z 434 stránek
Titul
Ia
Ib
Ic
Kněz Václav Hájek z Libočan
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
XXXIX
XL
XLI
XLII
XLIII
XLIV
XLV
XLVI
XLVII
XLVIII
XLIX
L
LI
LII
LIII
LIV
LV
LVI
LVII
LVIII
LIX
LX
LXI
LXII
LXIII
1
2
Dedikace
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Předmluva
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
Edice
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
- s. 27: ...Pražském v pátek po slavnosti sv. Vácslava, léta od narození P. Krista 1541. (1541, 30. září.) Této kronyky k vydání a na...
- s. 356: ...dala, že z toho má míti milost od Božího syna, P. Krista. Kteráž to vděčně slyšeci slíbila to učiniti. Bořivoj poručiv 1...
- s. 360: ...králov- ské) P. Marie před Tajnem učinil na to slovo P. Krista, kteréž napsáno ve čtení sv. Lukáše v kap. 4.: »Také...
Název:
Václava Hájka z Libočan Kronika česká. I, Úvod, r. 644-904, Doba pohanská
Autor:
Flajšhans, Václav
Rok vydání:
1918
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
434
Obsah:
- Ia: Titul
- I: Kněz Václav Hájek z Libočan
- 3: Dedikace
- 16: Předmluva
- 33: Edice
upravit
Strana Ia
VÁCLAVA HÁJKA Z LIBOČAN KRONIKA ČESKA. PODLE ORIGINÁLU Z R. 1541 VYDAL V. FLAJŠHANS. ÚVOD. R. 644—904. DOBA POHANSKÁ. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1918.
VÁCLAVA HÁJKA Z LIBOČAN KRONIKA ČESKA. PODLE ORIGINÁLU Z R. 1541 VYDAL V. FLAJŠHANS. ÚVOD. R. 644—904. DOBA POHANSKÁ. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1918.
Strana Ib
STAROČESKÁ KNIHOVNA. Č. II. VÁCLAVA HÁJKA Z LIBOČAN KRONIKA ČESKÁ. I. ÚVOD. R. 644—904. DOBA POHANSKÁ. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA. PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1918.
STAROČESKÁ KNIHOVNA. Č. II. VÁCLAVA HÁJKA Z LIBOČAN KRONIKA ČESKÁ. I. ÚVOD. R. 644—904. DOBA POHANSKÁ. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA. PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1918.
Strana Ic
Strana I
Kněz Václav Hájek z Libočan. 1. Mimo jméno Husovo není snad v literatuře české jména známějšího, ale zároveň i proslulej- šího nebo pověstnějšího, podle doby a strany, nežli jméno kronikáře Hájka z Libočan. Již jeho vrstevníci kladli jeho ještě nenarozené dílo hned do rukou královských a hned zase odsuzovali je na hranici; a první jeho čtenáři brzy ho stavěli na místo Liviovo (opatrně tak činí i sám povážlivý Veleslavín),* brzy ho zase pokládali za neužiteč- ného pleticháře a dokonce paliče starých dobrých pramenů historických. A tak se střídali lidé i doby v svých soudech; bylo-li celkem celé století XVII. a první polovice XVIII. Hájkovi příznivo, druhá polovice XVIII. a celé takřka XIX. století při- nášejí jenom odsudky čím dále tím nepříznivější. A teprve v době nejnovější, v posledním čtvrt- století, soudí se o Hájkovi opět spravedlivěji. Kdo byl tento jistě pohyblivý a činný muž? A odkud tento protichůdný nesouhlas úsudků? Jeho život — a život jeho doby — vysvětlí nám mnoho; jeho dílo (neboť máme vlastně od něho právě jenom Kroniku) poví nám ostatek. A čte- — nář bude soudcem sám. Doklady k tvrzením úvodu jsou položeny za textem. Kronika. *
Kněz Václav Hájek z Libočan. 1. Mimo jméno Husovo není snad v literatuře české jména známějšího, ale zároveň i proslulej- šího nebo pověstnějšího, podle doby a strany, nežli jméno kronikáře Hájka z Libočan. Již jeho vrstevníci kladli jeho ještě nenarozené dílo hned do rukou královských a hned zase odsuzovali je na hranici; a první jeho čtenáři brzy ho stavěli na místo Liviovo (opatrně tak činí i sám povážlivý Veleslavín),* brzy ho zase pokládali za neužiteč- ného pleticháře a dokonce paliče starých dobrých pramenů historických. A tak se střídali lidé i doby v svých soudech; bylo-li celkem celé století XVII. a první polovice XVIII. Hájkovi příznivo, druhá polovice XVIII. a celé takřka XIX. století při- nášejí jenom odsudky čím dále tím nepříznivější. A teprve v době nejnovější, v posledním čtvrt- století, soudí se o Hájkovi opět spravedlivěji. Kdo byl tento jistě pohyblivý a činný muž? A odkud tento protichůdný nesouhlas úsudků? Jeho život — a život jeho doby — vysvětlí nám mnoho; jeho dílo (neboť máme vlastně od něho právě jenom Kroniku) poví nám ostatek. A čte- — nář bude soudcem sám. Doklady k tvrzením úvodu jsou položeny za textem. Kronika. *
Strana II
ÚVOD. KNĚZ V. HAJEK. 2. Václav Hájek (jméno to nebylo v šlech- tických rodech řídké) pocházel z drobné šlechty vladycké kraje žateckého. Na jeho znaku vidí čtenář jestřába a týž znak nese i v letech 1534 až 1537 jiný člen této rodiny, Jindřich Hájek, pur- krabí mladoboleslavský. Oba se psali podle Libo- čan, menší vsi, nyní zněmčilé, v Žatecku, rozlo- žené při ústí Liboce do Ohře — a v ní prý se, podle místní tradice, v domě č. 37 kronikář Há- jek z Libočan narodil. Kdy, není nám známo; ale nepochybně ještě v XV. stol., ježto již aspoň r. 1520 jest knězem, kališným, rozumí se. 3. Jeho mladá léta připadla do doby úplného rozvratu církevního, politického i společenského. A nejhůře snad i nejníže upadl tou dobou, počát- kem XVI. stol., stav kněžský; Winter (v Životě církevním) výmluvně líčí, jak kněz — pod obojí i luteránský — byl pokládán za čeleď panskou, takřka za pacholka, jak s čeledí jídal, s ní bit býval atd. Hájek, pocházeje sám ze šlechty, třeba drobné, cítil toto ponížení ještě silněji, třeba že vyššího vzdělání neměl. 4. Někdy r. 1520 nacházíme, podle výpovědí soudních, Hájka již knězem na faře v Budyni, na patronátu pánů z Hazmburka. Ale r. 1521 odešel odtud do Zlonic a dal se v ochranu p. Viléma z Ilburka. Došel k němu na hrad Lemberk a před svědky přijal jeho poddanství, vyžádav si však ochranu před mistry pražskými, kteří hleděli se jeho osoby zmocniti. Tu slíbil také panu Ilbur- kovi, jehož kaplanem v Zlonicích se stal, že koupí faru Chržínskou. Odebral se odtud do Zvoleňo- vsi k Ilburkovu hejtmanu Zeidlicovi a ten mu dal čtyřicet lidí na stěhování — ale Hájek, po-
ÚVOD. KNĚZ V. HAJEK. 2. Václav Hájek (jméno to nebylo v šlech- tických rodech řídké) pocházel z drobné šlechty vladycké kraje žateckého. Na jeho znaku vidí čtenář jestřába a týž znak nese i v letech 1534 až 1537 jiný člen této rodiny, Jindřich Hájek, pur- krabí mladoboleslavský. Oba se psali podle Libo- čan, menší vsi, nyní zněmčilé, v Žatecku, rozlo- žené při ústí Liboce do Ohře — a v ní prý se, podle místní tradice, v domě č. 37 kronikář Há- jek z Libočan narodil. Kdy, není nám známo; ale nepochybně ještě v XV. stol., ježto již aspoň r. 1520 jest knězem, kališným, rozumí se. 3. Jeho mladá léta připadla do doby úplného rozvratu církevního, politického i společenského. A nejhůře snad i nejníže upadl tou dobou, počát- kem XVI. stol., stav kněžský; Winter (v Životě církevním) výmluvně líčí, jak kněz — pod obojí i luteránský — byl pokládán za čeleď panskou, takřka za pacholka, jak s čeledí jídal, s ní bit býval atd. Hájek, pocházeje sám ze šlechty, třeba drobné, cítil toto ponížení ještě silněji, třeba že vyššího vzdělání neměl. 4. Někdy r. 1520 nacházíme, podle výpovědí soudních, Hájka již knězem na faře v Budyni, na patronátu pánů z Hazmburka. Ale r. 1521 odešel odtud do Zlonic a dal se v ochranu p. Viléma z Ilburka. Došel k němu na hrad Lemberk a před svědky přijal jeho poddanství, vyžádav si však ochranu před mistry pražskými, kteří hleděli se jeho osoby zmocniti. Tu slíbil také panu Ilbur- kovi, jehož kaplanem v Zlonicích se stal, že koupí faru Chržínskou. Odebral se odtud do Zvoleňo- vsi k Ilburkovu hejtmanu Zeidlicovi a ten mu dal čtyřicet lidí na stěhování — ale Hájek, po-
Strana III
PRVNÍ LÉTA PUSOBENÍ. HÁJEK KATOLÍKEM. III znav zatím bydlo na statcích ilburských, ušel od- tud. Hejtman mu proto zabavil veškery jeho svršky ve čtyřech truhlách a dal je zavézti do Litoměřic. 5. Zatím se Hájek — nevíme kdy a kde — (podle zpráv prý pro neshody s administrátorem Caherou, jako mnozí jiní) pokatoličil. Aspoň svědčí tak výslovně vrstevník jeho Václav Rosa (ve svých Zápiskách) a pozdější výtky z apostat- ství. Ale ani se svým novým administrátorem, Janem Žákem (1511—1525), nežil v lepší shodě nežli s Caherou; na jeho žádost právě prý mu hejtman Zeidlic ty svršky zabavil. Marně Hájek jednal o jejich vydání na Budyni s p. Ilburkem, až konečně r. 1526 přistoupil na rozhodčí výrok pánů Karla, knížete z Minsterberka, tehdy hejt- mana v království Českém, a p. Jana z Varten- berka. 6. Ale statku svého se nedomohl; ani nebyl vydán výrok rozhodčí, ani nařízení nového krále Ferdinanda mu nebylo nic platno. Naopak: když se v únoru r. 1524 odvážil do Prahy, jal ho — tehdy asi po vůli obou dvou administrátorů, utra- kvisty Cahery i katolíka Žáka — v domě U kozla novoměstský rychtář Matěj Boršík (1523/4), vsadil do vězení, šacoval ho na 7 kop grošů a ne- pustil z vězení dříve, dokud mu na ně neudělal listu dlužního s vlastní pečetí. I tu ovšem musil Hájek teprve těžce svého práva dobývati. A tak nacházíme hned na samém počátku veřejného působení Hájka jako třtinu pořád osu- dem zmítanou a stálého klienta rozličných soudů zemských, brzo jako žalobce, jindy jako žalova- ného, často také jako svědka ... Zvykl si tak I*
PRVNÍ LÉTA PUSOBENÍ. HÁJEK KATOLÍKEM. III znav zatím bydlo na statcích ilburských, ušel od- tud. Hejtman mu proto zabavil veškery jeho svršky ve čtyřech truhlách a dal je zavézti do Litoměřic. 5. Zatím se Hájek — nevíme kdy a kde — (podle zpráv prý pro neshody s administrátorem Caherou, jako mnozí jiní) pokatoličil. Aspoň svědčí tak výslovně vrstevník jeho Václav Rosa (ve svých Zápiskách) a pozdější výtky z apostat- ství. Ale ani se svým novým administrátorem, Janem Žákem (1511—1525), nežil v lepší shodě nežli s Caherou; na jeho žádost právě prý mu hejtman Zeidlic ty svršky zabavil. Marně Hájek jednal o jejich vydání na Budyni s p. Ilburkem, až konečně r. 1526 přistoupil na rozhodčí výrok pánů Karla, knížete z Minsterberka, tehdy hejt- mana v království Českém, a p. Jana z Varten- berka. 6. Ale statku svého se nedomohl; ani nebyl vydán výrok rozhodčí, ani nařízení nového krále Ferdinanda mu nebylo nic platno. Naopak: když se v únoru r. 1524 odvážil do Prahy, jal ho — tehdy asi po vůli obou dvou administrátorů, utra- kvisty Cahery i katolíka Žáka — v domě U kozla novoměstský rychtář Matěj Boršík (1523/4), vsadil do vězení, šacoval ho na 7 kop grošů a ne- pustil z vězení dříve, dokud mu na ně neudělal listu dlužního s vlastní pečetí. I tu ovšem musil Hájek teprve těžce svého práva dobývati. A tak nacházíme hned na samém počátku veřejného působení Hájka jako třtinu pořád osu- dem zmítanou a stálého klienta rozličných soudů zemských, brzo jako žalobce, jindy jako žalova- ného, často také jako svědka ... Zvykl si tak I*
Strana IV
IV — ÚVOD. KNĚZ V. HAJEK. v soudním ovzduší, navykl záhy spoléhati více na přízeň osob nežli na spravedlnost své věci (měl s prvními přemi dlouholeté a velmi poučné zkuše- nosti), a tak ho shledáváme před šraňky panskými až do konce jeho života. 7. První pře — s panem z Ilburka — měla průběh tehdy zcela přirozený. Hájek nemoha se dočkati výroku pánů rozhodčích a nemoha po- moci ani královskému slovu k platnosti proti panu Ilburkovi, žaloval r. 1527 hejtmana Zeidlice na vydání pobraného statku. Prohrál — formálně správně, neboť Zeidlic jednal jenom podle pří- kazu páně Ilburkova a svou při s panem Ilburkem Hájek svěřil rozhodčím. Tím poučen, Hájek do- máhá se svého práva r. 1533 proti p. Ilburkovi; a domůže se konečně, r. 1540, nařízení páně Il- burkova, aby hejtman Zeidlic zabavené věci vy- dal — teprve skoro po 20 letech domohl se svého práva! Druhé pře, s obojí konsistoří, Hájek vede takřka celý život. Konsistoři dolejší, utrakvi- stické, vymkl se přestoupením ke katolictví; kon- sistoři hořejší uniká konečně protekcí mocných pánů katolických. Po Žákovi vedl konsistoř Schleinic — a s tím se Hájek snášel celkem do- bře. Až zase za nového administrátora Jana z Puchova nastávají mu boje nové. Třetí při, s Matějem Boršíkem rychtářem, vede Hájek r. 1528. Dobývá konečně svého práva — a nejenom nezaplatil svého dlužního listu, nýbrž Boršík dochází náležitého potrestání a musí list dlužný vydati. 8. Tuto poslední při vede Hájek již jako farář v Rožmitále, jímž jej nalézáme nejprvé
IV — ÚVOD. KNĚZ V. HAJEK. v soudním ovzduší, navykl záhy spoléhati více na přízeň osob nežli na spravedlnost své věci (měl s prvními přemi dlouholeté a velmi poučné zkuše- nosti), a tak ho shledáváme před šraňky panskými až do konce jeho života. 7. První pře — s panem z Ilburka — měla průběh tehdy zcela přirozený. Hájek nemoha se dočkati výroku pánů rozhodčích a nemoha po- moci ani královskému slovu k platnosti proti panu Ilburkovi, žaloval r. 1527 hejtmana Zeidlice na vydání pobraného statku. Prohrál — formálně správně, neboť Zeidlic jednal jenom podle pří- kazu páně Ilburkova a svou při s panem Ilburkem Hájek svěřil rozhodčím. Tím poučen, Hájek do- máhá se svého práva r. 1533 proti p. Ilburkovi; a domůže se konečně, r. 1540, nařízení páně Il- burkova, aby hejtman Zeidlic zabavené věci vy- dal — teprve skoro po 20 letech domohl se svého práva! Druhé pře, s obojí konsistoří, Hájek vede takřka celý život. Konsistoři dolejší, utrakvi- stické, vymkl se přestoupením ke katolictví; kon- sistoři hořejší uniká konečně protekcí mocných pánů katolických. Po Žákovi vedl konsistoř Schleinic — a s tím se Hájek snášel celkem do- bře. Až zase za nového administrátora Jana z Puchova nastávají mu boje nové. Třetí při, s Matějem Boršíkem rychtářem, vede Hájek r. 1528. Dobývá konečně svého práva — a nejenom nezaplatil svého dlužního listu, nýbrž Boršík dochází náležitého potrestání a musí list dlužný vydati. 8. Tuto poslední při vede Hájek již jako farář v Rožmitále, jímž jej nalézáme nejprvé
Strana V
FARÁŘ V ROŽMITÁLE. r. 1524. Bylo to na panství všemohoucího tehdy nejvyššího purkrabí, pana Lva z Rožmitála, s nímž spatřujeme pohyblivého Hájka v podivném spřežení. Tam někde na Rožmitálsku bylo za pana Lva počato s dolováním; jak Palacký správně myslí, šlo asi o doly ušlechtilé, zejména na stří- bro (ač ani dobývání zlata, podle informace p. dra. Slavíka, není vyloučeno). Tohoto dolování byl Hájek, nepochybně již od r. 1524, nějak úča- sten; ale šlo ztěžka, bylo potřebí »cupusů« (do- platků), a oba, mocný pan Lev i malý farář-vla- dyka, hledali nějakých jiných nákladníků'. Zdá se, že všemu tomu dolování učinil náhlý konec finanční úpadek rodu páně Lvova, jenž nejspíše učinil konec i účasti Hájkově. Tam tedy v Rožmitále byl sice Hájek fará- řem, ale mnoho »při témž kostele při řádech kře- sťanských obmeškával«, jak si stěžuje po třech letech celá osada rožmitálská. Můžeme tuto je- jich stížnost jenom potvrditi. Neboť od téhož r. 1524 je již Hájek horlivě a ke spokojenosti osadníků i konventu činný jako český kazatel při klášteře sv. Tomáše na Menším městě Pražském: nemohl tedy, zejména v neděle a svátky, konati na obou místech své povinnosti ke spokojenosti obojí osady. Hleděl si záhy opatřiti nějaké bližší obročí. 9. Nevíme určitě, jak a kdy, ale někdy kolem r. 1527 stává se — pan Lev z Rožmitála asi po- mohl — nepokojný kněz Václav Hájek děkanem na Karlštejně. Opouští proto faru rožmitálskou, ale má nesnáze se svým nástupcem, knězem Jindřichem, i obcí městečka. Stěžují si — někdy v červenci 1527 u pana Lva — zvláštním podá-
FARÁŘ V ROŽMITÁLE. r. 1524. Bylo to na panství všemohoucího tehdy nejvyššího purkrabí, pana Lva z Rožmitála, s nímž spatřujeme pohyblivého Hájka v podivném spřežení. Tam někde na Rožmitálsku bylo za pana Lva počato s dolováním; jak Palacký správně myslí, šlo asi o doly ušlechtilé, zejména na stří- bro (ač ani dobývání zlata, podle informace p. dra. Slavíka, není vyloučeno). Tohoto dolování byl Hájek, nepochybně již od r. 1524, nějak úča- sten; ale šlo ztěžka, bylo potřebí »cupusů« (do- platků), a oba, mocný pan Lev i malý farář-vla- dyka, hledali nějakých jiných nákladníků'. Zdá se, že všemu tomu dolování učinil náhlý konec finanční úpadek rodu páně Lvova, jenž nejspíše učinil konec i účasti Hájkově. Tam tedy v Rožmitále byl sice Hájek fará- řem, ale mnoho »při témž kostele při řádech kře- sťanských obmeškával«, jak si stěžuje po třech letech celá osada rožmitálská. Můžeme tuto je- jich stížnost jenom potvrditi. Neboť od téhož r. 1524 je již Hájek horlivě a ke spokojenosti osadníků i konventu činný jako český kazatel při klášteře sv. Tomáše na Menším městě Pražském: nemohl tedy, zejména v neděle a svátky, konati na obou místech své povinnosti ke spokojenosti obojí osady. Hleděl si záhy opatřiti nějaké bližší obročí. 9. Nevíme určitě, jak a kdy, ale někdy kolem r. 1527 stává se — pan Lev z Rožmitála asi po- mohl — nepokojný kněz Václav Hájek děkanem na Karlštejně. Opouští proto faru rožmitálskou, ale má nesnáze se svým nástupcem, knězem Jindřichem, i obcí městečka. Stěžují si — někdy v červenci 1527 u pana Lva — zvláštním podá-
Strana VI
V UVOD. KNĚZ V. HAJEK. ním, že více vzal, nežli zasloužil; že méně od- stoupil svému nástupci nežli přijal — a že prý majetek kostelní odnesl. Jest nám dochována je- nom tato žaloba; pan Lev žádal od Hájka vyjá- dření o ní, jež se nám nedochovalo. Ke skuteč- nému řízení soudnímu nedošlo; Hájek se patrně se svými osadníky i s nástupcem náležitě vypo- řádal. Musíme ovšem při tom míti na paměti, jak ubohý býval inventář farní těch dob: Winter (Ži- vot církevní, 540—541) ukazuje na př., že v Krá- lové Dvoře (městě větším a lepším než Rožmitál) měla fara r. 1520 všeho všudy 9 peřin, 6 ubrusů (z nich »tři horší«), židli (stůl žádný), kotel, 2 kotlíky, vidlici, rošt, rožeň, moždířek (bez pa- ličky), cedník, 2 konvice, 8 mis (a talířů) a — slánku: to bylo všecko jmění. Neměla ani postele, ani stolu, ani lžic, ani nožů. V Praze, u sv. Mi- kuláše na St. městě, měla fara r. 1499 aspoň po- stel se 4 peřinami a polštářem, 2 okříny, 8 mis a talířů, plechový cedník, plechový »duršlák«, 2 rož- ny, rošt, škopek, necky, trojnožku železnou, mo- sazný čep a sekyrku: bylo toho (bylo-li skutečně) nemnohem více nežli v Kr. Dvoře. Ani tento kněz neměl lžic ani nožů ani stolu — A takový inventář býval ještě často velmi chatrný ... Mu- síme proto tyto okolnosti míti na paměti, aby- chom nesoudili přespříliš příkře, scházel-li sku- tečně Hájkovi při přebírání inventáře snad ně- který ten »horší« ubrus nebo dokonce některý cedník nebo škopek... 10. Hájek se tedy s Rožmitálskými vyrovnal, ale v novém svém působišti, na Karlštejně, upadl do nových nesnází a nových soudů. Tou dobou byl purkrabím na Karlštejně pan Jan Bechyně
V UVOD. KNĚZ V. HAJEK. ním, že více vzal, nežli zasloužil; že méně od- stoupil svému nástupci nežli přijal — a že prý majetek kostelní odnesl. Jest nám dochována je- nom tato žaloba; pan Lev žádal od Hájka vyjá- dření o ní, jež se nám nedochovalo. Ke skuteč- nému řízení soudnímu nedošlo; Hájek se patrně se svými osadníky i s nástupcem náležitě vypo- řádal. Musíme ovšem při tom míti na paměti, jak ubohý býval inventář farní těch dob: Winter (Ži- vot církevní, 540—541) ukazuje na př., že v Krá- lové Dvoře (městě větším a lepším než Rožmitál) měla fara r. 1520 všeho všudy 9 peřin, 6 ubrusů (z nich »tři horší«), židli (stůl žádný), kotel, 2 kotlíky, vidlici, rošt, rožeň, moždířek (bez pa- ličky), cedník, 2 konvice, 8 mis (a talířů) a — slánku: to bylo všecko jmění. Neměla ani postele, ani stolu, ani lžic, ani nožů. V Praze, u sv. Mi- kuláše na St. městě, měla fara r. 1499 aspoň po- stel se 4 peřinami a polštářem, 2 okříny, 8 mis a talířů, plechový cedník, plechový »duršlák«, 2 rož- ny, rošt, škopek, necky, trojnožku železnou, mo- sazný čep a sekyrku: bylo toho (bylo-li skutečně) nemnohem více nežli v Kr. Dvoře. Ani tento kněz neměl lžic ani nožů ani stolu — A takový inventář býval ještě často velmi chatrný ... Mu- síme proto tyto okolnosti míti na paměti, aby- chom nesoudili přespříliš příkře, scházel-li sku- tečně Hájkovi při přebírání inventáře snad ně- který ten »horší« ubrus nebo dokonce některý cedník nebo škopek... 10. Hájek se tedy s Rožmitálskými vyrovnal, ale v novém svém působišti, na Karlštejně, upadl do nových nesnází a nových soudů. Tou dobou byl purkrabím na Karlštejně pan Jan Bechyně
Strana VII
DĚKAN KARLŠTEJNSKÝ. TETÍN. VII z Lažan; jeho manželka, urozená vladyka Kate- řina z Komárova a na Pěčíně, nakládala — po tehdejším nechvalném zvyku panském — se svý- mi služkami velmi surově. Několik jich v pravém slova smyslu umučila. A když karlštejnský děkan se proti tomuto nekřesťanskému hospodářství ozval, žalovala jej paní Kateřina pro hanění a její manžel, pan Jan Bechyně, jej věznil, vyvedl z hradu, udával u konsistoře i jinde a dovedl ko- nečně toho, že byl následujícího roku (1533) Hájek karlštejnského děkanství zbaven. 11. Příznivci jeho snažili se mu opatřiti ná- hradu: ještě téhož roku, v nepřítomnosti a na místě králově, královští hejtmani Jindř. Berka a podkomoří Wolfart Planknar svěřují mu po smrti děkanově správu kostela vyšehradského, míníce patrně jej tak určiti za budoucího děkana. Ale opět se postavila proti tomuto ustanovení konsistoř, a Hájek, na rozkaz zatím se vrátivšího krále, musil — prý »s hanbou a ostudou«, podle slov pozdější žaloby — se tohoto beneficia zříci. Bylať proti němu také kapitola vyšehradská sa- ma, jejíž členové byli by bývali zkráceni v po- stupu. Ale podařilo se mu přece téhož ještě roku nabýti skromného beneficia poblíž Karlštejna. Stal se farářem na Tetíně r. 1533 a po šest let, až do r. 1539, vykonává zároveň úřad tento a ka- zatelský u sv. Tomáše v Praze, jehož nezane- dbával ani jako děkan karlštejnský. Někdy v těchto dobách (1527—1533) pojímá Hájek již hlavní plán svého života, sepsati totiž Kroniku českou. Na Karlštejně tehdy si již učinil opisy některých listin a spisů, na Tetíně pak
DĚKAN KARLŠTEJNSKÝ. TETÍN. VII z Lažan; jeho manželka, urozená vladyka Kate- řina z Komárova a na Pěčíně, nakládala — po tehdejším nechvalném zvyku panském — se svý- mi služkami velmi surově. Několik jich v pravém slova smyslu umučila. A když karlštejnský děkan se proti tomuto nekřesťanskému hospodářství ozval, žalovala jej paní Kateřina pro hanění a její manžel, pan Jan Bechyně, jej věznil, vyvedl z hradu, udával u konsistoře i jinde a dovedl ko- nečně toho, že byl následujícího roku (1533) Hájek karlštejnského děkanství zbaven. 11. Příznivci jeho snažili se mu opatřiti ná- hradu: ještě téhož roku, v nepřítomnosti a na místě králově, královští hejtmani Jindř. Berka a podkomoří Wolfart Planknar svěřují mu po smrti děkanově správu kostela vyšehradského, míníce patrně jej tak určiti za budoucího děkana. Ale opět se postavila proti tomuto ustanovení konsistoř, a Hájek, na rozkaz zatím se vrátivšího krále, musil — prý »s hanbou a ostudou«, podle slov pozdější žaloby — se tohoto beneficia zříci. Bylať proti němu také kapitola vyšehradská sa- ma, jejíž členové byli by bývali zkráceni v po- stupu. Ale podařilo se mu přece téhož ještě roku nabýti skromného beneficia poblíž Karlštejna. Stal se farářem na Tetíně r. 1533 a po šest let, až do r. 1539, vykonává zároveň úřad tento a ka- zatelský u sv. Tomáše v Praze, jehož nezane- dbával ani jako děkan karlštejnský. Někdy v těchto dobách (1527—1533) pojímá Hájek již hlavní plán svého života, sepsati totiž Kroniku českou. Na Karlštejně tehdy si již učinil opisy některých listin a spisů, na Tetíně pak
Strana VIII
VIII ÚVOD. KNĚZ V. HÁJEK. pečlivě obchází kolem po zříceninách hradů a sto- pách dřívějších sídlišť. Sám vzpomíná v Kronice svého šestiletého tetínského pobytu — a pozoru- jeme jej čtouce také zřetelně. Již proto se nepo- dobá pravdě, že by jej byl ke spisování Kroniky přiměl teprve příklad Kuthenův. Vzdálenost Tetína od Prahy není tak veliká, aby Hájek své malé osadě nebyl mohl aspoň po- někud vyhověti. Nedoslýcháme aspoň v tomto směru stížností — a konsistoř po letech ve své nenávistné žalobě na těchto šest let Hájkova pů- sobení zapomněla nadobro. Ale stálý byt má Há- jek přece v Praze; nejprve zajisté v konventu tomášském, pak si však zakoupil dům proti klá- šteru, stal se tak sousedem malostranským a 23. května 1539 si vyprosil od augustiniánů kus za- hrádky ke svému domku. 12. List, jímž konvent sv.-tomášský mu tento kousek zahrádky věnuje, jest i jinak zajímavý. Konvent dosvědčuje, že to činí též na přímluvu »některých pánů a přátel« Hájkových (jmenují se dva »urození vladykové Václav z Kamenice a Jiřík Strakonický z Ploškovic«), ale hlavně se zře- telem na služby, jež činil klášteru »od let patnácti slaužením mší sv. a slovem Božím...« Odtud tedy vidíme, že již od r. 1524 Hájek pobývá trvale u sv. Tomáše — a, což zvíme i jinak, že se těšil oblibě jak u lidu malostranského, tak u šlechty nižší i vyšší. Tak byli mu zvláště nakloněni mocní páni Jan st. Popel z Lobkovic, pozd. nejv. hofmistr, a Jindř. Berka z Dubé na Dřevenicích, jenž se r. 1534 stává sudím zemským, dále známý me- cenáš stavu rytířského místosudí Jan Hodějov-
VIII ÚVOD. KNĚZ V. HÁJEK. pečlivě obchází kolem po zříceninách hradů a sto- pách dřívějších sídlišť. Sám vzpomíná v Kronice svého šestiletého tetínského pobytu — a pozoru- jeme jej čtouce také zřetelně. Již proto se nepo- dobá pravdě, že by jej byl ke spisování Kroniky přiměl teprve příklad Kuthenův. Vzdálenost Tetína od Prahy není tak veliká, aby Hájek své malé osadě nebyl mohl aspoň po- někud vyhověti. Nedoslýcháme aspoň v tomto směru stížností — a konsistoř po letech ve své nenávistné žalobě na těchto šest let Hájkova pů- sobení zapomněla nadobro. Ale stálý byt má Há- jek přece v Praze; nejprve zajisté v konventu tomášském, pak si však zakoupil dům proti klá- šteru, stal se tak sousedem malostranským a 23. května 1539 si vyprosil od augustiniánů kus za- hrádky ke svému domku. 12. List, jímž konvent sv.-tomášský mu tento kousek zahrádky věnuje, jest i jinak zajímavý. Konvent dosvědčuje, že to činí též na přímluvu »některých pánů a přátel« Hájkových (jmenují se dva »urození vladykové Václav z Kamenice a Jiřík Strakonický z Ploškovic«), ale hlavně se zře- telem na služby, jež činil klášteru »od let patnácti slaužením mší sv. a slovem Božím...« Odtud tedy vidíme, že již od r. 1524 Hájek pobývá trvale u sv. Tomáše — a, což zvíme i jinak, že se těšil oblibě jak u lidu malostranského, tak u šlechty nižší i vyšší. Tak byli mu zvláště nakloněni mocní páni Jan st. Popel z Lobkovic, pozd. nejv. hofmistr, a Jindř. Berka z Dubé na Dřevenicích, jenž se r. 1534 stává sudím zemským, dále známý me- cenáš stavu rytířského místosudí Jan Hodějov-
Strana IX
KAZATEL U S. TOMÁŠE. KRONIKA. IX ský z Hodějova (1436—1566), pak purkrabí královéhradecký (1530—1542) Jan Litoborský z Chlumu, vladyka Petr Bohdanecký z Hodkova a j. Z ostatních přátel sluší zvláště jmenovati královského prokurátora Petra Vencelíka z Vrcho- višť a proslulého mistra Brikcího z Licka, toho času písaře soudu komorního. S těmito muži (většinou rozmanitými soudními hodnostáři) se- známil se Hájek patrně při svých četných sou- dech — a svědčí v jeho prospěch, že tito mužové, rozličného vyznání, postavení i stavu, kteří měli příležitost přesvědčiti se o něm z akt i výpovědí svědeckých, Hájkovi zůstali trvale přátely. Také — podle úmyslně nejasných slov Hájkových — sám král byl prý mu nakloněn. Tito přátelé zvěděli také asi záhy o jeho roz- manitých výpiscích historických a měli ho k to- mu, aby napsal konečně úplnou českou kroniku, které nebylo vlastně, nepočítáme-li pokusů nedo- končených a cizích (jako na př. Kroniky Syl- viovy), již od dob Karla IV. Hájek někdy kolem r. 1533 se skutečně do práce dal, ale ovšem vy- žádal si podporu panskou, bez níž nebylo vůbec možno pracovati. 13. Nejznamenitější byla pomoc obratného prokurátora Vencelíka; vymohl při stavích důle- žité snesení, jímž se nařizovalo radám měst- ským, královským hejtmanům a jednotlivým purkrabím, aby zasílali nejenom psané kroniky a zápisy, pokud se zachovaly, nýbrž i jednotlivé pověsti a zprávy ústní. Krom toho opatřil Ven- celík Hájkovi i důležité výpisy z desk, jež mu konali na konec tři písaři (dosti nedbale, opisy jejich jsou velmi chybné — ale některé z nich
KAZATEL U S. TOMÁŠE. KRONIKA. IX ský z Hodějova (1436—1566), pak purkrabí královéhradecký (1530—1542) Jan Litoborský z Chlumu, vladyka Petr Bohdanecký z Hodkova a j. Z ostatních přátel sluší zvláště jmenovati královského prokurátora Petra Vencelíka z Vrcho- višť a proslulého mistra Brikcího z Licka, toho času písaře soudu komorního. S těmito muži (většinou rozmanitými soudními hodnostáři) se- známil se Hájek patrně při svých četných sou- dech — a svědčí v jeho prospěch, že tito mužové, rozličného vyznání, postavení i stavu, kteří měli příležitost přesvědčiti se o něm z akt i výpovědí svědeckých, Hájkovi zůstali trvale přátely. Také — podle úmyslně nejasných slov Hájkových — sám král byl prý mu nakloněn. Tito přátelé zvěděli také asi záhy o jeho roz- manitých výpiscích historických a měli ho k to- mu, aby napsal konečně úplnou českou kroniku, které nebylo vlastně, nepočítáme-li pokusů nedo- končených a cizích (jako na př. Kroniky Syl- viovy), již od dob Karla IV. Hájek někdy kolem r. 1533 se skutečně do práce dal, ale ovšem vy- žádal si podporu panskou, bez níž nebylo vůbec možno pracovati. 13. Nejznamenitější byla pomoc obratného prokurátora Vencelíka; vymohl při stavích důle- žité snesení, jímž se nařizovalo radám měst- ským, královským hejtmanům a jednotlivým purkrabím, aby zasílali nejenom psané kroniky a zápisy, pokud se zachovaly, nýbrž i jednotlivé pověsti a zprávy ústní. Krom toho opatřil Ven- celík Hájkovi i důležité výpisy z desk, jež mu konali na konec tři písaři (dosti nedbale, opisy jejich jsou velmi chybné — ale některé z nich
Strana X
X UVOD. KNĚZ V. HAJEK. dnes nenahraditelné). K purkrabímu Litoborské- mu se obrátil Hájek sám zevrubným listem; po- zorujeme z něho, že Hájek přistupoval k práci s nejlepšími úmysly. Přeje si totiž, aby purkrabí se poptával po všech městech, hradech, vesnicích a kostelích, mají-li jaké listiny o svém původu, a ne-li, tedy aspoň nějaká vyprávění; dále, mají-li nějaké dějiny, aby mu je — se zárukou osobní, že je vrátí — půjčili co nejdříve; aby nezapo- mínal na hrady opuštěné a zbořené; není-li vůbec písemností, aby dal svolati nejstarší lidi těch míst a zvídal, co vědí od předků. 14. Kronika sama ukazuje, že mnoho tako- vých zpráv Hájek vskutku obdržel — a potvrdil to také nejnověji historický rozbor moderní. Máme o tom ostatně také zprávu jakéhos histo- rika českého z konce XVI. stol., jenž Hájka — neprávem — pomlouvá, že půjčené kroniky spálil. Nejmenuje arci žádných — a také nevíme o žád- ných, jež by byl spáliti mohl. Naopak — vidíme, že mnohých neznal, které tou dobou byly v Če- chách chovány: neznal na př. Vincence, Jarlocha, Biskupce, Bartoška... (podle šetření Šimákova), neznal mnohých legend o domácích světcích atd. A zase vidíme, že se nám dochovaly i listiny ka- pitoly pražské, jichž užil, i texty Starých Leto- pisů, podle nichž pracoval atd. Ano, Hájek do- konce zachoval nám mnohé spisy nyní ztracené: podle výkladu Šimákova na př. neznámou nyní legendu o sv. Ivanu, nařízení o měrách, pořad řemesel atd. Ona pomluva vznikla asi neporoz- uměním zprávě, že mnoho Hájkových pramenů za- niklo ohněm: a to je správno, byl to požár hradu a Malé strany r. 1541, jejž Hájek sám vylíčil.
X UVOD. KNĚZ V. HAJEK. dnes nenahraditelné). K purkrabímu Litoborské- mu se obrátil Hájek sám zevrubným listem; po- zorujeme z něho, že Hájek přistupoval k práci s nejlepšími úmysly. Přeje si totiž, aby purkrabí se poptával po všech městech, hradech, vesnicích a kostelích, mají-li jaké listiny o svém původu, a ne-li, tedy aspoň nějaká vyprávění; dále, mají-li nějaké dějiny, aby mu je — se zárukou osobní, že je vrátí — půjčili co nejdříve; aby nezapo- mínal na hrady opuštěné a zbořené; není-li vůbec písemností, aby dal svolati nejstarší lidi těch míst a zvídal, co vědí od předků. 14. Kronika sama ukazuje, že mnoho tako- vých zpráv Hájek vskutku obdržel — a potvrdil to také nejnověji historický rozbor moderní. Máme o tom ostatně také zprávu jakéhos histo- rika českého z konce XVI. stol., jenž Hájka — neprávem — pomlouvá, že půjčené kroniky spálil. Nejmenuje arci žádných — a také nevíme o žád- ných, jež by byl spáliti mohl. Naopak — vidíme, že mnohých neznal, které tou dobou byly v Če- chách chovány: neznal na př. Vincence, Jarlocha, Biskupce, Bartoška... (podle šetření Šimákova), neznal mnohých legend o domácích světcích atd. A zase vidíme, že se nám dochovaly i listiny ka- pitoly pražské, jichž užil, i texty Starých Leto- pisů, podle nichž pracoval atd. Ano, Hájek do- konce zachoval nám mnohé spisy nyní ztracené: podle výkladu Šimákova na př. neznámou nyní legendu o sv. Ivanu, nařízení o měrách, pořad řemesel atd. Ona pomluva vznikla asi neporoz- uměním zprávě, že mnoho Hájkových pramenů za- niklo ohněm: a to je správno, byl to požár hradu a Malé strany r. 1541, jejž Hájek sám vylíčil.
Strana XI
PODPORA, CENSURA A TISK KRONIKY. — XI Kroniku svou skládal šest let, podle vlastního přiznání — a byl zhruba hotov na počátku r. 1539. Toho roku však se rozhlásilo, že jízlivý a prospěchářský Martin Kuthen vydá českou kroniku (stalo se tak, ale hubená knížka jeho zklamala obsahem i vlastní straníky) se stano- viska kališnického — a tu dál se od panstva pod jednou na Hájka nátlak, aby dílo své uspíšil. Hájek tedy požádal o královskou výsadu, aby dílo jeho nemohlo býti patištěno — tuto výsadu (na deset let) mu král udělil 27. května t. r. (je otištěna před dílem) a zároveň mu určil staré příznivce, Jana z Lobkovic a Jana Hodějovského (spolu s Heřmanem Sedleckým od Dubu) za kor- rektory, »aby na té kronice s pilností poseděli, ji bedlivě přehlédli a cožby v ní nepořádného našli, to přetrhli a vymazali«. Vlastní práci tuto vy- konal asi sám pan Hodějovský, jenž ještě po vy- tištění do svého exempláře Kroniky mnohé po- známky vpisoval (znal je Balbín, v. níže), odpo- vědnost přejal asi pan z Lobkovic (Hájek mu potom z vděčnosti věnoval svůj překlad Rampe- golovy Zlaté bible). O této censuře byly rozšířeny také pomluvy, jichž pozdější formu poznamenal Slavata. Jisto jest ovšem, že v Kronice jeví se stopy tehdejšího stavu Čech politického i náboženského. O Husovi vyslovuje se tu Hájek velmi mírně, mnohem lépe, nežli někteří jeho kališní před- chůdci. O panstvu a jeho zásluhách píše hojně a s patrnou tendencí; možno dokonce nalézti, že místa určitá jsou vypočtena pro určité rody pan- ské (ač ovšem nalezneme i případy opačné: pan Vrábský na př. půjčil na dotištění Kroniky pe-
PODPORA, CENSURA A TISK KRONIKY. — XI Kroniku svou skládal šest let, podle vlastního přiznání — a byl zhruba hotov na počátku r. 1539. Toho roku však se rozhlásilo, že jízlivý a prospěchářský Martin Kuthen vydá českou kroniku (stalo se tak, ale hubená knížka jeho zklamala obsahem i vlastní straníky) se stano- viska kališnického — a tu dál se od panstva pod jednou na Hájka nátlak, aby dílo své uspíšil. Hájek tedy požádal o královskou výsadu, aby dílo jeho nemohlo býti patištěno — tuto výsadu (na deset let) mu král udělil 27. května t. r. (je otištěna před dílem) a zároveň mu určil staré příznivce, Jana z Lobkovic a Jana Hodějovského (spolu s Heřmanem Sedleckým od Dubu) za kor- rektory, »aby na té kronice s pilností poseděli, ji bedlivě přehlédli a cožby v ní nepořádného našli, to přetrhli a vymazali«. Vlastní práci tuto vy- konal asi sám pan Hodějovský, jenž ještě po vy- tištění do svého exempláře Kroniky mnohé po- známky vpisoval (znal je Balbín, v. níže), odpo- vědnost přejal asi pan z Lobkovic (Hájek mu potom z vděčnosti věnoval svůj překlad Rampe- golovy Zlaté bible). O této censuře byly rozšířeny také pomluvy, jichž pozdější formu poznamenal Slavata. Jisto jest ovšem, že v Kronice jeví se stopy tehdejšího stavu Čech politického i náboženského. O Husovi vyslovuje se tu Hájek velmi mírně, mnohem lépe, nežli někteří jeho kališní před- chůdci. O panstvu a jeho zásluhách píše hojně a s patrnou tendencí; možno dokonce nalézti, že místa určitá jsou vypočtena pro určité rody pan- ské (ač ovšem nalezneme i případy opačné: pan Vrábský na př. půjčil na dotištění Kroniky pe-
Strana XII
XII UVOD. KNĚZ V. HÁJEK. níze a přece rod Vrábských u něho je zostuzen dokonale, jako rod vražednický a pomstou Boží stíhaný) — a jistě král sám ani jeho důstojnost nemají dokonce tolik ochrany a pocty u Hájka jako stav panský a jeho výsady. 15. Zatím vyšla kronika Kuthenova, a konsi- stoř kališná, vidouc naprostou neschopnost toho- to historika, obávala se tím více Hájka — i vy- žádala si tedy také censuru jeho knihy. Ale Há- jek odepřel, pověděv, že byli k censuře ustanoveni jiní korrektoři; přes to ochotně jim předložil vý- klad o Husovi — a konsistoř neshledala nic zá- vadného. Nicméně šířily se zprávy poplašné o tomto chystaném díle dále a 17. května 1541 sešla se prý obojí obec, staroměstská i novoměst- ská, na radnici staroměstské a vyslechši zprávu konsistoře, ustanovila prý po čtyřech deputova- ných z konsistoře a z university, k nimž měli při- stoupiti zástupci obce, aby si vyžádali censuru chystané Kroniky. Ta komise měla se o tom do- hodnouti s nejv. hofmistrem. K jednání vlastnímu nedošlo, ježto zatím Kronika byla již vytištěna. Hájek opatřiv si v květnu 1539 privilegium královské a zjednav si tiskaře i dřevorytce (byli to Pavel Severín a Kubeš z Žepův), hledal nakladatele. Trvalo dosti dlouho — panstvo katolické mělo sice pro Hájka hojně pochvaly, ale upiaté měšce —, nežli se mu podařilo 8. prosince 1539 sjednati smlouvu o vy- dání díla s Václavem Halašem z Radimovic, Čá- slavanem maďarského původu. Hájek měl naději, že celou Kroniku snadno do půl leta vytiskne — ale tato smlouva stala se mu příčinou mnohých a těžkých nesnází.
XII UVOD. KNĚZ V. HÁJEK. níze a přece rod Vrábských u něho je zostuzen dokonale, jako rod vražednický a pomstou Boží stíhaný) — a jistě král sám ani jeho důstojnost nemají dokonce tolik ochrany a pocty u Hájka jako stav panský a jeho výsady. 15. Zatím vyšla kronika Kuthenova, a konsi- stoř kališná, vidouc naprostou neschopnost toho- to historika, obávala se tím více Hájka — i vy- žádala si tedy také censuru jeho knihy. Ale Há- jek odepřel, pověděv, že byli k censuře ustanoveni jiní korrektoři; přes to ochotně jim předložil vý- klad o Husovi — a konsistoř neshledala nic zá- vadného. Nicméně šířily se zprávy poplašné o tomto chystaném díle dále a 17. května 1541 sešla se prý obojí obec, staroměstská i novoměst- ská, na radnici staroměstské a vyslechši zprávu konsistoře, ustanovila prý po čtyřech deputova- ných z konsistoře a z university, k nimž měli při- stoupiti zástupci obce, aby si vyžádali censuru chystané Kroniky. Ta komise měla se o tom do- hodnouti s nejv. hofmistrem. K jednání vlastnímu nedošlo, ježto zatím Kronika byla již vytištěna. Hájek opatřiv si v květnu 1539 privilegium královské a zjednav si tiskaře i dřevorytce (byli to Pavel Severín a Kubeš z Žepův), hledal nakladatele. Trvalo dosti dlouho — panstvo katolické mělo sice pro Hájka hojně pochvaly, ale upiaté měšce —, nežli se mu podařilo 8. prosince 1539 sjednati smlouvu o vy- dání díla s Václavem Halašem z Radimovic, Čá- slavanem maďarského původu. Hájek měl naději, že celou Kroniku snadno do půl leta vytiskne — ale tato smlouva stala se mu příčinou mnohých a těžkých nesnází.
Strana XIII
NAKLADATEL HALAŠ, VYDÁNÍ DILA. XIII 16. Halaš totiž dal všeho všudy na Kroniku »čtyry zlatá, aby se figury řezaly«, a odjel do Polska, nestaraje se o nic. A tak až do června 1540 práce stála. Ale i potom, vrátiv se, platil Halaš neochotně a tiskaři stále nabíhali na Háj- ka o peníze. Ten konečně šel s nimi k panu Janu z Lobkovic, nejv. hofmistrovi; ale hofmistr mu jen radil, aby si někde peníze vypůjčil. Půjčkou Adama Vrábského konečně v tisku pokračováno. Než tu vznikl 1541, v červnu, veliký požár hrad- čanský, jímž i »něco té kroniky shořalo« i lis, tak že se musilo znovu dotiskovati. A tak konečně tisíc exemplářů teprve v říjnu 1541 dotištěno; dotištěno sice, ale nevydáno. 17. Neboť Halaš nechtěl vydati Hájkovi po- čtu ani exemplářů, nýbrž chtěl prodávati sám. Hájek soudem se musil svého práva domáhati; do té doby všechen náklad uložen do úředního opa- trování ve sklepu berkovském »na vápenici«. Po smrti p. Jindř. Berky (1541) však nový majitel žádal sklepu — Hájek tedy, se svolením nejv. p. hofmistra, dal exempláře (1542) přenésti k sobě, je vázati a prodával je, aby kryl svou ško- du, kterou si počítal na 50 kop grošů. Nové soudy z toho vedly k výroku rozhodčích, aby Halaš za- platil Hájkovi 25 kop a ten aby mu Kroniku vy- dal. Ale Halaš neplatil, nicméně stále žádal exemplářů. Až teprve r. 1543 odmrštěn Halaš konečně a odevzdán pro nezbednost ku potrestání králi. Ani to ovšem nebylo nic platno; odpykav si trest roznášel o Hájkovi pomluvy týkající se jeho sporů karlštejnských — a byly o to ještě potom soudy r. 1544 a 1545, ostatně ne jediné, jež v těch letech Hájek měl.
NAKLADATEL HALAŠ, VYDÁNÍ DILA. XIII 16. Halaš totiž dal všeho všudy na Kroniku »čtyry zlatá, aby se figury řezaly«, a odjel do Polska, nestaraje se o nic. A tak až do června 1540 práce stála. Ale i potom, vrátiv se, platil Halaš neochotně a tiskaři stále nabíhali na Háj- ka o peníze. Ten konečně šel s nimi k panu Janu z Lobkovic, nejv. hofmistrovi; ale hofmistr mu jen radil, aby si někde peníze vypůjčil. Půjčkou Adama Vrábského konečně v tisku pokračováno. Než tu vznikl 1541, v červnu, veliký požár hrad- čanský, jímž i »něco té kroniky shořalo« i lis, tak že se musilo znovu dotiskovati. A tak konečně tisíc exemplářů teprve v říjnu 1541 dotištěno; dotištěno sice, ale nevydáno. 17. Neboť Halaš nechtěl vydati Hájkovi po- čtu ani exemplářů, nýbrž chtěl prodávati sám. Hájek soudem se musil svého práva domáhati; do té doby všechen náklad uložen do úředního opa- trování ve sklepu berkovském »na vápenici«. Po smrti p. Jindř. Berky (1541) však nový majitel žádal sklepu — Hájek tedy, se svolením nejv. p. hofmistra, dal exempláře (1542) přenésti k sobě, je vázati a prodával je, aby kryl svou ško- du, kterou si počítal na 50 kop grošů. Nové soudy z toho vedly k výroku rozhodčích, aby Halaš za- platil Hájkovi 25 kop a ten aby mu Kroniku vy- dal. Ale Halaš neplatil, nicméně stále žádal exemplářů. Až teprve r. 1543 odmrštěn Halaš konečně a odevzdán pro nezbednost ku potrestání králi. Ani to ovšem nebylo nic platno; odpykav si trest roznášel o Hájkovi pomluvy týkající se jeho sporů karlštejnských — a byly o to ještě potom soudy r. 1544 a 1545, ostatně ne jediné, jež v těch letech Hájek měl.
Strana XIV
XIV UVOD. KNĚZ V. HÁJEK. Tak těžce tedy přicházela »Kronika« na světlo a teprve r. 1543 mohl Hájek požívati ovoce své práce. Šla asi dobře na odbyt; již r. 1585 píše Veleslavín, že se exemplářů nedostává, již r. 1596 zjevuje se překlad německý a hned po vydání stává se Hájek autoritou nejen doma (i učený Dubravius r. 1553 mu podléhá ve svém díle latinském, opisuje ho i neznámý bratr, jenž ho přes to pomlouvá), ale i v cizině. Již v druhé polovici XVI. stol. opisuje z něho ve své ,České kronice' Němec Boregk, skoro všechny jeho do- mysly přijímá Polák Bielski — při svém skonání Hájek skutečně jest již »českým Liviem«. 18. Kronika ještě nebyla vydána — a Hájek již k tomuto prvnímu svému plodu literárnímu připojil druhý. Popsal velice přesně a zevrubně onen osudný požár hradčanský dne 2. června r. 1541; jeho popisu (vydal jej u tiskaře Neto- lického) drželi se potom skoro všichni historikové (posledně sám Tomek) — je to vždy důkaz, že Hájek dbal o zjištění historické pravdy. Knížka tato je v našem vydání připojena jako přirozený doplněk Kroniky a ukázka Hájkova vyprávění o dějích současných. Mnoho při Kronice mu pomohla přízeň nejv. hofmistra (1534—1553) pana Zdislava Berky z Dubé a nejv. sudí, p. Jana st. z Lobkovic. To- muto poslednímu věnoval z vděčnosti překlad »Biblí zlaté« Antonia de Rampegolis (v původ- ním názvu »Compendium figurarum biblicarum«), jímž v těchto letech se zabýval a jejž vydal r. 1543. Byl to první jeho překlad — a původních prací již neskládal.
XIV UVOD. KNĚZ V. HÁJEK. Tak těžce tedy přicházela »Kronika« na světlo a teprve r. 1543 mohl Hájek požívati ovoce své práce. Šla asi dobře na odbyt; již r. 1585 píše Veleslavín, že se exemplářů nedostává, již r. 1596 zjevuje se překlad německý a hned po vydání stává se Hájek autoritou nejen doma (i učený Dubravius r. 1553 mu podléhá ve svém díle latinském, opisuje ho i neznámý bratr, jenž ho přes to pomlouvá), ale i v cizině. Již v druhé polovici XVI. stol. opisuje z něho ve své ,České kronice' Němec Boregk, skoro všechny jeho do- mysly přijímá Polák Bielski — při svém skonání Hájek skutečně jest již »českým Liviem«. 18. Kronika ještě nebyla vydána — a Hájek již k tomuto prvnímu svému plodu literárnímu připojil druhý. Popsal velice přesně a zevrubně onen osudný požár hradčanský dne 2. června r. 1541; jeho popisu (vydal jej u tiskaře Neto- lického) drželi se potom skoro všichni historikové (posledně sám Tomek) — je to vždy důkaz, že Hájek dbal o zjištění historické pravdy. Knížka tato je v našem vydání připojena jako přirozený doplněk Kroniky a ukázka Hájkova vyprávění o dějích současných. Mnoho při Kronice mu pomohla přízeň nejv. hofmistra (1534—1553) pana Zdislava Berky z Dubé a nejv. sudí, p. Jana st. z Lobkovic. To- muto poslednímu věnoval z vděčnosti překlad »Biblí zlaté« Antonia de Rampegolis (v původ- ním názvu »Compendium figurarum biblicarum«), jímž v těchto letech se zabýval a jejž vydal r. 1543. Byl to první jeho překlad — a původních prací již neskládal.
Strana XV
OBLIBA KRONIKY. KANOVNIKEM U S. VITA. XV »Kronika« totiž se zalíbila, přinesla autoru slávu — ale hmotný její výtěžek byl asi nepatrný. A také viditelné uznání shůry se nedostavovalo. Aby mohl lépe psáti, vzdal se Hájek již r. 1539 svého farářství tetínského — ale nového bene- ficia nedostával. Ucházel se sice o kanovnictví ve St. Boleslavi a v kapitole svatovítské, ale byl dvakrát odmrštěn. Dostalo se mu sice titulu »krá- lovského kaplana« (tím se nazývá 1543 ve zmi- něné hned listině o hledání pokladů), měl tedy snad čestné kanovnictví svatovítské; ale ten vý- klad není nutný, titul může se táhnouti k jeho hodnosti karlštejnské. Netěšil se tedy oblibě dě- kana a kanovníků svatovítských, jak o tom ostat- ně brzy budeme míti důkazy; že však r. 1550 kanovníkem svatovítským již byl, přese všechny rozpory, o tom svědčí jeho titul na přepracování Snáře Vavřince z Březové (v. ČČM. 1862, 239) Že se jinak se svým vlastním představeným administrátorem Janem z Puchova dobře snášel, toho svědectvím je zajímavá podrobnost. R. 1543, dne 27. července, vymohli si (viz o tom otisk pří- slušného dokumentu z archivu místodržitelského v Časop. Česk. Mus. 1884, str. 298—299, od Fr Dvorského) Jan z Puchova, administrátor kostela pražského, a Lukáš, kanovník téhož kostela, spolu s V. Hájkem královské povolení, aby směli v ce- lém království Českém hledati poklady (král si vymiňoval polovici nálezu a svým komisařem jmenoval Jana Borka z Borku). Hájek ovšem v celé své Kronice jeví zvláštní péči o podzemní bohatství země české, možná tedy, že ho admini- strátor arcidiecese přibral jen jako znalce; ale vždy je zajímavo, že představený vstupuje do
OBLIBA KRONIKY. KANOVNIKEM U S. VITA. XV »Kronika« totiž se zalíbila, přinesla autoru slávu — ale hmotný její výtěžek byl asi nepatrný. A také viditelné uznání shůry se nedostavovalo. Aby mohl lépe psáti, vzdal se Hájek již r. 1539 svého farářství tetínského — ale nového bene- ficia nedostával. Ucházel se sice o kanovnictví ve St. Boleslavi a v kapitole svatovítské, ale byl dvakrát odmrštěn. Dostalo se mu sice titulu »krá- lovského kaplana« (tím se nazývá 1543 ve zmi- něné hned listině o hledání pokladů), měl tedy snad čestné kanovnictví svatovítské; ale ten vý- klad není nutný, titul může se táhnouti k jeho hodnosti karlštejnské. Netěšil se tedy oblibě dě- kana a kanovníků svatovítských, jak o tom ostat- ně brzy budeme míti důkazy; že však r. 1550 kanovníkem svatovítským již byl, přese všechny rozpory, o tom svědčí jeho titul na přepracování Snáře Vavřince z Březové (v. ČČM. 1862, 239) Že se jinak se svým vlastním představeným administrátorem Janem z Puchova dobře snášel, toho svědectvím je zajímavá podrobnost. R. 1543, dne 27. července, vymohli si (viz o tom otisk pří- slušného dokumentu z archivu místodržitelského v Časop. Česk. Mus. 1884, str. 298—299, od Fr Dvorského) Jan z Puchova, administrátor kostela pražského, a Lukáš, kanovník téhož kostela, spolu s V. Hájkem královské povolení, aby směli v ce- lém království Českém hledati poklady (král si vymiňoval polovici nálezu a svým komisařem jmenoval Jana Borka z Borku). Hájek ovšem v celé své Kronice jeví zvláštní péči o podzemní bohatství země české, možná tedy, že ho admini- strátor arcidiecese přibral jen jako znalce; ale vždy je zajímavo, že představený vstupuje do
Strana XVI
XVI ÚVOD. KNĚZ V. HÁJEK. spolku s mužem, o němž ani ne po čtyřech letech píše králi obrněná slova, že od dvacíti let byl vzpurný, neposlušný atd. — a do podniku, jejž s přísnými církevními předpisy lze sice srovnati, ale jistě až na místě nejposlednějším... Někdy kolem r. 1544 král udílí Hájkovi, jako patron kapitoly starobolešlavské, proboštství při tamním kostele, tou dobou velmi pokleslém. Stalo se to, jak praví Palacký, po trojí kandidatuře Hájkově — patrně se nelíbil tehdejšímu děkanu Zikmundovi. Mnoho ovšem (kostel tou dobou vyhořel a členové kapitoly hospodařili většinou do vlastní kapsy; sám představený Hájkův, ka- novník pražský Jan, neostýchal se, rovněž jako Hájek, bráti příjmy také z kanovnictví boleslav- ského, ač tam neresidoval) Hájek tam nepůsobil; za tři léta sloužil prý tam mši jednou nebo dvakrát. 19. S děkanem Zikmundem dostal se Hájek záhy do sporu. Pán krajiny, Arn. Krajíř, dal zatknouti jakous kmetičnu kapitolní, žalovanou z čarodějství. Děkan — nedorozuměv se však s proboštem — vytrhl tuto kapitolní poddanou rychtářům páně z rukou a porušil tak pořad prá- va, čehož si ovšem mocný pan Krajíř líbiti nedal. Děkan měl z toho veliké nepříjemnosti — a po- zdější zápis administrátorů viní přímo Hájka, že prý toho všeho byl původcem a poštívačem. Kdo zná tehdejší smýšlení panstva o kněžstvu vůbec a postavení tehdejšího duchovenstva, nebude právě ochoten věřiti, že bylo k tomuto zakročení páně Krajířovu potřebí právě štvaní Hájkova. Dne 9. června 1545 byl děkan pohnán před soud zemský pro výboj, přiveden mocí, odsouzen a
XVI ÚVOD. KNĚZ V. HÁJEK. spolku s mužem, o němž ani ne po čtyřech letech píše králi obrněná slova, že od dvacíti let byl vzpurný, neposlušný atd. — a do podniku, jejž s přísnými církevními předpisy lze sice srovnati, ale jistě až na místě nejposlednějším... Někdy kolem r. 1544 král udílí Hájkovi, jako patron kapitoly starobolešlavské, proboštství při tamním kostele, tou dobou velmi pokleslém. Stalo se to, jak praví Palacký, po trojí kandidatuře Hájkově — patrně se nelíbil tehdejšímu děkanu Zikmundovi. Mnoho ovšem (kostel tou dobou vyhořel a členové kapitoly hospodařili většinou do vlastní kapsy; sám představený Hájkův, ka- novník pražský Jan, neostýchal se, rovněž jako Hájek, bráti příjmy také z kanovnictví boleslav- ského, ač tam neresidoval) Hájek tam nepůsobil; za tři léta sloužil prý tam mši jednou nebo dvakrát. 19. S děkanem Zikmundem dostal se Hájek záhy do sporu. Pán krajiny, Arn. Krajíř, dal zatknouti jakous kmetičnu kapitolní, žalovanou z čarodějství. Děkan — nedorozuměv se však s proboštem — vytrhl tuto kapitolní poddanou rychtářům páně z rukou a porušil tak pořad prá- va, čehož si ovšem mocný pan Krajíř líbiti nedal. Děkan měl z toho veliké nepříjemnosti — a po- zdější zápis administrátorů viní přímo Hájka, že prý toho všeho byl původcem a poštívačem. Kdo zná tehdejší smýšlení panstva o kněžstvu vůbec a postavení tehdejšího duchovenstva, nebude právě ochoten věřiti, že bylo k tomuto zakročení páně Krajířovu potřebí právě štvaní Hájkova. Dne 9. června 1545 byl děkan pohnán před soud zemský pro výboj, přiveden mocí, odsouzen a
Strana XVII
PROBOŠTSTVÍ BOLESLAVSKÉ. SPORY. XVII vsazen do žaláře. Musil se pak vzdáti i děkanství a 3. května 1546 volí kapitola na jeho místo dě- kana nového, m. Václava. Administrátor žádal od Hájka jako probošta, aby se svého děkana ujal a zaň mluvil před sou- dem. Hájek — maje již své zkušenosti s pan- stvem nižším — to naprosto odepřel, jistě i proto, že se s děkanem nesnášel, ale také proto, jak tvrdil, že za věci, jež bez jeho vědomí se staly nechtěl bráti odpovědnost. A ježto vskutku dě- kana nehájil, dala jej kapitola do klatby, suspen- dovala ho »ab divinis« a zakázala mu všechny kostely pod jednou. Hájek se bránil před kapito- lou — z panstva však se proti kapitole odvážil jenom Volf Smečenský přímluvy za něho. Za to však, když se král 8. srpna 1545 vrátil do Prahy, ujímali se Hájka někteří bratří, Jindř. Domou- sický a Lorenc Šmelc; nepochybně také měšťané malostranští. Hájek ovšem nemlčel; a pro ne- uctivé mluvení jakož i neposlušnost konsistoře byl vsazen do Bílé věže na hradě pražském, »kdež několikonácte dní u vězení byl«. Ale i tu domohl se práva; nařízením královským byl z vězení propuštěn na revers hejtmanu, že chce své povin- nosti boleslavské plniti, pražské kapitoly býti poslušen a ve sporných věcech že se podrobí roz- hodnutí královu. 20. Mocné slovo královo uklidilo spory mezi nepokojným Hájkem a hradčanskou kapitolou jen na čas. Jak jen mohla, kapitola tohoto málo pečlivého probošta (i potom stále Hájek zůstává v Praze) tiskla a nutila k tomu, aby nechal če- ského kazatelství u sv. Tomáše a podle řádů cír- kevních residoval v Boleslavi. Měšťané malo- II Kronika.
PROBOŠTSTVÍ BOLESLAVSKÉ. SPORY. XVII vsazen do žaláře. Musil se pak vzdáti i děkanství a 3. května 1546 volí kapitola na jeho místo dě- kana nového, m. Václava. Administrátor žádal od Hájka jako probošta, aby se svého děkana ujal a zaň mluvil před sou- dem. Hájek — maje již své zkušenosti s pan- stvem nižším — to naprosto odepřel, jistě i proto, že se s děkanem nesnášel, ale také proto, jak tvrdil, že za věci, jež bez jeho vědomí se staly nechtěl bráti odpovědnost. A ježto vskutku dě- kana nehájil, dala jej kapitola do klatby, suspen- dovala ho »ab divinis« a zakázala mu všechny kostely pod jednou. Hájek se bránil před kapito- lou — z panstva však se proti kapitole odvážil jenom Volf Smečenský přímluvy za něho. Za to však, když se král 8. srpna 1545 vrátil do Prahy, ujímali se Hájka někteří bratří, Jindř. Domou- sický a Lorenc Šmelc; nepochybně také měšťané malostranští. Hájek ovšem nemlčel; a pro ne- uctivé mluvení jakož i neposlušnost konsistoře byl vsazen do Bílé věže na hradě pražském, »kdež několikonácte dní u vězení byl«. Ale i tu domohl se práva; nařízením královským byl z vězení propuštěn na revers hejtmanu, že chce své povin- nosti boleslavské plniti, pražské kapitoly býti poslušen a ve sporných věcech že se podrobí roz- hodnutí královu. 20. Mocné slovo královo uklidilo spory mezi nepokojným Hájkem a hradčanskou kapitolou jen na čas. Jak jen mohla, kapitola tohoto málo pečlivého probošta (i potom stále Hájek zůstává v Praze) tiskla a nutila k tomu, aby nechal če- ského kazatelství u sv. Tomáše a podle řádů cír- kevních residoval v Boleslavi. Měšťané malo- II Kronika.
Strana XVIII
XVIII UVOD. KNĚZ V. HÁJEK. stranští se ujímali svého kazatele u krále; a král nařídil kapitole, aby podala o těchto sporech svou zprávu. Tato zpráva, někdy r. 1547 (bez data) podaná, je vzor úřední listiny stranící a žalující. Nemá ani správných informací: Hájek zajisté působil déle než 20 let; na jeho působení tetínské zapo- míná vůbec; vytýká-li mu sesazení s úřadu karl- štejnského, víme, že se tím konsistoř nemusila zrovna chlubiti; že by byl býval násilím uveden na Vyšehrad světskou mocí po vyhnání kanov- níků, není již proto pravda, ježto Hájek byl do- sazen po smrti proboštově náměstky králov- skými, zákonnou mocí, zcela legálně za zatímního správce. Tito žalobci, kteří prý po dvacet let v něm viděli vzpurného odbojníka, ještě před třemi lety se s ním spolčovali na hledání pokladů — a oni, kteří nutili k residenci jeho, sami uží- vali prebend boleslavských rovněž neresidujíce. Výtka neresidence byla jistě správná — ale v je- jich ústech zcela neoprávněná. To všechno ovšem věděla nejenom rada krá- lovská, nýbrž také král sám. Stížnost zůstala beze všeho výsledku a Hájek dále drží proboštství boleslavské. Ale konsistoř přece zmařila jiný plán Hájkův. Hájkovi nepochybně i proboštství boleslavské, ač bližší nežli fara tetínská, bylo přece ještě pří- liš vzdáleno, i ucházel se o pražskou prebendu, dotud jenom mistrům universitním vyhrazenou. R. 1548 uchází se (zprávu o tom z akt uveřejnil 1847 Tomek v ČČM. I, 626) o proboštství kolleje Všech Svatých, snad spoléhaje na svou slávu jako autor Kroniky; neměl ovšem příslušné kva-
XVIII UVOD. KNĚZ V. HÁJEK. stranští se ujímali svého kazatele u krále; a král nařídil kapitole, aby podala o těchto sporech svou zprávu. Tato zpráva, někdy r. 1547 (bez data) podaná, je vzor úřední listiny stranící a žalující. Nemá ani správných informací: Hájek zajisté působil déle než 20 let; na jeho působení tetínské zapo- míná vůbec; vytýká-li mu sesazení s úřadu karl- štejnského, víme, že se tím konsistoř nemusila zrovna chlubiti; že by byl býval násilím uveden na Vyšehrad světskou mocí po vyhnání kanov- níků, není již proto pravda, ježto Hájek byl do- sazen po smrti proboštově náměstky králov- skými, zákonnou mocí, zcela legálně za zatímního správce. Tito žalobci, kteří prý po dvacet let v něm viděli vzpurného odbojníka, ještě před třemi lety se s ním spolčovali na hledání pokladů — a oni, kteří nutili k residenci jeho, sami uží- vali prebend boleslavských rovněž neresidujíce. Výtka neresidence byla jistě správná — ale v je- jich ústech zcela neoprávněná. To všechno ovšem věděla nejenom rada krá- lovská, nýbrž také král sám. Stížnost zůstala beze všeho výsledku a Hájek dále drží proboštství boleslavské. Ale konsistoř přece zmařila jiný plán Hájkův. Hájkovi nepochybně i proboštství boleslavské, ač bližší nežli fara tetínská, bylo přece ještě pří- liš vzdáleno, i ucházel se o pražskou prebendu, dotud jenom mistrům universitním vyhrazenou. R. 1548 uchází se (zprávu o tom z akt uveřejnil 1847 Tomek v ČČM. I, 626) o proboštství kolleje Všech Svatých, snad spoléhaje na svou slávu jako autor Kroniky; neměl ovšem příslušné kva-
Strana XIX
STARI. NEMOC. SMRT A POHREB. — XIX lifikace a tedy nebylo konsistoři nesnadno jeho jmenování zameziti. 21. Ve své prázdni zabývá se zpracováním textů staročeských, jichž však nevydal. Oba tyto texty — Snář m. Vavřince a Solfernus — ne- svědčí lichotivě o jeho vkusu ani umělostech; ale vyšly až po jeho smrti. Že by se byl zabýval ně- jakými jinými pracemi, není povědomo. 22. Zatím doléhá na Hájka pomalu již stáří. (Jet v této době již nejméně padesátiletý.) Unavují ho konečně i spory s konsistoří i kaza- telství u sv. Tomáše a 16. ledna 1549 neúnavný sudič odkládá svou poslední hodnost církevní. Toho dne vydává pražské konsistoři a svému ná- stupci Cyprianovi počet z proboštství starobole- slavského. Mohl míti nějaký měsíc později za- dostučinění, že konsistoř pražská s jeho nástup- cem hned zavedla řízení o podvodech při prodeji kostelního dříví ... 23. Stáří přináší také nemoc. Hájek patrně pro lepší opatrování uchyluje se do kláštera do- minikánek u sv. Anny na Novém městě pražském a tu po dlouhé a těžké nemoci, jak souhlasně vy- povídají Balbín i Beckovský, umírá dne 19. břez- na 1553, jest téhož dne i pohřben a hrob jeho ozdoben pamětní deskou s jeho podobiznou (sní- mek její jest přiložen k pozdějšímu svazku na- šeho vydání). Dvojí verše Kollinovy velebí jeho životní dílo, Kroniku, »jejíž ohromný svazek od nikoho před tím tak pilně nebyl a tak úplně sepsán...« II*
STARI. NEMOC. SMRT A POHREB. — XIX lifikace a tedy nebylo konsistoři nesnadno jeho jmenování zameziti. 21. Ve své prázdni zabývá se zpracováním textů staročeských, jichž však nevydal. Oba tyto texty — Snář m. Vavřince a Solfernus — ne- svědčí lichotivě o jeho vkusu ani umělostech; ale vyšly až po jeho smrti. Že by se byl zabýval ně- jakými jinými pracemi, není povědomo. 22. Zatím doléhá na Hájka pomalu již stáří. (Jet v této době již nejméně padesátiletý.) Unavují ho konečně i spory s konsistoří i kaza- telství u sv. Tomáše a 16. ledna 1549 neúnavný sudič odkládá svou poslední hodnost církevní. Toho dne vydává pražské konsistoři a svému ná- stupci Cyprianovi počet z proboštství starobole- slavského. Mohl míti nějaký měsíc později za- dostučinění, že konsistoř pražská s jeho nástup- cem hned zavedla řízení o podvodech při prodeji kostelního dříví ... 23. Stáří přináší také nemoc. Hájek patrně pro lepší opatrování uchyluje se do kláštera do- minikánek u sv. Anny na Novém městě pražském a tu po dlouhé a těžké nemoci, jak souhlasně vy- povídají Balbín i Beckovský, umírá dne 19. břez- na 1553, jest téhož dne i pohřben a hrob jeho ozdoben pamětní deskou s jeho podobiznou (sní- mek její jest přiložen k pozdějšímu svazku na- šeho vydání). Dvojí verše Kollinovy velebí jeho životní dílo, Kroniku, »jejíž ohromný svazek od nikoho před tím tak pilně nebyl a tak úplně sepsán...« II*
Strana XX
KRONIKA ČESKÁ. Nikdy nebylo pochybnosti — a nemůže jich býti, — že životním dílem Hájkovým jest jeho Kronika česká, ačkoli vskutku, přes to že její osudy naplňují hezký díl jeho života, Hájek celým svým životem i veškerými svými snahami historikem — ani v tom smyslu, jak mu rozuměl humanismus XVI. věku — nikterak nebyl a také se ani za něho nepokládal. Výpisky, které si na Karlštejně pořizoval, byly asi jenom náhodné, ni- koli soustavné — a všímal-li si krajiny tak ze- vrubně, jak o tom svědčí Kronika, bylo to spíše se zřetelem k ukrytým pokladům nebo opuštěným dolům na zlato nebo na stříbro... Byl celým svým založením praktik, nikoli theoretik; muž spíše dosti drsně a s jistým úspěchem se rvoucí s lidmi a věcmi dneška, nežli zanícený přítel sta- řiny a historických památek. Pro něho historie nebyla ani soudem světa, ani světlem pravdy, nýbrž spíše vhodným poučením o stáří a důleži- tosti jednotlivých rodů a měst, po případě také případnou výstrahou nebo dobrým naučením pro dnešní praksi. Dívá se tedy na dějepis — přese všecka ozdob- ná místa, odjinud opsaná — čistě prakticky. Mů- že-li posloužiti nějakému pánu uvedením nějaké lichotivé historky nebo nějakou divokou etymo-
KRONIKA ČESKÁ. Nikdy nebylo pochybnosti — a nemůže jich býti, — že životním dílem Hájkovým jest jeho Kronika česká, ačkoli vskutku, přes to že její osudy naplňují hezký díl jeho života, Hájek celým svým životem i veškerými svými snahami historikem — ani v tom smyslu, jak mu rozuměl humanismus XVI. věku — nikterak nebyl a také se ani za něho nepokládal. Výpisky, které si na Karlštejně pořizoval, byly asi jenom náhodné, ni- koli soustavné — a všímal-li si krajiny tak ze- vrubně, jak o tom svědčí Kronika, bylo to spíše se zřetelem k ukrytým pokladům nebo opuštěným dolům na zlato nebo na stříbro... Byl celým svým založením praktik, nikoli theoretik; muž spíše dosti drsně a s jistým úspěchem se rvoucí s lidmi a věcmi dneška, nežli zanícený přítel sta- řiny a historických památek. Pro něho historie nebyla ani soudem světa, ani světlem pravdy, nýbrž spíše vhodným poučením o stáří a důleži- tosti jednotlivých rodů a měst, po případě také případnou výstrahou nebo dobrým naučením pro dnešní praksi. Dívá se tedy na dějepis — přese všecka ozdob- ná místa, odjinud opsaná — čistě prakticky. Mů- že-li posloužiti nějakému pánu uvedením nějaké lichotivé historky nebo nějakou divokou etymo-
Strana XXI
HÁJKOVY NÁZORY NA DĚJINY. XXI logií datovati původ jeho rodu hodně daleko do minulosti, činí tak rád — a zrovna tak neostý- chavě, jako soudobí historikové cizí nebo u nás slabý a malý Kuthen. V té příčině není jistě lepší, ale také ani horší nežli ostatní. Pokládá za své právo datovati události podle své vůle, zrovna tak asi, jako dnes mnozí archeologové a geolo- gové budují — arci v tisíciletích a stoletích — zcela podobné chronologie libovolné. Musíme dále míti na paměti vznik jeho díla a jeho vědeckou přípravu. Jeho příprava — mů- žeme-li o ní vůbec mluviti — byla nesmírně chatrná. Latinsky uměl velice bídně, citáty bý- vají chybné: špatný jest na př. hned první citát dedikace z Cicerona o dějepise atd.; Metelka ukázal, jak špatně překládá Tacita (»fines in- gredi« = »položili se na mezech«), ale i překlady z Kosmy, Neplacha a j. nejsou lepší. Staré písmo četl velice špatně; jména jeho pramenů nejsou sice tak špatně čtena jako u Kuthena (mívá na- opak čtení správnější), ale přes to čte velmi chyb- ně: čtenář ať srovná jen jeho jména oněch 57 pánů, kteří podepsali český protest 2. září 1415, s originálem, vydaným v I. sv. Stč. knihovny. A jiných znalostí vůbec neměl; pověsti o jeho akademickém vzdělání jsou pouhou nesprávnou domněnkou. Vezměme k tomu, že byl svrchovaně pověrčivý (jak byla jeho doba pověrčivá, ukazuje nám na př. velmi zřetelně nemnohem starší bosák Jan Vodňanský, muž ve mnohém Hájkovi po- dobný), nepřítel radikálních stran v náboženství i v politice, nevybíravý ve slovích i výrazích (vzpomeňme jen, jak se tou dobou vyjadřoval v Němcích Luther a jeho stoupenci) a opatrný
HÁJKOVY NÁZORY NA DĚJINY. XXI logií datovati původ jeho rodu hodně daleko do minulosti, činí tak rád — a zrovna tak neostý- chavě, jako soudobí historikové cizí nebo u nás slabý a malý Kuthen. V té příčině není jistě lepší, ale také ani horší nežli ostatní. Pokládá za své právo datovati události podle své vůle, zrovna tak asi, jako dnes mnozí archeologové a geolo- gové budují — arci v tisíciletích a stoletích — zcela podobné chronologie libovolné. Musíme dále míti na paměti vznik jeho díla a jeho vědeckou přípravu. Jeho příprava — mů- žeme-li o ní vůbec mluviti — byla nesmírně chatrná. Latinsky uměl velice bídně, citáty bý- vají chybné: špatný jest na př. hned první citát dedikace z Cicerona o dějepise atd.; Metelka ukázal, jak špatně překládá Tacita (»fines in- gredi« = »položili se na mezech«), ale i překlady z Kosmy, Neplacha a j. nejsou lepší. Staré písmo četl velice špatně; jména jeho pramenů nejsou sice tak špatně čtena jako u Kuthena (mívá na- opak čtení správnější), ale přes to čte velmi chyb- ně: čtenář ať srovná jen jeho jména oněch 57 pánů, kteří podepsali český protest 2. září 1415, s originálem, vydaným v I. sv. Stč. knihovny. A jiných znalostí vůbec neměl; pověsti o jeho akademickém vzdělání jsou pouhou nesprávnou domněnkou. Vezměme k tomu, že byl svrchovaně pověrčivý (jak byla jeho doba pověrčivá, ukazuje nám na př. velmi zřetelně nemnohem starší bosák Jan Vodňanský, muž ve mnohém Hájkovi po- dobný), nepřítel radikálních stran v náboženství i v politice, nevybíravý ve slovích i výrazích (vzpomeňme jen, jak se tou dobou vyjadřoval v Němcích Luther a jeho stoupenci) a opatrný
Strana XXII
XXII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. v jednání, ježto měl několikeré choulostivé zku- šenosti se soudy panskými, městskými i králov- skými. A vzpomeňme, že psal s ohledem na dvojí censuru — katolickou i kališnickou; obojí musila Kronika aspoň nějak vyhověti. Ačkoli tento činlivý a praktický duchovní měl jistě nejlepší vůli napsati kroniku co nejdoko- nalejší, přece tato snaha ztroskotala jednou do- brou jeho myšlenkou, o níž několik slov nebude od místa. Hájek pochopil, snad první ze všech historiků českých v tomto rozsahu, že dobrý a úplný děje- pis možno psáti jen na základě co možná nej- hojnějších pramenů. A neomezil se jen na histo- riky domácí; šel — u nás první — k historikům polským a uherským, všímal si pilně dějin bavor- ských a říšských vůbec, užil klassiků a historiků církevních — bohatost těch pramenů je vskutku úctyhodna. A jak bohaté jsou jeho pomůcky pro dějiny domácí! Ve svém seznamu pramenů před Kronikou uvádí sice jen 7 domácích autorů, jichž všech užil: ale jak vyšetřil Šimák, ve skutečnosti užil kromě mnohých listin aspoň 23 pramenů známých a mno- hých neznámých. Znal (mimo těch 7) Kristiána, Neplacha, Krabici, Staré letopisy, staré legendy (mezi nimi ztracenou dnes legendu o sv. Ivanu) atd.; mnoho měl z některých sborníků (Dobner to ukázal o sborníku s kronikou Boguphalovou, je- hož užil z rukopisu pana Hodějovského, Šimák tak ukázal o Brazidinově rukopise Starých leto- pisů), mnoho prostřednictvím jiných. »Ve svých výmyslech« píše Šimák (na m. u. 213) »nešel tak daleko, jak se za to má — vybájil sice jména
XXII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. v jednání, ježto měl několikeré choulostivé zku- šenosti se soudy panskými, městskými i králov- skými. A vzpomeňme, že psal s ohledem na dvojí censuru — katolickou i kališnickou; obojí musila Kronika aspoň nějak vyhověti. Ačkoli tento činlivý a praktický duchovní měl jistě nejlepší vůli napsati kroniku co nejdoko- nalejší, přece tato snaha ztroskotala jednou do- brou jeho myšlenkou, o níž několik slov nebude od místa. Hájek pochopil, snad první ze všech historiků českých v tomto rozsahu, že dobrý a úplný děje- pis možno psáti jen na základě co možná nej- hojnějších pramenů. A neomezil se jen na histo- riky domácí; šel — u nás první — k historikům polským a uherským, všímal si pilně dějin bavor- ských a říšských vůbec, užil klassiků a historiků církevních — bohatost těch pramenů je vskutku úctyhodna. A jak bohaté jsou jeho pomůcky pro dějiny domácí! Ve svém seznamu pramenů před Kronikou uvádí sice jen 7 domácích autorů, jichž všech užil: ale jak vyšetřil Šimák, ve skutečnosti užil kromě mnohých listin aspoň 23 pramenů známých a mno- hých neznámých. Znal (mimo těch 7) Kristiána, Neplacha, Krabici, Staré letopisy, staré legendy (mezi nimi ztracenou dnes legendu o sv. Ivanu) atd.; mnoho měl z některých sborníků (Dobner to ukázal o sborníku s kronikou Boguphalovou, je- hož užil z rukopisu pana Hodějovského, Šimák tak ukázal o Brazidinově rukopise Starých leto- pisů), mnoho prostřednictvím jiných. »Ve svých výmyslech« píše Šimák (na m. u. 213) »nešel tak daleko, jak se za to má — vybájil sice jména
Strana XXIII
HOJNÉ PRAMENY ZNAMÉ I NEZNAMÉ. XXIII kolika kronikářů, ale aspoň v některých příkla- dech kryje jejich jmeny prameny dobré a po- ctivé.« Zachoval nám některé texty ztracené: ustanovení o měrách v Čechách z r. 1267, pořad řemesel z r. 1356, přísahu kr. Jiřího atd. Užil arci také některých textů padělaných: na př. t. zv. »Práv soběslavských« nebo zakládacího listu bi- skupství olomuckého z r. 1086 a j. Mnohých textů vzácných ovšem neznal: na př. legend o sv. Cy- rilu a Metoději, o sv. Prokopu a j., kroniky Vin- cenciovy, Jarlochovy, Bartoškovy atd. — z toho však těžko jej můžeme viniti. A krom těchto textů známých měl nepochybně Hájek spoustu textů nám neznámých; o tom si ještě povíme. Viděli jsme nahoře, jak se domáhal u jednotlivých úřadů kronik, zápisů i ústní tra- dice. Je zcela jisto — a máme také dosvědčeno — že takové příspěvky dostával: a tu právě přichá- zíme k oné pohromě, jakou naň uvalila jeho dobrá myšlenka. Je jisto — žádný historik před ním nepřistou- pil ke spisování českých dějin s materiálem pra- menným tak rozsáhlým a bohatým, jako Hájek; a vzhledem k pozdějším pohromám, jaké naše historické prameny utrpěly, můžeme říci, že — vyjmeme-li Paprockého — ani po něm neměl ni- kdo tak hojných pramenů jako on. A ani Pa- prockému, jako cizinci, nebylo ústní podání tak přístupno, jako proboštu boleslavskému, jenž měl otevřenu cestu do archivů klášterních a jako člen sněmu království měl přístup také do archivů panských i k deskám zemským. Ze starších histo- riků můžeme s ním — a to srovnání se vtíralo již Palackému — srovnati jenom Dalimila.
HOJNÉ PRAMENY ZNAMÉ I NEZNAMÉ. XXIII kolika kronikářů, ale aspoň v některých příkla- dech kryje jejich jmeny prameny dobré a po- ctivé.« Zachoval nám některé texty ztracené: ustanovení o měrách v Čechách z r. 1267, pořad řemesel z r. 1356, přísahu kr. Jiřího atd. Užil arci také některých textů padělaných: na př. t. zv. »Práv soběslavských« nebo zakládacího listu bi- skupství olomuckého z r. 1086 a j. Mnohých textů vzácných ovšem neznal: na př. legend o sv. Cy- rilu a Metoději, o sv. Prokopu a j., kroniky Vin- cenciovy, Jarlochovy, Bartoškovy atd. — z toho však těžko jej můžeme viniti. A krom těchto textů známých měl nepochybně Hájek spoustu textů nám neznámých; o tom si ještě povíme. Viděli jsme nahoře, jak se domáhal u jednotlivých úřadů kronik, zápisů i ústní tra- dice. Je zcela jisto — a máme také dosvědčeno — že takové příspěvky dostával: a tu právě přichá- zíme k oné pohromě, jakou naň uvalila jeho dobrá myšlenka. Je jisto — žádný historik před ním nepřistou- pil ke spisování českých dějin s materiálem pra- menným tak rozsáhlým a bohatým, jako Hájek; a vzhledem k pozdějším pohromám, jaké naše historické prameny utrpěly, můžeme říci, že — vyjmeme-li Paprockého — ani po něm neměl ni- kdo tak hojných pramenů jako on. A ani Pa- prockému, jako cizinci, nebylo ústní podání tak přístupno, jako proboštu boleslavskému, jenž měl otevřenu cestu do archivů klášterních a jako člen sněmu království měl přístup také do archivů panských i k deskám zemským. Ze starších histo- riků můžeme s ním — a to srovnání se vtíralo již Palackému — srovnati jenom Dalimila.
Strana XXIV
XXIV UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. A u Dalimila také vidíme touž vadu, která tak znetvořila kroniky obou těchto kronikářů. Oba podlehli množství svých pramenů, žádný z nich neměl daru kritiky: ale kdežto vážný a my- slivý Dalimil neupadl přece tak hluboko do smě- lých fantasií (kronika jeho jest ovšem menší), pověrčivý, lehkověrný a povrchní Hájek v tomto množství materiálu zcela utonul. Viděli jsme, jak málo byl Hájek ke psaní dě- jin povolán; kdyby se byl omezil ve svých pra- menech, mohl se ještě snad pevněji zachytiti. Ale v tom nesmírném množství nevěděl si rady. Mno- ho bylo tam falešného: vzpomeňme jen na pře- četné podvrhy listin jednotlivých klášterů a ka- pitol; takový byl také padělaný list Alexandra Vel. Slovanům (Šimák sice tvrdí, že jej Hájek »sám urobil«, ale mylně); taková byla zcela jistě padělaná »žatecká« kronika »Tobiáše Křivojena Budka z Falkmbergka«, »děkana v Žatci 1. 1269«, z níž Hájek uvádí Libušina proroctví o horách rudonosných, kterou však »objevil« teprve Pa- procký (Diadochus, O stavu městském, 254—255 z podvrhu Budeciova. Ty skládány i později ještě koncem XVI. stol. »objevil« tak Jan Kla tovský starou kroniku klatovskou jakéhosi Radi- mila nebo Rothomana (v. Volf, CČM. 1906, str. 158—160) atd. Bylo by bývalo zázrakem, aby tento prostý, pověrčivý, jen polovzdělaný a naprosto nepřipra- vený svatotomášský kazatel byl v tomto zmatku zpráv pravdivých, mylných, pochybných, faleš- ných a lživých mohl jíti zcela bezpečně. Musil vedle ryzí pravdy vybrati také báchorky nejne- smyslnější, nemělť bezpečného kriteria ani něja-
XXIV UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. A u Dalimila také vidíme touž vadu, která tak znetvořila kroniky obou těchto kronikářů. Oba podlehli množství svých pramenů, žádný z nich neměl daru kritiky: ale kdežto vážný a my- slivý Dalimil neupadl přece tak hluboko do smě- lých fantasií (kronika jeho jest ovšem menší), pověrčivý, lehkověrný a povrchní Hájek v tomto množství materiálu zcela utonul. Viděli jsme, jak málo byl Hájek ke psaní dě- jin povolán; kdyby se byl omezil ve svých pra- menech, mohl se ještě snad pevněji zachytiti. Ale v tom nesmírném množství nevěděl si rady. Mno- ho bylo tam falešného: vzpomeňme jen na pře- četné podvrhy listin jednotlivých klášterů a ka- pitol; takový byl také padělaný list Alexandra Vel. Slovanům (Šimák sice tvrdí, že jej Hájek »sám urobil«, ale mylně); taková byla zcela jistě padělaná »žatecká« kronika »Tobiáše Křivojena Budka z Falkmbergka«, »děkana v Žatci 1. 1269«, z níž Hájek uvádí Libušina proroctví o horách rudonosných, kterou však »objevil« teprve Pa- procký (Diadochus, O stavu městském, 254—255 z podvrhu Budeciova. Ty skládány i později ještě koncem XVI. stol. »objevil« tak Jan Kla tovský starou kroniku klatovskou jakéhosi Radi- mila nebo Rothomana (v. Volf, CČM. 1906, str. 158—160) atd. Bylo by bývalo zázrakem, aby tento prostý, pověrčivý, jen polovzdělaný a naprosto nepřipra- vený svatotomášský kazatel byl v tomto zmatku zpráv pravdivých, mylných, pochybných, faleš- ných a lživých mohl jíti zcela bezpečně. Musil vedle ryzí pravdy vybrati také báchorky nejne- smyslnější, nemělť bezpečného kriteria ani něja-
Strana XXV
PRAMENY NEPRAVÉ. BÁCHORKY. — XXV kého rádce. Jeho rádcové — Hodějovský, Brik- Aventin, Irenikus —, jeho — cí —, jeho vzory předchůdcové — Sylvius, Kuthen —, ti všichni vězeli v týchž názorech a omylech jako on, ale oni neměli daleko takové massy fakt před sebou, z nichž měli vybírati, jako právě náš neučený kronikář. A tu přicházíme k hlavním výtkám přísných historiků mohutnějícího racionalismu. Dobner Dobrovský, Palacký — abych jen toto trojhvězdí naší nově zrozené historické vědy jmenoval — všichni s odporem a opovržením se odvraceli od tohoto neumělého břidila; Dobner první s ostrým odporem reformátora, jenž vybřídá poprvé z bludů a s hrůzou poznává, jak hluboko byl v nich svět zabořen — Palacký poslední, s mravním rozhoř- čením soudce, jenž prošel touž dobu jako Hájek, jenž čerpal z přímých pramenů a jenž viní svého prvního předchůdce (neboť i Hájek psal první po- dle všech pramenů) přímo z falšování dějin, vy- lhávání dějů i dějepisců a úmyslného snižování vznešeného úkolu historie. Jediný Dobrovský má, jak uvidíme, aspoň nějaké slůvko omluvy a vy- světlení, ano dokonce i tu a tam pochvalu jazy- kovou. Tato výtka úmyslného falšování týká se ovšem nejprve neznámých nám dnes pramenů historických, Hájkem uváděných — pak jeho rozmanitých báchorek. Pokud se těchto báchorek týče, týž Palacký, který tak ostře ve Würdigung 286—292 vytkl Hájkovi nesprávná líčení (i v tomto, zcela správ- ném jinak vytčení křivdí mu Palacký, ježto on uvedených událostí nelíčil podle původních pra- menů, jemu neznámých, nýbrž podle pozdějších,
PRAMENY NEPRAVÉ. BÁCHORKY. — XXV kého rádce. Jeho rádcové — Hodějovský, Brik- Aventin, Irenikus —, jeho — cí —, jeho vzory předchůdcové — Sylvius, Kuthen —, ti všichni vězeli v týchž názorech a omylech jako on, ale oni neměli daleko takové massy fakt před sebou, z nichž měli vybírati, jako právě náš neučený kronikář. A tu přicházíme k hlavním výtkám přísných historiků mohutnějícího racionalismu. Dobner Dobrovský, Palacký — abych jen toto trojhvězdí naší nově zrozené historické vědy jmenoval — všichni s odporem a opovržením se odvraceli od tohoto neumělého břidila; Dobner první s ostrým odporem reformátora, jenž vybřídá poprvé z bludů a s hrůzou poznává, jak hluboko byl v nich svět zabořen — Palacký poslední, s mravním rozhoř- čením soudce, jenž prošel touž dobu jako Hájek, jenž čerpal z přímých pramenů a jenž viní svého prvního předchůdce (neboť i Hájek psal první po- dle všech pramenů) přímo z falšování dějin, vy- lhávání dějů i dějepisců a úmyslného snižování vznešeného úkolu historie. Jediný Dobrovský má, jak uvidíme, aspoň nějaké slůvko omluvy a vy- světlení, ano dokonce i tu a tam pochvalu jazy- kovou. Tato výtka úmyslného falšování týká se ovšem nejprve neznámých nám dnes pramenů historických, Hájkem uváděných — pak jeho rozmanitých báchorek. Pokud se těchto báchorek týče, týž Palacký, který tak ostře ve Würdigung 286—292 vytkl Hájkovi nesprávná líčení (i v tomto, zcela správ- ném jinak vytčení křivdí mu Palacký, ježto on uvedených událostí nelíčil podle původních pra- menů, jemu neznámých, nýbrž podle pozdějších,
Strana XXVI
XXVI UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. sice kalných, ale tehdy uznávaných), v témž díle na str. 111—112 píše o báchorkách Dalimilových mnohem spravedlivěji: »Jak by bylo mohlo jeho dílo nalézti tolik účasti u národa a mohlo ji tak dlouho podržeti, kdyby nebylo zastihlo příbuz- ných citů, jež musily býti založeny v reálních po- měrech. Pouhé předivo lží nemůže se na dlouho udržeti a bylo by pošetilé domnívati se, že je mož- no tak zvaným bulikováním (»blauer Dunst«) celý národ šáliti po staletí. Musíme lépe znáti zvláštního národního ducha českého, jak se ještě dnes projevuje, chceme-li o Dalimilových a Háj- kových (— tak píše tu Palacký; slovo to mu patrně jen uklouzlo —) báchorkách správně sou- diti a nechceme-li býti nespravedlivi k těmto mu- žům (— na to později na str. 286 zapomněl —). Velice živá, lehce pohyblivá fantasie, hloubka citu a talent historické výklady vymýšlející jsou vlast- ní Čechům i Moravanům ... jejich nejmilejší rozprávka jest domácí pověst, kterou pokládají za souznačnou s dějepisem, netušíce ani rozdílu mezi nimi... (— Palacký uvádí pak příklady ze své vlastní zkušenosti —). Odtud se vykládá obecně známé bohatství Čechův a Moravanů po- kud se týče podivuhodných pověstí národních, jež však muž z lidu skoro veskrze pokládá za dě- jiny ... odtud konečně ona zvláštní směs pověry a ostrovtipu, zvídavosti a nevědomosti u našeho národa. S toho stanoviska musíme posuzovati také Dalimilovy a Hájkovy pověsti a báchorky (— správně píše Palacký —). Ne oni sami byli původci a nálezci jich ... Výtka, kterou jim nut- no učiniti, jest ta . .. že neuměli dělati rozdílu mezi dějinami a národní pověstí a že tyto pověst i
XXVI UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. sice kalných, ale tehdy uznávaných), v témž díle na str. 111—112 píše o báchorkách Dalimilových mnohem spravedlivěji: »Jak by bylo mohlo jeho dílo nalézti tolik účasti u národa a mohlo ji tak dlouho podržeti, kdyby nebylo zastihlo příbuz- ných citů, jež musily býti založeny v reálních po- měrech. Pouhé předivo lží nemůže se na dlouho udržeti a bylo by pošetilé domnívati se, že je mož- no tak zvaným bulikováním (»blauer Dunst«) celý národ šáliti po staletí. Musíme lépe znáti zvláštního národního ducha českého, jak se ještě dnes projevuje, chceme-li o Dalimilových a Háj- kových (— tak píše tu Palacký; slovo to mu patrně jen uklouzlo —) báchorkách správně sou- diti a nechceme-li býti nespravedlivi k těmto mu- žům (— na to později na str. 286 zapomněl —). Velice živá, lehce pohyblivá fantasie, hloubka citu a talent historické výklady vymýšlející jsou vlast- ní Čechům i Moravanům ... jejich nejmilejší rozprávka jest domácí pověst, kterou pokládají za souznačnou s dějepisem, netušíce ani rozdílu mezi nimi... (— Palacký uvádí pak příklady ze své vlastní zkušenosti —). Odtud se vykládá obecně známé bohatství Čechův a Moravanů po- kud se týče podivuhodných pověstí národních, jež však muž z lidu skoro veskrze pokládá za dě- jiny ... odtud konečně ona zvláštní směs pověry a ostrovtipu, zvídavosti a nevědomosti u našeho národa. S toho stanoviska musíme posuzovati také Dalimilovy a Hájkovy pověsti a báchorky (— správně píše Palacký —). Ne oni sami byli původci a nálezci jich ... Výtka, kterou jim nut- no učiniti, jest ta . .. že neuměli dělati rozdílu mezi dějinami a národní pověstí a že tyto pověst i
Strana XXVII
PALACKY O POVESTECH MISTNICH. XXVII podle svých subjektivních názorů, podle výtvorů své fantasie dále šperkovali. Nezatracujme jich bezpodmínečně jenom proto«... Nemohu, než úplně s tímto oceněním Palackého (arci při Dali- milovi) souhlasiti. A zbývá jen výtka o oněch vymyšlených kro- nikářích. Hájek uvádí před svou Kronikou se- znam 36 autorů, z nichž čerpal. Víme již, že jich v Kronice samé uvádí daleko více. Palacký odbyl tyto neznámé autory zkrátka (str. 292): »vyhle- dejme jen místa, jež mají oni neznámí pánové zaručovati, a poznáme — ex ungue leonem — vlka v rouše beránčím!« Než mýlil se přece. Po- kládá za takovou vymyšlenou kroniku »nezná- mou opatoviskou kroniku k r. 900 a 1337«, ale již Metelka ukázal, že zpráva k r. 1337 je čer- pána z Neplacha, jeho mínění potvrzuje Šimák: nejnověji pak ukázal pěkně Mir. Jeřábek (v CČM. 1902, 501—504), že Neplach své záznamy čerpal z neznámé kroniky opatovické, z téže, kterou cituje v úvodě také Dalimil; skepse Palackého je tedy neoprávněna. Šimák pak ukázal, že často Hájek cituje kroniku některou — povrchně, jak činíva — buď jmenem vydavatele nebo opisovače atd. Tak je zcela jisto, že cituje pod jmenem Féjero- vým kroniku Thuróczovu; a, čehož si Šimák ne- povšiml, Metelka ukázal, že rovněž tak pod jme- nem Kallimachovým cituje Długošovu kroniku. kde se právě v průvodě praotce Čecha vyskytá již onen zástup šlechty, který všichni noví soud- cové Hájkovi vytýkají jemu jako jeho vlastní vý- mysl. Nejnovější rozbor Metelkův a Šimákův vůbec ve mnohém omezil příkré výtky Palackého — a tu ještě Šimák několikrát Hájkovi křivdí.
