Strana Ia
LISTÁŘ A LISTINÁŘ OLDŘICHA Z ROŽMBERKA SVAZEK I. 1418—1437 VYDALA BLAŽENA RYNEŠOVA V PRAZE 1929 NAKLADEM MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVĚTY TISKEM STÁTNÍ TISKÁRNY

Strana Ib
LISTÁŘ A LISTINÁŘ OLDŘICHA Z ROŽMBERKA 1418—1462 VYDAVA CESKOSLOVENSKY STATNI USTAV HISTORICKY SVAZEK I. V PRAZE 1929 NÁKLADE STVA ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVĚTY

Strana I
PŘEDMLUVA. I. O OBSAHU EDICE. Patnácté století v českých dějinách bylo od svého počátku dobou zvláště příz- nivou pro vzrůst moci stavovské a to nejen panské, nýbrž i rytířské (zemanské) a městské. Síla panstva jakožto celku byla však ohrožována náboženstvím, které dělilo členy panského stavu na dva odlišné tábory a v nich stavělo je po bok nižším stavům. Proto ještě příznivější podmínky měl jednotlivec, nejspíše ovšem ze stavu panského a to tím více, jestliže vyrostl ze silné tradice rodové a mohl se opírati i o vlastní sílu hospodářskou. Úrodnou půdu pro zdar mocenských snah jednotlivcových skýtal ovšem rozklad autority královské, ať tu ještě král byl či ať bylo mezivládí. Patnácté století se vyznačuje trvalým úpadkem moci královské. Pokusy podlomiti moc královskou v dřívějších dobách se nedařily, avšak nelze jim neupříti jakéhosi vlivu do budoucnosti. Uvědoměmež si, že to byli Vítkovci, jeden z nejstarších rodů českých, který se odvažuje již od 13. století zjevného od- poru proti moci královské, zprvu vedením Záviše z Rožmberka (Falkenštejna), člena nejvýznamnější větve tohoto rodu. Jak Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav II. ve 13. století, tak i králové Jan, Karel a Václav IV. ve 14. století střetli se s mocí Vítkovců (páni z Hradce, z Landštejna, z Rožmberka), kteří dovedli s sebou strhnouti vždy část panstva českého. Vítkovci, zvláště Rožmberkové, měli značnou zásluhu o vzrůst panské moci vůbec již za vlády krále Jana a třebaže pokusy o rozbití klidu v zemi za silné vlády Karlovy ztroskotaly, udržely si alespoň spo- jitost a obnovily se opět za neklidných poměrů v době Václava IV.; tehdy již nejvýznamnější roli v odboji panstva hraje Jindřich z Rožmberka, otec Oldřicha II. A pak, když za bouří husitských nejen královská, nýbrž i panská moc byla zatla- čována vzestupem nižších stavů, byl to opět člen rodiny rožmberské, Oldřich II.,1) který v duchu tradice svého rodu dovedl si uhájiti prvenství a byl i, pokud to bylo v jeho zájmu, nápomocen královské moci — ač se jí dovedl i vzepříti. Bylo by nejen zajímavé, nýbrž i potřebné vystopovati v historii rodu Vítkovců onu oposiční ideu 1) Jest potřebí lišiti jej od Oldřicha I., jeho děda (zemřel r. 1390).

Strana II
II proti pokojnému řádu zemskému a tím i proti moci královské, její podklad, vznik a podmínky vzrůstu; tím bychom získali mnoho pro dějiny panského stavu v Če- chách, tak málo probadané — leč pro tuto otázku není místa v rámci tohoto úvodu, vyžaduje si samostatné studie. Zajisté nejen příznivé podmínky vnější, jež přinášela doba husitská jednotlivci, především královské bezvládí po smrti Albrechtově, nýbrž i tradice a síla rodová postavily základ moci Oldřicha II. z Rožmberka. Lze se domnívati, že i mocné postavení pana Čeňka z Vartenberka na počátku dob hu- sitských opíralo se nejen o jeho úřad nejvyššího purkrabí, nýbrž i o poručenský úřad nad sirotky po Jindřichovi z Rožmberka; jakmile jeden ze sirotků, Oldřich, se ujal vladařství domu rožmberského, začal mu pan Čeněk na veřejnosti ustupovati. Ještě do r. 1420, dokud byl nejvyšším purkrabím, zaujímal Čeněk ve veřejných událostech první místo,1) potom však ustupuje Oldřichovi tak, že posléze na Čáslav- ském sněmu v červnu 14212) zaujal vůdčí místo Oldřich, aby již s něho nesestoupil; ovšem přispěl k tomu obrat vlastní politiky Oldřichovy — o tom viz níže. Význam Oldřicha II. pro dějiny české 15. století jest vyvrcholením středověké moci rožmberské, které nedostihli Rožmberkové ani v době pozdější, třebas i zau- jímali vysoká postavení. U Oldřicha nebylo to však jen jeho formální mocenské postavení, nýbrž i více nebo méně skrytá politika, často negativní, která určovala vývoj veřejných událostí a stlačovala moc královskou na prospěch moci panské. Vystihnouti vlastní cíl Oldřichovy politiky, který viděli již jeho současníci v dosa- žení vlády v Čechách,3) znamenalo by přispěti značně k poznání vůdčí politické ideje rožmberské; ovšem bude nutno, jak výše naznačeno, zpracovati i starší dějiny rodu Vítkovců, základnu moci Oldřichovy. Materiál pro takovou studii jest dán edi- cemi pramenů a listin, které tu již máme anebo které se již alespoň připravují (Regesta z doby Karla IV.); jsou a budou to ovšem edice rázu povšechného, nikoliv jen látky rožmberské. Naproti tomu však bylo nutno písemnosti kanceláře Oldři- chovy vydati samostatně jakožto velký komplex materiálu zcela souvisejícího a namnoze dosud neotištěného; proto bude míti edice význam též jakožto příprava k Regestům 15. století. Nelze však považovati tuto edici za monografickou po výtce. Při politickém i hospodářském významu, jaký měli Rožmberkové, jest právem očekávati, že edice přinese cenné poznatky pro 15. století našich dějin vůbec; z materiálu samotného pak vysvitne jeho cena jakožto celku pro sebe. V tomto I. svazku Listáře jest podána dosti ucelená korespondence mezi Oldřichem a králem Zikmundem; tato, jakož i věci sněmovní, byly sice již až na výjimky vydány, přes to však neváhám vydati je znovu z těchto důvodů: vydání dosavadní je nesystematické, roztříštěné, texty jednotlivých kusů bylo nutno opraviti přesnějším čtením aneb i doplniti, zařaditi některé kusy bez data, posléze opatřiti je poznámkovým doprovodem. Mimo politické věci jest tu 1) srv. zde č. 24, 25. 2) srv. č. 55. 3) srv. Urbánek, Čes. dějiny III. 1, str. 183 a d.

Strana III
III po prvé vydáno více ze soukromé korespondence Oldřichovy a z listin obsahu hospo- dářského; zajisté i hojné popisy pečetí budou prospěšné. A konečně bylo nutno sebrati v celek materiál i tohoto I. svazku, třebas tu není mnoho úplně nového, proto, aby bylo možno vyvolati celkový obraz činnosti Oldřichovy; k tomu připomí- nám, že v dalších svazcích edice bude nové látky tak nepoměrně mnoho vedle látky dosud vydané, že I. svazek stane se zcela samozřejmým předpokladem dalších svazků. Aby bylo možno utvořiti si představu o rozsahu celé edice, jejíž I. svazek předkládám, uvádím zde přibližné rozdělení: II. svazek obsáhne léta asi 1438—1444, III. svazek 1444—1448, IV. 1440—1462 do smrti Oldřichovy, možná však, že bude nutno rozděliti látku do více než 4 svazků. Přála bych si při rozdělení uchovati jakýsi vnější princip, takže rok 1444 byl by hranicí působení Ptačka z Pirkštejna, léta další do r. 1448 by obsáhla vrchol moci Oldřichovy až do obsazení Prahy Jiříkem z Poděbrad, zbytek pak zápas Oldřichův s Jiříkem, porážku Oldřichovu a jeho poslední léta, kdy již ustoupil z veřejného života do soukromí. Edice listů a listin Oldřicha z Rožmberka začíná se rokem 1418, kdy se Oldřich ujal vladařství domu rožmberského, spravovaného do té doby panem Čeňkem z Var- tenberka, jakožto poručníkem Oldřicha a Kateřiny, sirotků po Jindřichovi z Rožm- berka.1) Čeněk nebyl však jediným poručníkem, vedle něho byli ustanoveni poručníky Jan z Hradce a Jindřich z Kravař a z Plumlova,2) kteří snad vkládali se do věcí rožmberských jen podle potřeby.3) Kromě nich měl se Čeněk raditi též s matkou sirotků Eliškou z Kravař a děkanem krumlovským Hostislavem, v jehož ruce složili slib purkrabí hradů rožmberských. Pravomoc poručníků a purkrabí a jejich vzájemný poměr byly upraveny zvláštní smlouvou ze 14. srpna 1412, která velmi zajímavě osvětluje ovzduší rožmberské z dětských let Oldřichových. Zachovala se v Třeboň- ském archivu (sign. Fam. Ros. 5 č. 8, or. perg.) a nebyla dosud otištěna (jen jména purkrabí rožmberských otiskl Palacký v AČ. VI, 26 č. 20, též Schmidt-Picha v UB. Krum- mau I, č. 616); seznam dluhů pozůstalých po Jindřichovi z Rožmberka, o nichž jest ve smlouvě řeč, jest asi dokument z 11. listopadu 1412, zachovaný též v Třeboni (Fam. Ros. 24b) a z části otištěný v UB. Krummau I. č. 618 (latinsky jinou rukou jsou připsány záznamy o splacení jednotlivých dluhů). O způsobu, jak vykonával Čeněk z Varten- berka svůj poručenský úřad, dočítáme se chvály z péra Březanova.4) Jsa podobojí, vychovával i sirotky rožmberské v této víře,5) jsa v tom podporován i jejich matkou, horlivou vyznavačkou podobojí.6) Přesnější obraz o poměrech rožmber- 1) zemřel 28. července 1412, viz Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau I, 167 č. 614; též Březan, Rosenb. kroniky krátký výtah v ČČM 1828 IV, 53. 2) viz UB. Krummau I, 167 č. 613, též Březan na uv. m. 3) viz na př. list Jana z Hradce ze 14. srpna 1412 králi Václavovi ve věci sporu sirotků rožmberských s Janem z Ryžemberka (Klimeschovo vydání Herman. Ros. Chron. 86, něm. překl.). 4) ČČM. 1828. IV, 54; též Heermann, Ros. Chronik (vyd. Klimesch) 89. 5) viz uvedené prameny, též Vavřinec z Březové, FRB V, 447 a Staří letop. čeští 23; srv. Palacký, Děj. III 1, 266 a Tomek, Jan Žižka 69. 6) srv. list M. Maříka Rvačky z 21. května 1418 Elišce z Kravař v AČ. III, 299 a u Dvor- ského, Staré pam. žen a dcer čes. 14.

Strana IV
IV ského domu v letech dětství a dospívání Oldřichova není však účelem této edice; jejím předmětem jsou prameny činnosti Oldřichovy od počátku jeho vladaření.1) Na počátku svého vladaření zabýval se Oldřich pouze správou domu a panství. Upravoval jak věci rodinné,2) tak i církevní (četná podání kostelní) a hospodářské.3) V tomto směru uvedl se velmi příznivě, osvobodiv mnohé ze svých vsí i městečka od odúmrtního práva. Byl to čin uvážený a taktický, který měl Oldřichovi nepatrné ztráty dobře nahraditi oddaností poddaných.4) Snad ani netušil Oldřich, jak brzo bude jejich pomoci potřebovati — bylť tehdy ještě po příkladu své matky a poruč- níka vyznáním podobojí, brzy však připravoval se u něho obrat. Zvláštní hrou osudu vstupuje Oldřich do politického života právě na prahu bouří husitských, po smrti krále Václava. Dlel v tu dobu v Praze; z října 1419 máme první listinný doklad o jeho politickém vystoupení jakožto strážce veřejného pořádku a moci královské, na straně královny Žofie a podobojích.5) V noci ze 4. na 5. listopad 1419 vypro- vázel královnu Žofii na jejím útěku z Prahy na hrad Kunratický.6) Byl mezi pány, kteří opověděvše 6. list. Pražanům nepřátelství, uzavřeli s nimi 13. list. příměří do dubna 1420.7) Oldřich byl tehdy pod vlivem páně Čeňkovým, který ještě v prvních letech po smrti krále Václava jakožto nejvyšší purkrabí pražský hrál významnou roli ve veřejném životě českém.8) Ještě v dubnu 1420 ve spolku s ním bouří se Oldřich proti Zikmundovi jakožto králi českému,9) s ním prodělává znovu návrat ke králi 10) — avšak, kdežto Čeněk i jakožto přívrženec králův zůstává podobojí, 1) Podle Heermanovy Ros. Chron. (vyd. Klimesch) 89 byl by Čeněk z Vartenberka postoupil vládu nad panstvím rožmberským Oldřichovi již r. 1417 a také tehdy byl by se Oldřich oženil, jak uvádí též Staří letop. čeští 23. Březan v Rosenb. kroniky krátkém výtahu (ČČM 1928, IV, 54—5) praví: „Pánu mladému let došlému léta p. 1418 panství sstoupil, jej za svou strejnu Kateřinu, pana Jana z Varten- berka a paní Anny z Vilhartic aneb z Herštejna dcerku, oženiv...“ to jest již dříve, ještě jakožto poručník, roku 1417. Neboť ještě 6. pros. 1417 vystupuje Čeněk v listině pro Klarisky krumlovské jakožto „tutor et gebernator nobilium orphanorum et dominii de Rosenberk" — v. Klimesch, Urkk.-u. Regestenbuch d. ehemal. Klariss. Klosters in Krummau 131. A poněvadž z února 1418 jest první zachovaná listina Oldřichova, lze souditi, že někdy v r. 1417, patrně ke konci jeho, se Oldřich oženil a snad v den svých patnáctých narozenin 13. ledna 1418 (nar. se 13. ledna 1403; viz FRA 1. VI. 73, AÖG XII, 353, Březan, ČČM 1828 IV, 54) převzal z rukou páně Čenkových správu zboží a domu rožm- berského. 2) viz zde č. 1, 2, 382, 383. 3) viz do č. 18 incl. 4) srv. Schmidt, MVGDB XLVI, 210. 5) viz č. 19. Zda se Oldřich účastnil prvního zemského sněmu po smrti krále Václava v září 1419, z pramenů se nedovídáme, lze však předpokládati, že ano, neboť pravděpodobně byl již tehdy v Praze. Není snad náhodou, že poslední zachovaná listina Oldřichova před jeho politickým vystou- pením je z června (v. č. 18). 6) viz FRB V, 349. 7 viz č. 20, 21. 8) spolu s Čeňkem účastnil se snad Oldřich sněmu v Brně koncem r. 1419, kde páni slíbili králi oddanost (FRB V, 353; srv. Palacký, Děj. III. 1, 340), ač přímého dokladu pro to nemáme. Stejně nevíme ani, zda byl Oldřich na sněmu ve Vratislavi v lednu — dubnu 1420 (srv. Palacký, tamže 353 a d.); o zprávě Dlugošovy kroniky polské viz Goll, Mitteil. d. Inst. f. österr. Geschichtsforsch. XV, 448 a d.). 9) viz č. 24—26; srv. též Goll na uv. m. o návrhu, aby koruna česká byla podána králi polskému Vladislavovi; týž, Čechy a Prusy 137 a d., 141 a d.; srv. též V. Novotný, K otázce polské kandidatury na český trůn ve Sborníku Žižkově 10) FRB V, 365, Palacký, Děj. III. 1, 367 a d. 1424—1924 str. 100 a d.

Strana V
V nastává již v politice Oldřichově trvalý obrat nejen ke králi, nýbrž i ke kato- lictví. V té době bylo mu teprve 17 let, sotva se již dříve mohl vymaniti z vlivu svého bývalého poručníka; po jeho příkladu také se přiklonil ke králi Zikmundovi, leč zde již vytrval; poznáme však později, že nikoliv z oddanosti ke králi, nýbrž spíše ze sobecké zištnosti. Od října r. 1419 věnuje se Oldřich tak silně veřej- nému působení, že hned v prvním roce této činnosti ztrácejí se dokumenty jeho soukromohospodářského působení v projevech a korespondenci politické. Politický ráz zachovává si pak převahu v celé písemné pozůstalosti Oldřichově. Přechod Oldřichův ke straně královské byl připraven jeho poměrem k Táborům; boj s Tábory byl v zájmu Oldřichově proto, že by jinak jejich moc byla nebezpeč- ným sousedstvím panství rožmberského. Již v květnu r. 1420 vystupuje Oldřich jakožto nepřítel Tábora z příkazu králova.1) Zřeknutí se kalicha dokonalo jen přelom jeho poli- tiky a symbolisovalo jeho poměr k táborství pro další časy. První odměnou krále Zikmunda Oldřichovi bylo ustanovení jeho hejtmanem bechyňského a prácheňského kraje,2) které zvýšilo prestyž Oldřichovu; hmotnější odměny dostalo se mu zástavou Zlatokorunského zboží;3) nepatrná zástavní částka 3.000 kop. gr. byla tu jen jakousi formalitou. Zástavu nepochybně vyžádal si sám Oldřich, neboť bohaté zboží Zlato- korunské by zvýšilo podstatně jeho moc; jak o ně stál, viděti i z toho, že nebyl sám tehdy v tak dobrých finančních poměrech, aby mohl králi pomáhati — o tom svědčí jeho předcházející zástava Rožmberka.4) Tato zástava Zlatokorunského zboží jest zároveň prvním dokladem úsilí Oldřichova o jeho získání. První vystoupení Oldřichovo proti Táboru se však nezdařilo5) a poněvadž ná- sledovaly i jiné ztráty,6) nezbylo Oldřichovi než uzavříti příměří s Tábory, 18. listop. 1420.7) Bylo první v dlouhé řadě příměří Oldřichových s Tábory, která byla vždy znovu přerušována neustálým soupeřstvím obou stran. V onom prvním příměří hrál svou úlohu ještě Jan Žižka, proto také bylo znění této listiny již často otištěno. Oldřich učinil v něm největší ústupek obsahu náboženského, totiž slíbil zachovávati čtyři artikuly pražské, takže i M. Křišťan z Prachatic se těšil nadějí, že Oldřich bude získán pro „světlé pravdy“.8) Oldřichův slib nebyl však tak upřímný, čekalť s jeho provedením až na propuštění čtyř artikulů králem Zikmundem.9) Již toto první pří- měří Oldřichovo s Tábory vyznačuje se stejnými vlastnostmi jako všechna pozdější. Není ani s jedné ani s druhé strany dosti opravdové, jakmile se naskytne příležitost, porušuje se.10) Jiným rysem společným pro všechna tato příměří jest odpor krále Zikmunda proti nim; hned 8. února 1421 zakazuje Zikmund Oldřichovi příměří s ne- přáteli.11) V té době ještě kolísal Oldřich mezi králem a oposicí; sněmu čáslavského v červnu 1421 účastní se sice na katolické straně, avšak přijímá zde funkci jednoho z dvaceti vladařů a správců země České.12) Oldřich stojí tehdy již v čele panstva, 1) viz č. 28, srv. též č. 29—32. 2) č. 36. 3) č. 39. 4) č. 38 a 40. 5) č. 33. 6) č. 28. 7) č. 43. 8) viz č. 44. 9) viz č. 53. 10) č. 46 a 48. 11) č. 50. 12) č. 55 a 56. O stanovisku Oldřichově na sněmu čáslavském viz Novotný ve Sborníku Žižkově 1424—1924 str. 118.

Strana VI
VI jmenuje se na prvním místě v zápise sněmovním; na této výši zůstal již po celou dobu své veřejné činnosti. Nerozhodný a více nebo méně oposiční poměr ke králi zračí se i v nepoli- tickém působení Oldřichově. Tomu nasvědčuje na př. jednání o vrácení Hradeckého zboží vdově po Janovi z Hradce, které si chtěl Oldřich nejspíše podržeti jakožto vykonavatel poslední vůle Oldřicha řeč. Vaváka z Hradce,1) ač proti přání královu. Byl to rys Oldřichovy politiky vůbec: i když stál na straně králově ve veřejných věcech, dovedl jednati proti jeho přání, pokud by se neshodovalo s jeho vlastními zájmy soukromými. Stará se i prostřednictvím svých zahraničních přátel o zdar boje moci královské s husity, volaje po králově pomoci proti nim, když dlel král Zikmund na Moravě a Žižkova moc ohrožovala silně postavení strany královské; viz list Oldřichův Reinprechtovi z Wallsee,2) zde po prvé kromě zmínky o Žižkovi otištěný. Oldřich nezapomíná však především sebe, usiluje zdůrazniti svůj dominující význam mezi ostatními pány českými vlastní ražbou mince královské, což si vymohl od krále nepochybně pod rouškou zájmu o minci královskou proti minci husitské; mince z ražby rožmberské byla opravdu v oběhu, máme o tom doklad.3) Pro poznání poměru Zikmundova k Oldřichovi jest zajímavý jeho dopis ve věci zboží Svéraz- ského a Zátoňského, psaný takřka prosebným tónem — ač šlo o křivé nároky Oldřichovy.4) Není divu, že Zikmund Korybutovič, „volený král český“, snažil se zvláštním listem z 21. května 14225) získati samého Oldřicha pro sebe — leč tehdy již, jak svědčí i odpovědný list Bohuslava ze Švamberka, psaný Oldřichovi o málo později6) —, byl Oldřich rozhodnut zůstati na straně Zikmundově, očekávaje, že zde najde sobě oporu proti nebezpečí táborskému. Po boku králově účastní se Oldřich po prvé říšského sněmu r. 1422 v Norimberce, doufaje, že získá i zahra- niční pomoc proti Táborům7; neboť na tomto sněmu mělo se jednati s říšskými knížaty o válečnou pomoc proti husitům. Chtěje odměniti zvláště duchovenstvo za pomoc, s níž vycházelo mu vstříc v té věci, odvolal král Zikmund v 2. pol. r. 1422 všechny zástavy kostelního a klášterního zboží v Čechách.8) Tím ztratil i Oldřich zboží Zlatokorunské,9) avšak zároveň v náhradu této ztráty zavázal se král Oldři- chovi dvěma úpisy 10) splatiti v jisté době dluh celkem 11.500 kop gr. (částka značně větší, než byla tehdy zástava Zlatokorunského zboží). Proto mohl Oldřich zase slí- biti Reinprechtovi z Walsee brzké zaplacení dluhu.11) Co se týká Zlaté Koruny, byl si Oldřich zajisté jist, že toto zboží vrátí se v jeho moc dříve či později, byť i si měl pomoci prostředky nedovolenými — falsy listinnými, a třebas i byl tehdy klášter vyňat zcela z moci jeho, jak svědčí dosud neznámý list králův z 5. února 142312): týž list je i příspěvkem ke sporu Oldřichovu s hejtmanem budějovským Lipoltem z Krajku, o němž víme již ze starších listů.13) 1) č. 58, 60. 2) č. 61. 3) viz č. 62. 4) č. 384. 5) č. 64. 6) č. 65. 7 č. 66, 67. 8) srv. Palacký, Dějiny III. 2, 168. 3) viz č. 68, 69. 10) č. 70, 71. 11) č. 74 a 76. 12) č. 77. 13) č. 51, 52.

Strana VII
VII Význam Oldřichův a jeho veřejný vliv rostl, takže stává se již prostředníkem jednání mezi králem a stranou podobojí.1) Nejen králi záleželo velmi na pomoci Oldřichově, nýbrž i vévoda Albrecht Rakouský, stav se markrabím moravským, hledí si přede všemi přízně Oldřichovy, který prostředkuje též mezi ním a pány.2) Jest však stále patrnější, že při své sprostředkovatelské úloze mezi oběma stranami jde Oldřich bezohledně za svým vlastním cílem. Nejsa dosti silen, aby svůj poměr k Tá- borům vyřídil otevřeným bojem, utíká se prozatím opět k příměří s nimi v druhé pol. 14243) a využívaje svého vlivu zjednává jim královu povolnost k jich slyšení.4 Smírná politika Oldřichova vůči Táborům budí však nevoli královu, leč marně brání se král proti tomu, aby i jiní páni, vedeni Oldřichem, nesmlouvali se s Tábory.5) Zde se začíná delší řada Oldřichových příměří s Táborskými, veřejných i tajných, neboť Oldřich, sledující především svůj zájem, byl mnohdy nucen skrývati své jed- nání před králem, aby si jeho nerozhněval. I z korespondence královy z 2. pol. 1425 patrno, že Oldřich činil proti vůli králově pokusy o smír s Tábory, 6) marně se snaže je utajiti; zprávy o nich docházely ke králi a kalily poměr mezi oběma.7) Oldřich omlou- val se sice králi a snažil se udržeti si jeho přízeň,8) přes to však i přes přímý zákaz králův9) činil stále příměří; první bylo z 11. listopadu 1426.10) Nedbal v tom ani napomínání říšských knížat,11) spoléhaje se patrně na knížete Albrechta Rakouského, který jej právě v tu dobu ustanovil hejtmanem budějovským. 12) Možná, že ke smiřovací politice s Tábory doháněla Oldřicha i hmotná tíseň, v níž tehdy byl, jak lze souditi z toho, že zastavil Vyšší Brod13) a prodal Vítkův Hrádek,14) obé Reinprechtovi z Wallsee. Doba od října 1427 až téměř do konce r. 1430 jest vyplněna jednáním Oldřichovým s Tábory a jejich přívrženci o příměří. Král nevěděl snad o tomto jednání anebo úmyslně Oldřichovi nebránil, potřebuje stále jeho pomoci; vždyť právě tehdy zapsal mu berni a úroky kláštera Zlatokorunského.15) Měla to býti též jakási náhrada za odvolání zástavy zboží Zlatokorunského. Oldřich zdržoval se v té době na Krum- lově — až na kratší pobyt v Bratislavě u krále16) a v Linci u pánů z Wallsee, 17) — jsa zaměstnán spory a to s Mikulášem z Lobkovic,18) s Budějovskými o silnice,19) s Ja- nem Smilem z Křemže,20) a věnuje se hospodářským věcem.21) Teprve od jara r. 1430 obrátil Oldřich opět svou pozornost k veřejným věcem a pokračuje v korespondenci s králem Zikmundem,22) slibuje jeti za ním do Norimberka k říšskému sněmu. Za- jistiv si příměří s Tábory na rok dne 13. července 1430,23) odebral se Oldřich za králem do Německa v prosinci t. r.24) Nepochybně myslil především na svůj pro- spěch; tomu nasvědčuje plná moc z 8. června 1431,25) kterou si vymohl od krále, aby mu byl postoupen Zvíkov; dále i pomoc, které se mu dostalo od Norimberských 1) viz č. 80, 81, 83, 85. 2) č. 88, 89. 3) č. 90. 4) č. 91. 5) úmluvy zdické, viz č. 97—99. 11) č. 138. 6) č. 108 a d. 7 č. 123, 127. 8) č. 116, 123. 9) č. 127. 10) č. 128 a d. 18) č. 154. 12) č. 136. 13) č. 137. 14) č. 139. 15) č. 158. 17) č. 146. 16) č. 157, 158. 19) č. 144. 20) č. 140, 141, 147, 162, 163. 21) č. 167, 172, 173, 174. 23) č. 176. 22) č. 171. 24) č. 177 a d. 25) č. 182.

Strana VIII
VIII v částce 2000 zl. na rozkaz krále Zikmunda.1) Oldřich byl tedy účasten jednán říšského sněmu o tažení proti husitům a vrátiv se koncem července2) do Čech, očekával rozkazu Zikmundova ku pomoci říšským knížatům, jakmile vtrhnou do Čech.3) Podával králi z Čech zprávy o bojích s husity, s nimiž ani sám neměl v tu dobu příměří. To bylo v létě r. 1431. Při všech bojích nezapomínal Odlřich svého prospěchu. Na podzim téhož roku činí smlouvu s vévody rakouskými, zavazuje si je slibem uznání králi českými, zemře-li král Zikmund bez mužských potomků; za to pak budou jemu zvláště milostivi a zachovají Rožmberkům všechny zástavy a zápisy královské.4) Oldřich vystupuje tu sice jakožto nejvyšší purkrabí pražský a obhájce svobod a práv země, avšak o zištnosti jeho nelze pochybovati, víme-li, že si zároveň a ještě později od vévod rakouských dluží značné částky peněz.5) Za- platí-li tyto dluhy, vymiňuje si, že bude zproštěn všech závazků a slibů ve věci království Českého — na tom jest nejlépe viděti jeho prospěchářské cíle.6) Koncem r. 1431 navazuje Oldřich na své prostřednictví mezi Tábory a králem Zikmundem, vzav na sebe úkol přiměti husity, aby vypravili poselství do Basileje k smírnému vyjednávání s koncilem.7) Úkol tento byl Oldřichovi další záminkou vyhledávati příměří s Tábory a učinil je 2. února 1432 na rok,8) ač si nebyl jist, nevzbudí-li tím nevoli královu; jinak zajisté nebyl by Oldřicha jeho úředník Martí- nek z Bavorova, dlící tehdy u dvora králova v Piacenze, ujišťoval přízní královou.9) A tak od té doby do konce r. 1433 činil Oldřich zase jedno příměří za druhým, s Tá- bory, jejich přívrženci, Sirotky a se Smilem z Křemže.10) Při tomto klidu zbraní mohl se věnovati více vedle svého politického poslání též svým vlastním věcem, správě a rozmnožování majetku.11) Oba Oldřichovy zájmy, veřejný i soukromý, šly stále vedle sebe, při čemž činil si Oldřich ze svého mocného postavení politického oporu pro vlastní ziskuchtivost. A tak skoro zároveň v době, kdy Zikmund psal Oldřichovi o své císařské korunovaci a papežově přízni ke koncilu,12) jest nucen jiným listem napomínati Oldřicha, aby se neuvazoval ve zboží Týnské nad Vlt., jehož polovice náležela Janovi ze Sobětic.13) Vidíme zároveň, jakými násilnými prostředky domáhal se Oldřich rozšíření svého panství. 27. února 143414) získává Oldřich zboží Pořešínské a o den později dostává se mu plné moci k velmi důležitému úkolu: vyjednávati jménem císařovým se stavy českými i moravskými.15) O pravosti této listiny vyskytly se pochybnosti, avšak nejen formální správnost její je vyvrací, nýbrž i pravděpodobnost, že Oldřichovi se dostalo opravdu tak důležitého úkolu, když měl již dříve značnou úlohu při vyjednávání nejen mezi Tábory a Zikmundem, nýbrž vlastně i mezi nimi a koncilem, jak bylo ukázáno výše. Že náhodou jednání 1) č. 183. 2) č. 185, kdy ještě svědčí v Norimberce a pak č. 186 dopis králův Oldřichovi 4) č. 187, 188. 5) viz č. 191, 210, 236, 243; srv. do Čech z 30. července 1431. 3) č. 186 a d. 7 v. č. 196, 200, též přípisek u č. 236 na str. 163. 6) srv. Urbánek, České dějiny III. 1, 182. 10) viz až do č. 226, pak č. 235 a 239. 11) č. 202, 8) č. 201. 2) č. 205. 204, 206, 213, 214. 13) č. 228. 14) č. 241. 15) č. 242. 12) č. 227. 203 atd. až 234.

Strana IX
IX se stavy řídil pak sám Zikmund, neopravňuje o sobě k domněnce, že by ona listina byla nepravá.1) I tak však v tu dobu — v létě r. 1434 — ustupují hospodářské zájmy Oldřichovy do pozadí před jeho činností politickou. Zúčastnil se jakožto jeden ze zástupců císařových červnového sněmu v Praze a pak říšského sjezdu v Řezně (v srpnu až září), kde se vyjednávalo mezi Zikmundem a jeho stranou, zástupci koncilu a posly českými.2) Oldřich vyjednával zde sobě nejen peněžitou pomoc koncilu, nýbrž jako obvykle pamatuje vždy svého prospěchu využil i nyní přileži- tosti, aby získal moc nad Protivínským zbožím.3) Po návratu domů, prve než bude nucen na snažné zvaní královo odejeti na červencový sjezd v Brně,4) stará se opět o klid na svém panství,5) přerušovaný neustále potyčkami s Tábory, někdy i váž- nějšími, když na př. Táboři dobyli rožmberské Soběslavě.6) Tehdy se dovolával Oldřich pomoci nejen císařovy, nýbrž i koncilu,7) jsa si jist přízní zástupců koncilu, jak mu ji projevili již dříve.8) Při těchto nesnázích s Tábory nezapomínal však Oldřich svých povinností vladařských — srv. jeho podání kostelní v březnu, květnu a červnu 14359) a hospodářské věci z října 1435 10); stejně pěstoval i styky se svými přáteli rakouskými,11) kteří mu konali mnohdy platné služby, podávajíce mu zprávy o vě- cech politických.12) Bylo by ke cti Oldřichovi, kdyby bylo možno přiznati, že pe- čoval o správu svého panství nezištně a nezávisle na svém mocném postavení ve- řejném. Avšak již vícekráte bylo patrno, jak silná posice jeho ve věcech politi- ckých byla mu pláštíkem k vlastním cílům hmotným — a ne vždy čestným. Obé šlo ovšem ruku v ruce; hospodářská síla naopak měla podporovati postavení vnější, veřejné, jímž chtěl Oldřich dodati lesku nejen své osobě, nýbrž rožmber- skému rodu vůbec. Uvidíme, jak čím dále tím více sahá Oldřich k násilí, aby rozšířil svou državu. Pěkným příkladem jest též jeho jednání o Lomnici z konce r. 1435. Tato byla za- brána Tábory z rukou pánů z Hradce, jimž se jí dostalo r. 1420 zástavou králov- skou; Oldřich si vymínil při svém smíru s Tábory 12. listop. 1435,13) aby Lomnice byla postoupena jemu, přes odpor Jana ml. z Hradce a jeho strýce Menharta z Hradce.14) A císař sám schvaloval toto křivé jednání,15) netuše, že Oldřich toho použije, aby po jeho smrti utvrdil své právo na Lomnici padělanou listinou, předstírající daro- vání Lomnice Oldřichovi císařem!16) Z rukou Táborů získal Oldřich též v listopadu r. 1435 i hrad Vildštejn.17) V téže době učinil s nimi nové příměří,18) 1. ledna 1436 s Malovickými.19) Jak i Oldřich dovedl rušiti příměří, dokazuje jeho dobytí Fugl- hauzu.20) Bylo to ovšem stejné na obou stranách; ani Oldřich nebyl si nikdy jist Tábory, tito zaměstnávali stále jeho pozornost — i přes všechna příměří. Nejen 1) srv. poznámku u této listiny na str. 166—167. 2) srv. č. 249 na str. 173 a tamže pozn. 2. 3) č. 250. 4) č. 258, 259, 261, pozn. 6 na str. 180. 5) č. 251—254. 6) č. 261, 262. 7) č. 270. s) č. 255—257. 9) od č. 263 porůznu až k č. 274. 10) č. 276, 277. 11) č. 269. 12) srv. dopis Jana ze Šaumburka, č. 278. 13) č. 278. 14) č. 279—283. 15) č. 286. 16) č. 381, srv. níže zde 19) č. 287. 20) č. 291. 17) č. 284. 18) č. 285. v úvodě.

Strana X
X však stálé vojenské nebezpečí se strany Táborů, nýbrž i spor s Prachatickými ho- spodářského rázu 1) nutil Oldřicha zdržovati se v jižních Čechách a marně jej vy- zýval císař Zikmund k účasti na sněmu jihlavském.2) Ze snažného tónu listů Zik- mundových jest viděti, jak velice mu záleželo na pomoci Oldřichově; listy jsou zajímavé k poznání i osobního poměru obou, zvláště list z června 1436,3) v němž Oldřich omlouvaje se králi, troufal si zároveň činiti mu i výčitky — ono místo pak v konceptu přeškrtl. Do věci vkládala se i královna Barbora, která velmi domlou- vala Oldřichovi, aby přijel k císaři do Jihlavy4); s ní měl Oldřich tehdy větší pí- semné styky,5) dovolávaje se též její pomoci a přímluvy u císaře ve věci své pře s Prachatickými6); přes to však nevyhověl snažnému pozvání do Jihlavy — tak vzrostlo jeho sebevědomí! Politice se však ani tehdy nevyhýbal, snad opravdu jen neklidné poměry na jeho panství ho zdržovaly doma. Doma — tehdy v Tře- boni — sjednával spolu s Přibíkem z Klenového smírnou úmluvu mezi císařem a Táborskými a Kolínem v říjnu r. 1436 7; se Zikmundem udržoval písemný styk.8) Úmluva učiněná v Třeboni9) neměla ovšem platnosti definitivní, jednání bylo dokon- čeno později v Praze; na konečném znění smlouvy z 18. listopadu 1436 jmenuje se Oldřich na prvním místě mezi českými pány, kteří spolu s Oldřichem Celským tuto smlouvu sjednali.10) Sněmu v Praze o Novém roce 1437, na němž se měly uspořá- dati světské věci, se Oldřich účastnil na pozvání Zikmundovo 11); přijel do Prahy snad ještě před koncem prosince 1436, na přání pana Alše ze Šternberka,12) aby s ním dříve o pilných věcech promluvil. Nepochybně hrál Oldřich na sněmu důležitou úlohu, jak se lze domýšleti i podle toho, že byl jmenován jedním z kmetů soudu zem- ského, tedy obnoveného.13) V únoru 1437 účastnil se korunovace Barbory na krá- lovnu českou 14) a zahájení soudu zemského.15) Tehdy ještě neměl Oldřich té snahy mařiti svou neúčastí sněmovní jednání jako později; nyní šlo ovšem pouze o uspořá- dání věcí veřejných, nikoli o otázku královské volby, kterou mařiti odkladem bylo v potomních dobách jeho politikou. Bylo ovšem možno očekávati, že vláda Zikmun- dova již dlouho nepotrvá pro jeho stáří a nemoc. Proto rostla i smělost Oldřichova, takže si troufal rušiti i řád vybírání berně královské,16) sahati na svobody manů zvíkovských a na zboží Kostelecké Zmrzlíkům, jak se dovídáme z listů Zikmundo- vých.17) Nedbal ani císařova přání, aby k němu přijel.18) Lze jej částečně omluviti tím, že právě — po příkladu země — snažil se zajistiti i svému panství „věčný mír“ s Tábory.19) Sotvaže však upraven byl úmluvou poměr k Táborským, začíná se v červnu r. 1437 Oldřichův zápas se Smilem z Křemže o zlatokorunské vesnice, Prachatice, Pořešín a Svéraz,20) zápas, v němž Oldřich tak neblaze proslul pro zrádné 1) č. 306, 308, 309, 312. 2) č. 288, 290, 297, 298. 3) č. 295. 4) č. 298, 232. 5) č. 307, 308. 6) č. 308. 7) č. 304, 305. 8) č. 306. 9) č. 304. 10) č. 310. 11) 14. pros. 1436, č. 311. 12) č. 313. 13) viz Palacký, Děj. III. 3, 232. 14) č. 314. 15) srv. pozn. zde u č. 315. 16) č. 316 19) č. 322, a 346. 17) č. 318, 319, 321. 13) viz dopis královny Barbory z května 1437, č. 323. 324, 333, 334. 20) č. 325—327, 329.

Strana XI
XI utracení života Smilova (pokračování bude v písemnostech II. sv. této edice) a který jest i součástkou jeho falsatorské činnosti. Při tom ovšem nemohl se císař dovolati pomoci Oldřichovy při obléhání Sionu,1) ba místo ní Oldřich dovolával se sám cí- saře proti Smilovi a Zmrzlíkovi!2) Také snažné zvaní Zikmundovo na sněm do Čá- slavě a pak po přeložení jeho do Prahy3) bylo marné. A při tom ještě dovedl si Oldřich vymoci od císaře zástavu Zvíkova 19. října 1437, ovšem jen dočasnou.4) Zástava Zvíkova byla však poslední milostí, kterou Zikmund Oldřichovi prokázal. Oldřich byl si toho zajisté vědom a čekaje konce vlády Zikmundovy, vymohl si ještě to, co mu bylo vedle Zlaté Koruny nejdražší pro vzrůst panství rožmberského — Zvíkov. Alespoň zástavu doživotní — k dědičné dopomohl si pak sám falsifikací. Ani jinak nezanedbává Oldřich v předvečer rušnějších událostí politických svých zájmů hospodářských a styků více méně soukromých5). Jeho účast ve veřej- ných věcech byla odměněna tím, že byl jmenován jedním z hejtmanů, zvolených ke správě země před odjezdem císaře Zikmunda z Prahy 6) a lze se domnívati, že byl v čele těchto hejtmanů — srv. listy jejich z 27. prosince 1437 o volbě Albrechta Rakouského za krále českého 7). Oldřichovi dostalo se tím do ruky již tehdy řízení dějů veřejných, jimž nastávala nová epocha smrtí Zikmundovou. Pro působení Oldřichovo v české historii jest spíše mezníkem volba Albrechtova za krále českého, neboť ta znamená uvolnění skryté moci Oldřichovy, zdržované přece dosud v působení svém císařskou autoritou Zikmundovou. Na počátku vlády Albrechtovy v Čechách stojí Oldřich již jako uznávaný a mocný vůdce české poli- tiky, na jehož slově bude záviseti další vývoj královské otázky v Čechách. Mám tudíž za to, že ohraničení I. svazku této edice koncem r. 1437 jest nejen časově, nýbrž i věcně oprávněno. Pozůstalost Oldřichova, ovšem v onom širokém smyslu slova, na němž byla založena tato edice, zahrnuje tudíž prameny k poznání tehdejších veřejných událostí v Čechách. Jest z ní patrno, že Oldřich hrál již tehdy důležitou roli politickou. Vyhýbal-li se již v těchto dobách někdy veřejnému jednání, těžko říci, zda tak činil úmyslně, jako později. Snad spíše byl opravdu příliš zaneprázdněn bojem s Tábor- skými aneb hospodářskými věcmi; avšak rozmnožování jeho majetku nedálo se tak koupěmi, směnami a pod., jako spíše lstivými úchvaty anebo lacinými zásta- vami; viděli jsme naopak, že Oldřich zastavoval svá zboží, potřebuje peněz, při tom však zapůjčoval peníze králi, anebo si od něho kupoval zástavy zboží za nepatrnou částku peněz. Není však možné v rámci tohoto úvodu obšírněji rozebírati jak veřejnou poli- tiku Oldřichovu tak hospodářské poměry na jeho panství — to bude předmětem samostatné větší studie, založené na celé edici. Zde jsem chtěla pouze ukázati, 1) č. 330, 332, 335. 2) č. 332. 3) č. 337, 340. 1) č. 342. 5) č. 343—345, 347. 6) srv. pozn. k č. 349. 7) č. 349.

Strana XII
XII co se dovídáme z pramenů tohoto I. svazku a jak tyto tvoří dosti ucelený pod- klad pro historii Oldřicha z Rožmberka, která jest v jistém smyslu historií celé země a také ukázkou života tehdejší české šlechty. U Oldřicha zvláště zajímavý jest jeho poměr k Táborským, projevující se v této době řadou příměří, neustále s obou stran přerušovaných. Moc rožmberská a moc táborská stály tu proti sobě v zápase, v němž šlo patrně především o zájmy hmotné, které jsou ovšem i cestou k cili ideovému. Ani na té ani na oné straně nebylo však dosti síly k rozhodnému boji a uvidíme i v příštích svazcích edice, jak ještě řadu let Táboři Oldřicha zaměstná- vali. A jestliže tyto poměry způsobovaly Oldřichovi hospodářské škody, dovedl z nich znamenitě těžiti jinak: v nich nutno hledati kořeny falsatorské činnosti Oldři- chovy, k níž spojily se jeho ziskuchtivost s obratností v jednání a s diplomatickými znalostmi, aby mu pod rouškou rozvířených poměrů a bojů s Táborskými a jejich jihočeskými přívrženci dopomohly k rozšíření državy rožmberské a práv i svobod domu. Přicházíme tím k důležité kapitole činnosti Oldřichovy, která i v edici samé se vyznačuje zvláštním oddělením, k falsům. Falsa zde otištěná jsou pouze pomocným materiálem pro samostatnou studii o falsatorské činnosti Oldřichově. Bylo by předčasné činiti již nyní nějaké zá- věry v té věci; ke konečnému soudu jest nutno znáti dobře celou látku rožmber- skou z doby Oldřicha II. a z velké části i z dřívější doby, alespoň pokud se týká zboží, o něž šlo při falsech. Neboť Oldřich, aby si zjednal širší základ pravomoci na to neb ono zboží, neváhal padělati listiny, hlásící se do starších dob, až krále Přemysla Otakara II. Kromě toho jest možné, že při výzkumu starší látky objeví se ještě jiné listiny, ne-li falsa, tedy alespoň takové, které svým obsahem s dokázanými falsy souvisejí a je osvětlují. Zvláště bude nutno seznámiti se důkladně s písem- nostmi Oldřichovými z let pozdějších, čtyřicátých, do nichž jest klásti vznik alespoň větší části fals. Při jednotlivých kusech napověděla jsem často v poznámce, jak falsa souvisela s jinými pravými listinami, které budou otištěny až v dalších svazcích Listáře. V souvislosti s listinnými falsy posléze bude nutno řešiti i otázku histo- rických básní, které, zdá se, vznikly také na podnět Oldřichův a měly podobné poslání.1) Velkou oporou pro sestavení řady fals byla studie Marešova „Padělané diplomy Rožmberské“ v ČČH I (1895) str. 371 a d., kde jsou falsa určována podle zevních znaků, což jest nejspolehlivějším vodítkem pro jejich poznání. Tato studie vznikla ze snahy opraviti a doplniti práci Schmidtovu „Die Fälschung von Kaiser- und Königsurkunden durch Ulrich von Rosenberg“ v MVGDB XXXII (1893—1894) 317 a d. a XXXIII (1894—1895) 181 a d., která byla založena pouze na obsahu fals a sou- vislosti s jinými prameny, neboť autor nepracoval s originály listin. Proto jest v této práci řada omylů — dlužno však přes to uznati, že i při neznalosti originálů odhadl 1) viz Urbánek, České Dějiny III. 1, 181.

Strana XIII
XIII autor dobře řadu fals i jejich účel, sebrav dosti látky s nimi související. Mareš očistil některé z listin nařčených Schmidtem z podvrženosti,1) potvrdil některé vý- vody Schmidtovy důkazy po stránce formální a rozmnožil řadu fals o dalších sedm2). Počet fals uznaných Marešem vzrostl tak na dvacet tři; k tomu přistupuje v této edici ještě nových osm, z nichž dvě byla již v literatuře za falsa uznána3), o šesti pak pro- veden zde po prvé důkaz falsifikace, ač čtyři z nich byla již dříve otištěna4) a pouze dvě jsou zcela nová, zde v plném znění otištěna5). Nejen pro určení fals vůbec, nýbrž i pro poznámkový doprovod k nim byla studie Marešova bezpečným základem; proto učiněn při jednotlivých kusech prostě jen odkaz na ni a podle potřeby jen doplněno, na př. upozorněním na stejný diktát nebo stejnou ruku pří- slušného falsa s jiným falsem. Avšak i Schmidt svým rozborem, pokud není chybný, usnadnil tuto edici, proto i jeho se dovolávám, pokud se týče důvodů vnitřních a souvislosti fals. A proto též u kusů, jichž on neuvedl, bylo nutno v této edici se zmíniti i o vnitřních důvodech falsa. U fals, která sem byla zařaděna zcela nově, bylo ovšem poukázáno na vnější i vnitřní známky. Všude dbáno, aby výklad byl co možná stručný, aby edice nebyla příliš zatěžována poznámkami. Jen tu a tam byla v edici naznačena vzájemná souvislost jednotlivých otázek — avšak přes to bude ziskem alespoň určení a vydání všech kusů v plném znění, neboť polovina jich nebyla dosud vůbec otištěna a polovina buď v Emlerových Regestech, která svou formou nestačí, jde-li o falsa, nebo roztroušeně jinde. Proto bude tato edice dalším krokem k objasnění spletité otázky falsatorství Oldřichova, která potřebuje důkladného zpracování, při němž třeba dbáti nejen vnější a vnitřní stránky jednotli- vých kusů o sobě, nýbrž i jejich formální a obsahové souvislosti a ovšem pak i vztahu k celé činnosti Oldřichově vůbec. II. O ZPŮSOBU EDICE. Předmětem této edice jest, jak bylo viděti již z předcházejícího rozboru, vše, co prošlo kanceláří Oldřicha z Rožmberka: ať listy a listiny jím vydané, ať došlé, nebo listiny cizího původu, k nimž Oldřich jakožto svědek přivěsil svou pečeť, nebo posléze listiny, jimiž Oldřich vydává svědectví o právním pořízení třetí osoby (z kruhu jeho přátel neb jeho poddaných). Do edice pojaty však i listiny a doklady, které snad ani neprošly jeho kanceláří: v nich jest Oldřich pouze spoluvydavatelem, na př. 1) viz zde č. 39, 241, 242, 250. 2) č. 356, 358, 362, 363, 370, 379, 380. 3) č. 359 a 369, č. 359 se zachovalo pouze v německém překladě v Rosenb. Chronik Heermannově, proto bylo by zbyteč- ným znění zde opakovati. Doplň k tomuto číslu, co v opravách na konci edice! ) č. 372, 373, 374, 376. 5) č. 368, 375.

Strana XIV
XIV rozhodčím sporu nebo spolu s jinými rozhlašuje sněmovní usnesení, jsa jmenován vždy na prvním místě. Ve shodě se zásadou „kanceláře“ Oldřichovy sebrány byly i záznamy o písemnostech Oldřichových, pak-li se nezachovalo jejich znění; tak zejména jsem přihlížela k Libri confirmationum, z jejichž záznamů lze předpoklá- dati, že Oldřichem byla vydána listina, buď praesentační (podání kostelní) nebo sou- hlas s potvrzením na faráře či s výměnou, učiněnou mezi dvěma faráři. Poněvadž však vytkla jsem si úkol, sebrati v edici pokud možno všechny pramenné doklady o činnosti Oldřichově vůbec, bylo nutno rozšířiti její rozsah a to nejen o listiny, pouze se týkající Oldřicha1), nýbrž i o kronikářské záznamy; tyto jsou však uve- deny pod samostatným číslem jen tehdy, nehodilo-li se uvésti je v poznámce.2) Co do způsobu uchování, lze látku edice roztříditi do tří skupin: origi- nály, koncepty a opisy, k nimž patří i formuláře 3). Originály (rozumí se ovšem nejen Oldřichovy, kterých je ostatně zachováno nepatrně, nýbrž i orig. došlé do jeho kanceláře) jsou ve třech formách: listiny pergamenové s přivěšenýmí pečetmi, listy otevřené s pečetmi přitištěnými vpředu pod textem a listy uzavřené, které v edici převládají (jsou to z větší části listy krále Zikmunda); pečeti listů uzavřených jsou zpravidla kryté a velmi často při otevření odpadly. Není třeba popisovati zde origi- nály Oldřichovy, jsou zcela běžné formy. Koncepty Oldřichovy jsou psány až na výjimky jeho vlastní rukou, se zkratkou podpisu (Ul. neb Ol.), často bez podpisu; jsou psány na menších kusech papíru, někdy i dva na jednom papíře. Zkratek se v nich mnoho neužívá, leda v úvodní formuli stereotypní. Zajímavou ukázkou vlast- noručního konceptu jest č. 18, nad nímž jest heslový náčrtek. Bohužel i konceptů Oldřichových se mnoho ztratilo, jak lze souditi podle zachovaných odpovědí na listy jeho. Písemnosti jsou zde vydány buď v plném znění nebo v regestech; který způsob zvoliti u toho neb onoho kusu, určovaly ne tak vnější důvody, jako spíše vnitřní, obsah kusu. Povšechnou zásadou vydání bylo: v plném znění 1) kusy nové nestereotypní, dosud vůbec nevydané aneb již vydané, avšak pouze v regestech; 2) věci již vydané v plném znění jsou zde znovu otištěny tehdy, je-li onen starší tisk chybný (zvl. u českých kusů), anebo jsou-li to věci důležitější (politika) — ať již to byla edice novější či starší nebo tíže přístupná nebo v nějakém časopise; zásadně jsou znovu otištěny věci z prvních dílů Archivu Českého, zvláště korespon- dence Oldřichova s králem Zikmundem; 3) listiny již otištěné, pokud jsou to originály Oldřichovy, jichž se zachovalo poměrně málo4); ze soukromohospodářských písem- ností otištěny v plném znění též listiny, důležité pro otázku fals5), ač jsou známy již ze starších edicí; stejně i listiny, uváděné dosud jakožto pochybné6); 4) listiny, v nichž jest Oldřich spoluvydavatelem a je patrno, že vznikly v jeho kanceláři 1) č. 141, 183, 184. 2) na př. č. 56, 270. 3) č. 122, 260, 264, 332, 334, 344. 1) č. 231, 232. 5) č. 68, 280 a d., 325, 308, 309, 328, 342. 6) č. 241, 242.

Strana XV
XV (svědectví o nějakém pořízení třetí osoby) a jsou-li nové1); jestliže však byla listina psána mimo kancelář Oldřichovu, jest uveden pouze její regest2). Tím přicházíme ke skupině druhé. V regestech jsou vydány kusy dobře již otištěné a při tom méně důležité aneb příliš krátké, dále kusy stereotypní ať nové ať již vydané (příměří, glejty a pod.), a posléze kusy, v nichž jde jen o účast Oldřichovu, na př. sněmovní usnesení (ta byla již nadto i jinde dobře vydána), nebo o svědectví Oldřichovo; z Regest imperii uvedeny zvláště zcela stručné regesty, poněvadž ani nezáleží tak na obsahu listiny (jsou-li to věci říšské, nečeské) jako pouze na určení, že Oldřich byl tehdy na dvoře císařském; jde vždy o spolusvědectví Oldřichovo, jména ostatních svědků jsou v Reg. imperii. Jestliže se vyskytují listiny stejného znění, otištěna jen první v plném znění, ostatní v regestech s odkazem na první listinu. Zpravidla užila jsem v regestech formy času přítomného (v reg. listů podle schematu „kdo — komu“ doplň „píše“ neb „oznamuje“ a pod.), v některých však minulého. Není to náhodou, nýbrž zásadně: přítomnou formu mají regesty z listů a listin dochovaných v plném znění (v jakékoliv podobě, t. j. ať v orig., ať v opise neb tisku), minulá forma naznačuje, že pouze lze předpokládati list neb listinu, Oldřichem vydané, a to z nějaké dochované zmínky3); sem patří i všechna podání kostelní neb souhlas s dosazením či potvrzením na faráře, o nichž víme jen z Konfirmačních knih a předpokládáme, že byla o tom Oldřichem vydána listina4). Formální úprava edice jest celkem obvyklá. Hlavní zásadou jest: vše, co bylo převzato z textu kusu, tedy i kancelářské poznámky a indorsáty, tištěno jest pís- mem obyčejným; regesty a poznámky vydavatelské tištěny jsou kursivou. Bylo-li doplněno něco v textu samém (když byl text porušen neb originál poškozen), vloženo příslušné slovo neb slova do hranatých závorek; stejně i v regestech, bylo-li pro porozumění třeba doplniti něco, čeho se přímo z kusu nedovídáme. Také časové údaje, pokud chyběly v textu a byly zkonstruovány, jsou v hranatých závorkách. Jména osobní a místní uvedena jsou v regestech i v datech ve formě dnes užívané, při čemž jména cizí jsou počeštěna, pokud jest to běžné. V rejstříku pak uvedeny vždy u příslušného jména všechny tvary, jaké jsou v textech kusů, tištěny písmem obyčejným podle zásady výše vytčené. Za regestem jde poznámka proveni- enční, dále tisky; není-li uveden žádný tisk, jest kus v této edici otištěn po prvé. Je-li tisků více, jsou v pořadu chronologickém; při tom zaznamenávám, jak je ostatně zvykem, všechny tisky. Není-li při tiscích označení „reg.“ a pod., jest v onom tisku kus vydán v plném znění. Orig. jsou otištěny v takové úpravě, aby odpovídala pokud možná skutečnosti. Proto bývá nadřazena intitulace některých listů (zpravidla královských), kancelářské poznámky u listin jsou postaveny na pravou stranu shodně s orig. a to v tolika řádcích, jako mají orig. — stejně i adresy. Autorské poznámky 1) č. 208, 233, 289. 2) č. 310, 349. 3) na př. č. 20, 45 a j. 4) jako č. 124, zachované v orig.

Strana XVI
XVI vydavatelské jsou buď textové, označené písmenami, aneb věcné, označené číslicemi; uvedeny jsou pod čarou, pokud vysvětlují místa v textu. Poznámky, které se vztahují k celému textu, nikoliv jen k některému jeho místu, jsou položeny před znění kusu. Pečetí jest tu popsáno přes 170 kusů. Kromě panovnických, již dostatečně známých, popsány jsou i pečeti listin, v nichž jest Oldřich jen svědkem a spolu- pečetitelem, pokud jsou to ovšem pečeti české. Popisy jsou zcela stručné, vystihu- jíce hlavní znaky; neopakují se, nýbrž každá pečeť jest popsána vždy jen u prvního kusu, kde se vyskytuje, při ostatních pak jsou odkazy na příslušné číslo kusu (v pořadí pečetí se příslušná pečeť najde snadno podle nápisu). Nápisy na pečetích té doby jsou — až na výjimky — provedeny písmem minuskulním, proto jsou zde reprodukovány obyčejnými minuskulními typy, které odpovídají nejspíše orig. písmu pečetí (a zároveň i zásadě shora dotčené: co převzato z orig., tištěno obyčejným písmem). Některé z pečetí jsou vyobrazeny v Sedláčkových Hradech a zámcích, používatel shledá je podle seznamu v XV. díle Hradů. Více jich nakreslil Sedláček vlastnoručně ve dvou svazcích s rejstříkem, uložených ve Státním historickém ústavě. Byl to asi průvodní materiál k II. dílu Českomoravské heraldiky; látku snesenou v této knize Sedláčkově popisy pečetí v edici Listáře doplňují a rozmnožují, někde i opravují — do jaké míry, pozná se při odborném použití. V rejstříku osobním jsou uvedeny u každé osoby vždy všechny stránky, na nichž se její pečeť vyskytuje. Kde jest pečeť popsána, jest číslo stránky tištěno kursivou; je-li kursivní číslo dva- kráte, neb i vícekráte, jde buď o různé typy pečetí nebo o doplnění popisu (nebyla-li po prvá pečeť uchována bezvadně). Znamení na pečetech jsou v rejstříku věc- ném tištěna proloženým písmem, aby nebylo třeba blíže je označovati k rozlišení od jiných jmen věcí. Pečetí Oldřicha z Rožmberka shledala jsem v látce pro tento svazek pět typů. Přehlédnu je zde jen stručně podle znaků: 1) malá, vždy krytá, štítek s růží (viz popis na str. 191); 2) malá, na štítku i nad helmou růže (str. 160); 3) malá, na štítku růže, nad helmou křídlo (str. 3); 4) větší, pod architekturou štít s růží, nad helmou růže, dole po stranách štítu písmena h e (str. 8, obraz v Urbánkových Čes. Děj. III. 2, 406); 5) velká jezdecká se sekretem (str. 233). Řečí edice jest čeština, protože jednak jde o látku významu převážně terito- riálně českého, jednak v písemnostech samých převládá jazyk český. Celá politická korespondence Oldřichova s králem až na latinské výjimky jest česká. Češtiny užíval Oldřich i pro listiny, pokud jsou určeny českým příjemcům, zřídka i latiny. Německy dopisoval si pouze s příjemci zahraničními (rakouskými pány), též s královnou Barborou, nikdy však s králem! Transkripce textů českých a německých jest běžná, podle hlavní zásady: zbytečné souhlásky se vynechávají. Věnovala jsem zde více místa formální stránce edice hledíc k tomu, že tato část předmluvy bude platnou i pro další svazky celé edice.

Strana XVII
XVII Na konci této předmluvy dovoluji si vzpomenouti uctivými díky všech, kdož přispěli jakkolivěk k provedení mého úkolu. Především děkuji vřele panu vl. radovi Dru J. B. Novákovi, který se vzácným zájmem podepřel můj úmysl učiniti z rožm- berského materiálu 15. století samostatnou edici, přípravu k Regestům 15. st., a při- činil se, aby Listář byl přijat do programu publikační činnosti Státního historického ústavu, jehož jest správcem. Se stejnou laskavostí a ochotou vyšel mi vstříc pan Dr. V. Novotný, profesor Karlovy university a člen Komise Státního historického ústavu, který vzav na sebe revisi tisku, pročetl mou práci s nevšední pečlivostí; jemu děkuji za všechny rady, jimiž uspíšil provedení tohoto svazku. Hlubokou vděčností jsem zavázána panu Dru V. Hrubému, profesoru Masarykovy university, dříve správci Státního historického ústavu, který první vzbudil ve mně zájem o vy- davatelskou činnost a připravoval mne k tomuto úkolu; pod jeho vedením a jeho přispěním překonala jsem počátky prací o edici Listáře. Děkuji uctivě správám všech archivů, které mi byly nápomocny s neobyčejnou ochotou při výzkumných pracích pro celou edici. Jsou to především ředitelství Schwarzenberského archivu v Třeboni a jeho úředníci pan ředitel Dr. Ant. Markus a pan archivář Václav Hadač, kteří při mých častých zájezdech do tohoto archivu, chovajícího největší část materiálu rožmberského, se zvláštní laskavostí a radou sledují postup mé práce, a Ústřední Schwarzenberský archiv v Krumlově, v němž poskytl mi pan ředitel Hynek Gross co nejúčinnější pomoci svými bohatými zkušenostmi v okruhu látky rožmberské. Také důst. panu J. Pekařovi, správci Schwarzenberského archivu na Orlíce, a panu Fr. Světičovi, správci Buqoyského archivu na Nových Hradech, děkuji uctivě za laskavé přispění při mém výzkumu. I ostatním správám archivů, v nichž jsem doplňovala materiál edice, patří můj uctivý dík. V Praze, v listopadu 1929. Blažena Rynešová.

Strana 1
V Krumlově, 28. února 1418. Oldřich z Rožmberka slibuje Reinprechtovi ml. z Wallsee, že mu vydá svou sestru Kateřinu za manželku do nejbližších vánoc. Třeboň, Schwarzenberský archiv: Fam. Ros. Unt. 4. No. 5., or. perg. Srv. k tomu Norbert Heermann's Rosenb. Chronik (vyd. M. Klimesch) str. 90. 1. Ich Ulreich von Rosenbergh vergich mit dem brief allen den, die in lesent oder horent lesen. Als iez der edel herr herr Reinprecht von Wallsel den edeln wol- geboren herrn hern Johannsen grafen zu Schawnberg? und ander meniger seiner freunt und diener zu mir und meiner muter? in berbung sunderleicher freuntschaft gesant hat und begerten von des edlen egenanten hern Reinprechts wegen, daz ich des egenanten hern Reinprechts sun‘ junchfraun Katrein, mein swester,' durich got und nach sazung der heiligen chirichin zu einem eleichen gemehl fuegen und schaffen ze geben wolt, hab ich angesehen sunderleiche freuntschaft und lieb zu dem egenanten hern Reinprechten, als das vor unser vorvoderen auch in sunder- leicher freuntschaft und guetm wesen, die geineinander pebeist habn, und gelob mit meinen guten treun und ern an all arglist die obgenanten junchfraun Katrein, mein swester, dem egenanten hern Reinprechts sun, der auch genant ist Rein- precht, nach seinen pegern zu einem eleichen weib zu fugen und geben und die hie zu ee gebn und zûlegen und die im darnach hinaus attwurten wil, oder ob ich nicht enwer, mein freund, zwischin hin und weinachten schierist kunftigen ungever- leich. Wer aber, daz ich im lenger verzug und des nicht tet, so seien" ich und mein erben dem benanten hern Reinprechts sun verfallen funf tausent schokch gueter behaimischer gross und sullen in des darnach in den nechsten funf moneiden unver- zogentlich und an alles verziehen ausrichtn. Und darumb habn wir in zusambt uns unverschaidenleichn zu selbscholn und porgen gesazt die edeln herrn, unser lieb freunt, hern Czenken von Wessels genant von Warttnberg," obristen burgraf ze Prag, hern Johannsen vom Newnhaus," hern Hainreichen von Pluemaw‘ und hern Ulreichn a) seinen orig. 1) Reinprecht st. z Wallsee. 2) Jan hrabě ze Šaumburka. 3) Eliška z Kravař. 4) Rein- precht ml. z Wallsee, hejtman hornorakouský. 5) Kateřina z Rožmberka; o ní viz Klimesch v Heermann's Rosenb. Chronik 90 pozn. 66. 6) Ceněk z Vartenberka a z Veselé, nejvyšší purkrabi pražský (1414—1420). 7) Jan ml. z Hradce. 8) Jindřich z Plumlova.

Strana 2
2 Č. 1—2: 28. února—3. března 1418. vom Newnhaus in solher mass, ob wir im das nicht stet hieten und vorzugen, als oben verschriben stet, wann uns dann die obgenanten von Walse nach den funf moneiden moneten zu laisten, welhen sy dann ainen under uns monten, so sol ainer auf den andern nicht waigern und sullen in unverzogenlich laisten gein der Frein- stat2 in ein offen gasthaus, wo sy uns hin zaigent, iglicher mit einem erberen chnecht und zwain laistperen pherden, und darin ligen und laisten, als inligens und laistens recht ist, und da nicht auskomen, sy sein dann irs egenanten gelts genzleich ausgericht und bezalt. Wer aber, das wir, unser ainer oder meniger die laistung verzugen und nicht laistetn, als oben verschriben stet, was seu dann der obgenante von Walse und sein sun des scheden nemen, den ir ainer slechtleich und unberecht gesprechin mag, denselben schaden mitsambt dem haubtgut sulln wir in genzleich ablegen und widerchern und sullen sy das habn, daz uns obgenanten selbscholn und porgen und daz unsern treun darzu auf aller unser hab, wo wir die uberall indert habn oder lassen in dem land zu Behaim oder wo wir das haben, des mugen sy sich dann wol underwinden und haubtguet und schaden davon bekomen, wie sy des verlust; das ist unser guetleicher will. Wer aber, das wir oder ymant von un- sern wegen dawider redten oder teten, geistleich oder weltleich, wo das furkumbt, das habn sy gein uns an aller stat behabt recht und gewunnen und wir gein in verloren. Wer aber, das mein obgenante swester junkfrau Katrey vor den nachst- kunftigen weinachten abgieng mit dem tod, da got vor sei, so sol ain tail dem an- deren von des falls wegen hinfur nichts schuldig sein. Und das das alles, als oben verschriben stet, stet und unzebrochen beleib, so gib ich obgenanter Ulreich von Rosenberg den brief besiglt mit meinem anhangunden insigel und mit meiner ob- Der geschribn lieben freunt selbscholn und porgen auch anhangunden insigelen. brief ist geben ze Crumpnaw, da man zalt von Christ gepurd vierzehnhundert jar und darnach in dem achzehnten jar, an montag nach Oculi in der vasten. Na rubu Březanův Na pergamenových proužcích bylo přivěšeno 5 pečetí, které utrženy. regest (poč. 17. st.): Zápis pana Oldřicha z Rožmberka, že sestru svou Kateřinu chce za manželku panu Reynprechtovi z Walsee dáti pod propadení 5000 kop gr. Datum Crumlov 1418. No. 1°. Druhý regest novější. 2. V Krumlově, 3. března 1418. Oldřich z Rožmberka a jeho rukojmi Ceněk z Veselé a z Vartenberka, nejv. purkrabí pražský, Jan z Hradce, Matěj z Větřní, purkrabí na Krumlově a Bohuslav z Petrovic, purkrabí na Rožmberce, se zavazují Elišce, matce Oldřichově, k dluhu 100 kop grošů. 1) Oldřich řeč. Vavák z Hradce. 2) Freistadt (Cáhlav), okr. město v Hor. Rakousích.

Strana 3
Č. 2: 3. března 1418. 3 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 24 b., or. perg. Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau I. 176 č. 656 (reg.). Já Oldřich z Rozemberka, jistec dluhu dolepsaného, a my Čeněk z Veselé jinak z Vartemberka, najvyší purkrabie pražský, Jan z Hradce, Matěj z Větřnie, purkrabie na Crumplově, a Bohuslav z Petrovic, purkrabie na Rozemberce, rukojmie jeho s ním a zaň všecky vespolek, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej čísti neb slyšeti budú, že jsme dlužni spravedlivého dluhu sto kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského, v počtu šedesát grošóv za každú kopu čtúc, urozenej panie Elzce, někdy páně Jindřichově z Rozemberka manželce dobrej paměti, svrchupsaného páně Oldřichově mateři, i tomu, ktož by tento list měl s jejie dobrú volí; kterýchžto sto kop grošóv my všechny, jistec i rukojmie, slibujem naší dobrú čistú věrú rukú spo- lečnú“ nedielnú dáti a zaplatiti beze lsti jie panie Elzce svrchupsanej pod takú úmluvú: když by jie buoh neuchoval, tehda komuž by ona těch sto kop grošóv odkázala za zdravého života aneb na smrtedlnej posteli, tomu my slibujem i máme ty jistné penieze sto kop grošóv dáti a splniti ve čtvrti léta po jejie smrti příštieho bez po- ručenie dalšieho. Paklibychom toho neučinili, tehda kterýž by z nás rukojmí čtyřie byli napomanuti od toho, komuž by těch sto kop grošóv paní Elzka odkázala, buď jeho poslem neb listem, každý, druhým sě nevymlúvaje ani na druhého ukazuje, má poslati miesto sebe panoši dobrého řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v leženie do města Benešova v hospodu poctivého hospodáře, kteráž nám bude naším věřitelem ukázána, v pravé a v obyčejné v české zemi leženie a odtud nemáme na nižádné právo vyjeti, donvadž jistina i s škodami našemu věřiteli nebude úplně splněna. Pakli vyndeta dvě neděli ode dne napomanutie počítajíc, buď ležáno neb neležáno, nebudúli penieze svrchupsaných sto kop grošóv i s škodami našemu věřiteli úplně dány, tehda on věřitel náš shledaj je mezi křesťany neb mezi židy, a kdež je kolivěk shledá, tu my je máme zastúpiti našimi náklady i sliby bez jeho škody. Neb všecky škody, kteréž by náš věřitel vzal pro naše nesplněnie, jezdě, po- sielaje neb kterakkolivěk pracuje, ty všecky mají býti naše a nic jeho, kteréž by škody mohl dobrým svědomím ukázati bez přísah a bez věrovánie. Tomu všemu na pevnost, jistost i potvrzenie my všickni napředpsaní jistec i rukojmie své jsme Jenž jest dán na Crumplově pečeti k tomuto listu přivěsili s naší dobrú volí. léta po narození syna božieho tisíc čtyři sta osmnádctého, ten den na středopostie, jakož spievají Salus populi. Na perg. proužcích přivěšeno 5 pečetí: 1) menší pečeť Oldřicha z Rožmberka: z červeného vosku, štít s pětilistou růží, helma s křidlem, nápis: sigillum: ulrici: de:rosenberg 2) z červ. v., štít rozčtvrcený, v 1. a 4. poli 5listá růže, helma s křídlem, nápis: -s czenconis-wartenberg 3) z červ. v., štít s 5listou růži, nápis: S Johannis de novadomo 4. a 5. utrženy. a) společny orig. 1*

Strana 4
4 Č. 3—5: 25. dubna—31. července 1418. 3. 25. dubna 1418. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby na kaplanství v Bavorově byl potvrzen Petr, dřive kaplan ve Vlašimi. Emler, Libri confirmationum VII. 258. 4. 25. dubna 1418. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby na faru ve Strunkovicích byl potvrzen Osvald, dříve oltářník farního kostela v Budějovicích. Emler, Libri confirmationum VII. 258. 5. V Krumlově, 31. července 1418. Oldřich z Rožmberka propůjčuje městu Sedlčanům práva a svobody měst královských pod určitými podmínkami. Sedlčany, měst. archiv: potvrzení z 29. pros. 1454, vložené v orig. potvrzení z r. 1505. — Praha, archiv Národ. musea: Cod. Rosenb. (16. stol.) fol. 41b, opis téhož. Schmidt—Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau I. 177 č. 660 (reg.). My Oldřich z Roznberka vyznáváme tiemto listem všem nynějším i budúcím, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že opatrní měšťané, přísežní i všecka obec města našeho Sedlčan, věrní naši milí, v naší jsúce postaveni přítomnosti, nám pokornú prozbu vzdávali žádajíce, abychme jim i jich městu nahořepsanému z ště- droty přirozené královo právo dáti a puojčiti a jich město napředpsané vysvoboditi ráčili. Protož znamenajíce jich v tom prospěch i zaslúženie, kterýmž jsú se nám i našim předkuom čistú věrú do sé chvíle slíbili a zachovali, jich prospěchu, prozbám i žádostem jsúce příchylni, s dobrým rozmyslem a potazem napředpsané právo královo puojčili sme i dali sme, puojčujem i dáváme jim i jich erbóm i budúcím a to naše město napředpsané se všemi dědinami i příslušenstvím, což k tomu pří- slušie, vysvobodili sme i vysvobodujem od všelijakých nápaduov i odúmrtech“ tiemto listem, chtiece, aby všickni i každí lidé obojieho pokolenie, muži i ženy, toho města přebyvatelé, i jich všickni budúcí všech i každých svobod a milostí požívali úplně, jakžto města králova a králových měst přebyvatelé do sé chvíle požívali jsú a požívati budú, takovú: bylo-li by, že by kterýž náš člověk z Sedlčan v které našie vsi jinde které dědiny nebo zbožie měl nynie neb potom, že i v tom i k tomu, buďto movité neb nemovité, má mieti plnú svobodu, jakžto i v jiném Sedlčanském a) tak rk. b) tak rk.

Strana 5
Č. 5—6: 31. července—19. srpna 1418. 5 zbožie. Kromě toho slušely-li by které roboty k tomu zbožie, což by měl ve vsi, těmi robotami bude nám i našim budúcím povinen, jakžto horní i dolní té vsi súsedé. A takto zejména aby lidé z toho našeho města obojieho pokolenie, muži i ženy, všecka svá zbožie movitá i nemovitá, kteráž mají neb mieti budú, mohli odkázati neb dáti za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž kolivěk budú chtieti. A umřel-li by který bez rozkázánie, tehdy všecko jeho zbožie na najblizšie jeho přátely vedle obyčeje a práva měst králových bez všelijakých našie i našich budúciech odpory i přiekazy má spadnúti. Také jestliže by se komu nález conšel sedlčanských neslíbil, tehda se muože na conšely města našeho Soběslavského odvolati. A bylo-li by, že by se opět kterékolivěk straně nález conšeluov soběslav- ských neslíbil, tehda na nás neb na naše budúcie ty pře vznésti mají a dlužni jsú, kteréž my pak s naší raddú dokonati a rozsúditi máme. Takúto také úmluvu, aby viny, kteréž na nás pro přestúpenie dříve slušely vedle obyčeje dřevnieho, na nás i na naše budúcí ještě slušely a nám i našim budúcím byly zachovány. Také bylo-li by, že by nám neb našim budúcím pilná potřeba byla proti nepřátelóm ze“ země ven neb k mezem české země vytrhnúti, tehda nahořepsaní měštěníné v Sedlčanech s svými vlastními životy a s vozy spiževanými jakožto jiní naši měšťané a lidé bez všelijakého odpieránie nám i našim budúcím pomáhati mají a dlužni jsú. Tomu na jistost a pevnost a podle nás urozený pan Čeněk z Veselé jinak z Vartemberka všem věcem svrchupsaným na svědomie své jsme pečeti vlastnie k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmnádctého léta, tu neděli po sv. Jakubě. 6. Ve Vyšším Brodě, 19. srpna 1418. Ceněk z Vartenberka s Oldřichem z Rožmberka urovnávají spor mezi opatem a konventem kláštera Vyšebrodského o stravu v postě. Vyšší Brod, klášterní knihovna: rukopis č. 49, l. 80v. (15. stol.), pamětní zápis. (Popis ruko- pisu viz v Xenia Bernardina, pars secunda, sv. II. str. 255—257). V. Schmidt, Nachträge zum Hohenfurter Urkundenbuch, Studien und Mitteil. aus dem Benedikt.- u. Cisterc. Orden XXII (1901) 444 č. 61 (reg.). Sexta feria post Assumpcionem beate Virginis Marie anno Domini MOCCCCOXVIIIO in stuba estivali in domo domini abbatis, conventu cum domino abbate pro officio comunitatis altercantibus, coram generosis dominis nostris, domino Ulrico de Ros[enbergh] et Czenkone de Wartenbergh, dominis et fundatoribus graciosis, inter cetera multifaria dominus Wilhelmus de Lopat et Andreas Zakawecz' dixerunt, a) chybi v rk. b) tak rk. c) tak rk. 1) Vilém z Lopaty a z Potenštejna. 2) Ondřej Žakavec.

Strana 6
6 Č. 6—7: 19. srpna—28. září 1418. quod pro IX sexagenis tempore debito, si prospicerent, tres integros esoces eme- rent, ex quibus conventui decenter per quadragesimam provideretur. Ad quod dominus Czenko respondens dixit domino abbati: „Domine compater, apponatis vos et ematis quartum et comedatis cum conventu“. Ex quo liquet, quod solo conventui assignatur et non abbati. Ergo intelligenti et fideliter ad subditos suos volenti numquid satis non est dictum? Idem dominus Czenko dixit astante domino Ulrico, nostro fundatore vero, suo et ipsius nomine: „Bone domine compater, rogamus et petimus, diligatis vestros subditos et habeatis eos in timore et detis eis neccessitatem et melioretis eis prebendam, quia ipsi laborant et domino Deo attente, devote et diligenter serviunt. Nam hoc est et ipsorum aratrum et hec merces eorum, quidquid comedunt et bibunt; et perpendatis, quomodo istis temporibus alibi ventilatur, a quibus vos per dei graciam exonerati, pacifice et quiete nomen bonum pre omnibus aliis habentes, hucusque subsistitis. Ideo habeatis timorem dei pre oculis et conservetis vos, prout adhuc statis. Et si timorem dei habueritis, deus erit inter vos, et quam diu deum habetis vobiscum, habetis omne bonum, dominos et omnes probos. Si vero timore dei postergato vixeritis, deus non erit vobiscum, et si deus non erit inter vos, extunc perdetis nomen bonum et graciam dominorum vestrorum et omnium proborum“. Hec ille. 7. 28. září 1418. Oldřich z Rožmberka osvobozuje deseti listy stejného znění některé vsi a městečka na svých panstvích od odúmrti. Svědčí Ceněk z Vartenberka. a) ves Radošovice. — Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 5 A U. N° 3, souč. opis; tamže I. 5AU. N° 28 f. 10—12, něm. překlad. — AČ. XXIX, 3 č. 3 a. My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem všem nynějším i budúciem, ktož jej čísti neb čtúcě slyšeti budú, že opatrní naši věrní kmetové i všecka obec z Radošovic, našie vsi, pokornú nám prosbu vzdávali žádajíce, abychme jim jich vsi nahořepsané i všem té vsi přebyvatelóm, mužem i ženám, nynějšém i budúciem, svobodu a milost ráčili dáti a učiniti dole psanů. Protož znamenajíce jich v tom prospěch a užitek, dali sme a tiemto listem dáváme jim všem i všem jich budúciem z zvláštie milosti tuto svobodu a milost, aby každý člověk té vsi nahořepsané své všecko zbožie movité i nemovité, kterýmž by to kolivěk jménem bylo jmenováno, mohl dáti nebo odkázati vespolek nebo rozdielně, za zdravého života nebo na smrtelné posteli, komužkolivěk a kdyžkolivěk bude chtieti, bez našie i našiech budúciech přiekazy a odpory všelikaké. Pakli by který člověk, muž nebo žena, z nahořepsané vsi umřel bez rozkázanie svědomého, tehdá všecko jeho zbožie, a) emerentur rk.

Strana 7
Č. 7—8: 28. září—16. října 1418. movité i nemovité, ne na nás, ani na naše budúcie, ale na toho sešlého neb umrlého člo- věka nejbližší přátely našeho panstvie má spadnúti bez našie i našich budúciech přiekazy všelikaké. A přihodilo-li by sě, že by který člověk neb přebyvatel nahoře psané vsi umřel a po sobě dietky ostavil k letóm nedošlé, tehdá vešken statek těch sirotkóv po jich otci má v kniehy siročie zapsán býti, a přietelé neb poručníci těch sirotkóv, kteří by sě v ně uvázali neb v jich statek, mají ten statek zaručiti vedle obyčeje dřevnieho, aby sirotkóm úplně byl zachován bez umenšenie. A umřel-li by který sirotek, tehdá jeho diel na živé zóstalé má spadnúti. Pakli by všickni siroci zemřeli dřieve, nežli by let došli, tehdá vešken jich statek, jakož v kniehách bude zapsán, vedle rozkázání otce jich, ač by rozkázal, pakli by nerozkázal, tehdá na jich nejblišie přátely našeho panstvie má spadnúti, k němuž my ani našie budúcie nižádného práva nemáme mieti. Tomu my na jistotu k tomuto listu a podle nás urozený pan Čeněk z Veselé jinak z Vartemberka na svědomie všem svrchu- Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho psaným věcem své jsme pečeti přivěsili. tisícieho čtrstého osmnáctého léta, na svatého Václava ten den. b) vsi Brloh a Novou Ves. — Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. A U. No 2, opis 17. stol.; Brloh, farní archiv, novější opis; Praha, archiv Nár. musea: Cod. Rosenb. l. 171b. — Jan Elias, Farni osada Brloh, str. 45. — AC. XXIX, 4 č. 36 (reg.). — Srv. AČ. XXII, 198. c) vsi Kaltenbrunn, Schild, Stein, Schleglein (Schlagel) pod Rosperkem. — Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 5 AU. N° 4, opis potvrzení ze 14. dubna 1500, ověřený 22. září 1654.— Pangerl, Urkundenbuch des Cistercienserstiftes B. M. V. zu Hohenfurt in Böhmen (FRA 2, XXIII) 256 č. 208. — AČ. XXIX, 5 č. 3c (reg.). d) vsi Přídolí, Lověšice, Spolí, Malčice, Osek, Záhořanky, Rovný. — Krumlov, Schwarzenb. archiv: opis potvrzení z 3. ledna 1555, ověřený 29. května 1561. — AČ. XXIX, 5. č. 3 d (reg.). — Srv. AČ. XXII, 197, 198. e) městečko Velešín. — Nové Hrady, zámecký archiv Buquoyský: č. 5365, 2 novější opisy. f) ves Ločedice. — Tamže č. 2114, 3 novější opisy. g) vsi Mokrý Lom, Polžov. — Tamže č. 2114, 2 novější opisy. h) ves Soběnov. — Tamže č. 2114, 2 novější opisy. i) městečko Cetviny a ves Mikulov. — Tamže č. 5533, novější opis, něm. k) vsi Čákov a Jankov. — Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 5 AU. N° 5, list Petra z Rožm- berka z 18. května 1503, jímž obnoven list Oldřichův, zničený ohněm. — AČ. XXIX, 22 č. 19. — Srv. AČ. XXII, 197. Všechny tyto kusy uvádí: Schmidt — Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau I, 177 č. 661 (reg.). — Srv. k tomu: „Jednání o výkup z vrchnostenského práva k odúmrtem na panství Krumlov- ském“ v AČ. XXII, 195 a d. 8. 16. řijna 1418. Oldřich z Rožmberka převádí bavorovskému faráři Bernardovi plat deseti kop v Chlumě na stejný plat v Javornici.

Strana 8
8 Č. 8—10: 16. října— 6. prosince 1418. Krumlov, Schwarzenberský archiv: I. 1 Aa N° 28, or. perg. My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti budú neb čtúce uslyšie: jakož někdy opatrný Ondřej z Pieska kúpil u neboščíka otce našeho pana Jindřicha z Rosenberka deset kop platu v Chlumu našie vsi pod Vildštejnem naším hradem, tak jsme převedli poctivého kněze Bernharta, faráře z Bavorova, jemuž ten list učiněný od našeho otce po svém strýci Ondřejovi nahoře- psaném na ten plat světčí, do našie vsi Javornice, kteráž příleží hradu našemu Helffenburku, tiem řádem a držením úplně, jakžto ten list na svrchupsaný plat od našeho otce učiněný světčí; kterémuž platu desěti kopám v Javornici svrchupsaný kněz Bernhart i jeho po něm toho platu vstupce plné právo i moc mají mieti, jakož ten list od našeho otce pana Jindřicha z Rosenberka na ten plat v Chlumu plněji ukazuje i světčí. Tomu všemu na jistost my svú pečet a podle nás urozený pan Čeněk z Veselé jinak z Varttemberka na svědomie svú pečeť k tomuto jsme listu přivěsili. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého osm- náctého léta, ten den na svatého Havla. Na perg. proužcích přivěšeny dvě pečeti: 1) větší pečeť Oldřicha z Rožmberka, z červ. vosku, pod architekturou štít s růži, též nad helmou růže; po stranách štítu písmena h e (= Henricus, Elisabeth, jména rodičů Oldřichových); nápis: sigillum ulrici de - rosenbergh 2) Čeňka z Vartenberka, popis viz u č. 2. 9. 16. listopadu 1418. Oldřich z Rožmberka osvobozuje obyvatele svého města Deštné od odúmrti a dovoluje jim užívati pečeti jejich města. Svědčí Ceněk z Vartenberka. Deštná, městský úřad, orig. Památky archaeol. VIII. 626 f. (reg.). — Schmidt—Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau I. 177 (reg.). Znění až na bezvýznamné odchylky stejné jako v listině pro Radošovice (viz č. 7) a dodáno: Také pro menšie náklady povolujem jim tiemto listem, aby doklady své potom věčně na listech pod jich města pečetí dokládali. Tomu všemu atd. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého osmnáctého léta, tu středu na svatého Othmara. č. 662 10. 6. prosince 1418. Oldřich z Rožmberka potvrzuje městečku Radnicím některé starší svobody, dává některé nové a osvobozuje je od odúmrti. Praha, archiv ministerstva vnitra: Desky zemské 24. F6. Sedláček, Hrady VI. 240 vykládá listinu mylně jakožto nadání právem městským; srv. též Pohl, Radnice str. 15 a d., kde je delši výtah.

Strana 9
Č. 10: 6. prosince 1418. 9 My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú. Jakož opatrní naši věrní a milí conšelé a všecka obec městal našeho Radnic čtyři a čtyřidceti lánóv se všemi toho města podsedky, hory, doly, dědinú zoranú i s neoranú i se všemi jinými svobodami, ješto k těm lánóm a k tomu městu příslušejí od staradávna, od našich dobré paměti předkóv drželi purkrechtním právem, že jim tak nahořepsané dědiny úplně, jakož svrchupsáno stojí, v též právo purkrechtnie upevňujem a potvrzujem tiemto listem, takúžto úmluvú, aby nám i našim budúciem od každého lánu do roka placeno bylo úroka čtyři a padesáte grošóv dobrých střiebrných rázu pražského rozdielně, dva puol kopy na sv. Jiřie a tolikéž na sv. Havla. A mlýnu pod Velikým rybníkem též právo purkrechtnie pójčujem a dáváme, takúžto také úmluvú, aby nám i našim budúcím z toho mlýna do roka úroka bylo placeno dvě kopě grošóv také rozdielně, jedna kopa na sv. Jiřie a druhá na sv. Havla; a druhému mlýnu, jenž nám platí úroka osmnácte grošóv, také též purkrechtnie právo dáváme tiemto listem. Protož chtiece je lépe ubezpečiti a jistější učiniti, slibujem je dobrú naší věrú bez poru- šenie zachovati v tom právě purkrechtniem, jakož svrchupsáno stojí. A bylo-li by, že by sě komužkolivěk nález konšelóv radnických neslibil, ten bude moci právem, kteréž každému tiemto listem dáváme, dokládati do Nového Plzně. Pakliby sě opět ten nález v Nově Plzně konšelský komu neslíbil, tehda na nás i na našě budúcie má býti doloženo a při našem neb našich budúcích nálezu má konečně býti zóstáno. Také slibujem našim věrným svrchupsaným na těch potociech pod městem, které jsú od našich předkóv za svobodné kúpili, a na mlýniech, na těch potociech nynie neb potom v budúciem času posazených, i na všech těch potokóv užitciech nepře- kážeti, kteréž jim také i jich budúciem k věčnému jich užitku a prospěchu potvrzujem tiemto listem. Také jim a všem jich města nahořepsaného obojího pokolenie přebyvatelóm z zvláštie milosti milost dolepsanú dáváme tiemto listem i všem jich budúciem, aby každý člověk toho města svrchupsaného své všecko zbožie movité i nemovité, kterýmž by to kolivěk jménem bylo jmenováno, mohl dáti neb odkázati vespolek neb rozdielně za zdravého života neb na smrtedlné posteli komužkolivěk a kdyžkolivěk bude chtieti, bez našie i našich budúciech přiekazy a otpory všelikaké. Pakliby který člověk, muž nebo žena, města svrchu- psaného umřel bez rozkázánie svědomého, tehda všecko jeho zbožie movité i ne- movité ne na nás ani na naše budúcie, ale na toho umrlého člověka najblišie přátely našeho panstvie má spadnúti bez našie i našich budúciech přiekazy všelikaké. A chtěl-li by který náš člověk kterú dědinu nebo lúku na kostel dáti, ta buď prodána na hotový groš a vuole sě toho rozkázánie naplň, k němuž my ani našie budúcie ižádného práva nemámy jmieti. A přihodilo-li by sě, že by který člověk svrchu- 1) srv. Pohl, Radnice str. 16 a d. 2) odtud až do konce užilo se téhož formuláře jako výše u č. 7. (srv. též č. 5.).

Strana 10
10 psaného města umřel a po sobě děti ostavil k létóm nedošlé, tehda všecken statek těch dietek po jich otci má v kniehy nahořepsaného města zapsán býti a přietelé neb poručníci těch dietek, kteříž by sě v ně nebo v jich statek uvázali, mají ten statek zaručiti podle položenie conšelského, aby sirotkóm bylo úplně zachováno do jich let bez umenšenie. A umřel-li by který sirotek, tehda jeho diel na živé zóstalé má spadnúti. Pakliby všickni sirotci zemřeli dříve než by let došli, tehdy vešken jich statek, jakož v kniehách bude zapsán, podle rozkázánie otcě jich, ač by rozkázal, pakliby nerozkázal, tehda na jich najblišie přátely našeho panstvie má spadnúti, k němuž my ani našie budúcie nižádného práva nemámy mieti. Tomu všemu na jistost a pevnost a podle nás urozený pan Čeněk z Veselé jinak z Vartem- berka všěm věcem svrchupsaným na svědomie své jsme pečeti vlastnie z jistého našeho vědomie kázali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého osmnáctého léta, v středu na svatého Mikuláše.“ Č. 10—14: 6. pros. 1418—4. května 1419. 11. 12. ledna 1419. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby ke kostelu v Mlazově byl potvrzen Petr, farář ve Zdebuzevsi. Emler, Libri confirmationum VII. 279. 12. 2. února 1419. Oldřich z Rožmberka osvobozuje své město Miličín od odúmrti. Svědčí Ceněk z Vartenberka. — Dán 1. 1419 ten den na svíčky. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 275 č. 6, pozd. opis. Znění jest až na bezvýznamné odchylky stejné jako v listině pro Radošovice (viz č. 7.). 13. 23. dubna 1419. Oldřích z Rožmberka propůjčuje Petru Harachéřovi, svému purkrabi na Vítkově Hrádku, zboží Nyden-Inn ve farnosti Klein-Zellské.2 Schmidt—Picha, Urkundb. d. St. Krummau I. 177 č. 665, reg. z orig. perg., něm., v Harrachov. arch. ve Vídni. — Zmínku má též Sedláček, Hrady III, 75 pozn. 7. Orig. byl však pro tuto edici hledán marně. 14. 4. května 1419. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby ke kostelu v Dublovicích byl potvrzen Vojslav. Emler, Libri confirmationum VII. 289. 1) R. 1418 připadl však den sv. Mikuláše na úterý. 2) Klein — Zell v Hor. Rakousích.

Strana 11
Č. 15—18: 18. května—22. června 1419. 11 15. 18. května 1419. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Rožmitále Mikuláše z Lutové. Emler, Libri confirmationum VII. 291. 16. V Krumlově, 25. května 1419. Oldřich z Rožmberka osvobozuje od odúmrti městečko Stropnici a vsi Ves Chlupatou a Schlagles. Svědči Ceněk z Vartenberka. — Gegeben 1419 des phinztags an unser herren auffart. Nové Hrady, zám. archiv Buquoyský: č. 2114, něm. opis 16. stol. Schmidt—Picha, Urkundb. d. St. Krummau I. 177 č. 666 (reg.). — Znění stejné jako výše č. 7. 17. 30. května 1419. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Lutové Jana z Kaplice. Emler, Libri confirmationum VII. 292. — Klimesch, Urkk. u. Regg. zur Gesch. d. Gutes Pore- schin 74 č. 137 (reg.). — O Janovi z Kaplice srv. poznámku Klimeschovu tamže. 18. 22. června 1419. Oldřich z Rožmberka prodává Beňkovi a jeho synům Petrovi, Rehořovi a Matějovi svůj dvůr v Ličově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 198 (na rubu), koncept. Ličov, dvór, poplužie, chrasty, lúky pro XVI kop, úroka XL gr., druhé tolikéž, Benyek, Petrovi, Rehoř, Matěj. My Oldřich“ z Rosemberka vyznáváme tímto listem všem nynějším etc. ktož jej etc.,“ že sme dvór náš v Ličově s tiem popluží se všemi dědinami, s lukami i s chrastmi, kteréž k němu příslušejí, s dobrým rozmyslem prodali v purkrechtnie právo opatrným mužóm Byemkovi a Petrovi etc. synóm jeho za 16 kop gr. dobrých“ stříbrných rázu pražského, které jsú nám zaplatili úplně penězi hotovými, takúto úmluvú, aby nám, našim erbóm i budúcím na všaký rok platili z toho dvoru a z těch dědin, jakož svrchu psáno stojí etc., 80 grošů ročních, 40 grošů na svatého Havla a svatého Jiřie tolikéš. A chtěli-li by oni ten dvór kdy prodati neb odkázati za zdravého života, to mohú učiniti v též právo, jakož svrchu psáno stojí. Tomu na jistost svú sme pečeť k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán anno XVIIIIO feria quinta ante octavam Corporis Christi. a—b) v rk. zkráceno takto: Old. z R. vy. tí. li. v. ny. ktož je c) Petro rk. d) dobr. rk. e) str. rk. f) pra. rk. 2*

Strana 12
12 Č. 19—21: poč. října—13. listop. 1419. 19. [роč. října 1419]. Oldřich z Rožmberka vstupuje v zápis, jímž se zavázali někteří páni královně Žofii a sobě pomáhati proti každému, kdo by ohrožoval právo a řád zemský. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 198, koncept. AČ. III, 208 č. 14. — Palacký, Urkundl. Beitr. z. Gesch. d. Hussitenkrieges I, 3 č. 5. (reg.). Znění zápisu jednoty pánů s královnou Žofii se nezachovalo. Jednota byla uzavřena přede dnem 6. října 1419, kdy se k ní přihlásilo Staré Město Pražské (Palacký, Urk. Beitr. z. Gesch. d. Hussitenkrieges I, 2 č. 4.). Srv. Tomek, Dějepis Prahy IV2, 14; Palacký, Děj. III. I, 327 a 332. My Oldřich z Rosemberka vyznáváme tiemto listem každému, ktož jej čísti nebo čtúc slyšeti bude: jakož sú sě urození páni Čeněk z Vartemberka, purkrabie Pražský, Jan Michalec z Michalovic, Aleš řečený Škopek z Dubé, Jindřich z Vartemberka, purkra- bie hradecký, a Viktorin z Cunstata odjinad z Poděbrad zapsali najjasnějšie kněžně a paní, paní Sophii králové české a sami sobě, aby Jejie Milosti i sami sobě pomocni byli proti tomu každému, ktož by na Jie M' nebo na ně mocí a bezprávně proti právu a řádu zemskému sahal nebo sahati chtěl, jakož to také v tom jistém jich zápisném listu lépe a světlejie slovo ot slova psáno stojí: tak sme my také vedle těch nahoře- psaných pánóv v ten jistý jmenovaný zápis vstúpili a mocí tohoto listu vstupujeme; a slíbili sme i mocí tohoto listu slibujeme, pod naší ctí a pod naší věrú, ten jistý zápis úplně a docela držeti a plniti ve všech kusiech a artiklech, jakož v tom jistém jmenovaném zápisném listu psáno stojí, kdyžbychom kolivěk anebo kolikrát bychom kolivěk o to Jie M“ listem nebo poslem napomenuti byli. Pakli bychom toho zápisu neplnili nebo nezdrželi, tehda sme ihned propadli základ, tociž naši čest a naši vieru. A protož na svědomie a na potvrzenie toho já sem pečet svú kázal přivěsiti k tomuto Jenž jest dán v Praze etc. listu. 20. 6. listopadu 1419. Oldřich z Rožmberka zaslal odpovědný list Starému a Novému Městům Pražským. Viz seznam těch, kdo zaslali Pražanům odpovědné listy, v AČ. IV, 375 č. 35.— Srv. Palacký, Dějiny III, 1, 336 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 20 a d. 21. 13. listopadu 1419. Oldřich z Rožmberka jest jmenován mezi pány českými, kteří spolu s královnou Žofií učinili příměří s obcemi Starého a Nového Měst Pražských do 23. dubna 1420. Palacký, UB. I, 11 č. 8 (přiznání Pražanů k přiměří). — Srv. FRB. V, 350; Palacký, Děj. III. 1, 337, Tomek, Děj. Prahy IV2, 21.

Strana 13
Č: 22—23: 1419—3. března 1420. 13 22. 1419. Oldřich z Rožmberka prodává Maršovi z Větších Božetic mlýn pod Sepekovem. Krumlov, Schwarzenb. archiv: 17 Mr 4a, opis 15. stol. (na listu, vytrženém z nějakého kopiáře, a poškozeném; má sign. CCLXVI.). List na mlýn pod Sepecovem. My Oldřich z Rozmberka vyznáváme tiemto listem všem nynějším i budúcím], ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsme s dobrým rozmyslem a potazem [pro- dali] mlýn náš pod Sepekovem pod Velikým rybníkem s jednú nivú a se dvlěma lújkama, jenž k tomu mlýnu příslušejí, a s tú robotu žlebuom vezenie, [kterú] k tomu mlýnu jsú měli mlynáři jiní, dokudž jsú ten mlýn od nás i našich předkuov drželi, [opajtrnému muži Maršovi z Větších Božetic i jeho budúcím za sedmdesát kop gr. [dolbrých střiebrných rázu pražského, kteréž jest nám dal a zaplatil úplně penězi hotovými], a to v purkrechtnie právo takúžto úmluvú, že my i naši budúcí nahoře- psanému Maršovi i jeho budúcím k tomu mlýnu les k žlebuom na mlýn, když by bylo potřebie, [povinni] a dlužni jsme z našich lesuov dáti. A napředpsaný Mareš i všickni jeho budúcí nám i našim budúcím mají a dlužni jsú věčně platiti úroka do roka s toho mlýna dvě kopě gr. rozdielně, jednu kopu na svatého Jiřie a druhú na svatého Havla, a k tomu za berni obecnú, když by ta v zemi byla, jednu kopu gr. A chtěl-li by nahořepsaný Mareš ten mlýn kdy prodati neb odkázati, to muož učiniti v též právo a tiem řádem, jakož svrchupsáno stojí. Tomu všemu na jistost a na pevnost a podle nás urozený] pan Čeněk z Veselé jinak z Vartenberka všem věcem nahořepsaným na [svějdomie své jsme pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán léta od naroze- nie syna božieho tisícieho čtyřstého devatynádctého leta, tu sobotu po svaté [.....]. 23. Ve Vodňanech, 3. března 1420. Vodňanští slibují Oldřichovi z Rožmberka člověčenství, nedodrží-li svého slibu a přísahy, jež mu učinili za to, že jim dovolil město opět ohraditi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. č. 201, souč. opis. My rychtář, konšelé i všecka obec města Vodňanského všickni vespolek jedno- stajně a obecně tiemto listem všem zjevně vyznáváme, ktož tento list uzří nebo uslyší čtúce, ež jsme my všickni, všecka obec, s naším dobrým rozmyslem a s potazem i se všech nás dobrú volí slíbili i přisiehli uroz. pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka a budúciem jeho za to, aby nám odpustil město zasě zdí ohraditi a

Strana 14
14 Č. 23—26: 3. března—24. dubna 1420. příkopy, jakož prvé bylo. A potom jestliže bychom jej čím rozhněvali anebo které škody z toho města na panstvie anebo pánu dály sě, tehdy slibujem jemu pravé člověčenstvie a kmetstvie ve všech těch kusiech, jakož sme na sě byli dali list otci jeho a jiným pánóm, kteříž jsú byli s ním v té válce, jakožto list náš toho mají, ješto šíře svěčí. A toho všeho na jistost a na pevnost pečet naši městskú s naší dobrú volí přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán v Vodňanech léta božieho tisícieho čtyřistého dvacátého, dominica, qua canitur Reminiscere. 24. Ve Svídnici, 19. dubna 1420. Král Zikmund Kadaňským: Ceněk z Vartenberka, Oldřich z Rožmberka a město Praha vzbouřili se proti němu a obsadili hrad, kladouce mu hlavně za vinu upálení Jana Husi; napomíná je k věrnosti a slibuje jim pomoc. Palacký, UB. I, 25 č. 18. (z rukopisu č. 1091 univ. knihovny v Lipsku). — RI. XI, 4117. Naráží se zde na události 15.—17. dubna 1420; viz FRB. V, 582, Palacký, Děj. III, 1, 359 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 38 a d. 25. V Praze, 20. dubna 1420. Ceněk z Vartenberka, nejv. purkrabí, Oldřich z Rožmberka a j. páni, Pražané, a jiná města vyhlašují příčiny, pro které Zikmund nemá býti přijat za krále českého. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 202, souč. opis. AČ. III, 210 č. 16. — Srv. Palacký, Děj. III, 1, 360 a d., Tomek IV2. 41, srv. též výše č. 24. 26. V Kadani, 24. dubna 1420. Kadaňští odpovídají Čeňkovi z Vartenberka, nejvyššímu purkrabí, Oldřichovi z Rožmberka a jiným pánům na jejich výzvu, aby upustili od krále Zikmunda, proč tak učiniti nemohou. Palacký, UB. I, 26 č. 20. (z rukopisu č. 1091 univ. knihovny v Lipskuj. 1) Oldřich dobyl Vodňan, král. města, r. 1419 a rozbořil hradby (Březan ČČM. 1828 IV. 55, Rosenb. Chronik, vyd. Klimesch, str. 93; srv. Palacký, Děj. III. 2. s. 59.); vložil pak do města své žoldnéře (srv. níže č. 35, list Vodňanských Oldřichovi z 28. srpna 1420). 2) Jindřich z Rožmberka, náčelník jednoty panské proti králi Václavu IV., dobyl Vodňan, král. města, v srpnu r. 1395 (Dobner, Mon. hist. Boh. IV. 65, Staří letop. čeští str. 6; srv. Palacký, Děj. II. 2, 316.). Zápis Vodňanských, o němž se zde mluvi, není znám.

Strana 15
Č. 27—29: Po 24. dubnu—12. června 1420. 15 27. Po 24. dubnu 1420 Jan z Hrádku řeč. Lopata, Děvolt z Vržna, Jiřík z Malejovic a Černín z Chu- denic vystříhají se proti Oldřichovi z Rožmberka. AČ. IV, 379 (v seznamu těch, kteří odpověděli Pražanům). — Srv. k tomu výklad Tomkův v Děj. Prahy IV2, 52. 28. Na Vyšehradě, 31. května 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby zbořil Tábor a nemůže-li, aby přitáhl se vší svou mocí ku Praze jemu na pomoc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 204, or. pap. AČ. I, 12 č. 6. — Palacký, UB. I, 30 č. 25 (reg.). — RI. XI, 4138. Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský a český etc. král. Oldřiše z Rozemberka! Tvému jsme listu dobře srozuměli. A zvláště jakož nám píšeš o těch Thábořích na Hradiščku etc., věz, žeť jsme již zde pánu bohu děkujíce a proti zdejším Tháboróm sě dálibuoh snažíme, žeť těm na Hradiščko nemnoho pomoci dadie. Protož přikazujem, aby předsě ten Thábor na Hradiščku rozplašil a zbořil. Pakliby k tomu učiniti nynie nemohl, tehdy chcem, aby inhed bez meškánie se vší svú mocí i s jíznými i s pěšími lidmi sem k nám přispěl a přitáhl. Neb jsme již na tom ostali, že těch Tháboróv ukrutnost a neřády déle nechcem trpěti, než to mieníme staviti s boží pomocí. Dán na Vyšehradě ten pátek po Letniciech, léta králov- stvie našich uherského etc. v XXXIIII a římského v desátém létě. Ad mandatum domini regis Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg. Pečeť odpadla. a das! obſ je 9. arnd, 29. Na Vyšehradě, 12. června 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby k němu bez prodlení přijel, jak již vzkázal. 1) List Oldřichův se nezachoval.

Strana 16
16 Č. 29—30: 12.—20. června 1420. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 205, or. pap. AČ. I, 12 č. 7. — Palacký, UB. I, 30 č. 26 (reg.). — RI. XI, 4142. Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský a český etc. král. Urozený věrný milý! Velmi jsme vděčni tvému poselstvie, které jsi nám po statečném Petrovi z Mohylna a Leupoltovi, věrným našim milým,“ vzkázal, a zvlášče, že s námi chceš ostati a naši vuoli činiti; a také že k nám jedeš, to jsme rádi slyšili.“ A také na nás shledáš, když nás poslúchati budeš a nás držeti, že na nás budeš jmieti laskavého pána a poživeš toho od nás všiem dobrým. Protož od tebe žádáme, aby k nám předsě jel podle tvého vzkázánie a tiem aby nedlil. Na tom nám velmi vděčně poslúžíš. Dán na Vyšehradě v středu před octábem Božieho těla, léta královstvie našich uherského etc. XXXIIII a římského v desátém létě. Ad mandatum domini regis Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 30. Na Točníku, 20. června 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby k němu ihned přijel i s Oldřichem z Hradce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 206, or. pap. AČ. I, 13 č. 8. — Palacký, UB. I, 31 č. 28 (reg.). — RI. XI, 4144. Zigmund, z buožie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Listu tvému dobře sme srozuměli? a jsme velmi vděčni od tebe toho a uffáměť, že toho pilen budeš, těch na Hradišči; a toho pro nic neopúščej, jakožť věříme i uffáme. A toť rádi slyšíme, že k nám jedeš, a žádáme, a) tak or. 1) O tomto poselství Oldřichově ke králi neni jiných zpráv. 2) List Oldřichův se ne- zachoval.

Strana 17
Č. 30—31: 20.—30. června 1420. 17 aby pospiešil bez meškánie, abychom s tebú rozmluvili. A jakož píšeš, že Oldřich z Hradce s tebú jede, abychom dali věděti, nebylo-li by nám to libo, že jej s sebú vedeš: myť sme vděčni toho od tebe, chceliť naši vóli učiniti. Protožť jest tak úmysl náš, aby jej tak vedl, chceliť naše kázánie učiniti. Datum Tocznik feria quinta post Viti, regnorum nostrorum anno Hungariae etc. XXXIII° Romanorum vero decimo. Ad mandatum domini regis Arnestus de Richenburg. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 31. U Prahy, 30. června 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: dovoluje, aby při něm zůstali lidé opata Milevského, dokud jich potřebuje k obléhání Tábora. Orlik, Schwarzenb. archiv: IV. K. 38, registr., or. pap. AČ. I, 13 č. 9. — Palacký, UB. I, 31 č. 29 (reg.). — RI. XI, 4149. Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský a český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož nám píšeš? o opatova Milevského lidi, abychom ty při tobě ostavili: tak věz, žeť sme tomu rádi, že je při sobě máš, a chcem, aby při tobě ostali, dokudž jich k tomu Tháboru potřebuješ, a nemajíť jich naši úředníci nikam od tebe hýbati. A to móžeš také opatu Milevskému vzkázati. 1) Oldřich, oblehnuv v polovici června Tábor, jel ke králi, aby s nim smluvil pomoc proti Tá- borům; byv tu přemluven legátem papežským Fernandem, odpřisáhl spolu s jinými pány kalich. Pobyt Oldřichův u krále lze klásti v dobu 21.—25. června, neboť 25. června vytrhl již z Prahy Mikuláš z Husi na pomoc Táboru, dověděv se nejspíše o odpadnutí Oldřichově od kalicha (srv. Vavřince z Březové, FRB. V, 380, Tomek, Děj. m. Prahy IV2, 67—68, Palacký, Děj. III. I, 383). Král se snažil zjednati Oldřichovi pomoc knížat rakouských (srv. jeho listy z 1. července 1420, níže č. 32 a 33) a též pomoc Jindřicha z Puchbergu. Psalt Jindřichovi z Puchbergu 29. června: Wir begern von dir mit sunderm ernst und fleisse, daz du mit allem dem volke, daz du mit dir und in deiner rotten hast, zu dem edeln Ulrichen von Rozemberg, unserm lieben getruen, reiten und im den Thabor auf dem Hradyssczko zu gewinnen und zu stôren helfen wollest und sollest. Doran beweist du uns sunderlich dinst und wolgefallen, wann uns der vorgenant von Rozemberg emboten hat, so du zu im komen und helfen werdest, daz er sy zustunden mit der hilfe gotes wolle gewinnen. (Třebon, Schwarzenb. archiv, Hist. 207, orig.; Palacký, UB. I, 32 č. 30). Viz Tomek, tamže str. 71. 2) List Oldřichův se nezachoval. 3

Strana 18
18 Č. 31—32: 30. června—1. července 1420. Dán na březe nad Prahú den svatého Pavla, léta královstvie našich uherského etc. v XXXIV. a římského v desátém létě. Ad mandatum d. regis Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 32. V poli nad Prahou, 1. července 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby rozeslal knížatům rakouským listy, v nichž jim píše král, aby na místě vyčkali Jana z Hradce, který má s nimi smluviti pomoc pro Oldřicha. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 208, or. pap. AČ. I, 14 č. 10. — Palacký, UB. I, 32 č. 31 (reg.). — RI. XI, 4151. Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský a český etc. král. Urozený věrný milý! Posielámet proti kniežatóm rakúským urozeného Jana z Hradce, věrného našeho milého, aby je od nás poctivě přivítal, a také o pomoc, kterúž tobě činiti mají, aby s nimi od nás mluvil. I píšem jim, aby sě z toho miesta, kdež je náš list střetne a podká, nikam nejeli, leč svrchupsaný Jan prvé k nim přijede; a tohoť jsme také již vypravili, žeť má proti nim jeti. Protož od tebe žá- dáme, aby na rychlost knězi Albrechtovi, knězi Arnoštovi a také biskupu Pasovskému“ tyto listy rozeslal po tvém poslu, aby tebe neminuli, než aby od nich vždy pomo- ženo bylo. Dán v poli na břehu nad Prahú v pondělí po sv. Petru a Pavlu, léta královstvie našich uherského etc. v XXXIIII a římského v desátém létě. Ad mandatum domini regis Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosemberg, fideli nostro dilecto. Pečet odpadla. 1) Albrecht, vév. rakouský a Arnošt, vév. štyrský a korutanský, táhli na pomoc při obléhání Prahy; srv. Kurz, Österreich unter K. Albrecht dem Zweiten, II. 27, Tomek, Děj. Prahy IV2, 71—72. Srv. též pozn. 2 u č. 30. 2) Jiří z Hohenlohe, říšský kancléř.

Strana 19
Č. 33—34: 1. července—4. srpna 1420. 19 33. V poli před Prahou, 1. července 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: želí jeho porážky, kterou utrpěl od Táborů, ač již byla zjednána pomoc Rakušanů. Orlik, Schwarzenberský archiv: IV. K 38, registr., or. pap. AČ. I, 14 č. 11. — Palacký, UB. I, 32 č. 32 (reg.). — RI. XI, 4152. Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský a český etc. král. Urozený věrný zvlášče milý! Velmi nám žel, že jsi od těch Thábor z pole tiščen a žeť sě po tvé vuoli nezvedlo. A již jsme svým počestným poselstvím byli zjednali, žeť jsú Rakušené měli pomoci.? Poněvadž sě to pak stalo, tehdy chcem, aby náš syn kněz Albrecht rovně k nám a při nás v tyto běhy aby byl. A ty sě doma nad svými ukaž jako pán, ať vědie, že si svých pán a jich mocen, a také aby věděli, že tebe mají poslušni býti. Dán v poli na břehu před Prahú v pondělí po svatém Pavlu, léta královstvie našich uherského etc. v XXXIIII a římského v desátém létě. Ad mandatum d. regis Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozembergh, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 34. Ve Vitorazi, 4. srpna 1420. Arnošt, vévoda rakouský, Oldřichovi z Rožmberka: v pátek (2. srpna) na cestě z Budějovic“ chtěl přenocovati v jeho městečku Svinech, poněvadž však dostal výstrahu, že Husité chtějí jej a jeho lidi ohněm poškoditi, a k tomu lidé Oldřichovi zabili několik jeho lidí, byl nucen vytrhnouti do pole; při tom bylo zapáleno a shořelo městečko; vévoda toho lituje, neví však, zda to udělali lidé jeho nebo Oldřichovi; slibuje své lidi potrestati, zví-li, že oni městečko zapálili. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 209, or. pap., něm., s přitištěnou krytou pečetí. Kurz, Oesterreich unter K. Albrecht dem Zweiten, II. 30 v pozn. — Palacký, UB. II, 487 č. 1 (reg.). — AČ. XXI, 279 č. 8. 1) O porážce Oldřichově před Táborem srv. FRB. V, 380—1, Tomek, Děj. Prahy IV2, 68, Palacký, Děj. III, 1, 384. 2) srv. č. 32. 3) totiž při obležení Prahy; srv. č. 32, též Palacký, Děj. III, 1, 389 a d., týž, UB. I, 38 č. 36, dopis Norimberských Ulmským, podle něhož by byli ještě 9. července leželi vév. Albrecht a Oldřich z R. před Táborem. 4) Arnošt se vracel z Prahy do Rakous (srv. Kurz, Oesterreich unter K. Albrecht II., II. 29). 3*

Strana 20
20 Č. 35—36: 28. srpna—3. září 1420. 35. [Ve Vodňanech] 28. srpna 11420]. Vodňanští Oldřichovi z Rožmberka: Žižka jest již na Písku a o půlnoci chce k nim přitrhnouti; prosi Oldřicha o pomoc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 210, or. pap. AČ. III, 3 č. 1. — Palacký, UB. I, 48 č. 43. — Katalog výstavy na paměť Jana Žižky z Troc- nova 15 č. 13 (reg.). Srv. list Vodňanských 1420 březen 3 (výše č. 23). O dobyti Vodňan Žižkou viz FRB. V, 438 a Staři letop. čeští, 46. Srv. též Palackého Děj. III, 2 str. 59 a d., Tomek, Jan Žižka 61 a 62. Služba naše napřed, pane milý! Tak jakož nám TM' píše o Žižkovi, že by přijel do Pieska: jistáť jest věc, žeť jest na Piesku Žižka. A také, pane milý, zpraveni sme od dobrých našich přátel a od našich věrných súsedóv, že chce k nám přitrhnúti notcí o puolnoci. A také zpraveni sme, žeť leží polem u Piesku a máť malý lid, ale žet shoňuje sedláky zuokolé k sobě. A také, pane milý, žalujemť na své“ žoldnéře, že kdyžť sú zvěděli Žižku na Piesku, tehdáť sú od nás pryč odjeli ihned. Protož, milý pane, rač zpomenúti na naši sirobu a rač nás opatřiti. Neb nebudeli boha a TM“ tehdy my zahynem a králóv zámek ztratíme. Dán v středu na svatého Augustina. Purgmistr, rychtář, conšelé a obec Vodňanská. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka seděním na Krumlovi, ten buď dán. Z pečeti ze zel. vosku jen zlomek. 36. V Kutné Hoře, 3. září 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: ustanovuje ho spolu s podkomořím Václavem z Dubé a Petrem ze Šternberka hejtmanem kraje bechyňského a prácheň- ského a ukládá mu, aby svolal krajský sjezd na Vlašim. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 211, or. pap. RI. XI, 4265. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie etc. rex. Fidelis dilecte! Quia cum nobilibus baronibus regni nostri Bohemie, fidelibus nostris dilectis, in hoc finaliter resedimus, ut in universis eiusdem regni districtibus certos capitaneos constituamus, qui cum incolis eiusdem districtus contra Wiccleffi- a) tak or., správně tvé. 1) List Oldřichův se nezachoval.

Strana 21
Č. 36—37: 3.—7. září 1420. 21 starum procedant insaniam eosque in eorum exterminium viriliter persequantur, ut rebelles quique, qui se suis dominis frivole opponere non formidant, pena territi ad obedienciam debitam reducantur: idcirco ut districtus Bechinensis et Prachinensis provisione necessaria non careat, te et nobilem Wenceslaum de Duba, subcamera- rium regni Bohemie, et Petrum de Sternberg, fideles nostros dilectos, una tecum in capitaneos eorundem districtus“ prefecimus, tuam fidelitatem studiosius requi- rentes, quatinus onus huiusmodi capitaneatus tibi assumere ac universos et singulos milites, clientes, terrigenas, magistros civium, consules, iuratos et communitates civi- tatum, opidorum et villarum prefatorum Bechinensis et Prachinensis districtuum super certo die et termino in Wlassym velis et debeas convocare ac super premissis fideliter prosequendis, prout prefatus Wenceslaus de Duba de nostro nomine clarius informabit, cum ipsis concludas finaliter et concordes, nullam in premissis penitus renitenciam, difficultatem seu negligenciam commissurus, prout de te plene confi- dimus et nostre volueris maiestati effectualiter conplacere. In defectu autem Wen- ceslai de Duba, si propter alia ardua nostra agenda negocia non posset personaliter interesse, saltem vobis duobus hoc negocium sit, sicut de vobis confidimus, recom- missum. Datum in Montibus Chuttnis feria tercia post festum s. Egidii, regnorum nostrorum anno Hungarie XXXIIII°, Romanorum decimo et Bohemie primo. Per dominum Mixonem de Gemisscz, magistrum monete, Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 37. U Kutné Hory, 7. září 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby poslal svou radu na příští středu ke krajskému sjezdu do Pelhřimova, kde Václav z Dubé, purkrabí Pražský a pod- komoří, oznámí stavům vůli královskou. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 212, or. pap. AČ. I, 15 č. 12. — RI. XI, 4268. Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše, a uherský a český etc. král. a) tak or., správně districtuum. 1) Mikeš Divůček z Jemniště, minemistr kutnohorský (v l. 1419—1421).

Strana 22
22 Č. 37—38: 7.—29. září 1420. Urozený věrný milý! Jakož jsme dřéve psalil, že jsme všechny krajiny obeslali, aby sě preláti, ryttíře“ a pannoše sjeli a k obecnému dobrému aby náš úmysl slyšeli, na čem jsme sě ustanovili: jakož pak vieme, že je tobě obecné dobré také milo, tak již urozeného Václava z Dubé, purkrabí Praského a podkomořieho, věr- ného našeho milého, do Pelhřimova posieláme, aby preláty, pány, ryttíře a pannoše toho kraje také našeho úmysla zpravil, protož od tebe žádáme, aby svú radu s plnú mocí do Pelhřimova poslal, aby v středu, ješto nynie přijde,2 konečně tu byla a naši vuoli od svrchupsaného Václava slyšela. Na tom nám zvláštní libost učiníš. Dán u Hory, ten večer Narozenie Matky božie, léta královstvie našich uherského etc. v XXXIV, římského v desátém a českého v prvním létě. Ad mandatum d. regis Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečet krále Zikmunda. 38. 29. září 1420. Oldřich z Rožmberka zastavuje Reinprechtovi z Wallsee své dva hrady v Rožm- berce s městem ve 4.000 kop grošů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 24b, or. perg., proděravělý. (Mezery v textu doplněny podle niže uvedené listiny Čeňka z Vartenberka a z Oldřichových listin: 3. ledna 1423, viz č. 74 a 5. čce 1427, viz č. 136). Ich Ulreich von Rasmbergk bechen und tun [kulnd offenleich mit dem brief fur mich und all mein eriben, daz wir unverschaidenleich schuldig warden sein und gelten sullen dem edelen herren herrn Reinprechten van Wal[see], haubtman ob der Enns, und allen seinen eriben vier tausent schok guter pehemischer gross Prager munz, die sy uns in grosser freuntschaft und fudrung zu unseren mefrklichen anligunden notdurften haben gelihen und die wir berait von in haben enphangen. Und darumb so haben wir in zu aim rechten werenden phant ingeantwurt und ver- sazt [und verselzen auch wissenleich in kraft diz brieves unser zwo vesten zu Rosmbergk mitsambt der stat daselbs, mit allen den eren, rechten, zinsen, dinsten, nuzsen, gulten], vellen und allen andern zugehorungen, so dann zu denselben geslossen gehorent, wie die dann genant oder gehaissen sein, nichts ausgenomen, a) tak orig. 1) List ten se nezachoval. 2) 11. záři.

Strana 23
Č. 38: 29. září 1420. 23 zu geleicher weis, als wir die dann selber innegehabt und genossen haben unge- verleich, also das sy die in phandes weis innehaben, besizen, nuzen und niessen sullen [fur die vorglenanten vier tausent schok grazz an abslag der nuz, als dann sazs recht ist, als lang unz wir sy der vorgenanten sum grozz genzleich [gerichten] und geweren. Wann wir sy auch mit dem vorgenanten irem gelt ermonen, so sullen sy uns der losung stat tun darnach in dem negsten monet an al le widerred und geverde und uns dann der vorgenanten gesloz wider abtreten unverzogenleich, getreuleich, ungeverleich. Wir sein auch des vorgenanten sazes ir reſchter furstander], scherm und gewer fur all ansprach, als dann saz recht ist. Gieng in aber an dem vorgenanten saz der zwair vesten Rosembergk mitsambt dfer stat daselbs] und aller irer zugehorung, als dann vorbenant ist, icht ab oder das in icht krieg oder ansprach davon auferstunden, van wem das wer, [wie sich das] alles fuget, nichts ausgezogen ungeverleich, und des sy zu schaden kemen, wie dann der schad aller genant und gehaissen mag gesein an all au[szuge, den ir ains odjer ir gewisser schempot an aid und all ander bewerung gesprechen mag sein slechten warten, darumb zugelauben, denselben schaden [zusambt dem haubtglut sullen und wellen wir sy genzleich ausrichten und bezalen. Das geloben wir in ze laisten mit unseren guten treuen ungeverleich und sfullen si das haben zu mir], egenanten Ulreichen von Rosembergk und allen meinen eriben unver- schaidenleich und darzu auf allem unserm gut, das wir hab[en in dem land zu Pehaim o]der wo wir das indert haben oder noch furbas gewinnen, es sei erib oder varnd gut, wie das genant oder wo das gelegen ist, aflles innebeslossen, nichts auslgenomen ungeverleich, und bitten unseren genedigen herrn den kunig zu Pehaim und all sein gewelt im land, das sy dem vorsgenanten hern Rein- prechten] von Walsee, ob er nicht enwer, dann seinen eriben unsers guts alsvil inantwurten und gewaltig machen sullen, wo sy darauf zaigent [an alles gerichte, furbot und chlag so verr, das sy umb haubtgut und allen schaden, so sy dann genomen heten, genzleich, genugsam und unchlaghaft werden. [Ob aber derselb un|ser herr der kunig oder sein gewelt darin saumig weren, so geben wir in ganzen vollen gewalt, das sy sich selber oder aber ir anwselt unsers guts, wo wlir das indert haben, sullen und mugen underwinden und allen iren frum damit schaffen, wie in am allerpesten fugt und walgevelt, und damit [handeln und tun] als mit anderm irem gut so verr und als lang, das sy alles haubtguts und schadens, den sy des dann genomen hetten, als vorbegriffen ist, gen[zleich dovon ausgerlicht und bezalt werden; das ist alles unser gûter will. Und wir, unser freunt noch nymant von unseren wegen sullen noch wellen daz nyndert [widersprechen] noch dawider tun in dhainerleiweis ungeverleich. Wir geloben in auch wissenleich mit dem brief, das wir, unser freunt noch nymant van un[sern wegen] sy an dem ege- nanten irm phant der zwair vesten Rosmbergk und der stat daselbs und an aller irer zugehorung und an allem anderm unserm gut, [als danjn var an dem brief

Strana 24
24 Č. 38—39: 29. září—1. října 1420. nemleich berurt und von uns verschriben ist, dhain irrung, dringen, hindernuz noch beswerung nicht zuziehen noch [tun wellen] in dhainerlaiweis bei unsern treuen ungeverleich. Und wer den brief mit des vorgenanten hern Reinprechts von Walsee oder seiner eriben gutem wsillen in|nehat, dem sein wir aller vorverschriben artikl und punt schuldig und gepunden, und sol auch alle die recht haben, die oben an dem brief [. . . . . . . .Jns geschriben sind, zu geleicher weis, als sy selber, ungever- leich. Und des und alles, als dann van uns nemleich an disem brief verschriben und ausgl... . .. .] den ist, gelob ich egenanter Ulreich van Rosembergh fur mich und all mein eriben dem egenanten hern Reinprechten von Walsee und allen seinen eriben mit [un]sern treuen genzleich stet ze haben und ze volfuren und dawider nicht ze tun noch nymant von unsern wegen in dhainerlaiweis, getreuleich, unge- ver[leic]h. Und gib daruber zu aim vesten urkund den brief besiegelt mit meinem anhangundem insigel. Und zu gezeugnus der sach hab ich fleiz gepeten [die] edelen herren Wilhalm von Potenstain anders von der Schawfel, hern Jankein von Tynecz und den erberen Andree von Mirowicz, das sy ire insigel an [deln brief gehangen haben, in und iren eriben an schaden. Gegeben ist der brief do man zalt von Cristi gepurd vierzehenhundert jar, darnach in dem zwaizigisten jar, am suntag an sand Michels tag. Na perg. proužcích přivěšeny 4 pečeti: 1) větší pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8. 2) z červ. vosku, štít se 3 kosmými pásy, helma s korunou a jeleními parohy, nápis: † s vilhelmi de potnstain 3) z černého vosku, štit s kanči hlavou, nápis: -s Johannis de waldeka- 4) z černého v, na štítě i nad helmou pinta, nápis: -s-andree- de - mirowicz- 39. V Čáslavi, 1. října 1420. Král Zikmund zastavuje Oldřichovi z Rožmberka všechny statky kláštera Zlatokorunského ve 3.000 kop grošů až do jich zaplacení. Praha, archiv ministerstva vnitra: Listiny zrušených klášterů, Zlatá Koruna, or. perg. Pangerl, Urkundb. Goldenkron (FRA. 2, 37) 405 č. 168. — V. Schmidt, MVGDB 32 (1894) str. 321 (reg.). — RI. XI, 4281. — Sedláček, Zbytky register král. 153 č. 1072. O pravosti listiny srv. Pangerl tamže v pozn., Schmidt, MVGD 33 (1895), 184 a Mareš v ČČH. I (1895), 375. Mareš svým výkladem o pravosti listiny po stránce formálni vyvrátil námitky Pangerlovy a Schmidtovy proti ni. K tomu ještě dlužno dodati, že diktátem se shoduje tato listina s řadou listin Zikmundových, nepochybně pravých, z té doby. Malá částka zástavní, která byla Pangerlovi i Schmidtovi hlavním důvodem proti pravosti, nepřekvapuje, srovnáme-li ji s řadou zástav, učiněných Zikmundem v té době; na př. 17. září 1420 zastavil král všechna zboží kláštera Břevnovského v Čechách i na Moravě Janovi z Opočna rovněž ve 3.000 kop (AČ. XV, 176; tato listina se shoduje i formálně s listinou o zástavě Zlaté Koruny). — O zástavách zboží klášterního, Zikmundem učiněných, viz v Palackého Děj. III, 1 str. 409 a d. K zástavě Zlaté Koruny srv. též odvolání zápisů na zboží zlatokorunské z 23. srpna 1422, jež otištěno níže, viz č. 68.

Strana 25
Č. 39: 1. října 1420. 25 Commissio propria domini regis. Nos Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, memorie cummendamus“ tenore presencium significantes quibus expedit universis, quod nos matura deliberacione prehabita et ex certa sciencia nostre maiestatis omnia bona monasterii de Corona ubilibet in dicto regno nostro Bohemie habita, videlicet municiones, opida et villas simul cum censibus et proventibus iustis et legittimis neenon universis utilitatibus, scilicet terris arabilibus cultis et incultis, silvis, pratis, nemoribus, campis, pascuis, aquis, piscinis aquarumque decursibus, molendinis molendinorumque locis et generaliter cunctis utilitatum integritatibus, quovis nominis vocabolo' vocitatis, ad eadem bona de iure spectantibus, pro tribus milibus sexagenis grossorum Bohemicalium, quibus fideli nostro strennuo ac nobili Ulrico de Rosenbergh racione expensarum suarum, per ipsum ad stipendiarios et familiares suos in serviciis nostris regalibus in extir- pacione Wycleffistarum, heretice pravitatis fautorum, procedente expositarum, posita et calculata cum eodem raciocinacione, nostram comperimus sibi debitorie obligari maiestatem, pignori duximus obligandum, ymmo obligamus et inpignoramus per presentes, per eundem Ulricum de Rosonbergh‘ et suos heredes tenendum, possi- dendum ac cum pleno dominio, nichil inde excipientes, utifruendum tam diu, donec sibi aut suis heredibus per nos aut successores nostros reges utputa Bohemie vel alios, quorum interest seu intererit, dicta tria milia sexagenarum grossorum fuerint integraliter persolute," tali condicione interiecta, ut idem Ulricus de Rosonbergh‘ et sui successores abbati de dicta Corona pro tempore constituto et fratribus claustra- libus loci eiusdem victum et amictum et alia necessaria aministrare populosque et villanos in bonis ad dictum monasterium pertinentibus commorantes in antiquis eorum consuetudinibus et libertatibus, quibus ipsi actenus usi fuerunt et gavisi, irrefragabiliter conservare ac tenere. Et quamprimo eidem Ulrico de Rosonbergh vel suis heredibus dicte‘ tria milia sexagene grossorum per nos vel nostros succes- sores predictos vel alios, quorum intérest seu intererit, fuerint persoluted in conti- nenti, sine difficultate et aliquali litigionari processu dicta bona eidem monasterio de Corona remittere et resignare debeat et teneatur. Et quis vel qui cum eiusdem Ulrici de Rosonbergh voluntate presentes litteras habuerit seu habuerint, illi vel illis ius competit omnium premissorum. Harum nostrarum, quibus sigillum nostrum Datum in civitate nostra Czasla- appensum est, testimonio litterarum mediante. viensi feria tercia proxima post festum beati Mychaelis archangeli, anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo quarto, Romanorum undecimo, Bohemie vero primo. Na perg. proužcích přivěšena menší pečet kr. Zikmunda. Na rubu souč. písmem: No 2. List na IIIM kop na Corunské zbožie. Novější regesty. a) tak or. b) tak or. c) tak or. d) tak or., správně persoluta. e) tak or., správně dicta. f) tak or., správně sexagenarum.

