevimus multis verbis, interea ceperunt quidam dicere: „Ista im- pedicio regis Romanorum nobis et huic regno multum nociva hoc exigit, ut ex speciali ad eundem legacionem faciamus." Constituta iterum congregacione generali in festo Purificacionis" nunc venture ad audiendum, quid suprafatus rex responderit ad hec facta, sic‘ pecierunt, ut huic legacioni et labori ad dominum regem Romanorum ego ipse me submitterem in agendis. Ego autem propter regni bonum huic labori non obstantibus multis impensis et periculis me submisi, nichilominus eciam volens exquirere dampna et servicia quam plurima, quibus rex Albertus michi obligatur, ut eciam suprafato regi possem intelligere, qualiter se ad hec facta habuerit, et eundem in hiis informare cupiens, que ipsius dominacioni forent proficua et nociva. Et cum pervenissem a) concedent ruk. b) inpendit ruk. c) et sic — — v rukop. 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 558. 2) poč. září vrátili se z Kouby poslové i Albrecht; srv. výše č. 97. 3) sněm v Praze položený k 28. říjnu počal se až 2. listop. — viz Urbánek 564. 4) 2. února 1441; srv. Urbánek 5652.

Strana 85
Č. 105: koncem 1440 nebo poč. 1441. 85 Novam Civitatem in tali legacione Bohemorum omnium, ibidem dominum regem Romanorum et dominam reginam cum filio et filiabus duabus comperi et inveni, ad quos legacionem commissam ex parte regni Bohemie obtuli', hiis in verbis, quod dominus rex et regina Bohemos in eligendo rege pro regno Boemie valente non inpediant. Quo facto suprafato regi et regine dixi, quia tali legacioni, impensis et labori me submisi, ut si Dominacio eorundem iusticia precedente pro regno instare voluerit, quod consiliis et auxiliis meis amicorumque vellem ipsis asistere et ad ea, ad que ius ipsorum se extendit, iuvare et deo auxiliante ad finem ducere, si Dominacio eorundem favore suo benigno mihi dignaretur effectualiter subvenire; et presertim dimissis nimis magnis impensis et expensis meis, quas feci notabiliter per adherenciam domini imperatoris Sigismundi nec non domini Alberti regis Bohemie in Praga existens continue et postmodum sine intercisione durans cum eodem in campo ante Thabor, ut solum dampna equorum et alia, que percepi, Pragam equitans, ab inimicis et devastatoribus regni circa Benessow, cum post exitum de terra Bohemie regis Alberti Ungariam ad rogatum et instanciam suprafati regis capitaneatum regni Bohemie suscepissem; quorum dampnorum ibidem perceptorum et stipendiorum, omnibus aliis impensis et expensis meis propriis obmissis, summam veracem pronuncciavi IIII M flor., quam summam debitoribus dampnorum et stipen- diariorum graviter per impignoraciones bonorum meorum persolvi et persolvo. Quibus auditis, die crastina domina regina ad me loquebatur, dicens et pronunccians suam natique sui iusticiam quoad regnum, petens, ut vere et iuste illius sim adiutor, sicut et patris sui, invictissimi imperatoris Sigismundi, necnon serenissimi principis regis Alberti, mariti sui, cunctis temporibus fueram, propter singularem credulitatem, fidem et amorem, quem suprafatus imperator necnon maritus suus rex Albertus ad personam meam habuere. Et interim, ut predixi, die crastina domina regina recessit. Cumque esset in via, michi intimavit, ut dominum regem Romanorum monerem et peterem, quatenus memor sit iusticie proscripcionum atque executor, quas eadem cum nato suo habet ad hoc regnum.2 Et cum post exitum de propriis cum octuaginta equis fere per septem ebdomadas in Civitate Nova in tali legacione perseverassem, domino rege Romanorum protrahente et me retinente, post successum temporis rex d me dixit, quod, facta legacio ex parte regni Bohemie cum sit notabilis, requirit deliberatum et maturum consilium, quod non nisi cum electoribus Sacri Imperii et principibus aliis in proximo consilio habere volo; et cum ibidem fuerit, quod legacio ex parte Bohemorum sibi fiat et quod de ibidem prehabito consilio super prefatis responsum velit dare. Et cum de meis dampnis et debitis cum eodem tractassem et sufficienter enodassem, quia talia dampna in servicio et in officio commisso ex 1) o poselství Oldřichově ke králi v Novém Městě Vídeň, kamž přijel Oldřich v 2. pol. listop., viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 566 a d.; má za to, že Oldřich se účastnil i sněmu Vídeňského koncem listop., kde se jednalo o dluzich Albrechtových. 2) srv. Urbánek, tamže 5671 (list Alžbětin ze 7. pros. otištěn výše č. 100).

Strana 86
86 Č. 105: koncem 1440 nebo poč. 1441. parte regis Alberti, prout tactum est, percepissem, dominus rex Romanorum non dedit michi responsum, quo possem intelligere, an debita et dampna prescripta michi velit dare. Et sic non volens diucius protrahere propter expensarum indigenciam et familie atque equorum copiam et longi temporis decursu“ ad propria sum reversus. Et sic Rev. Pater, ista P. Vre quamvis diffuse et prolixe significans, P. Vram cupio scire et laborum meorum necnon impensarum et expensarum grandium, que a longo tempore feci et facio, non esse immemorem; sciens et intelligens, quia adhuc multi in regno Bohemie expectant et vellent mihi assistere et pro purgacione regni una mecum laborare, que deo auxiliante, si remedium pecuniale michi fieret ex parte domini apostolici et sacri concilii, cohiberetur frenum laxatum delinquentibus in hoc regno. Quod si non fuerit, et ex quo dominus rex Romanorum in factis protrahit, non sequetur aliud, nisi nostra et regni destruccio et sancte matris ecclesie irreve- rencia per substraccionem obediencie salutaris. Multi enim in regno Bohemie sunt, qui prestolantur, cernentes, ut si aliquis dominorum se opposuerit et aciem belli contra deordinatos duxerit, quod vellent assistere et suffragari. Nam Rev. Pater, prochdolor, nunc nove abhominabiles et inaudite surgunt hereses et secte in hoc regno; que nisi per eos, qui adhuc in regno supersunt, et sacri concilii subsidium illico sopite fuerint, abs dubio tales secte et hereses invalescent, quod multi labores et fatigaciones atque impense utrorumque nichil poterint efficere sine totali destruc- cione huius regni et consequenter terrarum proximarum. Nam dono dei, cum a longo tempore campum tenerent in regno Bohemie et tempore suo exeuntes fortiter ad terras vicinas, eas depopulabant et se fortificabant, attamen, ut predictum est, dono dei bina vice per gentem meam et quorundam dominorum campo fortiter sunt prostrati et dispersi,2 et residuum eorum ad municiones proprias evaserunt, de quibus subditos nostros gravissime infestant, depauperant et inpugnant seque fortificant, volentes iterum campum erigere et proprias intenciones perversas et hereses defen- sare; que pro hac vice si subsidium peccuniale ex parte sacri concilii et domini apostolici michi affuerit, facilius sopirentur. Si vero perduraverint, procul dubio utrumque statum regni Bohemie penitus destruent et ab obediencia sancte matris ecclesiae retrahent inhumane. 106. [Koncem r. 1440 neb zač. 1441]. Jan Bolochovec ze Šatavy [hejtman na Soběslavi] Oldřichovi z Rožmberka: aby mu poradil, jak má odpověděti na žádost Táborských ve věci propuštění jejich vězňů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 5071/2, or. pap. a) lépe snad „decursum." 1) Oldřich vrátil se v 1. pol. ledna 1441 — srv. níže č. 109. 2) po prvé v bitvě u Lipan (viz Palacký, Děj. III. 3, 152), po druhé u Křeče nedaleko Černovic (Březan, ČČM 1828 IV, 57, Tomek, Děj. Prahy IV2, 688, srv. též Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 186 č. 275).

Strana 87
Č. 106—107: koncem 1440—zač. ledna 1441. 87 Urozený pane, pane mój milostivý. Věděti VM“ dávám, že Tháboři žádají, píšíc mi, abych jim ty vězně propustil, kteříto jsú s jistinú zjímáni; i odepsal sem jim, že sem s tiem VM obeslal a v tom což mi VMť rozkáže, že to učiním, jakož VMť dále porozumie v jich listech, kterýž VM“ posielám, i přiepis svój, kterak sem jim na jich listy odepsal. A prosímť VM“, račte mi rozkázati, kerak bych já s tiem činiti jměl, neb nenie podobné, také zloděje zjímajíc s jistinú, i propustiti. Také račte věděti, žeť jsú ti zloději člověka jednoho Krajieřova jali a sebú vedli a ten jest také s nimi na Soběslav přiveden, i dal sem jej na rukojmie; o toho také Tháboři píší, abych jim jej vydal, jakož VMt v Ruozově2 listu dále srozumie. O tom také VM“ prosím, račte mi rozkázati, kerak mám s tiem člověkem činiti, neb jestliže VMť také zloděje jich jim propúštěti budete, oni by v lepší mír nemohli uhoditi s VM“, než aby svobodně kradli. [P. S.J A jakož jest list Tháborský Pešík' VM“ poslal, ješto jsú mně psali o ty vězně, kerýž jsú z Jistebnice ke mně přivedeni, a zdá-li se VM“, račte je tiem pamatovati, že jsú psali, jestliže by ti z jistinú zjímáni byli, že by o ně nechtěli mluviti. Jan Bolochovec z Šathavy. Na rubu: Nobili domino, domino Vlrico de Rosembergk, domino meo gracioso. Z přitištěné pečeti zbývá jen zlomek. 107. V Soběslavi [poč. ledna 1441]. Soběslavští [Táborským): co jim psali pod svými pečetmi, jest pravda a chtějí to před svým pánem [Oldřichem z Rožmberka] dokázati; o Pracíkovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 504 d, souč. opis. Odpověď.“ Službu naši, opatrní súsedé, vzkazujem. Jakož ste nám psali v listu svém, že bychom lžem uvěřiece ty lži svými pečetmi zapečetili, a dále píšete, že bychom tiem chtěli zaslepiti to, což sě vám od nás nešlechetně stalo etc., i divíme se tomu, že nás na naší cti uštipujete křivě, neb toho bohdá nedovedete, bychom my kdy k takovým věcem nejistým své pečeti přikládali. Ale což sme vám pod svými pečetmi psali, toť jest pravda a tohoť řádně dovésti mieníme, když toho čas bude. Ale vy svú pečet opatřte, kterak ji přikládáte. A také ižádný ani vy nikdá jste toho nedovedli, by se vám co od nás nešlechetně stalo nebo komu jinému. Protož 1) dotčené listy se nedochovaly. 2) Petr Růže z Tábora. 3) Peša písař táborský, viz pozn. 1 u č. 101. 4) viz č. 103.

Strana 88
88 Č. 107—108: poč. — 12. ledna 1441. zdá-liť se vám, řečí nechajíc, chcemť vám právi před pánem svým býti, jakož sme i prve vám o tom psali. A jakož nám dále píšete o Pracíkových tovaryšiech, ptajte se o to na Ruozovi, s kýmť jest Bohuněk písař třeboňský mluvil v tu chvíli, když jest byl u vás, ješto jest listy páně vyplacoval. A tu zviete, byl-li je tu který mlynář, Datum Soběslav. ješto jest u Třeboně s Pracíkem od šibenice utekl. Jan Bolochovec z Šatavy a purkmistr města Soběslavi. 108. 12. ledna 11441]. Táborští Soběslavským: přikládali vždy pravě svou pečet; chtějí svým časem dokázati, co se jim od nich nepravě stalo; o Pracíkovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 504 e, souč. opis. De Tábor. Službu naši, slovutní a opatrní súsedé, vzkazujeme. Kterakž jmáme vámť ty křivdy a psaní vašemu, ješto tak nenie, mlčeti a vodpisovati? Píšete nám,2 kterak svými pečetmi lži zapečetili byste; chtěli bychom rádi, aby byli, náš list lépe opatřiece, i odepsali proti tomu tak, aby nebyli potom haněni. My psali vám, slyšiece z listu vašeho, že bychom dívali se, ano vozy páně lúpie, že ste tak lechce na nás lži svěřili, ano dobří lidé, kteříž při těch voziech byli, shledali, že jsme to stavili. Protož cožť sme my kdy komu odpisovali a pečetí svú zapečetili, vězte i vy, žeť sme ji tak pravě jakožto kteří lidé v zemi přikládali. Pak jakož pravíte, že nižádný ani my nedovedli bychom, by se co nám od vás nešlechetně stalo, jmáte shledati, že což se jest nám od vás stalo, časem svým a bude-li před kým, jmá řádně provedeno býti, že se nám od vás nepravě stalo. A o mlynářovi abychom se na Ruozovi? ptali, s kým jest Bohuněk etc. mluvil etc., ačkoli u nás mlynář toho času za klejtem byl, však my nevěděli sme, byť s Pracíkem v Třeboni od šibenice utekl, ale vy věděvše o tom, Pracíka do města vpustili ste. Datum feria Vta ante octavam Epiphanie. Purkmistr a radda města Hradiště Thábor. Slovutnému panoši Janovi Bolochovcovi z Šathavy, hajtmanu, a opatrným purkmistru a konšelóm města Soběslavě, súsedóm našim. 1) viz pozn. 2 na str. 87. 2) viz pozn. 2 na str. 87.

Strana 89
Č. 109—110: 13.—15. ledna 1441. 89 109. V Jindř. Hradci, 13. ledna 1441. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: čeká, až jej obešle do Třeboně k jed- nání mezi nimi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 508 a, or. pap. AČ. IV, 3 č. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem s tebú mluvil v Benešově o svých věcech a na tom sme zuostali, abychme přáteli mezi sebú vydali, a rok tomu položen v Třeboni, když by kolivěk tvá příjezda zasě od krále byla,2 žes mi řekl dáti věděti: protož, milý přieteli, jáť na to čekám obeslánie tvého, zvěděv, žes doma, aťby to konec mezi náma vzalo. Toho mi daj odpověď, aťbych já věděl, kerú chvíli s přáteli svými býti. Datum in Hradecz fer. VI. in octava Epiphanie Domini, anno etc. XLmo primo. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečet. 110. V Krumlově, 15. ledna 1441. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: nemůže-li jednání mezi nimi odložiti až do sněmu v Praze, ať obešle pana Ptáčka, aby jim položil rok v Třeboni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 508 b, koncept. AČ. IV, 4 č. 2. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní tvému“ sem srozuměl. A jakož dotýčeš, abych sě s tebú srokoval do Třeboni, jakož si se mnú v Benešově mluvil: přijel sem nynie z Rakús, měl sem a mám ještě mnoho činiti, žeť sem zapomenul tě v té práci obeslati. I zdálo by mi se, by to mohlo býti, by toho po- nechal do tohoto sněmu v Praze, aby tu byl a jáť také bohdá budu; a tu přietelé nás ohledají o ty věci mezi námi. Pakliť by toho nemohlo býti, ale obešli pana Ptáčka, a kdyžť nám do toho sněmu do Třeboni rok položí, tuť chci rád býti s přáteli 1) šlo o spor Jana z Hradce s Oldřichem o Lomnici, který trval již od r. 1437 — srv. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I. č. 280—283 a str. 274 pozn. u č. 381; srv. též níže č. 123 a 124. 2) srv. pozn. 1 na str. 85. 3) viz výše č. 109. 4) srv. výše na str. 84—86. 5) sněm pražský od 2. února 1440 — viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 573 a d. 12

Strana 90
90 Č. 110—112: 15.—22. ledna 1441. svémi. Nebť bych nerad proti tobě v ničemž krátko učinil, a téhož tobě také doufaje. Datum Crumlow dominica ante Antonii annorum XLI°. 111. 21. ledna 1441. Oldřich z Rožmberka prodává Kateřině Jehlové od Hory dvacet kop platu ročního ve vsi Homolech. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 1AB č. 9, opis 15. stol. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 45 č. 171 (reg.). — Srv. podobný list z 29. března 1435, otištěný v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka I, 183 č. 268. My Oldřich z Rozenberga vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie neb čtúce uslyšie, že s naším dobrým rozmyslem prodali sme a mocí listu tohoto prodáváme dvadceti kop platu ročnieho bez patnácti grošóv ve vsi celé v Homolách, jenž osmnácte lánóv dědin zadrží, na lidech tu osedlých, kteréžto deset kop bez puol osma groše na svatého Jiřiel mají dáti a tolikéž na svatého Havla2 a tak na každý rok platiti opatrné ženě paní Katheřině Jehlové od Hory i jejie budúcím se — — za puol páta sta zlatých za pět zlatých dobrých uherských vším panstvím — dobře vážených a za dvadceti grošóv, které sme zlaté od nie vzeli úplně a docela, každý v šestmezcietma grošóv počítajíce; a jestliže by při času odkúpenie zlatý toliko neplatily, tehda máme jim přidati groši dobrými střiebrnými tak, aby sě počet sto kop a devadesáte a puol osmý kopy docela vyplnil, takově na odkúpenie od dánie listu tohoto až za tři léta. A když by kolivěk v těch třech letech napředpsaných věřitelóm našim svrchupsané penieze dáme, před kterýmžkolivěk svatým Jiřie neb svatým Havle čtvrt léta napřed, tehdy toho platu i s úrokem mají nám stúpiti; pakli po svatém Jiřie neb po svatým Havle, tehda bez úroka mají postúpiti. A my Matěj Višně z Větřnie, Chval z Chmelného, Buzek z Rovného, Brus z Zahrádky, v tu chvíli hajtman na Třeboni, Mikulášek Přiešek z Čestic a Odolen z Komařic, rukojmie a zprávce s ním i zaň, všickni rukú společnú a nerozdielnú beze všie zlé lsti slibujem často jmenované paní Katheřině i jejie budúcím ten napředpsaný plat očistiti a osvo- — atd., ležení v Budějovicích. A pro lepšie bezpečenstvie a jistotu my boditi jistec i rukojmie své vlastní pečeti s dobrú volí i přiznáním přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícího čtyřistého čtyřidcá- tého prvnieho, v sobotu den svaté Nětyše. 112. V Komárně, 22. ledna 1441. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu hraběte Zikmunda [Frangepana] a jiné posly se zprávami; aby jim věřil. 1) 23. dubna. 2) 16. října.

Strana 91
Č. 112—113: 22. ledna—18. února 1441. 91 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 510, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 173. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 573. Commissio propria domine regine. Elizabeth, dei gracia regina Hungarie, Dalmacie, Croacie etc. heresque et domina regni Bohemie necnon Austrie et Stirie ducissa etc. Magnifice fidelis nobis grate et sincere dilecte. Ecce erga vestram magnificen- ciam transmittimus spectabilem et magnificum Sigismundum, Wegle, Segnie et Modrussie comitem, una cum ceteris nostris militaribus et familiaribus, presencium videlicet ostensores; in factis nostris et regni nostri arduis negociis peragendis per nostram maiestatem ipsos satis clare habuimus informatos nobis referendum. Ideo requirimus vos et hortamur attente, quatenus, quitquid prefati nunccii nostri vobis oretenus hac vice nostri ex parte retulerint, plenam fidem credulitatis adhibere velitis tamquam ab ore nostro prolatis. Datum in Komaron in festo beati Vincencii martiris, anno Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo primo. Na rubu: Magnifico Ulrico de Rosis etc., fideli nobis sincere dilecto. Pečet odpadla. 113. V Papě, 18. února 1441. Vévoda krakovský Jan z Tenčína Oldřichovi z Rožmberka: ve věci krále polského; prosí o „vyžla lehavého.“ Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 512, or. pap. AČ. III, 18 č. 23. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5123 a 579 a d. Službu svú vzkazuji Tvej Milosti, urozený pane a zvlášče přieteli milý! Tak jakož TM' dobře vie, kterak sva sebú rozmluvila před Tháborem, když jsme rokovali: protož věřím, že na to Tvá Milost spomene a staneš o našeho pána! dobrého, kady TMť lepšieho moci bude. A také jakož mi TM řekla dobrého vyžla lehavého dáti, prosím TM“, aby mi jej ráčil poslati sem, který by najprvé posel byl sem poslán. A dále také rač věděti, že Králeva Milost“ pán náš milostivý zde nyní leží v Papě. Dat. Papa sabbato ante cathedram Petri etc. anno domini etc. XLI. Jan z Thiczina vojvoda crakowský, hejtman vojsky královského etc. 1) král polský Vladislav. 12*

Strana 92
92 Č. 113—115: 18. února—4. března 1441. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu a zvlášče přieteli mému milému, buď dán. Pečeť odpadla. 114. Ve Vídni, 1. března 11441]. Mikuláš Jindřichův Oldřichovi z Rožmberka: zprávy z Uher a Rakous. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 513a, or. pap. Urozený pane a kmotře milý! Dávám vám věděti, kterak Ladysswan Nadrzpanów syn“ s Tebny? nabral k sobě drabantóv a lotrovstva jiného, převezli sě přes Dunaj ffyssmundye“ v noci, pobrali mnoho zboží i lidi zjímali a pobrali sebú je do Tebny, a tu chvíli, když jeho to učinili, sám byl v Novém Městě u krále; a když král zvěděl, že jeho to učinili, jal jeho se všemi jeho služebníky a kázal jej vésti na někaký hrad velmi tvrdý podle Ssadwyna.3 Také král polský leží polem a silně sě sebral a míní trhnúti sem do Rakús. A Rakušěné jsú všickni hotovi a táhnú proti němu; jestliže dočká král polský, naději sě, že bitva bude. A králevá jest nynie s králem v Novém Městě;“ kdy sě spolu zjednati a na něčem zóstanú, tak král inhed míní jeti nahoru. Jiných novin nyní neviem psáti. A přede pány českými mluvte dobré slovo od concilium a v tom učiňte vaši snažnost, toť sě vám bude hoditi po tom, jakož viete. Datum Wienne feria quarta in Capite ieiunii. Per Nicolaum6 compatrem vestrum. Na rubu: Nobili et magnifico domino, domino Ulrico de Rosemberg, compatri meo dilecto. Pečeť odpadla. 115. Ve Videň. Novém Městě, 4. března 1441. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za přijetí jejího poselství; žádá za pomoc, aby jí a jejímu synu Ladislavovi bylo zachováno království České. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 514, or. pap. a) tak or.; snad to má býti Fischamend, městys v Dol. Rak. na pravém břehu Dunaje. 1) Ladislav Gara, magnát uherský. 2) Děvín při ústí Moravy do Dunaje, maďarsky Dévény, něm. Theben. 3) viz Palacký, Děj. IV. 1, 52, též Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5831. 4) srv. níže č. 116. 5) viz Urbánek, tamže 582 a d., Palacký na uv. m. 6) Mikuláš Jindřichův z Prahy, koncilem basilejským jmenovaný arcibiskup pražský a legát koncilu — srv. o něm Urbánek, Čes. děj. III. 1, 654 a d.

Strana 93
Č. 115—116: 4.—15. března 1441. 93 Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 199. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 573 a d., též výše č. 112. Elizabeth, von gotes genaden zu Ungern, Dalmacien, Croacien etc. kunigin, eribe und frau des kunigreichs ze Behem und herzogin ze Osterreich etc. Edler und sunder lieber! Als wir den wolgeboren unsern besunder lieben graf Sigmunden von Crabaten€ zu euch und anderen herren, steten und landleuten unsers kunigreichs ze Behem in botschaft gen Prag geschikt und den bevolhen haben, unser und des durleuchtigisten fursten, unsers lieben suns kung Laslas notturft und mainung an euch ze berwen habent, uns derselb von Crabaten und die anderen, die wir mit im in derselben botschaft geschikt haben, verkundet, wie sy solich unser botschaft also gewarben und volfurt haben, darinn sein wir sunderleichen underweiset warden, wie ir dieselben unser botschaft gutleich und willichleich aufgenomen habt; des wir euch mit sunderen genaden danken und wellen daz, ob got wil, genedichleich gen euch erkennen. Und wir haben auch genzleich] gelauben und getraun, ir werdet euch noch hinfur auch also getreuleich und gutleich darinne beweisen und halten. Und darumb ermonen wir euch und rufen euch an als der hachsten und besten glid ains unsers eribchunigreichs ze Behem, ir wellet ansehen zuvor den almechtigen got und darnach unsers suns rechte erbleiche gerechtichait, auch solich genad und gutat, die unser und eur vorvodern geneinander beweiset haben, und uns dadurich hilfleich und beigestendig sein, damit wir und derselb unser sun als recht naturleich geben bei demselben unserm kunigreich, landen und leuten beleiben und gehalten werden und euch darinn nymads abreisen noch wenkchen lassen, als wir des ganzen trost und hoffnung und kainen zweifel haben, ir werdet nicht anders dann treuleich an uns und unserm sun tun; daz wellen wir, so sich unser sachen mit der hilf gots immer zu gut schiken und begeben werden, in kunftigen zeiten gen euch und euren kinden genedichleichen erkennen und zu allem gut nymer vergessen. Geben zu der Newnstat an sambstag vor dem suntag Invocavit in der vasten anno etc. XLImo. Commissio propria domine regine. Na rubu: Dem edeln unserm sunder lieben Ulreichen von Rasenberg. Přitištěna krytá pečeť. 116. Ve Vídni, 15. března 1441. Mikuláš Jindřichův Oldřichovi z Rožmberka: vysvětluje, proč chtěl přijeti do Krumlova; o porážce Poláků a Uhrů. Třeboń, Schwarzenb. archiv: Hist. 513b, or. pap. 1) viz výše v č. 112.

Strana 94
94 Č. 116—117: 15. března—5. dubna 1441. AČ. III, 18 č. 24. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 48 č. 173 (reg.). Urozený pane a kmotře milý! Jakož ste psali děkanovi, kterak bych já chtěl přijeti do Krumlova a chtěl tu vésti duchovní řády, aby to bylo staveno: zle jsú vás spravili. Jáť jsem proto tam nechtěl přijeti, než v poselství, kteréž mám do Čech od papeže a od concilium, a nevěděl jsem místa bezpečnějšieho než do Krumlova; a také že listové vám zní. Jáť bych toho raději prázen byl, ale musím učiniti poslu- šenství, jakož uzříte na přiepisu lista papežova, kterýž vám posielám; já také raději to zachovám, což bych byl protrávil. Noviny vězte: že nyní hrabě Cylský porazil Poláky a Uhry, že jich zbito na póldruhého tisíce a jato mnoho, a vozové pobráni jim s puškami a mnoho jatých jest; deset najvěčích pánóv uherských jal; jeden dává padesát tisícóv zlatých. A Jiskra s Košice ve dvú neděli porazil jich také dobře Polákóv a Uhróv na tisíce a mnoho vězňóv má; tak že sě zle vede Polákóm a Uhróm.“ Král jel z země a nic nezjednal, ani komu co poručil, že lúpí u samé Vídni a v zemi; a Němci to činí, ješto jim žoldu nedal. A králevá jest v Prešpurce. A Němci jsú tak Scriptum Wienne in zlí jako kteří Tháboři; neb jímají kněží a ničí a šacují je. die s. Longini. Per Nicolaum" compatrem vestrum. Na rubu: Nobili et magnifico domino, domino Ulrico de Rosis, compatri meo dilecto. 117. V Komárně, 5. dubna 1441. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu za věrnost, kterou jí prokázal na sněmu pražském; pošle k němu své poselstvo. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 515, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 211. Elizabeth, von gotes genaden kunigin zu Ungern, Dalmacien, Croacien etc., eribe und frau des kunigreichs zu Behem und herzogin zu Osterreich etc. Edler sunder lieber von Rasenberg! Als ir aus etleichen sachen mit dem wolge- parnen graf Sigmunden von Crabaten geredt habt,€ die haben wir aigentleichen von im wol vernomen und danken euch solher grosser treu und guts willens, den ir uns icz in der samnung zu Prag beweiset habt, auch daz ir ingedachtig gewesen seit solicher gutat und lieb, die unser lieber vater kaiser Sigmund lobleicher gedachtnus 1) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 670. 2) srv. Palacký, Děj. IV. 1, 52, Urbánek tamže 506, též výše č. 114. 3) viz pozn. 5 na str. 92. 4) srv. výše č. 115, též č. 112. 5) viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5752 .

Strana 95
Č. 117—118: 5.—23. dubna 1441. 95 fur all ander zu euch gehabt hat, so wellen wir icz unser trefleich botschaft zu euch senden und aus den sachen verrer mit euch lassen reden und bitten, ir wellet euch uns und unsern lieben sun kunig Lasla bevolhen lassen sein. Daz wellen wir alzeit Geben genedichleichen gen euch erkennen und euch des zu gut nymer vergessen. zu Gumarn an mitichen nach Ambrosi, anno Domini etc. XL primo. Commissio propria domine regine. Na rubu: Dem edeln unserm sunder lieben Ulreichen von Rasenberig. Pečet odpadla. 118. V Krumlově, 23. dubna 1441 nebo 1447. Oldřich z Rožmberka dává Janovi z Třebomyslic, písaři na Velešíně, louku za pět kop grošů a roční plat čtyř grošů. Nové Hrady, zámecký archiv Buquoyský: or. perg. č. 2076, velmi poškozený plísni. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 48 č. 174 (reg.). My Oldřich z Rozmberka vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budú, že jsme dali a mocí listu tohoto dáváme lúku naši řečenú Odě- račka, vnově vyplaněnú v lese řečeném Brtečný nad Babiem brodem, slovutnému panoši Janovi z Třebomyslic, v ty časy písaři našemu zbožie velešínského, v pěti kopách grošóv dobrých střiebrných rázu a čísla pražského, kteréž nám jest úplně a docela dal a zaplatil; z kteréžto lúky nám plat dávati má čtyři groše do roka rozdielně, polovici, tociž dva groše, na svatého Havla2 po dání listu tohoto najprv příštieho a tolikéž na svatého Jiří hned potom budúcieho a tak na každý svatý Havel a svatý Jiří časy potomnie pod takúto výmienkú, že když bychom koli lúku nadepsanú zase od Jana předepsaného mieti chtěli, tehda jemu těch pět kop grošóv rázu a čísla nadepsaného neboli za tolikéž dobrých drobných peněz nám za tu lúku od něho daných vrátiti máme a on nám té lúky zase sstúpiti beze všie od- pornosti. A ktož by koli tento list měl s Janovú nadepsaného dobrú a přiznanú volí, ten též právo a túž moc má a mieti bude ke všem věcem předepsaným jakožto on sám . . . . dále. Toho na potvrzenie naši jsme pečet kázali přivěsiti k tomuto listu. Jenž [dán a psán] na Crumlově léta od narozenie syna božieho ] v neděli den svatého Jiří.“ tisícieho čtyřstého čtyřidcátého [ 1) o něm viz Sedláček, Hrady III, 228. 2) 16. října. 3) 23. dubna. 4) svátek sv. Jiři připadl na neděli v l. 1441 a 1447.

Strana 96
96 Č. 119: koncem dubna 1441. 119. [Koncem dubna 1441]. Písař rožmberský Jan ze Srlína vyznává před Táborskými, jak jejich písař Peša je zrazoval Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 565 a, fol. 3 (výpověď Hynka Krušiny ze Švamberka mezi Táborskými a Oldřichem z Rožmberka ze 14. července 1442). AČ. I, 358—9. — Otiskl též Mareš v článku Jan ze Srlina, ČČM 1902, str. 8—9. Jan ze Srlína učinil toto vyznání Táborským, byv od nich zajat 16. dubna 1441, neboť jej podezřívali z účasti na zrádném jednání Pešově s Oldřichem z Rožmberka. Jeho případu dotýká se zhusta další korespondence zde otištěná a z velké části byl předmětem smírné výpovědi Krušinovy, výše dotčené (též v druhé výpovědi Krušinově ze 16. srpna 1442, otištěné níže); zpracoval obšírně Mareš v uvedeném článku v ČČM 1902, 1 a d., 386 a d., stručně přehlédl Urbánek v Čes. děj. III. I, 742 a d. Já Jan z Srlína, jmaje na každú hodinu na smrt jíti, abych ižádného na svú duši nevzal nevinného, ni přietele ni nepřietele, a o hrdlo nepřipravoval, item vyzná- vám před bohem, že v těchto ve všech listech, kteréž mi pán píše, abych tomu porozuměl na tom člověku, kterak sobě Táboři činie, a silni-li jsú, nebo co činiti mienie, a také o zradě, abych sě poptal a porozuměl na tom člověku, jmá-li pán kterú zradu na svých zámciech: tu pán, kdež jmenuje „na tom člověku“, miení Pešu písaře. Neb sě jest byl Peša písař se pánem spřieznil, že jest pánu ty časy všechny válečné i příměřné výstrahy dával k jeho zisku, což jest mohl porozuměti na svých starších. Dále vyznávám, že po tom mieru, kterýž sě lóni stal v Praze obecniem, když jsme domóv přijeli“ a bratřie starší s námi, brzo potom počeli jsú úředníci a služeb- níci páně pána strašiti, vždy praviece, že pána o některý zámek a zvláště o Soběslav ukládáte. Tehdy mi jest pán pilně poručil i psal, mohli bych tomu na tom člověku porozuměti, tociž na Pešovi. A v tom času Peša byl jat, a prvé jsem sě s ním nemohl shledati po tom mieru, až právě z vězenie z Němec vyšel. I nalezl jsem jej u Mikuláše Frimle, an s staršími oběduje. I tázal jsem jeho o tom, rozuměl-li by co o těch úkladiech, a také pravda-li jest, že jsú na pána a na pana Menharta“ jměli v Miličíně, jako do Prahy jeli, připadnúti. Na to Peše odpověděl, že tomu nerozumie, ani co vie. To sě dálo po vánocéch. Od té chvíle jsem s ním nemluvil, až zde pod skřipcem. A tak jsú úředníci těmi řečmi zvedli, že pán onady z Prahy mimo Tábor nechtěl jeti, ani pravili, že tu noc na sto koní na Thábor přibylo. Item vyznávám před milým bohem, že jakož sě mier stal lóni v Praze,“ že nic 1) Oldřich z Rožmberka; dotčené listy se nedochovaly. 2) Peša ze Sedlčan, viz o něm Mareš, ČČM 1902, 3 a d. 3) na sněmu v lednu 1440, viz list mirný z 29. ledna 1440 (AČ. I, 245 č. 1). 4) asi koncem února 1440 — srv. výše č. 70, též list Oldřichův do Basileje, č. 105. 5) srv. Mareš na uv. m. str. 7, viz též výše č. 101. 6) Menhart z Hradce. 7) koncem pros. r. 1439, viz pozn. na str. 50. 8) viz pozn. 3.

Strana 97
Č. 119—120: 29. dubna 1441. 97 jiného na pánu nerozumiem, než-li že by s vámi velmi rád dobře nakládal, by jeho úředníci a služebníci nezpravovali a nestrašili, praviece, že vždy jmáte jemu v některý zámek vpadnúti. A v tom nic mi dále nerozkazoval, než abych sě na to pilně ptal, mohli bych co porozuměti na Pešovi, bylo-li by tak. A já když jsem s Peší po tom míru jednú nebo dvakrát mluvil a on mi řekl, že o tom nevie, i nechal jsem toho tak a pána zpravil, že tomu nikoli nemohu srozuměti, by toho co bylo. A řekl jsem: páně úředníci a služebníci protoť mluvie, že služba jim vaše dobře stojí a krev dává. Item vyznávám, že v válce a v příměřích vždy jsem toho hledal, abych pána vystřehl před škodú nepřátel jeho. Dále vyznávám, že Peše písař byl sě jest od dávných časuov spřieznil se pánem a pán jemu někakú lúku u Sedlčan propustil a požívati dal a potom i dvě kopě platu v Třemešném z té přiezni jemu propustil. A tak když jest pán v Praze býval, Peše jest často ku pánu chodil a se pánem tajně mluvil. Dále, jakož jsem včera řekl, neviem, kterým obyčejem to Peše činil, tak-li že by na vás nebyl laskav, či-li pro dary, či pro kterú jinú věc, že byl tak k naší straně příchylen. A naše strana naň laskava byla, že tak lechce ledacos pověděl, ježto bývalo k výstraze straně naší. 120. V Lipnici, 29. dubna 1441. Mikuláš z Lípy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: posílá odpověď Tábor- ských na jeho dopis ve věci zajetí Srlína. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 516, or. pap. Služba má napřed VM“, urozený pane mně příznivý. Jakož mi psal VM, kterak by VM“ Tháboři Srlína2 jali viny k němu ižádné nemajíce, bóhť to vie, žeť mi jest toho, pane, velmi líto; i obsielalť jsem, jakož VMť žádal, i teď VM“ list jejich posielám, kterak mi odpisují, neb vieť bóh, žeť jsem jej chtěl rád vymoci psaním svým.“ A v čemž bych VM“ mohl poslúžiti, toť bych rád učinil. A ješčeť vždy obešli některým znamenitým a dobrým člověkem. A což najdále budu moci, rád se přičiním pro VMt. Scriptum Lipnicz sabbato ante Philippi et Jacobi apostolorum. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga, pánu mně přieznivému, buď dán. Pečeť odpadla. 1) o tom i v žalobách Táborských, viz výpověď Krušinovu ze 14. července 1442, níže otiště- nou; srv. také výše č. 18. 2) viz předcház. číslo. 3) dotčené listy se nedochovaly. 13

Strana 98
98 Č. 121—122: 3.—9. května 1441. 121. 3. května 11441]. Táborští Zdeňkovi ze Šternberka a na Konopišti: stěžují si na Oldřicha z Rožmberka; aby mu nevěřil, že písař Srlín byl zajat bezprávně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 517, or. pap. AČ. I, 359 č. 2. — Srv. Mareš, ČČM 1902, 11 a Urbánek, Čes. děj. III. 1, 745, též předcház. číslo. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Jestliže pan z Rozmberga bude sě před TM“ na nás osvědčovati a pomoci proti nám žádati, připisuje nám, že bychom Srlína písaře jeho proti míru a úmluvám jali, aby tak lehce neráčil věřiti, neb sme bohdá proti míru nic z běhu neučinili, poněvadž Peša písař, jsa v své zradě poznán a do vězenie vsazen, beze všie nůze vyznal, kterak radu najpilnější k Srlínovi písaři, jenž od Rozmberského ku Pešovi písaři byl posielán, pronášel jest; a k tomu úklady a zrady ku pomoci panu z Rozmberga o našě hrdla a město spolu sú jednali, jakož o témž sám Srlín dosti široce beze všeho tištěnie násilného svú rukú sepsal jest, vyznávaje, kterak v mířiech i v přímiřích křesťanských ta všecka léta zrady o nás ukládal jest. Pak což potom dále vyzná, ješto toho nynie kryje, což na něm porozumieváme, buohdá časem svým chceme to vše všie zemi oznámiti, kteraké zrady a lsti od toho pána a jeho pomocníkóv o našě hrdla sú ukládány pod mírem a přímiřím křesťanským; ješto kdyby to v odpovědné válce jednal, před bohem chtěli bychom jemu to odpustiti. Protož TM“ toho tůžíme, úfajíce, že nám k tomu poraditi ráčíš, kterak se jmáme k takovému jmieti. A na to odpovědi listem tvým Datum fer. IIII. ipso Crucis. žádáme. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Zdeňkovi na Konopišti seděním, přieteli nám přieznivému. Přitištěna krytá pečet. 122. 9. května 1441. Táborští Menhartovi z Hradce, nejvyššímu purkrabí pražskému, a stavům na sjezdu v Jindř. Hradci: žalují na Oldřicha z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 518, or. pap. AČ. I, 360 č. 3. — Srv. výše č. 119 a 121. Službu naši vám, urození, slovutní, stateční, múdří a opatrní páni a přietelé milí, napřed vzkazujeme. Jakožť se na nás osvědčuje pán z Roznberga, móžete tomu

Strana 99
Č. 122—123. 9.—10. května 1441. 99 po našich prvních listech dobře rozuměti, žeť se nepravě na nás osvědčuje. Myť se proti němu řádně a pravě VM“ i jiným dobrým lidem v této zemi i do jiných zemí osvědčujeme žalobně, kterak jest o nás divné úklady a zrady jměl, rozličnými obyčeji, zradami, pálením, trávením etc. v časiech válečných, v příměřných, v míru i v úmluvách křesťanských, až do této chvíle, ježto Srlín nám to vyznává. A neráčíte-li nám v tom věřiti, prosíme, račte s tohoto svého sjezdu k tomuto pátku do poledne k nám na Thábor, komuž věříte, vyslati a tuť uslyší od Srlína o tom, což píšeme v tomto listu i o jiném etc. I věříme VM“, že k tomu času a dni svého k nám vyšlete a meškati nebudete. Dále prosíme, neračte panu Roznbergovi v tom věřiti, což o nás rozpisuje, vás na nás búře a k válkám popuzuje, raddy a pomoci žádaje etc. Buoh nám jest toho svědek, že bychme neradi búřili ani válek začínali, leč by nás toho zbaviti nechtěli, ohradiece se jako lidé dobří, svému bezpráví musili bychme se brániti, s raddú a pomocí svých přátel, lidí dobrých, a kohož bychme mohli ku pomoci své požíti. A toho vašie odpovědi prosíme při tomto poslu. Datum fer. III. post beati Stanislai anno etc. XLI. Purgermistr a radda města Hradiště Thábor řečeného. Urozenému pánu, panu Menhartovi s Hradce, najvyšiemu purgrabi hradu Pražského, i jiným pánóm, rytieřóm, panošem a městóm na tomto sjezdu v Jindřichově Hradci, pánóm a přátelóm milým, buď dán. Přitištěna krytá pečet. 123. V Jindř. Hradci, 10. května 1441. Menhart z Hradce, nejv. purkrabí pražský, Mikuláš z Lamberka a Jakub z Vřesovic, hejtman kraje žateckého, urovnávají spor mezi Oldřichem z Rožmberka a Janem z Hradce o Lomnici. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 A« č. 11 c, or. pap. My Menhart z Hradce, najvyší purkrabie pražský, Miculáš z Lamberka a Jacub z Vřesovic, hauptman kraje žateckého, vyznáváme zjevně tiemto listem přede všemi. Tak, jakož sú urození páni pan Oldřich z Rozemberka s jedné a pan Jan z Hradce z strany druhé mocně na nás přišli a zaručili pode dvěma tisíci kopami grošóv dobrých střieberných rázu pražského a pod tú při stracení o to, což jest mezi nimi s vobú stranú bylo o to zbožie Lompnické, a my svrchupsaný Menhart, Miculáš a Jacub přeslyševše jich pře s vobú stranú a jim posrozoměvše, i vypověděli sme a mocí listu tohoto vypovídáme pod základem svrchupsaným: Najprve aby všechna 1) 12. května. 2) srv. výše č. 109 a 110. 13*

Strana 100
100 Č. 123—124: 10. května 1441. záštie a nechuti, ač by které mezi nimi byly, již konečně minuly, aby svoji dobří přítelé byli. Druhé vypoviedáme, aby pan Jan z Hradce své právo, kteréž má od slavné paměti ciesaře Sigmunda listem s majestátem na to zboží Lompnické, vydal panu Oldřichovi z Rozemberka a na to jemu svú dobrú vóli učinil s visutými na svědomie dobrých lidí pečetmi,2 a pan Oldřich z Rozemberka aby svrchupsanému panu Janovi za to jeho právo dal čtrnádcte set kop grošóv a padesáte kop a ty zaplatil dobrými zlatými uherskými, rýnskými neb groši aneb penězi, kteříž v ty chvíle pójdú, v Jindřichově Hradci, a to rozdílně: na vánoce nynie najprv příští puol páta sta kop grošóv, na svatého Václava inhed potom najprv příštieho“ pět set kop gr. a na sv. Jana Křtitele buožieho inhed potom opět najprv příštieho“ ostatních pět set kop gr., to jest od tohoto svatého Jana Křtitele buožieho najprv příštieho ve dvú letú úplně pořad zběhlú, a na to aby jemu panu Janovi svrchupsanému pan z Rozem- berka listy zdělal obecné, jakož Česká země za právo jmá, z dobrými a jistými rukojmiemi, jakož bychom my ubermané toho pochválili. A ty listy abysta sobě s vobú stranú dokonala v měsíci od výpovědi pořad zběhlém a ty položili u Markwarta, purkrabí hradeckého; a když položí s vobú stranú, tehdy Markwart svrchupsaný ty listy, kteréž pan Jan svrchupsaný u něho položí, má vydati panu Oldřichovi z Rozem- berka v jeho moc a hned také ty listy, kteréž pan Oldřich svrchupsaný u něho položí na ty penieze, má vydati panu Janovi z Hradce také v jeho moc. A toho na Jenž potvrzení a lepšie jistotu své sme pečeti k této našie výpovědi přitiskli. jest psána v Hradci tu středu po svatém Stanislavovi anno etc. XLI. Pod textem přitištěny 3 pečeti, z nichž 1. a 2. odpadly, 3. z černého vosku, na štítě půl- měsíc rohy vzhůru obrácený, nápis:/jacub/i/essowic/ (velmi poškozena). — Na rubu souč. písmem: Páně Janovy Hradeckého (jinou rukou) v příčině Lomnice. — Novější něm. regest. 124. IV Jindř. Hradci] 10. května 1441. Jan z Hradce postupuje Oldřichovi z Rožmberka dobrovolně list krále Zikmunda, jímž byla Janovi st. z Hradce zapsána Lomnice. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Aa č. 11 f. or. perg. Srv. výpověd rozhodčích z téhož dne, výše č. 123. Dotčený zápis krále Zikmunda z 28. července 1420 (Třeboň. archiv, I A 1 Aa č. 11 a, or. perg., RI. XI, 4191, Sedláček, Zbytky register 151 č. 1053), zni: Wir Sigmund etc. bekennen etc. Als wir icz zu unseren und der cronen zu Behem gescheften der ganzen kristenhait und christenlichen glauben zu eren wider die Wikleffen, die unseren glauben und die heilig kyrichen groblich anfechten, vil fursten, graven, herren, ritter und knechte uns zu dinste gerufet und besamet haben, also das der edel Jan von Newnhaws, unser diener und lieber getrewr, mit 1) zápis z 28. července 1420 otištěn v pozn. k č. 124. 2) viz č. 124. 3) 28. září 1442. 4) 24. června 1443.

Strana 101
Č. 124: 10. května 1441. 101 siner macht uns zu sunderlichen gefallen auch zu uns komen und hat uns auch also flissiclich ge- dienet, dar wir im billich sein dinst pflichtig sein gnediklich abzutragen. Wann wir aber mit dem vorgenanten Jan von Newnhaws umb sein sold, den wir im uf hundert und achzig pferd zwelf wochen, ye die wochen ein halbschak uf ein pfert, gerechent haben, schuldig beliben sin, also das die summe fur dinst und fur schaden und auch das er dem Papaken hundert schok grosser beraiter von unserem gehaisse gegeben hat, vierzehenhundert und funfzig schok grosser Prager munze rechter schuldig beliben sin und bezalen sullen, dorumb mit wolbedachtem mut, gutem rate und rechter wissen ver- schreiben und verpfenden wir dem vorgenanten Johann und seinen erben und nachkommen unser sloss Lompnicz bei Budweys gelegen in kraft diss brief in solicher masse, das der vorgenant Johan, sine erben und nachkomen dasselbe sloss Lompnicz mit teiche, dorferen, renten, nuczen, zinsen, diensten, roboten, wisen, wassern, wasserlewfen und allen andern zugehorungen fur die vorgenanten XIIII schok und funfzig sch. gr. haben, halden, nuczen, genussen und beziczen sullen solang, bis wir, unser erben oder nachkomen kunige ze Behem das vorgenant sloss Lompnicz mit allen seinen zugehorungen umb die egenant summ gelts von in gelozet haben, unser und unser erben und nach- komen widersprechen und hindernusse genzlich usgescheiden. Was auch der vorgenant Johan oder seine erben uf dem egenanten slosse verbawen wurden, das sy bewisen mochten, das sollen wir und unser nachkomen in auch ganz wider bezalen. Und ver disen brief mit des vorgenanten Johann oder seiner erben guten willen haben wurt, der sol volkommen recht zu dem egenanten sloss Lompnicz und seiner zugehorung haben, als sy selber. Auch sol das egenante sloss Lompnicz alle diewile er, der vorgenante Johan von Newnhaws, seine erben oder nachkommen innehaben werden, unser offen haus sin, also das wir mit unserem geheisse uns wider allermeniklich niemand usgeno- men uns daraus und darin weren und behelfen mogen, als oft uns des not sein wirdet, doch an iren schaden, sunder uf unser eigen kost und zerung. Mit urkund diss briefs versigelt mit unser Geben uf unserem hause zu Prag — — — 1420 des nechsten kuniglichen magiestat insigel. suntags nach sand Jacobs tage etc. Ad mandatum domini regis Michael canonicus Pragensis. Já Jan z Hradce vyznávám tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú, že jakož list jmám od krále Sigmunda slavné paměti, krále římského, uherského, českého, dalmackého, charvackého etc. krále, kterýž svědčí dobré paměti urozenému panu Janovi z Hradce, otci mému milému, i jeho budúcím, to jest mně Janovi svrchupsanému, na sbožie Lomnické, jakož leží míle od Třeboně, jakož na tom sboží zapsáno jest otci mému i jeho budúcím, to jest mně, čtrnádcte set kop grošóv a padesáte kop grošuov na tvrzi, na rybnících, na vsech, na služeb- nících i na všech poplatcích i požitcích, což k tomu sboží příslušie, jakož ten list dále spravuje a svědčí svrchupsaného krále s jeho majestátem, ten list dal sem i mocí tohoto listu dávám s svú dobrú vuolí urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka i jeho budúcím se vším plným právem, kteréž jest otci mému i mně příslušalo mieti, aby to již též právo příslušalo svrchupsanému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka i jeho budúcím, a já již k tomu svrchupsanému sboží ani k tomu listu žádného práva nemám ani moji budúcie. A toho mého dánie listu a majestátu svrchupsaného nadepsanému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka i jeho budúcím pro lepší jistotu a potvrzenie svú sem vlastní pečet přivěsil k tomuto listu. A k tomu prosil sem urozených pánuov pana Menhartha z Hradce, najvyšieho purkrabí Pražského, a pana Jindřicha z Stráže a statečných pana Mikuláše z Lamberka, pana Jacuba

Strana 102
102 Č. 124—125: 10.—19. května 1441. z Vřesovic, pana Mikuláše z Krchleb a pana Jana Drhy z Dolan, že jsú své pečeti k mé prosbě na svědomie svrchupsaných věcí přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán letha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého prvnieho, v tu středu po svatém Stanislavu, mučedlníku božím. Na perg. proužcích přivěšeno sedm pečetí: 1) z červ. vosku, na štítku růže, nápis: sigillum- iohannis de novadomo 2) z červ. v., štitek s pruhem při horním okraji, nad helmou růže, nápis: menhardus - de novadomo 3) z červ. v., na štítku růže, nápis: sigillum gin- drzich z strazs: 4) z černého v., na štítku kozí hlava s pštrosím pérem (?), nad helmou s po- krýv. koruna s psí hlavou a pštr. pérem, nápis: -S nicolai -de lamberk: 5) z čer. v., na štítku půlměsíc rohy vzhůru obrácený, nápis: * s * iacub * z wrzyesowicz 6) z čer. v., na štítku orlice s hlavou k prav. rohu, nápis: s * myculas * z krzchleb * 7) z čer. v., na štítku jeleni parohy, nápis: sigilum:ian: de: z dolan: Na rubu rukou Oldřichovou: Dobrá vuole páně Janova z Hradce na Lompnici, ježto sem od něho list vyplatil. — Novější něm. regest. 125. Na Lipnici, 19. května [1441]. Mikuláš z Lípy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: na přání jeho obešle ještě Táborské o propuštění zajatého Srlína, ač jim o tom již několikráte psal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 520, or. pap. AČ. I, 361 č. 5. — Viz Mareš, ČČM 1902, 11; srv. výše č. 119 a d. Služba má napřed VM“, urozený pane mně přieznivý! Jakož mi VMť píše, věděti mi dávajíce, že jsú Tháboři obeslali k vyslyšení, co Srlín na mučení praviti bude, v tom VMť menuje pana Petra z Chlumce i jiné, kterýž jsú tu při odporu byli: milý pane, což se VM“ od nich děje mimo řád a obyčej, tohoť mi jest velmi líto. A žádá TM', abych je ještě obeslal, aby služebníka VM“ propustili a to VM“ opravili, což sú učinili nad VM“ a služebníkem VM“: k vaší žádosti já rád to učiním. Ale pane, VMť rač věděti, žeť jsem jim několikrát psal a dosti široce jim to předkládaje, aby nekvapili jím, ale dobře s rozmyslem aby činili, i osoby sem k nim slal, kteréž ústně s nimi mluvily; a ještěť pošli. A v čemž bych mohl VM“ poslúžiti, toť já rád Scriptum Lipnicz fer. VIta post Sophie virginis. učiním. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosis, michi domino favoroso, presentetur. Pečeť odpadla. 1) List ten se nedochoval.

Strana 103
Č. 126—127: 22.—24. května 1441. 103 126. 22. května 1441. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: neučinili mu nic nepravého; Jan z Tožice není jeho služebníkem, nýbrž slouží u Němců; aby se ho tedy nezastával. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 521 a, or. pap. AČ. I, 362 č. 6. — Srv. Mareš, ČČM 1902, 13 a Urbánek, Čes. děj. III. I, 7312, též listy níže otištěné. Službu naši, urozený pane, vzkazujem. Netřebať jest nás v tom uštipovati, vědúce, že sme nad žádným a též nad tebú nepravě neučinili; a nadlech shledají dobří lidé, my-li či-li vy nad námi nepravě učinili ste. Pak jakož pravíš Tožici býti služebníkem svým, chtě, abychom naň a na jeho sbožie nesahali: nikdy všech těchto leth neslýcháno bylo, by služebník váš byl; než toho sme zdávna zpraveni, že Tožicě u Němcóv slúží, s nimižto před přáteli našimi leží. Protož uffáme, že lidí nepřietele našeho zastávati nebudeš. Datum fer. II. ante Urbani annorum etc. XLI. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Přitištěna krytá pečeť. 127. V Krumlově, 24. května 1441. Oldřich z Rožmberka Táborským: jednali vůči němu nepravě; Jan z Tožice jest jeho služebníkem, aby ho tedy nechali na pokoji. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 521 b, koncept. AČ. I, 365 č. 11. — Srv. předcház. list. Súsedé! Psaní vašěmu sme zrozuměli. A jakož dotýčete uščipování a že ste nad žádným i také nad námi nepravě učinili: a myť vždy pravíme, že ste nad námi zle a neřádně učinili; a toť se bohdá dobře shledá před dobrými lidmi. Dále jakož dotýčete, že by Thožice nebyl náš služebník a že by u Němcóv slúžil etc., myť bychme vám nepsali, byť služebník náš nebyl; a jest náš přikázaný ihned po smrti pana Jana neboščíka, než toliko že je nynie tam v tom kraji, upomínaje z svých dluhóv. Protož vám ještě vždy věříme, že panošě našěho Thožice i jeho chudé lidi v pokoji necháte dle obecného míru i úmluv, kteréž spolu máme. A toho nám dajte odpověď listem vaším po tomto poslu. Datum Crumlow fer. IIII. ante Urbani, annorum etc. XLI°. Oldřich.

Strana 104
104 Č. 128—129: 26. května 1441. 128. 26. května 1441. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: Tožice již déle slouží u jejich nepřátel [Němců], aby se ho tedy nezastával. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 521 c, or. pap. AČ. I, 365 č. 12. — Srv. výše č. 126 a 127. Urozený súsede! Však to dobří lidé shledají, my-li či-li vy v úmluvách křesťan- ských nad námi nepravě učinili. Pak jakož o Tožicovi, pravě jej služebníkem svým býti, píšeš etc, zdá se nám, že by nebylo potřebie oň psáti, poněvadž v jistotě sme toho došli, že od drahné chvíle u nepřátel našich slúží. Protož jestliže se jeho lidé s námi neumluvie, budúť k tomu připraveni; uffajíce vám, že nepřátel našich služeb- níkóv nebudete zastávati. Dat. fer. VI. post Ascensionem Domini anno etc. XLI°. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Přitištěna krytá pečeť. — Na rubu souč. písmem: O Tožicovi, že v Němcích slúží. 129. V Soběslavi, 26. května 11441]. Jan Bolochovec lze Šatavy, hejtman soběslavský) Oldřichovi z Rožmberka: o Tožicovi a Srlínovi, kterého snad Táborští již o hrdlo připraví. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 521 d. or. pap. AČ. I, 365 č. 13. Službuť svú vzkazuji VM“, urozený pane! Jakož mi TM' psala, abych list otevřel, toť jsem učinil. I nerozumiemť, byť oni přestali, več jsú zapřeli o Tožici. Ale nechť sě již lidé jeho holdují, všakť pak již toho duovod učinie, kto počátky činí. A Srlínť jim již opět k vuoli nemluví, i jsú naň opět vzhuoru; i bojímť se, žeť jej již o hrdlo připravie.“ A jinýchť novin neviem VM“ psáti. Datum Sobieslaus fer. VI. post Ascensionem Domini, sub sigillo Johannis Bolochovczonis. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, pánu mě milému. Pečet odpadla. 1) list ten se nedochoval. 2) viz výše č. 126 až 128. 3) srv. Mareš, ČČM 1902, 12, výše č. 119 a d.

Strana 105
Č. 130—131: 27.—28. května 1441. 105 130. V Ratajích, 27. května 11441]. Jan ze Soutic Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu na žádost svého pána [Ptáčka z Pirkštejna] opis listu Táborských; aby se ihned připravil do pole a k témuž aby obeslal ostatní pány. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 519, 8, souč. opis. AČ. I, 368 č. 15. — Urbánek, Čes. děj. III. 1, 7412 reg. Služba má napřed, urozený pane milý! Rač věděti, žeť jest pán! nemohl v tak krátké chvíli odpovědi dáti, pane, na tvé listy: než psal mi, žádaje, abych TM' obeslal a dal věděti, co Tháborští píší, jichž listu přiepis posielám;2 v němž, pane, porozu- mieš, coť mienie. I prosí pán, aby TM' ráčil ku poli bez meškánie býti hotov, a pana Crušinu s Plzáky“ i pana Hanuše“ aby ráčil k témuž s pilností obeslati, i jiné všecky přáteli své. Neb jestliže sě neráčíte přičiniti spěšně k tomu svú snažností, žeť v tom všie této coruny i vaše zkaženie záležie. A na to, pane, sám rač šíře pomysliti; nebť sem neměl času o tom široce vypsati, maje na koně vse- dati, jakožť již dnes na pole táhnemy. Datum Rataj sabbato post Ascensionem Domini. Jan z Sútic. Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, na mne laskavému. 131. V Novém Bydžově, 28. května 11441]. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad a Dětřich z Miletínka Oldřichovi z Rožmberka: o tažení proti Koldovi; posílají přepisy listů pomocníků Koldových, aby si Oldřich rozmyslil, chce-li s nimi míti příměří. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 519, 7, souč. opis. AČ. I, 370 č. 17. Službu svú vzkazujem, urozený pane a přieteli náš milý! A dávámeť věděti, že sme v tuto sobotu minulú? na pole vytáhli proti nepřátelóm,“ kteříž chtie své- volně korunu tuto hubiti, a zvláště proti Coldovi, jemuž s pomocí boží najprv brániti mienímy záhuby též koruny. A Slezáci také již na poli ležie nám ku po- 1) Hynce Ptáček z Pirkštejna. 2) list Táborských z 23. května viz v AČ. I, 364; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 746. 3) totiž proti Koldovi ze Žampachu a na Náchodě; viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 734 a d.; srv. i další listy, níže otištěné. 4) Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje Plzeňského. 5) landfrid kraje Plzeňského. 6) Hanuš z Kolovrat. 7) 27. května. 8) víz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 736—7; srv. pozn. 3. 14

Strana 106
106 Č. 131—132: 28.—29. května 1441. moci, jakož příslušející k této koruně, a také svému bezprávie a záhubě nechtiec se dívati. Protož, milý pane a přieteli, prosímeť jako toho, ješto by rád poctivé a dobré tej coruny viděl, aby k tomu nám raden a pomocen byl. Neb někteří chtie Coldovi ku pomoci býti, aby potom jiné dobré lidi svévolně tisknúti lépe mohli, jakož teď jich listóv přiepisy posielámy, po nichž se lépe spravovati budeš moci. Protož, pane, toho TM' pováže, rač pomysliti na to, což by bylo lépe a užitečněj- šieho, přímiřie-li s nimi mieti TM“, či-li tak nechati. A jestliže by ráčil to příměřie s nimi konati, rač to tak opatřiti, aťby nám i této koruně proti tomu zhúbci to Datum Bydzow dominico post Ascensionem domini. přímiřie nebylo k škodě. Jiřík z Cunstatu odjinud z Poděbrad3 a Jetřich z Miletínka.“ Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, pánu a přieteli nám milému. 132. Na Lichnici, 29. května [1441]. Hynce Ptáček z Pirkštejna a Jan Hertvík z Rušinova Oldřichovi z Rožmberka, Menhartovi a Janovi z Hradce: aby vytáhli spěšně do pole proti Koldovi. — V doušce Oldřichovi: není-li doma Menhart a Jan z Hradce, aby on sám se přičinil, avšak i jiné aby obeslal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 519, 1, souč. opis. AČ. I, 370 č. 18. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 741. Listy, jichž přepisy byly Oldřichovi zároveň s tímto listem zaslány, byly nejspiše: 1) list Táborských Ptáčkovi z 23. května 1441, otištěný v AČ. I. 364 č. 9:5 2) list Táborských Janovi 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 734—5, 747. 2) Svojše ze Zahrádky v Písku a hlavně Táborští, kteří rozepisovali horlivě na obranu Koldovu; srv. jejich listy, otištěné v AČ. I, 362 a d., list Janovi z Rušinova otištěn zde na str. 107, též list Svojšův Koldovi v AČ. I. 361. Snad to byly některé z těchto listů, jichž přepisy byly Olařichovi podle tohoto listu poslány, neboť v Třeboň. archivu se zachovaly jejich současné opisy (srv. níže pozn. 1 na str. 109); o jednání Tábor- ských na pomoc Koldovi viz Urbánek, Čes, děj. III. I, 739, 745 a d. 3) hejtman kraje Boleslav- ského. 4) hejtman kraje Hradeckého. 5) v Třeboň. arch. (Hist. 519, 10, současný opis) je ještě jeden list Táborských Ptáčkovi, nedatovaný, podobného znění jako výše uvedený: Službu naši, urozený pane milý, napřed vzkazujemy. Slyšíme, kterak někteří páni z Čech Němcov poštvavše na pana Coldu k útisku jeho a jim ku pomoci na pole sě vytrhnúti chystají. A tak jsme spraveni, že by i TMt sě strojil k nim táhnúti. I jestli to tak, prosímy, rač toho nečiniti, nebť pan Colda nalezne přáteli, ješto ho neopustie. A my také poradiece sě s naší jednotú, tomu sě dívati nebudem moci, by náš přietel od Němcóv měl utištěn býti. Toho odpovědi žádáme listem svým po tomto poslu. Datum etc. Purgmistr a rada města Hradiště Thabor. — Také opis tohoto listu byl zaslán p. Ptáčkem Oldřichovi, neboť za ním připsáno: A já jim takto odpověď na ten list od sebe dal sem: — následuje list Jana ze Soutic, psaný jménem Ptáčkovým, otištěný v AČ. I, 364 č. 10.

Strana 107
Č. 132: 29. května 1441. 107 z Rušinova z 27. května 1441, dosud netištěný (uložený též v Třeboň. arch., Hist. 519, 2, souč. opis; srv. výše pozn. 2 na str. 106.), tohoto znění: Strennuo militi domino Johanni de Russinow residenti in Lichtenburg, amico dilecto d. Službu svú, statečný přieteli, napřed vzkazujeme. Vašemu listu! porozuměli sme, v němž mezi jinú řečí píšete, že lantfrídu pro zlé neučinili ste, než pro chválu boží a obecné dobré a pro upokojenie této země a krajov vašich, a ktož by vás hubil, aby naň sobě pomohli etc. Ještě sme neslyšeli, by kto vás v tom kraji lantfrýdným hubil, že na takového polem chcete vytáhnúti etc. Bez pochybenie, že takoví lant- frídové pro zlé jsú zděláni, poněvadž vzemše sobě cizozemce na pomoc, úhlavné nepřáteli jazyka českého a slovanského a zjevné protivníky chvály božie, i chcete vedle nich na přietele našeho a pomocníka zákona božieho a služebníka krále polského, urozeného pana Jana Coldu s jeho služebníky a jeho chudině k útisku táhnúti, a cizozemce tudíž s jinými pomocníky proti věrným Čechóm, milovníkóm chvály božie, ssíliti, aby tiem směleji vtrhnúce do Čech chudinu hubili a pálili, jakož jsú to několikrát a nynie okolo Náchodu mnoho vsí a městeček vypálili, muže, ženy mordovali, ženám a panenkám násilé činili a je podavovali, ješto uffáme pánu bohu, že toho bez pomsty nenechá. A to sě vše děje z návodu některých pánóv z Čech, kteřížto majíce s přietelem naším nadepsaným přímiřie křesťanské do roka umluvené s výmienkú dadúce sobě XVII neděl napřed věděti, ač by která strana v tom přímiřie státi nechtěla, i v tom týž páni uvedli naň a na jeho chudinku slezké cizozemce, zpřahše sě s nimi za jeden člověk, jakož s jich listóv světle shledali sme. A poněvadž vás duch, buoh vie, již k tomu pudí, aby cizozemcóv proti věrným Čechóm posilovali, v malé chvíli okáže sě, k chvále-li boží a upokojenie země této ti lantfrídové, o nichž pravíte nebýti k zlému, jenž nepochybujem najvěrnějších lidí českého jazyka milovníkóm k útisku jsú zděláni, jichžto my odvá- žiece s přáteli dobrými našemi a kohožkoli budem moci požiti odkudžkolivěk, z boží pomocí přie- tele svého pana Coldy do těch statkóv i hrdel našich nemieníme opustiti; a vždy dobří lidé shledají, jimž jest český a slovanský jazyk mil, kto stojí o zvelebenie chvály božie a rozšieřenie jazyka českého a slovanského, my-li či-li ti, ješto cizozemcóm chystají sě na věrné Čechy radni a pomocni býti. Úmysla vašeho odpovědi prosíme listem vaším. Datum sabbato infra octavam Ascensionis Domini nostri Jhesu Christi. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor řečeného. — (Item v důšce téhož listu toto popsáno:) A také sme porozuměli v páně Coldově listu, že jest chtěl na lidech pro- středních o svú při přestati, ale ne Jetřichově straně jeho odporné. A bylo by užitečnějie bez búřenie zemi, vojzk nechajíce, k tomu přičiniti, nestranně a přátelsky v to uhoditi bez zahubenie země, nevnadíce do Čech cizozemcóv, neb sú cizozemci úhlavní nepřietelé Čechóv etc. Také o Rudoltovi2 úplně věz, že jest luoni naše honil od Jihlavy až právě za Pelhřimov a v tom sě poznal před námi a nynie opět jel bokem shleduje. A také jiezda byla Předborova a vždy jsme na Rudolta péče neměli, že nás tak pilně honil; a přes to chcme jej dáti na rukojmie do dalšieho opatřenie. Službu svú vzkazujem, urození páni a přietelé naši milí! A jakož VM“ tajno nenie, kterak na pole táhnem na Coldu, na zhúbci koruny našie a na nešlechetného člověka, ježto jest hlava všech těchto zlostí, jakož teď přiepisy posieláme listóv, v nichž všem běhóm porozumiete, kterakýť jest jich úmysl a kterakť sú jedné čekali svého v tom, zdať by mohli povstati a tuto korunu i nás všech k zkáze přivésti i k věčnému zlému. Neb již móžete rozuměti, kterakť sě jest z nich vypuklo, kterakť sě již obsielají na vše strany, aťby sobě pomohli; a zvláště píší, když s vámi 1) viz AČ. I, 366 č. 14. 2) Rudolt z Ebrhartic — srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 7393. 3) viz pozn. 3 na str. 105. 4) viz poznámku výše uvedenou. 5) viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 739, 745 a. d., srv. výše pozn. 2 na str. 106. 14*

Strana 108
108 Č. 132—133: 29. května—2. června 1441. přímiřie mieti budú, že chtie táhnúti.! Protož tomu rozumějíce, přieliš již zlému a nás i vás všech zkázy, ač bychom sě nepřičinili, račte sě již přičiniti a v svých krajích nahoru býti na pole: aťby oni, vidúce vaši příčinu, že sě dívati jich zlostem nechcete, své zlosti přestali a sem ku pomoci jemu aby táhnúti nesměli. A jestliže toho zanetbáte a s nimi v někaké taidinky vstúpíte, shledáte, že sobě i této zemi mnoho zlého učiníte, a že byšte potom rádi sobě pomáhali, byšte věděli vedlé koho. Neb cele to vězte, žeť my móžeme s nimi přímiřie mieti i pokoj, kterýž den koli chcme. Protož, milí páni, pomyslte na to, kterak jich jest dosti málo a kterak sě tuze zasazují a ostati sebe nemienie, a bojéce sě toho, jakož píší, by nezaspali, a jakž by jeden utištěn byl, že by sě i jim dostalo: protož račtež na to pomysliti, abyšte také nezaspali. Pakli byšte již přesto zanetbali a prodlévali přičiniti sě již vskutku bez omlúvánie, již by bylo samému bohu svědomo i vám, že sme my sě chtěli rádi přičiniti a zlostem sě rozmoci nedati, hrdel i statkóv svých nelitujíc. Pak máte-li sě přičiniti, přičiňte sě spěšně. Dán na Lichmburce v pondělí po Božiem vstúpení. Hince z Pirgšteina, Jan z Rúsinova. Urozeným pánóm, panu Oldřichovi z Rosenberka, p. Menhartovi z Hradce, panu Janovi odtud z Hradce, přátelóm našim milým. Dušě: Pane z Rosenberka! Ač pana Menharta doma nenie, neměj tiem omluvy a přičiň sě; nebť sě tebe najviec dotýče. Neb byť pan Menhart ani pan Jan“ nebyli, ty móžeš sě přičiniti. Ale proto pana Jana přísně obešli k tomuto našemu listu, i páně Menhartovy úředníky. A zdá mi sě, aby nemeškaje obeslal pana Crušinu, aťby vzhuoru na pole byl s Plzenským krajem, i pana Michalce“ i jiné v krajiech. Nebť jest toho již veliké potřebie; a nikdá sme neměli času, jakož již děkujíc bohu máme. Protož, milý pane a přieteli, již sě jest třeba všem v zemi přičiniti; protož nemeškajž obeslati i vskutku sě sám přičiniti. 133. V Krumlově, 2. června 1441. [Oldřich z Rožmberka Fridrichovi, králi římskému]: posílá mu opisy listů, jimiž ho někteři čeští páni vyzývají do pole; aby mu zaplatil dluh a půjčil zbraně k dobytí Tábora; aby vyslal Menharta z Hradce a jiné pány do země České. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 523 a, koncept. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 229. — Srv. Palacký. Děj. IV. 1, 58, Mareš, ČČM 1902, 13 a Urbánek, Čes. děj. III. I, 751. 1) v listě Táborských Koldovi z 23. května 1441 (AČ. I, 362 č. 7); o jednání Oldřichově s Táborskými o přiměří srv. též v č. 131; srv. Urbánek na uv. m. 7532 (listy o příměři z 11. a 13. července viz níže, č. 137 a 139. 2) Menhart z Hradce byl v poselství českém na sněmu ve Vídni — srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 576, 582 a d. 3) Jan z Hradce. 4) Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje Plzeňského. 5) Václav z Michalovic a na Strakonicích.

Strana 109
Č. 133—134: 2. června 1441. 109 Durchleuchtigister furst, gnediger lieber herre, mein willige beraite dinste sein euern kunglichen gnaden voran willig und berait. Gnediger lieber herre, ich schik euern gnaden abschrift, wie mir etlich behmisch herrn schreiben und mich in das velt zu komen ermanen, als eur gnade wol vernemen wirdet; des ich mich ge- willigt hab in das velt zu komen und mich mit andern mein frunden und piderb- leuten vermein vor dem Thabor zu schlahen und hoff abgotwillen den zu gewun- nen mit hilf des almechtigen gotes, wann yezo solh gut wege und zeit ist zu verliesung desselbigen schloss, als noch bisher nie gewesen sind, alslang als dasselb sloss gestanden hat. Ich hoff auch das liger vor demselbigen sloss zu handeln mit pasteyen, als ich vor Lomnicz? getan hab. Eur konigliche gnad mag auch wol ver- steen, wenn das sloss gewunnen wirt, des ich zu got hoff, das eurn gnaden meiner frauen der konigin und dem erben alle eur gnaden sach dester gernykleicher zu hant komen mag. Nu bit ich eur kungliche gnade mit besunderm willigen vleisse anzusehen den heiligen kristenlichen glauben, auch eur selbs nuz, meiner frauen der konigin und des erben, so daraus komen mocht, eur gnade wel mir zu hilf und zu staten komen mit meiner schuld, so mir eur gnad schuldig ist IIIIMII° gulden; auch di puchsen, dy vor dem Thabor gewesen ist, mitsamt dem wagen und heber zu leihen und darzu XXX zent pulfers zu geben, damit ich dy obgeschriben sach desterpas geenden mocht, wann ich je nicht vermain dannen zu komen, es sei dann, das dasselbig schloss gewunnen werde. Es gee mir daruber, wy der almechtig got welle und alspald mir der almechtig gott hulfe dy sach zu volenden, wil ich euern gnaden di puchsen widergeben und ob si zubrech, da got vor sei, widergiesen und geben lassen. Und getrau euern koniglichen gnaden, eur enruch mich darinnen gnedikleichen bedenken. Das wil ich allezeit umb eur konigliche gnad gerne und williklichen verdienen. Datum Crumlow feria VI. ante Penthecosten annorum XLI°. Auch gnediger lieber herre, ich bit eur gnade mit allem vleisse, eur gnade enruch herrn Meinharten und ander behmische hern3 gnedikleichen vor eurn gnaden vertigen, das sy dester ee in das lant komen mugen, wann das gros not tut, als eur gnad dasselbs wol versteen mag, das solhs gros not tut. 134. IV Krumlově, 2. června 1441]. [Oldřich z Rožmberka nejmenovaným rakouským pánům tehdy u dvora krále Fridricha ve Vídni]: posílá jim opisy listů, jimiž ho někteří čeští páni vyzývají do pole proti Koldovi; psal králi Fridrichovi, aby mu zaplatil dluh a poskytl pomoci 1) srv. výše č. 132; Urbánek, Ces. děj. III. I, 752 má za to, že Oldřich poslal králi i překlady jiných listů o sporu Koldově, jichž opisy jsou v Třeboň, archivu vedle opisů českého znění (Hist. 2) viz Heermann's Rosenb. Chronik (vyd. 519, AČ. I, 361 a d.); srv. výše pozn. 2 na str. 106. 4) viz Urbá- 3) viz pozn. 2 na str. 108. Klimesch) str. 105, srv. Sedláček, Hrady III, 175—6. nek, Čes. děj. III. 1, 5823 .

Strana 110
110 Č. 134: 2. června 1441. k dobytí Tábora; prosí je o přímluvu u krále, aby mu v té věci vyhověl a aby odeslal zpět do Čech Menharta z Hradce a jiné české pány. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 523 b, koncept. Srv. předcház. list, Urbánek, Čes. děj. III. 1, 752, Mareš, ČČM 1902, 13. Edlen wolgebornen herrn und lieben frunde. Ich lass euch wissen, das etlich behmisch herr jezo im lande zu Beheim mit den slezizen fursten zu velde ligen vor dem Colda auf Nachad. Dyselbigen herrn haben mich besant und ermant, als ir in disen ingeslossen abschriften wol vernemen werdet,? das ich auch auf sein und in das velt komen sol; des ich mich gewilligter hab und mich mit meinen frunden und andern piderbleuten fur dem Thabor zu schlahen vermein und abgot- willen den zu gewunen mit hilf des almechtigen gotes. Es gee mir daruber, wy der almechtig got welle, wann noch bisher, alslang dasselbig sloss gestanden ist, nie als gut weil weg und zeit zu verliesung desselbigen sloss gewesen sind, als yezund sind, wann ir wol wist, das sich alle posheit daselbst erhoben hat und auch kein gut tun, dyweil sy leben. Ir muget auch wol versten, hulf mir der almechtig got dasselbig sloss zu gewunnen, des ich zu got hoff, mit solhen wegen und in solher zeit davan nicht zu schreiben, sunder in kurz mutlichen underrichten wil lassen, das meim gnedigen herrn, meiner frauen der konigin, den erben, baiden landen und der ganzen kristenheit vil nuz daraus komen mocht und alle ir sach desterpas gehandlen mochten. Als ich solhs auch meim gnedigen herrn dem konig, meiner frauen der konigin zugeschriben und ir gnad gebeten hab, mir darzu zu hilf und zu staten zu komen mit meiner schuld, so mir sein gnad schuldig ist IIIIMII° gulden, und dy puchsen, so dy vor dem Thabor gewesen ist, mit wagen und heber zu leihen und XXX zent pulfers darzu zu geben, damit ich di abgeschriben sach desterpas geenden mocht; und alspald mir got hulfe di sach zu enden, wil ich seinen gnaden di puchsen gerne widerkeren, und ob si zubrech, da got vor [sei], widergiesen machen und geben lassen; auf das bit ich euch, lieben frund, mit allem vleisse, darinnen ratsam und hilflich zu sein, auch andern meins gnedigen herrn rethen, herrn Cunradten canzler, hern Cunradten von Krey, herrn Stephan, herrn Hahenburgk, herrn N. Neiperger etc. solhs zu verkunden und sy auch zu bitten, ratsam und hilflich darinnen zu sein, das mir mein gnediger herr mit solher bezalung meiner schuld und anlehens, so ob- geschriben stet, gnedikleichen bedenken welle. Das wil ich freuntlichen und gerne umb euch verdienen. Auch lyben frunde, bit meins herrn konigs gnad, das sein gnad herrn Mein- harten und ander behmischen herrn, so jezo bei im sein, gnedigkleichen und un- verzogenlich vertigen wolle, damit, als ich sein gnade in meinem schreiben auch 1) viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 734 a d., srv. výše č. 130 a dalši. 2) viz pozn. 1 na str. 109.

Strana 111
Č. 134—137: 2. června—11. července 1441. 111 gebeten hab, si dester ee wider zu lande komen mochten, wann das gros not tut, sind, das sich um und umb im lande yderman zu velde zuricht; und hoff zu gote, das abgotwillen gut wirt. 135. 12. června 1441. Svojše ze Zahrádky vypovídá Oldřichovi z Rožmberka příměří. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 524, or. pap. AČ. III, 19 č. 25. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 753. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, já Svojše z Zahrádky službu svú napřed vzkazuji. Tak jakož přímiřie mezi sebú máme s výmluvú osm neděl napřed a já podlé té umluvy zvěděv, že TMť proti přátelóm strany našie a proti služebníkóm krále polského, pána našeho, na pole se chystě, i byl sem list otevřený, osm neděl napřed věděti dávaje, TM“ poslal; a tu posla mi oblúpili i list TM“ ode mne poslaný jemu vzali, zbili jej i oblúpili. I teď již TM“ tiemto listem neděl osm napřed oznamuji od dánie a napsánie listu tohoto. A toho na svědomie pečet svú vlastní k tomuto listu sem přitiskl; a podlé mne k mé prosbě slovútné panoše Příbram z Klokočína a Jindřich z Olšan své jsú pečeti na svědomie podle mé při- tiskli. Datum feria secunda ante diem magne solempnitatis Corporis et san- guinis domini nostri Jhesu Christi, anno Domini millesimo quadringentesimo quadra- gesimo primo. Pod textem přitištěny 3 pečeti z černého vosku: 1) poškozená, orlice na štítě, hledící k pravému rohu; 2) na štítě i nad helmou vyskakující zvíře, nápis: przibram z Klokocina 3) velmi poškozena. 136. V Strakonicích, 3. července [1441]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby naň pamatoval jestřáby dobrých hnízd, neb slyší, že již byl u něho služebník páně Krušinův Panocha, chtěje si jestřáby vybírati. — f. III. post Visitacionem b. v. Marie. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Michalovic, or. pap. AČ. XIV, 9 č. 1488. 137. V Krumlově, 11. července 1441. Oldřich z Rožmberka slibuje, že zachová i dále příměří s Táborskými. I) viz pozn. 3 a 4 na str. 109.

Strana 112
112 Č. 137—138: 11. července 1441. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 525, koncept. AČ. III, 525 č. 420 (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 753—4; Mareš, ČČM 1902, 13, též výše pozn. 1 na str. 108 a níže č. 139. My Oldřich z Rosenbergka vyznáváme tiemto listem obecně přede všěmi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú: tak jakož sme měli i ještě máme křesťanské úmluvy a zvláštnie příměří s opatrnými purgmistru,“ konšelóm“ i vší obci“ města Hradiščě Thábor, tak jakož hlavní listové mezi námi svědčí, slibujeme naší dobrú věrú křes- ťanskú dále v těch úmluvách a příměří státi a v celosti zachovati bez přerušení vše- likakého, tak jakož hlavní listové svědčí, avšak bez škody a úrazu našich pří, kteréž se nám od svrchupsaných purgmistru,“ raddě“ i vší obci“ v těch příměřích i úmluvách staly sú se. A toho na svědomí kázali sme pečet našie vlastnie z dobrým naším vědomím k tomuto listu přitisknúti. Jenž jest dán a psán na Crumlovi v úterý před svatú Margarethú, léta od narození syna božieho tisícého čtrstého XLI°. Na rubu písmem 15. stol.: Potvrzení úmluv s Táborskými. 138. V Ratajích, 11. července 11441]. Jan ze Soutic Oldřichovi z Rožmberka: poslal jeho list ihned svému pánu [Ptáčkovi z Pirkštejna]; zprávy o bojích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 526, or. pap. AČ. I, 371 č. 19. Služba má napřed, urozený pane! Od TM“ list i dúšku hned sem pánu poslal; neb mi pilně psal, kterak jest to, že jemu dotud poselstvie od TM“ žádné neučiněno.“ Za to mám, že TMť vie, kterak sě nynie na Tábor sbierají.“ Rač, pane, pomnieti na Jankovo poselstvie etc. A věřím TM“, že tak učiniti ráčíš i s svými přáteli. A bychť psal, kterakť sú Črniekovicě“ dobyty, rozumiem, že to TM' vie; a Rychmberk“ jsú již obehnali v středu minulú a Slezáci tu s nimi ležie. Takť porozumievám, bašty tu Datum Rataj fer. III. ante zdělajíc, všichni spolu chtie k Náchodu přitrhnúti.“ festum s. Margarethe virginis gloriose. Jan z Sútic. a) tak or. 1) dotčený list o příměří se nezachoval; bylo učiněno snad koncem května — srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 7532 — s platnosti do 1. ledna 1442, s čtyřnedělní výpovědi; srv. zmínku níže v č. 140. 2) Oldřichův list Ptáčkovi z Pirkštejna se nedochoval; srv. Urbánek, Čes. děj III. I, 754. 3) srv. v dopisech Oldřichových králi Fridrichovi a pánům rakouským z 2. června, výše č. 133 a 134. 4) Černikovice (u Rychnova n. Kněžnou), někdy tvrz, tehdy sídlo Jana Koldy ze Žam- pachu. 5) Rychemberk (dnes ves Liberk u Rychnova n. Kněžnou), tehdy hrad Jana Koldy ze Žampachu; viz Sedláček, Hrady II, 191. 6) viz Urbánek na uv. m.

Strana 113
Č. 138—140: 11.—16. července 1441. 113 Psal mi pán, že Tuoma jest již prázden smlúvú, kterúž sú páni učinili mezi Hradčany a Wyzdvihačěm; a že Hradčané mají na poli i Bohuše Costka ležeti, a že měli jako včera vytrhnúti na pole ku pánuom. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, na mě laskavému. Pečeť odpadla. 139. 13. července 1441. Táborští slibují zachovati úmluvy a příměří s Oldřichem a Jindřichem z Rožm- berka, „avšak bez škody a úrazu našich pří, kteréž sě nám od svrchupsaného pana Oldřicha v těch přímiřích a úmluvách staly sú sě.“ — Dán ve čtvrtek den sv. Margarety panny, léta 1441. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 527, or. pap. s krytou pečetí, přitištěnou pod textem. AČ. III, 525 č. 421 (reg.). — List tento jest podobného znění jako list Oldřichův z 11. čer- vence 1441, viz výše č. 137. 140. V Ratajích, 16. července 1441. Jan ze Soutic Oldřichovi z Rožmberka: žádá za zprávu, učinil-li Oldřich, jak se mluví, příměří s Táborskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 528, or. pap. AČ. I, 372 č. 20. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 7541. Služba má napřed, urozený pane milý! Rač věděti, že tyto noviny zde v craji počaly sú jíti, že TM učinil příměřie s Táborskými do Nového léta a čtyři neděle napřed.2 Jáť toho odpierám, i zakládati sem sě o to chtěl, pamatuje na poselstvie od TM“. A za to mám, že TM“ tajno nenie, kterak Táborští strhšě včera okolo Pelhři- mova, brali a spálili čtyři vsi a Coldovi ku posílení lidi jednají. Protož, milý pane, rač pomnieti, ať sě poselstvie od TM“ naplní. O těch všech věcech i o přímiří rač mi brzkú odpověď dáti, kterak sě v tom mám mieti, ktož se mnú o to budú mluviti. Datum Rataj dominica ante festum s. Allexii. Jan z Sútic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga, na mě laskavému. Pečet odpadla. 1) Královéhradečtí; o věci zde dotčené není nic blíže známo. Srv. Urbánek, Čes. děj. III, 1, 737. 2) srv. výše č. 137 a 139. 3) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 755. 15

Strana 114
114 141. Č. 141—143: 16. července—20. srpna 1441. V Krumlově, 16. července 1441. Oldřich z Rožmberka Cáhlovským: aby vrátili Mackoltovi ze Suchdola odňatou súl. — dom. post Divisio apost. Wirmsberger, Regg. aus d. Arch. von Freistadt in Oesterr. ob d. Enns, A. f. Kunde österr. Geschichts-Quellen XXXI (1864) 321, reg. z orig. 142. V Plzni, 15. srpna 1441. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje Plzeňského, Oldřichovi z Rožm- berka: o svém sporu s Přibíkem Klenovským; od neděle za týden 127. srpna] bude sjezd krajů Plzeňského a Prácheňského. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 529, or. pap. AČ. III, 370 č. 5. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 7561. Služba má napřed, urozený pane a přieteli milý! A jakož si Costupierovi psali o Přibíka Clenovského, že by s tebú mluvil ústně, že na tobě přestati chce etc.: psalť sem i ještěť píši, žeť já toho také konečně na tobě přestati chci a na tě konečně uru- čiti chci, a on ať též učiní. A jakožť praví, že by mi překážeti nechtěl: jestližeť mi překážeti nebude, jáť jemu také překážeti nechci, aniž svým překážeti dopustím. Také, pane a přieteli milý, věz, že krajené vznesli na mě, že by roty v městečku jeho v Ko- lovči bývaly a odtud v kraji škodu činily. I prosímť, milý pane, mluv s ním o to, ať toho nedopúštie, aťby proto naň pokřik nebyl. A tohoť odpovědi listem tvým žádám. Datum Plzne fer. III. die Assumpcionis beatissime virg. Marie anno etc. XL primo. Také, pane a přieteli milý, věz, že od neděle nynie příštie v témdni sjezd valný krajóv lantfriduov Plzenského i Prachenského v Nepomuce2 jmáme mieti, jestliže by tobě k tomu potřeba která byla. Hynek Crušina z Švamberga, haitman kraje Plzenského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 143. V Krumlově, 20. srpna 1441. Oldřich z Rožmberka hraběti Janovi ze Šaumburka: aby k němu přijel; 1) dotčený list se nedochoval. 2) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 761.

Strana 115
Č. 143—144: 20. srpna—4. září 1441. 115 odjede-li však brzo do Vídně, kam mu bude nejpohodlnější, aby Oldřich za ním přijel, učiní tak rád. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 530, koncept. Edler wolgeborner herre und lieber sweher, mein fruntlichen dinst zuvor. Als ich euch nachst geschriben und ein brief von den anbelden von meiner sach wegen zugeschikt hab, darauf mir noch von euch kein antwort nicht worden ist, bit ich euch noch mit besunderm guten vleisse, ir wellet euch her zu mir fugen und eur tochter zu beschawen, als ich euch vorgeschriben und gebeten hab. Wer aber, das ir euch je in kurz abvarz gen Wienn fugen wurdet, als ich in lantmansweise ver- standen hab, das dy ganz lantschaft aber gefordert ist worden auf den schirsten send Gilgen tag,? wo euch alsdann am beqwemlichsten were mich zum euch zu fugen, wolt ich gerne tun, wann ich aus vil sachen mit euch zu reden het, das euch und baide laut antreffend sind. Und bit des eur beschriben antwort bei dem Datum Crumlow dominico post Assumpcionis Marie, annorum XLI°. boten. 144. V Krumlově, 4. září 1441. Mikuláš, zvolený arcibiskup pražský a legát koncilu Basilejského, dovoluje Oldřichovi z Rožmberka a jeho dětem, aby si zvolili svého zpovědníka a měli přenosný oltář. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 2 č. 14, or. perg. AČ. XI, 242 č. 2 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 49, č. 178 (reg.). Nicolaus, dei gracia electus et provisus archiepiscopus ecclesie Pragensis necnon sacrosancte generalis sinodi Basiliensis, in spiritu sancto legittime congregate, uni- versalem ecclesiam representantis, legatus et orator, dilectis nobis in Christo nobi- libus viris dominis, magnifico viro domino Ulrico de Rozemberg ac liberis ipsius Henrico, Johanni, Jodoco ac domicellabus eius videlicet Agneti, Ludmille, Perchte, nostre Pragensis diocesis, salutem in Domino sempiternam. Vestre devocionis affectus, quos ad sanctam sinodum prefatam dinoscimus habere, promerentur, ut illa vobis concedamus, que vestrarum conscienciarum pacem respiciunt pariter et animarum salutem. Hinc est, quod nos devotis vestris supplicacionibus inclinati, quantum cum deo possumus, favorabiliter annuentes, auctoritate dicte sinodi ac universalis ecclesie per eam representate, cuius legacionis officio per regnum Boemie et marchionatum Moravie fungimur in hac parte, vobis supradictis concedimus per presentes, quati- nus liceat vobis ydoneum et discretum presbyterum in vestrum eligere confesso- 1) tento list se nedochoval. 2) 1. září. 15*

Strana 116
116 Č. 144—146: 4.—8. září 1441. rem, qui confessione vestra diligenter audita super punctis, que sibi confitebimini, eciam si talia sint, propter que merito sedes apostolica foret consulenda, vobis auctoritate predicta provideat de absolucionis debite beneficio ac penitencia salutari tociens, quociens opus fuerit, vobis omnibus supradictis, quousque advixeritis; et ut liceat vobis habere altare portatile cum debita reverencia et honore, super quo in locis ad hoc dispositis, pacificis, honestis et non ventosis, in quibuscunque locis vestrorum bonorum moram traxeritis, per aliquem sacerdotem katholicum et ydo- neum missas et alia divina officia coram vobis et vestris familiaribus facere cele- brari valeatis, devocionibus vestris tenore presencium auctoritate legacionis nostre similiter ad tempora vite vestre absque preiudicio parrochialis ecclesie graciose concedimus et indulgemus. Datum in Chrumpnaw Pragensis diocesis die quarta mensis Septembris, anno Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo primo, indiccione quarta, pontificatus domini nostri domini Felicis pape quinti anno se- cundo, nostro maiori sigillo subappresso. Přitištěna krytá pečeť. 145. V Krumlově, 5. září 1441. Oldřich z Rožmberka poslal koncilu Basilejskému a papeži Felixovi V. listy, v nichž sliboval poslušnost. — domini Ulrici Concilium Basiliense VII, 447: Deinde lecte fuerunt — — diverse littere de Rosembergh, gubernatoris regni Boemie predicti, sacro concilio directe. In quarum ultima, videli- cet domini Ulrici, continetur omnimoda obediencia, quam fecit tam sacro concilio quam sanctissimo domino nostro Felici pape Vto, de data „in castro Crompnaw die Vta mensis Septembris M° etc. XL primo“, sigillata sub sigillo proprio. — — Postea lecta fuit alia littera dicti domini Ulrici de Rosem- berg sanctissimo domino nostro pape directa — — Listy byly čteny v shromáždění koncilu 3. listop. (viz Concil. Basil. VII, 446); před tim, 27. října (tamže 441), byl čten list Mikuláše Jindřichova, zvoleného arcib. praž., a jiných duchov- ních i světských osob, z téhož dne v téže věci; přimlouvají se též za pomoc pro Oldřicha z Rožm- berka, administratora král. Českého. — Monum. concil. III, 969 (reg. v UB. d. St. Krummau II, 49 č. 179); srv. Urbánek. Čes. děj. III. I, 687-8, též níže č. 162, 163, 167. 146. V Šaumburku, 8. září 1441. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: přijede k němu zítra ráno. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 17 (registr.), or. pap. Edler lieber sweher, eur potschaft uns bei eurem diner dem Sammer getan" haben wir vernomen. Nu hietn wir uns gern gestern hinab gefuget, wir sein aber mit gnotigen gescheften umgeben, die wir durch nymant anders dann uns selbs 1) srv. list Oldřichův z 20. srpna 1441, výše č. 143.

Strana 117
Č. 146—147: 8.—18. září 1441. 117 ausgerichten mugen. Wie aber daruber, so wellen wir uns je fudern und gedenken, das wir morgen frue gar enzeit bei eu sein wellen und getrauen eur freuntschaft, ir wellet in unserm verziehen nicht ain verdriessen haben. Geben zu Schawn- berg an unser fraun tag Nativitatis, anno etc. XLImo. Johanns grave zu Schawnberg etc. Na rubu: Dem edeln unserm liebn sweher, herrn Ulreichen von Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 147. 18. září 11441]. Aleš ze Šternberka a z Holic Oldřichovi z Rožmberka: ať paní Perchta zacho- vává úmluvy, sjednané mezi nimi Oldřichem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. v. Sternberg, or. pap., poškozený. AČ. II, 14 č. 16. — Dvorský, Staré písemné památky žen a dcer českých 36 č. 32. Služba má, urozený pane, přieteli zvláště milý! A prosím[t, vielš-li, co pan Menharth tam tak dlúho jedná, daj mi to věděti. Dále (jakož onejhdy jsi odepsal, že paní Perchta praví, že by mne nikoli nemienila hněvati: byť to chtěla učiniti, drželať by mi úmluvy a zápisy tebú mezi námi vydané;2 pro jejiežto nezdržení já veliké své dobré meškám a k škodám mě připravuje. A mám-li s ní dobře býti, jediné ať mi drží úmluvy a nevymlúvá sě tiem, byť mi kto zmeškal, maje dělati na svój groš, že nedělal jest, neb cožť mi jest ten zmeškal, jáť viem, kterak s tiem mám naložiti, ale ať mne její lidé a úředníci nemeškají, brániec mi dělati. A tak, pane, v jistotě věz, nebude-liť mi úmluv držeti, sáhnuť jí na všecko, což drží. Také, pane, mnohokrát sem psával o listu, kterýžť sem svěřil, i ještěť vždy doufám, že mi jej vrátíš; neb, pane, bychť já ten list měl, těchtoť bych zmatkóv neměl od ní.“ Datum fer. II. post Lamperti. Aleš z Šternberga odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Pečet odpadla. 1) Menhart z Hradce byl v poselstvi českém ve Vídni u krále Fridricha; viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 589 a d., srv. též výše pozn. 2 na str. 108. 2) úmluvu mezi Alšem ze Šternb. a Perchtou z Kravař o poručenskou správu Konopiště a Šternberka z 21. list. 1424 na Krumlově viz v AČ. I, 152 č. 16, též Dvorský, Staré pam. žen... 19 č. 18, reg. v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmb. I, 71 č. 102; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 188 a d., též zde str. 52 č. 71. 3) srv. odpověď Oldřichovu z 25. září, níže č. 149.

Strana 118
118 Č. 148—149: 21.—25. září 1441. 148. 21. září 11441]. Aleš ze Šternberka a z Holic Oldřichovi z Rožmberka: ať mu oznámí, kdy má za ním přijeti na Zvíkov; o sporu Přibíkově s Habartem; jeho syn bude již propuštěn. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 532, or. pap. AČ. II, 15 č. 18. Služba má, urozený pane a přieteli mně zvláště milý! Jakož mi píšeš o an- valtiech a o Rakúské zemi, milý přieteli, ne takť sě velmi starám o ně, jakož bych rád řád v zemi našie viděl; neb muožeš, pane, rozoměti, žeť by nám toho veliké potřebie bylo. Dále, pane, jakož dotýčeš, že by mne rád viděl: bude-liť mne potřebie, daj mi věděti něco napřed, když by na Zviekov přijel, aťbych sě jinam nezamluvil; toť rád k tvé žádosti učiním a tam bych přijel. A jakož píšeš o Přibíkovi a o Lo- patovi:2 pro boha, stav mezi nimi, což muožeš. A o synu mém rač věděti, žeť sú mě kniežata ubezpečili, žeť má konečně na Jedenácte tisíc děvic“ prázden býti. Jinýchť Datum fer. V. in die beati Mathei apostoli et ewangeliste. novin psáti neviem. Aleš z Šternberga odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. 149. V Krumlově, 25. září 1441. Oldřich z Rožmberka [Alšovi ze Šternberka a z Holic]: o jeho sporu s Perchtou z Kravař; na sněmu rozmluví s ním o všech věcech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Sternberg, koncept. AČ. II, 15 č. 17. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi píšeš o panu Menhartovi, ať bych dal věděti:“ psalť sem před tiem snad třetí den, jakož posel tvój přišel, a listy do Prahy, i tvój, poslal domovníku svému, ať by tobě jeho dále dodal, o těch všech věcech, i o těch, kteříž nynie vládnú v Rakúsiech,“ ješto sě po I) list Oldřichův, který byl psán nejspíše před listem Alšovým z 18. září (viz výše č. 147), se nedochoval; Oldřich v něm patrně psal Alšovi o jmenování stavovského výboru pro správu země rakouské; srv. Urbánek, Ces. děj. III. I, 587. 2) Přibík z Klenového a Habart z Hrádku řeč. Lopata; srv. Urbánek, tamže 7561. 3) 21. října. 4) Petr ze Šternberka, syn Alšův, upadl do zajetí Fridricha Saského r. 1438 v bitvě u Želenic; viz Urbánek, tamže 369 a d. 5) viz list Alšův z 18. září, výše č. 147. 6) viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5872.

Strana 119
Č. 149—150: 25.—28. září 1441. 119 tom budeš moci spraviti. Dále jakož mi píšeš o mé tetě, věz cele, žeť jiného na nie nemohu rozuměti, než žeť všecko chce učiniti vedle úmluv; a od tohoť jest nikdá nebyla. A dále jakož píšeš, že by sě chtěl uvázati v to, což ona drží: tohoť potřebie nenie, poněvadž chce učiniti vedle těch úmluv. Avšak teď skuoro sněm bude, ješto sě bohdá spolu sjedem: tu s tebú o všecky věci rozmluvím, a což budu moci, rád sě přičiniti chci, aby v dobrý konec mezi vámi uhozeno bylo. A o tom listu, jakož mi píšeš, však sem prvé o tom psal, jakož pak bohdá na tom roce o tom i o všecky jiné věci spolu rozmluvíme, když sě sjedem. Neb bych mezi vámi rád pěkně chtěl uhoditi; neb tě i ji mám za své zvláště dobré přáteli, a rád bych tak jednal, aby spolu dobře byli. Datum Crumpnaw fer. II. post Mauricii, anno etc. XLImo. Oldřich z Rosenberka. 150. 28. září [1441]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby se nezastával Tožice; žalují na Pešíka, že zjímal jejich služebníky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 521 e, or. pap. AČ. I, 372 č. 21. Urozený pane! Bez pochybenie zdá sě nám, žeť sme proti úmluvám nic neuči- nili, než Thožicovi, nepřieteli našemu, přikázali sme svým, aťby jemu poškodili, po- něvadž lidé k našemu častému obeslání nechtěli k holdu přijíti, a vědúce, žeť sme jich z svého holdu nikdyž nepropustili. A k tomu Tožice slúží v zemi cizie.“ Protož věříme, že našeho nepřietele zastávati nebudeš. Takéť túžíme na Pešíka,“ žeť jest nám dva pacholečka, ani z Rakús vedú koně, zjímav u vězení drží. O kteréžto ně- kolikrát psali sme, aby je propustil; toho sě jemu nezdá učiniti. A my jistoty toho došli, že žádné škody tvým lidem neučinili, než odjemše jim koně, podnes je mají a je vězí. I prosíme dle úmluv, ať sú naši služebníci propuštěni. Datum fer. Vta ipso beati Venceslai. Purgmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Pečeť odpadla. a) následuje škrtnuto: a sám dobře rozuměti móžeš, žeť platen nenie abyste přátelsky spolu byli. b) následuje škrtnuto: 1) Perchta z Kravař, srv. pozn. 2 na str. 117. 2) sněm ustanovený k 11. listop. (Urbánek na uv. m. 590) sešel se však až v lednu 1442 (tamže 592 a d.). 3) srv. korespondenci Táborských s Oldřichem o Tožicovi z května 1441 (výše č. 126 až 129). 4) Pešík z Bělé, hejtman třeboňský; srv. Mareš, ČČM 1902, 15.

Strana 120
120 Č. 151: 11. října 1441. 151. 11. října 1441. Král Fridrich slibuje Oldřichovi z Rožmberka za sebe i za svého synovce krále Ladislava, že mu zaplatí dluh 3000 zl. uher. na sv. Jana Křtitele nejblíže příštího (24. června 1442). Videň, Státni archiv, or. perg. Chmel, Regesta Friderici III. Nr. 389. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5881. Wir Fridreich, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich, ze Steir, ze Kernden und ze Krain, grave ze Tyrol etc., bekennen fur uns und unsern lieben vettern kunig Lasslawen, des vormund wir sein, und sein erben und tun kunt offentleich mit dem brief allen, den er furkumpt, umb alle die zuspruch und vordrung, so der edel unser besunder lieber Ulreich von Rosemberg von haubtmanscheft, dienst, sold und scheden wegen an uns gevordert und gemeldet hat von wegen weilent unsers lieben vettern kunig Albrechts, Ro- mischen, ze Ungern und ze Behem kunigs und herzogen ze Osterreich etc. lobleiher gedechtnus, als er das hat furbracht, dadurch unser anwelt in Osterreich nach unser emphelhnus umb all und jetleich solch zuspruch und vordrung, dienst, hauptman- scheft, sold und scheden, wie und zu welher zeit sich die unz auf diesen heu- tigen tag verlaufen, begeben und gemachet habent, nichts ausgenomen, sunder alles inbeslossen, ainen rechten volligen und enthaften abspruch mit im getan und gemacht habent umb dreu tausent guter guldein unger. und ducaten oder alsvil guter wienner munss, alweg fur ain guldein siben schilling phenning derselben munss ze raiten, die wir in schuldig beleiben, davon so haben wir dem vorgenanten von Rosenberg und seinen erben gelobt und verhaissen fur uns und den vorgenanten unsern lieben vettern kunig Lasslawen und sein erben bei unsern kuniglichen worten wissentlich, in kraft des briefs, daz wir oder unser anwelt in Osterreich si oder ir anwelt der- selben dreier tausent guldein in gold oder in munss, als vor berurt ist, auf sant Johans tag ze sunewende" schirist kunftigen hie ze Wienn in der stat an alles ver- ziehen ausrichten und bezalen sullen und wellen an geverde. Wer aber, daz si der jezgenanten summ guldein auf den vorgenanten tag also nicht entricht und bezalet wurden, was si des dann nach dem benanten tag scheden nemen, wie die scheden genant wurden ungeverlich, dieselben scheden sullen in auch genzlich ab- getragen und widerkeret werden und sullen si die dann zusampt der hauptsumm haben auf allen des lands ze Osterreich nuczen und renten, die zu demselben fursten- tum gehorent, und der davon bekomen, alslang unz daz si umb hauptgut und scheden genzlich entricht und unchlaghaft gemacht werdent an alles geverde. Und wer den brief mit irm guten willen innhat und uns den vorgenanten unsern lieben vettern 1) 24. června.

Strana 121
Č. 151—154: 11.—28. října 1441. 121 kunig Lasslawen oder sein erben damit monet, dem sein wir alles des umb haubtgut und scheden phlichtig und gepunden ze tun und zu volfurn, so vor an dem brief geschriben steet, auch ungeverlich. Und des zu urkunt haben wir unser insigil, daz wir in unserm furstentum Osterreich geprauhen, haissen henken an den brief. Der geben an mitichen vor sant Gallen nach Kristi gepurde vierzehenhundert jar, darnach in dem ainsundvierzigisten jar, unserr reich im andern jar. Commissio domini regis per consfilium]. Na perg. proužcích přivěšena menší pečet kr. Friedricha. 152. V Bratislavě, 21. října 1441. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu se vzkazem Albrechta z Koldic, hejtmana svídnického a javorského, a žádá, aby mu ve všem věřil. — Geben zu Prespurg an der heiligen Einliftausent junkfraun tag anno 1441. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 534, or. pap., pečeť odpadla. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 283. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5923 . 153. V Bratislavě, 23. října 1441. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu se vzkazem svého služebníka Ladislava z Hatny, ukazatele listu, a žádá, aby ho vyslechl a věřil mu. — Geben zu Prespurg am montag vor sand Symon und Jude der heil. zwelf- poten tag anno 1441. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 535, or. pap. s přitištěnou pečetí; na rubu současnou rukou: „Králový listy kromě kšaftu, tenť jest v pytlíku.“ Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 285. — Srv. Urbánek, Ces. děj. III. 1, 5923 . 154. V Krumlově, 28. října 1441. [Oldřich z Rožmberka Táborským : aby rozkázali svým lidem, aby jeho služeb- níkům Sokolíkovi a Sprincšteinarovi vrátili pobrané věci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 536, koncept. AČ. I, 373 č. 22. — Srv. Mareš, ČČM 1902, 15. 16

Strana 122
122 Č. 154—156: 28. října—9. listop. 1441. Súsedé! Zpravili“ nás služebníci' naši,“ Sokolík z Šaiby a Sprincsteinar], kterak vaši zajali Sokolíkovi XXIIII dobytka a Sprfincsteinarovi] XXII dobytka a k tomu rúcho a jiné věci pobrali; a ten dobytek vyručili jsú od vašich hajtmanóv, kteříž tu na poli byli. I žádámeť dle úmluv našich, že ty pobrané věci jim navrátiti i rukojmie propustiti kážete. A toho nám dajte odpověď po tomto poslu. Datum Crumlow sabbato die Simonis et Judae anno etc. XLI. Thábor. 155. V Krumlově, 4. listopadu 1441. Oldřich z Rožmberka ſkrálovně Alžbětě: posílá jí odpověď po jejím služeb- níku Ladislavovi z Hatny; ať nepochybuje, že je vždy ochoten sloužiti jí i králi Ladislavovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 537, koncept. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 289. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5923 . Durchleuchtigiste furstin und gnedige liebe fraue, mein willige beraite dinst sein euren gnaden allezeit willig und berait. Gnedige liebe fraue! Als eur kongliche gnade jezo eurer gnaden diener herrn Laslaw von Hatna zu mir geschickt hat mit eur gnaden glaubbrief und darauf geberben, das ich alsdann willikleichen aufge- nomen und aigenklichen vernomen hab als eurer gnaden williger diener, der meinem gnedigen herrn, euer gnad vater und gemahl seliger gedechtnus, euern gnaden und kunig Lassla, euer gnaden sun, allezeit willikleichen und gerne getan hab ; und hab euer gnaden bei demselbigen obgemelten euer gnaden diener widerumb auf solh sein werbung ein antwort getan, als eur kungliche gnade wol vernemen wirdet; und eur gnade sol an zweifel sein, was ich euern gnaden und meinem gnedigen herrn konig Lasslaw, eurer gnaden sun, in allen sachen mocht gedienen, des pin ich Geben zu Crumaw allezeit willig und sol auch eur gnade in warheit erfinden. am samztag nach Omnium sanctorum annorum XLI. Ulr[eich] von Rosenbergk. 156. Na Křivoklátě, 9. listop. 1441. Aleš ze Šternberka a z Holic Oldřichovi z Rožmberka: ať promluví s paní Perchtou ſz Kravaři, aby mu nebránila dělati rybník mezi Holicemi a Rovní. a) nadepsáno: vznesli na b) nadepsáno. 1) viz výše č. 153.

Strana 123
Č. 156—157: 9.—13. listop. 1441. 123 AČ. II, 16 č. 19 (z Březanova rukop., Třeboň, Schwarzenb. archiv). — Dvorský, Staré pi- semné památky žen a dcer českých 36 č. 33. O sporu Alše ze Šternberka s Perchtou z Kravař viz výše č. 147 a 149. Služba má, urozený pane a přieteli milý! A jakožs mi v Praze pravil, že mi již paní Perchta nehájí rybníka dělati mezi Holicí a mezi Rovní: i račiž věděti, žeť mi jest nynie poselstvie přišlo, žeť mi vždy hájí a nedadí toho rybníka dělati. A buoh vie, že bych já paní Perchty na ničemž nechtěl hněvati, ani jí co nelibého psáti. Protož, milý pane, rač s ní o to mluviti i k tomu se přičiniti, ať mi nenie hájeno dělati toho rybníka; a paní ať pošle úředníka svého, aneb kohožť chce, tam do toho kraje, a kdyžť chce, jediné abych já věděl kdy. A jáť ihned chci svého také tam do Holic poslati a tu jí miesto toho v Rovni, což by ten rybník měl zatopiti, chci ihned proti tomu tolikéž svého sstúpiti a to jí dále ujistiti tak, jakž ty mi, pane, kážeš. A ona ať mi zase též své ujistí, aťbych potom o tom zmatku neměl. Takéť prosím, Data Hradek feria jak se Rysovi tam děje, daj mi to věděti, v jeho běziech. V. ante festum beati Martini episcopi. Aleš ze Šternberka odjinud z Holic. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému milému. 157. 13. listop. 1441. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: Sprincšteinar není jeho služebníkem, aby se ho tedy nezastával. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 538 a, or. pap. AČ. I, 373 č. 23. — Srv. výše č. 154, Urbánek, Čes. děj. III. I, 7313. Urozený pane! Píšete, že Sprinczteynar od starodávna služebníkem vaším byl i jest, ano služebníci naši, kteříž těch časóv, ješto sme Lompnici drželi, v službě na Lompnici byli, v jistotě zpravili nás, kterak vedle Vitorazských na Lompnici ten Sprinczteynar jat byl. Pak poněvadž vy za to směle pravíte, že jest dávný služebník váš, myť se s vámi o to súditi nemieníme; vždy uffajíce vám, že našich nepřátel Datum fer. II. ipso beati Briccii anno etc. quadragesimo primo. zastávati nebudete. Purgmistr a rada města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Pečeť odpadla. 1) Dotčený list se nedochoval. 16*

Strana 124
124 Č. 158—159: 14.—15. listop. 1441. 158. V Burghausenu, 14. listop. 1441. Jindřich, vévoda bavorský, Oldřichovi z Rožmberka: aby ustanovil den a místo ke slyšení mezi ním a [Václavem] z Michalovic ve věci jejich sporu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539a, or. pap. Hainrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber! Wir haben deinen brief uns yezo gesant und auch.....“ wie dir der von Michelsperg geschriben hat, ver- horet, und lassen dich wissen, das wir fur uns und die unseren mit dem von Michelsperg und den seinen ainen getreun slechten fride halten wellen bis auf sand Jorgen tag2; und als der von Michelsperg Burckarten Puchperger in seinem fride zu im aufnimbt, den wellen wir in den frid und unfrid auch aufnemen und halten. Und wir wellen die unsern auf die weinachten schirist zu ainer verhorung fur dich schicken, also das der von Michelsperg auf dieselb zeit auch fur dich kome. So hoffen wir, du werdest dann in solicher verhorung wol horen, wer gelimpf oder ungelimpf in den sachen habe. Darauf wir dich bitten, das du uns ainen genanten tag seczest und uns die stat durch dein geschrift benamest, dahin wir die unsern schicken sullen, dem wellen wir dann also nachkomen. Geben zu Burghausen an eritag nach sand Marteins tag, anno Domini etc. quadragesimo primo. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen herrn zue Rosennberg. Pečeť odpadla. 159. V Krumlově, 15. listop. 1441. [Oldřich z Rožmberka] Táborským: aby propustili Sprincšteinarovi jeho rukojmí. a) orig. poškozen. 1) Z korespondence, jež byla tehdy o té věci mezi Oldřichem z Rožmberka a Václavem z Micha- lovic, známe jen fragment listu, zachovaného v opise a uloženého v Třeboň. archivu (Hist. 539 h). Dovídáme se z něho, co bylo předmětem sporu mezi Jindřichem Bavorským a Václavem z Michalovic: Die schuld hat der herr von Michelsperig gein herzog Hainreichen und den sein. Item die schuld gib ich herzog Hainreichen und den sein, das mir die sein mein armen leuten in vier dorfern genomen haben viech, roz und plunder und alles daz, daz di armen leut gehabt haben und andern mein hofleuten und andern lantfridaren in iren dorfern aus unserem lantfrid; und desselben raubes, das alein mein ist, ist mer dan umb funft hundert schok an di scheden, die meinen hofleuten und anderen lantfridaren geschehen sein. Und ich auf sein genad kain sarig gehabt hab, wann ich sein gnaden lieber gedient hiet, als das euern gnaden wol chund ist, als sy sich selbert vor euern gnaden erkennt haben, und das soldet mir langst abgelegt sein warden. Darumb trau ich euern gnaden wol, das ir mir des ein ort tun werdet. 2) 24. dubna.

Strana 125
Č. 159—160: 15.—18. listop. 1441. 125 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 538 b, koncept. Srv. Mareš, ČČM 1902, 15. Tháboróm. Súsedé! Jakož nám píšete o Sprinczsteinera, tomu sme srozuměli. A jakož do- týčete, že by sě s námi o to súditi nemienili, toť rádi slyšíme. Avšak nepíšete, byste jemu rukojmie jeho z rukojemstvie propustili. Protož věřímeť vám dle těch úmluv i mieru obecného, že rukojmie jeho z rukojemstvie propustíte i služebníkóm svým propustiti, i to což by jemu sice vzato bylo, navrátiti kážete. A tohoť žádáme od- povědi vaší po tomto poslu. Datum Crumpnaw fer. IIII. post Martini, anno etc. XLI. 160. V Krumlově, 18. listop. 1441. Oldřich a Jindřich z Rožmberka zastavují Mikuláši Holkovcovi z Holkova dvůr v Trhových Svinech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: IA 5A P č. 2 c, opis 15. stol. Holkovec. My Oldřich a Jindřich syn jeho z Rozmberga vyznáváme tiemto listem sami za se i za všecky naše budúcie, že sme dlužni spravedlivého dluhu 30 kop grošů střiebrných rázu pražského slovutnému panoši Mikulášovi Holkovcovi z Holkova i jeho budúcím, kteréžto penieze nám hotových pójčil k naší pilné potřebě. A v těch penězích tociž 30 kop gr., kteréž je nám pójčil, zastavili sme jemu náš dvuor ne- božce Benešóv z Netolic v Svinech s jeho příslušenstvím takovú měrú, aby on i jeho budúcie ten dvuor držali a od něho žádných úrokóv nedávali, než když bychme my aneb budúcie naši jemu neb budúciem jeho těch svrchupsaných 30 kop zasě dali a docela zaplatili penězi hotovými, tehdy on neb budúcie jeho mají nám toho dvoru zasě stúpiti anebo nám s toho dvoru plat dávati, jakož obyčej jest. A když by svrchu- psaný Mikuláš neb budúcie jeho v té mieře chtěli penieze své zasě mieti, tehdy mají nám puol léta napřed dáti věděti a my jim též, když bychme jim chtěli penieze svrchu- psané dáti a zaplatiti, tehdy jim také máme puol léta napřed dáti věděti. A ktož by tento list měl s dobrú volí věřitelóv našich svrchupsaných, ten též právo má a mieti bude ke všem věcem svrchupsaným, jakožť oni sami. Tomu na jistost a pevnost všem věcem svrchupsaným kázali sme pečeti naše vlastnie s naším dobrým vě- Jenž jest dán a psán na Crumlově léta od na- domím přivěsiti k tomuto listu. rozenie syna božieho MCCCCXLI° tu sobotu před s. Alžbětú. 1) viz výše č. 157.

Strana 126
126 Č. 161—162: 24.—26. listop. 1441. 161. V Jindř. Hradci, 24. listop. 1441. Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, Oldřichovi z Rožmberka: měli by se někde sjeti, dříve než pojedou na sněm do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 540, or. pap. AČ. IV, 4 č. 3. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! A vědětiť dávám, žeť sem jako včera do Hradce k večeři přijel. Protož zdá-liť sě, prvé nežli bychom k sněmu do Prahy jeli,2 že bychom sě spolu někde sjeli, že bych měl s tebú o pilné věci Datum in Hradecz feria sexta ante festum beate Katherine prvé rozmluviti. virginis, anno etc. XVI°. Menhart z Hradce, najvyšší purgrabie Pražský. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, bratru mému milému, d. Pečeť odpadla. 162. V Basileji, 26. listopadu 1441. Jan z Dubrovníka Oldřichovi z Rožmberka: o přijetí poslů ſsynody třeboňské] koncilem i papežem v Basileji; žádostem jeho dosud nemohlo býti vyhověno, bude jich však pamětliv; doporučuje mu posly koncilu; děkuje za dar a prosí, aby vy- trval v poslušnosti koncilu a papeže. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 541, or. dupl. Monum. concil. gener. saec. XV. I, str. XIV (reg.). Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 687 a d., též list opata Zikmunda, jednoho z poslů, otištěný níže č. 167. Illustris et magnifice baro ac domine mi singularissime. Post debitam recom- mendacionem. Accesserunt ad sacrum concilium et ad sanctissimum dominum nostrum Felicem papam quintum ex parte Dominacionis Vestre et fidelis cleri Bohemie re- verendus pater dominus Sigismundus abbas et venerabilis magister Jeronimus,4 qui eciam ex parte eiusdem Dominacionis Vestre michi gratissimas litteras detulerunt; auditi fuerunt tam a sancta synodo quam a sanctissimo domino nostro gratissime et cum magna leticia. Et quantum ego ipse, servitor vester, letatus fuerim de ad- ventu ipsorum et de novis per eos aportatis, videlicet de sopitate ac felici statu vestro, 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 590. 2) sněm sešel se až v lednu 1442; srv. Urbánek, tamže 592. 3) Zikmund Pirchan, opat vyšebrodský. 4) Jeronym Vogelsang, probošt olomoucký. 5) viz výše č. 145.

Strana 127
Č. 162: 26. list. 1441. 127 de devocione eciam, quam ad hanc sanctam synodum et sfanctissimum] dominum nostrum gerit D.Vra et supradictus fidelis clerus Bohemie, deus scit, quod non possem calamo exprimere; pro quibus inmensas deo“ graciarum acciones retuli et refero ac referam indesinenter. Ceterum quoad petita, in singulari ea, que personas ipsorum contingebant, liberaliter et cum maximo ipsorum honore iuxta desiderium vestrum expediti sunt. Nam alter in episcopum provectus est et consecratus,! alter insingnia doctoralia suscepit et baculariatum in theologia. Mittitur insuper in ambasiatorem ad congregacionem Pragensem una cum predictis venerabilis sacre theologie pro- fessor magister Marchus de regno Aragonie,2 vir utique magni ingenii et expertus in multis. Quo vero ad subsidium pecuniale et quoad missionem fratrum Minorum de observancia, facta fuit omnino possibilis diligencia per prefatos nuncios vestros et per me, sed revera stantibus rebus, ut sunt, adimpleri non potuerunt, verumtamen labores perditi non sunt, quia supervenientibus ecclesie prosperis, prout indubie spe- ramus, res magnifice suum sorcientur effectum et brevius quam multi cogitant, prout ipsi nuncii D.Vre lacius et clarius declarabunt, qui et de disposicione sacri concilii, sfanctis- simi] dfomini] nostri, mea et de aliis occurrentibus plene informabunt eandem D.Vram; quos ex toto corde D.Vre recommendo, prout et vere recommendandi sunt, cum in omnibus se honorifice habuerint" et omnia eis commissa prudenter, fideliter et di- ligenter, quantum fieri potuit, fuerint executi. Regracior D.Vre ex toto corde de no- bili euxenio et dono, quod michi inmerito transmisistis per eosdem; rogo deum, ut aliquando valeam recognoscere cum effectu. Ceterum rogo et exhortor D.Vram, ut sicut verus catholicus semper fidei veritatem defensastis, ita usque in finem facite“ et in ea vocacione, qua vocatus fuistis, in obediencia videlicet huius sancte synodi et s. d. nostri Felicis perseverate, illud inclitum regnum Bohemie a reliquiis prave doctrine expurgando et reducendo ipsum ad ecclesie catholice unitatem, cui divina favente gracia non deerit eciam ipsius ecclesie auxilium, prosperis, ut dictum est, succedentibus. Et quantum attinet ad me, semper D.Vra in omnibus suis agendis bene- placitis et serviciis me reperiet promptum et paratum; et de hoc sit certissima Domi- nacio Vestra, quam Altissimus conservare dignetur feliciter. Amen. Datum Basilee die vicesima sexta Novembris M'CCCC'XL primo. Eiusdem dominacionis vestre servitor Johannes de Ragusio, cardinalis sancti Syxti. Na rubu: Illustri et magnifico baroni Ulrico de Roesis," incliti regni Bohemie gubernatori, domino meo precipuo. Přitištěna krytá pečeť. a) deorum or. b) habuerit or. c) tak or. 1) opat Zikmund jmenován biskupem salonským, srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 6894. 2) Mar- cus Bonifilii, viz Concilium Basil. VII, 459.

Strana 128
128 Č. 163: 27. listop. 1441. 163. V Basileji, 27. listop. 1441. Kardinál Arelatský Ludvík [d' Aleman, předseda koncilu Basilejského] Oldři- chovi z Rožmberka: děkuje za list, doručený jeho posly, za jeho věrnost ke koncilu i papeži Felixovi; o příznivém přijetí týchž poslů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 542, souč. opis. Monum. concil. gener. saec. XV. I, str. XIV (reg.). Gratissimas vestras litteras,I magnifice et spectabilis ac generose amice noster carissime, reddiderunt nobis reverendus pater dominus Sigismundus, abbas Altiva- densis, nunc Salonensis episcopus, ac venerabilis vir magister Jeronimus Foglzank, prepositus Olomucensis, decretorum doctor ac in theologia bacalarius,? de quibus plurimum letati sumus, conspicientes sinceram et integram fidelitatem ac devocio- nem, quam Vestra Magnificencia ad ecclesiam Christi semper gerit, que prioribus temporibus in regno inclito Boemie pro veritate et iusticia“ atque auctoritate et uni- tate ecclesiastica strennue decertavit, se et sua pro servicio dei et ipsius ecclesie exponens, nec a rectitudine et bonitate ipsam divertere potuerit quecumque turba- cionum aut tempestatum magnitudo; et nunc rursum ecclesiam conspiciens variis languoribus et turbacionibus agitatam, eidem fidelissime adheret animo, continuans obedienciam suam erga hanc sanctam synodum, que ipsam ecclesiam representat, et eandem exhibens sanctissimo domino nostro Felici pape quinto, unico et indubitato summo pontifici, per hanc sanctam synodum debite et sancte electo. Unde magnum meritum coram deo, magna benediccio, honor et gloria coram hominibus vestre no- bilitati semper erunt, nec ullis temporibus fama integritatis vestre virtutis et con- stancie in oblivionem dilabetur. Pro expedicione autem predictorum ambasiatorum vestrorum et singulariter antedicti magistri Jeronimi, de qua nobis scribebatis, operam inpendimus efficacem. Et revertuntur expediti, quantum melius fieri potuit, refer- rentque Magnificencie Vestre ea, que hic acta sunt et que in partibus illis agenda sibi et aliis ambasiatoribus collegis suis, inter quos est venerabilis vir dominus Marcus Bonifili, in theologia magister dignissimus, commissa sunt per sanctam sy- nodum et dictum dominum nostrum papam pro communi bono ecclesie et incliti regni Boemie, quibus eciam et cuilibet ipsorum in dicendis nomine nostro fidem creditivam exhibere dignetur Magnificencia Vestra.' Prefati domini episcopus et prepositus pru- denter, diligenter et fideliter eisdem per vos et alios commissa sacro concilio et prefato domino nostro pape et reverendis patribus dominis cardinalibus exposuerunt et prosecuti sunt gratantissime" et honorificentissime fuerunt visi per patres con- cilii necnon d. n. papam et cardinales, Vestre Magnificencie et aliorum dominorum a) násl. škrtnuto et bonitate. b) gratentissime or. 1) viz č. 145. 2) srv. v č. 162. 3) srv. tamže.

Strana 129
Č. 163—164: 27.—29. listop. 1441. 129 ipsos mittencium et ipsorum dominorum episcopi et prepositi meritorum considera- cione. Quid autem circa materias, propter quas missi sunt, precipue circa illam ma- teriam Vſestram] Magnificenciam] concernentem, fuerit responsum, per relacionem ipsorum sincerum affectum concilii, d. n. pape et dominorum cardinalium et nostrum sencient lacius alii domini mittentes et Vestra eadem Magnificencia, quam feliciter Datum Basilee in omni salute et prosperitate conservare dignetur Jhesus Christus. die XXVII. Novembris M'IIII XLI°. Per Ludfovicum] cardinalem Arelatensem. 164. Ve Styr. Hradci, 29. listop. 1441. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby přiměl Alše ze Šternberka a Hynka Krušinu ze Švamberka, aby urovnali své spory s některými norimberskými měšťany. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 543, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 295. Fridreich, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs herzog zu Osterreich und zu Steir etc. Edler und besunder lieber! Uns haben lassen furbringen die ersamen unser und des reichs lieben getreun .. die burgermaister und rate unserr stat zu Nuremberg, wie der edel unser besunder lieber Alsch von Sterenberg von einer frauen wegen, irer mitburgerin, und der edel Hincko Crussyna von Swanberg von eins schedlichen manne wegen, daruber der streng Wernher von Parsperg, derselben von Nuremberg diener, rechtens gestatt hat in vehede und veintschaft mit andern iren helfern gegen denselben von Nuremberg furgenomen haben, wiewol sie sich menigermal schriftlich und muntlich in beiden erboten haben, ob sy ichts in gemain oder in sunderhait zu in ze sprechen vermainten, daz si darumb fur unser kuniglich maiestat als fur iren obersten herren und richter zu freuntlichen und pillichen rechten furkomen wolten. Uber das alles aber sy mit etlichen andern iren helfern denselben von Nu- remberg veintschaft zugeschriben und absagbrief zugesandt haben, das uns uber solich ir obgemelt bote etwas fremd und unpillich bedunkt. Und wan uns die egenannten von Nuremberg darauf diemutiklich haben lassen bitten und anrufen, si dorinne gnediklich furzusehen, als wir in dann des nachdem und si uns gewant sind, ze tun pflichtig sein, darumb so begern wir von dir mit sunderm ernstlichem und anligenden fleiss, du wollest die obgenannten.. den von Sterenberger und den von Swanberg doran weisen und selbs darob sein, daz sy solich furgenomen vehede und veintschaft gegen den benannten von Nuremberg abtun und si und die iren daruber nicht beschedigen; das kumbt uns vor dir und in zu sunderm dank und 17

Strana 130
130 wolgevallen. Dan ob sy je diselben von Nuremberg spruche nicht mainten, als vor- gemelt ist, zu vertragen, daz si die vor unserr kuniglichen maiestat rechtlich suchen wollen, als sich dann geburet, darzu wellen wir der egenannten von Nuremberg mechtig sein und gepurliche recht gen in schaffen und widergeen lassen. Geben zu Gretz an sand Andrees abend anno Domini etc. quadragesimo primo, unsers reichs im andern jare. Č. 164—165: 29. listop.—4. pros. 1441. Ad mandatum domini regis Conradus prepositus Wiennensis, cancellarius. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulreichen von Rosenberg. Pečeť odpadla. 165. V Bratislavě, 4. prosince 1441. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: nyní se jí vede v Uhrách dobře; prosí za zprávu, kdy bude sněm pražský. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 544, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, str. CCXIX č. III. — AČ. III, 19 č. 26. — Dvorský, Staré písemné památky žen a dcer českých 37 č. 34. — Něm. překl. v Heerman. Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) str. 113. Alžběta, z božie milosti králevá uherská, dalmacká, charvatská etc., paní a dědička králevstvie Českého, kněžna rakúská, štirská a markrabina moravská, etc. Urozený věrný nám zvláště milý! Srozuměla jsme a úplně za to jmáme, že slyše, což by se nám a najjasnějšiemu kniežeti panu Ladislavovi, svrchupsaných králevství etc. králi, synu našemu najmilejšiemu, dobře a šťastně vedlo, z toho veliké béřeš a máš utěšenie. Protož věděti dáváme, že pánu bohu dieku a chválu vzdá- vajíce, dobře se nám a šťastně vede: neb mnozí páni uherští, kteříž jsú proti nám a předřečenému synu našemu provinili, již jsú se nám na milost dali a k nám při- stúpili a vedle nás a našeho naučenie králi polskému“ mají odpověděti. I umienila jsme, že chceme náš lid, což najviece budeme moci, proti jemu, králi polskému, a jiným nepřátelóm našim k Budínu poslati a jich protivenství s boží pomocí odo- lati.2 Tytoť noviny píšeme k tvému zvláštniemu obradování. Zpravena jsme také 1) Vladislav Varnenčík. 2) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 593; o postavení Alžbětině v Uhrách a jejím zápase o korunu uherskou s Vladislavem Polským viz Urbánek, tamže 502 a d., kde uve- dena ostatni literatura.

Strana 131
Č. 165—166: 4.—15. pros. 1441. 131 a naučena, že sněm, kterýž jest byl do Prahy na den svatého Martina' nynie mi- nulý ukázán a ustaven, jest dále odložen; i nevieme, kdy by jměl a kde býti. Protož žádáme a prosíme tebe přepilně, abys nám bez meškánie dal věděti, když by a kde ten sněm jměl býti, abychme věděla, kterak se držeti a na ten jistý sněm své po- selstvie učiniti a vypraviti; neb bychme předřečeného syna našeho, tudiež i svého dobrého nerada zmeškala. I věřímeť, že to učiníš, i také toho všeho, což by bylo našeho dobrého a prospěšného, pilen a pomocen budeš, jakož toho v tobě plné dúffánie jmáme; věda za celo, že když, dá-li buoh, naše věci prospěch vezmú, majíce tě v své paměti, chcem se k tobě milostivě jmieti a vším dobrým tobě zpomínati a nahra- zovati po vše časy. Dán v Prešpurce den svaté Barbory děvice a mučedlnice božie, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého prvnieho. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozmberka, věrnému nám zvláště milému. Přitištěna krytá pečeť. 166. V Landshutě, 15. pros. 1441. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: pošle k němu posly ve věci své pře s [Václavem] z Michalovic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539b, or. pap. Hainrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber! Als du jetzo deinen kaplan und pfarrer zue Rosenberg zu uns gesant hast als von des von Michelsperg wegen etc., den haben wir aigenlichen vernomen. Und wellen also gerne ainen tag mit im vor dir suchen lassen und die unsern zu dir schicken, wann du uns darumb einen tag benamest und uns den vierzehen tag vorzu schreibest. Dann wir danken dir deines guten willen, so du uns in den und andern sachen beweist hast mit sunderm gutem vleiss und wellen das gein dir und den deinen genediklichen erken- nen. Geben zue Landshut an freitag nach sand Lucien tag, anno Domini etc. quadragesimo primo. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen, herren zue Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 1) viz pozn. 2 na str. 119. 17*

Strana 132
132 Č. 167: 17. pros. 1441. 167. Ve Vyšším Brodě, 17. pros. 1441. Zikmund, opat vyšebrodský, Oldřichovi z Rožmberka: zpráva o úspěšném po- selství v Basileji; aby se postaral o bezpečný průvod poslů koncilu do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 545, or. pap. Palacký, Děj. IV. 1, 4846 (úryvky). — Schmidt, Nachträge zum Hohenfurter UB., Stud. u. Mitteil. zum Bened. u. Cisterc. Orden 1901 (XXII), 613 č. 80 (reg.). — Klimesch, Urkk. u. Regestenbuch d. chemal. Klariss. Klosters in Krummau 139 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 50 č. 182 (reg.). Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 688 a d. Magnifice generose ac multum graciose domine. Humillima recomissione premissa. Scire dignetur Dominacio Vestra, quod deo assistente nobis venimus ad sacrum concilium Basileam feria VI. ante festum Omnium sanctorum! incolo- mes, sed revera in maximis periculis et timore, quia nobiles et imperiales civitates contendunt simul et neque per regnum Romanorum ambasiatores poterunt con- cordari. Et postquam ad sacrum concilium venimus, fuimus succepti“ nomine vestri et cleri fidelis tamquam angeli dei a sacro concilio et sanctissimo domino nostro papa et caritative per omnia tractati, quia plures cardinales fecerunt nobis plures invitatas et solus sanctissimus dominus noster papa. Et sic credo, quod in plures regiones exivit sonus legacionis nostre, et credite, quod ultra omnes principes ac nobiles tocius Alamanie fama vestra bona redolet in sacro concilio et aput sanctis- simum dominum papam; et revera vidimus, cum fuimus vocati, et palacium suum, tanta ac talia clenodia de auro et argento, lapidibus preciosis, quod nunquam vidimus nec credimus aliquem principem habere talia clenodia et thesaurum, sicut fatentur eum habere; et per se totum sacrum concilium sustentat suis pecuniis ac expedit omnes legaciones suis sumptibus in orbem terrarum. Le- gacionem nobis vero iniunctam cum omni reverencia et diligencia fuimus exsecuti, prout lacius et melius potuimus, prout in litteris cardinalium Arelatensis vicecan- cellarii ac Johannis de Ragusio? audietis. Et certissime sciat Dominacio Vestra, quod habuimus optima et bona responsa a sacro concilio et domino nostro papa, et non spero aliud, quam quod facta Vestre Dominacionis sorcientur finem concupitum, non tantum in tali summa, sed multo maiori, si iam dabitur obediencia sacro con- cilio in dieta Frankforgensi, ad quam plures cardinales ac doctores iam sunt desti- nati, quia adhuc sacrum concilium habet multa centena milia florfenorum] in Ale- mania et Dominacioni Vestre, ut intellexi, vellent in Norberga certam summam de- legare. Ideo iam in congregacione diete Pragensis faciatis pro adhesione sacro a) tak or. 1) 27. října. 2) viz č. 162 a 163.

Strana 133
Č. 167—168: 17.—18. pros. 1441. 133 concilio et domino nostro pape diligenciam, prout iam incepistis; tunc omnia bene transsibunt. Sed sciatis, quod sacrum concilium habuit nobis dicere: Eciamsi dieta ista in Frankenfurt quovismodo velit vacilare, adhuc vellemus nos et nostros taxare et domino de Rosis subvenire. Insuper dignetur Dominacio Vestra scire, quod ma- gistrum Jeronimum reliqui in Basilea ex mandato domini Arelatensis cardinalis, cui reliqui duos equos, et ille iam dirigitur in legacione cum uno doctore valde insignito, magistro Marco Bonifilii sic nuncupato," ad graciam vestram et ad inclitum regnum Bohemie et omnes barones, civitates et communitates; et ego omnes bullas mecum aptavi et expecto adventum eorum omni die. Ideo dignetur gracia vestra vestris officialibus diligencius mandare, quod pretactos oratores sacri concilii et domini pape ad graciam vestram ad Pragam conducant salvo conductu, quia multum erit pro Dominacione Vestra, quia non habebunt ad aliquem respectum nisi ad graciam vestram. Domine graciose, multum doleo, quod non inveni vestram graciam in Crumpnaw, quia nullo modo valeo calamo scribere, que mente, vivo oraculo, graciam vestram informas- sem; et ita debilis domum sum reversus, quod vix pennam potui ad scribendum in manu retinere. Et ideo iam faciatis in omnibus premissis diligenciam vestram, quam meliorem potestis, quia spero, quod si facietis, prout premittitur, omnes vestras turbaciones de- ponatis et vobis et vestris filiis ac heredibus multum fructum facietis. Dudum gracie vestre fecissemus legacionem, sed non fuit, per quem. Gira qwardianus? post no[s] tribus septimanis venit primo ad Basileam, qui me multum constat in expensis. Graciose domine, dum venerit dominus doctor Marcus et Jeronimus in legacione sacri con- cilii et domini pape, honoretis eos, et officiales vestri, humiliter rogo, ut bene tractent eos ; et statim intendatis, ut pro tali subsidio pecuniali, si fiet concordia in Franken- furt, dirigatis, quia plures circa sacrum concilium petant subsidia pecuniarum. Do- minus deus dirigat vos et vestros in omnem salutem corporis et animarum. Illa die veni ad Altum Vadum, quando Dominacio Vestra recessit. Datum in Alto Vado per Sigismundum] abbatem etc. dominica post Lucie, anno Domini etc. XL primo. Na rubu: Illustri ac magnifico domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino gracioso. 168. 18. pros. 11441]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: stěžují si, že jejich poslové jsou u něho zdržováni a haněni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 546, or. pap. 1) viz v č. 162. 2) Jíra, kvardian vyšebrodský.

Strana 134
134 Č. 168—169: 18.—25. pros. 1441. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujem. Že VMť ten dobytek s klisnú člověku i druhému našeho drženie navrátiti kázali, z toho VM“ děkujeme velice. Pak jakož sme nynie k VM“ posla svého s listem poslali, nevieme, vaší-li neprázdností velikú čili netbáním písařóv vašich, že poslové naši někdy do čtvrtého dne musejí na hospodě odpovědi čekati a z hospody bránie nikam vyjíti, ješto tak vašim poslóm v našem městě neděje se. A k tomu druzí nezbední z čeledi vašie velmi poslóm našim velmi přimlúvajíce hanějí. Protož VMt prosíme, aby potom poslóv našich ne- ráčili držeti a také přikázati ráčili, aby našim poslóm nepřimlúvali. Pak o ubrmanu najvyšiem jmenovati VM“ meškati nebudem. Datum f. II. ante festum beati Thome apostoli. Purgermistr a radda města Hory Thábor. Na rubu: Urozenýmu panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Pečeť odpadla. 169. V Benešově, 25. pros. [1441]. Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, Oldřichovi z Rožmberka: aby mu poslal naproti své lidi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 521, or. pap. AČ. IV, 4 č. 4 (k r. 1442). Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! A prosím tebe, aby své to- vařišě s Jankem purkrabí zajtra buohdá velmi ráno do Ladvého proti mně poslal. Nebť sem již děkujíc pánu buohu s nocí do Benešova přijel, ačkoli jsa truden a dosti nebezpečen; nebť je o mé jiezdě veliký úklad uložen, jakožť tě toho sám lépe z úst Dán v Benešově den Buožieho narození. zpravím.2 Menhart z Hradce, najvyšší purkrabie Pražský. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, bratru milému dd. Pečet odpadla. 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5921. 2) list jest psán s cesty do Prahy, kde Oldřich již dlel na sněmu lednovém — o něm viz Urbánek, tamže 592, 596 a d.; Oldřich odejel z Prahy před koncem sněmu — viz tamže 597-8.

Strana 135
Č. 170—171: 14. ledna—19. února 1442. 135 170. 14. ledna [1442]. Jan ze Soutic Oldřichovi z Rožmberka: ve věci účasti svého pána [Hynce Ptáčka z Pirkštejna] na sněmu v Praze. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 547, or. pap. AČ. III, 20 č. 27. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5983. Urozený pane milý! Služba má napřed. Jakož mi TM' dřiev psal o příjezdě páně, poslalť sem pánu list od TM“, ale odpovědi mi na to nedal. I ještěť bych nynější list jemu poslal, ale váš posel mě zpravil, že pána na Polné nenie, a já v ce- losti neviem, kde by odjel. A jakož TM' dotýče o nesvornosti, že by nepřijel: toť, pane, pro nic nemuož v muoj úmysl vjíti, byť pán pro nesvornost přijieti meškal; a já svú jiezdú jeho očakávám a také za jiné nemám, než že pán očakává, aby sě obecně sjeli. Neb sem tak od něho slyšal: „Mnoho sem jiných čakával, až mi opasek zlačněl; nechtěl bych sě bez potřeby tak dlúhého leženie dopustiti.“ Cožť jest na Datum dominica post octa- mně, jakož TMť žádá, chciť sě rád k tomu přičiniti. vam Epiphanie. Jan z Sútic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka. Pečeť odpadla. 171. V Bratislavě, 19. února 1442. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: král polský odtáhl se škodou od Bratislavy; aby pracoval ve prospěch její a krále Ladislava. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 550, or. pap. AČ. III, 21 č. 28. — Dvorský, Staré písemné památky žen a dcer českých 38 č. 35. Alžběta, z božie milosti králevá uherská, dalmacká, charvatská etc., dědička králevstvie Českého, kněžna rakúská, štirská a markrabina moravská etc. Urozený věrný, nám zvláště milý! Poňavadž obyčej pronárodu jest ten byl vždycky našeho, že své stálé věrné milé dobrými novinami rád jest těšil, takéž my stúpěji pronárodu našeho následujíce a za to úplně majíce, že slyše, což by se nám a najjasnějšému kniežeti panu Ladislavovi, králi uherskému, dalmackému, char- vatskému etc., synu našemu najmilejšiemu, pánu tvému přirozenému, dobře a šťastně vedlo a dálo, z toho mnohé jmáš a shromažduješ utěšenie: protož dávámeť věděti, 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 5921. 2) totiž na sněm do Prahy; o něm viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 592 a d.; dotčený list Oldřichův se nedochoval.