PALACKY O POVESTECH MISTNICH. XXVII podle svých subjektivních názorů, podle výtvorů své fantasie dále šperkovali. Nezatracujme jich bezpodmínečně jenom proto«... Nemohu, než úplně s tímto oceněním Palackého (arci při Dali- milovi) souhlasiti. A zbývá jen výtka o oněch vymyšlených kro- nikářích. Hájek uvádí před svou Kronikou se- znam 36 autorů, z nichž čerpal. Víme již, že jich v Kronice samé uvádí daleko více. Palacký odbyl tyto neznámé autory zkrátka (str. 292): »vyhle- dejme jen místa, jež mají oni neznámí pánové zaručovati, a poznáme — ex ungue leonem — vlka v rouše beránčím!« Než mýlil se přece. Po- kládá za takovou vymyšlenou kroniku »nezná- mou opatoviskou kroniku k r. 900 a 1337«, ale již Metelka ukázal, že zpráva k r. 1337 je čer- pána z Neplacha, jeho mínění potvrzuje Šimák: nejnověji pak ukázal pěkně Mir. Jeřábek (v CČM. 1902, 501—504), že Neplach své záznamy čerpal z neznámé kroniky opatovické, z téže, kterou cituje v úvodě také Dalimil; skepse Palackého je tedy neoprávněna. Šimák pak ukázal, že často Hájek cituje kroniku některou — povrchně, jak činíva — buď jmenem vydavatele nebo opisovače atd. Tak je zcela jisto, že cituje pod jmenem Féjero- vým kroniku Thuróczovu; a, čehož si Šimák ne- povšiml, Metelka ukázal, že rovněž tak pod jme- nem Kallimachovým cituje Długošovu kroniku. kde se právě v průvodě praotce Čecha vyskytá již onen zástup šlechty, který všichni noví soud- cové Hájkovi vytýkají jemu jako jeho vlastní vý- mysl. Nejnovější rozbor Metelkův a Šimákův vůbec ve mnohém omezil příkré výtky Palackého — a tu ještě Šimák několikrát Hájkovi křivdí.
Strana XXVIII
XXVIII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. Míní na př., že Hájek asi neužil přímo Tacita, Ptolemaia, Eusebia a j., ačkoli již Metelka uká- zal, že Tacita někde chybně překládá, podle mapy Ptolemaiovy že lokalisuje města markomanská a podle Eusebia že datuje vládu panovníků řím- ských. Zůstalo by vskutku tedy jen několik jmen kronikářů opravdu nedoložených (jako Racek Dobrohorský, Jan Klipta...). Nemáme-li však dnes skutečně zachováno jméno „Tobiáše Křivo- jena Budka' Žateckého, jehož Hájek cituje, ale neuvádí jmenem — jehož však cituje i jmenuje Paprocký a jenž je vskutku vymyšlen, jak by Palacký ovšem hned řekl — ale přece ne Háj- kem? A nevíme-liž, jak si Klatovský vymýšlel Radimila čili Rothomana? Nevíme-liž, jak vy- myšlené jsou letopisy pánů z Kounic, jichž užil Hájek tak střídmě, z nichž však Paprocký cituje celé desítky veršů? Krátce řečeno: možno, že takový Racek Dobrohorský nebo Jan Klipta jsou pouhé výmysly — ale tím nikterak ještě není do- kázáno, že by to byly pouhé výmysly Hájkovy ... Naopak: na mnohých a mnohých místech můžeme takřka hmatati lidovou tradici, značně ovšem pokaženou a již v rozkladu, kterou nám poprvé Hájek zachovává. Sotva kdo řekne, že si pověst o Horymírovi celou vymyslil — pověst o Ivanu může se zakládati nejen na ztracené le- gendě, nýbrž také na místní tradici tetínské; po- věst o pánech Vrábských je potvrzena později testamentem jejich v XVII. století — a také po- věst o Drahomířině propadení do země sotva prohlásíme za pouhý výmysl... Je pravda, tyto povídačky mají mnohdy formu velmi ubohou: ale vzpomeňme jen, v jaké formě v této době,
XXVIII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. Míní na př., že Hájek asi neužil přímo Tacita, Ptolemaia, Eusebia a j., ačkoli již Metelka uká- zal, že Tacita někde chybně překládá, podle mapy Ptolemaiovy že lokalisuje města markomanská a podle Eusebia že datuje vládu panovníků řím- ských. Zůstalo by vskutku tedy jen několik jmen kronikářů opravdu nedoložených (jako Racek Dobrohorský, Jan Klipta...). Nemáme-li však dnes skutečně zachováno jméno „Tobiáše Křivo- jena Budka' Žateckého, jehož Hájek cituje, ale neuvádí jmenem — jehož však cituje i jmenuje Paprocký a jenž je vskutku vymyšlen, jak by Palacký ovšem hned řekl — ale přece ne Háj- kem? A nevíme-liž, jak si Klatovský vymýšlel Radimila čili Rothomana? Nevíme-liž, jak vy- myšlené jsou letopisy pánů z Kounic, jichž užil Hájek tak střídmě, z nichž však Paprocký cituje celé desítky veršů? Krátce řečeno: možno, že takový Racek Dobrohorský nebo Jan Klipta jsou pouhé výmysly — ale tím nikterak ještě není do- kázáno, že by to byly pouhé výmysly Hájkovy ... Naopak: na mnohých a mnohých místech můžeme takřka hmatati lidovou tradici, značně ovšem pokaženou a již v rozkladu, kterou nám poprvé Hájek zachovává. Sotva kdo řekne, že si pověst o Horymírovi celou vymyslil — pověst o Ivanu může se zakládati nejen na ztracené le- gendě, nýbrž také na místní tradici tetínské; po- věst o pánech Vrábských je potvrzena později testamentem jejich v XVII. století — a také po- věst o Drahomířině propadení do země sotva prohlásíme za pouhý výmysl... Je pravda, tyto povídačky mají mnohdy formu velmi ubohou: ale vzpomeňme jen, v jaké formě v této době,
Strana XXIX
LIDOVA TRADICE U HÁJKA. XXIX na poč. XVI. století, žily v lidu vzpomínky na nejslavnější, nedávnou, jeho dobu husitskou! A tu máme kus skutečně positivní zásluhy Hájkovy, ať již o jeho umělosti a schopnostech soudíme jakkoliv. Z této tradice lidové kolem r. 1500 zachoval nám mnoho, velmi mnoho cen- ného. Činí to mnohdy jazykem, velmi připomí- najícím mluvu dnešních loutkářů; mluva ta má kazatelský spád a dryáčnický tón: ale nepochyb- ně se hodí ke všem těm, někdy hrůzostrašným historkám a je sama takřka vnitřním potvrzením jejich celkem správného ztlumočení. — O tom, jak Hájek si své dílo rozčlenil a pro- vedl, čtenář poučí se z Kroniky sám. Jde rok za rokem, čistě kronikářsky — povrchně, ani sám svého díla znovu nečta. Svatopluka v úvodě ne- chává umříti r. 902, v textu r. 900; k r. 909 ne- chává naroditi se Boleslava Bořivojovi místo Vratislavovi; Metelka již ukázal, jak popletl v úvodě děje markomanské mezi sebou atd. Všu- de se ukazuje autor, jenž látky neovládl — s tím souvisí ovšem také nedostatky slohové, nepřesné překlady (při listinách někdy pokračování kroni- kářské přibírá do textu listiny) a některé, ale řídké, chyby jazykové. Vlastní úmysl Hájkův je zřetelně vyložen v obojí předmluvě a pěkně jej vylíčil Dobner (Annales I, 18): »zachovati všecky paměti v Če- chách odkudkoli sebrané a uvésti je do pořádku pod určité vévody, krále a roky. A kdož by po- chyboval, že v tomto trnitém a nesnadném osení, o něž se první mezi českými spisovateli pokusil, muž tento nejvíce pracoval a jako druhý He-
LIDOVA TRADICE U HÁJKA. XXIX na poč. XVI. století, žily v lidu vzpomínky na nejslavnější, nedávnou, jeho dobu husitskou! A tu máme kus skutečně positivní zásluhy Hájkovy, ať již o jeho umělosti a schopnostech soudíme jakkoliv. Z této tradice lidové kolem r. 1500 zachoval nám mnoho, velmi mnoho cen- ného. Činí to mnohdy jazykem, velmi připomí- najícím mluvu dnešních loutkářů; mluva ta má kazatelský spád a dryáčnický tón: ale nepochyb- ně se hodí ke všem těm, někdy hrůzostrašným historkám a je sama takřka vnitřním potvrzením jejich celkem správného ztlumočení. — O tom, jak Hájek si své dílo rozčlenil a pro- vedl, čtenář poučí se z Kroniky sám. Jde rok za rokem, čistě kronikářsky — povrchně, ani sám svého díla znovu nečta. Svatopluka v úvodě ne- chává umříti r. 902, v textu r. 900; k r. 909 ne- chává naroditi se Boleslava Bořivojovi místo Vratislavovi; Metelka již ukázal, jak popletl v úvodě děje markomanské mezi sebou atd. Všu- de se ukazuje autor, jenž látky neovládl — s tím souvisí ovšem také nedostatky slohové, nepřesné překlady (při listinách někdy pokračování kroni- kářské přibírá do textu listiny) a některé, ale řídké, chyby jazykové. Vlastní úmysl Hájkův je zřetelně vyložen v obojí předmluvě a pěkně jej vylíčil Dobner (Annales I, 18): »zachovati všecky paměti v Če- chách odkudkoli sebrané a uvésti je do pořádku pod určité vévody, krále a roky. A kdož by po- chyboval, že v tomto trnitém a nesnadném osení, o něž se první mezi českými spisovateli pokusil, muž tento nejvíce pracoval a jako druhý He-
Strana XXX
XXX UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. rakles se osvědčil statečným a rázným při čištění chlévu Augiova?« Toho úmyslu ovšem Kronika nesplnila. K to- mu Hájkovi prostě síly nestačily. Ale víme, že nestačily ani žádnému z jeho vrstevníků — a vi- děli jsme, jak později nejmenovaný jeho tupitel nedovedl sám nic jiného, než z něho opisovati. Za všecky vrstevníky může mluviti Daniel Adam z Veleslavína, sám professor dějepisu, humanista protřelého vkusu; jeho úsudek ve »Dvou kroni- kách« z r. 1585 (nově otištěn Rozumem v Stč bibl. 1853, II, 115—133), často citovaný, jest do- konale vyvážen a zcela spravedlivý. »Po M. Ku- thenovi« píše »třetí též jazykem českým nejob- šírněji a mohu říci nejpilněji a nejhojněji psal historii kněz V. Hájek z Lib. a dedikoval ji cís. Ferdinandovi slavné paměti... Mnozí z Ce- chův toho času i potom málo ji sobě vážili pro- některé příčiny: jako žeby někde strany pod obojí dotýkal, mnohé bezpotřebné, časem i básnivé věci vměšoval a vtrušoval. Ale nyní, když se již exem- plářův nedostává a žádný po ta všecka léta se ne- vyjevil, ještoby něco lepšího a gruntovnějšího na světlo vynesl, nejedni by ji za dosti veliké peníze rádi koupili.... Že pak vedlé zdání mnohých Há- jek některé básnivé a neužitečné rozprávky do své kroniky přimísil, může býti, že v tom násle- doval poetův ... Tak i on chtěl čtenáře o věcech pominulých vyučiti a zpraviti a časem i roz- smíšiti, aby sobě nestýskal. Avšak i v tom má to- varyše neposledního jména historiky řecké i la- tinské, jako Diodorum, Herodotum a Livium... Říkával Plinius ... že žádná kniha není tak ne- užitečná a zlá, aby se z ní čtenář vždy něčemu do-
XXX UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. rakles se osvědčil statečným a rázným při čištění chlévu Augiova?« Toho úmyslu ovšem Kronika nesplnila. K to- mu Hájkovi prostě síly nestačily. Ale víme, že nestačily ani žádnému z jeho vrstevníků — a vi- děli jsme, jak později nejmenovaný jeho tupitel nedovedl sám nic jiného, než z něho opisovati. Za všecky vrstevníky může mluviti Daniel Adam z Veleslavína, sám professor dějepisu, humanista protřelého vkusu; jeho úsudek ve »Dvou kroni- kách« z r. 1585 (nově otištěn Rozumem v Stč bibl. 1853, II, 115—133), často citovaný, jest do- konale vyvážen a zcela spravedlivý. »Po M. Ku- thenovi« píše »třetí též jazykem českým nejob- šírněji a mohu říci nejpilněji a nejhojněji psal historii kněz V. Hájek z Lib. a dedikoval ji cís. Ferdinandovi slavné paměti... Mnozí z Ce- chův toho času i potom málo ji sobě vážili pro- některé příčiny: jako žeby někde strany pod obojí dotýkal, mnohé bezpotřebné, časem i básnivé věci vměšoval a vtrušoval. Ale nyní, když se již exem- plářův nedostává a žádný po ta všecka léta se ne- vyjevil, ještoby něco lepšího a gruntovnějšího na světlo vynesl, nejedni by ji za dosti veliké peníze rádi koupili.... Že pak vedlé zdání mnohých Há- jek některé básnivé a neužitečné rozprávky do své kroniky přimísil, může býti, že v tom násle- doval poetův ... Tak i on chtěl čtenáře o věcech pominulých vyučiti a zpraviti a časem i roz- smíšiti, aby sobě nestýskal. Avšak i v tom má to- varyše neposledního jména historiky řecké i la- tinské, jako Diodorum, Herodotum a Livium... Říkával Plinius ... že žádná kniha není tak ne- užitečná a zlá, aby se z ní čtenář vždy něčemu do-
Strana XXXI
D. ADAM Z VELESLAVINA O HÁJKOVI. XXXI brému nenaučil. Tak i my aspoň o Hájkově Kro- nice suďme. Ačkoli podlé sprostného zdání mého nemůže ta práce jeho v počtu neužitečných a zlých knih položena býti, poněvadž nad ni užitečnější, lepší, hojnější a spravenější v jazyku našem ani snad v jiném nemáme. Nebo předně nachází se v Kronice Hájkově pořádek let od prvního při- tažení knížete Čecha s jeho komonstvem do této země až do 1. P. 1527 ... druhé, obšírně vypravuje o knížatech i králích českých .. . třetí, bedlivě vy- pisuje, v jakém způsobu kterého věku stála země česká ... čtvrté nepominul Hájek pilně pozname- nati všelikých proměn, které se v Čechách buďto v správě a regimentu obecném ... buďto při ná- boženství a církevních věcech duchovních často- kráte zbíhaly ... páté oznamuje, kdy i jakým způ- sobem Čechové z bláta bludův pohanských vy- trženi ... jaká se v učení a v řádích církevních proměna stala za kr. Václava, když m. J. z Hu- since kázati počal a jaký s tovaryšem svým Jero- nýmem konec vzal, co se po upálení jejich v České zemi dálo, jaké vznikly bouřky, nevole, hádání, války, mordové ... co krajin pohubeno ... li- du ... pomordováno a krve křesťanské vylito, prvé nežli ty nesnáze k spokojení a porovnání svému přišly; šesté, najde čtenář v Kronice Háj- kově všelijaké paměti o stavu panském, rytíř- ském a městském, kterak jsou ti vždycky věrní králům a pánům svým bývali a k zvelebení ko- runy české snažně napomáhali .. . sedmé vyhledal Hájek a poznamenal mnohých starožitných ro- dův z stavu panského i rytířského titule a jména, základy a začátky zámků, hradů, tvrzí, měst, mě- steček, vsí, kostelův a klášterův, obzvláštně pak
D. ADAM Z VELESLAVINA O HÁJKOVI. XXXI brému nenaučil. Tak i my aspoň o Hájkově Kro- nice suďme. Ačkoli podlé sprostného zdání mého nemůže ta práce jeho v počtu neužitečných a zlých knih položena býti, poněvadž nad ni užitečnější, lepší, hojnější a spravenější v jazyku našem ani snad v jiném nemáme. Nebo předně nachází se v Kronice Hájkově pořádek let od prvního při- tažení knížete Čecha s jeho komonstvem do této země až do 1. P. 1527 ... druhé, obšírně vypravuje o knížatech i králích českých .. . třetí, bedlivě vy- pisuje, v jakém způsobu kterého věku stála země česká ... čtvrté nepominul Hájek pilně pozname- nati všelikých proměn, které se v Čechách buďto v správě a regimentu obecném ... buďto při ná- boženství a církevních věcech duchovních často- kráte zbíhaly ... páté oznamuje, kdy i jakým způ- sobem Čechové z bláta bludův pohanských vy- trženi ... jaká se v učení a v řádích církevních proměna stala za kr. Václava, když m. J. z Hu- since kázati počal a jaký s tovaryšem svým Jero- nýmem konec vzal, co se po upálení jejich v České zemi dálo, jaké vznikly bouřky, nevole, hádání, války, mordové ... co krajin pohubeno ... li- du ... pomordováno a krve křesťanské vylito, prvé nežli ty nesnáze k spokojení a porovnání svému přišly; šesté, najde čtenář v Kronice Háj- kově všelijaké paměti o stavu panském, rytíř- ském a městském, kterak jsou ti vždycky věrní králům a pánům svým bývali a k zvelebení ko- runy české snažně napomáhali .. . sedmé vyhledal Hájek a poznamenal mnohých starožitných ro- dův z stavu panského i rytířského titule a jména, základy a začátky zámků, hradů, tvrzí, měst, mě- steček, vsí, kostelův a klášterův, obzvláštně pak
Strana XXXII
XXXII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. a s největší péčí hledal počátky, zrůst, stavení, proměny a všelijaké štěstí i neštěstí města Praž- ského ... Ty a jiné paměti, kteréž před tím po- různu rozmetány byly, shromáždiv a spořádav v jednu knihu V. Hájek nemálo historii českou vysvětlil a nám k známosti a vědomosti její po- sloužil, jichžby se snad nyní z tisíce jeden nedo- ptal: protože ne každý té příležitosti užíti může, aby takový dostatek starých letopisův a kronik měl jako on«... Veleslavín také na uvedeném místě se hlásí k novému vydání díla Hájkova; hodlá z něho vy- brati »což má podstatného a potřebného«, opra- viti jeho chyby a doplniti jeho nedostatky. Ale ukázalo se, že pražský mistr své síly přecenil. Díla nevydal a ani materiálů k němu nezanechal. Nicméně v XVII. stol. se pokusil neznámý Hradečan v Hájkově Kronice pokračovati: r. 1688 došel až k r. 1546, tedy nepříliš daleko, a díla ne- dokončil; zůstalo rukopisem. Zprávu o něm podal s ukázkami r. 1845 Stárek (v CČM. XIX, 335 až 345). Vlastního pokračování a nového zpracování dočkala se Kronika Hájkova teprve v Poselkyni křižovníka Jana Fr. Beckovského (1658—1725). V letech 1690—1699 nově zpracoval celou kro- niku v pořádku Hájkově a vydal tento díl r. 1700; díl druhý, vlastní pokračování (od r. 1526—1715) Beckovského, zůstalo v rukopise a vydal je ve třech svazcích teprve r. 1879—1880 Ant. Rezek. Pěkný rozbor dílu prvního a zevrubné srovnání s Hájkem provedl Ant. Truhlář r. 1884 (Sborník historický II, hlavně str. 218—219, 290—292). Tu zejména ukázal, jak chatrně, 150 let po Háj-
XXXII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. a s největší péčí hledal počátky, zrůst, stavení, proměny a všelijaké štěstí i neštěstí města Praž- ského ... Ty a jiné paměti, kteréž před tím po- různu rozmetány byly, shromáždiv a spořádav v jednu knihu V. Hájek nemálo historii českou vysvětlil a nám k známosti a vědomosti její po- sloužil, jichžby se snad nyní z tisíce jeden nedo- ptal: protože ne každý té příležitosti užíti může, aby takový dostatek starých letopisův a kronik měl jako on«... Veleslavín také na uvedeném místě se hlásí k novému vydání díla Hájkova; hodlá z něho vy- brati »což má podstatného a potřebného«, opra- viti jeho chyby a doplniti jeho nedostatky. Ale ukázalo se, že pražský mistr své síly přecenil. Díla nevydal a ani materiálů k němu nezanechal. Nicméně v XVII. stol. se pokusil neznámý Hradečan v Hájkově Kronice pokračovati: r. 1688 došel až k r. 1546, tedy nepříliš daleko, a díla ne- dokončil; zůstalo rukopisem. Zprávu o něm podal s ukázkami r. 1845 Stárek (v CČM. XIX, 335 až 345). Vlastního pokračování a nového zpracování dočkala se Kronika Hájkova teprve v Poselkyni křižovníka Jana Fr. Beckovského (1658—1725). V letech 1690—1699 nově zpracoval celou kro- niku v pořádku Hájkově a vydal tento díl r. 1700; díl druhý, vlastní pokračování (od r. 1526—1715) Beckovského, zůstalo v rukopise a vydal je ve třech svazcích teprve r. 1879—1880 Ant. Rezek. Pěkný rozbor dílu prvního a zevrubné srovnání s Hájkem provedl Ant. Truhlář r. 1884 (Sborník historický II, hlavně str. 218—219, 290—292). Tu zejména ukázal, jak chatrně, 150 let po Háj-
Strana XXXIII
ZPRACOVÁNÍ POZDĚJŠÍ. POKRAČOVATELÉ. XXXIII kovi pracoval učený tento křižovník. Jmenuje sice v předmluvě 50 spisovatelů, jichž prý užil, ale hlavním jeho pramenem jest Hájek, vedlej- šími Balbín a Pešina; vedle nich užil pro po- drobnosti 12 autorů a (snad?) tu a tam ještě 5 dalších. O nějakém skutečném pokroku nad Hájka mluviti nelze; Hájek píše lépe. Teprve v XIX. stol. Pelcl by byl svou Novou kronikou nahradil Kroniku probošta boleslav- ského; ale ježto (v tisku) nedošel dále nežli do dob Václavových, zůstal lid opět odkázán na Hájka. A tak r. 1819 vychází Hájkova Kronika v novém vydání, jakého do té doby se snad žádná česká kniha nedočkala. Nákladem rytíře ze Schönfeldu byla celá ta veliká kniha věrně se všemi obrázky, v téže velikosti a úpravě, týmiž literami a řádky znova vydána; tak přesně, že na první pohled činí úplně týž dojem, jako tisk pů- vodní. A v této krásné úpravě Schönfeldově do- byl si Hájek nové a veliké obliby: naši archeo- logové, horníci, theologové, ethnografové ... uží- vají jeho Kroniky stále velmi pilně. Teprve Palacký svými Dějinami nahradil Hájka dějepiscům a přátelům dějin úplně; lidu pak ji má nahraditi Zapova Českomoravská kro- nika, kterou až do XIX. století dovedli noví po- kračovatelé. Dnes tedy Hájkova Kronika své hi- storické ceny úplně pozbyla; máme za ni náhradu v každém směru, vědeckém i populárním. Slou- žila však přes 300 let, jako bible Kralická... O její oblibě svědčí také překlady. Již r. 1596 vydal její překlad s novými obrazy žlutický rodák Jan Sandel (posledně o něm psal Zítek ve Věstníku král. č. společnosti nauk, 1905. Kronika. III
ZPRACOVÁNÍ POZDĚJŠÍ. POKRAČOVATELÉ. XXXIII kovi pracoval učený tento křižovník. Jmenuje sice v předmluvě 50 spisovatelů, jichž prý užil, ale hlavním jeho pramenem jest Hájek, vedlej- šími Balbín a Pešina; vedle nich užil pro po- drobnosti 12 autorů a (snad?) tu a tam ještě 5 dalších. O nějakém skutečném pokroku nad Hájka mluviti nelze; Hájek píše lépe. Teprve v XIX. stol. Pelcl by byl svou Novou kronikou nahradil Kroniku probošta boleslav- ského; ale ježto (v tisku) nedošel dále nežli do dob Václavových, zůstal lid opět odkázán na Hájka. A tak r. 1819 vychází Hájkova Kronika v novém vydání, jakého do té doby se snad žádná česká kniha nedočkala. Nákladem rytíře ze Schönfeldu byla celá ta veliká kniha věrně se všemi obrázky, v téže velikosti a úpravě, týmiž literami a řádky znova vydána; tak přesně, že na první pohled činí úplně týž dojem, jako tisk pů- vodní. A v této krásné úpravě Schönfeldově do- byl si Hájek nové a veliké obliby: naši archeo- logové, horníci, theologové, ethnografové ... uží- vají jeho Kroniky stále velmi pilně. Teprve Palacký svými Dějinami nahradil Hájka dějepiscům a přátelům dějin úplně; lidu pak ji má nahraditi Zapova Českomoravská kro- nika, kterou až do XIX. století dovedli noví po- kračovatelé. Dnes tedy Hájkova Kronika své hi- storické ceny úplně pozbyla; máme za ni náhradu v každém směru, vědeckém i populárním. Slou- žila však přes 300 let, jako bible Kralická... O její oblibě svědčí také překlady. Již r. 1596 vydal její překlad s novými obrazy žlutický rodák Jan Sandel (posledně o něm psal Zítek ve Věstníku král. č. společnosti nauk, 1905. Kronika. III
Strana XXXIV
XXXIV UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. č. VI.); a tento překlad, jinak značně volný a pozměněný, vydán (bez obrázků) ještě r. 1697 a 1718. Hájek psal v duchu národním; trojí ně- mecké vydání jest samo tedy již výmluvným svě- dectvím vážnosti Kroniky. A podobně jako německý překlad svědčí o její vážnosti také překlad latinský. Piarista Jevina (1672—1730), klášterním jmenem Victorinus a S. Cruce, přeložil největší díl Hájkovy Kroniky do latiny a hrabě Berka z Dubé věnoval značnou sumu peněz na vydání tohoto překladu. Jeho pře- klad dokončil jiný piarista Richter (1714—1772), řeholním jmenem Florus a S. Juliana, ale k vy- dání došlo teprve prací Dobnerovou r. 1761. Dobner na přání svých představených pojal úmysl vydati překlad s poznámkami. Ale poznal záhy, že překlad Jevinův je zcela libovolný množí, krátí, stahuje, vkládá tvrzení Balbínova, Pešinova, Krugerova a j. Hájkovi do úst, nedbá textu původního vůbec. Vznikla tak Dobnerovi mrzutá práce dvojnásobná — nový samostatný překlad byl by býval snadnější než tato »úprava« »úpravy« Jevinovy. Konečně, na radu hr. Eug. z Vrbna, Dobner »překlad« Jevinův vůbec vy- pustil: a tak latinský překlad kroniky Hájkovy jde jen do r. 1093; ve svazku VI. (a posledním) díla Dobnerova (od r. 1094) je již pouze text Dobnerův .. . Job Felix Dobner (1715—1790), řeholním jmenem Gelasius a S. Catharina, učinil však svým vydáním (»Wenceslai Hajek a Liboczan Annales Bohemorum e bohemica editione latine redditi et quibusdam noti illustrati« — často krátce jenom »Annales Hayeciani«) konec nejenom slávě pře-
XXXIV UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. č. VI.); a tento překlad, jinak značně volný a pozměněný, vydán (bez obrázků) ještě r. 1697 a 1718. Hájek psal v duchu národním; trojí ně- mecké vydání jest samo tedy již výmluvným svě- dectvím vážnosti Kroniky. A podobně jako německý překlad svědčí o její vážnosti také překlad latinský. Piarista Jevina (1672—1730), klášterním jmenem Victorinus a S. Cruce, přeložil největší díl Hájkovy Kroniky do latiny a hrabě Berka z Dubé věnoval značnou sumu peněz na vydání tohoto překladu. Jeho pře- klad dokončil jiný piarista Richter (1714—1772), řeholním jmenem Florus a S. Juliana, ale k vy- dání došlo teprve prací Dobnerovou r. 1761. Dobner na přání svých představených pojal úmysl vydati překlad s poznámkami. Ale poznal záhy, že překlad Jevinův je zcela libovolný množí, krátí, stahuje, vkládá tvrzení Balbínova, Pešinova, Krugerova a j. Hájkovi do úst, nedbá textu původního vůbec. Vznikla tak Dobnerovi mrzutá práce dvojnásobná — nový samostatný překlad byl by býval snadnější než tato »úprava« »úpravy« Jevinovy. Konečně, na radu hr. Eug. z Vrbna, Dobner »překlad« Jevinův vůbec vy- pustil: a tak latinský překlad kroniky Hájkovy jde jen do r. 1093; ve svazku VI. (a posledním) díla Dobnerova (od r. 1094) je již pouze text Dobnerův .. . Job Felix Dobner (1715—1790), řeholním jmenem Gelasius a S. Catharina, učinil však svým vydáním (»Wenceslai Hajek a Liboczan Annales Bohemorum e bohemica editione latine redditi et quibusdam noti illustrati« — často krátce jenom »Annales Hayeciani«) konec nejenom slávě pře-
Strana XXXV
PŘEKLAD NĚMECKÝ A LATINSKÝ. XXXV kladu Jevinova, nýbrž také slávě Hájka samého. »Mentiendi finem fecit« — »učinil konec lhaní« pověděl o tomto jeho spise F. F. Procházka. Dob- ner poprvé mistrným historických rozborem — literatura o tom až do našich dní jest nepřehledná stanovil nejenom v úvodě přesné zásady kri- tické, nýbrž také jimi veden z pramenů původ- ních kontroloval údaje Hájkovy a přicházel ovšem k odsudku stále ostřejšímu, tak že nejen ani díla nedokončil, ale ani napsané části úplně nevydal. V šesti dílech, zakládajících novou dobu českého dějepisu (1761—1784) a doprovázených bohatě nejenom přílohami a doklady z originálů, nýbrž i parallelními šesti díly (1764—1785), oti- skujícími »Monumenta historica Boemiae nus- quam antehac edita«, Dobner vyložil rovnoměrně Hájkova »commissa« (chyby a omyly) i »om- missa« (co vynechal a špatně datoval). V těchto výkladech poslednějších jeví se zvláště zřetelně positivní zisk práce Dobnerovy, ačkoli ovšem právě v nich historie moderní odstoupila od Dob- nera nejvíce .. . Ale výklad o tom, jak byly nalezeny a vytčeny nesprávnosti a nespolehlivosti Hájkovy, náleží vlastně do české historiografie. Úkolem tohoto vydání není mistrovati autora, nýbrž pouze jej vydati. Nemohlo tedy býti úkolem našeho vydání sestaviti snad o prvních desíti listech Hájkova úvodu knihu o 192 stranách, jako to učinil Dob- ner ve svém »Prodromu« (a these její, dnes té- měř odmítnuté, hájil proti odpůrcům, P. Du- chovskému a P. Athanasiovi, novými spisy o 348, 48 a 48 stranách ...). Dnes, jak praveno, je Kro- nika Hájkova nahrazena Palackým a Zapem: III*
PŘEKLAD NĚMECKÝ A LATINSKÝ. XXXV kladu Jevinova, nýbrž také slávě Hájka samého. »Mentiendi finem fecit« — »učinil konec lhaní« pověděl o tomto jeho spise F. F. Procházka. Dob- ner poprvé mistrným historických rozborem — literatura o tom až do našich dní jest nepřehledná stanovil nejenom v úvodě přesné zásady kri- tické, nýbrž také jimi veden z pramenů původ- ních kontroloval údaje Hájkovy a přicházel ovšem k odsudku stále ostřejšímu, tak že nejen ani díla nedokončil, ale ani napsané části úplně nevydal. V šesti dílech, zakládajících novou dobu českého dějepisu (1761—1784) a doprovázených bohatě nejenom přílohami a doklady z originálů, nýbrž i parallelními šesti díly (1764—1785), oti- skujícími »Monumenta historica Boemiae nus- quam antehac edita«, Dobner vyložil rovnoměrně Hájkova »commissa« (chyby a omyly) i »om- missa« (co vynechal a špatně datoval). V těchto výkladech poslednějších jeví se zvláště zřetelně positivní zisk práce Dobnerovy, ačkoli ovšem právě v nich historie moderní odstoupila od Dob- nera nejvíce .. . Ale výklad o tom, jak byly nalezeny a vytčeny nesprávnosti a nespolehlivosti Hájkovy, náleží vlastně do české historiografie. Úkolem tohoto vydání není mistrovati autora, nýbrž pouze jej vydati. Nemohlo tedy býti úkolem našeho vydání sestaviti snad o prvních desíti listech Hájkova úvodu knihu o 192 stranách, jako to učinil Dob- ner ve svém »Prodromu« (a these její, dnes té- měř odmítnuté, hájil proti odpůrcům, P. Du- chovskému a P. Athanasiovi, novými spisy o 348, 48 a 48 stranách ...). Dnes, jak praveno, je Kro- nika Hájkova nahrazena Palackým a Zapem: III*
Strana XXXVI
XXXVI ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA. úkolem vydání může býti právě toliko spolehlivý otisk textu. Jen pro návod čtenáři, jak asi Hájek své dě- jiny vyrábí, jest na začátku (podle Dobnerova Prodromu, Metelkova rozboru a Šimákovy stu- die) ukázána na několika příkladech jeho tech- nika a methoda. Zvláště krásná práce Metelkova může čtenáři, jenž by snad byl žádostiv poučení dalšího, posloužiti informací hlubší a zevrubnější. Pokládal jsem za zbytečné modernímu čtenáři ukazovati a dokazovati, že na př. všechno to, co Hájek tak zevrubně o knížatech pohanských (na- šich i cizích) vykládá, jsou pouhé báchorky, jež se zakládají jednak na jeho předchůdcích, jednak na domácí tradici (někdy mylné, někdy falšující), jednak konečně na jeho domyslech, k nimž se zdá míti oprávnění od svých vrstevníkův i před- chůdců. Praví sám v úvodě, že se do Kroniky »pustil jako bez vesla na moře«; to je doslova pravda. A tam, kde mínil, že má bezpečné zá- klady v tak zvané etymologii lidové (po jejímž vzoru vyráběl pak sám), právě tam zabředl snad nejhloub a nejhůře. Často ovšem nalezneme výtku, že Hájek vymý- šlel své pohádky z prospěchářství (Vlček, Dějiny, str. 420: »aby porazil theorii konkurrenta Kuthe- na«, přidal prý již do družiny Čechovy panstvo; tato podrobnost [nehledě k tomu, že Hájek má ve věci proti Kuthenovi pravdu, poněvadž šlechta je starší než stav městský v Čechách] je však přejata již z Długosze). Jest pravda: nalezneme takové případy jednotlivé. V poznámkách jsem upozor- nil (podle Metelky a Sedláčka), jak Hájek osady Lanškroun, Krčín a j. klade již do doby marko-
XXXVI ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA. úkolem vydání může býti právě toliko spolehlivý otisk textu. Jen pro návod čtenáři, jak asi Hájek své dě- jiny vyrábí, jest na začátku (podle Dobnerova Prodromu, Metelkova rozboru a Šimákovy stu- die) ukázána na několika příkladech jeho tech- nika a methoda. Zvláště krásná práce Metelkova může čtenáři, jenž by snad byl žádostiv poučení dalšího, posloužiti informací hlubší a zevrubnější. Pokládal jsem za zbytečné modernímu čtenáři ukazovati a dokazovati, že na př. všechno to, co Hájek tak zevrubně o knížatech pohanských (na- šich i cizích) vykládá, jsou pouhé báchorky, jež se zakládají jednak na jeho předchůdcích, jednak na domácí tradici (někdy mylné, někdy falšující), jednak konečně na jeho domyslech, k nimž se zdá míti oprávnění od svých vrstevníkův i před- chůdců. Praví sám v úvodě, že se do Kroniky »pustil jako bez vesla na moře«; to je doslova pravda. A tam, kde mínil, že má bezpečné zá- klady v tak zvané etymologii lidové (po jejímž vzoru vyráběl pak sám), právě tam zabředl snad nejhloub a nejhůře. Často ovšem nalezneme výtku, že Hájek vymý- šlel své pohádky z prospěchářství (Vlček, Dějiny, str. 420: »aby porazil theorii konkurrenta Kuthe- na«, přidal prý již do družiny Čechovy panstvo; tato podrobnost [nehledě k tomu, že Hájek má ve věci proti Kuthenovi pravdu, poněvadž šlechta je starší než stav městský v Čechách] je však přejata již z Długosze). Jest pravda: nalezneme takové případy jednotlivé. V poznámkách jsem upozor- nil (podle Metelky a Sedláčka), jak Hájek osady Lanškroun, Krčín a j. klade již do doby marko-
Strana XXXVII
VÝTKY A NÁMITKY PROTI POLITICE. XXXVII manské, z Tacitova Tudra udělal Turza jen proto asi, že mocný Jan z Pernštejna držel právě tehdy ty osady a byl ženat se šlechtičnou Thurzovou. Ale ovšem — těžko lze dokázati, že očekával ane- bo dokonce snad obdržel za tuto lichotící pozor- nost nějaké skutečné výhody hmotné. Upozornil jsem taktéž, že připomíná již za dob Libušiných dům »na vápenici«, náležící p. Berkovi z Dubé, v němž měl sklad svých »Kronik«: ale ani z toho nemohl čekati a také neměl hmotných výhod. A zajisté se takových případů nalezne i naskytne více, sotva však jediný, kde Hájek vskutku měl z této své pozornosti nějaký zisk. Ale i kdyby- chom nalezli takových případů vskutku několik, jako dosud není žádného, a kdybychom jich na- lezli ještě více — zůstanou vždy přece jenom ne- patrným procentem v ohromném množství ta- kových »pozorností« (neboť Hájek je právě ne- vyčerpatelný v těchto podrobnostech), za něž ne- mohl vůbec čekati odměny... Naopak, najdeme mnohé případy, kde světa znalý Hájek zcela jistě musil jenom čekati hněv, nepřízeň a nepřátelství — a těch je nepochybně více nežli dřívějších... V těch »pozornostech« Hájek platil jen daň své době; to byla tehdy móda, nejenom u Hájka a nejenom u nás obvyklá. Přes míru můžeme říci, že jde přízeň Hájkova jen v jednom případě: ač nebyl rodilý Pražan a ač rada městská nebyla mu nikdy a nijak nakloněna, píše vždy s láskou a úctou o hlavě českých měst, více a zevrubněji nežli v pramenech svých nalézal. — To všechno je nám dnes ovšem patrnější, nežli bylo Dobnerovi. Dobner často (a po něm Palacký i jiní) hledal zlou vůli u Hájka, kde byla pouhá
VÝTKY A NÁMITKY PROTI POLITICE. XXXVII manské, z Tacitova Tudra udělal Turza jen proto asi, že mocný Jan z Pernštejna držel právě tehdy ty osady a byl ženat se šlechtičnou Thurzovou. Ale ovšem — těžko lze dokázati, že očekával ane- bo dokonce snad obdržel za tuto lichotící pozor- nost nějaké skutečné výhody hmotné. Upozornil jsem taktéž, že připomíná již za dob Libušiných dům »na vápenici«, náležící p. Berkovi z Dubé, v němž měl sklad svých »Kronik«: ale ani z toho nemohl čekati a také neměl hmotných výhod. A zajisté se takových případů nalezne i naskytne více, sotva však jediný, kde Hájek vskutku měl z této své pozornosti nějaký zisk. Ale i kdyby- chom nalezli takových případů vskutku několik, jako dosud není žádného, a kdybychom jich na- lezli ještě více — zůstanou vždy přece jenom ne- patrným procentem v ohromném množství ta- kových »pozorností« (neboť Hájek je právě ne- vyčerpatelný v těchto podrobnostech), za něž ne- mohl vůbec čekati odměny... Naopak, najdeme mnohé případy, kde světa znalý Hájek zcela jistě musil jenom čekati hněv, nepřízeň a nepřátelství — a těch je nepochybně více nežli dřívějších... V těch »pozornostech« Hájek platil jen daň své době; to byla tehdy móda, nejenom u Hájka a nejenom u nás obvyklá. Přes míru můžeme říci, že jde přízeň Hájkova jen v jednom případě: ač nebyl rodilý Pražan a ač rada městská nebyla mu nikdy a nijak nakloněna, píše vždy s láskou a úctou o hlavě českých měst, více a zevrubněji nežli v pramenech svých nalézal. — To všechno je nám dnes ovšem patrnější, nežli bylo Dobnerovi. Dobner často (a po něm Palacký i jiní) hledal zlou vůli u Hájka, kde byla pouhá
Strana XXXVIII
XXXVIII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. nevědomost, nepřipravenost a neschopnost pro vznešený úřad historikův. Dobner často měřil Hájka Mabillonem, neohlížeje se, jak psali a spi- sovali vrstevníci Hájkovi; vytýkal Hájkovi, že chybuje proti Kosmovi, ačkoli Hájek měl vedle Kosmy padesát pramenů jiných, podle mínění jeho autorit přesnějších, úplnějších a lepších než Kosmas. Kde Hájek psal o své době (jako o po- žáru desk, hnutí pražském atd.), je velmi spoleh- livý, tak jako Kosmas o době své... Nicméně posudek Dobnerův ovládl. Zejména druhý, r. 1784 na konec práce, velmi ostře od- suzující. R. 1830 přidal se Palacký (Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber 284; dvacíti- stránková úvaha v tomto díle [273—292] náleží k nejpoučnějším a nejlepším článkům celé knihy) úplně k druhému, ostřejšímu odsudku Dobnerovu a zostřil jej ještě dále; praví, že musí mluviti o něm »in einem noch härteren Tone, als alle meine Vor- gänger« — vyložil, že se Hájkovi nedostává hi- storického smyslu a taktu, úcty k pravdě (286) všeho vyššího světového názoru atd. R. 1848 tento odsudek (v prvním článku první knihy svých »Dějin«) stupňuje dále, dokládaje: »děje- pis český nezná většího škůdce nad muže tohoto, který dav se do spisování obšírné kroniky české, neslýchanou nestoudností jal se nejen vymýšleti a na drobno líčiti dle udání svého příběhy nebý- valé, ale i podkládati jim za prameny spisy rov- něž smyšlené a od nikoho, ani od spisovatele sa- mého nevídané. A toto veliké pásmo lží a klamů chytře ukrytých, za kteréžto my na místě spiso- vatelově styděti se musíme« ... A r. 1864, vydá-
XXXVIII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. nevědomost, nepřipravenost a neschopnost pro vznešený úřad historikův. Dobner často měřil Hájka Mabillonem, neohlížeje se, jak psali a spi- sovali vrstevníci Hájkovi; vytýkal Hájkovi, že chybuje proti Kosmovi, ačkoli Hájek měl vedle Kosmy padesát pramenů jiných, podle mínění jeho autorit přesnějších, úplnějších a lepších než Kosmas. Kde Hájek psal o své době (jako o po- žáru desk, hnutí pražském atd.), je velmi spoleh- livý, tak jako Kosmas o době své... Nicméně posudek Dobnerův ovládl. Zejména druhý, r. 1784 na konec práce, velmi ostře od- suzující. R. 1830 přidal se Palacký (Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber 284; dvacíti- stránková úvaha v tomto díle [273—292] náleží k nejpoučnějším a nejlepším článkům celé knihy) úplně k druhému, ostřejšímu odsudku Dobnerovu a zostřil jej ještě dále; praví, že musí mluviti o něm »in einem noch härteren Tone, als alle meine Vor- gänger« — vyložil, že se Hájkovi nedostává hi- storického smyslu a taktu, úcty k pravdě (286) všeho vyššího světového názoru atd. R. 1848 tento odsudek (v prvním článku první knihy svých »Dějin«) stupňuje dále, dokládaje: »děje- pis český nezná většího škůdce nad muže tohoto, který dav se do spisování obšírné kroniky české, neslýchanou nestoudností jal se nejen vymýšleti a na drobno líčiti dle udání svého příběhy nebý- valé, ale i podkládati jim za prameny spisy rov- něž smyšlené a od nikoho, ani od spisovatele sa- mého nevídané. A toto veliké pásmo lží a klamů chytře ukrytých, za kteréžto my na místě spiso- vatelově styděti se musíme« ... A r. 1864, vydá-
Strana XXXIX
PALACKÉHO A TOMKUV ODSUDEK. XXXIX- vaje zmíněný list páně Lvův z r. 1527 (v Časop. Česk. Musea XXXVIII, 15), dodává, že úloha jeho života dala mu prozkoumati krok za krokem znovu celý obor dějin Hájkem vzdělaný, a že nabyl jen nového přesvědčení: »vše, co potud Hájkovi co historickému svědku nechvalného při- čítáno bylo, jak od Dobnera i jiných, tak i ode mne, bylo ještě příliš mírně řečeno« ... a že si vepsal do své Würdigung: »Také naprosto není tak nevinen, jak se staví. Neboť při vší nemo- torné neohrabanosti a zdánlivém klidu při vy- pravování nebije úmyslný, k jedinému centru, mimo něž mu není nic svato, se schylující plán v jeho díle do očí jen těm, kteří v podrobnostech českého dějepisectví jsou naprosto neorientováni. Slovem: Hájek jest nejomezenější fifikus, nej- naivnější šarlatán a zdánlivě nejnevinnější na cti utrhač, jaký se mi v dějinách vůbec naskytl«... O líčení doby vrstevní pak dí, že tu »Hájek zrov- na nepoctivě si počínal, nemaje ani nejmenšího smyslu pro historickou pravdu a spravedlivost« .. V. V. Tomek srovnávaje se docela s Palackým, vytýká (při posudku Dějepisu Malého v CČM. 1846, 254) Hájkovi »jisté patrně úmyslné se- sprosťování dějů, dušení ve čtenáři všeho povzne- šení ducha při pomnění na velké události, více oklamávání čtenáře o to, čím vlastně historie jemu býti má, než otvírání jemu náhledu v ni. Hájek buďto byl nešťastnou náhodou tak sprostý, že to činil z nevědomosti, anebo se z úmyslu dělal tak sprostým; .. předčí jasností své řeči, která se na- skrze s myšlením jeho srovnává« ... (My ovšem dnes, majíce na paměti Hájkova takřka blížence,
PALACKÉHO A TOMKUV ODSUDEK. XXXIX- vaje zmíněný list páně Lvův z r. 1527 (v Časop. Česk. Musea XXXVIII, 15), dodává, že úloha jeho života dala mu prozkoumati krok za krokem znovu celý obor dějin Hájkem vzdělaný, a že nabyl jen nového přesvědčení: »vše, co potud Hájkovi co historickému svědku nechvalného při- čítáno bylo, jak od Dobnera i jiných, tak i ode mne, bylo ještě příliš mírně řečeno« ... a že si vepsal do své Würdigung: »Také naprosto není tak nevinen, jak se staví. Neboť při vší nemo- torné neohrabanosti a zdánlivém klidu při vy- pravování nebije úmyslný, k jedinému centru, mimo něž mu není nic svato, se schylující plán v jeho díle do očí jen těm, kteří v podrobnostech českého dějepisectví jsou naprosto neorientováni. Slovem: Hájek jest nejomezenější fifikus, nej- naivnější šarlatán a zdánlivě nejnevinnější na cti utrhač, jaký se mi v dějinách vůbec naskytl«... O líčení doby vrstevní pak dí, že tu »Hájek zrov- na nepoctivě si počínal, nemaje ani nejmenšího smyslu pro historickou pravdu a spravedlivost« .. V. V. Tomek srovnávaje se docela s Palackým, vytýká (při posudku Dějepisu Malého v CČM. 1846, 254) Hájkovi »jisté patrně úmyslné se- sprosťování dějů, dušení ve čtenáři všeho povzne- šení ducha při pomnění na velké události, více oklamávání čtenáře o to, čím vlastně historie jemu býti má, než otvírání jemu náhledu v ni. Hájek buďto byl nešťastnou náhodou tak sprostý, že to činil z nevědomosti, anebo se z úmyslu dělal tak sprostým; .. předčí jasností své řeči, která se na- skrze s myšlením jeho srovnává« ... (My ovšem dnes, majíce na paměti Hájkova takřka blížence,
Strana XL
XL UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. bratra bosáka Vodňanského, můžeme přisvědčiti jen k první alternativě Tomkově...) Proti tomuto svornému úsudku všech největ- ších našich historiků se ztrácejí jednotlivé ne- smělé zmínky filologů a jiných odborníků. Josef Jungmann r. 1846 v 2. vydání své Historie lite- ratury (IV, 418a) zná a uvádí sice »důkladné uvážení« Palackého ve Würdigung, ale — cituje čtenáři slova Veleslavínova, shora uvedená, a Do- brovského, že Kronika Hájkova »vždy vzácnou našeho jazyka památkou zůstane«. J. Jireček (ČČM. 1873, XLVII, 411) uvádí rovněž z Veleslavína známé slovo, že Hájek ča- sem chtěl čtenáře rozveseliti, dokládaje zcela správně: »Tím tuším případně naznačena povaha díla Hájkova a spolu vytčena i jedna z příčin, proč se stalo tak oblíbeným čtením, přes všecky odsudky věcné, jakých mu od prvopočátku ne- scházelo. Druhá z příčin těch jest jistě i spůsob vypravování. Vědomí o nějaké hlubší souvislosti dějův marně bys u Hájka hledal; on každou udá- lost líčí o sobě, tak že Kroniku jeho dobře porov- nati lze s hrubou mozaikou, porůznu z velkých i malých kamenův, jak se právě nahodily, sklá- danou. Ale líčení jeho jest prosté, snadno sroz- umitedlné, bez zbytečných okras i hledaného šper- ku. Hájek čtením starých letopisův a kronik osvojil sobě jejich spůsob, anobrž po jistou míru jej i zdokonalil. On mluvil k lidu českému zcela řečí jeho a brzo se utvořila mezi spisem i čtená- řem ona shoda a srozumělost, na které se všecka oblíbenost literární zakládá. S touž chutí, s kte- rou do rukou brávali povídky o Štilfridovi a Bruncvikovi, saháno i ku kronice probošta bole-
XL UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. bratra bosáka Vodňanského, můžeme přisvědčiti jen k první alternativě Tomkově...) Proti tomuto svornému úsudku všech největ- ších našich historiků se ztrácejí jednotlivé ne- smělé zmínky filologů a jiných odborníků. Josef Jungmann r. 1846 v 2. vydání své Historie lite- ratury (IV, 418a) zná a uvádí sice »důkladné uvážení« Palackého ve Würdigung, ale — cituje čtenáři slova Veleslavínova, shora uvedená, a Do- brovského, že Kronika Hájkova »vždy vzácnou našeho jazyka památkou zůstane«. J. Jireček (ČČM. 1873, XLVII, 411) uvádí rovněž z Veleslavína známé slovo, že Hájek ča- sem chtěl čtenáře rozveseliti, dokládaje zcela správně: »Tím tuším případně naznačena povaha díla Hájkova a spolu vytčena i jedna z příčin, proč se stalo tak oblíbeným čtením, přes všecky odsudky věcné, jakých mu od prvopočátku ne- scházelo. Druhá z příčin těch jest jistě i spůsob vypravování. Vědomí o nějaké hlubší souvislosti dějův marně bys u Hájka hledal; on každou udá- lost líčí o sobě, tak že Kroniku jeho dobře porov- nati lze s hrubou mozaikou, porůznu z velkých i malých kamenův, jak se právě nahodily, sklá- danou. Ale líčení jeho jest prosté, snadno sroz- umitedlné, bez zbytečných okras i hledaného šper- ku. Hájek čtením starých letopisův a kronik osvojil sobě jejich spůsob, anobrž po jistou míru jej i zdokonalil. On mluvil k lidu českému zcela řečí jeho a brzo se utvořila mezi spisem i čtená- řem ona shoda a srozumělost, na které se všecka oblíbenost literární zakládá. S touž chutí, s kte- rou do rukou brávali povídky o Štilfridovi a Bruncvikovi, saháno i ku kronice probošta bole-
Strana XLI
USUDEK JIREČKUV A HRABÁKŮV. — XLI slavského.« Týž v podstatě úsudek čteme 1881 v jeho Anthologii (II, 4. vyd., str. 108): »Jak- koliv pak přemnoho nepodstatného do díla svého přijal, té mu však nikdo zásluhy neodepře, že hlavně skrze něho zachovalo a rozmohlo se zalí- bení, jež lid český v dějinách domácích má« ... (O tom, jak se proti úsudku Palackého ujal Hájka Vinařický, byla řeč již shora.) Podobně praví r. 1902 dv. rada Josef Hrabák (»Hornictví a hutnictví v království českém« str. 7—8) o Hájkových znalostech hornických: »Hájek byl v příčině té poměrně dosti obeznámen a hleděl pradávnou dobu s dobou tehdejší na zá- kladě svých kronikářských pramenů a lidových tradic dle svého způsobu vyrovnati a všecky me- zery v české historii vyplniti... Slovutný český historiograf Fr. Palacký Hájka v přemnohých věcech úplně zavrhuje a se svého kritického sta- noviska má zajisté pravdu. Možno však také říci: »Ut desint vires, tamen est laudanda voluntas«. Byl-li Hájek u věcech jinak nedoložených a po případě nepravdivých klamaným lehkověrcem anebo vymýšlivým lhářem, toť jeho věc! V kaž- dém případě kronika jeho obsahuje velice mnoho pravdy, má směr veskrze šlechetný a vykonala v českém národě úlohu znamenitou« (otiskuje pak na str. 9—14 veškerá místa z Hájka, jedna- jící o hornictví dob nejstarších). Ještě r. 1917 ujal se Hájka A. Tomíček (Osvěta XLVII, 679 a j.)... Bylo by ovšem snadno lze tyto a podobné výroky rozmnožiti, ale přece můžeme vždy říci, že zůstávaly výminkou, že platil pevně rozsudek
USUDEK JIREČKUV A HRABÁKŮV. — XLI slavského.« Týž v podstatě úsudek čteme 1881 v jeho Anthologii (II, 4. vyd., str. 108): »Jak- koliv pak přemnoho nepodstatného do díla svého přijal, té mu však nikdo zásluhy neodepře, že hlavně skrze něho zachovalo a rozmohlo se zalí- bení, jež lid český v dějinách domácích má« ... (O tom, jak se proti úsudku Palackého ujal Hájka Vinařický, byla řeč již shora.) Podobně praví r. 1902 dv. rada Josef Hrabák (»Hornictví a hutnictví v království českém« str. 7—8) o Hájkových znalostech hornických: »Hájek byl v příčině té poměrně dosti obeznámen a hleděl pradávnou dobu s dobou tehdejší na zá- kladě svých kronikářských pramenů a lidových tradic dle svého způsobu vyrovnati a všecky me- zery v české historii vyplniti... Slovutný český historiograf Fr. Palacký Hájka v přemnohých věcech úplně zavrhuje a se svého kritického sta- noviska má zajisté pravdu. Možno však také říci: »Ut desint vires, tamen est laudanda voluntas«. Byl-li Hájek u věcech jinak nedoložených a po případě nepravdivých klamaným lehkověrcem anebo vymýšlivým lhářem, toť jeho věc! V kaž- dém případě kronika jeho obsahuje velice mnoho pravdy, má směr veskrze šlechetný a vykonala v českém národě úlohu znamenitou« (otiskuje pak na str. 9—14 veškerá místa z Hájka, jedna- jící o hornictví dob nejstarších). Ještě r. 1917 ujal se Hájka A. Tomíček (Osvěta XLVII, 679 a j.)... Bylo by ovšem snadno lze tyto a podobné výroky rozmnožiti, ale přece můžeme vždy říci, že zůstávaly výminkou, že platil pevně rozsudek
Strana XLII
XLII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. Palackého a Tomkův, nevývratný pokud se týče merita výtek samého. V duchu Palackého a Tom- kově zní úplně přísný posudek Jar. Vlčka 1897 v Dějinách české literatury I, 420 (ač již znal práci Metelkovu), r. 1911 ortel Jakubcův v Ději- nách české literatury 225 (ač znal již také práci Šimákovu) — a posledně čteme v témž duchu na- prostý odsudek A. Krausův 1917 (Husitství v li- teratuře ... I, 210—211), jenž (mimo zevrubný obsah a ocenění Hájkova líčení husitství) praví: »Dvůr a vše, co na něm záviselo, mocná šlechta pod jednou a církev ze všech sil podporovaly ... Kroniku českou. — Listin, výpisů z desk, knih, hmotných prostředků, všeho bylo mu poskytnuto a již r. 1541 zrodila se jeho objemná »Kronika česká«, přijatá s naivní radostí od čtenářstva velmi málo zhýčkaného — veliká ropucha z po- hádky se položila na zdroj pravdy o české minu- losti a dusila jej po staletí. — Kdo by neznal »če- ského Livia«, pro kterého minulost nemá žád- ných, ale pražádných záhad, děda vševěda, který dovede říci, co se stalo v kterémkoli roce vlády Libušiny..: Sta jeho listů... mají ve své dů- kladnosti a pragmatičnosti, v bohatství zpráv, které každému vysokému rodu, každému městu a mnohé menší obci přinesly plno lichotivých a pře- kvapujících zmínek, vedlejších účelů dosti; hlav- ní však byl proměniti historii ve velkou pohádku, které se naslouchá s plnou důvěrou. A té důvěry bylo třeba pro vlastní účel knihy. — V husitské době tkvělo těžiště Hájkových dějin; vštípit ná- rodu své nazírání na nejslavnější dobu jeho bylo jejich úkolem. Vším, co předcházelo, čtenář měl býti ukolébán ... a nepozorovat, jak po tmě ruka
XLII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. Palackého a Tomkův, nevývratný pokud se týče merita výtek samého. V duchu Palackého a Tom- kově zní úplně přísný posudek Jar. Vlčka 1897 v Dějinách české literatury I, 420 (ač již znal práci Metelkovu), r. 1911 ortel Jakubcův v Ději- nách české literatury 225 (ač znal již také práci Šimákovu) — a posledně čteme v témž duchu na- prostý odsudek A. Krausův 1917 (Husitství v li- teratuře ... I, 210—211), jenž (mimo zevrubný obsah a ocenění Hájkova líčení husitství) praví: »Dvůr a vše, co na něm záviselo, mocná šlechta pod jednou a církev ze všech sil podporovaly ... Kroniku českou. — Listin, výpisů z desk, knih, hmotných prostředků, všeho bylo mu poskytnuto a již r. 1541 zrodila se jeho objemná »Kronika česká«, přijatá s naivní radostí od čtenářstva velmi málo zhýčkaného — veliká ropucha z po- hádky se položila na zdroj pravdy o české minu- losti a dusila jej po staletí. — Kdo by neznal »če- ského Livia«, pro kterého minulost nemá žád- ných, ale pražádných záhad, děda vševěda, který dovede říci, co se stalo v kterémkoli roce vlády Libušiny..: Sta jeho listů... mají ve své dů- kladnosti a pragmatičnosti, v bohatství zpráv, které každému vysokému rodu, každému městu a mnohé menší obci přinesly plno lichotivých a pře- kvapujících zmínek, vedlejších účelů dosti; hlav- ní však byl proměniti historii ve velkou pohádku, které se naslouchá s plnou důvěrou. A té důvěry bylo třeba pro vlastní účel knihy. — V husitské době tkvělo těžiště Hájkových dějin; vštípit ná- rodu své nazírání na nejslavnější dobu jeho bylo jejich úkolem. Vším, co předcházelo, čtenář měl býti ukolébán ... a nepozorovat, jak po tmě ruka
Strana XLIII
ÚSUDEK KRAUSUV A METELKUV. XLIII nekalá koná své řemeslo a znechucuje a snižuje historii, která většině národu byla svatá« ... Tu jest úsudek Palackého domyšlen a do- plněn. Hájek je raffinovaný falšovatel dějin: k tomu ovšem neměl ani příkladů ani vzdělání; za takového raffinovaného znalce ho nevydávají ani jeho Snář ani Solfernus. A pak: neměl vůbec co falšovati; jaké byly tehdejší znalosti utrakvi- stů o husitství, vylíčil velmi jasně právě Kraus — sám (na str. 208—210). Všecko je možno dokázati, ale čím dále děje- pisectví naše pokračovalo, tím více se ukazovalo nemožným dokázati onu raffinovanost Hájkovu, vytčenou Palackým. Přísný a příkrý odsudek Pa- lackého, jenž prodlením doby se jen stupňoval, zůstal — přes některé nesmělé poznámky J. Ji- rečkovy — v nezkrácené platnosti sice plné čtvrt- století. Teprve r. 1889 podjal se Metelka úkolu »vystihnouti Hájkovu zásluhu — ať kladnou ať zápornou — kterou si jako syn své doby zí- skal ... vzhledem k jiným spisovatelům součas- ným«. Jeho práce (»O úvodní stati „Kroniky če- ské' Václava Hájka z Libočan«, vyšla »úryvkem z rozpravy o celé kronice« ve Výroční zprávě c. k. č. reálky pražské r. 1889 str. 3—24 a 1890 str. 3—19) poprvé dokázala, že se Hájkovi mnohdy křivdilo; celý obsah je shrnut ke konci v opatrných, ale přece výmluvných slovech: »omlouváme je (totiž chyby Hájkovy) tedy pouze s relativního stanoviska... můžeme pak vzhle- dem k úvodu Hájkovu přisvědčiti slovům, která o celé kronice pronáší Kar. Vinařický, an dí: »Kronika Hájkova zdá se nám býti taková, jaká mohla býti před 300 lety« (Časopis katol. duchov.
ÚSUDEK KRAUSUV A METELKUV. XLIII nekalá koná své řemeslo a znechucuje a snižuje historii, která většině národu byla svatá« ... Tu jest úsudek Palackého domyšlen a do- plněn. Hájek je raffinovaný falšovatel dějin: k tomu ovšem neměl ani příkladů ani vzdělání; za takového raffinovaného znalce ho nevydávají ani jeho Snář ani Solfernus. A pak: neměl vůbec co falšovati; jaké byly tehdejší znalosti utrakvi- stů o husitství, vylíčil velmi jasně právě Kraus — sám (na str. 208—210). Všecko je možno dokázati, ale čím dále děje- pisectví naše pokračovalo, tím více se ukazovalo nemožným dokázati onu raffinovanost Hájkovu, vytčenou Palackým. Přísný a příkrý odsudek Pa- lackého, jenž prodlením doby se jen stupňoval, zůstal — přes některé nesmělé poznámky J. Ji- rečkovy — v nezkrácené platnosti sice plné čtvrt- století. Teprve r. 1889 podjal se Metelka úkolu »vystihnouti Hájkovu zásluhu — ať kladnou ať zápornou — kterou si jako syn své doby zí- skal ... vzhledem k jiným spisovatelům součas- ným«. Jeho práce (»O úvodní stati „Kroniky če- ské' Václava Hájka z Libočan«, vyšla »úryvkem z rozpravy o celé kronice« ve Výroční zprávě c. k. č. reálky pražské r. 1889 str. 3—24 a 1890 str. 3—19) poprvé dokázala, že se Hájkovi mnohdy křivdilo; celý obsah je shrnut ke konci v opatrných, ale přece výmluvných slovech: »omlouváme je (totiž chyby Hájkovy) tedy pouze s relativního stanoviska... můžeme pak vzhle- dem k úvodu Hájkovu přisvědčiti slovům, která o celé kronice pronáší Kar. Vinařický, an dí: »Kronika Hájkova zdá se nám býti taková, jaká mohla býti před 300 lety« (Časopis katol. duchov.
Strana XLIV
XLIV UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. 1864, 142).« A slova Metelkova podávají vskutku minimum toho, co říci lze; Metelka se výslovně omezil na ocenění pouze »úvodu« Hájkova — ale lze dodati, že tu byla vskutku práce Hájkova nejtěžší. I to, co Metelka může ještě vytknouti Hájkovi, že priorita náleží Kuthenovi (třebas Hájek píše zevrubněji a někdy správněji), znač- ně svou pozdější prací o Kronice Kuthenově omezil Šimák (v ČČM. 1914, 404: »podrobnější rozbor ubéře mu (Kuthenovi) i to, co ještě zůsta- vováno mu bylo zásluhou, prioritu zkumu o dě- jích předslovanských«). A po Metelkovi přicházejí spravedliví oceňo- vatelé historičtí další. R. 1906 v »Sborníku... na počest... Jar. Golla« praví úvodem ke své zevrubné studii o pramenech Hájkových J. V. Šimák (»Prameny a pomůcky Hájkovy«, 195 až 213): »Hájkovu kroniku nesmíme posuzovati moderním měřítkem. Jest jen dítkem svého pro- středí, naivní, mravně laxní, povrchní, fantastické a tendenční renaissance, knihou o nic horší nežli současná díla dějepisectví evropského. A přese všecky hrubé své vady jest epochálním zjevem starší české historiografie, stejně hodným studia, ne-li víc, jako kterákoli jiná památka.« Šimák k svému ocenění cituje již starší slova Metelkova — a sám přispěl důkazy dalšími z celé Kroniky, jež ovšem daleko ještě nejsou úplné. Je viděti vskutku, jak nekritická a povrchní, fan- tastická a naivní je tato práce ubohého kazatele svatotomášského; snad ve všem tom můžeme ji odsuzovati ještě lépe nežli Dobner—Dobrovský, Palacký—Tomek. Ale tolik je jisto: hlavní výt- ku, kterou činila historie XVIII—XIX. stol., onu
XLIV UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. 1864, 142).« A slova Metelkova podávají vskutku minimum toho, co říci lze; Metelka se výslovně omezil na ocenění pouze »úvodu« Hájkova — ale lze dodati, že tu byla vskutku práce Hájkova nejtěžší. I to, co Metelka může ještě vytknouti Hájkovi, že priorita náleží Kuthenovi (třebas Hájek píše zevrubněji a někdy správněji), znač- ně svou pozdější prací o Kronice Kuthenově omezil Šimák (v ČČM. 1914, 404: »podrobnější rozbor ubéře mu (Kuthenovi) i to, co ještě zůsta- vováno mu bylo zásluhou, prioritu zkumu o dě- jích předslovanských«). A po Metelkovi přicházejí spravedliví oceňo- vatelé historičtí další. R. 1906 v »Sborníku... na počest... Jar. Golla« praví úvodem ke své zevrubné studii o pramenech Hájkových J. V. Šimák (»Prameny a pomůcky Hájkovy«, 195 až 213): »Hájkovu kroniku nesmíme posuzovati moderním měřítkem. Jest jen dítkem svého pro- středí, naivní, mravně laxní, povrchní, fantastické a tendenční renaissance, knihou o nic horší nežli současná díla dějepisectví evropského. A přese všecky hrubé své vady jest epochálním zjevem starší české historiografie, stejně hodným studia, ne-li víc, jako kterákoli jiná památka.« Šimák k svému ocenění cituje již starší slova Metelkova — a sám přispěl důkazy dalšími z celé Kroniky, jež ovšem daleko ještě nejsou úplné. Je viděti vskutku, jak nekritická a povrchní, fan- tastická a naivní je tato práce ubohého kazatele svatotomášského; snad ve všem tom můžeme ji odsuzovati ještě lépe nežli Dobner—Dobrovský, Palacký—Tomek. Ale tolik je jisto: hlavní výt- ku, kterou činila historie XVIII—XIX. stol., onu
Strana XLV
ÚSUDEK ŠIMÁKUV. VÝSLEDEK. — XLV výtku raffinovaného falsátorství — tu porota dnešních historiků zamítne jednomyslně. »Fecit, quod potuit«... Ctenář má Kroniku před sebou; nechť soudí sám. Vydání naše vzniklo asi z téže potřeby, jak o ní mluvil Veleslavín. Kronika je dnes vzácná — a potřebná. Podává nám texty zaniklé, tradici ztra- cenou a vyniká svým jazykem, někdy tak naivně lidovým, jako byl sám Hájek. Dobrovský psal o jejím jazyce již 22. listopadu 1790 Ribayovi (ve vydání této korrespondence Ceské Akademie na str. 178/179, ve vydání Ruské Akademie str. 566): »Hájkovo přesunování slov po zvyku latin- ském není přirozené ... nicméně má Hájek ve- liké bohatství slov a affektuje často archaismy za jeho doby již nezvyklé; jest proto slovnikáři do- brým pramenem« ... Dobrovský jej proto také prohlásil (viz shora) za vzácnou památku našeho jazyka (historik v něm přece ustoupil filologovi), a cele jeho úsudek přijal, jak jsme viděli, Jung- mann. Jungmann se také řídil těmi slovy a vy- čerpal Kroniku Hájkovu pro svůj Slovník velmi pilně. Ovšem ani jeho výpisky nejsou úplné; no- vější příspěvky Soukupovy (v Progr. Rakovn. reálky 1914—1916) doplnily také Jungmanna právě z Kroniky Hájkovy. Jazyk Kroniky charakterisoval již Jungmann (Historie2 152a) správně dále slovy: »v částkách samých sloh rozdílný jest dle toho, jak Hájek buď něco z českých pramenů vypisoval, buď z la- tiny nebo němčiny překládal, buď konečně sám
ÚSUDEK ŠIMÁKUV. VÝSLEDEK. — XLV výtku raffinovaného falsátorství — tu porota dnešních historiků zamítne jednomyslně. »Fecit, quod potuit«... Ctenář má Kroniku před sebou; nechť soudí sám. Vydání naše vzniklo asi z téže potřeby, jak o ní mluvil Veleslavín. Kronika je dnes vzácná — a potřebná. Podává nám texty zaniklé, tradici ztra- cenou a vyniká svým jazykem, někdy tak naivně lidovým, jako byl sám Hájek. Dobrovský psal o jejím jazyce již 22. listopadu 1790 Ribayovi (ve vydání této korrespondence Ceské Akademie na str. 178/179, ve vydání Ruské Akademie str. 566): »Hájkovo přesunování slov po zvyku latin- ském není přirozené ... nicméně má Hájek ve- liké bohatství slov a affektuje často archaismy za jeho doby již nezvyklé; jest proto slovnikáři do- brým pramenem« ... Dobrovský jej proto také prohlásil (viz shora) za vzácnou památku našeho jazyka (historik v něm přece ustoupil filologovi), a cele jeho úsudek přijal, jak jsme viděli, Jung- mann. Jungmann se také řídil těmi slovy a vy- čerpal Kroniku Hájkovu pro svůj Slovník velmi pilně. Ovšem ani jeho výpisky nejsou úplné; no- vější příspěvky Soukupovy (v Progr. Rakovn. reálky 1914—1916) doplnily také Jungmanna právě z Kroniky Hájkovy. Jazyk Kroniky charakterisoval již Jungmann (Historie2 152a) správně dále slovy: »v částkách samých sloh rozdílný jest dle toho, jak Hájek buď něco z českých pramenů vypisoval, buď z la- tiny nebo němčiny překládal, buď konečně sám
Strana XLVI
XLVI UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. vypravoval«. Nalezneme tedy (srovn. shora slova Dobrovského) četné archaismy (Hájek své mládí žil ještě v XV. století, u něho ještě aj, ú, ó je v převaze proti novějšímu ej, au, uo—ú), k nimž byl ostatně jako kazatel veden již hojnými citáty biblickými a historickými (takové archaismy jsou na př. jeho smolníky' ,prošívanice' atd.), ale na- lézáme také, jak již rovněž Dobrovský pozoroval, v slovosledu i v tvorbě slov leckterý latinismus a germanismus. Mnoho — podle Jungmanna — sám vypravoval; tu vidíme dvojí tvářnost jeho jazyka jako při jeho zprávách. Některá slova si totiž sám vymýšlí: k věcem vymyšleným vymýšlí i názvy: s úřadem vymyslil si i ,lopoty'; jinde si vytvoří sloveso: „křivati kolena'; jinde substan- tivum ,kovkop'; jinde adjektivum ,(lid) zběřičný [str. (VIIII)] atd. Někde mu vidíme takřka do duše: když krvelačnému Vlastislavu dává jmeno- vati dravé ptáky (nohy, supy, gryfy), fantasie je- ho najednou vytváří „krvostřeby' a bělozory'; a zřetelně to vidíme při rozmanitých jeho jmenech bohů pohanských (,Tasany' si udělal ze „Satanů“ přesmyknutím) nebo osobních. Tato jsou obecně známa a čistě hájkovská: takový ,Čiňkrúch' ,Cho- bol' „Sudiroh' ,Prostislav' atd. nebo ,Nastavila" Brzena' atd. zdaleka se hlásí k svému otci. Je to táž stránka naivně fantastická, jako v celé Kronice ale nespatřujeme v ní nic raffinovaně důmysl- ného. I v tom, vidíme, má předchůdcem bosáka Vodňanského, jehož Lactifer hemží se podobnými slovy jednak nově tvořenými, jednak od starších přejatými. Vedle této stránky znamenáme však druhou, nám nejcennější, lidovou. Na mnohých místech jest ten tón lidový patrný již ze spádu
XLVI UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. vypravoval«. Nalezneme tedy (srovn. shora slova Dobrovského) četné archaismy (Hájek své mládí žil ještě v XV. století, u něho ještě aj, ú, ó je v převaze proti novějšímu ej, au, uo—ú), k nimž byl ostatně jako kazatel veden již hojnými citáty biblickými a historickými (takové archaismy jsou na př. jeho smolníky' ,prošívanice' atd.), ale na- lézáme také, jak již rovněž Dobrovský pozoroval, v slovosledu i v tvorbě slov leckterý latinismus a germanismus. Mnoho — podle Jungmanna — sám vypravoval; tu vidíme dvojí tvářnost jeho jazyka jako při jeho zprávách. Některá slova si totiž sám vymýšlí: k věcem vymyšleným vymýšlí i názvy: s úřadem vymyslil si i ,lopoty'; jinde si vytvoří sloveso: „křivati kolena'; jinde substan- tivum ,kovkop'; jinde adjektivum ,(lid) zběřičný [str. (VIIII)] atd. Někde mu vidíme takřka do duše: když krvelačnému Vlastislavu dává jmeno- vati dravé ptáky (nohy, supy, gryfy), fantasie je- ho najednou vytváří „krvostřeby' a bělozory'; a zřetelně to vidíme při rozmanitých jeho jmenech bohů pohanských (,Tasany' si udělal ze „Satanů“ přesmyknutím) nebo osobních. Tato jsou obecně známa a čistě hájkovská: takový ,Čiňkrúch' ,Cho- bol' „Sudiroh' ,Prostislav' atd. nebo ,Nastavila" Brzena' atd. zdaleka se hlásí k svému otci. Je to táž stránka naivně fantastická, jako v celé Kronice ale nespatřujeme v ní nic raffinovaně důmysl- ného. I v tom, vidíme, má předchůdcem bosáka Vodňanského, jehož Lactifer hemží se podobnými slovy jednak nově tvořenými, jednak od starších přejatými. Vedle této stránky znamenáme však druhou, nám nejcennější, lidovou. Na mnohých místech jest ten tón lidový patrný již ze spádu
Strana XLVII
JAZYK KRONIKY. JEHO LIDOVOST. XLVII řeči; to, co mu Tomek právem vytýká, ono ,se- sprosťování řeči, dodává právě jeho jazyku života a barvy: vytýká-li svým lidem, že žili »jako blud- né ovce« nebo že Pražané utíkajíce »sprášili se ži- tem«, nezní to sice historicky vážně, ale slyšíme tu živý jazyk lidu malostranského — dosti po- dobný současné kronice Bartoše písaře, mravně ovšem daleko výše stojícího. Jako pramen jazyka našeho vychází také toto vydání Kroniky. Rídí se zcela přesně týmiž zása- dami, jako 1. číslo této sbírky. Jest tedy užito pravopisu našeho, zkratky (jako gt = jest, e = ého, p = pra atd.) jsou rozpuštěny, velikých písmen (kromě některých odchylek jako při jme- nech odvozených od jmen vlastních atp.) užito po způsobu našem (Hájek píše často substantiva po německém způsobu písmenem velikým, ano i upro- střed slova mívá písmeno veliké jako: zLicko atp.), verše jsou po našem způsobu psány ve zvláštních řádcích atd. Naproti tomu užito zkratek našich, kde Hájek stále vypisuje (sv. = svatý, P. Bůh = Pán Bůh, m. = mistr atd.), užito číslic místo jeho neustálých číslovek (při datech a citátech; kde však má číslovka tvar vzácnější, zůstala vy- psána), text rozčleněn na odstavce po našem způ- sobu (před ně položeny krátké obsahy), vynechaná v tisku písmena doplněna v závorkách (špičatých), mylně vysázená uzavřena do [rohatých] závo- rek (o všech chybách tiskových pak podán vzadu úplný přehled), po straně doplněna (data); data nesprávná, ale opravená, označena vykřičníkem(!) jednotlivé stránky označeny čárkou a k té čárce na okraji udáno číslo stránky a listu v originálu (čísla úvodu, jež se opakují, uzavřena do (okrou-
JAZYK KRONIKY. JEHO LIDOVOST. XLVII řeči; to, co mu Tomek právem vytýká, ono ,se- sprosťování řeči, dodává právě jeho jazyku života a barvy: vytýká-li svým lidem, že žili »jako blud- né ovce« nebo že Pražané utíkajíce »sprášili se ži- tem«, nezní to sice historicky vážně, ale slyšíme tu živý jazyk lidu malostranského — dosti po- dobný současné kronice Bartoše písaře, mravně ovšem daleko výše stojícího. Jako pramen jazyka našeho vychází také toto vydání Kroniky. Rídí se zcela přesně týmiž zása- dami, jako 1. číslo této sbírky. Jest tedy užito pravopisu našeho, zkratky (jako gt = jest, e = ého, p = pra atd.) jsou rozpuštěny, velikých písmen (kromě některých odchylek jako při jme- nech odvozených od jmen vlastních atp.) užito po způsobu našem (Hájek píše často substantiva po německém způsobu písmenem velikým, ano i upro- střed slova mívá písmeno veliké jako: zLicko atp.), verše jsou po našem způsobu psány ve zvláštních řádcích atd. Naproti tomu užito zkratek našich, kde Hájek stále vypisuje (sv. = svatý, P. Bůh = Pán Bůh, m. = mistr atd.), užito číslic místo jeho neustálých číslovek (při datech a citátech; kde však má číslovka tvar vzácnější, zůstala vy- psána), text rozčleněn na odstavce po našem způ- sobu (před ně položeny krátké obsahy), vynechaná v tisku písmena doplněna v závorkách (špičatých), mylně vysázená uzavřena do [rohatých] závo- rek (o všech chybách tiskových pak podán vzadu úplný přehled), po straně doplněna (data); data nesprávná, ale opravená, označena vykřičníkem(!) jednotlivé stránky označeny čárkou a k té čárce na okraji udáno číslo stránky a listu v originálu (čísla úvodu, jež se opakují, uzavřena do (okrou-
Strana XLVIII
XLVIII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. hlých) závorek); a dvoulistí s erby soudců, nepočí- tané v originále, počítáno jako list (Vla) a (VIb). Pravopis Hájkův možno poznati z přiložených (v dalších dílech) snímků zevrubně; je to cel- kem týž pravopis jako na př. »Evangelia Pe- trova« v č. I. a jako vůbec pravopis předbratrský. Po c, s, z, č, š, ž Hájek i—y neliší; jinde rozlišuje dosti přesně, často však, zvláště po l, chybuje. V slovích cizích píše -dy--ty--ny- -ry- (kronyka, tytul atd.). Délky slabik sice označuje, ale velmi nepravidelně a neúplně: ie = č. Kvantita u něho, jako podnes, často kolísá: píše ,jich' a ,jich', ,ni' a ni' atd. Některé zvláštnosti, tehdy obvyklé, na- lézáme i u něho: píše ,oppatrný' ,radda' ,masso' zlattý' atd., ale také ,maso' ,zlato' atd.; píše ,dře- věnný i hliněný', vyžší' i ,vy(š)ší', ,otevřen i ,odevřen- atd. Někde vidíme působiti mylnou analogii: píše stejně,jsem' i ,sem', ,jsi' a ,si' atd. podle toho píše pak i „jsem' (= semhle) a ,jse (= sebe). Jinde jsou to již zvláštnosti hláskové: píše sice pravidelně byšte', ale také ,by jste', patrně tak si tvar ten rozkládal; píše „šťasně' — patrně tak vyslovoval; píše ,z skořen' (vyvrátiti), jako máme tohoto dvojení sykavek případů více. Atd. Latinská dedikace králi položena do poznám- ky a do textu pojat překlad český. Rejstříky, k poslednímu svazku (bude jich šest) připojené, jsou v závorkách doplněny a opraveny podle našich nynějších požadavků. Místo římských ci- fer položeny pro pohodlí arabské. Jinak jest otisk upraven zcela tak, jako při I. čísle této Knihovny — a o něm nalezne čtenář poučení tamže na str. 103—106. Ukol nynějšího
XLVIII UVOD. HÁJKOVA KRONIKA. hlých) závorek); a dvoulistí s erby soudců, nepočí- tané v originále, počítáno jako list (Vla) a (VIb). Pravopis Hájkův možno poznati z přiložených (v dalších dílech) snímků zevrubně; je to cel- kem týž pravopis jako na př. »Evangelia Pe- trova« v č. I. a jako vůbec pravopis předbratrský. Po c, s, z, č, š, ž Hájek i—y neliší; jinde rozlišuje dosti přesně, často však, zvláště po l, chybuje. V slovích cizích píše -dy--ty--ny- -ry- (kronyka, tytul atd.). Délky slabik sice označuje, ale velmi nepravidelně a neúplně: ie = č. Kvantita u něho, jako podnes, často kolísá: píše ,jich' a ,jich', ,ni' a ni' atd. Některé zvláštnosti, tehdy obvyklé, na- lézáme i u něho: píše ,oppatrný' ,radda' ,masso' zlattý' atd., ale také ,maso' ,zlato' atd.; píše ,dře- věnný i hliněný', vyžší' i ,vy(š)ší', ,otevřen i ,odevřen- atd. Někde vidíme působiti mylnou analogii: píše stejně,jsem' i ,sem', ,jsi' a ,si' atd. podle toho píše pak i „jsem' (= semhle) a ,jse (= sebe). Jinde jsou to již zvláštnosti hláskové: píše sice pravidelně byšte', ale také ,by jste', patrně tak si tvar ten rozkládal; píše „šťasně' — patrně tak vyslovoval; píše ,z skořen' (vyvrátiti), jako máme tohoto dvojení sykavek případů více. Atd. Latinská dedikace králi položena do poznám- ky a do textu pojat překlad český. Rejstříky, k poslednímu svazku (bude jich šest) připojené, jsou v závorkách doplněny a opraveny podle našich nynějších požadavků. Místo římských ci- fer položeny pro pohodlí arabské. Jinak jest otisk upraven zcela tak, jako při I. čísle této Knihovny — a o něm nalezne čtenář poučení tamže na str. 103—106. Ukol nynějšího
Strana XLIX
UPRAVA VYDANI. XLIX vydání jest ovšem snazší; máme před sebou dílo autorem redigované a korrigované (jest viděti, že jest to Hájkovo dílo první; korrektuře se teprv musil učiti; na prvních stránkách je nejvíce chyb tiskových a slohových, později se zdokonalil), zbývá tedy konjekturám vydavatelovým pole jen kromě interpunkce; té se úzce omezené. Ovšem — Hájek nenaučil do smrti — a také tehdejší umění tiskařské ještě neumělo tak smyslu i úpravou tiskařskou hověti, jak toho žádáme dnes. V té příčině pokládal vydavatel za nutné, aby se řídil pravidly a zvyky nynějšími, ačkoli někdy nebylo snadno smysl správně spořádati. V. F. Kronika. IV
UPRAVA VYDANI. XLIX vydání jest ovšem snazší; máme před sebou dílo autorem redigované a korrigované (jest viděti, že jest to Hájkovo dílo první; korrektuře se teprv musil učiti; na prvních stránkách je nejvíce chyb tiskových a slohových, později se zdokonalil), zbývá tedy konjekturám vydavatelovým pole jen kromě interpunkce; té se úzce omezené. Ovšem — Hájek nenaučil do smrti — a také tehdejší umění tiskařské ještě neumělo tak smyslu i úpravou tiskařskou hověti, jak toho žádáme dnes. V té příčině pokládal vydavatel za nutné, aby se řídil pravidly a zvyky nynějšími, ačkoli někdy nebylo snadno smysl správně spořádati. V. F. Kronika. IV
Strana L
POZNÁMKY A DOKLADY. 1. Posledně veškera data sebral o Hájkovi a jeho díle 1874 J. Jireček; přednášel o něm v Král. č. spol. nauk (zmínka o tom v jejích Zprávách 1874, str. 147; z této zmínky o přednášce bývá pak v bibliografiích historických — české Zíbrtově, polské Finkelově — a slovnících naučných — Ottově a j. — vyvozováno mylně zvláštní dílo) a výklad svůj otiskl 1875 v Rukověti k dějinám literatury české, I, 216—222; jest to nejlepší a nejpřesnější sbírka látky k Hájkovu ocenění. — Na něm se zakládají pak výklady 1896 v Ottově Slovníku na- učném X, 755—756; 1897 ve Vlčkových Dějinách české literatury I, 417—420, 428; 1901 v mém Písemnictví 311—313 (s výňatky a snímky); 1911 v Jakubcových Dějinách liter. české 224—226; a konečně 1917 v knize A. Krausově, Husitství v literatuře I, 210—218. 2. Zprávy o Hájkovi a jeho rodu sebral posledně M. Kolář v Ottově Slovníku naučném X, s. v.; tam také o jiných členech. 3. Že by byl Hájek studoval v Ingolstadtě, jak míní Jireček (Rukovět 216), není ani proto pravděpodobno, ježto odstoupil od utrakvistů již jako kněz. Zprávu o jeho apostatství zachoval Rosa (Zápisky, vyd. Men- čík, 1879 str. 18), jeho vrstevník, pravě o Caherovi (jenž byl r. 1523—1529 administrátorem konsistoře podobojí), že »za toho administrátora počali kněží mnozí apostato- vati..., jako nějaký Hájek, kněz Václav, bráně své po-
POZNÁMKY A DOKLADY. 1. Posledně veškera data sebral o Hájkovi a jeho díle 1874 J. Jireček; přednášel o něm v Král. č. spol. nauk (zmínka o tom v jejích Zprávách 1874, str. 147; z této zmínky o přednášce bývá pak v bibliografiích historických — české Zíbrtově, polské Finkelově — a slovnících naučných — Ottově a j. — vyvozováno mylně zvláštní dílo) a výklad svůj otiskl 1875 v Rukověti k dějinám literatury české, I, 216—222; jest to nejlepší a nejpřesnější sbírka látky k Hájkovu ocenění. — Na něm se zakládají pak výklady 1896 v Ottově Slovníku na- učném X, 755—756; 1897 ve Vlčkových Dějinách české literatury I, 417—420, 428; 1901 v mém Písemnictví 311—313 (s výňatky a snímky); 1911 v Jakubcových Dějinách liter. české 224—226; a konečně 1917 v knize A. Krausově, Husitství v literatuře I, 210—218. 2. Zprávy o Hájkovi a jeho rodu sebral posledně M. Kolář v Ottově Slovníku naučném X, s. v.; tam také o jiných členech. 3. Že by byl Hájek studoval v Ingolstadtě, jak míní Jireček (Rukovět 216), není ani proto pravděpodobno, ježto odstoupil od utrakvistů již jako kněz. Zprávu o jeho apostatství zachoval Rosa (Zápisky, vyd. Men- čík, 1879 str. 18), jeho vrstevník, pravě o Caherovi (jenž byl r. 1523—1529 administrátorem konsistoře podobojí), že »za toho administrátora počali kněží mnozí apostato- vati..., jako nějaký Hájek, kněz Václav, bráně své po-
Strana LI
ZPRÁVY O POČÁTCÍCH HÁJKOVÝCH. Ll ctivosti, ješto mu pan z Ciblic (čti »Zeidlic«) statek bez viny pobral a Havel administrátor chtěl v tom spo- lek míti. I musil mu ten pán vrátit zase statek a zlého nic, ač o něm mluvili s tím administrátorem, nedoká- zavše. Kanovníci rádi jej měli a potom proboštem bo- leslavským učinili.« 4. Winter (v Živ. círk. 612) uvádí sice z rkp. rož- mitálského zprávu, že Hájek byl již r. 1511 farářem v Rožmitále; ale vzhledem ke zprávám ostatním, něko- likerým svědectvím soudním bezpečně zajištěným, mu- síme tuto zprávu pokládati za nějaký omyl. 5. Data o těchto jeho starších působištích podávají nám akta komorního soudu (VI GA 12), přinášející výpovědi svědků o jeho při s panem z Ilburka a jeho hejtmanem Zeidlicem. Tato akta zpracoval již F. Ber- nau: W. Hájek auf der Burg Lämberg (v Paudlero- vých Mittheilungen des nordböhm. Excursionsclubs, 1882, V, 52—53), zevrubně o nich podal zprávu F. Ště- drý (napřed v Methodu 1898, XXIV, 78—79, pak ve Sborníku histor. kroužku 1900, I, 253). Doplňky k těmto výslechům svědeckým podávají obsílky k soudu r. 1527, vytištěné z »register nejprvnějších nálezových fialových p. Vojt. z Pernštejna« (sign. mus. 21 fol. Axx b) v ČČM. 1864, XXXVIII, 101—102 od A. J. Vrťátka. Něco zpráv o těchto soudech z r. 1533 a 1540 nalezne se také ve Wintrově Životě církevním 503 a j., výtahy ze soudních akt (nyní v Museu) také v Památkách archae- olog. 1859, III, 325—329. 6. Zprávu o Hájkově »dluhu« rychtáři Boršíkovi podává jeho vlastnoruční úpis, na hrubém papíře s pe- četí v tmavém vosku (nyní porušenou), daný 15. února 1524 »na rathúze« staroměstském (nyní chovaný v knihovně kláštera Strahovského; děkuji tuto opětovně za laskavost při práci poskytnutou p. bibl. Cyr. Strakovi) IV*
ZPRÁVY O POČÁTCÍCH HÁJKOVÝCH. Ll ctivosti, ješto mu pan z Ciblic (čti »Zeidlic«) statek bez viny pobral a Havel administrátor chtěl v tom spo- lek míti. I musil mu ten pán vrátit zase statek a zlého nic, ač o něm mluvili s tím administrátorem, nedoká- zavše. Kanovníci rádi jej měli a potom proboštem bo- leslavským učinili.« 4. Winter (v Živ. círk. 612) uvádí sice z rkp. rož- mitálského zprávu, že Hájek byl již r. 1511 farářem v Rožmitále; ale vzhledem ke zprávám ostatním, něko- likerým svědectvím soudním bezpečně zajištěným, mu- síme tuto zprávu pokládati za nějaký omyl. 5. Data o těchto jeho starších působištích podávají nám akta komorního soudu (VI GA 12), přinášející výpovědi svědků o jeho při s panem z Ilburka a jeho hejtmanem Zeidlicem. Tato akta zpracoval již F. Ber- nau: W. Hájek auf der Burg Lämberg (v Paudlero- vých Mittheilungen des nordböhm. Excursionsclubs, 1882, V, 52—53), zevrubně o nich podal zprávu F. Ště- drý (napřed v Methodu 1898, XXIV, 78—79, pak ve Sborníku histor. kroužku 1900, I, 253). Doplňky k těmto výslechům svědeckým podávají obsílky k soudu r. 1527, vytištěné z »register nejprvnějších nálezových fialových p. Vojt. z Pernštejna« (sign. mus. 21 fol. Axx b) v ČČM. 1864, XXXVIII, 101—102 od A. J. Vrťátka. Něco zpráv o těchto soudech z r. 1533 a 1540 nalezne se také ve Wintrově Životě církevním 503 a j., výtahy ze soudních akt (nyní v Museu) také v Památkách archae- olog. 1859, III, 325—329. 6. Zprávu o Hájkově »dluhu« rychtáři Boršíkovi podává jeho vlastnoruční úpis, na hrubém papíře s pe- četí v tmavém vosku (nyní porušenou), daný 15. února 1524 »na rathúze« staroměstském (nyní chovaný v knihovně kláštera Strahovského; děkuji tuto opětovně za laskavost při práci poskytnutou p. bibl. Cyr. Strakovi) IV*
Strana LII
LII UVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. — a zprávu o něm podal 1900 ve Sborníku histor. kroužku F. Štědrý (I, 253). Výpis z akt o pozdější žalobě Háj- kově otiskl Vrťátko v ČČM. 1864, 110. 9. Důležitý ten list pana Lva z Rožmitála ddto 31. července 1527 nalezl Fr. Palacký v červnu 1863 (viz Mareš, Památník Fr. Palackého, 1898, str. 124) v ar- chivu třeboňském a poznav jeho důležitost, četl o něm 8. února 1864 v sezení Král. č. společnosti nauk »s roz- čilením stále stoupajícím«, v němž konečně nazval Hájka »drzým lhářem a pfifikusem«, proti čemuž se ohradil přítomný ve schůzi A. Vinařický. Výtah z před- nášky vyšel ve feuilletonu »Národa« (1864, č. 47), celá otištěna v ČČM. 1864, str. 11—16; list sám pak znovu otištěn 1890 v Archivu Českém X, 210—211. O Hájkovu obranu se pokusil A. Vinařický 1864 v Časopise katol. duchov. V, 134—142, ukázav, že může v tomto případě jíti o pouhé neúplné účtování mezi farářem odstupují- cím a nastupujícím. Palacký v úvodě a závěrku svého otisku tohoto listu podává některé zprávy a úsudky o Hájkovi; praví, že o jeho »živobytí ... posavad velmi málo jest známo«. Skutečně také data jeho jsou velmi chudá. Stalo se to tím, že si nepovšiml výtahů z akt, otištěných 1859 v Památkách archaeologických a neprobral zevrubněji »codex Thomaeus« u augustiniánů. Ani Vinařický si těchto věcí nepovšiml, omeziv se úplně na výklad oti- štěné listiny. Teprve Vrťátko potom, hned v následují- cím svazku ČČM., doplnil údaje Palackého některými dalšími vyňatky z pramenů. 10. Tyto spory týkají se předně ztráty svatého ostatku. Ztratil se tehdy (r. 1532) z pokladu karlštejn- ského svatý prst: ale Hájek ukázal, že byla ve zdi kaple veliká díra dříve nežli on se stal děkanem (z re- gister otiskl Winter, Kulturní obraz českých měst 1, 467
LII UVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. — a zprávu o něm podal 1900 ve Sborníku histor. kroužku F. Štědrý (I, 253). Výpis z akt o pozdější žalobě Háj- kově otiskl Vrťátko v ČČM. 1864, 110. 9. Důležitý ten list pana Lva z Rožmitála ddto 31. července 1527 nalezl Fr. Palacký v červnu 1863 (viz Mareš, Památník Fr. Palackého, 1898, str. 124) v ar- chivu třeboňském a poznav jeho důležitost, četl o něm 8. února 1864 v sezení Král. č. společnosti nauk »s roz- čilením stále stoupajícím«, v němž konečně nazval Hájka »drzým lhářem a pfifikusem«, proti čemuž se ohradil přítomný ve schůzi A. Vinařický. Výtah z před- nášky vyšel ve feuilletonu »Národa« (1864, č. 47), celá otištěna v ČČM. 1864, str. 11—16; list sám pak znovu otištěn 1890 v Archivu Českém X, 210—211. O Hájkovu obranu se pokusil A. Vinařický 1864 v Časopise katol. duchov. V, 134—142, ukázav, že může v tomto případě jíti o pouhé neúplné účtování mezi farářem odstupují- cím a nastupujícím. Palacký v úvodě a závěrku svého otisku tohoto listu podává některé zprávy a úsudky o Hájkovi; praví, že o jeho »živobytí ... posavad velmi málo jest známo«. Skutečně také data jeho jsou velmi chudá. Stalo se to tím, že si nepovšiml výtahů z akt, otištěných 1859 v Památkách archaeologických a neprobral zevrubněji »codex Thomaeus« u augustiniánů. Ani Vinařický si těchto věcí nepovšiml, omeziv se úplně na výklad oti- štěné listiny. Teprve Vrťátko potom, hned v následují- cím svazku ČČM., doplnil údaje Palackého některými dalšími vyňatky z pramenů. 10. Tyto spory týkají se předně ztráty svatého ostatku. Ztratil se tehdy (r. 1532) z pokladu karlštejn- ského svatý prst: ale Hájek ukázal, že byla ve zdi kaple veliká díra dříve nežli on se stal děkanem (z re- gister otiskl Winter, Kulturní obraz českých měst 1, 467
Strana LIII
HÁJKOVY SPORY KARLŠTEJNSKÉ. — LIII až 468): žalobu vznesl na něho purkrabí patrně pro Hájkovy výroky o jeho manželce. Další spor týkal se hanlivého nařčení Endresa krejčího (akta otiskl Vrťátko, ČČM. 1864, 103), jenž kdesi vyprávěl: »Sem tam nyníčko byl, když se vadil děkan Karlštejnský s Bukovským, pravil naň Bukovský, že mu k—rvu uloudil«: výrok ten nebyl již proto pravdivý, poněvadž Hájek sám — a to je další spor jeho — žaloval (r. 1532) Petra Bukov- ského z Hustiřan, ježto řekl: »Ty loučíš manžely, to lotrovství já na tě provedu.« Bukovský svých slov ovšem nedokázal, tak jako jich 10 let později nedoká- zal Václav Halaš z Radimovic, jenž zase tvrdil o Háj- kovi: »Pro tvé lotrovství vzali tě pod kuoň jako lotra a tak tě podvázaného přinesli z Karlštejna do Prahy«. Obojí tyto nářky měly asi také vznik v hlavním sporu karlštejnském, s paní purkraběnkou. Akta soudní o Bu- kovském otiskl Vrťátko na m. u. 102—103, o Halašovi níže tamtéž 107—108. Akta o soudu Hájkově s paní Kateřinou z Komá- rova některá vydal opět A. J. Vrťátko v ČČM. 1864, 103—105; jiné výtahy (ze svědectví komorního soudu) otiskl Winter, Kulturní obraz českých měst II, 409. Tu před soudem vypovídá kožišník Prok. Papež z Nového Města: »toho jsem svědkem, že paní Kateřina zabila sestru mú a druhú zabila z Pičína kovářčinu dceru, ří- kali jí Dorota... tu Kateřinu když zabíjela, pověsila ji přes bidlo a moždíř k hlavě přivázala...« Jinou, nějakou Hedviku, kázala do smrti ubiti. A třeba k tomu ještě dodati, že někteří závislí svědkové vůbec nevypo- vídali, nepřišli před soud — a jiní vypověděli, že dě- večky zemřely nemocí (jakou a jak si ji získaly, ne- řekli). 11. O jeho dosazení na Vyšehrad vyprávějí akta, vydaná v Památkách arch. 1859, III, 326; o tom, že
HÁJKOVY SPORY KARLŠTEJNSKÉ. — LIII až 468): žalobu vznesl na něho purkrabí patrně pro Hájkovy výroky o jeho manželce. Další spor týkal se hanlivého nařčení Endresa krejčího (akta otiskl Vrťátko, ČČM. 1864, 103), jenž kdesi vyprávěl: »Sem tam nyníčko byl, když se vadil děkan Karlštejnský s Bukovským, pravil naň Bukovský, že mu k—rvu uloudil«: výrok ten nebyl již proto pravdivý, poněvadž Hájek sám — a to je další spor jeho — žaloval (r. 1532) Petra Bukov- ského z Hustiřan, ježto řekl: »Ty loučíš manžely, to lotrovství já na tě provedu.« Bukovský svých slov ovšem nedokázal, tak jako jich 10 let později nedoká- zal Václav Halaš z Radimovic, jenž zase tvrdil o Háj- kovi: »Pro tvé lotrovství vzali tě pod kuoň jako lotra a tak tě podvázaného přinesli z Karlštejna do Prahy«. Obojí tyto nářky měly asi také vznik v hlavním sporu karlštejnském, s paní purkraběnkou. Akta soudní o Bu- kovském otiskl Vrťátko na m. u. 102—103, o Halašovi níže tamtéž 107—108. Akta o soudu Hájkově s paní Kateřinou z Komá- rova některá vydal opět A. J. Vrťátko v ČČM. 1864, 103—105; jiné výtahy (ze svědectví komorního soudu) otiskl Winter, Kulturní obraz českých měst II, 409. Tu před soudem vypovídá kožišník Prok. Papež z Nového Města: »toho jsem svědkem, že paní Kateřina zabila sestru mú a druhú zabila z Pičína kovářčinu dceru, ří- kali jí Dorota... tu Kateřinu když zabíjela, pověsila ji přes bidlo a moždíř k hlavě přivázala...« Jinou, nějakou Hedviku, kázala do smrti ubiti. A třeba k tomu ještě dodati, že někteří závislí svědkové vůbec nevypo- vídali, nepřišli před soud — a jiní vypověděli, že dě- večky zemřely nemocí (jakou a jak si ji získaly, ne- řekli). 11. O jeho dosazení na Vyšehrad vyprávějí akta, vydaná v Památkách arch. 1859, III, 326; o tom, že
Strana LIV
LIV ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. »cum rubore et verecundia« »cedere coactus« píše stíž- nost konsistoře po 14 letech (Borový, Jednání konsi- stoře, II, 51). Podle téže stížnosti dostal prý se v tu správu »explosis ... canonicis... per saeculares dominos contra capituli voluntatem et ecclesiae libertatem«. 12. Zprávu o tomto postupu klášterské zahrady má již Jos. Jireček (Rukovět 217) z inventáře kláštera u sv. Tomáše. Původní zápis o tom podává »codex Thomaeus« na fol. 1637. Svědčí tam o tom darování kusu zahrady »k tomu domu, kterýž jest sobě kaupil na gruntích klá- štera našeho« převor, tři bratří a celý konvent; dávají mu ji bez úroku (jeho nástupci mají však platiti úroku 24 grošů českých) a Hájek se zavazuje, že ji na svůj náklad zdí ohradí — a že on (i jeho nástupci) bude po- vinen tu zeď opravovati a přikrývati. — Z Kodexu to- mášského převzal r. 1756 tu zprávu Theob. Gruber do svého rukopisného »Summaria«, odtud pak přešla do in- ventáře klášterního. (Děkuji tuto P. T. pp. provinciálu Bertholdu Hejhalovi a převoru Tomáši Randovi za mnohou laskavost, při práci mi prokázanou.) 13. Výklad o tom všem čerpáme z Hájkova listu purkrabímu hradeckému (Litoborskému), zachovaného v necelém Bergrově exempláři Kroniky Hájkovy. List ten nalezl a v latinském překladě otiskl 1763 Dobner (Annal. Hayec. II, 354—356), z Dobnera pak znovu 1830 Fr. Palacký (Würdigung der alten böhm. Ge- schichtschreiber, 276). 14. Tato »Kronika o založení země české« nezná- mého bratra jakéhos, dochovaná necelá v rukopise kdysi rožmberském (zprávu o ní zevrubnou podává 1796 Dobrovský, Literar. Nachrichten von... Reise nach Schweden ... 61—65), má sice ostrou kritiku V. Hájka, otištěnou u Palackého, Würdigg. 281, pak u Vlčka, Dě- jiny české liter. 420 a j., ale sám nedovede nic, než
LIV ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. »cum rubore et verecundia« »cedere coactus« píše stíž- nost konsistoře po 14 letech (Borový, Jednání konsi- stoře, II, 51). Podle téže stížnosti dostal prý se v tu správu »explosis ... canonicis... per saeculares dominos contra capituli voluntatem et ecclesiae libertatem«. 12. Zprávu o tomto postupu klášterské zahrady má již Jos. Jireček (Rukovět 217) z inventáře kláštera u sv. Tomáše. Původní zápis o tom podává »codex Thomaeus« na fol. 1637. Svědčí tam o tom darování kusu zahrady »k tomu domu, kterýž jest sobě kaupil na gruntích klá- štera našeho« převor, tři bratří a celý konvent; dávají mu ji bez úroku (jeho nástupci mají však platiti úroku 24 grošů českých) a Hájek se zavazuje, že ji na svůj náklad zdí ohradí — a že on (i jeho nástupci) bude po- vinen tu zeď opravovati a přikrývati. — Z Kodexu to- mášského převzal r. 1756 tu zprávu Theob. Gruber do svého rukopisného »Summaria«, odtud pak přešla do in- ventáře klášterního. (Děkuji tuto P. T. pp. provinciálu Bertholdu Hejhalovi a převoru Tomáši Randovi za mnohou laskavost, při práci mi prokázanou.) 13. Výklad o tom všem čerpáme z Hájkova listu purkrabímu hradeckému (Litoborskému), zachovaného v necelém Bergrově exempláři Kroniky Hájkovy. List ten nalezl a v latinském překladě otiskl 1763 Dobner (Annal. Hayec. II, 354—356), z Dobnera pak znovu 1830 Fr. Palacký (Würdigung der alten böhm. Ge- schichtschreiber, 276). 14. Tato »Kronika o založení země české« nezná- mého bratra jakéhos, dochovaná necelá v rukopise kdysi rožmberském (zprávu o ní zevrubnou podává 1796 Dobrovský, Literar. Nachrichten von... Reise nach Schweden ... 61—65), má sice ostrou kritiku V. Hájka, otištěnou u Palackého, Würdigg. 281, pak u Vlčka, Dě- jiny české liter. 420 a j., ale sám nedovede nic, než
Strana LV
HÁJKOVY PRAMENY. CENSURA. LV Hájka plagovati (»was er vom J. 700 bis 900... er- zählet, ist doch nur aus der so herabgesetzten Hageki- schen Chronik entlehnet« praví správně Dobrovský). Vy- týká mezi jiným »tu pletichu, že mnozí čtúce tu kroniku jeho za to mají, že národ český teprva se kdes vzal po několika stech letech od Božího narození, jakž tam po- dlé mejlky na počtích poznamenáno« — u něho přichází Čech ovšem (podle Kuthena) již r. 639 do Čech... Podle něho také Hájek »když spisoval tu kroniku, onde i onde z mnohých míst půjčkau dostavše znamenitých spisů a pamětí historických a zvláště těch, kteréž za času válek Žišky a Táborů se dály též i za potomních králů a co se jemu líbilo, to do svý pletichy vlepil a což užitečného a paměti hodného bylo, to vypustil a potom ty vypůj- čený kroniky všecky spálil.« Že je toto poslední tvrzení pouhá pomluva, je z listu Hájkova panu Litoborskému patrno: za vypůjčené věci ručili královští úředníci osob- ně klášterům, kapitolám, pánům a městům, úředníkům opět ručil osobně Hájek sám — nemáme vůbec stopy po takovém jednání. Spálil-li snad Hájek některé místní pověsti, jež mu přátelé sebrali, měl k tomu právo: byl to jeho materiál, a tuším, byly asi téhož rázu jako ostatní, jichž tak hojně užil. 15. O censuře Kroniky Hájkovy hlavní zprávy, ale patrně přehnané, zachoval Slavata v 35. kn. svých Hi- storií. Podstatný výtah z jeho sepsání otiskl 1857 Lumír (I, 180—181), pak Jirečkova Rukověť (218—219). Jistě neprávem píše Slavata, že Kronika »tak jest vymustro- vána a ztenčena, že sotva to o ní řečeno býti může, že od kněze V. Hájka... psána jest«; jest však ovšem možno, co píše dále, že »skrze to od některých týž Hájek castratus neboližto vykleštěným jest nazván«. Také lí- čení pokusů pražské obce, jak se pokoušela o censuru, není asi ve všem správné.