Strana 26
26 Č. 40: 17. října 1420. 40. 17. října 1420. Ceněk z Vartenberka a z Veselé slibuje, že nebude překážeti Reinprechtovi z Wallsee, hejtmanu hornorakouskému, v držení hradů na Rožmberce, které mu zastavil Oldřich z Rožmberka; kdyby Oldřich zemřel a jeho panství spadla na Čeňka, jak mu je Oldřich zapsal do desk zemských, bude Ceněk Reinprechtovi ochráncem všech jeho nároků na tyto hrady. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II, 345 No. 1, or. perg. V. Schmidt, Nachträge zum Hohenfurter Urkundenbuch (Studien u. Mitteil. a. d. Ben.-Cist. Orden 1901 (XXII), 444 č. 62 (reg.). Listina psána touž rukou jako výše č. 38. Ich Czenko von Wessels genant von Warttenberg bechen offenleich mit dem brief fur mich und all mein eriben unverschaidenleich, das an mich pracht hat der edelen herr, mein lieber freunt, her Ulreich von Rosenbergk, das im der edel wol- geboren herr, her Reinprecht von Walse, haubtman ob der Enns, vier tausent schokch guter pehemischer grozz prager munz in grosser freuntschaft und fudrung zu seinen merklichen anliegunden notdurften gelihen hat und die er von im berait enphangen hat und daz er dem egenanten herrn Reinprechten von Walse und allen seinen eriben darumb zu aim rechten werenden phant ingeantwurt und versazt hat sein zwo vesten Rosemberg mitsambt der stat daselbs, mit allen den eren, rechten, zinsen, gerichten, nuzen, gulten, vellen und allen anderen zugehorungen, so dann zu denselben geslossen gehorent, wie die genant oder gehaissen sein, nichts aus- genomen, zu gleicher weis, als er dann dieselber innegehabt und genossen hat, also das der egenant von Walsse und all sein eriben die in phandesweis innehaben, besizen, nuzen und niessen sullen nach ausweisung des briefs, so der egenant her Ulreich von Rosenbergh dem vorbenanten hern Reinprechten von Walsse und allen seinen eriben daruber gegeben hat. Als dann der abgeschriben mein freunt, her Ulreich von Rosenbergh mir von sunder freuntschaft wegen alle seine güter und all sein herscheft in die landtavel des reichs zu Pehaim gelegt und verschriben hat, also gelob ich wissenleich mit chraft diz brifs, wie sich der saz vergangen hat, nach ausweisung der brief, die der egenant her Reinprecht von Walsse und sein eriben daruber von meim freunt herr Ulreichen von Rosenbergh und seinen eriben habent, daz das genzleich mein und meiner eriben guter will ist, und sol auch und mein eriben, freunt, noch ander nymant von unseren wegen den ege- nanten hern Reinprechten von Walse und all sein eriben an dem egenanten irm phant der zwair vesten Rosmbergh und der stat daselbs mit irer zugehorung und an allem anderm gut, so mir abgenanten Czenken dann der egenant her Ulreich 1) viz výše č. 38.

Strana 27
Č. 40—41: 17.—26. října 1420. 27 von Rosmberg in die landtavl gelegt und verschriben hat, und als der brief aus- weist, den der egenant herr Reinprecht von Walsse und sein eriben von dem benanten hern Ulreichen von Rosmberg und seinen eriben haben, von mir und allen meinen eriben gen im und all sein eriben dhain schaden, irrung, dringen, hundernus noch beswerung weder mit gewalt noch mit recht nicht zu ziehen tun sullen noch wellen in dhainerlaiweis vil noch wenig getreuleich und ungeverleich. Wer auch, das der egenante mein freunt her Ulreich von Rosenbergh mit dem tod abgieng und das die gûter und herscheft, so er mir dann in die landtavl gelegt und verschriben hat, an mich gevielen, so wil ich und mein eriben des vorgenanten sazs mitsambt allen andern gûtern mit allen" iren zugehorungen, so er mir dann auch in die landtavl gelegt und verschriben hat, des vorgenanten hern Reinprechts von Walse und aller seiner eriben rechter furstand, scherm und gwer für all ans- prach sein in aller der maz und rechten, als mein freunt herr Ulreich von Rosm- berg selber, und als der brief ausweist, den der vorbenant mein freunt herr Ulreich von Rosmberg und sein eriben dem egenanten hern Reinprechten von Walse und sein eriben daruber geben habent getreuleich, ungeverleich. Und des und alles, so dann oben an dem brief geschriben und begriffen ist, gelob ich egenanter Czenko fur mich und all mein eriben mit meinen guten treun genzleich stet ze haben und ze volfueren und dawider nicht ze tun in dhainerlaiweis getreuleich, ungeverleich und gib daruber zu aim vesten urkund den brief, besigelt mit meinem anhangun- dem insigel. Und zu gezeugnus der sach hab ich fleizig gepeten die edelen herren Wilhalm von Potenstain, anders von der Schawfel, hern Janken von Tinecz und den erberen Andre von Mirowicz, das sy ire insigel an den brief gehangen haben, in und iren eriben an schaden. Gegeben ist der brief do man zalt von Cristi ge- purd vierzehenhundert jar, darnach in dem zwaigisten" jar, des phincztags nach sand Gallen tag. Na perg. proužcích přivěšeny 4 pečeti: 1) popis viz u č. 2, nápis: * s czenconis-d-warten- berg 2) Viléma z Potštejna, popis viz u č. 38. 3) Jana z Týnce, popis viz u č. 38. 4) Ondřeje z Mirovic, popis viz u č. 38. 41. V Rozích, 26. října 1420. Otto z Meissavy, nejvyšší maršálek a číšník rakouský, Oldřichovi z Rožm- berka: rozuměl jeho listu o lidech zajatých purkrabím novohradským v popravě kraje vitorazského, jak byli souzeni, a že z toho Oldřich nechce odpovídati; má za to, že není přátelské ani spravedlivé, chytá-li jeden druhému lidi v popravě jeho kraje a nechce-li se z toho odpovídati. Právě mu psal též purkrabí z Nových Hradů, že dva ze zajatých byli odsouzeni, ostatní že jsou na živu; proto prosí a) omylem psáno dvakráte. b) tak or. 4*

Strana 28
28 Č. 41—42: 26. října — 4. listop. 1420. Oldřicha, aby přiměl svého purkrabí, aby živé zajatce se vším zbožím jejich i těch odsouzených vydal purkrabímu na Vitorazi. Žádá za odpověď po svém poslu. — Geben zu Horn am samstag vor sand Symans tag anno etc. XX°. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 214, něm. or. pap., pečeť odpadla. AČ. XXI, 280 č. 9. 42. V Kutné Hoře, 4. listop. 1420. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: nyní nemůže mu poslati pomoci pro porážku svých lidí pod Vyšehradem. Orlik, Schwarzenb. archiv: IV. K 38 registr., or. pap. AČ. I, 15 č. 13. — Palacký, UB. I, 49 č. 46 (reg.). — RI. XI, 4319. Od nezdařeného obléhání Tábora bylo panství Oldřichovo neustále ohrožováno Tábory, kteří mu působili mnoho škod na jeho zboží (FRB V, 431). Dobytí Soběslavě a Vodňan Žižkou, Oldři- chovo dobyti Kamenice (tamže 438) vyžádalo si zajisté mnoho oběti se strany Oldřichovy. Ztráty vojenské se stupňovaly porážkou, kterou utrpěl Oldřich i s jinými pány při dobytí Boru Žižkou (FRB V. 438, Staří letop. čeští 46—47, Tomek, Jan Žižka 64—5, Palacký, Děj. III. 2, 61). A tehdy, v druhé polovici října, dovolával se Oldřich pomoci královy, věda dobře, že Žižka se nespokojí dosavadními úspěchy. Pomoci se mu nejspíše nedostalo, takže vlastnimi silami neuchránil se Oldřich ztráty Prachatic a Příběnic v měsíci listopadu. (FRB V. 442—447, Tomek, tamže 66—71). Oldřichovi posléze nezbylo, než přiznati svou porážku a učiniti příměří 18. listopadu (viz níže č. 43). Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému jsme listu dobře srozuměli. A dáváme věděti, že jsme na to vždy myslili, abychom pomohli. A již jsme na tom byli zóstali, že jsme na pomoc chtěli poslati. Pak nás pohřiechu žalostná velmi pótka zašla, že nám mnoho dobrých a čelných lidí před Vyšehradem poraženo; a to nám překáží, že tú měrú nemóžem žádné pomoci poslati, neb nás k tomu i jiné protivné běhy potkávají, pro něž musíme mysliti o jiné lidé.“ Protož od tebe žádáme, aby nám to za zlé neměl nynie a proto aby sě nad námi nerozpakoval, než nepřátelóm což móžeš aby pře- kážel, buďte číž buďte. A k tomu chcem raditi a pomoci, čímž najlépe a najspíše budem moci, jedno nám málo pohovej, abychom sě zasě mohli sebrati. Na tom nám zvláštní libost a službu ukážeš. Dán u Hory, ten pondělí po Všech svatých, léta královstvie našich uherského etc. v XXXIIII, římského v XI. a českého v prvním létě. Per d. Mixonem de Gemisscze, magistrum monete, Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro sincere dilecto. Pečeť odpadla. a) tak orig.

Strana 29
Č. 43—44: 18. listop. — 5. pros. 1420. 29 43. [V Písku]i 18. listopadu 1420. Jan Žižka z Trocnova, Chval z Machovic, Zbyněk z Buchova, hejtmané táborští, Pavlík z Mužic2 a obec Písecká činí příměří s Oldřichem z Rožmberka až do úterý masopustního (4. února 1421) pod základem deseti tisíc kop grošů; Oldřich má držeti na svém panství čtyři artikuly pražské. — Dán 1. 1420 ten pondělí oktáv sv. Martina. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 216, or. perg. Millauer, Diplomatisch-historische Aufsätze über Johann Žižka von Trocnow (Abhandl. d. kgl. böhm. Gesellsch. d. Wiss. 1824), 56-57.— AČ. III, 280. — Palacký, UB. I, 50 č. 48 (reg). — Toman, Literní památky, duch a povaha Žižkova (Věstník Kr. č. spol. nauk 1893 čl. XVI), 9-10 a poznámky 26—27. (2. vyd. uprav. Bartoš: Toman, Žižkův duch, povaha a lit., str. 66—67). — F. M. Bartoš, Listy bratra Jana Žižky str. 5. — Katalog výstavy na paměť Jana Žižky z Trocnova, str. 16, reg. a podrobný popis, též fotograf. reprodukce. — Něm. překlad má Heermann, Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) str. 96—97. Oldřich vydal pravděpodobně na výměnu list, v němž slíbil držeti čtyři artikuly pražské. Vyplývá to z listu M. Křišťana z Prachatic z 5. pros. 1420 (viz. Toman, Literni pam. str. 27; list Křišťanův otištěn níže); zde se též dovídáme, že kněz Jan, kaplan Oldřichův, v poselství k Pra- žanům ohlásil, že Oldřich chce již artikuly na svém zboží propustiti. Avšak učinil tak až v dubnu násl. roku (srv. níže list Oldřichův z 25. dubna 1421 č. 53; nesprávný výklad Tomkův o propuštění artikulů ve studii Jan Žižka 70—71 opravil Toman v uv. čl. str. 36 a d. v poznámce k listu Žižky a j. hejtmanů z 20. list. 1422, který otištěn tamže na str. 16). Na perg. proužcích přivěšeno 5 pečetí: 1) v zeleném vosku kalich, nad ním hostie, po 2) v zel. vosku stranách kalicha po třech hvězdách, nápis: Hizkonis-capitIII taborienII štít rozpůlený, ve svrchni půli dvě, dole jedna lilie, nad helmou s pokrývadly mužík, držící jednou rukou šavli, druhou vous, nápis: s Chvalonis de Machovicz 3) utržena, 4) z čer. v., v peč. poli helma s pokrývadly a s korunou, nápis: »S- Pavliconis de Mucic 5) větší pečeť kulatá ve žlutém vosku, na štítě český lev, nápis: III civium * de * Pieska (poškozená). 44. V Praze, 5. prosince 1420. Mistr Křišťan z Prachatic Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá na jeho dotaz o požadavcích Pražanů, projevuje mu vděčnost za to, že slíbil propustiti na svém panství čtyři artikuly pražské, a naději, že vytrvá v pravdě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 217, or. autograf. AČ. III, 4 č. 2. — Palacký, UB. I, 52 č. 51 (reg). Modlitbu svú s žádostí všeho spasitedlného, s stálostí v již dávno poznalých pravdách zákona božieho napřed vzkazuje. Pane milý! List tvój radostně sem četl, 1) viz Toman, Lit. pam. str. 26. 2) Pavlík z Mužic, snad hejtman branného lidu v Písku (viz Toman, tamže str. 27). 3) List ten se nezachoval.

Strana 30
30 urozuměv, že, jakož píšeš, dobrého by sě chtěl držeti a zlé opustiti, a zvláště jakož žádáš a prosíš, mohu-li tomu rozuměti, oč stojíme anebo co žádáme, ať bych to dal znáti. Pane milý! Mám za to, že rady tvé ani tebe tajno nenie, oč stojíme, po- něvaž si ty to netoliko všem městóm i pánóm této země, ale i jiných zemí králóm, kniežatóm i městóm německy, česky i latině pod svú a páně Čeňkovú pečetmi psal a ohlásil, oč ste i s námi tu chvíli a ta doba stáli a co sme žádali spolu. A nad to jakož jest kněz Jan, kaplan tvój, poselstvie děje zde před conšely a před staršími z obce od TM“, ohlásil, že by ty těch čtyř kusóv od mistróv a od obce zdejšie vy- daných, o nichžs do cizích zemí dávno psal, již na svém sboží chtěl propustiti: toho sme všichni věrně vděčni, pánu bohu doufajíce, že ten, kterýž jest na tě tajemným a divným súdem svým pád přepustil, jakož slyšíme, zapřenie, ne i odpřisieženie světlé pravdy božie s svatým Petrem,“ a nad to i tupenie též jeho pravdy a sluh jeho věrných a kněží tvých, kteréž si, jakož sě domnieváme, pokánie sobě vydaného miesto bez vinny jímal a v vazby těžké vsazoval, s svatým Pavlem rady mladé a nemúdré, nébrž i sobě na duši, na cti i na sboží převelmi škodlivé v tom po- slúchaje, a s druhé strany bázní člověka smrtedlného anebo přiezní a sliby nejistými otrápen sa, že týž pán bóh všemohúcí dá tobě již pevně potresktanému prorozuměti“, aby věrné jeho božské rady, jíž tebe konečně nezavede, uposlechna, jeho sě viece než smrtedlného člověka i milosti ztracenie i pomsty hrozné budúcie boje a lekaje, a nad to na svój slib a vieru, kterúž si jemu na křtu a potom s dobrým rozmyslem i jeho pravdě sliboval, sě vážně rozpomena, všecku svěckú i lidskú bázeň i přiezeň opovrha, s jeho svatú pravdú skutečně setrval až do konce. A věříme toho dobrému bohu svému, že jestliže sě k světlým pravdám přičiníš, neřádóv jiných v písmě ne- založených sě varuje a ty s opatrnú a múdrú radú řádně stavuje, kteréžto i my bychom rádi stavili, těm nikoli nesvolujíce: že pán z tebe statečného obránce zašlé své pravdě uměje i moha učiniti, tě viece zvelebiti móž než od počátka, pád tento škodný tobě obrátě ku povstání velikému. O artikuléch těch čtyřech, o nichž zprávy žádáš, nenieť úmysl náš, aťby vedle výkladu a rozumu každého kněžka kterakžkoli pozdě učeného měli vedeni, rozumieni anebo držáni býti, ale vedle položenie a rozumu starých svatých, jichžto výkladóm my věřiti chceme a jich sě držeti s boží pomocí až do konce. A přes to jestliže vy, páni, již viece skrze prsty k své záhubě ne- hlediece, svorni budete a světlým pravdám pomocni, a milý pán bóh toto zbúřenie milostivě upokojí, tehdy potřebie bude, aby ode všie obce voleni byli lidé učení, spravedliví a bohabojní, kteříž by k zprávě všie této obce ty jisté i jiné všecky vedle písma svatého sřiediti měli, rozum konečný ohlásiece, a což by neřádného bylo, s pomocí všie obce stavujíce, abyšte vy i s námi v dobrém upokojeni jsúce, pravdy věčné božie skutečně a dokonale velebiece, vesele čakati mohli pokoje ne- Č. 44: 5. prosince 1420. a) tak orig. 1) viz výše č. 25. 2) srv. výše č. 43. 3) Srv. Mat. 25, 72 a d. ta

Strana 31
Č. 44—46: 5. pros. 1420 — 4. ledna 1421. 31 beského. A ostatkuť TM“ kněz Jan, tvój kaplan, zpraví. Psán v Prazě ten čtvrtek před svatým Mikulášem. Mistr Křišťan. Na rubu: Nobili domino Ulrico de Rozmberg, fautori suo. Pečeť odpadla. 45. 1420. Materna z Ronova a na Vožici žaloval Oldřichovi z Rožmberka na Vítu ſze Rzavého], úředníka choustnického, že lidi jeho s vozy a koňmi zastavuje a statek jejich béře, a žádal o nápravu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanův regest v geneal. Křineckých z Ronova. 46. 4. ledna 1421. Oldřich z Rožmberka dovoluje opatu a kanovníkům řádu sv. Augustina kláštera v Třeboni, aby na dobu husitského pronásledování opustili svůj klášter. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 220, or. pap. Salvator noster, previdens persecucionem suorum fidelium, alloquitur iuxta ewangelium Mathei X° discipulos suos, inquiens!: „Cum persequuntur vos in ista civitate, fugite in aliam“, in eo et illorum successores adhortans. Et quia persecucio inmanis et sevissima et quasi a seculis inaudita iam quasi toti orbi cognita heu in regno Boemie per plures annos continuata ad tantum excrevit, quod nedum fideles sacerdotes Romane ecclesie obedientes per inmersionem aquarum gurgitibus, ignis concremacionem et alia genera mortis exquisita deiciuntur et exterminantur, verum eciam et ceteri fideles plebezei, equalibus et maioribus tormentis afflicti, atrocius abolentur, ita quod verendum est illud adimpleri apostoli ad Hebreos VII°, in quo inquit:? "translato sacerdocio necesse est, ut legis translacio fiat“, nisi Altissimus oculo sue pietatis respiceret affliccionem suorum fidelium et benignius succurreret et truces tyrannos predictam persecucionem exercentes de medio submoveret. Quapropter nos Ulricus de Rosenberg venerabili patri abbati" et honorabilibus ac re- ligiosis dominis canonicis regularibus ordinis s. Augustini monasterii nostri in Witi- genaw professis, devotis nostris dilectis, volentes eosdem magis securos et tutos reddere metumque, qui posset cadere in constantes viros, ab eisdem elidere, ex certa nostra sciencia indulsimus et cum amaritudine cordis presentibus indulgemus, ut dicta persecucione vigente et durante se a dicto nostro monasterio, in quo pro- 1) Mat. 10, 23. 2) Hebr. 7, 12. 3) opat Ondřej (viz niže č. 48).

Strana 32
32 Č. 46—48: 4.—25. ledna 1421. fessi sunt, absentare valeant atque possint. Rogamus igitur cordintime ex totis desideriis universaliter singulos, ad quos presentes nostre litere pervenerint, et signanter venerabiles patres et dominos abbates seu prepositos ac conventus supra- dicti ordinis professos, quatinus divine remuneracionis intuitu prefatos dominos a proprio ipsorum monasterio occasione premissorum sic orbatos et emissos vestris sacris cetibus velitis benignius aggregare et in vite necessariis graciosius subvenire, inde haut dubium preter terrene laudis preconium coronas inmarcescibiles in cele- stibus recepturi. Datum anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo primo die quarta mensis Januarii. Níže připsáno Oldřichem vlastnoručně: Volumus tamen et presentibus spondemus eosdem finita predicta persecucione ad id nostrum monasterium graciosius revocare. Na rubu listu přitištěna krytá velká pečeť Oldřichova, popis viz u č. 8. — Písmem 15. st.: Canonici regulares exeunt de Trzebon. 47. Ve Vídni, 16. ledna 1421. Albrecht, vévoda rakouský, Oldřichovi z Rožmberka: aby se zasadil, aby byli se ctí propuštěni z vězení jeho lidé Jindřich z Gapelbachu, Arnošt Dorner a Hanuš — Reiffendorffer, které ve službě Oldřichově zajali Husité a Oldřich od nich vyplatil. Geben ze Wienn an phinztag vor sand Anthonien tag anno 1421. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 221, or. pap. s přitištěnou krytou pečeti. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V. Reg. č. 1195. — AČ. XXI, 281 č. 10. 48. 25. ledna 11421]. Ondřej, opat kláštera Třeboňského, Oldřichovi z Rožmberka: zpráva o jednání s Budějovskými o pomoc Třeboni proti Husitům. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 196, or. pap. List tento lze nejspiše zařaditi k r. 1421. Boj Oldřichův s Tábory byl zahájen v r. 1420. Na podzim toho roku byly ztráty Oldřichovy zvláště značné, pročež nehledě k příměří, učiněnému s Tábory do 4. února 1421 (viz výše č. 43), zabezpečoval se proti dalším útokům. Asi poč. února r. 1421 si stěžoval králi, jak jeho zboží jest ohrožováno Husity (srv. níže č. 50). Modlitba věrná napřed. Pane milý, rač věděti, že jsem pilně mluvil s Budějov- skými o pušky i jiné pomoci. Tu pan Krajieři i s konšely a staršími utázavše 1) Lipolt Krajíř z Krajku a z Landštejna, hejtman budějovský (srv. Palacký, UB. I. 27 č. 21).

Strana 33
Č. 48—49: 25. ledna — 3. února 1421. 33 sě, tak jsú odpověď dali: Nynie čekáme na sě nepřátel každú hodinu, protož musieme sě najprv opatřiti, než vskóře má nám lidu přibýti i pušek drahně. A když to bude, tehdy to převrhúc, což mimo potřebu moci budem, chceme rádi k Třeboni uděliti pušek, střelcóv i lidí. Protož, milý pane, rač na to pomysliti, aby mezi tiem tvé dobré nebylo obmeškáno. Také mnozí jsú se mnú mluvili z starších měštěnóv řkúc: Divíme sě, co pán miení, že nám nic nezkáže, kterak miení sobě činiti. Tu sem já omluvil to, že TM' chce je skoro obeslati o to, a to jsú rádi uslyšeli. Také sú slíbili Jaroše i jiné naše, když by měli co činiti neb je honili, na město pustiti a jim Datum in Conversione s. Pauli. pomáhati. Andreas, abbas monasterii in Třeboň. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Roznberg, domino nostro gracioso. Pečeť odpadla. 49. V Lomnici, 3. února [1421]. Jan Roháč z Dubé, hejtman na Lomnici, Oldřichovi z Rožmberka: odpo- vědný list. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 222, or. pap. AČ. VI, 395 č. 1. — Palacký, UB. I, 62. č. 63 (reg). — F. M. Bartoš, Listy bratra Jana Žižky, str. 28. Urozený pane! Jakoš sem dříve psal,2 napomínaje tě z lásky jako tvoj chudý přítel přirozený, aby sě neprotivil pánu bohu a jeho svatým pravdám, a chtě rád viděti, aby tudy i na duši i na zbožie dále nehynul: a ty si mi žádnej odpovědi na to nedal. A jáť skrze to jinak nemohu rozoměti, než že nemínieš pravdy božie a jeho svatého zákona šířiti a hájiti mečem, jakož to na křesťanského rytieře sluší. Neb každý křesťanský rytíř na to jest pás vzal a mečem sě opásal, aby pravdu božie šířil a jeho svaté čtení velebil a neřády Antikristovy tupil, což by najdále mohl, jakožť sem v prvniem listu vše o tom dosti rozomně psal a odpovědiť sem žádnej od tebe na to neměl. Protož věz, žeť v příměří i v nepříměří podle pána Jesu Krista s věrnými bratřiemi Táborskými stojím a státi miením i s svú bratří i s svými služebníky i pomocníky i s těmi, ktož pro mě co chtí učiniti; a proti tobě a proti tvým služeb- níkóm i pomocníkóm i tvým poddaným ničiemž nechci vinen býti i svými těmi 1) Opat Ondřej připominá se v l. 1402—1422 (Salaba, ČČM 1899, 279). 2) List ten se ne- zachoval. 5 A ASy

Strana 34
34 Č. 49—50: 3.—8. února 1421. svrchupsanými všemi. Purificacionis. Datum in Lompnicz proxima feria secunda post festum Jan z Dubé Roháč, hautman na Lompnici. Na rubu: Urozenému pánu p. Oldřichovi z Rozenberka a pánu na Crumlově buď list dán. Pod podpisem jest přitištěna krytá pečeť. 50. V poli před Kladruby, 8. února 1421. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby neuzavíral příměří s Žižkou a aby přispěl na pomoc Krajířovi z Landštejna, hejtmanu budějovskému. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 223, or. pap. Palacký, UB. I, 63 č. 65. — RI. XI, 4446. Commissio propria domini regis. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Nobilis et magnifice, fidelis nobis grate et sincere dilecte! Intimastis nobis, quomodo Syska, specialis promotor et director heresis wiklephistice, nunc in regno nostro Bohemie in orthodoxe fidei ymmo tocius christianitatis despectum pululantis, gentes predictam heresim foventes et dirigentes contra vos ad destruendum et derobandum bona vestra congregaret. Super qua intimacione eidem fidelitati vestre multiformes referentes graciarum acciones, eandem fidelitatem vestram regio ex affectu requirimus et rogamus, eidem mandantes, quatenus cum prefato Syska heretico nullas treugas inire presumpmentes, potenciam eiusdem totis vestris viribus dispergere et contra eundem et eidem adherentes tociens, quociens opportunum fuerit, bellicose iuxta virium vestrarum qualitatem" procedere et eidem hostiliter obviare velitis et debeatis. Preterea fideli nostro Kreyer de Lanthstein, capitaneo de Budweis, ad resistendum prefato Syska et aliis eidem adherentibus subsidium et auxilium iuxta totarum virium vestrarum qualitatem prebere non pretermittatis, singularem complacenciam nostre maiestati exhibituri et fidelitatis vestre expressam experienciam ostensuri. Datum in descensu nostro campestri prope claustrum Cladrubiense sabbato proximo ante dominicam Invocavit, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XXXIVto, Rom. XI° et Bohemie primo. Na rubu: Nobili et magnifico Ulrico de Rosemberg, fideli nobis grate et sincere dilecto. Pečeť odpadla. a) násl. obviare škrtnuto.

Strana 35
Č. 51—52: 24.—26. února 1421. 35 51. V Budějovicích, 24. února 1421. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: jejich hejtman Krajíř chce pro svůj spor s ním před krále se postaviti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 224 a, or. pap. AČ. III, 5. č. 3. Službu naši napřed, urozený pane milý. Vašemu sme listul dobře rozuměli, v němžto nám píšete, že ste žádné odpovědi podovné od p. Krajieře nemohli mieti. Rač VMť věděti, žeť sme my konšelé i někdeří naši přísěžní z obce onady vedle toho byli, žeť p. Krajieř k vašim poslóm mluvil, žeť o těch věcí, kteréž mezi vámi jsú,“ chceť rád na KM“ dosti mieti a na to zaručiti, že se chce i svými o to před KM' posta- viti, kterýmž vinu dáváte, ač vy také chcete též učiniti a na to zaručiti, aby sě postavil před KM“ i svými, kterýmž Krajieř vinu dává. A jakož dále píšete, abychom nedali vám překážeti na naše město: račtež věděti, žeť KMť dala nám p. Krajieře do našeho města za hauptmana i přikázal jemu, aby zlým, kteřížby zlé viery byli, škodil. A to přikázánie královo jest vám p. Krajieř vzkázal po našem rychtáři i po Maršíkovi z Húzné“ a vy ste k tomu povolili, řkúce, žeť o žádnému zlému státi nechcete, buďtež to vaši nebo ne vaši. A na tom p. Krajieř ješče dnes stojí, žeť žádnému dobrému nechce překážeti, než zlým, vedle královo přikázánie a vaše povolenie. A jakož nám najposlé píšete, že by nás chtěl raděj mieti za súsedy než za nesúsedy etc.: VM' dobře vie, žeť sme to i svým hauptmanem ukázali, svým zbožím a životem, Datum anno žeť sme vaši dobří súsedé vždy byli a nad námi nikdá nezcházelo. etc. XXI. feria secunda post Oculi in die s. Mathie. Purgermistr, rychtář i konšelé z Budějovic. Na rubu: Nobili domino Ulrico de Rosenberk etc. domino nobis favoroso. Pečeť odpadla. 52. 26. února 1421. Oldřich z Rožmberka Budějovským: chce také s Krajířem před krále se po- staviti a podle jeho rozkazu učiniti. 3) Přičinou 1) List ten se nezachoval. 2) Lipolt Krajíř z Krajku, hejtman budějovský. sporu bylo, že Přibík z Mladějovic, služebník Oldřichův, odňal Krajířovi k ruce svého pána vsi Ponědraž, Nákeř, Děvčice a Dubence (na Budějovsku), viz Březan v ČČM 1828 IV. 56—57; na uloupení vsi stěžoval si také Krajiř Albrechtovi Rakouskému — viz níže v listu Albrechtově 4) Maršík z Houžné (býv. tvrz a ves sz. od Budějovic), o něm Krajířovi z 24. pros. 1422 (u č. 52). viz Sedláček, Hrady III. 290. 5*

Strana 36
36 Č. 52: 26. února 1421. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 224, koncept. AČ. III, 6. č. 4. Lipolt Krajíř z Krajku i Oldřich psali o svém sporu Albrechtovi Rakouskému, který pak smluvil s králem Zikmundem, aby ten spor byl urovnán pány Janem hrab. ze Šaumburka a Ottou z Meissova. Dovídáme se to z listu Albrechtova Krajířovi z 24. pros. 1422, který zní: Lieber getreur von Kreig! Als du uns geschriben und geklagt hast, wie dir der von Rosenberg etleiche dörfer und auch etleich der dein beraubt und angriffen habe, das haben wir wol verstanden und lassen dich wissen, daz uns der egenente von Rosenberg auch geschriben und geklagt hat, wie du in und die seine angreifen und scheden zuziehen wellest; und wann unser genediger herre der Römisch kunig, bei dem wir ietz neulich sein gewesen, mit uns verlassen hat, dir und auch dem von Rosenberg ze schreiben, daz ir all solich sachen in güten lasset angesteen und in ungüten miteinander nichts ze schaffen habet, untz auf solich verhörung, so der von Schawmberg und der von Meissaw, si bed oder ir ainer, zwischen eu tun werdent, als das vormals verlassen ist: davon begern wir an dich mit ernste, daz du das also tun und die sachen in güten angesteen lassen wellest unz auf dieselben verhörung und dem von Rosemberg und den sein in der zeit dhain angriff nicht tust, wan wir das dem von Rosemberg zu gleicher weis auch geschriben haben; und wenn dir die vorgenenten, der von Schawmberg und der von Meissaw, si bed oder ainer, ainn tag benennen, daz du denn darauf komest, so hoffen wir, daz ir bei demselben tag gütleich miteinander geslichtet und uberainbracht werdet. Geben zu Wien an dem heiligen weinacht abent anno etc. vicesimo secundo. — Palacký, UB. I. 278 č. 253. (Z orig. měst. archivu v Č. Budějovicích, nyní v nár. museu v Budapešti). — Král vyzval 5. února 1423 Oldřicha, aby se rozsudku obou pánů podrobil, viz níže č. 77. Ulricus de Rosenbergh. Súsedé milí! Jakož jsem vám dřéve psal i Krajieřovi, že chci na KM“ přestati, v tom jsem nemohl ani od vás ani od Krajieře nižádné odpovědi mieti, by moji měli v pokoji býti v tom času od vás; i ještě z toho listu, jakož jste mi dnes poslali,“ tomu nerozumiem, byť moji mohli v pokoji býti dobří, ješto k Tháboróm nehledie. A také jakož píšete, že Krajieř chce před KM“ býti a to chce zaručiti a já také abych zaručil, a komužby on vinu dal, abych se všemi stál před JM“: když před JM“ budu, tu což mi JM' káže, toť chci učiniti k JM“ kázání; nebť jsem v jeho zemi lépe usedl nežli Krajieř.“ A také Krajieř toho nemóže řéci v pravdě ani vy, bych já zlých hájiel proti KM“; než toho sem na Krajieřovi ani na vás nikdy nemohl mieti, byť dobří, i královi i moji, pokoj mohli mieti a toliko nad zlými bylo pomzstěno. A nemámť za to, byť vám Krajieř byl dán za hauptmana, byť mě i mé chudé lidi hubil nevinně. A píšete, že Krajieř nižádnému dobrému nechce překážeti; učiní-li to, tomu sem rád. A píšete, že jste moji dobří súsedé byli, neb sě vám to dobře hodilo, a zachováte-li to, ještě sě vám bude lépe hoditi. Datum feria IIII. post Oculi anno etc. XXI°. Touže rukou níže: Dominus Ulricus de Rosis scribit Budwicensibus. 1) O tom neni jiných zpráv. 2) tyto listy se nezachovaly. 3) viz výše č. 51. 4) Kra- jířové pocházeli z Kraňska; prvni z jejich rodu usedl v Čechách Kunrát, který byl od r. 1380 hofmistrem královským.

Strana 37
Č. 53—54: 25.—27. dubna 1421. 37 53. V Krumlově, 25. dubna 1421. Oldřich z Rožmberka ohlašuje, že král propustil čtyři články pražské až do řádného slyšení, a také on dává jim svobodu na svém panství až do toho slyšení. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 226, dva orig. (A, B). AČ. III, 225 č. 22. — Palacký, UB. I, 87 č. 83 (reg.). Všem pánóm, rytieřóm, panošěm, měščanóm i všelikakým lidem obecným, kdež by sě koli“ ve jméno božie shledali, já Oldřich z Rosenberka dávám věděti: žeť ty čtyry kusy, o kteréž jsú Pražené a jiní dobří lidé stáli, KMť propustil do řádného slyšenie; i já také těm čtyrem kusóm dávám svobodu na svém panství do toho dalšieho řádného slyšenie. Pakliby kto na tom nechtěl přestati a zemi chtěl dále hubiti a které dále neřády vésti, tehdy všem uffám dobrým lidem,“ že sě k tomu přičinie, aby ty neřády stavovány byly; a mně a jiným všem, ktož by obecné dobré Dán na Krumlově ten pátek na s. Marka této země milovali, pomocni budete.“ léta božieho etc. XXImoh Pod textem přitištěna malá pečet Oldřichova, popis viz u č. 2. 54. V Krumlově, 27. dubna 1421. Oldřich z Rožmberka vyznává, že prodal Reinprechtovi z Wallsee, hejtmanu hornorakouskému, městečko Haslach se svolením lenního pána Jiřího, biskupa pasovského. Svědčí: Vilém z Potštejna, Jan z Riesenburka a Jan z Týnce. J. Stülz, Zur Geschichte der Grafen von Schaunberg im Lande ob der Enns, Notizenblatt d. Wien. Akad. d. Wiss. 1852 (II.) 10 č. 257 (reg. z orig. v archivu Starhemberském v Eferdinku). Biskup Jiří z Hohenlohe, řišský kancléř, chtěl před tím městečko sám koupiti a uložil to učiniti svému úředníku Ondřeji Harlemspergrovi v Pasově; psal mu 13. dubna téhož roku: Uns ist zu wissen getan, wie das der edl unser lieber freunt Ulreich von Rosenberg den markt Haslach mit seiner zuegehôrung verchaufn well oder hab verchauft. Wer dem also, emphelhn wir dir ernst- leich, das du dann denselbn chauf uns und unserm gotshaus haldest umb solich gelt, als dann der chauf gemacht sol werdn oder gemacht ist, wann wir sein recht habn nach dem und der obgenant markt von uns lehn ist und ist auch von seinn vodern selign mit chauf von unserm gotshaus hin- dann pracht wordn; darzue habn wir auch brief von seinn vodern, wie es darumb gestalt sol sein. a) chybi v A. b) že B. c) i já těm kusóm čtyřem svobodu také dávám B. d) všem f)iB. g) byli B. h) Dán dobrým lidem ufám B. e) aby ti neřádové staveni byli B. v pátek den svatého Marka leta etc. XXI° B. 1) O tom není jiných zpráv; srv. Palackého Děj. III. 2, 85. 2) Teprve nyní učinil Oldřich, co slibil při uzavření přiměři s Tábory z 18. listop. 1420; srv. pozn. u č. 43. Také na sněmu čáslavském v červnu přistoupil Oldřich na čtyři články pražské (srv. zápis sněmu ze 7. června 1421 v AČ III. 226 a d., viz níže č. 55).

Strana 38
38 Č. 54—57: 27. dubna — 8. srpna 1421. Und hietest du aber dizmals soleich gelt nicht berait, das verchund uns, so wellen wir dir es dann darnach fuederleich schiken, das zu bezalen. Gebn zu Regnspurg am suntag Jubilate anno etc. XXImo. (Třeboň, Schwarzenb. archiv, sign. II. 92. 1a, souč. opis). — Opis tohoto listu měl Oldřichovi doručiti Matěj Višně z Větřní, purkrabi krumlovský, jemuž jej poslal Ondřej Harlemsperger 21. dubna (tamže II. 92. 1, or. pap.). 55. V Čáslavi, 7. června 1421. Oldřich z Rožmberka účastnil se za katolickou stranu sněmu čáslavského ve dnech 3.—7. června 1421; v zápise sněmu tohoto ze 7. června byl jmenován Oldřich na prvním místě mezi pány a ustanoven jedním z dvaceti vladařů a správců k řízení a obraně země České. Zápis sněmu otiskl z rukop. Lobkov. knihovny Palacký v AČ. III, 226 č. 24. — Vavřinec z Březové (FRB. V., 486 a d.) má znění poněkud odlišné; s ním se shoduje souč. opis v Třeboň. Schwarzenb. archivu (Hist. 230.). Srv. Palacký, Děj. III, 2 str. 88 a d., Tomek IV2, 158 a d., Novotný ve Sborníku Žižkově 1424—1924, str. 116 a d. 56. [Koncem července nebo zač. srpna 1421]. Oldřich z Rožmberka, Čeněk z Vartenberka a jiní páni zvali Pražany a ostatní města pod obojí ke dni 17. srpna (na první neděli po Nanebevzetí P. Marie) na sjezd do Českého Brodu, kde se mělo jednati o uspořádání království a jednotné obraně pravdy [de bono regni statu, ordine et disposicione ac veritatis unanimi defensione]. Vavřinec z Březové, FRB V. 509. — O tomto sjezdu, který byl přeložen do Kutné Hory, viz Novotný ve Sborníku Žižkově 1424—1924, str. 120 a d., kde uvedena ostatní literatura. 57. 8. srpna 1421. Oldřich z Rožmberka svoluje, aby kněz Jan, syn Kunatla z Bavorova, prodal Mikšíkovi ze Záluží plat v Třešňovicích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 406 č. 1., or. perg. My Oldřich z Rosenberka vyznáváme za sě i za své budúcí tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že nám i našim předkóm Cunatl měště- nín z Bavorova vložil k věrné ruce ve dcky zemské osm kop a pět grošuov platu ročnieho v Třešovicích. Protož ku prozbě kněze Jana, syna nahořepsaného Cunatle, 1) Třešňovice, Třešňovec (Kerschbaum), ves v okr. Kaplice, patřila kdysi ke zboží rožmberskému.

Strana 39
Č. 57—58: 8. srpna — 22. září 1421. 39 přivolili sme a tiemto listem přivolujem, že jest prodal deset a sto grošuov toho platu slovutnému panoši Mikšíkovi z Zálužie i jeho budúcím na lidech, jménem na Vackovi tři a padesát grošuov a tři penieze, na Martinovi Majkovi pět a puol kopy grošuov a na Michalovi Novákovi jedenmezcietma grošuov a čtyři penieze. Protož slibujem dobrú naší věrú nahořepsaných deset a sto grošuóv Mikšíkovi a jeho budúcím z desk propustiti, když by nás neb jeho budúcí napomenuli, kdybychme sě náhodů do Prahy ke dckám přihodili. Pakliby našie jiezdy náhodné do Prahy sčekati nemohli, tehda slibujem naší dobrú věrú před úředníky praskými, kteréž by Mikšík svrchupsaný neb jeho budúcí na svuoj náklad před nás přivedli, ten plat deset a sto grošuov jim propustiti beze všie odpory a nesnáze. A ktož by tento list měl s Mikšíkovú vuolí dobrú, ten bude též právo ke všem nahořepsaným věcem mieti, jakžto on sám. Tomu všemu na jistost a pevnost svú jsme pečet k tomuto listu přivěsili a prosili sme urozeného pana Viléma z Potenstajna sedě- ním na Mainstajně, slovutného Buzka z Rovného, kteříž jsú na svědomie všech svrchupsaných věcí své pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtvrtého jedenmezcietmého léta, ten pátek před Matkú boží na nebesa vzetie. Na perg. proužcích přivěšeny tři pečeti: 1) chybí, 2) Viléma z Potštejna, popis viz u č. 38. 3) z černého vosku, na štítě koule s třemi pery, nad helmou rohy, z nichž každý je ozdoben čtyřmi svislými pery, nápis: S buzkonis-de-rowny. — Na rubu písmem 15. stol.: List Kunatlikóv z Bavorova. 58. V Bratislavě, 22. září 1421. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby se spolu s Janem z Leskovce, jakožto vykonavatelé poslední vůle Oldřicha řeč. Vaváka z Hradce, snažili vrátiti sirotkům a vdově po Janovi z Hradce část města Hradce a ostatní zboží, jichž se Oldřich Vavák zmocnil po smrti svého bratra Jana z Hradce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. von Neuhaus, or. pap. RI. XI, 4608. Sigismundus dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie etc. rex. Nobilis fidelis dilecte! Percepimus, qualiter Ulricus dictus Wawak de Novadomo" pridie2 diem clausit extremum. Et quia te cum Johanne Lesskowecz" in suos testa- 1) Oldřich řeč. Vavák z Hradce, husita, byl mladší bratr Jana z Hradce, který stál na straně katolické. Po smrti Janově († 3/XI. 1420) zmocnil se Oldřich panství a té části města Hradce, která patřila oběma (Sedláček, Hrady IV. 39.). 2) 21. září. Tomek IV2 198 uvádi (bez udání pramene), že zemřel morem 22. září. 3) Jan z Leskovce, držitel Horní Cerekvice.

Strana 40
40 Č. 58—59: 22. září — 10. října 1421. mentarios prefecerit et elegerit, adhuc existens compos racionis, et quia idem Ulricus, dum in humanis ageret, bona orphanorum nobilis Johannis de Novadomo bone memorie ipsiusque relicte violenter occupavit et eadem occupata minus iuste detinuit usque ad mortis sue tempus prefatusque Johannes nobis multiformiter tam in vita quam in lecto egritudinis decumbens pueros suos et uxorem sub spe fidu- cie singularis protegendos commendavit, verum merito ad hoc nostra intendit sere- nitas, quod hiis benignam impendamus benivolenciam, a quorum progenitoribus nonnulla grata servicia meminimus recepisse. Ideo tue fidelitati districte precipimus et mandamus, quatenus ad hoc cum prefato Leskowecz intendatis, ut mox visis presentibus prefatis orphanis de Novadomo ipsorumque genitrici de universis bonis, videlicet de parte civitatis Novedomus et aliis bonis, villis et pertinenciis, que prefatus Ulricus violenter sibi attraxit et occupata detinuit per officiales suos, qui iam tuam et prefati Leskowecz iussionem respiciunt, condescendere et prefatis orphanis ipsorumque matri ac eorum officialibus absque contradiccione facias assig- nare, in hoc zelum, quo prefatis orphanis ex linea consanguineitatis astringeris, per- fecte ostensurus nobisque in eo valde complacebis. Datum Posonii in die sancti Mauricii martyris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo quinto, Roma- norum duodecimo, Boemie vero secundo. Ad mandatum domini regis Michael canonicus Pragensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, nobis fideli dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 59. Na Helfenštejně, 10. října 1421. Petr z Kravař a ze Strážnice Oldřichovi z Rožmberka: aby věřil jeho poslu, Přibíkovi z Houžové. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Světecký II. 557, opis 18. století. Urozenému panu Oldřichovi z Rožmberka já Petr z Kravař a z Strážnice službu svú vzkazuji. Urozený pane ujče milý, posílám k tobě panoši Přibíka z Hiczné', věrného a milého, listu tohoto ukazatele, mého úmysla úplně naučeného. Protož prosím tebe, milý ujče, což s tebou nynie ode mně mluviti bude, aby jemu toho tak úplně uvěřil, jako bych sám s tebou osobně mluvil. Datum Helfenstein feria sexta ante festum s. Galli anno D. MIIIIXX primo. 1) přepsáno chybně nejspíše z „Huzové“, Hůzová, Houžová, podle pramenů byla vesnice u Šternberka na Moravě (srv. na př. CDM XIV. 102); zde by se to shodovalo, poněvadž Petr z Kravař držel Šternberk a Přibík z Houžové byl tedy z jeho panství.

Strana 41
Č. 60—61: 15. října — 11. listop. 1421. 41 60. V Eggenburce, 15. října 1421. Albrecht, vévoda rakouský, Oldřichovi z Rožmberka: žádá jménem královým, aby vydal zboží po Janu a Oldřichovi z Hradce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. v. Neuhaus, or. pap. Albrecht von gotes gnaden herzog ze Osterreich etc. Edler und besunder lieber von Rosemberg. Wir lassen dich wissen, daz uns .. der allerdurleuchtigist furst, unser gnediger lieber herr sweher und vater, her Sigmund Romischer etc. kunig, ainen verslossen brief dir ze antwurten zugesandt hat, den wir dir hiemit schicken, und hat uns empholhen, aller der leut, geslosser und guter, die weilent Janen von Newnhaus zugepurt habent, der er gerhab und verweser sei, und auch Ulreichs vom Newnhaus leut, geslosser und guter, der laider nicht in kristenlichem gelauben verschaiden sei, und darumb im dieselben leut, geslosser und guter als ainem erbherren zu gepuren, uns zu seinen handen ze underwinden, die du iez innhabest.? Und darumb begern wir von des obgenan- ten unsers herren .. des kunigs und unsern wegen und bitten dich mit ganzem fleiss, daz du uns der obgenanten baider vom Newnhaus leut, geslosser und guter nach desselben unsers herren .. des kunigs gescheft, schreiben und emphelhen, so er uns darumb getan hat, unverzogenlichen abtretest und uns darin dhain irrung nicht tust, sunder daran seist, damit dieselben leut, geslosser und guter zu unsern handen geantwurt werden. Und begern darumb dein verschriben antwurt Geben ze Egemburg an mitichen nach sant Kolmans an verziehen ze wissen. tag anno etc. quadringentesimo vicesimo primo. D. dux in consilio. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 61. 11. listopadu 1421. Oldřich z Rožmberka Reinprechtovi st. z Wallsee: aby mu oznámil, s jakými zprávami přijeli Reinprecht ml. a vévoda Albrecht od krále, jehož pomoci jest zemi 1) Jan z Hradce zemřel bez dospělých dědiců, proto jeho zboží spadlo v poručenskou moc královu; srv. Sedláček, Hrady IV. 39. 2) Oldřich držel zboží hradecké, byv ustanoven vykona- vatelem poslední vůle Oldřicha řeč. Vaváka z Hradce; srv. list králův Oldřichovi z 22. září 1421, výše č. 58.

Strana 42
42 Č. 61: 11. listop. 1421. proti Husitům velmi třeba; rád by ke králi a vévodovi zajel; dále o Válkovi z Hor. Rožmberka, který oloupil jeho lidi, o hradu Louzku a zprávy o Žižkovi. Praha, archiv Národniho musea: odd. H, „Rosenberk“, or. pap. Schulz v ČČH 1905, 203 a Novotný, Katalog výstavy na paměť Jana Žižky z Trocnova str. 18—19, otiskli z tohoto listu jen zmínku o Žižkovi. Edler wohlgeborner herr und lieber swager, mein freuntlichen dienst voran. Mir ist gesagt worden, wie eur sun, mein lieber swager herr Reinprecht, wider anhaim chumen sei und auch mein gnediger herr der herzog wider gen Osterreich chumen sei. Pitt ich eur freuntschaft, daz ir mich wissen lasset, wie die und in welher mainung von meim gnedigen herren dem kunig gescheiden sind und was sein mainung sei. Maint er mit seiner macht her in daz land ze chumen oder nicht? Wenn chumpt er nicht bei zeiten, so sei wir gar verlassen und verwaist leut. So han ich auch vil meiner diener, die den Hussen gunstig sind gewesen, von mir getan und geurlaubt, daz ich an gesind gar arm pin. Und wollt auch all tag geriten sein zu meinen gnedigen herren dem kunig und dem herzogen, wo ich die peieinander hiet west ze suchen, dorauf han ich meiner diener ain gesandt, daz sich der des scholt erfragen und mich des underweisen, der mir noch nicht wider chumen ist.2 Auch, lieber swager, der Walch von Aber Rosenbergh" ist vor mein gewesen von meiner leut wegen, die er gefangen het und sunder von des ainn wegen, den er gemartrt hat und maint dem nicht wider ze kcheren dritthalb schok, die er von im genomen hat; ich schaff denn daz mit im, awer daz recht well er darumb leiden nach eurs landes gewanhait. Verstet eur freuntschaft wal, daz mir des nicht ze tun ist durich anderr leut willen, daz ich den armen man das recht darumb schull suchen lassen in andern landen. Davon pitt ich euer freuntschaft, ir schafft mit dem Walchen meim armen mann wider ze kcheren. Auch als ich euer freuntschaft pei dem Harracher‘ von Lausek’ wegen enpoten het, das get noch albeg fur sich. Auch wisset, daz der Zisska wolt ieczund die vest Krassikow, die er dem von Swambergh hat mit verratnus angewunnen," gespeist haben." Nu ist der land- a) tak orig., správně „abgewunnen“. 1) Král byl tehdy s velkou moci na Moravě a chystal se do Čech; vév. Albrecht Rakouský byl mu na Moravě vojensky nápomocen (srv. Kurz, Oesterreich unter K. Albrecht dem Zweiten II, 51 a d.). 2) Oldřich pomýšlel na opětné spojení s králem a hledal přiležitosti (FRB V, 525); naskytla se mu, když král přijel do Jihlavy (tamže 531). Srv. Palacký, Děj. III. 2, 127, Tomek, Děj. Prahy IV2, 216. 3) na Rožmberce byly dva hrady: horní a dolní, nyní starý a nový zámek (Sedláček, Hrady III. 99). 4) snad Petr Harachéř, srv. č. 13. 5) Louzek, hrad nedaleko Rožm- berku, snad patřil Rožmberkům (Sedláček, Hrady III 240-1.). 6) Žižka dobyl Krasikova na Bohuslavovi ze Švamberka v lednu t. r., viz Palacký Děj. III, 2. str. 68 a d., Tomek, Jan Žižka 77. Srv. níže č. 65.

Strana 43
Č. 61—62: 11. listop. 1421—8. března 1422. 43 frid aus Pylzner kreis zugefaren und hat sich fur dieselb vest geslagen und den Zissken der vest nicht speisen lassen. Nu hat der Zisska umbgeslagen und ligt mit den Hussen ze Glataw und hat cham reitunder vier hundert und gennder pei anderthalb tausenten.2 Davon, wann mein herr der kunig darzu tun wolt mit seiner macht, daz cham gar leicht zu. Euer verschriben antwurt lasset mich wissen pei dem poten. Datum die sancti Martini anno etc. XXI°. Ulricus de Rosenbergh. Na rubu: Dem edeln wolgeborn herren hern Reimprecht von Walsee, hauptmann ob der Enns, meim lieben swager. Pečet odpadla. 62. Ve Skalici, 8. března 1422. Král Zikmund dovoluje Oldřichovi z Rožmberka raziti minci královskou. Třeboň, Schwarzenb. archiv: III, 1 č. 4., or. perg. Sternberg, Geschichte der böhm. Bergwerke I. 2, Urkundenbuch 107 (srv. výklad tamže I, 1. str. 70.J. — RI. XI, 4760. Srv. Fr. Mareš, Rožmberské mincovnictví, Pam. archaeol. XV, 281. — O stavu mincovnictví v Čechách v době krále Zikmunda viz Smolík, Pražské groše a jejich díly (Rozpr. Akad. tř. I. roč. III. č. 3.), str. 24—29. Že Oldřich skutečně razil minci, je patrno z listu králova Budějovským (v Pasově 18. října 1422; orig. v nár. museu v Budapešti, dříve v měst. archivu v Čes. Budějovicích): Sigmund von gotes gnaden Romischer kunig etc. Lieben getreuen! Solhe silberein phennig munz, so wir dem edeln Ulrichen von Rosenberg, unserm lieben getreuen, zu slahen und zu munzen erlaubt haben, derselben munz ir euch in eurer stat widdert zu nemen, darumb heissen wir euch und emphelhen euch auch, daz ir solihe munze, so der benante von Rosenberg munzt, daselbst in euer stat nemet und auch mit euern undertanen schaffet zu nemen; daran tut ir uns sunderliche liebe und wolgevallen. Geben zu Passaw am suntag nach Galli, unser reiche des Hungerischen etc. in dem XXXVI, des Romischen in dem XIII, und des Behemischen in dem dritten jaren. — Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslauiensis. — Na rubu: Dem burgermaister und rate der stat zum Budweis, unsern lieben getreuen. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis, quod cum de presenti urbura nostra et moneta Chuttensi per hereticos Boemie iniuriose tene- atur ipsique in grossis et denariis falsam cudant monetam, nos volentes huic malo et falsitati occurrere, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et ex certa nostra sciencia, ut inter nostram et dictorum hereticorum monetam possit 1) O obléhám Krasikova v listopadu t. r. srv. FRB V, 524-5, Palacký, Děj. III. 2, 130, Tomek, Jan Žižka 117. 2) O ležení Žižkově u Klatov není jiných pramenných zpráv; srv. Vančura, Dějiny Klatov I. 1, 174. 6*

Strana 44
44 Č. 62—64: 8. března — 21. května 1422. haberi discrecio, nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto, dedimus licenciam et plenariam facultatem huiusmodi nostram monetam cudendi sub numero, pondere et grano, quibus hactenus tenta est, per se vel per alium, sicut hoc sibi visum fuerit conveniencius expedire. Et quicumque circa operacionem et laborem eiusdem monete sive in fudendo sive cudendo astiterint, gratum habemus nec ipsis indi- gnacionem nostram volumus imputare, requirentes eciam iudices, consules et iuratos et comunitates civitatum regni Boemie, fideles nostros dilectos, quatenus prefato Ulrico circa opus huiusmodi monete cum operariis suis ad hoc aptis et sciencia preditis, quando per eum requisiti fuerint, assistant, promoveant et huiusmodi opera- rios fideles mutuent et concedant, gracie nostre sub obtentu, presentibus ad nostre dumtaxat voluntatis beneplacitum duraturis. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum in Skalicz VIII. die Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo secundo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XXXV, Romanorum XII, Boemie vero secundo. Ad mandatum d. regis Franciscus prepositus Strigoniensis. Přivěšena menší pečet krále Zikmunda. — Na rubu: R. Henricus Fye. 63. 17. dubna 1422. Kněz Petr Cipín z Cipína vyznal, že učinil s Buzkem z Rovného před Oldřichem z Rožmberka a jeho radou smlouvu o plat roční z dědin a že nemá žádného práva na těch dědinách. Svědčí: Oldřich z Rožmberka, Vilém z Potštejna a Jan Ktyle z Velenov. — Dán 1. 1422 ten pátek po Veliké noci. Orlík, Schwarzenb. archiv: III Kß č. 14, or. perg. AČ. XV. 295 č. 10. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) velká pečet Oldřichova, popis viz u č. 8. 2) Viléma z Potštejna, popis tamže. 3) z černého vosku, na štítě dvě obrněné paže, pravá drží 4) z černého meč, uprostřed mezi nimi koule; nápis: sigillum johannis de - welenow vosku, lidská hlava s tělem po ramena, nápis: s petri de cipyn: 64. [V Praze], 21. května 1422. Zikmund Korybutovič, kníže litevské, Oldřichovi z Rožmberka: žádá ho jakožto správce země české, aby se zákonu božímu neprotivil, země nehubil a k němu na Letnice se vydal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 236, or. pap. AČ. III, 239 č. 29. — Palacký, UB. I, 209 č. 189 (reg). Srv. k tomu Heermann’s Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) str. 99.

Strana 45
Č. 64—65: 21. května — 6. června 1422. 45 Sigmund, boží milostí knieže Litevské, od najosviecenějšieho kniežete a pána, p. Allexandra jinak Vitolda, boží milostí kněze velikého Litevského, krále českého požádaného, ku obraně a vysvobození zákona božieho a upokojení a zřiezení země České vydaný, pány zemskými, pány Pražany, rytieři, panošěmi, městy i všemi obcemi k zákonu božiemu příchylnými úplně a bez zmatku i s svorností přijatý“ urozenému pánu Oldřichovi z Rozenberka vzkazujem přiezeň a lásku naši i vše dobré, žádajíce, aby sě viece zákonu božiemu neprotivil a pravdám božím písmem svatým jasně dolíčeným odporen nebyl a jich neúžil, země pána a strýce našeho, kněze velikého svrchupsaného, nehubě, ale aby sám osobně anebo plnú moc svú k Letnicem nynie příštím2 k nám vydal a vyslal do Prahy, anebo kdež bychom v ta doby byli. Tobě i všem tvým k nám vyslaným glejt a bezpečenstvie ode všech, na kohož by péči jměl, i od nás chceme zjednati, aby mohl přijeti i odjeti beze všie škody se všemi tvými. Pakliby toho neučinil, tehdy bychom věděli, že svú vuoli chceš mieti, a žeť jest milá záhuba země této, k ničemuž rovnému přistúpiti nemieně; ježto bychom o to s pomocí boží pomysliti chtěli s radú pánuov zemských, pánuov Pražan, rytieřuov, panoší, měst i jiných obcí k zákonu božiemu příchylných, kterak bychom to mohli staviti, aby svoboda zákona božieho nebyla utištěna a země coruny královstvie Českého hubena dále nebyla. Na to odpovědi Tvé konečné žá- dajíce. Datum quinta feria ipso die Domini Ascensionis anno etc. XXII°. Přitištěna krytá pečeť. 65. Na Hradišti hory Tábora, 6. června 11422]. Bohuslav ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: odpovědný list. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 234, orig. pap. AČ. III, 369 č. 3 (z rukop. Březanova v Nár. museu, nyní nezvěstného) má datum „sabbato ante Invocavit“, 28. února; stejně Palacký, UB. I, 185 č. 170 (reg.). Bohuslav ze Švamberka, původně horlivý nepřítel Husitů, když dobyto hradu Krasikova (v lednu 1421) a on déle vězněn naPřiběnicích, přihlásil se ke straně táborské, srv. Palacký, Děj. III. 2, str. 68 a d., Tomek, Jan Žižka 77; srv. výše č. 61. Žádost všeho dobrého, urozený pane, pane Oldřiše s Ronzberka.“ A jakož slyším i shledávám, žes sě ukrutně zastavil proti zákonu božiemu a jeho svatým pravdám i proti těm všem, ješto jsú sě postavili v jeho svaté pravdy: protož vědětiť dávám, že dokudž to povedeš a tomu sě protiviti budeš i těm všem, ješto jsú sě o jeho a) tak orig. 1) O přijetí Zikmunda Korybutoviče za správce zemského srv. Palackého Děj. III, 2, str. 156 a d. 2) 31. května.

Strana 46
46 Č. 65—66: 6. června — 14. července 1422. svaté pravdy postavili, žeť chci tvój nepřietel býti i všech tvých pomocníkóv. Nebť já s pomocí boží o ty pravdy, kteréž jsem poznal z zákona božieho, miením do toho hrdla státi. Datum in Hradišt sabbato ante Trinitatis. Pod textem přitištěna krytá pečeť. Bohuslav z Švamberka. 66. V Ebersperce, 14. července 1422. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby opatře své hrady, přijel podle úmluvy do Řezna ke sjezdu říšských knížat, kde mu bude zjednána pomoc proti nepřátelům. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 237, or. pap. AČ. I, 16 č. 14. — Palacký, UB. I, 218 č. 198 (reg.). — RI. XI. č. 4887. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakožs nám nynie psal a také nám ty listy poslal, které jest Tobě Leskovec psal, tomu sme všemu dobře srozuměli? A jakož znamenáme, že sě bojíš, aby nepřátelé Tobě škody neučinili: protož, věrný milý, toho sě neboj, než jakožs s námi na tom ostal a my s tobú mluvili, aby s námi do Řezna na ten rok jel, tak ješče žádáme a radíme, chtiece mieti, aby své hrady a jiné věci osadě a opatře, k nám chvátal na ten rok. Neb jiného nevíeme, než že tu s řískými kniežaty tak uhodíme, že Tobě a všem našim věrným to taková pomoc a posílenie bude, že netoliko sě nepřátelóm budeš brániti, ale i škodu jim velikú budeš moci činiti. A nedaj sě v tom ničemuž meškati, jakož tobě toho zvlášče věříme a uffáme; neb my jiného nevieme, než že to tvé dobré bude. Dán v Ebersperce ten úterý po s. Margretě, léta královstvie našich uherského etc. v XXXVI, římského v XII a českého v druhém létě. Ad mandatum d. regis Franciscus prepositus Strigoniensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 1) Jan z Leskovce. 2) Ani list Oldřichův ani Leskovcovy se nezachovaly. 3) Říšský sněm, rozepsaný původně již ke dni 31. května 1422 do Řezna, byl proti vůli králově přeložen kurfiřty do Norimberka ke dni 15. července; král jeda z Vídně, ještě 14. července trval na svém úmyslu sněmovati v Řezně, kamž přibyl 20. čce, ale na opětný vzkaz kurfiřtů 21. čce vydal se přece do Norimberka a přijel tam 26. čce (viz Deutsche Reichstagsakten VIII. 122 a d., Aschbach, Geschichte Kaiser Sigmund's III. 147 a d.). — Oldřich z Rožmberka účastnil se sněmu v Norim- berce, srv. seznam účastníků v DRTA VIII. 223 a list úředníků Oldřichových z 26. VII. 1422 (níže č. 67.)

Strana 47
Č. 67: 26. července 1422. 47 67. V Krumlově, 26. července 1422. Vilém z Potštejna a Buzek z Rovného, purkrabí krumlovský, Oldřichovi z Rožm- berka: dávají mu [do Norimberka] zprávu o tom, co se doma děje; žádají za pomoc proti Táborům. Třeboň, Schwarzenb: archiv: Hist. 238, or. pap., poškozen. AČ. III, 6 č. 5. — Palacký, UB. I, 219 č. 201 (reg.). Nobili domino Ulrico de Rosenberg, domino nostro gracioso. Službu svú vzkazujem, pane náš milostivý! A TM“ dáváme věděti, tak jakož TMť tovařišóm řekla v skuoře přijeti a jim pomotci: přišliť jsú před nás a řkúce, že nemají o čem býti, nebude-li od TM“ pomoci brzké. Takéť jsú zvláště Bechynští hautmané přijeli od tovařišóv o též a že by nemohli déle ostati. Tu jsme na všech jedva za tři neděle uprosili, aby na zámciech ostali. Protož TMť rač na to pomysliti a s Král. M“ pilně rozmluviti, ač neráčíš-li bez svých zámkóv býti, nebť jsú před námi řekli, že ničímž dále nechtie vinni býti. Také rač věděti, žeť jsú Táboři velmi silni a den ode dne sě zbierají a silně. Proto bylo by dobré, by TM' s Král. M“ mluvil o to; a nebude-li od JM“ penězi i lidmi pomoženo, nebudeť dobře; nebť na krátce ti lidé na tvých zámciech nechtie déle ostati, než jakož jsme psali, a TMť o své o všeckno přijde, ač neobjednáš-li to bez meškánie.! Také rač věděti, žeť jest Rakúský2 panu Krajieři' list na TM' vydal o těch pět set kop; a tak jsme od dobrých zpraveni, že by s tiem listem na TM chtěl škody čísti, a jediné TM' přijede, i na TM' sáhnúti, což bude motci. Takéť jest Bietovský opět obeslal, upomínaje (těch jsme listuov neposlali), aby TM' svému listu dosti učinil, jakož jsi za KM slíbil; pakliby toho neučinil, tehdyť by TMť chtěl upomínati a tak o TM“ mluviti, že by sě za to musil styděti a že by o tvých [škuo]dciech nikdy nebylo tak mluveno, jakož o TM“ chce mluviti, ač [veljmi" nerad. I račiš také i na to pomnieti s KM" mluviti. [Takléť jest posel se Zbiroha přišel a pravě ode pana Zdeňka,“ že by Carlštajnským [vel]mi" těžko bylo a že by jim i voda byla skažena; a tak pravil, nebude-li [rychllého od krále rettunku, tehdyť sě nebudú motci brániti dále. Protož bylo by [doblré, by sě a) [ . . . Jme orig. b) [ . . . Jne orig. 1) O bojích Táborů s Oldřichem v té době srv. Mareš, Popravčí kniha pánů z Rožmberka str. 27 a d.; Tomek, Jan Žižka 145. — Bechyně náležela pánům z Lažan, avšak nejspiše byla hájena posádkou rožmberskou. Oldřich měl jednati o pomoc s králem na říšském sjezdu v No- rimberce, srv. č. 66. 2) Albrecht, vévoda rakouský. 3) Lipolt Krajiř z Landštejna, hejtman v Budějovicich. 4) nejspíše Jan Bitovský z Lichtenburka na Cornštejně. 5) Zdeněk z Rožmi- tála, purkrabi na Zbirohu, kterýžto hrad patřil Rožmberkům.

Strana 48
48 Č. 67—68: 26. července — 23. srpna 1422. KMť k tomu spěšně ráčil pro dobré lidi přičiniti. Datum [in Crulmpnaw dominica post Jacobi anno etc. XXII. Wilhelmus de Potenstain et Buzko, burgravius in Crumpnaw. Pečeti odpadly. — Na rubu listu jsou nějaké účetní záznamy, nejspíše Oldřichovy. 68. V Norimberce, 23. srpna 1422. Král Zikmund ruší všechna darování a zástavy zboží kláštera Zlatokorun- ského, jež učinil Oldřichovi z Rožmberka a jiným. Praha, archiv min. vnitra: Listiny zrušených klášterů, Zlatá koruna, or. perg. Pangerl, Urkundb. d. Cist. Stiftes Goldenkron (FRA 2, XXXVII) 410 č. 170. — RI. XI, 5022. Sedláček, Zbytky register král. 167 č. 1199. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis, quod licet alias quadam ardua necessitate constricti, ad resistendum perversis conatibus et machinamentis hereticorum in Boemia valide consurgencium, qui eciam sue inma- nitatis rabie fideles dei christicolas tam morti tradentes atrociter quam in bonis funditus spoliantes, ecclesias dei demolientes, adeo debachati sunt et adhuc in sua pertinacia perdurantes, nomen christianum eciam hodie conantur extinguere penitus, non parcentes sexui vel etati, bona ecclesiastica tam Pragensis ecclesie quam eciam aliarum ecclesiarum, monasteriorum et parrochiarum, cuiuscunque eciam condicionis existant, tunc temporis certis personis proscripserimus et dederimus possidenda, sicut eciam bona monasterii Sancte Corone ordinis Cisterciensis nobili Ulrico de Rozemberg et quibusdam aliis? nos fecisse preterito tempore memoramur, nos, sencientes huiusmodi donacionem et alienacionem bonorum ecclesiasticorum in personas seculares quacunque occasione seu condicione factas tam a legibus quam a canonibus fore irritas et inanes, nec debere subsistere seu valere, non per 1) O obležení Karlštejna knižetem Zikmundem Korybutovičem a Pražany srv. Staří letop. čeští, 53, Palacký, Děj. III. 2, 164 a d. Seznam branné moci říšských knížat, sjednané v Norim- berce na pomoc Karlštejnu, viz v Deutsche Reichstagsakten VIII, 168. 2) nejspíše se to vztahuje na zápis zboží zlatokorunského Oldřichovi z 1. října 1420 (srv. č. 39). Zápisy jiným osobám nejsou známy, je však možno, že král v těch dvou letech i jiným na tom zboží něco zapsal. Schmidt (v MVGDB roč. 33, str. 184—5), považuje zápis z 1. října 1420 za podvržený, měl za to, že zápisem zde zrušeným je listina krále Zikmunda z 31. pros. 1421 (ve vidim. 1454 srpen 21, který otištěn v UB. Goldenkron 481 č. 208); výklad tento je však nesprávný, poněvadž se ta listina netýká vůbec zlatokorunského zboží (je nadto podvržena; král v ní slibuje Oldřichovi náhradu všech ztrát, které utrpěl Oldřich v jeho službě).

Strana 49
Č. 68—69: 23. srpna — 28. září 1422. 49 errorem aut improvide, sed animo deliberato, maturo omnium electorum sacri Ro- mani imperii et aliorum multorum principum, comitum et comunitatum imperii sacri et regni Boemie comunicato consilio, prefatam donacionem et alienacionem de possessionibus monasterii Sancte Corone prefato Ulrico de Rozemberg seu aliis quibuscunque personis quacunque occasione, condicione seu colore factas auctori- tate Romana et Boemie regia tenore presencium revocavimus, irritavimus, anullavi- mus, revocamus, irritamus, anulamus“ et nullius dicimus, pronuncciamus et declaramus debere fore roboris vel vigoris, decernentes et volentes, quod prefatus honorabilis Rotgerus, abbas Sancte Corone una cum conventu suo eciam auctoritate propria, assumptis sibi ad hoc, si opus fuerit, fautoribus et amicis, se de eisdem bonis sui monasterii omnibus et singulis, ubicunque eciam fuerint constituta, debeat et possit intromittere, tenere, utifrui et absque impedimentis cuiuscumque eciam nostras litteras habentis seu alias cum violencia possidentis ac eciam sibi pro recupera- cione eorundem bonorum fautores, promotores et adiutores eligere et recipere pro- suo comodo, quociens sibi visum fuerit expedire, presencium sub nostre maiestatis" Datum Noremberge anno D. millesimo sigilli appensione testimonio litterarum. quadringentesimo vicesimo secundo, proximo die dominico ante festum sancti Bartholomei apostoli, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo sexto, Ro- manorum duodecimo, Boemie vero tercio." Ad mandatum d. regis domino G. episcopo Pataviensi, cancellario, referente Franciscus prepositus Strigoniensis. Na rubu: R. Henricus Fye. Na perg. proužcích přivěšena velká pečet kr. Zikmunda, z níž polovina ulomena. — Na rubu písmem 15. stol.: Revocacio regis bonorum monasterii Corone. Písmem o něco pozdějším: Sigismundus caesar et rex revocat Sanctae Coronae. 69. Ve Vídni, 28. září 1422. Vévoda rakouský Albrecht Oldřichovi z Rožmberka: žádá ho jménem krále Zikmunda, aby postoupil ihned klášteru Zlatokorunskému všechny jeho statky, pokud je drží. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 1 Ac No. 30 c, or. pap. Pangerl, Urkundb. d. Cist. St. Goldenkron (FRA 2, XXXVII), 415 č. 173. a) tak or. b) fautores, promotores et psáno na rasuře. c) maiestatis psáno na rasuře. 1) Téhož dne vydal král řadu listin stejného znění pro rozličné kláštery; srv. na př. pro klášter Sedlecký v AČ. XIV, 406 a pro klášter Vyzovický tamže XV, 177.

Strana 50
50 Č. 69—70: 28. září — 17. října 1422. Albrecht, von gotes genaden herzog zu Oesterreich etc. Edler und besunder lieber von Rosemberg! Uns hat der allerdurleuchtigist furste, unser lieber gnediger herr sweher und vater, her Sigmund, der Römisch etc. kunig verschriben und das kloster zu der Heiligen Kron mit allen seinen gütern und zugehorungen in unsern scherm empholhen, als du an der abgeschrift seins brieves hieinnen beslozzen wol vernemen wirdest. Und wan du desselben kloster güter menigers innhast,2 als wir vernemen, begern wir an dich und emphelhen dir auch ernstleich von des ege- nanten unsers herren des kunigs wegen, daz du dem abt und dem convent daselbs zu der Heiligen Kron aller irer güter, so du innhast, unverzogenleich abtretest und in die inantwurtest und si auch daran ungeirret lassest. Und was deins willen darin sei, das lasse uns an deinem brief verschriben widerumb wissen. Geben zu Wienn an montag vor sand Michels tag, anno etc. quadringentesimo vicesimo secundo. D. dux in consilio. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 70. V Pasově, 17. října 1422. Král Zikmund slibuje, že zaplatí Oldřichovi z Rožmberka v určitých lhůtách dluh 8.000 kop grošů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 240 a, or. perg. RI. XI, 5359. — Sedláček, Zbytky register král. 170 č. 1222. Sigismundus, dei gratia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus pro nobis, heredibus, et successoribus nostris, regibus Boemie, tenore presencium universis, quod cum nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto, in racione per officiales nostros proxime cum ipso habita pretextu serviciorum et dampnorum per ipsum in nostris serviciis percepto- rum in octo milibus sexagenarum gross. Prag. manserimus rite et racionabiliter obligati, nos eidem satisfacere cupientes ac ipsum de predicta summa peccunie securum reddere et contentum, animo deliberato et de certa nostra sciencia pre- dicto Ulrico promittimus verbo nostro regio per presentes, quod sibi super festo s. Georgii proxime venturo" duo milia sexag. gross., item in festo Nativitatis Christi tunc inmediate sequenti‘ mille sexag. gross.; item in festo s. Georgii post hoc iterum proxime venturo' duo milia sexag. gross., item post hoc iterum in festo s. Galli pro- 1) 1422 srpen 27, viz Pangerl, Urkdb. Goldenkron 412 č. 71. 2) srv. výše č. 68, odvolání zástav zlatokorunského zboží 23. srpna 1422. 3) 23. dubna 1423. 4) 25. pros. 1423. 5) 23. dubna 1424.

Strana 51
Č. 70—72: 17. října 1422. 51 xime venturo' duo milia sex. gr., item post iterum in festo Nativitatis Christi' mille sex. gr. Prag. dare et persolvere volumus dolo et fraude quibuslibet proculmotis. Et qui presentem litteram habuerit cum sua bona voluntate, eidem debet competere ius in premissis, presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Patauie anno D. M° quadringentesimo vicesimo secundo, sabbato proximo post festum s. Galli, regnorum nostrorum anno Ungarie etc. vicesimo sexto, Ro- manorum tredecimo, Boemie vero tercio. Na plice: Ad mandatum domini regis Franciscus prepositus Strigoniensis. Na rubu: R. Henricus Fye. Na perg. proužcích přivěšena velká pečeť kr. Zikmunda. — Na rubu písmem 15. st.: List ciesaře Sigmunda na VIIIM kop, kteréž ostal panu Oldřichovi z Rožmberka za škody etc. 71. V Pasově, 17. října 1422. Král Zikmund slibuje, že zaplatí Oldřichovi z Rožmberka svůj dluh 3.500 kop grošů v těchto lhůtách: na Narození Páně (25. pros.) 1000 kop gr., uprostřed postu (22. března) 1000 kop gr., na sv. Jana Křtitele (24. června) 500 kop gr. a na sv. Havla (16. října) 1000 kop grošů. Oldřich je povinen býti králi k službě po celý rok 400 koní. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 240 b, or. perg., poškozený. Tamže (sign. Netolice II 1 A« No 1c) ve vidimusu 1454 srpen 21. RI. XI, 5358. — Sedláček, Zbytky register král. 170 č. 1221. List stejného znění jako výše č. 70, s dodatkem: ...proculmotis, [ita tamen], quod nobis ad servicia nostra quatuor centos“ equos ad totum annum tenfere debeat suis sumptibus et impensis]. — Pečeť, jež byla přivěšena na perg. proužcích, utržena. — Na rubu písmem 15. st.: List ciesaře Sigmunda na IIIM kop, ježto zaostal za škody panu Oldřichovi z Rožmberka. 72. V Pasově, 17. října 1422. Oldřich z Rožmberka spolu s Mikšem Divůčkem z Jemniště a Jankem z Cho- těmic byli rozhodčími ve sporu krále Zikmunda s Janem ze Švihova o žold; podle jejich nálezu zavázal se král zaplatiti Janovi ze Švihova v určitých lhůtách 3.000 kop grošů za škody, které v jeho službách utrpěl. RI. XI, 5360. a) tak or. 1) 16. října 1424. 2) 25. pros. 1424.

Strana 52
52 Č. 73—74: 6. listop. 1422—3. ledna 1423. 73. V Krumlově, 6. listop. 1422. Oldřich z Rožmberka Fridrichovi, markrabí braniborskému: žádá za zprávy a aby byl pojat do míru s Pražany, bude-li uzavřen; posílá k němu svého služeb- níka Ctibora. Höfler, Urkunden zur Beleuchtung der Geschichte Böhmens und des deutschen Reichs im XV. Jahrh. (Abhandl. d. böhm. Ges. d. Wiss. V. F. XIII. B.) 10—11 (z orig. arch. Norimb.). — Palacký, UВ. I, 266 č. 242. Hochgeborner fürst und gnediger herr, meinen willigen dienst wisset vor. Ich tun eure gnaden zu wissen, das ich bisher leut auf mir gehalden hab und mit den gern handel wolt, als mein gnediger herr der kunig mit mir und andern herren verlassen hat. Nu chan ich nicht wissen, wie es euren gnaden geet und wie euer gnad die sach für sich genomen hat. Pitt ich euer gnad, ir wollet mich das wissen lassen, das ich mich darnach wisse zu richten. Awer etleich meiner freunt haben mir verschriben, wie etleich taiding? zwischen euren gnaden und den veinten sind und wie die Prager eur gnad angepoten haben umb einen frid mit in auf- zenemen. Davon, gnediger herr, kam es darzu, daz ir und ander herren von meines hern des kunigs tails einen frid mit in aufnempt, so pitt ich eur gnad, daz ir mein nicht vergest und all der meinen helfer und diener, daz ich auch in dem frid be- griffen werd. Daz will ich umb eur gnad gern verdienen. Und was der Cztibor, mein diener, mit euren gnaden mer reden wirt, das wellet im gelauben als mir selben. Geben zu Crumpnow des negsten freitags nach Aller heiligen tage anno etc. vicesimo secundo. Ulricus de Rosenberg. Dem hochgebornen fursten und herren, herren Friderichen, markraven zu Bram- burg, mein gnedigen herren. 74. 3. ledna 1423. Oldřich z Rožmberka se zavazuje, že zaplatí Reinprechtovi z Wallsee, hejt- manu hornorakouskému, dluh 500 zl. uherských na nejbližší den sv. Jiří. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 24. b., or. perg. Ich Ulreich von Rosenberg vergich offenlich mit dem brieve fur mich und all mein eriben, das ich schuldig beleib und gelten sol dem edln herren Reimprechten 1) Fridrich Braniborský byl nejvyšším hejtmanem říšského vojska na křížovém tažení do 2) Jednání v Lounech již před 20. říjnem (srv. Palacký, Čech (viz Palacký UB. I, 236 č. 110.). UB. I, 225 č. 229) a v Plzni koncem října (srv. tamže 260—261 č. 234 a 235), v Kadani v listopadu (tamže II, 498 č. 10 a 501 č. 13.).

Strana 53
Č. 74: 3. ledna 1423. 53 von Walsee, hauptman ob der Enns, meinem lieben swager, und allen seinen eriben funfhundert guldein ungrisch und ducaten, guet in gold und enfolln swer an ge- wichte, die er mir zu fudrung und merklichn meinen notdurften berait hat geli- chen und der ich, ob ich nicht enwere, dann mein eriben, den egenanten herren Reimprechten von Walsee, ob er nicht enwere, sein eriben, ausrichten und bezalen sullen und auch wellen auf sand Jorgen tag schirist chumftig! unverzogenlich. Teten wir awer des nicht und das wir den egenanten hern Reimprechten von Walsee, ob er nicht enwere, dann sein eriben, der vorgeschriben sum guldein auf den egenanten tag nicht bezalten, was sy des dann furbas schaden nement, wie der schad genant und gehaissen ist, an alle auszuge, den ir ains oder ir gewisser schembot gesprechn mag ungesworen, sein slechten worten darumb woll zuge- lauben, denselben schaden zusambt dem haubtgut sullen und wellen wir sy genz- lich ausrichten und bezallen; das geloben wir in zu laisten mit unsern guten treun ungeverlich. Und sullen sy das haben zu mir egenanten Ulrichen von Rosenberg und allen meinen eriben unverschaidenlich und darzu auf allem unsern gut, das wir haben in dem land zu Pehaim, oder wo wir das indert haben oder noch furbas gewinnen, es sei erib oder varnd gut, wie das genant oder wa das gelegen ist, alles innebeslossen, nichts ausgenomen, ungeverlich. Und bitten unsern genedigen herren den chunig zu Pehaim und all sein gewelt im land, das sy den vorgenanten herren Reimprechten von Walsee, ob er nicht enwere, dann seinen eriben, unsers guts alsvil inantwurten und geweltig machen sullen, wo si dorauf zaigent, an alles gerichte, furbot und klag, so verre, das sy umb haubtgut und allen schaden, so sy dann genomen hieten, genzlich, genuegsam und unklaghaft werden. Ob awer der- selb unser herre der chunig oder sein gewelt darinne saumig weren, so geben wir in ganzen und vallen gewalt, das sy sich selber oder awer ir anwelt unsers guts, wo wir das indert haben, sullen und mugen underwinden und allen iren frumen domit schaffen, wie in am allerpesten fuegt und wolgevellet, und damit handeln und tun, als mit ander irm guet, so verre und als lange, das sy der vorgenanten sum guldein haubtguets und schadens genzlich dovon ausgericht und bezalt werden. Das ist alles unser gutlicher wille ungeverlich und wir noch ander nye- mand von unsern wegen sullen noch wellen das nindert widersprechen noch da- wider tun vil noch wenig in dhainerweis ungeverlich. Und wer den brief mit des egenanten herren Reimprechts von Walse und seiner eriben gutem willen innehat und uns domit monet, dem sey wir alles des gepunden und schuldig zu geben und ze volfuren in aller masse, als dann vorgeschriben stet, zu gleicher weis, als in selber ungeverlich. Und des und alles, als dann von uns namlich an dem briefe verschriben ist, gelob ich egenanter Ulrich von Rosenberg fur mich und all mein eriben mit unsern guten treuen genzlich stet ze haben und ze volfuren und dawi- 1) 23. dubna 1423.

Strana 54
54 Č. 74—76: 3.—24. ledna 1423. der nicht ze tun noch niemand von unsern wegen in dhainerlaiweise getreulich, Und des ze urkund gib ich den briefe besigelt mit meinem anhan- ungeverlich. gundem insigl. Und zu gezeugnuse der sach hab ich fleissichlich gebeten die edel herren Wilhelmen Haz von Hazenburg, herren Vilhelmen von Potenstain? und herren Nicklasen Haz von Waldek," daz sy iren insigl an den brief gehangen habent, in und iren eriben an schaden. Der brief geben ist nach Cristi gepurd vierzehen- hundert jar darnoch in dem dreu und zwainzigisten jare, am suntag post Circumcisi- onem Domini etc. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) větší pečeť Oldřichova, popis viz u č. 8. 2) z červeného vosku, rozčtvrcený štít, v jehož 1. a 4. poli zajíc, v 2. a 3. sviní hlava, nápis: +sigillum wilhelmi-de hasenburg 3) pečet Viléma z Potštejna, popis viz u č. 38. 4) z červ. v., rozčtvrcený štít, v jehož 1. a 4. poli zajíc, v 2. a 3. sviní hlava, nápis: † sigillum nicolai de † waldeka. 75. 3. ledna 1423. Jan Hrůza z Vlhlav vyznává, jak Oldřich z Rožmberka a Vilém z Potštejna urovnali jeho spor se Zikmundem, farářem ve Strýčicích, o úrok v Temelíně. „Pakli bych já toho neučinil, což jest předepsáno, tehda uroz. pan Oldřich z Rožmberka má plnú moc v ten kostelní plat se uvázati a knězi Zikmundovi častopsanému neb náměstkóm jeho toho platu dopomáhati a já v tom se protiviti nemám ani řečí ani skutkem.“ — Svědčí Oldřich z Rožmberka a Vilém z Potštejna. — Dán 1423 tu neděli před božím křtěním. Vyšší Brod, klášterní archiv, or. perg. Pangerl, Urkundenbuch des Cistercienserstiftes Hohenfurt (FRA. 2, XXIII) 258 č. 209. Na perg. proužcích přivěšeny tři pečeti: 1) větší pečeť Oldřichova, popis viz u č. 8. 3) z černého vosku, na štítě mřiž, nápis: jan 2) pečeť Viléma z Potštejna, popis viz u č. 38. hruz z wlhlaw. 76. 24. ledna 1423. Oldřich z Rožmberka se zavazuje, že zaplatí Reimprechtovi z Walsee, hejt- manu hornorakouskému, dluh 1000 liber na nejbližší den sv. Jakuba [25. července]. Svědčí: Vilém Zajíc z Hasenburka, Vilém z Potštejna a Mikuláš Zajic z Valdeka. Třeboń, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 24. b., or. perg. Listina stejného znění jako výše č. 74 s příslušnými změnami: „....tausent pfunt wienner phennig der alten swarzen munz... auf sand Jacobs tag schirist kunftig... Geben... am suntag ante Conversionem Pauli. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti, stejné jako u č. 74. 1) Vilém Zajic z Hasenburka. 2) Vilém z Potštejna, jinak z Lopaty. 3) Mikuláš Zajíc z Valdeka.

Strana 55
Č. 77: 5. února 1423. 55 77. V Bratislavě, 5. února 1423. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby se podrobil ve svém sporu s Lipoltem z Krajku rozsudku hrabat ze Šaumburka a z Meissova; aby podpo- roval opata a konvent Zlatokorunského kláštera, kteří mohou svými statky libo- volně vládnouti. Orlik, Schwarzenberský archiv: registr. IV. K 38, or. pap. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie etc. rex. Fidelis dilecte! Quemadmodum tibi pridem multis vicibus scripsimus, ut cum nobili Leupoldo de Krayg quietus stare deberes nec habere aliquid actionis, quousque nobiles comes de Schamburg et de Massaw inter vos cognoscerent super mutuis contencionibus iusticia vel amore, ita nunc in presencia illustris Alberti ducis Austrie, filii nostri carissimi, cum eisdem de Schamburg et Meissaw ordinavimus," ut vocatis ambabus partibus inter vos finem faciant expeditum, ita videlicet, que parcium alteram iniuriose lesisset, quod iuxta dictamen eorum veniat satisfactio competens et condigna. Idcirco Tibi iterum precipimus et mandamus, quatenus pacem habeas cum dicto Leupoldo, nec ipsum et suos offendas et ad vocacionem dictorum de Schamburg et Meyssaw ad terminum venias ipsorumque decisioni parcas iuxta dictamen eorum iusticia vel amore, aliter non facturus.? Insuper vo- lumus, ut abbatem et conventum monasterii Sancte Corone necessitatibus suis foveas, nutrias et ubique cum favore pertractes nec ad ipsos aliquam displicen- ciam habeas quoquomodo. Volumus eciam, quod ipse abbas et conventus se de omnibus bonis suis et monasterii, que tu non tenes, se“ auctoritate propria et iu- vamine quorumcumque, quos ad hoc habere poterunt, intromittere possint et eadem tenere et eisdem perfrui iuxta sue beneplacitum voluntatis. Datum Posonii die quinta mensis Februarii anno Domini millesimo CCCCXXIII° regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XXXVI, Romanorum XIII° et Boemie tercio. Ad relacionem domini Georgii, episcopi Pataviensis, Franciscus prepositus Strigoniensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. a) tak or. 1) srv. výše č. 52. 2) Mezi Lipoltem Krajířem z Krajku a Oldřichem bylo pak ujednáno příměří; srv. list krále Zikmunda ze 4. listop. 1429, v němž psal král Oldřichovi, aby své příměři s Krajířem prodloužil (viz níže č. 161). 3) srv. k tomu výše otištěná č. 68 a 69.

Strana 56
56 Č. 78.—80: 15. května — 24. listop. 1423. 78. V Košicích, 15. května 1423. „Per dominum Ulricum de Rozenberg“ vydal král Zikmund listinu, jíž dal Vojtěchovi z Chotěnova své právo, které naň spadlo úmrtím Petra a Haška v Ne- probilicích. — Datum Cassovie 1423 sabbato proximo post Ascensionem Domini atd. V. J. Nováček, Sigismundi regis Bohemiae litterae donationum, regalium 15 č. 16. 79. 29. října 1423. Oldřich z Rožmberka vyznává, že Markéta z Doudleb postoupila své zboží v Doudlebích, Hürce, Strakonicích a jinde Petrovi Svatomírovi z Hůrky. Svědčí: Mikuláš Zajíc z Valdeka, Jan z Riesenberka a Matěj Višně z Větřní. Praha, archiv min. vnitra: Desky dvorské XV, 226. AČ. I, 405 č. 27. — Fr. Dvorský, Staré písemné památky žen a dcer českých, 17. č. 16. — G. Friedrich, Druhá kniha provolaci kr. soudu dvorského (AČ. XXXVI), 467 č. 44. 80. Ve Stol. Bělehradě, 24. listopadu 1423. Král Zikmund Oldřičhovi z Rožmberka: aby nepřistupoval k úmluvám ſv Praze na sněmu svatohavelském sjednaným], dokud nebude zpraven o úmyslu králově. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 246, or. pap. Palacký, UB. I, 308 č. 278. — RI. XI, 5679. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie etc. rex. Fidelis dilecte! Tuas literas, tractatus et copias de Boemia continentes, rece- pimus, de quibus tibi regraciamur plurimum, veluti fideli nostro, nostrum honorem et comodum sollicite prosequenti. Verumptamen Johannes de Opoczna et Pota de Czastolowicz nondum ad nos venerunt.2 Ideo te requirimus et hortamur, quatenus ad huiusmodi tractatus nullatenus accedas nec eosdem sigilles, priusquam dictos nostros Datum nunctios audierimus et de intentione nostra fueris clarius informatus. 1) Byla to nejspíše zpráva o sněmu svatohavelském v Praze, na němž byl Oldřich zvolen jedním ze správců a hejtmanů země České a též spolu se Smilem ze Šternberka opravcem příměří obou stran do sv. Martina; zápis sněmu z 1. listop. 1423 viz v AČ. III, 240 a d., souč. opis příměř- ného listu ve Schwarzenb. arch. v Třeboni (Hist. 245); srv. Palacký, Děj. III. 2, 191 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 286 a d. 2) Jan Městecký z Opočna a Půta z Častolovic měli u krále vyjednati bezpečný průvod pro podoboji do Brna k novému slyšení; srv. níže č. 81, též Palacký tamže 194, Tomek, tamže 291 a d.

Strana 57
Č. 80—81: 24.—30. listop. 1423. 57 in Alba regali in vigilia s. Katherine virginis, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XXVII, Romanorum XIIII° et Boemie IIII°. Ad mandatum d. regis Franciscus prepositus Strigoniensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, consiliario nostro fideli dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 81. Ve Stol. Bělehradě, 30. listopadu 1423. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: poslal straně podobojí glejt ke sly- šení o Hromnicích v Brně; napomíná jej, aby zachoval věrnost jemu a víře kře- sťanské. AČ. I, 17. č. 15. (z orig. ve Schwarzenb. arch. v Třeboni, nyní ztraceného). Palacký, UB. I, 309 č. 280 (reg.). — RI. XI, 5686. Sigmund, boží milostí římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož nynie urozený Jan z Opočna a Puota z Častolovic, věrní naši milí, z toho Pražského sněmu k nám zasě přijeli o to slyšenie a o glejt, aby bezpečně k tomu přijeti a odjeti mohli, na nás žádali: tak sme sě o to poradivše, i poslali sme jim přiepis toho našeho glejtu, který sě nám podobný, počestný a do- konalý glejt zdá. A toho nám mají na nové léto odpověď dáti, chtie-li ten glejt přijieti čili nechtie; a to slyšenie, jestliže glejt přijmú, aby bylo na hromnice v Brně.“ Protož od tebe žádáme a také tě napomínáme tú věrú, kterúž jsi vieře křesťanské, svatému římskému kostelu i nám jako svému dědičnému pánu vinovat a v které jsi sě až sem jako dobrý člověk zdržal, aby sě od nás nedal děliti, než jdi to jisté slyšenie před sě anebo nejdi, aby podlé nás a podlé viery křesťanské ostal, jakož jsú tvoji předkové dobré paměti učinili. A ukaž sě v tom, abychom ještě dále tvú vieru poznali, jakož si až do této chvíle učinil; a to chcem vším dobrým spomínati. Dán v Bělohradě den s. Ondřeje, léta království našich uherského etc. ve XXXVII, římského ve XIV. a českého ve čtvrtém létě. Ad mandatum d. regis Franciscus prepositus Strigoniensis. Nobili Ulrico de Rosemberg, fideli nostro dilecto. 1) srv. výše č. 80. 2) srv. AČ. III, 241; Palacký, Děj. III. 2, 194 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 290 a d. 8

Strana 58
58 Č. 82: 14. prosince 1423. 82. 14. prosince 1423. Oldřich z Rožmberka propůjčuje městečku Benešovu všechna práva, která mu byla udělena Janem z Michalovic, podle práv a obyčejů města Mladé Bole- slavě a jiných měst královských. J. M. Klimesch, Die ältesten Sitze der Harracher, Mitteil. d. Ver. f. Gesch. d. Deutschen in B., 1890 (XXIX), 181. Beil. VI. (z orig. potvrzeni Petra Voka z Rožmberka z 16. ledna 1492, uloženého v měst. archivu v Benešově). Wir Ulrich von Rosenbergk veriehen und tun kund mit dem brief allen leuten iezund lebentigen und hernach künftigen, das wir gemerkt haben nuz, frum und fuederung unsers markts Beneschaw, der da leyt nahen an dem gemerkt bei Osterreich, demselben unserem markt und allen seinen inwoneren zu merarem frum, nuz und fuederung mit guter vorbetrachtung und rate unser lieben und treuen, die wir darzu namen, haben wir verlihen und geben als desselben markts erbleicher herr, verleihen auch wissentlich mit kraft des briefs furpas ewikleichen und geben allen desselben markts inwoneren, iren eriben, nachkumen, alle recht, domit sy von herr Johannsen von Michelspergk begabt und begnadt sind' nach allen rechten und gewonheiten der stat genant Junkh-Boleslaw und auch nach anderen kunigleichen und herrn peiligunden steten rechten und gewonheiten, wie die mit sunderen warteren genant sein, ze haben und ze niessen. Auch all hant- wercher desselben unsers markts haben alle recht und freiung an all irrung und hindernus, als ander peiligunde stet haben, nuzen und niessen. Auch burger des egenanten unsers markts haben furpaz freien gewalt, auf allem unserem gut und auch anderen güteren, wo wir soleichen gewalt hieten, in ainer meil von Beneschaw kain pier nicht lassen schenken, es wer dann zu Beneschaw von in gekauft. Es haben auch die egenanten unser lieben und treuen all inwoner zu Beneschaw, frauen und man, fallen gewalt und macht, all ir hab, es sei erib oder varnd gut, bei gesuntem leib oder am todpett, zainzigen oder miteinander verkaufen, ver- sezen, verschaffen oder geben nach statleichen rechten und gewonheiten, wenn se verlust, an all unser, unseren eriben und nachkumen irrung und hindernus. Beschech auch, das iemands aus dem egenanten markt an eriben und an geschaft mit dem tod abgieng, es sei frau oder man, so scholl all sein hab und gut, nichtz ausgeno- men, gefallen und eriben auf sein negst freund. Wer aber kain freund nicht, dorauf doselben abgestorben gut gefallen schullet, so schol mit demselben gut mit unserem wissen und willen und auch desselben unsers markts burgeren getan und gehandelt werden. Zu urkund allen obgeschriben sachen haben wir unser insigel dem brief 1) Benešov (Německý) nad Černým potokem, okr. Nové Hrady. 2) 1383 leden 31, viz V. Schmidt, Beiträge zur Wirtschaftsgeschichte der Deutschen in Südböhmen, MVGDB. XXXVIII, 163.

Strana 59
Č. 82—83: 14. pros. 1423—20. ledna 1424. 59 angehangen und zu pesser zeugnus der edel herre Wilhalm von Potenstain" und die vesten erberen Mathes Wischnye, dieweil phleger zu Weleschin,2 und Buzko von Rovne, dieweil phleger zu Crumpnaw," haben auch ire insigel dem brief angehangen. Der geben ist nach Crists gepurd vierzehen hundert jare, darnach in dem dreiund- zwanzigisten jare, am eritag nach sand Lucie tag. 83. U Vyšehradu, 20. ledna 1424. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby dokonal své poselství k Pražanům a že obeslal k sobě Hynce; aby neopouštěl Bechyně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 247, or. pap. AČ. I, 17 č. 16. — Palacký UB. I, 321 č. 283 (reg.). — RI. XI, 5750. Sigmund, boží milostí římský crál, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému listu, kterýž jsi nám poslal, v němž nám mezi jinými kusy píšeš, že by poselstvie tobě přišlo, kterak by Pražané toho slyšenie" nechtěli přijieti a také toho nedržeti, což jest mezi pány a jimi umluveno; a jakož prosíš, abychom tě spravili, což dále s naším poselstvím činiti máš: tomu sme svemu“ dobře srozuměli. A dáváme věděti, že jsme knězi cardinalovi ten artikul z tvého listu vytáhli a ten jemu poslali do Budína, aby k tomu poradil.“ Avšak buď to kterakžkolivěk, tehdy žádáme, aby to naše poselstvie, kteréž jsme tobě poručili, před sě dal a je s tiem obeslal a svú snažnost učinil, zda by mohl ješče v več dobrého a užitečného uhoditi. Také jakož píšeš, abychom Heince° obeslali etc., věz, že sme jemu dřieve psali i vzkázali, aby k nám přijel. I píšem jemu opět znova, aby to učinil, všech jiných věcí nechaje; a když k nám přijede, tehdy o ty věci s ním úplnějie rozmluvíme. A žádáme od tebe, aby Bechyni vždy neopúščal, jakož tobě toho zvlášče věříme a uffáme. Dán u Vyšehradu ve čtvrtek po sv. Anthonii, království našich létha uherského etc. ve XXXVII. etc. De mandato d. regis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. a) tak orig. místo »všemu«. 1) Vilém z Potštejna, jinak z Lopaty. 2) Matěj Višně z Větřni, purkrabi velešinský. 3) Buzek z Rovného, purkrabí krumlovský. 4) Vyšehrad, Blindenburg v Uhrách. 5) list ten 7) kardinál Branda, legát apoštolský. 6) slyšení v Brně, srv. výše č. 81. se nezachoval. 8) srv. Tomek, Děj. Prahy IV2, 290, 293, Palacký, Děj. III. 2, 194. 9) Hynce Ptaček z Pirkštejna. 10) o obležení Bechyně Tábory a vypálení města viz Mareš, Popravčí kniha pánů z Rožmberka 41—44; Sedláček, Hrady VII, 23. 8*

Strana 60
60 Č. 84—86: 17. března — 10. června 1424. 84. 17. března 1424. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu ve Zbiroze kněze Jana z Krumlova. Emler, Libri confirmationum VIII, 73. 85. V Ostřihomi, 14. dubna 1424. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: lituje jeho nehody a zve jej k sobě do Budína, kam i kníže rakouský ku Provodu přijede. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 249, or. pap. . AČ. I, 18 č. 17. — Palacký, UB. I, 333 č. 289. — RI. XI, 5836. Sigmund, boží milostí římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. crál. Urozený věrný milý! Tvému listu, kterýž jsi nám nynie psal, jsme dobře sroz- uměli a jestiť nám tvé nehody velmi žel. A dáváme věděti, že sme syna našeho, kniežete Rakúského, obeslali, aby ku Provodu“ u nás v Budíně byl. Protož, milý věrný, móžeš také k nám přijeti, a my tě jakožto našeho věrného rádi uzříme a také o tvých věcech s tebú rozmluvíme. Dán v Ostřehomě v pátek před Květnú nedělí, království našich uherského etc. ve XXXVII, římského ve XIIII. a českého ve čtvrtém létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. Pečet odpadla. 86. 10. června 1424. Jan ze Štítného vyznává, že jest vězněm Oldřicha z Rožmberka, a slibuje, že se mu postaví do sv. Václava na Krumlov nebo kam rozkáže. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 251, or. perg. Já Jan z Štítného vyznávám tiemto listem nynějším i budúcím všem, že jsem vězněm a vězenie slíbil uroz. panu Oldřichovi z Rozemberka a mám a slibuji pode 1) Byla to nejspíše nějaká porážka od Táborských, není o tom však v současných pramenech žádných zpráv; srv. Tomek, Děj. Prahy, IV2, 292. 2) Albrecht, vévoda rakouský. 3) 30. dubna. 4) viz Palacký, Děj. III. 2, 204.

Strana 61
Č. 86: 10. června 1424. 61 ctí a pod věrú postaviti se jemu panu Oldřichovi ten den na svatého Václaval nynie najprv příštieho na Crumplově na hradě v jeho moc; a bylo-li by, že by mi se dřéve toho roku svrchupsaného kázal postaviti, tehda ve dvú nedělí najbliších po jeho napomenutí mám a slibuji se postaviti pod slibem svrchupsaným na tom hradu svrchupsaném, pakliby Crumplow v té mieře byl ztracen k nepřáteluom, tehda kdež mi kolivěk svrchupsaný pan Oldřich káže se postaviti na jeho zbožie v jeho moc, to mám učiniti a slibuji pode ctí a pod věrú slibem svrchupsaným; a toho vězenie nikakéž prázden nemám býti, leč mě pan Oldřich svrchupsaný sám dobrovolně z úst propustí a tento list mi zase vrátí. A my Heřman z Lantštejna jinak z Borotína,“ Arnošt z Leskovce,“ Marquart z Vojslavic, Jan Hazzmuka z Proseči, Jan Slúp z Kvasejovic a Vanček z Mezného“, za Jana z Štítného nahořepsaného rukojmie, všickni rukú nerozdielnú slibujem dobrú naší věrú pod tisícem kop grošuov dobrých střiebrných rázu praského, že to vše, což o něm svrchu psáno stojí, Jan z Štítného nahořepsaný splní a zdrží úplně. Pakliby toho neučinil, tehda sme tisíc kop grošuov střiebrných základ napředpsaný propadli, kterýž máme, dlužni jseme“ a slibujem splniti a zaplatiti v jednom měsieci najblišiem po napomenutí pana Oldřicha z Rosenberka penězi hotovými. Paklibychom toho neučinili, tehda, když- bychom najprv upomenuti byli ode pana Oldřicha z Rozemberka předepsaného listem neb poslem jeho, beze všech omluv a všelikakého prodlenie my všecky rukojmie předepsaní máme a slibujem každý sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma vjeti aneb každý miesto sebe panoši řádu rytieřského poslati do města Crumplowa, pakliby to kterak ztraceno bylo k nepřátelóm, jehož bože stráž buď, ale do města do Třeboně do domu ctného hospodáře, kdež by nám od často- psaného pana Oldřicha listem neb poslem jeho bylo pokázáno, v to obecné leženie, kteréž země česká za právo má, a tu ležeti a odtud na ižádné právo nevyjiežděti ani kterakkolivěk vyniknúti, jeližbychme skutečně to vše učinili, což jest předepsáno. A když by najprv minule dvě neděli od napomenutie k tomu ležení, ležme my neb neležme, a kdyžbychme my všech věcí napředpsaných nesplnili skutečně, tehda ihned častopsanému panu Oldřichovi z Rosemberka dáváme plnú moc a právo tiemto listem tisíc kop grošuov předepsaných vzieti v křesťanech neb v židech na naši všech škodu i na naše zbožie společně, a všecky škody pro to naše nesplněnie kterak- kolivěk vzaté, dobrým svědomím pokázané, zaplatiti slibujem i předepsanými penězi hlavními s jistinami, z leženie nevyjieždějíci ani kterakkolivěk vynikujíc, penězi hotovými. A umřel-li by kto z nás předepsaných v tom času, tehda my živí zuostalí v jednom měsieci najblišiem, ote dne smrti jeho rovně čtúc, k sobě v též rukojemstvie a) tak orig. 1) 28. září. 2) Heřman z Landštejna, jinak z Borotína a na Střele. 3) Arnošt 5) Vanček z Lovčic 4) Jan Sloup z Kvasejovic a z Chotětic. z Leskovce a na Humpolci. a z Mezného.

Strana 62
62 Č. 86—88: 10. června — 26. července 1424. jiného tak dobrého a tak movitého slibujem přistaviti a list v táž slova jakožto tento obnoviti pod ležením předepsaným. A protivil-li by se kto z nás v čem tomuto listu, to má býti proti cti i vieře jeho, ale ne ku pohoršení tohoto listu. A ktožbykolivěk list tento měl dobrú volí pana Oldřicha napředpsaného, ten má túž moc i právo ke všem věcem předepsaným jakožto on sám. Tomu všemu na pevnost i jistotu my všickni, jistec i rukojmie předepsaní, pečeti naše vlastnie s dobrým svědomím naším přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisíc čtyřstého čtrmezcietmého, v sobotu u vigilii Letnic. Na perg. proužcích přivěšeno sedm pečetí: 1) z černého vosku, na štítě i nad helmou dva husí krky k sobě obrácené, nápis: s johanis de stitny : 2) z červ. v., na štítě i nad helmou 5listá růže, nápis: S herzmani de-lantstein: 3) z černého v., na štítě i nad hel- mou dvě vidlice, nápis: arnost: leskowecz 4) z černého v., na štítě troje cimbuři nad sebou, nápis: sigillum markvarti de woislawicz 5) z černého v., na štítě dvě vidlice křížem, nápis: sigillum johannis de - prosecz: 6) z černého v., na štítě pes, nápis: jan slup z chotyetycz 7) z černého v., na štítě i nad helmou dva husí krky k sobě obrácené, nápis: s - wanczk - mezny. 87. 11. června 1424. Jan z Vražného vyznává, že jest vězněm Oldřicha z Rožmberka, a slibuje, že se mu postaví do sv. Václava na Krumlov nebo kam rozkáže. Rukojmí: Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Ceněk z Klinštejna a na Polance, Jan ze Sko- pytec, Petr z Dvorce, Petr z Dubu; základ 500 kop grošů, ležení v Krumlově neb Třeboni. — Dán 1424 ten den na Letnice. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 252, or. perg. Listina stejného znění jako výše č. 86. Na perg. proužcích bylo přivěšeno šest pečeti, z nichž selzachovaly pouze: 1) z černého vosku, na štitě kosmý pás, nad helmou chrt sedíci na podušce, nápis: . s johanis de wrazni . 5) z černého v., štít rozčtvrcený, v 2. poli osm, ve 3. šest kouli, nápis: s petri de dworzedz- 88. V poli u Otaslavic, 26. července 1424. Albrecht, vévoda rakouský a markrabě moravský, Oldřichovi z Rožmberka: lituje neshody mezi pány českými a prosí ho, aby spolu s ostatními přijel co nejdříve do Jihlavy aneb jinam k projednání sporu; aby zpravil ostatní pány české o jeho přání. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 253, or. pap., poškozený. Palacký, UB. II, 506 č. 19 A, B (reg.).

Strana 63
Č. 88: 26. července 1424. 63 Albertus, dei gracia dux Austrie marchioque Moravie etc. Nobilis et sincere dilecte. Tue nobilitati presentibus duximus significandum, quod nos huc ad terram Moravie venimus' causa pacis et tranquillitatis faciende et quod unicuique reddatur iusticia, prout antecedenter fieri conswevit. Et quia varie inordinaciones et dissensiones prochdolor in regno Boemie sunt exorte,? quas propter dictum regnum multis exponitur periculis atque dampnis, ideo tibi et ceteris regni Boemie regnicolis condolentes significamus, quod id nobis summam pariter displi- cenciam et cordis nostri compunccionem inducit. Quocirca tibi ex intimis cordis supplicamus, desiderantes affectanter, quatenus cum ceteris regni Boemie baro- nibus super dicta materia colloquia habeas et extunc cum eisdem baronibus ad civitatem nostram Iglaviensem seu ad aliam civitatem Moravie ad hoc aptam conveniatis, ad quam nos tunc ad vos venire aut consiliarios nostros, si personaliter non possemus, dirigere intendimus absque mora ad tractandum de dicta dissensionis materia, qualiter et quibuscumque modis plus convenientibus et aptis sopiri possit eadem, quod dictum regnum ad bonum et laudabilem statum reducatur, prout a multis retroactis temporibus auditum est de eodem. Et quicquid nos ad hoc cooperari atque consulere possumus et debemus, parati sumus facere condecenter, quia in illustris- simo principe domino et socero nostro carissimo, domino Sigismundo, Romanorum etc. rege, non aliud intelligimus, nisi quod ipse nos cum corona regni Boemie gracia speciali prosequi velit et [injtendat, prout a nobis aut consiliariis nostris ad vos dirigendis super hiis informabimini luculenter. Datum in campo iuxta Ottasslawicz feria quarta post Jacobi apostoli, anno etc. vicesimo quarto. Dſominus] d’ux] in [consilio]. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosenberg, nobis sincere dilecto. Na přiloženém listku: Eciam libenter in eadem materia ceteris baronibus regni Boemie scripsissemus, sed eorundem noticiam non habentes, nobilitatem tuam petimus et rogamus, quatenus tu ceteros barones et amicos tuos de scriptis nostris instruas et informes, ipsis nostro nomine supplicando, quod ipsi eciam tecum ac ceteris baronibus, quibus scripsimus, venire ad huiusmodi terminum non recusent. Přitištěna krytá pečeť. 1) Albrechtovi Rakouskému se dostalo markr. moravského jako léna král. českého od Zik- munda v řijnu 1423, viz Bretholz, Die Ubergabe Mährens an Herzog Albrecht V. von Österreich im J. 1423, AOG LXXX (1894) str. 304; srv. Kurz, österreich unter K. Albrecht II., II. 63; o tažení Albrechtově do Moravy viz Kurz, tamže 90, Tomek, Děj. Prahy IV2, 303. 2) viz Tomek, Děj. Prahy IV2, 301 a d.

Strana 64
64 Č. 89—90: 26. července — 10. září 1424. 89. [po 26. červenci 1424/. Oldřich z Rožmberka Albrechtovi, vévodovi rakouskému a markraběti morav- skému: pan Ceněk z Vartenberka s jinými pány v Zálabí a s Plzeňskými jej prosí, aby jim ustanovil rok. Palacký, UB. II, 506 č. 19 B (výtah z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, dnes ztra- ceného). Srv. list Albrechtův z 26. července 1424, výše č. 88. Srv. Tomek, Děj. Prahy IV2, 304. 90. 10. září 1424. Chval z Machovic, Zbyněk z Buchova, správce obci Táborských, Bohuslav ze Švamberka, Heřman z Landštejna jinak z Borotína a na Střele, Petr ze Svoj- šína na Orlíku, Jan Smilek z Křemže jinak z Husi, Mikuláš Sokol z Lamberka, Jan Kosoř z Malovic, Beneš z Dubného, města Hradiště hory Tábor, Písek a Prachatice činí příměří s Oldřichem z Rožmberka, Vilémem z Potštejna, Janem z Risenburka, Drhou z Dolan a Milostou, poručnicí sirotků i všeho zboží Teleckého, Hájkem z Hodětína, purkrabím na Zvíkově, Kunatem ze Sulejovic a na Vinterberce, Buškem z Cudic, hejtmanem na Hluboké, Zdeslavem z Hertvíkova, hejtmanem na Bechyni, Buškem z Rovného, purkrabím na Krumlově, Matějem Višní z Větřní, purkrabím na Velešíně, Janem z Rožmitála a na Blatné, s oběma hrady na Rožm- berce a s hradem Vítkovým Kamenem i s jinými hrady, tvrzemi, hejtmany a purkra- bími, až do sv. Havla nejprv příštího (16. října), pod základem osmi tisíc kop grošů; ležení v Krumlově neb v Třeboni. Přijímají v příměří Jana Žižku z Kalicha, Benedu z Křivsudova, Zdeňka z Lukavce, Kamarýta z Žirovnice, Annu z Frim- burka, Lomnici, Přibíka z Klenového, Jana z Pajreka, Protivu z Lomče, města Klatovy a Sušici i jiné, za něž by se přiznali otevřeným listem na Písek Oldřich z Rožmberka, Vilém z Potštejna a Jan z Risenburka. — Dán 1. 1424 tu neděli po Narození matky božie. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 254, or. perg. AČ. III, 245 č. 32. — Palacký, UB. I, 360 č. 308 (reg.). Srv. Palacký, Děj. III. 2, 208, Tomek, Děj. Prahy IV2, 306, týž, Jan Žižka 198 a d. Na perg. proužcích přivěšeno dvanáct pečetí: 1) popis viz u č. 43, nápis: chval z machovicz- 2) z černého vosku, na štítě supí hlava, nápis: s zbynconis de buchow 3) z červ. v., na štítě i nad helmou labuť, nápis: s bohuslai de - swamberch: 4) z červ. v., štít s 5listou růží, nápis: s herzman z Inteyna (Lantsteina, srv. u č. 86.) 5) z černého v., štit se třemi břevny, nápis: sigilum petri de swoyssin 6) z černého v., štít se střelou, nápis: jan smilek s krzemze- 7) z černého v., štít s rostoucím kozlem, nápis: s nicolai de -lamberk 8) z černého v., na štítě i nad helmou rostouci kůň s uzdou, nápis: jan malovicz 9) z černého v., polovice rysa pod korunou, nápis: sigillum benessii de dubna 10) z červ. v., kalich na hoře, po jejíž pravé

Strana 65
Č. 90—92: 10. září — 10. října 1424. 65 straně cep, po levé vytaseny meč, nápis: sigillum comunitatis -montis -hradie 11) pečet města Písku, popis víz u č. 43. 12) z červ. v., kalich s hostií, po pravé straně žebřík, po levé kopi, vše obklopeno trnovou korunou, nápis: comunitas in prachatic- 91. 4. října 1424. Jan Sádlo z Vražného vyznává, že jest vězněm Oldřicha z Rožmberka, a slibuje, že se mu postaví na den sv. Martina nebo v nejbližším týdnu po jeho napomenutí na Krumlov neb kam rozkáže. Rukojmí: Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustnice, Václav z Tučap, Jan ze Skopytec, Petr z Dvorce a Petr z Dubu; základ 500 kop gr., ležení v Krumlově neb v Třeboni. — Dán 1424 v tu středu na sv. Františka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 255, or. perg. Listina stejného znění jako výše č. 86. — Srv. k tomu též č. 87. Na perg. proužcích přivěšeno 6 pečetí: 1) viz popis pečeti 1. u č. 87, nápis: -s jan- zwrazneho. 2) z černého v., štít s kosmým pásem, nad helmou chrt na podušce, nápis: S- withonis - de-rzawe 3) z černého v., štít rozpůlený, v levé polovině tři kosmé pásy, nad helmou křidlo, nápis: Iil wen- ceslai de tuczap 4) z černého v., na štítě kříž, nad helmou křídlo s křížem uprostřed, nápis: s johannis de skopytecz 5) pečet Petra z Dvorce, popis viz u č. 87. 6) z černého v., na štítě lilie, nad helmou ruka držící lilii, nápis: s petri de uzdiczov- 92. V Tatě, 10. října 11424]. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: svoluje rád ke slyšení Táborských a žádá Oldřicha, aby se o ně přičinil; oč jej Oldřich žádal po Mrakšovi, v tom mu nemůže zatím vyhověti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 256, or. pap. AČ. I, 18 č. 18. — Palacký, UB. I, 364 č. 311 (reg.). — RI. XI, 5996. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému sme listu úplně srozuměli a sami sme jej vešken přečtl, a zvlášče, jakož nám píšeš o Thábořích, kterak slyšenie žádají, a k tomu aby jim nebylo překáženo do té chvíle slyšení etc. Však sám vieš, že sme k tomu slyšení vždy povolovali a nikdy sme proti tomu nebyli a k tomu i bezpečenstvie sme podávali, i ješče k tomu slyšení chcem rádi svú vuoli dáti, jedno aby to bylo k čemu konečnému, ješto by mohlo naše i té coruny čestné a dobré býti, a ješto by sě ku pokoji chýlilo a k řádu. Než o to, abychom k tomu povolili, aby při těch 1) List ten se nezachoval. 2) srv. Palacký, Děj. III. 2, 223, Tomek, Děj. Prahy IV2, 306. 9

Strana 66
66 Č. 92—93: 10. října 1424. kusiech ostali do té chvíle slyšenie, o to my moci nemáme, jakož sám tomu dobře rozumíš: neb jest to duchovní věc a ta na nás nesluší, než na papeže, a k tomu ten svú moc dává, jakož to cardinálovil poručil; a ten ješče u Viedni jest. Než o bezpečenstvie a jistotu, to sme tobě i jiným řekli a to ješče pravíme a jest to naše stará řeč, když sě jediné o duchovenstvie smluvie a s costelem svatým sě smířie, o to, což jsú proti nám učinili, chcem na tě a na jiné dobré lidi a pány přijíti. A což jim slíbíme a což vy diete, to jim chcem zdržeti a na věky jim ničímž zlým nezpomínati a tak jim to ujistiti, že námi úplně bezpečni budú; jakož to pak tobě i jiným svědomo jest, když sme komu co odpustili, že sme jemu toho potom ničímž zlým nezdvihali. Protož, milý věrný, móžeš-li to zvésti o to slyšenie a aby tiem konec ten neřád vzal, přáli bychom toho a na tom by pánu bohu, costelu svatému, všemu křesťanstvie i nám vděčně poslúžil. A budeš-li co k tomu moci učiniti a jestliže by sobú dali hnúti, a měli-li bychom co viece k tomu učiniti, ješto by sě k dobrému a k řádu chýlilo, to nám ihned daj věděti a zvlášče že jsi sě s nimi nynie měl sjeti, jakož slyšíme, co by tu porozuměl a na čem ste ostali, aby nám to dnem i nocí dal věděti, a čiem spieše, tiem nám větší libost ukážeš. Pak o svú věc, jakož jsi nám po Mrakšovi2 vzkázal a jako sme byli řekli dáti a zvlášče Bietov- skému,3 to tebe nemá minúti a chcem držeti, což sme slíbili; než nynie v náhle tomu tak nemóžem učiniti. Proto ty sě nad námi nerozpakuj, neb my tebe nechcem ostati ani nechati. A na to sme Mrakše při sobě ostavili, že jej chcem počestně k tobě Dán v Tatě ten úterý po s. Dyonisii, léta vypraviti, že nám budeš děkovati. královstvie našich etc. Ad mandatum d. regis, d. Johanne de Švihov referente, Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 93. 10. října 1424. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby k farnímu kostelu v Přídole byl do- sazen Zikmund, farář ve Strýčicích, který směnil s Jakubem, farářem v Přídole. Emler, Libri confirmationum IX, 87. 2) Mrakeš z Radimovic, služebník Oldřicha z Rožm- 1) kard. Branda, legát apoštolský. berka. 3) Jan Bitovský z Lichtenburka a na Cornštejně (2).

Strana 67
Č. 94—96: 10.—18. října 1424. 67 94. 10. října 1424. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby k farnímu kostelu ve Strýčicích byl do- sazen Jakub, farář v Přidole, který směnil se Zikmundem, farářem ve Strýčicích. Emler, Libri confirm. IX, 87. 95. V Tatě, 14. října [1424]. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby přijel také na říšský sněm ke dni sv. Kateřiny (25. listop.) do Vídně, neboť chce s ním o mnohých věcech promluviti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 257, or. pap. AČ. VI, 412 č. 15. — Palacký, UB. II, 507 č. 21. — RI. XI, 5997. Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše, uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Mníme, že je tebe dávno došlo, kterak jsme kurfurstóm a jiným kniežatóm říským, hrabiem, pánom a městóm rok položili do Viedni den svaté Kateřiny najprve přištie pro pilné věci, vieru křesťanskú, svatú říši a coruny české dobré a ctné dotýkajíce. A poněvadž s tebú také rozličné a mnohé věci roz- mluviti máme a tě podlé sebe chcme jmieti, protož od tebe žádáme se vší snažností, aby na ten rok sv. Kateřiny do Viedně také k nám bez meškání přijel a při tom byl a nám pomáhal té koruny poctivé a užitečné spósobiti a zjednati. A nedaj sě v tom nic meškati, na tom nám zvláštní libost ukážeš. Dán v Tattě v tu sobotu před sv. Havlem, léta královstvie našich etc. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečet odpadla. 96. V Krumlově, 18. října 1424. Zdeněk z Rožmitála přijímá od Oldřicha z Rožmberka jeho tvrz Strašice s příslušenstvím do svého života. 1) O říšském sněmu ve Vídni, který byl s původního data 29. září (den sv. Michala) přeložen k vůli knížatům rýnským na den 25. listopadu (den sv. Kateřiny) 1424, k němuž však došlo až v lednu 1425, viz Deutsche Reichstagsakten VIII, 337 a d.; Aschbach, Geschichte K. Sigmunds III, 233 a d. 9*

Strana 68
68 Č. 96—97: 18.—28. října 1424. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 381. No 11/2, or. perg. Já Sdeněk z Rožmitála vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce uslyšie, že mi urozený pan Oldřich z Rosenberka, přietel mój milý, zvláštnie milostí a přiezní dal do mého samého života tvrz svú Strašicel s poplužími a s pěti ryb- níčkami, ješto k tvrzi slušejí, s lúkú na Kuškově, a z každého lánu v Strašicích po dvú žencí, z každého podseka“ i podruha tudiež po jednom ženci a z každého lánu jednoho senosečka, i s potokem v Lipovském, a mlynáře, aby prkna třel podle obyčeje dřevnieho dávnieho k tvrzi, lovy ptačie toliko pletkami nebo skřečením abych jímal skrze svú čeleď, ale jich nenajímal jinak, a lesu k stavení a k pálení, což bych potřeboval, nic viece ani uprodávaje, takově, což by kolivěk bylo jiných požitkuov kromě nahořepsaných, k těm nižádného práva nemám ani sě v ty vázati mám. Také tvrz tu mám a slibuji na svój náklad opravovati na stavení a té pilně chovati, což budu moci najviec, aby k nepřátelóm stracena nebyla. A kohož bych kolivěk miesto sebe staršieho na té tvrzi učinil, slibuji, že ten každý, kolikrát bych jiekolivěk proměnil, má panu Oldřichovi nahořepsanému nebo jeho erbóm, ač by jeho buoh samého v té mieře nezachoval, slíbiti s tú tvrzí, kdyby mne buoh neu- choval, aby zasě byla panu Oldřichovi z Rosenberka nebo erbóm jeho i budúcím beze všie nesnáze a odpory postúpena se vším příslušenstvím, jakož nahoře psáno stojí. A lúku nad mýtským rybníkem s vozbú po robotě a řiečku pstruhovú, ješto jsta dva rybáky na ní, kury lesnie a oves, ta čtverá věc jest přidána k té tvrzi do páně vuoli. Tomu všemu na potvrzenie svú jsem pečet přivěsil a prosil jsem urozené pány Viléma s Potenštajna a Mikuláše Zajiece z Valdeka, kteříš jsú své pečeti při- věsili na svědomie k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého čtrmezcietmého, tu středu po svatém Havle. Na perg. proužcích přivěšeny tři pečeti: 1) utržena, 2) Viléma z Potštejna, popis viz u č. 38. 3) zachována jen levá polovice pečeti Mikuláše Zajice z Valdeka, popis viz u č. 74. — Na rubu napsáno Březanem (asi poč. 17. stol.): Zdeněk z Rožmitála držel od pana Oldřicha z Rožmberka tvrz Strašice 1424. Ten potom, mám za to, byl vězněm. 97. V Tatě, 28. října 1424. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: nemůže přijmouti úmluv, učiněných ſve Zdicích] mezi oběma stranami; přikazuje, aby z těch úmluv vystoupili. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 259, or. pap. AČ. I, 19 č. 19. — Palacký, UB. I, 265 č. 314 (reg.). — RI. XI, 6009. a) tak orig., správně „podsedka“. 1) Strašice, nyní městečko v okr. Zbirov.; tvrz opuštěna v 15. stol. a městečko připadlo ke hradu Zbirohu, srv. Sedláček, Hrady VI, 260.

Strana 69
Č. 97: 28. října 1424. 69 Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Vzali sme list tvój s těmi přiepisy úmluv těch, kteréž jste učinili, a ty sme se pány vážili. Jehožto sě i s nimi velmi divíme i želéme, že ste sě tak mladě druhé straně dali podtrhnúti a oklamati a v také věci dáti sě uvésti, ješto jsú proti vašie duši, cti i proti všemu křesťanství i proti nám. A zvláště v prvním artikuli jakož píšete, že tuto zemi Českú z nároku křivého chcete očistiti; a druhé, kudy by tato coruna Česká bohdá nevinně ohyzděná a narčená bezprávně od takových neřádných pověstí mohla očištěna býti: v tom rozuměj, že je z jich zlosti očiščujete a je nevinny vyznáváte a sami sě u vinu kladete, že ste proti nim křivě činili. Item že ste položili sněm v jich moc do Kúřima na středopostie a sami ste sě udělali súdci viery křesťanské, kterážto vám nepříleží, aniž moci ani práva máte, byste písmo svaté dělili, jsúce laikové, než že ste to sobě k větčie potupě učinili. Item o klejt etc. že máte klejtovnie listy na rathúze v Praze položiti vám i hostem, kteříž by měli k tomu slyšení přijeti: ohledajte, kteraké bezpečen- stvie tu jmáte od takových lidí, když tam přijedete, aby sě vám i s těmi, ktož tam s vámi pojedú, něco horšieho nepřihodilo; a také kde ty mistry vezmete, aby tam s vámi jeli, neb jest nepodobná věc, aby kto tam jeti měl a rokovati o vieru křesťanskú v moci kacieřské. A divíme sě tomu, že tak z vašich práv dáte sě vy- vésti, aby vás měštěné a chlapi súdili. Item zavazujete sě, kdyžby druhá strana k obraně proti cizozemcóm vojensky táhla, že na vašem zboží mají potřebu bráti, a kterýž by zámek neb posádka v České zemi našie strany konečně v těch úmluvách nechtěl státi od ohlášenie vašich úmluv ve čtyřech neděléch, neb ty chtěl rušiti, takového k tomu máte připraviti a přitisknúti etc. To sě nynie dobře shledalo, neb vy tam spolu rokujíce s kacieři, oni na nás a na syna našeho, markrabí morav- ského, táhli“ a tiem sě posílili, že na vás žádné péče neměli, nébrž i lidé vaši, jakož rozumieme, na to s nimi táhli. Tomu móžeš rozuměti, že ten zápis a ty úmluvy jsú úplně proti nám, proti všem našim služebníkóm, věrným křesťanóm a proti všemu křesťanství. Neb s kacieři mieníte je tisknúti a pomáhati kacieřóm; a jiných mnoho kusóv neřádných, nepoctivých, nehodných a nekřesťanských proti vieře, proti řádu křesťanskému i také proti vašemu řádu a svobodám tu sme shle- dali, ješto sě úplně k vašie záhubě i k nenabyté hanbě chýlé; ty sme pro dlúhost opustili a nemohli sme všech psáti. A jiného nemóžem znamenati, jestliže ty úmluvy dokonáte, že sě všemu křesťanství ohyzdíte a věčně toho nenabudete. Protož zdáť sě nám, radíme i přikazujem, abyste z těch úmluv kterakžkoli móžete vynikli a jich nekonali pro žádnú věc. A lépe jest i poctivějie nepodobný slib zrušiti, nežli 1) List Oldřichův se nezachoval. Úmluvy, uzavřené ve Zdicích, otištěny v AČ. III, 248 a d., srv. Palacký, Děj. III. 2, 224 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 309 a d. 2) 15. března. 3) Albrecht 4) O výpravě husitských vojsk k osvobození Moravy viz Kurz, Oesterreich unter Rakouský. Albrecht II., II. 95 a d., Palacký, Děj. III. 2, 208—9, 228 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 306 a d.

Strana 70
70 Č. 97—98: 28. října 1424. ty úmluvy, ješto jsú proti bohu i cti, dokonati. Dán v Tatě den s. Šimoniše a Judy, královstvie našich uherského etc. v XXXVIII, římského v patnáctém a českého v pátém létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, consiliario nostro fideli dilecto. Pečeť odpadla. 98. V Tatě, 28. října 1424. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: zakazuje znovu dokonati úmluvy [sjednané ve Zdicích]. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 259, or. pap. AČ. I, 21 č. 20. — Palacký, UB. I, 366 č. 315 (reg.). — RI. XI, 6010. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uher- ský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož nám píšeš, že ste ty úmluvy proto učinili, že vám velmi těžko jest a že Viklefóm nemóžete odolati, a prosíš nás za radu a že by jinak neučinil než jako služebník náš a naše rozkázanie, což najdéle móžeš etc., dosti v druhém listě píšem, co sě nám zdá; a radíme i přikazujem, aby těch úmluv pro nic nedokonal a jiné naše věrné též k tomu vedl, aby jich také ne- dokonali. Neb by své dobré slovo i s nimi úplně zmazal a potratil, kteréž jsi sobě až sěm poctivě zachoval; a tobě i tvým budúcím na věčnú hanbu a potupu zóstalo; a tohoť bychom nepřáli, než bylo by nám toho žel s pravú věrú. I prosíme opět, aby sě toho nedopúštěl, neb sme všem kurfurstóm, jiným kniežatóm, hrabiem a městóm říšským do Viedně den s. Kateřiny sněm položili zvláščí pro vás. A úffáme pánu bohu, když sě sjedem, že tu o vaši pomoc tak s nimi uhodíme, ješto sě vám i nám líbiti a hoditi bude. A věříme, že jinak neučiníš. Dán v Tatě den s. Šimoniše a Judy, královstvie našich uherského etc. v XXXVIII, římského v XV. a českého v pátém létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, consiliario nostro fideli dilecto. Pečeť odpadla. 1) List ten se nezachoval. 2) srv. výše č. 97. 3) srv. č. 97. 4) 25. listop. 1424, srv. výše č. 95.