Strana 136
136 Č. 171—172: 19.—24. února 1442. že dnešní den hlavní nepřietel náš král polský s svými pomocníky, kteřížto nám a našim věrným milým, přiblíživše se k městu našemu Prešpurku, uškoditi mienili, s přielišnú škodú a hanbú jsú preč odtrhli. Dále s žádostí prosíme, aby v tom všem, což by bylo svrchupsaného syna našeho, tudiež a našeho dobrého a prospěšného, s pilností pracoval a naše posly, jež jsme k sněmu vašemu vyslali, s dobrými no- vinami zase k nám odeslal. Dán v Prešpurce ten pondělí před hodem svatého Petra na stolici povýšenie, léta od narozenie syna božieho etc. XLII°. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozmberka, věrnému nám zvláště milému. Přitištěna krytá pečet. 172. V Krumlově, 24. února 1442. Oldřich z Rožmberka vévodovi bavorskému Jindřichovi: ustanovuje rok na neděli Judica (18. března) k jednání mezi ním a Václavem z Michalovic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 c, koncept. Irleuchter hochgeborner furst, gnediger lieber herre, mein willig dinst sein euren gnaden willig und bereit. Gnediger lieber herre! Als von der sach wegen zwischen euren gnaden und dem von Michelspergk? beschaid ich euren gnaden ein gutlichen tag von morgen uber drei wochen, das ist auf dem suntag, alz mann in der heiligen kirchen singt „Judica me deus“ schirst kunftig," das ir auf denselbigen tag eur rete gen Crumaw zu mir schiken wellet, denselbigen tag ich dem von Michelsperg auch verkundet hab. Daselbst ich getreulich versuchen wil, ob dy sach zu paiderseit zu gut komen mocht. Und was ich eurn gnaden in solhen und andern sachen west zu dienen, des pin ich alle zeit willig. Auch weiss ich euern gnaden jezo nicht hof- mere zu verkunden, denn wenn eurer gnaden rete komen, was vorhanden ist und noch erfar, wil ich euren gnaden muntlich zu embieten. Geben zu Crumaw am tag vor Reminiscere, annorum XLII°. Ulrseich] von Rosenbergk. Dem irleuchten hochgeboren fursten und herrn, herrn Heinrsich] pfalzgrave bei Rein und herzoge in Bayeren etc., meinem gnedigen lieben herrn. I) viz Fessler-Klein, Geschichte von Ungarn II, 467—8; Durst, Königin Elisabeth von Ungarn und ihre Beziehungen zu Österreich in den Jahren 1439—1442, Jahresbericht über d. Staatsgymna- sium in Böhm. Leipa 1907—1908, str. 7—9; srv. též Urbánek, Čes. děj. III. 1, 6011. 2) srv. výše č. 158, též 166. 3) 18. března.

Strana 137
Č. 173—174: 27. února—1. března 1442. 137 173. V Landshutě, 27. února 1442. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: aby ustanovil rok k jednání mezi ním a Václavem z Michalovic ve věci jejich sporu v době příměří do sv. Jiří (24. dubna); zdá-li se mu příměří krátkým, může je prodloužiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 d, or. pap. Heinrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern grus zuvor, edler besunder lieber. Als du wol waist, daz zwischen unser und des von Michelsperg ain frid ist biz auf sand Jorgen tag€ schirsten und daz wir dazwischen zue ainem unerpunten tag fur dich kommen sullen durch unsern anwalder2 etc., also begern wir an dich mit gutem vleisse, du wellest in den sachen ain tag in der zeite des egemelten frides machen und uns den zeitlichen vorhin zue schreiben, so wellen wir die unsern dann zu solhem tage schicken. Deucht dich aber der fride ze kurz und daz du in der zeite der muss zu solhem tage nit gehaben mochtest, so magst du den fride wol verlengern. Und was also dein mainung in den sachen sei, daz lass uns bei dem boten verschriben wissen. Und wellest dich auch der mue umb unsern willen dorinne nit verdriessen lassen, als wir zue dir ganz trauen haben. Geben zue Landshut an eritag nach Reminiscere, annorum XLIIdo Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen, herren zue Rosenberg. Pečeť odpadla. 174. V Landshutě, 1. března 1442. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: pošle k němu do Krumlova na neděli Judica (18. března) své posly. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 e, or. pap. Hainrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber! Als du uns ietzo ain tag gein Crumpnaw auf den suntag Judica schiristen gein dem von Michelsperg be- schaiden hast etc., haben wir wol vernomen und wellen die unsern zu solhem tag also schicken, und getrauen zu dir, du wellest dir die sachen dann bei dem tag be- volhen sein lassen, wann du je wol versteen magst, das die spruch pillichen leicht ze richten waren. Geben zu Landshut an pfinztag vor dem suntag Oculi, anno Domini etc. XLIIdo. 1) 24. dubna. 2) srv. předcház. list. 3) srv. výše č. 172. 18

Strana 138
138 Č. 174—176: 1.—6. března 1442. Na rubu: Dem edeln unsrem besunder lieben Ulreichen von Rosenberg. Pečet odpadla. 175. 4. března 1442. Oldřich z Rožmberka spolupečetil listinu opata a konventu kláštera Zlato- korunského o prodeji dvora v Kolovči. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 50 č. 187 (reg.). 176. V Krumlově, 6. března 1442. Oldřich z Rožmberka vévodovi bavorskému Jindřichovi: pro případ, že by k němu nedošel posel, jejž poslal hned po svém příjezdu z Prahy, oznamuje mu znovu, že ustanovil neděli Judica (18. března) v Krumlově k jednání ve sporu mezi ním a Václavem z Michalovic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 f, koncept. Irleuchter hochgeborner furst, gnediger lieber herre, mein willige dinste sein euren gnaden willig und berait. Gnediger lieber herr! Eur gnaden schreiben mir iezo getan" hab ich vernomen. Nu hab ich eur gnade nicht vergesen; alzpald ich von Prag komen pin, hab ich euern gnaden zustundan geschrfieben] und mein pot ist aufgelasen zu Crumaw am suntag Reminiscere, das ist an dem nachsten vergangen suntag achtag gewesen. Wer nu, das meinem boten ichcz under wegen ergangen, do got vor sei, das er noch zu euren gnaden nicht komen wer, so sol eur gnad wissen, das ich eurn gnaden ein unverpunten tag gelegt hab von den schirsten suntag uber achtag, das ist auf dem suntag Judica schirst, das eur gnade auf dem obge- melten tage euer gnaden rete her gsein] Crumaw schik; auf demselbigen tag der von Michelspergk auch sein wirdet. Und was ich euren gnaden in allen sachen west Datum Crumaw f. III. post Oculi, annorum XLII°. zu dienen, das tet ich gerne. Ulrseich]. Dem irleuchten hochgeboren fursten und herrn, herrn Heinrichen, pfalzgraven bei Rein und herzoge in Beyern etc., meinem gnedigen lieben herrn. 1) viz č. 173. 2) odejel z Prahy ze sněmu lednového asi poč. února — srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 597. 3) viz list z 24. února, výše č. 172. 4) 25. února.

Strana 139
Č. 177—178. 14.—20. března 1442. 139 177. V Landshutě, 14. března 1442. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: posílá své rady do Krumlova k roku o sporu mezi ním a Václavem z Michalovic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 g, or. pap. Hainreich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler uns sunder lieber! Wir schicken zu dir unsern rate und lieben getreun, weiser des briefs, als von des tages wegen, so du uns gein dem von Michelsperg auf den suntag Judica iezo geseczt hast, und bitten dich mit sunderlichen vleisse, du wellest dir die sachen empholhen sein lassen und darob mit vleisse sein, damit die gutlichen hingelegt und verricht werde. Wann wir nit zweifeln, du versteest und wissest wol, das kain verhandlung durch uns geschehen ist, darumb der von Michelsperg solh spruche pillich gein uns suchet, darumb so bevel- hen wir dir die sachen, als wir dir getrauen, der wellest dich umb unsern willen nit verdriessen lassen. Das wellen wir in gute gein dir nit vergessen. Geben zu Lands- hut an mitichen vor dem suntag Judica, anno Domini etc. quadragesimo secundo. Na rubu: Dem edeln unserem besunder lieben Ulrichen von Rosenberg. Pečeť odpadla. 178. V Krumlově, 20. března 1442. [Oldřich z Rožmberka vévodovi bavorskému Jindřichovi]: vyslechl na roku v Krumlově posly jeho a Václava z Michalovic v jejich při; poněvadž však v tak krátké době nemohl pře rozsouditi, prodloužil příměří mezi nimi do sv. Bartoloměje (24. srpna). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 i, or. pap., koncept. Irleuchter hochgeborner furst, gnediger lieber herr, mein willige beraite dinst sein eurn furstlichen gnaden voran berait. Gnediger lieber herre! Alz eur furstlich gnade eurn gnaden rete iezo zu dem tage von mir beschaiden gen dem von Michels- pergk her gen Crumaw geschickt habt, daselbst ich von dem von Michelspergk und eurn gnaden reten klag und widerrede gehort und vernomen und mit meinen reten gewogen hab und nach allen herkomenden sachen zu paiderseit solh sach zu ende so pald nicht hab mugen pringen und hab darinnen ein aufslag gemacht und ein lengern frid gestelt bis auf sand Bartelmess tag schirst2 in massen, als euren furstlich 1) srv. č. 172 a d. 2) 24. srpna. 18w

Strana 140
140 Č. 178—180: 20.—27. března 1442. gnaden eurn gnaden rete muntlichen erzelen werden; und hab auch solhen aufslag darumb getan, damit ich mich in den sachen erfaren und dester glimpflicher in dy sach gegen mug, dy sach baiderseit in gute hinzulegen, als ver mir solhs geslaunen mag. Und was ich eurn gnaden in allen sachen west zu dienen, des pin ich willig und tu das gerne. Datum Crumaw f. III. post Judica, annorum XLII°. 179. V Bratislavě, 23. března 1442. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu svého služebníka Fridricha, purkrabí z Donína, se vzkazem; prosí, aby mu věřil. — Geben zu Pres- purg am nagsten freitag vor dem Palmtag anno 1442. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 551, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 319. — Srv. list Fridricha z Donína z 30. břez- na, níže č. 181. 180. V Krumlově, 27. března 1442. Oldřich z Rožmberka královně Barboře: přimlouvá se za svého služebníka a jeho matku ve věci rychty mělnické. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10, koncept. Durchleuchtigiste hochgeborne furstin und gnedige liebe fraue, mein willige be- raite dinst sein euren gnaden voran willig und berait. Gnedige liebe fraue. Als ich nachst zu Prag durch herrn Alschen von Sternbergk, meinen guten frund, und durch euren gnaden diener den Dywissen gebeten hab fur meinen diener und sein muter dy Raczkobelin als von des gerichz wegen zum Melnik, dy gut brief daruber hat von kaisern und kunigen, dy ich gesehen hab, bit ich noch eur kunigliche gnade mit besunderm gutem vleisse, gnedikleichen gen denselbigen meinen diener und seiner muter zu beweisen umb meiner willigen dinst willen, damit sy solh ir gericht nach notturften gehandlen und verkaufen mugen ungehindert; das wil ich willikleichen umb eur gnade gerne verdienen. Mir hat auch derselbig mein diener furbracht, wie in villeicht etwer gegen euren gnaden verredt solt haben, er und sein mueter solten etwas unpilleichs von euren genaden geredt haben; darzu sprechen sy nein, sy wolten euren gnaden williclich dienen, den sy solhs tun solten. Und bit darauf eur Geben zu Crumnaw am ertag in der marterwochen, annorum XLII. gnedige antwort. Ulrich von Rosenbergk. Der durchleuchtigisten hochgeboren furstin und frauen Barbaran, romischen, ungarischen, behmischen etc. kunigin, meiner gnedigisten lieben frauen.

Strana 141
Č. 181—182: 30. března—5. dubna 1442. 141 181. 30. března 11442]. Fridrich z Donína Oldřichovi z Rožmberka: královna Alžběta jej prosí, aby se přičinil o prospěch její i jejího syna; zprávy o bojích s Poláky v Uhrách. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 552, or. pap. AČ. III, 21 č. 29. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane milý! Rač TMť věděti, žeť sem měl ku TM“ poselství vod Králové M“, i nadálť sem sě, že bych TM“ nalezel ten týden v Třeboně; a ponivadž sem TM“ tu nenalezl, i musím pro Jí M pilné potřeby před sě jedti. I rač TM' věděti, žeť jest to TM“ zkázala a prosí vás, aby ráčil sě přičiniti mezi jinými pány i mezi obcí, což TM“ bude moci, aby J Mť i syn její při zpravedl- nosti své mohli“ zóstati; a toho vám nade všecke jiné doufá, a také TM“ chce to vším dobrým zpomenúti v budúcích časích. A také rač věděti, žeť sě J M dobře má. A král polský vsal velkú škodu před Prešpurkem, že sami Poláci a jich strana praví, že sú na tři tisíci koní, co sami szemřeli a což sme“ jim pobrali.? Také rač vediti, že sú přistúpili na deset sámků po vodtiežení ku J. M“, jménem Rošništwam,“ jako na Tatě s těmi sámky, pak Ukot, Česněk, Zmukan, tiť sú sě J M“ všicki za- psali. Také rač vediti, že tu sobotu před Květnú nedělí“ psal list páně Jiskrů haup- man“ z Nitru, že král polský leží vod nich vod Nitru míle a že ledva má na dva tisíci slých i dobrých, a rád by přes vody ku Budíně, i nemóžť. Takéť ten haupman píše, že sú s nimi zermici“ meli? a že sú jich porasili na sedemdesát. A chcěl jest konečně do Polska tánúti, nedali jemu páni uherští a pojali jeho bezděky zasě. Datum Velký pátek etc. Fridrich z Donyna. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, sed. na Kromlově, pánu mně přísnivému dd. Přit. pečeť poškozena. 182. V Landshutě, 5. dubna 1442. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: chce zachovati příměří s Václavem z Michalovic do sv. Bartoloměje (24. srpna); aby mu oznámil, zda příměří chce i Václav z Michalovic. a) moli or. b) tak or. c) me or. d) t. j. „Sermici“. 1) srv. list král. Alžběty z 23. března, výše č. 179. 2) viz pozn. 1 na str. 136. 3) snad Štěpán Rozgoň, pán uherský. 4) 24. března. 5) Jan Talafüs z Ostrova, hejtman Jana Jiskry z Brandýsa.

Strana 142
142 Č. 182—183: 5.—13. dubna 1442. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 k, or. pap. Hainrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber! Als du uns iezo ge- schrieben hast, das du solich rede und widerrede zwischen unser und des von Michelsperg verhoret und der sachen aufslag gemachet und ainen lengern fride bis auf sand Bartholomes tag schiristen in den sachen gestelt habst etc., haben wir laut deines briefs wol vernomen und zweifeln nit, du habest unser unschuld in den sachen wol vernomen, das nur uns und den unsern von dem von Michelsperg geschehen ist und im von uns nit; und haben ganzen gelauben zue dir, du werdest das in den sachen wol bedenken und furnemen. Und lassen dich wissen, das wir den fride also halten wellen bis auf sand Bartelmes tag schiristen. Das schreiben wir dir von unser und der unsern wegen also zue und begern an dich, du wellest an dem von Michels- perg erfarn, ob er den fride auch also halten welle. Das wellest uns bei dem boten wider verschriben wissen lassen, das wir uns dar nach wissen ze richten. Geben zue Landshut an pfinztag in der Osterwochen, anno etc. XLIIdo Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen von Rosennberg. Přitištěna krytá pečet. 183. V Bratislavě, 13. dubna 1442. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu za věrnost a přičinění ve věci její a jejího syna v Čechách; prosí, aby se podobně přičinil i v Rakousích a dopsal svým přátelům, biskupu pasovskému a pánům z Šaumburka a z Wallsee, aby promluvili s králem římským o vrácení koruny jí a jejím dědicům. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 553, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 323. Elizabeth, von gots gnaden kunigin zu Ungern, Dalmacien, Cracien etc., erbling zu Behem, herzogin zu Osterreich, zu Steir und marggrafin zu Merhern etc. Edler getrewer und besunder lieber! Als du uns geschriben hast,2 das du dich in unsers liben suns kunig Laslaws und in unserer sach treulich erzaigt und ge- arbaitet hast etc., des sei wir von unserm aigen poten und von dem Hanusken, unserm lieben getrewen, auch unterricht, daz du das getan hast, des wir groslich danknem von dir sein und wollen solichr treu gen dir nymmer vergessen, sunder dich und dein eriben in zukunftigen zeiten in allem gut lassen genyssen. Und wir zweifeln nicht 1) viz list z 20. března, výše č. 178. 2) dotčený list se nedochoval.

Strana 143
Č. 183: 13. dubna 1442. 143 und haben ein ganz getrauen zu dir, als du dan angehaben hast dich zu muhen, du werdest die sach vollen zu gutem end pringen; wirt dan unsers suns und unserr gerechtikait vorgank haben und zu gutem end komen, als wir ab got wil hoffen, wis- sen wir in der warhait, daz ein solichs zuvorder ist von got und von deiner muhe und arbait darkumpt und wollen daz gen dir und deinen eriben gnediclich erken- nen. Und sintdemal du dich so gar fast und getreulich umb unsers suns und unser gerechtikait und seiner derhohung im land zu Beheim gemuhet hast, hoffen wir und getrauen dir des wol, du werdest desgleichen im land zu Osterreich auch tun und wir- dest durch dein potschaft deinen lieben freunden, dem bischof von Passaw,| dem von Schaumburg,2 dem von Walsse" noch deiner weisheit, als du am pesten kanst und magst, schreiben und sy erinnern, das sy an solich gut tet gedenken, die yn unser lieben gmahel kunig Albrecht seliger getan hat, und daz sy sich in dem land zu Oster- reich zu erhoung unsers egemelten suns auch getreulichen beweisen, als du dann im land zu Beheim getan hast, als sy dann ein solichs von rechts wegen unserm sun, irem rechten naturlichen erbherrn, und uns phlichtig und schuldig sein zu tun, und daz sy auch sunderlich mit dem Romischen kunig reden und in unterweisen und anhalten, das er uns, unsern sun, unserr kinder und dy cron noch solichem hochen vertrauen, als wir im gleubt und vertraut haben und als er sich gen uns verschriben hat, wider- geb; und wir wollen, daz unserr sun mit deinem und irem rat nyndert anderswu ent- halten und derzogen werd, wann wo du und auch sy derkennen werdent; und kumpt uns, unser sun durch dich und durch sy wider zu unsern henden gros ere und vil guts dem haus zu Osterreich dovon bekomen wirt, wann daz kunigreich zu Ungern und ander unser land an zweifel wider an iren rechten naturlichen herrn kumen wurden. Und als du uns auch schreibest, daz du bei deinem swager dem von Walsse gewesen pist und hettest vornumen, daz wir unwillen zu im und zu dem von Schaum- burg haben sulden, wer dir ein solichs furpracht hat, du sollest daz nicht gleuben; und wir wissen davon uberal nichts, sunder wir wissen wol, daz sye unsers suns und unserr lieben getrewen sein und haben je getreulich an uns getan und nach tun werden, als si denn von rechts wegen phlichtig und schuldig sein zu tun, als wir in des ganzlich wol vertrauen. Auch als dich geraten deucht, das wir unserr potschaft gen Kremps schicken sulten, das er vor uns were, solichs deines rats wollen wir folgen und wollen daz tun. Geben zu Prespurckg am freitag nachst nach Quasimodogeniti, anno Domini etc. XL secundo. Relacio Nicolai Sokol. Na rubu: Dem edeln Ulrichen von Rosenberg, unserm sunder lieben getreun. Přitištěna krytá pečeť. 1) Leonard z Laymingu. 2) Jan hrabě ze Šaumburka. 3) Reinprecht ml. z Wallsce.

Strana 144
144 Č. 184: 27. dubna 1442. 184. [před 27. dubnem 1442]. Oldřich z Rožmberka Táborským: poněvadž osadili kostel v Nedvědicích proti úmluvám a i jinak mu škodí, žádá, aby od toho upustili, neboť jinak musil by se jim brániti se svými přáteli a pomocníky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 730 (nesprávně k r. 1444), koncept. Oldřich si na tuto věc stěžoval Jindřichovi st. z Plavna, purkrabi míšeňskému, který pak 27. dubna 1442 napominal Táborské, aby onen kostel opustili. Souč. opis tohoto listu jest v Třeboň. archivu (Hist. 555), dosud netištěn, zmínku má pouze Mareš, Jan ze Srlína, ČČM. 1902 str. 15, též Urbánek, Čes. děj. III. 1, 7322; znění jeho jest: Unsern dinst, ersamen und weisen burgermeister und rat, lieben freunde! Wir lassen euch wissen, das uns der edel und wolgeborn herr, herr Ulrich von Rossenwergk, unser lieber sweher und guter freund, geschriben und geklagt hat, wie ir im auf seinen gutern ein kirchen besaczt habt, nemlichen zu vest bei Czobieslaw mit eurn eigen mutwillen an recht, den ir meint mit im zu haben. Des wir denn nicht gern horen nach vernemen und piten euch gutlichen, das ir von sulcher besazunge der kirchen lassen woldt und davon zugt und im in seine gerechtigkeit und guter keinerlai einfelle tet; das wollen wir gerne vordinen. Geschee aber des nicht, so konnden wir mit nichte gelassen, wir musten im zu seiner gerechtigkeit beholfen sein, als vil, als wir konnden, als ir denn das selbs wol versteen mugt, das uns unser lieber sweher und Geben am freitag nach Georgii, annorum guter freunde nicht zu lassen, wer eur antwort wider. etc. XLII°. Heinrich der elter purgraf zu Meissen etc. Na rubu: Copia den von Thabor. — Srv. též odpověď Táborských na žalobu Oldřichovu v té věci, uvedenou ve výpovědi Hynka Krušiny ze Švam- berka ze 14. července 1442, níže otištěné (č. 198). Súsedé! Vzneseno na nás jest, že ste kostel v Nevědicích' osadili a tu se opravujete a to nám ke škodě proti úmluvám našim, kteréž sme sobě potvrdili skrze vašě, kteréž ste k nám na Crumlow poslali, a tu umluveno jest, abychme se dali ohledati dobrým lidem a zvláště panu Petrovi z Chlumce o ty věci, což ste nám učinili; tu sme vás do Prahy obeslali, aby ty věci mezi námi ohledány byly, a dobří lidé srozuměti mohli, což ste nad námi a našimi učinili v křesťanských příměří i úmluvách, a“ ještě by námi nic rovného nemělo sníti; toho všeho, což ste s námi umluvili, nedbajíce, než čímž dále čímž viece nám k škodám saháte. Žádámeť, abyste tohoto i jiných osazování a opravování nechali a odtut pryč táhli dle obecného mieru a úmluv, kteréž spolu máme. Pakli byste toho učiniti nechtěli, nemienili bychme vám v tom seděti, neb sme všecky přátely i pomocníky naše obeslali a musíme toho brániti, poněvadž nás v pokoji nechcete nechati a k takovým věcem připravujete proti obecnému mieru i úmluvám, kteréž mezi námi sú. A toho nám dajte odpověď listem vaším po tomto poslu. Old[řich]. Tháboróm o Nedvědice. a—b) nadepsáno mezi řádky. 1) Nedvědice, far. ves u Soběslavě.

Strana 145
Č. 185—186: 9.—10. května 1442. 145 185. 9. května [14427. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby jim ustanovil den k jednání v Soběslavi; žalují na Sádla. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 556 a, or. pap. Urozený pane! Jakožť sme s Tvú Milostí rokovati jměli, vzkázal si nám po Jiříkovi Dráchovském, že pro sjezd váš s přáteli vašimi to rokovánie nemóž dojíti. Protož jakož dávno s našimi vyslanými k vám s vámi zóstáno jest, aby v Soběslavi bylo rokováno, i jmá-li to předsě rokovánie jíti, dajte nám věděti, který den jmělo by to býti, neboť my potom tak prázdni nebudem, jmajíce pilné věci pósobiti. Takéť túžíme na Sádlo,2 kterak v křesťanských úmluvách jeho služebníci našě súkenníky zlúpili a zjímali a my naň ižádné péče nejměli. I nebude-li nám to opraveno, toť vám osvědčujem, jestliže pro to bezprávie musíme sě proti němu postaviti, a buoh vie neradi. O tom rokování dajte nám úmysla vašeho konečnú odpověď po tomto Datum f. IIII. post Stanislai. poslu. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Přitištěna krytá pečeť. 186. V Krumlově, 10. května 1442. Oldřich z Rožmberka [Táborským : nyní nemůže jim určiti čas k jednání, avšak učiní tak rád, jakmile bude moci; o Sádlovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 556 b, koncept. Súsedé! Jakož nám píšete o rokování etc., tomuť sme zrozuměli. Byliť bychme rádi s vámi rokovali i ještě rádi rokovati chcem, jediné že nynie máme s pány rakúskémi a švagrem svým4 o pilné věci činiti, že určeného času toho rokování po- ložiti nemuožem; než když najprve čas mieti muožem, chcemť rádi s vámi rokovati tak, jakož umluveno jest. Dále jakož nám píšete a osvěčujete na Sádlo, jest nám správu,“ vie že té záhuby, kteráž se v Čechách i v jiných zeměch děje; a dobře by bylo, bychme se všichni i vy s vašie strany se k tomu přičinili, aby takové záhuby a) tak or. 1) viz č. 186. 2) snad Jan Sádlo z Vražného (srv. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, str. 62, 65). 3) viz předcház. list. 4) Reinprecht ml. z Wallsee. 19

Strana 146
146 Č. 186—188. 10. května —2. června 1442. přestaly a nedály se. Datum Crumlow f. V. die Ascensionis Domini, annorum XLII°. Old. 187. V Krumlově, 21. května 1442. [Oldřich z Rožmberka Táborským): ať káží propustiti jeho člověka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 557, koncept. Súsedé milí! Jakož vám Rus, purgrabiel náš, psal o člověka našeho, kterýž u vás staven jest a obžalován není v úřadě, kdež ku právu přísedí vedle obyčeje, protož prosímet vás, abyste toho našeho člověka kázali propustiti]; a jestliže by komu v čem vinovat byl, chcem práva dosti vám udati. A toho žádáme odpovědi vašie. Datum Crumlov f. II. post Zophie, annorum XLII. 188. V Krumlově, 2. června 1442. Oldřich z Rožmberka Táborským: aby jejich lidé vrátili věci pobrané jeho pod- danému Hanzalovi, mlynáři v Trhových Svinech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 558 a, koncept. — Tamže (Hist. 558 b) uložena jest pův. zpráva o přepadení mlynáře Hanzala táborskými služebníky tohoto znění: Člověk páně s Svinów. Když Hanzel mlynář, páně člověk, jel z Nového Hradu, i setká sě s sedmi Thábory, s kterýchžto jest jich dva poznal, Ondru z Kojákovic, kterýž někda byl a slúžil u Pešíka, a druhý Kukulóv syn z Třebče; a setkal sě s nimi v stařie bráně nad úvozem. Tu jeho hnedky zrazie z koně a tu jemu vezmú kuon, sedlo, ostrohy a opásánie s kordem a ještě jeho k tomu zůvali hle- dajíce v škorniech penieze a tu jeho drželi, co muož býti votpoledne až k samému večeru, věziece jej k své vóli a vždy chtiece na něm penězóm, najprv padesát kop, potom 40 kop, potom 30 kop a najposledy zóstali na 10 kop a ty je jim musěl vručiti. A za ty jest slíbil jeden z těch lúpežníkóv zejména Kukulóv syn. Item a kuon by byl páně člověk rád vyručil ve dvú kopú, i nechtěli jemu ho dáti ve dvú. A ještě jeho k tomu zavázali slibem, aby sě jim stavěl ve dvú nedělí, když jemu koli dadie čtyři dny napřed viděti. Pakli by páně člověk toho neučinil, ale chtie mlýn hnedky spáliti a člověka páně zabíti. Súsedé! Vznesl na nás Hansl mlynář z Svinóv, člověk náš, když jel z Nového Hradu, že vaši služebníci, zejména Ondra z Kojákovic a Kukoluov syn z Třebče s jinými, potkavše sě s ním, vzeli mu kuon a k tomu 10 kop na něm chtie mieti, a aby sě jim stavil, kdež oni káží. Protož věřímeť vám, že své k tomu připravíte a držeti budete, aby člověka našeho propustili a jemu kuon i jiné věci jemu po- brané zasě navrátili dle těch úmluv, kteréž spolu máme. A toho nám dajte odpověď 1) Jan Rus z Čemin, purkrabi krumlovský.

Strana 147
Č. 188—190: 2.—7. června 1442. 147 listem svým po tomto poslu. Datum Crumpnaw sabbato post Corporis Christi, anno etc. XLII°. Ulr. Thábor. 189. 7. června 1442. Táborští dávají Oldřichovi z Rožmberka glejt do Strakonic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 559, or. pap. AČ. III, 526 č. 423 (reg.). — Srv. Mareš, Jan ze Srlina, ČČM. 1902, 16 a Urbánek, Čes. děj. III. 1, 801. My purgmistr a radda města Hradiště Thábor vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb uslyšie čtúce, že urozenému panu Oldřichovi z Rozm- berga ot desieti až do sta a od sta až do dvú stú koní a tolikéž osobám dali sme a mocí listu tohoto dáváme náš jistý, svobodný a bezpečný glejt, trvající ot dánie listu tohoto za dvě neděli úplně pořad sběhlé a ten den celý poslední do západu slunce během svým přirozeným, tak aby v té mieře v tom počtu nebo v menšiem do města Strakonic mohl bezpečně přijieti, tu pobýti a ty věci zjednati, jakož uro- zený pan Hynek Crušina s Švamberga mezi námi smluvil, a ty věci zjednajie nebo nezjednajie, na svá obydlí s těmi se všemi, ktož s ním v čísle svrchupsaným nebo v nižšiem pojedú, bez úrazu jich všech osob i statkóv, slibujíce sami za sě i za všecky služebníky a poddané našě i za všicku stranu naši pod naší ctí a věrú křesťanskú, že panu Oldřichovi nadepsanému i těm všěm, kteříž s ním v té jiezdě budú, ten jistý glejt jmá ctně, věrně a křesťansky zdržán a zachován býti bez pře- rušenie všelikterakého. A tomu na svědomie svú sme vlastní pečet k tomuto listu kázali sme přitisknúti. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého druhého, v ochtáb Božieho těla. Pod textem přitištěna krytá pečeť. 190. [Kolem 7. června 1442.] Oldřich z Rožmberka slibuje, že bude zachovávati, cokoli mezi ním a Tábor- skými vypoví Hynek Krušina ze Švamberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 560, koncept ve dvojím znění (A, B). (A) Já Oldřich z Rosenberka vyznávám listem tiemto přede všemi, ktož jej čísti aneb čtúc slyšeti budú, tak jakož urozený pán, pan Hynek Crušina s Swam- 19*

Strana 148
148 Č. 190—191: 7.—10. června 1442. berka, tesť mój milý, položil mně jest rok do Strakonic s opatrnými purgermistrem,“ conšely i vší obcí s Tháboru, tu sem já mocně na svrchupsaného Crušinu přišel a mocí listu tohoto přicházím a při svú popsanú a zapečetěnú sem jemu dal, a což on koli od všecky záští mezi mnú a svrchupsanými Thábory a jich služebníkóm vedle mých popsaných a zapečetěných pří, kteréž sem jemu dal, vypovie, to slibuji sdržeti věrně, ctně a křesťansky pod tisícem kop grošóv dobrých stříberných rázu pražského na jeho seznánie, ažť bychme základ propadl, jehožto bože nedaj, i v tom času plněnie základu, kterýž on mezi námi položí,“ o takovú výmluvu, aby mi vý- pověď konečnú učinil ve dvú neděléch po dání listu tohoto. 191. Ve Vídni, 10. června 1442. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: aby se přičinil o odložení videň- ského sněmu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 561, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, str. CCXX. Elizabeth, von gots gnaden kungin zu Ungern, Dalmacien, Croacien etc., erbling zu Behem, herzogin zu Osterreich, zu Steir und margrafin zu Merhern. Edeler sunder lieber getrewer. Wir lassen dich wissen, daz wir iez alhie bei der lantschaft von Osterreich gewesen sein€ und aigentlich mit in von des tages wegen, der do gemainlich umb unser und unsers lieben suns kunig Laslan landen nuz und frommen willen sulte gehalten werden, geredt haben; dorauf sie sich ent- schuldigen, daz sie von meniger sachen wegen auf dizmael je zu dem tage nit kommen mugen, alz dich des disser genwertige unser lieber ohem graf Hanns von Schawenburg aigentlicher unterrichten wirt. Dorumb begern wir in sundrem vleisse, daz du je doran seist und anrichtest, wie du magist, daz der tag hinfur dirlengit werden muge, dohin dann die von Osterreich und ander unser land geringelicher kommen wellen, sunderlichen auch umb des willen, daz unser hailiger vater der pabest Eugenius ainen seinen cardinalen herrn Julian? genannten umb aines gemaines frids willen in unser kunigreich gen Ungern gesant hat, dem wir unser gerechtikait und mainunge ganz irzalt haben, der nu bei dem kunige von Polan gewesen ist und iez in kuerz wider mit ainer antwort zuu uns kommen wirt. Dozu wir beistendikait a) s purgmistrem B. b—c) naň přišel a při svú zapečetěnú B. d—e) mezi námi vypoví vedle té mé popsané pře B. f—g) chybí v B. h) zde končí B. 1) viz Durst, Kön. Elisabeth v. Ungarn und ihre Beziehungen zu Österreich in den Jahren 1439—1442 (Jahresbericht über d. Staatsgymnas. in Böhm. Leipa 1907—1908), str. 9 a d. 2) Julian Cesarini.

Strana 149
Č. 191—192: 10.—12. června 1442. 149 und guetes rates gross notdurftig sein und dein zu den sachen sunderlichen begern, wann wir an dein wissen und rat dorinnen kains handeln willen, alz pitten wir dich in ganzem fleiss in sunderm troste und vertreun, daz wir zu dir haben, daz du dich kain geschefte des benemen lassist und je pesser uns und dem egemelten unserm lieben sun und unsern landen zu eren zuu uns kommen wullist, alz wir an dir nit zweifeln. Dann wullen wir, ob got wil, die sachen mit deinem und andrer unser getreuen rat also furnemen, daz uns, unsers lieben suns landen und auch dir zu nuz und ere bekommen sulle; und tue doran kain anders; das wellen wir dich in sunder- hait geniessen lassen, daz du uns zu danken habst. Geben zu Wienn am sun- tage fur sent Veits tage anno Domini etc. XLmo secundo. Na rubu: Dem edeln unserm sunder lieben getreuen Ulrich von Rosenburg. Přitištěna krytá pečeť. 192. 12. června 11442]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ohražují se, že oni nic nepravého nečiní, a stěžují si na služebníky Oldřichovy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 562, or. pap. Urozený pane! Bez pochybenie, žeť bychom chtěli na tom přestati snáze nežli vy a úředníci vaši, byť se psanie vaše s psaním úředníka vašeho srovnalo, co sme my do Třeboně i vám též na Zviekov, do Soběslavě úředníkóm o služebníky své, ješto v křesťanských úmluvách zjímáni, psali. Ačkoli jednostajně psanie naše vás a úředníky vašě předcházelo, však na tom přestati nechtěli ste. I nebylo by potřebie nás o tom uštipovati, bychom, zdávna navykše, co nepravě vám neb vašim služební- kóm v úmluvách křesťanských učinili, a sami mohúce věděti, když by chtěli v to pravě nahlédnúti, že nám s vašeho zámku nepravě sě děje v úmluvách křesťanských, kterak naši nepřietelé, druzí ženy na zámku vašem jmajíce a po sboží odpočinutie mají, z povolenie úředníka vašeho odtud sjedúce, súsedy a chudé lidi našě jímajíc do Němec k šacunku nosie; a co sme o to psali, podnes nenie nám to opraveno, ješto buoh vie, že bychom tak rádi chtěli pokoje požíti, jakožto vy, by nás mohlo potkati. A bychom nechtěli pokoje požívati aneb nepravě v úmluvách státi, takéť bychom uměli výstřelkóv na svém zámku přechovávati, aby od nás také sjedúce vaši chudinu zanášeli. Ale buoh uchovaj, bychom tak nepravě, jakož sě nám děje, učinili, ano z těch, kteříž sě ukryli, jež pravíte služebníky vašimi býti, potkavše sě s naším jedniem služebníkem, jemše, kamos zanesli. I móže každý porozuměti a chtěl s pravdú súditi, když by takoví po vašie potřebě byli vysláni, jehož úředník váš

Strana 150
150 Č. 192—193: 12. června 1442. píše, že byste vy je poslali. A vy píšete, že úředník váš po vašie potřebě je poslal; jeliť by po potřebě vašie, služebníkóv našich bez vinny nejímajíc. Ale nač sú vyjeli, to jest skutek okázal a by nebylo vystřieženie, byli by hojnější skutek ukázali, ješto kdybychom na ně vám túžili a jim se bylo podařilo, snad by se nepřiznali k nim, by služebníci vaši byli, ani na to u vašem městě na svój groš, jakož sami vyzná- vají, trávili. Pak vždy přes to, aby se nedomnievali, bychom mieřili k kterému v zemi búření, jakož píšete býti je služebníky vašimi, chcemť všecky do rozmluvenie a ro- kovánie společného na rukojmie, jestli k libosti vám, dáti, v tom sě vždy ohrazujíce, že sme dá-li buoh proti vám a služebníkóm vašim v úmluvách křesťanských nic ne- Datum feria III. ante Viti. pravého učinili. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Pečet velmi poškozena. 193. Ve Vídni, 12. června 1442. Královna Alžběta Oldřichovi z Rožmberka: aby prodloužil lhůtu stanovenou k zaplacení částky, kterou mu zůstal dlužen král Albrecht. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 563, or. pap. Elizabeth, von gots gnaden kunigin zu Ungern, Dalmacien, Croacien etc., erbling zu Behem, herzogin zu Osterreich, zu Steyr und marggrafin zu Merhern etc. Edler sunder lieber getrawen. Uns haben anpracht unser sunder lieben die an- walt unsers furstentumbs in Osterreich, wie dir unser lieber herr und gemahel seliger kunig Albrecht etlich summ gelts nach schuldig ist, die dir die benanten anwalt jez auf den nagstkunftigen sand Johans tag sunbenden€ ausrichten und bezalen solten. Nu ist ir sach jez also gestalt, das" sy auf die egenannte zeit sulich ausrichtung dir nich getun mugen, als sy villeicht dir in iren brief klerlicher auch verschriben haben. Darumb begern wir und pitten dich mit sunderm fleiss, das du in denselben tag solicher bezalung umb unsern und unsers lieben suns kunig Laslas willen unz auf sand Michels tag? schirest kunftig verlengen wellest, damit das sulich gute sach, als sy jez verhanden haben, nicht gehindert nach entrucket werd, sunder uns, unserm lieben sun und paiden landen davon nuz, ere und guthait ersten und widderfarn a) die or. 1) 24. června; srv. výše č. 151. 2) 29. září.

Strana 151
Č. 193—196: 12.—22. června 1442. 151 muge. Daran erzaigest du uns sundern wolgevallen, das wir ab got wil in kunftigen zeiten gen dir gnediglich erkennen wellen. Geben zu Wienn am eritag nagst vor sand Veits tag, anno etc. quadragesimo secundo. Na rubu: Dem edeln herrn Ulreich von Rosenberg, unserm sunder lieben getreun. Přitištěna krytá pečeť. 194. V Krumlově, 13. června 1442. Oldřich z Rožmberka prodává Jiřímu řeč. Skopec dvůr u Hrádku. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 51 č. 188 (reg.). 195. V Krumlově, 14. června 1442. [Oldřich z Rožmberka] Menhartovi z Hradce: stěžuje si na Albrechta z Vydří a žádá, aby ho Menhart přiměl k právu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 6 (registr.), or. pap. AČ. IV, 5 č. 5. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! Věděti dávám, když sem nynie v Hradci se pány byl, tu Albrecht z Vydří, pannoše tvój, opět mně, mém služebníkóm i pannoším lál přes takové podání, jakož sem v Praze jemu podával; a tu sem jemu opět v Hradci podával těch pánuov, kteréž sú tu byli, a on nechtěl, než podával mi pana Jana Hradeckého. Na tom sem opět i s jinými pány chtěl pře- stati, kteříž sú tu byli. An vida, a já konci mieřím, opět to zvrhl a přes to mně i mém služebníkóm i pannoším laje, mé úroky dědičné svévolně a bez práva drží. I prosímť tebe, milý bratře, aby se k tomu přičinil, jakožť věřím, aby mi služebník tvój mój dědičný plat propustil, kterémuž žádné spravedlivosti nemá, a v tvém městě dále mně i mém služebníkóm i pannoším láti nedal. Neb sem dávno to jinak omysliti mohl, bych tebe v tom nešanoval jakožto bratra svého. Pakli by mi se od něho rovné státi nemohlo, nemohl bych jemu v tom dále sěděti. A toho prosím odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumlow fer. V. ante Viti, annorum XLII°. Na rubu: Panu Menhartovi o Albrechta z Vydřie. 196. Na Helfenburce, 22. června 1442. Oldřich z Rožmberka [Táborským: aby vydali Srlína na záruku 20 neb 30 kop.

Strana 152
152 Č. 196—197: 22.—25. června 1442. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 564 b, koncept. AČ. I, 378 č. 26. — Srv. výše č. 119 a Mareš, Jan ze Srlína, ČČM. 1902, 16—17. Súsedé! Srozuměli sme, že Srlínal sobě vysoko kladete, a že byste jej nechtěli než ve dvě stě kop na rukojmí dáti; muožete sami srozuměti, že je chudý pacholek, a také se nám nezdá tak vysoko vyrukovati. Než myť vás prosíme, abyste nám jej dali na rukojmí ve XX“ neb ve XXX“ kop. A také myť sme najviece pro ty věci Srlínovy zašli s vámi a skrze to sme se musili se pány, jakožto se panem Ptáčkem, panem Dětřichem z Kunětické Hory, panem Hertvíkem, panem Trčkú i s jinými dobrými lidmi a přáteli našimi zavázati, ježtoť bychme jich na dléch ostati nemohli. I věřímeť vám, poněvadž již sme zaručili mezi námi konci, že se v tom tak okážete, abychme spolu v pokoji přebýti mohli a jiné ku pokoji sebú vésti. A toho žádám Datum Helfenburgk fer. VI. ante festum sancti odpovědi vaší po tomto poslu. Johannis Baptiste, anno etc. XLII. Oldřich. 197. 25. června [1442]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: jsou ochotni propustiti Srlína jen na zá- ruku 200 kop. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 564 a, or. pap. AČ. I, 378 č. 27 (s datem 22. června). — Srv. předcház. list. Urozený pane! Kdy pan Crušina o Srlína zmienku činil, aby na rukojmie byl dán, naši vyslaní opověděli jemu, jakož nás přijevše domóv zpravili, že nenie hodné takového člověka na rukojmě dáti; avšak k jeho ustavičné stálosti a žádosti svolili ve dvě stě kop grošóv na rukojmě dáti. Protož zdá-li se vám, aby v ten základ byl vyručen, v menšíť jeho nedáme. Pak zavázanie, kteréž se pány učinili ste z mu- senie pro Srlínovy věci, jichžto na dléch ostati nemohli byste, tomu porozumieváme. Jestliže by nás přes naši spravedlivost chtěli svévolně utiskati, musili“ bychom, to pánu bohu poručiece, svému bezpráví s pomocí boží a přátel dobrých brániti sě. Datum fer. II." post Nativitatem b. Johannis Baptiste. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga na Crumlově seděním. Přitištěna krytá pečeť. a) musi or. b) opraveno z V. 1) Jan ze Srlína, písař rožmberský.

Strana 153
Č. 198: 14. července 1442. 153 198. [Ve Strakonicích] 14. července 1442. Výpověď Hynka Krušiny ze Švamberka, hejtmana kraje Plzeňského, ve spo- rech mezi Oldřichem z Rožmberka a Táborskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 565 a, or. Vydal Fr. Teplý (nepřehledně a chybně) pod názvem „Nářky husitské (Querelae Hussitarum) r. 1438—1443“ ve sbírce Husitství ve světle pravdy, roč. XII. č. 2—4. — AČ. III, 526 č. 424 (reg.). — Zpracoval Mareš, Jan ze Srlina, Čas. Čes. Mus. 1902. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 726 a d.; Antl, Čas. Spol. přátel starož. 1895, 53; Veselý, Dějiny hradu a panství Choustníka, str. 14 a d.; Sedláček na rozličných místech v Hradech a zámcích. Táborských žaloby proti panu Oldřichovi z Rosenberka. 1. Item najprve a přede všemi věcmi jmajíce výstrahy, že jmáme v svém městě zrádce, ješto jmají za to úplatky, aby nás vždy zkazili buď pálením nebo jinak, a v tom jsme myslili, kto by takové věci jednal a komu: i stala sě jest puotka ot jedné osoby na Peši písaře o zradu i uručie duovod i odvod právem městským; a když bude Peša tázán právem obyčejným, jakož o zradu slušie, tu jest vyznal na Srlína,2 že jej na to navodil ode pána z Rosenberka, aby jemu tiem slúžil, že za to bude jmieti ode pána. A v tom Peše, když býval v Praze na sněmiech, ku pánu jest tajně chodil, k jeho dvoru, a tu sě v tom s pánem známil; a za to ot něho dary bral, lúku u Sedlčan a na tu jest jměl list ode pána, a v Třemešné plat peněžitý. A když by ty zrady dokonal Peša, jměl jemu pán v budúciem času viece učiniti za to i jeho budúcím a vším dobrým zpomínati. Odpor páně proti Tháborským. Item na první kus, jakož píší o Srlínovi, pán odpierá: Vědieť mnozí dobří lidé z panoší i z obecních lidí, kteří jsú při tom byli, když Peše na smrt šel, volal jest do sudu, leža též volal řka: Na tom dnes umierám, že nejsem ničímž vinnen, čímž mě vinníte, než že jsem vám věrně slúžil, to Buoh vie; leč bych tiem vinnen byl, ač bych kdy koho dobrého vystřehl, komuž jste chtěli škoditi bez vinny.“ Hynek Krušina z Švamberka, toho času hautpman kraje Plzenského, že jsa zvolen za mocného ubermana mezi urozeným pánem, panem Oldřichem z Rosen- berka z strany jedné a mezi múdrými a opatrnými purgermistrem, conšely a obcí města Hradiště Tháboru z strany druhé, o všechny kusy tuto psané takto vypovie- dám pod základem, jímž jsú sě na mě zaručili s vobú stranú: Na první kus, jakož dávají Táborští vinnu pánu, že by Peše na mučení pravil na Srlína, že jej na to navedl ode pána na zradu etc., odpor páně, že oni pravie na umrlého člověka, což 1) Peša ze Sedlčan, písař táborský. 2) Jan ze Srlína, písař rožmberský. 3) viz totéž ve vyznání Srlínově z dubna 1441, na str. 97. List o darování louky u Sedlčan není znám. Plat v Třemešné dostal Peša od císaře Zikmunda zápisem z 22. června 1437 (Sedláček, Zbytky register král. 215 č. 1582); srv. dva listy Táborských Oldřichovi z R. o lidech Pešových v Třemešné z května 1438 výše č. 18 a 19. 4) srv. Mareš, ČČM. 1902, 4. 20

Strana 154
154 Č. 198: 14. července 1442. chtie etc., já takto vypoviedám na ten kus: Že člověk jich zmučený, což jest na pána pravil, že tiem duovod nenie a tak jim pán v tom vinen nenie. 2. Item dále vyznal Peše, že jest s Srlínem v svém domu, ješto nynie v něm bydlí Barthon střelec, v tajném pokoji s ním rady jmieval a tu jemu tajné rady pronášel k škodě nám i obci naší. A my jsme Srlínovi mnoho věřili, ješto jměl k nám svobodu plnú jeti, když jest kolivěk chtěl, buď příměřé nebo nepříměřie, jmajíce za to, že o dobré a o poctivé k nám tak často jezdí; i v tom tu zradu s Peší puosobil, jakož jest nám vyznal. Item na druhý kus pán odpierá, jakož kladú, že by Peše s Srlínem tajné rady v tajných pokojích jmieval etc.: Mohúť dobře dobří lidé rozuměti, jestliže by Peša vyznával na mukách, jakož oni píší, že by byli také dobré lidi k tomu zavolali, ješto by jim svědomo bylo, což Peše na mukách pravil, jakož jsú učinili Srlínovi; ale již po umrlém člověku mohú psáti a mluviti, což chtie, učinivše nad ním, což sě jim zdálo a jako nad svým služebníkem. Item o druhý kus, jakož vinnu dávají, že Peše vyznal, že jest v svém domu s Srlínem tajné rady jmieval etc., pán odpierá, že mohú praviti na umrlého člověka, což chtie etc., na to takto vypoviedám: Poňavadž sě pána v té vinně nic nedotýče, pán z toho odpoviedati nejmá; než Srlín, když bude postaven přede mnú, aby k té vinně sám odpověděl etc. 3. Item když jsme jali Srlína, tu jsme je s Peší svedli, aby sobě osobně to pra- vili a vyznali; i neodepřel jest jemu Srlín na svrchupsané věci.? A to sě nám dálo v příměří a v úmluvách křesťanských od jeho úředníkuov, ješto jsme to oznámili dobrým lidem. A což jest nám Srlín dobrovolně svú rukú popsal, toho jest přiepis učiněn a Jiřík Dráchovský svú pečetí jest sám ten přiepis zapečetil, kteréhož teď VM“ poddáváme. Item na třetí kus pán odpierá, jakož píší, když jsú Srlína jali a s Peší svedli, aby sobě vuoči pravili: Opěť muož každý člověk rozuměti, že jsú Srlínovi křivdu učinili, poňavadž dobrých lidí nezavolali k slyšení Pešovu, že již dále psáti a mlu- viti mohú, což chtie, jakožto na umrlého člověka, vedle těch dobrých lidí vyznánie, kteříž jsú k němu zavoláni byli, a listu toho, ješto svú rukú psal. Item o třetí kus, jakož vinnu dávají, když jsú Srlína jali, že jsú je s Peší svedli, aby sobě vuoči pravili etc., a v tom dotýčí toho popisu, kterýž Srlín svú rukú po- psal etc., pán odpierá, že jsú Srlínovi na tom křivdu učinili, takto vypoviedám podle I) 16. dubna 1441; viz výše č. 119 i další listy, týkající se Srlína, výše otištěné; srv. Mareš, ČČM. 1902, 8. 2) co při této konfrontaci vyznal Peša, srv. též ve vyňatku z dopisu Srlínova k Tá- borským, psaného po 16. list. 1443 (otištěn níže), AČ. I, 384 č. 35. 3) srv. listy Táborských Zdeňkovi ze Šternberka z 3. května 11441] a stavům na sjezdu v Jindř. Hradci z 9. května 1441, výše č. 121 a 122. 4) viz výše č. 119; s tím jest nutno srovnati, co vytýká Srlin ve svém listu ze 14. list. 1443 (otištěn níže), že Táborští list s jeho vyznáním zfalšovali. Srv. též čtyři listy svědectví z června a července 1441, otištěné na str. 158—160.

Strana 155
Č. 198: 14. července 1442. 155 té žaloby položenie i přie Táborských a podle položenie popisu toho, kterýž jest Srlín svú rukú popsal, i podle těch svědomí, ješto toho popisu potvrzují, ješto sě Táborští naň táhnú, pilně je přečet a váživ s dobrými lidmi, i nemohl jsem tu nic shledati, by jim tu co pán proti příměří učinil, než toliko, že sě jest na výstrahu škody pána svého ptal; a toho jim pán opravovati nejmá etc. 4. Item Srlín Pechovce s Dobřejovic k Krchlebcovi! na Chústník zjednal a tu jemu dána cule s ocasem k zapálení města našeho, i mzda peněžitá jemu dána jest, aby to Pechovec konal; a to sobě oba v noci s Srlínem mluvila a vyznala. A to sě dálo v příměří křesťanském etc. Item na čtvrtý kus pán odpierá, jakož píší o tom zápale s ocasem etc., tomu páně M odpierá, jakož i svrchu, poňavadž tak píší, čemu jsú opět k tomu lidi ne- zavolali; než jižť mluvie na umrlého člověka, což sě jim zdá. Item o ten kus, jakož vinnu dávají, že Srlín Pechovce zjednal k Krchlebcovi a že jemu dána cule s ocasem etc., páně odpora jakož i prve, že jsú jemu na tom křivdu učinili, poňavadž jsú k tomu dobrých lidí nezavolali etc., na to takto vypo- viedám: Že poňavadž v té při pána nedotýče než toliko Srlína, pán jim z toho nejmá odpoviedati; než Srlín, když přede mnú stane, ten k té vinně odpoviedaj.2 5. Item dále Srlín vyznal, že jest jeho tajno nebylo, když jest Maksant, páně úředník, k nám na obydlé Packu šikoval a dáno jemu bylo mnoho zápaluov, a ten Packa zapálil súsedské domy i ten duom, v kterémž bydlil u nás; a tak Srlín praví, že ti zápalové byli z Crumlova posláni na Chústník Petrovi ot Dubu a Maksantovi. Item na pátý kus pán odpierá, jakož píší o Packovi a o zápalech etc.: Tehdáž páně Mjměl činiti s nimi, i neodpierá, jestliže by bylo co jednáno skrze jeho úředníky v odevřené válce, bylo by učiněno jako proti nepřátelóm, ale v příměřích nikda pán proti nim neučinil, což by učiniti nejměl. Item o tento kus, jakož kladú, že Srlín vyznal, že ho tajno nebylo, že Maksant na Tábor k zápalu v příměří šikoval etc., pán odpierá o Packovi a o zápalech: Bylo-li by co zjednáno ot jeho úředníkuov, v otevřené válce bylo by učiněno etc., na ten kus takto vypoviedám: Poňavadž Táborští pravie, že sě jim to v příměří stalo a pán praví, že v válce odevřité bez příměřé, nemohú-li sě oni ještě obojí v tom upamatovati, anebo že Táborští pánu v tom věřiti nechtie, tehdy pán to jmá přede mnú okázati, že sě jest to stalo bez příměřie v válce, a to listy příměřnými, ač jměli-li jsú které mezi sebú v té chvíli, anebo svědomím řádným, kteréhož já pochválím; pakli by toho všeho nebylo, ale právem země této, jakž já jemu tu naleznu etc. 1) Mareš, ČČM. 1902, 7 uvedl Mikuláše Krchlebce, kdysi vůdce rožmberského vojska u Lipan, který však byl od r. 1431 purkrabím na Zvíkově (viz Sedláček, Hrady XI, 31). 2) Pechovec byl Táborskými zajat; srv. v srpnové výpovědi Krušinově, str. 169 odst. 3. 3) Petr Maksant, rožmb. úředník na Choustníku. 4) Mareš na uv. m. str. 2 položil věc do let 1436—1437, protože podle Sedláčka, Hrady IV, 73 byl Petr z Dubu v těch letech purkrabím na Choustníce; v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka I, 188 č. 276 jest doklad, že jim byl už r. 1435. 20*

Strana 156
156 Č. 198: 14. července 1442. 6. Item dále Srlín vyznal, že jest o tom všem věděl, co jsú kolivěk jednali páně úředníci proti nám v příměří křesťanském a v míru; a tak praví, že to bylo s páně volí a vědomím jeho. Item na šestý kus pán odpierá, tak jakož píší, že by Srlín věděl o všem, co jsú úředníci proti nim učinili etc.: Mohúť dobří lidé dobře rozuměti, by on všecky věci páně mohl věděti, an často při něm nebýval, a jestliže jest co od pána věděl, tehdy jiného od něho věděti nemohl, byť co jiného učinil neb jednal, než jakož na dobrého člověka slušie, jakož jest před panem Petrem z Chlumce i jinými dobrými lidmi, kteříž k němu zavoláni byli, vyznal. Item jakož kladú, že Srlín vyznal, že jest o všem věděl, co jsú úředníci páně jednali v příměří proti Táborským a že jest to s páně vědomím a volí jeho etc., odpierá pán, že tomu dobří lidé mohú rozuměti, by on páně jměl všěchny věci vě- děti, nebývav často při něm etc., takto o ten kus vypoviedám: Poňavadž Táborští pravie, že jim jest to na pána Srlín vyznal, že by o všem věděl, co by úředníci páně jednali proti nim v příměří s jeho volí, a v svém popisu Srlín popisuje, kterýž svú rukú popsal, kteréhož jsú mi Táborští zapečetěného podali, píše, že nic jiného na pánu nerozumiem, nežli že by s vámi velmi rád dobře nakládal etc., a poňavadž Srlín, jakož Táborští v své při píší, jinak jim vyznal a jinak v svém popisu popsal, když Srlín bude přede mnú postaven, chci jeho otázati před dobrými lidmi, na které řeči zuostane; podle toho chci ihned spravedlivý nález učiniti. 7. Item také Srlín vyznal, že s ním pán mluvil tajně na Crumlově v svém po- koji a řka: Milý Srlíne, přičiň sě k tomu, aby ten chlap Padeřovský? byl otráven. I řekl jsem: Pane, neumiem. I naučil mě jest pán takto: Dámť sennečko črvené a stkla benátského a to zetřeš a ty pak zpuosob žábu zemskú, až suš ji a potom ji zetři na prach a směs to spolu; a bývají-li u něho které vladyky, zjednaj to v per- niciech anebo v jiném pokrmu anebo v pití, ať sě jiným vedle něho dostane. A také se mnú dále pán mluvil a řka: Jmámť jednoho Němce v Rakúsiech, ješto umie také ty tráveniny připravovati. A to jim zjednáme ve dvú draylinkú vína a šikujem jim na Thábor po formaniech, ať to víno pijí; a to znamenie bude, ktož to víno budú píti, že sě jím ústa ospů a potom sě zpadají a tiem je snáze uváléme." Item na sedmý kus pán odpierá, o tom trávení a vinně etc.: Buoh vie, že jemu na tom krátko činie, že jest toho nikdy na mysli nejměl, by jim takovým během 1) tento výslech byl nejspiše v 1. pol. května 1441 — srv. níže otištěná svědectví z června t. r. Viz Mareš, ČČM. 1902, 10. 2) z Padařova byli dva hejtmané táborští: Mikuláš, v I. polov. let třicátých vladař obce táborské, a Filip, tehdy hejtman táborské posádky na hradě Ostromečí až do dobytí hradu panskou stranou (viz FRB V, 617; Sedláček, Hrady XV, 121—122). Zprávy o obou Padařovských shrnul Matějček v práci „Bible Filipa z Padařova“, Sborník Žižkův 1424— 1924, str. 152—153. 3) úklady Oldřichovy vztahovaly se nejspíše na Mikuláše z Padařova; Mareš, ČČM 1902 str. 2 položil věc k r. 1435, tak i Urbánek, Ces. Děj. III. I, 180 a Matějček na uv. m.

Strana 157
Č. 198: 14. července 1442. 157 ani žádnému člověku co chtěl učiniti, než v odevřené válce; v tom jich pán hleděl, jakož běh jest otevřené války, poctivě, jakož na běh válečný záleží. Item o ten kus, že vyznal Srlín, že s ním pán tajně mluvil v Crumlově o trá- vení v perníciech a v víně etc., páně otpor: Buoh vie, že jemu na tom krátko činie etc., na to takto vypoviedám: Že jest to nárok a v popisiech Srlínových toho ne- shledávám; když Srlín přede mnú stane, chci jeho o ten kus tázati a potom inhed spravedlivý nález učiniti etc. 8. Item dále vám pravím před milým bohem, že jest pán nejměl mezi všemi svými služebníky tak věrného a pracovitého dnem i nocí, aby jemu pán tak mnoho svě- řoval skrytých věcí jako mně; a by mne nejměl, v nenabytú by škodu mnohokrát vněl, ješto to JM“ k velikému dobrému a k výstraze dobře šlo. Item na osmý kus pán odpierá, jakož dotýčí o chlúbě Srlínově: Pánu sě nezdá, by to mluvil, leč pro veliké muky; a také že jemu pán viece nevěřil, než jakož na písaře slušie, a také mnoho dobrých lidí pán jmá, ješto jim viece věří než Srlínovi. Item jakož o chlúbě Srlínově pokládají Táborští v své při etc., na to takto vy- poviedám: Že ta chlúba a řeč stranám k škodě nenie etc. 9. Item dále vyznávám, když mě pán k vám o příměřie poslal před ležením, a v tom úředníci páně hleděli jiného, vypravivše sě k JM“ na Crumlov; a což jsem o to pracoval a jezdil, zle mysle a jednaje o vašem městě dnem i nocí, ne- toliko jsem smrti jedné hoden, ale pěti i desieti. A tak pán o to vždy myslí i s ji- nými, aby vás i s městem zkazil; a tak o Colínu i o Nymburku i jiných městech myslí, kromě měst pomocných. A za tu práci jsem jměl ode pána Chustnici, rybník v Předboře“ a čtyři kopy na kuon, tři kopy na obrok, k tomu co jsem po- žádal, buď desieti kop a viece za svú službu pracovitů; ne, i tisíce kop jsem za- slúžil, co jsem pánu dobrého jednal k jeho zisku. Item na devátý kus pán odpierá, jakož píší, že jest Srlín znal, že jest jednal jich města zlé etc.: Pán tomu věřiti nemóž, by on takové řeči mluvil vedle svědomí těch dobrých lidí, kteříž jsú k němu zavoláni byli, a také vedle toho listu, kterýž rukú svú psal a přede pány čten jest. Item, jakož Táborští kladú v své při, že by Srlín vyznal, že jest jezdil dnem i nocí, zle mysle o jich městě etc., odpor páně, pán tomu věřiti nemóž, že by ta- kové řeči mluvil etc., takto na ten kus vypoviedám: Že toho v popisiech Srlínových neshledávám, než když Srlín přede mnú stane, tu jeho o to také chci tázati a vy- znánie ot něho uslyšě, chci inhed nález spravedlivý udělati o ten kus; nebo kteráž znánie Táborští v svých přech na Srlína pokládají, toho jsem mnohého v jeho po- pisiech neshledal, a když byl před pana Petra z Chlumce vyveden i před jiné dobré 1) Mareš, ČČM. 1902 str. 3 položil k r. 1438; srv. Oldřichovu zprávu z pole před Táborem 18. srpna 1438, výše str. 17 č. 21 (zvl. pozn. 6). 2) srv. Mareš, tamže 10. 3) Chustnice, nyní Choustník, ves pod hradem téhož jména v okr. soběslavském. 4) Předboř, ves v okr. soběslavském.

Strana 158
158 Č. 198: 14. července 1442. lidi, tu jest Srlín mnohých věcí odmlúval podle svědomie těch dobrých lidí. A po- něvadž Srlín, jakož Táborští kladú v svých přech, mnoho věcí jest znal a jinak v svém popisu, kterýž jest svú rukú popsal, jsa v jich vězení, kteréhož jsú popisu dobří lidé svými pečetmi potvrdili, vyznával, tehdy já, chtě stranám dosti učiniti, takto vypoviedám: Aby Srlín byl v mú moc dán a postaven na clášteře v Nepo- muce a inhed vydán mně po mém služebníku, kteréhož s Táborskými poň pošli; a Táborští dajte jemu bezpečný próvod, aby jemu na cestě nebylo překáženo, až na clášter do Nepomuka; a já ho chovati chci až do roku položeného a Táborští jmějte v tom vuoli jednoho nebo dvú při něm nechati, aby viděli, že páně z Ro- senberka strana s ním nemluví. A na tom roce konečně výpověď o Srlína doko- nati chci etc.) Item znamenaj každý: Totoť jest ten popis, kterýž Jan Srlín svú rukú dobrovolně popsal před zmučením etc.: Já Jan ze Srlína etc.2 Tuto řeč svrchupsanú i s druhé strany, jakož sě počíná „Já Jan ze Srlína“, svú rukú popsal dobrovolně bez mučenie týž Jan Srlín. My purgermistr a conšelé města Pieseckého známo činíme 22. července 1441. tiemto listem zjevně přede všemi, že přistúpivše před nás do úplné raddy našie opatrní muže spoluměštěné naši, zejména Martin súkenník, Václav Krása, i seznali jsú svobodně a jednostajně, že toho času, když jsú byli od města našeho Piesku svrchu psaného o některé potřeby na Hradiště Tábor vysláni, tu k žádosti purger- mistra a conšel téhož města Hradiště Thábor již jmenovaného, jsúc k Janovi Srli- novi přivoláni, toto ot Jana Srlína z jeho úst mluviece slyšeli jsú: „Což jsem koli- věk dobrovolně před mukami svú rukú psal, seznával a seznal a co jest sepsáno, k tomu ke všemu sě znám a v tom stojím, že jinak nenie, než tak, jakož jsem ponajprve pravil. Ale když jest Rynart z Dobronic přijel, ten jest mým úmyslem zatočil, že jsem jinak mluvil a pravil. Ale to tvrdím, což jsem prve před mukami pravil a psal, že tak jest a jinak nenie.“ Na svědomie toho seznánie spoluměšťan našich svrchupsaných pečet města našeho Piesku svrchu jmenovaného k tomuto listu jest přiložena. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho etc. XL primo, v sobotu den svaté Mařie Magdaleny. 23. června 11441J. My Ondřej z Nemyšle, Jan a Mikuláš bratřie z Vilémovic, Jan z Kozieho, Jan z Dobronic a Jiřík z Dráchova, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo uslyšie čtúce, že jakož opatrní purgermistr a conšelé města hory Thábor požádali nás, abychom k nim na Thábor přijeli, jichžto žádosti nemohúce oslyšeti, to jsme učinili a s nimi k Srlínovi do šatlavy šli. A když jsme před Srlínem stáli, purgermistr otázal jeho, znal-li by se k těm řečem, kteréž jest svú rukú sepsal bez mučenie, kteréhožto život svýma očima sme opatřili, že jest 1) srv. ve výpovědi Krušinově z 16. srpna 1442, níže otištěné. 2) viz č. 119 na str. 96—97.

Strana 159
Č. 198: 14. července 1442. 159 nebyl mučen; kterýžto k otázce purgermistrově Srlín požádal, aby jemu to sepsané bylo pokázáno. A když jemu spis byl podán, přiznal sě, že jest jeho ruka. A což jest kolivěk tu spisoval Srlín předepsaný, před námi dobrovolně jest seznal, vyzná- vaje, že „což jest tu mú rukú psáno,“ že jest to pravda. Jehožto vyznánie my sly- šiece, na svědomie své vlastnie pečeti k tomuto listu jsme přitiskli dobrovolně, hotovi jsúce jemu znánie též vyznati před každým živým člověkem, kdež by toho potřebie bylo. Datum feria sexta ante Nativitatem beati Johannis Baptiste. 23. června 1441. My Mikuláš z Vilémovic, Purkart ze Lhoty Pňovy a Jan z Vraž- ného vyznáváme tiemto listem před každým člověkem nynějším i budúcím: Když jsme byli po svých pilných potřebách na Tháboře, tu jsme povoláni ot Srlína a když jsme k němu přišli, prosil nás, abychom Rynartha obeslali, aby nechal svých rozpisování o něm; nebo což rozpisuje, že jemu na tom krátko činí. A což jest sě zatočil před panem Petrem Chlumeckým a před jinými, „to jsem učinil z některaké všetečnosti a před nimi jsem lhal, znamenav někakú litost Rynarthovu nad sebú. Ale teď vyznávám před milým bohem a na tom chci umřieti, cožkoli jmají páni Táborští psáno z mého vyznánie, že to jest pravda; a též což jsú čtli mého vy- znánie před panem Petrem Chlumeckým i jinými dobrými lidmi, že jest to také pravda. A to vyznávám pod věčným zatracením, že to jinak nenie.“ A my jsme to slyšeli ot Srlína v ten pondělí před Božím vstúpením, když jsme k němu byli po- žádáni. A bylo-li by toho potřebie, též bychme chtěli ústně seznati, kdež bychme mohli k tomu bezpečně přijeti aneb přijíti. A toho na svědomie své jsme vlastnie pečeti k tomuto listu přidáviti“ jsme kázali s naším vědomím. Scriptum feria sexta ante festum beati Johannis Baptiste, anno Domini millesimo etc. XL primo. 23. června 1441. My Ondřej z Nemyšle, Jan z Vilémovic a Jan z Dobronic vy- znáváme tiemto listem všem, ktož jej uzřie anebo uslyšie čtúce, že když jsme sě po své potřeby na Thábor v pátek po svaté Žofiji2 přihodili, tehdy purgermistr a conšelé prosili nás, abychom s nimi k Srlínovi došli. Pak když jsme před ním stáli, prosil nás, abychom Rynartha obeslali ot něho, aby těch věcí, „jakož jsem sě před panem Petrem Chlumeckým a před ním zatočil, nerozpisoval, než což jsem prve bez mučenie pravil i po mučení“ (jenž jsme sě toho času, ješto nás prosil, při- hodili, žeť jest to jistá pravda), „ale ne v tomto mém zatočení.“ A v tom Jana Pražáka prosil nejednú, ale třikrát s pláčem, aby jemu pro buoh otpustil, což jest jeho před dobrými lidmi haněl, slibuje jemu před námi, že buoh jemu zdravie prodlí, před dobrými lidmi to haněnie opraviti, že toho jemu líto nebude. Jehožto my pokojné vyznánie slyšiece, na svědomie své vlastnie pečeti k tomuto listu jsme přitiskli, jsúce hotovi jeho vyznánie též před každým živým člověkem znáti, když by toho a) tak or. 1) 22. května 1441. 2) 19. května 1441.

Strana 160
160 Č. 198: 14. července 1442. potřebie bylo. etc. XL primo." Datum feria sexta ante Nativitatem Johannis Baptiste, annorum Jiné žaloby. 10. Item když jsme vedli války s Trčkú i s jinými,2 tu nám jal Bolochovec, hautpman soběslavský, služebníka našeho, kterýž pozuostal po haufu, a zbroji jemu pobral a samého nesl na Chúsník“ a tu jest štosován náš služebník; a v tom jemu pán Buoh pomohl vyjíti z tej núze; a pobrané věci nejsú jemu navráceny a my jsme musili platiti za škody. I nevieme, s volí-li to páně učinil, že sě to nám stalo v úmluvách křesťanských s jeho zámku. Item na desátý kus Bolochovec otpierá, jakož píší, že jim služebníka jednoho jal etc., tak praví: Když jej jímal, že sě k Táborským neznal, by byl služebníkem jich, ale pravil, že jest Zdenkuov z Lukavce a ten sě k němu znal; a to jest svě- domo mnoho dobrým lidem. A by sě byl před dobrými lidmi k Táborským znal, byl by propuštěn. Item, jakož vinnu dávají Bolochovci, že by jim služebníka jal a zbroji vzal a štosoval etc., Bolochovec odpierá: Když jej jímal, že sě k Táborským neznal, než k Zdenkovi z Lukavce etc., na to takto vypoviedám: Nechce-li pán nebo Bolochovec tomu věřiti, by jich byl to služebník, ale zpravte to Táborští podle řádu a obyčeje a podle mého rozkázánie; a když tak zpravie, tehdy jej pán a Bolochovec pro- pusťte a škodu jemu navraťte a štosovánie opravte, jakž jim naleznu etc. 11. Item týž Bolochovec k naší škodě veliké a lidí našich Petříka Kojákovského s jeho tovařiši celú zimu přechovával, a ti sjedše s Soběslavě, i jali nám súseda našeho Tomka i nesli do Němec;“ a ktož by v službě u pána nechtěl býti, jměl nám dáti věděti i nedal. A v tom sě jest seznal Bolochovec, i nevieme, s volí-li to páně čili nic. ltem na jedenástý kus Bolochovec odpierá, jakož píší o Kojákovském etc., tak praví: Když je Kojákovský z Uher přijel, i byl jest na Soběslavi dobrú chvíli, trávě na svuoj groš, neškodě ižádnému; a když jsú Tháborští z Němec jeli, zvláště Frambergéř, hledali jeho doma, chtiec jeho jieti, a nenalezšě jeho doma, zbili mu mateř jeho doma a oblúpili ji; a on to zvěděv, sřekl sě nad nimi o to pomstíti. A já Bolochovec to zvěděv, mluvil jsem s ním, aby jim neškodil, donudž jest na páně zámku, a když by otjel, aby jim ještě do třetieho dne potom neškodil; a to řekl učiniti a zdržal to tak, že jim potom do téhodne neškodil. A to jest mnoho dobrým lidem svědomo. I) tyto listy byly vloženy do výpovědi Krušinovy jakožto přílohy. Srv. k nim též korespon- denci Srlínovu s Táborskými z listop. 1443, níže otištěnou; Mareš, ČČM. 1902, 10—12. 2) v čer- venci 1441, srv. Urbánek, Čes. děj. III, 1, 755; zmínka o táborském plenění na zboží Mikuláše Trčky z Lipy okolo Pelhřimova v listu Jana ze Soutic z 16. července 1441, výše str. 113 (č. 140). 3) Choustník, hrad a zboží v držení Rožmberků od r. 1322; viz Sedláček, Hrady IV, 78. 4) totiž do Cáhlova; srv. odst. 18 (str. 163), též v listu Táborských Oldřichovi z 21. ledna 1443 (otištěn níže); srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 7311.

Strana 161
Č. 198: 14. července 1442. 161 Item jakož vinu dávají, že Bolochovec Petříka Kojákovského na Soběslavi na páně zámku přechovával k jich škodě etc., Bolochovec odpierá, že Kojákovský na svuoj groš ležal v Soběslavi a páně služebník nebyl a s páně zámku ani na páně zámek sě jim nic nestalo etc., o ten kus takto vypoviedám: Nechtie-li Táborští tomu věřiti, tehdy Bolochovec jmá to zpraviti, že jsú ti jistí v té mieře páně při- kázaní nebyli a s páně zámku ani na páně zámek [sě jim] nic nestalo a škody jim neučinili; a tu zprávu jmá učiniti, jak já jemu rozkáži etc. 12. Item týž Bolochovec Chodka, Shybalka s jich tovařiši v Soběslavi dopúštie stavovati a k naší škodě veliké a lidí našich, jenž scházejíce, častokrát nám lidi trápie a do Němec nosie, i nevieme, s páně-li to volí čili nic. Item na dvanástý kus Bolochovec odpierá, jakož píší o ferdrování Chodka a Shybalka z města z Soběslavě etc. Tak praví Bolochovec: Že toho nenie, neb jakž Chuodek a Shybalek, vzemšě ot něho odpuštěnie a sšedše s města, že jsú potom nikdáž na městě nebyli; a toho jest mnoho dobrým lidem svědomo. Item jakož vinu dávají Bolochovci, že Chuodkovi a Ssybalkovi dopúštie sta- novišt na páně zámku na Soběslavi k jich škodě etc., odpor Bolochovcuov, že toho nenie etc., na ten kus takto vypoviedám: Nechtie-li Táborští jemu v tom věřiti, ale Bolochovec zprav jim, jakž já jemu naleznu, že jich jest nefirdroval ižádnú věcí proti Táborským, ižádnú věcí k jich škodě na páně zámku etc. 13. Item týž Bolochovec dopúštie stanoviště Vlčnovi s jeho tovařiši, kterýžto jmá dóm v Soběslavi i ženu, a odtamtud sjézdiece činie škodu lidem našim i nám. Item na třinástý kus Bolochovec odpierá, jakož dotýčí o Vlčnovi, že dóm jmá v Soběslavi etc.: Jakž jest Vlčna vzal odpuštěnie ode pána, nemóž žádný člověk dovésti, by kdy od té chvíle na městě byl ani pod gleytem, ani bez gleytu, ačkoli Táboři gleyt páně nepřátelem dávají na jich zámek. Item jakož vinnu dávají Bolochovci, že Vlčnovi dopúštie stanovišť v Soběslavi jim a jich lidem k škodě etc., Bolochovec odpierá, že toho nenie etc., a nechtie-li jemu toho Táborští věřiti, ale Bolochovec to zpraviti jmá, jakž já jemu naleznu, že jest Vlčna ižádných stanovišť jim k škodě na páně zámku nejměl. A tak o ten kus vypoviedám. 14. Item opět Bolochovec proti úmluvám křěsťanským nám činí, že lidí našich na Soběslav pro jich potřeby poctivé nepúštie k trhóm, ano my páně lidem toho nehájíme pro jich potřeby poctivé jeti i jíti na náš zámek, třeba-li na každý den etc.; nevieme, s páně-li jest volí či-li nic. Item na čtrnástý kus Bolochovec odpierá, jakož dotýčí o lidi, kterýchž na Soběslav nepúštějí etc., takť praví, žeť proto to činí, boje sě rozličné příhody vedle výstrah dobrých lidí, aby sě jemu též nepřihodilo, jakož sě prvním úředníkóm při- házelo, a také proto, aby mezi sebú křikuov nejmievali; a což v tom Bolochovec činí, že jest to páně vuole. 21

Strana 162
162 Č. 198: 14. července 1442. Item jakož Táborští dávají vinnu Bolochovci, že jich lidi nepúštie na páně zámek etc., odpor Bolochovcuov, že to činí pro rozličné příčiny etc., na to takto vypoviedám: Že jest každý svého zámku mocen; kohož mu sě zdá, pustí a kohož mu sě zdá, nechá, neb toho ižádný jeden na druhém z práva jmieti nemóž; s tiem jim vinnen nenie. 15. Item Pešík, hautpman třeboňský, zjímal služebníky naše v úmluvách křesťan- ských, kdyžto šli jsú z Rakús, nepřátelóm našim poškodivše, i pobral jim to všecko i vedle toho i zbroji i vězil je k své vuoli těžce za mnoho neděl; na to jsme jemu i páně M“ psali, aby nám je propustili a věci pobrané navrátili; toho neučinili a podnes jsú na rukojmiech. A to vše v přiměřie křesťanském.2 Item na patnástý kus, jakož Tháboři kladú, že jim Pešík, hautpman třeboňský, jich zjímal jdúcie z Rakús etc., Pešík praví, že častokrát do Rakús jezdil a řiedko, když zase jedú, byť páně lidem nepřekáželi, moha toho nejednú popraviti, nechal jest dle příměřie, jmaje za to, že by to páně lidem jmělo opraveno býti; ale tito zjímáni jsú, ani páně lidem koně zpojímali, chtiece je uvésti, a na město přivedeni jsú s jistinú, kteříž jsú páně lidem vzeli i uškodili. Item jakož vinnu dávají, že by Pešík zjímal jich lidi jedúcie z Rakús etc., Pešík odpierá, že jsú lidem páně koně pojímali ti a že s jistinú přivedeni jsú ti na město etc., na ten kus takto vypoviedám: Pešík aby ty vězně propustil a zbroji jim navrátil anebo zaplatil, jakž já rozkáži etc. 16. Item Vlášek,“ purkrabie zviekovský, jal nám Mathúška, služebníka našeho, i po- dnes nám jeho nepropustil; a to vše v příměřie křesťanském. Item na šestnástý kus, jakož Vláškovi vinnu dávají, že by jim jal Matúška, služebníka jich etc., Vlášek praví: Když jej jal, an páně lidem koně pobral a těch koní čtyři na Tábor přivedl, poznal sě jemu, že jest koně pobral, ale neznal sě, by služebník jich byl, než že jest služebník Svojšuov; a ten sě k němu znal a jej ot Vláška vyrukoval a protož jej i dnes na rukojmiech drží, slíbiv ostatek koní vrátiti páně lidem, toho je neučinil. A byť sě byl k Táborským přiznal a koně navrátil, jakož jemu řekl, byl by jej inhed propustil, ač by toho učiniti nejměl. Item jakož vinnu dávají Vláškovi a Mathúškovi etc., odpor Vláškuov, že jest jej jal, an páně lidem koně pobral a z těch koní čtyři na Tábor přivedl a k tomu sě jemu seznal etc., na to takto vypoviedám: Aby Mathúšek ty koně navrátil nebo zaplatil, jakž já rozkáži; a nechce-li Vlášek tomu věřiti, by jich byl, ale zpravte to Táborští, jakž jim naleznu, že jest v té chvíli byl přikázaný služebník jich. A když to učinie, tehdy jej Vlášek propusť etc. 17. Item když jsú nám škodili, lidem našim na zboží nedvědickém, tu jsme kostel osadili, aby tu útočiště lidé jměli s svým statkem, ale žádnému jinému ani páně 1) Pešík z Bělé. 2) Mareš, ČČM 1902, 16, položil to k r. 1442. 3) Václav Vlášek z Milo- ňovic. 4) Svojše ze Zahrádky. 5) srv. nedatovaný list Oldřichův Táborským, položený před 27. duben 1442, výše č. 184.

Strana 163
Č. 198: 14. července 1442. 163 M“ to k škodě neosadili jsme. A tu nás pán obsielal o tu posádku i také dobrým lidem na nás osvědčoval; a my jsme JM“ na to poctivé odpovědi dávali, že to k jeho škodě ani jiným lidem, ano JM' osadil a opravil dva kostely v Sedlčanech a v Miličíně k obraně svých lidí. Item na sedmnástý kus, jakož kladú, že jsú kostel v Nedvědicích osadili pro obranu jich lidí, ale ne k škodě páně etc., páně M odpierá, že sě jeho chudým lidem škoda s toho costela děje, ano jim kradú a po cestách lúpie, a zvláště když nynie Ondráškovi z Třeboně barvené sukno pobrali, s tiem suknem sě na costele stavili a tu krájeli, jakož pán zpraven jest, a odtud dále na Tábor neseno a tu krájeno; toho sukna něco vrátili a zloděje propustili, jakož sami sě k tomu znají. Item jakož pokládají o oznamování páně a o vosazenie costela nedvědického, odpor páně, že sě s toho costela páně lidem škoda děje a zvláště o sukno Ondráška z Třeboně etc., na to takto vypoviedám: Costel muož opravován býti, jakož na costel slušie lidem bez škody. A o Ondráškovu suknu jinde jest odpor Táborských položen proti vinnám páně a o osvědčování páně; to Táborským nic škodno nenie etc. 18. Item když jsú služebníci naši jeli z Rakús, tu jsú sjeli s Soběslavě i jeli jim bokem,“ jakož nás služebníci naši toho zpravili, a když jsú je uhlédali, i opatřili to, aby jim ujeti nemohli. A když je honie, tehdy ujeli do vsi do dvora a tu je zjímají; a v té mieře jest nám také služebník jeden jat s koněm i se vší zbrojí. A potom páně M obsielal, že jsú jeho služebníci. A my jsme odepsali, aby je zejména nám dal vypsaný. A tak jest učinil; a mezi tovařiši jsu napsáni v tom listě Omele a Črtek, ješto jsú s Kojákovským v té jiezdě byli, jakož nás lidé zpravují, když jsú Tomka, súseda našeho, jali a do Němec nesli i statek jeho pobrali.2 Item na osmnástý kus, jakož dotýčí o služebníky páně z Soběslavě, kteréž jsú zjímali etc., oni žalují, ješto pán žaloval jest a ještě žaluje. Protož, dobrá družino, znamenajte tu velikú křivdu, kterú pánu činie, píšíce, že by bokem po nich jeli, ješto hautpmanu“ i jiným dobrým lidem svědomo jest, že toho nenie, než že jsú byli proti penězóm vysláni, jakož pán v svých žalobách šíře klade, a také každý člověk znamenati móž vedle jich psanie, ježto píší, byť Omelle a Črtek byl s Ko- jákovským na jich škodách. A kterakť do Cáhlova hautpmanu píší, to račte slyšeti, neb sě jich žaloba s listem nesrovnává, kterýž jsú do Cáhlova poslali o těch tova- řiších, kterýmž vinu dávají. Item jakož pokládají, že služebníci páně bokem jeli jim k škodě, sjevše s Soběslavě etc., Bolochovec odpierá, že jsú po páně potřebě jeli bez jich škody etc., na to takto vypoviedám: Nechtie-li jemu Táborští věřiti, tehdy Bolochovec zprav to, jakž já jemu naleznu, že jest těch tovařišuov neslal ten den na jich a) pokem or. b) zbojí or. 1) srv. v srpnové výpovědi Krušinově, na str. 179. 2) srv. v odstavci 11 na str. 160—161. 3) Jan Bolochovec ze Satavy, hejtman soběslavský. 4) viz v druhé výpovědi Krušinově z 16. srpna 1442 na str. 171. 21*

Strana 164
164 škodu; a ti tovařišě, kteříž jsú ten den zjímáni, též jmají zpraviti, že jsú ten den Táborským na škodu nebyli etc. Jakož dále Táborští vinnie Omeli a Črtka, že by při tom byli, když Tomek, jich spolusúsed, jat a do Němec vynesen etc., to Omele a Čtrtek jmají to zvláště zpraviti, jakž já jim naleznu, že jsú při tom nebyli; pakli by toho neučinili, ale nahraďte tu škodu, jakž já rozkáži etc. 19. Item Habart s Sigmundem, sjevšě s Třeboně s jinými, porazili našě súsedy, jako jeli na jarmark k nim, Procopka a Jiru krajčieho, i dali je na Vitoraz; tu jsme je musili z vězenie vyvaditi, a což jim pobrali, to tam zuostalo. Item bez jednoho na dvadcátý kus, jakož dotýčí, že by Habart a Sigmund sjevšě s Třeboně i zlúpili jich súsedy etc., tohoť nenie; ktož to praví, ten křivdu praví, byť sě jim co stalo ode páně služebníkuov aneb z města Třeboně, a toho ukázati žádný nemuož.“ Item jakož vinnu dávají o Habartovi a o Zigmundovi, že by s jinými porazili jich spolusúsedy, sjevšě s páně zámku s Třeboně etc., odpor proti tomu, že toho nenie a ktož to praví, ten křivdu praví etc., na to takto vypoviedám: Poňavadž nedávají vinny, by v té mieře byli služebníci páně, Habart, kteréhož vinnie, ješto jest v této mieře na Soběslavi, ten to zprav, jakž já jemu naleznu, že jest tu na té škodě nebyl; pakli by nezpravil, ale nahraď tu škodu, jakž já jemu rozkáži etc. 20. ltem žalujeme TM“ na Bolochovce, že náš člověk přišel k městu a chtě do města, tu jej Bolochovec ubil, nohami utlačil, za vích vláčil, jakž sě jest jemu zdálo, a to po tvém, pane, rozkázání. Item jakož v druhém listu žalují na Bolochovce, že by jim člověka zbil, nohama tlačil etc., odpor Bolochovcuov: Přišed táborský člověk k bráně, neviem kterým úmyslem, i chtěl vždy do města. Tu já Bolochovec řekl jsem tomu člověku, že jeho pustiti nechci, aby šel ot brány; a on přesto přimlúval mi, jakž sě jemu zdálo. A poňavadž jsem jeho prázen býti nemohl a na mně sě toho domluvil, dal jsem jemu pohlavky dva nebo tři a tak jsem jeho zbil ot brány. A při tom jest mnoho dobrých bylo. Než bych jej nohoma tlačil, tohoť nenie. Item jakož vinnu dávají, že by Bolochovec zbil jich člověka přěd branú etc., Bolochovec odpierá, že sě jest toho na něm domluvil etc. A přěsto jmá to Bolo- chovec opraviti, jakž já káži tu, kdež jiné přě konec bráti budú etc. 21. Item když jsme byli u Hory na sněmu,2 tu pan Ptáček na nás pokřik učinil o Chvala z Chmelného“ i o jiných mnohých kusiech, jako jsme o ně na TM při- šli; a máme za to, že jsú pana Ptáčka toho ti na to navedli, ješto jsú ode pána na tom sněmu u Hory byli. Č. 198: 14. července 1442. 1) Mareš, ČČM 1902, 16 položil k r. 1442; též Antl, Časopis Spol. přátel starož. 1895, 54. 2) synoda v Kutné Hoře v říjnu 1441; o ní viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 768 a d. 3) Hynce Ptáček z Pirkštejna. 4) úředník rožmberský, který býval v l. 1431—1433 purkrabím krumlovským. O jeho případu viz více v druhé výpovědi Krušinově z 16. srpna 1442 (na str. 169).

Strana 165
Č. 198: 14. července 1442. 165 Item jakož vinnu dávají panu z Rosemberga, praviece, když jsú byli u Hory na sjezdu, že by na ně pan Ptáček puotku učinil o Chvala i o jiné věci a to ná- vodem toho, ktož jest k tomu sjezdu od páně M“ byl vyslán etc., odpor toho, že páně Mť pana Ptáčka ani jiných přátel Chvalových mocen nenie, by o to nemluvili, což sě jest nebožci Chvalovi od nich nešlechetně stalo; a tiem páně M vinnen nenie. Item jakož pokládají o puotce páně Ptáčkově na sě u Hory a že by to bylo z návodu posluov páně etc., pán odpierá, že pana Ptáčka ani jiných přátel Chva- lových mocen nenie, by oni o přietele svého nemluvili etc., na to takto vypoviedám: Že pán toho mocen nenie ani ižádný, by přietel o přietele nemluvil, poňavadž jest ižádný z služebníkuov páně žádné puotky neučinil, tu jim pán vinnen nenie etc. 22. Item žalujeme na Bolochovce, když náš súsed Mikuláš kovář poslal sekyr ně- kolik do Budějovic Českých řezníkóm, tu na té cestě oblúpili pacholka, jemu kuoň a ty sekery pobrali; a toho Bolochovec jměl v svém vězení v Soběslavi a co jsme jeho o to obsielali, nic nám o to spravedlivého neučinil a nevrátil; a toho jest kuoň i ty sekyry za pět kop gr. vzato. I věřímeť TM“, žeť nám to opraveno bude. Item v třetiem kusu, jakož žalují na Bolochovce o sekyrách a o koni etc., odpor Bolochovcuov: To sě jest Táboróm stalo před puoldruhém létem, ale ne ode mne ani ot páně služebníkuov, a o to mě nikdy neobsielali, ani toho v Strakonicích ve přech jiných, kteréž jsú zapečetili, položili; a poňavadž při přičinějí, prosíme, pane, TM“, rač nám rejstra vydati a přě páně, ať připíšeme vinny bohdá hodné a duovodné, kterýchž jsme sě na páně uředníciech doptali. Item jakož o kováři píší, o sekyrách a o koni etc., ty jsú mi pře položeny po zaručení a strana na ně odpory neudělala. Kdy přede mnú o jiné věci budete, ústnie sepřěnie mezi vámi chci slyšeti a podle spravedlnosti i o to konec mezi vámi učiniti etc. Dále já svrchupsaný Hynek Krušina z Švanberka jakžto mocný uberman mezi stranami položil jsem i konečně vypoviedám, aby z stran svrchupsaných, totiž uro- zený pán, pan Oldřich z Rosenberka, a z opatrných mužuov města Hradiště řečeného Thábor purgermistr, dva conšeli a třie starší z obce ot neděle této po dání jim vý- povědi našie úplných čtyřech neděléch, aby tak, jakož sě teď píše, v Nepomuce přede mnú osobně stáli a sobě tu věci všechny mnú jim tuto položené a vypově- děné skonali a zdrželi křěsťansky bez přerušenie všelikterakého, a ty všěchny, kohož by jim tu potřebie k tomu bylo, jakož výpověď tato v sobě šíře praví, s sebú aby přivedli a věci mezi sebú mnú položené tu sobě aby konečně skonali bez prodlenie dalšieho a to pod základem cti a viery a pod tisícem kop grošuov, jímž jsú sě strany již psané na mě uručili. A jestliže by která z stran svrchu jmenovaných vý- povědi této našie neboli kterého z kusuov v ní položených nezdržela, neučinila anebo zdržeti nechtěla a to mnú na stranu takovú neposlušnú seznáno a vypověděno 1) tedy asi poč. r. 1441.

Strana 166
166 Č. 198—199: 14.—30. července 1442. bylo, tehdy ta nebo taková strana, ješto by držeti nechtěla, základ jimi na mě svolený a uručený jest propadla, kterýžto základ když by mnú seznán byl, ve dvú měsiecí taková strana straně druhé aby bez otpory splnila a to bez dlenie dalšieho i beze všech odpor a odmlúvánie všělikterakého. Také stranám přikazuji, aby ko- nečně ot zajtřie v témdni urozený pán, pan Oldřich z Rosenberka přiepis výpovědi své slovo ot slova panóm Táborským na Tábor poslal a páni Tháborští též výpovědi své přiepis slovo ot slova učiněný aby pánu na Crumlov také poslali a to bez ot- pory. Těm všem věcem ku pevnosti a na práva potvrzenie já svrchupsaný Hynek Krušina z Švamberka pečeť svú vlastní k svědomí těch všech věcí přitisknúti jsem kázal. Jenž dány a vydány jsú léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého druhého, na první sobotu po svaté panně Margrethě, slavné mučedlnici et cetera. Přitištěna krytá pečet. 199. V Landshutě, 30. července 1442. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž dosud neusta- novil roku mezi ním a Václavem z Michalovic, prosí, aby tak učinil a včas mu to oznámil. Třeboň, Schwarzenb. archiv. Hist. 539 l, or. pap. Hainrich von gotes genaden etc. pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus und alles gut zuvor. Edler besunder lieber. Von des frides und anstants wegen, so du zwischen unser und des von Michelsperg biz auf sand Bartelmes tag schiristen gemacht hast, also daz du uns zue baider seit ainen tag fur dich sezen soldest, des aber noch nit beschehen ist, wie darumb so bitten wir dich mit gutem vleisse, du wellest uns noch in der zeit zu baider seit ainen tag fur dich seczen und uns den zeitlichen zue schreiben, das wir uns darnach wissen ze richten und die unsern zue dem tag also ze schicken. Daran beweist du uns sunder gut gevallen genediklich gein dir zue erkennen. Geben zue Landshut an mantag nach Jacobi, anno Domini etc. quadragesimo secundo. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen, herren zue Rosenberg. Pečet odpadla. 1) příměří do 24. srpna; viz výše č. 178 a 182.

Strana 167
Č. 200—202. 2. pol. července — 16. srpna 1442. 167 200. ſv 2. pol. července neb 1. pol. srpna 1442]. Oldřich z Rožmberka dává purkmistrům a radám měst Tábora, Písku a Vodňan glejt od pěti do padesáti osob na dvě neděle do Nepomuka k Hynkovi Krušinovi ze Švamberka. — Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyrydcátého.“ Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 505, souč. opis. Glejt byl vydán k roku 16. srpna 1442 (viz níže č. 202), který byl ustanoven rozhodnutím Krušinovým na roku ve Strakonicích dne 14. července t. r. (viz na str. 165). — Srv. Mareš, ČČM 1902, 18. 201. 3. srpna 1442. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: nevědí nic o ukradení koní jeho lidem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 567, or. pap. Urozený pane! Píšete, jsúce zpraveni od lidí vašich z Planých a Hořic, že by naši služebníci jim, když jeli z Budějovic, jedenádcte koní vzeli, kteréžto abychom kázali navrátiti dle úmluv, žádáte etc. Buohť vie, žeť o žádných koních, by služeb- níci naši lidem vašim zpojímali toho času, jakož píšete, nevieme, ani sú k nám kteří koni přivedeni. Pak jestližeť jest vás kto zpravoval, by to služebníci naši lidem vašim to učinili, krátkoť nám i jim na tom činí, neb my s vámi nic než vše dobré činiti jmáme, úmysl jmajíce vám, tudiež vašim lidem, nedopustiti škoditi. Datum f. VIta ante beati Sixti, anno etc. XLII°. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Pečeť odpadla. 202. [V Nepomuku] 16. srpna 1442. Rozhodná výpověď Hynka Krušiny ze Švamberka, hejtmana kraje Plzeňského, ve sporech Oldřicha z Rožmberka s Táborskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 565 b, or. Fr. Teplý, Nářky husitské (Querelae Hussitarum) r.1438—1443, ve sbírce Husitstvi ve světle pravdy, roč. XII č. 2—4, str. 42 a d. — AČ. III, 526 č. 424 (reg.). — Zpracoval Mareš v článku Jan a) tak v rukop.

Strana 168
168 Č. 202: 16. srpna 1442. ze Srlína, ČČM. 1902, str. 17 a d. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 801; Veselý, Dějiny hradu a pan- ství Choustníka, str. 17 a d.; Antl, Čas. Spol. přátel starož. 1895, 53 a d; Sedláček, na rozličných místech v Hradech a zámcích. Tyto žaloby pan z Roznberga klade proti Táboróm, co jsú jemu v křesťanském zapsaném příměří i v úmluvách učinili etc. O Srlínovi. Najprvé jali JM“, nynie na Velikú noc minul rok, služebníka i písaře jeho Jana Srlína a pobrali jemu jeho statek i ženu jeho s dětmi oblúpili v jeho domu." A když sú jej na Tábor nesli, kázali jej zmučiti na najvyšie, že jedva živ zuostal. A když se jim zdálo, že sú jej připravili ukrutnými mukami, aby pravil po jich vuoli, tehdy obeslali po okolnie lidi dobré a pan Petr z Chlumce i Vidlák2 také tu byl; tu jest svrchupsaný Srlín před těmi dobrými lidmi vyznal, jakož toho široké svě- domie páně M jmá. I podnes jej v svém vězení mají. Odpor Táborských. Najprv, jakož nám vinu dává o Srlínovi služebníku svém etc., na to takto od- poviedáme: Což se jest kolivěk jemu stalo, toť se jest jemu pravě stalo vedle jeho seznánie i rukú napsánie a našeho zrádce jemu vuoči vyznánie, jakožto šíře v našich žalobách položeno“ etc. A jakož dále dotýče, že žena jeho i děti jsú oblúpeni, na tom nám krátko činie; nebo což jest doptáno těch jich věcí, to jest navráceno. Dále dotýčí, že jeho jmáme v svém vězení; myť jeho jmáme jakožto svého zrádci. Výpověď. Hynek Krušina z Švamberga, toho času haupman kraje Plzenského, že jsa zvolen za mocného ubermana mezi urozeným pánem, panem Oldřichem z Roznberga z strany jedné a mezi múdrými a opatrnými purgmistrem, conšely a obcí města Hradiště Táboru z strany druhé, o všechny kusy tuto psané takto vypoviedám pod základem, jímž sú sě na mě zaručili s vobú stranú: Najprve, jakož pan z Roznberga klade vinu proti Táborským, že by jemu jali služebníka a písaře jeho Jana Srlína a statek jeho v jeho domu pobrali a přineše na Tábor zmučili etc., odpor Táborských: co se jest jemu stalo, že mu se jest pravě stalo vedle jeho seznánie i rukú jeho napsánie etc., na to takto vypoviedám: Aby Srlín v mú moc byl dán a postaven na clášter v Nepomuce a ihned vydán mně po mém služebníku, kteréhož s Tá- borskými poň pošli; a Táborští dajte jemu bezpečný próvod, aby jemu na cestě ne- bylo překáženo, až na clášter do Nepomuka. A já ho chovati chci až do roku po- loženého; a Táborští jmějte v tom vuoli jednoho nebo dvú při něm nechati, aby viděli, že páně z Roznberga strana s ním nemluvie. A na tom roce konečně výpověď dokonati chci o Srlína etc. 1. 1) viz Mareš, ČČM 1902, 8. 2) Rynart Dobronický řeč. Vidlák. 3) srv. v první výpovědi Krušinově (str. 157 a d.) a v listu Srlínově Táborským ze 14. listop. 1443, níže otištěném. 4) víz str. 153 a d.

Strana 169
Č. 202: 16. srpna 1442. 169 3. O panu Chvalovi. Item když Chval z Chmelného, nebožtík, jeda od Trčky s roku, stavil se u svých dělníkóv na svém rybníce a služebníci Táborských, přijevše k němu, znajíce jeho, i zmordujíc jeho, vezmú jej s sebú s pacholkem na Tábor. Když je páně Mť o to na Tábor obeslal, žádaje, aby jemu propuštěn byl a opraveno bylo, oni vidúce, že jeho se ctí zachovati nemohú, propustie jeho a dadie jemu některaké lékařstvie. A když jej do Soběslavě přivezú nazajtřie, ihned umře a netáhl umřieti. Nebožtík, ač je koli žádal, aby vezen a položen byl v Třeboni, ihned otekl a poče se padati, že jedva dočekal, že jemu hrob vykopali a jej vložili, že se vešken nerozpadl. A toho jest mnoho dobrým lidem svědomo. Odpor. Item o Chvalovi z Chmelného, jakož nám vinu dávají etc., k tomu odpověď tato: Že jest to námi ihned opraveno, nebo on, svolav své přátely, Janka purgrabí pražského, Jana s Kozieho i jiných mnoho okolních zeman, i vyznal před nimi dobrovolně, aby jinak nepravili, že se jim to stalo beze lsti a že sú to opravili jako lidé dobří a mě propustili se vším navráceným. Dále jakož dotýče, že sme jemu dávali lékařstvie, že by se opadal, na tom nám krátko činie; neb ktož by to pravil, jako člověk zlý praví, nebť my o tom nic nevieme.“ Item jakož pán klade vinu o nebožce Chvala proti Táborským etc., odpor Tá- borských, že se jim to stalo beze lsti a že sú to opravili etc., na ten kus takto vypoviedám: Což sú Táboři v tom proti pánu učinili, aby pána prosili, aby jim to ráčil odpustiti, jakž já rozkáži; a to mají učiniti na tom roce, kterýž jim pokládám etc. O Pechovci z Dobřejovic. Item také jevše pánu člověka dobrého Pechovce z Dobřejovic, zmučili jej ukrut- nými mukami až do smrti. Item jakož nám dávají vinu o Pechovcovi etc., odpověď tato: Což se jemu stalo, pravě se jemu stalo vedle seznánie Srlínova.“ Item jakož pán pokládá, že sú jemu Táborští dobrého člověka Pechovce až do smrti umučili etc., odpor Táborských: Co se jemu stalo, že se to jemu stalo pravě 2. 1) Mareš, ČČM 1902, 14 položil ke dni 17. srpna 1441 (sjezd východních krajů v Čáslavi; viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 763 a d.). 2) Staři letop. čeští, str. 125 kladou jeho smrt před 15. čer- ven 1441. Obvinění z násilné smrti Chvalovy vznesl na Táborské Hynce Ptáček z Pirkšteina na říjnové synodě v Kutné Hoře; viz o tom v první výpovědi Krušinově (na str. 164—165, odst. 21); srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 786. 3) Janek z Královic, řeč. z Hrádku. 4) již na sjezdu kouřimském v dubnu 1442 odpověděli Táborští na toto obvinění takto: „Ačkoli Chval, jsa ještě živ a při dobré paměti, před mnoho dobrými lidmi pravil, kterak ta jeho puotka s obů stranů beze lsti se při- hodila, jakož o tom jeho vyznánie pana z Rosemberka tajno nenie; však pán nadepsaný nám proň vinu dává a o toť sme uručili na p. Hynka Krušinu z Švamberka a proto vám nejsme povinni odpoviedati“. Viz AČ. I, 375; Urbánek, Čes. děj. III. 1, 792. 5) Pechovec byl poslán z Krumlova na Choustník, když se jednalo o zapáleni Tábora; viz v první výpovědi Krušinově, str. 155, odst. 4. 22

Strana 170
170 Č. 202: 16. srpna 1442. podle seznánie Srlínova etc., tu výpověď při sobě zuostavuji o tu vinu do toho roku, jakož vám s vobú stranú pokládám etc. O Lhenice. Item uvázali se Táboři ve Lhenice i v jiné vsi, kteréž k Corunskému zboží příslušejí, uprosivše u Ciesařovy M“ a vědúce, že páně M prve zápisy na to zbožie jmá, jakož jim to páně úředníci vuoči pravili; a toho sbožie na každý rok požívají šedesáti kopami. A pak když jest páně M' ciesařovu Mť obeslal, že to zbožie slušie k Corunskému sboží, tu JM' pánu odepsal, jakož list teď posélací svědčí. A což je koli páně Mť o to obsielal, žádaje, aby jemu na tom nepřekáželi, toho na nich jmieti nemohl, než mocí jemu to i podnes držie, nemajíce ižádného práva k tomu. A páně Mť moha to tak opatřiti, aby jemu na tom sboží nepřekáželi, nechtěl toho učiniti, aby dobří lidé neřekli, by svévolně búřky a války v Čechách strojiti chtěl. Item jakož nám vinu dávají o Lhenicích, že bychom to z moci drželi etc., to- hoť nenie odpověď tato: Že to řádně máme od Cies. M“, pána našeho milostivého, zapsané a utvrzené jeho majestátem; nebo Jeho Velebnost s páně M“ mluvil, aby nám na to nesahal. I věříme VM“, že to opatříte vedle majestátóv, kteréž jest Jeho Velebnost pánóm, rytieřóm, zemanóm a městóm v této zemi dával a utvrzoval, že nás z toho drženie a služebníka našeho nevyvedete." Item jakož pán pokládá o Lhenice, že by to jemu Táborští drželi etc., na to takto vypoviedám: Když sněm najprve obecný v Praze bude, tu aby obojí s svými právy stáli přede pány; a což páni naleznú mezi nimi, při tom aby obě straně zuostalo etc. 4. O kněžích. 5. Item Táboři sahají na všecky kněžie páně M“, jímajíce a šacujíce je proti compactátóm a míru křesťanskému. Item o kněžích, že je všechny tiskneme a na ně saháme proti compactátóm etc., odpověď tato: Neb smlúva jest se vší zemí, kdež sú prve rozdávali tělo a krev pána Jezu Krista, tu ti kněžie nemají býti. A páně Mť jim fary rozdává; a to jest proti úmluvám všie země, i proto se těm kněžím brání, aby lidí netrápili. Item jakož pokládá pán, že Táboři jeho kněží jímají a šacují proti compactá- tóm etc., odpor Táborských: Neb smlúva jest se vší zemí, kdež sú prve rozdávali, tu ti kněžie nemají býti etc., takto vypoviedám: Kněžie aby v tom jímáni ani šaco- 1) Císař Zikmund zapsal 30. ledna 1437 obci Táborské zboží kláštera Louňovského a jiná zboží zapsal některým jejich lidem, mezi nimi Zbyňkovi Lhenice, Vadkov, Újezdec a Vodice, pří- slušejíci ke klášteru Zlatokorunskému (viz Sedláček, Zbytky register král. 198 č. 1444). Oldřich z Rožmberka neměl právoplatného zápisu na zboží Zlatokorunské; zápis z 1. října 1420 byl zrušen 23. srpna 1422 (viz Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, str. 24 č. 39, str. 48 č. 68). Že se Oldřich domáhal zpět tohoto zboží, svědčí falsum s datem 19. října 1437 (viz tamže, str. 271 č. 378); pravděpodobně i posélací list Zikmundův Oldřichovi, o němž se Oldřich dále v této žalobě zmiňuje, byl podvržen. 2) tuto žalobu uvedl Pangerl v UB. Goldenkron str. 443.

Strana 171
Č. 202: 16. srpna 1442. 171 váni byli, ani jim bráno bylo, než jakož se jest smlúva stala v království Českém, jakožto smlúvy a compactáta šíře oznamují, při těch aby zuostali s vobú stranú a je drželi etc." O tovaryše soběslavské. Item když tovařišě z Soběslavě vysláni byli proti úročným penězóm na Pří- benické sbožie, tu Táboři, jedúce z Němec, byvše na braní, i setkají se se páně to- vařiši a s nimi mluviti budú; poznajíce je, že sú páně, jmú je a vezmú je s sebú na Tábor a vsadie je. A páně Mť obeslal žádaje, aby je propustili s navrácením jich vzatku dle obecnieho míru a úmluv. Toho se nestalo, než ještě je mají v svém vě- zení; a zpraven jest pán, že velmi těžce sedie, okováni druzi jsúcě. Item jakož nám vinu dává o soběslavských tovařiších, desíti jich i s koňmi etc., odpověď tato: Jakož i prve psáno jest v našich žalobách, jakož nás zpravili naši služebníci, že jim bokem jeli, i proto jsú zjímáni; a mezi těmi jsme své tři nepřátely nalezli, ježto sú jímali naše súsedy a do Němec nosili, Habarth, Omele a Črtek, jakož v našich žalobách psáno jest. I věříme VM“, že to kážete také opraviti, aby naši súsedé domóv byli navráceni. Item jakož pán vinnu dává Táborským, že sú zjímali služebníky jeho, 10 koní a jinú zbroji pobrali etc., odpor Táborských, že by služebníkóm jich bokem jeli a proto že sú zjímáni, a mezi těmi že sú své tři nepřátely jali etc., na to takto vy- poviedám: Aby Táborští ty všechny služebníky páně ihned propustili se vším vzat- kem; pakli by jim co vráceno nebylo, ale aby jim zaplatili, jakž já káži. A jakož Táborští vinie ty tovařišě, to oni tak opravte, jakož výpověď v Táborských žalo- bách ukazuje etc.2 6. 7. O božích mukách, ješto Pražák rozbil. Item když Řezník“ a Pražák s Tábora u páně M“ byli na Crumplově potvr- zujíce úmluv, gleit páně majíce, jedúce ode pána, rozbil a roztrhal Pražák božie muky proti compactátóm a v glejtu páně nedaleko od Crumplova. Item jakož vinu dávají Řezníkovi a Pražákovi, že sú boha roztrhali etc., v tom se Pražák zná, že jest jej zřezal, neb písmo die: Nebudeš jmieti bohóv jiných, ne- učiníš sobě obrazu rytého ani podobenstvie kterého etc.; a věřím, že TMť to za to přijme. Item jakož pán vinu dává o zlámání božích muk, že by to Pražák učinil etc., odpor Táborských, že se k tomu Pražák zná a že die písmo: Nebudeš jmieti bohóv jiných etc., takto vypoviedám: Že jest toho Pražák nejměl učiniti etc. 1) viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 726 a d. O jiných sporech náboženských viz níže. 2) o této věci viz v červencové výpovědi Krušinově str. 163—164, odst. 18. 3) Jan Řezník. 4) Jan Stuchlík řeč. Pražák. 5) totiž úmluv, učiněných na sněmu v Praze v lednu 1440 (srv. výše č. 70); patří tedy tato věc k r. 1440 (srv. Mareš, ČČM. 1902, 6). 22*

Strana 172
172 Č. 202: 16. srpna 1442. O Lyskovi. Item Táboři, jedúc do Dobronic, i poberú Lyskovi sekyry, všeckny slepice i husy ztepú a plášť vezmú, piva vypijí; a to učinili mocí, zajevše nazchválé k němu, a jeho hledají, sýry a máslo i jinú domovitů věc tu poberů. Item jakož vinu dávají o Lyskovi, že by jemu pobrali etc., odpověď tato, že o tom nic nevieme ani nám jest toho žalováno. Item o Lyskovi, jakož vinu dává pán, i o jeho škodě, což sú jemu Táborští pobrali, jedúc do Dobronic etc., odpor Táborských, že o tom nic nevědie etc., na to takto vypoviedám: Ať Lyska obešle na Tábor, komuž vinu z toho dává, jmenuje jej zejména; a kohož Lyska jmenuje, dávaje jemu vinu z toho, ten to zprav, jakž já jemu naleznu, že jest toho neučinil, anebo zaplat podle mého rozkázánie etc. O seno v Drhovicích a Dražicích. Item v Drhovicích seno pobrali na Tábor i v Dražičkách Velikých. Item jakož nám vinu dávají o seno v Drhovicich, toť jest naše a o jiném nic nevieme; ale v Dražicích farář seno v dluhu svém našim súsedóm za svého zdra- vého života oddal. Item jakož pán vinu dává o seno v Drhovicích a o seno v Dražičkách i o fa- rářovo seno etc., takto vypoviedám: Když obě straně přede mnú stanú a svá práva okáží, ktož lepšie právo přede mnú provede, ten toho požívej etc. Vaněk mlynář Stružský. Item s mlynáře Vaňka Stružského úrok mocí berú a praviec, aby on k farář- stvie Klokotóm příslušel; a ten nikdy farářóv nebyl, než páně. Item o mlynářovi Stružském, že jej z moci držíme etc., odpověď tato: Neb tak nenie, neb když jest páně Mť s námi úmluvu činil o Příběnické sbožie za ciesařovy M“, tu páně Mť tú úmluvu jměl nám dáti hotových čtyři sta kop gr. a za pět set kop gr. sbožie postúpiti, tu jest to jisté sbožie ubrmany pošacováno, jeho jedniem a naším druhým; také fary poddacie klokotské s podsedky, se dvěma mlýnoma i s řekú, pak jiné vsi a lesy i potoky se mlýny, jakožto Záchod, Všechov a Cel- kovsko. A to jest nám řádně ve dcky zemské vložil obyčejem této země. A páně Mť o tom dobře vie, že Rynarth, v ty časy služebník jeho, jal toho mlynáře na Do- bronice; a my sme jej vypravili z toho vězenie svými vězni, jakožto člověka svého. A toho nejsme povinni odpoviedati. Item jakož pán vinu dává o mlynáře Stružského etc., odpora Táborských, že jest jich, tahnúce se, že jest dckami a ubrmany jim odšacován etc., takto vypovie- dám: Jestliže to Táborští dckami nebo těmi ubrmany, kteří sú to sbožie pošacovali mezi nimi, okáží, jmají toho požiti etc. 9. 10. 8. 1) Patří k r. 1441; viz níže na str. 184, odst. 35; srv. Mareš, ČČM 1902, 13—14, Urbánek, Čes. děj. III. 1, 7272. 2) úmluvu z 3. června 1437 viz v Listáři a listináři Oldřicha z Rožmberka I, 216 č. 324; srv. tamže č. 333 a 334.

Strana 173
Č. 202: 16. srpna 1442. 173 O Janovi Milatovic z Maršova. Item s Jana Milatovic z Maršova také úrok berú po puol kopě po jednú a mocí a praviec, byť k Ústí příslušal, ano jest páně panstvie. Item o Janovi Milatovic z Maršova jakož nám vinu dávají, o tom my nic ne- vieme, než o tom my vieme o Janovi Brdařovi, že jest to člověk náš v dědictví ústském a to my řádně jmáme ve dckách od ciesařovy M“ vloženo s tiem se vším panstvím ot starodávna příslušejícím k Ústí, a z toho nejsme povinni odpoviedati; a páně Mť, nemoha jeho obdržeti, když jest jel do Prahy, dobrovolně nám jest jeho propustil etc. Item jakož pán vinu dává o Jana Milatovic z Maršova, že by úrok s něho brali etc., odpor Táborských, že o tom nic nevědie, než o Janovi Brdařovi, a tak se o jména dvojí, pán jiného jmenuje a oni od jiného odpierají etc., na to takto vy- poviedám: Když obě straně přede mnú stanú a mě toho lépe zpravie, chci o to nález spravedlivý učiniti etc. O Janovi z Mezeřiečie. 12. Item Janovi z Meziřiečie dobytek i koně vzeli na Tábor a ižádnému úředníku netúžiec, než mocí to učinili a jeho vězili. Item o Janovi z Meziřiečie jakož nám vinu dávají etc., odpověď tato, že ten Jan ukradl otcovi krávu i hnal ji na trh do Miličína a člověk náš ji kúpil; a otec toho Jana jal se té krávy a člověka našeho vsadil. A poněvadž sú úředníci člověku našemu nepomohli spravedlivého, musili sme jemu radni a pomocni býti, neb jsme naň rychtářovi túžili etc. Item o Janovi z Meziřiečie jakož pán vinu dává, že by jemu koně i dobytek pobrali na Tábor etc., odpor Táborských, že ten Jan ukradl svému otci krávu i pro- dal ji člověku Táborských, a otec toho Jana jal se té krávy a člověka Táborských vsadil, na to takto vypoviedám: Aby Táborští toho Jana propustili, koně a krávy i jiný dobytek vrátili nebo zaplatili podle rozkázánie mého; a ten Jan aby člověku táborskému za tu krávu penieze vrátil; a jestliže jest Táborských člověk pro to stavenie kterú škodu vzal, to týž Jan aby jemu nahradil po skonání výpovědi ve dvú nedělí a ta kráva aby byla tomu otci vrácena etc. O Maršovi Jankovi a Math. z Radihoště. Item Maršovi Jankovi a Matějovi z Radihoště Táboři pobrali mocí dobytek i koně prodali a zbili, jakž se jim zdálo. Item o Maršovi Jankovi a Matějovi z Radihoště jakož nám vinu dávají etc., o tom my nic nevieme, tak na to krátce odpoviedáme. Item pán pokládá, že Táborští Maršovi Janovi a Matějovi z Radihoště pobrali mocí koně i krávy a zbili etc., odpor Táborských, že o tom nic nevědie etc., na to 13. 11. 1) zápis z 26. března 1437, viz Emler, Pozůstatky desk zemských II, 162—3.

Strana 174
174 Č. 202: 16. srpna 1442. takto vypoviedám: Nechce-li tomu pán věřiti, tehdy Táboři to zpravte anebo zaplať- te podle rozkázánie mého etc. 14. O Buřičovi z Oltin. Item Kršňák s Tábora zbil sedláka jménem Buřiče z Oltyn, nemaje k němu ižádné vinny. Item o Buřičovi z Oltyn takto odpoviedáme: Že jest jímal naše súsedy a do- dával na Dobronice, i podnes sú vězni naši súsedé; a potom přišel bez glejtu na město a Kršňák se s ním potká, i ztepe jej jako nepřietele; o to sme v Praze smířeni. Item pán vinu dává o Kršňákovi, že jest zbil sedláka Buřiče etc., odpor Tá- borských, že Kršňák to učinil jako nepřieteli, a pravie, že sú o to v Praze smířeni etc., na to vypoviedám: Jestliže to Táboři provedú, buď na tom dosti, pakli nepro- vedú, ale opravte to, jakž já naleznu a rozkáži. 15. O Otrubcovi. Item opět Kršňák zbil Otrubce i jeho ženu z Radimovic. Item jakož na téhož Kršňáka žalují, že zbil Otrubce a ženu jeho: neb sú jemu přimlúvali a láli. Item jakož pán vinnu dává, že Kršňák zbil Otrubce a ženu z Radimovic etc., odpor Táborských, že sú jemu láli a přimlúvali etc., na to takto vypoviedám: Když přede mnú stanú, tehdy to káži opraviti etc. O třech lánech v Skrýchově. Item v Skrýchově držie Táboři tři lány dědiny a podsedka, praviece, že by to k Lúňovskému sboží slušelo, ano jest páně panstvie a k kaplanství k Přibeni- cóm2 slušie. Tři podsedky v Hodušíně. Item Táboři uvázali se ve tři podsedky v Hodušíně“ mocí pánu po míru a po úmluvách a lesy a lúky držie. Item jakož nám vinu dávají, že sme se uvázali u faru v hodušínskú, v pod- sedky, v lesy a v lúky etc., odpověď na to, že sme se v to uvázali za ciesařovy M“ a na to na všecko řádný zápis máme, neb to příslušie k Lúňovskému sboží; a Skrýchov se třmi lány s podsedkem k témuž sboží příslušie a též na to řádné zápisy jmáme pod majestátem ciesařovy M“. Item jakož pán vinu dává Táborským, že držie jemu tři lány dědiny v Skrý- chově a uvázali se ve tři podsedky v Hodušíně mocí etc., odpor Táborských, že sú se v to uvázali dáním ciesařovy M“ a na to že majestát mají etc., na to vypo- 1) zboží kláštera Louňovského, k němuž patřil i Skrýchov (na Táborsku) zapsal císař Zikmund Táborským 30. ledna 1437 (Sedláček, Zbytky register král. 198 č. 1444). 2) Přibenice patřily Oldřichovi z Rožmberka podle úmluvy z 3. června 1437; srv. pozn. 2 na str. 172. 3) Hodušín na Milevsku patřil k Přibenicům, viz Sedláček, Místop. slovník 227. 16.

Strana 175
Č. 202: 16. srpna 1442. 175 17. viedám: Aby s těmi listy a s těmi právy stáli před pány obě straně v ty časy, jakož o prvnie jsem vypověděl; a což jim páni naleznú, na tom obě straně pře- staňte. O synu Hašovu. Item Táboři zabili syna Hašova z Božejovic a ještě chtěli jim zajímati bez viny. Item jakož nám vinu dávají z Hašova syna z Božejovic, o tom my nic nevieme. Item jakož pokládá pán o zabití syna Hašova z Božějovic etc., odpor Tábor- ských, že o tom nic nevědie etc., na to takto vypoviedám: Komuž vinu dá, zejména dovede-li naň, odbuď podle práva země této etc. 18. O lovu zaječím a rybím. Item obecně lovie na páně lesiech, i ryby po potociech, i lesy rubají mocí a bez miery. Item o nucenie lidí k vozbám a o lesiech. Item páně lidi nutili k vozbám, buďto les nebo kámen, na Tábor mocí. Item o lesiech etc. jakož nám vinu dávají, že sedláky k tomu nutíme etc., od- pověď na to, že když sme s páně M“ v Budějovicích v přiměřie vstúpili, knězem Bedřichem učiněné? po Němcích, tu se ta úmluva stala, aby nám lidé les anebo kámen vuozili a les páně k obecním dielóm abychom brali. Item jakož pán vinu dává o lovenie zajiecóv, ryb a rúbánie lesu a o tištění lidí k vozbám bezděčným etc., odpor Táborských, že sú to činili smlúvú kněze Bedřichovú etc., na to takto vypoviedám: Což se jest stalo dotud, aby to minulo a viece aby se pánu toho nedálo, kdy spolu v dobré vóli jsú etc." O 11/2 lánu v Slapiech. Item Thóma“ z Slap, jakož jest na Táboře, drží tu v Slapech 11/2 lánu a pánu neplatí od XXI leth, v té válce, luk a dědin požívá; a o to úředníci obsielali nejednú, nemohli to na nich mieti, aby poplatci z té dědiny poplaceni byli. Item též i Pavlová z Slap také drží tu v Slapiech 1/2 lánu a v těch válkách nikdy pánu jest s něho neplatila poplatkóv; a požívá také luk i dědin. Item o Thómovi a o Pavlové z Slap, že sú úrokóv nedali od XXI leth etc., odpověď na to: Úmluvu máme s páně M“ i s jinými před ciesařovú M“, cožkoli jest úrokóv až do smlúvy s ciesařovú M“, ti aby všichni minuli; a již jest Tóma dědinu prodal a osadil, z toho nejsme vinni odpoviedati. Item jakož pán vinu dává Slapovi o 11/2 lánu v Slapiech, též i o Pavlovú od- tud z Slapů, že pánu poplatky zadržievají etc., odpor Táborských, že smlúvú ciesa- řovy Mu zadržení úroci aby minuli, a Tóma že jest dědinu prodal etc., na to tak 19. a) vynecháno v rukopise. 1) viz str. 172, 10. odstavec. 2) 5. března 1439, viz výše č. 35. 3) o lovení zvěře a ptáků na rožmberském panství byly spory i později; srv. v korespondenci Oldřichově s Táborskými koncem ledna a zač. února r. 1443 níže otištěné.

Strana 176
176 Č. 202: 16. srpna 1442. vypoviedám: Kteří sú lidé páně z dědin zběhli a na Táboře jsú, ti aby pánu dědiny osadili nebo zdáli; pakli by toho neučinili, tehdy aby jich Táboři proti pánu necho- vali etc. 20. Petr Švec, ješto drží lán farářóv v Slívově. Item v Slívově Lhotě lán farářóv drží Petr Švec s Tábora a oni Táboři úrok s toho berú. Item jakož nám vinu dávají o Petrovi Ševcovi etc., o tomť nic nevieme, ale na to chcme se ptáti. Item jakož pán vinu dává, že Petr Švec s Tábora drží lán v Slívově Lhotě a že Táboři s toho úrok berú etc., odpora Táborských, že o tom nic nevie etc., na to takto vypoviedám: Aby Táborští k tomu času odpověď dali, jakož mají přede mnú býti, a já mezi vámi výpověď spravedlivú učiním etc. 21. Tháboři kněží obeslali, aby sě holdovali. Item Táboři poslali své služebníky kněžím páně, aby se jim holdovali, a pra- viec, že by jim to starší dáli za službu. O faráři z Lompnice. Item Táboři, jedúce z Němec, i jmú faráře z Lompnice a vezmú jemu kuoň, praviece, že by nerozdával pod oběma osobama; a kněz farář jim nebránil ani brání choditi, kamž chtie, do Stráže i jinam, vedle compactát. Item o faráři z Lompnice, že sme jej jali etc., i o jiných kněžích, ti všichni na nás péči jmají a jsú proti smlúvě u těch kostelóv, kdež jest rozdáváno tělo a krev pána Jezu Krista; toho nejsme vinni odpoviedati. Item jakož pán pokládá, že Táborští kněží tisknú a kaplana z Lompnice jali a kóň jemu vzali etc., odpor Táborských, že ti všichni kněžie na ně péči jmají etc., takto vypoviedám: Aby Táborští napřed toho kněze propustili a kuoň jemu vrátili nebo zaplatili podle rozkázánie mého, a úmluvy podle compactátuov v tomto krá- lovství učiněné aby sobě s vobú stranú drželi etc. 22. Člověk páně z Lipnice. ltem z Lipnice jedúc, kuoň páně člověku vzeli a toho člověka jali, i dnes jej na Tháboře vězie. Item jakož nám vinnu dávají o člověku páně z Lipnice, že by byl jat a kuoň vzat etc., odpověď: Toť sme učinili, neb jest kuoň vzat našim služebníkuom, když sú z Rakús jeli, a podnes je mají v svém vězení v Třeboni. Item pán pokládá, že člověk jeho z Lipnice jest jat na Thábor a kuoň jemu vzat etc.; odpor Táborských, že sú to učinili, na to takto vypoviedám: Ten člověk páně aby byl od Tháborských propuštěn ihned; a o kuoň a o to, což vězí v Třeboni, když přede mnú stanú obě straně a toho mě lépe zpravie, abych uměl spravedlivý nález učiniti, neb jest o tom nerozumně položeno etc.

Strana 177
Č. 202: 16. srpna 1442. 177 O Mladošovicích. Item ten den na sv. Jiljiel s Thábora Matějka s patnádcti koni sjel, lúpili lidi páně v Mladošovicích, vzeli dva kabáty i jinú sbroji k tomu. Item jakož Matějkovi vinu dávají, že by lúpil okolo Třeboně etc., odpověď na to, žeť my o tom nic nevieme, ale to chceme znésti na Matějku a onť Pešíkovi na to dobrú odpověď dá. Item jakož pán pokládá o pobrání kabátcuov, že by Matějka to učinil, sjev s Tábora sám [s] patnádcti, odpor Táborských, že o tom nevědie etc., na to vypo- viedám: Jestli to tak, nejměli by toho dopúštěti. A na tom buď dosti etc. Ve Dvorci Tháboři lidem obilé ztrávili. 24. Item jedúc do Němec, leželi tu ve Dvorci u Třeboně, ztrávili lidem obilé, neza- platili lidem těm; a tu byl Svojše za najstaršieho. O Suchdolu. Item ihned potom skoro, když sú jeli z Němec den svatého Václava,2 jeli skrz Suchduol páně ves, i škodili lidem na pivě i na jiedle i na jiných věcech zvláště v Hamru; a tu jest byl za najstaršieho Chúsník. Item jakož našim služebníkuom vinnu dávají, že jsú páně lidem škodili po vsech, jedúc z Němec, v Suchdole a ve Dvorci, odpověď na to: O tomť nic nevieme, ani sú nám toho kdy túžili na ně, neb bychom to bez žalob opravili ihned. Item jakož pán pokládá, že Tháborští učinili škodu ve Dvorci a v Suchdole etc., odpověď Táborských, že o tom nic nevědie a že o to úředníci páně nikdy obsieláni nejsú etc., na to takto vypoviedám: Poňavadž sú úředníci o to neobsielali na Tábor a škody té, což sě jest stalo, nepoložili, to aby mezi nimi minulo etc. Liškovi z Řebce kuoň a herku vzeli. 25. Item když sú Liškovi z Řebce kuon a herku vzeli, i optal je u jich člověka v Domašíně, u Bělce; a tu jim pokládán o to rok na Tháboře, i nevrátili jemu nic. Item o Liškovi z Řebce, jakož nám vinnu dávají o kuoň a o herku, jestliže to na toho Bělce dovede, máť sě jemu pravé státi, neb sě on podává na súd k spravedlnosti. Item jakož pán pokládá o Liškovi, o kuoň a o herku etc., odpověď Thábor- ských: Jestliže to dovedú na toho Bělce, jmá sě jim spravedlivé státi etc., na to takto vypoviedám: Když páně úředník požádá, buď jemu súd v Domašíně s tiem Bělcem osazen a tu sě jemu staň podle spravedlnosti etc. O Villanovi. 26. Item Villanovi stavují, páně služebníku, ten lán v Voltynách Velikovský, kterýž jest na páně Mě spadl odúmrtí a páně M dal Villanovi, a že by stařečkova žena oň stála, nemající práva k němu. 23. 1) 1. září. 2) 28. září; Mareš, ČČM 1902, 6 položil tuto jízdu Táborů do Němec k r. 1440. 23

Strana 178
178 Č. 202: 16. srpna 1442. Item o Villanovi, jakož nám vinnu dávají o dědinu etc., odpověď k tomu, že jest ta chudá vdova i svými sirotky u nás a na té dědině osiřela; tu Villan vyprosil tu dědinu na pánu proti těm sirotkuom a oni sú živi. I toho žádáme, aby sě té vdově i s těmi sirotky spravedlivé stalo. Item jakož pán klade o Villanovi, že jemu držie lán v Oltynách etc., odpor Táborských, že toho žádají, aby sě té vdově i s sirotky spravedlivé stalo etc., na to takto vypoviedám: Aby Villanovi i té vdově byl súd spravedlivý osazen, když Tháboři požádají; a tu sě jim spravedlivé staň, jakož to sbožie za právo jmá etc. Kuoň vzali v Šalmanovicích. 27. ltem jedúc z Němec Ondra z Kojákovic s jinými, pojeli kuoň páně člověku z Šalmanovic; a to sami Tháboři znají. Item o kuoň, jakož Ondra z Kojákovic vzal etc., toť jest již opraveno a na- vráceno, neb sě jest to stalo bez našeho vědomie. Item jakož pán klade, že Ondra z Kojákovic s jinými pojeli kuoň páně člo- věku etc., odpověď Táborských, že jest to opraveno etc., na to takto vypoviedám: Jestliže jest to opraveno a toho Tháborští přede mnú dovedú, jmají toho požíti; pakli nedovedú, tehdy ten kuoň vraťte neb zaplaťte, tak, jakž já káži etc. 28. Z Němec jedúc, lidem škodili. Item kdyžkoli Tháboři jezdili do Němec, jedúc tam, nic neuškodili páně lidem, ale zasě jedúc, nikdá bez škody páně lidi neminuli, ješto již stýskalo“ sě úřední- kuom o to psáti; a vždy chtiece úředníci dosti učiniti příměří křesťanskému, kteréž páně Mť s Tháborskými má, a mohúc druhdy obrániti, i nechtěli sú, pamatujíce na příměřie a majíce za to, že by páně lidem mělo od Tháborských opraveno býti etc. Item jakož žalují na našě služebníky, že by páně lidem škodili z Němec jedúc, tohoť sú nám netúžili, ani nám na našě služebníky žalovali. To by mělo ihned opraveno býti. ltem pán pokládá, když Tháboři do Němec jeli a zasě, škodu lidem činili etc., odpor Tháborských, že o tom nic nevědie a že jim toho nikdyž netúžili etc., na to takto vypoviedám: Poňavadž sú o to úředníci páně Tháborských neobsielali, ani škody položili, to aby tak minulo etc. O kněze Sig[munda], faráře z Miličína. ltem když kněz Zigmund, farář z Miličína, pójčil Litvínovi dvú koní a Litvín 29. a) stykolo or. 1) Zikmund byl katolickým farářem v Miličíně, kde zároveň působil kněz podobojí Ondráček; srv. rozepři Táborských s purkrabim choustnickým Vítou ze Rzavého o tyto dva kněží, jak vy- svítá z listu ze dne 25. listopadu 1442 (otištěn v AČ. I, 379 č. 28). Ještě poč. r. 1446 stěžovali si Táborští Oldřichovi z Rožmberka na kněze Zikmunda; viz jejich list z 1. ledna 1446 a odpověď Oldřichovu v AČ. I, 385—6 (budou otištěny též v III. svazku Listáře). Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 727; Teplý, Paměti starožitného města Miličina 39—40; Sedláček, Hrady IV, 80; Mareš, ČČM. 1902, 388.

Strana 179
Č. 202: 16. srpna 1442. 179 poslal s těmi koňmi do mlýna po žito, a Tháboři setkajíce sě s nimi, i vezmú ty koně; i dnes, co sú o to páně úředníci psali, nevrátili jich. Item jakož na nás túžie o knězi Sigmundovi, faráři miličínském, že sme jemu koně pobrali, odpověď: V tom sě známe, neb on na nás vždycky péči má i jiní kněžie takoví, jako on podle úmluv našich. Item jakož pán pokládá o knězi Sigmundovi z Miličína, že sú jemu dva koně vzeli etc., odpor Táborských, že sě znají a že ti kněžie na ně péči jmají podle úmluv etc., na to takto vypoviedám: Ty koně Tháboři aby knězi Zigmundovi vrátili nebo zaplatili, jakž já rozkáži, a smlúvy podle compactát učiněné aby sobě drželi s obú stranú etc. 30. Ondráček z Třeboně. Item jakož měštěnínu páně z Třeboně jménem Ondráčkovi na den Božieho těla vzeli sú na svobodné cestě, jeda z Třeboně do Budějovic na jarmark, za dvě stě kop sukna barveného a toho sukna něco stavilo sě na Tháboře, jakož sě k tomu sami znají. Item o Ondráškovi z Třeboně, jakož nám vinnu dávají o sukně etc., odpověď na to, že když sme byli obesláni Pešíkovú2 prosbú, abychme sě na to ptali, tu sme sě ptali a beze lsti, co sme optali, to sme stavili a zasě navrátili;“ neb ti, kteříž sú to sukno přinesli, ti jsú byli u nás za gleytem a zvěděvše, že sme to sukno stavili, i utekli pryč, a my smy sukno vrátili i sukně dělané tomu, komuž Pešek rozkázal; a toho nejsme vinni odpoviedati. Item jakož pán pokládá o suknu pobrání Ondráškovi z Třeboně etc., odpověď Tháborských, že jsú sě k žádosti Pešíkově na to ptali a čeho jsú sě doptali, to jsú kázali navrátiti etc., a ti, ktož jsú to sukno byli pobrali, ti jsú u nich byli za glejtem etc., na to takto vypoviedám: Jestliže to Tháborští okáží, ješto bych já toho pochválil, že sú to vrátili, což jest u nich zastiženo, tehdy jsú tomu dosti učinili etc. 31. O příměřie budějovickém. Item když páně M udělal příměřie křesťanské v Budějovicích s Tháborskými letha od narození etc. třidcátého osmého první středu v postě“ a zvláště, kteří jsú s Tháborů v Budějovicích s páně M“ o to rokovali, a když by sě ti z Budějovic na Thábor vrátili, tehdy jsú všichni bezmatku se páně M“ v přiemíří byli. Item což sě těchto pří dotýče, ješto jsú sě staly v těch přímiřích léta od na- rozenie syna božieho třidcátého osmého, na poslední vinně odpor i nález psán jest4 etc. a) nevrátili or. 1) 12. června; Mareš, ČČM 1902, 4 určil k r. 1438. 2) Pešík z Bělé, hejtman třeboňský. 3) 26. února 1438, srv. výše č. 10. 4) viz níže na str. 182. 23*

Strana 180
180 Č. 202: 16. srpna 1442. O Sádlovi z Soběslavi. Item v tom přímiří ihned nazajtřie Randáš, kterýž jest také na tom roce byl s Tábory v Budějovicích, když jest v příměřie vstúpeno, pobral lahvice fíkuov měš- těnínu páně jménem Sádlovi z Soběslavě; a o to jest Bolochovec, úředník páně, na Thábor obeslal, aby to opraveno a navráceno bylo páně člověku; a to jest ne- vráceno ani opraveno od nich. Item jakož vinnu dávají Randášovi, že by pobral fíkuov lahvici etc., o tom my nic nevieme, ale již sě jest potom mír v Praze stal a toho jsú nám nikdy netúžili a tohoť po míru nejsme povini opraviti. Téhož letha XXXVIII°.2 O Vaňkovi a Hamalovi z Třeboně. Item téhož letha s Tháboru sjevše služebníci jich, zlúpili jsú lidi páně jménem Vaňka a Hamale, měštěníny páně z Třeboně, na svobodné silnici, ješto jsú s trhu zasě šli z Soběslavě domuov, a těm jsú vzeli po sukni a do ostatka svlekše je, po- brali jim kabáty i penieze hotové, což jsú měli, kukle dvě, jeden samostřiel a opá- sánie dvoje s jinú sbrojí, kterakž k samostřieluom příslušie. To Bolochovec zvěděv, vyjel s tovařiši ven, chtě zvěděti, kto by byli, i uhlédaje, ani k Táboru jedú i s tiem, což jsú na lidech páně nalúpili; a uzřev je, i honí je až k Tháboru k bráně a oni jsú je před ním na Thábor pustili. V tom Bolochovec nazajtřie mluvil s nimi ústně, aby jemu ty zloděje a služebníky své vydali anebo-li sami nad nimi popravili a lidem páně, kteréž jsú oblúpili, zasě navrátili, což jim pobráno jest; tuť jsú něco vrátili a ostatek sobě zachovali a nad těmi zloději nepomstili. Item jakož túžie, že sú lidé zlúpeni páně, Vaněk a Hamal etc., odpověď na to, že ktož jsú to učinili, žeť jsú to bez našěho vědomie učinili; a což jsme sě kolik doptali, to jsme vše kázali navrátiti a opraviti a máme za to, že jest to všeckno opraveno. O Vavřinci a Štěpánovi z Soběslavi. Item téhož letha vyjev Vízek s jinými thovařiši svými s Táboru s služebníky táborskými, i zlúpili jsú lidi páně jménem Vavřince a Štěpána, měšťany páně z So- běslavi, na svobodné silnici, ani s jarmarku z Budějovic do Soběslavi jedú, a těm jsú pobrali penieze hotové a sukno barvené, což jsú byli nakúpili, a s tiem jsú na Thábor jeli. V tom Bolochovec zvěděv, že jsú to s Táboru učinili, obeslal je, aby lidem páně navrátili, což jest jim pobráno; a oni jsú jedno sukno navrátili lidem páně, a což jiného pobrali i penieze hotové, to sobě zachovali. A to v přímiří křesťanském učinili. Item o Vízkovi, jakož vinnu dávají, že by lidi zlúpil páně a rychtáře zamordoval etc., odpověď na to: U nás jest on nebyl a což jest on učinil, o tom jsme my nic nevěděli. A když jest on k nám po tom účinku přijel, tu sě jest naň pokřik stal a 1) Jan Bolochovec ze Šatavy, hejtman soběslavský. 2) Mareš však položil věc k r. 1439 (ČČM. 1902, 5); srv. pozn. u č. 36, str. 25.