HÁJKOVY PRAMENY. CENSURA. LV Hájka plagovati (»was er vom J. 700 bis 900... er- zählet, ist doch nur aus der so herabgesetzten Hageki- schen Chronik entlehnet« praví správně Dobrovský). Vy- týká mezi jiným »tu pletichu, že mnozí čtúce tu kroniku jeho za to mají, že národ český teprva se kdes vzal po několika stech letech od Božího narození, jakž tam po- dlé mejlky na počtích poznamenáno« — u něho přichází Čech ovšem (podle Kuthena) již r. 639 do Čech... Podle něho také Hájek »když spisoval tu kroniku, onde i onde z mnohých míst půjčkau dostavše znamenitých spisů a pamětí historických a zvláště těch, kteréž za času válek Žišky a Táborů se dály též i za potomních králů a co se jemu líbilo, to do svý pletichy vlepil a což užitečného a paměti hodného bylo, to vypustil a potom ty vypůj- čený kroniky všecky spálil.« Že je toto poslední tvrzení pouhá pomluva, je z listu Hájkova panu Litoborskému patrno: za vypůjčené věci ručili královští úředníci osob- ně klášterům, kapitolám, pánům a městům, úředníkům opět ručil osobně Hájek sám — nemáme vůbec stopy po takovém jednání. Spálil-li snad Hájek některé místní pověsti, jež mu přátelé sebrali, měl k tomu právo: byl to jeho materiál, a tuším, byly asi téhož rázu jako ostatní, jichž tak hojně užil. 15. O censuře Kroniky Hájkovy hlavní zprávy, ale patrně přehnané, zachoval Slavata v 35. kn. svých Hi- storií. Podstatný výtah z jeho sepsání otiskl 1857 Lumír (I, 180—181), pak Jirečkova Rukověť (218—219). Jistě neprávem píše Slavata, že Kronika »tak jest vymustro- vána a ztenčena, že sotva to o ní řečeno býti může, že od kněze V. Hájka... psána jest«; jest však ovšem možno, co píše dále, že »skrze to od některých týž Hájek castratus neboližto vykleštěným jest nazván«. Také lí- čení pokusů pražské obce, jak se pokoušela o censuru, není asi ve všem správné.
Strana LVI
LVI UVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. 16. Obrázky Kroniky, označené písmenem PS, řezai asi Pavel Severin (jak vyložil Klement, v Květech 1892, XIV, II, 492), ale ne všecky, jak ukazuje Winter, Če- ský průmysl 547; některé obrázky Kroniky vzaty potom r. 1565 odtud do Oksových Novin o Turkovi (v. Winter t. 555). O tisku (druhý tiskař Kubeš vedl pak od r. 1543 svůj podnik sám) zevrubně informují soudní akta (v. Vrťátko, ČČM. 1864, 105 nn.) i Kronika sama. Ukazuje, že obrázky i tiskem se ke konci čím dále tím více šetří (na začátku bývá obrázků nových hojně, ke konci jich téměř — mimo podobizny panovníků — vůbec není; ano vyrábějí se také uměle: obrázek knižecího pohřbu jeden vznikl pouze odříznutím hory Řípu atd.). Klement dí o nich: »viděti, že si (rytec) pojmutím látky as příliš hlavy nelámal«. 17. O sporu Hájkově s Halašem, jenž má několik fasí a několik rozhodnutí, vždy však Hájkovi přízni- vých, jsou zprávy hojné a velmi podrobné. První výklad podal již v XVIII. stol. Beckovský (Poselkyně II, 203 až 204, ed. Rezek), pak Lumír 1853, 689. Ze soudních akt doplňky otiskl Dundr 1859 v Archaeol. Pam. III, 325, pak v ČČM. 1860, 86 a 1861, 390 (s některými omyly); zevrubně pak a soustavně Vrťátko v ČČM. 1864, 105 až 108. Podrobnosti ty jsou někdy velmi zajímavé — podle nich vylíčil ten spor posledně zevrubně J. Jireček (Ru- kověť, 219—220); uvádím z nich — pro srovnání obou soupeřů — jen tyto dvě: O nátlaku Halašově v únoru 1543 na Hájka, aby mu Kroniky vydal — proti ujednání i proti výroku soudnímu — vypovídá pod přísahou Marta, kuchařka Hájkova, takto: »Kněz Václav řekl, že chce rád (vy- dati) »jedne chceteli mi, p. Václave, těch 25 kop dáti, kterých jsau mezi námi udieli pp. komisaři vejpověd«. A p. Václav pověděl že »nedám a nechci«. A kněz Václav
LVI UVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. 16. Obrázky Kroniky, označené písmenem PS, řezai asi Pavel Severin (jak vyložil Klement, v Květech 1892, XIV, II, 492), ale ne všecky, jak ukazuje Winter, Če- ský průmysl 547; některé obrázky Kroniky vzaty potom r. 1565 odtud do Oksových Novin o Turkovi (v. Winter t. 555). O tisku (druhý tiskař Kubeš vedl pak od r. 1543 svůj podnik sám) zevrubně informují soudní akta (v. Vrťátko, ČČM. 1864, 105 nn.) i Kronika sama. Ukazuje, že obrázky i tiskem se ke konci čím dále tím více šetří (na začátku bývá obrázků nových hojně, ke konci jich téměř — mimo podobizny panovníků — vůbec není; ano vyrábějí se také uměle: obrázek knižecího pohřbu jeden vznikl pouze odříznutím hory Řípu atd.). Klement dí o nich: »viděti, že si (rytec) pojmutím látky as příliš hlavy nelámal«. 17. O sporu Hájkově s Halašem, jenž má několik fasí a několik rozhodnutí, vždy však Hájkovi přízni- vých, jsou zprávy hojné a velmi podrobné. První výklad podal již v XVIII. stol. Beckovský (Poselkyně II, 203 až 204, ed. Rezek), pak Lumír 1853, 689. Ze soudních akt doplňky otiskl Dundr 1859 v Archaeol. Pam. III, 325, pak v ČČM. 1860, 86 a 1861, 390 (s některými omyly); zevrubně pak a soustavně Vrťátko v ČČM. 1864, 105 až 108. Podrobnosti ty jsou někdy velmi zajímavé — podle nich vylíčil ten spor posledně zevrubně J. Jireček (Ru- kověť, 219—220); uvádím z nich — pro srovnání obou soupeřů — jen tyto dvě: O nátlaku Halašově v únoru 1543 na Hájka, aby mu Kroniky vydal — proti ujednání i proti výroku soudnímu — vypovídá pod přísahou Marta, kuchařka Hájkova, takto: »Kněz Václav řekl, že chce rád (vy- dati) »jedne chceteli mi, p. Václave, těch 25 kop dáti, kterých jsau mezi námi udieli pp. komisaři vejpověd«. A p. Václav pověděl že »nedám a nechci«. A kněz Václav
Strana LVII
HÁJKOVY SPORY S HALAŠEM. LVII mu řekl: »Nemáteli peněz, udělejte mi na sebe list, počkám vám do sv. Jiří.« A on řekl: »Neudělám a ne- chci, nejsem vám nic dlužen.« A kn. Václav řekl: »Pro- sím vás, nechme těch hadrunkuov; udělejme mezi sebú za spravedlivé, co jest mezi námi.« A on řekl: »Jsemli Vám co dlužen, žalujte na mne« — a v tom šel ze svět- nice.« — Naproti tomu r. 1545 Halaš řekl o Hájkovi, že jest lotr a že ho s Karlštejna přivezli svázaného pod koněm. Svědci toho Halašovi nedosvědčili a tu se Halaš brání před soudem: »Také jest jeden svědek, ješto jiní se s ním nesrovnávají a nevědí o tom nic. Také, kdyby na koni byl přinesen, že za slova hanlivá býti nemůž, by to mluvil...« Soud potom rozhodl, že Hájek nedo- kázal, jako by se byl Halaš tak vyjádřil (ačkoli Halaš sám těch slov nepopřel). Tyto a podobné podrobnosti jsou sice zajímavé, ale pro náš účel méně důležité. Rovněž tak celkem bez významu jest další soud Hájkův r. 1543 se židem Žal- manem Muňkou, jehož akta rovněž vydal Vrťátko v ČČM. 1864, 108—110. Novoměstský měšťan Jan Benátský a Mandaléna z Drchlavy půjčili židu Abrahamovi 50 kop; žid odešel ze země i s penězi. Nemohouce se jich do- moci, postoupili tento dluh Hájkovi a ten pohnal, podle sněmovního usnesení o vzájemném ručení všech židů, o zaplacerí židy v Praze pozůstalé, jmenem jich Žalmana Muňku. Soud dal sice Hájkovi na vůli, aby se dluhu do- máhal na statku po Abrahamovi zbylém, ale židy zbylé ručení za Abrahama sprostil. 18. »Kniha o nešťastné příhodě, kteráž se stala skrze oheň v Menším městě Pražském a na hradě sv. Václava i na Hradčanech 1. 1541.« (Vytišt. od Bartolo- měje Netolického, 4°, 1541.) Opisy uvádí F. Mikovec (v. níže); dosti zevrubný
HÁJKOVY SPORY S HALAŠEM. LVII mu řekl: »Nemáteli peněz, udělejte mi na sebe list, počkám vám do sv. Jiří.« A on řekl: »Neudělám a ne- chci, nejsem vám nic dlužen.« A kn. Václav řekl: »Pro- sím vás, nechme těch hadrunkuov; udělejme mezi sebú za spravedlivé, co jest mezi námi.« A on řekl: »Jsemli Vám co dlužen, žalujte na mne« — a v tom šel ze svět- nice.« — Naproti tomu r. 1545 Halaš řekl o Hájkovi, že jest lotr a že ho s Karlštejna přivezli svázaného pod koněm. Svědci toho Halašovi nedosvědčili a tu se Halaš brání před soudem: »Také jest jeden svědek, ješto jiní se s ním nesrovnávají a nevědí o tom nic. Také, kdyby na koni byl přinesen, že za slova hanlivá býti nemůž, by to mluvil...« Soud potom rozhodl, že Hájek nedo- kázal, jako by se byl Halaš tak vyjádřil (ačkoli Halaš sám těch slov nepopřel). Tyto a podobné podrobnosti jsou sice zajímavé, ale pro náš účel méně důležité. Rovněž tak celkem bez významu jest další soud Hájkův r. 1543 se židem Žal- manem Muňkou, jehož akta rovněž vydal Vrťátko v ČČM. 1864, 108—110. Novoměstský měšťan Jan Benátský a Mandaléna z Drchlavy půjčili židu Abrahamovi 50 kop; žid odešel ze země i s penězi. Nemohouce se jich do- moci, postoupili tento dluh Hájkovi a ten pohnal, podle sněmovního usnesení o vzájemném ručení všech židů, o zaplacerí židy v Praze pozůstalé, jmenem jich Žalmana Muňku. Soud dal sice Hájkovi na vůli, aby se dluhu do- máhal na statku po Abrahamovi zbylém, ale židy zbylé ručení za Abrahama sprostil. 18. »Kniha o nešťastné příhodě, kteráž se stala skrze oheň v Menším městě Pražském a na hradě sv. Václava i na Hradčanech 1. 1541.« (Vytišt. od Bartolo- měje Netolického, 4°, 1541.) Opisy uvádí F. Mikovec (v. níže); dosti zevrubný
Strana LVIII
LVIII ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. výtah přináší také Beckovský, Poselkyně 2, I, 92 nn., nejnověji i Tomek, Dějepis Prahy XI, 202—210 a j. Nový otisk (z doby kolem r. 1600) (»nyní v nově z starého exsempláře vytlačeno«) uvádí Č. Zíbrt (BČH, III, č. 6809); (exemplář v Museu, sign. 31 D 10). 3. vydání od Vavř. Žežhule, novom. měšťana (de- dikováno Divišovi Černínovi z Chudenic), vytišť. u Sam. Adama z Veleslavína r. 1614. Poslední otisk r. 1852 v Lumíru, II. ročn., 2. sv., 1074—1078, 1094—1101 s pozn. a závěrkem F. B. M(ikovce). 19. O těchto sporech Hájkových s kapitolou bole- slavskou a pražskou máme zevrubné zprávy jednak v Čer- venkově Historii (viz Jireček, Rukověť I, 220—221), jednak v »Jednáních a aktech konsistoře«, vydaných Borovým (díl II., 1869, konsistoř pod jednou). I do těchto výkladů, tak bezpečně doložených, vloudily se omyly. Borový mylně zprávy o děkanovi mistru Vá- clavovi (II, 24, 34 a j.) vykládal o našem Hájkovi. A anonym v Památkách archaeologických r. 1870 (VIII, 547—548), podávaje stručný obsah těchto konsistorních akt, přejal také a rozmnožil tento omyl, patrný a jasný, z Borového. A z Památek putuje tento omyl pak dále. (Zpráva o domnělém štvaní Hájkově čte se v týchž Aktech č. 560, str. II, 24; zpráva o klatbě a přízni Bra- tří u Červenky, Histor. 326; o nové volbě děkana v týchž Aktech č. 570, str. II, 34. Mimochodem poznamenávám, že ani tento nově volený děkan m. Václav dlouho ve stallu neseděl; 20. června 1547 na jeho místo jmenuje pražská kapitola již zase Cypriana — v týchž Aktech č. 596, str. II, 55/6). 20. O těchto dalších sporech s obojí kapitulou máme několik nedost zřetelných zpráv; podle zpráv v Červen- kově Historii 326 (která však právě na rozhodném místě
LVIII ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. výtah přináší také Beckovský, Poselkyně 2, I, 92 nn., nejnověji i Tomek, Dějepis Prahy XI, 202—210 a j. Nový otisk (z doby kolem r. 1600) (»nyní v nově z starého exsempláře vytlačeno«) uvádí Č. Zíbrt (BČH, III, č. 6809); (exemplář v Museu, sign. 31 D 10). 3. vydání od Vavř. Žežhule, novom. měšťana (de- dikováno Divišovi Černínovi z Chudenic), vytišť. u Sam. Adama z Veleslavína r. 1614. Poslední otisk r. 1852 v Lumíru, II. ročn., 2. sv., 1074—1078, 1094—1101 s pozn. a závěrkem F. B. M(ikovce). 19. O těchto sporech Hájkových s kapitolou bole- slavskou a pražskou máme zevrubné zprávy jednak v Čer- venkově Historii (viz Jireček, Rukověť I, 220—221), jednak v »Jednáních a aktech konsistoře«, vydaných Borovým (díl II., 1869, konsistoř pod jednou). I do těchto výkladů, tak bezpečně doložených, vloudily se omyly. Borový mylně zprávy o děkanovi mistru Vá- clavovi (II, 24, 34 a j.) vykládal o našem Hájkovi. A anonym v Památkách archaeologických r. 1870 (VIII, 547—548), podávaje stručný obsah těchto konsistorních akt, přejal také a rozmnožil tento omyl, patrný a jasný, z Borového. A z Památek putuje tento omyl pak dále. (Zpráva o domnělém štvaní Hájkově čte se v týchž Aktech č. 560, str. II, 24; zpráva o klatbě a přízni Bra- tří u Červenky, Histor. 326; o nové volbě děkana v týchž Aktech č. 570, str. II, 34. Mimochodem poznamenávám, že ani tento nově volený děkan m. Václav dlouho ve stallu neseděl; 20. června 1547 na jeho místo jmenuje pražská kapitola již zase Cypriana — v týchž Aktech č. 596, str. II, 55/6). 20. O těchto dalších sporech s obojí kapitulou máme několik nedost zřetelných zpráv; podle zpráv v Červen- kově Historii 326 (která však právě na rozhodném místě
Strana LIX
SPORY S OBOJÍ KAPITULOU. LIX přestává nedokončena) a podle pozdější nenávistné stížnosti konsistorní z r. 1547 (otištěné u Borového, Jednání konsist. II, 49—50) vypsal tento spor již Jire- ček v Rukověti (220—221); podle úředních akt z archivu místodržitelského vylíčil jej z části Winter v Životě cír- kevním 31. Úřední stížnost konsistoře otiskl 1869 Borový (Jed- nání konsistoře, II, č. 590, str. 49—51; podepsáni děkan, administrátoři a celá kapitola). Má velmi pěkné úvahy církevní: »beneficia... propter officia conferuntur« a o Hájkovi tvrdí důrazně »novimus hunc hominem a XX ferme annis ss. canonum institutis semper fuisse re- bellem ac inobedientem et ecclesiarum perturbatorem« »ecclesias sinistro tramite praeter iuris canonici ordinem molestare non erubescit« atd. 21. Knížku »Solfernus« potom opět částečně nově přepracoval Sixt z Ottersdorfa a teprve v této úpravě vytištěn r. 1553 (zprávu o tom tisku s rozborem podal J. Riss v ČČM. 1861, 165—166); jinak viz literaturu o ní u Jar. Vlčka, Dějiny č. liter. a J. Jakubce Děj. liter. č. na příslušných místech. »Snář« m. Vavřince z Březové v úpravě Hájkově (věnován Vilému z Vickova a na Cimburce, nejv. hof- rychtéři markr. Moravského) vyšel teprve r. 1581 u Ji- říka Dačického v Praze; nový přetisk pořídil 1908 Zíbrt v Světové knihovně Ottově. Zíbrt v tomto otisku také (na str. 7—8) dokazuje, že stará data, jakoby byl vyšel již r. 1550, jsou mylná. Rozbor vydání z r. 1581 (ač- koli je pokládá za vydání z r. 1550 a neví o dalším vy- dání z r. 1614) napsal I. J. Hanuš 1862 (v ČČM. XXXVI, 239—241); ukazuje tam některými obscén- ními ukázkami mravní laxnost Hájkovu. 22. Zápis o jeho účtech proboštských otiskl Borový 1869 (Jednání konsistoře č. 657, II, str. 112—113). Hájek
SPORY S OBOJÍ KAPITULOU. LIX přestává nedokončena) a podle pozdější nenávistné stížnosti konsistorní z r. 1547 (otištěné u Borového, Jednání konsist. II, 49—50) vypsal tento spor již Jire- ček v Rukověti (220—221); podle úředních akt z archivu místodržitelského vylíčil jej z části Winter v Životě cír- kevním 31. Úřední stížnost konsistoře otiskl 1869 Borový (Jed- nání konsistoře, II, č. 590, str. 49—51; podepsáni děkan, administrátoři a celá kapitola). Má velmi pěkné úvahy církevní: »beneficia... propter officia conferuntur« a o Hájkovi tvrdí důrazně »novimus hunc hominem a XX ferme annis ss. canonum institutis semper fuisse re- bellem ac inobedientem et ecclesiarum perturbatorem« »ecclesias sinistro tramite praeter iuris canonici ordinem molestare non erubescit« atd. 21. Knížku »Solfernus« potom opět částečně nově přepracoval Sixt z Ottersdorfa a teprve v této úpravě vytištěn r. 1553 (zprávu o tom tisku s rozborem podal J. Riss v ČČM. 1861, 165—166); jinak viz literaturu o ní u Jar. Vlčka, Dějiny č. liter. a J. Jakubce Děj. liter. č. na příslušných místech. »Snář« m. Vavřince z Březové v úpravě Hájkově (věnován Vilému z Vickova a na Cimburce, nejv. hof- rychtéři markr. Moravského) vyšel teprve r. 1581 u Ji- říka Dačického v Praze; nový přetisk pořídil 1908 Zíbrt v Světové knihovně Ottově. Zíbrt v tomto otisku také (na str. 7—8) dokazuje, že stará data, jakoby byl vyšel již r. 1550, jsou mylná. Rozbor vydání z r. 1581 (ač- koli je pokládá za vydání z r. 1550 a neví o dalším vy- dání z r. 1614) napsal I. J. Hanuš 1862 (v ČČM. XXXVI, 239—241); ukazuje tam některými obscén- ními ukázkami mravní laxnost Hájkovu. 22. Zápis o jeho účtech proboštských otiskl Borový 1869 (Jednání konsistoře č. 657, II, str. 112—113). Hájek
Strana LX
LX UVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. vydal počet novému děkanu boleslavskému Cyprianovi a kanovníkům Vavřinci Zikmundovi a Ondřejovi před ad- ministrátorem Janem z Puchova a Valentinem scholastikem. 23. Zprávu o nemoci před smrtí mají Balbín (Boh. docta, v. níže) a Beckovský, Poselkyně II, 2, 202; zprávy Beckovského, jež vyčerpal Rezek v ČČM. 1878, 159—160, jsou sice hojné, ale všecky podružné. 24. Rok a den úmrtí Hájkova máme přesně udán, dokonce několikrát svědectvími bezpečnými — a přece udává se velmi rozličně. Přesně a určitě udává náhrobní deska (kdysi v klášteře sv. Anny) za den jeho pohřbu 19. březen 1553, rovněž tak určitě a přesně dobře zpra- vený mladší jeho nástupce, Prokop Lupáč, ve své »Ephemeris« totéž datum; taktéž ovšem, po Lupáčovi, n. př. Veleslavín v Historickém kalendáři a j. Touž patrně zprávu měly vlastnoruční poznámky pana Hodě- jovského k Hájkově Kronice. Pan Hodějovský, kdysi censor a stálý příznivec Hájkův, byl jistě dobře zpra- ven, ale psal trochu nejasně; jeho poznámky opisoval pro Balbína Fab. Blovský; a tu někde ze správného 19. března 1553 omylem čtení (buď Blovského nebo Balbína nebo vydavatelů) vzniklo pak (mylné) datum 15. března 1553 (Balbín, Boh. docta ed. Ungar, II, 59). Rovněž ne- zřetelně psával pan Slavata; jeho rovněž správné datum 19. března 1553 přečetl sice Mikovec 1857 v Lumíru (I, 380) dobře, ale J. Jireček (v Rukověti I, 221) mylně jako 9. březen. Číslice na nápise náhrobním (viz snímek u Dobnera, Annales, I, 30) jsou poněkud nezřetelné; proto Beckovský v Poselkyni (II, 1, 202/3) četl mylně rok 1552 — a neznámý původce rytiny pozdější (uve- řejněné Prusíkem v Zlaté Praze 1888, str. 184, text 190—I) četl zase mylně den 14. března. Tyto omyly všechny, jasně patrné čtenáři pozornému, daly r. 1889 Prusíkovi podnět k úvaze o tomto datu v Kroku (II1,
LX UVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. vydal počet novému děkanu boleslavskému Cyprianovi a kanovníkům Vavřinci Zikmundovi a Ondřejovi před ad- ministrátorem Janem z Puchova a Valentinem scholastikem. 23. Zprávu o nemoci před smrtí mají Balbín (Boh. docta, v. níže) a Beckovský, Poselkyně II, 2, 202; zprávy Beckovského, jež vyčerpal Rezek v ČČM. 1878, 159—160, jsou sice hojné, ale všecky podružné. 24. Rok a den úmrtí Hájkova máme přesně udán, dokonce několikrát svědectvími bezpečnými — a přece udává se velmi rozličně. Přesně a určitě udává náhrobní deska (kdysi v klášteře sv. Anny) za den jeho pohřbu 19. březen 1553, rovněž tak určitě a přesně dobře zpra- vený mladší jeho nástupce, Prokop Lupáč, ve své »Ephemeris« totéž datum; taktéž ovšem, po Lupáčovi, n. př. Veleslavín v Historickém kalendáři a j. Touž patrně zprávu měly vlastnoruční poznámky pana Hodě- jovského k Hájkově Kronice. Pan Hodějovský, kdysi censor a stálý příznivec Hájkův, byl jistě dobře zpra- ven, ale psal trochu nejasně; jeho poznámky opisoval pro Balbína Fab. Blovský; a tu někde ze správného 19. března 1553 omylem čtení (buď Blovského nebo Balbína nebo vydavatelů) vzniklo pak (mylné) datum 15. března 1553 (Balbín, Boh. docta ed. Ungar, II, 59). Rovněž ne- zřetelně psával pan Slavata; jeho rovněž správné datum 19. března 1553 přečetl sice Mikovec 1857 v Lumíru (I, 380) dobře, ale J. Jireček (v Rukověti I, 221) mylně jako 9. březen. Číslice na nápise náhrobním (viz snímek u Dobnera, Annales, I, 30) jsou poněkud nezřetelné; proto Beckovský v Poselkyni (II, 1, 202/3) četl mylně rok 1552 — a neznámý původce rytiny pozdější (uve- řejněné Prusíkem v Zlaté Praze 1888, str. 184, text 190—I) četl zase mylně den 14. března. Tyto omyly všechny, jasně patrné čtenáři pozornému, daly r. 1889 Prusíkovi podnět k úvaze o tomto datu v Kroku (II1,
Strana LXI
DATUM SMRTI HÁJKOVY. LXI 364—366), v níž však nepochopitelným způsobem ne- poznal omylu Balbínova ani Jirečkova a položil datum úmrtí k 15. březnu. Ale oprava jeho se neujala; všechny jeho vývody vyvrátil ve své rukopisné poznámce Ant. Truhlář zcela správně (otištěno v Časop. Česk. Mus. 1913, 171—173). Můžeme tedy staré datum přijmouti zcela jistě: a kde nalézáme nové odchylky, můžeme si je vyložiti omyly staršími: tak na př. Vlček (I, 420), Kolář (v OSN. X, 756) a j. přejímají mylné datum dne Jirečkovo (9. března), u Jakubce (226) mylný rok 1558 jest patrně jen omyl tiskový atd. Datum náhrobní desky se ovšem táhne jenom ke dni pohřbu; ale ježto déle trvalo, nežli byla deska s epitafiem zhotovena (verše na ní složil slavný Kollin), jest nepochybné, že datum to vyjadřuje též datum úmrtí Hájkova. Bylť Hájek již stár a dlouho stonavý; smrt jeho nepřišla neočekávaně, učinil řádně i závěť — a tak nepochybně s pohřbem jeho nebylo od- kládáno; v klášteře pak byl i hrob nepochybně již dříve určen a tedy přenesení těla v téže téměř budově s místa jednoho na druhé nečinilo nijakých obtíží ani nežádalo průtahu. Veškeren svůj majetek (byl asi dosti značný, neboť Hájek byl opatrný hospodář) odkázal náš kronikář kon- ventu dominikánek; o pozdějších osudech tohoto jmění nemáme zpráv. Bibliograficky přesná data o Kronice atd. podává (zároveň s příslušnou literaturou do r. 1901) Č. Zibrt, Bibliografie české historie, II, str. 580—582. Přesný popis originálu, nového vydání a německého překladu podává č. 1851; tam také bibliografie zpráv o překlada- teli Sandelovi. Zevrubný popis Dobnerova vydání Annalů, spolu s bibliografií o Hájkovi samém, podává
DATUM SMRTI HÁJKOVY. LXI 364—366), v níž však nepochopitelným způsobem ne- poznal omylu Balbínova ani Jirečkova a položil datum úmrtí k 15. březnu. Ale oprava jeho se neujala; všechny jeho vývody vyvrátil ve své rukopisné poznámce Ant. Truhlář zcela správně (otištěno v Časop. Česk. Mus. 1913, 171—173). Můžeme tedy staré datum přijmouti zcela jistě: a kde nalézáme nové odchylky, můžeme si je vyložiti omyly staršími: tak na př. Vlček (I, 420), Kolář (v OSN. X, 756) a j. přejímají mylné datum dne Jirečkovo (9. března), u Jakubce (226) mylný rok 1558 jest patrně jen omyl tiskový atd. Datum náhrobní desky se ovšem táhne jenom ke dni pohřbu; ale ježto déle trvalo, nežli byla deska s epitafiem zhotovena (verše na ní složil slavný Kollin), jest nepochybné, že datum to vyjadřuje též datum úmrtí Hájkova. Bylť Hájek již stár a dlouho stonavý; smrt jeho nepřišla neočekávaně, učinil řádně i závěť — a tak nepochybně s pohřbem jeho nebylo od- kládáno; v klášteře pak byl i hrob nepochybně již dříve určen a tedy přenesení těla v téže téměř budově s místa jednoho na druhé nečinilo nijakých obtíží ani nežádalo průtahu. Veškeren svůj majetek (byl asi dosti značný, neboť Hájek byl opatrný hospodář) odkázal náš kronikář kon- ventu dominikánek; o pozdějších osudech tohoto jmění nemáme zpráv. Bibliograficky přesná data o Kronice atd. podává (zároveň s příslušnou literaturou do r. 1901) Č. Zibrt, Bibliografie české historie, II, str. 580—582. Přesný popis originálu, nového vydání a německého překladu podává č. 1851; tam také bibliografie zpráv o překlada- teli Sandelovi. Zevrubný popis Dobnerova vydání Annalů, spolu s bibliografií o Hájkovi samém, podává
Strana LXII
LXII ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. č. 1852. Nové doplňky nalezne čtenář v Kazimourově Bibliografii české historie, posledně za r. 1914 při Če- ském časop. historickém 1915; pak ve Filologii v litera- tuře české, posledně za r. 1914 a 1915 při Sborníku filo- logickém 1917 (VI); konečně v Tumpachových a Podla- hových Dějinách a bibliografii české katolické litera- tury náboženské od r. 1826 až do nynější doby (v Praze, 1912—1914, do str. 1440) a j.
LXII ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY. č. 1852. Nové doplňky nalezne čtenář v Kazimourově Bibliografii české historie, posledně za r. 1914 při Če- ském časop. historickém 1915; pak ve Filologii v litera- tuře české, posledně za r. 1914 a 1915 při Sborníku filo- logickém 1917 (VI); konečně v Tumpachových a Podla- hových Dějinách a bibliografii české katolické litera- tury náboženské od r. 1826 až do nynější doby (v Praze, 1912—1914, do str. 1440) a j.
Strana LXIII
Kwonwa Delke H Lum gracia etPriuilegie Kegie Raieſtatis Kronika.
Kwonwa Delke H Lum gracia etPriuilegie Kegie Raieſtatis Kronika.
Strana 1
KNĚZ V. HÁJEK Z LIBOČAN KRONIKA ČESKÁ. DÍL I. (DOBA POHANSKÁ).
KNĚZ V. HÁJEK Z LIBOČAN KRONIKA ČESKÁ. DÍL I. (DOBA POHANSKÁ).
Strana 2
Strana 3
DEDIKACE. Nejmocnějšímu a nejjasnějšímu vladaři, kní- žeti Ferdinandovi, Rímskému, Uherskému, Če- skému atd. králi, infantu ve Španělích, arciknížeti Rakouskému atd., králi a pánu mému nejmilosti- vějšímu Václav Hájek z Libočan, Vaší Královské Ve- lebnosti nejoddanější kaplan, prospěch v kralo- vání, mír a spásu v Pánu! Imo tu nauku vlády a života, jež vykládá Vse předpisy filosofickými, jest známo, že zkušenost (nebo příklady) má jakousi zvláštní Úvod od obecného prospěchu dějin. Dedicatoria. Potentissimo illustrissimoque Monarche, Principi Ferdinando, Romanorum, Ungarorum, Boemorum etc. Regi, Infanti Hyspaniarum, Archiduci Austrie etc., Regi et Domino meo clementissimo — Venceslaus Hajek ex Libočan, Maiestatis Vestre Regie deditissimus Sacela- nus, Regnandi prosperitatem, Pacem atque Salutem in Domino. (IIr) Reter eam regnandi vivendique institucionem (que preceptis philozophicis traditur) constat experien- ciam seu exempla, habere non modo docendi, verum et movendi inflammandique affectus quandam singularem Exordium ab utilitate Historiarun generali 1*
DEDIKACE. Nejmocnějšímu a nejjasnějšímu vladaři, kní- žeti Ferdinandovi, Rímskému, Uherskému, Če- skému atd. králi, infantu ve Španělích, arciknížeti Rakouskému atd., králi a pánu mému nejmilosti- vějšímu Václav Hájek z Libočan, Vaší Královské Ve- lebnosti nejoddanější kaplan, prospěch v kralo- vání, mír a spásu v Pánu! Imo tu nauku vlády a života, jež vykládá Vse předpisy filosofickými, jest známo, že zkušenost (nebo příklady) má jakousi zvláštní Úvod od obecného prospěchu dějin. Dedicatoria. Potentissimo illustrissimoque Monarche, Principi Ferdinando, Romanorum, Ungarorum, Boemorum etc. Regi, Infanti Hyspaniarum, Archiduci Austrie etc., Regi et Domino meo clementissimo — Venceslaus Hajek ex Libočan, Maiestatis Vestre Regie deditissimus Sacela- nus, Regnandi prosperitatem, Pacem atque Salutem in Domino. (IIr) Reter eam regnandi vivendique institucionem (que preceptis philozophicis traditur) constat experien- ciam seu exempla, habere non modo docendi, verum et movendi inflammandique affectus quandam singularem Exordium ab utilitate Historiarun generali 1*
Strana 4
4 V. HÁJEK, KRONIKA ČEŠKA. sílu a účinnost nejenom poučovati, nýbrž i po- hnouti a rozplameňovati city. Neboť ze skutků nejvíce se poznává pravda, důstojnost a úkol ctnosti, jimiž jako obrazy jsme vychováváni k nabytí ctnosti, moudrosti, vzdělání i příhod- nosti a po příkladu jiných můžeme jak své věci soukromé tak i veřejné dobře vésti a činy ty i rady si za pravidla bráti a napodobovati. Neboť moudřejšími nás činívá historie a cizí nebezpe- čenství opatrnějšími, poskytujíc i nám látku ži- votní ze zkušenosti, učitelky věcí, v lecčem pak nás i svou rozmanitostí obveselujíc. Pročež již od přírody raději chceme spíše příklady než na- učení. Ne nevhodně tedy Cicero dějepis určuje jako světlo časů, svědka ctnosti, život paměti a vim et energiam. Namque ex factis maxime cernitur verum, dignitasque ac officium virtutis, quibus velud imaginibus ad virtutem, sapientiam, doctrinam, commo- ditatem consequendam erudimur et aliorum exemplo rem tum privatam tum publicam bene gerere necne facta, consilia, leges admovere nobis ac imitari possu- mus. Prudenciores enim nos reddere solet historia atque cauciores periculum alienum, materiam nobis etiam vi- vendi ex experientia rerum magistra subministrando, non nihil etiam nos varietate sua exhilarando. Quare natura plus exempla quam documenta malimus. Non ab re igitur Cicero Historiam temporum lucem, testem virtutis, vitam memorie, nuncciam vetustatis definit, ubi hominum mores, studia, causas rerum, eventuum tan- quam in tabula videre licet.
4 V. HÁJEK, KRONIKA ČEŠKA. sílu a účinnost nejenom poučovati, nýbrž i po- hnouti a rozplameňovati city. Neboť ze skutků nejvíce se poznává pravda, důstojnost a úkol ctnosti, jimiž jako obrazy jsme vychováváni k nabytí ctnosti, moudrosti, vzdělání i příhod- nosti a po příkladu jiných můžeme jak své věci soukromé tak i veřejné dobře vésti a činy ty i rady si za pravidla bráti a napodobovati. Neboť moudřejšími nás činívá historie a cizí nebezpe- čenství opatrnějšími, poskytujíc i nám látku ži- votní ze zkušenosti, učitelky věcí, v lecčem pak nás i svou rozmanitostí obveselujíc. Pročež již od přírody raději chceme spíše příklady než na- učení. Ne nevhodně tedy Cicero dějepis určuje jako světlo časů, svědka ctnosti, život paměti a vim et energiam. Namque ex factis maxime cernitur verum, dignitasque ac officium virtutis, quibus velud imaginibus ad virtutem, sapientiam, doctrinam, commo- ditatem consequendam erudimur et aliorum exemplo rem tum privatam tum publicam bene gerere necne facta, consilia, leges admovere nobis ac imitari possu- mus. Prudenciores enim nos reddere solet historia atque cauciores periculum alienum, materiam nobis etiam vi- vendi ex experientia rerum magistra subministrando, non nihil etiam nos varietate sua exhilarando. Quare natura plus exempla quam documenta malimus. Non ab re igitur Cicero Historiam temporum lucem, testem virtutis, vitam memorie, nuncciam vetustatis definit, ubi hominum mores, studia, causas rerum, eventuum tan- quam in tabula videre licet.
Strana 5
DEDIKACE KRÁLI FERDINANDOVI. 5 posla starobylosti, kde lze jako na obraze viděti mravy lidí i snahy a příčiny věcí i výsledků. A ačkoliv nemá býti kniha dějin probírána leč od velikých mužů a těch, kteří velikým zřízením v čelo jsou stavěni, přec znamenitý a zvlášť krá- lovský úkol to bude cvičiti se v dějinách, aby se tak spíše činy než stíny výmyslů obírali. Tam totiž často se děje zmínka o knížatech, o původu válek, o příčinách a výsledcích jich; tam směny říší a zemí; tam (o těch), jimiž obec šťastně stála a sílela. Pročež král tím podporován podobné práce, příhody a výsledky příhodněji vede a (lidi) jeho důvěře svěřené svou opatrností šťastněji chrání, řídí a spravuje, ježto právě se přiházejí vždy skoro podobné denně příležitosti. Příkladem Králům (jsou) histo- rie pro- spěšné. Et quanquam nonnisi a magnis viris et qui magnis rebus preficiuntur, debet Historiarum liber amplecti, tamen preclarum atque regium singulare munus erit exerceri in Historiis, ubi res pocius gestas quam specu- lacionum umbras sectarentur. Ibidem namque fre- quens fit mencio de principibus, de origine bellorum, causis, eventibus ipsorum; ibi commutaciones regno- rum, provinciarum, item, quibus feliciter constabat et conservabatur res publica. Unde rex eo adiutus similia negotia, casus, eventus commodius tractat et suae fidei commissos providentia sua felitius tuetur, regit et mo- deratur, quandoquidem incidant semper similes in dies occasiones. Exemplo est rex Asuerus, qui lectione Hi- storiarum intellexit fraudem Aman et salvavit Mardo- cheum gentemque Israeliticam. Hester 6°. Regibus Hi- storie utiles
DEDIKACE KRÁLI FERDINANDOVI. 5 posla starobylosti, kde lze jako na obraze viděti mravy lidí i snahy a příčiny věcí i výsledků. A ačkoliv nemá býti kniha dějin probírána leč od velikých mužů a těch, kteří velikým zřízením v čelo jsou stavěni, přec znamenitý a zvlášť krá- lovský úkol to bude cvičiti se v dějinách, aby se tak spíše činy než stíny výmyslů obírali. Tam totiž často se děje zmínka o knížatech, o původu válek, o příčinách a výsledcích jich; tam směny říší a zemí; tam (o těch), jimiž obec šťastně stála a sílela. Pročež král tím podporován podobné práce, příhody a výsledky příhodněji vede a (lidi) jeho důvěře svěřené svou opatrností šťastněji chrání, řídí a spravuje, ježto právě se přiházejí vždy skoro podobné denně příležitosti. Příkladem Králům (jsou) histo- rie pro- spěšné. Et quanquam nonnisi a magnis viris et qui magnis rebus preficiuntur, debet Historiarum liber amplecti, tamen preclarum atque regium singulare munus erit exerceri in Historiis, ubi res pocius gestas quam specu- lacionum umbras sectarentur. Ibidem namque fre- quens fit mencio de principibus, de origine bellorum, causis, eventibus ipsorum; ibi commutaciones regno- rum, provinciarum, item, quibus feliciter constabat et conservabatur res publica. Unde rex eo adiutus similia negotia, casus, eventus commodius tractat et suae fidei commissos providentia sua felitius tuetur, regit et mo- deratur, quandoquidem incidant semper similes in dies occasiones. Exemplo est rex Asuerus, qui lectione Hi- storiarum intellexit fraudem Aman et salvavit Mardo- cheum gentemque Israeliticam. Hester 6°. Regibus Hi- storie utiles
Strana 6
Ó V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. O stavu du- chovním. jest král Asver, jenž čtením dějin prohlédl lest Amanovu a spasil Mardochea a lid Israelský (Esther 6. kap.). První tedy ze všeho v této historii české jest hleděti k stavu církevnímu duchovnímu, jak říše a obce od Boha spíše než lidským důmyslem se zachovávají — a že od knížat nemohou býti chrá- něny, leč zvláštním dobrodiním Božím; podle onoho: »Neostřeželi Pán města, nadarmo bdí, kdo ho střeže.« — Toho příklad nám nynější čas přinesl atd. Totéž dávno jest zřejmo na Abraha- movi, Davidovi a Ezechiášovi králích, jež Bůh podivuhodně obránil, nad pochopení lidské mou- drosti, pro důvěru v zaslíbení, jejichž víra v po- kušeních nejvíce se zastkvěla a od Boha nejvíce De statu Spirituali Z(IIv) Primum igitur omnium in hac Historia Boemorum videre est de statu ecclesiastico spirituali, quo modo regnum et res publice divini/ tus magis quam hu- mano ingenio conservantur — nec a principibus posse tueri nisi Dei singulari beneficio, iuxta illud: »Nisi Do- minus custodiverit civitatem, frustra vigilat, qui custo- dit eam.« — Huius exemplum nobis presens etas attulit etc. Atque hec eadem clara sunt dudum in Abrahamo, Dauide, Ezechia regibus, quos Deus mirabiliter defendit, supra captum humane sapientie, propter fidutiam in pro- missionem, quorum fides in tentationibus potissimum enituit et a Deo maxime spectabatur (4a Reg. 19° et Esai. 37°). Similiter videndum est in hac historia, quomodo tranquilitatem communem, sepe dissimilitu- dine doctrine Evangelice contigerat tumultuari etc. Unde
Ó V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. O stavu du- chovním. jest král Asver, jenž čtením dějin prohlédl lest Amanovu a spasil Mardochea a lid Israelský (Esther 6. kap.). První tedy ze všeho v této historii české jest hleděti k stavu církevnímu duchovnímu, jak říše a obce od Boha spíše než lidským důmyslem se zachovávají — a že od knížat nemohou býti chrá- něny, leč zvláštním dobrodiním Božím; podle onoho: »Neostřeželi Pán města, nadarmo bdí, kdo ho střeže.« — Toho příklad nám nynější čas přinesl atd. Totéž dávno jest zřejmo na Abraha- movi, Davidovi a Ezechiášovi králích, jež Bůh podivuhodně obránil, nad pochopení lidské mou- drosti, pro důvěru v zaslíbení, jejichž víra v po- kušeních nejvíce se zastkvěla a od Boha nejvíce De statu Spirituali Z(IIv) Primum igitur omnium in hac Historia Boemorum videre est de statu ecclesiastico spirituali, quo modo regnum et res publice divini/ tus magis quam hu- mano ingenio conservantur — nec a principibus posse tueri nisi Dei singulari beneficio, iuxta illud: »Nisi Do- minus custodiverit civitatem, frustra vigilat, qui custo- dit eam.« — Huius exemplum nobis presens etas attulit etc. Atque hec eadem clara sunt dudum in Abrahamo, Dauide, Ezechia regibus, quos Deus mirabiliter defendit, supra captum humane sapientie, propter fidutiam in pro- missionem, quorum fides in tentationibus potissimum enituit et a Deo maxime spectabatur (4a Reg. 19° et Esai. 37°). Similiter videndum est in hac historia, quomodo tranquilitatem communem, sepe dissimilitu- dine doctrine Evangelice contigerat tumultuari etc. Unde
Strana 7
DEDIKACE KRÁLI FERDINANDOVI. byla spatřována (4. kn. Král. 19° a Izai. 37°). Po- dobně jest viděti v této historii, jak pokoj obecný, často pro nepodobnost učení evangelického, počal se bouřiti atd. Pročež učme se z příkladů báti se Boha, věřiti Bohu, slovem rozum opatrovati, mo- dliti se a v něm doufati, aby škody cizí na nás se nepřenesly anebo minulé aby nám nebyly někdy přítomnými, a, přišlyli by které, aby byly cviče- ním naší víry. Ostatně pohlédnouti jest na stav světský, pá- nů, rytířů, měst a zároveň jest je napomenouti, aby hleděli tak jako v zrcadle na hrdinské svých otců, Čechů, ctnosti a téměř obrovské činy, zbož- nost k Bohu, věrnost knížatům, pak moudrost, spravedlnost, rozumnost, mírnost a jiné toho O stavu světském. discamus exemplis timere Deum, fidere Deo, verbo ra- tionem corrigere, orare et in ipso sperare, ne incommoda extranea in nos transferantur vel preterita ne sint nobis aliquando presentia et, si que venerint, ut sint nostre fidei exercitamenta. Ceterum introspiciendus est status secularis, baro- num, militarium, civilium, simulque admonendi sunt, ut patrum suorum Boemorum Herroicas virtutes et plane Gigantea facta, pietatem erga Deum, fidelitatem erga principes, denique sapientiam, iustitiam, prudentiam, temperantiam aliaque id genus virtutum officia, res et negotia tanquam in speculo intueantur, presertim quan- doquidem etate hac infelici nostra (Deo regnum hoc ita affligente), tabule regni, omnes denique annales me- morabiliaque igne exusta sunt. Hic igitur vetustas erit De statu seculari.
DEDIKACE KRÁLI FERDINANDOVI. byla spatřována (4. kn. Král. 19° a Izai. 37°). Po- dobně jest viděti v této historii, jak pokoj obecný, často pro nepodobnost učení evangelického, počal se bouřiti atd. Pročež učme se z příkladů báti se Boha, věřiti Bohu, slovem rozum opatrovati, mo- dliti se a v něm doufati, aby škody cizí na nás se nepřenesly anebo minulé aby nám nebyly někdy přítomnými, a, přišlyli by které, aby byly cviče- ním naší víry. Ostatně pohlédnouti jest na stav světský, pá- nů, rytířů, měst a zároveň jest je napomenouti, aby hleděli tak jako v zrcadle na hrdinské svých otců, Čechů, ctnosti a téměř obrovské činy, zbož- nost k Bohu, věrnost knížatům, pak moudrost, spravedlnost, rozumnost, mírnost a jiné toho O stavu světském. discamus exemplis timere Deum, fidere Deo, verbo ra- tionem corrigere, orare et in ipso sperare, ne incommoda extranea in nos transferantur vel preterita ne sint nobis aliquando presentia et, si que venerint, ut sint nostre fidei exercitamenta. Ceterum introspiciendus est status secularis, baro- num, militarium, civilium, simulque admonendi sunt, ut patrum suorum Boemorum Herroicas virtutes et plane Gigantea facta, pietatem erga Deum, fidelitatem erga principes, denique sapientiam, iustitiam, prudentiam, temperantiam aliaque id genus virtutum officia, res et negotia tanquam in speculo intueantur, presertim quan- doquidem etate hac infelici nostra (Deo regnum hoc ita affligente), tabule regni, omnes denique annales me- morabiliaque igne exusta sunt. Hic igitur vetustas erit De statu seculari.
Strana 8
8 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. (2. června 1541) druhu ctností úkoly, činy a jednání, zvláště když v tomto nešťastném čase našem (z dopuštění bo- žího na naše království) desky zemské a pak všechny zápisy a paměti ohněm byly spáleny. Zde tedy bude se vyhledávati starobylost, zde hledati původ majetků a titulů některých, privilejí, do- mů, umění, klášterův a chrámův; zde které v tom- to království změny osudů a nejtěžší proměny připadly, které se přihodily nesváry stavů, obcí vnitřní nepokoje, pomluvy, shluky a spiknutí pro- vlastní prospěch nebo ze skrytého záští. Jichž rozmanité konce a zhoubné výsledky nastaly, ně- kdy klamnou tvářností spravedlnosti ošálené ne- bo vášněmi pokažené. Opět také v nebezpečen- stvích tíž Čechové jak bývali ducha čilého, ne- petenda, hic querenda possessionum, titulorum nonnullo- rum, privilegiorum, edifitiorum, artium, monasterio- rum, templorum origo; hic, quae in hoc Regno vicissi- tudines rerum et gravissime commutationes inciderunt, quae statuum dissensiones, civitatum intestini tumultus, calumnie, simultates, conspirationes, propriis commodis vel occultis odiis acciderunt. Quorum diversi exitus, per- nitiosi eventus contigerunt, nonnunquam iustitie falsa specie delusi aut affectibus corrupti. Rursus etiam in rebus arduis iidem Boemi, quam fuerant animo pre- senti, infracto, intrepidoque non nisi coacti bella suase- runt (bella, inquam, horrida bella, prout monimenta rui- narum huc usque plane per totum regnum declarant), sepe tamen dissimulatione iniuriarum pacem retinebant. Denique in hac presenti Historia reperitur plebeio-
8 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. (2. června 1541) druhu ctností úkoly, činy a jednání, zvláště když v tomto nešťastném čase našem (z dopuštění bo- žího na naše království) desky zemské a pak všechny zápisy a paměti ohněm byly spáleny. Zde tedy bude se vyhledávati starobylost, zde hledati původ majetků a titulů některých, privilejí, do- mů, umění, klášterův a chrámův; zde které v tom- to království změny osudů a nejtěžší proměny připadly, které se přihodily nesváry stavů, obcí vnitřní nepokoje, pomluvy, shluky a spiknutí pro- vlastní prospěch nebo ze skrytého záští. Jichž rozmanité konce a zhoubné výsledky nastaly, ně- kdy klamnou tvářností spravedlnosti ošálené ne- bo vášněmi pokažené. Opět také v nebezpečen- stvích tíž Čechové jak bývali ducha čilého, ne- petenda, hic querenda possessionum, titulorum nonnullo- rum, privilegiorum, edifitiorum, artium, monasterio- rum, templorum origo; hic, quae in hoc Regno vicissi- tudines rerum et gravissime commutationes inciderunt, quae statuum dissensiones, civitatum intestini tumultus, calumnie, simultates, conspirationes, propriis commodis vel occultis odiis acciderunt. Quorum diversi exitus, per- nitiosi eventus contigerunt, nonnunquam iustitie falsa specie delusi aut affectibus corrupti. Rursus etiam in rebus arduis iidem Boemi, quam fuerant animo pre- senti, infracto, intrepidoque non nisi coacti bella suase- runt (bella, inquam, horrida bella, prout monimenta rui- narum huc usque plane per totum regnum declarant), sepe tamen dissimulatione iniuriarum pacem retinebant. Denique in hac presenti Historia reperitur plebeio-
Strana 9
DEDIKACE KRÁLI FERDINANDOVI. 9 zlomného a neohroženého, války nevedli, leč do- nuceni (— války, pravím, hrozné války, jak pa- mátky zřícenin až posud téměř po celém králov- ství ukazují —), často však snesše křivdu mír udržovali. Konečně v této přítomné historii se shledává povaha lidu, spiknutí, lsti a jiné toho druhu ne- řesti a také některých dobrých soukromé činy vý- borné, věrnost a jednání; jichž počínání slušno z minulosti poznávati, pobízeti, mirniti, varovati se, předstihnouti nebo napraviti. Tuto tedy Kroniku, Nejjasnější králi, Veleb- nosti Vaší jako pánu svému nejmilostivějšímu věnuji a posvěcuji (a vydávám ji na veřejnost pod jmenem Vaší Velebnosti) jakožto téhož krá- O lidu povaze. Věnování Královské Velebnosti rum conditio, conspirationes, fraudes et alia id genus vitia atque etiam quorundam bonorum privata egregia facta, fides et negotia, quorum conatus licet ex prete- ritis noscere, propulsare, mitigare, evitare, antevertere vel corrigere. Hanc igitur Historiam (Serenissime Rex) Maie- stati vestre tanquam Domino meo gratiosissimo dedico atque consecro (et sub nomine Maiestatis vestre in pu- blicum exire facio) velud eiusdem regni supremi Monarche,/ tum quia Maiestatis Vestre persuasione (certis correctoribus adhibitis) hanc colligendi provinciam obsequiosissimus suscepi, privilegio singulari provoca- tus, quapropter peto humillime, ut a Maiestate vestra grate suscipiatur. Licet habuit Boemia diversos antea huius studii auctores, totidemque historias, per diversa De vulgari- bus conditione. Dedicatio Maiestati Regie. (IIIr)
DEDIKACE KRÁLI FERDINANDOVI. 9 zlomného a neohroženého, války nevedli, leč do- nuceni (— války, pravím, hrozné války, jak pa- mátky zřícenin až posud téměř po celém králov- ství ukazují —), často však snesše křivdu mír udržovali. Konečně v této přítomné historii se shledává povaha lidu, spiknutí, lsti a jiné toho druhu ne- řesti a také některých dobrých soukromé činy vý- borné, věrnost a jednání; jichž počínání slušno z minulosti poznávati, pobízeti, mirniti, varovati se, předstihnouti nebo napraviti. Tuto tedy Kroniku, Nejjasnější králi, Veleb- nosti Vaší jako pánu svému nejmilostivějšímu věnuji a posvěcuji (a vydávám ji na veřejnost pod jmenem Vaší Velebnosti) jakožto téhož krá- O lidu povaze. Věnování Královské Velebnosti rum conditio, conspirationes, fraudes et alia id genus vitia atque etiam quorundam bonorum privata egregia facta, fides et negotia, quorum conatus licet ex prete- ritis noscere, propulsare, mitigare, evitare, antevertere vel corrigere. Hanc igitur Historiam (Serenissime Rex) Maie- stati vestre tanquam Domino meo gratiosissimo dedico atque consecro (et sub nomine Maiestatis vestre in pu- blicum exire facio) velud eiusdem regni supremi Monarche,/ tum quia Maiestatis Vestre persuasione (certis correctoribus adhibitis) hanc colligendi provinciam obsequiosissimus suscepi, privilegio singulari provoca- tus, quapropter peto humillime, ut a Maiestate vestra grate suscipiatur. Licet habuit Boemia diversos antea huius studii auctores, totidemque historias, per diversa De vulgari- bus conditione. Dedicatio Maiestati Regie. (IIIr)
Strana 10
10 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. (24. února 1527) lovství nejvyššímu vladaři i proto, že na pří- mluvu Vaší Velebnosti (přibrav jisté korektory) tento úkol sběratelský jsem velmi ochotně pře- vzal, zvláštním privilejem opatřen, pročež prosím nejpokorněji, aby od Vaší Velebnosti vlídně byla přijata. Ačkoli měly Čechy předtím rozmanité tohoto oboru spisovatele, tolikéž i kronik roztrou- šených po rozmanitých místech a časích — ty já do této knihy, jako do jedné jakési hromady, spolu s tím, co před Čechem a Lechem bylo, až do korunovace Vaší Královské Velebnosti (co nej- pravdivěji a nejkratčeji se státi mohlo) jsem ve svůj pořádek sebral, pak i tak rozdělil, aby z obrazů a rytin nakreslených, svou úpravou se stkvících (pro názor a pamět), vše rozložené po Conclusio. loca et tempora sparsas, hec ego in unum librum, velud in unam quandam congeriem, una cum iis, quae ante Cžechium et Lechium fuerant, usque Coronationem Regie Maiestatis Vestre (quanto verius et brevius fieri potuit) in suum iustum collegi. Denique et ita digessi, ut ex caracteribus figurisque depictio sua dignitate splen- dentibus (visus et memorie gratia) capitibus interposita rem ipsam et negotium velud eloqui enarrareque videan- tur, in marginibus numerum adnotando annorum atque titulis suis distinguendo. Curavi igitur omnia fideliter agere, nil studio ad- dere vel metu supprimere mallens laudem veritatis quam plausam gracie impetrare. Namque restant in promptu exemplaria et autorum nomina, quos in hac historia velud testes imitatus sum.
10 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. (24. února 1527) lovství nejvyššímu vladaři i proto, že na pří- mluvu Vaší Velebnosti (přibrav jisté korektory) tento úkol sběratelský jsem velmi ochotně pře- vzal, zvláštním privilejem opatřen, pročež prosím nejpokorněji, aby od Vaší Velebnosti vlídně byla přijata. Ačkoli měly Čechy předtím rozmanité tohoto oboru spisovatele, tolikéž i kronik roztrou- šených po rozmanitých místech a časích — ty já do této knihy, jako do jedné jakési hromady, spolu s tím, co před Čechem a Lechem bylo, až do korunovace Vaší Královské Velebnosti (co nej- pravdivěji a nejkratčeji se státi mohlo) jsem ve svůj pořádek sebral, pak i tak rozdělil, aby z obrazů a rytin nakreslených, svou úpravou se stkvících (pro názor a pamět), vše rozložené po Conclusio. loca et tempora sparsas, hec ego in unum librum, velud in unam quandam congeriem, una cum iis, quae ante Cžechium et Lechium fuerant, usque Coronationem Regie Maiestatis Vestre (quanto verius et brevius fieri potuit) in suum iustum collegi. Denique et ita digessi, ut ex caracteribus figurisque depictio sua dignitate splen- dentibus (visus et memorie gratia) capitibus interposita rem ipsam et negotium velud eloqui enarrareque videan- tur, in marginibus numerum adnotando annorum atque titulis suis distinguendo. Curavi igitur omnia fideliter agere, nil studio ad- dere vel metu supprimere mallens laudem veritatis quam plausam gracie impetrare. Namque restant in promptu exemplaria et autorum nomina, quos in hac historia velud testes imitatus sum.
Strana 11
DEDIKACE KRÁLI FERDINANDOVI. Il kapitolách věc samu a jednání jako vyslovovati a vyprávěti se zdálo, na kraji poznamenávaje po- čet let a rozděluje je tituly svými. Snažil jsem se tedy vše věrně konati, nic z lá- sky nepřidávati nebo ze strachu potlačovati, chtě raději dojíti pochvaly pravdy než potlesku přízně. Neboť zbývají po ruce exempláře a jmena autorů, jež v této kronice jako svědky jsem napodobil. Přec ještě (jak bývá) očekávám nenávistníky a závistníky (jimž ani pravé se líbiti nemůže), zvláště v takové tohoto království skoro trojná- sobné lidí různosti. A nic divného, jestliže i mně se to přihodí: neboť známo jest, že i Boží děje- pisci, Starého i Nového zákona, některým ne dosti napsali a ani Kristus že postačitelně ne- Závěr. Odmítnutí nenávist- níků. Adhuc tamen (ut fieri solet) expecto emulos et invidos (quibus nec rectum quidem placere potest), pre- sertim in tanta hominum huius regni fere triplici diffe- rentia. Nec etiam mirum, si et eadem mihi contigerint; palam namque est et divinos historiographos, veteris et novi instrumenti, quibusdam non satis scripsisse nec etiam Christum sufficienter locutum fuisse. Unde tales nihil moror, sed isto brevi disticho absolvo: Cui minus ista placent, edat meliora, precamur: Edere qui nescit, claudat et ora velim. Proinde, graciosissime rex, si apud quempiam ve- Commen- datio. ritas (ut contigit) odium paritura est, dignetur Maiestas vestra, tanquam Dominus meus graciosissimus mihi pa- trocinari; conatum namque habui nemini nocere, si Confutatio emulorum.
DEDIKACE KRÁLI FERDINANDOVI. Il kapitolách věc samu a jednání jako vyslovovati a vyprávěti se zdálo, na kraji poznamenávaje po- čet let a rozděluje je tituly svými. Snažil jsem se tedy vše věrně konati, nic z lá- sky nepřidávati nebo ze strachu potlačovati, chtě raději dojíti pochvaly pravdy než potlesku přízně. Neboť zbývají po ruce exempláře a jmena autorů, jež v této kronice jako svědky jsem napodobil. Přec ještě (jak bývá) očekávám nenávistníky a závistníky (jimž ani pravé se líbiti nemůže), zvláště v takové tohoto království skoro trojná- sobné lidí různosti. A nic divného, jestliže i mně se to přihodí: neboť známo jest, že i Boží děje- pisci, Starého i Nového zákona, některým ne dosti napsali a ani Kristus že postačitelně ne- Závěr. Odmítnutí nenávist- níků. Adhuc tamen (ut fieri solet) expecto emulos et invidos (quibus nec rectum quidem placere potest), pre- sertim in tanta hominum huius regni fere triplici diffe- rentia. Nec etiam mirum, si et eadem mihi contigerint; palam namque est et divinos historiographos, veteris et novi instrumenti, quibusdam non satis scripsisse nec etiam Christum sufficienter locutum fuisse. Unde tales nihil moror, sed isto brevi disticho absolvo: Cui minus ista placent, edat meliora, precamur: Edere qui nescit, claudat et ora velim. Proinde, graciosissime rex, si apud quempiam ve- Commen- datio. ritas (ut contigit) odium paritura est, dignetur Maiestas vestra, tanquam Dominus meus graciosissimus mihi pa- trocinari; conatum namque habui nemini nocere, si Confutatio emulorum.
Strana 12
12 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. mluvil. Pročež s těmi se nic nemeškám, nýbrž tímhle krátkým dvojverším je odbývám: — Poručení. 17. října 1541) Jestliže komu se nelíbí, ať vydá, prosíme, lepší pakli to nedovede, zavříti ústa svá rač! Pročež, Nejmilostivější králi, jestliže u ně- koho pravda (jak se stalo) nenávist zrodí, račiž Vaše Velebnost, jako pán můj nejmilostivější, mne chrániti. Mělť jsem snahu nikomu neškoditi, nemohlli jsem prospěti. — Zatím sebe Vaší Ve- lebnosti jako pánu svému nejmilostivějšímu se vším statečkem svým vždy poroučím a svými modlitbami Boha všemohoucího denně prosím, aby Velebnost Vaši v šťastném stavu milostivě utvrdil, říše rozmnožil, zachoval a jednotlivé podniky Vaší Velebnosti zdařiti ráčil. Dáno ve vlastním domě na Menším městě Pražském, dne 17. měsíce října, léta od Kristova narození 1541. prodesse non potui. — Interim me Maiestati vestre velud Domino meo graciosissimo cum omni facultate mea semper commendo, atque precibus meis omnipotentem Deum in dies sollicito, ut Maiestatem vestram in statu felici graciose corroboret, Regna amplificet, conservet atque singulos conatus Maiestatis vestre fortunare dignaretur. Datum ex edibus propriis in minori civitate Pra- gensi, die 17. mensis Octobris, anno a Christo nato 1541.
12 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. mluvil. Pročež s těmi se nic nemeškám, nýbrž tímhle krátkým dvojverším je odbývám: — Poručení. 17. října 1541) Jestliže komu se nelíbí, ať vydá, prosíme, lepší pakli to nedovede, zavříti ústa svá rač! Pročež, Nejmilostivější králi, jestliže u ně- koho pravda (jak se stalo) nenávist zrodí, račiž Vaše Velebnost, jako pán můj nejmilostivější, mne chrániti. Mělť jsem snahu nikomu neškoditi, nemohlli jsem prospěti. — Zatím sebe Vaší Ve- lebnosti jako pánu svému nejmilostivějšímu se vším statečkem svým vždy poroučím a svými modlitbami Boha všemohoucího denně prosím, aby Velebnost Vaši v šťastném stavu milostivě utvrdil, říše rozmnožil, zachoval a jednotlivé podniky Vaší Velebnosti zdařiti ráčil. Dáno ve vlastním domě na Menším městě Pražském, dne 17. měsíce října, léta od Kristova narození 1541. prodesse non potui. — Interim me Maiestati vestre velud Domino meo graciosissimo cum omni facultate mea semper commendo, atque precibus meis omnipotentem Deum in dies sollicito, ut Maiestatem vestram in statu felici graciose corroboret, Regna amplificet, conservet atque singulos conatus Maiestatis vestre fortunare dignaretur. Datum ex edibus propriis in minori civitate Pra- gensi, die 17. mensis Octobris, anno a Christo nato 1541.
Strana 13
(PRIVILEJ.) Y Ferdynand, z Boží milosti Rímský král, (IIIv) V po všecky časy rozmnožitel Říše, a Uher- ský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, in- fant v Hispaní, arcikníže Rakúské, markrabě Mo- ravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě etc.... Oznamujem tímto listem všem, jakož jest poctivý kněz Vácslav Hájek z Libo- čan, věrný náš milý, z mnohých kněh a kronyk vybrav v knihy jedny o věcech Českých sepsal i předstůpil jest před nás oznamuje nám, že jest takovú kronyku na světlo zjevně vydati a tisk- núti dáti umínil, při tom nás snážně i pokorně prose, abychom vzhlédnúce na jeho pilnú a snaž- nú práci při témž spisování jemu milost učiniti ráčili: k jehožto prosbě nakloněni jsúce a chtíce tomu, aby od toho času, jakž též kníhy tištěny a
(PRIVILEJ.) Y Ferdynand, z Boží milosti Rímský král, (IIIv) V po všecky časy rozmnožitel Říše, a Uher- ský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, in- fant v Hispaní, arcikníže Rakúské, markrabě Mo- ravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě etc.... Oznamujem tímto listem všem, jakož jest poctivý kněz Vácslav Hájek z Libo- čan, věrný náš milý, z mnohých kněh a kronyk vybrav v knihy jedny o věcech Českých sepsal i předstůpil jest před nás oznamuje nám, že jest takovú kronyku na světlo zjevně vydati a tisk- núti dáti umínil, při tom nás snážně i pokorně prose, abychom vzhlédnúce na jeho pilnú a snaž- nú práci při témž spisování jemu milost učiniti ráčili: k jehožto prosbě nakloněni jsúce a chtíce tomu, aby od toho času, jakž též kníhy tištěny a
Strana 14
14 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA. vydány budú, žádný v království našem Českém, ani v jiných okolních zeměch v Říši tisknúti, ani prodávati bez vuole a vědomí nadepsaného Vác- slava Hájka, až do let desíti pořád zběhlých, ne- mohl a nesměl. Pakli by kto přes toto naše roz- kázaní zúmyslně o to se pokusiti směl, takový každý v nemilost a v hněv náš aby upadl a kníhy takové, kteréž by tlačil aneb prodával, aby jemu pobrány byly, jichžto polovice do komory naší královské a druhá polovice k užitku svrchu psa- ného Vácslava Hájka aby obrácena byla a to toli- krát, kolikrát by se toho kdožkoli dopustil; než kníhy jeho, Hájka, aby všudy svobodně prodá- vány byly. Však prvé než on, Hájek, ty knihy tisk- núti dá, ráčili sme k tomu urozeného Jana star- šího Popela z Lobkovic a na Zbiroze, najvyžšího sudího dvorského království Českého, a slovutné Jana Hodějovského z Hodějova, místosudího království Českého, a Heřmana Sedleckého od Dubu, věrné naše milé, zříditi, aby na té kronyce s pilností poseděli, ji bedlivě přehlédli a což by v ní nepořádného našli, to přetrhli a vymazali. A když se to tak vykoná, tehdy tepruv on Hájek bude moci dáti tu kronyku tisknúti a prodávati svobodně. Tomu na svědomí pečet náší královskú menší přitisknúti sme rozkázali. —
14 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA. vydány budú, žádný v království našem Českém, ani v jiných okolních zeměch v Říši tisknúti, ani prodávati bez vuole a vědomí nadepsaného Vác- slava Hájka, až do let desíti pořád zběhlých, ne- mohl a nesměl. Pakli by kto přes toto naše roz- kázaní zúmyslně o to se pokusiti směl, takový každý v nemilost a v hněv náš aby upadl a kníhy takové, kteréž by tlačil aneb prodával, aby jemu pobrány byly, jichžto polovice do komory naší královské a druhá polovice k užitku svrchu psa- ného Vácslava Hájka aby obrácena byla a to toli- krát, kolikrát by se toho kdožkoli dopustil; než kníhy jeho, Hájka, aby všudy svobodně prodá- vány byly. Však prvé než on, Hájek, ty knihy tisk- núti dá, ráčili sme k tomu urozeného Jana star- šího Popela z Lobkovic a na Zbiroze, najvyžšího sudího dvorského království Českého, a slovutné Jana Hodějovského z Hodějova, místosudího království Českého, a Heřmana Sedleckého od Dubu, věrné naše milé, zříditi, aby na té kronyce s pilností poseděli, ji bedlivě přehlédli a což by v ní nepořádného našli, to přetrhli a vymazali. A když se to tak vykoná, tehdy tepruv on Hájek bude moci dáti tu kronyku tisknúti a prodávati svobodně. Tomu na svědomí pečet náší královskú menší přitisknúti sme rozkázali. —
Strana 15
KRÁLOVSKÁ VÝSADA. IO Dán na hradě Pražském v úterý svatodušní léta etc. tisícího pětistého třidcátého devátého a království našich Římského devátého a jiných třináctého. (27. května 1539) Jan starší Jan Hodějovský Popel z Lobkovic z Hodějova, a na Zbiroze, místosudí najvyžší sudí dvorský království Českého. království Českého. Heřman Sedlecký od Dubu. I.
KRÁLOVSKÁ VÝSADA. IO Dán na hradě Pražském v úterý svatodušní léta etc. tisícího pětistého třidcátého devátého a království našich Římského devátého a jiných třináctého. (27. května 1539) Jan starší Jan Hodějovský Popel z Lobkovic z Hodějova, a na Zbiroze, místosudí najvyžší sudí dvorský království Českého. království Českého. Heřman Sedlecký od Dubu. I.
Strana 16
* —“ e (IV ) / PŘEDMLUVA. Vácslav Hájek z Libočan etc., kazatel kláštera sv. Tomáše v Menším městě Pražském, čtúcímu kronyky tyto pozdravení v Pánu Kristu vzkazuje. Písma sv. když jsem s pilností čta ohledoval i rozvažoval, tak jakž úřadu mému náležalo, nic jiného spatřiti sem nemohl, než že ty všecky věci, kteréž sú napsány v Zákoně starém, nic jiného nejsú než kronyky, kteréž předkem od Mojžíše vnuknutím Božským sepsány sú, potom i od ji- ných pro vzdělání lidí budúcích, ješto ty a takové věci sú nám potřebné znáti a věděti, ne pro samo toliko našich srdcí potěšení, ale i pro zprávu a naše spasení, neb se tu nalézají netoliko předešlé příhody, ale i budúcí zprávy a výstrahy. Zákon pak Nový [kterýž] také nic jiného není, než kronyka složená z slov a řečí i také skutkuov Pána našeho Ježíše Krista a v pravdě od evanje- listuov sv. bez omylu (nám pro zprávu obcování našeho) zůstavená, kterúž bychom zpravujíce se života budúcího a věčného (kterýž nám Pán náš zaslibovati ráčil) mohli dosáhnúti.
* —“ e (IV ) / PŘEDMLUVA. Vácslav Hájek z Libočan etc., kazatel kláštera sv. Tomáše v Menším městě Pražském, čtúcímu kronyky tyto pozdravení v Pánu Kristu vzkazuje. Písma sv. když jsem s pilností čta ohledoval i rozvažoval, tak jakž úřadu mému náležalo, nic jiného spatřiti sem nemohl, než že ty všecky věci, kteréž sú napsány v Zákoně starém, nic jiného nejsú než kronyky, kteréž předkem od Mojžíše vnuknutím Božským sepsány sú, potom i od ji- ných pro vzdělání lidí budúcích, ješto ty a takové věci sú nám potřebné znáti a věděti, ne pro samo toliko našich srdcí potěšení, ale i pro zprávu a naše spasení, neb se tu nalézají netoliko předešlé příhody, ale i budúcí zprávy a výstrahy. Zákon pak Nový [kterýž] také nic jiného není, než kronyka složená z slov a řečí i také skutkuov Pána našeho Ježíše Krista a v pravdě od evanje- listuov sv. bez omylu (nám pro zprávu obcování našeho) zůstavená, kterúž bychom zpravujíce se života budúcího a věčného (kterýž nám Pán náš zaslibovati ráčil) mohli dosáhnúti.
Strana 17
PŘEDMLUVA SPISOVATELOVA. I7 Co pak dím o kronykách světských, kteréž v sobě obsahují věci mnohé a příhody rozličné rozličných lidí, také i znamenitých, jako císařuov, králův, knížat, hrabat, pánuov, rytířuov mnohých těch v světě povýšených, nicméně i lidu obecného případnosti a obcování, také i našich domácích knížat a králuov Českých nesčíslné příhody? A ty sú byly od mnohých dosti světle popsány, ale však pro nedbánlivost potomkuov byly jako na ruozno rozmetány. I zdálo se některým osobám jako mi- lovníkuom své vlasti ze všech tří stavův, aby takové věci v hromadu sneseny byly. A o to naj- větší péči měli tito: Urozený pán, pán Jindřich Berka z Dubé, najvyžší sudí království Českého dobré paměti, Jan Hodějovský z Hodějova, mí- stosudí království Českého, Petr Bohdanecký z Hodkova, mistr Brikcí z Zlicka, kteříž netoliko mne za to (abych tu na sebe vzal práci a to v hro- madu pořádně sepsal) žádali, ale i nutili. Jich snažné také i slušné nemoha se zpěčiti žádosti ani tomu nucení obrániti, tu sem práci s povole- ním pánuov saudcuov zemských Jich Milostí na se vzal, pustiv se jako bez vesla na moře. Však s raddú a pomocí jich shromáždiv kněh a kronyk nemalý počet chtě tomu, aby se vůli a žádosti jich dosti stalo a tím shromážděním věcí pravých tato vlast naše Česká aby zvelebena byla, drahný čas věku mého k tomu odděliv psal sem šest let (1533/9) Kronika. 2
PŘEDMLUVA SPISOVATELOVA. I7 Co pak dím o kronykách světských, kteréž v sobě obsahují věci mnohé a příhody rozličné rozličných lidí, také i znamenitých, jako císařuov, králův, knížat, hrabat, pánuov, rytířuov mnohých těch v světě povýšených, nicméně i lidu obecného případnosti a obcování, také i našich domácích knížat a králuov Českých nesčíslné příhody? A ty sú byly od mnohých dosti světle popsány, ale však pro nedbánlivost potomkuov byly jako na ruozno rozmetány. I zdálo se některým osobám jako mi- lovníkuom své vlasti ze všech tří stavův, aby takové věci v hromadu sneseny byly. A o to naj- větší péči měli tito: Urozený pán, pán Jindřich Berka z Dubé, najvyžší sudí království Českého dobré paměti, Jan Hodějovský z Hodějova, mí- stosudí království Českého, Petr Bohdanecký z Hodkova, mistr Brikcí z Zlicka, kteříž netoliko mne za to (abych tu na sebe vzal práci a to v hro- madu pořádně sepsal) žádali, ale i nutili. Jich snažné také i slušné nemoha se zpěčiti žádosti ani tomu nucení obrániti, tu sem práci s povole- ním pánuov saudcuov zemských Jich Milostí na se vzal, pustiv se jako bez vesla na moře. Však s raddú a pomocí jich shromáždiv kněh a kronyk nemalý počet chtě tomu, aby se vůli a žádosti jich dosti stalo a tím shromážděním věcí pravých tato vlast naše Česká aby zvelebena byla, drahný čas věku mého k tomu odděliv psal sem šest let (1533/9) Kronika. 2
Strana 18
18 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. / (IVv) pořád mú vší pilností, věci pravé vyhledávaje a jako jádro vybíraje a plevy neužitečné a básnivé i nepravé věci jako řepíky a kopřivy z zahrady ven vymítaje tak, aby každý čta to, což pravého jest, tím se zpraviti mohl. Ne tak jako někteří přiběhše v náhle a ne- přehlídše pravých kronyki na zlehčení a potupu tohoto slavného národu Českého psali, že by- chom my Čechové byli pošli od nějakého muže lehkomyslného a vražedlného, kterýž hanebného se mordu v Charvátské zemi dopustiv odtuď (nějaké se pokuty boje) že by ušel, ješto se to nikdýž světle nenalézá. Nad to také k zlehčení řádu panského a rytířského psáti směli, že by stav městský přede všemi první hned od zalo- žení Prahy býti měl, stav panský potom, když se jim jako auředníkuom od knížat lidé k zpra- vování poraučeli, odtuď že by začátek svuoj vzal, potom pak po mnohých letech stav rytířský skrze nějaké účinky a statečnosti, že by jim kní- žata na štítích znamení nositi dopustili, ješto to jedno i druhé pravda není. Ale toto se jistě/ a v pravdě nalézá, že kníže Čech sem s sebú do této země uvedl netoliko pány ale i hrabata, než 1 Týče se kroniky Kuthenovy, tehdy právě (1539) vydané, o níž to praví v předmluvě (»kratičce a na po- spěch sebraná«) sám Kuthen. Tam také vyloženo o Čechu a stavu městském tak, jak nahoře dále Hájek vykládá.
18 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. / (IVv) pořád mú vší pilností, věci pravé vyhledávaje a jako jádro vybíraje a plevy neužitečné a básnivé i nepravé věci jako řepíky a kopřivy z zahrady ven vymítaje tak, aby každý čta to, což pravého jest, tím se zpraviti mohl. Ne tak jako někteří přiběhše v náhle a ne- přehlídše pravých kronyki na zlehčení a potupu tohoto slavného národu Českého psali, že by- chom my Čechové byli pošli od nějakého muže lehkomyslného a vražedlného, kterýž hanebného se mordu v Charvátské zemi dopustiv odtuď (nějaké se pokuty boje) že by ušel, ješto se to nikdýž světle nenalézá. Nad to také k zlehčení řádu panského a rytířského psáti směli, že by stav městský přede všemi první hned od zalo- žení Prahy býti měl, stav panský potom, když se jim jako auředníkuom od knížat lidé k zpra- vování poraučeli, odtuď že by začátek svuoj vzal, potom pak po mnohých letech stav rytířský skrze nějaké účinky a statečnosti, že by jim kní- žata na štítích znamení nositi dopustili, ješto to jedno i druhé pravda není. Ale toto se jistě/ a v pravdě nalézá, že kníže Čech sem s sebú do této země uvedl netoliko pány ale i hrabata, než 1 Týče se kroniky Kuthenovy, tehdy právě (1539) vydané, o níž to praví v předmluvě (»kratičce a na po- spěch sebraná«) sám Kuthen. Tam také vyloženo o Čechu a stavu městském tak, jak nahoře dále Hájek vykládá.
Strana 19
PREDMLUVA SPISOVATELOVA. I ti že sú nebyli žádostiví panování a chvály svět- ské, protož o nich kronykáři středmě, pokládají. O stavích pak toto se nalézá, že od knížete Bole- slava Milostivého v této zemi vždycky byli dva stavové, stav duchovní a světský, ale když skrze války a ruoznice, kteréž se dály za krále Vác- slava, syna Karlova, též i za Zikmunda, slavná stolice arcibiskupství Pražského hanebně roz- trhána byla a kostelové znamenití i klášterové zbořeni, tu stav duchovní potuchl a jako k pádu se nachýlil a hlavy některakž podvihnúti nemohl a nemuož. Tu tepruv za slavné paměti krále Ji- řího stav světský na tré se rozdělil tak, aby by stav panský, rytířský a městský, ješto prvé ti roz dílové sluli řádové, jakož i podnes říkáme: v pan- ském řádu, v rytířském řádu, v městském řádu. Ale snad, ktož takové věci psal, činil tak z omylu neb snad z nedorozumění, aneb chtě se tím někomu obvláštně zalíbiti. Já zajisté nechtěl sem se uchýliti na pravo, ani na levo, než to aby se položilo neb psalo, což pravého jest, ač ovšem uznávám to, že toto mé psaní (kteréž sem ne sám od sebe, ani z svého smyšlení, ale vybrav z jiných, což mi se zdálo k pravdě najpodobnějšího, psal) ne všem se líbiti bude a to pro rozličnost lidských rozumuov, duomysluov a vuole. Neb ne všickni 1 = málo. 2*
PREDMLUVA SPISOVATELOVA. I ti že sú nebyli žádostiví panování a chvály svět- ské, protož o nich kronykáři středmě, pokládají. O stavích pak toto se nalézá, že od knížete Bole- slava Milostivého v této zemi vždycky byli dva stavové, stav duchovní a světský, ale když skrze války a ruoznice, kteréž se dály za krále Vác- slava, syna Karlova, též i za Zikmunda, slavná stolice arcibiskupství Pražského hanebně roz- trhána byla a kostelové znamenití i klášterové zbořeni, tu stav duchovní potuchl a jako k pádu se nachýlil a hlavy některakž podvihnúti nemohl a nemuož. Tu tepruv za slavné paměti krále Ji- řího stav světský na tré se rozdělil tak, aby by stav panský, rytířský a městský, ješto prvé ti roz dílové sluli řádové, jakož i podnes říkáme: v pan- ském řádu, v rytířském řádu, v městském řádu. Ale snad, ktož takové věci psal, činil tak z omylu neb snad z nedorozumění, aneb chtě se tím někomu obvláštně zalíbiti. Já zajisté nechtěl sem se uchýliti na pravo, ani na levo, než to aby se položilo neb psalo, což pravého jest, ač ovšem uznávám to, že toto mé psaní (kteréž sem ne sám od sebe, ani z svého smyšlení, ale vybrav z jiných, což mi se zdálo k pravdě najpodobnějšího, psal) ne všem se líbiti bude a to pro rozličnost lidských rozumuov, duomysluov a vuole. Neb ne všickni 1 = málo. 2*
Strana 20
20 V. HAJEK, KRONIKA CESKA. za jedno smýšlejí a to proto, neb lid v království Ceském a markrabství Moravském v trojím na- lézá se rozdílu. Jedni drží řád kostela Rímského tak, jakž sú od starodávna oni i předkové jich za- stiženi, tělo a krev Krista Pána pod jednú způ- sobú, chleba toliko, z víry přijímajíce. Jiní pak vedlé litery zákona a dopuštění kompaktát tělo a krev Pána Krista pod způsobú dvojí, totiž chleba a vína, též z víry přijímají — a ti obojí chtěli by, náchylně k straně jich, tak jakž oni smýšlejí, aby se psalo. Někteří pak jako ti, kteříž odtrhše se od jedněch i druhých s Luterem, s Cvingliem, s Ka- rolostadiem, smajšlejí[ce], také by snad chtěli, aby se psalo to, což by se jim líbilo. I nemuož to nikterakž býti, aby jeden takové věci spisuje těm lidem sobě odporným všem mohl se zachovati Ano evanjelistové sv. ti, kteříž dobrým a sva- tým úmyslem spisovali slova a skutky Pána na- šeho Boha a jistě to (tak jakž tomu z víry kře- sťanské věříme), což samo v sobě bylo a jest a v pravdě od Jeho milosti sv. mluveno a činěno bylo, však proto mnozí, zvláště všetečnější, ty sv. muže v tom napravují, pravíce, že sú dobře ne- psali a to v tom, že by něčeho nedoložili. Jako toho, kdež sv. Matúš píše v rozdílu dvadcátém a 1 Míní se známí reformátoři M. Luther, O. Zwingli a Jan Karlstadt (také Drach nebo Draconites, rodilý v Karlstadtu, 1494—1566).
20 V. HAJEK, KRONIKA CESKA. za jedno smýšlejí a to proto, neb lid v království Ceském a markrabství Moravském v trojím na- lézá se rozdílu. Jedni drží řád kostela Rímského tak, jakž sú od starodávna oni i předkové jich za- stiženi, tělo a krev Krista Pána pod jednú způ- sobú, chleba toliko, z víry přijímajíce. Jiní pak vedlé litery zákona a dopuštění kompaktát tělo a krev Pána Krista pod způsobú dvojí, totiž chleba a vína, též z víry přijímají — a ti obojí chtěli by, náchylně k straně jich, tak jakž oni smýšlejí, aby se psalo. Někteří pak jako ti, kteříž odtrhše se od jedněch i druhých s Luterem, s Cvingliem, s Ka- rolostadiem, smajšlejí[ce], také by snad chtěli, aby se psalo to, což by se jim líbilo. I nemuož to nikterakž býti, aby jeden takové věci spisuje těm lidem sobě odporným všem mohl se zachovati Ano evanjelistové sv. ti, kteříž dobrým a sva- tým úmyslem spisovali slova a skutky Pána na- šeho Boha a jistě to (tak jakž tomu z víry kře- sťanské věříme), což samo v sobě bylo a jest a v pravdě od Jeho milosti sv. mluveno a činěno bylo, však proto mnozí, zvláště všetečnější, ty sv. muže v tom napravují, pravíce, že sú dobře ne- psali a to v tom, že by něčeho nedoložili. Jako toho, kdež sv. Matúš píše v rozdílu dvadcátém a 1 Míní se známí reformátoři M. Luther, O. Zwingli a Jan Karlstadt (také Drach nebo Draconites, rodilý v Karlstadtu, 1494—1566).
Strana 21
PREDMLUVA SPISOVATELOVA. 21 sedmém a sv. Marek v patnáctém, sv. Lukáš v třimecítmém, že Barabáš byl lotr — a žádný z nich nepraví, co jest lotrovského činil; a že pro- vraždu byl vsazen do vězení — a žádný nedo- kládá, koho jest zabil. Opět, že by Pán vzkřísil mládence, kterýž nesen byl mrtvý z města Naim a ten že se posadil a počal mluviti, sv. Lukáš v 7. rozdílu píše — a nedokládá, co jest mluvil. Sv. Matúš píše v rozdílu 17., že Pán kázal Petrovi pustiti udici do moře a on tak učinil a vytáhl rybu a vyňal ji z úst peníz a dal clo za Pána a za sebe a toho nedoložil, kam sú tu rybu poděli, do mo- ře-li ji zase uvrhli čili uvařili neb upekli a snědli. Jiní také napravují sv. Jana, kterak píše v roz- dílu 6., že by apoštolové po nasycení zástupuov na paušti sebrali dvanáct košuov drobtuov a že ne- dokládá, kto jest ty koše dělal a neb kto jest je na tu paušť přinesl a neb kam sú ty koše i s těmi drobty odnesli, čili jich tu nechali. Netoliko pak tyto kancléře Pána našeho, ale i samého Pána na- pravují, pravíce, že by mluvil pod podobenstvím o pozvaných a jeden z nich že se vymlúval (sv. Lukáš píše v rozdílu 14.) řka: »Ves sem kaupil, puodu,, abych jí ohledal.« Praví, že by Pán tu zle mluvil, ale že měl říci: »Ves sem ohledal, puojdu, abych ji kaupil.« 1 = půjdu.
PREDMLUVA SPISOVATELOVA. 21 sedmém a sv. Marek v patnáctém, sv. Lukáš v třimecítmém, že Barabáš byl lotr — a žádný z nich nepraví, co jest lotrovského činil; a že pro- vraždu byl vsazen do vězení — a žádný nedo- kládá, koho jest zabil. Opět, že by Pán vzkřísil mládence, kterýž nesen byl mrtvý z města Naim a ten že se posadil a počal mluviti, sv. Lukáš v 7. rozdílu píše — a nedokládá, co jest mluvil. Sv. Matúš píše v rozdílu 17., že Pán kázal Petrovi pustiti udici do moře a on tak učinil a vytáhl rybu a vyňal ji z úst peníz a dal clo za Pána a za sebe a toho nedoložil, kam sú tu rybu poděli, do mo- ře-li ji zase uvrhli čili uvařili neb upekli a snědli. Jiní také napravují sv. Jana, kterak píše v roz- dílu 6., že by apoštolové po nasycení zástupuov na paušti sebrali dvanáct košuov drobtuov a že ne- dokládá, kto jest ty koše dělal a neb kto jest je na tu paušť přinesl a neb kam sú ty koše i s těmi drobty odnesli, čili jich tu nechali. Netoliko pak tyto kancléře Pána našeho, ale i samého Pána na- pravují, pravíce, že by mluvil pod podobenstvím o pozvaných a jeden z nich že se vymlúval (sv. Lukáš píše v rozdílu 14.) řka: »Ves sem kaupil, puodu,, abych jí ohledal.« Praví, že by Pán tu zle mluvil, ale že měl říci: »Ves sem ohledal, puojdu, abych ji kaupil.« 1 = půjdu.
Strana 22
22 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. (Vr) A tak poněvadž netoliko evanjelistuom sv., ale i samému P. Bohu, svému Spasiteli (kterýž všecky věci dobře učinil) takoví ruhači neodpau/ štějí, nadto mnohem více mně při tomto spisování rozličné budú nápravy činiti mnozí a zvláště zá- vistiví a posměvači. Ty pak, kterýž pravdu a upřímnost miluješ, jistě věz, žeť sem já psal úmy- slem dobrým a srdcem upřímým, žádného sem nehaněl, ani o kom co důtklivě, psal. Protož ty, když čísti budeš, srdcem křesťanským (kteréž i nedostatky v dobré obracuje) to ode mne vděčně přijmi — za to prosím. Mějž se dobře. 1 = urážlivě.
22 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. (Vr) A tak poněvadž netoliko evanjelistuom sv., ale i samému P. Bohu, svému Spasiteli (kterýž všecky věci dobře učinil) takoví ruhači neodpau/ štějí, nadto mnohem více mně při tomto spisování rozličné budú nápravy činiti mnozí a zvláště zá- vistiví a posměvači. Ty pak, kterýž pravdu a upřímnost miluješ, jistě věz, žeť sem já psal úmy- slem dobrým a srdcem upřímým, žádného sem nehaněl, ani o kom co důtklivě, psal. Protož ty, když čísti budeš, srdcem křesťanským (kteréž i nedostatky v dobré obracuje) to ode mne vděčně přijmi — za to prosím. Mějž se dobře. 1 = urážlivě.
Strana 23
(Doporučení m. Brikcího.) Ctúcímu kronyky tyto mistr Brikcí z Licska službu vzkazuje a pozdravení i prospěchu žádá. Všickni to v jistotě poznáváme, kterak všeli- jaké věci v tomto světě k veliké nestálosti a k roz- ličné proměnitedlnosti od Pána Boha všemohú- cího postaveny sú tak, že nic téměř v celosti a stá- losti své zde dlúho trvati nemuož, některé věci míjejí, jiné nastávají a které sú přítomné, div- ným příhodám (někdy nenadálým) jsú poddány, jakož den ode dne vídáme, že ty případnosti, kte- réž jedněm míjejí, jiným nastávají. A to se zbíhá a zřetedlně poznává při královstvích, národech, osobách všelijakého povolání, stavích, auřadech městech, v stavení, účincích pokoje i nepokoje etc. Protož výbornú věc sú před sebe brali ti, ktož sú v tomto světě kronyky o té neustavičnosti a o rozličných příhodách paměti spisovali, ješto té- měř ta jediná věc jest najpotřebnější, aby to, což jest za starodávna před lety mnohými se stalo a dálo, lidem potom přítomným zachováno bylo: nebo což někdy pro krátkost věku a neb dalekost místa věděti bývá nemožné, to nám kro-
(Doporučení m. Brikcího.) Ctúcímu kronyky tyto mistr Brikcí z Licska službu vzkazuje a pozdravení i prospěchu žádá. Všickni to v jistotě poznáváme, kterak všeli- jaké věci v tomto světě k veliké nestálosti a k roz- ličné proměnitedlnosti od Pána Boha všemohú- cího postaveny sú tak, že nic téměř v celosti a stá- losti své zde dlúho trvati nemuož, některé věci míjejí, jiné nastávají a které sú přítomné, div- ným příhodám (někdy nenadálým) jsú poddány, jakož den ode dne vídáme, že ty případnosti, kte- réž jedněm míjejí, jiným nastávají. A to se zbíhá a zřetedlně poznává při královstvích, národech, osobách všelijakého povolání, stavích, auřadech městech, v stavení, účincích pokoje i nepokoje etc. Protož výbornú věc sú před sebe brali ti, ktož sú v tomto světě kronyky o té neustavičnosti a o rozličných příhodách paměti spisovali, ješto té- měř ta jediná věc jest najpotřebnější, aby to, což jest za starodávna před lety mnohými se stalo a dálo, lidem potom přítomným zachováno bylo: nebo což někdy pro krátkost věku a neb dalekost místa věděti bývá nemožné, to nám kro-
Strana 24
24 V. HAJEK, KRONIKA CESKA. nyky podávají a přítomné činí. A když známe ty příhody, býváme, jako bychom daleko byli a neb jako staří, jimžto pro mnohých věcí zběhlost přivlastňuje se opatrnost a tak tudy nabajvá se opatrnosti k zprávám a k příkladuom, buďto k ná- sledování a neb k uvarování. I poněvadž pak tato země Česká, vlast naše, měla a má své znamenité kronyky a rozličné pří- hody nám Čechům k našemu obcování přirozené a vlastně náležité, kteréžto sú po ruoznu od mno- hých kronykářuov jinde a jinde byly spisovány, [ješto] jest jistě s podivením, že žádný od tolik let se v to nikdá nedal, aby tak užitečné věci, kte- réž byly po ruoznu jako rozmetány, pospolu do- statečně ohledával. Až tento ctný a dobrý muž Vácslav Hájek z Libočan, sa osoba duchovní i také stavu vládyckého, z milosti té, kterúž k Če- skému království jako k vlasti své má (jakž jest pilen byl Božských kronyk s strany duše, tak také těchto kronyk světských, jakožto nápomocných k zprávě obecného dobrého a tomuto všemu krá- lovství zeměm příslušejícím k poctivosti), to jest před sebe pracně vzal a velikú pilností z těch roz- ličných spisuov po ruoznu zbíral a spolu shro- mažďoval a teď v jednu tuto kníhu sepsav pod jménem krále Jeho Milosti, maje od Jeho Milosti na to privilegium dané i jisté korektory jmenované vytlačiti vuobec k prospěchu obecnému dobrému
24 V. HAJEK, KRONIKA CESKA. nyky podávají a přítomné činí. A když známe ty příhody, býváme, jako bychom daleko byli a neb jako staří, jimžto pro mnohých věcí zběhlost přivlastňuje se opatrnost a tak tudy nabajvá se opatrnosti k zprávám a k příkladuom, buďto k ná- sledování a neb k uvarování. I poněvadž pak tato země Česká, vlast naše, měla a má své znamenité kronyky a rozličné pří- hody nám Čechům k našemu obcování přirozené a vlastně náležité, kteréžto sú po ruoznu od mno- hých kronykářuov jinde a jinde byly spisovány, [ješto] jest jistě s podivením, že žádný od tolik let se v to nikdá nedal, aby tak užitečné věci, kte- réž byly po ruoznu jako rozmetány, pospolu do- statečně ohledával. Až tento ctný a dobrý muž Vácslav Hájek z Libočan, sa osoba duchovní i také stavu vládyckého, z milosti té, kterúž k Če- skému království jako k vlasti své má (jakž jest pilen byl Božských kronyk s strany duše, tak také těchto kronyk světských, jakožto nápomocných k zprávě obecného dobrého a tomuto všemu krá- lovství zeměm příslušejícím k poctivosti), to jest před sebe pracně vzal a velikú pilností z těch roz- ličných spisuov po ruoznu zbíral a spolu shro- mažďoval a teď v jednu tuto kníhu sepsav pod jménem krále Jeho Milosti, maje od Jeho Milosti na to privilegium dané i jisté korektory jmenované vytlačiti vuobec k prospěchu obecnému dobrému
Strana 25
DOPORUČENÍ M. BRIKCÍHO. 25 i k pohodlí a k potěšení, ano i k podivení každé- mu jest dal s nákladem urozeného vládyky Vác- slava Halaše z Radimovic, zřídiv však a zpořá- dav to prvé dostatečně, pro snadnější toho všeho vyhledání a vyrozumění. O kterýchžto kronykách i já sem před lety v předmluvě na »Práva měst- ská« zmínku učinili i k imprimování, napomínal. Protož měl-li by jiné kronyky čísti cizí a další i obyčejuom Českým nevlastnější, podobněji jest a slušněji, aby raději domácí své přirozené vlasti čítal a neb slýchal, nebo v této Kronyce České všecko, co se v jiných najíti by mohlo, zde se na- jíti muož. / Předkem a najprvé o knížatech a králích Českých, o jich zpravování, o raddách, o zemi Ceské, čím v pokoji a čím v nepokoji stála a kte- rak někdy samým Božským zpuosobem více než lidským rozumem zachovávána bajvala. Opět také kterak někdy z samého kázaní kněžského a učení slova Božího nesvorného sú různice povstávaly. Též najdeš o světských stavích, panském, rytíř- ském a městském, o svornostech i nesvornostech, zbauření, pozdvihání, pokoji i nepokoji. Z příčin někdy stranních žádostí, pajchy neb závisti, neb (Vv) 1 Činí tak r. 1536 v předmluvě k radě staroměstské (vyd. Jirečkovo r. 1880, str. II.), pravě, že Hájek staré kroniky dostatečně v hromadu sebral. — 2 = vytištění.