Strana 71
Č. 99—102: 8.—21. listopadu 1424. 71 99. Ve Vídni, 8. listopadu 1424. Kardinál Branda, legát apoštolský, Oldřichovi z Rožmberka: lituje úmluv s Husity a napomíná jej, aby se míru s nimi vystříhal („... quatenus his treugis nullatenus assensum prebeatis, sed illas tamquam morbum perniciosissimum tarta- reumque monstrum omnino contemnatis et ab aliis, quantum in vobis est, contemni faciatis, sub interminacione divini iudicii . ..“ etc.). Palacký, UB. II, 507 č. 22 (reg.) a Dějiny III. 2, 225 (podle orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, dnes ztraceného). Srv. k tomu dva listy krále Zikmunda z 28. října t. r. (č. 97 a 98). 100. 13. listopadu 1424. Oldřich z Rožmberka prohlašuje, že Třeboňští opravili nový stav dobro- volně a nejsou tím povínni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 5AS No 1, opis z r. 1791, ověřený 21. března t. r. purk- mistrem a radou města Třeboně. Th. Antl, Soustavný přehled výsad atd. m. Třeboně, Památky archaeol. XVII, 61 (reg.). My Oldřich z Rožmbergka vyznáváme tímto listem všem, kdož jej čísti nebo čtouce slyšeti budou, že opatrní měšťané a obec, věrní naši milí, města našeho Třeboně, ten stav nový k naší žádosti a pro pevnost města opravili jsou nyní, kteréž opravování jsou ne z práva, ale z své dobré vůle učinili; protož aby svrchu- psaní měšťané i jich budoucí v nynějším i potom příštím času tím povinni nebyli toho stavu opravovati, nebť to z práva nemají, leč z své dobré vůle učiniti. Tomu na potvrzení svou jsme pečeť s naším dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození syna božího tisícího čtyrstého čtyrmecítmého, ten pondělí den svatého Brikcí. 101. 16. listopadu 1424. Oldřich z Rožmberka podal k farnímu kostelu v Sedlčanech, uprázdněnému smrti faráře Petra, Mikuláše, kněze v Sedlčanech. Emler, Libri confirmationum IX, 88. 102. V Krumlově, 21. listopadu 1424. Na zámku Oldřicha z Rožmberka byla učiněna smlouva mezi Alšem ze Šternberka a z Holic a mezi Perchtou z Kravař a na Konopišti o poručenskou

Strana 72
72 Č. 102—106: 21. listop. 1424 — 7. srpna 1425. správu hradů a zboží Konopiště a Šternberka. Oldřich svědčí vedle Alše ze Štern- berka, Jana z Risenburka, Matěje Višně, purkrabí na Velešíně, Buzka z Rovného, purkrabí na Krumlově, Karla z Čehnic a Alše z Čehošti. — Dán 1. 1424 ten úterý před sv. Klementem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Sternberg, or. perg. AČ. I, 152 č. 16. — Fr. Dvorský, Staré písemné památky žen a dcer českých, 19 č. 18. Na perg. proužcích přivěšeno sedm pečetí: 1) větší pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8. 2) z červ. vosku, štit s hvězdou 4cipou, nápis: s alsso de sternberk 3) z černého v., na štítě i nad helmou třmen, nápis: slí/is - de-risnburg 4) z černého v., na štítě tři obruče nahoru a tři dolů obrácené, nad helmou soudek s kytou, nápis: -s - mathie de wyetrznye 5) Buzka z Rovného, popis viz u č. 57. 6) z černého v., na štítě tři leknové listy a nad helmou křídlo s týmiž listy, nápis: -s karoli de - rziczan 7) utržena. 103. 13. ledna 1425. Oldřich z Rožmberka podal k farnímu kostelu v Miličíně Jana ze Stropnice. Emler, Libri confirm. IX, 90. 104. V Tatě, 27. března 1425. Oldřich z Rožmberka jest spolu s jinými uveden jako svědek na listině krále Zikmunda, jíž vyhlašuje Zikmund říšskou klatbu na město Hall (na Sále). RI. XI, 6247. 105. 22. června 1425. Oldřich z Rožmberka podal ke kapli sv. Jiří na hradě Krumlově Oldřicha z Oselce. Emler, Libri confirm. IX, 102. 106. [před 7. srpnem 1425]. Kovář Temel z Hořic koupil od Oldřicha z Rožmberka Janský dvůr v Žestově, který pak daroval 7. srpna 1425 hořickému faráři Janovi. Zoubek, Některé statky kláštera Vyšebrodského, Pam. archacol. IX, 707 (reg.). 1) Manžel Perchty z Kravař, Petr ze Šternberka, zemřel r. 1420. V poručenské smlouvě jmenují se děti Petr a Eliška; srv. k tomu Urbánek, Čes. děj. III. 1, 188 pozn. 1 o Zdeňkovi ze Šternberka.

Strana 73
Č. 107—108: 23. srpna — 9. října 1425. 73 107. 23. srpna 1425. Hynek Krušina ze Švamberka a jiní páni kraje Plzeňského žádají pány Oldřicha z Rožmberka, Viléma z Hazenburka, Václava z Dubé, Jana z Risenburka a ze Švihova a Jana z Chotěmic za přímluvu u krále Zikmunda, aby od nich vyplatil zastavené klenoty. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 264 b, or. pap. Srv. list týchž pánů králi Zikmundovi v téže věci a téhož data v AČ. III, 369 č. 4. Služba naše napřed vám, urození páni, páni a přátelé milí. Jakož jsme prve králově milosti, pánu našemu milostivému, častokrát psali i mnoho dobrých lidí prosili, aby s Jeho Velebností mluvili, by ráčila JJ svuoj kleinoth a svú záponu vypraviti: na to nám JM ižádné konečné odpovědi neráčil dáti a my jsme skrze to u veliké dluhy a v škody upadli, ješto JJti tiem huoře muožem slúžiti a tomuto kraji na pomoc hotovi býti. Dávámeť vám věděti, že jsme již na tu záponu penieze optali a konečnu jsme smlúvu učinili, jestliže JJt jie ot nás do S. Martina nynie přišlého nevypraví, tehdy tu záponu po tom s. Martině jmáme vydati. A tak jsme sě zapsali, že nejmáme povědieti, kto by ji jměl; neb jsme jinak peněz na ten základ nemohli dobýti. A po tom roce Jeho Velebnost ani my jie nebudem moci vypraviti ani jie zjeviti. Protož vás s pilností prosíme, přimluvte sě k JJ“i, ať ráčí tu záponu do toho času vypraviti. Pakli by sě to v té chvíli nestalo, tehdy vám to osvědčujem, že to, což svrchu psáno stojí, musíme učiniti pro své veliké nedostatky. Dán ve čtvrtek před s. Bartholomějem apoštolem, léta božieho etc. pětmez- cietmého. Hynek Krušina ze Švamberka, Jan z Švamberka odjinud z Třeble, Vilém z Nečtin, Burian z Gut- štajna, Bohuslav z Janovic seděním na Rizmberce. Urozeným pánóm, panu Oldřichovi z Rožmberka, panu Vilémovi z Hazmburka, panu Václavovi z Dubé, panu Janovi z Ryzmberka otjinud z Švihova a panu Janovi z Chotěnic, milým přátelém. Čtyři pečeti odpadly. 108. V poli u Pohořelic, 9. října 1425. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby neměl příměří s Tábory, nýbrž aby je spolu s Mikulášem z Lobkovic zadržel, jestliže by chtěli vytáhnouti na pomoc klášteru Třebičskému. 1) 11. listop. 1425. 10

Strana 74
74 Č. 108—109: 9.—12. října 1425. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 265, or. pap. AČ. I, 21 č. 21. — Palacký, UB. I, 409. č. 351 (reg.). — RI. XI, 6445. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Dávámeť věděti, že sjevše sě s osvieceným Albrechtem, kniežetem rakúským a markrabí moravským, synem naším milým, i nemohli sme jej z toho svésti, než že vždy chtěl clášter Třebíčský obehnati, ač mimo naši vuoli; a na tom jeho již nemóžem nechati. Pak teď nám přišlo poselstvie od druhých lidí, ježto nás vystřiehají, že by Tháboři ten clášter chtěli rettovati a že sě k tomu chystají. A my jsme sobě byli položili, že jsme jemu jedno náš lid chtěli poručiti, a sami jinú svú věc jednati; a poněvadž jsme již k němu přijeli, tehdy jeho nechcem ostati. Protož od tebe žádáme, aby sě jako náš věrný ukázal a žádného příměřie s našimi nepřáteli? nejměl, než aby jim ihned odpověděl; a když by počil, že by doluov proti nám táhli, aby jim nazad ihned v chřbetě byl s statečným Nicolaem z Lobkovic3 a jim škodil, což najviece móžeš. A také zvěděl-li by, že by ten clášter Třebíč vždy chtěli rettovati a již dolóv táhli, aby nás vystřiehl a nám to dnem i nocí dal věděti. A ukaž sě v tom jako náš věrný a jakožť toho zvlášče věříme, abychom tvú snažnú vieru tiem viece a viece shledali. A toť chcem i potom vším dobrým zpomínati. Dán na poli blíž Pohořelic den s. Dyonizie, královstvie našich uherského etc. v XXXIX, římského v XVI. a českého v VI. létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečet odpadla. 109. V Dalečicích, 12. října [1425]. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: žádá znovu, aby neměl příměří s Tábory a aby je zadržel v tažení na pomoc Třebíči. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 267, or. pap. AČ. I, 22 č. 22. — Palacký, UB. I, 409 č. 352 (reg.). — RI. XI, 6446. 1) Klášter Třebičský byl od konce r. 1424 v držení Husitů, srv. Palacký, Děj. III. 2, 228. 2) O bojích v Čechách v r. 1425 viz Palacký, Děj. III. 2, 231 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 316 a d. Po marném vyjednávání v Brně v květnu t. r., kde byl přítomen i Oldřich se strany královy (Palacký, tamže 236 a d., Tomek, tamže 322 a d.), chystal se Zikmund k další válce a nepřál 3) Mikuláš snahám o příměří, které byly nejspíše na obou stranách, srv. níže č. 113 pozn. 5. z Lobkovic, purkrabi na Hluboké.

Strana 75
Č. 109—112: 12.—13. října 1425. 75 Sigmund, z božie milosti římský, uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Dávámeť věděti, že sme milému bohu děkujíce dnes zdrávi s svú vojskú sěm přitáhli a bohdá zajtra opět blíže k božiem a našim ne- přátelóm přitiehnem. A jako sme dřéve po dvakrát psali,2 aby viece s našimi ne- přáteli žádného příměřie nedržal, než aby jim odpověděl a nám proti nim pomáhal, zvláště poněvadž slyšíš, že my s naším synem kniežetem Rakúským“ s našimi vojskami proti nim tiehnem, a jestliže by doluov táhli Třebíči“ na retunk, aby jim ihned s svými přáteli a s kohož móžeš býti ve chřbet velnul a jim škodil, což najviece móžeš. A také co tam nového anebo kterak sě sbierají, to nám vše daj Dán v Dalečicích v pátek před věděti; na tom nám zvláščí službu ukážeš. S. Kalixtem, královstvie našich uherského etc. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 110. 13. října 1425. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Radnicích, uprázdněnému smrti faráře Mikuláše, Petra z Kralovic. Emler, Libri confirm. IX, 108. 111. 13. října 1425. Oldřich z Rožmberka podal k farnímu kostelu v Brlohu, uprázdněnému smrtí faráře Přibyslava, Vojtěcha z Benešova. Emler, Libri confirm. IX, 108. 112. 13. října 1425. Oldřich z Rožmberka podal k oltáři sv. Jana Křt. ve farním kostele ve Svinech, uprázdněnému smrtí faráře Ondřeje, Jana ze Stropnice. Emler, Libri confirm. IX, 108. 1) srv. Palacký, Děj. III. 2, 242 a Tomek, Děj. Prahy IV2, 326. 2) jeden dopis viz č. 108, druhý se nezachoval. 3) Albrecht. 4) srv. č. 108. 10*

Strana 76
76 Č. 113—114: 28. října 1425. 113. [V říjnu 1425]. Oldřich z Rožmberka králi Zikmundovi: nemá ani nechce miti příměří s ne- přáteli, prosí však snažně o pomoc proti nim a radu, má-li se s nimi sejíti, jak oni žádají. AČ. III, 7 č. 6 (podle orig. konceptu ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). — Palacký UB. I, 411 č. 358 (reg.). Jakož mi TMť píše, abych příměří neměl: račiž věděti, žeť jeho nemám aniž miením mieti; a žeť lidi v mém kraji shánějí, a já jim toho bráně, velikú škodu pro to beru. Aniž ještě těch peněz, kteréž mi TM u Vratislavi odkázala, mám; pro kteréžto veliké škody beru, takže již s těmi škodami sobě neviem konce. A také rač věděti, žeť na mně sjezdu žádají,“ chtiece ke mně, kdež bych jim kázal, přijeti. Protož mám-li či nic to učiniti, rač mi dáti věděti. A prosím TM“, aby na mě svú pomocí jakožto na služebníka svého ráčil zpomenúti, neb já nechtě TM“ starati, veliké škody beru, úfaje TM“ jakožto pánu svému, že mně z té núzi již ráčíš po- moci; nebť mi jest od nepřátel velmi těžko. Také posielal sem několiko listuov a poslové druzí sú zjímáni a druzí sú TM“ došli a TM“ mi neodpověděla, takže já vždy toho rozkázánie od TM“ očekávám, jinak nemieně, než jako služebník TM“ učiniti. Také rač věděti, žeť sú takměř najmocnější v Plzenště hradové příměří učinili,“ těch nejmenuje, TMť sě dobře toho uptá. Než lépe by bylo, máme-li váleti, abychom příměří nedělajíc, společně váleli. Také vždy sě bojím, by mě neosočili“ k TM“. Prosím, bylo-li by co toho, jakož sem i prvé často prosil, aby neráčil věřiti: neb jsem hotov, z čehož by mi vinu dali, vyvésti sě a před TM“ státi, a že bohdá jinak neučiním, než jako služebník TM“. Také žeť tak znamenitě jako prvé nepřátelóm pro jich velikú sílu nemohu překážeti, tak mnoho jako prvé lidí nemaje: než což jediné kradí mohu okolo vojsky i také jinde, kázal sem překážeti. Byť je věšeli jako prvé zjevně, nesmieme; než podtají, kohož lapie, utopie aneb umořie. 114. V poli u Drašova, 28. října 1425. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby ještě nečinil příměří s nepřáteli, dokud k němu nepošle král svých poslů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 268, or. pap. AČ. I, 23 č. 24. — Palacký, UB. I, 410 č. 357 (reg.). — RI. XI, 6449. 3) není 1) List tento je odpovědi na list králův z 12. října 1425, viz č. 109. 2) Srv. č. 109. zpráv, o jaké peníze šlo. 4) Srv. níže v č. 115. 5) viz AČ. III, 254; stalo se tak brzo po míru Vožickém, který byl uzavřen 18. října (srv. Palacký, Děj. III. 2, 241, a Tomek, Děj. Prahy IV2, 327). 6) srv. níže č. 115.

Strana 77
Č. 114—115: 28. října — 3. pros. 1425. 77 Sigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému sme listu úplně srozuměli. A jakož nám mezi jinými kusy píšeš, jakož rozumieme, že s našimi nepřáteli ješče žádného příměřie nemáš a žes toho bez našeho rozkázánie nechtěl přijieti etc., to sme rádi slyšeli, i žádáme, aby ješče žádného příměřie s nimi nečinil do našeho obeslánie; neb skoro své počestné poselstvie chcem u tebe mieti. A na jiné kusy, o něž nám píšeš, nemohli sme nynie odpovědi dáti, než po těch posléch dáme na to odpověď dobrotivú a chcem sě k tobě milostivě ukázati a tak s tebú naložiti, jako sme i dřéve činili, že toho vděčen budeš. Dán polem podle Drašova den sv. apoštolóv Šimoniše a Judy, královstvie našich uherského v XXXIX, římského v XVI. a českého v šestém létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 115. Ve Skalici, 3. prosince 1425. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: děkuje mu, že nečiní příměří s ne- přáteli; je ochoten dáti Pražanům přátelské slyšení a posílá mu opisy listů, týkajících se toho slyšení, aby se podle nich řídil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 269, or. pap. AČ. I, 24 č. 25. — Palacký, UB. I, 415 č. 365 (reg.). — RI. XI, 6464. Sigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Píšeš nám, že by byl srozuměl, bychom sě na tě hněvali etc. Dáváme věděti, že sě na tě nehněváme. Než bylo nám za jisté praveno, že by do roka s nepřáteli příměřie jměl a že by to mezi tobú a jimi již bylo dokonáno: a chtiece to úplně zvěděti a na jisto přijíti, i byli sme zatiem to u Vratislavi stavili,“ oč jsi byl Mrakše“ svého poslal; a pak sme to zasě propustili, že Mrakeš se panem Jankem“ po to zasě má jeti. Neb vieš, na čem sme na rozjetí spolu byli ostali, že nemáš v žádné příměří s našimi nepřáteli vstúpiti bez našeho vědomie. A poněvadž sě toho ješče držíš a držeti chceš, to od tebe rádi a s vděčností 1) viz č. 113. 2) viz níže č. 115. 3) Viz výše č. 113; Zikmund zasílá nyní odpověď, kterou slíbil Oldřichovi 28. října, viz č. 114. 4) srv. níže č. 123. 5) Mrakeš z Radimovic, 6) Janek z Chotěmic. služebník Oldřicha z R.

Strana 78
78 Č. 115—116: 3. prosince 1425. slyšíme. Také jakož nám píšeš o Pražanech, kterak jsú k tobě poslali, ješče vždy o slyšenie stojiece, a žádáš od nás zprávy, kterak sě máš v tom držeti a kterakú jim máš na to odpověď dáti: dáváme věděti, že sme s svú raddú na to myslili a potaz jměli; a o slyšenie dánie, to na nás neslušie, nežli na papeže. Než chtieli přátelské slyšenie, o takové, jakož sme jim pod Vyšehradem podávali, o to at sě s námi aneb s osvieceným Albrechtem, kniežetem rakúským a markrabí moravským, synem naším milým, do Viedně aneb do Kornneumburka sjedú a tu ať s sebú při- vedú, kohož chtie; a klejtu jim dosti dáme a zjednáme. A mistři s obú stranú ať s sobú mluvie a přátelsky každý svú při povie, neb je tu u Viedni mistróv dosti; a my, neb ktož tu bude, budem přátelščí smluvce. Pakli chtí slyšenie, jakož oni žádají, o to chcem rádi ku papeži poslati [a] o to státi, aby jim slyšenie u Viedni dáno bylo. A věz, že jsú listové přejati a těch listóv přiepisy posieláme2 a ne- zdarma; nebť sě jest Kostka“ do Brna klejtoval opět na nové teydinky, chtě nové teydinky o tu věc začieti. A mělo-li by co z toho býti, tehdy bychom tobě radějie té cti popřieli nežli jinému a zvlášče tak lechkým lidem. A protoť ty přiepisy posieláme, aby sě potom uměl richtovati. Dán v Skalici v pondělí před s. Barború, královstvie našich uherského etc. v XXXIX, římského v XVI. a českého v šestém létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečet. 116. Iрo 3. prosinci 14253. Oldřich z Rožmberka králi Zikmundovi: děkuje za ujištění, že se naň nehněvá, jak se domníval, protože král mu dlouho neodpovídal na jeho listy, ano i peníze jemu ve Vratislavi stavil; osvědčuje svou stálost ve slibu a závazku, jejž učinil králi při rozchodu s ním; očekává dychtivě slíbené královo poselství;“ o čem jednal s Pražany, to že na krále již vznesl; i nyní že jest od Pražan a Táborů obeslán ke sjezdu,“ kdež tito prý chtějí „pána našeho (Tvú Mt mieniec) čestné, této zemi i nás všech dobré“ zjednati; ohražuje se u krále, aby rokováním s nimi nebyl u něho v podezření. AČ. III, 8 u č. 7 (reg. z orig. konceptu ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). 1) srv. výše č. 113; Tomek, Děj. Prahy IV2, 336 a d. a Palacký, Děj. III. 2, 245 a d. 2) ty listy se nezachovaly. 3) Vilém Kostka z Postupic, podkomoři král., důvěrník knížete Zikmunda Korybutoviče (srv. Tomek, Děj. Prahy IV2, 337). 4) tento list je odpovědí na list králův z 3. pros. t. r., viz výše 115. 5) poselství slíbil král v listě z 28. října, viz výše č. 114. 6) obecný sněm v Praze poč. r. 1426, viz o něm Palacký, Děj. III. 2, 246 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 336 a d.

Strana 79
Č. 117—118: 5. prosince 1425. 79 117. Ve Skalici, 5. prosince 1425. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: schvaluje zápis spolku jeho s Jin- dřichem z Plavna a jinými pány kraje Plzeňského; zve jej k sobě do Vídně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 270, or. pap. AČ. I, 25 č. 26. — Palacký, UB. I, 416 č. 366 (reg.). — Deutsche Reichstagsakten VIII, 438 č. 368 (reg.). — RI. XI, 6468. Sigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Poslal nám urozený Heinrich Plawenský a drahně jiných kraje Plzenského přiepis, který jsi jim poslal, žádaje na nich, abyste sě spolu podlé toho přiepisu zavázali; a ten sme přiepis viděli a chválili i líbí sě nám, abyste sě spolu zavázali a sobě proti našim a vašim nepřátelóm a v naší abyste službě zóstali. Protož dokonajte ten zápis mezi sobú, abyste silnější byli a sobě tiem stálejie mohli pomáhati a nepřátelóm odolati. Také věz, že nám urozený Houpt von Bappenheim, maršalk náš říšský, psal, že jsú kurfurstové na nynějšiem roce v Mohuči“ konečně na tom ostali, že k nám do Viedně chtie osmý den po Hromni- ciech přijeti: a nadějem sě bohdá, že tu mnoho dobrého proti těm kacieřóm zjednáme. Protož jestliže by kurfurstové přijeli a ty to zvieš, aby k nám také do Viedně přijel, jakož tu také k příjezdě jiným pánóm z našie strany píšem. Neb tu Dán v Skalici spolu jsúce, budem moci i nám i vám mnoho dobrého zjednati. v středu, postiece sě k s. Mikuláši, království našich uherského etc. v XXXIX, římského v šestnáctém a českého v šestém létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 118. ſpo 5. prosinci 14257. Oldřich z Rožmberka králi Zikmundovi: páni kraje Plzeňského sami žádali, aby se jim zapsal; učini, jak mu král rozkáže, a posílá mu opisy všeho jednání. 1) Jindřich z Plavna na Kynžvartě. 2) byli to páni, kteři nepřistoupili k přiměři, učiněnému v říjnu t. r. (srv. výše č. 113), a kteří jsou jmenováni v zápise z 28. října 1426, viz AČ. III, 259). 3) list ten se nezachoval. 4) Haupt II. z Pappenheimu, říšský maršálek. 5) sjezd říšských knížat 7) srv. v Mohuči v I. polov. listopadu, srv. Deutsche Reichstagsakten VIII, 435. 6) 9. února 1426. DRTA. VIII, 437. 8) list tento je odpovědi na list králův z 5. pros., viz výše č. 117.

Strana 80
80 Č. 118—120: 5. — 28. pros. 1425. AČ. III, 8č. 7 (podle konceptu ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). — Palacký, UB. I, 418 č. 369 (reg.). Službu svú etc. Jakož mi TM“ píše, kterak p. Henrich z Plavna a drahně jiných kraje Plzenského TM“ přiepisy poslali, kteréž bych jim měl poslati, na nich žádaje, aby sě se mnú zapsali: račiž věděti, žeť sem já jich neobeslal, než oniť sú mě obeslali s tiem přiepisem, toho na mně žádajíce, abychom sě zapsali. A já sem jim odpověděl, žeť jim chci rád pomáhati, což najdále budu moci, jakož sem i prvé pomáhal; jakož TMť dobře vie, že sem jim znamenité pomoci činieval. A již sú mě opět obeslali, kterak by sě mně chtěli zapsati a já jim, jakož TM“ toho všeho i jich ustavenie přiepisy posielám. Protož račiž mi rozkázati, cožť sě TM“ bude zdáti, nebť já takových věcí nesmiem bez rozkázanie VM“ učiniti. A prosím TM“ aby ráčila na ty dobré lidi pomnieti, neb TMť mnoho má věrných a dobrých lidí, a tiem ochotným obesláním, kteréž jest TM“ k nim učinila, velmi jsú veselí a tak sú sě v jednotu zjednali, jakož sú kdy byli. Prosím TM“, aby neráčil na mě, ač by kto co pravil, věřiti. Nebť sem já hotov ku kázanie Vašemu před VM“ státi a odpoviedati; a byl-li bych v čem vinen shle- dán, podlé rozkázanie VM“ jakožto pána svého i utrpěti. 119. V Krumlově, 28. prosince 1425. Oldřich z Rožmberka, Jan z Risenburka, Matěj Višně z Větřní, purkrabí na Krumlově, a Černín ze Záboří svědčí, že Jan z Hlasiva a v Těmicích vzdal před nimi všechno své právo v Těmicích, v Hlasivě a také v Hoděticích třetinu podání kostelního dceři své Anně z Těptína, jejím dětem a Petrovi, někdy písaři přibeni- ckému. „Kteréžto vyznánie a vzdánie před námi proto sě jest stalo, neb jest v tu chvíli desk ani řádu pro nepokoj v zemi nebylo . ..“ etc. Dán 1. 1425 den sv. mládencuov. Praha, archiv ministerstva vnitra, Desky dvorské XV, 170. AČ. I, 408 č. 29. — G. Friedrich, Druhá kniha provolací král. soudu dvorského (AČ. XXXVI), 361 č. 42. 120. [1425]. Oldřich z Rožmberka nejmenovanému [nejspíše Albrechtovi, vévodovi rakou- skému]: již vícekrát mu psal a posílal o pomoc proti nepříteli podle úmluvy; již déle tři neděl leží v poli, čekaje na jeho pomoc. 1) viz č. 117. 2) listy ty se nezachovaly. 3) srv. k tomu výše č. 113.

Strana 81
Č. 120—121: 1425—10. ledna 1426. 81 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 272, koncept. Tento list lze zařaditi k r. 1425, kdy byly obnoveny vnitřní boje po celých Čechách (viz Palacký, Děj. III. 3, 231 a Tomek, Děj. Prahy IV2, 317). Poslední příměři Oldřichovo s Tábory z 10. září 1424 (viz výše č. 90) došlo 16. října t. r. a v r. 1425 příměří neuzavíral, zvláště když byl králem neustále od příměři zrazován (srv. předcházející listy); teprve v listopadu r. 1426 (srv. niže č. 128) činil zase příměři, ač proti vůli králově (srv. č. 127). Srv. též list Oldřichův z listopadu 1424 (č. 113), v němž si stěžoval králi na nedostatek lidi proti veliké síle nepřátelské. Durchleuchtiger hochgeborner furst, gnediger lieber herr, unser willige dinst sein euren gnaden alzeit voran willig. Gnediger lieber herr, als wir nu mer wenn ains euren gnaden geschriben und potschaft zu euren genaden getan haben von euren gnaden und unser veint wegen, dy auf uns ausgeruckt haben in das feld und uns grossen schaden getan haben, bittende und vermannende eur gnade uns zu hilfe komen nach inhalt der verschreibungen, die wir mit euren gnaden haben, das sich dann bisher verlenget hat mit unsern schaden, wann wir ainligen mer denn drei wachen in dem felde, harrende auf eur gnade. 121. 10. ledna 1426. Oldřich z Rožmberka potvrzuje listinu Jindřicha z Rožmberka, ve které schválil Jindřich smlouvu, učiněnou mezi Petrem a Janem z Rožmberka s jedné a Petrem, farářem kostela P. Marie ve Vavřinci, s druhé strany o prodeji 14 kop úroku v Sedlikovicích a Drahotěšicích. Třeboň, Schwarzenb. archiv: IA. 1 Aa No 79 c, opis z r. 1450, ověřený Budějovskými. Nos Ulricus de Rosemberg tenore presencium recognoscimus universis, quod ratificacionem nobilis domini Heinrici de Rosemberg, felicis recordacionis patris nostri, super foro per nobiles dominos Petrum et Johannem eciam de Rosemberg, patruos nostros, cum domino Petro, plebano ecclesie b. Virginis in Wawrzynycz, contracto et privilegium inde confectum, cuius tenor per omnia sequitur in hec verba: Nos Heinricus ... etc.2 ex certa nostra sciencia tenore presencium approbamus, ratificamus ac omnimode in omnibus suis clausulis roboramus. In cuius rei evidens testimonium sigillum nostrum et sigilla honorabilis Mathie plebani in Crumpnaw ac famosi Mathie Wyssnye de Wietrznye, purgravii nostri protunc in Crumpnaw, duximus presentibus appendenda. Datum anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo sexto, feria quinta post Epiphaniam Domini. Přitištěna krytá pečet města Budějovic. 1) O těchto zápisech není nic známo. 2) V Krumlově, 28. května 1383. V této listině jest vložena listina z 19. dubna 1380, viz Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. I, 66 č. 254 (reg.). 11

Strana 82
82 Č. 122—123: 30. ledna—9. února 1426. 122. 30. ledna 1426. Oldřich z Rožmberka prodává plat 20 kop grošů, totiž: ve vsi Nemněnicích 13kop 8 gr. (a k tomu přidává „dvě zemi pusté“) a v Bukovci 7 kop bez 8 gr. na svých lidech N. atd. se vším, což k tomu platu přísluší, i se vším právem a panstvím, jakož sám držel, kromě „což jest farářovo“, za 200 kop grošů N. atd. měštanům z Nové Plzně a dědicům jejich, kteréžto peníze N. atd. dali mu hotově. Ležení nejmenovaných rukojmí v Nové Plzni nebo Horšovském Týně. — Dán 1. 1426 tu středu před Hromnicemi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: rukopis A No. 18, fol. 347—348, formulář 15. stoleti. 123. V Bratislavě, 9. února 1426. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: schvaluje jeho jednání s Táborskými, Píseckými a j. a Pražany; omlouvá se, že nevyřídil dosud jeho věci ve Vratislavi; schvaluje jeho zápis s krajem Plzeňským a ujišťuje ho, že nevěří divným řečem o něm. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 274, or. pap. AČ. I, 25 č. 27. — Palacký, UB. I, 430 č. 382 (reg.). — RI. XI, 6500. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvým jsme listóm, které jsi nám nynie poslal, dobře srozoměli; a zvláště že jsi Tábory k sobě na Chúsník zavolal a s nimi mluvil a na nich prozveděl a tak svú snažnost učinil, zda by byl mohl co dobrého zjednati. A že jsú příměří na tobě požádali a že jsi jim toho povoliti nechtěl, toho jsme velmi od tebe vděčni. A kterak jsi s druhými městy, s Pieseckými a s jinými městy, kteráž sě jich nádrží, také mluvil a že jsú na to pěknú odpověď dali, pravíc, že by k tomu chtěli rádi jíti, by jedno hrdly svými bezpečni před námi byli etc., však sám vieš, že jsme to dávno jim podávali, co jsú proti nám učinili, že jim to milostivě rádi chcem odpustiti a to jim tak zaručiti a zajistiti kurfursty a jinými okolními křesťanskými kniežaty, neb kterak by to najlépe a najpoctivějie mohlo vymyšleno býti, že mají úplně před námi bezpeční býti a že jim toho nikdy zlým nechcem zpomenúti; a toho je ješče naším jménem móžeš ubezpečiti. A jakožs také Pražany obeslal“ a jich ješče odpovědi čekáš, na tom jsi také dobře učinil; snad by sě mohli navrátiti, chtie-li pravého rozumu požívati. Než jakož nám píšeš o své věci: věz, že nám to milo není, že tvá věc tak před sě nešla, jakož jsme 1) Listy tyto se nezachovaly. 2) o tomto jednání Oldřichově s Tábory není jiných zpráv; srv. Palacký, Děj. III. 2, 251. 3) srv. výše č. 115, 116 a níže č. 125.

Strana 83
Č. 123—124: 9. února—14. března 1426. 83 s tobú byli smluvili; a to sě nynie stalo bez našie viny. Než nynie jsme v nově opět do Vratislavi velmi přísně psali, aby tobě tvú věc pod naší milostí dokonali. Protož nám to za zlé neměj, neb co jsme s tobú smluvili, to tebe nemá minúti. A také sě nám líbí, že sobú“ s krajem Plzenským2 máte pomáhati a že jste sě tak spolu smluvili a zapsali, abyste sobě pomáhali, neb jinému nerozomíme, než že je to naše i vaše dobré s obú stranú. Také jakož nám píšeš, prosě, abychom tvú věc ohrazovali a opatrovali etc. Věz, že druhdy divné řeči o tobě jdú,“ ale to vždy odmlúváme a nechcem věřiti a opravujem tvú věc; jedno ty sám z své strany také oprav. Dán v Prešpurce den s. Apolonii, královstvie našich uherského etc. v XXXIX, římského v XVI. a českého v šestém létě. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosenberk, nobis fideli dilecto dd. Pečeť odpadla. 124. V Krumlově, 14. března 1426. Oldřich z Rožmberka podává na faru v Bošilci, uprázdněnou smrtí Jana řečeného Ocas, Jana ze Žlutic. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A. 3 Ka 24, or. pap. Podáni bylo potvrzeno Janem, biskupem Olomouckým, administrátorem kostela Pražského, 25. dubna 1426 (orig. viz tamže). Reverendissimo in Cristo patri et domino d. Johanni, dei gracia episcopo Olomucensi, administratori s. ecclesie Pragensis, aut ipsius in spiritualibus vicariis generalibus Ulricus de Rosmberk promptum in beneplacitis famulatum. Ad ecclesiam parrochialem in Bossilecz, per mortem ultimi, inmediati et legittimi rectoris, domini Johannis dicti Oczas, vacantem, in qua ius patronatus atque presentandi obtinere dinoscimur pleno iure, honorabilem virum magistrum Johannem de Zluticz presenti- bus presentamus, pro et cum eo studiosius deprecantes, quatenus eundem de dicta ecclesia investire et ad eandem confirmare dignemini, curam et regimen spiritualium et temporalium sibi in eadem, prout ad vestrum spectat officium, graciosius com- mittentes, de obvencionibus, fructibus pertinenciisque singulis ipsius ecclesie facia- tis nichilominus integraliter respondere. Datum Crumpnaw anno D. millesimo quadringentesimo vicesimo sexto, die vero decima quarta mensis Marcii, nostro sub sigillo. Pod textem přitištěna větší pečet Oldřichova, krytá. a) tak or. 1) srv. výše č. 113, 115. 2) srv. výše č. 117, 118. 3) srv. výše č. 113, 115, 116, 118. 11*

Strana 84
84 Č. 125—126: 28. května—1. září 1426. 125. V Tatě, 28. května 1426. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: ve věci slyšení Pražanů poslal ke kardinálovi Jordánovi Orsinimu do Norimberka o radu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 275, or. AČ. I, 26 č. 28. — Palacký, UB. I, 456 č. 402 (reg.). — RI. XI, 6650. Sigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Těm sme listóm, od Pražan tobě poslaným, dobře sroz- uměli. Než ta věc o to slyšení na nás neslušie, ale na papeže a na svatý římský costel; a byť toho nebylo, byli bychom dávno na to odpověď dali. Avšak aby to námi nesešlo, i obeslali sme ihned kněze cardinála de Ursinis do Nuremberka, oznamujíce jemu o tom slyšení, kteréhož Pražané žádají, žádajíce a prosiece jeho, aby nám v tom poradil a nás naučil, co k tomu máme učiniti a jakú máme na to odpověď dáti. A což nám svrchupsaný cardinál zasě vzkáže a čehož nás naučí Dán v Tatě v úterý po s. Trojici, královstvie toť ihned zasě dáme věděti. našich uherského etc. v XL, římského v XVI. a českého v šestém létě. Ad mandatum d. regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 126. V Budíně, 1. září 1426. „Ad relacionem d. Ulrici de Rozemberg“ vydal král Zikmund listinu, jíž daroval Janovi ze Srlína dvě kopy grošů ročního úroku, který naň spadl po Bedřichovi z Klokočova. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Srlin č. 1, or. perg., lat. RI. XI, 6727. 1) Listy tyto se nezachovaly. K jednání Oldřichovu s Pražany srv. výše č. 123. 2) v No- rimberce byl říšský sněm, zahájený 17. května papežským legátem kard. Jordánem Orsinim (srv. Deutsche Reichstagsakten VIII, 452); král se ho neúčastnil, neboť na cestě stihla ho v Tatě nemoc (srv. tamže 491). O říš. sněmu, který měl býti původně poč. února ve Vídni, viz Aschbach, Gesch. K. Sigmund's III, 242 a d. 3) záporná odpověď kardinálova v DRTA. VIII, 491.

Strana 85
Č. 127: 23. října 1426. 85 127. V Budíně, 23. října 1426. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: zakazuje mu příměří s nepřáteli a napomíná ho, aby se smluvil s jinými pány jeho strany ke vzájemné pomoci proti nepřátelům. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 276, or. pap. AČ. I, 27 č. 29. — Palacký, UB. I, 476 č. 421 (reg.). — RI. XI, 6793. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Divíme sě tomu, že jsi nám od té doby, jakož jsi nás odjel, žádných novin z Čech nepsal ani vzkázal: než mníme, byť co dobrého bylo, že by svým vzkázáním nezmeškal. Také věz, že mnohá pomlúvánie2 máme od papežovy moci i od jiných duchovních a svědských lidí o to, že ty příměřie máš s nepřáteli, praviece, že sme my toho tobě povolili, a jiní tiem mají napořád hubeni býti; a také že tvými lidmi sě nepřátelé posilují a je na pomoc berú, kam sě jim líbí. A tak s těmi běhy všickni na sě konečné záhuby čekáte; a jakž sobě nebudete pomáhati a sě spolu s jinými pány, rytieři a panošemi našie strany za jeden člověk neustanovíte, abyste sě bránili a sě tak těm nevěrným nedali hrdlovati, že všichni napořád zahubeni budete. Protož věz, že my v tom déle nechcem státi, aby tiem vycházel, že naším povolením příměřie máš, neb sě nám to viece nehodí. Než to by sě nám zdálo, aby sě se pány, rytieři, panošemi a jinými našie strany smluvil a sobě jednostajně pomáhali a svým lidem aby nedal nepřátelóm platóv platiti ani s nimi chodili hubiti dobrých křesťanóv, a tiem aby sě očistil z takého křiku a z narčenie; neb bychom my tebe jinak nemohli vymlúvati. Neb to každý dobrý móže znamenati, že na to konečně jdú, aby tě s jinými pány konečně mohli vy- pleti; a vidomě na to patříte, že jednoho po druhém hubie. Protož pro buoh, vez- měte sobě to v rozum a zjednajte sě někak, abyste sobě statečně pomáhali a tak hanebně nebyli od těch chlapóv svého odlúčeni.“ A což my móžem k tomu pomoci, to chcem rádi učiniti. Dán v Budíně v středu po hodu jedenácte tisíc děviciech, královstvie našich uherského etc. v XL, římského v XVII. a českého v sedmém létě. Ad mandatum d. regis, Michael prepositus Boleslaviensis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 1) O pobytu Oldřichově u krále v Uhrách není jiných zpráv; pouze od Windecka (Eberhart Windeckes Denkwürdigkeiten zur Geschichte des Zeitalters Kaiser Sigmunds, vyd. Altmann, str. 206) se dovídáme, že Oldřich byl poslán Zikmundem v době obleženi Břeclavě do Čech ve věci jednání 3) srv. v listu na příměři s Pražany. Srv. Palacký, Děj. III. 2, 266. 2) srv. výše č. 123. s Táborskými a Píseckými z 11. listop. t. r. (níže č. 128 pozn. 3) a Tomek, Děj. Prahy IV2, 344. 4) srv. Palacký, Děj. III. 2, 252 a d. o výbojích husitských vojsk v r. 1426.

Strana 86
86 Č. 128—129: 11. listopadu 1426. 128. 11. listopadu 1426. Chval z Machovic, správce měst a krajů táborských, Matěj z Chlumčan, hejtman, a město Písek činí příměří s Oldřichem z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 279, or. pap. AČ. III, 497 č. 242 (reg.). My Chval z Machovic, správce měst kraj.“ etc., Mathiáš z Chlumpčan2 haut- man, purgmistr, conšelé i obec města Pieseckého vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, že sme vstúpili a mocí tohoto listu vstupujem v pravé křesťanské příměřie s uroz. panem Oldřichem z Rosenberka i s jeho úředníky, purgrabiemi i služebníky se všemi těmi výmluvami, jakož sme s ním prve umluvili a měli.“ A dále kohož bychom v též příměřie k sobě přijeli a pánu svrchupsanému za něho řekli a slíbili, že též má s pánem nahořepsaným státi. Také jestliže by sě nám nezdálo to příměřie nahořepsané držeti, tehdy pánu již psanému čtyři neděle napřed máme dáti na Crumplow věděti. Také jestliže by sě co od nás nebo od našich v tom příměří stalo pánu častopsanému, tehdy po uroz. panu Mikulášovi s Střely“ a Janovi z Craselova“ máme a slibujem po nich ve dvú nedělí, což nám naleznú, straně nahořepsané opraviti; a jestliže bychom toho neučinili, tehdy sme čest a vieru napřed ztratili a pět tisíc kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského propadli; a ty slibujem pode ctí a pod věrú splniti pánu nahořepsanému. Toho na potvrze- nie své sme pečeti přitiskli a pro dalšie svědecstvie slovutní Jan z Sedlce“ a Diviš z Dobeve své sú pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šestmezdciethmého, den sv. Martina. Pod textem přitištěno pět pečetí: 1) pečeť Chvala z Machovic, popis viz u č. 43. 2) z černého vosku, na štítě příčný pruh a v něm písmena p m t, pod štítem 6cípá hvězda, nad helmou kalich; z nápisu lze čísti pouzelii chlumczan 3) krytá pečeť města Písku. 4) z černého v., na štítě poprsí lidské, držíci nad hlavou nějaký předmět, nápis: jan s sedlez. 5) odpadla. 129. 11. listopadu 1426. Sušičtí činí příměří s Oldřichem z Rožmberka. a) tak orig. 1) Chval Repický z Machovic. 2) Matiáš Lauda z Chlumčan, hejtman písecký. 3) Znění těchto úmluv se nezachovalo. Zmínka o nich dokazuje, že Oldřich opravdu vyjednával již dříve s Tábory o příměři, jak se doslechl král; srv. výše v č. 127. 4) Mikuláš ze Střely, jinak z Land- štejna a z Borotína. 5) Jan z Kraselova, purkrabi na Helfenburce. 6) Jan ze Sedlce, podle obrazu na pečeti nejspíše totožný s Janem Slonkem ze Sedlce, který se jmenuje níže v č. 129; Sedláček v Českomor. heraldice II, 218 jej jmenuje Jan Slavek ze Sedlce.

Strana 87
Č. 129—130: 11.—12. listop. 1426. 87 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 278, or. pap. AČ. III, 498 č. 242 (reg.). My purgmistr, conšelé a obec města Sušického vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, že jsme vstúpili a tiemto listem vstupujem v pravé křestanské pří- měřie s uroz. pánem p. Oldřichem z Rosenberka se všemi těmi výmluvami, kteréž svrchupsaný pan Oldřich s městem Piesek umluvil. A dále kohož by on v též pří- měřie k sobě přijal a nám zaň řekl a slíbil, že též máme i slibujem s ním státi. Také jestliže by sě nám nezdálo to příměřie nahořepsané držeti, tehdy svrchupsa- nému panu Oldřichovi čtyři neděle napřed máme dáti na Helfmburk nebo na Krumlov věděti. A jestliže by sě co ot nás neb ot našich stalo svrchupsanému pánu, tehdy po uroz. panu Mikulášovi s Střely a Janovi z Craselova máme a slibujem po nich ve dvú nedělí, což nám naleznú, straně nahořepsané opraviti. A toho jestliže bychom neučinili, tehdy jsme čest a vieru napřed ztratili a pět tisíc kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského propadli; a ty slibujem pode ctí a pod věrú splniti svrchupsanému. Tomu na potvrzenie svú jsme pečet přitiskli a pro dalšie svědectvie slovutní panoše Ojieř z Čejkov? a Jan Slonek z Sedlce“ své jsú pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta šestmezcietmého, ten pondělí den svatého Martina. Přitištěny tři pečeti: I) odpadla, 2) z černého vosku, na štítě pět pruhů a nad helmou kus kola, pěti pery zdobeného; z nápisu lze čísti pouze de wlc 3) pečet Jana ze Sedlce, popis viz u č. 128. 130. 12. listopadu 1426. Prachatičti činí příměři s Oldřichem z Rožmberka podle dřívějších úmluv a slibují, že budou v příměří i s tím, koho by Oldřich k sobě v příměří přijal. Výpověď čtyřnedělní na Krumlov. Opravci: Mikuláš ze Střely a Jan z Kraselova, základ 5.000 kop grošů. Svědčí: Prokop z Dubného, Štěpánek z Protivína a Štěpán Netolický. — Dán 1426 ten úterý sv. pěti bratří. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 820, or. pap. AČ. III, 498 č. 242 (reg.). List stejného znění jako přiznání Píseckých z 11. listop. t. r. (viz výše č. 128). Přitištěny čtyři pečeti: 1) města Prachatic, popis viz u č. 90. 2) z černého vosku, na štitě rys, nápis: p prokopa z dubného 3) z černého v., na štítě pohár s dvěma kalichovitými květy (?); nápis: S//stephani de protiwin 4) z černého v., na štítě i nad helmou dvě kla- diva křížem, nápis: -stelii s netolicz- 1) srv. výše č. 128. 2) Ojíř z Čejkova a z Vlčkovic. 3) viz pozn. 6 u č. 128. 4) srv. pozn. 3 u č. 128.

Strana 88
88 Č. 131—133: 23.—26. listop. 1426. 131. 23. listopadu 1426. Oldřich z Rožmberka podal k farnímu kostelu v Mýtě, uprázdněnému smrtí faráře Prokopa, M. Adama z Býchor. Emler, Libri confirm. IX, 123. 132. 25. listopadu 1426. Petr a Jan, bratří ze Svojšina a na Orlíku, činí příměří s Oldřichem z Rožm- berka s podmínkami, které umluvilo město Písek, do tři neděl. Opravci: Mikuláš ze Střely a Jan z Kraselova; základ 5000 kop grošů. Svědčí: Martin z Šenkovic, purkrabí na Březnici, Smil z Křešic a na Poříči, Alexí z Nové Vsi a na Sedlci. — Dán 1426 den sv. Kateřiny panny. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 281, or. pap. AČ. III, 498 č. 242 (reg.). List stejného znění jako přiznání Píseckých z 11. listopadu t. r. (viz výše č. 128). Přitištěno pět pečetí: 1) a 2) pečeti Petra ze Svojšína, popis viz u č. 90. 2) z černého vosku, na štítě dvě lopaty křížem, nápis: sigillum martini de sII/ wicz 4) z černého v., na štítě pták, nad helmou lilie (?); z nápisu lze čísti pouze/smylonis/i/ 5) z černého v., štit rozpůlený, v levém poli 6 koulí ve 3 řadách, nad helmou trup a hlava mužikova (?); nápis: ale I/ de novaves. 133. V Křemži, 26. listopadu 1426. Jan Smil z Křemže činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do Vánoc. Třeboň, Schwarzenb. archiv. Hist. 241c, or. pap. Srv. Th. Wagner, Jan Smil z Křemže, Čas. Čes. Musea 1888 (LXII), 169 a d. Já Jan Smil z Cřemže vyznávám tiemto listem přede všemi, že jsem vstúpil a tiemto listem vstupuji v pravé křesťanské příměřie s urozeným pánem panem Oldřichem z Rosmberka i se všemi jeho služebníky ot dánie listu tohoto až do Vánoc najprve příštích a ten den celý do západu slunečného s těmi se všemi vý- mluvami, které jsem prve jměl, panem Janem z Blatné jsa umluven; kteréžto pří- měřie pode ctí a pod svú dobrú věrú křesťanskú slibuji ctně a křesťansky zdržeti, tak, jestliže by se nám nezdálo příměřie nahořepsané držeti, tehdy osm dní napřed svrchupsanému panu Oldřichovi na Crumlow mám dáti věděti. Tomu na potvrzenie svú jsem pečet přitiskl a pro svědectvie dalšie slovutní Beneš Plachta z Baršov 1) List ten se nezachoval.

Strana 89
Č. 133—135: 26. listop.—21. pros. 1426. 89 a Diviš z Újezdce své jsú pečeti přitiskli k tomuto listu. Datum Cremss feria tercia post Katherine, anno D. millesimo quadringentessimo vicessimo sexto. Přitištěny tři pečeti: 1) Jana Smila z Křemže, popis viz u č. 90, avšak nápis: s johanis de krzem 2) z černého vosku, na štítě oděnec po pás, s mečem nad hlavou vytaseným, nápis: s -benes de barssow 3) z červ. v., na štítě dvě lekna, nápis: sigillum divis de ugezd- 134. 8. prosince 1426. Přibík z Klenového činí příměří s Oldřichem z Rožmberka až do sv. Jana ap. ev. (27. prosince). Opravci: Mikuláš ze Střely a Jan z Kraselova; základ 5000 kop grošů. Svědčí: Aleš ze Žeberka a Petr ze Svojšína a na Orlíku. — Dán 1426 tu neděli po světiem Mikuláši. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 282, or. pap. List stejného znění jako přiznání Píseckých z 11. listopadu t. r. (viz č. 128). Přitištěny byly tři pečeti: 1) odpadla. 2) z černého vosku, na štítě šikmý pruh a v něm tři lupeny leknové pod sebou, nad helmou křídla; z nápisu lze čisti jen III zzyeberka 3) pečet Petra ze Svojšína téměř celá odpadla, popis její viz u č. 90. 135. 21. prosince 1426. Oldřich z Rožmberka prodává knězi Mikulášovi z Prahy osm kop grošů ročního platu ve vsi Třísově nad Menštejnem. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 1 AB No 7, or. perg. Já Oldřich z Rosenberka vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že jsem z dobrým rozmyslem a potazem prodal a tiemto listem prodávám osm kop platu ročnieho grošuov dobrých střiebrných rázu pražského ve vsi řečené Třiesov nad Maidštajnem i na tom na všem, což k té vsi příslušie, se všiem panstvím i se všie volí, nic sobě práva ani svým budúciem na tom ne- zuostavuje, ale tak úplně, jakož jsem sám držal, za šest a za devadesát kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského poctivému a nábožnému knězi Mikulášovi z Prahy, strýci Ondřejovu Zavtravéřovu; kteréž mi penieze dal úplně penězi hotovými. Avšak řečený kněz Mikuláš nebo ten, ktož by tento list měl, neuchoval-li by jeho buoh v tom času, má mně nebo mým budúciem zasě zstúpiti toho platu svrchupsaného osmi kop v těch penězích, tociž v šesti a v devadesáti kopách, kdybychme jeho nebo toho, ktož by ten list měl, těmi upomínali a jemu nebo tomu, ktož by list tento měl, ty dali úplně od dánie listu tohoto ve třech letech najblíž pořad přieštích, 12

Strana 90
90 Č. 135: 21. prosince 1426. takově, abychme jemu, knězi Mikulášovi neb tomu, ktož by list měl tento, dva měsiece před svatým Havlem neb před svatým Jiřím v těch třech letech penieze napřed dali; a když to učiníme, tehdy mně nebo mým budúciem toho platu úplně nahořepsaný kněz Mikuláš [má“ zasě zstúpiti. Paklibychme v tom času toho platu zasě neodkúpili, tehda já Oldřich svrchupsaný, jistec, a my Matěj z Větřnie řečený Višně, v tu dobu purkrabie na Krumplově, Bohuslav z Petrovic, Petr z Dlúhé, rukojmie jeho i zprávce toho zbožie svrchupsaného, s ním a zaň slibujem společni rukú nerozdielnú, naší dobrú čistů věrů, svrchupsanému knězi Mikulášovi nebo tomu, ktož by tento list měl, ten nahořepsaný plat a zbožie před každým člověkem zpraviti a zvláště před sirotky, před věny i před všelikakými zápisy křesťanskými, židov- skými i jakož země česká za právo jmá, a na prvé suché dny neb konečně na druhé po těch třech letech, jestliže bychom toho platu zasě neodkúpili, ten plat jemu knězi Mikulášovi neb tomu, ktož by tento list měl, ve dcky zemské ku pra- vému dědictvie vložiti a zprávce dobré postaviti, jakož země česká za právo jmá. Paklibychom toho napředpsaného platu knězi Mikulášovi neb tomu, ktož by tento list měl, ve dcky zemské nevložili na roky svrchupsané aneb zpraviti nemohli, jakož svrchu psáno stojí, tehda inhed máme, povinni jsme a slibujem dobrú naší věrú ty penieze hlavnie i s třetinú výše penězi hotovými knězi Mikulášovi neb tomu, ktož by list měl tento, cele a úplně zaplatiti beze všie odpory a prodlenie. A jestliže bychom toho opět neučinili, tehda ihned dva z nás rukojmí, kteříž od kněze Mikuláše neb toho, ktož by list měl, jich poslem neb listem napomenuti budem, máme a slibujem, jeden na druhého neukazuje ani sě druhým vymlúvaje, každý s jedním pacholkem a se dvěma koňoma vjeti aneb miesto sebe panoši rytieřského řádu poslati v pravé i v obyčejné české zemi leženie do města do Budějovic Českých, do hospody ctného hospodáře nám od kněze Mikuláše neb toho, ktož by list měl, ukázané a tu ústavně ležeti do splněnie peněz svrchupsaných; a po čtrnádsti dnech po napomenutie k tomu leženie, buď ležáno neb neležáno, a ti jistí penězi hlavní s třetinú výše nebudú-li ještě nahořepsanému knězi Mikulá- šovi neb tomu, ktož by list měl, zaplaceni úplně, tehdy jim inhed dáváme plnú moc i práva ty jisté penieze i s třetinú výše vzieti v židech neb v křesťanech na naši na všech škodu, a přes to vždy ústavně ležeti máme a na žádné právo nevyjéžděti ani vychoditi, jeližby ti jistí penězi hlavní s třetinú výše i také se všemi škodami, kteréž by proto kněz Mikuláš nebo ten, ktož by list měl, vzeli a dobrým svědomiem ukázali, zaplaceni byli jim úplně a docela. A neuchoval-li by buoh z nás rukojmí kterého v tom času, tehda my živí zuostali máme i slibujem tak jistého i movitého na miesto toho umrlého v jednom měsíci ode dne smrti toho umrlého k nám při- staviti a list tiemto řádem obnoviti, kolikrát by toho potřebie bylo pod ležením svrchupsaným. A kto by tento list měl z dobrú volí kněze Mikuláše svrchupsaného, a) chybi v or.

Strana 91
Č. 135—137: 21. pros. 1426—5. července 1427. 91 ten má i mieti bude plné právo ke všem věcem nahořepsaným, jakožto on sám. Tomu všemu na pevnost, jistost i potvrzenie my všickni jistec i rukojmie své jsme pečeti naším dobrým vědomiem k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisícího čtyrstého šestmescietmého leta, v sobotu na svatého Thomáše apoštola. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) větší pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8. 2) Matěje Višně z Větřní, popis viz u č. 102. 3) z černého vosku, na štítě koule, z níž vycházeji tři pera ke třem rohům, nápis: s - bohuslai de petrowicz 4) z černého v., na štítě i nad helmou medvěd, nápis: s petri de longa villa : — Na rubu psáno písmem 16.—17. sto- letí: Petr z Dlúhé jinak Sudek, dva medvědy. 136. Ve Vídni, 30. dubna 1427. Albrecht, vévoda rakouský a markrabě moravský, Budějovským: učinil Old- dřicha z Rožmberka jejich hejtmanem a rozkazuje jim, aby mu byli nápomocni a poslušni. Budapešt, Národní museum (dřive Č. Budějovice, měst. archiv), or. pap. — Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 282 A, nový opis. Wir Albrecht, von gotes gnaden herzog ze Österreich, ze Steier, ze Kernden und ze Krain, marggraf ze Merhern und graf ze Tyrol etc. embieten den erbern weisen, unsern lieben getreun, dem burgermaister, dem richter, dem rat und den burgern gemeincleich zu dem Budweis, unser gnad und alles gut. Wir lassen eu wissen, daz wir dem edeln unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg die haubtmanschaft unserer stat daselbs zu dem Budweis zu verwesen empholhen haben. Davon em- phelhen wir eu und wellen gar ernstleich, wenn sich derselb von Rosemberg der iez genanten haubtmanschaft underwinden werde, daz ir im denn von unsern wegen in allen sachen beistendig und gehorsam seit, als ir vormaln aim haubtman daselbs getan habt, doch unz an uns. Daran begeet ir genzleich unser mai- nung. Geben ze Wienn an mitichen vor sant Philip und s. Jacobs tag, anno D. millesimo quadringentesimo vicesimo septimo. D. d. in consilio. 137. 5. července 1427. Oldřich z Rožmberka zastavuje Reinprechtovi z Wallsee, hejtmanu horno- rakouskému, klášter Vyšší Brod za 2333 zlatých uherských. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 24 b, or. perg. 12*

Strana 92
92 Č. 137: 5. července 1427. Ich Ulreich von Rosenberg beken und tun kunt offenlich mit disem brief fur mich und all mein eriben, das wir unverschaidenlich schuldig warden sein und gelten sullen dem edeln herren herren Reimprecht von Walsee, hauptman ob der Enns, unserm liben swager, und allen seinen eriben zwai tausent dreuhundrt und drei und dreissig guter gulden ungerisch und ducaten, gerecht an gold und an gewicht, die er uns zu sunder lieb und freuntschaft zu unsern grossen merklichen anligun- den notdurften berait hat gelihen und der wir in, ob er nicht enwer, dann seinen eriben, ausrichten und bezalen sullen und wellen von sand Gallen tag schierist kunftig uber ain ganz jar unverzogenlich. Und zu pesserer sicherhait haben wir dem vorgenanten unserm liben swager und seinen eriben darumb zu ainem rechten furphant ingesazt und verschriben und verschreiben auch wissentlich in kraft diz briefs unser klaster und stifte zum Hohenfurt, urbarleut und guter, merkten, dorfern mit allen den eren, rechten, zinsen, nutzen, gulten, gerichten, vellen, wiltpann, gejayd, welden, vischwaiden, teichen und mit aller ander zugehorung, so zu demselben claster gehort, wie das alls genant odir wa das gelegen ist, alles inbeslossen, nichts ausgenomen, zu geleicher wais, als unser vardern und wir das unz her inngehabt und genossen haben ungeverlich in solher mass, ob wir dem egenanten unserm swager herren Reimprechten von Walse, ob er nicht enwer, dann seinen eriben, der vorgenanten sum gulden auf den egenanten tag nicht be- zalten, so sullen und wellen wir in dann das egemelte unser claster und stifte, urbarleut und guter mit aller zugehorung, als dann vorberurt ist, an widerred ab- treten, sy der geweltigen und in inantwurten, an alle waigrung und an alles wider- sprechen unverzogenlich und ungeverlich, die sy dann furbas besizen, innhaben, nutzen und nyssen sullen fur die egenante summ gulden an abslag der nuz, als dann saz recht ist, als lang unz, das wir sy der vorgenanten sum gulden genz- lich gerichten und gewern. Wann wir sy auch mit dem vorgenanten gelt ermonen, so sullen sy uns der lesung stat tun darnach in dem nesten maned an alle wider- red und geverde und uns dan der vorgenanten urbarleut und guter mit aller zuge- horung, als dan vorgemelt ist, wider abtreten und ze unsern handen antwurten un- verzogenlich, getreulich und an geverde. Wir sein auch des vorgenanten sazes in rechter furstander, scherm und gewer fur all ansprach, als denn saz recht ist. Gieng in ower an dem vorgenanten saz, urbarleuten und gutern und aller irer zu- gehorung, als dann vorberurt ist, icht ab, odir das wir in das vorgenante urbar- leut und guter, als dann vorgeschriben stet, nicht inantwurteten, wie sich das alles fuget, nichts ausgezogen, und des sy zu schaden qwemen, wie dann der schad aller genant und gehaissen sein mag, an all auszug, den der egenant mein swager, sein eriben odir ir gewisser scheinpot an aid und an all ander bewerung gesprechen mag seinen slechten warten, darumb zugelauben, denselben schaden zusampt dem hauptgut sullen und wellen wir in genzlich ausrichten und bezalen; das geloben wir in ze laisten mit unsern guten treuen ungeverlich. Und sullen sy das alles haben

Strana 93
Č. 137—138: 5. července—1. srpna 1427. 93 zu mir, egenantem Ulreich von Rosenberg, und allen meinen eriben unverschaiden- lich und darzu auf allem unserm gut, das wir haben in dem land zu Peheim odir wa wir das indert haben, es sei erb odir varend gut, wie das genant odir wa das gelegen ist, alles inbeslossen, nichts ausgenomen, davon sy dann irs vorgenanten gelts, hauptguts und schaden genzlich bekomen sollen, so sy nest mugen. Das ist alles unser guter will getreulich ungeverlich. Wir geloben auch dem vorgenantem unserm swager herren Reimprecht von Walse und seinen eriben wissentlich mit disem brief, das wir noch unser eriben und freunt noch niemant von unsern wegen sy an dem egenantem irem pfant des egemelten urbarsleuten und gutern und aller zugehorung vorbegriffen und an allem unserm gut, als dann vor an dem brief nem- lich berurt und von uns geschriben stet, dhein irrung, dringen, hindernus noch beswerung nicht zuziehen noch tun wellen in dhainerlaiwais bei unsern treuen ungeverlich. Und alles vorverschriben gelob ich egenanter Ulreich von Rosenberg fur mich und all mein eriben dem egenanten meinem liben swager herren Reim- prechtem von Walse und allen seinen eriben mit unsern guten treuen genzlich stet ze haben und ze volfuren und dawider nicht ze tun noch schaffen, getan werden noch niemant von unsern wegen in dheinerwais getreulich ungeverlich. Und gib daruber zu ainem vesten urkunt den brief besigelt mit meinem anhangundem in- sigel. Und der sach ze zeugnus hab ich gepeten herren Wilhalmen von Potenstain, Mathes Wischnye von Wietrznye, phleger zu Crumpnaw und Marqwart von Buksicz, die ir insigel in und iren eriben an schaden angehangen haben zu disem brief. Der geben ist nach Cristi gepurd vierzehenhundrt jar darnach in dem siben und zwainzigisten jare, an sambstag nach sand Ulreichs tag. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) větší pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8. 2) Viléma z Potštejna, popis viz u č. 38. 3) Matěje Višně z Větřní, popis viz u č. 102. 4) z černého vosku, na štítě pokosem tři kulaté předměty, málo zřetelné, nad helmou kyta, nápis: s markwarti de buksicz- 138. Na Rábi, 1. srpna [1427]. Jan z Risenberka a ze Skály Oldřichovi z Rožmberka: knížata, ležící polem u Stříbra, mu přikazují, aby zrušil příměří s Táborskými; zpráva o obléhání Stříbra. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova geneal. Švihovských z Risenberka, l. I. AČ. III, 304 č. 27. — Palacký, UB. I, 531 č. 460 (reg.). Služba má napřed, urozený pane a příteli milý! Dávámť věděti, žeť jsem obe- slán od pánův a měst kraje Plzenského, kteří jsou byli u knížat, ježto okolo Stříbra

Strana 94
94 Č. 138—139: 1.—9. srpna 1427. polem leží; a knížata jsou s nimi mluvili, aby mne o to obeslali a já dále tě. A že knížata to slyší a již úplně to vidí, že Táboři najvětší moc jmají z tvého zboží a že lidé dobrovolně k nim jdou bez přékazy tvé a tvých a s tvou volí. I při- kazují mocí KM“ pána tvého a svou mocí, aby všem úmluvy, kteréž s nimi jmáš, odpověděl a s nimi aby příměří nižádného nejměl, než aby jim překážel, což by nejdál mohl, a lidem svým aby bránil k nim jíti, a těm, ktož jsou k nim šli, při- kázal, aby se vrátili. Pakliby sě toho nestalo, tehdyť by to chtěli vznésti na KM a jinakť by tomu nerozuměli, než že by ty byl nákladný i pomocný těm kacířuom proti KM“ pána svého i proti koruně i proti všemu křesťanství. Protož pro hospodina okaž sě v tom a nedopúštěj sě toho, nebť se bojím, že skrze to přijdeš k veliké a nenabyté hanbě. Také, příteli milý, dávámť věděti, že knížata velmi řádně leží okolo Stříbra a žádnémuť nepřekážejí krom picování, a děkuje bohu dobře sě jim vede; a jižť jsou drahně zdi povrhli děly okolo města. A tak sě naději, že tento týden k městu šturmovati budú. Datum Rabí feria VIta in die s. Petri. Jan z Ryzmberka odjinud z Skály. Nobili domino d. Ulrico de Rosenberg, amico charissimo, detur. 139. V Krumlově, 9. srpna 1427. Oldřich z Rožmberka prodává Reinprechtovi z Wallsee, hejtmanu hornorakou- skému, za 2.000 liber vídeň. peněz Vítkův Hrádek a zavazuje se pod trestem 2.000 liber a třetiny výše, že mu hrad vloží do desk zemských. Rukojmí: Vilém z Potštejna, Matěj Višně z Větřní, purkrabí krumlovský, Bušek z Rovného, Markvart z Bukšic a Petr z Dlouhé vsi; ležení v Čes. Budějovicích. Stülz, Notizenblatt d. Wien. Akad. 1852 (II), 11 č. 264 (reg.). Orig. podle Stülze tehdy v kníž. Starhemberském archivě v Eferdingu v Hor. Rak., nyní však ztracen. Ve Schwarzenb. archivu v Krumlově pod sign. I 1 AP N° 12 jest nedatovaná listina o prodeji Vítkova Hrádku, psaná nejspíše též r. 1427; poněvadž nemá data ani svědků, dále protože jest psána na papíře a kromě toho prodejní částka jest tu menší (600 liber), lze míti za to, že to byl jen návrh, který nenabyl platnosti. Proto uvedena tato listina zde v poznámce, nikoliv pod zvláštním čislem: Ich Ulreich von Rosemberg bekenn und tun kund offenleich mit dem brief fur mich und all mein erben, das ich mit meiner erben guten willen und gunst mit wolbedachtem mut zu der zeit, do ich das mit recht wol getun macht, recht und redleich auf ainen widerchauf ze chaufen geben 1) Srv. Aschbach, Gesch. K. Sigmund's III, 260 a d., Palacký, Děj. III. 2, 286 a. d. 2) srv. k tomu list Zikmundův z 23. října 1426 (výše č. 127) a přiměřné listy z listopadu 1426 (výše č. 128 a dalši).

Strana 95
Č. 139: 9. srpna 1427. 95 hab dem edeln herrn hern Reinprechten von Wallsse, haubtman ob der Enns, meim lieben swager, und allen seinen erben, meins rechten aigens mein vest ze Witigenhausen und das ober pehemisch gericht und alles das, das darzu gehort, in urbar, ze holz, ze veld, ze dorf, es sei gestift oder ungestift, versucht oder unversucht, wie das alles genant und gehaissen ist, alles inbeslossen, nichts ausgenomen; dieselben vorgenannten vesten und das ober pehemisch gericht mit aller zugehorung, als dann vorberurt ist, hab ich auf einen widerchauf verchauft und geben mit allen den nuzen, eren und rechten, als mein vardern und ich die in aigens gewer herpracht inngehabt und genossen haben und als si mit alter herchomen sind, umb sechs hundert phunt wienner phening, der mich und meinen erben der egenannte mein swager, her Reinprecht von Wallsse und sein erben genzleich bericht und bezalt haben, also das derselb mein swager her Reinprecht von Wallsse und sein erben die vorgenannte vest zu Witigenhausen mitsambt dem obern pehemischen gericht mit aller irer zuge- horung, so dann vorberurt ist, und mit allen den nuzen, ern und rechten, als dann vorgeschriben stet, in nuz und gewer inhaben, nuzen und niessen sullen als widerchaufts guts und landes ze Oster- reich recht ist ungeverlich. Auch haben ich und mein erben vollen gewalt und recht die obgenannte vest zu Witigenhausen mitsambt dem gericht und aller zugehorung, als vorberurt ist, herwider ze chaufen von dem egenannten unserm swager hern Reinprechten von Wallsse und seinen erben umb sechs hundert phunt wienner phening. Und wann wir denselben widerchauf also tun wellen, das sullen wir in zwai maneid vorhin ze wissen tun und wir sullen dann nach denselben zwain maneiden die vorgenannten stuk von in wider chaufen umb sechs hundert phunt wienner phening und si sullen uns dann desselben widerchaufs stat tun und geharsam sein an widerred und verziehen. Und wenn auch das wer, das der egenannte mein swager her Reinprecht von Wallsse oder sein erben denselben chauf nicht lenger haben wollten, das sullen si mir und meinen erben zwai moneid auch vorhan ze wissen tun und wir sullen dann nach denselben zwain maneiden die vorgenannten stuk aber von in widerchaufen umb die vorgenannte summ phening an verziehen. So ist auch nemleich auzgenommen, ob die Hussen die vorgenannte vesten Witigenhausen meim swager hern Reinprechten von Wallsse oder seinen erben angewunnen, wie sich das fuget, die soll dann mir und meinen erben verlarn sein und im und seinen erben nicht und si sullen des genzleich gen uns unenkollten und an schaden beleiben, sunder wir sein darnach demselben unserm swager und seinen erben die vor- genannten sechs hundert phunt wienner phennig schuldig ze bezalen und der wir si dann darnach in den nagsten zwain maneiden sullen und wellen ausrichten. Wer aber, das si uns also ze wissen teten und das wir die vorgenannten stuk von in nicht widerchauften in der zeit und in dem rechten, als dann vorgeschriben stet, oder ob die egenannten Hussen in die vorgenannte vest angewunnen und das wir si derselben sechs hundert phunt wienner phennig nicht bezalten auf die zeit, als dann vorberurt ist, was des dann alles der egenannte mein swager her Reinprecht von Wallsse oder sein erben furbas schaden nemment, wie der schad genant und gehaissen ist, nichts auzgenommen, das ir ainer oder ir schempot ungeverleich gesprechen mag seinen slechten worten, darumb zegelauben, denselben schaden zusambt dem haubtgut sullen wir in genzleich ablegen und widerchern und sulln si auch das haben zu mir und meinen erben unverschaidenleich und darzu auf allem unserm gut, das wir indert haben, wie das genant oder wo das gelegen ist, alles inbeslossen, nichts ausge- nommen, und des dovan bechommen an alles furbot, chlag und gericht, so si nachst und pest mugen. Das ist alles unser guter wil und wir, unser freunt noch ander niemant von unsern wegen sullen si nyndert daran hindern noch irren und widersprechen noch dawider tun in dhain weis ungeverdleich. Und auch zu pesser sicherhait so setz ich mich egenante Ulreich von Rosemberg mitsambt mein erben unverschaidenleich uber die vorgenannte vest ze Witinghausen mitsambt dem gericht und was darzu gehort, als vorbegriffen ist, und mit allen den nuzen und rechten, als dann vorberurt ist, dem egenannten hern Reinprechten von Wallsse und seinen erben zu rechtem gwer und scherm fur alle ansprach, als aigens und widerchaufs guts recht ist in dem lande ze Osterreich. Gieng in

Strana 96
96 Č. 139—140: 9. srpna—13. října 1427. aber daran icht ab oder ob in chrieg oder anvell dovan auferstund, von wem das wer, wie sich das fuget, des si zu schaden chamen, denselben schaden mitsambt dem haubtgut sullen wir in aber genzleich auzrichten und bezallen und sullen si das haben, daz mir und meinen erben unverschaiden- leich und darzu auf allem unserm gut, wie das genant oder wo das gelegen ist, ez sei erb oder varnd gut, alles inbeslossen, nichts ausgenommen, und sich dovan wern haubtguts und schadens an furpot, chlfag und gelricht, so si pest mugen. Das ist aber unser guter will und wir, unser freunt noch niemant von unsern wegen sullen si daran nyndert hindern, irren noch pfrengen noch das nyn- dert widersprechen in dhainen weis getreuleich ungeverleich. Auch ist nemleich beredt, ob der hoch- geborn furst, mein gnediger herr, herzog Albrecht, herzog ze Osterreich etc. mir mit tausent schok gross von seinen gnaden ain anlehen tet, so hat der egenante mein swager oder sein erben vollen gewalt, dieselben sechs hundert phunt von demselben gelt herwider in ze nemmen, ob si wellen. Nemmen si die also, so ist der gegenburtig brief dann tod, ab und ze nichte und sol furbas chain chraft mer haben in dhain weis. Und des und alles, als dann vorgeschriben stet, gelob ich egenannte Ulreich von Rosemberg fur mich und all mein erben dem egenannten meim swager hern Reinprechten von Wallse und allen seinen erben genzleich stet ze haben und ze volfuren und dawider nicht ze tun, unser freunt noch niemant von unsern wegen in dhainen weis getreuleich, ungeverdleich. Und gib daruber zu ainer vesten warn urchund den brief besigelten mit meins egenannten Ulreichs von Rosemberg anhangundem insigel. Der sach sind gezeugen. 140. 13. října 1427. Jan Odranec a Racek, bratři z Drahonic, činí konečnou smlouvu mezi Oldřichem z Rožmberka a Janem Smilem z Křemže. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 d, současný opis. Srv. k tomu Wagner, Jan Smil z Křemže, Čas. Čes. Musea 1888 (LXII), 174 a d. My, Jan Odranec a Racek, bratřie z Drahonic, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, že jsme úmluvu i konečnú smlúvu učinili mezi uroz. panem Oldřichem z Rosmberka a statečným rytieřem panem Janem Smilem z Cřemže o ta a o všechna záštie a nechuti, kteréž jsú až do sie chvíle mezi nima byla, tak že sme je o to konečně smieřili i se všemi jich služebníky, kteříž jsú podle nich zašli s obú stranú, a to aby sobě věčně zlým nezpomínali; a vězni, kteříž jsú mezi nimi s obú stranú, aby propuštěni byli, kteříž jsú jich. Také jsme umluvili, cožkoli pan Smil sobě holdoval na páně z Rosmberka zboží buď na panošiech neb na sedláciech, že ty holdy pan Smil má propustiti a kteříž jsú sě panoše neb sedláci s ním umlúvali a na svatého Havla nynie příštieho penieze měli dáti, to že má předse panu Smilovi vyplněno býti. Také na Sverazském zboží2 pan Smil má na všaký rok padesát kop 1) Jan Odranec a Racek, bratři z Drahonic, seděli tehdy na hradě Maškovci u Kamen. Ujezda (jz. od Č. Budějovic), srv. o nich Sedláček, Hrady III, 85. 2) Sveraz, farni ves u Krumlova, náležela klášteru Strahovskému; Oldřich z R. chtěl se tohoto zboží zmocniti, shora uvedená zmínka v této listině je toho dokladem. Otázka vlastnictví Sverazského zboží souvisi s listinnými podvrhy Oldři- chovými.

Strana 97
Č. 140—141: 13.—15. října 1427. 97 vybierati a na tom jemu pán nemá překážeti až do budúcieho pána aneb až do sjednánie této země v jednotu. A zvláště nad ten mier vypoviedáme, aby pan Smil proti pánu do roka nebyl ani co na jeho zboží uškodil neb na jeho panošiech, leč s takovú měrů, jestliže by s táborskú vojskú táhl, tehdy, což by od pitie neb od jiedla bylo, ješto by bez toho nemohl býti, nemá ničímž vinen býti; a též zase pan z Rosmberka nemá na pana Smila ani na jeho služebníky v tom roce sáhnúti, leč s takovú měrú, jestliže by králova strana táhla a pán nebo služebníci jeho s nimi, že, což by od jiedla neb od pitie bylo, to mohú dobře vzieti; a to aby sobě do roka zdrželi, mají sobě pode ctí a pod věrú slíbiti. Také jsme umluvili, jestliže by potom spolu váleli a pan z Rosmberka jej anebo jeho porazil, že panu Smilovi má tři vězně dáti, kteréž by on na panu z Rosmberka požádal; zvláště jestliže by pan z Rosmberka s Malovici' válel a jal Kosoře neb bratra kterého, že ho má ku páně Smilově prosbě propustiti k těm třem vězňóm. A také jsme vypověděli, jestliže by pro neplněnie peněz neb úrokóv rukojmie páně z Rosmberka byli napomenuti panem Smilem, aby leželi, tehdy pan Smil má rukojmie ty klejtovati před svú stranú. A já Jan Smil z Cřemže předepsanú úmluvu a výpověď urozenému panu Oldřichovi z Rosm- berka slibuji svú dobrú ctí a věrú křesťanskú zdržeti a zachovati úplně, což v tomto listu psáno stojí, bez přerušenie všelikterakého. A toho na svědomie a jistost já nadepsaný Jan Smil pečet svú přitiskl sem a podle mne nadepsaní Jan a Racek, tohoto smluvce, své jsú pečeti také přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán od naro- zenie syna božieho tisícieho čtyrstého sedmmezcitmého léta, ten pondělí před svatým Havlem. 141. 15. října 1427. Jan Kosoř a Petřík bratři z Malovic, Jan z Nestanic, Beneš z Dubného, Janek ze Sedlce, Jan Stebňák ze Skryj a v Čichticích svědčí, že Oldřich z Rožmberka koupil od Jana Smila z Křemže tvrz Křemži s vesnicemi. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 1Aa No. 40, or. pap. Srv. Sedláček, Hrady III, 88 a Wagner, ČČM 1888, 175. List byl nejspiše vynucen Oldřichem z Rožmberka, jak se domnívá též Sedláček (viz tamže). My Jan Kosoř a Petřík bratřie z Malovic, Jan z Nestanic, Beneš z Dubného, Janek ze Sedlce, Jan Stebniak ze Skryj seděním v Čichticích, vyznáváme tiemto listem přede všemi, jakož urozený pan Oldřich z Rosmberka kúpil tvrz Cřemži s vesnicemi, lesy, rybníky k tomu příslušícím“ i se vším panstvím ot statečného rytieře Jana Smila z Cřemže, jakožto list hlavní nazpravu“ plnějie svědčí, jehož smy my rukojmie a) tak or. 1) Bohuslav, Jan a Petr, bratři Kosoři z Malovic. 13

Strana 98
98 Č. 141—144: 15. října 1427—9. června 1428. a zprávce, kterémužto listu a k pečetem, jenž u toho listu visie, my nadepsaní ru- kojmie dobrovolně se přiznávámy a pro svědomie toho i pečeti naše k tomuto listu přitiskli jsmy. Datum feria IIII. ante Galli anno Domini M'CCCC XXVII°. Pod textem přitištěno šest pečetí: 1) Jana z Malovic, popis viz u č. 90. 2) z černého vosku, na štítě i nad helmou rostoucí kůň, nápis: :s: petri de-malowicz 3) jako předcház., nápis: s.IIhaII s de malovic 4) z černého vosku, štít nezřetelný, nad helmou s pokryvadly polovice rysa pod korunou, nápis: beness z dubneho (srv. pečet Beneše z Dubného výše u č. 90). 5) z černého v., nad štítem (nezřet.) zbytky střel, nápis: - s - johanis - de - sedlecz (poškozena). 6) pečeť Jana Stebňáka ze žlutého vosku, poškozena tak, že lze na ní viděti jen kruh s půl- měsícem (srv. níže u č. 148 pečeť 10). 142. V Bechyni, ve čtvrtek o suchých dnech 1427. Petr Zúl z Ostředka vystříhá se proti Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 283, or. pap. Já Petr Zúl z Ostředka vystřiehám se proti TMti, urozený pane Oldřiše z Rozen- berga, i proti tvým všem služebníkóm s svými se všemi služebníky vedle pana Heince z Lažan sed. na Bechyni, že proti TMt vedle něho v míru i nemíru chcme státi tak dlúho, dokudž sme u něho v jeho službě. Datum Bechina fer. V. quatuor tem- porum“ anno XXVII°. Pod textem písmena P Z, mezi nimiž přitištěna pečet z černého vosku: na štítě i nad helmou hořici kruh, nápis: s pII sIII rzedecz- 143. 15. března 1428. Vodňanští činí příměří s Oldřichem z Rožmberka až do sv. Havla (16. října); výpověď do čtyř neděl na Krumlov. — Dán ... ten pondělí po středopostí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 284, or. pap., pod textem přitištěna krytá pečeť. 144. V Krumlově, 9. června 1428. Oldřich z Rožmberka Budějovským: aby se ve sporu s ním o silnice poddali rozsudku královu. a) tak or.

Strana 99
Č. 144—146: 9. června—8. října 1428. 99 AČ. VI, 483 č. 35 (z orig. městského archivu v Čes. Budějovicích, uloženého nyní v Národním museu v Budapešti). — O tomto sporu nezachovalo se jiných zpráv. Súsedé milí! Jakož o silniciech svá práva vypisujete, dobře jsme srozuměli a také dobře móžete pomnieti, která práva a svobody my jmáme, kteréž sme vám pravili, od předkuov našich. I zdáť se nám, když Králova Milost pán náš na Hořel bude, jakož slyšíme, že sě přibližuje, abyste vy svá práva a my své svobody ukázali před JM“ a v té mieře abyste na našich silnicích nepřekáželi, a toho nám, chcete-li na tom přestati, konečnú odpověď po tomto poslu dali. Pakli byste toho nechtěli učiniti a zdálo sě vám nám a našim na našich svobodách a silniciech překážeti, tehdyť bychom, ačkoli neradi, vaše musili stavovati i také lidem našim k vám brániti choditi i jezditi i všelikakú potřebu vám voziti, jehož by jedno lepšie než druhé bylo; neb vždy lekdajakés závady nám a našim činíte, a nevieme, proč sě nám to děje, a mohúc dobře věděti, že bychom vás neradi ztratili a že bychom vždy s vámi súsedsky chtěli bydleti, ač chcete-li sami tomu rozuměti. Datum Crumpnow fer. IIII. ante octavam Corporis Christi, anno etc. XXVIII°. Ulricus de Rosenberg. Prudentibus magistro civium, judici, consulibus et juratis totique communitati civitatis Budweis. 145. U Bechyně, 27. září 1428. Jaroslav z Bukoviny, Jan Bleh z Těšnice, Mareš Kršňák, hejtmané, páni, rytíři, panoše, kněz Prokop a jiní starší obci Táborské polní a domácí, Klatovské, Písecké, Sušické, Prachatické, Domažlické atd. polem společně u Bechyně pracující, dávají Oldřichovi z Rožmberka se 100 koňmi a osobami bezpečný průvod k sobě.— Jenž dán u Bechyně v pondělí před sv. Václavem léta etc. XXVIII°. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 285 A, or. pap. AČ. III, 284 č. 19. — Palacký, UB. I, 641 č. 542 (reg.). Přitištěna krytá pečet: kalich s hostii, okolo trnová koruna a nápis: peczet obce thá- borské. — Na rubu písmem 15. stol.: Mikuláška Černého učinil poručníka Volfart z Obcieho a jemu listy své na platy odkázal i všecko své zbožie a z toho zbožie Mikulášek má dáti za duši Volfartovo, mateře a předkuov jeho 5 kop platu roč. atd. 146. V Linci, 8. října 1428. Oldřich z Rožmberka jest uveden jako svědek na listině, jíž se Barbora, dcera Reinprechta st. z Wallsee, zříká nároků na zboží po svých rodičích ve prospěch 1) v Kutné Hoře; srv. Aschbach, Gesch. Kaiser Sigmund's III, 334. 13*

Strana 100
100 Č. 146—148: 8. října—7. listop. 1428. svého bratra Reinprechta ml. z Wallsee, hejtmana hornorakouského, a jeho muž- ských potomků. Stülz, Notizenblatt d. Wien. Akad. 1852 (II), 12 č. 268 (reg.). 147. V Prachaticích, 2. listopadu 1428. Jan Smil z Křemže a z Husi činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do sv. Jiří (23. dubna); k dalšímu utvrzení příměří mezi nimi má do dvou neděl vydati list pan Matiáš z Chlumčan, hejtman města Písku. — Datum Prachaticz feria III. post Omnium Sanctorum anno D. etc. XXVIII. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 f, or. pap. s přitištěnou pečeti z černého vosku: na štítě střela, nad helmou křídlo se střelou, nápis: s - johanis de krzemz- Viz zminku v AČ. III, 506 u č. 293. 148. 7. listopadu 1428. Matiáš z Chlumčan, hejtman, a obce měst Písku, Sušice a Prachatic činí pří- měří s Oldřichem z Rožmberka do sv. Jiři (23. dubna 1429) podle úmluv helfen- burských. Nejvyšší opravce Menhart z Hradce, základ 3.000 kop grošů, výpověd do čtyř neděl na Krumlov nebo na Helfenburk. Rukojmí: Chval z Machovic a Diviš z Dobeve za město Písek, Petr z Dlouhé Vsi a Enoch z Frymburka za Sušici, Přibík ze Lhoty a Jan Stebňák ze Skryj a v Čichticích za Prachatice; základ po 1.000 kop grošů za každé město, ležení pod hradem Helfenburkem nebo v Krumlově nebo v Třeboni. — Dán 1428 tu neděli po Všech svatých. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 286, or. perg. AČ. III, 499 č. 253 (reg.). Na perg. proužcích přivěšeno 10 pečetí: 1) z černého vosku, na vrchu štítu příčný pruh, pod ním písmena p m t a nad helmou kalich, nápis: s matie de chlumczan (srv. u č. 127) 2) pečeť města Písku, popis viz u č. 90, poškozena. 3) Chvala z Machovic, popis viz u č. 90, nápis zde: chval - de machovicz 4) z černého vosku, na štítě medvěd, nad helmou medvěd s kruhem a řetězem, nápis: p divis z dobeve 5) z černého vosku, v peč. poli cimbuři o 4 zubech, zprostředka vyčnivá věž, nápis: 4 secretum -civium - de sika: 6) z vosku přirozené barvy, na štítě kotouč, nápis: + s petrman: de: dluha: wes: 7) z vosku přiroz. barvy, na štítě hlava osličí, nad helmou loďka, nápis: s enoch d-frympurg 8) poškozená pečeť města Prachatic, popis v. u č. 90, nápis zde však: II civitatis-prachatic 9) z vosku příroz. barvy, na štítě i nad helmou rys, nápis: s . pribikonis - de -lhota 10) z vosku přiroz. barvy, helma s kruhem, v němž měsíc rohy dolů obrácený a na něm křiž s třemi příčnými rameny, nápis: s johannis stebnyac-

Strana 101
Č. 149—150: 7.—16. listop. 1428. 101 149. ſpo 7. listopadu 1428). Oldřich z Rožmberka přijímá Budějovské v příměří, které má s Matiášem z Chlumčan, hejtmanem, a s městy Pískem, Sušicí a Prachaticemi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 287, koncept. My Oldřich z Rosenberka“ etc. vyznávám etc., že přijel sem a mocí listu tohoto přijímám k sobě, zb holduov a z drženie nevystupujíc, múdré a opatrné purgmistra, conšely a obec města Budějovica v pravé křesťanské příměřie, kteréž máme s slo- vutným Mathiášem z Chlumpčan, hauptmanem, a s městem Pieseckým, Sušickým a Prachatickým' s těmi výmluvami, jakož listové hlavní svědčie, z holduov prvních a z drženie nevystupujíce; kteréžto příměřie svú dobrú ctí a věrú a pod tisícem kop slibujem za svrchupsané město i za všecky, kteříž by na městě byli, že věrně, ctně a křesťansky zdržáno bude a má býti bez přerušenie všelikakého. A jestliže by sě nahořepsanému městu i v tom přebývačuom v tom příměří nezdálo státi, tehdy my máme na Piesek dvě nedělí napřed dáti za ně věděti. A toho na svědomie... 150. V Krumlově, 16. listopadu 1428. Oldřich z Rožmberka Budějovským: omlouvá se proti nářku Mikuláše z Lob- kovic a prosí je, aby s Mikulášem promluvili, aby svůj spor s ním urovnal. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 288, koncept. AČ. III, 8 č. 8. — O poměru Oldřicha z Rožmberka k Mikulášovi z Lobkovic a na Hluboké srv. níže č. 154. Já Oldřich z Rosenberka opatrným purgmistru, conšelóm i přísežným města Budějovskéhoť a slovutným Oldřichovi Podolcovi, Janovi Hrobskému, Petrovi od Dubu, Smetánkovi z Kovářova, přiezeň svú vzkazuji i jiným všem dobrým lidem, oznamuje. Tak jakož pan Nikulaj z Lobkovic2 vám píše, žaluje na Tožici, Matěje Višni,“ Jana z Kozieho a na pana Jana z Risenburka, kteříž jsú za mě slíbili, byť svému listu dosti neučinili a listu že by neplnili: viete dobře, když jsem u vás ro- koval s Nikulaem, že jsem hotov byl své rukojmie vyvaditi a listu dosti učiniti a penieze ostatnie že jsem byl položil tak, jakož list svědčí, chtě jemu plniti, a list mój aby mi vrátil; toho jest nechtěl učiniti, chtě škodám neslýchaným, mimo řád a běh této země svého zisku hledě. O kteréžto chtěl jsem sě pánu Crálovy Milosti a) v konceptu zkráceno Ros. b-c) v konc. nadepsáno mezi řádky. d) v konceptu zkráceno Bud. e) v konc. výmluvaji. f) v rk. zkráceno Bud. 1) Příměři ze 7. listop. 1428, viz č. 148. 2) Mikuláš z Lobkovic na Hluboké. služebník Oldřichův. 4) Matěj Višně z Větřní. 5) dotčené listy se nezachovaly. 3) Tožice,

Strana 102
102 Č. 150—151: 16.—19. listopadu 1428. našemu i jiným dobrým lidem, kteříž jsú s jeho strany, dáti ohledati. Toho jest všeho nechtěl přijieti. Protož prosímť vás, mluvte s ním, ať své penieze vezma, mój mi list zasě vrátí, a o škody že jsem sě hotov dáti ohledati na Crálevy Milosti na pánu našem i na jiných dobrých lidech, kteříž by s jeho strany byli a moji nepřietelé že by nebyli, že chci přestati. Pakliť by toho všeho nechtěl přijieti, věřímť vám, že mi to, k čemuž já se podávám, znáti budete, a také že jsú jeho penězi nemeškali, kteříž jsú Datum Crumpnaw“ fer. III. ante Elizabeth anno etc. XXVIII°. u vás byli. 151. 19. listopadu 1428. Oldřich z Rožmberka prodává část svého panství Menhartovi z Hradce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 54 No. 2, or. perg. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 17 č. 56 (reg.). Já Oldřich z Rosenberka i s svými budúcími vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s přátelskú radú prodal sem své vlastnie zbožie a dědictvie, tyto vsi vdolepsané celé i druhé, což v nich mám: Konino, Stanikov, Chotěšov, Častonice, Hodkovice, Konkovice, Dobřemilice, Zahrádku, Jarkovice, Svinnú, Hlavněvice, Petrovice, Vojetice, Trsice, Světlú, Smrčnú, Bošov, Hartmanice, Těšov, Částkov, Zviekov, Konratice, Zamyšle, Sobíkov, Předvojo- vice, Brod, Vlkonice, Kašovice, Břetětice, Budětice, Stojanovice s podaciemi všemi, s poplužími, se dvory, s dědinami osedlými i neosedlými i s pustými, s ornými i ne- ornými, s lidmi platnými, se všemi platy, poplatky a robotami i se všemi puožitky, jakžkolivěk jmenovanými, i se všemi k tomu panství a vsem v tomto listu psaným příslušieciemi lesy, luky, chrastmi, horami, doly, jakžkolivěk jmenovanými, i s rybníky, potoky, mlýny, stavy i se všemi puožitky vodními i s lukami, pastvami, obcemi i s me- zemi hraničnými, jakž v nich záleží spravedlivě, i se vším plným panstvím a právem tak, jakož jsem sám držal, nic sobě ani svým budúcím na tom nezuostavuje, než úplně to všecko svrchupsané zbožie prodal sem uroz. p. Meinhartovi z Hradce i jeho budúciem i také všecko právo mé dědičné i výplatu, jakož jmám na zboží a na vsech na Vlkonicích, na Buděticích a v Čermné i kdežkolivěk jinde na kterýchkolivěk vsech bylo by na věně dobré paměti panie Žofky z Opočna, manželky dobré paměti páně Janovy z Vilhartic, kteréžto věno a vsi svrchupsaný pan Meinhart k Vilhar- ticóm drží, prodal jsem i mocně sstúpil témuž panu Meinhartovi i jeho budúciem s tiem se všiem, což k tomu příslušie, nic sobě také na tom nezuostavuje ani kte- rého práva ani svým budúcím, kromě výplaty v Boru téhož věna. A ta všecka svrchupsaná zbožie a dědictvie i výplatu prodal sem nadepsanému panu Meinhartovi za čtrnácte set kop grošuov a za třinácte kop grošuov střiebrných dobrých rázu pražského, kteréžto mi jest úplně zaplatil penězi hotovými. A ta jistá svrchupsaná a) v rk. zkráceno Cr.

Strana 103
Č. 151. 19. listopadu 1428. 103 zbožie a dědictvie slibuji a jmám již jmenovanému p. Meinhartovi i jeho budúcím očistiti a zpraviti i ve dcky zemské vložiti vedle řádu a obyčeje této země České čistě beze všeho zmatku. A pro lepšie jistotu postavuji rukojmie a zprávce Matěje Višni z Větřnie, Buzka z Rovného, v tu chvíli purkrabie na Crumlově, Duce z Vařin, v tu chvíli purkrabie na Meinštejně, Petra z Dlúhé, v tu chvíli purkrabie na Velešíně, Štěpána Přieška z Češtic a Marqwarda z Bukšic. A my již jmenovaní rukojmie a zprávce zboží a dědin svrchupsaných slibujem dobrú naší věrú, rukú společnú a nerozdielnú zboží svrchupsaná napředpsanému panu Meinhartovi a jeho erbuom i budúcím očistiti a zpraviti před sirotky, před věny, před zápisy křesťanskými i židovskými i před každým živým člověkem svět- ským i duchovním i přede všemi právy jakžkolivěk jmenovanými, řádem a obyčejem země této České i ve dcky zemské vložiti a zprávce dobré postaviti a to na prvnie nebo na druhé anebo konečně na třetie suché dny, když by dcky zemské obecně byly otevřeny. Pakli by zapisovánie ve dcky zemské nemohlo jíti a který jiný řád zapisovánie zbožie v této zemi šel, ježto by jej páni a lidé řádu rytieřského o zprávy a dědictvie obecnie za obyčej jměli a požívali, též my napředpsanému věřiteli našemu učiniti slibujem a jmáme. Pakli bychom toho neučinili, což jest svrchu psáno, tehdy ihned my rukojmie a zprávce nadepsaní všichni, když bychom a kteřížkolivěk napo- menuti byli od věřiteluov našich svrchupsaných, jeden na druhého neukazuje ani sě kterakkolivěk vymlúvaje, ale beze všie odpory každý z nás s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma máme vjeti anebo miesto sebe panoši řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v leženie poslati a vložiti do města do Jindřichova Hradce anebo do města v šesti mílech od téhož Hradce v České zemie anebo blíže do hospody ctné, kdež nám od věřiteluov našich listem anebo poslem bude ukázáno, a tu jmáme ležeti a pravé leženie držeti řádem a obyčejem země České a odtud z toho leženie nemáme vyjeti ani kterak vyniknúti na ižádné právo tak dlúho, dokudž bychme neučinili toho všeho, což jest svrchu psáno. A jestliže bychme zboží svrchupsaných anebo kterého z nich tak, jakož svrchu psáno jest, věřitelóm našim nadepsaným očistiti a zpraviti nemohli, tehdy jim slibujem a jmáme na svých svo- bodných a osedlých platných a čistých dědinách tolikéž, čehož bychom nezpravili, a třetinu výše ihned postúpiti a to také zpraviti a očistiti i ve dcky zemské vložiti i utvrditi tak, jakož jest svrchu psáno, anebo svrchupsané penieze a třetinu výše proti tomu, což bychom nezpravili, dáti a zaplatiti věřitelóm našim nadepsaným penězi hotovými ihned po napomenutie toho leženie ve čtvrti léta pod pokutú leženie svrchu- psaného. A když by minulo čtrnácte dní po napomenutí tak, jakož jest svrchu psáno, buď ležáno neb neležáno, a my těch peněz hlavních nadepsaných a třetinu výše věřitelóm našim svrchupsaným nezaplatili i se všemi škodami, tehdy týmž věřitelóm našim dáváme plnú moc a právo těch peněz optati, dobýti a vzieti v křesťanech i v židech, kdežkoli v České zemi na naši na všech škodu, a kdežjichkolivěk optají, dobudú anebo vezmú, tu my je slibujem a máme zastúpiti sami sebú nebo našimi

Strana 104
104 Č. 151—153: 19.—30. listopadu 1428. dobrými rukojmiemi anebo našimi jistými základy v těch penězích i ve všech ško- dách, kteréžto by pro naše nesplněnie vzeli, buďto jézdami, poselstvím, napomínáním anebo kterakkolivěk jinak, ježto by ty škody věřitel náš nadepsaný právem bez zmatku pokázal, z těch ze všech škod slibujem vypraviti věřitele naše svrchupsané beze všie jich škody. A umřel-li by který z nás rukojmie, tehdy my živí zuostali slibujem tak movitého a dostalého k sobě v toto rukojemstvie ihned v jednom měsieci přistaviti na miesto toho umrlého s obnovením listu tohoto v táž slova pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list jměl s dobrú volí věřiteluov našich svrchupsaných, ten má též plné právo ke všemu, což jest psáno v tomto listu, a tomu slibujem i máme učiniti to všecko, což jest svrchu psáno, jakož věřitelóm našim svrchupsaným. A toho všeho pro lepší jistotu a ku potvrzení pečeti své vlastnie s jistým vědomím a přiznáním přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtrstého osmmezcietmého, ten pátek den sv. Alžběty. Na perg. proužcích bylo přivěšeno sedm pečetí, které jsou nyní ztraceny. — Na rubu písmem 15. stol.: Intabulata prescripta bona domino Meinhardo. 152. V Kasejovicích před Znojmem, 30. listopadu 1428. Jakub Kroměšín z Březovic, hejtman, kněz Prokop a starší obce Táborské činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do sv. Jiří (23. dubna) s výmluvami, učiněnými na Helfenburce. Nejvyšší opravce Menhart z Hradce, základ 5.000 kop grošů, vý- pověd do čtyř neděl. Svědčí: Jindřich ze Stráže, Jan z Potštejna a ze Žampachu, Jan Kolda ze Žampachu a Jan Vilém Kostka z Postupic a na Hrádku. — Jenž dán v Casějovicích před Znojmem v úterý na sv. Ondřeje l. 1428. Třebon, Schwarzenb. archiv: Hist. 289, or. perg. AČ. III, 500 č. 255 (reg.). — Srv. Tomek, Děj. Prahy IV2, 417. Na perg. proužcích přivěšeno 5 pečetí: 1) pečeť obce Táborské z červ. vosku, popis viz u č. 145. 2) z červ. vosku, na štítě i nad helmou 5listá růže, nápis: S henrici de strazz: 3) z červ. vosku, na štítě 3 šikmé pruhy, nad helmou jelení rohy, nápis: s-johannis de potenstayn: 4) Jana Koldy ze Žampachu, z červ. vosku, na štítě lovčí trubka se šňůrou, nápis nezřetelný. 5) z červ. vosku, na štítě hrábě vzhůru obrácené, nad helmou vlči hlava, nápis: S wilhelmi de - postupicz- 153. V Rečici, 30. listopadu 1428. Mikuláš z Lamberka a na Řečici a Kamaret z Žirovnice činí příměří s Oldři- chem z Rožmberka do sv. Jiří (23. dubna), podle úmluv helfenburských. Opravce Menhart z Hradce, základ 5.000 kop grošů. Svědčí: Arnošt z Leskovce na Humpolci, Soběn z Božejova, Maršík z Vokova na Kameni, Leva ze Mnichu. — Dán na Řečici den sv. Ondřeje 1. 1428.

Strana 105
Č. 153—154: 30. listopadu 1428. 105 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 290 a, or. perg. List stejného znění jako příměřný list obce Táborské z téhož data (srv. předcház. číslo). Na perg. proužcích přivěšeno 6 pečeti: 1) pečeť Mikuláše z Lamberka: na štítě i nad hel- mou kozel, nápis viz u č. 90, pečeť 7. 2) z černého vosku, štít, jehož čtvrt při levém horním koutě vykrojena, nad helmou lovči trubka, nápis: s kamaret de zzirownicz: 3) z černého vosku, na štítě i nad helmou dvě vidlice, nápis: -s arnesti de leskovec (srv. u č. 86) 4) z černého vosku, na štítě i nad helmou kolo, nápis: -s sobieni de bozeiow: 5) z černého vosku, na štítě dva meče křížem, nápis: S-marsikonis-de wokow 6) z černého vosku, na štítě kotouč, nápis: s leva ze mnichu- 154. [kolem r. 1428]. Mikuláš z Lobkovic a na Hluboké stěžuje si na Oldřicha z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 305, or. Podle místnich údajů lze bezpečně určiti jak původce těchto stížnosti, tak i osobu, na niž si stěžuje. Bohužel nelze vysvětliti všech stížných bodů pro nedostatek jiných pramenů. K časovému určení srv. výše č. 150; v r. 1429 se Mikuláš s Oldřichem nejspíše usmířil, takže koncem t. r. obracel se naň již s prosbou, aby sprostředkoval smír mezi ním a Budějovickými lidmi spolu s Rábskými (viz níže č. 166). — Spory Oldřichovy s Mikulášem byly zajisté podněcovány žárlivosti Oldřichovou na Mikuláše jakožto držitele Hluboké. Nemohl-li dosíci Hluboké tehdy, snažil se o to Oldřich později, po smrti Zikmundově, pomocí padělaných listin. Srv. Schmidt, MVGDB XXXIII, 189 a d.; výklad jeho, jakož i Sedláčkův v Hradech VII, 134 a d., nutno zrevidovati. Ke sporu Oldřichovu s Miku- lášem neznal Sedláček (tamže 135) uvedených stížnosti Mikulášových. Najprve že páně Milost drží mi jeptiščie vsil proti Králevy Milosti zápisóm. Item základu neráčí mi vyznati na Racka z Drahonic.2 Item Lukava s jinými Rábskými lúpil mé chudé lidi, vručiv na páně Milost, proti jeho výpovědi, nesčekav toho roku. A páně Milost neráčí mi naň základu seznati a dav mi s ním rok do Budějovic, i nebyl sám pán k tomu roku, ježto sem skrze to vzal veliké škody a vždy beru pro ten lúpež. A stavy mievají, mě lúpiec, na JM“ zámku na Helfmburce; a byť JMť ráčil, nedályť by mi sě ty škody. Item základu 70 kop za Malovické neráčí mi kázati plniti Rynartovi, člověku svému. Item Plastovičští a Pašičští“ brali mi mé obilé a vozili na Malovice; ať mi sě odestane. Item Netoličští“ odtiskli mě mých nepřátel, Smilko- 1) Nejspíše nějaké vsi, náležející klášteru Klarisek v Krumlově (srv. Klimesch, Urk.-u. Reg.- Buch d. Klaris.-Klosters in Krummau, v úvodě str. XVI.). 2) viz pozn. 1 u č. 140. Nelze však říci, o jaký základ tu jde. Oldřich asi byl prostředníkem a rukojmim za Racka v nějakém jeho sporu s Mikulášem, pod. jako vypovidal Racek mezi Oldřichem a Smilem z Křemže (viz č. 140). 3) lidé Jana z Risenburka na Rábí, který byl zapleten do sporu Oldřichova s Mikulášem jakožto rukojmi za Oldřicha (sr. č. 150). Na ně si stěžoval Mikuláš ještě koncem r. 1429 (srv. níže č. 165). 4) nej- spíše bratří Malovičtí, dotčení výše v č. 140 (viz str. 97 pozn. 1); srv. o nich Sedláček, Hrady VII, 122. 5) Plastovice a Pašice patřily k Helfenburku (tamže 161), rožmberskému hradu. 6) Neto- lice, zboží rožmberské. 14

Strana 106
106 Č. 154—155: 1428 — 1. ledna 1429. vých tovařišóv, ježto sem skrze to vzal velikú škodu a musil sem platiti pancieř i jiné Mladotovi i jiným. Item purkrabie s Helfmburka béře desátky z Plastovic a z Pašic a prve mému faráři Pištínskému2 je platil a již nechce. Item caplanu mému z Zahájie“ a tomu záduší, jakož u JM“ předkóv plat kúpen, toho JM' k tomu mému záduší a caplanství od mnoha let nevydával a neviem, vydává-li nynie či-li nic JM', a vydává-li, ale snad neúplně. Item Hrzek a Rynart z Plastovic vzěli od mého costela z Pištína calich za 12 kop, misál za 5 kop, ornát zlatohlavový i jiných mnoho kostel- ních příprav. Item mého vězně Thomana tesaře nekáže mi vrátiti JMť purkrabí svému s Helfmburka a Čápa úředníka mého nevyčtlého. Item páně Milost neráčí mi plniti svého listu i jeho rukojmie a proto sem vzal a beru veliké a rozličné škody; v Míšni mi sě základy prostály, koní sem několik proležal k listu napomínaje a nemohl sem sě doupomínati, by mi své pečeti plnili, aniž mohu. A jiné vím, kteréž mám k JM“, ty nynie pro krátkost chvíle opúščiem. 155. 1. ledna 1429. Petr a Jan bratři ze Svojšína a na Orlíku činí příměří s Oldřichem z Rožmberka: I) do dvou neděl. Opravci: Cejchan z Heroltic a Jan Šic ze Zálužan, nejvyšši opravce: Václav z Michalovic a na Strakonicích. Rukojmí: Hynek z Kalenic, Zdeněk Sladký z Touchovic, Racek Chlévec z Malšína, Beneš z Myslína a z Kůpi. — Dán 1. 1429 tu sobotu na Nové léto. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 291, or. pap. se šesti přit. pečetmi: 1) Petra ze Svojšína, popis viz u č. 90. 2) z černého vosku, štít se 3 břevny, nápis: sigillum -johannis de swoissyn 3) z čer. v., v pečetním poli helma s rohy, nápis: III/ kalenic (poškozena). 4) z čer. v., na štítě i nad helmou hříč, nápis: sIII uchow (poškozena). 5) z čer. v., štít rozdělený, nad helmou rohy, nápis nečitelný. 6) z čer. v., na štítě pták v levo hledící, nápis nečitelný. 2) do sv. Jiří (23. dubna). Opravci: Cejchan z Heroltic a Smil ze Žihobec, nejv. opravce: Václav z Michalovic a na Strakonicích nebo Mikuláš ze Střely nebo Menhart z Velhartic jinak z Hradce. Základ 2.000 kop grošů do čtyř neděl, výpověd do čtyř neděl na Helfenburk. Rukojmí: Hynek z Kalenic, Zdeněk Sladký z Touchovic, Racek Chlévec z Malšína, Mareš z Holešic, Petr z Čichalova, Smil z Křesic a v Po- říči, Božetěch z Telčovic, Přibík z Předbořic, Beneš z Myslína a z Kúpí, Petřík z Chotěřiny; základ 2.000 kop grošů, ležení v Krumlově. — Dán 1. 1429 tu sobotu na Nové léto. Tamže: Hist. 292, or. perg. s 12 pečetmi, přivěš. na perg. proužcích: 1, 2, 3) jako shora. 4) jako shora pečet 4., nápis: s sdeniek z touchov 5) jako shora pečeť 5., nápis: racielií 1) Žakavec (Sedláček, Hrady VII, 93). Snad Ondřej Žakavec? Srv. v č. 6. 2) Píštín, far. ves u Hluboké. 3) Zahájí, far. ves u Hluboké. 4) mini se tu snad list, o němž je řeč v č. 150?

Strana 107
Č. 155—158: 1. ledna — 2. září 1429. 107 de malsin: 6) z černého vosku, na štítě kruh a nad nim nůžky, nápis: marssik d holessic- 7) z čer. v., na štítě muří noha, nad helmou vysoký klobouk se svazkem per, nápis: petri de- czichalow 8) z čer. v., na štítě pták v pravo hledíci, nápis: s smilonis d krziessic- 9) z čer. v., na štítě nějaké zvíře, nápis: 1iiech-d telczowll 10) z čer. v., na štítě orlice, nápis: s przibiconis przedborz: 11) jako shora pečeť 6., nápis: beness/ii/ lin 12) z čer. v., štít půlený, nad helmou klobouk obrácený, z něhož vyniká svazek per, nápis: síl/ de chotirzin- AČ. III, 500 č. 258 a 259 (regg.). — Srv. k tomu níže č. 156. 156. 9. ledna 1429. Petr a Jan bratři ze Svojšína a na Orlíku zapisují se Oldřichovi z Rožmberka, že s ním vstoupí v úmluvy do dvou neděl po výpovědi ručitelů ve Strakonicích nebo do čtyř neděl podle rozhodnutí Václava z Michalovic a na Strakonicích. Základ 1.000 kop grošů, rukojmi jako v 2. příměřném listu z 1. ledna (srv. č. 155). Ležení v Krumlově neb jinde. — Jenž jest dán 1. od naroz. s. b. 1429 tu neděli po Božím křtění. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 293, or. pap.; 12 pečetí, které byly přitištěny pod textem, odpadlo. AČ. III, 500 u č. 258 (reg.). 13. srpna 1429. 157. Oldřich z Rožmberka spolu s jinými jest jmenován jako svědek na listině, jíž král Zikmund zastavuje Půtovi z Častolovic knížectví Münsterberské v 6.000 kop grošů. AČ. I, 534 č. 214. — Grünhagen-Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens II (Publ. aus d. Preuss. Staatsarchiven, sv. 16), 145 Nr. 27. — RI. XI, 7374. 158. V Bratislavě, 2. září 1429. Král Zikmund zapisuje Oldřichovi z Rožmberka a jeho dědicům berni a úroky královské z kláštera Zlatokorunského až do zaplacení dluhu 6.000 kop grošů. Praha, archiv min. vnitra: Listiny zrušených klášterů, Zlatá Koruna, or. perg. Pangerl, Urkundenbuch des ehemal. Cistercienserstiftes Goldenkron (Fontes rer. Austr. 2. XXXVII) 421 č. 177. — RI. XI, 7395. — Sedláček, Zbytky register král. 177 č. 1281. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis, quod nos no- bili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto, in sex millibus sexagenis“ grossorum a) tak or. 14*

Strana 108
108 Č. 158—160: 2. září — 17. října 1429. Pragensium debitorie obligamur. Volentes itaque ipsum de huiusmodi summa pecunie certum reddere et contentum, idcirco animo deliberato sanoque nostrorum et regni nostri Bohemie fidelium accedente consilio et ex certa nostra sciencia prefato Ulrico bernam nostram et census nostros regios in monasterio Sancte Corone ac omne ius ad cameram nostram regiam pertinens quoquomodo pro prefatis sex millibus sexa- genis“ grossorum Pragensium obligavimus, proscripsimus et impignoravimus, obliga- mus, proscribimus et impignoramus auctoritate nostra regia Bohemie per presentes, eosdem census et bernam per ipsum Ulricum et suos heredes legittimos habendum, levandum et recipiendum sine omni impedimento nostro et nostrorum successorum seu quorumlibet aliorum tamdiu, quousque nos, heredes aut successores nostri reges Bohemie prefatas“ sex millia sexagenas“ eidem Ulrico aut suis heredibus persolveri- mus pecunia in parata. Qui autem presentem litteram cum ipsorum bona voluntate habuerit, eidem ius competat omnium premissorum. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Posonii anno Domini millesimo quadrin- gentesimo vigesimo nono, proxima feria sexta post festum sancti Egidii confessoris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quadragesimo tercio, Romanorum decimo nono et Bohemie decimo. Ad mandatum domini regis Caspar Sligk. Na rubu: Registrata. Na perg. proužku přivěšena velká pečeť kr. Zikmunda. — Na rubu písmem 15. stol.: list na VI kop na Korunské zbožie. No. 3. — Novější regest. 159. 16. října 1429. Vodňanští čini příměří s Oldřichem z Rožmberka do sv. Jiří (23. dubna). Vý- pověď do čtyř neděl na Krumlov. — Jenž jest dán 1. 1429 v neděli hodu sv. Havla. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 296, or. pap. s krytou pečetí města Vodňan. 160. V Čes. Budějovicích, 17. října 1429. Oldřich z Podole, Jan Týnský (?Tyczký) z Rohozné, Jan Krása z Jedlan i jiní „tovařiši, kteříž na svú škodu v Budějovicích Českých ležíme“, dávají Janovi Smilovi z Křemže a na Husi bezpečný průvod na Krumlov k Oldřichovi z Rožm- berka až do příští neděle. — Jenž jest psán etc. 1429 v pondělí najblizší po sv. Havle. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 g, or. pap. s 3 přitišt. pečetmi, poškozenými: 1) z čer- ného vosku, na štitě i nad helmou křídlo s pazourem, nápis: Iii/d/podol/ 2) z čer. v., na štítě i nad helmou tři kliče, nápis: s johii hozne 3) z čer. v., štít vojenský, vzhůru obrácený, nápis: Il/ nis de gedl/ Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau II, 18 č. 61 (reg.). a) tak or.

Strana 109
Č. 161—163: 19.—23. října 1429. 109 161. 19. října 1429. Jan Smil z Křemže se zavazuje, že, bude-li mu zachován bezpečný průvod, daný mu Oldřichem z Rožmberka do Krumlova, vráti do dvou neděl na hrad Krum- lov Jana z Risenberka, Karla z Říčan a Jana ml. z Kraselova, kteří byli zástavou toho glejtu; dává jim glejt do dvou neděl. Rukojmí: Zdeněk z Rožmitála, Albrecht z Běškovic a Racek z Drahonic. Opravci: Chval z Machovic a Jan z Drahonic. — Dán 1429 tu středu po sv. Lukáši ev. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241h, or. pap. se 4 přit. pečetmi: 1) Jana Smila z Křemže, popis viz u č. 147. 2) krytá pečet Zdeňka z Rožmitála, 3) a 4) odpadly. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau II, 18 č. 62 (reg.). — Srv. níže č. 162, 163 a Th. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM 1888, 176. 162. 20. října 1429. Jan Smil z Křemže činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do týdne. Opravci: Menhart z Hradce a Mikuláš z Lamberka. Svědčí Zdeněk z Rožmitála a Albrecht z Běškovic. — Dán 1429 ten čtvrtek po sv. Lukáši ráno na východ slunce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241i, or. pap. s 3 přitišt. pečetmi: 1) chybí, 2) krytá pečeť Zdeňka z Rožmitála, 3) z černého vosku, na štítě jednorožec vzhůru vyskakující, nápis nečitelný. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau II, 18 č. 63 (reg.). — Srv. č. 161, 163 a Th. Wagner v ČČM 1888, 177. 163. 23. října 1429. Menhart z Hradce a Mikuláš Sokol z Lamberka vypovídají smírně mezi Oldři- chem z Rožmberka a Janem Smilem z Křemže. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 k, současný opis. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau II, 18 č. 64 (reg.). — Srv. Th. Wagner, Jan Smil z Křemže v ČČM 1888, 177 a d. a výše č. 161, 162. My Menhart z Hradce a Mikuláš z Lamberka vyznáváme tiemto listem obecně před každým člověkem, jakož jsú na nás urozený pan Oldřich z Rosmberka a sta- tečný rytieř pan Jan Smil z Cřemže o věci vdolepsané i o všecka záštie mezi sebú dobrovolně a mocně přišli, takto jsmy mezi nimi umluvili konečně a vypověděli: Najprve že jsme je spolu smieřili a mier věrný a křesťanský upřiemý mezi nimi vypověděli i mocně vypoviedáme. Dále vypověděli jsme i mocně vypoviedáme, že pan Oldřich nadepsaný panu Janovi svrchupsanému ihned v jednom témdni najprv příštiem na jistině, což mu jest dlužen, najprv má dáti a splniti padesáte kop groš. hotových. Dále opět že týž pan Oldřich panu Janovi Smilovi nadepsanému ve čtyřech neděléch také najprv příštích jmá dáti a v moc naši položiti v Jindřichově Hradci

Strana 110
110 Č. 163: 23. října 1429. dva tisíce kop groš. jistinných aneb zlatých dobrých uherských, což by za ty dva tisíce kop bylo, uherský zlatý dobrý po puolšestmezcietmu groši počítajíce. Dále že opět častopsaný pan Oldřich panu Janovi svrchupsanému vedle nadepsaných dvú tisíci kop gr. v týchž čtyřech neděléch jmá také listy na penieze ostatečnie učiniti takéž a s rukojmiemi týmiž, jakož i prve, a také je v moc naši v Jindřichově Hradci položiti. Kterýchžto peněz těch ostatečných jistiny plněnie takto jsme rozdělili a vy- pověděli: Najprve pět set kop gr. té jistiny pan Oldřich často jmenovaný panu Janovi Smilovi svrchupsanému má dáti a splniti na svatý Jiří najprv příští a druhých pět set kop groš. též jistiny na svatý Havel,2 ježto také inhed potom najprv příde. A ostatečné penieze, což se té jistiny dostane, pan Oldřich nadepsaný panu Janovi Smilovi jmá dáti a splniti opět na svatý Jiří inhed potom najprv příští; a na ty penieze již jmenované, ješto na ně listové mají býti učiněni v svrchupsaných čtyřech neděléch a v moc naši položeni, pan Oldřich svrchupsaný panu Janovi Smilovi často jmenovanému má úroky vydávati a platiti rozdílně na ty časy, jakož listové na ty penieze učinění svědčiti budú. Dále že po nadepsaných čtyřech neděléch inhed ve dvú nedělí svrchupsaný pan Oldřich panu Janovi Smilovi jmá dáti a splniti puol druhého sta kop gr. penězi hotovými, vše k jistině počítajíc. Dále vypověděli jsme, aby pan Oldřich často jmenovaný panu Janovi Smilovi za všecky škody dal tři sta kop gr. a list jemu aby na ty penieze bez úrokóv v svrchupsaných čtyřech neděléch učinil a v moc naši také jemu položil; kteréžto tři sta kop gr. škodných jmá jemu panu Janovi Smilovi splniti na ten sv. Jiří s penězi nejposlednějšími. Dále z druhé strany vypověděli sme, že pan Jan Smil listy, kteréž na svrchupsaného pana Oldřicha jmá na penieze, také v svrchupsaných čtyřech neděléch jmá panu Oldřichovi již jmenovanému v moc položiti též v Jindřichově Hradci. Dále že pan Oldřich nade- psaný, kteréžkolivěk právo k Lipnici a k tomu zboží lipnickému jmá, aby panu Janovi Smilovi to úplně propustil a list na to jemu učinil, jakýž my přiepis vydáme.“ Dále že vězni s vobú stranú popsaní jmají propuštěni býti takovú úmluvú: Najprve že ti vězni s vobú stranú aby rok jměli beze všech listóv a pan Oldřich svrchu- psaný aby za své řekl a pan Jan Smil také za své. A když v těch čtyřech neděléch pan Jan Smil těch dvú tisíce kop gr. a listóv na ostatečnie penieze bude mocen a též pan Oldřich nadepsaný mocen bude v témž času ode pana Smila svých listuov prvních na penieze, tehdy vězňové všichni s vobú stranú aby vězenie byli prázdni; i Kužel že také jmá vězenie též prázden býti, než za Ocáska příseželý Oldřich 1) 23. dubna 1430. 2) 16. října 1430. 3) Na Lipnici, zboží po Čeňkovi z Vartenberka († 1425), činil si Oldřich z Rožmberka nárok jakožto manžel neteře Čeňkovy, Kateřiny z Vartenberka († 1436). S tím souvisí i padělaná listina z května 1426, jíž se chtěl Oldřich domoci dědictví po Čeňkovi. Srv. Schmidt v MVGDB XXXIII, 190 a d., Mareš v ČČH I, 377. 4) Smilek z Křemže se dostal opravdu v držení Lipnice, viz o tom Sedláček, Hrady XII, 71. Nic bližšího nelze o tom říci pro nedostatek pramenů.

Strana 111
Č. 163: 23. října 1429. 111 Podolec tehdy také též bude prázden, ale Havlík z Buděvic jmá panu Janovi Smilovi vězněm ostati. Dále že hrad Rosmberk i se vším zbožím také v témž mieru a v úmlu- vách vedle pana Oldřicha často jmenovaného jmá státi. Dále jest vymieněno i vy- pověděno o služebníciech obojie strany, jestliže by který odpuštěnie vzal, tehdy ten, od kohož by kerý služebník měl odjieti, jmá druzie straně listem svým pod svú pečetí dáti věděti týden napřed; a ten, ktož odjede, v tom času druzie straně nemá škoditi i též také ten zase v tom času nemá našé péče jmieti. Také ty smlúvy prvnie, kteréž jsú slovutní Jan a Racek z Drahonic mezi nadepsaným panem Oldřichem a panem Janem Smilem učinili a listem zapsali, potvrzujem i vypoviedáme, aby mezi stranami svrchupsanými byly také držány a zachovány, takově: najprve že pan Jan Smil na Sverazském zboží? jmá na každý rok padesáte kop groš. vybierati a na tom jemu pan Oldřich z Rosmberka nemá překážeti a on jemu též zase do budúcieho pána. Také jest vymluveno i též vypoviedáme, jestliže by nadepsaný pan Oldřich s Královú Milostí aneb podle své strany táhl přes zbožie páně Janovo Smilovo anebo před kerým cizím zámkem ležel, což by od jiedla a od pitie bylo vzato, to jemu i této smlúvě nemá škodno býti. Též také jestliže by nadepsaný pan Jan Smil s obecemi“ přes zbožie páně Oldřichovo často jmenovaného táhl anebo před kterým cizím zámkem ležel, také což by od jiedla a od pitie vzato bylo, to jemu i této smlúvě nemá škodno býti. Také jestliže by pan Oldřich svrchupsaný se panem Janem Smilem potom válel a jej kte porazil, tehdy jemu panu Janovi Smilovi jmá tři vězně dáti, kteréž by on požádal; a zvláště jestliže by s Malovici' pan Oldřich svrchupsaný válel a jal Kosoře aneb kerého bratra jeho, toho má také panu Janovi Smilovi k jeho prozbě propustiti a k ležení, jestliže by nebylo splněno, také strana stranu má klajtovati. Dále vypověděli sme, jestliže by ot dánie listu tohoto již po roce pan Oldřich a pan Jan Smil nadepsaní chtěli spolu váleti, to sobě mají čtyři neděle napřed věděti dáti. Také jsme vypověděli, jestliže by pan Oldřich v těch čty- řech neděléch svrchupsaných neučinil toho všeho, jakož jest svrchu psáno, což by v těch čtyřech neděléch svrchupsaných jměl učiniti, tehdy pan Jan Smil jmá a muož sě na též listy své i na rukojmie navrátiti a upomínati těmi listy svými bez všeli- kého pohoršenie. A ty jisté úmluvy a výpovědi svrchupsané všecky často jmenovaní pan Oldřich a pan Jan Smil slíbili jsú pode ctí a pod věrú svú dobrú a křesťanskú zdržeti a úplně zachovati i k tomu rukojmie k nám i mezi sebú na to sú pod penězi zastavili. Tomu všemu na svědomie a na potvrzenie my svrchupsaní Menhart z Hradce a Mikuláš Sokol z Lamberka pečeti své vlastnie k tomuto listu jsme přitiskli. A my Oldřich, Jan Smil, svrchupsaní, ke všem úmluvám a výpověděm nadepsaným, panem Menhartem a panem Mikulášem často jmenovanými mezi námi umluveným a vypo- věděným, úplně sě přiznáváme, že jsme k těm úmluvám a výpovědem úplně a dobro- a) tak rk. 1) viz výše č. 140. 2) srv. pozn. 2 u č. 140. 3) Bohuslav, Jan a Petr Kosoři, bratři z Ma- lovic (srv. výše č. 140).

Strana 112
112 volně svolili i je pode ctí i pod věrú zdržeti i zachovati slíbili. A tomu také na svědomie pečeti své vlastnie přitiskli smy k tomuto listu. A prosili sme já Oldřich z Rosmberka uroz. pana Viléma z Vartmberka odjinud z Zákupie a já Jan Smil z Cřemže statečného rytieře pana Albrechta z Běškovic, že jsú k svědomí věcí svrchupsaných také k tomuto listu pečeti své vedle našich přitiskli. Datum anno Domini M'CCCC XXIX° dominico post Undecim milia virginum. Č. 163—165: 23. října — 1. pros. 1429. 164. V Bratislavě, 4. listopadu 1429. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby příměří své s Krajířem prodlou- žil až do sv. Jiří. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 297, or. pap. AČ. I, 30 č. 33. — Palacký, UB. II, 69 č. 614 (reg.). — RI. XI, 7462. Ke sporu Oldřichovu s Lipoltem Krajířem z Krajku srv. č. 51, 52, 77. Zigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož nynie na s. Martinal to příměřie mezi tebú a Kra- jieřem vyjde, tak my, znamenavše, že by mnoho zlého z toho vzniklo, bylo-li by, že by zasě válka mezi vámi měla vstáti, protož sme přísně psali Krajieřovi, aby to příměřie prodlil až do s. Jiřie najprv příštieho?. I žádáme se vší snažností, aby to příměřie také prodlil až do toho času pro lepšie a nám k libosti. Na tom nám zvlášční libost ukážeš. Dán v Prešpurce v pátek po Všech svatých, královstvie našich uherského etc. v XLIII, římského v XX. a českého v desátém létě. Ad mandatum d. regis Caspar Slick. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, ſideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 165. V Jindřichově Hradci, 1. prosince 1429. Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce, Petr ze Zvířetic, Mikuláš z Land- štejna a na Borotíně, Vilém ml. z Vartenberka a ze Zákupí byli svědky vyznání Mikuláše z Valdštejna, že Jindřich z Vartenberka a z Valdštejna dal jemu a jeho ženě Markétě z Vartenberka všecko její věno. — Dán 1429 první čtvrtek po sv. Ondřeji ap. bož. 1) 11. listopadu. 2) 23. dubna 1430.

Strana 113
Č. 165—166: 1.—9. prosince 1429. 113 Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Waldstein No. 1, or. perg. se 6 pečetmi na perg. proužcích, z nichž se zachovaly pouze: 3) z červeného vosku, na štítě i nad helmou růže, nápis: s men- hardi de novadomo 6) z červeného vosku, na štítě i nad helmou růže, nápis: s nicolai de- lantstin- 166. Na Hluboké, 9. prosince [1429]. Mikuláš z Lobkovic a na Hluboké Oldřichovi z Rožmberka: aby rozhodl jeho při s budějovskými tovaryši. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 339, or. pap. AČ. IV, 398 č. 1; tamže VI, 489 č. 41. Palacký zde položil list k r. 1433, patří však k r. 1429, neboť Jiří z Mühldorfu, ustanovený za hejtmana budějovského 30. čce 1429 (viz Palacký, UB. II, 51 č. 596) nebyl jím již 25. května 1430 (viz tamže 145 č. 681); srv. V. Schmidt, MVGDB XLVI, 332 pozn. 4. — Srv. k tomuto listu č. 154. Služba má napřed, urozený pane! Hautman z Budějovic (Jorge von Moldroff)“ obeslal mě listem svým, jakožť jej teď TMt posielám', abych prosil TMt, aby se vázal mezi mnú a mezi těmi budějovickými tovařišie, ješto druzí to sbožie královstvie Hlubocké hubie s Rábskými?. A já prosím TM“, aby sě vázal a učinil spravedlnost, z čehožť mi vinu dadie a z čehožť já jim vinu dám. A Jan Rúbík, Petr od Dubu, Radim, Bušek a jiní moji tovařišie učinili sú výpověď dřéve, a tu TM' dobře uslyší, a přestoť sú mi odpověděli, a druzí hubie to sbožie Hlubocké s Rábskými. A rač k tomu rok položiti a jáť chci poslati s svú mocí k tomu; a když položíš rok, račiž mi psáti po tomto poslu. Datum in Hluboka fer. VI. post Concepcionis b. Virginis. Nicolaus de Lobkowicz alias in Hluboka. Na rubu: Uroz. pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, mně přieznivému. Pečeť odpadla. a) jméno i v orig. v závorkách. 1) Zni: Mein dinst zuvor. Lyber herre, ich los euch wissen alzo won der beinen wenger, das dy abr zu meyr komen sein und begern, daz uns begern, eyr sache bei dem won Rosenberg zu blei- ben; alzo is vormols getheht ist, daz irs bedeferseit blebin seit. No ist der won Rosenberg doheime ; no begern se, daz ir dem won Rosenberg bit schreibet, daz selbigen gleisen, daz wellen se och tun. Och habe ich mit ein geret, daz se euch kyn schadin sollen weder mit wortin noch mit warkin, weille daz so in thendym stet, daz habin se mir daz gesayt, daz wollen se garne thun wolden. Daz och thun, daz lat mich wissen mit dem keginwotyger botin. Gegabin zum Budwys. — Jorge won Moldroff, haupman zum Budweys. — Dem gestreng festm ritter herren Nyckos won Lwkewycz, iczent herre of Framberg, meinem gudin guner und frunt. — Orig. pap. v Třeboň. archivu, Hist. 340. 2) srv. pozn. 3 na str. 105. 15

Strana 114
114 Č. 167: 4. února 1430. 167. V Krumlově, 4. února 1430. Oldřich z Rožmberka postupuje klášteru Třeboňskému úroky ve vsích Borko- vicích a Mažicích za to, že opat Jan a konvent kláštera svolili, aby prodal jejich vsi Přehořov a Kvasejovice a nadto mu dali 20 kop grošů. Praha, archiv ministerstva vnitra: A III. č. 141, or. perg. J. M. Klimesch, Urkunden- und Regestenbuch des ehemal. Klarissinen-Klosters in Krummau, 134 č. 68. — Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau II, 18 č. 66 (reg.). Nos Ulricus de Rosembergh tenore presencium recognoscimus universis, quod cum nobis et nostro dominio ingrueret necessitas atque irrecuperabilia incumberent dampna, que subterfugere volentes, de consensu, spontanea ac libera voluntate vene- rabilis patris domini Johannis abbatis nec non honorabilium ac religiosorum virorum canonicorum regularium monasterii nostri in Trzebon villam Przehorzow undecim sexagenas cum quadraginta uno grosso et villam Quaseyowicze octo sexagenas annis singulis censuantes, que ville cum censibus, ut premittitur, singulisque utilitatibus, usufructibus atque proventibus de pertinenciis premissorum abbatis, canonicorum regularium ac monasterii supradicti hactenus extiterunt et fuerunt, pro nostra rele- vacione ac debitorum extenuacione, quibus tunc dinoscebamur obligari, vendidimus cum effectu. Recognoscimus insuper et fatemur, nos ab abbate et canonicis supra- dictis viginti sexagenas grossorum parata in pecunia percepisse. Loco quorum quidem censuum et villarum superiorum ac pecuniarum in parato perceptarum, ne iidem abbas, canonici et monasterium ipsorum eisdem quomodolibet defraudentur, sed omnino reddantur indempnes, de certa nostra sciencia maturoque prehabito consilio, condigna volentes satisfacere refusione, cessimus et condescendimus, cedimus et eisdem presentibus condescendimus in villa Borkowicz in undecim laneis partis nostre et in uno laneo dicto Blato ac quibusdam pratis de sedecim sexagenis et viginti duobus grossis annui et perpetui census et in villa Mazicze in tribus laneis et dimi- dionono iugeribus et uno subside de quinque sexagenis cum decem et novem grossis eciam annui et perpetui census, quos quidem laneos et iugera in villa Mazicze pro- presenti possident et excolunt Cubecz, Janek, Petrus Hygiak atque Janek, privignus Bachaczonis. Premissa omnia et singula cum agris cultis et incultis, pratis, pascuis, montibus, planiciebus, aquis, iudiciis, proprietate, libertate, fructibus seu utilitatibus singulis, quocumque nomine censeantur, ad dictos laneos et census prenominatarum villarum pertinentibus, que in presenciarum ibi sunt vel quomodolibet fieri poterunt in futurum, nichil nobis, nostris heredibus et successoribus in supradictis laneis ac censibus atque ipsorum pertinenciis iuris aut proprietatis reservando, eo pleno iure, libertate et dominio, quo predecessores nostri et nos prefatos laneos cum censibus et pertinenciis eorumdem tenuimus ac possedimus, eatenus in eosdem abbatem, cano- nicos et monasterium ipsorum et nostrum transfundimus presentibus cum effectu,

Strana 115
Č. 167—169: 4.—26. února 1430. 115 decernentes, ut prehabiti census cum eorum pertinenciis in condignam satisfaccionem pro villis per nos ab eis et eorum monasterio alienatis ad ipsos abbatem, conventum et monasterium ipsorum supradictum deinceps et inantea spectent et pertineant evi- terne. Rogamus insuper reverendissimum in Cristo patrem dominum dominum archi- episcopum Pragensem vel administratorem eiusdem ecclesie aut ipsorum in spiri- tualibus vicarios generales, quatenus prefatos census in villis Borkowicz et Mazicz cum ipsorum pertinenciis abbati, conventui et monasterio supradictis incorporent et inviscerent, aut, quicquid sui circa hoc iuris fuerit, impendant et efficiant benignius cum effectu. Harum, quibus sigillum nostrum appensum est, testimonio litterarum. Datum in Crumpnaw anno D. millesimo quadringentesimo tricesimo, sabbato post Purificacionem sancte Marie virginis gloriose. Na perg. proužcích přivěšena větší pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8. — Na rubu písmem 15. stol.: Littera super villa Borkowicze dicta. 12. února 1430. Filip Pechkell, komorník královny Barbory, stvrzuje, že mu Oldřich z Rožm- berka zaplatil jakožto rukojmí Haška z Valdštejna 56 zlatých. 168. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Waldstein, or. pap. Ich Filipp Pechkell, die zeit meiner genedigen fraun der Remischen chunigin kamermaister, penchen mit dem offen prief, das ich eenphangen und ingennonen" hab van dem edelen und wolgenparen herren hen" Ulreichen van Rassenberchk seyx und fufzig gulden in gold, die her Hesck van Walstain mein halden schuldig ist gebesen; und das fuor der obgennant herr van Rassenberchk fuer den obgennanten hen" Hescken purgel gewessen ist, fuer die obgenanten mein halden die obgenschriben guldein hab mier der Wenco pencalt, des van Rassenberchk schreiber|; darum sag ich in, den edelen herren hen" Ulreichen van Rassenberchk, um die obgennant purgel- schaft und all sein erben quit, ledig und las. Mit urchunt des briefs fersigelt mit meim aufgendruchkten petschaft. Geben nach Christi gepuerd fiercehenhundert jar und darnach in dem dreissigisten jar am suntag var sand Faltis' tag. Pod textem přitištěna krytá pečeť. 169. V Písku, 26. února 1430. Matiáš z Chlumčan, hejtman a město Písek, přijímajíce k sobě města Sušici a Prachatice v příměří, vyznávají, jakou úmluvu učinili s Oldřichem z Rožmberka nad list příměřný, který s ním mají. a) tak or. 1) Václav z Krumlova, o něm srv. Tadra, Formulář kanceláře Rožmberské ve Věstníku Král. čes. spol. nauk 1890 str. 245. 2) Faldiens t. j. Valentini. 15*

Strana 116
116 Č. 169—171: 26. února—16. března 1430. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 298, or. pap. — Tamže současný opis. Já Mathiáš z Chlumpčan hauptman a my purgmistr, rada i obec města Pie- seckého, přijímajíce k sobě purgmistry, conšely a obce měst Sušice a Prachatic, jenž vedle nás stojie v témž příměříl, jakož to v hlavních listech plněji svědčie, vyznáváme tiemto listem přede všemi, že sme s urozeným pánem panem Oldřichem z Rossembergka nad list příměřný, kterýž mezi ssebú máme, v takovú úmluvu vstúpili: Jestliže by sě od nás aneb od kterých našich služebníkóv v tom příměří bezelstně co takového příhodně stalo, tehdy hned, kdyžbychom pánem nadepsaným aneb jeho úředníkem, kterémuž by sě co takového proti příměří stalo, upomenuti byli, slibujem a máme v jednom témždni sami od sebe to opraviti. Pakli bychom toho neučinili a nám pán napředpsaný aneb jeho úředník jménem a z moci jeho ve dvú nedělí po první neděli minulé ve vsi Mladějovicích o takové opravenie rok položili, máme přietele s plnú mocí postaviti a pán nebo jeho úředník též má učiniti a k tomu my je od své strany glejtovati a pán nás od své. A což by sě společně ta dva a jednostajně nám rozkázali, to máme učiniti pod základem v hlavních listech po- loženým. A jestliže by sě v čem dělila a smluviti sě nemohla, mají, ty věci v jednom listu spíšíce a jej pečeťmi s svými zapečetiece, tudiež poslati ku panu Meinharthovi anebo sami osobně před pana Meinharta jeti a těch věcí, oč by sě dělili, jeho zpraviti. A což by pan Meinharth listem aneb ústně o to nalezl a vypověděl, to vše máme učiniti pode ctí a pod věrú svú křesťanskú. Pakli bychom toho neučinili, tehdy sě známe, že sme svú vieru, čest i základ ztratili vedle jeho na nás seznánie. A toho Jenž jest dán na Piesce na svědomie pečeti své k tomuto listu jsme přitiskli. v masopustní neděli léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého. Přitištěny 2 pečeti: 1) odtržena, 2) krytá pečeť města Písku. 170. 5. března 1430. Klatovšti činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do čtyřnedělní výpovědi. Opravce Menhart z Hradce, základ 2.000 kop grošů. Svědčí: Jan Běšín ml. z Běšína, Petr Teřešovec z Teřešova, Mikuláš z Dražovic. — Dán 1430 první neděli v postě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 299, současný opis. AČ. III, 501 č. 265 (reg.). 171. V Trnavě, 16. března 1430. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za noviny a vítá, že s ním chce jeti do Norimberka; žádá ho, aby přiměl Husity, aby přistoupili k řečem, začatým loni v Prešpurce. I) příměří ze 7. listop. 1428, srv. výše č. 148.