Strana 181
Č. 202: 16. srpna 1442. 181 my jsme jeho jali i do vězenie vsadili a potom sme právo jemu učinili a jej zmu- čili; a on sě jest k tomu neznal, na skřipci visě, že jest toho člověka nezabil, ale na jiného jest pravil; ale což jest sukna pobral, to jest zaplatil tomu, čiež jest bylo. A toho jest též ten svědom, ktož jest z Soběslavě byl při mučení. A to sě jest vše před mírem dálo, i toho nejsme povinni opravovati. Bolochovcovi pobrali. Item Ambrož, Čejka a Mýtský, sjevše s Táboru, pobrali Bolochovcovi ve dvoře, ztekše jemu slúp i vzeli jemu čtyři koně, samostřiel, nový kabátec, nový ferštatový, a jeho ženě tři sukně i jiných věcí nabrali, což unésti mohli; a zapálivše i jeli zasě na Thábor. A to za křesťanským přímiřím učinili. Item jakož žalují na Ambrože a Čejku a Mýtského, že sjevše s Tháboru Bolo- chovcovi pobrali etc., o tom my nic nevieme. Item jakož pán pokládá, že Ambrož, Čejka a Mýtský, sjevše s Tháboru, i ztekli Bolochovcovi tvrz, pobravše i vypálili ji etc., odpověď Tháborských, že o tom nic nevědie etc., na to takto vypoviedám: Nechce-li jim Bolochovec toho věřiti, aby Tháborští to zpravili, jakž já jim rozkáži, že sě je to ot nich ani k nim nestalo; pak-li by nezpravili, ale tu škodu aby otložili, jakž já rozkáži. A poňavadž pán Am- brože, Čejky a Mýtského nepokládá v své žalobě za tháborské služebníky, tehdy jich Tháborští nejsú povinni postaviti k právu etc. Rychtáře páně zlúpili a zamordovali. Téhož léta o témž budějovském jarmarce sjeli jsú služebníci táborští s Thá- boru, jménem Vízek s jinými thovařiši svými, i oblúpili jsú člověka páně rychtáře z Přěseky a tomu sú pobrali, což jest k jarmarku vezl. A samého rychtáře jevše, unesli sú ho s sebú a když blízko byl“ k Tháboru proti Plané, tu jsú jej zamor- dovali; a učinivše to, což jemu i jiným lidem páně v té jiezdě byli pobrali, jeli s tiem na Thábor. A Bolochovec zvěděv, že sú to s Táboru učinili, i obeslal je na Thábor, túže na jich služebníky, kterak jsú lidem páně učinili a zvláště že jsú toho rychtáře zamordovali, aby sě v tom okázali a pomstili takového účinku nad těmi, vědúc, že sě jest to lidem páně v přímiří stalo; a oni Bolochovce obeslali, píšíc jemu, že sě má spravedlivé státi a že má nad takovým popraveno býti a žádajíc, aby jim Bolochovec mistra? zjednal. To jest Bolochovec učinil a mistra jim poslal a k vyslyšení, kohož mu sě zdálo. A když jsú Vízka dopustili táhnúti, seznal sě jest ke všemu, co sě svrchu píše, i před tiem, nežli tázen jest. A již vidúce, že jest člověka páně zamordoval, a mistra majíce i nekázali popraviti, ale pustili jej s jeho tovařiši. a) by ruk. 1) 16. června 1438, viz Mareš, ČČM 1902, 4. 2) totiž mistra popravčího.

Strana 182
182 Č. 202: 16. srpna 1442. Zlúpili páně lidi, když šli z Malšic. Item téhož letha s Tháboru pěší sšedše v témž příměří, zlúpili jsú lidi páně, ješto jsú šli z Malšic do Obory, a ty jsú svláčili z sukní i z kabátuov a kukli jim pobrali, opásánie, kordy, váčky a jiné věci, co jsú u nich nalezli; a to vzemše. kázali sě lidem páně na Dobronicích stavěti, a což lidem vzeli páně, s tiem šli zasě na Thábor. A lidé srozuměvše tomu, že ti zloději z Dobronic nejsú, i šli jsú za nimi na Thábor a uhlédavše sukně své na těch, kteří jsú je zlúpili, i jali jsú sě svého; a při tom byl jest rychtář s Tháboru Holý Mažický a kázal jest jim sukni neb dvě vrátiti; a ostatek, což jest jim pobráno, jakož sě svrchu píše, toho nevrátili. A když sú to lidé páně na Bolochovce znesli, tehdy psal na Thábor, aby to opraveno bylo a lidem páně ostatek navrátili, což jim jest vzato; toho jsú neučinili. Item jakož túžie na pěšie, že by zlúpili sedláky, ani z Malšic šli do Vobory etc., odpověď na to, že což sě jest koli stalo bez našie vuole a vědomie, tu rychtář náš uptav sě, ktož sú to pobrali, ač jsú naši nebyli, kázal bezmatku vše navrátiti; toho povinni nejsme opraviti. Item jakož vinnu dává pán o Randášovi, že by vzal lavici“ fíkuov etc., v první vinně; item pán klade v druhé vinně, že sjevše s Tháboru, zlúpili Vaňka a Hamale etc; item v třetí vinně, jakož pán dotýče, že Vízek s jinými služebníky Tháborskými zlúpili lidi páně z Soběslavě, Vavřince a Štěpána etc.; item jakož čtvrtú vinnu pán pokládá, že Vízek s jinými tovařiši s Táboru, oblúpivše rychtáře z Přěseky i za- mordovali jej etc.; item jakož pán v páté vinně pokládá, že pěší sšedše s Táboru zlúpili lidi páně z Malšic etc.; a tyto všechny vinny pán pokládá v své při léta od narozenie syna božieho etc. třidcátého VIII°. Tomu Tháborští odpierají, že jsú sě ty věci před mírem obecným! staly a některé že jsú z nich opraveny. Na to takto vypoviedám: Což jest opraveno a oč sě jest mír stal, že toho potřebie viec nenie súditi etc. 32. O formanovi z Veselé. Item léta XLI° v sobotu po sv. Jiljí2 pěší sšedše s Táboru, Hubka s jinými jich služebníky, i oblúpili jsú na svobodné cestě formana z Veselé, jeda do Sobě- slavě, a člověku páně jménem Machovi z Veselé vzeli sukni s kožichem liščím, i šli jsú zasě s tiem na Thábor. V tom Bolochovec obeslal je na Thábor a žaluje jim na svrchupsané jich služebníky a žádaje, aby káží“ svým vrátiti, což sú lidem páně na svobodné silnici pobrali; a oni jsú jemu odpierali, praviec, že u nich nejsú. A Hubka byl jest na Tháboře tu chvili u nich a mluvil jest z Bolochovcovým poslem, které- hož byl k nim poslal; a vždy lidem páně nenie navráceno, což jest jim v tu chvíli od Hubky i jeho tovařišuov vzato. a) tak or. 1) viz příměři Oldřichovo s Táborskými z 24. prosince 1439 a „mierný“ list sněmu Praž- ského z 29. ledna 1440 (výše č. 67 a 70). 2) 2. září 1441.

Strana 183
Č. 202: 16. srpna 1442. 183 Item jakož túžie o formana Macha z Veselé, že by jemu pěší vzeli sukni s ko- žichem liščím etc., odpověď na to, že jest jim člověk z Načeradce jménem Ambrož krajčí pravil, že by jemu ta sukně byla vzata; i ptal sě na to i nemohl sě doptati, aniž vie podnes, kto jest jemu vzal: Z toho jemu vinni nejsme odpoviedati. Item jakož pán pokládá, že Hubka s jinými služebníky tháborskými, sšedše s Táboru, i oblúpili formana z Veselé, an do Soběslavě jede, a Machovi z Veselé že sú vzeli sukni s vším kožichem etc., a Tháboři odpierají, že jim pravil Ambrož z Načeradce, že jemu ta sukně byla vzata etc., a tak jest ta odpora nerozumně položena i neumiem na to spravedlivého nálezu učiniti, než když přede mnú sta- nete, tehdy abyste mě toho lépe zpravili a já chci na to spravedlivý nález uči- niti etc. O mlynářovi v Oslově. 33. Item téhož léta jedúce Tháboři s pěšími z Rakús, i vybili jsú mlýn na mly- náře páně v Oslově a pobrali jsú jemu sekyry, nebozezy, dláta, samostřiel i šaty, což tu ve mlýně měl. V tom Bolochovec a Litvín,2 v tu chvíli purgrabie na Chús- níce, je obeslali, aby mlynáři páně vrátili, což sú jemu pobrali; a oni toho neučinili. Item jakož žalují, že by mlýn vybili v Oslově naši služebníci, jedúc z Rakús etc., o tom my nic nevieme. Item jakož pán pokládá o vybití mlýna v Oslově a o pobrání mlynáři věcí jeho etc., odpor Tháborských, že o tom nic nevědie etc., na to takto vypoviedám: Poňavadž Tháborští přie, že o tom nic nevědie a že sě to ot nich a k nim nestalo, nechce-li jim pán toho věřiti, ale Tháborští to zpravte, jakž já jim rozkáži. 34. Páně člověka z Sedlčan oblúpili. Item téhož letha, když jsú Tháboři jeli na jarmark do Hradce Jindřichova, a tu sú je provodili jich pěší s Tháboru blíž k Hradci, a v tom ti pěší Tháborští, ostavše na silnici hradecké, zasě jdúce, i oblúpili člověka páně z Sedlčan, ješto z jarmarku z Hradce zasě šel, a vzali jemu libru šafránu a desět liber pepře anebo viece, i jiné věci, což jest při sobě jměl. A o tom jest s Tháborskými, kteříž jsú v tu chvíli na jarmarce byli, mluveno, aby to bylo člověku páně navráceno, což jest od jich pě- ších pobráno; a oni řekše, že to má zasě vráceno býti člověku páně, i nevrátili. A tu jest také Hubka byl. Item jakož naši jeli na jarmark a pěší je provodili do Hradce Jindřichova a pravie na ně, že by kořenie vzeli etc., odpověď na to: K tomu sě známe, o čem vieme, to jest bezmatku opraveno a navráceno. Item jakož pán pokládá, že pěší s Tháboru, provázevše své súsedy na jarmark do Hradce, i zuostavše na té cestě i oblúpili páně člověka z Sedlčan a vzeli jemu 1) patří spíše k r. 1440; srv. korespondenci z konce prosince 1440, výše č. 102, 103; také Mareš, ČČM. 1902, 6—7 položil k r. 1440. 2) Litvín z Nemyšle, purkrabí choustnický.

Strana 184
184 Č. 202: 16. srpna 1442. libru šafránu a 10 liber pepře etc., odpor Tháborských, že sě k tomu znají, než že jest to opraveno a navráceno etc., na to takto vypoviedám: Jestliže páně člověk dovede, že mu jest viece pobráno, než mu jest vráceno, tehdy Tháborští jemu vraťte nebo zaplaťte, jakž já rozkáži etc. Brali v Višňovicích. 34. To jsú pobrali Tháboři v Višňovicích, když sú na Trčkově zboží2 brali, ješto Svojše“ byl hajtmanem na poli. Item jakož žalují, že bychom v Višňovicích rychtáři z Svatovy, Nohovi z Viš- ňovic, jim pobrali etc., o tomť nic nevieme. O Martinovi z Svatavy a Nohovi Janovi z Višňovic. Item najprve rychtáři Martinovi z Svatavy vybili truhlu a tu vzeli bratru jeho sukni šerú s opásáním, kord i kuklu. Item Nohovi Janovi z Višňovic vzeli tudiež samostřiel, kuši, opásánie, hever anebo kryk, šípy s túlem i hulstry; a když jest k tomu Svojši napomínal, prosě, aby mu to zasě vráceno bylo, tu Svojše k tomu zbil i s těmi, ktož jsú s nimi byli, nekřesťansky. Item Vítovi z Višňovic vzeli se- kyře, dvě brusy, kosu, kladivo na kovadlnici a plátno. Item Kubovi odtudž vzeli sukni, rubáš šerý, sádlo; na to na vše odpor již svrchu psán jest. Item pán pokládá, že Tháboři pobrali u Višňovicích, že tu Svojše haitman byl; odpor Tháborských, že o tom nevědie etc., na to takto vypoviedám: Poňavadž ižád- ného nejmenují, kto by to bral, než toliko že Svojše hajtmanem byl, aby sě na to pilně beze lsti Tháboři ptali a doptají-li sě, i těm lidem zasě navrátili etc. 35. Tháboři farářovi lúky sekli v Dražicích. Item na páně dědictví v Dražicích Velikých Tháboři lúky faráři ssekli a sěno pobrali. A když jsú o to Maksantem,“ písařem chúsnickým, obsielali, seznali sě v tom a odepsali jemu, že jedno s druhým chtie opraviti; a toho ještě neučinili, i muož každý člověk znamenati, že to mocí a kvaltem činie. Item o Dražicích jest napřed psáno." Item jakož pán pokládá o lukách farářových z Dražic etc., otpor Tháborských, že jsú na to prve odpověď dali etc., na to takto vypoviedám: Poňavadž jsem na to již výpověď učinil, nenie proč druhé na to výpovědi činiti etc. 36. Bolochovci pobrali dobytek v Dolu. Item léta etc. XL secundo ten týden po Novém létě, v tu chvíli, když jest Bolochovec s páně M“ v Praze byl, pobrali jsú jemu a lidem jeho v Dolu krávy i koně, samostřiely i jiné věci, což jsú v chalupách těch lidí Bolochovcových mohli 1) Višňová, ves u Soběslavě (srv. Sedláček, Místop. slovník 961—2). 2) r. 1441, srv. v čer- vencové výpovědi Krušinově, výše na str. 160, odst. 10. 3) Svojše ze Zahrádky, hejtman táborský. 4) Petr Maksant. 5) viz str. 172, odst. 9. 6) totiž na sněmu (pros. 1441—leden 1442), srv. pozn. 2 na str. 134.

Strana 185
Č. 202: 16. srpna 1442. 185 naleznúti; potom sú musili dobytek propustiti i lidi, kteréž jsú byli zjímali, ale což v chalupách pobrali, toho nenavrátili. A to učinili za přímiřím křesťanským. Item jakož Bolochovec žaluje na Matěje Janákova, že by lidem jeho pobral etc., otpověď na to, že jest jemu Matěj nic nepobral, než svým lidem, kteréž po své ženě v věně jmá, a to jest naň řádně provedl dobrými lidmi, že jemu postúpiti musil. Item jakož pán pokládá, že sú pobrali Bolochovcovým lidem v Dolu dobytek i jiné věci v chalupách a že jsú dobytek i lidi propustili a což sú v chalupách po- brali, že sú toho nevrátili etc., odpor Tháborských, že jest jemu Janákóv nic nepo- bral, než lidem svým, kteréž má po ženě své, a že to řádně provedl, že mu jich musil Bolochovec sstúpiti etc., na to takto vypoviedám: Proved-li jest to Matěj, že sú to lidé jeho, tehdy nenie povinen opravovati; pakli jest neprovedl, ale oprav to, jakž já káži etc. 37. O Soběslavských. Item v sobotu před jarmarkem budějovským! Frambrgéř sjev s Tábora sám desátý, udeřil na soběslavské měšťany, ani jedú do Budějovic na jarmark, a oni sě jemu obránili; a ty šípy, kteréž jest na ně vystřelil, tyť jsú Soběslavští s sebú na Soběslav přinesli; a k tomu Soběslavským dva koně postřelili etc. Item jakož žalují na Frambrgéře, že by k Soběslavským vozuom přiběhl a na ně střielel, když jsú na jarmark jeli do Budějovic etc., odpověď na to, že jest nám o tom ižádný netúžil a také o tom nic nevieme. Item jakož pán pokládá, že Frambrgéř udeřil na Soběslavské a na ně střílel etc., odpor Tháborských, že jim toho ižádný netúžil a že o tom nic nevědie etc., vypoviedám na to takto: Poňavadž takové škody nenie, z toho nebuď nic etc. O mýtu v Chýnově a Šímu a Bárthu z Miličína oblúpili. Item Tháboři začeli mýta bráti neobyčejná a bezprávná v Chýnově, v Dobro- nicích? na té cestě na lidech páně z Miličína, praviece, že to má k Tháboru býti; a lidem páně pobrali a to Šímovi a Barthoňovi z Miličína samostřiel, šípy i jiné věci a kázali sě na Thábor stavěti. Na to jest Ruoži, jich hajtmana, purkrabie z Chús- níka“ obeslal; na to sě neobrátil, by lidem páně vrátili etc. Item jakož na nás žalují, že jsme neobyčejná mýta a bezprávná zamyslili etc., tohoť nenie, nebť my mýta béřem tu, kdež máme spravedlivě bráti, jakožto k pan- ství Ústskému od staradávna bráno jest. Item jakož pán pokládá o mýta bezprávná etc., odpor Tháborských, že oni berú podle spravedlnosti k panství Ústskému etc., na to takto vypoviedám: Když přede mnú stanete, chci vám súdce vydati v vašem kraji, ještoť jsú toho svědomi, a tiť vás o to mají rozsúditi podle spravedlnosti; pakli by sě v čem dělili, ale to ať na mě znesú a já o to spravedlivý nález učiním etc. 38. 1) 14. června 1438, viz Mareš, ČČM. 1902, 4. 2) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 7281. 3) Petr Růže. 4) Víta ze Rzavého. 24

Strana 186
186 Č. 202: 16. srpna 1442. Ješto lidi neřádné na Thábor přijímají. Item obecně Tháboři lidi neřádné, kteří sě zdlužie neb které jiné věci neřádné učinie na páně zboží neb jinde, tyť k sobě na Thábor přijímají a je mezi sebú fer- drují a těch jakožto svých obraňují, jakož jsú přijali Barthoška z Veselé, Hájka odtud, Ondráka koželuha z Černějovic a k tomu mnoho jiných, kteří jsú pro mnohé neřádné věci k nim přistúpili a to teď nedávno. A když sú o to úředníky páně, Víthú purgrabím s Chúsníka a Maksantem písařem, dobrými lidmi, obesláni, aby takových mezi sebú netrpěli v přímiří křesťanském a srovnali sě s jinými městy podle práva země této, na to Tháboři úředníkuom svrchupsaným jiné odpovědi nedali než takově, praviec, že jsú ti přišli k nim, věřiece jim a druzí také za glejtem, a těch že vydati nemienie. A tak mnozí lidé páně i jiní, leckterakés věci neřádné učiniece a vidúce takové od Tháborských mezi sebú ferdrované, i běžie k nim a k nim útočiště mají etc. Item jakož nám vinnu dávají, že lidi leckakés na Thábor přijímáme etc., tohoť nenie; myť lidi přijímáme, kteříž sě nám hodie, jakož i pán činí i jiní dobří lidé etc. Item jakož pán pokládá, že Tháboři přijímají ledajakés lidi neřádné s jeho zbožie etc., odpor Tháborských, že lidi chovají, kteříž sě jim hodie etc., na to takto vypoviedám: Aby Tháborští lidí páně nevyhostilých nepřijímali, pakli by přijeli, aby je k tomu drželi, aby takoví spravedlivé k sobě učinili podle práva a obyčeje země této; pakli by učiniti nechtěli, tehdy aby jich nechovali etc. 40. 39. O Mikuláši z Nedrahovic. Item služebník páně Mikuláš z Nedrahovic jest na Thábor jat a k tomu jemu pobráno; a co jim páně M o to psal, nechtěli jeho propustiti ani statku jeho na- vrátiti etc. Item jakož o Mikulášovi z Nedrahovic, že jsme jeho jali etc., jali jsme jako nepřietele svého. Neb když sme s nepřáteli váleli po Němcích odtrženie, i byli jsme jali téhož Mikuláše k nám a pan Ptáček vymluvil jest jeho na nás pravě, že jest jeho přikázaný; jemu k libosti propustili jsme jeho z vězenie. Potom jsme s panem Ptáčkem váleli i opěť jali jsme jeho, a tak pan z Rozenberka oň stojí; a v tom svém měnci nám v vězení ostal etc. Item jakož pán vinu klade o Mikuláši z Nedrahovic, že by jat byl na Thábor a jemu pobráno etc., Tháborští odpierají, že jsú jej jali jako nepřietele svého etc., na to takto vypoviedám: Nechtie-li Tháborští pánu věřiti, by jeho byl, tehdy pán to okaž přede mnú, jakž běh jest, že jest Mikuláš jeho služebník přikázaný; a když to pán učiní, tehdy Tháboři Mikuláše propusťte a vzatek jeho jemu navraťte anebo zaplaťte, jakž já rozkáži. 1) podobně se bránili Táborští ve svém osvědčení k sjezdu kouřimskému v dubnu 1442 — viz v AČ. I. 375; srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 728.

Strana 187
Č. 202: 16. srpna 1442. 187 A tyto všechny svrchupsané věci dály sú sě páně M v úmluvách křesťan- ských, v míru i v příměří od Tháborských a od služebníkuov jich, jakož také napřed dotčeno jest etc. Jakož nám vinnu dávají, že jsme tyto věci všecky pánu učinili v přímiří a v míru etc., tohoť nenie, neb jsú sě mnohé prve dály před přímiřím a před mí- rem etc. 41. Item žaluje pan z Rosenberga na Tháborské, co jsú lidem jeho učinili po za- ručení na TM a rozkázání. O tovařiších soběslavských. Item jakož TM' v Strakonicích rozkázala mocí svú ubrmanskú služebníkuom páně, kteříž na Thábor zjímáni jsú bez vinny, aby jim byl rok dán, kterýmž svěřiti nechtie, aby byli v podobný základ vyručeni pod penězi, tu já Bolochovec, nechtě dáti těm služebníkuom páně zemřieti v jich ukrutném vězení a s nimi sě jim mu- čiti, jakož jsú je i pod skřipec vodili, voheň a smolnice připravujíc a chtiec na nich jmieti, aby jim k jich vuoli pravili, což by oni kázali, i vyručil jsem je k jich vuoli; a z těch služebníkuov páně tři pacholky chudé musil jsem vyručiti ve tři sta kop a těm třem roku dále nedali než do téhodne takovú měrú, žádajíc na nich, aby v tom témdni jich súsedu rok, kterýž do Rakús jat jest, zjednali; pakli by toho neučinili, aby sě jim zasě v témdni i s tiem, s čímž jsú vyručeni, postavili na Thábor. A poňavadž jsú jim roku dalšieho dáti nechtěli, vinni nejsúc, jakož na ně pravie, já Bolochovec kázal sem jim je zasě postaviti. A s tiem jsem jel ku páně M“. A tu oni s nimi nakládají, jakž sě jim zdá, přes rozkázánie, pane, vaše. Odpor Tháborských. Item jakož Bolochovec píše a túže páně M“, že což nám jeho M rozkázal v Strakonicích, že jsme toho neučinili a že jsme vězně i pod skřipec vodili a jim hrozili po rozkázání páně v Strakonicích etc., odpor toho, že cožkolivěk Bolocho- vec o tom píše, žeť nám na tom krátko činí; neb což jest nám kolivěk páně M' v Strakonicích rozkázal, toť jsme vše učinili, hned domuov přijevše, po jeho roz- kázání. A jakož dále píše, že jsme je i pod skřipec vodili po tvém, pane, rozká- zání, i na tomť pravdy Bolochovec nepraví; tohoť sě táhnem na ty samý vězně, žeť toho neseznají, byť po páně rozkázání byli veděni pod skřipec, aneb které násilé bychom jim činili. Ale když jest k nám pan Mikuláš Costupír přijel, prosě za ty vězně, abychom jim polehčili etc., toť známy, žeť jsú sěděli v té šatlavě, jakožť v ní mučie, zkovaní; pak k jeho prosbě, Kostupierově, propustili jsme je z těch okovuov hned před ním, než jest ot nás odjel, a vsadili jsú je do ruože“ k jiným vězňóm. I na tomť nám krátko činie a křivdu. A také jsme jim druhým proto roku dáti nechtěli, neb sme jim nevěřili, ale takť jsme učinili, jakožť nám TM' v Strakonicích a) snad „věže“? 1) totiž po první výpovědi Krušinově ve Strakonicích 14. července 1442 (č. 198).

Strana 188
188 Č. 202. 16. srpna 1442. rozkázal. A tohoť jsme v ničemť nepřestúpili tvého rozkázánie. A také žeť sme dru- hé hned při jeho příjezdu na Thábor, Costupírově, chtěli dáti na rukojmie, i neměliť jsú rukojmí. A tohoť sě naň táhneme a na jeho seznánie a takéť jest jim rok delší dán. O člověku z Štěpánova." Item druhý kus: když jsú jeli Tháboři, jmajíc sedmdesát koní nebo viece z Rakús, krávy ženúce a vězně sedláky nesúce, tu sobotu po svatém Petře, vrá- tivše sě s roku z Strakonic, i vehnali jsú do Štěpánova do vsi páně z Rosenberga s koňmi voldanskými i s dobytkem k jednomu člověku páně; toho zavřevše v jeho domu s jeho čeledí, i vládli sami, pili a jedli i píci trávili tak, jakž sě jim líbilo, a což tomu člověku sěna i jiného obilé ztrávili a k tomu, což jsú spili a zjedli, za to jemu nic nedali, a té škody páně člověk počítá viec než za kopu gr. A nazajtřie chtiec pryč jeti, i spravie na toho člověka, že jim kuoň voldanský ukradl; a on jim řekl, že toho nenie a že jest sebe i své čeledi mocen nebyl; a oni přesto jali člo- věka páně i nesli jej s sebú, dobytek jeho zajeli a potom na cestě jej na rukojmie dali, vrátivše jemu dobytek jeho, než sám aby sě na Tháboře postavil tento pátek již minulý. A v tej mieře já Bolochovec odjel jsem ku páně M“ a v té mieře ne- viem, kterak jsú s člověkem tiem páně naložili; a to sě jest, pane, v vašem zaru- čení a rozkázání stalo. Item jakož Bolochovec dále žaluje, by páně člověka zavřeli, jedúc z Rakús, a nedali jemu ničímž vládnúti etc., odpověď na to, že jsme s těmi s našimi služeb- níky o to mluvili, neb Pešík psal nám o též a tůže na ně; a oniť takto pravie, že tak nenie, ale kdy jsú sě přihnali s koňmi do té vsi, tu jsú tomu hospodáři poru- čili koně a on ten hospodář ztratil neb vzal jeden kuoň z těch: tuť jsú jeho k tomu drželi, aby jim zasě ten kuoň navrátil, i pustili jsú jeho a on jim slíbil kuoň zasě vrátiti. A dále jakož píše, že jsú píci ztrávili, tiť tovařišě a služebníci tak pravie, žeť jim v to krátko činí, že jsú všecko poctivě zaplatili, což jsú jim počtli za tu ztravu. A také ves Štěpánov nenie páně, ale jest Tožicova aneb Budějovských a tiť jsú nám nic netúžili, neb jest ji pán prodal Tožicovi a Tožice Budějovským anebo zastavil; a to chcme řádně provésti. Item takéť jest těm třem rok další dán a to proto, aby našemu súsedu rok zzednali, kteréhož jsú do Rakús vynesli; a my chceme své rukojmie zaň zastaviti v podobný základ etc. Item jakož pán pokládá, že Tháboři, jedúc z Rakús, i vehnali sě s koňmi a s kravami do páně vsi do Štěpánovic k páně člověku a že jsú jej zavřeli i sami vládli etc., odpor Tháborských, že jsú o to s svými služebníky mluvili a že tie služebníci pravie, že tak nenie, než tak pravie, že jsú tomu člověku svój vzatek poručili byli a že jim z toho vzatku jeden kuoň vzal nebo ztracil etc., a dále že ta ves páně nenie etc., poňavadž tak odpierají, na to takto vypoviedám: Když obě 1) Štěpánovice, ves u Lišova. 2) 4. srpna 1442. 3) 10. srpna.

Strana 189
Č. 202—203: 16.—17. srpna 1442. 189 straně přede mnú stanú, chci sě na to zeptati, čí jest to člověk i čie jest ta ves; i zeptaje sě toho, učiním na to spravedlivý nález etc. Já Hynek Krušina z Švamberga, hautpman kraje Plzenského, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi lidmi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož jsú urozený pán, pan Oldřich z Rosenberka z strany jedné a múdří a opatrní purger- mistr, conšelé i obec města Hradiště Tháboru z strany druhé na mě jakožto na mocného ubrmana sě svolili a na mě pod základem zaručili o ta záštie a o ty vinny, kteréž jsú mi popsány s vobú stranú vydali s odporami, tu s jich obú stran dobrú volí a s jich povolením smluvil jsem je přátelsky před mnoho dobrými lidmi a křesťansky smieřil, tak že ty všechny vinny i pře s odporami s vobú stranú položené mezi nimi jsú minuly kromě těchto kusuov a articuluov v tomto listu vdole psaných; ti kusové a articulové mají v své celosti zuostati, tak jakož v těch mých výpovědech položeno jest, kteréž jsem oběma stranama zapečetěné vydal vedle té výpovědi a vdole psané kusy a articule aby sě zpravovali: najprve vo Lhenice; item o kněží a o faráře, aby na ně nesahali; it. o mlynáře Stružského; it. o Jana z Malotovic; it. o faru hodušínskú; it. o lesuov sekání; it. o lovení v lesiech a v potociech; it. o vozbách bezděčných lidských; it. o Slapiech; it. o li- dech, kteříž by sběhli pánu s dědin a na Tháboře byli, aby nebyli na Tháboře ani na jich zboží chováni; it. o Petra ševce s Táboru, ješto drží lán v Slívově Lhotě; it. o Vilanovi; it. o mýthu ústském, aby obě straně zuostaly při okolních dobrých lidech, jakož jsem sě já na nich o to ptáti jměl, při těch zuostaňte; it. o Mikulášě z Nedrahonic a jiné všechny vinny a pře s odporami svrchu dotčenými mezi svrchu- psanými stranami jsú mocně minuly a smluveny tak, jakž svrchu psáno jest. A tomu na pravú pevnost a na svědomie svú jsem vlastní pečet přitisknúti kázal k tomuto Jenž dán a psán léta po narození syna božieho listu dobrovolně s přiznáním. tisícieho čtyřstého čtyřidcátého druhého, ve čtvrtek po Matce boží nanebevzetie. Přitištěna krytá pečeť. 203. V Landshute, 17. srpna 1442. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: aby prodloužil příměří mezi ním a Václavem z Michalovic a ustanovil jim rok. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 m, or. pap. Heinrich, von gots genaden pfalzgrave bei Rein und herzoge in Beyren etc. 1) v orig. následuje doslovný opis nálezu Hynka Krušiny ze Švamberka, jímž byla ukon- čena jeho první výpověď ze 14. července 1442 — srv. výše na str. 165—166.

Strana 190
190 Č. 203—204: 17.—20. srpna 1442. Unsern gunstlichen grus bevor. Edler und besunder lieber! Als dir wol wissen- lichen ist von des frids wegen, den du gemacht hast zwischen unser und der un- seren und von Wenczlau von Michlsperig wegen, der dan iez auf Bartholomei schirst ausgeet, begern wir an dich und bitten dich auch mit sunderm vleiss, dich noch von unsern wegen in den sachen zu müen und einen lengeren fride doran zu machen und in derselben zeit darumb einen tag zu sezen, darzu wir die unsern wellen schicken. Daselbs dann wol verstanden sol werden, wie oder was geredt und gehandelt sei, durch die unseren oder durch ander. Und ob uns und den unsern dorinn gutlichen beschehe oder nicht, dorinn wellest also noch umb unsern willen deinen vleis beweisen, als wir dir getrauen. Daran tust du uns ein danknemes wolgevallen. Geben zu Landshut an freitag nach unser lieben frauen tag Assump- cionis, anno Domini etc. quadragesimo secundo. Na rubu: Dem edeln unserem besunder libem Ulreichen von Rosemberig. Pečeť odpadla. 204. V Krumlově, 20. srpna 1442. Oldřich z Rožmberka vévodovi bavorskému Jindřichovi: prodloužil jeho pří- měří s Václavem z Michalovic do 14 dnů po sv. Václavu a mezitím ustanoví jim rok v Krumlově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 n, koncept (na rubu jest báseň o zajetí Jana ze Srlína, pisaře rožmberského; otiskl ji Mareš, ČČM 1902, 8). Durchleuchter hochgeborner furst, gnediger lieber herre, mein willig beraite dinste sein eurn gnaden willig und berait. Gnediger lieber herre! Eurn gnaden schreiben? mir getan hab ich vernomen und las eur gnade wissen, das ich dy zeit gar vil zu schicken gehabt hab, damit ich dy sach eur gnaden nach notturften nicht gehandlen hab mugen, sunder iezo auf dem tag zu Nepomuk" hab ich zwi- schen eur gnaden und dem von Michelspergk ein lenger sten gemacht in massen, als vor XIIIIten noch sand Wenczlabs tag. In der zeit wil ich eurn gnaden ein muntlich potschaft tun und ein tag bescheiden, wenn eur gnad dy eurn gen Cru- maw schiken sol, damit dy sach zu ende bracht werde. Und was ich eurn gnaden in allen sachen gedynen mag, des pin ich willig und tu das gerne. Geben zu Crumaw an montag nach Assumpcionis Marie, annorum XLII°. Ulrsich]. 1) srv. výše č. 178 a 182. 2) viz č. 203. 3) 16. srpna 1442, viz č. 202. 4) tedy do 12. října.

Strana 191
Č. 205—206. 2.—7. září 1442. 191 205. 2. září [1442]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: lidem dubským vůbec neuškodili; nehodí se jim vyslati k rozmluvě s ním do Hradce, do Soběslavě by však poslali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 531, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. O lidech syna Dubského,“ jehož pravíte býti služebníkem vaším, bychom jim škodili neb dále škoditi mienili, píšete nám, aby jim kázali navrátiti, což jim jest pobráno etc. Rač TM věděti, že žádná škoda od našich těm lidem se jest nestala, než srozuměvše, že někteří chys- tali se na ty lidi, zvěděvše, že jich pán v Praze jest, chtiece jim škodu — a jmáme za to, nemalú — učiniti, úředník náš s naším povolením vzal na nich hold vedle mi- losti, aby před jinými bezpečni byli, pro nás, a také že desátek spravedlivý na nich jmáme bráti; a těch všech časóv žádného desátku nám nedali. Také jakož VM' žádá, abychom dali věděti, chtěli-li bychom k rozmluvení do Hradce vyslati etc., jmáme za to, že VM“ snad již tajno nenie, že my s Pražany činiti jmáme a již nám jednoho súseda za Deštným, an šel do Hradci, do Prahy jali. Protož se nám nehodí do Hradce vysielati, vědúce, že VM' bude jmieti pilnějšie věci tu jednati než s našimi mluviti. Než když by VM do Soběslavě2 se přiblížie, jakož to dávno jmělo býti, i poslali nám svój glejt, chtěli bychom k vám své na rozmluvenie vy- slati. Datum dominico post Egidii. Purgermistr a radda města Hory Thábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. Na rubu souč. písmem: Prima littera. Před rozmluvením v Soběslavi. 206. V Landshutě, 7. září 1442. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: pošle k ustanovenému dni sv. Michala (29. září) své posly do Krumlova a žádá za glejt pro ně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 o, or. pap. 1) snad Petr z Dubu, který byl purkrabím choustnickým v l. 1430, 1435—1437. 2) o schůzku v Soběslavi se jednalo už v květnu 1442 (viz č. 185, 186).

Strana 192
192 Č. 206—207: 7.—15. září 1442. Hainrich, von gotes genaden pfalzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber! Du hast uns vormals ain fride von des von Michelsperg wegen zuegeschriben viertzehen tag nach sand Wenczlaus tag schiristen,| und iezo hast du uns bei deinem pfarrer Wenczlaben zue Rosemberg ainen tag gein Crumpnaw auf den schiristen sand Michels tag? benennet, der das auf deinen gelaubsbrief an uns geworben hat." Also lassen wir dich wissen, daz wir unser rate und darzu Parczivalen Aichperger auf den schiristen sand Mi- chels tag zue dir gein Crumpnaw von der benannten sachen wegen schicken wellen, den wellest dein gelaite under augen gein Haslach umb dieselb zeit schiken, die sy ein und aus belaiten, als du vor auch getan hast; das kumbt uns zue sunderm dank und wolgevallen. Wurde aber der tag wendig, wie sich das fuget," daz wellest uns furderlichen wissen lassen und dann den fride hinfur verlengern, so verre du mochtest, und darinne dann aber ainen tag benennen. Und wellest dich in den sachen der mue umb unsern willen nit verdriessen lassen, daz stet uns zu besun- derm dank und wolgevallen. Geben zue Landshut an unser lieben frauen abende Nativitatis, anno etc. XLIIdo Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen, herren zu Rosenberg. Pečeť odpadla. 207. Na Křivoklátě, 15. září 1442. Aleš Holický ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: aby se přičinil na sjezdu ve Znojmě ke dni sv. Michala (29. září) o ukončení věcí; z podnětu Menharta z Hradce hrozí nebezpečí držitelům královských zámků v Čechách; kněžna lu- cemburská se hlásí o český trůn. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 569 a, or. pap. AČ. II, 16 č. 20. Služba má, urozený pane a přieteli milý! A vědětiť dávám, žeť mi jest pan Ptáček obeslal a věděti mi dávaje, jak nynie den svatého Michala“ jměl by ten sněm jíti před sě, náš se pány rakúskými. Protož, milý přieteli, jestliže tu budeš, jehožť mi sě zdá, aby byl, přičiň sě k konci. Neb věz, nebude-liť rychlý konec, žeť a) fugat or. 1) viz č. 204. 2) 29. září. 3) list ten se nedochoval. 4) 29. září. 5) sjezd ve Znojmě, kde se mělo jednati o podmínkách přijetí Ladislava za krále českého; viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 603 a d.

Strana 193
Č. 207: 15. září 1442. 193 bude zle velmi, ježtožť mi sě toho vypisovati nehodí, jakť ty věci viem; a věz, žeť sě již velmi zle počíná. A dáleť věděti dávám, jak pan Meinhart nalezl někaká práva na Carlštýně, ještož je jest ciesař Karel ustanovil, i svolal některé pány, ze- many i města a ukázal jest jim je; kterážto práva ukazují, že jest Karel ciesař tak ustanovil, že ktož by vzal v zápise od kterého kdy krále Hlubokú, Zviekov, Přimdu, Bezdězy, Kladsko a Loket, Hrádek a tak podlé toho mnoho jiných zámkuov, kteříž sú v království Českém, že každý měl hrdlo, sbožie i čest propadnúti.? Nébrž na tom sú sě spolu ustanovili, když by král v zemi byl a mohli k tomu přijíti, aby takového každého, ktož by z těch zámkuov který zámek držel, o hrdlo, o čest i o sbožie připravili. A toho jich ustanovenie sě jest nezatajilo, než proneseno od jistých lidí, ježtož sú v té radě byli; a tak někteří znamenití přijeli sú ke mně, a prosili sú mne, abych jim řekl a slíbil, a že oni mně také chtie slíbiti, aby nikoli král do země dopúštěn nebyl, leč by prvé zámci vyplaceni byli. A kdyžť sú se mnú o to mluvili, tehdyť sem jim toho odporen nebyl, a lekaje sě hrdla, cti i sbožie ztráty; neb já z těch zámkuov také jeden mám. A věz, milý přieteli, žetě toto věc jistá, a protoť ji tobě píši, budeš-li na sněmu v Znojmě, aby sě věděl jak v tom jmieti, aby sě nepodmluvil mimo tuto věc. Neb věz, žeť toho lidé jinak neproměnie, než jakžť já tobě píši; né v jistotě věz, žeť snáz mřieti na tom budú, nežť by to proměnili; a věz, žeť jest těch drahně spolu. A když tento list přečteš, věřímť, že jej ihned ztrháš a nesvěříš toho ižádnému, nebť by mně to bylo ke škodě, byť tato věc ode mne vyšla. A dáleť věděti dávám, že kněžna licmburská“ poslala jest ke mně tajně a pravieci, že by byla pravá dědička královstvie Českého, a prosieci, aby nebyla zapomenuta ani opuštěna; nébrž tak rozomiem, že by chtěla sama při- jeti a napomínati. A jestližeť přijede, tutě strašné zmatku, byť sě k ní mnozí ne- vrhli, ač ne proto, aby pod ni slušeli, ale aby v zemi roztrženie udělali. Protož pro boha jednajte, ať konec bude. A byť pak sama nepřijela, jedno, ať by poselstvie učinila, tehdy věz, žeť veliké roztrženie bude v té zemi. Datum Hradek sabbato die post Crucis sancte exaltationem. Aleš z Šternberga, odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, přieteli milému. Přitištěna krytá pečeť. 1) Menhart z Hradce. 2) Majestas Carolina čl. 6, viz AČ. III, 81—85, Jireček, Cod. iur. boh. II. 2 str. 112 a d.; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 600 1, též 2032 o účasti Oldřicha z Rožmberka v té věci. 3) totiž Křivoklát (Hrádek); srv. Urbánek na uv. m. 600. 4) Alžběta Zhořelecká, kněžna lucemburská, vnučka Karla IV. (srv. Palacký, Děj. IV. I, 69); o jejich nárocích na český trůn viz Urbánek na uv. m. 239. 5) srv. Urbánek, tamže 606. 25

Strana 194
194 Č. 208: po 15. září 1442. 208. [Po 15. září 1442]. Nejmenovaný Inejspíše Vita ze Rzavého, purkrabí choustnický) Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na Táborské, že oloupili lidi Oldřichovy a přepadli hejtmana Bolochovce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 568 A, souč. opis. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMť rač věděti, Táboři po výpovědi pá- ně Krušinově! v tom míru co sú učinili VM“. Item před opuštěním a zkažením posádky nedvědické2 Rameš Tháborský, služebník a úředník na tom kostele, sjev s toho kostela, když lidé vaši z Soběslavi šli do Týna“ na trh, pobral jim penieze, prve se chytav s nimi, pět kop a něco k tomu. S tiem sem Tháborské obsielal zpravuje je, kderak se jest lidem vašim stalo od Ramše a žádaje dle té úmluvy, aby lidem vašim bylo navráceno, což jim jest vzato; řekše se k tomu přičiniti, toho neučinili, a lidem vašim navráceno nenie i dodnes. A to se jest v pravém míru stalo. Item v tom nyní v sobotu po svatém Matúši“ Tháborští Bolochovce hauptmana vašeho“ chtěli zamordovati z úmysla; když jest svého domu“ jel na Soběslav, udě- lavše jemu zálohu na dvé i honili jej tak, že jemu pán buoh ještě ujeti pomohl do vsi do Křeče a tu se jim bránil; a když sú zvěděli dokonce, že jest Bolochovec, ssedavše s koní i dobývali jeho a vohně hledajíc, chtěli jeho vypáliti; i nemohli jeho mieti, neb jest byl zhašen po vší vsi. A v tom zabivše sobě sami kuon, i chtie, aby jim jej Bolochovec zaplatil. I věřím VM“, že se k tomu ráčíte přičiniti a Bolo- chovce neopúštěti a s Tháborskými mluviti, ať by jeho o ten kuon i rukojmí jeho v pokoji nechali a křivě neupomínali, jakož VM od Bolochovce šíře na Krumplově z úst zpravena jest, kderak jest musel uručiti, aby se lidem dobrým dal ohledati o ten kuon anebo zabíti se dáti; i zdálo se jemu jedno lepšie než druhé, a což jest uručil, hotov jest konati." Item v tom nyní Huspeka svými tovaryši“ lidi vaše lúpili na svobodné silnici, ani s trhu z Soběslavě dú, a těm pobrali pasy, kordy, penieze s měšci s hrdel trhali, dúce do Rakús; a z Rakús dúce, vzeli chudé vdově vaší dvé koní; s tiem se 1) srv. výpověď Hynka Krušiny ze Švamberka z 16. srpna 1442, výše č. 202. 2) srv. č. 184, též v první výpovědi Krušinově z 14. července, str. 162—163. 3) Týn nad Vlt. 4) 15. září. 5) Jan Bolochovec ze Šatavy, hejtman soběslavský. 6) Solopisk, nyní Dvůr Solopysky u vsi Křeče v okr. pacovském. 7) o tomto přepadení viz více v korespondenci Bolochovcově s Tá- borskými a v listu Bolochovcově Oldřichovi z Rožmberka, níže č. 209; Oldřich uvedl tuto stížnost také ve svých žalobách r. 1444 (viz níže v březnu 1444). Srv. Mareš, ČČM 1902, 389; Sedláček, Hrady III, 158; Veselý, Dějiny hradu a panství Choustníka 18. 8) táborští služebníci.

Strana 195
Č. 208—209: po 15.—19. září 1442. 195 vším zjímáni sú. A to jest lidem dobrým široce svědomo, před nimiž sú se dobro- volně vyznávali, že sú lúpili. Hec Bolochovec. Copia. 209. V Soběslavi, 19. září 11442]. Jan Bolochovec ze Šatavy, hejtman soběslavský, Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na služebníky táborské, jak ho přepadli na cestě do Soběslavé a žádají, aby jim zaplatil zastřeleného koně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 531 b, or. pap. 1) také na tuto věc stěžoval si později Oldřich z R. (viz březen 1444). Mezi Bolochovcem a Tá- borskými byly o té věci vyměněny 8. září t. r. dopisy tohoto znění: 1. Táborští Bolochovcovi: Službu naši etc. Zpraveni jsme, že by Huspeka, služebník náš, sám třetí jat byl k vám na Soběslav. Protož žádáme, aby Huspeku s jeho tovařiši dle míru, kterýž se pánem jmáme, propustil s tiem, což jest jim pobráno, nebť my na pána, tudiež jeho úředníky, žádné péče nejmáme. A takéť jsme je do Rakús na své nepřátely byli poslali, i věřímeť, že je nám propustíš. A jestližeť sú co učinili, ješto by učiniti ne- jměli, jmáť opraveno býti, ješto toho pochválíš. A toho nám daj odpověď po tomto poslu. Datum sabbato ipso Nativitatis Marie virginis. 2. Bolochovec Táborským: Službu svú etc. Jakož mi píšete o Huspekovi s jeho tovaryši, pravdat jest, sediet. A vězte, pro kerú příčinu: kdyžť jsú do Rakús šli, podkavše lidi páně z Řipce, i zlúpili je a s tiem jsú ušli; a jdúce zasě z Rakús, i vzeli jsú páně kmetičně dvé koní. A jistú jistinu i s první, jakož jdúc do Rakús jsú lidi páně zlúpili, jsú zjímáni a přivedeni na Soběslav. A s tiem sem páně milost obeslal; pak což s tiem JMť rozkáže, toť vás tajno nebude, nebť mi sě jich bez páně rozkázání nehodí propustiti, poněvadž jsú s jistinú zjímáni. Datum Soběslav in Nativitate sancte Marie virginis. 3. Petr Růže, starší z Tábora, Bo- lochovcovi: Službu svú etc. Slyším, že byl Huspeku, služebníka našeho, sama třetieho jal, ani Němce z Rakús vedú, jakož na to byli posláni. Protož prosím tebe, aby Huspeku nadepsaného s jeho tho- vařiši propustil i s tiem, což jest jim pobráno. A tohoť úplně doufám, že to dle míru, kterýž se páně milostí jmáme, učiníš, dada toho odpověď. 4. Bolochovec Petrovi Růži: Služba má etc. Jakož mi píšeš o Huspeku, pravdat jest, jestiť jat, ale zvieš, pro kterú příčinu, jakož starším tvým v listu píši. I nezdáť mi se, byť mu se křivda dála. Pak cožť mi dále páně milost rozkáže s tiem, toť vás tajno nebude, nebť se mi nehodí jich bez páně rozkázání propustiti. A jakož mi píšeš o Němce, kteréhož jsú vedli, tenť se praví váš býti holdovný; tohoť sem nepropustil; a budu-li jej vám mieti vydati, proč bych toho neučinil? Datum Soběslav in Nativitate sancte Marie virginis. (Třeboň. archiv: Hist. 568 a, b, 638 a, b, origg.). Táborští vyjednávali o propuštění svých lidí také s purkrabím choustnickým Vitou ze Rzavého, jak svědčí jejich dopis z 12. října 1442 témuž purkrabí: Službu naši, slovutný súsede milý, vzkazujeme. Jakožť sme s tebú, kdyžs byl u nás, tu chvíli mluvili, aby se páně milostí mluvil, ať by nám služebníky našě, kteréž na Soběslav zjímal Bolochovec, kázal propustiti, pak my nevieme, mluvil-lis, poněvadžs nám žádné odpovědi nedal, ani služebníci naši dodnes sú propuštěni. Protož ještěť prosíme, aby se přičinil, ať nám našich služebníkov nedržie, však sě podáváme k rovnému, hotovi jsúce všecko opraviti, ač sú co páně lidem poškodili. Pak jestliže se stane tak vedle úmluvy mírné, chválu bohu. Pakli jinak, tehdy musili bychom to dobrým lidem oznámiti, že mírové ani úmluvy které nám platny nejsú. A což bude úmysla tvého, daj nám toho odpověď po tomto poslu. Datum f. VIta ante proximum beati Galli. (Třeboň. archiv: Hist. 574, orig.). 25*

Strana 196
196 Č. 209: 19. září 1442. O přepadeni Bolochovce Táborskými viz ve zprávě nejmenovaného úředníka rožmberského, výše č. 208 (srv. zvl. pozn. 7 na str. 194). Bolochovec, dříve nežli vznesl tuto věc na Oldřicha z Rožmberka, žaloval na táborské služebníky purkmistru a radě města Hradiště Tábora dne 16. září t. r.: Službu svú etc. Túžímť vám na služebníky vaše, jehož vás tajno nenie, kterak včera, když sem jel svobodnú cestú z domu svého svými pacholky, ižádnému nepřekážeje, tu vaši, učinivše na mě dvě záloze, chtiec mě rádi o mé hrdlo připraviti, i ohonie mě; a tu v tom mi pán buoh pomohl, že sem do Křeče do vsi páně ujel ku páně panoši do jeho dvora k Benešovi. A oni přiběhše za mnú, seznámivše sě se mnú, i jeli se mne dobývati, hledajíc ohně, i jinak, ssedavše s koní, jakž sě jim zdálo; a zvěděvše, že oheň po vší vsi uhašen, nerozumějíce, by mne tak lechce mohli mocni býti, i láli mi druzí a přimlúvali, jak sě jim zdálo, míru křesťanského nedržiec a v tom žádajíc, abych s nimi za kleitem mluvil. A když sem k nim vyšel, spravili jsú, by jim pacholek mój kóň zastřelil a za- střelivše jej sobě sami, jakožť jsú sě o to tu ve vsi potkali, ješto jest to lidem svědomo, kteříž jsú to viděli; a já nevěda o tom, poněvadž jsúce mne mocni mezi sebú za kleitem a pótky na mě či- niec, rozuměje tomu, že by mi od nich dobře nešlo, i mosel sem svoliti na dobrého člověka o ten kuon na někerého v tom kraji. A ten uslyše pře s obú stranú mezi námi, kterak sě je dálo, jestliže by mi ten člověk dobrý vyřkl a rozkázal, o kohož bychva svolila, tehdy mám kóň Vízkovi platiti. Pakli by jinak rozkázal, tehdy nemám; a tú měrú jest za mě Beneš slíbil. I žádámť na vás dle míru křesťanského, porozumějíc tomu, kerak je kóň zšel a jsú jej sami mezi sebú zastřelili, že člověka dobrého Beneše upomínati nedáte. Né byť pak i pacholek moj ten kóň vedle mne, násilí svému bráně sě, zastřelil, nezdá mi sě, bychť jej platiti jměl; a byť mi se od vašich v tom co hrdlu stalo, nezdá mi se, byť mi kto to zaplatil. Pakli by toho nebylo, mosel bych to na pána svého znésti a od JMti rady i pomoci žádati, poněvadž by mi vedle JMt mír platen nebyl; jehožto buch vie, že bych nerad na JMt znášel, abyste neřekli, bych já vás s JMtí vadil, leč by mi to od vás opraveno nebylo, co mi sě od vašich stalo. A také vězte, žeť sem v tom utiekání před vašimi kóň přetrhl a ten neviem, ostane-liť mi živ; za ten sem dal XVI kop grošluov). Toť sem dobrým lidem okázal a ozná- mil, žeť mi sě je to od vašich v míru křesťanském stalo. Odpovědiť vašie žádám listem vaším. Datum dominico ipso die Ludmille. Odpověď Táborských: Službu svú etc. Věz, žeť sú služebníci naši žádných žalob nečinili na tě, než jsúce vysláni na ty, ješto na lidi naše do Němec nosie, shlédše jiezdné a jmajíce, že by Vlčna s Kojákovcem byl, na ty se založili a hnali se až do vsi. A když se s tebú seznámili, pokojně se rozcházejíc, v té chvíli kuon pod pacholkem Vízkovým tvoj pacholek zastřelil jest, o kterýžto hned žádal si dobrotivé omluvy, k tomu i úzdu s toho koně kázav sobě nechati, a Beneše Křečkého zase v slib k našim zavadiv. Pak podvoliv se k omluvě, učiniv škodu na koni Vízkovu, žádáš, abychom, Beneše upomínati nedadúce, opravili tobě, co se jest od našich služebníkov stalo tobě etc. Rozumijíc tomu, že všecko toto tvé psanie žádného pochopu pravdy nejmá, žádáme, nechaje to smýšlovánie, več si se dobrovolně poddal, aby to bez dalších ne- snází učinil. Pakli by se toho nestalo, o tom nepochybuj, žeť k Benešovi o ten kuon Vízek budú toho hleděti. Datum. Druhý list Bolochovcův Táborským z 19. září 1442: Službu svú etc. Psaní sem va- šemu srozuměl. Píšete mi, že jsú na mě žádných žalob nečinili vaši, neb jsú neměli oč. Ale jáť na ně žaluji vždy a žalovati miením, co mě sě stalo od vašich v míru křesťanském. A jakož píšete, když jsú se mnú zeznámili, že jsú sě pokojně se mnú rožehnali a v té chvíli že by ten kóň zastřelen byl, tohoť nenie, byť v té chvíli kóň zastřelen byl; a toť chci řádně dobrým svědomím okázati, ktožů jsú při tom byli, a za toť bych chtěl zpraviti i jinak odvésti, jakž by mi kto dobrý nalezl, žeť toho nenie, což pravie. Dále jakož píšete o dobrotivě smlúvě, kerúť sem smlúvu učinil, tuť sem učiniti mosel ne z dobrú volí, ale bezděky přitištěním služebníky vašemi, a to jest dobrým lidem dobře svědomo, takovúto: abychom sobě volili v kraji lidi dobré, ti aby mezi námi o ten kóň, uvážíce sě, výpověď učinili, mám-li jej zaplatiti čili nic; a tak sem Beneše zastavil tú měrú a to sem hotov

Strana 197
Č. 209—210: 19.—21. září 1442. 197 konati, což z dobrých lidí přijde. A jakož mi píšete, mě uštipujíc, že by žádného pochopu psanie mé pravdy nemělo: cožť sem koli psal, toť sem pravdu psal a tohoť dovedu svědomím řádným, bude-liť mi toho potřebie. A píšete-li vy komu co nepravě, vy sě v tom opatřte, ale jáť sem pravdu psal i píši a nenieť na mě shledáno, bychť křivdu psal komu, vám ani jinému. A jakož píšete, když jsú mě seznali, že jsú hned, rožehnavše sě, ode mne otjeli dobrotivě. Pravie-liť to, křivěť pravie, nebť jest mnoho dobrým lidem svědomo, keřížť jsú při tom byli, kdyžť jsú mě seznali i mluvili se mnú, že jsú, s koní sedavše, mne dobývali a do dvoru na mě střieleli i ohně hledali, chtiec mě vypáliti a mě o hrdlo připraviti, jakožť jsú nadhlas to mluvili, lajíc mi, jakž sě jim zdálo, a praviec, že již vás viec se pánem vaditi nebudu. Protož považtež toho sami, právě-li mír s pánem držíte a s námi, služebníky jeho. Datum Soběslav feria IIII. quatuor temporum. — (Orig. v Třeboň. archi- vu: Hist. 531 a, c, d.). Urozený pane, pane mój milostivý! VM“ túžím na Tháborské: Kdyžť sem svého domu jel k Soběslavi pacholky svými sám třetí, tuť jsú mi sě na dvé na cestě založili a vyskočivše na mě, i honili mě, přikázavše sobě mezi sebú, jestliže by sě mne dohonili, aby mne neživili, ani žádného pacholka mého; tu mi buoh pomohl ujeti do Křetče2 do jednoho dvora k Benešovi, Pešíkovu bratru. A když sem s nimi mluvil, aby mne s pokojem nechali pamatuje je, že mír s VM“ mají, na to sě ne- obrátivše, seddavše s koní i dobývali mne a stříleli na mě do dvora a chtiec mě vypáliti, hledali ohně, i nemohli ho mieti, že jej byli lidé přihasili po vší vsi; a mluviec nadhlas, že já již viece jich s VM“ viece vaditi nebudu. A srozuměvše, že mě tak lechce dobýti nemohú, i žádají, abych k nim vyšel za kleitem a mluvil s nimi, slibujíce mi, jakéž bych k nim vyšel, abych takéž od nich do dvora všel. V tom já k nim, jim věře, vyjdu a oni hned pótku na mě učinie a spravie, by jim pacholek mój za tú úmluvú kóň zastřelil, a kóň byl již prve vpřihnaný zastřelen; a tak dvorné pótky na mne činili. A já porozuměv tomu, že by mi v tom kleitu dobře nešlo, i svolím k smlúvě takové, abychom sobě v kraji člověka někerého dobrého volili a ten nás o to ohledali, jměl-li bych já jim ten kóň zaplatiti. A tak Beneš za mě slíbil; a oni pak chtie, abych já jim ten kóň Vízkovi zaplatil, nedadúc sě se mnú Datum Soběslav f. IIII. quatuor temporum. o to ohledati žádnému. Jan Bolochovec z Šathavy. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rozmberk, domino meo gracioso. Pečet odpadla. 210. 21. září 1442. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka]: odpověď ve věci sjezdu zno- jemského, zápisů královských zámků a nároku kněžny lucemburské. I) ze Solopisku (srv. pozn. 6 na str. 194). 2) Křeč, ves u Pacova. 3) Beneš z Bělé na Křeči, bratr Pešíka z Bělé, hejtmana třeboňského.

Strana 198
198 Č. 210—211: 21.—24. září 1442. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 569b, koncept. AČ. II, 17 č. 21. Službu svú“ vzkazuji, urozený pane a přieteli mój zvláště milý! A jakož mi píšeš o tom sněmu etc., jáť sem o tom nic nevěděl, ani mě kto takově od to obe- slal; než nynie nedávno mi pan Ptáček psal, dávaje mi na vědomí, že jej pan Mein- hart obeslal, že ten sněm přede pójde. I odepsal sem jemu též k tomu, poněvadž sem o tom takově nevěděl, že sem se k tomu nepřipravil a že již tu býti nemohu; než když on tu bude a co učiní, to je právě tak dobře, jakož bych já tam byl. Neb vieš, že je přietel náš dobrý a všeckny našě běhy vie a rozum dobrý má; i móžem se dobře v tom ubezpečiti, žeť se v ničemž nepředá, ježto by bylo proti nám a této zemi. Neb mi švagr mój2 vzkázal po mém poslu, kteréhož sem nynie tam měl, že někteří sú vydáni k tomu sněmu z pánuov z Rakús. Pak králová má jakožto v tuto neděli rokovati v Ostřehomě z králem polským. I nezdáť mi se, byť ona zaze k tomu času býti mohla; a také bez krále římského také mi se nezdá, by tu veliké věci jednány byly. Dále jakož dotýčeš o těch práviech ciesaře Karla“ dobré paměti, vědíť dobře, kterak jest o těch práviech a ustanování, že je Karel ty práva odvolal a k tomu listy dal, že moci žádné nemají. Dále jakož dotýčeš, že by se někteří smluvili, chtiece nás o zbožie, hrdlo i čest připraviti, ptaj se na to z pil- ností, kteříž by to byli, abychme na obecniem sněmu uměli na to pomysliti, ktož by nám takovú jámu kopal, aby spieše než my v tu jámu upadl. A mněť by se zdálo, aby ty nechvátal žádným zavazováním; neb by nynie v dobré mieře se mohl s někým zavázati, ježtoť by potom toho žel bylo. Dále jakož dotýčeš o kněžně lucilburské8 etc., i ovšem jest kmenu českého, ale mněť se nezdá, byť ona sobě co prospěla v takovým napomínání; než k čemž by ona koli spravedliva byla vedle řádu, tohoť bych JM“ chtěl rád přieti jakožto paní na mě laskavé, a což by bylo nám a naší země bez škody. Datum fer. VI. in die Mathei, annorum XLII. 211. V Burghausenu, 24. září 1442 Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: aby věřil jeho poslu Hanuši Putznerovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 p, or. pap. a) vsvú rk. 1) viz č. 207. 2) Reinprecht z Wallsee. 3) viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 604. 4) viz R. Durst, Königin Elisabeth von Ungarn und ihre Beziehungen zu Österreich in den Jahren 1439— 1442 (Jahresbericht d. Staatsgymnas. in Böhm. Leipa 1907—1908) str. 13 a d. 5) srv. Urbánek, na uv. místě 604 a d. Sjezd znojemský se opravdu nekonal; viz list svolavatelů sněmu v Praze z 10. října 1442 (níže č. 217), srv. Urbánek, tamže 606. 6) viz pozn. 2 na str. 193. 7) 1355 říjen 6, viz Mendl, Reg. Boh. et Mor. VI, 82 a d., č. 143 a 144. 8) viz pozn. 4 na str. 193.

Strana 199
Č. 211—212: 24.—25. září 1442. 199 Hainrich, von gotes genaden pfalenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber! Als du uns ain tag gen Wenczlaw von Michelsperg iezo auf den schiristen freitag an sand Wenczlaws tag€ beschiden hast gein Crumpnaw ze kommen etc., also schicken wir zue dem- selben tag den gegenwurtigen Hannsen Puczner, unsern diener und getreun lieben, weiser des briefs, dem wir dorinne unser mainung an dich ze bringen bevolhen haben von uns aigenlich underrichtet. Bitten wir dich mit gutem vleiss, du wellest im dorinne zu disenmale ganzlichen als uns selbs gelauben und dich dorinne willig beweisen, als wir dir getrauen, und das, wo das zue schulden kumbt, genediklichen gein dir erkennen wellen. Geben zue Burghausen an mantag nach sand Matheus tag, anno Domini etc. quadragesimo secundo. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen, herren zue Rosenberg. Pečeť odpadla. 212. 25. září 1442. Parzival z Aichberku, posel vévody bavorského Jindřicha, Oldřichovi z Rožm- berka: prosí o bezpečný průvod z Haslachu do Krumlova na nejbližší čtvrtek (27. září). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 q, or. pap. Edler liber her, mein billig dinst sein euch berait. Alz euch meinz hern gnade geschriben und begert seiner gnaden etc. rät van Hasslach gein Krumaw zu belaiten und van dann bider gein Haslach etc.,2 auf daz berden meinz gnädigen hern etc. etlich rät und ich alz auf den pfinztag schirst" enzeit zu Haslach sein, und pitt euch van unserz gnädign hern etc. begen, uns alz dan verre zu belaiten nach be- gernus unserz gnadigen hern etc. Datum am eritag var sand Benczlavs tag, anno etc. XLII. etc. Parcyval van Aichperkh zum Mas, pfleger zum Pernstain. Na rubu: Dem edln hern, heren Ulrich van Rassenberkch, meinem liben hern etc. Pečeť odpadla. 1) 28. září; původně byl ustanoven rok na 29. září (sv. Michala), viz č. 206. 2) viz č. 206. 3) 27. září; na 28. září byl ustanoven rok v Krumlově, viz výše č. 211.

Strana 200
200 213. Č. 213—214: 3.—8. října 1442. 3. října 11442]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby přikázal propustiti z vězení jejich lidi, které zjímal Bolochovec. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 642, or. pap. Službu naši, urozený pane, vzkazujeme. Rač věděti, žeť sme všicku pilnost přiložili, aby to, což sě jest služebníkóm vašim stalo, bylo opraveno a zaplaceno, úmysl jmajíce, jinak nečiniti než podle úmluv páně Krušinú učiněných. A když kolivěk ty věci budú hotovy a shromážděny, služebníkóm vašim dáme věděti, aby přijdúce za své vzali. Protož VM“ snažně prosíme, račte přikázati tři našě služeb- níky z vězenie, jež Bolochovec drží,2 propustiti s tiem, což jest jim pobráno. Datum f. IIII. post Michaelis. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, súsedu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečet. 214. V Basileji, 8. října 1442. Koncil Basilejský Oldřichovi z Rožmberka: projevuje vděčnost za jeho práci ve prospěch církve a vybízí jej, aby pečoval, aby celé království České zachovalo poslušnost vůči koncilu a papeži Felixovi; doporučuje jeho přízni opata vyše- brodského Zikmunda. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 571, or. perg. Sacrosancta generalis synodus Basiliensis, in spiritu sancto legitime congre- gata, universalem ecclesiam representans, dilecto ecclesie filio Ulrico de Rosem- berg, baroni et gubernatori regni Bohemie, salutem et omnipotentis dei benedic- cionem. Memores egregie virtutis tue, que tanta semper fidelitate tantaque constantia ecclesiam dei et eius fidem atque unitatem sustinere, fovere et promovere curavit, nullis adversitatibus aut temptationibus cedens, maiori cum fiducia nobilitatem tuam inducimur exhortari, ut splendor dignitatis tue in fructuosis operibus assidue per- severet et ea, que feliciter incepit atque laudabiliter continuavit, usque in finem perficere studeat, operam impendens efficacem, ut totum Bohemie regnum inclitum 1) srv. č. 198 a 202. 2) srv. č. 208, zvl. listy otištěné v pozn.

Strana 201
Č. 214: 8. října 1442. 201 in unitate et pace refloreat debitamque obedienciam erga hoc sacrum concilium et sanctissimum dominum papam Felicem observet, votis tue fidelissime nobilitatis ex integro consenciens. Curabimus autem pro viribus ea semper agere, que eidem tue nobilitati et omnibus tuis grata esse debeant neque obliti sumus eorum, que alias dilecti filii abbas monasterii de Altouado" et Jeronimus Vogelsang, decretorum doctor,2 ambassiatores cleri ipsius regni Bohemie, postularunt" et que nobis expli- cavit dilectus ecclesie filius Michael Balduim, legum doctor, per quem de optima intentione tua fuimus informati, qui et nobis retulit humanitatem et benignitatem plurimam sibi impensam a nobilitate tua, dum in ipso regno Bohemie affuit, atque virtuosam solicitudinem, quam in congregatione eiusdem regni ipso presente ex- hibuisti; unde plurimum contenti et grati sumus. Sed hiis temporibus pro adventu carissimi ecclesie filii regis Romanorum in has regiones et conventione principum apud Francfordiam habita grandem occupationem in rebus ecclesie pertulimus et adhuc cum eodem serenissimo rege, qui prope hanc civitatem personaliter de pre- senti constitutus est, et ambassiatoribus aliorum principum grandia tractare habe- mus, quibus infra paucos dies, ut speramus, adiuvante Domino expeditis, liberius predictis negociis pro tui parte postulatis intendere poterimus. Si qui vero ad partes regni Bohemie accesserint, clerum ac populum seducere et ab obediencia huius sancte synodi quibuscunque artibus avertere molientes, cuiuscunque dignitatis vel auctoritatis se esse pretendant, tu illis solita virtute resiste. Nam ille, qui ecclesiam persequitur et suis demeritis exigentibus iusto dei iudicio a papatu depositus est," suos nuncios ad diversas mundi partes destinare non cessat, ut principes atque populos variis fallaciis a via veritatis abducat, sed tua devotio supra firmam petram solida fidei stabilitate fundata temptationibus illorum nequaquam movebitur, sicut indubie confidimus, quin ymo machinamentis eorum ita sapienter occurret, ut nichil in clero aut populo proficiant, qui manifestam iniusticiam contra veritatem et auc- toritatem sacrorum generalium conciliorum atque universam salutem ecclesie dei fovere noscuntur, sicut tandem universus orbis clarius intelliget favente Altissimo, per cuius misericordiam res ipsius ecclesie in bonam prosperitatem non post multos dies adduci speramus, eritque tue nobilitati et ceteris fidelibus, qui ean- dem ecclesiam sponsam Christi in tempore necessitatis adiuverint, gloriose merce- dis retributio. 1) Zikmund Pirchan, opat vyšebrodský. 2) Dr. Jeronym Vogelsang, probošt olomoucký. 3) poselství synody třeboňské v Basileji v říjnu a listopadu 1441; srv. listy koncilu z 26. a 27. list. 1441 a relaci opata Zikmunda ze 17. pros. 1441, výše č. 162, 163, 167; Urbánek, Čes. děj. III, 1, 687 a d. 4) Dr. Michael Balduin, probošt v Trois-Chäteaux. 5) na sněmu v Praze v úno- ru 1442; viz Urbánek, na uv. m. 691 a d. 6) papež Eugen IV. sesazen koncilem Basilejským 25. května 1439; srv. Palacký, Děj. IV. 1, 44 a d. 7) o postavení Oldřicha z Rožmberka v otázce cirkevní viz Palacký, tamže 47 a d., Urbánek, Čes. děj. III. I, 659 a d., srv. též list Oldřichův ke koncilu Basilejskému z konce r. 1440 či poč. 1441, výše č. 102. 26

Strana 202
202 Č. 214—216. 8.—10. října 1442. Ceterum ipsi nobilitati tue facimus recommissum venerabilem Sigismundum, episcopum Salonensem, qui plurimum sollicite et diligenter negocia per eandem nobilitatem sibi iniuncta apud nos prosecutus est, nec propter eius promotionem aliquid obmisit aut neglexit, et quoniam ei concessimus, ut monasterium suum Altiuadense retineat, velit tua benignitas favorem et auxilium impendere, ut eodem monasterio pacifice gaudeat nec ipse post servicia ecclesie et tue nobilitati fideliter prestita monasterio suo privetur ac opprobriose mendicare et duram egestatem sub- ire compellatur, significesque nobis assidue beneplacita tua, que pro posse cura- bimus adimplere auxiliante deo, qui tuam devotionem in cunctis feliciter prosperare et conservare dignetur. Datum Basilee VIII. Idus Octobris, anno a nativitate Do- mini millesimo quadringentesimo quadragesimo secundo. Jo. Champion ss. ; placet .; Na rubu: Dilecto ecclesie filio Ulrico de Rosemberg, baroni et gubernatori regni Bohemie. Na konopné šňůře přivěšena olov. bulla. 215. V Basileji, 8. října 1442. Jan Stojkovic z Dubrovníka, kard. sv. Sixta, Oldřichovi z Rožmberka: lituje, že koncil Basilejský nemůže mu nyní vyhověti ve věci, pro niž poslal Oldřich ke koncilu svého posla; omlouvá opata vyšebrodského Zikmunda. Palacký, Monumenta conciliorum generalium saeculi XV. I, XIV—XV: „Johannes de Ra- gusio, cardinalis s. Sixti, D. Ulrico de Rosenberg. Dolet vehementer res, pro quibus nuntius do- mini de Rosenberg ad synodum venerat,? non potuisse nunc ad effectum perduci propter maxi- mas eiusdem synodi agitationes; refert tamen patres concilii omnes optime affectos esse D. Ulrico. Defendit porro Sigismundum, episcopum Salonensem, cui D. de Rosenberg indignabatur, quod putaret eum sese antea in legatione ad concilium negligenter habuisse, laudatque eius adhibitum studium. Dat. Basileae, 8. Octobris 1442“. Srv. předcház. list koncilu téhož data; podle obsahu jest patrno, že jde o dva různé listy, nikoliv o jeden, jak minil Urbánek, Čes. děj. III. 1, 6942. — Srv. dále č. 216. 216. V Basileji, 10. října 1442. Kardinál Arelatský Ludvík d'Aleman, předseda koncilu Basilejského, Oldři- chovi z Rožmberka: koncil nemůže mu zatím poskytnouti peněz, avšak doufá, že se tak brzo stane. 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 694 a d. 2) o dotčeném poselství Oldřichově do Basileje, které se stalo nejspíše v září 1442, nemáme jiných zpráv. Srv. pozn. 7 na str. 201.

Strana 203
Č. 216—217: 10. října 1442. 203 Palacký, Monum. concil. gener. saec. XV. 1, XV (též Děj. IV. 1, 4846): „Ludovicus, cardinalis Arelatensis, scribit eidem in eundem modum! manu propria: Circonstantiae rerum de praesenti non permittunt, ut fiat statim executio in facto pecuniarum, sed cito, ut spem firmam habeo, fiet etc. Dat. Basileae, 10. Octobris 1442“ (z orig., dnes ztraceného). Srv. výše č. 215; Urbánek, Ces. děj. III. 1, 695. 217. V Praze, 10. října 11442]. Aleš Holický ze Šternberka, Zbyněk z Hazmburka, Jiřík z Kunštátu a z Po- děbrad, Hanuš z Kolovrat, Zdeněk ze Šternberka a z Konopiště, Jan ze Smiřic, purkmistři a konšelé měst Pražských Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž sešlo se sjezdu s královnou a pány rakouskými, byl ustanoven obecný sněm v Praze ke dni sv. Alžběty (19. listopadu); zvou jej důtklivě k tomuto sněmu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 572, or. pap. AČ. I, 273 č. 11. Službu naši vzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Jakož jsme na prvniem sněmu v Praze2 spolu zuostali, že jsme posly naše vyslali k crálové Milosti a ku panóm rakúským3 o věci našie zemi potřebné, a dále jsme spolu zuostali, buď nebo nebuď sjezd a rok s crálovú a pány rakúskými, když by sě naši poslové zasě vrátili, my abychom sněm měli, jakožto z svolenie prvnieho sněmu my jsme k tomu vydáni, abychom nynie moc měli sněm položiti; a jakož také i ten rok minul jest s crálovú a pány rakúskými, toho my nevieme pro kterú příčinu, a pak teď nynie my i jiných mnoho dobrých lidí o své potřeby a svých přátel sjeli jsme sě, tu mezi jinými řečmi v spolurozmlúvaní páni, rytieři, panoše i města na nás jsú žádali, abychom sněm všie země našie položili, a to podlé smlúvy prvnieho sněmu. A tak jsme zespolka všichni sě ustanovili, aby byl sněm všie země den svaté Alžběty“ najprv příštie zde v Praze. A protož, milý pane, žádámeť i prosíme pro této země dobré a poctivé, aby také ráčil býti na ten den bez odtahovánie, nebo jiní všichni sě též obsielají, i také aby ráčil pány a zemany sobě přísedície k tomu obeslati. Také kniežata slezská i páni moravští jsú obesláni i jiná města a rytieřstvo této coruny příslušná, aby byli k tomu sněmu; a jiného nevieme, než že budú mnozí. A toto rač věděti, že nepřičiníme-li sě k tomu spěšně a zespolka a z jedné vuole nebudem jednati o pána a o upokojenie této země, že konečná záhuba naše blíží sě, a potom, bychom rádi jednali, nebudem moci zlostem odolati a dlúho bez pána budem pro naši nesvornost. I věřímeť, pane, že pro ižádnú věc nezmeškáš svú přijezdú na ten den, ať by sě nestesklo jiným zde ležeti. A to rač 1) srv. č. 215. 2) lednový sněm 1442; viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 596 a d. 3) Urbánek, tamže 601. 4) měl to býti sjezd ve Znojmě, určený později ke dni 29. září; viz Urbánek, tamže 606, srv. pozn. 2. u č. 207. 5) srv. pozn. 5 u č. 210. 6) 19. listopadu. 26*

Strana 204
204 učiniti napřed pro buoh, pro obecné dobré a poctivé našie země, tudiež tvé i své chudinky dobré; jakož v tom nepochybujem, že meškati nebudeš. Dán v Praze v středu před svatým Havlem. Č. 217—218: 10. října—před 1. listop. 1442. Aleš z Šternberga a z Holic, Sbyněk z Hasmburga, Jiřík z Cunstatu a z Poděbrad, Hanuš z Colovrath, Zdeněk z Šternberga a s Conopiště, Jan z Smiřic, purgmistři a conšelé měst Pražských. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli našemu. Přitištěno šest pečeti, 1.—5. z červ. vosku: 1) v peč. poli hvězda, nápis nečitelný. 2) štít čtvrcený, v 1. a 4. poli zajíc, v 2. a 3. sviní hlava, nápis: s - zbinconis de - hazenburg. 3) v peč. poli tři příčné pruhy (prstenní pečeť Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad). 4) na štítě orlice v pravo, nad helmou křídlo, nápis: s -iohannis de kolovrat . 5) zbývá pouze zlomek, 6) odpadla. 218. Ipřed 1. listop. 1442]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o náhradě koní jeho člověku; prosí, aby kázal propustiti jejich služebníky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 585 b, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Ačkolivěk TMt bezmála na třetí neděli o člověka služebníka svého psal, ježto již ti koníkové byli rozbito- váni a s těmi bitunky tovařišě se rozjeli, však ty koně člověku tomu jměli sú tak, jakož sú bitováni, býti zaplaceni. A toho sě nezdálo jemu přijieti. Pak jiného jemu podáno, jestliže by se nahodili tak hodní koníkové, že sú jměli jemu dáni býti; i toho nezdálo se jemu přijieti. Pak my nevieme, co by chtěl přijieti, poněvadž těch koní v kraji nenie. A by se bylo stalo brzké obeslánie, jakož se jindy dálo, bez pochybenie bylo by to hned opraveno.2 Také jakož sme Jana Řezníka“ s druhými k TMti vysielali, ještěť prosíme, rač kázati služebníky naše propustiti, žeť sme hotovi všecko, ač sú co lidem vašim učinili, [opraviti].“ Pakli neráčíš toho učiniti, ale rač je rozkázati na rukojmie dáti, a jakž pan Petr“ rozkáže, jmá býti opraveno. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. a) chybi v or. 1) dotčený list Oldřichův se nedochoval. 2) srv. odpověď Oldřichovu, níže č. 219. 3) Jan Řezník řeč. Pražák. 4) šlo o vězně táborské v Soběslavi, viz odpověď Oldřichovu, níže č. 219 a dále list Táborských z I. listop. o rukojemství za tyto vězně, č. 220. 5) Petr z Chlumce.

Strana 205
Č. 218—219: před 1. listop. 1442. 205 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 219. [před 1. listop. 1442]. [Oldřich z Rožmberka] Táborským: o náhradě věcí pobraných jeho lidem a propuštění vězňů soběslavských. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 585 a, neúplný koncept. List jest odpovědí jednak na č. 218, jednak na jiný ztracený list Táborských. Súsedé milí! Jakož nám píšete o pacholciech Petrových z Lindy, služebníka našeho, že ty věci, kteréž sú pacholkem jeho pobrány, již k navrácení jsú hotovy po uptání, toho sme od vás vděčni. A jakož opět dotýčete o člověku našem, kterémuž sú koni pobráni, že by hotovi byli jemu, ačkolivěk dlúho nejsúce obesláni po vzětí, koníky již bitované v tom bitunku zaplatiti aneb jiné koníky zjednati, věříme vám, že to a tak učiníte, ať by člověk náš škoden nebyl a nás o to viec nestaral ani pracoval a nakládal. A jakož dotýčete o svých zjímaných, kteříž na Soběslavi sedie, o něž ste k nám Jana Řezníka s druhým vyslali, i dali sme jim tu odpověď, že k vašie prosbě, ačkolivěk jsú s jistinú zjímáni a lidé dobří mnozí o to horlé a mluvie, nás v našie popravě pomlúvajíce, že takové zašlé s jistinú zjímané tak dlúho chováme, avšak vždy abyste tomu rozuměli, že bychom rádi, abyste i s námi pokojného požívali, tak sme k tomu svú vóli dali, aby byli vyručeni tak, jakož sme po Řezníkovi vzkázali. A jestliže by to učiniti chtěli neb nechtěli, dajte nám to věděti.? A což dále dotýčete o těch, kteréž sme propustili, lidi Hylovcovy, žádajíce, aby jim vzaté věci vráceny byly od rychtáře z Jistebnice, to sme poručili úředníkóm aby v tom učinili spravedlivě, věříce vám, že takové kázati budete, aby rychtáři Jistebnickému nehrozili a sami sě ukrotili, aby nám na ně lidé viec nežalovali.“ Na rubu: Tháborám. I) o této věci srv. též v listu Táborských z 1. listop., níže č. 220. 2) srv. v č. 218. 3) srv. list Táborských rychtářovi a konšelům městečka Jistebnice z 26. srpna [1442]: Žádost dobrého vám, súsedé milí, vzkazujeme. Vznesl na nás Hylavec, spolusúsed náš, kterak nevznesše naň ani na nás, lidi jeho do vězenie vsázeli ste. Protož dle míru, kterýž se panem vaším jmáme, žádáme, aby lidi súseda našeho propustili. Pakli by se toho nestalo, takéť na některé lidi páně hodné příčiny jmáme, ještoť bychom týmž během na ně sáhnúti musili a k tomu na vašeho pána vznésti. A toho nám dajte odpověď úmysla vašeho. A zdá-li se vám, nevaďte nás se pánem svým. Datum f. II. post Bartholomei. (Or. pap. v Třeboň. arch., Hist. 635). Srv. též v listu Táborských Oldřichovi ze 4. února 11441/, niže otištěném.

Strana 206
206 Č. 220—221: 1.—6. listop. 1442. 220. 1. listopadu 11442]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ať káže propustiti jejich chudé lidi na menší záruku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 575, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Sám TMt nechtěl by se v to podati, když by tak lehké služebníky v tak vysoký základ jměl vyručiti, jakož chcete, abychom tyto vyručili. Všakť sú vašim lidem nic nepoškodili, ješto by hodni byli popravy, o kteréžto vás pomlúvají. A by pak která škoda vašim lidem se od nich stala, jehož sě jest nestala, kromě těm, na kohož sú posláni, byli bychom hotovi opraviti, z čehož by jim lidé vaši vinu dávali, jakož nynie lidem služebníka vašeho Petra z Lindy opravuje sě.? Protož ještěť VM“ prosíme, račte přikázati ty chudé pacholíky v podobnější základ dáti. A tohoť VM“ doufáme, že to ráčíte uči- niti. Datum f. Vta ipso Omnium Sanctorum. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 221. 6. listop. 11442]. Aleš Holický ze Šternberka a Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: domlouvají mu, aby neodkládal přijeti k sněmu v Praze ustanovenému ke dni sv. Alžběty (19. listop.), nýbrž aby se sněmu účastnil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 576, or. pap. AČ. II, 18 č. 22. Služba naše, urozený pane a přieteli milý! Odpisuješ nám,“ že k sněmu na den svaté Alžběty uloženému nebudeš moci přijeti pro své potřeby do Prahy, než odkládáš do ochtábu Nového léta,“ a to jest od sněmu dobře sedm nedělí. Jistě, pane, rač věděti, žeť sě nám to odkládání velmi zle líbí; a chceš-li to pravě předsě vzieti, že najpilnější potřebie jest zemské a obecní dobré jednati, neb to jednajíce, tu své dobré také najdem a zachovati budem moci; a to opustiece a nedbajíce, své 1) srv. č. 218 a 219. Snad téže věci se týká zmínka o rukojmích v listu Táborských z 9. února 1443, níže otištěném. 2) srv. č. 219. 3) list ten se nedochoval. 4) obecný sněm v Praze ke dni 19. listop.; srv. č. 217. 5) 8. ledna 1443.

Strana 207
Č. 221—222: 6.—11. listop. 1442. 207 dobré opustiti i ztratiti muožem. A muožeš, pane, pamatovati, kdyžs chtěl z Prahy odjeti z najposlednějšieho sněmu minulého, řekls, na čem sě zespolka ustanovíme, že od toho býti nikoli nechceš a tebú že nemá nic obecnieho dobrého sníti. Na kterémžto sněmu po tvém odjezdu zespolka voleny sú osoby jmenovité, aby mohly sněm všemu královstvie Českému uložiti, když by sě jim slušné a hodné zdálo a vidělo.? A z takového jednosvorného svolenie od těch osob tento sněm na den svaté Alžběty uložen a již široce ohlášen jest. A vieš také, pane, že na každém sněmu tak sme sě ustanovovali, a nikdy sme sě nerozjiežděli, leč sme prvé věděli a o jiný sněm sě svolili. A mine-li a nedójde-li tento sněm, pomysl na to, kto již potom moc bude mieti valný sněm uložiti? A kdy sě brž sjedeme, bychom sě jedno- svorně o to svolili? A mnozíť to rádi kúpí, aby sněmuov se ctí prázdni mohli býti, ješto když sme sě jednosvorně o sněmy svolovali, nemohli sú jich odepřieti. Protož, milý pane, netoliko proto, ale pro mnohé zlé, což z toho puojde, prosímeť, aby nikoli nepochybil k tomu sněmu býti, to dobře věda, žeť tebe mnozí v této zemi hleděti a tvé příjezdy čekati budú, ješto by tudy tento sněm snad nedošel, a roz- trženie, kteréž by sě stalo, to by tobě připsáno bylo; jehožť tobě dobře na to sluší pomysliti, aby sě toho nedopustil, neb bychom tobě toho neradi přáli, by to na tobě, pane, mělo zuostati. Odpovědi psané žádáme. Datum fer. III. ante festum sancti Martini. Aleš z Šternberka etc. a Hanuš z Colovrath. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli našemu milému. Pečeť odpadla. 222. V Krumlově, 11. listop. 1442. Oldřich z Rožmberka vévodovi bavorskému Jindřichovi: posílá mu opis listu Václava z Michalovic o jejich sporu; ať nařídí svým úředníkům, aby nic sami nezačínali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 r, koncept (poškozený). Srv. č. 158, 166, 172 a d. D[urchleu]chter hochgeborner furst, gnediger lieber herre, mein willige beraite difnst selin euren gnaden alle zeit voran willig und berait. Gnediger lieber herr. Ich lass eur gnade wissen, das mir der von Michelsperg geschrieben hat, alz eur gnad 1) z lednového sněmu 1442; srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 597. 2) srv. pozn. 2, 3, 4 na str. 203. 3) srv. Urbánek, tamže 610.

Strana 208
208 Č. 222—223: 11.—19. listop. 1442. in diser abschrift seins briefs wol vernemen wert,| dabei eur gnade wol versteen mag und ich selbs wol verstee, das kein entliche richtung auf dizmale nicht ge- schehen mag. Nu deucht mich, das eur gnade euren ambtleuten befolhen liz, ir sach in acht zu haben, wan ich main, das si eurn gnaden in diser zeit wetrshalben kein merklichen schaden zuziehen mugen und das dy euren nicht anhuben, sunder da- rob weren, ab er eurn gnaden schaden zuziehen welt, das sy solhs werten, ab sy mochten. In der zeit wolt ich noch verrer versuchen, ab ich iechz anders in den sachen erlangen mocht, das wolt ich alsdann eurn gnaden an verziehen wissen lassen. Und was ich euren gnaden in allen sachen west zu dienen, des wer ich alle zeit Geben zu Crumaw am sand Merteins tag, anno etc. willig und tet das gerne. XLII°. Ulrich]. Na rubu: herzog Heinrich. 223. V Landshutě, 19. listop. 1442. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: zařídí, aby jeho lidé za- chovali s Václavem z Michalovic do vánoc příměří; prosí Oldřicha, aby jakožto hejtman království Českého přiměl Václava z Michalovic, aby upustil od svého nepřátelství vůči němu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 s, or. pap. Hainrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber. Als du uns iezo von des von Michelsperg wegen geschriben und abgeschrift seiner antwort dorinne geschicket und in deinem schreiben dabei beruret hast, das wir unsern ambtleuten bevelhen und dorob sein solten, daz die unsern nit anhuben etc., wie daz und mer dein brief lautet? haben wir wol vernomen und danken dir dorinne deiner mue und guten willens mit ganzem vleisse und stet uns auch genediklich gein dir zue bedenken, wo sich daz fuget und zue schulden kommet. Und wann aber wir mit unseren landen und leuten und daz kunigreich zue Beheim lange zeit in guten friden und nachpaurschaft herkommen sein und bei unsern zeiten wissentlich nie gestattet haben, jemands wider rechte hinein aus unsern landen zue bekriegen, und darumbe dem kunigreich zue Behaim zue eren und auch sunderlich dir zue geval- len, so wellen wir mit den unseren bestellen, daz die hiezwischen und den schi- risten weinachten dem von Michelsperg und seinen helfern kain merklichen angriff 1) dotčený list se nedochoval. 2) viz č. 222.

Strana 209
Č. 223—224: 19.—21. listop. 1442. 209 von unseren wegen geschehen sol ungeverlich, auf trostung, der von Michelsperg werde in der zeite von dir und anderen haubtleuten des kunigreichs zue Behaim underrichtet und underweiset, das er von solhem seinem furnemen, so er im gein uns und den unsern furgenommen hat, noch lassen und die uns, auch die unseren, wider rechte und anders dann daz haus von Bairen und wir gefreiet sein, nit be- kriegen. Wann wir im umb sein spruche gerne rechtens sein wellen vor unsern raten nach laut und inhalt des haus von Bairen und unser freihait, und als unser vordern und wir je und je herkommen sein, daz wir im auch vormals mer dann ainest zuegeschriben und gepoten haben, als du daz in unsern schreiben vormals auch wol vernomen hast, auf daz so bitten wir dich mit sunderlichen vleisse und ermanen dich auch als ainen haubtmann des kunigreichs zue Beheim, du wellest den benannten von Michelsperg noch daran weisen und auch mit im als ainer der obristen haubtmann schaffen, daz er von solhem seinem furnemen secze und solich sein spruche gein uns und den unsern vallen lasse, oder aber rechte von uns neme, als oben berurt ist, daz er doch billichen tut, als du und maniklich wol versten mag, damit wir und unser lande und leute und daz kunigrich zue Beheim in soli- cher guter nachpaurschaft und gutem fride beleiben, als wir dann langhere beliben sein, das unsernthalben nit abgang haben sol, nachdem und uns von dir, auch dei- nen vordern und andern lantherren dez benannten kunigreichs, bishere vil ere und zuchte in dem benannten kunigreich erboten und beweiset sein, darumbe wir dem- selben kunigreich und seinen inwoneren mit gutem willen wol genaigt gewesen und noch sein. Und was dir dorinne begegen wellest uns hiezwischen und den schi- risten weinachten verschriben wissen lassen, das wir uns auch darnach wissen ze richten. Wir haben auch dem von Newnhaus' und dem Kolebrant? auch alz haubt- leuten des benannten kunigreichs desgleichs auch geschriben. Geben zu Lands- hut an sand Elspeten tag, anno etc. quadragesimo secundo. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen, herren zue Rosemberg. Pečeť odpadla. 224. V Kutné Hoře, 21. listop. [1442]. Jan z Rušinova, hejtman kraje Čáslavského, Bohuše z Postupic, hejtman kraje Chrudimského, Mikuláš z Lipy a na Lipnici a jiní páni, rytíři a zemané týchž krajů Oldřichovi z Rožmberka: „— — Teď TMti posieláme, kterak tam do 1) Menhart z Hradce. 2) Hanuš z Kolovrat. 3) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5982. 27

Strana 210
210 Č. 224—225: 21. listop. 1442. Prahy píšem těm pánóm; a píšemť jim pěkně, pro TMť. I muože TM“ dobře sro- zoměti, žeť ten sněm2 námi nenie rušen, než těmi, kteříž ty úklady o nás činie. Datum in synodo in Montibus Cuthanae, fer. IVta post Elisabeth.“ Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 876, or. pap. AČ. III, 33 č. 49 (l. 1441—1447). — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 5982. 225. [V Praze, v listop. 1442]. Stavové na sněmu v Praze Oldřichovi z Rožmberka: litují velmi, že on a jini páni neúčastnili se sněmu na den sv. Alžběty (19. listop.); položili nový sněm na oktáv Nového léta (8. ledna 1443), k němuž zvou snažně Oldřicha, žádajíce, aby dal sněm provolati ve svých městech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 578, souč. opis. AČ. I, 274 č. 12. Službu naši vzkazujem, urozený pane nám přieznivý! Na prvním sněmu páni, kteříž jsú byli voleni ode všeho sněmu, aby moc měli sněm položiti, když by sě naši poslové od krále římského, od králové a pánuov rakúských zasě vrátili, buď že by ten sjezd byl před sě šel s králem, královú i pány rakúskými,“ anebo že by minul, proto tito páni od nás všech volení moc jsú měli sněm položiti, jakož jsú tě, pane, i nás všech k sněmu nynějšiemu obeslali. A my k jich obeslánie byli jsme, chtiece rádi obecnému dobrému poslúžiti; a nám jest velmi divno, né i líto nám toho, že jsi, pane, také nebyl, ježto skrze tvé napřed i také jiných pánuov některých nebytie obecné dobré této našie siré koruny mešká sě velice a strach pohřiechu tiem meškáním, že toho všickni pykati budem. A skrze kohož nám to jde, že ten sněm minul jest, ten nebo takoví pánu bohu ani této zemi cti nepři- činili by, což by na jich vóli bylo. Jakož někteří, smyslivše sobě řeči nepodobné a velmi vší zemi škodlivé, tiem omluvu mají, že jsú k sněmu nebyli, ježto tito páni zde, na něž jsú také řeči smyšleny a praveny, ješto my tomu pro žádnú věc nevěříme, tíž páni ohlasně a velmi tuze o to někteři mluvie a toho odpierají a chtie to z sebe svésti; také ti páni, kteříž tento sněm jsú položili, horlé sobě z toho, že 1) list tohoto znění: Služba naše etc. A jakož ste nám psali, abychom k sněmu od vás polože- nému jeli, i račte věděti, žeť jsme od některých pánov vystřeženi po dobrých lidech, abychom do Znojma nekvapili na ten sněm, až by se prvé s námi sjeli, kterací úkladové o nás i o nich dějí sě, a že tíž páni, ježto nás vystřiehají, nemienie toho tajiti o takových úkladiech; a také, abychom i my to dali jiným dobrým lidem věděti. I vznesli sme to my dále na jiné dobré lidi z našich krajóv. I nezdálo sě jim i nám, abychom k tomu sněmu jeli tak kvapně do Prahy, slyšiece tyto výstrahy. A ktož sú to o nás skládali, bez vinyť by sě nám to stalo, neb to vie VMt, kteříž sú sněmové byli skládáni k jednánie obecného dobrého, nikdy sú námi nescházeli. Protož věříme VMti, že nám v tom za zlé jmieti ne- budete. Dat. in synodo in Montibus Cuthanae, fer. IVta post Elisabeth. — Orig. tamže. AČ. III, 33. 2) sněm ke dni sv. Alžběty (19. list.); srv. č. 217, 221, 225; Urbánek, tamže 598. 3) viz pozn. 2, 3, 4 na str. 203. 4) srv. č. 221.

Strana 211
Č. 225—226: listop.—8. pros. 1442. 211 všickni k tomu svolivše a druzí velmi tuze mluvivše, aby vždy byli, i nebyli jsú, a je jako ku posměchu ostavili všem dobrým lidem: né nám sě zdá, že ne těmto pánóm k hanbě nedošel jest tento sněm, ale všem těm, ktož jsú k tomu sněmu řekli býti a nebyli. Dále rač věděti, že nynie jsme sě svolili o sněm v ochtáb Nového léta, jakožs sám, pane, v svých listech žádal toho;2 a myť bohdá vždy býti chcem. A také jsme prosili těchto pánuov, kteří teď nynie byli sněm položili, aby také ráčili býti: a páni nám dali odpověď, že jsú nikdy od dobrého nebyli, aniž ještě zmeškati chtie. A takť jsme sě dále svolili, jestliže by pak tu kto svévolně nebyl, ale my proto, kteříž nynie zde jsme, abychom vždy byli; a což bude chvály božie a obecného dobrého, to bohdá mieníme a chceme jednati. Protož, milý pane, tebe prosíme, aby neráčil toho sněmu zmeškávati, ale tu býti, ať by opět roztrženie mezi námi nebylo. A račíš-li býti, daj pánóm Pražanóm bez meškánie věděti, ať by takový sněm spěšně byl provolán v Praze i v jiných městech. I také sám rač kázati pro- volati v městech svých i jiných tvému panství přiležících; a pány i zemany také k témuž rač obeslati. A milý pane, všaks prvé byl pomocník snažný a první k dobrému, ještě nerač toho dobrého jména opustiti, abychom v takové i v horšie zlé a nesnáze jako prvé neupadli a ať by menší nám nepanovali, a také aby nebyl v podezření, že by snad svých věcí byl pilněji nežli obecného dobrého. Úmysla svého rač nám dáti spěšnú odpověď bez meškánie. Dán etc. Jan z Rábí a z Risenberga, Petr z Vartemberga a z Zvieřetic, Vilém z Risemberga a z Švihova, Jaroslav Plichta z Žirotína, Beneš z Oseka, Aleš z Žeberka etc. i jiní páni, rytieři, panoše a města, nynie v Praze na sněmu sebraní. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, přieteli nám milému. 226. 8. prosince 11442]. Jan ze Zhoře, purkrabí v Jindřichově Hradci, Oldřichovi z Rožmberka: at přikáže Majnošovi, aby jeho člověk z Landštejna vyprostil lidi jeho pána a Drhovy z jejich závazku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1530, or. pap. Urozený pane milý! Službu svú TMti vzkazuji. Rač TMt věděti, že jsem několi- krát psal Majnošovi o pána mého“ a o páně Drhovy lidi, kterak jsú vyručili Majno- 1) 8. ledna 1443. 2) srv. č. 221. 3) Menhart z Hradce. 27*

Strana 212
212 Č. 226—227: 8.—24. pros. 1442. šova člověka pod padesáti kopami gr. na hotový gr. z Landštejna, a již ti lidé za jeho člověka pětmenscietma kop dali a ostatek mají dáti nenie v středupostí. A Majnoš prosí mě za prodlenie dvú neděl. A lidé páně vyvazeni nejsú a k velikým škodám přišli a ještě vždy berú. Protož, urozený pane, rač TMt přikázati Majnoši, ať páně lidi a páně Drhovy vyvadí člověk jeho z navrácením, co jsú již vydali a škod vzeli a berú. Pakli by to Majnoš učiniti nechtěl, pane milý, musil bych to Dán v Hradcě již na pána mého znésti; jenž TMti věřím, že to potřebí nebude. den Matky božie početí. Jan ze Zhoře, purgrabie v Hradcě. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu na mě laskavému d. Pečeť odpadla. V Krumlově, 24. prosince 1442. 227. Oldřich z Rožmberka kvituje králi Fridrichovi, králi Ladislavovi a zemi Ra- kouské příjem dlužní částky 3000 zl. uher. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 580, koncept. Chmel, Regesta Friderici III. str. 136 č. 1300. Ich Ulreich von Rosemberg bekenn fur mich und mein erben und tun kund offenleich mit dem brief umb all zuspruch und vordrung, so ich von dinst, sold und scheden wegen zu weilent meinem gnedigisten herrn, lieben herrn kunig Albrechten, Romischen, zu Hungern und zu Behem etc. kunig, lobleicher gedechtnus, hab gehabt, wie sich die unz auf disen heutigen tag habent verlaufen, nichts aus- genomen, sunder alles inbeslossen, daz meins gnedigisten herren kunig Fridreichs, Romischen kunig etc., anwelt in Osterreich ainen ganzen und volligen abspruch mit mir darumb getan? und mir fur all und ietleich solh dinst, sold und scheden dreu tausent guter ungrischer guldein und ducaten, oder fur jeden guldein als vil wienner phennig, als der guldein diezeit gilt, gesprochen und zu dem nagstver- gangen sand Jacobs tag" solten ausgericht haben, als das des egenanten meins gnedigisten herrn kunig Fridreichs geltbrief, den wir darumb haben," ausweist, daz mich die hochwurdigen wolgeborn edlen und vesten mein lieb herren und gunner, die ret und verweser des lands Osterreich, der obgemelten dreu tausent guldein vollikleich ausgericht und bezalt habent, daran ich ain ganzes benugen hab: davon 1) 11. března. 2) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 587 a d. 3) 25. července. 4) srv. dlužní úpis z 11. října 1441 s lhůtou do 24. června 1442 (výše č. 151); 12. června 1442 žádala královna Alžběta Oldřicha, aby tu lhůtu prodloužil do 29. září (č. 193); jiného úpisu neznám.

Strana 213
Č. 227—228: 24.—28. pros. 1442. 213 so sag ich fur mich und all mein erben den obgenannten meinen gnedigisten herrn kunig Fridreichen und kunig Lasslawen, des vorgenannten kunig Albrechts sun, ir erben, die ret und verweser, das land und die ganz landschaft in Osterreich aller solher meiner dinst, sold und scheden und darzu der obgenannten dreu tausent guldein allerding ganz quitt, ledig und los und sullen noch wellen ich noch mein erben oder jemand von unsern wegen hinfur nymermer dhainerlai ansprach noch vordrung darumb zu in haben weder wenig noch vil in dhainerlai weis, an alles geverd. Mit urkund des briefs versigilten mit meinem, des obgenannten Ulreichs von Rosenberg, angehangem insigel. Der sach ist gezeug der wolgeboren und edeln herrn, herr Johans grawe zu Schawnbergk, mein lieber sweher, und herr Reinprecht von Balsee, mein lieber swager, dy ich mit wleisse gebeten hab, das sy ir sigil zu dem meinem zu einer gezeugnus an disen brief gehangen haben, in und iren erben on schaden. Das geschehen und der brief geben ist zu Crumaw an dem heiligen Crist abent, nach Crists geburt XIIIIC und in dem XLII jare. 228. 28. prosince 1442. Purkmistři a konšelé měst Pražských Oldřichovi z Rožmberka: protože jich došlo, že psal Janovi z Rabštejna, že nebyl obeslán na sněm v oktáv Nového léta (8. ledna 1443), posílají mu přepis onoho obeslání a prosí jej znovu snažně, aby sněmu neobmeškal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 582, or. pap. AČ. III, 22 č. 30. Službu naši vzkazujem Tvé Milosti, urozený pane nám přieznivý! Došlo nás, kterak by TM' psal Rabšteynovi mezi jinú řečí, že by nebyl k tomuto sněmu v och- táb po Novém létě obeslán. Račiž, pane, věděti, že s prvními a najprvé obeslán jsi byl, a kterým během a obyčejem, teď TM“ toho obeslánie přiepis slovo od slova posieláme.? Ale nevieme, kudy jest to přišlo, že jest TM“ ten posel nedošel; jehož úplně za to máme, že jiné příčiny v tom nenie, než někaká příhoda škodlivá poslu na cestě v tento snieh“ veliký. Neb sě jest ještě i podnes nevrátil zasě k nám ten posel, aniž vieme, živ-li jest či-li mrtev. Protož ještěť TM“ jakožto pána čelnieho této země a milujícieho vždycky obecné dobré snažně prosíme, aby ráčil tak dobře učiniti a toho sněmu žádnú měrú neobmeškávati pro mnohé dobré, kteréž by tu mělo jednáno býti. Nebť jiného nevieme, než žeť jiní mnozí páni, rytieři, zemené i města netoliko z této země, ale i odjinud chystají sě všie věcí k tomu sněmu při- a) snie or. 1) Jan z Rabštejna; dotčený list Oldřichův se nedochoval; srv. i jiný list Oldřichův Rabštej- novi z 22. ledna 1443, níže č. 232. 2) viz č. 225. 3) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 6121.

Strana 214
214 Č. 228—229: 28. pros. 1442. jeti, majíce za to úplně, že TM' s jinými staršími pány k tomu sněmu vždy přijede, poňavadž ste psali v svém listu, žádajíce, aby sněm byl prodlen a odložen až do Nového léta a že chcete přijeti osobně; a to sě jest, pane, k tvé žádosti stalo. I doufámeť úplně, že již TM nikoli tohoto sněmu neobmešká pro dobré a poctivé této osiřelé coruny, jíž jest převeliké potřebie jejieho brzkého opatřenie. Neb jest- liže by TM' a pan Menhart, jakožto páni čelní, obmeškali k tomu sněmu přijeti, bojímeť sě, i mnohé příčiny již jsú k tomu, jichž sě po listech vypisovati nehodí, Dán v pátek že mnoho zlého vaším obmeškáním této coruně i nám všem přijde.? na Mláďátka, anno domini M°CCCC°XLII°. Purgmistři a conšelé měst Pražských. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, seděním na Crumlově, pánu nám přieznivému. Pečeti odpadly. 229. [kolem r. 1442]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o jetí jeho posla. Třeboň. Schwarzenb. archiv: Hist. 585 c, or. pap. Urozený pane milý! O jetí posla vašeho, kteří by to z našich služebníkóv učinili, nikoli nemohli sme sě doptati. A aby slibem byl v moc Róžovu“ zavázán, Róže praví se o tom skutkem ani raddú co věděti etc. Pak jestliže by TM' poro- zumieval, že by to naši učinili a který den, hotovi sme to staviti, aby sě viece vašim toho nedálo v míru křesťanském, úmysl plný jmajíc, vám jej zachovati pravě Datum sabbato. a křesťansky. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 230. V Krumlově, 19. ledna 1443. Oldřich z Rožmberka [Táborským): aby nechali Němce na pokoji a obírali 1) Menhart z Hradce. 2) srv. Urbánkův výklad (tamže 612), proč nechtěl Oldřich na sněm přijeti. 3) Petr Růže z Tábora.

Strana 215
Č. 230—231: 19.—21. ledna 1443. se svými obchody; prosí ještě, aby propustili rukojmí jeho lidí a vrátili jim po- brané věci. 215 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 591 a, dvoji koncept. AČ. I, 379 č. 29. — Srv. Mareš, ČČM 1902, 386—7; odpověď Táborských viz níže, č. 231. Súsedé milí! Jakož nám píšete o naše lidi, dávajíce nám příklad o vašich za- psaných lidech, jinéť jest o naše dědičné lidi a jiné o vaše zapsané lidi. Neb sami móžete rozuměti, jestliže byste Němcóv v pokoji nechali, že by na vaše lidi také nesahali. A nám by sě zdálo, když byste při vysazenie ciesařovy M“ dobré paměti zuostali a svými obchody sě obierali, že by to vám ke všemu dobrému na dléch přišlo; neb jestliže několiko z vás té války požívají, ale jest také mnoho vašich, ještoť toho škodu mají, nemohúc svých obchoduov pro vaši válku vésti, a strach z toho všie zemi některé budúcí škody. Dále jakož dotýčete, abychme vašich ne- přátel lidí nefedrovali, myť vašich nepřátel lidí nefedrujem, než o své dědičné lidi Vám píšem. Protož ještě vás prosíme, abyste rukojmie našich chudých lidí pro- pustili a jim jich pobrané navrátili dle úmluv mezi námi, jakožť věříme. Neb sme hned zvěděli té noci, když sú vaši našim pobrali; mohli sme to dobře staviti, toho sme učiniti nechtěli, aby vždy lidé neřekli, že bychme svévolně s vámi chtěli za- cházeti. Datum Crumlow sabbato post Anthonii, anno etc. XLIII. Duše: A jakož nám píšete o těch pacholíciech, kteří sedie v Soběslavi, žádajíce, aby propuštěni byli: myť jsme vám prve tři k vaší prosbě, kteříž popravy hodni byli, propustili, a ti ještě našim lidem k tomu hrozí. A mnozí lidé toho nám za zlé mají, že jsme to proti své popravě učinili; a proto nám sě toho učiniti nezdá, bychme je propustili vedle popravy našie, poněvadž s jistinnú popadeni sú. Než jakžkoli, vám k libosti po Malohradském“ jsme vzkázali byli, že sme je chtěli na rukojmie dáti. 231. 21. ledna 1443. Táborští [Oldřichovi z Rožmberka]: ohražuji se proti výtce, že jejich vinou vede se válka v zemi; vracejí žádané rukojmí a pobrané věci; žádají, aby i jejich tři pacholíci byli propuštěni, jinak jsou ochotni učiniti podle rozkázání Petra z Chlumce; válku s Němci vedou proto, že Němci škodí jejich lidem; ať jim nevytýká, že ne- 1) dotčený list se nedochoval. 2) o tři služebníky, které zjímal hejtman soběslavský Jan Bolochovec ze Satavy, psali Táboršti Oldřichovi z Rožmberka několikráte, jak víme z jich listu z 21. ledna 1443 (níže str. 216); z dotčených jejich listů zachoval se jen jeden, viz 3. října 11442], č. 213; srv. též listy, otištěné v poznámce na str. 195, pak č. 218 a dalši. 3) Jan Malohradský z Tábora.

Strana 216
216 Č. 231: 21. ledna 1443. zůstávají pouze při svém, neboť on vládne několika zbožími klášterskými, jimi vybojovanými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 591b, or. pap. AČ. I, 380 č. 30 (s datem 22. ledna). — Srv. Mareš, ČČM 1902, 387; Urbánek, Čes. děj. III. I, 729—730. Službu naši, urozený pane milý, vzkazujeme. Vašemu listu porozuměli sme, v němž píšete mezi jinú řečí, jmajíce za to, že několiko z nás té války požívají a mnoho z našich toho velikú škodu jmají, nemohúce pro naši válku svých obcho- dóv vésti, tudiež dotýčíc, kdybychom sě svými obchody obierali, zóstanúce při vy- sazení ciesařově slavné paměti, a Němcóv při pokoji nechali, že by na našě lidi nesahali etc., netřebať jest v tom uštipovati nás. Tajnoť všie země nenie, když ciesař slavné paměti do země přitáhl a nás s zeměmi okolními smířil, toť mnozí dobří lidé vědie v této zemi, žeť sme chtěli, rádi v tom míru trvajíce, po svých obchodiech sě obierati. Ale po jeho smrti nemohlo to nás potkati, neb někteří páni čeští, usilujíce německý jazyk zvelebiti a český v hlasiech umdliti, přivedše Němce do země, naši chudinu některých návodem na najvyšie zahubili, míru slav- ného sě opovrhše. A poněvadž jich počátek míru rušenie, bez pochybenie nemóžem jim v tom seděti, když sú nám toho neopravili; jehož nenie čáka opravy, vidúce na svých lidech od nich nenabytú záhubu. Pak jakož dále dotýčete, že pro naši válku strach všie zemi, by budúcie škoda nepřišla, nezdá sě nám, by která škoda na zemi jměla přijíti, že s Němci válku vedem, ano nám lidi do Němec nosie a šacují a žádný jim za zlé nejmá. Větší strach jest, byť škoda na zemi nepřišla skrzě ty, ješto jazyk německý v zemi vždy chtie zvelebiti. My, což sme komu co řekli a slíbili v této zemi, toť dá-li buoh držeti mieníme, by nám též drželi pravě a křesťansky. A též i vám, když pravíte, že jest vaše dědictvie, již my nynie za to jmajíce, rukojmie ty, jakož žádáte, k vašie libosti propúštieme, a věci pobrané také jmají navráceny býti; to vždy pamatujíce, ač by potom bylo uptáno, nebýti vaše dědičné, že bychom sě chtěli v tom opatřiti. A o ty tři pacholíky, jakožť sme vám několikrát psali, prosiece, aby je propustiti přikázali, ještěť prosíme, dle úmluv mezi námi učiněných rač přikázati je propustiti. Však mají to dobří lidé shledati, žeť to všecko jmá od nás opraveno býti, což sú koli učinili. Pakli se vám nezdá toho od nás přijieti, ale vedle výpovědi páně Krušinovy po rozkázání páně Petrovu z Chlumce hotovi jsme učiniti. A jestliže by i to nás nemohlo potkati od vás, již bychom tomu rozuměli, že úmluvy mezi námi učiněné nemohú nám pro- spěti. Datum feria secunda post Fabiani martyris, annorum etc. quadragesimo tercio. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 1) viz č. 230. 2) tato zminka týká se spolku východních landfridů se Slezany proti Janovi Koldovi ze Žampachu; srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 730, 734 a d. 3) srv. pozn. 2 na str. 215.

Strana 217
Č. 231—232: 21.—22. ledna 1443. 217 (Na zvláštním listku): Ze všeho vašeho psanie porozumieváme, kterak nám jmáte za zlé, že s Němci válku vedeme: a což oni naši chudinu hubie, jmajíce vódce Čechy, ješto na vašich sbožích a zámciech netoliko odpočívají, ale i ženy jmajíc, lidi a súsedy do Němec nosie a tam je šacují, ano Kojákovský, sjev ze dvora tvého služebníka, jav nám Thomka, súseda našeho, odnesl jej na Cáhlov, a tam podnes v vězení sedí a odtud nemóžem jeho vypraviti. I chcete, abychom Němcóv s po- kojem nechali! A též jakož nám oči tiem vytýkáte, chtějíce, abychom při vysazení ciesařově zóstali a svými obchody se obierali: cožť jest nám Jeho Velebnost dala, z toho sme velice vděčni, ačkoli jest všecko zahubeno, a proto musíme toho k zhúbciem hleděti. Ano vy jměli by jmieti na svém dědičném dosti; ale že skrzě naše vybojovánie několik panství klášterských těmi zbožími vládnete, však my vám očí proto nevytýkáme, jmajíce za to, že by toho od boha a od nás jměli vděční býti, vědúce, že nikdy předkové vaši tak velikých panství nedrželi a nadto jimi nevládli, jako vy již vládnete.? Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Přitištěna krytá pečeť. 232. V Krumlově, 22. ledna 1443. [Oldřich z Rožmberka] Janovi z Rabštejna: aby věřil jeho služebníku Ko- kotovi; aby ho omluvil, že nepřijel na sněm; posílá mu samostřil a prosí, aby byl nápomocen jeho písaři Hanuškovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 592, koncept. AČ. III, 23 č. 31. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 51 č. 193 (reg.). Služba má tobě, milý pane Jene! Jakož si mi ondy psal, muožeš-li Kokotovi, služebníku mému, věřiti: muožeš jemu ve všem věřiti, jest dobrý a umieť mlčeti. I prosímť tebe, znamenaje z pilností všecky běhy, a vzkaž mi je po něm; a také kdež by slyšěl mně za zlé majíce, že sem nejel k tomu sněmu, aby mi v tom omlúval, jakožť věřím, během, jakošť sem prvé psal i vzkázal. Také věděti dávám, že rozliční lidé v tomto kraji nynie přebývají (a jáť se bojím, že to něčím návodem kde,“ a zvláště toho člověka,“ jakož ty dobře rozuměti muožeš), čekajíce kopna, aby kraj hubili. Takéť samostřiel posielám, kterýž sobě Rus“ sám kázal udělati; a mám a) tak or., čti „jde“. 1) srv. ve výpovědi Krušinově z 14. července 1442, odst. 11 na str. 160—161. 2) srv. v od- povědi Oldřichově, níže č. 233. 3) jde o sněm v Praze, ustanovený k 8. lednu 1443; srv. výše č. 228. 4) totiž Jaroše z Drahonic; srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 804. 5) nejspíše Jan Rus z Čemin, pur- krabi krumlovský. 28

Strana 218
218 Č. 232—233: 22.—27. ledna 1443. za to, že je velmi dobrý; a byť se dobře zdařil, velmiť bych rád. A také tebe ještě prosím, aby Hanuškovi, písaři mému, pomocen byl, což muožeš, zda-li by jeho Pra- žené mně k libosti připustili k jeho statku, jakožť věřím. Datum Crumlow fer. III. post Antonii, annorum XLIII. Na rubu touž rukou: Nedošla Rabštajnovi. Oldřich. 233. V Krumlově, 27. ledna 1443. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: vytýkal jim, že vedou válku, jen proto, že by byl rád pokoji v zemi; lituje, že Němci škodí jejich lidem; děkuje jim za pro- puštění rukojmí; o těch třech pacholicích jim psal svůj úmysl; ta zboží, jež mu vy- čítají, zdědil po svých předcích; i on pošle k roku, obešle-li jej Petr z Chlumce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 591 c, koncept. AČ. I, 381 č. 31. Súsedé milí! Jakož nám široce píšetel a pokládajíce naše psanie za uštipování etc., buoh to vie, žeť sme vám nepsali k uštipovánie, než toliko že bychme rádi pokoji této země. Né i ještě pravíme, že by sě nám zdálo, když byste války ne- chali a obchodmi svými sě obierali, že by vám to déle mohlo trvati než válka. A dále jakož dotýčete, že by někteří páni čeští, usilujíce německý jazyk zvelebiti etc.: ktož by ten byl, ješto by proti země vysazenie a řádóm co učinil, nechť sě ten za to stydí. Dále jakož dotýčete, že vám Němci také vaše lidi do Němec nosí a šacují a žádný jim za zlé nemá, nám jest toho žel, vašich i jiných chudých lidí, kteříž válkú obtieženi jsú. A dále jakož nám píšete, že ste rukojmí našim chudým lidem propustili nám k libosti a věci jim pobrané mají navráceny býti etc., a vždy pamatujíc, ač by potom bylo uptáno, to nebýti naše dědictvie etc.: vděčni sme toho, že jste jim rukojmie propustili, a také věříme vám, že jim pobrané věci vedle vašeho psanie navrátíte; vám bychme nepsali, by to naše dědictvie nebylo. A jakož nám píšete o těch pacholících: psaliť sme vám prve úmysl náš o nich, o těch pa- cholíciech; než vy jste nám na to odpovědi nedali, mieníte-li to staviti, aby našim lidem ti třie nehrozili, kteréž sme vám k libosti propustili, nemajíce toho učiniti vedle popravy našie. A jakož píšete o Kojákovském i jiných, viete dobře, kterakú sme vám odpověď dali, a pan Crušina vedle té našie odpovědi o tom i jiným mezi námi vypověděl. Dále jakož dotýčete, abychme vám očí nevytýkali, neb nám očí nevytýkáte, že nynie mnohé panstvie držíme a že nikdy předkové naši tak veli- kých panství nedrželi etc.: předek náš jeden držel Zviekov dlúhé časy od krále 1) viz 21. ledna, č. 231. 2) viz v č. 230.

Strana 219
Č. 233—235: 27. ledna—1. února 1443. 219 Václava dobré paměti; a Vok, také předek náš, ustavil a nadal clášter Korunu, a tedáž držel Rakúskú zemi, Štyrsko i Korutany“ před mnohými lety, jakož listové, kteréž ještě máme, ukazují.“ Než myt vám za zlé nemáme, že tak píšete, neb Datum slehka tak daleko nepamatujete a toho jste snad i prvé neslýchali. Crumlow dominico post Conversionis s. Pauli, anno etc. XLIII. Důška: A jakož dotýčete, že ste hotovi učiniti po panu Petrovi z Chlumpce, k jeho rozkázánie: myť pana Petra také neběháme; když nás obešle, chcmeť také od sebe s mocí k roku uloženému od něho poslati. 234. V Krumlově, 31. ledna 1443. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: byl zpraven, že na něho žalují, ačkoli propustil jejich tři lidi, kteří byli hodni popravy; proti výpovědi páně Krušinově sahají na jeho kněží a loví na jeho panství. Třeboń, Schwarzenb. archiv: Hist. 593 b, koncept. Fr. Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 216. — Odpověď Táborských na tento list jest ze 4. února, viz č. 237. Súsedé milí! Zpraveni sme od našich úředníkóv, že sě osvědčujete na nás, jakož sme i v páně Crušinovu psanie také srozuměli, o ty lúpežníky, kteříž s jistinú na svobodné silnici popadeni sú. Myť sme vám k libosti prve tři propustili, kteříž popravy hodni byli,“ a ačkoli tito s jistinu popadeni jsú, však jsme je vám na rukojmie dáti chtěli k vašie prosbě. A když sě vám toho učiniti nezdálo, podáváte nám pana Petra z Chlumpce; a myť toho také neběháme, panem Petrem neboli panem Crušinú o to sě ohledati dáti. A také vám věříme, že nám od vás opraveno bude, že nám na kněžie saháte, u kostelóv jim býti nedáte, leč sě holdují a penieze dávají, zajiece, ptáky i jinú zvěř lovíte i jiné věci činíte na našem; a to vše proti výpovědi páně Crušinově. A což jest o tom úmysla vašeho, to nám dajte věděti po tomto poslu. Datum Crumlow f. V. ante Purificacionem beate Marie virginis gloriose, anno etc. XLIII°. 235. 1. února 11443]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: ať káže propustiti jejich lidi na záruku 30 kop; jeho lidem bude opraveno podle rozkazu Petra z Chlumce. 1) Zvikov byl však zastaven po prvé teprve od krále Jana Petrovi z Rožmberka r. 1323; viz Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 244 pozn. u č. 358. 2) klášter Zlatokorunský byl založen králem Otakarem II. (1263, viz Pangerl, UB. Goldenkron 1 a d.). 3) Vok I. z Rožm- berka, nejv. maršálek český, byl zemským sudím v Hor. Rakousích a zemským hejtmanem ve Styrsku. 4) viz falsa z 23. června a 14. listop. 1264, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 236 a d., č. 351 a 352. 5) srv. totéž v listu z 19. ledna t. r. (č. 230). 28*

Strana 220
220 Č. 235—236: 1.—4. února 1443. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 594, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Sám TM' móže rozuměti, že by to dlúhá chvíle byla, než by pan Petr TM“ a nám rok složil. I prosíme TM“ rač úředníku svému rozkázati, ať je nám na rukojmie dá a myť chcem je ve třidceti kop vyručiti. A cožkoli pan Petr nám rozkáže, jmá lidem vašim opraveno býti. Datum f. VIta ante Puri- A také ti třie, o něžto píšete, nejmajíť lidem hroziti. ficacionem sacte Marie virginis. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 236. [mezi 1.—4. únorem 14433. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: nejednají nic, co by bylo proti výpovědi páně Krušinově, jemuž psali toliko, aby jej obeslal k držení úmluv; stěžují si na jednání jeho úředníků s jejich poslem; at káže propustiti jejich tři pacholíky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 593a, or. pap. Z obsahu listu je patrno, že se minul s listem Oldřichovým z 31. ledna (č. 234) a jest od- povědí snad na ztracený list Oldřichův z konce ledna. Datum tohoto listu jest určeno listem z 1. února (č. 235) a ze 4. února (č. 237); srv. list Oldřichův ze 7. února (č. 238), který jest odpovědi na všechny tři listy Táborských. Službu naši napřed, urozený pane, vzkazujeme. Nezdá sě nám, jakž sme s vámi v úmluvy vstúpili, bychom co proti vám nepodobného jednali, ješto by proti vý- povědi páně Crušinově dálo sě. Pak jestliže by posel která příčina byl čeho zlého, jakož sě domnieváte, bylo nad ním popraviti, jakož by na takového záležalo. Myť sme nic takového, ješto by vám k hanbě bylo, panu Crušinovi nepsali, než toliko psali sme jemu, aby obeslal vás, aby nám vedle výpovědi úmluvy byly vámi držány; na to žádné odpovědi z vašeho listu nejmáme, ani na list páně Crušinóv. Protož ještěť vždy dle těch úmluv snažně žádáme, rač ty pacholíky propustiti při- kázati, ať viece v tom vězení nemořie sě. Toto na vědomie dávajíce, že posel ten, kterýž od pana Crušiny list přinesl, poněvadž nemohl s listem dojíti, jiného sme poslali. A úředníci vaši pak s tiem poslem sě hindrovali, ješto sme my žádnému poslu tak nečinili. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 1) srv. v listu Oldřichově z 27. ledna, výše č. 233.

Strana 221
Č. 236—237: 1.—4. února 1443. 221 Také jakožť sme o ty tři pacholíky, kteříž na Soběslavi vězie, TM“ psali, ještěť prosíme, rač je kázati propustiti. A jestliže TMt neráčí od nás opravy při- jieti, ale hotoviť sme po panu Petrovi Chlumeckém rozkázání učiniti. A toho nám račte odpověď listem dáti. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Přitištěna krytá pečeť. 237. 4. února 11443). Táborští Oldřichovi z Rožmberka: jsou vždy hotovi opraviti jeho lidem podle výpovědi Krušinovy; jejich lidé, které propustil, byli uvězněni neprávem; o kněžích a lovení zvěře. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 595, or. pap. AČ. I, 382 č. 32. — List jest odpovědí na list Oldřichův z 31. ledna, viz č. 234. Službu naši napřed, urozený pane, vzkazujem. Bez pochybenie, žeť bychom panu Crušinovi nejměli potřebie oč psáti, když by TMť vedle výpovědi jeho nám činil. Myť jsme hotovi vždy vedle výpovědi páně Crušinovy sami vašim lidem, ač sú co naši služebníci učinili, opraviti. Pakliť se vám nezdá toho od nás přijieti, ale rač ty vězně ve třidceti kop kázati na rukojmie dáti; neb sám TMť móže rozuměti, než by pan Crušina to jměl ohledati, až by ti chudí pacholíkové v vězení zemřeli. A jmáme za to, že ste pana Petra ještě od sebe nežádali. A o těch propuštěných, jakož dotýčete, kterak k našie libosti, jsúce hodni„popravy, propustili ste, jistě žeť sú nebyli hodni žádné popravy, poněvadž richtář jistebnický, složiv jim rok před se, i zjímal je beze všie jistiny a dal do vězenie. Pak o kněžích, jakož píšete, že sě holdují, abychom jich při kostelech nechali etc., myť sme vašich kněží k holdu neobsielali, než nemienímeť jim dopustiti, aby ti svódce tu, kdež tělo Datum fer. II. ante festum Doro- a krev boží rozdávali, by jměli lidi svoditi.2 thee virginis. Purgmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Přitištěna krytá pečet. 1) srv. v listu Oldřichově z 19. ledna (č. 230) a v odpovědi Táborských z 21. ledna (č. 231). 2) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 679.

Strana 222
222 Č. 237—238: 4.—7. února 1443. Na zvláštním listě (sign.: Hist. 593 c; otiskl špatně Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 216): A o honění zvěři a lovení ptákóv na vašem panství, jakož píšete, že to proti výpovědi páně Crušinově činíme etc., myť nevieme, byť té zvěři neb ptákóv který z nás lúpil, ano vaši na našem panství blízko u Soběslavě honie a lovie a nad to okolo“ Lúnovic na Blannice lovie zemané, nejmajíc k tomu ižádného práva. 238. V Krumlově, 7. února 1443. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: ať i oni prosí Petra z Chlumce, aby mezi nimi ustanovil rok dříve; odpověděl již Krušinovi ze Švamberka; vysvětluje jednání svých úředníků s jejich poslem; o kněžích; posílá jim zápis Pechův Mili- čínským; o lovení zvěře. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 596, koncept. List jest odpovědí na tři listy Táborských z 1. až 4. února, viz č. 235—237. Súsedé milí! Jakož nám ve třech listech píšete a v najprvým prosiece, abychme vám ty vězně na rukojmí dali, však sme chtěli to rádi učiniti, jakož sme o to i prve psali. A dále dotýčete, že by dlúho bylo, než pan Petr rok položí: myť sme jej prosili, prosteb jej také, ať nám tiem spieše rok položí. Dále jakož píšete v druhým listu, že sme vám na páně Crušinóv list odpovědi nedali: myť sme ihned panu Crušinovi na jeho psaní odpověď dali po naším poslu, když sme zvěděli, že to jeho posel není. Dále jakož dotýčete o hindrování posla: když posel váš k městu Crumlovu přišel, řekl, že jest páně Crušinóv posel, tu je na hrad puščen a ctěn, jakožto posel testi našěho milého. A ležel přes noc na hradě a tu sobě divně činil, sem i tam chodil. Toť se úředníkóm našim nelíbilo, i zavolali jej předce, tiežíce jeho, čí by posel byl, aby pravdu pověděl. On opět řekl, že je páně Crušinóv. Tázali jej: „Znáš-li Pannošku neb Cospira i jiné?“ Řekl: „Neznám.“ Tuť sú úředníci řekli: „Když těch neznáš, tehdy nejsi posel jeho; podiš s hradu dolóv, dočekáš tam od- povědi.“ Tu posel řekl: „Milí páni, chciť vám pravdu pověděti. Nejsem posel páně Crušinóv, než sem Tháborských a páni moji kázali mi tak mluviti.“ Jinak s tiem poslem hindrováno není a s jinými posly vašěmi nikdyž sme jinak s nimi nenaklá- dali než dobrotivě. Dále jakož v třetím listu“ píšete, že byste neměli oč pana Cru- šinu obeslati, bychme vám úmluvy drželi etc.: myť vám úmluvy držíme, nebť ne- stojí psáno, bychme zevně a s jistinu popadené silničné lúpežníky vedle našie po- pravy pustiti měli. Dále jakož píšete o kněžích, že ste jich k holdóm neobsielali, než že jim nemieníte dopustiti etc., viete dobře, kterak výpověď svědčí, i věřímet a) oko or. b) pros or. 1) viz č. 235. 2) viz č. 236. 3) viz č. 237.

Strana 223
Č. 238—239. 7.—9. února 1443. 223 vám, že nám mocí nebudete sahati na kněží, než aby vedle nás a compactat té výpovědi požili. Protož myť vždy mieníme výpověď zdržeti, téhož vám zasě věříce. Datum Crumlow f. V. post Dorothee virginis, annorum XLIII. Důška: A jakož ste ondy Miličínské obeslali o Pecha, teď vám posieláme přie- pis, kterak se je zapsal. Protož žádámeť, abyste přes takové zapsání na našě lidi nesahali ani sáhnúti dali. A jakož dotýčete o loviech okolo Soběslavi, myť o tom nevieme; než jestliže by kto z našich lovili, dajte nám věděti, abychme se mohli přičiniti, aby to staveno bylo etc. Na rubu listu současnou rukou: Tháboře, Tháboře, ještě dojdeš hoře. 239. 9. února [1443. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: poprosí znovu pana Petra z Chlumce, aby jim ustanovil rok; ať káže propustiti jejich lidi na záruku 30 kop; o Pechovi a Miličínských. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 597, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Vašemu listu“ dobře sme srozuměli, v němž mezi jinú řečí píšete, že ste pana Petra prosili etc. Ačkoli my pana Petra obsielali sme, jmajíce za to, že by vy také jeho obeslali, opět jeho chcem prosbú obeslati, aby nám rok složil. A jakož dotýčete, že ste chtěli ty pacholíky na rukojmie dáti, sami tomu mohli ste srozuměti, žeť jest nebylo hodné ve sto kop jich vyrukovati. My nemilujíce, aby lidé v vězení mořeni byli tak dobřie, vaši, jakožto jiní, kteréž v své moci jmáme, snadně o základy s nimi sme naložili, ale od vás ne tak sě našim děje. Protož ještě žádáme, móž-li to býti, rač ty chudé pacholíky na rukojmie ve třidceti kop dáti přikázati, ať jich viece nehnojie. A když pan Petr rok nám složí a kterak rozkáže, jmáť býti opraveno. Však byť svým chtěním na škodě lidí vašich byli bez pochybenie, nešliť by byli s tú škodú mimo zámky vašě, i úfámeť, že to ráčíš. Také s pilností s Pechem mluvili sme, aby mimo úmluvy na lidi vašě Miličínské nesahal. Tak praví, že sahati nemiení, než právem hleděti chce ku páně hostie, a deržie o své věci, ježto jim schovati dal a oni jemu zase nevrátili; i račiž je k tomu držeti, ať jemu spravedlivé od sebe uči- Datum sabbato post festum beate Dorothe virginis. nie. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. 1) dotčený list se nedochoval. 2) srv. v listu Táborských ze 4. února 11443), č. 237. 3) list ze 7. února, viz č. 238.

Strana 224
224 Č. 240—242: 12.—24. února 1443. 240. 12. února 1443. Oldřich z Rožmberka dává Táborským bezpečný průvod do 50 osob a koní na dvě neděle do Českých Budějovic. — (fer. III. post Scolastice). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 598, souč. opis. AČ. III, 526 č. 428 (reg.). — Schůze Táborských s Oldřichem z Rožmberka v Budějovicích, k níž byl vydán tento glejt, konala se před 26. únorem a jednalo se na ní o záští mezi rožm- berským služebníkem Jankem ze Sedlce a jednotou vodňanskou; srv. list Oldřichův z 26. února (niže č. 243); Mareš, ČČM 1902, 389; Urbánek, Čes. děj. III. I, 803. 241. V Krumlově, 13. února 1443. Oldřich z Rožmberka [Táborským): jeho purkrabí Víta s nimi promluví o vězních. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 599, koncept. Súsedé milí! Jakož ste nám nenie i prve psali o vězně a myť sme vám také zasě, poručili sme Víthovi, purgrabí našěmu,2 aby s vámi rozmluvil o ty věci; v tom jemu uvěřte jakož nám samému. Datum Crumlow f. IIII. ante Valentini, anno- rum XLIII°. Old[řich]. 242. Na Lnářích, 24. února 11443]. Alexius z Nové Vsi úředníkům rožmberským: aby se přimluvili u Oldřicha z Rožmberka, aby dal zjistiti svůj dluh Jindřichovi ze Strýčkovic, jeho bratru, a aby mu ten dluh odkázal na zvíkovském zboží. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 15, or. pap. AČ. XIV, 9 č. 1489. Služba má napřed vám, urození přietelé mí! A prosímť vás, přimluvte se ku páně M“, jakožť mi jest psal, žě by dluhu Jindřichova z Strýčkovic, bratra mého, jedné XI kop bylo v rýstřiech nalezeno,3 ať káže JM' pilnějie pohledati. Máť býti: za jeden kóň XI kop a za druhý VIII kop a za myšky a za prusplech II kopy a za dva samostřiely II kopy; to v rýstřiech má býti. A V kop za službu; té v rýstřiech nestojí. A takéť vás prosím, přimluvte se, ať mi ten dluh JM odkáže na zviekov- ském sboží, ať bych JM“ viece o to nestaral, nebť jest to již přieliš dávný dluh. 1) srv. předcház. korespondenci. 2) Lipolt Vita ze Rzavého, purkrabi na Dobronicích. 3) dotčený list Oldřichův se nedochoval.

Strana 225
Č. 242—244: 24. února—13. března 1443. 225 A jestliže by se JMť v tom obával, by JM' bratr mój z toho dluhu po kom upo- mínal, chciť JM“ tiem ubezpečiti, žeť má od něho z toho dluhu propuštěn býti, když mi dá. Dán na Lnářích v neděli den svatého Matěje, apoštola božieho. Alexi z Nové Vsi. Na rubu: Urozeným Matějovi Višňovi z Větřnie, Janovi Rúsovi z Čemin, pur- krabí na Krumlově, a Erazimovi a Janovi kancléřie a Janovi Srlínovi, přátelóm milým, dán. Pečeť odpadla. 243. V Krumlově, 26. února 1443. Oldřich z Rožmberka Táborským: Janek ze Sedlce jest ochoten srovnati se s Vodňanskými; aby i oni se k tomu přičinili. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 600, koncept. Súsedé milí! Jakož ste s námi ondy v Budějovicích mluvili o Janka Sedlce, maje Janek jeti ondy rokovat s Vodňanskými v Budějovicích, stavil se u nás. Tut sme s ním mluvili o ten bich. Onť jest nám odpověděl, že netoliko Vodňanským, ale i každému, komuž by co povinnen byl, po dobrých lidech učiniti chtěl, což by komu učiniti měl, a jestliže by přes takové podání kto svévolně naň sáhnúti chtěl, abychme my i jiní, kteréž sme sobě řekli pomoci, kto by v zemi búřiti chtěl, jeho neopúštěli. Toť sme jemu řekli učiniti netoliko pro jeho osobu, ale proto, že se k rovnému podává, a také pro upokojení zemi této. I zdálo-li by se nám za po- dobné, byste se také k tomu přičinili, aby ty věci mezi Jankem a Vodňanskými po dobrých lidech sjednány mohly býti. Datum Crumlow f. III. post Mathie apostoli, annorum XLIII°. Ol[dřich]. Na rubu: Tábořem o Janka Sedlce. 244. V Krumlově, 13. března 1443. Oldřich z Rožmberka Táborským: aby nesahali mocí na jeho člověka Zá- běhlíka. 1) srv. č. 240. 2) Jan Řítka ze Sedlce na Prachaticích; o něm viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 8032. 29

Strana 226
226 Č. 244—245: 13.—17. března 1443. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 601, koncept. Odpověď Táborských na tento list se nedochovala, známe však její obsah z listu Táborských rožmberskému úředníku Lipoltovi Vítovi ze Rzavého, purkrabi dobronickému (Třeboň. archiv: Hist. 590 b, or. pap.): Službu naši etc. Záběhlík nemoha žádné spravedlnosti, jsa nám vinen, požíti, pokrývaje sě lží, chce sě práv učiniti buďto před pánem nebo před tebú. Psaliť sme pánu a též i tobě píšem, aby se ztázal na Jiříkovi“ Dráchovském, byl-li jest s ním rukojmí za Pešečka; a pro- padše zaň základ, „již“ děl nám, „jest vyplněn“. A Záběhlík lží chce sě z toho vykašlati, ješto jemu tak snadně nesejde, na němžto mdlecho svého chcem dobýti, nejmajíc oč před“ pánem s ním se o to súditi, vědůce základ spravedlivě propadený na něm jmieti. Datum. Purgmistr a radda města Hory Thábor. Slovutnému panoši Lipoltovi Víthovi ze Rzavého, purgrabí na Dobronicích, súsedu milému. (Přit. krytá pečeť.) Na jednání Táborských se Záběhlíkem stěžoval si Oldřich z Rožmberka ubrmanům na břez- novém roku v Lipnici r. 1444; odtud víme také, jak Táboršti se mstili Záběhlíkovi a zajali k vůli němu jeho bratra (viz žaloby Oldřichovy před 9. březnem 1444, níže otištěné). Súsědé milí! Vznesl na nás Záběhlík, člověk náš, že by jemu hrozili a jeho hleděli, dávajíce jemu vinu z někakého rukojemstvie; a on jest nás zpravil, že vám žádným rukojemstviem vinen nenie, svědomím sě dobrým zakládaje a před námi ukazuje. I věříme vám, že vy na něho mocí sahati nebudete. Pakli by sě vám zdálo, že by vám čím povinen byl, že toho na něm právem a řádem hleděti budete, jakož na panství našem obyčej jest, tu, kdež právu přísedí. A tohoť žádámy odpo- Datum Crumlow f. IIII. post Invo- vědí listem vaším, co úmyslu vašeho jest. cavit, anno etc. XLIII°. Ulr. Tháboróm. 245. V Krumlově, 17. března 1443. [Oldřich z Rožmberka Táborským: Jan Bolochovec ze Šatavy, hejtman sobě- slavský, psal mu ve věci rukojemství za jejich spolupřebývatele Vaňka; poněvadž on sám nemůže rukojemství propustiti, at obešlou Václava Zmrzlíka, aby toho člověka Jindřichova ze Stráže, rukojmí, propustil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 602, koncept. Službu svú vzkazuji, opatrní páni a přieteli milí! Jakož ste mi psali o spolupře- bývatele vašěho Vanka a o ten herink, kterýž v Soběslavi leží etc., tomuť sem srozuměl. Vědět vám dávám, že sem doma nebyl, než tepruov včera od svých přátel přijel. Protož nemějte mi za zlé, že sem vám tak dlúho odpovědi nedal. A když sem domóv přijel, nalezil sem list úředníka mého Jana Bolochovce na Crumlově. I píše mně, kterak ste jej obeslali, aby ten herink propustil. A také píše, kterak jej pan a) Jřiříkovi or. b) tak or. c) pře or.

Strana 227
Č. 245—246: 17.—28. března 1443. 227 Stráský“ obeslal, aby ten herink jeho člověku propustil, kterýž slíbil za svrchupsa- ného Vanka i za to zboží, jestliže by svrchupsaný Vajněk okázal, že by to zboží nepřátel Zmrzlíkových nebylo“ a na tom okázání pan Václav Zmrzlík přestal, aby to zboží a rukojmí z rukojemství propuščeno bylo. A poněvadž se svrchupsaný Vaj- něk tak podal, jakož sem já spraven, muožete sami rozuměti, že by to nebylo po- dobné, že bych já ten herink měl tak propustiti. Než mně by se zdálo, abyste pana Václava Zmrzlíka obeslali, poněvadž s ním nemáte nic činiti než vše dobré, aby on a jeho služebníci toho člověka pana Strážského z rukojemství propustili chodatb. Já v tom dále rád učiním vedle spravedlnosti a jakožto pro dobré přátely. Crumlow dominica Reminiscere, annorum XLIII°. Datum 246. V Lipnici [před 28. březnem 1443]. Mikuláš z Lípy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: o bezpráví, které se děje v Rakousích jeho lidem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 603, or. pap. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 624 a níže č. 247. Služba má VM“, urozený pane milý! Rač VMť věděti, že před chvílí, když páni rakúščí sjezd měli v Viedni, tu pan Pták? i jiní páni češčí poslali sú mezi ně o mé chudé lidi, kteříž sedie v vězení v Rakúsiech na Turmberce, žádajíce, aby se ráčili přičiniti o zproštěnie lidí mých a statkóv jich. A oni páni rakúščí vzkázali sú, že se chtie přičiniti a praviece, že sněm na středopostie“ mají mieti v Viedni a já abych lidi své do té chvíle vyručil na postavení. To sem já chtěl učiniti vedle jich vzkázánie a vyručiti lidi své, kteříž sú nezemřeli. I již jinak jich nechtie dáti, než aby šacunk položili miestnie na středopostie. Protož, milý pane, VM“ to v paměti bude, nebť mi se veliké bezprávie děje od té země Rakúské. A jakož mi byl VM' řekl toho vstání ponechati, toť sem vše chtěl učiniti; a ponyz“ mi se tak děje, mým chudým lidem, musímť na to mysliti s pomocí boží a radú přátel svých, žeť mi žel bude mých chudých lidí. Scriptum Lipnicz. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, mně pánu příznivému dd. Pečet odpadla. a) nebyl or. b) tak or. c) tak or. 1) Jindřich ze Stráže. 2) Hynce Ptáček z Pirkštejna. 3) 28. března. 29*

Strana 228
228 Č. 247—248: 30. března—6. dubna 1443. 247. V Lipnici, 30. března 11443]. Mikuláš z Lipy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: lituje neshody mezi Oldřichem a Ptáčkem z Pirkštejna; o bezpráví, které se jemu stalo v zemi Rakouské. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 603, or. pap. (poškozen). Srv. č. 246. [Služba má VM“, uro]zený pane milý! Jakož mi VMť píše .. . . me[zi V M“ a panem Ptákem etc., rač VM' [vědlěti, žeť mi jest velice žel těch nechutí mezi VM“ Jakož [sem] VM“ vzkázal po Srlínovi i jiné věci, i neviem, zpravil-li] jest VM toho; neb skrze ty nechuti a kyselosti bojím já se všleho zlého našie coruny. A psal sem VM“ včera, ale rozumielm, že ještě VM“ nedošlo psaní mé. Milý pane, když VM“ psaní mé dojde, rač VM, na to pomysle, dáti mi odpo[věď úmysla vašeho, jakož jsem toho v tom psaní dotekl, nebť bych [já] srdečně rád chtěl práci svú v tom naložiti i nákladu na to nelitovajti. A jakož VMť dotýče, že by se VM“ vždy zdálo, abych [do] Vídně poslal a crálovu M napomanul z toho rčenie etc., [mlilý pane, z práce i z rady VM“ děkuji velice jakožto pánu [solbě příznivému. Ale nikoliť mi neradie toho přítelé moji, bychť o to již více obsílal, neb rač VM věděti, že listové odpovědní hotovi již ležie ote všech crajóv čtyř lantfrídu našeho i od přátel mých i od těch, ktož mi co dobrého přejí. A ti listové tam budú na všaký den. Ale všakť bych vždy rád viďal, byť mi to mohlo opraveno býti ještě bez větčích nesnází, neb tomu VMť móže rozuměti, žeť mi jest již toho nelze opustiti, ač mi opraveno nebude. Protož, milý pane, VM“ vždy úfám, že VM“ bude žel toho bezprávie, kteréž Scriptum Lipnicz sabbato ante Letare. mi se stalo z té země. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, pánu mně příznivému, dd. Pečet odpadla. 248. 6. dubna 1443. Parzival z Aichperku Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby napsal v listu jeho pánovi nebo jemu, jak Václav z Michalovic oznámil na roku, že se mu Purkart Puchperger přiznal, že mu škodil z návodu Parzivalova. a) obsílalal chybně or. 1) dotčené listy, ani Mikulášův ani Oldřichův, se nezachovaly.