DOPORUČENÍ M. BRIKCÍHO. 25 i k pohodlí a k potěšení, ano i k podivení každé- mu jest dal s nákladem urozeného vládyky Vác- slava Halaše z Radimovic, zřídiv však a zpořá- dav to prvé dostatečně, pro snadnější toho všeho vyhledání a vyrozumění. O kterýchžto kronykách i já sem před lety v předmluvě na »Práva měst- ská« zmínku učinili i k imprimování, napomínal. Protož měl-li by jiné kronyky čísti cizí a další i obyčejuom Českým nevlastnější, podobněji jest a slušněji, aby raději domácí své přirozené vlasti čítal a neb slýchal, nebo v této Kronyce České všecko, co se v jiných najíti by mohlo, zde se na- jíti muož. / Předkem a najprvé o knížatech a králích Českých, o jich zpravování, o raddách, o zemi Ceské, čím v pokoji a čím v nepokoji stála a kte- rak někdy samým Božským zpuosobem více než lidským rozumem zachovávána bajvala. Opět také kterak někdy z samého kázaní kněžského a učení slova Božího nesvorného sú různice povstávaly. Též najdeš o světských stavích, panském, rytíř- ském a městském, o svornostech i nesvornostech, zbauření, pozdvihání, pokoji i nepokoji. Z příčin někdy stranních žádostí, pajchy neb závisti, neb (Vv) 1 Činí tak r. 1536 v předmluvě k radě staroměstské (vyd. Jirečkovo r. 1880, str. II.), pravě, že Hájek staré kroniky dostatečně v hromadu sebral. — 2 = vytištění.
Strana 26
26 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. (1541, 2. června) z obmyšlování svého, někdy také i z omylu jedni proti druhým povstávali. Také i lidu obecního povaha a zpuosob zvlášt- ní[ch] se nachází, jakožto účinkové, obyčejové dobří i zlí, kteréžto všecky věci a případnosti znáti jest potřebí, poněvadž příhody podobné i jich příčiny rovně jako planetní speryi vuokol zase se navracují. Jichžto vědomost předešlú ktož má, snáze ten muož, co dobrého, následovati, a co zlého, hned příčin se vyvarovati bude moci, neb jest přísloví, že pamět minulých věcí činí budú- cích příhod vajstrahu. Nadto pak i pro tuto příčinu tyto kronyky musejí býti našeho věku užitečnější i vzáctnější, poněvadž z dopuštění P. Boha všemohúcího to- hoto roku dcky, znamenitá sláva, poklad a pamět této země i mnohé věci od mnoha věkův tu po- psané nám sú hrozně s zámkem, přední tohoto království ozdobú, žalostně náhlým ohněm zhy- nuly. Což se v této kronyce mnoho starožitností těch a pamětí, ano něco i privilejí najde, najdau se rodové, tytulové, najdeš zámkuov, klášteruov, kosteluov zakládání, najdeš měst, městeček i vsí počet; též držení, platové někteří, i jiné rozličné věci užitečné, divné i k potěšení se nacházejí. Protož ktožkoli tuto kronyku čteš, neb sly- 1 = sféry, oběhy.
26 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA. (1541, 2. června) z obmyšlování svého, někdy také i z omylu jedni proti druhým povstávali. Také i lidu obecního povaha a zpuosob zvlášt- ní[ch] se nachází, jakožto účinkové, obyčejové dobří i zlí, kteréžto všecky věci a případnosti znáti jest potřebí, poněvadž příhody podobné i jich příčiny rovně jako planetní speryi vuokol zase se navracují. Jichžto vědomost předešlú ktož má, snáze ten muož, co dobrého, následovati, a co zlého, hned příčin se vyvarovati bude moci, neb jest přísloví, že pamět minulých věcí činí budú- cích příhod vajstrahu. Nadto pak i pro tuto příčinu tyto kronyky musejí býti našeho věku užitečnější i vzáctnější, poněvadž z dopuštění P. Boha všemohúcího to- hoto roku dcky, znamenitá sláva, poklad a pamět této země i mnohé věci od mnoha věkův tu po- psané nám sú hrozně s zámkem, přední tohoto království ozdobú, žalostně náhlým ohněm zhy- nuly. Což se v této kronyce mnoho starožitností těch a pamětí, ano něco i privilejí najde, najdau se rodové, tytulové, najdeš zámkuov, klášteruov, kosteluov zakládání, najdeš měst, městeček i vsí počet; též držení, platové někteří, i jiné rozličné věci užitečné, divné i k potěšení se nacházejí. Protož ktožkoli tuto kronyku čteš, neb sly- 1 = sféry, oběhy.
Strana 27
DOPORUČENÍ M. BRIKCÍHO. 27 šeti budeš, poněvadž muožeš rozuměti, že tato práce nadepsaného Vácslava Hájka jest z úmyslu dobrého a nemalý obecnému dobrému užitek, království a jazyku tomuto i zeměm příslušejí- cím poctivost, tobě prospěch i potěšení přináší, tehdy máš toho vděčen býti, úmyslu dobrého ve zlý neobraceti. Ale však se to nám domácím při- hází, že domácí proroctví jest potupnější, než cizí bývá mnohem vzácnější — a tak musí to býti, aby každá věc i dobrá, své protivenství nesla. A protož někdy lépe jest pomlúvaní snésti, nežli obecné dobré opustiti. Jakož pak této kronyky chvála na tom nezáleží, že bych já ji hyzdil a jiný chválil, kdyby sama z sebe užitku chvaliteb- ného neukazovala, a pro ten užitek zřetedlný a zjevný chvály hodna nebyla. Dán v Starém Městě Pražském v pátek po slavnosti sv. Vácslava, léta od narození P. Krista 1541. (1541, 30. září.)
DOPORUČENÍ M. BRIKCÍHO. 27 šeti budeš, poněvadž muožeš rozuměti, že tato práce nadepsaného Vácslava Hájka jest z úmyslu dobrého a nemalý obecnému dobrému užitek, království a jazyku tomuto i zeměm příslušejí- cím poctivost, tobě prospěch i potěšení přináší, tehdy máš toho vděčen býti, úmyslu dobrého ve zlý neobraceti. Ale však se to nám domácím při- hází, že domácí proroctví jest potupnější, než cizí bývá mnohem vzácnější — a tak musí to býti, aby každá věc i dobrá, své protivenství nesla. A protož někdy lépe jest pomlúvaní snésti, nežli obecné dobré opustiti. Jakož pak této kronyky chvála na tom nezáleží, že bych já ji hyzdil a jiný chválil, kdyby sama z sebe užitku chvaliteb- ného neukazovala, a pro ten užitek zřetedlný a zjevný chvály hodna nebyla. Dán v Starém Městě Pražském v pátek po slavnosti sv. Vácslava, léta od narození P. Krista 1541. (1541, 30. září.)
Strana 28
Této kronyky k vydání a na světlo vyvedeni páni Jich Milost, též i z rytířstva, kteříž tu na ten čas osobami svými v saudu zemském seděti ráčili, také k tomu vedlé Krále J. Mti. dáti ráčili vděčně své povolení. I vidělo mi se za slušné, aby tuto erbové a jména Jich Milostí zřetedlně polo- žena byla, poněvadž Jích Milost mne i s tú kro- nykú v svú milostivú obranu přijíti ráčin. (Vlar) Petr z Rožmbergka na Krumlově. Jan z Vartmberka na Zvěřeticích, najvyžší purkrabě Pražský. A Zdislav Berka z Dubé, na Lippém a Zákupí, najvyžší hofmístr království Ceského. Jaroslav z Selmberka a s Kosti etc., najvyžší komorník království Ceského. P4
Této kronyky k vydání a na světlo vyvedeni páni Jich Milost, též i z rytířstva, kteříž tu na ten čas osobami svými v saudu zemském seděti ráčili, také k tomu vedlé Krále J. Mti. dáti ráčili vděčně své povolení. I vidělo mi se za slušné, aby tuto erbové a jména Jich Milostí zřetedlně polo- žena byla, poněvadž Jích Milost mne i s tú kro- nykú v svú milostivú obranu přijíti ráčin. (Vlar) Petr z Rožmbergka na Krumlově. Jan z Vartmberka na Zvěřeticích, najvyžší purkrabě Pražský. A Zdislav Berka z Dubé, na Lippém a Zákupí, najvyžší hofmístr království Ceského. Jaroslav z Selmberka a s Kosti etc., najvyžší komorník království Ceského. P4
Strana 29
Jindřich Berka z Dubé, na Dřevenicích, najvyžší sudí království Českého. (Umřel.) Volf starší z Krajku na Bystřici, najvyžší kancléř království Ceského. 1 Jan starší z Vartmberka na Strakonicích. E Jan Bezdružický z Kolovrat na Košátkách. (VIav) Vylém z Valdštajna na Rychmburce. Adam z Stermbergka na Zelené Hoře. A B
Jindřich Berka z Dubé, na Dřevenicích, najvyžší sudí království Českého. (Umřel.) Volf starší z Krajku na Bystřici, najvyžší kancléř království Ceského. 1 Jan starší z Vartmberka na Strakonicích. E Jan Bezdružický z Kolovrat na Košátkách. (VIav) Vylém z Valdštajna na Rychmburce. Adam z Stermbergka na Zelené Hoře. A B
Strana 30
Hendrych z Švambergka na Bechyni. Hendrych, sv. Ř. Říše hrabě z Hertštajna a z Plavna etc. A (VIbr) Jan mladší z Lobkovic na Mašťově. Kašpar Pflugk z Rabštajna na Bečově. 3 Q W Jan Bechyně z Lažan na Píčině, najvyžší písař království Ceského. — am A — -
Hendrych z Švambergka na Bechyni. Hendrych, sv. Ř. Říše hrabě z Hertštajna a z Plavna etc. A (VIbr) Jan mladší z Lobkovic na Mašťově. Kašpar Pflugk z Rabštajna na Bečově. 3 Q W Jan Bechyně z Lažan na Píčině, najvyžší písař království Ceského. — am A — -
Strana 31
Jiřík z Gerštorfu na Cholticích, podkomoří království Ceského. Sebestvan Markvart z Hrádku na Nekmiří, purkrabě Karlštajnský. — Jan Lithobořský z Chlumu na Pecce, purkrabě kraje Hradeckého etc. Karel Dubanský z Duban na Libišicích a na Raudnici. (VIb7) Kuneš Bohdanecký z Hodkova na Žlebích. Vylém Přech z Ceštic na Češticích. —A A
Jiřík z Gerštorfu na Cholticích, podkomoří království Ceského. Sebestvan Markvart z Hrádku na Nekmiří, purkrabě Karlštajnský. — Jan Lithobořský z Chlumu na Pecce, purkrabě kraje Hradeckého etc. Karel Dubanský z Duban na Libišicích a na Raudnici. (VIb7) Kuneš Bohdanecký z Hodkova na Žlebích. Vylém Přech z Ceštic na Češticích. —A A
Strana 32
Oldřich Spanovský z Lisova na Zelči. Adam Repický z na Repici. — Ⱥ (VIr) Kněz Vácslav Hájek z Libočan etc. Vácslav Halaš z Radimovic. O -
Oldřich Spanovský z Lisova na Zelči. Adam Repický z na Repici. — Ⱥ (VIr) Kněz Vácslav Hájek z Libočan etc. Vácslav Halaš z Radimovic. O -
Strana 33
O pojití a počátku národu Ceského (Uvod.) Byčejná věc jest v lidském přirození, jenž se rozumem od P. Boha puoj- čeným zpravuje, ptáti se na věci minulé, přítomné a budúcí; neb na tom trojím lidská záleží opatr- nost: přítomných u lidí nynějších hledati slušné jest, budúcích prorokové vnuknutím božským a původem Ducha sv. oznamovati nezmeškali, mi- nulých ovšem lidská pilnost psáti nezanedbala. Mnozí zajisté předkové naši, muží osvícení, milost, k svým budúcím světa tohoto obyvateluom majíce v rozličných národích a rozličnými jazyky kníhy a kronyky spisovali, chtíce tím obecné dobré, bu- dúcích svých a náměstkuova ozdobiti a vlasti ty, v kterýchž jsú pošli, zvelebiti; zvláště pak ti, kteříž neb múdrostí, sobě od svrchované dobro- tivosti puojčenú, neb ostrostí vtipu lidského aneb (1.) 1 Zevrubný rozbor tohoto úvodu podal J. Metelka v progr. č. reálky v Praze 1889, 1890; některé poznámky jsou sem přejaty. — 2 = lásku. — 3 = nástupců, potomků. Kronika. 3
O pojití a počátku národu Ceského (Uvod.) Byčejná věc jest v lidském přirození, jenž se rozumem od P. Boha puoj- čeným zpravuje, ptáti se na věci minulé, přítomné a budúcí; neb na tom trojím lidská záleží opatr- nost: přítomných u lidí nynějších hledati slušné jest, budúcích prorokové vnuknutím božským a původem Ducha sv. oznamovati nezmeškali, mi- nulých ovšem lidská pilnost psáti nezanedbala. Mnozí zajisté předkové naši, muží osvícení, milost, k svým budúcím světa tohoto obyvateluom majíce v rozličných národích a rozličnými jazyky kníhy a kronyky spisovali, chtíce tím obecné dobré, bu- dúcích svých a náměstkuova ozdobiti a vlasti ty, v kterýchž jsú pošli, zvelebiti; zvláště pak ti, kteříž neb múdrostí, sobě od svrchované dobro- tivosti puojčenú, neb ostrostí vtipu lidského aneb (1.) 1 Zevrubný rozbor tohoto úvodu podal J. Metelka v progr. č. reálky v Praze 1889, 1890; některé poznámky jsou sem přejaty. — 2 = lásku. — 3 = nástupců, potomků. Kronika. 3
Strana 34
54 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, UVOD, 1. nějakú svatostí jiné převyšovali, žádných prací nelitujíc, snážnú pilností na to se vydali, aby těch věcí, kteréž znáti a věděti tak potřebné jako uži- tečné jest, pamět a jako nesmrtedlnost zuostala a budúcím zůstavena byla, na to se pilně snaživše vydali. Neb který by člověk z lidu nynějšího po- čátek světa, let, měsícuov, dní a časuov dostatečný počet, kdo by obrův minulých, ukrutníkuov a tyranuov i jiných králuov přemocných skutky, Rekuov po moři blúzení, Trojanského města zka- žení, kto by Ejiptské, Syrské, Perské a Medské rozličné a předivné věci a příhody mohl věděti, též Rímského lidu pojití a počátky, Města sta- vení, války a jích zprávce, krále, potom i císaře znáti a jména jích věděti a kterakým oni zpuo- sobem svět všecken sobě podmanili a k jeho pa- nování přišli, kdyby to všecko pořádně v krony- kách sepsáno nebylo? Nadto pak kto by vtě- lení Syna Božího a skrze život duostojné Panny jeho přijití na tento svět, vuole božské oznamo- vání a divy, kteréž činiti ráčil, jeho umučení, smrt tu ohavnú, vzkříšení, na nebe vstúpení a zase při skonání světa k saudu živých i mrtvých navrácení, neznajícím lidem a zvláště pohanuom oznámiti mohl, tak jakž to v sobě všecko Zákon zavírá, kdyby ty věci tak pořádně od evanjeli- stuov popsány nebyly? Kdo by také předešlého lidu našeho Slovanského a Ceského národu způ-
54 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, UVOD, 1. nějakú svatostí jiné převyšovali, žádných prací nelitujíc, snážnú pilností na to se vydali, aby těch věcí, kteréž znáti a věděti tak potřebné jako uži- tečné jest, pamět a jako nesmrtedlnost zuostala a budúcím zůstavena byla, na to se pilně snaživše vydali. Neb který by člověk z lidu nynějšího po- čátek světa, let, měsícuov, dní a časuov dostatečný počet, kdo by obrův minulých, ukrutníkuov a tyranuov i jiných králuov přemocných skutky, Rekuov po moři blúzení, Trojanského města zka- žení, kto by Ejiptské, Syrské, Perské a Medské rozličné a předivné věci a příhody mohl věděti, též Rímského lidu pojití a počátky, Města sta- vení, války a jích zprávce, krále, potom i císaře znáti a jména jích věděti a kterakým oni zpuo- sobem svět všecken sobě podmanili a k jeho pa- nování přišli, kdyby to všecko pořádně v krony- kách sepsáno nebylo? Nadto pak kto by vtě- lení Syna Božího a skrze život duostojné Panny jeho přijití na tento svět, vuole božské oznamo- vání a divy, kteréž činiti ráčil, jeho umučení, smrt tu ohavnú, vzkříšení, na nebe vstúpení a zase při skonání světa k saudu živých i mrtvých navrácení, neznajícím lidem a zvláště pohanuom oznámiti mohl, tak jakž to v sobě všecko Zákon zavírá, kdyby ty věci tak pořádně od evanjeli- stuov popsány nebyly? Kdo by také předešlého lidu našeho Slovanského a Ceského národu způ-
Strana 35
O KRONIKÁCH A KRONIKÁŘÍCH. D5 sob a pojití, krále a knížata a jich rozličné oby- čeje, války a mnohé boje, též i z krajiny do kra- jiny přestěhování, znáti a věděti mohl, kdyby se to všecko v kronykách nám od předkuov zuosta- vených, nenalézalo,? Takové věci mnozí z učených lidí a zběhlí v kronykách psali o pojití rozličných národuov. Jíchžto kníže a kronykář první jest Mojžíš, kte- rýž (psal) o najprvnějším člověku, t. j. Adamovi, jenž byl dílo rukú Božích, od kteréhož pošli jiní všickni, kteříž byli před potopou světa, lidé. Po potopě pak, když od věže Babel v rozličné lidi, národy a jazyky, lidské pokolení rozděleno bylo, jímiž všecky země naplněny býti měly, tak jedni z druhých vycházeli a množili se v rozličné ná- rody. Jsúce pak rozhojněni, počali se jedni na(d) druhé velebiti a vyptávati, odkud by jeden každý národ pojíti měl, také který by z nich starožitnější byl a více z sebe vyvedl kmenuov. A odtuď jsú vznikly ruoznice Ejiptských, Židov- ských a Scityckých i Řeckých národuov, o staro- žitnost rozličná hadrování: jeden každý národ 1 Celá tato úvodní část jest pracována podle Úvodu Baselliova při vydání kroniky Nauklerovy r. 1516; a ten čerpal z Trithemia r 1498. Následující výklad o Mojží- šovi prvním kronikáři zakládá se na Jak. Filipovi z r. — 1485, jenž ho uvedl v seznamu svých pramenů. 2 = hádky. 3"
O KRONIKÁCH A KRONIKÁŘÍCH. D5 sob a pojití, krále a knížata a jich rozličné oby- čeje, války a mnohé boje, též i z krajiny do kra- jiny přestěhování, znáti a věděti mohl, kdyby se to všecko v kronykách nám od předkuov zuosta- vených, nenalézalo,? Takové věci mnozí z učených lidí a zběhlí v kronykách psali o pojití rozličných národuov. Jíchžto kníže a kronykář první jest Mojžíš, kte- rýž (psal) o najprvnějším člověku, t. j. Adamovi, jenž byl dílo rukú Božích, od kteréhož pošli jiní všickni, kteříž byli před potopou světa, lidé. Po potopě pak, když od věže Babel v rozličné lidi, národy a jazyky, lidské pokolení rozděleno bylo, jímiž všecky země naplněny býti měly, tak jedni z druhých vycházeli a množili se v rozličné ná- rody. Jsúce pak rozhojněni, počali se jedni na(d) druhé velebiti a vyptávati, odkud by jeden každý národ pojíti měl, také který by z nich starožitnější byl a více z sebe vyvedl kmenuov. A odtuď jsú vznikly ruoznice Ejiptských, Židov- ských a Scityckých i Řeckých národuov, o staro- žitnost rozličná hadrování: jeden každý národ 1 Celá tato úvodní část jest pracována podle Úvodu Baselliova při vydání kroniky Nauklerovy r. 1516; a ten čerpal z Trithemia r 1498. Následující výklad o Mojží- šovi prvním kronikáři zakládá se na Jak. Filipovi z r. — 1485, jenž ho uvedl v seznamu svých pramenů. 2 = hádky. 3"
Strana 36
30 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 2. starším (a jako by jiní od něho své pojití měli) sebe býti pravil a nad starožitnost nic slavnějšího ani hodnějšího že by nebylo, domnívali se. (VIIr) (Starší mínění o původu Čechů.) (2.) Ti pak, kteříž České kronyky spisovali, aby v tom zadnější nebyli, pojití toho národu Českého od nějakých Boemusuov býti pravili i psali, chtíce tím národ ten i vlast zvelebiti. Ně- kteří pak odjinud a jiní opět odjinud pošlé Čechy býti pravili. Císař Karel, toho jména Čtvrtý, slavný král Český, horlivý jsa milovník své vlasti a národu Českého pilný jsa rozmno- žitel, s pilností rozkázal mužuom v kronykách Latinských i Českých zběhlým, ptáti se a vyhle- dávati, odkuď by Čechové Boemové sluli, naj- vajše to poručiv muži jednomu, nad jiné uče- nému, jenž slul Jan Merignola, biskup Florent- skýi. Ten jako muž učený, hojnost kněh maje, vší pilností se na to snáživ hledal, nic ovšem ji- ného nalézti nemohl, než že od Helisa Slováci, a od Slovákuov Boemové pošli sú a Slováci od Slova, aneb od nějakého Světla, že by jmenováni 1 Správně: Marignola, biskup Bisignanský. Všechno, co následuje, jest zakrytá polemika proti Eneáši Sylviovi, jenž se posmíval starším naším kronikářům pro praotce Čecha; viz níže. — 2 = Slované.
30 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 2. starším (a jako by jiní od něho své pojití měli) sebe býti pravil a nad starožitnost nic slavnějšího ani hodnějšího že by nebylo, domnívali se. (VIIr) (Starší mínění o původu Čechů.) (2.) Ti pak, kteříž České kronyky spisovali, aby v tom zadnější nebyli, pojití toho národu Českého od nějakých Boemusuov býti pravili i psali, chtíce tím národ ten i vlast zvelebiti. Ně- kteří pak odjinud a jiní opět odjinud pošlé Čechy býti pravili. Císař Karel, toho jména Čtvrtý, slavný král Český, horlivý jsa milovník své vlasti a národu Českého pilný jsa rozmno- žitel, s pilností rozkázal mužuom v kronykách Latinských i Českých zběhlým, ptáti se a vyhle- dávati, odkuď by Čechové Boemové sluli, naj- vajše to poručiv muži jednomu, nad jiné uče- nému, jenž slul Jan Merignola, biskup Florent- skýi. Ten jako muž učený, hojnost kněh maje, vší pilností se na to snáživ hledal, nic ovšem ji- ného nalézti nemohl, než že od Helisa Slováci, a od Slovákuov Boemové pošli sú a Slováci od Slova, aneb od nějakého Světla, že by jmenováni 1 Správně: Marignola, biskup Bisignanský. Všechno, co následuje, jest zakrytá polemika proti Eneáši Sylviovi, jenž se posmíval starším naším kronikářům pro praotce Čecha; viz níže. — 2 = Slované.
Strana 37
STARŠÍ MÍNĚNÍ O PUVODU ČECHU. 37 býti měli. Neb praví, že Slováci po valní všeho světa potopě s pole Sennar, skrze Azí do Evropy sstúpili a tu země některé, jako Bulgarý, Serví, Dalmací, Charvací, Bosnů, Korytany, Karnyolí, okolo Dunaje a blízko moře, jenž Adriaticum, neb Skalnaté, slove, se posadili a tu se velmi roz- množili. A potom po některých časích že by ně- jaký slavný muž Charvát, jménem Čech, odtud s některými jinými vyjeti měl a do té země, jenž Boemia slula, se pustiti a ji osaditi. — Jiná kro- nyka také za dnuov téhož císaře Karla sepsaná, nalézá se, kteruož jeden Čech, nějaký mistr Při- bík Pulkava z Tradenína, rektor neb zprávce školní kostela sv. Jiljí, spisoval; ten také na žá- dost císařskú vší pilností to vyhledav světle, že Čechové z Slovákuov a Slováci od věže Babel že jsú pošli, píše. — Kozmas pak, děkan kostela Pražského, ten také o zvelebení národu a jazyku svého snažnú péči maje, velmi pořádnau kronyku ještě za dnuov života svého na světlo vydal, v níž také s předpověděnými se srovnává. — Nějaký také Vavřinec z Březiny, mistr učení Pražského, o slávě Čechuov, Boemuov a Slovákuov mnoho vyhledav z starých kronykářuov sepsal a to tak 1 Správně: z Březové. Odtud byl vyvozován ne- známý spis m. Vavřince »o slávě Čechů...«; podle Ši- máka míní však Hájek asi překlad (Vavřincův) světové kroniky Mart. Polona
STARŠÍ MÍNĚNÍ O PUVODU ČECHU. 37 býti měli. Neb praví, že Slováci po valní všeho světa potopě s pole Sennar, skrze Azí do Evropy sstúpili a tu země některé, jako Bulgarý, Serví, Dalmací, Charvací, Bosnů, Korytany, Karnyolí, okolo Dunaje a blízko moře, jenž Adriaticum, neb Skalnaté, slove, se posadili a tu se velmi roz- množili. A potom po některých časích že by ně- jaký slavný muž Charvát, jménem Čech, odtud s některými jinými vyjeti měl a do té země, jenž Boemia slula, se pustiti a ji osaditi. — Jiná kro- nyka také za dnuov téhož císaře Karla sepsaná, nalézá se, kteruož jeden Čech, nějaký mistr Při- bík Pulkava z Tradenína, rektor neb zprávce školní kostela sv. Jiljí, spisoval; ten také na žá- dost císařskú vší pilností to vyhledav světle, že Čechové z Slovákuov a Slováci od věže Babel že jsú pošli, píše. — Kozmas pak, děkan kostela Pražského, ten také o zvelebení národu a jazyku svého snažnú péči maje, velmi pořádnau kronyku ještě za dnuov života svého na světlo vydal, v níž také s předpověděnými se srovnává. — Nějaký také Vavřinec z Březiny, mistr učení Pražského, o slávě Čechuov, Boemuov a Slovákuov mnoho vyhledav z starých kronykářuov sepsal a to tak 1 Správně: z Březové. Odtud byl vyvozován ne- známý spis m. Vavřince »o slávě Čechů...«; podle Ši- máka míní však Hájek asi překlad (Vavřincův) světové kroniky Mart. Polona
Strana 38
38 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, UVOD, 2—3. (1458) pořádně, že každý člověk najhlaupější to čta aneb slyše tomu víru dáti musí. — Jeden pak dosti z učených lidí, jménem Eneas, syn Sylviuov, ro- dem z Senesi, jenž byl muž velikého štěstí, se- kretář a orátor, Zigmunda císaře, kterýž po ča- sích byl Senenským učiněn biskupem a odtuď po- malu dosáhl najvyžšího biskupství Římského, je- muž bylo dáno jméno Pius papež, toho jména Druhý — ten také s pomocí Jana Tauška, kan- cléře Starého Města Pražského, tu vzal na se práci, aby Alfonsovi, Aragonskému králi, o pojití národu Boemského kroniku sepsal. Předepsané kronyky když jemu před oči přišly, divný po- směch v svém spisování z toho učinil, právě, že jest nikdá tak pyšného národu neviděl, kterýž by se od samé věže Babylonské svým pojitím chlu- biti směl a tak že by od samého ráje Boemové svým pojitím se vyzdvihovali a že by to pravda býti neměla, než že krajina ta byla Německá a pomalu že by do ní vjíti měli (vytiskše z ní Něm- ce) Čechové a toho dokazuje domněním Strábo- vým, kterýž píše a řka: »Německý přeširoký ná- rod k Tatarskému vztahuje se pomezía.« 1 Správně: z Corsignana; jen rod jeho byl ze Sieny. Také nebyl ve službách císaře Zikmunda, nýbrž císaře Bedřicha III. — 2 = vyslanec. — 3 To vše podle Sylvia a Tataři znamenají Gety nějakým (ale již několikátým) neporozuměním.
38 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, UVOD, 2—3. (1458) pořádně, že každý člověk najhlaupější to čta aneb slyše tomu víru dáti musí. — Jeden pak dosti z učených lidí, jménem Eneas, syn Sylviuov, ro- dem z Senesi, jenž byl muž velikého štěstí, se- kretář a orátor, Zigmunda císaře, kterýž po ča- sích byl Senenským učiněn biskupem a odtuď po- malu dosáhl najvyžšího biskupství Římského, je- muž bylo dáno jméno Pius papež, toho jména Druhý — ten také s pomocí Jana Tauška, kan- cléře Starého Města Pražského, tu vzal na se práci, aby Alfonsovi, Aragonskému králi, o pojití národu Boemského kroniku sepsal. Předepsané kronyky když jemu před oči přišly, divný po- směch v svém spisování z toho učinil, právě, že jest nikdá tak pyšného národu neviděl, kterýž by se od samé věže Babylonské svým pojitím chlu- biti směl a tak že by od samého ráje Boemové svým pojitím se vyzdvihovali a že by to pravda býti neměla, než že krajina ta byla Německá a pomalu že by do ní vjíti měli (vytiskše z ní Něm- ce) Čechové a toho dokazuje domněním Strábo- vým, kterýž píše a řka: »Německý přeširoký ná- rod k Tatarskému vztahuje se pomezía.« 1 Správně: z Corsignana; jen rod jeho byl ze Sieny. Také nebyl ve službách císaře Zikmunda, nýbrž císaře Bedřicha III. — 2 = vyslanec. — 3 To vše podle Sylvia a Tataři znamenají Gety nějakým (ale již několikátým) neporozuměním.
Strana 39
STARŠÍ MINĚNÍ O PUVODU ČECHU. 39 Z toho ze všeho muož se tomu vyrozuměti, vedlé položení starých kronykářuov, že sú se ti nemálo na tom zmajlili, kteříž psali, že by Dal- matové, neb Slováci tu krajinu, v níž nyní Če- chové obývají, hned po potopě světa sobě osobiti měli a v ní pořádně až do dnešního dne obývají, neb to se muož skrze jmenování skutečně po- znati: Boemus—Čech, to jest veliký rozdíl; Boe- mia—Česká země, to se velmi netrefuje, snad by raději měla slúti Čechia od Čechuov, jako Ba- varia od Bavorův a Misna, od Mišnaruov. Ale aby se to obé dobře trefiti mohlo, snášejí se v tom někteří, takto pravíce, že my Čechové má- me naší vlast od Germánuov a rod i jazyk od Slovákuov. A to se muož takto ukázati,: (První obyvatelé Čech.) (3.) Ptholomeus a jiní, kteříž Germaný neb Říši vyměřovali, naší zemi tuto v Germaný po- ložili. On Ptholomeus dlúhost Germaný mezi dvěma řekami, totiž Rajnem a Vislú, širokost pak od Korytanských hor k moři puolnoč- nímu, jenž Sarmaticum aneb Sabulosus pontus 1 = Míšensko. — 2 Co v této a následující kap. vy- loženo, má předchůdce u Kuthena, ale také již u Kuriona a Volaterrana; také užito mapy Ptolemaiovy. —
STARŠÍ MINĚNÍ O PUVODU ČECHU. 39 Z toho ze všeho muož se tomu vyrozuměti, vedlé položení starých kronykářuov, že sú se ti nemálo na tom zmajlili, kteříž psali, že by Dal- matové, neb Slováci tu krajinu, v níž nyní Če- chové obývají, hned po potopě světa sobě osobiti měli a v ní pořádně až do dnešního dne obývají, neb to se muož skrze jmenování skutečně po- znati: Boemus—Čech, to jest veliký rozdíl; Boe- mia—Česká země, to se velmi netrefuje, snad by raději měla slúti Čechia od Čechuov, jako Ba- varia od Bavorův a Misna, od Mišnaruov. Ale aby se to obé dobře trefiti mohlo, snášejí se v tom někteří, takto pravíce, že my Čechové má- me naší vlast od Germánuov a rod i jazyk od Slovákuov. A to se muož takto ukázati,: (První obyvatelé Čech.) (3.) Ptholomeus a jiní, kteříž Germaný neb Říši vyměřovali, naší zemi tuto v Germaný po- ložili. On Ptholomeus dlúhost Germaný mezi dvěma řekami, totiž Rajnem a Vislú, širokost pak od Korytanských hor k moři puolnoč- nímu, jenž Sarmaticum aneb Sabulosus pontus 1 = Míšensko. — 2 Co v této a následující kap. vy- loženo, má předchůdce u Kuthena, ale také již u Kuriona a Volaterrana; také užito mapy Ptolemaiovy. —
Strana 40
40 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, UVOD, 3. slove, býti pokládá. Strábo ovšem toliko do řeky Labe dlúhost Germaný býti praví. Ptholomeus také od Rajnu až do Labe Velikú neb Vysokú Germaný tu býti jmenuje. A tak tehdy, poně- vadž řeka Labe v této naší Boemí svuoj počátek má při horách pomezních Slézských, z toho muož porozumíno býti, že ta země jest díl veliké Germaný a v ní jsú Germanové obývali, prvé než Čechovi a jiným předkuom naším v držení vešla. První obyvatelé hned po potopě světa té země České kto by byli, praviti nejisté jest; dvojí lid v té zemi před Čechem že by byl, nalézá se, neb jakž staří kozmografové, a kronykáři píší, že by po rozdělení jazykuov od věže Babel, když se rozešli do mnohých stran světa lidí, tu že by ně- jaký Theuton, vnuk Theukadův, pojav lid ně- který a sebe vuodcí jích učiniv, vedl je do zemí západních a ten že by s lidem tím najprvé posadil se v krajině té, kteráž slove země Bavorská, a ta že by jméno od Bavora, syna Theutonova; [jmé- no] obdržala a lid ten potom, když se rozmohl, někteří od Theutona Theutoniky, jiní od Bavora Bavory neb Bavořany jmenovali. Po některém pak času z té krajiny vyšel nějaký Beem, nemalý počet lidu toho Bavorského s sebú maje, k vý- chodu slunce se obrátiv, při řece, kteráž nyní . 1 = zeměpisci.
40 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, UVOD, 3. slove, býti pokládá. Strábo ovšem toliko do řeky Labe dlúhost Germaný býti praví. Ptholomeus také od Rajnu až do Labe Velikú neb Vysokú Germaný tu býti jmenuje. A tak tehdy, poně- vadž řeka Labe v této naší Boemí svuoj počátek má při horách pomezních Slézských, z toho muož porozumíno býti, že ta země jest díl veliké Germaný a v ní jsú Germanové obývali, prvé než Čechovi a jiným předkuom naším v držení vešla. První obyvatelé hned po potopě světa té země České kto by byli, praviti nejisté jest; dvojí lid v té zemi před Čechem že by byl, nalézá se, neb jakž staří kozmografové, a kronykáři píší, že by po rozdělení jazykuov od věže Babel, když se rozešli do mnohých stran světa lidí, tu že by ně- jaký Theuton, vnuk Theukadův, pojav lid ně- který a sebe vuodcí jích učiniv, vedl je do zemí západních a ten že by s lidem tím najprvé posadil se v krajině té, kteráž slove země Bavorská, a ta že by jméno od Bavora, syna Theutonova; [jmé- no] obdržala a lid ten potom, když se rozmohl, někteří od Theutona Theutoniky, jiní od Bavora Bavory neb Bavořany jmenovali. Po některém pak času z té krajiny vyšel nějaký Beem, nemalý počet lidu toho Bavorského s sebú maje, k vý- chodu slunce se obrátiv, při řece, kteráž nyní . 1 = zeměpisci.
Strana 41
PRVNÍ OBYVATELÉ ČECH. 41 Vhltava slove, se posadil a tu rozkázal město v jednom údolí založiti a Kasurgim je jmeno- vati. O kterémžto městu potom kronykáři široké zmínky činili, jakž se o tom mnoho nalézá v ,Hi- storí, tocius Germanie'. (O Hermundurech.) (4.) Lid pak druhý, kterýž také v té zemi měl své obydlé, sluli Hermundurové,, od nějakého Hermunda Švába (Strábo je ovšem Eumundury jmenuje) a ty jest byl týž Hermund z Švábské země přivedl a osadil se s ními v té zemi při ho- rách tu, kdež Černý les slove, kterýž nyní Sle- záky od Čechuov dělí, tak jakž Cornelius Tacitus o položení a mravích lidí Germánských pokládá a řka: »V Hermunduřích Labe vychází, řeka zna- menitá.« A to se vskutku tak nalézá, že Labe mezi dvěma převysokými horami, z nichžto jedna Če- ská a druhá Slezská Krkonoš slove, z pramen- ných neb drnových aneb, jakž někteří chtí, z sněž- ných vod pocházeje, malý potůček činí. Ale po- tom témuž Labi k rozhojnění jiné řeky na pomoc přicházejí a do něho vcházejí, jako Upa, kteráž 1 Míní se »Germaniae exegesis« nebo »Totius Ger- manie descriptio pulcherrima« z r. 1518 od Fr. Irenika. — 2 U Tacita Herminones; toho Hájek užívá hojně, ale také Sylvia a mapy Čech Klaudianovy z r. 1518.
PRVNÍ OBYVATELÉ ČECH. 41 Vhltava slove, se posadil a tu rozkázal město v jednom údolí založiti a Kasurgim je jmeno- vati. O kterémžto městu potom kronykáři široké zmínky činili, jakž se o tom mnoho nalézá v ,Hi- storí, tocius Germanie'. (O Hermundurech.) (4.) Lid pak druhý, kterýž také v té zemi měl své obydlé, sluli Hermundurové,, od nějakého Hermunda Švába (Strábo je ovšem Eumundury jmenuje) a ty jest byl týž Hermund z Švábské země přivedl a osadil se s ními v té zemi při ho- rách tu, kdež Černý les slove, kterýž nyní Sle- záky od Čechuov dělí, tak jakž Cornelius Tacitus o položení a mravích lidí Germánských pokládá a řka: »V Hermunduřích Labe vychází, řeka zna- menitá.« A to se vskutku tak nalézá, že Labe mezi dvěma převysokými horami, z nichžto jedna Če- ská a druhá Slezská Krkonoš slove, z pramen- ných neb drnových aneb, jakž někteří chtí, z sněž- ných vod pocházeje, malý potůček činí. Ale po- tom témuž Labi k rozhojnění jiné řeky na pomoc přicházejí a do něho vcházejí, jako Upa, kteráž 1 Míní se »Germaniae exegesis« nebo »Totius Ger- manie descriptio pulcherrima« z r. 1518 od Fr. Irenika. — 2 U Tacita Herminones; toho Hájek užívá hojně, ale také Sylvia a mapy Čech Klaudianovy z r. 1518.
Strana 42
42 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 4—5. do něho vpadá u Jaromiře, Methuje pod Jaro- miří u Plesu, Vorlice u Králové Hradce, Laučná nad Pardubici, Chrudimka pod Pardubici, Cidli- na u Libice, Mrlina u Nymburgka, Jizera u Tau- šeně, Vhltava u Mělníka, Pšovka u Mělnického kláštera, Ohře nad Litoměřici, Bílina u Austí a ty všecky řeky Labe s sebau ven z země na západ slunce až do moře, kteréž Oceanus Germanicus slove, vede. (O Panylovi.) (VIIIr) (5.) Když se pak Hermundové rozmnožili a u veliký lid vzrostli, jednoho muže jako nejslav- nějšího z sebe vybravše, jemuž bylo jméno Pa- nylusí, jej za krále vyzdvihli. Kterýž znamenav místo jedno, dosti na vysoké hoře, rozkázal tu zámek a město postaviti, kterémuž dáno jméno „Krylich' aneb „Krulich': a to bylo město naj- hlavněj/ší v krajině Hermundurské, jehožto zpuosob a zříceniny až do dnešního dne se uka- 1. Celá kapitola podává báchorky podobné tehdej- ším, báchorkám Aventinovým a j. Báchorka o „Landskron' vznikla nějakým spletením s Karlštejnem, báchorka o „Krulich' nějakou lidovou etymologií na základě če- ského tvaru toho jmena („Králíky'). Krč z německého Gurtz jest etymologie čistě hájkovská, míní se však Krčín. A Krčín, Landsberg a Lanškroun náležely tou dobou p. Janovi z Pernštejna; v. níže, kap. 12.
42 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 4—5. do něho vpadá u Jaromiře, Methuje pod Jaro- miří u Plesu, Vorlice u Králové Hradce, Laučná nad Pardubici, Chrudimka pod Pardubici, Cidli- na u Libice, Mrlina u Nymburgka, Jizera u Tau- šeně, Vhltava u Mělníka, Pšovka u Mělnického kláštera, Ohře nad Litoměřici, Bílina u Austí a ty všecky řeky Labe s sebau ven z země na západ slunce až do moře, kteréž Oceanus Germanicus slove, vede. (O Panylovi.) (VIIIr) (5.) Když se pak Hermundové rozmnožili a u veliký lid vzrostli, jednoho muže jako nejslav- nějšího z sebe vybravše, jemuž bylo jméno Pa- nylusí, jej za krále vyzdvihli. Kterýž znamenav místo jedno, dosti na vysoké hoře, rozkázal tu zámek a město postaviti, kterémuž dáno jméno „Krylich' aneb „Krulich': a to bylo město naj- hlavněj/ší v krajině Hermundurské, jehožto zpuosob a zříceniny až do dnešního dne se uka- 1. Celá kapitola podává báchorky podobné tehdej- ším, báchorkám Aventinovým a j. Báchorka o „Landskron' vznikla nějakým spletením s Karlštejnem, báchorka o „Krulich' nějakou lidovou etymologií na základě če- ského tvaru toho jmena („Králíky'). Krč z německého Gurtz jest etymologie čistě hájkovská, míní se však Krčín. A Krčín, Landsberg a Lanškroun náležely tou dobou p. Janovi z Pernštejna; v. níže, kap. 12.
Strana 43
O HERMUNDURECH A PANYLOVI. 43 zují. Koruna pak, kterúž byl Panylus korunován, jenž byla z ryžovního a výborného udělána zlata, aby bezpečně a poctivě chována býti mohla, hrad obvláštní byl jí postaven, kterémuž jméno dáno bylo ,Lantskron', t. j. ,zemská koruna'. Práva, kteráž byla od Panyla krále, muže přechytrého, vydána a sepsána k zpravování týmž Hermundu- ruom, aby v své celosti mohla býti zachována, zvláštní příbytek jich k chování byl připraven, který slul „Lantsperk', vedlé jich řeči Německé, jako by řečeno bylo, obecní' neb ,zemská hora' neb ,země'. Potom málo před svú smrtí on Panylus, král korunovaný, kázal svým poddaným, hrad na vy- soké skále postaviti pravě, že tu chce svuoj život vykonati. Tomu hradu pro vysokost a krátkost skály dáno bylo jméno Gurtz' a jiní ,Kurč' a Čechové potom ,Krč' neb „Krčín' jmenovali. (O Jubiliovi).1 (6.) Po smrti Panylově mezi týmiž Hermun- dury rozličné vznikly o volení krále nevole; však 1 Všechna tato líčení (i předchozí i následující) za- kládají se sice také na zprávách Tacitových, ale jsou tak popletena navzájem, se zprávami jinými a výmysly Hájkovými, že bylo by marné počínání je rozplétati. Čtenář nalezne správný výklad v Dějinách Palackého, kn. I., čl. 2. a 3. a u Novotného, kn. I., hl. 2. a 3. —
O HERMUNDURECH A PANYLOVI. 43 zují. Koruna pak, kterúž byl Panylus korunován, jenž byla z ryžovního a výborného udělána zlata, aby bezpečně a poctivě chována býti mohla, hrad obvláštní byl jí postaven, kterémuž jméno dáno bylo ,Lantskron', t. j. ,zemská koruna'. Práva, kteráž byla od Panyla krále, muže přechytrého, vydána a sepsána k zpravování týmž Hermundu- ruom, aby v své celosti mohla býti zachována, zvláštní příbytek jich k chování byl připraven, který slul „Lantsperk', vedlé jich řeči Německé, jako by řečeno bylo, obecní' neb ,zemská hora' neb ,země'. Potom málo před svú smrtí on Panylus, král korunovaný, kázal svým poddaným, hrad na vy- soké skále postaviti pravě, že tu chce svuoj život vykonati. Tomu hradu pro vysokost a krátkost skály dáno bylo jméno Gurtz' a jiní ,Kurč' a Čechové potom ,Krč' neb „Krčín' jmenovali. (O Jubiliovi).1 (6.) Po smrti Panylově mezi týmiž Hermun- dury rozličné vznikly o volení krále nevole; však 1 Všechna tato líčení (i předchozí i následující) za- kládají se sice také na zprávách Tacitových, ale jsou tak popletena navzájem, se zprávami jinými a výmysly Hájkovými, že bylo by marné počínání je rozplétati. Čtenář nalezne správný výklad v Dějinách Palackého, kn. I., čl. 2. a 3. a u Novotného, kn. I., hl. 2. a 3. —
Strana 44
44 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 6—7. (R. 51.) po mnohých rezepřech a dlúhém rokování Jubi- lius, za krále byl vyzdvižen, kterýž slavně a muž- ně, také i spravedlivě své věci v tom národu pro- vozoval. Hermundurové zpanilost skutkuov jeho znamenavše, jemu pilně, aby svú krajinu rozši- řoval, radili. Kterýž z jich raddy a ponuknutí lid netoliko domácí ale i jiný shromáždiv na jed- noho dosti mocného (tak jakž Tacitus píše) a vel- mi pyšného krále Švábského Vannius řečeného, kteréhož jim byl Claudius, císař ustanovil, se obrátil a jej z království vyhnal, zase pak na- vrátiv se a maje o tom zprávu, že by Kátové, v zemi jeho nad jeho lidem Hermundurským svú chtěli vůli provozovati. Týž Tacitus v Historí Actionum diurnalium v knihách 13. píše, že by na ten čas mezi týmiž Hermundury a Káty, kte- říž za Černým lesem, jenž Hercynia silva slove, bydlili, jenž nyní Slezáci slovú, ukrutný stal se boj; ale ač Kátové v tom boji daleko počtem Hermundury přesahovali, však Hermundurové vítězství obdržali a bohům svým Marsovi a Mer- kuriovi oběti veliké a mnohé vítězitedlné oběto- vali. Káthové pak, kteříž od nějakého Slaného (R. 21.) 1 Správně Vibilius (u Tacita); ale chyba tu byla již v rukopisích a také u předchůdců Hájkových. — 2 Správně Drusus, jak sám Hájek níže praví. — 3 Mají býti Kvá- dové; dějiny tu popleteny. — 4 Míní se Annaly.
44 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 6—7. (R. 51.) po mnohých rezepřech a dlúhém rokování Jubi- lius, za krále byl vyzdvižen, kterýž slavně a muž- ně, také i spravedlivě své věci v tom národu pro- vozoval. Hermundurové zpanilost skutkuov jeho znamenavše, jemu pilně, aby svú krajinu rozši- řoval, radili. Kterýž z jich raddy a ponuknutí lid netoliko domácí ale i jiný shromáždiv na jed- noho dosti mocného (tak jakž Tacitus píše) a vel- mi pyšného krále Švábského Vannius řečeného, kteréhož jim byl Claudius, císař ustanovil, se obrátil a jej z království vyhnal, zase pak na- vrátiv se a maje o tom zprávu, že by Kátové, v zemi jeho nad jeho lidem Hermundurským svú chtěli vůli provozovati. Týž Tacitus v Historí Actionum diurnalium v knihách 13. píše, že by na ten čas mezi týmiž Hermundury a Káty, kte- říž za Černým lesem, jenž Hercynia silva slove, bydlili, jenž nyní Slezáci slovú, ukrutný stal se boj; ale ač Kátové v tom boji daleko počtem Hermundury přesahovali, však Hermundurové vítězství obdržali a bohům svým Marsovi a Mer- kuriovi oběti veliké a mnohé vítězitedlné oběto- vali. Káthové pak, kteříž od nějakého Slaného (R. 21.) 1 Správně Vibilius (u Tacita); ale chyba tu byla již v rukopisích a také u předchůdců Hájkových. — 2 Správně Drusus, jak sám Hájek níže praví. — 3 Mají býti Kvá- dové; dějiny tu popleteny. — 4 Míní se Annaly.
Strana 45
O JUBILIOVI A MAROBUDOVI. 45 potoka, jenž Kátha slove, tak jmenováni byli, ztrativše vítězství, více o Jubilia a o lid Hermun- durský se pokusiti nesměli ani se jim protiviti. (Marobud porazí Boemy.) (7.) Lid pak předřečený totiž Bavořané, jenž také Bojové a od některých Boemové a neb Bo- joemové se jmenovali, ti sú jistě tu, kdež nyní slove kraj Slánský a Kauřimský, své obydlí měli, tak jakž Tacitus píše; ale toholi času spolu s Her- mundury, toho žádný v jistotě pověděti neumí. Než to se skutečně, nalézá, že netoliko Hermun- durové ale i Boemové sú přemoženi od Marobo- dusa, jinak Markvarta, krále Moravského, vy- tištěni a jeho mocí zkaženi, tak jakž o tom dosti obšírně Strábo píše v 7. knihách Comentariorum a řka: »V té krajině leží Hercynia, totiž Černý les a Švábský národ, to jest Hermundurové — a tu také i Bubiemové«2, to jest Boemové. A tu on Marobodus, přemocný král, svú stolici postavil a tu přivedl odjinud mnohé obyvatele a krajiny některé své k nim přidal a mnohé národy, jako Litvanys, Charváty, Dalmaty i Šváby sobě pod- (R. 6) 1 Opravuje tak Kuthena. — 2 Upraveno ze jmena města Bubienum. Níže z toho udělal Baubín. — 3 Těch jmen ovšem u Strabona není; Hájek si je všelikými omyly upravil.
O JUBILIOVI A MAROBUDOVI. 45 potoka, jenž Kátha slove, tak jmenováni byli, ztrativše vítězství, více o Jubilia a o lid Hermun- durský se pokusiti nesměli ani se jim protiviti. (Marobud porazí Boemy.) (7.) Lid pak předřečený totiž Bavořané, jenž také Bojové a od některých Boemové a neb Bo- joemové se jmenovali, ti sú jistě tu, kdež nyní slove kraj Slánský a Kauřimský, své obydlí měli, tak jakž Tacitus píše; ale toholi času spolu s Her- mundury, toho žádný v jistotě pověděti neumí. Než to se skutečně, nalézá, že netoliko Hermun- durové ale i Boemové sú přemoženi od Marobo- dusa, jinak Markvarta, krále Moravského, vy- tištěni a jeho mocí zkaženi, tak jakž o tom dosti obšírně Strábo píše v 7. knihách Comentariorum a řka: »V té krajině leží Hercynia, totiž Černý les a Švábský národ, to jest Hermundurové — a tu také i Bubiemové«2, to jest Boemové. A tu on Marobodus, přemocný král, svú stolici postavil a tu přivedl odjinud mnohé obyvatele a krajiny některé své k nim přidal a mnohé národy, jako Litvanys, Charváty, Dalmaty i Šváby sobě pod- (R. 6) 1 Opravuje tak Kuthena. — 2 Upraveno ze jmena města Bubienum. Níže z toho udělal Baubín. — 3 Těch jmen ovšem u Strabona není; Hájek si je všelikými omyly upravil.
Strana 46
46 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 8—9. manil. Z toho muož vyrozumino býti, že vlast tato prve měla krále, Marobodusa neb Markvarta, kterýž oblíbiv ji sobě pro zpanilost její rozšířil ji a Moravského království mezí ujav k Boem- ským končinám přičinil. (VIIIV) (9 po Kr.) (Arminius porazí Římany.) (8.) Času toho Germánové neb Ríšané měli sú krále svého řečeného Arminius, kterýž počal kra- jinu půlnoční a západní velmi rozšiřovati. Ří- mané o tom majíce zprávu, že se Arminiovi do- bře vede, jemu toho záviděli a z toho obávajíce se, aby se jim nezpíčil, dali raddu císaři svému, aby zbera lid bojovný poslal jej a skrotil pyšného Arminia. Augustus jich raddú a puovodem ne- malá tři vojska do Říše vypravil, nad nimi učiniv hajtmanem muže jednoho velmi statečného, jenž slul Quintilius Varrus. Arminius na rychlost sebrav vojsko, táhl proti Rímanuom a Germá- nuom svým statečně bojovati rozkázal. I potkala se vojska v Saské zemi, blízko od Amisí pod horami, kteréž Teutoburgky slovú, a tu hrozná bitva byla. Říšané vítězství obdržali a císařští na hlavu přemoženi. Ješto potom, když ty nevděčné noviny císaři byly oznámeny, jakož Orosiusi píše, že z toho velmi teskliv i žalostiv byl. 1 Cituje Hájek úmyslně, aby se vyhnul citátu Kuthenovu ze Suetonia.
46 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 8—9. manil. Z toho muož vyrozumino býti, že vlast tato prve měla krále, Marobodusa neb Markvarta, kterýž oblíbiv ji sobě pro zpanilost její rozšířil ji a Moravského království mezí ujav k Boem- ským končinám přičinil. (VIIIV) (9 po Kr.) (Arminius porazí Římany.) (8.) Času toho Germánové neb Ríšané měli sú krále svého řečeného Arminius, kterýž počal kra- jinu půlnoční a západní velmi rozšiřovati. Ří- mané o tom majíce zprávu, že se Arminiovi do- bře vede, jemu toho záviděli a z toho obávajíce se, aby se jim nezpíčil, dali raddu císaři svému, aby zbera lid bojovný poslal jej a skrotil pyšného Arminia. Augustus jich raddú a puovodem ne- malá tři vojska do Říše vypravil, nad nimi učiniv hajtmanem muže jednoho velmi statečného, jenž slul Quintilius Varrus. Arminius na rychlost sebrav vojsko, táhl proti Rímanuom a Germá- nuom svým statečně bojovati rozkázal. I potkala se vojska v Saské zemi, blízko od Amisí pod horami, kteréž Teutoburgky slovú, a tu hrozná bitva byla. Říšané vítězství obdržali a císařští na hlavu přemoženi. Ješto potom, když ty nevděčné noviny císaři byly oznámeny, jakož Orosiusi píše, že z toho velmi teskliv i žalostiv byl. 1 Cituje Hájek úmyslně, aby se vyhnul citátu Kuthenovu ze Suetonia.
Strana 47
O ARMINIOVI A RIMANECH. 47 (Konec říše Marobudovy.) (9.) Ale Arminius na tom vítězství dosti ne- maje, umínil táhnúti na Marobodusa, krále Mo- ravského, Hermundurského a Boemského. V tom někteří z poddaných Marobodusových neb Mark- vartových znamenavše statečnost a štěstí Armi- niovo, odstúpili od Markvarta a přidržali se Ar- minia. Markvart zprávu maje, že jest jej Armi- nius počtem lidu daleko převýšil, nebyl bez stra- chu a pojav své bojovníky, obrátil se k horám Černého lesu. Tu opět nemalý počet lidu jeho od něho odstúpilo a on rozváživ své neštěstí, opustiv hrady v krajinách Boemských jemu k poctivosti postavené (totiž Peherk, kterýž byl postaven na jedné vysoké hoře (kteráž nyní též i Hradiště) i města toho zříceniny proti klášteru Zbraslav- skému s druhé strany řeky Vhltavy se ukazují, na kterémžto měštišti byla sobě hrad Káša, sestra Libušina, dala postaviti a dala jemu jméno Ka- šín; druhý hrad řečený Baubín,, jehož pustotina na jedné vysoké hoře až do dnešního dne stojí), do Moravy zase se obrátil a Velehrad, pilně opra- vovati rozkázal. (R. 17.) 1 Výmysl Hájkův, ale na základě Ptolemaiova jmena Bergion. — 2 Výmysl Hájkův, na základě Strabonova „Bubiena' (a podle Kuthena), z něhož však již shora udělal národ Bubiemů, — 3 Popleteny zprávy Sylviovy.
O ARMINIOVI A RIMANECH. 47 (Konec říše Marobudovy.) (9.) Ale Arminius na tom vítězství dosti ne- maje, umínil táhnúti na Marobodusa, krále Mo- ravského, Hermundurského a Boemského. V tom někteří z poddaných Marobodusových neb Mark- vartových znamenavše statečnost a štěstí Armi- niovo, odstúpili od Markvarta a přidržali se Ar- minia. Markvart zprávu maje, že jest jej Armi- nius počtem lidu daleko převýšil, nebyl bez stra- chu a pojav své bojovníky, obrátil se k horám Černého lesu. Tu opět nemalý počet lidu jeho od něho odstúpilo a on rozváživ své neštěstí, opustiv hrady v krajinách Boemských jemu k poctivosti postavené (totiž Peherk, kterýž byl postaven na jedné vysoké hoře (kteráž nyní též i Hradiště) i města toho zříceniny proti klášteru Zbraslav- skému s druhé strany řeky Vhltavy se ukazují, na kterémžto měštišti byla sobě hrad Káša, sestra Libušina, dala postaviti a dala jemu jméno Ka- šín; druhý hrad řečený Baubín,, jehož pustotina na jedné vysoké hoře až do dnešního dne stojí), do Moravy zase se obrátil a Velehrad, pilně opra- vovati rozkázal. (R. 17.) 1 Výmysl Hájkův, ale na základě Ptolemaiova jmena Bergion. — 2 Výmysl Hájkův, na základě Strabonova „Bubiena' (a podle Kuthena), z něhož však již shora udělal národ Bubiemů, — 3 Popleteny zprávy Sylviovy.
Strana 48
48 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 9—10. Druhého pak roku poslal své oratoryi do Ríma k císaři Tiberiovi jeho proti Arminiovi a chlub- ným Cheruškům za pomoc žádaje. O to když byla mezi císařem a Rímany radda držána, nezdálo se toho Rímanuom učiniti, protože on Markvart, žá- dán sa proti témuž Arminiovi, aby Rímanuom pomoc učinil, toho učiniti zanedbali. A tak poslové, nic v Římě nezpůsobivše, do Moravy navrátili se. Po odjezdu pak z Ríma orátoruov Markvar- tových Rímanuom některým přišlo na mysl, aby on Markvart (poněvadž má pod svú zprávú Mo- ravany, Hermundury a Boemy) nesmluvil se s Arminiem a s jeho Cherušky a nespuntovala a oba spolu aby jim Rímanuom (proti nim se po- zdvihnúce) nečinili škody. I vyslali rychle na místě císaře Tiberia od něho s plnú mocí jednoho muže velmi chytrého a plného lsti, jemuž bylo jméno Drususa (a ten byl syn Tiberia císaře), je- mu poručivše, aby jakž bude moci pod způsobem pokoje a narovnání mezi Markvartem a Armi- niem spolu je zkyselil a budeli moci, i svadil Drusus tak dlúho sem i tam jezdil, až velikú ne- voli mezi Markvartem a Arminiem zpuosobil; v Hermunduřích a v Boemích také semena ruoz- nic rozsíval tak dlúho, až spolu i Moravany sva- dil. Moravané ten čas byli sú lidu Rímského 1 = vyslance. — 2 = nespojil. — 3 Nahoře nesprávně udán Claudius. Zde podle Kuthena.
48 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 9—10. Druhého pak roku poslal své oratoryi do Ríma k císaři Tiberiovi jeho proti Arminiovi a chlub- ným Cheruškům za pomoc žádaje. O to když byla mezi císařem a Rímany radda držána, nezdálo se toho Rímanuom učiniti, protože on Markvart, žá- dán sa proti témuž Arminiovi, aby Rímanuom pomoc učinil, toho učiniti zanedbali. A tak poslové, nic v Římě nezpůsobivše, do Moravy navrátili se. Po odjezdu pak z Ríma orátoruov Markvar- tových Rímanuom některým přišlo na mysl, aby on Markvart (poněvadž má pod svú zprávú Mo- ravany, Hermundury a Boemy) nesmluvil se s Arminiem a s jeho Cherušky a nespuntovala a oba spolu aby jim Rímanuom (proti nim se po- zdvihnúce) nečinili škody. I vyslali rychle na místě císaře Tiberia od něho s plnú mocí jednoho muže velmi chytrého a plného lsti, jemuž bylo jméno Drususa (a ten byl syn Tiberia císaře), je- mu poručivše, aby jakž bude moci pod způsobem pokoje a narovnání mezi Markvartem a Armi- niem spolu je zkyselil a budeli moci, i svadil Drusus tak dlúho sem i tam jezdil, až velikú ne- voli mezi Markvartem a Arminiem zpuosobil; v Hermunduřích a v Boemích také semena ruoz- nic rozsíval tak dlúho, až spolu i Moravany sva- dil. Moravané ten čas byli sú lidu Rímského 1 = vyslance. — 2 = nespojil. — 3 Nahoře nesprávně udán Claudius. Zde podle Kuthena.
Strana 49
ŘÍŠE KATVALDOVA. 49 úhlavní nepřátelé, ale že k králi Markvartovi, pánu svému, ponuknutím Drusovým chuti ne- měli, na ten čas musili dáti pokoj Rímanuom. (Říše Katvaldova.) (10.) V tom nějaký Catualdus, jenž byl rodu znamenitého, kteréhož někdy Markvart svú mocí z jeho vytisk krajiny, toho času jsa jako pohostinu mezi Gotlanty, sebrav vojsko lidu rozličného a zběřičného,, položil se na mezech, království/ Mo- ravského chtě se o to pokusiti, moh(l)li by jakú Markvartovi učiniti škodu a té křivdy, kteráž se jemu stala od Markvarta, nětco sobě ponapraviti. Drusus předřečený, spřízniv se s Catualdem, tak spolu jednali, až to způsobili, že všickni Mora- vané měli Markvarta krále v veliké ošklivosti. Markvart pak vida sebe ode všech opuštěného, pojav malý počet svých dvořanuov táhl do kra- jiny Bavorské. A Catualdus rychle pospíšil s svý- mi bojovníky k Velehradu, kdež královská stolice byla, a když v tom roztržení nebyl, kto by jemu odpíral, toho slavného města se zmocnil. A Mark- vart přepraviv se přes Dunaj psaní k císaři Ti- beriovi učinil, od něho raddy žádaje. Císař i na ten čas před Markvartem nejsa bez strachu, dal (IXr) (R. 19.) 1 = sebraný, poběhlický. — 2 Nesprávně překládá Tacitovo »fines ingredi« (= vtrhnouti do země). Kronika. 4
ŘÍŠE KATVALDOVA. 49 úhlavní nepřátelé, ale že k králi Markvartovi, pánu svému, ponuknutím Drusovým chuti ne- měli, na ten čas musili dáti pokoj Rímanuom. (Říše Katvaldova.) (10.) V tom nějaký Catualdus, jenž byl rodu znamenitého, kteréhož někdy Markvart svú mocí z jeho vytisk krajiny, toho času jsa jako pohostinu mezi Gotlanty, sebrav vojsko lidu rozličného a zběřičného,, položil se na mezech, království/ Mo- ravského chtě se o to pokusiti, moh(l)li by jakú Markvartovi učiniti škodu a té křivdy, kteráž se jemu stala od Markvarta, nětco sobě ponapraviti. Drusus předřečený, spřízniv se s Catualdem, tak spolu jednali, až to způsobili, že všickni Mora- vané měli Markvarta krále v veliké ošklivosti. Markvart pak vida sebe ode všech opuštěného, pojav malý počet svých dvořanuov táhl do kra- jiny Bavorské. A Catualdus rychle pospíšil s svý- mi bojovníky k Velehradu, kdež královská stolice byla, a když v tom roztržení nebyl, kto by jemu odpíral, toho slavného města se zmocnil. A Mark- vart přepraviv se přes Dunaj psaní k císaři Ti- beriovi učinil, od něho raddy žádaje. Císař i na ten čas před Markvartem nejsa bez strachu, dal (IXr) (R. 19.) 1 = sebraný, poběhlický. — 2 Nesprávně překládá Tacitovo »fines ingredi« (= vtrhnouti do země). Kronika. 4
Strana 50
50 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, ÚVOD, 11. (19—37 po Kr.) jemu v tom vuoli, chce-li tu ve Vlaších zůstati aneb jinam se obrátiti, že jemu toho přeje. Mark- vart v těch krajinách zuostal, až císař, přezvěděv ho býti v městě Ravenně, tak jej kázal opatřiti, aby odtuď nemohl odjeti, i byl v tom vězení let osmnáct, až se tu i sstaral. Catualdus pak, zlaupiv stolici království Mo- ravského, ještě umínil větší činiti škody, ale Mo- ravané zdvihše se jej jako laupežníka z králov- ství vyhnali. (Říše »Moravská«.) (II.) Času toho, dokavadž ještě Markvart, první král Moravský, od Rímanuov tak podvodně oklamán nebyl, velmi veliká moc Moravanuov byla a jich síly obávali se okolní národové. Neb širokost toho slavného království Moravského vztahovala se od Ostřehomu až do planin Her- mundurských, kteréž sú na ten čas Boemové držali, tu kdež nyní Český Brod slove. Meze také království Moravského Labe a Dunaj rozděloval až do krajin Vlaských a Bavorských. Také i Slovanské země v Trací a v Macedoný až do moře Adriatického neb Skalnatého Mora- vanuom poddány byly, jichž sú s Markvartem 1 Tu všude Markvart = Marobud a Moravané = Markomani; to již u Kuthena a ještě dnes nalézáme.
50 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, ÚVOD, 11. (19—37 po Kr.) jemu v tom vuoli, chce-li tu ve Vlaších zůstati aneb jinam se obrátiti, že jemu toho přeje. Mark- vart v těch krajinách zuostal, až císař, přezvěděv ho býti v městě Ravenně, tak jej kázal opatřiti, aby odtuď nemohl odjeti, i byl v tom vězení let osmnáct, až se tu i sstaral. Catualdus pak, zlaupiv stolici království Mo- ravského, ještě umínil větší činiti škody, ale Mo- ravané zdvihše se jej jako laupežníka z králov- ství vyhnali. (Říše »Moravská«.) (II.) Času toho, dokavadž ještě Markvart, první král Moravský, od Rímanuov tak podvodně oklamán nebyl, velmi veliká moc Moravanuov byla a jich síly obávali se okolní národové. Neb širokost toho slavného království Moravského vztahovala se od Ostřehomu až do planin Her- mundurských, kteréž sú na ten čas Boemové držali, tu kdež nyní Český Brod slove. Meze také království Moravského Labe a Dunaj rozděloval až do krajin Vlaských a Bavorských. Také i Slovanské země v Trací a v Macedoný až do moře Adriatického neb Skalnatého Mora- vanuom poddány byly, jichž sú s Markvartem 1 Tu všude Markvart = Marobud a Moravané = Markomani; to již u Kuthena a ještě dnes nalézáme.
Strana 51
ŘÍŠE MORAVSKÁ. 51 statečně proti Rímanuom bránili a svú moc uka- zovali, tak že jich Augustus císař předešle nikdá přemoci nemoh[1], ani těch zemí a krajin k nim náležitých opanovati, pokoj rozkázal ve všech kra- jinách světa oznámiti, snad chtě tudy Moravany oklamati; ale oni pokoje přijíti nechtěli. Císař vojsko znamenité sebrav, vypravil je do krajin puolnočních, chtě nezbedné zkrotiti. Moravané o tom tažení Rímanuov uslyšavše, táhli k jed- nomu ostrovu znamenitému řečenému Valeria kterýž leží mezi Dunajem a Drávú, a tu se Ríma- nuom brániti umínili. Ale Rímané jich moc zna- menavše a chytrosti užívajíce s Markvartem králem, kteréhož v své moci měli, smlauvu učinili tak, aby jim Slovanských zemí postaupě k Labi se obrátil a tu pokojně své poddané zpravoval. Tú smlúvú jiní Němečští národové zstrašeni jsúce Augustovi a Římanům dobrovolně se pod- dávali a pokoj zachovati slibovali tak, aby se písma prorokuov sv. vyplnila, že Rímskému pa- nování poddáni budú všickni národové a při na- rození Pána našeho Ježíše Krista, jakož dí pro- rok Ezaiáš v kap. 2.: »Nepozdvihne národ proti národu meče, ale pro pokoj mezi sebú učiněný rozkují meče své na radlice a kopí svá na srpy.« 1 Asi nynější Mezimuří; Hájek omylem pokládal za ostrov neporozuměním zprávě Festově a podle map souvěkých. 4*
ŘÍŠE MORAVSKÁ. 51 statečně proti Rímanuom bránili a svú moc uka- zovali, tak že jich Augustus císař předešle nikdá přemoci nemoh[1], ani těch zemí a krajin k nim náležitých opanovati, pokoj rozkázal ve všech kra- jinách světa oznámiti, snad chtě tudy Moravany oklamati; ale oni pokoje přijíti nechtěli. Císař vojsko znamenité sebrav, vypravil je do krajin puolnočních, chtě nezbedné zkrotiti. Moravané o tom tažení Rímanuov uslyšavše, táhli k jed- nomu ostrovu znamenitému řečenému Valeria kterýž leží mezi Dunajem a Drávú, a tu se Ríma- nuom brániti umínili. Ale Rímané jich moc zna- menavše a chytrosti užívajíce s Markvartem králem, kteréhož v své moci měli, smlauvu učinili tak, aby jim Slovanských zemí postaupě k Labi se obrátil a tu pokojně své poddané zpravoval. Tú smlúvú jiní Němečští národové zstrašeni jsúce Augustovi a Římanům dobrovolně se pod- dávali a pokoj zachovati slibovali tak, aby se písma prorokuov sv. vyplnila, že Rímskému pa- nování poddáni budú všickni národové a při na- rození Pána našeho Ježíše Krista, jakož dí pro- rok Ezaiáš v kap. 2.: »Nepozdvihne národ proti národu meče, ale pro pokoj mezi sebú učiněný rozkují meče své na radlice a kopí svá na srpy.« 1 Asi nynější Mezimuří; Hájek omylem pokládal za ostrov neporozuměním zprávě Festově a podle map souvěkých. 4*
Strana 52
B2 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 12. († r. 96) Pokoj ten a smlúva taková mezi Rímany a Říšany i Moravany učiněná kterak dlúho trvala, světle se nepokládá, ač někteří píší, že by trvala až do časů Domiciana císaře. Však proto v tom času po narození Kristově v krajinách puolnoč- ních nemalé byly nevole, neb Arminius, o kterémž jest napřed zmínka učiněna, všecku svú moc se- brav bojoval, lid ten Moravský, Hermundurský a Kátský chtě sobě podmaniti. Skrze to jednak všem všel v nenávist potom pak i neštěstím jsa poražen toho nic, což před sebe vzal, nemohl vy- konati. (Říše Vanniova.) (IXv) (R. 21.) (12.) Pro ty a takové nevole, kteréž na Mark- varta od Rímanuov přišly, za dlúhý čas Boemové bez krále jako ovce bludné býti musili; v tom pak Římané pro zachování pokoje a poddanosti usta- novili Boemuom a Káthuom neb Slezákům krále skrze Drusa předpověděného, jim jeho podavše, jemuž bylo jméno Vannius, kterýž byl z rodu Markvartova. Ten jsa muož zuořivý mnohé nad svými poddanými provozoval ukrutnosti, až se proti němu jeho poddaní podzvihli a sestřenci jeho, totiž Vandoi a Sido, tak mu se zprotivili. 1 U Tacita Vangio; ale toto mylné čtení přejal Hájek od předchůdců, Tuto užívá hojně Nauklera. —
B2 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 12. († r. 96) Pokoj ten a smlúva taková mezi Rímany a Říšany i Moravany učiněná kterak dlúho trvala, světle se nepokládá, ač někteří píší, že by trvala až do časů Domiciana císaře. Však proto v tom času po narození Kristově v krajinách puolnoč- ních nemalé byly nevole, neb Arminius, o kterémž jest napřed zmínka učiněna, všecku svú moc se- brav bojoval, lid ten Moravský, Hermundurský a Kátský chtě sobě podmaniti. Skrze to jednak všem všel v nenávist potom pak i neštěstím jsa poražen toho nic, což před sebe vzal, nemohl vy- konati. (Říše Vanniova.) (IXv) (R. 21.) (12.) Pro ty a takové nevole, kteréž na Mark- varta od Rímanuov přišly, za dlúhý čas Boemové bez krále jako ovce bludné býti musili; v tom pak Římané pro zachování pokoje a poddanosti usta- novili Boemuom a Káthuom neb Slezákům krále skrze Drusa předpověděného, jim jeho podavše, jemuž bylo jméno Vannius, kterýž byl z rodu Markvartova. Ten jsa muož zuořivý mnohé nad svými poddanými provozoval ukrutnosti, až se proti němu jeho poddaní podzvihli a sestřenci jeho, totiž Vandoi a Sido, tak mu se zprotivili. 1 U Tacita Vangio; ale toto mylné čtení přejal Hájek od předchůdců, Tuto užívá hojně Nauklera. —
Strana 53
ŘÍŠE VANNIOVA. 53 Kterýžto Vannius sebrav lid táhl do Slovanských zemí a odtuď poslal do Ríma, Claudia císaře proti svým poddaným za pomoc žádaje. Ale císaři se toho učiniti nezdálo, aby měl pánu na jeho pod- dané pomáhati a on Vannius nepřestával hubiti svých poddaných, kteříž valem zbauřivše se táhli z Boemí, z Slezí skrze Moravu až k Dunaji a tu pod jedním hradem, řečeným Pical, sešla se bitva, v kteréž byl Vannius škodně raněn a lid jeho jednak na hlavu poražen. A tak Boemové, Her- mundurové a Kátové, neb Slezáci, po takovém vítězství do svých krajin se navrátili a Slováci, ti Vanniovi žoldnéři, tu v Pannoný se osadili a zuostali. Vězně pak, kteréž s sebú Boemové vedli, v Moravě je zůstavili, kteříž břehy řeky řečené Váh osadili a tu snad až do dnešního dne obý- vají. A to se dálo po třidcíti letech po zpravování (51 po1 r.) Markvarta, krále Moravského. Druhého roku po takové porážce Vando a Sido majíce nápad, po ujci svém Vanniovi kra- jinu tu Moravskú a Boemskú mezi sebe rozdělili. Sido po tom některém času s nepřátely svými bo- juje s pěti sty lidu svého v Dunaji utonul. Potom také Vando dobře a výborně své poddané za dlúhý čas zpravuje věkem suoj život vykonav, umřel, syna po sobě zuostaviv, jemuž bylo jméno 1 U Jul. Honoria správně Peuce. — 2 = následnictví.
ŘÍŠE VANNIOVA. 53 Kterýžto Vannius sebrav lid táhl do Slovanských zemí a odtuď poslal do Ríma, Claudia císaře proti svým poddaným za pomoc žádaje. Ale císaři se toho učiniti nezdálo, aby měl pánu na jeho pod- dané pomáhati a on Vannius nepřestával hubiti svých poddaných, kteříž valem zbauřivše se táhli z Boemí, z Slezí skrze Moravu až k Dunaji a tu pod jedním hradem, řečeným Pical, sešla se bitva, v kteréž byl Vannius škodně raněn a lid jeho jednak na hlavu poražen. A tak Boemové, Her- mundurové a Kátové, neb Slezáci, po takovém vítězství do svých krajin se navrátili a Slováci, ti Vanniovi žoldnéři, tu v Pannoný se osadili a zuostali. Vězně pak, kteréž s sebú Boemové vedli, v Moravě je zůstavili, kteříž břehy řeky řečené Váh osadili a tu snad až do dnešního dne obý- vají. A to se dálo po třidcíti letech po zpravování (51 po1 r.) Markvarta, krále Moravského. Druhého roku po takové porážce Vando a Sido majíce nápad, po ujci svém Vanniovi kra- jinu tu Moravskú a Boemskú mezi sebe rozdělili. Sido po tom některém času s nepřátely svými bo- juje s pěti sty lidu svého v Dunaji utonul. Potom také Vando dobře a výborně své poddané za dlúhý čas zpravuje věkem suoj život vykonav, umřel, syna po sobě zuostaviv, jemuž bylo jméno 1 U Jul. Honoria správně Peuce. — 2 = následnictví.
Strana 54
54 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 13. (88,89) Turzoi. A tak potom za dlúhý čas Moravané a Boemové krále měli z rodu Markvartova: někteří ovšem píší, že až do časuov Domiciana císaře a Klimenta papeže; někteří pak chtí tomu, že by Markvartuov, Vanniuov a Vanduov rod pořádně trval až do Svatopluka, kterýž umřel léta od na- (902) rození Syna Božího devětistého druhého2. (Původ »Slováků«.) (13.) Poněvadž v této kronyce zmínka se činí najvětší o národu Ceském, z té příčiny toho nade všecko mlčením pominúti nesluší, ten tak zname- nitý a slavný národ odkud by své pojití měl, aby všickni z téhož národu pošlí též i jini o tom vě- domost měli. Co všickni kronykáři o tom národu píší, s pilností všecka jich domnění a popsání vyhledávajíce nic jiného se (ješto by za pravú pravdu tuto položiti mělo) nalézti a vyhledati ne- muož, než že Čechové od Slovákuov jsú pošli a to tímto zpuosobem. 1 U Tacita slove Tudrus; ale p. Jan z Pernštejna, týž, jenž po bratru svém, nejv. hofmistru Vojtěchu z Pernštejna, zdědil r. 1534 zmíněné svrchu Lanškroun, Landsberg a Krčín, měl za manželku Alžbětu Thur- zovnu a v téže době (1496—1540) seděl na biskupském stolci olomuckém slavný učenec a mecenáš Stanislav Thurzó. Můžeme tedy tuto změnu pokládati za úmyslné lichocení. V. kap. 5. — 2 Ale níže klade sám smrt Sva- toplukovu k r. 900.
54 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, UVOD, 13. (88,89) Turzoi. A tak potom za dlúhý čas Moravané a Boemové krále měli z rodu Markvartova: někteří ovšem píší, že až do časuov Domiciana císaře a Klimenta papeže; někteří pak chtí tomu, že by Markvartuov, Vanniuov a Vanduov rod pořádně trval až do Svatopluka, kterýž umřel léta od na- (902) rození Syna Božího devětistého druhého2. (Původ »Slováků«.) (13.) Poněvadž v této kronyce zmínka se činí najvětší o národu Ceském, z té příčiny toho nade všecko mlčením pominúti nesluší, ten tak zname- nitý a slavný národ odkud by své pojití měl, aby všickni z téhož národu pošlí též i jini o tom vě- domost měli. Co všickni kronykáři o tom národu píší, s pilností všecka jich domnění a popsání vyhledávajíce nic jiného se (ješto by za pravú pravdu tuto položiti mělo) nalézti a vyhledati ne- muož, než že Čechové od Slovákuov jsú pošli a to tímto zpuosobem. 1 U Tacita slove Tudrus; ale p. Jan z Pernštejna, týž, jenž po bratru svém, nejv. hofmistru Vojtěchu z Pernštejna, zdědil r. 1534 zmíněné svrchu Lanškroun, Landsberg a Krčín, měl za manželku Alžbětu Thur- zovnu a v téže době (1496—1540) seděl na biskupském stolci olomuckém slavný učenec a mecenáš Stanislav Thurzó. Můžeme tedy tuto změnu pokládati za úmyslné lichocení. V. kap. 5. — 2 Ale níže klade sám smrt Sva- toplukovu k r. 900.
Strana 55
PUVOD »SLOVAKU«. 5b Kdyži bylo po potopě všeho světa a Pán Buoh ráčil se rozpomenúti na Noé, služebníka svého, a na syny jeho Séma, Cháma a Jafeta, nalézá se v Knihách, o stvoření světa, že Jafet měl syna Javána, kterýž zplodil Helisu a bratří jeho. A po- tom obrátil se on Javán s Helisú, synem svým, též i s syny jinými do krajin puolnočních, to jest do Ilyriku a osadil se při moři, kteréž od téhož Javána nazváno moře Jonitské, neb Židé jazy- kem jich lid Řecký, kterýž od Javána pošel, Ja- vány jmenují. Od Helisy pak syna Javánova, vnuka Jafetova, pravnuka Noé, pošli sú Slováci a ti hned vedle Rekův západní země obdržali, jako Slovanskú, Ráckú,, Charvatskú, Bulgarskú, Bosenskú, Valaskú, Ruskú a Mozkevskú, jenž jsú země mezi východem slunce a puolnocí. A tak v dlúhém věku tu obývajíce u veliký a mnohý lid vzrostli a ty krajiny a země/ zvláště Dalmatskú, Charvatskú a Slovanskú velmi hustě lidem na- plnili, tak že jím těsné k obývání byly. A skrze to mnohé nevole a ruoznice mezi ními a zvláště mocnějšími a knížaty jích bývaly, bitvy i mor- dové z toho, že každý sobě dědiny, lúky a pastvi- ny osoboval a k svému přivozovati chtěl užitku. (Xr) 1 Vykládá skoro vše podle polského kronikáře Mat. Měchovského. — 2 Arci = Mojžíšova Genesis. — 3 Uzemí Srbů pravoslavných v již. Uhrách a v Slavonii.
PUVOD »SLOVAKU«. 5b Kdyži bylo po potopě všeho světa a Pán Buoh ráčil se rozpomenúti na Noé, služebníka svého, a na syny jeho Séma, Cháma a Jafeta, nalézá se v Knihách, o stvoření světa, že Jafet měl syna Javána, kterýž zplodil Helisu a bratří jeho. A po- tom obrátil se on Javán s Helisú, synem svým, též i s syny jinými do krajin puolnočních, to jest do Ilyriku a osadil se při moři, kteréž od téhož Javána nazváno moře Jonitské, neb Židé jazy- kem jich lid Řecký, kterýž od Javána pošel, Ja- vány jmenují. Od Helisy pak syna Javánova, vnuka Jafetova, pravnuka Noé, pošli sú Slováci a ti hned vedle Rekův západní země obdržali, jako Slovanskú, Ráckú,, Charvatskú, Bulgarskú, Bosenskú, Valaskú, Ruskú a Mozkevskú, jenž jsú země mezi východem slunce a puolnocí. A tak v dlúhém věku tu obývajíce u veliký a mnohý lid vzrostli a ty krajiny a země/ zvláště Dalmatskú, Charvatskú a Slovanskú velmi hustě lidem na- plnili, tak že jím těsné k obývání byly. A skrze to mnohé nevole a ruoznice mezi ními a zvláště mocnějšími a knížaty jích bývaly, bitvy i mor- dové z toho, že každý sobě dědiny, lúky a pastvi- ny osoboval a k svému přivozovati chtěl užitku. (Xr) 1 Vykládá skoro vše podle polského kronikáře Mat. Měchovského. — 2 Arci = Mojžíšova Genesis. — 3 Uzemí Srbů pravoslavných v již. Uhrách a v Slavonii.
Strana 56
50 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, UVOD, 14. (Příchod Čechů.) (14.) Kronykáři pak někteří, muží víry hodní, jako Filip Kalimachus, a mistr Matěj Měchov- ský i jiní, to pilně z starých kronyk vyhledavše vypisují, že času jednoho v té krajině Charvat- ské byli dva bratří vlastní, knížata, jímžto byla jména jednomu Čech a druhému Lech. On Lech měl své sedění na hradě řečeném Krapina, kterýž až do dnes stojí. Starší bratr, totiž Čech, měl svuoj byt na hradě řečeném Psáry nad potokem prudkým, kterýž Krupá slove. Ten hrad potom skrze nějakého Hroše, jenž byl z rodu knížat Dalmatských, rozbořen. Ale ves Psáry, kteráž pod ním byla, ta až do dnešního dne má v sobě obyvatele. Hradu předepsaného toliko gruntové a zříceniny zuostaly. Oni pak bratří Čech a Lech, vidúce takový neřád, vády i mordy mezi příbuz- nými o meze a dědiny, spolu se o to snesli, aby se těch hadruňkuov, a mordův uvarovali a jiným té vší krajiny postaupíce odtuď s ženami i s dětmi, přátely a příbuznými, s koňmi, dobytky i se vše- mi nábytkys, kteréž měli, do krajin na puol noci aby se obrátili. I svolavše rodinu i jích služeb- níky, na koně a mezky i vosly nakladše jeli a »šli 1 Míní se tím asi Dlugosz, k jehož kronice napsal Filip Callimachus úvod. — 2 = hádky. — 3 = majetek
50 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, UVOD, 14. (Příchod Čechů.) (14.) Kronykáři pak někteří, muží víry hodní, jako Filip Kalimachus, a mistr Matěj Měchov- ský i jiní, to pilně z starých kronyk vyhledavše vypisují, že času jednoho v té krajině Charvat- ské byli dva bratří vlastní, knížata, jímžto byla jména jednomu Čech a druhému Lech. On Lech měl své sedění na hradě řečeném Krapina, kterýž až do dnes stojí. Starší bratr, totiž Čech, měl svuoj byt na hradě řečeném Psáry nad potokem prudkým, kterýž Krupá slove. Ten hrad potom skrze nějakého Hroše, jenž byl z rodu knížat Dalmatských, rozbořen. Ale ves Psáry, kteráž pod ním byla, ta až do dnešního dne má v sobě obyvatele. Hradu předepsaného toliko gruntové a zříceniny zuostaly. Oni pak bratří Čech a Lech, vidúce takový neřád, vády i mordy mezi příbuz- nými o meze a dědiny, spolu se o to snesli, aby se těch hadruňkuov, a mordův uvarovali a jiným té vší krajiny postaupíce odtuď s ženami i s dětmi, přátely a příbuznými, s koňmi, dobytky i se vše- mi nábytkys, kteréž měli, do krajin na puol noci aby se obrátili. I svolavše rodinu i jích služeb- níky, na koně a mezky i vosly nakladše jeli a »šli 1 Míní se tím asi Dlugosz, k jehož kronice napsal Filip Callimachus úvod. — 2 = hádky. — 3 = majetek
Strana 57
PŘÍCHOD ČECHUV. 57 z lesa do lesa«i, jichžto byl počet okolo šesti set osob, mezi ními v prostředku knížata Čech a Lech na krásných koních, před nímiž nesen byl pra- porec žlutý a na něm štít bílý a v štítu vorel čer- ný, kteréhož od starodávna předkové jích i po- tomkové za znamení užívali i sv. Vácslav, až do Boleslava Ukrutného. Za ními pak jeli v tom haufu hrabata a páni z té Charvatské země zna- menití. Auředníci a zprávce lidu jich na každém noclehu zemi (která by úrodnější byla) moty- kami ohledovali, až i přibrali se do krajiny, v kteréž někdy Boemové obývali; a ti byli jednak, všickni válkami a častými mory vyhynuli. Ně- kteří ovšem kronykáři, pokládají, že by ještě ně- kteří, ale velmi řídko, po vsech z těch Boemuov od týchž bratří knížat Slovákuov zastiženi byli a pomalu že jsú je táž knížata Čech a Lech odtuď s svými vytiskli. 1 Verš ten vzat z kroniky Dalimilovy, jinak vše ostatní z Měchovského a Dulgosze, ale rozmnoženo do- mysly Hájkovými, tak jako Aventin přibájil do průvodu Tuiskonova knížata a šlechtu. — 2 = téměř, skoro. — 3 Míní se Sylvius, podle něhož Hájek píše i dále.
PŘÍCHOD ČECHUV. 57 z lesa do lesa«i, jichžto byl počet okolo šesti set osob, mezi ními v prostředku knížata Čech a Lech na krásných koních, před nímiž nesen byl pra- porec žlutý a na něm štít bílý a v štítu vorel čer- ný, kteréhož od starodávna předkové jích i po- tomkové za znamení užívali i sv. Vácslav, až do Boleslava Ukrutného. Za ními pak jeli v tom haufu hrabata a páni z té Charvatské země zna- menití. Auředníci a zprávce lidu jich na každém noclehu zemi (která by úrodnější byla) moty- kami ohledovali, až i přibrali se do krajiny, v kteréž někdy Boemové obývali; a ti byli jednak, všickni válkami a častými mory vyhynuli. Ně- kteří ovšem kronykáři, pokládají, že by ještě ně- kteří, ale velmi řídko, po vsech z těch Boemuov od týchž bratří knížat Slovákuov zastiženi byli a pomalu že jsú je táž knížata Čech a Lech odtuď s svými vytiskli. 1 Verš ten vzat z kroniky Dalimilovy, jinak vše ostatní z Měchovského a Dulgosze, ale rozmnoženo do- mysly Hájkovými, tak jako Aventin přibájil do průvodu Tuiskonova knížata a šlechtu. — 2 = téměř, skoro. — 3 Míní se Sylvius, podle něhož Hájek píše i dále.
Strana 58
(Prameny Hájkovy.) Při spisování této vší kronyky těchto ctných, slavných a pravdomluvných mužuov jsem násle- doval, jíchžto jména pořád tuto dole sepsaná jsú. Ptholomeusi o zpuosobu věcí Germánských. Strábo kronikář. — Pavel Orosius. — Cornelius Tacitus. — Otto biskup Frisin- genský. Jan Nauclerus, kostela Tubingenského ka- novník. — Pavel Konstantyn. — Rafael Volateranus. — Eneas Sylvius. — Jan Carion. — Achiles Garserus. — Theobald Fejher, Uher. Eusebius Cesarienský. — Prosper Akvitan- ský. Heřman Contractus. — Matěj Florencký. — Matěj Palmerius Pisanský. — František Irenicus, kronika vší Germaný. — Vitichindus, mnich řádu svatého Benedikta. — — (Xv) 1 Výklad všech těch jmen následuje v rejstříku. — 2 Míní se uherská kronika Thuróczova, vydaná Féje- rem 1488.
(Prameny Hájkovy.) Při spisování této vší kronyky těchto ctných, slavných a pravdomluvných mužuov jsem násle- doval, jíchžto jména pořád tuto dole sepsaná jsú. Ptholomeusi o zpuosobu věcí Germánských. Strábo kronikář. — Pavel Orosius. — Cornelius Tacitus. — Otto biskup Frisin- genský. Jan Nauclerus, kostela Tubingenského ka- novník. — Pavel Konstantyn. — Rafael Volateranus. — Eneas Sylvius. — Jan Carion. — Achiles Garserus. — Theobald Fejher, Uher. Eusebius Cesarienský. — Prosper Akvitan- ský. Heřman Contractus. — Matěj Florencký. — Matěj Palmerius Pisanský. — František Irenicus, kronika vší Germaný. — Vitichindus, mnich řádu svatého Benedikta. — — (Xv) 1 Výklad všech těch jmen následuje v rejstříku. — 2 Míní se uherská kronika Thuróczova, vydaná Féje- rem 1488.
Strana 59
PRAMENY HÁJKOVY. 59 Liutprandus, kronykář. — Matěj z Měchova. Filip Kalimachus. — Jakub Filip, mnich řádu paustenického. — — Kozmas, děkan kostela Pražského. — Kníhy privilejí kostela Pražského. Fridrich z Hrádku, kanovník kostela Praž- ského. — Dalimil Mezeřický, kanovník kostela Bole- slavského. Jaroslav, mnich kláštera Strahovského. — Petr, opat kláštera Zbraslavského. Kunrád, opat kláštera Zbraslavského. ☞ Mistr Vavřinec z Březiny. — Vavřinec Nymburgský, mistr učení Praž- ského. — Přibík Pulkava z Tradenína, rektor školy kostela sv. Jiljí. — Bohaboj, syn Dluhovojuov, z Dobré Hory. — Mikuláš Konáč z Hodiškova. — Martin Kuten z Kuthnperku. — —
PRAMENY HÁJKOVY. 59 Liutprandus, kronykář. — Matěj z Měchova. Filip Kalimachus. — Jakub Filip, mnich řádu paustenického. — — Kozmas, děkan kostela Pražského. — Kníhy privilejí kostela Pražského. Fridrich z Hrádku, kanovník kostela Praž- ského. — Dalimil Mezeřický, kanovník kostela Bole- slavského. Jaroslav, mnich kláštera Strahovského. — Petr, opat kláštera Zbraslavského. Kunrád, opat kláštera Zbraslavského. ☞ Mistr Vavřinec z Březiny. — Vavřinec Nymburgský, mistr učení Praž- ského. — Přibík Pulkava z Tradenína, rektor školy kostela sv. Jiljí. — Bohaboj, syn Dluhovojuov, z Dobré Hory. — Mikuláš Konáč z Hodiškova. — Martin Kuten z Kuthnperku. — —
Strana 60
(Příchod Čechův.) (R. 644) Čech a Lech knížata. Éta od narození Syna Bo- žího šestistého čtyři- dcátého čtvrtého (a od stvoření světa již bylo pět tisíc osm set čtyři- dcet a tři), za dnův Konstantyna Třetího, císaře Konstantynopo- litanského vedlé počtu dvacátého a čtvrtého, za Jana, toho jmé- na Čtvrtého, biskupa Římského, v počtu sedmdesátého čtvrtého, kní- žata Charvátská Čech a Lech přibrali sú se s svými do země Bohemské a přijeli až pod je- den veliký vrch a tu se posadivše, sobě i svým dětem i dobytkuom aby odpočinutí učinili, zemi ohledavše, že jest úrodná, znamenali. Nazajtří pak ráno Čech, pojav Lecha, bratra svého, a jiné k tomu čtyři, vstúpili sú na ten vrch a odtud spatřili lesy a řeky, hory i roviny a navrátivše se k svým zase, řekl jest Čech: »Tuto máme jeden 1740 / 11
(Příchod Čechův.) (R. 644) Čech a Lech knížata. Éta od narození Syna Bo- žího šestistého čtyři- dcátého čtvrtého (a od stvoření světa již bylo pět tisíc osm set čtyři- dcet a tři), za dnův Konstantyna Třetího, císaře Konstantynopo- litanského vedlé počtu dvacátého a čtvrtého, za Jana, toho jmé- na Čtvrtého, biskupa Římského, v počtu sedmdesátého čtvrtého, kní- žata Charvátská Čech a Lech přibrali sú se s svými do země Bohemské a přijeli až pod je- den veliký vrch a tu se posadivše, sobě i svým dětem i dobytkuom aby odpočinutí učinili, zemi ohledavše, že jest úrodná, znamenali. Nazajtří pak ráno Čech, pojav Lecha, bratra svého, a jiné k tomu čtyři, vstúpili sú na ten vrch a odtud spatřili lesy a řeky, hory i roviny a navrátivše se k svým zase, řekl jest Čech: »Tuto máme jeden 1740 / 11
Strana 61
PŘÍCHOD ČECHA A LECHA. 61 veliký Zřipi, po Slovanském jazyku vrch, a okolo něho hojné roviny a úrodnú zemi, ale všecku lesy porostlú.« Druhého pak dne šli sú okolo a nalezli řeky s obú stran té hory hojné a velmi rybné i navrátili sú se k svým opět a vypravovali jím všecken způsob té krajiny. Nazajtří pak, když slunce z hor vycházeti po- čalo, Čech povolav bratra a starších, rozkázal svo- lati všecku rodinu i jich služebníky a posadiv se na jednom pařezu i učinil jest řeč tuto: »Nuže, milý bratře, milí přátelé a tovaryší, jenž ste účastníci mého putování a této práce! Viděl sem, kterak nejednú se mnú těžkú snášeli jste práci, jezdíce a chodíce po pustinách bezcestných a hu- stých lesích až do tohoto dne. Již aspoň tuto va- šim nohám učiňte odpočinutí a učiňte obět vzác- nú těm, kteříž sú vás do této uvedli země. Toť jest ta země, o kteréž častokrát sem vám pravil a do ní vás uvésti slíbil, země vám zaslíbená, zvěři a ptákuov plná, medem a mlékem oplýva- jící, jakož pak sami vidíte k obývání velmi pří- hodná, vody se všech strán hojné a nad obyčej rybné. Tuť vám se nebude nic nedostávati, ne- přátelé nebudau moci vám uškoditi. I poněvadž tak přeutěšená krajina a velmi úrodná již v va- 1 Slovo vytvořené Hájkem; ale již Dalimil tvrdí, že slove „Ríp' od ,zříti'. A Lupáč (po něm Stránský...) pak vytvořil název „Zřít'. —
PŘÍCHOD ČECHA A LECHA. 61 veliký Zřipi, po Slovanském jazyku vrch, a okolo něho hojné roviny a úrodnú zemi, ale všecku lesy porostlú.« Druhého pak dne šli sú okolo a nalezli řeky s obú stran té hory hojné a velmi rybné i navrátili sú se k svým opět a vypravovali jím všecken způsob té krajiny. Nazajtří pak, když slunce z hor vycházeti po- čalo, Čech povolav bratra a starších, rozkázal svo- lati všecku rodinu i jich služebníky a posadiv se na jednom pařezu i učinil jest řeč tuto: »Nuže, milý bratře, milí přátelé a tovaryší, jenž ste účastníci mého putování a této práce! Viděl sem, kterak nejednú se mnú těžkú snášeli jste práci, jezdíce a chodíce po pustinách bezcestných a hu- stých lesích až do tohoto dne. Již aspoň tuto va- šim nohám učiňte odpočinutí a učiňte obět vzác- nú těm, kteříž sú vás do této uvedli země. Toť jest ta země, o kteréž častokrát sem vám pravil a do ní vás uvésti slíbil, země vám zaslíbená, zvěři a ptákuov plná, medem a mlékem oplýva- jící, jakož pak sami vidíte k obývání velmi pří- hodná, vody se všech strán hojné a nad obyčej rybné. Tuť vám se nebude nic nedostávati, ne- přátelé nebudau moci vám uškoditi. I poněvadž tak přeutěšená krajina a velmi úrodná již v va- 1 Slovo vytvořené Hájkem; ale již Dalimil tvrdí, že slove „Ríp' od ,zříti'. A Lupáč (po něm Stránský...) pak vytvořil název „Zřít'. —
Strana 62
62 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 644. Česká země. šich rukú jest, rozvažte, prosím, jakým a jak pří- hodným jménem ta vlast jmenována by býti měla?« Kteřížto hned jako Božským vnuknutím jsúce vzbuzeni: »I odkavad,« řekli jsú, »lepší a příhodnější té zemi jméno dáno býti má, jediné od tebe, kníže a pane náš? Poněvadž si ty Če- chem jmenován, též ona aby Čechova země slula, slušné jest.« Tehdy povstav Čech a hnut sa své- ho lidu napomenutím, vzhlédl vzhuoru a padl na zemi a líbal ji, z toho se velmi raduje, že od jeho jména má býti jmenována a vstav nahoru obú rukú počal k nebi pozdvihati a řka: »Vítaj, země přesvatá, tisíci sliby od bohuov nám zaslíbená Času předešlého byla si lidí zbavena, ale již nyní si nám navrácena: nás zdravé zachovaj a roz- množ od národu do národu až na věkyi.« (Prvotní mravy Čechů.) Jací pak jich obyčejové, jaká sprostnost a jak divného způsobu na ten čas ti lidé a jak sobě věrní a jeden k druhému milosrdní! Mezi jíchžto řádem a nynějším způsobem jest veliký rozdíl: neb jistě šťastný byl jest ten věk, v kterémž tak řádně a skrovně lidé užívajíce pokrmuov i ná- poje, dlauho byli živi, vína ani piva, ani také 1 Skoro vše předchozí i následující vyprávěno podle Kosmy. Podle Lupáče přišel Čech dne 15. července r. 639.