Strana 117
Č. 171—172: 16.—19. března 1430. 117 AČ. I, 30 č. 34 (z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). — Palacký, UB. II, 129 č. 666 (reg.). — RI. XI, 7651. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému prvniemu listu a tomuto druhému nám dnes do- danémul dobře sme srozuměli, a zvlášče té cedule v druhém listu zavřené, děkujíce z těch novin a toho zpravenie; neb sě potom v mnohých věcech budem uměti richtovati. Takéť sme srozuměli ty běhy s Tábora, kteréž nám píšeš, i o Sirotciech. A jakožs nám psal, že s námi do Normberka jeti mieníš osobně, to je nám velmi vděčno; žádajíc, aby to učinil a k nám někde na cestě přijel, neb tě při sobě velmi rádi chceme jmieti. Pak o stravu, jakož žádáš, když do Normberka přijedem, uhodíme s tebú, že nám z toho děkovati budeš. Věz také, že již s slezkými kniežaty zde konec máme i s uherskými pány, tak že nás již nic nemešká, než že sě ihned zdvihnem a bez meškánie nahoru do Němec pojedem.? Dán v Trnavě ve čtvrtek před nedělí Oculi v postě, království našich uherského etc. v XLIII, římského v XX. a českého v desátém létě. Ad mandatum d. regis Caspar Slick. Také slyšíme, že kněz Prokop a ty vojsky nynie v Němcích s markrabí bram- burským3 na tom ostali, že na s. Jiřie nynějšieho na tom sněmu Nuremberském býti mají a cos jednati. I zdálo by sě nám, že by jim mnohem počestněji bylo, by ty věci skrze nás jakožto přirozeného pána a skrze Čechy nežli skrze jiné konáno bylo. Proto od sebe sám sě o to staraj a je k tomu naveď, aby k těm řečem, ježto sme lúni v Prešpurce“ počali, ještě přistúpili; jakož sme pak panu Zdeslavovi" o to také psali, aby od sebe sám proto do Prahy přijel a to vedl. Neb my při těch tajdincích v Normberce býti nemieníme; než svú věc tam zjednajíc, pojedem dále, kdež budem činiti jmieti. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 172. V Krumlově, 19. března 1430. Oldřich z Rožmberka prosí hejtmana cáhlavského Erharda z Zelkingu, aby dovolil dovézti mu bez překážky do Lince ryby a zpět sůl. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 18 č. 67 (reg. z něm. orig. v Cáhlavském archivu). 1) Listy tyto se nezachovaly. 2) o říšském sněmu v Norimberce, k němuž došlo až v únoru 1431, srv. Deutsche Reichstagsakten IX. 372 a d., 493 a d., Aschbach, Gesch. Kaiser Sigmund's III, 350 a d. 3) markrabě Fridrich Braniborský. 4) viz Tomek, Děj. Prahy IV2, 456 a d. 5) viz tamže 419 a d. 6) Zdeslav Tluksa z Buřenic, purkrabi na Karlštejně.

Strana 118
118 Č. 173: 8. května 1430. 173. V Krumlově, 8. května 1430. Oldřich z Rožmberka dovoluje soukenníkům krumlovským, aby razili na svých suknech znamení růže a ustanovuje podmínky prodeje sukna cizími kupci. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5 AZ No. 1, něm. vidimus z 10. dubna 1668. Orig. listiny byl český. Srv. H. Gross, Z bývalých cechů v Č. Krumlově, Pam. archaeol. XIX, 195 (reg.). — Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau II, 19 č. 68. Wir Ulrich von Rosenberg bekennen mit disem brief vor inermeniglich, wo diser gelesen oder gehört wird, dass die tuechmacher unsere liebe und getreue aus unser statt Krumau für uns vorgetreten und demütiglich gebeten, dass wir ihnen auf die tuecher, welche sie machen oder künftig machen werden, unsere zeichen geben und mit ihnen und ihren nachkomen soliche gnad tuen: wen das etwan ein frembder gast, er sei von wannen er wölle, hieher kämb, dass er das tuech ein stuk elbfarb, welches die ellen vier groschen" oder weniger gelte, keiner verkaufen oder schneiden derfe, es were den in jahrmarkt der obbenenten statt. Derowegen haben wir ihre bitt für billich erkannt, haben innen ain rosen zum zaichen geben, welche si auf die stuck irer tuecher schlagen sollen nach dem brauch ires hantwerks solicher' gestalt, dass die tuechmacher unter ihnen zwen geschworne maister erwellen," dieselben sollen allenthalben besichtigen, damit keine falsche tuecher gearbeit, noch kein stuck tuech von der rahm ohne wissen ihrer abgenohmen würdet; da etwan einer über dies erfunden würde, soll er ein phund wachs in das handwerk geben und das zaichen zu dem tuech sollen die geschwornen nicht anhengen lassen. Weiter aus sonderlicher unserer gnade, damit sich desto mehr obbemelter statt tuechler, unsere liebe getreue, behelfen, haben wir ihnen und ihren nachkomen unsere gnad getan und craft dieses briefs tun also, wann etwan ein frembder gast, er sei von wann er wöll, hieher köme, dass er kein tuech elbfarb, da die ellen vier groschen oder weniger geld, stuckains nicht verkaufen oder schneiden darf, alleine im jarmarkt der obbemelten statt; was aber des elben tuechs gebracht würde, da die ellen desselben tuechs umb vier groschen teuerer wehre, dasselbige mögen si woll auch ohne jahr- markt stuckains und nicht zerschneiden verkaufen und in disem sollen si von nie- mandem gehindert werden. Da aber nach der ausruefung einer etwan erfunden wuerde, der das tuech in gehaim oder in heusern verkaufe oder kaufe, und zu straf dessen, was obgeschriben steht, sollen die obbemelten tuechler und ihre nachkomen mit hilf des richters jezt geschribener statt jetzigen oder künftigen das ohne alle gnad weck- nehmen und in unsere cammer geben. Dessen zu roborierd und bevestigung haben wir Welche mit unsern gueten vorwissen unser petschaft zu disem brief angehenkt. geben zu Crumau im jahr nach der geburt des sohn gottes tausent vierhundert und dreissigisten, den montag des heiligen Stanislai. a) na okraji listu připsáno touž rukou: ein erteiltes tuechzeichen b) solicher až erwellen c) na okraji listu touž rukou připsáno: verkauft 3 tüche připsáno touž rukou na okraji. d) tak or.

Strana 119
Č. 174—175: 14.—19. června 1430. 119 174. V Krumlově, 14. června 1430. Jan Malovec z Pacova činí s Oldřichem z Rožmberka smlouvu o rybník Bošilecký. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 6 T No. 2, or. pap. Schmiat—Picha, UB. d. St. Krummau II, 19. č. 69 (reg.). Já Jan Malovec z Pacova vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsem takúto úmluvu o rybník Bošilecký učinil s urozeným panem Oldřichem z Rosenberka takově: že ten rybník mám na svuoj náklad opra- viti, zastaviti i nasaditi a což bych naložil, to abych učinil s vědomím páně z Rosen- berka aneb jeho úředníkuov. A když by spuštěn byl, tehdy já ten náklad svuoj, kterýž bych naložil a s svědomím ukázal, jakož nahoře psáno stojí, napřed sobě mám vzieti a o ostatek sě se pánem svrchupsaným, což by z toho rybníka ryb přišlo, na pravú polovici rozděliti. Kterúžto úmluvu svú dobrú věru křesťanskú nahoře- psanému p. Oldřichovi z Rosenberka slibuji a mám zdržeti a zachovati až do prv- nieho spuštěnie rybníka již psaného věrně, ctně a křesťansky, bez přerušenie všeli- kakého. Toho na potvrzenie svú jsem pečet přitiskl a prosil jsem slovutných panoší Matěje Višni z Větřnie a Chvala z Chmelného, kteříž jsú na svědomie podle mne své pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého, tu středu před Božím tělem. Pod textem přitištěny tři pečeti: 1) z černého vosku, poškozena tak, že jest viděti jen štit a na něm půl koně. 2) utržena, 3) z černého vosku, na štítě i nad helmou lilie, ostatek ulomen. 175. V Kittsee, 19. června 1430. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby k němu přijel se 40 koňmi do Lince nebo do Pasova. Třeboň, Schwarzenh. archiv: Hist. 300, or. pap. AČ. I, 31 č. 35. — Palacký, UB. II, 153 č. 686 (reg.). — RI. XI, 7702. Zigmund, z božie milosti římský, uherský a český etc. král. Urozený věrný milý! Tomu listu, ješto nám pan Zdeslav od tebe přinesl, a také druhému,2 kterýž je nám včera dodán, tomu jsme dobře srozuměli. A jakož mieníš s padesáti koňmi přijeti k nám i k tomu korunování: věz, že všickni, kteříž pojedú, i Němpci i Uhři i kniežata, nemají než po čtyryceti koních; na ty sě také též móžeš 1) Zdeslav Tluksa z Buřenic, purkrabi na Karlštejně. 2) zminěné listy se nezachovaly. 3) totiž ke korunovaci na císaře římského, k níž došlo až 7. dubna 1433 v Římě. Zmínka zde je dokladem, že Zikmund pomýšlel na císařskou korunovaci již r. 1430; srv. též Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV, 43 pozn. 1.

Strana 120
120 Č. 175—176: 19. června—13. července 1430. přichystati. Také věz, že již nahoru do Nüremberka upřiemo jedem a že žádného prodlenie již v tom nebude. A zdvihli jsme sě dnes z Köczeel k Rakúsóm; a tak již nepřestanem před sě potáhnúti.? A že jsme tak dlúho meškali, to jsú jistě veliké a pilné věci učinily, bez kterýchž jsme pro nic s té zemi nemohli vyjeti, jakož pak od nás z úst lépe uslyšíš. Protož žádáme, aby sě tak s těmi 40 koňmi připravil a k nám do Lince neb do Pasova, kdež sě tobě najlépe zdáti bude, k nám přijel; a my tobě, až Viedeň minem, opět vzkážem, čehož sě budeš držeti. A vstruhuov, medu a pana Havla poděkujem, až je jmieti budem. A o těch českých bězích jakož píšeš, jsme velmi vděčni. A uffáme v boha, když nahoru přijedem, že vždy k něčemu dobrému pójde. Dán v Kötczee ten pondělí po Božiem těle etc. Ad mandatum d. regis Caspar Slik. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 176. 13. července 1430. Táborští činí příměří s Oldřichem z Rožmberka na rok. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 301, or. perg. AČ. III, 502 č. 268 (reg.). My Ondřej z Římovic, hauptman polní v ty časy obce Tháborské, Ondřej Kar- thaj, vladař, purgmistr, radda i všecka obec hory Thábor se všemi svými služeb- níky, zámky a posádkami i s těmi se všemi, kteříž pod naší mocí jsú, Thóma z Chotěmic seděním na Vlašimi, Diviš z Tichonic, Beneš z Křivsúdova, Janek z Suché seděním na Štěpánově, Petr a Hašek bratřie s Kozieho Chřebtu“ a Zdeněk z Lukavce vyznávámy tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že jsme vstúpili a mocí listu tohoto vstupujem v pravé a křesťanské přímiřie s uroz. pánem p. Oldřichem z Roznberga i se všemi jeho služebníky, zámky a posádkami i s těmi se všemi, kteříž pod jeho mocí jsú, a to od dánie listu tohoto až do roka a ten den poslední celý až do západu slunce během svým anebo šest neděl sobě a) tak or. 1) Kittsce u Bratislavy. 2) byla to jízda k říšskému sněmu v Norimberce, srv. Deutsche Reichstagsakten IX, 372 a d., Aschbach, Gesch. K. Sigmund's III, 350 a d. Zikmund tam přijel až 13. září, viz RI. XI, 7777a. 3) Oldřich z R. se setkal s králem Zikmundem nejspíše v Pasově, kde byl Zikmund od 17. srpna (viz RI. XI, 7754). Koncem srpna a počátkem září dlel Oldřich s krá- lem ve Straubingách; srv. též G. Leidinger, Andreas von Regensburg, Sämtliche Werke (Quellen und Erörterungen zur bayer. u. deutschen Gesch., Neue Folge, I. B.), s. 705. V Norimberce byl Oldřich až do července 1431, srv. níže až k č. 185.

Strana 121
Č. 176: 13. července 1430. 121 napřed věděti dadúc, s výmluvami vdolepsanými: Najprve že svobodě řádné slova božieho vedle písma svatého i přijímánie těla a krve pána Jezu Krista na svém sboží nejmá překážeti krom těch zámkuov, na kterýchž sě brániti miení. Item což jsme sobě překazili v přímiřie aneb uškodili s obú stranú, aby to bylo opravcemi opraveno. Item hřiechy smrtedlné, tance, hry, krčmy, neřádné kurevstvie i jiné zjevné hřiechy má na svém sboží stavovati; a jestliže by toho neučinil a s tiem úředníci jeho byli obesláni a toho nepopravili, tehdy jmámy plnú moc jmieti ty nahořepsané neřády nad jeho lidmi zřiezeně stavovati. Item kteříž by lidé s jeho sbožie s námi na vojnu chodili, nejmá jim toho zpomínati ani brániti vedle úmluv dřevních. A když by táhlo naše vojsko přes jeho sbožie a vzalo ku potřebě jiedla a pitie vedle mi- losti, nezajímajíc dobytka, nepáléc, lidí nejímajíc ani plundrujíc, aby proto přímiřie v celosti své stálo. Item vězňové, kteříž by se jemu stavěti nechtěli, na našich zámciech nejmají chováni býti kromě těch, kteříž by sě z toho řádně vyvedli. Item aby nepřietelé posádek, ješto v přímiří se panem z Roznberga nejsú, na zámky naše nebyli púštěni ani přijímáni ke škodě jeho. Item tvrzí vypálených a hraduov zbořených pán nemá opravovati ani osazovati. Item když by koho naši jali a početk sě, že by byl páně z Roznberga, máme s tiem pana z Roznberga obeslati; a bude-li o takového státi, jmáť propuštěn býti, leč by taková příčina byla, pro kterúžto takový byl by hoden pomsty, k takové pomstě aby od pana z Roznberga byl jeden vyslán k svědomí a k zvědění, proč by se nad takovým pomsta dála. Item kněžie s obú stranú aby s posádky na posádku choditi neb jezditi mohli bez přiekazy. Item o těch sbožích, kteráž s obú stranú držíme, abychom jich vedle milosti po- žívali. Item úrokuov zadržaných a pomocí znova přimyšlených jmámy nechati s obú stranú krom svatojiřského nynějšíeho, ten aby vedle milosti byl vybrán. Item od- úmrti nejmá pan z Roznberga na příbenickém sboží bráti. Item lesuov příbenických Tháborští máme požívati tak, jakož na počátku požívali jsme. A lúňovských lesuov aby ižádná strana neprodávala, než ku potřebě požívala. Item holdy nový, kteréž jsme sobě s obú stranú od roku holdovali, ty jmají propuštěny býti a znova aby- chom v ně nevkračovali v tom přímiří. Item vězňové s obú stranú aby rok jměli aniž k stavení napomínáni byli, dokudž toto přímiřie trvá, než v té mieře aby o ně sfrajmarčeno bylo, ač móž-li býti. Item mýta v otevřených městečkách aby nebyla brána kromě kdež jsú mostové, že tu jmají brána býti. Také jest umluveno, jestliže bychom co my nebo naši služebníci proti těmto úmluvám učinili a to uroz. pány p. Petrem z Chlumce a p. Mikulášem z Borotína, kteréž jsme sobě s obú stranú volili za opravce, ohledáno bylo, tehdy po jich obú rozkázání, když by se za jeden člověk oba svolila o to, což by se beze lsti stalo, jmámy v jednom měsieci naj- blizšiem opraviti svú dobrú věrú křesťanskú, to vše, což svrchu psáno jest, slibujíce pode ctí a pod věrú zachovati. A my Heřmánek s Hrádku, Beneš z Křivsúdova, Diviš z Tichonic a Mikuláš z Nedrahovic, rukojmie za svrchupsané jistce, slibujeme s nimi a za ně, že to svrchu- 16

Strana 122
122 Č. 176—179: 13. července 1430—24. února 1431. psané přímiřie s výmluvami vypsanými zdržie a zachovají jako dobří lidé. Pakli by to kterak přestúpili a toho, což by se v přímiří stalo, po opravciech neopravili tak, jakož jest svrchu psáno, tehdy se známy, že jsme základ tři tisíce kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského propadli. Kteréžto penieze rukú společnú a ne- rozdielnú máme a slibujem dáti a zaplatiti svrchupsanému věřiteli našemu a na Krumplově v jeho moc položiti penieze hotové. Pakli bychom toho neučinili, jehož bože nedaj, jeden na druhého neukazuje ani se druhým vymlúvaje, máme a slibujem každý svým životem vlehnúti v obyčejné leženie aneb miesto sebe poslati panoši řádu rytieřského se čtyřmi koňmi a s tolikéž osobami, kdež nám od našeho věřitele bude ukázáno, v ctnú hospodu v městě Třeboni aneb Jindřichově Hradci a tu plniti pravé a obyčejné leženie, dokudž všech jistinných peněz i se všemi škodami věřiteli nadepsanému nevyplnili bychom s tiem se vším právem, jakož jest v prvních listech příměřných bylo zapsáno. A tomu na svědomie a pro lepší jistotu my nahořepsaní jistci i rukojmie své vlastnie pečeti kázali jsme k tomuto listu s naší dobrú volí i přiznáním přivěsiti. Jenž dán jest léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyř- stého třidcátého léta, ve čtvrtek den sv. Margrety etc. Na perg. proužcích přivěšeno pět pečetí: 1) pečeť obce Hory Tábor, popis viz u č. 90. 2) z čer- ného vosku, na štítě tři leknové lupeny, nápis: S hermanni-d z-riczan: 3) z čer., v. na štítě střela, nápis: beness z nectin 4) z čer. v., na štítě i nad helmou kolo, nápis: sigillum- divissii dic (?), 5) z čer. v., na štítě kolo, nápis: S nicolay de nedrahov- 177. V Uberlingen, 13. prosince 1430. Oldřich z Rožmberka jest spolu s jinými uveden jako svědek na listině krále Zikmunda, jíž urovnává král spory mezi patriciji a cechy města Kostnice. RI. XI, 8007. 178. [14302]. Suchdolský farář Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si, že Jan purkrabí ští- tenský, Jan rychtář z Třeboně, rybář ze Suchdola a j. berou nebo odpírají mu úroky, a zvláště jak purkrabi štítenský s rychtářem suchdolským způsobili, že osadníci mu činí hrubá příkoři a nekřesťansky se chovají; prosí Oldřicha, aby zakročil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: IA 3Ka 63 h, současný opis. AČ. XIV, 3. č. 1478. 179. 24. února 1431. Staroměstští činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do 23. dubna 1432. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 307, současný opis.

Strana 123
Č. 179—181: 24. února—14. dubna 1431. 123 My purgmistr a konšelé i všecka obec Starého Města Pražského vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že sme s uro- zeným panem Oldřichem z Rozemberga i s jeho se všemi služebníky a poddanými vnikli a vstúpili a mocí tohoto listu vnikujem a vstupujem v pravé a křesťanské přímiřie ot dánie listu tohoto až do sv. Jiřie, od tohoto sv. Jiřie najprve příštieho v rok pořad čtúce zběhlého a ten den celý až do západu slunečnieho; kteréžto pří- miřie slibujem tiemto listem pode ctí a pod věrú naší sami za sě i za všecky slu- žebníky a poddané naše i za ty, ktož chtie pro nás učiniti a nechati, zdržeti a v ce- losti zachovati do času svrchupsaného bez všeho porušenie. A jestliže by sě nám v tom přímiří úplně do času svrchupsaného státi nelíbilo, tehdy máme i slibujem svrchupsanému panu Oldřichovi dáti listem svým pod naší městskú pečetí aneboli po panoši rytierském na Crumplov dvě neděli napřed věděti a tě dvě neděli to přímiřie máme s vobú stranú úplně a docela beze všeho přerušenie a škozenie zdržeti a za- chovati. Než toto jest mezi námi s vobú stranú vymluveno: jestliže bychom my nebo-li služebníci a poddaní aneb služebník a poddaný naši nebo náš svrchupsanému panu Oldřichovi anebo jeho služebníkuom a poddaným co v tom přímiří uškodili, o to s vobú stranů na uroz. pana Menharta z Hradce jakožto na opravci svého mocně přicházieme a vedle jeho rozkázánie straně přímiřie držící odčiniti a odložiti, ač bychom co proti přímiří učinili, máme i slibujem pod základem svrchupsaným. Také jest vymieněno, když by který služebník napředpsaného pána chtěl v tom pří- miří s jeho služby jinam jeti, tehdy má nám dáti listem svým, jméno jeho napíše, dvě neděli napřed věděti na rathauze na Staré Město Pražské a v těch dvú neděli nemá sě nám ani našim od toho jistého žádná škoda dieti, a my též zasě máme dáti svrchupsanému pánu věděti. Toho na svědomie pečeť města našeho svrchu- psaného přitištěna jest k tomuto listu. Jenž dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtrzstého třidcátého prvnieho, v sobotu den sv. Matěje, apoštola božieho. Na rubu pismem 15. století: Copia treugarum cum Pragensibus Antique civitatis. — Rukou V. Březana (poč. 17. stol.): Od Staroměstských na příměří s panem Oldřichem z Rožmberka 1431. N° 13. 180. V Norimberce, 25. března 1431. Oldřich z Rožmberka jest uveden spolu s jinými jako svědek na listině krále Zikmunda, obsahující ustanovení o přijímání občanů a o soudní příslušnosti pro správní okres švábský. Deutsche Reichstagsakten IX, 565 a d. — RI. XI, 8388. 181. V Norimberce, 14. dubna 1431. Oldřich z Rožmberka byl s mnoha jinými přítomen při smíření Jindřicha 16*

Strana 124
124 Č. 181—182: 14. dubna—8. června 1431. z Plavna, purkrabi míšeňského a hofrychtéře kr. Zikmunda, s Alšem ze Šternberka a z Holíče, učiněném králem Zikmundem. RI. XI, 8465. 182. V Bamberce, 8. června 1431. Král Zikmund dává Oldřichovi z Rožmberka plnou moc, aby se smluvil jeho jménem s Kunátem Kapliřem ze Sulevic o postoupení královského hradu Zvíkova. Orlik, Schwarzenb. archiv: IA“ ad N° 10, or. perg. AČ. I, 32 č. 36. — Tamže XV, 297 č. 12. — Palacký, UB. II, 187 č. 725 (reg.). — RI. XI, 8611. — Sedláček, Zbytky register král. 179 č. 1294. Srv. dopis Martinka z Bavorova Oldřichovi z R. z 25. února 1432 (níže č. 205), z něhož patrno, že Zvikov byl Oldřichovi postoupen nejspíše až poč. r. 1432; srv. dále vyznání Kunáta Kaplíře ze Sulevic z 29. června 1433 (níže č. 230). S otázkou postoupení Zvikova souvisí několik podvržených listin, jimiž chtěl Oldřich jednak posíliti své nároky na Zvíkov jakožto na dědičnou zástavu (srv. dočasnou zástavu Zvíkova v listině 2 19. října 1437, níže otištěnou), jednak nabýti Hluboké (srv. Schmidt, Die Fälschung von Kaiser- und Königsurkunden durch Ulrich v. Rosenberg, MVGDB XXXIII, 189 a d., 193 a d., 200 a d.; Mareš, Padělané diplomy rožmberské, ČČH. I, 376 a d., 379 a d., 382 a d.). — Výklad Sedláčkův, Hrady XI, 31. a Tylův, Paměti Zvíkovské, 53 o postoupení Zvíkova byl založen mylně na falsech. My Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uher- ský, český, dalmacký, charvátský etc. král, vyznáváme tiemto listem přede všemi, kdož jej uzřie anebo čtúc uslyšie, že sme plnú moc a svú vuoli dali a tiemto listem naším dáváme uroz. Oldřichovi z Rozemberka, věrnému našemu milému, tak, aby sě smluvil jménem naším s slovutným Cunátem Kaplířem z Sulejovic o sstúpenie hradu našěho Zviekova, o vězně, kteréž jest až do sie chvíle zjímal, i o jiné věci, kteréž k tomu hradu příslušejí; a cožkoli v tom svrchupsaný Oldřich s Cunáthem nahoře- psaným smluví a zjedná, k tomu je ke všemu naše dobrá vuole, tak pevno to chtice mieti, jakož bychom sami osobně to jednali. A toho na svědomie pečeť našěho krá- levského majestátu kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Bamberce léta po božiem narození tisícieho čtyřstého a potom třidcietého prvnieho, ten pátek po sv. Bonifacii, let královstvie našich uherského etc. v XLV, římského v XXI. a čes- kého v jedenáctém létě. Ad mandatum d. regis Caspar Sligk. Na červ.-bílé šňůře přivěšena oboustranná pečeť krále Zikmunda. — Na rubu listiny písmem 15. stol.: „List, aby sě pan Oldřich z Rozmberka smluvil s Cunátem o Zwiekov, královú volí.“ 1) Kunát Kapliř ze Sulevic byl purkrabím král. hradu Zvikova (Sedláček, Hrady XI, 30).

Strana 125
Č. 183—186: 8.—30. července 1431. 125 183. 8. července 1431. Na rozkaz krále Zikmunda zaplatilo město Norimberk Oldřichovi z Rožm- berka 2.000 zl. RI. XI. 8683. — Sedláček, Zbytky register král. 179 č. 1296. 184. V Norimberce, 13. července 1431. Se souhlasem Oldřicha z Rožmberka a jiných pánů vydává král Zikmund Půtovi z Častolovic zástavní listinu na Kladsko a jiná zboží v 9.600 kop grošů. RI. XI, 8699. 185. V Norimberce, 29. července 1431. Oldřich z Rožmberka a jiní čeští páni vyznávají, že král Zikmund, učiniv účet s Půtou z Častolovic, zastavil mu ve zbylém dluhu 9.600 kop grošů hrad a město Kladsko s městečkem Landekem a Bystřicí, s městem a zámkem Franken- steinem, s městem Radkovem, jakož i klášter Kamenec s příslušenstvím. AČ. XV, 179 č. 81 (z něm. orig. ve Vratislavském státním archivu). Srv. k tomu výše č. 184. K udání místa srv. poznámku V. Schmidta v MVGDB. 46, str. 335 pozn. 8; Oldřichovi z R. dostalo se již 25. července bezpečného průvodu z Norimberka do Řezna, srv. DRTA. IX, 605. 186. 30. července 1431. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby přispěl na pomoc Fridrichovi, markrabí braniborskému, který v čele říšských vojsk vtrhne do Čech proti Husitům. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 308, or. pap. AČ. I, 32 č. 37. — Palacký, UB. II, 232 č. 753a (reg.). — RI. XI, 8770. Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Věrný milý! Vieš dobře, že kniežata a vojsky našě z Němec, které sme zbudili pro naše i vaše i také té země dobré a k utlačenie těch nesmierných neřádóv, kteří sě v té země dějí, již před lesem mocně leželi a dnes bohdá s takovú mocí, kteráž bohdá prospěšná bude, přes les přetrhnúl a s nepřáteli sě potkati miení a také sic jednati k zemskému dobrému. A jestiť již čas, aby každý svú snažnost k tomu 1) srv. Aschbach, Gesch. K. Sigmund's III, 376 a d., Palacký, Děj. III. 2, 377 a d.

Strana 126
126 Č. 186—187: 30. července 1431. přičinil a sebú hýbal, abychom z toho zlého mohli vysvobozeni býti. Protož od tebe žádáme, snažně napomínáme i prosíme, aby církvi svaté k utěšení, té zemi ku po- koji a k vysvobození všech věrných osviecenému Fridrichovi, ujci našemu, markrabí branburskému, houptmanu našemu najvyššiemu, který od nás plnú moc má, jakož bychom sami byli, pomocen i raden byl. A měl-li by s nepřáteli které příměří neb úmluvy, aby ty inhed odpověděl a na ně sáhl a škodil, jakož věříme; neb cele ufáme, bude-li všady tak na ně saháno, že jim bohdá konec bude. A na tom také všemu křesťanstvie i nám tak poslúžíš, ježto vším dobrým chcme zpomenúti. Neb jakž by sě to nestalo, tak bychom i my i vy mohli domněni býti, že k těm věcem činiti nechcme; ježto by dobré nebylo. A též sme všem jiným pánóm, rytieřóm i panošiem s našie strany psali a přikázali, aby též proti nepřátelóm učinili. Dán v Normberce v pondělí před s. Petrem v okovách, lett království našich uherského etc. v XLV, římského v XXI. a českého ve dvanáctém létě. Ad mandatum d. regis Caspar Slik. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 187. V Norimberce, 30. července 1431. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za zprávy o Husitech, proti nímž markrabě braniborský táhne s velkou mocí; žádá za další zprávy o Táborech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 309, or. pap. AČ. I, 33 č. 38. — Palacký, UB. II, 232 č. 753 (reg.). — RI. XI, 8771. Zigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému listul nám v sobotu přinesenému, v němž nám píšeš o položení nepřátel, že jsú sě obrátili a roztrhli etc., tomu sme dobře srozu- měli a jsme toho velmi vděčni, že nám takové běhy vzkazuješ. A věz, že sme ty noviny také od jiných zvěděli, že nepřátelé zasě postúpili a tak sme jich tobě dále podali. A ten kus o teidinky, ten sme ihned markrabí bramburskému psali a list tvój jemu poslali, aby sě po tom uměl richtovati; a ufáme, že sě nedá podtrhnúti. A dále dáváme věděti, že ujec náš, markrabě svrchupsaný, lidu dobrého jiezdného i pěšieho, pušek a jiné přípravy vojenské má dosti, a vždy jemu lidu přibývá. A dnes bohdá má přes les trhnúti,“ že nepřátelóm jest silen a že na poli proti všem 1) List ten se nezachoval. 2) viz Palacký, Děj. III. 2, 376 a d. 3) srv. předcház. list.

Strana 127
Č. 187—188: 30. července—28. srpna 1431. 127 nepřátelóm vesele muož sležeti; také jsú své vozy připravili jako nepřátelé. Protož od tebe snažně žádáme, aby těch běhóv pilen byl a nám všelikaké noviny, což srozu- mieš, vzkázal o Thábořiech a také v svém kraji svú snažnost proti nim učinil. Na tom nám zvlášční libost ukážeš. A ty kule ohnivé, jakož vieš, tyť sme již poslali. Dán v Normberce v pondělí před s. Petrem ad vincula, lett království našich uherského etc. v XLV, římského v XXI. a českého ve dvanáctém létě. Ad mandatum d. regis Caspar Slik. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 188. V Norimberce, 28. srpna 1431. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: lituje ústupu říšského vojska z Čech, chce však sjednati novou výpravu na sněmu ve Frankfurtě. Ve věci Plzně a Budě- jovic zařídil, čeho bylo potřebí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 311, or. pap. AČ. I, 34 č. 39. — Palacký, UB. II, 245 č. 767 (reg.). — RI. XI, 8818. Zigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož jsi nám nynie psal o tom vytržení kniežat a vojsky z Čech etc., dávámeť věděti, že sme toho nemálo zarmúceni; a ač jsú kniežata“ i cardinál“ zde u nás byli a nás sěm i tam zpravili, však žádný nás toho pravě nemohl zpraviti, než že sě sami tomu divie, kterak nebo proč sú vyjeli z země, ne- majíc žádné nůze. Protož jakož sám píšeš v svém listu, tehdy nenie než pro našě hřiechy. Však té věci tak nemieníme opustiti, ani tak lehce odpadnúti, než zasě sku- tečněji před sě vzieti. A na to sme opět rok do Franckfurta položili den s. Havla nynie příštieho.“ A my dnes odsud pojedem předsě do Augspurka a dále do Felt- kirchu; smluvímeli sě pak z Melanským,“ tehdy přes hory do Lampart pojedem a svú radu do Frankfurta na ten rok pošlem; pakli bychom sě nesmluvili, tehdy sami k tomu roku potáhnem. Než chutně věz, že tě bohdá vždy nenecháme, jako věrného našeho milého. A o Plzni věz, že sme jich věc nynie tak zjednali, kak sme mohli; 1) List ten se nezachoval. 2) o porážce křižáckého vojska u Domažlic dne 14. srpna 1431 viz Staří letop. čeští 82, Vavřínec z Březové (FRB V) 545; Palacký, Děj. III. 2, 381 a d., Aschbach, Gesch. K. Sigmund's III. 378 a d. 3) výčet knížat viz Aschbach, tamže 376. 4) Kard. Julian Caesarini, legát apoštolský. 5) říšský sněm ve Frankfurtě srv. v DRTA. IX, 629 a d. 6) vévoda milánský Filip Maria Visconti, viz Aschbach, tamže IV, 44 a d.

Strana 128
128 Č. 188—189: 28. srpna—5. září 1431. však vesele domuov jedú. A o Budějovice také sme psali synu našemu, aby také tu přihlédl; a což my jim také móžem pomoci, to rádi učiníme. A co nového zvieš, Dán v Normberce den s. Augustina, let království našich etc. to nám daj věděti. Ad mandatum d. regis Caspar Slik. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 189. V Inšpruku, 5. září 1431. Oldřich z Rožmberka, nejvyšší purkrabi pražský, se zavazuje, že podle dě- dických smluv císaře Karla, krále Václava a Jana, markrabí moravského, s vévody rakouskými uzná Fridricha staršího nebo jiného z vévod rakouských králem českým, zemře-li král Zikmund bezdětek. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 313 a, opis 15. stol. Wir Ulreich von Rosennberg, obrister burgraf zu Prag, veriehen und tun kund offentlich mit dem brief meniclich, den er furkumpt, fur uns und unser erben, das wir angesehen und betracht haben den grossen unfrid, unordnung und irsal, der laider langzeit her in dem kunigreich und lande Behem geweret hat; und ob sich fugte, daz der allerdurleuchtigist furste und her, her Sigmund, von gots gnaden Ro- mischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs und zu Ungern, zu Behem etc. kunig, unser gnediger lieb herr, mit tod abgieng und nicht leibserben, das sun weren, hinder sein lies, daz dann uns und anderen inwoneren desselben kunigreichs und landes notdurft wer, fur sich angends ainen herren zu haben, dadurch dasselb land und inwoner zu frid und gemach gesezet und grosse mue, scheden und verderbunge vertragen mochten werden, und wan vor zeiten die allerdurleuchtigisten fursten herr Karl Romischer kaiser, her Wenczla sein sun, bed kunig ze Beheim und her Johanns, desselben kaisers brueder, marggraf zu Merhern, an aim tail und die dur- leuchtigen fursten herzog Albrecht und herzog Leupolt, gebruder herzogen zu Oster- reich etc. dem anderen, den allen gott der almechtig genadig sei, ein freuntlich ver- schraibung 2 geneinander getan und ale ire lande geneinander vermacht haben, damit welher tail an leiberben von diser welde schiede, das dann desselben land und leut, so er lies, auf den anderen tail gevallen sollten etc.: dadurch wir in unsr ge- 1) Albrecht, vév. rakouský. 2) Miní se zde dědická smlouva česko-rakouská z 26. března 1366 (viz Cod. dipl. Mor. IX, 326 č. 422), jež byla obnovením starší smlouvy z 10. února 1364 (viz tamže, 257 č. 340). Srv. k tomu Kalousek, České státní právo, 174 a d.

Strana 129
Č. 189: 5. září 1431. 129 wissen bewegt und gemanet werden, ob der obgenant unser gnediger herre kunig Sigmund, Romischer kunig, mit tod abgieng, als vorstet, daz dann das oftgenant lande und kunigreich Beheim von rechter ordrung" und schickung des vorberurten gemechts nindert pillich dann auf das loblich haus Osterreich geviele. Wir haben auch fur uns gesezt den grossen lob, damit dieselben fursten und das haus Osterreich herkomen sind, daz sy ire landleute und undertanen alzeit gnediklich halten und das sy dem vorgeschriben kunigreich Behem gelegen und das fur ander beschirmen und gewalticlich geregnieren" mugen, umb des willen mit guter wissen und vor- betrachtung zu den zeiten, da wir das anstat unser selbs und etlicher ander unser freunde und gunner, landsherren und inwonner in Behem, wol gewalt ze im haben gehabt, sein wir mit ganzem und lauterem willen alles unsers gesints komen und gevallen auf den durchleuchtigen hochgeboren fursten herzog Fridrichen, herzogen zu Osterreich etc., unseren gnedigen lieben herrn, und dem als dem eltisten von Osterreich gelobt und versprochen, geloben und versprechen auch wissentlich bei unseren eeren, aiden und gueten treun, als das am allerpesten kraft und macht haben sol und mag: wen sich fugte, das der obgeschriben unser gnediger herre, her Sigmund, Romischer kunig, mit tod an leibserben, das sun weren, abgieng, das gott wende, das wir dann fur sich den obgenanten unseren gnedigen herren herzog Fridrichen den elteren voran oder, ob er nicht wer, herzog Fridrichen den jungern, weilent herzog Ernsts seligen sun, oder nach im ain seiner gebruder oder herzog Sigmunden, des ob- genanten unsers gnedigen herrn herzog Fridreichs des elteren sun, allweg, wen der- selben ainer nicht sei, den andern auch unser gnedig herrn und niemand anderen zu unserem rechten herren und kunige zu Behem aufnemen, ervorderen und halten sullen und wellen und tun das auch gegenwurtiklich mit aller der beschaidenhait, so nach geistlichen oder weltlichen rechten oder gewonhait dheins wegs darzu gehoret, damit wen das zu schulden kumbt, daz das dann an alle auszug bei kraft und macht sull be- leiben genzlich und unwiderruflich, alle geverd und argeliste darinne hindan gesezt. Wir geloben und versprechen auch in dem namen als davor, das wir denselben unseren gnedigen herrn von Osterreich mit allen unseren freunden und gunneren und allen den, so wir in in den sachen zu dinst bringen mugen, darin hilflich, dinstlich und beigestentig sein und allen unseren fleis darzukeren sullen und wellen, damit sy zu der cron und ge- waltsam des obgenanten kunigreichs Behem komen, mit aller unser macht und nach allem unserem bestem vermugen, in unsere vesten und sloss, die wir jez haben oder kunftiklich gewinnen, darzu offen haben, sy und die iren, die sy darzu schaffen, darin und daraus lassen und darinne enthalten, als oft des not und burst beschicht, und darinne tun, als getreue diener und undertan an irem rechten herren tun sullen und phlichtig sind, alles getreulich und ungeverdlich. Wer aber, das wir das indert uberfuren und nicht stet hielden, als vorgeschriben stet, da der almechtig gott vor sei, so bekennen wir, das a) tak rk. 17

Strana 130
130 Č. 189—190: 5. září 1431. wir unser treu und eere verloren haben und der beraubt sein, und mugen dan mit disem brieve gemant werden, als die, die ir treu und eere nicht haben gehalden, auch an geverde. Des zu urkund haben wir unser insigil aufgehangen an disem brieve. Der geben ist zu Insprugk nach Christi geburde vierzehenhundert jar darnach in dem ainunddreisigisten jare, des mittwochens vor Nativitatis Marie. 190. V Inšpruku, 5. září 1431. Fridrich, vévoda rakouský, slibuje za sebe i za ostatní vévody rakouské, do- stane-li se některému z nich po smrti krále Zikmunda podle závazku Oldřicha z Rožmberka české koruny, že zachovají země koruny české při všech jejich svobodách a právech a že budou milostivi zvláště Oldřichovi z Rožmberka a všem, kdož jim budou pomocni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 312, or. perg., poškozený; tamže: Hist. 313b, opis 15. stol. Kurz, Oesterreich unter K. Albrecht dem Zweiten II, 344, Beil. Nr. 26. — Lichnowsky, Geschichte des Hauses Habsburg V. Reg. č. 3024. Wir Fridreich, von gotes gnaden herzog ze Osterreich, ze Steyr, ze Kernden und ze Krain, grave ze Tirol etc. bekennen und tun kunt offenlich mit dem brieve. Als in dem kunikchreich und lande Beheim laider lange zeit her grosser unfrid, un- ordnung und irrsal gewesen und noch ist, und ob sich fugte, daz der allerdurleuchti- giste furste und herre her Sigmund, Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs und zu Ungern, zu Beheim etc. kunig, unser gnediger lieber herre, mit tod abgieng und nicht leibserben, das sune wern, hinder sein liess, daz dann den lant- herren und andern inwonern desselben landes Beheim notdurft wurd, fur sich angendes ainen herren zu haben, dadurch dasselb land und die inwoner darinne zu frid und gemach gesezet und grosser mue, scheden und verderbunge vertragen mochten werden; und wan vor zeiten die allerdurleuchtigisten fursten her Karl, Romischer kaiser, her Wennczlaw sein sun, bede kunige ze Beheim und her Johanns, desselben kaiser bruder, marggrave ze Merhern, an ainem tail und die hochgebornen fursten herzog Albrecht und herzog Leupolt gebruder, herzogen ze Osterreich etc., dem an- dern, den allen got der allmechtig gnedig sei, ain freuntlich verschreibung€ ge- neinander getan und alle ire lande geneinander vermacht haben, damit welher tail an leiberben von diser weld verschied, daz dan desselben land und leute, so er liesse, auf den andern tail gevallen sullen etc., und als nu der edl unser besunder lieber her Ulreich von Rosemberg, obrister burggrave ze Prag, das mit guter fur- sichtikchait hat betrachtet und dadurch in seiner gewissen beweget und gemanet 1) srv. pozn. 2 na str. 128.

Strana 131
Č. 190: 5. září 1431. 131 ist worden, ob der obgenante unser gnediger herre, her Sigmund, Romischer kunig, mit tod abgieng, als vorstet, daz dann das oft genante land und kunikchreich Be- heim von rechter ordnung und schikung des vorberurten gemechts nindert pillicher dann auf das loblich haus Osterreich geviele, und hat sich dadurch und durch merer frids, nuz und fromen willen des obgenanten landes und kunikreichs Beheim gen uns verschriben, verphlichtet und verbunden mit seinen briven und glubden: wenn sich fugte und ze schulden keme, es wer uber kurz oder lank, daz der benant unser gnsedige€r herre, der Romisch kunig, mit tod abgieng und nicht leibserben, das sune weren, hinder sein liess, daz dann er und all sein frefund und] alle die, so er uns zu dienste und undertenikait [in Beheim] bringen, uns voran oder, ob wir nicht wern, [unseren lieben] vettern herzog Fridreichen den jungern, weilent [unsers lieben brujders herzog Ernsts seligen sun, oder nach [im ainen seiner gebruder auch unser liebe gevettern oder unsern [sun herzogl Sigmunden allweg von ainem auf den andern fur sich [zu herren] aufnemen und halten wellen und uns darinne [dienen, gehor]sam und gewerttig sein nach aller irer macht und [besten] vermugen, damit wir zu derselben kron und gewaltsam [komen, als] das der brief, den wir von demselben von Rosemberg daruber haben, leuter ausweiset, also haben wir mit guter wissen und zeitigem rate gelobt und versprochen, geloben und verspfrechen aulch bei unsern furstlichen wirden und in kraft dizs brieves fur uns, unser ege- nante vettern und sun, wenn sich also fugte, daz unser ainer zu gewaltsam des obgenanten kunikreichs Beheim kumbt und darzu gekronet ist, daz wir dann dieselb kron und die lantschaft gemainklich daselbs, die uns undertenig und gehorsam sind, bei allen irn freihaiten, rechten, gnaden und guten gewonhaiten, die si von alter herbracht haben, gnediclich halten und si dabei beleiben lassen wellen. Wir wellen auch solher treu und guten willen, darinne sich der oftgenante von Rosemberg in den sachen gen uns beweiset und auch hinfur tun mag und sol, als wir des ain sunder wolgetrauen zu im haben, gen im und seinen kinden gnediklich erkennen und in des zu gute nicht vergessen. Wir geloben auch in dem namen als davor den obgenanten von Rosemberg und alle die, so sich mitsampt im in dem obge- nanten lande und kunikreich Beheim mit uns getreulich in die sach sezen und uns beigestendig und gehorsam sind, als vorstet, nicht zu lassen. Und ob si in solhen unsern vorberurten diensten icht darlegen oder von unsern wegen scheden nemen, das sich redlich befunde, das sullen und wellen wir in gnediklich ablegen und widerkern nach erkanntnus unser rete, auch an alle geverde und argeliste. Und des zu urkund haben wir unser insigl haissen henken an disen brief. Der geben ist ze Insprugg an mittichen vor unser lieben Fraun tag zu der geburde, nach Kristi geburd im vierzehenhundert und ainunddreissigisten jare. Pečeť, která byla přivěšena, utržena. 1) viz č. 189. 17*

Strana 132
132 Č. 191: 5. září 1431. 191. V Inšpruku, 5. září 1431. Oldřich z Rožmberka slibuje, že zaplatí po dvou letech do měsíce svůj dluh 6.000 zlatých Fridrichovi Rakouskému, bude-li upomenut; zaplatí-li, bude sproštěn všech závazků a slibů, které učinil Fridrichovi ve věci království Českého. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Habsburg, or. perg., poškozený; tamže: Hist. 313b, opis 15. stol. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V. Reg. č. 3025. Wir Ulreich von Rosennberg, obrister burgrave zu Prag, veriehen und tun kund offenlich mit dem brieve fur uns und all unser eriben, daz w’ir dem] durichleuchtigen hochgeboren fursten herzog Fridreichen, herzogen zu Osterrich etc., unserm gne- digen herren, [schuldig] sein und gelten sullen sechs tausend guter wolgebegner gulden ungrisch und ducaten, die er uns zu unsefren notdurft en nach unser fleissigen bete jez berait gelihen und uns die gnad getan hat, daz er die an uns egenanten [Ulreichen] von Rosenberg in zwain jaren von datum diz briefs ze raitten nicht vordern wil an geverde. Davon so geloben [wir fur] uns und unser eriben bei unsern eren und guten treuen, wenn nach ausgang derselben zwair jare der abgsenant unser gnediger herre herzog Fridreich oder sein eriben oder wer uns mit dem brieve mit irem gutlichen willen [ermanjet, die vorgenante summa gulden an uns ervordert, daz wir in dann die in ainem maned nach derselben vordrufng aujsrichten und in die antwurten sullen und wellen gen Lyncz in die stat in ain haus, daz sy uns dann darzu bensennen] und disen unsern brieve wider heraus von in erledigen an lenger verziehen und an allen iren schaden getreuliſch und] ungeverlich. Und wenn wir daz tun und daz vorgenant gelt also bezalen, alz oben ist geschriben, so sei wir [aller] verschreibung und gelubden, die wir seinen gnaden getan haben von des konigs- richs Beheim, alz des unser brief [ist, ganz] und gar ledig und in dhainerlai verrer nicht verpunden. Teten wir aber des nicht, was schadens sy des danſn fur]baser nemen, wie derselb schaden gehaissen mechte werden, denselben schaden mitsampt dem haubtgut geloben [wir] in in dem namen als davor abzulegen und zu widerkern getreulich und ungeverlich. Und sullen si das h€aben zu] uns, allen unsern leuten und gutern, die wir jez haben oder kunftiklich gewinnen, und des davon beskomen mit angreifen, aufhaltung, mit recht oder an recht, wie in das am pesten fuget, und sullen damit wsider niemalnder getan haben. Des zu urkund haben wir unser in- sigel aufgehangen zu disem brieve. Der geben ist [zu Insprulgh nach Cristi gepurd vierzehenhundert jar darnoch in dem ainunddreissigisten jare, des mitwa€chens vor] Nativitatis Marie. Na perg. proužcích přivěšena velká pečet Oldřichova, popis viz u č. 8. 1) srv. č. 189.

Strana 133
Č. 192—193: 21. září — 24. října 1431. 133 192. V Inšpruku, 21. září 1431. Fridrich, vévoda rakouský, slibuje za sebe i za ostatní vévody rakouské, bude-li některý z nich po smrti krále Zikmunda přijat za krále českého, že za- chovají Oldřichovi z Rožmberka všechny zástavy a zápisy královské. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. Unt. 6. No. 3, or. perg. Kurz, Oesterreich unter K. Albrecht dem Zweiten II, 347, Beil. Nr. 26. — Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V, Reg. č. 3028. Wir Fridreich, von gotes gnaden herzog ze Osterreich, ze Steir, ze Kernden und ze Krain, grave ze Tirol etc. bekennen, als der edl unser besunder lieber her Ulreich vom Rosemberg, obrister burggrave zu Prag, sich gen uns verschriben hat, wenn der allerdurleuchtigiste furste, unser gnediger herre, her Sigmund, Romischer, zu Ungern und ze Beheim etc. kunig, mit dem tod abgeet, daz dann wir oder ainer unser lieben vettern herzog Ernsts seligen sune, die wir innehaben, oder unser sun zu kunige zu Beheim sullen aufgenomen werden, als das dann die brieve, die wir darumb geneinander gegeben haben, aigenlicher begreifent, also haben wir fur uns, dieselben unser liebe vettern, unsern sun und erben gelobt und versprochen, als verre wir das billich und von rechts wegen tun sullen oder mugen wissentlich mit dem brieve, was der egenant unser gnediger herr der Romisch kunig dem vor- geschriben hern Ulreichen von Rosemberg von der kron ze Beheim versezet, ge- geben oder verschriben hiete, es wer umb geltschuld, dienste, von gnaden oder in ander wege, oder das derselb von Rosemberg umb sein gelt und gut in sein gewalt bracht oder geloset hiete, darumb er dann des obgenanten unsers herren des kunigs brieve hat, daz wir in nach auzweisung derselben brieve dabei gnediclich wellen lassen beleiben, durch der getreun und willigen dienste willen, damit sich derselb von Rosemberg gen uns erboten hat und die er uns hinfur tun sol an alle geverde. Mit urkund dizs brieves. Geben ze Insprugg an sand Matheus tag des heiligen zwelfboten und ewangelisten nach Kristi geburde im vierzehenhundert und ainund- dreissigisten jare. Přivěšena pečet Fridricha, vév. rakouského. 193. V Linci, 24. října 1431. Oldřich z Rožmberka prosí Cáhlavských, aby dovolili dovézti mu tři vozy vína a soli přes Leonfelden do Krumlova. Wirmsberger, Regesten aus dem Archive Freistadt in Österreich ob der Enns, Archiv f. Kunde österr. Geschichtsquellen XXXI (1864), 315 (reg. z něm. orig.). — Schmidt—Picha, UB. d. St. Krum- mau II, 21 č. 78 (reg.). 1) srv. č. 189 a 190.

Strana 134
134 Č. 194—196: 11. listop. — 8. pros. 1431. 194. 11. listopadu 1431. [Jindřich] z Drahova potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka příjem 200 kop, za- jištěných na vesnicích Svérazu a Zátoni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 7 R. 16 b, Regesta Albina z Helfenburku (něm. reg.). 195. V Krumlově, 25. listopadu 1431. Oldřich z Rožmberka postoupil předkům Beneše Přibíka z Rankova louku pod Todňanským vrchem. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 22 č. 79 (záznam podle listiny z r. 1511, uložené v zámeckém archivu na Nových Hradech). 196. 8. prosince [1431]. Pražané Oldřichovi z Rožmberka: přijali list koncilu Basilejského, který jim dal doručiti; odpověď však mohou dáti až podle usnesení obecného sněmu pražského. Palacký, Monumenta conciliorum general. saec. XV, I. 145. — Srv. níže č. 200. Nobili d. Ulrico de Rosenberg, nobis in deo favoroso, servicio nostro premisso. Nobilis domine! Laboris, quem fert gracia tua pro laude dei et communi bono ac pacificacione corone regni Bohemie, grati existentes, significamus Tibi, quod hanc literam nobis a concilio in Basilea pro nunc congregato missam et per Tuam graciam apportatam" cum omni, qua decuit, reverencia suscepimus et inter nos in pleno consilio et coram senioribus de communitate legi iussimus. Et ponderantes ipsam sani intellectus libra, non videbatur nobis, ut super sic insigni et omnino magno facto, quod non solum nos, sed eciam omnes barones, milites, terrigenas, clientes et communitates, qui in veritatibus dei et salvatoris nostri requiescunt, tangit, soli nos responsum daremus: sed hoc gracia Tua scire dignetur, quod eamdem literam dante deo in generali congregacione, que, ut speramus, in brevi apud nos fiet, faciemus omnibus in communi legi.? Extunc in quo nos ibidem insimul fixerimus, sic inten- Datum sabbato post diem beati Nicolai confessoris. dimus dare responsum. Magister civium et consules Veteris urbis Pragensis. 1) List koncilu do Čech z 15. října 1431 otiskl Palacký v Mon. concil. gener. saec. XV, I. 135 a d.; o způsobu jeho doručení viz tamže 137 a d. Srv. též Palacký, UB. II, 250 a d., týž: Děj. III. 3, 14 a d. a 24. 2) srv. Palacký, UB. II, 266 a d.; provoláni sněmu ke dni 10. února 1432 v AČ. III, 395, Palacký, Děj. III. 3, 24 a d.

Strana 135
Č. 197—199: 16. pros. 1431 —4. ledna 1432. 135 197. 16. prosince 1431. Hanušek syn Gráffův z Budějovic vyznává, proč byl vězněm Oldřicha z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 314, or. pap. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 22 č. 80 (reg. s datem 9. pros. l). Já Hanušek Gráffuov syn z Budějovic vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, že jsem proto vězněm byl uroz. pána p. Oldřicha z Rozmberka: když jsú Vitorazských třie pěší u Svinuov a mimo městečko Philippa, páně člověka z Sobě- slavi, s jeho koňmi vzeli, že jsem s nimi byl v tovařistvě, když jsú lidé trhoví hosté, kteříž v Svinech byli, a Svinštie z městečka vyběhli a nám Phillipa svrchupsaného odtieštili. Protož jakož uroz. pán p. Oldřich z Rozmberka k prozbě statečného rytieře p. Jakuba Sebeka, v tu chvíli hauptmana na Vitorazi, mě jest a z své milosti pro- pustil, slíbil jsem JM“ a tiemto listem slibuji, proč jsem viezil, o to proti JMťi i jeho poddaným věčně nebýti a zvláště proti měštěnuom z Svinuov ani jim čím zpomínati, než jeho milosti i s přáteli svými zasluhovati. Toho na pevnost svú jsem pečeť přitiskl k tomuto listu a prosil jsem slovutného Chvala z Chmelné, tu doba purkrabí na Crumplově, a opatrného Vaňka, starého písaře, měštěnína crumplovského, žeť jsú své pečeti na svědomie přitiskli k mé prozbě k tomuto listu. Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého třidcátého a prvnieho, tu neděli po světie Lucie. Přitištěné tři pečeti velmi poškozeny. — Na rubu souč. písmem: „List na Grawova syna“. 198. V Krumlově, 1431. Oldřich z Rožmberka žádá Cáhlavské, aby dovolili dovézti pro něho bez překážky 13 sudů vína, 13 beček soli a 2 bečky sledů. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 22 č. 81 (reg.). 199. Ve Vídni, 4. ledna 1432. Oldřich z Rožmberka, Jan z Risenburka a Matěj Višně z Větřní přivěsili své pečeti k listině, jíž se Krištofor z Ronova zapsal Mikulášovi z Češtic v dluhu tři tisíc kop gr. a slíbil mu ten dluh do desk zapsati. — Dán ve Vídni 1432 ten pátek před Božím křtěním. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Češtic, or. perg. se čtyřmi pečetmi, přivěšenými na perg. proužcích: I) z červeného vosku, na štítě dvě ostrve křížem, nápis: s krystoffory de ronow 2) velká pečet Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8. 3) Jana z Risenburka, popis viz u č. 102. 4) Matěje Višně z Větřní, popis viz u č. 102.

Strana 136
136 200. Č. 200: 31. ledna 1432. V Krumlově, 31. ledna 1432. Oldřich z Rožmberka králi Zikmundovi: o přijeti listu koncilu Basilejského Pražany, o nezdařených výpravách Táborů a Sirotků do Rakous a Uher a o pří- pravách na obecný sněm pražský. Palacký, Monumenta conciliorum gener. saec. XV, I. 144. — 20. února 1432 oznamoval král Zikmund koncilu Basilejskému, že zprávy Oldřicha z Rožmberka z Čech poslal protektorovi koncilu Vilémovi, vév. bavorskému; viz RI. XI, 9043. Srv. též níže č. 204. Serenissime princeps, rex et domine, domine mi graciosissime! Servicio meo fidelissimo et humillima recommendacione premissis, Vestre regie Maiestati noti- fico, quod receptis literis sacri concilii et eiusdem Vestre Maiestatis, mox easdem per meos notabiles nuncios ad pretorium civitatis Pragensis presentare feci. Ubi Pragenses easdem literas reverenter acceptaverunt, nuncios meos multipliciter hono- rantes dederuntque mihi responsum,2 quod Vestre Maiestati mitto presentibus interclusum. Eciam sciat Vestra Maiestas, quod meis ibidem existentibus sacerdotes inter se locuti sunt dicentes: hoc, quod desideravimus, iam in prompto habemus, et si illud non acceptaremus, iram dei contra nos ita concitaremus, quod nos utique prosterneret; subiungentes hec verba: ibimus ad illud concilium, etsi nos morri oporteret. Et post hanc legacionem fortuna arrisit illustri principi d. Alberto duci Austrie etc. filio vestro, ita quod illum Stokel" conflixit, juniorem Stokel captivando cum multis pocioribus et magnis militibus et clientibus ipsius Procopiit, et senior Stokel vixmet secundus aufugit, ita quod ex illa strage ipsi magnam acceperunt tristiciam,5 eciam ex eo, quod pauci de exercitu Orphanorum, qui in Hungaria fuerunt, sunt reversi, quia ibidem maxima perceperunt damna, ita quod vix quingentos in toto inter reversos habere possint, nisi civitates ipsis adherentes et ad eos inclinate ipsos sustentent et fortificent, sed moriuntur quotidie constricti per gelu et frigora, ita quod de convalescencia eorum spes mala habetur." Item Pragenses ambarum civitatum et Orphani cum civitatibus et aliis homi- nibus ipsis adherentibus coniungentes et stabilientes se pro uno homine, inter se confecerunt et dederunt articulos" hic annexos, dicentes, quod prius enarraverunt, sed istos articulos modo tenere et defendere intendant. Procopius vero cum parte sua et cum illis de magno Tabor, existentes eciam pro uno homine, commoti sunt valde propter compilacionem istorum articulorum, dicentes, quod eos nullatenus velint tenere et quod hoc sanguinolenter oportebit dividere, antequam illos amplecti velint. 1) Viz pozn. I na str. 134. 2) 8. prosince 1431, viz č. 196. 3) Mikuláš Sokol z Lamberka na Řečici, hejtman táborský. 4) Prokop Veliký. 5) O této porážce Táborů na výpravě do Rakous srv. Palacký, Děj. III. 3, 18, kde jsou uvedeny prameny. 6) O výpravě Táborů a Sirotků do Uher a jejich porážce srv. Palacký, tamže, 18 a d. 7) články ty viz v Monumenta conciliorum I. 182 a d.; srv. Palacký, Děj III. 3, 26 pozn. 26.

Strana 137
Č. 200: 31. ledna 1432. 137 Et sic Procopius cum aliis Taboritis proficiscetur ad convencionem et dietam Pra- gensem, que erit post festum s. Dorothee,' et non intelligo aliud, nisi quod ad alte- riores rixas prorumpent et conferent super illo, qualiter daturi sunt responsum super literis ipsis transmissis; et quidquid responderint, non negligam Maiestati Vestre citissime intimare. Insuper scire dignetur Vestra Maiestas, quod ad me venerunt et tractaverunt in Trzebonii“ Procopius capitaneus, consules Taborenses et multi alii de parte ipso- rum, interrogantes me et rogantes, ut si aliquos modos et vias scirem, per quos ipsorum captivi, quos dominus dux Austrie vinctos tenet, super fideiussoria cau- cione possent liberari; et inter cetera Procopius solus ad partem ad me talia verba protulit: „Carissime domine! in casu, quo ad concilium deberemus transire, intelli- gisne, an nobis aliquid mali evenire possit? Ex quo tu literas nobis illas misisti, onus laboris assumendo, confidimus de te, quod nos premunies.“ Ego respondi: „Nihil scio, nisi quod literas illas de mandato domini mei regis vobis transmisi; indubius tamen sum, quod quidquid conventum fuerit, hoc vobis secure tenebitur.“ Et subiunxit Procopius: „In casu, quo ire deberemus, vellemus ante omnia habere salvos conductus domini ducis Austrie et aliorum principum nobis vicinorum et eciam aliorum remociorum, et quod tu, domine, cum persona tua propria ad concilium nos omnino conduceres et reduceres, petentes, ut nobis respondeas, si hoc facere velis vel non.“ Ego respondi: „Scis, quod multis guerris in Bohemia implicatus sum nec propter illas possem commodose de patria mea exire.“ Quamobrem, serenissime rex, Deus novit, quod invitus cum ipsis transirem: nihilominus, si utique erit voluntas vestra, omnibus negociis meis postpositis, eciam si me magna pro eo oporteret sustinere incommoda, si aliquid boni Vestre Maiestati et huic regno deberet succedere, volo gratanter voluntati Vestre tamquam domini mei graciosissimi satisfacere, multum deprecando, si possibile esse potest, quod de huiusmodi transitu de gracia Vestra supportarer. Et tamen si aliter fieri non poterit, Maiestas Vestra scit, quod hucus- que non peperci neque rebus neque corpori penes Maiestatem Vestram: ita et modo non intendo aliud facere nisi ut fidelis servitor eiusdem." Preterea Procopius mandavit exercitui suo, ut appropinquaret versus Benessow, quinque miliaribus a Praga distantem, propter illam convencionem, que in Praga debebit teneri, quoniam Pragenses et eorum adherentes prescriptos articulos tenere volunt et defendere, existentes bene forciores, quam Procopius sit cum suis, qui ad eosdem nullatenus vult consentire, dicens, quod sint adinvenciones humane. Et non intelligo aliud, nisi quod aliquid valde extranei in dieta illa inter eos emerget. Ego autem volo nuncios meos in continenti illuc transmittere et responsum super literis a) tak Palacký na uv. m. s. 145. 1) 10. února 1432, viz pozn. 2 na str. 134. 2) viz pozn. 5. na str. 136. o bezpečný průvod srv. též Monum. concil. I, 196 a 198. Srv. též níže v č. 204. 3) k jednání 18

Strana 138
138 Č. 200—202: 31. ledna — 13. února 1432. missis instanter requirere. Et fiat responsum vel non, mox Maiestatem Vestram de singulis limpide informabo. Quam conservare dignetur Altissimus per tempora diu- Datum Crumpnaw feria quinta ante Purificacionem Marie anno etc. XXXII. turna. Ulricus de Rosenberg. 201. 2. února 1432. Šimon z Hroznějovic, vladař a obec Hradiště hory Tábor, Otík z Lozy hejtman, kněz Prokop, správce, rada i s vojskem obci táborských polních, Tůma z Chotěmic a na Vlašimi, Janek ze Suché a na Štěpánově, Jan Bleh z Těšnice, hejtman na Bechyni, a Jan st. ze Sobětic a na Týně u Vltavy se vším krajem činí příměří s Oldřichem z Rožmberka až do roka s určitými výmluvami. Výpověď do osmi neděl. Opravce Diviš z Tichonic. Rukojmí: Tůma z Chotěmic a na Vlašimi, Janek ze Suché a na Štěpánově, Jan Bleh z Těšnice, hejtman na Bechyni, Václavek z Brou- movic, Herbort z Otradovic a na Mitrovicích, Mikuláš z Hořic a na Šelmberce, Jan Unka z Neustupova, purkrabí na Borotíně, a Jan Krása ze Skopytec. Základ 4.000 kop grošů, ležení v Třeboni neb Jindřichově Hradci. — Dán 1432 tu sobotu na Hromnice. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 315, or. perg. AČ. III, 504 č. 278 (reg.). — Znění listu podobné jako příměřného listu ze 13. července 1430 (viz výše č. 176); výmluvy stejné, kromě výminky o úroku svatojiřském a lesích louňovských. Na perg. proužcích přivěšeno deset pečetí: 1) pečeť obce Hradiště hory Tábor, popis viz u č. 90 pečeť 10. 2) pečeť obce Táborské, popis viz u č. 145. 3) z černého vosku, na štítě tři břevna, nad helmou rozkřídlená husa, nápis: s thome1/ chotiemicz: 4) z černého vosku, na štítě břevno, nad helmou rohy, nápis: s janconis de sucha 5) z čer. v., na štítě i nad helmou rohy, nápis: -s johannis de tiessnicz: 6) z čer. v., na štítě nůžky vodorovně položené, nad nimi svazek per, nápis: -s wenceslai de brumowic: 7) z čer. v., štít rozpůlený, v levém poli šikmý pruh, nad helmou křídlo, nápis: -herbort z otradowic: 8) z čer. v., štít rozpůlený, v pravém poli 3 pruhy šikmé, nápis: -s mykulas z horzycz- 9) z čer. v., na štítě střela, nápis: -s johannis de nostupow: 10) Jana ze Skopytec, popis viz u č. 91. 202. V Krumlově, 13. února 1432. Oldřich z Rožmberka prodává Jakubovi rychtáři ve Svinech a Marketě řeč. Bedřichova plat roční ve vsi Lipí. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I IAP No. 61, opis 15. stol. Já Oldřich z Rozenberga vyznávám tiemto listem všem, ktož čísti neb čtúce slyšeti budú, že sme dobrým rozmyslem prodali a tiemto listem prodáváme osmnádcte kop sedm a čtyřidceti gr. dobrých střiebrných rázu pražského a puol páta penieze

Strana 139
Č. 202—204: 13.—25. února 1432. 139 platu ročnieho ve vsi v Lippy na dědinách, na lukách, na pastvách, na potociech, na chrastech, na lesiech, na robotách i na všem jiném k té vsi příslušenství se vším panstvím, jakož sme sami drželi, nic sobě ani našim budúcím práva nezuostavuje kromě samé obrany, opatrnému Jakubovi rychtáři Svinóv, měštěnínu budějovſskému], a poctivé ženě paní Markretě, cti2 jeho, řečené Bedřichova, za sto kop a za osm- desáte kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského, kteréž sú mi zaplatili úplně penězi hotovými, takúžto úmluvú, že sem sobě zachoval plnú moc tento plat svrchu- psaný odkúpiti sto kopami a osmdesáte kopami v devieti letech po dání lista tohoto najblíž pořád příštích takově: ktyžkolivěk v těch devieti letech před kterýmžkolivěk svatým Jiřím“ nebo svatým Havlem“ svrchupsaným věřitelóm našim těch sto kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského dám, to jest na dva měsiece, tehda mně neb mým budúcím těch dědin i toho platu mají zase stúpiti i s úrokem beze všie ne- snáze. Pakli bych toho platu v devieti letech najbliších po dání tohoto listu zasě neodkúpil, jakož napřed psáno stojí, tehdy mám a slibuji napředpsaný plat i dědinu svrchupsaným věřitelóm mým po těch devieti letech k jich napomenutí na prvnie neb konečně na třetie suché dny v zemské dcky vložiti a dobré zprávce postaviti vedle obyčeje a řádu země České. A my Matěj Višně z Větřnie, Chval z Chmelného, v tu chvíli purkrabie na Krumlově, Brus s Zahrádky, v tu chvíli purkrabie a hajtman v Třeboni, a Ctibor Sásmuk, v tu chvíli purkrabie na Mejnštejně, rukojmie a zprávce dědin a platu svrchupsaných, slibujem dobrú naší věrú atd. pod základem 180 kop gr. Ležení v Budějovicích. Jenž jest dán v Krumlově od narozenie syna božieho 1432 feria quarta ante Valentini. 203. 16. února 1432. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Jistebnici Václava, faráře ve Lnářích. Emler, Libri confirmationum IX, 177. 204. V Piacenze, 25. února 1432. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: o bezpečném průvodu Táborů do Basileje; budou-li v Čechách pochybnosti o koncilu, aby vzkázal Pražanům a jiným stranám, že koncil nebude odročen a aby jej tedy obeslali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 317, or. pap. AČ. I, 35 č. 41. — Palacký, UB. II, 271 č. 792 (reg.). — RI. XI, 9054. 1) Lipi, ves v okr. Čes. Budějovice. 2) lat. socrus, t. j. tchyně (viz Gebauerův Slovník staročeský I, 146). 3) 23. dubna. 4) 16. října. 18*

Strana 140
140 Č. 204: 25. února 1432. Zigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému listu, kterýž jest nám Matěj nynie přinesl, ten sme přijali a jemu dobře ve všech kusech srozuměli, děkujíce tobě té tvé snažnosti, kterúž máš k té věci. A jakož nám píšeš, kterak Pražené svatého concilium a naše listy poctivě přijali etc., to velmi rádi slyšíme. Neb známe z toho přijímánie, žet bohdá k dobrému příchylnější budú než dřéve. Jakož pak z těch artikulóv, kteréž jsi nám poslal, vybieráme, úffajíc, ustanoví-li sě všickni jednostajně na nich a že pošlí do concilium, že tak zpraveni budú, že sě bohdá vesele a s pokojem té země domuov vrátie. Pakliť zajdú a těm artikulóm nepřivolé, tehdy uffáme, že vždy jednu stranu bohdá k sobě přitáhnem. Však to vše k milému pánu bohu stojí. A jakož nám píšeš, kterak kněz Procop žádal, jestliže k concilium pojedú, aby klejty? po- třebné měli a aby je sám svým životem provodil; a žádáš, móže-li to býti, aby toho prázden byl etc. Věrný milý! Poněvadž jsi podle nás a všeho křesťanstvie tak po- čestně učinil, jakož pak všem svědomo jest: prosíme snažně, aby tu žádost tvú opustil a sě toho nižádnú věcí neodpieral, než bohu ku chvále, nám ke cti a té zemi ku pokoji, když oni toho žádati budú, s nimi do toho concilium ihned osobně jel. Neb učinil-lis kdy všemu křesťanství i nám kterú službu a libost, již jest čas, aby dorazil; neb přes odplatu božskú světskú chválu jmieti budeš a my to také proti tobě tak zpomenem, že nám toho bohdá děkovati budeš. A také sme statečnému Zdeslavovi“ purkrabí na Karlštejně též psali, aby i on s nimi až do Bazle jel. A o ty klejty psali sme synu našemu, kniežeti rakúskému, když toho na něm žádáno bude, aby klejtóv dosti dal. A poněvadž my do Říma před sě pojedem a snad daleko budem, že by nás obeslati dlenie mohlo přinésti, proto sme psali svatému concilium, když oni poslati budú chtieti a to jim věděti dadie anebo jim zjeveno bude, že jim klejty plné zjednány budú. Také, věrný milý, jakož papež, otec náš svatý, pro někaké příčiny to concilium chtěl byl puoldruhého léta do Bonony odložiti,“ a na to některé bulle byl vyslal: tak concilium, my a jiní křesťanščí králi a kniežata k němu sme poslali a Jeho Svatost zpravili, takže sme jisti, že on to concilium ihned zasě potvrdí. A ač by nechtěl, však je concilium na tom ostalo, že pro nic ruozno nechtie, leč ty věci, na kterýchž sú sě ustanovili, konec vezmú: toť jest, najprvé o vyplenění kacířstva, o reformaci obo- jieho stavu, duchovnieho i světského, a o mier a pokoj ve všem křesťanství. Protož bylo-li by, že by který hlas v Čechách vznikl, že by to concilium nemělo před sě jíti, žádáme od tebe, aby ihned své poselstvie ku Praženóm a jiným strany nám odporné poslal a je toho posly nebo jistými písmy zpravil, že to concilium jistě před sě pójde a aby sě nerozpačili, než vždy poslali. Neb uffáme bohu, pošlí-li, žeť 1) viz č. 200. 2) srv. pozn. 3 na str. 137. 3) Zdeslav Tluksa z Buřenic, purkrabi na Karlštejně. 4) Albrecht. 5) Srv. Palacký, Děj. III. 3, 29 a d., Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV. 26 a d., 57 a d.

Strana 141
Č. 204—205: 25. února 1432. 141 dobře bude. A v těch všech věcech učiň svú snažnost, jakož tobě toho zvlášče věříme a douffáme. A cožť sú jednali na tom roku Pražském, to nám daj věděti. Dán v Placenci den sv. Mathiáše apoštola božieho, královstvie našich uherského etc. v XLV, římského v XXII. a českého ve XII. létě. Ad mandatum d. regis Caspar Sligk. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 205. V Piacenze, 25. února 1432. Martínek z Bavorova Oldřichovi z Rožmberka: ubezpečuje jej přízní královou, podává mu zprávy ve věci koncilu Basilejského a prosí jej o pomoc v některých soukromých věcech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 318, or. pap. AČ. III, 9 č. 9. — Palacký, UB. II, č. 791 (reg.). Služba má napřed, urozený pane a pane mój milostivý! TMťi věděti dávám, žeť sem s KM“ mluvil o ty věci, kteréž mi TMť psal v svém listu, a velice sě tomu KM° ra- doval a děkoval pánu bohu, žeť sě to dokonalo, a zvláščě o Zviekov. A poslal mě JM k purkrabiem a kázal mi jim povědieti o jednom kusu, ale o druhém nic; kte- rýžto leží nad Sedlčany, ten jim kázal jmenovati." Také rač věděti, že TM' má na JM“ milostivého pána, a tomu věř bez pochyby. A jakož mi TMť píše, abych dal věděti, ač by sě kto tomu protivil: věz TM, žeť neznamenám, by sě kto tomu velmi protivil; a ač by kto takový byl, co TM na to tbá? Také rač věděti o KM“ věci, žeť nám sě roznemohl na koleno starú svú nemocí a to nám veliké meškánie činie. Jinak pánu bohu děkujíc, vede mu sě podlé jeho všie vuole. A Vlaši se všech stran s poselstvím k němu jedú a zvlášče mezi Benátčany jemu velmi dobře tušie a s plnú mocí jedú k JM“ do Parmy, odsud sedm mil; a jel po ně p. Domše s klejtovními listy. Také rač věděti, žeť se JM velmi zaradoval tvému poselství,“ nébrž žes jemu diel nemoci vyňal; a toť jest rozeslal i rozšířil za sě i před sě i do concilium i k papeži. Také zač věděti, žeť sě papež byl zpětil proti tomu concilium a odvolal je a prodlil za puoldruhého léta do Bononie;“ ale oni vzavše pána boha a našeho milého krále na pomoc, i na papeže nic netbají. A o to i o jiné 1) List ten se nezachoval. 2) srv. výše č. 182. 3) pro nedostatek jiných pramenů nelze řici, nač se tu naráží. 4) O pobytu Zikmundově v Italii, kam jel za korunovacemi na lombard- ského krále a římského císaře, viz Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV, 43 a d. 5) viz č. 200. 6) viz pozn. 5 na str. 140.

Strana 142
142 Č. 205—206: 25. února — 8. března 1432. věci JMť poslal do Říma p. Jana z Švihova, probošta z Bělohradu2 a mistra Mikuláše Stoka,“ a tak JMť má naději, že papež k tomu zasě přivolí, aby to concilium šlo před sě. Nebo i oni z koncilium poctivé poselstvie k KM“ a k papeži učinili a zvlášče jednoho biskupa z Frankreichu, ješto slove Lauzanensis, i jiné preláty. Také, milý pane, neopúsčej JM“ poselstvím svým i jinými běhy, což těch zvieš; neb jemu na tom zvlášční vděčnost učiníš. A prosím TM“, rač na mě laskav býti, neb v čem bych sě hodil a mohl poslúžiti, žeť to chci rád učiniti. A což novin a běhóv zdejších proviem, toť dám TM“ věděti po prvniem poslu. Také TM“ prosím, rač Michalovi Orságovi poslati kord, nebť již přede všemi ve všech úřadiech napřed táhne. A TM“ žaluji na Mrakše, žeť mi jest někakú nevěru ukázal v Normberce a zvlášče u mé milé panie; já od nie z domu, an do domu, a zvlášče když sem šel k večeři; a tohoť mi měl poslati alaffance“ kord a tohoť jest neučinil. Protož rač jej k tomu držeti, ať mi to pošle, cožť mi je slíbil; a neučinil by toho a já sě s ním potom kde přivřel, tak by Dán“ v Placenci den s. Mathiáše apoštola božieho anno D. mi lehce nevyšel. etc. XXXII. A prosím TMti, aby svým písařóm přikázal, aby potom TM v mých listech nepodpisovali. Martínek z Bavorova. Na rubu: Urozenému pánu Oldřichovi z Rozenberka, pánu mému milostivému. Pečeť odpadla. 206. V Piacenze, 8. března 1432. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: koncil v Basileji nebude odročen; at tedy zpraví Čechy tak, aby ke koncilu poslali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 319, or. pap. AČ. I, 37 č. 42. — Palacký, UB. II, 274 č. 794 (reg.). — RI. XI, 9069. a) pan v orig. 1) Jan Švihovský z Risenberka a ze Skály (o něm viz Sedláček, Hrady IX, 13 a d.). V Reg. imp. XI, 9043 a u Aschbacha, Gesch. K. Sigmund's IV, 58 a d. jmenován na jeho místě mylně Jan z Rožmberka. 2) probošt Benedikt ze Stol. Bělehradu. 3) Mistr Mikuláš Stokch z Hlohova vystupuje častěji jako legát císařský, srv. v Monum. concil. gener. saec. XV, I. 4) Ludovicus (de Palu), biskup lausannský, uveden u Eubela, Hierarchia catholica medii aevi II, 192 k 6. červnu 1431; u Aschbacha, Gesch. K. Sigmund's IV, 38 v pozn. 42 jmenován Henricus de Palade. 5) nej- spíše Mrakeš z Radimovic, služebník Oldřichův (viz níže v č. 208). 6) alafance, halafance jest dar ve smyslu úplatek, srv. Gebauer, Slovník staročeský I, 7.

Strana 143
Č. 206—207: 8.—22. března 1432. 143 Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Psali jsme tobě dřéve, kterak jsme srozuměli, že v Čechách hlas jde, že by to svaté concilium v Bazli mělo protaženo býti do Bonony a že sě tam proto někteří rozpakují; a ač v těch našich listech jsme položení těch věcí dosti světle popsali, však znova dáváme věděti, že to svaté concilium tak sě již opět utvrdilo, že to jistě před sě jde, aniž již móže zrušeno býti, ač by i otec náš svatý papež chtěl, jenž tomu nevěříme jinak, než že ty bulle, kteréž jest o to byl vyslal, odvolá; a proto jsme my a concilium a jiní králé a kniežata k Jeho Svatosti poslali. A ktož by jinak vám pravil, tomu nevěřte, než že to concilium před sě pójde. A tak je tam zpravte, aby vždy poslali k tomu concilium a sě nerozpačili; neb uffáme, jestliže pošlí, že sě vesele domuov vrátí. Dán v Placenci v sobotu před neděli Invocavit v puostě, let království našich uherského etc. XLV, římského v XXII. a českého ve dvanáctém létě. Ad mandatum d. regis Caspar Sligk. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 207. V Krumlově, 22. března 1432. Oldřich z Rožmberka spolu s Menhartem z Hradce, Mikulášem z Krchleb, Markvartem z Vojslavic, Ondřejem z Nemyšle a Petrem ze Dvorce jest uveden jako svědek na listině, jíž Přibík z Hojovic zapisuje Benešovi z Bělé a jeho manželce Dorotě 200 kop grošů na Hojovicích, Chvalkově a Prasetíně. — Dán 1432 v sobotu před Zvěstov. P. M. Soběslav, městský archiv: or. perg. se sedmi pečetmi, přivěš. na perg. proužcích: 1) z černého vosku, na štítě jelení rohy, nápis: sigil przibikonis de hoiowicz- 2) z červ. vosku, štitek s růži, nápis: sigillum dn ulrici de rosmberg 3) nezřetelná, 4) z černého vosku, na štítě orlice v pravo hledicí, nápis: sigillum nicolai de krchleb. 5) nezřetelná, 6) z čer. v., na štítě kůl, nápis: s andree de nemyssl. 7) Petra ze Dvorce, nezřetelná, srv. pečeť 5. u č. 87. Z rukopisné pozůstalosti Aug. Sedláčka (rukop. Coll. II, str. 192 č. 252), uložené ve Státním historickém ústavě v Praze. 1) viz č. 204. 2) viz pozn. 5 na str. 140. 3) srv. Palacký, Děj. III. 3, 37 a d., Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV, 36 a d. Srv. též výše č. 205.

Strana 144
144 Č. 208—210: 31. března — 1. května 1432. 208. V Krumlově, 31. března 1432. Oldřich z Rožmberka a jiní svědčí, že Bušek Holkovec z Holkova postoupil všecko své zboží své ženě Kateřině z Dobeve. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Holkovec von Holkov č. 2, or. perg. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 22 č. 83 (reg.). My Oldřich z Rosenberka, Jindřich z Vartenberka, Jan z Risenburka, Matěj Višně z Větřnie, Buzek z Rovného a Mrakeš z Radimovic vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že slovutný panoše Bušek Holkovec z Holkova před nás přišel a dobrovolně vyznal, že to všecko, což má v Vesci a v Dobevi i jinde, kdež co má neb mieti bude, a tak jakož sám držal, mocně jest vzdal, postúpil, vzdává i postupuje paní Katheřině z Dobeve, své ženě, tak aby ona po jeho smrti s tiem se vším mohla, což by sě jie zdálo, jako s svým vlastním učiniti. Kteréžto vyznánie před námi proto sě stalo, neb jest v tu chvíli pro búři a pro nepokoj v zemi ke dckám přístup nemohl býti; než když by dcky otevřeny byly a k nim přístup mohl býti, že jest svrchupsaný Bušek to vyznánie a vzdánie nahořepsané slíbil ženě své dckami učiniti a před úředníky podle běhu země této, ač jestli že by jeho buoh neuchoval. Pakli by jeho buch v té mieře neuchoval, tehdy aby toto vyznánie tak mocno bylo, jakož by sě dckami stalo před úředníky. Tomu na svědomie své jsme pečeti s naším dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Crumlově léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého druhého, ten pondělí ve středopostí. Na perg. proužcích přivěšeno šest pečeti: 1) velká pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8. 2) z červeného vosku, štit rozpůlený, nad helmou křidlo, nápis: + S4henrici 4 de 4 wartenberk 3) pečeť Jana z Risenburka, popis viz u č. 102. 4) pečeť Matěje Višně z Větřní, popis viz u č. 102. 5) Buzka z Rovného, popis viz u č. 57. 6) z černého vosku, na štítě tři příčná břevna, nad helmou rozkřidlená husa, nápis: -mrakes z radimovic- 209. V Linci, 28. dubna 1432. Oldřich z Rožmberka žádá Cáhlavské, aby dovolili dovézti mu bez překážky do Krumlova 74 bečky soli. — (mantag nach sand Jorigen tag). Wirmsberger, Regesten aus dem Archive Freistadt in Österreich ob d. E., Archiv f. Kunde österr. Geschichtsquellen XXXI (1864), 316 (reg. z něm. orig.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 22 č. 84 (reg.). 210. Ve Vídni, 1. května 1432. Oldřich z Rožmberka slibuje, že zaplatí po dvou letech do měsíce svůj dluh 4.000 zl. uherských Fridrichovi Rakouskému, bude-li jím upomenut; zaplatí-li, bude

Strana 145
Č. 210—213: 1.—22. května 1432. 145 však sproštěn všech závazků a slibů, které učinil Fridrichovi ve věci království Ceského. — Geben 1432 ze Wienn des phincztags der heil. zwelfboten sand Philippi et Jacobi tage. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 313 e, opis 15. stol. Znění listu stejné jako listu z 5. září 1431, viz výše č. 191. 211. V Krumlově, 8. května 1432. Oldřich z Rožmberka spolu s Jindřichem z Vartenberka a z Valdštejna, Janem z Risenburka a Chvalem z Chmelného, purkrabím krumlovským, svědčí na listině, jíž Anna ze Dvorce postupuje Zdeňkovi z Chlebova, svému muži, v Mohuřicích pět kop a v Trutmani čtyři kopy platu ročního. — Dán na Crumlově 1. 1432 tu středu den sv. Stanislava. Nové Hrady, zámecký archiv Buquoy'ský: č. 2073, or. perg. s pěti pečetmi, přivěš. na perg. proužcích: 1) nezřetelná, 2) nejmenší pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 207, 3) Jin- dřicha z Vartenberka, popis viz u č. 208, 4) Jana z Risenburka, popis viz u č. 102, peč. 3, zde však nápis: ian de risnburg 5) z černého vosku, na štítě i nad helmou lilie, nápis: s chwalonis- de chmelny. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 22 č. 85 (reg.). 212. V Krumlově, 9. května 1432. Oldřich z Rožmberka žádá správce Friedricha Rota a Cáhlavské, aby dovolili dovézti mu bez překážky do Krumlova přes Haselbach 6 sudů vína a 12 beček soli. — (feria VI. post Stanislai). Wirmsberger, Regesten aus dem Archive Freistadt in Österreich ob d. E., Archiv f. Kunde österr. Geschichtsquellen XXXI (1864), 316 (reg. z něm. orig.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 23 č. 86 (reg.). 213. V Parmě, 22. května 1432. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: o jednámi s papežem ve věci koncilu Basilejského; ať nedopustí, aby někdo bránil Čechům obeslati koncil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 321, or. pap. Palacký, UB. II, 283 č. 803. — RI. XI, 9151. 1) Mohuřice, Mairitz ves u Trh. Svin; v orig. psáno Woldřicích, v UB. Krummau II, 22 č. 85 Moldřicích. 19

Strana 146
146 Č. 213—214: 22.—31. května 1432. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie etc. rex. Nobilis fidelis dilecte. Scimus, quod successus nostros votivos libenter persentis: idcirco te avisamus, quod per dei graciam sani sumus corpore et alie res ipso vo- lente nobis bene succedunt. Et quod post coronacionem nostram in Mediolano" tantum tardavimus Romam transire, non fecit aliud nisi illa dissensio, quam d. summus pontifex habuit cum sacro concilio Basiliensi; quod Sua Sanctitas volebat differre et ad alium locum mutare?. Ad quod nos et sacrum concilium nolebamus annuere propter pericula christianitati imminencia et signanter, ut Boemi vocati illuc com- modosius possent venire. Et pro eo Su Sue nunciavimus, quod coronam de manibus suis nollemus accipere nisi ipso admisso concilio". Et quia ipsum concilium cottidie adaugetur fortiter et ex omni nacione homines affluunt iamque regnum Francie et multi alii signanter in regno Hispanie adherent similiter et Anglici, et ipsum concilium sic se firmaverit, quod nullatenus possit dissolvi: speratur, quod ipse papa inclinabitur. Et sic nos eciam deo volente crastina die versus Senas‘ procedimus, confidentes in propinquo cum Ste Sua bonos modos perquirere pro consummacione rerum illarum. Quicquid tamen sit, certus esse debes et sic Boemos, qui vocati sunt ad concilium, certos redde, quod ipsum concilium sacrum omnino felicem habebit progressum; et sic eos inducere coneris, ut omnino ad illud veniant, quia per dei graciam cum gaudio ad propria revertentur. Et hoc tibi scripsisse voluimus, ut si aliquis contrarium vellet suggerere et negocia concepta impedire, quod talibus obviare et rem veram possis referre. Sperantes in deo, quod in brevi ad propria ad vos feliciter cum honore et comodo revertemur. Datum Parme die XXII. mensis Maii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XLVI, Romanorum XXII. et Boemie XII. Ad mandatum d. regis Caspar Sligk. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 214. V Krumlově, 31. května 1432. Oldřich z Rožmberka králi Zikmundovi: o jednání s Pražany ve věci koncilu Basilejského; o vpádu Táborů do Braniborska a Moravy. Z Paříž. rukopisu č. 1575 otiskl Palacký, UB. II, 285 č. 805. — Současný opis ve Vídeňském státním archivu, č. 1271 1/2 d. (nový opis ve Státním historickém ústavu v Praze). 1) Korunovace na lombardského krále 25. listop. 1431, viz Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV, 47. Od poč. r. 1432 meškal král v Piacenze. 2) viz výše č. 200, 204, 205, 206. 3) viz Aschbach, tamže 60 a d.; srv. k tomu opravu v pozn. 1 na str. 142. 4) Siena.

Strana 147
Č. 214—215: 31. května—29. června 1432. 147 Tento list nejspíše byl čten na koncilu, viz Monum. conciliorum gener. saec. XV., I. 229. Serenissime princeps, rex et domine, domine mi graciose, servicium meum sub- iectum. Gracie vestre intimo, dans scire, quod in causa concilii, prout mihi gracia vestra scripsit, non neglexi Pragam et alias, quo michi videbatur, destinare. Et hoc in vero tempore factum est. Nam magna vox fuit, quod de concilio nichil esset; et quando eos avisavi, in eo diu resederunt simul convencionem faciendo, ita quod Pragenses cum litera credenciali ad me miserunt, rogantes, quod literas eorum prin- cipibus videlicet marchioni Brandemburgensi? et aliis transmitterem. Quod et feci, quia nuncii sacri concilii° Nurmberge fuere et hii eis legacionem fecerunt et hii eisdem e converso, quemadmodum gracia vestra in copiis, quas mitto, intuebitur clare. Qui libenter vellent, ut gracia vestra ibidem personaliter adesset, cum ad concilium irent". Eciam dignemini scire, quod Taborite in marchia Brandemburgensi fuerunt magnaque dampna perceperunt; per hoc existunt multum debilitati et si gracia vestra hic in provincia esset, magna expectacio esset ad bonum. Et de aliis occurrentibus ex litera Procopii presbyteri‘ poteritis intelligere. Hoc eciam gracia vestra scire velit, quod ad marchionatum Moravie progrediuntur, volentes claustro Redisch,' quod per pro- dicionem est perditum et ante quod dominus dux Austrie iacet, subvenire. Ideo di- gnemini plene scire, quod non negligam, quid michi gracia vestra facere mandaverit, vobis tamquam domino meo gracioso intimare, sperans, quod eadem gracia vestra pro malo non imputabit, quod ita diu legacionem non feci: nam si aliquid dignum nunciacioni occurrisset, graciam vestram avisare non neglexissem, prout presentis cedule ostensor de hiis graciam vestram oretenus informabit. Datum Crumpnaw sabbato post Ascensionem Domini anno XXXII°. Ulricus de Rosemberg. Serenissimo principi et domino d. Sigismundo, dei gracia Romanorum regi semper augusto ac Hungarie, Bohemie etc. domino suo metuendissimo. 215. V Písku, 29. června 1432. Matiáš z Chlumčan hejtman a obce Písek, Sušice a Prachatice slibuji Oldři- chovi z Rožmberka, že zdrží příměří s Budějovskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 322, or. pap. 1) viz výše č. 213. 2) Fridrich, markrabě braniborský. 3) byli to: Jan Nider, dominik. převor v Basileji a Jan z Geilhausen, cisterciák z Maulbronnu (ve Švábsku). 4) srv. Palacký, Děj. III. 3, 38 a d., Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV, 144 a d. 5) viz Palacký, Děj. III. 3, 49 a d. 6) 1432 květen 21, viz Monum. conciliorum general. saec. XV, I. 226. 7) Hradiště u Olomouce, srv. Tomek, Děj. Prahy IV2, 523, Palacký, Děj. III. 3, 54 a d. 19*

Strana 148
148 Č. 215—216: 29. června — 31. července 1432. Já Mathiáš z Chlumpčan hauptman a my purgmistři, conšelé a obce měst Piesku, Sušice a Prachatic vyznáváme tiemto listem přede všemi, že jakož urozený pan Oldřich z Rosembergka purgmistra, conšely a obec města Budějovic Českých i jiné všecky na tomž miestě přebyvatele posadcieny“ k sobě a v své příměřie, kteréž s námi má, s těmi výmluvami, jakož listové hlavní plnějie držie a svědčie, z holduov a z drženie nevystupujíce, přijel jest, kteréžto příměřie svú dobrú věrú i ctí a pod tisíc kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského slibujem svrchupsanému pánu, že tomu městu Budějovic Českých i všem jich přebyvatelóm, kteří sú na miestě, že od nás i od našich služebníkuov věrně, ctně a křesťansky zdržáno bude a má býti bez přerušenie všelikterakého. A jestliže by sě nám v tom příměří nezdálo státi s tiem městem Budějovicemi Českými, tehdy máme napřed jmenovanému panu Oldřichovi na Crumplov dvě neděli dáti věděti. A toho na svědomie své pečeti sme přitiskli k tomuto listu. Dán na Piesku léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého druhého, den sv. Petra apoštola božieho. 1) z černého vosku, na štítě přičný pruh a na něm písmena p m t, Přitištěny čtyři pečeti: pod ním hvězda; nápis: sigillum -mathie de chlumczan- (srv. u č. 148) 2) krytá pečet města Písku, 3) odpadla, 4) ze zeleného vosku, v peč. poli kalich s hostii, po pravé straně meč, po levé žebřik; nápis: secretum civitatis prachaticz (srv. u č. 90). 216. V Krumlově, 31. července 1432. Oldřich z Rožmberka činí příměří s Přibíkem z Klenového a s Janem z Pay- reka do sv. Jiří [23. dubna). Výpověď do dvou neděl na Klenový. Opravce Mikuláš ze Střely. Svědčí: Mikuláš z Krchleb, purkrabí na Zvíkově, Matěj Višně z Větřní, Chval z Chmelného, purkrabí krumlovský, a Markvart z Bukšic. — Dán na Krumlově 1. 1432 feria quinta post Jacobi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 323, koncept. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 23 č. 89 (reg.). Příměří bylo pak prodlouženo do 24. června, jak patrno z poznámky u téhož konceptu: Sub eadem forma scripta est nova littera a festo Georgii usque festum Johannis Baptiste proxime venturum, qua treugas pacis intraverunt cum Clenowsky et Payrek excepcionibus omnibus proculmotis. a) tak orig. 1) viz příměři z 26. února 1430, výše č. 169. List, jímž učinil Oldřich z R. příměří s Budě- jovskými, se nezachoval. Zmínku o tomto příměří, jež učiněno do sv. Jiří (23. dubna 1433), viz níže v č. 217.

Strana 149
Č. 217: 16. října 1432. 149 217. 16. října 1432. Táborští slibují Oldřichovi z Rožmberka, že zachovají příměří s Budějovskými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 324, or. perg. AČ. III, 505 č. 286 (reg.). My Šimon z Hroznějovic vladař, purgmistr a radda obce Hory Tábor, Pardus s Hrádku hauptman, Prokop zprávce i s vojskem obcí Táborských polních, Jindřich Stráže“, Janek z Sedlce, Fuglhuz, Cosoři bratřie z Malovic se všemi služebníky, zámky, posádkami i poddanými lidmi i s těmi se všemi, kteří jsú v listu přímiřném zapsáni, jenžto s panem z Rozenberga máme, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že jakož urozený pán p. Oldřich z Rozen- berga přijal jest město Budějovice České4 v svú moc a tak dále i v přímiřie kře- sťanské pode čtyřmi tisíci kop grošóv dobrých střiebrných rázu a čísla pražského zapsané přijal je a to do sv. Jiřie nynie najprv příštieho“ aneb čtyři neděle dadúce sobě napřed věděti, jestliže by která strana v tom přímiří státi nechtěla, tak my všickni nadepsaní slibujem panu Oldřichovi z Rozenberga, že to přímiřie městu na- depsanému i s těmi, ktož v něm jsú a přebývají, má ctně, věrně a křesťansky zdržáno a zachováno býti i s těmi se všemi výmluvami v prvniem listu v přímiřném za- psanými; a zvláště znamenitě vymluveno jest, že vězňové naši a posádek našich, kteří jsú zjímáni tu na Budějovice, mají tu ostaveni býti ani jinam k stavení mají napomínáni býti. A my Mikuláš z Hořic seděním na Šelmberce, Jan ze Skopytec, Albrecht Roth z Dierného, Václav z Tučap, Jiřík z Drachova, Maynus z Březnice, Jan z Vilémovic a Ondřej s Hrádku, rukojmie a spoluslibce, slibujem všickni jednú rukú společní“ a nerozdielnú za svrchupsané Šimona, purgmistra, raddu a obec Hory Tábor i za Jana Pardussa s vojskem polním a i za všecky svrchu jmenované, že to přímiřie zdržie a zachovají jako dobří lidé a to pod základem čtyř tisíci kop grošóv dobrých střiebrných svrchupsaných. Pakli by kterak to přímiřie přerušeno bylo a nezdržáno, jehož bože nedaj, tehdy po opravci, kterýž jest v prvniem listu přímiřném zapsán, po jeho rozkázání aby opraveno bylo; a jestliže by se toho nestalo a opraveno nebylo, tehdy známe se, že jsme základ nadepsaný čtyři tisíce kop grošóv propadli dobrých střiebrných nadepsaných, kteréžto penieze tak propadené jmáme i slibujem plniti vším týmž obyčejem a právem, jakož list přímiřný první pána nadepsaného svědčí. A toho všeho na potvrzenie my jistci i rukojmě své sme vlastnie pečeti k tomuto listu při- Jenž jest dán léta od narozenie věsili s naším pravým vědomím i s přiznáním. syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého druhého léta, ten čtvrtek na den svatého Havla etc. a) tak orig. 1) Václav ze Stráže na Fuglhauze. 2) Jan, Petr a Bohuslav Kosoři z Malovic. 3) pří- měři z 2. února 1432 viz výše č. 201. 4) srv. č. 215, též pozn. 1 tamže. 5) 23. dubna 1433.

Strana 150
150 Č. 217—220: 16. října 1432— 18. března 1433. Na perg. proužcích přivěšeno devět pečetí: 1) pečeť obce Hradiště hory Tábor, popis viz u č. 90. 2) Mikuláše z Hořic, popis viz u č. 201. 3) Jana ze Skopytec, popis viz u č. 91. 4) z čer- ného vosku, na štítě plot z kolů, proutím opletených, nápis: S abrechta zli/neho 5) Václava z Tučap, popis viz u č. 91. 6) z čer. v., na štítě lidská hlava s oslíma ušima, nápis: jirzik z dra- chowa 7) z čer. v., na štítě vyletující holubice v levo hledící, nápis: sigillum -mainus de- brzeznic: 8) z čer. v., na štítě střela, nápis: sigil -johanis- d-welimowicz. 9) z čer. v., na štitě kůl, nápis: s -andree de nemysll- 218. Na Helfenburce, 9. prosince 1432. Jan Smil z Křemže činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do sv. Havla (16. října 1433). Výpověď do čtyř neděl na Krumlov. Svědčí: Mikuláš z Krchleb, pur- krabí na Zvíkově, Jan Stebňák ze Skryj a v Čichticích, Diviš z Tichonic a Černín z Dožic. — Dán .. v úterý po Početí Matky boží a. 1432. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 l, or. pap. s pěti přitištěnými pečeťmi: 1) odpadla, 2) z černého vosku, na štítě orlice v pravo hledicí, nápis: * sigillum nicolai de krchleb 3) Jana Stebňáka, popis viz u č. 148. 4) Diviše z Tichonic, popis viz u č. 176, pečeť 4. 5) zčer. v., štít křížem napříč rozdělený; nápis:11/ yn de dozz1/ (poškozena). Srv. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM 1888, 178. 219. 17. března 1433. Buzek ze Smolotel, úředník, a jiní starší vojska sirotčího dávají Oldřichovi — z Rožmberka bezpečný průvod na Velešín od dáni listu až do příštího čtvrtka. Dán a psán 1. 1433 v ten úterý před středopostím. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 325, or. pap. s přitištěnou krytou pečeti vojska sirotčího. AČ. III, 506 č. 289 (reg.). — Srv. níže až k č. 222. 220. [Na Velešíně, 18. března 1433]. Oldřich z Rožmberka činí příměři s Janem Čapkem ze Sán, hejtmanem, s Buzkem ze Smolotel, úředníkem, a s jinými staršími vojska sirotčího. Výpověd do čtyř neděl. Opravce: Mikuláš z Landštejna a ze Střely. Rukojmí: Jan z Riesen- berka, Matěj Višně z Větřní, Markvart z Bukšic a Karel z Říčan. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 326a, koncept psaný na témže papíře jako list z 19. března, viz č. 221; úmluva z 18. března, v onom listě uvedená, byla obsažnější, takže lze souditi, že tento koncept bez data byl nejspíše pouhým návrhem.

Strana 151
Č. 221—222: 19.—22. března 1433. 151 221. V Krumlově, 19. března 1433. Oldřich z Rožmberka se zavazuje, že zaplatí starším vojska sirotčího čtyři sta kop grošů za to, že s ním učinili úmluvu o pokoj. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 326b, koncept. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 23 č. 91 (reg.). — Něm. překlad v Norb. Heer- mann's Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) 103 s datem 22. března. My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že tu středu před středopostím! na Velešíně učinili sme s slovutnými panoši Buzkem z Smolotel, úředníkem, s Jeníkem z Mečkova a s jinými staršími vojska sirotčieho takú úmluvu, že nás a naše lidi nemají hubiti a rybníci všichni naši i našich panoší a služebníkóv že mají býti v pokoji, těch neskopávajíc ani kterak na nich škodíce, a to od svatého Jiřie najprv příščieho až do roka? a za to slovutnému panoši Čápovi s Saan“ jakžto najvyšiemu zprávci vojska sirotčieho, a jestliže by jeho buoh neuchoval, Buzkovi a Jeníkovi svrchupsaným, pakli by jich buoh neuchoval, ale ktož by v tu chvíli za najstaršieho úředníka vojska jmenova- ného byl, máme dáti čtyři sta kop grošuov dobrých střiebrných rázu praského aneb penězi drobnými v témž číslu, LX gr. za kopu počítajíc, tak jakož obyčej jest v této zemi, nebo zlatými uherskými, zlatý po XXVI gr. počítajíce, a ty položiti u pana Mikuláše z Lantštejna odjinud s Střely aneb u jeho bratří na Střele k ruce svrchu- psaných Jana Čapka, hatmana,“ Buzka, úředníka a starších vojska sirotčieho, den svatého Martina najprv příštieho, slibujíce svú dobrú ctí a věrú křesťanskú ty penieze položiti tak, jakož svrchu psáno. A my Jan z Risenberka, Matěj Višně z Větřnie, Marquart z Bukšic a Carel z Říčan slibujem naší dobrú věrú rukú spo- leční a nerozdielnú za svrchupsaného pána našeho milostivého, pana Oldřicha z Rosenberka, s ním i zaň, že ty jisté penieze má a my podle jeho milosti máme splniti a položiti na Střele tak, jakož jest svrchu psáno. Tomu na pevnost a svědomie my jistec i rukojmie své jsme pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna božieho anno etc. XXXIII° na středopostie. 222. 22. března 1433. Jan Čapek ze Sán, hejtman, Buzek ze Smolotel, úředník, a jiní starší vojska sirotčího slibují, že zdrží od sv. Jiří do roka [23. dubna 1434 úmluvu, kterou a) tak or. b) tak or. 1) 18. března. 2) do 23. dubna 1434; znění této úmluvy se nezachovalo. Srv. výše č. 220. 3) Jan Čapek ze Sán, hejtman vojska sirotčího. 4) 11. listop. 1433.

Strana 152
152 Č. 222—224: 22. března — 4. května 1433. učinili s Oldřichem z Rožmberka „tu středu po středopostie na Velešíně“. — Dán 1. 1433 v neděli družbadlnú. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 327, or. pap. s krytou pečeti vojska sirotčího. AČ. III, 506 č. 290 (reg.). Srv. č. 221, podle něhož úmluva velešinská učiněna ve středu před středopostím, to jest 18. března; datum „po středopostie“ je chybné, bylo by 25. března. 223. V Římě, 26. března 1433. Papež Eugen IV. dovoluje Oldřichovi z Rožmberka dáti si sloužiti mši svatou před úsvitem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 2. č. 10, or. perg. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 24 č. 92 (reg.). Eugenius episcopus, servus servorum Dei, dilecto filio nobili viro Ulrico de Rosenberg, baroni regni Bohemie, salutem et apostolicam benediccionem. Sincere devotionis affectus, quem ad nos et Romanam geris ecclesiam, promeretur, ut votis tuis favorabiliter annuamus, illis presertim, per que, sicut pie desideras, divinis officiis intentus existas, ut spiritualis salutis tibi proveniat incrementum. Hinc est, quod nos tuis devotis precibus inclinati, ut missam, antequam illucescat dies, circa tamen diurnam lucem, cum qualitas negociorum pro tempore ingruentium id exegerit, liceat tibi per proprium vel alium sacerdotem ydoneum in tua et familiarium tuorum do- mesticorum presentia facere celebrari, ita tamen, quod id nec tibi nec sacerdoti taliter celebranti ad culpam valeat imputari, devotioni tue auctoritate presentium de speciali gratia indulgemus, proviso, quod parce huiusmodi concessione utaris, quia, cum in altaris officio ymmoletur Dominus noster Dei filius Jhesus Christus, qui candor est lucis eterne, congruit hoc non noctis tenebris fieri, sed in luce. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre concessionis infringere vel ei ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, indignationem omnipotentis Dei et beatorum Petri et Pauli apostolorum eius se noverit incursu- rum. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnationis Dominice millesimo quadringentesimo tricesimo tertio, septimo Kalendas Aprilis, pontificatus nostri anno tertio. Na ohbu: Jo. de Nursia. Na červenožluté šňůře přivěšena olověná bulla. 224. V Krumlově, 4. května 1433. Oldřich z Rožmberka prodává Kubovi z Tiché louku u Zdíků.

Strana 153
Č. 224—226: 4.—16. května 1433. 153 Nové Hrady, zám. archiv Buquoyský: č. 2144 a 2169, dva novější opisy a 2 něm. překlady. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 24 č. 93 (reg.). My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tímto listem všem, kdož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme lúku u Zdiekuov, kteráž leží nad lomem, kaufrechtním právem robotnému Kubovi z Tiché, Sytovu zeti, i jeho budúcím za čtyry phunty peněz, kteréž jsou nám úplně vyplnili penězi hotovými takově, že nám a našim erbům i budúcím s té lúky mají platiti rozdílně, na svatý Havel“ dva groše a na svatý Jiří2 dva groše úroku ročního a věčného bez prodlévání. A kdož by tento list měl s nahořepsaného Kubovú a jeho budúcích dobrou volí, ten též právo má i míti bude ke všemu, což jest svrchu psáno. Toho na svědomí naši jsme pečet přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna božího tisícého čtyrstého třicátého třetího, ten pondělí před svatém Florianem. Na rubu touž rukou: Toto jest vejtah a spis z hlavního listu spečetěného slovo od slova, jakž samo v sobě zní a zavírá. 225. 8. května 1433. Oldřich z Rožmberka slibuje, že příměří učiněné se Sirotky zachová též Janovi Smilovi z Křemže, kterého v to příměří přijali Jan Čapek ze Sán, nej- vyšší hejtman, a jiní starší vojska sirotčího. Opravce Jan Čapek ze Sán. Svědčí Václav z Lobkovic, hejtman boleslavský, a Jeník z Mečkova. — Dán 1. 1433 ten pátek před svatú Sophií. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 m, koncept. Srv. níže č. 226. 226. 16. května 1433. Jan Smil z Křemže slibuje, že zachová Oldřichovi z Rožmberka příměří, učiněné mezi Oldřichem a Sirotky, poněvadž tito též za něho Oldřichovi slíbili. Opravce: Jan Čapek ze Sán. Svědčí: Václav z Lobkovic, hejtman boleslavský, a Jeník z Mečkova na Valdece. — Datum sabbato post Zophie anno etc. XXXIII°. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 n, or. pap. se třemi přitištěnými pečetmi: 1) Jana z Křemže, popis viz u č. 147. 2) z černého vosku, na štítě dvě střely pokosem, nápis: sigillum- wenceslai de-lobkowicz: 3) z černého vosku, na štítě i nad helmou dva meče zkřížené, nápis: s johannis de meckov- Srv. výše č. 225. 1) 16. října. 2) 23. dubna. 3) viz č. 221. 4) srv. č. 221. 20

Strana 154
154 Č. 227—228: 3.—7. června 1433. 227. V Římě, 3. června 1433. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: o své korunovaci na císaře řím- ského; papež je velmi nakloněn úkolům koncilu; on sám se brzo navrátí. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 328, or. pap. Palacký, UB. II, 361 č. 860. — RI. XI, 9473. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie etc. rex. Nobilis fidelis dilecte! Quia te scimus de nostris felicibus successibus tamquam fidelem nostrum plurimum gratulari, idcirco tibi notum facimus, quod in sacratissimo die Penthecostes" proxime preterito de manibus Smi Dni Nri pape Eugenii in ecclesia s. Petri in hac urbe Romana in Romanorum imperatorem solempniter coronati su- mus pro dei omnipotentis gloria et sperata salute subiecti nobis populi christiani. Denique a prefato Smo Dno Nro tantas benivolencias, amorem et dilectionem persensi- mus, quibus Maiestatem Nostram prosequitur, ut sibi superinde merito grates habeamus. Et quia ipsum ad exstirpacionem heresum, reformacionem morum et pacem firmandam in populo christiano, pro quibus sacrum Basiliense concilium congregatum existit, multum dispositum et ferventem repperimus, speramus, quod ex huiusmodi unanimitate nostra toti Christianismo et tibi, qui pro fide katholica atque nobis multa incommoda sustulisti, uberes fructus succrescent. Et per dei gra- ciam brevissime ad regna nostra propria ad consolacionem tuam et aliorum fidelium nostrorum feliciter revertemur. Datum Rome feria IV. post Penthecostes, regno- rum nostrorum anno Hungarie etc. XLVII, Romanorum XXIII, Bohemie XIII. et im- perii primo. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slick. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 228. V Římě, 7. června 1433. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby postoupil Janovi ml. ze Sobětic polovici zboží Týna nad Vltavou. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 282 č. 1A, or. pap. RI. XI, 9484. — Sedláček, Zbytky register král. 180 č. 1300. 1) 31. května; o korunovaci viz Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV, 114 a d.

Strana 155
Č. 228—229: 7.—26. června 1433. 155 Týn nad Vltavou patřil arcibiskupství pražskému; Janovi ze Sobětic dostalo se hradu zástavou i s úřadem purkrabským r. 1415 (srv. Sedláček, Hrady VII. 265 a d.). Oldřich z Rožmberka se uvázal ve zboží vltavotýnské nejspíše, když mu byl postoupen královský hrad Zvíkov (viz výše č. 182) a to násilím, jak patrno i z tohoto listu. Aby doložil později své právo, padělal list z 23. května 1432, podle něhož mu král svěřil zboží vltavotýnské, milevské i hlubocké spolu se Zvíkovem (otištěn níže; viz V. Schmidt v MVGDB XXXIII, 193 a Mareš v ČČH I, 377; Sedláček, Hrady VII. 267 považuje list za pravý). Zigmund, z božie milosti římský ciesař, po vše časy rozmnožitel říše a uher- ský, český, dalmacký etc. král. Urozený věrný milý! Zpraveni sme, kteraks ty sě v sbožie v Týně na Vltavě uvázal, kteréž Jan mladší z Sobětic, věrný náš milý, držal, a to v holdu k Zviekovu držíš. A poněvadž svrchupsaný Jan mladší jest našě strana a k tomu sboží jest spravedliv a od nepřátel škody vzal a také šacován jest, protož od tebe žádáme, chtiece jmieti a jest našě vuole, aby svrchupsanému Janovi mladšiemu toho Týn- ského sbožie v jeho dielu polovici propustil a postúpil, aby toho požívati a nám a našie straně tiem lépe mohl poslúžiti a své škody nahraditi. Na tom úplně učiníš naši vuoli a věříme, že sě v tom ukážeš a toho jinak neučiníš. Dán v Římě den svaté Trojice, let království našich uherského etc. v XLVII, římského v XXIII, českého v XIII. a ciesařstvie v prvniem létě. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slick. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečet. 229. IV Budějovicích] 26. června [1433]. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: o nějakém svém peněžitém závazku a o své při se Sebekem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 338, or. pap. List položen k r. 1433 pro zmínku o při Budějovských se Sebekem, hejtmanem vitorazským; srv. níže list Albrechta Rakouského z r. 1433 v pozn. u č. 234. Urozený pane, TM“ služba naše napřed. A dávámeť VMt věděti, že rada a mistři kniež. M“ pána našeho etc., kteří na rok do Prahy posláni jsú, nám od JM“ poselstvie sděli, že nás sbavuje peněz, s kterých nás nynie napomínáte, tak snamenaje JM, 1) Albrecht, vévoda rakouský. 2) poslové Albrechta Rakouského na červnový sněm 1433 v Praze, kterým se mělo dostati průvodu z Budějovic do Prahy a zpět; viz Tomek, Děj. Prahy IV2, 574. 3) není zpráv, o jaké peníze tu jde. 20*

Strana 156
Č. 229—230: 26.—29. června 1433. 156 že u veliké dluhy sme“ a že jiné veliké náklady činíme etc. a také aby VM k JMu poselstvie své učinili, že s vámi o to dále bude choditi a odkázati; a my VM' prosíme snažně, abyste sě také ráčili k tomu přičiniti, abychom my těch peněz byli sbaveni, neb buoh vie, že sic příliš máme činiti a sme u velicích dluzích etc. Také jakož nám VM' psala o Zebekovi, že tu při nesnesli sme na kniežetinu Mt, toť sie tiem stalo, že nám VM skázala po Pešíkovi2 a Jankovi“ a také psala, že ste vděčni, kdy sme to vypsáno přislali a o to abychom žádné péči neměli, že se k tomu chcte přičiniti, že nám poctivě to má vyjíti. A také prosíme i žádáme, abychom VM“ v tom i v jiném byli poručeni a milostivě jednali, toť chcem zvláště zaslúžiti. Datum feria VI. post Johannis Baptiste. Purgmistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu p. Oldřichovi z Rosenberga, pánu nám přieznivému. Pečeť odpadla. 230. 29. června 1433. Kunát Kaplíř ze Sulevic a na Zbirohu vyznává, že Oldřichovi z Rožmberka postoupil jen hradu Zvíkova s příslušenstvím a nikoliv vsí hlubockých. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Březanova genealogie Kaplířů ze Sulevic. AČ. XIV. 5 č. 1479. — O postoupení hradu Zvíkova srv. výše č. 182. Já Kunath Kapléř z Sulevic, seděním na Zbirohu,“ vyznávám tímto listem obecně přede všemi, že když sem držal hrad Zvíkov, tehdy jsem se byl uvázal mocí během nynějším v některé vsi, ješto k hradu Hluboké“ spravedlivě příslušejí. A v tom zvěděv to nejjasnější kníže a pán, pan Sigmund, římský a uherský etc. a český král, když a) tak or., doplň „upadli“. 1) Jakub Sebek, hejtman na Vitorazi (viz výše č. 197). 2) snad Pešík z Bělé, později hejtman třeboňský (viz Sedláček, Hrady III, 129). 3) snad Janek z Chotěmic? Srv. výše v č. 115. 4) listy Oldřichovy v té věci se nezachovaly. O při Budějovských se Sebekem srv. níže č. 234. Budějovští jednali o tom s Oldřichem z Rožmberka jakožto se svým hejtmanem (viz výše č. 136). 5) Kunátovi Kapliřovi ze Sulevic dostalo se Zbirohu výměnou za Zvíkov, na němž byl dříve Kunát purkrabím král. (viz Sedláček, Hrady XI, 30 a tamže VI, 240; srv. však poznámku u č. 182). 6) Hlu- bokou držel jakožto královskou zástavu od r. 1420 Mikuláš z Lobkovic, jmenovaný dále v tomto listu (o jeho poměru k Oldřichovi z R. srv. výše č. 154). Které vsi, patřící k Hluboké, to byly, jež držel Kunát Kaplíř, nelze říci; Sedláček (Hrady VII, 135) má za to, že to byly nějaké vsi u Protivina. K výkladu Sedláčkovu o držení Hluboké (tamže 134) srv. však Schmidta Die Fälschung von Kaiser- u. Königsurkd. durch Ulrich v. Rosenberg, MVGDB XXXIII, 189 a d., 193 a d. Srv. též poznámku výše u č. 228.

Strana 157
Č. 230—231: 29. června — 10. července 1433. 157 jsem byl u JM“, prve nežli jsem kázáním JM“ panu Oldřichovi z Rožmberka hradu Zvíkova s jeho příslušenstviem postoupil a on mně Zbiroha, tehdy mi jest JM ihned tudíž oustně přikázal a potom po svých listech přísně psal, abych ty vsi, kteréž jsem od Hluboké mocí držal, statečnýmu rytíři Mikulášovi z Lobkovic seděním na Hluboké zase postoupil a více jemu na ně nesahal. To jsem učinil. A když jsem pánu z Rožm- berka královým kázáním Zvíkova sstupoval, tehdy jsem jemu toliko hradu s jeho příslušenstvím postoupil, jiného nic; ale těch vsí, kteréž jsem mocí od Hluboké držal, těch jsem jemu nikdy nepostupoval, ani jsem té moci jměl. To jest mnoho dobrým lidem svědomo. A toho na svědomí svú jsem vlastní pečet přitiskl k tomuto listu. A pro lepší svědomí toho mého vyznání, jakož se napřed píše, prosil jsem slovutných panoší Kerunka z Sulevic seděním na Milešově, Petra z Sulevic odjinud z Řelovic a Jana z Běšic, že jsou vedle mne k tomuto listu své pečeti přitiskli. Jenž jest dán ten pondělí den sv. Petra a Pavla, apoštolóv božích, anno D. etc. XXXIII. 231. 10. července 1433. Oldřich z Rožmberka prodává klášteru Vyšebrodskému úrok ve své vsi Kuří. Vyšší Brod, archiv cisterc. kláštera P. Marie: or. perg. Pangerl. Urkundenbuch des Cistercienserstiftes b. Mariae V. zu Hohenfurt in B. (FRA 2, XXIII), 263 č. 212. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 24 č. 95 (reg.). Nos Ulricus de Rosenberg tenore presencium universis et singulis profitemur, quia sana cum deliberacione, fidelium nostrorum consilio accedente, vendidimus un- decim sexagenas grossorum quinquaginta grossos duos denarios census annui in villa nostra Kurzim cum omni iurisdiccione, agris cultis et incultis, censibus emendis, honoranciis, robotis, pascuis, pratis, comunitatibus singulisque proventibus, iuribus et pertinenciis et pleno dominio et libertate, prout soli tenuimus, sic quod nec pro nobis aut nostris successoribus in eadem villa et eius incolis iam condescensis aliquid iuris reliquimus, sed in toto vendidimus venerabili patri domino Sigismundo abbati et religiosis suis et fratribus monasterii nostri in Altouado vero et iusto ven- dicionis titulo pro centum decem et octo sexagenis viginti quatuor grossis minus uno denario monete Pragensis iure hereditario ad habendum, tenendum, regendum, possidendum, utifruendum libere et pacifice perpetuis temporibus, prout nosmet et antecessores nostri eandem villam hucusque libere et quiete dinoscimur tenuisse, et pro eadem villa Kurzim a prefatis abbate et conventu monasterii nostri in Altouado recepimus omnes predictas peractas peccunias nos Ulricus de Rosenberg antedictus. Eadem igitur bona nos Ulricus de Rosenbergh, Mathias Wissnye de Wietrznye, Chwal de Chmelni, protunc castri Crumpnaw purgravius, et Petrus de Dluha, protunc castri Welessin purgravius, fideiussores pro et cum ipso domino Ulrico predicto de Rosen-

Strana 158
158 bergh, omnes indivisa manu, fide nostra bona, omni sine dolo, volentes dictum abbatem eius et conventum in huismodi“ empcione certos ac securos reddere, pro- mittimus a data presencium ad sex annos continue revolvendos disbrigare et liber- tare ante omnes orphanos, ante quevis dotalicia, ante omnem hominem status cuius- libet impetentem vel impetere volentem et fideliter ipsis sex annis expletis et decursis in primis quatuor temporibus tunc venientibus aut finaliter in secundis quatuor temporibus proxime tunc sequentibus prefatis abbati suis et fratribus con- ventus monasterii nostri in Altouado intabulare ad terre tabulas regni Boemie, bonos disbrigatores bonorum eorundem statuentes tunc, veluti ius terre Boemie postulat et requirit. Si vero, quod absit, eandem villam et bona cum omnibus appendiciis superius expressis disbrigare, libertare aut intabulare negligeremus aut non possemus, extunc de tot et tantis et tam bonis nostris mundis et liberis, propriis hereditatibus, prout dicta bona se extendunt, eciam et tercia parte plus adaucta predictis abbati suis et fratribus condescendere promittimus et debemus, omni occasione et contra- diccione proculmotis. In casu autem, si nos in huiusmodi bonorum disbrigacione, intabulacione aut aliorum in tercia parte plus valencium bonorum condescensione contrarii essemus et negligentes, extunc mox et statim duo nostrum, qui primum moniti fuerimus, se per alios non excusantes, cum duobus famulis et quatuor equis ingredi tenebimur civitatem Crumpnaw ad honestum ibidem hospitem, qui nobis per predictos deputatus fuerit, prestituri ibidem obstagium debitum et conswetum; nos vero Ulricus de Rosenbergh, si pro faciendo obstagio moniti fuerimus, tunc loco nostri alium famosum clientem in ipsum obstagium poterimus collocare abinde nos obstagiantes, qui extiterimus, exituri nullo quoquam super iure, nisi prius omnimode disbrigaverimus, intabulaverimus bona eadem omnia supradicta aut in bonis nostris tercia parte plus condescenderimus, veluti superius est expressum. Elapsis vero diebus quatuordecim a predicto obstagii termino continuis, prestito per nos obstagio vel non prestito, prefatis per nos nondum expletis, predicti potestatem habent plenam, quam eis presentibus damus et concedimus, predictas sortis peccunias cum tercia parte plus peccuniarum accrescente conquirendi nostrum omnium super dampna inter Cristianos vel Judeos, nobis tamen semper tam diu dictum servantibus ob- stagium, donec per nos prenominatis creditoribus nostris de predictis omnibus satis- factum fuerit plenarie et in toto, eciam de dampnis omnibus et singulis, que pre- dicti per legaciones, itineraciones, expensas, inpensas seu per alium quemvis modum ob nostre negligencie incuriam perceperint et se ea percepisse iuramento in cruce sine cespitacione, quod dicitur bez zmatku, asserere presumpserint, satisfacere pro- mittimus in toto. Hoc eciam notanter expresso et excepto, quod nos Ulricus de Rosenbergh una cum heredibus et successoribus nostris predictam villam Kurzim, sicut superius est tactum, per nos venditam ex speciali et benivolo consensu abbatis Č. 231: 10. července 1433. a) tak or.

Strana 159
Č. 231—232: 10.—20. července 1433. 159 et conventus monasterii nostri in Altouado, quandocunque voluerimus, cum eadem summa peccuniarum, veluti est vendita, reemere possumus hominis cuiuslibet diffi- cultate qualibet non obstante. Et si quis nostrum medio in tempore divina permis- sione mortuus extiterit, unus aut duo, tunc mox infra unum mensem a die obitus illius vel illorum continuum sub pena similis obstagii, ut predicitur, eque probum vel probos, habentem vel habentes nobiscum nos residui statuere spondemus loco defuncti vel defunctorum, ad nos pro fideiussore assumentes, litteram presentem in- fringendo et aliam de novo huic similem renovando, condicionibus tamen in ea verius observatis. Et si quis nostrum contra presentem literam se verbo vel facto oppo- suerit aut aliqua iuramenta prestare voluerit, hoc sit et esse debet in sui ipsius preiudicium, sed non huius littere detrimentum. Et quicunque presentem litteram cum bona voluntate et pleno et libero consensu sepetactorum abbatis et conventus monasterii nostri in Altouado habuerit, eidem ius conpetit omnium premissorum. In quorum omnium testimonium et firmius roboramentum, ut omnia premissa in singulis suis punctis et clausulis rata et firma permaneant, sigilla propria nostra de sciencia presentibus sunt appensa. Datum anno Domini millesimo quadrigente- simo tricesimo tercio feria sexta ante Margarethe. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) velká pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8. 2) Matěje z Větřní, popis viz u č. 102. 3) Chvala z Chmelného, popis viz u č. 211. 4) Petra z Dlouhé, popis viz u č. 135. 232. V Krumlově, 20. července 1433. Oldřich z Rožmberka prodává robotným lidem v Borkovicích pustou ves Chrustov. Praha, archiv ministerstva vnitra: A III. č. 150, or. perg. Klimesch, Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinen-Klosters in Krummau, 136 č. 69. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 24 č. 96 (reg.). My Oldřich z Rosenberga vyznávámy tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem prodali sme ves naši Chrustow pustú s lukami, s úlehlemi, s porostlinami kromě lesuov těch, ješto při blatě ležie, a tiemto listem prodáváme robotným lidem nynějším i budúcím jich z Borkovic za pět a za třidceti kop grošóv, kteréž sú nám úplně zaplatili penězi hotovými, khauffrechtovým právem takově, že všichni vespolek z té vsi z Borkovic mají nám a našim budúcím za tu ves Chrustow pustú platiti dvě kopě platu rozdielně, jednu kopu grošóv to jest 1) viz Truhlář, Urbář zboží rožmberského z r. 1379, 43 č. 377, srv. poznámku Klimeschovu v Urk.-u. Reg. Buch d. ehemal. Klariss.-Klosters in Krummau 136.

Strana 160
160 na svatý Havel najprv příští a druhú kopu na svatý Jiří potom příští, a tak na každý rok. A jestliže by sě biskupští lidé s našimi lidmi v té vsi v Borkovicích spolusedícím“ o ten plat nemohli smluviti aneb o to, což sú zespolka za plat dali, tehdy aby jie naši lidé mohli splatiti, když by sě jim zdálo. Tomu na pevnost svú sme pečet při- věsili k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna božieho čtyrstého třidcátého třetieho, ten pondělí před svatú Maří Mandalenů. Č. 232—233: 20.—30. července 1433. Na perg. proužcích přivěšena malá pečeť z červ. vosku, na štítě i nad helmou růže, nápis: sigil ulrici- de rosenberg. 233. V Třeboni, 30. července 1433. Oldřich z Rožmberka, Brus ze Zahrádky, hejtman třeboňský, a Beneš z Chotěmic vyznávají, že Jan řečený Kbelec v Lužnici postoupil své dvorce v Lužnici Janovi, opatovi kláštera Třeboňského. Praha, archiv ministerstva vnitra: A III. č. 148, or. perg. My Oldřich z Rosenberka, Brus s Zahrádky, v tu chvíli hautman na Třeboni, a Beneš z Chotěmic vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že slovutný Jan řečený Kbelec z Lužnice před nás přišel a dobrovolně vy- znal, že v Lužnici což má na dvorciech na lidech s tiem se vším, což k tomu pří- slušie, a tak, jakož sám držal, mocně jest vzdal a vzdává bratru svému, nábož- nému a poctivému knězi Janovi, opathovi v tu chvíli cláštera Třeboňského, tak aby za Kbelcova života jeho zdravého aneb i po jeho smrti s tiem se vším mohl ja- kožto s svým vlastním učiniti, což by sě jemu zdálo. Kteréžto vyznánie a vzdánie před námi proto sě stalo, neb jest v tu chvíli pro búři a pro nepokoj v zemi ke dckám zemským přístup nemohl býti; než když by dcky otevřeny byly a k nim přístup mohl býti, že jest pan Kbelec nahořepsaný slíbil knězi opathovi, bratru svému, to vzdánie svrchupsané dckami ujistiti a utvrditi podle řádu a běhu země této. Pakli by jeho buoh neuchoval, tehdy aby toto vyznánie a vzdánie tak mocno bylo, jakož by sě dckami stalo a před úředníky. Tomu na svědomie svú jsme pečeti s naším dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Třeboni léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého třetieho, ten čtvrtek po světie Martě. Na perg. proužcích přivěšeny tři pečeti: 1) menší pečeť Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 2. 2) z černého vosku, na štítě orlice v pravo hledici, nápis: sigillum -brussonis de- zahradka 3) z čer. v., na štítě tři břevna, nápis: s benessii de chotiemicz.— Na rubu písmem 15. stol.: Littera super curiam in Luznicz. D 4. a) tak or. 1) 16. října. 2) 23. dubna.