Strana 229
Č. 248: 6. dúbna 1443. 229 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 t, or. pap. V téže věci psal Parzival téhož dne rožmberskému kancléři Janu Ritschauerovi za přímluvu u Oldřicha (orig. tamže, Hist. 539 u). Oldřich žádosti Parzivalově vyhověl; srv. jeho prohlášení z 12. dubna, níže č. 251. Edler lieber her, mein billig dinst sein eur edel mit gutm biln billig und be- rait. Alz eur edel zu guter mass bal bissnlich ist, alz van solcher tag begen, so ich mer dan ainstn van begn meinz gnadign hern etc. mitsambt andern den meinz gnadign hern etc. var eur etc., alz mit her Benczlav van Michelsperkch gesessn zum Strakanicz gesucht han, daselbs ir red und biderred zu guter mass bol ver- nomen und gemerkt habt und sunder alz der benannt her Benczlav uberlaut var eur, eurn sun und ratn furgebn und geret hat, bie im Purkchart Puchperger zu- gesagt hab, den schadn, den er im getan hab, den hab er im getan nach meinem rat und mit meinem biln, bissn und mit meiner hilf, und dazselb genomen gut in der herschaft zurissn und getailt, und darzu derselbn bart ein zeuknusbrief auch horn liess, den im der vam Rabm gebn het, der di benannt bart van dem benannt Puchperger gehort salt habn etc. Edler liber her, nun ist der benannt Puchpergar pei meinz hern gnad etc. darumb gebesn und sein genad etc. furbracht und maint, der benannt her Benczlaw, der hab der benannten bart var eur van im nicht fur- gebn nach geret und in nichtz darin gezign, darauf mir meinz hern gnad etc. tag fur sein gnad etc. beschiedn hat. Edler lieber herr, nun ist euch di sach alle zu guter mass nach red und biderred bal bissnlich, und pitt eur edel mit besunderm billigm fleiss, ir belt dy benannt bart, dy dach her Benczlav uberlaut var eur, eurn sun und ratn gerett hat, meinz hern gnaden etc. oder mir in einem brief zu schreibn oder aber mir dez nach dem allerslechtistn ein bekanntnus gebn, daran meinz hern gnad etc. entpfind, daz ich sein gnadn etc. bare bart van dem tag zugesagt han. Und getrau und pitt mit sunderm fleiss, eur edel bel mir mein schreibn und be- gern in ark nicht vermerkn, sunder mein merkliche nattarft gelimpfnz halbn darin fur euch nemen und mich nicht verzeihen. Das bil ich mit mein billign dinstn, mit leib und gut, dybeil ich leb, umb euch und dy eurn verdin, ban eur edel solher bal verstet, salt nun ich mir selber salcher bart auf mich selbs erdenkn, daz ich mir dez je nit schuldig bar. Eur antburt lat mich bisn. Datum am samztag var Iudika in der heilign vastn, anno etc. XLIII. etc. Parcyval van Aichperkch zum Mas, pfleger zu Pernstain. Na rubu: Dem edeln hern, hern Ulrich van Rossenberkch, meinem besunderm libn hern etc. etc. Pečeť odpadla. 1) srv. č. 158, 166, 172 a d., zvláště pak žádost Parzivalovu z 25. září 1442 za glejt k roku v Krum- lově 28. září 1442, č. 212; poslední listy, týkající se sporu Jindřicha Landshutského s Václavem z Michalovic, jsou č. 222, 223.

Strana 230
230 Č. 249—250: 8.—9. dubna 1443. 249. 8. dubna 11443]. Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, Oldřichovi z Rožmberka: aby přijel ve čtvrtek (11. dubna) na sjezd do Třeboně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 604, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! Vědětiť dávám, žeť sem včera přijel do Hradce. A na té cestě v sobotu nynie minulú! mluvil jest se mnú Močihub a pravie, že pan Ptáček a Trčka2 toho žádají, abychme se spolu sjeli a že mají s náma o pilné věci rozmluviti, ješto se dotýče obecného dobrého. A já sem řekl, že to na tě chci vznésti. Protož, milý bratře, vyprav se ve čtvrtek najprv příští? do Třeboně a jáť se pány Pražany také na ten den tu budu. A s tiemť sem obeslal Močihuba, ať by to dal panu Ptáčkovi a Trčkovi věděti, abychme, na ten den spolu se sjedúce, i rozmluvili o to, což by bylo obecného dobrého. Pak buďte oni nebo nebuďte, já se pány Pražany máme s tebú o pilné věci rozmluviti.“ f. II. ante Palmarum. Datum Menharth z Hradce, nejvyšší purkrabie pražský. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozenberga, bratru mému milému, dd. Pečet odpadla. 250. V Telči, 9. dubna 1443. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: počká na jeho radu se svými věcmi až do sv. Jiří (23. dubna). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 605, or. pap. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi píšeš, že by chtěl druhé, švagra svého i také jiné přátely své, o mú věc obeslati etc., tohoť jsem vděčen a děkujiť velmi. A poňavadž se zdá, abych s svými věcmi nechvátal a toho v dobré mieře ponechal, chciť toho až do svatého Jiřie najprv příštieho“ ponechati, nebť jsem o ty věci také Bořitu, služebníka svého, do Viedně poslal, zdali by mě spravedlivé mohlo potkati; pakli by se toho nestalo, tehdyť bych na tobě, jakožť 1) 6. dubna. 2) Mikuláš Trčka z Lipy a na Lipnici. 3) 11. dubna. 4) věc se týkala sporu mezi Pražany a stranou Ptáčkovou; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 806—807. 5) 23. dubna.

Strana 231
Č. 250—251: 9.—12. dubna 1443. jsem prve psal, o to chtěl přestati, jestliže by k čemu šlo konečnému. v Telči ten úterý před Quětnú nedělí, léta etc. XLIII°. 231 Dán Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému. Pečeť odpadla. 251. V Krumlově, 12. dubna 1443. Oldřich z Rožmberka vyznává, že Václav z Michalovic a na Strakonicích, velmistr řádu Johannitů, při jednání o útoku, jejž naň učinil Purkart Puchper- ger, prohlásil, že Puchperger tak učinil z návodu a s pomocí Parzivala Aichper- gera, a že se dovolával též písemného svědectví Jana z Rábí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539 v, koncept. Vyznání toto učinil Oldřich na žádost Parzivala z Aichpergu z 6. dubna t. r. (viz č. 248). V Třeboň. archivu (Hist. 539 x) jest původní cedule, z níž se dovídáme, že útok Purkarta Puch- pergra na Václava z Michalovic se stal zcela bez vědomí věv. Jindřicha Landshutského. Zní takto: Otpor kněze Henrichóv za viny pana Strakonického. Item tak jakož pan Strakonický viní knězi Henricha, pána našeho milostivého, i jeho, že jmenovaný pán náš milostivý i jeho v jeho vsech dobytek, koně, šaty i sice, co sú chudí lidé měli, pobrali sú, tak jakož ta žaloba pana Stra- konického slovo od slova šíře svědčí. A jest vědomo, že Purkart Puchpergéř svémi takovú škodu i pobrání panu Strakonickému a jeho lidem učinil jest, o kterúž škodu pan Strakonický s Puchper- géřem umluven jest jakožto s tiem, kterýž počátek jest té pře; vedle toho dobře znamenáno muož býti, že by pan Strakonický pána našěho milostivého i jeho z takových žalob sprostiti měl. A na to jest odpor pána našěho milostivého, že takový skutek, kterýž Puchpergéř svými panu Strako- nickému učinil, že pán náš milostivý o tom nic nevěděl a také bez jeho vědomí a rozkázání se to stalo; a to muož potom znamenáno býti, že Puchpergéř pána našěho milostivého“ zemenyb ani služebník v ty časy nebyl aniž ještě jest. A také musilť se jest proti pánu našemu vždy varovati od té chvíle, jakož Puchpergéř říským městom jich zboží na Dunaji pobral, že je slechka“ Puchper- géř takový skutek panu Strakonickému učinil spieše pánu našemu milostivému k protivenství nežli ku pomoci. A vedle toho jest také znamenati, že pánu našemu milostivému takový účinek libo nebylo, neb jeho milost po takových svých, kteříž v takovým nařčení byli, kázal sáhnúti a v své vězení vzieti, jakož to pán náš milostivý panu Strakonickému psal jest. A přes to přese všecko pán náš milostivý věří panu Michalcovi, že jeho milosti z takových žalob sprostí a domniní takového naň mieti nebude. Pak jestliže by pan Strakonický pána našeho milostivého z takových žalob zprostiti nechtěl ani z domniní, tehdá chce pán náš milostivý panu Strakonickému před svu urozenú a přie- sěžnú raddú bez dalšého prodlení v jeho pře práv býti a k tomu jemu, i ktož by s ním k tomu roku jel, bezpečný klejt dáti, avšak takově, kteréž by pře pán náš milostivý ku panu Strakonickému položil, aby jemu zasě před panem Rosenbergkem a jeho radú práv byl také bez dalšieho prodlení etc. Srv. k tomu žalobu Václava z Michalovic, otištěnou u č. 158, pozn. 1. na str. 124. a) milostive or. b) tak or. c) slechta or.

Strana 232
232 Č. 251—252. 12.—15. dubna 1443. Ich Ulrich von Rosenbergk bekenne offenlich mit dem brief, als der durch- leuchtig hochgeborner furst und herr, her Heinrich, pfalzgrawe bei Rein und her- zoge in Beyern etc., mein gnediger lieber herre, Parcziwal Aichperger und ander sein rete gegen dem edln geistlichen herrn, hern Wenczlawen von Michelspargk, obristen meister Johaniter ordens in disen landen, meinem guten frunde, fur mich und meine rete zu gutlicher verhorunge auf tege geschickt hatte von angriffs we- gen, so Purckhart Puchperger dem benanten von Michelsperg getan hat, das auf denselbigen tegen der von Michelspergk in seiner furlegung furbracht hat, wie Purkart Puchperger von Newen Puchpergk in seine behausung gen Strakanicz komen sei, und hab bekant von hern Jann vam Raben und andern, dy dabei ge- wesen sein, solchen schaden und nam, so dem von Strakanicz geschehen sein, dy sein im geschehen von dem obgemelten Puchperger durch anweisung lohns und hilf mit leuten und raten des obgenanten Parcziwal Aichpergers aus seiner pfleg; und dyselbige genomene hab sei eins teils in der pfleg des obgemelten Parcziwals gepeut und zu rissen warden; und mer bracht der van Michelspergk fur auf den- selbigen andern tegen von hern Janen von Raben ein offen zeugnusbrief under desselbigen hern Janns von Raben furgedruchtem insigil, darinn er schreib bei seinen treuen, das er dabei und damit gewest were, das der obgemelt Puchperger in des von Strakanicz behausung solhe wort geredt hat, alz oben in dem brief begriffen ist; er wolt auch desselbigen muntlichen bekennen, wo des notturft were. Mit urkund dicz briefs versigilt mit meinem furgedruckten kleinen insigil. Das geschehen und der brief geben ist zu Crumaw am freitag vor dem Palmtag, annorum XLIII°. 252. V Krumlově, 15. dubna 1443. [Oldřich z Rožmberka Táborským): ať nedopustí, aby Licek sahal na lidi jeho panoše Pehma. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 606, koncept. Srv. list Táborských z 9. května 11443), níže v pozn. u č. 253. Súsedé milí! Jakož sme vám ondy psali o Licka, kterýž sahá na lidi Pehmovy, panošě našěho, tuť ste nám odepsali, že by Licek před vámi pravil, že by jeho ženě ti lidé vinovati byli etc, obeslali sme Pehma, panošě našěho, a ukázali sme jemu list váš; a Pehm nám praví, že s Lickem nemá nic činiti, aniž o čem vie, byť jemu lidé jeho co povinni byli. I věřímeť vám dle úmluvy, kterúž spolu máme, abyste Lickovi nedopustili na ty lidi z vašeho města mocí sáhnúti. Než jestliže Licek s těmi lidmi co činiti má, ať toho právem hledí, jakož v zemi řád a obyčej jest. Datum Crumlow f. II. post Pal- A což je úmysla vašěho, to nám dajte věděti. marum, annorum XLIII°. 1) dotčené listy se nedochovaly.

Strana 233
Č. 253—254: 19.—23. dubna 1443. 233 253. 19. dubna [1443]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: nedopustí, aby Licek sahal na lidi Peh- movy neprávem, bude-li však Licek v právu, aby mu Oldřich nebránil; aby jim opravil, v čem Blizna uškodil s jeho panství Rožmberka jejich lidem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 918 a, or. pap. O Lickovi srv. výše č. 252; Táborští psali Pehmovi v téže věci 9. května takto: Službu naši, slovutný přieteli, vzkazujeme. Když Licek, náš přikázaný, list odpovědný na to sbožie, kteréž ty držíš, poslal jest, pak pan z Rozmberga psal nám, pravě tě býti služebníkem svým, abychom nedo- pustili Lickovi s svého zámku tobě škoditi; jemužto odepsali sme, jestliže by ty okázal v ničem vinen nebýti, Lickovi že nemieníme dopustiti s svého zámku tobě překážeti. A poněvadžs toho sobě nevyvedl, ani svú před kým pravdu okázal po dnešní den, k tomu sboží hleděti s pomocí boží a naší, své spravedlnosti, jižto jmá, úffaje, protož chtěli bychom rádi, aby raději z své dobré vóle jemu učinil, což učiniti jmáš, než by jměl, škodu na lidi dopustě, jemu spravedlivé učiniti. Pak cožť jest v tom úmyslu tvého, toho nám daj odpovědi po tomto poslu. Datum f. Vta post Stanislai. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. — Na rubu: Slovutnému panoši Janovi Pehmovi z Jedlince, nynie na Rozmberce, d. — Třeboň. archiv: Hist. 918 b, or. pap., pečeť odpadla. Službu naši, urozený pane, vzkazujeme. Lickovi s našeho zámku mocí nemie- níme dopustiti na lidi Pehmovy sahati. Než úffámeť TM“, jestliže Licek s svú ženú bude k čemu spravedliv, což srozumieváme, že jsú, úffámeť, že jim pravdy hájiti nebudete. Také jakož pravili ste, že Rozmberg jest vaše sbožie etc., námť sě jest dobřě nepravě s toho sbožie od Blizny stalo, kterak jměv tu stav, našim chudým lidem koně pobral a lidi zjímal. Protož vám úffáme těch dle úmluv, že nám to opraviti ráčíte, dadúc nám toho odpověď listem vaším. Datum f. Vtl ipso Parasceven." Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi s Rozmberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 254. V Táboře, 23. dubna 1443. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby nedopustil utiskovati jejich služebníka Jaroše. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 608, or. pap. Otiskl (špatně) Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 216. — Srv. Mareš, ČČM 1902, 391; Sedláček, Děj. Písku I, 43; Urbánek, Čes. děj. III. 1, 806. a) datum je chybné, má býti „fer. VI.“ 30

Strana 234
234 Č. 254—255: 23.—27. dubna 1443. Službu naši napřed, urozený pane, vzkazujeme. Zpraveni jsme, že by přikázali po všem sboží vašem vzhóru hotovu vojensky býti, a vytrhnúce, tak slyšíme, Ja- rošel, služebníka našeho, mocí že by TM' umyslil tisknúti, člověka některého návo- dem. Prosímeť, neračte toho dopustiti činiti; neb jestliže jest co kterému vašemu Jaroš co učinil, ješto by učiniti nejměl, hotoviť sme jeho podati k spravedlivému. Protož VM“ doufáme, že to ráčíte od něho přijieti, dadúce nám toho odpověď při tomto poslu. Datum feria III. ipso beati Georii, anno etc. quadragesimo tercio. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, nám přieznivému. Pečeť odpadla. 255. V Krumlově, 27. dubna 1443. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: poněvadž Jaroš jest jeho přikázaný a protože páli i loupí proti řádu, aby se ho nezastávali, podle úmluv, učiněných mezi nimi Hynkem Krušinou ze Švamberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 609, koncept. Srv. Mareš, ČČM 1902, 391; Sedláček, Děj. Písku I, 43; Urbánek, Čes. děj. III. 1, 806. Súsedé milí! Jakož nám píšete, kladúce Jaroše za vašěho etc.,2 věděti vám dáváme, že je Jaroš náš přikázaný a nikdy odpuščění od nás nebral. I věřímeť vám, že oň státi nebudete, vedle úmluvy a výpovědi, panem Krušinú mezi námi učiněné, a také proto, že je Jaroš oheň pustil v zemi proti řádu a také nám i našim přá- telóm, kteříž sme sobě řekli, chudé lidi lúpí, vybíjeje dnem i nocí. I obeslali sme Jaroše jakožto našěho přikázaného, žádajíce, aby takových neřádóv a záhub ne- jednal, ale raděje sobě dobré lidi a súsedy zachoval. A poněvadž Jaroš nás v tom uposlechnúti nechtěl, stane-li mu se co, staneť se jemu pro jeho neřády, o kteréž sme s ním ústně pilně mluvili i psali, aby takových věcí přestal. A ktož by koli ta- kové neřády jednal v kraji, mieníme bohdá z boží pomocí s snažností brániti ty, kteříž sme sobě řekli. A vždyť vám věříme, že našeho přikázaného v jeho neřád- ných činech zastávati nebudete, než že nám úmluvy a výpověď panem Krušinem“ učiněnú zdržíte; neb v té výpovědi světle stojí, aby jedna strana proti druhé žád- ného jeho služebníka neb přikázaného nepřijala. A mámeť za to, že by vám samejm a) tak or. 1) Jaroš z Drahonic; o něm viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 802 a d. 2) viz č. 254.

Strana 235
Č. 255—257: 27. dubna—10. května 1443. 235 nemělo libo býti pro to pálení i jiné neřády, kteréž proti řádóm v zemi činí. A také viete dobře, že ty neřádné věci všecky staly sú a shlazeny za ciesaře Sigmunda dobré paměti; a on je zasě počíná.“ Datum Crumlo[w] sabbato ante Conductum Pasce, annorum XLIII°. 256. V Táboře, 8. května [1443]. Jaroš z Drahonic ohražuje se proti Oldřichovi z Rožmberka, že není jeho přikázaný. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 612, or. pap. AČ. I, 383 č. 33. — Mareš, ČČM 1902, 392. — Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 216. Já Jaroš z Drahonic službuť svú vzkazuji, urozený pane Oldřiše z Rozmberka, běhu nynějšého. A tak, jakož píšeš pánóm mým na Thábor, bychť přikázaný tvój byl, na tom mi krátko činíš. Rač se pamatovati, žeť sem odpuštěnie u vojště u Thábora vzal, kdyžs do králova stanu jel? s nebožtíkem panem Sokolem; a potomť sem na Bechyni u královy M“ v službě byl, i Bechyňky,“ i pana Racka z Ryzm- berka;“ a toť vědie dobří lidé. Protož neuštipuj mně tiem během, bychť tvój byl a jiným se přikazoval, ačť mě zahubil soběvolně a bez viny, přez mé rovné pod- dávánie i tudiež mých pánóv Tháborských, tomu zrádci Sedleckému“ ku pomoci a také tomu pánu Strakonickému, ještoť za pavézú odpovídá a listy o mně žlivé“ rozpisuje, ještoť se buohdá za ně styděti bude. Dán na Tháboře na den svatého Stanislava. Pečetiť sem své při sobě neměl; dán pod pečetí strýce mého Přibíka z Křěmže. Pod textem přitištěna pečeť z černého vosku: na štítě střela, nápis nečitelný. 257. 10. května 1443. Táborští Lipoltovi Vitovi ze Rzavého, purkrabí dobronickému: stěžují si na Oldřicha z Rožmberka, že nedodržev úmluv, zahubil jejich služebníka Jaroše z Drahonic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 590 c, or. pap. a) poyčíná or. b)zval or. c) když or. d) Ryzmzberka or. e) tak or. f) neněl or. 1) viz č. 255. 2) r. 1438; viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 802. 3) Mikuláš Sokol z Lam- berka. 4) král Albrecht. 5) Jan Bechyně z Lažan. 6) Jan Řitka ze Sedlce na Prachati- cích; srv. Urbánek, na uv. m. 803. 7) Václav z Michalovic na Strakonicích; srv. Urbánek tamže. 30*

Strana 236
236 Č. 257—258: 10.—24. května 1443. Službu naši, slovutný přieteli milý, vzkazujeme. Úmluvy panem Crušinú učiněné buohdá tvému“ pánu i jeho služebníkóm poctivě zdržali sme. A pakli se kdy co jeho od našich beze lsti stalo a on nás obeslal, hned sme sami bez oprávcí to opravili; tohoť sě jest nám a našemu služebníku Jarošovi od něho nemohlo státi. A pánať tajno nenie, kterak sme poselstvie k němu učinili, podávajíc Jaroše k rovnému; na to sě neobrátiv, vytrh ku pomoci Sedleckému “ i zahubil na statku služebníka našeho Jarošě. Pro kterúžtu záhubu a nezdrženie úmluvy páně lidem přikázali jsme, aby nám les vozili ku potřebám obecním; pak nebudú-li chtieti to učiniti, samiť sebú budú vinni. Datum f. VItapost Stanislai martiris, annorum etc. XLIII°. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Slovutnému panoši Lipoltovi Víthovi ze Rzavého, purgrabí na Dobronicích, přieteli milému. Přitištěna krytá pečet. 258. Ve Vodňanech, 124. května 1443]. Petr Růže z Tábora a Jan Malohradecký Oldřichovi z Rožmberka: jsou zpra- veni o jeho přípravách do pole; žádají, aby je i jejich přátele nechal na pokoji. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 613 a, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 392. Službu naši napřěd, urozěný pane milý, vzkazujeme. A spraveniť sme od jistých lidí, že TMť kázala po svém po všěm zbožie lidem svým vzhuoru, a již druzí sú i vytrhli a polem ležie. I máme naději, že TM' mienie druhým našim přáteluom škodu učiniti. A TM' vie, že s TM“ nemáme nic zlého činiti než všě dobré, neb sme s TM“ smluveni a smířeni panem Krušinú a my bychme rádi pokoji; leč bychme jeho požíti ne- mohli, již to vědúcě, že nás a našich přátel nemohlo by rovné potkati, musili bychme to pánu buohu poručiti a svým sě nepřáteluom brániti. Protož prosím TM“, aby našich přátel při pokoji nechal i nás tudiež; neb budú-liť co vini, máť se TM“ ot nich spravedlivé státi. Pakliť sě TM“ nebude zdáti s našimi přáteli i s námi tudiež pokoje mieti, ale račiž nám to dáti věděti hned bez meškánie po tomto poslu, máme-li na Datum Vodňany feria VI. TMť péči mieti či-li nic. Odpovědi žádáme. Petr Ruožě s Tábora a Jan Malohradecký. a) tvé or. 1) srv. list Jaroše z Drahonic z 8. května, výše č. 256.

Strana 237
Č. 258—260: 24.—26. května 1443. 237 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu nám přieznivému dd. Pečeť odpadla. 259. V Krumlově, 25. května 1443. [Oldřich z Rožmberka] Petrovi Růži z Tábora a Janovi Malohradeckému: přikázal svým lidem vojenskou pomoc pro Václava z Michalovic, ač nerad; jestliže by oni věděli smírnou cestu, rád zanechá války. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 613 ali, koncept. Srv. Mareš, ČČM 1902, 392. Petře a Jene milí! Jakož nám píšete, tomuť sme zrozuměli. A jakož dotýčete, že ste spraveni od dobrých lidí, že sme svém lidem kázali vzhóru etc., to je tak, že sme kázali lidem vzhóru ke pomoci panu Michalcovi a proti těm, ježsto pana Mi- chalce a našě lidi hubí; a toť buoh vie, že to neradi učiníme, než pro stavení zá- hubu“ chudých lidí mieníme se k tomu přičiniti z pomocí bozkú a z dobrými lidmi a přáteli svémi. Pak jestliže byste kterú cestu v tom věděli, aby ty záhuby staveny mohly býti, dajte nám věděti bez meškání, abychme přietele svého uměli obeslati a jej k tomu vésti, zda-li by ty věci k dobrému mohly uvedeny býti. A Buoh to vie, že nám válka milá není, než byť nás i našěho přietele rovné mohlo potkati, chtěli bychme to rádi' přijieti i od sebe dáti. Datum Crumlow sabbato in die Urbani, annorum XLIII. 260. Ve Vodňanech, 126. května 1443]. Petr Růže z Tábora a Jan Malohradecký Oldřichovi z Rožmberka: chce-li Václavovi z Michalovic pomoci proti nim, budou se brániti svým nepřátelům; poněvadž Oldřich zahubil jejich služebníka a započal válku, neznají smírné cesty. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 613 b, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 392. Službu svú vzkazujeme, urozěný pane milý! A jakož nám TMť píše, že chcěš pomoci panu Michalci proti nám a proti našim přáteluom, což již to musíme buohu poručiti a svým sě nepřáteluom brániti. A dále jakož TMť dotýká o záhubě chudých lidie, vie TM', kterak si svévolně na pole vytrhl i s jinými na našě přátely i na a) v or. opraveno ze záhuby. b) rád or. 1) viz č. 258. 2) viz č. 259.

Strana 238
238 Č. 260—261: 26.—27. května 1443. našěho služebníka“ a to k vuoli nebožci Sedleckému, ještoť jest on zlým byl člověkem nazván a pán buoh, vida jeho nespravedlivost, i shladil jeho světa tohoto.2 A tu nám TM našěho služebníka zahubila a myť sme jeho k spravedlivému poddávali; byl-liť by co vinen, musil by práv býti. A TM' přěs to podávánie vždy svú vuoli naplnil. A také nám TM' píšě, vieme-li kterú lepšie cestu, aby ty záhuby staveny mohly býti: vie TM“ i mnoho dobrých lidí, kým jest počátek, námi-li či Tvú M“, a tato búřka v této zemi; myť té cesty nevieme, mohlo by to tak býti a nám to opraveno, žeť by to snad vstání i postalo. A to již na TM“ rádi chcme věděti; že TMt chcě našim nepřáteluom na nás pomoci, musějíť to dobří lidé zvěděti na TM. Datum Vodňany. A také jižť my musíme své přátely obeslati a pomocníky, ať by nám radni a pomocni byli na našě nepřátely. Petr Ruože z Tábora a Jan Malohradecský. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu dd. 261. V Krumlově, 27. května 1443. [Oldřich z Rožmberka Petrovi Růži z Tábora a Janovi Malohradeckému]: o své pomoci Václavovi z Michalovic; Jaroš nebyl jejich služebníkem, nýbrž jeho přikázaným; ani jemu není válka milá a jest ochoten poddati se k rovnému. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 613 b/1, pův. koncept opravený a jeho přepis. Srv. Mareš, ČČM 1902, 392; Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 217. Petře a Jene milí! Jakož nám opět píšete, že bychme vám psali a pomoci chtěli panu Michalcovi proti vám etc., myť sě nepamatujem, bychťme psali proti vám pomoci, než toliko že chcem přieteli svému pomoci proti našim nepřátelóm, kteříž svévolně búřku v zemi počínají. A jakož dotýčete, že byste to již musili bohu poručiti a svým nepřátelóm sě brániti etc., viete dobře, že sme žádné péče na vás neměli vedle úmluv. A vy přes to, sjevše na Vodňany, pomohli ste hubiti našeho přietele, i tudiež naši chudí“ lidé“ odtud hubeni jsú. Pak přes to, chcete-li nepřá- telóm našim pomoci, vy viete, pravě-li učiníte. Dále jakož dotýčete, že sme své- volně na pole vytrhli a služebníka vašeho zahubili, divímeť sě tomu, že Jaroše za služebníka svého kladete, an jest náš přikázaný a nikdy od nás odpuštěnie nebral. A na to máme dobré lidi, že sě jest v Strakonicích i v Nepomuce znal, že jest náš a) opraveno z chudé lidi or. I) totiž na Jaroše z Drahonic, srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 804 a list Jarošův z 8. května, výše č. 256. 2) srv. Urbánek, tamže. 3) viz č. 260.

Strana 239
Č. 261—263: 27. května—zač. června 1443. 239 přikázaný. A pro jeho neřády, pálenie a lúpenie v kraji, což sme jeho obsielali, psali i prosili, aby takových věcí nejednal, na to sě jest neobrátil. A dokud jest pálil, lúpil a kraj hubil, žádného slova ste oň neřekli; než když sme přieteli svému panu Michalci lidi na pomoc poslali, on nedočakav a zapáliv tvrz, i jel preč. Dále jakož dotýčete, že to dobří lidé musie zvěděti, že vašim nepřátelóm na vás chcem pomoci a že to rádi na nás viete etc., jižť sme lidem dobrým ohlásili a dále ohlásiti mie- níme, kterak sě ty věci mají. A také vědí dobří lidé, že nám válka milá nenie, a kterak sme my měli sě i naši předci v Čechách až do sie chvíle a ještě bohdá dále mieti mieníme. Pak již lidé naši na pole táhnú, k tomu mieřéce, móž-li nás i přietele našeho co rovného potkati, že to rádi po dobrých lidech přijmem, a zasě, jestliže bychom v čem vinni byli, po dobrých lidech učiníme. Datum Crſumlow f. II. post Urbani, anno etc. XLIII°. 262. 29. května 1443. Táborští odpovídají Oldřichovi z Rožmberka vedle svých spolujednotníků Vodňanských. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 614, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 392; Urbánek, Čes. děj. III. I, 809. Urozený pane Oldřiše z Rozmberga! My purgmistr, radda i všecka obec města Hradiště Thábor již tomu srozumieváme, že s našimi súsedy a přáteli jednoty našie, Vodňanskými, chcete svú vóli jmieti, odpoviedajíce jim svévolně. A my pro jiné neposlali sme jich do Vodňan, než aby proti Sedleckého bezpráví pomohli Vodňan- ským se brániti, buoh vie, neradi chtějíce s vámi zacházěti. V paměti jmáte, kterak služebníka svého k rovnému podávali sme, i ještě, móž-li to nás potkati a nám to opraveno býti, hotovi sme přijieti i od sebe udati. Pakli by vždy chtěli našě přátely svévolně tisknúti, vězte, žeť jim chcem radni a pomocni býti s boží pomocí a dob- rými lidmi, kterýchžkoli moci budem požíti, nechtějíce vám ani vašim služebníkóm, též lidem poddaným, ničímž vinni býti. Datum feria IIII. ante Ascensionem Do- mini, annorum etc. quadragesimo tertio. 263. [Zač. června 1443]. Jan ze Stupné a Leva Tluksa z Čechtic vystříhají se proti Oldřichovi z Rožm- berka vedle města Hradiště Tábora. 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 8045.

Strana 240
240 Č. 263—265: 4. června 1443. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1320, or. pap. s přit. pečetí z vosku příroz. barvy: na štítě dva zkřížené meče, nápis: s//sonis d czechticz Srv. Mareš, ČČM 1902, 393. 264. 4. června 1443. Svojše ze Zahrádky ohražuje se proti Oldřichovi z Rožmberka vedle měst Hradiště Tábora, Písku a Vodňan. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 617, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 392. Urozený pane, pane Oldřiše z Rosenbergka. Já Svojšě z Zahrádky proti TM“ i proti tvým všem panošiem, služebníkóm i všem poddaným vašim tiemto listem ohrazuji sě i svými všemi služebníky i pomocníky i s těmi se všemi, kohož budu moci požiti a na vašie škodu vésti, že chci vaším nepřietelem býti podle opatrných mužóv purgmistróv, conšelóv i obcí měst Hradiště Tháboru, Piesku a Vodňan. A v tom svú čest ohrazuji, že ničímž dále vinen nechci býti. Datum f. III“ ante Penthecosten, anno Domini etc. XLIII°. Pod textem pečeť z černého vosku: na štítě orlice, nápis: s - svoysse o z - zahradky o 265. 4. června 1443. Stanislav z Vysočan, Lvík z Caltova, Jan z Lochotína a Matějka z Jaroměře ohražují se proti Oldřichovi z Rožmberka vedle Svojše ze Zahrádky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 615, or. pap. Srv. č. 264. Urozený pane, pane Oldřiše z Rosembergka! Stanislav z Vysočan, Lvík z Cal- thova, Jan z Lochotína, Matějka z Jaromyře ohrazujem sě proti TM“ i proti vašim všem služebníkóm, panošiem i poddaným vašim i svými všemi služebníky vedle urozeného panoší Svojše z Zahrádky, pána našeho, a chcme vaši nepřietelé býti i jsme, donidž [jsme vl“ jeho službě. A v tom svú čest ohrazujem, že dále ničímž necheme vinni býti. Datum feria tercia ante Penthecosten, anno Domini etc. XLIII°. Přitištěno šest pečetí, zachovány jsou první tři z černého vosku: 1) na štítě i nad hel- mou supi hlava (srv. Sedláček, Ceskomor. heraldika II, 269, pečeť Stanislava z Vysočan), nápis nečitelný (silně poškozena). 2) štít poškozen, nad helmou tři rostlinky (srv. Sedláček, tamže 105), nápis: s - lvyk o z caltow 3) na štítě beraní hlava, nápis: S - Johannis d ochotin Srv. Mareš, ČČM 1902, 392. a) chybi v or.

Strana 241
Č. 265—269: 4.—5. června 1443. 241 266. 4. června 1443. Racek z Tamfeldu, Šimza z Pamětic a Martin z Kouřima ohražují se proti Oldřichovi z Rožmberka vedle Svojše ze Zahrádky. — Datum feria tertia ante Penthecosten etc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 616, or. pap. Znění listu podobné jako č. 265; srv. též č. 264. Pod textem přitištěna pečeť z černého vosku: na štítě tři pruhy, přes ně pokosem pruh s rostlinkami (viz Sedláček, Českomor. heraldika II, 322), nápis: s - racek stanfeldu Srv. Mareš, ČČM 1902, 392. 267. 4. června 1443. Jan z Klokočína, Jindřich z Olšan, Jan z Kyjova, Vařič ze Sulislavě, Pavlík z Hlavatec, Jan z Kralovic, Jan z Domažlic, Martin z Nehvizd, Volhyn ze Strašic, Bohuslav ze Štěnovic a Jan Kozlík z Vřeskovic vystříhají se proti Oldřichovi z Rožmberka vedle Píseckých. — Datum fer. III. ante Penthecosten etc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 618, or. pap. Pod textem přit. pět pečetí z černého vosku: 1, 3, 5. nezřetelné, 2) na štítě kladivo, nápis: sigillum -1/lai - de - iglawia 4) na štítě zvíře čtvernohé (vůl? srv. Sedláček, Českomor. heraldika II, 233), nápis nečitelný. Srv. Mareš, ČČM 1902, 392. 268. V Táboře, 9. června [1443]. Jan z Rybného vystříhá se proti Oldřichovi z Rožmberka vedle Táborských. — Datum Thabor in sollempnitatibus Penthecosten sub sigillo meo proprio. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1360, or. pap. s přitištěnou pečetí z černého vosku: na štítě dvě střely křížem (srv. Sedláček, Českomor. heraldika II, 215), nad helmou klenot (kyta?), nápis: hanussek - z ribieho - Srv. Mareš, ČČM 1902, 393. 269. V Krumlově, 5. června 1443. [Oldřich z Rožmberka Petrovi a Vaňkovi Zmrzlíkům, Klatovským a Sušic- kým]: žaluje na Táborské, že ujavše se neprávem proti němu Jaroše z Drahonic, hubili lidi jeho, takže musil znovu vytáhnouti do pole; aby jim nevěřili, jestliže by na ně vznesli něco jiného. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 619, souč. opis. 31

Strana 242
242 Č. 269—270: 5. června 1443. AČ. III, 527 č. 432 (reg.). — Otiskl částečně a špatně Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 214 (k r. 1436; srv. o tom Urbánek, Čes. děj. III. 1, 8052). — Srv. Mareš, ČČM 1902, 393. Služba má napřed, opatrní súsedé milí! Jakož slechka vás došlo, kterak Jaroš, jsa mój přikázaný a nikdy ode mne odpuščenie nevzav“, svémi“ pomocníky v kraji pálili, lúpili, v noci vybíjeli, zem zvláčili, mordovali, falešné peniezě dělali, což jsem jeho o to obejsélal, psal, ústně s ním mluvil, aby takových neřádných věcí nejednal, nechtěl toho ostati; a já vida, že se tuto veliká záhuba děje v kraji a zvláště panu Michalcovi, přieteli mému dobrému, i tudíž některém mém chudým lidem, nemoha to dále trpěti, poslal sem své lidi na pole ku pomoci panu Strakonickému. A Jaroš nedočekav, zapálil tvrz svú, i jel na Vodňany; a tu Vodňanščí slíbili, aby jemu z jich města nedali škoditi. A na to pan Michalec s pole trhl a moji také zasě domóv byli jeli. A pan Strakonický tvrz jeho dobořil; tu nalezil plátóv, ostřiežkóv měděných, železa prackovná, kterýmž dělal zlaté uherské, groše míšenzké, penieze i haléře viedenské, kterúž přípravu pan Strakonický ještě má. Tu dokud sú ještě moji na pole byli, Táboři mi psali, pokládajíce“ Jarošě za služebníka svého a k rovnému jeho podávajíce. Dokud je svémi pomocníky lúpil, pálil etc. i jiné neřády jednal, jakož svrchu dočeno jest, dotud sú oň nestáli. I móžete vy i jiní dobří lidé rozuměti, že oni svévolně jeho vysadili, aby tuto v tomto kraji búřku pojčal a skrze tu búřku opět svú vuoli měli. Podával sem se i svým přietelem panem Strakonickým k rov- nému, že jsme rádi chtěli rovné po panu Crušinovi, po jiných dobrých lidech přijieti od sebe, ač bychme v čem vinovati byli, za se učiniti. Tohoť sem nemohl požíti ani přítel mój, než sjevše z Tháboru i s Piesku na Vodňany, vytrhujíce tam pálili a hubili panošě i jiné chudý lidi, a na noc zasě na město se vrátili. A poněvadž mně i přietele mého nic rovného podkati nemohlo, musili sme zasě na pole vytrhnúti a tu z boží pomocí i s přátelskú radú tak se k tomu přičiniti, aby svú vuoli neměli. Protož, milí súsedé, prosím vás, jestliže by co jiného na vás znesli, nevěřte tomu, nebť to buoh vie, že nám válka milá nenie, než cožť činíme, toť činiti muosíme pro obecnie dobré a stavenie záhub chudých lidí. Datum Crumlow f. IIII. post Era- simi, anno etc. XLIII°. Na rubu souč. písmem: Pán ohlašoval na Tháborské Petrovi Zmrzlíkovi, Vankovi Zmrzlíkovi, Klatovským i Sušickým. 270. Ve Vodňanech, ſpo 5. červnu 1443. Jaroš z Drahonic žaluje starším vojska rožmberského na Oldřicha z Rožm- berka, že ho spolu s Václavem z Michalovic a na Strakonicích lživě pomlouvá. a) nevtav rk. b) svém rk. c) Vodňaščí rk. d) pokladíce rk. e) Vodňan rk. 1) list jest vlastně odpovědi na list Oldřichův z 5. června 1443 (viz č. 269); srv. též Urbánek, Čes. děj. III. 1, 8102.

Strana 243
Č. 270—272: 5.—13. června 1443. 243 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 620, or. pap. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902 (LXXVI), 390. — Fr. Teplý, O Jarošovi z Drahonic, Sborník histor. kroužku 1909 (X), 218—219. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 811. Já Jaroš z Drahonic službu svú vzkazuji běhu nynějšíeho vám všem tovařišóm starším v vojště Rozmberského. A žaluji vám na pána vašěho, kterak mne lživě po- mlúvá a o mně rozpisuje, bych penieze dělal a zlaté falšoval: to v hrdlo lže, neb sě mýlí sám vo sě, ješto jest je dělal a toť naň zjevně lidé vědie a tak za to maní, že to skládá ten zemský lhář Strakonický. Protož, dobří lidé, nevěřte jim, což o mně lží rozpisují i mluvie, neb by se ten lotrl Strakonický pravdú zadávil. A dále pan z Rožmberka píše pánóm mým Táborským, bych jeho přikázaným byl a že sem nikdy vod něho odpuštěnie nevzel: na tom mi krátko činí. A nerad bych ho haněl tak da- leko, ač bych věděl lépe čím než on mne. Protož prosím vás, mluvte s ním, ať svých lží ostane i s tiem blvanem z Strakonic opilým, ješto s zrádným křížem chodí pro své z kurvy synstvo, aby veň čert nevstúpil pro jeho bezectné činy, ješto mu to bohdá v oči mluviti budu. Dán v Vodnenech. Pod textem přitištěna pečeť z černého vosku: na štítě i nad helmou střela, nápis nečitelný. 271. 10.—16. června [1443]. Mikuláš Choustník z Vrance vystříhá se proti Oldřichovi z Rožmberka vedle svých pánů Táborských. — Datum infra octavam Pentecosten. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 414, or. pap.; pod textem přitištěna pečet z černého vosku, z níž zbývá jen zlomek: na štítě střela, směřující k pravému rohu. Vydal Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 215 (chybně s datem 3. června 1438; srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 8052). 272. V Soběslavi, 13. června 1443. Jan Bolochovec ze Satavy, hejtman soběslavský, Jindřichovi z Rožmberka: Táborští jeli k Vodňanům; dnes jim zajal několik krav a jednoho sedláka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký IV. 693, opis 18. stol. Srv. Mareš, ČČM 1902, 393. Jakož VM' nám, Víthovi, mně a Maksantovi2 píše o vytržení Tháborských na pole k Vodňanům a v tom VMť přikazuje, jestliže bychom co takového přezvěděli, abychom poslóv nelitujíc VM“ i do vojsky obeslali etc., jiných novin“ takových VM“ nevím a) následuje chybně nevím v ruk. 1) Lipolt Vita ze Rzavého, purkrabi choustnický. 2) Petr Maksant, pisař choustnický. 31*

Strana 244
244 Č. 272—274: 13.—20. června 1443. psáti, než žeť jsú jeli k Vodňanům, majíce tředceti ke stu koní a mnoho velmi chatrných na vozniciech a pěších snad nejvíc dvě stě nebo méně. I bylť sem dnes s thovařiši u Tháboru jezdecky, učiniv jim zálohu, a zajel sem jim něco krav, na- děje se, že by honili; a oni toho učiniti nechtěli. A vězně sem jednoho jal, sedláka z Měšic na jich poli tháborském, chlapa velmi zlého; a ten jest VM“ chudým nej- více v Černovicích platil i mě tudíž. Jedúc odtud, o jarmarku krumplovským pro- volání učiním tak, jakož VMť rozkázala. Datum Soběslav f. 5. ante Viti a° 1443. Jan Bolochovec z Šathavy. 273. Táborští a Písečtí Zbyňkovi Zajícovi z Hazenburka: žalují na Oldřicha z Rožm- berka a Václava z Michalovic a na Strakonicích, že vytrhli svévolně na pole proti jejich spolujednotníkům Vodňanským a nechtějí se podati k rovnému. 17. června 11443]. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1436, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 393. Službu naši napřed TM“, urozený pane milý, vzkazujeme. Túžímet na pana z Rozmberga a na pana Václava Strakonického, kterak svévolně vytrhše na pole, hubie súsedy a přátely naše jednoty Vodňanské, nemajíce proti nim žádné hodné příčiny; jimžto psali sme, prosiece, aby nových búřek v zemi nezačínali, a jestliže sú co Vodňanští neb ktožkoli z nás učinili, ješto by učiniti nejměli, že sme hotovi k rovnému se tudiež přátel našie jednoty podati; a to nás od nich do sie chvíle nemóže“ potkati. A my i s přáteli svými rádi bychom míru a pokoje v zemi chtěli požíti a búřek se vyvarovati, nechtějíce, by nám svévolnost která od koho byla připsána. Protož jestliže TM“ co pan z Rozmberga neb Strakonický o nás neb o Vodňanských a též o Pieseckých mluvili, úffáme TM“, že jim v tom věřiti ne- budeš. Neb podnes hotovi sme se k rovnému podati i k sobě od nich přijieti. Datum f. II. post festum sancte Trinitatis. Purgmistr a conšelé s Thábora a Pieska měst. Na rubu: Urozenému pánu, panu Zbynkovi Zajiecovi s Hazenburga, nám přieznivému d. Přitištěna krytá pečeť. 274. Před Vodňany, 20. června [1443]. Pešík z Bělé a jiní rožmberští úředníci Jindřichovi z Rožmberka: lidé sbíhají a) následuje chybně od nich or.

Strana 245
Č. 274—275: 20. června 1443. 245 z pole, protože nedostávají peněz ani stravy; ať se tedy přičini, aby se těm lidem stalo tak, jak bylo s nimi umluveno. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 622a, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 394. Urozený pane, pane náš milostivý! A rač TMť věděti, že všichni lidé z rych- tářstvie s Crumlovského úřadu i s Velešínského, kteříž jsú nám v počet zuostavili, ti sě pryč všichni potrhají a někteří sú sě již vkradli a to proto, že jim nenie tak zdržáno, jakož sú před námi umluvili, že jsú peněz žoldnéřóm neposlali ani jim stravu. Protož prosíme TM“, rač sě TM k tomu přičiniti i s purkrabí, ať by tiem nebylo meškáno, ať by sě těm lidem tak stalo, jakož jest s nimi umluveno, ať VM“ skrze to i my také hanby i škody nevzeli. A psaliť sme TM“ o 30 střelciech za malú chvilku a toho nevieme, proč“ sě to nestalo. Datum ante Vodnan die Corporis Christi. Pešík s Bělé a jiní úředníci. Na rubu: Urozenému pánu, panu Jindřichovi s Rozmberka, pánu našemu milostivému d. Pečet odpadla. 275. Na poli u Vodňan, ſokolo 20. června 1443]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: ať vzkáže svým úředníkům, souhlasí-li, aby byla osazena hora u města IVodňanj. Třeboň, Schwarzenb. archiv. Hist. 625, or. pap. AČ. III, 23 č. 32. — Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 217. — Srv. Mareš, ČČM 1902, 393. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož si TMť psal úředníkóm svým, aby sě odtud nehýbali a tu TM“ čekali až do dalš ieho] rozká- zánie, i račiž věděti, že sme sě na tom ustanovili, že na tom miestě, kdež ležíme, baštu děláme dobře dobrú. I [bujde-li vóle a rozkázánie vašě, na tom sme zuostali, abychom sě na druhú stranu hnuli na horu velmi dobrú a blízko od města, ježtoť sě oni toho velmi bojé; a s té hory móže do všech domóv viděti a z děl bíti i do všech bran, ktož sě kterú kam hne, a tu ležeti neb baštu dělati, jakž vuole a roz- kázánie vaše bude. I věřímť a úfám TM“, že úředníky vašě hned obešlete, abychom tak učinili, jakož sme na tom zuostali. Neboť k tomu všickni dobří lidé radie, a že jim to bude k veliké úzkosti. Dán na poli u Vodňan. Václav z Michalovic, seděním na Strakonicích. a) prot or. 1) Tento list se nedochoval.

Strana 246
246 Č. 275—276: 20.—22. června 1443. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, přieteli zvláště milému. Přitištěna krytá pečeť. 276. 22. června 1443. Jaroš z Drahonic pánům shromážděným na sněmu v Praze: žaluje na Ol- dřicha z Rožmberka a Václava z Michalovic a na Strakonicích, že pomáhajíce Jankovi ze Sedlce proti němu, zahubili jej a nyní o něm lživě píší a mluví. Třeboň, Schwarzenb. archiv. Hist. 623, or. pap.; tamže jest list Jaroše z Drahonic stejného znění s adresou: „Slovutné múdrosti pánóm purgmistróm, conšelóm i obcem Starého i Nového měst Pražských i jiným městóm, kteří jsú nynie na sněmu v Praze, pánóm a přátelóm milým.“ AC III, 527 č. 436 (reg.). — Srv. Mareš, ČČM 1902, 393. Služba má napřed VM“, urození páni, i vám, stateční a slovutní přietelé milí A žalujiť VM“ na pana Oldřicha z Rosenbergka a na pana Strakonického, žet sú mě svévolně a nevinně zahubili tomu zrádci ku pomoci Sedleckému. A já jim psal i páni moji Tháborští, dávali by mi z čeho vinu, že jim chci opraviti po dobrých lidech. A oni mi z ničehož vinu nedávavše, i odpověděli mi za svú ctí, stojiec před tvrzí mú, vytrše na pole a tudy mě svévolně a mocí svú zahubili přes podánie spravedlivé pánóv mých i mé. A račte věděti, žeť jest ta válka mnú ne- vznikla i žádném počátkem, ale chtěl sem rád v pokoji býti, pokojně jsa doma; a ten zrádci Sedlecké chtěl mě zamordovati a já naň ižádné péče neměl. Toho jsem túžil panu z Rozenbergka, panu Strakonickému, panu Crušinovi i jiným mnohém dobrým lidem. A pan mi z Rosenbergka psal, ať bych v pokoji byl a že sě v to chce vložiti a že mi sě odestati má. A za páně z Rosenbergka úmluvú vzalť mi jest kuon za třidceti kop a pět kop a pacholka mi jal, a toho podnes Sedleckého syni v vězení mají. A proto sem já vždy v pokoji byl viece než rok a jezdil sem dvakrát na páně Rosenbergka dvuor a prosil sem pána, aby sě ráčil přičiniti, aby mně rovné k sobě učinil Sedlecký a v pokoje“ nechal. Toho mne potkati nemohlo, ani ižádná spravedlivost na páně z Rosenbergka dvoře. A ke mně jest mluvil pán, že jemu jest žel mých záhub a pravě, že by mi chtěl raději pomoci než Sedleckému. A potom jest to vskutku jinak okázal, když jest mi příměří Sedlecký odpověděl přes to a já sě byl zapsal s ním, abychom stáli oba přede pány na sněmě a před pur- krabí pražském; a k miestu a k konci tu s ním přijíti chtěl sem, jakož země tato za právo má. A tu odpověď svévolnú páně z Rosenbergka návodem a Strakonického učinil jest ten Sedlecký. A již zahubivše mne ne vinně, ale svévolně, teprve sobě vy- a) tak or.

Strana 247
Č. 276—277: 22.—23. června 1443. 247 myšlují púhú lež k mé necti. Připravivše mne svévolně o mój statek, i chtěli by mne rádi svú lží nedovuodnú, ale smyšlenú, o mú čest i o mé hrdlo připraviti a chtiec mě dobrým lidem tudy hyzditi, rozpisujíce o mně pánóm, městom i jiným dobrým lidem, že bych já falešné zlaté, groše i penieze dělal, i také že bych je i jich pa- noše i jiné dobré lidi v kraji lúpil, pálil, vybíjel i mordoval a že by skrze to moji nepřietelé byli. Račte věděti, že v hrdlo lží, cožkoli k mé necti píší nebo mluvie, jimž toho dovésti mohu, nebť sem jim ini ižádnému v kraji ižádné záhuby nečinil do jich odpovědi mně svévolně, ale tomu zrádci Sedleckému musil sem sě brániti svého bezprávie i té svévolné válce, kterúž jest se mnú počel a měl; tomu sem bral i pálil jakožto zhúbci a nepřieteli svému, poněvadž mne v pokoji nechtěl ne- chati. A VM“ prosím, neračte těm lhářóm věřiti, panu z Rosenbergka a Strakonic- kému, což oni k mé necti mluvie nebo píší, neb jsú mne k tomu připravili, že musím jich nepřietelem bezděky býti pro to bezprávie, kteréž mi sě od nich stalo i podnes děje. I prosím VM“, račtež to v paměti jmieti. Datum sabbato infra octavas Corporis Christi, anno domini etc. XLIII°. Jaroš z Drahonic. Na rubu: Urozeným pánóm, panu Menharthovi z Hradce, najvyššiemu purkrabí pražskému, panu Hyncovi z Pyrnštejna, panu Hinkovi Crušinovi z Švamberka, panu Alšovi z Šternberka, panu Zbynkovi z Hasmburka, panu Janovi a panu Vilémovi z Risenberka, panu Jiříkovi z Poděbrad, panu Crušinovi z Kumburku, panu Hanušovi a panu Jindřichovi z Colovrat, panu Jiříkovi z Visnburka, a urozeným, statečným, slovutným panu Albrechtovi z Běškovic, panu Janovi z Smieřic, panu Jakubovi z Vřesovic i jiným pánóm, rytieřóm, panošiem, kteří jsú nynie na sněmu v Praze, pánóm a přátelóm milým. Pečeť odpadla. 277. Před Vodňany, 23. června 11443]. Pešík z Bělé a jiní úřednici Jindřichovi z Rožmberka: zprávy z pole. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 622b, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 394; Sedláček, Dějiny Písku I, 44. Urozený pane, pane náš milostivý! A TM“ velmi děkujem, že sě TMť na nás sě ptá, kterak sě máme. Račiž TMť věděti, žeť sě děkujíc pánu Bohu všickni sě dobře máme; a ranění všichni sě vzkuoře zhojie. A o Pieseckých a o Vodnanských, jakož TMť píše, velmiť jsú krotcí, nebť jsme jim včera byli vtrhli na druhú stranu s puškami a bili jsme jim do města a mlýny sme jim všecky okolo města skazili.

Strana 248
248 Č. 277—279: 23.—25. června 1443. A tu smy neviděli jich žádné moci; ale proto sobě tak nekladem, neb sě posielé, když chtějí. A cožť bychom takového svěděli, TM“ nezmeškáme dáti věděti. Datum ante Vodnan dominico infra octavam Corporis Christi. Pešík z Bělé a jiní úředníci. Na rubu: Urozenému pánu, panu Jindřichovi s Rozmberka, pánu našemu milostivému d. Pečeť odpadla. 278. Ve Vodňanech, 23. června 11443]. Pešík z Bělé a jiní rožmberští úředníci Jindřichovi z Rožmberka: zprávy z pole. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký IV. 683, opis 18. stol. Srv. Mareš, ČČM 1902, 394. Urozený pane, pane náš milostivý! Rač TM věděti, že Vláškovi poselstvie přišlo, že jsú tři Táborští na Zviekov dali a dva zabili. A druhé poselstvie přišlo z Dobronic, že jsú jich, měšťan Táborských, pět dali na Dobronice. A víc rač věděti, že sme vyslali byli nocí — pan Michalec a někteří naši také s nimi byli v stráži — mezi Piesek a mezi Vodňany koní bez tří čtyřiceti, k tomu pěší čtyři a LXX střelcuov etc. Datum in Vodňan dominica infra octavam Corporis Christi. Pěšík z Bělé a jiní rožmberští. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu našemu milostivému. 279. V Praze na sněmu, 25. června 1443. Oldřich z Rožmberka spolu s jinými pány jakožto svědek zpečetil zápis, jímž se Jan Rokycana a Jan Příbram přiznali ke smlouvě o synodě v Kutné Hoře v červenci r. 1443. Höfler, Chronicon Taboritarum, Geschichtsschreiber der hussitischen Bewegung II (Font. rer. Austr. Abt. 1, B. 6), 745—746. — Nejedlý, Prameny k synodám strany pražské a táborské, str. 19 1) Václav Vlášek z Miloňovic, purkrabi zvíkovský. 2) jejich jména viz v dalším listu týchž úředníků z 26. června (č. 280).

Strana 249
Č. 279—281: 25.—26. června 1443. 249 a 42, č. XVII., reg. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 815 a d.; tamže str. 627 a d. o účasti Oldřicha z Rožmberka na červnovém sněmu pražském (byl zvolen se svým synem Jindřichem za člena po- selstva do Vídně ke králi Fridrichovi — srv. níže č. 310). 280. Před Vodňany, 26. června 1443. Pešík z Bělé a jiní úředníci Jindřichovi z Rožmberka: posílají mu list, psaný jim Oldřichem z Rožmberka; oznamují jména vězňů táborských. Třeboň. Schwarzenb. archiv: Hist. 622c, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 394. Urozený pane, pane náš milostivý! A teď TM“ posielám list, kterýž nám píše páně milost, děkujíc Bohu, dobré noviny. A jakož TM' ráčil věděti jich jména, takto jim řiekají: Švehla, Lapka, Panenka, Vařič, Medek.? A jakož sme prve TM“ psali, dva sta zabita a 12 koní vzata, nebť jsú potom dva z koní těch nalezena. A také Dán před Vodnan“ v středu rač věděti, že sě páně milost velmi sě dobře má. na svatého Jana Burjana, annorum etc. XLIII°. Pešík s Bělé a jiní úředníci. Na rubu: Urozenému pánu, panu Jindřichovi s Rozmberka, pánu našemu milostivému. Pečeť odpadla. 281. V Soběslavi, 26. června 1443. Jan Bolochovec ze Šatavy, hejtman soběslavský, Pešíkovi z Bělé, hejtmanu třeboňskému: zprávy o boji s Tábory; Táboři jsou obesláni do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký IV, 692, opis 18. stol. Srv. Mareš, ČČM 1902, 394. Službu svú vzkazuji, slovutný příteli milý! A jakož o novinách píšeš etc., jiných novin takově nevím, než že v pondělí měli sme s Tábory šermici, ale byli Táboři silni, majíce blíž ke dvěma stoma koní a pěších s vozy a s houfnicemi snad na tři sta; a tak daleko škody sme nevzali, děkujíce pánu bohu, než toliko jali mi jednoho, a) tak or. 1) Dotčený list Oldřicha z Rožmberka se nedochoval. 2) srv. v listu z 23. června (č. 278). 3) 24. června. 32

Strana 250
Č. 281—282: 26.—27. června 1443. 250 Haška, syna Čberova, a postřelili mi tři a tři koně. Věz, žeť sem zpraven, kterak ještě nyní v Soběslavě záloze dvě neb tři učiniti a potom že by opět chtěli na Vodňany přibýti a vám, budú-li moci, škodu učiniti etc. Takéť sú Táboři z Prahy ode pánóv obesláni, aby nepálili a byli s svými kněžími hned bez meškání v Praze a srovnali se s jinými kněžími; pakli by toho neučinili, že jim toho trpěti nechtie. A také volali v Praze, že sú se páni za jeden člověk svolili, i s městy Lúny i z Žatcem, a mají vzhóru býti od tohoto pátku v témdni, a Táboróv aby na zámcích nepřecho- vávali; a kdož by jich co opanoval a holdoval, aby držal do budoucího pána. Také věz, žeť se s Vodňan, Tejně a Brodu druzi stěhují a stěhovali by se, by jim nebrá- nili. Datum Soběslav f. 4. ante octavam Corporis Christi a° 1443. Jan Bolochovec, haitmann soběslavský. Slovutnému panoši Pešíkovi z Bělé, hejtmanu třeboňskému, příteli milému. 282. Ve Vlašimi, 27. června 1443. Mikuláš z Lípy a na Lipnici a kněz Bedřich ze Strážnice vypovídají o záští mezi Oldřichem z Rožmberka, Václavem z Michalovic a na Strakonicích a Msti- chem ze Sedlce s jedné strany a Táborskými, Píseckými a Vodňanskými s druhé strany. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 624 a, or. pap. a současný opis. Srv. Mareš, ČČM 1902, 394—5; Sedláček, Děj. Písku I, 44. Mikuláš z Lípy a s Lipnice a kněz Bedřich z Strážnice známo činíme tiemto listem všem, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie. Jakož urození páni, pan Oldřich z Ro- senberka, pan Václav z Michalovic a z Strakonic a slovutný panošě Mstich z Sedlcě s jedné a opatrní purgmistři, conšelé a obce měst Hradiště Tábor, Pieska a Vodňan strany druhé, přišli sú i zaručili na nás jakožto na mocné ubrmany o ta o všecka záštie, kteráž sú mezi nimi s uobú stranú, a my, majíce plnú moc a povolenie stran svrchupsaných, takto mezi nimi vypoviedáme: Aby strany svrchupsané obapolně v tuto sobotu,2 když slunce vyjde z hory, v křesťanské přímiřie vstúpily. A jestliže by s uobú stranú na které zámky nemohlo býti dáno věděti dotud a stala sě od kterékoli strany škoda druhé straně, aby to bylo opraveno, jakž my rozkážeme, pod základem, kterýž bude jmenován v listu přímiřném, a na to přímiřie aby od dánie tohoto listu ve čtyřech neděléch hlavnie listy sobě zdělali s uobú stranú, jakž my přiepis vy- dáme, jmenovitě na svatého Jacuba,“ a na Vlašimi položili. Item o vězniech vypo- 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 813 a d. 2) 29. června. 3) 25. července.

Strana 251
Č. 282—283: 27. června 1443. 251 viedáme, aby strany svrchupsané každý své vězně vyrukoval a vypravoval, jakž kto muož a vinie. Dále vypoviedáme, aby na přímiřie pan z Rosenberka udělal zvláštní list, pan Václav zvláštní a Mstich zvláštní a svrchupsaná města společně jeden list na nás ubrmany v jedné při a svrchupsaní páni také na nás na též ubr- many také v jedné při. Pakli by sě jim zdálo, ale každé město zvláště svój list v jedna slova. Item aby pan z Rosenberka, pan Václav a Mstich žádných stavóv na svých zámcích ke škodě straně druhé nedopúštěli na naše seznánie v listu hlavniem, položeným pod tiem základem. A též Táborští, Piesečští a Vodňanští ne- mají stavóv na svých městech ke škodě pánóv svrchupsaných dopustiti pod týmž základem, také na naše seznánie. Také vypoviedáme, aby pan z Rosenberka i s svými pomocníky v tuto sobotu najbližší s pole strhl. Ještě vypoviedáme, aby holdy s obú stranú byli propuštěni všichni bez odpory a penězi žádní, kteříž sú vručeni, anebo šacunkové aneb za dobytek, aby žádní bráni nebyli s obú stranú do našie výpovědi. Viece vypoviedáme, kteříž by služebníci jeli od pánóv svrchupsaných v té mieře jinam v službu, že mají městóm svrchupsaným dáti týden napřed věděti, a napřed psaná města mají též pánóm dáti věděti, když by kteří od nich jinam v službu jeli, a v tom témdni mají svobodně odjeti. Toho na svědomie já svrchupsaný Mikuláš pečeť svú přitiskl sem k tomuto listu. A já kněz Bedřich, nemaje při sobě své pečeti, prosil sem urozeného pana Jana z Sútic, aby miesto mne na svědomie svú pečeť k témuž listu přidávil. Datum Vlašim annorum Domini etc. XLIII, feria quinta post sancti Johannis Baptiste. Pod textem 2 pečeti z černého vosku: 1) štít dvakrát dělený, nad helmou rohy zdobené praporečky (srv. Sedláček Českomor. heraldíka II, 164); nápis nečitelný (pečet poškozena); 2) na štitě rozložené křídlo (Sedláček, tamže 226), nápis: s johan/iI de suticz“. 283. ſpo 27. červnu 1443]. Oldřich z Rožmberka činí příměří s Táborskými, Píseckými a Vodňanskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 624 b, původní formulář. My Oldřich z Rozmberka vyznávám tiemto listem obecně přěde všěmi, kdež čten aneb slyšán bude, že sem vstúpil a mocí tohoto listu vstupuji v pravé křesťanské a nepřerušitedlné přímiřie s opatrnými purgmistry, conšely a obcěmi měst Hradiště Tábor, Piesku a Vodňan a s slovutným panoší N. Svojší z N., s jistci téhož přímiřie i se všemi jich služebníky, panošěmi a lidmi poddanými a pod ně slušějícími, svět- skými i duchovními, jichž sú v držení, i také s jich městy, zámky a posádkami, kte- 1) viz niže č. 283. 32*

Strana 252
252 Č. 283: po 27. červnu 1443. réžto přímiřie má mezi námi s obú stranú státi a trvati až do vyrčenie konečného slovutného Mikulášě z Lípy a z Lipnicě a poctivého knezě Bedřicha z Strážnice, seděním na Novém Kolíně nad Labem, společného, na něžto sme přišli mocně a při- cházieme bez zbavenie o všěcka záščie, kteráž sú mezi námi vznikla, vedle té úmluvy, kteráž sě jest stala na Vlašimi. Pakli by se oč svrchupsaná ubrmani nemohla smluviti aneb sě oč dělila, ale že urozený pan Hynek Crušina z Švamberka což by je naučil, tak vedle jeho naučenie mají mezi námi vypověděti, ač by se oč dělila. A to jisté přímiřie já svrchupsaný O. jistec se všěmi mými zámky, panošěmi, slu- žebníky i poddanými i tu výpověď nadepsaných ubrmanóv, tak jakož svrchu psáno stojí, slibuji ctně, věrně, šlechetně a křesťansky sdržeti a v cělosti zachovati, to jest přímiřie do času svrchupsaného a tak dále i výpověď bez všelikakého přerušenie, na- před pod mú ctí a vierú a k tomu pod základem peněžitým tří tisíc kop grošuovl do- brých střiebrných rázu pražského propadenie. Také já svrchupsaný Oldřich i se všemi mými služebníky a poddanými slibuji ke škodě strany druhé svrchupsané na svých zámciech žádných stavuov nedopúščeti v tom přímiří pod základem svrchupsaným. A jestliže by sě co ode mne neb od mých služebníkóv a poddaných aneb s mých zámkuov svrchupsané straně stalo, která škoda, v tom přímiřie, ješto by sě státi nemělo, neb v který zámek vpadeno bylo, jehož bože nedaj, že to mám a slibuji ve čtrnádcti dnech pořad zběhlých po výpovědi svrchupsaných ubrmanóv opraviti, jakž by oni rozkázali pod základem svrchupsaným. Také to jest znamenitě vymluveno, aby vězňové s obú stranú jakž mohú sě vypravovali. A já Oldřich často psaný těm vězňóm, kteréž mám v své moci a v vězení strany svrchupsané, mám dáti rok pod podobnými základy. A holdy všecky, kteréž sem obholdoval strany svrchupsané, mocí tohoto listu propúščiem a žádných peněz škody strany svrchupsané ani za dobytek ani šacunkových ani holdovních slibuji nebráti ani mám bráti, tak jakž sě jest stala úmluva na Vlašimi, až do konečné výpovědi předpověděných ubrmanóv pod základem často psaným. Také aby silnicě svobodny byly, bez překážky lidí strany druhé a zvlášče kupcóm a trhodějcóm i jiným všěm jich dobrým lidem tak, aby mohli z měst do měst i jinam, kamž by jim potřebie bylo, svobodně jezditi a choditi. Kteréžto všecky kusy svrchupsané i každý z nich zvlášče já svrchupsaný O. jistec se všemi mými slibuji tiemto listem svú dobrú vierú křesťanskú ctně, věrně, křesťansky a šlechetně sdržeti, naplniti a v cělosti zachovati beze všeho pře- rušenie i přestúpenie, napřěd pode ctí a pod vierú a k tomu pod základem peně- žitým tří tisíc kop gr. propadenie na seznánie ubrmanóv a oprávcí svrchu jmeno- vaných, Mikuláše z Lípy a knězě Bedřicha z Strážnicě, kteréž sme s obú stranú k konečnému rozsúzení té přě a k opravení toho přímiřie vydali a zvolili, ač by sě v něm kteří výtržkové stali aneb přihodili. Pakli bych toho neučinil, tociš že bych toho přímiřie na čem nesdržal, aneb kterak přestúpil a toho po oprávcích svrchu- 1) viz č. 282.

Strana 253
Č. 283—285: po 27. červnu —8. července 1443. 253 psaných neopravil aneb opraviti nechtěl aneb netbal aneb té výpovědi jich ve všem aneb v některém kusu nesdržal a nesplnil, a to na mě týmiž oprávcěmi jednostejně seznáno bylo, tehdy sem čest a vieru ztratil a k tomu základ peněžitý tři tisíce kop gr. k straně svrchupsané, poslušné a přímiřie držící, věřitelóm našim ztratil a propadl. A my a. b. c. d. e. f. g. etc. rukojmie za svrchupsaného p. p. Oldřicha z Rozm- berka, etc., základ 3000 kop gr., ležení ve městě Hradišti Táboře nebo v Novém Kolíně nad Labem. A ktož by tento list měl s svrchupsaných našich věřitelóv dobrú vuolí, ten má i mieti bude túž plnú moc i plné právo k tomu ke všemu, což svědčí týž list, jakožto oni sami věřitelé naši svrchupsaní. Toho všeho na jistotu a na sdrženie, což v tomto listu napřed psáno stojí, já jistec i rukojmie napřed psaní své sme pečeti vlastnie pravým naším vědomím dobrovolně dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán etc. 284. V Krumlově, 7. července 1443. Oldřich z Rožmberka vyznává, že Hanuš Pair, odsouzený kdysi Budějovský- mi k smrti, byl toho trestu hoden, a že jej Budějovští chytili na panství Rožm- berském, zastaveném nyní Reinprechtovi z Wallsee. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 249 1 s, koncept. Wir Ulrich von Rosenbergk bekennen offenlich mit dem brief vor allen, dy in sehen, horen oder lesen, alz dy von Budweis vor zeiten einen genant Hanns Pair gefangen und in irem stat mit recht umb sein schuld und misetat vom leben zu tot bracht und gevertigt haben lassen, das derselbig Hanns Pair auch vormals in un- serem achtpuch mit unpillichen dingen und missetat, darumb er solher straf wol wert gewesen ist, geschriben stet. Si haben auch denselbigen Hanns Pair gefangen und genomen zum alheit auf unseren grunten in Rosenberger herschaft, dy yeczo der edel herre herr Reinprecht von Walsee, unser lieber swager, von unsern wegen in pfanczweiz innenhat, auch im lande zu Beheim gelegen ist. Mit urkund dicz briefs, der mit unserm furgedrucktem insigil versigilt und geben ist zu Crumaw am suntag nach sand Ulrichs tag, annorum XLIII°. 285. V Krumlově, 8. července 1443. Oldřich z Rožmberka Táborským a Vodňanským: táže se, zda s jejich vůli služebníci jejich obsílají proti úmluvám jeho služebníky. 1) Zástava z 29. září 1420; viz Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, str. 22 č. 38, str. 26 č. 40.

Strana 254
254 Č. 285—286: 8.—13. července 1443. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 626, koncept. Súsedé! Teď vám posieláme přiepisy, kterak vašie služebníci našě obsielají proti úmluvám a výpovědi, kterúž kněz Bedřich a pan Trčka mezi námi učinil.? Protož dajte nám věděti po tomto poslu, jestli to vaší vólí činie, abychme se potom uměli richtovati." Datum na Crumlově f. II. post Procopi, annorum etc. XLIII°. Oldřich z Rosenbergka. Na rubu: Tháborským i Vodňanským. 286. V Budějovicích, 13. července [1443]. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: žalují na dráby Václava Zmrzlíka a prosí, aby nedopustil, aby tito škodili jejich chudým lidem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 a, or. pap. Urozený pane milý! Služba naše napřed TM“. A vědětiť dáváme, žeť jsú pěší drábi páně Václavovi Zmrzlíka v úterý na noc přišli do vsi naší v Vrbie a tu našim chudým lidem vzali dobytek i koně i šactvě ženám a jali dva sedláky z té vsi, i chtiec je na Orlík vésti, a tak jsú je súsedé z Hlubockého zbožie vyručili, dobytek i koně puol osumecítma kop aby dali od úterka, kterýž najprv přide, v témni; a ti dva sedláka každého dali v deset kop na týž rok na postavenie. Protož, milý pane, prosíme TM“ pro jich chudobu i pro naši službu, rač se TM' k tomu přičiniti, ať takovým lotróm svú vuoli nedopustí s chudými lidmi mieti, nebť TM' tajno nenie i mnoho dobrých lidí, žeť sme se vždy k rovnému podávali, i podnes nás to od něho nemuož potkati, jakož teď v listu vuodpovědním VM dobře zrozumie. Měvši 1) Dotčené listy se nedochovaly. 2) 27. června 1443, viz č. 282. 3) o této věci není více známo z přímé korespondence mezi Oldřichem a Táborskými. Víme však, že Táborští proti úmluvě upominali lidi rožmberské o peníze a jiné věci; dovídáme se toho ze dvou listů, zachovaných z ko- respondence mezi Mikulášem z Lipy a na Lipnici a Vítou ze Rzavého, purkrabím choustnickým: 1) na Lipnici, 20. července 1443: Službuť svú etc. Jakož mi píšeš, dávaje mi věděti, že by se páně lidí penieze brali v těch úmluvách etc., tomuť sem dobře rozuměl; psalť sem jim včera o tom a dosti přísně, aby nechali toho branie peněz i jiných všech věcí, a úmluvy ohlédajíc, aby tak držali. A tobě sem o tom také dotekl, jakož pak porozumieš po jich listu, cožť mi dadie odpovědi. Takéť kněze Bedřicha opět ihned obešli; a buduť jemu přísně psáti, ať je obešle také, ať by tak držali, jakž sme umluvili. Scriptum Lipnicz sabbato ante Marie Magdalene, annorum Domini etc. XLIII°. 2. nedatovaný list: Službu svú etc. Listy, kteréž mi poslal, jimiž upomínají Tháborští i s svými služebníky lidi páně, tyť sem já ihned poslal do Hory Tháborským a knězi Bedřichovi. A psal sem knězi Bedřichovi pilně o to, aby s nimi mluvil, aby toho nedopúščeli, by peniezi byli bráni s lidí páně. I zdáť mi se příkaz lidem, aby nedávali peněz pro nic, nebť jich nebudú směti připravovati. Scriptum Lipnicz. — 4) 23. července. (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 c/2, 628ch, or. pap., pečeti odpadly).

Strana 255
Č. 286—288: 13.—15. července 1443. 255 je v své moci i statek, dali jsú list dievce jednie, ať by nám jej dodala. in Budweis in die sancte Margarethe virginis. Datum Purgmistr, rada města Budějovského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, pánu nám přieznivému, buď dán list. Přitištěna krytá pečeť. 287. Ve Vidni, 14. července 1443. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby jeho služebníku Prokopu Klari- covi dopomohl k rychtě a zboží v Budějovicích, které spadly na něj a bratra Ře- hoře po smrti jejich bratra Kryštofa. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 A/1, or. pap. Srv. druhý list o téže věci ze 17. listop. 1443, níže č. 328. Fridrich, von gotes gnadn Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich und ze Steir etc. Edler und besunder lieber von Rosemberg! Uns hat zu erkennen geben unser getrewer Procop Klaricz, unser diener, wie Kristof Klaricz, sein bruder zum Budweis, iecz mit tod abgangen sei, und das gericht daselbs zum Budweis mit seiner ge- rechtikait und anderm gut, daz derselb sein bruder hinder im gelassen hat, im und seinem bruder Rzeharzii, der noch im leben ist, rechtlich und erblich zugepur. Be- gern wir an dich und pitten mit sunderm fleiss, daz du demselben unserm diener geraten und geholfen seist, damit im widergee, was im pilleich und rechtleich an demselben gericht und gut widergeen sol. Daran erzaigest du uns ein sunder gut gevallnus. Geben zu Wienn an suntag nach sand Margreten tag, anno Domini etc. XLIII°, unsers reichs im vierden jare. Commissio propria domini regis. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen von Rosemberg. Pečet odpadla. 288. 15. července 1443. [Oldřich z Rožmberka Budějovským: vyjednává s Václavem z Michalovic a na Strakonicích, aby rozhodl mezi nimi a Václavem Zmrzlíkem.

Strana 256
256 Č. 288—289: 15.—17. července 1443 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 b, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete o vašě chudé1 lidi, což se vám děje aneb chudém lidem vašim, toho nám žel. Myť sme ondy se panem Strakonickým mluvili a jeho ústně prosili, aby on se panem Václavem Zmrzlíkem mluvil, že na panu Václavovi Strakonickém přestati chcete a mocně vručiti, jakož sú mi vaši vyslaní svolili k tomu o všecky věci, což jest mezi vámi. A jestliže byste v čem vinovati byli, že chcete opraviti po rozkázání pana Strakonického a zasě též aby se vám stalo. Pak na to ještě žádné odpovědi nemáme a opět sme ichned obeslali“ pana Strakonického i Zmrzlíka. A což se budem moci přičiniti pro vaše dobré, toť rádi učiníme, než tato škoda vašim lidem bezmála před témdnem se stala; bohadle když by se něco potom přihodilo, dávajte nám spěšněji věděti. A což nám pan Stra- konický i Zmrzlík odpovědi dadí, dáme vám bez meškání věděti. Datum f. II. die Divisionis apostolorum, anno etc. XLIII°. 289. V Lipnici, Ipřed 17. červencem 1443].2 Mikuláš z Lípy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: Táborští nechtějí svoliti ke dvěma kusům, položeným v příměřném listě; aby od těch kusů tedy upustil; na sněmu v Hoře trvají dosud hádky mistří s kněžími táborskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 a, or. pap. Služba má VM“, urozený pane milý! Teď VM“ posielám listy kněze Bedřichovy,“ kterak mi píše, jimž VMť porozumie, a svoliv mi, abych přiepis vydal, opravě v něm, což by mi se zdálo; a tu opraviv a vloživ ta dva kusy: aby pan Švamberk byl najvyší mezi náma, ač bychva se oč nemohla smluviti, a duchovní aby také byli v tom přímiří, i píše mi, že Tháborští pro nic k tomu nechtie svoliti, k těma dvěma kusoma, aby v listu byla položena. I milý pane, nerač mi za zlé mieti v tom a ta dva kusy v přiepisu opustě, rač konati list, nebť oni též budú konati VM“.5 A jakož VMť píše, abych dal věděti, kterak sú se sjednali u Hory na tom sněmu, ještěť a) obeslati ruk. 1) viz č. 286. 2) srv. odpověď Oldřichovu na tento list ze 17. července 1443, niže č. 290. 3) dotčené listy kněze Bedřicha ze Strážnice, který byl spolu s Mikulášem z Lipy rozhodčím mezi stranou Oldřichovou a jednotou Vodňanskou (srv. č. 282), se nezachovaly. 4) Hynek Krušina ze Švamberka; srv. v č. 283. 5) šlo o přiznávací listy na příměří, které měly býti složeny 25. července na Vlašimi, podle úmluvy z 27. června (viz č. 282). Srv. níže odpověď Oldřichovu (č. 290) a dalši jeho list z 31. července 1443 (č. 300); Mareš, ČČM 1902, 396, Urbánek, Čes. děj. III. 1,8181. 6) o červencové synodě v Kutné Hoře viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 820 a d.

Strana 257
Č. 289—291: 17. července 1443. 257 nic jistého neslyším; než ještěť sú spolu a vždy hádky mají mistři s těmi kněžími Tháborskými. Scriptum Lipnicz. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosis, sibi domino favoroso dd. Pečeť odpadla. 290. V Krumlově, 17. července 1443. Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Lípy a na Lipnici: co se týká dvou spor- ných kusů v listě příměřném, nerozkazoval nic, jednaje jen podle úmluvy; ani Táboři by tedy neměli žádati změny. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 b, koncept. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Jakož mi píšeš mezi jinú řečí o ty dva kusy, duchovních a o pana Crušinu etc.,I milý pane Mikuláši, věz dobře, že sem mocně na vás vručil. Jáť sem vám nic nerozkazoval, také mně ze zdá, že by Tháboři také neměli rozkázati vedle úmluvy vaše mezi námi učiněné. I mám za to, že oni pokúšejí, kterak se k tomu postavíš vedle mne. A když si mi přiepis poslal pod svú pečetí, ihned sem je rozeslal panu Strakonickému i Mstichovi; a muožeš sám rozuměti, že mi to není hodné učiniti, než ty listy konám a položeny budú tak, jakož úmluva svědčí. A prosímť tebe, vieš-li jaké noviny, daj mi věděti. Datum Crumlow f. IIII. post Margarethe, annorum XLIII°. Old[řich]. 291. V Budějovicích, 17. července [1443]. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: stěžují si na krádež dobytka a koní. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 c, or. pap. Urozený pane milý! Služba naše napřed TM“. Vědětiť dáváme, že jsú nám dnes ráno dobytek vzeli ze dvú vsí i koně okolo města a kázali chudým lidem příti na Březnici s penězi, ač chtie-li dobytek mieti a nechtie-li jim dáti na rukojmie vzatek. Protož, milý pane, prosíme TM“, rač to TMť někerak opatřiti, ať by tak svú vuoli s námi neměl“ i s našimi chudými lidmi; ani sě vždy k rovnému podáváme, nás 1) viz č. 289. 2) srv. formulář přiměři se strany Oldřichovy, výše č. 283. 3) totiž Václav Zmrzlík ze Svojšína; srv. č. 286 a 288. 33

Strana 258
Č. 291—294: 17.—22. července 1443. 258 to od něho vždy potkati nemuož, jakož to jest TM“ dobře svědomo. Budweis f. IIII. post Divisionem apostolorum. Datum in Purgmistr, rada města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, pánu nám přieznivému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 292. 20. července 1443. Oldřich z Rožmberka podává měštanům krumlovským návrhy na novou úpra- vu městských řádů v Českém Krumlově. — (sabbato ante Jacobi). Čes. Krumlov, Schwarzenb. archiv: II A 5 AS. 2, koncept a dva souč. opisy. Vydal H. Gross, K obnově řádů městských v Č. Krumlově r. 1443 (Věstník Král. čes. spol. nauk 1904 č. VII) str. 6 a d., č. III. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 55 č. 200 (obšírný výtah). 293. [po 20. červenci 1443]. Měštané krumlovští odpovídají Oldřichovi z Rožmberka na jeho návrhy na novou úpravu městských řádů v Českém Krumlově. Čes. Krumlov, Schwarzenb. archiv: II A. 5 AS 2, koncept. Vydal H. Gross, K obnově řádů městských v Č. Krumlově r. 1443 (Věstn. Král. č. spol. nauk 1904 č. VII) str. 11 a d., č. IV. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 57 č. 201 obšírný výtah). Srv. výše č. 292. 294. V Krumlově, 22. července 1443. Oldřich z Rožmberka Táborským: ať nedopustí, aby jejich služebník Prus ze Zvíkova upomínal Janošovského, který slíbil za lidi z panství Oldřichova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 629, koncept. Súsedé! Věděti vám dáváme, kterak Prus ze Zviekova, služebník váš, chudé lidi panošie našich z těchto dolepsaných vsí: Zálužie, Výřov, Radošice, Borovany, za kteréž Janošovský slíbil, Janošovského upomíná proti úmluvám. Věřímeť vám, že to stavíte a dále toho upomínání nedopustíte dle úmluvy mezi námi zapsané. A což jest úmysla vašeho v tom, to nám dáte věděti po tomto poslu. Datum Crumlow f. II. in die Marie Magdalene, annorum XLIII°. Oldřich z Rosenbergka. Na rubu: Tháboróm o Petra Višně, Odolena a Petra z Lindy.

Strana 259
Č. 295—296: 24.—25. července 1443. 259 295. V Krumlově, 24. července 1443. Oldřich z Rožmberka spolu se synem Jindřichem, Janem Rusem z Cemin, purkrabím krumlovským, Buzkem z Rovného, Odolenem ze Slavkova a Petrem Višní z Větřní přivěsili svou pečet k listině, jíž Jan Ktil z Velenova založil zádušní mši ve farním kostele P. Marie v Krumlově. — (tu středu před sv. Jakubem ap.) Český Krumlov, městský archiv: II A N. 5 dl1, or. perg. se 7 pečeťmi na perg. proužcích (2. jest velká pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz v Listáři a listináři O. z R. I, str. 8 č. 9). J. M. Klimesch, Urkunden und Regesten zur Geschichte des Gutes Poreschin im 14. und 15. Jahrh. (Pojednání Král. čes. spol. nauk VII. ř., 3. sv.) str. 81 č. 149. — Böhm, Notizenblatt der Wien. Akad. d. Wiss. 1853 (III.) str. 442 (reg. s datem 17. července). — Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau in B. II, 59 č. 202 (reg.). 296. Ve Vídni, 25. července 1443. Rakouští správcové krále Fridricha Oldřichovi z Rožmberka: Jan hrabě ze Šaumburku promluví s ním jejich jménem o jeho dlužních nárocích vůči králi Fridrichovi jakožto poručníku krále Ladislava a vůči zemi Rakouské. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 630, or. pap. Unsern grus und dienstlichen willen mit erzaigen freuntlicher beweisung alzeit bevor. Edler herre! Als ir yecz Hannsen den Pawngartner, euern diener, weiser des briefs, von euer geltschuld und vordrung wegen, so ir zu unserm gnedigisten herrn dem Romischen kunig als vormund unsers gnedigen herrn kunig Laslawen und dem land hie zu Osterreich mainet zu haben, her gesandt habet, den haben wir von eurn wegen also mit fleiss gehoret, der auch solcher euer sachen bei uns zumal fleissig ist gewesen und die enzicleich geubet und getrieben hat. Nu hat sich der wolge- born herre Johanns graf von Schawnberg von seinen und unser als der anwelt in Osterreich und der lantschaft daselbs wegen vervangen sich selber in aigner person zu eu zu fûgen und von solher geltschuld wegen mit eu zu reden, als ir das von im wol werdet vernemen. Bitten wir eu mit sunderm vleis, so wir pest kunnen und mugen, was eu derselb von Schawnberg von seinen, unser und der lantschaft wegen dizmals sagen werde, das ir im das gelauben und eu auch darin gutleich willig und freuntlich wellet beweisen und auch das also tun, als wir des ein sunder getraun zu eu haben. Daran beweiset ir demselben von Schawnberg, uns und der ganzen lantschaft zu Osterreich sunder danknem dienst und wellen auch das mit vleis umb 33*

Strana 260
260 Č. 296—297: 25.—27. července 1443. eu beschuldigen und verdienn. Geben zu Wienn an sand Jacobs tag, under unserem bischof Nicodemen von Freysing insigil, das wir, die andern anwelt, hiemit geprauhen. Unsers gnedigisten herrn kunig Fridreichs anwelt in Osterreich. Na rubu: Dem edeln herren, herrn Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 297. 27. července 1443. Oldřich z Rožmberka [Budějovským: diví se, že ani jemu ani farářovi rožm- berskému, vyslanému s jejich posly do Vídně, nedali zprávy o svém jednání s Janem ze Šaumburka; aby tedy nemeškajíce vzkázali mu o všech věcech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 630 A a, koncept. Súsedé milí! Když farář z Rosenbergka s vašěmi vyslanémi zasě přijel, tázali sme jeho, kterak ty věci zjednány sú, řekl nám, že konečně nevie, než že vie, že je úmluva konečná, ale že sú jemu vašě vyslaní toho nezevili, než že ste nás s tiem měli byli obeslati. A což se našich chudých lidí dotýče, že je to pan Schawnberský na se přijel, a my toho, očekávajíc vašěho obeslání, ještě sme pana Schawnberského ne- věděli čím obeslati. I jest nám divno, poněvadž sme k vašie prozbě od nás jmeno- vaného faráře k vašim vyslaným do Viedně na pomoc poslali, že sú jemu těch běhóv nic nedali věděti a vy také nás s tiem neobeslali, abychme potom uměli spraviti a k vašemu dobrému se uměli přičiniti, jakož ten, kterýž se o vašě dobré by rád chtěl přičiniti vedle vašěho žádání a přichýlení k nám.2 Takéť slyšíme, že by pfarář váš“ něco truden byl a že by někteří lidé sobě o tu pfaru jednali. I zdálo by se nám, abyste o ty všeckny věci bez meškání k nám sem některé poslali, ješto by nás ústně toho rozumně spravili aneb nám rozumně vypsali, abychme na to po- mysliec, panu Schawnbergskému uměli odepsati a vám také na to odpověď dáti Datum sabbato post Jacobi, annorum LXIII°. k vašemu poctivému dobrému. Oldřich z Rosenberka. 2) o věci zde dotčené není jiných zpráv. 3) Mikuláš Saywl. 1) Jan hrabě ze Šaumburka. 4) o sporu o faru budějovskou viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 700 a d.; srv. též listy mezi Budě- jovskými a Oldřichem z Rožmberka z 9., 11. a 13. srpna 1444 a list Prokopa z Rabštejna ze 7. září 1444, níže otištěné.

Strana 261
Č. 298—299: 27.—30. července 1443. 261 298. 27. července [14433. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: žalují na Jana z Hradce a na Telči, že dal v míru zjímati jejich služebníky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 631, or. pap. Službu naši napřed TM“, urozený pane milý, vzkazujem. A túžíme TM“ na pana Jana Telečského, že maje s námi mír křesťanský zapsaný pod svú pečetí i jiných dobrých lidí pečetmi — a v tom míru nechtěl-li by státi s námi, měl nám dáti osm neděl napřed věděti —, i neohradiv se nám i s svými služebníky, když naši služebníci z Rakús jeli bez jeho škody, tu své služebníky na ně vyslal, tu jedny zjímali a druhé zbili, koně i jinú jim zbroji pobrali a samy držie v vězení. I toť TM“ oznamujem, žeť se nám to stalo v míru křesťanském a my naň i na jeho služebníky péče sme neměli ižádné. Protož to TM“ osvědčujem, žádajíc, aby to ráčil v paměti mieti, jestliže by co jiného o nás psal, chtě se spravedliv učiniti, aby v tom jemu neráčil vě- Dán v sobotu po sv. Jakubě apoštolu. řiti. Purgmistr a rada města Hory Tábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga na Crumplově seděním. Přitištěna krytá pečet. 299. 30. července [1443]. Jan z Lobkovic a na Hluboké Oldřichovi z Rožmberka: ať rozkáže Pešíkovi z Bělé, aby propustil jeho lidi z vězení. Rajhrad, archiv benedikt. kláštera: H h 36, str. 2, opis Březanův z r. 1614. AČ IV, 399 č. 2. Služba má napřed VM“, urozený pane! Tejno VM“ nebuď, že jsou na mne vznesli lidé moji jménem Michal a Mikuláš, bratří z Vlkova, kterak jsou se v Ševětíně po- týkali řečí s člověkem vaším, s Váchou řečeném, jdouc z Ševětína. A Pešík vzal jest proto lidi mé do Třeboně a je vězí, mně na ně nižádný nikdy nežalovav. I prosímů VM“, račtež jemu přikázati, ať mi takových pychúv nečiní, neb mi jest již to druhé učinil, a lidé moji ať propuštěni jsou. A budou-liť komu co povinovati a mně na ně 1) srv. též v listu Oldřicha z Rožmberka Mikulášovi z Lipy ze dne 31. července, níže č. 300.

Strana 262
262 Č. 299—300: 30.—31. července 1443. žalováno bude, hotov jsem pravdy dosti udati k svým lidem. post s. Jacobi. Datum feria tertia Jan z Lobkovic seděním na Hluboké. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, buď etc. 300. V Krumlově, 31. července 114437. [Oldřich z Rožmberka] Mikulášovi z Lipy a na Lipnici: ať mu vzkáže, že Táborští nevydali příměřných listů podle úmluv; aby k němu poslal svého slu- žebníka na neděli, kdy k němu pošle i Jan z Hradce v příčině své příhody s Tá- borskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 d, koncept. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Věděti dávám, když sem na koně seděl, chtě jeti k přátelóm svým do Rakús vedle jich obeslání, tu Kokot, služebník mój, přijel, spravuje mě, že sú Tháboři listy na příměří nepoložili. Věřímeť, že to v pa- měti mieti budeš, že mi se a pomocníkóm mém nestalo vedle úmluv mezi námi zapsaných.2 A jiné věci, což mi vzkázal po Kokotovi, služebníku mému, věřímť jakožto přieteli dobrému, že těch všech věcí pilen budeš, jakožť věřím. I srozuměl sem, by chtěl služebníka svého Peštku sem ke mně poslati; prosím tebe, aby to učinil v tuto neděli, neb mi pan Jan Hradecký také obeslal o té příhody, jakož se jemu z Thá- borskými přihodilo, prose mé rady v tom; takéť sem jemu psal, aby někoho svého ústného sem v tuto neděli poslal. A v té mieře já se vrátím od svých přátel. Pak porozuměje těm běhóm, poradím jemu vedle svého zdání jakožto přieteli svému mi- lému, ježto bych jej nerad dal utisknúti komu svévolně proti spravedlnosti. I pro- símť tebe, milý pane Mikuláši, porozuměje tomu, proč sú příměřné listy nepoložili vedle úmluv, a daj mi to po tom svrchupsanému služebníku věděti. Datum Crumlow f. IIII. post. Jacobi annorum ... Na rubu jinou souč. rukou: . .. fuit, invenitur domo, sed visa litera domini statim venerat in Crumlov. Idem refert, quod Thaborienses litteram super treugas sabbato post Jacobi5 posuerunt, sed sub aliis verbis quam dominus 6 ... Idem retulit, quod vehementer gaudent de treugis. Idem retulit, si solum bastias ince- pissent liberare, quod statim composuissent.7 Idem petit, quod dominus graciose habeat se ad orphanos Joh. de Sedlecz.8 1) Srv. odpověď Oldřichovu z 5. srpna 1443, níže č. 301. 2) srv. č. 282, 290. 3) 4. srpna. 4) srv. výše č. 298; Urbánek, Čes. děj. III. 1, 8191. 5) 27. července. 6) srv. č. 289. 7) srv. Urbánek, tamže 8181. 8) srv. Urbánek, tamže 8932.

Strana 263
Č. 301—302: 5.—10. srpna 1443. 263 301. V Prachaticích, 5. srpna 1443. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic a na Hluboké]: poněvadž on i jeho úředník Pešík právě odjíždějí, obešle v jeho věci Pešíka, až se vrátí. Rajhrad, archiv benedikt. kláštera: H h 36 str. 3, opis Březanův z r. 1614. AČ. IV, 399 č. 3. Služba naše tobě, sousede milý! Jakož nám píšeší o své lidi a Pešíkovi, našem úředníku, i tvůj list nás nalezl, a my vsedáme na vůz, jedouc k našemu testi, panu Krušinovi. A také jsme Pešíka odeslali (ten jede se pannami matky naší milé, dobré paměti), že nevíme, kterak sě ty věci mají. Než bohdá, když zase přijedem, chcemť ihned Pešíka obeslati. A jestliže by co učinil, ješto by učiniti neměl, má to opraveno býti. Datum Prachaticz feria secunda ante Stephani, anno etc. 43. 302. 10. srpna 1443. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby se přičinil o jejich stání s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627e, or. pap. Srv. č. 286, 288, 291. Urozený pane! VM“ služba naše napřed. A jakož sme prv z VM“ dali mluviti o škodu, kterúž nám pan Václav činil, i ještě nynie nám škodí a škodu nám i našim lidem učinil nemalú. Protož věříme VM“ i prosíme, VMť se ráčí v tom přičiniti, abychom někaké stánie mohli jmieti a k takým škodám nepřišli, pakli by VM v tom prospěch k němu nemohli jmieti, abychom k takým velikým škodám i k hanbě nepřišli; neb Buoh vie, že nám i našie chudině veliký útisk jest. A toho žádáme Datum sabbato in die Laurenti, anno etc. XLIII°. odpovědi vašie. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., nám přieznivému pánu. Pečet odpadla. 1) viz 30. července 1443, výše č. 299.

Strana 264
264 303. Č. 303—304: 10.—19. srpna 1443. V Krumlově, 10. srpna 1443. Oldřich z Rožmberka [Táborským]: člověka z Talína, zajatého a doneseného do Stropnice, dal propustiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 633, koncept. Súsedé běhu přieměrného! Jakož nám píšete o člověku z Thalina, kterak ste spraveni, že je na svobodné cestě jat a do Stropnice nesen, spraveni sme od našich úředníkóv: Když ten člověk, jsa jat od Němcóv a nesen mimo naše lidi, volal na ně, řka: „Milí súsedé, nedajte mi pryč nésti, však sem páně člověk z Rozenberka“, tu sú se naši lidé přičinili a toho člověka vzali a do Stropnice nesli, aby tu ozná- mil, že je náš člověk. A když v Stropnici byl, řekl, že je člověk Jindřicha z Lipna. Žádal z práva, aby jej vsadili s jinými, kteříž jemu koní jeho pobrali; a když vsazen byl, teprov řekl, že jest člověk Jindřicha z Lipna. A úředníci naši nás s tiem obeslali. A poněvadž řečí svú tak mátl, obeslali sme úředníky našě, aby ihned toho člověka i s těmi, kteříž s ním vsazeni byli, a s navrácením jeho statku propustili, Datum Crumlow sabbato in die neb s takovú válkú nemieníme nic mieti činiti. Laurenti, annorum XLIII°. Oldřich. 304. V Landshutě, 19. srpna 1443. Vévoda bavorský Jindřich Odřichovi z Rožmberka: posílá mu list o příměří mezi ním a Václavem z Michalovic a glejt pro posly Václavovy; obdrží-li stejný list od Václava z Michalovic, ať mu jej pošle. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539w, or. pap. Srv. č. 158, 166, 172 a d., 211, 212, 222, 223, 248 a 251. Hainrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber! Als du uns iezo von des von Michelsperg wegen geschriben hast, das der die seinen zwischen hie und sand Marteins tag? schiristen zu uns herausschiken well, und das wir dir unsern ge- laitzbrief schiken sullen etc., wie das dein brief mit mer worten laut, haben wir wol vernomen und wellen das also tun also, das van uns baiden tailen und den unsern biz auf sand Marteins tage schiristen auch fride gehalten werde. Und auf das schi- ken wir dir hiemit unsern brief, darinne der fride auf sand Marteins tag schiristen und dabei das gelaite begriffen ist, den wellest nit ausgeben, es sei dann, das dir der von Michelsperg desglichs ain solhen fridbrief, der von im laute, auch gebe, 1) tento list se nedochoval. 2) 11. listopadu.

Strana 265
Č. 304—305: 19. srpna 1443. 265 den wellest uns dann widerumb zu schiken" und dich der mue und arbait in den sachen nit verdriessen lassen, als wir dir wol getrauen. Das wellen wir in allen sachen genediclich gein dir beschulden. Und was dir darin begegen, wellest uns verschriben wissen lassen, das wir uns darnach wissen ze richten. Geben zu Landshut an montag nach Assumpcionis Marie, anno etc. XLIII°. Na rubu: Dem edeln unserm besunder liebm Ulrichen, herren zu Rosenberge. Přitištěna pečeť. 305. V Budějovicích, 19. srpna 1443. Budějovští [Oldřichovi z Rožmberka]: úředník Reinprechta z Wallsee slíbil jim glejt pro jejich kupce; děkují mu za výstrahu a prosí o další zprávy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 634 a, or. pap. AČ. III, 24 č. 34. Urozený pane milý! Služba naše napřed TM“. Jakož nám TM' píše o našich kupcích etc., věděti dáváme, žeť sú před témdni o to starší z nich před námi byli a také se nás rady tázali, a my sme též jim radili, ať by bez gleitu nejeli. I obeslali sme pana Reimprechta s tiem o gleit; i píše nám pan Polnhaméř, že páně M“ doma nenie, než chce naše rád gleitovati na miestě pána svého jakožto úředník etc. A na tom jsme zuostali. Než o tom nevieme, kteří jsú ti, ježto sú TMť o to obeslali. A jakož nám TMť píše v druhém listu“ o výstraze etc., z tohoť TM“ děkujeme. I byli bychme někoho z sebe vyslali k TM“, jedno, žeť sobě vážíme na cestě pótek. A prosíme TM“, bylo-li by co takového, dajte nám to věděti krátce na cedulce zavřené po tomto poslu, neb zevně nevieme se koho takově ještě vystřieci v Če- chách, kromě Zmrzlíka.“ I porozuměli by TMť co z Němec o našich, že by jim k škodě bylo, za toť prosíme, račte svú péči o to mieti; tohoť TM“ rádi chceme zaslúžiti. Datum in Budweis feria secunda ante Bartholomei apostoli, anno domini etc. XLIII. Purgmistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberka, pánu nám přieznivému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 1) Oldřich poslal Jindřichovi mírný list Václava z Michalovic až 3. ledna 1444, viz č. 349. 2) Reinprecht z Polheimu. 3) dotčené listy Oldřichovy se nezachovaly. 4) srv. č. 303, jakož i předcházející listy o sporu Budějovských s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína. 34

Strana 266
266 Č. 306—307: 19.—20. srpna 1443. 306. V Landshutě, 19. srpna 1443. Jindřich Landshutský, vévoda bavorský, Oldřichovi z Rožmberka: doporučuje mu do služby svého poddaného Tomana Trembecka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10, or. pap. Hainrich, von gotes genaden pfalzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor. Edler besunder lieber! Es kumbt zue dir unser lantsass und getrewer Thoman Trembeck, weiser des briefs, der willen hat in Be- heim zue dienen. Bitten wir dich mit sunderm gutem vleiss, ob er dir indert fugli- chen sei, den zue diener aufzunemen und durch unsern willen gutlichen zue halten und gunstlichen bevolhen haben, als wir dir solhes und alles guten wol getrawen. Geben Das wellen wir gein dir in solhem und anderm genediklichen erkennen. zue Landshut an mantag vor Bartholomei, anno etc. quadragesimo tercio. Na rubu: Dem edeln unserem besunder lieben Ulrichen, herren zue Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 307. V Krumlově, 20. srpna 11443]. Oldřich z Rožmberka [Budějovským]: o glejtu pro jejich kupce; aby nemeška- jíce vyslali k němu posla pro zprávy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist 634 b, koncept. AČ. III, 24 č. 35. Súsedé milí! Jakož nám píšete, že ste již o gleit do Lincě poslali, toť rádi slyšíme, nebť náš švagr2 již domóv přijel jest. Ale v tom sě opatřte, žeť takoví gleitové svědčie jedno na pomezie české a rakúské, abyste od Kermbergara škody nevzali, jehož tuším, když sě opatříte, že od něho škody nevezmete. A jakož nám píšete, že byste rádi viděli, aby vám to bylo šíře vypsáno o tom vystřežení, nezdá sě nám, bychom to listem šíře měli vypisovati, ale nemáte-li koho takového jiezd- ného, jemuž věříte, ješto by mohl bezpečně projeti, ale pošlete některého pěšieho rozumného, nebo ženu věrnú, abychom ústně vás toho zpravili. A to učiňte bez Datum Crumlow fer. III. post Assumpcio- meškánie, abyste k škodám nepřišli. nem Virginis. Ulr. 1) viz č. 305. 2) Reinprecht z Wallsee. 3) Jakub Kyenberger na Turmberce v Rak. (srv. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, 43).

Strana 267
Č. 307—308: 20. srpna—1. září 1443. 267 A také dávám vám věděti, žeť srozumievám, jsa zpraven, že Petr Zmrzlík vždy by ještě rád, což jest o Přibíka Jasanského, aby jemu to opraveno bylo; a jestliže sě v tom neopatříte, bojím sě, by i ten proti vám sě nezbúřil. Protož sě nám zdá, abyste někoho, jakož vám v listu píše, nemeškali k nám poslati, ať bychom vás po něm zpravili těch všech věcí. 308. Ve Strakonicích, 1. září 1443. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: prosí jménem svým a svých okolních zemanů, aby svým lidem okolo Písku a Vodňan zakázal s těmito městy obchodovati, neboť i on a jeho zemané svým lidem tak přikázali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 636, or. pap. Teplý, Sborník histor. kroužku 1909 str. 218 (špatně). — Srv. Sedláček, Děj. Písku I, 43. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane a přieteli milý! Jakož TM“ tajno nenie o mú věc, o kterúž sem byl poslal Rezka k TM“, prosímť, aby ráčil pilen toho býti, nebť mi jest toho veliké potřebie etc. Také dávámť TM“ věděti, žeť sú sě sjeli ke mně všickni zemené okolo mne přisedějící, i prosieť TM“ i jáť vedle nich prosím, aby ráčil přikázati svým lidem z městeček a ze vsí“, jenžť okolo Piesku a Vodňan přisedie, ať do Písku a do Vodňan na jich trhy nechodie ani jim co pro- dávají buďto dobytka ani kterých jiných věcí, a k sobě také ať jim na své trhy nedadie, Pieseckým a Vodňanským, neboť sem já i zemené přikázali svým lidem všem, žeť k nim na ižádné trhy nejdú ani smějí choditi ani jim co vésti ani po- dávati; takéť jim, Pieseckým i Vodňanským, k sobě do vsí choditi nedadie ani jim kterých věcí prodávají, nebo pro tu zápověď na Piesku a v Vodňanech súženie mají a velmi sobě stajští. I věřímť já i zemené TM“, že to ráčíš učiniti a v tom Datum Strakonic die sancti Egidii, annorum etc. XLIII°. uslyšeti je. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli milému mému, seděním na Crumlově, buď list dán. Přitištěna krytá pečeť. a) v or. následuje omylem přikázati. 34*

Strana 268
268 Č. 309: 11. září 1443. 309. V Lipnici, 11. září 1443. Mikuláš z Lipy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: páni na sjezdu v Polné pracují o to, aby byli propuštěni jeho lidé, bezprávně zajatí v Rakousích; aby i on přispěl mu v té věci radou a pomocí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 603, or. pap. AČ. III, 25 č. 36. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 631 a výše č. 246 a 247. Služba má napřed VM“, urozený pane milý! Tajno VM“ nebuď, kterak sme se nynie v pondělí minulý“ sjiežděli na Polné u pana Ptáka? s některými pány a haup- many lantfridu crajóv našich, a zvlášče o to, což mně se jest stalo a mým chudým lidem z Pelhřimova i odjinud do země Rakúské, jakož jsme již s tiem obsielali crálovu Milost, pan Ptáček, pan Hertvík“ i já, a žádajíce, aby JM' ráčila se k tomu přičiniti, aby ti lidé moji byli propuščeni s navrácením statkóv jich, kteříž sú jim pobráni, a že jsme toho proti JM“ žádnú měrú neprovinili ani proti té zemi Rakú- ské. Ale lidé moji i dnes vždy vězie a těžkú vazbú je připravují, chtiece šacunku s nich; nébrž slyším praviece, že by již jednoho neb dva umořili, mučiece pro ša- cunk. I rač VM' věděti, žeť jsú opět nynie zespolka obeslali crálevu Mť páni a haup- mané ti, kteříž sú se byli sjeli tu na Polnú, aby se JM k tomu ráčila přičiniti, aby ti lidé moji byli propuščeni s navrácením jich statkóv, a píšíce JM“, že jsú na tu zemi žádné péče neměli ani na JM i se mnú; pakli by se toho již po tomto obe- slání nestalo, že jsú na tom zóstali, že toho bezprávie od nich déle trpěti nechcme, a cíl ku poli a den jsme sobě ku poli uložili, kteréhožto dne mi se nehodí v listu psáti. Protož, milý pane, VM“ prosím a věře s doufáním, že mi VM“ k tomu času ráčí raden a pomocen býti proti takovému bezpráví, kteréž mi se jest již ně- koliké stalo od té země a bez viny, a v tom mne neráčíte opustiti, ale pomoci, jakož bych já učinil pro VM pro takovéž i jiné bezprávie. Neb, dá-li bóh, to VM shledá, že krajové naši a přietelé moji dobří k tomu se statečně a vskutku přičinie a že jim toho žel bude; a na tom jsme miestně zóstali. Ale prosím s pil- ností, což VM“ tuto píši, milý pane, rač VMť to při sobě mieti, neb jest toho po- Scriptum Lipnicz fer. IIIIa post třebie. Za odpověď VM“ prosím listem VM“. Nativitatem s. Marie virginis gloriose, annorum domini etc. XLIII. etc. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosis, sibi domino favoroso, presentetur. 1) 9. září. 2) Hynce Ptáček z Pirkštejna. 3) Jan Hertvík z Rušinova.

Strana 269
Č. 310—311: 18.—27. září 1443. 269 310. 18. září [1443]. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: ať jim oznámí, kdy k němu mají poslati ve své věci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 640, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož VMť jiezdu učiní do Viedni a k tomu, jakož VM tajno nenie, od sebe a o naši věc poslati chcme s VM“, i prosíme, že nám VM věděti dá, na který den k VM“ poslati jmáme, na- před věřiece VM“, že nám VMť radni i pomocni budete, aby nám bylo opraveno, nebť se nám nepravě dálo a výpověď nám sdržána nenie.2 Datum f. IIII. post Ludmille. Purgrmistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 311. Ve Štyrském Hradci, 27. září 1443. Fridrich, hrabě Cilský, Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že neměl dosud, koho by k němu mohl poslati pro vzkaz ve věci hraběnky Markety z Montfortu; doporučuje mu nyní svého posla. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Montfort, or. pap. Edler lieber freunde! Wir haben eu vormalen geschriben von wegen unsrer mumen grefin Margreten, graf Hermans von Montfort seligen wittiben, darauf ir uns widerumb geantwurt habt, wie ir eu mit uns aus den sachen auf sand Michels tag yez kunftig zu Wienn verrer underreden und uns euern willen darinne ze erkennen geben woldet. Nu hetten wir gern aus solh eur schreiben unser ret zu eu gesandt, so haben wir der mit nichte von uns geraten mugen, nachdem, als wir die in an- dern unsers lieben herren und vater und unsern gnotigen gescheften versandt haben, also das wir niemands yez hie bei uns, den wir fuglich zu eu gesenden 1) Oldřich z Rožmberka jel do Vídně v poselství ke králi Fridrichovi, jak bylo ustanoveno na červnovém sněmu v Praze (viz výše č. 279); poselstvo vyjelo z Prahy kolem 28. září; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 631 a d. 2) týká se nejspíše jejich sporu s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína; 3) dotčené listy se nedochovaly. 4) 29. září. srv. pozn. 4 na str. 265.

Strana 270
270 Č. 311—312: 27. září—11. října 1443. mochten haben, mugen gehaben; und getrawen eu wol, ir wellet uns das in arg nicht vermerken. Wie aber darumb ist eu in den sachen noch ichts ze sinne, das lasset uns bei dem gegenwurtigen unserem boten wissen. So wellen wir gern darinne unsern vleis tun und uns nach euerem willen und wolgevallen beweisen; wann, was wir eu in den oder andern sachen gedienen und gewallen kunden oder mochten, darinne sullet ir uns alle zeit willigen vinden. Wir haben auch dem ge- genwurtigen unserem diener empholhen aus den sachen verrer mit eu ze reden, dem wellet darinne genzlich gelauben als uns selber. Geben zu Grecz an frei- tag vor sand Michels tag, anno etc. XLIII°. Fridreich von gots gnaden graf ze Cili, ze Ortemburg und in dem Seger etc. Na rubu: Dem edeln unserm lieben freunde Ulreichen von Rosenberg. Přitištěna krytá pečet. Ve Vídni, 11. října 1443. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Pernštejna]: aby přijel do Vídně ke králi Fridrichovi urovnati svou věc. 312. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 645, koncept. Srv. AČ. I, 280 č. 13 a d. (Oldřichovy koncepty); Urbánek, Čes. děj. III. I, 632. Službu svú vzkazujeme, urozený pane a přieteli milý! Věděti dáváme, kterak králova Mť král římský nás skrze svú radu obeslal, túže nám na tě, že si panu Šenkovi z Lostorfu jeho hrad zlezil a jeho jal a velikú škodu jemu učinil bez viny, a že by králova M tobě rád byl učinil, což by tobě z práva měl učiniti; a kázal JMť nás prositi, abychme tě o to obeslali. I zdálo by se nám a zvláště pro ty běhy, kteréž zde nyní jednámy pro obecné dobré, aby sem k JM“ přijel, zda-li by ty věci v dobré uvedeny mohly býti. Neb králova Mě teď kleit posielá a také nám rozkázal, když přijedeš, jestliže by tobě co mělo učiněno býti vedle spravedlnosti, že se JM' rád k tomu chce přičiniti, aby se to stalo. A také což my se k tomu móžem přičiniti pro tvé dobré poctivé, jakožto pro přietele našeho dobrého, toť také rádi učiníme. I zdáloť se nám, aby to učinil a pokřiku na se neobděržěl. Wienne f. VI. ante Galli, anno etc. XLIII°. Datum Old[řich].

Strana 271
Č. 313—314: 13. října 1443. 271 313. V Lipnici, 13. října [1443]. Mikuláš z Lipy a na Lipnici Jindřichovi z Rožmberka: aby se přičinil o pro- puštění Majsnara, služebníka Táborských, a jeho tovaryšů; posílá mu list kněze Bedřicha ze Strážnice. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 e, or. pap. Srv. níže č. 314 o vyručení téhož Majsnara a jiných táborských služebníků z vězení Oldřicha z Rožmberka, též v žalobách Oldřichových z března 1444, niže č. 367; Mareš, ČČM 1902, 397. Služba má VM“, urozený pane milý! Vznesli sú na mě Tháborščí i na kněze Bedřicha, že by VM zjímati kázal Majssnara, služebníka jich, s thovařiši jeho, ani z Rakús jedú, i žádali sú, abych VMť o to obeslal. Protož, milý pane, VM“ prosím, aby se ráčil VM k tomu přičiniti, aby byli propuščeni s navrácením toho, což jest jim pobráno. Pakliť by se VM“ nezdálo propustiti, ale věřímeť VM“, že jim VMť ráčí rok dáti až do našeho ohledánie, věda VM, kterak tuhé zápisy mezi sebú máte. A teď VM“ posielám list kněze Bedřichóv, jenžť mi píše, žádaje, abych VM“ z jed- noty obeslal. Žádámť odpovědi toho listem VM“. Scriptum Lipnicz f. IIIa ante festum s. Galli. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozenberga, mně pánu příznivému, buď dán. Pečet odpadla. 314. [рo 13. řijnu 1443]. Jiřík z Dráchova, Petr Růže z Tábora a Jan Řezník z Bernartic vyrukují Fridricha Majsnara a jiné vězně z vězení Oldřicha z Rožmberka a zavazují se, že je postavi k určenému roku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1540, souč. opis. Oldřich z Rožmberka nechtěl přijmouti originál tohoto listu — viz v jeho žalobách z března 1444, niže č. 367; srv. Mareš, ČČM 1902, 397. Já Jiřík z Dráchova, Petr Róže s Thábora a Jan Řezník z Bernartic vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsme vyručili a mocí listu toho vyrukujem vězně Fridricha řečeného Maysnar, Zigmunda a Michala, pacholky jeho, Urbana řečeného Sopušek a Nykle, služebníky tháborské, 1) list kněze Bedřicha ze Strážnice se nezachoval.

Strana 272
272 Č. 314—315: po 13.—17. října 1443. od urozeného pána, pana Oldřicha z Rozmberka z vězenie, slibujíc pod svú ctí a vierú vězně svrchupsané, když nám opravcě, urozený pán Mikuláš z Lípy a s Lip- nicě a poctivý kněz Bedřich z Strážnice, káží a rok položie k opravám, v moc svrchupsaných opravcí postaviti. A cožkolivěk svrchupsaní opravcě o nich rozkáží, slibujem na tom konečně přestati a dosti mieti a tomu sě neprotiviti nižádnú měrů. Pakli bychom toho neučinili a vězňóv svrchupsaných k tomu a na ten čas tak, jakož sě svrchu píše, nepostavili anebo sě vyrčení ubrmanskému, kteréž učinie o ty vězně, protivili aneb odmlúvali, tehdy sě známe, že jsme čest a vieru propadli beze všie výmluvy. A jestliže by svrchupsaní ubrmané roku k výpovědi nepoložili oběma stranama a mezi nimi konečně do Matky božie Hromnic najprv příščích ne- vypověděli, tehdy v tom témdni po Hromniciech najprv příščích slibujeme my svrchupsaní jistci nadepsanému panu Oldřichovi z Rozmberka vězně svrchupsané v jeho moc v vězenie zasě postaviti v Crumlově na hradě v velké světnici, v moc svrchupsaného pana Oldřicha neb jeho purkrabie, kterýž by v tu chvíli purkrabí na Crumlově byl, a toho vězenie aby žádnú měrů prázdni nebyli, leč s dobrú vólí a propuštěním svrchupsaného pána neb jeho purkrabie toho vězenie byli by prázdní, jakož sě svrchu píše, pod základem cti a viery propadením. Toho na jistotu a na pevnost, což svrchu psáno stojí, kázali sme my svrchupsaní rukojmie své vlastnie Datum etc. pečeti k tomuto listu s naším pravým vědomím přivěsiti dobrovolně. 315. V Soběslavi, 17. října 11443. Petr Maksant, písař úřadu choustnického, Janovi ze Srlína, služebníku rožm- berskému: posílá mu dva své přípisy Táborským o záští mezi nimi, aby mu po- radil, který z obou přípisů jim má poslati. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 644 d, or. pap. Viz Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902, 400. — Záští mezi Petrem Maksantem a Táborskými, jež se dotýkalo i dřivějšího sporu Srlínova s Táborskými, způsobilo, že toto staré nepřátelství vypuklo znovu (viz níže č. 318, 321 a d.). O případu Srlínově viz výše str. 96 a d., 151 a d., 168. Službuť svú vzkazuji, kmotře milý! A jakožť sem prve psal o záštie mé s Thá- borskými, i očekával sem tvého poselstvie zase, i ještěť sem jim nic nepsal. I po- 1) srv. č. 313. 2) 2. února 1444. 3) z dotčené dřivější korespondence mezi Petrem Mak- santem a Táborskými zachovaly se pouze tři listy: První list ze 7. října [1443] Táboršti Maksantovi: Služba naše času příměrného. Jakož píšeš súkeníkóm našim, túže na nás, kterak by pod městckú pečetí naší tobě odepsáno bylo, aby Vaška postavil, že má propuštěn býti, ovšem tak se pamatujem, že jest psáno bylo, aby Vaška postavil; a jestliže nebude člověk neb služebník purkrabin v ničemž vinovat, proč by propuštěn nebyl? A poněvadž ten Vašek v příměří křesťanském našim lidem škodil, ješto časem svým má to řádně ukázáno býti, i nehodí se jeho tak lechce propustiti. A ty, což křivě a nepravě o nás rozpisuješ, haněje pečeť naši, na dléch budeš se za to styděti. Datum f. II. ante Dionisii. Druhý list ſpřed 8. říjnem 1443) Maksant Táborským: Táž služba má času přímirného. Jakož

Strana 273
Č. 315—316: 17. října—3. listop. 1443. 273 sielámť teď dva přiepisy, kterak jest byl úmysl mój jim odepsati; i kterýž by sě z těch dvú zdál jim odepsati, aneb zdá-liť sě co přičiniti, to mi piš a přiepis ten, kterýž bych měl jim poslati, ten mi pošli zase. A také poraď sě s někým o to i s purkrabí, nebylo-li by to mé psanie jim proti páně M“. A také v listech k nim tebe sem Srlínem nemenoval, než jednoho z kmotróv etc. A rozumiem tomu, že to jich psanie nenie z jich plného svolenie, než že to jedná Stuchlík s jinými tvými nepřá- teli, kteříž jsú příčina mučenie tvého. Piš mi to rozumně po tomto poslu. Datum Soběslav feria V. post s. Galli confessoris. Petrus Maksanth, compater etc. Na rubu: Famoso Johanni de Srlín, compatri meo carissimo d. Pečet odpadla. 316. 3. listopadu 11443]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: nehrozí jeho služebníkům, leč těm, kteří za- hubili jejich chudé lidi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 648, or. pap. mně o Vaška, služebníka purgrabina, odpisujete, že bych o Vás křivě a nepravě rozpisoval a haněl, za kteréžto psanie na dléch styděti bych se jměl etc., jáť sem sě ještě jak sem živ bohdá za své psanie nestydal, než vy se sami styďte, což píšete, že křivě a nepravě píšete, neb ste prve v svých listech psali, že sú někteří viděli Vaška s vašimi nepřáteli chodiec, a nynie píšete, že jest vašim lidem v přímiří křesťanském škodil. Snad ste jeho připravili, ať by vám k vóli pravil, jakož jeden z služebníkóv páně a z kmotróv mých, Srlín, vámi připraven jest, aby k vašie vóli pravil, což ste jemu praviti rozkázali, ješto nám shledáno nenie, by čím vinen byl. I nebylo by mě třeba vám tak uštipovati, bych křivě a nepravě o vás psal. Datum. Třetí list z 8. října 1443 Táborští Maksantovi: Makssante, věz úplně, že cožť sme prve o tom Vaškovi psali aneb nynie píšem, žeť se za to styděti nebudem, neb máš to shledati, že to naše psanie řádně bude provedeno před lepšími, nežli si ty, před kterýmiž to také za své psanie lživě musíš se v svú hlavu styděti a v svá ústa pro svú lež bíti, jižto cpáš na nás, pravě, bychom toho Vaška připravili jako Srlína, aby k naší vuoli pravil. Cožť jest koli Srlín o sobě a též o tobě bez přinucenie psal, toť jsú dobří lidé zvěděli. I vědúce tu věc smířenu býti, jměli sme za to, že by v mlčení již měla zuostati. A poněvadž vidíme, že věci v mieru křesťanském skonalé nám zdviháš, to musíme na pána vznésti, a zvědúce, jestli vuole jeho k tomu též, budem o tvé zradě dobrým lidem rozpisovati, jakož sme o Srlínovi rozpisovali, ješto od dobrých lidí budeš v tom a ve lži poznán, tak-li bude pravda, jakož ty nám o Vaškovi nepravě připisuješ. Datum f. III. ante Dionisii doctoris gloriosi, anno etc. XLIII°. — (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 644a, b, c, souč. opisy). 1) dotčené přípisy se nedochovaly; Mareš, ČČM 1902, 401 položil za ně chybně přípisy ze 6. listop., otištěné zde jakožto přílohy k listu z 9. listop. (viz níže č. 320). 35

Strana 274
274 Č. 316—317: 3.—4. listop. 1443. Službu naši vzkazujeme, urozený pane! Myť služebníkóm tvým nehrozíme ani škoditi mieníme, kteříž služebníci tvoji jsú; než těm, kteříž vedle nepřátel našich Němcóv Vitorazských naši chudinu zahubili, jakož TM“ tajno nenie, i zjímali, za nic neslibujem, úffajíce TM“, že jich zastávati nebudeš. Datum dominico post Simonis et Jude apostolorum. Purgmistr a radda města Hradiště Tábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, nám příznivému. Přitištěna krytá pečet. 317. 4. listopadu 1443. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: prosí o radu, mají-li opatřiti Rackovi z Rýžmberka k roku do Strakonic glejt měst Tábora, Písku a Vodňan. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627f, or. pap. Urozený pane! VM“ službu naši napřed vzkazujem. A dáváme VM“ věděti, že Zachař z Říčan psal nám před tiem, abychom jemu listy na příměřie poslali k ne- děli jminulé, neb že jest příměřie nám sjednal z Rzizenberským“ a Václavem Smrz- líkem, a tak abychom Rizenberskému klejty sjednali a dobyli od Táborských, Pie- seckých a Vodňanských. A my jemu na to odepsali, že s těmi městy nejsme za jedno ani jedna strana a že za to jmáme, že pan Racek bez jich klejtu" móže na rok do Strakonic přijeti, než což by bylo od straně našie a jemu potřebie bylo, že rádi klejt chcem sjednati. I píšeť nám nynie pan Zachař, chcme-li konci, abychom Rizenberskému od těch nadepsaných měst klejt sjednali, jinak že k roku nechce jeti. Protož prosíme VMt, vaši radu v tom dáti i pomoc, což máme v tom uči- Datum f. II. post Omnium sanctorum, anno etc. XLIII°. niti. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. a) tak or. b) kleitti or.

Strana 275
Č. 318—319: po 4.—5. listop. 1443. 275 318. [Po 4. listopadu 1443/. [Oldřich z Rožmberka Budějovským: radí jim, aby dopsali sami Táborským o glejt pro Racka z Rýžmberka k sjezdu s nimi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627g, koncept. Srv. list Budějovských ze 4. listop. 1443, výše č. 317. Súsedé milí! Jakož nám píšete o glejt k sjezdu s vámi Rackovi s Ryzmberka od Tháborských, Pieseckých a Vodňanských etc., móžte tomu rozuměti, kterak v této mieře naše věc jde s Tháborskými a s těmi městy. I zdálo by sě nám, abyste vy sami od sebe na Thábor psali, jakž sě vám zdá najpodobněji, a požádali na nich v túž oplatu glejtu k sjezdu těm osobám, a což by v tom zjednali neb nezjednali, abyste nás s tiem nezmeškali obeslati, neb bychom sě chtěli k tomu rádi přičiniti, když jediné porozuměli bychom a cěstu toho měli, aby to k konci šlo mezi vámi. 319. V Lipnici, 5. listopadu [1443]. Mikuláš z Lípy a na Lipnici Vítovi ze Rzavého, purkrabí choustnickému: psal Táborským, aby si poslali pro listy na příměří od příští neděle za týden (10. list.); aby si i jeho pán, Oldřich z Rožmberka, na ten den pro list Táborských poslal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 f, or. pap. Srv. Mareš, ČČM 1902, 398. Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli milý! Jakož te[be tajno nenie o listech, kteréž pán tvój, pan Václav z Michalovic, Mstich z Sedlce a Tháborščí mezi sebú jsú zdělali na příměřie, i milý přieteli, také tebe nebuď tajno, že jsem psal Thábor- ským, aby po listy páně, páně Michalcóv a Mstichóv poslali od této neděle příštie v témdni“ na Vlašim a že jim je chcme vydati a to pro tu příčinu, že toho na sobě nemieníme držeti, ale rok složiece, k výpovědi se mezi nimi přičiniti, a také aby snad neřekli, že jim rok prve pokládámy, nežli listy vydámy. Protož, milý přieteli, to věda, když poselství ku pánu činiti budeš, daj to pánu věděti, cožť tuto píši, ať pošle po list Tháborských takéž od této neděle příštie v témdni, žeť bude vydán, neb Scriptum Lipnicz f. IIIa ante Leonardi. potom, když se JM“ zdáti bude. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Slovutnému panoši Víthovi ze Rzavého, purgrabí na Chúsníce, přieteli milému, buď dán. Pečet odpadla. 1) totiž Oldřich z Rožmberka. 2) viz 27. června 1443, výše č. 282 a 283. 3) 10. listop. 4) rok byl pak ustanoven na 15. pros. — viz níže č. 338. 35*

Strana 276
276 Č. 320: 9. listop. 1443. 320. V Soběslavi, 9. listop. 11443]. Petr Maksant, písař choustnický, Janovi ze Srlína: posílá mu přepisy listů, jež psal o něm Táborským; zdá-li se mu jim psáti, aby se dříve poradil s Oldři- chem z Rožmberka; ať zpraví rožmberského písaře Jana, aby se napsalo Tučapovi o úroky; o listu na rybník Předbořský. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 644 g, souc. opis. Srv. výše č. 315. Službu svú vzkazuji, kmotře milý. Věz, žeť sem slal na Tábor, jakož přiepisy toho posielám, a nezdálo mi sě i jiným dobrým lidem, bych jinak ještě psal, leč potom; i nedali mi ještě žádné odpovědi. I protož, jestliže by se tobě co zdálo jim 1) První list dán 6. list. [1443/: Služba má, súsedé a přietelé milí! A žalujit vám, kterak mi jest psán list nepoctivý pod pečetí vaší měsckú od purgmistra a raddy, kterýž byl ten úterý, jakož dánie v témž listu svědčí, před s. Dyonisym (8. řijna). A tak psali mi, lži dávajíc i zrádci nazývajíc, a že by chtěli o mé zradě též jakožto o Srlínově rozpisovati. A mám za to, že ta psanie taková lživá hanebná o mně nejdú z plného svolenie raddy vašie, než že někteří chodci bezectní v té raddě, všeteční pochlebníci, psali jsú mi to bez vědomie jiných dobrých lidí té raddy a k hanbě jim i vám všěm dobrým lidem; neb takový žádný nemóž na mě ukázati, bych které zrady o vás jednal proti své cti. Protož toť vám i všem dobrým lidem oznamuji, jestližeť by takoví lháři o mně mluvili a psali, žeť odmlúvati a odpisovati chci jako proti těm cti a viery nemajícím, jenž věci úmluvné a mír křesťanský rušie, kterýž sě stal o Srlína i o jiné věci, a žeť chci před takovými lháři bezectnými cti své hájiti s pána svého radú a dobrými přáteli. Datum Chusnik f. IIII. die s. Leonardi. Petr Makssanth. Slovutným Janovi Malohradskému z Bernartic, Maršovi Kršňákovi, Matějovi Vnúč- kovic, Mikulášovi Pechanovic, Ondřejovi Karthákovi, Matějovi Šešelovi, Laurinovi Mikulášovi a Zig- mundovi Frymlovi i jiným všěm měšťanóm, obecným, dobrým lidem města Hradiště Thábora, súsedóm a přátelóm milým. — Druhý list dán 6. listop. 1443: Purgmistře, kterýž jsi byl toho času před svatým Dyonizym v úterý, jakož dánie v listu svědčí, a někteří z raddy Tháborské, jiných dobrých lidí v též raddě nedotýkaje! Jakož jste mi psali, bych vám mír křesťanský zdvihal, Srlína dotýkaje, i mnoho lží v svém listu obrazili i zrady dotýkajíc, to jste napřed v hrdlo selhali, bych já Srlína v svém listu menoval. A jakož dotýčete, že by o mé zradě též jakožto i o Srlínově chtěli rozpisovati etc., ktož by kolivěk z vašie raddy na mě pravil, bych koho zrazoval, tenť by v hrdlo selhal jako sám zrádce bezectný. A viem v jistotě, že ta psanie o mně nejsú z plného vašeho svolenie raddy vašie, než že někteří všeteční chodci, nemajíc jiných obchodóv, cizí robotu žerúce, na to studují, lži ne- dóvodné skládajíce, i píší pod pečetí měsckú k hanbě jiným dobrým lidem; kteréžto psanie, jich haně- nie, mne sě bohdá nepřijme. A bylo by dobře, by takoví z té raddy mně sě v listu menovali, kteřížto o mně lživě píší, abych takovým uměl na jich psanie lživé a zrádné odpověděti, jiných dobrých lidí nehyzdiece. A takoví neb ten máť shledati, žeť má na to řádnú odpověď mieti a v hrdlo selhati, jako zrádce bezectný a z kurvy syn samorostlý, jidášný, licoměrný. A nepíšíc o to mnoho mezi sebú, svoléce sě před někoho dobrého, ať takový tu zradu na mě vede a já chci odvésti, jakž Petr Datum Chusnik f. IIII. die s. Leonardi, annorum etc. XLIII°. mi ten dobrý svolení najde. Súsedóm starším některým v raddě města Hradiště Thábor buď Makssanth, písař chúsnický. dán. — (Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist 644 e, f, souč. opisy). Srv. Mareš, ČČM 1902, 401, srv. však pozn. 1 na str. 273.

Strana 277
Č. 320—321: 9.—11. listop. 1443. 277 psáti, o to se ale potiež s páně M“, neb na ně fortel dobrý máme, že věci umlu- vené a mír rušie; a tak věz, že ta psanie v tom listu, jakož sú mě haněli a tě, jen toliko tříe sú to jednali: Stuchlík, Dobešík a Řešetko. Ten prve pravil před Koz- ským a Dobroničkú, že o tom nic nevie, a potom sě seznal. I porokoval jim Róže z toho, že sú tak psali bez vědomie jiných. A tázali“ Stuchlík Dobroničky, kterého sem já kmotra mienil, zdali by mi Peše nebožtík kmotr byl. Tu Ruože hned, sedě, řekl řka: „I tomuť se jest nepravě stalo.“2 Pak Dobronička řekl: „Když toho čas bude, budeť vám Makssant jmenovati, kohoť jest kmotra mienil, nebť on nejednoho kmotra má.“ I rozumiemť tomu, žeť sú o ta psanie v róznici. Takéť sem ženu tvú o tu céchu obsielal; nerozumiemť tomu, byť dáti chtěla, jakož pak o tom i o jiném po Travencovi, jestližeť k tobě pojede, vzkáži. Také, milý kmotře, zprav pana Jana písaře o Tučapovi a úrok kněze Janóv nebožtíkóv cancléřóv, žeť jest již zadržal 2 kopy, ať ode páně M“ jest Tučapovi psáno, ať to dá a úroky platí. Item rejstřík o rybník Předborský také posielám, aby sě zpravovati uměl; a pomysl na to, aby toho rybníka prázden byl.“ A budeš-li motci zjednati, ale těch 20 kop, jakž jsi mi dlužen, že by páně M mně srazil, jakož sem páně M“ ostal vin i s lidí chudých, ješto ještě mám dobrati a to velmi nesnadně. A jestliže by toho nebylo, tehdá vždy musím ten list tvój někomu prodati, bych na něm měl dobře ztratiti, neb mám pilné dluhy platiti sirotku nebožce Martinovu, ižádný v Soběslavi. A takéť pošlu po Travencovi, co dluhu tvého jest a co sem služby na to tobě srazil. Paní Marthě vzkaž službu mú, ktyž by máslo měla, byť tak cesta zlá nebyla. Datum A věz, žeť nás páni bratřie nynie s pilností Soběslav sabbato ante s. Martini. hledie. Hec kmotr. Item věz, že Ruože nynie jest purgrmistrem a ten vzkázal mi, prose mne, abych za jeho úřadu o to nepsal; pak přes to jáť sem psal. A Doběšík prve před ním purgmistrem byl, když ten list hancivý psán jest. I zdálo by mi sě, aby ty také psal jim s páně raddú. A jestliže psáti budeš, dajž mi přepis toho. Na rubu: Famoso Johanni de Srlin, compatri carissimo. 321. V Krumlově, 11. listopadu 1443. Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce: ať káže propustiti jeho služebníka Vávru. a) tak ruk. b) tak ruk. 1) Peša ze Sedlčan, písař táborský. 2) viz Mareš, ČČM 1902, 10. 3) srv. Mareš, tamže str. 3.

Strana 278
278 Č. 321—322: 11.—12. listop. 1443. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 649, koncept. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Obeslal mi úředník mój Jan Bolochovec, tůže na Chroplíka, služebníka tvého, že mi jednoho služebníka mého jal, Vávru, a jej vězí. I prosím tebe, milý pane, aby mi jej kázal propustiti s navrácením, což jemu vzato jest. Věřímť, že to učiníš. A což jest úmysla tvého v tom, to mi daj věděti po tomto poslu. Datum Crumlow f. II. in die Martini, anno etc. XLIII°. Oldřich z Rosenbergka. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Hradce, přieteli mému dobrému. 322. V Praze, 12. listopadu 1443. Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, Zbyněk Zajíc z Hazenburka a purkmistři a konšelé Starého i Nového měst Pražských Oldřichovi z Rožmberka. ustanovili sněm na týden po Novém létě (8. ledna 1444); souhlasí-li s tím, ať jim vzkáže a ať obešle pány a města své strany. Třeboň Schwarzenb. archiv: Hist. 650 a. AČ. I, 283 č. 14. — Nejedlý, Prameny k synodám strany Pražské a Táborské v letech 1441— 1444, str. 21 a 56 č. XXII (reg.). — Srv. Urbánek, Čes. déj. III. I, 638 a d. Službu svú vzkazujem, urozený pane, přieteli milý! Dávámeť věděti, že když jsme z Viedni vyjeli, obeslali jsme pana Ptáčka a s ním i z Trčkú jsme na Lipnici rozmluvili o sněmu, chtějíce od nich srozuměti, kdy by se jim zdálo, aby položen byl. Na to nám svú odpověď dali, že se žádnému lépe nehodí sněm položiti, nežli nám posluom, kteří jsme u krále byli; a že tu moc máme, abychom položili, na který čas se nám zdáti bude. I jmenovali jsme jim týden po Novém létě. Protož, pane, zdá-li se tobě, aby na svrchupsaný čas položen byl, aby nám to po svém listu vzkázal, abychom na ten čas pány i města obeslali. A ty také, pane, na své straně aby je obeslal, aby na svrchupsaný den k sněmu do Prahy přijeli, jehož se nám zdá, aby na jiný čas prodlen nebyl pro všecky věci. Neb vieš, že jsme spolu na tom zuostali, nebť jsú dobří lidé, páni a rytéřstvo, s námi o tom mluvili, řkúce: Dán v Praze den čím spíeše, tiem lépe. Protož rač nás s odpovědí nemeškati. svatých pěti bratruov, anno etc. XLIII°. Menhart z Hradce, najvyšší purkrabie pražský, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, purgmistři a konšelé Starého a Nového měst Pražských. 1) Jan Bolochovec ze Šatavy, hejtman soběslavský.

Strana 279
Č. 322—323: 12.—14. listop. 1443. 279 Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozemberka, přieteli našemu milému. Přitištěny čtyři kryté pečeti, z nichž dvě odpadly. 323. V Krumlově, 14. listop. 1443. [Jan ze Srlína Táborským]: žaluje na křivdu, která se stala jemu a Maksan- tovi od některých z Táborských, a žádá, aby mu to bylo opraveno. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 644 h, souč. opis. Srv. č. 315 a 320. List tento jest nejspíše onen opis pův. listu, jejž si vyžádal od Srlína Petr Maksant, písař choustnický (viz č. 320), přípisek na str. 277. — Mareš, ČČM 1902, 401. Súsedé! Srozuměl sem z toho psanie, kteréž někteří z vás, milovníci búřky a nesvornosti, učinili sú Maksantovi bez svolenie a vědomie druhých, a píšíce pod měskú pečetí mezi jinú věcí, že o Maksantově zradě též jako o mně chtějí rozpiso- vati a že bych já bez přinucenie o Maksantovi psal též jako sám o sobě etc. Opatř- tež to písmo mé lépe, ješto sem svú rukú před mučením na Táboře psal; tu shle- dáte, žeť křivdu pravie a píší, bychť jedním slovem v svém psaní Maksanta dotekl. A cožť takoví o Maksantovi píší, viem, žeť se v tom neobmešká, byť takový cti své řádně nehájel. Též i já, ač sem kolivěk, péči na vás nemaje a nic do sebe nečije, od vás zdravie i statek stratil, a nevině své úffaje, před vámi se vystřieci nemohl, avšak cti své z boží pomocí uhájil sem před vámi i před každým svým nepřítelem a chci hájiti až do smrti. Poněvaž některý z vás bez druhých vědomie ze zlosti a z nechuti, ne k míru ani k svornosti, ale k búřcě a k róznici hlediece, zdvihají věci smluvené a k držení i k zachování panem Crušinú pode ctí a pod věrú a pod tisícem kop mocně vypověděné, i nedivím sě tomu, že chtějí rozpisovati o Maksan- tovi též, jako jsú o mě rozpisovali, neb nechtějí pamatovati, jakú práci a náklad učinili sú, usilujíce a mysléce, kudy a kterak svój neřádný a kvapný účinek nade mnú mohli by provésti a mě nevinného utlačiti a křiva učiniti a o hrdlo i o čest připraviti. I nedopustil jim toho milý Bóh, ač sú kolivěk řeči mé i písmo, kteréž sem rukú svú psal, měnili a ukracovali. Kéž sú to před panem Crušinú, súdcí a mocným ubrmanem3, položili a napsali, co a kterak sem já rukú svú psal před mučením. Však sem já psal takto: „Já Jan z Srlína vyznávám pod věčným zatrace- ním, že ani s Peší ani s kterým jiným člověkem na Tháboře, buď muž nebo žena, nikdy sem nemluvil o nižádnú zraddu ani o které podtrženie toho města Thábor.“ Kažtež sobě list, kterýž sem já psal, čísti, tuť shledáte, žeť sě nesjednává psanie 1) list z 8. října 1443 (úterý před sv. Dyonisem); viz v listech Maksantových ze 6 list., otiště- ných v pozn. na str. 276. 2) srv. výše č. 119. 3) srv. výpovědi Hynka Krušiny ze Švamberka ze 14. července a 16. srpna 1442, výše č. 198 a 202.