62 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 644. Česká země. šich rukú jest, rozvažte, prosím, jakým a jak pří- hodným jménem ta vlast jmenována by býti měla?« Kteřížto hned jako Božským vnuknutím jsúce vzbuzeni: »I odkavad,« řekli jsú, »lepší a příhodnější té zemi jméno dáno býti má, jediné od tebe, kníže a pane náš? Poněvadž si ty Če- chem jmenován, též ona aby Čechova země slula, slušné jest.« Tehdy povstav Čech a hnut sa své- ho lidu napomenutím, vzhlédl vzhuoru a padl na zemi a líbal ji, z toho se velmi raduje, že od jeho jména má býti jmenována a vstav nahoru obú rukú počal k nebi pozdvihati a řka: »Vítaj, země přesvatá, tisíci sliby od bohuov nám zaslíbená Času předešlého byla si lidí zbavena, ale již nyní si nám navrácena: nás zdravé zachovaj a roz- množ od národu do národu až na věkyi.« (Prvotní mravy Čechů.) Jací pak jich obyčejové, jaká sprostnost a jak divného způsobu na ten čas ti lidé a jak sobě věrní a jeden k druhému milosrdní! Mezi jíchžto řádem a nynějším způsobem jest veliký rozdíl: neb jistě šťastný byl jest ten věk, v kterémž tak řádně a skrovně lidé užívajíce pokrmuov i ná- poje, dlauho byli živi, vína ani piva, ani také 1 Skoro vše předchozí i následující vyprávěno podle Kosmy. Podle Lupáče přišel Čech dne 15. července r. 639.
Strana 63
PRVOTNÍ MRAVY ČESKÉ. 63 kterého nápoje opilého, sú měli, obědy krátké mí- vali, žaluduov a ovotce lesního toliko a někdy massa zvířecího aneb rybího užívali, voda z pra- menuov jím za najzdravější nápoj byla. Jako světla slunečného a vody obecně, tak polí a lesuov sú požívali. Také i ženy jím spolu obecné byly neb obyčejem/ hovadským k každé noci někteří a zvláště lehčejší, nového manželství sú hledali. Místo peřin trávu a listnaté ratolesti jsú mívali. Pracovití a robotní byli a zvláště zemi kopajíce a dříví, z kořen vyvracujíce, dědiny rozmnožo- vali, pod stínem smrkovým a jedlovým po veliké práci chutný sen býti pravili. Lněného ani vlně- ného oděvu žádného sú neměli, kožemi toliko, v létě lehčejšími a zimního času chlupatějšími jehnětinami se odívali. Žádný z nich »to jest mé« řéci neuměl, ale klášterským neb mnichovským způsobem živi jsúce »to jest náše« usty, srdcem i skutkem každý tak pravil. Do chlévuov nebylo žádných dveří, brána se nikdy potřebujícímu ne- zavírala. Závora u ních neznámá věc byla. Žádný hřích při ních zlodějství těžší nebyl. Žádné braně neměli než lučiště a střely a těch toliko na zvěř potřebovali a každý zních, poněvadž sám jinému křivdy činiti neuměl, od druhého ji trpělivě sná- šel a komu by žaloval, neměl, neb za dlauhý čas IV 1 = opojného. — 2 = stromoví.
PRVOTNÍ MRAVY ČESKÉ. 63 kterého nápoje opilého, sú měli, obědy krátké mí- vali, žaluduov a ovotce lesního toliko a někdy massa zvířecího aneb rybího užívali, voda z pra- menuov jím za najzdravější nápoj byla. Jako světla slunečného a vody obecně, tak polí a lesuov sú požívali. Také i ženy jím spolu obecné byly neb obyčejem/ hovadským k každé noci někteří a zvláště lehčejší, nového manželství sú hledali. Místo peřin trávu a listnaté ratolesti jsú mívali. Pracovití a robotní byli a zvláště zemi kopajíce a dříví, z kořen vyvracujíce, dědiny rozmnožo- vali, pod stínem smrkovým a jedlovým po veliké práci chutný sen býti pravili. Lněného ani vlně- ného oděvu žádného sú neměli, kožemi toliko, v létě lehčejšími a zimního času chlupatějšími jehnětinami se odívali. Žádný z nich »to jest mé« řéci neuměl, ale klášterským neb mnichovským způsobem živi jsúce »to jest náše« usty, srdcem i skutkem každý tak pravil. Do chlévuov nebylo žádných dveří, brána se nikdy potřebujícímu ne- zavírala. Závora u ních neznámá věc byla. Žádný hřích při ních zlodějství těžší nebyl. Žádné braně neměli než lučiště a střely a těch toliko na zvěř potřebovali a každý zních, poněvadž sám jinému křivdy činiti neuměl, od druhého ji trpělivě sná- šel a komu by žaloval, neměl, neb za dlauhý čas IV 1 = opojného. — 2 = stromoví.
Strana 64
64 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 649—653. saudce mezi ními nebyl usazen. Potom pak kdož- kolivěk v své pokolení, aneb rodu osobú, věkem neb mravy vzácnější byl, bez závazku i bez pečeti dobrovolně k němu jsú útočiště měli a v roze- přech i křivdách učiněných svobodně se jeho saudu a nálezu poddávali. (Založení Klenče. Odchod Lechův.) Klenče první ves. (R. 653.) Léta po narození syna Božího šestistého čtyřid- cátého devátého t. j. po vjití Čechově do té země léta pátého, rozkázal jest kníže Čech na místě jednom pod horau řečenú Zřip les posekati a tu sobě duom nevysoký postaviti a od svého syna, kterémuž Kleň jméno bylo, Kleneč jmenovati. Jiní také a zvláště znamenitější pro milost, kte- ruož měli k Čechovi, knížeti svému, při témž do- mě (neb Klenči) také sobě domy a dvory stavěli. Léta 653, t. j. po vjití jich do té krajiny léta devátého, Lech kníže, mladší bratr Čechuov, maje velikú čeled pod svú zprávú umínil se osaditi na východ slunce a té vší krajiny bratru svému staršímu postúpiti. Oblíbiv sobě místo jedno od bratra i ode všech odpuštění vzav a přá- telsky se s ními rozžehnav tam se obrátil. Oni (R. 649) 1 Vyprávění (Hájkovu smyšlenku?) přejali Vele- slavín, Lupáč a j.
64 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 649—653. saudce mezi ními nebyl usazen. Potom pak kdož- kolivěk v své pokolení, aneb rodu osobú, věkem neb mravy vzácnější byl, bez závazku i bez pečeti dobrovolně k němu jsú útočiště měli a v roze- přech i křivdách učiněných svobodně se jeho saudu a nálezu poddávali. (Založení Klenče. Odchod Lechův.) Klenče první ves. (R. 653.) Léta po narození syna Božího šestistého čtyřid- cátého devátého t. j. po vjití Čechově do té země léta pátého, rozkázal jest kníže Čech na místě jednom pod horau řečenú Zřip les posekati a tu sobě duom nevysoký postaviti a od svého syna, kterémuž Kleň jméno bylo, Kleneč jmenovati. Jiní také a zvláště znamenitější pro milost, kte- ruož měli k Čechovi, knížeti svému, při témž do- mě (neb Klenči) také sobě domy a dvory stavěli. Léta 653, t. j. po vjití jich do té krajiny léta devátého, Lech kníže, mladší bratr Čechuov, maje velikú čeled pod svú zprávú umínil se osaditi na východ slunce a té vší krajiny bratru svému staršímu postúpiti. Oblíbiv sobě místo jedno od bratra i ode všech odpuštění vzav a přá- telsky se s ními rozžehnav tam se obrátil. Oni (R. 649) 1 Vyprávění (Hájkovu smyšlenku?) přejali Vele- slavín, Lupáč a j.
Strana 65
LECH ZAKLÁDÁ KOURIM. 65 pak, ač nerádi jej sú propustili, snážně jeho pro- síce, aby daleko od ních neodcházel proto, jest- liže by kdy ruka nepřátelská chtěla jím uškoditi, aby jim jako své rodině pomocníkem byl. A on k ním pověděl: »Bratří milí i všickni přátelé! Třetího dne, dřív než dennice vzejde, vstupte na Zřip a já toho času v lese oheň nemírný učiním A kdež uzříte blesk ohně a dýmu kauření, tu znajte mé osazení!« A tu hned toho času počal jest města stavěti a velikými valy kázal je osypati a od toho kau- ření dal jemu jméno Kauřimi. Kauřim. (O Krokovi soudci.) Toho času byl jest v lidu Čechově nalezen muž jeden, kterýž jiné všecky starší a saudce maudrostí a vtipem daleko přesahoval, zboží, ta- ké nad jiné hojnost měl, jménem Krok. K kte- rémužto netoliko z jeho rodu, ale ze vší krajiny té lidé ti jako včely k aulí, aby je saudil, běžali, neb on, ač byl mlád, však od svého přirození Krok, první saudce. 1 Podle Dobnera jest toto vyprávění o založení Kou- řimě výmysl Hájkův. Ale k r. 652 založení Kouřimě klade již r. 1535 Brikcí (Práva městská, dedikace Starému Městu, vyd. Jirečk. str. 11), dokládaje zároveň »z kronik starých českých«, že tam byla první práva městská. 2 = bohatství. Kronika.
LECH ZAKLÁDÁ KOURIM. 65 pak, ač nerádi jej sú propustili, snážně jeho pro- síce, aby daleko od ních neodcházel proto, jest- liže by kdy ruka nepřátelská chtěla jím uškoditi, aby jim jako své rodině pomocníkem byl. A on k ním pověděl: »Bratří milí i všickni přátelé! Třetího dne, dřív než dennice vzejde, vstupte na Zřip a já toho času v lese oheň nemírný učiním A kdež uzříte blesk ohně a dýmu kauření, tu znajte mé osazení!« A tu hned toho času počal jest města stavěti a velikými valy kázal je osypati a od toho kau- ření dal jemu jméno Kauřimi. Kauřim. (O Krokovi soudci.) Toho času byl jest v lidu Čechově nalezen muž jeden, kterýž jiné všecky starší a saudce maudrostí a vtipem daleko přesahoval, zboží, ta- ké nad jiné hojnost měl, jménem Krok. K kte- rémužto netoliko z jeho rodu, ale ze vší krajiny té lidé ti jako včely k aulí, aby je saudil, běžali, neb on, ač byl mlád, však od svého přirození Krok, první saudce. 1 Podle Dobnera jest toto vyprávění o založení Kou- řimě výmysl Hájkův. Ale k r. 652 založení Kouřimě klade již r. 1535 Brikcí (Práva městská, dedikace Starému Městu, vyd. Jirečk. str. 11), dokládaje zároveň »z kronik starých českých«, že tam byla první práva městská. 2 = bohatství. Kronika.
Strana 66
66 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 657—661. zvláštní milostí a spravedlností při saudu ob- dařen byl. Čech jeho velmi miloval a po sobě saudcí a zprávcí lidu ustanoviti slíbili. (Zakládání nových osad.) Charvátce ves. / 21 Léta 657. jeden s přátel Čechových, jménem Manuch, s svú čeledí i s dobytky obrátil se k zá- padu slunce i založil dvůr a ves, kteréž dal jméno Charvatice. A tu se počal velmi množiti a zemi rádlem vorati a ta země velmi úrodná byla. To vida syn Manuchuov, jménem Rábus, také tu blízko od otce svého ves založil a dal ji jméno Rábus2. To/ho času dva bratří, z jednoho života na- rození, Host a Cernauš, vzavše odpuštění od kní- žete svého, chtěli se do krajiny východní obrátiti. Ale kníže Čech, kázav jich k sobě povolati, jich žádaje, aby neodcházeli, pravil: »Zdaliž toho ne- znáte, že takové naše rozjití a jedněch od dru- hých oddělení mohlo by nám všem pád způsobiti? Neb špehýři naši oznámili, že lid nějaký, kteréhož my neznáme ani řeči jeho rozumíme, od nás ne- daleko má své obydlí; jest se obávati, aby ten lid nad nás větší počtem nebyl a nás z tohoto (R. 657) 1 Podle Kosmy. — 2 Vše asi výmysl Hájkův. Ale ves Rábus, nyní neznámou, nalezl ještě Dobner na staré mapě Čech XVI. stol.
66 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 657—661. zvláštní milostí a spravedlností při saudu ob- dařen byl. Čech jeho velmi miloval a po sobě saudcí a zprávcí lidu ustanoviti slíbili. (Zakládání nových osad.) Charvátce ves. / 21 Léta 657. jeden s přátel Čechových, jménem Manuch, s svú čeledí i s dobytky obrátil se k zá- padu slunce i založil dvůr a ves, kteréž dal jméno Charvatice. A tu se počal velmi množiti a zemi rádlem vorati a ta země velmi úrodná byla. To vida syn Manuchuov, jménem Rábus, také tu blízko od otce svého ves založil a dal ji jméno Rábus2. To/ho času dva bratří, z jednoho života na- rození, Host a Cernauš, vzavše odpuštění od kní- žete svého, chtěli se do krajiny východní obrátiti. Ale kníže Čech, kázav jich k sobě povolati, jich žádaje, aby neodcházeli, pravil: »Zdaliž toho ne- znáte, že takové naše rozjití a jedněch od dru- hých oddělení mohlo by nám všem pád způsobiti? Neb špehýři naši oznámili, že lid nějaký, kteréhož my neznáme ani řeči jeho rozumíme, od nás ne- daleko má své obydlí; jest se obávati, aby ten lid nad nás větší počtem nebyl a nás z tohoto (R. 657) 1 Podle Kosmy. — 2 Vše asi výmysl Hájkův. Ale ves Rábus, nyní neznámou, nalezl ještě Dobner na staré mapě Čech XVI. stol.
Strana 67
ČECH. ZAKLÁDÁNÍ NOVÝCH OSAD. Ol obydlí nechtěl vyhnati pro dvoji příčinu: jedna, že oni nám a my jím nic nerozumíme; druhá, že sme my se k ním, ne oni k nám přiblížili a snad v jejich dědictví vešli. Protož neoddalujte se, ale zůstaňte při mně a při tomto svém lidu až do mé smrti, neb jistě mne moji osudové brzo zavolati míní.« Odpověděl Černauš: »Kníže a pane náš! staň se vůle tvá!« A Host stoje zpodepřel se na jedlové dřevo, a když kníže řeč dokonal i řekl k němu: »Pravdu pravíš; půjdu a pojmu svú čeled a od tebe nedaleko se posadím a budu tobě, pánu mému, vždycky slúžiti.« Nazejtří opustiv své búdy málo odšed k straně puolnoční na jed- nom přívrší blíž od Zřípu kázal sobě dům krásný a vysoký postaviti a ohradu svým dobytkům ši- rokau učiniti a dal jméno »Vysoký dvůr«. — To vida Černauš k straně polední tolikéž kázal uči- niti, dav jméno dvoru svému Černauš. Vysoký dvůr. Cernauš. (Smrt Čechova.) Léta 661., od toho času, jakž jest všel Čech do (R. 661) Čech země, léta sedmnáctého a věku svého osmdesátého umřel. šestého kníže Čech umřel, jehož sú všickni jako otce svého plakali pravíce: »Ty si byl náš kníže a náš otec, ty si byl náš vůdce do této krajiny a byl si pravý a věrný zprávce své rodiny i všech svých poddaných. Ach, auvech, kto nás bude zpra- 1 = strom. 5*
ČECH. ZAKLÁDÁNÍ NOVÝCH OSAD. Ol obydlí nechtěl vyhnati pro dvoji příčinu: jedna, že oni nám a my jím nic nerozumíme; druhá, že sme my se k ním, ne oni k nám přiblížili a snad v jejich dědictví vešli. Protož neoddalujte se, ale zůstaňte při mně a při tomto svém lidu až do mé smrti, neb jistě mne moji osudové brzo zavolati míní.« Odpověděl Černauš: »Kníže a pane náš! staň se vůle tvá!« A Host stoje zpodepřel se na jedlové dřevo, a když kníže řeč dokonal i řekl k němu: »Pravdu pravíš; půjdu a pojmu svú čeled a od tebe nedaleko se posadím a budu tobě, pánu mému, vždycky slúžiti.« Nazejtří opustiv své búdy málo odšed k straně puolnoční na jed- nom přívrší blíž od Zřípu kázal sobě dům krásný a vysoký postaviti a ohradu svým dobytkům ši- rokau učiniti a dal jméno »Vysoký dvůr«. — To vida Černauš k straně polední tolikéž kázal uči- niti, dav jméno dvoru svému Černauš. Vysoký dvůr. Cernauš. (Smrt Čechova.) Léta 661., od toho času, jakž jest všel Čech do (R. 661) Čech země, léta sedmnáctého a věku svého osmdesátého umřel. šestého kníže Čech umřel, jehož sú všickni jako otce svého plakali pravíce: »Ty si byl náš kníže a náš otec, ty si byl náš vůdce do této krajiny a byl si pravý a věrný zprávce své rodiny i všech svých poddaných. Ach, auvech, kto nás bude zpra- 1 = strom. 5*
Strana 68
68 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 661—670. A E Čechuov pohřeb. Ctiňoves. / 2v vovati a opatrovati!« A tak žádný mezi nimi ne- byl, kto by jeho smrti neželel. Třetího dne nesli sú jej málo od jeho příbytku na západ slunce a na jedné pláni tělo jeho všickni aupějíce a kři- číce líbali a tak je pohřebili. Potom to místo a ten hrob za dlúhý čas navštěvujíce plakali a klaněli se, všelikú jemu činíce poctivost. Po nedlúhém pak času na tom místě ves postavili a pro pocti- vost toho hrobu Ctiňoves jí jméno dali.. Taková věc a to kvílení lidu když se upoko- jilo, star/ší sšedše se do Vysokého dvoru ura- dili se, aby po Lecha kníže, bratra Čechova, po- slali a jeho, aby na se zprávu lidu toho přijal, 1 Tradice již tehdy (podle Veleslavína) kladla hrob Čechův brzy do Ctiněvsi, brzy na Říp, brzy ještě jinam.
68 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 661—670. A E Čechuov pohřeb. Ctiňoves. / 2v vovati a opatrovati!« A tak žádný mezi nimi ne- byl, kto by jeho smrti neželel. Třetího dne nesli sú jej málo od jeho příbytku na západ slunce a na jedné pláni tělo jeho všickni aupějíce a kři- číce líbali a tak je pohřebili. Potom to místo a ten hrob za dlúhý čas navštěvujíce plakali a klaněli se, všelikú jemu činíce poctivost. Po nedlúhém pak času na tom místě ves postavili a pro pocti- vost toho hrobu Ctiňoves jí jméno dali.. Taková věc a to kvílení lidu když se upoko- jilo, star/ší sšedše se do Vysokého dvoru ura- dili se, aby po Lecha kníže, bratra Čechova, po- slali a jeho, aby na se zprávu lidu toho přijal, 1 Tradice již tehdy (podle Veleslavína) kladla hrob Čechův brzy do Ctiněvsi, brzy na Říp, brzy ještě jinam.
Strana 69
SMRT ČECHOVA. VOLBA KROKOVA. 69 žádali. Lech odepřel, pravě se na svém knížetství dosti míti, a tak ten lid osiřalý po smrti Čecha knížete bez zprávce byl za devět leti. A v tom času počali veliké neřády, nátisk i křivdu jedni druhým činiti a najvíce při osobování dědin a mezí. (Krokova volba.) Léta 670. Múdřejší mezi ními a ti, jenž křivdy (R. 670.) nemilovali, rozkázali sú všemu lidu obojího po- hlaví sjíti se na místo, tu kdež bylo tělo Čechovo pochováno, a tu sú lid všecken na to navedli, aby sobě zprávci a pána volili. I zvolili jsú všickni z vuole jednostejné Kroka, syna Hleďova, aby on byl saudce lidu, a na stolici jeho nad hrobem Čechovým posadivše čepici Čechovú, kterúž Ha- lato poctivě devět let v své moci choval, na hlavu Krokovú vstavivše, huol, kterúž se měl obyčej Čech v svém starém věku zpodpierati, také v ruku dali a poctivost jemu, jako Bohu, činili a křiva- jíce svá kolena věrnost a poslušenství všickni slibovali2. Krok za zprávci volen. 1 Kosmas doby neurčuje; Balbín klade 15, Pučálka 41 let. — 2 Tradice o Krokovi jest nejnejistější a nejroz- manitější; starý rukopis, Balbínem citovaný, klade jej k r. 350, Polák Kadlubek do doby před Alexandrem Vel., Aventín do doby Attilovy atd.
SMRT ČECHOVA. VOLBA KROKOVA. 69 žádali. Lech odepřel, pravě se na svém knížetství dosti míti, a tak ten lid osiřalý po smrti Čecha knížete bez zprávce byl za devět leti. A v tom času počali veliké neřády, nátisk i křivdu jedni druhým činiti a najvíce při osobování dědin a mezí. (Krokova volba.) Léta 670. Múdřejší mezi ními a ti, jenž křivdy (R. 670.) nemilovali, rozkázali sú všemu lidu obojího po- hlaví sjíti se na místo, tu kdež bylo tělo Čechovo pochováno, a tu sú lid všecken na to navedli, aby sobě zprávci a pána volili. I zvolili jsú všickni z vuole jednostejné Kroka, syna Hleďova, aby on byl saudce lidu, a na stolici jeho nad hrobem Čechovým posadivše čepici Čechovú, kterúž Ha- lato poctivě devět let v své moci choval, na hlavu Krokovú vstavivše, huol, kterúž se měl obyčej Čech v svém starém věku zpodpierati, také v ruku dali a poctivost jemu, jako Bohu, činili a křiva- jíce svá kolena věrnost a poslušenství všickni slibovali2. Krok za zprávci volen. 1 Kosmas doby neurčuje; Balbín klade 15, Pučálka 41 let. — 2 Tradice o Krokovi jest nejnejistější a nejroz- manitější; starý rukopis, Balbínem citovaný, klade jej k r. 350, Polák Kadlubek do doby před Alexandrem Vel., Aventín do doby Attilovy atd.
Strana 70
70 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 671—673. (Zakládání osad.) Tursko dvůr. Léta 671. Bratří dva vlastní, jenž byli také z rodu Čechova, jimžto jména byla Supan a Tu- resk, učinivše rozmluvení s Krokem, pánem svým, odjíti, ale však nedaleko, umínili a po- javše ženy své a jinú čeled i dobytky, obrátili se k straně polední. A nalezše zemi úrodnú, duom dřevěnný sobě a ohradu velmi širokú svým do- bytkuom učinili a od Turska, bratra mladšího, Turskoi nazvali. Toho roku stala se sváda mezi čeledí bratrův předřečených o pastvy, tak že sú jedni druhé ka- mením a kyji velmi zbili. Supan, jako starší bratr, nestyděl se mladšímu toho dvora postúpiti a obrátiv se k straně východní blízko vody dvuor krásný sobě dal postaviti a pro tu milost,, kterúž měl k Chajnovi, synu svému, dal tomu dvoru jméno Chajnovi. (R. 671) Chajnov. (Krok a Lech.) (R. 673) Léta 672. Lech, kníže krajiny Kauřimské, znamenav, že Krokovi při jeho zpravování dobře 1 Toto všecko, jakož i předchozí a následující, jsou ovšem báchorky; někde na základě místních jmen, jindy podle kombinaci učených (supan podle supanus = župan v listinách), jindy podle falešných listin. Jedna taková prý vydána pro pány z Chýnova od Nezamysla! 2 = láska.
70 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 671—673. (Zakládání osad.) Tursko dvůr. Léta 671. Bratří dva vlastní, jenž byli také z rodu Čechova, jimžto jména byla Supan a Tu- resk, učinivše rozmluvení s Krokem, pánem svým, odjíti, ale však nedaleko, umínili a po- javše ženy své a jinú čeled i dobytky, obrátili se k straně polední. A nalezše zemi úrodnú, duom dřevěnný sobě a ohradu velmi širokú svým do- bytkuom učinili a od Turska, bratra mladšího, Turskoi nazvali. Toho roku stala se sváda mezi čeledí bratrův předřečených o pastvy, tak že sú jedni druhé ka- mením a kyji velmi zbili. Supan, jako starší bratr, nestyděl se mladšímu toho dvora postúpiti a obrátiv se k straně východní blízko vody dvuor krásný sobě dal postaviti a pro tu milost,, kterúž měl k Chajnovi, synu svému, dal tomu dvoru jméno Chajnovi. (R. 671) Chajnov. (Krok a Lech.) (R. 673) Léta 672. Lech, kníže krajiny Kauřimské, znamenav, že Krokovi při jeho zpravování dobře 1 Toto všecko, jakož i předchozí a následující, jsou ovšem báchorky; někde na základě místních jmen, jindy podle kombinaci učených (supan podle supanus = župan v listinách), jindy podle falešných listin. Jedna taková prý vydána pro pány z Chýnova od Nezamysla! 2 = láska.
Strana 71
KROK A LECH. 71 se všecko a šťastně vede, povolav jeho k sobě, chtěl vzdáti jemu své knížetství a sám se jinam obrátiti. Krok jako pán dobrotivý nikterakž toho nechtěl učiniti, ale že chce na svém panství dosti míti pravil. Lech vida, že Kroka, náměstka bratra svého, nemuož žádnými prosbami přemoci, umí- nil někomu s raddau Krokovú z svých služeb- níkův toho knížetství postúpiti. Krok jako muž opatrný poněkud své ženy, jíž bylo jméno Bo- řena, věštbami se zpravuje, žádal knížete, aby málo do některého času prodlil, že mu on chce pověděti, kto by z jeho služebníkův k tomu nej- příhodnější byl. (Odchod Lechův z Čech.) Léta 673. Lech, kníže Kauřimský, nemaje úmy- (R. 673) slu v Kauřimště zůstali pro tu příčinu (neb se obával, aby ty krajiny, totiž Zřípská a Kauřim- ská, brzo se lidem tím z Charvat pošlým nena- plnily) i poslal posly své věrné do krajin na vý- chod slunce, aby spatřili ty krajiny a jich polo- žení i v ních obyvatele. Kteříž navrátivše se oznámili pánu a knížeti svému všecken způsob Katské (t. j. Slezské) krajiny a obcování lidu toho i všecku jich povahu. Při tom také oznámili, že by za Katskými krajinami země pusté byly, v kte- rýchž někdy Vandalové a Sarmatové obývali, a ti Slezská krajina.
KROK A LECH. 71 se všecko a šťastně vede, povolav jeho k sobě, chtěl vzdáti jemu své knížetství a sám se jinam obrátiti. Krok jako pán dobrotivý nikterakž toho nechtěl učiniti, ale že chce na svém panství dosti míti pravil. Lech vida, že Kroka, náměstka bratra svého, nemuož žádnými prosbami přemoci, umí- nil někomu s raddau Krokovú z svých služeb- níkův toho knížetství postúpiti. Krok jako muž opatrný poněkud své ženy, jíž bylo jméno Bo- řena, věštbami se zpravuje, žádal knížete, aby málo do některého času prodlil, že mu on chce pověděti, kto by z jeho služebníkův k tomu nej- příhodnější byl. (Odchod Lechův z Čech.) Léta 673. Lech, kníže Kauřimský, nemaje úmy- (R. 673) slu v Kauřimště zůstali pro tu příčinu (neb se obával, aby ty krajiny, totiž Zřípská a Kauřim- ská, brzo se lidem tím z Charvat pošlým nena- plnily) i poslal posly své věrné do krajin na vý- chod slunce, aby spatřili ty krajiny a jich polo- žení i v ních obyvatele. Kteříž navrátivše se oznámili pánu a knížeti svému všecken způsob Katské (t. j. Slezské) krajiny a obcování lidu toho i všecku jich povahu. Při tom také oznámili, že by za Katskými krajinami země pusté byly, v kte- rýchž někdy Vandalové a Sarmatové obývali, a ti Slezská krajina.
Strana 72
72 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 674. / 31 že sú válkami a mory častými zhynuli. A ty země že sú velmi úrodné a plodné i široké,/ kteréž se vztahují až k moři, kteréž Sabulosus pontus slove, řeky také velmi hojné a rybné, kteréž Vi- stula aneb Visla svú spanilostí a prudkostí všecky převyšuje. Lech vyslyšav posly a chválu těch krajin rozváživ, povolav Kroka, jemu svú mysl oznámil, že nikoli tu nechce zůstati. Tu po dlú- hých radách a mnohém rokování na tom zůstali, aby Bořislavovi, synu Svojovu, muži velmi opa- trnému, to knížetství Kauřimské k zpravování poručili. (R. 674) (Lech v Polsku. Založení Hnězdna.) Léta 674. Lech kníže vzdav knížetství Kau- řimské Bořislavovi, pojav své přátely a své pa- cholky s jich ženami i svú ženu těhotnú, kteráž slula Čimislava, jenž byla dcera M a]rázova, kázal na kuoň kročitý vsaditi, též i koně i krávy i jiný dobytek napřed hnáti. A rozžehnav se s Krokem, svým milým přítelem, také i s Bořislavem i s ji- nými, kterýmž se v Kauřimště zůstati líbilo, obrátil se do krajin východních tu, kdež sú jeho poslové předřečení vedli. A tak již dlúhý čas v hu- stých lesích pracujíce, přišli a přijeli na místo jedno, kdež uznali, že někdy lidé bydleli. A tu přišel čas i porodila Čimislava syna, kteréhož Lech velmi vděčen byl a učinil svým všem hodo-
72 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 674. / 31 že sú válkami a mory častými zhynuli. A ty země že sú velmi úrodné a plodné i široké,/ kteréž se vztahují až k moři, kteréž Sabulosus pontus slove, řeky také velmi hojné a rybné, kteréž Vi- stula aneb Visla svú spanilostí a prudkostí všecky převyšuje. Lech vyslyšav posly a chválu těch krajin rozváživ, povolav Kroka, jemu svú mysl oznámil, že nikoli tu nechce zůstati. Tu po dlú- hých radách a mnohém rokování na tom zůstali, aby Bořislavovi, synu Svojovu, muži velmi opa- trnému, to knížetství Kauřimské k zpravování poručili. (R. 674) (Lech v Polsku. Založení Hnězdna.) Léta 674. Lech kníže vzdav knížetství Kau- řimské Bořislavovi, pojav své přátely a své pa- cholky s jich ženami i svú ženu těhotnú, kteráž slula Čimislava, jenž byla dcera M a]rázova, kázal na kuoň kročitý vsaditi, též i koně i krávy i jiný dobytek napřed hnáti. A rozžehnav se s Krokem, svým milým přítelem, také i s Bořislavem i s ji- nými, kterýmž se v Kauřimště zůstati líbilo, obrátil se do krajin východních tu, kdež sú jeho poslové předřečení vedli. A tak již dlúhý čas v hu- stých lesích pracujíce, přišli a přijeli na místo jedno, kdež uznali, že někdy lidé bydleli. A tu přišel čas i porodila Čimislava syna, kteréhož Lech velmi vděčen byl a učinil svým všem hodo-
Strana 73
LECH V POLSKU ZAKLÁDÁ HNĚZDNO. 73 vání a synu dal jméno Krok. Odtuď nedaleko bylo jezero velmi široké a dříví lesní velmi ve- liké, na kterémž bylo mnoho hnězd vorlových, a tu odpočívali všickni za několiko dní. I zdálo se Le- chovi místo to velmi příhodné a uradiv se s star- šími, rozkázal tu hrad a město založiti. A protože tu mnoho hnězd bylo, dal jemu jméno Gnízdno, Gnízdno. t. j. hnízdo, a tu to město osadiv, dále se obrátil. A když se přibrali do Vandalí, tu opanovav Vislu řeku, tu jse posadil a dále svým jeti a jíti ne- dopustil. A spatřiv zemi, že úrodná jest, město a hrad na jednom vrchu, kterémuž někdy Vanda- lové říkali Vavel, založiti kázal a pro milost, kte- rúž měl k svému synu, městu tomu Krokovo mě- sto a hradu Krokuovi hrad jméno dáti kázal. Potom lid ten za dlúhý čas jiní národové od kní- žete jich Lecha Lechy sú nazývali a někteří až do dnešního dne, jako Tatarové, Mozkvané a jiní mnozí, tak je jmenují. Potom pak když tíž Le- chové tu okolo Krokova mnoho lesuov vyplánili a polí vorných sobě nadělali, od ních Polané neb Poláci sú slulii. Krokov město. Poláci, 1 Míní se ovšem města polská Hnězdno a Krakov. 2 Přibráno podle kronik polských — Matěje z Mě- chova a Dlugoszovy; později opět Martin Bielski roz- množil těmito výmysly Hájkovými kroniky polské. Jinak tuto tradici má již Sylvius.
LECH V POLSKU ZAKLÁDÁ HNĚZDNO. 73 vání a synu dal jméno Krok. Odtuď nedaleko bylo jezero velmi široké a dříví lesní velmi ve- liké, na kterémž bylo mnoho hnězd vorlových, a tu odpočívali všickni za několiko dní. I zdálo se Le- chovi místo to velmi příhodné a uradiv se s star- šími, rozkázal tu hrad a město založiti. A protože tu mnoho hnězd bylo, dal jemu jméno Gnízdno, Gnízdno. t. j. hnízdo, a tu to město osadiv, dále se obrátil. A když se přibrali do Vandalí, tu opanovav Vislu řeku, tu jse posadil a dále svým jeti a jíti ne- dopustil. A spatřiv zemi, že úrodná jest, město a hrad na jednom vrchu, kterémuž někdy Vanda- lové říkali Vavel, založiti kázal a pro milost, kte- rúž měl k svému synu, městu tomu Krokovo mě- sto a hradu Krokuovi hrad jméno dáti kázal. Potom lid ten za dlúhý čas jiní národové od kní- žete jich Lecha Lechy sú nazývali a někteří až do dnešního dne, jako Tatarové, Mozkvané a jiní mnozí, tak je jmenují. Potom pak když tíž Le- chové tu okolo Krokova mnoho lesuov vyplánili a polí vorných sobě nadělali, od ních Polané neb Poláci sú slulii. Krokov město. Poláci, 1 Míní se ovšem města polská Hnězdno a Krakov. 2 Přibráno podle kronik polských — Matěje z Mě- chova a Dlugoszovy; později opět Martin Bielski roz- množil těmito výmysly Hájkovými kroniky polské. Jinak tuto tradici má již Sylvius.
Strana 74
74 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 675—677. (R. 675) Krokovec hrad. (Založen Krakovec.) Léta 675 sešli sú se všickni Čechové ku pánu svému Krokovi a na tom zůstali ponuknutím ně- jakého Jehoně, aby zámek pevný v místě příhod- ném pánu svému postavili. Tu hned všickni sná- živše se i dělali a pilně stavěli blízko ode vsi Steb- no řečené. A když dokonali, Krokuov hrad jemu jméno dali, jinák Krokovec. Ale Krokovi nezdálo se na něm bydliti neb chtěl raději zůstati mezi svými1. I dán jest ten hrad Šímovi, synu Blehovu, muži velmi opatrnému, kterýž také Krokovi při saudech a zpravování pomocen byl. Téhož léta Krokovým rozkázaním mnoho le- suov jest ohněm popáleno a z země vykopáno a rozděláno na dědiny. To vidúce, všickni obyvatelé z toho se velmi radovali. (R. 676) (Vražda trestána.) Léta 676. Chyrz, syn Manův, svým dětem ves Chyřín, stavěti počal a otec jeho Man naň se roz- hněval tak, až jemu syna jeho, t. j. vnuka svého, zabil. On Chyrz toho zlého skutku Krokovi ža- loval. A Krok povolav Šímy a jiných starších tak rozsaudili: nechtějíce tomu, aby mord bez po- msty zůstati měl, rozkázal Krok, aby on Chyrz 1 Podle Veleslavína prý sídlil na Vladoři v Lucku. — 2 Ves na Rakovnicku.
74 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 675—677. (R. 675) Krokovec hrad. (Založen Krakovec.) Léta 675 sešli sú se všickni Čechové ku pánu svému Krokovi a na tom zůstali ponuknutím ně- jakého Jehoně, aby zámek pevný v místě příhod- ném pánu svému postavili. Tu hned všickni sná- živše se i dělali a pilně stavěli blízko ode vsi Steb- no řečené. A když dokonali, Krokuov hrad jemu jméno dali, jinák Krokovec. Ale Krokovi nezdálo se na něm bydliti neb chtěl raději zůstati mezi svými1. I dán jest ten hrad Šímovi, synu Blehovu, muži velmi opatrnému, kterýž také Krokovi při saudech a zpravování pomocen byl. Téhož léta Krokovým rozkázaním mnoho le- suov jest ohněm popáleno a z země vykopáno a rozděláno na dědiny. To vidúce, všickni obyvatelé z toho se velmi radovali. (R. 676) (Vražda trestána.) Léta 676. Chyrz, syn Manův, svým dětem ves Chyřín, stavěti počal a otec jeho Man naň se roz- hněval tak, až jemu syna jeho, t. j. vnuka svého, zabil. On Chyrz toho zlého skutku Krokovi ža- loval. A Krok povolav Šímy a jiných starších tak rozsaudili: nechtějíce tomu, aby mord bez po- msty zůstati měl, rozkázal Krok, aby on Chyrz 1 Podle Veleslavína prý sídlil na Vladoři v Lucku. — 2 Ves na Rakovnicku.
Strana 75
VLÁDA KROKOVA. NÁLEZ ŽELEZA. 75 otce svého Mana za jeden měsíc každého puol- dne do pluhu vedlé vola zapřahal. Vidúce všickni takovú pána svého spravedlivost pilně se mordů varovali. Syn otce do pluhu zapřahal. (Nález železa.) (R. 677) 37 / Léta 677. Člověk jeden velmi starý z rodu Krokova jménem Boták, šel, aby shlédl zemi, a pojal s sebú pět pacholkův a chlebův, aby měli za dlúhý čas, nabrali; také lučišť svých doma ne- nechali, neb se obávali zvěři, kteráž toho času v těch puštinách často se ukazovala. I přišli sú na veliké hory dne jednoho a na ních sú oheň uči- nivše odpočívali a ohledujíce motykú, úrodná-li země, i nalezli rudu železnú velmi užitečnú. I na- vrátili sú se k Krokovi, pánu svému, noviny i dar jemu nesúce. A on toho vděčen sa hned poslal více čeledi, aby rudu kopali a lámali a ohněm pře- hánějíce železo z ní dělali a Boták předřečený nad nimi zprávcí byl a v svém dvoře, kterýž sobě pod horami vnově postavil, choval, kterémuž Zdecho- vice, jméno dal. A tu on Boták s železem se obí- raje a Krokovi jeho podávaje, až do své smrti Železná ruda. Zdechovice. seděl. 1 Míní se patrně (podle výkladu Hrabákova) Zdecho- vice v Železných horách.
VLÁDA KROKOVA. NÁLEZ ŽELEZA. 75 otce svého Mana za jeden měsíc každého puol- dne do pluhu vedlé vola zapřahal. Vidúce všickni takovú pána svého spravedlivost pilně se mordů varovali. Syn otce do pluhu zapřahal. (Nález železa.) (R. 677) 37 / Léta 677. Člověk jeden velmi starý z rodu Krokova jménem Boták, šel, aby shlédl zemi, a pojal s sebú pět pacholkův a chlebův, aby měli za dlúhý čas, nabrali; také lučišť svých doma ne- nechali, neb se obávali zvěři, kteráž toho času v těch puštinách často se ukazovala. I přišli sú na veliké hory dne jednoho a na ních sú oheň uči- nivše odpočívali a ohledujíce motykú, úrodná-li země, i nalezli rudu železnú velmi užitečnú. I na- vrátili sú se k Krokovi, pánu svému, noviny i dar jemu nesúce. A on toho vděčen sa hned poslal více čeledi, aby rudu kopali a lámali a ohněm pře- hánějíce železo z ní dělali a Boták předřečený nad nimi zprávcí byl a v svém dvoře, kterýž sobě pod horami vnově postavil, choval, kterémuž Zdecho- vice, jméno dal. A tu on Boták s železem se obí- raje a Krokovi jeho podávaje, až do své smrti Železná ruda. Zdechovice. seděl. 1 Míní se patrně (podle výkladu Hrabákova) Zdecho- vice v Železných horách.
Strana 76
76 — V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 678—680. E (Založení Budče.) Léta 678. Lid ten Český, velikú chut majíce ku pánu svému Krokovi a vidúce jeho velikomoc- nost, jemu poctivost a bezpečnost aby činili, vše- mi obyčeji obmejšleli. Dne jednoho sešli sú se na dvůr Černaušuov a odtuď do Ctiňovsi společně přišli a pánu svému mnohé věci budúcí skrze Stavboje, syna Lesislavova, předkládali. A při konci jeho to pověděti rozkázali, že sú se o to snesli a na tom zůstali, aby v místě slušném a bezpečném město a hrad postavili, proto aby on Krok jako pán jich na hradě seděl a oni pod ním jako poddaní aby v městě obývali a odtuď jich aby žádný nepřítel nikdá nemohl vytlačiti a nadto pánu jich aby se žádná škoda ani hanba nestala. (R. 678)
76 — V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 678—680. E (Založení Budče.) Léta 678. Lid ten Český, velikú chut majíce ku pánu svému Krokovi a vidúce jeho velikomoc- nost, jemu poctivost a bezpečnost aby činili, vše- mi obyčeji obmejšleli. Dne jednoho sešli sú se na dvůr Černaušuov a odtuď do Ctiňovsi společně přišli a pánu svému mnohé věci budúcí skrze Stavboje, syna Lesislavova, předkládali. A při konci jeho to pověděti rozkázali, že sú se o to snesli a na tom zůstali, aby v místě slušném a bezpečném město a hrad postavili, proto aby on Krok jako pán jich na hradě seděl a oni pod ním jako poddaní aby v městě obývali a odtuď jich aby žádný nepřítel nikdá nemohl vytlačiti a nadto pánu jich aby se žádná škoda ani hanba nestala. (R. 678)
Strana 77
KROK. ZALOŽENÍ BUDČE. 77 Krok znamenav jich býti slušný úmysl, dal jest k tomu své povolení. Tu oni hned bez prodlévání vyvolivše místo jedno dosti na vysoké hoře všedše tam všickni příkopy lámali, valy dělali, domy, jimž ,búdy' říkali, i hrad z dříví stavěli. Hradu i městu Budeč převzděli.. Léta 679./ Krokova čeled u veliký svár byla uvedena skrze nějakého Tunáka, syna Kama- nova, až se i mord mezi nimi přihodil. Krok o tom uslyšav, vinné trestati kázal. Ale Kaman pojav syna svého Tunáka, jenž byl najvětší toho skutku původ, tajně odšel k straně východní a pod horú Bělicí dvuor sobě založil a dal jemu jméno Přerov, t. j. první hrob. A tu jest Tunák druhého roku otce svého pohřebil a sám s svú če- ledí za dlúhý čas tu bydlil. Téhož léta Krok učinil hnutí z Ctiňovsi se vší svú čeledí a ženú a s dcerami a vebral se na nový hrad, jenž slúl Budeč. A tu poctivě seděl a lid obecní počal se velmi okolo něho saditi. Budeč město. (R. 679) 41 Přerov. (Prohlídka země) Léta 680. Krok napomenut sa od svých rádcův, aby jako pán mocný své rozeslal posly a služeb- (R. 680) 1 U Paprockého (Měst. 250) čteme podle Šim. Tad. Budečského, že prý Budeč založil jakýs Lešin Budek kouzelník a hrad i město nazval Budíčem,
KROK. ZALOŽENÍ BUDČE. 77 Krok znamenav jich býti slušný úmysl, dal jest k tomu své povolení. Tu oni hned bez prodlévání vyvolivše místo jedno dosti na vysoké hoře všedše tam všickni příkopy lámali, valy dělali, domy, jimž ,búdy' říkali, i hrad z dříví stavěli. Hradu i městu Budeč převzděli.. Léta 679./ Krokova čeled u veliký svár byla uvedena skrze nějakého Tunáka, syna Kama- nova, až se i mord mezi nimi přihodil. Krok o tom uslyšav, vinné trestati kázal. Ale Kaman pojav syna svého Tunáka, jenž byl najvětší toho skutku původ, tajně odšel k straně východní a pod horú Bělicí dvuor sobě založil a dal jemu jméno Přerov, t. j. první hrob. A tu jest Tunák druhého roku otce svého pohřebil a sám s svú če- ledí za dlúhý čas tu bydlil. Téhož léta Krok učinil hnutí z Ctiňovsi se vší svú čeledí a ženú a s dcerami a vebral se na nový hrad, jenž slúl Budeč. A tu poctivě seděl a lid obecní počal se velmi okolo něho saditi. Budeč město. (R. 679) 41 Přerov. (Prohlídka země) Léta 680. Krok napomenut sa od svých rádcův, aby jako pán mocný své rozeslal posly a služeb- (R. 680) 1 U Paprockého (Měst. 250) čteme podle Šim. Tad. Budečského, že prý Budeč založil jakýs Lešin Budek kouzelník a hrad i město nazval Budíčem,
Strana 78
78 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 681—682. níky na čtyři strany svého bydlení, aby ohledali zemi, a on tak učinil, přikázav jím, aby pilně spa- třili hory i doly i všecken způsob té vší země, jaká by byla v svém položení. Kázal také pilně ohledati řeky a potoky, odkuď by měly své pojití, také kam by se vody z té krajiny obrácely a tekly. To když jemu všecko od posluov věrných pořádně oznámeno bylo, nemálo se tomu divil. I rozkázal to všecko pořád na korách březových pozname- nati a pro budaucí pamět a další zprávu schovati. (R. 681) Krok věštec. (Věštby Krokovy.) Léta 681. Týž Krok jako muž múdrý rozváživ, co náleží zprávci lidu, že to, aby ohledoval věci minulé i budúcí, i rozkázal, aby žádný k němu za tři dni pořád zběhlé nechodil, i tak sú se všickni zachovali. Tu on vstúpiv na vyžší ponebí domu a neb hradu svého, tu v Budči postaveného, i činil bohuom lesním a bohuom horním i bohuom vodním veliké oběti, od nichž měl mnohé od- povědi a zvláště o věcech budúcích, kteréž jest od duchuov naučení maje přezvěďal na svých věštbách. Ty všecky věci pilně uváživ rozkázal sepsati a dcerám svým dal to schovati a při tom pověděl řka: »Není tuto bytu mého na místě tomto, neb město toto nebude dlouho trvati, ji- ného ovšem s raddú mých poddaných musím po- hledati.«
78 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 681—682. níky na čtyři strany svého bydlení, aby ohledali zemi, a on tak učinil, přikázav jím, aby pilně spa- třili hory i doly i všecken způsob té vší země, jaká by byla v svém položení. Kázal také pilně ohledati řeky a potoky, odkuď by měly své pojití, také kam by se vody z té krajiny obrácely a tekly. To když jemu všecko od posluov věrných pořádně oznámeno bylo, nemálo se tomu divil. I rozkázal to všecko pořád na korách březových pozname- nati a pro budaucí pamět a další zprávu schovati. (R. 681) Krok věštec. (Věštby Krokovy.) Léta 681. Týž Krok jako muž múdrý rozváživ, co náleží zprávci lidu, že to, aby ohledoval věci minulé i budúcí, i rozkázal, aby žádný k němu za tři dni pořád zběhlé nechodil, i tak sú se všickni zachovali. Tu on vstúpiv na vyžší ponebí domu a neb hradu svého, tu v Budči postaveného, i činil bohuom lesním a bohuom horním i bohuom vodním veliké oběti, od nichž měl mnohé od- povědi a zvláště o věcech budúcích, kteréž jest od duchuov naučení maje přezvěďal na svých věštbách. Ty všecky věci pilně uváživ rozkázal sepsati a dcerám svým dal to schovati a při tom pověděl řka: »Není tuto bytu mého na místě tomto, neb město toto nebude dlouho trvati, ji- ného ovšem s raddú mých poddaných musím po- hledati.«
Strana 79
VĚŠTBY KROKOVY. 79 (Další osady.) Léta 682. Mnozí z Čechův a zvláště znameni- (R. 682) tější a ti, kteříž větší stáda měli dobytkův, obrátili se od Zřipu do kraje půlnočního a pod horami se sadili tu, kdež jsú nyní Litoměřice. Tu nějaký Rád, syn Lubův, dvůr sobě na vysoký hoře nad Labem postavil a Rádič, jemu jméno dal. Při tom času Krok, vzpomínaje na své věštby a od duchův oznámení, povolal na Budeč svých poddaných a tu jim mnoho budúcího oznámil a při tom doložil řka: »Moji milí přátelé! Vidí mi se, že nikdýž jinde mně jako zprávci vašemu příhodnější byt jest nemohl býti jediné ve Ctiňo- vsi tu, kdež jest kníže náš a otec milostivý, Čech pochován, abych já na jeho hrob vzhlédaje na to, že mám také umříti, vzpomínal a po smrti aby bohové nade mnú nemstili, spravedlnost sem se činiti nutil. Ale když se vám tak líbilo, na vaši žádost sem to učinil, že sem se odtud na Budeč obrátil; ale jistě tu mého bytu není, nebť já v brzkém času toho města uznávám zkažení.« A oni odpověděli: »Rozkaž, náš milý otče, pří- bytek sobě postaviti, kdež se koli tobě líbí, našich nižádných prací v tom nelituje.« Kterýž odpo- Radič u Lito- měřic. 1 Podle Dobnera vzniklo neporozuměním slovu Gra- dicz = Hradec — a ten prý stál tam dříve na místě nynějších Litoměřic. — 2 = laskavý,
VĚŠTBY KROKOVY. 79 (Další osady.) Léta 682. Mnozí z Čechův a zvláště znameni- (R. 682) tější a ti, kteříž větší stáda měli dobytkův, obrátili se od Zřipu do kraje půlnočního a pod horami se sadili tu, kdež jsú nyní Litoměřice. Tu nějaký Rád, syn Lubův, dvůr sobě na vysoký hoře nad Labem postavil a Rádič, jemu jméno dal. Při tom času Krok, vzpomínaje na své věštby a od duchův oznámení, povolal na Budeč svých poddaných a tu jim mnoho budúcího oznámil a při tom doložil řka: »Moji milí přátelé! Vidí mi se, že nikdýž jinde mně jako zprávci vašemu příhodnější byt jest nemohl býti jediné ve Ctiňo- vsi tu, kdež jest kníže náš a otec milostivý, Čech pochován, abych já na jeho hrob vzhlédaje na to, že mám také umříti, vzpomínal a po smrti aby bohové nade mnú nemstili, spravedlnost sem se činiti nutil. Ale když se vám tak líbilo, na vaši žádost sem to učinil, že sem se odtud na Budeč obrátil; ale jistě tu mého bytu není, nebť já v brzkém času toho města uznávám zkažení.« A oni odpověděli: »Rozkaž, náš milý otče, pří- bytek sobě postaviti, kdež se koli tobě líbí, našich nižádných prací v tom nelituje.« Kterýž odpo- Radič u Lito- měřic. 1 Podle Dobnera vzniklo neporozuměním slovu Gra- dicz = Hradec — a ten prý stál tam dříve na místě nynějších Litoměřic. — 2 = laskavý,
Strana 80
80 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 683. / 4v věděl: »Aniž mi/ vašich žádostí oslyšeti slušné jest; učiňte jakž se vám líbí. Ale však toliko v tomto mé rady poslechněte: zítra před výcho- dem slunce z tohoto města vyjděte a na poledne se obraťte a při řece místa příhodného hledejte. Tuť vás osudové přivedú a bohové na tu horu uvedú, kdež stavěti slušné jest.« Tu oni vedlé jeho rady šli sú, až přišli na jednu dosti vysokú a širokú horu, kteráž měla nad řekú příkrú skálu; to místo dobře znamenavše kázali les posekati a z něho dřevěnné sruby dělati. (Hrad Psáry.) Léta 683. Dostavěli sú ten hrad místerným dí- lem tesařským a uvedli naň Kroka, pána svého, a tu jej posadivše s jeho ženú a s jeho dcerami, ve- likau jím činili poctivost. A při tom otázali sú je- ho, kterým by chtěl a neb jakým aby ten hrad byl jmenován jménem. A on odpověděl: »Jak nestálí sú časové, tak nestálá sú jména; poněvadž ste vy nalezli toto místo a tento na něm hrad postavili, dejtež vy jemu jméno.« A oni uradivše se, po- ručili, sú Čiňkrúchovi, aby jméno hradu vyhlásil. Kterýž stoje řekl: »Pán náš Krok má velikú péči o věci minulé a budúcí, nám také není slušné mi- nulých dáti v zapomenutí. Poněvadž pán a kníže (R. 683) 1 Míní se Vyšehrad. — 2 = svěřili.
80 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 683. / 4v věděl: »Aniž mi/ vašich žádostí oslyšeti slušné jest; učiňte jakž se vám líbí. Ale však toliko v tomto mé rady poslechněte: zítra před výcho- dem slunce z tohoto města vyjděte a na poledne se obraťte a při řece místa příhodného hledejte. Tuť vás osudové přivedú a bohové na tu horu uvedú, kdež stavěti slušné jest.« Tu oni vedlé jeho rady šli sú, až přišli na jednu dosti vysokú a širokú horu, kteráž měla nad řekú příkrú skálu; to místo dobře znamenavše kázali les posekati a z něho dřevěnné sruby dělati. (Hrad Psáry.) Léta 683. Dostavěli sú ten hrad místerným dí- lem tesařským a uvedli naň Kroka, pána svého, a tu jej posadivše s jeho ženú a s jeho dcerami, ve- likau jím činili poctivost. A při tom otázali sú je- ho, kterým by chtěl a neb jakým aby ten hrad byl jmenován jménem. A on odpověděl: »Jak nestálí sú časové, tak nestálá sú jména; poněvadž ste vy nalezli toto místo a tento na něm hrad postavili, dejtež vy jemu jméno.« A oni uradivše se, po- ručili, sú Čiňkrúchovi, aby jméno hradu vyhlásil. Kterýž stoje řekl: »Pán náš Krok má velikú péči o věci minulé a budúcí, nám také není slušné mi- nulých dáti v zapomenutí. Poněvadž pán a kníže (R. 683) 1 Míní se Vyšehrad. — 2 = svěřili.
Strana 81
KROK. PSARY HRAD A VES. 81 náš i otec, kterýž nás přivedl do této krajiny, své měl v našich předkův zemi posazení na hradě nad Krupú řekú, řečeném Psáry, a ten jest opustil dobrovolně, tento hrad místo onoho buď Psáry jmenován.« I vzkřikli všickni řkúce: »Buď tak, staň se tak!« Krok slyše křik a vůli lidu svého, také své dal k tomu povolení. Psáry hrad tu, kde nyní Vyšehrad. (Ves Psáry.) Léta 684. Dřevoslav, přítel příbuzný Krokův, (R. 684) kterýž byl také přidán za saudci k Krokovi, muž starého věku (neb i on byl přišel s Čechem z Char- vatské země), ten rozváživ způsob a položení oné krajiny Charvatské, z kteréž sú vyšli a maje v paměti, že jest byla ves pod hradem, řečeným Psáry, kteráž také Psáry jmenována byla, i za- ložil také dvory a ohradu v jednom údolí a osadil je svú čeledí a dal jí jméno Psáry; sobě pak na jedné příkré skále dal příbytek postaviti, s kte- réhož by mohl všecky dvory ve vší té ohradě (neb vsi) shlédnuti. Potom ta ves za dlúhý čas stála a vždycky Psáry jmenována byla tu, kdež nyní slove Slup nad potokem Botickým, a za mnohá léta od knížat Vyšehradských k tomu hradu držána byla. Potom pak král Vratislav, kterýž Vyšehradský kostel ve jméno sv. Petra zakládal, dal tu ves kněžím téhož kostela a oni jí v držení byli tak, jakž registra téhož kostela ukazují, až Kronika. 6
KROK. PSARY HRAD A VES. 81 náš i otec, kterýž nás přivedl do této krajiny, své měl v našich předkův zemi posazení na hradě nad Krupú řekú, řečeném Psáry, a ten jest opustil dobrovolně, tento hrad místo onoho buď Psáry jmenován.« I vzkřikli všickni řkúce: »Buď tak, staň se tak!« Krok slyše křik a vůli lidu svého, také své dal k tomu povolení. Psáry hrad tu, kde nyní Vyšehrad. (Ves Psáry.) Léta 684. Dřevoslav, přítel příbuzný Krokův, (R. 684) kterýž byl také přidán za saudci k Krokovi, muž starého věku (neb i on byl přišel s Čechem z Char- vatské země), ten rozváživ způsob a položení oné krajiny Charvatské, z kteréž sú vyšli a maje v paměti, že jest byla ves pod hradem, řečeným Psáry, kteráž také Psáry jmenována byla, i za- ložil také dvory a ohradu v jednom údolí a osadil je svú čeledí a dal jí jméno Psáry; sobě pak na jedné příkré skále dal příbytek postaviti, s kte- réhož by mohl všecky dvory ve vší té ohradě (neb vsi) shlédnuti. Potom ta ves za dlúhý čas stála a vždycky Psáry jmenována byla tu, kdež nyní slove Slup nad potokem Botickým, a za mnohá léta od knížat Vyšehradských k tomu hradu držána byla. Potom pak král Vratislav, kterýž Vyšehradský kostel ve jméno sv. Petra zakládal, dal tu ves kněžím téhož kostela a oni jí v držení byli tak, jakž registra téhož kostela ukazují, až Kronika. 6
Strana 82
82 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 685—708. do časův Zikmunda císaře. Při dobývání Vyše- hradu od Pražanův jest vypálena a rozbořena. (R. 685) Zlato najprv nalezeno. (Nález zlata.) Léta 685. Dva synové Rohslavovi, Jícha a Domaslav, přistúpivše před Kroka, pána svého, oznámili jemu, že sú nalezli v lukách Jasových, mnoho drobného zlata, kteréžto z písku vodú vy- pravše ohněm v hromadu spustili a Krokovi uká- zavše darem dali. Kterýmžto on řekl: »Synové milí! Dajte bohům lesním chválu a oni vám zdraví proto, že ste vy první, kteří ste v této krajině za našeho bydlení nalezli v zemi bohat- ství.« A pohleděv na zlato, vztáh ruku jim je zase navrátil a řka: »Komuž co bohové dadí, aniž mu toho bráti slušné jest. Protož vezmětež zlato a je sobě schovajte a kde by jeho více bylo, pilně hledajte a svým přátelům nynějším i budúcím oznamte!« (R. 686.) / 52 (Poslední léta Krokova.) / Léta 686. Rozkázal Krok všemu lidu v svých krajinách, aby baudy lesní opustíce, sruby na mí- stech příhodnějších při vodách stavěli a jedny k druhým aby přispojovali a tak vsi sobě stavěli a okolo ních lesy vyplaňujíc dědiny dělali a rží3, 1 Ves Psáře měla, jako i u Poláků, jméno po pso- vodech knížecích. — 2 Místo neznámé. — 3 = žitem.
82 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 685—708. do časův Zikmunda císaře. Při dobývání Vyše- hradu od Pražanův jest vypálena a rozbořena. (R. 685) Zlato najprv nalezeno. (Nález zlata.) Léta 685. Dva synové Rohslavovi, Jícha a Domaslav, přistúpivše před Kroka, pána svého, oznámili jemu, že sú nalezli v lukách Jasových, mnoho drobného zlata, kteréžto z písku vodú vy- pravše ohněm v hromadu spustili a Krokovi uká- zavše darem dali. Kterýmžto on řekl: »Synové milí! Dajte bohům lesním chválu a oni vám zdraví proto, že ste vy první, kteří ste v této krajině za našeho bydlení nalezli v zemi bohat- ství.« A pohleděv na zlato, vztáh ruku jim je zase navrátil a řka: »Komuž co bohové dadí, aniž mu toho bráti slušné jest. Protož vezmětež zlato a je sobě schovajte a kde by jeho více bylo, pilně hledajte a svým přátelům nynějším i budúcím oznamte!« (R. 686.) / 52 (Poslední léta Krokova.) / Léta 686. Rozkázal Krok všemu lidu v svých krajinách, aby baudy lesní opustíce, sruby na mí- stech příhodnějších při vodách stavěli a jedny k druhým aby přispojovali a tak vsi sobě stavěli a okolo ních lesy vyplaňujíc dědiny dělali a rží3, 1 Ves Psáře měla, jako i u Poláků, jméno po pso- vodech knížecích. — 2 Místo neznámé. — 3 = žitem.
Strana 83
POSLEDNÍ LETA KROKOVA. 83 H1 ☞ ovsem i šočovicí je osívali. A oni tak činili, chtíce pánu svému poslušenství zachovati. Protož od toho času až do smrti Krokovy za těch třímezcít- ma let nic se takového, ješto by bylo hodné pa- měti (než že sú vsi stavěli a lesy kopali) nenalézá. Protož zdála mi se zbyteční věc takové věci psáti. (Smrt Krokova.) Léta 709. Krok, muž paměti hodný, vykonav (R. 700 let zpravování svého třidcet a devět a věku svého osmdesát šest, umřel, zůstaviv po sobě tři dcery velmi krásné, kteréž jemu byla urodila žena jeho, jenž slula Níva, kteráž byla zrostu velikého a krásné postavy. Když uslyšal všecken lid, že jest pán jejich umřel, všickni sú z svých příbytkův Krok umřel. 6*
POSLEDNÍ LETA KROKOVA. 83 H1 ☞ ovsem i šočovicí je osívali. A oni tak činili, chtíce pánu svému poslušenství zachovati. Protož od toho času až do smrti Krokovy za těch třímezcít- ma let nic se takového, ješto by bylo hodné pa- měti (než že sú vsi stavěli a lesy kopali) nenalézá. Protož zdála mi se zbyteční věc takové věci psáti. (Smrt Krokova.) Léta 709. Krok, muž paměti hodný, vykonav (R. 700 let zpravování svého třidcet a devět a věku svého osmdesát šest, umřel, zůstaviv po sobě tři dcery velmi krásné, kteréž jemu byla urodila žena jeho, jenž slula Níva, kteráž byla zrostu velikého a krásné postavy. Když uslyšal všecken lid, že jest pán jejich umřel, všickni sú z svých příbytkův Krok umřel. 6*
Strana 84
84 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 709. Ctiňoves. jako včely k matce běželi a někteří derúce nehty své líce křičeli: »Ach, auvech, pane náš, již si umřel, kto nás zpravovati bude? Nebudeť nalezen ve vší zemi.« Dcery jeho pravily: »Ó Merote, veď jej po světlé cestě, ó Radamáši, vedlé jeho spravedlivosti suď jeho hlavu, nedej jeho Tasa- nuom, zahubiti.« A tak byl velmi veliký křik od malých i velikých až do dne třetího. Čtvrtého dne nesli sú jej do Ctiňovsi s velikým hřmotem, až se aupění jich po lesích i po horách rozléhalo a tu vedlé Čecha knížete a vedle Nívy, ženy jeho, dary rozličné jemu dávajíce jej sú pohřebili a kámen veliký na hrob jeho uvalivše, oheň na něm udělali — a tu oděv jeho bohuom zemským obětujíce spálili. pDE PA
84 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 709. Ctiňoves. jako včely k matce běželi a někteří derúce nehty své líce křičeli: »Ach, auvech, pane náš, již si umřel, kto nás zpravovati bude? Nebudeť nalezen ve vší zemi.« Dcery jeho pravily: »Ó Merote, veď jej po světlé cestě, ó Radamáši, vedlé jeho spravedlivosti suď jeho hlavu, nedej jeho Tasa- nuom, zahubiti.« A tak byl velmi veliký křik od malých i velikých až do dne třetího. Čtvrtého dne nesli sú jej do Ctiňovsi s velikým hřmotem, až se aupění jich po lesích i po horách rozléhalo a tu vedlé Čecha knížete a vedle Nívy, ženy jeho, dary rozličné jemu dávajíce jej sú pohřebili a kámen veliký na hrob jeho uvalivše, oheň na něm udělali — a tu oděv jeho bohuom zemským obětujíce spálili. pDE PA
Strana 85
SMRT KROKOVA. . 85 (Dcery Krokovy.) / Dcery jeho po něm zůstaly tři, z nichž jed- na každá vtipem svým daleko otce svého přesá- hala. První slula Káša, druhá Tétka a třetí Li- buše. Káša z nich nejstarší byla a ta všeliktera- kého hádaní kauzedlného plna byla. Tak, jakž na ten čas pověst šla, chtěli tomu někteří, že ani Medea v Cholchos, jí v tom rovná nebyla, neb jest ona od svého přirození moci všech bylin znala. V lékařství velmi dospělá, neduhy lidské a bolesti i slovy krotiti uměla. Hádaní velmi pilná byla, neb když někto něco ztratil, hned jest k Kasi Sel a ona jemu bez meškání, kde by ta stráta byla, oznámila. Po smrti pak její, když se nětco ztratilo a naděje žádná k nalezení nebyla, Čechové za přísloví měli říkajíce: »Kam se to po- dělo a od koho ukradeno, aniž by to Káša uhodla.« Druhá dcera Krokova jméno měla Tétka a tu v svých čářich mnoho divného provozovala. Neb na ten čas ti lidé sprostní ve vsech a v lesích obý- vajici nektefiż ohni, jini dfivi,, jiní hvězdám a někteří se kamením klaněli. Ona pak, jako chy- třejší a majic od duchův větší naučení, bohům 1 Asi presmyknuto m. Satanuom úmyslně (viz str.84). 2 Mini se ovšem Kolchis. — 3 = stromoví. [sv Dcery Kro- kovy:KäSa, Tétka, Li- buše. Káša hadačka. Tetka čarodějnice.
SMRT KROKOVA. . 85 (Dcery Krokovy.) / Dcery jeho po něm zůstaly tři, z nichž jed- na každá vtipem svým daleko otce svého přesá- hala. První slula Káša, druhá Tétka a třetí Li- buše. Káša z nich nejstarší byla a ta všeliktera- kého hádaní kauzedlného plna byla. Tak, jakž na ten čas pověst šla, chtěli tomu někteří, že ani Medea v Cholchos, jí v tom rovná nebyla, neb jest ona od svého přirození moci všech bylin znala. V lékařství velmi dospělá, neduhy lidské a bolesti i slovy krotiti uměla. Hádaní velmi pilná byla, neb když někto něco ztratil, hned jest k Kasi Sel a ona jemu bez meškání, kde by ta stráta byla, oznámila. Po smrti pak její, když se nětco ztratilo a naděje žádná k nalezení nebyla, Čechové za přísloví měli říkajíce: »Kam se to po- dělo a od koho ukradeno, aniž by to Káša uhodla.« Druhá dcera Krokova jméno měla Tétka a tu v svých čářich mnoho divného provozovala. Neb na ten čas ti lidé sprostní ve vsech a v lesích obý- vajici nektefiż ohni, jini dfivi,, jiní hvězdám a někteří se kamením klaněli. Ona pak, jako chy- třejší a majic od duchův větší naučení, bohům 1 Asi presmyknuto m. Satanuom úmyslně (viz str.84). 2 Mini se ovšem Kolchis. — 3 = stromoví. [sv Dcery Kro- kovy:KäSa, Tétka, Li- buše. Káša hadačka. Tetka čarodějnice.
Strana 86
80 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 710. Libuše věštkyně. lesním, bohům vodním a bohům, jenž horami vládnú, jiné a jiné oběti rozličně je činiti učila. Třetí sestra jejich Libuše nazvána byla a ta byla nejmladší dcera Krokova. Ta súci nejmoc- nější v zboží, po svém otci a dívka velmi opatrná a v rozeznání odporných věcí tak chytrá a vtip- ná (byla), že se zdálo lidu tomu, že by nikdá před nimi ani za jich času člověk žádný jí rovný ne- byl; neb i mnohé věci budúcí (když toho potřeba kázala) oznamovala. Pátý měsíc po smrti Krokově sešli sú se starší, aby sobě pána a zprávci volili. A společně se ura- divše a rozváživše způsob všecken těchto tří dcer Krokových, o to se snesli, aby panování a zpravo- vání zemské při dcerách Krokových zůstalo a lid obecní aby od nich k rozšiřování země byl napo- mínán. Ale však sú jim toho oznámiti nesměli, obávajíce se jich umění a vtipnosti2. (R. 710) / 6r (Vláda dcer Krokových.) / Léta 710. Sestry tyto sjevše se na hrad Psáry, obeslaly všecken lid a otázku učinily, kterú by z ních za pána vzíti chtěli. A oni po malém a krátkém potazu dali tu odpověď, aby ony samy, jako dědičky, to knížetství mezi sebau losem roz- dělily. A v tom se zase na svá obydlé rozešli. 1 = bohatství. — 2 Vyprávěno hlavně podle Kosmy.
80 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 710. Libuše věštkyně. lesním, bohům vodním a bohům, jenž horami vládnú, jiné a jiné oběti rozličně je činiti učila. Třetí sestra jejich Libuše nazvána byla a ta byla nejmladší dcera Krokova. Ta súci nejmoc- nější v zboží, po svém otci a dívka velmi opatrná a v rozeznání odporných věcí tak chytrá a vtip- ná (byla), že se zdálo lidu tomu, že by nikdá před nimi ani za jich času člověk žádný jí rovný ne- byl; neb i mnohé věci budúcí (když toho potřeba kázala) oznamovala. Pátý měsíc po smrti Krokově sešli sú se starší, aby sobě pána a zprávci volili. A společně se ura- divše a rozváživše způsob všecken těchto tří dcer Krokových, o to se snesli, aby panování a zpravo- vání zemské při dcerách Krokových zůstalo a lid obecní aby od nich k rozšiřování země byl napo- mínán. Ale však sú jim toho oznámiti nesměli, obávajíce se jich umění a vtipnosti2. (R. 710) / 6r (Vláda dcer Krokových.) / Léta 710. Sestry tyto sjevše se na hrad Psáry, obeslaly všecken lid a otázku učinily, kterú by z ních za pána vzíti chtěli. A oni po malém a krátkém potazu dali tu odpověď, aby ony samy, jako dědičky, to knížetství mezi sebau losem roz- dělily. A v tom se zase na svá obydlé rozešli. 1 = bohatství. — 2 Vyprávěno hlavně podle Kosmy.
Strana 87
VLADA DCER KROKOVÝCH. 87 4e — O ních žádný neví, jakým způsobem losovaly, než to se našlo, že najmladší z ních, kteráž slaula Li- buše, vajchodní stranu toho knížetství i s hra- dem, jenž slaul Psáry, (obdržela). A tak jest od lidu všeho po jednom měsíci za zprávci přijata a tak lid sobě poddaný pokojně zpravovala a spra- vedlivě saudila. (Hrad Libice.) Toho času z ponuknutí duchuov věštích, také s jistým vědomím a povolením i raddau svých sestr, Libuše pojavši svých deset panen a mnoho lidu robotního k východu slunce se s ními obrá- tila a na místo jedno široké tu, kdež Cidlina v Labe vchází, přibravši se s koně svého ssedši
VLADA DCER KROKOVÝCH. 87 4e — O ních žádný neví, jakým způsobem losovaly, než to se našlo, že najmladší z ních, kteráž slaula Li- buše, vajchodní stranu toho knížetství i s hra- dem, jenž slaul Psáry, (obdržela). A tak jest od lidu všeho po jednom měsíci za zprávci přijata a tak lid sobě poddaný pokojně zpravovala a spra- vedlivě saudila. (Hrad Libice.) Toho času z ponuknutí duchuov věštích, také s jistým vědomím a povolením i raddau svých sestr, Libuše pojavši svých deset panen a mnoho lidu robotního k východu slunce se s ními obrá- tila a na místo jedno široké tu, kdež Cidlina v Labe vchází, přibravši se s koně svého ssedši
Strana 88
88 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 711. Libice hrad. do hustých lesuov vešla a tu zastavivši se, prstem ukázala místo, na kterémž hned té hodiny hrad a město založiti rozkázala; a ohradu hradovú vy- sokými a širokými valy osypati poručivši, dne dvanáctého odjela a šťasně se na hrad Psáry na- vrátila. Hotauš pak, jako muž oppatrný, maje od kněžny své sobě práci a zprávu při stavení toho hradu poručenú, vší pilností náspy a sruby dělati pilen byl. Měsíce osmého, když se dílo vykonalo, Libuši to oznámil, kteráž v hrad nový uvázavši se, dobrú a pilnú čeledí jej osadila a od svého jména dala jemu jméno Libec a město aby Libice slaulo, rozkázala a tu mnohým, že má tu pohřbena býti, oznámila.. (R. 711) Peerk hrad. / 6v Léta 711. Káša, sestra Libušina, s povolením Libuše, sestry své, rozkázala sobě na jedné pře- vysoké hoře zámek postaviti tu, kdež někdy prvé zámek a město pevné bylo rozkázaním Markvar- ta, krále Moravského a Hermundurského, na hoře řečené Peerk, po/staveno a dala jemu od svého jména jméno Kášín, kterýžto hrad a gruntové jeho nad řekau Vhltavú, proti klášteru Zbraslav- skému, až do dnešního dne se ukazují. — Téhož léta Lecha, kníže Polský, bratr někdy Čechuov, již jsa muž velmi starý věkem, své dni 1 Snad podle tradice. — 2 Viz o tom v úvodě str. 47. 3 Tyto výklady čerpány z Měchovského a Dlugosze.
88 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 711. Libice hrad. do hustých lesuov vešla a tu zastavivši se, prstem ukázala místo, na kterémž hned té hodiny hrad a město založiti rozkázala; a ohradu hradovú vy- sokými a širokými valy osypati poručivši, dne dvanáctého odjela a šťasně se na hrad Psáry na- vrátila. Hotauš pak, jako muž oppatrný, maje od kněžny své sobě práci a zprávu při stavení toho hradu poručenú, vší pilností náspy a sruby dělati pilen byl. Měsíce osmého, když se dílo vykonalo, Libuši to oznámil, kteráž v hrad nový uvázavši se, dobrú a pilnú čeledí jej osadila a od svého jména dala jemu jméno Libec a město aby Libice slaulo, rozkázala a tu mnohým, že má tu pohřbena býti, oznámila.. (R. 711) Peerk hrad. / 6v Léta 711. Káša, sestra Libušina, s povolením Libuše, sestry své, rozkázala sobě na jedné pře- vysoké hoře zámek postaviti tu, kdež někdy prvé zámek a město pevné bylo rozkázaním Markvar- ta, krále Moravského a Hermundurského, na hoře řečené Peerk, po/staveno a dala jemu od svého jména jméno Kášín, kterýžto hrad a gruntové jeho nad řekau Vhltavú, proti klášteru Zbraslav- skému, až do dnešního dne se ukazují. — Téhož léta Lecha, kníže Polský, bratr někdy Čechuov, již jsa muž velmi starý věkem, své dni 1 Snad podle tradice. — 2 Viz o tom v úvodě str. 47. 3 Tyto výklady čerpány z Měchovského a Dlugosze.
Strana 89
LIBUŠE. ZALOŽENI LIBICE A TETINA. 89 vykonav, umřel a na Lašotně pochován. Ten po- zůstavil po sobě syna, jménem Kroka, kterýž hned rozkázaním svých poddaných, maje věku svého let šestnáct, zprávu lidu na se přijal. Mlá- denec sa rozšafný, dosti opatrně lid ten sprostný zpravoval. Hrad Tetín.) Léta 712. Vidúci Tétka, ano sestry její roz- (R. 712) šafně i maudře svůj lid zpravují, v tom aby jim nic napřed nedala, své služebníky poslala na zá- pad slunce, aby hledali místa k stavění hradu pří- hodného. Zchodivše hory mnohé a zvláště okolo řek a potokuov i oznámili sú jí místo jedno skal- naté nad řekau Mízú, jinak Mží neb Mizkú, od vody jako nedobyté. Tu ona bez meškání poslavši dělníky, kázala les posekati a zámek na ten čas přetvrdý postaviti a Tétin hrad jemu jméno dala. Po nedlúhém pak času s svými pannami i se vší svau čeledí na ten hrad se přibrala a tu se po- sadila. Jsúci na tom hradě u veliké svobodě divné a neobyčejné věci provozovala. Častokrát na tu horu, jenž nad Tetínem jest k západu slunce, kteráž Pohléď slove, vstupovala a bohyni své, kteráž Klimba slaula a na jedné vysoké skále postavena byla, velikou poctivost činila, modléci se a proséci, aby jí i čeleď její všecku ta bohyně zpravovala. Tétín hrad. Klimba bohyně.
LIBUŠE. ZALOŽENI LIBICE A TETINA. 89 vykonav, umřel a na Lašotně pochován. Ten po- zůstavil po sobě syna, jménem Kroka, kterýž hned rozkázaním svých poddaných, maje věku svého let šestnáct, zprávu lidu na se přijal. Mlá- denec sa rozšafný, dosti opatrně lid ten sprostný zpravoval. Hrad Tetín.) Léta 712. Vidúci Tétka, ano sestry její roz- (R. 712) šafně i maudře svůj lid zpravují, v tom aby jim nic napřed nedala, své služebníky poslala na zá- pad slunce, aby hledali místa k stavění hradu pří- hodného. Zchodivše hory mnohé a zvláště okolo řek a potokuov i oznámili sú jí místo jedno skal- naté nad řekau Mízú, jinak Mží neb Mizkú, od vody jako nedobyté. Tu ona bez meškání poslavši dělníky, kázala les posekati a zámek na ten čas přetvrdý postaviti a Tétin hrad jemu jméno dala. Po nedlúhém pak času s svými pannami i se vší svau čeledí na ten hrad se přibrala a tu se po- sadila. Jsúci na tom hradě u veliké svobodě divné a neobyčejné věci provozovala. Častokrát na tu horu, jenž nad Tetínem jest k západu slunce, kteráž Pohléď slove, vstupovala a bohyni své, kteráž Klimba slaula a na jedné vysoké skále postavena byla, velikou poctivost činila, modléci se a proséci, aby jí i čeleď její všecku ta bohyně zpravovala. Tétín hrad. Klimba bohyně.
Strana 90
90 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 712—713. Liběhrad. (Hrad Liběhrad.) Téhož léta služebnice Libušiny rozličně svú kratochvíl při lovení zvěři provozovaly; s lučišti a střelami po hustých lesích chodíce, jeleny střílely. V tom dne jednoho náhodau na jeden vysoký a příkrý vrch vešly, kterýž se jím zalíbil, i žádaly jsau kněžny Libuše, aby dala na něm hrad pevný z srubuov hlinau oblepených postaviti. Kteráž spatřivši místo na žádost jích tak učiniti rozká- zala a ony pro milosti, kterauž měly k své paní, daly od jejího jména jméno hradu Liběhrad. A ves, kteráž toho času při témž hradu u řeky založena byla, též od Libuše Libčice nazvána A S ☞ ☞ A 1 = lásku.
90 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 712—713. Liběhrad. (Hrad Liběhrad.) Téhož léta služebnice Libušiny rozličně svú kratochvíl při lovení zvěři provozovaly; s lučišti a střelami po hustých lesích chodíce, jeleny střílely. V tom dne jednoho náhodau na jeden vysoký a příkrý vrch vešly, kterýž se jím zalíbil, i žádaly jsau kněžny Libuše, aby dala na něm hrad pevný z srubuov hlinau oblepených postaviti. Kteráž spatřivši místo na žádost jích tak učiniti rozká- zala a ony pro milosti, kterauž měly k své paní, daly od jejího jména jméno hradu Liběhrad. A ves, kteráž toho času při témž hradu u řeky založena byla, též od Libuše Libčice nazvána A S ☞ ☞ A 1 = lásku.
Strana 91
LIBUŠE. ZALOŽENÍ LIBĚHRADU. 91 byla, kteráž má v sobě až do dnes obyvatele. Hra- du na tento čas příkopové a gruntové se vidí nad řekau pod Prahau jako za jednu míli, t. j. proti Tursku. (Další osady.) / Léta 713. Libuše vsedši na svuoj kuoň a po- javši s sebau své panny, z Psár vyjela a na druhau stranu řeky, t. j. k západu slunce, se obrátila. A když na jednu vysokú a širokú horu, kteráž Petřina (neb Petřín) slaula, přijela, tu posadivši se oheň veliký svým služebnicem rozkázala udě- lati. Ony vuoli a rozkaz paní své vyplnivše od ní se uchýlily. Tu ona přistúpivši k ohni mnohé a rozličné oběti duchuom věštím (jakž od ních na- učena byla) činila a od ních vzavši odpověď více na Liběhrad se nenavrátila. Ale na dědictví otce svého přijevši, t. j. na hrad Psáry, všem, že tu bydliti chce, zjevně oznámila. Toho času Domaboj a Haldan, dva bratří, sy- nové Hruobovi, svadili se s Kasuřany, jenž byli Německého rodu. I odešli jsau ku polední a v jed- nom suchém údolí oba dvuor jeden velmi vy- sokau a pevnau ohradau ohrazený sobě postavili a zákopy přidruhámi dělajíce, velmi veliké a hru- bé velikosti v zemi radlici železnú nalezli. Od ko- ho a neb kdy by tu zakopaná byla, nevědúce, velmi Petřín hora. (R. 713) 1 = kůl, podpora.
LIBUŠE. ZALOŽENÍ LIBĚHRADU. 91 byla, kteráž má v sobě až do dnes obyvatele. Hra- du na tento čas příkopové a gruntové se vidí nad řekau pod Prahau jako za jednu míli, t. j. proti Tursku. (Další osady.) / Léta 713. Libuše vsedši na svuoj kuoň a po- javši s sebau své panny, z Psár vyjela a na druhau stranu řeky, t. j. k západu slunce, se obrátila. A když na jednu vysokú a širokú horu, kteráž Petřina (neb Petřín) slaula, přijela, tu posadivši se oheň veliký svým služebnicem rozkázala udě- lati. Ony vuoli a rozkaz paní své vyplnivše od ní se uchýlily. Tu ona přistúpivši k ohni mnohé a rozličné oběti duchuom věštím (jakž od ních na- učena byla) činila a od ních vzavši odpověď více na Liběhrad se nenavrátila. Ale na dědictví otce svého přijevši, t. j. na hrad Psáry, všem, že tu bydliti chce, zjevně oznámila. Toho času Domaboj a Haldan, dva bratří, sy- nové Hruobovi, svadili se s Kasuřany, jenž byli Německého rodu. I odešli jsau ku polední a v jed- nom suchém údolí oba dvuor jeden velmi vy- sokau a pevnau ohradau ohrazený sobě postavili a zákopy přidruhámi dělajíce, velmi veliké a hru- bé velikosti v zemi radlici železnú nalezli. Od ko- ho a neb kdy by tu zakopaná byla, nevědúce, velmi Petřín hora. (R. 713) 1 = kůl, podpora.
Strana 92
2 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 714. Radlice dvůr. se divili a z té příčiny tomu dvoru Radlice jmé- no dali. Ale obávajíce se některých Kasuřanuov, svých nepřátel, požádali sú Kleně, strýce svého a syna jeho Sudiroha, aby sobě vedlé ních dvory po- stavili a jim proti jich nepřátelům na pomoc byli. A oni to na žádost jich slíbili učiniti a učinilii. (R. 714) 7v Libín hrad. (Psáry nazvány Libínem.) Léta 714. Libuše uznamenavši skrze své věšt- by, kde by jí nejpříhodnější místo k obývání bylo, i počala hrad Psáry velmi rozšiřovati. A vedlé na ten čas jich obyčeje rozkázala okolo všeho hradu tlustú a vysokú nad míru ohradu dřevěnnú udě- lati. A jednoho dne vstúpivši na nejvyžší skálu, na ní se posadila a před svými pannami mnoho budúcího o tom hradu oznamovala, ale, že její pisák na ten čas přítomen nebyl, protož mnoho, ješto by bylo hodné paměti, což tu bylo mluveno, dáno jest v zapomenutí. To jest toliko v paměti zůstalo, že jest rozkázala i přikázala, aby žádný více od toho dne hradu toho Psáry jmenovati ne- směl, ale od jejího jména aby byl Libínem jme- nován: služebnice její, Smilka, Duobra, Vlasti- mila, Nastavila, všemu lidu rozkázaly pravíce, že 1 Dobner hledá ty Radlice v Moravě a Kasuřany v Rakousích. Hájek však Kasurgis ztotožňoval s Prahou a tedy míní Radlice na Smíchovsku. — Text originálu připojuje obrázek týž jako na str. 76.
2 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 714. Radlice dvůr. se divili a z té příčiny tomu dvoru Radlice jmé- no dali. Ale obávajíce se některých Kasuřanuov, svých nepřátel, požádali sú Kleně, strýce svého a syna jeho Sudiroha, aby sobě vedlé ních dvory po- stavili a jim proti jich nepřátelům na pomoc byli. A oni to na žádost jich slíbili učiniti a učinilii. (R. 714) 7v Libín hrad. (Psáry nazvány Libínem.) Léta 714. Libuše uznamenavši skrze své věšt- by, kde by jí nejpříhodnější místo k obývání bylo, i počala hrad Psáry velmi rozšiřovati. A vedlé na ten čas jich obyčeje rozkázala okolo všeho hradu tlustú a vysokú nad míru ohradu dřevěnnú udě- lati. A jednoho dne vstúpivši na nejvyžší skálu, na ní se posadila a před svými pannami mnoho budúcího o tom hradu oznamovala, ale, že její pisák na ten čas přítomen nebyl, protož mnoho, ješto by bylo hodné paměti, což tu bylo mluveno, dáno jest v zapomenutí. To jest toliko v paměti zůstalo, že jest rozkázala i přikázala, aby žádný více od toho dne hradu toho Psáry jmenovati ne- směl, ale od jejího jména aby byl Libínem jme- nován: služebnice její, Smilka, Duobra, Vlasti- mila, Nastavila, všemu lidu rozkázaly pravíce, že 1 Dobner hledá ty Radlice v Moravě a Kasuřany v Rakousích. Hájek však Kasurgis ztotožňoval s Prahou a tedy míní Radlice na Smíchovsku. — Text originálu připojuje obrázek týž jako na str. 76.
Strana 93
LIBUŠE. PSARY PŘEZVANY LIBINEM. 93 jest ta vůle paní a kněžny jich, aby každý to jmé- no Psáry z své paměti vypustil a Libín hrad jme- noval. Toho času přišli sú k kněžně Libuši Druhan a Chobol, synové nějakého Boryslava, jí od otce svého pozdravujíce, a přinesli stříbra velikú spaustu, oznamujíce, že by v krajinách západních to nalezeno bylo. Libuše od nich stříbro přijavši poděkování učinila a hned s nimi některé dělníky s špičáky a motykami poslala, kteříž časy potom- ními u veliké váze stříbro na dvůr Libuše při- nášeli. Stříbro nalezeno. (Obliba Libuše.) Léta 715. Lid vobecný, kterýž bydlil po vsech, (R. 715) po lesích a po puštinách, mnohá slyšíce od Libuše hádaní a některých věcí budúcích oznamování, spolu sú se scházeli; o tom rozmlúvajíce divili se; někteří pak múdřejší znamenavše, že jest ona své sestry Kášu a Tétku tím uměním daleko přede- šla, ač blízko Tétky a Káši obývali, však v svých potřebách a rozepřech k saudu Libušinému se utí- kali a za nález spravedlivý žádajíce prosili. Ona to vidúci, že i ti, kteříž pod její zprávú nebyli, dobrovolně a z daleka přicházejíce saudu jejímu se poddávali, mezi stranami odpornými spra- 1 Trochu ukvapený nález; zlato by bylo pravděpo- dobnější (podle Hrabáka).
LIBUŠE. PSARY PŘEZVANY LIBINEM. 93 jest ta vůle paní a kněžny jich, aby každý to jmé- no Psáry z své paměti vypustil a Libín hrad jme- noval. Toho času přišli sú k kněžně Libuši Druhan a Chobol, synové nějakého Boryslava, jí od otce svého pozdravujíce, a přinesli stříbra velikú spaustu, oznamujíce, že by v krajinách západních to nalezeno bylo. Libuše od nich stříbro přijavši poděkování učinila a hned s nimi některé dělníky s špičáky a motykami poslala, kteříž časy potom- ními u veliké váze stříbro na dvůr Libuše při- nášeli. Stříbro nalezeno. (Obliba Libuše.) Léta 715. Lid vobecný, kterýž bydlil po vsech, (R. 715) po lesích a po puštinách, mnohá slyšíce od Libuše hádaní a některých věcí budúcích oznamování, spolu sú se scházeli; o tom rozmlúvajíce divili se; někteří pak múdřejší znamenavše, že jest ona své sestry Kášu a Tétku tím uměním daleko přede- šla, ač blízko Tétky a Káši obývali, však v svých potřebách a rozepřech k saudu Libušinému se utí- kali a za nález spravedlivý žádajíce prosili. Ona to vidúci, že i ti, kteříž pod její zprávú nebyli, dobrovolně a z daleka přicházejíce saudu jejímu se poddávali, mezi stranami odpornými spra- 1 Trochu ukvapený nález; zlato by bylo pravděpo- dobnější (podle Hrabáka).
Strana 94
94 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 715—716. vedlivé saudy a milostivá narovnání činila, také pokojná slova ke všem i k nepřátelům mluvila, poddané své skutečně milovala, služebnicem hoj- né dary dávala, při své čistotě velikú zdrželivost zachovávala, též i jiné tomu učila a všem ctnost- ným a spravedlivým velmi přívětivá byla. Také z toho veliká k ní od lidí láska byla, neb ji mnozí jako svú máteř milovali. Toho času ponuknutím nějakého Charauše a Prostislava shromážděno jest lidu velmi mnoho na pole Drahoňovo a tu bylo o zprávci té země a toho lidu od starších mnoho rokováno. Někteří pravili, že ten lid sprostný bez dobrého zprávcí mužského pohlaví nikoli státi nemuož a zvláště když by nebyl obraňován před nepřátely; jiní pravili, že lepší zprávce lidu nemůž býti nalezen, než ten, kterýž má budúcích věcí poznání — a tak, po dlúhém zprávce vyhledávání, na tom sú společně zůstali, aby Libuše, dcera Krokova, jako mocná kněžna je saudila a jich věci mocně zpravovala. A hned společně šedše jí sú poklonu učinili a poddanost a poslušenství i věrnost slí- bili. Kterážto lid ten sprostný a vorný pod svú zprávu přijavši, spravedlivě k dobrým, přísně ke zlým a milostivě k sprostným se zachovávala. Panny její, jaké k ní všecken lid má zření, zna- menavše, hned počaly přede vším lidem ji vy- chvalovati a jméno její všudy rozšiřovati.
94 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 715—716. vedlivé saudy a milostivá narovnání činila, také pokojná slova ke všem i k nepřátelům mluvila, poddané své skutečně milovala, služebnicem hoj- né dary dávala, při své čistotě velikú zdrželivost zachovávala, též i jiné tomu učila a všem ctnost- ným a spravedlivým velmi přívětivá byla. Také z toho veliká k ní od lidí láska byla, neb ji mnozí jako svú máteř milovali. Toho času ponuknutím nějakého Charauše a Prostislava shromážděno jest lidu velmi mnoho na pole Drahoňovo a tu bylo o zprávci té země a toho lidu od starších mnoho rokováno. Někteří pravili, že ten lid sprostný bez dobrého zprávcí mužského pohlaví nikoli státi nemuož a zvláště když by nebyl obraňován před nepřátely; jiní pravili, že lepší zprávce lidu nemůž býti nalezen, než ten, kterýž má budúcích věcí poznání — a tak, po dlúhém zprávce vyhledávání, na tom sú společně zůstali, aby Libuše, dcera Krokova, jako mocná kněžna je saudila a jich věci mocně zpravovala. A hned společně šedše jí sú poklonu učinili a poddanost a poslušenství i věrnost slí- bili. Kterážto lid ten sprostný a vorný pod svú zprávu přijavši, spravedlivě k dobrým, přísně ke zlým a milostivě k sprostným se zachovávala. Panny její, jaké k ní všecken lid má zření, zna- menavše, hned počaly přede vším lidem ji vy- chvalovati a jméno její všudy rozšiřovati.
Strana 95
LIBUŠE KNĚŽNA. O BIVOJI. 95 KuP (Bivoj.) Léta 716. Muž jeden velmi silný z rodu Stro- (R. 716) šova, jménem Bivoj, syn Sudivojuov, aby sobě kratochvíl učinil, na Kačí horu šel a tu svini di- vokú utkav za uši jí lapil a vzav ji na se, na Li- bín hrad ji přinesl. To Libuše vidúci se všemi jinými velmi se divila a vzavši zlatú přípasku jemu jako hrdině a rytíři darem dala a sestra její Káša, kteráž toho času z Kašína na Libín přijela, téhož Bivoje sobě pro jeho mužství za manžela pojala,. Bivoj svini lapil za uši. 1 Podle Dobnera zde Hájek, aby se zalíbil p. Jar. z Šelmberka, přenesl vyprávění Dalimilovo do doby o 400 let starší. Podle Dalimila (kap. 60, v. 27) totiž Dětříšek Buzovic chytil v lese divokou svini za uši a odtud přijal na štít »hlavu vepřovú«. Hájek později toto vyprávění
LIBUŠE KNĚŽNA. O BIVOJI. 95 KuP (Bivoj.) Léta 716. Muž jeden velmi silný z rodu Stro- (R. 716) šova, jménem Bivoj, syn Sudivojuov, aby sobě kratochvíl učinil, na Kačí horu šel a tu svini di- vokú utkav za uši jí lapil a vzav ji na se, na Li- bín hrad ji přinesl. To Libuše vidúci se všemi jinými velmi se divila a vzavši zlatú přípasku jemu jako hrdině a rytíři darem dala a sestra její Káša, kteráž toho času z Kašína na Libín přijela, téhož Bivoje sobě pro jeho mužství za manžela pojala,. Bivoj svini lapil za uši. 1 Podle Dobnera zde Hájek, aby se zalíbil p. Jar. z Šelmberka, přenesl vyprávění Dalimilovo do doby o 400 let starší. Podle Dalimila (kap. 60, v. 27) totiž Dětříšek Buzovic chytil v lese divokou svini za uši a odtud přijal na štít »hlavu vepřovú«. Hájek později toto vyprávění
Strana 96
90 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 717. / Téhož léta od kovkopův (t. j. havéřův) k Káši na Kašín mnoho zlata přineseno bylo, kteréž ona všecko sestře své Libuši poslala, aby ona, poně- vadž jest od lidu za saudci zvolena, z toho zlata Mince zlatá, jako mocná kněžna minci zlatau dělati rozkázala. / 8r (R. 717) Pušťadla. Pražský hrad. (Založení Prahy.) Léta 717. Svach, syn Horšův, vnuk Lajchův, zbohaceného sebe vida, s mnohú čeledí a dobytky vrátil se od Zřipu na západ slunce a při jedné řece, kteráž Ohře, t. j. teplá aneb ohřívající, slove, luk mnoho sobě nadělati rozkázal. A oblíbiv sobě místo jedno na jednom přívrší, tu se okopati rozkázal a hradbu velikú z dříví udělati dal a tu dobytek vpúštěje a zase vypúštěje to místo Pu- štadlem, nazval. Krajina ta že velmi zemi úrodnú měla, s pilností Svach rozkázal lesy páliti a ven z skořen vykopávati, tím více luk a dědin aby na- děláno bylo. Téhož roku Libuše na jednom vrchu, kterýž Bruský potok obchodí, pod Petřínem, jemuž jmé- no Svinský vrch bylo, kázala v náhle les posekati a tu duom dřevěnný nad míru vysoký postaviti. Jednoho dne pak na nejvyšší jeho ponebí vstú- pivši pilně lesy a planiny spatřovala a posadivši (ač jinak přebírá z Dalimila vše) vynechává, za to vy- práví tuto pověst první. (Ale i pro ni mohl míti arci po- věst rodovou.) — 1 Nyní neznámé; snad = Žatec.
90 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 717. / Téhož léta od kovkopův (t. j. havéřův) k Káši na Kašín mnoho zlata přineseno bylo, kteréž ona všecko sestře své Libuši poslala, aby ona, poně- vadž jest od lidu za saudci zvolena, z toho zlata Mince zlatá, jako mocná kněžna minci zlatau dělati rozkázala. / 8r (R. 717) Pušťadla. Pražský hrad. (Založení Prahy.) Léta 717. Svach, syn Horšův, vnuk Lajchův, zbohaceného sebe vida, s mnohú čeledí a dobytky vrátil se od Zřipu na západ slunce a při jedné řece, kteráž Ohře, t. j. teplá aneb ohřívající, slove, luk mnoho sobě nadělati rozkázal. A oblíbiv sobě místo jedno na jednom přívrší, tu se okopati rozkázal a hradbu velikú z dříví udělati dal a tu dobytek vpúštěje a zase vypúštěje to místo Pu- štadlem, nazval. Krajina ta že velmi zemi úrodnú měla, s pilností Svach rozkázal lesy páliti a ven z skořen vykopávati, tím více luk a dědin aby na- děláno bylo. Téhož roku Libuše na jednom vrchu, kterýž Bruský potok obchodí, pod Petřínem, jemuž jmé- no Svinský vrch bylo, kázala v náhle les posekati a tu duom dřevěnný nad míru vysoký postaviti. Jednoho dne pak na nejvyšší jeho ponebí vstú- pivši pilně lesy a planiny spatřovala a posadivši (ač jinak přebírá z Dalimila vše) vynechává, za to vy- práví tuto pověst první. (Ale i pro ni mohl míti arci po- věst rodovou.) — 1 Nyní neznámé; snad = Žatec.
Strana 97
LIBUŠE. ZALOŽENÍ PRAHY. 97 se na dřevěnné stolici, kteráž byla jejím zname- ním znamenána a tu mnoho budúcího o tom vrchu oznamovala, všecko to kázavši písákovi svému, kterémuž Žák jméno bylo, Slovanskými literami a slovy na korách březových k tomu při- pravených popsati a služebnici své Vlastimile pro budúcí pamět dala to schovati. (Lucko založeno.) Léta 718. Svach předpověděný nedaleko od (R. 718) Pušťadla, kdež svuoj dobytek ohraditi rozkázal, znamenav místo jedno dosti příhodné také i ši- roké nad lukami, tu město dřevěnné založiti kázal a pro hojnost luk, kteréž byly v té krajině, kra- jinu tu Lucko nazval a město aby téhož jména užívalo, rozkázal. Ale že jest byl brzo smrtí za- chvá/cen, obyvatelé té krajiny, pro syna Sva- chova, kterémuž Hlasislav jméno bylo, Hlasislav město jmenováno aby bylo, chtěli, jiní pak proto, že pod město zátoka z řeky blízko zatékala (a neb tekla), Záteč jemu říkali.. Toho také času Halák, syn Mladův, velmi mistrný tesař, mlajn Svachovi pod městem udě- lal, kterýž voda táhla, takže sú tu mnozí z Čechů přicházeli tomu se divíce. Od toho prvního mlajnu na vodě naučení brali a na jiných řekách také / 8v Mlajn první na vodě. Lucko, t. j. Záteč. 1 Výmysly Hájkovy spolu s etymologií Kosmovou. Kronika.