Strana 161
Č. 234—235: 1. srpna — 28. září 1433. 161 234. [V Budějovicích] 1. srpna [1433]. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: zasílají opis listu Albrechta, vévody rakouského, ve věci jejich pře se Sebekem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 329b, or. pap. Srv. výše č. 229. — List Albrechtův z 25. července 1433 zni: Albrecht, von gots gnaden herzog ze Osterreich und margraf ze Merhern etc. Erberweisen und liebn getreun! Als ir uns verschriben habt von des Seebeken wegen, daz haben wir vernomen und lassen eu wissen, daz wir im geschribn und enpholhn haben, das er und die sein mit eu und den eurn in unguetn" nichcz ze schaffen habn. Desgleichn wir euch auch enphelhen und daz ir etzlich aus euch auf sand Gilgen tag! schirist kunftigen fur uns schiket, dorauf wir in auch gefordert habn, so wollen wir die sachn zwissen eur verhoren. Dann von der gefangen wegen ist unser mainung, daz ir den teg gebt, wann wir versorgt sein, wenn wir sy forderen, daz sy sich dann schulln stelln. Gebn ze Wienn an sand Jacobs tag anno etc. XXXIII° —. Dominus dux in consilio. — Den erberweisen unsern lieben getreun dem purgermaister und dem rat zum Budweis. — Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 329 a, souč. opis. Urozený pane, TM“ služba naše napřed. A VM“ posílámy přiepis lista, kterýž nám kniežetina Mť přislala po poselstvie naše, vedle kterého lista VM dále bude uměti spraviti. A také VM prosíme, abyste nám dále v tom radili a pomohli, aby naši chudí lidé, kteréž Zebekch? drží a stavěl, byli propuštěni se všiem tiem, jakož Datum sabbato in octava s. Jacobi. jsú stavení. Purgmistr a radda města Budějovice. Na rubu: Urozenému pánu p. Oldřichovi z Rosenberga, pánu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 235. 28. září 1433. Mikuláš z Padařova, vladař, a obec hory Tábor, Jan Pardus z Hrádku, hejtman, kněz Prokop, správce, s vojskem obcí Táborských polních, Tůma z Chotě- mic a na Vlašimi, Janek ze Suché na Štěpánově, Jan Bleh z Těšnice, hejtman na Bechyni, Jan st. ze Sobětic a na Týně u Vltavy činí příměří s Oldřichem z Rožmberka až do roka s určitými výmluvami. Výpověď do osmi neděl. Opravce Diviš z Tichonic. Rukojmí: Jan Bleh z Těšnice, hejtman na Bechyni, Leva z Chře- novic na Martinicích, Majnuš z Březnice, Petr z Bydlína, Bohuněk z Vrchotic a na Janovicích, Herbort z Otradovic a na Mitrovicích, Jan ze Skopytec a Jindřich a) v rukop. unguern, nejspíše přepsáno chybně z orig. 1) 1. září. 2) Jakub Sebek, hejtman vitorazský. 21

Strana 162
162 Č. 235—236: 28. září—23. října 1433. ze Sobětic. Základ 4.000 kop grošů, ležení v Třeboni nebo v Jindřichově Hradci. — Dán 1. 1433 ten pondělí na den sv. Václava. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 332, or. perg. AČ. III, 508 č. 303 (reg.). — Znění listu podobné jako příměřného listu z 13. července 1430 (viz výše č. 176); výmluvy jsou stejné, kromě výminky o úroku svatojiřském, o lesích louňovských a o vybírání mýt. — Oldřich přijal nejspiše v toto příměří i město Budějovice a na jeho žádost učinili tak i Táborští; srv. list Táborských z téhož dne v AČ. VI, 430 č. 33, Palacký, UB. II, 517 č. 38 (reg.); or. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, Hist. 331. Na perg. proužcích přivěšeno deset pečetí: 1) pečeť obce hory Tábor, popis viz u č. 90, avšak nápis zde má hradysst 2) pečet obce Táborské, popis viz u č. 145. 3) Jana z Těšnice, popis viz u č. 201. 4) z černého vosku, na štítě orlice v pravo hledící, nápis: s -leva z chrzenovicz- 5) Majnuše z Březnice, popis viz u č. 217. 6) z čer. v., na štítě škopek, nápis: s petry de- bydlyn: 7) z čer. v., na štítě vysoký klobouk tatarský se širokou, vzhůru ohnutou střechou, nápis: s bohuyek vrchota 8) Herborta z Otradovic, popis viz u č. 201. 9) Jana ze Skopytec, popis viz u č. 91. 10) z čer. v., štít rozdělený, v dolní větší části rybí šupiny, nad helmou křidlo, zdo- bené též rybími šupinami, nápis: S henrich de sobieticz- 236. V Inšpruku, 23. října 1433. Oldřich z Rožmberka slibuje, že zaplatí po dvou letech do měsíce svůj dluh 2.000 zl. uher. Fridrichovi Rakouskému, bude-li jím upomenut. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 313 f, opis 15. stoleti. Lichnowsky, Gesch. des Hauses Habsburg V, Reg. č. 3259. — Srv. znění podobného listu výše č. 191. Wir Ulrich von Rosenberk, obrister purgraf zu Prag, veriehen und tun kund offentlich mit dem brief fur uns und all unser erben, das wir dem durchleuchtigen hochgebornen fursten herzog Fridreichen dem elteren, herzogen ze Osterreich etc., unserm g. h., schuldig sein und gelten sullen IIM guter wolgewegner gulden ungrisch und ducaten, di er uns zu unsern notdurften nach unser vleissigen bete iez berait gelihen hat und uns die gnad getan, das er die an uns egenanten Ulri- chen von Rosenberg in zwain jaren, von datum diz briefs ze raiten, nicht vordern wil an geverde. Davon so geloben wir fur uns und unser erben bei unseren eeren und guten treuen, wenn nach ausgang derselben zwair jare der obgenant unser g. h. herzog Fridrich oder sein erben, oder wer uns mit dem brieve mit irem gut- lichem willen ermanet, die vorgenant summ guldein an uns ervordert, das wir in dann die im ainem maned nach derselben vordrung ausrichten und in die antwurten sullen und wellen gen Wienn in des egenanten unsers g. h. herzog Fridrichs haus, das man nennet Praag, und disen unseren brief wider heraus von in erledigen an

Strana 163
Č. 236—238: 23. října—17. pros. 1433. 163 lenger verziehen und an allen iren schaden getreulich und ungeverlich. Teten wir aber des nicht, was schadens sy des dann furbazer nemen zu kristen oder juden, wie derselb schaden gehaissen mochte werden, iren slechten worten darumb zu ge- lauben, denselben schaden mitsambt dem haubtgut geloben wir in in dem namen als davor abzulegen und zu widerkeren getreulich und ungeverlich. Und sullen sy das haben an uns, allen unsern leuten und guteren, die wir iez haben oder kunftik- lich gewinnen, und des davon bekomen mit recht oder an recht, wie in das am besten fuget, und sullen damit wider niemander getan haben. Und des zu urkund haben wir unser insigil gehangen an disen brief. Der geben ist zu Inspruck nach Christi geburde CCCC jare darnach in dem XXXIII jare, an freitag vor Simonis et Jude der heiligen zwelfboten. Dole připsáno touže rukou: Der geltbrsiefe] sullen noch etlich mer vorhanden sein. 237. V Inšpruku, 23. října 1433. Oldřich z Rožmberka Janovi, opatovi kláštera Třeboňského: aby věřil Matějovi Višni z Větřní, jejž k němu posílá. Praha, Veřejná a universitni knihovna: ruk. II B 5. I. fol. 3, opis 17. stol. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 25 č. 98 (reg.). Lieber priester abt. Wir schiken unserer sachen wegen den Matiej Wissnie nacher haus, deme wir unsere mainung dessen, so er dir anbringen solle, zu er- kenen geben; derowegen was er mit dir reden wird, ihme vollkomentlich glauben Datum Insprug feria 6ta ante Simo- wollest, als wan wir selbst mit dir redeten. nis et Judae 1433. Ulricus de Rosenberg. Venerabili in Christo patri domino Joanni, abbati monasterii nostri in Trzebon, devoto et dilecto. 238. 17. prosince 1433. Přibík z Klenového se zavazuje, že postaví Jana Velikého, Racka a Papáčka, vězně Oldřicha z Rožmberka, na den sv. Jiří na Helfenburk nebo na Krumlov v moc Oldřichovu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 334, or. pap. Přibík z Clenového vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú: Jakož sú Jan Veliký, Racek, Papáček vězňové uroz. pana Oldřicha 21*

Strana 164
164 Č. 238—240: 17. pros. 1433—8. ledna 1434. z Rosemberka, tu já nadepsaný Přibík slíbil sěm a mocí tohoto listu slibuji nade- psané vězně den svatého Jiřie najprv příštieho postaviti na Helfmburce v hradě u veliké jistbě v moc nadepsaného pana Oldřicha anebo v moc jeho úředníka, kterýž bude tu ustanoven ku přijímání vězňuov. Pakli by hrad Helfmburk v té mieře byl obehnán anebo ztracen, jehož bože ostřez, tehda nadepsané vězně slibuji po- staviti v hradě v Crumplově u veliké jistbě v moc nadepsanú tak, jakož jest svrchu psáno. Pakli by sě nadepsaní vězňové anebo který z nich nepostavili anebo nepo- stavil tak, jakož jest nadepsáno, jehož pane bože rač ostřieci, tehdy já nadepsaný Přibík z Clenového mám o ty nepostavené anebo nepostaveného to opraviti, jakož urozený pan Mikuláš z Lanštajna seděním na Borotíně die a káže a to konečně ve čtyřech neděléch po jeho rozkázání. A já častopsaný Přibík z Clenového ty věci nadepsané slibuji ctně, věrně a křesťansky zdržeti pode ctí a pod věrú. A také, když by sě vězňové nadepsaní postavili tak, jakož svrchu psáno jest, tehdy tento list nemá žádné moci mieti mne k upomínání a má mi zasě vrácen býti. Toto jest znamenitě vymluveno, byli-li by vězňové anebo který z nich jat od strany věřitele nadepsaného anebo že by umřeli anebo umřel, tehdy já nadepsaný Přibík slibem nadepsaným za ně anebo zaň nemám hynúti, ale on má o ně anebo oň státi jako o své vězně. A když by z toho vězenie byli anebo byl propuštěni, tehdy potom ve dvú nedělí slibuji je anebo jeho postaviti tak, jakož jest nadepsáno. A toho na svědomie i potvrzenie svú sěm pečeť k tomuto listu přitiskl. Jenž jest dán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého třetieho léta, ten čtvrtek po svaté Lucii. Přitištěna pečet z černého vosku, zřetelný jen obrys štítu a helmy s křídlem. 239. 24. prosince 1433. Jan Čapek ze Sán, hejtman, a jiní starší vojska sirotčího činí příměří s Ol- dřichem z Rožmberka a městem Budějovicemi až do sv. Jiří [23. dubna 1434]. Opravce: Mikuláš z Landštejna na Střele. — Datum feria quinta in vigilia Nativi- tatis Domini nostri Jesu Christi anno eiusdem DM'CCCC° XXXIII°. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 337, souč. opis. AČ. III, 509 č. 307 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 25 č. 100 (reg. s datem 23. pros.). — Srv. výše č. 222. 240. V Krumlově, 8. ledna 1434. Matěj Višně z Větřní a Ctibor ze Zásmuk, purkrabí na Krumlově, zavazují se zdržeti Zikmundovi z Vranova, hejtmanu vojska táborského, totéž příměří do sv. 1) 23. dubna 1434.

Strana 165
Č. 240—241: 8. ledna—27. února 1434. 165 Václava [28. září 1434), které učinili kněz Prokop, Mikuláš z Padařova, vladař, a obec hory Tábor atd. s Oldřichem z Rožmberka [viz č. 235]. Výpověď do šesti neděl. Svědčí Jan z Risenburka a Chval z Chmelného. — Dán v Krumlově 1. 1434 ten pátek po Božiem křtěnie. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 341, or. pap. se čtyřmi přitištěnými pečeťmi: 1) Matěje z Větřní, popis viz u č. 102. 2) z černého vosku, na štítě holubice vyletující, nápis: III/ tiborii- de zasmuk: 3) Jana z Risenburka, popis viz u č. 102. 4) Chvala z Chmelného, popis viz u č. 211. AČ. III, 509 č. 308 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 26 č. 102 (reg.). 241. V Basileji, 27. února 1434. Císař Zikmund potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka koupi zboží Pořešínského a zříká se svého práva na ně. Nové Hrady, zámecký archiv Buquoyský: č. 2966, or. perg. Klimesch, Urkunden und Regesten zur Geschichte des Gutes Poreschin (Abhandl. der k. böhm. Gesellschaft d. Wiss. VII. 3) 79 č. 146. — Schmidt, Die Fälschung von Kaiser- und Königsurkunden durch Ulrich von Rosenberg, MVGDB. XXXII, 321 (reg.). — RI. XI, 11685 (chybně k r. 1437). — Sedláček, Zbytky register král., 180 č. 1301. — Schmidt v MVGDB. XXXIII, 196 pochybuje o pra- vosti listiny; Mareš, Padělané diplomy rožmberské, ČČH. I, 377 odmítl pochybnosti, dokazuje pravost listiny po stránce formální. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis, quod nobilis Ulricus de Rosenberg, fidelis noster dilectus, coram nostra maiestate constitutus nobis exposuit, qualiter ipse castrum Porzessyn cum opido, villis, censi- bus, piscinis, silvis, pratis, aquis, agris, montibus, collibus et aliis pertinenciis uni- versis post mortem quondam Johannis et Hrosskonis fratrum de Marssowicz, pos- sessorum predicti castri, bonis respectibus a possessoribus, servitoribus et sociis eiusdem castri, qui occasione serviciorum et dampnorum per eos perceptorum illud tenebant et occupabant,! comparaverit et persolverit peccunia cum parata, timensque periculum a nostris et ecclesie dei et suis emulis sibi et aliis nostris fidelibus imminere, predictum castrum confregit et solotenus prostravit, supplicans nobis, ut ad predictam empcionem et vendicionem nostrum consensum tamquam rex Boemie adhibere ipsasque nostris litteris confirmare graciosius dignaremur. Nos predicti 1) Jan a Hrošek z Maršovic a před nimi jejich otec Hroch spravovali zboží Pořešínské jako poručnici nedospělých sirotků po Markvartovi († 1406) a Rackovi z Pořešína. Kdo držel zboží po Maršovických, než je koupil Oldřich z Rožmberka, není z pramenů známo. O tom i o dalších osudech Pořešína srv. Klimesch v úvodě ke shora uv. edici str. XIV. a d. a Sedláček, Hrady III. 236 a d. Srv. též níže č. 327.

Strana 166
166 Č. 241—242: 27.—28. února 1434. Ulrici votis favorabiliter annuentes pensatisque suis fidelibus serviciis, quibus nobis semper placuit, cottidie placet et placere poterit et debebit in futurum, idcirco animo deliberato sanoque nostrorum fidelium accedente consilio et ex certa nostra sciencia ad predictas vendicionem et empcionem nostrum consensum adhibentes, ipsas tam- quam rex Boemie graciose confirmamus, decernentes et volentes, quod predictus Ulricus et heredes sui legittimi ac successores predictis bonis ad Porzessyn spec- tantibus, quocunque nomine appellentur, utifrui possint et valeant, impedimentis quibuslibet proculmotis. Insuper nos cupientes predicto Ulrico graciam facere spe- cialem, sibi et heredibus suis omne ius nostrum, si et in quantum in predictis bonis ad Porzessyn spectantibus nobis competeret, illud eis damus et conferimus graciose, salvis tamen iuribus quorumlibet aliorum. Presencium sub nostre imperialis maie- statis sigillo testimonio litterarum. Datum Basilee anno Domini millesimo qua- dringentesimo tricesimo quarto, vigesima septima die mensis Februarii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quadragesimo septimo, Romanorum vigesimo quarto, Boemie quarto decimo, imperii vero primo. Ad mandatum domini imperatoris Hermannus Heecht. Na rubu: R Marquardus Brisacher. Pečeť, jež byla přivěšena na perg. proužcích, utržena. Na rubu: písmem 15. stol.: List na Poressin. — Březanův regest (poč. 17. stol.): Císaře Zygmunda dovolení panu Voldřichovi z Rožmberka koupiti tvrz Porešin s městy Velešínem i s jinými vesnicemi od Jana Hrožka z Maršovic. 1434. 242. V Basileji, 28. února 1434. Císař Zikmund dává Oldřichovi z Rožmberka plnou moc, aby pro obnovení míru v Čechách a sousedních zemích vyjednával jeho jménem se stavy českými a moravskými pod oboji o přijetí jeho za krále českého, o restituci všech statků královských, církevních i světských, o náhradě škod a obnovení všech privilegii a hodností těm, kdo se poddají Zikmundovi jako králi; slibuje potvrditi vše, co Oldřich sjedná. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 342, or. perg. Mareš, ČČH. I, 382 a d. (zkrácena arenga). — Palacký, UB. II, 517 č. 39 (reg). — Schmidt, MVGDB. XXXII, 321 (reg.). — RI. XI, 10104. Srv. Marešův výklad (ČČH. I, 378) proti pochybnosti V. Schmidta (MVGDB. XXXIII, 197) o pra- vosti listiny. Listina budila podezření, rozumělo-li se jí jako ustanoveni Oldřicha zástupcem Zikmundovým v Čechách a na Moravě vůbec — viz Schmidt na uv. m. a Altmann v RI. XI, 10104, 1) Pořešínské zboží bylo vlastně odúmrti, srv. poznámku i na str. 165.

Strana 167
Č. 242: 28. února 1434. 167 který ji označil jakožto podvrženou; ale již Tomkovi (Děj. Prahy IV2, 630) a mám za to, že též Pala- ckému (Děj. III. 3, 143; jeho stanovisko opačně vykládal Schmidt) byla jen plnou mocí pro Oldřicha, aby vyjednáváním se stavy upravil Zikmundovi cestu k přijetí za krále českého. Jakožto plnou moc vykládá listinu i Mareš na uv. m., podepřev její pravost především po stránce formální. Listinu nutno přijmouti za pravou, třebas nás její těžkopádná latina (zvl. arenga) zaráží a třebas i zů- stala pro Oldřicha bezvýznamnou, poněvadž Zikmund řidil i nadále vyjednávání s Čechy sám (srv. Mareš na uv. m.). Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis. Ineffabilis disposicionis clemencie divine non ignari, collatam nobis celitus, quam habemus, et recognoscimus dignitatem illudque a nobis ab illo bono patre familias protinus exigi debitum, ut reddamus sibi talenta per eum nobis credita duplicata. Ad quod, prout tenemur, propositi et debiti nostri effectum diligenter impendimus et temporale stipendium et retribucionis eterne premium nobis proventura spera- mus. Et quoniam Romani imperii fastigium et aliorum regnorum nostrorum dignitas, in qua orbis conditor nos pietatis sue clemencia felliciter collocavit, iugiter mentem nostram sollicitant, ut cura pervigili et laboribus sollicitis universorum sacri imperii et regnorum nostrorum fidelium et subditorum amputemus incomoda eisque votive quietudinis amenitatem salubriter procuremus. Ad hoc nempe dispensacionis munere principalis monarchie optinuimus principatum, ad hoc sacri Romani imperii non leve pondus, sed suave, ac aliorum nostrorum gubernacula regnorum suscepimus, ut, si ad alia extrinseca cottidiana sollicitudo nos provocet, ad ea tamen, que processibus negociorum improvide circumfluunt, reparacionem felicem statum quoque quietum ac reformacionem nacionum in sacri Romani imperii ambitu sub regiminis nostri felicitate respirancium respiciunt, tanto intendamus, quanto pre ceteris mundi princi- pibus solium magnificencius erexit celestis providencia Creatoris. Sane quia nos tamquam heres et naturalis rex et princeps regni Bohemie eiusdem regni bonum statum, pacem et unionem plurimum affectamus, videntes sacrum concilium pro reduccione felici illius regni plurimum laborare et nos quoque, qui a prima pullu- lacione labis illius usque in presentem diem innumeras fatigas, curas et studia adhibuimus, nolentes, ut in nobis aliquid videatur deficere, potissime in hiis, que temporalitatem concernunt, animo deliberato et ex certa sciencia nobilem Ulricum de Rozenberg, fidelem nostrum dilectum, de cuius fidei preclara constancia et singularis providencie industria fiduciam gerimus singularem, de consilio fidelium et dilectorum nostrorum fecimus, constituimus, creavimus et ordinavimus ac tenore presencium facimus, constituimus, creamus et ordinamus nostrum verum, legittimum, certum et indubitatum procuratorem, actorem, factorem negociorumque nostrorum gestorem, dantes et concedentes eidem plenam et omnimodam potestatem ad inter- ponendum se nostro nomine et auctoritate nostra cum omni possibilitate, ut pax, unio et concordia in ipso regno nostro Bohemie ac terris circumvicinis reformentur auspice

Strana 168
168 Č. 242: 28. února 1434. Domino et sequantur. Insuper pro bono regni nostri Bohemie et eius regnicolis,“ ut dissenciones“ suborte ibidem de medio populi christiani submoveantur unioque et tranquillitas cum optata conclusione redundent, sibi damus et concedimus ut supra plenam omnimodam ac liberam auctoritatem, potestatem, facultatem et mandatum sufficiens tenore presencium nomine et vice nostris regiis ad tractandum cum omni- bus et singulis Bohemis et Moravis, cuiuscumque status seu condicionis existant, communiter seu divisim ad obedienciam sancte matris ecclesie redire volentibus de et super omnibus et singulis, que ad nos racione temporalitatis regni nostri Bohemie iure pertinere quoquomodo dinoscuntur, ad tractandum insuper et disponen- dum, ordinandum, concludendum et acceptandum vias, modos convenientes, neces- sarios, congruos et oportunos, per quos in ipso hereditario regno nostro Bohemie et terris ei subiectis pacis dulcedo refloreat et feliciter conservetur, ac eciam de recon- ciliando nobis omnes et singulos regnicolas ipsius regni nostri Bohemie, nobis hucusque contrarios, ac alios sibi de Moravia adherentes, ac eciam de modo, via et forma suscipiendi et reassumendi nos in regnum nostrum Bohemie hereditarium et ad alias terras nostras eidem subiectas ipsumque et ipsas intrandi, regendi et in eisdem pacifice commorandi et de ac super retencione bonorum in eodem regno ac terris nostris pretactis ad nos et alios quoscunque pertinencium ac per Bohemos, Moravos et alios sub presencium guerrarum disturbine occupatorum, nec non de restitucione facienda de bonis inmobilibus per eosdem Bohemos vel alterum eorum occupatis et que de presenti occupantur, ad sacrosanctas ecclesias venerabiliaque monasteria atque loca sancta et ad personas ecclesiasticas et religiosas ac eciam ad nostrum tamquam regis Bohemie fiscale dominium et cameram nec non ad quos- cumque alios principes ecclesiasticos et seculares, comites, barones, nobiles, commu- nitates, civitates, burgenses, cives et ad quascumque alias personas de iure seu consuetudine ipsius regni nostri pertinentibus vel quovismodo debentibus et eorum circumstanciis dependentibus et connexis sic, quod unicuique huiusmodi bona sua libere restituantur quodque unusquisque de regno Bohemie ad possessionem suorum bonorum inmobilium admittatur pacifice et introducatur. Ceterum pro uberiori refor- macione pacis et tranquillitatis ac salubris status in ipso regno nostro Bohemie felici restauracione ad honorem regis regum, per quem vivimus et regnamus, cui omnes actus nostros offerimus, cui omne, quod bene agimus, imputamus, prefato Ulrico tenore presencium damus et concedimus plenam et omnimodam auctoritatem et potestatem tractandi et concludendi cum supradictis Bohemis et Moravis ac cum omnibus et singulis ad nostram benignam largam graciam, obedienciam et subiec- cionem debitam venire nosque in suum verum naturalem dominum suum regem Bohemie recognoscere et suscipere volentibus eosque in nostram graciam recipiendi et assumendi, ipsis quoque omnibus et eorum cuilibet nostre clemencie graciam a) tak or.

Strana 169
Č. 242—243: 28. února — 18. března 1434. 169 pollicitandi, dandi et benigne tribuendi, nec non ipsis omnibus et singulis omnes iniurias, dampna, culpas, transgressiones, offensas, crimina quoque eciam lese maie- statis, quomodocumque in preterito per eos commisse“ ac perpetrate“ ac commissa et perpetrata, penitus remittendi, relaxandi et dimittendi ac restituendi eis omnes terras, civitates, castra, dominia, predia, bona et iurisdicciones ad eos pertinentes et in regno et terris eisdem existentes et eciam restituendi eos et ipsorum quem- libet ad eorum privilegia, libertates, honores, dignitates, famam atque statum, in quibus retroactis temporibus fuerunt et esse consueverunt, dandique et concedendi omnibus et singulis generalem et specialem abolicionem et remissionem de omnibus per eosdem Bohemos, Moravos et alios suos adherentes perpetratis, prout sibi visum fuerit melius expedire, ac eciam ad assecurandum vice et nomine nostris, ut omnes et singuli eiusdem regni nostri ac totum ipsum regnum et omnes status eiusdem permaneant et gaudeant et gaudere possint et valeant omnibus iuribus, privilegiis et libertatibus, graciis et honoribus, quibus, ut supra antea gaudebant ac freti et gavisi fuere, et generaliter ad faciendum omnia et singula alia, que nos faceremus facereque possemus et deberemus, si personaliter premissis vel aliquo premissorum interessemus, eciam si talia essent, que mandatum maius isto exigerent speciale. Promittentes in verbo nostro regio per presentes exnunc prout extunc et extunc prout exnunc omnia et singula habere et tenere rata, grata et firma, que procurata, tractata, acta, gesta, conclusa et firmata fuerint per ipsum Ulricum eaque aliis nostre maiestatis litteris, si opus fuerit et desuper fuerimus requisiti, curabimus confir- mare. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Basilee anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo quarto, die ultima mensis Februarii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quadragesimo septimo, Romanorum vigesimo quarto, Bohemie quarto decimo, imperii vero primo. Ad mandatum domini imperatoris Caspar Sligk miles, cancellarius. Na rubu: Rta Marquardus Brisacher. Na černožluté hedv. šňůře přivěšena oboustranná pečeť císaře Zikmunda. — Na rubu Březa- nův regest (poč. 17. stol.): Císaře Zigmunda mocnost k jednání o pokoj v Čechách, daná panu Oldřichovi z Rožm. 1434. No. 5. 243. V Inšpruku, 18. března 1434. Oldřich z Rožmberka slibuje, že zaplatí po dvou letech do měsíce dluh 4.000 zl. uher. Fridrichovi Rakouskému, bude-li jím upomenut. — Der geben ist zu Ins- pruck 1434 an phinztage vor dem Pallentag in der vasten. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 313d, opis 15. stoleti. Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg V, Reg. č. 3309. — Znění listu je stejné jako výše č. 236. a) tak or. 22

Strana 170
170 Č. 244: 9. dubna 1434. 244. V Basileji, 9. dubna 1434. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: koncilium vyslechne vyslance tábor- ské, avšak nezdrží při tom svého jednání; jeho strana v Čechách ať neopouští svého plánu, spolu s vévodou Albrechtem Rakouským pomoci Plzni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 344, or. pap. AČ. I, 37 č. 43. — Palacký, UB. II, 409 č. 905 (reg.). — RI. XI, 10238. Zigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož sme ondy Habarta z Adlaru do vojsk před Plzeň“ poslali, hledajíc cesty, aby odtrhli, a skrze to aby země Česká konečně upokojena byla: dávámeť věděti, že jest Habart k nám poslal Slámu, služebníka svého, nám oznamujíc, že již Čapek,2 Kralovec,' Svojše, Sigmund hauptman polní, Keřský,o malý Prokuopek a ze všech měst Tháborské strany dva, jeden z rady a druhý z obce, k nám jedú, a že tuto neděli v Normberce budú a upřiemo sem k nám přijedú. Ačt jsú žádali, abychme sě tam přiblížili, jenž sme toho nemohli učiniti pro pilné věci s. concilium, poslali sme proti nim, aby je k nám provodili. A ač v těch věcech naději máme, že dobře pójde, znamenajíc poselstvie naše, kteréž sme jim po Habartovi učinili, a také že tak čelné své lidi posielají: však sme také vystře- ženi od některých, že by snad někteří z nich na to šli, aby nás a to concilium svaté na řeči držali, abychom tu přípravu proti nim, kterúž před sebú máme, opustili, a také aby v tom času město Plzenské sě vytrávilo a v nedostatek upadlo. I ostali sme s sv. concilium na tom, že je slyšeti chcme a proto svú věc předsě jednati, jakoby tejdinku nebylo, tak abychme jedno činili a druhého neopúščeli. A poněvadž jsme zpraveni také, že páni češčí i moravščí a také Staré Město Pražské i jiná jim přichylná spolu jsú za jeden člověk a že sě v Praze sebrati mají, a také že syn náš knieže rakúské“ svú pomoc přičiniti má, a že městu Plzni pomoci chcete, čímž móžete, jenž to jestli tak rádi slyšíme, ač sme to dřéve nesrozuměli ani slyšali: protož od tebe žádáme snažně, jestliže to tak jest, že co před sebú máte, abyste to neopúščeli pro naše tejdynky, ale před sě vedli, jakož sme pak synu našemu také na to psali. Neb když oni uzří, ano na ně sahají, lépeť zde mluviti budú a my zde nic méně nezjednáme proti nim, jakož pak my a s. concilium před sebú máme. A což tě tam potká, to nám daj ve dne i v noci věděti; a což sě zde stane, to tobě Dán v Bazli ten den na Svátost, lett také beze všeho meškánie věděti dáme. 1) O obležení Plzně od 14. července 1433 viz Tomek, Děj. Prahy IV2, 588 a d., 594 a d., Palacký, Děj. III. 3, 120 a d. 2) Jan Čapek ze Sán, nejv. hejtman sirotčího vojska. 3) Jan Královec. 4) Svojše ze Zahrádky. 5) Zikmund z Vranova, polní hejtman táborský. 6) Ondřej Keřský. 7) srv. Palacký, Děj. III. 3, 145. 8) vév. Albrecht.

Strana 171
Č. 244—247: 9. dubna—29. května 1434. 171 království našich uherského etc. v XLVIII, římského v XXIIII, českého v XIIII. a ciesařství v prvniem létě. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slick, cancellarius. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečet odpadla. 245. V Brucku, 13. května 1434. Cisař Zikmund posílá k nejvyššímu kancléři Kašparovi Šlikovi posla, který přinesl zprávy od Oldřicha z Rosenberka („ex cuius relatibus collegimus ipsum d. de Rosis adhuc a nobis pro gencium suarum levacione, cum quibus gentibus cam- pisantibus contra Hussitas nobis adherentibus se iungere debeat, pecunias exspec- tare“); žádá, aby ho uvedl k papežskému legátu a ze všech sil se přičinil, aby se poslu dostalo u koncilu dobrého a rychlého vyřízení. Palacký, UB. II, 411 č. 909 (z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). — RI. XI, 10441. — Schmidt, Studien u. Mitteil. aus dem Benedikt. u. Cisterc. Orden 22 (1911), 611 č. 68 (reg.). 246. Ve Vimperku, 14. května 1434. Čáslav ze Sulejovic a na Vimperce činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do sv. Václava; výpověď do dvou neděl na Krumlov, „s takúžto však výmluvú, jestliže bych já s svými lidmi Sirotkóm, kterýž polem ležie, anebo-li jich pomocníkóm ku pomoci byl, tehdy aby tomuto příměří, kteréž s svrchupsaným věřitelem mým mám, o ta záštie, kteráž jsú mezi námi, škodno nebylo nižádnú věcí.“ Svědčí: Jan Kosoř a Bohuslav, bratři z Malovic, Jan z Drahonic na Novosedlech, Janek ze Sedlce. — Dán 1. 1434 ten pátek před Letnicemi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 346, or. pap.; 5 přit. pečetí odpadlo. AC. III, 510 č. 313 (reg.). 247. V Basileji, 29. května 1434. Julian Caesarini, kard. sv. Anděla, legát papežský, Oldřichovi z Rožmberka: bude zpraven o vůli koncilu poslem a též listy papež. auditora; aby nyní užil příležitosti k osvobození království Českého a zjednání míru v něm. 22*

Strana 172
172 Č. 247—248: 29. května — 3. června 1434. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 347, or. pap. AČ. XXI, 282 č. 13. Magnifice et generose domine! Pridie per quendam familiarem domini abbatis de Altovado" rescripsimus vobis; nunc ipso revertente non opus est multa scribere, ipse enim viva voce referet bonam voluntatem sacri concilii et nostram ad pacem incliti regni Bohemie et ad bonum et honorem vestrum. Eciam infra paucos dies mittetur per sacrum concilium dominus auditor? ad serenissimum dominum impera- torem, qui iam debet esse in Ulma propter convencionem faciendam cum principibus et communitatibus Alamanie;" per literas postea ipsius domini auditoris, qui postea progredietur ulterius, Vestra Magnificencia reddetur plene de omnibus informata. Hortamur vos, ut totis viribus ad liberandum tam nobile regnum et patriam pro- priam una cum aliis fidelibus insurgere velitis; nunc tempus advenit, quo pristine libertati et sancte paci et quieti inclita Bohemia restitui faciliter potest. Non per- mittatis oportunitatem, quam Deus vobis nunc offert, in cassum preterire; sacrum concilium, sicut hactenus laboravit, ita semper et continue pro pace et tranquilitate ipsius incliti regni laborare intendit. Si quidem possumus vobis gratum agere, placeat intimare nobis, et pro viribus execucioni demandare curabimus. Valete in Domino Datum Basilee die XXVIIII° Maii MCCCCXXXIIII°. feliciter. J. cardinalis s. Angeli, apostolice sedis legatus. Na rubu: Magnifico et generoso militi, domino Ulrico de Rosemberg, amico nostro precarissimo. Pečeť odpadla. 248. V Ulmu, 3. června 1434. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: chce přijeti do Čech na žádost pánů a posílá k nim Půtu z Častolovic a Arnošta z Vlašimě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 348, or. pap. AČ. I, 39 č. 45. — Palacký, UB. II, 418 č. 914. — RI. XI, 10467. Zigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. 1) Byl to nejspíše týž posel, kterého doporučil císař kancléři Šlikovi, srv. č. 245. 2) Jan Palomar. 3) viz Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV, 228 a d. 4) před bitvou u Lipan, viz Palacký Děj. III. 3, 145 a d.

Strana 173
Č. 248—250: 3. června — 30. září 1434. 173 Urozený věrný milý! Tvým listóm nám nynie poslaným! sme dobře srozuměli a veselí sme tiem, že sě pánóm dobře vede. A jakožť od nich na nás žádáno jest, abychme sě k Čechám pro ty věci přiblížili: věz, že pro dobré a počestné té coruny to rádi učiniti chcme, i všecko, což móžem, jestli jedno k čemu. A na to ku pánóm a zvlášče k tobě posieláme urozené věrné naše milé Puotu z Častolovic a Arnešta z Vlašimě, kteří zjitra bohdá odsud vyjedú upřímo k tobě a dále ku pánóm;2 a ti tě našeho úmysla úplně zpravie. Dán v Ulmu ve čtvrtek před s. Bonifacií, let královstvie našich uherského v XLVIII, římského v XXIIII, českého ve XIIII. a ciesař- stvie v druhém létě. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slik, cancellarius. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 249. V Řezně, 28. září 1434. Oldřich z Rožmberka jest spolu s jinými uveden jako svědek na zástavní listině císaře Zikmunda pro kancléře Kašpara Šlika. RI. XI, 10848. 250. V Řezně, 30. září 1434. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby zboží Protivínské připojil ke Zví- kovu a držel, pokud ho nepostoupí králi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Protivin IA“ No. 25, or. perg. Schmidt, MVGDB. XXXII, 322 (reg.). — RI. XI, 10874 („Fälschung“). — Sedláček, Zbytky register král. 181 č. 1311. 1) Listy ty se nezachovaly. 2) totiž do Prahy na sněm ke dni sv. Jana (24. června), kde byl Oldřich jedním ze zástupců císařových; srv. Aschbach, Gesch. K. Sigmunds IV., 250, dále Palacký, Děj. III. 3, 161 a d., prameny udány tamže 163 v pozn.; Tomek, Děj. Prahy IV2, 649 a d. Po marném vyjednávání na tomto sněmu došlo k jednání na sjezdu v Řezně v srpnu t. r. mezi posly českými, legáty koncilu, císařem a pány katolickými; viz Palacký, tamže 163 a d., Tomek, tamže 651 a d. Také Oldřich z R. byl tu přítomen a činně se účastnil jednání, nabízeje legátům koncilu svou pomoc proti Čechům podobojí, dostane-li se mu dostatečné peněžité pomoci (Palacký, tamže 166). Ještě v březnu a květnu 1435 vyjednával Oldřich podobně prostřednictvím opata vyšebrod- ského Zikmunda (srv. Monum. concil. gener. saec. XV. I, 527, 544, též níže č. 257 a 270); v srpnu t. r. dostalo se mu pomoci v částce 600 zl., viz Mon. concil. I, 615, Palacký, Děj. III. 3, 187.

Strana 174
174 Č. 250—251: 30. září—18. října 1434. Proti pochybnostem V. Schmidta, Die Fälschung von Kaiser- und Königsurkunden durch Ulrich von Rosenberg, MVGDB. XXXIII (1895), 198 o pravosti listiny viz Mareš, Padělané diplomy rožmberské, ČČH. I, 378; srv. též Sedláček, Hrady VII, 236. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto, graciam nostram cesaream et omne bonum. Nobilis fidelis dilecte. Informati, quod bona in Protiwin castro nostro Zwiekow bene adiacent, que pridem Hayko iam defunctus possedit, et quod illa bona prefato castro commode servire poterunt, volu- mus, ut te de ipsis et pertinenciis suis intromittas, usus eorum ad castrum predictum convertendo et illa bona possidendo, quousque nobis aut successoribus nostris de castro Zwiekow condescenderis, salvis tamen semper iuribus quorumlibet aliorum, quibus preiudicare nolumus quomodolibet in premissis. Datum Ratispone sub appenso imperiali nostro sigillo anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo quarto, in die sancti Jeronimi doctoris eximii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XLVIII°, Romanorum XXV, Bohemie quintodecimo, imperii vero secundo. Ad mandatum domini imperatoris Caspar Sligk miles, cancellarius. Na perg. proužcích přivěšena menší pečet cisaře Zikmunda. — Na rubu písmem 15. stol.: list na Protiwin. 251. V Krumlově, 18. října 1434. Zdeněk z Rožmitálu vyznává, že jest vězněm Oldřicha z Rožmberka, a slibuje, že se postavi, kamkoliv mu bude rozkázáno. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 349, or. perg. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 27 č. 105 (reg.). Já Sdeněk z Rožmitála vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsem slíbil a mocí listu tohoto slibuji pravé vězenie uroz. pánu p. Oldřichovi z Rosenberka a mám a slibuji sě pode ctí a pod věrú postaviti na Crumlově, na Helffenburce, na Zviekově nebo na Třeboni do jednoho z těch zámkuov mně rozkázaného a to u velicě jistbě v moc páně Oldřichovu z Rosenberka a jeho úředníkuov, kteří nynie jsú nebo potom budú na svrchupsaných zámciech jeho volí posazeni; a to když by mi moji věřící čtyři neděle napřed dali věděti poslem nebo listem, tehdy sě mám a slibuji postaviti, jakož svrchu psáno, pod slibem nahoře- psaným. A jestliže by který zámek jmenovaný ztracen byl anebo všichni, jehož pane 1) Jan Hájek z Hodětina, purkrabí protivinský (viz Sedláček, Hrady VII, 236).

Strana 175
Č. 251—253: 18. října—4. listopadu 1434. 175 bože stráže buď, tehda na jiném hradě, kterýž mně menován bude v sedmi mílech od Crumlova, a mě obeslali listem nebo poslem, dadúc mně čtyři neděle napřed věděti, tu sě mám a slibuji postaviti pod týmž slibem, jakož na svrchupsaných zámciech. A jestliže bych kam jat byl prve než bych sě postavil, jakož svrchu psáno, a že by to vězenie mně ku pomoci nebylo, tak že bych prost nechodil než seděl, jakož na vězně slušie, tehdy proto cti a viery nemám ztratiti. A kdyžbychkoli vyšel z toho vězenie a neseděl, tehdy ve čtyřech neděléch mám a slibuji sě postaviti, jakož jest nahoře psáno. A z toho vězenie nižádným obyčejem ani chytrostí kterú, což by mi kto mohl anebo já sám chtěl vymysliti ku pomoci, ani kterú výmluvú nemám ani chci prázden býti, dokudž by mne věřitel mój, svoboden a mocen sebe sám jsa, dobrovolně z úst před dobrými lidmi nepropustil a listu tohoto mého zasě nevrátil. A také slibuji pode ctí a pod věrú mého věřitele svrchupsaného, služebníkóv ani jeho poddaných, dokudž jsem v tom vězení, nic zlého o nich nemluviti ani činiti a to žádnú věcí strojiti ani jednati. Tomu na pevnost svú jsem pečet přivěsil a prosil jsem slovutných panoší Matěje Višni z Větřnie, Chvala z Chmelného a Marqwarta z Bukšic, kteříž jsú věcem svrchupsaným na svědomie své pečeti a k mé prozbě přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého čtvrtého, ten pondělí po světým Havle. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) z černého vosku, štit rozčtvrcený, v prvním a čtvrtem poli kančí hlava, v druhém lev, ve třetím střela, nad helmou kančí hlava; nápis: S- zdenkonis de rozmytal: 2) Matěje z Větřní, popis viz u č. 102. 3) Chvala z Chmelného, popis viz u č. 211. 4) Markvarta z Bukšic, popis viz u č. 137. 252. V Bechyni, 24. října 1434. Jan Bleh z Těšnice činí příměří s Oldřichem z Rožmberka. Výpověď do dvou neděl. Opravce Jan z Drahonic na Novosedlech. — Dán na Bechyni 1. 1434 tu ne- děli před sv. Šimonem a Juda. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 350, or. pap., pečeť odpadla. AČ. III, 511 č. 230 (reg.). 253. Na Husi, 4. listopadu 1434. Jan Smil z Křemže a na Husi čini příměří s Oldřichem z Rožmberka. Výpo- věď do týdne na Krumlov. Opravce: Jan Stebňák z Čichtic. — Dán na Husi 1. 1434 ten čtvrtek po Všech svatých. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 o, or. pap. s přit. pečetí Jana Smila z Křemže, popis viz u č. 90.

Strana 176
176 254. Č. 254—255: 10.—22. prosince 1434. 10. prosince 1434. Jan z Janovic na Pajrece činí příměří s Oldřichem z Rožmberka do příštího masopustu (7. února). Opravce: Warlaich Iz Bubna], týž svědčí. — Dán anno Do- mini 1434 feria VI. post Nicolai. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 351, souč. opis. AČ. III, 305 č. 29. — Není dokladů, zda nabyl tento přiměřný list platnosti. Originál jeho poslal Jan z Janovic Warlaichovi z Bubna s tímto listem: Uroz. panoši Warleichovi z Bubna, přieteli milému. Služba má napřed, urozený přieteli milý! Jakož si mi psal o příměřie, teďť list na příměřie posielám svój, a zjednaj mi takýž ode pána ve dvú nedělí, ať položí jej u tebe, a chovaj obú. Pakli by se pánu ne- zdálo takýž položiti, ale probodni mój. A když mi dáš dvě neděli napřed věděti, tehdy já přijedu, kamž mi kážeš, když mě páně Milost gleituje přede vší královú stranú. A prosím tebe, milý přieteli, přitiskni svú pečeť podlé mne na svědomie. Dat. feria VI. post Nicolai. Jan z Janovic sed. na Pajrece. — Souč. opis tamže. — AČ. III, 305 č. 29. 255. V Basileji, 22. prosince 1434. Legát papežský Julian Caesarini, kard. sv. Anděla, povoluje Oldřichovi z Rožm- berka, a jeho manželce přenosný oltář. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 2 č. 12, or. perg. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 27 č. 108 (reg.). Julianus, miseracione divina sancte Romane ecclesie s. Angeli dyaconus cardi- nalis, in Germania apostolice sedis legatus, dilectis nobis in Christo nobili viro Ulrico de Rosenberg, baroni regni Bohemie, et eius uxori' salutem in Domino. Sincere devocionis affectus, quem ad nos et Romanam geritis ecclesiam, non indigne mere- tur, ut peticionibus vestris, illis presertim, quas ex devocionis fervore prodire con- spicimus, quantum cum deo possumus, favorabiliter annuamus. Hinc est, quod nos devotis vestris supplicacionibus inclinati, ut liceat vobis habere altare portatile cum debita reverencia et honore, super quo in locis ad hoc congruentibus et honestis possitis missam et alia divina officia per proprium vel alium sacerdotem ydoneum sine iuris alieni preiudicio in vestra et familiarium vestrorum domesticorum presen- cia facere celebrari, devocioni vestre tenore presencium indulgemus. Datum Basilee die XXIIa Decembris anno Domini millesimo CCCCXXXIIII, indicione XIIa, ponti- ficatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Eugenii divina provi- dencia pape quarti anno quarto. Na ohbu: Jo. Suzeler. Přivěšena pečet kard. Juliana Caesariniho. 1) Kateřina z Vartenberka.

Strana 177
Č. 256—257: 23. pros. 1434—7. ledna 1435. 177 256. V Basileji, 23. prosince 1434. Jan Stojkovič z Dubrovníka Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že pro pří- lišnou zaměstnanost nemohl dosud jednati s jeho posly v Basileji; prosí ho, aby mu vše svěřil a že se přičiní o splnění jeho přání. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 353, or. pap. AČ. XXI, 283 č. 14. Magnifice et generose domine, post debitam recommendacionem. Gavisus fui plurimum de adventu ambasiatorum! vestrorum, quos huc misistis, et eos respectu dominacionis vestre libentissime vidi ac cum eis multis vicibus fui, non tamen tantum, quantum desiderabam. Tante enim occupaciones,“ quibus dietim detineor, quod facere non potui eis illam societatem, quam facere teneor intuitu vestri. Unde supplico, quod dominacio vestra me excusatum habeat. Pro qua, si quid hic facere possum, rogo, ut mihi audacter scribatis et omnia commitatis, quia totis viribus pro- dominacione vestra operari conabor, ut votis et desideriis vestris satisfaciam, paratis- simus semper ad queque vobis grata. Valete feliciter. Datum Basilee die XXIII. Decembris MCCCCXXXIIII°. Vester totus magister Johannes de Ragusio, ordinis Predicatorum. Na rubu: Magnifico et generoso domino, d. Ulrico de Rosemberg, domino meo honorandissimo. Pečeť odpadla. 257. V Basileji, 7. ledna 1435. Kardinál Julian Caesarini Oldřichovi z Rožmberka: koncil se rozhodl na žádost císařovu poslati k němu posly, kteří i Oldřichovi podají zprávy; prosí ho, aby i dále jako dosud pracoval na obranu víry katolické. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 354, or. pap. Palacký, UB. II, 434 č. 930. — Schmidt, Stud. u. Mitteil. aus d. Benedikt. u. Cisterc. Orden 22 (1901), 611 č. 70 (reg.). a) tak or., dopln „sunt“. 1) Byli to Mikuláš, bakalář svob. umění, a Jan, kancléř Oldřichův, pro něž žádal koncil od Ludvíka Bavorského glejt k návratu do Čech (1434 pros. 22, Třeboň. archiv, Hist. 352; Schmidt- Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 27 č. 109, reg.). 23

Strana 178
178 Č. 257—258: 7.—27. ledna 1435. Magnifice et generose domine! Retinuimus d. abbatem de Altovado! usque nunc, ut possemus vobis aliquid certi nunciare. Pridie2 serenissimus d. imperator jocundas literas scripsit sacro concilio de bona disposicione negociorum incliti regni Bohemie, requirens sacrum concilium, ut notabilem ambasiatam ad Suam Majestatem destinaret, ulterius, prout opus esset, cum eo progressuram. Unde sacrum concilium decrevit in continenti mittere oratores suos,' videlicet d. episcopum Constanciensem," d. auditorem,' Mag. Martinum" decanum Turonensem, ambasiatorem d. regis Francie, d. Thilimanum, prepositum s. Floriani de Confluencia, Mag. Aegidium Carlerii, deca- num Cameracensem, et Mag. Thomam de Vienna,' qui procul dubio circa medium mensis Februarii apud d. imperatorem constituti erunt. Et quia ipsi domini ambasia- tores plene de omnibus Vram Magnificenciam informabunt, ideo non opus est pro nunc aliud scribere. Et licet supervacuum sit: deprecamur tamen Vram Magnificen- ciam, ut sicut hactenus viriliter ac diligenter pro defensione fidei catholice laboravit, ita, sicut speramus, velit continuare: quoniam speramus cito fieri finem tantarum discordiarum et omnia in pace quiescent; de quo Magn. Vra super omnes maiorem gloriam et laudem obtinebit. Offerimus nos semper promtos et paratos ad omnia vobis grata et beneplacita. Datum Basilee die VII. Januarii MCCCCXXXV°. J. cardinalis s. Angeli, apost. sedis legatus. Na rubu: Magnifico et generoso viro, d. Ulrico de Rosis, amico nostro precarissimo. Pečeť odpadla. 258. Ve Vídni, 27. ledna 1435. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby se strojil ke sjezdu v Brně, kde vedle jednáni o upokojení země promluví s ním i o jiných věcech; přijedou poslové od koncilu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 355, or. pap. AČ. I, 39 č. 46. — Palacký, UB. II, 438 č. 935 (reg.). — RI. XI, 11015. Zigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. 1) Zikmund Pirchan, opat vyšebrodský (v l. 1426—cca 1442), viz Pangerl, UB. d. Cist. Stiftes Hohenfurt (FRA. 2, XXIII) 476. 2) 6. ledna. 3) srv. odpověď koncilu z 8. ledna u Palackého, UB. II, 436 č. 932; Monum. concil. gener. saec. XV, I. 524, 623, 634—5, 745. 4) Filibert, biskup v Coutances. 5) Jan Palomar. 6) M. Martin Berruerův. 7) M. Tomáš Ebendorfer z Haselbachu.

Strana 179
Č. 258—259: 27.—31. ledna 1435. 179 Urozený věrný milý! Psaní tvémul o některých běziech, jenž sě nynie v Čechách dějí, vděčni jsúc i o tvých věcech dobře srozuměvše, však u jasného kněze Albrechta Rakúského, syna našeho milého, nynie u Viedni2 s králem bosenským“ a s mnohými jinými biskupy, kniežaty, hrabiemi a pány, jenž sě tu k nám sjeli, pilnými věcmi jsúc zaneprázdněni, tobě na každý kus oblášče nynie odpovědi dáti nemóžem. Protož od tebe žádáme, aby sě k tomu strojil, zvěda, když bychom najprvé v Brně“ byli, kdež jiní páni, zemané i města z Čech k nám přijeti mají, k tomu času také přijel, abychom s tvú a jiných pánóv českých, věrných našich milých, radú o prospěch obecný a o upokojenie té našie coruny České sě ustanoviece, to jednati a dále i s tebú o jiné věci rozmluviti mohli, jakožto pán tvój milostivý. A dáváme věděti, že včera nám listové přineseni od svatého concilium,“ že jich poslové s plnú mocí u nás budú na prostřed měsiece ledna příštieho k zavření slavnému českých věcí. Dán u Viedni ve čtvrtek po hodu sv. Pavla na vieru obrácenie, let království našich uherského etc. v XLVIII, římského v XXV, českého v XV. a ciesařstvie v druhém létě. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slik miles, cancellarius. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 259. Ve Vídni, 31. ledna 1435. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: nyní nemůže mu pomoci; žádá opět, aby přijel na sjezd v Brně. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 356, or. pap. AČ. I, 40 č. 47. — Palacký, UB. II, 439 č. 936 (reg.). — RI. XI, 11017. Zigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému listu, kterýs nám nynie po Zigmundovi“ poslal, v kterémž nám také píšeš o pomoci, a kterak sě u válce držeti máš etc., dobře sme srozuměli. A na to věděti dáváme, že jsme nynie s králem bosenským' sem 1) List ten se nezachoval. 2) srv. Aschbach, Gesch. K. Sigmund's IV, 310 a d. 3) Twrdko, viz Aschbach, tamže. 4) o sjezdu v Brně viz Palacký, Děj. III. 3, 177 a d. 5) srv. pozn. 3 na str. 178. 6) Zikmund, opat vyšebrodský, srv. pozn. 1 na str. 178. 7) list ten se nezachoval; srv. Monum. concil. gener. saec. XV. I, 527 a výše pozn. 2 na str. 173. 23*

Strana 180
180 Č. 259—261: 31. ledna — 19. února 1435. přijeli naši dceru ohlédati. I připadlo na nás vyplacenie těch zámkuov, kteréž Čechové v Uhřiech drželi, tak že sme musěli několiko dní zde zmeškati; velmi těžce i s velikú škodú s pomocí syna našeho? něco sme peněz dobyli, tak že nejsme spósobeni nynie tobě pomoci, jakož bychom rádi učinili, bychom byli mohli. Než jakož nám nynie svaté concilium psalo,“ že jich poslové s plnú mocí v prostředku měsiece ledna u nás budú k dokonání těch věcí počatých, jakož sme pak ty listy i také Mathiáše s Karlšteina, kterýž jest sám v Bazli byl, s tiem ku pánóm etc. na ten sněm do Prahy“ poslali; a máme za to, že sě bez pochybenie v Brně“ sjedem a velmi v krátce, žádajíce od tebe pilně a snažně, aby také osobně tu k nám přijel a tu radil k obecnému dobrému, jakož tobě také to příslušie. A my také s tebú o tvé věci kteréžkolivěk milostivě rozmluvíme a proti tobě sě ukážem jako pán milostivý. Dán u Viedni v ponděli před Hromnicemi, let královstvích našich uherského etc. v XLVIII, římského v XXV, českého v XV. a ciesařstvie v druhém létě. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slick, cancellarius. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. Pečet odpadla. 260. V Krumlově, 3. února 1435. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Deštné, uprázdněnému úmrtím faráře Mikuláše, Mikuláše z Deštné. Emler, Libri confirm. X, 250. — Tadra, Formulář kanceláře Rožmberské, Věstník Kr. uč. spol. nauk 1890, 256 (zkráceně). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 27 č. 110 (reg.). 261. V Bratislavě, 19. února 1435. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: lituje škody, kterou Oldřich utrpěl; na sjezdu v Brně přičini se mu o pomoc. AČ. I, 41 č. 48 (z orig. ve Schwarzenb archivu v Třeboni, nyní ztraceného). — Palacký, UB. II, 439 č. 937 (reg.). — RI. XI, 11062. 1) srv. Palacký, Děj. III. 3, 169. 2) Albrecht Rakouský. 3) viz Palacký, UB. II, 436 č. 932; srv. výše v č. 257 a 258. 4) Matiáš z Karlštejna, posel císařův; viz Monum. concil. gener. saec. XV, I, 527. 5) sněm v Praze byl vypsán v únoru a začat v březnu r. 1435; srv. Palacký, Děj. III. 3, 175 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 668 a d. 6) o sjezdu v Brně, jehož se Oldřich z Rožmberka účastnil, viz Palacký, tamže 177 a d., Tomek, tamže 675 a d.

Strana 181
Č. 261—262: 19. února 1435. 181 Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tvému sme listu dobře srozuměli a za jisté to měj, že nám té tvé škody tak žel jest, jako by sě nám samiem stala. A jakož žádáš po- moci etc., psali sme dřéve, že bohdá vskóře v Brně budem a tu s námi budú legáti s. koncilium i také poslové z Čech, a ufáme, že v dobrý konec uhodíme. A tu také rozmluvíme a snažnost pilnú přičiníme, aby sě i tobě i jiným našim věrným pomoc statečná stala, dávajíce věděti, že, pánu bohu děkujíc, zdrávi jsme; a by ty sě také dobře jměl ve všech věcech, to bychme rádi slyšali. Dán v Preš- purce tu sobotu před s. Petrem ad cathedram, let království našich uherského etc. ve XLVIII, římského ve XXV, českého v XV. a ciesařstvie v druhém létě. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slick, cancellarius. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 262. V Bratislavě, 19. února 11435]. Arnošt z Vlašimě Oldřichovi z Rožmberka: lituje jeho škody a vypálení Soběslavě Táborskými; o pomoci mluvil již s císařem. AČ. III, 10 č. 10 (z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). — Palacký, UB. II, 439 č. 938 (reg.). Služba má TM“, urozený pane a přieteli milý! Jakožs Cies. M“ psal“ o škodě, kterúžť sú Táboři učinili a že by Soběslav vypálili: tohoť jest JM“ srdečně žel i nám všem, mně, p. Puotovi,“ p. Michalovi. Neb to buoh vie, žeť bychme tak mnoho dobrého přáli, jakožto sami sobě. A o té pomoci, jakož píšeš, milý pane, o toť sem s JMť pilně mluvil a JM' milostivě mluví, že chce vždy učiniti jako milostivý pán; a v Brněť bohdá skuoro miení býti a úplně sě naději, že tu s JM“ konečně uhodí. Datum Press- A v čemť vám poslúžiti mohu, chutně rač kázati, chciť rád učiniti. burg sabbato ante Petri. Arnošt z Vlašimě. Nobili domino, d. Ulrico de Rosemberg, amico carissimo, hec pagina presentetur. 1) List ten se nezachoval. 2) bylo to dobyti a vypálení Soběslavě Tábory, srv. níže č. 262; Tomek, Děj. Prahy IV2, 671. 3) srv. pozn. 7 na str. 179. 4) na sjezdu v Brně; srv. výše č. 259. 5) list ten se nezachoval; srv. výše č. 261. 6) Půta z Častolovic. 7) srv. č. 259 a 261.

Strana 182
182 Č. 263—267: 23. února — 22. března 1435. 263. 23. února 1435. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Stropnici, uprázdněnému smrtí Ondřejovou, Diviše, benediktina břevnovského. Emler, Libri confirm. X, 239. 264. ſpo 23. únoru 1435./1 Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Stropnici, uprázdněnému resignací faráře Diviše, Jana z Přídola. Tadra, Formulář kanceláře Rožmberské, Věstník Kr. uč. spol. nauk 1890, 256. 265. V Krumlově, 12. března 1435. Oldřich z Rožmberka spolu s Markvartem z Bukšic a Libuněm z Dubé jest uveden jako svědek na listině, jíž Oldřich Žestovec z Kropšláku postoupil své — dědictví ve Světví a Kropšláku Erazimovi z Michnic a Jankovi Žestovcovi. (v sobotu den sv. Řehoře). Praha, archiv ministerstva vnitra: Desky dvorské XV, 211. AČ. III, 511 č. 324 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 28 č. 112 (reg.). 266. 22. března 1435. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby ke kostelu v Benešově byl dosazen Křišťan, dříve farář v Hořicích. Emler, Libri confirm. X, 244. — Srv. č. 267. 267. 22. března 1435. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby ke kostelu v Hořicích byl dosazen Jan, dříve farář v Benešově. Emler, Libri confirm. X, 244. — Srv. č. 266. 1) srv. č. 263.

Strana 183
Č. 268: 29. března 1435. 183 268. 29. března 1435. Oldřich z Rožmberka prodává Kateřině Jehlové od Hory a jejímu synu Prokopovi dvacet kop platu ročního ve vsi Homolech. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 1 AB č. 9, souč. opis. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 27 č. 111 (reg. s datem 8. března). My Oldřich z Rozenberga vyznáváme tiemto listem obecně, ktož jej uzřie anebo čtúce uslyšie, že s naším dobrým rozmyslem prodali sme a mocí listu tohoto pro- dáváme dvadceti kop platu ročnieho ve vsi celé v Homolách, jenž osmnácte lánóv dědin zadrží, na lidech tu osedlých, kteréžto X kop bez VIII a puol groše na svatého Jiřie mají dáti a tolikéž na svatého Havla? a tak na každý rok platiti opatrné ženě paní Katheřině Jehlové od Hory a Prokopovi, synu jejiemu vlastniemu, i jich budúcím se vším panstvím, s lúkami, s potoky, s chrastmi, pastvami, vinnami,“ odúmrti i se všemi jinými požitky, jakož sme sami držali a požívali, tu sobě ani svým budúcím shola nic nezuostavujíce, za puol páta sta zlatých, za jedenácte zlatých dobrých uherských dobře vážených a za čtrnádcte grošóv, které sme zlaté od nie vzeli úplně a docela, každý v šestmecietma grošóv počítajíce; a jestliže by při času od- kúpenie zlatý toliko neplatily, tehda máme jim přidati groši dobrými střiebrnými tak, aby sě počet dvú stú kop docela vyplnil, takově na odkúpenie od dánie listu tohoto až za tři léta. A kdyžkolivěk v těch třech letech napředpsaným věřitelóm našim svrchupsané penieze dáme, před kterýmžkolivěk svatým Jiřie neb svatým Havle čtvrt léta napřed, tehdy toho platu i s úrokem mají nám postúpiti; pakli po svatém Jiřie neb po svatým Havle, tehda bez úroka mají postúpiti. A my Matěj Višně z Větřnie, Chval z Chmelného, Vaněk z Radenína, v ta doba purgrabie na Crumlově, Brus s Zahrádky, v tu chvíli hajtman na Třeboni, Mikulášek Přiešek z Češtic a Odolen z Komářic, rukojmie a zprávce s ním i zaň, všickni rukú společnú a nerozdílnú, beze všie zlé lsti slibujem často jmenované paní Katheřině a Proco- povi, synu jejiemu, i jich budúcím ten napředpsaný plat očistiti, osvoboditi a zpraviti přede všemi věnny, před sirotky i před všelikakými zápisy i obecně před každým člověkem, kteréhož by kolivěk řádu neb stavu byl, světského neboli duchovnieho. Také jestliže bychom toho platu v těch třech letech neodkúpili, tehdy máme a slibujem jim ten plat, když by řádové v zemi šli, prvnie, nebo beze lsti druhé, neb konečně třetie suché dny ve dcky zemské vložiti a zpraviti ku pravému dědictvie tak, jakož jest řád a obyčej země České. Pakli by desk zemských nebylo, tehdy slibujem věřitelóm našim ten plat tak zpraviti a utvrditi, jakož v ty časy páni a zemané země České sobě budú tvrze a zápisy k zprávě dědin dělati. Pakli bychom toho a) tak rk., opsáno chybně snad z „pastvinami“. 1) 23. dubna. 2) 16. října.

Strana 184
184 Č. 268—269: 29. března — 25. dubna 1435. A pro lepšie všeho, což napřed psáno jest, neučinili atd. Ležení v Budějovicích. bezpečenstvie a jistotu my jistec i rukojmie své vlastní pečeti s dobrú volí i s při- znáním přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého pátého, ten úterý po středopostí. 269. V Šaumburku, 25. dubna 1435. Jan st. hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: aby poslal jednoho ze své rady k roku, na kterém se má jednati o sporu mezi Janem ze Šaumburka a arcibiskupem salcpurským. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. v. Schaunberg, or. pap. Edler lieber sweher, unser freuntlich dienst wisset bevor. Als ir uns iez ge- schriben und des vom Neuhaus," auch des von Salczburg,? brief und abgeschrift und eur antwurt darauf zugeschikt habt, haben wir vernomen und danken euer freuntschaft eurs guten willen, domit ir in den sachen von unsern wegen gemueet seit, mit ganzem fleiz. Und lassen eu wissen, das uns der von Salczburg in unserm rechten erb merkleich irrung und enzihen getan hat wider altes herchomen und wider unser besigelt brif und urkund, so wir darumb haben, als ir derselbn unserr gerechtikait, auch der artikl der ingriff, so uns von dem pischof und den seinen dawider sind ergangen, mit abschriften eu in unsern briefen vor zugesant, gueten tail wol underweiset seit. So hat auch eur freuntschaft an unserem vodern schreiben wol verstanden solich verlassen, so der techant zu Passaw am nagsten zu Lincz mit uns getan hat, in dem der bischof von Salczburg als nu mit seinem rechtpreten solich zug fur sich nimbt, dem uns also wider unser gerechtikait, so wir haben, swer und nicht fuegleichen were nachzegeen. Doch wie darumb [sei], so haben wir durch merers gelimphen willen mit demselben bischof solich wege noch fur uns genomen und eins tags uberainechomen, den wir bedenhalben personleich miteinan- der besuchen sollen, als ir an der abgeschrift hieinne ligend auch vernemen werdet. Darauf wir eur freuntschaft bitten in ganzem fleisse, ir wellet uns zu demselben tag eur rete ainen durch gruntleicherr underweisung willen schiken. So haben wir dem von Neuhaus sunder geschribn und gebeten, uns darauf mit der seinen ainem auch also beigestentig ze sein. Das wellen wir umb eur freuntschaft in solichen Geben zu Schawnberg an montag oder merern sachen willicleich gern verdienen. sand Marcus tag ewangeliste, anno etc. XXXVt. Johanns grave zu Schawnberg der Elter. 1) Menhart z Hradce. 2) Jan z Reisbergu, arcib. salepurský. 3) dotčené listy se neza- chovaly.

Strana 185
Č. 269—274: 25. dubna — 23. června 1435. 185 Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher, hern Ulreichen von Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 270. [před 7. květnem 1435. Oldřich z Rožmberka koncilu Basilejskému: žádost za pomoc 3.000 zlatých uherských. Zminka v Monum. concil. gener. saec. XV. I, 544. — Srv. výše pozn. 2 na str. 173. 271. 27. května 1435. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby na kaplanství při kostele v Krumlově byl dosazen Jan, dříve farář v Lišově. Emler, Libri confirm. X, 247. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 29 č. 116 (reg.). 272. 27. května 1435. Se souhlasem Oldřicha z Rožmberka dosazen byl k oltáři P. Marie v Újezdě Alexius, dříve farář v Rožmitále. Emler, Libri confirm. X, 248. — Srv. č. 273. 273. 27. května 1435. Oldřich z Rožmberka souhlasil, aby ke kostelu v Rožmitále byl dosazen Jakub, dříve rektor oltáře P. Marie v Ujezdě. Emler, Libri confirm. X, 248. — Srv. č. 272. 274. 23. června 1435. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Deštné, uprázdněnému smrtí Miku- lášovou, Mikuláše z Deštné, oltářníka sv. Bartoloměje v kostele ve Znojmě. Emler, Libri confirm. X, 250. 24

Strana 186
186 Č. 275—276: I1. září — 5. října 1435. 275. V Trnavě, 11. září 1435. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: projevuje radost z porážky Husitů; vzkáže po p. Alšovi i jiným pánům, aby mu pomáhali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 357, or. pap. AČ. I, 41 č. 49. — Palacký, UB. II, 448 č. 947 (reg.). — RI. XI, 11182. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše, uherský, český etc. král. Urozený zvláštní náš věrný milý! Tvému listu jsme dobře srozuměli, a o tom poražení nepřátel našich a tvých i té země,2 dřieve než nás list tvój došel, slyšeli jsme. A z toho zvláštnie utěšenie jmajíce, bohu děkujem, žeť jest ráčil dáti pomoc svú. A věříme, což na tobě jest, že dále pracovati budeš, což by bylo ku poctivému a dobrému té země. A k tomu ať by i jiní páni pomocni byli, po p. Alšovi“ jim s pilností vzkážem, i také o jiných věcech, na čemž s ním zuostanem, psáti budem. Neb tebe v těch ani v jiných věcech zapomenúti nemieníme, jakožto zvláštnieho věrného milého. Datum Tirnavie die dominico proximo post festum Nativitatis b. Marie virginis gloriose, anno Domini MCCCCXXXV°, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XL nono, Romanorum vigesimo quinto, Bohemie XVIt, imperii vero tercio. Ad relacionem d. Arnesti de Wlassim. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozenberka, věrnému nám zvláštně milému. Přitištěna krytá pečet. 276. 5. října 1435. Oldřich z Rožmberka prodává Albrechtovi z Vydří a Markétě z Vlčetína 20 kop platu ročního ve vsi Svinech za 200 kop grošů. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 A« č. 127, současný opis. My Oldřich z Rozmberka vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že jsme prodali a mocí tohoto listu prodáváme na našich 1) List ten se nezachoval. 2) Oldřich z Rožmberka a jiní páni, porazivše Tábory u Křeče nedaleko Černovic, zmařili jejich plán sebrati se polem u Nymburka; viz Březan, ČČM. 1828 IV, 57; srv. Tomek, Děj. Prahy IV2, 688. 3) Aleš Holický ze Šternberka.

Strana 187
Č. 276: 5. října 1435. 187 vlastních a svobodných dědinách ve vsi v Svinech dvadceti kop platu ročnieho na lidech vdolepsaných: najprve na Maršovi Petrákovi, s lánu platí po jednú šest a padesát gr. a druhé tolikéž, na Šavlovi, s polulánu platí po jednú osmmezcietma gr. a druhé tolikéž; na Jiešíkovi, stvrti“ platí po jednú čtrnádcte gr. a druhé tolikéž; na Chymrovi, ze čtvrti platí po jednú čtrnádcte gr. a druhé tolikéž; na Beranci, z dvú lánú platí po jednú dvě kopě grošóv bez osmi gr. a druhé tolikéž; na Ščepánovi, s lánu platí po jednú šest a padesát gr. a druhé tolikéž; na Onšovi, ze tří čtvrti platí po jednú dva a čtyřidceti gr. a druhé tolikéž; na Domínovi, z pól druhé čtvrti platí po jednú jedenmezcietma gr. a druhé tolikéž; na Linhartovi Beránkovi, z púl pátý čtvrti platí po jednú kopu a tři gr. a druhé tolikéž; na Jakubovi Čaplovi, z polu- lánu platí po jednú osmmeztcietma gr. a druhé tolikéž; na Jírovi Valovském, z tří čtvrtí platí po jednú dva a čtyřidceti gr. a druhé tolikéž, na Jírovi Zeleném, s jedné čtvrti platí po jednú čtrnádcte gr. a druhé tolikéž; na Vytalovi, s polulánu platí po jednú osmmezcietma gr. a druhé tolikéž; na Ščepánovi, z polulánu platí po jednú osmmezcietma gr. a druhé tolikéž; na Michalovi, z polulánu platí po jednú osmmez- cietma gr. a druhé tolikéž; na Klichovi, z polulánu platí po jednú šestmezcietma gr. a druhé tolikéž; na těch lidech i na jiných budúcích, na dědinách orných i neorných i na tom na všem, což k tomu platu příslušie, úplně, jakož sme sami drželi se vším plným panstvím, sobě tu nepozuostavujíc ižádného práva, za dvě stě kop grošóv dobrých střiebrných, rázu a čísla pražského, nám úplně zaplacených, slovutnému panoši Albrechtovi z Vydřie a poctivé panně Margretě z Vlčetína. A ten svrchupsaný plat nadepsaný Albrecht a panna Margreta mají vybierati rozdielně, počnúc na sv. Havla“ nynie najprv příštieho deset kop gr. a na sv. Jiřie2 potom příštieho deset kop gr. a tak vždy až do tří let pořád zběhlých mají sobě vybierati v svrchupsané vsi na lidech našich platných kmetičních. A jestliže by v té mieře nadepsaný Albrecht a panna Margretha chtěli penieze své zasě mieti, tehdy mají nám puol léta dáti napřed věděti a my jim též, kdybychom jim chtěli penieze svrchupsané dáti a za- platiti, tehdy jim také máme napřed puol léta dáti věděti. A kdyžbychom nadepsa- ným Albrechtovi a panně Margretě zasě dali dvě stě kop gr. svrchupsaných, to jest na sv. Havla neb na sv. Jiřie, tehdy máme jim i úrok toho poluletie dáti také. A když to učiníme, tehdy nám mají nadepsaný Albrecht a panna Margreta těch lidí postúpiti, a list tento zasě vrátiti beze všie otpornosti. Pakli bychom my nadepsaný Oldřich z Rozemberka v těch třech létech svrchních dvě stě kop gr. nadepsaným Albrechtovi a panně Margrethě nedali a nezaplatili úplně a docela, tehdy slibujeme jim ten jistý plat nadepsaný se vším plným panstvím, což k tomu platu na těch dědinách příslušie, zpraviti a vysvoboditi před každým živým člověkem i přede všemi právy světskými i duchovními i zápisy, jakžkolivěk jmenovanými, ktož by na to a) tak rk., správně „ze čtvrti“. 1) 16. října. 2) 23. dubna. 24*

Strana 188
188 právem a řádem sáhl, máme i slibujeme na prvnie, na druhé a konečně na třetie suché dny jim ku pravému dědicství ve dcky zemské české vložiti čistě beze všeho zmatku podle obyčeje a řádu země České, pakli by desk zemských nebylo, ale kteréhož by práva páni, rytieři a panošě, zemané České země požívali, i tiem máme jim i slibujeme ujistiti, aby oni to vždy svobodno a čisto měli. A my Petr od Dubu, purgrabie na Chúsníce, a Brus z Zahrádky, v ta doba hautman na Třeboni, Petr z Dlúhé, ta doba purgrabi na Velešíně, Mikuláš z Češtic, Jan Konyata z Olešné, Vilém z Dúdleb, ta doba purgrabie na Majštajně, rukojmie a zprávcie za svrchu- psaného pana Oldřicha z Rozemberka, s ním i zaň všichni ruku společnú a neroz- dielnú slibujeme svú dobrú a čistú věrú křesťanskú beze všie zlé lsti, že to má všecko učiniti a skutečně splniti nadepsanému Albrechtovi a panně Margrethě tak, jakož svrchu psáno stojí, beze všeho zmatku. Pakli bychom platu svrchupsaného ve dcky zemské nevložili neb neosvobodili a neočistili tak, jakož svrchu psáno stojí, tehdy máme a slibujem nadepsaným Albrechtovi a panně Margrethě těch dvě stě kop gr. svrchupsaných a k tomu třetinu výše inhed dáti a splniti úplně a docela penězi hotovými. Pakli bychom toho neučinili i všeho, což svrchu psáno stojí, tehdy inhed, kterýž z nás rukojmie napomenuti budem od našich věřitelóv svrchupsaných listem aneb poslem jich, máme a slibujem beze všie výmluvy jieti v leženie, aneb miesto sebe bude moci každý z nás panoši řádu rytieřského poslati s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma, do města do Hradce Jindřichova aneb do jiného města v Čechách v čtyřech míléch okolo Hradce vzdáli neb blíže, v hospodu ctného hospodáře, tu, kdež nám bude od našich věřitelóv nadepsaných ukázáno, a tu máme ležeti, jakož obyčej a právo v České zemi jest, a odtud nemáme na nižádné právo vyjieti ani vyniknúti tak dlúho, až bychom svrchupsaných dvě stě kop gr. a k tomu třetinu výše nadepsaným věřitelóm našim úplně splnili a docela zaplatili i se všemi škodami, kteréž by kolivěk vzali i jakž by sě jim staly buďto v křesťanech i v židech, jakž by sě jim kolivěk staly pro nesplněnie svrchupsaných peněz, ježto by je dobrým svědomím pokázati mohli, ty všecky škody slibujem jim dáti a zaplatiti úplně a docela beze všie odpornosti i bez zmatku. A jestliže by z nás rukojmí v tom času umřel,“ tehdy my živí zuostalí slibujem jiného tak hodného a dostalého v jednom měsieci ode dne toho umrlého pořád zběhlém a po napomenutí k sobě v to ruko- jemstvie přistaviti a list v táž slova obnoviti, jako i tento, a to pod ležením svrchu- psaným. A ktož by tento list jměl s dobrú volí svrchupsaných našich věřitelóv, tomu sme dlužni i slibujem všecko zdržeti, splniti i učiniti, což v tomto listu psáno jest, jako jim samým. A toho všeho pro lepší jistotu a potvrzenie své vlastnie pečeti s naší dobrú volí a s naším dobrým vědomím přivěsili sme k tomuto listu, k nimž sě dobrovolně přiznáváme. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého pátého, tu středu po sv. Francisku. Č. 276: 5. října 1435. a) tak rk., doplň „jeden“.

Strana 189
Č. 277—278: 6.—30. října 1435. 189 277. [V Krumlově, 6. října 1435]. Oldřich z Rožmberka doporučuje Cáhlavským Schauflera z Rožmberku a Vätterla z Horního Dvořiště (Oberhaid), kteří mají dovézti pivo a pšenici do Lince a zpět súl. — (donnerstag nach s. Franz). Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 32 č. 118 (reg. z něm. orig. v Cáhlavském archivě). 278. V Bratislavě, 30. října 1435. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: s císařovy cesty do Uher zatím sešlo, poněvadž podle poselství Šlikova přijdou k císaři vyslanci čeští se zprávami o sněmu Pražském. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 358, or. pap. Palacký, UB. II, 450 č. 951. Edler lieber sweher, unser freuntlich dinst bevor. Als wir eu vor geschribn heten, wie sich unser genediger herr der kaiser, auch unser genediger herr von Osterrich! und sein gemahl, unser genedige frau,2 gen Ungern wolden erhebt haben: dieselb rais ist ab von herrn Kasparn Slikh potschaft wegen, die unserm herrn dem chaiser an dem nagsten freitag" chomen ist, also das der vom Newnhaus, her Pteczk," der Zmyrziczk,‘ der Rokoczon" und ander von Pehem auf den nagsten mittichen" her chomen sulln als mit hundert und dreissig pherten, die unserm herrn dem chaiser zu versten geben werden, wie di taiding zu Brag iz beslossen sein." Bitten wir eur freuntschaft, ob ir solh odr andr leuff icht wesst, uns di auch zu- Geben zu Prezburg verchunden. Des stet uns umb eur freuntschaft zu verdienen. an suntag vor Aller heiligen tag anno etc. XXXV°. Johanns grave zu Schawnberg. Na rubu: Dem edln unserm liebn sweher, herrn Ulrichen von Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 1) Albrecht, vévoda rakouský. 2) Alžběta, choť Albrechta Rakouského, dcera Zikmundova. 3) 28. října. 4) Menhart z Hradce. 5) Ptaček z Pirkštejna. 6) Jan Smiřický. 7) Jan Rokycana. 8) 2. listop.; poslové ke králi do Stol. Bělehradu nevyjeli však 2. list., jak zde udáno, nýbrž až 10. listop.; viz Palacký, Staří letopisové čeští 92. 9) O jednání na sněmu Pražském, na němž byl kancléř Kašpar Slik zástupcem královým, viz Palacký, Děj. III. 3, 188 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 688.

Strana 190
190 Č. 279: 12. listopadu 1435. 279. V Třeboni, 12. listopadu 1435. Oldřich z Rožmberka činí smírnou úmluvu s knězem Bedřichem ze Strážnice a Táborskými, zvláště o podmínkách, s jakými mají Táboři Oldřichovi postoupiti Lomnici. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Aa 11b, or. pap. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 32 č. 120 (reg.). O dobývání Lomnice, kterou drželi Táboři od r. 1420, Oldřichem z Rožmberka viz Sedláček, Hrady III, 175-6. Srv. též další listy. Stala se jest úmluva mezi urozeným p. Oldřichem z Rozenberka s jedné a s poctivým knězem Bedřichem s Strážnice a s opatrnými purgmistrem a obcí Hory Tábor strany druhé, tak že kněz Bedřich a obec nahořepsaná Tháborská panu z Rozenberga mají postúpiti Lomnice tvrz s tiem se vším dědictvím, což k té tvrzi příslušie, a k tomu všecky holdy, kteréž páně a jeho služebníkóv drželi jsú a držie dědičné, mají konečně propustiti a propúštějí i to, ješto by na to zápisy měli, tak aby jich nebrali kromě těch holdóv nynějších svatohavelských, o kteréž jsú se lidé umlúvali a na tom Táborským nětco dali, ty jisté mají dobrati a viece nic. Přibenic- kého zbožie pán též jako i prve drže má jim v též mieře jakožto i prve nechati až do řádu země této uvedenie a na tom nepřekážeti anebo až do dalšie smlúvy mezi pánem a knězem Bedřichem nahořepsanými. A pán má dvě stě kop grošóv hotových knězi Bedřichovi od neděle najprv příštie ve dvú nedělí a tři sta kop grošóv čtyři neděle po sv. Jiří najprv příštieho dáti a na ty jisté jemu list s ruko- jmiemi učiniti. Dublevský rybník kněz Bedřich aneb komuž káže mají vyloviti, kterýž jsú nasadili, a vyloviec nemají na tom viece i na jiných rybníciech překážeti. Item všecka zbožie kněžská aby s vobú stranú též jako i prvé drželi až do řádu, kromě dědických páně kněží. Item což by pán neb jeho služebníci knězi Bedřichovi a Tábor- ským jich dědičného drželi, to má propuštěno býti, i to, ješto by na to zápisy měli. A jestliže by se co stalo beze lsti, tehda strana na stranu mocí nemá sahati, než s vobú stranú mají přátely vydati a ti o to mají bez rozpuštěnie pracovati a mezi stranami konec učiniti a k miestu přivésti. Pakli by sě vydaní nemohli smluviti, ale mají třetieho vydati, tak aby ten vždy konec učinil mezi nimi. A nezdálo-li by se těch úmluv kteří“ straně držeti, tehda strana straně má dva měsiece napřed dáti věděti. Item spíži, pušky a děla, kteráž jsú na Lomnici, pán má knězi Bedřichovi kázati na Tábor dovésti a to s těmi vězni, kteříž nahoře jsú, i provoditi tak, aby bezpečně projeti i projíti mohli. Item vězňové s vobú stranú aby stranám zuostali. Item kteříž jsú z městečka z Lomnice, aby tu bezpečně ostali a ničímž zlým aby a) tak or. 1) 23. dubna, tedy do 21. května.

Strana 191
Č. 279—281: 12. listopadu 1435. 191 jim nebylo zpomínáno; pakli by tu ostati nechtěli, ale aby prodadúc, což by tu svého měli, i šli, kamž by se jim zdálo. Kteréžto úmluvy svrchupsané s vobú stranú slíbili jsú sobě pode ctí a pod věrú zdržeti bez přerušenie všelikterakého. A toho na svědo- mie my Oldřich z Rozenberga, kněz Bedřich z Strážnice své jsme pečeti přitiskli a pro dalšie svědomie prosili jsme statečného rytieře p. Mikuláše ze Krchleb, pur- grabi zviekovského, a slovutných panoší Matěje Višni z Větřnie, Buzka z Rovného a Beneše z Chotěmic, aby své pečeti podle nás přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán v Třeboni léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého pátého, v sobotu den svatých Pěti bratróv, dědicóv českých. Přitištěno šest pečetí: 1) malá krytá pečet Oldřicha z Rožmberka: růže na štítě. 2) z čer- ného vosku, na štítě kalich, po jeho stranách půlměsice, nápis: sigillum-bedrici de straznicz- 3) Mikuláše z Krchleb, popis viz u č. 207. 4) Matěje Višně z Větřní, popis viz u č. 102. 5) od- padla. 6) Beneše z Chotěmic, popis viz u č. 233; zde ještě nad štítem helma s rozkřídlenou husou. 280. V Jindř. Hradci, 12. listopadu 1435. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby mu vrátil Lomnici. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Ac 10a, or. pap. AČ. XIV, 5 č. 1480. Službu svú vzkazuji, urozený pane, Tvé Milosti. Slyšímť, že již Lomnice TM“ má sstúpena býti!. A toť pán buoh vie i mnozí dobří lidé, kterakť mi jest po mém otci2 dobré paměti v mé sirobě bez viny v těchto časiech ztracena; i prosím TM“, aby mi jie neráčil bořiti“ a ráčil mi ji TM' vrátiti a to učiniti pro mú službu- Datum in Hradecz sabbato post sancti Přátelskéť odpovědi žádám od TM“. Martini confessoris Domini, anno etc. XXX° quinto. Johannes de Novadomo. Na rubu: Nobili domino Ulrico de Rosenberg, amico suo carissimo. Přitištěna krytá pečeť. 281. V Jindř. Hradci, 12. listopadu 1435. Menhart z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby pro jeho službu učinil, co 1) srv. č. 279. 2) Král Zikmund zastavil 28. července 1420 Lomnici Janovi z Hradce (or. Třeboň. arch. I A 1A 11a; reg. v AČ. III, 525 č. 419). 3) srv. Sedláček, Hrady III, 176.

Strana 192
192 Č. 281—283: 12.—13. listopadu 1435. mu psal Jan z Hradce o Lomnici. — Datum in Hradecz feria V.1 ipso die sancto- rum quinque fratrum anno etc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Aa 10 a, or. pap., poškozený, pečeť odpadla. AČ. XIV, 6 č. 1481. — Srv. k tomu předcház. list. 282. V Třeboni, 13. listopadu 1435. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: nemůže mu Lomnici vrátiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Aa 10 a, koncept. AČ. XIV, 6 č. 1482. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi píšeš, abych Lompnici neboře tobě vrátil, móžeš sám rozuměti i všem dobrém lidem svědomo jest, co mi se odtud zlého dálo i mé chudině, a také což sem jie dobývaje nákla- duov učinil. A také vieť dobře strýc tvój a bratr mój pan Menhart, kterak jsem s ním zprvupočátku mluvil, aby mi pomohl, chtě jemu toho dopomoci, toho sem na něm nemohl mieti. Protož, což bych já pro vás mohl jakožto pro přátely, chtěl bych rád učiniti, ale nerad bych byl bez toho, což sem naložil podle řádu a běhu Datum Trzebon dominica in die s. Briccii, anno etc. XXXVt. země této. Ulricus de Rosenbergh. 283. V Třeboni, 13. listopadu 1435. Oldřich z Rožmberka Menhartovi z Hradce: o vrácení Lomnice Janovi z Hradce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Aa 10 a, koncept. AČ. XIV, 6 č. 1482. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý. Jakož mi se panem Janem píšete, strýcem svém, dobře sem srozuměl, věděti dávaje, že sem jemu odpověď dal,“ jakož na jeho listu srozumieš, dobře věda, by se byl k tomu přičinil, žeť bych byl toho dopomohl; a poněvaž jsi toho neučinil, nerad bych bez toho byl, což jsem naložil podle řádu a běhu země této. Datum Trzebon dominica in die s. Briccii, anno etc. XXXVt. Ulricus de Rosenbergh. 1) chybně, poněvadž svátek Pěti bratři připadl toho roku na sobotu. 2) srv. č. 280. 3) Menhart z Hradce. 4) Viz č. 280 a 281. 5) viz č. 282.

Strana 193
Č. 284—285: 25.—26. listopadu 1435. 193 284. V Krumlově, 25. listopadu 1435. Oldřich z Rožmberka činí úmluvu se Svojší ze Zahrádky o hrad Vildštejn. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 427 č. 2, dva orig. pap. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 32 č. 121 (reg.). Stala sě úmluva mezi uroz. pánem, p. Oldřichem z Rosenberka s jedné a slo- vutným panoší Svojší s Zahrádky z druhé strany tak, že Svojše s tiem hradem Vilštein, kterýž jest až do sie chvíle držal, panu z Rosenberka slíbil jest a ten má ku páně a jeho erbuov nynějších i budúcích ruce držeti a s tiem věrně učiniti tak dlúho, dokudž by z Rosenberka, jeho erbové aneb urozená paní Elška z Cravař, matka páně z Rosenberka, svrchupsanému Svojšovi čtyři sta kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského nesplnili úplně a docela. A kdyžkoli pan z Rosenberka, jeho erbové a budúcí neboli paní Elška již psaná aneb někto jiný od nich a jich jménem svrchupsanému Svojšovi penieze již psané dá anebo dadie, tehda Svojše a jeho erbové a budúcie hrad Vilštein se vším dědictvím, což k tomu hradu pří- slušie, ve dvú měsieci po dání jemu peněz svrchupsaných bez nesnáze má postúpiti. Kteréžto úmluvy s vobú stranú slíbili jsú sobě pode ctí a pod věrú zdržeti. Tomu na svědomie my Oldřich z Rosenberka, Svojše s Zahrádky, Jindřich Švajda s Sedlce, Matěj Višně z Větřnie a Brus s Zahrádky, kteříž jsme to umlúvali, své jsme pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého pátého, ten pátek den sv. Katheřiny. Přitištěno pět pečetí: 1) malá krytá pečet Oldřicha z Rožmberka, viz u č. 279. 2) z černého vosku, na štítě orlice vpravo hledící, nápis: s swoissonis zahradka 3) odpadla u obou orig. 4) pečeť Matěje Višně z Větřní, popis viz u č. 102. 5) z čer. v., na štítě orlice vpravo hledící, nápis: sigillum brussonis de zahradka (4. a 5. u jednoho z orig. odpadly). 285. Na Táboře, 26. listopadu 1435. Kněz Bedřich ze Strážnice, purkmistr, rada a obec hory Hradiště řeč. Tábor s velikým a malým hradem Přiběnickým, s Kolínem, s Paběnicemi etc. činí pří- měří s Oldřichem z Rožmberka a purkmistrem, radou a obcií města Českých Budějovic. Výpověď do dvou měsíců na Krumlov nebo na Choustník. Rukojmí: Jan Bleh z Těšnice, hejtman na Bechyni, Majnuš z Březnice, Jiřík z Dráchova, Jan z Vilémovic, Ondřej z Hrádku, Mikuláš z Hlasiva; základ 5.000 kop grošů, ležení v Krumlově nebo v Třeboni nebo v 5 milích odtud. — Dán na Táboře 1. 1435. v tu sobotu po světie Kateřině. 1) Hrad Vildštejn byl dobyt z rukou rožmberských r. 1421 Husity; Svojše ze Zahrádky seděl tu jakožto hejtman táborský. Viz Sedláček, Hrady IX, 214; srv. níže otištěnou podvrženou listinu z 25. května 1423. 25

Strana 194
194 Č. 285—286: 26. listop. — 4. pros. 1435. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 360, or. perg. s osmi pečetmi, přivěšenými na perg. prouž- cích: I) pečeť Bedřicha ze Strážnice, popis viz u č. 279. 2) obce hory Hradiště, popis viz u č. 90. 3) Jana z Těšnice, popis viz u č. 201. 4) Majnuše z Březnice, popis viz u č. 217, nápis: peczet HiI zeznice 5) chybí. 6) z černého vosku, na štítě i nad helmou střela, nápis: s johannis de- wilemow 7) Ondřeje z Nemyšle, popis viz u č. 207. 8) z černého v., na štítě i nad helmou kolo, nápis: s nicolay de babczic: AČ. III, 512 č. 331 (reg.). 286. V Tatě, 4. prosince 1435. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: o postoupení Lomnice Tábory; o jeho věci rozmluví s ním v Čechách, až ukončí jednání s českými posly; o příměří Oldřichově s Burianem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 A« 10 a, or. pap. AČ. VI, 434 č. 38. — Palacký, UB. II, 518 č. 42 (reg.). — RI. XI, 11223. — AČ. XIV, 6 č. 1483. Zygmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Vzali sme dva tvá listy od tohoto tvého posla, kterýmž sme ve všech kusech dobře srozuměli. A jakož nám píšeš, kterakť sú Táboři Lomnice sstúpili i holdy propustili s jinými kusy v těch listech dotčenými, to sme rádi slyšali; neb což by tobě k požitku přišlo, tohoť bychom vždy dobře přáli a k tomu pomohli, kdež bychom mohli. A jakož pak píšeš a prosíš, abychme na tvú starú službu spomínali a tvú záhubu opatřili etc. Věrný milý! Chutně věděti máš, že sme tvé služby věrné a stálé nezapomenuli, nébrž mámeť ji před očima a dobře na ni myslíme: než věz, že sme tyto časy tak přemnoho peněz dobyti musili a velmi nuzně, abychom toto královstvie naše upokojili, jakož si pak srozuměti mohl, že sme tvé věci nemohli tak obmysliti, jakož jest vuole naše byla. Ale jednámyť nynie se pány českými a jinými dobrými lidmi, kteří u nás v poselství sú, že bohdá všechny věci k dobrému konci přijdú, a že skoro u vás v Čechách budem, jakož pak ihned šíře napíšem. A tu bohdá s tebú rozmluvíme a tvú věc opatříme. A ne- mněj, bychom tebe tak zapomenuli, nébrž máš na nás milostivého pána mieti. Pak jakož si nám psal o Buriana“ a o tom přímiří mezi vámi etc., co by Burian neb ti jeho učinili mimo naše přikázánie, to by nám žel bylo. Ale proto vždy učiň své lepšie; neb my opět napíšem a přikážem, aby přímiřie držáno bylo. Dán v Tatě 1) Listy ty se nezachovaly. 2) srv. č. 279. 3) srv. č. 278; o jednání poslů pražských s králem viz Palacký, Děj. III. 3, 192 a d. 4) Burian z Gutštejna a na Rabštejně; srv. při- měří z 20. června 1436, níže č. 296.

Strana 195
Č. 286—288: 4. pros. 1435 — 17. ledna 1436. 195 na den s. Barbory panny, let královstvích našich uherského etc. ve XLIX, římského v XXVI, českého v XVI. a ciesařstvie v třetiem létě. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slick miles, cancell. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 287. 1. ledna 1436. Jan Kosoř, Petr a Bohuslav bratři z Malovic činí příměří s Oldřichem z Rožmberka a městem Budějovicemi Čes. od dáni listu do roka; jestliže by Oldřich nedržel Budějovic a Budějovští chtěli příměří přerušiti, mají dáti dvou- nedělní výpověď. Opravci: Jan z Drahonic a Hrůza z Chelčic; základ 2.000 kop grošů. — Dán 1. 1436 ten den na Nové léto. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 362, or. pap. s třemi přit. pečeťmi (poškozeny): 1) Jana z Malovic, popis viz u č. 90, nápis: s johanis de malovic: 2) z černého vosku, na štítě i nad helmou rostoucí kůň, nápis: s petri de malowicz: 3) z čer. v., týž obraz, nápis: s bohu- slai de malowicz. AČ. III, 512 č. 332 (reg.). 288. Ve Stol. Bělehradě, 17. ledna 1436. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: dohodl se s posly koncilu a českými; zve jej do Jihlavy ke dni sv. Jiří, kde budou úmluvy skončeny. AČ. I, 42 č. 50 (z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). — Palacký, UB. II, 453 č. 955 (reg.). — RI. XI, 11259. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakožs nám nynie psal, tomu sme všemu dobře sroz- uměli. A jakož žádáš věděti, kterak sě zde u nás děje etc., dáváme věděti, že sme zde s legáty a s posly, kteří z Čech u nás byli, děkujíc pánu bohu o všechny duchovnie i světské věci uhodili, takže na s. Jiřie“ najprv příštieho bohdá v Jihlavě“ býti máme, a tu všechny úmluvy zapečetiti a skonati a tak bohdá před sě do Prahy 1) List ten se nezachoval. 2) viz Palacký, Děj. III. 3, 192 a d., srv. výše č. 286. 3) 23. dubna. 4) O sněmu Jihlavském viz Palacký, tamže 196 a d. 25*

Strana 196
196 Č. 288—289: 17. ledna — 13. února 1436. jeti. A poněvadž tu všichni páni, zemané i města s obú stranú k nám přijeti mají, věříme tobě, že také tu budeš, a tak prosíme a žádáme a velmi rádi tě uzříme a o všechny věci s tebú rozmluvíme. Dán v Bělehradě na den s. Antonie, let království našich uherského v XLIX, římského v XXVI, českého v XVI. a ciesařstvie v třetiem létě. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Slick miles, cancellarius. Nobili Ulrico de Rosemberg, fideli nostro dilecto. 289. V Krumlově, 13. února 1436. Oldřich z Rožmberka, Matěj Višně z Větřní, Chval z Chmelného a Vaněk z Radenína, purkrabí na Krumlově, svědčí, že Jan Střelec z Kondrace se zavázal na svém dvoře v Kondraci platiti ročně jednu kopu farářovi a měštanům v Trho- vých Svinech. Trhové Sviny, městský archiv: or. perg. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 32 č. 122 (reg.). My Oldřich z Rosenberka, Matěj z Višně z Větřnie, Chval z Chmelného a Vaněk z Raděnína, v tu chvíli purkrabie na Crumlově, vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že Jan Střelec z Cunratce před nás přišel a dobrovolně vyznal, že z dobrým rozmyslem na svém dvoře v Cunratci za- vázal jest i zavazuje tak, aby on i jeho budúcí, aneb ktož by ten dvuor od nich kúpil, z toho dvoru věčně faráři nynějšíemu i budúciemu a měšťanóm v Svinech kopu platu do roka vydávali, puol kopy na svatý Jiří a puol kopy na svatého Havla2. Kteréžto vyznánie chtěl jest dckami zemskými ujistiti a utvrditi, ale protože jsú otevřeny nebyly aniž k nim pro búři a pro nepokoj v zemi přístup mohl býti, slíbil jest, když by dcky zemské v České zemi otevřeny byly a úředníky řádně osazeno bylo, to vyznánie svrchupsané dckami právem zemským ujistiti. Pakli by který jiný řád a obyčej miesto desk zemských v zemi byl, jehož by páni a zemané obecně požívali, tiem řádem a obyčejem slíbil jest ujistiti. Pakli by dcky zemské za jeho zdravého života nebyly otevřeny ani který jiný řád miesto desk byl uložen a ustanoven, tehda tento zápis a list plnú moc a plné právo aby měl, obdržal i za- choval ke všem věcem svrchupsaným tak úplně, cele a pravě, jakož by to všecko Jan Střelec svrchupsaný i s svými budúcí osobně stoje u desk zemských před 1) 23. dubna. 2) 16. října.

Strana 197
Č. 289—290: 13. února — 19. března 1436. 197 úředníky k tomu usazenými se vší opatrností i ohradú, kteráž při tom z práva i z obyčeje má zachována býti, aneboli tiem řádem, kterýž by v zemi byl, zapsal a utvrdil. Tomu na svědomie své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán na Crumlově léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého šestého, ten pondělí před svatým Valentinem. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) velká pečet Oldřicha z Rožmberka, popis viz u č. 8, rozbita. 2) Matěje Višně z Větřní, popis viz u č. 102, olámána. 3) zlomek pečeti Chvala z Chmelného, srv. u č. 211. 4) z černého vosku, na štítě tři obrněné nohy, nad helmou křidlo, nápis: IiI z hradenyna (poškozena). Na rubu písmem 15. stol.: Na jednu kopu platu v Kundraci na Janově Střelce dvoru do Svinúv. 290. V Budíně, 19. března 1436. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: žádá znovu, aby přijel na sněm do Jihlavy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 363, or. pap. AČ. I, 42 č. 51. — Palacký, UB. II, 455 č. 958. — RI. XI, 11292. Zigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Vieš dobře, kterak sme ondy v Bělohradě, milému pánu bohu děkujíc, s legáty svatého zboru a se pány a posly královstvie Českého k nám poslaným“ o všecky věci v dobrý konec uhodili a sě dobrotivě a s slavným koncem rozjeli, na tom ostavše, že na s. Jiřie nynie příštieho mámě sě s nimi v Jihlavě sjeti,2 a skonajíce ty věci smluvené, ve jméno božie do země našie táhnúti. A poněvadž páni, zemané i města tu proti nám a k nám potáhnú, nás přijímajíce, protož od tebe žádáme, snažně napomínáme i prosíme, aby sě pro naši i svú čest, pro to zemské a obecné dobré k tomu strojil a připravil, když tě páni obešlí, aby vzhuoru byl a proti nám táhl: to tobě vším dobrým milostivě chcem zpomanúti, úffajíce, poněvadžs nás v našich protivnostech neopustil, že v té našie i své ač bohdá ščast- nosti také podlé nás budeš. A též sme uroz. Crušinovi z Švamberka a Burjanovi z Gutštena zvlášče a všem jiným pánóm, zemanóm a městóm kraje Plzenského vóbec psali, aby pro naši i svú čest a pro zemské dobré, když je páni obešlí, Dán v Budíně vzhuoru byli, sě připravili a s tebú k nám a proti nim táhli. al tak or. 1) viz pozn. 2 na str. 195. 2) viz pozn. 4 na str. 195.

Strana 198
198 Č. 290—292: 19. března — 14. dubna 1436. v pondělí před s. Benedicktem, královstvích našich uherského etc. v XLIX, římského v XXVI, českého v XVI. a ciesařstvie v třetiem létě. Ad mandatum d. imperatoris Franciscus de Branicz. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 291. V Táboře, 2. dubna [1436]. Bedřich ze Strážnice a Táborští Oldřichovi z Rožmberka: aby opravil Janovi z Ústí dobytí Fuglhauzu. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 364, or. pap. AČ. VI, 438 č. 42. Službu naši vzkazujem podlé běhu příměrného, urozený pane! Vznesl na nás pan Jan Ústský, že by TMť jemu tvrz Fuglhauz ztekl a tovaryše zjímal i jeho sa- mého Fuglhauza, a koně i dobytek pobral a tvrz tu vypálil etc. I žádámyť toho dle toho křesťanského příměřie,? kteréž spolu máme, aby jemu TM“ to opravil. Jinak jestliže by TM' toho opraviti nechtěl, musiliť bychom TM' napomínati pro nezdrženie příměřie i z základu. Jehož máme za to, že se TM toho nedopustí. A tohoť odpo- vědi žádáme. Datum Thabor fer. II. post Palmas. Kněz Bedřich z Strážnice, purgmistr a radda města Hradiště Thábor. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosemberka dd. Přitištěna krytá pečet. 292. V Krumlově, 14. dubna 1436. Oldřich z Rožmberka přivěsil svou pečet vedle Zikmunda, opata vyšebrod- ského, Chvala z Chmelného a Ctibora z Vlčetína k listině, jíž opat a konvent kláštera Zlatokorunského prodávají Buzkovi z Rovného dvůr v Rovném s platem a příslušenstvím. 1) O Fuglhauzu a jeho dobytí Oldřichem z R. viz Sedláček, Hrady III, 182. 2) přiměři z 26. listop. 1435, viz výše č. 285.

Strana 199
Č. 292—295: 14. dubna — 15. června 1436. 199 Vyšší Brod, klášt. archiv, or. perg.; popis pečeti Oldřichovy viz u č. 2. M. Pangerl, UB. des Cistercienserstiftes B. M. V. zu Hohenfurt in Böhmen (FRA. 2, XXIII), 266 č. 213. Týž, UB. v. Goldenkron (FRA. 2, XXXVII) 426 č. 182 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 33 č. 123 (reg.). Srv. k tomu vyznání opata a konventu kláštera Zlatokorunského, že Oldřich z Rožmberka na jejich prosbu přivěsil svou pečeť k uvedené listině, z 15. dubna 1436; viz Pangerl, UB. v. Golden- kron 426, č. 183. 293. 24. dubna 1436. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu sv. Vavřince v Kostelci Prokopa z Dražice. Emler, Libri confirm. X, 259. 294. V Krumlově, 15. června 1436. Oldřich z Rožmberka svému služebníkovi Tožicovi: zatím nemůže přijeti do Jihlavy; žádá o zprávy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 367 b, koncept. AČ. III, 10 č. 11. — Palacký, UB. II, 455 č. 959 (reg.). Tožice milý! Jakos nám po Kokotovi vzkázal, abychom přijeli: dávámeť věděti, žeť sě k tomu strojíme, ale tak brzo nemóžem sě, i přieliš činiti majíce, vypraviti. A slyšímeť, že by dvorné běhy tam v Jihlavi byly, a kterak by s Cies. M“ nebyli v jednotě, o to stojiec, aby arcibiskupem Rokycana byl, a proti tomu že jsú jiní, aby nebyl. Protož nepravě byť toto posel náš byl, prosímeť tebe, kterak sě tam všecky věci jednají, aby nám vypsáno dal věděti. Nebť žádnému nepíšem, než tobě a Jakúb- kovi z Božejovic, úplně věřiec, že posla ihned k nám zasě vypravíš. Datum Crumpnaw fer. VI. in die Viti, anno etc. XXXVI°. Ulricus de Rosenbergh. 295. [mezi 15.—25. červnem 1436/2 Oldřich z Rožmberka císaři Zikmundovi: omlouvá se, že nyní nemůže k jed- nání zemskému [do Jihlavy] přijeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 367 a, koncept. AČ. III, 11 č. 12 (neúplně). — Palacký, UB. II, 455 č. 960 (reg.). 1) srv. Palacký, Děj. III. 3, 198 a d. 2) Koncept listu psán na témže kusu papíru jako list z 15. června 1436 (viz č. 294), který byl psán napřed. Oldřich zde odpovídá na Zikmundovy zprávy o událostech z polovice června, list Zikmundův z 25. června (č. 297) následoval nejspíše bezpro- středně po tomto nedat. listu Oldřichově.

Strana 200
200 Č. 295: 15.—25. června 1436. Najnepřemoženější knieže, ciesaři a pane, pane mój milostivý! Službu svú pod- danú VMti napřed vzkazuji. A jakož mi VMť píše, kterak jsú chtěli, aby arcibiskup stvrzen byl, a VMť ani legáti té moci že jste neměli, aniž o to dřéve takově řeč byla; dále VMť píše, kterak Pražané a ti s Žatce zasě poslali pro širší moc, kteříž sě mají v osmi dnech vrátiti, a že jste to prodlenie přijieti neráčili, až jsú slíbili, že po jich příjezdě ty věci mají bez dalšieho zmatku skonány býti: tomu jsem všemu srozuměl. VMť věděti dávaje, žeť jsem to též zde slyšal, kterak jest tam jednáno. Pane bože, rač to dáti, což by VM“ ke cti a této zemi k dobrému bylo, aby mohlo skonáno býti. A jakož mi VMť píše, abych ihned přijel“ a pomohl k zem- skému a obecnému dobrému, a že by mi zdviženo mohlo býti, že bych v tak pilných zemských věcech přítomen nebyl:“ VM“ doufám jako pánu svému milostivému, že mi v tom za zlé mieti nebudete. Neb jsem VM“ prvé vzkázal, proč nemohu přijeti a co mě mešká; též i tento posel mój VM zpraví mé běhy, kteréž by široko bylo vypisovati; a žeť sě o to starám, dobývaje sobě ztravy, kterúž netáhl bych dobýti, ihnedt bych k VM“ přijel, nebť bych i o své věci s VM“ měl, ještoť mi toho po- třebie, rozmluviti. A o pana Havla jakož VM píše, rač VM věděti, kdyžť bych jel, žeť bych bez pana Havla a bez medu nechtěl přijeti. a) V původním konceptu škrtnuto: Neviem, byť mi s čeho vinu měli dáti, to věda, že jsem pro VMť hledě k obecnému dobrému viece ztratil, než někteří mají, ježtoť hrdě mluvie, a že jsem skutečně ukázal, jakož jsú i moji předci činili, že bych rád dobré této zemi viděl a VMti poslúžil, ale VMt velice se nade mnú zapomněla. Byl jsem v Bazli a v Řezni vždy Vaším kázáním; a VMt všem jiným dala a mně nic. A tu mi VMt řekla sto zlatých dáti, jakož mi i pan Arnošt řekl, že bych je měl mieti, toho sě nestalo, než velikú hanbu skrze to měl jsem v Viedni, nejsa od toho kupce vy- vazen. Potom jsem VM“ psal, prose, aby mi ty dva tisíce zlatých na mém dluze ráčila dáti, kteréž bych jinam nenaložil než na VMt; toho jste všeho neráčili učiniti. A neviem, kudy jsem to provinil; zdali proto, že jsem dlúho čekal, VMť jinak nic než pěkně a jako pána svého napomínaje; protož bychť o čem měl, ačť i na nohách velice nemohu, VMti ke cti a pro zemské dobré, ač bych na koni nemohl, ale chtěl bych sě na voze vésti, nebť mi jest velmi těžko, jakož posel tento mój VMt dále zpraví. Neb v Řezni když jsem byl, dávali mi vinu, že by mnú obecné dobré scházělo; a toť pak buoh najlépe vie, jestli to tak. Také v Praze když jsem byl, k ničemuž jsem nebyl, aniž jsem byl k čemu přivolán; než bez toho jsem, což jsem utratil. A přes to přese všecko, bychť jediné ty penieze nahořepsané měl, abych sě tiem lépe vypraviti mohl, chtěl bych i se p. Havlem přijeti, jakož VMť žádá, ale žeť se má příjezda prodlévá, jinéž toho nečiní, než má veliká potřeba. b) chtě kázánie VMti naplniti škrtnuto v původním konceptu. 1) List ten se nezachoval. 2) viz Palacký, Děj. III. 3, 198 a d. 3) Jde o účast Oldřichovu na sněmu Jihlavském; viz o něm Palacký, tamže 196 a d. 296. 20. června 1436. Burian a Jan, bratři z Gutštejna a na Rabštejně, podle rozkazu císaře Zikmunda činí příměří s Oldřichem z Rožmberka až do sv. Barbory (4. prosince).

Strana 201
Č. 296—297: 20.—25. června 1436. 201 Opravce určí císař. Rukojmí: Prokop z Kolovrat, Dětřich z Frumštejna, Petr z Bučovic, Jan Cukr z Tamfeldu, Mikuláš z Kračína, Jan Hugvic z Radešova a Zbyněk z Luk; základ 1000 kop grošů, ležení v Krumlově nebo v Třeboni. — Dán 1. 1436 tu středu po sv. Vítě, mučedníku božiem. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 368, or. perg. s deviti pečetmi, přivěš. na perg. proužcích: I. a 2) stejné: z černého vosku, na štítě troje, nad helmou jedny parohy, nápis: S iohannis- de-gutsteyn: 3) z černého v., na štítě orlice v levo hledíci, nápis: s - procopii de-colowrath- 4) z čer. v., na štítě troje, nad helmou jedny parohy, nápis: dietrich z frumstn 5) z čer. v., na štitě i nad helmou obraz, snad květináče s rostlinou (2), nápis: petri de vuczowicz 6) z čer. v., na štítě tři pruhy vodorovné, přes ně pokosem pruh s rostlinkami, nápis nečitelný. 7) z čer. v., v peč. poli helma s rohy, nápis: s mikulas z kraczina- 8) z čer. v., na štítě beraní hlava, nápis: s jan z hukwycz 9) z čer. v., na štítě dvě hornická kladiva křížem, nápis: + s - zbinconis de horzesedl. AČ. III, 513 č. 338 (reg.). 297. V Jihlavě, 25. června 1436. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby bez meškání přijel do Jihlavy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 369, or. pap. AČ. I, 43 č. 52. — Palacký, UB. II, 455 č. 961. — RI. XI, 11354. Zigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Cos nám nynie v svém listu psal a také vzkázal, tomu sme všemu dobře srozuměli. A jakož sme prvé psali, žádajíc, aby sěm k nám přijel, též ještě žádáme, aby sě zdvihl a k nám sěm přijel bez meškánie a pomohl raditi k zemskému dobrému. A tu také s námi o své věci všechny budeš moci rozmluviti. A když k nám pojedeš, pana Havla a medu po sobě neostavuj; a zvlášče žádáme, aby duostojného Václava z Michalovic, mistra z Strakonic,“ s sebú k nám při- vedl. Dán v Jihlavě ten pondělí po s. Janu Křtiteli božiem, let královstvích našich uherského etc. Ad mandatum d. imperatoris Caspar Sligk, cancellarius. Na rubu: Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli sincere dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 1) viz č. 295. 2) list ten se nezachoval, srv. č. 295. 3) Václav z Michalovic, velmistr řádů Johannitů ve Strakonicích. 26

Strana 202
202 Č. 298—299: 4—5. července 1436. 298. V Jihlavě, 4. července 1436. Královna Barbora Oldřichovi z Rožmberka: projevuje soustrast s úmrtím jeho choti a radi mu, aby se ve své věci odebral k císaři do Jihlavy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 366, or. pap. AČ. XXI, 283 č. 15. Commissio propria domine regine. Barbara, von gots gnaden Romische und zu Hungern etc. kunigin. Edler und lieber getreuer! Wir haben vernomen, wie dein gemachel mit tod von diser welt abgangen und verscheiden sei; solt dem also sein, daz wer uns getreuleich laid; doch so ist menschleich sterben, dem menschleiche natur nicht widersten mag, darumb du dich des nicht ze vast bekumern solt. Dann von deiner sachen wegen gen unserm herrn dem kaiser gevelt uns wol und raten dir auch in treun, daz du dich zu demselben unserm genedigen herren dem kaiser her fuegest und dieselbe sach mundleich mit im zu end bringest; daz bedunket uns dir nuzleicher sein, denn durch botschafft hin und her. Geben zu der Igla an sand Ulreichs tag, anno Domini etc. tricesimo sexto. Na rubu: Dem edeln unserm getreun lieben Ulreichen von Rosenberg. Pečeť odpadla. 299. V Jihlavě, 5. července 1436. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby odčinil škody, které způsobili jeho lidé lidem Menharta z Hradce; aby přijel do Jihlavy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 370, or. pap. AČ. I, 44 č. 53. — Palacký, UB. II, 459 č. 966 (reg.). — RI. XI, 11365. Zigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Srozuměli sme, že tvoji lidem“ uroz. Meinharta z Hradce nemalú škodu učinili jsú, jich dobytek pobrali, na hrad tvój Chústník hnali, zbili a ostatek dodali, kam sě jim líbilo; kteréžto věci velmi neradi sme slyšali, zvlášče poněvadž my zde o pokoj mluvíme a jednáme a o zemské dobré sě staráme a že a) chybí v or. 1) Kateřina z Vartenberka, první manželka Oldřichova; zemřela 30. května 1436 (viz Klimesch, N. Heermann's Ros. Chronik, 89).

Strana 203
Č. 229—302: 5.—27. července 1436. 203 sě tam jinak děje. A poněvadž svrchupsaný Meinhard odsud chtěl preč jeti, který nám v těch tejdinciech zde velmi užitečen byl a snažně o dobré pracoval, a s velikú prací a prosbú zde sme jej vzdrželi: protož od tebe žádáme snažně, i zdá sě nám podobné, aby svým přikázal a sám sě k tomu tak přičinil, aby sě jemu a jeho lidem za ty škody odestalo; a má-li kto k němu které narčenie, chceť každému rád práv býti. A prosíme, aby to tak zjednal, aby nám ty ruoznice nepřišly k zlému a k překážce v našich a obecných věcech, jakož pak zvlášče dóvěříme a douffáme, opět prosiec a žádajíc, aby k nám sěm přijel; neb ač sme, děkujíce milému pánu bohu, dnes zde všechny duchovnie věci slavně dokonali a poslušenstvie řádně sě stalo, však ješče o světské naše věci2 drahně činiti máme, kteréž zde vyjednati mieníme, a tvé rady v těch také potřebujem, úffajíce, že ty velmi krátce a dobře konány budú. Odpovědi na ty věci od tebe žádáme. Dán v Jihlavě v ten čtvrtek po s. Procopu, lett královstvích našich etc. Ad mandatum d. imperatoris Franciscus de Branicz. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. 300. 10. července 1436. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Ševětině, uprázdněnému smrtí Smilovou, Petra z Třeboně. Emler, Libri confirm. IX, 260. 301. 10. července 1436. Oldřich z Rožmberka podal ke kostelu v Dvořišti, uprázdněnému resignací Tomášovou, Simona z Rožmitála. Emler, Libri confirm. IX, 260. 302. V Jihlavě, 27. července 1436. Královna Barbora Oldřichovi z Rožmberka: aby neprodleně přijel za císařem, který s ním projedná milostivě jeho věci. 1) srv. Palacký, Děj. III. 3, 199 a d. o prohlášení kompaktat. 2) srv. Palacký, tamže 205 a d., též níže č. 302. 26*

Strana 204
204 Č. 302—304: 27. července — 16. října 1436. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 373, or. pap. AČ. XXI, 284 č. 16. Commissio propria domine regine. Barbara, von gots gnadn Rômische und ze Hungern etc. kûnigin. Edler besun- der lieber getreuer! Als wir dir am nechsten haben verschriben, wie alle sachen zwischen unserem gnedigen herren dem keiser und seinem widertail mit hûlf und willen des almechtigen gots wol beslossen und guet end haben genomen,? und hin- fûr nicht bedarfest sorgen, das du von ymanden verdacht môchtest in den sachen werden: davon wir dich früntlich ermanen, dir auch raten, das du an lenger ver- ziehen keiserlich gnad und uns besuechest, wann wir hofen, das du keiserlich gnad in solichem wesen und gueter muesz yzund vindest, das du all dein notdurft und sachen mit seinen gnaden wol magst volenden. Geben zu der Igla am nechsten freitag noch sant Jocobs tag, anno D. etc. tricesimo sexto. Na rubu: Dem edelen unserem getreuen lieben Ulrichen vom Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 303. V Praze, 1. října 1436. Oldřich z Rožmberka jest uveden spolu s jinými jako svědek na listině, jíž císař Zikmund potvrzuje privilegia Nového Města Pražského. Čelakovský, Privilegia měst pražských (Codex iuris municipalis regni Boh. I) 230 č. 141. — Týž, O domácích a cizich registrech, 127 č. 63 (reg.). — RI. XI, 11446. 304. V Třeboni, 16. října 1436. Oldřich z Rožmberka a Přibík z Klenového činí úmluvu mezi císařem Zikmun- dem s jedné a knězem Bedřichem ze Strážnice, s purkmistrem a obcí hory Tábor s druhé strany o právech města Tábora. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 374 a, or. pap. se čtyřmi přítištěnými pečetmi: 1) malá pečeť Oldřichova, popis viz u č. 279. 2) chybí. 3) pečeť Bedřicha ze Strážnice, popis viz u č. 279. 4. chybí. AČ. III, 450 č. 23. — Palacký, UB. II, 470 č. 977 (reg.). — RI. XI, 11477 a. Srv. Palacký, Děj. III. 3, 221 a d., Tomek, Děj. Prahy VI2, 9 a d., též níže č. 306. 1) List ten se nezachoval. 2) viz červencové úmluvy v AČ. III, 446 a d., Palacký, Děj. III. 3, 205 a d.

Strana 205
Č. 305—306: 16.—22. října 1436. 205 305. V Třeboni, 16. října 1436. Oldřich z Rožmberka a Přibík z Klenového činí úmluvu mezi cisařem Zikmundem a knězem Bedřichem ze Strážnice o město Kolín. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 374 b, or. pap. s třemi přit. pečetmi: 1) Oldřicha z Rožm- berka, popis viz u č. 279. 2) Bedřicha ze Strážnice, viz u č. 279. 3) odpadla. AČ. III, 514 č. 342 (reg.). — Srv. Palacký, Děj. III. 3, 224. 306. V Praze, 22. října 1436. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: o jednání s Tábory a o tažení proti Hradci Králové; o Prachatických a j. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 375, or. pap. AČ. I, 44 č. 54. — Palacký, UB. II, 470 č. 978 (reg.). — RI. XI, 11483. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Co jsi nám psal a vzkázal po tomto tvém poslu, tomu jsme všemu dobře srozoměli, a vzdržali sme služebníka tvého až do sie chvíle, abychme mohli něco konečného vzkázati. Pak kdyžť jest druhý služebník přijel, chtěli jsme, aby sě první k tobě vrátil. Dávajíce věděti, že Přibík Clenovský včera přijel s těmi úmluvami, které jste sepsali.? A poněvadž kus první, ješto sě ducho- venstvie dotýče, něco hluboký a upřímo jest proti compactátóm, kteréž legáti s tiem královstvím udělali, i také proti té výpovědi, kterúž jest Engliš“ podlé jich svolenie učinil: protož jsme to podali na mistry a kněží, aby neřekli, že my z své hlavy jednáme a ty věci dávno zřiezené zasě na hádání podáváme; a dnes jich odpověď a radu jmieti budem, a pak dále k světským věcem sahati. A tobě po tvém služeb- níku všechny věci vzkázati chcme. Také věz, že zjitra bohdá pan Ptaček a také Pražené vytrhnú.“ A ti, kteří by s tebú býti měli, již dávno od nás jsú domóv vyjednáni. Pak ti, kteří s oné strany Labie jsú, také vytrhnú, i Žatečtí i jiná města. Také nám Diviš vzkázal, že se všemi těmi krajany hotov jest i vytrhne, jakož pak lépe vskážem; po tom sě také móžeš richtovati. Pak o ty z Prachatic rozkázali sme podkomořiemu,“ aby Prachatickým psal, aby holdóv na tvém nebrali; též i ty od nich bráti nemáš.? A Zmrzlíkovi jsme 1) List ten se nezachoval. 2) viz výše č. 304. 3) viz AČ. III, 450; Palacký, Děj. III. 3, 222. 4) Mistr Petr Payne Engliš; dotčenou jeho výpověď viz u Höflera, Geschichtschreiber der hussit. Bewegung II, 705 a d.; srv. Palacký, Děj. III. 3, 221 a d. 5) Hynce Ptaček z Pirkštejna, nejv. hofmistr (od r. 1436; viz Tomek, Děj. Prahy VI2, 7, Palacký, Děj. III. 3, 215). 6) totiž proti Hradci Králové; viz Tomek, tamže 8 a d., Palacký, Děj. III. 3, 224 a d. 7) Diviš Bořek z Mile- tínka. 8 Jan z Kunvaldu, podkomoři král. v l. 1436—1440. 9) více o tom viz níže v č. 308, 309.

Strana 206
206 žádný zápis ještě neučinili. Pak o švagra tvého etc. každý den čekáme Matkovo Dán v Praze v pondělí po poselstvie a s tiem o ty věci rádi rozmluvíme. Jedenádcti tisíc děvic svatých, let království našich uherského etc. v L, římského v XXVII, českého v XVII. a ciesařství v čtvrtém létě. Č. 306—307: 22.—23. října 1436. Ad mandatum d. imperatoris Franciscus de Branicz. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozemberka, věrnému našemu milému. Přitištěna krytá pečeť. 307. V Praze, 23. října 1436. Královna Barbora Oldřichovi z Rožmberka: pochybuje, že koncil a legáti svolí ve věci víry. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 376, or. pap. Palacký, UB. II, 471 č. 979. — RI. XI, 11497 a. Barbara, von gots gnaden Rômische und zu Hungern etc. kûnigin. Edler besun- der lieber getreuer. Nach laut euers gelaubbriefs2 durch euern schreiber Hannsen" wir euer mainung in etlichen sachen zu guter moss woll underweist sein worden und haben das von euch in grosser guet aufgenomen; jedoch mainen wir, ab all ander ding fürgank gewünnen in denselben sachen, so můg es von des gelauben wegen kainen weg haben, dann versehenlich ist, das das concili und die legaten darzu nimmermer willen. Geben zu Prag an nechsten erichtag noch der haili- gen Aindleftausent juncfrauen tag, anno D. etc. XXXVI°. Ad mandatum reginalis maiestatis Mgr. Wenceslaus, cancellarius. Na rubu: Dem edlen unserm besunder lieben getreuen Ulrichen von Rosenbergk. Přitištěna krytá pečet. 1) viz níže v č. 308. 2) list ten se nezachoval. 3) Jan, kancléř Oldřicha z Rožmberka. 4) jde tu nejspíše o onen první článek z úmluv, sjednaných Oldřichem z Rožmberka a Přibíkem z Klenového mezi Zikmundem a Táborskými; srv. v předcház. listu císařově.

Strana 207
Č. 308: řijen—listopad 1436. 207 308. (V říjnu—listopadu 1436]. Oldřich z Rožmberka královně Barboře: prosí o přímluvu u císaře Zikmunda ve věci jeho pře s Prachatickými a zápisu císařově Zmrzlíkům. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I5 B Pa 7 m, koncept. AČ. XXI, 285 č. 18. Oldřich psal o této věci Zikmundovi před 22. říjnem, srv. č. 306. Dále srv. č. 309, 311, 312. Allerdurchleuchtigste furstin und gnedige libe fraue konigin! Mein undertenig dinst bevor. Ich lasse euer gnad wissen, das die von Prachaticz von meinen leuten, die zu der Gulden Kron gehorn, dorauf ich redlich verschreibung von meinem gnedigisten herren kaiser habe,| zins und gulte wellen haben, und mainen, wie in der unsers landes bevalhen hat," die als vor einzenemen, als ich seins briefs eine obschrift meinem gnedigen herren dem kaiser zuschicke.2 Darumb pitt ich euer gnad als mein gnedige frauen, mit seinen gnaden doraus ze reden, das sein gnad mein treu und dinst ansehe, die ich getan habe und noch tun muchte, und nich gestatte mir zu schanden, das sy mein leut solden angreifen, sunder das in, den von Pracha- ticz, sein gnad schreibe, mein leut ungehindrt ze lassen, wann ich in nicht muchte zu sehen, das sy die leut solden hindern, nachdem und mein herr der kaiser zu mir gesprachen und pei herren Janken von der Sweidnicz" enpoten hat, das sy mein leut sollen ungeirret lassen." Auch pitt ich euer gnad mit seinen gnaden ze reden, das sein gnad auf Przi- bram und andern gutern, die mir mit dem haus Klingbergh sind obgetreten,’ den Zmrzliken‘ nicht gebe noch den andern, wenn ich mein veterlich erb" darumb ge- geben habe, das das haus seinen gnaden und disem land ze schaden nicht wurd verlaren, wann ich, was mir obgetreten ist, nicht mag gelassen; und wurd sein gnad uber das den Zmrzliken odir andern das verschreiben, doraus mucht anders nicht ergen, wenn das mich sein gnad mit solhen verrer wurd verwerren. a) tak or. 1) Oldřich z Rožmberka měl podle zápisu z 2. září 1429 (výše č. 158) v zástavě pouze berně a dávky kláštera Zlatokorunského. 2) zmíněný opis byl zaslán nejspíše s dopisem, na nějž je odpovědi list Zikmundův z 22. října (viz č. 305). 3) Jan z Chotěmic na Vlašimi, hejtman svíd- nický. 4) tato pře Oldřichova s Prachatickými byla předzvěstí jeho zápasu o zboží prachatické, do něhož byl o málo později zapleten i Jan Smil z Křemže, kterému byly Prachatice císařem za- staveny (srv. níže otištěné listy ze 17. června 1437 a d., č. 325 a d.), a z néhož vyšla podvržená listina o zástavě Prachatic a Volar Oldřichovi z 21. pros. 1421 (otištěná níže). 5) Oldřichovi byl však postoupen pouze hrad Zvíkov, beze všeho zboží; viz výše č. 230. Po Příbrami, zboží arcibiskupství pražského, sahal Oldřich neprávem stejně jako po zboží hlubockém (srv. též v č. 230) a vltavo- týnském (viz č. 228). 6) Jan a Václav Zmrzlíkové ze Svojšína; s nimi přel se Oldřich později též o zboží kostelecké, srv. č. 319 a 321. 7 hrad Zbiroh (srv. výše č. 230).

Strana 208
208 Č. 308—310: řijen — 18. listop. 1436. Der allerdurichleuchtigisten furstin und frauen, frauen Barbara, von gottes gnaden Romischen, Hungerischen, Behemischen etc. konigin, meiner gnedigen liben frauen. 309. V Praze, 7. listopadu [1436). Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: o jeho sporu s Prachatickými a aby purkrabi helfenburský nesahal Píseckým na některé vesnice. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5 BPa 7 m, or. pap. AČ. XXI, 284 č. 17. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakožť sbožie některá Svatokorunského kláštera jsú, v něžto s jedné strany ty a z druhé Prachatičští se vkládáte: rozumiemeť, žeť lidé týchž sboží přielišně v tom hynú a na obě straně jim hleděti jest těžko. Protož žádámeť, aby v tej mieře těch lidí ponechal v pokoji. Jimť jsme také též rozkázali. Máť statečný Janek z Svídnice? a Matěj z Chlumčan, věrní naši milí, bez dlenie v tom kraji býti, ještoť ohledají, coť jest v našich zápisiech nebo v holdiech. A také rozkaž purkrabí svému na Hilfenburc, ať v tej mieře také nesahá na ty vsi Lidmovicě, Krašovicč, Viticě, Pohořicě a Malešicě měsčanóm Pieseckým, žeť též také i to Jankem Svídnicským a Matějem svrchupsanými bude opatřeno, kdyžť Dán v Praze v středu po sv. Linhartu, let království našich etc. je tam vyšlem. Ad relacionem Math. de Chlumczan Johannes Tussek." Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberga, věrnému našemu milému. Přitištěna krytá pečeť. 310. V Praze, 18. listopadu 1436. Oldřich z Rožmberka jmenován na prvním místě mezi českými pány, kteří spolu s Oldřichem Celským učinili smírnou úmluvu mezi císařem Zikmundem a Táborskými. — Léta 1436 v neděli před svatú Elžbětú. 1) srv. výše č. 308. 2) víz pozn. 3 na str. 207. 3) hofrychtéř Matiáš Lauda z Chlumčan. 4) Václav Vlášek z Miloňovic (Sedláček, Hrady VII, 93). 5) Krašlovice, okr. Vodňany. 6) Jan Toušek z Pacova (viz AČ. XXI, 285 v pozn. u č. 19).

Strana 209
Č. 310—311: 18. listop. — 14. pros. 1436. 209 Vídeň, Státní archiv: č. 1291, or. perg. — Opis ve Státním historickém ústavu v Praze. Viz Palacký, Děj. III. 3, 223 a d., Tomek, Děj. Prahy VI2, 9. 311. V Praze, 14. prosince 1436. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby dal po svém panství rozhlásiti obecný sněm k Novému roku v Praze a sám k němu přijel a j. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 377, or. pap. AČ. I, 45 č. 55. — Palacký, UB. II, 471 č. 980 (reg.). — RI. XI, 11579. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! K žádosti všech pánuov, zeman a obcí královstvie našeho Českého sěm do země přijevše, jakož vieš, a v ni sě jakžto dědic a pán přirozený uvázavše, a tak o dobré a poctivé téhož královstvie našeho z přirozené nám povin- nosti vždy mysléce, již jsme, bohu děkujíc, legáty sboru Bazilejského s arcibiskupem voleným v Čechách a s jinými kněžími o všecky věci konečně v jednotu uvedli; ještoť i žáci k řádu kněžskému o suchých dnech nynějších svěceni mají býti. Pak jižť to před sě vzali sme, abychom také řád světský, jenž ta léta pohřiechu byl potuchl, zasě vedlé práv starodávně v tejto zemi držalých uvedli a vyzdvihli. A protoť jsme s radú naší sněm obecní o Novém létě najprv příščiem v Praze složili, aby což obecnieho dobrého, jakžto o ta sědánie v laviciech i jiných věcí sě dotýče, tu bylo všeho podobně porovnáno. Protož vuoleť naše jest a takť žádáme, aby po městech a městečkách svých ten sněm trhem provolati kázal, ať všichni přijedú. I ty také přijeď; nebť súdy a řády propustiti i osaditi chcem, aby viec jeden druhého mocí nehleděl, ale právem. Takéť žádáme, aby svú pečet dal přivěsiti k listu úmluv těch, kteréž s knězem Bedřichem a s Thábory máme. A s Prachaticskými věřímeť, že do toho sněmu všeho v dobré mieře necháš státi; a tu pak s právy Dán v Praze v pátek po s. Lucii, svými a listy, kteréžkoli máš, buď před námi.“ let království našich etc. Ad mandatum d. imperatoris Johannes Tussek. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozenberka, věrnému našemu milému. Pečeť odpadla. 1) viz Palacký, Děj. III. 3, 212 a d., Tomek, Děj. Prahy IV2, 715, VI2, 1 a d. 2) viz Palacký, tamže 229 a d., Tomek tamže VI,2 15 a d. 3) viz č. 310. 4) srv. č. 308, 309. 27

Strana 210
210 312. Č. 312—313: 15.— koncem prosince 1436. V Praze, 15. prosince 1436. Arnošt z Vlašimě Oldřichovi z Rožmberka: o jeho sporu s Prachatickými; o jednání o kostelních řádech. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 378, or. pap. AČ. III, 12 č. 13. — Palacký, UB. II, 472 č. 982 (reg.). Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi TM' psala,“ o toť sem s JM“ snažně mluvil; a JMť jest tak na tom zuostal, aby TMť na sněmu na Nové létho svým zápisem byl, a tuť také Prachatičtí býti jmají; a že tu JM' chce sě k tomu přičiniti a konec učiniti.? A novin jiných TM“ psáti neviem, než žeť sú sě již kněžie konečně sjednali o ty věci, jakož jest byla ruoznice mezi nimi o kostel- nie řády; avšak sě ještě zdalují od nich, nechtiece jich rádi počieti. A cožkoli TM“ potřebie jest před Cies. M“ i všudy jinde, chutně to rač věděti, žeť TM“ rád Datum Prage sabbato post Lucie sancte. poslúžím. Arnošt z Vlašimě. Na rubu: Nobili domino, d. Ulrico de Rosemberg, amico carissimo, presentetur. Pečeť odpadla. 313. V Praze ſkoncem prosince 1436]. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: aby nemeškal svým příjezdem, neboť on a pan Ptaček mají s ním ještě před sněmem mnoho hovořiti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 378 A, or. pap. AČ. II, 4 č. 1. — Palacký, UB. II, 471 č. 981. Služba má, urozený pane a přieteli mně zvláště milý! A dávámť věděti, žeť bych měl mnoho vzkazovati, ale žeť mi se to psáti nehodí. I zdát mi sě i panu Ptákovi, aby neráčil meškati svú příjezdú: nebť bychme měli s tebú před sněmem“ velmi o pilné věci rozmluviti, ještoť nám se psáti nehodie. Datum Prage. Aleš z Šternberga odjinud z Holic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Roznberga, přieteli mně zvláště milému. Pečeť odpadla. 1) List ten se nezachoval. 2) srv. předcház. list, též č. 308 a 309. 3) srv. v předcház. listu. 4) Hynce Ptaček z Pirkštejna, nejv. hofmistr. 5) sněm o Novém roce v Praze; srv. výše č. 311.