Strana 280
280 Č. 323—324. 14. listop. 1443. mé a psanie těch, ješto sú je skládali a před panem Crušinú čtli, a z toho poznáte, žeť mi sě jest od nich velká křivda dála. A ještě sě vždy chlubie, že sú o mně rozpisovali; viec by sě měli stokrát styděti a mlčeti nežli mluviti a rozpisovati a vás, ktož o tom psaní neviete, jakož Makssantovi píší, mě v tom hanějíc i jeho, dále nezavoditi. A když by takoví pamatovali, co sem mluvil před panem Petrem z Chlumpce a před mnoho dobrými lidmi rytieřskými, maje na smrt kráčeti, „že na tom umierám, že vám ničím vinen nejsem; a jestliže bych potom jinak mluvil, jsa mukami přemožen aneb chytrú řečí podtržen, aby tomu ižádný nevěřil, ale že na tom zavierám a umierám, že vám ničím vinen nejsem,“ kdož by chtěl to vážiti, nezdá mi sě lepší vývod nežli takový, na čemž by člověk směl umřieti. A také takoví byť chtěli pamatovati, jak sú řádně při svú v Nepomuce položili proti mně a provedli, prosiece pána mého před mnoho dobrými lidmi, aby jim odpustil, což sú kolivěk proti němu učinili, nic by sě nechlubili ani k rozpisování chvátali; dybyť mi to byl Bóh ráčil dáti, abych v Nepomuce slyšán byl před dobrými lidmi, tuť bych již byl s lepší pamětí a výmluvností vypravil, kterak mi sě dálo od takových od počátku až do koncě, ješto by sě neměli čím chlubiti, ale styděti, co sú nade mnú učinili a vás, ješto o tom neviete, zavedli. A protož tomu rozuměje, že někteříž z vás bez druhých a obecného vědomie ty věci zdvihají a úmluvy rušie, žaluji vám všem jiným, kteříž o tom psaní neviete, coť mi sě a Makssantovi od takových děje, kteříž sú Maksantovi psali pod obecnú pečetí, v tom mne také dotýkajíc. A jestliže mi to inhed nebude opraveno od takových, tehdy s radú a s pomocí těch, ktož mně přejí, chci o tom dále mluviti a cti své hájiti s boží pomocí až do smrti. A toho mi odpověď dajte listem svým. Pakli nedáte, budu tomu rozuměti, že to Datum Crumlow f. Vta post Briccii, anno XLIII°. psanie z vašie všech vóle jest. 324. Ipo 14. listop. 1443/. Táborští Janovi ze Srlína: kdyby byl moudrý, nezdvihal by proti nim věcí umořených atd. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 644 k, or. pap. AČ. I, 383 č. 34. — List jest odpovědí na dopis Srlínův ze 14. listop. 1443, viz č. 323; srv. Mareš, ČČM 1902, 402. Jene z Srlína! By ty byl člověk múdrý, jakož tě lidé mezi múdrými lidmi položili sú, nikdy by proti právu věcí umořených nezdvihal a nerovnal se psaní zabylému kmotra svého Maksanta. A by ty byl jezdil k nám v upřiemnosti, neptajě sě na zrady, bez pochybenie žádné by na nás péče nejměl, jakož podnes ti, ktož k nám beze lsti jedú, péčě nejmají. Než kteříž by na taková zrazovánie, jakož ty, jezdili, též by takové, jakožto tě, a horšie musilo by potkati, vědúce, že by každého

Strana 281
Č. 324—325: po 14. a okolo 15. listop. 1443. 281 našeho též nebo horšie potkalo. I zdá se nám, že by tobě nebylo potřebie tak mnoho vypisovati; cožť sě jest stalo, z běhuť se jest nestalo. A cožť jest tobě před panem Crušinú v oči mluveno a psanie tvé čteno, pročs neodmlúval? A jakož dále dotýčeš, že se tomu nedivíš, jmaje za to, že o Maksantovi chtějí též jakožto o tobě rozpisovati etc., nevieme, kto by to jměl rozpisovánie jednati, poněvadž již Bosák odšel na cestu všelikého těla, Jakuba a Víta provazníka u nás nenie a my nevieme, tobě co kázati opravovati. A byť Maksant svého zpurného psanie nechal, odstup to od nás, bychom chtěli která příčina býti, abychom věci minulé zdvihali. A teď přie- pis jeho listu v tomto zavřený posieláme. Purkmistr a někteří v raddě na Tháboře. Na rubu: Slovutnému Janovi ze Srlína dd. Přitištěna krytá peče. 325. ſokolo 15. listop. 1443]. [Jan ze Srlína Táborským]: posílá jim opis jejich listu, psaného Maksantovi, aby poznali, že ne on, nýbrž oni sami zdvihají věci umořené; Maksant se před nimi sám obhájí; on sám byl od nich zajat nevinně, před Hynkem Krušinou ze Švamberka ho nepustili k řeči atd. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 644 i, koncept. Srv. předcházející korespondenci. Súsedé! Jakož mi píšete, kdybych já byl múdrý, jakož mě lidé mezi múdrými položili sú, že bych nikdy proti právu věcí umřených nezdvihal etc., i ovšem, když bych já to učinil svévolně a zdvihal věci umluvené, umořené a pod mírem křesťan- ským vypověděné i pod základem cti, viery a tisíc kop panem Crušinú, mocným ubrmanem, neviem, kterak bych bez viny zóstal a z toho sě vymluviti mohl, učině co proti právu. Ale poňavadž vy, chtějíce múdří býti, zdviháte“ věci umořené, umlu- vené a křesťanským mírem potvrzené, i výpovědi pod svrchupsaným základem cti, viery i peněz, na to pomyslete, kterak chcete múdří býti a nevinni zóstati a zá- kladu nepropadnúti? A teďť vám posielám přiepis listu, kterýž ste Maksantovi psali pod městskú pečetí, mne v tom listu dotýkajíce znamenitě, že chcete o Maksantově zradě též rozpisovati, jakož ste i o mně rozpisovali.? Tu pak vizte z toho svého psanie, vy-li zdviháte úmluvy a mír křesťanský či-li já s Maksantem. A jakož píšete, abych sě nerovnal psaní zabylému Maksantovu, netřebať mi jest za Maksanta a) zdvihati or. 1) viz č. 324. 2) list z 8. října 1443 viz v pozn. na str. 273. 36

Strana 282
282 Č. 325: okolo 15. listop. 1443. odmlúvati ani odpisovati: tenť léta má a cti své hájiti bude. Slyšímť, žeť s svú pří hotov jest před dobrými býti. Povoltež jemu rovného, tuť sě shledá, kto píše za- bylejě a tak bláznivějě a neupřiemějě, vy-li či-li Makssant. Dále mi píšete, kdy- bych k vám jezdil v upřiemosti, neptaje sě na zrady, že bych bez pochybenie na vás žádné péče neměl etc. Všakť sem i psal rukú svú před mučením ihned na počátku i před dobrými lidmi vyznal na Tháboře mnohými rytieřskými a na tom umřieti chtěl, že sem nikdy k vám nejezdil k podtržení a na zradu vaši neb města vašeho." Dále mi píšete, že by sě vám zdálo, že by nebylo potřebie tak daleko vy- pisovati, co mi sě jest od vás stalo, a že mi sě jest z běhu nestalo etc. Jáť pravím: ačť mi sě jest kolivěk stalo nevinně a nepravě a tak z běhu, všakť sem já s tiem mlčal a bohu milému byl poručil, úffaje jeho svaté milosti, že za to zdravie i statku odjetie dá mi odplatu nerovnů. Avšak poňavadž sě vždy mnú chlubíte, píšíc, že ste o mně rozpisovali, a v tomto vašem listu druhém píšete, že mi sě z běhu nestalo, povinen sem své cti hájiti až do smrti. Bohadle jakož píšete, že mi sě z běhu ne- stalo, považtež toho, kdy ste mě jali; shledáte, že v míru křesťanském, ježto sem na vás žádné péče neměl. A kdybych péči měl, věda, že Peše, písař váš, jat jest a zmučen prvé týden neb viec, než ste na mě připadli, kdybych já do sebe co čil, však bych já vás v plotiech nedočkal, maje nad sebú hrad Chúsník několiko honóv. Viztež dále, pročteb mne jali a zmučili, že pro křivé narčenie, kteréžto narčenie Peše, písař váš, vám v oči a přede mnú, jsa zmučen, pod skřipcem leže, vyznal jest, když ste jeho tázali, tak-li jest, že bych já jej na to navodil, aby Thábor zradil pánu z Rosenberka: tu jest řekl, že nenie tak, ale vyznal, že ničím vinen nejsem, a což jest na mě mluvil, že by z bolesti pravil; a na to jest umřel.2 I zdá mi sě i jiným dobrým lidem, že ste mi to z běhu učinili. A bojím sě, že zlost druhé vaše súsědy proti mně oslepila, že sú nerozvážili, co mienie učiniti a mě jieti a když mě jmú, co z toho pójde, a protož toho nerozváživše, neopatrně a nepravě sú uči- nili, nepravě na mě viny psali, nepravě na obec vznášeli a písmo mé, kteréž sem já rukú svú psal, zfalšovali a před panem Crušinú (a já toho neslyším) čtli, jakož to jsú i v tomto přiepisu Makssantova listu, kterýž přiepis mi poslali, znamenitě zfalšovali, píšíce, by mě v listu svém Makssant Srlínem a páně služebníkem jmeno- a) následuje škrtnuto: Ale nedajž toho milý Bóh, bych tak neopatrný byl služebník pána svého, abych sě neptal, kudyž sě obrátím, na komž bych mohl, co by škodného a od koho mohlo vyjíti pánu mému a zvláště v přímiřích a v míru křesťanském. A kdybych já toho pilen nebyl, kterak sú vaši súsědé ukládali, jich jmenovati nechci, však by pán mój bez Chúsníka byl, ješto Holas k libosti a k slibóm súsěd vašich budúcie za platy jednal jest a ukládal; a to jest těm jistým znal v oči na Chúsníce, súsedóm vaším, kteříž sú jeho na to strojili a zjednali, a na tom jest umřel. Protož mi za zlé nemějte, žeť sem pánu svému Chúsník zachoval, aby zrazen nebyl. (srv. Mareš, ČČM 1902, 2.) b) tak or. c) zkráceno R. 1—2) tato část listu jest otištěna v AČ. I, 384 č. 35.

Strana 283
Č. 325—326: okolo 15. a po 15. listop. 1443. 283 val, ano jest to púhá křivda. A ktož věřiti nechce jedno, ohledaj list u Jana písaře, kterak jest Makssant takovým buřičóm psal. Protož ti takoví, styďte sě za to, že chtějíce sě právi učiniti, očitú křivdu, majíc za to, že na jevo nevyjde, svým psaním přikrývají. Dále píšete, že což mi jest před panem Crušinú v oči mluveno a psanie mé čteno, proč sem neodmlúval, tu opět zjevnú křivdu píšete: však ste mi v oči před panem Crušinú nic nemluvili ani ste mě k řeči připustili, ani komu se mnú mluviti dali, neb ste tomu rozuměli, že já s boží pomocí byl bych statečně ohlásil, co a kterak ste nade mnú učinili od počátku až do koncě. Dále píšete, že neviete, kto by měl o mně ta rozpisovánie jednati, poňavadž již Bosák odšel jest na cestu všelikakého těla a Jacuba a Vítka provazníka u vás nenie a vy že neviete mi co opravovati. Dajž to milý Bóh, aby ti všichni, kteříž sú byli příčina mého nevinného jetie a zmučenie, aby jedni po Bosákovi a druzí po Vítkovi provazníkovi a po jiných vyhnaných s Tábora kročili, a Bože daj to, aby jediné ti ostali na Tháboře, kteříž Boha a své bližnie milují a svými věrnými obchody sě živie a obierají. Jáť bych od vás jiné opravy nežádal než takovému rozlúčení, nebť by z takového rozlúčenie inhed byla chvála Bohu na výsosti a v zemi České i v jiných zemiech okolních pokoj lidem, kteříž sú dobré vóle. A jakož na konci píšete, kdyby Makssant svého zpurného psanie nechal, že byste nechtěli býti příčina, by které věci měly zdvihány býti etc., kterak vám Makssant píše, toho já málo viem; byť vám pak najzpurnějě psal, tiem já vinen nejsem. Ale tomu sě divím, že chtějíce múdří býti, tyto nesnázě a hrdá psanie bez vědomie jiných jednáte i zavodíte skrz to a o základ tisíce kop propadenie a cti a viery zbavenie sami sě i všechnu obec připravujete, činiece svévolně, což sě vám zdá, a píšíce takové listy pod městskú pečetí, bez jiných vědomie věci umluvené a smířené zdvihajíce. 326. [po 15. listop. 1443]. Táborští Janovi ze Srlína: aby položil ve svém listu jména. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 644l, or. pap. AČ. I, 384 č. 36. — Srv. předcházející korespondenci Srlinovu s Táborskými a níže č. 327. Purgermistr a radda města Hradiště Thábor řečeného. Jakož nám píšeš, Srlíne, nekonečně takto: »Opatrným purgermistru a někte- rým z raddy«, jména polože v svém listu, ať vieme, kterak se k tomu přičiniti etc. Datum. Nebť nejsme ničímž vinni. Na rubu: Srlínovi dd. Přitištěna krytá pečeť. 36*

Strana 284
284 Č. 327—328: v 2. pol. listop. a 17. t. m. 1443. 327. [V 2. pol. listop. 1443]. [Jan ze Srlína Táborským]: oznamuje jména těch Táborských, kteří proti ně- mu zdvihají věci umořené; ví, že jsou na Táboře i mnozí, kteří mu nejsou ničím vinni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 656, koncept. AČ. I, 385 č. 37. — List jest odpovědí na č. 326. Purkmistře na Táboře a raddo! Jakož mi píšete, že bych nekonečně vám psal, žádajíce, abych zejména položil v svém listu, kterých z vás dotýkám, abyste se uměli přičiniti: poňavadž se chcete přičiniti, toť jest velmi hodné a obci užitečné, abyste se přičinili a sebe dále zavoditi nedali Janovi Stuchlíkovi řečenému Pražák, Ondrákovi z Berúna řečenému Dismas, Řešetkovi, Dobeškovi vetešníkovi a jiným jich pomocníkóm, ježto ty věci skládají, a bez vědomie obecného věci umluvené a křesťanským mírem utvrzené zdvihají, píšíce pod městskú pečetí a zdvihajíce věci umořené, a vás, ktož o tom neviete, i obec všechnu o čest a o vieru i o základ tisíc kop propadenie připravují. I třebať jest vám k tomu se pilně přičiniti a k tomu spěšně přihlédnúti, ať by vás dále nezavedli. A jakož na konci píšete, že mi nic vinni nejste: jáť tomu věřím, žeť jsú mnozí na Táboře, žeť mi ničím vinni nejsú, a žeť sú takoví vážili nevinu mú a mnoho libostí, kteréž sem jim a obci ukazoval, a druhé, ano je již na šibenici vedú, s šibenice sem je strhoval a zvěšeti nedal. A ti všichni, kterýmž pokoj k mysli jest, byli sú toho vděčni, že sem o to praco- val, že s obchody svými mohli sú mezi lidi a živili se poctivě bez zlodějstvie; ti všichni nic mi vinni nejsú. Ale kterým zlodějstvie milo jest, ješto obchodóv neumějí a zlodějstvím se živie, jazykem obci slúžie a roztrženie v obci plodie, búřky strojie, bližnie z peněz šacují, ti jsú příčina mého jetie a nevinného zmuče- nie a ti jsú mi vinni. A toť se shledá, nebude-li na tomto světě, ale na onom, kdežto jim řeč hrdá nepomóž, ani chytrá a pokratá bude platna. 328. V Novém Městě Vídeň., 17. listop. 11443]. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby dopomohl Prokopovi Klaricovi z Budějovic k rychtě v Budějovicích, spadlé na něj a jeho bratra Rehoře po smrti jejich bratra Kryštofa. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 A/2, or. pap. Srv. list v téže věci ze 14. července 1443, výše č. 287. Fridreich, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen ziten merer des reichs, herzog zu Osterreich und ze Steyr etc.

Strana 285
Č. 328—329: 17.—18. listop. 1443. 285 Edler besunder lieber! Fur uns ist komen unser diener und lieber getruer Procop Claricz von Budweis und hat uns erzelet, wie das Cristof, sein bruder, richter zu Budweis, von todes wegen abgangen und solich ampt und gerechtikeit desselben gerichts nu an in und seinen bruder Gregorien als an die nechsten erben gefallen sei, nachdem und sy und ire vorfordern von altersher von behemischen kunigen, als er uns furgibt, also gefreiet sein, als er dich dann aller sach wol eigentlicher underweisen wirt. Doraf wir dann auch der genannten stat Budweis geschriben haben, ist unser begerung an dich, du wollest dir den genannten unsern diener in solichen seinen sachen befolhen sein lassen, damit er als ein rechter erb zu solichem ampt on hindernus kome, in auch in seiner gerechtikeit und in an- dern seinen anligenden sachen, wo das not geschicht, hanthabest, schuczest und beschirmest uns zu sunderlichem wolgefallen und danknemikeit. Geben zu der Newenstatt am suntag vor Elizabeth, unsers reichs im vierden jare. Ad mandatum domini regis W. Ungnad Vesern. Na rubu: Dem edeln Ulrichen von Rosenberg, unserm besunder lieben. 329. V Krumlově, 18. listop. 1443. Oldřich z Rožmberka pánům českým: svoluje, aby sněm byl položen v oktáv Nového léta (8. ledna 1444); obešle k němu Václava z Michalovic na Strakonicích a Jana z Rýžmberka na Rábí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 650 b, koncept. AČ. III, 26 č. 37. Službu svú vzkazuji, urození a opatrní páni a přietelé milí! Jakož mi píšete, že jedúce z Viedni, obeslali ste pana Ptáčka a s ním i z Trčkú se na Lipnici mlu- vili o sněm etc., toť velmi rád slyším; a poněvadž sú svú vóli k tomu dali, aby ten sněm položen byl v octáv Nového léta, jáť také k tomu svoluji, a kohož budu moci k tomu sebú přivésti, toť také rád učiním. Než mněť by sě zdálo, což by pánuov bylo, byste každého zvláště obeslali, nebť já mnoho pánuov okolo sebe nemám, než pana Strakonického a pana Rábského; tyť chci rád obeslati. Crumlov fer. II. ante Elizabeth, anno XLIII. Datum 1) viz č. 322.

Strana 286
286 Č. 330—331: 22.—30. listop. 1443. 330. V Nepomuku, 22. listop. 1443. [Hynek Krušina ze Švamberka] Oldřichovi z Rožmberka: o požáru na hradě Švamberce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Svamberk, Březanova genealogie str. 5. AČ. III, 370 č. 6. Služba má napřed, urozený pane testi milý! Jakož mi píšeš o mé škodě, kteráž mi se na hradě na Švamberce skrze oheň stala, želeje mne o tom, velicet jsem vděčen toho od tebe. I dávámť věděti, že ještě z toho děkuji pánu bohu, že tak ještě neveliká a nepřílišná se škoda mně stala, jakož na tom pokoji oheň vy- šel, že na spíži, ani na listrách, ani na prachu, ani na střelbě, ani na lidech nevzal sem škody nižádné, než roucho mé chodicí, to zhořelo jest. A žena má, ta škodu najvětší vzala na klenotech, a panny její; a té škody jejich více jest nežli za pět set kop grošóv. A Kostenpír jest velmi postřelen, ale již jemu buohdá nic ne- bude. Datum in Nepomuk feria VI. in die beatae Coeciliae virginis, anno 1443. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberka, testi mému milému, buď dán. 331. 30. listop. [1443]. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: nevědí ještě nic o dalším příměří se Zmrzlíkem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 h, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VM' psal po tom rokování,2 vzkázáno-li je nám, bude-li Zmrslík chtieti další příměřie jmieti, nenie nám ještě nic vskázáno aniž čemu rozumieme, by kterému městu šlo, neb nám mělo tento týden dáno věděti a tohoť se nestalo. Protož, milý pane, věřímet VM“, jakož i ústně poslové naši z VM“ mluvili, že se k tomu přičiníte, abychom my i naši bez viny a svévolně nebyli hubeni. A toho žádáme vašie odpovědi. Datum sabbato in die beati Andree apostoli. Purgermistr a radda města Budějovic. 1) list ten se nezachoval. 2) sjezd konaný v listop., na němž se jednalo o sporu Budě- jovských s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína a také s Rackem s Rýžmberka (srv. listy ze 4. listop., č. 317 a 318, o glejtu pro Racka).

Strana 287
Č. 331—333: 30. listop.—zač. pros. 1443. 287 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 332. V Lipnici, 30. listopadu 1443. Mikuláš z Lípy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: aby dopsal Reinprechtovi z Wallsee o propuštění jeho chudých lidí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 603, or. pap. Služba má VM“, urozený pane milý! [Vaší millosti“ tajno nebuď, že lidé moji ještě vždy sedie a vězením uklrutně“ trpie, aniž rozumiem, kdy konec bolesti bude. I slyším, že by to již záležalo najviec na panu Remprechtovi, švagru VM“ 2 Protož, milý pane, VM“s doufáním vždy prosím, aby VM“ se ráčil přičiniti a švagru VM“ psáti, aby se ráčil přičiniti o to zpuščěnie mých chudých lidí a o navrácenie Scriptum Lipnicz jich statkóv. Neb slyším, že by byl Kymberger“ jeho přikázaný. sabbato ipso die beati Andree apostoli, annorum Domini etc. XLIII°. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, mně pánu příznivému dd. Pečeť odpadla. 333. Na Lipnici ſzač. prosince 1443]. Mikuláš z Lipy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: ať se přičiní u Rein- prechta z Vallsee, aby Kyenberger propustil jeho lidi a vrátil jim jejich věci; aby poslal Táborským glejt k roku ve Vlašimi a oni pošlou jemu na Soběslav. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 603, or. pap. Srv. list Mikulášův z 30. listop. (č. 332), kde je i odkaz na předcházející korespondenci v téže věci; onen list Mikulášův se minul s Oldřichovým listem, který se nezachoval (Oldřich se o něm zminil také ve svém listu ze 4. pros., viz č. 336) a na nějž odpověděl Mikuláš tímto listem zač. prosince. Služba má VM“, urozený pane milý! Jakož mi VMť píše, že pana Jindřicha, syna VM“, poslali ku panu Remprechtovi etc., z práce, kterúž VM má pro mě a pro mé chudé lidi, VM“ velice děkuji. A jakož VMť dotýče, že by Kymbergéř a) or. v těchto místech poškozen. 1) srv. č. 246, 247 a 309. 2) Reinprecht z Wallsee. 3) viz pozn. 3 na str. 266.

Strana 288
288 Č. 333—334: zač. prosince a 2. t. m. 1443. chtěl dosti mieti na panu Remprechtovi, a já abych poslal Mrakše a Hanuška, slu- žebníky své, k tomu, a že konečně rok ten v svátky vánočnie má býti etc., milý pane, jáť bych v tom pana Remprechta neběhal, ale móže tomu VMť rozuměti, žeť já nemám, oč rokovati s tiem Kymbergéřem; nebť mi se jest to stalo a mým chu- dým lidem bez viny a na svobodné silnici a já péče naň neměl ani na tu zemi Rakúskú. A dotýče VM, že by se Kymbergéř proto k rokování podával, že by ti vězňové všichni moji nebyli a že by jedno dva vozy soli jim vzali, ovšem, pane, soli jsta byla dva vozy a sukno a k tomu peněz hotových drahně. I rač VM' věděti, žeť bych já o cizího žádného nechtěl státi, než mých jest chudých lidí devět jal, i sedíť jich sedm a dva sú se vyručili. A jinak bych VM“ psáti nechtěl. Protož, milý pane, VM“ vždy prosím, aby se ráčil přičiniti ku panu Remprechtovi, ať on se ráčí přičiniti, aby ten Kymbergéř mé chudé lidi propustil s navrácením statkóv jejich. Nebť jsú mě obeslali někteří páni rakúščí, tomu se divíce, že ještě prázni nejsú, a pravie, že jest to na panu Remprechtovi a že Kymbergéř jest přikázaný jeho. A nežť, pane, dopustím, byť jemu jediný groš dali šacunku, snázeť je musí zmořiti, nebť sem vždy péče ižádné naň neměl ani na tu zemi Rakúskú]. A jakož VM dotýče o bez- pečenství k tomu roku do Vlašimě, takéť sú mi psali Tháborščí, a žádajíce od 10 až do sta koní bezpečenství. A já sem jim psal, že sem VMť o to obeslal. I zdáť mi se, aby jim ráčil glejt poslati na Tlábor] a oni VM“ na Soběslav na tolikéž koní a na tolikéž osob.2 Scriptum Lipnicz. Mikuláš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, mně pánu příznivému, buď dán. Pečeť odpadla. 334. V Krumlově, 2. prosince 1443. Oldřich z Rožmberka [Budějovským): posílá jim list Přibíka z Klenového o válečných přípravách Zmrzlíkových; obeslal Racka z Rýžmberka o urovnání jejich věci. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627i, koncept. Súsedé milí! Píše nám Klenovský, jakož v tomto přiepisu srozumiete, a také sice sme zpraveni, že by se Zmrzlík zbieral. Protož i zdálo by se nám, abyste své obeslali, jakož by se vám najlépe zdálo, aby na cestě k škodám nepřišli. A na toto 1) rok ve Vlašimi stanovený na 15. pros.; viz č. 338. 2) srv. glejt ze 6. pros. 1443, níže č. 337.

Strana 289
Č. 334—335: 2.—4. prosince 1443. 289 psaní, jakož Klenovský píše, dajte nám věděti, což bychme na to odpověď dáti měli. A jakož nám píšete, že vám po tom rokování ještě žádné odpovědi dáno není, toť neradi slyšíme; než myť sme ihned obeslali pana Racka, prosiece jeho, aby se pro nás přičinil, aby ty věci v dobré uvedeny byly. Pak což nám na to odpovědi dá, Datum Crumlow f. II. ante Nicolai, annorum XLIII°. dámeť vám věděti. Old[řich]. 335. 4. pros. 1443. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: Přibík z Klenového jim ve svém listu činí výtky neprávem, neb učinili vše podle výpovědi; sám však nedrží jim míru a výpovědi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 652, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VM' přiepis listu Klenovského přislal, tomuť sme srozuměli. A tak jakož píše o Rojnu, služeb- níka svého, že jakož VMť výpověď učinil, že bychom svědomie ukázali před VM“ žeť jest vězňóv těch postúpil a dal etc., vieť VM“, žeť sme před časem svědomie toho řádně od Pešíka z Bělé a od Podolce poslali a u VM“ to svědomie i nechali, žeť nám jest těch vězňóv postúpil, takžeť sme vše učinili vedle výpovědi, a Němeč- kovi sme tento týden klejt svój listem svým dali do čtyři neděl, aby k nám přijel, a tomu také jakož i prve nikdá odporni byli vedle našeho práva městkého spra- vedlivé učiniti etc. A jakožť píše, že když s námi smieřen, že v tom mieru Lopatka od nás lidi jeho hubil i tiskl k úplatkóm, na tomť nám krátko činí, neb toho nenie. A také jmáme za to, že by TM“ neboli o to nám prve byl by psal, než že nynie TM“ píše. A my VM“ osvědčujeme, že nám mír a výpověď VM“ učiněný Přibík ne- drží aniž koná; neb sme od VM“ nejednú upomínali i žádali, aby Přibík vedle vý- povědi vašie s námi urokoval na někoho v kraji, jestliže by se co přihodilo mezi námi, aby po tom rozkázánie opraveno bylo. A toho jím schází, a námi nic neschá- zelo i podhdnes učiniti vedle výpovědi vašie. A věřímeť VM“, že na to dále po- Datum f. IIII. in die s. Barbare, anno Domini etc. XLIII°. myslíte. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga etc., pánu nám přieznivému d. Pečeť odpadla. 1) viz č. 331. 2) viz č. 334; list Přibíka z Klenového se nedochoval. 37

Strana 290
290 Č. 336—338: 4.—7. prosince 1443. 336. V Krumlově, 4. prosince 1443. Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Lipy a na Lipnici: poslal k němu svého posla ve věci jeho lidí dříve, než k němu došel jeho posel; Kyenberger není přiká- zaný jeho švagra. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 603, koncept. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Jakož mi nynie píšeš o své lidi, prve než mi tvój tento posel došel, poslal sem svého posla k tobě o též běh;2 ježtoť za to mám, že tebe ten mój posel již došel, po kterém psaní dobře zrozuměti móžeš, že se o tvé lidi starám, a což bych koli tobě k libosti mohl učiniti, toť bych rád učinil, jakož sem i prve to činil. A dále jakož píšeš, že by spraven byl, že by Kin- berger byl přikázaný švagra mého, tomu nevěř, neb kto tě toho spravil, ten tě toho zle spravil; než někdy byl u něho v službě, ale tomu jest již několika let, co u něho není. Datum Crumlow f. IIII. in die Barbare, anno etc. XLIII°. Old[řich]. 337. 6. prosince 1443. Oldřich z Rožmberka dává purkmistru a radě města Hradiště Tábora glejt do Vlašimě k roku, jim od opravců položenému, od 10 do 100 osob na tři neděle. (v pátek den sv. Mikuláše). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 554, or. pap., pečeť odpadla. Glejt k roku ve Vlašimi 15. pros. 1443 (srv. č. 319 a 338) poslal Oldřich Táborským na vy- zvání Mikuláše z Lipy — viz č. 333. 338. V Lipnici, 7. prosince [1443]. Mikuláš z Lipy a na Lipnici a kněz Bedřich ze Strážnice Oldřichovi z Rožm- berka: urovnají jeho věci s Táborskými na sněmu v Praze v oktáv Nového léta (8. ledna 1444), budou-li tam; aby vězňům táborským dal rok anebo je propustil na rukojmí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 g, or. pap. Služba naše VM“, urozený pane milý! Jakož jsme VM“ rok byli položili na Vlašimi s Tháborskými od této neděle prve příštie v témdni,“ i nenie VM“ slechka 1) list ze 30. listop., výše č. 332. 2) ztracený list Oldřichův, jehož obsah známe z nedato- 3) 15. pros.; srv. č. 319. vané odpovědi Mikulášovy; viz č. 333.

Strana 291
Č. 338—339: 7.—11. prosince 1443. 291 tajno, kterak sněm obecný v Praze provolán jest v ochtáb nového léta. I zdáť se nám, abyste VM tu ráčili býti na tom sněmu; a Tháborskýmť jsme též psali, a my také, dá-li Bóh, ač tu budem, těch věcí mezi VM“ chcem porovnati, kteréž jsme na sě vzali. Takéť se nám zdá, nébrž z moci našie ubrmanské VM“ přikazujem, aby vězňóm, kteréž VMť má Tháborských, aby jim VM kázal rok dáti se vším, což jest jim pobráno. Pakli se VM“ toho nezdá učiniti, ale rač je kázati na rukojmie dáti pod základ podobný a to až do našeho ohledání. A na to odpovědi žádáme listem VM“. Scriptum Lipnicz sabbato post festum beati Nicolai confessoris. Mikuláš z Lípy a na Lipnici a kněz B. z Strážnice. A takéť jsva na tom s knězem Bedřichem na tom zóstala, že toho ubrmanstvie nemienila držeti; jediné páně milost doma bude, že jim hned, dá-li bóh, o to rok složímy k výpovědi konečné. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, nám pánu příznivému, buď dán. Pečeť odpadla. 339. V Krumlově, 11. prosince 1443. Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Lipy a na Lipnici a knězi Bedřichovi ze Strážnice: aby mu oznámili, budou-li opravdu na sněmu v Praze; je ochoten pro- pustiti vězně Táborských na rukojmí, avšak Táborští poslali mu špatný list; at káží Vodňanským a Píseckým, aby propustili jeho lidi na přiměřený základ; aby Vodňanští a Táborští propustili služebníka Mstichova a vrátili lidem Oldřichovým dobytek a koně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 h, koncept. Srv. Mareš, ČČM 1902, 397—9; Sedláček, Děj. Písku I, 46; Urbánek, Čes. děj. III. I, 8862. Služba má vám, pane Mikuláši a kněže Bedřiše milí! Jakož mně píšete, odklá- dajíce mně i mém pomocníkóm rok, jakož ste mně položili byli, až do sněmu bu- dúcieho do Prahy, byť posel váš včera tak pozdě nebyl přiběhl, již sú moji i mých pomocníkóv služebníci hotovi byli, chtiece dnes ráno vyjeti k tomu roku, jakož ste nám položili. Pak když ste ten rok odložili, tomuť sem srozuměl. Jáť bohdá s mémi pomocníky neb s jich vyslanými na tom sněmu v Praze budu, jediné, budete-li vy také; neb tuto píšete, ač tu budete, těch věcí mezi nimi chcete porovnati, neroz- umiem tomu, kterak vy to slovo mieníte. Protoš prosímť vás, dajte mi věděti, bu- 1) srv. č. 322 a 329. 2) viz č. 338. 37*

Strana 292
292 Č. 339: II. prosince 1443. dete-li na tom sněmu v Praze, abych se svémi pomocníky také k tomu připravil a k tomu sněmu mohl býti. Dále jakož mi přikazujete, abych ty vězně na rukojmí dal, vznesl sem na vás prve, kterak ti věznie zjímáni sú s jistinú a na mém pan- ství. A bychť byl thedáš doma, byl bych jim jihnet kázal jich právo učiniti; a po- něvadž purgrabí mój jim protáhl, až vašě psaní jeho došlo, potom kázal sem, aby jimi chvátáno nebylo. A když sú na mě Tháborščí žádali, abych je na rukojmí dal, svolil sem k tomu. Oni mi žádných peněz nepodali, o kteréž by je chtěli vyručiti, ačkoli moji lidé, kteréž oni vězie, od nich sě vyrukovati musí, jakož oni chtie, ja- kožto Čberóv syn: musili jej jeho přietelé vyručiti ve 400 kopách a sami viete, že za tolik nemá, že ten na poli jat jest v mé službě jakož dobrý člověk, ale tito sú zjímáni, jakož svrchu dotčeno jest; a já přesto, abyste vy i jiní dobří lidé věděli, že mnú nic rovného sníti nemá, podal sem jim toho, aby je vyručili na čest a na vieru, jakož teď přiepis toho vám posielám. A oni udělavše list na pergameně, dvěma rukama písařskými psaný, a jedna pečeť držela se za velmi málo, neb pendule byla přeřezána, třetí, že datum toho listu smazán a zasě napsáno bylo, čtvrté, že sú dvú kusú nepoložili v listu hlavním, jakož sem já jim přípis vydal: najprvní kus, že sú s jistinú popadeni na mé škodě, a druhé, aby se jim stalo vedle jich zaslúžení; a když mi takový neřádný list a nedokonalý poslali, nezdálo mi se jeho přijieti, po- slal sem jich jej zasě. Protož, milí páni ubrmané, hotov sem je na rukojmí dáti vedle běhu toho, jakož oni mé vězně vydávají, a vedle vašie výpovědi. A toho prosím od- Datum Crumlow f. IIII. post povědi vašie, abych se uměl potom richtovati. Nicolai, annorum XLIII°. Oldfřich]. Duše: Také, páni ubrmané, vězte, že lidi mé chudé po vsech v té válcě a druhé také, ješto do vojsky a z vojsky chodili sú, ty jsú zjímali a vězie ukrutně na Vodňa- nech a na Piesku, a v Vodňanech sediec dali sú odklady již pět kop a na Piesku druhých pět kop, a ztravu jim velmi draho dávají a na rukojmie nechtějí dáti v po- dobný základ, jakož na chudé sedlské lidi slušie, ale chtějí těmto chudým lidem toho dotáhnút, aby Mstich z Sedlce vězně jich, kteréž jest zlapal leckdes na lúpe- žích, dal v lehký základ, jakž oni chtie, a skrz to tyto mé chudé lidi trápie. Protož prosím, abyste na Piesek a na Vodňany z moci své ubrmanské psali a jim přiká- zali, ať by lidi mé v základ v podobný dali, jakož na sedlské chudé lidi slušie, nebť sobě jimi toho na Mstichovi vyvésti nemohu, byť on jim vězně při neřádných vě- cech zlapaných“ dal tak na rukojmí, jakož by tito chudí lidé měli dáni býti. A jáť s Mstichem jiného nemám činiti, než vedle toho rčenie, kteréž sme sobě učinili v kraji pro upokojenie, abychme nedali žádnému svévolně búřiti. Také dávám vám věděti, že služebníci Vodňanských a Tháborských jménem Lyzna s jinými jali sú Sbyněčka, služebníka Mstichova, a vzali jemu dva koně a jiné a) tak or.

Strana 293
Č. 339—341: 11.—29. pros. 1443. 293 věci nynie v tomto přímiří. Žádámť, abyste z své moci jim psali, ať Mstichova slu- žebníka propustie s navrácením těch věcí, kteréž sú jemu pobrali. Také lidem z Herzlaku mým dědičným pobrali dobytek a koně, jedno sú roztrhli a druhé na rukojmie dali do vánoc ve 12 kop a na vánoce lidé postaviti mají. A poněvadž ste tento rok odložili, prosímť, pište na Vodňany, ať těm lidem delšie rok dadie k po- stavení toho dobytka a koní do vašie výpovědi. 340. Na Hluboké, 28. prosince 11443. Jan z Lobkovic a na Hluboké Oldřichovi z Rožmberka: aby mu odpověděl ve věci Oldřicha Roubíka z Habří a oznámil, kdy pojede do Prahy, neboť by s ním rád jel. Rajhrad, archiv benedikt. kláštera: H h 36 str. 3—4, opis Březanův z r. 1614. AČ. IV, 399 č. 4. Služba má napřed VM“, urozený pane! Jakož jsem VM“ prvé psal o Oldřicha Roubíka z Habří, i vzkázala mi VMť po Lukšovi, že mi po Vašem poslu toho od- pověď dáti ráčíte. I prosímť, račtež mi odpověď dáti. Takéť slyším, že by VM ráčil do Prahy jeti. Jestli to tak, prosímť, račtež mi dáti věděti, kdy byste ráčili Datum Hluboka sabbato die Innocentium. jeti, nebť bych chtěl s VM“ jeti. Jan z Lobkovic seděním na Hluboké. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka. 341. V Krumlově, 29. prosince 1443. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic a na Hluboké]: Roubík by byl rád s ním v pokoji; než pojede do Prahy, oznámí mu dva dny předem. Rajhrad, archiv benedikt. kláštera: H h 36 str. 4, opis Březanův z r. 1614. AČ. IV, 400 č. 5. Služba naše tobě, sousede milý! Jakož jsi nám psal o Roubíkovi,“ mluvili jsme s ním. On praví, že jsi jemu odpověděl a že by rád u pokoji byl, by ty jej s po- kojem nechal. A dále jakož píšeš o jízdu do Prahy, myť bohdá do Prahy pojedem, a když toho čas bude, dámeť dva dni napřed věděti, kde by k nám přijeti měl. Protož budiž hotov, když bychme tě obeslali, aby k nám přijel. Datum Crumlov dominico post Natalem Christi anno etc. 44. Oldřich. 1) dotčený list se nezachoval. 2) totiž na sněm k 8. lednu 1444; srv. č. 322 a 329. 3) viz č. 340.

Strana 294
294 342. Č. 342—344: 31. prosince 1443. Na Hluboké, 31. prosince 1443. Jan z Lobkovic a na Hluboké Oldřichovi z Rožmberka: aby nevěřil Roubíkovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 655, or. pap. Služba má napřed VM“, urozený pane! A jakož mi VM píše o Růbíkovi, co on praví, račiš věděti, žeť bych nerad v pokoji byl, a v tom nerač jemu věřiti, cožť on VM“ pravil jest. I prosímť VM“, rač toho pohotovu býti pro jeho svévolné od- Datum Hluboká povědi. I prosímť VM“, račtež mi toho konečnú odpověď dáti. f. IIIa proxima Circumcisione“ Domini XLIII°. Jan z Lobkovic seděním na Hluboké. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenbergka. Pečeť odpadla. 343. 31. prosince 1443. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: aby jim dal věděti o své jízdě do Prahy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 723, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A prosíme VM', o jiezdu VM“ do Prahy? (ač móž-li to býti potají, neb od nás toho nejmá vyjíti) dáti nám věděti na naše město neboli jinam, abychom naše k VM“ vypravili. Datum f. III. ante Circumcisionem Domini, anno eius etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga etc., pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 344. [Koncem července 1442 neb 14433. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: Pech jest nyní jejich soused a není jim třeba jej vyrukovati; aby jej kázal propustiti. a) tak or. 1) viz č. 341. 2) viz pozn. 1 na str. 291.

Strana 295
Č. 344—345: kolem r. 1443. 295 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1539, or. pap. Službu naši napřed vzkazujem, urozený pane milý! Známe to, že jest mohl ne- přietel náš býti Pech, když byl v službě u Dubského Petra na Chústníce těch časóv, když sme spolu v nechuti byli. Ale nynie TM“ oznamujem, žeť jest súsed náš, jehožto pro vystúpenie proti nám treskcem jakožto súseda svého, jakož by i TM' pro nehody své tresktal, kteříž by proti TM“ zavinili. Pak poněvadž všecka záštie v úmluvách pominula, sám TMť móž rozuměti, že nenie potřebie nám Pecha vyrukovati. Protož vždyť úffáme, že TMť kážeš jej nám propustiti, dada nám toho dobrotivú odpověď po tomto poslu. Datum f. IIII. ante vincula Petri. Purgmistr a radda města Hradistě. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 345. [Kolem r. 1443]. Táborští žalují veřejně na Oldřicha z Rožmberka, že zajal jejich souseda Pecha. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1538, or. pap. My purgmistr, radda i všecka obec města hory Thábor žalujem kniežatóm, markrabiem, pánóm, rytieřóm, panošiem, městóm i všem vóbec na toho pana Old- řicha z Rozmberga, kterak za úmluvami křesťanskými a míru dopustil služebníku svému jieti Pecha, spolusúseda našeho, jehožto podnes v té vazbě drží sě;“ a co sme jemu listóv psali, prosiece dle úmluv křesťanských, aby súseda našeho propustiti kázal, nikoli nemohlo nám to od něho jíti, než toliko nás kterakýmis tadynky od- býval. Protož, dobrá družino, poněvadž jeho čest milujete, mluvte s ním, ať on, roz- pomena sě na svú čest, kterúž nám zastavil, súseda našeho káže z vazby propu- stiti. Pakliť toho neučiní, tehdy musili bychom dále jeho čest nezdrželivú dobrým lidem po zemi ohlásiti. Pod textem přitištěna krytá pečet. a) tak or. 1) srv. výše č. 344.

Strana 296
296 346. Č. 346—347. kolem r. 1443. [Kolem r. 1443]. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: kdyby pomyslili na to, co zlého již při- nesla válka zemi České, obraceli by jeho psaní spíše k lepšímu než k horšímu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 728, koncept. Súsědé milí! Jakož nám snažně píšete na náš list, kterýž sme vám psali úmyslem upřímným, rádi tomu chtějíce, abychom každý pokoje požíval v Čechách i v Rakúsiech, a vám sě zdá, že bychom to z některakého uščipovánie psali: kdyby na to pomyslili, co jest válka zemi této přinesla, a tomu pravě srozuměli, obrátili byste naše psanie spieš k lepšiemu nežli k uščipování a k horšiemu. A jestliže ta válka a róznice bude trvati, čemu jinému kto má sě nadieti, nežli zlému koneč- nému a zkaženie dalšiemu země této? I bylo by dobře, aby každý myslil raději k opravení nežli k dalšiemu zavedení. 347. [Kolem r. 1443]. Vyznání Pešíka z Bělé, hejtmana třeboňského, a Bohuňka z Vranína, písaře úřadu třeboňského, o škodách, které se dály okolo Třeboně Oldřichovi z Rožm- berka a jeho chudým lidem, dále o škodě, která se stala Bohuňkovi od Václava Zmrzlíka ze Svojšína. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 584, souč. zápis. Já Pešík z Bělé, v ta doba hauptman na Třeboni, Bohuněk z Vranína, piesař úřadu toho, vyznáváme, že ty časy dály sú sě lúpežové velicí okolo města Třeboně po cestách i po silniciech, po lesiech i po polích a výbojové nočnie, ež jsú vybie- jeli chudé lidi i duchovnie, pústeníky a kněžie a lidi dobré a nábožné, a ty vytepúce, i mučili jsú je z peněz páleniem i rozličnými mukami. A to sě jest dálo dlúhý čas a nás za to velmi hanba bylo, že sme nemohli věděti, kam sě to děje pánu našemu i jeho chudým lidem. I přikázali sme všem lidem vladonie“ našěho, když by kolvěk takoví lidé v kraj vnikli a páně lidem překáželi nebo škodili, aby všichni vzhuoru byli a nám aby dali věděti, zda bychom sě doptati mohli, odkud sě to děje pánu našěmu a jeho chudým lidem. Tu jsú v kraj vnikli a zamordovali pánu dobrého člověka. A když sme to zvěděli, kázali sme honiti, abychom zvěděli, čí jsú a komu máme na ně žalovati. Tuť jsú někteřie z služebniekuov našich je postiehali a tázali sú jich, čí by byli. A oni jsú z nich kunsty dáli, vidúce, že jich nemohú postiech- a) tak or. I) dotčené listy se nedochovaly.

Strana 297
Č. 347—348: kol. r. 1443—1444. 297 núti, a hroziece druhým stodolám“ uši řezati. A tak že jest je tu noc odtiskla. A my, znamenavše ten pych a kvalt veliký, i obeslali sme do Soběslavě i na Chúsník, zdali by oni mohli zvěděti, čí jsú anebo odkud sú. Item také mně, Bohunkovi, sě stalo od Zmrzlíka za křesťanském přieměřie, že jsú mi v Ščěpánově pobrali a vzali mi tři koně a vuoz a na ten vuoz jsú pobrali u faráře sukně i jiné rúcho, což sú tu nalezli, čepici kunie a kunu jednu; a tuť jsem já sám viděl, ano v nie Tatek chodie, v tej čepici kunie. Tu když sme s Lipoltem, v tu doba purkrabie na Dobro- niciech, jeli po nich a jej u Rataj postiehli a s nimi mluvili, aby to, což jsú mi pobrali, zasě mi to navrátili, nebť sú mi tu také vzali devět krav a pět a čtyřidceti ovec, tu sú mi před Lupoltem purkrabie to řekli všecko navrátiti, a potom jsú ne- vrátili než dva koně. A také jest páně milost psala Vláškovi, purkrabí v ta doba na Zviekově, aby Zmrzlíkem o to mluvil.“ Tuť jest Vlášek o to jezdil i také? Přecha, Dobrohoseckého syna, slal, aby mi to navráceno bylo; tuť jest Zmrzlík odepřel, žeť nenie mé. A jáť sem chtěl vručiti pode stem kopami, že je to mé vlastnie a že to mnoho dobrými lidmi chci dovésti a ukázati, avšak mi to nemohlo nic prospěti. A toť jest svědomo napřed psanému Lipoltovi, nebť on chtěl za mě slíbiti. A tohoť všeho má listy mé, jimiž sem jeho obsielal. A toť sě jest dálo za Janka Ostromest- čkého, kterýž jest tu doba purkrabí na Orlíku byl. 348. [1443 nebo 1444]. Táborští, Písečtí a Vodňanští podávají podmínky příměří, které má sjednati Hynek Krušina ze Švamberka mezi nimi s jedné strany a Oldřichem z Rožmberka, Václavem z Michalovic a na Strakonicích, Rackem z Rýžmberka a syny Janka ze Sedlce s druhé strany. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 506, souč. opis. Sedláček, Děj. Písku I, 47 položil toto podání do doby po 12. březnu 1444, totiž po roku na Lipnici (viz č. 369), aniž by věc odůvodnil; jest však možno klásti podání již před rok na Vla- šimi 27. června 1443 (viz č. 282) — anebo někdy později, neboť mezi oběma stranami se vyjedná- valo dále; teprve 25. června 1444 byla potvrzena konečná výpověď o miru (viz č. 405). Podánie pánóv Táborských, Pieseckých a Vodňanských. Item přímiřie do svatého Havla bez výminky. Item mocné ohledánie a zaručenie bez zbavenie na pana Krušinu. A zdálo-li by se samému panu Krušinovi to těžko na sě vzieti, ale aby přátely k sobě přijal s obú stranú; ale vždy přes to žádáme, aby to na sě sám přijel, i prosíme o všecky věci bez zbavenie JM“. a) tak or. b) chybně psáno dvakrát v or. 1) Lipolt ze Rzavého. 2) Václav Vlášek z Miloňovic. 3) Oldřichův list se nedochoval. 38

Strana 298
298 Č. 348—349: 1443 nebo 1444—3. ledna 1444. Item v to přímiřie svrchupsané aby páni, pan Oldřich z Rosenberga, pan Václav z Michalovic a z Strakonic, pan Racek z Rysenberga i Sedleckého synové přijeli k sobě, koho se jim kolivěk zdá, kromě Rakušan a Bovařicóv. Item všichni vězňové aby rok měli v tom přímíří s obú stranů a vyručení pod základy, jakž páně Mť pan Krušina rozkáže. Item přímiřie svrchupsané má zaručeno a potvrzeno býti listy i rukojmiemi takovými, jakýž list páně M' pan Krušina vydá a pod kterým základem. Item listóv hlavních dojitie má uděláno pod volenie k stání býti pro záhubu chudých lidí listy pod pečetmi našich měst svrchupsaných pode ctí a pod vierú a pode dvěma tisícoma kop gr. Item o Smilovi, aby pan z Rosenberga dal jeho na rukojmie a na ohledánie páně Krušinovi M“ a vedle jeho ohledánie a nalezenie má sě státi; nebť jest pravil pan Rosenbergský, že jeho Jankovi Sedlecskému ku právu drží. Item o Duba, nožieře piesecského, kterýž sedí na Dobronicích, pána z Rosen- berga zámku, má sě státi, jakž páně M pan Krušina rozkáže. Item miesto položenie k sjezdu, kdež páně Mť pan Krušina káže do Nepomuka, nic dále. Item jestliže by se konec a miesto nestalo se do svatého Havla, ale má sě státi všecko podle rozká[zájnie páně M“ pana Krušiny. A hlavní listové mají konáni býti ve čtyřech neděléch pořad vzešlých, ode dne uloženie přímiřie počítajíc. Item když by listové hlavní dokonáni byli, tehdy ti listové, kteříž nynie mají děláni býti, mají zase vráceni býti. Item tato dva vězně, tociš pana Smila a Duba, přičinějí přes prvnie podánie a to proto, aby mezi nimi nic nebylo pozuostaveno. A to vyřčenie svrchupsané aby bylo konečně a mocně zaručeno a na páně Mť pana Krušinu, jestliže by co kterú stranú sešlo, pod základem, kterýž JM' uloží. A jestliže by která strana přes svrchupsanú úmluvu chtěla co vytrhnúti a zá- klad byl páně M panem Krušinú uložen, ten aby byl propaden. 349. V Krumlově, 3. ledna 1444. [Oldřich z Rožmberka vévodovi bavorskému Jindřichovi]: posílá mu příměrný list Václava z Michalovic; ostatní jeho věci vyřídí, jakmile se vrátí z Prahy domů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 539y , koncept. Durchleuchter hochgeborner furst, gnediger lieber herre, mein willige beraite dinste sein euer gnaden alle zeit willig und berait. Gnediger lieber herre! Alz mir 1) Jan Smil z Křemže.

Strana 299
Č. 349—352: 3.—13. ledna 1444. 299 eur gnade ieczo geschriben und euer gnaden fridbrief mit gesant habt, hab ich vernomen und schik euern gnaden des von Michelsperg fridbrief widerumb. Und alz mir euer gnad schreibt von ander sach wegen, gnediger herre, alz pald mir got wider anheim von Prage ieczo von dem tage hilfet zu komen, vermein ich mich darnach zu richten, damit dy sach volbracht werde, in massen, alz ich euern gnaden und eur gnade mir vor geschrieben habt. Und was ich euren gnaden in allen sachen west zu dienen, des pin ich alle zit willig und tu das gerne. Geben zu Crumaw am freitag nach dem Neuen jare, annorum XLIIII°. Auch bit ich eur gnade den poten nicht zu vermerken, das der alslang aussen gewest ist, wann mir der von Michelspergk alz heut erst den fridbrief zugeschikt hat. 350. V Strakonicích, 8. ledna [1444?]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu se vzkazem svého služebníka Rehoře, ukazatele listu, žádaje, aby mu věřil. — (fer. quarta post Epiphaniam Domini). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Michalovic, or. pap., český, s krytou pečetí, přitištěnou pod textem. AČ. XIV, 12 č. 1499 (datum: 1444?). 351. 11. ledna 1444. Kněz Bedřich ze Strážnice, purkmistr a rada města Hradiště hory Tábor dávají tomu, koho k nim vyšle Oldřich z Rožmberka k rozmluvě, bezpečný průvod od 1 do 10 osob a koní až do příštího úterý (14. ledna). — (sabbato post Epifaniam Domini). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 658, or. pap., český, s dvěma přit. pečetmi: 1) kněze Be- dřicha ze Strážnice z čer. vosku poškozena, 2) krytá města Tábora. S roku, který byl listem ze 7. pros. 1443 (viz č. 338) ustanoven na sněm v Praze 8. ledna 1444, sešlo (srv. v listu Krušinově z 19. února 1444, níže č. 360); proto asi chtěli Táborští vyjed- návati s Oldřichem o nový rok a poslali jeho poslu tento glejt. (Mareš se ve svém článku v ČČM, 1902, str. 398 o tomto glejtu nezminil.) 352. V Římě, 13. ledna 1444. Papež Eugen Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu opis listu pro stavy české a vyzývá jej, aby je přiměl k věrnosti a poslušnosti církve Římské. 1) viz č. 304. 38*

Strana 300
300 Č. 352—353: 13.—27. ledna 1444. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 659, or. perg., poškozený. Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 717 a d. Eugenius episcopus, servus servorum dei, dilecto filio nobili viro Ulrico de Rosemberg baroni salutem et apostolicam benedictionem. Audivimus de tua erga nos et sedem apostolicam devotione et de sinceritate fidei, in qua semper veluti bonus catholicus perstitisti. De quo commendamus prudentiam tuam, tenentes a certo, quod deus pro tua bona affectione et operibus retribuet tibi, et nos quoque dispo- siti sumus habere tuam devotionem in omnibus semper recommissam in visceribus cordis nostri; ceterum velis in tua bona mente et proposito perseverare et ea agere pro posse, que spectent ad laudem dei et honorem et statum nostrum et ecclesie sue sancte. Scribimus baronibus regni et communitati Pragensi ac capiftulo] et clero, prout videre poteris per copiam litterarum nostrarum presentibus interclusam. Ex- hortamur ergo tuam prudentiam, ut velis hortari et suadere [balronibus et aliis, quantum potes, ut velint esse boni fideles Cristi et nobis et sedi apostolice obe- diant in sinceritate cordis et humilitate, prout decet [in] nos et catholicos viros, in quo a deo mercedem eternam reportabis et benedictionem nostram. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnationis Dominice millesimo quadringente- simo quadragesimo quarto, Idibus Januarii, pontificatus nostri anno quartodecimo. G. de Vulterris. Na rubu: Dilecto filio nobili viro Ulrico de Rosemberg, baroni. Na konopném provázku přivěšena olověná bulla. 353. 27. ledna 1444. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby se na sněmu v Praze přičinil o za- stavení vpádů Táborských do Rakous. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 660, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 722. — Srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 6315 a 6391; Sedláček, Dějiny král. kraj. města Písku I, 48. Fridreich, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich und ze Steyr etc. Edler und besunder lieber von Rosemberg! Als vormaln villeicht wol hat an dich gelanget von der angriff wegen, so die vom Thabor lang zeit in unser fur- 1) dotčený přepis se nedochoval; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 7182.

Strana 301
Č. 353: 27. ledna 1444. 301 stentum Osterreich uber ander leut grunt, die in des zusehent, und als zu besorgen ist, villeicht mit sind, habent getan, lassen wir dich wissen, daz dieselben vom Thabor noch von solhen angriffen nicht ablassent, sunder stetlich in dasselb unser furstentum bei tag und bei nacht raisent, wie si des bekomen mugen, vahent und scheczent die leut, nement in ir gut und notent si zu huldigung mit raub und prant, also daz si in zu menigernmaln im jar gelt geben mussen. Nu uber das alles so hat der Sadlo€ die unsern auch angegriffen, ir meniger geistlich und weltleich gevangen und auf sein geslos lassen furn und wil si an merklich schaczung nicht ledig lassen, wie wol in ir kirchgeret und all ander ir hab und gut ist genomen worden, als wir dir vor sunderlich darumb haben geschriben. Nu macht du wol ingedenk sein, wie wir uns mit dir und andern herren von Behem und auch mit den von Prag, als ir am nachsten ze Wienn bei uns waret," von solher angriffe wegen, die also aus aim land in das ander beschehent, underredt haben, wie die mochten underkomen werden, darzu wir auch nachmaln unsern vleis vast getan und geheret haben und noch willig sein ze tun unsernhalben, wo das an uns gelanget. Davon bitten wir dich mit ganzen vleis, daz du daran seist und mitsampt den andern, den wir yez auch darumb schreiben, bei der lantschaft von Behem, die yez bei dem tag ze Prag ist," deinen vleis tûst, damit solich angriff, huldung und schaczung hinfur werden understanden und die land dadurch mit krieg nicht in einander wachsen, und daz die leut zu baider seit sich mugen zueinander komen und ir gewerben aus aim land in das ander getreiben, als das von alter loblich ist herkomen, wan wir willig sein in unserm furstentum Osterreich ze schaffen und zu bestellen, daz das auch also werd gehalten. Und was dir und den andern in den sachen geantwurt wirdet, das lass uns verschriben wissen bei dem boten. Daran beweisest du uns sunder danknemkeit und gevallnuss. Geben an montag nach sant Pauls tag conver- sionis, anno etc. XLIIII°, unsers reichs im virden jar. Commissio domini regis per consilium. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulreihen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 1) Jan Sádlo ze Smilkova. 2) srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 627 a 631. 3) o lednovém sněmu v Praze viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 639 a d.; srv. též zprávu Oldřicha z Rožmberka o sněmu v jeho listu z 3.—7. března t. r. (níže č. 366.).

Strana 302
302 354. Č. 354—356: 2.—8. února 1444. 2. února 1444. Mikuláš z Lipy a na Lipnici a kněz Bedřich ze Strážnice ukládají Oldřichovi z Rožmberka a Václavovi z Michalovic a na Strakonicích rok na Lipnici s Tábor- skými, Píseckými a Vodňanskými v pondělí po druhé neděli v postě (9. března). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 661, or. pap. Urozeným pánóm, panu Oldřichovi z Rozenberga, panu Václavovi z Michalovic seděním na Strakonicích my Mikuláš z Lípy a s Lipnice a kněz Bedřich z Strážnice službu svú vzkazujeme. A jakož VMť i s jinými, VM“ se přidržícími, přišli ste na nás o ta záští, kteréž jest mezi VMtmi a Tháborskými, Pieseckými a Vodňanskými, protož my z moci našie pokládáme my VMtem rok na Lipnici v ten pondělí po druhé neděli v postě najprv příštím, aby tu VM“ byli i s svými přemi a žalobami, a tu my, přeslyšiec VM“ oboje, k konci a k miestu dá-li bóh vházeti budem. A VMť račte jim glejty poslati, ať by ti, kteříž by k tomu roku jeli, bezpečni byli v příjezdu i v odjezdu. A též jim také píšem, aby oni též učinili VMtem aneb těm, Datum ipso die Purificacionis Marie virg- kteréž by VM“ vyslali k tomu roku. nis, annorum Domini etc. XLIIII°. 355. V Strakonicích, 4. února 1444. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu se vzkazem svého služebníka Rehoře, ukazatele listu, žádaje, aby mu věřil. — (fer. tercia noctis post Purificationem sancte Marie). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Michalovic, or. pap., český; pod textem přitištěna krytá pečet. AČ. XIV, 10 č. 1491. 356. V Týně nad Vlt., 8. února [1444]. Jindřich, Václav a Racek bratří ze Sobětic a na Týně n. Vlt. Oldřichovi z Rožm- berka: pobyt Jaroše z Drahonic u nich nebyl nikdy na škodu Oldřichovu; pře- kážky a loupeže na silnicích dějí se proti jejich vůli; ať káže svým úředníkům v Soběslavi, aby učinili právo nad loupežným Štěpánem Podvakem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 662 a, or. pap., poškozený. Teplý, O Jarošovi z Drahonic, Sborník histor. kroužku 1909, str. 219 (vydáno špatně a s chyb- ným datem 10. února). 1) 9. března; rozhodčí výpověď na roku na Lipnici byla učiněna 12. března; viz níže č. 369.

Strana 303
Č. 356: 8. února 1444. 303 Služba naše napřěd VM“, urozený pane a pane milý! A tak jakož teď nynie o sněmu v Praze VM' mluvila s bratrem naším Alšem a Jarošem a bratr to dále na nás vznesl, a kterak by někteří VMť zpravovali, že by Jaroš u nás býval a stavy své sde jmieval VM“ k škodě, ovšem pane, byl jest slehka dvakrát neb třikrát před tiem a v ty časy, [jakožť jsme VM“ oň psali, [ . . . ] nikdež nebyl jest sde; to VM' v celosti rač věděti [před naším] svědomím a jinak nerač VM na nás věřiti. A rač VMť věděti, že v ty časy, jakožť jest byl sem k nám přijel, mluvili sme s ním, s Jarošem, všichni, když by sě koli jemu přihodilo k nám neb ot nás jeti, aby žádnému, s kýmž činiti nemáme, nepřekážel a zvláště VM“ a panu Michalci." To jest nám slíbil i ještě nesledali sme jeho jinak v tom, anižť bychme toho rádi viděli do něho, aby vždy VM viděl, žeť my sobě VM viec vážíme než Jaroše, ani jiné takovéž, a žeť bychme my radějšě VM“ libosti okazovali a slúžili než VM“ co k nelibosti učinili ani s naším vědomím učiniti dopustili, jakož to i VMť muož dobře do nás věděti. Také, milý pane, to VMť rač věděti, jakož teď překážek mnoho v okolí po silnicéch, po cestách lúpežsky i jinak jde a děje sě rozličně, a mnozí pokřikové na nás jdú, že by ot nás a k nám takové věci dály sě, tuť jsme mnohým, ještož v městečku našem byli, nám proti nepřátelóm našim ku pomoci musili kázati pryč z města. A ktož jsú nám o které psali, otpisovali sme i ústně mluviec, kohož by koli s jistinú kterú při čem lapili, učiňte jim jich právo, neb ot nás jmeli sú a vždy mají v přikázání, ktož by u nás chtěli býti a našimi sě nazývati, aby žádnému, komuž nemají překážeti a s kýmž činiti nemáme, pro nic nepřekáželi a nás k dobrým lidem nehyzdili; pakli by kto jinak učinil, učiní na své právo. A stalo sě bylo, že člověk náš Beneš kožišník, když byl jat s jistinú a přiveden k právu do vašeho města do Soběslavi, tu sme oň hned i psáti nechtěli, i jest oběšen. Pak v středu nynie minulú Štěpán Podvak, sám čtvrtý, jezdě lúpil okolo“ nás, jakož jest tomu dávno navykl, na vašich, na našich, na Bechyňkových“ i jiných lidech, i oblúpil i nám člověka našeho Mikuláše z Klečat, sukni, kožich s něho svlekli a opásánie vzeli a tak že v jediné košili jej pustili, až ledva živ ostal zimú, a kázali jemu za sebú přijíti na Thábor. Pak tak s tiem lúpežem a s tú jistinú při- jeli do vašeho města, pane, do Soběslavi. A člověk náš ten za nimi přišed, i žádal na ně práva při té jistině; a on Podvak řek k tomu, že má s nimi otpověď. A my, pane, psali sme Bolochovcovi“ jednú i druhé, hajtmanu i conšelóm, žádajíc vždy na ně práva vedle té jistiny lúpežné, i své k tomu posielali sme, a že to nikdy nenie, by nám kdy odpoviedal; a byť jměl s námi kterú odpověď, bylť by raději člověka našeho vzal k šacuňku a nesl jej, kamž by věděl, než jeho sukni a cabát, a nekázav jemu za sebú na Thábor. Protož, pane milý a popravce spravedlivý, a) oko psáno omylem v or. 1) Jaroš z Drahonic. 2) Václav z Michalovic a na Strakonicích. 3) 5. února. 4) Jan Bechyně z Lažan. 5) Jan Bolochovec ze Satavy, hejtman soběslavský.

Strana 304
304 Č. 356—358: 8.—15. února 1444. rač sě VMť snažně k tomu přičiniti a kázati jim jich právo učiniti pro úštipek snad VM“ i vašich conšel. A tuť zvěděno bude na nich mnoho jiného i o staviech, i kterak s vašimi lidmi nakládal. Datum Týn sabbato ante festum sancte Appolonie. Henrich, Wenceslaus, Racko fratres de Sobětic in Týn supra Multaviam residentes. Na rubu: Nobili domino et domino Ulrico de Rosenberg, domino nobis favoroso. Přitištěná pečet poškozena. 357. V Krumlově, 10. února 1444. [Oldřich z Rožmberka] Alšovi, Jindřichovi a ostatním bratřím ze Sobětic a na Týně n. Vlt.: věří, že nedopustí, aby Jaroš z Drahonic jemu škodil s jejich zámku; Štěpána Podvaka kázal propustiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 662 b, koncept. Služba naše vám, Alši, Henrichu etc. milí! Jakož nám píšetel najprv o Jaro- šovi, tomu sme srozuměli. A chtěli bychom rádi věděti, by ta věc mezi námi v dobrý konec byla uvedena; a když pak nemóž býti, ale musíme to Bohu po- ručiti. A proto sme s Alšem mluvili v Praze a vámť věříme, že s vašeho zámku nedopustíte, byť které fedruňky, pomoci a stavy u vás měl. Dále jakož píšete o Štěpánovi Podvakovi, i ovšemť, toť jest na nás bylo vzneseno, ale my, vidúce, že jest pacholek statečný a služebník páně Rackóv s Ryzmberka, s nímž nemáme činiti než-li vše dobré, prve než-li nás list váš došel, kázali sme jej propustiti Datum Crumlov f. II. die Sco- a člověku našemu, což jemu pobráno, navrátiti.2 lastice, anno etc. XLIIII°. 358. V Krumlově, 15. února 1444. Oldřich z Rožmberka Rackovi z Rýžmberka: omlouvá se, proč jej k sobě na Krumlov nyní neobeslal; jeho služebníka Štěpána již propustil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 663, koncept. 1) viz č. 356. 2) srv. v listu Oldřichově Rackovi z Rýžmberka z 15. února (č. 358).

Strana 305
Č. 358—359. 15.—16. února 1444. 305 Služba má tobě, pane Racku milý! A jakož sem s tebú v Praze mluvil o Budějovické, prosím tebe, aby s nimi některak uhodil. A jakož si měl zde u mne býti, i bylť bych tě rád obeslal, aby sem byl přijel; jediné proto sem toho nechal, když nynie ku přátelóm pojedu, tu bych tě byl rád sebú pojal, ale mám pak dále odtud jieti, i bál sem se, byť tobě to daleko nebylo, a měli“ bych tě po sobě zuostaviti, aby sám zasě do Čech jel, toť bych také nerad byl viděl. A jakož si mi psal o Štěpána, služebníka svého, prve než mi tvój list došel, že sem jej kázal a propustiti. Protož bohadle přikaž svým, když by v tyto kraje zajeli, aby žádnému nepřekáželi, než těm, s kým činiti mají. Datum Crumlow sabbato post Valentini, annorum XLIIII°. Oldfřich]. 359. V Landshutě, 16. února 1444. Vévoda bavorský Jindřich Oldřichovi z Rožmberka: zve jej na schůzku do Riedu na neděli Invocavit (1. března). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. d. Herzoge v. Bayern, or. pap. Hainrich, von gotes genaden pfallenzgrave bei Rein etc. und herzoge in Bairen. Unsern gunstlichen grus zuvor, edler besunder lieber! Als du uns yezo under mer worten geschriben hast, wie du von Prage von dem tage anhaim komen seiest? und gein Everding zu den freunden‘ und furan zue uns gein Riede, Prawnaw oder Burghausen" auf den freitag, sambstag oder suntag in der vasten" komen wellest etc., haben wir wol vernomen und wellen uns dir zue gevallen gein Riede fugen der worten, daz du dester nahender ze reiten habest, und auf den ersten suntag in der vasten schiristen, den mann in latein nennet Invocavit, da sein; auf denselben suntag wellest also zue uns gein Riede kommen. Daran erzaigst du uns sunder gut gewallen. Geben zue Landshut an sand Juliane tag, anno domini etc. quadragesimo quarto. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulrichen, herren zue Rosenberg. Přitištěna krytá peče.. a) čti „měl-li“. b) tak or. c) frewden or. 1) srv. korespondenci Budějovských s Oldřichem z Rožmberka z 2. pol. r. 1443 o sporu Bu- dějovských s Václavem Zmrzlíkem a Rackem z Rýžmberka. 2) dotčený list se nedochoval. 3) srv. v listu bratří Sobětických z 8. února (č. 356) žalobu na Štěpána Podvaka a odpověď Ol- dřichovu z 10. února (č. 357). 4) dotčený Oldřichův list se nezachoval. 5) srv. Oldřichův list rádcům krále Fridricha, níže č. 366. 6) Ried, Braunau, Burghausen, města v Hor. Rakousích. 7) 27., 28. února a 1. března. 39

Strana 306
306 Č. 360—361. 19.—25. února 1444. 360. V Boru, 19. února 1444. Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: s roku s Táborskými sešlo, protože on se nemohl dostaviti; poněvadž Táborští žádají o glejty k roku, ať jim je Oldřich zjedná. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 664, or. pap. Služba má napřed, urozený pane a testi milý! A jakož mi píšeš, že by Tháboři k roku nechtěli, dávámť věděti, žeť jest to jimi nesešlo, než mnú, nebť sem já ne- mohl k tomu býti pro své pilné jiné roky. Ani mě nynie obeslali, abych jim glejty zjednal, že chtie k roku býti,“ i poslalť sem Cosinpiera tam, aby, pane, od tebe a ode pana Michalce glejty zjednal i od jiných. A jáť k tomu přijedu. Milý pane a testi, jestliže by odjel kam, aby tvoji ty glejty jednali a dali. A také, milý pane a testi milý, porozuměl sem po poselství tháborském, že by sě chtěli dáti s tebú po mně smlúvati. Poručiš tomu, kohož pošleš ke mně, ať by mě uměl zpraviti úmysla tvého i jiných věcí. Datum in Bor f. IIII. post festum sancti Valentini, anno etc. XLIIII°. Hynek Crušina z Svamberga. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, testi mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 361. 25. února 1444. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: poslaný glejt se jim nehodí, žádají za jiný. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 665, or. pap. Šlo o glejt k roku na Lipnici 9. března; srv. výše č. 354 a 360; Mareš, ČČM 1902, 399. Urozený pane! Jakožs nám list glejtový poslal, tohoť sě nám v ta slova ne- hodí přijieti, neb nesvědčí před pomocníky vašimi a přede vší vaší stranů. Protož rač nám takový glejt poslati, jakýž prve mezi sebú jměli sme obyčej jednati; žeť my též vám učiníme. Datum f. III. ipso beati Mathie apostoli Domini, anno etc. quadragesimo quarto. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 1) dotčený list Oldřichův se nezachoval. 2) tato zmínka se týká patrně roku, který měl býti na sněmu v Praze 8. ledna (srv. pozn. u č. 351.); viz Mareš, ČČM 1902, 398—9. 3) srv. list Mikuláše z Lipy a Bedřicha ze Strážnice z 2. února (č. 354), kteří, vyzváni Oldřichem, ustanovili rok na 9. března. 4) viz níže č. 363.

Strana 307
Č. 361—363: 25. února—1. března 1444. 307 Aby svědčil přede všemi služebníky, pomocníky a lidmi poddanými i přede vší svú stranú. A my takový po tom poslu vám pošleme. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga. Přitištěna krytá pečeť. 362. [Koncem února 1444/. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: posílají mu glejt. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 628 ch, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Teď list glejtovný vám posieláme. A což nám TM' v listu zavřeném píšete, jižť my svú pilnost k tomu přiložíme, aby žádné zmeškánie v tom nebylo. Datum. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečet. 363. 1. března 1444. Oldřich z Rožmberka dává Táborským, Píseckým, Vodňanským a Svojšovi ze Zahrádky glejt k roku na Lipnici. Třeboň, Schwarzenb. archiv. Hist. 667, koncept (zrušený a opravený orig.). Srv. Mareš, ČČM 1902, 399; Sedláček, Děj. Písku I, 46. — Glejt byl opraven na přání Tá- borských, srv. jejich list z 25. února, výše č. 361. My Oldřich z Rosenberka vyznáváme etc., že sme dali etc. glejt sami před sebú, přede všemi našimi služebníky, pomocníky“ a lidmi poddanými [a] přede vší a) psáno na horním okraji; v textu škrtnuto původní: i poddanými a před slovutným panoší Mstichem z Sedlce a před jeho služebníky i poddanými. 1) nejspíše glejt z 1. března pro posly Oldřicha z Rožmberka, Václava z Michalovic a Msti- cha ze Sedlce, viz č. 364. 2) list Oldřichův se nezachoval; byl to asi list, jejž poslal Oldřich Täborským zároveň s návrhem glejtu (viz č. 364). 39*

Strana 308
308 Č. 363—365: 1. března 1444. svú stranu,“ trvající od dánie listu tohoto až za čtyři neděle etc. purgmistru" a raddě města Tháboru a podle nich purgmistrům měst Piesku a Vodňan i také slovutnému panoši Svojšovi z Zahrádky nebo těm, kteréž od sebe vyšlí, od pěti do sta koní s tolikéž osobami etc. na ten rok na Lipnici etc. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého čtvrtého, v první neděli v postě. Pod textem přitištěna malá pečet Oldřichova (růže na štítě, nápis nečitelný). 364. 1. března 11444]. Purkmistři, rady a obce měst Tábora, Písku a Vodňan dávají Vítovi ze Rza- vého, purkrabí na Choustnice, Lipoltovi ze Rzavého, purkrabí na Dobronicích a Janovi Bolochovci ze Satavy, hejtmanu soběslavskému, i jiným všem úředníkům Oldřicha z Rožmberka, i těm, kteří od Václava ze Strakonic a Msticha ze Sedlce k roku před opravce vysláni budou, glejt od 5—50 koní a osob od dání listu za čtyři neděle. — (dominica Invocavit). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1002, koncept (asi návrh glejtu, poslaný Oldřichem Tá- borským; srv. list Táborských, výše č. 362). Glejt určen k roku na Lipnici, srv. č. 354 a d.; Mareš, ČČM 1902, 399. Na rubu souč. rukou: Přiepis, kterýmž Tháboři mají glejtovati vyslané k tomu roku na Lipnici. Item listu přiepis, Tháboróm psaného od pana z Rosenberka. Item druhý přiepis listu po pánu psaný o glejt. 365. V Strakonicích, 1. března 1444. Václav z Michalovic a na Strakonicích dává purkmistru a radě města Hra- diště Tábora anebo těm, kteříž budou od nich vysláni k roku na Lipnici, bezpečný průvod od pěti do padesáti osob a koní na čtyři neděle. — (tu neděli Invocavit). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 666, or. pap. s přitištěnou krytou pečetí. Srv. glejty Oldřichův a Táborských rovněž z 1. března, výše č. 363 a 364; Mareš, ČČM 1902, 399. a) psáno na horním okraji; v textu škrtnuto původní: i poddanými a před slovutným panoší Mstichem z Sedlce a před jeho služebníky i poddanými b—c) psáno na okraji, v textu původním psáno: purgmistróm a raddám měst Thábora, Piesku a Vodňan nebo těm, kohož od sebe vyšlí, od pěti do padesáte koní.

Strana 309
Č. 366. 3.—7. března 1444. 309 366. [Asi 3.—7. března 1444/. [Oldřich z Rožmberka rádcům krále Fridricha]: podává zprávu o přijetí po- selství z Vídně na lednovém sněmu v Praze, o oposici Ptáčkově a jeho tajném od- chodu ze sněmu; sněm se usnesl poslati ke králi nové poselství, zvl. Jana Smiřic- kého; někteří ze strany Ptáčkovy odpíraji berni určenou pro ono poselství, chtějíce jeti sami ke králi k vůli svému prospěchu; Oldřich upozorňuje na jejich rakouské styky a zrádné úmysly; jak vyjednával již s králem ústně, chtěl by 40.000 zl. na přemožení Tábora, Písku a Vodňan; vykládá, kdyby těch měst dobyl a král pak přišel do země, jaký užitek by plynul do komory královské; nevěří-li se jeho nezištnosti, je ochoten zastaviti za tu částku své zboží v Rakousích, avšak zdaří-li se věc, nemá býti o tu částku upomínán; peníze by mu musily býti vyplaceny ve zlatě a tajně, jinak by mu byla doma odepřena pomoc; také o víru bylo by snáze jednati až po potlačení kacířů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 724, koncept (část téhož konceptu též sign. Hist. 794; na rubu psáno „potschaft gen Wyenn.“). O věrohodnosti této Oldřichovy zprávy srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 639 a d. Item von erst, als wir boten von dem tag zu Wienn komen anno etc. XLIII°2 und darnoch auf dem tag zu Prag, so der gehalden ist worden nach weichnachten nachst ergangen anno etc. XLIIII°3, doselbist hab wir unser botschaft und beslis- sung, so zu Vienn geschehen ist, an dy herren, ritterschaft, stete und gemaine lant- schaft, so auf dem tage daselbst zu Prage gewesen sein, bracht, das dann vil gut leut und sunder etlich stet, dy bisher in kriege gewesen sein und nu gerne frid sehen, gelobt, das das wir, dy boten, dy sach redlichen gehandlt haben und baten uns, der in hilflich und ratsam zu sein, das nu dy sach volendt wurde, wann sy bedunkt, das solhs dem ganzen lande gross notturft tut und zu fromen komen mag. Item dakegen sennd auf her Ptaczko‘ mit etlichen andern, dy eins tail zu Wienn auf dem obgemelten tage auch dy sach gerne gehindert hetten,’ und gab fur, wie vil sach in der abgemelten beslissunge were, dy dem lande zu grossen schaden komen mochten, des nicht notturft alles zu schreiben ist, das im aber von der me- reren meng der ganzen sammung abgeslagen ward. Darnach den andern tag hub er an under der gemeine und ward meinen gnedigen herrn den Romischen konig vast 1) Hufnagel, MIOG, Ergzb. VIII, 383 položil list do března nebo dubna 1444, Urbánek, Čes. děj. III. I, 6401 do února; pro Oldřichovu zminku o návratu z Eferdinku kladu list do doby shora označené (vice viz v pozn. 4 na str. 310). 2) o poselství českém ve Vídni u krále Fridricha na podzim r. 1443 viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 631 a d.; poslové, mezi nimiž byli Oldřich z Rožmberka a jeho syn Jindřich, vyjmenováni tamže 627; srv. též výše č. 310. 3) sněm v Praze ustanovený 8. ledna 1444, viz Urbánek, na uv. m. 639, srv. též v listech z 12. a 18. listop. 1443, výše č. 322 na a 329. 4) Hynce Ptáček z Pirkštejna. 5) viz Urbánek, na uv. m. 6373.

Strana 310
310 Č. 366: 3.—7. března 1444. mit unzimlichen worten bereden, das im aber von dem mereren tail der sammung abgeslagen und widerredt ward; und da er vernam, das solh sein weg nicht vor- gang gehaben mochten mit andern seinen helferen, bat er dy herrn, das sy darob sessen und dy sich zu gute brechten, so wolt er in derselbigen zeit maister Ro- kiczan mit den Thaborischen briestern arguyren lassen umb den glauben; und das- selbig arguiren weret etlich tag. Und herr Ptaczko vernam, dass nicht nach seinem sinn geen mocht, hub er sich eins tags vor tag auf unwissent der sampnung und rait weg und liss sein stifwater und etlich ander herren, dy zu in genaiget sein, mit maister Rokiczana da, der alsdann mit seinen argumenten dy Thaborischen prister mit der heiligen schrift uberwunden und vil keczerrischer artikl auf sy be- weist hat. Nu derkennen herren, ritter, knecht, stet und dy ganze lantschaft, das herr Ptaczko under schonen worten nicht gerne sah mit ettlichen andern, die zu in genaiget sein, das das lant ein herrn gewinn, damit das in herschen nicht en- zogen wurde.2 Item: und alz sich dy obgeschriben sach begeben hiet, reten vil herrn, ritter, knecht, stet und gemein leut mit uns boten, das wir solh sach herrn Ptaczkens nicht ansehen solten, sunder wir solten dy sach, so dy zu guot angefengt wer worden, volenden, so wolten sy darzu raten und helfen, das dy sach zu ende bracht wurde. Also wurden dy herrn und landschaft der merer tail ainig, das wir ein bot- schaft tun solten unserem gnedigen herrn dem Romischen konig und mit namen mit herrn Jan von Smierzicz. Und auf solhe beschlissung rait ich weg von Prag." Item darnach, alz ich iezo von Eferding wider anheim komen pin,f ist mir bot- schaft komen, das ettlichen verdreust, das sy steur geben sullen dem obgemelten herrn Jan von Smierzicz zu hulf an der zerung; und das geschicht, alz ich verstee, von den, dy selbs gerne in derselbigen botschaft ritten und iren aigen nucz darun- der suchten. Nu sech wir, dy gemein, lieber, das der obgemelt herr Jan rit den ander leut. Und darinnen verstee ich, das mein gnediger herr der Romisch konig und ir etlich potschaft haben werdet und sunder von den, dy nicht gerne mein gnedigen herrn im lande sehen, auf das, das sich dy sach mit taidigen verzug, das dyselbigen in nicht komen und uns, alz sy wol wissen, das wir bei seinem gnaden und eur beleiben, gerne hinderten und druckten, wo sy mochten. Auch ettlich sloss im lande zu Osterrich zu iren handen brachten, alz sich etlich ruinen, wy das sy im lande Osterich auch gunner und frund haben; und ir kunnet noch mein gnediger 1) tato Oldřichova slova jsou tendenční — viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 639. 2) srv. tamže 640—641. 3) srv. co praví Urbánek tamže 641 o přičině odjezdu Oldřichova ze sněmu. 4) Oldřich chystal se do Rakous ke svým přátelům od pol. února (srv. jeho list z 15. února, č. 358, a list Jindřicha Bavorského z 16. února, č. 359); chtěl býti v Rakousích ve dnech 27. a 28. února nebo 1. března a na týž den byla ustanovena schůzka s Jindřichem Bavorským v Riede (viz č. 359); 9. března byl již rok s Táborskými na Lipnici (viz č. 354), tedy Oldřich se vrátil hned v prvních dnech březnových z Rakous domů a tehdy pravděpodobně psal tento list do Vídně (srv. pozn. 1).

Strana 311
Č. 366: 3.—7. března 1444. 311 herr der konig so heimlich nicht gehandlen, sy werden sein innen. Darnach mag sich sein gnad und ir wol gerichten. Auch das sy mit verretren und andern sachen hie im lande und in Ostereich vast umbgeen, wo sy zu einem sloss oder stat ko- men mochten, damit das sy macht und stim gewinnen und iren mutwillen treiben, das teten sy gerne." Item darauf hab ich gedacht, alz ich alsdann muntlichen mit euch geredt hab, das ich nemen wolt XLM fl. und wolt mit der hulf gotes den Thabor, Piesk und Budnan und ander ir helfer daselbst im kreiz zu storen und gewinnen,? und das mir solh hulf in gehaim geschehe, so wolt ich mit den obgemelten steten anheben, als von meiner selbs sach wegen, und sein gnad und ir solt mir verkainen scha- den nicht steen; und dorumb so last euch solh summ nicht zu vil bedunken, wann ich mus gros gut auf kuntschaft legen, auch das velt halten allen anderen leuten an schaden, damit das mir dy leut dester genaiget sind und mir auf berait gelt den gereisigen fur iren dinst tun, meinen armen leuten, so dy im felde mit mir legen, ire zins nachlassen, auch sy im velde speise, auch gereisig leut von mir legen an dy ende, wo den der veint helfer mir oder den meinen vermainten schaden zu ziehen. Ich hoffe auch daselbs dy gmein und frum leut an mich zu nemen und das veld halden, wenn ich dy obgemelten sloss uberwunde, das dasselbig veld dar- noch meinem gnedigen herrn dem konig und eu zu nuz komen mocht, das dy, dy da meinem gnedigen herrn dem konig und eu irrung tun nicht ablassen, sunder iren mutwillen mit eu treiben werden und eu zu gross kostung und soldnus brin- gen mochten, damit gehindert wurden. Und wenn ir Mepferd ein jar auf sold halten solt, so bringet solher sold vil ein grosere summ, den oben berurt ist, an dy sche- den; das alles mit meinem krieg hie oben im lande, wenn ich denn anhub, under- standen wurd. Auch wenn mir Got hulf, das dy obgemelten stet gewunnen wurden und mein gnediger herr der kunig in das lant kom," so mag seinem gnaden von denselbigen steten und anderen renten des kunigreichs, so dy noch nicht verschri- ben sind, in sein kamer komen mer nuz und rent, denn man umb dy obgeschriben summ kaufen mocht. Auch dy andern stet komen wider in ir gewonlich gult, das mein gnediger herr der konig ein kamer gemachen mocht und zins und rent in sein kamer giengen. Es haben auch alle ander stet allen gereisigen diener und zu fuss urlaub geben und vermainen mit fride zu sein; und dyselbigen reuber zu ros und zu fuss des maist haben sich her in disen krais und in dy obgemelten stet gemacht und sein darinnen. Und wenn solhs zu ende kom, so komen meinen ge- nedigen herren dem konig alz der Perg Chutten, das golt pergwerk zum Gylawen, und all ander sach und nuz im lande zu Behem dester leichter an, da vil von zu schreiben were. 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 643—5. 2) srv. tamže 887 a d. 3) srv. co o této Oldřichově zmince o příchodu krále do země praví Urbánek, na uv. m. 636 v pozn.

Strana 312
312 Č. 366: 3.—7. března 1444. Item wer nu sach, das ir solhs eingeen wolt, so wold ich mich darnach schicken mit leuten und andern sachen und zu stundan zu den veirtagen darzu tun in massen, als oben berurt ist. Wer denn, das ir ein mistrauen zu mir hett, das ich mich solher sach nicht umb gemeins nuz willen annemen wolt, sunder villeicht mein aigen nuz darinnen suchet, so wold ich meinem genedigen herren und eu so vil mein erbgut an das land Osterreich stossende umb dy obgemelten summ ver- pfenden in solher mass, wer sach, das ich dy sach nicht handelt redlichen, als oben begriffen ist, das sich alsdann sein gnade und ir derselbigen verschriben guter underzuge. Wer aber, das sich dy sach volendt mit hilf des almechtigen gots, das ich alsdann hinfur umb sulch gelt nicht mer angefordert wurde. Item wer auch, das solhs ein vorgank gewinnen solt, so must das alles sein an ungrischem golde und nicht an klainer munz, von erst von furens wegen, von innenwerdens wegen, wann solt solhs geoffent werden, so mocht ich der sach zu ende nicht bringen und mocht villeicht ein unwillen von meinem genedigen herren und eu erwerben und zu gsmech werden. Wann ich must dy sach anheben, als ich vert vor Budnaw" und vor Lompnicz? getan hab, damit mir nachpauren und ander leut auch hulfen; solten sy aber wissen, das ich gelt von eu het und in eurem namen das handlet, so kond ich solcher hulf von in nicht bekomen und jederman wolt auch gelt und sold von mir haben." Item von des glaubens wegen, ab mein gnediger herr der kunig mit in anhe- ben wolt, ee dy obgemelten bosen leut vertilgt wurden, dy das merer tail des landes fur kezer hat und offenbar kezer sind, so mocht ir selbs versteen, das sy alle wider zusamen stissen und wurd erger villeicht, dens vor gewesen ist, und uns, so wir in dem glauben nicht sein, von erst zu grund verterbten; den wenn dy nu vertilgt wurden, als oben berurt ist, so wurds darnach villeicht mit dem gelauben zu geen, wann sy nu kein solhe macht nicht gehaben mocht. Und sind nu dy com- pactata lauten, das sy der Romischen kirchen gehorsam sein sullen etc., das haben sy gebrochen; wenn alsdann nach laut der compactat sy zu rede gesezt wurden, es wer vor dem concilium oder vor dem pabst, so werden wol wege funden, das gar liderlich und leicht umb den glauben gen wirdet, das alles also nicht gen mag, dyweil dy abgemelten nicht entztort sind, das auch solh kezerei dem ganzen land zu Beheim und allen inwoneren nicht zugepildt werde, wann noch vil from leut im lande zu Behem sind, dy from kristen sind. 1) O obležení Vodňan v červnu 1443, viz výše č. 269 a d. 2) dobývání Lomnice Oldřichem z Rožmberka r. 1435; viz Sedláček, Hrady III, 175—6; srv. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 190 č. 279. 3) také Prokop z Rabštejna jednal s králem o finanční pomoc pro Oldřicha, leč marně; viz jeho list z 8. května, níže č. 394. Srv. Urbánek, na uv. m. 889—890. 4) z těchto slov je patrno neutrální stanovisko Oldřichovo v otázce církevní; srv. Urbánek, na uv. m. 718—719.

Strana 313
Č. 367: před 9. březnem 1444. 313 367. [Před 9. březnem 1444]. Oldřich z Rožmberka žaluje ubrmanům [na roku v Lipnici, totiž Mikulášovi z Lipy a na Lipnici a knězi Bedřichovi ze Strážnice] na Jaroše z Drahonic, Táborské, Písecké a Vodňanské, co mu učinili v příměří. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 565, or. pap. Vydal (nepřehledně a chybně) Fr. Teplý, Nářky husitské (Querelae Husitarum) r. 1438—1443 ve sbirce Husitství ve světle pravdy, roč. XII, č. 2—4, str. 78 a d. — Zpracoval Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902, 388 a d. — Srv. Sedláček, Dějiny král. kraj. města Písku I, 45—46. Pane ubermane! Jakož vy i všichni v semi této viete, kterak po mnohých válkách a nesnáziech, kteréž sú se dály od dávných časóv v zemi této, pán Bóh byl jest zjednal skrze najjasnějšieho ciesaře Sigmunda, dobré paměti, mír obecný křesťanský v této České zemi, a když po smrti ciesaře búřka v zemi vznikla jest za krále Albrechta, tehdy opět s jednáním božkým pod časem země tato uklizena jest a mírem křesťanským upokojena: a v tom míru stala sú sě mnohá záští mně od Tháborských, o kterážto byl sem přišel na pana Crušinu. A pan Crušina, jsa mocným ubrmanem mezi námi, vypověděl pod základem a učinil mír mezi námi, míru mírem potvrdiv.2 Ta opět výpověd páně Crušinova pod tisícem kop a pode ctí a pod vierú nenie mi zdržána od Tháborských v mnohých kusiech, jakož dole psáno bude. A poněvadž mi s těch tří míróv žádný platen nebyl, tehdy já, žádaje vždy v pokoji býti i s jinými pány, rytieři, panošěmi a městy kraje našeho, i učinili sme mezi sebú rčenie s vobecného svolenie, jakožto i jiní krajové, Čáslavský, Kúřimský, Hradecký, Chrudimský učinili jsú, ješto i my s nimi v též jednotě jsme, a svolili sme sě: ktož by kolivěk svévolně sě vytrhl a búřiti chtěl, abychom jemu toho nedopúštěli. Tehdy v našem kraji Jaroš, nabrav na sě pěších, škodil na silniciech i nočně po domiech i pálil v kraji svévolně Jankovi z Sedlce, an sě k rovnému podává. A což sem já jej o to obsielal i ústně s ním mluvil, aby takových věcí přestal, toho jest učiniti nechtěl, ale předsě vždy mnohé neřády páchal. A když sě to dlilo, srozuměv, že jemu to trpěno nebude, zapáliv sobě sám tvrz, i sjel na Vodňany.? Tu krajané« z vobecného 1) žaloby se vztahují na věci, které se staly v l. 1443—1444 po příměřích z července a srpna 1442 a v červnu 1443 (viz č. 198, 202, 282); krajni datum v žalobách jest 25. února 1444, tedy je sepsal Oldřich po tomto dni a před 9. březnem, kdy byl rok na Lipnici (srv. č. 354 a 368). 2) srv. výpovědi Hynka Krušiny ze Švamberka ze 14. července a 16. srpna 1442, výše č. 198 a 202. 3) spolek čtyř vých. landfridů učiněn 17. března 1440 na sjezdu v Čáslavi; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 493 a d. 4) o sporu Jaroše z Drahonic s Janem Řitkou ze Sedlce v březnu a dubnu 1443, z něhož povstala válka mezi Táborskými a Oldřichem z Rožmberka, viz Urbánek, na uv. m. 802 a d. 5) Oldřich se vložil do té věci asi v pol. dubna 1443; srv. č. 254 a d. 6) Božovice; viz Urbánek, na uv. m. 8051. 7) před 27. květnem 1443 (viz č. 261). 8) zejména Václav z Michalovic, který vedl s Jarošem válku dříve než Oldřich; srv. listy Oldřichovy z 25. a 27. května 1443 (č. 259 a 261). 40

Strana 314
314 Č. 367: před 9. březnem 1444. potazu, aby sě odtud dalšie škoda nedála, dobořili jsú ten ostatek; a tu jsú nalezli železa tácová a pláty mnohé na groše i na penieze falešné, k dělání připravené, a s jinú zbrojí, kteráž k minci falešné byla připravena.“ A když moji lidé vedle obecného svolenie a pro stavenie těch neřádóv byli jsú na poli, chtějíce pomoci, aby Jaroš skrocen byl, a leželi ještě míli vzdáli od Jarošovy tvrze blízko od Vodňan beze všie škody, tu sú Vodňanští, vyjevše z města, mluvili s mými úředníky jakožto s Pešíkem z Bělé, kterýž byl na poli hejtmanem, i s jinými, žádajíce, aby moji z pole strhli, a že Jarošovi z svého zámku ižádnému škoditi nedadie, jakož vás toho šíře kázal sem Pešíkovi z úst spra- viti. A když jsú moji s pole strhli, uvěřivše tomu, což sú Vodňanští jim řekli, tedy sú dopustili Jarošovi, že z zámku jich pálil jest velice panu Michalcovi a jeho služebníkóm a jich chudým lidem, takže nemohúce sě tomu déle dívati, tehdy pro stavenie té záhuby, jakožto na popravci slušie, a pro rčenie, kteréž sme mezi sebú učinili z svolenie jiných krajóv, s kterými jsme v jednotě, ne svévolně, ale z núze takové opět sme musili vzhuoru polem býti, nechtějiece dopustiti konečné záhuby v kraji našem, která sě jest dála od Jaroše a od Vodňanských s jich města.“ A což sem Vodňanským o to psal i ústně s nimi mluvil a jim radil, aby toho ne- dopúštěli i sami nechali, než mají-li s Jankem z Sedlce neb s kým co činiti, aby sě dobrým lidem opatřiti dali, na to sú sě neobrátili, ale předsě z města svého takové záhuby s Jarošem vedli. A když sme před Vodňany ležali, tehdy Tháborští a Piesečtí k tomu sú sě přičinili. A zdvihše Tháborští mír křesťanský, panem Crušinú mezi mnú a jimi uči- něný, bez hodných příčin, ale svévolně, dali sú sě a povstali ku pomoci Vodňan- ským a Jarošovi. A toho jim pomáhajíce, pustili jsú oheň nesklidný v mírné zemi na mém panstvie, městečka velmi užitečná a vsi mně a jiným v kraji páléce a jinak hubiece. A to jest k veliké škodě kraje našeho i této zemi přišlo. A z toho již, pane ubrmane, vy i všichni dobří lidé muožte porozuměti, že nižádný počátek búřky námi jest nevznikl, ale jimi, ani která svévolnost nám muož připsána býti, ale jim. Neb což sme koli učinili, to sme z núze a pro hodné příčiny učiniti musili. A Bóh to ví, že kdyby tak veliké núze a lidského povyku nebylo, my bychom velmi rádi byli pokoje požili v našem kraji. A když nám to jíti nemohlo pro ty příčiny svrchupsané, musili sme sě přičiniti k stavování takových věcí. A když jest té chvíle sněm obecný byl v Praze, k tomu sem já jel a tyto věci, které jsú sě dály a kterak, široce ohlásil před sněmem. Tu, ačť jsem kolivěk od krajóv, s nimiž v jednotě sem, i od svých přátel měl hotovú pomoc k dokonánie těch věcí, kteréž sem byl předsě vzal, avšak poněvadž kněz Bedřich, na sněm 1) srv. též list z 5. června 1443, výše č. 269. 2) srv. č. 259 a 261. 3) v červnu 1443; srv. zprávy z pole zasílané Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka, výše č. 274 a d.; Urbánek, Čes. děj. III. I, 810. 4) v 2. pol. června 1443; viz Urbánek, tamže 813 a d.

Strana 315
Č. 367: před 9. březnem 1444. 315 přijev, mluvil snažně o Tháborské a jich pomocníky, vypravuje, že sě k rov- nému podávají a k opravenie, tehdy aby vždy všichni dobří lidé viděli a roz- uměli, že mi s Tháborskými ani s jich pomocníky válka milá nenie, svolil sem k příměřie2 a na vás pány opravce přišel o ty věci, kteréž sú mi sě od nich staly. Avšak v tom přímiřie, vámi učiněném, ještě sem před nimi v pokoji nemohl býti, jakožto vše vdole bude praveno, co mi sě jest od nich stalo v mířiech křesťanských i v tomto přímiřé. Žaloby urozeného pána, pana Oldřicha z Rosenberka proti Tháborským, Pieseckým, Vodňaňským a Jarošovi. Item Tháboři, majíce se mnú ještě mír křesťanský, dopustili Jarošovi, že sjímal lidi mé na Příbenickém zboží: Lizka, rychtáře z Repče, sama šesta. A dali jej na svém zámku k vězení dalšiemu zarukovati a slibem zavázati. A já na Tháborské ještě žádné péče neměl. I šacoval jest Jaroš ty lidi a penieze od nich na Piesku bral a druhé penieze na Tháboře klásti kázal; a vzal s těch lidí 661/2 kop, proti úmluvě vašie, páni ubrmané, že neměli lidé šacováni býti v tom přímiřie. Item na Příbenickém zboží Sigu ze Všechlap, člověka mého, vzemše doma, zmučili jeho na najvyší, a to v míru křesťanském a nemajíc k němu žádné viny, i pustili zmučeného. A on proto vzal škody na svém statku za 30 kop, léče sě, náklady čině a jiné škody bera. Item Záběhlíka, člověka mého, tisknú mocí a nedadie jemu doma od roku býti. Což sem jim několikráte o to psal, zdá-li sě jim, že by jim co vinovat byl, aby jeho právem hleděli anebo přátelsky sě s ním ohledati dali, na to sě neobráti- vše, hleděli sú a hledie jeho pravú mocí; a pobrali jemu statek jeho a uškodili na rybách a na jiných věcech za 50 kop v míru křesťanském. Item bratra Záběhlíkova, dělného člověka mého v Jistebnici, jali a toho i dnes v svém vězenie mají a k tomu jej pudie mocí, aby jim dal za bratra svého 17 kop, an jest jim za něho nesliboval ani jim co vinen jest, jedné proto, že jest bratr jeho, ačkolivěk dělný, chtějíce vždy své vuole mocí dotáhnúti. A dotud jej vězili, že jej o hrdlo připravili. It. proti úmluvám páně Crušinovým a výpovědi, aby lidí mých nevyhostěných a těch, kteříž z dědin běžie, na Tháboře nepřechovávali ani jich na Thábor přijímali, toho mi nedržie, neb Pavlovu z Slap a Ondrovu z Lomu, kmetičny mé, na Tháboře dávno chovají, kteréž sú mi s dědin sešly a osaditi dávno měly. It. po té výpovědi, panem Crušinú učiněné, měli jsú vrátiti dva koně faráři 1) tamže 814. 2) příměři z 27. června 1443 na Vlašimi; viz č. 282 a 283. 3) srv. list Oldřichův Táborským z 13. března 1443, výše č. 244. 40*

Strana 316
316 z Miličína a jeden kóň faráři z Lompnice a jeden kóň člověku opatovo z Třeboně: i nevrátili sú žádnému nic. It. proti výpovědi páně Crušinově les mi rubali a lidi mé k tomu bezděčně pudili, aby také rubali na Čabrově a na Dobřejovště, i kázali lidem bezděky na Thábor voziti v míru křesťanském. A v lesích mi zvěř tepú vysokú i nískú a v ře- kách a potociech loví. It. Tháboři, než sú mně opověděli, zajeli sú v Zálší, v Bukovště, v Borkovicích i v domech pobrali. A když jim úředník Bolochovec o to psal, aby vrátili a proč to činí, i odepsali jemu, že na Thábor nic nenie k nim přineseno. A když lidé na Thábor šli, nalezli sú všeckno, což jim pobráno: jedno jim dali vyplatiti a druhé sobě ostavili. It. okolo Třeboni zajali dobytek v Břiliciech, v Lužnici, po těch všech vesni- ciech. Jeden lidé vyručili a druhé oni hnali na Tábor; a to prve, než sú mně od- pověděli. It. jakož pan Crušina výpověď o kněžie a o faráře učinil mezi námi, aby při svých službách podle compactát zuostali, toho mi Tháboři nedrží, takže jedny šacují a holdují, jakžto faráře z Deštného (ten luoni a letos musil jim dva dreilinky vína dáti), a druhým v kostelu býti nedadie, leč by jim penieze dali, jakožto faráři z Svinóv (ten jim musěl dáti o sv. Jiří dva zlatá a o sv. Havle 2 zlatá). A tak službu boží na penězích a dařích puoštějí a skrze to lidé mrú bez spovědi, beze křtu a bez jiných svátostí kostelních. It. Huspek s jinými svými tovaryši, služebníky tháborskými, na svobodné sil- nici lúpili lidi mé, když s trhu šli; a ti jsú s jistinú sjímáni na Soběslav. It. po výpovědi páně Crušinově před masopustem tu sobotu jelo 20 koní s Tábora do Němec a zasě jedúc, zlúpili lidi mé, ani s trhu jdú z Budějovic. A ti lidé byli z Lompnice, z Slověnic, z Smržova. A když jim o to moji úředníci psali, aby vrátili, diel sú vrátili a diel nic. A to sú učinili v míru křesťanském. It. tu sobotu před sv. Mathúšem,“ když jest Jan Bolochovec, hejtman so- běslavský, jel z Solopisku, dvoru svého, tu Tháboři učinivše naň dvě záloze, i honie jej, chtiec jej zamordovati. A v tom pan Bóh pomoz jemu ujeti do Křeče k mému panoši. A když sú za Bolochovcem do vsi přiběhli, sedavše z koní, i jeli sě jeho dobývati; a což jest je Bolochovec pamatoval, že nemají se mnú nic činiti a my s nimi, na to sě neobrátivše, dobývali předsě a střieleli a ohně po vsi hledali, chtiec jej vypáliti, i byl děkujíc bohu uhašen. A v tom, gleitovavše jeho k sobě, aby s nimi mluvil, i chtěli jej zabíti, a praviece, že jim kuoň zastřelil — zastřeliv- Č. 367: před 9. březnem 1444. 1) viz ve výpovědi Hynka Krušiny ze Švamberka z 16. srpna 1442, na str. 176 odst. 21 a na str. 178 odst. 29. 2) srv. v téže výpovědi str. 170—171 odst. 5. 3) srv. list Táborských Vítovi ze Rzavého, purkrabí choustnickému, z 25. listop. 1442, AČ. I, 379. 4) v září 1442; srv. list nejmenov. úředníka (Víty ze Rzavého, purkrabí choustnického) Oldřichovi po 15. září 1442, 6) 15. září 1442. výše č. 208, zvl. listy otištěné v pozn. 1 na str. 195. 5) 2. března 1443.

Strana 317
Č. 367: před 9. březnem 1444. 317 še jej sobě sami — a že je se mnú vadí, a takže Bolochovec musil jim vručiti, aby ubrmana o ten kuoň z své strany člověka dobrého vydal a Tháborští tak; a bylo-li by Bolochovcovi po těch rozkázáno ten kuoň platiti, to jest měl učiniti, pakli by bylo jinak rozkázáno, tehdy jest měl rukojmie Bolochovcuov z ničehož napomínán nebýti. A oni přes ty úmluvy chtěvše jeho zamordovati za mírem křesťanským, tisknú rukojmie Bolochovcova Beneše z Bělé, aby jim ten kóň zaplatil, ano Bolochovcovi ještě přisúzeno nenie, aby jej platil. A přes to Tháborští poberú koně panoši mému Benešovi a tak přinutie jej k tomu, že jim ten kuoň musil již Beneš zaplatiti; a dal jim zaň 3 kopy 10 gr.) It. po výpovědi páně Crušinově Tháboři mocí uvázali sě v lidi z Vřesec panošě mého Přieška a ty lidi mocí k tomu připravili, že jim úrok musili dáti. It. v této úmluvě a v přímiřie, ježto měli všickni šacuňkové i holdové i vzat- kové sjíti a minúti vedle ubrmanského rozkázánie, Tháboři, učinivše zájem v Újezdě a v jiných okolních vesnicích okolo Újezda, i přihnali na Thábor. Tu moji chudí lidé vyplatili v 18 kopách; i ostavili sú sobě 16 koní, a to v té úmluvě. A tu jest byl Petřík, jako má šrám na líci. It. Tháboři srušili přímiřie křesťanské, mimo ubrmanskú úmluvu obsielajíce lidi, aby jim penieze šacunkové dávali, jakožto listové jich posielací na ně svědčí. It. proti úmluvám ubrmanským učinili sú pod základem peněžitým, jakož list hlavnie svědčí, že jsú listu nepoložili na ten den, jakož ste vy, páni ubrmané, roz- kázali, než tepruv třetie nebo čtvrtý den. Druhé, že jsú list přímirný jinak učinili, jakž sě jim zdálo, nežli jste vy jim, páni ubrmanové, rozkázali. I věřím vám, že mě v tom spravedlivě opatříte a základ vyznáte. It. v tom přímiřie zrušili sú mír křesťanský, panem Crušinů mezi námi učiněný, a úmluvu pod 1000 kop vypověděnú, kto by ji nedržal, zdvihajíce služebníku mému Janovi z Srlína ty věci, ježto sú na něho nikdy nedovedli aniž dovésti mohú. I věřím vám, páni ubrmané, poněvadž sú ten mír zrušili, že mě a služebníka mého spravedlivě opatříte, což jsú proti mně učinili a proti služebníku mému, jemše jej v míru křesťanském, an na ně i péče žádné nemá, nočně a bez vinny umučivše na najvyší a statku jemu pobravše a škodu učinivše v tom míru za 200 kop. Potom vězivše jej jednak 11/2 léta ukrutně a nemohúce z toho jinak vyjíti se ctí, prosili mě v Nepomuce před mnoho dobrými lidmi, abych jim odpustil, což jsú kolivěk proti mně učinili; a já sem to učinil skrze nález a výpověd páně Crušinovu. A po- něvadž zdvihají ty věci smluvené a smířené, věřím vám, páni ubrmané, že mě i mého služebníka v tom spravedlivě opatříte.“ 1) srv. list nejmen. úředníka, č. 208, dále list Bolochovcův Oldřichovi z 19. září 1442 o tom přepadeni, č. 209 (tamže i korespondenci Bolochovcovu s Táborskými o téže věci). 2) o lidech ve Vřescích srv. též list Táborských Oldřichovi, datovaný v sobotu před Květnou neděli, níže č. 460. 3) srv. Srlínovu korespondenci s Táborskými v listopadu r. 1443, č. 323 a d.

Strana 318
318 Č. 367: před 9. březnem 1444. It. v tomto přímiřie Maiksnar sám šestý, vyjev s Thábora, pobral Bártovi, člo- věku mému dědičnému, zklap a vzal jemu 2 koně. It. Mlynáře z Heršláku jal a po- bral jemu koníky a ženě jeho plášť a šlojieř. It. jedúce z Tháboru na tu jiezdu, i potkali člověka mého řečeného Nehrl ze Žáru, an jde s ženú svú: tu jemu vzali 1/2 kopy gr.; a Lorencovi odtud vzali 50 gr. A to se stalo podle Borovnice. It. člověka druhého jali sú z Rosenberského zboží a také tu při nich nalezli sú šlojieř a dva pasy ženská a při jednom byl měšec a kloček ženský. To vše bylo jest člověka mého. A s tú vší jistinú sjímáni jsú od mých lidí a do vězenie dáni. It. Jan řečený Pražák z Tábora ubezpečil, jakož list jeho svědčí, faráře mého z Újezda, aby na Táborské péče neměl. A v tom sú Táborští tomu faráři koni vzali 4; z těch koní tři jest shledal po kraji a čtvrtý na Tábor vedli. A při tom jali jemu zvonníka a pobravše, což jest měl, i dnes vězněm mají. A v prvnějšiem přímiří vzali jemu koně čtyři; ti všichni tam ostali. It. člověku mému z Plechova Tábořec, služebník táborský, s jinými tovařiši vzali sukně tři, kukle dvě, kabátec, s ženy rubáš, jemu škorně dvoje, opásání, dva kordy, samostřiel, koblučec, dvoje železa samostřielová. It. srubili sú čtyři lípy i se včelami a to sú vše vzali na Tábor, jménem Janek Zmoník. Item drží mi mocí tři lány a čtvrt a bezzemku ve vsi v Kříchově.“ Tháborští i jich služebníci již v přímiří a v úmluvách páně chudým lidem učinili sú. Krtow villa: Bednář musil dáti od koní, ani hrozie spálením i na hrdlo odpo- viedajíc, 2 kopy hotovými penězi v úmluvách: Městeckému na Tábor dal 70 gr., jenž za to rukojmie byli Pecha a Vácha Trinka ze Lhoty. A Sudkovi též na Thábor dal od koní 50 gr.; a již vše v příměří a v úmluvách. Drozd rychtář od krav také musil dáti pro hrózy a v úmluvách 1 kopu Petříkovi Hlinickému; za to rukojmie Chúsník byl. Háchová musila dáti od krávy pro hrózy Petříkovi Hlinickému 1/2 kopy již v úmluvách; za to byla rukojmí žena Chúsníkova. Všecka obec z Krtova dali od sviň již v úmluvách pro hrózy sobotu den sv. Petra a Pavla2 55 gr. Hovorkovi na Thábor. Mikuláš, Míchalové syn, od sedmi krav musil dáti již v úmluvách Chúsníkovi na Thábor a Mathějovi odtudž 3 kopy den svatého Mathěje před sv. Václavem." Przedborz villa: Šíma dal od koní v příměří, ani hrozie spálením i na hrdlo odpoviedajíc, Městeckému dal 26 gr. Týž Šíma dal od hřieběte v témž příměří témuž Městeckému 7 gr. Týž Šíma dal od koní Městeckému v témž přímiří 1 kopu. Pecha Havlec i s Šímú dal od koní v témž přímiří pro hrózy, ani spálením hrozie i na hrdlo odpoviedajíc, 11/2 kopy 13 gr. Mikulášovi Pechanovic na Thábor. A Mašek I) Skrýšov, ves u Sedlčan. 2) 29. června 1443. 3) 21. září 1443.

Strana 319
Č. 367: před 9. březnem 1444. 319 z Měšic témuž Havelcovi ještě hrozí pro koně, pravě, že Mašek pro Havelce ztratil. Marta Dudelova dala od koní, vše již v přímiří, Holusovi kožišníkovi na Thábor 11/2 kopy 5 gr. Vašek od tří koní musil dáti v přímiří Jankovi postřihačovi na Tábor, ježto byl za to rukojmí k Procopovi. Czerniowicze oppidum: It. v témž přímiří již a v úmluvách Táboři, jedúc z Ra- kús s haufem, i nazchválé a svévolně tlačili obilé okolo Čerňovic všudy, konopie, zelé i jinak etc. A tak škodu velikú učinili na obilí okolo Čerňovic, se vším haufem jezdiece nazchválé sem i tam. Hýlov: Lidé tháborští s Záchoda zsěkli lúku lidem sirotkám nebožce Petro- vým od Dubu v Hýlově. A to mocí učinili a v přímiří. Mikuláš z Záhořie, páně služebník. Tháboři jali Mikuláše s Záhořie, služebníka páně, vše již v přímiří sobotu před sv. Alžbětú, nemajíc k němu ižádné viny, jej vězili na Táboře k své vuoli nevinně. A jemu vzali v jeho domu samostřiel dobrý se vší zbrojí a vzeli mu také sukni, nohavice a třevíce nové, dva lokty sukna po pěti gr. 2 d. Sestře jeho vzeli dva čechly, dvě prostěradle a šlojíř za 1/2 kopy. A vzeli 18 sýróv, sádlo dobré a hotových peněz vzeli 2 kopy 10 gr. Deštěnští dali rychtáři Světeckému 10 kop k věrné ruce a svěřili jemu. A rych- tář Světecký dal schovati na Tháboře těch 10 kop k věrné ruce; a těch 10 kop Tháborští vrátiti Deštěnským nechtie. A již v přímiří a v úmluvách. V holdech pobráno. Cetoraz villa: Mlynáři pobrali krávy. A v to vtrhli, praviece, že sú nedali listu svého na toho mlynáře; a jiná všecka léta ten mlynář všecky dání a poplatky podle té obce cetorazské trpěl a dával, jakož to ti súsedé jeho znají v Cetorazi. Mlýny: Vachovi, mlynáři pod Mlýny, týmž obyčejem učinili a jej vězili svévolně, praviece, že listu nemá vedle té obce Mlýnské. Vesce: Lidé páně z Vesce pod Hýlovem dali sú od dobytka Táboróm již v kře- sťanském přímiří bez milosti 6 kop: Krňovi, Bartoškovi a Škodovi na Thábor. Vinny proti Vodňanským v přímiřie učiněné. It. najprv, že v mé řece lovie z moci a shánějie mé rybáře z řeky, kteříž ty řeky najímají, takže mně proto z té řeky plat scházie. A když úředník mój pro to obsielal, aby těch řek v pokoji nechali, to učiniti nechtie. It. na mém panstvie Vodňanští lámají kámen vápenný mocí, proti mé vuoli. It. lidi mé stavují svévolně a k škodám připravují, nikdy prve mým úřední- kóm neobžalujíce, jako běh a řád v této zemi jest. It. sekli mi rychtáře mého z Bavorova Bruonu o jarmarce svém, na němž zlí i dobří freyunku požíti měli. Po druhé, davše opět Bruonovi glejt bezpečný k sobě 1) 16. listop. 1443.

Strana 320
320 přijeti i odjeti, té chvíli jako sě Daněk z Bavorova ženil, tu opět jeho za glejtem sekli. It. nežalovavše nikdy na Bruonu, co by jim vinen byl, i zakládali sě jemu za jeho vlastním dvorem, ješto dělal, a chtěli ho o život připraviti. A to jest učinil Křížek, Skálóv syn a Janda řezník. It. tu sobotu, když sě stalo odtrženie od Vodňan, druzí lidé, ježto sú spíže do vojsky vozili, nemohli sě tak spěšně hnúti s jinými za jedno ten den v sobotu; i opozdil sě jest Bruona, zlámav os u vozu, takže musil ten den tu ostati. Tehdy ten den v sobotu, vyšedše z Vodňan, jeden z měšťan vodňanských Haník bečvář i zaklál jest dreylink vína plný oštěpem. I točili sú to víno i pili i nosili do města ve žbánech a v vědřiech a ostatek osekali; a vuoz ten, na kterémž jest dreylink byl, ten sú také vzeli do města. A před vojskú také vzeli koník s toho vozu a také do města vedli a potom jej poslali do Píska; a za ten koník dáno jest 21/2 kop a za ten vuoz 2 kopy a za víno 8 kop. A potom lidem páně škodu sú učinili: naj- prve oblúpili, potom ranili, jednomu prsty utěli na noze a druhého v ruku ranili (a ten slechka chrom bude) a třetieho také v nohy sekli; tomu netušie, by živ byl. A ti sú lidé z Měkynce a z Zálužie. It. za toho přímiřie sekli člověka mého Bártu, lazebníka z Strunkovic, i vzeli mu koník za 3 kopy a ten několik dní měli v městě; a když sě toho koníka lidé doptali, tehdy jej ven z města vyšikovali a tak že ten koník stracen jest. A ten člo- věk jedva živ ostal. It. za to přímiřie2 po odtrženie přijevše se 40 vozy, i brali opět kámen vá- pený na mém panstvie. A tu chudému člověku Kubovi z Svinětic pychem jeli přes obilé a spásli mu to obilé a změtli a nenabytú škodu tomu chudému člověku uči- nili; a té škody pokládá 4 kopy. It. Vodňanští berú mýta z mých lidí, nikdy jeho prve nebravše, než z své vuole zamyslivše sobě, i berú to mýto z každého vozu 5 d. bezprávně; a když sú o to obsieláni, tehdy pravie, že sú k tomu právi, ale práva neokazují, neb jeho nemají, ale činie to svévolně. Také dočkavše mých dvú člověkú na bavorovských horách, ty sú velmi zra- nili a třetiemu nohu uťali; a ten člověk byl Janóv z Nestanic, mého panoše. It. šědše dolóv z města s Vodňan čtyři, pojemše s sebú Jarošovy, i šli do mé vsi do Svinětic. I vzeli člověka mého jménem Ondráka a toho sú nekřesťansky mučili, chtiec na něm penězóm, jakožto ten jich jeden vyznává, kterýžto ke mně na Helfenburk vězněn jest. A to sě jest stalo v křesťanském míru, ješto sem na ně v tu míru nižádné péče neměl. Č. 367: před 9. březnem 1444. 2) příměří na Vlašimi 27. června 1443. 1) 29. června 1443; srv. Mareš, ČČM 1902, 395. 3) t. j. od Vodňan. 4) o přepadeni Ondráka ve Sviněticích viz list z 5. pros. 1443 tohoto znění: My Weczl z Předborovic, purgrabie hlubocký, Brunczffik z Dražova, Hynek z Budkova vyznáváme tiemto listem přede všěmi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, ež učinil před námi vyznánie Martin Hřebec mladý, že jest zšel s Vodňan ten den k večeru, když sě jest bitva stala mezi Jankem Sedlce ne-

Strana 321
Č. 367: před 9. březnem 1444. 321 It. když jsú jeli k Prachaticóm v zálohu, tu zasě jedúc, brali na vozy oves osepný vlastní mocí ve Zviechovci a mé chudině ječmen i jiné domovité věci. A co jest úředník mój o to obsielal, toho sú nechtěli opraviti. A tu sú učinili škody za 5 kop tomu člověku. lt. v tomto přímiří o sv. Dorotě jali sú mi jednoho člověka z Crumlova, Janka kamenníka a jedenást z Netolic v svém městě v Vodňanech, ani k nim na trh přišli, a vězie je ukrutně do dnešnieho dne, nemajíc k nim žádné viny, v přímiří. It. když sú brali panu Michalcovi, tu mého člověka dědičného dobytek zajali: krávy i voly lidem Vláškovým z Sudkovic, purkrabiným se Zviekova. A když je purkrabí se Zviekova o to obsielal, nechtěli vrátiti a praviece, že jest již roztrženo. A těm sú lidem učinili škody za 20 kop; a to vše, a já na ně péče žádné nemám. It. ve čtvrtek před sv. Ondřejem“ služebníci Tháborských Frambergéř a Petřík, Smilové, Lizna a Hašek a z Vodňan čtyři, Štěpánkóv syn s jinými, vybili sú nočně člověka mého v Sviněticích Ondráka a vzali jemu sveřepě hřebcóv i jiného statku za 100 kop. It. Lyzna a Hašek z Tábora a Štěpánkóv syn oblúpili jsú služebníka mého Petra Velikého a vzali jemu samostřiel a jinú zbroji. It. Štefl sám čtvrtý, služebník Vodňanských, s svými tovaryši vzal Krajieřovi z Hořic 4 kopy a několiko gr.; a toho jest široké svědomie. It. Vaňura, Steffl otec, Přibík, služebníci vodňanští, rychtáři z Pláních vzeli pas a kord a měšec s penězi a k tomu koník i s sedlem a rukavičky a sukni a ještě jej zavězie, aby jim 4 kopy dal a položil v Stožicích u Hřívy a to pod spá- lením městečka v Pláních. It. ti svrchupsaní vzeli Fenclovi z Pláních 4 kopy a 2 zlatá a k tomu opásání, kord a kuoň a túl se vší střelbú. A to mu pobravše všecko, i chtěli vždy viece na něm mieti, mučiece jej a napatý samostřiel kladli na jeho hrdlo. It. Vodňanští vzeli lidem mým z rychtářstvie Ktiského, když sú domóv s pole jeli od Vodňan tu sobotu, vzali jim vuoz a dva koně. It. Vítovi z Smědče vzali 7 koží dělaných, kuklu, kord a váček. It. Pechovi kabátec, dvě lebce, dva pytle. božcem a jeho pomocníky a Vodňanskými a Táborskými, a s ním sú šli Vodňanští Spyžierna, Bláha, Pivovar a Laurin, Němcuov syn, a vedle nich Jarošovi: Janek Hřivý, Skanyovec, Bernarth, a tu sú šli do Svinětic i vybili sedláka páně z Rozmberka jménem Ondráka a vzeli jeho sebú na lesy a mučili k své vuoli chtějíc penězóm; a to jest seznánie učinil dobrovolně beze všěch muk, stoje před námi, když jsú jeho na rukojmie dávali. A k tomu, což svrchu psáno stojí, své pečeti vlastnie na svědo- mie přitiskáme. Jenž jest psán na Helfmburce po narození syna božieho tisícého čtrstého čty- řidcátého třetieho, ten čtvrtek před svatým Mikulášem etc. (Třeboň. archiv: Hist. 653, or. pap.; otiskl Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 218.) — Srv. též o něco níže na str. 321. 1) 6. února 1444. 2) Václav z Michalovic a na Strakonicích, který stál na straně Oldři- chově, vznesl na roku v Lipnici také mnoho žalob na Táborské, Písecké a Vodňanské; jeho podání jest rovněž v Třeboň. archivu, sign. Hist. 1533. 3) 28. listop. 1443; srv. o této věci též výše na str. 320. 4) 29. června 1443. 41

Strana 322
322 Č. 367: před 9. březnem 1444. It. Bartošovi z Sadlna vzeli kabáth, pancieř, lebku, samostřiel, meč. It. Jakubovi odtud vzeli dvě zlatá. It. Bláhovi z Miletínka vzeli dva oštěpy, lebku. It. Jankovi ze Ktiše 17 grošů a kuklu, kord, opásánie a jiné věci. A s tiem se vším vedli je do Vodňan a tu jim hrozili a ruce zutínati chtěli. It. ten den na Matku božie semennú oblúpili panoši mého Petráše z Újezda. A to jest učinil Lidmovský s rotú svú. It. Kysělko a Panuoška, ti sú témuž panoši vzeli 2 koně z pluhu a Špycierna je prodával. A člověka jemu nočně vylúpivše, zamordovali. A při tom byl Pekárek osedlý i jiných osedlých viece. It. téhož pa- noše vybili nočně a oblúpili i s ženú, peřiny, duchny, šlojieře i jiné šaty chodicie pobrali, kamna obořili, krb rozbili, pytle zsekali, 18 husí vzali i jiné domovité věci. A při tom byli osedlí z města několiko jich. A to sě stalo vše v přímiřie. It. ten den po odtrženie" hledali sú člověka jeho, chtějíce ho zabíti; a což jest panoše mój s nimi o to mluvil i lidi dobré na ně slal, aby jeho v pokoji nechali a přímiřie požíti dali, to platno nic nebylo. It. když Bavorov městečko třikráte páleno bylo, při tom pálenie jato jest jedno pachole, Svojšóv syn tu z Bavorova. I když jest to pachole vedeno svázáno na Helfenburg, tu pachole to na cestě vyznalo, že mu jest jeho mátě kázala páliti. I jata jest také i mátě. A když jsú mátě i syn pokúšena byla, tehdy oba vyznali, že Pikartík, krajčie z Vodňan, je na to pálenie najímal. A tak jest nad oběma po- praveno, nad mateří i nad synem, jakož na to záleží. Tehdy dva měšťani z Bavo- rova šli sú do Vodňan a stavili sú sě s tiem Pikartíkem a tu sú tak dlúho seděli, že sú Vodňanští řekli: Již sme Pikartíka pokusili provazem, i nemóžem nic na něm mieti, by sě co poznal. A tak jest Pikartík propuštěn. A tato dva páně člověky z Bavorova seděla a vězela tak dlúho, až musili 20 kop dáti; a druhých 20 kop protrávili. A to sě mně a mé chudině stalo v pravém křesťanském přímiřie. It. Hlava odpověděl paní Katheřině Kostelové, vdově od Dubu, i jejie chudině odpověděl ze Krče. A Vodňanští jej vždy v té míře na městě chovali i podnes cho- vají. A ta vdova jest v mé opravě. It. Hlava, Panuoška, Thuoma a Húska s svú rotú chodiec, páně lidi lúpili i nočně vybíjeli a Vodňanští je na svém městě vždy chovali. Viny z úřadu Zviekovského proti Pieseckým. Item Sokolík z Piesku, ježto tu osedlý jest, Jan z předměstie Pieseckého, Racek jednooký z Nepodřic, Kavran z Zaotavie, vše jich lidé i s jinými do 12, při- šedše do Ostrovec do mé vsi, vybíjeli tu, mé lidi zranivše sjímali i šacovali, tak že jim musili dáti šacunku 51/2 kopy. A ty penieze byli sú jim kázali položiti na Piesku u rychtáře. A když to conšelé zvěděli o těch penězích, nedali mu těch peněz přijímati a když jich nechtěl přijieti rychtář, potom kázali sobě ty penieze klásti u Dobešic, u jich vsi, v nějakém vršku v chrastí. A když Vlášek, purkrabí mój 1) 8. září. b) t. j. od Vodňan (srv. pozn. 1 na str. 320), 30. června 1443.

Strana 323
Č. 367: před 9. březnem 1444. 323 zviekovský, zvěděl, že mají penieze klásti, jezdil jest tam, chtě zvěděti, kto bude penieze bráti. A prve než jest přijel, že sú odtavad ušli; avšak potom vždy jim ty penieze položeny. A lidé pravie, ježto sú penieze dávali, že Sokolík od nich ty pe- nieze bral. A když jest jeden s těch výbojníkóv jat na Strakonice, tázán jest od pana Michalce, odkud sú vyšli k tomu vybíjenie, pověděl, že z Piesku vyšli a na Písek sě zasě vrátili. It. Vácha Černý a Pabianek z Thábora zajali Kluckým stádo kraví i koně. I musili jim opět dáti za ty koně 61/2 kopy. Podruhé týž Vácha Černý a Pabianek zajali Kluckým koně v pátek nocí na sobotu, když sme nazajtřie z pole táhli od Vodňan. I musili jim opět za ty koně dáti 5 kop a k tomu jim ještě čtvero koní nevrátili. A potom po těch úmluvách jest Pihla z Kluk, člověk mój, jsa na Thábor jat, šacován; musil šacunku dáti jim 4 kopy 20 gr. A Tenyek z Jehnědna, služebník mój z hradu Zvíkovského, jat jsa, musil dáti šacunku 5 kop. Těch šacunkóv dali sú polovici na sv. Martina a ostatek dali na sv. Ondřeje nynie minulého.2 It. Jamenským také zajato jest ten pátek před sv. Petrem, jakož sme nazajtří s pole táhli, koně i prve krávy, i musili dáti od dobytka zajatého 61/2 kopy a od koní 10 kop 40 gr.; a čtvero koní nejlepších jim nevrátili. It. Oslovští musili holdu na Piesek dodati po úmluvách 1/2 kopy gr. It. z Mi- rovic Linhart, člověk mój, musil na Písek dáti 1 kopu za Buškovy Sekyrkově koně, ješto je byl vyručil. A ti koně vzati v úmluvách po druhé. A prve také byli na Piesek vzati a u nich vyplaceni. It. ten týden o sv. Mikulášem“ letos lidé Pieseckých, zejména Halmáně z Bo- rečnice, Thómóv syn odtudž, Paštuov syn odtudž s jinými, přišedše nočně do Ostro- vec, i vybili tu Vítka, služebníka mého ke Zviekovu, a tu mu pobrali, což měl. A k tomu také Šustovi tu, vašemu služebníku, a Janovi, rychtáři rukaveckému, vzali šaty, opásánie, samostřiel i jiné věci, co jsú při sobě měli. K tomu je jali a kázali sě jim stavěti na Radyni Dobešovi etc. Znamenáno, co jsú učinili Piesečtí proti páně Milosti v křesťanském přímiřie v úřadu Helfenburském. Když rychtář z Jempnice byl na trhu na Piesku, tu odtud zasě šel domóv, i vyšli za ním z města z Piesku Pecha a Holý i sekli jej tak, že jedva živ ostal. A jali jej i zavázali k stavení slibem k Jarošovi. I když o to obesláni sú od purk- rabí, aby to od nich opraveno bylo, tehdy na to odpovědi neučinili nižádné. A ti jistí to učinivše, i šli zasě do města. Item druhé, vyjevše jich služebníci z Piesku jménem Kozlík, Tretim, Mařík, Črný Velek, syn Procopa Tlustého Jindříšek, i oblúpili ženu služebníka páně Přibí- a) tak or. 1) 28. června 1443. 2) I1. a 30. listop. 1443. 3) 28. června 1443. 4) okolo 6. prosince 1443. 41*

Strana 324
Č. 367: před 9. březnem 1444. 324 kovu ze Lhoty, i vypřiehli jí kuoň a její pacholku vzeli 20 gr. A vedle toho zlú- pili páně lidi z Bavorova: Skalíkovi vzeli kuoň, sukni, kuklu a hrnčieři Hoškovi 20 grošóv. It. týž Pecha a Holý, šedše do Jempnice, i vybili rychtáře, téhož, kterého prve sekli, i pobrali jemu, což jest měl v domu. A když sú o to obesláni, o to i o prvnie, že sě chtie na to ptáti, jako jich listu plněji srozumiete. It. také ti, kterýmž sú osadili Putim, zšedše i vybili ves Pašice, páně ves; i pobrali lidem, což sú měli a s tiem šli zasě na Putim. It. v tom přímiřie proti výpovědi vašie, páni ubrmané, chudé mé lidi vězili sú a vězie a na rukojmie v podobný základ dáti sú nechtěli a tu sú je na jich zdraví a statku tak zahubili, ješto toho nikdá nenabudú. A co sú od vás, páni ubrmané, obsieláni, aby lidi mé chudé na rukojmie dali, tie sú do dnešnieho dne učiniti ne- chtěli. It. když sem nynie do Prahy jel, maje s nimi křesťanské přímiřie, vámi, páni ubrmané, uložené,? v tom příměřie jali mi Pešíka z Bělé, služebníka mého, na svo- bodné cestě, an ode mne z Budějovic jede, a jednak jej o hrdlo připravili i s pa- cholkem a v vězení svém měli a propustiti sú jeho nechtěli, než aby Majsnar s svými tovaryši byl propuštěn, kteréhož sem jal na lúpeži s jistinú i s jeho tova- ryši a měl sem vedle popravy své nad nimi učiniti vedle jich zaslúženie. Ješto, páni ubrmané, vedle spravedlnosti a té své popravy neměl sem na vás o to přicházeti, avšak když ste mě obeslali a toho žádali, abych je dal na rukojmie, chtěl sem to pro lepšie ihned učiniti a k vašie žádosti na rukojmie je dáti, aby za ně Petr Ruože a Jan Řezník řekli pode ctí a pod vierú, aby sě před vámi, páni ubrmané, ti vězni postavili. A na to sem kázal notuli učiniti, kterak by měli list psáti, jakož toho přiepis posielám; a oni sú mi učinili list nehodný a neřádný, jinak než přiepis svědčí, a také list dvojí rukú psaný a jedna pečet jedva sě u pendili držala. A když mi sě toho listu přijieti nehodilo, tehdy oni v tom přímiřie hleděli sú, aby mi škodu a hanbu učinili, jakož sú teď toho na Pešíkovi dokázali. Protož, milí páni ubrmané, tyto věci slyšiece, kterak ve mnohých kusiech toho přímiřie mně sú nezdržali, věřím vám jakžto lidem dobrým, že mě v tom jich nesdrženie spravedlivě opatříte a základ spravedlivě ve mnohých kusiech propadený vyznáte. It. Frambergéř, služebník z Táboru, vzal jest 12 koní u Milevska té chvíle, když jest jeti měl rokovat s Strachem o bitvu před pana Jiříka Poděbradského. A ty koně jest vedl skrze Vystřici s tovařiši svými.“ 1) na sněm v lednu 1444. 2) totiž příměří z 27. června 1443 na Vlašimi (viz č. 283). 3) viz list ze 7. pros. 1443 (č. 338) a Oldřichovu odpověď z 11. pros. t. r. (č. 339); srv. Mareš, ČČM 1902, 398, Urbánek, Čes. děj. III. 1, 8862. 4) v lednu 1444; srv. list Täborských Vitovi ze Rzavého, purkrabi choustnickému, z 15. ledna 11444]: Službu naši času přímiřného vzkazujeme. S pilností s Framburgéřem o ty koně mluvili sme; a oni zakládají sě Pešíkem Třeboňským, že sú

Strana 325
Č. 367—368: před 9.—12. března 1444. 325 It. Táboři jali sú Jíru z Chotovin, člověka Víthova, beze všie příčiny, když jest k nim na trh přijel. Proti úmluvám, páni ubrmani, vašim, aby nebylo bráno za nižádný dobytek ani za nižádné rukojemstvie, za dobytek páně lidí z Heršláku“ vzeli 12 kop; a to sú učinili o masopustě nynie na sv. Matěje. Item člověk jeden jménem Tkadlec z Leskovce ušel pánu s dědiny do Vodňan, an opustiv pánu dědinu. Tuť jest úředník páně, purkrabie, obeslal Vodňanské, o to žádaje, aby páni člověka nedrželi u sebe, ale jej propustili, aby na dědině seděl aneb osadil, aby pusta ta dědina tak neležela: tuť Vodňanští purkrabí odepsali, že toho člověka páně nedržie, ale žeť jest ten člověk jich prosil, aby tu u nich pobyl za glejtem. A tak u nich ten člověk jest od dávné chvíle a ta dědina tak proto leží pusta etc. — 368. Na Lipnici, 12. března 1444. Mikuláš z Lipy a na Lipnici a kněz Bedřich ze Strážnice, mocní rozhodčí, činí smírnou výpověď mezi Oldřichem z Rožmberka, Václavem z Michalovic a Stra- konic a Mstichem ze Sedlce se strany jedné a Táborskými, Píseckými a Vodňan- skými se strany druhé. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 669, or. pap. AČ. III, 528 č. 441 (reg.). — Srv. Mareš, ČČM 1902, 399; Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 220; Sedláček, Děj. Písku I, 46; Urbánek, Čes. děj. III. 1, 891 a d. Mikuláš z Lípy a s Lipnice a kněz Bedřich z Strážnice, mocní ubrmané mezi stranami dole psanými, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú: Jakož sú přišli na nás urození páni, pan Oldřich z Rozenberga, pan Václav z Michalovic a z Strakonic a slovutný panoše Mstych z Sedlce s jedné a múdří a opatrní purgmistři a rady měst Hradiště Thábor, Piesku a Vodňan s strany druhé, tu my jakožto mocní ubrmané, vyslyševše všecky s pilností s obú stranú a mezi nimi, pilně a spravedlivě váživše jejich všecky pře a odpory, i vy- pověděli sme a jakožto mocní ubrmané mocí listu tohoto mocně vypoviedáme s radú dobrých lidí a přátel, pod týmiž základy, jakož sú na nás zaručili. Najprve vypoviedámy mír pravý a křesťanský mezi nadepsanými pány a městy, aby sobě a) Herškáku or. všecky koně, ty vzaté, upustivše, po Peškovi se hnali; a tak pravie, že ti vozové nebyli z Višno- vého Brodu. Také žádáme, aby Oldřicha Meděnce mladého na Hrádek obeslal, ať panie Alžbětě Kutové s jejími sirotky dvadceti grošóv za sukno plní; pakli by se toho nestalo, propustili bychom proto lidi páně stavovati, jehožť úfáme, že to opatříš bez dalších nákladóv. Datum f. IIII. ante Anthonii. — (Třeboň. archiv: Hist. 590, or. pap.; Teplý, Sborník histor. kroužku, 1909, 216 položil k r. 1443.) — Srv. též list Oldřicha z Rožmberka Táborským z 5. října 1444, níže č. 442. 1) Vita ze Rzavého, purkrabí choustnický. 2) 25. února 1444.

Strana 326
326 Č. 368: 12. března 1444. s obú stranú ničehož nezpomínali věčně, a všechny nesnáze, svárové, kyselosti, aby mezi nimi pominuly i mezi jejich služebníky a poddanými, a těch aby sobě s obú stranú věčně nikdy nezpomínali, ale věrně, pravě, křesťansky aby sobě odpustili a vespolek zachovali. Také vypoviedáme, aby pan z Rozenberga a města svrchu- psaná všecky vězně mezi sebú s obú stranú propustili s navrácením toho, co sú jim pobrali. Pakli by co toho vzatku od které strany svrchupsané nemohlo vráceno býti beze lsti těm, kteříž sú zjímáni v tom přímiří, námi mezi nimi na Vlašimi udělaném, ale buď zaplaceno podobně. Také vypoviedáme dále, jakož sú úředníci páně z Rozenberga odpravili čtyři Vodňanským, aby plotojm toho tak kvapně ne- činili, ale byl-li by kto jat mezi nimi s obú stranú shodnú příčinú, aby mezi sebú obeslali, aby to bylo opatřeno, a též mezi všemi stranami nadepísaný]mi vypovie- dáme. Item dále vypoviedáme o panu Václavovi z Michalovic a z Strakonic a mezi Pieseckými, aby vězně všecky, kteréž mají mezi sebú s obú strafnú], buďto v válce zjímané aneb v přímiří, aby sobě všecky propustili a sobě aby je domóv poslali, Piesečtí panu Václavovi na Strakonice a pan Václav jim [do] města Piesku, a to aby se stalo konečně do středopostie najprv příštího aneb konečně ten den.? A jsú-li kteří listové mezi nimi s obú stranů na vězně zděláni, aby sobě] ty listy vrátili s obú stranú. Také dále vypoviedáme a z moci našie ubrmanské to rozkazujem, aby nadepsaný pan Václav z Michalovic poslal do města [Piesku na] rathauz čtyři zemany a ve jméno tyto: Beneše z Kalenic seděním v Škvořeticích, Chvala z Ma- chovic seděním na Řepici, Přibyla z Mladovic a Miroše [z Vojchova, a ti aby prosili pro Bóh jménem jeho a od něho purſklmistra a conšel, aby jemu odpustili to, což jest proti nim učinil, že jest některé jim zvěšel bez viny [a tlo proti přímiří křesťan- skému, a toho že jest nevznesl na nás na opravce. Také jim Pieseckým přikazujem, aby jemu, panu Václavovi i jeho všěm věrným] již odpustili a nikdy a věčně viece toho nezpomínali ničímž zlým. Ještě dále také vypoviedáme a přikazujem, aby pan Václav z Michalovic list ul...] i dal jej těmto čtyřem zemanóm nadepsaným pod těmito slovy dolepsanými: „Já Václav z Michalovic a z Strakonic posielám k vám, opatrným purgmistrovi a k radě města Pieseckého slovutné panoše Beneše z Kale- nic seděním na Škvořeticích, Chvala z Machovic seděním na Řepici, Přibyla z Mlado- vic a Miroše z Vochova, aby oni ote mne a mým slovem pro Bóh prosili purgmistra a conšel města Pieseckého, aby oni mně odpustili, že jsem já jim některé odpravil aneb odpraviti kázal, proti přímiří křesťanskému to učiniv a nesčakav opravy. A k tomuto listu přitiskuji já Václav nadepsaný svú vlastní pečeť a podle mne připrosil sem nadepsaných slovutných panoší Beneše z Calenic, Chvala z Machovic, Přibyla z Mladovic a Miroše z Vochova, že jsú oni své pečeti na svědomie přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Strakonicích na den Matky božie zvěsto- vánie.“3 1) 27. června 1443, viz č. 282. 2) 19. března. 3) 25. března.