LIBUŠE. ZALOŽENÍ PRAHY. 97 se na dřevěnné stolici, kteráž byla jejím zname- ním znamenána a tu mnoho budúcího o tom vrchu oznamovala, všecko to kázavši písákovi svému, kterémuž Žák jméno bylo, Slovanskými literami a slovy na korách březových k tomu při- pravených popsati a služebnici své Vlastimile pro budúcí pamět dala to schovati. (Lucko založeno.) Léta 718. Svach předpověděný nedaleko od (R. 718) Pušťadla, kdež svuoj dobytek ohraditi rozkázal, znamenav místo jedno dosti příhodné také i ši- roké nad lukami, tu město dřevěnné založiti kázal a pro hojnost luk, kteréž byly v té krajině, kra- jinu tu Lucko nazval a město aby téhož jména užívalo, rozkázal. Ale že jest byl brzo smrtí za- chvá/cen, obyvatelé té krajiny, pro syna Sva- chova, kterémuž Hlasislav jméno bylo, Hlasislav město jmenováno aby bylo, chtěli, jiní pak proto, že pod město zátoka z řeky blízko zatékala (a neb tekla), Záteč jemu říkali.. Toho také času Halák, syn Mladův, velmi mistrný tesař, mlajn Svachovi pod městem udě- lal, kterýž voda táhla, takže sú tu mnozí z Čechů přicházeli tomu se divíce. Od toho prvního mlajnu na vodě naučení brali a na jiných řekách také / 8v Mlajn první na vodě. Lucko, t. j. Záteč. 1 Výmysly Hájkovy spolu s etymologií Kosmovou. Kronika.
Strana 98
8 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 719. sobě mlýny k tomu nápodobné strojili; neb před- tím všickni Čeští mlýnové na horách a na větru byli. (R. 719) Klecany dvůr. Libec dvuor. (Libec založen.) Léta 719. Lapák, syn Bazáka, bratra Krokova, člověk nad jiné opatrný ale kulhavý, jemuž ně- kteří Klésavý Lapák říkali, znamenav v jednom položení úrodnú zemi a hojnost vody, na jednom přívrší dům sobě krásný jako hrad založiti kázal a s velikú prací a nákladem jej stavěl a Klecan jemu přezděl. Ten Lapák mnoho se své ženy věšt- bami zpravoval. Neb ta jeho žena, jménem Zvrat- ka, veliká věštkyně a hadačka byla a mnoho bu- dúcích věcí Lapákovi i jiným oznamovala. Při tom času kněžna a paní lidu Českého, ma- jíci nějaké od bohův svých ponuknutí, rozkázala sobě dvůr krásný pod Svinským vrchem založiti, davši jemu jméno, od svého jména Libuše, Libec. A tu mnoho dobytkův přihnati kázala a časem některým také tu sama dvorem bývala a to místo velmi milovala, pravěci, že by o něm od duchův věštích mnohá měla oznámení. Ten dvůri potom byl dán od Vojéna knížete jednomu muži stateč- nému, řečenému Dumslav; potom málo před ná- 1 V tom domě byl uložen náklad Hájkovy Kroniky, proto naň též pamatuje. Jsou to domy č. 420 a 421 v ulici Chotkově (»Na Vápenici«) na M. Straně.
8 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 719. sobě mlýny k tomu nápodobné strojili; neb před- tím všickni Čeští mlýnové na horách a na větru byli. (R. 719) Klecany dvůr. Libec dvuor. (Libec založen.) Léta 719. Lapák, syn Bazáka, bratra Krokova, člověk nad jiné opatrný ale kulhavý, jemuž ně- kteří Klésavý Lapák říkali, znamenav v jednom položení úrodnú zemi a hojnost vody, na jednom přívrší dům sobě krásný jako hrad založiti kázal a s velikú prací a nákladem jej stavěl a Klecan jemu přezděl. Ten Lapák mnoho se své ženy věšt- bami zpravoval. Neb ta jeho žena, jménem Zvrat- ka, veliká věštkyně a hadačka byla a mnoho bu- dúcích věcí Lapákovi i jiným oznamovala. Při tom času kněžna a paní lidu Českého, ma- jíci nějaké od bohův svých ponuknutí, rozkázala sobě dvůr krásný pod Svinským vrchem založiti, davši jemu jméno, od svého jména Libuše, Libec. A tu mnoho dobytkův přihnati kázala a časem některým také tu sama dvorem bývala a to místo velmi milovala, pravěci, že by o něm od duchův věštích mnohá měla oznámení. Ten dvůri potom byl dán od Vojéna knížete jednomu muži stateč- nému, řečenému Dumslav; potom málo před ná- 1 V tom domě byl uložen náklad Hájkovy Kroniky, proto naň též pamatuje. Jsou to domy č. 420 a 421 v ulici Chotkově (»Na Vápenici«) na M. Straně.
Strana 99
LIBUŠE. LIBEC ZALOŽEN. 99 mi slúl ten dům páně prokurátorův a za našeho času byla z něho učiněna vápenice, potom přišel v ruce Hynka Krabice, mistopísaře království Českého, kteréhožto pak dvoru a domu nyní v držení jest pán Jindřich Berka z Dubé, nej- vyžší sudí království Českého. (Další vláda Libušina.) Léta 720. Uznavši Libuše, že jest nad jiné (R. 720) všecky lidi té krajiny a země České zbohacena, krav a volův že má veliká stáda, kteráž sú ne- mohla v jednom i v druhém dvoře zavřína býti, i rozkázala jest ještě jeden dvůr nad řekú Vhltavú postaviti a opět od svého jména Libeň jemu jméno dáti. A tu jest také mnoho dobytkuov vpuštěno a čeleď mnohá uvedena, kteráž ustavičně lesy z kořen vykopávajíc, dědiny a lúky množila. Z toho lid všecken vida její oppatrnost velmi ji ctil a zvláště znamenitější k ní přicházejíce pravili: »Tys naše paní a kněžna, tys naše mátě, tebe ctíti, tebe chváliti budeme my i naši budúcí — na věky.« Téhož léta sešlo se všecko množství lidu Ce- ského před Libuší žádajíce, aby jím ukázala svý- mi věštbami místo příhodné, pravíce, že by chtěli město veliké a pevné stavěti, proto, jestliže by se kdy přihodilo nepřátelům do jich země vkročiti, tak že by chtěli škodu činiti a je z té země vy- Libeň dvuor.
LIBUŠE. LIBEC ZALOŽEN. 99 mi slúl ten dům páně prokurátorův a za našeho času byla z něho učiněna vápenice, potom přišel v ruce Hynka Krabice, mistopísaře království Českého, kteréhožto pak dvoru a domu nyní v držení jest pán Jindřich Berka z Dubé, nej- vyžší sudí království Českého. (Další vláda Libušina.) Léta 720. Uznavši Libuše, že jest nad jiné (R. 720) všecky lidi té krajiny a země České zbohacena, krav a volův že má veliká stáda, kteráž sú ne- mohla v jednom i v druhém dvoře zavřína býti, i rozkázala jest ještě jeden dvůr nad řekú Vhltavú postaviti a opět od svého jména Libeň jemu jméno dáti. A tu jest také mnoho dobytkuov vpuštěno a čeleď mnohá uvedena, kteráž ustavičně lesy z kořen vykopávajíc, dědiny a lúky množila. Z toho lid všecken vida její oppatrnost velmi ji ctil a zvláště znamenitější k ní přicházejíce pravili: »Tys naše paní a kněžna, tys naše mátě, tebe ctíti, tebe chváliti budeme my i naši budúcí — na věky.« Téhož léta sešlo se všecko množství lidu Ce- ského před Libuší žádajíce, aby jím ukázala svý- mi věštbami místo příhodné, pravíce, že by chtěli město veliké a pevné stavěti, proto, jestliže by se kdy přihodilo nepřátelům do jich země vkročiti, tak že by chtěli škodu činiti a je z té země vy- Libeň dvuor.
Strana 100
100 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 720. / 9 hladiti, aby se tu mohli shrnúti společně a brániti. Někteří pak mocnější tomu na odpor byli chtíce, aby se několik měst stavělo; jestliže by jedno do- byto bylo, druhé aby se bránilo. Libuše jím od- pověděla: »Moji věrní milí, žádám vás, mějte malé shovění. Až já k stavení čas příhodný uznám a místo slušné vyhledám, aby mohlo to město, kteréž by jste založili, trvati až na věky, vám chci ukázati i také, kterého času by se mělo počíti sta- věti, oznámiti.« / Toho času Libuše uznavši toho lidu hmot- ného, a řádu neznajícího velikú nezbednost, při zpravování jeho velmi tesklivá byla a povolavši znamenitějších, svú práci při tom i těžkost jim oznamovala, žádajíc v tom raddy i pomoci. Kte- řížto vyslyšavše, do druhého dne protahu na od- pověd žádali. Uradivše se k Libuši kněžně jsú pověděli: »Ctná kněžno! Tebe sme všickni po tvém otci za saudci zvolili, nikoli jiného míti ne- cheme, pomocníky toliko k zpravování země některé chcme tobě přidati.« A tu hned vyvolili jsú z sebe dvanáct mužuov najmocnějších a naj- silnějších, jednoho z ních ovšem najznamenitěj- šího, jenž slúl hrabě Vršovský, nad ními ustano- vili, tak aby on i oni raddau Libušinau se zpravo- vali a jejímu saudu poddáni byli. A ti všickni od zpravování země zemané slauli a někteří od toho, že jsú zemí vládli, vládyky je jmenovali. Zemané a vládyky.
100 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 720. / 9 hladiti, aby se tu mohli shrnúti společně a brániti. Někteří pak mocnější tomu na odpor byli chtíce, aby se několik měst stavělo; jestliže by jedno do- byto bylo, druhé aby se bránilo. Libuše jím od- pověděla: »Moji věrní milí, žádám vás, mějte malé shovění. Až já k stavení čas příhodný uznám a místo slušné vyhledám, aby mohlo to město, kteréž by jste založili, trvati až na věky, vám chci ukázati i také, kterého času by se mělo počíti sta- věti, oznámiti.« / Toho času Libuše uznavši toho lidu hmot- ného, a řádu neznajícího velikú nezbednost, při zpravování jeho velmi tesklivá byla a povolavši znamenitějších, svú práci při tom i těžkost jim oznamovala, žádajíc v tom raddy i pomoci. Kte- řížto vyslyšavše, do druhého dne protahu na od- pověd žádali. Uradivše se k Libuši kněžně jsú pověděli: »Ctná kněžno! Tebe sme všickni po tvém otci za saudci zvolili, nikoli jiného míti ne- cheme, pomocníky toliko k zpravování země některé chcme tobě přidati.« A tu hned vyvolili jsú z sebe dvanáct mužuov najmocnějších a naj- silnějších, jednoho z ních ovšem najznamenitěj- šího, jenž slúl hrabě Vršovský, nad ními ustano- vili, tak aby on i oni raddau Libušinau se zpravo- vali a jejímu saudu poddáni byli. A ti všickni od zpravování země zemané slauli a někteří od toho, že jsú zemí vládli, vládyky je jmenovali. Zemané a vládyky.
Strana 101
VLADA LIBUSINA. 101 Léta 721. Mezi týmiž zemany byl jest jeden (R. 721) dosti znamenitý a na dobytek velmi bohatý, jmé- nem Domaslav, ten sobě hrad postaviti rozkázal a nazval jej Domaslavín. Ten jest poslal své slu- žebníky k Libuši, aby jí pověděli, chtěla-li by jeho za muže míti, že jí chce sto krav a tři sta voluov poslati. Kterážto jemu skrze jeho posly odpověď dala, že se ona jemu nechce prodati, neb ona má sedláka vorného sobě za muže vzíti a ten že bude lépe než Domaslav uměti lidi súditi. (Libušin soud.) Toho času stala se sváda mezi Rohoněm, sy- nem Kalovým, a Milovcem,/ synem Přeslavo- vým, ve vsi, kteráž slove Chuchel, o meze a o dě- diny, kteréž vedlé sebe měli. Jsúce znamenití a jako zprávce jiných lidí, tak se proti sobě zazlili, až jeden druhého za bradu chytil; rvačka a bitva mezi ními tak dlauho trvala, až jeden druhého prstem pod nos pohanbil; mladší jích přiběhše je jsú na různo rozvedli. Kteříž hanebně sobě do- mlúvajíce jeden i druhý, k rozeznání na dvuor Libuše jsú přišli a za spravedlivý rozsudek žá- dali. Kterážto na vyžší místo vstúpivši na koberci se na zemi posadila, loket na kolena a bradu na dlaň zpodepřevši tu při jest slyšala a uznavši býti / 9v Sváda mezi zemany. Libuše saudila zemany. = surového. — 2 U starých Čechů bývalo v obyčeji na potupu protivníkovi prsty pod nos lusknouti,
VLADA LIBUSINA. 101 Léta 721. Mezi týmiž zemany byl jest jeden (R. 721) dosti znamenitý a na dobytek velmi bohatý, jmé- nem Domaslav, ten sobě hrad postaviti rozkázal a nazval jej Domaslavín. Ten jest poslal své slu- žebníky k Libuši, aby jí pověděli, chtěla-li by jeho za muže míti, že jí chce sto krav a tři sta voluov poslati. Kterážto jemu skrze jeho posly odpověď dala, že se ona jemu nechce prodati, neb ona má sedláka vorného sobě za muže vzíti a ten že bude lépe než Domaslav uměti lidi súditi. (Libušin soud.) Toho času stala se sváda mezi Rohoněm, sy- nem Kalovým, a Milovcem,/ synem Přeslavo- vým, ve vsi, kteráž slove Chuchel, o meze a o dě- diny, kteréž vedlé sebe měli. Jsúce znamenití a jako zprávce jiných lidí, tak se proti sobě zazlili, až jeden druhého za bradu chytil; rvačka a bitva mezi ními tak dlauho trvala, až jeden druhého prstem pod nos pohanbil; mladší jích přiběhše je jsú na různo rozvedli. Kteříž hanebně sobě do- mlúvajíce jeden i druhý, k rozeznání na dvuor Libuše jsú přišli a za spravedlivý rozsudek žá- dali. Kterážto na vyžší místo vstúpivši na koberci se na zemi posadila, loket na kolena a bradu na dlaň zpodepřevši tu při jest slyšala a uznavši býti / 9v Sváda mezi zemany. Libuše saudila zemany. = surového. — 2 U starých Čechů bývalo v obyčeji na potupu protivníkovi prsty pod nos lusknouti,
Strana 102
102 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 721. A e k A — y Hanění Libuše. křivého v té při Rohoně, jej té dědiny odsaudila a jemu přikukavši,, aby se pokojně choval, roz- kázala. Tu on vida, že jest svú při saudem Libu- šiným ztratil, počal velmi hanebně o ženách mlu- viti, třikrát a čtyřikrát sebe samého pěstí (neb články) v hlavu bíti, vedlé na ten čas jích obyčeje, v zemi třikrát kyjem udeřil a bradu nad obyčej usliniv, zkřikl a řka: »Ó křivda veliká a mužům všem nesnesitedlná, že žena bídná nás súditi má! Zdaliž nevíme, že žena má dlúhé vlasy a krátký rozum: ona umí lépe přísti a jehlau šíti, nežli muže súditi. Jistě pravím, že lépe jest mužuom zemříti, než takovau křivdu trpěti. Neb my toliko sami jiným národuom sme za posměch, zprávce 1 =
102 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 721. A e k A — y Hanění Libuše. křivého v té při Rohoně, jej té dědiny odsaudila a jemu přikukavši,, aby se pokojně choval, roz- kázala. Tu on vida, že jest svú při saudem Libu- šiným ztratil, počal velmi hanebně o ženách mlu- viti, třikrát a čtyřikrát sebe samého pěstí (neb články) v hlavu bíti, vedlé na ten čas jích obyčeje, v zemi třikrát kyjem udeřil a bradu nad obyčej usliniv, zkřikl a řka: »Ó křivda veliká a mužům všem nesnesitedlná, že žena bídná nás súditi má! Zdaliž nevíme, že žena má dlúhé vlasy a krátký rozum: ona umí lépe přísti a jehlau šíti, nežli muže súditi. Jistě pravím, že lépe jest mužuom zemříti, než takovau křivdu trpěti. Neb my toliko sami jiným národuom sme za posměch, zprávce 1 =
Strana 103
LIBUŠIN SOUD. 103 svého pohlaví nemajíce; již nás sužují ženská práva..« Ona pak Libuše jsúci paní všeho lidu, takové nemírné hanění v své uši slyšeci, ač s ža- lostí a bolestí srdce svého to snášejíci, všecko mlčením pominula a jeho slov těch štípavých pře- trhnúti nechtěla, ale jako by to dobrau myslí sná- šela, zasmávši se řekla: »Takť jest, jak pravíš, žena sem a žensky živa. Snad se vám zdá, že málo smyslím,, proto že vás metlau železnau ne- mrskám, jako jiní činí svým poddaným při saudu; a jakož vy bez bázně živi jste, dobře jest, že mnau pohrdáte, neb kde jest bázeň, tu jest i poctivost;. Jistě jest toho potřebí, abyšte měli zprávci nad ženu ukrutnějšího. Jako někdy holubí luňákem, kteréhož za krále sobě zvolivše, jím pohrdali (tak i vy mnú nyní pohrdáte) jestřába mnohém ukrut- nějšího sobě jsú za zprávci volili, kterýž bez pří- činy viny sobě na ně smýšleje tak vinné, jako ne- vinné pokutú bezhrdelnú, tresce a od té chvíle až do dnes jích massem živ jest. Jdětež nyní do svých příbytkuov a když vám i jiným den uložím, u mne se tuto na Libíně k volení pána najděte. Nechť se vaše žádost vyplní: kohož vy za pána voliti budete, tohoť já za muže míti budu a jina- čejší jemu poddanost, než vy mně, zachovám.« 1 Řeč podle Dalimila; ostatek podle Kosmy a Pul- kavy. — 2 = rozumím. — 3 = úcta, vážnost. — 4 = trestem bezhrdlí, ztrátou hrdla, smrtí.
LIBUŠIN SOUD. 103 svého pohlaví nemajíce; již nás sužují ženská práva..« Ona pak Libuše jsúci paní všeho lidu, takové nemírné hanění v své uši slyšeci, ač s ža- lostí a bolestí srdce svého to snášejíci, všecko mlčením pominula a jeho slov těch štípavých pře- trhnúti nechtěla, ale jako by to dobrau myslí sná- šela, zasmávši se řekla: »Takť jest, jak pravíš, žena sem a žensky živa. Snad se vám zdá, že málo smyslím,, proto že vás metlau železnau ne- mrskám, jako jiní činí svým poddaným při saudu; a jakož vy bez bázně živi jste, dobře jest, že mnau pohrdáte, neb kde jest bázeň, tu jest i poctivost;. Jistě jest toho potřebí, abyšte měli zprávci nad ženu ukrutnějšího. Jako někdy holubí luňákem, kteréhož za krále sobě zvolivše, jím pohrdali (tak i vy mnú nyní pohrdáte) jestřába mnohém ukrut- nějšího sobě jsú za zprávci volili, kterýž bez pří- činy viny sobě na ně smýšleje tak vinné, jako ne- vinné pokutú bezhrdelnú, tresce a od té chvíle až do dnes jích massem živ jest. Jdětež nyní do svých příbytkuov a když vám i jiným den uložím, u mne se tuto na Libíně k volení pána najděte. Nechť se vaše žádost vyplní: kohož vy za pána voliti budete, tohoť já za muže míti budu a jina- čejší jemu poddanost, než vy mně, zachovám.« 1 Řeč podle Dalimila; ostatek podle Kosmy a Pul- kavy. — 2 = rozumím. — 3 = úcta, vážnost. — 4 = trestem bezhrdlí, ztrátou hrdla, smrtí.
Strana 104
104 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 722. (Libuše volí si muže.) Léta 722. Libuše své k sobě obeslala sestry, kteréž pro tauž věc tolikéž jako i ona popudily se k hněvu, neb srdce jich v umění byla se po- zdvihla, tak že jedna každá z nich o sobě mnoho smajšlela. Libuše u vědění věcí budúcích dospělá byla tak, že ani Sibyla Kumána jí rovná nebyla, kteráž za dnuov Tarkvína Priška Rímanuom bu- dúcí věci popsala. Druhá kauzedlná travička byla, aniž jest tolikéž těch věcí Medea na ostrově Chol- chos uměla. Třetí sestra přílišná čarodějnice a v zaklínání hotová: ona Circes,, kteráž Ulixovy tovaryše v hovada, a krále, jenž slúl Pikus, v stra- ku proměnila, nikdá svým uměním jí rovná ne- byla. R. (722) Sněm o kníže. V tu noc, dřív než se muží ke dni uloženému sjeli, jakú jsú raddu měly, neb co jsú tajně svým uměním jednaly, to jest tajné bylo, však potom ráno zjevně se oznámilo. Skrze sestru jích Libuši i místo, kde by byl, i jméno knížete budúcího zjevně jest vyhlášeno. Tu k rozkázaní Libuše desátý den měsíce máje sešli jsú se všickni obyvatelé země České před hrad Libín na dvuor Libuše, tak malí jako velicí, zprávce i také robotní. Tu Libuše posa- divši se na vysoké stolici drahým kobercem při- 1 Míní se ovšem Kirké.
104 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 722. (Libuše volí si muže.) Léta 722. Libuše své k sobě obeslala sestry, kteréž pro tauž věc tolikéž jako i ona popudily se k hněvu, neb srdce jich v umění byla se po- zdvihla, tak že jedna každá z nich o sobě mnoho smajšlela. Libuše u vědění věcí budúcích dospělá byla tak, že ani Sibyla Kumána jí rovná nebyla, kteráž za dnuov Tarkvína Priška Rímanuom bu- dúcí věci popsala. Druhá kauzedlná travička byla, aniž jest tolikéž těch věcí Medea na ostrově Chol- chos uměla. Třetí sestra přílišná čarodějnice a v zaklínání hotová: ona Circes,, kteráž Ulixovy tovaryše v hovada, a krále, jenž slúl Pikus, v stra- ku proměnila, nikdá svým uměním jí rovná ne- byla. R. (722) Sněm o kníže. V tu noc, dřív než se muží ke dni uloženému sjeli, jakú jsú raddu měly, neb co jsú tajně svým uměním jednaly, to jest tajné bylo, však potom ráno zjevně se oznámilo. Skrze sestru jích Libuši i místo, kde by byl, i jméno knížete budúcího zjevně jest vyhlášeno. Tu k rozkázaní Libuše desátý den měsíce máje sešli jsú se všickni obyvatelé země České před hrad Libín na dvuor Libuše, tak malí jako velicí, zprávce i také robotní. Tu Libuše posa- divši se na vysoké stolici drahým kobercem při- 1 Míní se ovšem Kirké.
Strana 105
LIBUŠE VOLÍ SI MUŽE. 105 střené, rozkázala služebnicem svým dvě poctivé, stolice postaviti a sestrám/ svým se na ních po- saditi a odevřevši usta svá a rukau pokynutí uči- nivši, aby se lid upokojil, takto mluviti počala,: »Ó lide Český slavný, z najznamenitějšího ná- rodu Charvatského a jazyku Slovanského pošlý, odkuď tobě taková hlúpost, že budúcího dobrého svého neznáš? Neb všecka slova veleslaveného knížete svého, kterýž tě uvedl do této země, dal jsi v zapomenutí. Ó lide bídný příliš, kterýž svo- bodně živ býti neumíš! Ó nebožátka sprostná a zůřivosti plná, proč před životem k smrti utíkáte a nesnesitelné jho na se béřete a neobyčejné slu- žebnosti svá hrdla poddáváte? Ó blázni zpozdilí, nadarmo želeti budete jako žáby, když jsú sobě čápa za krále volily a on je svým nosem smrtedl- ně raňuje trestati počal. Nevíte, vy bídní, jakáž sú práva knížat? Maličko vám je oznámím. Snad- néť jest jistě kníže voliti, ale nesnadné jest vole- ného zase složiti. Neb ktož jest nyní pod vaši mocí, když volen bude, vy i všecky věci vaše budú pod jeho mocí. Před jeho obličejem vaše třísti se budú kolena, oněmí jazyk, sklesnau se usta. K je- hožto hlasu pro veliký strach jedva budete moci říci: »Tak pane, ano, tak pane.« Ale on svým to- liko pokynutím bez vaší raddy toho odsaudí, ji- Libuše mluvila. 10r 1 = čestné. — 2 Řeč většinou čerpána z Kosmy.
LIBUŠE VOLÍ SI MUŽE. 105 střené, rozkázala služebnicem svým dvě poctivé, stolice postaviti a sestrám/ svým se na ních po- saditi a odevřevši usta svá a rukau pokynutí uči- nivši, aby se lid upokojil, takto mluviti počala,: »Ó lide Český slavný, z najznamenitějšího ná- rodu Charvatského a jazyku Slovanského pošlý, odkuď tobě taková hlúpost, že budúcího dobrého svého neznáš? Neb všecka slova veleslaveného knížete svého, kterýž tě uvedl do této země, dal jsi v zapomenutí. Ó lide bídný příliš, kterýž svo- bodně živ býti neumíš! Ó nebožátka sprostná a zůřivosti plná, proč před životem k smrti utíkáte a nesnesitelné jho na se béřete a neobyčejné slu- žebnosti svá hrdla poddáváte? Ó blázni zpozdilí, nadarmo želeti budete jako žáby, když jsú sobě čápa za krále volily a on je svým nosem smrtedl- ně raňuje trestati počal. Nevíte, vy bídní, jakáž sú práva knížat? Maličko vám je oznámím. Snad- néť jest jistě kníže voliti, ale nesnadné jest vole- ného zase složiti. Neb ktož jest nyní pod vaši mocí, když volen bude, vy i všecky věci vaše budú pod jeho mocí. Před jeho obličejem vaše třísti se budú kolena, oněmí jazyk, sklesnau se usta. K je- hožto hlasu pro veliký strach jedva budete moci říci: »Tak pane, ano, tak pane.« Ale on svým to- liko pokynutím bez vaší raddy toho odsaudí, ji- Libuše mluvila. 10r 1 = čestné. — 2 Řeč většinou čerpána z Kosmy.
Strana 106
106 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 722. Poselství k Přemy- slovi. ného vsaditi káže do vězení a jiného na šibenici rozkáže oběsiti; též z vás některé učiní sobě, kte- réžkoli bude chtíti, služebníky: kuchaře, pekaře, mlynáře, poplatníky, katy, biřice, tak jakžkoli mu se (by i dobře nebylo) líbiti bude; ustanoví také některé sobě z vás setníky, desátníky, ber- níky, úředníky, vinaře, rozsevače, žence i mlatce; synové a dcery vaše bude chtíti tomu aby se je- mu z nízka klaněli, nejlepší věci vaše, kteréž se jemu líbiti budú, bráti bude, buď na polích, na vinnicech i na lukách, ve vsech, neb v stodolách, v komorách i v truhlách; by i v zemi skryté byly, vám odejme a k svému obrátí užitku. Poň, toho za mne nebylo. Nu, proč prodlévám aneb proč toto (jako bych vás strašila) mluvím, jestliže vy na své mysli stojíte? toť se všecko skutkem vy- plní. Nuže, zdáli se vám, ať vám oznámím jeho jméno i místo.« Tu oni vzkřikli velikým hlasem všickni jako usty jedněmi pravíce: »Dej nám kníže, jmenuj nám kníže!« Kteřížto když se upokojili, ona zdvihši prst ukázala na hory půlnoční a řekla: »Hle, hyn, za oněmino horami, kdež potok ne- velmi příliš veliký jest, jménem Bílina, od toho potoku blízko jest ves, jménem Stadice. Od té vsi nedaleko jest pole jedno na dél i na šíř sto Stadice ves. 1 = aspoň; snad, tuším. — 2 = tamto.
106 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 722. Poselství k Přemy- slovi. ného vsaditi káže do vězení a jiného na šibenici rozkáže oběsiti; též z vás některé učiní sobě, kte- réžkoli bude chtíti, služebníky: kuchaře, pekaře, mlynáře, poplatníky, katy, biřice, tak jakžkoli mu se (by i dobře nebylo) líbiti bude; ustanoví také některé sobě z vás setníky, desátníky, ber- níky, úředníky, vinaře, rozsevače, žence i mlatce; synové a dcery vaše bude chtíti tomu aby se je- mu z nízka klaněli, nejlepší věci vaše, kteréž se jemu líbiti budú, bráti bude, buď na polích, na vinnicech i na lukách, ve vsech, neb v stodolách, v komorách i v truhlách; by i v zemi skryté byly, vám odejme a k svému obrátí užitku. Poň, toho za mne nebylo. Nu, proč prodlévám aneb proč toto (jako bych vás strašila) mluvím, jestliže vy na své mysli stojíte? toť se všecko skutkem vy- plní. Nuže, zdáli se vám, ať vám oznámím jeho jméno i místo.« Tu oni vzkřikli velikým hlasem všickni jako usty jedněmi pravíce: »Dej nám kníže, jmenuj nám kníže!« Kteřížto když se upokojili, ona zdvihši prst ukázala na hory půlnoční a řekla: »Hle, hyn, za oněmino horami, kdež potok ne- velmi příliš veliký jest, jménem Bílina, od toho potoku blízko jest ves, jménem Stadice. Od té vsi nedaleko jest pole jedno na dél i na šíř sto Stadice ves. 1 = aspoň; snad, tuším. — 2 = tamto.
Strana 107
LIBUŠINO POSELSTVÍ K PŘEMYSLOVI. 107 a dvacet kročejí a jest v divném položení mezi ji- nými polmi, však k žádnému tomu nenáleží poli; tu kníže váš dvěma strakatými voře voly, jeden z nich bílým přepásaný v půly a bílú má hlavu, druhý na čele bílý a na zadku, zadní nohy maje bílé; protož zdáli se vám, mú vezmúce dlúhú sukni a plášť (a to ať jest proměnné, jakž na kníže sluší), někteří z vás jeďte a vůli lidu tohoto a mú muži tomu oznamte a přineste vám kníže a mně manžela. Muži tomu jest jméno Přemysl, Přemysl. jako přemyšlující, kterýž na vaše hlavy divná bude vymýšleti práva; jeho také rod bude v této kralovati zemi za pět set osmdesát a čtyři léta.« (Poselství k Přemyslovi.) V tom, hned sú mezi sebú mužův znameni- tějších jako třidcet vyvolili, aby nemeškajíce toho knížete hledali. Ti chtíce poselství skutkem do- brým vykonati, pilně sú se na způsob a osobu muže na Libuši vyptávali. Kterýmž ona řekla: »Neptejte se, jeďte bezpečně. Kůň můj bílý, na kterémž já mám obyčej jezditi, vezměte a ten bez uzdy před sebú puste a za ním jeti nemeškejte, nebť on tu cestu dobře umí; před kterýmž člově- kem on zařehce a poklonu učiní, tenť jest, o kte- rémž mluvím. 1 = barvou p., pestré. — 2 Vypravování další podle Dalimila; z něho přejímány i verše.
LIBUŠINO POSELSTVÍ K PŘEMYSLOVI. 107 a dvacet kročejí a jest v divném položení mezi ji- nými polmi, však k žádnému tomu nenáleží poli; tu kníže váš dvěma strakatými voře voly, jeden z nich bílým přepásaný v půly a bílú má hlavu, druhý na čele bílý a na zadku, zadní nohy maje bílé; protož zdáli se vám, mú vezmúce dlúhú sukni a plášť (a to ať jest proměnné, jakž na kníže sluší), někteří z vás jeďte a vůli lidu tohoto a mú muži tomu oznamte a přineste vám kníže a mně manžela. Muži tomu jest jméno Přemysl, Přemysl. jako přemyšlující, kterýž na vaše hlavy divná bude vymýšleti práva; jeho také rod bude v této kralovati zemi za pět set osmdesát a čtyři léta.« (Poselství k Přemyslovi.) V tom, hned sú mezi sebú mužův znameni- tějších jako třidcet vyvolili, aby nemeškajíce toho knížete hledali. Ti chtíce poselství skutkem do- brým vykonati, pilně sú se na způsob a osobu muže na Libuši vyptávali. Kterýmž ona řekla: »Neptejte se, jeďte bezpečně. Kůň můj bílý, na kterémž já mám obyčej jezditi, vezměte a ten bez uzdy před sebú puste a za ním jeti nemeškejte, nebť on tu cestu dobře umí; před kterýmž člově- kem on zařehce a poklonu učiní, tenť jest, o kte- rémž mluvím. 1 = barvou p., pestré. — 2 Vypravování další podle Dalimila; z něho přejímány i verše.
Strana 108
108 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 722. / 10V Pro kníže jedau. Tu vy mi tepruv na ten čas uvěříte, když svého kníže na železném stole jísti uzříte. Také vám toto oznamuji, že třetího dne bo- hové pokojní budú vám milostiví. Protož tam jedúce i zase se navracujíce pokoj zachovajte. Na té cestě budeteli se vaditi, po tisíci letech bude vám i vašim budúcím to škoditi.« / Třináctý den měsíce máje jedú poslové, žádný z nich kam se obrátiti má, neví; štěstí a koně následujíce pospíchají, hory přejevše ke vsi, do kteréž je osud vedl již se přibližují, o pro- roctví Libuše mezi sebú rozmlúvajíce, má-li se to tak státi, jakž ona předpověděla, rozvažujíce. Toť mládenec jeden jdúci ze vsi s nimi se potkal, kte- rémužto oni řekli: »Slyš dobrý mládenče! Jest-li tato ves jménem Stadice, aneb jest-li v ní muž, * II DE vp ÁÁLATNEEV
108 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 722. / 10V Pro kníže jedau. Tu vy mi tepruv na ten čas uvěříte, když svého kníže na železném stole jísti uzříte. Také vám toto oznamuji, že třetího dne bo- hové pokojní budú vám milostiví. Protož tam jedúce i zase se navracujíce pokoj zachovajte. Na té cestě budeteli se vaditi, po tisíci letech bude vám i vašim budúcím to škoditi.« / Třináctý den měsíce máje jedú poslové, žádný z nich kam se obrátiti má, neví; štěstí a koně následujíce pospíchají, hory přejevše ke vsi, do kteréž je osud vedl již se přibližují, o pro- roctví Libuše mezi sebú rozmlúvajíce, má-li se to tak státi, jakž ona předpověděla, rozvažujíce. Toť mládenec jeden jdúci ze vsi s nimi se potkal, kte- rémužto oni řekli: »Slyš dobrý mládenče! Jest-li tato ves jménem Stadice, aneb jest-li v ní muž, * II DE vp ÁÁLATNEEV
Strana 109
PŘEMYSL ORÁČ. 109 jemuž jméno Přemysl?« »Ta jest« řekl »kteréž hledáte, ves. Hle, hyn, muž Přemysl nedaleko na poli voly bode ostnem pospíchaje, aby dílo své vykonal.« Přistúpivše poslové k Přemyslovi, řekli sú: »Zdráv buď, muži šťastný, bohům vděčný kníže náš!« A on (jakž obyčej sedlákům) nic jest neodpověděl. Tu oni opět: »Zdráv buď, kníže, zdráv buď, kníže, veliké hodný chvály! Vypřez voly a v jiný oblec se oděv a nemeškaje na tento kůň vsedni!«« A hned kůň Libušin zařehtav před ním na svá poklekl kolena. A oni přistřevše kůň, jemu knížecí ukázali oděv, pravíce: »Paní naše Libuše a lid všecken od Čecha pošlý rozkázali sú, abya bez meškání jel a sobě i svým potomkům abya přijal knížetství; všecky naše věci i my v tvých rukú sme, tebe za kníže, za saudci a zprávci i za obránci, tebe samého nám za pána sme vyvolili.« K jichžto řeči muž opatrný, jakoby budúcích ne- znal věcí, zastavil se a osten, kterýž v ruce měl, v zemi vtekl a odvázav voly: »Jdětež tam, odkudž ste vyšli« řekl. Kteřížto pozdvihli se jako by zlétli a pod oblaky se vznášeti počali a odtud sníživše se, skála jedna pode vsí velmi veliká [ta] ukázala se, jako by se odevřela a oni se tam vnesli, kteráž se po nich zavřela; z kteréžto skály voda jako hnojná (aneb jakoby z chléva tekla) takovú vůni 1 = tamhle. — 2 Slova vzata z Konáčova překladu kroniky Sylviovy 1510. — 3 = abys.
PŘEMYSL ORÁČ. 109 jemuž jméno Přemysl?« »Ta jest« řekl »kteréž hledáte, ves. Hle, hyn, muž Přemysl nedaleko na poli voly bode ostnem pospíchaje, aby dílo své vykonal.« Přistúpivše poslové k Přemyslovi, řekli sú: »Zdráv buď, muži šťastný, bohům vděčný kníže náš!« A on (jakž obyčej sedlákům) nic jest neodpověděl. Tu oni opět: »Zdráv buď, kníže, zdráv buď, kníže, veliké hodný chvály! Vypřez voly a v jiný oblec se oděv a nemeškaje na tento kůň vsedni!«« A hned kůň Libušin zařehtav před ním na svá poklekl kolena. A oni přistřevše kůň, jemu knížecí ukázali oděv, pravíce: »Paní naše Libuše a lid všecken od Čecha pošlý rozkázali sú, abya bez meškání jel a sobě i svým potomkům abya přijal knížetství; všecky naše věci i my v tvých rukú sme, tebe za kníže, za saudci a zprávci i za obránci, tebe samého nám za pána sme vyvolili.« K jichžto řeči muž opatrný, jakoby budúcích ne- znal věcí, zastavil se a osten, kterýž v ruce měl, v zemi vtekl a odvázav voly: »Jdětež tam, odkudž ste vyšli« řekl. Kteřížto pozdvihli se jako by zlétli a pod oblaky se vznášeti počali a odtud sníživše se, skála jedna pode vsí velmi veliká [ta] ukázala se, jako by se odevřela a oni se tam vnesli, kteráž se po nich zavřela; z kteréžto skály voda jako hnojná (aneb jakoby z chléva tekla) takovú vůni 1 = tamhle. — 2 Slova vzata z Konáčova překladu kroniky Sylviovy 1510. — 3 = abys.
Strana 110
110 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 722. — S ☞ 5 111 má až do dnešního dne. Osten pak léskový do ze- mě vstrčený tři ratolesti vysoké z sebe s listím zeleným a ořechy obdýlnými vydal. Muží ti ten div vidúce velmi stojíce divili se a on, obrátiv pluh radlicí nahoru, vzal mošnu ly- čenú a vyložil z ní pecen chleba veliký plesnivý a kus tvarohu. Posadiv se na pluh a chléb na ra- dlici položiv, zval hosti k svému obědu; poslové se okolo něho na drnu posadili, chléb s ním je- dúce a vodu pijíce ze čbánu a tu mezi sebú pro- roctví Libuše, kterak bude jísti na železném stole, pošepmo připomínajíce. Na ratolesti také z ostnu vyšlé pilně vzhléda/li, kterak dvě uschly a jedna vzhůru rostla, diviti se nepřestali. A on: »Co se divíte?« řekl. »Vězte, že z mého rodu mnozí počnú panovati, ale jediný pán toliko zůstane v králov-
110 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 722. — S ☞ 5 111 má až do dnešního dne. Osten pak léskový do ze- mě vstrčený tři ratolesti vysoké z sebe s listím zeleným a ořechy obdýlnými vydal. Muží ti ten div vidúce velmi stojíce divili se a on, obrátiv pluh radlicí nahoru, vzal mošnu ly- čenú a vyložil z ní pecen chleba veliký plesnivý a kus tvarohu. Posadiv se na pluh a chléb na ra- dlici položiv, zval hosti k svému obědu; poslové se okolo něho na drnu posadili, chléb s ním je- dúce a vodu pijíce ze čbánu a tu mezi sebú pro- roctví Libuše, kterak bude jísti na železném stole, pošepmo připomínajíce. Na ratolesti také z ostnu vyšlé pilně vzhléda/li, kterak dvě uschly a jedna vzhůru rostla, diviti se nepřestali. A on: »Co se divíte?« řekl. »Vězte, že z mého rodu mnozí počnú panovati, ale jediný pán toliko zůstane v králov-
Strana 111
PROROCTVI PŘEMYSLOVO. 111 ství vašem panující. A paní vaše v této věci byl nebyla [tak] pospíšila tak, jako byšte vy nyní od Libuše vyjeli, po všecky dny věkuov hojnost chle- ba v této zemi byla by. Jediné bych já tuto (kterúž vidíte) úlehlí byl mohl dovorati, voráčovi (neb dědinníku) nebyla by potřeba chleba kupovati. Ale pro tohoto díla nevykonání bude často bývati v zemi hlad. A kolik ratolestí, tolik knížat země tato měla by2.« Oni pak vzpomenuvše na řeč Li- bušinu otázali se jeho, proč on má obyčej ne na zemi, ale na železe jísti? Odpověděl: »Proto: neb muoj rod bude vás železnú metlú trestati.« (Přemysl a Libuše.) Když pak od toho obědu vstali, oblékli jsú jej v raucho dlauhé a jako knížetské, kteréž jemu poslala Libuše, i třevíce neznámé;, jako by králi náležaly. Tu hned na kůň bujný vsedl Přemysl a kázal sobě podati třevíc lyčených, v kterýchž obyčej měl prvé choditi, kteréž byl i sám svú rukú ušil lýčím z kor lipových, ty hned za nadra vloživ svuoj kůň obrátil a oni vsedavše na své koně s předu i s zadu jedú okolo něho. A na té cestě rozličná jsú rozmlúvaní (i otázky činíce na Třevíce lyčené. 1 = kdyby. — 2 Opět vše vyprávěno hlavně podle kroniky Dalimilovy. — 3 = nenošené.
PROROCTVI PŘEMYSLOVO. 111 ství vašem panující. A paní vaše v této věci byl nebyla [tak] pospíšila tak, jako byšte vy nyní od Libuše vyjeli, po všecky dny věkuov hojnost chle- ba v této zemi byla by. Jediné bych já tuto (kterúž vidíte) úlehlí byl mohl dovorati, voráčovi (neb dědinníku) nebyla by potřeba chleba kupovati. Ale pro tohoto díla nevykonání bude často bývati v zemi hlad. A kolik ratolestí, tolik knížat země tato měla by2.« Oni pak vzpomenuvše na řeč Li- bušinu otázali se jeho, proč on má obyčej ne na zemi, ale na železe jísti? Odpověděl: »Proto: neb muoj rod bude vás železnú metlú trestati.« (Přemysl a Libuše.) Když pak od toho obědu vstali, oblékli jsú jej v raucho dlauhé a jako knížetské, kteréž jemu poslala Libuše, i třevíce neznámé;, jako by králi náležaly. Tu hned na kůň bujný vsedl Přemysl a kázal sobě podati třevíc lyčených, v kterýchž obyčej měl prvé choditi, kteréž byl i sám svú rukú ušil lýčím z kor lipových, ty hned za nadra vloživ svuoj kůň obrátil a oni vsedavše na své koně s předu i s zadu jedú okolo něho. A na té cestě rozličná jsú rozmlúvaní (i otázky činíce na Třevíce lyčené. 1 = kdyby. — 2 Opět vše vyprávěno hlavně podle kroniky Dalimilovy. — 3 = nenošené.
Strana 112
112 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 722. Přemyslovi) měli. Jeden pak z ních jako mú- dřejší otázal se jeho, proč by takové třevíce, kte- réž jsú malé vážnosti, s sebú na dvuor Libuše nesl? Přemysl odpověděl: »Na potomní čas aby chovány byly a budúcím mým ukazovány, v čem jest první kníže země této obyčej měl choditi.« Potom ty třevíce za dlúhý čas od děkana a kněží Vyšehradského kostela u veliké poctivosti vedlé jiných klénotuov chovány byly a při korunování krále vždycky králi každému i lidu ukazovány. Při dobývání pak císaře Zikmunda Vyšehradu tu sú ztraceny:. DD DRR up A 1 Historka o střevících z Pulkavy, dodatek asi Háj- kův. Podle Dobnera však prý jeden z těch střevíců byl
112 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 722. Přemyslovi) měli. Jeden pak z ních jako mú- dřejší otázal se jeho, proč by takové třevíce, kte- réž jsú malé vážnosti, s sebú na dvuor Libuše nesl? Přemysl odpověděl: »Na potomní čas aby chovány byly a budúcím mým ukazovány, v čem jest první kníže země této obyčej měl choditi.« Potom ty třevíce za dlúhý čas od děkana a kněží Vyšehradského kostela u veliké poctivosti vedlé jiných klénotuov chovány byly a při korunování krále vždycky králi každému i lidu ukazovány. Při dobývání pak císaře Zikmunda Vyšehradu tu sú ztraceny:. DD DRR up A 1 Historka o střevících z Pulkavy, dodatek asi Háj- kův. Podle Dobnera však prý jeden z těch střevíců byl
Strana 113
ŠVATBA LIBUŠINA. 113 Když jsú se pak přibližovali ke dvoru Libuše, uhlédali jsú svú paní, ana proti ním s velikými haufy služebnic a služebníkuov vyšla, vítajíc Přemysla, jemu dobrého a dlúhého zdraví na bo- zích žádajíc, do příbytku svého jej uvedla. Tu jest veliké veselí bylo, všickni hodují, chleba, zvěřiny, ptákuov a ryb za pokrm a medoviny za nápoj požívajíce. — Ten pak ctný muž, kterýž od Libuše za manžela a od lidu za kníže vyvolen byl, lid všecken práva od/ něho vydaná zachovávati učil a ten jako divoký lid svému panství podma- nil; neb mnohá práva, od něho a od Libuše zří- zená a lidu Českému vydaná, zůstávají v této ze- mi, některá až do této chvíle. Přemysl a Libuše spolu v dobré lásce obývajíce, nic jiného nehle- dali, než pokoje a vzdělání lidu svého. (117) Práva Ceské země. (Založení Prahy.) Léta 723, zpravování Přemysla knížete léta (R. 723) druhého, času letního, vyšla Libuše z Libínu a na jedné vysoké a široké skále při přítomnosti Pře- mysla a jeho služebníkuov a svých služebnic sto- jíci, své věštby oznamovala řkúci: »Vidím mě- sto, jehožto pověst nebe dosáhá. Hle, hyn místo ještě za dob jeho chován na hradě pražském a sám jej jako hoch viděl; když však jej chtěl dáti zobraziti, uká- zalo se, že buď přenesen do Vídně anebo založen při opravě hradu. Kronika. 8
ŠVATBA LIBUŠINA. 113 Když jsú se pak přibližovali ke dvoru Libuše, uhlédali jsú svú paní, ana proti ním s velikými haufy služebnic a služebníkuov vyšla, vítajíc Přemysla, jemu dobrého a dlúhého zdraví na bo- zích žádajíc, do příbytku svého jej uvedla. Tu jest veliké veselí bylo, všickni hodují, chleba, zvěřiny, ptákuov a ryb za pokrm a medoviny za nápoj požívajíce. — Ten pak ctný muž, kterýž od Libuše za manžela a od lidu za kníže vyvolen byl, lid všecken práva od/ něho vydaná zachovávati učil a ten jako divoký lid svému panství podma- nil; neb mnohá práva, od něho a od Libuše zří- zená a lidu Českému vydaná, zůstávají v této ze- mi, některá až do této chvíle. Přemysl a Libuše spolu v dobré lásce obývajíce, nic jiného nehle- dali, než pokoje a vzdělání lidu svého. (117) Práva Ceské země. (Založení Prahy.) Léta 723, zpravování Přemysla knížete léta (R. 723) druhého, času letního, vyšla Libuše z Libínu a na jedné vysoké a široké skále při přítomnosti Pře- mysla a jeho služebníkuov a svých služebnic sto- jíci, své věštby oznamovala řkúci: »Vidím mě- sto, jehožto pověst nebe dosáhá. Hle, hyn místo ještě za dob jeho chován na hradě pražském a sám jej jako hoch viděl; když však jej chtěl dáti zobraziti, uká- zalo se, že buď přenesen do Vídně anebo založen při opravě hradu. Kronika. 8
Strana 114
114 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 723. Praha založena. patnáct honuov v lese při té maličké vísce, k kte- réž Vhltava blízko přichodí (a tu Brusský potok má své skončení): tu sú byli někdy veliké město stavěti počali a Kasurka jemu jméno dali..« A ohlédši se na služebníky Přemyslovy řekla: »Rychle pospěšte a těch (kteréž ani nětco dělají, najdete), co by dělali, optajte se. Z toho, což vám bude za odpověď dáno, jméno městu nazváno bude.« Služebníci poslušní bez meškání s chvátaním šli a nedaleko od Kasurgy se zastavily. Toť dva muží jdú, sekery nesúce, a dřív než do té vísky vešli, dřevo potavše jeho tesati počali. Služeb- níci k nim přistúpivše jich se, co by dělali, otá- zali. Kteříž: »Práh tešem« odpověděli. Tesař ten byl jest Kleň, syn Zdesměluov ze vsi Radlice s synem svým Sudirohem. Služebníci navrátivše se oznámili to všecko Libuši a Přemyslovi. — Libuše odpověděla: »Dobře jest tak. Jděte bez meškání a kažte jim tu město založiti a od prahu dajte jemu jméno Praha. V nízkých dveřích lidé obyčej mají před prahem skláněti hlavu, též budú činiti poctivú poklonu městu tomu. Neb v tom městě budú po- staveny dvě olivě, jichžto vuoně sedmé pronikne 1 Vyprávěno podle Kosmy a Pulkavy; výklad o Ka- surgis přidal ovšem Hájek (podle úvodu, v. t.), taktéž jména osob i míst.
114 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 723. Praha založena. patnáct honuov v lese při té maličké vísce, k kte- réž Vhltava blízko přichodí (a tu Brusský potok má své skončení): tu sú byli někdy veliké město stavěti počali a Kasurka jemu jméno dali..« A ohlédši se na služebníky Přemyslovy řekla: »Rychle pospěšte a těch (kteréž ani nětco dělají, najdete), co by dělali, optajte se. Z toho, což vám bude za odpověď dáno, jméno městu nazváno bude.« Služebníci poslušní bez meškání s chvátaním šli a nedaleko od Kasurgy se zastavily. Toť dva muží jdú, sekery nesúce, a dřív než do té vísky vešli, dřevo potavše jeho tesati počali. Služeb- níci k nim přistúpivše jich se, co by dělali, otá- zali. Kteříž: »Práh tešem« odpověděli. Tesař ten byl jest Kleň, syn Zdesměluov ze vsi Radlice s synem svým Sudirohem. Služebníci navrátivše se oznámili to všecko Libuši a Přemyslovi. — Libuše odpověděla: »Dobře jest tak. Jděte bez meškání a kažte jim tu město založiti a od prahu dajte jemu jméno Praha. V nízkých dveřích lidé obyčej mají před prahem skláněti hlavu, též budú činiti poctivú poklonu městu tomu. Neb v tom městě budú po- staveny dvě olivě, jichžto vuoně sedmé pronikne 1 Vyprávěno podle Kosmy a Pulkavy; výklad o Ka- surgis přidal ovšem Hájek (podle úvodu, v. t.), taktéž jména osob i míst.
Strana 115
PŘEMYSL. ZALOŽENÍ PRAHY. 115 ☞ ☞ st4o ☞ . S S nebe a jich slavní skutkové jednaki budú všemu oznámeni světu. Tyť budú ctíti všickni Českého jazyku, lidé; jedna z těch oliv slúti bude ,Větší sláva' a druhá ,Bojovné potěšení' (totiž Vácslav a Vojtěch).« Mnohém více byla by oznamovala budúcího Libuše, by byl od ní duch věští neodstúpil. Tu hned šli sú dělníci a stavěli město, Prahem neb Prahau je jmenujíces. / (Kde jest první duom postaven, toho hledaj nazad, léta 1213.) 121 1 = skoro, brzo. — 2 = národa. — 3 Podle Kuthena založena v listopadu r. 711. 8*
PŘEMYSL. ZALOŽENÍ PRAHY. 115 ☞ ☞ st4o ☞ . S S nebe a jich slavní skutkové jednaki budú všemu oznámeni světu. Tyť budú ctíti všickni Českého jazyku, lidé; jedna z těch oliv slúti bude ,Větší sláva' a druhá ,Bojovné potěšení' (totiž Vácslav a Vojtěch).« Mnohém více byla by oznamovala budúcího Libuše, by byl od ní duch věští neodstúpil. Tu hned šli sú dělníci a stavěli město, Prahem neb Prahau je jmenujíces. / (Kde jest první duom postaven, toho hledaj nazad, léta 1213.) 121 1 = skoro, brzo. — 2 = národa. — 3 Podle Kuthena založena v listopadu r. 711. 8*
Strana 116
116 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 724—725, (Založen Liboduom.) Amne Vltava proč slove. Vanda, kněžna Polská. Léta 724. Libuše zprávu vzavši od svých kra- vařuov, že má tak mnoho krav a voluov, že jich ve všech třech dvořích chlévové ani stáje nemohú obsáhnuti, i poslavši své tesaře rozkázala dvuor velmi široký postaviti a dala jemu jméno od své ho jména Liboduom, jako Libušin duom. Ten v místě výborném při řece Vhltavě postaven byl Neb řeka ta, kteráž nyní Vltava od některých jmenuje se, ta jest od nich »Vhltava« jako »Hltava« aneb ku pití a hltání, jim velmi zchopná, aneb žádostivá slúla. Neb toho času jiného lidu obecnímu nápoje nebylo, kníže také i kněžna té- hož nápoje a někdy časem medoviny požívali. Léta téhož Krok, syn Lechuov, bratra Če- chova, kníže Polský, umřel, zuostaviv po sobě dva syny, totiž Kroka a Lecha, a dceru, jíž jméno bylo Vanda«. A oni sú otce svého Kroka pohřebili s velikým pláčem i úpěním všeho lidu na jedné hoře, jenž slúla Lašatno, kteráž již slove hora sv. Benedykta. (R. 724) (R. 725) (Nález stříbra. Ražení mince.) Léta 725. Člověk jeden z rodu Hrabova, jmé- nem Děď, maje mnoho krav a volův s povolením 1 Osada neznámá. — 2 Etymologie ryze Hájkovská. — 3 = chutná. — 4 Podle kronik polských.
116 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 724—725, (Založen Liboduom.) Amne Vltava proč slove. Vanda, kněžna Polská. Léta 724. Libuše zprávu vzavši od svých kra- vařuov, že má tak mnoho krav a voluov, že jich ve všech třech dvořích chlévové ani stáje nemohú obsáhnuti, i poslavši své tesaře rozkázala dvuor velmi široký postaviti a dala jemu jméno od své ho jména Liboduom, jako Libušin duom. Ten v místě výborném při řece Vhltavě postaven byl Neb řeka ta, kteráž nyní Vltava od některých jmenuje se, ta jest od nich »Vhltava« jako »Hltava« aneb ku pití a hltání, jim velmi zchopná, aneb žádostivá slúla. Neb toho času jiného lidu obecnímu nápoje nebylo, kníže také i kněžna té- hož nápoje a někdy časem medoviny požívali. Léta téhož Krok, syn Lechuov, bratra Če- chova, kníže Polský, umřel, zuostaviv po sobě dva syny, totiž Kroka a Lecha, a dceru, jíž jméno bylo Vanda«. A oni sú otce svého Kroka pohřebili s velikým pláčem i úpěním všeho lidu na jedné hoře, jenž slúla Lašatno, kteráž již slove hora sv. Benedykta. (R. 724) (R. 725) (Nález stříbra. Ražení mince.) Léta 725. Člověk jeden z rodu Hrabova, jmé- nem Děď, maje mnoho krav a volův s povolením 1 Osada neznámá. — 2 Etymologie ryze Hájkovská. — 3 = chutná. — 4 Podle kronik polských.
Strana 117
PŘEMYSL. NÁLEZ STŘÍBRA. PRVNÍ PENÍZE. 117 knížete svého a kněžny nedaleko dvoru Libušina, jenž slove Libeň, v lesích k straně puolnoční dvůr sobě postaviti rozkázal a Sedlo jemu jméno dal. Tu když se gruntové kopali, nalezena jest ruda stříbrná velmi hojná, kteréž Děď nabrav, nesl na Libín knížeti svému, dar a poklad v jeho zemi nalezený dávaje. Osmého dne Libuše, oddavši se na hádaní a raddu s duchy věštími berúci, muži svému, na tom místě že by mnoho stříbra býti mělo, oznamovala. Přemysl povolav dělníkuov, poslal je k Děďovi, aby jím místo ukázal./ Tu jsú hned ti kovkopové veliké skalé lámali a hoj- nost stříbra knížeti svému podávali, z kteréhož kníže a kněžna rozkázali v trojím rozdílu mínci dělati a peníze líti.. Najvětší peníz byl, na kte- rémž s jedné i s druhé strany hlava mužská zna- menána byla. Druhý peníz byl menší, na němž s jedné strany hlava knížete Přemysla byla na- psaná a na druhé straně Libuše kněžna, ana sedí na stolici. Třetí peníz dělán byl najmenší, na němž s obau strán žena, seděci na stolici a mající vedlé sebe přeslici: a ten slúl kněžnin a jinák Li- bušin peníz.— Dne jednoho stojíci Libuše před vraty dvoru Sedlo dvůr. Ruda stříbrná. / 12V Mince stříbrná. Mínce troje. 1 I nález sám (stříbra — spíše by bylo možno zlato) vymyšlen, i mincovnictví. Mince domácí dosvědčeny teprve za Boleslava I. Jsou špatné a vypadají vskutku jako lité, ač byly raženy.
PŘEMYSL. NÁLEZ STŘÍBRA. PRVNÍ PENÍZE. 117 knížete svého a kněžny nedaleko dvoru Libušina, jenž slove Libeň, v lesích k straně puolnoční dvůr sobě postaviti rozkázal a Sedlo jemu jméno dal. Tu když se gruntové kopali, nalezena jest ruda stříbrná velmi hojná, kteréž Děď nabrav, nesl na Libín knížeti svému, dar a poklad v jeho zemi nalezený dávaje. Osmého dne Libuše, oddavši se na hádaní a raddu s duchy věštími berúci, muži svému, na tom místě že by mnoho stříbra býti mělo, oznamovala. Přemysl povolav dělníkuov, poslal je k Děďovi, aby jím místo ukázal./ Tu jsú hned ti kovkopové veliké skalé lámali a hoj- nost stříbra knížeti svému podávali, z kteréhož kníže a kněžna rozkázali v trojím rozdílu mínci dělati a peníze líti.. Najvětší peníz byl, na kte- rémž s jedné i s druhé strany hlava mužská zna- menána byla. Druhý peníz byl menší, na němž s jedné strany hlava knížete Přemysla byla na- psaná a na druhé straně Libuše kněžna, ana sedí na stolici. Třetí peníz dělán byl najmenší, na němž s obau strán žena, seděci na stolici a mající vedlé sebe přeslici: a ten slúl kněžnin a jinák Li- bušin peníz.— Dne jednoho stojíci Libuše před vraty dvoru Sedlo dvůr. Ruda stříbrná. / 12V Mince stříbrná. Mínce troje. 1 I nález sám (stříbra — spíše by bylo možno zlato) vymyšlen, i mincovnictví. Mince domácí dosvědčeny teprve za Boleslava I. Jsou špatné a vypadají vskutku jako lité, ač byly raženy.
Strana 118
118 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 726—727. svého řekla Přemyslovi: »Sedlo Děďovo má v ča- sích budúcích tuto zemi obohatiti. Neb ač tuto stříbro vzajde, ale dvakrát zase sejde, potom, kdežkoli tu na Sedle budau kopati, budau jeho obihem, měvati, ale že jím mord uškodí a bohy hněvivé na ně vzbudí,.« (R. 726) Zlato nalezeno. Nezamysl. Přemyšleň hrad. (Nález zlata. Nezamysl narozen.) Léta 726. Libuše z naučení bohuov lesních kázala v Dalejském lese hlínu bráti a v Hlubo- čerpském potoku ji práti a zlato z ní vyběrati, kterýmžto zlatem manžela svého Přemysla velmi zbohatila. Neb Kolan, mládenec velmi silný a mezi kovkopy najmužnější, pramen zlata nalezl velmi hojný. A ten vykopav, s svými pomocníky knížeti svému na Libín přinesl a darem dal, kte- rýmžto zlatem Přemysl rozkázal se převážiti. Toho času Libuše syna Přemyslovi urodila, kterémuž dáno jméno Nezamysl. A tu hned on, Přemysl, s raddú ženy své Libuše, kázal hrad k poctivosti a na památku syna svého založiti a dal jemu jmno od svého jména Přemyšleň — a to proto, aby syn otce svého jméno pamatoval. Rozkázala také Libuše, aby syn její Nezamysl na tom novém hradě Přemyšlenu chován byl. 1 = hojně. — 2 Míní tím Kutnou Horu a její osudy. Verše snad z (falešné) kroniky Budkovy.
118 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 726—727. svého řekla Přemyslovi: »Sedlo Děďovo má v ča- sích budúcích tuto zemi obohatiti. Neb ač tuto stříbro vzajde, ale dvakrát zase sejde, potom, kdežkoli tu na Sedle budau kopati, budau jeho obihem, měvati, ale že jím mord uškodí a bohy hněvivé na ně vzbudí,.« (R. 726) Zlato nalezeno. Nezamysl. Přemyšleň hrad. (Nález zlata. Nezamysl narozen.) Léta 726. Libuše z naučení bohuov lesních kázala v Dalejském lese hlínu bráti a v Hlubo- čerpském potoku ji práti a zlato z ní vyběrati, kterýmžto zlatem manžela svého Přemysla velmi zbohatila. Neb Kolan, mládenec velmi silný a mezi kovkopy najmužnější, pramen zlata nalezl velmi hojný. A ten vykopav, s svými pomocníky knížeti svému na Libín přinesl a darem dal, kte- rýmžto zlatem Přemysl rozkázal se převážiti. Toho času Libuše syna Přemyslovi urodila, kterémuž dáno jméno Nezamysl. A tu hned on, Přemysl, s raddú ženy své Libuše, kázal hrad k poctivosti a na památku syna svého založiti a dal jemu jmno od svého jména Přemyšleň — a to proto, aby syn otce svého jméno pamatoval. Rozkázala také Libuše, aby syn její Nezamysl na tom novém hradě Přemyšlenu chován byl. 1 = hojně. — 2 Míní tím Kutnou Horu a její osudy. Verše snad z (falešné) kroniky Budkovy.
Strana 119
PREMYSL. ZLATO. NEZAMYSL NAROZEN. 119 (Žitěnice. Smrt Lechova.) Léta 727. Sytěn, syn Polkuov, veliká stáda do- (R. 727) bytkuov v své moci maje, duom velmi krásný sobě postaviti rozkázal a při tom ohradu širokú, do kteréž svůj dobytek rozkázal vehnati a na tom domě, jako na hradě se posadil a dal jemu jmé- no od svého jména Sytěnice,. Téhož léta Lech toho jména Druhý, kníže Lechitský neb Polský, vymluviv pokojně bratra svého staršího, jménem Kroka, toho jména Dru- hého, na lov, tam jej tajně zabil a navrátiv se lidu pravil, že by on, Krok, běže rychle na svém koni za jedním zvířetem, větví ostrú se až naskrze probodl. To když pověděl, plakal. Lid sprostný tomu uvěřivše, jej Lecha jsú sobě za kníže volili. Ale to se v brzkém času skrze jednoho myslivce, kterýž se z daleka skutku díval, jakau smrtí Krok zahynul, vyjevilo. Když jsú se toho Poláci grun- tovně, co a kterak se stalo, doptali a že jest Lech bratra svého svau rukau zabil, to vyhledali, sšedše se spolu již druhého roku pro ten hanebný skutek Lecha ven z země vyhnali. Kterýžto ža- lostí a teskností i hanbau sa utrápen, bídně v Sed- mihradské zemi v městě řečeném Brašuov umřela. Polský kníže zabil bratra. S(y)těnice dvůr. 1 Podle Dobnera = Žitenice u Litoměřic. — 2 Podle Kadlubka a Boguphala vyprávěno. V textu následuje týž obrázek jako na str. 95.
PREMYSL. ZLATO. NEZAMYSL NAROZEN. 119 (Žitěnice. Smrt Lechova.) Léta 727. Sytěn, syn Polkuov, veliká stáda do- (R. 727) bytkuov v své moci maje, duom velmi krásný sobě postaviti rozkázal a při tom ohradu širokú, do kteréž svůj dobytek rozkázal vehnati a na tom domě, jako na hradě se posadil a dal jemu jmé- no od svého jména Sytěnice,. Téhož léta Lech toho jména Druhý, kníže Lechitský neb Polský, vymluviv pokojně bratra svého staršího, jménem Kroka, toho jména Dru- hého, na lov, tam jej tajně zabil a navrátiv se lidu pravil, že by on, Krok, běže rychle na svém koni za jedním zvířetem, větví ostrú se až naskrze probodl. To když pověděl, plakal. Lid sprostný tomu uvěřivše, jej Lecha jsú sobě za kníže volili. Ale to se v brzkém času skrze jednoho myslivce, kterýž se z daleka skutku díval, jakau smrtí Krok zahynul, vyjevilo. Když jsú se toho Poláci grun- tovně, co a kterak se stalo, doptali a že jest Lech bratra svého svau rukau zabil, to vyhledali, sšedše se spolu již druhého roku pro ten hanebný skutek Lecha ven z země vyhnali. Kterýžto ža- lostí a teskností i hanbau sa utrápen, bídně v Sed- mihradské zemi v městě řečeném Brašuov umřela. Polský kníže zabil bratra. S(y)těnice dvůr. 1 Podle Dobnera = Žitenice u Litoměřic. — 2 Podle Kadlubka a Boguphala vyprávěno. V textu následuje týž obrázek jako na str. 95.
Strana 120
120 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 728. (ROnOV.) 13r Léta 728. Rodislav, syn Bivojuov, syna Sudi- vojova, jenž byl z Káši, sestry Libušiny, naro- zený, kterémuž také někteří Sviní hlava říkali (proto, neb byl otec je/ho divokú svini za uši chytil a živau na Libín přinesl a syn jeho vždycky na památku otce svého s povolením Libuše sviň- skau hlavu za znamení, nosil), týž Rodislav v té krajině Kašínské zbohacen jsa, dožádal se na knížeti svém, aby jemu dopustil v krajině půl- noční hrad postaviti, že se tu chce svým i všech Čechuov nepřáteluom brániti. Přemysl k tomu hned svolil a Rodislav na jedné vysoké hoře ka- menný duom dosti vysoký postaviti rozkázal a dal jemu od svého jména jméno Rodov. Kterémuž potom, to jméno Rodov Čechové porušivše, ři- kali Ronov. (R. 728) Ronov hrad. (Vanda.) Vanda, Pol- ská kněžna. Toho času Lechové (neb Poláci) knížete muž- ského pohlaví nemajíce, dceru někdy Krokovu za pána sobě volili, jížto bylo jméno Vanda. Panna věku dospělého a krásné postavy i nad jiné ušlechtilá, lid ten pod svú zprávú přijavši, jej velmi múdře zpravovala a spravedlivě saudila, takže se všickni její múdrosti při činění saudu 1 Viz shora na str. 95 i s obr.
120 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 728. (ROnOV.) 13r Léta 728. Rodislav, syn Bivojuov, syna Sudi- vojova, jenž byl z Káši, sestry Libušiny, naro- zený, kterémuž také někteří Sviní hlava říkali (proto, neb byl otec je/ho divokú svini za uši chytil a živau na Libín přinesl a syn jeho vždycky na památku otce svého s povolením Libuše sviň- skau hlavu za znamení, nosil), týž Rodislav v té krajině Kašínské zbohacen jsa, dožádal se na knížeti svém, aby jemu dopustil v krajině půl- noční hrad postaviti, že se tu chce svým i všech Čechuov nepřáteluom brániti. Přemysl k tomu hned svolil a Rodislav na jedné vysoké hoře ka- menný duom dosti vysoký postaviti rozkázal a dal jemu od svého jména jméno Rodov. Kterémuž potom, to jméno Rodov Čechové porušivše, ři- kali Ronov. (R. 728) Ronov hrad. (Vanda.) Vanda, Pol- ská kněžna. Toho času Lechové (neb Poláci) knížete muž- ského pohlaví nemajíce, dceru někdy Krokovu za pána sobě volili, jížto bylo jméno Vanda. Panna věku dospělého a krásné postavy i nad jiné ušlechtilá, lid ten pod svú zprávú přijavši, jej velmi múdře zpravovala a spravedlivě saudila, takže se všickni její múdrosti při činění saudu 1 Viz shora na str. 95 i s obr.
Strana 121
POVEST O VANDE. 121 divili. O tom když uslyšal kníže Rythogorus, jenž byl pán krajiny Německé, tu kdež sú nyní Pru- šáci, poslal k ní snúbce, ji za manželku míti žá- daje. Kteráž hned odepřela pravěci, že ona muže nežádá, neb jest svú čistotu bohům, jenž horami i vodami vládnú, obětovati slíbila. I poslal po- druhé s týmž poselstvím, nebo aby jej sobě za muže vzala, aneb za nepřítele, že on bez meškání hned se s ní vojensky potkati míní, tím se do- mnívaje, že kněžnu Vandu bude moci ustrašiti. Kteráž nemeškavši, vojsko Lechův (t. j. Polákuov) sebrala a s nimi se proti Rythogorovi obrátila. Rythogorus posly své poslal Vandy žádaje, aby vojska svého i sebe tak hanebně i svévolně na za- hubení nevydávala; Vanda poslům odpověděla, že se jest ona vítězstvím dobře ujistila. Poslové navrátivše se, odpověd kněžny oznámili a jemu, aby se domuov obrátil a navrátil, radili, protože proti krásné panně a výbornému lidu nesprave- dlivě jest bojovati umínil; toho neučiní-li, že on i lid jeho bude zahuben, pravili. Rythogorus vida, že svých ani prosbami, ani hruozami, aby proti Vandě bojovali, namluviti nemuož, vytáh svuoj meč z pošvy v svuoj život jej přede všemi ukrut- ně vstrčil a tu padev na zemi umřel a lid jeho se domuov navrátil. Navrátila se také i s svými Po- láky Vanda v dobrém pokoji a zdraví a tu u mě- sta Krakova mnohé vítě/zitedlné bohům svým/ 13v Prušané.
POVEST O VANDE. 121 divili. O tom když uslyšal kníže Rythogorus, jenž byl pán krajiny Německé, tu kdež sú nyní Pru- šáci, poslal k ní snúbce, ji za manželku míti žá- daje. Kteráž hned odepřela pravěci, že ona muže nežádá, neb jest svú čistotu bohům, jenž horami i vodami vládnú, obětovati slíbila. I poslal po- druhé s týmž poselstvím, nebo aby jej sobě za muže vzala, aneb za nepřítele, že on bez meškání hned se s ní vojensky potkati míní, tím se do- mnívaje, že kněžnu Vandu bude moci ustrašiti. Kteráž nemeškavši, vojsko Lechův (t. j. Polákuov) sebrala a s nimi se proti Rythogorovi obrátila. Rythogorus posly své poslal Vandy žádaje, aby vojska svého i sebe tak hanebně i svévolně na za- hubení nevydávala; Vanda poslům odpověděla, že se jest ona vítězstvím dobře ujistila. Poslové navrátivše se, odpověd kněžny oznámili a jemu, aby se domuov obrátil a navrátil, radili, protože proti krásné panně a výbornému lidu nesprave- dlivě jest bojovati umínil; toho neučiní-li, že on i lid jeho bude zahuben, pravili. Rythogorus vida, že svých ani prosbami, ani hruozami, aby proti Vandě bojovali, namluviti nemuož, vytáh svuoj meč z pošvy v svuoj život jej přede všemi ukrut- ně vstrčil a tu padev na zemi umřel a lid jeho se domuov navrátil. Navrátila se také i s svými Po- láky Vanda v dobrém pokoji a zdraví a tu u mě- sta Krakova mnohé vítě/zitedlné bohům svým/ 13v Prušané.
Strana 122
122 V. HÁJEK, KRONIKA CESKA, R. 729—730. Vanda se utopila. obětovala oběti. Jsúci pak na ten čas bludem svých bohů a zlých duchuov zlú zprávú svedena a vedlé rady jich chtějíc tomu, aby její panenský stav nebyl proměněn a tělo porušeno, bohům vod- ním se sama obětovala a s mostu do řeky Visly dobrovolně vskočila a tu se utopila. Jejíž tělo ne- daleko od Dlubně potoka nalezeno a tu v hrobě pochováno, kteréž místo až do dnešního dne slove Mogila. — Po její pak smrti za dlúhý čas v tom lidu knížete nebylo;. (Přemysl a Vrš.) Léta sedmistého bez jednoho třidcátého. Léta toho kníže Přemysl všech Čechuov na svuoj dvuor zavolati rozkázal, o rozšiřování země maje s nimi mnohé rozmlúvaní, jim, aby sobě vsi, tvrze, hrady i města stavěli, netoliko radil, ale i přikazoval, příčinu oznamuje, jestliže by kdy nepřátelé jim do země mocí vešli, tu aby se mohli brániti a svého plemene Českého nedali vyhubiti. Na tom zuostavši, knížeti z dobré raddy poděko- vali. Kněžna Libuše chtíci tomu, aby rada její také poslední nebyla, dřív než se rozešli, mezi ně vkročivši k nim pověděla řkúci: »Toto vám dá- vám za naučení: Mějte to za obyčej a při svém osazování toho pilně šetřte, abyšte sobě místo vy- (R. 729) 1 Tuto národní polskou pověst o Vandě a Rithogarovi (Ritigerovi) vypráví Hájek podle Dlugoszovy úpravy,
122 V. HÁJEK, KRONIKA CESKA, R. 729—730. Vanda se utopila. obětovala oběti. Jsúci pak na ten čas bludem svých bohů a zlých duchuov zlú zprávú svedena a vedlé rady jich chtějíc tomu, aby její panenský stav nebyl proměněn a tělo porušeno, bohům vod- ním se sama obětovala a s mostu do řeky Visly dobrovolně vskočila a tu se utopila. Jejíž tělo ne- daleko od Dlubně potoka nalezeno a tu v hrobě pochováno, kteréž místo až do dnešního dne slove Mogila. — Po její pak smrti za dlúhý čas v tom lidu knížete nebylo;. (Přemysl a Vrš.) Léta sedmistého bez jednoho třidcátého. Léta toho kníže Přemysl všech Čechuov na svuoj dvuor zavolati rozkázal, o rozšiřování země maje s nimi mnohé rozmlúvaní, jim, aby sobě vsi, tvrze, hrady i města stavěli, netoliko radil, ale i přikazoval, příčinu oznamuje, jestliže by kdy nepřátelé jim do země mocí vešli, tu aby se mohli brániti a svého plemene Českého nedali vyhubiti. Na tom zuostavši, knížeti z dobré raddy poděko- vali. Kněžna Libuše chtíci tomu, aby rada její také poslední nebyla, dřív než se rozešli, mezi ně vkročivši k nim pověděla řkúci: »Toto vám dá- vám za naučení: Mějte to za obyčej a při svém osazování toho pilně šetřte, abyšte sobě místo vy- (R. 729) 1 Tuto národní polskou pověst o Vandě a Rithogarovi (Ritigerovi) vypráví Hájek podle Dlugoszovy úpravy,
Strana 123
PŘEMYSL. P VOD VRŠOVCŮ. 123 volovali a tu se osazovali, kdež byšte čtyři živly býti znali, totiž zemi plodnú, vodu zdravú, po- větří příhodné a dříví, k ohni dosti. Tuť vám také budú pastvy dobytkům, zvěř a ptáci za pokrm i ryb bez nedostatku.« Léta 730. Muž jeden velmi silný z rodu ještě (R. 730) Lechova, bratra Čechova, knížete knížetství Kauřimského a potom Polského, jménem Vrš, na Libín přišel a před kníže Přemysla a kněžnu Libuši předstúpiv žádal, aby mu dali své k tomu povolení, že by chtěl blíž od Libínu duom sobě a ves postaviti a tu že by se chtěl s svými bratřími a přátely osaditi, zakazuje se, že by chtěl se vší svú čeledí knížeti a kněžně v každém skutku býti po- mocníkem. Oni slyšíce jeho takové zakazování i dali k tomu své povolení a on stavěl a tomu pří- bytku i vsi Vršovice jméno dal. A byl jest knížeti jako první rádce a pomocník při každém skutku, takže se jest tomu kníže Přemysl nemálo divila. Roku toho také Libuše, aby sobě kratochvíl učinila, vyšla s svými pannami na vršek jeden, jenž slove Bezer, a tu při jejím kratochvílení při- stúpil k ní duch věští. Kteráž opustivši kratochvíl, prst svuoj vztáhla a na duom a ves Vršovice ukázala a řekla: Vrš. 1 = stromoví. — 2 Podle Dobnera lépe prý by se hodily Vršovice v Žatecku. — 3 Místo neznámé.
PŘEMYSL. P VOD VRŠOVCŮ. 123 volovali a tu se osazovali, kdež byšte čtyři živly býti znali, totiž zemi plodnú, vodu zdravú, po- větří příhodné a dříví, k ohni dosti. Tuť vám také budú pastvy dobytkům, zvěř a ptáci za pokrm i ryb bez nedostatku.« Léta 730. Muž jeden velmi silný z rodu ještě (R. 730) Lechova, bratra Čechova, knížete knížetství Kauřimského a potom Polského, jménem Vrš, na Libín přišel a před kníže Přemysla a kněžnu Libuši předstúpiv žádal, aby mu dali své k tomu povolení, že by chtěl blíž od Libínu duom sobě a ves postaviti a tu že by se chtěl s svými bratřími a přátely osaditi, zakazuje se, že by chtěl se vší svú čeledí knížeti a kněžně v každém skutku býti po- mocníkem. Oni slyšíce jeho takové zakazování i dali k tomu své povolení a on stavěl a tomu pří- bytku i vsi Vršovice jméno dal. A byl jest knížeti jako první rádce a pomocník při každém skutku, takže se jest tomu kníže Přemysl nemálo divila. Roku toho také Libuše, aby sobě kratochvíl učinila, vyšla s svými pannami na vršek jeden, jenž slove Bezer, a tu při jejím kratochvílení při- stúpil k ní duch věští. Kteráž opustivši kratochvíl, prst svuoj vztáhla a na duom a ves Vršovice ukázala a řekla: Vrš. 1 = stromoví. — 2 Podle Dobnera lépe prý by se hodily Vršovice v Žatecku. — 3 Místo neznámé.
Strana 124
124 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 731—732. »Ach muže hanebného, kterýž v této zemi zplodí mnoho zlého! Z jeho rodu budú našeho kmene nenáviděti, jeho synové budau naše děti mordovati. Do našeho příbytku přijali sme Vrše lstivého jako hada, skrze to bude v našem rodu veliká váda. Tit budú mých potomkuov krev vylévati a ta nehoda bude dlúhý čas trvati.« Služebnice, když sú se s svú paní na Libín na- vrátily, všecko to oznámily pořádně knížeti Pře- myslovi, kterýž podiviv se tomu, rozkázal to v listy památné zapsati. (R. 731) 141 Budeč město. (Budeč.) Léta 731. Služebníci Přemyslovi stojíce před svým knížetem, kratochvilné věci jemu rozprá- věli, při tom oznamujíce, kterak kníže Čech velmi milován byl od lidu svého, také Krok, otec kněž- ny Libuše, že jest byl muž velmi spravedlivý a lid jej velmi milo/val a pro tu milost, kterúž k ně- mu měli, duom slavný a město, jenž Budeč slove, před léty padesáti jemu k poctivosti postavili a on na něm jako mocný pán seďal. Přemysl vy- slyšav o věcech minulých, byl toho nemálo vděčen a rozkázal sobě kůň svuoj bílý osedlati. Pojav s sebú své služebníky, jel s nimi na to místo, o kterémž měl zprávu, a ohledav Budeč a jeho obyvatele, podivil se. A když se zase navracoval, přijeli sú všickni na jedno přívrší mezi velikými
124 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 731—732. »Ach muže hanebného, kterýž v této zemi zplodí mnoho zlého! Z jeho rodu budú našeho kmene nenáviděti, jeho synové budau naše děti mordovati. Do našeho příbytku přijali sme Vrše lstivého jako hada, skrze to bude v našem rodu veliká váda. Tit budú mých potomkuov krev vylévati a ta nehoda bude dlúhý čas trvati.« Služebnice, když sú se s svú paní na Libín na- vrátily, všecko to oznámily pořádně knížeti Pře- myslovi, kterýž podiviv se tomu, rozkázal to v listy památné zapsati. (R. 731) 141 Budeč město. (Budeč.) Léta 731. Služebníci Přemyslovi stojíce před svým knížetem, kratochvilné věci jemu rozprá- věli, při tom oznamujíce, kterak kníže Čech velmi milován byl od lidu svého, také Krok, otec kněž- ny Libuše, že jest byl muž velmi spravedlivý a lid jej velmi milo/val a pro tu milost, kterúž k ně- mu měli, duom slavný a město, jenž Budeč slove, před léty padesáti jemu k poctivosti postavili a on na něm jako mocný pán seďal. Přemysl vy- slyšav o věcech minulých, byl toho nemálo vděčen a rozkázal sobě kůň svuoj bílý osedlati. Pojav s sebú své služebníky, jel s nimi na to místo, o kterémž měl zprávu, a ohledav Budeč a jeho obyvatele, podivil se. A když se zase navracoval, přijeli sú všickni na jedno přívrší mezi velikými
Strana 125
PŘEMYSL. ZALOŽENÍ TETÍNA. 125 stráněmi postavené; jeden z služebníkův jeho, jménem Okrs, požádal jest knížete svého, aby mu to místo dal, že by chtěl sobě tu hrad pevný postaviti. Kníže pro milost tu, kterúž měl k Okrsovi, dal jemu v tom své povolení a on hned pátého dne hrad sobě tu pevný založil a od svého jména dal jemu jméno Okrs, kterýžto až Okoř. do dnešního dne od toho času Okoř jmenuje se. (Svatba Tetčina. Tetín.) Léta 732. Tétka, dcera někdy Krokova, sestra (R. 732) Libušina, Slavoše, syna Vhodbojova, muže krás- né postavy, jemuž ve vší té zemi osobú a silú žádný rovný nebyl, za muže pojala, Přemysla i sestry své Libuše též i Káši na ten sňatek po- zvala. Tu bylo veliké do čtvrtého dne hodování, zvěřiny, ptákuov i ryb bez nedostatku; od medo- viny a marce, žádná žížeň nebyla; jedli a pili a hodovali, pokudž se komu líbilo. Po vykonání toho hodování Přemysl s Libuší, s služebníky a služebnicemi na Libín se navrátili. Toho roku brzo po vykonání toho hodování, Tétka rozkázala město Tetín postaviti a širokými i vysokými valy je osypati a vodu z jedné stud- nice prudkého pramene kázala až na ryňk měst- ský s nemalým nákladem přivésti a tu s svým Tetín město. 1 = březňák, voda březová, později druh piva.
PŘEMYSL. ZALOŽENÍ TETÍNA. 125 stráněmi postavené; jeden z služebníkův jeho, jménem Okrs, požádal jest knížete svého, aby mu to místo dal, že by chtěl sobě tu hrad pevný postaviti. Kníže pro milost tu, kterúž měl k Okrsovi, dal jemu v tom své povolení a on hned pátého dne hrad sobě tu pevný založil a od svého jména dal jemu jméno Okrs, kterýžto až Okoř. do dnešního dne od toho času Okoř jmenuje se. (Svatba Tetčina. Tetín.) Léta 732. Tétka, dcera někdy Krokova, sestra (R. 732) Libušina, Slavoše, syna Vhodbojova, muže krás- né postavy, jemuž ve vší té zemi osobú a silú žádný rovný nebyl, za muže pojala, Přemysla i sestry své Libuše též i Káši na ten sňatek po- zvala. Tu bylo veliké do čtvrtého dne hodování, zvěřiny, ptákuov i ryb bez nedostatku; od medo- viny a marce, žádná žížeň nebyla; jedli a pili a hodovali, pokudž se komu líbilo. Po vykonání toho hodování Přemysl s Libuší, s služebníky a služebnicemi na Libín se navrátili. Toho roku brzo po vykonání toho hodování, Tétka rozkázala město Tetín postaviti a širokými i vysokými valy je osypati a vodu z jedné stud- nice prudkého pramene kázala až na ryňk měst- ský s nemalým nákladem přivésti a tu s svým Tetín město. 1 = březňák, voda březová, později druh piva.
Strana 126
126 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 733. mužem Slavošem a s svau čeledí mnohá léta po- kojně seděla. Proroctví Libuše o horách a o kovích. Březový vrch. (Věštby Libušiny.) Léta 733 sešli jsú se starší a znamenitější obyvatelé České země dosti u velikém počtu, po- nuknutím nějakého Dolislava, jenž byl z rodu Hrabova, na dvuor knížete svého a žádali jsú jeho též i kněžny Libuše, poněvadž oba mají bu- dúcích věcí skrze jích bohy poznání, aby věšt- bami svými to jím oznámili, kde by v tajných místech kovové stříbra neb zlata své položení měli. Přemysl vyslyšav žádost, rozkázal všem, aby na svá obydlí odešli a v patnáctý den aby se zase navrátili. Když jsú pak přišli a na dvuor puštěni byli, kníže jsú na své stolici knížetské seděti uzřeli a kněžnu vedlé něho, ana drží v své ruce zlatú žábu. I řekl jest kníže Přemysl k lidu svému: »Slyšte slova své mateře, tať vás i vaše potomky svau řečí obohatí.« Tu povstavši Libuše málo dále poodešla a zastavila se na jedné vysoké nad řekau Vhltavau skále a obrátivši se k zá- padu slunce i řekla: »Vidím vrch Březovaj, kterýž jest stříbra vnitř plnaj, toho vy i váš rod budete užívati, jestliže nedáte od západu slunce lidem nad ním panovati; váš rod tudy bude se množiti a cizí národové budau se vám klaněti.« (R. 733)
126 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 733. mužem Slavošem a s svau čeledí mnohá léta po- kojně seděla. Proroctví Libuše o horách a o kovích. Březový vrch. (Věštby Libušiny.) Léta 733 sešli jsú se starší a znamenitější obyvatelé České země dosti u velikém počtu, po- nuknutím nějakého Dolislava, jenž byl z rodu Hrabova, na dvuor knížete svého a žádali jsú jeho též i kněžny Libuše, poněvadž oba mají bu- dúcích věcí skrze jích bohy poznání, aby věšt- bami svými to jím oznámili, kde by v tajných místech kovové stříbra neb zlata své položení měli. Přemysl vyslyšav žádost, rozkázal všem, aby na svá obydlí odešli a v patnáctý den aby se zase navrátili. Když jsú pak přišli a na dvuor puštěni byli, kníže jsú na své stolici knížetské seděti uzřeli a kněžnu vedlé něho, ana drží v své ruce zlatú žábu. I řekl jest kníže Přemysl k lidu svému: »Slyšte slova své mateře, tať vás i vaše potomky svau řečí obohatí.« Tu povstavši Libuše málo dále poodešla a zastavila se na jedné vysoké nad řekau Vhltavau skále a obrátivši se k zá- padu slunce i řekla: »Vidím vrch Březovaj, kterýž jest stříbra vnitř plnaj, toho vy i váš rod budete užívati, jestliže nedáte od západu slunce lidem nad ním panovati; váš rod tudy bude se množiti a cizí národové budau se vám klaněti.« (R. 733)
Strana 127
PROROCTVÍ LIBUSINO O KOVECH. 127 Obrátivši se na levau stranu proti poledni řekla: »Vidím vrch Jilovaj, ten vám bude jako svět nový, tuť jest veliká hojnost zlata, odtud bude vaše země svatá. To vám nezhyne, leč láska mezi vámi mine, mord vám uškodí, všecky bohy hněvivé na vás vzbudí.« Opět obrátivši se na levau stranu k východu slunce řekla: »Vidím horu tří hřbetú, ana stříbro z sebe vydává, tu hojnost jeho bude bez míry; ale že má tři hřbety, třikrát stříbro sejde a zase třikrát vzajde; mědi krásné při tom vidím velikú oblohu, (147) vám to všecko i va/šim buducím zaslíbiti moh[alu.« I obrátivši se ještě k levé straně na puolnoci i řekla: »Hle, hyn vidím ještě horu Krupnatú na cajn a volovo velmi bohatú, toť jsú vám skrze mne bohové věděti dali, abyšte se nevadíce toho v lásce a v pokoji užívali.« Obrátivši se zase na pravau stranu, několik kro- čejuov učinivši, na své místo se posadivši, řekla: »Zlatta, stříbra, mědi, železa, cajnu, volova, litiny, Hora Kutná. Krupka. Jilovaj.
PROROCTVÍ LIBUSINO O KOVECH. 127 Obrátivši se na levau stranu proti poledni řekla: »Vidím vrch Jilovaj, ten vám bude jako svět nový, tuť jest veliká hojnost zlata, odtud bude vaše země svatá. To vám nezhyne, leč láska mezi vámi mine, mord vám uškodí, všecky bohy hněvivé na vás vzbudí.« Opět obrátivši se na levau stranu k východu slunce řekla: »Vidím horu tří hřbetú, ana stříbro z sebe vydává, tu hojnost jeho bude bez míry; ale že má tři hřbety, třikrát stříbro sejde a zase třikrát vzajde; mědi krásné při tom vidím velikú oblohu, (147) vám to všecko i va/šim buducím zaslíbiti moh[alu.« I obrátivši se ještě k levé straně na puolnoci i řekla: »Hle, hyn vidím ještě horu Krupnatú na cajn a volovo velmi bohatú, toť jsú vám skrze mne bohové věděti dali, abyšte se nevadíce toho v lásce a v pokoji užívali.« Obrátivši se zase na pravau stranu, několik kro- čejuov učinivši, na své místo se posadivši, řekla: »Zlatta, stříbra, mědi, železa, cajnu, volova, litiny, Hora Kutná. Krupka. Jilovaj.
Strana 128
128 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 734. těch všech sedmi kovův dosti, chleba budete míti do sytosti,.« Z takového oznámení poděkovavše kněžně a knížeti svému rozešli jsú se každý na svá obydlé. (R. 734) Jílovaj. (Zlato v Jílovém.) Léta 734. Počali sú valně Čechové na horách dělati, zlatta a stříbra dobývajíce a za to věci sobě potřebné od Moravanův a Němcův kupujíce (neb toho, čehož v své vlasti neměli, odjinud musili jednati). Múdřejší někteří pilně se na Libuši vy- ptavše na vrch Jílovaj, jaký by byl v svém zpuo- sobu, po její zprávě několik hojných pramenuov nalezli a mnoho odtuď kněžně Libuši zlatta při- nášeli. V Česném vrchu pod Jílovým Rimboš, syn Hoďův, zlatto kopaje, velikú vrstvu jeho nalez a po své čeledi knížeti poslal, kteréž když na váhu bylo vloženo, více než kněžna i kníže vážilo. Tu kněžna velikú chválu vzdala bohům horním a v po- větří veliké oběti činila pro tu příčinu, že se jest tak v pravdě nalezlo, což ona předpověděla. Kníže a kněžna uradivše se spolu rozkázali sú ry- 1 Tyto věštby, v jiném pořadu a hojnější, uvádí po- zději Paprocký (v Diadochu) z (podvržené) kroniky To- biáše Křivojena Budka, děkana v Žatci r. 1269. Jemu jí poskytl nejspíše známý podvodný alchymista doby ru- dolfinské Budecius. Že pocházejí teprve ze XVI. stol., svědčí narážka na zlato americké slovy »svět nový«.
128 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 734. těch všech sedmi kovův dosti, chleba budete míti do sytosti,.« Z takového oznámení poděkovavše kněžně a knížeti svému rozešli jsú se každý na svá obydlé. (R. 734) Jílovaj. (Zlato v Jílovém.) Léta 734. Počali sú valně Čechové na horách dělati, zlatta a stříbra dobývajíce a za to věci sobě potřebné od Moravanův a Němcův kupujíce (neb toho, čehož v své vlasti neměli, odjinud musili jednati). Múdřejší někteří pilně se na Libuši vy- ptavše na vrch Jílovaj, jaký by byl v svém zpuo- sobu, po její zprávě několik hojných pramenuov nalezli a mnoho odtuď kněžně Libuši zlatta při- nášeli. V Česném vrchu pod Jílovým Rimboš, syn Hoďův, zlatto kopaje, velikú vrstvu jeho nalez a po své čeledi knížeti poslal, kteréž když na váhu bylo vloženo, více než kněžna i kníže vážilo. Tu kněžna velikú chválu vzdala bohům horním a v po- větří veliké oběti činila pro tu příčinu, že se jest tak v pravdě nalezlo, což ona předpověděla. Kníže a kněžna uradivše se spolu rozkázali sú ry- 1 Tyto věštby, v jiném pořadu a hojnější, uvádí po- zději Paprocký (v Diadochu) z (podvržené) kroniky To- biáše Křivojena Budka, děkana v Žatci r. 1269. Jemu jí poskytl nejspíše známý podvodný alchymista doby ru- dolfinské Budecius. Že pocházejí teprve ze XVI. stol., svědčí narážka na zlato americké slovy »svět nový«.
Strana 129
MODLA ZELU. 129 páka povolati, jemu zlatto ukázavše dali z něho veliký, k podobenství člověka sedícího na stolici udělati obraz. Rypáki, jako muž místerný, velmi krásnú postavu učinil, kněžna Libuše i kníže Pře- mysl davše obvláštní příbytek tomu obrazu uči- niti v tom tajném místě jej postaviti dali a velikú poctivost jemu činili, vlasy a nehty časem sobě obřezujíce na uhlé kladli a před ním pálili, Zelú, Zelú modla. jemu říkali. Obraz z zlata. (Smrt Libušina.) Léta 735./ Libuše vzávši nějaké od svých bo- huov skrze obět, kterúž činila před Zelú, ozná- mení žádala Přemysla, aby všech starších a vzáctnějších obyvateluov své země na dvůr před Libín zavolati rozkázal. Kteříž když se sešli, Li- buše, posadivši se vedlé knížete svého všemu lidu přístojícímu najprvé nedostatek svého zdra- ví oznámila, že jí její osudové táhnau, aby opu- stíc lidi smrtedlné, s bohy nesmrtedlnými se ra- dovala, pravila. Při tom veliké učinila děkování všemu lidu, že jsau k ní víru a poslušenství za- chovali žádajíci, aby též činili Přemyslovi, knížeti a pánu svému. Přemyslovi pak mnoho dobrého i zlého budúcího, co se má jemu přihoditi, také (R. 735) 151 = sochař. — 2 Modlu Zelu (Zely) připomíná i Ne- plach a německé veršované letopisy XIV. století; Dobner omylem ji pokládal za výmysl. V originále dále obrázek jako na str. 84. 1 Kronika. 9
MODLA ZELU. 129 páka povolati, jemu zlatto ukázavše dali z něho veliký, k podobenství člověka sedícího na stolici udělati obraz. Rypáki, jako muž místerný, velmi krásnú postavu učinil, kněžna Libuše i kníže Pře- mysl davše obvláštní příbytek tomu obrazu uči- niti v tom tajném místě jej postaviti dali a velikú poctivost jemu činili, vlasy a nehty časem sobě obřezujíce na uhlé kladli a před ním pálili, Zelú, Zelú modla. jemu říkali. Obraz z zlata. (Smrt Libušina.) Léta 735./ Libuše vzávši nějaké od svých bo- huov skrze obět, kterúž činila před Zelú, ozná- mení žádala Přemysla, aby všech starších a vzáctnějších obyvateluov své země na dvůr před Libín zavolati rozkázal. Kteříž když se sešli, Li- buše, posadivši se vedlé knížete svého všemu lidu přístojícímu najprvé nedostatek svého zdra- ví oznámila, že jí její osudové táhnau, aby opu- stíc lidi smrtedlné, s bohy nesmrtedlnými se ra- dovala, pravila. Při tom veliké učinila děkování všemu lidu, že jsau k ní víru a poslušenství za- chovali žádajíci, aby též činili Přemyslovi, knížeti a pánu svému. Přemyslovi pak mnoho dobrého i zlého budúcího, co se má jemu přihoditi, také (R. 735) 151 = sochař. — 2 Modlu Zelu (Zely) připomíná i Ne- plach a německé veršované letopisy XIV. století; Dobner omylem ji pokládal za výmysl. V originále dále obrázek jako na str. 84. 1 Kronika. 9
Strana 130
180 pr V. HAJER, KRONIKA CESNA R. 755. Libuce urela. T S L. oznámila a při tom prosila, aby měl strpení, že zlých věcí bude dobré skončení. Obrátivši se k synu svému Nezamyslovi, mládenečkovi deset let majícímu, prstem pohrozila, otci svému aby poslušenství zachoval, přísně přikázala. Služeb- nicem svým Vlastislavě a Častavě i jiným noh- sledám hojnau mzdu za službu zlattem a stří- brem zaplativši na zemi se položila a umřela. Tu křik zšel od každého malého i velikého, chudého i bohatého, všickni plakali a roztičně naříkali, každý chtěje radějí umříti, jediné aby Libuše živa byla. Přemysl také nemálo teskliv jsa, kázal služebnicem jejím tělo její v drahý oděv obléci a v truhlu vložiti; pět grošův zlatté mince do měšce usněného, vloživ dal služebnicem, aby do její levé ruky měšec ten vložily, řkaz: »Toto ona má dnes bohu neznámému obětovati.« Dáti jí rozkázal také dva groše mince stříbrné do ruky pravé, jeden vuodci a druhý plavci aby bez meškání dala. Kázav truhlu zavříti, dal ji dobře smolú a klíma oblepiti a do Libice vézti a poctivě před vraty dvoru jejího (tak, jakž žá- dala) pohřebiti a na najtvrdším kameni jejího důstojenství a prvního zpravování nápis roz- kázal rypákovi napsati. 1 = koženého. — 2 Snad naprostý výmysl Hájkův, snad aspoň z části podle nějaké zmatené tradice. — 3 = klihem.
180 pr V. HAJER, KRONIKA CESNA R. 755. Libuce urela. T S L. oznámila a při tom prosila, aby měl strpení, že zlých věcí bude dobré skončení. Obrátivši se k synu svému Nezamyslovi, mládenečkovi deset let majícímu, prstem pohrozila, otci svému aby poslušenství zachoval, přísně přikázala. Služeb- nicem svým Vlastislavě a Častavě i jiným noh- sledám hojnau mzdu za službu zlattem a stří- brem zaplativši na zemi se položila a umřela. Tu křik zšel od každého malého i velikého, chudého i bohatého, všickni plakali a roztičně naříkali, každý chtěje radějí umříti, jediné aby Libuše živa byla. Přemysl také nemálo teskliv jsa, kázal služebnicem jejím tělo její v drahý oděv obléci a v truhlu vložiti; pět grošův zlatté mince do měšce usněného, vloživ dal služebnicem, aby do její levé ruky měšec ten vložily, řkaz: »Toto ona má dnes bohu neznámému obětovati.« Dáti jí rozkázal také dva groše mince stříbrné do ruky pravé, jeden vuodci a druhý plavci aby bez meškání dala. Kázav truhlu zavříti, dal ji dobře smolú a klíma oblepiti a do Libice vézti a poctivě před vraty dvoru jejího (tak, jakž žá- dala) pohřebiti a na najtvrdším kameni jejího důstojenství a prvního zpravování nápis roz- kázal rypákovi napsati. 1 = koženého. — 2 Snad naprostý výmysl Hájkův, snad aspoň z části podle nějaké zmatené tradice. — 3 = klihem.