Strana 211
Č. 314—315: únor — 30. března 1437. 211 314. V Praze, ſv únoru] 1437. Oldřich z Rožmberka jest uveden spolu s jinými jako svědek na věnné listině císaře Zikmunda pro Barboru, královnu českou. RI. XI, 11667. — Srv. Palacký, Děj. III. 3, 238 pozn. 232. Bartošek z Drahonic, FRB. V, 619 jmenuje Oldřicha z R. na prvním místě mezi českými pány, kteří se účastnili královské korunovace Barbořiny v Praze 11. února 1437, 20. února pak zahájení soudu zemského (srv. Tomek, Děj. Prahy VI2, 17). 315. V Praze, 30. března 1437. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka a Janovi z Malovic: aby mu ihned poslali berni královskou, kterou již ve svém kraji vybrali. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 385, or. pap. AČ. I, 46 č. 56. — RI. XI, 11743. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urození a slovutní věrní milí! Vzaliť sme některé věci před sě, ještoť obecného všie země našie České dobrého sě dotýčí, a těchť nám jest k dobrému konci bez peněz nelze vésti a také dlenie v tom všeliké jestiť škodno. Protož žádámeť s pilností a vuoleť naše jest, abyste nám hned, jakž tento list opatříte, penieze ty, což ste jich koli z berně toho kraje sebrali, nemeškajíc poslali, po komž viete; jestiť nám toho potřebie velmi pilné, věřiece, že tiem dlíti nikoli ne- budete, ať by naše poctivé a obecné dobré nebylo již meškáno. A přičiňte pilnost tiem snažnější, ať ostatek bez dlúhého seděnie dobrán jest; však viete, kterak ne- poslušné připravovati k tomu máte. Dán v Praze o Velikú sobotu, let království našich etc. Ad mandatum d. imperatoris Johanne subcamerario2 referente. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozmberga a slovutnému Janovi z Malovic, věrným našim milým. Přitištěna krytá pečeť. 1) Jakožto berně král. měl býti odveden celý úrok svatojirský z poddaných, jehož polovice měla býti odvedena o středopostí (7. března); viz Tomek, Děj. Prahy VI2, 16 a d., Palacký, Děj. III. 3, 236; srv. též níže č. 316. 2) Jan z Kunvaldu. 3) Jan Malovec z Pacova. 27*

Strana 212
212 316. Č. 316—318: 16.—19. dubna 1437. V Praze, 16. dubna 1437. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby berně královské od svých lidí nevybíral sám, nýbrž tak, jak bylo ustanoveno. AČ. I. 47 č. 57 (z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného). RI. XI, 11760. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Psaliť sú nám úředníci naši, kteříž na berni sedie, že by ty s svých dědičných i kněžských lidí sám berni vybierati a nám dáti chtěl. Vieš, kterakť jest tebú i jinými a tak vší zemí svoleno, žeť má táž berně osobami na to vydanými, z nichž i ty jeden jsi, v miestech, kdežto z staradávna obyčejno jest na tom sedati, brána býti. Protož žádámeť, aby toho nikoli nečinil, pro jiných lidí snad rozpačenie i pro jiné zmatky, jakžť věříme. Dán v Praze v úterý po s. Tiburcii, let království etc. Ad mandatum d. imperatoris Johanne de Cunwald, subcamerario, referente. Uroz. Oldřichovi z Rosenberka, věrnému našemu milému. 317. V Praze, 16. dubna 1437. Královna Barbora Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby jí dal na její útraty dopraviti z Lince dva sudy vína, které jí tam poslal Fridrich, vévoda rakouský. — Geben zu Prag am erichtag nechsten post festum beatorum Tiburcii et Valeriani martyrum a. D. 1437. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 386, or. pap. s krytou pečetí, něm. AC. XXI, 286 č. 19. 318. V Praze, 19. dubna [1437]. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby manům z Radobytec, Strážovic a Cerhonic, k hradu Zvíkovu příslušným, nebylo překáženo v jejich svobodách a právech. Orlík, Schwarzenb. archiv: V B PP č. 2, or. pap. AC. I, 47 č. 58.— RI. XI, 11767. 1) srv. pozn. 1 na str. 211.

Strana 213
Č. 318—319: 19. dubna 1437. 213 Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Přišedše před naši velebnost manové k hradu Zviekovu příslušní z Radobytec, z Stražovic a z Crhonic, zpravili nás, že by jim svobod něka- kých, kterýchžto jich předci z staradávna i oni v lesiech našich ku palivu a k stavění požívali sú, bylo již hájeno, a k tomu zdálo sě jim, že by i nynějšie berně neměli dáti. Protož žádámeť, opatře to, kterakéť jich svobody a práva jsú v lesiech i v jiných věcech, přikažiž úředníkóm svým na Zviekov, ať při tom ostaveni jsú bez přiekazy, cožť bylo jest z staradávna. A také berni nynější“ ať dadie, cožť s lánu vedlé jiných jim najblíž přísedících sě dostane, jakožť jest svoleno a uloženo, ješto to sám vieš dobře. Dán v Praze v pátek po sv. Tiburcii, let království našich etc. Ad mandatum d. imperatoris Johannes Tussek. Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. Pečet odpadla. 319. V Praze, 19. dubna [1437]. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby jeho úředníci na Zvíkově ne- žádali již holdů od lidí zboží Kosteleckého, zapsaného bratřím Janovi a Vaňkovi Zmrzlíkům. Třeboň. Schwarzenb. archiv: Hist. 387 a, or. pap. RI. XI, 11766. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Zapsaliť sme Janovi a Vaňkovi bratřím Zmrzlíkóm,“ věr- ným našim milým, sbožie Costelecské kláštera Břevnovského, jakož máme za to, žeť tebe dřév nenie tajno, a vznesenoť jest na nás, že tvuoj úředník se Zviekova" s těch lidí vždy ješče chce holdy mieti, a ty vieš svolenie obecné i sáms s před- ními to nalézal a vynášel, aby již holdové pominuli všichni. Protož žádámeť, aby 1) O manstvích služebných k hradu Zvikovu viz Sedláček, Hrady XI, 30. 2) srv. výše č. 182. 3) srv. pozn. 1 na str. 211. 4) Jan a Václav Zmrzlíkové ze Svojšína, srv. pozn. 6 u č. 308. 5) zápis z 21. září 1436, reg. v AČ. II, 187 č. 330. 6) srv. výše č. 182.

Strana 214
214 Č. 319—320: 19.—22. dubna 1437. svým přikázal, ať lidí viec netisknú pro ty holdy, k tomu sě snažně přičině, jakžť věříme. Dán v Praze v pátek po sv. Tiburcii, let království našich etc. Ad relacionem d. Petri de Zvierzeticz Johannes Tussek. Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. Přitištěna krytá pečet. 320. V Krumlově, 22. dubna 1437. Oldřich z Rožmberka slibuje, že odškodní biskupa pasovského Leonarda za rukojemství, které vzal na sebe za jeho dluh vévodovi bavorskému Jindřichovi. Monumenta Boica XXXI. 2 (Coll. nova IV. 2), 310 č. CXLI. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 35 č. 131 (reg.). Ich Ulrich von Rosenbergk bekennen fur mich und all mein erben offenlich mit dem brief. Als wir den hochwirdigen fursten und herrn, herrn Leonarten bischo- ven zu Passaw! und sein nachkomen fur und mitsampt uns zu selbscholen und porgen gegen dem hochgeboren fursten, unserem gnedigen herrn, herrn Heinrichen, pfalzgraven bei Rein und herzoge in Beyern,2 und sein erben umb zwai tausent ungrischer gulden, je vierundzwainzig guter behmischer grossen fur ein gulden, ver- sezt haben auf sand Jorgen tag' jetzo zu bezalen, als dann der heubtbrief darumb gegeben klerlicher inhaldet, und nu der obgenant unser gnediger herr, herzog Hein- rich, durch unser vleissigen bet wegen umb die egenanten sum gelts ein lenger frist und zeit geben hat, als auf sand Michels tag‘ schirst kunftig, auf denselben tag sich der egemelt unser gnediger herr von Passaw auch nach unser bet und inhalt des egemelten haubtbriefs verschriben hat und stet in massen, als er vor auf sand Jorgen tag gestanden ist, also globen wir im und seinen nachkomen bei guten treuen, das wir sy von solher selbstschol und porgschaft getreulichen losen und an schaden halten wellen in aller mass und form, als wir des in bisher schuldig gewesen sein und der gegenbrief, so wir seinen gnaden darüber geben haben, auch clerlicher inhet, alles getreulich und un geverde. Mit urkund diz briefs, der mit meinen obgenanten Ulrichs von Rosenberk aigen anhangenden insigel versigilt und geben ist zu Crumaw am montag vor sand Jorgen tag, nach Crists geburt vierzehen- hundert und in dem sibenunddreissigisten jare. 1) Leonard z Laymingu, biskup pasovský (1424-1451). 2) Jindřich Landshutský. 3) 23. dubna. 4) 29. září.

Strana 215
Č. 321—322: 4.—6. května 1437. 215 321. V Praze, 4. května 11437]. Cisař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: žádá znovu, aby nedržel holdů na zboží Kosteleckém a aby kázal propustiti zjímané lidi. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 387 b, or. pap. AČ. I, 48 č. 59. — RI. XI, 11780. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož nám píšeš, že toho sbožie Costelecského žádnými holdy nedržíš, než tak, jakžť Cunath2 ho k hradu jest postúpil3 etc. Pro hospodina! Sám to vieš, žeť jest Cunath jinak toho neměl nežli holdem, jakož ta léta každý, což najviec mohl, jest osáhl. Ale poněvadž jsme s raddú všie země a zvlášče tvú tak na tom zuostali, že mají ti holdové pominúti, a Zmrzlíkovi to jest zapsáno, prosímeť, neostavuj nás v jiném, ať to, což svoleno jest, jde před se. Nechť on drží, cožť v zápisu má, dobřeť proto hrad bohdá bude uchován moci býti. A věřímeť, že jinak neučiníš pro žádnú věc; nebť by jiní snad, tebe zřiec, také sě holduov chtěli Dán v Praze v sobotu po Nalezení držeti a o toť by nové nesnáze vzrostly. sv. Kříže, let království našich etc. Ad mandatum d. imperatoris Johannes Tussek. P. S. Lidi pak ty, kteřížť jsú zjímáni, milý, kaž propustiti, ať nás viec nestarají o to a nečinie nám zlé mysli a nám také ať by viec o to nebylo potřebie k tobě státi. Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. Pečeť odpadla. 322. [V Krumlově] 6. května 1437. Oldřich z Rožmberka dává knězi Bedřichovi ze Strážnice bezpečný průvod k sobě na Krumlov na dobu dvou neděl. — (feria II. ante Ascensionis Domini). Tadra, Formulář kanceláře Rožmberské, Věstník Kr. Č. Spol. nauk 1890, 268 č. VI. — Schmidt- Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 35 č. 132 (reg. s datem 16. května). 1) List ten, který byl odpovědí na list cisařův z 19. dubna (viz výše č. 319), se nezachoval. 2) Kunát Kaplíř ze Sulevic. 3) srv. výše č. 182 a 230. 4) srv. pozn. 4. a 5. na str. 213.

Strana 216
216 Č. 323—324: 29. května — 3. června 1437. 323. V Praze, 29. května 1437. Královna Barbora Oldřichovi z Rožmberka: radí mu, aby se co nejdříve do- stavil ke dvoru, neboť císař, potřebuje velmi jeho rady, se mrzí, že k němu dosud nepřišel; žádá znovu, aby jí dal na její útraty dovézti víno z Lince.! — (am mitti- chen nechsten vor Corporis Christi). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 388, or. něm. AČ. XXI, 286 č. 20. 324. V Praze, 3. června 1437. Hanuš z Kolovrat a na Žebráce a Přibík z Klenového činí úmluvu o věčný mír a postoupení Přiběnic mezi Oldřichem z Rožmberka s jedné a knězem Bedři- chem ze Strážnice a obcí města Tábora s druhé strany. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 389 a, or. pap. AČ. III. 516 č. 360 (reg.). V témž archivu v Březanově genealogii rodiny z Lichtenburku jest záznam: Pan Hynek Krušina z Lichtemburka podle jiných z své strany zapsal se při straně táborské panu Oldřichovi a synu jeho panu Jindřichovi z Rožmberka podle jisté smlouvy a pod propadením základu k po- stoupení hradův Přibenic 1. p. 1437. Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého ten pondělí po Božím těle stala se jest úmluva plná, celá a dobrovolná urozenými pány, panem Hanušem z Colovrat sed. na Žebráce a panem Přibíkem z Clenového mezi uroz. pánem, p. Oldřichem z Rozenberga strany jedné a poctivým knězem Bedřichem z Strážnice a vší obcí Hradištskú aneb města Tábora strany druhé. Najprve umluvili jsme, aby všechna záštie, kyselosti a nechuti, kteréž sú koli byly vznikly mezi stranami nadepsanými a lidmi i poddanými jich od počátka až do sie chvíle, to má všeckno pominúti a na věky viece nemají sobě toho vzpomínati, buď to z stavu duchovnieho neb z světského, a to trhem aby bylo provoláno v městech a v městeč- kách. Také listové a zápisové všichni přímiřní i jiní, kteří jsú aneb měli by býti k škodě stranám, ti aby s vobú stranú mezi nimi minuli a úmluvami těmito aby umořeni byli. Item o Přiběnicích jest umluveno, aby kněz Bedřich a táborští měšťané pánu aneb úředníkóm jeho v moc jich obú hradú i s lidmi jeho opanovanými konečně na den svatého Prokopa2 nynie najprv příštieho bezmatku“ zstúpili a z svého drženie propustili a na to viec aby nesahali a hradóv s vobú stranú aby neosazo- vali, kteříž mají zbořeni býti, jenžto sobě na to zvláštnie listy zdělati mají,“ aby ti a) tak or., správně „bez zmatku“. 1) srv. výše č. 317. 2) 4. července. 3) viz níže č. 333 a 334.

Strana 217
Č. 324—325: 3.—17. června 1437. 217 hradové od nižádné strany osazováni nebyli; a zase pan z Rozenberga knězi Bedři- chovi má pól čtvrta sta kop gr. hotových dáti a to rozdielně na stúpení hradóv, to jest na den sv. Prokopa má pán knězi Bedřichovi sto kop gr. na Táboře u Peše písaře v jeho domu položiti a na ostatnie penieze má jemu list na sv. Jiljí, aby plněny byly, udělati. A týž pán dále táborským měšťanóm má za pět set kop gr. dědin svobodných okolo Tábora s lesy a s chrastinami odhádati a postúpiti dědicky a farářstvie a panstvie podačné“ v Klokotech, kteréž na tom má, postúpiti a to jim má ve dsky zemské vložiti, jakož obyčej toho jest. A na to odkrajovánie těch dědin a lesóv svrchupsaných mají mezi sebú přátely s vobú stranú vydati; a jestliže by ti se v čem dělili a smluviti jich nemohli, tehdy pan Jiřík Drachovský má toho úplně mocen býti a což ten mezi nimi vypovie, to mají s vobú stranú bez úmluvy přijieti. Také zdi a věže o městečku v Přibenicích mají zbořiti a to má pán na svój náklad hraddy“ i městečko bořiti; a ti, kteří by chtěli tu v městečku neb jinde lidé býti, prvnie záštie a nechuti nemá jim zpomínáno býti ani kterých lidí pro Tábor- ské hindrovati, kteříž by pro ně zašli. A dokud Přibenic neobořie, Táborští mohú sobě lesů k své potřebě přivésti, rybníky nasazené mají sobě ještě na podzim sloviti a potom mají jich stúpiti. A úroky tyto svatojiřské vedle milosti mají dobrati a setie všeckna mají sebrati, vápno mají sobě odvésti a páně lidé XXX vozóv lesů z Při- benic na Tábor mají dovésti. A kněz Bedřich, což mu se bude zdáti viece lesů z Přibenic vzieti, to má na svój náklad učiniti. A já Přibík svrchupsaný, což mezi nimi jest o náklady, kteréž jest kněz naložil, a škody pro zachovánie Přibenic vzal, mám mezi nimi, což budu moci, najspieš vypověděti. Kteréžto všecky věci svrchu- psané přijali sú s vobú stranú a slíbili sobě to držeti bez přerušenie. A toho na svědomie a pro další pamět my nahořepsaný úmluvce své jsme pečeti k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán v Praze let svrchupsaných. Přitištěny byly dvě pečeti: 1) odpadla, 2) z černého vosku, na štítě přičný pruh s šachov- nici, nad helmou křidlo s šachovnici; nápis: s przibikoenowe. — Na rubu pismem 15. stol.: výpověď o Příbenici. 325. V Krumlově, 17. června 1437. Oldřich z Rožmberka Smilovi z Křemže: aby se neuvazoval ve vládu nad lidmi ve vesnicích, které si od císaře proti zápisu Oldřichovu vyprosil. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5 B Pa 5 i, koncept. AČ. XXI, 287 č. 21. — Srv. Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM. 1888, 180 a d.; dále srv. č. 326 a d. Službu svú vzkazujem, pane Smille milý! Zpraveni sme, že si na ciesařově Milosti, pána našeho milostivého, vyprosil některé vesnice, kteréž prve od JM“ v zá- a) tak or. 1) 1. září. 28

Strana 218
218 Č. 325—326: 17.—18. června 1437. pisích našich máme, a že mieníš těm lidem našim škoditi. Myť sme tomu věřiti nechtěli, by ty takovú prosbu proti nám učinil, věda, že od JM“ prvé zápisy na ty vesnice i jiné zboží jmáme. A nám se nezdá, by ty takovú prosbu od ciesařovy M“ přes naše zápisy měl učiniti vedle té úmluvy, jakož spolu máme, jakož ty dobře vieš. Protož věříme, že nám dle té úmluvy, kterú spolu máme, jakož dobře vieš, našich lidí v pokoji necháš. A na toť žádáme odpovědi tvé listem svým při tomto poslu. Dán v Crumlově feria II. post Viti, anno etc. XXXVII°. Oldřich z Rosemberga. Strenuo militi domino Smilloni de Krzems. Na rubu písmem 15. stol.: prima. 326. V Prachaticích, 18. června 11437]. Jan Smil z Křemže Oldřichovi z Rožmberka: o svém zápisu na Prachatice a vesnice kláštera Zlatokorunského; o zboží Pořešínském a Sverazském. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5 BPa 5i, or. pap. AČ. XXI, 287 č. 22. Tento list, jakož i výše č. 325 a níže č. 327, 329, je dokladem Oldřichových snah o získání nejen Prachatic (k tomu srv. výše č. 308, zvl. poznámku 4 tamže), nýbrž i zboží Zlatokorunského kláštera. Smil z Křemže byl v té věci jen nástrojem Oldřichových záměrů (srv. Wagnerův článek Jan Smil z Křemže v ČČM. 1888, 169 a d.); k témuž cíli sloužila Oldřichovi listinná falsa, hlavní z nich zápis na Zlatou Korunu z 19. října 1437, níže otištěný. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane milý! Jakož mi TMť píše“ a jsa zpraven, že bych já na ciesařově M“ vyprosil některaké vesnice: rač VM věděti, že sem na Jeho Mť já nic nevyprosil, než Jeho M, pán mój milostivý, pobiedil jest mne k trhu a kúpil jest u mne dědicstvie mé. A za to dal mi jest Prachatice a ty vesnice, jakož TM“ tajno nenie. A také jak VMť píše, že jmáte na to zápis:“ rač věděti, žeť já jmám prvé než VM od krále nebožtíka,“ pána našeho. A to TMť dobře vie, že jmám majestát 1) viz níže pozn. 4 a 5. 2) poslední zachovaný zápis o příměří mezi Oldřichem a Smilem je ze 4. listop. 1434 (viz výše č. 253). 3) viz č. 325. 4) Jan Smil z Křemže prodal císaři Zikmundovi tvrz Dražici s vesnicemi, začež mu Zikmund zapsal dvěma listinami z 1. června 1437 jednak Prachatice s vesnicemi, jednak některé vsi kláštera Zlatokorunského a jiné kanovni- ctví Vyšehradského (obě listiny obsaženy ve vidimusu z 21. srpna 1454, uloženém v Třeboň. archivu, sign. Netolice IIe 1 Aa č. Ic; druhou z nich otiskl Pangerl, UB. Goldenkron 427 č. 185). 5) zápis daný Oldřichovi 2. září 1429 (viz č. 158) zněl jen na berně a dávky kláštera Zlatokorunského; do- volával-li se tu snad Oldřich zástavy celého zboží z 1. října 1420 (výše č. 39), která však byla 23. srpna 1422 zrušena (viz č. 68)? Srv. podobnou zmínku výše v č. 308, kde se dovolává Oldřich nějakého zápisu na zboží Zlatokorunské proti Prachatickým. 6) neznámý zápis krále Václava.

Strana 219
Č. 326—327: 18.—22. června 1437. 219 na to sbožie na Corunské; to sem TM“ pravil na Crumlově, když sem byl u TM“ Protož, milý pane, nezdáť mi se, bychť co proti TM“ v tom učinil. A věřímť TM“, že mi toho hájiti nebudeš, nebť sem za to své dědictvie dal, a na toť majestát jmám i panské pečeti. Vedle toho dále rač věděti, jestližeť mi neučinie toho, cožť jmají učiniti, žeť na ně míniem sáhnúti jakožto na své. A TM“ věřím, že mi v tom za zlé jmieti nebudeš, neb bych TM“ nerad hněval, neb sem za to své dal. Také rač věděti, že sem nalezl Pořešínské sbožie ve dskách. I věřím TMti, že mi o to spravedlivé učiníš, neb Buoh to vie, že bych TM“ nerad hněval. Ráčíš-li se mnú o to kterak uhoditi, to mi rač dáti věděti listem svým. Také rač věděti, žeť sú mi chtěli zapsati Sverazské sbožie, a jáť sem toho proti TM“ učiniti nechtěl, poněvadž sem na to prvé zápisu nejměl.? Než na Corunské sbožie prvé zápis jmám než TM“, i přiejal sem. Sem na tom vždy, k tomu hledě, nechtě TM“ hněvati. Datum Prachatic feria III. post Viti. Jan z Cřemže seděním na Prachaticích. Na rubu: Uroz. pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu na mě laskavému. Na rubu písmem 15. stol.: Secunda. 327. 22. června 11437]. Jan Smil z Křemže Oldřichovi z Rožmberka: znovu o svém zápisu na vesnice kláštera Zlatokorunského a o zboží Pořešínském. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 5 BPa 5i, or. pap. AČ. XXI, 288 č. 23. — Srv. k tomu předcház. list. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane milý! Jakož mi TM píše,“ že jmám na to sbožie na Corunské od krále nebožtíka majestát prve než TMť: i ovšem pane, pravdat jest, že jmám, a toť, dá-li buoh, chci pokázati, když toho potřebie bude, a nadtoť od ciesařovy M“majestát jmám s panskými pečetmi, [že] mi to Jeho M' zapisuje za mé dědictvie.“ A jakož VMť píše o opata a převora [ ... mněť jest jich ...]“ potřebie proč napomínati, neb sem já to držal i podnes držím, a oni sú vždy té chvíle vyhnáni, že sem s nimi nejměl oč mluviti, ani sú nebyli toho mocni té chvíle i podnes nejsú. I věřím TM“ pane, že mne od mého tisknúti nebudeš, a službu mú TM sobě zachová, a) vytržen kus listu. 1) srv. níže v č. 327. 2) k držení Sverazského zboží srv. výše pozn. 2 na str. 96 a číslo 194, též falsum z 12. května 1380 (níže č. 361) a list ze 6. května 1422 (viz níže č. 382, dodatek). 3) list ten se nezachoval. 4) srv. pozn. 4 na str. 218. 28*

Strana 220
220 Č. 327—328: 22.—25. června 1437. to TM' věda, že sem dal za to své dědictvie, neb bych já TMt nerad hněval. A jakož TMť žádá, abych toho nechal, až by TM' ciesařovu M obeslal, v dobré mieře státi: Buoh to vie, jáť bych to rád učinil pro TMt, ale jáť sem tamto postúpil svého, a oniť toho požívají a já nic. I nehodíť mi sě toho tak nechati státi. Než rač TM' ciesařovu Mť obeslati, ať mi jinde ukáže zde v kraji. Jáť chci to rád pro TM' učiniti, pakli to nemohlo jíti, ale věřímť já TM“, že mne od mého tisknúti nebudeš. A o Pořínském“ zboží, jakož TMť píše, ať bych dal věděti: rač věděti, že otec náš jmá to ve dskách od pana Marqvarta i budúcí jeho. Protož rač TM se mnú uhoditi, prvé než sv. Havel“ přijde. A dále mi TMť drží Zubčicě a Výheň a Dědkov,“ kteráž mi jest dal dědic. A mně jsú se opověděli ti lidé za mój člověk dědičně a úrok mi platili do té chvíle. Prosím TM“, rač mi je propustiti, ať já TM“ tiem raději slúžím. Na to, prosím, rač mi odpověď dáti. Datum sabbato ante Johannis Baptiste. Jan z Cřemže seděním na Prachaticích. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino sibi famoso. Na rubu písmem 15. století: tercia. 328. V Praze, 25. června 1437. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby ihned postoupil Janovi z Ústí Lomnici. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 A« 10 a, or. pap. AC. XIV, 7. č. 1484. — RI. XI, 11840. — Sedláček, Zbytky register král. 215 č. 1583. Sigmund, z božie milosti římský césař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož mezi námi úmluva se stala, žes urozenému Janovi z Ústie, věrnému našemu milému, Lompnice se vším sbožím k tomu pří- slušným krom rybníka velikého až do času mezi vámi umluveného postúpiti měl,“ a) tak or. 1) srv. zmínku výše v č. 326. Zboží Pořešínské držel Oldřich z R. od r. 1434, viz výše č. 241. Zápis, o němž zde mluví Jan Smil, a podle něhož by byl Markvart z Pořešína (—1406, viz Sedlá- ček, Hrady III, 235) zapsal část svého zboží Smilovi z Křemže, otci Jana Smila (—1414, viz Sedláček, tamže 88), není znám. 2) 16. října. 3) vesnice zboží Pořešinského, viz Klimesch, Urkk. u. Regg. zur Gesch. des Gutes Poreschin (Abhandl. d. kgl. böhm. Gesellsch. d. Wiss. VII. F. 3. B.) v úvodě VI. 4) zápis o úmluvě této se nezachoval. Byla učiněna nejspíše okolo 23. března 1437, kdy zapsal Zikmund Lomnici Janovi ml. z Ustí (RI. XI, 11736). Srv. k tomu též výše č. 279 a d.

Strana 221
Č. 328—329: 25.—28. června 1437. 221 toho se jest do sie chvíle nestalo. Avšak my všechny věci tobě jsme dokonali, což jsme dokonati jměli; i žádámeť toho s pilností, aby svrchupsanému Janovi v jeho moc, když tento list opatříš, toho Lompnického sbožie bez prodlenie a ottahovánie všelikého postúpil, jakožs nám i jemu slíbil to učiniti; a věřímeť, že nás o to dále starati nedáš. Dán v Praze ten úterý po sv. Janu Křtiteli božím, let království našich uherského etc. paddesátého prvého, římského sedmezcietmého, českého sedm- nádctého a césařstvie v pátém létě. Ad relacionem Przibiconis de Clenowy, tenente“ sigillo Emerico de Marchaly, magistro curie." Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozenberga, věrnému našemu milému. Pečeť odpadla. 329. V Prachaticích, 28. června 11437]. Jan Smil z Křemže Oldřichovi z Rožmberka: o schůzce k rozmluvě ve věci vesnic zlatokorunských; žádá znovu za postoupení vesnic zboží Pořešínského. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I5 BP« 5i, or. pap. AČ. XXI, 289 č. 24. Službuť svú vzkazuji TMti, urozený pane milý! Jakož mi TM píše o těch vesni- ciech, na kteréž řádné zápisy jmám od krále nebožtíka i od ciesařovy M“, a v tom mi TM“ píše, že chcete o to ciesařovu Mť obeslati: psal sem TM“ několikrát již, zpravuje TMt, kterak nynie i prvé na to sbožie řádné zápisy jmám.? Protož věřím TM“, že mú službu TMť sobě zachová a mněť mého zbraňovati nebudeš; neb to TM' dobře vie, co jsem já dal za to své ciesařově M“. A přes to buoh to vie, že bych TM“ nerad hněval, než radějiť bych poslúžil a TM' sobě zachoval. Protož, ráčíš-li se kde se mnú sjeti, abychva o to sama rozmluvila a v to mezi sebú sama uhodila, ačkoli jmám na to od ciesařovy Mti majestáty a řádné zápisy, neb bych raději TM“ poslúžil, než bych chtěl TMť hněvati. Ráčíš-li to učiniti, rač mi to dáti věděti tvým listem a tu, kdež bych já mohl bezpečně přijieti anebo přietele miesto sebe poslati. A jakož sem TM“ psal o Zubčice, Výheň a o Dědkov,“ na to mi TMť nedal ižádné odpovědi. A to jsú lidé moji, mně stúpení, mně se opověděli za mój člověk i úroky mi platili; a TM' se v ně uvázal. Protož TMti prosím, rač mi jich postúpiti. Tohoť a—b) připsáno níže jinou rukou. 1) List ten se nezachoval. 2) viz výše č. 326, 327. 3) srv. pozn. 3 na str. 220.

Strana 222
222 Č. 329—330: 28.—29. června 1437. prosím odpovědi po tomto poslu. Datum Prachatic feria VI. in vigilia Petri et Pauli apostolorum. Jan z Cřemže seděním na Prachaticích. Na rubu: Generoso domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino sibi famoso. Na rubu písmem 15. stol.: quarta Prachatic. V Praze, 29. června 1437. Cisař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: žádá jej, aby své lidi vypravil vojensky k obléhání hradu Sionu. 330. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 390 a, or. pap. AČ. I, 48 č. 60. — RI. XI, 11843. Sigmund, z božie milosti římský césař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož všie země svolením jest umluvena i provolána vojna k Syonu před Roháče, toho zemského zhúbce, k tomu také tvé svolenie se stalo. A již dávný dosti čas ten hrad obehnati zjednali sme, jakož tebe tajno to nenie, neb jsme to tobě prvé psali; a diel našich dvořan, Uhróv i Čechóv, tam před Syon poslali jsme. I žádámeť i prosíme s pilností, aby ihned bez meškánie, jakž najspieš budeš moci, své lidi jiezdné i pěšie vojensky k Syonu vypravil. A to učiň pro zemské dobré a naše poctivé; neb jakž by toho neučinil, tak by i jiní rozpačenie jměli. Jehož toho nepochybujem, že s to jsi tak opatren, že zemské zlé a naše Dán v Praze den sv. Petra a Pavla apoštolóv, lett hanba tobě milá nebude. království našich uherského etc. paddesátého prvnieho, římského XXVII, českého XVII. a césařstvie v pátém létě. Takéť jsme též vzkázali po tvém služebníku Chvalovi; na tos nám žádné otpovědi nedal. Ad mandatum d. imperatoris Procopius de Rabstein. Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozenberka, věrnému našemu milému. Přitištěna krytá pečet. 1) Jan Roháč z Dubé; o výpravě proti hradu Sionu viz Tomek, Děj. Prahy VI2, 27 a d., Palacký, Děj. III. 3. 255 a d. 2) list ten se nezachoval. 3) Chval z Chmelného.

Strana 223
Č. 331—332: 1.—3. července 1437. 223 331. V Praze, 1. července 1437. Královna Barbora Oldřichovi z Rožmberka: lituje jeho nemoci; pan Aleš ze Šternberka nemůže k němu přijeti před sv. Markétou. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Rosenb. 26, or. pap. Commissio propria domine regine. Barbara, von gots gnaden Romische und zu Hungern und zu Behem etc. kunigin. Wolgeborner und besunder lieber freunt und gunner. Wisst, das uns eur krank- hait, dorin ir ietz seit, uns zumal ser laid ist; und wier haben das albeg fur einen schimpf gehabt, aber nun hor wier, das euch des ernst ist. Auch als ir uns zu en- potn, habent“ wier wol vernomen, wie ir begert, das wier mit herrn Allschen2 reden sollten, das der on verziehen zu euch komen scholt, nun hab wier das hern Allschen zu wissen getan und selber mit im geredt; nun maint er und spricht, er sei mit solichen sachen und gescheften bestrikt, das er mit nichte vor sand Margarethen tag" zu euch komen mug, aber dornach so well er besechen, das er kurzlich bei euch sei. Wier schriben euch gern die hieigen mar, so zweifelt uns nit, oder her Allsch hab euch die lautter zu enpoten, wie alle sach eingestalt haben. In abesen unsers grossen insigel, wan unser canzler" nicht anhaim ist und ist mit unserem herren dem kaiser gen Eger gezogen,‘ geben under unserm secret zu Prag an unser lieben' frauen abent, als sy sand Elsbetten in dem gepirg besucht, anno d. etc. XXXVII°. Na rubu: Dem wolgeboren unserm besundern lieben und getreuen Ulreichen von Rosenbergk. Přitištěna krytá pečeť. 332. V Krumlově, 3. července 1437. Oldřich z Rožmberka císaři Zikmundovi: omlouvá se, že nemůže nyní poslati své lidi k obléhání Sionu; stěžuje si na Smilka z Křemže a Zmrzlíka ze Svojšína a prosí, aby císař proti nim zakročil. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 390 b, koncept. AČ. III, 12 č. 14. a) tak or. b) v or. chybně dvakráte. 1) O nemoci Oldřichově viz též v dalším listě. 2) Aleš ze Šternberka. 3) 13. července. 4) Václav (srv. r. 1436, výše č. 307). 5) na říšský sněm v Chebu; srv. Palacký, Děj. III. 3, 247 a d., Tomek, Děj. Prahy VI2, 31 a d.

Strana 224
224 Č. 332—333: 3.—4. července 1437. Najnepřemožený“ římský ciesaři a pane, pane mój milostivý! Službu svú vzka- zuji Vašie velebnosti jakožto pánu mému milostivému. A tak jakož mi VM' psala jest, ať bych své lidi k Syonu poslal, jakož mi VMť prvé psala a při Chvalovi“ skázala etc., tomuť sem srozuměl. Rač VM věděti, že je Chval ještě s Prahy od suchých dnóv“ ke mně nepřijezdil a také mi prvé VM nigdy neobeslala krom tiemto listem, kterýž mi jakožto dnes dán. Protož, milostivý pane, rač věděti, žeť není velmi mnoho mám činiti svémi dlužníky, ježto mi s nimi velmi češko' jest; také se bych měl o Přibenice konec mieti, a žeť by mě měly k boření stúpeny býti, tuť musím mnoho svých lidí k tomu boření mieti, abych opatřen v tom byl a škod se varoval. Také Smileck se proti mně búří a mém chudým lidem škoditi miení, na které od TM“ řádné zápisy mám; také Zmrzlík béře mém chudým lidem, které k Zviekovu držím a za své dědictvie vaším kázáním a pro vaše dobré v svú moc převedl.d6 A jáť sem toho bohdá proti VMt nigdy nezaslúžil, by VM komu na tom zboží co měl zapsati, kteréž prvé od VM“ zapsáno a řádné listy na to mám. Přes to přese všecko chciť se rád k tomu přičiniti, což najspieš budu moci beze lsti. A pakliť bych vždy tomu není beze lsti nic nemohl učiniti, věřímť VM“ jakožto pánu mému milostivému, že mi VMť za zlé jmieti nebude. Neb VM' dobře vie, žeť sem tyto léta mnoho pro VMť stratil a vždy vedle VM“ stál jakožto věrný služebník váš a bohdá do té smrti státi miením. Protož, milostivý pane, rač VM Smilkovi a Sbyňkovi" psáti, aby se mnú nezacházeli a toho v dobré mieře nechali státi, až bych sám k VM“ přijel. Nebť bych byl rád k VMti tyto minulé suché dny přijel, tohoť sem pro svú nemoc“ učiniti nemohl; než již sem se něco málo podhojil, že bohdá k VMti jeti budu moci. A což mi VMt dále rozkáže, v tomť chci snažnost svú učiniti Dán v Crumlově fer. IIII. post Petri et Pauli, jakožto pánu mému milostivému. anno etc. XXXVII°. 333. Na Hradišti ſhory Tábora], 4. července 1437. Kněz Bedřich ze Strážnice a obec města Hradiště Tábora se zavazují Oldři- chovi a Jindřichovi z Rožmberka, že neosadí hradů a městečka Přibenic a že za- chovají věčný mír. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 389 c, or. perg. — Tamže je koncept stejného znění s těmito svědky: Hynek Krušina z Lichtenburka, Mikuláš z Landštejna a z Borotina, Jan ml. z Ustí, Přibík a) tak or. b) „těžko“. c) tak or. d) na okraji listu u této věty připsáno Veliký Svyněk (Zbyněk?). 1) viz výše č. 330. 2) Chval z Chmelného. 3) ve dnech 22—25. května. 4) viz úmluvu Oldřichovu s Táborskými z 3. června 1437 (výše č. 324). 5) viz č. 325 a d. 6) srv. č. 307, pozn. 5 a 6, dále č. 319, 321. 7) snad totožný se Zmrzlíkem? Srv. výše pozn. d), dále srv. stížnost Oldřichovu na „Zbyňka“ v listu Táborským z 26. dubna 1438 v AČ. III, 13 č. 15. 8) srv. výše v č. 331.

Strana 225
Č. 333—334: 4. července 1437. 225 z Klenového, Ondřej z Nemyšle, Chval z Machovic, Jan Sudlice z Běstvin, hejtman kolínský, a Leva z Chřenovic. AČ. III, 518 č. 369 (reg.). — Srv. úmluvu o věčný mír mezi Táborskými a Oldřichem z Rožm- berka z 3. června 1437 (výše č. 324). My kněz Bedřich z Strážnice, purgmistr, radda i všecka obec města Hradiště řečeného Tábor, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsme vedle úmluv Přibenic obú hradů i městečka uroz. pánom, p. Oldřichovi z Rozmberga a p. Jindřichovi, synu jeho, jich v moc sstúpili a páni nadepsaní ty hrady i s městečkem, se zdmi a věžemi vedle úmluvy obořili, kterýchžto hradóv i městečka páni nadepsaní ani my nižádným obyčejem zasě stavěti ani osazovati nejmáme ani naši budúcí na věky. Pakli by ktokoli jiní to chtěli osazovati a stavěti ty hrady, tehdy jmáme a slibujem s obú stranú toho věrně a skutečně hájiti a brániti každému člověku. A také ta záštie, kteráž sú koli byla znikla od počátka až do sie chvíle mezi námi a pány nadepsanými s jich služebníky, ty jmají pominúti a jim my ani služebníci naši, dokudž jsú v službě našie, na věky viece zpomínati nejmáme ani těm, kteříž jsú pro ně a vedle nich v tom záští zašli až do sie chvíle. A to vše, což svrchu psáno stojí, to jest hradóv neosazovati a záští všech nezpomínati, slibujeme pod naší ctí a věrú křesťanskú pánóm nadepsaným i jich služebníkóm ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati, slibujíce sami za sě napřed i za naše budúcie. A toho na potvrzenie a pro lepší jistotu své vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili sme a pro dalšie svědomie věcí nahořepsaných pečeti uroz. pánov, pana Mikuláše z Lantštejna odjinud z Borotína, pana Jana mlazšieho z Ústie a slovutných panoší Ondřeje z Nemyšle, Chvala z Machovic, Levy z Chřenovic, Jana Rusa z Želče a Václava z Chlumu jsú k tomuto listu vedle nás a k prosbě našie přivěšeny. Jenž jest dán na Hradišti léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, den sv. Prokopa. Na perg. proužcích přivěšeno devět pečetí: 1) pečet Bedřicha ze Strážnice, popis viz u č. 279. 2) z červeného vosku, cimbuří s dvěma věžemi a vraty zamřežovanými, dole uprostřed mezi věžemi dva štíty se lvy k sobě obrácené, nad nimi třetí štít s dvouhlavým orlem; nápis: * secretum * civitatis * hradyst* dicti* thabor. 3) Mikuláše z Landštejna, popis viz u č. 165. 4) z červ. v., na štítě růže, nápis nezřetelný (pečeť Jana z Ustí). 5) Ondřeje z Nemyšle, popis viz u č. 207. 6) Levy z Chřenovic, popis viz u č. 235. 8) z černého vosku, na štítě půlměsíc, nápis: s johanníí ssowic (Jana Rusa ze Želče a Krašovic) 9) z čer. v., na štítě dva kosmé pásy, nápis: * S wacz- law z chlumu- 334. [4. července 1437]. Oldřich a Jindřich z Rožmberka se zavazuji knězi Bedřichovi ze Strážnice 1) srv. též výše v č. 332. 29

Strana 226
226 Č. 334—335: 4.—9. července 1437. a obci města Tábora, že nevystaví znovu a neosadí hradů a městečka Přibenic, neprodají těch hradův nikomu k osazování a zachovají věčný mír. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 389b, pův. formulář. List podobného znění jako č. 333; svědkové však nejsou uvedeni jménem. — V archivu Národního musea v Praze v pozůstalosti Palackého (I B 3c) je regest z listu z 5. června 1437, podle něhož zaručili se Aleš ze Šternberka, Přibík z Klenového, Chval z Chmelného a j. Tábor- ským za Oldřicha a Jindřicha z Rožmberka na zdržení smluv obapolných. V Chebu, 9. července 1437. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: o říšském sjezdu v Chebě; aby ne- meškal poslati své lidi k obléhání Sionu. 335. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 391, or. pap. AČ. I, 49 č. 61. — RI. XI, 11856. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Tajnoť tebe nenie o sjezdu našem s kniežaty a volenci ve Chbě; a s těmiť nám, bohu děkujíc, dobře sě vede a po našie vuoli, ještoť bohdá v skuoře do Čech s dobrými zasě novinami sě navrátíme. Než zamútiliť sú nás velmi listy svými ti, jenž u Siona ležie, psavše nám o rozličných a mnohých pra- ciech svých i nebezpečnostech, že jich jest velmi málo. A k tomu druzí v témž kraji sněmy kakés jednají, listy po městech i kdež vědie rozpisujíc; že by z toho mnoho dobrého mělo jíti, ještoť my tomu rozuměti nikoli nemuožem. A nám také toto zde počaté dobré opustiti jest nesnadno, aniž by nám potom i ot vás za dobré bylo jmieno. Protož milý, pro hospodina! již opatř čest naši i tej země, a nemeškaj lidí svých tam k Sionu také vypraviti. Potřebieť jest, ať by zlí skrze naši nepilnost a oblevenie pochvaly snad neměli, a my i s vámi k hanbě a ke škodě nepřišli; tiem pro nic nemeškaje, jakžť věříme. Zatiemť my zde tiem spieše těchto věcí po- konajíc, do Čech zasě přijedem a pilnějie sě s boží pomocí ke všemu přičiníme, dobrým a poslušným poděkujíc a jiným také s tvú a jiných raddú vedlé jich hod- nosti otplatiece. I věřímeť vždy, že svých k tomu Sionu ve všicku dobrú libost pro naše poctivé a té země všecko dobré poslati neobmeškáš. Dán ve Chbě v úterý před S. Margrethú, let království našich etc. Ad mandatum d. imperatoris Johannes Tussek. Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. Pečet odpadla. 1) viz pozn. 5 na str. 223. 2) viz Tomek, Děj. Prahy VI2, 27 a d., Palacký, Děj. III. 3, 255 a d.; srv. též výše č. 330.

Strana 227
Č. 336—337: 5.—23. srpna 1437. 227 336. 5. srpna 1437. Se souhlasem Oldřicha z Rožmberka byl potvrzen ke kostelu v Krumlově Mikuláš, probošt pražský. Emler, Libri confirmationum X, 263. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 35 č. 133 (reg.). 337. V Praze, 23. srpna 1437. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby přijel na sněm ke dni Matky boží do Čáslavě. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 393, or. pap. AČ. I, 50 č. 62. — RI. XI, 12058. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Věrný milý! Sjiezděvše sě s kniežaty volenci o některé věci, jenž sě říše dotýčí, ve Chbě, jakož tajno tebe nenie dřieve, tu jsme pilnosti našie k některým kniežatóm i o věci také královstvie našeho Českého neopustili, ale o ty snažně a přísně mluvili, jednali i na nětčem zuostali, ještoť vás toho všech vuobec chcem zpraviti, aby všichni radili, kterak ty věci k konci vedeny mají býti. K tomuť také mnohé nové a divné věci v zemi povstávají, jenž sě pohřiechu k búřkám chýlé a ke mnohému zlému všie země mohly by přijíti, jakž by tomu záhe“ nebylo odoláno; pro kteréžto my tiem spieše zasě přijeti sme museli, mnohé a pilné také potřeby jinde po krajích opustivše. I zdáloť sě nám a radě našie, abychom pro ty i jiné mnohé královstvie našeho Českého potřeby sněm obecní tiem kratší složili a ze- spolka sobě ku pokoji a obecnému dobrému radili i pomohli. Protož prosímeť i při- kazujem, aby ty k témuž také sněmu o Matce božie najprv příščie2 do Čáslavě“ přijel, toho dne nikoli nezmeškávaje, jakožť jest obecné všie země i tvé dobré milo. Nebť dlíti tiem neslušie aniž sě hodí, aby váháním nebo netbáním nebylo dobré obecné opuščeno a zlé sě také snad po málu nerozmohlo. Dán v Praze v pátek u vigilii sv. Bartoloměje, let království našich etc. Ad mandatum d. imperatoris Johannes Tussek. Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberga, věrnému našemu milému. Přitištěna krytá pečet. a) tak or. 1) viz pozn. 5 na str. 223, srv. též č. 335. 2) 8. září. 3) sněm, stanovený do Čáslavě na 8. září, přeložen do Prahy ke dni 30. září; srv. níže č. 340 a Tomek, Děj. Prahy VI2, 34. 29*

Strana 228
228 Č. 338—340: 2.—5. září 1437. 338. V Krumlově, 2. září 1437. Oldřich z Rožmberka kvituje opata a konvent cisterc. kláštera ve Wilheringu z částky, kterou obdržel za 3 kasule, 3 kanovnické čepice a 6 kanovnických pláštů, které jim z nouze prodal prostřednictvím opata Vyšebrodského Zikmunda. Wilhering, klášterní archiv: or. perg. něm., pečet ztracena. Schmidt, Studien und Mitteil. aus dem Bened.- u. Cistercienser-Orden XXII (1901), 611 č. 72 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 36 č. 134 (reg.). 339. Ve Vídni, 3. září 1437. Jan hrabě ze Šaumburka, zemský maršálek rakouský, Oldřichovi z Rožmberka: aby dal jeho zeti Ladislavovi z Maroth, který jede z Egenburka do Prahy k císaři a byl varován před nástrahami na cestě, bezpečný průvod do Jindřichova Hradce. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 394, or. pap. něm. s krytou pečetí. AČ. XXI, 290 č. 25. — Srv. Urbánek, České dějiny III. 1, 2431. 340. V Praze, 5. září 1437. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: sněm, uložený do Čáslavě ke dni Matky boží, přeložen jest do Prahy ke dni sv. Jeronyma; aby nemeškal přijeti. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 396, or. pap. AČ. I, 50 č. 63. — RI. XI, 12067. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmacský etc. král. Věrný náš milý! Mnohé a pilné obecné všeho královstvie našeho Českého potřeby před očima majíce, jichžto diel z listóv našich tobě i jiným před sím roze- slaných mohl si shledati dobře, byliť sme sněm obecní složili v Čáslavi o Matce božie najprv příštie. Ale že tak valnému sněmu zdálo sě mnohým to město těskno, do kteréhožto také zemanóm i městóm některých krajóv daleký jest příjezd, a nadto, že ty tak mnohé a pilné potřeby, pro něžto sněm sě skládá, prostranějie sě mnohem v Praze mohú jednati nežli jinde, zdálo sě nám a radě našie za podobné z těch i mnoho jiných hodných příčin týž sněm, času nětco prodlejíc, do Prahy převésti. Protož žádámeť i přikazujem, mieti ovšem chtiece, aby ty k tomu pro tak pilné potřeby složenému sněmu do Prahy přijel o s. Jeronymu najprv příštiem, toho dne 1) 8. září; srv. výše v č. 337. 2) 30. září. O tomto sněmu viz Palacký, Děj. III. 3, 257, Tomek, Děj. Prahy VI2, 36 a Urbánek, Čes. děj. III. I, 241 a d.

Strana 229
Č. 340—342: 5. září—19. října 1437. 229 nikoli nezmeškávaje, jakož milost naši zachovati a pokoj i obecné všie země i své Dán v Praze ve čtvrtek po s. Jiljí, let království dobré rád viděti mieníš. našich etc. Ad mandatum d. imperatoris Johannes Tussek. Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. Přitištěna krytá pečeť. 341. Ve Vídni, 8. září 1437. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá na jeho psaní o úmyslu smířiti se se Smilem z Prachatic, že by mohl ten smír učiniti podle přiloženého dopisu,3 psaného Albrechtem, vévodou rakouským, jemu, Oldřichovi a Reinprechtovi z Wallsee; na Oldřichovo přání, že by s ním rád mluvil, ozna- muje, že chce krátce po sv. Michalu 129. záříl býti nahoře ſv Čechách) a že bude hleděti, aby se s ním na zpáteční cestě sešel. — (an unser lieben Fraun tag nativ.). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 p. or. pap. něm., pečet odpadla. AČ. XXI, 290 č. 26. 342. V Praze, 19. října 1437. Císař Zikmund zastavuje Oldřichovi z Rožmberka a jeho dědicům hrad Zvíkov a klášter Milevský až do zaplacení 15.000 kop gr. Orlik, Schwarzenb. archiv: I A« č. 11, or. perg. a dva vidimusy, z 28. února 1487 a 10. čer- vence 1529. — Tamže: I Aa 60 („Zvíkovský kopiář“) str. 1, opis 16. stol. AČ. XV, 298 č. 14. — Viz poznámku Kalouskovu tamže. Podvržená listina na zástavu Zvíkova, kláštera Milevského a Zlaté Koruny z téhož data otištěna níže (č. 378); srv. k tomu zde na str. 124 poznámku u č. 182. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium, quod nos nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto, in quindecim milibus sexag. gross. Prag. debitorie obligamur. Volentes itaque ipsum de huiusmodi summa pecunie 1) Tento list se nezachoval. 2) Jan Smil z Křemže; o jeho sporu s Oldřichem z R. viz výše č. 325, 326, 327, 329. Srv. též Wagner, Jan Smil z Křemže, ČČM 1888, 180. 3) tento dopis se nezachoval.

Strana 230
230 Č. 342—343: 19.—22. října 1437. certum reddere et contentum, idcirco animo deliberato sanoque nostrorum et regni nostri Bohemie fidelium accedente consilio et ex certa nostra sciencia prefato Ulrico castrum nostrum Clyngenberg et monasterium nostrum Milocensem,“ bernam nostram et omne ius nostrum cum pertinenciis et bonis eorum ad cameram nostram regiam pertinens quoquomodo pro prefatis quindecim milibus sexag. gross. Prag. obligavi- mus, proscripsimus et impignoravimus, obligamus, proscribimus et impignoramus auctoritate nostra regia Bohemie per presentes, eosdem census et bernam per ipsum Ulricum et suos heredes legittimos habendum, levandum et recipiendum sine omni impedimento nostro et nostrorum successorum seu quorumlibet aliorum tam diu, quousque nos, heredes aut successores nostri reges Bohemie prefatas“ quindecim milia sexag. Prag. eidem Ulrico aut suis heredibus persolverimus pecunia in parata. Qui autem presentem literam cum ipsorum bona voluntate habuerit, eidem ius com- petat omnium premissorum. Presencium sub nostre magestatis sigillo testimonio Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo litterarum. septimo, sabato post festum sancti Galli, regnorum nostrorum Hungarie quinquage- simo primo, Romanorum vicesimo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero quinto. Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slyck miles, cancellarius. Pečet ztracena. Na rubu písmem 15. stol.: List ciesaře Sigmunda na XVM kop na Zviekov a Milevské zbožie. V Praze, 22. října 1437. Oldřich z Rožmberka vypovídá mocně ve sporu mezi Děpoltem z Dolan a Budějovskými. 343. Budapešť, Národní museum (dříve v měst. archivu v Čes. Budějovicích), or. — Nový opis ve Státním historickém ústavu v Praze. Já Oldřich z Rosenberka vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří neb čtúce slyšeti budú, že urozený pán Děpolt z Dolan z jedné a opatrní purgmistr, rada i všecka obec města Českých Buďovic z druhé strany o to jímánie, kteréž se svrchupsanému pánu Děpoltovi od Buďovických a také zase Buďovickým měšťanóm ode pana Děpolta a jeho pomocníkóv vzetím se stalo, na mě mocně pod pěti stem kopama přestati uručili. Tuť sem některé pány k sobě vzal, jich popsané pře pře- slyšel a s těmi pány se potázav, vypověděl sem mezi svrchupsanémi stranama a vypoviedám mocí listu tohoto pod svrchupsaným základem: najprvé, aby spolu a) tak or.

Strana 231
Č. 343—345: 22. října — 11. listop. 1437. 231 přátelsky a přieznivě bydlili; dále vypoviedám o to jímání, kteréž se stalo panu Děpoltovi od Buďovických a také zase o ty škody i vzetí, kteréž sú se staly Buďo- vickým ode pana Děpolta: ty všecky záštie mají s vobú stranú minúti a minula sú, a jedna strana druhé pod svrchupsaným základem nemá toho zlém spomínati. Dále vypoviedám o vězně, kteréž pan Děpolt Buďovických má, ti mají a jsú prázdni mocí listu tohoto; a jestliže by Buďovičtí kterého vězně páně Děpoltova také měli, tehda ti také mají a jsú prosti a prázdni mocí listu tohoto pod svrchupsaným základem. Tomu na svědomí kázal sem svú pečet k tomuto listu přitisknúti. Jenž jest dán a psán v Praze v úterý po sv. Havle, léta od narození syna božieho tisícého čtyři- stého třicátého sedmého. 344. [28. října 1437]. 1) Oldřich z Rožmberka se přimlouvá u papeže Eugena IV., aby Jiřímu, kancléři vévody rakouského, potvrdil volbu jeho za biskupa brixenského. 2) List o téže věci kardinálovi Jordánovi Orsinimu. Tadra, Věstník Kr. č. spol. nauk 1890 (Formulář kanceláře Rožmberské), 232—253 č. IV. a V. 345. V Soběslavi, 11. listopadu 1437. Markéta z Kraselova potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka příjem 25 kop gr. na dluhu 100 kop gr. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Kraselov, or. pap. Já Margretha z Krasselova vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsem vzela pětmezcietma kop grošóv dobrých střiebr- ných rázu pražského od urozeného pána, pana Oldřicha z Rozenberka na ten list, kterýž mám od něho na sto kop grošóv. A já svrchupsaná Margretha z Krasselova tiemto listem mořím těch XXV kop grošóv na tom listu, kerýž mám od Jeho Milosti. A tomu na svědomie svú jsem vlastní pečeť k tomuto listu přitiskla a také sem prosila slovutných panoší Jana z Kunratic, muže svého, a Petra ze Dvorce a Jana Slúpa z Chotětic, aby své pečeti vedle mne na lepšie svědomie k tomuto listu přitiskli. Jenž jest psán v Soběslavi ten pondělí na svatého Martina, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého třidcátého sedmého. Pod textem přitištěny čtyři pečeti: 1) odpadla, 2) z černého vosku, na štítě korbel s dvěma kytami, nápis: s-johannis/1/nraticz 3) pečeť Petra ze Dvorce, popis viz u č. 87, zde ještě helma s pokryvadly a na ní parohy. 4) z čer. v., na štítě pes vzhůru skákajíci, nápis:1 annis slup///ticz (poškozena; srv. pečeť 6 u č. 86).

Strana 232
232 Č. 346—347: 11.—30. listopadu 1437. 346. Ve Vlašimi, 11. listopadu 1437. Císař Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby nebránil berníkům královským vybírati berni. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 399, or. pap. AČ. I, 51 č. 64. — RI. XI, 12193. Sigmund, z božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Srozuměliť sme a takť sme zpraveni od berníkóv našich, že bráníš netoliko svým lidem, ale i těch lidí, ješto pod tebú sedie, berni dáti; jakož jsme pak list viděli, kterýž píšeš berníkóm, něco jim přihrožuje a pravě, že jiní lidé berní nedávají; jenž sě tomu dosti divíme, nébrž i to sě nám zdá nemálo zcestné, poněvadž jsi ty ten byl, ještoť jest s prvními k té berni svolil, a vida, že téměř všichni i svatojirskú i nynější berni nám vydali a ještě dodávají každý den. Protož žádáme od tebe, přikazujíce, aby našim berníkóm takových překážek nečinil, nébrž dopustil, aby berni bráti mohli. Však vieš, že jsi svatojirské málo neb nic nedal; a tu opět sě vkládáš, jenž bychme tobě toho nevěřili; neb i jiným to příklad jest sě také odpierati. A douffáme tobě, že vuoli naši v tom učiníš; pakliť sě toho ne- Dán na Vlašimě den s. Martina, stane, tehdy v tom nemóžem než nelibost jmieti. let království našich uherského etc. Ad mandatum d. imperatoris. Na rubu: Uroz. Oldřichovi z Rozenberka, věrnému našemu milému. Pečet odpadla. 347. V Krumlově, 30. listopadu 1437. Oldřich z Rožmberka potvrzuje obyvatelům městečka Trhových Svin královské právo, dané jim Jindřichem z Rožmberka, a osvobozuje je od práva odúmrtního. Trhové Sviny, městský archiv: or. perg. Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 36 č. 135 (reg.). 1) Srv. k tomu výše č. 315, 316.

Strana 233
Č. 347: 30. listopadu 1437. 233 My Oldřich z Rosenbergka vyznáváme tiemto listem všem nyniším“ i budúcím, že přišli před nás naši věrní milí měšťané a přebyvatelé městečka našeho z Svinóv a spravili nás, že neboštík pan Jindřich z Rosenbergka, otec náš, prodal jim za určené penieze, kteréž jest ot nich vsal“ penězi hotovémi, královo právo a že jim ten list na to právo otcem naším daný vzat jest na Novém hradě, když sú nepřietelé hradu dobyli; a prosili nás, abychme jim to právo královo našim novým listem potvrdili. A my znamenajíce vuoli otce našeho, jich pokoru, prosbu k uslyšění hodnú, užitek a prospěch jich, to jisté právo královo jim všem v tomu“ našěmu“ městečku i v pěti mlýnech k městečku příslušějícím' přebyvatelóm potvrdili sme a tiemto listem po- tvrzujem, takově: Aby každý člověk téhož našeho městečka i mlýnóv přebyvatelé své všecko zbožie movité i nemovité, kteréms by kolivěk ménem to bylo jmenováno, měštěnín neb podruh, muž neb žena, mohl dáti neb otkázati vespolek neb rozdielně, za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komužkolivěk a kdyžkolivěk bude chtieti, ale jen člověku našeho panstvie, bez našie i našich budúcích příkazy i odpory všelikaké. Pakli který muž nebo žena z nahořepsaného městečka i mlýnóv by umřel bez rozkázání svědomého, tehda jeho všecko zbožie movité i nemovité nemá na nás ani na našě budúcí, ale na toho sešlého neb umrlého člověka najbliší přátely našeho panstvie má spadnúti bez našie i našiech budúcích přékazy všelikaké. A při- hodilo-li by se, že by který člověk neb přebyvatel nahořepsaného městečka i mlýnóv umřel a po sobě děti ostavil k létóm nedošlé, theda“ vešken statek těch sirotkóv po jich otci má v knihy siročie psán býti a přietelé neb poručníci těch sirotkóv, kteří by se v ně uvázali neb v jich statek, mají ten statek zaručiti vedle obyčeje dřevního, aby sirotkóm úplně byl zachován bez umenšenie. A umřeli by který sirotek let nedošlý, tehda jeho diel na živé zuostalé má spadnúti. Pakli by všichni sirotci zemřeli, dříve nežli by let došli, tehda vešken jich statek, jakož v kniehách bude zapsán vedle rozkázání otce jich, ač by rozkázal, pakli by nerozkázal, tehda na jich najblišie přátely našeho panstvie má spadnúti, k něms“ my ani naši budúcí nižádného práva nemáme mieti. Tomu všemu na jistotu a pevnost svú sme pečet k tomuto listu velikú přivěsiti kázali. Jenž jest dán v Crumlově den svatého Ondřeje, léta od narození syna božieho čtyřistého třicátého sedmého. Na hedv. šnůře červ.-bílé přivěšena velká pečeť z vosku přirozené barvy: v levo běžící kůň s jezdcem, který drží v pravici vytasený meč, v levici štít s růží; nápis: sigillum -ulrici de- rosenberg: Na rubu pečeti sekret z červ. vosku: na štítě růže, nápis: sigillum -dni - ulrici de- rosenbergh. Na rubu písmem 16. století: List obdarování na královo právo od Oldřicha z Rozmbergka léta 1437. a) tak or. b) tak or., správně „příslušejicích“. 30

Strana 234
234 348. Č. 348—350: 19.—27. prosince 1437. V Bratislavě, 19. prosince 1437. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: projednal v Prešpurce s uherskými pány věc vévody Albrechta, který odjede na sv. Tomáše 121. prosince do Bělehradu Stol., kde bude o Novém roce korunován. — Geben zu Prespurg am phinztag in der quattembr im XXXVII jar etc. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 400, or. pap. něm. s krytou pečeti. AČ. XXI, 291 č. 28. — Srv. W. Wostry, König Albrecht II. (Prager Studien aus dem Gebiete der Geschichtswissenschaft XII) I. 38 a d. 349. V Praze, 27. prosince 1437. Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce, nejv. purkrabí pražský, Aleš ze Šternberka, Petr z Michalovic, Hanuš z Kolovrat, Jan Smiřický, Jan z Kunvaldu, podkomoři, purkmistr a rada Starého a Nového Měst Pražských oznamují Janovi, markrabí braniborskému a purkrabí norimberskému, volbu Albrechta Rakouského králem českým. W. Wostry, König Albrecht II. (Prager Studien aus dem Gebiete der Geschichtswissenschaft XII) II, 157 č. VI. — Stejný list, adresovaný vévodovi saskému Fridrichovi, otiskl W. Flegler, Anzeiger für Kunde der deutschen Vorzeit XV (1868), 307. Dovídáme se tu jména hejtmanů, ustanovených k správě zemské císařem Zikmundem před jeho odjezdem z Prahy (11. listop. 1437), a pak i volebním sněmem pražským 27. prosince t. r. Viz Urbánek, České dějiny III. I, 253 a d. a 267. 31. prosince pak byli zvoleni poslové k Albrechtovi Rakouskému, kteří s ním měli jednati o přijetí volební kapitulace; mezi nimi se strany rakouské byl opět Oldřich z Rožmberka. Viz Urbánek, tamže str. 270. 350. [1437]. Jan Smil z Křemže žaluje veřejně na Oldřicha z Rožmberka. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241r, or. pap. Otiskl Wagner v článku Jan Smil z Křemže, ČČM. 1888, 179. — Nedatovaný list položen k r. 1437, poněvadž toho roku vypuklo opět nepřátelství mezi Oldřichem a Smilem (srv. výše č. 325 až 327, 329, 332, 341), uklidněné před tím posledním přiměřím z r. 1434; o poměru Oldři- chově k Smilovi v dalši době viz Wagner, tamže 181 a d. Já Jan Smil z Cřemže žaluji pánóm, ryttieřuom, panošiem, měšťanóm i všem obecním lidem na pana Oldřicha Rosmberského, na toho zlého nečistého pána, žeť mi jest za pravým křesťanským mírem a příměřie kázal mé tovaryše s tiem Jidášem Vilémem Lopatú“ zmordovati beze všie viny a když moji tovaryši jeli z Němec, na 1) Vilém z Lopaty a z Potenštejna.

Strana 235
Č. 350: r. 1437. 235 ně nižádné péče nemajíc, tuť sú je s Velešína páně zámku honili a zhonivše, nechtěli jich přijímati ani sě jim dávají, ale zlapivše je i svláčili je a svlekše, mordersky a nekřesťansky zmordovali za pravým křesťanském příměřie a mieru, ješto toho zápisl jmám pod jeho ctí a věrú. Protož, dobrá druženo, pro buoh prosím, vystřie- hajte sě takového pána, s ním mieru a příměřie pode ctí a pod věrú nemějte, nebť nikdy nezdrží, ale úklad i s tím Jidášem Lopatú činie, kudyť by mohli koho svú ctí o hrdla připraviti a zavésti, jakožť sú mi mé tovaryše zavedli, zlí nečistí z kurvy synové samorostlí, jinak nemohúc, než když jim svěřie. Pečeť, přitištěná pod textem, velmi poškozena. 1) příměří ze 4. listop. 1434, viz výše č. 252. 30*

Strana 236
236 FALSA. 351. V Praze, 23. června 1264. Král Otakar dává Vokovi z Rožmberka hrad Sokolčí a tvrz Přenici, ustanovuje jej a jeho potomky nejvyššími purkrabími a sudími, dává jim právo dolovati na jejich statcích, kupovati léna a získávati vasaly a užívati vlastní formule přísežní. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 3 Ks č. 2, or. potvrzení krále Jana ze 17. září 1333 (viz níže č. 355). Emler, Reg. Boh. II, 177 č. 454. — Pangerl, Urkundenbuch des ehemal. Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen (FRA. 2. XXXVII) 12, v poznámce k č. 2. — Schmidt, Die Fälschung von Kaiser- und Königsurkunden durch Ulrich von Rosenberg, MVGDB. XXXII (1893—94), 319 a 323 (regg.). Podvrženost listiny vyplývá z jejího obsahu, ač i to, že se její znění zachovalo pouze v po- zdějším potvrzení, jest důvodem proti pravosti. Jakožto o falsu pojednali o ní: Pangerl na uv. m. str. 12 a d., Schmidt na uv. m. 323 a d.; srv. též Mareš, Padělané diplomy Rožmberské v CČH. I, (1895), 373, Sedláček, Hrady III, 118 a 242 a d., Klimesch, Norbert Heermann's Rosenberg'sche Chronik 38 pozn. 56; také Emler na uv. m. ji označil jakožto falsum. Viz poznámky níže uvedené. Ottakarus, dei gracia rex Boemie, dux Austrie et Stirie marchioque Moravie etc., notum facimus tenore presencium universis tam presentibus quam futuris, quod nos dedimus nobili Wokoni de Rosenberch, supremo marscalco nostro regni Boemie et capitaneo Carinthie et Stirie, speciali fideli nostro dilecto, et successori- bus suis cum consilio fidelium nostrorum accedente consilio“ et ex certa nostra sciencia castrum Sokolczye,? quem' ipse suis sumptibus et impensis propter spolia et rapinas a Janakone de Wodycz comparavit, et fortalicium Przyenicze“ a Benessio dicto Nossony propter eundem casum, cum omnibus pertinenciis, que spectant ad supradictum castrum et fortalicium, silvis, pratis, agris cultis et incultis, nemori- bus, pascuis, molendinis aquarumve decursibus et cum omni iure ad ea spectante et pleno dominio, sibi et successoribus suis hereditarie tenendum et possidendum. Considerantes bonum regni et nostrum utile, quod dum oprimuntur mali, eriguntur a) tak or. b) tak or., správně „quod“. 1) Vok I. z Rožmberka, nejvyšší maršálek český, zemský sudí v Hor. Rakousích, zemský hejtman ve Štýrsku (1220—† 1262, červen 3); o něm viz Pangerl v MVGDB. IX (1871), 1 a d., tamže XII (1874), 286 a d., též Heermann's Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) 36 a d. 2) o hradu Sokolči viz Sedláček, Hrady III, 242 a d. 3) pro tvrz Přenici není jiných dokladů; Sedláček, Hrady III, 218—219 jmenuje ji „Pšenici“ a mini, že by ji bylo klásti ke vsi Pšenici (okr. Kaplice).

Strana 237
FALSA. Č. 351: 23. června 1264. 237 boni, videntes diligenciam eius in hiis, que sunt pro regno pacis et pro persona maiestatis nostre, indeficienter servientem, ipsum supradictum Wokonem et succes- sores eius facimus et creamus eos auctoritate nostra regia Boemie post nos primos et supremos iusticiarios et purkravios iudicesque tocius regni, cum ipse vel ipsi invenirent tales homines raptores vel maleficos contra pacem et iura Boemie quo- cunque modo facientes, eos oprimere et destruere, qualiter sibi vel successoribus suis viderit oportunum, in corporibus et rebus secundum exigenciam condignam eorum. Et si aliquis in regno tales contra regem et contra eos adiuvare vel tuere presumpserit, in eandem indignacionem regie maiestatis nostre et regni incurreret ulcionem. Et quem vel quoscunque in castris, fortaliciis municionibusque' et eos devincerent, debent facere cum eis secundum condecenciam voluntatis eorum; et quecunque eorum sunt vel fuerunt talium, sint bona mobilia vel inmobilia, quo- cunque nomine appelantur, debent habere et tenere ex officio suo et pro suis labori- bus et impensis hereditarie possidendum, cuiuscunque status vel condicionis sit, tamen sub tali condicione, quod si nos vel successores nostri reges Boemie volen- tes habere pro nobis vel pro camera nostra, debemus eis impensas et expensas et dampna eorum refondere et resarcire, quascunque perciperent in hac causa, et ipsi debent nobis notificare omnes impensas et expensas et dampna eorum sub iura- mento tali, sicut nobis obligantur, et nos expedientes eos indempnes possumus cum illis bonis facere, quid nobis placet vel successoribus nostris. Eciam si aurifodinas vel argenti vel cupri, ferri aut cuiuscunque metalli invenirent in bonis hereditariis suis, debent tenere et habere et uti sine impedimento nostro et nostrorum succes- sorum et aliorum omnium procul motis tam diu, usque quo non aligenarent per vendicionem. Eciam supradicto Wokoni et suis successoribus legittimis facimus hanc graciam, considerantes servicia eius grata nobis et condigna, ut possent emere omagium, vasellos sibi comparare secundum consuetudinem terre Boemie, et de consensu nostro et successorum nostrorum cum omnibus pertinenciis et libertati- bus suis ad instar aliorum bonorum suorum liberorum habere, tenere debeant im- perpetuum et libere possidere, hoc adiecto, si emerent omagium, debent libere tenere, sicut supra scriptum est, sed si contingeret eos vendere pro quacunque necessitate, tunc possunt vendere tali modo, sicut tenuit ille in omagio, a quo emerunt, cui vendent, ut ipse tali modo teneat. Eciam si contingeret eis cui vel contra quem iuramentum facere, non debent iurare nec in cruce nec tactis sanctis ewangeliis, sed ponentes supra pectus suum digitos suos debent dicere: „Ego A vel B“ — nomen suum nominando — „iuro iuramento, in quo obligor domino deo et domino meo regi"—nominando regem nomine suo, „quod non sum reus cum hiis omnibus, in quibus me inculpat iste; sic me adiuvet deus, beata Virgo et omnes sancti" —nominando personam, cui vel contra quem“ iuramentum prestitit — et alia a) tak or., chybi zde sloveso. b) tak or., správně „quam“.

Strana 238
238 FALSA. Č. 351—352: 23. června — 14. listop. 1264. verba in iuramentis non sunt obligati facere per illam graciam, quam fecimus eis auctoritate regia tanquam rex Boemie propter legalitatem domus eorum et utilia et grata servicia, qua“ nobis fecerunt, faciunt et facere intendunt. In cuius rei testi- monium presentes literas fieri et sigillo nostro maiori" iussimus munimine commu- niri. Datum Prage anno a nativitate Domini millesimo CCmo LXIIII°, in vigilia Johannis Baptiste. 352. V Praze, 14. listopadu 1264. Král Otakar dává Vokovi z Rožmberka a jeho dědicům v ochranu a držení zboží kláštera Zlatokorunského a právo lovu na něm. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 3 Kč č. 2, or. potvrzení kr. Jana ze 17. září 1333 (viz níže č. 355). Emler, Reg. Boh. II, 181 č. 465 (listina označena jakožto falsum). — Pangerl, UB. Golden- kron 11 č. 2. — Schmidt, MVGDB. XXXII, 320 a 325 (regg.). Důvody proti pravosti listiny viz u Pangerla na uv. m. a d., Schmidta na uv. m. 325; srv. též Mareš, ČČH. I, 379. Diktát její srv. s diktátem listiny z 11. května 1380, též podvržené (níže č. 361). Ottakarus, dei gracia rex Boemie, dux Austrie marchioque Moravie etc., notum facimus tenore presencium universis, quod cum nobilis Woko de Rosemberch, summus marscalcus regni Boemie et capitaneus Carinthie et Stirie, fidelis noster specialis dilectus, monasterium Sancte Corone, fundacionem nostram in honore beate Virginis Marie,2 sumptibus nostris et eciam impensis suis in bona parte construxit et dotavit, sicut sumus de hoc sufficiencius informati, et ut idem ex sua dotacione comodum et fructum possit debitum reportare, nos animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente consilio et ex certa nostra sciencia prefato Wokoni de Rosem- berch predicta bona in parte dotante dedimus, tribuimus virtute presencium, auctori- tate regia Boemie donamus per ipsum, heredes et successores suos legitimos tuendum et defendendum, sine impedimento quomodolibet hereditarie possidendum, ita quod nos seu successores nostri nulli hominum predicta bona, videlicet monasterium Sancte Corone ordinis Cisterciensis, valeamus seu possimus comittere seu aliquas proscripci- ones super iisdem facere quomodolibet. Eciam pro maiori diligencia tuicionis illius monasterii ex nostra liberalitate regia damus et conferimus sibi et heredibus suis, ut possit venari illius supradicti monasterii bonis quocunque modo ipse et succes- sores sui, et preter eos nullus alius, sine impedimento quomodolibet. Ad huius autem confirmacionis et concessionis nostre memoriam et robur perpetue valiturum, in cuius a) tak or., správně „que“. b) tak or., správně „sigilli nostri maioris“ (srv. stejnou chybu též u jiných fals, níže otištěných). 1) srv. pozn. 1 na str. 236. 2) zakládací listinu kláštera Zlatokorunského z r. 1263 otiskl Pangerl, UB. Goldenkron 1 a d.

Strana 239
FALSA. Č. 352—353: 14. list. 1264 — 24. dubna 1325. 239 rei testimonium presentes litteras fieri et sigillo nostro maiori“ iussimus munimine Datum Prage feria VI. post Martini anno Domini millesimo CCmo communiri. LXIIIIto. 353. V Praze, 24. dubna 1325. Král Jan dovoluje Petrovi z Rožmberka a jeho potomkům, aby pořizovali o svých statcích i mimo suché dny a aby se dali na soudě zemském zastupovati. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3 č. 3 "/2, or. perg. — Tamže: Fam. Ros. 3 č. 36, vidimus z 27. září 1456. Emler, Reg. Boh. III, 424 č. 1085 (falsum). — Schmidt, MVGDB. XXXII, 320 a 326 (regg.). Listina je zpaděláním jiné listiny téhož data, zachované v opise v Marienthal. koderu a otištěné u Pangerla, UB. Goldenkron 431 v poznámce; srv. Schmidt na uv. m. 326 a Mareš, ČČH. I, 374. Psána jest touž rukou jako falsum z 28. srpna 1329, viz níže č. 354. Nos Johannes, dei gracia Boemie et Polonie rex ac Lucemburgensis comes, notum esse volumus omnibus nostris fidelibus presentes litteras audituris, quod propter fidei devocionem et grata servicia, que nobis exhibuerit fidelis noster dilectus Petrus de Rosenberg,' summus regni Boemie camerarius, hanc sibi specialem graciam duximus faciendam et successoribus suis legittimis, ut extra quatuor tempora anni, quibus coram summo nostro camerario et zudariis seu beneficiariis nostris in Praga, vel eciam extra predicta quatuor tempora coram nobis, bona hereditaria seu quecumque inmobilia resignari hactenus consueverunt, dictus Petrus et successores eius huis- modi bona sua hereditaria seu inmobilia quecumque, quandocumque et quociens- cumque voluerint, possent pro sue voluntatis arbitrio eciam extra eadem quatuor tempora et absque presencia beneficiariorum huismodi sive nostra personis quibus- libet resignare, dare, donare, vendere vel alienare seu relinquere in vita vel in morte, constitucione, statuto vel approbata consuetudine regni nostri Boemie in contrarium editis quibuslibet vel servatis non obstantibus in hac parte. Eciam supradictus Petrus et successores eius, si essent citati secundum consuetudinem regni Boemie et non possent personaliter stare coram nobis et baronibus, qui sedent in iudicio secundum consuetudinem regni, propter infirmitatem vel alias notabiles causas, que eis immi- nerent quocumque modo, possent loco sui fratrem mittere vel filium vel patruum vel aliquem ex amicis vel de consiliariis suis, bonum hominem fidedignum cum plena potestate eorum, dando sibi litteram sub sigillo suo, quod ille amicus vel servus fidedignus, quem nominabit nomine suo in litera, qua dabitur sibi, ut posset respondere loco eorum coram nobis et baronibus sedentibus in iudicio, sicut ipse a) tak or., srv. pozn. b na str. 238. b) až sem převzato znění z listiny výše dotčené. 1) Petr I. z Rožmberka, nejv. komoří král. Čes. (Ť 14. října 1437); o něm viz v Herrmanns' Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch), 46 a d.

Strana 240
240 FALSA. Č. 353—354: 24. dubna 1325—28. srpna 1329. vel ipsi personaliter starent, tandem ille supradictus debet habere plenam potesta- tem lucrari, perdere causam secundum edictum baronum, qui in iudicio sedebunt pro hoc tempore. Eciam si necessarium eis esset, unum ex officialibus, qui sedent apud tabulas regni, debent eis mittere ad domum eorum, tamen super expensas et impen- sas eorum, et ipsi debent sibi satisfacere secundum consuetudinem regni. Volentes et expresse decernentes hanc nostre donacionis graciam firmam et inviolatam per- manere perpetue. Presencium sub nostre regie maiestatis sigillo testimonio littera- rum. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo vicesimo quinto, VIII" Kal. Maii. Na ohbu: Per d. regem W. Na perg. proužcích přivěšena jezdecká pečet krále Jana, z vosku přiroz. barvy, se sekretem v zel. vosku (převzata z pravé listiny, výše dotčené). — Na rubu písmem 15. stol.: List krále Janóv, že mohú páni své zbožie prodati a vkládati kromě suchých dní. Item že mohú miesto sebe poslati k súdu služebníka. Item žádali-li by páni úředníka kterého, má jemu poslán býti. — Novější regest něm. 354. Na Lokti, 28. srpna 1329. Král Jan dává Petrovi z Rožmberka a jeho potomkům milost, že nemusí platiti více než 300 kop gr. berně královské. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3 č. 4, or. perg. a vidimus z 5. ledna 1456. Emler, Reg. Boh. III, 621 č. 1585 (falsum). — Schmidt MVGDB. XXXII, 320 a 328 (regg.). Listina psána touž rukou jako výše č. 353. Jakožto o falsu pojednal o ní Schmiat na uv. m. 328; Mareš, ČČH. I, 374 po stránce formálni. Nos Johannes, dei gracia Boemie et Polonie rex ac Lucemburgensis comes etc., notum facimus tenore presencium universis hanc paginam inspecturis tam presenti- bus quam futuris, quod considerantes fidelia et utilia nobis grata servicia per nobilem Petrum de Rosenberch, summum camerarium regni Boemie, fidelem nostrum dilec- tum, et pro suis serviciis et dampnis, que percepit in serviciis nostris, cum eramus in Francia in adjutorium fratri nostro regi Francie' contra Anglicos, inimicos eius et nostros, et videntes eum se intrepide expositurum in bello, in quo nobiscum erat, et banderium maius, quod vocatur sturmfan, fregit, quod per hoc fratri nostro regi Francie et nobis magnus honor et magna utilitas facta est;" et nos non immemores strenuitatem et puriciam fidelitatis eius, quam ostendit erga maiestatem nostram, et 1) srv. pozn. 1. na str. 239. 2) Filip VI. z Valois. 3) srv. Schmidt, MVGDB. XXXII, 328 a Herrmann’s Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) 50.

Strana 241
FALSA. Č. 354—355: 28. srpna 1329 — 17. září 1433. 241 volentes eum non inmuneritum dimittere, et ad eius instantem peticionem et de con- sensu fidelium nostrorum accedente consilio et ex certa nostra sciencia fecimus sibi hanc graciam et successoribus suis ex nostra regia innata clemencia, ut cum con- tingeret dacio vel berna regalis in regno nostro Boemie et de consensu eorum et aliorum baronum regni nostri Boemie imposita esset propter quascumque neces- sitates vel qualicumque modo, quod ipse supradictus Petrus et successores eius non essent aligati nec obligati plus dare nisi trecenta“ sexagena“ gr. Prag. nobis vel successoribus nostris regibus Boemie de omnibus bonis et patrimoniis eorum, que habent et habebunt in futurum, hoc adiecto, si tenerent aliquos orphanos vel aliorum bona, qui essent tunc temporis extra terram Boemie in commissis suis, de illo debent dare iuxta communem consuetudinem regni. Et hoc fecimus in memoriam rei huius sibi et tocius generacionis eius ad honorem et utilitatem domui de Rosen- berch, ut videntes et alii exemplo illo per bona opera et honore in bona fama se ampliare." In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillo nostro maiori iussimus munimine communiri. Datum Cubitu feria secunda post Bartholomei, anno Domini millesimo trecentesimo vicesimo nono. Na ohbu: Per d. regem W. Na perg. proužcích přivěšena pravá pečeť krále Jana (jako u č. 353). — Na rubu písmem 15. stol.: super non solucionem berne. — Pismem 17. stol.: Privilegium Johannis regis domino Petro de Rosenberg et successoribus eius concessum. Dieses privilegium ist erteilt worden in ansehung, das sich der herr Peter von Rosenberg in einem zwischen denen Franzosen und Engelanden (wel- chen der konig Johannes beigestanden) geschehenen treffen wohlgehalten und den Engel. konigs haubt oder sturmfahn erobert habe. V Litoměřicích, 17. září 1333. Král Jan potvrzuje Petrovi z Rožmberka a jeho dědicům dvě listiny krále Otakara z r. 1264. 355. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 3 KB č. 2, or. perg; tamže český překlad z 15. století. — Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3 č. 2, vidimus ze 14. února 1460. Pangerl, UB. Goldenkron 83 č. 41. — Emler, Reg. Boh. III, 792 č. 2038 (reg.). — Schmidt, MVGDB. XXXII, 320 a 329 (regg.). Listina, podezřelá již tím, že potvrzuje dvě falsa (výše č. 351 a 352), jest zřejmě falsum po stránce formální; viz Pangerl, UB. Goldenkron 84. Srv. výklad Schmidtův na uv. m. 329; dále viz, co praví Mareš, ČČH. I, 373, který však neznal orig. listiny. Též Emler na uv. m. označil listinu jakožto falsum. Nos Johannes, dei gracia Boemie et Polonie rex ac Lucemb. comes. Cum decor et potestas maiestatis nostre regie nostrum precesserit statum, dignum tamen ac honestum arbitramur fore, eorum votis uberius aclinare, quorum fidem et devocionem a) tak or. b) tak or., věta není patrně dokončena. c) tak or., srv. pozn. b na str. 238. 31

Strana 242
242 FALSA. Č. 355—356: 17. září — b. d. 1333. circa universa negocia nostra promovenda integram ac inconwulsam cerciori experien- cia didicimus. Inde est, nos advertentes grata ac preclara devocionis obsequia, que nobilis Petrus de Rosenberch,’ summus camerarius regni Boemie, fidelis noster di- lectus, hactenus tam fideliter quam devote nobis exhibuit ac eciam Domino largiente inantea est exhibiturus, suis ad presens quantum possumus cupientes respondere me- ritis et obsequiis, notum facimus tam presentibus quam in ewum succesuris, quod nos eidem Petro et heredibus suis de nostre liberalitatis munificencia concedimus, innovamus et confirmamus auctoritate nostra regia Boemie literas, cuius“ tenor est in hec verba: Ottakarus... atd.2 Ad huius concessionis, innovacionis et confirmacionis robur perpetuo valitu- rum in testimonio literarum typario nostro maiori" iussimus munimine commu- niri. Datum Lytomyrzycz" in die Lamperti, anno a nativitate Domini millesimo trecentesimo tricesimo tercio. Ad mandatum d. regis. W. Na perg. proužcích přivěšena pravá pečeť krále Jana (jako u č. 353). — Na rubu písmem 15. stoleti: Confirmacio regis Johannis litterarum Ottagari regis super castrum Sokolczie, fortalicio" Zyzelicze, super iusticiariatu, purgraviatu iudicionatuque;d aurifodina et aliorum metallorum species, homagia et vasallos comparare, tuicio bonorum sancte Corone et ut nulli alteri proscribatur; eciam quo modo et ordine domini de Rosenberk iurare debeant. 356. V Litoměřicích 1333. Král Jan potvrzuje Petrovi z Rožmberka a jeho dědicům všechna privilegia a práva, daná Rožmberkům panovníky českými. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3 č. 5, or. perg. a vidimus ze 7. pros. 1456. Emler, Reg. Boh. III, 766 č. 1971 (reg.). Listina byla napsána na pergamenu, s něhož bylo odstraněno původní písmo, nepochybně nějaké pravé listiny krále Jana, jejíž pečeť byla ponechána při falsu. Písmo, velmi retušované, podobá se písmu jiných padělaných listin krále Jana (viz výše). Falsifikace je tudíž zcela zřejmá; Emler na uv. m. i Mareš v ČČH. I, 380 označili rovněž listinu jakožto falsum. a) tak or., správně „quarum“. b) tak or., srv. pozn. b na str. 238. místo akk. e) doplň „notum facimus“. 1) srv. pozn. 1 na str. 239. 2) vloženo znění dvou podvržených listin: z 23. června 1264 a 4. listop. 1264, které otištěny výše, č. 351 a 352. 3) Král Jan dlel v r. 1333 v Italii; srv. Palacký, Děj. II. 1, 502 a d. Johannes, dei gracia Boemie rex, Lucemburgensis comes, quod in nostra constitu- tus presencia nobilis Petrus de Rosemberch,' summus camerarius regni Boemie, fidelis noster specialis dilectus, nobis cum humili precum instancia supplicavit, quatinus be- nignitate regia dignaremur sibi et suis heredibus approbare, ratificare et confirmare omnia privilegia et omnes litteras et gracias, munitates, libertates, consuetudines, do- c-d) chybně abl.

Strana 243
FALSA. Č. 356—357: 1333—13. ledna 1334. 243 naciones, concessiones, indulta, privilegia et iura universa, quas et que sibi et antecesso- ribus suis et nostra maiestas et serenissimi antecessores nostri, reges et duces Boemie, concesserunt et dederunt. Nos inspecta fidei puritate et obsequendi promptitudine ipsius Petri et antecessorum suorum tam erga nostram celsitudinem quam erga prefatos nostros antecessores, eius supplicacioni graciose annuimus. Igitur deliberate et sano nostrorum fidelium accedente consilio et de certa nostra sciencia auctoritate regia Boemie predicta privilegia, omnes litteras, gracias, munitates, libertates, consuetudi- nes, donaciones, concessiones, indulta, privilegia et iura universa ipsi Petro et eius heredibus approbamus, ratificamus, roboramus et confirmamus cum omnibus punctis et articulis, clausulis et sentenciis suis, ac si earum eorumque tenores hiis privile- giis nostris de verbo ad verbum specialiter expressi essent. Volumusque ac decer- nimus ea omnia obtinere plenum, firmum, perpetuum et inviolabile robur. Nulli ergo liceat hanc nostre confirmacionis paginam violare aut ei ausu quolibet temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit, nostre maiestatis indignacionem se no- verit incursurum. Presencium sub appensione sigilli nostre regie maiestatis testimo- Datum Litomyrzycz anno Domini millesimo trecentesimo trice- nio litterarum. simo tercio. Na ohbu: Ad mandatum domini regis W. Na perg. proužku přivěšena pravá pečet krále Jana se sekretem (jako u č. 353). — Na rubu písmem 15. století: „Johannis regis Bohemie confirmacio omnium privilegiorum. 357. V Lucemburku, 13. ledna 1334. Král Jan na žádost Petra z Rožmberka obnovuje a potvrzuje pánům z Rožm- berka některé královské listiny a dovoluje jim předkládati vidimus místo originál- ních listin. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3 č. 6, or. perg. a vidimus ze 7. pros. 1456. Emler, Reg. Boh. IV, 3 č. 9 (falsum). — Schmidt, MVGDB. XXXII, 320 a 330 (regg.). Mareš, Padělané diplomy Rožmberské, ČČH. I, 374 odmitl listinu jakožto falsum z důvodů formálních; též písmo její podobá se písmu jiných padělaných listin krále Jana (viz výše). Účel falsa je zřejmý, odtud vznikly v letech padesátých vidimusy rožmberských privilegií, namnoze ovšem podvržených. Srv. též Schmidt na uv. m. str. 330 a poznámku Kalouskovu v AČ. XV, 300 u č. 15. Nos Johannes, dei gracia Boemie et Polonie rex ac Lucemburgensis comes, nobili Petro de Rosemberch, fideli nostro dilecto, graciam nostram et omne bonum. Oblata pro parte vestra nostre celsitudini suplex peticio continebat, ut litteras aliquas vio- latas ei innovare dignaremur et alias, quas habet a predecessoribus nostris, ducibus et regibus Boemie, confirmare graciose dignaremur, quod fecimus. Et ad eius solli- citam peticionem, considerantes eius fidelia et utilia servicia, que eius predecessores 1) viz poz. 3 na str. 242. 31*

Strana 244
244 FALSA. Č. 357—358: 13. ledna 1334 — 6. ledna 1336. nostris predecessoribus exhibuerunt, et iste nobis servicia condigna facit et facere intendit, et ad instantem eius peticionem damus illam graciam auctoritate nostra regia, ut postea numquam ostendat litteras originales, quas habet a predecessoribus nostris, regibus Boemie, a nobis vel a successoribus nostris ipse et successores eius, sed si necessitas contingerit, vidimus ut ostendat cum sigillis prelatorum et ba- ronum et aliorum fidedignorum incolarum Boemie. Datum Lucemburg in octava Epiphanie Domini, anno a nativitate eiusdem millesimo trecentesimo tricesimo quarto. Na ohbu: Per d. regem W. Na perg. proužku přivěšena pečet krále Jana se sekretem, celá z tmavozel. vosku. — Na rubu: písmo z 15. stol. vybledlo, takže jest nečitelné. Písmem 16.—17. stol.: Johannes Bohemiae rex confirmat privilegia a praecedentibus ducibus et regibus Bohemiae domui Rosenbergicae collata. — Písmem pozdějším: Král Jan potvrzuje předešlých a dává na ukázání vidimus. 358. V Praze, 6. ledna 1336. Král Jan dává Petrovi z Rožmberka zdarma v doživotní držení hrad Zvíkov se vším zbožím. Orlík, Schwarzenb. archiv: I Ac 5, or. perg. Emler, Reg. Boh. IV, 101 č. 254 (uvedena jakožto pravá). Listina prozrazuje se jakožto podvržená již svou zevnější úpravou; viz Mareš, Padělané diplomy Rožmberské, ČČH. I, 380. Také svým obsahem neshoduje se s údají pravých listin: Zvíkov, zastavený Petrovi z Rožmberka 19. srpna 1323 (Emler, Reg. Boh. III, 350 č. 892), byl vyplacen 11. ledna 1336 (viz Pangerl, UB. Goldenkron 431 pozn.), 18. června 1337 znovu zastaven ve 2280 kop. gr. (Emler, Reg. Boh. IV, 177 č. 431); srv. též počet krále Jana o dluzich Petrovi z Rožmberka z 3. října 1344 (Emler, Reg. Boh. IV, 867 č. 2220 položil listinu mylně k r. 1341). Srv. Sedláčkův výklad v Hradech XI, 28. Johannes, dei gracia Boemie rex ad universorum noticiam harum serie volumus pervenire, quod fidelis noster dilectus Petrus de Rosemberch in exsolucione castri nostri Clingenberch et pertinenciarum suarum in novem milibus et quingentis sexag. gross. den. Prag., in quibus obligamur sibi, castrum nostrum Clingenberch [recepit]; nos eciam dicto Petro volentes pro suis gratis serviciis nostre celsitudini hactenus exhibitis et in posterum exhibendis copiose satisfieri et ipsum ad nostra obsequia reddere de cetero prompciorem, de maturo nostrorum consiliariorum consilio dictum castrum Clingenberch cum omnibus suis pertinenciis, iuribus, honoribus, iure patro- natus ecclesiarum, dominio, villis, oppidis ac singulis possessionibus, scilicet agris cultis et incultis, hominibus, silvis, rubetis, aquis aquarumve decursibus, molendinis, montibus, planis, pratis, pascuis, piscacionibus, venacionibus, aucupacionibus ceterisque a) chybi v or., Emler na m. sh. uv. položil „possidet“.

Strana 245
FALSA. Č. 358—360: 6. ledna 1336 — 22. ledna 1360. 245 proventibus, in quibuscunque consistant, que ad ipsum castrum Clingenberch et bona ipsius pertinent, eoque iure, quo ipse Petrus de Rosemberch a multis retroactis tem- poribus a nobis racione suorum serviciorum tenuit, de liberalitate regia concedimus gratuite ad vite sue tempora possidenda, promittentes ipsum Petrum circa huiusmodi donacionem seu concessionem remotis impedimentis et postergacionibus quibuslibet graciosius conservare. Harum testimonio litterarum. Datum Prage a. D. MCCCXXXVI. in festo Epiphanie eiusdem. Na perg. proužcích přivěšena pečet krále Jana z tmavozel, vosku bez sekretu. 359. V Praze, 8. července 1341. Král Jan urovnává spor o přednost mezi knižetem opavským Bolkem a Petrem z Rožmberka, uznav příbuzenství Rožmberků s římským rodem Orsini. Zachováno pouze jakožto něm. překlad v t. zv. Heermannově Rožmb. kronice (viz níže). — Ve Schwarzenb. arch. v Třeboni (Fam. Rosenb. 20b) regest ze 16. stol. Otiskl Klimesch, Norbert Heermann’s Rosenberg'sche Chronik, 51 a d. — Schmidt, MVGDB. XXXII, 320 a 321 (regg.). — Pangerl v článku Die Witigonen etc., AOG. LI, 515 a d. uvedl obširněji obsah listiny a důvody proti její pravosti. O jeho výklad opřeli se Schmidt (na uv. m. 321) a Klimesch (na uv. m. 55 pozn. 89); též Salaba v článku K historickým básním 15. stoleti, ČMM. XXVIII, 1904, 358 považuje tuto listinu za falsum. Není však zcela rozřešena otázka, do které doby jest zařaditi vznik falsa: zda jest dilem Oldřicha z Rožmberka (viz Schmidt a Salaba), či zda vzniklo až v 16. stol. za Viléma z Rožmberka (viz Klimesch na uv. m. 55 pozn. 89, Pangerl na uv. m. 516 a d.)? Poněvadž však již v 15. stol. jsou doklady o tradici přibuzenství mezi Rožm- berky a římskými Orsiny, lze miti spíše za to, že falsum vzešlo již z falsatorské činnosti Oldři- chovy jako ostatní rožmberská falsa, ať již listinná ať i jiná — srv. uvedený článek Salabův. 360. Na hradě Pražském, 22. ledna 1360. Císař Karel IV. potvrzuje Rožmberkům rodinné zřízení. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 5 č. 1, or. perg. Emler, Pozůstatky desk zemských král. Čes. II, 454-7 (zápis z 28. února 1493), bez arengy. — Schmidt, MVGDB. XXXII, 320 a 332 (regg.). Listina má formu velkého privilegia i s monogramem, avšak prozrazuje se jakožto falsum jednak písmem, jež připominá písmo jiných fals (viz výše č. 353, 354), a některými nedopatřeními, jednak svým obsahem; srv. Mareš, ČČH. I, 375 a Schmidt na uv. m. str. 332 a d.1 In nomine sancte et individue Trinitatis feliciter amen. Karolus Quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex. Ad per- 1) Nástupnickému řádu v rodě Rožmberků odporuje ustanovení Karla IV. z 3. dubna 1362 o děle- ní statků rožmberských (Emler, Sitzungsber. d. böhm. Gessell. d. Wiss. 1877, 321 č. 52. reg., též Böhmer- Huber, Reg. Imp. VIII, 3862; orig. v Třeboň. arch., Fam. Ros. 3 č. 10). Pro srovnáni uvádím zde znění listiny, poněvadž nebyla dosud otištěna: Karolus quartus etc., nobilibus Petro, Judoco, Ulrico et Jesconi, fratribus de Rosemberg, f. n. d., ad supplicem peticionis eorum instanciam talem graciam

Strana 246
246 FALSA. Č. 360: 22. ledna 1360. petuam rem publicam“ pro fidelium sacri Romani imperii comodo et salute solici- tudine cottidiana prosequimur, eciam ad illos, qui ex parte peculiaris et hereditarii regni nostri Boemie nobis subesse noscuntur, aciem consideracionis nostre libenter convertimus, ut et imperium auctore deo provide gubernemus et illis, in quos natu- raliter sceptri regalis iura suscepimus, graciosa regie celsitudinis beneficia ministre- mus eo, quod reges et principes tanto potencius principantur, quanto amplioribus electorum agminibus baronum, nobilium, militum fulciuntur illique tanto sincerius tantoque promcius regum voluntatibus obsecuntur, quanto uberioribus munere regio libertatibus et graciis perfruuntur. Nobiles siquidem Jodocus, Petrus, Johannes et Ulri- cus fratres de Rosenberg, fideles nostri dilecti, in nostre maiestatis constituti presencia nobis humiliter suplicarunt, ut literam, quam fecerunt inter se propter racionabiles et certas causas, eis confirmare, innovare et coroborare dignaremur; quam videntes cum consiliariis nostris, matura deliberacione et de consilio principum, baronum, pro- cerum et nobilium nostrorum et ex certa nostra sciencia fecimus typario nostro com- muniri. Cuius tenor est in hec verba: In nomine patris et filii et spiritus sancti, qui est trinus et unus in personis et unus deus. Persone Patris ascribitur potencia, Filio sapiencia, Spiritui sancto boni- tas, una substancia et divinitas. Nos volentes servare patrem in potencia, soli se et quasi filios in sapiencia, quia scriptura dicit: Inicium2 sapiencie timor Domini, timere" deum est honorare patrem, honorare patrem est timere et obedire patrem, volentes, ut domus nostra esset sub timore dei, invocantes auxilium Spiritus sancti super nos et super successores nostros in evum, quod antiquam disposicionem antecessorum nostrorum et domus nostre innovamus et in aliquibus articulis addidimus propter bonum nostrum et propter successores nostros inter nos et domum nostram, quod post obitum patris senior frater habeat potenciam in omnibus sicut et pater, hanc disposicionem matura deliberacione fecimus, sicut in hac pagina continetur: Nos Jodocus, Petrus, Johannes et Ulricus fratres de Rosenberg, considerantes bonum a) tak chybně v or., správně by bylo: „Ad perpetuam rei memoriam. Rem publicam --- duximus ex certa sciencia auctoritate regia Boemie faciendam, ut, si ipsi de bonis et possessionibus suis patrimonialibus nec non castro et civitate Greczen sive Nouo castro cum villis et pertinenciis eorundem, que a nobis ut a rege Boemie et a corona regni Boemie in feudum obtinere noscuntur, divisionem inter se fecerint et singuli eorum singulas sese contingentes de bonis et possessionibus eisdem separatim ac divisim habuerint porciones, nichilominus, si unum aut plures ex ipsis non relictis legittimis corporis sui heredibus mori contigerit, bona et possessiones illius sive illorum ad fratres superstites devolvantur paribus dividenda porcionibus inter eos; et si talis vel tales moriendo heredem vel heredes reliquerit et ille vel illi heredes similiter heredibus non relictis decesserint, eo casu bona decedentis sive decedencium pari forma ad superstites devolvantur, dum tamen prefati fratres de Rosemberg seu eorum heredes in tali voluntate permaneant et de bonis suis ac possessi- onibus in vita sua aliud non duxerint disponendum, non obstante, quod bona illorum, qui divisi sine heredibus moriuntur, ad nos ut ad regem Boemie devolvi deberent iuxta ius et morem regni nostri Boemie approbatum etc. 2) srv. Psalm 110, 10. 3) srv. Ecclus 3, 8.

Strana 247
FALSA. Č. 360: 22. ledna 1360. 247 et utile domus nostre et generacionis nostre, et propter varia impedimenta, que vi- demus et eciam audivimus, quod multa impedimenta et nocumenta suboriuntur di- versis modis, que destruunt bonos mores, bonam famam et destruccionem antiquarum diviciarum, que ab antiquis et maturis hominibus per multos labores et multa servicia et diligenciam hominum rite et cum honore aquiruntur, quia quedam sunt necessaria, qui vult cum deo et honore ditari, ut, que deus sibi concessit, vane non consumat, recte, honeste vivat, a superfluitate se diligenter precaveat cum timore dei sine damno proximi, in omni sobrietate et mensura honesta et per servicia principum et regum, quibus decet servire propter bonum et exaltacionem in temporalibus et bonam famam, que preciosior est ungentis preciosis, quia sequitur de bona vita bonus finis, de quo quilibet christianus debet curare cum summa diligencia, honeste et recte vivat, divicias cum deo et honore aquiret, aquirenda cum timore dei possideat et augeat et rite distribuat secundum statum condicionis sue. Ergo videntes, quod in antiquis et expertis est prudencia, paciencia, mensura, tollerancia et sapiencia, preter quam et timorem dei nullus rite et honeste se regere potest, disposuimus inter nos et generacionem nostram tocius domus nostre et omnibus successoribus nostris" in ewum, quod nullus filius a suo patre nec iunior frater a seniori fratre posset postulare substanciam suam, vel se cum eo dividere secundum comunem consuetudinem iuris regni, que iura posita sunt rite propter multitudinem communitatis et propter diversas et certas causas et ex legibus imperatorum lusti- niani et aliorum conditorum legum. Nos autem volentes domum nostram salvam et inviolatam servare, ut non filius comoveat patrem nec iunior frater seniorem fratrem, per mores, qui variis modis in iuvenibus resultant et propter mentem proprie volun- tatis et propter mores superbie et prodigalitatis, propter mala consilia substanciam domus sue et suam dilaniant et anichilantur, volentes autem ab huius labe se amo- vere et conservare, id, quod datum est nobis ab illo patre familias, qui profert de thesauro suo nova et vetera,2 ut semper pater predominetur filiis a primo usque ad ultimum, de quanto sibi deus concedet ex munere suo sancto usque ad finem vite sue; si autem deo permittente decederet et migraret ab huius vita, tunc quicumque inter fratres senior erit, iuniores debent ei obedire sibique subesse tamquam patri in omni- bus casibus et articulis secundum tenorem huius littere, quam comparavimus et ad quam consensimus matura deliberacione et de consilio amicorum et fautorum nostro- rum et ex nostra libera voluntate secundum iura et consuetudinem laudabilem regni: quod pater potest proscripcione sua de quocumque facto alligare successores suos quasi filios vel nepotes usque ad finem generacionis sue; filii autem vel successo- res non possunt talia facere, nisi si essent divisi more iuris regni. Et si munere di- vino adaugeretur et multiplicaretur generacio nostra et filii essent iam adulti et abiles ad servicia, vel vellent visitare terras alienas ipse vel ipsi propter videre mundum a) tak or. 1) Srv. Eccles. 7, 2. 2) Srv. Mat. 13, 52.

Strana 248
248 FALSA. Č. 360: 22. ledna 1360. et adaugere bonam famam, nobilitatem et temporalia cum consilio, de consensu et assensu patris et fratris senioris: ille pater vel senior debet illi vel illis providere attinencias, impensas et expensas compendiose secundum bonam voluntatem suam et sicut sibi condecet condignum, taliter, ut non depauperaretur per hoc ipse et suc- cessores sui. Et si aliquem contingeret coniugem recipere in matrimonium, honestam, nobilem, cum honore et timore dei, bene morigeratam, de assensu et consensu patris et de consilio amicorum et aliorum bonorum hominum, ille pater debet providere de dotalicio competenti secundum bonam, liberam et maturam voluntatem suam, ut per hoc huius domus nostre nec fama nec periculum nec decepcio nec distraccio bonorum nostrorum possit fieri. Et si placitum fuerit patri locare filium vel filios, nepotem vel nepotes ad aliud fortalicium sive locum propter diversas causas, que imminent inter patrem et filios, vel seniorem fratrem et iuniores fratres, quia aliquando contingit, quod iuvenes nolunt obedire senioribus vel faciunt ea, que sunt contra seni- ores, et alie multe cause diverse sunt, que possent suboriri contra voluntatem patris vel senioris diversimode in damnum et nocumentum generacionis nostre et disposi- cionem, ordinacionem et ritum domus nostre, volentes nos precavere, ut nichil possit fieri inter nos et successores nostros, quod esset malum coram deo et hominibus et in detrimentum quoquomodo generacionis nostre et domus nostre." Et si permis- sione divina pater vel senior frater incideret in aliqualem talem infirmitatem, quod nichil posset se adiuvare vel iuniores suos, et specialiter cum si perderet sensum et esset examens, tunc cum consilio amicorum et matura deliberacione senior ex illis debet administrare patri cum omni diligencia et providencia, ut servaret eum bene in victualibus et in aliis necessariis, quasi vestimentis vel lectisterniis vel ministris, qui debent ministrare sibi, vel medicamentis, cum quibus posset curari et recuperari ad sanitatem, fideliter cum reverencia paternali sine preiudicio patris vel fratris seni- oris, nec faciendo contra statutum disposicionis nostre, quam fecimus cum summa diligencia nostra propter honorem et bonum domus nostre et statum nostrum, ut possemus simul et indivisim melius et tucius uti libertatibus et privilegiis nostris, que data et colata sunt a ducibus et regibus Boemie antecessoribus nostris et nobis et successoribus nostris, que conscripta sunt in hac pagina. Et si deus adiuvaret eum ad sanitatem a converso redire, debet vel debent sibi subesse et obedire sicut filius patri vel iunior frater seniori, dimittendo omnes excusaciones et dificultates, quoquo- modo posset homo excogitare, fideliter et sincere, sicut domino deo et patri suo obli- gatur. Similiter post mortem patris frater senior, sicut supra scriptum est, tali modo sicut pater, ut possent" habere loca sua simul vel separatim secundum exigenciam tunc temporis necessariam et de libera bona voluntate senioris sui, tamen semper ut non dilapidaretur dominium nec distrahatur in bona fama et bonis, nec contra statutum et disposicionem istam domus nostre; quia audivimus et vidimus, quod a) tak or., vazba věty je porušena. b) tak or.

Strana 249
FALSA. Č. 360: 22. ledna 1360. 249 per iuvenes et ignaros utentes propria voluntate regna, principatus et dominia con- vulsa, distracta et anichilata sunt; nos enim recipientes timorem dei ante oculos nostros et paternalem fraternalemque amorem volentes conservare, cum summa dili- gencia cogitantes super decem precepta, que processerunt de ore dei: diliges' dominum deum tuum ex toto corde tuo, et ex tota mente tua plus quam te et proximum tuum sicut temet ipsum, et sequitur: honora? patrem tuum et matrem tuam, si vis esse longevus super terram, quia obedire patri et matri est honorare patrem et matrem; et sic cum aliquis filius patris, vel aliquis frater senioris sui unus vel plures sedendo in loco alio secundum disposicionem patris vel senioris non debet comutare nec impignorare nec vendere sine consensu et assensu patris, nec debet rixas propria voluntate incipere vel facere, nisi de consilio et assensu patris vel fratris senioris. Et si sibi iniuria fieret et ipse obediret, pater debet modos querere, ut sibi non fieret iniuria, ut non esset sibi destruccio in bona fama vel in temporalibus bonis, debet cooperari et tueri cum omni diligencia et possibilitate sua, ut sibi non esset damnum et malum, et sic reciproce. Eciam in quo loco ponet eum vel eos et dabit sibi vel eis, cum quo se debet nutrire, ut non diminuantur illa bona, que ipse possidebit, ipse vel plures, cum aliquali negligencia ipsius vel prodigalitate, sed adaugere per eius diligenciam secundum possibilitatem eius. Et si propter aliquas causas vellet eum pater locare ad alium locum vel ad aliud fortalicium, vel post obitum patris senior frater propter causas condignas, debet obedire seniori suo, non repugnando nec contradicendo, et pater debet sibi ad illum alium locum providere, ut haberet de proventibus et utilitatibus tantum, sicut et ibi habuit, et si posset adaugere, ex bona voluntate et ex caritate amicabili in nomine domini faciat; et si comitteret sibi regimen bonorum suorum et dominium suum et vellet ire extra terram propter necessitatem suam vel in legacione domini sui vel peregrinatum vel comune bonum vel propter quamcumque causam sibi necessariam, pater filio vel frater senior iuniori istud debet regere et custodire cum summa diligencia fideliter; et quandocum- que revertendo in eo sua postulet, que sibi comisit, ut sibi nullam difficultatem vel molestiam in hoc ostendat, nec damnum faciat, sed de omnibus racionem iustam tamquam iunior et subditus eius facere debet. Et sic si multiplicaretur generacio nostra quasi ad quartam vel quintam lineam in temporibus longinquis, sicut solet fieri, quod sub uno clenodio per longa tempora una generacio possunt matrimonia- liter invicem copulari; et quis adaugeret vel accumularet plura temporalia bona quam alius aut quam alii, sit per servicia dominorum suorum vel per quemcumque hones- tum modum, debet tenere et frui tamquam paternalia sua bona in omnibus casibus, secundum iura regni Boemie libere possidere et habere, tamen sine preiudicio illius disposicionis nostre, quam fecimus propter laudem dei et utilitatem et bonum domus nostre et propter futura pericula, que diversis modis inter homines et 1) Srv. Matt. 22, 37. 2) Matt. 19, 19. 32

Strana 250
FALSA. Č. 360: 22. ledna 1360. 250 generaciones insurgunt et suboriuntur, ut domus nostra per hoc posset se ampliare in bona fama et multiplicari in temporalibus bonis sub timore dei per fidelia servicia principum et regum suorum et per diligenciam procuracionis, pro bono statu regni et pro comuni bono, secundum officia nobis iniuncta, a principibus et a regibus Boemie nobis collata pro serviciis domus nostre, et ex libera et in absoluta clemencia principum et regum. Et ista suprascripta omnia, que fecimus ad laudem dei propter bonum generacionis nostre et domus nostre, communimus et corroboramus cum sigillis nostris tamquam que iuridice et rite possumus facere. Et quicumque infringerent“ hanc paginam quoquomodo temerarie, aggravamus eum sub excommunicacione dei omni- potentis et sub privacione iuris tam in spiritualibus quam in secularibus, agravantes eum sub excommunicacione criminis lese majestatis. Quam suprascriptam paginam cum scitu, assensu et consensu et testimonio serenissimi et invictissimi Karoli imperatoris, domini nostri graciosissimi, comparavimus propter certas causas et propter iminere in futuris temporibus, que essent nocua nobis et successoribus nostris, et volentes se servare mutuo in caritate et unitate, ne distrahatur domus nostra per modos varios. que possent in nocumentum esse tocius generacionis. Signum serenissimi principis et domini, domini Karoli quarti, Romanorum imperatoris invictissimi et gloriosissimi Boemie regis. Testes huius rei sunt venerabiles Arnestus, Pragensis ecclesie archiepis- copus, Johannes Olomucensis' et Johannes Luthumislensis, sacre imperialis aule cancel- larius," ecclesiarum episcopi, et illustres Venceslaus et Lud[ovicus] Ligniczensis, Przi- mislaus Tessinensis et Johannes Opauie duces, et spectabiles Burchardus, purgravius Magdeburgensis, magister curie nostre, et Odolfus de Nassav, comites ac nobiles Sbinko de Hazemburg, supremus magister camere nostre, Petrus de Wartemberg," Sdenko de Stermberg, iudex regalis curie per Boemiam," et alii quam plures nostri principes, spectabiles, comites, nobiles, fideles nostri. Presencium sub imperialis maie- statis nostre sigillo testimonio litterarum. Datum in castro Pragensi anno Domini millesimo trecentesimo sexagesimo, indicione nona, XI kalend. Februarii, regnorum nostrorum anno Romanorum quintodecimo, Boemie quartodecimo, imperii vero sexto." Notářské znameni. Et ego Johannes natus Wilhelmi de Ermicio, clericus Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali notarius, omnibus et singulis suprascriptis, dis- posicioni, ordinacioni, mandatis et commissioni et aliis omnibus, dum sic, ut premit- titur, per prefatos nobiles dominos Jodocum, Petrum, Johannem et Ulricum fratres de a) tak or., správně „infringeret“. 1) Arnošt z Pardubic. 2) Jan VIII. Očko z Vlašimi. 3) Jan II. ze Středy, nejv. kancléř. 4) purkr. magdeb. Purkart, hofmistr cís. dvora (1355—66; viz Tomek, Děj. Prahy III2, 15). 5) Adolf hr. Nassavský. 6) Zbyněk Zajic z Hasenburka, mistr komory král. (1348—61). 7) Petr z Varten- berka a z Kosti. 8) Zdeněk ze Šternberka, nejv. sudí dvorský (1356—59 udává Tomek, Děj. Prahy V2, 44). 9) chybné údaje v datov. formuli prozrazují falsum; správně má býti ind. 13, léta panov. řím. 14, císař. 4.

Strana 251
FALSA. Č. 360—361: 22. ledna 1360—11. května 1380. 251 Rosenberg fierent et agerentur, una cum prenominatis testibus et Wenceslao dicto Taxilla, notario publico, et Sebaldo, notario publico, subscriptis, meis in hac parte collega,“ presentes interfuerunt" eaque sic fieri vidi et audivi, manu propria con- scripsi et in hanc publicam formam redegi signoque et nomine meis solitis et con- suetis una cum appensione sigillorum prenominatorum dominorum Jodoci, Petri, Johannis et Ulrici fratrum de Rosenberg consignavi, rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium premissorum. Notářské znameni. Et ego Wenceslaus dictus Taxilla, quondam Jacobi de Vniczow, clericus Olom. dioc., publicus auctoritate imperiali notarius, suprascriptis disposi- cioni, ordinacioni, mandatis et commissioni omnibus aliis et singulis, dum sic, ut premittitur, per nobiles dominos Jodocum, Petrum, Johannem et Ulricum fratres de Rosenberg fierent et agerentur, una cum prenominatis testibus et Johanne de Ermicio, notario publico, suprascripto meo et Sebaldo, notario publico subscripto, meo in hac parte collega, presens interfui eaque sic fieri vidi et audivi et per prefatum Johan- nem in presenti membrana scriptis“ in hanc publicam formam redegi signoque et nomine meis solitis et consuetis una cum appensione sigillorum dictorum domino- rum Jodoci, Petri, Johannis et Ulrici fratrum de Rosenberg et ad peticionem ipsorum instantem consignavi, rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium pre- missorum. Notářské znameni. Et ego Sebaldus Conradi de Sacz, clericus Prag. diocesis, publi- cus atd. j. sh. s přísluš. změnami. Na perg. proužcích přivěšeno 5 pečetí: 1) majest. cís. Karla z vosku přiroz. barvy, sekret červ. 2) z červ. v., v peč. poli růže, nad helmou s pokryvadly růže, nápis: sigillum iodoci de rosenberk: 3) z červ. v., v peč. poli růže, nápis: s petri de -rosenberk: 4) z červ. v., štitek čtvrcený, v 1. a 4. poli tři tyčky, proutím opletené, v 2. a 3. růže, nápis: sigillum- johannis de rosenberk: 5) z červ. v., v peč. poli na štítku růže, helma s křídlem, nápis: sigillum ulrici- de -rosenberk- Na rubu: písmem 15. stol.: Karolus imperator confirmat, ut senior dominus de Rosenberg aliis iunioribus superintendat et eosdem dirigat ac gubernet iuxta contenta litterarum presencium. — Z r. 1493: Presentes littere intabulate sunt ex mandato serenissimi principis et domini, domini Wla- dislai, dei gracia Hungarie Bohemieque regis etc., Henrico de Novadomo supremo camerario regni Bohemie de baronibus refferente, dominice nativitatis anno millesimo quatercentesimo nonagesimo tercio f. V. post Mathie apostoli. — Z r. 1543: Léta božího MOVeXLIIIO ve čtvrtek po svaté panně Katheřině tento list zase ve dsky zemské vložen a vepsán jest podle svolení sněmovního. Pozděj- ším písmem: Majoratus domus Rosenbergicae a Carolo 4to confirmatur. Na Karlštejně, 11. května 1380. Král Václav dává Janovi z Rožmberka a jeho nástupcům v dědičné držení zboží kostelů Sverazského a Zátoňského. 361. a) tak or., správně „collegis“. b) tak or., správně „presens interfui“. c) tak. or., správně „scripta“. 32*

Strana 252
252 FALSA. Č. 361—362: 11. května 1380 — 1. pros. 1391. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. 3 Ka č. 3, or. perg. — Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3 č. 24, vidimus z 21. srpna 1454. Schmidt, MVGDB. XXXII, 321 a 335 (regg.). K napsání falsa užito pergamenu, s něhož bylo odstraněno původní písmo pravé listiny; viz Mareš, ČČH. I, 373. Schmidtův výklad na uv. m. str. 335 jest potřebí zrevidovati, zvl. odstavec o době vzniku falsa. Srv. též list krále Zikmunda z 6. května 1422, níže otištěný (č. 384), zvl. po- známky. Diktát tohoto falsa srv. s diktátem falsa ze 14. listop. 1264 (výše č. 352). Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod cum nobilis Johannes de Rosenberg ecclesiam s. Petri et Pauli apostolorum in Sweraz et sancti Johannis Baptiste in Zaton? suis propriis pecuniis et dotacionibus in bona parte et heredes sui' dotaverint, sicut de hoc sumus sufficiencius informati, et ut idem ex sua dotacione comodum et fructum possit debitum reportare, nos animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente consilio, prefato Johanni predicta bona in parte dotante dedimus, tribui- mus et donavimus, damus, tribuimus virtute presencium regia auctoritate Boemie et donamus, per ipsum, heredes et successores suos legittimos tuendum et defen- dendum, sine inpedimento quomodolibet hereditarie possidendum, ita quod nos seu successores nostri nulli hominum predicta bona videlicet ecclesiarum Petri et Pauli appostolorum in Sweraz et s. Johannis Baptiste, quas prefatus Johannes predeces- soresque sui" dotarunt, ad tuendum seu defendendum valeamus seu possimus comittere seu aliquas proscripciones super iisdem facere quomodolibet. Presencium sub regie nostre magiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Karlstein‘ anno Domini millesimo trecentesimo octoagesimo, feria sexta ante Penthecostes, regno- rum nostrorum anno Boemie XVII°, Romanorum vero III°.3 Ad mandatum d. regis Albertus Magdfeburg.]. archiepiscopus, cancellarius. Na rubu: R. Johannes de Wratislavia." Přivěšena pravá pečeť kr. Václava, rozlámaná. — Na rubu písmem 15. stol., zdá se, Oldři- chovým: „List krále Václavóv našim předkóm na Sverazské zbožie“. 362. Na Žebráce, 1. prosince 1391. Král Václav osvobozuje na žádost Jindřicha z Rožmberka Nový Hrad ode 1) O Janovi z Rožmberka († 1389) viz Heermann's Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) 65—66. 2) Sveraz, zboží kláštera Strahovského a Zátoň kláštera Ostrovského; srv. Schmidt, MVGDB. XXXIII, 335, Pangerl, UB. Goldenkron 580, Sedláček, Hrady III, 97. 3) omyl, v těchto slovech obsažený, prozrazuje též neobratné falsum. 4) král Václav dlel v r. 1380 od února do 20. října v Německé říši; viz Pelzel, Lebensgesch. d. Röm. u. Böhm. Königs Wenzeslaus I, 92 a d., Tomek, Děj. Prahy V2, 10. 5) správně IV. 6) Jan z Vratislavě jmenuje se jako registrator v době od 11. V. 1396; viz Lindner, Das Urkundenwesen Karls IV. etc. 29—30. Srv. Mareš, ČČH. I, 374.

Strana 253
FALSA. Č. 362—363: I. pros. 1391—5. června 1392. 253 všeho práva a břemene manského, tak aby jím mohli Rožmberkové svobodně vládnouti. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 3 K3 č. 2 a, český překlad z 15. století, psaný na pap. dvoj- listě spolu s překladem podvržené konfirmace krále Jana ze 17. září 1433 (viz výše č. 355); nad textem psáno, zdá se, rukou Oldřicha z Rožmberka: Osvobozenie manstvie Nového Hradu. Již tato věc budí podezření proti pravosti listiny, tím více pak zápis v deskách zemských z 19. dubna 1491, jímž teprve král Vladislav na žádost bratři Voka a Petra z Rožmberka osvobodil Nový Hrad spolu se zbořeným hradem Husi od břemene manského (Emler, Pozůstatky desk zemských II, 447); srv. Mareš, ČČH. I, 380. Sedláček při dějinách Nových Hradů (Hrady III. 206 a d.) tohoto falsa neuvedl. Václav, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a český král, známo činíme tiemto listem všem, že před naší osobností stoje urozený Jindřich z Rozem- berka, věrný náš milý, prosil jest nás s poctivú pilností, abychom hrad řečený Greczen jinak Nový Hrad s příslušnostmi svými k nám mansky příslušející od toho manského břemene a obtieženie zprostiti, osvoboditi a svoboden učiniti ráčili z své milosti. Protož my, shlédše dobrotivě pokornú prosbu, snažné služby předřečeného Jindřicha věrně nám učiněné a potom žádostivějie mohúcie učiněny býti, ne bludně ani neopatrně, ale rozumem rozváženým, múdrú věrných našich přistupující radú a z jistého našeho vědomie, předřečený hrad Greczen jinak Nový Hrad s jeho pří- slušenstvími od všelikterakého práva a břemene manského, jimižto nám a coruně České od dávna prve povinen byl, rozvázali sme, osvobodili sme a zprostili, roz- vazujem, svoboden činíme a listem tiemto mocí královskú Českého královstvie milostivějie zprošťujem tak tociž, aby řečený Jindřich a potomníci neb budúcí jeho předřečený hrad Greczen jinak Nový Hrad s jeho příslušenstvími ku podobenství jiného zbožie svého svobodného měli, jej drželi na věky a jím svobodně vládli, svědomím listu tohoto pod pečetí našie velebnosti královské. Dán na Žebráku léta božieho M° CCCXC primo, první den prosince, království našich léta českého dvadcátého devátého a římského šestnáctého. 363. V Praze, 5. června 1392. Jan, markrabě braniborský a vévoda zhořelecký, arcibiskup Volfram a nej- vyšší sudí Hynek z Hohenštejna na místě krále Václava vypovídají mezi Jindřichem z Rožmberka a Budějovskými. Krumlov, Schwarzenb. archiv: II A 5 BP č. 1, vidimus z 21. září 1459, zachovaný toliko v novějším opise. Listina prozrazuje se jakožto falsum hrubými věcnými chybami — viz níže uvedené po- známky, srv. též Mareš, ČČH. I, 380—1. Ke sporu Rožmberků s Budějovskými viz v AČ. III, 274—6, srv. Klimesch, Heermann's Rosenb. Chronik 73 a d., 123 pozn. 35.

Strana 254
254 FALSA. Č. 363: 5. června 1392. My Jan, z boží milosti markrabie bramburský, lužický, vévoda gerlický a my Wolfram, z boží milosti arcibiskup pražský, papežské stolice legát, a my Hynek z Hornštejna, tu doba saudí království Českého,2 vyznáváme tímto listem, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož najjasnější pán a král Václav, římský a český král, nám poručil jest na svém místě Českú zemi spravovati, jakožto nyní do svaté říše pro věci říšské a pro potřeby své pilné vyjel jest a nás zůstavil zde na svém místě, abychom zemi spravovali, chudému i bohatému pravdu činili vedle spravedl- nosti a řádu zemského; i přistúpil jest před nás urozený Jindřich z Hradce a Jan z Miloňovic, Petr z Svejšína, služebníci našeho pána a bratra krále Václava, řím- ského a českého krále. I spravoval nás pan Jindřich z Hradce, tak jakož jest s králo- vou Milostí pan Jindřich z Rozmberka“ nynie z zemi vyjel a panu Jindřichovi z Hradce své zbožie poručil jest k spravování a jiným svém úředníkóm a túže nám na Budějovické, že opět překážejí na silnicéch páně z Rozmberka i na jiných věcech na panství jeho jemu a jeho lidem nějakým listem od krále Jana jim daným, jakož jsú JMt prosili za některé věci, ježto potom, zeptavše se, že jsú nepravě a neřádně prosili v některých kusech, jim toho s pokojem kázali nechati, jakožto o silnice, o místa, o lidí stavování, o řeky, o potoky, o klejty i o meze, o lovy na jeho zboží a jeho panoší i služebníkóv, a služebníci královy Milosti, jakožto pan z Miloňovic i jiní služebníci JM“ v tomto listu svrchupsaní, také žalujíce, kterak je v jich městě hindrují i jich lidi a jich přátely i jiné dobré lidi, vše tím svrchupsaným listem; a kterýž je král Jan i ciesař Karel ohledavše v druhých kusiech a zvláště o páně z Rožmberka a o panoších, což stojí v tom listu, aby u pokoji necháno bylo, nebo takové věci by byly proti svobodám zemským. A my znamenavše to, i vypověděli sme mezi nimi, zavolavše před se Budějovických poslúv k nám poslaných a také kteříž sem byli k těmto suchým dnuom a na sněm přijeli z města jich, zapověděli sme, aby se na takové věci nenavražovali a jich pokojem nechali pod pokutú, jestliže by se toho dopustili, aby do královy komory sto řiven střiebra dobrého čistého dali; a jestliže by proti pánům z Rožmberka neb proti kerému zemenínu učinili, aby tomu deset řiven stříbra čistého dobrého také dali. A to sme učinili, jakož od královy Milosti jeho majestát máme, což bychom koli učinili bez JMt aneb usúdili, aby to bylo tak pevno, jako by JM' sám osobně v své přítomnosti usúdil a učinil, aneb jsú zemané z jiných krajóv a rytířstvo na to volali před námi, že se panu z Rožmberka a těmto dobrým lidem zemanóm, královy Milosti služebníkóm, veliká křivda od Budějovických se děje proti právu 1) Volfram (Olbram) ze Škvorce, arcib. v l. 1396—1402. 2) Hynek Berka z Dubé a z Hohen- štejna, nejv. sudi v l. 1396—1397, pak 1402—1417. 3) Král Václav dlel v Německé říši až v l. 1397—1398 (srv. Pelzel, Lebensgeschichte des Röm. u. Böhm. Königs Wenzeslaus II, 351 a d., Tomek, Děj. Prahy V2, 14) a správu země České svěřil markrabi morav. Prokopovi; makr. Jan již tehdy nežil († 2. března 1396). 4) o něm viz Heermann's Rosenb. Chronik (vyd. Klimesch) 73 a d.; co se týká sporu Jindřichova s Budějovskými, vypravováno jest podle tohoto falsa.

Strana 255
FALSA. Č. 363—364: 5. června 1392 — 4. července 1412. 255 a svobodám zemským a že by se mohlo jiným v jiných krajích státi od jiných měst. A my chtíce, aby takový věci stály, tuto výpověď jsme učinili tiemto listem, kterémuž jsme pečeti naše kázali přivěsiti s naší dobrú vuolí. Dán jest v Praze na hradě u svatýho Václava ty suché dni o Letnicích, léta od narození syna božieho tisícího třistého a devadesátého druhého. 364. V Praze, 4. července 1412. Král Václav IV. svěřuje Jindřichovi z Rožmberka a jeho nástupcům ochranu a vládu kláštera Zlatokorunského. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 3 Kč č. 2b, opis 15. století. Pangerl, UB. Goldenkron 369 č. 161 (reg.). — Schmidt, MVGDB. XXXII, 321 a 336 (regg.). Falsum vzniklo interpolaci (viz níže pozn. a) pravé listiny z 22. října 1401, již byla ochrana kl. Zlatokorunského svěřena samému Jindřichovi z R. (otiskl ji Pangerl, UB. Goldenkron, 330 č. 137). Také narážka na podvrženou listinu ze 14. listop. 1264 a její potvrzení z r. 1333 (viz výše č. 352 a 355) prozrazuje falsum, jeho účel i dobu jeho vzniku; viz o tom Schmidt na uv. m. 336. Též Mareš, ČČH. I, 373 považuje listinu za falsum. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod de probate fidei, legalitatis et circum- speccionis industria nobilis Henrici de Rosemberg, consiliarii nostri fidelis dilecti, plenam et indubitatam fiduciam obtinentes, sibi non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et ex certa sciencia tuicionem et gubernacionem religiosorum abba- tis et conventus monasterii Sancte Corone, devotorum nostrorum dilectorum, nec non omnium villarum, prediorum, possessionum, hominum et bonorum ipsorum commisimus et regia auctoritate Boemie commitimus plenarie per presentes ipsum- que verum et legittimum tutorem eiusdem monasterii Sancte Corone nec non omnium bonorum ipsius ponimus et constituimus loco nostri, taliter videlicet, ut idem Henri- cus dictum monasterium cum universis et singulis bonis, villis, prediis, possessioni- bus et aliis pertinenciis quibuslibet in suam tuicionem et gubernacionem assumere ipsumque tam in personis quam eciam in rebus et pertinenciis huiusmodi ab omni- bus iniuriis, violenciis, dampnis et oppressionibus personarum quarumcunque, cuius- cunque eciam status, dignitatis vel preeminencie existencium, auctoritate nostra, quam sibi presencium vigore concedimus, tueri, gubernare“ ipse et successores eius secundum tenorem litterarum, quam" habent a predecessoribus nostris regibus Boemie, sicut in litteris eorum super hoc confectis lucidius et lacius contine- Datum Prage" in die s. Procopii, anno ab incarnacione Domini M'CCCCXII', tur.2 regnorum nostrorum Bohemie quinquagesimo, Romanorum XXXVII. a) až sem převzato znění z listiny z 22. října 1401 (viz shora pozn.). b) tak rk. 1) viz pozn. 2 na str. 254. 2) viz č. 352 a 355 (srv. shora). 3) král Václav dlel tehdy na Žebráce; srv. Tomek, Děj. Prahy V2, 18.