Strana 327
Č. 368: 12. března 1444. 327 Také dále rozkazujeme, aby ti čtyřie zemané již psaní a jmenovaní ten nade- psaný list od pana Václava dali nadepsaným purgmistrovi a radě města Pieseckého, když to nadepsané poselstvie dieti budú, a to jisté odprošenie a listu položenie na Piesku aby se stalo konečně na den Matky božie zvěstovánie nynie najprve příštie. Dále také vypoviedáme, aby týž pan Václav z Michalovic, což jest koli vězňóv zjímáno v tom přímiří a jim pobráno koní neb zbroje, i těch, kteříž jsú od- praveni, aby to vše bylo zase vráceno a v moc purgmistrovi a radě v městě Piesku na rathauze aby to bylo položeno; pakli by beze lsti čeho vrátiti nemohl, ale aby to bylo zaplaceno podobně, a ten návratek aby se konečně stal do próvodní neděle“ aneb ten den. Také dále rozkazujem témuž panu Václavovi z Michalovic, Thábor- ským a Vodňanským, jestliže sú sobě zjímali které vězně v tomto přímiří mezi nimi námi na Vlašimi udělaném, aby sobě ty všecky vězně s obú stranú propustili s navrácením toho všeho, což jest jim pobráno. Pakli by čeho beze lsti nemohli vrátiti, ale to buď zaplaceno podobně. Item o křižovníciech takto vypoviedáme a rozkazujem Vodňanským: aby je propustili a listy panu Václavovi nadepsanému všecky vrátili konečně na středopostie;“ a jestliže by jim křižovníkóm co pobráno bylo, to aby minulo a to proto, že sú se nepostavili. Item dále také vypoviedáme mezi slovutným panoší Mstichem z Sedlce a mezi Tháborskými, Pieseckými a Vodňanskými, aby vězně, kteréž sú mezi sebú s obú stranú zjímali v tom pří- miří mezi nimi na Vlašimi udělaném, aby ty vězně sobě s obú stranú propustili s navrácením toho, což sú jim pobrali; pakli by čeho beze lsti vrátiti nemohli, ale to aby bylo zaplaceno podobně kromě Zbynka. Item dále o Zbynka takto vypo- viedáme: aby jemu rok byl dán od Mikuláše Lyzny a od Ščepánkova syna a to až do svatého Havla najprv příštího po této našie výpovědi a v tom aby Mstich nadepsaný a Mikuláš Lyzna s Ščepánkem a s jeho synem přátely vydali k ohledání a po těch aby sobě rovné udělali v kraji. Pakli by se ti přietelé oč smluviti ne- mohli, ale aby se o vyšího ubrmana svolili; a pakli by se ti přietelé o vyšího ubrmana svoliti nemohli, ale aby se k nám utekli, a kohož bychom my jim vydali aneb na koho utkli, na tom aby dosti měli. Neb jest to Mikuláš Lyzna před námi vyvedl, že jest vypověděl, že v tom stání státi nechce podle měst nadepsaných. Item ještě vypoviedáme, aby ti vězňové také, kteříž sú zjímáni v míru, kterýž jest byl učinil urozený pán, pan Crušina mezi urozeným pánem, panem Oldřichem z Rozenberga a Tháborskými“ do odpovědi, aby ti všichni vězňové obapolně také byli propuščeni. A tuto naši výpověď, jsúce mocní ubrmané, přikazujem všem nade- psaným stranám, tyto všechny kusy nadepsané a každý z nich kus zvlášče aby sobě ctně, věrně, pravě a křesťansky zdržali a zachovali ve všech kusiech bez všeliktera- kého přerušenie pod týmž základem, jakožto listové hlavní mezi nimi zděláni oba- polně svědčie. Pakli by která strana z svrchupsaných nezdržala této našie výpovědi 1) 25. března 1444. 2) 19. dubna. 3) 19. března. 4) 16. srpna 1442, viz č. 202.

Strana 328
328 Č. 368—369: 12. března 1444. neb kteréhožkoli kusu věrně, pravě a křesťansky, tehda na takového seznáváme túto naší výpovědí, že jsú propadli neb propadl napřed čest a vieru a potom základ nadepsaný, jakožto listové hlavní mezi nimi svědčie a okazují. A na zdrženie a na potvrzenie této našie výpovědi my nadepsaní Mikuláš z Lípy a s Lipnice a kněz Bedřich z Strážnice své vlastnie pečeti přitiskli sme k tomuto listu. Scriptum Lipnicz annorum Domini M° quadringentesimo quadragesimo quarto, f. V. in die beati Gregori. Pod textem přitištěny dvě pečeti z čer. vosku, z nichž zbyly jen zlomky. 369. Na Lipnici, 12. března 1444. Příměří, učiněné opravci Mikulášem z Lípy a na Lipnici a knězem Bedřichem ze Strážnice mezi Oldřichem z Rožmberka, Václavem z Michalovic a na Strako- nicích a Mstichem ze Sedlce s jedné strany a Jarošem z Drahonic s druhé strany až do sv. Jiří (23. dubna). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 668, souč. opis. Viz literaturu uvedenou u č. 368. Léta od narozenie syna božieho M'IIIICXLIIII° ve čtvrtek den svatého Řehoře z nálezu a z rozkázánie“ urozeného pana Miculáše z Lípy a s Lipnice a poctivého kněze Bedřicha z Strážnice seděním na Kolíně Novém nad Labem umluveno jest příměřie křesťanské nepřerušitedlné mezi urozenými pány, panem Oldřichem z Ro- senberka, panem Václavem z Michalovic seděním v Strakonicích, slovutným panoší Mstichem z Sedlce s jedné a s slovutným panoší Jarošem z Drahonic strany druhé i s jich služebníky i lidmi poddanými s strany obojie od dnešnieho dne od vyjietie slunce vstupujíce až do svatého Jiřie najprv příštieho i ten den na svatého Jiřie celý až do západu slunce svým přirozeným během, takovúto výmluvú: Jestliže by páni svrchupsaní i Mstich z Sedlce chtěli v tom příměří státi s svrchu jmenovaným panošem tak, jakož svrchu psáno stojí, tehdy mají jemu dáti věděti do města Piesku listy svými a to ve dvú nedělí od neděle najprv příštie pořad zběhlú. Pakli by sě v tom příměří nezdálo státi kterakkolivěk, tehdy vždy proto mají jemu dáti věděti do města Piesku tak, jakož svrchu dotčeno jest, a v tom příměří vždy předse státi do dvú nedělí od najprv příštie neděle pořad zběhlú, úplně a vcele nepřerušitedlně zachovajíc, jakož sě svrchu píše. A jestliže by sě co přihodilo v tom příměří beze lsti straně jedné od druhé, tehdy na kohokolivěk obapolně v kraji svolili by se, ti mají to mezi nimi opraviti. Pakli by ti, kohož v kraji obapolně volili by, več mezi nimi nemohli by uhoditi, tehdy toho sú mocní opravce urozený pan Miculáš z Lípy a) rozkánie chybně ruk.

Strana 329
Č. 369—370: 12.—19. března 1444. 329 a s Lipnice a poctivý kněz Bedřich z Strážnice; a cožkolivěk mezi stranami svrchu- psanými vypovědie a naleznú, to strany svrchupsané přijieti mají obapolně bezze všie otpory a omluvy pod základem dole psaným, tocižto strana pánóv svrchupsaných i Msticha z Sedlce, každá pode dvěma stoma kop gr. dobrých střiebrných rázu praž- ského, a také Jaroš svrchupsaný straně dřéve řečených pánóv i Msticha z Sedlce, zvláště každé straně, pode dvěma stoma kop gr. dřéve jmenovaných. A událo-li by sě kteréžkolivěk straně základ svrchupsaný propadnúti, toho opravce svrchupsaní mají polovici bráti od strany, kteráž by propadla, i od rukojmí strany té a stra- na, kteréž by základ propaden byl, má druhú polovici bráti. Za kteréžto přímiřie jsú rukojmie tito: s strany pánóv: za pana z Rozenberka Pešík z Bělé, hauptman třeboň- ský, Vítha ze Zerzavého, purkrabie chústnický, za pana Václava z Michalovic Miroš z Vochova a Holub z Cozlova, za Msticha z Sedlce Pešík z Bělé a Vítha ze Rza- vého; rukojmie za Jaroše strany druhé proti stranám pánóv svrchupsaných pan Jan“ Salova z Skal, Petr Ruože s Tábora, Jira Kozka s Piesku, Martin Šilha s Piesku, Martin Bradatý z Vodňan a Jan syn Perclíkóv odtud z Vodňan, a to pod základem Dán a psán v Lipnici ut supra. svrchupsaným. 370. V Soběslavi, 19. března 1444. Anna z Kraselova ustanovuje purkmistra a radu města Soběslavě poručníky svého odkazu tří kop grošů na záduší kostelu soběslavskému; Oldřich z Rožm- berka slibuje zároveň, že poručníky přidrží k tomu, aby ustanovení Alenino plnili. — — A jestliže by nebylo z těch tří kop grošóv platu svrchupsaného tak vydá- váno, tehdy prosím já svrchupsaná Allena urozeného pána, pana Oldřicha z Rozm- berka i jeho budúcie, aby ráčili v svú opravu přijieti, aby sě ty všecky svrchu- psané věci naplnily úplně a docela etc. A my svrchupsaný Oldřich z Rozemberka i našě budúcie chceme a slibujem ty svrchupsané poručníky k tomu držeti, aby ty všecky svrchupsané věci splněny byly eťc. A také nynějšie farář i budúcie bude mieti moc svrchupsané poručníky napomínati a pamatovati a k tomu je držeti etc. Pakli by kterákolivěk strana těch svrchupsaných věcí svévolně neučinila, buďto farář neb svrchupsaní poručníci, tehdy strana druhá bude moci uroz. pána p. Oldřicha z Rozmberka i jeho budúciech prositi i žádati, aby ráčil svú radu a pomoc dáti, aby sě ty věce“ svrchupsané staly a dokonaly tak vedle žádosti a rozkázanie svrchupsané paní Alleny etc. A já Allena svrchupsaná pro lepší jistotu a pevnost pečet svú vlastnie přivěsila sem. A k tomu jsem prosila svrchupsaných poručníkóv purgmistra a raddy přísežných města Soběslavi a uroz. pána, p. Oldřicha z Rozmberka, aby za sě i za své budúcie, a slovutného panoši Jana Rusa z Čemin, té chvíli purkrabí na Crumlově, aby své pečeti věcem svrchu- a) chútnický chybně ruk. b) v ruk. psáno chybně dvakráte. c) tak or. 42

Strana 330
330 Č. 370—373: 19.—24. března 1444. psaným na svědomie k tomuto listu kázali přivěsiti. Jenž jest dán léta etc. tisícieho čtyřstého čtyřidcátého čtvrtého, ve čtvrtek středopostní. Soběslav, městský archiv: or. perg. se 4 pečetmi: 1) chybí, 2) z přír. vosku, růže na štítě, + sigillum -civitatis -d— sobieslaws 3) zlomek velké pečeti Oldřichovy, 4) na stítě korbel, nad helmou korbel s kytou; s johannis de czemyn- 371. V Krumlově, 22. března 1444. Oldřich z Rožmberka Táborským: aby nenapominali k stavení jeho vězňů; vyšle k nim někoho ze svých lidí, aby smluvil sjezd. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 670, koncept. Súsědé milí! Jakož nynie na Lipnici mezi námi a vámi stala sě výpověď, tu my bohdá držíme, vám téhož doufajíc. Ale zpraveni sme, že Haška upomenuli ste k stavení. Protož žádáme, abyste Haška i jiných našich vězňóv k stavení nenapo- mínali v této mieře a my vašich také. Neb srozuměvše z řeči Srlínovy, že byste o vězně i o jiné věci k upokojení potřebné s námi sě sjedúc chtěli rozmluviti a pojednati, my také od toho nejsme, ale svých pilných věcí pojednajíc, chcem k vám o to někoho svého vyslati, komuž věříme, aby s vámi rozmluvil, který čas a kde mohli bychom s vámi ten sjezd učiniti. A což jest v tom úmysla vašeho, to nám dajte věděti. Datum Crumlow dominica Letare, anno etc. XLIIII°. Ulricus de Rosenberg. Opatrným purgmistru a raddě na Tháboře, súsedóm milým. 372. V Bechyni, 24. března 1444. Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu svého služebníka Oldřicha z Hlavatec se vzkazem a prosí, aby mu věřil. — (fer. III. ante dom. Iudica). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Bechyně v. Lažan, or. pap. AČ. XIV, 10 č. 1492. 373. 24. března 1444. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: nenapomínají k stavení jeho vězňů kromě Haška. 1) viz č. 368.

Strana 331
Č. 373—374: 24.—27. března 1444. 331 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 671, or. pap. Urozený pane milý! Také výpověď, kteráž sě mezi námi a vámi stala, TM“ dr- žeti chceme a držíme. Pak o vězních, jakož píšete, abychom jich k stavení nena- pomínali, myť vězňóv v té mieře nenapomínáme k stavení kromě Haška, jenž jest Pechovi a jiným, ježto na Ryznberce sedie, dán, poněvadž vězňové obojím pozósta- veni sú, aby je k svému požitku přivedli. A přes to, zdá-li se TM“ k tomu přičiniti, že by Pech rok jměl, takéť jmá Haškovi rok další dán býti. Datum f. III. post Letare, anno etc. XLIIII°. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, súsedu přieznivému. Přitištěna krytá pečet. 374. 27. března 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: děkují mu, že obeslal Václava Zmrzlíka; Oldřichovi Roubíkovi z Habří nejsou ničím povinni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 672, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož Petr Višně, slu- žebník náš, od TM“ s námi mluvil, že VM' Václava Smrzlíka z koncem obeslal, aby s námi války přestal etc., tohoť sme od VM“ vděčni. A také dále s námi od VM“ mluvil o Oldřicha Rúbíka z Habří, služebníka vašeho, abychom s ním, oč s námi činiti jmá, na někom dobrým přestali, aneboli že VMť chtěla by se pro nás o to vložiti. Milý pane, nevieme, bychom Rúbíkovi co povinovati byli a takéť neviemeť jiného, než že máme na něm přietele a súseda dobrého. Pakli se jemu zdá, že by- chom jemu co byli povinni, chcem o to před VM“ býti a slyšeti, s čehož nám vina Datum f. VI. ante Iudica, anno Domini etc. XLIIII°. bude dána. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, d. Přitištěna krytá pečeť. 1) viz č. 371. 2) o Pechovi, který byl v zajetí rožmberském, viz výše č. 344 a 345. 42*

Strana 332
332 Č. 375—376: I. dubna 1444. 375. Ve Wallsee, 1. dubna 1444. Jindřich z Rožmberka Oldřichovi z Rožmberka: zprávy z Rakous. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 673, or. pap. AČ. III, 26 č. 38. Poslušenstvie mé napřed, urozený pane otče milý! A rač TMť věděti, že ti z Eče leží před Trientem a velmi sě proti králi římskému búřie, chtiec svého pána mieti. A také rač věděti, žeť Kynberger již zde v zemi pálí.“ A teď TM“ ryby morské po- sielám. A paní teta“ dala mi próvod Indersehera, služebníka svého, až do Viedně.“ Datum Walsee fer. IIII. post Iudica, anno etc. XLIIII. Jindřich z Rosenberka. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, patri suo carissimo, dd. Přitištěna krytá pečeť. 376. V Krumlově, 1. dubna 1444. [Oldřich z Rožmberka Menhartovi z Hradce]: Mikuláš Trčka z Lipy psal mu o téže věci jako on; nyní pro nemoc nemůže nikam jeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 674, koncept. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! Rád slyším, žes ve zdraví domóv přijel. Jakož mi píšeš, psaní tvému [sem] srozuměl. I dávámť na vědomie, že Trčka o též mě jest obeslal a já sem jemu odepsal, aby mi to dal věděti, kdy a kde a kto by při tom měli býti. A na to ješče od něho odpovědi čakám.“ A jakož mi píšeš o té jiezdě, bóhť to vie, žeť sem tak nedostatečen a nemocen, žeť do hod nikam jeti nemohu, a také sú jiné příčiny nebezpečnosti, ješto beze lsti nemohu tomu co učiniti. Protož prosím, aby mi v tom za zlé neměl, ale bohdá s hod, když na jich poselství srozuměl, nebudu bohdá od toho, bychom sě sjedúc spolu ne- rozmluvili, ač bude-li to kde podobně moci býti. Datum Crumlow f. IIII. post Iudica, anno Domini etc. XLIIII°. Na rubu: Pan Menhart. 1) totiž Tyrolané; Etsch (něm.) = Adiže, řeka v Tyrolsku. 2) viz Chmel, Gesch. K. Fridrichs IV., II. 295 a d. 3) Jakub Kyenberger na Turmberce; viz o něm Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, 43. 4) sestra Oldřichova Kateřina, manželka Reinprechta z Wallsee, hejtmana hornorakouského. 5) Jindřich z Rožmberka jel do služby na dvoře krále Fridricha; srv. záznam 6) dotčené listy se nedo- rožmb. služebníka Jana Baumgartnera v Třeboň. archivu, Hist. 708. chovaly.

Strana 333
Č. 377—378: 2.—5. dubna 1444. 333 377. 2. dubna 1444. Zikmund, písař budějovský, Oldřichovi z Rožmberka: soukenníci budějovští jej prosí, aby dal ukazateli listu přímluvné listy k Reinprechtovi z Wallsee a Alšovi ze Šternberka o glejt pro ně na jarmark do Lince. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 675, or. pap. Urozený pane, VM“ službu svú věrnú vzkazuji. Milý pane, jakož sem z VM“ mluvil od pánov mých o súkenníky naše, kteří na jarmark do Lince chtie táhnúti aby VMť jim raden i pomocen byl ku panu Reinprechtovi, švagkru VM“ etc. a také k Šternberskému pánu, aby jim bezpečnost a klejt dán byl, a VMť řekla o to jima psáti, tohoť sú páni moji i to řemeslo súkenníci velmi vděčni. A na to súkenníci od sebe ku nadepsaným pánóm ukazatele listu tohoto posielají, prosiece VM' jemu Datum f. V. ante listy vašemi pomoc učiniti, aby mohli k tomu jarmarku býti. Palmarum, anno etc. XLIIII°. Sigmund, písař buděiovský. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu na mě lazkavému, buď dán. Pečeť odpadla. 378. Na Rabštejně, 5. dubna 11444/. Burian z Gutštejna a na Rabštejně Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na Hynka Krušinu ze Švamberka, že se zmocnil v příměří hradu Vildštejna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 676 a. AČ. III, 26 č. 39. — Srv. Sedláček, Hrady a zámky IX, 214; Urbánek, Čes. děj. III. I, 890; níže č. 384. Služba má napřed, urozený pane a přieteli milý! Žalujiť na Hinka Krušinu z Švamberga, kterak nebožtík Zbyněk z Kocova byl jest až do smrti u něho jeho služebníkem, pak nynie vnově Svojše Kukla, prolámav a udělav sobě dieru té chvíle, když jest jemu, nebožci Zbyňkovi, hradu Vilšteynu tvým, pane, kázáním jakožto tvého zámku postupoval,2 a tak tú dierú prolomenú úkladně Svojše Kukla zlezl jest hrad Vilštein těm sirotkóm, nebožce Zbyňkovým synóm, kterýž jeden z nich u mne služebníkem jest přikázaným a druhý u pana Přibíka z Clenového, kterýž hrad oni 1) Svojše ze Zahrádky, hejtman táborský; srv. jeho úmluvu o Vildštejn s Oldřichem z Rožm- berka 25. listopadu 1435, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 193 č. 284. 2) srv. úmluvu Zbyňka z Kocova s Oldřichem o Vildštejn Ipo 22. březnu 1440), výše na str. 54—56, č. 74 a 75.

Strana 334
334 Č. 378—379: 5.—6. dubna 1444. od TM“ drželi sú s vaší vólí. V tom my to zvěděvše, ten hanebný úklad, i táhl sem v zápětí s bratrem svým, se panem Přibíkem,2 se panem Děpoltem3 i jiní krajené vedle nás k hradu Vilšteinu, tak úmysl majíce, aby obležen byl. Tu jeho haytmané, Crušinovi, i úředníci s lidmi jeho, majíc na pět set lidu z Nepomuckého zbožie, táhli sú na Vilštein na hrad jeho, Crušinovým, kázáním, vezúc s sebú spíži na vo- ziech ihned v zápětí po Svojšově zlezení, prvé než my přitáhli k hradu. A tak on Crušina špižoval hrad Vilštein a v hrad se jeho služebník Cosempyer i s jinými jeho úředníky uvázal, zvláště jeho, Crušinóv, haytman, pravě před dobrými lidmi té chvíle, když sme k hradu přitrhli, že k ruce pána svého hradu jest Cosmpyer mocen jeho, Krušinovým, kázáním, a že s hradem tak chce učiniti, jakž jemu jeho pán rozkáže. A tak jeho hanebným úkladem a návodem úředníci a služebníci s jeho lidmi nás jsú od hradu odtiskli, že sme odtrhli preč, poněvadž on hrad osadil a špi- žoval jest; a tak podnes hrad má a drží a tam mého služebníka kladuje k své vuoli. A to všecko, pane, děje a stalo se jest mně od něho v křesťanském příměří za jeho ctí a vierú; a příměří s ním mám zapsané listem pode ctí a pod vierú a pod základem peněžitým, nebo sem naň a na jeho žádné péče nejměl, ani služebník mój. Protož, pane, tohoť vám naň túžím a žaluji z takového a nově neslýchaného a ha- nebného úkladu, kterýž mně a mému služebníku stal se od něho v křesťanském příměří za jeho ctí a vierú. I věřímť TM“, že vám, pane, takového úkladu žel bude, poněvadž se to také k hanbě i k škodě vaší stalo a děje se. Neb, pane, chtěli sme rádi se k tomu přičiniti i s svými přáteli pro vás, aby obehnán byl, i také pro své služebníky: a pak jeho, Krušinovi, naše jsú úkladně od hradu odtiskli. I prosímť, pane, abyste to ráčili v své paměti mieti, kterak mně a mému služebníku od něho Datum Rabštein stalo se v křesťanském příměří, za jeho ctí a vierú zapsanú. dominica Palmarum. Burjan z Gutšteina seděním na Rabšteině. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rossenberka, přieteli mému dobrému, dán. Přitištěna krytá pečet. 379. 6. dubna 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: ve svém sporu s Roubíkem chtějí pře- stati na některém sousedu v kraji; ať se přičiní, aby Václav Zmrzlík s nimi přestal válčiti; nemohou nyní vyslati k roku před Janem z Rábí, o němž psal Racek z Rýžmberka. 1) Jan z Gutštejna a na Rabštejně. 2) Přibík z Klenového. 3) Děpolt z Rýžmberka.

Strana 335
Č. 379—380: 6.—7. dubna 1444. 335 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 677, or. pap. Urozený pane, VM“ služba naše napřed. A jakož jsme před tiem písaře našeho k VM“ poslali, po němž sme úmysl VM“ srozuměli, všeho od VM“ vděčni jsúce, jakož od pána na nás lazkavého etc., a jakož VMť mluvila o Rúbíka, námi s tiem nemá scházeti, že chcem se někomu dobrému a súsedy v kraji dáti opatřiti, buďto Tožici neboli jiné, abychom o to tyto časy nebezpečné nejizdili daleko, neb i Rúbí- kovi nenie bezpečné daleko jezditi a nám i nad to. Také jakož sme prv VM" dali mluviti o Václava Smrzlíka, ještěť vždy VM“ věříme, že VM svú pilnú snažnost učiníte, aby svévolné války s námi přestal etc. A jakož pan Racek z Rizenbergka VM“ psal a nám toho přiepis poslali, že chce s námi býti před panem Janem na Rábí, v těchto bězích a nebezpečnosti nemóžem k tomu své vyslati; a nezdáť se nám, by bez Václava Smrzlíka k smlúvě přistúpil.2 Datum f. II. post dominicam Palmarum, anno etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 380. V Krumlově, 7. dubna 1444. [Oldřich z Rožmberka] Budějovským: obešle Roubíka, jakmile on přijede domů; také Zmrzlíka obeslal, nemá však dosud od něho odpovědi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 607, koncept. AČ. III, 23 č. 33 (mezi léty 1442—1444). — List jest odpovědi na list Budějovských z 6. dub- na 1444. Súsědé milí! Jakož nám píšete o Rúbíka, toho nynie v této mieře doma nenie, ale když přijede, inhed jej chcem obeslati a s ním mluviti. A k tomu sě přičiníme, aby on s své strany přátely vydal a rovné po přieteléch přijal; a což nám na to odpovie, toť vás tajno nebude. A jakož nám píšete o Racka a o Zmrzlíka: Zmrzlíka sme svými posly ústně k rozmluvenie o vás obeslali a od toho ještě odpovědi vždy čakáme. A jakož dotýčete, že Racek bez Zmrzlíka k smlúvě nepřistúpí, též sě nám zdá. A protož, když od Zmrzlíka odpověď budem mieti, po tom sě budem my i vy richtovati, ještoť vám dáme inhed věděti. Datum Crumlov fer. III. post Palma- rum, anno etc. XLIIII°. Na rubu: Budějovským. 1) Roubík z Habří, služebník Oldřichův; srv. č. 374. 2) srv. předcház. korespondenci.

Strana 336
336 Č. 381—382: 8.—9. dubna 1444. 381. V Krumlově, 8. dubna 1444. Oldřich z Rožmberka Budějovským: posílá jim opis listu Václava Zmrzlíka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 k, koncept. Súsedé milí! Teď vám posielám přiepis, kterak nám pan Zmrzlík Václav od- pisuje. Tomu porozumějíc, dajte nám věděti, kterak se vám o tom dále zdá učiniti. A což se budem my moci také přičiniti, toť rádi učiníme. Datum Crumlow feria IIII. post Palmarum, annorum XLIIII°. Oldřich z Rosenbergka. Súsedóm našim milým, purgmistru a raddě města Budějovického. 382. 9. dubna 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: nepřátelstvím mezi nimi a Václavem Zmrzlíkem jest vinen Zmrzlík, nikoliv oni; byli vždy a jsou i nyní ochotni podati se k spravedlnosti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627l, or. pap. Urozený pane! VM“ službu naši napřed vzkazujeme. Jakož nám VM' psali a přiepis listu Václavuov Smrzlíkuov poslali, tomuť sme srozuměli, a vděčni jsúce od VM“ toho poselstvie. Milý pane, VM' psanie Václavova Smrzlíka lép rozumie, ještoť píše, že VM“ tajno nenie, žeť sě podával VM“k libosti i příměří jměl, chtě od nás opravenie přijieti etc. VMť dobře v paměti jmá, žeť námi rovné nikdá ne- scházelo a žeť sme z VM“ mluvili často, chtiece rady po dobrých lidech rovné od sebe učiniti i přijieti, a k tomuť sme často i naše k rokuom poslali; a on k tomu nikdá nepřijel, takžeť sme veliké vazenie jměli s našemi i s jinými etc. A ještě námi nemá scházeti, jestliže VMť móže sjednati příměřie do času s ním; a v tom chcem s ním na přátely vručiti a coš ti mezi námi vypovědí, hotovi přijieti, ale po jeho rozkázánie aneboli po našem i sami mezi sebú neučiníme. A coš VM“ o tom Datum f. V. in Cena Domini, všem bude sdáti učiniti, námiť rovné nemá sjíti. anno eius etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc. pánu nám přieznivému d. Pečeť odpadla. 1) list ten se nedochoval. 2) viz č. 381.

Strana 337
Č. 383—384: 11.—13. dubna 1444. 337 383. V Krumlově, 11. dubna 1444. [Oldřich z Rožmberka] Burjanovi z Gutštejna: obeslal ihned Hynka Krušinu ze Švamberka; lituje bouřek v jeho kraji. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 676 b, koncept. Služba má tobě, pane Burjene milý! Jakož mi píšeš, tomuť jsem srozuměl. Věděti dávám, že mi pan Přibík Klenovský také obeslal a to rozumně vypsal, kte- rak sú se ty věci dály. I obeslal sem s tiem ihned panu Crušinu2 i ještě mi se posel od něho nevrátil. A jest mi s pravú věru žel, jakž se koli to stalo, že takové búřky u vás v kraji sú; a bychť věděl a mohl se kterak k tomu přičiniti, byť ta- kové búřky stály, toť bych rád učinil. Datum Crumlow sabbato post Palmarum, annorum XLIIII°. 384. Na Švamberku, 13. dubna 1444. Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: vysvětluje, jak byl obsazen hrad Vildštejn a stěžuje si, že se jemu v té věci křivdí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 678, or. pap. AČ. III, 370 č. 7. — Srv. výše č. 378. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Jakož mi píšeš a k tomu mi posieláš přiepisy listuov Clenovského a Cocovského, v nichž lživě mi uštipují na mé cti svú smyšlenú a nedóvodnú lží, jakož ty to shledáš i jiní páni i jiní dobří lidé, žeť v hrdlo lží; a píšeš, žeť jest toho žel, což o mně píší: tohoť jsem od tebe vděčen. I dáleť toho žel bude, tohoť věřím, jako přieteli milému. A s pomocí boží k tomuť je v brzké chvíli budu připravovati a připravím, žeť to lživé smyšlené uštipovánie musie v hrdlo bráti před dobrými lidmi, neboť jsem ten jakž jsem živ nebyl a nikdy takových věcí na mě shledáno ani slýcháno nebylo, aniž ještě bohdá bude. A jakož žádáš věděti, kterak ta věc jde, dávámť věděti: když Normberští byli v Němcích obehnali služebníka mého a hradu mu dobývali, tu jsem sě s svými lidmi sbieral, chtě jej retovati. A moji lidé pohromadě leželi vojensky, chtiec tam podlé mne táhnúti, ani pak ti Němci, nedočekavšě nás, i utekli. A já pro některé své potřeby byl jsem přijel k Rúpovskému“ na Janov. A když jsem tu byl, tu pl- 1) viz č. 378. 2) list Oldřichův se nedochoval; srv. odpověď Krušinovu z 13. dubna, níže č. 384. 3) ani list Oldřichův ani Přibíka z Klenového se nedochovaly; „Kocovský“ jest tu psáno snad omylem, neboť Zbyněk z Kocova byl již mrtev; snad se miní list Burjana z Gutštejna, výše č. 378; srv. též odpověď Oldřichovu, č. 383. 4) Jan z Roupova. 43

Strana 338
Č. 384: 13. dubna 1444. 338 zenští měštěné přijeli ke mně, zpravujíce mě, že Svojše ztekl Vylštein, a žádajíc na mně, abych sě k tomu přičinil, abychom jej obehnali, a že prvé s toho hradu velicí lúpežové a záhuby sě dály a zvláště mně najviece. A já jsem poslal byl inhed po svého úředníka po Costenpira, aby ke mně přijel. I zuostal jsem s ním na tom, aby jel k Svojšovi, a hrozí, aby jemu vydal, že jmá vždy býti obehnán, a zda-li by se mnú uhodil o trh o ten hrad; a což by na Svojšovi porozuměl, aby mi to dal inhed věděti zase. A Costenpir, nedav mi nic o tom věděti, i uhodil s Svojší byl bez mého rozkázánie jinak, než jsem jemu rozkázal. I vjel tam Costenpir na Vyl- štein s některými mými lidmi. A v tom Clenovský s některými také táhl k Vyl- šteinu, chtě obehnati. A v tom mě obešle Clenovský, abych jemu kázal hradu sstú- piti, a já jsem jemu na to odpověď dal, že toho mocen nejsem a že což Costenpir učinil, to učinil bez mého rozkázánie. I poslal jsem druhého úředníka svého Mar- kolta k Costenpirovi na Vylštein, aby jemu kázal dolóv s mými lidmi, kteří jsú s ním na Vylšteině, a prvé aby sě stavil Markolt u Přibíka Clenovského a to aby jemu pověděl, proč jede na Vylštein k Costenpirovi. A když Markolt přijel k Při- bíkovi, chtě jej toho zpraviti, oč jede na Vylštein, a Přibík jej jal a s ním druhého mého služebníka; a tak nedopustil Markolta na Vylštein, jeliž po dvú nebo po třech dnech potom. A když tam Markolt dojel a o to s Costenpirem mluvil, tehdy Co- stenpir, kdež ten hrad nalezl, tu ho zase otšel. I nezdá mi sě, bych v tom které straně co povinnen byl. I věz, pane testi milý, cožť o mně rozpisují, žeť v hrdlo lží. A prosímť za to, jestližeť co dále o mně rozpisovali neboli to mluvili, že na mě věřiti nebudeš a že odmlúvati budeš, jakož bych já též tobě učinil. Nebo tomu sám rozumieš, že jest to má bezelstná příhoda. A jinakť nenie, než jakožť píši, a toť chci okázati, tak jakožť jsem napřed psal. A jakož píšeš, abych sě k tomu přičinil, aby Cocovští při statku zuostali a ty při hradu etc., buch to vie, žeť já toho mocen nejsem. A také věz, že Jindřich z Lipna o to nynie jezdí, chtě ten hrad kúpiti, i Svojše; i neviem, sobě-li či-li panu Hanušovi. A takéť mě zpravují, že Svojše k tobě jest najviece příchylen a že by on s tebú najspieše uhodil. Protož, zdá-liť sě o to s ním uhoditi, nemeškajž tiem, nežť by jej kto jiný kúpil, ježto by potom k němu těžce přišel. A také, milý testi, svědoms dobře Přibíkových bezectných činóv i všěchna země; anebo což sám bezectně komu činí a učinil, chtěl by to mnú přikrýti, smysliv sobě lež na mě nedóvodnú, ješto bohdá to okáži před tebú i před jinými pány, že v hrdlo lže. Datum in Sswamberg fer. II. in festo Pasche, anno etc. XLIIII°. Hinek Krušina ze Švanberka. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, testi mému milému, dd. Přitištěna krytá pečet.

Strana 339
Č. 385: 1. května 1444. 339 385. 1. května 1444. Oldřich z Rožmberka vyznává, že koupil od Macha, Mikuláše a jiných bratří ze Sedlce město Prachatice s dobrou vůlí měšťan, kteří mu slíbili poslušenství; za to slibuje Prachatickým, že je zachová při svobodě náboženské podle kompaktát, při dosavadních jejich právech a svobodách a při právech měst královských, že nedovolí starým měštanům utiskovati nové měštany a že odpustí všem, kdo se proti němu v té době provinili. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Prachatice IIC 5 AS č. I c, opis ze 16. stol. — Prachatice, měst. archiv: Liber memorab. fol. 105, opis z konce 16. stol. (Vydávám text podle opisu třeboňského, poněvadž jest správnější a pravděpodobně i starší.) AČ. III, 529 č. 444 (reg.). — Srv. Sedláček, Hrady a zámky VII, 222—223. My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tímto listem přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú: Jakož sme kúpili město Prachatice od slovutných panoší Macha a Mikuláše a od jiných jich vlastních bratří z Sedlce, s jich dobrú vólí a raddú přátelskú a také s dobrú vólí měšťan i všie obce města svrchupsaného, kteřížto měštěné i všechna obec slíbili sú a slibují nám jakožto pánu svému věr- nost, poddánie a poslušenstvie i člověctvie, a my zase slibujem všem přebývajícím města svrchupsaného, abychom jich od pravdy božie a od požívánie těla a krve pána Jesu Krista netiskli ani tisknouti dopúštěli ani od jiných artykulóv, o něž se jest země tato smluvila, ale slibujem a chcem je při tom zachovati a držeti, jakožto compactata svědčie a ukazují, aby kněží řádné, ješto by jim v tom rozdávání těla a krve božie přisluhovali, chovali a chovati mezi sebú mohli, buďto jednoho nebo jich viece, k tomu sme jim svolili a svolujem tímto listem. Také slibujem, abychom je zachovali při jich právích a svobodách, v kterýchž sme je zastihli a jich do dneška požívají a požívati mají v městě svrchupsaném. A při platu při tom je sli- 1) Město Prachatice, původně majetek proboštství Vyšehradského, byly zapsány císařem Zik- mundem 1. června 1437 Janu Smilovi z Křemže (Sedláček, Zbytky register král. 201 č. 1471), jemuž je odňal násilím Jan Řitka ze Sedlce před r. 1441 (viz v listu z 20. pros. 1444, níže č. 458 a Sed- láček, Hrady VII, 222). Po smrti Jana ze Sedlce, který padl na jaře 1443 v boji s Táborskými (srv. v listu z 12. pros. 1443 a Urbánek, Čes. děj. III. I, 804), zmocnil se Prachatic Oldřich z Rožmberka pravděpodobně také násilím, ač v této listině psáno, že je koupil; srv. jeho falsum z 21. pros. 1421 o zástavě Prachatic a Volar (Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 256 č. 365); spory Oldřichovy s Prachatickými r. 1436 (tamže str. 205 a d.) a s Janem Smilem z Křemže r. 1437 (tamže str. 217 a d.) byly předzvěstí Oldřichova zápasu o Prachatice; srv. dále listy Jana Smila z Křemže a jeho synů z 25. července 1444 a manželky Smilovy Anny z Rožmitála z 19. pros. 1444 (níže č. 413 a 457), revers Smilův z 25. července t. r. (č. 414) a zprávu Oldřichovu o výslechu Smilově z 20. pros. t. r. (č. 458). Spor Oldřichův se syny Smilovými o zboží, jichž se Oldřich zmocnil násilím, trval ještě řadu let (doklady z Třeboň. archivu, Hist. 241, budou otištěny v dalších svazcích této edice); srv. Sedláček, Hrady XI, 159. 43*

Strana 340
340 bujem zachovati, kterýž sú nebožci Janovi z Sedlce platili i synům jeho, tocišto deset kop grošúv o svatém Jiří a tolikéž o svatém Havle; a desátek pravý mají dáti. A také slibujem odoumrti nebrati s nich, ale při práviech těch je slibujem zachovati, jakožto králova města mají; a to jim slibujem zdržeti a zachovati my i s svými budúcími. Také slibujem toho nedopouštěti, by měštěné staří tiskli nové kterýmkolivěk obyčejem, buďto od domův neb jiného držení, aniž chcem kterého z starých přijiet ani k kterému trhu připustiti bez nových vóle a obecného svolenie. Také slibujem všem přebývajícím v městě svrchupsaném vóbec i každému zvláště, ktož by kolivěk proti nám těchto časův co učinil a provinil, buď mnoho nebo málo, že takovému každému to odpouštíme a slibujem zdržeti ctně, věrně a křesťansky. A tomu na svědomí i pro lepší jistotu pečeť naši vlastní kázali jsme s naší dobrú vólí přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození syna božího tisí- cieho čtyřstého čtyrydcátého čtvrtého, v ten pátek den svatých apoštolův božích Philippa a Jakuba. Č. 385—386: 1. května 1444. 386. V Krumlově, 1. května 1444. [Oldřich z Rožmberka] Budějovským: neodpověděli mu dosud na jeho vzkaz o sporu s Roubíkem z Habří; Roubík jest ochoten rokovati příští středu (6. května). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 610, koncept. Súsědé milí! Jakož sme vám vzkázali po Víthovi, purkrabí s Chúsníka, a po Janovi s Kozieho o tu věc, jakož Rúbík vám vinu dává, co by sě vám v tom zdálo etc., na to ste nám řekli dáti odpověď po svém poslu a to sě ještě nestalo. A Rú- bík opět byl jest před námi, vždy o to mluvě a hotov jsa s přáteli svými býti před námi a dáti sě opatřiti, a to že by chtěl v tuto středu najprv příští učiniti a s přáteli svými před námi býti. Protož, zdá-li sě vám též učiniti a v tuto středu, z čehož vám vinu dá, slyšeti a skrze přátely dáti sě s ním ohledati, dajte nám to inhed věděti. Pakli by sě vám nezdálo toho učiniti, ať bychom to vědúc Růbíka obeslali, aby sě k tomu nechystal s přáteli svými. A s Tožicí sme nynie, jako u nás byl, mluvili, žádajíce, aby sě mezi vámi uvázal, a my také s naší raddú chtěli by- chom sě rádi přičiniti, zda by to mezi vámi pěkně a přátelsky zjednáno bylo. I řekl Tožice, že v tuto mieru maje do Slezie o své dluhy odjeti, nemóž tomu co učiniti. Datum Crumlow A což v tom jest úmysla vašeho, to nám inhed dajte věděti. feria sexta Philippi Jacobi, anno XLIIII°. Na rubu: Budějovickým.

Strana 341
Č. 387: 2. května 1444. 341 387. [2. května 1444]. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka, Menhartovi z Hradce, Václavovi z Mi- chalovic a na Strakonicích, Janovi z Hradce a na Telči, Janovi z Rýžmberka a na Rábí, Zdeňkovi ze Šternberka a na Konopišti a Janovi Zajímačovi z Kunštátu: děkuje, že na sněmu Pražském přijali krále Ladislava; poněvadž nemá nyní času jednati s nimi o českých věcech, žádá je, aby se napřed sami sjeli a pojednali, načež přijede k nim do některého města. Třeboň. Schwarzenb. archiv: Hist. 680, souč. opis. Srv. podobný dopis, českého znění, krále Fridricha Alšovi ze Šternberka z 2. května 1444 v AČ. I, 284 č. 15 (Třeboň archiv: Hist. 681, souč. překlad z něm. orig.). Fridrich, von gotes gnaden Romischer konig, alle zeit merer des reichs, in Ostereich, in Steyr etc. furst, embiten dem bolgeboren unseren besundern lieben Ulrichen von Rozmberk, Mainhart von Newnhaus, Wenczlawn von Michlsperkg, Jann von Newnhaus und von Telcz, Jan von Robn und von z Swihow, Sdenko von Ko- nopisst und Jan Zagimacz unser gnad und als gutz. Wolgeboren uns besunder lieben! Als ir ain merklichen tag ze Prag gehabt habt, wir haben vornomen, woran ir auf dem tag zu Prag beliben seit von unseren lieben vetteren konigs Ladslaws, zu dem ir euren willen geben habt,2 als das recht ist, das sei wir von euch danknement, das wellen wir in allen guten gedenken, sint wir begeren frid und gemach und wirdikeit des lancz ze Behem. Und dach von dem merkleichem tagz wegen, den wir yezo laisten werdn an unsers herrn Auffarcztag" ze Nurnberg von der heiligen Ro- mischen kirchen und des Romischen reichs wegen, derselbig tag auch euch und dem ganzen land ze Behem vil" frumes daraus komen mag, wen wir dy zeit der- weil nicht gehaben mugen, solh sach mit euch zu handeln, darumb begeren wir von euch und beten, als wir auch dem andern also schreiben, das ir derweil zueinander rit und miteinander redet und das auch ein einung vor sich genomen burd zu frid der kornon. Und wen wir gern zu euch reiten in ein stat am gotwil her wider- komen, als wir in kurz syn haben, da wellen wir mit euch gern zam reiten auf ein schune stat und wellen mit euch reden von frid und von der ainung wegen und by daz landt als daz reich und dy heilig wirdikeit widerkomen mucht in dy ernst und wirdikeit, widerkert und wider ein gesint burd mit gots hilf. Und wir wellen gern darzu tun, was wir mugen, mit euren rat und mit eur hilf, als euch dem der wolgeboren Hassek von Walstein, unser trewer lieber, euch das muntlich pass un- terweisen wirt und im in den sachen ganzlich gelaubent." a) psáno wil, což opraveno z pův. wir v ruk. b) tak ruk., má býti „kron“. 1) viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 639 a d. 2) srv. Urbánek na uv. m. 641—2. 3) 21. května. 4) Hašek z Valdštejna, jeden z poslů českých ke králi Fridrichovi, ustanovených na sněmu Praž- ském; viz Urbánek na uv. m. 643 a d. 5) srv. Urbánek, tamže 647; srv. též v dopise Prokopa z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka z 8. května, níže č. 394.

Strana 342
342 388. Č. 388—389: 2.—3. května 1444. 2. května 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: Víta ze Rzavého, purkrabí choustnický, a Jan z Kozího mluvili s nimi jen o Václavovi Zmrzlíkovi, nikoliv o Roubíkovi z Habří; prosí, aby byl odložen rok jejich s Roubíkem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 679, or. pap. Urozený pane, VM“ služba naše napřed. A jakož nám VMť píše,l že Vítha, purg- krabie s Chúsníka, a Jan z Kozieho s námi mluvili o Rúbíka, pane, rač věděti, žeť jsú s námi nemluvili, než toliko o Václavovi Smrzlíkovi, a nám přiepis listu Smrz- líkovo ukázali, kteréž jest VM“ psal byl před tiem a nám také toho přiepis posla- la. Na toť sme VM“ psali, že námi nikdá nescházelo a vždy se k rovnému s ním podali a to je i vám svědomo etc. A byť s námi o Růbíka byli mluvili, byli by- chom vám odpověď dali i psali, než očekaliť sme vždy na to, že nám VM' psal, že Rúbíka doma nenie a když doma bude, že nám VMt chce dáti věděti a s ním o to mluviti. A jakož nám VM píše, že Rúbík nynie byl před VM“, mluvě a hotov jsa i přáteli svými býti před VM“ a to učiniti v tuto středu etc., milý pane, psaliť sme prv VM“, že se s ním chcem dáti ohledati, i dohdnes to chcem učiniti, ale přišlo nám nynie věcí pod rukú, ještoť shleka“ také VM“ tajno nenie, že nemóžem k roku tomu býti k středě, než prosímeť nám o to další rok položiti a my hotovi před VM“ býti. Datum sabbato in die beati Zigismundi, anno etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, d. Přitištěna krytá pečet. 389. V Krumlově, 3. května 1444. [Oldřich z Rožmberka Budějovským]: napsal též Roubíkovi, aby se nechystal k ustanovenému roku; jakmile oni budou doma, přičiní se Oldřich o urovnání těch věcí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 682, koncept. a) tak or. 1) viz č. 386. 2) srv. č. 381 a 382. 3) srv. č 374 a 379.

Strana 343
Č. 389—391: 3.—5. května 1444. 343 Súsědé milí! Jakož nám píšete, že k tomu roku s Růbíkem státi nemóžete etc., i obeslali sme Rúbíka, aby sě s přáteli svými k témuž nechystal. A když bohdá doma budete, tehdy, což na nás jest, chcme sě rádi, což uměti budem, mezi vámi přičiniti a k dobrému vésti, aby mezi vámi přátelsky byly ty věci ohledány. Da- tum Crumlow dominico die post Zigismundi, anno etc. XLIIII°. 390. 5. května 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: mohou již vyslati své posly k roku s Roubíkem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 684, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. Jakož sme VM“ psali o Rúbíkovi,2 že pro věci druhé k roku nemohli sme býti, a již děkujíce Bohu naši domuov přijeli. A protož, když VM nám rok položí neboli káže býti, my své k tomu Datum f. III. post Sigismundi, anno etc. XLIIII°. pošlem. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmbergka etc., pánu nám přieznivému d. Pečet odpadla. 391. V Krumlově, 5. května 1444. Oldřich z Rožmberka [Táborským]: obešle ihned Jana Bolochovce ze Satavy a přičiní se, aby jim bylo opraveno, stalo-li se jim něco. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 683, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete o Bolochovce a o Táborka,“ chcemť ihned Bolochovce obeslati. A jestliže se vám co stalo, ježtoť se státi nemělo, chcem se k tomu přičiniti, aby vám opraveno bylo, nebť bychme velmi neradi, by to již jinak mezi námi jíti mělo než tak, jakož sme ondy na tom zuostali. A což nám úředník náš na to odpověď dá, toť vám dáme věděti. A bohdá námi nic rovného nemá sníti. Datum Crumlow f. III. post Pfilippi et Jacobi, annorum XLIIII. Old[řich]. 1) viz č. 388. 2) srv. č. 388. 3) list tento se nedochoval.

Strana 344
344 Č. 392—394: 6.—8. května 1444. 392. V Krumlove, 6. května 1444. Oldřich z Rožmberka [Budějovským]: ať mu oznámí, může-li rok s Roubíkem býti položen od neděle za týden (17. května). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 685, koncept. Súsedé milí! Jakož nám píšete o Rúbíkovi, bylť jest ondy zde u nás a něco horle, že sme jemu rok odložili, ale my sme ty věci na sě vzali, že sme sami k tomu roku prázdnost neměli; pak, zdá-li se vám, aby ten rok od této neděle v témdni“ položen byl před nás, aby on své přátely zasě v tom času mohl obeslati. Protož, což se vám zdá, to nám dajte věděti, abychme s tiem také Rúbíka mohli Datum Crumlow f. IIII. post Pfilipi et Jacobi, annorum XLIIII°. obeslati. Old[řich]. 393. 7. května 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: pošlou na ustanovený den k roku s Rou- bíkem své posly. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 686, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VM píše, že by rok byl od nedělí příští,“ zdá-li se nám, aby VM. Rúbíka také obeslal, pane, my své k tomu roku na ten den pošlem, jakož sme i prve VM“ psali, že když nám VM rok položí, že my k tomu pošlem. Datum f. V. ante Translacionem sancti Nicolai, anno etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, d. Pečeť odpadla. 394. Ve Vídni, 8. května 1444. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: aby se nespoléhali na krále Fridricha a rakouské pány; rozličné zprávy. a) chybí „v témdni“. 1) viz č. 390. 2) srv. č. 389. 3) 17. května. 4) viz č. 392.

Strana 345
Č. 394: 8. května 1444. 345 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 687, or. pap. AČ. II, 427 č. 1. Urozený pane, mně přéznivý! Službu svú TM“ vzkazuji. Proto sem po prvniem poslu TM“ nic nepsal, neb sem vnově byl přijell a nemohl sem tak vnáhle nic se zeptati. Pak nynie, což sem se uptal, to TM“ píši. I rač věděti, že sem s králem o ty věci mluvil, jakož mi TM' poručil.? TM“ z dobré vuole děkuje a praví, že vie, že TM“ jeho dobrý přietel. Ale byť jemu co o českém běhu na mysl šlo, nerozo- miem tomu, nébrž bojím se konečně, neopatříte-li sami o sobě, že v těchto lidí naději zmeškáni bychom byli. Než pěkně mluvie, et ibi nichil. Protož rač bohadle mysliti na jinú cestu, jakožť jest i pan Jindřich, syn váš, psal; neb netoliko to, né bojím se, že ani desáté aneb menšie ještě částky, byť mnoho mělo dobrého jíti, odtud to nebude. Neb ten člověk sobě toho nesobí a vidí, že jemu nenie, i nedbá. Pak byť i žádal, jehož toho nemním, aby TM' k němu tu do Ebersperku neb jinde na cestu přijel, nezdá mi se, by to učiniti měl; což by protrávil, bez toho by byl, radše na své dobré a užitečnějšie ty penieze nalož. O panu Janovi Hradeckém viem, že TM“ tajno nenie. Jáť sem mluvil pilně i pan Jindřich, aby to VM“ bylo dáno věděti; učinie-liť, to TM“ uzří. Pak o Tábořích, že přes vaše sem jezdie etc., nic neslyším, by kto o tom co mluvil. Pak pan Hašek“ ten k tomu najprv mluvil, aby se král ještě s vámi se pány sjel ve Znojmě, aby aspoň někak o českém běhu zjednal. Toho otepřel, že to pro nic býti nemóž; než když by se vrátil, někde by se chtěl s vámi na podobném miestě sjeti a o věci potřebné té koruny jednati.“ A rozumiem tomu, byste všichni v jednotě byli a jeho prosili, aby přijel, že těžce tomu co učiníte. Než mohlo by býti na týden, žeť by se vážil příjezdy do Prahy, jakož sem od něho slyšel, ale ještě aby nic tam činiti neměl. Potom dalť jest mnoho listóv věřicích k vám i k druhé straně panu Haškovi a to k témuž rozumu, jakož sem psal. A zdá mi se cele, pane, že dosti podobná cesta vám to bude, abyste se někde sjeli, nemóž-li býti valně, ale po krajích, a o sobě sami pověděli. Máte-li pro jednoho všechni zahynúti? Duch svatý skrze Kayfáše toho neradí. A mieníť pan Hašek najprv tudy ku panu Ptáčkovi a k Trčkovi jeti a odtud k TM“, zda by oni svolili k sjezdu; ale tak mi pravil, že oni, pan Ptáček a jiní, pro nic do Prahy ne- chtie jeti. Rakúští páni, ti pěkně mluvie svým obyčejem, řkúc: bylo by dobré, bychom v jednotě byli etc., ale by kterým svým nákladem k tomu co pomohli, tohoť pro nic neučinie. A jsú roztrženi: jedni od něho úřady držie a druzí nic, ješto v nich nenie naděje. Pak v svém otjezdu učinilť jest anvalty, ješto by měli 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 6462. 2) totiž o finanční pomoc Oldřichovi k dobyti Ta- bora, Písku a Vodňan; srv. v Oldřichově listu do Vídně (č. 366), též Urbánek, na uv. m. 646, 889— 890. 3) dotčený list se nezachoval. 4) Hašek z Valdštejna; o poselství ve Vídni u krále viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 645 a d. 5) srv. list krále Fridricha z 2. května, výše č. 387. 6) srv. Urbánek na uv. m. 647—648. 44

Strana 346
346 Č. 394: 8. května 1444. zemi zpravovati na jeho miestě, jakož pan Jindřich šíře TM“ píše.? A on král miení na všaký den jeti odsud do Nového Města a odtad nahoru k Nuremberku.“ Eč všeckeren ztratil i s Trientem; a opět nynie přijeli sem Ečmanové, žádajíc kněze Sigmunda, aby jim vrácen byl i s jeho pokladem; a bojím se, neučiní-li toho, že nic dobrého z toho nepójde; ale bojím se, že ho nerad tam vrátí. A on by tam velmi rád, jakož mi sám pravil, ale biskup Brixinensis Jorg, tenť jest sám umřel; a bylť jest velmi proti králi a on to najviec zbúřil.“ Item s králem polským mělo by příměřie býti za dvě létě, ale bojím se, že snad král polský toho neučiní. Neb přéliš mnoho v to příměřie zachváceno, Čechy, Morava, Slesie, Rakúsy, Štirsko. Jiskra: a najviec bojím se pro Jiskru, neb opět jednají jiezdu do Turek a položili daň na všicku zemi Uherskú, aby vždy dva sedláky zlatý dali, pak Jiskra aby také tam tu daň zbieral a na tu daň aby žoldován na Turky byl, anebo aby tu daň položil a což lidí povede, žold jemu z té dani sebrané dán bude. Ale on toho ne- přijel, než toho podal, že chce svoliti, aby ta daň zbierána byla v krajích jemu přiležících, a kamž jemu ji král římský káže položiti, tu chce ji položiti. I nemním, by k tomu Uhři svolili. A tak mi pan Kašpar pravil, že jemu legát2 nynie za celo psal, že i Benátčené i jiní galie strojie s velikým nákladem a že vdy passa- gium znamenité velmi na podzim zemí i mořem na Turky bude. Pane bože, rač zdařiti. Item s Kymbergerem,!4 Raiterem,15 s Ankerreyterem nynie teydinkují; za to mám, žeť toho nerozpustie a že smluveno bude. Biskup Trierský,l“ ten u krále byl, a velmi proti starému papeži" a stojí s novým. A jezdil od nového v poselství do Franckricha k králi a kniežatóm franským. A to praví, že to učinil pro tu velikú nepravost, že Eugenius krále Aragonského20 v Sicilském království proti králi Reinatovi2 pravému potvrdil.22 A prvé nebylo tužšieho mezi korfürsty proti novému, nežli on. A rozumiem tomu, pane, žeť vdy bohdá na tom roku23 o těch papežích zjednáno bude. Kněz Albrecht,2 ten by také jel rád s králem, ale chtěl by pomoci od krále a král se toho zdaluje. Pak neviem, co bude, ale mám za to, 1) Srv. Kollar, Annalecta monum. Vindob. II, 1108. 2) dotčený list se nedochoval. 3) totiž na říšský sněm; Fridrich přijel do Norimberka až poč. srpna t. r. (srv. Chmel, Gesch. K. Fridrichs II, 273). 4) srv. pozn. 1 na str. 332. 5) viz Chmel, na uv. m. 295 a d.; srv. též v listu Jindřicha z Rožmberka z 1. dubna t. r., výše č. 375. 6) vévoda tyrolský Zikmund, bratr krále Fridricha. 7) Jiři ze Stubey, biskup brixenský, zemřel 17. prosince 1443. 8) viz Chmel, na uv. m. 215 a d. 9) příměři uzavřeno 21. května 1444 (otiskl Chmel, Regesta Friderici LXI č. 47); srv. Chmel, na uv. m. 273, Fessler—Klein, Gesch. v. Ungarn II, 484 a d. 10) viz Fessler—Klein, tamže 485 11) kancléř Kašpar Šlik. 12) legát papežský, kard. Julian Cesarini. 13) viz Chmel, na uv. m. 305 a d. 14) viz pozn. 3 na str. 332. 15) Wolfgang Reuter von Molt; o něm viz Chmel na uv. m. 36, Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, 43. 16) biskup trevírský, kurfiřt Jakub ze Siercku, dřive kancléř krále sicil. Renata; o něm viz Chmel, na uv. m. 12. 17) Eugen IV. 18) Felix V, dříve vév. savojský Amadeus. 19) francouzský král Karel VII. 20) Alfons V. 21) vév. lotrinský Renatus. 22) viz Chmel, na uv. m. 229—230. 23) na říš. sněmu v Norimberce; viz Chmel, na uv. m. 273 a d. 24) vév. Albrecht, bratr krále Fridricha.

Strana 347
Č. 394—395: 8.—před 12. května 1444. 347 žeť pojede. A slalť jest své poselstvie poctivé do Saffoye1 ku papežově dceři o manželstvo: byl biskup Lawentinus, mistr Hans Eych a p. Storheberger, ale ona vzela sobě čas k rozmýšlení. Král v Novém Městě nynie udělal opatstvie Cister- ciensium“ z toho kláštera, jako podlé hradu byli prvé Predicatores; i jinam ty mnichy vsadil a tuto Cistercienses, a Wolfsaurovo sbožie k tomu dal. A na jeden den dal jim ornátóv, monstrancií a kalichóv za sedm tisíc zlatých. Což svých naj- krašších suken měl, vše zkazil a ornáty zdělal. A již viece nežli na XL mnichóv toho zákona tu má. Pak na hradě v kaple udělal XII kanovníkóv a probošta infu- lata; a po toho stvrzenie nynie poslal do Basilie do concilium. Švejceři tuze stojie proti domu Rakúskému i s svým vším puntem. Pan Jindřich tak sobě pěkně a poctivě činí, že nenie co polepšiti, a pilně dvoří; a tak mi král řekl, že jeho velmi rád má a chce naň laskav býti, ježto TMť to uzří. Panu Menhartovi sem psal, aby nejezdil, že krále zde nezastane; a by pak zastal, že nemním, by co platno bylo. Štyřáci řékají: „mit den Behmen sist nor müe vnd arwet; ist allerpest, das mein herr unverworen sei; las ussrichten, wy sy wellen“ etc. Nemnohoť oni se na nás ptají. Jiných novin takových neviem; bude-liť co jiného, toť se TM“ neutají. A neměj za zlé z tohoto podlúhovatého lístku. Rač mi také pak něco psáti. Datum Wyenne feria sexta Stanislai, anno etc. XLIVto. Per Vestrum Procopium. Spectabili et magnifico domino, domino Ulrico de Rosenberg etc., domino et promotori suo singulari. Pečet odpadla. 395. V Týně nad Vlt. [před 12. květnem 1444]. Jindřich ze Sobětic a na Týně n. Vlt. Oldřichovi z Rožmberka: dobronický purkrabí Jan Dobronička zjímal jeho dva služebníky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký I, 700, opis 18. století. Datum listu jest určeno odpovědi Oldřichovou z 12. května 1444, která se nám nezachovala; víme o ní však z poznámky Světeckého, jež následuje za opisem tohoto listu: Léta nejsou dolo- ženy, ale leží při témž listu odpověď v conceptu od pana Oldřicha z Rožmberka pod datum Crum- low f. III. post Stanislai anno 1444. A tehdy toho léta a času se to přihodilo Pomothovi a spolu- tovaryši svému, a jest táž odpověď tak postavena, že sem s ní nemohl nic vzíti k historii. Při tom 1) do Savojska (srv. pozn. 18 na str. 346. 2) Vavřinec z Lichtenbergu, biskup laventský. 3) viz Chmel, Regesta č. 1618 a Geschichte II, 268. 4) viz Chmel, Regesta č. 1619. 5) viz Chmel, Gesch. II, 241 a d., 280 a d. 6) viz pozn. 5 na str. 332. 7) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 645. 8) viz Urbánek, tamže 623. 44*

Strana 348
348 Č. 395—396: před 12.—16. května 1444. sluší znamenati, že skrze to slovo pacholek se nesrozumívá něco sprostého, anobrž tak za staro- dávna se nazývali a tím slovem chválívali udatní rytířové, jímž Pomotha též byl, o němž se snad ještě více pamětí vynajde; an pak pan Sobětický dokládá, taky na zámcích pánův z Rožmberka vo- jensky sloužíval. Týn jakožto sídlo pana Hinricha z Sobětic jest tu srozuměnej Vltavotýn, neboť odtud nedaleko Stadlec a Dobronice leží. Služba má napřed VM“, urozený pane! Rač VM věděti, kterak nějaký Pomotha, pacholek podobný, kterýž vždy na vašich zámcích byl jest a na Dobronicích a všecky své časy proti Táborským udatný a pilný, a druhý s ním také podobný pa- cholek, času tohoto služebníci moji a pána mého, vyprosivše se u mne, šli k přá- telům. I stavili se v Stadlci u Sprotka blízko u Dobronic v krčmě a tu jedli a pili i měli se s vašimi úředníky, jakož jsú věměřovali“ listy; a v tom, pane milý, Jan Dobronička, purkrabě váš z Dobronic, přitáhv i zjímal je etc. Datum Týn. Heinrich z Sobětic seděním na Týně. Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino michi favoroso, presens presentetur. 396. 16. května [1444]. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: připravili se k roku na tuto neděli (17. května). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 688, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. Jakož nám VMt psal, že rok bude od nedělí v témdni etc., ač sme se koli k této neděli byli k tomu roku připravili, ještěť námi k tomu roku nemá scházeti, jakož nám VM pokládá. Datum sabbato post Zophie. Burgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga etc., pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. a) tak ruk. 1) srv. č. 392 a 393.

Strana 349
Č. 397—398. 2.—4. června 1444. 349 397. Na Hluboké, 2. června 1444. Jan z Lobkovic a na Hluboké Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu svého služebníka Martínka Skopce ze Záhořan se vzkazem a prosí, aby mu ve všem uvěřil. — Datum Hluboka f. IIIIa infra octavas Penthecosten, anno d. etc. XLIIII°. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 689, or. pap., český; pečeť, přit. pod textem, odpadla. 398. Ve Žluticích, 4. června 1444. Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž byl Oldřich na sjezdu ve Žluticích ustanoven spolu s ním, Alšem ze Šternberka a Hanušem z Kolovrat úmluvci ve sporu mezi Hynkem Krušinou ze Švamberka s jedné strany a Burja- nem z Gutštejna a Přibíkem z Klenového s druhé strany, zve Oldřicha k roku do Plzně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova geneal. pp. z Vřesovic. AČ. III, 27 č. 40 (s datem 28. května). Službu svú vzkazuji VM“, urozený pane a příteli milý! Můžť vás tajno nebýti, kterak jsou nesnáze vznikly a povstaly mezi urozenými panem Hynkem Krušinou z Švamberka a panem Burjanem z Gutšteina a Přibíkem z Klenového, kteréžto nesnáze já opravce jsem, což se dotýče zvláště pana Krušiny a pana Burjana, o něžto jsem jich k zjednání jim roky pokládal. A vida jich nesnadnost v tom, rozkázal jsem jim, aby ke mně přidali urozené pány, pana Alše z Šternberka a pana Hanuše z Kolovrat, na to zvláštní sjezd položiv do Kralovic. A tu bych byl s boží pomocí a s těch pánův i jiných dobrých lidí raddou mezi nimi pokonal a smluvil, by té překážky o Vildštein nebylo. A když jest konec tu býti nemohl a počala se mezi nimi ukrutná lidí chudých záhuba, a já, boje se, by to ještě mezi nimi k další zá- hubě nešlo, abrž netoliko jim a jich poddaným, ale vší zemi k ujmě a k škodě, a chtě takovému zlému, což by na mně bylo, rád překaziti, i položil jsem jim sjezd před se do Žlutic, na kterémžto sjezdu jest takto zóstáno: že VM, pane, a pan Aleš z Šternberka, pan Hanuš z Kolovrath a já máme těch všech nesnází mezi nimi mocní úmluvce býti. A na to jsou v příměří vstúpili do sv. Bartholoměje.? I pro- símť snažně VM“, abyste sobě té práce pro věci horší vážiti neráčili, a že byste v Plzni den sv. Jakuba“ nejprve příštího neb prvé neb potom tejden k tomu roku ráčili býti, jakož jest již tak namluveno. A za téžť strany svrchupsané VM“ také Datum Žlutic fer. 5. ante Trini- prositi mají. A toho úmysl váš račte mi psáti. tatis, anno domini 1444. Jacobus de Wresowic, capitaneus etc. Urozenýmu pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, seděním na Krumlově, pří- teli milýmu. 1) srv. č. 378, 383, 384. 2) 24. srpna. 3) 25. července.

Strana 350
350 Č. 399—400: 7.—8. června 1444. 399. 7. června 1444. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: vrátí-li se Lékař, přičiní se oni, aby se Oldřichovým lidem více neškodilo. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 691, or. pap. Službu naši napřed, urozený pane, vzkazujeme. Jakž jest Lékař s svými to- vařiši od nás vyjel, ještěť sě jest nevrátil, aniž co vieme o něm. Než jestližeť přijde, chcemť sě přičiniti, ať by se toho lidem vašim viece nedálo, nebť úmysl na nás nenie, abychom pro koho takového škódci chudiny vašie mír křesťanský chtěli ru- Datum dominico ipso sanctissime Trinitatis, anno etc. XLIIII°. šiti. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, sósedu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 400. V Krumlově, 8. června 1444. Oldřich z Rožmberka Jakubovi z Vřesovic: rád slyšel o příměří mezi Hynkem Krušinou ze Švamberka a Burjanem z Gutštejna a Přibíkem z Klenového; at k němu pošle svého posla pro konečnou odpověď. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova geneal. pp. z Vřesovic. AČ. XIV, 10 č. 1494. Služba má tobě, pane Jakube milý! A jakož mi píšeš, že jsi příměří mezi pa- nem Krušinou a panem Burijanem a Klenovským uložil, toť velmi rád slyším. A což já se budu moci k vašemu dobrému přičiniti a pro upokojení země České, toť bych rád učinil. Vědětiť dávám, že některé věci před sebou mám, ješto proto na tvé psaní listem odpovědi dáti nemohu. Než mněť by se zdálo, aby někoho svého ke mně poslal, komuž věříš, abych s tím mohl rozmluviti a konečnú odpověď na tvé psaní dáti. Datum Crumlow feria 2. post Trinitatis, annorum 1444. Oldřich. Strenuo militi, domino Jacubkoni de Wrzesowic, sibi dilecto. I) viz č. 398.

Strana 351
Č. 401—402: 16. června 1444. 351 401. Na Švamberku, 16. června [1444/. Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: aby nekupoval Volyně a aby přijel do Plzně na sv. Jakuba (25. července). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 693a, or. pap. AČ. III, 372 č. 8. Služba má napřed, urozený pane a testi milý! Zpravenť jsem, že by Volini ku- poval u Přibíka z Clenového: i věřím, přieteli milý, že v této mieře toho trhu ne- cháš, jakož bych já též učinil. A také, milý přieteli, jakož sem prvé psal, prose tebe, i ještě prosím, aby na ten den sv. Jacuba v Plzni na tom roce byl, jakož jmám rokovati z Burjanem a s Přibíkem;2 a tohoť věřím, že to učiníš pro mú službu a pro mé poctivé, jakož bych já pro tě chtěl učiniti. A toho mi daj otpověď, aťbych sě mohl ubezpečiti. Datum in Swamberk fer. III. post s. Viti. Hinek Crušina z Švamberka. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozsenberka, seděním na Crumlově, testi mému milému, list dd. Přitištěna krytá pečet. 402. 16. června 1444. Oldřich z Rožmberka dává purkmistru a radě města Tábora a purkmistrům měst Písku a Vodňan, aneb těm, kteréž oni vyšlou, a Svojšovi ze Zahrádky glejt k roku do Budějovic na dvě neděle od pěti do sta koní a osob. — (Jenž jest dán l. 1444 ten úterý po sv. Vítu, dědici českém). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 692, koncept (má formu orig., avšak byl opravován a ne- má pečeti). O roku v Čes. Budějovicích, k němuž byl vydán tento glejt, není zpráv; nejspíše byla na něm učiněna výpověď o míru, kterou potvrdila spojená města listem z 25. června 1444, viz níže č. 405. Srv. Sedláček, Děj. Písku I, 47. 1) tvrz Volyně byla v držení Přibíka z Klenového od r. 1436; viz Sedláček, Hrady XI, 274. 2) dotčený list Krušinův se nedochoval; srv. však o téže věci list Jakuba z Vřesovic ze 4. června, výše č. 398.

Strana 352
352 Č. 403—404: 21.—24. června 1444. 403. V Krumlově, 21. června 1444. [Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka]: neučiní toho trhu Jo Volyni]; nemůže přijeti k roku na sv. Jakuba (25. července); ať k němu vyšle někoho k rozmluvě; aby mu oznámil, bude-li na roku v Pelhřimově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 693b, koncept. AČ. III, 372 č. 9. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož mi píšeší o tom trhu:2 ponivadž by to proti tobě bylo, neměj na to péči, tohoť se již nestane. A dále jakož píšeš, abych byl na den sv. Jacuba na tom roce: i milý přieteli, buoh to vie, že na den sv. Jacuba na tom roce býti nemohu, neb první listové, kteréž ste mi psali, tiť svědčí týden po sv. Jacubu neb týden před sv. Jacubem. A na to sem zasě odepsal, aby někoho ústnieho ke mně poslali; toho se nestalo. Milý přieteli, ještě by mi se to zdálo, aby někoho svého, komuž dobře věříš, ke mně poslal, s kterémž bych mohl o věci potřebné rozmluviti, i také tomu běhu, oč rokovati máš, a porozuměje tomu, cožkoli tobě k libosti mohu učiniti, toť rád učiním, jakožto přieteli svému milému; neb sám tomu rozuměti muožeš, že se ty věci tak široce vypsati nemohú. A také, milý přieteli, jakož tě pan Ptáček i mě také obeslal, abychme byli na roce v Pelhřimově dvě neděli po sv. Janě:5 budeš-li tu či nic, to mi daj věděti. Datum Crumlow dominico post Viti, anno etc. XLIIII. 404. V Novém Městě za Vídní, 24. června 1444. Jindřich z Rožmberka Oldřichovi z Rožmberka: neodčiní-li mu Starhembergéř, aby vznesl tu věc na krále. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 694, or. pap. Poslušenstvie mé napřed, urozený pane a otče milý! By TM“ v dobrém zdravie byl, tomuť bych velmi rád. A jáť sě také, děkujíc milému pánu bohu, dobře jmám. A jakož TM' s panem Starhembergéřem má činiti, jestlitžeť on TM“ toho podobně neodčinie, nerač toho TMť pro nic opustiti a rač na královu Mť vznésti. Nebť na JM“ srozumievám, žeť JM“ to libo nenie i mnoho jiným pánóm rakúským ten úči- 1) viz č. 401. 2) totiž o koupi tvrze Volyně, viz tamže. 3) Jakub z Vřesovic v listě ze 4. června (výše č. 398) stanovil rok v Plzni buď na den sv. Jakuba (25. července) nebo týden po sv. Jakubu; o týdnu před sv Jakubem nebylo vůbec zmínky. 4) list z 8. června, č. 400. 5) 5. července; srv. Urbánek, Čes. děj. III. I, 648. 6) srv. korespondenci Oldřichovu s Oldřichem ze Starhemberka a bratřimi Schallenbergery ze září a října 1444, níže otištěnou.

Strana 353
Č. 404—405: 24.—25. června 1444. 353 Datum in Nova Civitate f. IIII. die sancti Johannis nek, kterýž TM“ učinil. Baptiste, anno etc. XLIIII°. Jindřich z Rosenberka. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, patri suo carissimo. Přitištěna krytá pečeť. 405. V Táboře, 25. června 1444. Táborští, Písečtí a Vodňanští potvrzují mír země České, učiněný za císaře Zikmunda, a zvláště výpověď kněze Bedřicha ze Strážnice a Mikuláše Trčky z Lipy a na Lipnici, učiněnou mezi nimi a Oldřichem z Rožmberka, s jistými podmínkami. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 695, or. perg. a dva souč. opisy. AČ. III, 529 č. 445 (reg.). — Srv. Teplý, Sborník histor. kroužku 1909, 221; Sedláček, Děj. Písku I, 47—48; Urbánek, Čes. Děj. III. I, 892. My purgmistři, conšelé a obce měst Hradiště Tháboru, Piesku a Vodňan vy- znáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, za nás i za všecky naše služebníky i pomocníky i poddané, že jsme potvrdili a mocí listu tohoto potvrzujem míru křesťanského ciesaře Zigmunda slavné paměti a obec- ného křesťanského míru zemi České, pány, rytieři, zemany, městy i vší obcí země České udělaný, a zvláště výpovědi kněze Bedřichovu a Trčkovu strany jedné s uro- zeným pánem, panem Oldřichem z Rozmberga i se všemi jeho služebníky i pomoc- níky i poddanými strany druhé, takovými výmluvami, jakož dále psáno stojí. Item najprve jest umluveno: jestliže by kteří lidé svévolní při lúpeži neb jiných neřá- diech zchytáni od které strany byli a počítali sě býti služebníci neb přebývatelé strany druhé, tehdá strana, kteráž by takového neb takové zchytala, má druhú stranu obeslati a smrti takového neb takových nemá pospiechati, až by druhá strana k vy- slyšení vyslala a to do téhodne neb konečně do dvú nedělí po najprvniem obeslání pořád zběhlých, a potom nad takovým neb nad takovými aby sě stalo vedle jich zaslúženie. Item také sobě s obú stranú nemáme překážeti na lesiech, na rybní- ciech, na potociech, na loviech, na řekách. Item také sobě nemáme s vobú stranú jedna strana proti druhej straně nevyhoštěných lidí přijímati po dnešní den na zámky neb do měst, ani těch lidí, kteříž by pro dluhy zašli neb pro jiné neřády, přijímati. Pakli by který takový neb takového s jistinu v svrchupsaných městech neb zám- 1) srv. list Jana hraběte ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka z 10. srpna 1444, níže č. 419. 2) výpověď učiněná nejspíše na roku v Budějovicích; srv. Oldřichův glejt z 16. června, výše č. 402. 45

Strana 354
354 Č. 405: 25. června 1444. ciech nalezeni byli a práva kto na ně požádali, o ty neb o toho sě staň vedle spravedlnosti. Item všechny našě i našich služebníkuov s vobú stranú vězni mají propuštěni býti a jsú propuštěni mocí listu tohoto. Item kněžie, tiť mají při svých kostelech neb klášterech býti s vobu stranú bez překážky všelikaké vedle compactat. Item také jest umluveno, aby strana straně žádných lidí pro dluhy nestavovali ani vězili, než aby provoláno bylo s obú stranú, aby každý svú kúpi aneb jměnie pro- dával věda komu aneb sobě kázal dobře vručiti, aby svým jist byl. Pakli by který dlužník neb rukojmie straně odporen byl plniti, mají o to úředníci obesláni býti panští, panoští a měští; a když sě to stane, úředníci svrchupsaní mají spravedlivé k takovému neb takovým učiniti vedle spravedlnosti. Pakli by dlužník, buďto jistec neb rukojmie, tak chud byl, nemaje čím plniti, má neb mají žádajícím pravá záruce dány býti vedle práva; když to učinie, tehdá žádný člověk hindrován o to nemá býti. Item dále umluveno jest, aby žádný nepřietel obú naší stran na žádném našem zámku ani městu k škodě které strany přechováni nemají býti ani stavuov mieti ani jim klejt má dán býti, leč to tak opatřeno bude, aby sě odtud straně žádné žádné škody nedály. Pakli by sě co beze lsti přihodilo, to máme sami mezi sebú opraviti strana straně, ač by to nemohlo býti, ale po dobrých lidech ve čtyřech neděléch a to vždy abychme k dobrému konci přivedli. Item také jest umluveno, aby strana na stranu mocí nesahala, ale stalo-li by sě co beze lsti, že by jedna strana druhej přečinila, to strana straně sama od sebe v času určeném aby opra- vila. Pakli by to býti nemohlo, ale mají strany mezi sebú lidi dobré vydati, aby toho záštie povážili a k dobrému konci přivedli bez meškánie a to konečně ve čtyřech neděléch po najprvniem obeslání pořád zběhlých. Item také jest umluveno, jestliže by bez toho nemohlo býti, že bychme my Tháborští, Piesečtí, Vodňanští neb naši služebníci přes svrchupsaných zbožie jeli kam do Němec a služebníci naši jim neb jich co škodili buďto pěší neb jiezdní, to jim máme sami od sebe opraviti; pakli bychom toho učiniti netbali, ale po dobrých lidech ve čtyřech neděléch po prvniem obeslání pořád zběhlých. A to všecko, což svrchu psáno stojí, my svrchu- psaní purgmistr a conšelé města Hradiště Tháboru, Piesku a Vodňan slibujem s slu- žebníky i pomocníky svými ctně, věrně a křesťansky zdržeti pode ctí a pod vierú bez přerušenie všelikakého, avšak bez škody všech svrchupsaných na jich svobo- dách a práviech, kteréž od staradávna mají. A tomu na potvrzenie my svrchupsaní Tháborští, Piesečtí, Vodňanští své vlastnie jsme pečeti kázali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Tháboře ve čtvrtek po svatém Janu Křtiteli bo- žiem, létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého čtvrtého. 1) z červ. vosku: dvouhl. orel, na prsou štitek Na perg. proužcích přivěšeny tři pečeti: se lvem, nápis: * secretum : minus - ciuitatis magne - dicte : tabor : 2) z červ. vosku, na štítě lev, po jeho pravé straně hvězda: S6CRGTVA CIVIVI * D6 * PIGSKA 3) z přír. vo- sku, na štítě lev, nápis: SIGILLV * CIVIV * D * WODRII!

Strana 355
Č. 406—407. 29.—30. června 1444. 355 406. V Krumlově, 29. června 1444. [Oldřich z Rožmberka] Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína: aby mu poslal listy o svém příměří s Pasovským biskupem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 696, koncept. O nepřátelství biskupa Pasovského s Petrem Zmrzlíkem v r. 1444 nezachovaly se jiné zprá- vy; srv. však o sporech biskupových s jinými Čechy korespondenci z 2. polov. r. 1445 v III. svazku Listáře a listináře Oldřicha z Rožmberka. Služba má tobě, pane Petře milý! Teď posielám přiepisy listóv zapečetěných kněze Passovského, kteréž je u mně pozazel. Protož pošliž mi takové listy pod svú pečetí v tůž formu, jediné že to v tom proměněno má býti, že své, kteréž od sebe vydáš, také i v svém listu postavíš; a také ty listy tebú psány budú německy, jakož na to záleží. A pošliž mi je sem bez meškání a jáť tobě list Passovského na příměří ihned pošli a druhý, v kterémž se zapisujete, tenť u sebe schovám. A když mi své listy pošleš, tehdy knězi Passovskému také pošli list tvój příměřný a druhý u sebe schovám. A jinému již nerozumiem, než že bohdá všeckno dobře pójde. Také mi kněz Passovský vzkázal, prosě mě, jestliže by s těch jeden aneb oba, kteréž on vydal, v té mieře umřeli aneb beze lsti jednoho neb obú jmieti nemohl, aby jemu to neškodilo na jeho zapsání, než aby mohl jiné v též miesto a v též zapsání po- staviti s plnú mocí, jakož i ti zapsáni sú. Toť sem jemu psal, že to muož učiniti; a též i tobě také buď, jestliže by se tobě, tvém také co přihodilo, aby tobě také bez škody bylo. A poněvadž již list na příměří kněze Passovského mám, tehdá ať již příměří předse kde, jakož jest umluveno. A také mi vzkázal, že tvój jeden, jménem Ottl Glazer, odpověděl vnově jakožto v témdni Degenhartovi, Baczman- storfferovi v Lewprenchtingeru; i prosím tebe, jestli jmenovaný Ottl tvój služebník, aby on v této mieře také nepřekážel. A tohoť žádám odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumlow f. II. ante Procopi, annorum XLIIII°. A také, milý pane Petře, o vězně, kteréž máte s obú stranú, kteříž rok mají, aby v té mieře napomenuti nebyli, a kteří sedí, aby na hodné rukojmí dáni byli; a v tom se bohdá ty věci skonati. 407. V Novém Městě za Vídní, 30. června 1444. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: doporučuje k němu do služby Joachima Motmitzra. a) tak or., čti „jde“. b) tak or. 1) biskup Leonard z Laymingu. 45*

Strana 356
356 Č. 407—408: 30. června—10. července 1444. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 10, or. pap. Edler lieber sweher, unser freuntlich dinst wisset vor. Joachim Motmitzer, weiser des briefs, auch sein freund haben uns gebeten eu ze schreiben und ze pitten, den benanten Motmitzer zu diener aufzenemen. Also bitten wir euer freuntschaft mit sunderem vleisse, ir wellet den umb unsern willen zu diener aufnemen, wan er ainer gueten freuntschaft, auch als wir vernemen, mit gueten dungden aufge- wachsen ist. Das wellen wir umb dieselb euer freuntschaft gern verdienen. Geben in der Newnstat an eritag nach sand Peter und sand Pauls tag, anno etc. XLIIII°. Johanns grave ze Schawnberg, obirster marschalh in Steir etc. Na rubu: Dem edelen unserm lieben sweher hern Ulrichen von Rosennberg. Přitištěna krytá pečeť. 408. 10. července 11444]. Jan Zajímač z Kunštátu purkmistru a konšelům Starého Města Pražského: žaluje na Oldřicha z Rožmberka, že proti němu vytáhl na pole. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 698, or. pap. Srv. Palacký, Děj. IV. 1, 99. Služba má vám, páni a přietelé milí! Žalujiť vám na pana z Ronzberga, že když jsem naň ižádné péče neměl, vytáhl jest na mě na pole s lidem svým, chtě mě poraziti. Ale pánu Bohu všemohúciemu děkuji, žeť jest jemu té pochvaly nedal nade mnú, takžeť jsem jemu s pomocí ujel brannú rukú, ale škodu mi učinil velikú; a vždyť jsem naň ižádné péče neměl. A tohoť TM“ i každému dobrému túžím. Bychť naň péči měl, jinakť bych sě byl s pomocí boží v tom opatřil. Datum feria VI. ante festum beate Margarethe virginis. Jan Zajímač z Cunstatu. Na rubu: Slovutné múdrosti a opatrnosti pánóm purgmistru a conšelóm Starého Města Pražského, přátelóm milým, buď dán. Pečeť odpadla.

Strana 357
Č. 409—410: 12.—13. července 1444. 357 409. 12. července [1444). Jan Zajímač z Kunštátu Hyncovi Ptáčkovi z Pirkštejna a na Ratajích: ža- luje na Oldřicha z Rožmberka, že na něj vytáhl do pole; aby se ho tedy vystříhal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 699, or. pap. Srv. č. 408. Službuť svú vzkazuji, urozený pane! Žalujiť na pana z Ronzberga, kterakť jest nade mnú nepravě a nešlechetně učinil, že když jsem naň ižádné péče neměl, od- váživ sě své cti, vytáhl jest na mě na pole s lidem svým, chtě mě poraziti a svú čest za mé hrdlo dáti, ale pánu bohu děkujíc, že jest jemu té pochvaly nedal nade mnú. Protož pro buoh vystřiehaj sě jeho, neb s ním viece máš činiti, a mnohem spieše dalť by svú čest za tě nežli za mě všelikterak, poňavadžť jest tak nade mnú učinil, ješto jsem sě toho nikoli nenadál, než mnoho jsem jemu doufal i po jeho listech, v nichžto mnoho mi jest ochotenstvie psal a milým přietelem mě vzývaje, vždyť jest nade mnú nepravě učinil. Bychť naň kterú péči měl, jinakť bych sě s po- Datum dominico mocí boží opatřil, neboť jsem o něm dobře věděl, žeť jest tu. ante beate Margarethe virginis. Jan Zajímač z Cunstatu. Na rubu: Urozenému pánu, panu Heyncovi z Pirgštejna, seděním na Ratajích, buď dán. Pečet odpadla. 410. V Krumlově, 13. července 1444. Oldřich z Rožmberka Táborským: aby přiměli Miku ze Lhotky, aby vrátil jeho lidem věci jim pobrané a zaplatil jim dluhy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 700, koncept. Súsedé milí! Dávámeť vám věděti, že Mika člověk našeho dědictvie znevy- hoštěný ze Lhotky,!“ z Vadršlaku2 béře našim chudým lidem a vybil jednoho člo- věka v Chvostném a vzal jemu viece nežli 30 funtóv a k tomu rúcho všecko také pobral ženské i muské a lúpí naše lidi, kdež jede po našem panstvie, i ještě k to- a) nadepsáno. 1) snad Lhotka, něm. Hossenschlag, v okr. vyšebrodském. 2) Wadetschlag, čes. Lhota Svatonina, ves v okr. vyšebrodském.

Strana 358
358 Č. 410—411: 13. července 1444. mu hrozí a sa sám vinen a dlužen na 30 funtóv. I věřímeť vám, že ho k tomu držeti budete, aby našim dědičným lidem ten statek, kterýž jest jim pobral, zasě na- vrátil bez prodlenie. A také, což jest našim chudým lidem dlužen, kázali jemu za- platiti dle toho míru, kterýž spolu máme. A tohoť vám věřím, že to učiníte a jej k tomu držeti budete, ať by našim lidem bylo zaplaceno i navráceno, což jim jest pobráno i dlužen jest, jakož bychom my též kázali zaplatiti i navrátiti lidem vašim, když sě vašim lidem též přihodilo. A toho nám listem svým dajte odpověď po tomtu poslu. Datum Crumlow f. II. die s. Margarethe, anno etc. XLIIII°. Ulrficus]. Na rubu: Tháborským. 411. 13. července [1444]. Jan Zajímač z Kunštátu Jindřichovi ze Stráže: žaluje na Oldřicha z Rožm- berka, že proti němu vytrhl do pole na pomoc jeho nepříteli Janu Sádlovi ze Smilkova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 701, or. pap. Srv. č. 408 a 409. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A žalujiť na pana z Ronz- berga, kterakť jest nade mnú nepravě a nectně učinil. Tak když jsem táhl na Jana Sádlo jakož na svého nepřietele, jenž mi jest mú chudinu v úmluvách zahubil, tu pan z Ronzberga vytrhl jest na mě na pole s lidem svým, chtě mě poraziti a svú čest chtě za mé hrdlo dáti, a já naň ižádné péče neměl, ani mi odpověděv, a s ižádným jiným neměl jsem činiti nežli s Sádlem. A tohoť túžím tobě i každému dobrému. Vždyť jsem naň neměl péče ižádné; bychť naň kterú péči měl, jinakť bych sě byl s pomocí boží opatřil, nebť jsem o něm dobře věděl, ale mnohoť jsem jemu po jeho listech doufal a nikdyť bych sě tomu nenadál, byť měl tak nade mnú učiniti. I osvěd- čujiť to tobě i každému dobrému, žeť sě svému velikému bezpráví a násilí brániti musiem, neboť jsem já sě byl panu Menhartovi i jiným pánóm v Praze odpověděl i to hodným svědomím jsem před nimi okázal, že jest nade mnú Sádlo nešlechetně učinil a že v úmluvách zahubil mi jest chudinu, a několiko dní v Praze jsem o to byl, rovnosti od něho přede pány očekávaje; i nemohlo mě od něho rovné potkati, aniž jest chtěl k obsielání panskému do Prahy přijeti, než chudinu mi vždy hubil a na mě v cestách stával, chtě mě i v panských glejtiech o hrdlo připraviti. I takovému bezpráví a násilí brániti [se mu]siem. Datum ipso die beate Marga- rethe virginis. Jan z Cunstatu. Na rubu: Urozenému panu Jindřichovi z Stráže, přieteli milému, buď dán. Pečet odpadla.

Strana 359
Č. 412—413: 24.—25. července 1444. 359 412. 24. července 11444]. Jan Zajímač z Kunštátu Janovi z Rýžmberka a na Rábí: aby se uvázal spolu s Menhartem z Hradce v opravu záští mezi ním a knězem Bedřichem ze Strážnice s jedné strany a Oldřichem z Rožmberka a Janem Sádlem ze Smil- kova s druhé strany; o vězních Menhartových. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 701, or. pap. Srv. č. 408, 409 a 411. Službuť svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti, žeť jsem sě sjiežděl s knězem Bedřichem o ta záštie, kteráž máme s panem z Ronzberga a s Sádlem, i na tomť jsme společně zuostali, žeť chcme na panu Menhartovi a na tobě přestati, muože-li nám po vás opraveno býti, hotoviť jsme přijieti. I prosímeť TM“, rač se od nás v to se panem Menhartem uvázati. A v to přímiřie v Brodě umluvené já také chci od neděle nynie příštie do svatého Vavřince vstúpiti; a v tom abyste nám s nimi rok položili na Středokraty, na Tehově neb v Mnichovicích, abychom tu za bezpečnými glejty byli o to slyšěni. Pakliť by to od nás nemohlo přijato býti, tehdyť by to přímiřie nešlo mezi námi. I má-liť to jíti, ať mi jest po- slán list přiznávací k přímiří a jáť též učiním. A shledáš, pane, i jiní dobří lidé, žeť my hotovi jsme rovné přijieti. A o vězních páně Menhartových, toť milý buoh vie, žeť tiem nikterakž nejsem vinen, anižť jest jich kto mój jímal, ani kněze Bedřichóv; toho sě dobře uptáte. A toho všeho prosím odpovědi spěšné listem vaším, ať viem, nač sě bezpeče. Datum f. VI. in vigilia beati Jacobi apostoli domini. Jan z Cunstatu. Na rubu: Urozenému pánu, panu Janovi z Rynzberga a s Rabie, přieteli milému, buď d. Pečeť odpadla. 413. V Krumlově, 25. července 1444. Jan Smil z Křemže a jeho synové Přibík a Jiřík postupují Oldřichovi z Rožmberka své čtyři zápisné listy na zboží Hus, Prachatice, Zlatokorunské vesnice a Volary, zříkajíce se všeho práva na tato zboží. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Prachatice IIC 1 A« č. 1 d, or. perg. Pangerl, Urkundenbuch d. ehemal. Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen (FRA 2. XXXVII) 447. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 60 č. 214 (reg.). — Srv. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM 62 (1888), 184; srv. též č. 414. 1) od 26. července do 10. srpna.

Strana 360
360 Č. 413: 25. července 1444. Já Jan Smil z Křemže a já Přibík a Jiřík z Křemže, svrchupsaného Jana Smila z Křemže synové, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, že jakož listy máme: najprve ciesaře Karla dobré paměti list s maie- státem, kterýž svědčí na náš zámek na Hus hrad s jeho příslušenstvím i na jiné zbožie tak, jakož ten list šíře v sobě drží; druhý list od ciesaře Sigmunda dobré paměti, kterýž svědčí na Prachatice na puol třetieho tisíce kop;2 třetí list opět cie- saře Zigmunda s maiestátem, kterýž svědčí na Zbitynu, na Koryto, na Ovesné a na děptické“ vsi na tři sta kop, jakož ten list také šíře svědčí; čtvrtý list opět ciesaře Zigmunda také s maiestátem jeho, kterýž svědčí na Volary na pět set kop, ty všeckny listy svrchupsané dali sme a mocí listu tohoto dáváme tak, jakož nám svrchupsaným svědčí, s naší dobrú vólí, nic sobě nepozuostavujíc na těch listech, žádného práva ani zvláštenství, urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, jeho dětem i budúcím, se vším plným právem, kteréž sme na těch listech měli, aby již též právo příslušělo a měli urozený pán, pan Oldřich z Rozmbergka, jeho děti i budúcí anebo ktož by dále ty listy z věřitelóv našich dobrú vólí měl, ten také má a bude mieti to všeckno příslušenství a práva, kteréž věřitelé naši svrchupsaní mají k těm svrchupsaným listóm. A my k tomu všemu svrchupsanému zboží a zá- pisóm viece žádného práva nemáme ani mieti budem, naši synové i budúcí, a také všeckny jiné listy, kteréž bych já svrchupsaný Jan Smil neb synové moji neb ktožkolivěk jiný měl, ješto by mně neb synóm a budúcím mým svědčily a v sobě držěly kterúž moc neb právo na který hrad, město neb mlýny, platy, dědiny neboli požitky kteréžkolivěk proti těm svrchupsaným listóm neb zbožie, ty všeckny umo- řujem, mrtvíme i zrušíme a neužitečny činíme tiemto listem, dobrú a svobodnú vólí naší, tak aby nám, synóm i budúcím našim, ktož by jej kolivěk měli, k ničemž platny ani užitečny nebyly proti tomuto listu i všem, což jest v něm zapsáno. A toho všeho na svědomie a na pevnost my svrchupsaný Jan Smil z Křemže, Přibík a Jiřík, svrchupsaného Jana Smila synové, kázali sme pečeti našě, každého zvláště, s naším dobrým vědomím i s plným přivolením a přiznáním k tomuto listu při- věsiti. A k tomu sme prosili urozených pánóv, pana Václava z Michalovic a s Stra- konic, pana Jana z Hradce, pana Jindřicha z Stráže, pana Mikuláše z Ledče a uro- zených a statečných rytieřóv a panoší, pana Albrechta Běškovce z Běškovic, Mikuláše z Lípy sedyním na Lipnici, Jana z Lažan sedyním na Bechyni, Benedu z Křivsúdova a opatrných pánóv purgmistra a radě města Thábora a purgmistra a raddě města a) tak or., rozumi se nejspíše „jeptišské“ vsi (srv. pozn. 3). 1) neznámý zápis; asi do r. 1363 drželi Hus bratři z Janovic (srv. potvrzení cis. Karla z 20. července 1359, RI. VIII, 2985); viz Sedláček, Hrady XI, 154—5, 157. Jan Smil z Křemže dostal se v držení Husi asi r. 1420; viz Sedláček, na uv. m. 156. 2) 1437 červen 1, viz Sedláček, Zbytky register 201 č. 1471. 3) 1437 červen 1, viz Sedláček, tamže 202 č. 1472. Byl to zápis na vsi zlato- korunské a vsi kanovn. vyšehradského; zde asi uvedeny omylem vsi svatojir. jeptišek (srv. pozn. a) které byly zapsány spolu s Volary zápisem z 5. května 1437 (viz pozn. 4). 4) 1437 květen 5, viz Sedláček, tamže 201 č. 1470.

Strana 361
Č. 413—414: 25. července 1444. 361 Budějovického a purgmistra a raddě města Piesku a purgmistra a raddě města Vod- ňan, že sú své vlastnie pečeti svú dobrú vólí a vědomím jistým k naší prosbě přivěsili na svědomie k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Crumlově den svatého Jacuba, léta od narození syna božieho tisícieho čtrzstého čtyřidcátého čtvrtého. Na perg. proužcích přivěšeno 15 pečetí: 1) z černého vosku, na štitě střela k levému hor. rohu obrácená, nápis: s - jan z - krzemze 2) z čer. vosku, na štítě střela k pravému hor. rohu obrácená, nápis: si przibikonis - de krzemze 3) stejné znamení j. 2., nápis: s girzik + z krzemze 4) z červ. v., štít rozpůlený, nad helmou křidla; s - wenceslai de michalow 5) z červ. v., na štítě růže; s johannis - de - noua domo 6) z červ. v., na štítě i nad helmou růže; s - jindersich z strazzye 7) z čer. v., leknový trojlist, nápis ne- zřetelný. 8) z čer. v., na štítě jednorožec vzhůru vyskakující; s - alberti - de bieskowicz - 9) z čer. v., štít dvakrát dělený, nad helmou rohy s praporky; 1II lipi (nezřetelné) 10) z čer. v., na štítě tři kapři, nad helmou rohy; s johannis - de lazzan 11) z čer. v., na štítě střela; + s † benedeti de necczczin 12) popis viz u č. 405, peč. 1; nápis: secretum: mi- nus : ciuitatis : dicte : tabor 13) z čer. v., jen zlomek. 14) viz u č. 405 peč. 2. 15) viz u č. 405, peč. 3. 414. V Krumlově, 25. července 1444. Jan Smil z Křemže vyznává, že jej Oldřich z Rožmberka z milosti propustil z vězení a zavazuje se, že se nebude mstíti ani Oldřichovi z Rožmberka ani Mikulášovi ze Sedlce a jeho bratřím, a nezachová-li toho, že se postaví do vězení na rozkaz svých věřitelů, odsuzuje sebe sama ke ztrátě cti a svobody. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241t, or. perg. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 60 č. 213 (reg.). — Srv. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM 1888 (LXII), 183; Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, str. 234 č. 350, str. 259 č. 369. Já Jan Smil z Křemže vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšěti budú, za sě i za všeckny své synny i budúcí, kteréžť nynie mám neb potom bych mieti mohl. Tak jakož sem sě urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, jeho dětem i budúcím pravým právem v jich vězení dostal pro hodné příčiny, pro kteréž příčiny JM' mohl se mnú naložiti i hrdla zvaviti, jakž by JMť byl ráčil vedle řádu a práva zemi České jakožto popravce, ale učinil jest milost se mnú, že mě v svém vězení pochoval, potrestal i při hrdle zachoval a dále pro mé přá- tely dobrotivě a milostivě se mnú naložil, že mi z toho vězení propustil takúto výmluvú: Že já svrchupsaný Jan Smil z Křemže slibuji pode ctí a svú dobrú vierú křesťanskú za sě, za všeckny své děti, kteréž nynie mám a potom bych mieti mohl, i budúcí, za všeckny své služebníky i pomocníky, že nemám ani chci ani žádný to 46

Strana 362
362 Č. 414: 25. července 1444. ode mne, od mých dětí, pomocníkóv i služebníkóv učiniti má pro toto mé vězení proti urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka a slovutnému panoši Mikuláše“ s Sedlce, jeho bratřím, jich všem dětem budúcím, pomocníkóm i služebníkóm ani proti tomu kterému, buďto duchovní neb svědcký, kterýžkoli jest mým vězením příčinú byl, býti aniž budú skutkem ani radú ani nižádnú mierú ani obyčejem, kte- rak by kolivěk živý člověk vymysliti mohl, aniž ničímž zlým věčně spomínati, ješto by tomu každému svrchupsanému k škodě mohlo přijíti a mně k užitku buďto tajně neb zevně. A jestliže bych já svrchupsaný Jan Smil neb kto ode mne mým návo- dem neb vědomím potom v budúciech časech s kým co činiti měl, toho mám hle- děti právem, ale ne mocí, a na právu přestati, jakož Česká země za právo má. A také žádnú válku s nižádným nemám vésti aniž synové moji anižto v Čechách anižto v Němciech, než na právě dosti mieti máme, jakož svrchu psáno stojí. Také nemáme osazovati ani stéci žádných hradóv, měst, městeček, zámkóv, hor, tvrzí, vrchóv, kostelóv, klášteróv, ani zlésti ani v ně uvazovati se nižádným obyčejem, jakž by který živý člověk koli jej vymysliti mohl, ježto by byl k škodě našim vě- řitelóm svrchupsaným aneboli této země České. A jestliže bych já svrchupsaný Smil neb moji synové co zrušili a v celosti nezachovali a nezdrželi aneb ktožkoli od nás, co svrchu psáno stojí, buďto řečí neb skutkem neb každý kus zvláště, a hodným svědomím neb jistinú na nás ukázáno bylo neb na toho, ktož by koli od nás to učinil a zrušil, tehdá já svrchupsaný Jan Smil a synové moji máme a slibujeme sě pode ctí a vierú i pode všemi zapsanými kusy, kteříž v tomto listu od nás zapsáni stojí, urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, jeho synóm i budúcím v jich vězení postaviti na Crumlově, na Helfmburce neb na Chúsníce, kdež by nám věři- telé naši ukázali listem jich neb ústně. A to kdyžbychme co přestúpili a nezdrželi, co svrchu psáno stojí, ve dvú nedělí po najprvním napomenutí pořád zběhlými v těch třech zámciech na jednom do veliké jistby neb světnice, kdež páni svrchupsaní neb purkrabie těch zámkóv obecně s čeledí k stolu sedají, a odtud nevyjíti ani vězení prázdni býti nižádným obyčejem, jakž by koli živý člověk vymysliti mohl, leč by nás svrchupsaný pan Oldřich neb jeho synové ústně propustili. A jestliže bych opět nezdržel i z svými syny, jakož a což svrchu psáno stojí, tehdá my se cti i viery odsuzujem mocí listu tohoto. A k tomuť já svrchupsaný Jan Smil sám sě odsuzuji tiemto listem, že sem bezectný a odsúzený člověk a nemám požíti žádných svobod ani klejtóv, buďto v městech, na hradiech, v městečkách, na zemie ani na vodách, ani listóv, ač byl bych sobě dobyl, buďto od svědckých neb od duchovních, ale kdež by koli potom nalezen byl, mají nade mnú popraviti, jakožto na odsúzeného člověka popraviti sluší; a nemá nám žádné právo, buď duchovní neb svědcké, v tom pomoci, ani sice žádný obyčej, jakž by koli živý člověk vymysliti mohl. Jestliže bychme toho všeho nezdrželi ctně, věrně, pravě a křesťansky, co svrchu psáno stojí, a) tak or.

Strana 363
Č. 414—416: 25.—29. července 1444. 363 a jestliže bychom sě proti tomu zápisu v čem zapomenuli a proti tomu zápisu učiniti chtěli buďto právem duchovním neb svědckým aneb sice jakýmžkoli oby- čejem, ješto by živý člověk vymysliti mohl, tehdá my všichni svrchupsaní vyzná- váme tiemto listem, že sme všudy křivi proti věřitelóm našim a oni právi. Toho všeho na svědomie a na pevnost my svrchupsaný Jan Smil z Křemže, Přibík a Ji- řík, svrchupsaného Jana Smilla synové, kázali sme pečeti našě, každého vlastnie, s naším dobrým vědomím a s plným přivolením a přiznáním k tomuto listu přivěsiti. A k tomu sme prosili urozených pánnóv, pana Václava z Michalovic a z Strako- nic, pana Jana z Hradce, pana Jindřicha z Stráže, pana Mikuláše z Ledče a uro- zených a statečných rytieřóv a panoší pana Albrechta Běškovce z Běškovic, Miku- láše z Lípy sedyním na Lipnici, Jana z Lažan sedyním na Bechyni, Benedu z Křiv- súdova a opatrných pánóv purgmistra a raddy města Thábora a purgmistra a raddy města Budějovického a purgmistra a raddy města Piesku a purgmistra a raddy města Vodňan, že sú své vlastnie pečeti svú dobrú vólí a vědomím jistým k našie prosbě přivěsili na svědomie k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Crumlově den sv. Jacuba, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého čtvrtého. Na perg. proužcích přivěšeno 15 pečetí, popis viz u prvního listu z 25. července t. r. (č. 413); z pečeti Mikuláše Trčky z Lipy (9.) zbyla jen miska; na pečeti města Budějovic (13.) obraz také odpadl, zbyl nápis: * secretum * ciuitatis * de budwicz 415. V Strakonicích, 26. července 1444. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu svého služebníka Viléma z Chanovic se vzkazem, žádaje, aby mu věřil. — (dominica ante s. Petri). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 702, or. pap., český, s přit. krytou pečetí. 416. V Šaumburku 129. července?] 1444. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že mu dosud nepsal; ve věci jeho syna a své dcery aby k němu poslal; raději však by s ním mluvil sám a byl by rád, kdyby Oldřich určil brzo den ke schůzce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 17, or. pap., poškozený. Edler lieber sweher, unser freuntlich dinst wisset vor. Wir verkunden eurer freuntschaft, das wir als bei funf tagen erst von unserm gnadigisten herren dem Romischen kunig etc. anhaim komen sein, haben wir mit unser selbs geschaft so vil ze schaffen gehabt und uns noch taglich anstossen, das wir eu dadurch nicht geschreiben noch unser anhaimkunft verkunden haben mugen, und bitten eu uns 46*

Strana 364
364 Č. 416—418: 29. července—9. srpna 1444. das in kainem argen nicht zu vermerken, wann wir das in kainem argen gelassen, das das uns die merklichen geschaften darinne verhindert haben. Dann von der sachen wegen zwischen unserm sun graf Ulrichen und eurer tochter gewiel uns wol, das ir die euren, denn ir dann in den sachen vertraut hiet, zu uns schickat, damit wir mit denselben und [ . .. . . ] was aus den sachen verrer geredt hieten. Jedoch so sahen wir lieber, das wir uns baid zueinander an gelegen steet gefugt hieten, so war besser, wir underredten uns selbs aus den sachen miteinander. Wir hieten auch sunst vil merklicher sachen mit eurer freuntschaft ze reden, der wir eu nicht verschreiben mugen. Und darumb so sahen wir gern, das ir eu in kurz ainen tag hiet furgenomen, wann wir besorgen, das wir nicht lang anhaim beleiben mugen. Und was eurer mainung in dem sei, das las[set] uns widerumb verschriben wissen. Geben zu Schawnberg an mittichen nach sand Chrfistine tlag, anno etc. XLIIII°. Johanns grave ze Schawnberg, obrister marschalh in Steir etc. Na rubu: Den edeln unserem lieben sweher, herrn Ulrichen von Rosennberg. Přitištěna krytá pečet. 417. 3. srpna 1444. Jan starší z Běšin Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu se vzkazem Zikmunda Zajíčka, žádaje, aby mu ve všem uvěřil. — (fer. II. ante Sixti.) Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Běšín, or. pap.; pod textem přit. pečet z čer. vosku, ne- zřetelná. AČ. XIV, 10 č. 1493 (s chybným datem 6. dubna).I 418. Na Helfenburce, 9. srpna 1444. Oldřich z Rožmberka [Budějovským]: aby poslali své posly na Helfenburk k rozmluvě s knězem Jindřichem z Rabštejna. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 703 a, koncept. Srv. Urbánkův výklad o sporu o faru budějovskou v Čes. děj. III. I, 698 a d. Súsedé milí! Dávámeť vám na vědomí, že sme již na Helfenburgk přijeli kněze Jindřicha Rabštajna a pana Jana, bratra jeho, sebú přivedli. Pak jakož ste jej rádi 1) den pap. Sixta I., totiž 6. dubna, připadl r. 1444 právě na ponděli, t. j. feria II.; zde se myslel spiše den pap. Sixta II., totiž 6. srpna.

Strana 365
Č. 418—420: 9.—11. srpna 1444. 365 chtěli viděti a s ním pomluviti, i prosímeť vás, abyste někoho z vašie rady, muož-li býti Ondráška Puklici a Janka Řezníka, a někoho z obci k nám na Helfenburgk vyslali a to čímž spieše tiem lépe, neb tu dlúho nemieníme býti; neb což bychme se pro vašě dobré mohli a uměli přičiniti, toť bychme vždy rádi učinili. Datum Helfenburgk dominico ante Laurenti, annorum XLIIII°. Ol[dřich]. 419. 10. srpna 1444. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: on i jiní z rady královské psali Schallenbergerům i Oldřichovi ze Starhemberku v jeho věci; zprávy z Uher. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 704, or. pap. Edler lieber sweher, unsern dinst wisset vor. Als ir uns geschriben habt von der Schallenberger und auch von des von Starhenberg wegen under andern worten desselben briefs,| haben wir vernomen. Lassen wir eu wissen, das wir, auch ander unsers gnadigisten herrn des Romischen kunig etc. rat, den obgenannten jetzo ernstlich geschriben haben, das si mit eu noch den euren nichts unfreuntlich ze schaffen haben. Taten si eu aber daruber, so sullt ir wissen, das ir ainen freund an uns haben sullet.? Dann hofmar lassen wir eu wissen, das die Ungern und die Turken vast wider einander sein und das auch die Ungern etliche gesloss von den Turcken innehaben." Auch halden die Ungern den frid noch mit dem land Osterrich," aber zu besorgen ist, das sy den in die leng nicht halden werden. Und bitten eu uns auch hofmar ze verkunden. Datum an sand Laurentzen tag, anno etc. XLIIII°. Johanns grave ze Schawnberg. Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher, hern Ulrichen von Rosennberg. Přitištěna pečeť. 420. 11. srpna 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: Ondráška Puklici a Jana Řezníka ne- mohou nyní poslati k němu na Helfenburk; jsou zpraveni o dobré pověsti kněze 1) list Oldřichův se nedochoval. 2) srv. v listu Jindřicha z Rožmberka z 24. června t. r., výše č. 404. 3) srv. Fessler-Klein, Gesch. v. Ungarn II, 486; Chmel, Gesch. K. Friedrichs sv. II, 305 a d. 4) viz Chmel, tamže 273.

Strana 366
366 Č. 420—421: 11.—13. srpna 1444. Jindřicha z Rabštejna, avšak podali již svou faru „městskému dietěti našemu“. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 630 Ab, or. pap. Urozený pane nám přieznivý, službu naši VM“ napřed vzkazujeme. A jakož nám VMť psal, abychom Ondráška Puklici a Janka Řezníka k VM“ poslali a že kněz Jindřich Rebstein s vámi na Helfenburce, dáváme VM“ věděti, že Ondrášek velmie trudně leží a Janek nynie poslán nemóže býti pro smutek, kterýž má na dětech etc. A tak jakož VM nám psal i pan Meinharth2 a pan Michalec, prosiece za na- depsaného kněze Rabsteina a že jest kněz poctivý a sachovalý etc., milý pane, toho sme dosti široce srozuměli i spraveni, že pověst jeho jest poctivý, dobrý, za- chovalý a toho jemu pán Buoh přispoř. A o tu faru sme sě se všie obcí našie se- brali a v tom my i obec pilně sobě všecko povážili o faráře a na tom spolu suo- stali, že jakož biskupa“ nezdálo se nám přijieti, že ižádného zákoníka nezdá se nám za faráře jmieti. A tak již tu faru městkému dietěti našemu“ podali jsme, věřiece napřed VM“, že VM toho nám za zlé jmieti nebudete a v tom i proti jiným omlu- víte, jakož toho k VM“ plné doufánie jmáme. Datum f. III. post Laurenti, anno Domini etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Českých Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga etc., pánu nám přieznivému d. Pečeť odpadla. 421. 13. srpna 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: poselství k němu bylo by pro jejich posly nebezpečné; o obsazení své fary již mu psali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 703 b, or. pap. Urozený pane, VM“ služba naše napřed. A jakož nám VM psal, abychom k VM“ naše poslali,“ i též Ondrášek s námi o to i jiné mluvil, tomuť sme srozu- měli. I poslali bychom byli rádi někoho z sebe k VM“, i jest nebezpečné a vážené poslánie, neb i nepřátely odpovědné jmáme etc. A o faráře psaliť sme VM“,7 žeť 3) Václav z Michalovic a na Strakonicích. 1) viz č. 418. 2) Menhart z Hradce. 4) Matěj Kučka, biskup litomyšlský; o něm viz Urbánek, Čes. děj. III. I, 699 a d. 5) bakalář Ondřej; viz Urbánek, tamže 703. 6) víz č. 418. 7) viz č. 420.

Strana 367
Č. 421—423: 13.—16. srpna 1444. 367 sme to dali bohdá dobrému člověku, dietěti městkému, kterýž se jest nám i obci k tomu slíbil. Datum f. V. post Laurenti, anno etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému, d. Přitištěna krytá pečet. 422. Ve Vilharticích, 14. srpna [1444]. Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, Oldřichovi z Rožmberka: aby vypravil svého posla na sjezd v Horažďovicích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 705, or. pap. AČ. IV, 5 č. 6. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! Jakožť sem po Rusovi vzká- zal o sjezdu v Oraždějovicích, aby k němu, kohož by se zdálo, vyslal etc., vědětiť dávám, žeť jest na tom zuostáno, v úterý najprve příští? páni druzí a zemené že tu mají se sjeti. Protož prosímť, vyprav svého, kohožť sě zdá k tomu hodného, ať také při tom bude, jehožť by páni i zemené rádi viděli i žádost toho mají, by tu Datum Welharticz fer. VI. in vigilia Assumpcionis s. při tom mohl sám býti. Marie virginis gloriose. Menhart z Hradce, najvyšší purkrabie pražský. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozemberka, bratru mému milému. Pečet odpadla. 423. V Norimberce, 16. srpna 1444. Jindřich z Rožmberka Janovi Ritschauerovi: aby se přimluvil u jeho otce ve věci, o níž on otci psal, a j. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 17, or. pap. AČ. XIV, 11 č. 1495. — Sedláček, Hrady III, 12 č. II. 1) srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 271. 2) 18. srpna.

Strana 368
368 Č. 423—425: 16.—24. srpna 1444. Jindřich z Rosenberka. Jene milý! Prosímeť tebe, buď pilen těch věcí, kteréž otci svému píšem, a při- mluv sě k tomu, což budeš moci. A noviny, kteréž píšeme otci našemu, přepiš a pošli paní Perchtě a Rusovi také ty noviny pověz. A kterak sě otec náš má a vy všichni, daj nám věděti rozumně, umřeli-li sú kteří z našich. Datum Normberg dominico post Assumpcionem beate Marie virginis gloriose, anno etc. XLIIII°. Na rubu: Famoso Johanni notario dicto Ritschawer, nostro fideli dilecto dd. Pečeť odpadla. 424. V Strakonicích, 17. srpna [1444. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: nemá proč jeti do Horažďovic, poněvadž tam Oldřich sám nebude. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 706. AČ. IV, 6 č. 7 (s chybným datem 14. srpna). Službuť svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Píše mi pan Menhart, abych zajtra byl v Horažděvicích, že by druzí páni i zemené tu býti měli. Poněvadž tu TM' sám nebude, jáť také nemám, poč tam jezditi. K čemuž TM' nesvolí, jáť také Datum in Strakonicz fer. secunda post Assumpcionem s. Marie. nesvolím. Václav z Michalovic, seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, přieteli milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 425. V Krumlově, 24. srpna 1444. Oldřich z Rožmberka Sedlčanským: aby osadili a zahájili soud Vávrovi z Sedlčan; stranám jest možno odvolati se k němu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 39, 1, or. pap. AČ. XIV, 11 č. 1496. 1) dotčený list se nedochoval. 2) srv. list Menharta z Hradce Oldřichovi ze 14. srpna, č. 422.

Strana 369
Č. 425—426: 24. srpna—5. září 1444. 369 Oldřich z Rosenbergka. Věrní milí! Vznesil na nás Vávra z Sedlčan, že je neco před vámi měl činiti a že ste jemu nález učinili, aby toho tak nechal, že je to dávná věc. I přikazuje- meť vám, abyste jemu súd osadili a zahájili vedle práva tu panství našěho, a učiňte jemu nález vedle jeho žaloby a odpory; a jestliže by se komu váš nález neslíbil, tenť muož se dobře na nás odvolati. A odvolá-li se která strana, theda žalobu, odpor i svědomí popíšiec, i pošletež nám sem, abychme dále v tom spravedlivé mohli učiniti. Datum Crumlov in die Bartholomei, annorum etc. XLIIII. Na rubu: Věrným našim milým, rychtáři a conšelóm v Sedlčanech. Pečeť odpadla. 426. V Drosendorfu, 5. září 1444. Jan z Krajku, nejv. stolník korutanský, Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby zařídil, aby jeho služebníku se dostalo dědictví, v němž mu lidé Oldřichovi pře- kážejí; aby dal pro něho chytiti 1 nebo 2 jeleny z jeho lesů u Cepu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Krajíř z Krajku, or. pap. Edler herr und lieber freund, mein willig dinst wisst bevor. Mich hat anbracht meines bruders von Kreig des hofmaisters und mein diener Andresk von der Drischeln, wie sein muem, Petern Pinter hausfrau, mit tode abgangen ist, und was die hat gelassen, das er darzu nachster eribe sei, darinn im awer von etlichen den euren irrung beschehe und dasselbe in verpot lige. Bit ich eu mit sunderm vleiss, ir wellet schaffen, das dem meinem widergee und gevalle furderlich, was im darinn pillich zugeburde. Das pin ich willig mitsambt meinem bruder umb eu und die 1) Vávra ze Sedlčan se soudil o dědictví po bratru Pechy ze Sedlčan, jak patrno z listu Mikuláše z Krchleb (rovněž v Třeboň. arch.: II. 39, 1): Já Mikuláš z Krchleb vyznávám tiemto lis- tem přede všemi, ktož jej čísti neb slyšeti budú, žeť mi to dobře svědomo, v ty časy, když sem byl úředníkem na Třeboni i na Zviekově, že Anna, Pechova žena s Sedlčan, a Vávra zeť jejie odtud z Sedlčan, túžéc mi toho jakožto úředníkovi, kterak Pecha odtud z Sedlčan tháborskú mocí se uva- zuje v jejie Anny dědictvie i Vávrovo i ženy jeho; a tak mě vždycky toho zpravovali, že jest Pecha bratra svého dielen byl, i páně přikázánie sem měl, aťbych jemu toho dopomohl. A tak se to pro nezsnadná léta protáhlo, že se toho nestalo. A toť bych chtěl Vávrovi všudy ústně vyznati, ktež by mu toho bylo potřebie. Psán v Bernarticích v pondělí před svatým Vavřincem, mučedlníkem božím, pod mú vlastnú pečetí etc. — Pečeť z čer. vosku, přit. pod textem, nezřetelna. — Otištěno též v AČ. XIV, 12 č. 1500 s datem „1444?“; protože však r. 1444 připadl den sv. Vavřince právě na pondělí, patří list k jinému roku, nejspíše k 5. srpnu 1443. 47

Strana 370
370 Č. 426—427: 5.—10. září 1444. Geben ze Drosendorf am euren in einem solhen und mereren zu verdienn. sambstag vor unser lieben frauen tag Nativitatis, anno Domini etc. XLIIIIto. Jan von Kreig, obrister drugsecz in Kernden, haubtmann ze Drosendorf. Auch lieber herr freunt, bit ich eu von meins bruder und meinen wegen, ir wellet schaffen mit euren jägern, das sy ain versuchen tun, ob sy auf unseren wälden zu der Drischeln mochten ainen hirss oder zwen gevahen; die wolde ich meinem bruder hinab gen Wienn schiken, wann dasselbs ycz mer herrn werden beieinder sein, dieselben er auch damit wurd eren etc. — (Psáno na zvláštním listku, sign.: I B6 Wa 18 a.) Na rubu: Dem edlen herrn herrn Ulreichen von Rosenberg, meinem lieben freunte. Přitištěna krytá pečeť. 427. Na Klenovém, 10. září 11444]. Přibík z Klenového Oldřichovi z Rožmberka: o svém jednání s pány v příčině sněmu Pražského. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 709, or. pap. Palacký, Čas. Ces. Mus. 1827 III, 59. — AČ. III, 28 č. 41. Urozený pane milý, službu svú napřed TM“ vzkazuji. To, což mi VMt o Thá- borských píšeš, velmi jsem toho od VM“ vděčen. A jakož mi VMť píšeš o těch pá- niech, kteří jsú k sněmu obesláni, chtie-li jeti do Prahy čili nic etc., račiž VM' věděti, že když sem s některými pány přijel do Dobřieše, tu jest pan Pták dobré paměti, jeda k nám, na cestě sě roznemohl póldruhé míle od Rataj; nemoha dále jeti, i vrátil sě jest a v tom umřel, jakož VM“ tajno nenie. Tu jsem dále s jinými pány, kteříž jsú sě tu byli sjeli, mluvil o ten sněm obecní. I což jsem mohl srozuměti, neod- pierají k sněmu jeti a tak by rádi, by ten sněm byl, jakožto i TM“ s jinými ná- mi. Než konečně tak pravie, že do Prahy jeti nechtie, než na hrad, a na to jsem je jedva zvedl; a tu aby byli gleitováni na Hradčeny a na hrad. A jistotu chtie panu Menhartovi učiniti, jakúž vymysliti umie aneb jakúž chce, že takéž s hradu sjedú bez škody, jakož vjedú. O to jsem pana Menharta obeslal panem Janem s Rabie a panem Děpoltem. I dal mi pan Menharth odpověd, že to chce vznésti na Pražany. 1) Oldřichův list se nezachoval. 2) v srpnu 1444 na sjezd obou stran, na němž se mělo jednati o společný sněm; viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 648. 3) Hynce Ptáček z Pirkštejna ze- mřel 27. srpna, srv. Urbánek na uv. m.

Strana 371
Č. 427—428. 10.—13. září 1444. 371 I opět sem pana Menharta obeslal panem Děpoltem, kterýž tam jest nynie v Hradci, aby mi pan Menhart odpověd dal o tom: i toť mi sě jest poselstvie ještě nevrátilo. Protož, milý pane, rač věděti, žeť o to s velikú pilností pracuji, aťby ten sněm došel, ažť jsem jednak i svázán nebyl pohřiechu. Ale takť sě naději, cožť rozuměti mohu, jestližeť ten sněm tu dojde, žeť bohdá ještě v dobré uhozeno bude a ke všemu dobrému přivedeno bude; nebť ti páni tak, cožť srozumievám, tak rádi by dobrému jakož i my. I nebuď od toho, ale raď panu Menhartovi a přičiň sě TMť s své strany, až tu na hrad ten sněm dojde; a odtud je bohdá do Prahy smlu- víme. A kdyžť sě sjedem, vždyť sě tak naději na pánu bohu, žeť bohdá ve vše dobré uhozeno bude, ať by tato coruna v takých zmatciech déle nestála. Datum Cle- now feria V. post Nativitatis Marie. Přibík z Clenového. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu na Chrumlově. Pečet odpadla. 428. V Norimberce, 13. září 1444. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby mu poradil a také králi napsal v příčině dosazení jeho bratra ke kostelu budějovskému; zprávy z říše. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 710, or. pap. AČ. II, 430 č. 2. Urozený pane milý! Srozoměl sem, že zmatek jest o mém bratru2 a tom ko- stelu budějovickém a že to měštěny jde. Divím se tomu, že jinak shledal sem, nežli jsú mi jich poslové naději dali před synem tvým panem Jindřichem. Řekli, že dokonce slíbiti nesmějí, ale že jiného nevědie, než že to před se pójde; a před králem řekli, že jsú TM“ slíbili, aby žádného nepřijímali, leč s vaší vólí; pak učinili-li jsú to, toť se shledá. I měl sem nynie svého pacholka v Čechách. Vzkázal mi bratr mój Jan, že TM' bude mi o tom psáti; i nemám ještě žádného písma od TM“ od té doby, jako TM' chtěl do Plzně jeti. Prosím, rač v tom raditi i také králi o tom psáti, jestliže TM“ podobné se zdá. A mním, že TMť bude míti dobrý přístup toho, poněvadž král TM“ také psal, s kterým koncem Budějovické od sebe pustil. Pakli 1) ke společnému sněmu v Praze tehdy přece nedošlo; strana Poděbradská sešla se v Nym- burce, v Praze sešla se jen strana Rakouská a to v polovici října; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 27 a d. Oldřich z Rožmberka se sněmu pražského účastnil, jak oznámil také králi Fridrichovi — srv. odpověď Fridrichovu z 28. října, níže č. 448. 2) Jindřich z Rabštejna. 3) srv. listy mezi Oldřichem a Budějovskými 2 9., 11. a 13. srpna, výše č. 418, 420 a 421. 47*

Strana 372
372 Č. 428—429: 13.—14. září 1444. by se zdálo TM“, že by ty práce naše daremnie byly, ale nechme toho tak; a bohdá někdy, když platněje bude a mocno, Tvú Mť starati budu. Má král nynie, korfursti i kniežata, dosti činiti s Armiňky a s Delfinem, krále Franského synem, neúplně jim dóvěřéce, bojiece se, aby neuprosiec podružstvie i nechtěli býti hospodáři, a s druhé strany aby nevděčnosti neokázali, poněvaž jsú ku pomoci králi proti Švej- ceróm přijeli.“ A již dvojí velmi velikú službu učinili, jeden hrad rettovali a velmi valně je porazili, a Curch, město říské znamenité, od nich, velmi obležením súžené, rettováno. Pak žádá Delfin, aby jediné do měst některých přes zimu vpuštěn byl a tu aby ležel; ale to dal králi věděti, že do sv. Víta a nic dále nemóž ku pomoci králi zde ležeti, že musí za se a také že polovici vojska svého do Frankrichu chce poslati a XX tisíc aneb XXV zóstaviti s sebú, poněvadž vidí, že také núze ani potřeby pro Švejcery nenie. Pak jiné věci TM má mým písmem psány v páně Jin- dřichově ceduli. Tato města je k sobě pustili: Aldkirchen, Laufenberg, Sekingen, Walczhut, Distnhowen, Ensesheim a Curch k pěti tisícóm svolil. Páni a zemené téměř všichni v Elzasech velmi jim povolni a služebni. Nemohu tak mnoho psáti, že vdy mním, že TM“ málo jest. Rád bych viděl, by se TM velmi dobře měl. TM' mě vdy upomíná, aťbych podlúhovatý lístek napsal: jižť bych já od TM“ krátký za dobré přijel. Datum Nuremberg dominico ante Exaltacionem s. Crucis, anno etc. XLIIII° sub signetis. Procop z Rabšteina. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga, pánu mému milému, buď d. Pečeť odpadla. 429. V Krumlově, 14. září 1444. Oldřich z Rožmberka [Zdeňkovi z Valdštejna]: obešle ihned Jana z Hradce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Waldstein, koncept. AČ. XIV, 12 č. 1498. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o panu Hradeckému, tomuť sem srozuměl i chciť jej ihned obeslati. A což bych se mohl 1) Armagnakové, žoldnéři hrab. Jana IV. z Armagnacu. 2) Dauphin (pozd. Ludvík XI.), syn krále franc. Karla VII. 3) viz Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, 45 a d.; Chmel, Gesch. K. Friedrichs II, 277 a d. 4) viz Chmel, tamže 280 a d. 5) dotčený list se nedochoval.

Strana 373
Č. 429—430: 14. září 1444. 373 mezi vámi přičiniti, aby ty věci mezi vámi v dobré uvedeny byly, toť bych rád Datum Crumlow f. II. post Nativitatem Marie, annorum XLIIII°. učinil." Old[řich]. 430. V Krumlově, 14. záři 11444]. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi ze Starhemberka]: Schallenbergerové prý se chystají poškoditi klášter Vyšebrodský, majíce s jeho opatem spor; aby nedovolil svým lidem účastniti se jejich tažení; vzkázal Schallenbergerům, aby se srovnali s opatem, oni mu však dosud neodpověděli. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist 711, souč. opis. Edler herr und lieber frund, mein fruntlichen dinst zuvor. Ich lass euch wissen, wy dy Schallenberger ein zwitracht haben mit dem abt von Hohenfurt von eins pawrens wegen, darumb der abt gerne den Schallenberger furkomens sein wolt, das ober dy Schallenberger nicht aufnemen wellen und der frid ir alz heut ausgeet. Nu ist mich angelangt, wy sich der Schallenberger besampt und vermeint villeicht das kloster zu Hohenfurt zu beschedigen, das dach mein veterlich erb ist, alz ir wol wist. So meinent etlich, sy wellent eu zug tun auf dy Thabrer und wer, sy auf den widerzug anheim zihent, alsdan wellen sy nemen lassen, was sy begriffen. Dabei ir dy euren auch haben sullet, als ich underricht pin. Nu getrau ich euch je wol, in wellet gedenken an dy berednus, dy wir an nachsten miteinander zu Rosenberg getan und verlassen haben. Ir scholt auch wissen, das dy von Tabor und der ganz krais weiss, das sich dy Schallenberger mit iren helferen samen und besorgen eins zugs, alz oben berurt ist. Das schreib ich euch darumb, das ir euch darnach wist zu richten. Und sunder pit ich euch, ab ir ader dy euern wei solhen zug sein werdet, ir wellet darob sein, das mir und den mein von euch nach von den euren kain schad zuge- zogen werde. Das wil ich gerne umb euch verdienen. Und bit darauf eur beschribne Geben ze Crumpnaw am montag am des heiligen Creuz antwart wei disen poten. tag, als erhocht ist worden. Auch hab ich mein diener zu den Schallenberger geschickt? und biten hab lassen, das er uns dem abt an gleich und furkomens sich benugen lassen, darauf mir nach kein antwart komen ist etc." 1) Zdeněk z Valdštejna měl s Janem z Hradce delší spor; srv. smírčí list z 19. srpna 1442 v AČ. IX, 267 a pozdější korespondenci z let 1448—1450 v AČ. XIV. 2) jména poslů viz v dalším listu Oldřichově z 18. září (č. 431). 3) dotčený list Oldřichův se nezachoval. 4) odpověď bratří Schallenbergerů došla mezi 14.—18. zářím, neboť 18. září psal Oldřich z Rožmberka již znovu Schallenbergerům; znění té odpovědi se nezachovalo, známe je pouze z listu Oldřichova z 18. září a z druhého listu Schallenbergerů z 5. října (viz č. 431 a 441).

Strana 374
374 Č. 430—431: 14.—18. září 1444. Darauf hat er kein antwart getan." 431. V Krumlově, 18. září 1444. [Oldřich z Rožmberka bratřím Kašparovi a Baltazarovi Schallenbergerům]: aby rozhodnutí svého sporu s klášterem Vyšebrodským svěřili Reinprechtovi z Polheimu, správci hejtmanství hornorakouského, nebo jinému rozhodčímu; ne- učiní-li tak, bude se jim vší mocí brániti; chce také veřejně žalovati, jak mu oni křivdí říkajíce, že chová na svém zboží nepřátele. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, souč. opis. Mein dinst zuvor, lieben frund. Alz ich yezo mein diener bei euch gehabt hab, den Buzken und den Spann, von der sach wegen, so zwischen dem abt zu Hohenfurt, seinen armen leuten und eur sind, und hab euch lassen bitten, das ir dy sach nach in guten lasset hinlegen nach bider leut erkentnus,2 darauf ir geantwurt habt, ich solt wol dorumb wissen und ich solt dorab sein, das euch obtragnung von dem abt geschehe, nu mugt ir wol wissen, wy sich dy sach gehandelt hat, do- rumb weiss ich nicht, wy euch abtragnung geschehe solt; ich wolt dem schaffen, das euch abtragnung geschehe nach euren willen, das mich nicht nachperlich und un- pilleich bedunkt. Ir wellet auch nicht lenger frid haben den bis auf den schirsten mitichen, das abr nicht nachperlichen ist. Sunder ich verste, das ir euren mutwillen haben wellet mit dem gotshaus und meinem voterlichen erbe. Auf das pit ich euch nach mit gutem vleisse, ir wellet umb dy sach eins furkomens seins vor herrn Reinprechten von Polhaim, verweser der hauptmanschaft ob der Enns, oder vor den anwulden, dy mein gnadiger herr der Romisch konig in lande hinder sein gelassen hat, oder vor herrn Ulrich Eyczinger oder vor ander pider leut, dafur wir zu baider- seiten wilkuren, doselbst sol euch nach allem herkomen von des abts leuten gleich widergeen, es sei fruntlichen oder rechtlichen, und von euch und den euren auch wider aufgenomen worden auf denselbigen tag. Wer aber, das ir solhs ye nicht auf- nemen wolt, so verstund ich wol, das ir ye euren mutwillen haben wolt mit mir und den meinen. So sult ir wissen, das ich nicht anheben wil, aber ich wil nicht lassen, ich wil mich solhs mutwillens erklagen meinem gnadigen herrn dem Romi- schen konig, den anwolden, andern umbsessenden leuten und sunder in land zu Behem mich darnach richten und herrn, frunde und gesellen geniessen; ist, das ir 1) tato poznámka se týká Oldřicha ze Starhemberka a byla určena sestře Oldřicha z Rožm- berka Kateřině z Wallsee, jíž poslal Oldřich 21. září opisy své korespondence se Schallenbergery a Starhemberkem (viz níže č. 433). Odpověď Oldřicha ze Starhemberka na tento list Oldřicha z Rožmberka byla psána dne 22. září; viz č. 438. 2) srv. v listu ze 14. září, č. 430. 3) viz pozn. 4 na str. 373. 4) 23. září.

Strana 375
Č. 431—433: 18.—21. září 1444. 375 uber solh rechtbote mit andern euren helfern das abgemelt gotshaus beschedigt oder ein zug in das lant tun werdet, das ich mich solhs ubermuts aufhalten und solhs zugs, ob der geschee, weren wil, alz verre ich kon und mag. Mich ist auch ange- langt, wy ir und dy euren mich und dy mein bereden, wy dy feint auf meinen gu- teren gehalden, gefurdert und gespeist werden; doran mir ungutlichen geschicht und wil mich auch des beklagen gegen allermenniklich, das piderb leut erkennen sullen, das mir ungutlichen geschiecht, wann lantkundig ist, das ich albegen wider dy feint geraten und gewarnt hab und sunder gerne gehelfen het, het man mir wider wel- len helfen. Und bit darauf eur beschriben antwort bei disem boten. Geben zu Crumnaw am freitag nach des heiligen Creuz tag, alz erhocht ist worden, anorum XLIIII°. 432. V Krumlově, 18. záři 1444. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi ze Starhemberka]: posílá mu opis odpo- vědi bratří Schallenbergerů jemu a opis svého listu, jim poslaného; žádá za odpo- věď na svůj první dopis. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, souč. opis. Edler herr und lieber frund, mein fruntlichen dinst zuvor. Als ich euch nachst geschriben hab, darauf ir mir kein antwart getan habt, nu sind mir in der zeit dy mein von den Schallenberg widerkomen, dy haben mir antwart bracht, als ir in der ingeslossen obschrift vernemen werdet." Ich hab in auch widerumb darauf ge- schriben,f als ir auch in derselbigen obschrift vernemen werdet. Nu pit ich euch, ir wellet mir nach ein antwart auf mein vorigs und yezundig schreiben ain,5 darnach ich mich wiss zu richten, denn ir suolt vor wor wissen, das ich nicht anheben wil; wirt aber an mir angehaben, so sult ir wissen, ich wil den nachkomen, alz ich den Schallenberger geschriben hab, und solt ich darumb das ganz land zu Behem er- wegen und etlich mein frund in Ostereich auch. Geben ze Crumpnaw am freitag nach des heiligen Creucz tag, anno etc. XLIIII°. Item das daygen brief hat man nicht wellen einnemen.6 433. V Krumlově, 21. září 1444. [Oldřich z Rožmberka své sestře Kateřině z Wallsee]: podává zprávu o své korespondenci se Schallenbergery a Oldřichem ze Starhemberka v příčině jejich 1) srv. odpověď bratři Schallenbergerů z 5. října, níže č. 441. 2) viz list ze 14. září, č. 430. 3) srv. pozn. 4 na str. 373. 4) 18. září, viz č. 431. 5) viz odpověď Oldřicha ze Starhemberka z 22. září, níže č. 438. 6) poznámka určená Kateřině z Wallsee; srv. pozn. 1 na str. 374.

Strana 376
376 sporu s klášterem Vyšebrodským a s ním a posílá opisy listů; prosí ji o radu a pomoc, učiní-li Schallenbergové útok; aby k nim vyslala Reinprechta z Polheimu nebo jiného posla vyjednávat o mír; žádá za zprávy; byl osm dni nemocen. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, koncept. Č. 433: 21. září 1444. Edle fraue und liebe swester, mein fruntlichen dinst zuvor. Ich lass euch wissen, das ich zwen meiner diener geschickt hab zu den Schallenbergern mit namen den Buzken und den Spann und hab sy lassen bitten, das sy mit dem abt zu Hohenfurt in unguten nichz zu schiken haben etc. Darauf sy mir geantwort haben? und ich in wider darauf geschriben hab, alz ir in diser ingeslossen abschrift wol vernemen werdet, darauf sy mir noch kein antwort getan haben. Ich hab auch herrn Ulrich von Starhenbergk geschriben," alz ir auch in diser ingeslossen abschrift vernemen werdet, darauf er mir bei meinem boten kein antwort getan hat, sunder dem sagen liess, er wolte mir ein antwart tun bei seinem boten, des noch bisher nicht gesche- hen ist.' Darnoch hab ich aber geschriben herrn Ulrich von Starhenbergk, alz ir auch in diser ingeslossen abschrift wol vernemen werdet; desselbigen brief haben sein ambtleut nicht einnemen wellen. Und verstee nicht anders, denn das dy Schallen- berger mit andern iren helferen mit dem gotshaus zu Hohenfurt, mit mir und andern meinen armen leuten iren mutwillen haben wellen, des ich mich alsdan hof aufzu- halden, alz verr ich kan und mag. Auf das bit ich euch, liebe swester, ir wellet ratsam und hilflich darinnen sein, ab dy Schallenberger mit iren helfern ein angriff teten, das eur anbtleut zu Rosenbergs darzu beholfen weren, damit man sich solhs ubermuts und schadens desterpas aufgehalten mocht. Auch, liebe swester, lass ich euch wissen, sind das dy Tabrer ein neuen rat gesezt haben auf dem Tabor und dy ich gefangen hab und in umbkomen sein, auch der Meichsner erslogen ist worden. Sind iss fast, dester fridlicher hieumb solten nu di Schallenberger; alz sy sich zu- richten ein zug in das landtum, so erbegten sy den ganzen krais hieumb auf sy und das dy land wider in einander gewachsen, das villeicht mer ublers und grosse schaden daraus komen mochten, den disen allen krig geschehen ist. Darauf wer gut, ab ir den von Polheim oder ander der euern jemant zu den Schalbergern geschickt hett, das sy sich an solhen rechtboten bemugen hetten lassen und das ein lenger frid gemacht wurde. Ich getraue euch wol, ir wellet der sachen vleissig sein, wann ich meinem gevattern dem von Polheim" desgleichen auch geschriben hab. Und bit 1) srv. v č. 430 a 431. 2) srv. pozn. 4 na str. 373. 3) viz list z 18. září, č. 431. 4) Schal- lenbergerové odpověděli až 5. října, viz č. 441. 5) 14. září, viz č. 430. 6) srv. odpověď z 22. září, č. 438. 7) 18. září, viz č. 431. 8) hrady a zboží Rožmberk byly od r. 1420 v držení Rein- prechta z Wallsee zástavou od Oldřicha z Rožmberka (viz Listář a listinář Oldřicha z R. I, 22 č. 38 a str. 26 č. 40); za purkrabi na Rožmberce byl tehdy dosazen Reinprecht z Polheimu (viz Sedlá- ček, Hrady III, 109), dotčený níže v tomto listu. 9) 21. září, viz č. 434.