Strana 131
SMRT LIBUSINA. 131 (Dívčí válka.) Léta 736. Vlastislava jinák Vlásta, služebnice (R. 736) někdy Libušina, s jinými mnohými pannami zna- menavše .. . že po smrti Libuše již nejsau od Pře- mysla ani od žádného v žádné vážnosti, nébrž ani muží z ních své posměchy mají, pravíce: »Kde jest vaše paní, kteréž jsme my se i vám klaněti musili? Hle, již jsú se ty vám věci nazpátek obrátily, neb vy na tento čas nemáte žádného příbytku, ani obránce, ale jako ovce bludné jsem i tam běháte.« Vlásta to slyšeci, času jarního svých tova- ryšek k sobě povolala a s ními na jednu horu, jenž Vidovle slove, vešla. A tu se všem rozkázavši posaditi a sama stojeci takto k ním mluvila: »Nuže, milé panny, teď jsme vyšly na horu Vidovli, abychom sobě rozvážily naší velikú nevoli. Libuše kněžna a paní naše již jest nám umřela a tudy nám naší svobody naděje odňata; co máme činiti, raďte prosím, kudy by ta svoboda mohla nám napravena a navrácena býti. Známť já jistě, že Přemysl, kníže volený, jest muž v své mysli dosti zuořivý: byť se byl poněkud ne- obával Libuše, Tétky i Káši, jích zvláštního umění, bylť by zajisté divně svú moc ukazovati chtěl a zvláště našeho pohlaví nic by sobě ne- vážil. Syn pak jeho Nezamysl jemu z Libuše na- rozený, kterýž nyní pod jeho zprávau jest, budeť Vlasta pannám radila. Vidovle hora. 9*
SMRT LIBUSINA. 131 (Dívčí válka.) Léta 736. Vlastislava jinák Vlásta, služebnice (R. 736) někdy Libušina, s jinými mnohými pannami zna- menavše .. . že po smrti Libuše již nejsau od Pře- mysla ani od žádného v žádné vážnosti, nébrž ani muží z ních své posměchy mají, pravíce: »Kde jest vaše paní, kteréž jsme my se i vám klaněti musili? Hle, již jsú se ty vám věci nazpátek obrátily, neb vy na tento čas nemáte žádného příbytku, ani obránce, ale jako ovce bludné jsem i tam běháte.« Vlásta to slyšeci, času jarního svých tova- ryšek k sobě povolala a s ními na jednu horu, jenž Vidovle slove, vešla. A tu se všem rozkázavši posaditi a sama stojeci takto k ním mluvila: »Nuže, milé panny, teď jsme vyšly na horu Vidovli, abychom sobě rozvážily naší velikú nevoli. Libuše kněžna a paní naše již jest nám umřela a tudy nám naší svobody naděje odňata; co máme činiti, raďte prosím, kudy by ta svoboda mohla nám napravena a navrácena býti. Známť já jistě, že Přemysl, kníže volený, jest muž v své mysli dosti zuořivý: byť se byl poněkud ne- obával Libuše, Tétky i Káši, jích zvláštního umění, bylť by zajisté divně svú moc ukazovati chtěl a zvláště našeho pohlaví nic by sobě ne- vážil. Syn pak jeho Nezamysl jemu z Libuše na- rozený, kterýž nyní pod jeho zprávau jest, budeť Vlasta pannám radila. Vidovle hora. 9*
Strana 132
132 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 736. 157 jeho on k tomu potahovati a cvičiti, aby nás sobě ještě méně vážil. Seznalať jsem já to, když ještě kněžna milostivá živa byla, i nyní uzná- vám, že nám zlé věci nastávají. Protož co činiti máme, tuto uradíce jse voznamte. Zdáli jse vám tak nechati, já také nechám, pakli co jiného před sebe vzíti chcete a té svobody nám pohledati, to- při tom stuoj.« A tak své řeči konec učinila. / Stratka jako mezi jinými múdřejší po- vstávši i řekla: »Vlastislavo, ctná a šlechetná panno, nyní jsú tyto ctné panny tomu z tvých slov vyrozuměly i já také, že nic jiného nehledáš, aniž co jiného obmajšlíš, jediné naší poctivost a svobodu a z této nesvobody, v kterúž sme (však ne svévolně) uvedeny, aby nás vyvedla, abychom v té, jako prvé, svobodě přebývaly. Paní zajisté naše toho, kdož se jí líbil, za manžela sobě volila a k tomu všecka země jí povoliti musila. Měvši jej za muže, proto její poctivost a svoboda ne- byla umenšena. Zdaliž nevíme, že i Přemysla ona svau raddau zpravovala? Na tento čas bez po- chyby že Přemysl i rod jeho budau sobě chtíti ženy voliti: protož, aby nám takové volení nebylo, tudy odjato, vidí mi se za slušné, aby ty, Vlásto, poslala k Přemyslovi a já také pošli k Hynchvo- jovi, že tomu cheme, aby oni naši manželé byli. Jestliže svolí oni jako hlavnější, již tu počátek naší svobody a toho volení bude, pakli nás ne-
132 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 736. 157 jeho on k tomu potahovati a cvičiti, aby nás sobě ještě méně vážil. Seznalať jsem já to, když ještě kněžna milostivá živa byla, i nyní uzná- vám, že nám zlé věci nastávají. Protož co činiti máme, tuto uradíce jse voznamte. Zdáli jse vám tak nechati, já také nechám, pakli co jiného před sebe vzíti chcete a té svobody nám pohledati, to- při tom stuoj.« A tak své řeči konec učinila. / Stratka jako mezi jinými múdřejší po- vstávši i řekla: »Vlastislavo, ctná a šlechetná panno, nyní jsú tyto ctné panny tomu z tvých slov vyrozuměly i já také, že nic jiného nehledáš, aniž co jiného obmajšlíš, jediné naší poctivost a svobodu a z této nesvobody, v kterúž sme (však ne svévolně) uvedeny, aby nás vyvedla, abychom v té, jako prvé, svobodě přebývaly. Paní zajisté naše toho, kdož se jí líbil, za manžela sobě volila a k tomu všecka země jí povoliti musila. Měvši jej za muže, proto její poctivost a svoboda ne- byla umenšena. Zdaliž nevíme, že i Přemysla ona svau raddau zpravovala? Na tento čas bez po- chyby že Přemysl i rod jeho budau sobě chtíti ženy voliti: protož, aby nám takové volení nebylo, tudy odjato, vidí mi se za slušné, aby ty, Vlásto, poslala k Přemyslovi a já také pošli k Hynchvo- jovi, že tomu cheme, aby oni naši manželé byli. Jestliže svolí oni jako hlavnější, již tu počátek naší svobody a toho volení bude, pakli nás ne-
Strana 133
DIVČI VALKA. VLASTINO POSELSTVI. 133 chtěním potupí, budeme míti k ním příčinu. Svo- líli, jistě věz, že bude nám vždycky na budaucí čas volení.« Vlásta odpověděla: »O šlechetná panno, odkuď tobě ta radda, kteráž mi se velmi dobře i těmto všem pannám tuto sedícím líbí?« Dívky chtěly muže voliti. Tu hned jsú poslaly Budeslávku, Všemilu, Hrávku a Pětisílu, dívky velmi výmluvné, kteréž velmi poctivě a pokorně panenský stav a ženské pohlaví před Přemyslem vychvalujíce to, což jím od jiných poručeno bylo, mluvily. Při tom vuoli a žádost Vlastislavy a Stratky oznamujíce, za milostivau na to odpověd žádaly. Přemysl a Hynchvoj málo odstúpivše na to se poradili a hned pannám na jích poselství odpověd dali tě- mito slovy: »Panny krásné! Svým pannám, od kterýchž jste k nám s poselstvím přišly, povězte: Bude-li se Přemyslovi Vlásta a Hynchvojovi Stratka líbiti, že to budau moci učiniti.« Když se pak poslané navrátily a odpověd, kteráž jím dána, oznámily, z toho se Vlásta velmi rozhněvala a jako lítá lvice před jinými pannami řvala, pra- věci: »Bíte, zabíte, žádného neživte!« Rozešly jsú se panny ty na svá obydlí, příhodnějšího času a lepšího štěstí očekávajíce. 1 Jest ovšem citát z pozdějšího znění písně »Kdož jsú boží bojovníci.«
DIVČI VALKA. VLASTINO POSELSTVI. 133 chtěním potupí, budeme míti k ním příčinu. Svo- líli, jistě věz, že bude nám vždycky na budaucí čas volení.« Vlásta odpověděla: »O šlechetná panno, odkuď tobě ta radda, kteráž mi se velmi dobře i těmto všem pannám tuto sedícím líbí?« Dívky chtěly muže voliti. Tu hned jsú poslaly Budeslávku, Všemilu, Hrávku a Pětisílu, dívky velmi výmluvné, kteréž velmi poctivě a pokorně panenský stav a ženské pohlaví před Přemyslem vychvalujíce to, což jím od jiných poručeno bylo, mluvily. Při tom vuoli a žádost Vlastislavy a Stratky oznamujíce, za milostivau na to odpověd žádaly. Přemysl a Hynchvoj málo odstúpivše na to se poradili a hned pannám na jích poselství odpověd dali tě- mito slovy: »Panny krásné! Svým pannám, od kterýchž jste k nám s poselstvím přišly, povězte: Bude-li se Přemyslovi Vlásta a Hynchvojovi Stratka líbiti, že to budau moci učiniti.« Když se pak poslané navrátily a odpověd, kteráž jím dána, oznámily, z toho se Vlásta velmi rozhněvala a jako lítá lvice před jinými pannami řvala, pra- věci: »Bíte, zabíte, žádného neživte!« Rozešly jsú se panny ty na svá obydlí, příhodnějšího času a lepšího štěstí očekávajíce. 1 Jest ovšem citát z pozdějšího znění písně »Kdož jsú boží bojovníci.«
Strana 134
134 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 737. Motol. Motola za- bily dívky. (Dívky dobyly Motola.) Léta 737. Muž jeden mezi jinými silú a muž- ností se velmi stkvěl, jemuž bylo jméno Motoli- Ten maje veliká stáda krav a voluov, kázal sobě byl času předešlého dvuor krásný a velmi ohra- zený v jednom údolí postaviti a dal jemu jméno Motol a tu s mnohú čeledí pokojně obýval. Času jednoho Vlásta s pannami předřečenými opět na horu Vidovli se vyvedla, kteréž mezi sebú mnohá a horlivá měly rozmlúvaní, o záhubu mužuov všech jim odporných smýšlejíce. Na tom sú zuo- staly, aby desátého dne tu na témž místě se po- stavily a nalézti daly, každá s mečem připásaným, a neb s lučištěm hotovým. Sešly sú se ke dni určitému. Opět Vlásta či- nila mnohá napomínání od poledne až do večera, jích srdcí proti mužům svými slovy pozdvihajíc a v mužnosti je upevňujíc. Času večerního šly sú všecky společně až ke dvoru Motolovu; tajně do dvora všedše a hřmotně do domu vskočivše Motola, toho muže statečného se zmocnily a jej zabily, též i jeho čeled všecku zmordovaly a pří- bytek ten sebú osadily. Po některém pak času ten hanebný skutek když byl Přemyslovi oznámen, tomu se nemálo (R. 737) 1 Toto vyprávění, Hájkovi vlastní, snad se zakládá na místní tradici.
134 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 737. Motol. Motola za- bily dívky. (Dívky dobyly Motola.) Léta 737. Muž jeden mezi jinými silú a muž- ností se velmi stkvěl, jemuž bylo jméno Motoli- Ten maje veliká stáda krav a voluov, kázal sobě byl času předešlého dvuor krásný a velmi ohra- zený v jednom údolí postaviti a dal jemu jméno Motol a tu s mnohú čeledí pokojně obýval. Času jednoho Vlásta s pannami předřečenými opět na horu Vidovli se vyvedla, kteréž mezi sebú mnohá a horlivá měly rozmlúvaní, o záhubu mužuov všech jim odporných smýšlejíce. Na tom sú zuo- staly, aby desátého dne tu na témž místě se po- stavily a nalézti daly, každá s mečem připásaným, a neb s lučištěm hotovým. Sešly sú se ke dni určitému. Opět Vlásta či- nila mnohá napomínání od poledne až do večera, jích srdcí proti mužům svými slovy pozdvihajíc a v mužnosti je upevňujíc. Času večerního šly sú všecky společně až ke dvoru Motolovu; tajně do dvora všedše a hřmotně do domu vskočivše Motola, toho muže statečného se zmocnily a jej zabily, též i jeho čeled všecku zmordovaly a pří- bytek ten sebú osadily. Po některém pak času ten hanebný skutek když byl Přemyslovi oznámen, tomu se nemálo (R. 737) 1 Toto vyprávění, Hájkovi vlastní, snad se zakládá na místní tradici.
Strana 135
DIVCI VALKA. DOBYTI MOTOLA. 135 podivil a zavolav svého najvěrnějšího služeb- níka Pomnikvasa k Vlástě do Motola, aby jí po- zval na hodování, poslal. Ten chtěje své poselství při Vlástè užitečně zpuosobiti, před ní se nízko uklonil a od Přemysla dobrého přátelství vzka- zovati počal. Ona uslyšavši Přemysla jmenovati, hned se z toho hněvem rozpálila, kázavši Pomni- kvasa chytiti, nos i rty jemu obřezati rozkázala. Kterýž když se navrátil,/ Přemysl toho nerád vida, co se stalo, velmi litoval a Vlástě po jedné dívce vzkázal, že jest toho muži dobrému a poslu neměla učiniti, že chce se jí zase tauž věcí od- platiti. Vlásta zasmávši se hned rozkázala dvuor Motol pevnú zdí ohraditi tak, aby ji tu Přemysl ani jiný žádný nemohl dobýti. 16r (Stavba Děvara.) Léta 738. Vlásta v své pýše se velmi vyvyšo- (R. 738) vala, den ode dne o to smajšlející, kterak by Pře- mysla i jiné muže všecky pod svú moc přivedla. Mnohé své tovaryšky po krajích a vsech roze- slala, aby sprostné dívky namlúvaly a je na Mo- tol přivedly. Kdy pak nemalý počet dívek na- hromaždila, každé se, co by najlépe dělati uměla, Otázala. Jednoho času uvedla je na jednu vysokú horu proti Libínu s druhé strany řeky Vhltavy a tu rozkázala některým dříví veliké podtínati a ně-
DIVCI VALKA. DOBYTI MOTOLA. 135 podivil a zavolav svého najvěrnějšího služeb- níka Pomnikvasa k Vlástě do Motola, aby jí po- zval na hodování, poslal. Ten chtěje své poselství při Vlástè užitečně zpuosobiti, před ní se nízko uklonil a od Přemysla dobrého přátelství vzka- zovati počal. Ona uslyšavši Přemysla jmenovati, hned se z toho hněvem rozpálila, kázavši Pomni- kvasa chytiti, nos i rty jemu obřezati rozkázala. Kterýž když se navrátil,/ Přemysl toho nerád vida, co se stalo, velmi litoval a Vlástě po jedné dívce vzkázal, že jest toho muži dobrému a poslu neměla učiniti, že chce se jí zase tauž věcí od- platiti. Vlásta zasmávši se hned rozkázala dvuor Motol pevnú zdí ohraditi tak, aby ji tu Přemysl ani jiný žádný nemohl dobýti. 16r (Stavba Děvara.) Léta 738. Vlásta v své pýše se velmi vyvyšo- (R. 738) vala, den ode dne o to smajšlející, kterak by Pře- mysla i jiné muže všecky pod svú moc přivedla. Mnohé své tovaryšky po krajích a vsech roze- slala, aby sprostné dívky namlúvaly a je na Mo- tol přivedly. Kdy pak nemalý počet dívek na- hromaždila, každé se, co by najlépe dělati uměla, Otázala. Jednoho času uvedla je na jednu vysokú horu proti Libínu s druhé strany řeky Vhltavy a tu rozkázala některým dříví veliké podtínati a ně-
Strana 136
136 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 738. A ☞ V— ☞ AA Děvín hrad. kterým kamení lámati, jiným vápno páliti a ji- ným písek voziti, jiným opět zdi dělati, jiným také příkopy lámati, takže sú tu velmi v brzkém času hrad velmi vysoký a pevný a na ten čas jako nedobytý postavily, k kterémužto dílu žád- ná ruka mužská se nepřičinila. Vlásta uhlédavši hrad výborný dívčíma rukama učiněný, dala je- mu jméno Děvín proto, neb panny na ten čas děvice slúly. Z toho hradu dívky okročně na koních jezdíce počaly veliké škody mužům činiti, s kteréž býti mohly, laupily je i mordovaly. Kázala také Vlásta před hradem široký plac udělati, tu se cvičily dívky s dřívími na koních harcovati, z lukuov 1 = kopími.
136 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 738. A ☞ V— ☞ AA Děvín hrad. kterým kamení lámati, jiným vápno páliti a ji- ným písek voziti, jiným opět zdi dělati, jiným také příkopy lámati, takže sú tu velmi v brzkém času hrad velmi vysoký a pevný a na ten čas jako nedobytý postavily, k kterémužto dílu žád- ná ruka mužská se nepřičinila. Vlásta uhlédavši hrad výborný dívčíma rukama učiněný, dala je- mu jméno Děvín proto, neb panny na ten čas děvice slúly. Z toho hradu dívky okročně na koních jezdíce počaly veliké škody mužům činiti, s kteréž býti mohly, laupily je i mordovaly. Kázala také Vlásta před hradem široký plac udělati, tu se cvičily dívky s dřívími na koních harcovati, z lukuov 1 = kopími.
Strana 137
DIVČÍ VALKA. DĚVIN ZALOŽEN. 13T s předu i zadu střéleti, meči užitečně šermovati a tak krátce, že žádný skutek rytířský jím ne- známý nebyl. Jednoho pak dne na vyžší místo toho hradu tu, kdež byl široký paláci, Vlásta vstúpila a jako kněžna na krásné stolici se pod oponau posadila a dívky od najmenší až do najvětší všecky svo- lavši k ním takto mluvila,: »Nuže milé panny, krásné stvoření, nad vás v světě nic kražšího není. Pohleďtež na mne na svau paní a vězte jistě, že budete se mnou míti utěšení. Víte dobře, že Libuše dokudž živa byla, všecku tuto zemi sama zpravovala; rozvažte, prosím, jaká jest z toho našemu pohlaví poctivost byla. Jistě vězte, kdybych já spolu s vámi k tomu přivésti mohla, aby tato země mnú byla zpravo- vána, jaká by na tento čas vám chvála byla, kte- ráž by se den ode dne více a více rozmáhala. Protož, mé milé sestřičky, raďte i pomáhajte, neb já pro vaši poctivost statku mého i hrdla nebudu litovati vynaložiti.« Panny odpověděly: »Ctná kněžno! Bojuj pro svú i naši poctivost a my bu- dem pomáhati a bohové naši také budú s námi proti těm bradáčům bojovati.« 167 1 = prostranná předsíň v domech staročeských. — 2 Verše dílem podle kroniky Dalimilovy.
DIVČÍ VALKA. DĚVIN ZALOŽEN. 13T s předu i zadu střéleti, meči užitečně šermovati a tak krátce, že žádný skutek rytířský jím ne- známý nebyl. Jednoho pak dne na vyžší místo toho hradu tu, kdež byl široký paláci, Vlásta vstúpila a jako kněžna na krásné stolici se pod oponau posadila a dívky od najmenší až do najvětší všecky svo- lavši k ním takto mluvila,: »Nuže milé panny, krásné stvoření, nad vás v světě nic kražšího není. Pohleďtež na mne na svau paní a vězte jistě, že budete se mnou míti utěšení. Víte dobře, že Libuše dokudž živa byla, všecku tuto zemi sama zpravovala; rozvažte, prosím, jaká jest z toho našemu pohlaví poctivost byla. Jistě vězte, kdybych já spolu s vámi k tomu přivésti mohla, aby tato země mnú byla zpravo- vána, jaká by na tento čas vám chvála byla, kte- ráž by se den ode dne více a více rozmáhala. Protož, mé milé sestřičky, raďte i pomáhajte, neb já pro vaši poctivost statku mého i hrdla nebudu litovati vynaložiti.« Panny odpověděly: »Ctná kněžno! Bojuj pro svú i naši poctivost a my bu- dem pomáhati a bohové naši také budú s námi proti těm bradáčům bojovati.« 167 1 = prostranná předsíň v domech staročeských. — 2 Verše dílem podle kroniky Dalimilovy.
Strana 138
IDO V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 738. Když pak hrad Děvín byl dokonán a pevnú zdí ohrazen a dostatečně obilím našpižován, odě- ním také i všelikterakú zbrojí opatřen, Vlásta své uění všem dívkám oznámila a učinivši slav- ný kvas, po obědě takto promluvila: »Mé milé družičky! Vím, že některé o tom dobrau vědo- most máte, že kněžna Libuše, paní někdy naše, věštbami všeckny lidi daleko přesahovala, takže ji zádná žena v poznání věcí budůcích rovna ne- Byič. Lnet to tajno nění; což ona uměla, to i já tmími: s Lohy lesními, vodními, větrnými i tem- nými já mohu míti častá rozmlúvaní; kto mne z lidí smrtedlných chce oklamati? Tétky pak, sestry Libušiny, všelikteraká kauzla, zaklínaní, čarování i navazování, mně sú u veliké známosti. Káša, sestra také Libušina, v lékařství a v po- znání bylin i všelikterakého podzemního koření i moci jich od lidí v tom dospělá jest býti pra- vena. Ale jistě vězte, že jest mně ona nikdá v tom rovna nebyla. A tak krátce, co sú ony tři uměly, to já sema umím i nad to více.« A tu hned po- dala všem dívkám nápoje kauzlami připraveného, takže kteráž se jeho napila, každá na bratra i na otce vlastního jako na vzteklého psa nevražila a všemu mužskému pohlaví se až do smrti proti- vila. I zkřikly sú všecky jedním hlasem: »Výbor- 1 = kouzelnictví.
IDO V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 738. Když pak hrad Děvín byl dokonán a pevnú zdí ohrazen a dostatečně obilím našpižován, odě- ním také i všelikterakú zbrojí opatřen, Vlásta své uění všem dívkám oznámila a učinivši slav- ný kvas, po obědě takto promluvila: »Mé milé družičky! Vím, že některé o tom dobrau vědo- most máte, že kněžna Libuše, paní někdy naše, věštbami všeckny lidi daleko přesahovala, takže ji zádná žena v poznání věcí budůcích rovna ne- Byič. Lnet to tajno nění; což ona uměla, to i já tmími: s Lohy lesními, vodními, větrnými i tem- nými já mohu míti častá rozmlúvaní; kto mne z lidí smrtedlných chce oklamati? Tétky pak, sestry Libušiny, všelikteraká kauzla, zaklínaní, čarování i navazování, mně sú u veliké známosti. Káša, sestra také Libušina, v lékařství a v po- znání bylin i všelikterakého podzemního koření i moci jich od lidí v tom dospělá jest býti pra- vena. Ale jistě vězte, že jest mně ona nikdá v tom rovna nebyla. A tak krátce, co sú ony tři uměly, to já sema umím i nad to více.« A tu hned po- dala všem dívkám nápoje kauzlami připraveného, takže kteráž se jeho napila, každá na bratra i na otce vlastního jako na vzteklého psa nevražila a všemu mužskému pohlaví se až do smrti proti- vila. I zkřikly sú všecky jedním hlasem: »Výbor- 1 = kouzelnictví.
Strana 139
DIVCI VALKA. PREMYSLUV SEN. I39 nát jest řeč, kterúž mluvila Vlástislava; chcme tak učiniti a věrně pomáhati!« A hned potom počaly z toho hradu časté sjezdy činiti a muže na cestách mordovati. (Přemyslův sen.) Přemysli kníže o tom, co se děje, od svých věrných gruntovní zprávu maje, všech Čechuov k sobě na sněm povolal, takovú neřest, která se v jeho zemi páše, všem oznámil a nad to, že z toho má přijíti všem obyvatelům veliké nebez- pečenství, a řka: »Viděl sem u vidění nočním, ana dívka jedna z těch přede mnů stála a krvavého mi nápoje píti v koſliku podávala.« Muži všickni tomu se zasmáli a sen i řeč kní- žete svého v smích obrátili a každý na své obydlé se rozjeli. Dívčí lstí) Léta 739 veliká nešlechetnost se v České zemi páchala, tak že dívky mužuom tímto obyčejem velikú škodu činily. Když uslyšaly, že by některý muž s svau ženau velmi dobře byl, toho jsú hned na hrad Děvín jako pod glajtem bezpečnosti po- zvaly. A když jemu hody učinily, hned jsú v tomí (R. 709) DC. chytrost. 1 Vyprávěno opět podle Dalimila, jakož i předešlé výklady.
DIVCI VALKA. PREMYSLUV SEN. I39 nát jest řeč, kterúž mluvila Vlástislava; chcme tak učiniti a věrně pomáhati!« A hned potom počaly z toho hradu časté sjezdy činiti a muže na cestách mordovati. (Přemyslův sen.) Přemysli kníže o tom, co se děje, od svých věrných gruntovní zprávu maje, všech Čechuov k sobě na sněm povolal, takovú neřest, která se v jeho zemi páše, všem oznámil a nad to, že z toho má přijíti všem obyvatelům veliké nebez- pečenství, a řka: »Viděl sem u vidění nočním, ana dívka jedna z těch přede mnů stála a krvavého mi nápoje píti v koſliku podávala.« Muži všickni tomu se zasmáli a sen i řeč kní- žete svého v smích obrátili a každý na své obydlé se rozjeli. Dívčí lstí) Léta 739 veliká nešlechetnost se v České zemi páchala, tak že dívky mužuom tímto obyčejem velikú škodu činily. Když uslyšaly, že by některý muž s svau ženau velmi dobře byl, toho jsú hned na hrad Děvín jako pod glajtem bezpečnosti po- zvaly. A když jemu hody učinily, hned jsú v tomí (R. 709) DC. chytrost. 1 Vyprávěno opět podle Dalimila, jakož i předešlé výklady.
Strana 140
140 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 739. 171 jiné dívky k jeho ženě poslaly pravíce, že muž její tam na Děvíně jinau ženu sobě zasnubuje, a ji že úkladně zahubiti chce, protož aby ona jej tajně zamordujíc k ním se utekla, že tu bezpečná bude. Mnohé ženy tomu víru davše, tak jsú či- nívaly. Někdy pak pozovúc mládence znamenitěj- šího, jísti a píti jemu dosti daly a potom s ním jednu chytřejší k rozmlúvaní posadily. A ona je- mu mluvila: »Milý mládenče, oznamujiť svú těž- kost, kterúž trpím zde v tomto hluku,, neb já smutná dívka lstí, falšuov, ani mordů neumím. Ráda bych těchto dívek prázdna byla: v tom žá- dám tvé raddy i pomoci. Můžeš-li ty mne vy- svoboditi, chci tvá věrná až do smrti býti a mů- žeš to dobře tímto způsobem učiniti. Mám já od dnes třetí den od Vlásty sama pátá k jednomu znamenitému člověku s velikými dary tauto a tauto cestau poslána býti; chceš-li ty mne tu v desíti koních čekati, když na nás z lesa vy- skočíš, jiné dívky,/ kteréž při mně budú, před tebú utekú a já se zastavím a ty mne budeš moci sobě vzíti beze vší odpornosti a jim od Vlásty vina přičtena bude, že sú ode mne utekly.« Mlá- denec lsti neznaje, k tomu svolil a to učiniti slibil. To přirčenís jeho ona hned Vlástě oznámila a Vlásta třidcet neb čtyřidcet dívek tu v lese tajně 1 = namlouvá. — 2 = zástup, houf. — 3 = slib.
140 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 739. 171 jiné dívky k jeho ženě poslaly pravíce, že muž její tam na Děvíně jinau ženu sobě zasnubuje, a ji že úkladně zahubiti chce, protož aby ona jej tajně zamordujíc k ním se utekla, že tu bezpečná bude. Mnohé ženy tomu víru davše, tak jsú či- nívaly. Někdy pak pozovúc mládence znamenitěj- šího, jísti a píti jemu dosti daly a potom s ním jednu chytřejší k rozmlúvaní posadily. A ona je- mu mluvila: »Milý mládenče, oznamujiť svú těž- kost, kterúž trpím zde v tomto hluku,, neb já smutná dívka lstí, falšuov, ani mordů neumím. Ráda bych těchto dívek prázdna byla: v tom žá- dám tvé raddy i pomoci. Můžeš-li ty mne vy- svoboditi, chci tvá věrná až do smrti býti a mů- žeš to dobře tímto způsobem učiniti. Mám já od dnes třetí den od Vlásty sama pátá k jednomu znamenitému člověku s velikými dary tauto a tauto cestau poslána býti; chceš-li ty mne tu v desíti koních čekati, když na nás z lesa vy- skočíš, jiné dívky,/ kteréž při mně budú, před tebú utekú a já se zastavím a ty mne budeš moci sobě vzíti beze vší odpornosti a jim od Vlásty vina přičtena bude, že sú ode mne utekly.« Mlá- denec lsti neznaje, k tomu svolil a to učiniti slibil. To přirčenís jeho ona hned Vlástě oznámila a Vlásta třidcet neb čtyřidcet dívek tu v lese tajně 1 = namlouvá. — 2 = zástup, houf. — 3 = slib.
Strana 141
DIVČÍ VÁLKA. CHYTROST DIVEK. 141 postavila a zálohu na toho mládence učinila. A když on v lese čekal, ta nešlechetná tudy sama pátá jela a mládenec vyskoče jí vzíti chtěl, tu hned mnoho dívek z tajného místa vyskočíc, to- ho mládence i s jeho pomocníky ukrutně zabijíc rozsekaly, koně a meče i lučiště poberúc, na Dě- vín přinesúc před Vlástu laupež položily. Vlásta učinivši poděkování, dary jim veliké za to dávala. Mládenci někteří chtíce se toho jako pomstíti někdy za příměřím na Děvín přijedúc tajně vy- ptávali se, má-li která dívka neb žena na Děvín přibýti. A ony jim pravily jako pod svěřením: »Zítra v tuto hodinu má jich k nám tauto a tauto cestau deset jezdecky přijeti.« A mládenci to rádi slyšíce hned na ně tajně ve dvadcíti koních zá- lohu učinili a dívky padesát koní, neb více, tajně z Děvína na ně vyšlíce ty mládence ukrutně zmordovaly. A to sú často činívaly. Ženy pak, kteréž muže měly, velmi se svým mužuom protivily, žádné nechtěly povolnosti za- chovati. Jestliže muž ženu trestal, ona jej tajně (neb ve spěčky1) zamordujíc na Děvín utekla a tam před přátely jeho i před každau pokutau bezpečná byla. A tak mnoho mužuov mrtvých a hanebně noži zkuchaných nalézali na ložích. Toho času žádný své ženy trestati, nesměl, žádný své ženě, 1 = ve spaní. — 2 = kárati.
DIVČÍ VÁLKA. CHYTROST DIVEK. 141 postavila a zálohu na toho mládence učinila. A když on v lese čekal, ta nešlechetná tudy sama pátá jela a mládenec vyskoče jí vzíti chtěl, tu hned mnoho dívek z tajného místa vyskočíc, to- ho mládence i s jeho pomocníky ukrutně zabijíc rozsekaly, koně a meče i lučiště poberúc, na Dě- vín přinesúc před Vlástu laupež položily. Vlásta učinivši poděkování, dary jim veliké za to dávala. Mládenci někteří chtíce se toho jako pomstíti někdy za příměřím na Děvín přijedúc tajně vy- ptávali se, má-li která dívka neb žena na Děvín přibýti. A ony jim pravily jako pod svěřením: »Zítra v tuto hodinu má jich k nám tauto a tauto cestau deset jezdecky přijeti.« A mládenci to rádi slyšíce hned na ně tajně ve dvadcíti koních zá- lohu učinili a dívky padesát koní, neb více, tajně z Děvína na ně vyšlíce ty mládence ukrutně zmordovaly. A to sú často činívaly. Ženy pak, kteréž muže měly, velmi se svým mužuom protivily, žádné nechtěly povolnosti za- chovati. Jestliže muž ženu trestal, ona jej tajně (neb ve spěčky1) zamordujíc na Děvín utekla a tam před přátely jeho i před každau pokutau bezpečná byla. A tak mnoho mužuov mrtvých a hanebně noži zkuchaných nalézali na ložích. Toho času žádný své ženy trestati, nesměl, žádný své ženě, 1 = ve spaní. — 2 = kárati.
Strana 142
142 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 739. by svatá byla, sebe samého věřiti nechtěl, mnohé ženy na ložích a muží v lesích léhali. Každý své ženě lahoditi a poddán býti musil, ač nechtěl-li jest od ní tajně a úkladně, aneb když by spal, za- mordován býti. Již taková nešlechetnost byla se po vší Ceské zemi rozmohla. Toho snésti nemohúce všickni obyvatelé té země sjeli jsau se k Přemyslovi kní- žeti žádajíce, aby dívky ty nešlechetné bojem zkrotil a mečem z země vyhladil. Kníže jím od- pověděl: »Mohli jsme to prvé učiniti a jiskře, aby ohněm byla, nedopustiti. Ale když jsem já vám to zlé skrze vidění mého snu oznamoval, to jste vy v smích obrátili; již vidíte, že toho dne není, aby někdo z mužuov od těch sveřepic, nebyl zamordován; jakž já mohu rozuměti, jistě že jest na pět set mužův již od ních zhubeno. Prosím vás, mějte malé strpení, nebť jím nyní svědčí ví- tězství; až já svuoj čas uzřím, tu se společně o ně pokusíme.« Čechové odpověd a raddu kní- žete svého vyslyšavše, přijíti jí nechtěli, ale Sa- moslava sobě za hajtmana vyvolivše k Děvínu se strojili. Taková radda i všecko, co se dálo, dívek tajno nebylo. Neb kníže Přemysl dívky na svém dvoře měl, kteréž každý skutek i každé mužské slovo vyšpehovati uměly a na Děvín donesly. 1 = kobyla.
142 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 739. by svatá byla, sebe samého věřiti nechtěl, mnohé ženy na ložích a muží v lesích léhali. Každý své ženě lahoditi a poddán býti musil, ač nechtěl-li jest od ní tajně a úkladně, aneb když by spal, za- mordován býti. Již taková nešlechetnost byla se po vší Ceské zemi rozmohla. Toho snésti nemohúce všickni obyvatelé té země sjeli jsau se k Přemyslovi kní- žeti žádajíce, aby dívky ty nešlechetné bojem zkrotil a mečem z země vyhladil. Kníže jím od- pověděl: »Mohli jsme to prvé učiniti a jiskře, aby ohněm byla, nedopustiti. Ale když jsem já vám to zlé skrze vidění mého snu oznamoval, to jste vy v smích obrátili; již vidíte, že toho dne není, aby někdo z mužuov od těch sveřepic, nebyl zamordován; jakž já mohu rozuměti, jistě že jest na pět set mužův již od ních zhubeno. Prosím vás, mějte malé strpení, nebť jím nyní svědčí ví- tězství; až já svuoj čas uzřím, tu se společně o ně pokusíme.« Čechové odpověd a raddu kní- žete svého vyslyšavše, přijíti jí nechtěli, ale Sa- moslava sobě za hajtmana vyvolivše k Děvínu se strojili. Taková radda i všecko, co se dálo, dívek tajno nebylo. Neb kníže Přemysl dívky na svém dvoře měl, kteréž každý skutek i každé mužské slovo vyšpehovati uměly a na Děvín donesly. 1 = kobyla.
Strana 143
DÍVČI VÁLKA. UKRUTNOSTI DÍVEK. 143 (Vítězství dívek.) Léta 740 měsíce máje muží se před Děvínem položili, na tom zůstavše, aby se s těmi dívkami buď jezdecky a neb pěšky potkali; pakli by se ony na hradě chtěly brániti, aby jích šturmem dobývali. Vlástě to když od špehéřek oznámeno bylo, všecky dívky svolati rozkázala a posadivši se na své (vedlé obyčeje) stolici, takto k ním mluvila,: »Nuže, milé tovaryšky a mé milé se- střičky, znám to na jedné každé z vás tváři, že při vás žádného není strachu, neb vás vidím všecky hotové proti těm záhubcuom naší po- ctivosti. Jižť jest přišel čas našeho vítězství; neb to jistě vězte, že dnes sobě veliké dobudem po- ctivosti,, dnes sobě osvobodíme Českau zemi. Protož bojujtež bez strachu (neb máte jisté ví- tězství), nebudiž při vás žádná lítost. Bí každá jako vzteklého psa, bratra i otce svého a dobývajte sobě jména dobrého. Od tohoto dne až na věky již nám svoboda,/ že budem jako Amazonské paní, kteréž skrze mužnost bojovných skutkuov Azí sobě podmanily a poplatnú učinily. Jáť jistě držím místo Panta- silis dnes. / 175 (R. 740) 1 Většinou řeč opět podle Dalimila. — 2 = úcty, slávy. — 3 Míní se ovšem královna Amazonek Penthesilea.
DÍVČI VÁLKA. UKRUTNOSTI DÍVEK. 143 (Vítězství dívek.) Léta 740 měsíce máje muží se před Děvínem položili, na tom zůstavše, aby se s těmi dívkami buď jezdecky a neb pěšky potkali; pakli by se ony na hradě chtěly brániti, aby jích šturmem dobývali. Vlástě to když od špehéřek oznámeno bylo, všecky dívky svolati rozkázala a posadivši se na své (vedlé obyčeje) stolici, takto k ním mluvila,: »Nuže, milé tovaryšky a mé milé se- střičky, znám to na jedné každé z vás tváři, že při vás žádného není strachu, neb vás vidím všecky hotové proti těm záhubcuom naší po- ctivosti. Jižť jest přišel čas našeho vítězství; neb to jistě vězte, že dnes sobě veliké dobudem po- ctivosti,, dnes sobě osvobodíme Českau zemi. Protož bojujtež bez strachu (neb máte jisté ví- tězství), nebudiž při vás žádná lítost. Bí každá jako vzteklého psa, bratra i otce svého a dobývajte sobě jména dobrého. Od tohoto dne až na věky již nám svoboda,/ že budem jako Amazonské paní, kteréž skrze mužnost bojovných skutkuov Azí sobě podmanily a poplatnú učinily. Jáť jistě držím místo Panta- silis dnes. / 175 (R. 740) 1 Většinou řeč opět podle Dalimila. — 2 = úcty, slávy. — 3 Míní se ovšem královna Amazonek Penthesilea.
Strana 144
144 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 740. Kteráž mnoho vítězitedlných skutkuov před Trojí provozovala s tisíci toliko pannami mnoho Rekuov zmordovala. Onyť jsú Thesea s jeho haufy porazily, odění Herkulesova málo sobě vážily. Zdaliž i Alexandr král jsa velikomocný, ne- obával se jích moci, takže jích nikdá bojem utkati nesměl. Snad se toho strachoval, že jsú ony jed- noho přemocného krále, jménem Cyrus, bojem přemohly a javše ho v krvi jej utopily pravíce: »Krve si žádal, krev pí a na světě více lidí nebí.« Nuže, vezmauce dobrú mysl a v srdcích posil- nění, rychle oblecte se v odění, beřte lučiště, střely, pavézy, oštípy, pukléře, sápě, řemdihy, i meče. V brzkém času uhlédáte, kterak z těch bradatých kozluov krev poteče.« K jejímužto rozkázaní hned všecky se přihotovily a na koně vsedaly. Vlásta mezi ními pěšky chodila ohle- dujíc, kterak jest jedna každá v svém hávu při- pravena a prošivanicemi« opatřena. Když již všecky na své hlavy přilbice vstavily, Vlásta také na svuoj bujný kuoň vsedla a zdvihši ruku, me- če svého zjízveného; sobě podati rozkázala. V tom hned dvéře hradové jsú odevříny, šraňk dřevěnný v ohradě obrácen. Táhnau na pole dívky 1 = kulatý štít. — 2 = dýka. — 3 = palcát. 4 = krunýř, kyrys kožený. — 5 = zlý, jedovatý. —
144 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 740. Kteráž mnoho vítězitedlných skutkuov před Trojí provozovala s tisíci toliko pannami mnoho Rekuov zmordovala. Onyť jsú Thesea s jeho haufy porazily, odění Herkulesova málo sobě vážily. Zdaliž i Alexandr král jsa velikomocný, ne- obával se jích moci, takže jích nikdá bojem utkati nesměl. Snad se toho strachoval, že jsú ony jed- noho přemocného krále, jménem Cyrus, bojem přemohly a javše ho v krvi jej utopily pravíce: »Krve si žádal, krev pí a na světě více lidí nebí.« Nuže, vezmauce dobrú mysl a v srdcích posil- nění, rychle oblecte se v odění, beřte lučiště, střely, pavézy, oštípy, pukléře, sápě, řemdihy, i meče. V brzkém času uhlédáte, kterak z těch bradatých kozluov krev poteče.« K jejímužto rozkázaní hned všecky se přihotovily a na koně vsedaly. Vlásta mezi ními pěšky chodila ohle- dujíc, kterak jest jedna každá v svém hávu při- pravena a prošivanicemi« opatřena. Když již všecky na své hlavy přilbice vstavily, Vlásta také na svuoj bujný kuoň vsedla a zdvihši ruku, me- če svého zjízveného; sobě podati rozkázala. V tom hned dvéře hradové jsú odevříny, šraňk dřevěnný v ohradě obrácen. Táhnau na pole dívky 1 = kulatý štít. — 2 = dýka. — 3 = palcát. 4 = krunýř, kyrys kožený. — 5 = zlý, jedovatý. —
Strana 145
145 v svém pořádku a Vlásta s statečnějšími v před- ním špicu. Muží uzřevše je, velmi se ulekli, neb jsau na sobě žádných smolníkuovi ani prošívanic někteří neměli, na koně toliko vsedati pospíchali. V tom hned bez meškání dívky se na ně valem řítily a dřív než se muží zpravili, až ony jím v hauf vskočivše hanebně šik rozrazily a s koní je oštípy smítajíce mordovaly. Vlásta svau rukau první boj začala a na svém lítém koni přitočivši se k Samoslavovi, tak silně na jeho helm svým mečem udeřila, až on tu hned spadev s svého koně umřel. Dále vskočivši v mužský hauf jej rozdělila. Toť dívky její statečnější, Mladka, Hodka, Nabka a Svatava, Vratka, Radka a Častava, (neb jsau ty byly hajtmanice aneb setnice vojska dívčího) hned jsau se na muže úprkem valily, hanebně je bez milosti mordujíce, neb ne jinák tu/ bylo bojováno, než jakoby muží ženská srdce měli a ženy se v mužskú stateč- nost oblékly. Muží před dívkami postúpati; po- čali, v tom se ohlédli a uzřeli, ano jích již na tři sta leží, toho se ulekše utíkati počali a dívky je postíhaly. Málo jích z toho boje ušlo, ti toliko, kterýmž ne jích statečnost, ale rychlost koňuov životy zachovala. Dívky muže z odění a z proši- Dívky zvítězily. /18r 1 = krunýř řemínkový, smolou utužený. — 2 Jména většinou z Konáče a Dalimila. — 3 = ustupovati. Kronika. 19
145 v svém pořádku a Vlásta s statečnějšími v před- ním špicu. Muží uzřevše je, velmi se ulekli, neb jsau na sobě žádných smolníkuovi ani prošívanic někteří neměli, na koně toliko vsedati pospíchali. V tom hned bez meškání dívky se na ně valem řítily a dřív než se muží zpravili, až ony jím v hauf vskočivše hanebně šik rozrazily a s koní je oštípy smítajíce mordovaly. Vlásta svau rukau první boj začala a na svém lítém koni přitočivši se k Samoslavovi, tak silně na jeho helm svým mečem udeřila, až on tu hned spadev s svého koně umřel. Dále vskočivši v mužský hauf jej rozdělila. Toť dívky její statečnější, Mladka, Hodka, Nabka a Svatava, Vratka, Radka a Častava, (neb jsau ty byly hajtmanice aneb setnice vojska dívčího) hned jsau se na muže úprkem valily, hanebně je bez milosti mordujíce, neb ne jinák tu/ bylo bojováno, než jakoby muží ženská srdce měli a ženy se v mužskú stateč- nost oblékly. Muží před dívkami postúpati; po- čali, v tom se ohlédli a uzřeli, ano jích již na tři sta leží, toho se ulekše utíkati počali a dívky je postíhaly. Málo jích z toho boje ušlo, ti toliko, kterýmž ne jích statečnost, ale rychlost koňuov životy zachovala. Dívky muže z odění a z proši- Dívky zvítězily. /18r 1 = krunýř řemínkový, smolou utužený. — 2 Jména většinou z Konáče a Dalimila. — 3 = ustupovati. Kronika. 19
Strana 146
146 A S D J vanic a smolníkuov svláčely a na svuoj hrad se s veselím navrátily. Vlásta kázala sedm stolic postaviti a na každé jedné z předřečených panen se posaditi, na každau řetěz zlatý svau rukú vložila, činíci jím velikau poctivost pravila: »Děkuji vám z té statečnosti, to máte poznati, žeť vám dám zlatta dosti.« Sama se také Vlásta na druhau posadila sto- lici a dívky všecky jí jako bohyni ctily. A od té chvíle více Čechové Vlásty jsú bojem utkati ne- směli, ani se jí nikterakž opříti. (R. 741) (Nové lsti dívčí.) Léta 741. Vlásta den ote dne smajšlejíci, kte- rak by slušně svuoj úmysl mohla vykonati, jed- nák každého dne s svými pannami raddu držala
146 A S D J vanic a smolníkuov svláčely a na svuoj hrad se s veselím navrátily. Vlásta kázala sedm stolic postaviti a na každé jedné z předřečených panen se posaditi, na každau řetěz zlatý svau rukú vložila, činíci jím velikau poctivost pravila: »Děkuji vám z té statečnosti, to máte poznati, žeť vám dám zlatta dosti.« Sama se také Vlásta na druhau posadila sto- lici a dívky všecky jí jako bohyni ctily. A od té chvíle více Čechové Vlásty jsú bojem utkati ne- směli, ani se jí nikterakž opříti. (R. 741) (Nové lsti dívčí.) Léta 741. Vlásta den ote dne smajšlejíci, kte- rak by slušně svuoj úmysl mohla vykonati, jed- nák každého dne s svými pannami raddu držala
Strana 147
DIVČÍ VÁLKA. LSTI DIVEK. 147 a kteráž nětco chytrého proti mužům smyslila a v radě oznámila a jiné to zchválily, hned jí daro- vala. Času jarního opět byla nová chytrost vy- myšlena a v raddě jich tajné uvážena i zavřena, aby mužův některých mladších a znamenitějších k sobě na Děvín na dobrú vůli a na kvas pod pří- měřím pozvaly. I učinily sú tak a poslaly po Kalboje, syna Hruozova, a po Radyslava, syna Kojíkova, pro Milauše, jenž byl radda Pře- myslova.. Kteříž jich slibování víru davše u Dě- vína se postavili. Vidúci je Vlásta i jich služeb- níky, hned most spustiti kázala a sama slavně hosti vítajíc do svého příbytku uvedla, a když se posadili, rozličné pokrmy před ně přinésti roz- kázala a posadivši se s nimi jedla a přátelsky i milostivě, s nimi rozmlúvajíc, medoviny ku pití mnoho přinésti dala. Po takovém hodování vzavši Vlásta od nich odpuštění, do svého příbytku ode- šla. Panny chytřejší pojavše mládence před Děvín vyšly (neb bylo máje měsíce); po travách zelených s nimi se procházely; jedna každá pojavši z nich jednoho za ruku s ním se vodila a lahodně roz- mlúvala pravěci: »Muoj najmilejší mládenče, rozvaž, prosím, jaké my máme zde utěšení v tom- to bídným příbytku jsúce samotné na této paušti. Jest mnohým nám toho velmi líto, že sme se daly 1 Všechna jména výmysl Hájkův. Ale jinak podle Kosmy vyprávěno. — 2 = laskavě, vlídně. 10*
DIVČÍ VÁLKA. LSTI DIVEK. 147 a kteráž nětco chytrého proti mužům smyslila a v radě oznámila a jiné to zchválily, hned jí daro- vala. Času jarního opět byla nová chytrost vy- myšlena a v raddě jich tajné uvážena i zavřena, aby mužův některých mladších a znamenitějších k sobě na Děvín na dobrú vůli a na kvas pod pří- měřím pozvaly. I učinily sú tak a poslaly po Kalboje, syna Hruozova, a po Radyslava, syna Kojíkova, pro Milauše, jenž byl radda Pře- myslova.. Kteříž jich slibování víru davše u Dě- vína se postavili. Vidúci je Vlásta i jich služeb- níky, hned most spustiti kázala a sama slavně hosti vítajíc do svého příbytku uvedla, a když se posadili, rozličné pokrmy před ně přinésti roz- kázala a posadivši se s nimi jedla a přátelsky i milostivě, s nimi rozmlúvajíc, medoviny ku pití mnoho přinésti dala. Po takovém hodování vzavši Vlásta od nich odpuštění, do svého příbytku ode- šla. Panny chytřejší pojavše mládence před Děvín vyšly (neb bylo máje měsíce); po travách zelených s nimi se procházely; jedna každá pojavši z nich jednoho za ruku s ním se vodila a lahodně roz- mlúvala pravěci: »Muoj najmilejší mládenče, rozvaž, prosím, jaké my máme zde utěšení v tom- to bídným příbytku jsúce samotné na této paušti. Jest mnohým nám toho velmi líto, že sme se daly 1 Všechna jména výmysl Hájkův. Ale jinak podle Kosmy vyprávěno. — 2 = laskavě, vlídně. 10*
Strana 148
148 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 741. této Vlástě mordéřce oklamati, kteráž skrze ruce naše aby muží a krásní mládenci byli mordo- váni, tomu chce, a tudy aby svú věc, kterúž sobě blázňově smyslila, provedla. Ale nám se to mno- hým nelíbí a jest nám to jako proti přirození a za jiné nemáme, než že taková věc i proti bohům jest. Byť se bohům, aby muží obvláštně a ženy obvláštně, panny a mládenci obvláštně, obývali, líbilo, byliť by to dobře mohli učiniti; ale poně- vadž sú tak, aby spolu bydlili, způsobili, tehdy Vlásta proti bohům činí (jakož pak i rozumí se tomu, že se na ní a snad vedlé toho i na nás bo- hové hněvají) leč chce Vlásta tomu, aby skrze takové jednoho pohlaví od druhého oddělení lid- ského rození plemeno zahynulo. Protož mně i ji- ným mnohým to a takové její před sebe vzetí nic se nelíbí. Toto já sama od sebe, muoj najmilejší mládenče, pravím, že bych radějí při tobě o půl noci byla, než při Vlástě o poledni. A sme mnohé té naděje, že nás od ní v brzkém času bohové vysvobodí. Protož chtěla bych já ráda tvá věrná býti, kdyby to, což bych já tobě poradila, chtěl učiniti; oznámímť, na čem naše věci sú posta- veny. Já zajisté s některými věrnějšími mými tovaryškami sem se smluvila a na tom zůstala, [abych] když by někteří mládenci k hradu přitáhli 1 = zvlášť, odděleně,
148 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 741. této Vlástě mordéřce oklamati, kteráž skrze ruce naše aby muží a krásní mládenci byli mordo- váni, tomu chce, a tudy aby svú věc, kterúž sobě blázňově smyslila, provedla. Ale nám se to mno- hým nelíbí a jest nám to jako proti přirození a za jiné nemáme, než že taková věc i proti bohům jest. Byť se bohům, aby muží obvláštně a ženy obvláštně, panny a mládenci obvláštně, obývali, líbilo, byliť by to dobře mohli učiniti; ale poně- vadž sú tak, aby spolu bydlili, způsobili, tehdy Vlásta proti bohům činí (jakož pak i rozumí se tomu, že se na ní a snad vedlé toho i na nás bo- hové hněvají) leč chce Vlásta tomu, aby skrze takové jednoho pohlaví od druhého oddělení lid- ského rození plemeno zahynulo. Protož mně i ji- ným mnohým to a takové její před sebe vzetí nic se nelíbí. Toto já sama od sebe, muoj najmilejší mládenče, pravím, že bych radějí při tobě o půl noci byla, než při Vlástě o poledni. A sme mnohé té naděje, že nás od ní v brzkém času bohové vysvobodí. Protož chtěla bych já ráda tvá věrná býti, kdyby to, což bych já tobě poradila, chtěl učiniti; oznámímť, na čem naše věci sú posta- veny. Já zajisté s některými věrnějšími mými tovaryškami sem se smluvila a na tom zůstala, [abych] když by někteří mládenci k hradu přitáhli 1 = zvlášť, odděleně,
Strana 149
DIVČÍ VÁLKA. RADA PŘEMYSLOVA. — 149 a harcovati počali, abychom jim otevrúce vrata a pustíce most je na hrad pustily. Ale musili byste nám slíbiti, že Vlástu jako vzteklú tístu, zamordujete, ale musiloť by vás veliký počet býti. Pro/tož chcete-li to učiniti, my vás jistě chcme tak, jakž pravím, na zámek pustiti.« Mlá- denci ti k tomu svolili a ty dívky v tom svěření zachovati slíbili. Čas sobě k tomu uloživše, Vlástě z hoduov poděkovavše, odjeli. To když sú jiným mužům oznámili, mnohým se ta radda dobře líbila; šli sú také na raddu k Přemyslovi. Ale on jako pán múdrý radil jim, aby těm dívkám nevěřili, ale aby se jich všemi obyčeji vystříhali, řka: »Jestli že jich svú moci nepřemůžete, jistě jejich pomocí jim nic neučiníte.« Čechové mnozí (a zvláště mladí) na Přemysla se pohnuli pravíce: »Dokuď bychom my se tvými věštbami a sny zpravovali, dotuď by nás ty dívky mordovaly. Nechceš-li nám dáti pomoci, již my Děvína dobudem svau mocí.« Času uloženému aby projíti nedali, Čechuov statečnějších mužuov puol druhého sta, když temná noc byla, před mostem hradu Děvína se tajně položili, pilně poslauchajíc, skůroli jím most spuštěn bude. Když dennice počala vychá- / 18v 1 = fena, psice.
DIVČÍ VÁLKA. RADA PŘEMYSLOVA. — 149 a harcovati počali, abychom jim otevrúce vrata a pustíce most je na hrad pustily. Ale musili byste nám slíbiti, že Vlástu jako vzteklú tístu, zamordujete, ale musiloť by vás veliký počet býti. Pro/tož chcete-li to učiniti, my vás jistě chcme tak, jakž pravím, na zámek pustiti.« Mlá- denci ti k tomu svolili a ty dívky v tom svěření zachovati slíbili. Čas sobě k tomu uloživše, Vlástě z hoduov poděkovavše, odjeli. To když sú jiným mužům oznámili, mnohým se ta radda dobře líbila; šli sú také na raddu k Přemyslovi. Ale on jako pán múdrý radil jim, aby těm dívkám nevěřili, ale aby se jich všemi obyčeji vystříhali, řka: »Jestli že jich svú moci nepřemůžete, jistě jejich pomocí jim nic neučiníte.« Čechové mnozí (a zvláště mladí) na Přemysla se pohnuli pravíce: »Dokuď bychom my se tvými věštbami a sny zpravovali, dotuď by nás ty dívky mordovaly. Nechceš-li nám dáti pomoci, již my Děvína dobudem svau mocí.« Času uloženému aby projíti nedali, Čechuov statečnějších mužuov puol druhého sta, když temná noc byla, před mostem hradu Děvína se tajně položili, pilně poslauchajíc, skůroli jím most spuštěn bude. Když dennice počala vychá- / 18v 1 = fena, psice.
Strana 150
150 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 741. zeti, most jsau rychle spustily, Vlásta a za ní jiné zbrojné dívky vyskočivše všecky muže na- pořád mordujíc křičaly: »Děvín máme, Děvín máme.« Tak jsau je snážně sstíhaly, že z toho počtu pět jích toliko ušlo, aby jiným noviny po- věděli. — Přemysl chytrostí dívky oklamal. (Mužská lest.) Přemysl takové úklady těžce na své mysli nesa, poslal svého posla k Vlástě, aby k němu svau tajnau raddu poslala, že jí chce nětco pod svěřením oznámiti. I poslala jest k němu Klim- bojnu a Dobromilu. Kteréž když přijely, od Pře- mysla jsú poctivě přivítány; ony také Pře- myslovi od Vlásty velmi přátelské pozdravení oznámily. Kníže Přemysl v tajné místo jích po- volav, Vlástě toto oznámiti rozkázal a řka: »Milé dcery, již mne teď člověka poněkud věkem býti sešlého vidíte. Já jistě zpravování této země a lidu tohoto nezbedného zůřivosti snésti ne- mohu, syn muoj Nezamysl, mládenček ve čtrnáctém létě, zpravovati neumí. I sem toho úmyslu, že chci Vlástě knížetství postúpiti a syna svého jí poručiti a sám se zase do Stadic k pluhu (kterýž jsem bezděčně opustiti musil) navrátím. Neb znám, že ona svými věštbami i mužností daleko jest netoliko mne, ale i svau někdejší paní Libuši převýšila. Protož oznamte jí, ať tento zá-
150 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 741. zeti, most jsau rychle spustily, Vlásta a za ní jiné zbrojné dívky vyskočivše všecky muže na- pořád mordujíc křičaly: »Děvín máme, Děvín máme.« Tak jsau je snážně sstíhaly, že z toho počtu pět jích toliko ušlo, aby jiným noviny po- věděli. — Přemysl chytrostí dívky oklamal. (Mužská lest.) Přemysl takové úklady těžce na své mysli nesa, poslal svého posla k Vlástě, aby k němu svau tajnau raddu poslala, že jí chce nětco pod svěřením oznámiti. I poslala jest k němu Klim- bojnu a Dobromilu. Kteréž když přijely, od Pře- mysla jsú poctivě přivítány; ony také Pře- myslovi od Vlásty velmi přátelské pozdravení oznámily. Kníže Přemysl v tajné místo jích po- volav, Vlástě toto oznámiti rozkázal a řka: »Milé dcery, již mne teď člověka poněkud věkem býti sešlého vidíte. Já jistě zpravování této země a lidu tohoto nezbedného zůřivosti snésti ne- mohu, syn muoj Nezamysl, mládenček ve čtrnáctém létě, zpravovati neumí. I sem toho úmyslu, že chci Vlástě knížetství postúpiti a syna svého jí poručiti a sám se zase do Stadic k pluhu (kterýž jsem bezděčně opustiti musil) navrátím. Neb znám, že ona svými věštbami i mužností daleko jest netoliko mne, ale i svau někdejší paní Libuši převýšila. Protož oznamte jí, ať tento zá-
Strana 151
DIVČÍ VÁLKA. MUŽSKÁ LEST. 151 mek Libín i s mým synem, ke mně přijedúc, z mých rukau vezme.« Klimbojna a Dobromila to jsú s vděčností přijaly a Přemyslovi poděkovavše k Vlástě jsau se zase navrátily a jí to všecko, co jsau od Pře- mysla slyšaly, pořádně vypravily. Vlásta ovšem to vděčně přijala a k Přemyslovi jiné dívky po- slala, aby mu pověďaly, že ona to ráda chce uči- niti. A hned osmého dne poslala jest k Pře- myslovi Dobroslavu a Zdoběnu, Horšovnu a Rodslavu a s ními jiných padesát dívek výbor- ných (kteréž okročně na koních na dvuor Pře- mysluov přijevše, velikau svau čerstvost a hbi- tost ukazovaly) a ty aby na místě Vlásty od Pře- mysla zámek Libín a knížetství a syna jeho při- jaly. Tu dívky ssedavše, koně u obrubí zvázaly; kníže kázal je za stuol sázeti a jísti jím dosti dáti. Měl jest kníže toho času tajně v jednom lese blízko Libínu, jenž Stračí duol slove, sto mužuov výborných, po obědě kázal jích zavolati. Kteříž do jistby vskočivše na ty dívky se obořili a pohanivše jích, všecky je zmordovali a koně jích sobě pobrali, po slavném obědě ptákům a psům z dívek svačinu udělali. Vlásta to uslyšavši velmi se rozlítila a k Přemyslovi, proč by ta- kovau hanebnau a podvodnú nepravost učiniti směl, poslala. Přemysl dal odpověd řka: 1 = plotů, hradeb.
DIVČÍ VÁLKA. MUŽSKÁ LEST. 151 mek Libín i s mým synem, ke mně přijedúc, z mých rukau vezme.« Klimbojna a Dobromila to jsú s vděčností přijaly a Přemyslovi poděkovavše k Vlástě jsau se zase navrátily a jí to všecko, co jsau od Pře- mysla slyšaly, pořádně vypravily. Vlásta ovšem to vděčně přijala a k Přemyslovi jiné dívky po- slala, aby mu pověďaly, že ona to ráda chce uči- niti. A hned osmého dne poslala jest k Pře- myslovi Dobroslavu a Zdoběnu, Horšovnu a Rodslavu a s ními jiných padesát dívek výbor- ných (kteréž okročně na koních na dvuor Pře- mysluov přijevše, velikau svau čerstvost a hbi- tost ukazovaly) a ty aby na místě Vlásty od Pře- mysla zámek Libín a knížetství a syna jeho při- jaly. Tu dívky ssedavše, koně u obrubí zvázaly; kníže kázal je za stuol sázeti a jísti jím dosti dáti. Měl jest kníže toho času tajně v jednom lese blízko Libínu, jenž Stračí duol slove, sto mužuov výborných, po obědě kázal jích zavolati. Kteříž do jistby vskočivše na ty dívky se obořili a pohanivše jích, všecky je zmordovali a koně jích sobě pobrali, po slavném obědě ptákům a psům z dívek svačinu udělali. Vlásta to uslyšavši velmi se rozlítila a k Přemyslovi, proč by ta- kovau hanebnau a podvodnú nepravost učiniti směl, poslala. Přemysl dal odpověd řka: 1 = plotů, hradeb.
Strana 152
152 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 742. »Pověztež jí, poněvadž jest ona se směla nejednau, ale častokrát v nevěrný pláštěk odíti, nechť v něm také popřeje maličko jinému pochoditi.« Přemysl hned té chvíle tu na Libíně postaviti kázal věži a duom veliký dřevěnný jako hrad a dal jemu jméno Vyžší hrad. Při tom všem Če- chům a zvláště svým služebníkuom přikázal, aby žádný toho hradu ani Psáry, ani Libínem ne- nazýval, ale každý aby jej Vyžším hradem jme- noval.. Vlásta pak vždy svú nešlechetnost provo- zovala a mužuov mordovati buď tajně, neb zjev- ně přestati nechtěla. (R. 742) 191 Ctirad od dívek oklamán. (Šárka a Ctirad.) Léta 742. Času letního stala se jest nevole a různice o dědiny mezi dvěma muži znamenitými, totiž Mládem, synem Dobrojovým, a Smělaušem, synem Chabrovým, v Kopanině. I byla jest kní- žeti Přemyslovi najvětší radda v pánu Ctiradovi, synu Prošovu. I poslal jest Přemysl Ctirada a s ním jiných dvadcet jezdecky a zbrojně pro ne- bezpečenství úkladuov Vlástiných, aby meze ohledaje ty zemany a sausedy, totiž Mláda a Smělauše, v mír a pokoj uvedl. Vlásta pak, kteráž na Ctirada mimo, jiné všecky muže více nevražila, zvěděvši to skrze 1 Podle Kosmy Vyšehrad slul dříve Chvrasten. — 2 = nad.
152 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 742. »Pověztež jí, poněvadž jest ona se směla nejednau, ale častokrát v nevěrný pláštěk odíti, nechť v něm také popřeje maličko jinému pochoditi.« Přemysl hned té chvíle tu na Libíně postaviti kázal věži a duom veliký dřevěnný jako hrad a dal jemu jméno Vyžší hrad. Při tom všem Če- chům a zvláště svým služebníkuom přikázal, aby žádný toho hradu ani Psáry, ani Libínem ne- nazýval, ale každý aby jej Vyžším hradem jme- noval.. Vlásta pak vždy svú nešlechetnost provo- zovala a mužuov mordovati buď tajně, neb zjev- ně přestati nechtěla. (R. 742) 191 Ctirad od dívek oklamán. (Šárka a Ctirad.) Léta 742. Času letního stala se jest nevole a různice o dědiny mezi dvěma muži znamenitými, totiž Mládem, synem Dobrojovým, a Smělaušem, synem Chabrovým, v Kopanině. I byla jest kní- žeti Přemyslovi najvětší radda v pánu Ctiradovi, synu Prošovu. I poslal jest Přemysl Ctirada a s ním jiných dvadcet jezdecky a zbrojně pro ne- bezpečenství úkladuov Vlástiných, aby meze ohledaje ty zemany a sausedy, totiž Mláda a Smělauše, v mír a pokoj uvedl. Vlásta pak, kteráž na Ctirada mimo, jiné všecky muže více nevražila, zvěděvši to skrze 1 Podle Kosmy Vyšehrad slul dříve Chvrasten. — 2 = nad.
Strana 153
DÍVČÍ VÁLKA. LEST ŠÁRČINA. 153 zradu dívek Přemyslových, že má Ctirad skrze Lichůcoves do Kopaniny jeti, i poslala jest rychle padesát dívek najstatečnějších na výborných ko- ních, jím poručivši, aby jakž budau moci, buďto svau statečností a neb nějakau lstí, na té cestě Ctirada o hrdlo připravily. Dívky to učiniti sli- bily. I měly jsú mezi sebau jednu ušlechtilau a krásné tváři, jménem Šárku, kteréžto svázavše ruce i nohy, trubičku loveckú jí na hřbet zavěsily a položivše jí v jednom velikém lese, kudyž znaly, že Ctirad pojede, lahvici také velikau medu vedlé ní postavily a samy se v tajném místě v tom lese ukryvše, svým koňům řehot kauzlami zadělaly Toť Ctirad v hustý les a hluboký duol jeda uhlédá, ana blízko od cesty leží dívka krásná svá- zaná a velmi srdečně pláče a vrána jedna seděci na tom dřevě nad ní kvákala. Tu Ctirad zastaviv se s svými služebníky a pomocníky počal se jí ptáti, co by to bylo. A ona odpověděla: »Milý pane, zdaliž nevíš, jaká se nešlechetnost děje od dívek v této zemi? Protož tebe prosím, rozvěž mne sám a já tobě všecko, co mi se přihodilo i od koho, i kdo sem, oznámím.« Ctirad ssed s svého koně, pannu ležící rozvázal a ona se posadivši řekla: »Sem já dcera Mnohoslavova z Oskořína i byla sem s mým otcem na lovu, jakož tuto trú- bu vidíš mne míti; a lahvici medu měla sem s se- bau, abych časem dala nápoj otci mému starému. Šárka.
DÍVČÍ VÁLKA. LEST ŠÁRČINA. 153 zradu dívek Přemyslových, že má Ctirad skrze Lichůcoves do Kopaniny jeti, i poslala jest rychle padesát dívek najstatečnějších na výborných ko- ních, jím poručivši, aby jakž budau moci, buďto svau statečností a neb nějakau lstí, na té cestě Ctirada o hrdlo připravily. Dívky to učiniti sli- bily. I měly jsú mezi sebau jednu ušlechtilau a krásné tváři, jménem Šárku, kteréžto svázavše ruce i nohy, trubičku loveckú jí na hřbet zavěsily a položivše jí v jednom velikém lese, kudyž znaly, že Ctirad pojede, lahvici také velikau medu vedlé ní postavily a samy se v tajném místě v tom lese ukryvše, svým koňům řehot kauzlami zadělaly Toť Ctirad v hustý les a hluboký duol jeda uhlédá, ana blízko od cesty leží dívka krásná svá- zaná a velmi srdečně pláče a vrána jedna seděci na tom dřevě nad ní kvákala. Tu Ctirad zastaviv se s svými služebníky a pomocníky počal se jí ptáti, co by to bylo. A ona odpověděla: »Milý pane, zdaliž nevíš, jaká se nešlechetnost děje od dívek v této zemi? Protož tebe prosím, rozvěž mne sám a já tobě všecko, co mi se přihodilo i od koho, i kdo sem, oznámím.« Ctirad ssed s svého koně, pannu ležící rozvázal a ona se posadivši řekla: »Sem já dcera Mnohoslavova z Oskořína i byla sem s mým otcem na lovu, jakož tuto trú- bu vidíš mne míti; a lahvici medu měla sem s se- bau, abych časem dala nápoj otci mému starému. Šárka.
Strana 154
154 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 742. Tu když jsem se po zvířeti pustila, v hustém lese ztratila sem otce svého. V tom trefily jsau na mne ty nešlechetné dívky a chytivše muoj kuoň pode mnú, mocí mne s sebau pojaly a na svuoj hrad (kteréhož já nevím) vésti svázanú chtěly. I když sme tuto přijely, hřmot a řehtání tvých koní uslyšavše ulekly se a pravily: Hle, toť Mnohoslav, otec její, nás s svými v mnohém po- čtu honí i svrhše mne tuto s koně, pryč jsau utekly.« K nížto Ctirad před ní stoje řekl: »Mnohoslav Oskořínský jest mi dobře znám; po- něvadž jsi dcera jeho, pojediž se mnau na mém koni a já tebe jemu poctivě navrátím.« A ona řekla: »Ó, co on toho velmi vděčen bude! Ale milý pane, pro tvau urozenost tebe prosím, maličko na té trávě vedlé mne se posaď, až já odpočinu.« A napivši se medu, podala pánu Ctiradovi, proséci jeho, aby se také napil pro ní. Tu Ctirad jsa jat krású její, pil ten nápoj s ochotností, po- dal jest také jiným všem okolo sebe stojícím. Tu ssedavše s koní, pili jsau všickni a chválili a byl jest ten med Vlástiným uměním okauzlený tak že, kdož se jeho napil, žádný se nemohl brániti. Pro- sila jest také Šárka pána Ctirada, aby maličko zatrúbil na její trubici, aby všickni okolo něho stojící, kterak zní, poslechli. A on to učinil a tím dal svým návěští, nepřáteluom. = znamení.
154 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 742. Tu když jsem se po zvířeti pustila, v hustém lese ztratila sem otce svého. V tom trefily jsau na mne ty nešlechetné dívky a chytivše muoj kuoň pode mnú, mocí mne s sebau pojaly a na svuoj hrad (kteréhož já nevím) vésti svázanú chtěly. I když sme tuto přijely, hřmot a řehtání tvých koní uslyšavše ulekly se a pravily: Hle, toť Mnohoslav, otec její, nás s svými v mnohém po- čtu honí i svrhše mne tuto s koně, pryč jsau utekly.« K nížto Ctirad před ní stoje řekl: »Mnohoslav Oskořínský jest mi dobře znám; po- něvadž jsi dcera jeho, pojediž se mnau na mém koni a já tebe jemu poctivě navrátím.« A ona řekla: »Ó, co on toho velmi vděčen bude! Ale milý pane, pro tvau urozenost tebe prosím, maličko na té trávě vedlé mne se posaď, až já odpočinu.« A napivši se medu, podala pánu Ctiradovi, proséci jeho, aby se také napil pro ní. Tu Ctirad jsa jat krású její, pil ten nápoj s ochotností, po- dal jest také jiným všem okolo sebe stojícím. Tu ssedavše s koní, pili jsau všickni a chválili a byl jest ten med Vlástiným uměním okauzlený tak že, kdož se jeho napil, žádný se nemohl brániti. Pro- sila jest také Šárka pána Ctirada, aby maličko zatrúbil na její trubici, aby všickni okolo něho stojící, kterak zní, poslechli. A on to učinil a tím dal svým návěští, nepřáteluom. = znamení.
Strana 155
DIVČÍ VÁLKA. ŠÁRKA A CTIRAD. 155 Toť rychle dívky valně naň přiklopotaly, a dřív než služebníci jeho k koňuom a k mečuom přišli, až je ony z lukuov postřílely a pána Ctirada jaly a svázaly a služebníky jeho zmordovaly a kte- rého jaly, každému obě ruce utaly. Píší někteří, že by na ten čas v tom lese ve- liké chechtání od duchuov zlých slyšáno bylo a snad se tomu nešlechetnému účinku i ďáblové smáli2. Toho dne pána Ctirada na Děvín přivedly a nazajtří na břehu řeky Vhltavy jej (an na to Přemysl hledí) hnáty přerazivše do kola vpletly a vyzdvihše jej již mrtvého tu knížeti na vzdory postavily. Kníže/ ovšem chtěl jej rád dáti po- hřebiti, ale nesměl toho pro dívky učiniti. A ten les, kdež Ctirad skrze nešlechetný úklad té zrád- né dívky Šárky jat, až do dnešního dne Šárka slove. Ctirad od dívek na kolo (v)bit. / 197 (Vlasta kněžnou českou.) Léta 743. Když dívky poznaly, že žádný pře- (R. 743) kážky nemají a žádný, ani kníže, ani zemané, ani lid obecný o ně se pokusiti nesmís, z toho vel- mi potěšeny byly a Vlásta jednaka každého dne věčný pokoj jim slibovala. Měsíce pak dubna dne jednoho drahú stolici sobě připraviti kázala 1 = přihnaly se. — 2 Vyprávěno v celku podle Dali- mila. — 3 = neodvažuje. — 4 = skoro.
DIVČÍ VÁLKA. ŠÁRKA A CTIRAD. 155 Toť rychle dívky valně naň přiklopotaly, a dřív než služebníci jeho k koňuom a k mečuom přišli, až je ony z lukuov postřílely a pána Ctirada jaly a svázaly a služebníky jeho zmordovaly a kte- rého jaly, každému obě ruce utaly. Píší někteří, že by na ten čas v tom lese ve- liké chechtání od duchuov zlých slyšáno bylo a snad se tomu nešlechetnému účinku i ďáblové smáli2. Toho dne pána Ctirada na Děvín přivedly a nazajtří na břehu řeky Vhltavy jej (an na to Přemysl hledí) hnáty přerazivše do kola vpletly a vyzdvihše jej již mrtvého tu knížeti na vzdory postavily. Kníže/ ovšem chtěl jej rád dáti po- hřebiti, ale nesměl toho pro dívky učiniti. A ten les, kdež Ctirad skrze nešlechetný úklad té zrád- né dívky Šárky jat, až do dnešního dne Šárka slove. Ctirad od dívek na kolo (v)bit. / 197 (Vlasta kněžnou českou.) Léta 743. Když dívky poznaly, že žádný pře- (R. 743) kážky nemají a žádný, ani kníže, ani zemané, ani lid obecný o ně se pokusiti nesmís, z toho vel- mi potěšeny byly a Vlásta jednaka každého dne věčný pokoj jim slibovala. Měsíce pak dubna dne jednoho drahú stolici sobě připraviti kázala 1 = přihnaly se. — 2 Vyprávěno v celku podle Dali- mila. — 3 = neodvažuje. — 4 = skoro.
Strana 156
156 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 743. Dívka výmluvná. a svolavši všecky dívky dlúhú řeč k nim učinila a naposledy, zač ony ji mají, jich se optala. Dív- ky požádavše potazu, společně odešly na vyžší palác, a uradivše se Budeslávce (jenž byla krásný výmluvnosti), aby z vůle všech odpověď dala, poručilys. Kteráž stojeci i řekla: »Ctná a šlechetná i všelikteraké poctivosti hodná panno a paní náše, nám milostivě příznivá! Panny tyto všecky tuto přístojící, tvé služebnice, toto mně nehodné po- ručily před Tvú milostí promluviti. Takovú otáz- ku, kterúž si na nich učiniti ráčila, že jest u nich s velikým podivením a to v tom, zač by Tvú slav- nú důstojnost měly. I rozkázaly sú dáti odpověd, že za nic jiného, než za kněžnu, náměstkyni. Li- buše a za svú milostivú paní. O veleslavená kněž- no, kto by tebe nemiloval, tobě neslúžil, vida tě v takovém důstojenství? Však jest nikdá krom Libuše žádná žena tobě na světě rovna nebyla. Ani Olimpias, Macedonská královna, ani Dýdo Karthaginenská, ani Penelope, ani Circe, ani Klitemnestra, ani Polixena, ani Ysis, ani Mi- nerva, ani Venuše, ani Júno, ani Semiramis: všecky ty panny a paní, tvá múdrost, rozšafnost, síla i krása přesahuje. Ty si hodna, aby tobě ne- toliko muží aneb my, ale i hvězdy poddány byly 1 = rozmyšlení, úrady. — 2 = veliká předsíň. — 3 uložily. — 4 = nástupkyni. — 5 Učenost velmi laciná, čer- paná z tehdejších posměšných básní a písní o ženách =
156 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 743. Dívka výmluvná. a svolavši všecky dívky dlúhú řeč k nim učinila a naposledy, zač ony ji mají, jich se optala. Dív- ky požádavše potazu, společně odešly na vyžší palác, a uradivše se Budeslávce (jenž byla krásný výmluvnosti), aby z vůle všech odpověď dala, poručilys. Kteráž stojeci i řekla: »Ctná a šlechetná i všelikteraké poctivosti hodná panno a paní náše, nám milostivě příznivá! Panny tyto všecky tuto přístojící, tvé služebnice, toto mně nehodné po- ručily před Tvú milostí promluviti. Takovú otáz- ku, kterúž si na nich učiniti ráčila, že jest u nich s velikým podivením a to v tom, zač by Tvú slav- nú důstojnost měly. I rozkázaly sú dáti odpověd, že za nic jiného, než za kněžnu, náměstkyni. Li- buše a za svú milostivú paní. O veleslavená kněž- no, kto by tebe nemiloval, tobě neslúžil, vida tě v takovém důstojenství? Však jest nikdá krom Libuše žádná žena tobě na světě rovna nebyla. Ani Olimpias, Macedonská královna, ani Dýdo Karthaginenská, ani Penelope, ani Circe, ani Klitemnestra, ani Polixena, ani Ysis, ani Mi- nerva, ani Venuše, ani Júno, ani Semiramis: všecky ty panny a paní, tvá múdrost, rozšafnost, síla i krása přesahuje. Ty si hodna, aby tobě ne- toliko muží aneb my, ale i hvězdy poddány byly 1 = rozmyšlení, úrady. — 2 = veliká předsíň. — 3 uložily. — 4 = nástupkyni. — 5 Učenost velmi laciná, čer- paná z tehdejších posměšných básní a písní o ženách =
Strana 157
DÍVČÍ VÁLKA. ZÁKONY VLASTINY. 157 a na věky slúžily.« To když pověďala, všecky spolu nízko se uklonily. Vlásta takovú chválu od Budeslávky i ode všech dívek o sobě slyšeci za jiné neměla, než že všecka země Česká jest jí poddána, protož tu hned toho dne ustanovení a práva svá vší zemi vydalaj: »Najprvé, který by se pacholík ve vší zemi urodil, aby každému pravý ruky palec utat byl, aby nemohl meče z pošvy vytáhnúti, ani jeho v ruce dobře držeti. Druhé, aby jemu pravé oko vylúpeno bylo proto, aby za štítem (aneb pukléřem) nemohl do- bře viděti, ani z lučiště mírně, stříleti. Třetí, kteráž by se koli děvečka urodila, tu hned aby jí pravý prs horkým železem připálen byl, aby jí nerostl a táhnúti lučiště nepřekážel. Čtvrtý, aby muží na koních okročně nejezdili, toliko byla-li by toho potřeba, aby po straně se- dali a tak v postranních sedlech jezdili a žádných mečuov ani jiných braní nenosili. Páté, muží povýšení i nepovýšení aby vorání hleďali a jiná všeliká díla robotná dělali, panny a ženy jich aby za ně s nepřátely bojovaly. Šesté, aby každá dívka mohla sobě toho za muže neb manžela voliti a vzíti, ktož se jí líbiti bude.« Zřízení zemské od Vlásty vy- dáno. 1 Vyprávěno opět, jako většinou tato část, podle Da- limila. — 2 = měře,
DÍVČÍ VÁLKA. ZÁKONY VLASTINY. 157 a na věky slúžily.« To když pověďala, všecky spolu nízko se uklonily. Vlásta takovú chválu od Budeslávky i ode všech dívek o sobě slyšeci za jiné neměla, než že všecka země Česká jest jí poddána, protož tu hned toho dne ustanovení a práva svá vší zemi vydalaj: »Najprvé, který by se pacholík ve vší zemi urodil, aby každému pravý ruky palec utat byl, aby nemohl meče z pošvy vytáhnúti, ani jeho v ruce dobře držeti. Druhé, aby jemu pravé oko vylúpeno bylo proto, aby za štítem (aneb pukléřem) nemohl do- bře viděti, ani z lučiště mírně, stříleti. Třetí, kteráž by se koli děvečka urodila, tu hned aby jí pravý prs horkým železem připálen byl, aby jí nerostl a táhnúti lučiště nepřekážel. Čtvrtý, aby muží na koních okročně nejezdili, toliko byla-li by toho potřeba, aby po straně se- dali a tak v postranních sedlech jezdili a žádných mečuov ani jiných braní nenosili. Páté, muží povýšení i nepovýšení aby vorání hleďali a jiná všeliká díla robotná dělali, panny a ženy jich aby za ně s nepřátely bojovaly. Šesté, aby každá dívka mohla sobě toho za muže neb manžela voliti a vzíti, ktož se jí líbiti bude.« Zřízení zemské od Vlásty vy- dáno. 1 Vyprávěno opět, jako většinou tato část, podle Da- limila. — 2 = měře,
Strana 158
158 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 743. To pověďavši, řekla: »Dobře-li sem tak smy- slila?« Zkřikly všecky: »Dobře, dobře.« Když pak se upokojily, Budeslávka stojeci řekla: »Ó přešlechetná panno Vlástislavo! Panny tyto praví, že ty toho od sebe sama nemáš, ale že sú to všecko bohové, s kterýmiž si se spříznila, tobě oznámili. Protož vidí se jim za slušné, tito arty- kulové aby vší zemi oznámeni byli.« Vlásta hned nemeškajíc vůli svú a zřízení takové po vší zemi držeti a zachovávati přikazujíc rozeslala. To slyšíce muží, velmi se ulekli a všickni ne- meškajíce, jako včely v den mračný k auli, tak k Přemyslovi běželi, raddy i pomoci od něho žá- dajíc slibovali, že již chtí vedlé jeho raddy všecko činiti, jediné aby taková těžkost neoby- čejná i nesnesitedlná na ně nepřišla. Porážka dívek. (Porážka dívek.) Kníže Přemysl žádal do dne třetího prodlení / 2or a třetí den dal jim odpověd,/ že to v svých věšt- bách uznává, že na dívky již se bohové hněvají, ale ony že toho pro svú velikú pýchu a zpupnost mysli neznají; dne osmého Dyrés k nim jse hřbe- tem obrátí a Zelú chce jim býti nemilostivým: »Protož domuov se beřte a ke dni osmému všickni zbrojně a tajně se před Vyšehradem po- stavte. Odtuď se bez křikuov časem nočním a ja-
158 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 743. To pověďavši, řekla: »Dobře-li sem tak smy- slila?« Zkřikly všecky: »Dobře, dobře.« Když pak se upokojily, Budeslávka stojeci řekla: »Ó přešlechetná panno Vlástislavo! Panny tyto praví, že ty toho od sebe sama nemáš, ale že sú to všecko bohové, s kterýmiž si se spříznila, tobě oznámili. Protož vidí se jim za slušné, tito arty- kulové aby vší zemi oznámeni byli.« Vlásta hned nemeškajíc vůli svú a zřízení takové po vší zemi držeti a zachovávati přikazujíc rozeslala. To slyšíce muží, velmi se ulekli a všickni ne- meškajíce, jako včely v den mračný k auli, tak k Přemyslovi běželi, raddy i pomoci od něho žá- dajíc slibovali, že již chtí vedlé jeho raddy všecko činiti, jediné aby taková těžkost neoby- čejná i nesnesitedlná na ně nepřišla. Porážka dívek. (Porážka dívek.) Kníže Přemysl žádal do dne třetího prodlení / 2or a třetí den dal jim odpověd,/ že to v svých věšt- bách uznává, že na dívky již se bohové hněvají, ale ony že toho pro svú velikú pýchu a zpupnost mysli neznají; dne osmého Dyrés k nim jse hřbe- tem obrátí a Zelú chce jim býti nemilostivým: »Protož domuov se beřte a ke dni osmému všickni zbrojně a tajně se před Vyšehradem po- stavte. Odtuď se bez křikuov časem nočním a ja-
Strana 159
159 ko tajně přeplavíme a položíme se u jich hradu Děvína.« Čechové tu raddu vděčně přijavše, tak sú uči- nili a čtrnáctý den máje měsíce položili se před hradem těch dívek nezbedných a počali ukrutně k němu šturmujíc jeho dobývati. Dívky také počaly se statečně brániti a muže dřívím a kame- ním se zdí metati. Muží od šturmu odstúpiti musili. Přemysl stoje v lese a tomu se dívaje k svým bojovníkům pověďal: »Dobře jest tak, neb se musilo tak státi.« Jako po jedné hodině kázal opět k šturmu jíti. Tu dívky zmuživše se kamením a dřívím je se zdi srážely, ohněm a smolnicemi házely, smolau rozpuštěnú a vodú horkú ukrutně na muže lily. Muží, jako by je již dívky od šturmu odbily, po- čali utěkati a k lesu se přiblížili, tak sobě činíce, jako by se velmi strašili. Vlásta zatím s jinými se v odění připravila a kázavši rychle most spustiti napřed na svém lítém koni s velikým hněvem doluov na pole na muže běžala, haufové dívek oděných také se za ní valili. Ale úzkost brány a mostu ta jest je zdržovala. Vlásta domnívajíci se, že by již všecky dívky v šiku byly, upřímo na muže v malém po- čtu aspoň s padesáti statečnějšími obořila se. V prvním haufu (neb dívek přibývalo) veliká bitva byla, až se všecky dívky ven vyrojily a Dívčí boj s mužmi.
159 ko tajně přeplavíme a položíme se u jich hradu Děvína.« Čechové tu raddu vděčně přijavše, tak sú uči- nili a čtrnáctý den máje měsíce položili se před hradem těch dívek nezbedných a počali ukrutně k němu šturmujíc jeho dobývati. Dívky také počaly se statečně brániti a muže dřívím a kame- ním se zdí metati. Muží od šturmu odstúpiti musili. Přemysl stoje v lese a tomu se dívaje k svým bojovníkům pověďal: »Dobře jest tak, neb se musilo tak státi.« Jako po jedné hodině kázal opět k šturmu jíti. Tu dívky zmuživše se kamením a dřívím je se zdi srážely, ohněm a smolnicemi házely, smolau rozpuštěnú a vodú horkú ukrutně na muže lily. Muží, jako by je již dívky od šturmu odbily, po- čali utěkati a k lesu se přiblížili, tak sobě činíce, jako by se velmi strašili. Vlásta zatím s jinými se v odění připravila a kázavši rychle most spustiti napřed na svém lítém koni s velikým hněvem doluov na pole na muže běžala, haufové dívek oděných také se za ní valili. Ale úzkost brány a mostu ta jest je zdržovala. Vlásta domnívajíci se, že by již všecky dívky v šiku byly, upřímo na muže v malém po- čtu aspoň s padesáti statečnějšími obořila se. V prvním haufu (neb dívek přibývalo) veliká bitva byla, až se všecky dívky ven vyrojily a Dívčí boj s mužmi.
Strana 160
160 e ☞ Vlásta zabita. I 20v A muží také s svým větším haufem ponuknutím Přemyslovým z lesa vystaupili. Tu tepruv s obú stran veliká bitva byla, tak že vítězství sem i tam se nachylovalo. V tom sedm mládencuov velmi mužných z rodu Heskova k Vlástě se přibrali a zbrojnoši její přední zamordovali. Ti hned počali na Vlástu tak silně bíti, až jí ocelivý obruč na přilbici, kterúž na hlavě měla, rozbili a ji těžce v hlavu ranili. Vlásta se ještě statečně bránila a po obnažení hlavy jich ještě pět svým jizlivým, mečem ranila a Štasoňovi štít jeho rohový na poly přeťala. Šťasoň opustiv štít k Vlástě se s svým koněm přitočil a hned jí svým mečem hlavu/ na poly rozdělil. Tu jest ona s koně spadla a koňmi potlačena,. S 1o 1 = zlý, jedovatý. — 2 = pošlapána,
160 e ☞ Vlásta zabita. I 20v A muží také s svým větším haufem ponuknutím Přemyslovým z lesa vystaupili. Tu tepruv s obú stran veliká bitva byla, tak že vítězství sem i tam se nachylovalo. V tom sedm mládencuov velmi mužných z rodu Heskova k Vlástě se přibrali a zbrojnoši její přední zamordovali. Ti hned počali na Vlástu tak silně bíti, až jí ocelivý obruč na přilbici, kterúž na hlavě měla, rozbili a ji těžce v hlavu ranili. Vlásta se ještě statečně bránila a po obnažení hlavy jich ještě pět svým jizlivým, mečem ranila a Štasoňovi štít jeho rohový na poly přeťala. Šťasoň opustiv štít k Vlástě se s svým koněm přitočil a hned jí svým mečem hlavu/ na poly rozdělil. Tu jest ona s koně spadla a koňmi potlačena,. S 1o 1 = zlý, jedovatý. — 2 = pošlapána,
Strana 161
DÍVČÍ VÁLKA. DOBYTÍ DĚVINA. 161 Třetí hauf dívek, kterýž stál před mostem, znamenavše, že již na dvě stě dívek na nívě leží a Vlásta, paní jich, že jest tu konec života vzala, na běh se oddaly a do zámku pospíšily. Muží je počali stíhati; bodúc, sekajíc, napořád mordo- vali. Tu dívky již svuoj úmysl proměnily, lísajíc prosily a jakž najvýše mohly, slibovaly. Muží se na to nic neobrátili; tepúce je bez přestání, s nimi spolu přes most až na zámek se vtlačili. Tu hned s nimi svú vůli měli a po té kratochvíli doluov s zámku se zdí je metali, z voken jimi házeli a žádné nepohřbili, ptákům a psům jich tu snísti nechali. Kořisti a laupeže když mezi bojovníky byly děleny, jeden každý rovný díl jest vzal; krom prsten drahý a řetěz zlattý, kterýž Vlásta na svých ramenú měla, ten jest dán Přemyslovi a Přemysl to obé dal darem statečnému rytíři Šťasoňovi a meč Vlástin dostal se knížeti Nezamyslovi. A tak jest ta šelma, přestala, kteráž sedm let Českú zemi trápila. Tu jest také hrad Děvín, vy- brán a ohněm spálen i rozbořen; zdi ještě jeho některé dvú neb tří latruova zvajši velmi tlusté a pevné na tento čas se ukazují. Léta 744. Po takové neřesti muží počali jako (R. 744) okřívati, mnoho vsí a dvoruov dobytčích sobě Dívčí války konec. 1 = mor, nákaza. — 2 Za dob Hájkových byly zří- ceniny ještě tak mohutné, že jich užíváno za terč pro děla pražská. — 3 = veliký (3—4loketní) sáh. Kronika. II
DÍVČÍ VÁLKA. DOBYTÍ DĚVINA. 161 Třetí hauf dívek, kterýž stál před mostem, znamenavše, že již na dvě stě dívek na nívě leží a Vlásta, paní jich, že jest tu konec života vzala, na běh se oddaly a do zámku pospíšily. Muží je počali stíhati; bodúc, sekajíc, napořád mordo- vali. Tu dívky již svuoj úmysl proměnily, lísajíc prosily a jakž najvýše mohly, slibovaly. Muží se na to nic neobrátili; tepúce je bez přestání, s nimi spolu přes most až na zámek se vtlačili. Tu hned s nimi svú vůli měli a po té kratochvíli doluov s zámku se zdí je metali, z voken jimi házeli a žádné nepohřbili, ptákům a psům jich tu snísti nechali. Kořisti a laupeže když mezi bojovníky byly děleny, jeden každý rovný díl jest vzal; krom prsten drahý a řetěz zlattý, kterýž Vlásta na svých ramenú měla, ten jest dán Přemyslovi a Přemysl to obé dal darem statečnému rytíři Šťasoňovi a meč Vlástin dostal se knížeti Nezamyslovi. A tak jest ta šelma, přestala, kteráž sedm let Českú zemi trápila. Tu jest také hrad Děvín, vy- brán a ohněm spálen i rozbořen; zdi ještě jeho některé dvú neb tří latruova zvajši velmi tlusté a pevné na tento čas se ukazují. Léta 744. Po takové neřesti muží počali jako (R. 744) okřívati, mnoho vsí a dvoruov dobytčích sobě Dívčí války konec. 1 = mor, nákaza. — 2 Za dob Hájkových byly zří- ceniny ještě tak mohutné, že jich užíváno za terč pro děla pražská. — 3 = veliký (3—4loketní) sáh. Kronika. II
Strana 162
162 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 744—745. Bílina hrad. dělajíce, někteří pak možnější hrady a města sobě stavěli. A Rozhoň, syn Mstibojuov, město Kauřim pevné učinil a sebe kázal svým poddaným knížetem jmenovati a Přemyslovi počal se velmi protiviti. Kníže Přemysl nechtěl tomu na odpor býti, řka: »Dosti jsem já měl na knížetství Vyše- hradské krajiny, také i na tom syn muoj dosti míti bude. Užívaj každý knížetství svého: však mi jest skrze naše bohy oznámeno, že knížetství syna mého všecky jiné slávú i věkem převyšovati bude.« — T. č. dcera Kášina, sestry Libušiny, jmenem Bíla, ta z rozkázaní své mateře hrad a město při jedné řece založila a to město i zámek Bílinú nazvala, kteréž až do dnešního dne zůstalo a tak jmenuje se (Smrt Přemyslova.) (R. 745) / 211 / Léta 745. Kníže Přemysl, znamenav na sobě těžkau nemoc, zemanuov starších k sobě na sněm na Vyšehrad povolav dlúhau a širokú řeč učinil, počav od Čecha až do Kroka i do Libuše, dcery jeho a své manželky, mnoho předešlého připo- mínal za jeho zpravování času přítomného, které jsú se věci dály a zvláště mezi obyvateli té ze- mě a těmi krvavými dívkami, to jím také k pa- měti přivodil. O budúcích věcech, kteréž přijíti mají, také 1 V orig, pak tytéž obrázky jako na str. 90. a 84.
162 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 744—745. Bílina hrad. dělajíce, někteří pak možnější hrady a města sobě stavěli. A Rozhoň, syn Mstibojuov, město Kauřim pevné učinil a sebe kázal svým poddaným knížetem jmenovati a Přemyslovi počal se velmi protiviti. Kníže Přemysl nechtěl tomu na odpor býti, řka: »Dosti jsem já měl na knížetství Vyše- hradské krajiny, také i na tom syn muoj dosti míti bude. Užívaj každý knížetství svého: však mi jest skrze naše bohy oznámeno, že knížetství syna mého všecky jiné slávú i věkem převyšovati bude.« — T. č. dcera Kášina, sestry Libušiny, jmenem Bíla, ta z rozkázaní své mateře hrad a město při jedné řece založila a to město i zámek Bílinú nazvala, kteréž až do dnešního dne zůstalo a tak jmenuje se (Smrt Přemyslova.) (R. 745) / 211 / Léta 745. Kníže Přemysl, znamenav na sobě těžkau nemoc, zemanuov starších k sobě na sněm na Vyšehrad povolav dlúhau a širokú řeč učinil, počav od Čecha až do Kroka i do Libuše, dcery jeho a své manželky, mnoho předešlého připo- mínal za jeho zpravování času přítomného, které jsú se věci dály a zvláště mezi obyvateli té ze- mě a těmi krvavými dívkami, to jím také k pa- měti přivodil. O budúcích věcech, kteréž přijíti mají, také 1 V orig, pak tytéž obrázky jako na str. 90. a 84.
Strana 163
PREMYSLOVA SMRT. 163 oznamoval, a za syna jeho zpravování jaké věci budau se přiházeti, dobré i zlé, to pořád vypra- voval. Že jsú jej za kníže sobě volili, jemu pod- dáni byli, veliká jim činil děkování, při tom žá- daje, aby synu jeho Nezamyslovi tauž poddanost zachovali a jej opatrovali. A zvláště starším to všecko porúčeje, s ními se všemi se s pláčem rozžehnal. Kteříž že chtí rádi jeho žádost skut- kem vyplniti pravili; od něho vzavše odpuštění, rozjeli se a rozešli. Dne šestého Přemysl povolav syna svého, mnohá jemu činil napomínání, též jak se má k svým poddaným chovati přikazoval a po- loživ se na svém loži, umřel. Syn jeho i lid všecken jeho smrti želel, až do dne třetího pláč a kvílení na Vyšehradě veliké bylo. A když se ty věci vykonaly, vzavše tělo jeho, vedlé na ten čas jích obyčeje pěti a třmi groši opatřivše, do truhly v krásném oděvu jej vložili a na Hrobce vedlé jiných tu pod Vyšehra- dem nad potokem pohřebili. Přemysl umřel. (Nezamyslovo nastoupení. Maďaři.) Téhož léta Nezamysl, syn někdy Přemysla knížete, od vládyk na stolici knížetské na Vyše- hradě posazen a tu jsau jemu všickni, jej za kníže volivše, poctivě se klaněli. Léta 746./ Služebníci mocnější před Neza- mysla přistúpivše raddu jemu dávali, aby sobě (R. 746) / 21V 11*
PREMYSLOVA SMRT. 163 oznamoval, a za syna jeho zpravování jaké věci budau se přiházeti, dobré i zlé, to pořád vypra- voval. Že jsú jej za kníže sobě volili, jemu pod- dáni byli, veliká jim činil děkování, při tom žá- daje, aby synu jeho Nezamyslovi tauž poddanost zachovali a jej opatrovali. A zvláště starším to všecko porúčeje, s ními se všemi se s pláčem rozžehnal. Kteříž že chtí rádi jeho žádost skut- kem vyplniti pravili; od něho vzavše odpuštění, rozjeli se a rozešli. Dne šestého Přemysl povolav syna svého, mnohá jemu činil napomínání, též jak se má k svým poddaným chovati přikazoval a po- loživ se na svém loži, umřel. Syn jeho i lid všecken jeho smrti želel, až do dne třetího pláč a kvílení na Vyšehradě veliké bylo. A když se ty věci vykonaly, vzavše tělo jeho, vedlé na ten čas jích obyčeje pěti a třmi groši opatřivše, do truhly v krásném oděvu jej vložili a na Hrobce vedlé jiných tu pod Vyšehra- dem nad potokem pohřebili. Přemysl umřel. (Nezamyslovo nastoupení. Maďaři.) Téhož léta Nezamysl, syn někdy Přemysla knížete, od vládyk na stolici knížetské na Vyše- hradě posazen a tu jsau jemu všickni, jej za kníže volivše, poctivě se klaněli. Léta 746./ Služebníci mocnější před Neza- mysla přistúpivše raddu jemu dávali, aby sobě (R. 746) / 21V 11*
Strana 164
164 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 746—747. Beraun. Sedmi- hradská země. Uhří do té země vešli. také k poctivosti někde v místě příhodném kázal město postaviti. Kterýž odpověděl, že to chce Tétce, své tetce, poručiti, proto že ona skrze bohy má mnohá poznání. Kteráž potom brzo na žádost svého sestřence kázala město při řece Míze, za- ložiti a pro svého muže Slavoše kázala jemu Sla- vošov jméno dáti, kterémuž potom převzděli jmé- no Beraun. Toho roku také čte, se, že jsau vyšli z země Scitické lidé u velikém počtu a obrátili se do Ku- máný neb do Muldavy, až vešli do Pannoný a osadili jí (jenž nyní slove Uherská země) a moc- ně jí sobě opanovali, krále jménem Svatopluka z ní vyhnavše. A měli jsú svých zprávcuov (neb hajtmanuov) sedm, jíchžto jména jsú byla tato: První slaul Arpád, druhý Zobolech, třetí Giula, čtvrtý Kund, pátý Leel, šestý Verbulchu, sedmý Urs. A tomu každému hajtmanovi jeden zámek (neb hrad) postavili a té krajině Sedmihradská země převzděli. A to bylo jích již po druhé přijití do té země. Neb jsau v ní také prvé Scitové (neb Uhří) bydlili pod zprávú nějakého znamenitého a bojovného krále, jenž slaul Athyla, a potom jsau byli z ní od Slovákuov ven vyhnáni, z kterýchžto Slovákuov ještě jsau mnozí při horách a okolo řeky, jenž Váh slove, z toho plemene zuostali. 1 = Mže, Berounka. — 2 Podle kroniky Thuróczovy.
