224 Č. 332—333: 3.—4. července 1437. Najnepřemožený“ římský ciesaři a pane, pane mój milostivý! Službu svú vzka- zuji Vašie velebnosti jakožto pánu mému milostivému. A tak jakož mi VM' psala jest, ať bych své lidi k Syonu poslal, jakož mi VMť prvé psala a při Chvalovi“ skázala etc., tomuť sem srozuměl. Rač VM věděti, že je Chval ještě s Prahy od suchých dnóv“ ke mně nepřijezdil a také mi prvé VM nigdy neobeslala krom tiemto listem, kterýž mi jakožto dnes dán. Protož, milostivý pane, rač věděti, žeť není velmi mnoho mám činiti svémi dlužníky, ježto mi s nimi velmi češko' jest; také se bych měl o Přibenice konec mieti, a žeť by mě měly k boření stúpeny býti, tuť musím mnoho svých lidí k tomu boření mieti, abych opatřen v tom byl a škod se varoval. Také Smileck se proti mně búří a mém chudým lidem škoditi miení, na které od TM“ řádné zápisy mám; také Zmrzlík béře mém chudým lidem, které k Zviekovu držím a za své dědictvie vaším kázáním a pro vaše dobré v svú moc převedl.d6 A jáť sem toho bohdá proti VMt nigdy nezaslúžil, by VM komu na tom zboží co měl zapsati, kteréž prvé od VM“ zapsáno a řádné listy na to mám. Přes to přese všecko chciť se rád k tomu přičiniti, což najspieš budu moci beze lsti. A pakliť bych vždy tomu není beze lsti nic nemohl učiniti, věřímť VM“ jakožto pánu mému milostivému, že mi VMť za zlé jmieti nebude. Neb VM' dobře vie, žeť sem tyto léta mnoho pro VMť stratil a vždy vedle VM“ stál jakožto věrný služebník váš a bohdá do té smrti státi miením. Protož, milostivý pane, rač VM Smilkovi a Sbyňkovi" psáti, aby se mnú nezacházeli a toho v dobré mieře nechali státi, až bych sám k VM“ přijel. Nebť bych byl rád k VMti tyto minulé suché dny přijel, tohoť sem pro svú nemoc“ učiniti nemohl; než již sem se něco málo podhojil, že bohdá k VMti jeti budu moci. A což mi VMt dále rozkáže, v tomť chci snažnost svú učiniti Dán v Crumlově fer. IIII. post Petri et Pauli, jakožto pánu mému milostivému. anno etc. XXXVII°. 333. Na Hradišti ſhory Tábora], 4. července 1437. Kněz Bedřich ze Strážnice a obec města Hradiště Tábora se zavazují Oldři- chovi a Jindřichovi z Rožmberka, že neosadí hradů a městečka Přibenic a že za- chovají věčný mír. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 389 c, or. perg. — Tamže je koncept stejného znění s těmito svědky: Hynek Krušina z Lichtenburka, Mikuláš z Landštejna a z Borotina, Jan ml. z Ustí, Přibík a) tak or. b) „těžko“. c) tak or. d) na okraji listu u této věty připsáno Veliký Svyněk (Zbyněk?). 1) viz výše č. 330. 2) Chval z Chmelného. 3) ve dnech 22—25. května. 4) viz úmluvu Oldřichovu s Táborskými z 3. června 1437 (výše č. 324). 5) viz č. 325 a d. 6) srv. č. 307, pozn. 5 a 6, dále č. 319, 321. 7) snad totožný se Zmrzlíkem? Srv. výše pozn. d), dále srv. stížnost Oldřichovu na „Zbyňka“ v listu Táborským z 26. dubna 1438 v AČ. III, 13 č. 15. 8) srv. výše v č. 331.