Strana 377
Č. 433—435: 21. září 1444. 377 darauf eur beschrieben antwort bei disen boten. Geben zu Crumnaw am montag nach sand Mathes tag, annorum XLIIII°. Auch liebe swester, habt ir icht neuer mer von meinem gnedigen herrn dem Romischen konig oder andern unseren frunden, dy bei seinem gnaden sind? krankheit. Auch lass ich euch wissen, das ich dy gicht in einem arm hab, das ich im ganzer achtag daran lig und aus dem pet nicht komen pin. 434. V Krumlově, 21. září 1444. Oldřich z Rožmberka [Reinprechtovi z Polheimu, správci hejtmanství horno- rakouského]: o svém jednání se Schallenbergery a Oldřichem ze Starhemberka v příčině jejich sporu s klášterem Vyšebrodským; prosí o radu a pomoc a aby on sám nebo Kateřina z Wallsee, jíž také píše, poslali někoho k Schallenberge- rům, aby s nimi vyjednával o mír. — (an sand Mathes tag). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, koncept. List stejného znění, s přísl. změnami, jako list Kateřině z Wallsee z téhož dne, viz č. 433. 435. 21. září 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: nejsou ničím vinni Petrovi Zmrzlíkovi; přesto rádi k Oldřichovi pošlou, až jim vzkáže. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 m, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VM' přiepis psanie Petra Smrzlíkovo poslali, tomuť sme srozuměli. Vieť VM“ i před VM“ Přibík Jassanský vyznal, žeť jemu Smrzlíkovi žádné škody ini pálení neučinil od nás aneboli s našeho města; a s čehoť nám vinu dává, nejsme jemu vinni. Abyť ne- řekl, že bychom svévolně nechtěli k VM“ poslati, když nám VM dá věděti, chcem Da- rádi k VM“ poslati. A bohdá VM srozujmie, že jemu ničímš vinni nejsme. tum f. II. in die sancti Mathei apostoli, anno Domini etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému d. Pečeť odpadla. 1) List Petra Zmrzlíka ze Svojšína se nedochoval. 48

Strana 378
378 Č. 436—437: 22. září 1444. 436. V Krumlově, 22. září 1444. [Oldřich z Rožmberka některému ze správců země Rakouské]: o svém jednání se Schallenbergery a Oldřichem ze Starhemberka v příčině jejich sporu s klášterem Vyšebrodským; posílá opisy některých listů; prosí, aby spolu s ostatními správci země Rakouské vyzval Schallenbergery k míru. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, koncept. Hochwirdiger in gote, gnediger lieber herre, mein willig beraite dinste sein euren gnaden alle zeit willig und berait. Gnediger lieber herre! Alz euern gnaden villeicht wol wissenlich ist, wy dy Schallnberger ein unwillen haben zu dem gots- haus zu Hohenfurt, nu hab ich mein diener den Buzko und den Span zu in geschickt und hab sy lassen bitten, das sy sich an gleich und recht gegen dem gotshaus be- mugen lassen;| darauf sy mir zu antwort geben haben, alz eur gnad in diser inge- slossen abschrift wol vernemen werdet.? Darauf ich in widerumb geschrieben hab, alz ir auch in der ingeslossen abschrift vernemen werdet; darauf sy mir kein antwort getan haben. Nu hab ich herrn Ulrich von Starhenberg auch geschrieben, alz eur gnad in diser ingeslossen abschrift auch wol vernemen werdet; darauf mir der von Starhenbergk auch kein antwort getan hat." Ich hab im darnach aber geschrieben," dieselben brief haben dy seinen nicht wellen einnemen. Auf das mag eur gnad und meniklichen wor erkennen, das Schallbergern mit iren helfern iren mutwillen mit dem gotshaus vermainen zu haben und mit mir und andern frumen leuten, dy gerne mit gemach weren. Auf das bit ich eur gnad, ir wellet mit andern anwelden von anwalts wegen den Schallenbergern schreiben und sy daran weisen, das sy sich an solhen rechtbote bemugen und darauf ein frid machen lassen, damit dem nach- gegangen werde, alz ich in den zugeschriben habe. Mocht ich aber eur gnade und ander anwelde anweisung nicht geniesen, das ich dy Schallenberger an solhen recht- bieten bemugen wolten lassen, so bit ich eur gnade solhs zu gedenken und must mich auch nu hinfur in den sachen halden, alz ich den Schalbergern dann zuge- Geben zu Crum- schriben hab. Und bit darauf eur gnadige beschriben antwort. naw am eritag nach Mathei, annorum XLIIII. 437. V Krumlově, 22. září 1444. Oldřich z Rožmberka ſnejmenovanému pánu rakouskémuj: podává zprávu 1) srv. v č. 430 a 431. 2) odpověď Schallenb. se nezachovala; srv. pozn. 4 na str. 373. 3) 18. září, viz č. 431. 4 srv. 5. října, č. 441. 5) 14. září; viz č. 430. 6) viz 22. září, č. 438. 7) 18. září, č. 431.

Strana 379
Č. 437—438: 22. září 1444. 379 o svém jednání se Schallenbergery, posílaje zároveň opisy listů; prosí, aby je vyzval, aby se poddali k míru. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, koncept. Srv. Oldřichův list z téhož dne nejmenovanému správci země Rakouské, č. 436. Edler herr und ersamen weisen lieben frund, mein fruntlichen dinst zuvor. Ich lass euch wissen, das in dy Schallenberger ein unwillen furgenomen haben gen dem gotshaus zu Hohenfurt. Nu hab ich zu in meine diener geschickt und von des gots- haus wegen rechtgeboten, alz ir in disen ingeslossen abschriften wol vernemen werdet; darauf sy mir kein antwort getan haben. Ich hab herrn Ulrich von Starhen- bergk auch geschriben, alz ir auch in diser ingeslossen abschrift wol vernemen werdet; darauf mir auch kein antwort von im nicht worden ist. Auf das mugt ir und menikleichen wol versten, das dy Schallenberger mit iren helfern iren mutwillen mit dem gotshaus vermainen zu haben und mit mir und andern frumen leuten, dy gerne mit gemach weren. Auf das bit ich euch mit besundern guten vleisse, den Schallenbergern zu schreiben und in daran zu weisen, das sy sich an solhen recht- bote bemugen und darauf ein frid machen lassen, damit dem nachgegangen werde, alz ich in dem zugeschriben hab. Mocht ich aber euer und andern fursten, herrn und stet, den ich auch geschriben hab, anweisungen nicht geniesen, das sich dy Schallenberger an solhen rechtbieten bemugen wolten lassen, so bit ich euch, ir wellet des ingedenk sein und ich must mich auch im hinfur in den sachen halden, alz ich den Schallenbergen zugeschriben hab, wywol ich billiber mit gemach were, das got wol weiss. Und bit darauf euer beschribene antwort bei disen boten. zu Crumnaw am eritag nach Mathei, annorum XLIIII°. Geben Ulr. 438. Na Wildberce, 22. září 1444. Oldřich ze Starhemberka Oldřichovi z Rožmberka: trvá dosud na úmluvě, kterou spolu učinili v Rožmberce, a rád by věděl, od koho má Oldřich nepravdivou zprávu, že jeho lidé mají pomáhati Schallenbergerům proti klášteru Vyšebrod- skému; aby nenechal Táborské táhnouti proti němu přes své panství. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, or. pap. Edler herre und lieber freund, mein freuntlich dinst zuvor. Als ir mir am nachsten geschriben habt, darinne ir beruert, wie die Schallenberger vermainen das kloster zu Hochenfuert zu beschedigen, dabei ich die meinen auch haben sol, des ir underricht seit, als dann eur schreiben inhalt, und ir ermont mich an die 1) list ze 14. září, viz č. 430. 48*

Strana 380
Č. 438—439: 22.—25. září 1444. 380 berednus, so wir am nachsten zue Rosenberg miteinander getan und verlassen haben: nun hoff ich, was ich zu Rosenberg und andern endten mit eu beredt und verlassen hab, das ir nit abgangk darinne von mir habt; und beger zue wissen, von wem ir des underricht seit, wann er euch des nit warleich underricht hat. Solt ich aber fromder ansuchung und kriegs nit mugen vertragen werden, des ich nit hoff, so wil ich darinne handeln, als ich mir selbs schuldig pin. Auch so ist mich angelangt in kurz mer dann zu ainemmal, wie die Tabrer mit iren helfern und zuschuben je ainen gewaltigen zug in das land und besunder auf mich zu tun vermainen; das mir doch alles geschach wider recht aus dem land zu Beheim und durch und uber eur herschaft, darinne mir nit gutleich geschach. Wann hiet jemant zu mir icht zu sprechen, darumb bin ich furkomens willig an den steten, da ich das billeich tun sol. Und getrau, ir seit darob, damit mir solich beschedigung aus dem land und uber und durch eur herrschaft nicht widergee; das will ich gern umb eu verdienen. Geben zue Wiltperg an erichtag nach sand Matheus tag, anno etc. XLIIIIto. Ulreich von Starhemberg. Na rubu: Dem edeln herren hern Ulreichen von Rosenberg, meinem guten freunde. Přitištěna krytá pečeť. 439. V Krumlově, 25. září 1444. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi ze Starhemberka]: že jeho lidé mají pomá- hati Schallenbergerům, o tom jde pověst po kraji a z Rakous přišla výstraha; co se týče tažení nepřátel přes panství rožmberské, nikdy si na to ani král Albrecht ani nikdo z okolních pánů nestěžovali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, souč. opis. Edler herr und lieber frunt, mein fruntlichen dinst zuvor. Als ir mir yezo ge- schriben habt,I hab ich vernomen. Und berurt in euren schreiben, das ir begert zu wissen, vom wem ich underricht sei, das ir dy euren bei solhen scheden haben solt, ob dy Schallenberger teten. Lass ich euch wissen, das alhie in land dy gemain sag ist, wann der kreis alhie umb und verrer in das land von etlichen aus dem land zu Osterreich gewarnt ist worden. Auch als ir verrer berurt, wy euch angelangt sei, wy dy Tabrer ein mechtigen zug und sunder auf euch tun solten, das ich darob wer, das euch solhs beschedigung aus dem lande und uber und durch mein her- schaft nicht widergee, nu ist landkundig, das dy jar alle, so der krieg gewer, hat 1) 22. září, viz č. 438.

Strana 381
Č. 439—440: 25.—26. září 1444. 381 wider mein gnedig herr konig Albrecht seliger gedechtnus noch kein umsessender lantherr mich ny darumb angelangt haben, das dy feint uber mein grunt ziehen, wann got wol weiss und meinikleichen versteen mag und mir auch lait ist. Es ist auch wol wissentlich, das ich den feinten als vil leids und schadens zugezogen und getan hab als ein herr; solten nu darumb ich oder mein arm leut beschedigt werden, so verstund meinikleichen wol, das mir nicht gutlichen geschehe. Geben zu Crumpnaw am freitag nach Maurici, anno etc. XLIIII°. Auch hat euer bot nicht wellen herren einer antwort. Auch als ir schreibt, wy mein bot euern pfleger meins briefs nicht geben hat wellen, nu hab ich dem poten aigentlichen fragen lassen; der spricht bei seinem aid, das man meins briefs von im nicht hat nemen wellen weder in der Freinstat auf dem sloss noch zu Wilperg. 440. Na Wildberce, 26. září 1444. Oldřich ze Starhemberka Oldřichovi z Rožmberka: žádá znovu, aby mu ozná- mil, od koho ví, že by lidé jeho měli pomáhati Schallenbergerům; prosí znovu, aby nedovolil Táborským z Čech a zvláště přes své panství škoditi jemu a jeho lidem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 1444, or. pap. Edler herre und lieber freund, mein freuntlich dinst zuvor. Als ich eu am nach- sten auf eur schreiben geschriben hab, dasselb eur schreiben beruert, wie die Schallenberger das kloster Hochenfuert zu beschedigen vermainen, dabei ich die meinen auch haben sulle, des ir underricht seit, mit mer worten eurs schreibens, darauf ir mein antwurt vernomen habt,? und ich begert zue wissen, von wem ir des underricht seit, wann der hab eu des nit warleich underricht, darauf eur antwurt, es sei dainne im land die gemain sag und der brief umb eu und ferrer in das land von etlichen aus dem land Osterreich gewarnt sei worden: nun kan ich nit versten, was brief das sei, darauf hinein von Osterreich gewarnt sein sulle, und beger noch als vor mich wissen zu lassen, von wem ir des underricht seit, auch wer von des briefs wegen hinein in das land von Osterreich gewarnt hab und was brief das sein sulle; wann geschach des nit, so must ich das versten fur ein fremde ansuchung. Auch als ich eu verschriben hab von der Thabrer, irer helfer und zuschub wegen, darob zu sein, damit mir solich beschedigung aus dem land Beheim durch und uber eur grund und herschaft nit beschech, darauf eur antwurt, wie ir von meins herren gnaden kunig Albrechts saliger gedachtnus noch von dhainem umbsessanden land- herren darumb nie angelangt seit: nun hab ich eu selbs mer dann zu ainemmal da- rumb geschriben, auch selbs mit eu daraus geredt, ich bin auch on zweifel, ir habt 1) 14. září, č. 430. 2) 22. září, č. 438. 3) 25. září, č. 439.

Strana 382
382 Č. 440—441: 26. září — 5. října 1444. des gewalt und seit des wol machtig, und sunder auf das schreiben, so ir mir getan und den purgeren zue der Freinstat abschrift zugeschikt habt, darinne ir doch lauter beruert, wie ir das ganz land zu Peheim wellet erwegen, seind ir des macht und gewalt habt das ganz land zu Beheim zue erwegen, so pin ich sunder on zweifel, ir habt gewalt und getrau und pitt, ir seit darob, damit ich und die meinen wider recht aus dem land zu Peheim und besunder uber und durch eur herschaft nit be- schedigt werden. Das wil ich gern umb eu verdienen. Ich hoff auch, ir und die anderen im land zu Beheim seit des schuldig. Wann hat yemant zu mir icht zu sprechen, darumb pin ich furkomens willig an den stetten, da ich das pilleich tun Geben zu Wiltperg an samstag vor sand Michels tag, anno etc. XLIIIIt° sol. Ulreich von Starhemberg. Na rubu: Dem edeln herren, hern Ulreichen von Rosennberg, meinem gûten freunde. Přitištěna krytá pečeť. 441. Na Wachsenberku, 5. října 1444. Bratři Kašpar a Baltazar Schallenbergerové Oldřichovi z Rožmberka: přijí- mají návrh, aby jejich spor s klášterem Vyšebrodským byl souzen Reinprechtem z Polheimu, správcem hejtmanství hornorakouského; stěžují si znovu na Táborské, že jim škodí z Čech, zdržujíce se na zboží Oldřichově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, or. a dva souč. opisy. Edler herr, unser dinst zuvor. Als ir euer dienner den Busken und den Spann nach eurem enphelhen in werbung bei uns gehabt und auch nachmals geschriben habt, haben wir vernomen. Nun haben wir eu bei denselben euren dieneren wide- rumb zuenpoten und zu wissen getan die unpillich handlung, so uns und den unseren von dem abt und den seinen widergangen und beschehen ist, und darauf gebeten mit dem abt zu schaffen und auch gen den seinen darob ze sein und darzue halten, damit uns und den unseren umb solich unpillich tat und handlung ain abtragen und benuegen geschehe. Darauf ir in eurem schreiben uns am nechsten getan beruert, das ir nicht wissen wellt, wie uns abtragen geschehen sollt, anders ir welt uns dann abtragen schaffen nach unserem gefallen. Nun hoffen wir, das wir nach allem herkomen der sachen nichts unpillichs an eu begert haben noch ungern begeren wolten, wiewol ir beruert und uns bezeicht, das wir unseren muetwillen mit dem gotzhaus und eurem veterlichen erb haben wolten; daran uns nicht guetlich ge- 1) srv. č. 430 a 431.

Strana 383
Č. 441—442: 5. října 1444. 383 schiecht. Und eu doch indem erpiet und begert umb die sach ains furkomens zu sein vor herrn Reinprechten von Polnhaim, verweser der haubtmanschaft ob der Enns, daselbs uns dann von des abts leuten geleich widergeen sulle, es sei freuntlich oder rechtlich, darauf tun wir eu zu wissen, das wir solh furkomen als fur hern Rein- prechten von Polnhain, verweser der haubtmanschaft ob der Enns, nicht abslahen und aufnemen wellen in solicher beschaiden, das uns der zu baider seiten in kurz ainen tag fur sich benenn und beschaid uns zu baider seit gegenainander verhor. Mugen wir da miteinander in der guetichait geaint werden, das stee an im selbs, mocht aber des nicht gesein, das uns dann daselbs umb unser zuespruch und un- pillich handlung und tat, so uns von dem abt und den seinen widergangen ist, des abts leut daselbs zu recht gestelt werden und uns daselbs von in umb unser zue- spruch recht widergee. Auch als ir beruert, wie eu angelangt sei, wie wir und die unsern von eu reden, das die veint auf euern grunten gehalten, gefudert und ge- speiset werden, das eu fremde bedunk, nun sprechen wir noch als vor, als wir dann gegen dem Busken und Spann geredt haben, das die Tabrer mit iren helfern und zueschuben uns und die unseren aus dem land zu Behaim wider recht beschedigen mit namen und prant und sich auf euern grunten speisent und aufhalten, als ir uns vor vernomen habt. Datum Wessenberg an montag nach Michaelis, anno Do- mini etc. XLIIII°. Caspar und Walthesar gebrueder die Schallenberger. Na rubu: Dom edlen herren, herren Ulreichen von Rosennbergk. Pečeť odpadla. 442. V Krumlově, 5. října 1444. Oldřich z Rožmberka Táborským; aby Frambergéř vrátil jeho chudému člověku koně, které mu pobral. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 712 a, souč. opis. Súsedé milí! Jakož Frambergéř našim chudým lidem z Rožmberského zboží na svobodné silnici koně pobral a ten člověk přišel k vám na Tábor a mluvil Fram- burgéřovi vuoči a Frambergéř kázal sobě toho člověka ujistiti, aby naň vedl a sám také vručil, aby odvedl, pak když přietelé toho člověka s tiem nás obeslali, poslali sme po Jiříka z Dráchova a osnámili sme jemu ty věhy a prosili jeho, aby k vám 1) srv. v žalobách Oldřichových před 9. březnem 1444, výše str. 324—325.

Strana 384
384 Č. 442—443: 5.—6. října 1444. dojel a ty věci na vás vznesl a prosil od nás, aby tomu člověku spravedlivě sě stalo, tu Jiřík zasě přijel a pravil nám, že již Frambergéře na Tháboře nenie. Protož, milí súsedé, prosímeť vás, aby to nám od služebníka vašeho opraveno bylo a tomu chudému člověku ti koni zasě vráceni byli vedle úmluvy v Budějovicích učiněné. A toho žádáme odpovědi vašie po tomto poslu. Datum Crumlow f. II. post Fran- cisci, anno etc. XLIIII°. Ulreich von Roz. Na rubu: Táborským. 443. V Krumlově, 6. října 1444. Oldřich z Rožmberka [bratřím Kašparovi a Baltazarovi Schallenbergerům]: prosí znovu, aby na roku s opatem vyšebrodským přijali rozhodnutí Reinprechta z Polheimu a opravili opatovi, jestliže mu učinili něco neprávem; ve věci tažení nepřátel proti nim přes jeho panství jim již psal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, koncept a dva souč. opisy. Mein dinst zuvor, lieber freund. Alz ir mir yezo wider geantwurt habt auf solh zuembieten, so ich euch von Spann meinem diener am nachsten getan hab," darauf ir mir under vil andern worten yezo schreibet, wy das ir solhs furkomens fur den von Polheim nicht abslahent und aufnemen wellet im solher beschaiden, das euch der zu beider seiten ein tag fur sich benenne und beschaid, euch zu bai- der seit gegeneinander verhor, muget ir da miteinander in der gutikeit geaint werden, das stee an im selbs, macht aber des nicht gesein, das euch dann daselbst umb euer spruch unpillich handlung und tat, so euch von dem awbt und den seinen widergangen sei, des abts leut daselbs zu recht gestelt werden und euch daselbst umb eur zuspruch recht widergee, solh rechtbieten dunkt mich nicht nachperlich, wann ich euch vor geschriben habe, das euch der abt mit den seinen furkomens sein sol fur herrn Reinprechten von Polheim, wen er im teg bescheide, oder fur den andern, als dann dasselbig mein schreiben mit mer worten innenhelt; daselbst sol euch gleich widergeen, es sei freuntlichen oder rechtlichen, und von euch und den euren auch aufgenomen werden auf denselbigen tag etc. Nu schreibt ir mir, das euch oder den euren recht widergen sol oder nicht, das ir oder die euer rechtens wider seine wolt. Auf das bit ich euch noch, ir wellet solh rechtbot fur den von Polheim aufnemen, alz oben berurt ist. Und ist, das ir oder di euren ge- gen dem abt oder den seinen ichz gehandelt het, das dem abt und den seinen des- 1) 5. října, viz č. 441. 2) 18. září, viz č. 431.

Strana 385
Č. 443—445: 6.—7. října 1444. 385 gleichen von euch und den euren auf denselbigen tag auch widerfare. Und alz ir verrer berurt, wie dy feint euch uber unser grunt schaden zuziehen, darauf antwort ich, alz ir vor in meinem schreiben wol vernemen habt. Und bit darauf eur beschri- ben antwort bei dem boten. Geben zu Crumnaw am eritag nach Francisci, annorum XLIIII. Ulr. 444. 17. října 1444]. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž Frambergéř od nich odejel a do- dnes i s rukojmím se nevrátil, nevědí, jak se přičiniti o vrácení těch koní jeho člověku. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 712 b, or. Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Člověk ten, o něhož nám píšete, přišed k nám túžil na Framburgéře, že jest jemu koně pobral, jakož i v oči, když sme jeho zavolati kázali před se, jemu mluvil jest. A Framburgéř žádal, aby nám to vručil a vedl. A když ten člověk vručil, tehdy také Framburgéř na otvod zaručil. A by člověk nevrukuje byl se kázal s ním vsaditi, bez pochybenie, že bychom také byli kázali Framburgéřovi do vězenie, rukojmí od něho nepřijímajíc, ačkoli od nás od puol léta služby jest nejměl; neb přijev k nám do města, pravil se od pana Zdenka s Brdnice přijieti, a odjev po svědomie, podnes i s rukojmím se nevrátil. Jemužto tak mnoho jakožto rukojmí věřili sme, že jest sám čest a vieru slíbil řádně sě z toho vyvésti, že těmi koňmi nenie vinen. A poněvadž jest tak nešlechetně proti své cti a vieře učinil a my skutkem ani kterú radú o těch koních co vieme ani by kde k našemu městu byli přivedeni, buoh vie, že se nevieme kterak přičiniti, aby tomu člověku byli navráceni. Datum f. IIII. Purgmistr a radda města hory Thábor. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečet. 445. Ve Wachsenberku, 7. října 1444. Bratři Kašpar a Baltazar Schallenbergerové Oldřichovi z Rožmberka: jsou ochotni k slyšení před Reinprechtem z Polheimu, ač si nejsou vědomi viny vůči 1) viz č. 442. 49

Strana 386
386 Č. 445—446: 7.—13. října 1444. opatovi vyšebrodskému; stěžují si znovu na Tábory, že jim škodí ze země České, zdržujíce se na panství Oldřichově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 711, or. a 2 souč. opisy. Edler herr, unser dinst zuvor. Als ir uns yezo aber verschriben habt, das haben wir vernomen. Nu lassen wir eu wissen, das wir umb solich unser spruch und unpillich handlung und tat, so uns und den unseren von dem abbt und den seinen widergangen ist und darumb wir eu menigermal gepeten und angerueft haben, uns geleich und ein genuegen darumb ze tun, das uns aber bisher verzogen ist, und das ir nun in euren schreiben seczet fur herrn Reinprechten von Pollnhaim, solich furkomen und recht wir auch nicht abslahen und gern aufnemen wellen in aller mass und mainung, als wir eu vor verschriben haben.? Dann als ir uns schrei- bet, ob wir und die unseren wider den abbt und die seinen ichcz gehandelt hieten, das dem abbt und den seinen desgeleichen auf denselbigen tag von uns und den unseren geleich und recht vor hern Reinprechten von Polnhaim widerfare, darumb ist uns nichts wissenlich, das wir oder die unseren wider den abbt oder die seinen ichts unpillichs gehandelt haben. Vermainet aber der abbt oder die seinen uns spruch nicht zu vertragen, so sei wir furkomens verhoren und rechten in allen pillichen steten nicht wider, so wir darumb auch ervodert werden. Danns als ir antwort von der veint wegen, darauf sprechen und antworten wir noch als vor, das die Taborer mit iren helfern und zueschuben uns und die unseren aus dem land ze Behaim wider recht beschedigen mit nam und prant und sich auf euren Datum grunten speisen und aufhalden, als ir uns dann vor wol vernomen habt. Wessnberg an mitichen nach Francisci, anno etc. XLIIII°. Caspar und Walthesar gebrueder die Schallenberger. Na rubu: Dem edlen herren, herren Ulreichen von Rosenbergk. Přitištěná pečeť odpadla. 446. V Krumlově, 13. října [1444/. Oldřich z Rožmberka Janu [Chaussovi]; neví, kdo jest ten jeho služebník, o němž psal měštanům benešovským, chce však jeho lidem zjednati u svých lidí právo a dáti jim glejt; ať je přiměje, aby to přijali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 85, 1 0, koncept. 1) 6. října, viz č. 444. 2) 5. října, viz č. 441.

Strana 387
Č. 446—447: 13.—18. října 1444. 387 Unsern gunstlichen grus zuvor, lieber Hans! Als du unseren burgeren zu Be- neschaw schreibest von deins dieners wegen etc.,| haben wir vernomen. Nu wissen wir nicht, wer derselbig dein diener ist. Aber wie darumb hat derselbig dein diener oder jemant anders icht zu den unseren zu sprechen, wellen wir in sunderlich recht an pillichen steten schaffen und in darzu frid und gleit geben. Und getrawen dir wol, du wellest dy deinen darzu halten, das sy solhs von uns und den unseren aufnemen. Wer aber, das dy deinen solhs nicht aufnemen wolten, so mechstn doch selbs wol versteen, das uns nicht gutlichen geschehe. Und bitten darauf dein be- Geben zu Crumnaw am eritag vor Calixti. schriben antwort. Ulr. 447. V Bechyni, 18. října 11444]. Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z Rožmberka: na jeho radu ponechá svou věc s Táborskými k roku před ním; o Jirklovi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 714, or. pap. Služba má napřed, urozený pane. Pane milý! Jakož mi Vašě Milost píše, že by měli Tháborští před VM“ rokovati s crálovú radúv a že by to mělo o mú věc konáno býti, a že sě VM“ zdá, abych toho ponechal do té chvíle, ač mi sě to kolivěk přéliš dlúho dlí, však VM“ k libosti a k zdání chciť toho ponechati; leč by mi sě to přéliš dlúho dlilo, tehdyť bych musil na nich svého dobývati. A jakož mi VM píše o Jirklovi, žádaje, abych vašemu člověku svědomie dal, mněť nic viece svědomo nenie, než žeť sem jemu klyt dal k rozmluvení, jakož jsú jemu Budějovští u Ber- nartha kuoň stavili. A přede mnúť jest pravil, že z Němec jede, a před tovaryši mými pravil, že v Němcích tři koně vzal; a těchtě nevodil ke mně ani do města mého, aniť vieme, kdeť jesti je měl. A žádalť jesti ode mně klytu k odpočinutí; tohoť sem učiniti 1) list z 28. dubna 1444 zní: Mein dinst wist, leybem nachpaurem. Eur schreybem hab ich vernumen und hab das dem mein harem lassem. Da hat der mein scholenn amtburt daruber gettam, er hab vorubay recht wehabt in erem marchkt.Und ist der Kugler rychter dyweyl gebeissem und der Lareynz Leyder purgermayster. Und demschelb rat dyschelbyg zeit auch wol wissemleych ist, das im von dem erem unrecht wyder gameinst. Noch uber das wil der eur noch sein wilem em- phachem, so mag er sych in acht tagem wol herfugem; und wem er mit im darzu pringem wil, dem steyn ich fur gelayt unz wider am sein gebar in dem lamt zu Osterreych. Eur verschrybem amt- burt list mich widerumb wissem. Geben zu dem Papem auf der Tey am erttag vor Vilypy Auch pitt ich euch, ir welt mir mein hoff- und Jacoby im XLIIII jar. Hans von Chaussa. leyt nycht hindern, als euch das mein her von Rassemberg auch wol wissem wirt lassem. — Na rubu: Deym erbem und weissem rychter und dem rat und der ganzhem gemain zu Weneschau sol der priff. — Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 85, 1 0, or. pap. 2) dotčený list se nedochoval. 49*

Strana 388
Č. 447—449: 18.—29. října 1444. 388 nechtěl i proti Němcuom. A jinéhoť mi nic svědomo nenie. nico post festum Galli. Datum Bechin domi- Jan z Lažan sed. na Bechyni. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu mně přieznivému, buď dán. Pečeť odpadla. 448. V Novém Městě za Vídní, 28. října 1444. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby v Praze podporoval čest a dobro domu Rakouského, jako činil dosud. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 715, or. pap. Fridrich, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen ziten merer des reichs, herzog zu Osterreich und zu Steyr etc. Edler besunder lieber! Als du uns geschriben und dein ziehen gen Prag" verkundet hast, begerend unser meinung zu wissen? etc., also zweivel wir nit, dir sei unser meinung zu guter masse vor wol kunt. Und begern mit fleisse, du wollest unsers haus von Osterreich ere und pestes furdern, als du bisher getan hast, und wir des ein ganz getrauen zu dir haben. Das wollen wir gen dir gnediclich erken- nen. Geben zu der Newenstatt an sand Simonis und Jude tag, unsers reichs im funften jure. Ad mandatum domini regis. Na rubu: Dem edeln Ulrichen von Rosenberg, unserm besunder lieben getruen. Přitištěna velká krytá pečeť. 449. V Novém Městě za Vídní, 29. října 1444. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby nedovolil nepřátelům země Rakouské sbírati lid na svém panství a jím táhnouti. 1) totiž na sněm; srv. list Přibíkův z 10. září, č. 427. O říjnovém sněmu strany Rakouské v Praze viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 27 a d. Poč. listopadu přešli sněmovníci do Čes. Brodu, kam přibyli i členové strany Poděbradské z Nymburka (srv. pozn. 1 na str. 371), ke společnému sně- mu; viz Urbánek na uv. m. 33 a d.; návrh usnesení tohoto sněmu, opravený a doplněný Oldři- chem z Rožmberka, zachoval se v Třeboň. archivu (Hist. 720). 2) list Oldřichův se nezachoval.

Strana 389
Č. 449—450: 29. října—23. listop. 1444. 389 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 716, or. pap. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, Reg. č. 940. — Urbánek, Čes. dej. III. 2, 411. Fridreich, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich, ze Steyr etc. Edler und besunder lieber! Wir begern und bitten dich mit fleiss, ob Jan von Vettaw, Jan vom Pernstain oder ander unser und unsers furstentumbs Osterreich veint icht volk in deinem gepiet oder daselbs umb dich aufbringen und durch dein herschaft und gepiet furen und bringen wolten, daz du in das nicht gestattest. Daran tûst du uns ain gût gevallen und wellen das auch gnedicleich gen dir er- kennen. Geben zu der Newnstat an phinztag nach sant Simons und sant Judas tag, anno etc. quadragesimo quarto, unsers reichs im fumften jare. Commissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edlen unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečet. 450. 23. listopadu 1444. Táboršti Oldřichovi z Rožmberka: o Frambergéřovi, který učinil škodu jeho člověku; kdyby věděli jak, rádi by se přičinili, aby ta škoda byla opravena. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 712c, or. pap. Srv. č. 442 a 443. Službu naši napřěd, urozený pane milý, vzkazujeme. Ačkolivěk Framburgéř té chvíle, když člověku vašemu tu škodu učinil, u nás v službě nebyl ani jest těch koní k nám vedl, však by člověk váš byl požádal práva, naň nezarukuje na dóvod, byli bychom Frambergéře stavili a vašemu člověku miesto učinili. A Frambergéř, na odvod vručiv, podnes se vyvodí, než před tovařiši na dvoře pana Jana Bietov- ského praví, že se chce z toho řádně vyvésti; kterýžto čest a vieru nám zastavil a vručiv pod padesáti kopami i s svým rukojmí, nesmie k nám bez glejtu k svému vývodu přijieti. I buoh vie, že bychom rádi chtěli se přičiniti, kdyžbychom věděli, kterým obyčejem, aby člověku vašemu jeho škoda byla opravena. Datum f. II. ante festum beate Katherine virginis, anno etc. XLIIII°. Purgmistr a radda města Hrad. Thábor.

Strana 390
390 Č. 450—452: 23.—26. listop. 1444. Na rubu: Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečet. 451. V Dobronicích, 23. listopadu [1444. Vikart z Udin, purkrabí na Dobronicích, a písař Vilan Oldřichovi z Rožm- berka: o vyznání vězňů z Jistebnice; přimlouvají se za sepekovského faráře Václava. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 718, or. pap. Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož jest VM' psala o ty vězně z Jisteb- nice, abych jich kázal pokusiti, rač VM věděti, že jsem je kázal na skřipec vrci. Malovec, ten se jest nic neznal, než Kurta ten se jest zeznal, že jest vzal vašemu člověku sieti, také i vašim lidem bral ptáky v séti, a že by Malovec také s ním byl, jakož jsú ptáky brali lidem vašim. Také rač VMt věděti, žeť nejsú páleni ani jsú ohně viděli. I rač VMť rozkázati, kterak s nimi dále máme činiti. Také prosil nás kněz Václav, farář zsepekovský, abychme se zaň přimluvili k VM“, aby s ním VMť ráčila milostivě naložiti, neb by chtěl se tu rád stavěti a jest tu v Sepekovách rodilý i viery našie staré dobré; a kněze Heřmana, starého faráře, z sebú na ztravě chová. Datum Dobronic feria II. ante s. Katherine virginis. Vikarth z Udyně, purgrabie na Dobronicích, Vilan písař. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, pánu našemu milostivému, buď dán. Přitištěna pečeť z čer. vosku: na štítě kotouč, v jehož středu jest koule (viz Sedláček, Česko- mor. herald. II. 87), nápis nečitelný. 452. V Krumlově, 26. listop. 1444. Oldřich z Rožmberka Budějovským: ustanovuje jim rok s Petrem Zmrzlíkem ze Svojšína. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 o, koncept. Súsedé milí! Opět nám Petr Zmrzlík píše, abychme jemu a vám rok položili." I položili jsme jemu rok v tu neděli po svatém Mikuláši najprv příštieho, aby před 1) dotčený list se nedochoval. 2) srv. č. 435. 3) 13. prosince.

Strana 391
Č. 452—454: 26.—30. listop. 1444. 391 námi na Crumlově ten den byl neb s plnú mocí vyslal; a protož vám též a také pokládáme, abyste na den svrchupsaný některé své také s plnú mocí před nás vy- Datum Crumlow f. slali, zdali bychom ty věci k dobrému konci mohli přivésti. V. post Katherine, annorum XLIIII°. Na rubu: Budějovice. Oldfřich]. 453. 27. listop. 1444. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: pošlou své posly k roku s Petrem Zmrzlíkem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 627 p, or. pap. Urozený pane, VM“ službu naši napřed vzkazujeme. A dávámet VM“ věděti, že jakož nám rok s Petrem Smrzlíkem kladete před VMt, že své k tomu času nemeškáme poslati. Datum f. VI. ante Andree apostoli, anno etc. XLIIII°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám přieznivému d. 454. V Šaumburku, 30. listop. 1444. Anna hraběnka ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: otevřela jeho dopis, psaný jejímu synovi Bernhartovi, protože ani její manžel ani syn nejsou doma; zprávy z Rakous a Uher; kamenníka mu brzo pošle. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 721, or. pap. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 61 č. 215 (reg.). Edler lieber sweher, mein freuntlichen dinst mit guetem willen bevor. Euer schreiben, so ir yez meinem sun graf Bernharten getan habt, hab ich geoffent und aigenlich vernomen, wan der wolgeborn mein lieber herr und gemahel, auch mein sun graf Bernhart, nicht anbaim sind. Und hab euern gesund und wolmugen und euer kinder, auch von des tags wegen zu Prag, von herzen gern gehort und sag eu solichs verkundens grossen dank. Darauf lass ich eu widerumb wissen, das der 1) viz č. 452. 2) dotčený list Oldřichův se nedochoval. 3) říjnový sněm strany Rakou- ské v Praze; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 27 a d.

Strana 392
Č. 454—455: 30. listop.— 13. pros. 1444. 392 obgenant mein lieber herr und gemahel, ich und meine kind von den gnaden gottes bei guetem gesund sein. Dann von der Armenicken€ wegen ist die red hie gewesen gleich, als ir das in euerm schreiben geseczt habt, aber mich ist nachmalen an- gelangt, wie das nicht sei. Auch har ich dizmals neuer hofmer nicht sagen, denn das mein genedigist herr der Romisch kunig etc., der von Passaw und der obgenant mein gemahel noch beieinander in der Newstat sind. Auch von der Unger wegen, wie die schaden tuen sulden, da hab ich nicht vor verstanden. Und des stainmetzn wil ich eu fur sich in kurz schicken, ob der bei gesund beleibt, wann was ich euer freuntschaft liebs und gevallens erzaigen mag, des bin ich eu alzeit willig. ben zu Schawnberg an sand Andres tag, anno etc. XLIIIIt°. Ge- Anna grefin zu Schawnberg. Na rubu: Dem edeln herren, hern Ulreichen von Rosenberg, meinem lieben sweher. Přitištěna krytá pečeť. 455. V Krumlově, 13. prosince 1444. Oldřich z Rožmberka Anně, hraběnce ze Šaumburka: děkuje, že mu poslala mistra Ondřeje a prosí, aby Ondřejovi dovolila pracovati u něho i v létě; táže se, zda hrabě Jan se vrátí domů ještě před postem, neboť by s ním rád mluvil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 21, koncept. Z části vydal Fr. Mareš, Pam. archaeol. XVI, 145. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 61 č. 216 (reg.). Edle wolgeborne frawe und liebe swiger, mein fruntlichen dinst zuvor. Alz mir eur liebe maister Andresen yezo her geschickt habt,2 des pin ich ganz dank- nement von euch. Und hab mich mit demselbigen maister Andresen beredt, das er mir mit etlichen andern seinen helfern auf den sumer arbeiten solt, darzu ich solher maister alhie nicht gehaben mag. Auf das bit ich eur liebe mit besunderem guten vleisse, demselbigen maistr Andresen yezo zu erlauben, wenn das ich auf den sumer nach im schiket, ob eur lieber gemahel und mei lieber sweher oder eur liebe nicht anheim weret, das er dannoch dy laub zu mir zu komen hett. Auch bit ich eur liebe, ir wellet mir verkunden, ob der obgemelt mein lieber sweher noch vor vaznacht anheim kom,’ wann ich gar trefflich sach mit im zu reden het; wer aber, das er in der abgemelten zeit nicht anheim kom, so must ich mein treff- 1) viz pozn. 1 na str. 372. 2) srv. v listu Anny ze Šaumburka z 30. listop., výše č. 454. 3) srv. tamže.

Strana 393
Č. 455—457: 13.—19. pros. 1444. 393 lich potschaft an seumnus gen Wyenn tun. Auch lass ich eur liebe wissen, das ich mitsampt meinen kindern von den gnaden gotes in gutem gesund und vermugen sein; desgleichen west ich auch von euch und den euren alle zeit gerne. ben zu Crumnaw am suntag nach sand Niklas tag, annorum XLIIII°. Ge- Ulr. Der edlen wolgeboren frawen, frawen Annan gravin zu Schawnberg, meiner lieben swiger. 456. Ve Strakonicích, 15. pros. 11444]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: nemá a ne- chce míti příměří s Jindřichem, vévodou bavorským, nejsa ničím vinen. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 722, or. pap. O sporu mezi Václavem z Michalovic a Jindřichem Bavorským viz revokace u č. 304, str. 264. Službuť svú vzkazuji VM“, urozený pane a příteli milý! Jakož mi píšete o knězi Henrichovi, že by vánocě blízko byly, i račte věděti, žeť já s ním žádného příměřie nemám aniž miením mieti. Vie TM, žeť sem na vás přestati chtěl a vy ste sě mocně vázati nechtěli. A oni jsú sě znali k desieti a těch mocni nejsú, než jednoho, pravie, že by mocni byli; i slyším, že i toho mocni nejsú. A mněť jsú vždy lidé moji zahubeni, žeť mi pusto bude za mnoho let, a druhé vězniem. A já nic vinen nejsem, i musímť svého dobývati svými přáteli, jak budu moci. Datum in Stra- konic feria tercia ante s. Thome. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, amico carissimo, detur. Přitištěna krytá pečet. 457. V Krumlově, 19. prosince 1444. Anna z Rožmitála, manželka Jana Smila z Křemže, dává svou dobrou vůli k listu, jímž prodal Jan Smil z Křemže Oldřichovi z Rožmberka své právo k Husi, Prachaticům, Husinci a jinému zboží, a zříká se všeho svého práva na tato zboží. 1) tento list se nedochoval. 50

Strana 394
394 Č. 457: 19. prosince 1444. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Prachatice II0 1 Ac č. 1e, or. perg. Schmidt-Picha, UB. Krummau II, 61 č. 217 (reg.). — Srv. Wagner, Jan Smil z Křemže, Čas. Čes. Mus. 62 (1888), 184. Já Anna z Rosmitála, pana Jana Jana Smila z Křemže manželka, vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú: Tak jakož svrchu psaný pán a manžel mój milý prodal jest urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosm- berka i jeho budúcím všecko své právo, kteréž je měl k Husi, k Prachaticóm, k Husinci i k jinému zboží, tak jakož hlavní listy na to udělaný svědčí, že já svrchupsaná Anna dala jsem i dávám mocí listu tohoto svú plnú vuoli k těm všem věcem zapsaným, co v těch listech zapsáno stojí, kteréž je svrchupsaný pán a manžel mój milý svrchupsaným pánnóm z Rosmbergka učinil a v nich se zapsal. A já svrchupsaná Anna ani mój budúcí ani nižádný ode mne nemáme ani chci na to všecko zboží ani na které, zvláště kteréž svrchupsaný pán a manžel mój milý svrchupsanému panu z Rosmberka a jeho budúcím zapsal a prodal, sáhnúti právem buďto duchovním ani svědckým ani věnnem, kteréž bych na tom zboží měla aneb mám, ani mocí ani sice nižádným obyčejem, kterak by kolivěk živý člověk vy- mysliti mohl, ani proti těm listóm, kteréž svrchupsaný pán a manžel mój milý urozeným pánnóm z Rosmberka dal a v nich sě zapsal, nemám mluviti ani učiniti chci nižádným obyčejem ani mierú, jakž by kolivěk živý člověk vymysliti mohl. A to všecko, co svrchu psáno stojí, já svrchupsaná Anna z Rosmitála slibuji svú dobrú vierú křesťanskú ctně, věrně a křesťansky zdržeti bez přerušení všelikakého. A toho všeho na pevnost a na lepší jistotu kázala sem svú vlastní pečeť k tomuto listu přivěsiti. A k tomu sem prosila slovutných panoší Jana Rusa z Čemin, v tu chvíli purgrabie na Crumlově, Vanka Pieska z Radenína, Jana Koňathu z Olešnice, Oldřicha Růbíka z Habřie a Petra Višně z Větřnie, že sú na svědomí věcem svrchu- psaným své pečeti k mé pečeti a k mé prosbě k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán na Krumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého čtyřidcátého čtvrtého, tu sobotu před svatým Thómú apoštolem boží. Na perg. proužcích přivěšeno 6 pečetí z černého vosku: 1) štít rozčtvrcený, v 1. a 4. poli nezřetelný předmět, v 2. a 3. střela k prav. hor. rohu směř., nápis: sigillum - domine anne- de rozmita . 2) na štítě korbel, nad helmou totéž znamení ozdobeno kytou (srv. Sedláček, Českomor. heraldika II, 74—75), nápis: johannis de czemyn . 3) na štítě tři obrněné nohy, nad helmou křídlo, nápis: vaniek piesk z hradenyna (dosti nezřetelné; srv. však tutéž pečet v Listáři a listináři sv. I, 197 č. 289); 4) na štítě i nad helmou krkavec (viz Sedláček, Herald. II, 187), nápis: johannis de olessnic 5) štít rozpůlený, levá polov. kostkována, nad helmou křídlo s kostkami (srv. Sedláček, Herald. II, 125), nápis: ulrici - de hlavatec. 6) na štítě soudek, jehož tři obruče dolů a tři nahoru obráceny, nad helmou totéž znamení s kytou; nápis: s petri - de - wietrzn . 1) 25. července 1444, viz č. 413.

Strana 395
Č. 458: 20. prosince 1444. 395 458. V Krumlově, 20. prosince 1444. Oldřich z Rožmberka podává zprávu o výslechu Jana Smila z Křemže: do- kázal Smilovi, že padělal list císaře Zikmunda a dopustil se i jiných vin; proto vsadil Smila opět do vězení. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 24lw, souč. opis. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM 1888 (LXII), 186 a d. — Schmidt-Picha, UB. Krummau II, 61 č. 218 (reg.). — Pangerl, UB. Goldenkron 449—451 v pozn. (překlad do němčiny). — Srv. Sedláček, Hrady XI, 157—8; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 42 a d. My Oldřich z Rozmberka, když bylo jakožto dnes po obědě v neděli před svatým Thomášem na Krumlově léta od narozenie Syna božieho tisícieho čtyrstého čtyřidcátého čtvrtého, kázali jsme pana Smila z Křemže před se do veliké světnice přivésti, ješto mnoho dobrých lidí s námi tu bylo. Tu přišel jest i s ženú svú, při- stúpiv před nás, i dal nám všecky listy vedle úmluvy, úmluvné i hlavnie, a řka: „Milý pane, teď TM“ dávám všechny listy úmluvné i hlavní, svú dobrú vóli i všeckno své zbožie, tak jakož úmluva mezi námi svědčí, a věřím již TM“, ze mě propustíš a na nás laskav budeš.“ Tuť jsme dále tázali panie Anny, manželky jeho: „Paní Anna, také svú vuoli k tomu dáváš?“ A ona, držéc list v své ruce na dobrú vuoli na pargameně s visutými pečetmi, i die: „Pane, teď dávám TM“ tiemto listem svú dobrú vuoli ke všem věcem, tak jakož tento list muoj svědčí.“ Tu jsme vzeli ten list od nie i řekli jsme: „Nu, pane Smile, poněvadž jsi nám učinil, což's nám učiniti měl, teď tě také propúštieme konečně vedle úmluv.“ Tu pan Smil vstav a podě- koval nám a opět prose, abychme naň laskavi byli. Tu jsme řekli: „Pane Smile, seď, ať tyto listy čteny budú, aby dobří lidé slyšeli, kterak jsi nám se zapsal. A také kde jest ten list na Korunské zbožie od krále Václava“ dobré paměti?“ Tu jest přisáhl, že je nikdy žádného listu neměl na to zbožie. Tu jsme jemu zase řekli: „Milý pane Smile, pomníš-li, kdy jsi zde před námi byl, tuť jest Smytyan ten list po tobě v pušce nosil a ukázavši jej nám v malé světnici, v kteréž krajčí nynie dělá, a písař náš Hanušek jej četl a sami jsme jej v našie ruce měli.“ Opět odepřel a přisáhl, že jeho neměl. Kázali jsme posélacie listy čísti, kteréž je nám před několika léty, prvé než se nám do vězenie našeho dostal, kterak je nám psal, že má prvé nežli my zápis od krále Václava“ dobré paměti. Ohledav listy poséla- 1) viz dva listy z 25. července 1444, č. 413 a 414. Kromě těchto byl ještě nějaký třetí list úmluvný, dnes ztracený; víme to ze dvou přiznávacích listů Mikuláše z Lipy a na Lipnici z 13. pros. 1444 (Třeboň. archiv, Hist. 241 u, v), kde praví, že na prosbu Smilovu, jeho manželky a synů přivěsil svou pečeť ke třem listům „na pergameně s visutými pečetmi“, jež má pan Oldřich z Rožm- berka (u oněch dvou listů z 25. července jest pečet Mikulášova). 2) viz č. 457. 3) neznámý zápís. 4) listy Jana Smila z Křemže z 18., 22. a 28. června 1437; viz Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, str. 218 a d., č. 326, 327 a 329. 50*

Strana 396
396 Č. 458: 20. prosince 1444. cie, že tu pečeť jeho a písmo písaře jeho, nemoha jinak, řekl: „I ovšem, měl sem list na Korunské zbožie od krále Václava dobré paměti, že mi opat z té summy vydávati měl, kteráže summa králi do komory dána měla býti, na každý rok pade- sáte kop, ale nikdáž jsem těch peněz nebral a toho listu již nemám.“ Tuť jsme jemu řekli: „Milý pane Smile, najprvé tuto před dobrými lidmi přisáhl's, že jsi nikdy krále Václavova listu neměl, a tuto již pravíš, že jsi jej měl, ale že jeho již nemáš; i jest nám divno, že se nestydíš za svú řeč a vždy s námi nepravými slovy vuokol jdeš. Ač jsi prvé proti nám mnoho zlého učinil a my tobě to všechno od- pustili, a to nám nemuož pomocno býti proti tobě, již se nemieníme dáti viece klamati.“ I kázali jsme hlavnie listy čísti všeckny pořád. A když přišlo na ten list, kterýž svědčí na naše vsi i“ jeptišké, a když ten přečten byl, kázali jsme poslední list, kterýž falšovaný jest, přečísti, ten se srovnal na den a na datum jakožto ten list, který před tiem falešným čten byl.2 Tu jsme řekli: „Pane Smile, kterak je to, že tuto na jedno zbožie dva listy máš pod majestáty ciesařovy milosti, a na jeden a) v ruk. vepsáno mezi řádky; Pangerl, UB Goldenkron 450, přehlédl tuto spojku „i“ a přeložil toto misto: „welche von unseren Nonnendörfern handelt“, což způsobilo další omyl ve výkladu — srv. níže pozn. 2. 1) nejspíše zápis cis. Zikmunda z 1. června 1437, jímž zapsal Janu Smilovi z Křemže za tvrz Dražice některé vsi kláštera Zlatokorunského a jiné vsi kanovnictví Vyšehradského (Sedlá- ček, Zbytky register 202 č. 1472) — nikoli však vsi jeptišské; tento omyl převzal Oldřich patrně z listu Smilova z 25. července (č. 413), kde uveden zápis na Zbytinu, Koryto, Ovesné a „děptické vsi“ (srv. pozn. 3 na str. 360); některé vsi jeptišek kláštera sv. Jiří zapsal Zikmund Smilovi 5. května 1437 zároveň s Volary (Sedláček, Zbytky register 201 č. 1470) — tento zápis asi Oldřich neminil. Ovšem Oldřichovi nepatřily ani ty zlatokorunské vesnice; dovolával se zápisu, který neexistoval, jak činil již dříve v l. 1436—1437 za svého sporu s Prachatickými a Janem Smilem (srv. Listář a listinář I, 207 č. 308, str. 217 a d., č. 325—327). 2) tím falešným listem minil Oldřich nejspíše list z téhož data, 1. června 1437, jímž zapsal Zikmund Janu Smilovi rovněž za tvrz Dražice město Prachatice (Sedláček, Zbytky register 201 č. 1471); nevadilo by, že pořad listin, jak čteny za tohoto výslechu, neshodoval se s pořadem listu Smilova z 25. července (č. 413), jímž byly ty listiny Oldřichovi postoupeny. Avšak právě ta okolnost pravděpodobně svedla Sedláčka (Děj. Písku I, 51) k domněnce, že tím falešným listem minil Oldřich zápis na Volary, který uveden byl ve Smilově listu z 25. července na posledním místě — ten měl však jiné datum, 5. května (viz výše pozn. 1); srv. též další poznámku. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 43, vyložil věc tak, že Oldřich prý měl na mysli dva zápisy na Zlatokorunské zboží vydané zároveň, jeden ve prospěch Oldřichův, druhý Smilův; všimněme si však, že ve zprávě Oldřichově o zápisu na Zlatokor. zboží byla řeč již výše, zde pak není uvedeno, jakého zboží se falešný zápis týkal, a Oldřich praví níže „tuto na jedno zboží dva listy máš“ (srv. také pozn. 3). Také z Pangerlova výkladu (UB. Goldenkron 451 v pozn.), že Oldřichovi šlo o to, aby se zbavil nároku Smilova na Zlatokorunské zboží (Pangerl vyvodil odtud i falsifikaci listiny na Zlatokorunské zboží z 1. října 1420, která je však pravá — srv. Listář I, 24 č. 39) plyne, že tím falešným listem rozuměl nějaký zápis na Zlatokor. zboží; srv. také jeho chybu v textu zprávy Oldřichovy, uvedenou v pozn. a) výše. 3) každý ze čtyř listů Smilo- vých, jež postoupil Oldřichovi (viz 25. července č. 413), týkal se jiného zboží (Hus, Prachatice, zlatokorunské a vyšehradské vsi, Volary a svatojirské vsi), byla by tu tedy nesrovnalost. Zdá se však, že Oldřich minil dva zápisy, které dostal Smil sice na rozličná zboží (1. zlatokor. a vyšehradské

Strana 397
Č. 458: 20. prosince 1444. 397 den oba z canceláře vyšly; a tohoť sem nikdy neviděl, ač sem mnoho v canceláři byl, byť na jeden den dva listy na jedno zbožie vydány byly. A také ani písmo ani pargamen z kanceláře nenie, než tuto dobří lidé vidie, že je to list falešný; protož pověz nám, kde si ten list vzal.“ I řekl, že jemu z canceláře dán jest. Tu jsme řekli: „Nezdáť se nám, byť který písař v canceláři trpěn byl, ješto by takovéto písmo psal.“ Tu Smil řekl: „Písaři v canceláři neměli kdy, než psalť jest to písmo písař páně Divišuov Bořkuov a ten mi list dal.“ Tuť jsme opět řekli: „Milý pane Smile, však tobě ten list svědčí a ne Divišovi Bořkovi, co je pak mohl tobě dáti?“ Dále odpierati nemohl, než řekl: „Pane, na božie milosti jsem a na tvej.“ Tuť jsme jemu zase řekli: „Pane Smile, tu jsi se o veliké věci pokusil, chtě nás i naše děti tiemto listem falešným dobrým lidem ohyzditi i k nenabytným škodám připraviti. A poněvadž tak zřetedlný faleš u tebe nalezen jest, jinak již tomu učiniti nemuo- žem, než béřem tě zase v svú moc a k svýma rukama jakožto falešníka.“ A on odpověděl: „A pane, poněvadž mě zase jímáš, vrať mi listy mé zase.“ Tuť jsme jemu odpověděli: „Proč bychme tobě zase listy vrátili? Však jsme u tebe kúpili a již jsme nětco peněz na tom trhu tobě a ženě tvé dali a ostatek vedle úmluv ženě a dětem tvým rádi dodáme.“ Tu Smil opět odpověděl: „Buoh to vie, že jsem proti své cti nikdy neučinil a chtěl bych jej rád viděti, ješto by to řekl, a jestli kdo, nechť vystúpí.“ Tu jsme řekli: „Milý Smile, my sme první, ješto jsi nám proti své cti učinil a nepravě mluvíš.“ Opověděl: „Pane, TM' vynímám.“ Tu jsme řekli: „Teď paní Anna, žena tvá, kde má věno své?“ Odpověděl: „Jmáť na těchto vsech, pomenovav jich. Tu jsme řekli: „Pane Smile, neb ty musíš křivdu praviti nebo žena tvá.“ Odpověděl: „Pane, pravdať jest, zastavil jsem věno jejie, ale mohu to vy- platiti, když mohu.“ Řekli jsme: „Pane Smile, opět jsme tě tu na nepravé řeči na- lezli. A poněvadž pravíš, že jsi nikdá proti své cti neučinil, pane Smile, vieš-li, byv služebníkem krále polského, přijels do vojsky před Thábor k králi Albrechtovi dobré paměti a přikázal's se k němu, vzav dary jeho, jel jsi domuov, a tvoji pro- vsi, 2. Prachatice), avšak v náhradu za jedno zboží, totiž tvrz Dražice (srv. výše pozn. 1 a 2); o tom svědčí slova synů Smilových v listu Oldřichovi z Rožmberka ze 4. ledna 1445 (Třeboň. archiv: Hist. 241x; bude otištěn v III. svazku Listáře): „tomu muož každý rozuměti: by pán a tak otec náš dědictvie [t. j. tvrz Dražice] dal za falešné majestáty, aneb je sám mohl falšovati proti svému dědictví.“ Ať tak či onak, nezáleželo Oldřichovi na důslednosti, nebot mu šlo o to, aby se Smila zbavil a mohl bez překážky držeti všechna ta zboží; o Zlatou Korunu usiloval již déle (srv. v pozn. 1), Prachatic — dříve zboží Smilova — se zmocnil po Jankovi ze Sedlce (srv. jeho list z 1. května 1444, výše č. 385) a zhotovil na ně, spolu i na Volary, falsum s datem 1421 pros. 21 (viz Listář I, 256 č. 365). 1) srv. však zprávu v listu Táborských, Píseckých a Vodňanských z 9. dubna 1445 Oldřichovi z Rožmberka (Třeboň, archiv: Hist. 241aa; bude otištěn v III. sv. Listáře) o svědectví Jana Touška z Pacova, písaře staroměstského a dříve písaře krále Zikmunda, „že list ten s majestátem CMti falešný nenie, ale rukú jeho psaný.“ (uvedli již Pangerl, UB. 2) r. 1438; viz Goldenkron 451 v pozn., Sedláček, Děj. Písku I, 51, Urbánek, Čes. děj. III. 2, 43) Urbánek, Čes. děj. III. 1, 3601.)

Strana 398
398 Č. 458—460: 20. pros. 1444 a 1442—1444. špehovali, kde koně napájejí. A ihned nazajtřie šikovals bratra svého Otíka, ten s svými pomocníky vzal králově milosti 24 koní; a s těch koní ještě jeden mimo- chodník máme, kterýž Janek z Sedlce vzal na Prachaticích, když jest do Prachatic vpadl. A také vieš dobře, cos tu měl jednati. Pak pomysli na to, učinil-li's kdy viece proti své cti neb toliko proti nám.“ A s tím kázali jsme jej zase do vězenie vsaditi. 459. [1442—1444]. [Oldřich z Rožmberka Táborským!: aby nesahali mocí na člověka Harachéřova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 729, koncept. Súsědé milí! Vznesl na nás panoše náš Harachéř, že ste člověka jeho Hanuše Holla z Olbramóv“ obeslali, praviece, že by vám byl rukojmí za Michala, kteréhož ste v svém vězení měli, a jestliže by se před vámi na Hromnicě nepostavil, že byste chtěli k němu i k statku jeho hleděti. Myť sme od Harachéře toho úplně zpraveni, žeť ten člověk toho rukojemstvie odpierá a praví, že jest vám za Michala nikdy nesliboval. Protož věříme vám, že na toho člověka mocí sahat nebudete, ale zdá-li sě vám, že by k němu kterú vinu měli, že budete toho hleděti právem bez moci dle úmluv, kteréž spolu máme. 460. fasi 13. dubna 1443 nebo 14. března 1444/. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: neobeslali lidí ve Vřescích pro svůj užitek, nýbrž k vůli chudým lidem svého špitála, jimž je daroval Jindřich Košínský. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 300, 1, or. pap. AČ. XIV, 9 č. 1490 (datum: 1443?). Službu naši napřěd, urozený pane, vzkazujeme. Poněvadž list hlavní s Jindři- chovú Košienského a paní Alenú, jeho manželkú, dobrú vólí jmáme, nadáli bychom sě, že také k těm lidem v Vřescích právo jmáme, neb Jindřich nadepsaný, držav ty lidi mnoho leta bez přěkážky, i otdal je z své dobré vóle k záduší chudým do našeho špitála. I neobslaliť sme pro svój užitek těch lidí před se, ale pro ty chudé, Datum sabbato ante dominicam Ramis palmarum. aby člověčenstvie slíbili. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. a) „z Bavor“ škrtnuto. 1) před r. 1441 — viz Sedláček, Hrady VII, 222; srv. pozn. 1 na str. 339. 2) srv. v žalobách Oldříchových před 9. březnem 1444 stížnost, že Táborští se uvázali v lidi z Vřesec, patřící panoši Příškovi (výše na str. 317).

Strana 399
Č. 460—464: kolem r. 1444. 399 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 461. [před 21. zářím okolo r. 1444]. Pešík z Bělé, hejtman třeboňský, [Oldřichovi z Rožmberka]: nemá sudů k vození vápna; prosí o zvěřinu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký IV, 683, opis 18. stol. Rač TMt věděti, že sem již jednu vápenici skuro odvezl, ale TM' sudúv mi žádných neposlal, ale vozíme v hnojných koších a v korbách etc. A více TM“ pro- sím, aby mi TMť rozkázala Šetelovi, aby mi dal nějaký kus zvěřiny, abych sobě nasolil, neb čekám sem své matky k Veliké noci búhdá. A tohoť prosím všeho za milostivou odpověď. Datum Třeboň f. II. ante diem s. Mathei apostoli. Pešík z Bělé. 462. [1444]. Oldřich z Rožmberka Janovi z Rýžmberka: odpověď na jeho žádost o ně- jaký list. Znění Oldřichova listu se nedochovalo, víme o něm jenom z Březanovy genealogie Švihov- Toho roku týž pan Jan, když si ku panu ských z Ryžmberka (Třeboň, Schwarzenb. archiv): vladařovi domu Rožmberskýho o nějaký list2 dopisoval, pán odpověď dal, že tak s vyslaným jeho zůstal, kdyby pán bůh pana Viléma Švihovského, bratra jeho, neuchoval, aby jinému toho listu ne- vydával než panu Děpoltovi; a tak rozumí se, že bratr jejich byl. 463. skolem r. 1444]. Oldřich z Rožmberka spolu s Menhartem z Hradce, Janem Švihovským z Rábí a Mikulášem z Borotína a Landštejna byli rozhodčími ve při vdovy po Čáslavu z Podolí a sirotky s jedné strany a Kosoři z Malovic s druhé strany. Třeboň, Schwarzenb. archiv: záznam v Březanově genealogii rodu z Podole. 464. [Kolem r. 1444]. [Oldřich z Rožmberka Táborským): aby propustili z vězení Petra z Málkova. 1) 1444 podle souvislosti Březanova textu. 2) srv. výše č. 83.

Strana 400
400 Č. 464—466: kolem r. 1444. Dodatky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 726, koncept. Súsedé milí! Vznesl na nás Petr Višně, panošě náš, že máte jeho člověka ze- jména Petra z Málkova v vašem vězení a že byste jej mienili šacovati. Protož prosí- meť vás, abyste člověka služebníka našěho propustili a ač by jemu co bylo vzato, navrátili dle mieru a zvláště běhu, v kterémž spolu není sme. DODATKY. 465. V Krumlově, 5. července 1442. Oldřich z Rožmberka rozhoduje spor mezi kaplickými a benešovskými řezníky o prodej masa na trzích týdenních a sobotních. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 51 č. 189 (reg. z něm. opisu v zám. arch. na Nových Hradech; při výzkumu pro edici Listáře nebyl však onen opis nalezen). 466. 18. července 1444. Oldřich z Rožmberka přivěsil svou pečeť k listině, již Jan Rus z Čemin, purkrabí krumlovský, slibuje, že po smrti Aleny z Kraselova vydá Soběslavským list na plat v Košicích, který mu dala Alena schovati k věrné ruce. — (tu sobotu po světie Margretě). Soběslav, městský archiv: IIL, or. pap. s dvěma přit. pečetmi, I. odpadla, 2. malá pečeť Oldřichova z červ. v. (růže na štítě, nápis poškozen).

Strana 401
PŘEHLED LISTŮ A LISTIN. Hvězdičkou jsou označeny kusy otištěné zde po prvé. Str. * 1385 leden 22. — Jana z Rožmberka vyznání o intabulaci statků Henslina, měšťana třeboňského, k jeho ruce. * 1420 leden 22. — Král Zikmund zapisuje Janovi z Hradce Lomnici. [1438 leden 1]. — Oldřich z Rožmberka a ostatní hejtmané zemští hornolužickým městům: o volbě krále Albrechta. [1438] leden 16. — Táborští Oldřichovi z R.: aby se nezastával lidí jejich nepřátel. 1438 leden 18. — Aleš ze Šternberka a Hynce Ptáček z Pirkštejna Oldřichovi z R.: o jednání o pokoj v zemi a uvedení krále do země. 1438 leden 21. — Oldřich z R. přikazuje Krumlovským, jak mají činiti kšafty. * 1438 leden 25. — Vyznání Matěje Višně z Větřní a j. o vině Jindřicha Žakavce, purkrabí na Helfenburce, vůči Oldřichovi z R. [1438] leden 29. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: ať se přičiní, aby Albrecht Rakouský neutiskoval královny a brzo jednal s českými posly. [1438] únor 1. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: neopustí úmluv pražských; noviny z Prahy, o sjezdu v Chrudimi atd. [1438] únor 6. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: aby Albrecht Rakouský ne- meškal přijeti do Čech atd. [1438] únor 12. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: aby on i jiní páni pamatovali svých slibů na sněmu v Praze a nedali utiskovati královnu. 1438 únor 26. — Příměří Oldřicha z R. s Táborskými. 1438 únor 27. — Koncil Basilejský Oldřichovi z R.: doporučuje mu své posly ke králi uherskému a českému. [1438 únor]. — Oldřich z R. podával do Prahy zprávy o Albrechtovi Rakouském a českém poselství k němu. [1438 duben 1. pol.]. — Oldřich z R. v poselství českém ke králi Albrechtovi ve Vídni. 1438 duben 26. — Oldřich z R. Táborským: o chudých lidech, které mu zjímal Zbyněk Veliký. [1438 duben]. — Zbyněk Veliký z Květuše Oldřichovi z R.: odpovědný list. [1438 květen poč.]. — Oldřich z R. na sněmu strany rakouské v Praze. 1438] květen 5. — Táborští Oldřichovi z R.: aby kázal vrátiti jejich lidem, co jim vzal Táborek. 2 8 9 10 11 11 12 13 13 14 14 66 100 14 51

Strana 402
402 [1438] květen 9. — Táborští Oldřichovi z R.: aby propustil jejich písaři Pešovi lidi Str. v Třemešné. [1438 květen 10]. — Táborští Oldřichovi z R.: ať purkrabí zvíkovský nepřekáží lidem Pešovým v Třemešné; stěžují si na Rynarta Dobronického. [1438 květen—červen). — Oldřich z R. v Jihlavě a v Praze na korunovaci krále Albrechta. 1438 srpen 18. — Oldřich z R. knězi Mikulášovi v Krumlově: zprávy z pole atd. [1438 srpen 27. — Hynce Ptáček z Pirkštejna Oldřichovi z R.: posílá glejty; zítra se mohou sjeti k jednání. [1438 před září 22]. — Oldřich z R. Perchtě ze Šternberka: o jejím synu Zdeňkovi. [1438 září 2. pol.]. — Oldřich z R. vyzván králem Albrechtem, aby vyprovodil z Čes. Budějovic na Zvíkov vojenské sbory říšské táhnoucí do Slezska atd. 1438 říjen 27. — Král Albrecht Oldřichovi z R.: o svém tažení do Slezska; aby se připravil do pole. 1438 listopad 30. — Oldřich z R. svědkem a spolupečetitelem na listině Matěje, faráře krumlovského. [1438] pros. 31. — Oldřich z R. Reinprechtovi z Wallsee: stěžuje si na Lipolta Krajíře. 1439 leden 5. — Kašpar Vavřincův Oldřichovi z R.: aby mu svěřil správu českého hospice v Římě. 1439 leden 16. — Král Albrecht Oldřichovi z R.: aby propustil z vězení Smila z Křemže nebo určil rok. 1439 leden 21. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: děkuje za zprávy, prosí o další atd. 1439 únor 9. — Oldřich z R. podává na kaplanství v Bošilci Zikmunda z Kaplice. 1439 únor 24. — Petr Břekovec z Ostromeče činí příměří s Oldřichem z R. 1439 březen 2. — Oldřich z R. spolupečetitelem listiny Ludmily z Vesce. 1439 březen 4. — Oldřich z R. jmenuje Kašpara Vavřincova gubernátorem českého hospice v Římě. [1439 březen 4). — Oldřich z R. gubernatorovi českého hospice v Římě: nemůže mu nyní poslati žádanou pomoc. *1439 březen 5. — Oldřich z R. činí s Bedřichem ze Strážnice a s Táborskými příměří. 1439 březen 18. — Seznam ostatků a klenotů, zastavených Oldřichem z R. Rein- prechtovi z Wallsee zároveň s hrady a městem Rožmberkem a Vyšebrod- ským opatstvím. * 1439 březen 28. — Oldřich z R. vyhlašuje rozsudek sporu kláštera Třeboňského s obcí Třeboní. 1439 březen 28. — Oldřich z R. daruje klášteru Třeboňskému poříčí, pole atd. u Dlouhé lávky u Třeboně. 1439 duben 23. — Jan ml. z Ústí činí s Oldřichem z R. příměří. 16 17 18 18 18 19 20 20 21 22 23 23 24 24 24 24 25 26 15 16 27 28 29

Strana 403
403 [1439] květen 4. — Jindřich Žakavec z Lažan, purkrabí helfenburský, Oldřichovi Str. z R.: o vězních na Zvíkově, na Helfenburce atd. 1439 květen 8. — Král Albrecht Oldřichovi z R.: ať přiměje Kadanské, aby učinili slib Jindřichovi z Plavna. 1439 květen 10. — Král Albrecht ustanovuje Oldřicha z R. a Menharta z Hradce správci a hejtmany království Českého. 1439 květen 10. — Král Albrecht činí s Oldřichem z R. a Menhartem z Hradce úmluvu o hejtmanství král. Českého. ípo 1439 květen 10]. — Oldřich z R., hejtman král. Českého, najímá žoldnéře. *1439 červen 19. — Oldřich z R. prodává novohradskému měšťanu Pavlovi roční plat v Meziříčí. * 1439 červenec 8. — Táborští činí s Oldřichem z R. příměří. [1439] červenec 13. — Svojše ze Zahrádky Brusovi ze Zahrádky: o jednání se Zmrzlíkem v pří- čině jeho příměří s Oldřichem z R. 1439 červenec 15. — Král Albrecht Oldřichovi z R.: o vyslání vhodných poslů k jeho sjezdu s králem polským. 1439 červenec 23. — Fridrich Saský Oldřichovi z R.: ve věci Janka ze Svídnice psal králi římskému. [1439] srpen 11. — Táborští Oldřichovi z R.: Čabelický prostředkuje mezi nimi a Pra- žany i jinými; o nepřátelství Oldřichově se Zmrzlíkem a Píseckými. * 1439 srpen 15. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o svatbě svého syna s dcerou Reinprechta z Wallsee. 1439 srpen 28. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: jest ochoten sejíti se s ním příští středu v Linci. * 1439 září 16. — Oldřich z R. slibuje Hanušovi z Puchheimu, že vyplatí do tří neděl jeho klenoty a stříbro zastavené za dluh Oldřichův. * 1439 září 16. — Oldřich z R. slibuje Hanušovi z Puchheimu, že mu do tří neděl za- platí svůj dluh. * 1439 září 21. — Mikuláš z Hořic a na Šelmberce prodává Oldřichovi z R. ves Tříklasovice. [1439] září 22. — Táborští Oldřichovi z R.: aby jejich lidem bylo navráceno, co jim pobrali jeho lidé. [1439] září 30. — Jan ze Soutic Oldřichovi z R.: o příměří mezi stranami Ptáčkovou a rakouskou. [1439 po 16. říjnu]. — Táborští Oldřichovi z R.: o vězních a o koních Lyskových. 1439 list. 3. — Aleš ze Šternberka a j. Oldřichovi z R.: o smrti krále Albrechta a usnesení svolati sněm celého království. 1439 list. 5. — Oldřich z R. oznámil Pražanům úmrtí krále Albrechta. 1439 list. 14. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: aby přijel bez meškání do Prahy. 1439 list. 20. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: o ustanovení obecného sněmu ke dni 13. prosince. 29 30 31 32 33 33 35 38 36 37 38 39 39 40 41 42 43 44 45 45 46 47 47 51*

Strana 404
404 Str. [1439] list. 24. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: vyčítá, že se sněm příliš odkládá. 48 49 1439 pros. 6. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: o svém poselství na sněm. 1439 pros. 14. — Jan Sekretář z Kostelce dává Oldřichovi z R. bezpečný průvod na sněm do Prahy a zpět. 1439 pros. 15. — Oldřich z R. Táborským: o příměří s nimi. 1439 pros. 24. — Táborští činí příměří s Oldřichem z R. 1440 leden 14. — Král polský Vladislav Oldřichovi z R.: posílá k němu Jana z Med- věze se zprávami. 1440 leden 17. — Oldřich z R. činí příměří s Janem Zajímačem z Kunštátu a u Sv. Prokopa. [1440 leden — únor]. — Oldřich z Rožmberka na sněmu v Praze. [1440] únor 24. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: nemůže jednati mezi ním a Zají- mačem; o rozdílném listu na Šternberk. *[1440 po 24. únoru]. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: o své při se Zajímačem. * 1440 březen 9. — Jan ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o listu pro hraběte Celského; ať nedůvěřuje Menhartovi z Hradce atd. [po 1440 březen 22]. — Zbyněk z Kocova činí s Oldřichem z R. úmluvu o držení zámku Vildštejna. po 1440 březen 22]. — Oldřich a Jindřich z R. slibují, že zachovají úmluvu se Zbyňkem z Kocova o zámek Vildštejn. * 1440 duben 4. — Jan Stojkovic z Dubrovníka, legát koncilu Basilejského a papež- ský, dovoluje Oldřichovi z R. zvoliti si zpovědníka. 1440 duben 6. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: aby sněm pražský byl odložen. 1440 duben 6. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: posílá k němu Prokopa z Rab- štejna se zprávami. 1440 duben 6. — Menhart z Hradce dává Václavovi ze Svojšína a Svojšovi ze Za- hrádky glejt k roku s Oldřichem z R. 1440 květen 1. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: o odložení sněmu pražského, na němž s ním o všem promluví, i o jeho sporu se Zajímačem. 1440 květen 1. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: o svém poselství na sněm pražský. [1440] květen 5. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: aby nemeškal přijeti na sněm; o svém sporu se Zajímačem. * 1440 květen 7. — Vilém z Rýžmberka a ze Švihova vyznává, že Oldřich z R. mu odevzdal list císařův na Chotěšovské zboží. * 1440 květen 7. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: posílá k němu Mikuláše Presenzra. * 1440 květen 13. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: aby vytrval na straně její a jejího syna atd. [1440 květen 15. — konec června]. — Oldřich z R. na volebním sněmu v Praze. 50 50 51 51 51 52 52 53 53 54 55 56 56 57 58 58 59 59 60 61 61 62

Strana 405
405 * 1440 červen 13. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o vrácení sukna jeho poddanému Str. Volfangu Patznerovi. *1440 červen 16. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: děkuje za zprávy; rád se s ním setká. * 1440 červen 28. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: děkuje za zprávy; o svém sporu se Zajícem z Hazmburka. “po 1440 červen 28]. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o penězích pro Zajíce z Hazmburka. *1440 červenec 9. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o své schůzce s ním. * 1440 červenec 12. — Oldřich a Jindřich z R. oznamují, že opat kláštera Třeboňského koupil úrok ve vsi Libíně, a potvrzují listinu Jana z R. z 22. ledna 1385. [před 1440 červenec 20]. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: aby na sněmu v Praze hájil ji a jejího syna jakožto dědice země České. * 1440 červenec 29. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: děkuje za zprávy; i on mu vzkáže více. 1440 srpen 14. — Oldřich z R. Janovi ze Sedlce, hofmistru vévody bavor. Albrechta: o sjezdu v Koubě atd. (po 1440 srpen 14]. — Jan ze Sedlce, hofmistr vévody bavor. Albrechta, Oldřichovi z R.: vévoda se súčastní sjezdu v Koubě atd. 1440 září 4. — Vévoda bavorský Albrecht Oldřichovi z R.: posílá mu opisy listů krále Fridricha a královny Alžběty. 1440 září 13. — Oldřich z R. vévodovi bavor. Albrechtovi: král Fridrich a královna Alžběta psali též jemu a jiným českým pánům atd. 1440 říjen 9. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: děkuje mu za věrnost, pošle své posly zároveň s královými. * 1440 pros. 7. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: prosí o radu, co činiti a na který den poslati poselství. 1440] pros. 24. — Táborští Soběslavským: o Pešovi ze Sedlčan a zloději Pracíkovi. 1440 pros. 24—29]. — Soběslavští Táborským: o Pešovi ze Sedlčan, Pracíkovi a oloupení lidí Oldřicha z R. *[1440] pros. 29. — Táborští Soběslavským: o Pešovi a oloupení lidí Oldřicha z R. * 1440. — Před Oldřichem z R. sjednána úmluva o zboží Markety z Desk. [koncem 1440 neb poč. 1441]. — Oldřich z R. ke koncilu Basilejskému: zpráva o jed- nání o volbě nového krále; žádá za peněžitou pomoc. *koncem 1440 neb poč. 1441]. — Jan Bolochovec ze Šatavy, hejtman soběslavský, Oldřichovi z R.: o vězních táborských. *[1441 poč. ledna]. — Soběslavští Táborským: psali jim pod svými pečetmi pravdu; o Pracíkovi. *[1441] leden 12. — Táborští Soběslavským: i oni psali vždy pravdu; o Pracíkovi. 64 65 65 66 67 69 69 70 71 72 72 73 74 75 76 77 77 63 63 86 87 88

Strana 406
406 1441 leden 13, Jindř. Hradec. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: čeká, až jej obešle Str. do Třeboně. 89 1441 leden 15. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: ať obešle Ptáčka z Pirkštejna, aby jim položil rok v Třeboni. * 1441 leden 21. — Oldřich z R. prodává Kateřině Jehlové od Hory roční plat v Ho- molech. * 1441 leden 22. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: posílá k němu posly se zprávami. 1441 únor 18. — Vévoda krakovský Jan z Tenčína Oldřichovi z R.: ve věci krále polského. * 1441] březen 1. — Mikuláš Jindřichův Oldřichovi z R.: zprávy z Uher a Rakous. * 1441 březen 4. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: o nárocích svých a svého syna Ladislava na království České. 1441 březen 15. — Mikuláš Jindřichův Oldřichovi z R.: o svém příjezdu do Krum- lova; noviny. * 1441 duben 5. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: pošle k němu své poselstvo. * 1441 nebo 1447 duben 23. — Oldřich z R. dává písaři velešínskému Janovi z Třebo- myslic louku. [1441 koncem dubna). — Vyznání Jana ze Srlína, jak Peša ze Sedlčan zrazoval Tá- borské Oldřichovi z R. * 1441 duben 29. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: posílá list Táborských o zajetí Srlína. [1441] květen 3. — Táborští Zdeňkovi ze Šternberka: o zajetí Srlína. 1441 květen 9. — Táborští Menhartovi z Hradce a stavům na sjezdu v Jindř. Hradci: žalují na Oldřicha z R. * 1441 květen 10, Jindř. Hradec. — Urovnání sporu mezi Oldřichem z R. a Janem z Hradce o Lomnici. * 1441 květen 10. — Jan z Hradce postupuje Oldřichovi z R. zápis krále Zikmunda na Lomnici. [1441] květen 19. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: obešle Táborské znovu o pro- puštění Srlína. 1441 květen 22. — Táborští Oldřichovi z R.: neučinili mu nic nepravého; o Janovi z Tožice. 1441 květen 24. — Oldřich z R. Táborským: jednali vůči němu nepravě; o Janovi z Tožice. 1441 květen 26. — Táborští Oldřichovi z R.: o Janovi z Tožice. [1441] květen 26. — Jan Bolochovec ze Šatavy Oldřichovi z R.: o Janovi z Tožice a Janovi ze Srlína. [1441] květen 27. — Jan ze Soutic Oldřichovi z R.: aby se připravil do pole. 1441 květen 27. — Táborští Janovi z Rušinova: vyčítají mu, že jeho landfrid tažením proti Koldovi z Náchoda posiluje cizozemce proti Čechům. 90 90 91 92 92 93 94 95 96 97 98 98 99 100 102 103 103 104 89 104 105 107

Strana 407
407 [1441] květen 28. — Jiří z Kunštátu a z Poděbrad a Dětřich z Miletínka Oldřichovi Str. z R.: o tažení proti Koldovi z Náchoda a příměří s jeho pomocníky. 105 [1441] květen 29. — Hynce Ptáček z Pirkštejna a Jan Hertvík z Rušinova Oldřichovi z R., Menhartovi a Janovi z Hradce: aby vytáhli proti Koldovi z Náchoda. * [1441 květen]. — Táborští Ptáčkovi z Pirkštejna: aby netáhl proti Koldovi z Náchoda. * 1441 červen 2. — Oldřich z R. Fridrichovi, králi římskému: aby mu zaplatil dluh a půjčil zbraně k dobytí Tábora. *[1441 červen 2.] — Oldřich z R. nejmenovaným rakouským pánům u dvora krále Fridricha ve Vídni: aby se přimluvili u krále, aby mu poskytl pomoc k dobytí Tábora. 109 111 1441 červen 12. — Svojše ze Zahrádky vypovídá Oldřichovi z R. příměří. [1441] červenec 3, Strakonice. — Václav z Michalovic a na Strakonicích: o jestřábech. 111 1441 červenec 11. — Oldřich z R. slibuje, že zachová i dále příměří s Táborskými. 111 [1441] červenec 11. — Jan ze Soutic Oldřichovi z R.: zprávy o bojích. 112 1441 červenec 13. — Táborští slibují zachovati úmluvy a příměří s Oldřichem a Jindřichem z R. 113 1441 červenec 16. — Jan ze Soutic Oldřichovi z R.: táže se, zda učinil příměří s Táborskými. 1441 červenec 16. — Oldřich z R. Cáhlovským: aby vrátili Mackoltovi ze Such- dola sůl. 1441 srpen 15. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o svém sporu s Přibíkem Klenovským. * 1441 srpen 20. — Oldřich z R. hraběti Janovi ze Šaumburka: aby k němu přijel, anebo sám pojede za ním. * 1441 září 4. — Mikuláš, zvolený arcib. pražský, dovoluje Oldřichovi z R. a jeho dětem, aby si zvolili zpovědníka a měli přenosný oltář. 1441 září 5. — Oldřich z R. poslal koncilu Basilej. a papeži Felixovi V. listy, v nichž 116 sliboval poslušnost. * 1441 září 8. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: přijede k němu zítra ráno. 116 [1441] září 18. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: ať Perchta z Kravař zachovává úmluvy. 117 [1441] září 21. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: přijel by za ním na Zvíkov atd. 118 1441 září 25. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: na sněmu s ním promluví 118 o všech věcech. [1441] září 28. — Táborští Oldřichovi z R.: o Janovi z Tožice; žalují na Pešíka z Bělé. 119 1441 říjen 11. — Král Fridrich slibuje Oldřichovi z R., že mu zaplatí dluh 3000 zl. 120 1441 říjen 21. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: posílá k němu se vzkazem Albrechta z Koldic. 1441 říjen 23. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: posílá k němu se vzkazem Ladislava z Hatny. 106 106 108 113 114 114 114 115 121 121

Strana 408
408 1441 říjen 28. — Oldřich z R. Táborským: aby rozkázali vrátiti Sokolíkovi a Šprinc- Str. štejnarovi pobrané věci. 121 * 1441 list. 4. — Oldřich z R. královně Alžbětě: je vždy ochoten sloužiti jí a králi Ladislavovi. 122 1441 list. 9. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: aby mu Perchta z Kravař ne- bránila dělati rybník mezi Holicemi a Rovní. 122 1441 list. 13. — Táborští Oldřichovi z R.: Šprincštejnar není jeho služebníkem. 123 1441 list. 14. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: aby ustanovil rok mezi ním a Václavem z Michalovic. 124 1441 list. 15. — Oldřich z R. Táborským: aby propustili Šprincštejnarovi jeho rukojmí. 125 1441 list. 18. — Oldřich a Jindřich z R. zastavují dvůr v Trhových Svinech. 125 1441 list. 24. — Menhart z Hradce Oldřichovi z R.: měli by se spolu sjeti před sněmem v Praze. 1441 list. 26. — Jan z Dubrovníka Oldřichovi z R.: o přijetí poslů synody Třeboňské v Basileji; doporučuje posly koncilu. * 1441 list. 27. — Ludvík d'Aleman, předseda koncilu Basilejského, Oldřichovi z R.: děkuje za list; o příznivém přijetí poslů Oldřichových na koncilu. * 1441 list. 29. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: o sporu Alše ze Šternberka a Hynka Krušiny ze Švamberka s norimberskými měšťany. 1441 pros. 4. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: o svém postavení v Uhrách; aby jí oznámil, kdy bude sněm v Praze. * 1441 pros. 15. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o roku v příčině svého sporu s Václavem z Michalovic. * 1441 pros. 17. — Opat vyšebrodský Zikmund Oldřichovi z R.: zpráva o poselství v Basileji; aby opatřil glejt poslům koncilu do Prahy. 132 [1441] pros. 18. — Táborští Oldřichovi z R.: jejich poslové jsou u něho zdržováni 133 a haněni. [1441] pros. 25. — Menhart z Hradce Oldřichovi z R.: aby mu poslal naproti své lidi. 134 [1442] leden 14. — Jan ze Soutic Oldřichovi z R.: o účasti Hynce Ptáčka z Pirk- štejna na sněmu v Praze. 1442 únor 19. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: král polský odtáhl se škodou od Bratislavy. * 1442 únor 24. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: ustanovuje mu rok s Václavem z Michalovic. * 1442 únor 27. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: aby ustanovil rok mezi ním a Václavem z Michalovic. *1442 březen 1. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: pošle na ustanovený rok své posly. 1442 březen 4. — Oldřich z R. spolupečetil listinu klášteru Zlatokorunského o prodeji dvora v Chvalovicích. 126 126 128 129 130 131 135 135 136 137 137 138

Strana 409
409 * 1442 březen 6. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: oznamuje znovu rok mezi Str. ním a Václavem z Michalovic. 138 * 1442 březen 14. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: posílá své rady na rok v Krumlově. 139 * 1442 březen 20. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: prodloužil příměří mezi ním a Václavem z Michalovic. 1442 březen 23. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: posílá k němu se vzkazem Fridricha z Donína. *1442 březen 27. — Oldřich z R. královně Barboře: přimlouvá se za svého služeb- níka a jeho matku v příčině rychty mělnické. [1442] březen 30. — Fridrich z Donína Oldřichovi z R.: vzkaz od královny Alžběty a zprávy o bojích s Poláky v Uhrách. * 1442 duben 5. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o svém příměří s Václavem z Michalovic. *1442 duben 13. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: aby se přičinil i v Rakousích o vrácení koruny jí a jejím dědicům. [1442 před 27. dubnem]. — Oldřich z R. Táborským: aby upustili od osazení kostela v Nedvědicích. * 1442 duben 27. — Jindřich st. z Plavna, purkrabí míšeňský, Táborským: aby upustili od osazení kostela v Nedvědicích. [1442] květen 9. — Táborští Oldřichovi z R.: aby jim ustanovil rok v Soběslavi: stěžují si na Jana Sádla. *1442 květen 10. — Oldřich z R. Táborským: určí jim rok, jakmile bude moci; o Sádlovi. 1442 květen 21. - Oldřich z R. Táborským: ať káží propustiti jeho člověka. *1442 červen 2. — Oldřich z R. Táborským: aby kázali vrátiti ukradené věci mlynáři v Trh. Svinech Hanzalovi. 146 *1442 červen 7. — Glejt Táborských Oldřichovi z R. do Strakonic. 147 [1442 kolem 7. června]. — Oldřich z R. slibuje, že zachová výpověď Hynka Krušiny 147 ze Švamberka mezi ním a Táborskými. * 1442 červen 10. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: o odložení vídeňského sněmu. 148 */1442] červen 12. — Táborští Oldřichovi z R.: oni nečiní nic nepravého; stěžují si na služebníky Oldřichovy. *1442 červen 12. — Královna Alžběta Oldřichovi z R.: o prodloužení splatné lhůty na dluh krále Albrechta. 1442 červen 13. — Oldřich z R. prodává Jiřímu řeč. Skopec dvůr u Hrádku. 1442 červen 14. — Oldřich z R. Menhartovi z Hradce: aby přiměl k právu Albrechta z Vydří. 1442 červen 22. — Oldřich z R. Táborským: aby vydali Srlína na záruku. [1442] červen 25. — Táborští Oldřichovi z R.: o propuštění Srlína. * 139 140 140 141 141 142 144 144 145 145 146 149 150 151 151 151 152 52

Strana 410
410 1442 červenec 5. — Oldřich z R. rozhoduje spor mezi kaplickými a benešovskými Str. řezníky. 400 1442 červenec 14. — Výpověď Hynka Krušiny ze Švamberka mezi Oldřichem z R. a Táborskými. 153 * 1442 červenec 30. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: aby ustanovil rok mezi ním a Václavem z Michalovic. 166 *[1442 červenec — srpen]. — Glejt Oldřicha z R. Táborským, Píseckým a Vodňanským do Nepomuka. 167 1442 srpen 3. — Táborští Oldřichovi z R.: o ukradení koní jeho lidem nic nevědí. 167 1442 srpen 16. — Rozhodná výpověď Hynka Krušiny ze Švamberka mezi Oldřichem z R. a Táborskými. *1442 srpen 17. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o příměří a roku mezi ním a Václavem z Michalovic. *1442 srpen 20. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: prodloužil jeho příměří s Václavem z Michalovic. * 1442 srpen 26. — Táborští Jistebnickým: aby propustili Hylavce z vězení. [1442 září 2. — Táborští Oldřichovi z R.: o lidech dubských atd. * 1442 září 7. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: žádá za glejt pro své posly do Krumlova. 191 *[1442] září 8. — Táborští Janu Bolochovcovi ze Šatavy: o propuštění Huspeka. 195 * [1442] září 8. — Jan Bolochovec ze Šatavy Táborským: nepropustí Huspeka, dokud nerozkáže Oldřich z R. 195 * 1442 září 8. — Petr Růže z Tábora Janu Bolochovcovi ze Satavy: aby propustil Huspeka. 195 * 1442 září 8. — Jan Bolochovec ze Šatavy Petrovi Růži: učiní s Huspekem, jak rozkáže Oldřich z R. 195 1442 září 15. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: držitelům královských zámků v Čechách hrozí nebezpečí atd. 192 [1442 po 15. září]. — Víta ze Rzavého Oldřichovi z R.: žaluje na Táborské, že pře- padli Jana Bolochovce ze Šatavy. 194 * 1442 září 16. — Jan Bolochovec ze Šatavy Táborským: žaluje na jejich služebníky, že ho přepadli. 196 * 1442 po září 16. — Táborští Janu Bolochovcovi ze Šatavy: neprávem žádá, aby mu bylo opraveno. 196 * 1442 září 19. — Jan Bolochovec ze Šatavy Táborským: žaluje znovu na jejich služebníky. 196 *11442] září 19. — Jan Bolochovec ze Šatavy Oldřichovi z R.: stěžuje si na Táborské, jak ho přepadli. 1442 září 21. — Oldřich z R. Alšovi ze Šternberka: odpověď na list z 15. září. * 1442 září 24. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: posílá k němu posla na rok s Václavem z Michalovic. * 1442 září 25. — Parzival z Aichberku, posel Jindřicha Bavorského, Oldřichovi z R.: prosí o glejt do Krumlova. *[1442] říjen 3. — Táborští Oldřichovi z R.: aby dal propustiti jejich lidi. 1442 říjen 8. — Koncil Basilejský Oldřichovi z R.: aby pečoval o poslušnost králov- ství Českého vůči koncilu a papeži Felixovi. 167 189 190 205 191 195 197 198 199 200 200

Strana 411
411 1442 říjen 8. — Jan Stojkovic z Dubrovníka Oldřichovi z R.: lituje, že koncil Basi- Str. lejský nemůže nyní vyhověti jeho žádosti. 202 1442 říjen 10. — Ludvík d'Aleman, předseda koncilu Basilejského, Oldřichovi z R.: koncil nemůže mu zatím poskytnouti peněz. 202 [1442] říjen 10. — Aleš ze Šternberka a j. páni Oldřichovi z R.: zvou jej na obecný sněm v Praze. *[1442 říjen 12. — Táborští Vítovi ze Rzavého, purkrabí choustnickému: aby promluvil s Oldři- chem z R. o propuštění jejich služebníků. *[1442 před 1. listop.]. — Táborští Oldřichovi z R.: o náhradě koní jeho člověku a pro- puštění svých služebníků. 204 *[1442 před 1. listop.] — Oldřich z R. Táborským: o náhradě věcí pobraných jeho lidem a propuštění vězňů soběslavských. 205 1442] listop. 1. — Táborští Oldřichovi z R.: aby propustil jejich lidi na menší záruku. 206 [1442] listop. 6. — Aleš ze Šternberka a Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z R.: aby určitě přijel na sněm. 207 *1442 listop. 11. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: v příčině jeho sporu s Václavem z Michalovic. 207 * 1442 listop. 19. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: v příčině svého nepřátelství s Václavem z Michalovic. 208 [1442] listop. 21. — Hejtmané a páni krajů Čáslavského a Chrudimského Oldřichovi z R.: posílají mu opis svého listu pánům na sněmu v Praze. 209 [1442] listop. 21. — Hejtmané a páni krajů Čáslavského a Chrudimského pánům na sněmu v Praze: byli vystřeženi, aby nejeli na sněm do Prahy. 210 [1442 listopad]. — Stavové na sněmu v Praze Oldřichovi z R.: zvou jej na nový sněm. 210 1442] pros. 8. — Jan ze Zhoře, purkrabí v Jindř. Hradci, Oldřichovi z R.: o vy- 211 proštění lidí Menhartových z Hradce a Drhových ze závazku. * 1442 pros. 24. — Oldřich z R. kvituje králi Fridrichovi, Ladislavovi a zemi Rakous- ké příjem dlužní částky 3000 zl. 212 1442 pros. 28. — Purkmistři a konšelé měst Pražských Oldřichovi z R.: posílají mu přepis svého obeslání na sněm a znovu jej zvou. 213 214 kolem r. 1442]. — Táborští Oldřichovi z R.: o jetí jeho posla. 1443 leden 19. — Oldřich z R. Táborským: aby nechali Němce na pokoji atd. a aby 214 propustili rukojmí jeho lidí. 215 1443 leden 21. — Táborští Oldřichovi z R.: odpověď na list z 19. ledna. 1443 leden 22. — Oldřich z R. Janovi z Rabštejna: aby ho omluvil, že nepřijel na sněm atd. 217 1443 leden 27. — Oldřich z R. Táborským: byl by rád pokoji v zemi; lituje, že Němci 218 jim škodí atd. 1443 leden 31. — Oldřich z R. Táborským: že na něho žalují neprávem a škodí mu. 219 219 1443 únor 1. — Táborští Oldřichovi z R.: o propuštění svých lidí atd. 203 195 52*

Strana 412
412 Str. *1443 únor 1.—4.]. — Táborští Oldřichovi z R.: nejednají nic proti výpovědi atd. 220 [1443] únor 4. — Táborští Oldřichovi z R.: jsou vždy ochotni opraviti jeho lidem atd. 221 1443 únor 7. — Oldřich z R. Táborským: odpověď na tři listy z 1.—4. února. 222 [1443] únor 9. — Táborští Oldřichovi z R.: o roku mezi nimi atd. 223 1443 únor 12. — Oldřich z R. dává Táborským glejt do Čes. Budějovic. 224 * 1443 únor 13. — Oldřich z R. Táborským: o vězních. 224 [1443] únor 24. — Alexius z Nové Vsi úředníkům rožmberským: o dluhu Oldřicha z R. Jindřichovi ze Strýčkovic. * 1443 únor 26. — Oldřich z R. Táborským: aby se přičinili o smír Janka ze Sedlce s Vodňanskými. * 1443 březen 13. — Oldřich z R. Táborským: o Záběhlíkovi. * [1443 po 13. březnu]. — Táborští Lipoltovi Vítovi ze Rzavého, purkrabí na Dobronicích: o Zá- běhlíkovi. * 1443 březen 17. — Oldřich z R. Táborským: v příčině propuštění rukojmí za jejich spolupřebývatele Vaňka. 1443 před 28. březneml. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: o bezpráví, které se děje v Rakousích jeho lidem. *[1443] březen 30. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: o neshodě mezi Oldřichem a Ptáčkem z Pirkštejna a o bezpráví, které se mu stalo z Rakous. 228 * 1443 duben 6. — Parzival z Aichberku Oldřichovi z R.: v příčině obvinění Purkarta 228 Puchpergera, že z jeho návodu škodil Václavovi z Michalovic. * 1443] duben 8. — Menhart z Hradce Oldřichovi z R.: aby přijel na sjezd do Třeboně. 230 * 1443 duben 9. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: počká se svými věcmi až do sv. Jiří. 230 * 1443 duben 12. — Oldřicha z R. vyznání v příčině útoku Purkarta Puchpergera na Václava z Michalovic z návodu Parzivala z Aichberku. 231 * 1443 duben 15. — Oldřich z R. Táborským: aby nedopustili Lickovi sahati na lidi Pehmovy. *[1443] duben 19. — Táborští Oldřichovi z R.: o Lickovi; aby jim opravil, v čem Blizna uškodil z Rožmberka jejich lidem. 233 233 1443 duben 23. — Táborští Oldřichovi z R.: o Jarošovi z Drahonic. * 1443 duben 27. — Oldřich z R. Táborským: aby se nezastávali Jaroše z Drahonic. 234 [1443] květen 8. — Jaroš z Drahonic ohražuje se proti Oldřichovi z R., že není jeho přikázaný. * [1443] květen 9. — Táborští Janovi Pehmovi z Jedlince: o Lickovi. *[1443] květen 10. — Táborští Lipoltovi Vítovi ze Rzavého: stěžují si na Oldřicha z R., že zahubil Jaroše z Drahonic. [1443 květen 24]. — Petr Růže z Tábora a Jan Malohradecký Oldřichovi z R.: aby je i jejich přátele nechal na pokoji. * 1443 květen 25. — Oldřich z R. Petrovi Růži z Tábora a Janovi Malohradeckému: znají-li smírnou cestu, rád zanechá války. 224 225 226 226 226 227 232 235 233 235 236 237

Strana 413
413 *[1443 květen 26). — Petr Růže z Tábora a Jan Malohradecký Oldřichovi z R.: ne- Str. znají smírné cesty. 237 * 1443 květen 27. — Oldřich z R. Petrovi Růži z Tábora a Janovi Malohradeckému: Jaroš z Drahonic byl jeho přikázaný; ani jemu není válka milá. 238 * 1443 květen 29. — Odpovědný list Táborských vedle Vodňanských Oldřichovi z R. 239 *(1443 zač. června]. — Jana ze Stupné a Levy Tluksy z Čechtic odpovědný list Oldři- chovi z R. 239 * 1443 červen 4. — Svojše ze Zahrádky odpovědný list Oldřichovi z R. 240 * 1443 červen 4. — Stanislava z Vysočan a j. odpovědný list Oldřichovi z R. 240 *1443 červen 4. — Racka z Tamfeldu a j. odpovědný list Oldřichovi z R. 241 * 1443 červen 4. — Jana z Klokočína a j. odpovědný list Oldřichovi z R. 241 * 1443 červen 9. — Jana z Rybného a j. odpovědný list Oldřichovi z R. 241 *1443 červen 5. — Oldřich z R. bratřím Zmrzlíkům, Klatovským a Sušickým: žaluje na Táborské a vysvětluje, proč vytáhl do pole. 241 [1443 po 5. červnu]. — Jaroš z Drahonic žaluje starším vojska rožmberského na Oldřicha z R. 242 [1443] červen 10.—16. — Mikuláše Choustníka z Vrance odpovědný list Oldřichovi z R. 243 1443 červen 13. — Jan Bolochovec ze Šatavy Jindřichovi z R.: zprávy o válce. 243 [1443] červen 17. — Táborští a Písečtí Zbyňkovi Zajícovi z Hazmburka: žalují na Oldřicha z R. a Václava z Michalovic, že proti nim vytrhli do pole. 244 244 [1443] červen 20. — Rožmberští úředníci Jindřichovi z R.: zprávy z pole. [1443 ok. 20. června]. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: smí-li býti osazena hora u města Vodňan. * 1443 červen 22. — Jaroš z Drahonic pánům na sněmu v Praze: žaluje na Oldřicha z R. a Václava z Michalovic. *[1443] červen 23. — Rožmberští úředníci Jindřichovi z R.: zprávy z pole. *[1443] červen 23. — Rožmberští úředníci Jindřichovi z R.: zprávy z pole. 1443 červen 25. — Oldřich z R. zpečetil zápis přiznání Jana Rokycany a Jana Pří- brama k smlouvě o synodě Kutnohorské. *1443 červen 26. — Rožmberští úředníci Jindřichovi z R.: posílají list Oldřicha z R.; zprávy z pole. * 1443 červen 26. — Hejtman soběslavský hejtmanu třeboňskému: zprávy o boji s Tábory. * 1443 červen 27. — Mikuláš z Lípy a Bedřich ze Strážnice vypovídají mezi Oldři- chem z R., Václavem z Michalovic a Mstichem ze Sedlce s jedné strany a spo- jenými městy s druhé strany. *[1443 po 27. červnu]. — Oldřich z R. činí příměří se spojenými městy. * 1443 červenec 7. — Oldřicha z R. vyznání o vině Hanuše Paira. 1443 červenec 8. — Oldřich z R. Táborským a Vodňanským: o obesílání svých slu- 245 246 247 248 248 249 249 250 251 253 žebníků. 253

Strana 414
414 Str. *[1443] červenec 13. — Budějovští Oldřichovi z R.: žalují na dráby Václava Zmrzlíka. 254 1443 červenec 14. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: aby dopomohl Prokopu Klaricovi k rychtě a zboží v Budějovicích. * 1443 červenec 15. — Oldřich z R. Budějovským: v příčině jejich sporu s Václavem Zmrzlíkem. [1443 před 17. červenceml. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: aby upustil od dvou kusů v listu o příměří s Táborskými. 256 1443 červenec 17. — Oldřich z R. Mikulášovi z Lípy: odpověď na předcház. list. 257 *1443] červenec 17. — Budějovští Oldřichovi z R.: stěžují si na krádež dobytka a koní. 257 * 1443 červenec 20. — Mikuláš z Lípy purkrabí choustnickému: psal Táborským, aby nebrali peněz s lidí Oldřicha z R. 256 * [1443 kolem 20. července]. — Mikuláš z Lípy purkrabí choustnickému: psal i Bedřichovi ze 254 Strážnice, aby nedopustil Táborským bráti peníze s lidí Oldřicha z R. 1443 červenec 20. — Oldřicha z R. návrh na novou úpravu městských řádů v Čes. Krumlově. 258 [1443 po 20. červenci]. — Odpověď měšťanů krumlovských na návrh Oldřicha z R. 258 1443 červenec 22. — Oldřich z R. Táborským: Prus ze Zvíkova upomíná Janošov- ského proti úmluvám. 1443 červenec 24. — Oldřich z R. spolupečetil listinu Jana Ktila z Velenova. * 1443 červenec 25. — Rakouští správcové Oldřichovi z R.: v příčině jeho dlužních nároků vůči králi Fridrichovi. *1443 červenec 27. — Oldřich z R. Budějovským: žádá za zprávy o jednání jejich 260 poslů ve Vídni. 261 *11443] červenec 27. — Táborští Oldřichovi z R.: žalují na Jana z Hradce. [1443] červenec 30. — Jan z Lobkovic a na Hluboké Oldřichovi z R.: o propuštění svých lidí. 261 [1443] červenec 31. — Oldřich z R. Mikulášovi z Lípy: v příčině příměří s Tábor- 262 skými atd. 1433 srpen 5. — Oldřich z R. Janovi z Lobkovic a na Hluboké: obešle Pešíka, až se vrátí. 263 [1443] srpen 5. — Mikuláše z Krchleb vyznání, jak Pecha ze Sedlčan se zmocnil dědictví Anny 369 a Vávry ze Sedlčan. 1443 srpen 10. — Budějovští Oldřichovi z R.: o svém stání s Václavem Zmrzlíkem. 263 1443 srpen 10. — Oldřich z R. Táborským: člověka z Talína dal propustiti. 264 * 1443 srpen 19. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: o svém příměří s Václavem z Michalovic. 264 1443 srpen 19. — Budějovští Oldřichovi z R.: o glejtu pro své kupce a o výstraze. 265 1443 srpen 19. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: doporučuje mu do služby Tomana Trembecka. [1443] srpen 20. — Oldřich z R. Budějovským: odpověď na list z 19. srpna. 1443 září 1. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: o zákazu obchodovati s Píse- ckými a Vodňanskými. * * 255 258 259 259 * 255 266 266 267

Strana 415
1443 září 11. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: o bezprávném zajetí svých lidí v Rakousích. *[1443] září 18. — Budějovští Oldřichovi z R.: aby oznámil, kdy k němu mají poslati, * 1443 září 27. — Fridrich Cilský Oldřichovi z R.: omlouvá se, že teprve nyní k němu posílá posla. * [1448 říjen 7. — Táborští Petru Maksantovi: v příčině propuštění Vaška o nich křivě píše. * [1448 před 8. říjnem). — Petr Maksant Táborským: nepíše o nich křivě. * 1448 říjen 8. — Táborští Petru Maksantovi: budou naň žalovati Oldřichovi z R. * 1443 říjen 11. — Oldřich z R. Janovi z Pernštejna: aby přijel do Vídně ke králi. *[1443] říjen 13. — Mikuláš z Lípy Jindřichovi z R.: o propuštění Majsnara, služeb- níka Táborských. *[1443 po 183. říjnu]. — Jiřík z Dráchova a j. vyrukují Fridricha Majsnara a jiné vězně z vězení Oldřicha z R. *[1443] říjen 17. — Petr Maksant Janovi ze Srlína: v příčině jeho záští s Táborskými, *[1443] list. 3. — Táborští Oldřichovi z R.: hrozí jen těm z jeho služebníků, kteří za- hubili jejich chudé lidi. *1443 list. 4. — Budějovští Oldřichovi z R.: o glejtu pro Racka z Rýžmberka. *[1443 po 4. list.. — Oldřich z R. Budějovským: odpověď na předcház. list. *|1443] list. 5. — Mikuláš z Lípy Vítovi ze Rzavého: o příměřných listech mezi Oldři- chem z R. a Táborskými. * [1448] list. 6. — Petr Maksant některým z Táborských: o nepoctivém psaní purkmistra a rady Táborských. * 1443 list. 6. — Petr Maksant některým z Táborských: ať se jmenují ti, kteří o něm lživě psali. *[1443] list. 9. — Petr Maksant Janovi ze Srlína: v příčině jeho záští s Táborskými; ať se poradí s Oldřichem z R.; o j. věcech. *1443 list. 11. — Oldřich z R. Oldřichovi z Hradce: o propuštění svého služebníka Vávry. 1443 list. 12. — Menhart z Hradce, Zbyněk z Hazmburka, purkmistři a konšelé Starého a Nového Měst Pražských Oldřichovi z R.: o ustanovení sněmu. * 1443 list. 14. — Jan ze Srlína Táborským: aby mu byla opravena křivda. [1443 po 14. list.]. — Táborští Janovi ze Srlína: odpověď na předcház. list. *[1443 okolo 15. list.) — Jan ze Srlína Táborským: oni sami zdvihají proti němu věci umořené atd. [1443 po 15. list.]. — Táborští Janovi ze Srlína: aby uvedl jména. [1448 v 2. pol. list.], — Jan ze Srlína Táborským: odpověď na předcház. list. »|1448] list. 17. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: aby pomohl Prokopu Klaricovi k rychtě v Budějovicích. 1443 list. 18. — Oldřich z R. pánům českým: o ustanovení sněmu. 1448 list. 22. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o požáru na hradě Švamberce. *[1443] list. 30, — Budějovští Oldřichovi z R.: o příměří se Zmrzlíkem. 415 Str. 268 269 269 272 272 273 270 271 271 272 273 274 275 275 276 276 276 277 278 279 280 281 283 284 284 285 286 286 

Strana 416
416 * 1443 list. 30. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: o propuštění svých lidí, zajatých v Rakousích. *[1443 zač. pros.]. — Mikuláš z Lípy Oldřichovi z R.: o propuštění svých lidí z Rakous; o glejtech k roku Oldřicha z R. s Táborskými. * 1443 pros. 2. — Oldřich z R. Budějovským: v příčině jejich záští se Zmrzlíkem. * 1443 pros. 4. — Budějovští Oldřichovi z R.: žalují na Přibíka z Klenového. * 1448 pros. 4. — Oldřich z R. Mikulášovi z Lípy: odpověď na list z 30. list. 1448 pros. 5. — Vyznání hlubockého purkrabí a jiných lidí o přepadení Ondráka ze Svinětic. * 1448 pros. 6. — Oldřich z R. dává Táborským glejt do Vlašimě k roku. *[1443] pros. 7. — Mikuláš z Lípy a Bedřich ze Strážnice Oldřichovi z Rožmberka: v příčině jeho sporu s Táborskými. * 1443 pros. 11. — Oldřich z R. Mikulášovi z Lípy a Bedřichovi ze Strážnice: odpověď na předcház. list. [1443] pros. 28. — Jan z Lobkovic a na Hluboké Oldřichovi z R.: o Oldřichovi Rou- bíkovi a j. 1443 pros. 29. — Oldřich z R. Janovi z Lobkovic: odpověď na předcház. list. * 1443 pros. 31. — Jan z Lobkovic Oldřichovi z R.: aby nevěřil Roubíkovi. * 1443 pros. 31. — Budějovští Oldřichovi z R.: aby jim oznámil svou jízdu do Prahy. *[1442 nebo 1443 konc. Gervence]. — Táborští Oldřichovi z R.: o propuštění Pecha. *[kolem 1443]. — Táborští žalují veřejně na Oldřicha z R., že zajal Pecha. *[kolem 1443). — Oldřich z R. Táborským: měli by si jeho psaní raději vykládati v lepší. "[kolem 1443]. — Vyznání Pešíka z Bělé a Bohuňka z Vranína o škodách, které se dály okolo Třeboně Oldřichovi z R. atd. *[1443 nebo 1444]. — Podání Táborských, Píseckých a Vodňanských o podmínkách příměří s Oldřichem z R. a jeho spojenci. * 1444 leden 3. — Oldřich z R. Jindřichovi Bavorskému: posílá příměrný list Václava z Michalovic. [14449] leden 8. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: aby věřil jeho poslu Řehořovi. * 1444 leden 11. — Glejt Táborských poslům Oldřicha z R. * 1444 leden 13. — Papež Eugen Oldřichovi z R.: aby přiměl stavy české k poslušnosti církve Římské. * [1444] leden 15. — Táborští Vítovi ze Rzavého: o Frambergéřovi a j. věcech. * 1444 leden 27. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: aby se přičinil o zastavení vpádů Táborských do Rakous. * 1444 únor 2. — Mikuláš z Lípy a Bedřich ze Strážnice ukládají Oldřichovi z R. a Václavovi z Michalovic rok na Lipnici s Táborskými, Píseckými a Vodňanskými. 1444 únor 4. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: aby věřil jeho poslu Řehořovi. [1444] únor 8. — Bratří ze Sobětic a na Týně n. Vit. Oldřichovi z R.: o Jarošovi z Drahonic a Štěpánu Podvakovi. Str. 287 287 288 289 290 320 290 290 291 293 293 294 294 294 295 296 296 297 298 299 299 299 324 300 302 302 302 

Strana 417
417 * 1444 únor 10. — Oldřich z R. bratřím ze Sobětic a na Týně n. Vlt.: odpověď na Str. předcház. list. 304 * 1444 únor 15. — Oldřich z R. Rackovi z Rýžmberka: omlouvá se, proč jej k sobě neobeslal atd. 304 * 1444 únor 16. — Jindřich Bavorský Oldřichovi z R.: zve ho na schůzku do Riedu. 305 * 1444 únor 19. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o glejtu Táborským. 306 *1444 únor 25. — Táborští Oldřichovi z R.: ať jim pošle jiný glejt. 306 *[1444 koncem února]. — Táborští Oldřichovi z R.: posílají mu glejt. 307 *1444 březen 1. — Glejt Oldřicha z R. Táborským, Píseckým, Vodňanským a Svojšovi ze Zahrádky k roku na Lipnici. 307 *[1444] březen 1. — Glejt spojených měst poslům Oldřicha z R., Václava z Michalovic a Msticha ze Sedlce k roku na Lipnici. 308 * 1444 březen 1. — Glejt Václava z Michalovic Táborským k roku na Lipnici. 308 11444 březen 3.—7.]. — Oldřich z R. rádcům krále Fridricha: zpráva o lednovém sněmu v Praze a žádost za pomoc k dobytí Tábora, Písku a Vodňan. 309 [1444 před 9. březnem]. — Žaloby Oldřicha z R. na roku v Lipnici proti Jarošovi z Drahonic, Táborským, Píseckým a Vodňanským. * 1444 březen 12. — Mikuláše z Lípy a Bedřicha ze Strážnice výpověď mezi Oldři- chem z R., Václavem z Michalovic a Mstichem ze Sedlce s jedné strany a Tá- borskými, Píseckými a Vodňanskými s druhé strany. * 1444 březen 12. — Příměří Oldřicha z R., Václava z Michalovic a Msticha ze Sedlce s Jarošem z Drahonic. 328 * 1444 březen 19. — Oldřich z R. slibuje v listině Aleny z Kraselova, že přidrží Sobě- 329 slavské k plnění Alenina ustanovení. 330 1444 březen 22. — Oldřich z R. Táborským: o vězních a o sjezdu. 1444 březen 24. — Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z R.: aby věřil jeho poslu 330 Oldřichovi z Hlavatec. * 1444 březen 24. — Táborští Oldřichovi z R.: o vězních. 330 *1444 březen 27. — Budějovští Oldřichovi z R.: o Václavu Zmrzlíkovi a o Roubíkovi. 331 332 1444 duben 1. — Jindřich z R. Oldřichovi z R.: zprávy z Rakous. 1444 duben 1. — Oldřich z R. Menhartovi z Hradce: čeká na odpověď Trčkovu; pro 332 nemoc nemůže nikam jeti. * 1444 duben 2. — Budějovský písař Zikmund Oldřichovi z R.: o glejtu pro souken- 333 níky budějovské do Lince. [1444] duben 5. — Burjan z Gutštejna Oldřichovi z R.: žaluje na Hynka Krušinu ze 333 Švamberka, že se zmocnil hradu Vildštejna. * 1444 duben 6. — Budějovští Oldřichovi z R.: o Roubíkovi a Václavu Zmrzlíkovi. 334 335 1444 duben 7. — Oldřich z R. Budějovským: odpověď na předcház. list. 336 1444 duben 8. — Oldřich z R. Budějovským: posílá opis listu Václava Zmrzlíka. * 1444 duben 9. — Budějovští Oldřichovi z R.: o Václavu Zmrzlíkovi. 336 313 325 53

Strana 418
418 Str. 1444 duben 11. — Oldřich z R. Burjanovi z Gutštejna: odpověď na list z 5. dubna. 337 1444 duben 13. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: o obsazení hradu Vildštejna. 337 * 1444 duben 28. — Jan Chaussa Benešovským: o svém služebníku. 387 * 1444 květen 1. — Oldřich z R., koupiv město Prachatice, slibuje měšťanům, že je zachová při svobodě náboženské podle kompaktát, při dosavadních právech atd. 339 * 1444 květen 1. — Oldřich z R. Budějovským: o Roubíkovi. 340 Král Fridrich Oldřichovi z R. a j. pánům strany rakouské: o sjezdu. 341 *(1444 květen 2]. — * 1444 květen 2. — Budějovští Oldřichovi z R.: o Zmrzlíkovi a Roubíkovi. 342 Oldřich z R. Budějovským: o Roubíkovi. 1444 květen 3. — 342 1444 květen 5. — Budějovští Oldřichovi z R.: o roku s Roubíkem. 343 * 1444 květen 5. — Oldřich z R. Táborským: obešle ihned hejtmana soběslavského, aby jim bylo opraveno. 343 1444 květen 6. — Oldřich z R. Budějovským: o roku s Roubíkem. 344 * 1444 květen 7. — Budějovští Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. 344 1444 květen 8. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: rozličné zprávy. 344 *(1444 před 12. květnem]. — Jindřich ze Sobětic Oldřichovi z R.: o zjímání svých služebníků. [1444] květen 16. — Budějovští Oldřichovi z R.: o roku s Roubíkem. *1444 červen 2. — Jan z Lobkovic Oldřichovi z R.: aby věřil jeho poslu. 1444 červen 4. — Jakub z Vřesovic Oldřichovi z R.: zve ho k roku do Plzně. 1444 červen 7. — Táborští Oldřichovi z R.: přičiní se, aby Lékař neškodil lidem Oldřichovým. 1444 červen 8. — Oldřich z R. Jakubovi z Vřesovic: aby k němu poslal posla pro konečnou odpověď. [1444] červen 16. — Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z R.: aby nekupoval Volyně a přijel do Plzně. 1444 červen 16. — Oldřicha z R. glejt Táborským, Píseckým, Vodňanským a Svoj- šovi ze Zahrádky do Budějovic. 1444 červen 21. — Oldřich z R. Hynkovi Krušinovi ze Švamberka: odpověď na list ze 16. června. * 1444 červen 24. — Jindřich z R. Oldřichovi z R.: o Oldřichovi ze Starhemberka. *1444 červen 25. — Táborští, Písečtí a Vodňanští potvrzují výpověď, učiněnou mezi nimi a Oldřichem z R. * 1444 červen 29. — Oldřich z R. Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína: aby mu poslal listy o svém příměří s pasovským biskupem. * 1444 červen 30. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: doporučuje do jeho služby Joachima Motmitzra. *1444] červenec 10. — Jan Zajímač z Kunštátu purkmistru a konšelům Starého Města Pražského: žaluje na Oldřicha z R. 347 348 349 349 350 350 351 351 352 352 353 355 355 356

Strana 419
419 *[1444] červenec 12. — Jan Zajímač z Kunštátu Hyncovi Ptáčkovi z Pirkštejna: žaluje Str. na Oldřicha z R. 357 * 1444 červenec 13. — Oldřich z R. Táborským: aby Mika ze Lhoty vrátil jeho lidem pobrané věci. *1444] červenec 13. — Jan Zajímač z Kunštátu Jindřichovi ze Stráže: žaluje na Oldřicha z Rožmberka. * 1444 červenec 18. — Oldřich z R. zpečetil listinu Jana Rusa z Čemin. [1444) červenec 24. — Jan Zajímač z Kunštátu Janovi z Rýžmberka: v příčině svého záští s Oldřichem z R. a Janem Sádlem ze Smilkova. 1444 červenec 25. — Jan Smil z Křemže a jeho synové postupují Oldřichovi z R. zápisné listy na zboží Hus, Prachatice, Zlatokorunské vesnice a Volary. * 1444 červenec 25. — Jan Smil z Křemže slibuje, že se nebude mstíti Oldřichovi z R. za to, že jej věznil. 361 1444 červenec 26. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: aby věřil jeho poslu. 363 * 1444 [červenec 29]. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: rád by se s ním sešel. 363 1444 srpen 3. — Jan starší z Běšin Oldřichovi z R.: aby věřil jeho poslu. 364 1444 srpen 9. — Oldřich z R. Budějovským: aby poslali posly na Helfenburk. 364 * 1444 srpen 10. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: psal bratřím Schallen- bergerům a Oldřichovi ze Starhemberka; zprávy z Uher. 1444 srpen 11. — Budějovští Oldřichovi z R.: odpověď na list z 9. srpna. 1444 srpen 13. — Budějovští Oldřichovi z R.: o svém poselství atd. [1444] srpen 14. — Menhart z Hradce Oldřichovi z R.: o sjezdu v Horaždovicích. 1444 srpen 16. — Jindřich z R. Janu Ritschauerovi: aby se přimluvil u jeho 367 otce atd. 368 (1444] srpen 17. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: nepojede do Horažďovic. 1444 srpen 24. — Oldřich z R. Sedlčanským: aby zahájili soud Vávrovi z Sedlčan. 368 1444 září 5. — Jan z Krajku, nejv. číšník korutanský, Oldřichovi z R.: o dědictví pro svého služebníka a o jeleny. [1444] září 10. — Přibík z Klenového Oldřichovi z R.: o svém jednání s pány v pří- čině sněmu pražského. 1444 září 13. — Prokop z Rabštejna Oldřichovi z R.: v příčině dosazení svého bratra na faru budějovskou; zprávy z říše. 1444 září 14. — Oldřich z R. Zdeňkovi z Valdštejna: v příčině jeho sporu s Janem z Hradce. *1444] září 14. — Oldřich z R. Oldřichovi ze Starhemberka: o připravovaném tažení bratří Schallenbergerů proti klášterů Vyšebrodskému. * 1444 září 18. — Oldřich z R. bratřím Schallenbergerům: nedají-li svůj spor s opatem Vyšebrodským rozhodnouti, bude se jim vší mocí brániti atd. * 1444 září 18. — Oldřich z R. Oldřichovi ze Starhemberka: posílá opisy listů, vymě- něných mezi ním a Schallenbergery, a žádá odpověď na svůj první list. 357 358 400 359 359 365 365 366 367 369 370 371 372 373 374 375 53*

Strana 420
420 * 1444 září 21. — Oldřich z R. Kateřině z Wallsee: prosí o radu a pomoc proti bratřím Str. Schallenbergerům. 375 * 1444 září 21. — Oldřich z R. Reinprechtovi z Polheimu, správci hejtmanství horno- rakouského: o svém jednání se Schallenbergery; prosí o radu a pomoc. 377 * 1444 září 21. — Budějovští Oldřichovi z R.: v příčině svého sporu s Petrem Zmrz- 377 líkem. * 1444 září 22. — Oldřich z R. některému ze správců země Rakouské: o svém jednání se Schallenbergery a Oldřichem ze Starhemberka a aby je vyzval ke smíření. 378 * 1444 září 22. — Oldřich z R. nejmenovanému pánu rakouskému: aby vyzval Schal- 378 lenbergery ke smíření. *1444 září 22. — Oldřich ze Starhemberka Oldřichovi z R.: není pravda, že by jeho lidé měli pomáhati Schallenbergerům; stěžuje si na Tábory. 379 * 1444 září 25. — Oldřich z R. Oldřichovi ze Starhemberka: odpověď na předcház. list. 380 1444 září 26. — Oldřich ze Starhemberka Oldřichovi z R.: od koho má zprávu o jeho pomoci Schallenbergerům; aby nedovolil Táborům přes své panství táhnouti do Rakous. 381 * 1444 říjen 5. — Schallenbergerové Oldřichovi z R.: odpověď na list z 18. září. 382 * 1444 říjen 5. — 383 Oldřich z R. Táborským: o Frambergéřovi. * 1444 říjen 6. — Oldřich z R. bratřím Schallenbergerům: ještě v příčině jejich sporu s opatem vyšebrodským a tažení jejich nepřátel přes jeho panství. 384 [1444 říjen 7.] — Táborští Oldřichovi z R.: odpověď na list z 5. října. 385 1444 říjen 7. — Bratří Schallenbergerové Oldřichovi z R.: odpověď na list z 6. října. 385 *1444] říjen 13. — Oldřich z R. Janu Chaussovi: chce zjednati jeho lidem právo atd. 386 [1444] říjen 18. — Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z R.: ponechá svou věc s Táborskými k roku před ním; o Jirklovi. * 1444 říjen 28. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: aby v Praze podporoval dům Ra- kouský. * 1444 říjen 29. — Král Fridrich Oldřichovi z R.: aby nenechal přes své panství táhnouti nepřátele země Rakouské. * 1444 listop. 23. — Táborští Oldřichovi z R.: o Frambergéřovi. *[1444] listop. 23. — Vikart z Údin, purkrabí na Dobronicích, a písař Vilan Oldři- chovi z R.: o vězních z Jistebnice a o faráři v Sepekovech. * 1444 listop. 26. — Oldřich z R. Budějovským: o roku s Petrem Zmrzlíkem. * 1444 listop. 27. — Budějovští Oldřichovi z R.: odpověď na předcház. list. * 1444 listop. 30. — Anna ze Šaumburka Oldřichovi z R.: zprávy z Rakous a Uher; pošle mu kamenníka. * 1444 pros. 13. — Oldřich z R. Anně ze Šaumburka: děkuje za mistra Ondřeje; táže se, vrátí-li se hrabě Jan před postem. *[1444] pros. 15. — Václav z Michalovic Oldřichovi z R.: nechce míti příměří s Jindři- chem Bavorským. * 387 388 388 389 390 390 391 391 392 393

Strana 421
421 *1444 pros. 19. — Anna z Rožmitála dává svou dobrou vůli k listu, jímž Jan Smil Str. z Křemže prodal Oldřichovi z R. své právo na některá zboží. 393 1444 pros. 20. — Zpráva Oldřicha z R. o výslechu Jana Smila z Křemže. 395 1442—1444]. — Oldřich z R. Táborským: o člověku Harachéřově. 398 [1443 duben 13 nebo 1444 březen 14]. — Táborští Oldřichovi z R.: o lidech ve Vřescích. 398 okolo 1444 před 21. záříj. — Pešík z Bělé Oldřichovi z R.: nemá sudů na vápno, prosí o zvěřinu. [1444]. — Oldřich z R. Janovi z Ryžmberka: o nějakém listu. *kolem 1444]. — Oldřich z R. byl spolurozhodčím mezi vdovou a sirotky po Čáslavu z Podole s jedné strany a Kosoři z Malovic s druhé strany. kolem 1444]. — Oldřich z R. Táborským: o Petrovi z Málkova. 399 399 399 399

Strana 422

Strana 423
REJSTŘÍK JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Čísla znamenají stránku; na stránkách, označených ležatým číslem, jsou popisy pečetí. Místa, u nichž není uvedena jiná země, jsou v Čechách. Zkratky: dř. = dříve; j. = jeho, její; z. = někdy; č. = tamže; £. jm. = téhož jména; v okr. = v soudním okrese; z R.— z Rožmberka; v.= viz; 2b.= zbofeny. A AdiZe, ném. Etsch, EG, Teka v Ty- rolsku 832, 346. z Aichberku Parzival, v. Aich- perkh Parcyval, Parcival, Par- czival, zum Mas, pfleger zum Pernstain, sluzebnik Jindfi- cha Bavorského 192, 199, 228, 229, 281, 282; jJ. radové, raten 282. Alamania v. Némecko. Albrecht, vév. bavorský, Alber- tus dux Bawarie 62, 69, 70, 71, 72, 77, 81, 82, 88, 84; j. syn, filius 81; j. hofmistr Jan ze Sedlce. —, markrabě braniborský 17. — Rakouský, králřímský, uher- ský, český, dalmatský, char- vatsky,vévoda (kniZe) rakou- ský 1, 2, 7—14, 17, 18, 19, 22, 30—33, 36, 37, 46, 47, 60, 62, 68, 78, 77, 78, 81, 84, 85, 86, 120, 122, 143, 150, 212, 213, 235, 880, 381, 397, 398; zvo- lený král český 2, přijetí za krále českého 17, koruno- vace 12, 17, 78; j. manželka Alžběta; j. radové, rat u. ver- weser 212, 218; j. dvůr 11. — vévoda rakouský, bratr krále Fridricha 80, 346. Aldkirehen v. Alikirch. d'Aleman Ludvik, kard. arelat- ský, předseda koncilu Basi- lejského 77,128, 129, 132, 183, 202, 208. Alena, man. Jindficha Kosin- ského 398. Alfons V., král aragonský a si- cilský 346. Altkirch, Aldkirchen, mésto v El- sasku 372. Alžběta, královna uherská, dal- matská, chorvatská, dědička král. Českého, vévodkyně ra- kouská a Styrská, markra- bénka moravská 49, 56—59, 61, 62, 67, 68, 71—74, 78, 80, 82, 85, 90—95, 109, 110, 121, 122, 130, 135, 140, 141, 142, 148, 150, 198, 203, 210, 212; J. manZel, maritus, gemahel 49, 62, v. Albrecht; j. otec, genitor (cís. Zikmund) 49, 62; j. děti, pueri, kinder 49, 143, syn Ladislav (srv. t.) 59, 61, 62, 67, 68, 74, 80, 82, 83, 85; v. korunovace. — Zhořelecká, kněžna lucem- burská, vnučka Karla IV. 198, 197, 198. Ambrož, krejčí z Načeradce 182, 183. — z Tábora 181. Andresk v. Ondřej. Ankerreiter 346. Aragonský král Alfons V. 346. Armagnac, z- hrabě Jan IV. 372, j. Zoldnéfi zv. Armagna- kové, Arminkové, Armenic- ken 372, 392. Arminkové v. Armagnac. B Baezmanstorffer v Leuprench- tingen 355. Balduin Michael Dr.,legum doc- tor, probośt v Trois-Chdte- aux 201. Barbora královna, vdova po císaři Zikmundovi, králová, kaiserin 2, 7, 8, 9, 10, 11, 13, 140. Bardejov, Bártfa, město na Slo- vensku 36. Bárta, Bártha, Barthoň z Mili- čína 185. —, dědičný člověk Olářicha z R. 318. Bártfa v. Bardejov. Bartoň strelec 154. Bartoš ze Sádlna, Oldficha z R. 322. Bartošek z Tábora 319. — z Veselí 186. —,lazebník ze Strunkovic 320. Basilej, Basilea, město nad Rý- nem ve Švýcařích 11, 12, 52, 62, 69, 71, 73, 96, 126, 127, 128, 129, 132, 133, 200, 201, 202, 347; v. koncil. Baumgartner Hanuš, Jan, Hanns Pawngarten, sluZebnik Oldri- cha z R. 259, 382. poddanÿ 

Strana 424
424 Bavorov, město v okr. vodňan- ském 822, 824; Brůna, rych- tář z- 819, 820; dva měštané 822; v. Daněk, Hošek hrnčíř, Svojšův syn, Skalík; bavo- rovské hory 320. Bavory, Bairen, část Něm. říše; vévodové Albrecht, Jindřich Landshutský; dům bavorský, haus zu Beyeren, von Bai- ren 70, 209; Bavoři, Bova- řici 298. Bednář z Krtova, člověk Oldfi- cha z R. 318. Bedřich kněz v. Strážnice. Bechyně, okr. město 235, 330, 387, 388; Bechyñsit 25. Bechyně Jan v. z Lažan. Bélá (Zirnetschlag), ves v okr. kaplickém; Pesik, Pesek z-, hejtman třeboňský 119, 146, 162, 177, 179, 188, 197, 244, 245, 247, 248, 249, 250, 261, 262, 289, 296, 314, 824, 325, 329, 399; j. bratr Benes z- na Kfeci, Beneá Kteóky 196, 197, 817; j. matka 399. Bělec, poddaný táborský 177. Benátky, město v Italii; Benát- čané 346. Beneš kožišník, poddaný pp. ze Sobefic a na Tyne n. Vit. 303. Beneš Křečský v. Bělá. Beneš z Oseka 211. Benešov (u Prahy), Benessow, okr. město 85, 134. Benešov Německý, Beneschaw, Wenesehau, město v okr. no- vohradském 34, 52, 89; purk- mistr Lorenz Leyder 387; rada 387; měšťané 386, 387; rychtář Janek 41, 48, Kugler 387; rychtář, rada a obec 887; řezníci 400. Beřkovice Horní, z Běškovic, ves v okr, roudnickém; Al- brecht z- 247, Albrecht Běš- kovec z- 360, 363, peéet 561, 363. Bernart 387, —, člověk Jaroše z Drahonic 321. Bernartice, mestys v okr. be- chyňském, Jan řezník řeč. Pražák z- 271; Jan Malo- hradský, Malohradecký z- 215, 286, 287, 288, 276. —, ves v okr. klatovském 369. Bernhart, Pernhart, syn hr. Jana ze Saumburka 39, 40. Beroun, okr. město; Ondrák z- řeč. Dismas 284. Běstviny, z Bestviny, ves v okr. opočenském; Jan Sudlice 2-, hejtman kolinsky 86. Běšiny, ves v okr. klatovském; Jan st. z- 364. Bé&kovice v. Beřkovice. Bětuška panna (v Třeboni) 28. Bezděz, zb. hrad nad Bělou pod Bezdězem 198. Bílkov, ves v okr. dačickém na Mor. 58. Bítov, Vettaw, ves v okr. beroun- ském, n. vlad. sídlo; Jan z-, Jan Bítovský 389. Bláha z Miletínka, poddaný Oldřicha z R. 322. — z Vodňan 821. Blanice, na Blannice, 7eka (pfi- tok Otavy) 222. Blatná, město se zámkem 48. Blizna (poddaný Olářicha z R. v Rožmberce) 233. Bohuněk, písař třeboňský v. Vranin. Bolochovec Jan ze Satavy v. Zátoň. Bor, město v okr. přimdeckém se st. hradem 306. Borečnice, ves v okr, píseckém; v. Halmáně, Paštův syn, Tó- mův syn. Bořek Divis v. Miletinek. Bofita, slużebnik Jana z Hradce 230. Borkovice, ves v okr. třeboň- ském 316. Borotín, městečko v okr. sedlec- kém, se zb. hradem 88; Mi- kuláš z- a z Landštejna 899. Borovany, městys v okr. Sviny Trhové 258. Rejstřík jmen: Bavorov— Brtnice. Borovnice, ves okr. českobudě- jovském 318; Příbik z- 5. Bosák z Tábora 281, 283. Bošilec, Bossilecz, ves v okr. iřeboňském; kaplanství, ca- pellania b. Johannis Ew. 23, kaplan, rector capellanie, Petr 28. Bovařici v. Bavory. Božejovice v. Božovice. Božovice, Božejovice, skupina chalup u Budičovic v okr. vodňanském, n. tvrz Jaroše z Drahonic 313, 814; Hášův syn z- 175. Bradatý Martin z Vodňan 829. Braniborsko; markrabě Al- brecht, Fridrich. Bratislava, Prešpurk, hl. město na Slovensku 30, 31, 32, 33, 72, 94, 121, 180, 131, 135, 136, 140, 141, 142, 143. Braunau, město v Hor. Rak. 305. Brdař Jan, člověk táborský z Ústí 178. Břekovec Petr v. Ostromeč. Bressanone, Brixen, město v ital. Tyrolsku; biskup Jiří ze Stu- bey 346. Březnice, ves v okr. bechyňském 257. Břilice, ves u Třeboně 316. Brisacher Markvardus,registra- tor říš. kanceláře 80. Brixen v. Bressanone. Brod, nejspíše ves u Plané, n. s tvrzí 250. — Český, okr. město 359, 888; v. sněm. Brod Vyšší, Altum Vadum, mo- nasterium Altivadense, Vis- novy Brod, kloster, gotshaus zu Hohenfurt 26 (zástava), 182, 188, 202, 378—879, 881, 882; opatství 26; opat a kon- vent 26; opat, abt 373, 374, 376, 882, 384, 386, j. lidé 383, 884; v. Zikmund Pirchan; ostatky a klenoty klástera 26. Brtnice, samota u Sternova v okr. vlašimském, n. tvrz a ves; Zdeněk 2- 385. 

Strana 425
Brůna, rychtář z Bavorova 319, 820. Budapest, Budin, hl. mésto v Uhrách 7, 86, 7, 46, 180, 141; hrad starobudínský, castrum Veteris Budae 49, Budějovice Ceské, Budwis, Bud- weis, Budweys, okr. mésto 2, 11, 18, 19, 25, 63, 90, 101, 165, 167, 175, 179, 180, 185, 224, 225, 258, 254, 255, 257, 258, 268, 265, 285, 316, 824, 351, 858, 884, 390; Budějovští 19, 188, 258, 254, 255, 260, 275, 288, 305, 334, 335, 336, 340, 364, 365, 366, 371, 387, 890, 891; obec 365, 366; purk- mistr a rada 255,258,263, 265, 269, 274, 286, 289, 294, 381, 335, 336, 342, 343, 344, 348, 360— 361, 363, 366, 367, 377, 391; rada 865; písař Zikmund 888, 885; rychta 255, 284, 285, rychtář v. Krištof Klaric; fara, kostel 260, 364, 366, 371, farář 366, v. Ondfej, Miku- las Saywl; mèstané 371, v. On- drášek Puklice, Jan Řezník; řezníci 165, soukenníci 388; pečeť města 361, 363. Budín v. Budapešť. Budkov, ves v oktr. prachatic- kém, Hynek z- 320. Budnan v. Vodňany. Bukovsko Dolní, dř. Bukovsko, městys u Veselí nad Luz. 316. Bukšice, n. tvrz a ves u Bož- kova v okr. plzeňském; Mar- kvart, Marquart z- 4. Burghausen, mésto v Hor. Rak. 124, 198, 199, 305. Burian v. Gutstejn. Buřič, sedlák z Oltyně 174. Buzek (z Rovného ?), služebník Oldřicha z R. 8374, 376, nej- men. 878, 875. Bydžov Nový, Bydzow, okr. měs- to 105, 106. Bystřice, Vystřice, městys v okr. benešovském 824. Rejstřík jmen: Brůna—-Čechy. C Cabrov, Cabrov, samota u Zbe- šiček v okr. milevském 316. Cdhlov, Freistadt, Freinstat, město v Hor. Rakousích 114, 160,163, 217; zámek 381; hejt- man 168; měšťané, purger 882, měšťan Volfgang Patz- ner 63. Caltov, ves u Plané; Lvík z- 240, pečeť 240. Camb, Cambia v. Cham. Celkovsko v. Čelkovice. Celskÿ Oldfich, Cilskÿ, Ulrich von Cili, Ulrieus comes Cilie, hrabě 19, 54, 57, 58, 94, správ- ce země České 19. Cep, Drischeln, ves v okr. tře- boñském ; Ondfej z- , Andresk, služebník pánů z Krajku 369; j. teta, muem,Zena Petra Pin- tera 369. Cesarini Julian, kardinal, legdt papežský 148, 346. Cetoraz, ves v okr. pacovském 819; obec 819; mlynář 819. Clenovský v. Klenová. Costupier v. Kostupir. Cru&ina v. ze Svamberka. Cunradt v. Konrad. Curych, Curch, město ve Švýcar- sku 372. Czobieslaw v. Sobéslav. x, C Cabelickÿ v. Soutice. Cabrov v. Cabrov. Čáslav, okr. město 169; sjezd vých. krajů v- 169, 8318. Čberův syn v. Hašek. Čechové, Češi, Bohemi, Behmen 80, 82, 88, 84, 85, 107, 117, 847, 85b. Čechtice v. Čichtice. Čechy, Behem, Pehaim, Beheim, Behaim 7, 9, 10, 11, 22, 86, 48, 61, 62, 68, 64, 68, 69, 70, 71, 77, 94, 106, 107, 110, 142, 145, 170, 289, 265, 266, 296, 805, 846, 362, 371; země, terra, land, landtum 2, 7—11, 18, 425 19, 20, 81, 82, 46, 47, 48, 51, 59, 67, 68, 70, 74, 80, 88, 85, 98, 99, 100, 107, 108, 110, 118, 148, 170, 172, 175, 186, 198, 198, 204, 207, 210, 218, 215, 216, 218, 282, 284, 285, 244, 246, 258, 288, 296, 801, 309— 814, 819, 838, 339, 341, 349, 850, 353, 374, 375, 376, 380, 381, 382, 383, 886; království České, regnum Bohemie, ku- nigreich ze Behem 1, 11, 19, 22, 80, 81, 82, 88, 84, 86, 46, 47, 57, 68, 71, 78, 79, 80, 81, 82, 88, 84, 85, 86, 91, 92, 93, 115, 127, 128, 188, 171, 176, 198, 200, 201, 207, 208, 209, 811, hranice král. Čes. 19; koruna česká, kron zu Be- hem 19, 87, 46, 68, 100, 105, 106, 107, 142, 148, 210, 214, 228, 841, 345, 371, mésta a rytířstvo koruny české 208; král český, kunig, pán, krá- lové čeští, kunige ze Behem 2, 17, 68, 101, 208, 250, 311, 812, viz přijetí za krále čes., volba, korunovace v. Václav II, Jan Lucemburský, Karel (císař), Václav IV, Zikmund, Albrecht, Ladislav; krdlovna Alžběta, Barbora; hejiman- ství král. Českého, haubtman- Schaft, capitaneatus regni Bohemie 32, 38, 85, 120; hejt- mané zemští, král. Českého, hauptleut 1, 31, 32, 209, sprdv- ci a hejtmané 31; v. OldFich Celský, Menhart z Hradce, Hanuš z Kolovrat, Oldfich z Rožmberka; správci zemští 2; nejv. purkrabí pražský 246, v. Menhart z Hradce; nejv. maršálek Vok z Rožm- berka; duchovenstvo české, elerus Bohemie 126, 127, 182, 800, j. vyslanci, amba- siatores eleri regni Bohemie v. Zikmund Pirchan, Jeronym Vogelsang; stavové čeští 17, 72,78,98,154,210,300; utergue status regni Boh. 86; knížata, 54 

Strana 426
426 markrabí, páni, rytíři, pa- noši, města 295; páni čeští, domini, nobiles, barones (re- gni), die behamschen herren, lantherren 10, 11, 13, 48, 72, 78—82, 84, 86, 92, 108, 109, 110, 209, 210, 211, 210, 218, 227, 246, 247, 248, 250, 285, 300, 301, 345, 358, 370 371; páni a rytifstvo 278; pâni, vytíři a panoši 247, — a města 99, 203, 211, 213; páni, rytíři, zemané a mésta, herren, ritter Schaft, stete und gemaine lantschaft 8309; herren, rit- ter, knecht und stet 70, 170, 213, 310, 353; pdni, zemané a mósta, domini, terrigenae et civitates 37, 68, 78, 193; páni a města, domini et civi- tates 78, 278, barones, civi- tates et communitates 133, herren, steten und landleu- ten 93, herrn und Jandschaft 810; terrigenae, militares et clientares adversus nobiles et barones 78, militares ad- versus nobiles 78; civitates 78, 79, 81, 82, 84; militares 78, 79, 81, 82, 84; clientores (panoši) 82. Čejka z Tábora 181. Čelkovice, Celkovsko, ves u Tá- bora 172. Ceminy, ves u Touśkova, n. vlad. sídlo; Jan Rus z- , z Gemina panose Rus, purkrabi krum- lovskÿ 55, 56, 146, 217, 225, 259, 329, 367, 368, 394, 400, pečeť 330, 394. Černějovice v. Černovice. Cernikovice, Crniekovicé, ves u Rychnova n. Kněžnou, n. turz (sídlo Jana Koldy ze Zampachu) 112. Cernovice, mésto v okr. kame- nickém n. Lipow 86, 244; v. Ondrák koželuh. Černý Vácha z Tábora 323. — Velek z Písku 323, Česněk, pán uherský 141. Rejstřík jmen: Čechy— Dub. Čestice, ves u Volyně; Mikuláš Příšek z- 90. Čichtice, de Czechticz (na pe- četi), ves v okr. netolickém, n. s tvrzí; Leva Tluksa z- 239, pečeť 240. Ćrniekovieć v. Cernikovice. Črtek, Čtrtek, poddaný Oldřicha z R. 163, 164, 171. D Danék z Bavorova 320. Debrnik, ves v okr. sobéslav- ském; táborsti lidé z- 48, 44. Degenhart 355. Delfin v. Francie. Děpolt v. Ryžmberk. Desky, ves v okr. kaplickém; Marketa z- a v Suché 71. Deštná, Deštný, město v okr. Ka- menice n. Lipou 191; Deštěn- šití 819; farář 316. Devin, městys na Slov. při ústí Moravy do Dunaje, něm.The- ben, Tebna 92. Diessenhofen,Distnhowen, město ve Švýcarsku na lev. br. Rý- na 372. ' Distnhowen v. Diessenhofen. Diviš, Dywiss, služebník král. Barbory 140. Dlouhá lávka (Lange Brůcke) u Třeboně 28. Dobes [z Modfejovic, nyní Mo- dřovice, ves u Příbramě, n. s tvrzt], purkrabí na Radyni 828. Dobešice, ves v okr. píseckém 822. Dobešík vetešník, měšťan tábor- ský, prve purkmistr 277, 284. Dobřejice, Dobřejovice, na Do- břejovště, ves v okr. tábor- ském 316; Pechovecz-155,169. Dobfejovice,ves v okr.jílovském 2, 8. Dobříš, okr. město 370. Dobrohosecký, j. syn Přech 297. Dobronice, ves v okr. bechyň- ském, n. tvrz a později hrad 172, 174, 182, 185, 248, 298, 348, 890; Jan z- 158, 159; Rynart z-, Dobronicky Rynart řeč. Vidlák 16,45, 50, 158, 159, 168, 172; purkrabí na hradě Jan Dobronička, Lipolt Víta ze Rzavého,Vikartz Údin;písař Vilan. Dobronička Jan, purkrabí na Dobronicích 277, 347, 348. Dolany, ves v okr. klatovském, n. s tvrzí; Děpolt z- 56; Drha z- 102, pečeť 102. Domašín, městys v okr. vlašim- ském 171. Domažlice, okr., n. král. město s hradem; Jan z- 241. z Donína Fridrich purkrabí, služebník královny Alžběty 140, 141. Doudleby, ves v okr. českobudě- jovském, n. s tvrzí; děkan Matěj, farář krumlovský 20. Drahonice, ves u Vodňan, n. s tvrzí; Jaroš z- 217, 233— 286, 238, 241, 242, 243, 246, 247, 302, 303, 813, 314, 315, 320, 821, 323, 328, 329, j. turz [Bożovice] 918,314, pedet 243; Racek z- b. Dráchov, ves u Veseli n. LuZ., n. s tvrzí; Jiřík z-, Dráchovský 16, 85, 145, 154, 158, 226, 271, 383, 384. Dražice, Dražičky Veliké, ves vokr.táborském,n.sivrzí172, tvrz 896, 897; farář 172, 184. Dražičky, Dražičky Veliké v. Dra- žice. Dražov, ves v okr. volyňském; Bruncvik z- 320. Drha [z Dolan?],j. lidé 211, 212. Drhovice, ves v okr. táborském 172. Drischeln v. Cep. Drosendorf,mésto v Dol. Rakou- sich na Dyji 369,370; hejtman Jan z Krajku. Drozd, rychtář z Krtova 318. Dub, nožíř písecký 298. Dub, ves v okr. táborském, n. 3 tvrzí; Petr z-, Dubský, zví- kovský purkrabí 16, choust- nicky 155, 295; j. syn 191, si- rotci 319; Rynart od — 25. 