Strana 256
256 FALSA. Č. 365: 21. prosince 1421. 365. V poli u Kutné Hory, 21. prosince 1421. Král Zikmund zastavuje Oldřichovi z Rožmberka a jeho dědicům Prachatice a Volary až do zaplacení 3.000 kop gr. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Netolice IIC 1 Aa č. 1, or. perg; tamže č. 1 c, vidimus z 21. srpna 1454. Schmidt, MVGDB. XXXII, 321 a XXXIII, 187 (regg.). — RI. XI, 4684 („Fälschung“). — Sedláček, Zbytky register král. 221 č. 1620 (mezi padělky). Listina jest falsum zřejmé jak po stránce formální, tak i obsahové; viz Mareš, ČČH. I, 376, Schmidt, MVGDB. XXXIII, 187 a d.; srv. též Sedláček, Hrady VII, 222. Vznik falsa předcházely spory Oldřichovy s Prachatickými r. 1436 a s Janem Smilem z Křemže r. 1437 (viz výše č. 308 a d., 325 a d.). — Listina psána touž rukou jako níže č. 366 a znění její opsáno i s chybami z pravé listiny z 1. řijna 1420 (výše č. 39). Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohe- mie, Dalmacie, Croacie etc. rex, memorie commendamus tenore presencium signifi- cantes, quibus expedit, universis, quod nos matura deliberacione prehabita et ex certa sciencia nostre maiestatis opidum nostrum Prachaticz et opidum Walary aliquando spectancia ad preposituram et canonicatum Wyssegradensem cum omnibus pertinen- ciis eorum nec non theoloniis et proventibus, quocumque nomine nominatis, simul cum censibus et proventibus iustis et legittimis nec non universis utilitatibus, sci- licet terris arabilibus cultis et incultis, silvis, pratis, nemoribus, campis, pascuis aquis, piscinis aquarumque decursibus, molendinis et generaliter cunctis utilitatum integritatibus, quovis nomine vocabulo vocitatis, ad eadem bona de iure spectanti- bus, pro tribus milibus sexagenis“ grossorum Bohemicalium, quibus nostro fideli Ulrico de Rosemberg racione expensarum et dampnorum per ipsum ad stipendiarios et familiares suos in serviciis nostris regalibus in extirpacione Wiclefistarum et Husitarum, heretice pravitatis fautorum, procedente expositarum, posita et calculata cum eodem racionacionem, nostram comperimus sibi debitorie obligari maiestatem, pignori duximus obligandum, ymmo obligamus et inpignoramus per presentes per eundem Ulricum de Rosemberg et suos heredes tenendum, possidendum ac cum pleno dominio, nichil inde excipientes utifruendum tam diu, donec sibi aut suis heredi- bus per nos aut successores nostros reges Bohemie vel alios, quorum interest seu intererit, dicta tria milia sex. grossorum fuerint integraliter persolute, tali condi- cione, ut idem Ulricus de Rosemberg et sui successores dicte' tria milia sex. grosso- rum per nos vel nostros successores predictos vel alios, quorum interest seu inter- erit, fuerint persolute, in continenti sine difficultate remittere et resignare debeat et teneantur. Et quis vel qui cum eiusdem Ulrici de Rosemberg voluntate presentes literas habuerit, illi vel illis ius competit omnium premissorum. Harum nostrarum, Datum quibus sigillum nostrum appensum est, testimonio litterarum mediante. a) tak or. b) tak or., správně „cum dicta“. c) tak or.

Strana 257
FALSA. Č. 365—366: 21.—31. prosince 1421. 257 in campis Montibus Cutnis anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo primo, in die Thome, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo quinto, Romanorum duodecimo, Bohemie vero secundo. Na ohbu: Ad mandatum domini regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na perg. proužcích přivěšena menší pečet Zikmundova, pravá. — Na rubu písmem 15. stol. (táž ruka jako na indorsátech dvou podvržených listin z 21. října 1437, viz níže č. 379 a 380): List na Prachatice a Vallary daný panu Oldřichovi z Rozmberka. V poli u Kutné Hory, 31. prosince 1421. Král Zikmund dává Oldřichovi z Rožmberka a jeho potomkům dědičně všechno své právo a berni královskou ve Veselí. 366. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A. 1 A« č. 50 d, or. perg. — Tamže: Fam. Ros. 3 č. 24, vidi- mus z 21. srpna 1454. Schmidt, MVGDB. XXXII, 321 a XXXIII, 189 (regg.). — RI. XI, 4687 („Fälschung?“). — Sedláček, Zbytky register král. 221 č. 1621 (mezi padělky). Viz Mareš, ČČH. I, 376, důkaz falsa po stránce formální; dále Schmidt na uv. m. XXXIII, 189. Sedláček, Hrady III, 17811 uvádí, že listina jest možná podvržena. Listina psána na perg., s něhož odstraněno původní znění nějaké pravé listiny, při čemž ponechána původní pečeť; psána touž rukou jako listina o zástavě Prachatic a Volar (viz č. 365), znění jest částečně stejné jako u zástavní listiny z r. 1437 na Lomnici (níže č. 381). Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohe- mie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis, quod inspectis fidelibus serviciis, nobis per Ulricum de Rosemberg, fidelem nostrum dilec- tum, exhibitis et inantea fervencius exhibendis, sibi non per errorem aut inprovide, sed animo deliberato et de certa nostra sciencia damus et conferimus sibi Ulrico et successoribus suis auctoritate nostra regia Bohemie omne ius nostrum et bernam nostram regalem in opido Wesels! hereditarie possidendum, sibi et successoribus eius habendos, tenendos, tollendos effectualiter et levandos, impedimentis quibus- libet procul motis. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litte- rarum. Datum in campis Montibus Cutnis anno Domini millesimo quadringen- tesimo vigesimo primo, in die Silvestri, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo quinto, Romanorum duodecimo, Bohemie vero secundo. Na ohbu: Ad mandatum domini regis Michael prepositus Boleslaviensis. Na perg. proužku přivěšena menší pečet kr. Zikmunda, pravá. — Na rubu písmem 15. stol.: Super berna in Weselee. 1) srv. Sedláček, Hrady III, 178. 33

Strana 258
258 FALSA. Č. 367: 31. prosince 1421. 367. 31. prosince 1421. Král Zikmund zastavuje Oldřichovi z Rožmberka Hlubokou až do zaplacení 7.000 kop gr., které jest mu dlužen za Žiželice. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hluboká I 1 A8 č. 12, opis 15. stoleti. Schmidt, MVGDB. XXXII, 321 a XXXIII, 189 (regg.). — RI. XI, 4688. — Sedláček, Zbytky register král. 165 č. 1183 a 221 č. 1622 (mezi podezřelými). Listina jest zařazena mezi falsa z důvodů vnitřních; viz Schmidt, MVGDB. XXXIII, 189 a d., s ním souhlasi Mareš, ČČH. I, 376. — Hlubokou držel od r. 1420 zápisy královskými Mikuláš z Lobkovic a po něm jeho synové Mikuláš a Jan; viz AČ. I, 537—539, srv. též Sedláček, Hrady VII, 134 a d. — jeho chybný výklad opravil Schmidt na uv. m. 190 a 193. Srv. výše č. 230 a falsum z 23. května 1432 (níže č. 377). My Sigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, uherský, český etc. král, vyznáváme tiemto listem všem nynějším i budúcím, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni pravého dluhu sedm tisícóv kop grošóv dobrých střiebrných rázu praského urozenému panu Oldřichovi z Rosenberka, věrnému našemu milému, za Žiželické zbožie, kteréž jest nám prodal se vším toho zbožie příslušen- stvím, jakož jest sám držal, za svrchupsaných sedm tisícóv kop grošóv. A v těch sedmi tisících kop grošóv miesto základu zstúpili jsme a tiemto listem zstupujem hradu našeho Hluboké i toho všeho zbožie Hlubockého s úroky, s poplatky, s lesy, s rybníky i se všemi jinými užitky, což k tomu zboží přísluší, nic nevynímajíc, než tak úplně, jakož jsme my i naši předkové dobré paměti, králové češčí, sami drželi, aby nahořepsaní Oldřich z Rosenberka i jeho budúcí tiem zbožím Hlubockým vládli, toho požívali úplně a držali, jakožto my sami i naši předkové drželi sme i požívali, tak dlúho, dokudž jemu, Oldřichovi svrchupsanému, neb jeho budúcím sedm tisícóv kop grošóv dobrých střiebrných nahořepsaných my neb naši budúcí nezaplatíme úplně penězi hotovými. A slibujem naší královú věrú jemu, Oldřichovi nahořepsa- nému, ani jeho budúcím na tom na všem zboží Hlubockém, na úrociech, lesiech, rybnících, poplatciech i jiných všech toho zbožie užitciech nepřekážeti ani svým dáti překážeti, dokudž toho zbožie v držení bude a dokudž jemu neb jeho budúcím sedm tisícóv kop grošóv svrchupsaných nezaplatíme úplně penězi hotovými. Tomu všemu na jistost a pevnost přivěsili jsme svú majestátovú pečet. A my Čeněk z Veselé jinak z Varttenberka, Vilém z Hazenburka, Jan z Opočna řečený z Městce, Jan z Risenberka řečený z Švihova etc. k žádosti a ku přikázání najjasnějšieho kniežete, krále, pána a pana Sigmunda, krále svrchupsaného, pána našeho milostivého, těm všem věcem nahořepsaným na svědomie své jsme pečeti přivěsili k tomuto Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého jeden- listu. mezcietmého, tu středu před Obřezováním syna božieho. 1) O držení Žiželic viz Sedláček, Hrady V. 293 a d., který však neměl podezření proti této listině. O prodeji zboží Žiželického Oldřichem králi Zikmundovi není jinak známo. Srv. též Schmidt, MVGDB. XXXIII, 189 a d.

Strana 259
FALSA. Č. 368—369: 31. pros. 1421—18. října 1422. 259 V poli u Kutné Hory, 31. prosince 1421. Král Zikmund slibuje Oldřichovi z Rožmberka úplnou náhradu všech ztrát, které utrpěl v jeho službě. 368. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Netolice IIC 1 A« č. 1c, vidimus z 21. srpna 1454. RI. XI, 4686. — Sedláček, Zbytky register král. 165 č. 1184. Listina se zachovala pouze ve vidimusu; již tím jest však více než podezřelá, zvláště když týž vidimus obsahuje i falsum o zástavě Prachatic (viz výše č. 365) spolu s listinami, které přešly v drženi Oldřichovo křivým jednáním se Smilem z Křemže (srv. výše č. 326 pozn. 4), nehledě k jedné pravé listině (výše č. 71)1 — to byl ostatně lstivý způsob Oldřichův: dáti si vidimovati pravé listiny spolu s podvrženými, aby těmto dodal věrohodnosti. — Nápadné je dále, že zde chybí korroborační formule; to by potvrzovalo domněnku, že při psani vidimusu nebylo pro listinu orig. předlohy, že naopak byla sepsána přímo pro tento vidimus — kde ovšem pečeti netřeba. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohe- mie, Dalmacie, Croacie etc. rex," quod nos considerantes multimoda grata fidelia et utilia obsequia, que nobilis fidelis noster dilectus Ulricus de Rosemberg nostre maiestati complacuit et complacere debet, volentes quoque sibi," prout nostre maies- tati constat faciendum, proinde gracia prosequi speciali, ceterum de universis ac singulis debitis ac aliis obligacionibus et dampnis quibuslibet, si quas pro nobis aut de nostro mandato contraxerit vel fecerit modo qualicumque, ipsum Ulricum de Rosemberg de universis ac singulis, que rite ac racionabiliter demonstrare poterit, promittimus remotis quibuslibet postergacionibus per nos aut heredes et successores nostros, moniti per eundem, indempnem educere ac per completum salubriterque liberare. Datum in campis Montibus Cutnis anno Domini millesimo quadringen- tesimo vigesimo primo, in die Silvestri, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo quinto, Romanorum duodecimo, Bohemie vero secundo. Ad mandatum domini regis Michael prepositus Boleslaviensis. V Krumlově, 18. října 1422. Jan Smil z Křemže slibuje pod ztrátou hrdla i zboží, že se již více neproviní proti Oldřichovi z Rožmberka. 369. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 241 a, or. perg. Otiskl z větší části Wagner v článku Jan Smil z Křemže, ČČM. 1888, str. 171. Podvrženost listiny jest patrna jak podle písma, tak podle obsahu. Písmo listu, jehož bledě tahy jsou tu a tam retušovány, připomíná písmo falsa z r. 1432, níže otištěného (č. 377), jest však nedbalejší; srv. dále poznámky níže uvedené. Po Wagnerových pochybnostech o listině prohlásil ji za padělek Sedláček v Hradech XI, 1587, po něm též Schmidt, Südböhmen während der Hussiten- kriege, MVGDB. XLVI, 2335. a) doplň „notum facimus". b) tak or., správně by bylo „eum“. 1) viz Pangerl, UB. Goldenkron 481 č. 208. 33*

Strana 260
260 FALSA. Č. 369: 18. října 1422. Já Jan řečený Smil z Křemže vyznávám tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšěti budú, že jsem provinil proti urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, pánu svému milostivému, že i jsa jeho čeledín a služebník u jeho dvora, rozkazoval sem a dopustil sem svým služebníkóm a svým pacholkóm krásti na hospodách, což by sě jim nahodilo a co by jedné“ zatajiti mohli, a v tom sem shledán i s mými pacholky. A Jeho Milost moha mi učiniti, jakož na takového slušie, se mnú ještě milostivě učinil z své milosti k mé a mých přátel k snažné prozbě a nade mnú nepomstil i nad mými pacholky, jakož na takový běh záleží. Protož já svrchupsaný Jan Smil z Křemže slibuji svú dobrú křesťanskú věrů, že sě nechci dopustiti viec takových věcí, kteréž by byly proti mé cti aneboli proti zá- povědi a řádu zemskému a proti pánu mému milostivému, panu Oldřichovi z Rosen- berka neb proti jeho služebníkóm aneb poddaným všelikakým obyčejem a beze všie zlé lsti. Pakli bych co učinil aneboli svým dopustil učiniti, tehdy vyznávám na sě sám, že sem propadl JM“ hrdlo i zboží a že JM' muož se mnú učiniti i s mým zbožím, což bude ráčiti, a jako z takovým člověkem, ješto cti a viery žádné nemá a ješto sem sě jí sám odsúdil, i toho všěho, což mám proti JM“, spravedlivě. A toho na svědomie svú vlastní pečet přiložil sem k tomuto listu a na svědomie prosil sem urozeného pána, pana Viléma z Potenstain odjinud s Lopat, přietele svého dobrého, a slovutných panoší Jana Odrance z Drahonic a Racka odtud také z Dra- honic, přátel svých milých, že jsú k mé prozbě vedle mne své pečeti přiložili na svědomie k tomuto listu, kterýž je dán a psán v Krumlově2 den sv. Lukáše, léta od božieho narozenie tisícieho čtrstého dvucátého“ druhého. Na perg. proužcích přivěšeny čtyři pečeti: 1) Jana Smila z Křemže; popis viz u č. 147. 2) z červ. vosku, na štítě tři kosmé pásy, nad helmou koruna, nápis: 4 S vilhelmi 4 de 4 potn- stain* (srv. u č. 38). 3) z černého vosku, na štítě i nad helmou střela, nápis: -s iohis de- drahon: 4) jako předcház., nápis: racknois de drahonic (Pečeti jsou pravé, nikoliv pa- dělány, jak minil Sedláček na uv. m.; srv. též dole pozn. 1). Na rubu písmem 15. stol.: Zápis od Jana z Křemže, že se víc neslušných věcí proti panu Oldřichovi z Rožmberka dopouštěti nebude. 1422. — Pozdější něm. regest. a) tak or. 1) Že Vilém z Potštejna a z Lopaty nazývá se tu „dobrým přítelem“ Smilovým, ačkoliv ve své žalobě na Oldřicha z R. (z r. 1437 — víz výše č. 350) Smil stěžuje si i na něho, nazývaje jej „Jidášem,“ je velmi podezřelé. Viléma z Potštejna, který od počátku vladaření Oldřichova vysky- tuje se často na listinách Oldřichových jako svědek, lze zajisté hledati na straně Oldřichově i v jeho sporu se Smilem z Křemže. Spíše Jan Odranec a Racek z Drahonic byli s počátku při Smilovi — srv. Wagner v ČČM. 1888, 170 a d. Avšak r. 1427 činili smlouvu mezi Smilem a Oldřichem (viz výše č. 140); tehdy pravděpodobně již stáli na straně Oldřichově a jemu jakožto přátelé propůjčili své pečeti k tomuto podvrženému listu. Stejně učinil i Vilém z Potštejna; všichni byli v listu úmyslně uvedeni jako přátelé Smilovi, aby tím bylo odvráceno podezření proti pravosti listu. 2) Datum „v Krumlově“ svědčí též o falsu; Oldřich byl tehdy v Pasově, srv. výše č. 72 ze 17. října 1422.

Strana 261
FALSA. Č. 370: 23. května 1423. 261 370. V Ložnici (?), 25. května 1423. Král Zikmund dává Oldřichovi z Rožmberka své odúmrtni právo na Vildštejn, věno Elišky z Kravař, matky Oldřichovy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 427 č. 1, or. perg. Sedláček, Zbytky register král. 221 č. 1623 (mezi padělky). Podvrženost listiny jest patrna z důvodů jak vnějších tak i vnitřních. Viz Mareš, ČČH. I, 381 (uvedl však omylem datum 25. února) a Sedláček, Hrady IX, 214 a d.; srv. též poznámky níže uvedené. K zhotovení falsa bylo užito nejspíše nějaké listiny z posledních let Zikmundových (odtud asi chybný titul „imperator“ a pro Kašpara Šlika „cancellarius“), s níž odstraněno původní pismo, pečeť ponechána. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, recognoscimus tenore presencium universis, quod nobilis Ulricus de Rosenberg, fidelis noster specialis dilectus, misit ad nos Mathiam de Wietrzna, purgravium suum in Crumlow, propter aliquas arduas causas nostras, volens habere a nobis informacionem et mandatum, quomodo cum istis factis debet facere; quem informavimus sufficienter, quid est in illo facturus. Et inter alia eciam supplicavit magestatem nostram ex parte sui, quod mater ipsius domina Elyzabeth graviter infirmatur, quod timendum est pro ea, et nunccius venit ab ea ad eum in recessu supradicti Mathie et informavit nos, dum copulata erat patri suo, quod nullum dotalicium recepit post eam, sed solus benivole proscripsit ei mille sexa- genas in castro suo Wylsstein pro dotalicio eius; et sic post mortem patris sui, dum intromisit se ille Czenko" de bonis suis, male memorie, caput hereticorum et proditor noster, disposuit sic cum ea, ut illa bona omnia teneret, que pertinent ad Wylsstein, usque ad tempora vite sue et post mortem ipsius ut non posset dare dotalicium suum alicui alio, nisi supradicto Ulrico, filio suo. Et sic ista littera con- fecta est cum sigillis baronum et aliorum officiariorum ipsorum, qui tempore illo fuerunt officiales in castris eius, et istam litteram recepit Czenko ad manus suas et nunc ipse quesivit eam et non potuit eam invenire.' Et sic Mathias supplicavit 1) V tu dobu byl však purkrabím krumlovským Buzek z Rovného; srv. výše č. 67 z 26. čce 1422 a pak č. 82 ze 14. pros. 1423 — zde uvádí se Matěj Višně z Větřni jakožto purkrabí velešínský. 2) Alžběta (Eliška) z Kravař, † 25. června 1444. 3) Jindřich z Rožmberka, † 28. čce 1412. 4) není o tom jiných zpráv (srv. Sedláček, Hrady IX, 214). 5) Čeněk z Veselé a Vartenberka, † 17. září 1425. V době, do níž se hlásí tato listina, stál však Čeněk právě na straně katolické a králově (od konce r. 1421, viz Tomek, Děj. Prahy IV2, 217 a 272); ještě v zápise sněmu svato- havelského z 1. listop. r. 1423 uvádí se mezi pány pod jednou (viz AČ. III, 240 a d.), teprve v květnu r. 1425 setkáváme se s ním na sjezdu v Brně, jakožto vůdcem poselstva českého, které mělo vyjednávati se stranou Zikmundovou (viz Tomek, tamže 322 a Palacký, Děj. III. 2, 236). Tedy nejen tím, že se zde mluví o Čeňkovi z V. jakoby o zemřelém, nýbrž i slovy, jichž užito o poměru jeho k Zikmundovi, prozrazuje se listina jakožto falsum (srv. též ve falsu z r. 1426, níže 6) zmínka o této ztracené listině jest zřejmě smyšlenkou. otištěném). Viz Mareš na uv. m.

Strana 262
FALSA. Č. 370—371: 23. května 1423—1426. 262 magestatem nostram ex parte ipsius, ex quo ipsa infirmatur, quod timendum est, quod ipsa transibit viam universe carnis, et ne forte aliquis nos rogaret, ut daremus sibi ius nostrum, quod competit nobis, ut nulli alii demus nisi sibi; quod fecimus et damus auctoritate nostra regia tamquam rex Boemie, quodcumque pertinet ad nos, ut haberet et teneret sine aliquo impedimento inperpetuum. Et si quis hanc litteram seu paginam infringere vel ausu quovis temerario ei contraire attempta- verit, indignacionem nostram se cognoscat graviter incurrisse. Presencium sub nostre magestatis sigillo testimonio litterarum mediante. Datum Loznycz in die Urbani anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo tercio, regnorum nostrorum Hun- garie quinquagesimo primo, Romanorum vicesimo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero anno secundo. Na ohbu: Ad mandatum d. regis Caspar Sligk miles, cancellarius." Na perg. proužcích přivěšena menši pečet cis. Zikmunda, pravá. — Na rubu písmem 15. stol.: Wyldsstein. — Pozdějším písmem: Krále Zygmunda obdarování na zámek Wilsstein p. Oldři- chovi z Rožmberka. 1423. — Novější něm. reg. 371. V Ostřihomi, 1426. Král Zikmund dává Oldřichovi z Rožmberka a jeho dědicům hrady Veliš a Bradu, města Jičín, Nový Bydžov, Vysoké Veselí, hrad Lipnici s městem a město Německý Brod, spadlé na krále smrtí Čeňka z Vartenberka a z Veseli. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 6 č. 4, vidimus z 25. července 1455. AČ. III, 498 č. 244 (reg.). — Schmidt, MVGDB. XXXII, 321 a XXXIII, 190 (regg.). — RI. XI, — Sedláček, Zbytky register král. 221 č. 1624 (mezi padělky). 6632. Znění listiny se zachovalo pouze ve shora uv. vidimusu spolu s dvěma jinými podvrženými listinami (viz č. 380 a 381), což přispívá k poznání její podvrženosti, plynoucímu nadto bezpečně z vnitřního rozboru jejího; viz Schmidt, MVGDB. XXXIII, 190, srv. též Mareš, ČČH. I, 377. Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, universis presentes litteras inspecturis presentibus et futuris graciam regiam et presentibus fidem dare. Vestra noverit universitas, quod nos, attendentes fidelia servicia et continua nobilis Ulrici de Rozmberg, fidelis nostri dilecti, fideliter et attente, corpore et rebus impensis et expensis diversimode com- placuit, complacet et deinceps complacere poterit infuturum, sibi Ulrico de Rozm- 1) všechny údaje v datovací formuli jsou hrubým omylem; viz RI. XI, str. 392 ke dni 25. května 1423. 2) Kašpar Šlik jmenován kancléřem teprve 31. května 1433 (viz Lindner, Das Urkundenwesen Karls IV. und seiner Nachfolger, 35; srv. též RI. XI, 9436, kde se Šlik uvádi po prvé jakožto kancléř).

Strana 263
FALSA. Č. 371: r. 1426. 263 berg predicto et suis heredibus legittimis et suis successoribus bona quondam Czenkonis de Wartemberg alias de Wesels€ videlicet castrum Weliss,? castrum Brada, opidum Giczin, opidum Bydzow, opidum Wesels,‘ castrum Lipnicz' cum opido, quod est sub castro, opidum Broda, quod vocatur Theotunicalis, tamquam bona heretici et proditoris nostri ad nostram regiam magestatem tamquam ad regem Bohemie iuste et iuridice devoluta, expresso nostro et nostrorum consilio previo, cum omnibus et singulis predictorum bonorum pertinenciis, possessionibus suis, campis cultis et incultis, silvis, rubetis, nemoribus, pratis, pascuis, venacionibus, aucupacionibus, aquis, piscacionibus, stagnis, paludibus, aquarum decursibus, censi- bus, affictibus,“ proventibus, obvencionibus, fructibus, usibus, usifructibus, honore, dominio, libertatibus, iure patronatus ecclesiarum, vasallis, hominibus feodalibus, emphiteotis et ad glebam astrictibus" ac universis et singulis utilitatibus, qualiacum- que sint et ex quibuscumque rebus existant et consistant, que nunc ibi sunt vel fieri poterunt in futurum, exnunc prout extunc possidenda, tenenda, utifruenda per eum Ulricum de Rozmberg, predicto et suis heredibus legittimis dedimus et dona- vimus, damus et donamus ipsisque plenam et liberam facultatem prefata bona, possessiones cum appendiis et finibus vendendi, donandi, permutandi, legandi, tes- tandi, alienandi re de eisque disponendi semel et pluries, coniunctim vel divisim, quando, ubi et quociens sibi visum fuerit, tamquam de rebus propriis pro sue libito voluntatis libere, licite et impune, renuncciantes pro nobis et heredibus nostris regi- bus Bohemie omni iuri, accioni, excepcioni, doli mali non numerandi, non ponde- randi, non vel auri vel argenti aut alii eventus suffragii tam canonicis“ quam civilis seu eciam conswetudinis et iuris regni Bohemie tam in iudicio quam extra iudi- cium et omni alii, que vel quod eorum nobis vel nostris heredibus regibus Bohemie posset aliquod subsidium in contrarium afferre. Quibus omnibus et singulis et cui- libet singulorum, eciamsi talia forent, de quibus de verbo ad verbum specialem et expressam opporteret in genere vel fieri mencionem, ex certa nostra sciencia peni- tus derogamus, promittentes firmiter contra huiusmodi nostram donacionem pariter et remuneracionem aliqualiter contraire, promittentes eciam disbrigare ipsa bona ab omni impeticione in terra regni Bohemie, iuri“ et consuetudine et disbrigata in ipsius tradere potestatem ipsumque in eis manutenere volumus et eciam defensare ad- versus quemlibet hominem vel personam. Et quicumque autem presentem litteram cum ipsorum bona voluntate habuerit, eidem ius competit omnium premissorum a) tak or. b) tak or., správně „astrictis“. 1) viz pozn. 5 na str. 261. Srv. též Tomek na uv. m. 332, který však měl listinu za pravou. 2) o hradu Veliši viz Sedláček, Hrady V, 256, který však užil zde této listiny jako pravé, až ve Zbyt- cích register král., viz shora, uvedl ji jakožto falsum. 3) viz Sedláček tamže 266. 4) Sedláček, Hrady V, 187. 5) tamže 306. 6) tamže 319. 7) Hrady XII, 71 (listina považována zde též za pravou). 8) Něm. Brod patřil k Lipnici, viz Sedláček, Hrady XII. 68 a d., týž v Mistop. slovniku 69.

Strana 264
264 FALSA. Č. 371—372: 1426—7. září 1429. In quorum omnium testimonium atque robur presentem litteram presencium. Datum conscribi sub nostro magiestatis sigillo" iussimus munimine communiri. Strigonio anno Domini M°CCCC° XXVI, regnorum nostrorum Hungarie etc. XL, Romanorum XVII, Bohemie vero VII. Ad mandatum domini regis Franciscus prepositus Strigoniensis. 372. V Bratislavě, 7. září 1429. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby co nejrychleji skončil jednání s Kunátem o výplatě Zvíkova a nemeškal sejíti se s ním na té cestě na místě smlu- veném; všechny škody a náklad na výplatu Zvíkova budou mu nahraženy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 294 a, or. pap. AČ. I, 28 č. 30 (list uveden jako pravý). — Palacký, UB. II, 60 č. 603 (reg.). — RI. XI, 7400 („Fälschung?“). List tento jest nutno posuzovati v souvislosti se třemi níže otištěnými listy (č. 373—375) a to nejen pro obsah, nýbrž i pro formální stránku: tři z nich jsou psány touž rukou (orig. čtvrtého — č. 374 — ztracen), datovací formule a kancel. pozn. jsou u všech stejně chybné. Tyto chyby a též podobnost písma s písmem jiných fals Oldřichových prozrazují uvedené listy jakožto falsa. Nadto ani obsahem nesrovnávají se s pravými listy a listinami, týkajícími se Zvíkova. Víme, že teprve 8. června 1431 (viz výše č. 182) dal král Zikmund Oldřichovi z R. plnou moc, aby jednal s Kunátem Kaplířem ze Sulevic o postoupení Zvíkova, a z listu Martinka z Bavorova z 25. února 1432 (č. 205) se dovídáme, že teprve tehdy — asi poč. r. 1432 — byl Zvíkov Oldřichovi postoupen, ač podle listů z r. 1429 (zvl. č. 374) bylo by se to stalo již r. 1429, tedy před plnou moci z r. 1431. Výklad Sedláčkův v Hradech XI, 31 (srv. též Tyl, Paměti zvíkovské 53 a d.), opřený o důvěru v pravost listů Zikmundových z r. 1429 mám za chybný; již Schmidt v článku Südböhmen während der Hussitenkriege, MVGDB. 46, 3311 pochyboval však o pravosti těchto listů z r. 1429. Ať dříve či později Oldřich dostal se opravdu v držení Zvíkova jakožto zboží královského. Jest nyní otázka, jaký cíl sledoval Oldřich falsy z r. 1429? Podle vyznání Kunáta Kaplíře ze Sulevic z 29. června 1433 (výše č. 230) byl postoupen Oldřichovi pouze hrad Zvíkov s příslušenstvím, nikoli však vsi hlubocké. Falsum z 23. května 1432 (níže č. 377) pak dokazuje, že Oldřich jakožto držitel Zvikova chtěl se domoci nejen zboží Hlubockého, nýbrž i zboží Milevského a Vltavotýnského; z listů Zikmundových ze 7. června 1433 (výše č. 228), 19. dubna a 4. května 1437 (č. 319 a 321) se dovídáme, že podobně sahal dokonce i po Kosteleckém zboží. Je patrno, že Zvikov mohl býti Oldřichovi východiskem další činnosti, získati jej v dědičné drženi bylo tudíž přední touhou Oldřichovou. Neuspokojil se ani zástavou Zvíkova spolu s klášterem Milevským, kterou mu učinil cís. Zikmund listinou z 19. řijna 1437 (viz č. 342), poněvadž byla dočasná. Snažil se tedy získati Zvíkov v trvalejší drženi listinnými falsy. Věrohodnost falsa o doživotním darování (event. zástavě dědicům) zboží Zvíkovského, Milevského i Zlatokorunského z 19. října 1437 (viz č. 378) snažil se podepříti několika jinými podvrženými listy a listinami, jak oněmi z r. 1429, tak i dalšími (viz níže č. 373—377); ve a) tak or., správně „nostre maiestatis sigilli“; srv. pozn. e na str. 238. 1) podle jiných listin byl Zikmund v r. 1426 v Ostřihomi jen poč. května, s tím se však ne- shodují léta panování, jak zde uvedena (srv. RI. XI, str. 41—42).

Strana 265
FALSA. Č. 372: 7. září 1429. 265 všech zdůrazňují se hmotné oběti, které prý přinesl Oldřich pro vykoupeni Zvíkova a které za- sluhují zvláštní odměny. Otázka drženi zboží Zvikovského je spletena se zájmem též o Milevské a Zlatokorunské zboží. Padělaná listina, týkající se i Zlatokorunského zboží (viz č. 378), dává nám poznati přibližně dobu, kdy vznikly všechny listy o Zvíkově: asi v 2. pol. 40tých let XV. století (viz pozn. u č. 378). Zygmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož jsme pilně poručili, aby od Kunáta“ hrad náš Zvie- kov vyplatil naším jménem a dobyl toho hradu z jeho rukú, jakž ty kolivěk muožeš, kerýmkolivěk obyčejem, neb jsme úplně tomu srozuměli i spraveni jsme nynie roz- umně od dobrých lidí a vystřeženi, jestliže jemu ta cesta nepójde a po jeho vuoli sě v tom nestane, tak jakožs ty nás té cesty ústně spravoval, žeť jest svú věc zjednal s kacieři, ať by s tiem hradem i s tiem, což jmá, k nim přistúpil a proti nám i naší straně s nimi zuostal: i protožť věříme, že jemu ten zámek svój zaň dáš, v jakéž summě moci budeš; a jestliže by tiem jej tak nemohl dosieci, ale obejda sě jakž muožeš u penieze, jemu dodaj a zámek k své ruce vezmi. Neboť jsme toho dosti široce spraveni, když by ten zámek nebyl pod naší mocí a naší stranú, žeť by skrze to mohlo mnoho zlého vyjíti; ještěť tak široce listem psáti nechcem, jakož jsme toho rozumně spraveni, žeť by skrze to přieliš mnoho zlého nám v této zemi mohlo vyjíti. Protož, což muožeš najviec, v tom pospěš, ať by sě to nezmátlo. A lekal-li by sě v tom jakých zmatkuov nebo škod sobě, myť tobě slibujem, žeť tě ve všech v těch věcech, což naložíš, žeť tě chcem vyvaditi a beze vší tvé škody držeti. Neb muožeš tomu dobře rozuměti, žeť jsme na té cestě, jakož vieš; a neskonáš-li toho rychle, žeť to zmeškáno a straceno bude. Protož nemeškaj a což muožeš najspieš skonati to, tak aby sě shledal s námi na tom miestě na cestě, jakož ty dobře vieš. A tuť tě pak všech těch věcí i jiných dále spravíme, a také což za to dáš anebo naložíš, chcem tě opatřiti v tom, aby toho bez své vší škody byl. Dán v Prešpurce tu středu před Narozenie Matky božie, léta po božiem narozenie tisícieho čtyrstého a potom dvucátého devátého, let královstviech našich uherského v XLIII, římského v XXIX. a českého v desátém létě. Ad mandatum domini regis Caspar Slick, cancellarius." Na rubu: Nobili Ulrico de Rozmberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. — Pod textem listu pismem 15. stol. (snad rukou Oldřichovou?): prima. 1) Kunát Kaplíř ze Sulevic; viz pozn. shora. 2) Zbiroh (viz výše č. 230). 3) správně v 19. 4) Kašpar Slik byl kancléřem až od r. 1433, viz pozn. 2 na str. 262. 34

Strana 266
266 FALSA. Č. 373—374: 12.—17. září 1429. Ve Fischamendu, 12. září 1429. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby, ukonče rychle jednání o Zvíkov, nemeškal za ním přijeti. 373. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 294 b, or. pap. AČ. I, 29 č. 31 (jakožto pravý). — Palacký, UB. II, 61 č. 605 (reg.). — RI. XI, 7420 („wohl Fälschung“). List psán touž rukou jako falsa č. 372 a 375; více viz v pozn. u č. 372, srv. též poznámky dole uvedené. Zygmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, uherský, český etc. král. Urozený věrný milý! Jakožť jsme z Prešpurka psali o Zviekov, aby v tom nemeškal pro naše dobré i pro zemské dobré i tudiež pro své dobré: i věřímeť, že toho pilen budeš, jakožs pak vždy hrdla i statku nelituje rád naši vuoli činil a našeho dobrého pilen byl, aby o ten hrad vždy dokonal, jak muožeš bez meškánie. A vědětiť dáváme, žeť dnes jsme do Viedni vyjeli? a žeť tu dlúho nebudem moci býti. Protož aby to skonaje u nás bez meškánie byl; a na tom nám mnoho dobrého a velikú Dán u Fišermundě“ ten pondělí po Narozenie Matky božie, libost i službu ukážeš. léta božieho tisícieho čtyřstého a potom dvucátého devátého, let královstvích uher- ského etc. v XLIII, římského v XXIX. a českého v desátém létě. Ad mandatum domini regis Caspar Slick, cancell.5 Na rubu: Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečeť. — Pod textem listu psáno v 15. stol.: secunda. Ve Vídni, 17. září 1429. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: přijal vděčně zprávu o výplatě Zvíkova; aby nemeškaje k němu přijel. AČ. I, 29 č. 32 (z orig. ve Schwarzenb. archivu v Třeboni, nyní ztraceného, uveden jakožto pravý). — Palacký, UB. II, 61 č. 606 (reg.). — RI. XI, 7430 (s datem 16. záři; „wohl Fälschung“). Srv. poznámku u č. 372. Lze se domnivati, že list byl psán touž rukou jako č. 372, 373 a 375. 374. 1) viz č. 372. 2) podle RI. XI, 7191—7648 a dlel Zikmund od 3. dubna 1429 do 6. března 1430 nepřetržitě v Bratislavě. Říšský sněm, který měl býti původně ve Vídni, konal se pro nemoc královu v Bratislavě a to ve dnech 4.—13. prosince 1429; srv. Deutsche Reichstagsakten IX, 341 a d., též Aschbach, Geschichte Kaiser Sigmunds III, 308 a d. 3) Fischamend v Dol. Rak. mezi Bratislavou a Vídni; srv. předcház. poznámku. 4) správně 19., viz stejnou chybu v č. 372. 5) srv. pozn. 4 na str. 365.

Strana 267
FALSA. Č. 374—375: 17.—27. září 1429. 267 Zygmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše, uherský, český, dalmacský etc. král. Urozený věrný milý! Jakož nám píšeš po našem poslu, žes již naše kázanie v tom učinil a ten svój zámek! za Zviekov dal i k tomu hotové peníze, obšed sě jakž moha u přátel, všecky věci, kteréž sú k tomu nynie potřebí byly, vyjednals a tento pondělí minulý2 že si sě v hrad uvázal; a také dále jakož nám v svém listu píšeš: těch novin jsme od tebe přieliš velmi vděčni a bohdá chcem za ně dobrý koláč dáti, ježto nám poděkuješ. A poněvadž je tak, žádáme od tebe, aby vseda na koně k nám sem bez meškánie přijel, ať bychom s tebú o ty i o jiné věci roz- Dán u Viedni' in die Lamberti, let mluviti mohli; a to učiň, jakožť věříme. království našich uherského etc. v XLIII, římského v XXIX. a českého v desátém létě. Ad mandatum d. regis Caspar Slick, cancell." Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. Ve Vídni, 27. září 1429. Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu 700 zl. uher. na cestu do Vídně, žádaje, aby se ihned vypravil. 375. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 295, or. pap. RI. XI, 7441 („Fälschung?“). List jest psán touž rukou jako falsa č. 372. a 373, má stejně chybnou datovací formuli (viz poznámky dole); předstírá se v něm pobyt králův ve Vídni, o němž není známo odjinud než z pa- dělaného listu Oldřichova (č. 374). Nelze tudíž pochybovati, že i tento list jest falsum, které mělo podepříti věrohodnost ostatních fals Oldřichových, týkajících se Zvíkova (zde č. 372—374), ač podle obsahu s touto otázkou nesouvisí; více viz v pozn. u č. 372. Zygmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše, uherský, český, dalmacský etc. král. Urozený věrný milý. Jakož nám píšeš, že pro nic přijeti nemuožeš tak, jakožt jsme psali,“ a klada v tom příčiny pilné a hodné a že nemáš nynie žádných peněz, o čem by sě k nám vypravil. Teď posieláme po Antalovi, po komorníkovi našemu, sedm set zlatých uherských. A také věz, že pro syna našeho zde dvě nedělí po- budem? a také proto, abychom tebe zde dočakali. Protož v tu dvú nedělí, což muožeš najspieše, k nám sě vždy nemeškaje vyprav pro potřeby naše pilné. Jakož jsme pak Antalovi poručili, dále těch věcí tě ústně spraviti. Dán u Viedni ten 1) viz pozn. 2 na str. 265. 2) 12. září. 3) Zikmund byl však tehdy v Bratislavě, srv. pozn. 2 na str. 266. 4) správně 19., viz stejnou chybu u č. 372, 373. 5) srv. pozn. 4 na str. 265. 6) č. 372 až 374. 7) o tomto pobytu Zikmundově ve Vídni není známo; srv. pozn. 2 na str. 266. 34*

Strana 268
268 FALSA. Č. 375—376: 27. září 1429—11. září 1430. úterý po svatém Maurici, let božiech tisíc čtyři sta a potom dvucátého devátého, let královstvích našich uherského etc. v XLIII, římského v XXIX. a českého v desátém létě. Ad mandatum domini regis Caspar Slick, cancelarius." Na rubu: Nobili Ulrico de Rozmberg, fideli nostro dilecto. Přitištěna krytá pečet. — Na ohbu listu písmem 15. stol.: „quarta“. 376. Ve Feldkirchenu, 11. září 1430. Král Zikmund ruší na podnět Oldřicha z Rožmberka list, jímž byly Matějovi Brusovi zapsány některé vsi kláštera Milevského. Orlík, Schwarzenb. archiv: I. A« 10b, or. perg. — Tamže, Kopiář Zvikovský str. 6, opis 16. stol. AČ. XV, 296 č. 11 (neni tu podezřeni proti pravosti). — RI. XI, 7776 (část. znění, „Fäl- schung“). — Sedláček, Zbytky register král. 221 č. 1625 (mezi padělky). Podvrženost listiny je patrna po stránce formální i obsahové. Nejen nepěkným a nepravidel- ným písmem, nýbrž i nezvyklým a chybným diktátem liší se od jiných listin královských. Zápis, který se zde ruší (viz pozn. 1 na str. 269), platil ještě o mnoho později: r. 1455 postoupila jej Machna z Kovářova Janovi Předborovi z Radejšína; týž postoupil jej r. 1461 Janovi z Rožmberka a r. 1473 odevzdal jej Jindřich z Rožmberka Bohuslavovi ze Švamberka (AČ. XV, 303 a d., č. 19, 26, 32). V této „dobré vůli“ Jindřichově jmenuje se též nějaká listina z 11. září 1430, jíž potvrdil král Zikmund tržní smlouvu, učiněnou mezi Oldřichem z Rožmberka a Janem Předborem o uvedené vsi kláštera Milevského; tato listina není jinak známa a lze se domnívati, že jí použil Oldřich k zhotovení rušící listiny Zikmundovy z téhož data, zde otištěné. — Vznik tohoto falsa souvisí s falsem z 19. října 1437 (viz níže č. 378), jímž vedle Zvíkova a Zlaté Koruny darováno Oldřichovi z R. též zboží kláštera Milevského. Poněvadž na tomto zboží vázla dotčená zástava z r. 1421, bylo v zájmu Oldřichově, aby zápis z r. 1421 byl zrušen; padělal tedy listinu z r. 1430, zde otištěnou, rušíci onen zápis. Stalo se tak před r. 1455 (před „dobrou vůli“ Machny z Kovářova, viz výše) — srv. k tomu též dobu vzniku falsa z 19. října 1437 (č. 378). — Při falsu sledoval Oldřich i jiný cíl: chtěl zdůrazniti své nároky na Zvíkov (srv. poznámku u č. 372). Sigismundus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis, quod nobilis Ulricus de Rosenberg, fidelis noster dilectus, accersivit magestatem nostram et in- formavit nos, quod dum castrum nostrum Clingberg exsolvit cum suis bonis et paratis peccuniis ex mandato nostro,' quod propter quandam literam, quam dedi- mus Mathie Brus, cui obligavimus pro serviciis suis, que fecit nobis in obsidione 1) správně 19, viz stejnou chybu u č. 372—374. 2) srv. pozn. 4 na str. 265. 3) viz pozn. u č. 272.

Strana 269
FALSA. Č. 376—377: 11. září 1430 — 23. května 1432. 269 castri nostri Karlstein, cui proscripcionem fecimus in villis claustri nostri Milocen- sis, que ville hic in ista littera nominibus suis sunt descripte, scilicet Lhota et Dobrussow vocatas ac curiam allodialem in Kowarzow habitam cum tribus censitis item alias villas Hraykowicz, Giedl, Wladyczin et Dmyssticz vocatas monasterii de Milewsk simul cum omnibus ipsarum proventibus et utilitatibus et pertinenciis qui- buslibet, iustis utputa et legittimis, ad easdem villas de iure spectantibus, cum pleno dominio earundem villarum, sicut in litera eius desuper confecta lacius continetur." Et informans nos, quod Kunat? noluit sibi castrum condescendere, dicens, quod Johannes Przedbor" habet literam istam obligacionis nostre, et quod ipse est com- missarius Brussonis pie memorie; et isti, quos misit ad eum, sicut Nicolaum de Krchleb‘ et alios de consilio suo, ut intromitterent se de castro, oportebat eos com- ponere cum Johanne Przedbor, ut annuatim darent sibi certam summam pecuniarum usque ad exsolucionem trecentarum sexagenarum, sicut in litera nostra inpigno- ratum est. Et nos audientes ista, fecimus querere in registris nostris et inveni- mus, quod Zdeslaus,' purgravius noster in Karlsstein, sicut vendidit aliqua clenodia nostra, que habuimus ibi pro solucione dampnorum istorum, qui fuerunt cum eo in obsidione et in serviciis suis, et eciam exsolvit ab illo supradicto Mathia ista bona supradicta per nos sibi obligata. Et nos considerantes hoc, si ista litera inviolata et observata esset, eam cassamus, irritamus et nullius vigoris facimus. In cuius rei testimonium sigillum nostrum mediantem“ iussimus apponere. Datum Felkir- chen‘ feria secunda post Nativitatem sancte Marie Virginis, anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo, regnorum nostrorum anno Hungarie XLIIII°, Romano- rum XX, Boemie decimo." Ad mandatum d. regis Caspar Sligk. Na perg. proužcích přivěšena menší pečeť kr. Zikmunda, pravá. — Na rubu písmem 15. stol.: „Předborovi listové vyvazení a k tomu jeho dobrá vuole“. 377. V Parmě, 23. května 1432. Král Zikmund přikazuje lidem zboží Milevského, Vltavotýnského a Hluboc- kého, aby byli poddáni a poslušni Oldřicha z Rožmberka. a) tak or. 1) listina z 20. ledna 1421, viz AČ. XV, 294 č. 9. 2) Kunát Kapliř ze Sulevic, purkr. zvíkovský (srv. 8. června 1431, výše č. 182). 3) Jan Předbor z Radejšína a na Želči. 4) Mikuláš z Krchleb jmenuje se po prvé v listině z 31. čce 1432 (č. 216) purkrabím zvíkovským. 5) Zdeslav Tluksa z Buřenic. 6) Feldkirchen v Bavorsku; Zikmund však dlel tu dobu v Řezně, viz RI. XI, str. 123. 7) správně 11.

Strana 270
270 FALSA. Č. 377: 23. května 1432. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hluboká, I. 1 AB č. 13, or. perg. Schmidt, MVGDB. XXXII, 322 a XXXIII, 193 (regg.). — RI. XI, 9155 („Fälschung)“. — Sedlá- ček, Zbytky register král. 222 č. 1626 (mezi padělky). Schmidtův výklad falsa (tamže XXXIII, 193), který však třeba opraviti a doplniti, podepřel Mareš (ČČH. I, 377), odsoudiv listinu jakožto padělek po stránce vnější (srv. též Sedláček na uv. m.). Srv. výše č. 372 a poznámky k tomuto listu, dole uvedené. My Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uher- ský, český, dalmacký, charvatský etc. král, přikazujem všem našim přísně, chtiec tak jmieti, pod naší milostí lidem našim, kteříž jsú příslušeli klášteru Milevskému i také příslušejíciem k zbožie Týnskému na Vltavě, lidem arcibiskupstvie českého diocesis pražské,2 i lidem našeho zámku Hluboké,“ kteréž jest držal někdy řečený Hájek“ ku purkapstvie“ od uroz. Václava z Dubé, věrného našeho milého, v ta doba také purkrabie pražského, a potom po téhož Hájka smrti s Hodětína řečený Kunát s Winterberka,“ kterýž jest Kunát měl dceru Hájkovu, a nemohúce s ním dokonati o ty škody, kteréž jest na nás četl, a chvátajíce do německých zemí naší jiezdú pro mnohé potřeby pilné našie a svaté říše: i poručili sme uroz. Oldřichovi z Rozemberka, věrnému našemu milému, aby sě smluvil s dřéve řečeným Kunátem vo hrad náš Zviekov i o vězně i o všecky jiné věci tak, jakož je on k tomu hradu sám držal, jakožto pak naši listové uroz. Oldřichovi z Rozemberka na to danie šíře svědčí;“ protož přikazujem všem rychtářóm, hajným, úředníkuom i obecným lidem všelikakým toho našeho svrchu jmenovaného zbožie, aby všichni tak, jakož jsú za Hájka i za Kunáta, holdovali i platili i všiem tyemž obyčejem poddáni byli a po- slušni byli uroz. Oldřicha z Rozemberka, věrného našeho milého, až do výplaty naší neb našich budúcích vedle listuov jeho od nás jemu na to daných. Toho na svědomie svú jsme královskú pečet k tomuto listu přitisknúti kázali. Dán v Parmě léta po božiem narození tisícieho čirstého“ a potom XXXII°, v pátek před svatým Urbannem, let království našich uherského etc. v XLVI, římského ve XXII. a českého ve XII. létě. Menši pečeť kr. Zikmunda, jež byla přitištěna vzadu, odpadla. — Na rubu současným pismem: Popel.10 — Pozdějším písmem: Poručení krále Zigmunda Milivským, Teynským a Hlubockým, aby poslušni byli p. Woldřicha z Rožm. 1432. — Něm. reg. 17. stol. a) tak or. 1) viz Schmidt, MVGDB. XXXIII, 193. 2) viz Schmidt tamže. 3) Hlubokou držel v zá- pise král. Mikuláš z Lobkovic (viz pozn. u č. 367). 4) Jan Hájek z Hodětína byl nejspíše pur- krabím hlubockým: Sedláček, Hrady VII, 134 se o tom nezmiňuje, výklad jeho je na tomto místě vůbec chybný (srv. Schmidt na uv. m., srv. též výše pozn. u č. 367); srv. dále pozn. 8. 5) Václav z Dubé a z Leštna, nejv. purkr. pražský r. 1420. 6) Kunát Kaplíř ze Sulevic a na Vintrberku. 7) totiž Kunát. 8) list z 8. června 1431 výše č. 182; srv. však vyznání Kunátovo z 29. června 1433 (č. 230), že Oldřichovi postoupil jen Zvikov, avšak vsi hlubocké, kterých se asi zmocnil po smrti svého tchána Jana Hájka z Hodětína, vrátil Mikulášovi z Lobkovic. 9) naráží se tu na podvrženou listinu z 31. pros. 1421 (viz č. 367). 10) Mikuláš Popel z Lobkovic, pro něhož nej- spíše byl určen původní list, psaný na tomto perg.; viz Mareš, ČČH. I, 377.

Strana 271
FALSA. Č. 378: 19. října 1437. 271 378. V Praze, 19. října 1437. Císař Zikmuna dává Oldřichovi z Rožmberka v doživotní držení hrad Zvíkov a kláštery Milevský a Zlatokorunský; mužští potomci Oldřichovi mají tato zboží držeti jakožto zástavu královskou. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. Aa č. 30 d, or. perg. Pangerl, Urkundb. d. Cist. St. Goldenkron (FRA. 2, XXXVII) 431 č. 187 („verdächtig?“). — — Schmidt, MVGDB. XXXII, 322 č. 20 a XXXIII, 200 č. 21 (regg.). — RI. XI, 12132 („Fälschung“). Sedláček, Zbytky register král. 222 č. 1629 (jakožto padělek). Listina jest zřejmě podvržena; srv. zástavu platů a berně z hradu Zvíkova a kláštera Milevského z téhož dne (výše č. 342). Falsum popsal podrobně Mareš v ČČH. I, 379; Schmidtův výklad na uv. m. XXXIII, 200 je neúplný a nepřesný (opírá se též o podvržený list na opevnění Zvíkova, viz níže č. 380). Otázka držení Zlaté Koruny, ztížená falsy též staršího data (viz výše č. 352, 355, 364), souvisí nejen s otázkou Zvíkovského a tím i Milevského zboží (srv. pozn. u č. 372), nýbrž i se zápasem Oldřichovým s Janem Smilem z Křemže (viz č. 325 a d.). V této souvislosti lze se dohadovati doby vzniku falsa, totiž v 2. pol. 40tých let 15. stol.; srv. též pozn. u č. 376. Celý výklad jest nutno postaviti na nový širší základ. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, recognoscimus tenore presencium universis, quod volentes dilecto fideli nostro Ulrico de Rosenberg pro suis gratis serviciis nostre cel- situdinis“ hactanus exhibitis et imposterum exhibendis copiose satisfacere et ipsum ad nostra servicia reddere prompciorem, de maturis consilio, voluntate et consensu nostrorum fidelium baronum regni nostri Bohemie castrum nostrum demum' Clyn- genberg et monasterium nostrum Milocensem et monasterium Sancte Corone et omnia alia, super quos" habet litteras suas a predecessoribus nostris vel a nobis cum omnibus pertinenciis eorum, quod sibi obligamur, ut in litteris eius ulterius continentur, quas habet a predecessoribus nostris regibus Bohemie et a nobis, ex nostra speciali gracia, volentes sibi satisfacere pro suis gratis serviciis, que fecit nobis et facere intendit, damus et conferimus ad vite sue tempora possidendum, sic quod ipse predictus fidelis noster Ulricus de Rosenberg illa omnia prefata bona cum omnibus pertinenciis eorum temporibus vite sue tenendum, possidendum et de ipsis tamquam de bonis propriis facere et disponere possit et valeat, ipsa tamen non alienando nec obligando sine consensu et voluntate nostra et successorum nostrorum. Post mortem vero ipsius fidelis nostri Ulrici de Rosenberg heredes sui, quos post se derelinquerit legittimos masculos, debent prefata bona cum omnibus bonis et pertinenciis eorum a predecessoribus nostris vel a nobis regibus Bohemie tenere c) tak or., správně e) tak or., správně a) tak or., správně „celsitudini“. b) tak or., správně „dictum“. „Milocense“ (srv. touž chybu výše v č. 342). d) tak or., správně „que“. „quibus“. f) tak or., správně „dereliquerit“. 1) viz pozn. shora.

Strana 272
272 FALSA. Č. 378—379: 19.—21. října 1437. et habere, quos“ habent a predecessoribus nostris vel a nobis nomine pignoris [pro]" pecunia, in qua ipsa prefata bona cum suis pertinenciis ipsi fideli nostro Ulrico de Rosenberg per predecessores nostros et per nos obligatum fuerat, sub omnibus modis et condicionibus, ut in litteris, quas habent a predecessoribus nostris vel a nobis, plenius continentur. Promittentes pro nobis, heredibus seu successoribus nostris regibus Bohemie, quod omnia et singula premissa rata et firma haberi volu- mus et ea inviolabiliter observari. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillo nostro maiori iussimus communiri. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, sabbato post festum sancti Galli, regnorum nostrorum Hungarie quinquagesimo primo, Romanorum vicesimo septimo, Boemie decimo septimo,2 imperii vero quinto. Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slyk miles, cancellarius. Pečeť, jež byla přivěšena na perg. proužcích, chybí. — Na rubu písmem 15. stol. (touž rukou, snad Oldřicha z R., jako indorsát na falsu z r. 1380, viz č. 361): List na Zviekov a Milevské zbožie, aby držal do života pan Oldřich z Rožmberka. 379. V Praze, 21. října 1437. Císař Zikmund potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka a jeho dědicům všechna privilegia. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 3 č. 18, or. perg. a vidimus ze 7. pros. 1456; též opis 15. stol. a český překlad. — Tamže: Fam. Ros. 3 č. 24, vidimus z 21. srpna 1454; I A. 1 Aq č. 50 e, vidimus z 1. ledna 1456. Sedláček, Zbytky register král. 223 č. 1631 (v otázce pravosti odkazuje na Mareše, v. níže). Listina psána touž rukou jako falsa o opevnění Zvíkova téhož data (č. 380) a darování Lomnice r. 1437 (č. 381). Ostatni popis viz u Mareše, Padělané diplomy Rožmberské, ČČH. I, 381. Též nezvyklým a chybným diktátem prozrazuje se listina jakožto falsum. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium, quod nos nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto, advertentes grata ac preclara devo- cionis obsequia, que nobilis Ulricus hactenus tam fideliter quam dovote nobis ex- hibuit ac eciam Domino largiente inantea est exhibiturus, suis ad presens quantum possumus cupientes respondere meritis et obsequiis, notum facimus tam presentibus quam in ewum successuris, quod nos eidem Ulrico et heredibus suis de nostre libe- a) tak or., správně „que“. b) chybi v or. c) tak or., správně „obligata fuerant 1) správně 28. 2) správně 18.

Strana 273
FALSA. Č. 379—380: 21. října 1437. 273 ralitatis munificencia concedimus et confirmamus auctoritate nostra imperiali et tam- quam rex Bohemie omnia privilegia et omnes literas, quas habet a predessoribus nostris et a nobis, ducibus et regibus Bohemie. Ad huius autem confirmacionis et concessionis nostre memoriam et robur perpetuo valiturum, in cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillo nostro maiori iussimus communiri. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, feria secunda post Galli, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo primo, Romanorum vicesimo septimol, Bohemie decimo septimo2, imperii vero quinto. Na ohbu: Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slyck miles, cancellarius. Na perg. proužcích přivěšena padělaná pečet císaře Zikmunda.3 — Na rubu písmem 15. stol.: Sigismundi imperatoris confirmatio privilegiorum. 380. V Praze, 21. října 1437. Císař Zikmund dovoluje Oldřichovi z Rožmberka, aby opravil opevnění Zvíkova nákladem do 2.000 kop gr.; všechny výlohy budou mu při vyplacení Zvíkova Zikmundem neb jeho potomky nahraženy. Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 397, or. perg. — Tamže, Fam. Ros. 6 č. 4, vidimus z 25. července 1455. — Orlík, Schwarzenb. archiv: I. A« č. 12, vidimus ze 6. května 1456. — Tamže, Zvíkovský kopiář str. 1, opis 16. stol. AČ. III, 519 č. 379 (reg., neni tu podezření proti pravosti listiny). — AČ. XV, 299 č. 15 (otištěno znění podle vidimusu orlického a listina označena jakožto podvržená). — RI. XI, 12138 (bez podezření). — Sedláček, Zbytky register král. 222 č. 1630 (jakožto padělek). Popis tohoto falsa viz u Mareše, Padělané diplomy Rožmberské, ČČH. I, 382; srv. též Kalousek, AČ. XV, 300, pozn. Listina jest psána touž rukou jako falsa o darování Lomnice (níže č. 381) a po- tvrzení všech privilegii (výše č. 379). K držení Zvíkova Oldřichem viz č. 182, 230 a 342; srv. po- známku u falsa ze 7. září 1429 (č. 372), z níž vyplývá účel i tohoto padělku a také doba jeho vzníku (2. pol. 40tých let 15. stol.). Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis, quod nos nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto, damus et concedimus auctoritate nostra regia Bohemie in castro nostro Clinberch, ut posset emendare cum muribus“ et fossatis et diversis municionibus, qualitercumque possunt nominari, usque ad duo millia sexagenarum impendendo pro firmitate et munimentis castri huius a) tak or., správně „muris“. 1) správně 28. 2) správně 18. 3) popis její viz u Mareše, ČČH. I, 381. 35

Strana 274
274 FALSA. Č. 380—381: 21. října 1437 — b. d. 1437. supradicti, quem“ exsolutus est et comparavit cum suis bonis! et paratis pecuniis ex voluntate et mandato nostro, ut plenius in litteris nostris super hoc eidem per nos datas" continetur;2 et dum fieret exsolucio huius castri per nos vel successores nostros a supradicto Ulrico vel successores suos‘ secundum litteras a nobis datas et confectas,' sicut in litteris ipsius lacius continetur, ut illa omnia expensa, que expendet super supradicta edificia, per eum vel successores eius facta, essent sibi soluta et successoribus suis cum exsolucione castri huius. Volentes et expresse de- cernentes hanc nostre concessionis graciam firmam et inviolatam remanere perpetue. Qui autem presentem litteram cum ipsorum bona voluntate habuerit, eidem ius com- petat omnium premissorum. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage in die Undecim millium virginum anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quin- quagesimo primo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo,' imperii vero quinto. Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slyck miles, cancellarius. Přivěšena oboustranná pečeť cis. Zikmunda, z níž zbývá jen horní polovice. — Na rubu souč. písmem: List, aby na Zviekově mohlo prodáváno býti IIM kop k opravenie hradu. Toto přepsáno pozdějším regestem. 381. V Praze, 1437. Císař Zikmund daruje Oldřichovi z Rožmberka a jeho potomkům tvrz Lomnici. Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A. 1 Aa č. 11Ic, or. perg. — Tamže: Fam. Ros. 6 č. 4, vidimus z 25. července 1455. Schmidt, MVGDB. XXXII, 322 (reg.). — RI. XI, 11841 („Fälschung“, s d. 25. června). — Sedláček, Zbytky register král. 223 č. 1632 (uved. jakožto falsum). Popis falsa u Mareše, Padělané diplomy Rožmberské, ČČH. I, 379. — Listina psána touž rukou jako dvě falsa z 21. října 1437 (viz č. 379 a 380); v diktátu, velmi chybném, shoduje se s pa- dělanou listinou o berni ve Veseli z 31. pros. 1421 (viz č. 366). Lomnice byla zastavena králem 28. července 1420 Janovi z Hradce, téhož roku však dobyta Husity a teprve r. 1435 přešla do rukou Oldřicha z R. (viz č. 279), srv. též spor Oldřichův s Janem z Hradce o Lomnici v listop. t. r. (č. 280—283), který byl ukončen 10. května 1441 postoupením Lomnice Oldřichovi. Před tím však r. 1437 byla cís. Zikmundem zastavena Janovi z Ústi, srv. též list Zikmundův Oldřichovi z 25. června 1437 (výše č. 328). Držení Lomnice bylo tedy sporné; r. 1454 domáhal se jí Jindřich z Ústi jakožto Kraze a) tak or. správně „quod“. b) tak or., správně „datis“. c) tak or., správně „successori- bus suis“. 1) Oldřich vyměnil za Zvikov svůj hrad Zbiroh, srv. č. 230. 2) viz list králův z 8. června 1431, výše č. 182, srv. k tomu poznámku u falsa ze 7. září 1429, výše č. 372. 3) srv. č. 378. 4) správně 28. 5) správně 18.

Strana 275
FALSA. Č. 381: b. d. 1437. 275 nástupce práv Jana z Ústí. V tu dobu asi spadá vznik tohoto falsa (srv. též vidimus shora uv.; 21. srpna 1454 dal si Oldřich vidimovati také zástavní listinu na Lomnici Janovi z Hradce z 28. čce 1420 a zápis téhož z 10. května 1441 o postoupení Lomnice Oldřichovi), jímž chtěl Oldřich posíliti své nároky, které by jinak neměly opory. — Srv. Sedláček, Hrady III, 174 a d., Schmidt, MVGDB. XXXIII, 198. Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis, quod inspectis fidelibus serviciis nobis per Ulricum de Rozenberg, fidelem nostrum dilectum, exhibitis et inantea fervencius exhibendis, sibi non per errorem aut im- provide, sed animo deliberato et de certa nostra sciencia damus et conferimus sibi Ulrico et successoribus suis auctoritate regia Bohemie fortalicium nostrum Lomnicz cum omnibus pertinenciis ad eam spectancium“ hereditarie possidendum sibi et suc- cessoribus suis, campis cultis et incultis, piscinis, silvis, rubetis, nemoribus, pratis, pascuis, molendinis et aquarum decursibus, honore, dominio, libertatibus, iure patro- natus ecclesiarum, vasallis, hominibus feodalibus, emphiteotis, usibus, usifructibus, quocumque nomine appellantur, quam ex mandato nostro" propter certas causas cum magnis expensis et laboribus sumptuose expugnando nactus est, ita videlicet, quod supradictus Ulricus et successores eius prefatum castrum Lomnicz cum omnibus perti- nenciis suis ad instar aliorum bonorum suorum habere, tenere debeant imperpetuum et libere possidere. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo, regnorum nostrorum Hungarie quinquagesimo primo, Romanorum vicesimo septimo, Boemie decimo septimo. Ad mandatum domini imperatoris Caspar Slyck miles, cancellarius. Pečeť odtržena. a) tak or., správně „spectantibus“. I) o tomto nařízení králově není známo; patrně je to smyšlenka, která měla zdůrazniti nárok Oldřichův na Lomnici. 35*

Strana 276
276 DODATKY. 382. [V Krumlově], 4. března 1418. Oldřich z Rožmberka byl mezi jinými přítomen při soupisu sv. ostatků, kle- notů, církevních rouch, knih a listin, chovaných na zámku krumlovském. — (ten pátek po středopostie). Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 3 Ks 7 e, or. perg. Pangerl, UB. v. Goldenkron 380 a d., č. 166 a. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. I, 176 č. 657 (reg.). 383. V Leonfeldenu, 19. června 1418. Reinprecht st. z Wallsee, hofmistr a hejtman hornorakouský, vyznává, jaká úmluva byla učiněna mezi ním a Oldřichem z Rožmberka o sňatku sestry Oldřichovy s jeho synem Reinprechtem ml. z Wallsee. Linec, Hornorakouský zemský archiv: Landschaftsakten Bd. 274, or. pap., poškozený. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. I, 176 č. 659 (reg.). Hernach sind vermerkt die taiding und berednuz, die ich, Reinprecht von Walsee, hofmaister und hauptman ob der Enns, getan han mit dem edeln herren, meinem lieben swager, hern Ulrichen von Rosemberg, von des heirats wegen, der dann zwischen Reinprechten, meinem sun, und des egenanten von Rosnberg swester€ vormals ge- maht ist nach inhaltung der heiratbrief, die vor gegeneinander darumb gegeben sind." Item von erst. Als dieselben heiratbrief inhaltend, das der egenante mein swager der von Rosmberg sein swester meinem egenanten sun Reinprechten sol elich zu- legen, darumb ist beredt, das derselb mein swager von Rosmberg das zusamgeben und solch zulegen tun sol und volfurn lassen auf den nesten suntag vor sant Colmans tag’ schirist kunftig zu Chrumpnaw und nach dem, als sy dann elich beieinander geliggent, sol dann der egenante von Rosnberg sein swester, meins suns gemehel, demselben meinem sun darnach vor den schirist kunftigen weihnachten heraus auf das deutsch in mein markt gen Lanvelden antwurten, an alles verziehen und an alle waigrung getreulich ungeverlich. 1) Kateřina z Rožmberka. 2) srv. listinu z 28. února 1418 (výše č. 1); jiné listy se neza- chovaly. 3) 9. října.

Strana 277
DODATKY. Č. 383: 19. června 1418. 277 Item darnach ist beredt, das der vorgenante von Rosmberg seiner swester zu dem egenanten Reinprechten, meinem sun, irm elichen gemehel, zu heiratgut geben sol sechzehenhundert schok pehemischer gross und fur zwelfhundert schok gross desselben heiratsgelts sol der egenante Reinprecht, mein sun, des egenanten von Rosmberg markt zu Haslech mitsampt den zwain gerichten vor Waldes, mit aller manschaft edler und unedler und mit allen ern, rechten, dinsten, nuzen, velln und allen andern zugehorungen, wie die genant sind, nichts darine ausgezogen, zu ainem rechten ewigen chauf furbas haben; und der vorgemelt von Rosmberg sol im darumb mit aim chaufbrief wol versorgen. Dann der ubrigen virhundert schok gross sol der egenante von Rosmberg meinem sun mit beraitem gelt bezaln und ausrichten und er sol meim sun denselbn kaufbrief vertigen und im auch die zalung der virhundert schok gross tun und ausrichten, nach den und sy beieinander geliggent, darnach inner iarsfrist unverzogenlich und ungeverlich. Item so sol der egenante Reinprecht, mein sun, seiner gemeheln, des egenanten von Rosmberg swestern, die vorgeschriben sechzehenhundert schok gross haimsteuer widerlegen mit virundzwainzighundert schok gross nach dem landesrechten zu Oster- rich und er sol ir die widerlegung tun und machen auf den egenanten markt zu Haslech und auf die nuz daselbs, alsvil die dann da bringent, je fur zehen schok gross ain schok gross gelts zu raitten. Gieng aber an demselben stuk icht ab, so sol der egenante mein sun das auf andern stukchen und guten Hredishaw der Tünnaw aus- zaigen und erstatten, das im dann zu geben und dem egenanten von Rosmberg zu nemen sei, damit seiner swester, meins suns gemehel, virhundert schok gelts ganz ausgezaigt und verschriben werden. Wer aber, das der egenante mein sun solher nuz Hredishawen der Tûnaw alsvil nicht gehaben mocht, so sol er das ausrichten und erstatten auf andern nuzen enhalben der Tünaw, wo im das füglich wirdt, damit seiner swester williklich virhundert schok gelts ausgezaigt werden. Item es sol auch der vorgenante Reinprecht, mein sun, von hinne gedenken, auf welhen stuken und guten er solch nuz auszaigen welle, und die lassen beschreiben. Wann im denn darnach fûgt, so sol er den egenanten von Rosnberg wissen lassen, der sol dann sein diener darzu senden, das die solh stuk und nuz besehen, die leut darin [ Jhorn und die auch zuverschreiben. Wann das also geschehen ist, [so sol mein sun den heiratbrief seiner gemeheln, des von Rosmberg swester, also schaffen zu vertigen und auszerichten, als dann vor berurt ist. Und wann dann darnach der ege- nante von Rosmberg mir zwischen hin und sant Michels tagl schirist kumftig bot- schaft tut und mein diener zu im oder seinen anwelten vordert gen Friburg, gen Hohenfürt oder gen Rosmberg, an der dreier stet aine, sol ich mein diener zu im dann schiken und er sol mir das virzehen tag oder ain monet vor verkunden, da sullen dann die heiratbrief, die der egenante mein sun seiner gemeheln, des von Rosmberg 1) 29. září.

Strana 278
DODATKY. Č. 383—384: 19. června 1418—6. května 1422. 278 swester, geben sol und auch der brief, der vor von desselben heirats wegen geben ist, und auch die brief, die der von Rosmberg von desselben heirats wegen widerumb geben sol, all da gegeneinander ubergegeben werden ungeverlich. Item auch ist beredt, ob der egenante Reinprecht, mein sun, vor seiner vorge- nanten gemeheln, des von Rosmberg swester, mit dem tod obgienge und nicht leiberben bei ir hiet, wann sy dann darnach die sechzehenhundert schok gross, ir haimsteuer, vordert, als meins suns nechst erben, so sol man sey der dann mit beraitem gelt be- zaln nach abgang desselben meins suns, irs mannes, darnach immer zwain jarn und darumb sol sy versorgt werden, dann die andern zwaitausent und virhundert schok gross widerlegung sol sy innhaben auf den stukchen und guten, die ir dann aus- gezaigt werden ir lebtag, als danne widerlegung und des landes zu Osterrich recht ist ungeverlich. Und zu urkund des vorgeschriben taiding und berednuz hab ich egenante Rein- precht von Walsse mein petschaft geschafft zu druken an dise zedl. Und das ist geschehen zu Lanvelden an pfinztage nach den heiligen Phingstage, anno Domini CCCCm XVIIImo. Přítištěna malá pečet Reinprechta z Wallsee. 384. V Bratislavě, 6. května [1422]. Král. Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: aby vydal Jindřichovi z Drahova dvě stě kop ze zboží Svérazského a Zátoňského. Krumlov, Schwarzenb. archiv: I 3 Ks 28 y, or. pap. AČ. XXI, 281. — Podezření proti pravosti listu, jak je zde vyslovil Kalousek, nutno odmit- nouti. Prosebný ton nalézáme i v jiných listech králových; vyplývá odtud, že si byl král zajisté již tehdy vědom, jak významná role by mohla připadnouti Oldřichovi v zápase s Husity. Listem, jimž se Oldřich podle slov králových váže v platy zboží Svérazského a Zátoňského, ač zní jen na dědičnou opravu nad těmi zbožími, byla nejspíše ona pravá listina z r. 1396, již užito na zhotovení falsa z r. 1380 (viz výše č. 361), jak uvedl Mareš v ČČH I, 373. Výklad Kalouskův, jako by se tu myslilo na privilegium o Zlatokorunském klášteře, je zcela mylný. Dále mám za to, že král věděl, že Svéraz a Zátoň patří dvěma klášterům, Strahovskému a Ostrovskému (viz výše pozn. u falsa z r. 1380); v zástavni listině pro Jindřicha z Drahova je to přesně vytčeno (srv. pozn. dole), v tomto listě může býti jen omyl, snad i písařský. Proti pravosti listu svědčilo by nejspíše, že je psán písmem značně nedbalejším, než bývají jiné listy Zikmundovy. I to si však vysvětlíme, uvážíme-li, že zajisté královská kancelář Zikmundova trpěla častými pohyby v té nejisté době. Rozhodující je, že list svou narážkou na pravou listinu král. o pouhé opravě nad oněmi zbožími popírá smysl falsa z r. 1380; proto jest nutno přijmouti jej za pravý. List dokazuje, že Oldřich přisvojoval si již tehdy ok. r. 1422, více, než mu patřilo (srv. též pozn. 2 na str. 96 u č. 140, dále č. 325); z toho pak vznikla podvržená listina z r. 1380. 1) viz Kalousek, AC. XXI, 281 pozn.

Strana 279
DODATKY. Č. 384—385: 6. května — 6. listop. 1422. 279 Zigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský a český etc. král. Urozený věrný milý! Jakož jsme statečnému Jindřichovi z Drahova, věrnému našemu milému, čtyři sta kop zapsali na tom zbožie Svéraz a Záton za svú službu, ješto je nám je učinil, aby ty platy, ježto nám od kláštera do komory našie dávají, vybral až na sražení té summy; jakož pak ten list, ješto dřieveřečený Jindřich od nás jmá, lépe svědší. Tak jsme srozuměli, že ty jisté platy zdviháš a se v ně viežeš některakým listem, ješto od našeho milého bratra krále Václava máš od svých předkóv. A poněvadž jsme na přiepisu tvého listu znamenali, že tvoji předci i ty v tom listu viece zapsáno nemáte, nežli opravu dědičnú a my tobě v uopravu sáhnuti nechcem, než neznamenáme, by platy od toho jměl vzieti: protož od tebe žádáme i prosíme se všie snažností, aby tomu Jindřichovi s toho zbožie dvě stě kop vydal a my jemu ostatek toho dluhu jinde ukážem. A uffáme, že to pro nás učiníš, aby jemu dále práce nečinil, neb nám velikú libost na tom ukážeš. Dán v Prešpurce tu středu na sv. Jana v oleji vařeného, léta královstvie našich etc. De mandato domini regis. Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. Pečeť odpadla. 385. V Krumlově, 6. listopadu 1422. Oldřich z Rožmberka uveden spolu s jinými jakožto svědek na listině, jíž Jan z Kraselova propouští z desk Bohuslavovi z Petrovic dědiny v Slavkově. — (v pátek po Všech svatých). Třeboň, Schwarzenb. archiv: II 370 č. 1, or. perg. se čtyřmi přivěš. pečeťmi; popis pečeti Oldřichovy viz u č. 8. Schmidt-Picha, UB. Krummau II, 3 č. 12 (reg.). 1) listina ze 7. dubna 1421 (RI. XI, 4504) zachovala se jen ve vidimusu z 21. srpna 1454 (Třeboň, Schwarzenb. archiv, Fam. Ros. 3 č. 24), proto však nemusí býti podezřelá, jak je Kalouskovi (na uv. m. 282). Oldřich dal si listinu vidimovati spolu s druhou zástavní listinou pro Maternu z Ronova, poněvadž opravdu práva jejich na Svéraz a Zátoň vyplacením převedl na sebe; činil tak i jindy za určitým cílem, že dával si vidimovati zároveň listiny pravé i podvr- žené. 2) viz pozn. shora. 3) této žádosti vyhověl Oldřich teprve 11. listop. 1431, viz výše č. 194.

Strana 280

Strana 281
PŘEHLED LISTŮ A LISTIN. Hvězdičkou označeny jsou ty kusy, které jsou zde otištěny po prvé v plném znění. *1418 únor 23, Krumlov. — Oldřich z Rožmberka slibuje Reinprechtovi ml. z Wallsee vydati svou sestru Kateřinu za manželku. *1418 březen 3, Krumlov. — Oldřich z R. s rukojmími se zavazují Elišce z Kravař k dluhu 100 kop gr. 1418 březen 4, Krumlov. — Oldřich z R. byl přítomen při soupisu klenotů a listin, chovaných na krumlovském zámku. 1418 duben 25. — Oldřich z R. souhlasil s potvrzením Petra za kaplana v Ba- vorově. 1418 duben 25. — Oldřich z R. souhlasil s potvrzením Osvalda za faráře ve Strunkovicích. 1418 červen 19, Leonfelden. — Reinprecht st. z Wallsee: o svatební úmluvě mezi jeho synem a sestrou Oldřicha z R. *1418 červenec 31, Krumlov. — Oldřich z R. propůjčuje Sedlčanům svobody měst královských. *1418 srpen 19, Vyšší Brod. — Čeněk z Vartenberka a Oldřich z R. urovná- vají spor mezi opatem a konventem kláštera Vyšebrodského. 1418 září 28. — Oldřich z R. osvobozuje některé vsi a městečka na svých panstvích od odúmrti. *1418 říjen 16. — Oldřich z R. převádí bavorovskému faráři Bernardovi plat v Chlumě na stejný plat v Javornici. 1418 listopad 16. — Oldřich z R. osvobozuje obyvatele města Deštné od odúmrti. *1418 prosinec 6. — Oldřich z R. potvrzuje a dává městu Radnicím svobody. 1419 leden 12. — Oldřich z R. souhlasil s potvrzením Petra ke kostelu v Mlazově. *1419 únor 2. — Oldřich z R. osvobozuje město Miličín od odúmrti. 1419 duben 23. — Oldřich z R. propůjčuje Petru Harachéřovi zboží Nyden—Inn. 1419 květen 4. — Oldřich z R. souhlasil s potvrzením Vojslava ke kostelu v Dublovicích. 1419 květen 18. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Rožmitále Mikuláše z Lutové. 2 276 4 4 276 4 5 6 8 8 10 10 10 10 str. 11 36

Strana 282
282 str. 1419 květen 25, Krumlov. — Oldřich z R. osvobozuje od odúmrti městečko Stropnici, Ves Chlupatou a Schlagles. 1419 květen 30. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Lutové Jana z Kaplice. *1419 červen 22. — Oldřich z R. prodává Beňkovi a jeho synům dvůr v Ličově. [1419 poč. října], Praha. — Oldřich z R. vstupuje v zápis pánů českých k há- jení práva zemského. 1419 listopad 6. — Oldřich z R. zaslal Starému a Novému Městům Pražským odpovědný list. 1419 listopad 13. — Oldřich z R. učinil příměří s obcemi Starého a Nového Měst Pražských. *1419. — Oldřich z R. prodává Maršovi z Větších Božetic mlýn pod Sepekovem. *1420 březen 3, Vodňany. — Vodňanští přísahají Oldřichovi z R. za to, že jim dovolil opět ohraditi město. 1420 duben 19, Svídnice. — Král Zikmund Kadaňským: o vzbouření Čeňka z Vartenberka, Oldřicha z R. a města Prahy. 1420 duben 20, Praha. — Čeněk z Vartenberka, Oldřich z R. a j. vyhlašují důvody proti přijetí Zikmunda za krále českého. 1420 duben 24, Kadaň. — Kadaňští Čeňkovi z Vartenberka, Oldřichovi z R. a j.: nemohou upustiti od krále Zikmunda. po 1420 duben 24. — Jan Lopata z Hrádku a j. vystříhají se proti Oldřichovi z R. 1420 květen 31, Vyšehrad. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby zbořil Tábor. 1420 červen 12, Vyšehrad. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby k němu ihned přijel. 1420 červen 20, Točník. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby k němu přijel s Oldřichem z Hradce. 1420 červen 29. — Král Zikmund Jindřichovi z Puchbergu: aby přispěl Oldřichovi z R. na pomoc při obléhání Tábora. 1420 červen 30, u Prahy. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: svoluje, aby při něm zůstali lidé opata Milevského. 1420 červenec 1, u Prahy. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o pomoci knížat rakouských. 1420 červenec 1, u Prahy. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: želí jeho po- rážky od Táborů. 1420 srpen 4, Vitoraz. — Vévoda rakouský Arnošt Oldřichovi z R.: o za- pálení městečka Svin. 1420 srpen 28, Vodňany. — Vodňanští Oldřichovi z R.: prosí o pomoc proti Žižkovi. 1420 září 3, Kutná Hora. — Král Zikmund Oldřichovi z R. aby svolal sjezd krajů bechyňského a prácheňského do Vlašimě. 12 12 12 13 13 14 14 14 15 15 15 16 17 17 18 19 19 11 11 11 20 20

Strana 283
283 str. 21 22 1420 září 7, Kutná Hora. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby poslal ke krajskému sjezdu v Pelhřimově. *1420 září 29. — Oldřich z R. zastavuje Reinprechtovi z Wallsee své dva hrady v Rožmberce s městem. 1420 říjen 1, Čáslav. — Král Zikmund zastavuje Oldřichovi z R. zboží kláštera Zlatokorunského. *1420 říjen 17. — Čeněk z Vartenberka slibuje, že nebude Reinprechtovi z Wallsee překážeti v držení hradů a města Rožmberka. 1420 říjen 26, Rohy. — Otto z Meissavy Oldřichovi z R.: o lidech zajatých purkrabím novohradským v popravě kraje vitorazského. 1420 listopad 4, Kutná Hora. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o své porážce před Vyšehradem. 1420 list. 18, Písek. — Hejtmané táborští a Písecká obec činí příměří s Oldři- chem z Rožmberka. 1420 pros. 5, Praha. — Mistr Křišťan z Prachatic Oldřichovi z R. o poža- davcích Pražanů a propuštění čtyř artikulů Oldřichem. *1420. — Materna z Ronova a na Vožici žaloval Oldřichovi z R. na Vítu, úředníka choustnického. 1421 leden 4. — Oldřich z R. dovoluje Augustiniánům v Třeboni opustiti dočasně klášter. 1421 leden 16, Vídeň. — Vévoda rakouský Albrecht Oldřichovi z R.: o pro- puštění zajatých lidí. * 1421] leden 25. — Třeboňský opat Ondřej Oldřichovi z R: o pomoci Budě- jovských Třeboni. [1421] únor 3. — Odpovědný list Jana Roháče z Dubé Oldřichovi z R. 1421 únor 8, před Kladruby. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o příměří se Žižkou a pomoci Krajířovi z Landštejna. 1421 únor 24, Budějovice. — Budějovští Oldřichovi z R.: o jeho sporu s Krajířem. 1421 únor 26. — Oldřich z R. Budějovským: o svém sporu s Krajířem. 1421 duben 13, Řezno. — Jiří z Hohenlohe Ondřeji Harlemspergrovi: o koupi městečka Haslachu. 1421 duben 25, Krumlov. — Oldřich z R. propouští na svém panství čtyři artikule pražské. 1421 duben 27, Krumlov. — Oldřich z R. vyznává, že prodal Reinprechtovi z Wallsee městečko Haslach. 1421 červen 7. Čáslav. — Oldřich z R. jmenován v zápise sněmu Čáslav- ského. [1421 koncem čce—zač. srpna]. — Oldřich z R. a jiní svolávají sjezd do Čes. Brodu. 24 26 27 28 29 29 31 31 32 32 33 34 35 35 37 37 37 38 38 36*

Strana 284
284 str. 38 *1421 srpen 8. — Oldřich z R. svoluje k prodeji platu v Třešňovicích. *1421 září 22, Bratislava. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o vrácení zboží Hradeckého sirotkům a vdově po Janovi z Hradce. *1421 říjen 10, Helfenštejn. — Petr z Kravař a ze Strážnice posílá k Oldři- chovi z R. Přibíka z Húzové. *1421 říjen 15, Eggenburk. — Vévoda rakouský Albrecht Oldřichovi z R.: aby vydal zboží Hradecké. *1421 list. 11. — Oldřich z R. Reinprechtovi st. z Wallsee: žádá za zprávy o králi a j. 1422 březen 8, Skalice. — Král Zikmund dovoluje Oldřichovi z R. raziti minci královskou. 1422 duben 17. — Oldřich z R. svědčí při smlouvě kněze Petra Cipína z Cipína s Buzkem z Rovného o plat roční. 1422 květen 6, Bratislava. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby vydal Jindřichovi z Drahova 200 kop ze zboží Svérazského a Zátoňského. 1422 květen 21, Praha. — Zikmund Korybutovič Oldřichovi z R.: aby k němu přijel o Letnicích. [1422] červen 6, Hradiště hory Tábora. — Odpovědný list Bohuslava ze Švamberka Oldřichovi z R. 1422 červenec 14, Ebersperk. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby přijel do Řezna k říšskému sjezdu. 1422 červenec 26, Krumlov. — Vilém z Potštejna a Buzek z Rovného Oldřichovi z R.: zprávy o Tábořích a j. 1422 srpen 23, Norimberk. — Král Zikmund ruší všechny zápisy na zboží Zlatokorunské. 1422 září 28, Vídeň. — Vévoda rakouský Albrecht Oldřichovi z R:: aby postoupil klášteru Zlatokorunskému jeho statky. *1422 říjen 17, Pasov. — Král Zikmund slibuje, že zaplatí Oldřichovi z R. dluh 8.000 kop gr. 1422 říjen 17, Pasov. — Král Zikmund slibuje, že zaplatí Oldřichovi z R. dluh 3.500 kop gr. 1422 říjen 17, Pasov. — Oldřich z R. a j. rozhodli spor krále Zikmunda s Janem ze Švihova o žold. *1422 říjen 18, Pasov. — Král Zikmund Budějovským: aby se nezpěčovali přijímati minci, raženou Oldřichem z R. 1422 list. 6, Krumlov. — Oldřich z R. Fridrichovi Braniborskému: o míru s Pražany. 1422 list. 6, Krumlov. — Oldřich z R. svědčí na listině Jana z Kraselova. 1422 pros. 24, Vídeň. — Albrecht Rakouský Lipoltovi Krajířovi z Krajku: o jeho sporu s Oldřichem z R. 40 41 41 43 44 278 44 45 46 47 48 49 50 51 51 43 39 52 279 36

Strana 285
285 *1423 leden 3. — Oldřich z R. se zavazuje Reinprechtovi z Wallsee k dluhu 500 zl. uher. 1423 leden 3. — Oldřich z R. s Vilémem z Potštejna urovnali spor Jana Hrůzy z Vlhlav se Zikmundem, farářem ve Strýčicích. *1423 leden 24. — Oldřich z R. se zavazuje Reinprechtovi z Wallsee k dluhu 1.000 liber. *1423 únor 5, Bratislava. — Král Zikmund Oldřichovi z R: o jeho sporu s Lipoltem z Krajku; aby podporoval klášter Zlatokorunský. 1423 květen 15, Košice. — Oldřich z R. byl účasten při vydání listiny krále Zikmunda pro Vojtěcha z Chotěnova. 1423 říjen 29. — Oldřich z R. vyznává, že Markéta z Doudleb postoupila své zboží Petrovi Svatomírovi z Hůrky. 1423 list. 24, Stol. Bělehrad. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby ne- přistupoval k úmluvám svatohavelským. 1423 list. 30, Stol. Bělehrad. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o glejtu pro stranu podobojí do Brna. pros. 14. — Oldřich z R. propůjčuje městečku Benešovu (Německému) práva měst královských. 1424 leden 20, u Vyšehradu. — Král Zikmund Oldřichovi z R: aby dokonal své poselství k Pražanům atd. 1424 březen 17. — Oldřich z R. podal ke kostelu ve Zbiroze Jana z Krumlova. 1424 duben 14, Ostřihom. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: zve jej k sobě do Budína. *1424 červen 10. — Jan ze Štítného vyznává, že jest vězněm Oldřicha z R. *1424 červen 11. — Jan z Vražného vyznává, že jest vězněm Oldřicha z R. *1424 červenec 26, u Otaslavic. — Albrecht Rakouský Oldřichovi z R: aby přijel do Jihlavy k projednání sporu mezi pány českými. [po 1424 červenec 26]. — Oldřich z R. Albrechtovi Rakouskému: o ustano- vení roku pánům v Zálabí a Plzeňským. 1424 září 10. — Táborští, Písečtí a Prachatičtí činí příměří s Oldřichem z R. a j. 1424 říjen 4. — Jan Sádlo z Vražného vyznává, že jest vězněm Oldřicha z R. [1424] říjen 10, Tata. — Král Zikmund Oldřichovi z R: o slyšení Táborských. 1424 říjen 10. — Oldřich z R. souhlasil s dosazením strýčického faráře Zikmunda ke kostelu v Přídole. 1424 říjen 10. — Oldřich z R. souhlasil s dosazením přídolského faráře Jakuba ke kostelu v Strýčicích. [1424] říjen 14, Tata. — Král Zikmund Oldřichovi z R: aby přijel na říšský sněm do Vídně. *1424 říjen 18, Krumlov. — Zdeněk z Rožmitála přijímá od Oldřicha z R. tvrz Strašice. 1423 str. 52 54 54 55 56 56 56 57 58 59 60 60 60 62 62 64 64 65 65 66 67 67 67

Strana 286
286. 1424 říjen 28, Tata. — Král Zikmund Oldřichovi z R: nemůže přijmouti úmluv zdických. 1424 říjen 28, Tata. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: zakazuje dokonati úmluvy zdické. 1424 list. 8, Vídeň. — Kardinál Branda Oldřichovi z R: lituje úmluv s Husity. *1424 list 13. — Oldřich z R. prohlašuje, že Třeboňští opravili nový stav dobrovolně. 1424 list. 16. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Sedlčanech kněze Mikuláše. 1424 list. 21, Krumlov. — Oldřich z R. a j. svědčí při poručenské smlouvě mezi Alšem ze Šternberka a Perchtou z Kravař a na Konopišti. 1425 leden 13. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Miličíně Jana ze Stropnice. 1425 březen 27, Tata. — Oldřich z R. uveden jako svědek na listině krále Zikmunda o říšské klatbě na město Halle na Sále. 1425 červen 22. — Oldřich z R. podal ke kapli sv. Jiří na hradě krumlovském Oldřicha z Oselce. Ipřed 1425 srpen 7]. — Kovář Temel z Hořic koupil od Oldřicha z R. Janský dvůr v Žestově. 1425 srpen 23. — Páni kraje Plzeňského Oldřichovi z R. a j.: o zastavených klenotech krále Zikmunda. 1425 říjen 9, u Pohořelic. — Král Zikmund Oldřichovi z R: aby překazil Táborům táhnouti na pomoc klášteru Třebíčskému. [1425] říjen 12, Dalečice. — Král Zikmund Oldřichovi z R:: o téže věci. 1425 říjen 13. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Radnicích Petra z Kralovic. 1425 říjen 13. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Brlohu Vojtěcha z Benešova. 1425 říjen 13. — Oldřich z R. podal k oltáři kostela ve Svinech Jana ze Stropnice. [1425 říjen]. — Oldřich z R. králi Zikmundovi: prosí o pomoc proti nepřátelům. 1425 říjen 28, u Drašova. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby nečinil příměří s nepřáteli až do jeho obeslání. 1425 pros. 3, Skalice. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o slyšení Pražanů. [1425 po 3. pros.]. — Oldřich z R. králi Zikmundovi: děkuje, že se naň nehněvá; o sjezdu Pražanů a Táborů a j. 1425 pros. 5, Skalice. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o spolku jeho s pány kraje plzeňského; zve jej do Vídně. [po 1425 pros. 5]. — Oldřich z R. králi Zikmundovi: o spolku s pány kraje plzeň- ského. 1425 pros. 28, Krumlov. — Oldřich z R. a j. svědčí, že Jan z Hlasiva a v Těmicích vzdal se určitých práv ve prospěch Anny z Těptína. [1425]. — Oldřich z R. nejmenovanému [Albrechtovi Rakouskému?]: čeká na pomoc proti nepříteli. 71 71 71 71 72 72 72 72 73 73 74 75 75 75 76 76 77 78 79 79 str. 68 70 80 80

Strana 287
*1426 leden 10. — Oldřich z R. potvrzuje listinu Jindřicha z Rožmberka o prodeji úroku v Sedlikovicích a. Drahotčšicích. *1426 leden 30. — Oldřich z R. prodává měšťanům z-Nové Plzně plat 20 kop gr. 1426 únor 9, Bratislava. — Král Zikmund Oldřichovi z ER: schvaluje jeho jednání s Táborskými atd. *1426 březen 14, Krumlov. — Oldřich z R. podává na faru v Bošilci Jana ze Žlutic. , 1426 květen 28, Tata. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o slyšení Pražanů. 1496 září 1, Budín. — Oldřich z R. byl účasten při vydání listiny krále Zikmunda pro Jana ze Srlína. 1426 říjen 23, Budín. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: zakazuje mu příměří s nepřáteli. *1426 list. 11. — Táborští a Písečtí činí příměří s Oldřichem z R. *1426 list. 11. — Sušičtí činí příměří s Oldřichem z R. 1426 list. 12. — Prachatičtí činí příměří s Oldřichem z R. 1426 list. 23. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Mýtě M. Adama z Býchor. 1426 list. 25. — Petr a Jan bratří ze Svojšína činí příměří s Oldřichem z R. *1426 list. 26, Křemže. — Jan Smil z Křemže činí příměří s Oldřichem z R. "1426 pros. 8. — Pfibik z Klenového činí příměří s Oldřichem z R. *1426 pros. 21. — Oldřich z R. prodává knězi Mikulášovi z Prahy plat v Třísově. *1427 duben 30, Vídeň. — Albrecht Rakouský Budějovským: učinil Oldřicha z R. jejich hejtmanem. *1427 červenec 5. — Oldřich z R. zastavuje Reinprechtovi z Wallsée klášter Vyšší Brod. [1427] srpen 1, Rábí. — Jan z Risenberka Oldřichovi z R.: o jeho příměří | s Táborskými a obléhání Stříbra. 1427 srpen 9, Krumlov. — Oldřich z R. prodává Reinprechtovi z Wallsee Vítkův Hrádek za 2.000 liber vídeň. peněz. *— — —, Oldřich z R. prodává Reinprechtovi z Wallsee Vítkův Hrádek za 600 liber. *1427 říjen 13. — Jan Odranec a Racek z Drahonic činí smlouvu mezi 'Oldři- chem z R. a Janem Smilem z Křemže. *1427 říjen 15. — Svědectví, že Oldřich z R. koupil od Jana Smila z Křemže tvrz Křemži s vesnicemi. *1427, Bechyně. — Petr Zoul z Ostředka vystříhá se proti Oldřichovi z R. *1428 březen 15. — Vodňanští činí příměří s Oldřichem z R. 1428 červen 9, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: o svém sporu - s nimi o silnice. | 1428 září 27, u Bechyně. — Táborští, Klatovští atd. dávají Oldřichovi z R. glejt. 287 str. 81 82 82 83 84 84 85 86 86 87 88 88 88 89 89 91 91 93 94 94 96 97 98 98 98 99 

Strana 288
288 1428 říjen 8, Linec. — Oldřich z R. svědčí při listině, jíž se Barbora, dcera Reinprechta st. z Wallsee, zříká dědictví po svých rodičích. 1428 list. 2, Prachatice. — Jan Smil z Křemže činí příměří s Oldřichem z R. 1428 list. 7. — Písečtí, Sušičtí a Prachatičtí činí příměří s Oldřichem z R. po 1427 list. 7]. — Oldřich z R. přijímá v příměří Budějovské. 1428 list. 16, Krumlov. — Oldřich z R. Budějovským: omlouvá se proti nářku Mikuláše z Lobkovic. *1428 list. 19. — Oldřich z R. prodává Menhartovi z Hradce část svého panství. 1428 list. 30, Kasejovice. — Táborští činí příměří s Oldřichem z R. *1428 list. 30, Řečice. — Mikuláš z Lamberka a na Řečici a Kamaret z Žirov- nice činí příměří s Oldřichem z R. *kolem r. 1428]. — Mikuláš z Lobkovic a na Hluboké stěžuje si na Oldřicha z R. 1429 leden 1. — Petr a Jan bratří ze Svojšína činí příměří s Oldřichem z R. 1429 leden 9. — Petr a Jan bratří ze Svojšína zapisují se Oldřichovi z R., že s ním vstoupí v úmluvy do dvou neděl po výpovědi ručitelů. 1429 srpen 13. — Oldřich z R. svědčí při listině krále Zikmunda o zástavě knížectví Münsterberského Půtovi z Častolovic. 1429 září 2, Bratislava. — Král Zikmund zapisuje Oldřichovi z R. berni a úroky královské z kláštera Zlatokorunského. 1429 říjen 16. — Vodňanští činí příměří s Oldřichem z R. 1429 říjen 17, Čes. Budějovice. — Oldřich z Podole a j. dávají Janovi Smilovi z Křemže bezpečný průvod na Krumlov. 1429 říjen 19. — Jan Smil z Křemže se zavazuje vrátiti zástavy glejtu, daného mu Oldřichem z R., bude-li glejt zachován. 1429 říjen 20. — Jan Smil z Křemže činí příměří s Oldřichem z R. *1429 říjen 23. — Menhart z Hradce a Mikuláš Sokol z Lamberka vypovídají mezi Oldřichem z R. a Janem Smilem z Křemže. 1429 list. 4, Bratislava. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby prodloužil své příměří s Krajířem. *1420 pros. 1, Jindř. Hradec. — Oldřich z R. s jinými byl svědkem vyznání Mikuláše z Valdštejna o příjmu věna Markéty z Vartenberka. před 1429 pros. 9] Budějovice. — Jiří z Mühldorfu, hejtman budějovský, Mikulášovi z Lobkovic: o jeho při s budějovskými tovaryši. [1429] pros. 9, Hluboká. — Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z R.: aby rozhodl jeho při s budějovskými tovaryši. 1430 únor 4, Krumlov. — Oldřich z R. postupuje klášteru Třeboňskému úroky ve vsích Borkovicích a Mažicích. *1430 únor 12. — Filip Pechkell stvrzuje Oldřichovi z R. příjem 56 zl. *1430 únor 26, Písek.— Písečtí činí úmluvu s Oldřichem z R. 1430 březen 5. — Klatovští činí příměří s Oldřichem z R. str. 99 100 100 101 101 102 104 104 105 106 107 107 107 108 108 109 109 109 112 112 113 113 114 115 115 116

Strana 289
289 1430 březen 16, Trnava. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: děkuje za zprávy; aby s ním jel do Norimberka atd. 1430 březen 19, Krumlov. — Oldřich z R. cáhlavskému hejtmanovi: o do- pravě ryb a soli. 1430 květen 8, Krumlov. — Oldřich z R. dovoluje soukenníkům krumlov- ským raziti na suknech znamení růže atd. *1430 červen 14, Krumlov. — Jan Malovec z Pacova činí s Oldřichem z R. smlouvu o rybník Bošilecký. 1430 červen 19, Kittsee. — Král Zikmund Oldřichovi z R: aby k němu přijel do Lince neb Pasova. *1430 červenec 13. — Táborští činí příměří s Oldřichem z R. 1430 prosinec 13, Úberlingen. — Oldřich z R. svědčí na listině krále Zikmunda pro město Kostnici. [1430?]. — Suchdolský farář Oldřichovi z R: stěžuje si na jednání osadníků. *1431 únor 24. — Staroměstští činí příměří s Oldřichem z R. 1431 březen 25, Norimberk. — Oldřich z R. svědčí na listině krále Zikmunda pro správní okres švábský. 1431 duben 14, Norimberk. — Oldřich z R. byl přítomen při smíření Jindřicha z Plavna s Alšem ze Šternberka. 1431 červen 8, Bamberk. — Král Zikmund dává Oldřichovi z R. plnou moc jednati o postoupení Zvíkova. 1431 červenec 8. — Město Norimberk zaplatilo Oldřichovi z R. 2000 zl. 1431 červenec 13, Norimberk. — Oldřich z R. souhlasil se zástavou Kladska a j. zboží Půtovi z Častolovic. 1431 červenec 29, Norimberk. — Oldřich z R. a j. vyznávají, že král Zikmund zastavil Půtovi z Častolovic Kladsko a j. zboží. 1431 červenec 30, Norimberk. — Král Zikmund Oldřichovi z R: o tažení říšských vojsk do Čech proti Husitům. 1431 červenec 30, Norimberk. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: děkuje za zprávy o Husitech. 1431 srpen 28, Norimberk. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o říš. sněmu ve Frankfurtě a j. *1431 září 5, Inšpruk. — Oldřich z R. se zavazuje uznati některého z vévod rakouských králem českým, zemře-li Zikmund bezdětek. 1431 září 5, Inšpruk. — Fridrich Rakouský slibuje zachovati práva zemí koruny české, dosáhnou-li jí vévodové rakouští po smrti Zikmundově. 1431 září 5, Inšpruk. — Oldřich z R. slibuje zaplatiti Fridrichovi Rakous- kému dluh 6.000 zl. 1431 září 21, Inšpruk. — Fridrich Rakouský slibuje zachovati Oldřichovi z R. všechny zápisy královské, dosáhnou-li vévodové rakouští koruny české. str. 116 117 118 119 119 120 122 122 122 123 123 124 125 125 125 125 126 127 128 130 132 133 37

Strana 290
290 1431 říjen 24, Linec. — Oldřich z R. prosí Cáhlavské za svolení k dovozu vína a soli. 1431 list. 11. — [Jindřich] z Drahova potvrzuje Oldřichovi z R. příjem 200 kop na Svérazu a Zátoni. 1431 list. 25, Krumlov. — Oldřich z R. postoupil předkům Beneše Přibíka z Rankova louku pod Todňanským vrchem. [1431] pros. 8. — Pražané Oldřichovi z R.: o listu koncilu Basilejského. *1431 pros. 16. — Hanušek Gráffův z Budějovic vyznává, proč byl vězněm Oldřicha z R. 1431, Krumlov. — Oldřich z R. žádá Cáhlavské za svolení k dopravě vína, soli a sleďů. *1432 leden 4, Vídeň. — Oldřich z R. přivěsil svou pečet k zápisu Krištofa z Ronova pro Mikuláše z Čestic. 1432 leden 31, Krumlov. — Oldřich z R. králi Zikmundovi: zprávy z Čech. 1432 únor 2. — Táborští činí příměří s Oldřichem z R. 1432 únor 13, Krumlov. — Oldřich z R. prodává rychtáři svinenskému Jakubovi a Markétě Bedřichově roční plat ve vsi Lipí. 1432 únor 16. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Jistebnici faráře Václava. 1432 únor 25, Piacenza. — Král Zikmund Oldřichovi z R: o koncilu Basi- lejském. 1432 únor 25, Piacenza. — Martínek z Bavorova Oldřichovi z R.: o koncilu Basilejském a j. 1432 březen 8, Piacenza. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o koncilu Basi- lejském. 1432 březen 22, Krumlov. — Oldřich z R. svědčí na listině Přibíka z Ho- jovic pro Beneše z Bělé a jeho manželku Dorotu. *1432 březen 31, Krumlov. — Oldřich z R. a j. svědčí, že Bušek Holkovec z Holkova postoupil své zboží Kateřině z Dobeve. 1432 duben 38, Linec. — Oldřich z R. žádá Cáhlavské za svolení k dovozu soli. *1432 květen 1, Vídeň. — Oldřich z R. slibuje Fridrichovi Rakouskému za- platiti dluh 4000 zl. 1432 květen 8, Krumlov. — Oldřich z R. svědčí na listině Anny z Dvorce pro Zdeňka z Chlebova. 1432 květen 9, Krumlov. — Oldřich z R. žádá Cáhlavské za svolení k do- vozu vína a soli. 1432 květen 22, Parma. — Král Zikmund Oldřichovi z R: o koncilu Basilej- ském. 1432 květen 31, Krumlov. — Oldřich z R. králi Zikmundovi: o jednání s Pražany o vpádu Táborů do Braniborska a Moravy. str. 133 134 134 134 135 135 135 136 138 138 139 139 141 142 143 144 144 144 145 145 145 146

Strana 291
291 *1432 červen 29, Písek. — Písečtí, Sušičtí a Prachatičtí slibují Oldřichovi z R., že zdrží příměří s Budějovskými. 1432 červenec 31, Krumlov. — Oldřich z R. činí příměří s Přibíkem z Klenového a s Janem z Pajreka. *1432 říjen 16. — Táborští slibují Oldřichovi z R., že zachovají příměří s Budě- jovskými. *1432 pros. 9, Helfenburk. — Jan Smil z Křemže činí příměří s Oldři- chem z R. 1433 březen 17. — Starší vojska sirotčího dávají Oldřichovi z R. bezpečný průvod na Velešín. [1433 březen 18, Velešín]. — Oldřich z R. činí příměří s vojskem sirotčím. *1433 březen 19, Krumlov. — Oldřich z R. se zavazuje zaplatiti starším vojska sirotčího 400 kop gr. za úmluvu o pokoj. 1433 březen 22. — Starší vojska sirotčího slibují zdržeti úmluvu s Oldři- chem z R. 1433 březen 26, Řím. — Papež Eugen IV. dovoluje Oldřichovi z R. mši svatou před úsvitem. *1433 květen 4, Krumlov. — Oldřich z R. prodává Kubovi z Tiché louku u Zdíků. *1433 květen 8. — Oldřich z R. slibuje zachovati též Janovi Smilovi z Křemže příměří, učiněné se Sirotky. *1433 květen 16. — Jan Smil z Křemže slibuje zachovati Oldřichovi z R. příměří. 1433 červen 3, Řím. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: o své korunovaci na císaře římského. *1433 červen 7, Řím. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby postoupil Janovi ml. ze Sobětic polovici zboží Vltavotýnského. 1433] červen 26, [Budějovice]. — Budějovští Oldřichovi z R.: o penězích a o své při se Sebekem. 1433 červen 29. — Kunát Kaplíř ze Sulevic vyznává, že postoupil Oldři- chovi z R. jen Zvíkov, ne však vsi hlubocké. 1433 červenec 10. — Oldřich z R. prodává klášteru Vyšebrodskému úrok ve své vsi Kuří. 1433 červenec 20, Krumlov. — Oldřich z R. prodává robotným lidem v Bor- kovicích pustou ves Chrustov. 1433 červenec 25, Vídeň. — Albrecht Rakouský Budějovským: o jejich při se Sebekem; stanoví jim rok. 148 149 150 150 150 151 151 152 152 153 153 154 154 155 156 157 str. 147 159 161 1433 červenec 30, Třeboň. — Oldřich z R. a j. vyznávají, že Jan Kbelec z Lužnice postoupil své dvorce v Lužnici opatovi třeboňskému Janovi. 160 37*

Strana 292
292 str. 161 161 *[1433] srpen 1, Budějovice. — Budějovští Oldřichovi z R: o své při se Sebekem. 1433 září 28. — Táborští činí příměří s Oldřichem z R. *1433 říjen 23, Inšpruk. — Oldřich z R. slibuje zaplatiti Fridrichovi Ra- kouskému dluh 2.000 zl. *1433 říjen 23, Inšpruk. — Oldřich z R. opatovi Třeboňskému Janovi: posílá k němu Matěje Višni z Větřní. *1433 pros. 17. — Přibík z Klenového se zavazuje postaviti vězně Oldřicha z R. v moc jeho na den sv. Jiří. 1433 pros. 24. — Starší vojska sirotčího činí příměří s Oldřichem z R. a městem Budějovicemi. 1434 leden 8, Krumlov. — Matěj Višně z Větřní a Ctibor ze Zásmuk se zavazují zdržeti hejtmanu táborskému Zikmundovi z Vranova příměří. 1434 únor 27, Basilej. — Císař Zikmund potvrzuje Oldřichovi z R. koupi zboží Pořešínského. 1434 únor 28, Basilej. — Císař Zikmund dává Oldřichovi z R. plnou moc jednati se stavy pod obojí za přijetí jeho za krále českého atd. 1434 březen 18, Inšpruk. — Oldřich z R. slibuje zaplatiti Fridrichovi Ra- kouskému dluh 4.000 zl. 1434 duben 9, Basilej. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: o jednání koncilu s Táborskými a o pomoci pro Plzeň. 1434 květen 13, Bruck. — Císař Zikmund kancléři Kašparu Šlikovi: dopo- ručuje mu posla od Oldřicha z R. ke koncilu. 1434 květen 14, Vimperk. — Čáslav ze Sulejovic a na Vimperce činí příměří s Oldřichem z R. 1434 květen 29, Basilej. — Legát pap. Julian Caesarini Oldřichovi z R.: bude zpraven o vůli koncilu poslem atd. 1434 červen 3, Ulm. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: posílá do Čech Půtu z Častolovic a Arnošta z Vlašimě. 1434 září 28, Řezno. — Oldřich z R. svědčí na zástavní listině císaře Zikmunda pro Kašpara Šlika. *1434 září 30, Řezno. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby zboží Protivínské připojil ke Zvíkovu. *1434 říjen 18, Krumlov. — Zdeněk z Rožmitála vyznává, že jest vězněm Oldřicha z R. 1434 říjen 24, Bechyně. — Jan Bleh z Těšnice činí příměří s Oldřichem z R. *1434 list. 4, Hus. — Jan Smil z Křemže činí příměří s Oldřichem z R. 1434 pros. 10. — Jan z Janovic na Pajrece činí příměří s Oldřichem z R. 1434 pros. 10. — Jan z Janovic na Pajrece: posílá mu list na příměří s Oldřichem z R. 162 163 163 164 164 165 166 169 170 171 171 171 172 173 173 174 175 175 176 176

Strana 293
293 *1434 pros. 22, Basilej. — Legát papežský Julian Caesarini povoluje Oldři- chovi z R. přenosný oltář. 1434 pros. 23, Basilej. — Jan Stojkovic z Dubrovníka: Oldřichovi z R.: nemohl dosud jednati s jeho posly v Basileji. 1435 leden 7, Basilej. — Julian Caesarini Oldřichovi z R: poslové koncilu podají mu zprávy. 1435 leden 27, Vídeň. — Císař Zikmund Oldřichovi z R: aby přijel na sjezd v Brně. 1435 leden 31, Vídeň. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: nyní nemůže mu pomoci; aby přijel na sjezd v Brně. 1435 únor 3, Krumlov. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Deštné kněze Mikuláše. 1435 únor 19, Bratislava. — Císař Zikmund Oldřichovi z R: lituje jeho škody a zjedná mu pomoc v Brně. [1435] únor 19, Bratislava. — Arnošt z Vlašimě Oldřichovi z R:: lituje vypálení Soběslavě Táborskými; o pomoci císařově. 1435 únor 23. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Stropnici benediktina Diviše. [po 1435 únor 23]. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Stropnici Jana z Přídola. 1435 březen 12, Krumlov. — Oldřich z R. svědčí na listině o postoupení dědictví Oldřicha Žestovce z Kropšláku Erazimovi z Michnic a Jankovi Žestovcovi. 1435 březen 22. — Oldřich z R. souhlasil s dosazením faráře Křišťana ke kostelu v Benešově. 1435 březen 22. — Oldřich z R. souhlasil s dosazením faráře Jana ke kostelu v Hořicích. *1435 březen 29. — Oldřich z R. prodává Kateřině Jehlové od Hory roční plat v Homolech. *1435 duben 25, Šaumburk. — Jan st. hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o svém sporu s arcibiskupem salepurským. Ipřed 1435 květen 7). — Oldřich z R. koncilu Basilejskému: žádost za pomoc 3.000 zl. 1435 květen 27. — Oldřich z R. souhlasil s dosazením faráře Jana na kaplan- ství v Krumlově. 1435 květen 27. — Oldřich z R. souhlasil s dosazením faráře Alexia k oltáři P. M. v Újezdě. 1435 květen 27. — Oldřich z R. souhlasil s dosazením kněze Jakuba ke kostelu v Rožmitále. 1435 červen 23. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Deštné kněze Mikuláše z Deštné. str. 176 177 177 178 179 180 180 181 182 182 182 182 182 183 184 185 185 185 185 185

Strana 294
294 str. 1435 září 11, Trnava. — Císař Zikmund Oldřichovi z R: o porážce nepřátel a pomoci pánů. 1435 říjen 5. — Oldřich z R. prodává Albrechtovi z Vydří a Markétě z Vlče- tína plat ve vsi Svinech. [1435 říjen 6, Krumlov]. — Oldřich z R. doporučuje Cáhlavským své lidi k dovozu piva, pšenice a soli. 1435 říjen 30, Bratislava. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: k císařovi přijdou vyslanci čeští se zprávami o sněmu Pražském. *1435 list. 12, Třeboň. — Oldřich z R. činí úmluvu s Táborskými, zvl. o po- stoupení Lomnice. 1435 list. 12, Jindř. Hradec. — Jan z Hradce Oldřichovi z R.: aby mu vrátil Lomnici. 1435 list. 12, Jindř. Hradec. — Menhart z Hradce Oldřichovi z R.: o vrácení Lomnice Janovi z Hradce. 1435 list. 13. Třeboň. — Oldřich z R. Janovi z Hradce: nemůže mu Lomnici vrátiti. 1435 list. 13, Třeboň. — Oldřich z R. Menhartovi z Hradce: o vrácení Lomnice Janovi z Hradce. *1435 list. 25, Krumlov. — Oldřich z R. činí úmluvu se Svojší ze Zahrádky o hrad Vildštejn. 1435 list. 26, Tábor. — Táborští činí příměří s Oldřichem z R. a Budějov- skými. 1435 pros. 4, Tata. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: o postoupení Lomnice Tábory a j. 1436 leden 1. — Jan Kosoř, Petr a Bohuslav bratří z Malovic činí příměří s Oldřichem z R. a Budějovskými. 1436 leden 17, Stol. Bělehrad. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: zve jej na sněm do Jihlavy. *1436 únor 13, Krumlov. — Oldřich z R. a j. svědčí o peněžitém závazku Jana Střelce z Kondrace farářovi a měšťanům v Trhových Svinech. 1436 březen 19, Budín. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby přijel na sněm do Jihlavy. [1436] duben 2, Tábor. — Bedřich ze Strážnice a Táborští Oldřichovi z R.: aby opravil Janovi z Ústí dobytí Fuglhauzu. 1436 duben 14, Krumlov. — Oldřich z R. přivěsil svou pečeť k listině, jíž klášter Zlatokorunský prodal Buzkovi z Rovného dvůr v Rovném. 1436 duben 24. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Kostelci Prokopa z Dražice. 1436 červen 15, Krumlov. — Oldřich z R. Tožicovi: zatím nemůže přijeti do Jihlavy. 186 189 189 190 191 191 192 192 193 193 194 195 195 196 197 198 186 198 199 199

Strana 295
295 [1436 červen 15—25]. — Oldřich z R. císaři Zikmundovi: nyní nemůže přijeti k jednání zemskému atd. 1436 červen 20. — Burian a Jan bratří z Gutštejna činí příměří s Oldři- chem z R. 1436 červen 25, Jihlava. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby přijel bez meškání do Jihlavy. 1436 červenec 4, Jihlava. — Královna Barbora Oldřichovi z R: projevuje soustrast s úmrtím jeho choti a radí, aby přijel za císařem. 1436 červenec 5, Jihlava. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby odčinil škodu Menharta z Hradce a aby přijel do Jihlavy. 1436 červenec 10. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Ševětíně Petra z Třeboně. 1436 červenec 10. — Oldřich z R. podal ke kostelu v Dvořišti Šimona z Rož- mitála. 1436 červenec 27, Jihlava. — Královna Barbora Oldřichovi z R.: aby přijel ihned k císaři. 1436 říjen 1, Praha. — Oldřich z R. a j. svědčí na listině císaře Zikmunda, jíž se potvrzují privilegia Nového Města Pražského 1436 říjen 16, Třeboň. — Oldřich z R. a Přibík z Klenového činí úmluvu mezi císařem Zikmundem a Táborskými. 1436 říjen 16, Třeboň. — Oldřich z R. a Přibík z Klenového činí úmluvu mezi císařem Zikmundem a knězem Bedřichem ze Strážnice o město Kolín. 1436 říjen 22, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: o jednání s Tábory, o tažení proti Hradci Králové a j. 1436 říjen 23, Praha. — Královna Barbora Oldřichovi z R: pochybuje, že koncil a legáti svolí ve věci víry. [1436 říjen—listopad). — Oldřich z R. královně Barboře: o své při s Pra- chatickými atd. [1436] list. 7, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: o jeho sporu s Pracha- tickými a j. 1436 list. 18, Praha. — Oldřich z R. s jinými českými pány a Oldřichem Celským učinil úmluvu mezi císařem Zikmundem a Táborskými. 1436 pros. 14, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: o obecném sněmu o Novém roce v Praze. 1436 pros. 15, Praha. — Arnošt z Vlašimě Oldřichovi z R.: o jeho sporu s Pra- chatickými a jednání o kostelních řádech. [1436 koncem pros.] Praha. — Aleš ze Šternberka Oldřichovi z R.: aby nemeškal svým příjezdem na sněm. 1437 [únor], Praha. — Oldřich z R. svědčí na věnné listině císaře Zikmunda pro královnu Barboru. 201 202 202 203 203 203 204 204 205 205 206 207 208 208 209 210 str. 199 200 210 211

Strana 296
296 str. 211 212 1437 březen 30, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R. a Janovi z Ma- lovic: aby mu ihned poslali berni královskou svého kraje. 1437 duben 16, Praha. — Král Zikmund Oldřichovi z R: aby berni královskou vybíral tak, jak bylo ustanoveno. 1437 duben 16, Praha. — Královna Barbora Oldřichovi z R.: aby jí dal do- praviti víno. [1437] duben 19, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby manům zví- kovským nebylo překáženo v jejich právech. [1437] duben 19, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby úřednící zví- kovští nežádali holdů od lidí zboží Kosteleckého. 1437 duben 22, Krumlov. — Oldřich z R. slibuje odškodniti biskupa pa- sovského Leonarda za rukojemství. [1437] květen 4, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R:: aby nedržel holdů na zboží Kosteleckém. 1437 květen 6, Krumlov. — Oldřich z R. dává knězi Bedřichovi ze Stráž- nice bezpečný průvod. 1437 květen 29, Praha. — Královna Barbora Oldřichovi z R.: aby co nej- dříve přijel k císaři. *1437 červen 3, Praha. — Hanuš z Kolovrat a Přibík z Klenového činí úmluvu mezi Oldřichem z R. a Táborskými. 1437 červen 17, Krumlov. — Oldřich z R. Janovi Smilovi z Křemže: aby neškodil jeho lidem ve vesnicích, které si vyprosil od císaře proti zápisu Oldřichovu. [1437) červen 18, Prachatice. — Jan Smil z Křemže Oldřichovi z R.: o svém zápisu na Prachatice a vesnice kláštera Zlatokorunského a j. [14371 červen 22. — Jan Smil z Křemže Oldřichovi z R.: znovu o svém zápisu na vesnice kláštera Zlatokorunského a o zboží Pořešínském. 1437 červen 25, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby ihned po- stoupil Janovi z Ústí Lomnici. [14371 červen 28, Prachatice. — Jan Smil z Křemže Oldřichovi z R.: o vesnicích kláštera Zlatokorunského a zboží Pořešínského. 1437 červen 29, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby vypravil své lidi k obléhání Sionu. *1437 červenec 1, Praha. — Královna Barbora Oldřichovi z R.: Aleš ze Šternberka nemůže k němu přijeti před sv. Markétou. 1437 červenec 3, Krumlov. — Oldřich z R. císaři Zikmundovi: nyní nemůže poslati své lidi k obléhání Sionu atd. *1437 červenec 4, Hradiště. — Táborští se zavazují Oldřichovi a Jindři- chovi z R. k věčnému míru. 212 212 213 214 215 215 216 216 217 218 219 220 221 222 223 223 224

Strana 297
297 str. 225 *[1437 červenec 4]. — Oldřich a Jindřich z R. se zavazují Táborským k věč- nému míru. 1437 červenec 9, Cheb. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: o říšském sjezdu v Chebě a obléhání Siona. 1437 srpen 5. — Oldřich z R. souhlasil s potvrzením Mikuláše, probošta praž- ského, ke kostelu v Krumlově. 1437 srpen 23, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby přijel na sněm do Čáslavě. 1437 září 2, Krumlov. — Oldřich z R. kvítuje klášteru Wilherinskému příjem peněžité částky. 1437 září 3, Vídeň. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: aby dal jeho zeti Ladislavovi z Maroth bezpečný průvod. 1437 září 5, Praha. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: sněm jest přeložen do Prahy; aby nemeškal přijeti. 1437 září 8, Vídeň. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o smíru jeho se Smilem Křemže. 1437 říjen 19, Praha. — Císař Zikmund zastavuje Oldřichovi z R. hrad Zvíkov a klášter Milevský. 1437 říjen 22, Praha. — Oldřich z R. vypovídá ve sporu mezi Děpoltem z Dolan a Budějovskými. [1437 říjen 28]. — Oldřich z R. se přimlouvá u papeže Eugena IV., aby Jiří, kancléř vév. rakouského, byl potvrzen za biskupa brixenského. — Druhý list o téže věci kardinálovi Jordánovi Orsinimu. *1437 list. 11, Soběslav. — Markéta z Kraselova potvrzuje Oldřichovi z R. příjem 25 kop gr. 1437 list. 11, Vlašim. — Císař Zikmund Oldřichovi z R.: aby nebránil berní- kům královským vybírati berni. *1437 list. 30, Krumlov. — Oldřich z R. osvobozuje městečko Trhové Sviny od práva odúmrtního. 1437 pros. 19, Bratislava. — Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z R.: o korunovaci vévody Albrechta Rakouského na krále uherského. 1437 pros. 27, Praha. — Oldřich z R. a j. oznamují markraběti branibor. Janovi volbu Albrechta Rakouského za krále českého. *[1437]. — Jan Smil z Křemže žaluje veřejně na Oldřicha z R. 226 227 227 228 228 228 229 229 230 231 231 232 232 234 234 234 FALSA. 1264 červen 23, Praha. — Král Otakar dává Vokovi z Rožmberka hrad Sokolčí a tvrz Přenici a různá privilegia. 1264 list. 14, Praha. — Král Otakar dává Vokovi z Rožmberka a jeho dědicům v ochranu a držení zboží kláštera Zlatokorunského. 236 238 38

Strana 298
298 str. 239 1325 duben 24, Praha. — Král Jan dovoluje Petrovi z Rožmberka a jeho potomkům, aby pořizovali o svých statcích i mimo suché dny a aby se dali na soudě zemském zastupovati. 1329 srpen 28, Loket. — Král Jan dává Petrovi z Rožmberka a jeho potomkům milost, že nemusí platiti více než 300 kop gr. berně královské. 1333 září 17, Litoměřice. — Král Jan potvrzuje Petrovi z Rožmberka a jeho dědicům dvě listiny krále Otakara z r. 1264. 1333 Litoměřice. — Král Jan potvrzuje Petrovi z Rožmberka a jeho dědicům všechna privilegia. 1334 leden 13, Lucemburk. — Král Jan dovoluje Rožmberkům předkládati vidimus místo orig. listin. 1336 leden 6, Praha. — Král Jan dává Petrovi z Rožmberka zdarma v doživotní držení hrad Zvíkov se vším zbožím. 1341 červenec 8, Praha. — Král Jan urovnává spor o přednost mezi knížetem opavským Bolkem a Petrem z Rožmberka, uznav příbuzenství Rožmberků s římskými Orsiny. 1360 leden 22, Praž. hrad. — Císař Karel IV. potvrzuje Rožmberkům rodinné zřízení. 1380 květen 11, Karlštejn. — Král Václav dává Janovi z Rožmberka a jeho nástupcům zboží kostelů Svérazského a Zátoňského. *1391 pros. 3, Žebrák. — Král Václav osvobozuje Nový Hrad od práva manského. *1392 červen 5, Praha. — Markrabě braniborský Jan, arcibiskup Volfram a nejv. sudí Hynek z Hohenštejna vypovídají mezi Jindřichem z Rožm- berka a Budějovskými. *1412 červenec 4, Praha. — Král Václav IV. svěřuje Jindřichovi z Rožm- berka a jeho nástupcům ochranu a vládu nad klášterem Zlatokorunským. *1421 pros. 21, u Kutné Hory. — Král Zikmund zastavuje Oldřichovi z R. a jeho dědicům Prachatice a Volary. *1421 pros. 31, u Kutné Hory. — Král Zikmund dává Oldřichovi z R. a jeho potomkům své právo a berni ve Veselí. *1421 pros. 31. — Král Zikmund zastavuje Oldřichovi z R. Hlubokou. *1421 pros. 31, u Kutné Hory. — Král Zikmund slibuje Oldřichovi z R. úplnou náhradu všech ztrát, které utrpěl v jeho službě. 1422 říjen 18, Krumlov. — Jan Smil z Křemže slibuje, že se již více ne- proviní proti Oldřichovi z R. *1423 květen 25, Ložnica. — Král Zikmund dává Oldřichovi z R. své od- úmrtní právo na Vildštejn. *1426, Ostřihom. — Král Zikmund dává Oldřichovi z R. a jeho dědicům zboží po Čeňkovi z Vartenberka a z Veselí. 240 241 242 243 244 245 245 251 252 253 255 256 257 258 259 259 261 262

Strana 299
299 1429 září 7, Ostřihom. — Král Zikmund Oldřichovi z R. aby skončil jednání o výplatu Zvíkova. 1429 září 12, Fischamend. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: aby za ním přijel, ukonče jednání o Zvíkov. 1429 září 17, Vídeň. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: o výplatě Zvíkova; aby k němu přijel. *1429 září 27, Vídeň. — Král Zikmund Oldřichovi z R.: posílá mu 700 zl. na cestu do Vídně. 1430 září 11, Feldkirchen. — Král Zikmund ruší na podnět Oldřicha z R. zápis na vsi kláštera Milevského. *1432 květen 23, Parma. — Král Zikmund přikazuje lidem zboží Milev- ského, Týnského nad Vlt. a Hlubockého, aby byli poslušni Oldřicha z R. 1437 říjen 19, Praha. — Císař Zikmund dává Oldřichovi z R. doživotně Zvíkov a kláštery Milevský a Zlatokorunský. 1437 říjen 21, Praha. — Císař Zikmund potvrzuje Oldřichovi z R. a jeho dědicům všechna privilegia. 1437 říjen 21, Praha. — Císař Zikmund dovoluje Oldřichovi z R. opevniti Zvíkov nákladem do 2.000 kop gr. *1437, Praha. — Císař Zikmund daruje Oldřichovi z R. a jeho potomkům Lomnici. str. 264 266 266 267 268 269 271 272 273 274 38*

Strana 300

Strana 301
REJSTŘÍK JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. Čísla znamenají stránku; na stránkách, označených ležatým číslem, jsou popisy pečetí; místa, u nichž není uvedena jiná země, jsou v Cechách. Zkratky: dř. = dříve; j. = jeho, její; m. = někdy; v okr. = v soudním okrese; z A. = z Rožmberka; A z Adlaru Habart 170; j. služeb- ník Sláma. Adolf, hrabě nassavský 250. Alamania v. Německo. Albert, arcib. magdebursky,nejv. kancléř říšský 252. Albrecht, vévoda, kníže rakou- ský 18, 19, 82, 85, 36, 41, 42, 47, 49, 50, 55, 60; markrabí moravský 62, 63, 64, 69, 74, 75, 78, 80, 81, 91, 96, 128, 130, 136; 187, 140, 147, 155, 156, 161, 170, 179, 180, 189, 229, 284; korunovace na krále uherského 234; volba za krále českého 2834; j. rada a mistři 155; manž. Alžběta; kancléř Jiří. Alexander jinak Vitold, velko- kníže litevský, v. Vitold. Alexius, farář v Rožmitále, oltář- ník P. M. v Újezdě 185. de Altovado v. Vyšší Brod. Alžběta, choť vév. Albrechta Rak., dcera krále Zikmunda 189. Angliëané Anglici, Engelanden, 146, 240, 241; angl. král 241. Antal, komorník krále Zikmun- da 267. Arnost, pan — 200. — vév. rakouskÿ 129, 181, 188. — vév. Styrskÿ a korutan- skÿ 18, 19. v. = viz; zb.— zboreny. Augšpurk, město v již. Bavor- sku 127. B Babčice, de Babezic, ves v okr. mladovožickém; Mikuláš z Hlasiva a z — 193. Bacháč; j. nevl. syn Janek. Bamberk, město v Hor. Fran- cích 124. Barbora, královnařímská, uher- ská a česká, choť Zikmun- dova 202, 203, 204, 206, 207, 208, 211, 212, 216, 228; j. kan- cléř Václav;j. komorník 115. z Baršova v. Boršov. Basilej, Basilea, v Bazli, město nad Rýnem ve Švýcařích 189, 140, 165, 166, 169, 170, 171, 172, 176, 177, 180, 200; srv. koncil; poslové Olařicha z R. v — 177; převor domi- nik. Jan Nider. Bavorov, město v okr. vodňan- ském; farář Bernard; kaplan- ství 4, kaplan Petr; měšťané Kunatl, Martinek. Bavory, část Německé říše; vé- vodové Jindřich Landshut- ský a Vilém. Bechyně, město nad Lužnicí se zámkem, pův. hrad kní- Zect 47, 59, 98, 99, 175; hejt- mané 47, Zdeslav z Hertvi- kova 64; bechyñskÿ kraj, districtus Bechinensis 20, 21, hejtmané Václav z Dubé, Petr ze Sternberka, Oldfich z Rožmberka; na Bechyni v. z Lažan, z Těšnice. Bělá (Zirnetschlag), ves. v okr. kaplickém; Beneš z- 143, manž. Dorota 143; Pe$ik z- 156. Bělehrad Stoličný, Bělohrad, Alba regalis, město v Uhrách 56, 57, 195, 196, 197; probost Benedikt. Benátky, město v Italii; Benát- čané 141. Benedikt, probošt ze Stol. Běle- hradu 142. Benék, Benyek, Byemek 11; sy- nové Petr, Řehoř, Matěj. Beneschaw v. Benešov Německý. Benešov (u Prahy) 137. Benešov Německý, Benešov, Beneschaw markt, mésto v okr. novohradském 3, 58, kostel 182; burger 58; fard- řové Jan, Kfistan; knéz Vojtéch. Beranec, poddaný Oldřicha z R. v Trh. Svinech 187. Beránek Linhart, poddaný Ol- dřicha z R. v Trh. Svinech 187. Berka Hynek v. z Dubé a z Ho- henštejna. Bernard, Bernhart, farář bavo- rovskÿ 7, 8; jeho strÿc Ondrej z Písku. 