Strana 427
Rejstřík jmen: z Dubrovnika—z Hatny. z Dubrovníka Jan Stojkovic, Johannes de Ragusio, Mgr. theol., kard. sv. Sixta, legát koncilu Basilej. 11,12,56,77, 126, 127, 132, 202. od Dubu v. Kateřina Kostelová. Dubský Petr v. Dub. Dudelova Marta, poddaná Ol- dficha z R. v Předboři 819. Důl, v Dolu, dř. Dol, ves v okr. pacovském, anebo Sudkův Důl, dř. Dolu Chýnova tamże 184, 185. Dunaj, řeka 92,231. Dvorce, de Dworzedz (na pečeti), ves u Soběslavě, n. s tvrzí; Petr z- 51, pečeť 51. Dvorce, Dvorec, Dworzecz, dvär u Třeboně 66, 177. E Ebersberg, Ebersperk, méstys v Hor. Rakousích 345. z Eberstorfu Albrecht 41, 42, z Ebrhartic Rudolt 107. Eč v. Adiže; Ečmanové 346. Eferding, Everding, mésto v Hor. Rakousich 39, 40, 61, 63, 64, 69, 305, 809, 310. Ficinger Oldfich, Eyezinger Ul- rich 374. Eisenstadt v. Kis-Márton. Elsasko, Elzasy, ûzemi na levém bř. Rýna; páni a zemané v- 372. Ensisheim, Ensesheim, v Elsasku 372. Erazim (snad z Michnice, v. t.), úředník rožmberský 225. Eugen II. papež, Eugenius 148, 201, 299, 800, 846; j. poslové, nuncii 201. Everding v. Eferding. Eych Hans mistr 347. F Felix V. papež, df. vév. savojsky Amadeus 56,116,128,127,128, 129, 132, 133, 200, 201, 346. Fencl z Plané 321. město Fischamend, Ffyssmundye, més- tys v Dol. Rak. na pr. břehu Dunaje 92. Frambergér (z Tábora), Fram- brgéř, Framburgéř 160, 185, 321, 324, 383, 384, 385, 389; j. matka 160. Francie, Franckrich, Frankrich; král Karel VII. 348, 372; j. syn dauphin, delfin, pozd. král Ludvik XI. 372; fran- ská knížata 346. Frankfurt nad Mohanem, město v Prusku 133; conventio prin- cipum apud Franefordiam 201, v. sněm. Frankrich v. Francie. Freinstat v. Cáhlov. Freising, Freysing, město v Ba- vorsku; biskup Nikodem, bischof Nicodem 260. Fridrich, krdl Fímskg,vév.rakou- sky a Styrsky 63, 71,72, 73, 74, 77, 78, 80, 82, 83, 84, 85, 86, 89, 92, 94, 108, 109, 110, 112, 120, 121, 129, 130, 142, 198, 201, 210, 212, 213, 228, 249, 255, 259, 268, 270, 284, 300, 309, 310, 311, 312, 332, 341, 344, 345, 346, 347, 352, 363, 371, 372, 374, 377, 388, 389, 892, pečeť 121; poručník krále Ladislava 259; j. rada 270, 365, 387; radové, zá- stupci, rat u. verweser 212, 213, 305, 309, 365; j. bratří Albrecht, vév. tyrolský Zik- mund. — —, vévoda saský, lantkrabě durynský, markrabě míšeň- ský 37. —, vévoda štyrský 80. —, markrabě braniborský, mar- chio Brandenburgensis 81; j. synové, filii 81. —, hrabě Cilský, graf ze Cili, ze Ortemburg und in dem Seger 269, 270; j. teta, mume, Mar- keta z Monfortu. Fryml Mikuláš 96. — Zigmund, měšťan táborský 276. 427 G Glazer Ottl, poddany Petra Zmrzlika ze Svojšína 355, Gutstejn, zb. hrad a dvůr jz. od Bezdružic; Burian z- a na Rabštejně 333, 3834, 837, 349, 350, 351; j. bratr Jan 884; Jitka z-, manž. Václava z Potštejna 20. H Habart, poddaný Oldřicha z R. 164, 171. — z Hrádku řeč. Lopata 118. Habří, ves u Čes. Budějovic, n. s tvrzi; Oldřich Roubík z- 293, 294, 331, 334, 385, 340, 342, 343, 344, 394, pečeť (viz Hla- vatce) 394. Hahenburg v. Hohenburk. Háchová z Krtova 318. Hájek z Veselí 186. Halmáně z Borečnice, podda- ný města Písku 328. Hamal, měšťan z Třeboně 180, 182. Hamyr, ves v okr.treboñském 177. Haník bečvář, měšťan vodňan- ský 320. Hanuš 338. Hanušek, písař Oldřicha z R. v. Jan. —, Hanusko, sluzebnik královny Alžběty 142. —, sluzebnik Mikuldse Trčky 2 Lipy 288. Hanzal řeč. Paur 34. —, Hansl, Hanzel, mlynář v Tr- hových Svinech, poddaný Oldřicha z R. 146. Harachéf, panose Oldficha z R. 398. Haslach, Hasslach, mésteëko v Hor. Rak. 65, 192, 199. Hašek, syn Čberův, poddaný Oldficha z R.250,292, 880, 381. — z Tábora 321. Hášův syn z Božovic 175. z Hatny Ladislav, Laslaw von Hatna, služebník královny Alžběty 121, 122. 54w 

Strana 428
428 Hazmburk v. Klapý; Zbyněk | Holas (z Choustníka) 282. Zajíc z Hazmburka, Zajíc, Has 64, 65, 208, 204, 244, 247, 278, pečeť 204. Hedvika Václav krejčí, konšel pražský 8. Hejlov, Hýlov, dvůr u Náchoda v okr. táborském, n. ves 319. Helfenburk, zb. hrad u Bavo- rova v okr. vodňanském 4, 5,6, 58, 151, 152, 320, 321, 362, 364, 365, 366, posádka hradu 4; zdmek 362; purkrabi 323, 325, 362, v. Jindfich Zakavec z Lažan,Václav Vlášek z Mi- loňovic; purkrabský úřad 4, 6, 828; písař Jan ze Svoj- kovic. Henslin, měšťan třeboňský 66, 67. Herka panna (v Treboni); j. dům 28. Heřman, farář v Sepekově 390. Heršlák Český, Herzlak, ves u Hor. Dvořiště v okr. vyše- brodském 293, 326; mlynář, J. Zena 318. Hertvik v. Rusinov. Hettstedt, Hedstet, mésto v Sas- ku 87. Hlasivo, ves u MI. Voźice, n. s tvrzt; Vita st. ze Rzavćho sed. v- 43, pečeť 483. Hlava z Vodňan 822. Hlavatce, ves v okr. soběslav- ském; Markvart Roubík z- 51, pečeť 51; Oldřich z- 330, srv. z Habří; Pavlík z- 241. Hlinice, Hlynice, ves v okr. tá- borském; lidé z- 15; Petřík Hlinícký 318. Hluboká n. Vit., zámek a město 198, 298, 294; zboží hlubocké 254; purkrabí Vecl z Před- borovic; Jan z Lobkovic a na- 261, 262, 268, 298, 294, 349. Hodušín, ves v okr. milevském 174; fara 174, 189. z Hohenburka pán, herr Hahen- burgk, člen rady krále Fri- dricha 110. Holice, město v okr. pardub- ském, pův. ves s tvrzí 122, 128; v. ze Šternberka. Holkov, ves u Velešína v okr. krumlovském, n. s tvrzí; Mi- kuláš Holkovec z- 125. Holus, kožišník v Táboře 319. Holý Mažický, rychtář v Tá- boře 182. Holý z Písku 828, 324. Homole (Humeln), Homoly, ves v okr. budějovském 90; lidé osedlí 90. Hora, Hora Kutná v. Kutná Hora. — Tábor v. Tábor. Horažďovice, Chrazejovice, Oraž- dčiovice, okr. mčsto 55, 367, 368. Hořice (Dolní a Horní, vsi v okr. táborském); Krajíř z- 321. —, městys v okr. krumlovském 167; Mikuláš z- 25, a na Selmberce 42, 48, pečeť 43. Hošek, hrnčtř v Bavorově, člo- věk Oldficha z R. 324. Houska (z Vodňan) 322. Hovorka (z Tábora) 318. Hradec Jindřichův, Hradecz, Novadomus, Neunhaus, okr. město a zámek 47, 48, 64, 89, 98, 99, 100, 126, 151, 154, 183, 191, 212, 230, 371; purkrabí Markvart, Jan ze Zhoře. z Hradce páni 25; — Jan st. 100, 101; Jan mi. 89, 99— 102, 106, 108, 151, 230, 231, 262, 345, 360, 363, 372, 373, pečeť 102, 361, 363, j. služeb- ník Bořita; Jan z- a na Telči, Jan Telecký 261, 341; Men- hart z- , Meinhart v. Neun- haus, Menhardus de Nova Domo 10, 44, 54, 59, 82, 96, 106, 108, 109, 110, 117, 118, 151, 192, 193, 198, 211, 214, 332, 341, 347, 358, 359, 366, 368, 370, 871, 899, hejtman král. Čes. 36, 37, 209, správce a hejtman král. Ces. 81, 82, 88, nejv. purkrabí praž. 58, 98, 99, 101, 126, 134, 230, 247, 278, 367, pe- Rejstřík jmen: Hazmburk—Chlumec Vysoký. čeť 102, j. úťedníci 108, j. lidé 211, 212; — OldFich 277, 278, J. služebník Chroplík. Hradec Králové, okr., n. král. věnné město; Královéhra- dečtí, Hradčané 113. — Štyrský, Grecz, město ve Styrsku 129, 130, 269, 270. Hrádek v. Křivoklát. Hrádek, nyní Na Hrádku, sku- pina chalup wu Pacova, n. hrad patřící k Choustníku 325. —, nejspíše ves u Trh. Svin; dvůr v- 151. z Hrádku Habart řeč. Lopata 118. — Janek v. Kralovice. Hracholusky, ves v okr. netolic- kém 5. Hřebec Martin mladý 320. Hřivý Janek 321. Hubka z Tábora 182, 183. Hus, n. hrad u Záblatí v okr. prachatickém 359, 360, 393, 394, 396. Husinec, město v okr. pracha- tickém 898, 894. Huspek, služebník táborský 194, 195, 316. Hylavec (z Tabora) 205; j. lidć 205. Hylov v. Hejlov. CH Cham, Kouba, Camb, Cambia, město v Bavorsku 69, 70, 71, 72, 77, 82, 84. Champion Jo[hannes] 202. Chanovice, ves v okr. horažďov- ském; Vilém z- , služebník Václava z Michalovic 363. Chaussa Jan, Hanns 386, 387. Chlumčany, ves u Loun; Matěj, Mathiáš, Louda z- , hejtman písecký 29. Chlumec Vysoký, z Chlumce, městys a zámek u Sedlčan; Petr- 26, 102, 144, 156, 157, 159, 168, 204, 215, 216, 218— 228, 280. 

Strana 429
Rejstřík jmen: Chmelná—Kis-Márton. Chmelná, Chmelný, ves u Nové Cerekve v okr. pelhfimov- ském, n. vlad. statek; Chval z- , úředník rožmberský 90, 164 (dF. purkr. krumlovsky), 165, 169. Chodek, Chuodek (ze Sobéslavé) 161. Chotémice, ves u Sobéslavé, n. s tvrzí; Jan, Janek z- 25; Tůma, Thomáš z- 25. Chotěšovské zboží (kláštera Cho- těšovského) 60. Chotoviny, ves u Tábora; Jíra z-, élovèk Vity ze Rzavého 325. Choustnik, OChüsník, zb. hrad nad vesnicí t. jm. u Tábora 55, 160, 169, 276, 282, 295, zá- mek 902; purkrabi 362, v. Litvin z Nemysle, Petr z Du- bu; úředník (písař) rožmb. Petr Maksant. —, Chustnice, ves pod hradem t. jm. v okr. sobëslavském 157, 297, 362. Choustník, Chúsník (z Tábora) 177, 318; j. žena 318. Chrazejovice v. Horažďovice. Chroplik, služebník | Oldficha z Hradce 278. Chrudim, okr. město; v. sněm krajský. Chúsník v. Choustník. Chustnice v. Choustník ves. Chvalovice, ves v okr. netolic- kém; dvůr v- 188 (chybně v „Kolovči“). Chvostný, nejspíše les a hora nyní zv. Kóstemwald mezi Výtoní a Sv. Tomášem v okr. vyšebrodském 357. Chýnov, město v okr.táborském 185. LJ Inderseher, služebník Kateřiny z Rožmberka a z Wallsee 882. Jakub (z Tabora) 281, 283. Jamný, ves v okr. píseckém; Ja- menští 323. Jan Lucemburský, král český 219. —, opat kláštera Třeboňského 27, 28. — kněz, kancléř Oldřicha z R. 8, (nebožtík) 277. —, kancléř rožmberský v. Rit- schauer. —, Hanušek, písař Oldřicha z R. 217, 218, 276, 283, 395. — z předměstí Píseckého 322. —, pan Jan 103. Jana panna (v Třeboni) 28. Janda řezník 320. Janek, poselství Jankovo 112. —, kameník v Krumlově 821. —, postřihač v Táboře 319. —, purkrabí 134. —, rychtář v Něm. Benešově 47, 48. Janošovský 258. Janov, nyní myslivna u Úhřec v okr. stodském, n. ves 387. z Janovic Pešek 360. Jaroměř,zJaromyře,dř.též Jaro- mif, ves v okr. kaplickém; Matéjka z- 240. Jasanský Přibík 267, 377. Jedlinec, asi Jedlany, ves u Tá- bora; Pehm Jan z-, panoše Oldficha z R. 282, 233, j. lidé 282, 238. Jehlová Kateřina od Hory 90. Jehnědno, ves v okr. píseckém; Teněk z-, služebník z hradu Zvikovského 328. Jemnice, Jempniee, ves v okr. strakonickém 324; rychtdf 823, 824. Ježíš Kristus; tělo a krev pána Jezu Krista požívati, rozdá- vati 170, 176, 339. Jihlava, okr. město 16, 17. Jílové, Gylawe,okr.,n.král. horní mésto ; das golt pergwerk zum Gylawen 811. Jindřich (Landshutský), vévoda bavorský, falckrabě rýnský, Hainrich, pfallenzgrave bei Rein u. herzoge in Bairen 22, 23, 69, 70,124, 131, 136,187, 138, 189, 141, 142, 166, 189, 190, 191, 429 192, 198, 199, 207, 208, 228, 229, 281, 232, 264, 265, 266, 298, 305, 310, knéz Henrich 393; j.zed- nici, ambleuten 207, 208, 209; J. zemé 209. Jindříšek, syn Prokopa Tlustého z Písku 328. Jira, kvardian vyšebrodský, Gira qwardianus 133. Jíra krejčí (z Tabora) 164. Jiří řeč. Skopec 151. Jirkl, poddaný Oldficha z R. 387. Jorg v. Jifí ze Stubey. Jiskra Jan z Brandýsa 346, z Košic 94; j. hejtman Jan Talafüs z Ostrova. Jistebnice, město v okr. tábor- ském 87,315, 390; rychtář 205, 221, rychtář a konšelé 205; v. Malovec, Kurta. K Kadaň, Gadan, okr. město 30; Kadanští 30. Kalenice, ves u Horažďovic, n. vlad. sídlo; Beneš z- a v Škvo- řeticích 826. Kaplice, okr. město v okr. Krum- lovském; Zikmund z-, Sigis- mundus de Capliez, knéz 23; řezníci kapličtí 400. Karel císař, imperator Carolus 83, 193, 198, 360. Karlštejn, Carlsstin, Carlštýn, král. hrad 8, 198. Kartdk Ondrej, méstan taborsky 276. Kašpar Vavřincův, Gaspar Lau- rencii, kaplan, beneficiát a poenitenciář u sv. Petra v Římě 21, prokurátor a gubernátor českého hospice v Římě 24. Kayfáš 345. Kazimír, bratr krále polského 80. Kentunnawe v. Třeboň. Kis-Márton, Eisenstadt, zu der Eysnemstat, město v Uhrách 78, 74. 

Strana 430
430 Kladsko, hrad a město v prus. Slezsku 198. Klapý, Hazmburk, Hasemburg, zb. hrad u vsi t. jm. u Li- bochovic (okr. Roudnice n. LJ; Zajíc Zbynék v. Hazm- burk. Klaric Kristof, rychtáf v Ces. Budějovicích 255, 284, 285; j. bratří Prokop, služebník krále Fridricha, a Řehoř 255. Klatovy, Clatovy, Glatovy, okr. mésto 26; Klatovsti 241, 242; pfíseznjj, iuratus de Clatowia 82, krajský sněm 2, 9. Klečaty, ves v okr. Veselí n. Luż.; Mikuláš z-, poddaný pp. ze Sobětic a na Týně n. Vit. 303. Klenová, dř. Klenové, Clenow, ves a zámek, n. hrad u Ja- novic nad Úhl. v okr. klatov- ském 870, 871; Přibík z-, Kle- novsky, Clenovsky 114, 118, 288, 289, 333, 334, 387, 338, 349, 350, 351, 370, 371. Klokočín, dvůr u Maletic v okr. vodňanském, n. tvrz; Jan z- 241; Příbram z- 111, peèet 111. Klokoty, ves u Tâbora; fardrstvi 172, podact fary 172. Kluky, ves v okr. píseckém; Kluétt 823; Pihla z-, člověk Oldřicha z R. 828. Kočov,Kocov,Gocov,vesu Plané, n. s tvrzí; Zbyněk z-, Kocov- sky 54, 55, 333, 337, j. syni si- rotci 833, Cocovští 338. Kojákovec 196. Kojákovice, ves v okr. třeboň- ském; Ondra z- 146, 178; Petr z-,Petřík Kojákovský 160, 161, 168, 217, 218. Kojákovský v. z Kojákovic Petr. Kokot, sluZebnik Oldficha z R. 217, 262. Kolda, Colda v. Žampach. z Koldic Albrecht, hejtman svid- nickÿ a javorskÿ 121. Kolín, Colín, Nový Kolín n. L., okr, město 157, 258; hejtman Jan Sudlice z Běstvin; kněz Bedřich ze Strážnice a na- 252, 328. Koloveć, móstys v okr. kdyń- ském 114; (na str. 138 chybně misto Chvalovic, v. t.). Kolovraty,vesu Říčan; Hanuš z- 88, 52, 105, 208, 204, 206, 207, 247, 849, hejtman král. Čes. 209, pečeť 204; Jindřich z-247. Komařice, ves u Trh. Svin; Odo- len z- 90; v. Slavkov. Komárno, Komaron, Gumarn, město na Slov. 56, 57, 59, 61, 62, 90, 91, 94, 95. Konopiště, zámek, pův. hrad u Benešova 58, 117; Zdeněk z- víz Šternberk. Konrad,kancléř krále Fridricha, Conradus prepositus Wien- nensis, cancellarius 110, 130. Konrad von Krey, člen rady krále Fridricha 110. Korutany, Kernden 219; nejv. stolnik, obrister drugsecz, Jan z Krajku; hofmistr Lipolt z Krajku. Koryto, nyní Psí Koryto, ves v okr. prachatickém 360, 396. z Kostelce v. Sekretář Jan. Kostelová Kateřina od Dubu, vdova 822; j. chudina z Krče 322. Kostenpir, Kostupir, Cosempyer, Cosinpier, Cospir, Costenpir, Costupier, úředník Hynka Krušiny ze Švamberka 114, 222, 286, 306, 334, 338, snad totožný s Mikulášem Kostu- pírem 187, 188. Kostka Bohuse, Costka, v. Po- stupice. Kostupír v. Kostenpir. Košice, ves v okr. soběslavském 400. —, město na Slovensku; v.Jiskra Jan z Brandýsa. Košínský Jindřich 898, j. man- želka Alena 398. Kouba v. Cham. Kouřim, okr. město; sjezd 186. —, víska u Chrástu v okr. plzeň- ském; Martin z- 241. Rejstřík jmen: Kladsko—Křemže. Kozí (Kozí Hrádek), n. hrad u Tábora; Jan z- 25, 158, 169, 840, 342. Kozi Hřbet, Hrádek —, n. hrad u Dublin v okr, sedlëanském; Petr Břekovec z Ostromeče a na- 24. Kozka Jira z Pisku 329. Kozlik z Pisku 323. Kozlov, z Cozlova, asi skupina chalup u Ošelína v okr.stříbr- ském; Holub z- 329. Kozsky 277. z Krajku, von Kreig, Jan, nejv. stolník korutanský, hejíman v Drosendorfu 369, 370; j. bratr hofmistr 369, 370. z Krajku a z Landštejna Lipolt Krajíf, Lewpolt Kreyger, Krei- ger, Krajieř 20, 87; člověk Krajířův 87. Krajíř Lipolt v. z Krajku. Krakov, Cracovia, mésto v Pol- sku 18, 51. z Kralovic (snad vsi v okr. pra- chatickém) Jan 241. z Kralovic Janek řeč. z Hrádku, purkrabí hradu pražského 169. Kralovice, okr. město 349. Krása Václav, měšťan písecký 158. Kraselov, ves u Volyné, n. s tvr- zí; Alena z- 329, 400. Krasíkov, Švamberk, zd. hrad u vsi t. jm. u Bezdružic 286, 337,338, 351; v. ze Svamberka. z Kravař, příjmení starého rodu moravského; Perchia z- 117, 118, 119, 122, 128, j. lidé a úředníci 117, úředník 123. Krč, ves v okr. vodňanském ; chudina Kateřiny Kostelové od Dubu 322. Kľeč, do Kfetče, ves v okr. pacov- ském 86, 194, 196, 197, 316, Be- neš na-, Beneš Křečký, v. Bělá. von Kreig v. z Krajku. Krems, Kremps, město u Dunaje v Dol. Rakousích 143. Křemže, Krems, městys v okr. krumlovském; Jan Smil z-, 

Strana 431
Rejstřík jmen: Křemže—z Lažan. Smil von Krems, 22, 298, 389, 359, 360, 361, 362, 363, 393— 897, jakožto služebník krále polského 3897, pečeť 361; j. žena a děti 397, v. Anna z Roźżmitdla; j. bratr Otik 398; synové 397, Jiřík z- 359, 860, 368, pečeť 361, Přibík z- 235, 359, 360, 363, pečeť 361; j. písař 396. von Krey Konrad, člen rady krále Fridricha 110. Krchlebec 155; v. Krchleby. Krchleby, dř. Škrchleby, ves v okr. horšovskotýnském, n. s tvrzí; Mikuláš z- 25, 102, 155, 869 (dříve úředník na Třeboni a na Zvíkově), pečeť 102. Kříchov v. Skrýšov. Křivoklát, castrum Hradek, Hrá- dek, starý hrad nad městy- sem t. jm. 7, 8, 9, 10, 11, 47, 48, 52, 53, 122, 123, 192, 193. Křivsoudov, městys v okr. dol- nokralovickém, n. hrad; Be- neda z- 360, 363, pečeť 361 (z Nečtin), 363. Křížek, syn Skálův 820. Krña (z Tábora) 819. Kršňák Mareš, měšťan táborský 174, 276. Krtov, ves v okr. táborském 818; všecka obec 318; rychtdk Drozd; v. Bednář, Háchová, Mikuláš syn Michalové. Krumlov Český, Crumaw, Crumblov, Crumlow, Crum- naw, Crumpnaw, Chrumlov, Chrumpnaw, okr. město se zámkem 3, 4, 6, 13, 14, 20, 21, 23, 24, 26, 33, 34, 35, 43, 47, 48, 50, 51, 58, 64, 69, 70, 72, 77, 89, 90, 93, 94, 95, 103, 108, 109, 111, 112, 114, 115, 116, 118, 119, 121, 122, 124, 125, 133, 136—140, 144—147, 151, 156, 157, 166, 169, 171, 190, 191, 192, 194, 199, 207, 208, 212— 215, 217, 218, 219, 222—226, 231, 232, 234, 235, 237, 238, 239, 241, 242, 253, 254, 257, 258, 259, 262, 264, 266, 267, 277—280, 285, 288, 289—298, 298, 299, 304, 305, 380, 382, 335, 336, 337, 340, 342, 348, 344, 347, 350, 351, 352, 355, 357, 358, 359, 361, 362, 363, 368, 369, 371—375, 377—381, 383—887, 390—395, 400; Arad 272, zámek 362, purkrabi 245, 272, 273, 362, v. Jan Rus z Cemin, Matej Višně z Větřní; úřad krumlovskÿ 245; dékan 94; farní kostel P. Marie 20, 259; farář Matěj, děkan doud- lebský; kněz Mikuláš; kaza- tel Mikeš; obec města Krum- lova 3, měšťané a obec 3, měšťané 258; radnice,rathauz 8; rychtářství 245, rychtář, konšelé a písař městský 3; městské řády 258; jarmark 244; v. Janek kameník. Krušina, Crušina v. Krasíkov. Ktiš, ves v okr. chvalšínském; Janek z- 322; lidé Oldficha z R. z vychtářství ktiského 821. Kuba ze Svinětic 820. — z Višňovic 184. Kučka Matčj, biskup litomyśl- ský 366. Kugler (z Něm. Benešova) 381. Kukula (z Třebče), j. syn 146. Kumburk, zb. hrad u Jičína; Krušina z- 247. Kunětická Hora, zb. hrad v okr. pardubském; Détfich z- 152; v. Miletinek. Kunstát, Cunstat, okr. mésto na Moravě se zámkem; Jan Za- jímač 2- 52, 63, 58, 59, 60, 341, 356, 357, 358, 359, a u Sv. Pro- kopa 51; Jiří z- v. Poděbrady. Kurta z Jistebnice, vězeň rožm- berský 390. Kutná Hora, Hora, Montes Cu- thanae, Perg Chutten, okr. mé- sto 2,209, 210,254, 311; synoda Kutnohorská, sněm 164, 165, 169, 248, 256. Kutová Alžběta aj. sirotci 8325. Kuttová Dodra (v Tfeboni) 28. 481 Kvétus, ves v okr. sedleckém; Zbyněk Veliký, Zbeyněk z- 13, 14, pečeť 14. Kyenberger, Kermbergar, Jakub na Turmberce 266, 287, 288, 290, 382, 346. Kyjov, ves v okr. planském; Jan z- 241. Kyselko (z Vodňan) 822. L Ladislav krdl, Lasla kunig, Las- slav, Ladslaw 62, 67, 74, 92, 93, 95, 120, 121, 122, 130, 131, 135, 136, 141, 142, 143, 148, 149, 150, 192, 212, 213, 341; j. poručník, vormund, král Fridrich 259; radové, rat u. verweser 212, 218. Ladislav Gara,magndt uhersky, Ladysswan Nadrzpanów syn 92. Ládví, Ladvé, ves v okr. jílov- ském 134. z Lamberka, příjnení staré rodiny, v Cech. a na Mor. usedlé; Mikuláš Sokol z- 52, 99, 101, 285, pečeť 102. Landorf v. Neszmély. Landshut, město v Bavorsku 1831, 137, 139, 141, 142, 166, 189, 190, 191, 192, 208, 209, 264, 265, 266, 305; vévoda Jindfich. Lapka (z Tábora, vězeň) 249. Laufenburg, Laufenberg, město ve Švýcarsku na lev. bř. Rý- na 372. Laurin Mikuláš, měšťan tábor- sky 276. —, syn Němcův z Vodňan 321. Lavantskj, Lawentinus (Lava- münd v Korutanech) biskup Vavřinec z Lichtenbergu 347. z Laymingu Leonard, biskup pasovský 142, 143, 355. z Lažan Bechyně Jan, Bechyňka, na Bechyni 235, 303, 330, 360, 868, 887, 388, pečeť 361, 363. — Jindřich Žakavec, purkrabí helfenburský, Henricus Za- kawecz de Lazan 4, 5, 6, 29, pecet 29. 

Strana 432
432 Ledeč, okr. město, n. hrad; Miku- láš z- 360, 363, pečeť 361, 3683. Lékař (z Tábora) 350. Léskovec, ves u Počátek, n. s tvrzí; Arnošt z- 26; Tkadlec z- 325. Lewprenchtingen, snad nějaké místo v Bavorsku; Baczmans- torffer v- 355. Leyder Lorenc, purkmistr v Něm. Benešově 387. Lhenice, městys v okr. netolic- kém 170, 189. Lhota Pňova, nyní Lhota Jeníč- kova, ves v okr. táborském; Purkart z- 159. — Svatonina v. Wadetschlag. Lhotka, něm. Hossenschlag, ves vokr.vyšebrodském; Mika z- 357. ze Lhoty Přibík, služebník Olda- ficha z R.; j. Zena, 823—824. — Trinka Vácha 318. Liberk, Rychemberk, ves u Rych- nova nad Kněžnou, n. hrad Jana Koldy ze Žampachu 112. Libín, Lybin, ves v okr. li$ov- ském 66. Licek 232, 233; j. Zena 232, 233. Liderovice, ves v okr. iáborském, n. s tvrzí; Jindřich Axamit z- 85. Lidmovskj (z Vodňan) 322. Lichtenburk (pův. Luchtenburg), Lichnice, Lichtenburg, Lichm- burk, zb. hrad u Čáslavě; 106, 107, 108; Jan z Ruši- nova na- 107. 2 Lindy v. Machnatec. Linec, Lynez, Linz, Lintz, Linez, mésto v Hor. Rakousich 20, 26, 89, 40, 66, 69, 266, 333. Linhart z Mirovic, poddany Oldficha z R. 323. Lipany, ves u Čes. Brodu; bitva u Lipan 86, vůdce rožmb. vojska Mikuláš z Krchleb 155. Lípa, ves v okr. královéhradec- kém, n. s turzt; Mikuláš Trčka z- a na Lipnici 97, 152, 160, 169, 184, 230, 250, 251, „Rejstřík jmen: Ledeč— Malovice. 252, 254, 256, 257, 261, 262, 268, 271, 272, 275, 278, 285, 287, 288, 290, 291, 302, 306, 325, 328— 329, 332, 345, 353, 360, 363, 395, pečeť 251, 361, 363. Lipnice, Lipniez, méstys a zb. hrad v okr. némeckobrod- ském 97,102, 176, 226, 227, 228, 254, 256, 257, 268, 271, 275, 278, 285, 287, 288, 290, 291, 297, 302, 307, 308, 310, 313, 321, 325, 328, 329, 330; Mikulaś z Lipy a na- 97, 102, 209, 227, 228, 313; j. lidé 227. Lipno,ves u Touškova,n.stvrzí; Jindřich z- 264, 338. Liška z Řepče, poddaný Oláři- cha z R. 177. Litométice, okr. mësto; iuratus quidam civis de Litomierziez 82. Litomyšl, okr. mčsto, biskup Matěj Kučka 366. Litvín (z Nemyšle?) 178. Lizek, rychtdf z Repée 315. Lizna, Lyzna, Mikuláš z Tábora 292, 321, 327. Lnáře, ves v okr. blatenském 48, 224, 225. Lobkovice, ves se zámkem v okr. brandýském nad Labem; Jan Popel z- a na Hluboké 25, 261, 262, 263. Lochotín u Plzně; Jan z- 240, pečeť 240. Loket, okr. město se starým hra- dem 193. Lom, nejspíše ves u Tábora; Ondrová z- , kmetiéna Oldfi- cha z R. 315. Lomnice n. Luž., Lompnicz, Lom- nicz, okr. město, n. s hradem 89, 99, 100, 101, 102, 109, 123, 812, 316; farář, kaplan 176, 316. Lopata v. z Hrádku Habart. Lopatka 289. Lorenc ze Žáru, poddaný Oláři- cha z R. 318. z Lostorfu Śenk 270; j. hrad 270. Louńovice pod Blanikem, Li- novice, městys v okr. vlašim- ském 222; zboží kláštera Louňovského 1, 170, 174. Louny, okr. město 250. Lucemburskd, liemburskâ, lucil- burská kněžna v. Alžběta Zhořelecká. Ludvík Falcký, falckrabě rýn- ský, palatinus Reni 81. Lukavec, městys v okr. pacov- ském; Zdeněk z- 160. Lukeš, služebník Jana z Lob- kovic a na Hluboké 293. Lužnice, ves v okr. Lomnice nad Lužnicí 316. Lysek, Lyska, slużebnik Oláři- cha z R. 45, 172. Lyzna v. Lizna. M Mach z Veselí, forman 182, 183. Machnatec, df. Linda, ves v okr. vySebrodském; Petr z Lindy, služebník Oldřicha z R. 258; j. pacholci 205, 206. Machovice, n. tvrz nedaleko Čej- kovic u Hlubokć n. Vit. v okr. krumlovském; Chval z- a na. Repici 326. Majnoś, slużebnik Oldficha z R. 211, 212; j. člověk z Land- Stejna, 211, 212. Majsnar Fridrich, služebník tá- borský, Maiksnar 271, 318, 324, 876; j. pacholci Zikmund a Michal. Maksant Petr, rožmb. úředník, písař na Choustníku 155, 184, 186, 248, 272, 278, 276, 277, 279, 280, 281, 282, 283. Mdlkov,snad - Drahenickýnebo Imářský, vsi u Lnář v okr. blatenském; Petr z- 399, 400. Malohradský, Malohradecký Jan v. Bernartice. Malotovice, Jan z- 189 (asi chyb- ně; srv. Maršov, Jan Mila- tovic z-). Malovec z Jistebnice, včzeň rožm- berský 890. Malovice, ves u Netolic, n. i tvrz; Jan Malovec z Pacova 25; Kosoři z- 399. 

Strana 433
Rejstřík jmen: Malsice— Nedrahovice. Malšice, městys v okr. tábor- ském 182. Marburg, Martpurg, město v Ně- mecku; žid Mers 40. Marcus Bonifilii, theol. profes- sor, Mgr. Marchus de regno Aragonie 127, 128, 133. Mareš Janek 178. Mařík z Písku 823. Markoli, úředník Hynka Kru- šiny ze Švamberka 888. Markvart, Margwart, purkrabí na Jind#. Hradci 100, Maršov, ves v okr. táborském; Jan Milatovic z- 178 (srv. Malotovice). Marta, žena Jana ze Srlína 277. Martin neb., j. sirotek 277. — z Kouřimě 241. —, rychtář ze Svatavy 184. — soukenník, měšťan písecký 158. Mašek z Měšic 818, 319. Matěj, farář krumlovský, děkan doudlebský 20. — (z Tábora) 818. — Janákův, táborský poddaný 185. Matějka (z Tábora) 177. Matoušek, služebník táborský 162. Medek (z Tábora), vězeň 249. Médénec OldFich 326. z Medvěze Jan 51. Meichsner v. Majsnar. Mekynec, ves v okr. vodńanskóm 320. Mělník, okr. město 48; rychta 140. Menhart,pan Menhartv.z Hradce. Městecký (z Tábora) 818. Měšice, Miessicze, ves v okr. tá- borském 17, 244; Mašek z- 818, 819. Meziříčí, Mezeřiečie, ves u Tá- bora; Jan z- 173. —, Meziřieč, Ulreichsslaig, ves v okr. kaplickém 33, 34; v. Tossnar Jakl. Michal 898. —, kanovník pražský, canoni- cus Pragensis 101. Michal, pacholek Fridricha Majsnara (z Tabora) 271. Michalec v. Michalovice. Michalovice, víska a st. hrad u Ml. Boleslavě; Václav z- a na Strakonicích, velmistr řádu Johannitů, Michalec ze Strakonic, von Michelsperg, v. Michelsperkeh Benezlaw, Strakonický 25,55,58,108, 111, 124,181, 186, 187, 188, 189, 141, 142, 166, 199, 207, 208, 209, 228, 229, 231, 232, 235, 237, 238, 239, 242—248, 250, 251, 255, 256, 257,264, 265, 267, 275, 285, 297, 298, 299, 302, 303, 306, 307, 313, 314, 321, 823, 325, 826, 327, 328, 329, 341, 360, 368, 366, 368, 898;j. zemané 267, pečeť 361, 363. Michelsperg, Michlsperig v. Mi- chalovice. Michnice, ves v okr. kaplickém, n. s tvrzí; Erazim (v. t.) z- 84. Mikeš, kazatel krumlovský 27. Mikuláš Jindfichúv z Prahy, jmenovaný arcibiskup praž- ský a legát koncilu Basilej- ského 92, 98, 94, 115, 116. Mikuláš, kněz v Krumlově, Ni- colaus sacristanus 17. —, kovář (z Tábora) 165. —, syn Michalové z Krtova 318. — z Nedrahovic, služebník Ol- dřicha z R. 186, 189. — ze Záhoří, služebník Oldricha z R. 819; j. sestra 819. Milatovic Jan v. Maršov. Miletínek, popl. dvůr u Miletina vokr. hořickém, n. tvrz; Dět- řich, Jetřich z-, hejtman kraje Hradeckého 105, 106, 107, v. Kunětická Hora; Diviš Bořek z- 897, j. písař 3897; v. Bláha, poddany OldFicha z R. Milevsko, okr. město 824. Miličín, město v okr. mladovo- žickém 96,173, 185, Miličínští 222, 223; Kostel 163; fardf (ka- tol.) Zikmund 178,179, 815—6; kněz podobojí Ondráček 178; 433 v. Šíma, Bárta z-, poddani Oldficha z R. Miloňovice, ves u Strakonic, n. s tvrzí; Václav Vlášek z-, pur- krabí helfenburský 6, pur- krabi zvikovsky 162, 248, 297, 821, 322—823. Mirovice, okr. město, pův. kníž. hrad, pak vlad. sídlo; Lin- hart ż-, člověk Oldřicha z R. 323. Mladějovice, ves u Strakonic, n. s tvrzí 29. Mladošovice, ves v okr. třeboň- ském 177. Mladovice, ves v okr. benesov- ském; Přibyl z- 320. Mlýny, nejspíše ves v okr. sobě- slavském 319; obec 819; mly- nář Vach 819. Mnichovice, nejspíše město v okr. říčanském 859. Moëihub 280. Montes Cuthanae v. Kutná Hora. z Montfortu Marketa hraběnka, vdova po Heřmanu z M. 269. Morava,markrabstvi Moravské, marehionatus Moraviae 115, 846; moravstí páni 208. Motmitzer Jáchym (z Hor. Ra- kous) 355, 356. Mrakeš, služebník Mikuláše Trč- ky z Lípy 288. Mýtský (z Tábora) 181. N Načeradec, město v okr. vlašim- ském; Ambrož krejčí 182,183. Náchod, okr. město se zámkem 107, 112; Jan Kolda na — v. Žampach. —, Záchod, ves u Tábora 172, 319. Nečtiny (Hrad Nečtiny, Preiten- štejn), ves a zámek v okr. manětínském, n. hrad; Be- neda z- (na pečeti) 361, 363; srv. Křivsoudov. Nedrahovice, ves v okr. sedlčan- ském, n. s tvrzí; Mikuláš z- 186, 189. 55 

Strana 434
434 Nedvědice, Nevědice, ves v okr. soběslavském;tábovští lidé z- 43, 44; kostel 144,162, 163, 194; posádka táborská v kostele 194, úředník táborský Rameš. Nehrl ze Žáru, člověk Oldřicha z R., j. žena 318. Nehvizdy, městys v okr. bran- dýském; Martin z- 241. Neiperger N., člen rady krále Fridricha 110. Německo, Alamania, Alemania, do Němec, z Němec, v Něm- cích 1, 96, 182, 149, 160, 161, 163, 164, 171, 176, 177, 178, 196, 217, 218, 265, 316, 337, 854, 862, 387; Německé země 48; Němci, Němec, Teutonici 1, 76, 77, 94, 108, 104, 106, 156, 175, 186, 195, 214—218, 264, 887, 888; Němci vitoraz- ští 274; knížata, principes ac nobiles Alamaniae 132. Němeček 289. Nemyël, ves v okr. mladovozic- kém, n. s tvrzt; Litvin z-, pur- krabí choustnický 25, 27, 183; Ondřej z- a na Radeníně 48, 51, 158, 159, pečeť 43, 51; Zachaï z-, purkrabi velesin- ský 24, 25. Nepodřice (Malé a Velké, vsi v okr. píseckém); Racek jed- nooký z- 322. Nepomuk, okr. město 114, 165, 167, 190, 238, 280, 286, 298, 817; klášter 158, 168; zboží 384. Nestanice,ves u Netolic, n. s tvr- zí; Jan z-, panoše Oldřicha z R. 820. Neszmély, Landorf (Langendorf ném.), městečko v Uhrách u Dunaje (mezi Komárnem a Ostřihomí) 46. Netolice, okr, město 321; Beneš z- 125. Neustadt, Nova civitas, mésto v Sedmihradsku 56. Newnhaus v. Hradec Jindfi- chův. Newnstadt v. Nové Město. Nikodem de la Scala, biskup freisinský 260. Nitra, město na Slov. 141. Noha Jan z Višňovic 184. Norberga, Normberg v. Norim- berk. Norimberk (Nürnberg), Norberga, Normberg, Nuremberg, Nurn- berg, město v Bavorsku 182, 341, 346, 367, 368, 371, 372; Norimbersti, Nurenbergenses 18, 19, 837; purkmistr a rada, měšťané 129, 130; Wernher von Parsperg, služebník no- rimb. 129. Novadomus v. Hradec Jindri- chův. Nové Hrady, Nový Hrad, hrad a město 146; měšťan Pavel. Nové Město Vídeňské, Nova Ci- vitas, Newnstat, Newstat 63, 78, 77, 85, 92, 98, 284, 285, 346, 847, 352, 353, 355, 356, 388, 389, 892; hrad, kaple s kanovníky a proboštem 347; opatství cisterciácké, dř. klášter domi- nikánský (Predicatores) 347; žid Heczel 40. Nuremberg, Nurnberg v. Norim- berk. Nykle, služebník táborský 271. Nymburk, Nymburg, okr. město 44, 45, 46, 157, 888; sněm 44, 46. о Obora, ves u Tábora 182. Odolen v. Komařice a Slavkov. z Olbramů Hanns Holl, člověk Harachéřův 398. Olešnice, ves v okr. Trh.Sviny, n. s tvrzí; Jan Koňata z- 394, pečeť 394. Olšany, nejspíše ves v okr. ho- razdovském; Jindfich z- 111, 241. Oltyné, Oltyny,Voltyny, ves v okr. táborském; sedlák Buřič 174; Velikovský lán v- 177. Omele, Omelle, poddany Oldři- cha z R. 163, 164, 171. Rejstřík jmen: Nedvědice — Ovesné. Ondráček, kněz podobojí v Mi- liéiné 178. — v. Ondrášek. Ondrák z Berouna řeč. Dismas 284. — ze Svinétic, poddanjj OldFicha z R. 820, 321. — koželuh z Černovic 186. Ondrášek, Ondráček, měšťan z Tľebonč 163,179. — v. Puklice. Ondřej bakalář, podaný na fa- ru budějovskou 366. — z Cepu v. Cep. — mistr kameník (z Rakous), maister Andres stainmetz 392, Ondrová z Lomu, kmetična Old- řicha z R. 315. Opatovice nyni Opatovickÿmlÿn u Třeboně 21, 28, mlýn v- 28. Oraždějovice v. Horažďovice. Orlík, zámek nad Vltavou, n. hrad 254; purkrabí Janek Ostromečský. Osek, n. hrad u vsi t. jm. (nyní město) v okr. duchcovském; Beneš z- 211. Oslov, ves v okr. píseckém; Os- lovsté 323. —, Oslav, nejspíše zaniklá ves u Veselí n. Luž. 75, 76, 183; mlýn, mlynář v- 76, 183. Ostfihom, Ostiehom, mésto v Uh- Trách 198. Ostromeč, n. hrad nad ústím Mastnika do Vitavy u Sedl- tan; Petr Bfekovec z- a na Kozím Hřbetě 24; hejtman táborské posádky Filip z Pa- dařova 156. Ostromečský Janek, purkrabí na Orlíku 297. Ostrovec, Ostrovce, (Horní a Dolní, vsi v okr. mirovickém) 322, 323; Vitek z-, sluzebnik Oldřicha z R. ze Zvikova 323; Šusta z- 328. Otakar II., král český 219. Otrubec v. Radimovice. Ovesné, ves v okr. prachatic- kém 860, 396. 

Strana 435
P Paběnice, ves u Kutné Hory, n. městečko s tvrzí; Jan Divů- ček z- 61. Pabiánek z Tábora 323. Pacov, okr. město, n. s tvrzí 55; Jan Malovec z-, de Paczow 25, 62, 82; Jan Toušek z-, písař Starého Města Praž., dř. písař krále Zikmunda 20, 897. Padafov, ves u Tábora; z-, Pade- řovský Mikuláš, vladař obce táborské a Filip, hejiman táborské posádky na Ostro- meči 156. Padeřovský v. Padařov. Pair Hanns, Hanuš 253. Pamětice, ves v okr. píseckém; Simza z- 241. Panenka (z Tábora, vězeň) 249. Panocha, Panoška, služebník Hynka Krušiny ze Švam- berka 111, 222. Panoška v. Panocha. Panůška (z Vodňan) 322. Pápa, město v Uhrách 91. Papák 101. Pape auf der Tey (misto na Du- naji) 387. von Parsperg Wernher, slużeb- nik Norimberskych 129. Pasov, Passaw, mésio v Bavor- sku; biskup 26, Leonard z Laymingu 142, 143, 355, der von- 392. Pasice, ves u Hluboké n. Vit. 324. Pastüv syn z Borečnice, pod- daný města Písku 328. Patzner Volfgang, měšťan cáh- lovský 63. Pavel, měšťan novohradský 38, 84, 85. Pavlová ze Slapů, kmetična Oldficha z R. 175, 815. Pehm Jan v. Jedlinec. Pech, poddaný Oldficha z R. 321. — z Tdbora 222, 223, 294, 295, 331. Rejstřík jmen: Paběnice—Plzeň. Pecha Havlec, poddaný Oláři- cha z R. v Předboři 318, 319. Pecha (ze Lhoty?) 318. — z Písku 323, 324. Pechanovic Mikuláš, měšťan . tdborsky 276, 318. Pechovec z Dobfejovic 155. Pekárek, osedlý ve Vodňanech 322. Pelhřimov, okr. město 107, 113, 160, 352; lidé Mikuláše Trčky z Lípy 268. Perclíkův syn Jan z Vodňan 329. Perg Chutten v. Kuind Hora. Perchta v. z Rožmberka. z Pernštejna, příjmení staré ro- diny v Čech. a na Mor.; Jan z-, von Pernstain 270, 389. Pesa ze Sedlčan, písař tábor- ský, Pešík 74, 75, 76, 87. Pešeček 226. Pešík v. Bělá. — od stfibrné hvézdy, purkmistr Starého Města Pražského, prothoconsul Pessik 82. Peśtka, služebník | Mikuláše z Lipy 262. Petr, kaplan v Bošilci 283. —, švec z Tábora 176, 189. — Veliký, služebník Oldficha z R. 821. Petřík, služebník Táborských 817, 821. Pfaffenhofen,město v Bavorsku; pfleger zu- v. Jan ze Sedlice. Pihla z Kluk, poddany Oldfi- cha z R. 323. Pikartík, krejčí z Vodňan 822. Pinter Petr, j. žena 369. Pirchan Zikmund, Sigismundus, opat kláštera Vyšebrodské- ho 2, 126, 127, 132, 133, 200, 201, 202, biskup salonský, episcopus Salonensis 127,128, 129, 202, ambasiator eleri reg- ni Bohemie 201. Pirkstejn, Ges. Sloup, n. hrad a nyní zámek v Ratajích nad Sázavou v okr.uhlířskojano- vickém; Hynce Ptáček z-, 435 Ptaczko, Pták, de Pirsteyn, Pyrgšten, Pyrnštejn 2, 8, 8, 9, 18, 44, 48, 69, 82, 89, 105, 106, 108, 112, 185, 152, 164, 165, 169, 186, 192, 198, 227, 228, 229, 247, 268, 278, 285, 309, 310, 345, 352, 357, 370, a z Rataj 45, 46, 357; Ptáčko- va strana 44, 46, 48, j. sněm v Nymburce 44,46 (srv.strana Poděbradská). Písek, Piesek, Pysk, okr. město 29, 68, 158, 240, 242, 248, 267, 274, 292, 309, 311, 315, 323, 326—829, 845; Piseëté 29, 38, 241, 244, 247, 251, 267, 274, 275, 291, 297, 302, 307, 313, 314, 315, 321, 322, 323, 325, 326, 327, 354, 897; purkmistr 308, 351, purkmistr a rada 167, 308, 325, 326, 327, 361, 363, purkmistr, rada a obec 808; purkmistr a konšelé 158, 244, 854, — a obec 240, 250, 251, 826, 858; rychtář 822; konšelé 322; radnice, rathauz 826, 827; hejtman Matěj Lou- dazChlumčan; měšťané Mar- tin soukenník, Václav Krása; v. nožíř Dub, Černý Velek, Holy,JindFisek, syn Prokopa Tlustého, Kozka Jíra, Kozlík, Mařík, Pech, Sokolík, Šilha Martin, Tretim; pečeť m. Pí- sku 354, 361, 363. Písek Vaněk v. Radenin. Pivovar z Vodňan 321. Planá Horní, z Planich, méstys v hejtm. českokrumlovském ; městečko 321; rychtář 321; Fencl z- 321. Planá, z Planých, ves v okr. tá- borském 167, 181. Plavno, Plauen, von Plauwenn, město v Sasku, dř. přísl. Čes- ké koruny; Jindřich z-, pur- krabí míšeňský 30, 144. Plechov, víska v okr. sedleckém 818. Plzeň, Pilsen, Plzna, okr. město 69, 70, 84, 114, 349, 351, 352, 871; měšťané 331—8, Plzeň box 

Strana 436
436 sko (Vildštejn v Plzeňště) 54, 55; v. kraj. — Nová, do Nového Plzně, Pilsnč, 55. Poděbrady, město a hrad; Jiřík z Kunštátu a z-, Georgius de Podiebrad 45, 46, 82, 105, 106, 208, 204, 247, 324, hejtman kraje Boleslavského 106, pe- cet 204. Podolec 289. z Podolí Čáslav, vdova a sirotci 399. Podvak Štěpán,služebník Racka z Rýžmberka 302, 808, 304, 805. Polheimu Reinprecht, Poln- haméř, úředník Reinprechta z Wallsee 265, správce hejtm. hornorak., verweser d, haupt- manschaft ob der Enns 374, 876, 877, 882—386; purkrabí na Rozmberce 376. Polná, okr. město se starým hra- dem 135, 288; sjezd pánů 268. Polsko 141; Polské království, regnum 81; král polský Vla- dislav (Varnenčík), j. bratr Kazimír; Poláci, die von Po- lan 28, 93, 94, 141. Pomotha 347, 348, Poříčí, ves u Čes. Budějovic, n. s tvrzí; Bušek z- 3b. Postupice,Postupicz,mestys u Be- nešova, pův. ves; Bohuslav Kostka z-, Bohu&e Costka 82, 113, hejtman kraje Chrudim. 209. Potštejn, městys a zb.hradv okr. kosteleckém nad Orl.; Václav z-řeč. Lopata 20,7. manželka Jitka z Gutštejna 20. Pracík, zloděj 14—17, 87, 88, j. tovaryši 76, 77, 88. Praha, Praga, civitas Pragensis, Brag, Prag, hlav. město 1,2, 7—12, 14, 17, 38, 44, 47, 48, 50, 52, 58, 59, 60, 62, 65, 67, 68, 75, 76, 78, 81, 83, 84, 85, 89, 93, 96, 97, 118, 128, 126, 181—185, 188, 140, 144, 151, 153, 170, 171,178, 174, 180, 184, 191, 198, 203, 206, [53 207, 210, 211, 217, 246, 247, 248, 249, 250, 269, 278, 290, 291, 292, 293, 294, 298, 299, 300, 301, 303, 304, 305, 306, 309, 310, 314, 324, 341, 345, 358, 370, 871, 388, 391; Pražané, die von Prag 2, 8,9, 25, 38, 44, 46, 58, 191, 211, 218, 280, 301, 870, Staroméststi 59; Nové Město, Nova civitas Pra- gensis 57, purkmistr Pavel Dětřichovic, prothoconsul Pau- lus; Staré Mésto, Maior Civitas Prag., purkmistr Pešík od stří- brné hvězdy, prothoconsul Pessik; Malá Strana, Minor Ci- vitas Prag., purkmistr Martin Slivka, prothoeonsul Marti- nus; Hradéany, Hradéeny 870; obec Pražská, communitas Pragensis 300; purltmistfi a konšelé měst Pražských 208, 204, 213, 214, Starého Města 356, St. a Nov. Města 278; purkmistři, konšelé i obce Starého i Nového Měst Praž. 246; konšelé v. Jan Velvar, Václav Hedvika krejčí, Matěj Smolař od mouřenínů; arci- biskup jmenovaný koncilem Basilejským v. Mikuláš Jin- dfichüv; arcibiskup zvolenÿ, archiepiscopus electus 79, M. Jan Rokycana 79, 81; ad- ministratoïi | arcibiskupství Praž., administratores in spi- ritualibus archiepiscopatus Prag. 23; kapitula, capitulum Pragense 23, 800, děkan, de- canus Prag. 79, kanovník, ca- nonicus 79, — Michal 101; hrad 370, 371, castrum s. Wenceslai 79, purkrabí hradu Pražského Janek z Kralovic řeč. z Hrádku; kaple svato- václavská, capella s. Wences- lai 79; klášter sv. Jiří na hra- dě Praž., j. vsi, děptické vsi 860, 896; rožmberský dům, dvür 52, 80, 158; v. sněm. Prachatice, okr. město 263, 321, 339, 340, 359, 360, 398, 394, 396, 397,398, Prachatičtí 396, mčš- Rejstřík jmen: Plzeň— Pulchripatris. fané 389, 340, — a obec 389. Prácheňský kraj 114. Prawnaw v. Braunau. Pražák v. Stuchlík. — Jan řezník v. Bernartice. Přeborovice, Předborovice, ves v okr. strakonickém; Vecl z-, purkrabí hlubocký 820. Předbor v. Radešín. Pfedbof, ves v okr.sobéslavském 318; rybnik v- 157, 276, 277; v. Marta Dudelova, Pecha Havlec, poddaní Oldřicha z R. Pfedborovice v. Pfeborovice. Prech, syn Dobrohoseckého 297. Pfeseka, ves v okr. lomnickém n. Luž.; rychtář 180, 181, 182. Presenzer Mikuláš, Presenezer Niclas, služebník Jana hrab. ze Šaumburka 61. Prešpurk v. Bratislava. Příběnice, n. město s dvěma hrady u Tábora 174, úmluva o postoupení 16; zboží pří- běnické 171,172,815; kaplan- ství 174. Přibík, služebník Vodňanských 321. Příbram Jan 248. Přimda, městys v pol. okr. ta- chovském se zb. hradem 198. Příšek, panoše Oldřicha z R.; J. lidé z Vřesec 317, 898. — Mikuláš v. Čestice. Prokop 819. Prokůpek, Procopek (z Tábora) 164. Pták v. z Pirkštejna Hynce Ptá- ček. z Puchhaimu Hanuš, Hanns von Puchaim 40, 41. Puchperger Burckart, Purkart, Puehperger Purkehart von Newen Puchpergk 124, 228, 229, 231, 282. Puklice Ondrášek, měšťan v Čes. Budějovicích 365, 860. Pulchripatris (Beaupěre) Jan, Dr. a Mgr. theol., Johannes Puleripatris, legát koncilu Basilej. 11, 12. 

Strana 437
Rejstřík jmen: Putim—z Rožmberka. Putim, ves v okr. píseckém 324. Putzner Hanuš, Puezner Hanns, služebník a posel vév. bavor. Jindřicha 198, 199. R È Rábí, městys a zb. hrad jz. od Horazdovic; Jan z-, Rábsky, der von Raben, Rabm, Robn 229, 231, 282, 334, 335, 370, — a z Ryżmberka 211, 285, 359, — a ze Svihova 841, 399; srv. Ryžmberk, Švihov. Rabštejn nad Střelou, dř. Rab- štejn, městys v okr. manětín- ském, n. hrad a město 888, 884; bratří Jan z- 218, 217, 218, 864, 871, Jindřich z-, kněz 364, 366, 371, Prokop 2- 57, 260, 812, 841, 344, 347, 871, 372; Bu- rian z Gutštejna a na — 333, 884, j. bratr Jan 384. Raczkobelin, matka služebníka Olařichova z R. 140. Radenín, ves u Tábora se zám- kem, n. tvrzí; Ondřej z Ne- myšle seděním na — 43, pe- čeť 43; Vaněk Písek z- 24, 25, 894, pečeť 394. Radešín, ves u Sedlčan; Před- bor Jan z- 38, 107. Radihošť, ves v okr. milevském; Matěj z- 113. Radimovice u Tábora,ves; Otru- bec a j. žena 174. Radostice, Radošice, ves v okr. českobudějovském 258. Radošice v. Radostice. Radyně, n. hrad u Starého Pl- zence 323; purkrabí Dobeš [2 Modfejovic]. Raiter v. Reuter. Rakousy, Osterrieh 25, 26, 72, 75, 89, 92, 119, 142, 148, 156, 162, 163, 176, 183, 187, 188, 194, 195, 198, 227, 261, 262, 268, 271, 288, 296, 300, 309, 319, 332, 346, 375, 380, 891; zemé Rakouska 94,118, 120,148,21?, 213, 219, 227, 228, 259, 268, 310, 311, 312, 332, 346, 365, 380, 381, 387, 388, správcové zemé, anwelden, anwelt, an- valti 115, 118, 120, 150, 212, 259, 260, 345, 374, 378, vÿbor stavovský pro správu země 118; knížectví, furstentum 120, 121, 150, 301, 389; vévodové Albrecht, Fridrich; rakouský dům, domus Austrie, haus zu Osterrich 83, 143, 347, 388; nejv. hofmistr Jan ze Saum- burka; Rakušané 92, 298; knížata, páni a města, fur- sten, herrn und stet 379; ra- kousti páni 109, 112, 145, 192, 198, 203, 210, 227, 288, 344, 345, 352, nejmenov. pán 378, 379; Horni Rakousy, zemsky sudt Vok z Roé£mberka,správ- ce hejtmanství hornorakous- kého Reinprecht z Polheimu. Rameš, táborský služebník a úředník posádky táborské v kostele v Nedvědicích 194. Randáš (z Tábora) 180, 182. Rataje nad Sázavou, Rataje, Ra- taj, měsťys v okr. uhlířsko- janovickém se zámkem 44, 105, 112, 113, 297, 310; Hynce Ptáček z- v. Pirkštejn. Řehoř, služebník Václava z Mi- chalovic 299, 302. Reinatus v. Renatus. Renatus vév. lotrinský, král si- cilský 346. Řepeč, ves v okr. táborském; liška z-, poddang OldFicha z RB. 177; rychtáf Lizek 315. Repice, ves v okr. strakonickém, n. s tvrzí; Chval z Machovic a na — 326. Řešetko, měšťan táborský 21, 284. Reuter Wolfgang von Molt (z Ra- kous) 346. Rezek, slużebnik Vaclava z Mi- chalovic 267. Řezník Jan, Janek, měšťan v Č. Budějovicích 365, 366. Řezno, město v Bavorsku; Ře- zenští 18. 437 Říčany, okr. město a zb. hrad; Zachat z- 274. Ried, Riede, město v Hor. Ra- kousich 305, 310. Rim, Roma, Alma urbs, hl.mósto v Italii 21, 299, 300; benefi- cidta poenitencid? u sv. Petra v. Kašpar Vavřincův; český hospic, hospitale Boemorum 21, 24, prokurátor a guber- nátor Kašpar Vavřincův. Řípec, Řipec, ves v okr. Veselí n. Luž. 195. Ritschauer Jan, kanclé# rozm- berskÿ, Ritschawer Johannes, notarius 225, 229, 367, 368. Rojna, služebník Přibíka z Kle- nového 289. Rokycana Jan Mistr, zvolený arcibiskup pražský 248, 310. Rošništwam v. Rozgoň Štěpán. Roubík Olářich v. Habří. Roupov, městys a st. hrad v okr. přeštickém; Jan z-, Roupov- ský 337. Roveň Dolní, Roveň, ves v okr. holickém 122, 123. Rovný, nyní Kladenské Rovné, ves u Č. Krumlova, n. s tvrzí; Buzek z- 20, 90, 259, nejspíše totožný se služebníkem Ol- dřicha z R. 374, 376, 378, 382, 383, nejmenov. 373, 375, 379. Rozgoň Štěpán, Rošništwam, pán uherský 141. Rožmberk, Rosemberg, Rosen- berg, Rozmberg, rad a mésto v okr. vysebrodském, df. hra- dy dva, horní a dolní, 26, 65, 233, 373, 376, 379, 380; pur- krabi Reinprecht z Polheimu; úředníci, anbleut 376; farář 260, — Václav 192, kaplan a farář 181; panství Rožmber- ské 288, 258; lidé z Rožmb. zboží 388, 384. z Rožmberka, z Ronzberga, Ro- semberga, Rosemberka, Ro- senberga, Rosenbergka, Ro- senberka, Rosmberga, Rozem- berga, Rozemberka, Rozen- berga, Rozenberka, Rozmber- 

Strana 438
438 ga, Rozmberka, Roznberga; de Risis, Roesis, Rosemberg, Ro- senberg, Rosenbergk, Rosis, Rosonberg; von Rasenberg, Rasenberig, Rassenberg, Ras- senberkeh, Rosemberg, Ro- senberg, zu Rosenberge, von Rosenbergk, Rosenburg, Ro- sinberg, Rosinbergk, Rosin- berk, Rossenberkch, Rossen- wergn, páni, domini de — 66; srv. rožmberský dům, pan- ství, zboží. — Jan, prastryc Oldficha II. 66, 67. — Jan,syn Oldficha II. 2 (chyb- ně místo téhož Olářicha), 26. — Jindřich, otec Oldřicha II. 28, 67. — Jindřich, syn Oldřicha IT. 55, 56, 66, 118, 125, 243, 244, 245, 247, 248, 249, 259, 271, 287, 309, 314, 332, 345, 346, 347, 352, 353, 365, 367, 368, 371, 372. — Kateñina, sestra Oldficha II., manzelka Reinprechta z Wall- see 7, 332, 374, 375, 377. — Oldřich, děd Oldřicha II. 67. — Oláařich II., téměř na každé straně; vladař král. Čes., gu- bernator regni Boh. 116, 127, 200, 202, správce, administra- tor 116; hkejiman zemský, král. Českého, hauptmann zu Be- hem, des kunigreichs zu Be- heim 1, 30—38, 37, 38, 43, 208, 209, nejv. hejtman 43, správ- cea hejtman 31; hejtman kra- je Bechyňského 52; j. dítě 17, děti 38, 115, Jindřich, Jan, Jošt, Anežka, Perchta, Ludmi- la 56, 115; j. syn 229, v. Jan, Jindfich; j.dcera 89, 863, 364, svatba j.dcery 39, v. Perchta; j. otec Jindřich, sestra Kote- řina (provd. z Wallsee), teta Perchta z Kravař, švagr 2830, v. Reinprecht z Wallsee; j. ra- da 5, 7adovć, ratn 229, 232; kancléř Jan kněz, Jan Rit- schauer; v. kněží, úředníci, purkrabí, písaři; j. zemané 222, panoši, ritter 20, 151; v. města, zámky; j. komora 4, dům, dvůr v Praze 52, 80,153; 7. čeleď 134, v. služebníci, lidé dědiční, poddaní; j. myslivci, jáger 370; v. poselství; strana Olařichova 46, srv. rakouská strana; j. nemoc, krankheit 377; pečeti Oladřichovy 23, 28, 41, 52, 308, 400. — Perchia, dcera Oldřicha II. [provd. z Lichtenštejna] 368. — Petr, pradéd Oldřicha II. 219, — Vok I, nejv. maršálek český, zemský sudí v Hor. Rak. a zemský hejtman ve Štyr- sku 219. Rozmitdl na Sumavé, df. RoZmi- tál, z Rosmitála, méstys v okr. kaplickém; Anna z- 339, 893, 394, 395, 397, pelet 394, j. manžel Jan Smil z Křemže. Rukáveč, dř. též Rukavce, ves v okr. milevském; rychtdf Jan 323. Rus Jan v. Ceminy. 2 Rusinova Jan Hertvik, Johan- nes Hertwik de Russynow 82,106, 107, 108, 152, 268, -na Lichnici, in Lichtenburg 107, hejtman kraje Čáslav. 209. Růže, Ruoza, Róže Petr z Tábora 87, 88, 195, 214, 286, 237, 238, 271, 277, 324, 329, hejtman tá- borsky 185, purkmistr tábor- sky 271. Rybné, z Ribieho (na pečeti), skupina chalup u Nové Vsi nad Luž. v okr. třeboňském; Jan 2- 241, pečeť 241. Rychemberk, Rychmberk v. Li- berk. Rynart v. Dobronice. Rys 123. Ryzmberk, Risenberg, Risenberk, Rynzberg, Ryznberk, zb. hrad и №06 Каупё 331; Děpolt z- , pan Dépolt 334, 370, 371, 399; Jan z- 60, 247, 399, a z Rábí, Rábský, 211, 285, 359; Rejstřík jmen: z Rožmberka—ze Sedlce. Jan Výrek z- odjinud z Vý- rova 60; Racek z- 235, 274, 275, 286, 288, 289, 297, 298, 304, 305, 834, 335; Vilém z- odjinud z Svihova 60, 211, 247, 899. Rzavd, Rzavÿ, ze Rzavého, ze Zerzavého, ves u Tábora; Lipolt, Lupolt, Vita z- , pur- krabí dobronický 224, 226, 235, 236, 275, 297, 308; Wita starší z- seděním v Hlasivé 48, pečeť 43; Víta -, purkrabí choustnickÿ 178, 185, 186, 194, 195, 243, 254, 308, 310, 824, 325, 329, 340, 342. S Säckingen, Sekingen, mésto v Badensku na pr. bř. Rýna 372. Sddlno, ves v okr. chvalsin- ském; Bartoš z-, poddaný Oldřicha z R. 822. Sádlo, měšťan v Soběslavi 180. — Jan v. ze Smilkova. — Jan v. Vrážná. Ssadwyn 92, Salova Jan v. Skály. Sammer, sluzebnik Jana hrab. ze Saumburka 116. Sasko; vévoda Fridrich 52, 118; knížata 118. Savojsko, Sattoy 347; vév. Ama- deus, potom papež Felix V.; j. dcera 347. Saywl Mikuláš, farář. budějov- ský 260. Sedlčany, okr. město 97, 153, 188; Sedlčanští 868; rychtář a konšelé 869; kostel 163; Pesa 2- , písař táborský 15, 16, 96, 97, 98, 158, 154, 277, 279, 282, 369, j. lidć v Tre- mešné 15, 16, j. bratr 369, J. żena Anna 869, zeť Vávra 2- 868, 369. ze Sedlce, von Sedlicz, Sedlitz Jan, hofmistr vévody bavor- skćho JindFicha 69, 70, 71, pfleger zu Pfaffenhofen 71. — Jan Řitka, Janek, Sedlecký, služebník Oldficha z R. 

Strana 439
Rejstřík jmen: ze Sedlce — Strakonice. 224, 225, 235, 236, 288, 289, 246, 247, 262, 298, 308, 318, 314, 320, 325, 339, 340, 397, 398, j. syni 297, 298, 340, Mach, Mi- kuláš a j. 339, Mikuláš 361, 362, j. bratki 361, 362; Mstich z- 250, 251, 257, 275, 291, 292, 807, 827, 328, 329. ze Seinsheimu Erkinger 30. Sekingen v. Säckingen. Sekretář Jan z Kostelce 44, 50, pečeť 50. — Jan ze Smržova 44. Sekyrka Busek 323. Sepekov, mestys v okr. milev- ském 390; farářové Heřman, Václav. Schallenbergerové bratki Kas- par a Baltazar 352, 365, 373 az 386. Sicilské království; král Alfons V., Renatus vévoda lotrinský, kancléř Jakub ze Siercku. ze Siercku Jakub, biskup tre- vírský,dř. kancléř sicil, krále Renata 346. Siga z Všechlap, poddaný Oláři- cha z R. 315. Skalík, člověk Oldřicha z R. z Bavorova 324. Skálův syn Křížek 320. Skály, ves u Vodňan, n. s tvrzt; Jan Salava, Salova z- 329. Skaňovec, Skanyovec, člověk Jaroše z Drahonic 321. Skopec Jiří 151. — Martínek v. ze Zahořan. Skopytce, ze Zkopytec, ves u Soběslavě; Jan z- 35, 43, Jan Krása- 51, pečeť 48, 51. Skrýchov, ves v okr. táborském 174. Skrýšov, Kříchov, ves buď u Sedl- čan aneb u Tábora 818. Slapy, nejspíše vesu Tábora 175, 189; Tůma, Thóma z- 175; Pavlová z- 175, kmetična Ol- dřicha z R. 315. Slavkov, ves u Čes. Krumlova; Odolen z- 258, 259; v. Koma- fice. Slezsko, Slesie, Slezie 18, 19, 340, 346; Slezáci, Slezané 105,112, 216; slezská knížata, die sle- zizen fursten 110, 203; slezští cizozemci 107. Slivka Martin, purkmistr Men- šího Města Praž., prothocon- sul Martinus 82. Slivov, Slivova Lhota u Tabora 176, 189; farářův lán 176. Slověnice, nyni — Dolní a Horní, vsi v okr. lišovském 316. Smědeč,vesvokr.chvalšinském; Víta z- 321. Smikavský N. panoše 88. ze Smilkova Jan Sddlo 301, 358, 359. Smilové (z Täbora) 821. ze Smiřic, příjmení staročeské rodiny; Jan z-, Smiřický, Jo- hannes de Smyerzicz 52, 82, 208, 204, 247, 809, 810. Smolař Matěj od mouřeninů, konšel Starého Města Praž- ského 8. Smrzov, ves v okr. Lomnice nad Luz. 316. ze Smrzova Jan Sekretář 44. Smytyan 895. Sobénov, ves u Kaplice; Vaněk z- 4. Sobéslav,Czobieslaw, Sobieslaus, okr. město se starým hradem 15, 85, 86, 50, 55, 74, 75, 76, 87, 96, 104, 145, 149, 160, 161, 168, 164, 165, 169, 171, 180, 181, 182, 183, 185, 191, 194, 195, 197, 204, 205, 215, 221, 222, 223, 226, 243, 244, 249, 250, 272, 273, 276, 277, 287, 288, 297, 802, 503, 316, 329; Sobéslavsti 74, 75, 87, 88, 185, 400; hejtman Jan Bolocho- vec ze Šatavy; purkmistr 88, — a rada 76, 829, purkmistr a konšelé 75, 88; konšelé 308; kostel 3829, farář 3829; měšťané 185,v. Chodek, Sádlo, Štěpán, Vavřinec; soukenníci sobě- slavsti 145; iovarysi 187; úředníci Oldficha z R. 802; v. Vlčna; pečeť města 330. 439 Sobětice, ves u Klatov, n. s tvrzí; Ales z- 25, 308; Jindfich, Väc- lav a Racek bratří z- a na Týně nad Vlt. 802, 304, 305; Jindřich z- 847, 348. Sokol Mikuláš, Nicolaus Sokol relator 143, Sokolik z Pisku 322, 323, — z Šajby, služebník Oldřicha z Rožmberka 121,122. Solopisk, nyní Dvůr Solopysky u vsi Kfece v okr. pacovském; [dvůr Jana Bolochovce ze Satavy] 194, 197, 316. Sopusek Urban, služebník tá- borsky 271. Soutice, ves v okr. vlašimském, n. s dvěma tvrzemi; Jan z-, Jan Čabelický, Čabelský, 38, 44, 105, 112, 113, 185, 160, 251, pečeť 251. Spann, služebník Oldřicha z R. 874, 876, 378, 382, 383, 384, ne- jmenov. 318, 85, 819. Sprotek ze Stddlce 848. Spyžírna, Špycírna z Vodňan 821, 822. Srlin, ves u Bechyně; Jan z-, Srlín, písař rožmberský 46, 50, 51, 96, 97, 98, 99, 102, 104, 151—159, 168, 169, 170, 190, 225, 228, 272, 278, 276, 277, 279—284, 817, 330, j. żena Marta 227. Stádlec, ves v okr. táborském 848, v. Sprotek. ze Starhemberka Oldfich, Star- hembergéi, Ulrich von Star- henberg 352, 365, 375—382; j. správce, přleger 381. Stojkovic Jan v. z Dubrovníka. Storheberger (snad ze Starhem- berka?),ćlen poselstvi vev. rak. Albrechta do Savojska 347. Stožice, ves v okr. vodňanském; Hříva v- 821. Strach 324. Strakonice, okr. město 55, 58, 111, 147, 148, 153, 165, 167, 187, 189, 190, 192, 232, 238, 267, 274, 299, 302, 808, 323, 326, 363, 368, 893 ;Václav z-, velmistr řádu 

Strana 440
440 Johannitů, Strakonický, v. Mi- chalovice. Strašice, městys v okr. strako- nickém nebo ves v okr. zbi- rožském; Volhyn z- 241. Stráž nad Nežárkou, dř. Stráž, město se zámkem, býv. hra- dem, v okr. jindFichohradec- kém 176; JindFich z- 101, 226, 227, 358, 360, 868, pečeť 102, 361,363; j. élovèk 226, 227. Strážnicejokr.městona Moravě; kněz Bedřich z- 2, 8, 9, 24, 26, 26, 70, 175, 250, 251, 252, 254, 256, 271, 272, 290, 291, 299, 302, 306, 313, 314, 325, 328, 329, 359, 859, a na Novém Kolíně n. L. 252, 328; j. rota 9. Stropnice (Strobnitz), městys v okr. novohradském 264; kněz Jan Mikulášův z-, Jo- hannes natus Nicolai de Strop- niez, clericus Prag. dioc., ve- řejný notář 6. Strunkovice, městys v okr. vod- ňanském; lazebník Bárta 820. Stružský mlynář Vaněk 172, 189. Strytkovice, ves v okr. přeštic- kém; Jindfich z- 224, 225; j. bratr Alexius z Nové Vsi. ze Stubey Jiří, Jorg, biskup bri- xenský 346. Stuchlík Jan řeč. Pražák, Jan Pražák, rychtář táborský 1, 16, 159, 171, 273, 277, 284, 318, Stupná, snad ves v okr. česko- krumlovském; Jan z- 289. Sudek (z Tábora) 818. Sudkovice, ves v okr. strakonic- kém 321. Sudlice Jan v. Běstviny. Suchá, v Suchým, popl. dvůr, n. tvrz u Hluboké n. Vit. 77; v. Desky. Suchdol nad Lužnicí, dř. Such- dol, n. ves, nyní městys v okr. třeboňském 171; Mackolt z- 114. Sulislav, ves v okr. stFibrském; Vařič z- 241. Sušice, okr. město; Sušičtí 241, 242. Svatava, Svatova, ves v okr. Kamenice n. Lipou; rychtář Martin 184. Svétecky rychtdf 319. Swevi 19. Svídnice (Schweidnitz), mésto v prus. Slezsku; hejíman Jan z Chotěmic na Vlašimi, Ja- nek ze Svídnice, Jhanek v. Swydeniez 37. Svinétice, ves v okr. vodňan- skóm 320, 321; Kuba z- 320; Ondrák z- 320. Sviny Trhové, Sviny, okr. mésto; dvůr 125; farář 316; mlynář Hanzal 146. Svojkovice, ves v okr. rokycan- ském; Jan z-, Johannes, né- kdy písař na Helfenburce 5, 6. Svojše (z Tábora?) 171. — N. 251. Svojšín, ves u Stříbra; Jan, Petr, Václav Zmrzlíkové z- 38; Petr 267, 355, 377, 390, 391; Petr a Vaněk 241, 242; Václav, Wen- ceslaus Smrzlik de Sweyssin 58, 82, 226, 227, 254—257, 263, 265, 269, 274, 286, 288, 305, 331, 334, 335, 336, 342. Svojšův syn z Bavorova a j. matka 322, S Salmanovice, ves v okr. tfebori- ském 178 (člověk Oldřicha z R.) ze Satavy v. Zdtoń. Saumburk, Schawnberg, byv. hrabství v Hor. Rak. 65, 66, 116, 117, 363, 364, 391, 392; Jan hrabé z-, nejv. marsá- lek Styrskÿ, Johanns grave ze Sehaumburg, Sehawnberg, Hanns v. Sehawenburg, Saum- burskj 7, 20, 39, 40, 53, 54, 61—66, 69, 114, 116, 117, 142, 143, 148, 213, 259, 260, 353, 355, 356, 363, 364, 365, 392; j. man- Zelka Anna 391,392, 393, dcera Rejstfík jmen: Strakonice—ze Sternberka. 40, 115, synové hrabé Bern- hart, Bernhard, Pernhart 39, 40, 391, Oldřich 363, 364. Ščepánov v. Štěpánovice. Selmberk, Semberk, zb. hrad u Ml. Vožice; Mikuláš z- v. 2 Hořic. Sesel Matěj, měšťan táborský 276. Šetel, služebník OldFicha z R. 399. Ševětín, ves u Lomnice nad Lužnicí 261. Sibálek, Ssybalek, Shybalek (ze Sobéslavé) 161. Silha Martin z Pisku 329. Šíma, poddaný Oldřicha z R. v Předboři 318. Šíma z Miličína 185. Šírnoček, panoše Ptáčka z Pirk- štejna 9. Škoda (z Tábora) 819. Škvořetice, ves v okr. blaten- ském; Beneš z Kalenic a v- 326. Šlik Kašpar, kancléř říšský 10, 18, 846. Sprincsteinar, Sprinezteynar, Sprinesteinar, služebník Ol- dricha z R. 121, 122, 128, 124, 125. Špycírna v. Spyżirna. Stefl otec, služebník Vodňan- ských 821. Štěnovice, ves v okr. plzeňském ; Bohuslav z- 241. Štěpán, člen rady krále Fridri- cha 110. —, měšťan z Soběslavě 180, 182, 302, 303, 304. Stépänküv syn z Vodňan 321, 327. Štěpánov, Ščepánov v. Štěpá- novice. Štěpánovice, Štěpánov, ves u Li- šova 188, 297; farář 297. Šternberk, okr. město na Mora- vě s hradem 53, 117. ze Šternberka, příjmení staro- českého rodu; Aleš z-, z Stern- berga, z Štermberga, Alescho von Sternberg, Šternberský 

Strana 441
Rejstřík jmen: ze Šternberka— Toušek. 441 pán, a z Holic, Holický 2, 3, 7—11, 18, 18, 44—48, 51, 52, 58, 58, 59, 60, 117, 118, 122, 123, 129, 140, 192, 193, 197, 208, 204, 206, 207, 247, 333, 349, pečeť 204, j. syn Petr 118; Perchta z- roz. z Kra- vař 18, 44, její syn Zdeněk z- 18, 52, 154, a na Konopišti 98, 208, 204, 341. Straubing, Štrubina, město v Ba- vorsku 69, 70, 71. Styrsko 219, 346, StyFdci 347; vévoda Fridrich; zemský hejiman Vok z Rožmberka; nejv. maršálek Jan ze Saum- burka. Šusta z Ostrovce 323, Svamberk, Swanberg, v. Krasi- kov; Hynek Krusina z-, hejt- man kraje Plzeňského 11, 76, 96, 97, 105, 108, 111, 114, 129, 144, 147, 148, 152, 153, 155, 158, 160, 163—169, 184, 189, 194, 200, 216—222, 234, 286, 242, 246, 247, 252, 256, 257, 268, 279, 281, 282, 288, 286, 297, 298, 299, 306, 313— 817, 327, 333, 334, 337, 338, 349, 350, 351, 352, j. žena 286; J. hejtmané, úředníci 334, úředník Mikuláš Kostenpítr. Svehla (z Tábora, vězeň) 249. Švihov, město a starý hrad u Klatov; Jan z Rábí a z- 341; Vilém z Ryžmberka a z- 60, 211. Švýcaři, Švejceři 347, 372. T Tábor, Hradiště Tábor, Hradiště hory Tábor, Hora Tábor, okr., n. král. město 13—18, 24—26, 35—38, 43—45, 75, 85, 88, 91, 96, 122, 157—159, 162, 165, 166, 168, 169, 171—173, 175— 183, 185—189, 233, 235, 239— 242, 244, 258, 274—216, 279, 282—284, 300, 303, 309, 311, 315—819, 323, 345, 353, 354, 383, 384, 397; Táborští, Tábo- ři, Taborenses, Taborer, Thab- rer, die von Tabor 2,11,13—17, 19, 24—26, 29, 85, 36, 88, 48, 45, 50, 51, 74—76, 81, 86—88, 94, 96, 97, 102—106, 108, 111— 118, 119, 121, 123—125, 133, 144—188, 191, 194—197, 200, 204—206, 214, 215, 218—226, 232—235, 239, 241—244, 246, 248—251, 253, 254, 256—258, 261, 262, 264, 271—276, 279— 281, 283, 284, 287, 288, 290— 292, 294—297, 300—302, 306— 308, 313—315, 317—319, 321, 824, 825, 827, 880, 839, 848, 345, 348, 354, 357, 370, 373, 376, 379—387, 389, 397—400; obec 154, 170, 282, 284; purk- mistr 158, 159, v. Petr Riże; rada, rat 276, 376; purkmistr, rada a obec 25, 35, 36, 239, 295, purkmistr a rada 1, 15, 16, 25, 44, 45, 75, 77, 88, 98, 99, 103, 104, 106—110, 112, 119, 123, 134, 144, 145, 147, 152, 167, 191, 196, 200, 204, 206, 214, 216, 220, 221, 223, 226, 233, 234, 236, 261, 274, 276, 284, 290, 295, 299, 306, 307, 308, 325, 330, 331, 350, 351, 360, 363, 385, 389, 398; purkmistr a někteří v radě 281, 283; purkmistr a konšelé 158, 159, 244, 854; purkmistr, konšelé a obec 148, 153, 168, 189, 240, 250, 251, 283, 308, 353; rychtář Jan Stuchlík řeč. Pražák, Holý Mažický; měš- tané 216, v. Dobestk vetesnik (prve purkmistr), Fryml Zik- mund, Karták Ondřej, Krš- ňák Mareš, Laurin Mikuláš, Pechanovic Mikuláš, Řešetko, Řezník Jan, Šešel Matěj, Vnouckovic Matéj ; hejtmané táborsti 122, v. Mikulás a Fi- lip z Padafova, Svoj$e ze Zahrádky; úředníci táborvští 45, úředník 191; písař tábor- ský Peša ze Sedlčan; zámek 75, 233, 315; śpiłdl 898; sou- kenníci 272; pečeť města 51, 354, 361, 368, sekret menší města 36. Táborští obyvatelé a služebníci v. Bartoň Střelec, Bartošek, Bělec,Bosák,Čejka,Černý Vá- cha, Frambergéř, Hašek, Ho- lus kožišník, Hovorka, Hubka, Huspeka, Hylavec, Choust- ník, Jakub, Janek postřihač, Jíra krejčí, Krňa, Lapka, Lé- kaf, Lizna, Majsnar Fridrich, Jan Malohradskg, Matéj, Ma- těj Janákův, Matějka, Matou- šek, Medek, Městecký, Miku- láš kovář, Mýtský, Nykle, Pa- bianek, Panenka, Pech, Petr švec, Randáš, Smilové, Sopu- šek Urban, Skoda, Svehla, Td- bořec, Tomek, Vaněk, Vařič, Vít provazník, Vízek, Zbyněk, Zmoník Janek. Tábořec, služebník táborský 918. Táborek, Tháborek, služebník Oldřicha z R. 14, 15, 343. Talafús Jan z Ostrova, hejtman Jana Jiskry z Brandýsa 141. Talín, Thalin, ves v okr.píseckém 264. z Tamfeldu Racek 241, pečeť 241. Tata, mésto v Uhrách 141. Tatek 291. Tebna v. Devin. Tehov, ves v okr. říčanském 359. Tejn v. Tyn n. Vit. Telč, okr. město na Mor. se zám- kem 230, 231; Jan z-, Telecký v. z Hradce. z Tenčína Jan, z Thiczina, vévo- da krakovský, hejíiman král. vojska 91. Teutonici v. Němci. Tkadlec z Léskovce 325. Tluksa Leva v. Čichtice. Tomek (z Tábora) 160, 163, 164, 217. Tómův synz Borečnice, poddaný města Písku 323. Tossnar Jakl (v Mezifict) 34. Tousek Jan z Pacova, Johannes Tussek, v. Pacov. 56 

Strana 442
442 Tozice, ves v okr. votickém; Jan z-, Tožice, 103, 104, 119, 188, 885, 840; j. lidé 103, 104, 119. Travenec 271. Trčka Mikuláš v. Lípa. Třebeč, ves v okr. Trhové Sviny; syn Kukulův 146. Třebomyslice, ves v okr. horaž- dovském, n. s tvrzí; Jan z-, písař na Velešíně 95. Třeboň, Trzebon, Kentunnawe, Witignaw, Wittingau, Wittin- gauwe, okr. město 19, 27, 28, 86, 50, 51, 66, 67, 74, 76, 88, 89, 101, 141, 149, 164, 169, 176, 177, 179, 230, 261, 290, 816, 369, 399; purkmistr, rada a obec 21, měšťané a obec, konšelé a obec 28; měšťané 28, v. Hamal, Henslin, Vaněk, Ondrášek, panny Herka, Ja- na, Dodra Kuttovd, zdmek Oldřicha z R. 164, hejtmané Brus ze Zahrádky, Pešík z Bě- lé, úředník Mikuláš z Kvchleb, písař úřadu třeboň. Bohuněk £ Vranína; augustin. kláster 27, 28, opat Jan 66,67, — a konvent 21, 28, konvent 66, kanovník 66, 67, lidé opato- vi 27, člověk 316, v. synoda. Trembeck Toman,poddaný Jind- řicha Bavorského 266. Třemešná, Třemešný, ves v okr. táborském 15, 16, 97, 153; li- dé písaře tábor. Peši ze Se- dlčan 15, 16. Trento, Trident, město v ital. Ty- rolsku na Adiżi 332. Tretím z Pisku 323. Trevír, Trier, mésto v ném. Porg- ní; biskup Jakub ze Siercku. Trident v. Trento. Trier v. Trevir. Tříklasovice, Čikvasovice, ves v okr. soběslavském 42, 48. Trinka Vácha ze Lhoty 318. Trosky, Trosk, zb. hrad u Tur- nova 70. Тивар 276, 271. Tučapy, ves u Soběslavě, m. ' s tvrzí; Václav z- 35, 43, 51; pečeť 43, 51. Tůma, Tuoma 113. —, Thóma ze Slapů 175. — (z Vodňan) 322. Turecko, do Turek, Turci, Tur- ken, Turcken 346, 365. Turmberk, zámek v Rakousích 227; Jakub Kyenberger na- 266. Turs Vilém, probošt u sv. Ště- pána ve Vídni, Wilhalm der Turs, probst Allerheiligen tumbkiriehen daz s. Stephan ze Wienn 41, 42, pedet 41, 42. Týn nad Vltavou, Tejn, Týn, Tyn supra Multaviam, Vltavotýn, okr. město 194, 250, 302, 304, 847, 348; Jindřich, Václav a Racek na- v. Sobétice. Tyrolané, ti z Eče v. Adiže. U Üdiny, z Udyné, víska u Vláse- nice v okr. táborském, m. vlad. sidlo; Vikart z-, pur- krabi na Dobronicich 390, pečeť 390. Uhry, Hungern, Ungern, Ungaria, země, land, království, kunig- reich 2, 7, 10, 59, 62, 68, 85, 92, 180, 141, 143, 148, 160, 346, 365, 391; koruna uher- ská 130; król, rex 11, 12; královna Alžběta; páni uher- ští 94, 130; Uhti, Unger 98, 94, 346, 365, 392: zámky 365. Újezd,některá ze vsí t.jm. v okolí Tábora 311; farář 318. z Újezda Petrás, panose Oldfi- cha z R. 822. Újezdec, nejspíše ves v okr. ne- tolickém 170. Ukot, pán uherský 141. Ulreichssleig v. Meziříčí. Ungnad W. Wesern 285. Ústí Sezimovo, dř. Starý Tabor, z Ústí, ves, n. město v okr. táborském; panství Ústské 173,185; mýto ústské 189; Jan ml. 2- 29, 35, pecet 29; tá- borský poddaný Jan Brdař. Rejstrik jmen: Tozice—Wartenberg. VW Václav II, král český 218. — IV, král český 395, 396. —, farář v Rožmberce 192. —, farář v Sepekově 890. Wadetschlag, ées. Lhota Svato- nina, Vadrslak, ves v okr. vySebrodském 357. Vadkov, ves v okr. éeskokrum- lovském 170. Vadr&lak v. Wadetschlag. Vácha, podaaný Olářicha z R. 261. — v. Trinka. Wachsenberk, Wessenberg, Wessnberg, u Leonfeldenu v Hor. Rak. 382, 383, 385, 386. Waldshut, Walezhut,mésto v Ba- densku na prav. bř. Rýna 372. Valdštejn, Walástain, pustý hrad u Turnova 70; Hašek z-, Hassek von Walstein 10, 841, 345; Zdenék z- 372, 373. Wallsee v Hor. Rak. 332; z-, Walse, Walsie, Walsse Rein- precht ml., hejtman horno- rakouský, hauptmann ob der Enns 7, 20, 21, 26, 89, 142, 148, 145, 198, 218, 258, 265, 266, 287, 288, 290, 882, 383, 376; j. manželka Kateřina z Rožmberka 7, 332, 374, 375, 377; j. dcera 39; úřed- nik Reinprecht z Polheimu; úředníci na Rozmberce 376. Walstein v. Valdštejn. Vaněček 5. Vanék 44. —, Vajnék 2 Tábora 226, 227. —, měšťan z Třeboně 180, 182. —, stružský mlynář 172. Vaňura,služebník Vodňanských 821. Vařič z Tábora, vězeň 249. Wartenberg, čes. Stráž pod Ral- skem, město v okr. mimoň- ském, n. s hradem; Petr z-, Vartenberka, Vartymberga, a na Zvířeticích 45, 46, 211. 

Strana 443
Vašek, poddaný Oldřicha z R. v Předboři 319. — (služebník choustnického pur- krabí?) 272, 278. Vávra, služebník Oldficha z R. 277, 278. Vavřinec, měšťan v Soběslavi 180, 182. Velenov, samota u Jermal blízko Kaplice, n. vlad. statek; Jan Ktyl z- 2b9, Velešín, městys v okr. krumlov- ském, n. s hradem; purkrabí 245, v. Zachař z Nemyšle; písať Jan z Třebomyslic; velešínský úřad 245. Velhartice, Vilhartice,Welharticz, městys v okr. sušickém se starým hradem 367. z Velimovic v. Vilémovice. Velvar Jan, konšel pražský 8. Ves Nová, nejspíše u Přeštic; Alexius z- 224, 225; j. bratr Jindfich ze Strýčkovic 224, 225. Vesce, ves u Č. Budějovic 24, 819; Ludmila z- 24, j. zeť a dcery 24; lidé Olářicha z R. z- pod Hýlovem 319. Veselí n. Lužnicí, okr. město; farář 28; forman Mach; v. v. Bartošek, Hájek. Wessenberg v. Wachsenberk. Větřní, Wettern, ves u Č. Krum- lova, n. s tvrzí; Matěj Višně z-, pan Matój, 3, 4, 20, 90, 225, purkrabí krumlovský 3, 17, 24, 25, 34,55; Petr Višně z- 258, 259, 881, 394, 400, pečeť 394. Vettaw v. Bítov. z Victonic Hanušek, služebník a posel král. Alžběty 59. Vídeň, Wienn, Wienna, Wyenn, Wyne 12, 13, 14, 40, 41, 42, 58, 54, 85, 92, 93, 94, 108, 109, 115, 120, 148, 149, 150, 151, 227, 228, 280, 255, 259, 260, 269, 270, 278, 285, 301, 309, 310, 332, 344, 345, 847,870,398; dom sv. Stépdna, probošt Vilém Turs; sjezd rak. pánů 227; v. poselství, sněm. Rejstřík jmen: Vašek —Vranín. Vidlák Rynart v. Dobronice. Vichr 16. Vilan, Villan, slużebnik Oldficha z R. 177, 178, 189, písař na Dobronicich 390. Wildberg,Wiltperg,Wilperg v Hor. Rak. 379, 380, 381, 382. de Wildemberg Johannes 56. Vildstejn, Vilstajn v Plzensté, Vildštajn, Vildštejn, Vilštejn, Vyl&tejn, 2. hradu Blovic 54. 55, 333, 334, 337, 338, 349. Vilém, herr Wilhalem 69, 70. Vilémovice, ves u Kutné Hory; Jan z-, z Velimovie 51, 158, 159, peće 51; Mikuldś z- 158, 159. Vilhartice v. Velhartice. Vilštejn v. Vildštejn. Visenburk, Vizmburk, Visnburk, n. hrad na lev. bř. Úpy ne- daleko Úpice; Jiřík z- 247. Višně v. Větřní. Višňová, Višňovice, ves v okr. so- běslavském 184; Kuba, Noha Jan, Vita z- 184. Višňovice v. Višňová. Vít, Vítek, provazník z Tábora 281, 283. Víta, purkrabí na Choustníce v. Rzavý. Víta z Višňovic 184. Vitek z Ostrovce, slużebnik Old- ficha z R. ze Zvikova 823. Witignaw, Wittingau v. Třeboň. Vitoraz,Weitra,méstov Dol. Rak. nad řekou Lužnicí 164; Vi- torazští 128, vitorazští Němci 274. Wittingau v. 77eboń. Vízek z Tábora 180, 181, 182, 196, 197. Vladislav (Varnenčík), král pol- ský, der polonische konig, ku- nig von Palan, rex Polonie 7, 8, 9, 13, 86, 51, 59, 62, 68, 80, 81, 82, 91, 92, 107, 111, 180, 185, 136, 141, 148, 198, 346, 7. poselství do Cech 7, 9; j. bratr 36, v. Kazimír. Vlastiboř, ves v okr. soběslav- ském; lidé táborští z- 48, 44. 443 Vlášek Václav v. Miloňovice. Vlašim, okr. město, n. s hradem 250, 251, 252, 256, 275, 287, 288, 290, 297, 315, 320, 324, 326, 327. Vlčna (ze Soběslavě) 161, 196. Vikov, ves v okr. Veselí n. Luž. ; Michal a Mikuláš bratří z- 261. Vnouček Petr, Vnuček 15, 16. Vnoučkovic Matěj, měšťan tá- borský 276. Vodice, ves v okr. netolickóm 170. Vodňany, Budnan, Budnaw, okr. město 236—240, 242—245, 247 aż 250, 267, 274, 292, 293, 309, 311—314, 320—323, 325, 829, 345; Vodñansti 225, 289, 242, 244, 247, 251, 253, 254, 267, 274, 275, 291, 297, 802, 307, 813, 814, 815, 319—322, 325, 326,327,354, 897; purkmistr 808, 851, — a rada 167, 808, 825, 361, 863, purkmistr, rada a obec 308; purkmistr a konšelé 354, purkmistr, konšelé a obec 240, 250, 251, 253; měšťan Haník bečvář; v. Bláha, Martin Bra- datý, Kyselko, Laurin Něm- cův, Lidmovský, Panůška, Pe- kárek, Jan Percliküv, Pikar- ik krejčí, Pivovar, Přibík, Prokůpek, Spyžírna, Steffl otec, Sudek, Štěpánkův syn, Vaňura; zámek 314; pečeť města 354, 361, 368. Vogelsang Jeronym, Mgr. theol., probošt olomoucký, Jeroni- mus Foglzank, prepositus Olomucensis,decretorum doc- tor et in theologia bacalarius 126, 128, 129, 133, ambasiator cleri regni Bohemie 201. Vochov, ves v okr. plzeňském; Miroś z- 326, 329. Volary, okr. mésto 339, 359, 360, 396, 397. Wolfsaurovo zboží 341. Volyně, okr. město 351, 3562. z Vrance Mikuláš Choustník 245, pečeť 245. Vranín,dvůr u Štěpánovic v okr. lišovském, n. ves; Bohuněk 56x 

Strana 444
444 z-, písař úřadu třeboňského 88, 296, 297. Vratislav, Bressla, město v Prus. Slezsku 22. Vrážná, dř. též Vražné, z Vraž- ného, ves u Tábora; Jan Sád- lo z- 145, Jan z- 159. Vrbí, samota u Všemyslic v okr. Týn naa Vit. 254. Vřesce, ves v okr. táborském 317, 398. Vřeskovice, ves v okr. přeštic- kém; Jan Kozlík z- 241. z Vřesovic Jakub 101 — 102, 247, hejiman kraje žateckého 99, 349, 850, 352, pečeť 100, 102. Všechlapy, ves v okr. vlašim- ském; Siga 2-, poddaný Ol- dřicha z R. 315. Všechov, ves u Tábora 172. de Vulterris G. 300. z Vydří Albrecht (Vydří Kostelní a Prostřední v okr. dačickém a V. Zadní v okr. telčském na Mor.), panoše Menharta z Hradce 151. Výrov, ves v okr. klatovském, n. s tvrzí; Jan Výrek z Rožm- berka odjinud z- 60. — (?spise Vrcov v okr. Trh.Sviny) 258. Vysočany, ves buď u Manětína neb u Teplé; Stanislav z- 240, pečeť 240. Vystřice v. Bystřice. Vyšehrad, část Prahy; probošt- ství 3389; vsi kanovnicíví vy- šehradského 360, 396. Vyzdvihač 113. Z Záběhlík, člověk Oldřicha z R. 225, 226, 815; j. bratr v Jis- tebnici 226, 315. ze Zahořan Martínek Skopec 349, Záhoří, snad ves u Čes. Krum- lova; Mikuláš z-, služebník Oldřicha z R. 819; j. sestra 319. Rejstřík jmen: Vranín—Žakavec. Zahrádka, ves v okr. krumlov- ském; Brus z-, hejtman tře- boñskÿ 25, 27, 36, 90, Svojše z-, Svojse Kukla 38, 58, 111, 162, 240, 241, 307, 308, 333, 334, 338, 351, a v Pisku 106, hejtman táborský 184, pečeť 111, 240. Záchod v. Náchod. Zajíček Zikmunda, služebník Ja- na st. z Bésin 364; Zajímač Jan v. Kunštát. Zálší, ves u Veselí n. Luž. 316. Záluží, ves v okr. českobudě- Jovském 208. — ves nejspíše v okr. vodňan- ském 320. Zaotaví v. Zátaví. Zátaví, Zaotaví, ves v okr. pí- seckém; Kavran z- 322. Zátoň (Schattawa) dř. Šatava, ves v okr. vimperském; Jan Bolochovec ze Šatavy, hejt- man na Soběslavi, úředník Oldřicha z R. 14, 15, 50, 76, 86, 87, 88, 104, 160, 161—165, 180—185, 187, 188, 194, 195, 196, 197, 200, 215, 226, 248, 244, 249, 250, 278, 808, 308, 816, 817, 343. Závrava, asi nějaká ves v okolí Tábora, dnes neznámá 1. Zbyněček, Sbyněček, služebník Msticha ze Sedlce 292, 293. Zbyněk 321. — (z Tábora) 170. — Veliký v. Květuše. Zbytiny, Zbytina, ves v okr. pra- chatickém 360, 396. ze Zerzavého v. Rzavý. ze Zhoře Jan, purkrabí v Jinář. Hradci 211, 212. Zikmund, císař římský, král český, Sigmund, Zigmund, keiser, Ciesafova Milost 10, 13—16, 25, 30, 35, 60, 62, 73, 74, 78, 85, 94, 100, 111, 122, 153, 170, 172, 173, 174, 175, 215, 216, 217, 235, 313, 339, 353, 360, 395, 396; vdova Barbora 2 (srv. Barbora); 7. dcera Alžběta; j. písař Jan Toušek z Pacova; maje- stát (pečeť) 396, 391. —, vév. tyrolský, bratr krále Fridricha 80, 346. — Frangepan, Sigismundus, Wegle, Segnie et Modrussie comes, Sigmund von Craba- ten, posel královny Alžběty 90, 91, 98, 94. —, farář v Miličíně 178, 179, 815—316. — 2 Kaplice, Sigismundus de Caplicz, kněz 28. —, Sigmund, písař. budějovský 333, 335. —, Sigmund, Zigmund, podda- ny Oldficha z R. 164. —, pacholek Fridricha Majs- nara, služebníka táborského 271. Zlatá Koruna, klášter cister- cidcky, Koruna 170, 219, 397; opat 396, opat a konvent 138; zboží 170, 395, 396, vesnice zlatokorunskć 359, 360, 396. Zmonik Janek (z Tabora) 318. Zmrzlík v. ze Svojšína. Zmukan, pán uherský 141. Znojmo, okr. město 10, 192, 193, 197, 198, 203, 210, 845; v. sjezd. Zvíkov, Zviekov, starý hrad nad Vltavou v okr. píseckém 5, 16, 18, 29, 118, 149, 193, 218, 219, 248, 323, 369; purkrabi Petr od Dubu, Mikuláš z Kr- chleb, Václav Vlášek z Mi- loňovic; služebníci Tenék z Jehnědna, Vítek z Ostrov- ce; úřad zvikovskÿ 322; zboží 224. ze Zvíkova Prus, služebník tá- borský 258. Zvikovec, Zviechovec, ves v okr. zbírožském 321. Zvířetice, ves a zb. hrad u Ba- kova v okr. mnichovohra- dišíském; Petr na- , Zvéřeti- cích, v. z Vartenberka. > 7 Žakavec Jindřich v. z Lažan. 

Strana 445
Rejstřík jmen: Žampach—Žlutice. 445 Žampach, zb. hrad u Žamberka; Jan Kolda z- a na Náchodě 105—110, 112, 113, 216. Žár, snad ves v okr. volyňském; v. Lorenc a Nehrl, lidé Old- řicha z R. Žatec, okr. město 250. ze Žeberka, přijmení staročes. rodu; Aleš z- 211. Žebrák, zb. hrad u města t. jm. v okr. hořovickém 8. Želenice, ves v okr. bílinském, n. s tvrzí; bitva u- 118. ze Žerotina, Zirotína, de Zero- tyn, příjmení staré morav- ské rodiny; Jaroslav Plichta z. 62, 82, 211. Žitava, město v Sasku 19, 20. Žlutice, okr. město 349.

Strana 446
REJSTŘÍK VĚCÍ. Věci tištěné proloženým písmem jsou znameními na pečetech. a aehtpueh v. kniha psancü. artykuly, ćtyFi artykuły praż- ské 339. augustiniánský řád v. klášter v Třeboni. b bakalariát, baculariatus in theo- logia 127. basta, basty, pasteyen, bastiae 109, 112, 245, 262. benefieiarius, urzednik v. desky zemské. berně královská, steur 34, 309, 310. bezpečný průvod v. glejt. bitunk, bitovati (t. j. koFist, déle- ní kořisti) 204, 208. blato pod klášterem Třeboň- ským 28. boží muka rozbíti, roztrhati 171. brána (města Soběslavě) 164, (Tábora) 180. branná ruka, ujel brannú rukü 356. bulla (papežská), bulle 133. © církev římská, ecclesia, sancta mater ecclesia, die heilig ki- riche, Romische kirche 11, 12, 56, 82, 86, 100, 115, 127, 128, 200, 201, 299, 300, 312, 341, cisterciácký řád; v. opatství v Novém Městě Vídeň., klášter Vyšebrodský, Zlatokorunský. cisterna 4. cizozemci 31, 107. congregacio, congressus v. sněm. v с čeleď 4, 6, Oldficha z R. 134. český kmen 198, srv.jazyk český. člověčenství, člověctvie 339, — slíbiti 898. d daň 346; srv. berně. dědictví, erbe 42, 216, 217, 218, 357, 369, 373, 374, 382, 397; dédiéni lidé Oldficha z R. 215, 298, 321, 358, — táborstt 44; dědičný plat, úroky 151. dědina, dědiny 16, 43, 90, 174, 175, 176,178, 189, 315, 325, 360. děla 245. desdtek 191, 340. desatero boží, preceptum deca- logi 79. desky zemské, země České, deky, dsky, tabulae terrae 34, 42, 48, 67, 172, 173; vložení do desk, vložiti-, intabulacio, intabu- lare 34, 42, 48, 66, 172, 173; pro- pustiti z desk, detabulis terrae emittere, extabulare, extabu- lacio 67; úředník desk zem- ských, beneficiarius, urzednik 67. dlubna, (t. j. kyj, palice) 60. doktofi, doctores 132; doktorské odznaky, insignia doctoralia 127. dominikánský řádv. Nové Město Vídeňské. dráb, drábi 254. drabanti 92. dreilink, draylink, dreilik vina 58, 156. duchovenstvo české v. Čechy. duchovní řády 94. — věcí 25, 35. e evangelium 79. f falšovaný, falešný list, falešné majestáty, falšovati, padč- {ай 395, 396, 397. fara v. Č. Budějovice, Hodušín, Klokoty; faru podati 366, fary rozdávati 170. farář, faráři 189, 297, 816, v. Č. Budějovice, Deštný, Dražice, Krumlov, Lomnice, Miličín, Rožmberk, Sepekov, Sobě- slav, Sviny Trh., Štěpánovice, Újezd, Veselí n. L. fardfstvi v. Klokoty. frejunk (volná tržba před jar- markem a po něm) 319. 8 galie (t. j. druh lodi) 846. glejt, glejty, klejt, klyt, bezpećen- ství, bezpečný průvod, salvus conductus, glejtovati 9, 18, 38, 50, 58, 69, 88, 133, 147, 158, 161, 167, 171, 174, 179, 186, 191, 196, 197, 199, 224, 231, 264, 265, 266, 

Strana 447
270, 274, 275, 286—290, 299, 802, 306, 307, 308, 316, 319, 320, 883, 351, 353, 354, 359, 362, 370, 386, 387, 389, glejty panské 358. h habsburské nároky legitimní na trian český 80. hajní 6. hare, harce, (půtka, bitka) 18. hejtman v. Cáhlov, Drosendorf, Kolín, Písek, Rakousy Horní, Soběslav, Šlyrsko, Tábor, Třeboň; v. Jan Talafis z Ostrova, Albrecht z Koldic; v. krajští hejimané; zemští hejtmané v. Čechy. hejtmanství v. Čechy, Rakousy Horní. herink propustiti 226, 227, hindrovati 16, 354. hlava beraní 240; — kozí 102; — supí 20; — sviní 204. hofmistr v. Korutany, Rakousy, Jan ze Sedlce. hold, holdy, holdové, holdování, huldigung, huldung, holdovati 4, 35, 38, 43, 44, 104, 119, 176, 191, 219, 221, 222, 250, 251, 252, 301, 816, 317, 319, 323; Hol- dovný člověk, holdovní lidé 44, 195; holdovni peníze 252. hospic český v Římě, hospitale Boemorum in Alma urbe in regione pontis situm 21, za- kládací listina 21; prokurá- tor a guberndtor Kaspar Vav- řincův. houfnice 249. hrabě, hrabata, graven 100. hrad (v říši) 372, hrady 362. hranice 42, král. Českého 19. husa 14. husité, Husiste 19. hvězda 204, 354. ch chrt 48. Rejstřík věcí: glejt—koule. J jarmark v. trh. jazyk (český), lingwagium nos- trum, lingwa 81, 82, 83, 216, 218, jazyk český a slovan- ský 107, německý 216. jednorożec 361. jednota (táborská) 106, vodňan- ská 224, 289, 244, 256, jednot- níci vodňanští 244, jelen, hirss 869, 870. jestřáb, habich 22, 28, 111. Jistec 42, 90, 253, 354. jistina 87,162,195, 205, 215, 219, 221, 222, 292, 303, 316, 318, 324, 353, 362; jistinné peníze 48. k kacířství, kacíři 77, 86, 309, 312; kacířské články 310. kalichy mešní 347. kámen lámati 819, kámen vá- penný bráti 320. kancelář král. (cís. Zikmunaa) 897; písař 397,v. Jan Toušek z Pacova. kancléř krále Fridricha Kon- rad; — říšský Kašpar Šlik; — rožmberský Jan kněz, Jan Ritschauer. kandidatura polská na trůn český 18. kapitulace volební 2, 7. kaplan, kaplanství v. Bošilec, Lomnice, Příběnice, Rožm- berk. kapři 361. kardinálové, cardinales 128, 129, 182; v. Ludvik d'Alemann, Ju- lian Cesarini, Jan Stojkovic z Dubrovníka. kladivo 241. kláštery 354, 362; klášterská zboží 216, 217. klenoty, chlanrat, klainrat, silber- geschirr 40, Vysebrodskóho kláštera 26. kmetci dvorce 42. Iemetiéna 195,v. Ondrová z Lomu. kněz, presbyter, sacerdos katho- lieus 56, 115,116; /rné2(94, 170, 447 178, 179, 189, 250, 296, 316, 339, 854; — Oldřicha z R. 170, 176, 219, 221-228, táborští 250, 256, 257, 810; kněží jímati a šacovati 94, 170, tisknouti 176. kniha psanců (rožmberská), achtpuch 258. knížata, principes, fursten 80, 81, 88, 85, 100, 372. komora králova, královská 1, 309,311,396; — Oldřicha z R.4. kompaktáta, compactata 80, 81, 82, 88, 170, 171, 176, 179, 228, 312, 316, 339, 354. koncil Basilejsky, generalis sy- nodus Basiliensis, coneilium Basiliense, saerum concilium 11, 12, 56, 77, 81, 83, 84, 86, 92, 94, 115,116, 126—129, 132, 133, 200, 201, 202, 812, 847; před- seda koncilu v. Ludvík a' Ale- man; patres concilii 202; legáti, poslové, oratores Jan Pulchripatris, Jan Stojkovic z Dubrovnika, Mikulás Jind- fFichüv, Marcus Bonifilii, koné pobrati, vziti 15,77 (vypt- nati), 146, 162, 165, 167, 171, 173, 176—179, 181, 184, 188, 194, 195, 205, 233, 246, 249, 261, 292, 298, 297, 317, 818, 320— 325, 8277, 383, 385, 387, 398. kopno (vlhká, měkká země) 217. korbel, týž s kytou 330,394. koruna 102. koruna česká v. Čechy. koruna královská 17. korunovace Albrechta za krále českého, coronacio regis Al- berti 12, 17, 78; korunování Alžběty za královnu českou 68. korunovační jablko 17. korunovační kříž 17. kostel farní, kostely, ecelesia parrochialis 116, 176, 219, 221, 816, 854, 862; v. Miličín, Ned- vědice, Sedlčany; srv. fara. kotouč s koulí ve středu 390. koule, pět koulí 51. 

Strana 448
448 kraj, kraje, kreiz 2, 107, 108, 118, 114, 185, 196, 204, 217, 228, 284, 289, 242, 247, 268, 289, 292, 296, 305, 311, 313, 314, 327, 328, 334, 335, 337, 345, 846, 878, 376, 880, kraje koruny české 19; kraj Be- chyňský 52, Čáslavský, Chru- dimský, Hradecký 2 — a Kou- řimský 313, Plzeňský 108,114; Prácheňský 114; páni, rytíři, panoši a města kraje Be- chyń. 313, pdni, rytíři a ze- mané krajů Čáslav. a Chru- dim. 209, 210; krajané 818, 334; v. landfrid. krajští hejtmané 52; hejtman kraje Bechyňského Oldřich z Rožmberka; — Boleslav- ského Jiří z Kunštátu a z Po- děbrad; — Čáslavského Jan Herlvik z Rusinova; — Hra- deckého Dětřich z Miletín- ka; — Plzeňského Hynek Kru- Sina ze Švamberka; — Žatec- kého Jakub z Vřesovic. krčma, krčmář 21; pokrčemné právo 21. křest 316. KFestanstvo, kristenhait 100, 110. křídlo 43, 204, 251, 361, 394; — s kostkami 394. kříž sv., signum crucifixi 79. kříž bez horního ramene 43. kłiżovnici 327. krkavec 394. kšaft, rozkázání 8; kšaftovní list 3; poručník kšaftu 3; srv. odkaz. kůl 43, 51. kule, zápal s ocasem (k zapá- lení města Tábora) 155. kupci 252, 265, 266. kurfifté, kortürst, korfursti 346, 372, electores sacri imperii 85. kyta 43, 330, 394. 1 lán, lány 90, 174—178, 318. landfrid 52, 107, 124, 228, 268; — kraje Plzeňského 105, 114, Rejstfik véci: kraj—nárok. Prácheňského 114, vých. kra- jů 216, 268, 818, j. páni a hejtmané 268. legát papežský kard. Julian Ce- sarini. legáti koncilu Basilejského v. koncil; officium legacionis per regnum Boh. et march. Mor. 115. lékařstvie, £. j. lék 169. leknový trojlisť 361. les řeč. Brtečný nad Babím bro- dem 95; — v polí Čikvasov- ských (v. Tříklasovice) 42; lesy u Cepu, walder zu der Drischeln 369, 370; lesy OldFi- cha z R. pana Rozember- ského 42; les rubati, rubdni, sekání lesa 175, 189, 816; — voziti 286; na lesích překá- Zeti 363. lev 51, 354. ležení 26, 34, 36, 43, 50, 157, 253. lidé, poddaní, tovaryši Olařicha z R. 18, 17, 25, 26, 85, 48, 44, 45, 50, 52, 75, 76, 77, 119, 184, 146, 167, 175—178, 180— 188, 194, 195, 204, 206, 212, 214, 215, 218—221, 223, 286— 241, 202, 204, 260, 267, 291, 292, 296, 304, 307, 314—318, 320, 321, 322, 324, 326, 330, 350, 353, 357; — tdborsts 25, 3b, 43—45, 50, 75, 76, 121, 122, 147, 200, 206, 215, 216, 218— 221, 223, 233, 251, 273, 274, 326, 358, — dédiéni 44, za- psaní 2156; srv. služebníci. louka u Dlouhé lávky u Tře- boně 28; — řeč. Oděračka v lese řeč. Brtečný nad Ba- bím brodem 95; — u Sedlčan 97, 153. louky, lúky, luka 16, 28, 175, 184. lov zvěře, zaječí a rybi, v le- sich a potocich 175, 189, 221, 222, 223; loviti zajíce, ptáky a j.zvěř 219, 222, 816, — v ře- ce 319; honění zvěři a lovení ptákóv 222; překážeti na lo- vích 353. m Majestas Carolina,práva na Carl- štýně, (ustanovení o zámcích královských) 193,198. majestát císařův, (list) 18, 100, 101,170,174, (osoba) 130; ma- Jestdt krdlovsky (kr. Albrech- ta) 31. manské statky, ustanovení o nich 52. manželství 347. maršálek nejv. český v. Vok z Rožmberka, štyrský v. Jan ze Šaumburka. maso, prodej masa 400. meče dva zkřížené 240. města 157, 246, 247, 252, 353, 854, 862; — královská 3, — říšská v. říše; —.É Oldřicha z BR. 211; městský písař 3; městská truhla 83; městské řády v Č. Krumlově 258. mirny list 52, 78, 96. mimochodnik 398. minoritć, fratres minores de ob- servancia 127. mistři (pražští) 256, 257. mlýn, mlýny 172, 179, 247, 360; mlýn v Oslově 76,183, v Opa- tovicích 28, u Dlouhé lávky u Třeboně 28, v Trh. Svinech 146. mlynář v.Cetoraz, Heršlák, Mlý- ny, Stružský. monstrance 347. most, mosty 4, 27, 28. mše, missa 79, 116, — zádušní 20, 259, srv. záduší; mešní kniha, liber missalis 79. myslivci, jáger, Olařicha z R. 870. mýto 185, 189, 320; bráti bez- právná mýta 185, 320. mzda peněžitá 155. n náboženská svoboda 889. nález 156, 157, 176, 179, 183, 185, 189, 317, 869. nárok 157. 

Strana 449
Rejstřík věcí: něm. listy —poselství. německy psané listy 355. nevolní lidé 76. nohy tři obrněné 394. notář veřejný, publicus notarius, v. Jan Mikulášův ze Strop- nice. 0 obchod, obchody; obírati se — , vésti — 215, 216, 217, 218, 276, 283, 284. obilí překupovati 27. odkaz 329, poručníci odkazu 829; srv. kšaft. odpor, odpírati 21, 58, 102, 158 až 157, 160—161, 162—166, 168, 170—179, 183—186, 188, 189, 325, 329, 369. odpovědný list, absagbrief 14, 129, 228, 233, 254. odumnrt 28, 177, 340. ohláška 21. oltář přenosný, altare portatile 115, 116. oprava, opravovati, opraviti 15, 17, 26, 81, 36, 44, 50, 74, 75, 145, 149, 155, 164, 169, 171, 174, 178, 180, 182, 183 až 185, 195, 204, 206, 216, 219, 220, 221, 228, 288, 236, 246, 250, 253, 256, 269, 279, 281, 289, 815, 322, 323, 826, 328, 329, 336, 343, 354, 359, 384, 389. opravce 26, 36, 236, 252, 253, 272, 290, 308, 315, 326, 328, 329, 349. orel 51, 354. orlice 102, 204, 240. ornáty 347. ostatky sv. ve Vyšším Brodě 26. otráviti, trávení 156, 157. p páni, rytíři a panoše, herren, ritter und knechte 100; páni a zemané 367, 368, v Elsa- sích 372; okolní páni (ra- kouští) umsessender lantherr 381: v. Čechy. papež, pabst 94, 812; v. Eugen, Felíx; papežství, a papatu de- positus 201; papežský legát Julian Cesarini; papežský paldc, palacium 132. parohy 51, jelení 102. pavézd, za pavézü odpovídati 285. pečeť haněti 272; — pfikládati, peëeti zapeëetiti 87, 88; pe- éetmi potvrditi 158; pod pe- čelí městskou, obecnou psá- ti 276, 279, 280, 281, 284. pendule přeřezaná; pečeť drže- la se za velmi málo, neb pen- dule byla přeřezána 292, pe- čeť jedva sě u pendili držala 824. peníze falešné délati, mince falešná 242, 248, 247, 314. péro pštrosí 102. písaři v. v Čes. Budějovicích, Diviše Bořka z Miletínka, Jana Smila z Křemže, Sta- rého Města Pražského, krále Zikmunda. — OldfFicha z R. 53, 134, v. Jan, Jan ze Srlina, Jan ze Svoj- kovic, Jan z Třebomyslic, Vilan, Bohuněk z Vranina. Pismo sv, heil. schrift 171, 310. pivo vatiti, vySenkovati 27, vy- piti (ukrásti) 172. plat roční, platy 33, 34, 42, 43, 53, 90, 95, 97, 125, 151, 153, 319, 329, 339, 360, 400. platni lidé 42. plavba dříví 28. plavení lesa 27. počet purkrabský 4, 5. podací fary klokotské 112. podatí na faru v. fara. podobojí; rozdávati pod oběma osobama 176, tělo a krev boží, pána Jesu Krista 170, 176, 221, 339, podruh 28. podsedek 172, 174. poklady král. Barbory 7. pokusiti vězně 390, provazem 822. 449 pole u Dlouhé lávky u Třeboně 28; polem leżeti, im felde liegen, na poli byti, na pole, polem táhnouti, vytrhnouti, in das velt komen 4, 92, 105— 110, 113, 236—239, 241—248, 311, 314, 356, 357, 358; ma pole se chystati 19,111; s pole jeti, tähnouti, strhnouti 251, 314, 821, 323. pomezí české a rakouské 266. poplatky 4, 42, 101, 175, 319. poprava 205, 206, 215, 218, 219, 221, 222, 324, popraviti 21, 180, 181, 322, 862; popravce 803, 314, 861; popravci zem- Sti 53. [popravčí] mistr 181. poříčí 28. poručenská správa 117; poruč- nik v. k$aft, odkaz. posádka hradní (hradu Helfen- burka) 4; posádky 4, 15, 25, 251; táborská posádka v ned- vědickém kostele 168, 194. posélací list 170, 895. poselství české, od země České ke králi Albrechtovi 1, 7, 9, 10, 11, 18, 14, poslové k Al- brechtovi a králi polskému do Bardejova 86,87. — české, poslové, ambasiata, am- basiatores, legacio, / vév. Al- brechtovi Bavor. 69, 70, 71,82, 88, 84. — české na sněmu ve Vídni, ke králi Fridrichovi 108, 117, 249, 269, 309, 310, 341, 345. — české ke králi fím., královně a pánům rakouským 210. — české ke král. Alžbětě do Uher 68, a k rakouským pánům 203. — české ke králi polskému 13. — krále Fridricha a král. Alž- béty Kk vévodovi bavor. do Kouby 82. — krdlovny AlZbéty ke sněmu pražskému, ambasiata, lega- ciones, oratores 49, 59, 67, 68, 72, 73, 74, 80, 92, 93,— k Ol- diichovi z R. 90—95. 57 

Strana 450
450 — zemí a knížat něm. do země České 19. — krále polského v Čechách 7. — Oldfícha z R. do Nov. Mésta kekrdli Fridrichovi 77, 84, 8b. — Oldficha z R. do Basileje 202, poslové v. Zikmunda Pirchan, Jeronym Vogelsang. poustevnici, pustenici 296. pověžný 77. prach (střelný), pulfer 109, 110, pravda boží 339. právo duchovní 55. — legitimní král. Alžběty ke král. Českému, ius legittimum in regno Bohemie 49, — městské 158, 289, měst král. 8, 839, 340. — panství rožmberského 369. — patronátní a podací, ius pa- tronatus atque praesentandi 23. — pokréemné 27. — světské 55. — zemské, země České, král. Českého 18, 84,42, 48, 175, 186, 861, 3862, práva zemská 31. — 2zasedati na soudu zem- Ském, ius quoad sessionem in scampnis iudicialibus regni Bohemie 78. ku právu držeti 298, k právu postaviti 181; práva požá- dati 889, na právu pfestati 18, právu příseděti, tu, kdež právu přísedí 226, právo učí- niti 181, 302—304, na právo volati 75. předhradí (Helfenburku) 4. płevrat, auflauf, pokus o płevrat v Praze (r. 1440) 70. płijeti za króle Geskćho 17. pfikop 4, za Opatovicemi 27. pfísaha, iuramentum, aid 52, 53, 79, 80, 381; forma iuramenti, přísežná formule 79. přiznávací listy 35, 256, 359, 395. prondrod (Cesky) 186. pruh napříč 43; pruhy tři příčné 204. pruh pokosem s rostlin- kami 241. Rejstřík véci: poselstvi—sjezdy. pruhy tři 241; — pokosem | rozkdzdni kśafiu v. kšaft. 48. průvod bezpečný v. glejt. ptáky bráti v siti 890. purkrabí v. Hradec JindF., Orlík, Praha; — Oldřicha z R. 292, 862,v. Dobronice, Helfenburk, Hluboká,Choustník, C Krum- lov, Rožmberk, Velešín, Zví- kov. půlměsíc 100,102. pušky, puchsen 94, 109, 110, 247. r, ř rada (pánů českých)198,v.rada krále Fridricha; radové v. radové Albrechta Rakouské- ho, krále Fridricha, krále Ladislava, Oldřicha z R., Parzivala z Aichberku. radnice, rathauz, v Č. Krumlově 8, v Písku 826, 827. registra (rožmberská), rejstra, rýstra 165, 224. registrátor říš. kanceláře v. Mar- guardus Brisacher. rejstrik o rybnik Předborský 271. řezníci v Čes. Budějovicích 165, v Kaplicích a Něm. Bene- šově 400. říše 871, říše Římská, králov- ství: Římské, das Romische reich, regnum Romanorum 182, 841; říšská kniżata 19, j. sjezd ve Frankfurtě, con- ventio principum 201, j. vy- slanci, ambasiatores 201; #i$- ská města 19, 231; říšská vojska 19, vojenské sbory říš. knížat a měst 18. roba 17. robota 216; robotní lidé 6. rohy býčí 50, 361. — zdobené praporečky 251, 861. rostlinky tři 240. rota 322, — kněze Bedřicha ze Strážnice 9; roty Přibíka z Klenového v Kolovéi 114. rozdílný list 52. rozhodčí v. ubrman. rožmberský dům, dvůr, domus (v Praze) 52, 80, 158; rozm- berské panství, zboží, her- schaft, grund 1, 24, 25, 211, 292, 814, 818, 819, 320, 357, 369, 379, 380—886, 388, 389. vukojemství, záruka, rukojmí, porgen, ruciti, vruciti, vyru- kovati, zaruciti 16, 18, 25, 84, 85, 86, 48, 59, 64, 87, 90, 99, 100, 107, 114, 122, 124, 125, 146, 150—153, 162, 166, 168, 169, 187, 188, 194, 204, 206, 211, 215, 216, 218—223, 226, 227, 250, 251, 253, 250, 257, 271, 272, 288, 290—296, 297, 298, 315--319, 321, 323, 324, 325, 329, 354, 355, 383, 385, 389, 398. růže 102, 330, 361. rybář 319. rybnik delati 122, 128; dělníci na rybníce 169. rychta, gericht, v Čes. Budějo- vicich 255, 284, 285, v Mělníku 140. rychtář 180, rychtáři 6; v. Ba- vorov, Ném. Benesov, C, Bu- déjovice, Jemnice, Jistebnice, Krtov, C. Krumlov, Pisek, Pla- nd, Pfeseka, Repeé, Rukdved, Svatava, Světecký, Tábor. vychtářství v. Ktiš, Krumlov. S sedláci, sedlák 6, 175, 182, 188, 243, 244, 2564, 346; selsti lidé 292; sel$ti vězňové 29. sekty, secte 86. sekyry pobrati 165, 172. seno 172, 184. sfrajmarciti (smèniti) 25. sjezdy: stavů českých v Jinář. Hradci 98, 99, 154, v Kouřimi 169, 186, s vévodou bavor. Al- brechtem v Koubé 69, 70, 71, 72, 77, 82, s Alžbětou krá- lovnou a pány rakouskými ve Znojmě 192, 193, 197, 198, 208, 210; vých. krajů v Chru- 

Strana 451
dimi 7, v Čáslavi 169, v Polné 268; strany Ptáékovy se stra- nou tdborskou 2; strany po- debradskć srakouskou vu Dob- fist 370; krále Albrechta s králem polským v Barde- jové 36, 37. slad, slady délati 27. služebníci, tovaryši Olařicha z R. 5, 14, 25, 35, 125, 149, 150, 151, 171, 200, 239, 240, 252, 253, 254, 278, 274, 291, 296, 307, 326, 353, 362. sluZebnici täborsti 1, 25, 35, 123, 146 —150, 167, 176, 178, 180, 181, 182, 183, 187, 188, 194, 195, 190, 204, 214, 251, 258, 254, 261, 316, 318, 321, 326, 353, 354. smlouvy, smlúvy učiněné cis. Zikmundem o duchovních vě- cech 25, 35. sněm provolati 211; na sněm obeslati 213, 278, 285, 370. sněm obecný, celého království, volební v Praze, congregacio generalis tocius regni, con- gregacio diete Pragensis, con- gressus 2, 10, 11, 44, 46—50, 52, 56—60, 62, 67, 68, 69, 73, 78, 82, 83, 84, 89, 94, 118, 119, 126, 127, 130, 131, 132, 134, 135, 138, 170, 171, 182, 184, 192, 198, 201, 203, 206, 207, 210, 211, 213, 214, 217, 246—249, 269, 278, 285, 290 aż 298, 299, 300, 301, 303, 305, 306, 309, 310, 314, 341, 370, 371. — strany Pláčkovy v Nymburce 44, 46; strany rakouské v. Praze 14, 388, 391, stran rakouské a poděbradské v Českém Brodě 388. — frankfurtsky, dieta Frank- forgensis 132, 133; norimber- ský 346, vidensky 85, 148. sněmy krajské: čáslavský 2, chrudimský 2, 8, klatovský 2, 9. soud osaditi 177, 178, 368, 369, eahájiti 368, 369; podati se Rejstřík věcí: sjezdy —úředník. na soud 177; soudy, sûdy 3; v. právo zasedati. soudce 185; souditi 182, rozsou- diti 185. soudek, tyż s kytou 394. soukennici budějovští 333, sobě- slavsti 146, táborsti 212. sptëe 334, spiZovati 334. stav, stavy 6, 233, 251, 252, 304; stavy jednati 6, dopustiti 251; stavovati lidi, stavení vězňů 25, 35, 45, 161, 173, 319, 323, 325, 330, 331, 354. slavy české v. Čechy. stolník nejv., obrister drugsecz, korutanský v. Jan z Krajku. strany v Čechách: polská 17, 18, Ptackova 44, 46, 48, poz- defi podébradská 370, 371, 888; rakouská 14, 17, 18, 44, 371, 388, 391; tdborskd 2; srv. sjezd, sněm. středokraty (uprostřed, na půl cesty) 359. střela 51, 235, 243, 361, 394, střely dvě křížem 241. střelci 245, 248, stolice apoštolská, sedes aposto- lica 116. sudí zemský v. Rakousy Horní. sukno, tucher 63, 163, 179, 180, 181, 288, 297, 319, 325. sůl 114, 288. svatba, hochzeit 39. svátosti kostelní 316. svetepice (plemennd klisna) 321. synoda Kutnohorská, sněm 164, 165, 169, 248, 256; — Třeboň- ská 126, její poselství v Ba- sileji 201. synodus v. koncil. x S Sacovati, Sacunk, schazung 2, 7, 11, 29, 35, 94, 149, 217, 218, 227, 251, 268, 284, 288, 301, 303, 315, 316, 317, 322, 323, 400; pośacovati zboźi 172; šacunkové peníze 252. šenkovati 27. Sermice, zermice 141, 249. Sibenice 16, 88. 451 špitál Táborských 398. štít dvakrát dělený 21, 361. štít půlený, polovičný 43, 51, 361, jeho levá polov. kostkována 394, pravá polov. šachována 51. štít s pruhem 102. štosovati 160. Sturm, ve zvon k šturmu ude- řiti 77. t táborské zboží 35. tajdinky, tadinkovati (4 j. ro- kovati) 2, 9. tráveniny pfipravovati 106 (ná- vod). trávu žíti 28. trh, trhy, trhové, 25, 85, 161, 180, 194, 267, 316, 321, 828, 325, 338, 340, 351, 352, 397; trhy týdenní a sobotní 400; trh výroční, jarmark 63, 164, 179, 180, 181, 188, 185, 244, 819, 333; svoboda jeti na trhy 25, 35; zákaz choditi na trhy do Písku a Vodňan a týmž městům prodávati 267. trhodéjei 252. trůn Cesky 192,193; v. habsbur- ské nároky,kandidatura pol- ská. u ubrman, ubrmani, rozhodét, u- berman, ubermanni 16, 27, 28, 59, 100, 134, 153, 165, 168, 172, 189, 226, 250, 251, 262, 272, 279, 281, 292, 313, 314, 315, 317, 324, 325, 327, 374, 399; ubrmanství 291; ubr- manská moc 291, 292, 326; ubrmanské vyřčení, úmluva 272, 317. úmluvcemocní349; srv. ubrman. úmluvy pražské 2, 7, 8, 9, 11. úplatky 153, k uplatküm. tisk- nouti 289. úřad, úřady 146, 345. úředník desk zemských v. desky zemské; úředník táborský 57* 

Strana 452
452 191; úředníci panští, panoští a mčstští 354, v. úředníci Menharta z Hradce, vév. Jin- dřicha Bavorského, Perchty z Kravař, Hynka Krušiny ze Svamberka, Reinprechta z Wallsee. úředník, úředníci, officiales, Ol- diicha z Rozmberka 13, 27, 76, 96, 97, 183, 149, 150, 154, 156, 157, 161, 165, 170, 173, 177, 178, 179, 186, 195, 205, 219, 220, 222, 224, 244, 245, 247, 248, 249, 264, 302, 308, 314, 316, 319, 321, 326, 348, 848; srv. hejimané, kancléři, písaři, purkrabí. úrok, úroky, census, zins 58, 66, 90, 101, 125, 151, 172, 173, 175, 176, 276, 277, 311, 317; úrokové zadržalí 16, 175; úroční peníze 170. v vápenice, vápno 399. vazba v. vězení. věno 185, 397. věřící list, glaubbrief, gelaubs- brief 73, 192, 345. vězení, vazba 22, 45, 74, 75, 96, 98, 119, 158, 164, 165, 168, 172, 176, 181, 186, 187, 200, 205, 217, 220, 221, 227, 281, 252, 261, 268, 271, 272, 287, 295, 315, 318, 324, 361, 362, 395, 398, 899, 400; vězní, věz- ňové 25, 29, 35, 45, 50, 86, 87, 94, 162, 172, 174, 187, 188, 204, 205, 221, 222, 228, 224, 246, 249, 250, 251, 252, 271, 272, 288—292, 298, 818, 324, 326, 327, 330, 355, 359; vézniti 321, 324, 354. viklefisté, die Wikleffen 100. víra křesťanská, kristenliche glaube 100, 312, 390. Rejstřík věcí: úředník—žoldnéř. vojsko, vojska, do vojsky 17, 107, 243, 292, 320, 897; TíSská vojska v. říše; vojsko dau- phina Franc. 372; starší voj- ska roźmb. 242, 243, volba krále, volení, eleccio, vo- liti krádle, eligere 62, 68, 77, 78, 79, 80, 82, 83, 84, 85, krále Albrechta 1,78; volenci, elec- tores 62, 79, 80, hlas volební, vox eleccionis 78, právo ke volbě 78, gradus eligendi regem 80; volebni kapitu- lace 2, 1; srv. sněm volební. vozby bezděčné, nucení k voz- bdm lesa nebo kamene, voziti bezdéky 175, 189, 316. voznice 244. vozy, vozové, váz, wagen 17, 71, 88, 94, 109, 110, 249, 263, 288, 297, 320. vrátní hradní 6. výhost; nevyhostilí, nevyhostění lidé 186, 315, 353, znevyho- stěný člověk Mika ze Lhotky 357. vyvaditi lidi (propustiti ze zá- vazku) 212. vyzl lehavf 91. Z záduší 329, 398. zajíc 204. základ peněžitý, pod základem vyruëiti, zâkladu propadent 25, 35, 36, 38, 50, 99, 148, 152, 153, 166, 168, 187, 188, 189, 206, 226, 250, 251, 252, 253, 281, 283, 291, 292, 298, 313, 317, 324, 325, 327, 328, 329, 334. zákon boží 107. zákonník 366. zámky 250, 251, 353, 354, 362; — královské v Čechách 192, 198, 197; — pánů českých 250; zámky Oldřicha z RoZmber- ka 25, 35, 96, 97, 217, 252, 348; — královny Barbory (v U- hrách) 7. zápal, zápaly (k zapálení města Tábora) 155. zápis, zápisy, verschreibung, zapsali, zapsání 1, 29, 30, 38, 59, 117, 197, 248, 271, 355, 360, 362, 394, 395, 896; zá- písy císařské, majestát, list 13, 15, 60, 100, 101, 193; zá- pisy svčiské i duchovní 42, zápisy českorakouské, pro- seripciones inter terram Bo. hemie et domum Austrie 80, 88, 85; zápisy, listy zlatých bull 68; zápisné listy 359, 360; zápis sněmu 78. záruka v. rukojemství. zdstava, phandschaft 4, 26, 40, 253, 339, zastaviti, versetzen, verpfenden 40, 101, 312, 397. zbraně, zbroj 108, 160, 162, 163, 171, 177, 180, 261, 319, 321, 827; zbroj připravená k minci falešné 314. zemané 169, 222, Václava z Mi- chalovic 267; srv. Čechy. zpovëd, confessio 115, 316; zpo- védnik, confessor 56, 115, 116. zpráva, zpraviti 34, 42,160—164, 172, 174, 181, 183, zprdvce 42, 43, srv. oprava. zvěřina 899. zvife étvernohé (vůl?) 241. v Z židé v. Mers z Marburka, Hezl z Nového Města. žold, sold, soldnus 32, 33, 94, 101, 120, 212, 311, 346. žoldnéř, žoldnéři 33, 245. 

Strana 453
OPRAVY. Str. 19 č. 25, datum nemá býti v závorkách. — Str. 51 č. 67, popis pečeti 4. a 5. oprav podle pečeti u č. 55 na str. 43. — Str. 102 ř. 9 shora čti: s kozí hlavou — Str. 103 ř. 8 místo: nadlech čti: na dléch. — Str. 108 ř. 16 shora čti: z Rušinova — Str. 125 k č. 159 za 1. ř. doplň: AČ. I, 374 č. 24. — Str. 138 ř. 6 misto: v Kolovči čti: v Chvalovicich. — Str. 151 ř. 13 místo: or. pap. čti: koncept. — Str. 194 ř. 8 shora čti: Rameš, táborský služebník — Str. 200 k č. 214 doplň: Monum. concil. gener. saec. XV. I, pag. XIV. (reg.). — Str. 212 k č. 227 doplň: UB. Krummau II, 51 č. 190 (reg.). — Str. 321 ř. 14 shora místo: sveřepě čti: sveřepic — Str. 329 ř. 18 shora místo: Anna čti: Alena — Str. 359 ř. 14 shora místo: Středokraty, čti: středokraty — Str. 362 ř. 5 shora misto: budú čti budu — Tamže ř. 16 zdola čti: neb ústně, a to — Str. 364 ř. 4 zdola čti: přijeli, kněze — Str. 379 ř. 8 shora čti: recht geboten — Str. 380 ř. 2 zdola misto: gewer, hat čti: gewer hat, — Str. 393 ř. 13 zdola místo: vězniem má býti snad: vězněni (?).