Strana 302
302 Befkovice Horní,z BéSkovic, ves v okr. roudnickém, Albrecht z- 109, 112, pečeť 109. Běstviny, ves v okr. opočen- ském; Jan Sudlice z-, hejt- man kolinsky 225. Běšice (Weschitz), ves v okr. kadaňském; Jan z- 157. Běšiny, z Běšína, ves v okr. klatovském; Jan Běšín ml. z- 116. z Běškovic v. Beřkovice Horní. Bítovský v. z Lichtenburka, Blatná, město se zámkem; Jan z- 88, a z RoZmitdla 64. Blato, lán u Borkovic 114. Bolek, kníže opavský 245. Boleslav Mladd, Junkh-Boleslaw, okr.město 58; hejtman Václav z Lobkovic. Bologna, Bononia, mesto v Italii 140, 141, 148. Bor Malý (n. i Panský) Bor, ves v okr. horažďovickém, n. tvrz 28. Bořek Diviš v. z Miletínka, Borkovice, Borkowiez, ves v okr. tFebońskóm 114, 115, 159, 160; robotní lidé 159. Borotín, městečko v okr. sedlec- kém, zb. hraa; z- v. ze Střely, z Landštejna; purkrabí Jan Unka z Neustupova. Borsov, Barsov, de Barssow, ves u Čes. Budějovic, n. tvrz; Beneš Plachta 2- 88, pečeť 89. Bošilec, Bossilecz, ves v okr. třeboňském; fara 83; fard- řové Jan řeč. Ocas, Jan ze Žlutic; rybník Bošilecký 119. Bosov (Boschau), ves u Hart- manic 102. Bożejov, de Bozeiow, móstys v okr. pelhrimovském, n. sturzí; Sobén z-104, pecet 105. Božejovice v. Božovice. Božetice, z Větších Božetic, ves vokr.milevském; Marešz-18. Božovíce, z Božejovic, skupina chalup u Budičovic v oky. vodňanském, n. tvrz; Jakou- bek z- 199. Brada, ves v okr. jičínském a n. hrad 262, 263. Brag v. Praha. Branda karvd., legát apoštol. 59, 66, 71. Braniborsko, marchia Brandem- burgensis 146, 147; markr. Jan, Fridrich. Bratislava, Posonium, Prespurg, Pressburg, Prezburg, Al. mésto na Slovensku 39, 40, 55, 82, 83, 107, 108, 112, 116, 117, 180, 181, 189, 234, 265, 266, 278, 279. Břeclav, město na Mor. 85. Břetětice, ves v okr. sušickém 102. Břevnov, benedikt, klášter u Pra- hy 24, 218; benediktin Divis. Březnice, n. hrad s městečkem, nyní město; purkrabí Martin 2 Senkovic. —, de Brzeznie, ves v» okr. milev- ském, n. s turzí; Majnus z- 149, 161, 198; pečeť 150, 162, 194. Březovice, ves v okr. chrudim- ském, n. s tvrzí; Jakub Kro- mésin z-, heïtman táborský 104. Brisacher Markvardus, registra- tor říš. kancel. 166, 169. Brixen (Bressanone), město v Tyrolsku; biskup Jiří. Brloh, ves v okr. chvalsinském 7; kostel 75, faráfové PFi- byslav a Vojtěch. Brno, hl. město na Mor.56, 57, 59, 74, 78, 178, 179, 180, 181, 261. Brod (Bruck), ves v okr. plan- ském, n. městečko s tvrzí 102. — Český, okr. město 38. — Německý, Broda Theotunica- lig,okr. město 262, 263 (falsum). — Vyšší, okr. město 277. — Vyšší, klášter cisterciácký, klaster u. stifte zum Hohen- furt 5, 91, 92, 157, 158, 159; konvent 5, 6, 157, —159; opat, abbas de Altovado 5, 6, 172, Zikmunda Pirchan 151—159, 172, 173, 178, 179, 198, 228. Rejstřík jmen: Beřkovice Horní—Bukovina. Broumovíce, de Brumowic, ves v okr. votickém; Václavek z- 188, pecet 138. de Brumowie v. Broumovice. Brus Matěj, Mathias Brus 208, 269 (falsum). Buben, n. hrad záp. od Touš- kova; Varlaich z-, Varlych 176. Bučovice, de Vuczowicz, ves v okr. votickém; Petr z- 201, pečeť 201. Budějovice Ceské, Budovice C., Budweis, Budéjovsti, okr. město 19, 85, 90, 91, 94, 105, 127, 128, 147, 148, 149, 155, 156, 161, 162, 164, 184, 194, 280, 281, 258, 254; kon- šelé a starší 32; přísežní 25; konšelé a přísežní 36, 98,101, 280, 281; purkmistr, konšelé a obec 101, 147, 148, 149; purkmistr, rychtář a konšelé 85; purkmistr a rada 48, 91, 150, 101; purkmistr, rada a obec 193, 230; burgermei- ster, richter, rat u. burger 91; magister civium, iudex, consules et iurati totaque civitas 99; mëstané 33, 250; měšťan Jakub; hejtmané Lipolt Krajíř z Krajku, Jiří z Mühldorfu, Oldrich z Rozm- berka; kostel 4; oltářník Osvald; budéjovstí lidé, tova- ryśi 105, 113; Hanusek Grá- füv z- 185; Havlik z- 111. Budétice, ves v okr. susickém 102. Budapešť, Budín, »nésto v Uhrách 59, 60, 84, 85, 197. Buďovice České v. Budějovice. Budweis v. Budějovice České. Buchov, víska u Otradovic vokr. votickém, n. tvrz; Zbyněk z-, hejtman táborský 29,správce obcí tábor. 64, pečeť 64. Bukovec (Mogolzen), ves v okr. horšovskotýnském 82. Bukovina (Bukwa), ves v okr. doupovském, n. s tvrzí; Jaro- slav z-, hejtman táborský 99 

Strana 303
Buk$ice, de Buksicz, nm. tvrz a ves u Božkova v okr. plzeňském; Markvart z- 98, 94, 108, 148, 150, 151, 175, 182, pečeť 93, 175. Buřenice, ves u Dol. Kralovic v okr. ledečském n. Sáz., n. s tvrzí; Zdeslav Tluksa z-, purkrabí karlštejnský 117, 119, 140, 269 (falsum). Bušek v. z Cudic. Bydlín, de Bydlyn, samota u Osi- kovce v okr. mladovožickém, n. sídlo vladyčí; Petr z- 161, pečeť 161. Bydzov Novy, Bydzow, okr.mésto 262, 263 (falsum). Byemek v. Benék. Büchory, ves v okr. kolínském; Adam z- 88. Bystrá v. Schild. Bystřice (Habelschwerdt), město v pruském Slezsku 125. с, 6 Cáhlav, Freistadt, Freinstat, Cá- hlavští, město v Hor. Rakou- sích 2, 138, 135, 144, 145, 189; správce Friedrich Rot; hejt- man Erhard z Zelkingu. Cambrai, město ve Francii; dě- Кап М. Л Самет. Carleriův Jiljí M., děkan cam- braisky, Mgr. Aegidius Car- lerii, decanus Cameracensis 178. Cassovia v. Košice. Cehnice, ves v okrese strako- nickém; Karel z- a z Říčan 72, pečeť 72. Celskÿ Oldfich, hrabë 208. Cerekev Horní, Cerekvice Horní, městys v okr. počáteckém, n. s tvrzí 39; viz Jan z Les- kovce. Cerhonice, Grhonice, ves v okrese mirovickém 212, 213. Cesarini Julian, kardindl sv. Anděla, legát apoštolský 127, 171, 172, 176, 177, 178. Rejstřík jmen: Buk&ice—Cechy. Cetviny, (Zettwing), méstys v okrese kaplickém 7. Cipin (Zippendorf), ves v okrese krumlovském; kněz Petr Ci- pín z- 44, pečeť 44. Clenowsky v. Klenovj. Clingenberch, Clyngenberg v. Zvíkov. Confluencia v. Koblenz. Cornstejn, zb. hrad jv. od Bi- tova v okr. vranovském na Mor.; na- v. z Lichtenburka. de Corona monasterium 2. Zlatá Koruna. Coutances, mésto ve Francii; biskup Filibert. Crhonice v. Cerhonice. Crumaw, Crumlov, Crumplov, Crumpnaw v. Krumlov. Ctibor, snad ze Zásmuk, služeb- nik Oldficha z R. 52. Cubitus v. Loket. z Cudic Bušek, hejtman na Hlu- boké 64, 113. Cukr Jan v. z Tamfeldu. Cunratec v. Kondrac. Cunstat v. Kunštát. Cunwald v. Kunvald. Čakov, dříve Velký Čákov, ves v okr. českobudějovském 7. Čáp, úředník Mikuláše z Lob- kovic na Hluboké 106. Čapek Jan v. ze Sán. Cap! Jakub, poddanÿ Oldficha z R. v Trh. Svinech 187. Čáslav, civitas Czaslaviensis, okr. město 24, 25, 38, 227, 228; v. sněm. Částkov, ves v okrese susickóm 102. Castolovice, de Czastolowicz, město v okr. českolipském, n. hrad; Půta z- 56, 57, 107, 125, 172, 178, 181. Častonice, ves v okr. sušickém 102. z Céhosté v. Cihost. Čechy, země Česká, země, Boe- mia, Bohemia, Pehem, land zu Behem, reich zu Pehaim 2, 8, 5, 23, 24, 26, 38, 41—45, 48, 53, 56, 61, 69, 85, 90, 93, 303 97, 102, 117, 125—128, 180, 181, 187, 189, 140, 158, 166, 170, 172, 178, 177—179, 181, 183, 188, 189, 194—197, 211, 222, 226, 227, 237, 238, 241, 243, 252, 254, 255, 257, 265; království České, regnum Bo- hemie, kunigreich Behem, ze- mě král. Českého, terra regni Bohemie 21, 25, 31, 34, 38, 49, 63, 108, 128—182, 145, 167—169, 171, 172, 178, 194, 197, 209, 227, 228, 280, 289—249, 246, 247, 249, 250, 258, 254, 268; koruna krdl. Ceskeho, koruna česká, kron zu Behem, corona regni Bohemie, země koruny kr. č. 45, 63, 65, 67, 69, 94, 129—131, 133, 134, 173, 179, 246, 253; krdl, krdlove, kräl český, rex Boemie, kunig zu Behem, rex et princeps regni Bohemie, králové čeští, reges et principes, reges et duces 85, 58, 81, 94, 98, 99, 101, 105, 111, 128, 129, 188, 141, 148, 166, 167, 237, 238, 241, 248, 244, 246, 248, 255, 258, 262, 263, 271—278, přijetí za kr. čes. 14, 166, 167, 168, volba za kr. čes. 284; v. Otakar II, Jan, Karel IV, Václav IV, Zik- mund, Albrecht, Vladislav ; panovníci čeští 242; nejv. komofi král. Ces. summus camerarius 289, v. Jindřich z Hradce, Petr I. z Rozm- Ветка; перо. виа Кг. С. páni z HRożmberka 236, 237, v. Hynek Berka z Dubé; nejv. purkrabí páni z R. 236, 237, v. Menhart z Hradce, Oldřich II.z R.; nejv. sudí dvorský, iudex regalis curie per Boe- miam, Zdeněk ze Šternberka; podkomoří kr., suabcamerarius r, B. Václav z Dubé, Jan z Kunvaldu; nejv. hofmistr Kunrát z Krajku, Hynce Pta- ček z Pirkštejna, Purkart; nejv. maršálek č., supremus marscaleus r. B. Vok z Rožm- 

Strana 304
304 berka; hejtmané země české 56, 284; správcové, vladaři křízení země Č.38,56,správce Zikmund Korybutovic 44, 45; preláti č., prelati Bohemie 244; pánové, landsherren, barones regni B. 12, 14, 28, 30, 38, 45, 62, 68, 69, 125, 126, 129, 134, 170, 172, 178, 179, 180, 186, 194, 196, 197, 208, 209, 211, 234, 241, 244, 246, 251, 271, pánové kato- ličtí, pod jednou 85, 126, 178, 261, stavové č. pod obojí 166, 168—170, stavy 167; iudices, consules et jurati et comunitates civi- tatum regni B. 44; principes, comites et comunitates regni B. 49, 168, 169; Cechové, Boe- mi 142, 145, 146, 167, 168, 178, 180; poselstvo české 261. Čejkovy, dříve Čejkov, z Čej- kova, ves v okr. sušickém; Ojíř. z- a z Vlékovic 87, pečeť 67. Cermnd, ves v okr. susickém 102. Černý Mikulášek 99. Čestice, ves u Volyně; Mikuláš Příšek z- 185, 183, 188; Štěpán Příšek z- 108. Číhošť, z Čéhoště, ves u Ledče; Aleš z- 72. Čichalov,de Czichalow,vesv okr. Zlutickém; Petr z- 106, pečeť 107. Cichtice, ves v okr. netolickém, n. s tvrzí; Jan Stebñdk z- 175, ze Skryj a v- 97, 100, 150, pečeť 98, 100, 150. Čížkrajíce pod Chobolkou, v. Schlagl am Rossberg. D Dalečice, městečko na Moravě v okr. krumlovském 74, 75. Dédkov, ves v okr. votickém 220, 221. Deštná, město, n. městečko v okr. kamenickém n. Lipou 8; ko- Stel 180, 185; faráfové Miku- láš a Mikuláš, dříve oltářník ve Znojmě. Dirnd, z Dirného, Dirny, ves n. s tvrzí u Soběslavě; Albrecht Roth z- 149, pečeť 150. Dívčice, ves u Hluboké n. Vit., n. S Lurzí 35. Diviš, benediktin břevnovský, farář ve Stropnici 182. Divůček Mikeš v. z Jemniště. Dlouhá ves, z Dlúhé, de Dluha, de Dluha ves, de Longa villa, ves v okr. susickém, n.s tvrzi; Petr z- 90, 91, 94, 100, pur- krabí velestnskÿ 108, 157, 188, pečeť 91, 100, 159. z Dlúhé, de Dluha, de Dluha ves v. Dlouhá ves. Dmýštice, Dmyssticz, ves v okr. milevském 269. Dobev (Stará a Nová), ves v okr. píseckém, n. s tvrzí 144; Diviš z- 86, 100, pečeť 100; Kate- Fina z- 144. Dobrošov, Dobrussov, ves v okr. milevském 269. Dobremilice, ves v okr. susickém 102. Dolany, ves v okr. klatovském, n. s tvrzí; Děpolt z- 280, 281; Drha z- 64. Domažlice, okr. město, n. král. s hradem; starší obce 99. Domeš 141. Domín, poddaný Oldřicha z R. v Trh. Svinech 187. Dorner Arnošt, poddaný vévody rakouského 82. Doudleby, z Dúdleb, ves v okr. českobudějovském, n. s tvrzi 56; Markéta z- 56; Vilém z-, purkrabí na Menštejně 188. Dožice, ves v okr. blatenském, n. s tvrzi; Černín z- 150, pečeť 150. Drahonice, ves u Vodňan, n. s tvrzí; Jan z- na Novosed- lech 171, 175; Jan Odranec z- 96, 97, 109, 111, 195, 260, pečeť 260; Racek z- 96, 97, 105, 109, 111, 260, peèet 260. Rejstřík jmen: Čechy— Dvořiště Horní. Drahotésice, ves u Lomnice n. Luz. 81. Drahov, ves u Veselí n. Luz. n. s tvrzí; Jindřich z- 184, 278, 279. Dráchov, ves u Veselí n. Luž. n. s tvrzí; Jiřík z- 149, 193, Dráchovský 217, pečeť 150. Drásov, ves u Dobříše 76, 77. Dražice, ves v okr. táborském, někdy s tvrzí; tvrz s vesni- cemi 218; Prokop z-, farář v Kostelci 199. Dražovice, ves v okr. sušickém; Mikuláš z- 116. Dub, ves v okr. táborském, n. s tvrzí; Petr z- 62, 65, 101, 118, purkrabí choustnicky 188, pečeť (z Uzdičova) 65. Dubá, okr. město, n. s hradem; Aleš řeč. Škopek z- 12; Hy- nek Berkaz-az Hohenštejna, nejv. sudí král. Čes. 258, 254; Jan Roháč z-, hejíman na Lomnici 38, 34, 222; Libuñ 2- 182; Václav z- a z Lestna, podkomoří král., hejtman kraje bechyňského a prá- cheňského 20,21,22, purkrabí pražský 21, 22, 270 (falsum). Dubence, ves u Hluboké n. Vit. 85. Dublovice, ves v okr. sedičan- ském; kostel 10; farář Voj- slav; rybnik dublevskÿ 190. de Dubna v. z Dubného. Dubné, dříve Dubný, de Dubna, ves v okr.Ceskobudéjovském; Beneš z- 64, 97, pečeť 64, 98; Prokop z- 81, pečeť 87. z Dûdleb vw. z Doudleb. Dvorce, de Dworzedz (na pečeti), ves u Soběslavě, n. s tvrzí; Anna z- 145; Petr z- 62, 65, 143, 281, pečeť 62, 65, 143, 281. de Dworzedz v. Dvorce. Dvořiště Horní, Ober-Haid, mě- stys v okr. vyšebrodském; Vátterl z- 189. Dvořiště Dolní, Unter-Haid,Dvo- řiště, městys v okr. kaplic- 

Strana 305
Rejstřík jmen: Dvořiště Horní kém; kostel 203; farář To- más 203. E M. Ebendorfer Tomás z Hasel- bachu v Dol. Rak., Mag. Tho- mas de Wienna 178. Ebersperk, Ebersberg, Ebelsberg, městys v Hor. Rakousích 46. Egemburg v. Egenburk. Egenburk, Eggenburg, Eggen- burk, Egemburg, mésto v Dol. Rakousich 41, 228. Eger v. Cheb. Eggenburk v. Egenburk. Emerich de Marchaly 221. de Ermicio Jan Vilémüv, knéz praž. diecése, veřejný notář 250, 251 (falsum). Eugen IV. papež 152, 231. F Feldkirchen, Felkirchen, Felt- kirch, v Bavorsku 127, 268, 269 (falsum). Felkirchen, Feltkirch, v. Feld- kirchen. Fernand, legát papežský 17. Filibert, biskup v Coutances, ' legát koncilu 178. Filip VI. z Valois, král fran- couzský 240. Filip, poddaný Oldřicha z R. ze Sobéslavé 185. Fischamend, FiSermund, v Dol. Rak. 266. Francie, regnum Franciae, Fran- cia 146, 240, král Filip VI. z Valois, rex Franciae 240; Francouzové, Franzosen 241. Frankenstein, město a zámek v pruském Slezsku 125. Frankfurt n. Mohanem, město v Prusku 127. Frantisek z Brdnice, Franciscus de Braniez, 198, 203, 206. — probošt ostřihomský 44, 46, 49, 51, 55, 57, 264. Freistadt, Freinstat v. Cáhlav. Fridrich, markrabí braniborský 52, 117, 125, 126, 147. — ml., vév. rakouský 129, 131. — st., vévoda rakouský 128, 129, 130, 182, 133, 144, 145, 162, 169, 212. — vév. saský 2834. z Frumstn (na peceti) v. z Frum- Stejna. Frumśtejn, n. hrad mezi Vše- ruby a Hunticí v okr. tous- kovském; Dětřich z- 201, pe- čeť (de Frumstn) 201. Frymburk, Friedberg, Friburg, de Frympurg, městys v okr. vySebrodském 277; Anna z- 64; Enoch z- 100, pečeť 100. Fuglhauz, Foglhauz, n. hrad u vsi Klece u Lomnice nad Luz. 198; na- v. ze Stráže. Fyé JindFich, registrátor král. kanceláře 44, 49, 51. G zGapelbachu Jindřich, poddaný vév. rakouského 32. Gelnhausen, kraj. město v Ně- mecku (vlád. obvod kassel- ský); Jan, z-, cisterciák z Maulbronnu, posel koncilu Basilejského 147. Gemisscz v. Jemniště. Giedl v. Jedlá. Glataw v. Klatovy. Greczen v. Nové Hrady. Gutštein, de Gutsteyn (na pe- Celi), z Gutstena, zb. hrad a dvůr jz. od Bezdružic; Bu- rian z- a na Rabštejně 73, 194, 197; Jan z- a na Rab- Stejné 200, pečeť 201. H Hájek Jan v. z Hodětína. Halle (na Sále), město v Prusku 72. Hanušek Gráfůvz Budějovic 135. Harachéř Petr, purkrabí na Vít- kově Hrádku 10, 42. Hodětín. 305 Harlemsperger Onářej, úředník: biskupa pasov. 37, 38. Hartmanice, městys v okr. suší- ckém 102. Hartvikov, di. Hartlikov, z Hert- vikova,vesu Pacova,n.stvrzi; Zdeslav z-, hejtman na Be- chyni 64. Hasenburg, Hazenburg, Hazem- burg, v. Klapy. Haslach,Haslech,méstecko v Hor. Rak. 37, 277. Hasek (v Neprobilicich) 56. Havlík z Budéjovic,zBudévic 111 Hazmuka Jan v. z Proseci. Heecht Herman 166. Heilige Kron, v. Zlatá koruna. Helfenburk, zb. hrad wu Bavo- rova v okr. vodňanském 8, 87, 100, 104, 105, 106, 150, 168, 164, 174; purkrabí 208, v. Jan z Kraselova, Ondřej Žakavec. Helfštejn, Helfenštein, zb. hrad u Lipnika nad Bećvou (okr. Hranice) na Moravě 40. Heroutice, z Heroltic, popl. dvůr u Tloskova v okr. neveklov- ském, n. vlad. sídlo; Cejchan z- 106. Hiezná v. Húzová Moravská. Hispania v. Španělsko. Hlasivo, ves u ML. Vozice, m. s tvrzí 80; Jan z- a v Těmi- cich 80; Mikuláš z- a z Bab- Gie 198, pečeť 194. Hlavňovice, Hlavnévice, ves v okr. susickém 102. Hluboká n. Vit., zámek a město 105, 113, 124, 258, 270, zboží 155, 156, 157, 207, 258, 269, vsi 156, 157, 270, lidé zámku 270; hejtman Bušek z Cudic; purkrabí Jan Hájek z Hodě- tína; v. Mikuláš z Lobkovic. Hodélice, víska u Neveklova 80. Hodětín, n. ves u Veletína a Mysl- kova v okr. sedleckém; Jan Hájek 2-, purkrabí hlubocký 270, protivinsky 174, zvikov- sky 64; j. dcera 270. 89 

Strana 306
306 Hodkovice, n. ves u Kunkovic v okr. sušickém 102. Hohenfurt, v. Vyšší Brod. z Hohenlohe Jiří, biskup pasov- ský, kancléř říšský 18, 37, 49, 55. Hohenstein, Hohenštejn, město a hrad v Sasku vgch. od Perna; Hynek Berka z- v. z Dubé. Hojovice, ves u Cernovic v okr. kamenickém n. Lipou, n. vla- dyčí sídlo 148; Přibík z- 148, pečeť 143. Holešice, dvůr u Chrástě v okr. milevském, n. tvrz; Mareš z- 106, pečeť 107. Holice, město v okr. pardubi- ckém, pův. ves s tvrzí; z- v. ze Šternberka. Holkov, ves u Vele$ina v okr. krumlovskóm,n.stvrzt; Bušek Holkovec z- 144. Homole (Humeln), Homoly, ves v okr. budłjovskćm 183. Hora Kutná, Montes Cutnae, M. Chuttnae, Hora, okr. město 20, 21, 22, 28, 88, 99, 256, 257, 259; mincmistr Mikeš Divů- ček z Jemniště. Hořice, městys v okr. krumlov- ském; kostel 182; farářové Jan, Křišťan; Mikulášz-ana Selmberce 188, 149, pečeť 138, 150; kovář Temel 72. Horn v. Rohy. Horosedly, z Hořesedl, ves u Mi- rovic; Zbyněk z Luk a z- 201, pečeť 201. Houžná (Hůblern), ves a dvůr v okr. volarském, n. tvrz; Maršík z- 35. Houžová v. Húzová Moravská. Hradec Jindf., z Hradce, de Nova- domo, vom Newnhaus, Neu- haus, okr. město a zámek 39, 40, 108, 109, 110, 112, 122, 138, 162, 188, 191, 192, 228; Jan ml. z- 1, 2, 8, 18, 89, 40, 41, 191, 192, 274, 275, pečeť 3, vdova a sirotci 39, 40; Jindřich z- 254, nejv. komoří král. čes- kého 251; Menhart, Meinhart z- 100, 102—104, 109, 111, 112, 116, 123, 143, 184, 189, 191, 192, 208, nejv. purkrabí pražský 284, lidé j. 202, v. z Velhartic; Oldřich řeč. Vavák z- 2, 16, 17, 89, 40. Hradec Králové, okr. město 205; purbrabí Jindřich z Varten- berka. Hrádek, mlýn poda Křečí v okr. pacovském, n. hrad; Ondřej 2- 149, 198; v. z Nemyšle. z Hradenyna (na pečeti) v. z Ra- denína. Hradiště hory Tábor v. Tábor. Hradiště u Olomouce na Mor. claustrum Redisch, benedikt, klášter 147. z Hrádku a z Říčan Heřmánek 181, pečeť 122. — Jan řeč. Lopata 15. — Jan Pardus, hejtman tábor- ský 149, 161. — v. z Postupic. Hradysst, Hradyssezko, mons Hra- diest, Hradiséko v. Tábor. Hraykowiez v. Hrejkovice. Hredishaw der Tünnaw, zboží pánů Reinprechtů zWallsee (?) v Hor. Rak. 277. Hrejkovice,Hraykowicz, ves v okr. milevskóm 269. Hrobsky Jan 101. Hroznéjovice, ves v okr. tynském nad Vit.; Simon z-, vladař obce táborské 138, 149. Hrüza Jan v. z Vihlav. Hugvic Jan v. z Radesova. z Hukwycz (na pečeti) v. Hug- vic. Humpolec, okr. město; na- v. z Leskovce. Hůrka, ves u Čes. Budějovic 56; Petr: Svatomír z- 56. Hus, n. hrad u Záblatí v okr. prachatickém 175, 253; Mi- kuláš z- 17. Hus Jan 14. Huzovd Moravská, Hiczná, ves u Šternberka na Moravě; Přibík z- 40. Rejstřík jmen: Hodkovice —Choustník. CH Cheb, Eger, okr. město 223, 226. Chelčice, ves u Vodňan, n. s tvrzí; Hrůza z- 195. Chlebov, ves u Sobéslavé v. okr. táborském, n. s tvrzí; Zde- něk z- 145. Chlévec Racek v. z Malsína. Chlum, Chlum pod Vildstejnem, ves v okr. blovickém 7, 8. Chlumčany, z Chlumpčan, Chlum- czan, ves u Loun; Matěj Lau- da z-, hejtman piseckÿ 86, 100, 101, 115, 116, 147, 148, 208, pečeť 66, 100. Chlumec Vysoký, z Chlumce, městys a zámek u Sedlčan; Petr z- 121. z Chlumu Václav 225, pečeť 225. Chmelná,z Chmelného, de Chmel- ny, Chmelni, ves u Nové Cere- kve v okr. pelhřimovském; Chval z- 119, purkrabí krum- lovský 135, 139, 145, 148, 157, 165, 175, 183, 196, 198, 222, 224, 226, pečeť 119, 145, 159, 175, 197. Chotěmice, ves u Soběslavě, n. s tvrzí; Beneš z- 160, 191, pečeť 160, 191; Jan z- na Vlašimi, hejíman svídnický, Janek z Chotěmic, Janek ze Svídnice 51, 78, 77, 156, 207, 208; Tůma z- a na Vlašimi, Thóma 120, 138, 161, pečeť 138. Chotěnov, ves u Teplé; Vojtěch z- 56. z Chotétiny v. Kotýřina. Chotěšov, ves v okr. sušickém 102. Chotétice, de Chotyetycz, ves v okr. votickém, n. tvrz; Jan Sloup 2- 231, a z Kvasejovic 61, pečeť 62. de Chotirzin (na pečeti) v. Ko- týřina. Choustník, Chüsnik, Chüstnik, hrad zb. nad vesnicí t. jm. u Tábora 82, 198, 202; pur- 

Strana 307
Rejstřík jmen: Choustník—Keľský Ondřej. krabí: Petr z Dubu, Víta ze Rzavého. Chrustov,Chroustov,n.ves u Bor- kovic v okr. tfeboriském 159. Chfenovice, zb. hrad se vsí téhož jm. u Ledče nad Sázavou; Leva z- ana Martinicich 161, 225, pečeť 162, 225. Chudenice,méstys azámek v okr. klatovském; Černín z- 15. Chüsnik, Chüstnik v. Choustník. Chvalkov, ves u Černovic v okr. kamenickém mn. Lipou 143. Chymra, poddany Oldficha z R. v Trh. Svinech 187. I Igla v. Jihlava. Inšpruk, Innsbruck, Insprug, Insprugg, Insprugk, město v Tyrolsku 128, 130, 181, 182, 188, 162, 168, 169. Italie 141, 242, J Jakub, farář v Přídole, pak ve Stryéicich 66, 67. —, rychtář ve Svinech, měšťan budějovský 138, 139. '—, rektor oltáře P. M. v Újezdě 185. Jan,králčeský,polský, hrabě lu- cemburský 239, 240—245, 254, pecet' 240—244. —, markr. braniborsky a pur- krabi norimbersky 234. —, markr. braniborský, lužický, a vév. zhořelecký 253, 254. —, markr. moravský 128, 180. —, kníže opavský 250. — ze Středy, biskup litomyšl- ský, nejv. kancléř 250. — VIII. Očko z Vlašimě, biskup olom. 250. — XIL, biskup olom., admi- nistr. kostela Praž. 88. —, kancléř Olářicha z Rožm- berka 177, 206. —, kaplan Oldřicha z Rožm- berka 29, 30. Inspruck, Jan,řeč. Ocas, farář v Bosilci 83. —, farář v Hořicích 72. —, faráf v Li$ové, kaplan krum- lov. kostela 185. — z Kaplice, faráf v Lutové 11. — z Krumlova, knéz 60. —, knéz, syn Kunatla z Bavo- Trova. 38. —, purkrabí šlítenský 122. —, rychtář z Třeboně 122. — Veliky,vézen OldFicha z R. 163. Jandk z Vodic, Janako de Wo- dyez 2306 (falsum). Janek 114. Janek, nevl. syn Bacháčův, pri- vignus Bachaczonis 114. Jankov(Janketschlag),samotau Mÿtavokr.hornoplänském 7. Janovice n. Úhlavou, z Janovic, město v okr. klatovském, n. s hradem; Jan 2- na Paj- rece 176, v. Pajrek; Bohu- slav z- na Ryzmberce 78. Janovice Vrchotovy, na Janovi- cích, městys v okr. votickém; na J- v. z Vrchotic. Jarkovice, popl. dvůr u Dobře- milic v okr. susickém 102. Jaroš 88. Javornice, ves pod Helfenbur- kem v okr. vodňanském 7, 8. Jedlá, Giedl, ves kláštera Milev- ského 269. Jedlany, ves u Tábora, n. s tvrzí; Jan Krása z- 108, pečeť 108. Jehlová Kateřina od Hory 183; J. syn Prokop. Jemniště, Gemisscz, ves u Bene- šova, n. s tvrzí; Mikeš Divů- ček z-, minemistr kutnohor- sky, Mixo de Gemisscz, magi- ster monete 21, 28, 51. Jesik, poddany Oldficha z R. v Trh. Svinech 187. Ježíš Kristus 88, 121, 152. Jičín, Giczin, okr. město 262, 263. Jidáš (přezdívka pro Viléma Lopatu z Potštejna) 234, 235, 260. Jihlava, Igla, civitas Iglaviensis, okr. město 42, 62, 68, 195, 197, 199, 201—204; v. sném. 307 Jindřich Landshutský, vév. ba- vorsky, falckr. rynsky 214. Jiří v. z Hohenlohe. —, kancléř vévody rakouského 281. Jistebnice, město v okr. tábor- ském; kostel 139; farář Vác- lav 139. Junkh-Boleslaw v. Mladá. Boleslav K Kadaň, okr. město 52, Kadaň- ští 14. Kalenice, ves u Horažďovic, n. vlad, stdlo; Hynek z- 106, pečeť 106. Kalich (Kelch), víska, n. hrad u Třebušína v okr. litomě- Fickem; Jan Žižka z- v. z Trocnova. Kaltenbrunn, Studánky, u Vyššího Brodu 7. Kámen, ves a zámek, n. hrad u Pacova; Maršík na- v. z Vokova. Kamenec, Kamenz, klášter u mě- sta téhož jm. v prus. Slezsku 125. Kamenice nad Lipou, okr. město 28. Kaplice, okr. město, též ves v okr. vyšebrodském; Jan z-, farář v Lutové 11. Kaplíř Kunát v. ze Sulejovic. Karel IV, císař. řím. a král český 128, 180, 245, 250, 251, 254, pečeť 251. Karlštejn, král. hrad 47, 48, 251, 252, 269; purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic; Matiáš z-, posel císaře Zikmunda 180. Kartaj Ondřej, vladař obce tá- borské 120. Kasejovice před Znojmem ? 104. Kašovice, ves u Sušice, n. s tvrzí 102. Kbelec Jan v Luznici 160. Keřský Ondżej 170, v. z Rimovic. 59x ves 

Strana 308
308 Kittsee, Köczee, mad. Köpcseny u Bratislavy 119, 120. Kladruby, claustrum Cladru- biense, město u Stříbra, n. benedikt. klášter 34. Kladsko, hrad a město v prus. Slezsku 125. Klapý, Hasenburg, zb. hrad u vsi téhož jm. u Libocho- vie (okr.Roudnice mn. L.); Vilém z Hazenburka 73, 258 (falsum); Vilćm Zajic z- 54, pečeť 54; Zbyněk Zajíc z-, Sbinko de Hazemburg, mistr komory král. 250 (falsum). Klatovy, Glataw, okr. město 43, 64; Klatovští 116; starší obce 99. Klein-Zell v Hor. itakousich 10. Klenová, df. Klenové, de Cle- nowy, ves a zámek, n. hrad, u Janovic nad Uhl. v okr. klatovském 148; Přibík z- (Clenowsky) 64, 89, 148, 168, 164, 204, 205, 206, 216, 217, 221, 224, 226, pečeť 164, 217. Klich, poddany Oldřicha z R. v Trh. Svinech 187. Klinštejn (pův. Klingenstein), n. hrad u Libchavy v okr. českolipském; Čeněk z- a na Polance 62. Klokočov, víska u Stříteže v okr. milevském,n.s tvrzí; Bedřich z- 84. Klokoty, ves u Tábora; farář- ství a panství podací 217. Koblenz, Confluencia, mésto v Prusku; probost Thilimann. Kôczee v. Kittsee. Kokot 199. Kolda Jan v. ze Žampachu. Kolín, okr. město 198, 205; hejtman Jan Sudlice z Bě- stvin. Kolovraty, ves u Říčan; Hanuš z- a na Zebráce 216, 284; Prokop z- 201, pečeť 201. Komařice, ves u Trh. Svin; Odolen z- 183. Końata Jan z Olešné, Konyata 188. Kondrac (Neudorf), Cunratec, Kundrac, z Cunratce, ves u Th. Svin; dvitr v —196, 197; Jan Střelec z- 196. Konín, Konino, víska u Kolince v okr. plánickém 102. Konkovice v. Kunkovice. Konopiště, zámek, pův. hrad u Benešova (u Prahy); hrad a zboží 72; na- v. Perchta z Kravař. Konratice v. Kundratice. Konyata v. Koňata. Korneuburg, Kornneumburk, město v Dol. Rakousích 78. Koruna Zlatá v. Zlatá Koruna. Korutany, vévodství; zemský hejtman, capitaneus Carinthie, Vok z Rozmberka (falsum). Kosoti v. z Malovic. Kost, starý hrad u Sobotky; z- v. z Vartenberka. Kostelec, ves v okr. hlubockém ; kostel 199, farář Prokop z Dražice; zboží 207, 218, 215. Kostka Vilém, Jan Vilém v. z Postupic. Kostnice, město v Badensku; patricijové a cechy 122. Košice, Cassovia, město na Slo- vensku 56. Kotýřina, dř. Kotejřín, Chotěři- na, Chotejřina, z Chotěřiny, de Chotirzin (na pečeti), ves v okr. milevském, n. s tvrzí; Petřík z- 106, pečeť 107. Koupě, dř. Koupí, ves v okr. březnickém, n. s tvrzt; Beneš z Myslína a z- 106, pečeť 106, 107. Kouřim, okr. město; sněm 69. Kovářov, Kowarzow, ves v okr. milevském, m. s turzi 209; Machna z- 268; Smetdnka z- 101. Kozí (Kozí hrádek), n. hrad u Tábora; Jan z- 101. Kozí Hřbet, Hrádek — „ n. hrad u Dublin vokr. sedlčanském; Hašek z- (z Kozieho Chřebtu) 120; Petr z- 120. Kračín, ves v okr. žlutickém, Rejstřík jmen: Kitisee—Krumlov Český. n. vlad. statek; Mikuláš z- 201, pečeť 201. Krajíř Lipolt v. z Krajku. z Krajku a z Landštejna Lipolt Krajtf, hejtman budéjovsky, Kreyer de Lanthstein, capita- neus de Budweis, Kreig, Krayg, 82, 84, 3b, 36, 47, 55, 112. — Kunrdt, hofmistr král. 36. Královec Jan 170. Kralovice, okr. město; Petr z-, farář v Radnicích 75. Kraňsko 36. Krása Jan v. z Jedlan, ze Skopytec. Kraselov, ves u Volyné, n.sturzí; Jan z-, purkrabi helfenbur- ský 86, 87, 88, 89; Jan ml. z- 109, 279; Markéta 2- 281. Krasíkov, Schwanberg, Krassi- kow, zb. hrad w vsi t. jm. wu Bezdružic 42, 45; viz ze Švamberka. Krašlovice, ves u Vodňan 208. Krašovice, ves u Sedlčan; z- v. ze Želče. z Kravař, příjmení starého rodu morav.; Eliška (Alžběta), Elyzabeth, Elzka z-, matka Oldřicha z Rožmberka 1,2, 8, 8,198, 261 (falsum); Perchta z- a na Konopišti 71; Petr z-a ze Strážnice (v. ze Štern- berka) 40, 72. Krchleby, dř. Škrchleby, ves v okr. horšovskotýnském, n. s tvrzí; Mikuláš 2- 148, pur- krabí zvíkovský 148, 150, 191, 269, pečeť 143, 150, 191. Kroměšín Jakub v. z Březovic. Kropslák, Kropfschlag,vesv okr. novohradském 182; Oldfich Zestovec z- 182. Krsündk Mares, hejtman tábor- ský 99. Krumlov Český, dř. Krumlov, Crumaw, Crumlov, Crumplov, Crumpnaw, Krumplov, okr. město a zámek, n. hrad 1—5, 11, 87, 47, 48, 52, 60, 61, 62, 65, 67, 68, 71, 72, 83, 86, 87, 88, 94, 98—102, 106—109, 114, 115, 

Strana 309
Rejstřík jmen: Krumlov Český—Lnáře. 117—119, 122, 123, 133—136, 188, 189, 148—148, 150—153, 158—160, 163, 164, 171, 174, 175, 180, 182, 189, 193, 196— 199, 201, 214, 215, 217—219, 223, 224, 228, 232, 233, 259, 260, 276, 279; kaple sv. Jiří na hradě 72, kaplani Jan 29, 30, Oldfich z Oselce 72; kostel 185, 227, fardFovć Matěj, Mikuláš, prob. praz- ský; kněz Jan z- 60; měšťan Vaněk, písař 135; Václav z-, písař Olařicha z Rožmberka, 115; purkrabí Chval z Chmel- ného, Vaněk z Radenina, Buzek z Rovného, Matěj Višně z Větřní, Ctibor ze Zdsmuk; soukennici krum- lovští 118. Krušina Hynek v. z Lichtem- burka a ze Švamberka. Křeč, ves v okr. pacovském 186. Křemže, de Krzems, Krzemz, městys v okr. krumlovském 88, 89, 97; Smil st. z- 220; Jan Smil st. z- 220; Jan Smilek z- a z Husi 64, 88, 96, 97, 100, 105, 108—112, 1650, 158, 175, 207, 217—224, 229, 284, 256, 259, 260, pečeť 64, 89, 100, 109, 153, 175, 235, 260; v. z Prachatic. Křešice, de Krziessic, ves u Vrchotových Janovic v okr. votickém, n. s tvrzí; Smil z- a na Poříči 88,106, pečeť 88, 107. Křišťan, farář v Hořicích, do- sazen ke kostelu v Benešově 182. KFivsoudov, méstys v okr. dolno- kralovickém, n.hrad; Beneda z- 64; Beneš z- a z Nečtin 120, 121, pečeť 122. Ktyle Jan v. z Velenov. Kubec 114. Kunatl, mëstan z Bavorova 38, 89; syn Jan, kněz. Kundratice, Konratice, z Kun- ratic, ves u Hartmanic v okr. sušíckém 102; Jan z- 281, pečeť 281. Kunkovice, Konkoviee, ves v okr. susickém 102. Kunstát, Cunstat, okr. mésto na Moravě se zámkem; Viktorin z- odj. z Poděbrad 12. Kunvald, de Cunwald, městys v okr. žamberském; Jan z-, podkomoří královský 205, 211, 212, 234. Kurzim v. Kuří. Kufti (Hermannschlag), Kurzim, ves u Nem. Benesova v okr. novohradském 157, 158. Kuškov, n. ves mezi Holoub- kovem a Svojkovici v pol. okr. rokycanském; louka na Kuškově 68. Kutná Hora v. Hora Kutná. Kužel 110. Kvasejovice, Quaseyowicze, ves w Sobéslavé, n. s tvrzí 114; Jan Sloup z- 61, v. Chotétice. Kynžvart, okr. město, zámek astarý hrad; na- v. z Plavna. L z Lamberka, příjmení staré ro- diny,vČech.ana Mor.usedlé; Mikuláš Sokol z- a na Ře- Gici 64, 104, 109, 111, Aejt- man táborský 136, pečeť 64, 105; Sokol ml. z- 186. Lamparty v. Lombardsko. Landek, býv. hrad v prus. Slez- sku s městem Hlučínem 125. Landśtejn, LanStajn, de Lant- stein, Lanthstein, z Lnteyna (na pečeti), Heřman z- jinak z Borotína a na Střele 61, 64, pecet 62,64; Lipolt KrajiF z- v. z Krajku; v. ze Střely. Lauda Matěj v. z Chlumčan. Lausanne, město ve Švýcarsku; biskupové Jindřich z Palady, de Palade 142, Ludvík z Palu 142. Lausek v. Louzek. z Laymingu Leonard, biskup pasovsky 214. 309 z Lažan pdni 47; z- a na Be- chýni Hynce 98. Leonfelden, Lanvelden, mósto v Dol. Rakousich 133, 276, 278. Leopold, vév. rakousky 128, 180. Léskovec, ves u Počátek, n. s tvr- zí; Arnošt z- a na Humpolci 61, 104, pečeť 62, 105; Jan z- 89, 40, 46. Lestno v. Zíšno. Leupolt, sluzebnik kr. Zikmun- da 16. Lhota, ves kláštera Milevského 269. ze Lhoty Přibík 100, pečeť 100. Licov, (Litschau), ves v okr. ka- plickém; dvür 11. Lidmovice, ves u Vodňan 208. Lichtenburk (pitv. Luchtenburg), Lichnice, zb. hrad u Čáslavě; Hynek Krušina z- 216, 224; Jan Bítovský z- a na Corn- štejně 47, 66. Linec, Linez, Lynez, mésto v Dol. Rakousích 99, 117, 119, 120, 182, 188, 144, 184, 189, 212, 216. Lipany, ves u Českého Brodu; bitva u L. 172. Lipí, Lippy, ves v okr. česko- budějovském 138, 139. Lipnice, Lipnicz, méstys a zb. hrad v okr. némeckobrod- ském 110, 262, 263. Lipovsko Dolni, dr. Lipovsky Dolní, mlýn u Jehnédna v okr. píseckém; potok v Lí- povském 68. Lippy v. Lipi. Líšno, dříve Leštno, ves a starý zámek v okr. benešovském; z Leštna v. z Dubé. Li$ov, mésto v okr. českobudě- jovském; fardf Jan 180. Litoměřice, Lytomyrzycz, okr. mésto 241, 242. Litomyšl, okr. město; biskup Jan II. ze Středy. Lnáře, ves v okr. blatenském; farář Václav. 

Strana 310
310 z Lnteyna (na pečeti) v. z Land- štejna. Lobkovice, de Lobkowicz, ves se zámkem v okr. brandýs- kém nad Labem; Jan z- 258; Mikuláš z- 78, a na Hluboké 74, 101, 105, 113, 156, 157, 258, 270, j. úředník Čáp; Mikuláš ml. z- 268; Václav z-, hejtman boleslavsky 153, pečeť 153. Ločenice, Ločedice, ves v okr. trhovosvinenském 7. Loket, Cubitus, okr. město 240. Lombardsko, Lamparty 127. Lomec, ves u Klatov, n. s tvrzí; Protiva 2- 64. Lomnice nad Luż., Lomnicz, Lompnice, Lompnicz, okr. město, n. s hradem 38, 34, 64, 190—192, 194, 220, 257, 272— | 275, zboží 221; hejtman Jan Roháč z Dubé. Lompnice, Lompniez v. Lom- nice. Longa villa v. Dlouhá ves. Lopata, de Lopat, von Schawfel, n. hrad u Šťáhlav, vsi nad Uslavou v okr.rokycanském; Vilém z- a z Potstejna 5, 24, 27, 54, 59, 284, 260 (falsum); Jidáš Vilém — 234, Jidá$ — 235; v. z Potśtejna a z Men- $tejna. —, Jan řeč. Lopata v. z Hrádku. Louňovice pod Blaníkem, měs- tys v okr. vlašimském; lou- ňovské lesy 121, 162. Louny, okr. město 52. Louzek, Lausek, zb. hrad u Kap- lice 42. Lovčice, ves u Sedlčan, n. tvrz; z- v. z Mezného. Lovésice ( Lobiesching), ves v okr. krumlovském 7. Loza, ves u Manětína; Otík z-, hejtman táborský 138. Loznica,Loznycz,městov Srbsku 261, 262 (falsum). Loznycz v. Loznica. Lucemburk, Lucemburg, Alav. 7n. velkovév. Lucemburského 243, 244 (falsum). Ludvík Bavorský 177. —, kníže lehnický 250 (falsum). — 2 Palu, Ludovicus de Palu, biskup lausannsky 142. Luka (Luck), df. Luky, méstys u Bochova, ň. s tvrzí; Zbyněk 2- a z Hořesedl 201, pečeť 201. Iukava, nejspíše člověk Jana z Risenberka a na Rábí 105. Lukavec, městys v okr. pacov- ském; Zdeněk z- 64, 120. Lutovd, ves v okr. tfeboriském, n. s tvrzí; kostel 11; farář Jan z Kaplice. Lytomyrzycz v. Litoměřice. M Magdeburk, město na Labi v Sasku; arcibiskup Albert; purkrabi Purkart. Machovice, n. tvrz nedaleko Čejkovice u Hluboké n. Vit. v okr. krumlovském; Chval (Řepický) z Machovic 64, 100, 109, 225, hejtman tábor- ský 29, správce měst a krajů táborských 86, pečeť 29, 64, 86, 100. Mainstajn, Majstajn v. Menstein. Maléice (Maltschitz), ves v okr. krumlovském 7. Malejovice, df. Majelovice, ves v okr. uhlířskojanovickém; Jiřík z- 1b. Malešice, ves v okr. týnském nad VIt. 208. Malesin (Malesin), de Malsin (na pečeti), dvůr u Čbánu (Schwan) v okr.touškovském, n. tvrz a ves; Racek Chlévec 2- 106, pečeť 106. Malovice, ves u Netolic, n. i tvrz 105, Malovičtí 105, Bohuslav Kosoř z- 97, 111, 149, 171, 195, pecet 195; Jan Kosof z- 64, 97, 111, 149, 171, 195, 211, pečeť 64, 98, 195; Petr Kosof z- 97, 111, 149, 171, 195, pecet 98, 195; v. z Pacova. Mares z Vétsich BoZetic 13. Rejstřík jmen: z Inteyna—Menštejn. Mareš Petrák, poddaný Oldficha z R.v Trh. Svínech 181. de Marchaly Emerich 221. Markéta Bedřichova 138, 189. z Maroth Ladislav, zeť Jana ze Šaumburka 228. Maršík z Houžné 35. Marsovice, de Marssowicz, més- tys a n.tvrz v okr. neveklov- ském; Jan z- 165, 166; Hroch z- 165; Hrosek z- 16b, 166. M. Martin Berruerův, děkan tourský, posel krále fran- couzského, decanus Turonen- sis, ambasiator domini regis Franciae 178. Martin Majka 89. Martínek z Bavorova 124, 141, 142. Martinice u Dol. Kralovic, ves vokr. dolnokralovickém; na- Leva v. z Chřenovic. Massaw, Meissaw, Meysaw v. z Meissavy. Maškovec, n. hrad u Kamen. Újezda v okr. českobudějov- ském 96. Matěj, syn Beňkův 11. —, farář v Krumlově 81. —, posel Oldficha z R.? 140. Maliáš z Karlštejna, posel cí- saře Zikmunda 180. Matka, posel 206. Maulbronn, okr. mesto ve Vir- tembersku; cisterciak Jan z Gelnhausen. Mażice, Mazicz, ves v okr. ve- selském nad Luë. 114, 115. Meëkov, de Meckov, ves v okr. prestickém; Jeník z- na Val- dece, starší vojska sirotětho 151, 158, pečeť 153. Mediolanum v. Milán. z Meissavy Otto, comes de Mas- saw, Meissaw, Meyssaw, nejv. maršálek a číšník rakouský 27, 86, 55. Menštejn (Maidstein, Dívčí ká- men), Mainstajn, Majštajn, zb. hrad u Třísova v okr. krum- lovském; Vilém z Potštejna na- 89; purkrabí Vilém 

Strana 311
Rejstřík jmen: Menštejn—Neustupov. z Doudleb, Duce z Vařin, Ctibor ze Zásmuk. Městec Heřmanův, Městec, město a zámek (n. hrad) v okr. chrudimském; v. z Opoéna. Meznd, Mezny, ves u FPelhfi- mova, n. vlad. statek; Van- éek z Lovëic a z- 61, peëet 62. Michal, pan — 181. —, kanovník pražský 15, 16, 18, 19, 21, 22, 28; probost bole- slavský 60, 66, 67, 70, 74, 75, 77, 78, 79, 84, 85, 257, 259. —, poddaný Oldficha z RB. v Trhových Svinech 187. Michalovice, víska a starý hrad w MI. Boleslavě; Jan Micha- lec 2- 12, 58; Petr z- 284; Václav z- a na Strakonicích, velmistr. řádu Johannitů ve Strakonicích 106, 107, 201. Michnice, ves u Kaplice; Erazim z- 182. Mikuláš, bakalář svob. umění, posel Oldřicha z R. v Basileji 177. —, probošt pražský, farář v Kru- mlově 227. —, farář v Deštné 180. —, z Lutové, fardf v Rožmi- tále 11. —, z Prahy, kněz 89, 90. —, farář v Radnicích 75, —, farář v Sedlčanech 71. Mikulov (Bôhmdorf), ves u Ka- plice 7. Milän, Mediolanum, mésto v Italii 146; vév. Filip Maria Visconti. Milešov, městys u Lovosic se zámkem, býv. hradem; na- v. ze Sulevic. Miletínek, popl. dvůr u Miletina v okr.hořickém, n.tvrz; Diviš Bořek z- 205. Milevský klášter praemonstr., monasterium Milocense 229, 280, 271; opat 17 (lidé jeho); zboží Milevské 155, 230, 265, 268, 269, 270, 272; vsi klds- tera 268,269; berné 230, platy a berné 271; lidé kláštera 270. Miličín, dř. Milčín, město v okr. mladovožickém 10; kostel 72; farář Jan ze Stropnice. Miloňovice, ves u Strakonic, n. s tvrzí; Jan z- 254; Václav Vlášek z-, purkrabi helfen- bursky 208. Milosta, poruénice sirotků a zboží Teleckého 64. Mirovice, von Mirowiez, o. město, pův. kníž. hrad, pak vladyčí sídlo; Ondřej z- 24, 27, pečeť 24, 27. Míšeň, město v Sasku 106; pur- krabí Jindřich z Plavna. Mitrovice Staré, víska u Sedlce, n. tvrz; na- v. z Otradovic. Mladějovice, ves u Strakonic, n. s tvrzí 116; Přibík 2-, služeb- ník Oldařicha z R. 35. Mladota 106. Mlázovy, dř. Mlazov, ves v okr. plánickém; kostel 10; farář Petr ze Zdebuzevsi. Mnich, ves u Kamenice n. Lipou, n. s tvrzi; Leva z- 104, pečeť 105. Mohuč, hl.m. Rýnského Hessen- ska 79 (říšský sjezd). Mohuřice, Mairitz, Moldřice, Vold- řice, ves u Trh. Svin 145. z Mohylna Petr (snad Mohelno, Nové —, di. Novÿ Mugl, ves v okr. kynžvartském) 16. Mokrý Lom, ves u Trh. Svin 7. Moldroff v. Mühldorf. Moldfice v. Mohuïice, Montes Cutnae, M. Chuttnae v. Hora Kutnd. Morava, Moravia, terra Moravie, markrabství moravské, mar- chionatus Moravie 24, 42, 63, 69, 146, 147, 166, 168; Mora- vané, Moravi 168, 169; pánové moravští 170; stavové 166, 168—170; markrabí Prokop. de Mueie (na pečeti) v. z Mužic. z Můhldorfu Jiří, Jorge von Mol- droff, Aejtman budéjovsky 113. Můnsterberské knížectví v prus- kém Slezsku 107. 311 Mutice, z Mužie, ves u MI. Vožice, n. vlad. sídlo ; Pavlík z-, hejt- man branného lidu v Písku 29, pečeť 29 (de Mucic), z Mužic Pavlík v. Mutice. Myslín, ves u Mirovic, n. s tvrzí; Beneš z- a z Koupí 106, pe- čeť 106, 107. Mýto (Mauthstadt), ves u Horní Plané; kostel 88; farářové Prokop, M. Adam z Bÿchor. N Nákří, Nákeř, ves u Hluboké n. Vit. 8b. Nassavsko, býv. samost. vévod- ství v Německu, dnes část Pruska; hrabě Adolf 250. Nečtiny (Hrad Nečtiny, Preiten- štejn), ves a zámek v okr. manětínském, n. hrad; Vilém z- 78; v. z Kfivsoudova. Nedrahovice, ves u Sedléan, n. s tvrzí; Mikuláš z- 121, pečeť 122. Německo, Alamania 234; něme- cké země 210; něm. říše 254; říše svatá 67, 254, 270; Němci 119; kniżata #isskd, principes Alamanie 46, 48, 67 (rgnská), 70, 79, 98, 94, 119, 125, 127, 137, 143, 172, 179, 226, 227; knížata a města 172; knížata a vojska z Němec 125; vojska v Němcích 117. Nemnénice (Nemlowitz), ves v okr. horSovskotÿnském 82. Nemyšl, ves v okr. mladovoži- ckém, n. s tvrzí; Ondřej z- 143, 225, pedet" 143, 150, 194, 225; v. z Hrádku. Neprobylice dF. Neprobilice, ves u Slaného, n. vlad. sídlo 56. Nestanice, ves u Netolic, n.s tvrzí; Jan z- 97, pečeť 98 (z Malovic). Netolice, okr. město 105. Netolický Štěpán 87, pečeť 87. Neuhaus, Newnhaus v. Hradec Jindřichův. Neustupov, městys u Votic n. s tvrzí; Jan Unka z- , pur- 

Strana 312
312 krabí na Borotíně 138, pečeť 138 (de Nostupow). Nider Jan, dominik. převor v Basileji, posel koncilu Basilejského 147. Nieder-Inn v Hor. Rak., farnost Klein-Zell, 10. Norimberk, Nurmberga, Norm- berk, město v Bavorsku 46 —49, 84, 116, 117, 120, 123, 125, 126—128, 142, 147, 170; Norimbervští 19; purkrabí Jan, marler. braniborsky. Nosoný, Nossony, Beneš řeč. — 286 (falsum). de Nostupow (na pečeti) v. z Neu- stupova. de Novadomo v. Hradec Jíndfi- chův. Novák Michal 89. Nové Hrady, Novum eastrum, Greezen, hrad a město 233, 246, 252, 258; purkrabí 27, 28. z Nové Vsi a na Sedlci Alexí, 88, pečeť 88 (de Novaves). Novosedly, ves u Hluboké nad Vit., n. s tvrzí; na- Jan v. z Drahonic. Novum castrum v. Nové Hrady. Nurmberga v. Norimberk. z Nursie Jan 152. Nyden-Inn v. Nieder-Inn. Nymburk, okr. mésto 186. 0 z Obcieho Volfart 99. Ocásek 110. Olešná, snad ves v okr. vla$im- ském; Koňata Jan z- 188. Olomouc, město na Moravě; biskupové Jan VIII. (Očko z Viasimé) 250, Jan XII. 83. Ondřej v. Keřský. — z Písku, 8. —, farář stropnický 182. —, opat kláštera Třeboňského 81, 32, 33. —, farář v Trh. Svinech 75. — Zavtravéřův 89. Oneś, poddany Oldficha z R. v Trh. Svinech 187. Opočno, okr. město a zámek, n. hrad; Jan Městecký (řeč. z Méstce)zOpoëna (de Opoczna) 24, 56, 57, 258, Žofka z-, manž. Jana z Vilhartic, 102. Orlík, zámek nad Vitavou, n. hrad; na- v. ze Svojšína. Orsdg Michal 142. Orsini, de Ursinis, římský rod 245; kard. Jordán — 84, 281. Osek, ves v okr. krumlovském 7. Oselce, df. Oselec, ves v okr. horazdovickém, n. s tvrzi; Oldřich z-, kaplan na hradě krumlovském 72. Ostředek, ves u Benešova, n. 8 tvrzí; Petr Zoul z- 98, pečeť 98. Ostřihom, Strigonium, mésto v Uhrách 60, 262, 264; pro- boët Frantisek 44, 46, 49, 51, 55, 57, 264. Ostrovskÿ klášter benedikt. 252, 278. Osvald, farář ve Strunkovicích, aříve oltářník far. kostela v Budějovicích 4. Otakar II, král český, polský a hrabě lucemburský 286, 289, 241, 242 (falsa). Otaslavice Dolní, městys a Hor- ní, ves v okr. prostějovském 62, 68. Otradovice, ves v okr. votickém, n. s lvrzi, Herbort z- a na Mitrovicich 138, 161, peëet 138, 162. P Paběnice, ves u Kutné Hory, n. městečko s tvrzí 1983. Pacov, okr. město, n. s tvrzí; Jan Malovec z- 119, pečeť 119; Jan Toušek z- 208, 209, 218, 214, 215, 226, 227, 229. Padařov, ves u Tábora; Mikuláš z-, vladař obce táborské 161, 165. Rejstřík jmen: Neustupov—Petrovice. Pajrek, Payrek, n. hrad u Nÿr- ska; Jan z- 64, 148, a z Ja- novic 176. Palomar Jan, arcijáhen bar- celonský, papež. auditor 171, 172, 178. Papáček, vězeň Olářicha z R. 163. z Pappenheimu Haupt II, říš. maršálek 79. z Pardubic Arnošt, arcib. praz- ský 250 (falsum). Pardus Jan v. z Hrádku. Parma, město v Italii 141, 145, 146, 269, 270. Pasov, Passaw, Patavia, město v Bavorsku 48, 50, 51, 119, 120, 260; diskup Jiří z Hohen- lohe, j. úředník Ondřej Har- lemsperger; biskup Leonard z Laymingu; děkan 184. Passaw v. Pasov. Pašice, ves u Hluboké nad Vlt. 105, 106. Patavia v. Pasov. Payne M. Petr Englis 200. z Payreka v. Pajrek. Pechkell Filip, komorník krá- lovny Barbory 115. Pelhřimov, okr. město 21, 22. Peša, písař na Táboře 217. Petr, syn Beňkův 11. — Hygiak 114. — z Kralovic, farář v Radni- cích 75. — (z Neprobilic) 56. — , pisał přibenický 80. —, farář v Sedlčanech 71. — z Třeboně, farář v Ševě- tiné 208. —, farář ve Vavřinci 81. —, kaplan ve Vlašimi, pak v Bavorově 4. —, farář ve Zdebuzevsi, pak v Mlazově 10. Petrák Mareš, poddaný Oldfi- cha z R. v Trh. Svinech 187. Petrovice, ves v okr. sušickém 102; Bohuslav z- 90, 279, purkrabí na RoZmberce 2, 8, pečeť 91. 

Strana 313
Rejstřík jmen: Piacenza— Přemysl. Piacenza, Placenea, mésto v Italii 189, 141, 142, 143, 146. Piesk, Pieska v. Písek. Pirchan Zikmund, opat vyše- brodský 157, 158, 159, 172, 173, 178, 179, 198, 228. Pirkštejn, čes. Sloup, n. hrad a nyní zámek v Ratajích n. Sázavou v okr. uhlířsko- janovickém; Hynce Plaček 2- 59, 189, 205, nejv. hofmistr 210. Písek, Piesk, Pieska, Sika, okr. město 20, 64, 86, 87, 88, 100, 101, 115, 116, 147, 148; obec 29; purkmistr, konšelé a obec 86, 148; purkmistr, rada a obec 116; Písečtí 82, 85, 87—89; měšťané 208; pečeť 29, 65, 86, 100, 148; hejtman Matiás Lauda z Chluméan; hejtman branného lidu Pav- lik z Mužic; Ondřej z- 8. Pištín, ves u Hluboké nad Vit.; kostel 106, farář 106. Placenca v. Piacenza. Plachta Beneš v. Boršov. Plástovice, ves u Hluboké nad Vit. 105, 106; Hrzek z- 106; Rynart z- 106. Plavno, Plauen, mésto v Sasku, dř. přísl. České koruny; Jin- dřích z- (na Kynzvarté), Heinrich, Henrich Plavenský, 79, 80, purkrabí míšeňský a dvorský sudí krále Zik- munda 124. Pluemaw v. Plumlov. Plumlov, městys na Mor.v hejtm. přerovském; Jindřich z- (Pluemaw) 1. Plzeň, okr. město 52, 127, 170; Plzenští 64; Nová — 9, 82, měšťané 82; Plzeňský kraj, Pylzner kreis 82, 88, landfrid 48, páni 78, 79, 80, pdni a města 93, páni, zemané a města 197; hrady v Plzeň- sku 76. Poděbrady, město a hrad; z- v. z Kunštátu. Podolec Oldřich 101, 110, 111. Podolí, ves u Bernartic v okr. klatovském, n.s tvrzí; Olařich z- 108, pečeť 106. Pohořelice, okr. město na Mo- ravé 73, 74. Pohořice, ves u Libochovic, n. s ivrzí 208. Polanka, samota (myslivna) u Pohnání v okr. mladovoži- ckém; Čeněk na- v. z Klín- štejna. Polžov, ves v okr. irhovosvinen- ském 7. Ponědraž, ves u Lomnice nad Luz. 35. Pořešín, Porzessyn castrum, Po- ressin, ves a zb. hrad u Kap- lice 165, 166, zboží 218—221; Markvart z- 165, 220; Racek z- 165. Poříčí, ves u Čes. Budějovic, n. s tvrzí; na- v. z Křešic. Posonium v. Bratislava. Postupice, méstys u Benešova, pův. ves; Vilém Kostka z- a na Hrádku 104, pečeť 104. Potštejn, de Potenstain, Poten- stayn, Potnstain, městys a zb. hrad v okr. kosteleckém nad Orl.; Jan z- a ze Žampachu 104, pečeť 104; Vilém z- 81, 44, 47, 48, 54, 59, 64, 68, 93, 94, z Lopaty a z- 5, 24, 27, 54, 59, 234, 260, z- sedënim na Menstejné 39, pecet 24, 27, 89, 44, 54, 68, 98, 260; v. Lopata. Praag, hrad vídeňský 162. Praha, Brag, Prag,Praga, hl. mesto 14, 15, 17, 18, 19, 29, 31, 39, 44, 45, 117, 137, 147, 155, 170, 180, 195, 200, 204—206, 208— 216, 220—224, 227—231, 234, 236, 238—240, 244, 245, 253, 255, 271—275, konšelé a starší obce 30, mistFi prazsti 80, radnice, rathůz 69; Nové Mesto 12, 204, purkmistr a rada 234; Starć Město 12, 170, Staromóéststi, Pragenses Antique civitatis 122, 128, 313 purkmistr, konselé a obec 123, magister civium et consules Veteris urbis Pragensis 134, purkmistr a rada 284, starší obce, seniores de communi- tate 134, radnice, rathauz pre- torium 123, 136, pečeť měst- ská 128; Pražané 12, 29, 37, 88, 45, 48, 52, 59, 77, 78, 82, 84, 85, 194, 136, 137, 139, 140, 146, 147, 200, 205; pražští poslové 194; hrad, castrum Pragense 14, 245, 250; Kostel, J. statky, bona Prag. ecclesie 48, admínistrator kostela Jan, olom. biskup 83; arci- biskup 199, 200, 209, v. Arnost z Pardubic, Volfram ze Škvor- ce; arcibiskupství 155, lidé j. 270; kněží pražské diecese Jan Vilémův z Ermicia, Sebala Konrádův ze Žatce, Vaclav Taxila; purkrabí Václav z Dubé, Menhart z Hradce, Cenék z Varten- berka; úřednící (desk zem- ských) 39. Prachatice, opidum Prachaticz, okr. město 28, 64, 100, 101, 115, 147, 205, 207, 208, 218, 219, 221, 222, 256, 257, 259; Prachatičtí 87, 209, 210, 256; purkmistr, konšelé a obec 116, 148; starší obce 99; zboží Prachatické 207; pečeť 65, 87, 100; M. Křišťan z- 29, 31; Smil z- 229, v. z Křemže. Prácheňský kraj, distrietus Pra- chinensis 20, 21; Aejtmané Václav z Dubé, Petr ze Stern- berka, Oldřich z Rožmberka. Prasetín, ves v okr. pacovském 148. Předbor Jan v. z Radešína. Předbořice, ves u Milevska; Přibík z- 106, pečeť 107. Předvojovice, víska v okr. suši- ckém 102. Přehořov, Przehorzow, ves w So- běslavě 114. Premysl, Przimislaus, kníže tě- šínský 250. 40 

Strana 314
314 Pfenice, PSenice, Przyenieze,turz 286 (falsum); srv. PSenice ves. Prespurk, Prespurg, Pressburg, Prezburg v. Bratislava. Přibenice,n.městosdvěma hrady u Tábora 28, 45; hrady 198, 216, 217, 224—226; městečko 217, 224—220; lesy 121; zbozí 121, 190; písař Petr. Přibík Beneš v. z Rankova. Příbram 207. Přibyslav, farář v Brlohu 76. Pridolt (Priethal), Ptidol, méstys u Krumlova 7; kostel 66; farářové Jakub 67, Zikmund 66; Jan z- farár ve Stropnici 182. Příšek v. Čestice. Prokop z Dražíce, farář v Ko- stelci 199. —, markr. moravský 254 (fal- sum). —, farář v Mýtě 88. — Veliký či Holý, kněz, správce obce táborské polní, capita- neus 99, 104, 117, 186, 137, 188, 140, 147, 149, 161, 165. —, syn Kateřiny Jehlové od Hory 188. Prokůpek, Prokop Malý, správ- ce vojska táborského 170. Proseč u Pošné, ves v okr. pa- covském, n. s tvrzí; Jan Hazmuka z- 61, pečeť 62. Protivin, Protiwin, okr. město 156, zboží 173, 174; purkrabí Jan Hájek z Hodétína; Sté- pánek z- 87, pečeť 67. de Przedborz (na pečeti) v. Před- bořice. Przyenicze v. Přenice. Pšenice, Přenice, ves v okr, ka- plickém 286. Plaček Hynce v. z Pirkštejna. z Puchbergu Jindřich 17. Purkart, Burchardus, magdeb., hofmistr dvora 250 (falsum). Q Quaseyowieze v. Kvasejovice. purkr. císař, Rejstřík jmen: Přenice —Ronov. ко R, È Rabí, Rábí, městys a zb. hrad jz. od Horažďovic 93, 94; Jan z Risenberka a na- 105; rábští lidé 105, 113. Rabštejn nad Střelou, dř. Rab- štejn, městys v okr. manětín- ském, n. hrad a město; Burian a Jan z- v. z Gut- štejna; Prokop z- 222. Racek, vězeň Olářicha z R. 163. Radenín, ves u Tábora se zám- kem, n. turzi; Vanék z- , purkrabí krumlovský 198, 196; pečeť 197 (z Hradenyna). Radešín, z Radejšína, ves u Sedl- čan; Jan Předbor z- a na Želči 268, 269 (falsum). Radim 113. Radimovice u Tdbora, ves, n. s tvrzí; Mrakeš z- , služebník Oldřicha z R. 65, 66, 67, 142, 144, pečeť 144. Radkov (Ratkau), ves ve Slez- sku v okr. vítkovském 125. Radnice, město v okr. rokycan- ském 8, 9; konšelé a obec 9; kostel 75; farářové Miku- láš, Petr z Kralovic. Radobytce, ves u Písku 212, 213. Radošov, dř. Radešov, ves nad Ohří v okr. karlovarském; Jan Hugvic z- 201, pečeť 201. Radošovice, ves v okr. česko- budéjovském 6; kmeiové a obec 6. Rakousy, Osterreich, Austria 42; R. Horní, Osterreich, land ob der Enns 58, 95, 120, 136, 277, 278; Rakouský dům 129,181; vévodové 128, 129, 130, 133, knížata 17, 18, v. Albrecht, Arnošt, Fridrich st. a ml., Leopold, Zihmund, rakouská strana 234, zemský sudí Vok zRožmberka; hofmistr horno- rak. Reinprecht st. z Wallsee; nejv. maršálek a číšník Otto z Meissavy; zemský maršá- lek Jan hrabé ze Saumburka ; zemský hejtman hornorak. Reinprecht st. a ml. zWallsee: Rakušané 19. Rankov, ves v okr. trhovosvi- nenském; Beneš z Přibík z- , j. předkové 134. Ratispona v. Řezno. Řečice Červená, Řečice, město v okr. pelhřimovském, n. s tvrzí 104; na- v. z Lam- berka. Redisch v. Hradiště. Regnspurg v. Řezno. Řehoř, syn Beňkův 11. Řehlovice (Gross-Tschochau), z Řelovic, ves v okr, ústeckém n. Labem, n. s torzí; Petr z- v. Sulejovice. Reiffendorffer Hanuš, poddany vévody rakouského 32. z Reisbergu Jan, arcib. salc- purský 184. Relovice v. Řehlovice. Řezno, Ratispona, Regnspurg, město v Bavorsku, 38, 46, 125, 178, 174, 200, 269. Říčany, okr. město a zb. hrady Heřmánek z- v. z Hrádku; Karel z- (de Rziczan) 109, 150, 151, v. z Čehnic. z Richenburka, v. Rychmburk. Jn, urbs Romana, Roma, Al. město v Italii 140, 142, 146, 152, 154, 155; kostel sv. Petra 154. Řimovice, ves u Vlašimě; Ondřej 2- , hejtman polni obce tá- borské 120, Ondřej Keřský 170. Risenberk, Ryzmberk, v. Ryžem- berk. Risenburk, Ríznburk v. Ryzm- burk. Roháč Jan v. z Dubé. Rohozná, ves v okr. pelhfimov- ském; Jan Týnský (?) z- 108, pečet 108. Rohy (Horn), město v Dol. Ra- koustch 27. Rokycana Jan M., volený arci- biskup pražský 189, 199. Ronov, n. hrad nad Přibyslavi u Sázavy; Kristofor z- 135; 

Strana 315
Materna z- a na Vožici 31, 279. Ronzberk chybně místo Rozn- berk, č. j. Rožmberk 45. Rot Friedrich, správce vCáhlavě 145. Roth Albrecht v. z Dírného. Roubik Jan 113. Rovný, nyní Kladenské Rovné, ves u Č. Krumlova, n. s tvrzí 7, 198; Buzek z- 39, 44, 94, purkrabí krumlovský 47, 48, 59, 64, 72, 103, 261, pečeť 39, 72, 144. Rožmberk, Rosmberg, Rosem- berg, Rosmbergh, Rosmbergk, hrad a město v okr. vyše- brodském, dř, hrady dva, horní a dolní, 22, 28, 26, 42, 64, 111; purkrabí Bohuslav z Petrovic; R. Horní, Válek z-, Walch von Aber Rosen- bergh 42; město 22, 23, 277; Schaufler z- 189. z Rožmberka, z Rosemberka, Rosenberka, Rossembergka, Rozemberka, Rozenberka, Rozmberka, Roznberga, Rozn- berka, de Rosemberg, Rosen- berg, Rosenbergh, Rosis, Ro- zemberg, Rozembergh, von Rasmbergk, Rassenberchk, Rosmberg, Rosenbergh, Ro- senhergk, páni, domini, 47, 242, 248, 245, 253, 254; fratres 246, 250, 251, senior dominus 251; v. rožmberský dům. — Jan I. 81, 142, 246, 250, 251, 252, pečeť 251. — Jan II. 268; j. synové Vok II. Petr IV. — Jindfich III. 8, 8, 14, 81, 282, 2883, 252—255, 261; j. manż. Eliška z Kravať, syn Oldfich II, dcera KateFina. — Jindfich IV. 224, 225, 226, 268. — Jośt I., Judocus, Jodocus 245, 246, 250, 251, pecet 251. — Kateřina, Katrein, Katrey 1, 2, 276, 277, 278; j. manžel Reinprecht ml. z Wallsee. Rejstfík jmen: Ronov—Schild. z Rožmberka Oldřich I. 245, 246, 250, 251; pečeť 251; j.syn Jindfich III. — Oldřich II. téměř na každé slraně; nejv. purkrabí praž- ský, obrister burgraf 128, 130, 132, 133, 162; khejiman kraje bechyńskóho a pracheńsłkóho 20, 21; hejtman budějovský 91,156; j.rada44;j, manzelka Katefina z Vartenberka, sy- nové Jan II., Jindřich IV, peceti: 3, 8, 24, 44, 54, 72, 88, 91, 99, 115, 185, 143, 144, 145, 159, 160, 191, 193, 197, 199; 204, 205, 233. — Petr I. 248, 244, 245, nejv. komoří král. Čes., summus regni Boemie camerarius 239, 240, 241, 242, j. synovć Jan I, Jošt I, Oldřich I, Petr II. — Petr II. 81, 245, 246, 250, 251, pečeť 251. — Petr IV. 258. — Vilém 245. — Vok I., nejv. maršálek český, zemský sudí v Hor. Rak., zem. hejtman ve Štyrsku a Korutanech 2836, 237, 239. — Vok II. 58, 258. Rožmitál na Šumavě, dř. Rož- mitál, městys u Kaplice; kostel 11, 185; farářové Ale- xžus, Mikuláš z Lutové. Rožmitál pod Třemšínem, dr. Rožmitál, město u Březnice s hradem; Jan z- a na Blatné 64; Zdeněk 2- 67, 68, 109, 174, purkrabi na Zbirohu 47, pečeť 109, 175. Rus Jan v. ze Želče. Rychmburk, Richenburg, méstys v okr. skutečském se zdm- kem, n. hradem; Arnošt z- 17. Rynart, poddaný Oldřicha z R. 105, z Plástovic 106. Rýzmburk, dř. Ríznburk, víska a zb. hrad záp. od Žernov (okr. českoskalický) nad řekou Úpou; Jan z- 87, 56, 64, 72, 80, 101, 185, 144, 145, 165; pečeť 72, 135, 144, 145. 315 Ryžemberk, Ryzmberk, Risen- berk, zb. hrad u Nové Kdyně; Bohuslav na-v.z Janovic; Jan Z- 109, 150, 151, a na Rábí 105, a ze Skály 98,94; Jan Švihov- sky z- 13, 258, a ze Skály 142. Rzavd, Rzavÿ, ze Rzavého, ves u Tábora; Víta z-, úředník chousinicky 31, purkrabí choustnicky 62, 65, pečeť 65. S Sádlo Jan v. z Vražného, Salcpurk, Salzburg (Solnohrad), hl. město Salcpurska; arci- biskup Jan z Reisbergu 184. Sány, ves u Poděbrad; Jan Čapek (Čáp) z-, hejtman voj- ska sirotéího 150, 151 (nej- vyšší správce), 153, 164, 170. Sancta Corona v. Zlatá Koruna. Sasko, část Něm. říše; vévoda Fridrich. Sásmuk v. Zásmuky. Sebald Konrádův ze Žatce, kněz praž. diecese, veřejný notář 251 (falsum). Sebek Jakub, Seebek, Zebekch, hejtman vitorazskÿ 135, 155, 156, 161. ze Sedlce Jan 91, pečeť 98; Jan Slonek (Slávek) 86, 87, pečeť 66; Janek 149, 171; Jindřich Švejda 198; v. z Nové Vsi. Sedlčany, okr. město 4, 5, 141; konšelé 6, měšťané, přísežní a obec 4, 5; kostel 71; fará- řové Petr 71, Mikuláš 71. Sedlecký klášter cisterciácký 49. Sedlíkovice, ves u Veselí nad Luž. 81. Senae v. Siena. Sepekov, městys v okr. milev- ském; mlýn pod — 13. Schamburg, Schaumburg v. Saumburk. Schawfel v. Lopata. Sehawmberg, Schawnberg v. Saumburk. Schild, Bystra, ves v okr. vyše- brodském 7. 40x 

Strana 316
316 Schlagl am Rossberg, Čížkrajice pod Chobolkou, ves v okr. vyšebrodském 7. Schlagles, Šlágles, ves v okr. novohradském 11. Siena, Senae, město v Italii 146. Sika v. Písek. Sion, Syon, n. hrad u Chlístovice v okr. kutnohorském 222, 228, 224, 226. Sirotci, Orphani 117, 136, 153, 171; sirotćć vojsko, exercitus Orphanorum 136; hejtmani Jenikz Mećkova ana Valdece, Jan Čapek ze Sán; starší voj- ska 150, 151, 153, 164; d ednik Buzek ze Smolotel; pečeť 150. Skála, n. hrad u Radkovic v okr. prestickém; Janz Risenberka a na- 98, 94, Švihovský 142; v. Ryžemberk. Skalica, Skalice, Skalicz, město na Slovensku 48, 44, 77—79. Skopytce, ves u Soběslavě; Jan Krdsa z- 62, 65, 138, 149, 161, pečeť 65, 188, 150, 162. Skryje, ves u Křivoklátu; Jan Stebňák ze- a v Čichticích 97, 100, 150, pečeť 98, 100, 150. Sladký Zdeněk v. z Touchovic. Sláma, služebník Habarta z Adlaru 170. Slavkov (Lagau), ves v okr. krumlovskćm 279. Slezsko, země koruny České; knížata 117; Bolek Opavský 245, Jan Opavský 250, Pře- mysl Těšínský 250, Václav Lehnický 250, Ludvík Lehni- cký 250 (falsum). Slonek, Slavek Jan v. ze Sedlce. Sloup Jan v. Chotětice a Kva- sejovice. Smiřický (ze Smiřic), příjmení staročes. rodiny; Jan — 189, 284. Smolotely, ves u Příbramě, n. s tvrzí; Buzek z- , úředník sirotčího vojska 150, 151. Smrčná, ves v okr. vimperském 102. Sobenov, ves u Kaplice 7. Soběslav, okr. město se starým hradem 28, 181, 231; konšelé 5; Filip, poddaný Oldřicha z Rožmberka. Sobétice, ves u Klatov, n. stvrzt; Jan st. z- a na Tyné nad Vit. 138, 161, Jan ml. z- 154, 155; Jindřich z- 161, 162, pečeť 162. Sobikov, dvůr u Hlavñovic v okr. sušickém, n. ves 102. Sokol, Stokel, Mikuláš v.z Lam- berka. Sokolët, Sokolezye, Sokolczie, n. hrad nad Dvořákovým mlýnem u Děkanských Ska- lin (df. Děkanské Skály) v okr. kaplickém 2836, 242 (falsum). Spolí, ves buď u Přídolí v okr. krumlov., nebo u Třeboně, 7. Srlín, ves u Bechyně; Jan z- 84. Stanikov v. Staňkov. Staňkov, Stanikov, dnes S. Horní, a S. Dolní, vsi v okr. suši- ckém 102. Stebňák Jan v. ze Skryj. Stein, Kamenná, nyní skupina chalup u Kaltenbrunnu (Studánky) v okr. vyšebrod- ském) 7. Stojanovice, ckém 102. Stojkovic Jan z Dubrovnika, kard. sv. Sixta 177. Stokch, Stok, Mikuláš Mistr (z Hlohova), legát císařský 142. Strahovský klášter praemon- strátský v Praze 96, 252, 278. Strakonice, okr. město 56, 107; Václav z Michalovic na- v. Michalovice. Strašice, městys v okr. zbirož- ském 67, 68. Stráž nad Nežárkou, dř. Stráž, město se zámkem, býv. hra- dem, v okr. jindřichohradec- ves v okr. suši- Rejstřík jmen: Schlagl am Rossberg— Sušice. kém; Jindřich z- 104, 149, pečeť 104; Václav z- a na Fuglhauze 149. Strážnice, okr. město na Moravě; kněz Bedřich z- 190, 191, 198, 198, 204, 205, 209, 215—217, 224, 225, pečeť 191, 194, 204, 205, 225; Petr z- a z Kravař 40. StráZovice, ves u Mirovic 212, 213. Střela, ves u Strakonic, n. hrad 151; Mikuláš z- jinak z Land- štejna a z Borotína 86—89, 106, 112, 121, 148, 150, 151, 164, 224, 225, pečeť 113, 225. Střelec Jan v. z Kondrace. Stříbro, okr. město 98, 94. Strigonium v. Ostřihom. Stropnice, (Strobnitz), městys v okr. novohradském 11; kostel 182; farářové Ondřej, Diviš, Jan z Přídola; Jan z-, farář v Miličíně 72, v Trh. Svinech 75. Strunkovice, městys v okr. vod- ňanském; fara 4; farář Osvald. Strýčice, ves u Čes. Budějovic; kostel 67, farářové Zikmund 54, 66, 67, Jakub 67. Sudlice Jan v. z Bestvin. Suchá, dvůr popl., n. tvrz u Hlu- boké; Janek z- a na Štěpá- nově 120, 138, 161, pečeť 1386. Suchdol nad Lužnicí, dř. Such- dol, n. ves, nyní městys v okr. třeboňském; farář, osadníci, rybář, rychtář 122. Sulejovice (Sulowitz), ze Sulevic, ves u Lovosic; Čáslav z- a na Vimperce 171; Kerunek (?) z- a na Milešově 157; Kunát Kaplif z- a na Vinterberce 64, 215, 265, 269, 270, à na Zbirohu 156, purkrabí zví- kovský 124; Petr z- a Řehlo- vic 157. Sušice, okr. město 64, 87, 100, 101, 115, 116, 147, purkmistr, konšelé a obec 87, 116, 148; starší obce 99; Susictí 86; pečeť 100. 

Strana 317
Suzeler Jan, Jo[hannes] 176. Swambergh, Swamberch v. Svam- berk. Svat Koruna, Heilige Kron, Sancta Corona v. Zlatá Koruna. Svatomír Petr z Hůrky 56. Svejšín v. Svojšín. Svéraz, Sweraz (Tweras), ves u Č. Krumlova 96, 111, 184, 252; zboží 218, 219, 252, 278, 279; zboží kostela 251, 252 (falsum). Světlá, ves v okr. sušickém 102. Svétvi (Gschwendt), ves v okr. JindFichohrad. 182. Svidnice (Schweidnitz), město v pruském Slezsku 14; hejt- man Jan z Chotěmic na Vla- Simi. Svinná, ves v okr, sušickém 102. Sviny Trhové, okr. město 19, 185, 186, 187, 197, 282, 283; farář a měšťané 196; kostel 75; faráfové Ondfej, Jan ze Stropnice; měšťané 135; rychtář | Jakub; poddani Oldřicha z Rožmberka: Be- ranec, Beránek Linhart, Capl Jakub, Domín,Chymra, Jestk, Klich, Michal, Ones, Mares Petrák, Šavel, Štěpán, Valov- ský Jíra, Vytal, Zelený Jíra. Svojšín, ze Svejšína, de Swois- syn, Swoyssin, Swoissin, ves u Stříbra; Jan Zmrzlík z- a na Orlíku 88, 106, 107, 207, 218, 228, 224, pečeť 106; Petr z- 254, a na Orlíku 64, 88, 89, 106, 107, pečeť 64, 88, 89, 106; Václav (Vaněk) Zmrzlik z- 207, 218. Syon v. Sion. x S Saumburk, Schaumburg, Scha- wnberg, Schawmberg, Scham- burg, býv. hrabství v Hor. Rakousich; Jan hrabé z- 1, 36, 55, 229, 284, zemský mar- šálek rakouský 228; j. zeť Ladislav z Maroth; Jan st. z- 184, 189. Rejstřík jmen: Suzeler—Táboři. Šavel, poddaný Oldřicha z R. v Trh. Svinech 187. Šebnberk, zb. hrad u MI. Vožice; Mikuláš z- v. z Hořic. z Šenkovic (?) Martin, purkrabí na Březnici 88, pečeť 68. Ševětín, ves u Lomnice nad Lužnicí; kostel 203; farářové Smil 208, Petr z Třeboně. Sic Jan v. ze Zdluzan. Simon z RoZmitdla, knéz 208. Skopek Ales v. z Dubé. Škvorec, městys u Č. Brodu se zb. hradem; Volfram z-, arci- biskup pražský, legát papež- ský 258, 254. Šlik Kašpar (z Holiče), Sligk Caspar, Slick, Slik 108, 112, 117, 120, 124, 126—128, 141, 148, 146, 154, 155, 169, 171— 174, 179, 180, 181, 189, 195, 196, 201, 280, 262, 265—269, 272—275, nejv. kancléř, can- cellarius 169, 171—174, 179— 181, 189, 195, 196, 201, 280, 265—268, 272—275, rytíř, mi- les 169, 174, 179, 195, 196, 230, 272—275. Španělsko, království, regnum Hispaniae 146. Štěpán, poddaný Oldřicha z R. v Trh. Svinech 187. Štěpánov Trhový, z Štěpánova, město v okr. vlašimském, n. s hradem; Janek na- v. ze Suché. Šternberk, okr. město na Mor. 40, hrad a zboží 72. ze Šternberka, de Stermberg, Sternberg, příjmení staro- čes. rodu; Aleš — 71, 228, 226, 234, a z Holic 72, 124, 186, 210, pečeť 72; Petr — (v. z Kravař), hejiman kraje bechyň. a prácheň. 20, 21, 72, manž. Perchta z Kravař a na Konopišti, děti: Eliška a Petr 72; Smil — 56, j. syn Petr z Kravař a Strážnice 40; Zdeněk —, nejv. sudí dvorský 250 (falsum); Zdeněk — (a z Veselí) 72. 317 Stítné, ves u Počátek, n. s tvrzí; Jan z- 60, 61, purkrabí 122, pečet 62. Strubina(Straubing), mésto v Ba- vorsku 120. Štýrsko, vévodství; zemský hejt- man, capitaneus Stirie, Vok z Rožmberka (falsum). Švábský správní okres 1283. Švamberk, von Swambergh, de Swamberch, v. Krasíkov; Bo- huslav z- 42, 45, 46, 64, pečet 64; Bohuslav z- ml. 268; Hynek Krušina z- 73, 197; Jan z- odjinud z Třeble 78. Svejda Jindfich v. ze Sedlce. Švihov, město a starý hrad u Klatov; Jan 2- 51, 66, 142, « z Risenberka 78, 258; Jan Švihovský z Risenberka a Skály 142. T Tábor, Hradiště hory Tábor, Hora Tábor, mons Hradiest, Hradysst, Tábor, Táboři na Hra- dišči, Hradiščku, Thabor auf dem Hradyssezko, král. mésto 15, 10, 17, 28, 45, 40, 64, 117, 188, 193, 198, 204, 217, 224; obec 161, 165, 216, 224, 226; purkmistr a obec 190, 204; purkmistr, rada a obec 198, 225; purkmistr a rada 120, 149,198; ko7iSelé, consules 137; starší obce 104; měšťané 216, 217; písař Peša; pečeť obce hory Tábor, Hradiště Tábora 64—65, 122, 138, 150, 162, 194, 225. Táboři, Táborští, Taboritae 15, 19, 28, 88, 86, 87, 47, 59, 60, 65, 73, 74, 78, 81, 82, 85, 86, 98, 94, 99, 100, 104, 120, 121, 126, 127, 186, 187, 189, 146, 147, 149, 162, 181, 186, 190, 194, 198, 205, 206, 208, 209, 217; obec 120, pečeť obce 99, 104, 188, 162; hejtmané: Ja- kub Kroměšín z Březovic, Zbyněk z Buchova, Jaroslav 

Strana 318
318 z Bukoviny, Jan Pardus z Hrádku, Mareš Kršňák, Mikuláš Sokol z Lamberka a na Řečici, Otík z Lozy, Chval Řepický z Machovic, Jan Bleh z Teśnice, Jan Žižka z Trocnova, Zikmund z Vranova; vladaři Šimon z Hroznějovic, Ondřej Kar- taj, Mikuláš z Padařova; vyslanci táboršií 170, tábor- ská obec domácí, starší obce 99; obec polni, rada 138, starší obce 99, vojsko 97, 121, 188, 149, 161, správce Prokop Veliký kněz, Prokop Malý, hejtman Ondřej z Římovic; táborská strana 45, 170, 216. z Tamfeldu Jan Cukr 201, pe- čeť 201. Tata, Vatta, město v Uhrách 65, 66, 67, 68, 70, 72, 84, 194. Taxila Václav, veřejný notář, klerik olom. diecese, syn Ja- kuba z Uničova 251 (falsum). Teléovice, n. ves, dnes rybník Teleckÿ (Teltschmühle) u Kou- pě v okr. březnickém; Bože- těch z- 106, pečeť 107. Telecké zboží, snad Teleč, ves u Bochova, m. s tvrzí 64; poručnice Milosta. Temel, kovář v Hořicích 72. Temelín, ves u Týna nad Vit. 54. Těmice, dvůr u Olařichova v okr. mladovožickém, n. ves s tvrzí 80; z Těmic Jan v. z Hlasiva. Těptín, ves u Jílového; Anna z- 80. Teřešov, ves u Zbiroha, n. čtyři vlad. statky; Petr Teřešovec z- 116. Těšnice, víska u Klatov; Jan Bleh z-, hejtman tdaborsky 99, 175, na Bechyni 138, 161, 198, pecet 138, 162, 194. Těšov Dolejší, (Unter Téschau), Těšov, ves v okr. sušickém 102. Thilimann, probošt sv. Floriana z Koblenze, de Confluencia 178, Tichá (Oppolz), ves u Kaplice, n. s tvrzí; Kuba z-, Sytüv zeť 152, 158. Tichonice, ves u Kácova v okr. vlašimském, n. s tvrzi; Diviš z- 120, 121, 188, 150, 161, pe- cef 122, 150. Tinecz v. Týnec. Tirnavia v. Trnava. Tluksa Zdeslav v. z Buřenic. Točník, Tocznik, zb. hrad u Žeb- ráku v okr. hořovickém 16, 17. Todriansky vrch (u Todné, vsi u Trh. Svin) 134. Toman, tesař, vězeň Mikuláše z Lobkovic a na Hluboké 106. Tomáš, farář v Dvořišti 203. Touchovice,ves u Loun,n.stvrzíy Zdeněk Sladký 2- 106, pečet 106. Tours, město ve Francii; děkan M. Martin Berruerův. Toušek Jan v. z Pacova. Tožíce, služebník Oldřicha z R. 101, 199. Třebel, ves u Černošína v okr. planském, n. s hradem; Jan z- v. Švamberk. Třebíčský klášter benedikt. na Mor., nyní zrušený 73,74,75. Třeboň, Trzebon, Witigenaw, oA. město 82, 38, 61, 62, 64, 100, 122, 137, 138, 160, 162, 174, 190—193, 201, 204, 205; mésta- né a obec 71; purkrabí a hejt- man Brus ze Zahrádky; rychtář Jan 122; kněz Petr; klášter augustidnskÿ, opat a kanovníci, abbas et cano- nici regulares ac monasterium 31, 32, 114, abbas, conventus et monasterium 115, opat Jan 114, 160, 163, Ondřej 38. Třešňovíce, Třešňovec (Kersch- baum), Třešovice, ves v okr. kaplickém 88. Třešovice v. Třešňovice. Třísov, Třísov nada Menštejnem, ves u Č. Krumlova 89. Rejstřík jmen: Táboři—Unka Jan. Trnava, Tirnavia, město na Slo- vensku 116, 117, 186. Trocnov, popl. dvitr jihozdp. od Borovan v okr. éeskobudé- jov., n. ves s vlad. statkem; Jan Žižka z Trocnova, Syska, Zisska, 20, 28, 34, 42, 43, hejt- man táborský 29, z Kalicha. 64, pečeť 29. Trsice, víska u Petrovic v okr. susickém 102. Trutmań, Trautmanns,ves u Trh. Svin 145. Trzebon v. 7Feboń. Tučapy, ves u Soběslavě, n. s tvrzí; Václav z- 65, 149, pečeť 65, 150. Tůnaw, řeka Dunaj?, 277; v. Hredishaw. Twrdko, král bosenský 179. Týn Horšovský, okr. město 82. — nad Vitavou, okr. město; zboží, hrad 154, 155, 207, 269, 270; lidé zboží - 270; úřad purkrabský 155; Jan st. ze Sobétic a z- 188, 161. Týnec nad Sázavou, z Týnce, Tineez, Tyneez, ves v okr. ne- veklovském, n. městys s hra- dem; Jan, Janek z- 24, 27, 87, pečeť 24, 27 (z Valdeka), U Überlingen, mesto v Badensku 122, Udičov, dř. Oudičov, z Uzdičova (na pečeti), popl. dvůr u Lhoty Broučkovy v okr. táborském, n. ves; Petr z- v. z Dubu. Uhry, Hungaria 85, 136, 180, 189; pánové uherští 117, 234; Uhři 119; Uhři, dvořané císařovi 222; zámky v Uhřích 180. Újezd; oltář. P. M. 185, rektor Jakub, oltářník Alexius. z Újezdce, de Ugezd, Diviš 89, pečeť 69. Ulm, Ulma, pevnost a město ve Virtembersicu, 172,173; UImsti 19. Unka Jan v. z Neustupova. 

Strana 319
Rejstřík jmen: Ústí Sezimovo—Visconti. Ústí Sezimovo, dř. Starý Tábor, z Ústí, ves, m. město v okr. táborském; Jan ml. z- 198, 220, 221, 224, 225, 274, 275, pečeť 225; Jindřich z- 274. Uzdiéov v. Udicov. VW Vacek 39. Václav IV. král římský a český, Wenezla, Wennezlaw, Wen- ceslaus 14, 128, 130, 218, 251, 252, 253, 254, 25, 279, pecet 252; j. manž. Žofie, úředníci 254. — z Krumlova, Wenco, písař Oldřicha z R. 115. —, farář ve Lnářích, pak v Ji- stebnici 139, —, kancléř královny Barbory 206, 228. —, kníže lehnický 250. Walary, Vallary v. Volary. Valdek, n. hrad u Hořovic; Jan z- v. z Týnce; Jeník z- v. z Mečkova, Mikuláš Zajíc z- 54, 68, pečeť 54; Vilém Zajíc z- 56, 68. Waldes? v Hor. Rakousích 277. Valdštejn, pustý hradu Turnova; Hašek z-, Hesek van Walstain, 115; Mikuláš z- 112. Válek z Horního Rožmberka, Walch von Aber Rosenbergh 42. z Wallsee, Walse, Wallse, Walsse, Reinprecht st. 1, 2, 41, 42, 49, 99, hofmistr a hejtman horno- rakouský 276, 278, pečeť 278; j. dcera Barbora 99; j. syn Reinprecht ml., hejtman hor- norakouský, haubtman ob der Enns 1, 2, 22, 28, 24, 26, 27, 37, 41, 42, 52, 53, 54, 91—96, 100, 229, 276, 277, 278, j. manž. Kateřina z Rožmberka. z Valois Filip VI, král fran- couzský 240. Valovský Jíra, poddaný Old- ficha z R.v Trh. Svinech 187. Vaněk písař, měšťan krumlov- ský 185. Varlaich z Bubna, v. Buben. Wartenberg, čes. Stráž pod Ral- skem, mésto v okr. mimon- ském, n. s hradem; Čeněk, Czenko z Vartenberka, de Vartenberk, Wartenberg, Wartenbergh, Warttnberg, Vartemberk, z Varitemberka, a z Veselí 1, 2, 3, 5—8, 10—14, 26, 27, 30, 38, 64, 110, 258, 261, 262, 263, nejv. pur- krabí pražský, obrister bur- graf ze Prag, 1, 2, 3, 12, 14, pecet 3, 8, 27; v. Veseli Vysoké; Jindfich z- 12, 144, a z Vald- Stejna 112, purkrabt hrade- cký 12, pečeť 144, 145; Kate- řina z-, manželka Oldřicha z Rožmberka 110, 176, 202. Markéta z- 112; Petr z- a z Kosti 250; Vilém ml. z- a ze Zákup 112. z Varin Duce, purkrabi men- Stejnsky 108. Vavák Oldřich v. z Hradce. Vavřinec, Wawrzynycz, ves u Uhl. Janovic; kostel P, M., farář Petr 81. Wawrzynycz v. Vavřinec. Velenov, samota u Jermal blizko Kaplice, n. vlad. statek; Jan Ktyle z- 44, pečeť 44, Velešín, městečkovokr.krumlov- ském, n.s hradem 7, 150, 151, 152, 166; zámek 235; pur- krabí Petr z Dlouhé, Matěj Višně z Větřní, Velhartice, Vilhartice, městys se st. hradem u Sušice 102; Jan z- 102, j. manž. Žofka z Opoče na, Menhart z- v. z Hradce. Veliký rybník 9, 18. de Welimowicz (na pečeti) v. z Vilémovic. Veliš, Weliss, n. hrad, nyní ves u Jičína 262, 263. Ves Chlupatá (Rauhenschlag) v okr. novohradském 11. — Nová v okr. chvalsinském 7. 319 Vesce, ves u Č. Budějovic 144. Vesell nad Luznici, Veselé, We- selee, Wesels, Wessels, okr. město 257, 274, Veselí Vysoké, z Veselí, Wesels město v okr, novobydžov- ském 262, 268; Čeněk z- v, z Vartenberka. Wesels, Wessels, Weselee v, Ve- selí. Větřní, Wettern, ves u Č. Krum- lova, n. s ivrzi; Matěj Višně 2-, Mathias de Wietrzna, Wye- trznye, Wietrznye, Mathes Wi- schnye v. Wietrznye, 101, 108, 119, 135, 139, 144, 148, 150, 161, 157, 163, 164, 175, 188, 191, 198, 196, purkrabí krum- lovský, phleger zu Crumpnaw, 2, 3, 38, 80, 81, 90, 93, 94, 261 (falsum), purkrabí velešín- ský 59, 64, 72, 261 (fulsum). Vídeň, Wienn, Wienna, Al, m. v Rakousku 82, 46, 49, 50, 66, 67, 70, 71, 78, 79, 84, 91, 120, 135, 144, 161, 162, 178, 179, 180, 200, 228, 229, 200, 267; de Wienna v. z Hasel- bachu. Wienn, Wienna, v. Vídei. Wietrzna, Wietrznye, Wyetrznye v. Větřní. Vildštejn, VilStein, Wilsstein, Wyldsstein, Wylsstein, 7. hrad u Blovic 8, 193, 261, 262, Vilém, vévoda bavorský, pro- tektor koncilu basilejského, 136. Vilémovice, ves u Kutné Hory; Jan z- 149, 193, pečeť 150, 194 (de Welimowicz). Vilhartice v. Velhartice. Wilhering, obec v Hor. Rakou- sich v okr. lineckém, cister- ciácký klášter, opat a kon- vent 228, Vilštein, Wilsstein v. Víldštein, Vimperk (Winterberg), okr.město s hradem 171; z- v. ze Sule- jovic. Visconti Filip Maria, véy. mi- lansky 127. 

Strana 320
320 Vitice, ves u Vodňan 208. Witigenaw v. Třeboň. Witigenhausen v. Vítkův Hrádek. Vítkův Hrádek (Kámen), Witti- genhausen, zb. hrad nade vsí Sv. Tomášem v okr.vysebrod- ském 10, 64, 94, 95; purkrabí Petr Harachéř. Vitola Alexander, velkokníže li- tevský, za krále českého po- žádaný 4b. Vitoraz (Weitra), město v Dol. Rakousích, n. s hradem 19; hejtman Jakub Sebek; pur- krabí 28; pěší 135; poprava kraje 27. Vizovice, Vyzovice, okr. město na Mor.; cisterciácký klášter 49. Vladislav, král uher. a český 251, 258. Vládyčín, Wladyczin, ves v okr. milevském 269. Vlášek Václav v. z Milońovic. Vlaši 141. Vlašim, Wlassim, Wlassym, okr. město, n. s hradem 20, 21,232; Jan Očko z-, arcib. prazskÿ; Jan Tůma na- v. z Chotěmic; Arnost z- 172, 173, 181, 186, 210; kaplan Petr. Vlčetín, ves u Žirovnice v okr. počáteckém; Ctibor z- 198; Markéta z- 186, 187, 188. Vlčkovice, ves v okr. plánickém, n. s tvrzí; Ojíř z- v.z Čejkova. Vlhlavy, ves v okr. hlubockém nad Vlt.; Jan Hrůza z- 54, pe- čeť 54. Vlkonice, ves v okr. horažďo- vickém nebo volyňském 102. Vodice, de Wodycz, vsi 1) u Ne- tolic, 2) u Pacova; z- Janák 236 (falsum). Vodnany, okr. mésto 13, 14, 20, 28; rychtář, konšelé a obec 18; purkmistr, rychtář, kon- šelé a obec 20; Vodňanští 13, 14, 98, 108; pečeť 108. de Wodycz v. Vodice. Vojetice, ves u Petrovic v okr. su$ickćm, 102, Rejstřík jmen: Vitice—Zdíky. Vojslav, farář v Dublovicích 10. | Vojslavice, ves u Humpolce, n. s tvrzí; Markvart z- 61, 148, pečeť 62. Vojtěch z Benešova, farář v Br- lohu 75. Vokov,ves u Pelhřimova; Marsik (Tluksa) z- na Kameni 104, pečeť 105. Volary, Walary opidum, Wallary, okr. město 207, 256, 257. Voldiice, v. MoRufice. Vožice Mladá, okr. město se zámkem,n.hradem; Materna z Ronova a na Vožici 31, 279; mír vožický 76. Vranov, ves u Bechyně, n. vlad. statek; Zikmund z-, hejíman táborský 164, 170. Vratislav, město v Pruském Slez- sku 76, 77, 78, 82, 88; Jan z-, registrator král. kanceláře 252. Vrážná,dř.téžVražné,z Vražné 0, de Wrazni, ves u Tábora, Jan (Sádlo) z- 62, 65, pečeť 62, 65. Vrchotice, ves u Sedlce, n. s tvrzí; Bohunčk -z a na Janovicích 161, pečeť 162 (Vrchota). z Vržna Děpolt 15. de Vuczowiez (na pečeti) v. z Bučovic. z Vydří Albrecht (Vydří Kostelní a Prostřední v okr. dačickém a V. Zadní v okr. teléském na Mor.) 186, 187, 188. Wyetrznye v. Větřní. Výheň, ves vokr. kaplickém 220, 221. Wylsstein, Wyldsstein, v. Vild- Stejn. Vyšehrad, část Prahy, n. hrad král.15,16,28,78; kanovnictví, Wyssegradensis canonicatus, j. vesnice 218, a proboštství, prepositura 256 (falsum). — (Blindenburg) v Uhrách 59. Vyšší Brod v. Brod Vyšší. Vytal, poddanj Oldficha z R. v Trh. Svinech 187. Vyzovice v. Vizovice. Z ze Záboří (u Budějovic?) Černín 80. Zahájí, ves u Hluboké nad Vlt. 106; kaplan 106. Zahořánky (Kaltenbirken), ves v okr, krumlovském 7. Zahrádka, ves v okr. krumlov- ském 102; Brus z-, purkrabi a hejtman treboñskyÿ 139,160, 183, 188, 198, pečeť 160, 193; Svojše z- 170, hejtman tábor- ský 198, pečeť 193. Zajíc Vilém, Zbyněk v. z Hazen- burka. Zakawecz v. Żakavec. Zákupy, město se zámkem, n. tvrzí v okr. mimoňském; z- v. z Vartenberka. Zálabí,krajina za řekou Labem; páni v- 64. Zalużany, ves u Mirovic, m. s tvrzí; Jan Sic z- 106. ze Záluží (ves u Svínú Trh.?) Mikšík 38, 39. Zámyšl, Zamyšle, ves v okr. sušickém 102. Zásmuky, městys v okr. kouřim- ském, n. s tvrzí; Ctibor z- (Sásmuk), purkrabí menštejn- ský 189, krumlovský 164, pe- éet 165. Zaätoñ (Ottau), Zaton, víska v okr. krumlovském; 184, 252; zboží 278, 279 (falsum); kostel. sv. Jana Kit, zboží 251, 252 (falsum). Zbiroh, město se zámkem, n. městečko s hradem; hrad 47, 68, 265, 274; purkrabí Zdeněk z Rožmitála; městečko 156, 207, kostel 60, farář Jan z Krumlova 60. Zbyněk Veliký 224. Zdebuzeves, ves v okr. vla$im- ském; farář Petr 10. Zdice,městečko u Hořovic, n.ves; úmluvy zdické 68—71. Zdíky (Stiegesdorf), ves v okr. 

Strana 321
kaplickém 152, louka nad lomem 158. Zebekch v. Sebek. Zeleny Jira, poddany Oldficha. 2 R. v Trh. Svinech 187. z Zelkingu Erhard, hejtman cá- hlavský 117. Zikmuna, král, císař. římský, uherský a český král, 14 a dále velmi často; v. koruno- vace; j. manž. Barbora; dcera Alžběta; hofrychtéř, dvorskÿ sudi Jindftichz Plav- na; komorník Antal; dvo- řané (Uhři a Češi) 222. —, vévoda rakouský 129, 131. — Korybutovié, kníže litevské, správce země české 44, 45, 48, 78. — Pirchan, opat vysebrodsky v. Brod Vyšší. —, farář ve Strýčicích, pak v Přídole 54, 66, 67. Zlatá Koruna, Svatá Koruna, monasterium Sancte Corone, de Corona, das Kloster zu der Heiligen Kron, z. cisterciácký klášter u vsi t. jm. v okr. krumlovském 24, 25, 48, 49, 50, 107, 108, 207, 229, 255, 268, 271, 278; opat, abbas 25, 50, Rotger 49; opat a převor 219, opat a konvent 50, 55, 198, 199, 255; zboží, bona, possessiones 25, 48, 49, 208, Rejstřík jmen: Zdíky—Žofie. 217—219, 238, 242, 265; ves- nice kláštera 218, 219, 221; berně a dávky, úroky, cen- sus et berna 107, 108, 207, 218. Zmrzlík 205, 215; v. ze Svojšína. Znojmo, okr. město na Mor.; kostel, oltářník sv. Bartol. Mikuláš z Deštné 185. Zoul, Zál Petr v. z Ostředka. Zubčice, ves v okr. krumlov- ském 220, 221. Zvíkov, castrum Clingenbereh, Clyngenberg, Clinberch, starÿ hrad nad Vitavou v okr. pise- ckém 124, 141, 155, 156, 157, 157, 178, 174, 207, 212, 213, 224, 229, 280, 244, 245, 265— 268, 270—274; zboží 265; berně 280, platy a berně 271; ma- nové 212, 218; purkrabí Jan Hájek z Hodětína, Mikuláš z Krchleb, Kunát Kaplíř ze Sulevic; úředníci 218. Zvíkov, ves v okr. sušickém 102. Zvířetice, ves a zb. hrad u Ba- kova v okr. mnichovohra- dištském; Petr z- 112, 214. z Zyeberka (na pečeti) v. Žeberk. Zyzelicze v. Žiželice. de Zzirownicz v. Žirovnice. > Z Žakavec Ondřej, Andreas Zaka- wecz 5, purkrabí helfenbur- ský 106. 321 Zampach, zb. hrad u Žamberka; Jan Kolda z Potštejna a z- 104, pečeť 104. Žatec, okr. město; poslové z- 200, 205; Sebald Konrddüv z-, kněz praž. diecese, veřejný notáf 251 (falsum). ze Žeberka, příjmení staroces. rodu; Aleš — 89, pečeť 89 (z Zyeberka). Žebrák, zb. hrad u mésta t. jm. v okr. hořovickém 252, 253 (falsum); Hanuš z Kolovrat a na- 216, 234. Želeč, dř. Želč, ves u Soběslavě, n. s tvrzí; Jan Předbor z Ra- dejšína a na- 268, 269; Jan Rus z- a z Krasovic 225, pečeť 225. Žestov (Schestau), ves u Krum- lova; Janský dvůr u- 72. Žestovec Janek 182; — Ondřej v. z Kropšláku. Žihobce, ves u Sušice; Smil z- 106. Žirovnice, město a starý hrad V okr. pocáteckém; Kamaret 2- 64, 105, pečeť 105. Zizelice, ves v okr. Zateckém; tvrz, fortalieium Zyzelieze 242, zbozí 208 (falsum). Žižka Jan v. z Trocnova. Žlutice, de Zluticz, okr. město ; Jan z- 88. Žofie královna, vdova po Vác- lavu IV. 12. 41 

Strana 322
REJSTŘÍK VĚCÍ. Věci tištěné proloženým písmem jsou znameními na pečetech. a alafance, halafance, dar (úpla- tek) 142. antikrist 83. architektura 8. artikuly pražské, čtyři články pražské, čtyři kusy 29, 30, 37, 136, 137, 140. auditor papežský v. Palomar Jan. augustiniánský řád,abbates seu prepositi ac conventus 32; v. klášter v Třeboni. b banderium, sturmfahn (útočná korouhev) 240, 241 (falsum). benedíkt, Fád v. klášter Bľevnov- ský, Hradištský na Mor., Kladrubský, Ostrovský a Třebíčský. berně obecná, královská, berna, b. regalis, 13, 107, 108, 207, 211, 212, 213, 230, 282, 240, 257, 271, dacio vel berna regalis 241. berníci královští 282, srv. úřed- níci. biskupsti lidé 100. branná moc říš. knížat 48. břevno 138, břevna 64, 106, 188, 144, 160. © cechy města Kostnice 122. cep 65. cimbuří 62, 100, 225. církev římská, svatá, Romana ecclesia, heilige chiriche, Římský kostel, kostel svatý 1, 57, 66, 84, 126, 152, 168, 176; kněží, sacerdotes 31. cisterciácký řádv.klášter Sedlec- ký, Vizovický, Wilherinský, Vyšebrodský, Zlatokorunský. clo, theoloneum 256 (falsum). é élovééenstvi 13, 14. d dědické smlouvy Gesko-rakou- ské 128. dědina, dědiny, dědictví 4, 9, 44, 102, 103, 139, 182, 183, 187, 188, 190, 193, 217, 218, 219, 220, 224, 279. děla 94, 191. desatero přikázání, decem pre- cepta 249. desátky 106. desky zemské, deky, tabulae ter- rae, landtavel, zapisovati v desky, intabulare, in die landtavel legen 26, 27, 38, 39, 90, 94, 103, 135, 139, 144, 158, 160, 183, 188, 196, 217, 219, 220, 251, 258, 279; řád zapisování 108; zápis, intabulacio 158, 258; intabulata bona 104, in- tabulatae litterae 251, úřed- nici desk zemských, officia- les apud tabulas regni 144, 196, 197, 240. doly, aurifodinae argenti, cupri, ferri et aliorum metallorum 287, 242, dolovati v. právo—. e esox, ryba (snad losos) 6. evangelium $v., s. evangelia 237; ewangelium Mathei 31. f fara, potvrditi na- 4; srv. kostel. fiskální panství, fiscale domini- um 168. g glejt, bezpečný průvod, klejt, salvus conductus 45, 56, 57, 69, 78, 99, 109, 125, 137, 139, 140, 141, 215, 228, 254; glejto- vati, klejtovati 78, 97, 111, 116, 150, 155, 176, 177; klejtovni listy 69. h hejtmanstvi, haubtmanschaft, města Budějovic 91. hlava beraní 201; — lid- ská 44, s oslíma ušima 150; — osličí 100;— supí 64; — sviní 54; — vlčí 104. hold, holdy, holdovati 101, 121, 148, 155, 190, 194, 208, 213— 215, 270. holubice 150, 165. hostie 29, 65, 148. hrabata říšská 67, 70. 

Strana 323
hrábě 104. hrad pražský obsaditi 14. hříč 106. hrdlo a zboží propadnouti, ztráta hrdla a zboží 259, 260. hříchy smrtelné stavovati 121. hry stavovati 121. husa rozkřídlená 138,144, 191. husí krky 62. Husité, Hussen, Hussitae 19, 32, 42, 45, 71, 74, 95, 116, 125, 126, 171, 186, 193, 256, 274, 278; husitská vojska 69, 85, 187; husitské pronásledová- ní 81. hvězda 72, 148; tři hvězdy 29. ch chrt 62, 65. l iudicionatus, iusticiariatus, úřad nejv. sudího 242. J jednorožec 109. jednota panská proti Václavu IV. 14; pánů českých s krá- lovnou Žofií 12. Jistec, jistci, 8, 62, 90, 91, 121, 122, 149, 151, 184. Jistina, jistiny 8, 61, 109, 110. k kacířství, haeresis wiklephistica B4; kacíř, kacíři, heretici Boe- mie 43, 48, 69, 78, 94, 140, 154, 261, 263, 265; kacířská moc 69; heretiea pravitas 256; v. mince kacífskdá. kalich 17, 106. kalich 29, 64, 65, 100, 148, 191. kancelář král.278; nejv. kancléř v. Jan ze Středy; říšští kan- Rejstřík věcí: hrábě —landfríd. cléřové Albert, Jiří z Hohen- lohe; registratoii JindFich Fyé, Jan z Vratisiavé. kanovnické čepice, pláště 228. kapitulace volební (král) 284. kaplanství, potvrditi na- 4. kasule 228. katol. víra, katholica fides 154, 177, 178, orthodoxa fides 34; katol. strana 88, 89, 261. kladivo 87; klodiva hor- nická 201. klatba říšská 72. klenoty královské 73, rozmber- ské 276. klíče 108. klobouk 107; tatarský — 162. kmetství 14; kmetiční lidé 187. kněží 205, 209, 210; v. řády, církev římská; kněžští lidé OldFicha z Roźmberka 212; kněžská zboží 190. knihy sirotčí, zapsati v- 7, 10, 233. kolo 105, 122, komora královská, camera 168, 254, 279; mistr komory Zby- něk Zajíc z Hazenburka. komoříkrálovský nejvyšší, sum- mus camerarius 239 (falsum). kompaktáta 203, 205. koncil Basilejský, concilium in Basilea, Basiliense 134, 136, 187, 139, 140—143, 145, 146, 147, 154, 167, 170, 171, 172, 177—181, 185, 195, 206; pro- tektor Vilém Bavorský; le- gáti, poslové, nuncii 147, 173, 177—181, 195, 197, 200, 205, 206, 209; vw. Filibert, Jan z Gelnhausen. kopi 65. korbel s dvěma kytami 231. kord 142. koruna 24, 29, 64, 98, 260; trnovd 65. korunovace Zikmundova na císaře 119, 141, 154, na lom- bardského króle 141, 146; 323 Barbory na českou královnu 211. kostel svatý, costel, ecclesia v. církev; dosaditi ke kostelu 66, 67, 182, 185, podati ke kostelu 11, 60, 72, 75, 83, 88, 189, 180, 182, 185, 198, 203, po- turditi ke kostelu 10, 227, kotouč 100, 105. koule 89, 44, 62, 88, 91. kozel 64, 105. kraj, kraje, districtus 211, 227, 228, 254; sněmy v kraji 226; zemané z krajóv 254, bechyň- ský a prácheňský kraj 20, hejtmané Oldfich z Rožm- berka, Václav z Dubé, Petr ze Sternberka; v. Plzeňský kraj,sjezd krajský. krčmy stavovati 121. křesťanství, christianitas 34, 66, 69, 94, 126, 140, 154; křesťané, fideles dei christicolae 48, 85, 90; křesť. knížata 82, králové a knížata 140, řád 69, jméno, nomen christianum 48, víra 57, 67, 97, 260. křídlo 3, 65, 72, 89, 138, 144, 162,251; s pazourem 108; s šachovnicí 217. kříž 100. křižácké vojsko 127. křížové tažení 52. kruh 98, 100, 107. kůl 143, 150. kün 64, 98,119;s jezdcem 233. kupci cizí, frembder gast 118. kurevství stavovati 121. kurfifié, volenei, electores s. Rom. imp. 46, 49, 67, 70, 79, 82, 226, 227. kury lesní 68. květináč s rostlinou? 201. květy kalichovité 8T. kyta (svazek per) 72, 93, 231; srv. pera. labut 64. landfrid plzeńskóho kraje, land- frid aus Pylzner kreis 42—43. 41x 

Strana 324
324 leknové listy 72, 89, 122. léky, medicamenta 248. léno, feudum, omagium, právo kupovati —,emere omagium 236, 237; in feudum obtinere 246; homines feodales 268, 275 (falsa); léno král. Ceského (Morava) 68. lev 29, 175, 225. lezeni, inligen, obstagium 2, 3, 61, 62, 64, 65, 82, 90, 94, 100, 103, 106, 107, 122, 188, 189, 158, 159, 162, 184, 188. lilie 29, 65, 88, 119, 145. listiny chované na zámku krum- lovském 276. loďka 100. lopata 88. lov, právo loviti, venari 238 (falsum). lovy 254; — ptačí, pletkami nebo skřečením jímati 68. lůžka, lectisternia 248. m majestát královský 218, 219, 221, 254. manové k hradu Zvíkovu pří- slušní 212, 2138; manství Nov. Hradu, břemeno, právo man- ské 258. manželství; coniugem recipere in matrimonium, matrimonia- liter copulari, zu einem elei- chen gemehl fuegen 1, 248, 249. meč 65, 105, 148, 153, 283. med 120. medvěd 91, 100. měsíc 100. města král. v. práva. — říšská 67, 70. město ohradili zdí a příkopy 18—14; městečko bořiti 217, městečka stavěti, osazovati 225, 226. mince královská 48, 44; moneta Chuttensis, moneta heretico- rum 43; raziti minci král. munz slahen, munzen, facul- tas monetam cudendi 43, 44. mincmistr kutnohorský Mikeš Divůček z Jemniště 21, 28. mincovnictví v Čechách 48. misál 106. monogram 245. mříž 54. mše svatá 152, 176. mufi noha 107. mužík 29, 88. mýto 121, 162; v. clo. u nález konšelů, konšelský 5, 9, rozhodčích 51; v. položení, nálezky lidské, adinvenciones humane 137. ndpad 4. nemoc krále Zikmunda 141, Oldficha z R. 223. nohy obrněné tři 197. notář veřejný v. Jan Vilémův z Ermicia, Sebald Konrádův ze Žatce, Václav Taxila ně- kdy Jakuba z Uničova. nůžky 107, 138. о obruče 72. odkázati zboží 5, 6, 9, 238, mlýn 18; resignare bona 239, facul- tas bona legandi, testandi 263 (falsum). odpovédny list 12, 83, 4b. odúmrť, právo odúmrtní, 4, 6, 7, 8, 10, 11, 56, 121, 166, 183, 232, 261 (falsum); — roZmb. stat- ků, bona devolvi debent 246, spadlé statky, bona devoluta 262, 263 (falsa). officiál král. 50. oltář přenosný, altare portatile 176. oprava dědičná 278, 279. orel 22b. orlice 107, 143, 150, 160, 162, 198, 201. orndt 106, 'Orphani v. Sirotci. Rejstřík věcí: leknové listy—poručenská správa. ostatky sv. 276. ostrve 135. oves 68, p pancíř 106. papež, summus pontifex, Sua Sanetitas 66, 78, 84, 85, 140— 148, 145, 140, 152. 154, v Eugen; auditor Jan Palo- mar; legáti kard. Branda, Volfram ze Škvorce, Fer- nand, Julian Cesarini. parohy jelení 24, 104, 201, 231. pás kosmý 24, 65; dva 225; tři 260; srv. pruh. patricijové města Kostnice 122. patronátní právo, ius patrona- tus ecclesiarum 268 (falsum); srv. podací právo. paže obrněné 44. pečeti v. u jmen osobních; — panské 219. pera (kohoutt) 39,91, svazek per 107, 138; srv. kyta. pes 62, 231. picovdni 94, pinta 24. pismo sv. 69, 121. pivo 189. plot 150. plat 7, 8, 38, 39, 44, 54, 82, 89, 90, 188, 139, 145, 159, 160, 183, 186—188, 196—198. plundrovati, plundrujie 121. podací panství 102, 217, podací právo, ius praesentandi 83, srv. patronátní právo; po- dání kostelní 80, srv. kostel. podobojí strana 56, 57, Čechové 178, města 88. podruh 68. podsedek 9. pohár 81. položení konšelské 10, v. nález popluží 11, 68, 102. poprava kraje vitorazského 21. poručenská správa 11—2, smlou- va 72, moc král. 41. 

Strana 325
posádka rožmberská 41; po- sádka v České zemi 69. poslední vůle 89, 41; vykonava- tel 41, vykonavatelé, testa- mentarii 89, práva manů zvíkovských 212, 218. právo dolovati 286 (falsum). — lovu (na zboží Zlatokorun- ském) 288. — městské 8, měst král. 4, 58, 232, 233. — patronátní a podací, ius patronatus atque praesentandi 88; srv. podací panství. — zemské 196, a řád zemský 12; — rakouské, landesrecht zu Osterrich 277. prebenda vySebrod. konventu 6. příbuzenská tradice mezi Rožm- berky a Orsiny 245 (falsum). přijetí za krále českého 166, 167, 168. přijímání občanů v okr. šváb- ském 128. přijímání těla a krve Kristovy 121. pFisaha, iuramentum 13, 237, 238, płisahati, iurare 242, płiseż- ni formule 236, 23? (falsum). prkna tříti 68. pruh 89, 100, 104, 138, 148; s rostlinkami 201; pFit- ný s $achovnici 217; pruhy tři vodorovné 201; srv. pás. pstruzi, vstruhuov 120; pstruho- vá říčka 68. pšenice 189. pták 88, 106, 107. půlměsíc 98, 191, 225. purkrabství, purgraviatus 242. purkrechtni, kaufrechtni prdvo 9,11,13,153, 159, homines em- phiteoti 263 (falsum). pst, quadragesima 5, 6. pušky 33, 190. rr rada Oldficha z R. 21, 22. Rejstřík věcí: posádka—sukno. řád světský 209, řády kněžské, kostelní 209, 210. reformace stavu duchovního i světského 140. registra královská 269 (falsum). registrator král. kanceláře Jin- dfich Fyé, Jan z Vratislavé. restituce statků král, církev. i světských 166, 168, 169. rettovati 74, retunk 75. římské císařství, sacrum Roma- num imperium 49, 167, 246; srv. kurfiřté a Německo. sv.římský kostelv.církevřímská. roboty, robota, 5, 18, 68, 102, 139; robotní lidé 159. rohy 39, 106, 138, 143, 201. roucha církevní 276. rožmberský dům, domus de Ro- senberch 241, 244, 246—250, panství, dominium 248; dě- lení statků, distraccio bono- rum 245, 248, nástupnický řád, maioratus domus Rosen- bergicae 245, 251; zřízení 70- dinné, disposicio, statutum domus 245, 248, 249 (falsa). тика 65. rukojmí, rucitelé, rukojemstvt, fideiussores, gewer, porgen, porgschaft, purgel, selbscho- len, selbstehol 1, 2, 3, 61, 62, 90, 91, 92, 97, 98, 100, 101, 108—107, 109, 110, 111, 115, 121, 122, 138, 139, 149, 150, 151, 157, 159, 161, 183, 184, 188, 190, 193, 201, 214. růže, 8, 62, 64, 104, 118, 143, 160, 191, 225, 233, 251; raziti znamení růže na suknech, rosen zum zaichen geben, auf die tuecher schlagen 118. rybak suchdolsky 122. rybnik vyloviti 190, zastaviti, nasaditi, spustiti 119, ryb- níky nasazené sloviti 217. ryby 117, 119. rys 64, 87, 98, 100. S sedání v lavicích 209. 325 sedláci 20, na zboží Oldřicha z R. 96. senoseček 68. silnice 98, 99, 254 (falsum). sjezd brněnský 178—181, 261, českobrodský 88, kutnohor- ský 38, mohučský 79, řezen- ský 46; krajský v Pelhřimově 21, 22, na Vlašimi 20, 21. sledě 1835. služebníci, ministri 248. sněm čáslavský 37, 38; jihlav- ský 195, 197, 200; kouřimský 69; obecný pražský, gene- ralis congregacio, dieta Prag., rok pražský 56, 57, 78, 134, 186, 137, 140, 155, 173, 180, 189, 209, 210, 227, 228, 234, úmluvy, tractatus 56, zápis 261; říšský v Bratislavě 266, ve Frankfurtě 127, v Chebu 228, 226, 227, v Norimberce 46, 47, 84, 117, 120, v Ulmu 172, ve Vídni 67, 70, 79. sněm trhem provolati 209. sněmovní svolení 251. soud zemský, iudicium 239, 240 (falsum), zahájení jeho 211; ober pehemisch gericht 95. soudek s kytou 72. soudní příslušnost pro správní okres švábský 128. spíže 190; spižovní (spiževané) vozy 5. spor o přednost mezi Bolkem Opavským a Petrem z Rožm- berka 245 (falsum). statky církevní, klášterní a far- ni, bona ecclesiastica ecclesi- arum, monasteriorum et par- rochiarum 48. stav (vodni) opravovati 71. stavování lidí 99, 254 (falsum). střela 64, 122, 138, 150, 153, 175, 260. strelci 88. sturmfahn, banderium (útočná korouhev) 240, 241 (falsum). sukno, Seré —, tuech elbfarb, pa- déland sukna,falsche tuecher 118; soukennici krumlovsti, tuechmacher, tuechler 118. 

Strana 326
326 Rejstřík věcí: sůl—žoldnéři. sůl 117, 133, 135, 144, 145, 189. svobody zemské 254, 255, svobo- dy měst král. 4. šachovnice 217. šatstvo, vestimenta 248. škopek 162. štit rozdělený 162, křížem napříč 150; — rozčtvr- cený 175, 251; — vojen- ský 108; — vykrojený 105. šturmovati 94. šupiny rybí 162. tance stavovati 121. trh výroční, jahrmarkt 118, trhoví hosté 135. třmen 72. trubka lovčí 104, 105. tvrz, fortalicium 248. tyčky proutím opletené 251. U úmluvy helfenburské 100, 104. urbura 43. úroky zadržané 121. úředníci krále Zikmunda 17, officiales 50, 261, na zboži Mi- levském, týnském nad Vlt. a hlubockém 270 (falsum), — berně král. 212, v. berníci; úředníci desk zemských v. desky zemské; úředník voj- ska sirotčího Buzek ze Smolo- tel; zudarii seu beneficiarii 239, officiarii 261 (falsum); úředník Oldřicha z R. 213 116, úřednici 46, 119, 213, 216. vápno 217. vasal, vasalli 263, 275, právo získávati vasaly, vasellos comparare 236,237,242 (falsa). věnná listina královny Barbory 211. věno, dotalicium, haimsteuer 102, 112, 248, 261, 277, 278. věž 100. vidimus 259, 262, předkládati —, ostendere 243, 244, vidi- movati 259, 275, 279 (falsa). vidlice 62, 105. viklefisté, viklefové, wiccleffi- stae 20, 25, 70, 256; heresis wiclephistica 34. vino 133, 135, 145, 216. vojsko říšské, hejtman Fridrich Braniborský 52, 125, 127. táborské v. Táboři; sirotčí v. Sirotci. záduší 106. zajíc 54. zákony císaře Justiniana, leges Justiniani imperatoris 247. zápis, zápisy, zápisný list, za- psati, verschreibung, ver- schreiben 12, 14, 38, 48, 79, 80, 82, 92, 128, 130, 131, 132, 133, 207, 208, 214, 217—221, 268, 270. zápona (klenot) 73. zástava, zastavovati, phand, phant, saz, proscripcio, im- pignorare, obligare, proscri- bere, versezen 22—26, 48, 92, 93, 108, 124, 125, 133, 214, 229, 244, 256, 268, 269, 271, donacio et alienacio 48, 49; zastavené klenoty 73, zástavní listina 125, 275. zvíře 107. Ž žebřik 65, 148. židé 90. živobytí, victualia 248. žnec, ženci 68. žold 51. žoldnéři 14, 20. výplata 102. Z

Strana 327
OPRAVY. Str. 1, před ř. 5 doplň: Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau I, 176 č. 655 (reg.). — Str. 7, ř. 18 shora misto: Schleglein (Schlagel) pod Rosperkem čti: Schlagl am Rossberg. — 9 zdola čti: Čakov. — Str. 12 k č. 19 k datu doplň: v Praze — Str. 10 u č. 12 místo 2. února čti: 6. ledna. — Str. 10, ř. 9 zdola čti: Nieder-Inn (Nyden-Inn) — Str. 37 k č. 53 doplň: UB. Krummau II, 2 č. 5 (reg.) a k č. 54: UB. Krummau II, 2 č. 6 (reg.). — Str. 44 u č. 63 o pečeti Vil. z Potštejna čti: popis u č. 38. — Str. 47 k č. 67 doplň: UB. Krummau II, 2 č. 10 (reg.). — Str. 60 k č. 84 doplň: UB. Krum- mau II, 7 č. 27 (záznam). — Str. 60 k č. 86 doplň: UB. Krummau II, 7 č. 28 (reg.). — Str. 64, ř. 16 zdola čti: z Křivsoudova, z Frymburka, ř. 15 zdola čti: z Lomce, k ř. 10 zdola doplň: UB. Krum- mau II, 7. č. 29 (reg.). — Str. 65 k č. 91 doplň: UB. Krummau II, 7 č. 30 (reg.). — Str. 67 k č. 96 doplň: UB. Krummau II,7 č. 31 (reg.). — Str. 71 k č. 102 doplň: UB. Krummau II, 8 č. 33 (reg.). — Str. 72, ř. 3 shora, čti: z Cehnic, z Číhoště. — Tamže, ř. 13 zdola čti: Halle a k č. 105 doplň: UB. Krummau II, 12 č. 37 (záznam). — Str. 73, ř. 3 shora místo z Risenburka čti: z Ryzmberka — Str. 76, ř. 9 zdola v datu čti: u Drásova, str. 77, ř. 10 shora čti: podle Drásova místo Drašova — Str. 89 k č. 135 doplň: UB. Krummau II, 15 č. 45 (reg.). — Str. 91 k č. 137 doplň: UB. Krummau II, 15 č. 47 (reg.). — Str. 94 k č. 139 doplň: UB. Krummau II. 15 č. 48 (reg.). — Str. 98 v reg. u č. 142 místo Zůl čti Zoul — Str. 105, ř. 11 zdola čti: Plástovičští, ř. 2. zdola: Plástovice — Str. 106, ř. 6 shora čti: z Plástovic a v reg. u č. 155 čti: z Koupi — Str. 107 k č. 157 k datu doplň: v Bratislavě, — Str. 112. ř. 5 zdola čti: ze Zákup — Str. 120, ř. 3 zdola místo ve Straubingách čti: ve Štrubině — Str. 125 k datu u č. 186 doplň: v Norimberce, — Str. 127, 171, 172, 176—178 místo: Caesarini čti: Cesarini — Str. 128, ř. 13 shora místo: bezdětek čti: bez mužských potomků. — Str. 135, ř. 7 zdola čti: z Čestic. — Str. 147, ř. 4 zdola čti: z Gelnhausen. — Str. 149, ř. 18 zdola čti: z Dráchova — Str. 177, ř. 2 shora čti: Stojkovic — Str. 217, ř. 10 shora čti: Dráchovský. — Str. 245 k pozn. u č. 359 doplň: Wagner-Mareš, O původu Vítkovců, ČČH XXV (1919) na str. 219 a d. obsah listiny, na str. 221 určena doba vzniku listiny před r. 1437. — Str. 259 k č. 369 doplň: UB. Krummau II, 3 č. 11 (reg.), listina zde uvedena jakožto falsum (srv. pozn. tamže na str. 213). — Str. 261, ř. 1 shora místo: V Ložnici čti: Loznica —