164 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 746—747. Beraun. Sedmi- hradská země. Uhří do té země vešli. také k poctivosti někde v místě příhodném kázal město postaviti. Kterýž odpověděl, že to chce Tétce, své tetce, poručiti, proto že ona skrze bohy má mnohá poznání. Kteráž potom brzo na žádost svého sestřence kázala město při řece Míze, za- ložiti a pro svého muže Slavoše kázala jemu Sla- vošov jméno dáti, kterémuž potom převzděli jmé- no Beraun. Toho roku také čte, se, že jsau vyšli z země Scitické lidé u velikém počtu a obrátili se do Ku- máný neb do Muldavy, až vešli do Pannoný a osadili jí (jenž nyní slove Uherská země) a moc- ně jí sobě opanovali, krále jménem Svatopluka z ní vyhnavše. A měli jsú svých zprávcuov (neb hajtmanuov) sedm, jíchžto jména jsú byla tato: První slaul Arpád, druhý Zobolech, třetí Giula, čtvrtý Kund, pátý Leel, šestý Verbulchu, sedmý Urs. A tomu každému hajtmanovi jeden zámek (neb hrad) postavili a té krajině Sedmihradská země převzděli. A to bylo jích již po druhé přijití do té země. Neb jsau v ní také prvé Scitové (neb Uhří) bydlili pod zprávú nějakého znamenitého a bojovného krále, jenž slaul Athyla, a potom jsau byli z ní od Slovákuov ven vyhnáni, z kterýchžto Slovákuov ještě jsau mnozí při horách a okolo řeky, jenž Váh slove, z toho plemene zuostali. 1 = Mže, Berounka. — 2 Podle kroniky Thuróczovy.
Strana 165
NEZAMYSL KNÍŽE. MADARI. 165 Než tohoto času opět se zase po smrti Athylově po třech stech letech a prvního léta do též země navrátili. (Běla a Košál.) Léta 747. Bíla, dcera Bivojova a Kášina, se- (R. 747) střenice Libušina, oblíbivši sobě muže jednoho znamenitého, jenž měl veliká stáda dobytkuov, jménem Košála, jenž byl syn Radošuov ze vsi Radošovice,, toho jest za muže pojala, kterýž jejími sny jsa zpravován tu s ní na Bílině měl své obydlí. Tu on, chtěje jména svého pamět zuostaviti, s povolením své manželky rozkázal svým služebníkům místa příhodného v té krajině k stavení hradu hledati. Kteříž rozšedše se po / horách, pilně hledali a navrátivše se, že jsau výborný vrch a na něm skálu přetvrdú nalezli, pánu svému oznámili. Optal se jích, v které kra- jině, a oni řekli: »V straně polední mezi Bílinú a Vyšehradem.« Kterýž nemeškaje rozkázal tu převysoký a velmi pevný hrad postaviti pro svú ženu Bílu, Bělicí jej nazývaje, ale ona nechtěla k tomu svoliti, než aby od jeho jména byl jme- nován řkúci: »Dosti buď na tom, že od Bíly hrad i město Bílina slove, nechť od tebe ten duom 221 1 Podle Dobnera osada neznámá; míní se patrně Radešovice nad Ohří. Běla u Pulkavy je dcera Krokova = Kazi Kosmova; taktéž u Sylvia.
NEZAMYSL KNÍŽE. MADARI. 165 Než tohoto času opět se zase po smrti Athylově po třech stech letech a prvního léta do též země navrátili. (Běla a Košál.) Léta 747. Bíla, dcera Bivojova a Kášina, se- (R. 747) střenice Libušina, oblíbivši sobě muže jednoho znamenitého, jenž měl veliká stáda dobytkuov, jménem Košála, jenž byl syn Radošuov ze vsi Radošovice,, toho jest za muže pojala, kterýž jejími sny jsa zpravován tu s ní na Bílině měl své obydlí. Tu on, chtěje jména svého pamět zuostaviti, s povolením své manželky rozkázal svým služebníkům místa příhodného v té krajině k stavení hradu hledati. Kteříž rozšedše se po / horách, pilně hledali a navrátivše se, že jsau výborný vrch a na něm skálu přetvrdú nalezli, pánu svému oznámili. Optal se jích, v které kra- jině, a oni řekli: »V straně polední mezi Bílinú a Vyšehradem.« Kterýž nemeškaje rozkázal tu převysoký a velmi pevný hrad postaviti pro svú ženu Bílu, Bělicí jej nazývaje, ale ona nechtěla k tomu svoliti, než aby od jeho jména byl jme- nován řkúci: »Dosti buď na tom, že od Bíly hrad i město Bílina slove, nechť od tebe ten duom 221 1 Podle Dobnera osada neznámá; míní se patrně Radešovice nad Ohří. Běla u Pulkavy je dcera Krokova = Kazi Kosmova; taktéž u Sylvia.
Strana 166
166 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 748—749. Košťálov hrad. Košáluov hrad jméno má.« Košál k tomu svolil a po dokonání na něm se slavně posadil. Dvuor také krásný pod ním rozkázal postaviti, dav je- mu jméno Třebánicer. A tu mnoho krav a voluov dal sehnati, velikau krajinu tu sobě osobiv, lesy z kořen kázal vyvracovati a páliti a orné dědiny dělati. (Bitva s Kouřimskými.) Léta 748, zpravování Nezamysla knížete léta čtvrtého, pro nezbednost Rozhoňovu stal se svár veliký mezi týmž Rozhoněm, knížetem Kauřím- ským a Nezamyslem, knížetem Vyšehradským, o meze dvoru Říčanského, kteréž chtěl kníže Kauřimský jako mocí od knížetství Vyšehrad- ského odjíti. Kníže Nezamysl, jako pán milostivý, poslal svého věrného posla k Rozhoňovi, ještě jeho na- pomínaje, aby na svém měl dosti, a on ještě dále vkročil, chtě sobě i dvůr osobiti. Když to Neza- mysl skrze posla uslyšal, svolav vládyky a muže statečnější, rozkázal jim tam táhnúti a Říčan- ského dvoru mocí brániti. To slyše Rozhoň Kau- Bitva mezi knížetem řimský, sebrav lid, jim rozkázal Nezamysluov lid Kauřim- všecken zbíti a dále táhnúti a knížetství Vyše- ským a Vy- šehradským, hradské hubiti. Sešel se lid obojí na poli řečeném Říčanský dvuor. (R. 748) 1 Hrad Košťálov a městečko Třebenice. V orig. pak tytéž obr. jako na str. 76. a níže k r. 882.
166 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 748—749. Košťálov hrad. Košáluov hrad jméno má.« Košál k tomu svolil a po dokonání na něm se slavně posadil. Dvuor také krásný pod ním rozkázal postaviti, dav je- mu jméno Třebánicer. A tu mnoho krav a voluov dal sehnati, velikau krajinu tu sobě osobiv, lesy z kořen kázal vyvracovati a páliti a orné dědiny dělati. (Bitva s Kouřimskými.) Léta 748, zpravování Nezamysla knížete léta čtvrtého, pro nezbednost Rozhoňovu stal se svár veliký mezi týmž Rozhoněm, knížetem Kauřím- ským a Nezamyslem, knížetem Vyšehradským, o meze dvoru Říčanského, kteréž chtěl kníže Kauřimský jako mocí od knížetství Vyšehrad- ského odjíti. Kníže Nezamysl, jako pán milostivý, poslal svého věrného posla k Rozhoňovi, ještě jeho na- pomínaje, aby na svém měl dosti, a on ještě dále vkročil, chtě sobě i dvůr osobiti. Když to Neza- mysl skrze posla uslyšal, svolav vládyky a muže statečnější, rozkázal jim tam táhnúti a Říčan- ského dvoru mocí brániti. To slyše Rozhoň Kau- Bitva mezi knížetem řimský, sebrav lid, jim rozkázal Nezamysluov lid Kauřim- všecken zbíti a dále táhnúti a knížetství Vyše- ským a Vy- šehradským, hradské hubiti. Sešel se lid obojí na poli řečeném Říčanský dvuor. (R. 748) 1 Hrad Košťálov a městečko Třebenice. V orig. pak tytéž obr. jako na str. 76. a níže k r. 882.
Strana 167
NEZAMYSL A ROZHON. 167 Strhovi a tu veliká bitva byla, takže Neza- myslových tu na sto dobrých mužuov zahynulo a Rozhoňových okolo tří set tu zabito a vězňův pít, a padesát na Vyšehrad přivedeno, mezi nimižto byl svú vlastní osobú Rozhoň, ale tajně. Kterýž když byl mezi vězni uznán, rozkázal Nezamysl všecky vězně svobodně propustiti a Rozhoňovi dal nos srpkem uřezati, tak nos v ruce nesa aby se do Kauřima navrátil. (Běla přemohla medvědy.) / Léta 749. Času letního Bíla, obyčejuov ma- teře své následujíc, jako kněžna slavně chodila a jezdila. Přihodilo se, když s svými pěti pan- nami z Bíliny na Košálov k svému muži okročně na koních jela, pod horami, jenž Prostřední slo- vú, dva lítí nedvědí jim cestu v lese s předu i z zadu zastúpivše na Bílu i na její panny se lítě obořili. Bíla s pannami chtějte neb nechtějte mu- sily se brániti, neb odjinud žádného retuňku, ne- čekaly. Ponuknutím Bíly tak se statečně ty dívky, ssedavše s koní, bránily, až ty oba nedvědy na tom místě svými kopími ubodly a zabily. Na své koně vsedavše a přijevše na hrad Košálov, to Bíla své- mu manželu oznámila, kterýž se velmi podivil a poslav své služebníky, ty nedvědy kázal přinésti (R. 749) / 227 1 Dnes místo neznámé; děj taktéž. — 2 = pět. = Středohoří. — 4 = záchrana, spása.
NEZAMYSL A ROZHON. 167 Strhovi a tu veliká bitva byla, takže Neza- myslových tu na sto dobrých mužuov zahynulo a Rozhoňových okolo tří set tu zabito a vězňův pít, a padesát na Vyšehrad přivedeno, mezi nimižto byl svú vlastní osobú Rozhoň, ale tajně. Kterýž když byl mezi vězni uznán, rozkázal Nezamysl všecky vězně svobodně propustiti a Rozhoňovi dal nos srpkem uřezati, tak nos v ruce nesa aby se do Kauřima navrátil. (Běla přemohla medvědy.) / Léta 749. Času letního Bíla, obyčejuov ma- teře své následujíc, jako kněžna slavně chodila a jezdila. Přihodilo se, když s svými pěti pan- nami z Bíliny na Košálov k svému muži okročně na koních jela, pod horami, jenž Prostřední slo- vú, dva lítí nedvědí jim cestu v lese s předu i z zadu zastúpivše na Bílu i na její panny se lítě obořili. Bíla s pannami chtějte neb nechtějte mu- sily se brániti, neb odjinud žádného retuňku, ne- čekaly. Ponuknutím Bíly tak se statečně ty dívky, ssedavše s koní, bránily, až ty oba nedvědy na tom místě svými kopími ubodly a zabily. Na své koně vsedavše a přijevše na hrad Košálov, to Bíla své- mu manželu oznámila, kterýž se velmi podivil a poslav své služebníky, ty nedvědy kázal přinésti (R. 749) / 227 1 Dnes místo neznámé; děj taktéž. — 2 = pět. = Středohoří. — 4 = záchrana, spása.
Strana 168
168 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 750—751. Nedvědíč ves. a odříti, kůže a nohy jich před vraty hradu svého na budúcí pamět pověsiti. Bíla pak chtíce tomu, aby toho hrdinského skutku jejího a jejich panen pamět zůstala, kázala na tom místě les poplaniti, a dvuor krásný postaviti, davši jemu jméno Nedvědíč. (R. 750) Suol v Čechách vařena. Slanaj město. (Založení Slaného.) Léta 750. Jeden z služebníkův Nezamysla kní- žete, jménem Holot, po lesích a po horách pro- cházeje se na jeden veliký vrch přišel, a když všel podeň, nalezl pod ním pramen vody slané. Okusiv jí, když se na Vyšehrad navrátil, oznámil to Ne- zamyslovi, a on nemeškaje, poslal s ním jiné dva muže, aby té vody nabrali a přinesli jemu. Kte- ráž když byla přinesena a ohledána i zkušena, nalezeno jest, že by mohla z ní suol vařena býti. Poslal jest kníže své dělníky a s nimi Holota, aby tu suol dělali. I byli sú se tu velmi ti solnář rozmnožili, až tu kníže rozkázal na jednom pří- vrší město založiti, i dáno jest městu jméno od toho vrchu Slanaj vrch. Téhož léta Lučané (neb Žatečtí) závistí hnuti súce, že tu suol nalezena, města tu stavěti nedo- pustili, jím překážku často činíce. To zvěďav Ne- zamysl, rozhněval se a své posly k ním poslal, aby 1 = vymýtiti, pokáceti.
168 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 750—751. Nedvědíč ves. a odříti, kůže a nohy jich před vraty hradu svého na budúcí pamět pověsiti. Bíla pak chtíce tomu, aby toho hrdinského skutku jejího a jejich panen pamět zůstala, kázala na tom místě les poplaniti, a dvuor krásný postaviti, davši jemu jméno Nedvědíč. (R. 750) Suol v Čechách vařena. Slanaj město. (Založení Slaného.) Léta 750. Jeden z služebníkův Nezamysla kní- žete, jménem Holot, po lesích a po horách pro- cházeje se na jeden veliký vrch přišel, a když všel podeň, nalezl pod ním pramen vody slané. Okusiv jí, když se na Vyšehrad navrátil, oznámil to Ne- zamyslovi, a on nemeškaje, poslal s ním jiné dva muže, aby té vody nabrali a přinesli jemu. Kte- ráž když byla přinesena a ohledána i zkušena, nalezeno jest, že by mohla z ní suol vařena býti. Poslal jest kníže své dělníky a s nimi Holota, aby tu suol dělali. I byli sú se tu velmi ti solnář rozmnožili, až tu kníže rozkázal na jednom pří- vrší město založiti, i dáno jest městu jméno od toho vrchu Slanaj vrch. Téhož léta Lučané (neb Žatečtí) závistí hnuti súce, že tu suol nalezena, města tu stavěti nedo- pustili, jím překážku často činíce. To zvěďav Ne- zamysl, rozhněval se a své posly k ním poslal, aby 1 = vymýtiti, pokáceti.
Strana 169
NEZAMYSLOVA SVATBA. 169 tomu dílu nepřekáželi. Kteříž ač to slíbili učiniti, však proto tajně a nočně vskakujíce škodu činili a najvíce v tom, že hrnce rozbíjeli a peci bořili, až jednoho času byli i studnici zametalii. Ale Slánští toho nemohúce vytrpěti, na ně se zbau- řivše, s svými žoldnéři na puol druhého sta Luča- nuov na Huorkách zbili. — Lučané den ode dne myslili, kterak by se nad těmi solnáři pomstili. Druhého pak roku všecky ty solivařiče zbili a rozehnali a to město svými osadili. Žatečtí poraženi. (Svatba Nezamyslova.) Léta 751 sjeli jsau se vládyky a lopotové na (R. 751) dvuor knížete svého, jemu raddu dávajíce, po- něvadž Libuše kněžna, mátě, i Přemysl kníže, otec jeho, oba odešli do Návy, a pohřbeni jsú jeden v Libici a druhý na Hrobce,, protož aby on se té- hož obával a dřív než by to naň přišlo, aby sobě ženu vyvolil a dědice zplodil, tudy aby nebyl kmen knížetský zahuben. On vyslyšav raddu jích i řekl: »Milí otcové, nevím, mám-li to učiniti, po- něvadž jsem mládenec v pětmezcítmém létě.« A oni řekli: »Milý synu, více sluší prohlédati 1 Dobner ukazuje, že podle ohledání pramen v Sla- ném nikdy nebyl zasypán (prýští ze skály v jeskyňce). — 2 Hájek píše tak; stč. »do navi« (»do naví«) (odejíti) znamená zemříti; stsl. nav = mrtvý. — 3 Podle Hájka tak slulo pohřebiště pod Vyšehradem.
NEZAMYSLOVA SVATBA. 169 tomu dílu nepřekáželi. Kteříž ač to slíbili učiniti, však proto tajně a nočně vskakujíce škodu činili a najvíce v tom, že hrnce rozbíjeli a peci bořili, až jednoho času byli i studnici zametalii. Ale Slánští toho nemohúce vytrpěti, na ně se zbau- řivše, s svými žoldnéři na puol druhého sta Luča- nuov na Huorkách zbili. — Lučané den ode dne myslili, kterak by se nad těmi solnáři pomstili. Druhého pak roku všecky ty solivařiče zbili a rozehnali a to město svými osadili. Žatečtí poraženi. (Svatba Nezamyslova.) Léta 751 sjeli jsau se vládyky a lopotové na (R. 751) dvuor knížete svého, jemu raddu dávajíce, po- něvadž Libuše kněžna, mátě, i Přemysl kníže, otec jeho, oba odešli do Návy, a pohřbeni jsú jeden v Libici a druhý na Hrobce,, protož aby on se té- hož obával a dřív než by to naň přišlo, aby sobě ženu vyvolil a dědice zplodil, tudy aby nebyl kmen knížetský zahuben. On vyslyšav raddu jích i řekl: »Milí otcové, nevím, mám-li to učiniti, po- něvadž jsem mládenec v pětmezcítmém létě.« A oni řekli: »Milý synu, více sluší prohlédati 1 Dobner ukazuje, že podle ohledání pramen v Sla- ném nikdy nebyl zasypán (prýští ze skály v jeskyňce). — 2 Hájek píše tak; stč. »do navi« (»do naví«) (odejíti) znamená zemříti; stsl. nav = mrtvý. — 3 Podle Hájka tak slulo pohřebiště pod Vyšehradem.
Strana 170
170 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 752. Svadba slavná. 25r k potřebě, než k věku.« A on dal k tomu své po- volení. Tu oni uradivše se spolu, dali jemu za manželku Hrůbu, dceru Krasoňovu, ze vsi Bo- tovici, tu jest bylo veliké hodování a veselé. Neb / kníže Nezamysl rozkázal svým služebníkům, aby všem na ty hody pozvaným chleba pšenič- ného, ptákův, zvěřiny, ryb, bify, raubeniny, lin- čovky, truclů, valdyní i prskancuov dali do sy- tosti, keřštiny, laskomky, pecovky i medoviny k pití bez nedostatku,. (R. 752) (Rozdělení země.) Léta 752. Kníže Nezamysl počal knížetství své velmi maudře zpravovati a se všech stran je rozmnožovati. Měsíce dubna dne třetího starším všem skrze své posly kázal pověděti, aby se na dvoře Vyšehradském bez meškání nalézti dali. Starší a vládyky přišli a přijeli nemeškajíce. Tu bylo za celá dva dni rokováno a vyhledáváno, kte- rak by země měla rozšířena a opatrována býti; i zavříno jest na tom, aby on, Nezamysl, poně- 1 = Butovice u Prahy. — 2 Jídla zde jmenovaná některá jsou známa dosud, jiná kdysi bývala: valdyně = ovoce nějaké, keřština = mošt z keře (ne ze sudu), rou- benina = polévka z krup, prskance = mořské rybičky; některá však jsou neznámu vůbec: bifa (= hovězina?), laskomka (= dobré pivo?), linčovka (= čočka?), trucle (= ?), pecovka (= ?) — snad utvořena Hájkem.
170 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 752. Svadba slavná. 25r k potřebě, než k věku.« A on dal k tomu své po- volení. Tu oni uradivše se spolu, dali jemu za manželku Hrůbu, dceru Krasoňovu, ze vsi Bo- tovici, tu jest bylo veliké hodování a veselé. Neb / kníže Nezamysl rozkázal svým služebníkům, aby všem na ty hody pozvaným chleba pšenič- ného, ptákův, zvěřiny, ryb, bify, raubeniny, lin- čovky, truclů, valdyní i prskancuov dali do sy- tosti, keřštiny, laskomky, pecovky i medoviny k pití bez nedostatku,. (R. 752) (Rozdělení země.) Léta 752. Kníže Nezamysl počal knížetství své velmi maudře zpravovati a se všech stran je rozmnožovati. Měsíce dubna dne třetího starším všem skrze své posly kázal pověděti, aby se na dvoře Vyšehradském bez meškání nalézti dali. Starší a vládyky přišli a přijeli nemeškajíce. Tu bylo za celá dva dni rokováno a vyhledáváno, kte- rak by země měla rozšířena a opatrována býti; i zavříno jest na tom, aby on, Nezamysl, poně- 1 = Butovice u Prahy. — 2 Jídla zde jmenovaná některá jsou známa dosud, jiná kdysi bývala: valdyně = ovoce nějaké, keřština = mošt z keře (ne ze sudu), rou- benina = polévka z krup, prskance = mořské rybičky; některá však jsou neznámu vůbec: bifa (= hovězina?), laskomka (= dobré pivo?), linčovka (= čočka?), trucle (= ?), pecovka (= ?) — snad utvořena Hájkem.
Strana 171
NEZAMYSL SPORÁDAL ZEMI. 171 vadž jest pán a kníže té vší země, tu zemi, hory i lesy rozdělil a každému z vládyk a zvláště moc- nějším, kteříž více čeledi mají, nětco té země udě- lil a oni aby kázali tu, kdež by lepší a úrodnější byla, lesy vyvráceti a spáliti a obilím pro roz- množení lidu osívati a každý aby s té ochozi, kte- rúž by sobě obšel, nětco platil; některým se zdálo, aby nebylo placeno, ale aby byla služba činěna. Po dlúhém rokování opět na tom zuostáno, aby služba na dny určité s toho činěna byla: kde větší ochoz, aby s toho větší služba, a kde menší, též menší služba aby s toho činěna byla, a to každý, kdož by pod službau od knížete přijal, do svého života bez překážky knížete toho i budúcího aby držal a když by umřel, ten díl aby zase na kníže připadl a kníže pod tauž službau aby mohl opět dáti do života, kterémužkoli by chtěl svému slu- žebníku. Nezamysl s volí lopotuov rozkázal to pro budaucí pamět na dekách dubových zapsati. Odtud rozšedše se hned kázali lesy a hory měřiti a dříví kopati. A toho roku velmi tu zemi rozšířili. Služba knížeti s gruntův. Dcky zemské. (Narození Mnáty.) Léta 753. Hruoba, jenž byla žena krásného (R. 753) obličeje, porodila syna Nezamyslovi, manželu svému, k potěšení. Nezamysl toho vděčen sa ra- doval se a kázal k sobě mnohých služebníkuov svých povolati a učinil jim hojné radovánky a při
NEZAMYSL SPORÁDAL ZEMI. 171 vadž jest pán a kníže té vší země, tu zemi, hory i lesy rozdělil a každému z vládyk a zvláště moc- nějším, kteříž více čeledi mají, nětco té země udě- lil a oni aby kázali tu, kdež by lepší a úrodnější byla, lesy vyvráceti a spáliti a obilím pro roz- množení lidu osívati a každý aby s té ochozi, kte- rúž by sobě obšel, nětco platil; některým se zdálo, aby nebylo placeno, ale aby byla služba činěna. Po dlúhém rokování opět na tom zuostáno, aby služba na dny určité s toho činěna byla: kde větší ochoz, aby s toho větší služba, a kde menší, též menší služba aby s toho činěna byla, a to každý, kdož by pod službau od knížete přijal, do svého života bez překážky knížete toho i budúcího aby držal a když by umřel, ten díl aby zase na kníže připadl a kníže pod tauž službau aby mohl opět dáti do života, kterémužkoli by chtěl svému slu- žebníku. Nezamysl s volí lopotuov rozkázal to pro budaucí pamět na dekách dubových zapsati. Odtud rozšedše se hned kázali lesy a hory měřiti a dříví kopati. A toho roku velmi tu zemi rozšířili. Služba knížeti s gruntův. Dcky zemské. (Narození Mnáty.) Léta 753. Hruoba, jenž byla žena krásného (R. 753) obličeje, porodila syna Nezamyslovi, manželu svému, k potěšení. Nezamysl toho vděčen sa ra- doval se a kázal k sobě mnohých služebníkuov svých povolati a učinil jim hojné radovánky a při
Strana 172
172 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 753—755. Mnáta se narodil. tom hodování dáno jemu jméno Mnáta. Neza- mysl po vykonání toho hodování každého dne přemýšleje o syna svého, s staršími se o to radil, kterak by mohl syna svého na čas budúcí i tu ze- mi zbohatiti. Po dlúhých radách rozkázal pilně zlatta i stříbra v zemi hledati, chtě novú minci zaraziti, na níž by jméno neb obraz syna jeho se napisoval. Hrad Sedešín. Toho času jednak všickni lidé na to se vydali, aby lesy kopajíce je rozmetali a spálili a dědin orných nadělajíce obilím je vosívali a zvláště okolo Zřípu a Vyšehradu. Času toho také Nezamysl pro tu vděčnost, že mu se najprvé syn a dědic narodil, rozkázal hrad pevný jménem Sedišín postaviti (kterémuž po- tom říkali Sedešíni) a dědinami vornými dobře jej opatřil tak, aby žádný chleba nebyl nedostatek. (R. 754) / 23 (Hrad Klapý.) Léta 754./ Kalboj a Veslav, dva bratří velmi silní a jako nad jiné mužní (a zvláště při nedvě- dích svú statečnost ukazovali a byli z rodu Ko- šálova), ti oblíbivše sobě jeden vysoký a příkrý vrch, na něm duom pevný jako hrad postavili a dali jemu jméno Klopaj, jako by řekl Příkraj, a tak sú jej Čechové za dlúhý čas jmenovali, až po- 1 Místo nyní neznámé.
172 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 753—755. Mnáta se narodil. tom hodování dáno jemu jméno Mnáta. Neza- mysl po vykonání toho hodování každého dne přemýšleje o syna svého, s staršími se o to radil, kterak by mohl syna svého na čas budúcí i tu ze- mi zbohatiti. Po dlúhých radách rozkázal pilně zlatta i stříbra v zemi hledati, chtě novú minci zaraziti, na níž by jméno neb obraz syna jeho se napisoval. Hrad Sedešín. Toho času jednak všickni lidé na to se vydali, aby lesy kopajíce je rozmetali a spálili a dědin orných nadělajíce obilím je vosívali a zvláště okolo Zřípu a Vyšehradu. Času toho také Nezamysl pro tu vděčnost, že mu se najprvé syn a dědic narodil, rozkázal hrad pevný jménem Sedišín postaviti (kterémuž po- tom říkali Sedešíni) a dědinami vornými dobře jej opatřil tak, aby žádný chleba nebyl nedostatek. (R. 754) / 23 (Hrad Klapý.) Léta 754./ Kalboj a Veslav, dva bratří velmi silní a jako nad jiné mužní (a zvláště při nedvě- dích svú statečnost ukazovali a byli z rodu Ko- šálova), ti oblíbivše sobě jeden vysoký a příkrý vrch, na něm duom pevný jako hrad postavili a dali jemu jméno Klopaj, jako by řekl Příkraj, a tak sú jej Čechové za dlúhý čas jmenovali, až po- 1 Místo nyní neznámé.
Strana 173
NEZAMYSLUV SYN. PŘIBRAM. 173 tom Němci jemu Hazmburgk, to jest Zaječí vrch, převzděli. Kterýž na tento čas také Čechové od Němcův Hozmburgk a jiní Hanžburgk jmenují. Roku toho také krajina Lucská velmi se lidem i dědinami rozmáhala, takže někteří z obyvateluov v té krajině Nezamyslovi poddáni býti nechtěli, ale on jako kníže milostivý ke všem se pokojně a spravedlivě choval. Hazm- burgk hrad. (Nález stříbra. Příbram.) Léta 755. Příbral, bratr Hruobin a švagr Ne- (R. 755) zamysluov, jenž byl muž ostrého vtipu, ten často- krát hory a doly spatřoval, vyhlédavaje podzemná zboží, stříbra i zlatta velmi pilen byl, proroctví Libuše, jenž popsáno bylo, kteréž jemu Hruoba, sestra jeho ukazovala, častokrát rozvažoval a tím obojím zpraviv se, od Krasomila, otce svého i od přátel jiných vzal odpuštění a na západ slunce se se vší čeledí obrátil. Někteří pak píší, že by Krásna, žena jeho, také nětco s duchy věštími uměla. Tu on posadiv se mezi Třebuš- nau, jenž jest veliká hora, a jedním přívrším, jenž slúl Dubenec, tu kopati motykami rozkázal i nalezl výborné stříbro u veliké hojnosti, které- hož bez meškání díl Krasomilovi otci a díl Neza- myslovi švagru, díl také Hruobě, sestře své, po- slal. Tu v krátkém času velmi zbohacen sa, dal sobě blízko od svého dvoru na jednom přívrší
NEZAMYSLUV SYN. PŘIBRAM. 173 tom Němci jemu Hazmburgk, to jest Zaječí vrch, převzděli. Kterýž na tento čas také Čechové od Němcův Hozmburgk a jiní Hanžburgk jmenují. Roku toho také krajina Lucská velmi se lidem i dědinami rozmáhala, takže někteří z obyvateluov v té krajině Nezamyslovi poddáni býti nechtěli, ale on jako kníže milostivý ke všem se pokojně a spravedlivě choval. Hazm- burgk hrad. (Nález stříbra. Příbram.) Léta 755. Příbral, bratr Hruobin a švagr Ne- (R. 755) zamysluov, jenž byl muž ostrého vtipu, ten často- krát hory a doly spatřoval, vyhlédavaje podzemná zboží, stříbra i zlatta velmi pilen byl, proroctví Libuše, jenž popsáno bylo, kteréž jemu Hruoba, sestra jeho ukazovala, častokrát rozvažoval a tím obojím zpraviv se, od Krasomila, otce svého i od přátel jiných vzal odpuštění a na západ slunce se se vší čeledí obrátil. Někteří pak píší, že by Krásna, žena jeho, také nětco s duchy věštími uměla. Tu on posadiv se mezi Třebuš- nau, jenž jest veliká hora, a jedním přívrším, jenž slúl Dubenec, tu kopati motykami rozkázal i nalezl výborné stříbro u veliké hojnosti, které- hož bez meškání díl Krasomilovi otci a díl Neza- myslovi švagru, díl také Hruobě, sestře své, po- slal. Tu v krátkém času velmi zbohacen sa, dal sobě blízko od svého dvoru na jednom přívrší
Strana 174
174 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 756—757. Příbram hrad. duom krásný jako hrad postaviti a dal jemu od svého jména jméno Příbral, kterémuž potom- kové to jméno porušivše říkali a snad až do to- hoto času říkají Příbram. (Smrt Tetčina.) Tétka umřela. Léta 756. Tétka, sestra Libušina, manželka Slavošova, kteráž hrad Thétín krásně vystavěla a byla jako mátě všeho lidu té krajiny, umřela; kteréž všecken lid s mnohým naříkaním za dlúhý čas plakal. Ta jest pod jednú vysokú horú od Thétína na západ slunce, jenž slove Pohleď, slav- ně pohřbena, u jejího hrobu veliký kámen posta- ven. Tu také muž její, Slavoš, rozkázal oheň ne- mírný na hrobě jejím za devět dní páliti a mnohé věci i dosti drahé do toho ohně k poctivosti Klim- bě, její bohyni, metati. Toho roku rozkázaním Slavošovým dokonány sú zdi města Slavošova a někteří domové. A hned toho léta přišel velmi náhlý mor na tu krajinu, takže to město za čtyři léta pořád zběhlá bez oby- vateluov zůstalo, někteří pak lotří tam tajně vcházejíce tajili se a jdúcím tudy násilně jich statky vydírali a brali, až čtvrtého roku Tamák, syn Tuchoduov, to město svú čeledí osadil a lépe ohradil a bezpečné učinil. A od toho laupení neb braní dal jemu jméno Beraun. Při tom času Rozhoň beznosý a jinak oha- (R. 756) Beraun.
174 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 756—757. Příbram hrad. duom krásný jako hrad postaviti a dal jemu od svého jména jméno Příbral, kterémuž potom- kové to jméno porušivše říkali a snad až do to- hoto času říkají Příbram. (Smrt Tetčina.) Tétka umřela. Léta 756. Tétka, sestra Libušina, manželka Slavošova, kteráž hrad Thétín krásně vystavěla a byla jako mátě všeho lidu té krajiny, umřela; kteréž všecken lid s mnohým naříkaním za dlúhý čas plakal. Ta jest pod jednú vysokú horú od Thétína na západ slunce, jenž slove Pohleď, slav- ně pohřbena, u jejího hrobu veliký kámen posta- ven. Tu také muž její, Slavoš, rozkázal oheň ne- mírný na hrobě jejím za devět dní páliti a mnohé věci i dosti drahé do toho ohně k poctivosti Klim- bě, její bohyni, metati. Toho roku rozkázaním Slavošovým dokonány sú zdi města Slavošova a někteří domové. A hned toho léta přišel velmi náhlý mor na tu krajinu, takže to město za čtyři léta pořád zběhlá bez oby- vateluov zůstalo, někteří pak lotří tam tajně vcházejíce tajili se a jdúcím tudy násilně jich statky vydírali a brali, až čtvrtého roku Tamák, syn Tuchoduov, to město svú čeledí osadil a lépe ohradil a bezpečné učinil. A od toho laupení neb braní dal jemu jméno Beraun. Při tom času Rozhoň beznosý a jinak oha- (R. 756) Beraun.
Strana 175
NEZAMYSL. SMRT TETČINA. 175 vený pán, neb jakž někteří chtí, kníže Kauřim- ský, umřel, na jehožto místo od Kauřimanuov bratr jeho jménem Slavimil jest volen. Ten byl muž zrostu velikého a měl velmi krásné tři syny, totiž Býda, Rodmila a Hořeslava. (Založení Pšova.) /Léta 757. Muž jeden z prvních vládyk, jenž byl velmi znamenitý a vzrostu krásného, zboží, a zvláště na dobytcích hojnost maje, ze vsi Přívor, jménem Beš, od svého příbytku na západ slunce na jednu horu vysokú všel a odtud spatřiv Zřip i jiné hory i doly, les také na té hoře že jest velmi veliký a dříví, rovné a hladké, nemálo se podivil; znamenav také vodu trénásobní velmi hojnau, místo to sobě s chutí oblíbil a domův se navrátiv dne třetího se vší čeledí sú se tam vstě- hovali. A dříví, sekati a některé z kořen vyvraceti rozkázal, jiným kázal skalé a kamení lámati a ji- ným zdi vysoké stavěti, takže v krátkém času tu sobě hrad pevný postavil a dal jemu jméno Bšov. Neb tu horu Labe řeka obchází a tu se s Vhltavú spojuje. A tu také jeden potok do Labe vpadá, kterýž nedaleko odtuď má svuoj počátek a východ z jedné veliké skály, kteráž Vrutice slove. A jest ta voda velmi teplá, kteréž žádní mrazové zimní (R. 757) /24r Přívory ves. 1 = bohatství. — 2 = stromoví.
NEZAMYSL. SMRT TETČINA. 175 vený pán, neb jakž někteří chtí, kníže Kauřim- ský, umřel, na jehožto místo od Kauřimanuov bratr jeho jménem Slavimil jest volen. Ten byl muž zrostu velikého a měl velmi krásné tři syny, totiž Býda, Rodmila a Hořeslava. (Založení Pšova.) /Léta 757. Muž jeden z prvních vládyk, jenž byl velmi znamenitý a vzrostu krásného, zboží, a zvláště na dobytcích hojnost maje, ze vsi Přívor, jménem Beš, od svého příbytku na západ slunce na jednu horu vysokú všel a odtud spatřiv Zřip i jiné hory i doly, les také na té hoře že jest velmi veliký a dříví, rovné a hladké, nemálo se podivil; znamenav také vodu trénásobní velmi hojnau, místo to sobě s chutí oblíbil a domův se navrátiv dne třetího se vší čeledí sú se tam vstě- hovali. A dříví, sekati a některé z kořen vyvraceti rozkázal, jiným kázal skalé a kamení lámati a ji- ným zdi vysoké stavěti, takže v krátkém času tu sobě hrad pevný postavil a dal jemu jméno Bšov. Neb tu horu Labe řeka obchází a tu se s Vhltavú spojuje. A tu také jeden potok do Labe vpadá, kterýž nedaleko odtuď má svuoj počátek a východ z jedné veliké skály, kteráž Vrutice slove. A jest ta voda velmi teplá, kteréž žádní mrazové zimní (R. 757) /24r Přívory ves. 1 = bohatství. — 2 = stromoví.
Strana 176
176 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 758. nic nemohú uškoditi. A ten potok od téhož Beše Bšovka jméno má. Ale že někteří z příčiny té, že nikdá nezamrzuje a velmi mnoho na něm mlý- nuov jest, kteříž ustavičně tak v zimě jako v létě melí, Melník jemu jméno dali, také hrad i město Mělník, potomkové Melníkem jmenovalii. (R. 758) / 247 (Hrad Bělá.) Léta 758. Ctiboh, syn Košáluov, jehož urodila Bíla, mládenec krásného vzrostu, s povolením otce svého pojav některú čeled, chodil a hledal místa příhodného k stavení hradu. A nemoha sobě, snad pro mladost věku svého, nikdýž místa oblí- biti, navrátil se k otci svému, pravě, že tu chce při něm zůstati. I řekl Košál: »Synu milý, není tu poctivost, synu, když při svém otci zůstane, ale radějí aby krajinu svú rozšiřoval. Protož jdiž k straně východní a odtuď se nenavracuj, až obydlé své opatříš. Navrátě se také i ženau z rodu našeho znamenitějšího opatřen/ budeš.« Kterýž vzav více čeledi než prvé, tak dlúho po puštinách chodil, až přišed na místo jedno, hrad tu založiti kázal. Služebníci jeho duom ten Ctibohem jmeno- vali, jiní Koštál jemu říkali. Ale Ctiboh, maje 1 Všecko, výklady i etymologie, ryze hájkovské. — 2 = čest. Připojen (v orig.) obrázek hradu jako při str. 90 (pouze obrácený).
176 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 758. nic nemohú uškoditi. A ten potok od téhož Beše Bšovka jméno má. Ale že někteří z příčiny té, že nikdá nezamrzuje a velmi mnoho na něm mlý- nuov jest, kteříž ustavičně tak v zimě jako v létě melí, Melník jemu jméno dali, také hrad i město Mělník, potomkové Melníkem jmenovalii. (R. 758) / 247 (Hrad Bělá.) Léta 758. Ctiboh, syn Košáluov, jehož urodila Bíla, mládenec krásného vzrostu, s povolením otce svého pojav některú čeled, chodil a hledal místa příhodného k stavení hradu. A nemoha sobě, snad pro mladost věku svého, nikdýž místa oblí- biti, navrátil se k otci svému, pravě, že tu chce při něm zůstati. I řekl Košál: »Synu milý, není tu poctivost, synu, když při svém otci zůstane, ale radějí aby krajinu svú rozšiřoval. Protož jdiž k straně východní a odtuď se nenavracuj, až obydlé své opatříš. Navrátě se také i ženau z rodu našeho znamenitějšího opatřen/ budeš.« Kterýž vzav více čeledi než prvé, tak dlúho po puštinách chodil, až přišed na místo jedno, hrad tu založiti kázal. Služebníci jeho duom ten Ctibohem jmeno- vali, jiní Koštál jemu říkali. Ale Ctiboh, maje 1 Všecko, výklady i etymologie, ryze hájkovské. — 2 = čest. Připojen (v orig.) obrázek hradu jako při str. 90 (pouze obrácený).
Strana 177
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ BĚLÉ. 177 nějaké od své mateře naučení, dal jemu jméno Bělá, chtě tomu, aby tak na věčné časy byl jme- nován, kterémuž potom Němci Waysswasser jméno dali. Když se pak Ctiboh k otci svému na- vrátil, Bíla, mátě jeho, že ten hrad tak jmenuje se, poděkovala a slíbila, že má dobrau a krásnau ženau opatřen býti. (Hradby Pražské.) Léta 759. Nezamysl kníže, poslav některé své (R. 759) služebníky, jím rozkázal, aby všeho lidu v jeho knížetství obývajícího na dvuor jeho zavolali. Oni jako poslušní sešli jsú se ke dni uloženému. I mluvil jest k ním kníže a řka: »Jest vám všem věc vědomá, že předkové vaši svých knížat a mých předkuov žádávali i pobízeli, aby jím do- puštěno bylo, aby týmž knížatuom k poctivosti města stavěti mohli. Ale já vida vaší nedbánlivost vás napomínám, abyšte mně i sobě pro poctivost a bezpečnost někde v místě slušném město ohra- dili, tu, byla-li by potřeba, před nepřátely aby- chom se shrnúti mohli.« Starší vyslyšavše a na to se s mladšími potázavše dali v odpověd, že jest slušná žádost knížete a že to chtí rádi učiniti. Tu jest bylo dlúho rokováno, kde by místo mělo nalezeno býti; zdálo se některým, že by místo vý- borné bylo před hradem a obydlím knížecím, jenž slove Vyžší hrad; jiní chtěli na rovinách blízko Kronika. 12
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ BĚLÉ. 177 nějaké od své mateře naučení, dal jemu jméno Bělá, chtě tomu, aby tak na věčné časy byl jme- nován, kterémuž potom Němci Waysswasser jméno dali. Když se pak Ctiboh k otci svému na- vrátil, Bíla, mátě jeho, že ten hrad tak jmenuje se, poděkovala a slíbila, že má dobrau a krásnau ženau opatřen býti. (Hradby Pražské.) Léta 759. Nezamysl kníže, poslav některé své (R. 759) služebníky, jím rozkázal, aby všeho lidu v jeho knížetství obývajícího na dvuor jeho zavolali. Oni jako poslušní sešli jsú se ke dni uloženému. I mluvil jest k ním kníže a řka: »Jest vám všem věc vědomá, že předkové vaši svých knížat a mých předkuov žádávali i pobízeli, aby jím do- puštěno bylo, aby týmž knížatuom k poctivosti města stavěti mohli. Ale já vida vaší nedbánlivost vás napomínám, abyšte mně i sobě pro poctivost a bezpečnost někde v místě slušném město ohra- dili, tu, byla-li by potřeba, před nepřátely aby- chom se shrnúti mohli.« Starší vyslyšavše a na to se s mladšími potázavše dali v odpověd, že jest slušná žádost knížete a že to chtí rádi učiniti. Tu jest bylo dlúho rokováno, kde by místo mělo nalezeno býti; zdálo se některým, že by místo vý- borné bylo před hradem a obydlím knížecím, jenž slove Vyžší hrad; jiní chtěli na rovinách blízko Kronika. 12
Strana 178
178 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 759—760. Praha zdí ohrazena. 25r vody proti Vyšehradu. Kníže odpověděl: »Kdo pak to město vyzdvihovati a vzdělávati bude, o kterémž kníže váš, otec muoj, i Libuše, má mátě, mnoho vám oznamovali?« I řekli jsú všickni: »Dobrá jest řeč, kterauž mluví kníže. Nechť se Prah město dobře ohradí, aby tu kníže měl útočiště s svými potomky i my také.« Tu jednoho dne sšedše se spolu s knížetem rozkázali, počavše od řeky Vltavy,/ kteráž jest na východ slunce, zed vysokú proti poledni na západ slunce dělati,. Přihodilo se toho času, když sú grunty ke zdem městským hluboko kopali nedaleko odtuď, kdež Přemysl s Libuší byli rozkázali Klenovi první prah a duom města Prahy založiti, že sú nalezli nějakú jámu velmi hlubokú, dřívím du- bovým velmi tlustým a kamením hrubým při- krytú. Odkryvše ji všickni se divili; žádný z těch lidí neuměl pověděti, ani se domysliti, od koho by, ani kdy udělána byla. Někteří píší, že by v ní tajný oheň nalezen byl, kteréhož žádný nemohl zhasiti. Ta jáma za dlúhý čas odkryta stála, až potom sama od sebe zahynula2. 1 Malá Strana ovšem není nejstarší část Prahy a pražské opevnění pochází teprve z XIII. stol. V orig. při- pojen obrázek týž jako při r. 1073 (v díle II., l. 125v). — 2 Snad podle místní tradice.
178 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 759—760. Praha zdí ohrazena. 25r vody proti Vyšehradu. Kníže odpověděl: »Kdo pak to město vyzdvihovati a vzdělávati bude, o kterémž kníže váš, otec muoj, i Libuše, má mátě, mnoho vám oznamovali?« I řekli jsú všickni: »Dobrá jest řeč, kterauž mluví kníže. Nechť se Prah město dobře ohradí, aby tu kníže měl útočiště s svými potomky i my také.« Tu jednoho dne sšedše se spolu s knížetem rozkázali, počavše od řeky Vltavy,/ kteráž jest na východ slunce, zed vysokú proti poledni na západ slunce dělati,. Přihodilo se toho času, když sú grunty ke zdem městským hluboko kopali nedaleko odtuď, kdež Přemysl s Libuší byli rozkázali Klenovi první prah a duom města Prahy založiti, že sú nalezli nějakú jámu velmi hlubokú, dřívím du- bovým velmi tlustým a kamením hrubým při- krytú. Odkryvše ji všickni se divili; žádný z těch lidí neuměl pověděti, ani se domysliti, od koho by, ani kdy udělána byla. Někteří píší, že by v ní tajný oheň nalezen byl, kteréhož žádný nemohl zhasiti. Ta jáma za dlúhý čas odkryta stála, až potom sama od sebe zahynula2. 1 Malá Strana ovšem není nejstarší část Prahy a pražské opevnění pochází teprve z XIII. stol. V orig. při- pojen obrázek týž jako při r. 1073 (v díle II., l. 125v). — 2 Snad podle místní tradice.
Strana 179
NEZAMYSL. STAVBA PRAHY. 179 (Založení Písku.) Léta 760. V zemi Ceské veliká hojnost obilí (R. 760) byla, tak že se všickni divili a chlebuov měli do sytosti bohatí i chudí. A z toho vydali se mnozí na hledání rozličných kovuov a zvláště v stra- nách poledních velikú hojnost zlatta nalézali; chudší pak při potocích z pískuov mnoho zlatta vypírali, takže z něho dělali veliké spausty a tím svú zemi velmi bohatili. Času jednoho sšedše se spolu ti ryžovníci při jednom potoku, kterýž šel od západu k východu slunce, mnoho zlatta výborného v písku nalezli a tu město sobě k bydlení založivše, dali jemu jmé- no Bohatý Písek. Někteří ovšem, kteříž paměti spisovali, tak sú položili, že by na ten čas taková hojnost zlatta okolo toho města byla, že sú mohli tři muží za jeden den hřivnu zlatta udělati, Písek. (Hlad a sucho. Slané prameny.) Léta 761. V České zemi veliká suchota byla, (R. 761) neb za osm měsícuov žádný déšť nepršal, obilí mnohá velikým letním horkem vyprahla a uschla, takže lidé neměli/ co žíti a tak krátce, že ta su- chota hojnost léta předešlého udusila, že jsau ně- kteří lidé a zvláště kovkopové neb ryžovníci hla- dem utrápeni jsúce zemřeli. Druhá příčina toho / 257 Suchota a hlad, 1 V orig, připojen týž obrázek jako na str. 76. 12*
NEZAMYSL. STAVBA PRAHY. 179 (Založení Písku.) Léta 760. V zemi Ceské veliká hojnost obilí (R. 760) byla, tak že se všickni divili a chlebuov měli do sytosti bohatí i chudí. A z toho vydali se mnozí na hledání rozličných kovuov a zvláště v stra- nách poledních velikú hojnost zlatta nalézali; chudší pak při potocích z pískuov mnoho zlatta vypírali, takže z něho dělali veliké spausty a tím svú zemi velmi bohatili. Času jednoho sšedše se spolu ti ryžovníci při jednom potoku, kterýž šel od západu k východu slunce, mnoho zlatta výborného v písku nalezli a tu město sobě k bydlení založivše, dali jemu jmé- no Bohatý Písek. Někteří ovšem, kteříž paměti spisovali, tak sú položili, že by na ten čas taková hojnost zlatta okolo toho města byla, že sú mohli tři muží za jeden den hřivnu zlatta udělati, Písek. (Hlad a sucho. Slané prameny.) Léta 761. V České zemi veliká suchota byla, (R. 761) neb za osm měsícuov žádný déšť nepršal, obilí mnohá velikým letním horkem vyprahla a uschla, takže lidé neměli/ co žíti a tak krátce, že ta su- chota hojnost léta předešlého udusila, že jsau ně- kteří lidé a zvláště kovkopové neb ryžovníci hla- dem utrápeni jsúce zemřeli. Druhá příčina toho / 257 Suchota a hlad, 1 V orig, připojen týž obrázek jako na str. 76. 12*
Strana 180
180 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 761—762. Sůl u mě- sta Bíliny. hladu byla, neb jsau lidé větší pilnost při horách a potocích zlatta hledajíce měli, než při vorání dědin. A by byl kníže Nezamysl tak rychle a pilně toho díla nezapověděl a nepřetrhl, byl by žádný nevoral, až by všecken lid hladem vyhynul. Téhož léta služebníci Košálovi vyšedše z mě- sta Bíliny po lesích se a po horách procházeli, chtíce nějaké zvíře z lučišť zastřeliti a pánu své- mu Košálovi je přinésti. Tu nedaleko od města nalezli jsú pramen vody slané a to jsú pánu své- mu oznámili. Kteráž když byla přinesena a zku- šena, povolati rozkázal Košál mužuov, kteříž pod Slaným vrchem obývali a tu také z vody suol vařili. Kteříž když přišli a tú solí z toho pramene dělati počali, hned se tu osadili a zase se pod Sla- naj vrch nechtěli navrátiti. Jiní jejich tovaryší to znamenavše, také za ními přišli a při té lepší a slanější vodě byt sobě oblíbili. Skrze takovat roztržku pod vrchem Slánským suol se vařiti pře- stala a ta studnice, kteráž pod tím vrchem byla, zahynula. Ta voda také, kteráž u Bíliny nalezena byla, druhého roku se také ztratila a zahynula,. Potom pak na jiném místě opět takováž voda slaná se ukázala, ale žádným prvním obyčejem, ani nikterakž nemohla z ní suol býti učiněna a tak ti slanci (neb solnáři) po malu se rozešli a zhynuli. 1 Mnozí se snažili (marně) těch míst hledati.
180 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 761—762. Sůl u mě- sta Bíliny. hladu byla, neb jsau lidé větší pilnost při horách a potocích zlatta hledajíce měli, než při vorání dědin. A by byl kníže Nezamysl tak rychle a pilně toho díla nezapověděl a nepřetrhl, byl by žádný nevoral, až by všecken lid hladem vyhynul. Téhož léta služebníci Košálovi vyšedše z mě- sta Bíliny po lesích se a po horách procházeli, chtíce nějaké zvíře z lučišť zastřeliti a pánu své- mu Košálovi je přinésti. Tu nedaleko od města nalezli jsú pramen vody slané a to jsú pánu své- mu oznámili. Kteráž když byla přinesena a zku- šena, povolati rozkázal Košál mužuov, kteříž pod Slaným vrchem obývali a tu také z vody suol vařili. Kteříž když přišli a tú solí z toho pramene dělati počali, hned se tu osadili a zase se pod Sla- naj vrch nechtěli navrátiti. Jiní jejich tovaryší to znamenavše, také za ními přišli a při té lepší a slanější vodě byt sobě oblíbili. Skrze takovat roztržku pod vrchem Slánským suol se vařiti pře- stala a ta studnice, kteráž pod tím vrchem byla, zahynula. Ta voda také, kteráž u Bíliny nalezena byla, druhého roku se také ztratila a zahynula,. Potom pak na jiném místě opět takováž voda slaná se ukázala, ale žádným prvním obyčejem, ani nikterakž nemohla z ní suol býti učiněna a tak ti slanci (neb solnáři) po malu se rozešli a zhynuli. 1 Mnozí se snažili (marně) těch míst hledati.
Strana 181
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ SLANÉHO. 181 (Hrad Teplice.) Léta 762. Nějací pastýřové pasauce svá stáda (R. 762) po lesích, nalezli pramen vody horké i oznámili to nějakému člověku, jenž měl čeledi velmi mno- ho a byl jako nad jiné bohatý, jemuž jméno bylo Kolostůj. Ten pojav své přátely i čeled všecku při té teplé vodě se osadil a hrad sobě tu s dvé- násobní obrubú, pevný postaviti rozkázal. Bíla když o tom uslyšela, jsúci té vody žádostivá, hned pro Košála, muže svého, aby na Bílinu přijel, poslala. Kterýž když to učinil, žádala jeho, aby pojma svých statečnějších služebníkův padesát, Kolostoje odtuď odehnal a hrad jemu rozbořil. Taková radda, kteráž se od Bíly Košálovi dávala, také Kolostoje tajna nebyla. Kterýž svolav své služebníky i všecku čeled jím to oznámil a brá- niti se tomu násilí rozkázal. Oni vyslyšavše tak učiniti slíbili a na najvyžší podlahu toho hradu mnoho kamení velikého nanosivše, tu Košála je- den i druhý den čekali. Toť Košál s svými se z lesa vytočí a k samé obrubě hradové přistúpí. Pošeptav svým, aby tu počekali, sám ještě blíže se za jedním smrkovým dřevem, postavil a pilně vzhlédaje na hrad myslil, kterak by jeho mohl dobýti. I poznav jej Kolostuoj, natáh velmi tuze lučiště k němu svú střelu vypustil: a on toho Teplice nalezena. 1 = hradba. — 2 = strom.
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ SLANÉHO. 181 (Hrad Teplice.) Léta 762. Nějací pastýřové pasauce svá stáda (R. 762) po lesích, nalezli pramen vody horké i oznámili to nějakému člověku, jenž měl čeledi velmi mno- ho a byl jako nad jiné bohatý, jemuž jméno bylo Kolostůj. Ten pojav své přátely i čeled všecku při té teplé vodě se osadil a hrad sobě tu s dvé- násobní obrubú, pevný postaviti rozkázal. Bíla když o tom uslyšela, jsúci té vody žádostivá, hned pro Košála, muže svého, aby na Bílinu přijel, poslala. Kterýž když to učinil, žádala jeho, aby pojma svých statečnějších služebníkův padesát, Kolostoje odtuď odehnal a hrad jemu rozbořil. Taková radda, kteráž se od Bíly Košálovi dávala, také Kolostoje tajna nebyla. Kterýž svolav své služebníky i všecku čeled jím to oznámil a brá- niti se tomu násilí rozkázal. Oni vyslyšavše tak učiniti slíbili a na najvyžší podlahu toho hradu mnoho kamení velikého nanosivše, tu Košála je- den i druhý den čekali. Toť Košál s svými se z lesa vytočí a k samé obrubě hradové přistúpí. Pošeptav svým, aby tu počekali, sám ještě blíže se za jedním smrkovým dřevem, postavil a pilně vzhlédaje na hrad myslil, kterak by jeho mohl dobýti. I poznav jej Kolostuoj, natáh velmi tuze lučiště k němu svú střelu vypustil: a on toho Teplice nalezena. 1 = hradba. — 2 = strom.
Strana 182
182 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 763. Bíla umřela. času neměl na hlavě přílbice, tu jeho hlavu na skrze prostřelil. Tu hned to služebníci uhlédavše počali utěkati a Kolostuoj běžav s svými doluov postíhal je kamením i střelami, takže jích tu několik zamor- dováno. Od těch pak, kteří utekli, byla zlá Bíle novina oznámena, kteráž z toho zarmútivši se desátého dne umřela.. (R. 763) / 26r Kratonohy. (Býd a Bydžov. Kraska mužatka.) Léta 763./Býd, syn Slavimiluov, pána (aneb, jakž někteří píší, knížete) Kauřimského, vzav od otce svého odpuštění, obrátil se s třidcíti svými pacholky do krajiny puolnoční a odtuď k východu slunce, hledaje místa k pastvám a vorání příhod- ného. A měl jest s sebú sto krav a tři sta voluov, ovcí a koz velmi mnoho, kteréž hnali jeho služeb- níci s svými ženami tak dlúho, až přišli k potoku jednomu a tu se zastavivše tři dni odpočívali, neb byli oni i dobytkové jích velmi ustalia. A vzavše sekery, dříví veliké potínali a ohrady dělali, při tom také i dvuor postavili a protože jsau byli velmi ustali,, tomu dvoru Kratonohy jméno dali. Býd pak jako pán jích při jednom přívrší duom krásný jako hrad postaviti sobě rozkázal a dal jemu jméno Bydžov. Bydžov. 1 Tuv orig. týž obr. jako na str. 68. — 2 = se unavili.
182 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 763. Bíla umřela. času neměl na hlavě přílbice, tu jeho hlavu na skrze prostřelil. Tu hned to služebníci uhlédavše počali utěkati a Kolostuoj běžav s svými doluov postíhal je kamením i střelami, takže jích tu několik zamor- dováno. Od těch pak, kteří utekli, byla zlá Bíle novina oznámena, kteráž z toho zarmútivši se desátého dne umřela.. (R. 763) / 26r Kratonohy. (Býd a Bydžov. Kraska mužatka.) Léta 763./Býd, syn Slavimiluov, pána (aneb, jakž někteří píší, knížete) Kauřimského, vzav od otce svého odpuštění, obrátil se s třidcíti svými pacholky do krajiny puolnoční a odtuď k východu slunce, hledaje místa k pastvám a vorání příhod- ného. A měl jest s sebú sto krav a tři sta voluov, ovcí a koz velmi mnoho, kteréž hnali jeho služeb- níci s svými ženami tak dlúho, až přišli k potoku jednomu a tu se zastavivše tři dni odpočívali, neb byli oni i dobytkové jích velmi ustalia. A vzavše sekery, dříví veliké potínali a ohrady dělali, při tom také i dvuor postavili a protože jsau byli velmi ustali,, tomu dvoru Kratonohy jméno dali. Býd pak jako pán jích při jednom přívrší duom krásný jako hrad postaviti sobě rozkázal a dal jemu jméno Bydžov. Bydžov. 1 Tuv orig. týž obr. jako na str. 68. — 2 = se unavili.
Strana 183
NEZAMYSL. O BYDOVI A KRASCE. 183 Téhož léta času toho žena Býdova, jménem Kraska, kteráž velmi krásné tváři byla, muži svému poddána býti nikoli nechtěla a častokrát říkávala: »Ó co jest mi toho velmi líto, že jsem já Vlásty s jejími pannami neviděla. Bych já těch časův byla, mimo jiné všecky ty dívky já na muže najukrutnější bych byla!« — V jednu chvíli uhlédavši čas příhodný a pojavši s sebau své slu- žebnice od muže svého Býda odešla a duom velmi pevný v lesích postaviti dala a rozkázala, aby slaul Chlumec, jako by řekl vršek. Odtuď pak časy potomními muži svému i jiným veliké ško- dy činila, krávy zajímala, ovce odháněla a pa- stýře mordovati rozkázala. Služebnice její měly ji jako někdy Vlástu u veliké poctivosti a ona čím déle jí takové štěstí slúžilo, tím více ona se vyzdvihovala. — Však druhého roku rozkázaním Býdovým od jeho služebníkuov jest úkladně na cestě zamordována. Chlumec. (Hrad Postoloprty.) Léta 764. Krotboj, syn Hostislavuov, syna (R. 764) Vršova ze vsi Luckých Vršovic, poslal své slu- žebníky, aby jemu hledali místa k stavení hradu při některé řece i také, kdež by země úrodná byla. A to všecko poručil Pachtovi, zedníku vý- bornýmu. I/ přišli sú k řece, jíž jméno bylo 26v Ohře a při té nalezli sú jedno přívrší; tu Libohost
NEZAMYSL. O BYDOVI A KRASCE. 183 Téhož léta času toho žena Býdova, jménem Kraska, kteráž velmi krásné tváři byla, muži svému poddána býti nikoli nechtěla a častokrát říkávala: »Ó co jest mi toho velmi líto, že jsem já Vlásty s jejími pannami neviděla. Bych já těch časův byla, mimo jiné všecky ty dívky já na muže najukrutnější bych byla!« — V jednu chvíli uhlédavši čas příhodný a pojavši s sebau své slu- žebnice od muže svého Býda odešla a duom velmi pevný v lesích postaviti dala a rozkázala, aby slaul Chlumec, jako by řekl vršek. Odtuď pak časy potomními muži svému i jiným veliké ško- dy činila, krávy zajímala, ovce odháněla a pa- stýře mordovati rozkázala. Služebnice její měly ji jako někdy Vlástu u veliké poctivosti a ona čím déle jí takové štěstí slúžilo, tím více ona se vyzdvihovala. — Však druhého roku rozkázaním Býdovým od jeho služebníkuov jest úkladně na cestě zamordována. Chlumec. (Hrad Postoloprty.) Léta 764. Krotboj, syn Hostislavuov, syna (R. 764) Vršova ze vsi Luckých Vršovic, poslal své slu- žebníky, aby jemu hledali místa k stavení hradu při některé řece i také, kdež by země úrodná byla. A to všecko poručil Pachtovi, zedníku vý- bornýmu. I/ přišli sú k řece, jíž jméno bylo 26v Ohře a při té nalezli sú jedno přívrší; tu Libohost
Strana 184
184 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 764—765. Postoloprty hrad. a Pachta dům krásný i pevný postavili, čeledí i dobytky jej osadili a to času podzimního ozná- mili Krotbojovi, pánu svému. Kterýžto zůstaviv otce Hostislava ve vsi Vršovicích, i bral se s ženú a s pacholky i se vší čeledí k osazení toho pří- bytku. I rozmlúváno jest na té cestě od Krotboje a jeho služebníkuov, které by jméno tomu domu neb hradu dáno býti mělo. I řekl Krotboj: »Po- něvadž od řemeslníka, kterýž otázán byl, co by dělal a on že by prah dělal, odpověděl, dáno jmé- no městu Prah (neb Praha), k kterémuž já najprv přijdu řemeslníku, an nětco dělá v tom příbytku a optám se jeho, co by dělal, což mi dá za odpo- věd, to buď za jméno příbytku mému.« I když sú vcházeli do prvních vrat (neb dveří), uzřeli sú člo- věka, an sedí na zemi a šije lýky škorně. I řekl k němu Krotboj: »Co děláš, dobrý muži?« A on odpověděl: »Postoly prtuji« (t. j. »Škorně opra- vuji«, neb na ten čas střevícům říkali škar- pály a škorním postoly, a ktož škorně opravovali, prtáci slúli). Tu hned od toho jména povědění dáno jest jméno hradu Postoloprty1. 1 Celý výklad i s etymologiemi nesprávný. Jmeno Postoloprty vzniklo za starší Drahúš později, z latin- ského názvu kláštera ,Apostolorum porta', jenž zde v XI. stol. založen. To ukázal správně již Dobner ve svých vý- kladech k Hájkovi, ale tato báchorka se přece stále opa- kuje.
184 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 764—765. Postoloprty hrad. a Pachta dům krásný i pevný postavili, čeledí i dobytky jej osadili a to času podzimního ozná- mili Krotbojovi, pánu svému. Kterýžto zůstaviv otce Hostislava ve vsi Vršovicích, i bral se s ženú a s pacholky i se vší čeledí k osazení toho pří- bytku. I rozmlúváno jest na té cestě od Krotboje a jeho služebníkuov, které by jméno tomu domu neb hradu dáno býti mělo. I řekl Krotboj: »Po- něvadž od řemeslníka, kterýž otázán byl, co by dělal a on že by prah dělal, odpověděl, dáno jmé- no městu Prah (neb Praha), k kterémuž já najprv přijdu řemeslníku, an nětco dělá v tom příbytku a optám se jeho, co by dělal, což mi dá za odpo- věd, to buď za jméno příbytku mému.« I když sú vcházeli do prvních vrat (neb dveří), uzřeli sú člo- věka, an sedí na zemi a šije lýky škorně. I řekl k němu Krotboj: »Co děláš, dobrý muži?« A on odpověděl: »Postoly prtuji« (t. j. »Škorně opra- vuji«, neb na ten čas střevícům říkali škar- pály a škorním postoly, a ktož škorně opravovali, prtáci slúli). Tu hned od toho jména povědění dáno jest jméno hradu Postoloprty1. 1 Celý výklad i s etymologiemi nesprávný. Jmeno Postoloprty vzniklo za starší Drahúš později, z latin- ského názvu kláštera ,Apostolorum porta', jenž zde v XI. stol. založen. To ukázal správně již Dobner ve svých vý- kladech k Hájkovi, ale tato báchorka se přece stále opa- kuje.
Strana 185
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ POSTOLOPRT. 185 (Rozšiřování Vyšehradu. Smrt Hrůbina.) Léta 765. Nezamysl kníže pokoj za svých (R. 765) dnuov maje, zlatta a stříbra hojnost, nic jiného nečinil, než lidu toho, aby lesy planili a dědiny dělali, napomínal. Lid ten ovšem nerozkošný ji- ného nic netbal, jediné, aby sytost chleba byla a pokoj. Při tom času rozkázal kníže Nezamysl zdi Vyšehradské vyvajšiti a místo srubuov dřevěn- ných nadělati ohrad z kamení tvrdého, proto, aby mohl tu s svým synem Mnatú pokojně bydliti. Rozkázal také bránu pevnú a vysokú z kamene Petřínského, postaviti, jížto žádná na vysokost ani širokost ve vší zemi na ten čas rovna nebyla. Toho léta Hruoba, dcera Krasoňova, jenž byla žena Nezámyslova a mátě Mnátova, umřela, jíž sú služebnice její velmi plakaly. Kteráž, již mrtva, když byla/ na Hrobku pod Vyšehrad přinesena, kníže vedlé jich na ten čas obyčeje ne- dal jí až po západu slunce pohřebiti; když pak zahrabána byla, služebnice odtuď do dne třetího neodešly, ale bez přestání oheň na hrobě jejím pálily a mnohé věci po ní pozůstalé, také i své, do toho ohně mecíce pálily, najposléze pak kame- ním přes hlavy mecíce odešly. / 271 Kněžna Hrůba umřela. 1 = opuka. V orig. připojen obrázek jako na str. 84.
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ POSTOLOPRT. 185 (Rozšiřování Vyšehradu. Smrt Hrůbina.) Léta 765. Nezamysl kníže pokoj za svých (R. 765) dnuov maje, zlatta a stříbra hojnost, nic jiného nečinil, než lidu toho, aby lesy planili a dědiny dělali, napomínal. Lid ten ovšem nerozkošný ji- ného nic netbal, jediné, aby sytost chleba byla a pokoj. Při tom času rozkázal kníže Nezamysl zdi Vyšehradské vyvajšiti a místo srubuov dřevěn- ných nadělati ohrad z kamení tvrdého, proto, aby mohl tu s svým synem Mnatú pokojně bydliti. Rozkázal také bránu pevnú a vysokú z kamene Petřínského, postaviti, jížto žádná na vysokost ani širokost ve vší zemi na ten čas rovna nebyla. Toho léta Hruoba, dcera Krasoňova, jenž byla žena Nezámyslova a mátě Mnátova, umřela, jíž sú služebnice její velmi plakaly. Kteráž, již mrtva, když byla/ na Hrobku pod Vyšehrad přinesena, kníže vedlé jich na ten čas obyčeje ne- dal jí až po západu slunce pohřebiti; když pak zahrabána byla, služebnice odtuď do dne třetího neodešly, ale bez přestání oheň na hrobě jejím pálily a mnohé věci po ní pozůstalé, také i své, do toho ohně mecíce pálily, najposléze pak kame- ním přes hlavy mecíce odešly. / 271 Kněžna Hrůba umřela. 1 = opuka. V orig. připojen obrázek jako na str. 84.
Strana 186
186 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 766—767. (Události v Lucku.) Žateč. Léta 766. Lučané, jinak Žatečtí, jako nezbední a neposlušní pánu svému Nezamyslovi, vždycky toho hledali, aby svého obvláštního zprávci míti mohli. Uslyšavše o tom, že by Nezamysl dvůr svuoj Vyšehradský opravoval, také město své, jenž Lucko slúlo, zdmi vyžšími odělali, proto, jestliže by kdy proti nim jaké bylo pozdvižení, z té ze vší krajiny, aby mohli k tomu pušťadlu, se utéci a na Lucku se brániti. Toho času byli sú v té krajině dva muží, z nichž jeden slúl Slicko a druhý Chara, jenž oba veliká stáda měli a dědin mnoho sobě osobili. I stala se mezi nimi sváda skrze jich pastýře tak, až jeden druhého zabíti mínil. Chara vida sebe Slickovi nerovného, odšel k západu slunce a v jed- nom velikém údolí při Ohři dvuor sobě široký dal postaviti, jemuž jméno nazval Charavice. Slicko také pro Charu nebyl bez strachu. Povolav dne jednoho vší své čeledi, rozkázal jim duom na jednom vyžším místě sobě stavěti a dal jemu jméno Slickuov. Někteří ovšem píší, že by jemu Ličko říkali a tomu domu, kterýž on dal tak vy- soce vystavěti, že by Ličkov jméno byloa. (R. 766) Ličkov neb Slickov. 1 = obehnali. — 2 = ohrada. — 3 Míní se ovšem Charvátce u Libochovic a Ličkov u Žatce.
186 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 766—767. (Události v Lucku.) Žateč. Léta 766. Lučané, jinak Žatečtí, jako nezbední a neposlušní pánu svému Nezamyslovi, vždycky toho hledali, aby svého obvláštního zprávci míti mohli. Uslyšavše o tom, že by Nezamysl dvůr svuoj Vyšehradský opravoval, také město své, jenž Lucko slúlo, zdmi vyžšími odělali, proto, jestliže by kdy proti nim jaké bylo pozdvižení, z té ze vší krajiny, aby mohli k tomu pušťadlu, se utéci a na Lucku se brániti. Toho času byli sú v té krajině dva muží, z nichž jeden slúl Slicko a druhý Chara, jenž oba veliká stáda měli a dědin mnoho sobě osobili. I stala se mezi nimi sváda skrze jich pastýře tak, až jeden druhého zabíti mínil. Chara vida sebe Slickovi nerovného, odšel k západu slunce a v jed- nom velikém údolí při Ohři dvuor sobě široký dal postaviti, jemuž jméno nazval Charavice. Slicko také pro Charu nebyl bez strachu. Povolav dne jednoho vší své čeledi, rozkázal jim duom na jednom vyžším místě sobě stavěti a dal jemu jméno Slickuov. Někteří ovšem píší, že by jemu Ličko říkali a tomu domu, kterýž on dal tak vy- soce vystavěti, že by Ličkov jméno byloa. (R. 766) Ličkov neb Slickov. 1 = obehnali. — 2 = ohrada. — 3 Míní se ovšem Charvátce u Libochovic a Ličkov u Žatce.
Strana 187
NEZAMYSL. NÁLEZ STŘÍBRA. 187 (Nález stříbra.) Léta 767. Přihodilo se nedaleko od města (R. 767) Slavošova, kteréž potom slúlo Beraun, že jeden z služebníkuov Bytízových po lese chodě, nalezl prut stříbrný z země vyrostlý tak dlauhý, jak by mohl člověk oběma rukama vysáhnúti. Ten od- hrabav zemi, hojné rudy stříbrné pod ním nalez, to místo pilně znamenav, vzav prut vyrostlý, pá- nu svému Bytízovi přinesl, ukázal i darem dal, kde by to nalezl, že ukázati chce, pravil. Pán jeho nemeškaje, pojal mnohú čeled a s ními šel na to místo a uhlédav to, což jeho služebník oznamoval, místerná zpuosobiv železa, velmi chytře tu kopati rozkázal. Čeled věrná a velmi pilná snážně tu ko- pajíce, v brzkém času na sto loket do země, nébrž i do tvrdé skály vstupovali a velmi v krátkém času pána svého Bytíza obohatili. Roku toho také zed města Prahy, kteráž proti hoře Petřínské byla dělána, jest dokonána a Ne- zamysl rozkázal se tu lidem v tom městě saditi a domy stavěti. Ale lid ten divoký radějí chtěl při polích a při lesích, než v městě bydliti. Kníže Nezamysl některé domy sám na svuoj náklad rozkázal stavěti. Bytíz stříbro nalez. 1 Podle Hrabáka jest tu opět omyl; zlato tak mohlo býti nalezeno, ne stříbro. Míní se Bytíz u Příbramě.
NEZAMYSL. NÁLEZ STŘÍBRA. 187 (Nález stříbra.) Léta 767. Přihodilo se nedaleko od města (R. 767) Slavošova, kteréž potom slúlo Beraun, že jeden z služebníkuov Bytízových po lese chodě, nalezl prut stříbrný z země vyrostlý tak dlauhý, jak by mohl člověk oběma rukama vysáhnúti. Ten od- hrabav zemi, hojné rudy stříbrné pod ním nalez, to místo pilně znamenav, vzav prut vyrostlý, pá- nu svému Bytízovi přinesl, ukázal i darem dal, kde by to nalezl, že ukázati chce, pravil. Pán jeho nemeškaje, pojal mnohú čeled a s ními šel na to místo a uhlédav to, což jeho služebník oznamoval, místerná zpuosobiv železa, velmi chytře tu kopati rozkázal. Čeled věrná a velmi pilná snážně tu ko- pajíce, v brzkém času na sto loket do země, nébrž i do tvrdé skály vstupovali a velmi v krátkém času pána svého Bytíza obohatili. Roku toho také zed města Prahy, kteráž proti hoře Petřínské byla dělána, jest dokonána a Ne- zamysl rozkázal se tu lidem v tom městě saditi a domy stavěti. Ale lid ten divoký radějí chtěl při polích a při lesích, než v městě bydliti. Kníže Nezamysl některé domy sám na svuoj náklad rozkázal stavěti. Bytíz stříbro nalez. 1 Podle Hrabáka jest tu opět omyl; zlato tak mohlo býti nalezeno, ne stříbro. Míní se Bytíz u Příbramě.
Strana 188
188 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 768—769. (Založení Radouně.) / 27v Rodauň město. Léta 768. Rodmil, syn S«l)avimila, pána neb knížete Kauřimského, jenž byl bratr Býduov, s povolením i rozkázaním otce svého poslal posly své věrné, aby hledali místa příhodného k stavení města. Kteříž navrátivše se o mnohých místech a položeních k vajchodu slunce jemu vypravovali Jedno místo ovšem najví/ce chválili, i to pravíce že jsau nalezli místo jedno na vysoké hoře a že jsú to dokonale uznali, tu prvé někdy že jsú lidé obývali, neb domy, zdi i příkopy jsú tu ještě seznali. A blízko odtuď v jednom lese že jest ně- kdy vorána země byla, znamenali, a tu také že jsú člověčí kosti (neb hnáty) nalezli. Rodmil vyslyšav všecky ty řeči, tam se (vzav od otce odpuštění) se vší svú čeledí obrátil. A když se tam přibral a tak nalez, jakž jsú poslové pravili, kázal tu na staré grunty zdi nové zakládati, příkopy vyme- tati, také i domy stavěti a dal jemu jméno Ro- dauň.. Ale však jest jeho nedokonal proto, neb druhého roku umřel. Slavimil i s svým synem Rodmilem od dáv- ních let svým služebníkům rozkazoval i přísně přikazoval, aby jeho gospodinem, t. j. pánem, nejmenovali, ale knížetem kraje Kauřimského (ale nebyl jest on kníže ani rozený, ani řádně vo- (R. 768) 1 Míní se asi Radouň na Mělnicku.
188 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 768—769. (Založení Radouně.) / 27v Rodauň město. Léta 768. Rodmil, syn S«l)avimila, pána neb knížete Kauřimského, jenž byl bratr Býduov, s povolením i rozkázaním otce svého poslal posly své věrné, aby hledali místa příhodného k stavení města. Kteříž navrátivše se o mnohých místech a položeních k vajchodu slunce jemu vypravovali Jedno místo ovšem najví/ce chválili, i to pravíce že jsau nalezli místo jedno na vysoké hoře a že jsú to dokonale uznali, tu prvé někdy že jsú lidé obývali, neb domy, zdi i příkopy jsú tu ještě seznali. A blízko odtuď v jednom lese že jest ně- kdy vorána země byla, znamenali, a tu také že jsú člověčí kosti (neb hnáty) nalezli. Rodmil vyslyšav všecky ty řeči, tam se (vzav od otce odpuštění) se vší svú čeledí obrátil. A když se tam přibral a tak nalez, jakž jsú poslové pravili, kázal tu na staré grunty zdi nové zakládati, příkopy vyme- tati, také i domy stavěti a dal jemu jméno Ro- dauň.. Ale však jest jeho nedokonal proto, neb druhého roku umřel. Slavimil i s svým synem Rodmilem od dáv- ních let svým služebníkům rozkazoval i přísně přikazoval, aby jeho gospodinem, t. j. pánem, nejmenovali, ale knížetem kraje Kauřimského (ale nebyl jest on kníže ani rozený, ani řádně vo- (R. 768) 1 Míní se asi Radouň na Mělnicku.
Strana 189
NEZAMYSLOVA DRUHÁ ŽENA. 189 lený, ale že jest měl velikau krajinu a úrodnau i také lidnau). Kníže pak Nezamysl jako muž po- kojný to jemu všecko trpěl, ale aby na Vyšehrad- ské (neb Pražské) knížetství přes meze nesáhal, jemu skrze své posly přikázal. (Druhá žena Nezamyslova.) Léta 769. Nezamysl již maje věku svého let (R. 769) čtyřidcet a tři a Mnátu syna v sedmnáctém létě, ženiti se nechtěl, ale lopotové a vládyky jemu radili i jej k tomu nutili, aby sobě ženu pojal a ještě plod vyvedl. Kterýž řekl jím: »Však mám jednoho syna Mnátu a tři dcery: Libku, Pokojku a Slavěnu.« Vládyky to slyšíce jemu odpověděli: »Ctné kníže, nebezpečná jest věc všemu lidu, jedné osobě se před smrtí svěřiti. Kdyby Mnáta prvé umřel, než ty, zdaliž chceš, aby opět nad ná- mi, kdybychom dědice neměli, jako tvá mátě žena panovala, aneb abychom opět jako prvé s žen- ským pohlavím, jako s Vlástau mordéřkú, takovú těžkost trpěli? Věziž vuoli svých lopotuov i všeho lidu, že se toho více nechome dopustiti.« Neza- mysl vyslyšav ty řeči, dal jest k tomu své povo- lení. Tu oni bez meškání a jako dne třetího při- nesli jemu za manželku dceru Pětslavovu ze vsi Volan, jménem Lidomíru. Žena druhá Neza- myslova. 1 Snad Volanice na Bydžovsku.
NEZAMYSLOVA DRUHÁ ŽENA. 189 lený, ale že jest měl velikau krajinu a úrodnau i také lidnau). Kníže pak Nezamysl jako muž po- kojný to jemu všecko trpěl, ale aby na Vyšehrad- ské (neb Pražské) knížetství přes meze nesáhal, jemu skrze své posly přikázal. (Druhá žena Nezamyslova.) Léta 769. Nezamysl již maje věku svého let (R. 769) čtyřidcet a tři a Mnátu syna v sedmnáctém létě, ženiti se nechtěl, ale lopotové a vládyky jemu radili i jej k tomu nutili, aby sobě ženu pojal a ještě plod vyvedl. Kterýž řekl jím: »Však mám jednoho syna Mnátu a tři dcery: Libku, Pokojku a Slavěnu.« Vládyky to slyšíce jemu odpověděli: »Ctné kníže, nebezpečná jest věc všemu lidu, jedné osobě se před smrtí svěřiti. Kdyby Mnáta prvé umřel, než ty, zdaliž chceš, aby opět nad ná- mi, kdybychom dědice neměli, jako tvá mátě žena panovala, aneb abychom opět jako prvé s žen- ským pohlavím, jako s Vlástau mordéřkú, takovú těžkost trpěli? Věziž vuoli svých lopotuov i všeho lidu, že se toho více nechome dopustiti.« Neza- mysl vyslyšav ty řeči, dal jest k tomu své povo- lení. Tu oni bez meškání a jako dne třetího při- nesli jemu za manželku dceru Pětslavovu ze vsi Volan, jménem Lidomíru. Žena druhá Neza- myslova. 1 Snad Volanice na Bydžovsku.
Strana 190
190 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 770. (O Bytízově vzpouře.) Léta 770. Bytíz předpověděný, maje mnoho kovkopuov a skrze ně sa velmi obohacen, knížeti Nezamyslovi poddán býti nechtěl, ale všemi oby- čeji, se jemu protivil i škody činil. Nezamysl napomenut sa od některých svých vládyk, aby jemu toho déle netrpěl, poslal k němu své služeb- níky, aby jemu poddanost zachoval a plat roční vedlé starodávního svolení zemského poslal Kterýž daufání v svém zboží maje, poslům dal tuto odpověď: »Povězte pánu svému: .. . netoliko, abych jemu měl plat platiti, ale že sem kázal stříbrnú haužev udělati, na kteréž káži Neza- (R. 770) Z TN N 1 = způsoby.
190 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 770. (O Bytízově vzpouře.) Léta 770. Bytíz předpověděný, maje mnoho kovkopuov a skrze ně sa velmi obohacen, knížeti Nezamyslovi poddán býti nechtěl, ale všemi oby- čeji, se jemu protivil i škody činil. Nezamysl napomenut sa od některých svých vládyk, aby jemu toho déle netrpěl, poslal k němu své služeb- níky, aby jemu poddanost zachoval a plat roční vedlé starodávního svolení zemského poslal Kterýž daufání v svém zboží maje, poslům dal tuto odpověď: »Povězte pánu svému: .. . netoliko, abych jemu měl plat platiti, ale že sem kázal stříbrnú haužev udělati, na kteréž káži Neza- (R. 770) Z TN N 1 = způsoby.
Strana 191
NEZAMYSL. O BYTIZOVI. 191 mysla oběsiti a sám já budu knížetstvím Vyše- hradským vládnúti.« To když bylo oznámeno knížeti, řekl: »Vímť já, co jest Bytíza k té pajše přivedlo. Nic jiného než hojnost stříbra naleze- ného.« Tu hned poslav kníže tři sta lidu, kázal mu ty doly kamením zaváleti a dřívím zametati. To když se stalo, Bytíz se rozhněval a těch cest hledal, aby kníže byl úkladně zamordován. To když oznámeno bylo Nezamyslovi, sebrav lid táhl s nimi sám životně, k Bytízu a tu jest Bytíz na domě zastižen, jat a před kníže přiveden. Řekl k němu: »Bytíze, kteraks ty se směl o to pokusiti, aby chtěl dáti kníže a pána svého na stříbrné haužvi pověsiti?« Kterýž odpověďal: »Zlú/ sem měl raddu.« Kníže hned tu kázal Bytíza ne na stříbrné, ale na dřevěnné haužvi na jednom ose- kaném dubu před vraty jeho dvoru oběsiti a dvůr ten dal jednomu z svých služebníkuov, je- muž bylo jméno Léša. Ten potom, vzhlédaje na Bytízovu příhodu, věrně knížeti pánu svému slaužil. / 28r Bytíz oběšen. (Litoměřice. Dvůr Pokratec.) Léta 771. Lidomír, syn Košáluov, z Bíly na- (R. 771) rozený, mládenec velmi krásný, čtyrmezcítma let maje vyhledav místo jedno příhodné, den ote 1 = osobně,
NEZAMYSL. O BYTIZOVI. 191 mysla oběsiti a sám já budu knížetstvím Vyše- hradským vládnúti.« To když bylo oznámeno knížeti, řekl: »Vímť já, co jest Bytíza k té pajše přivedlo. Nic jiného než hojnost stříbra naleze- ného.« Tu hned poslav kníže tři sta lidu, kázal mu ty doly kamením zaváleti a dřívím zametati. To když se stalo, Bytíz se rozhněval a těch cest hledal, aby kníže byl úkladně zamordován. To když oznámeno bylo Nezamyslovi, sebrav lid táhl s nimi sám životně, k Bytízu a tu jest Bytíz na domě zastižen, jat a před kníže přiveden. Řekl k němu: »Bytíze, kteraks ty se směl o to pokusiti, aby chtěl dáti kníže a pána svého na stříbrné haužvi pověsiti?« Kterýž odpověďal: »Zlú/ sem měl raddu.« Kníže hned tu kázal Bytíza ne na stříbrné, ale na dřevěnné haužvi na jednom ose- kaném dubu před vraty jeho dvoru oběsiti a dvůr ten dal jednomu z svých služebníkuov, je- muž bylo jméno Léša. Ten potom, vzhlédaje na Bytízovu příhodu, věrně knížeti pánu svému slaužil. / 28r Bytíz oběšen. (Litoměřice. Dvůr Pokratec.) Léta 771. Lidomír, syn Košáluov, z Bíly na- (R. 771) rozený, mládenec velmi krásný, čtyrmezcítma let maje vyhledav místo jedno příhodné, den ote 1 = osobně,
Strana 192
192 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 771—772. dne myslil, aby sobě tu příbytek postavil. Jed- noho času povolav všech svých služebníkuov i jiných poddaných do Bíliny, tu přede všemi bratru svému mladšímu, jemuž bylo jméno Sudi- prav, hrad i město se všemi náležitostmi postaupil a pobrav svú čeled, k tomu i nábytky, k východu slunce se obrátil. A na místo prve vyhledané s ni- mi jse přibral a nedaleko od Radiče pod dvorem, kterýž slul Pokratec, dvůr sobě založil a kázav lesy vysekati místo spatřil. A hned toho roku mnoho dědin vorných dal nadělati, rží, ječmenem, ovsem, také i pšenicí je osívati. Roku toho, píše Veleslavi, že tak ukrutná v České zemi zima byla, pro jejížto příkrost mno- ho dobytkuov a jako bez počtu také i lidí zemřelo. Pokratec dvuor. (R. 772) (Založení Leštna.) Léta 772. Byli sú mezi Čechy dva muží, bra- tří vlastní, velmi silní i také vzrostu nad jiné vysokého, synové muže jednoho bohatého, jenž slul Rozmyslav ze vsi, kteráž slove Ladvaj. Jmé- no jednomu Miloslav a druhému Koten. Ti před- stúpivše před kníže Nezamysla žádali od něho, 1 Podle Dobnera zima ta náleží k r. 763. Jméno Veleslav jinak mezi historiky neznámo. Co vyloženo o Li- toměřicích, jest opět etymologie, lepší však, nežli jiné tehdejší o tom městě kolující. Pokratec = Pokratice u Litoměřic.
192 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 771—772. dne myslil, aby sobě tu příbytek postavil. Jed- noho času povolav všech svých služebníkuov i jiných poddaných do Bíliny, tu přede všemi bratru svému mladšímu, jemuž bylo jméno Sudi- prav, hrad i město se všemi náležitostmi postaupil a pobrav svú čeled, k tomu i nábytky, k východu slunce se obrátil. A na místo prve vyhledané s ni- mi jse přibral a nedaleko od Radiče pod dvorem, kterýž slul Pokratec, dvůr sobě založil a kázav lesy vysekati místo spatřil. A hned toho roku mnoho dědin vorných dal nadělati, rží, ječmenem, ovsem, také i pšenicí je osívati. Roku toho, píše Veleslavi, že tak ukrutná v České zemi zima byla, pro jejížto příkrost mno- ho dobytkuov a jako bez počtu také i lidí zemřelo. Pokratec dvuor. (R. 772) (Založení Leštna.) Léta 772. Byli sú mezi Čechy dva muží, bra- tří vlastní, velmi silní i také vzrostu nad jiné vysokého, synové muže jednoho bohatého, jenž slul Rozmyslav ze vsi, kteráž slove Ladvaj. Jmé- no jednomu Miloslav a druhému Koten. Ti před- stúpivše před kníže Nezamysla žádali od něho, 1 Podle Dobnera zima ta náleží k r. 763. Jméno Veleslav jinak mezi historiky neznámo. Co vyloženo o Li- toměřicích, jest opět etymologie, lepší však, nežli jiné tehdejší o tom městě kolující. Pokratec = Pokratice u Litoměřic.
Strana 193
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ LEŠTNA. 193 aby jim dal povolení v své zemi, k straně polední aby sobě mohli někde místa vyplaniti, a tu se osa- diti. Kníže jako pán/ milostivý rád to učinil z té příčiny, neb jest žádných mezí, ani hranic nevě- dal, protož pokuďkoli [abyl se jim líbilo, aby toho svobodu měli, jim rozkázal. Tu oni nemeškajíc, málo nětco otci svému dělníkuov zůstavivše se vší čeledí, rozkázavše pa- cholkům a dívkám, aby i své děti pobrali, odešli sú do krajiny polední, dobytek veliký i malý s sebú ženúc. Přibrali se dne druhého do jednoho údolí, tu odpočívali a vzavše společnú radu, na jednu rovinu oba bratří vešli a tu hrad dosti vy- soký založili a protože tu mnoho velikého leští, bylo, dali jemu jméno Leštno. A tu snaživše se velmi v brzkým času mnoho lesuov vykopali a ohněm spálili, luky a pole dělajíce. Řeku, kteráž tudy teče, dosti bystrú znamenavše, Bystřice jí jméno dali. Jednoho pak dne oni bratří spolu se sšedše prostřed toho hradu dlúhú chvíli o rozdělení ro- kovali, až na tom zůstali, aby Miloslavovi toho obydlí nechali a Koten s svú čeledí aby se dále bral a místa příhodnějšího sobě k stavení hradu pohledal. 28v Leštno hrad. 1 = vykáceti. — 2 = lískoví. V orig. připojen týž obrázek hradu, jako k r. 712. Kronika. 13
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ LEŠTNA. 193 aby jim dal povolení v své zemi, k straně polední aby sobě mohli někde místa vyplaniti, a tu se osa- diti. Kníže jako pán/ milostivý rád to učinil z té příčiny, neb jest žádných mezí, ani hranic nevě- dal, protož pokuďkoli [abyl se jim líbilo, aby toho svobodu měli, jim rozkázal. Tu oni nemeškajíc, málo nětco otci svému dělníkuov zůstavivše se vší čeledí, rozkázavše pa- cholkům a dívkám, aby i své děti pobrali, odešli sú do krajiny polední, dobytek veliký i malý s sebú ženúc. Přibrali se dne druhého do jednoho údolí, tu odpočívali a vzavše společnú radu, na jednu rovinu oba bratří vešli a tu hrad dosti vy- soký založili a protože tu mnoho velikého leští, bylo, dali jemu jméno Leštno. A tu snaživše se velmi v brzkým času mnoho lesuov vykopali a ohněm spálili, luky a pole dělajíce. Řeku, kteráž tudy teče, dosti bystrú znamenavše, Bystřice jí jméno dali. Jednoho pak dne oni bratří spolu se sšedše prostřed toho hradu dlúhú chvíli o rozdělení ro- kovali, až na tom zůstali, aby Miloslavovi toho obydlí nechali a Koten s svú čeledí aby se dále bral a místa příhodnějšího sobě k stavení hradu pohledal. 28v Leštno hrad. 1 = vykáceti. — 2 = lískoví. V orig. připojen týž obrázek hradu, jako k r. 712. Kronika. 13
Strana 194
194 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 773—775. (Založení Ústí.) (R. 773) Austí město u Tábora. Léta 773, měsíce dubna, Koten rozžehnav se s svým bratrem Miloslavem i se vší rodinú i s jich čeledí, davše sobě políbení, odšel k polední straně s svú čeledí i s svými dobytky. Čtvrtého dne při- hnali sú svá stáda k jedné řece a tu zůstali. A na jednom vršku Koten sobě dúm postaviti dal a obrubu velmi širokú dřevěnnú rozkázal udělati ku podobenství města. A protože tu velmi hustý byl les a v tom že sú stavěli hauští, dáno tomu příbytku neb městu jméno Hauští, neb Austí. Koten s svými tu vodu pilně spatřivše divili se, že jest byla jako lúhové barvy, protož ji Luznice jméno dali. (R. 744) / 291 Kotnov hrad. (Hrad Kotnov.) Léta 774./ Koten, bratr Miloslavuov, vida, ano mu se všecko v tom kraji po jeho vůli děje, žádný jemu žádné překážky nečiní, čeled jeho i dobytkové se velmi rozmnožují, oblíbiv sobě místo jedno na vysoké hoře, kterúž Luznice řeka obchodí, hrad kamenný velmi vysoký a pevný z tvrdého kamene postaviti sobě rozkázal a od svého jména dal jemu jméno Kotnuov hrad Druhého pak roku vysokými a pevnými zdmi jej obezdíti rozkázal tak, aby žádný jeho nikdá ne- mohl dobýti. Všickni, kteříž to dílo viděli, divili se, pravíce, ve vší té České zemi žádného hradu
194 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 773—775. (Založení Ústí.) (R. 773) Austí město u Tábora. Léta 773, měsíce dubna, Koten rozžehnav se s svým bratrem Miloslavem i se vší rodinú i s jich čeledí, davše sobě políbení, odšel k polední straně s svú čeledí i s svými dobytky. Čtvrtého dne při- hnali sú svá stáda k jedné řece a tu zůstali. A na jednom vršku Koten sobě dúm postaviti dal a obrubu velmi širokú dřevěnnú rozkázal udělati ku podobenství města. A protože tu velmi hustý byl les a v tom že sú stavěli hauští, dáno tomu příbytku neb městu jméno Hauští, neb Austí. Koten s svými tu vodu pilně spatřivše divili se, že jest byla jako lúhové barvy, protož ji Luznice jméno dali. (R. 744) / 291 Kotnov hrad. (Hrad Kotnov.) Léta 774./ Koten, bratr Miloslavuov, vida, ano mu se všecko v tom kraji po jeho vůli děje, žádný jemu žádné překážky nečiní, čeled jeho i dobytkové se velmi rozmnožují, oblíbiv sobě místo jedno na vysoké hoře, kterúž Luznice řeka obchodí, hrad kamenný velmi vysoký a pevný z tvrdého kamene postaviti sobě rozkázal a od svého jména dal jemu jméno Kotnuov hrad Druhého pak roku vysokými a pevnými zdmi jej obezdíti rozkázal tak, aby žádný jeho nikdá ne- mohl dobýti. Všickni, kteříž to dílo viděli, divili se, pravíce, ve vší té České zemi žádného hradu
Strana 195
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ KOTNOVA. — 195 ani města jemu rovného že by nebylo. Koten chválú toho hradu pozdvižen sa, počal velikých zdí opět jiných okolo toho hradu dělati. Bratr jeho také toho času k němu přišel, aby dílo, o kte- rémž i před knížetem pověst šla, opatřil, a vida, podivil se. Koten ovšem smrtí zachvácen sa toho díla nedokonal, potom syn jeho Chvalboj pátého léta po smrti otce svého ten hrad krásně ozdobil a dodělal. Té hoře, na níž ten zámek Kotnov byl postaven, potom po šesti stech čtyřidcíti a šesti letech Žižka Tábor převzděl. Tábor. (Založení Plzně.) Léta 775. Nějaký Radauš, jenž byl syn Hrozi- slavuov ze vsi Radauše, s povolením otce svého pojav 50 pacholkuov a 30 dívek, 100 krav a 100 voluov, 500 ovec a 200 koz, bral se se vší svau rodinú k západu slunce, až přišli k jedné veliké skále. Na tu jest vstúpil Radauš s sedmi pa- cholky svými a oblíbiv jí sobě, kázal na ní hrad založiti a dal té skále jméno Radyně. A odtuď nedaleko dal sobě v jednom podolí při potoku dvuor postaviti. Ale že tu času toho mnoho pilvausů, (neb plžuov) bylo, dáno jemu jméno Plzeň. Ohrada dvoru toho byla sedmi set kročejuov vzdýlí a tolikéž (z) šíří. (R. 775) Radyně. Plzeň. 1 = pilous. 13*)
NEZAMYSL. ZALOŽENÍ KOTNOVA. — 195 ani města jemu rovného že by nebylo. Koten chválú toho hradu pozdvižen sa, počal velikých zdí opět jiných okolo toho hradu dělati. Bratr jeho také toho času k němu přišel, aby dílo, o kte- rémž i před knížetem pověst šla, opatřil, a vida, podivil se. Koten ovšem smrtí zachvácen sa toho díla nedokonal, potom syn jeho Chvalboj pátého léta po smrti otce svého ten hrad krásně ozdobil a dodělal. Té hoře, na níž ten zámek Kotnov byl postaven, potom po šesti stech čtyřidcíti a šesti letech Žižka Tábor převzděl. Tábor. (Založení Plzně.) Léta 775. Nějaký Radauš, jenž byl syn Hrozi- slavuov ze vsi Radauše, s povolením otce svého pojav 50 pacholkuov a 30 dívek, 100 krav a 100 voluov, 500 ovec a 200 koz, bral se se vší svau rodinú k západu slunce, až přišli k jedné veliké skále. Na tu jest vstúpil Radauš s sedmi pa- cholky svými a oblíbiv jí sobě, kázal na ní hrad založiti a dal té skále jméno Radyně. A odtuď nedaleko dal sobě v jednom podolí při potoku dvuor postaviti. Ale že tu času toho mnoho pilvausů, (neb plžuov) bylo, dáno jemu jméno Plzeň. Ohrada dvoru toho byla sedmi set kročejuov vzdýlí a tolikéž (z) šíří. (R. 775) Radyně. Plzeň. 1 = pilous. 13*)
Strana 196
196 Jilovaj. Modla. (Zlato v Jílovém. Modla Krasatina.) Roku toho pod horau, kteráž slove Jilová aneb Jilovaj, v údolí jednom, kteréž jmenovali Křivaj duol, Hoš, syn Silkuov, nalezl velikau hojnost zlatta, kteréž kázal spustiti, na osm kusův a po osmi svých pacholcích Nezamyslovi na Vyšehrad poslal. Kníže Nezamysl přijav zlatto poděkování učinil a ty, kteříž přinesli, prošívanicemi, daro- val. Povolav pak rypáka, rozkázal jemu z toho zlatta Krasatinu udělati. Kteráž když byla udě- lána a v tajném místě pod zemí postavena, Neza- mysl a Lidomíra veliké kauřivé oběti, na uhlé rozpálené smolničky a hřivky (t. j. vlasy) kla- dúce, činili a zvláště na den nového měsíce. Ně- kteří píší, že jsau se toho času při těch obětech mnozí divové dáli a někdy i Krasatina odpovědi dávala. A když měl který kníže neb kněžna umříti, Krasatina, kteráž vždycky stála, ležící se ukázala. (R. 776) (Hrady Hýskov a Nížbor.) Léta 776. Muž jeden znamenitý a jako nad jiné bohatý, syn Slavošuov jemu z Tétky naro- zený jménem Hes, vyvoliv sobě místo jedno nad Slavošem, kázal na něm hrad postaviti, kterémuž 1 = slíti. — 2 = kyrys šitý. — 3 Slova asi Hájkem vytvořená: smolničky = zrnka kadidla, pryskyřice atp., hřivky = kadeře (od hříva).
196 Jilovaj. Modla. (Zlato v Jílovém. Modla Krasatina.) Roku toho pod horau, kteráž slove Jilová aneb Jilovaj, v údolí jednom, kteréž jmenovali Křivaj duol, Hoš, syn Silkuov, nalezl velikau hojnost zlatta, kteréž kázal spustiti, na osm kusův a po osmi svých pacholcích Nezamyslovi na Vyšehrad poslal. Kníže Nezamysl přijav zlatto poděkování učinil a ty, kteříž přinesli, prošívanicemi, daro- val. Povolav pak rypáka, rozkázal jemu z toho zlatta Krasatinu udělati. Kteráž když byla udě- lána a v tajném místě pod zemí postavena, Neza- mysl a Lidomíra veliké kauřivé oběti, na uhlé rozpálené smolničky a hřivky (t. j. vlasy) kla- dúce, činili a zvláště na den nového měsíce. Ně- kteří píší, že jsau se toho času při těch obětech mnozí divové dáli a někdy i Krasatina odpovědi dávala. A když měl který kníže neb kněžna umříti, Krasatina, kteráž vždycky stála, ležící se ukázala. (R. 776) (Hrady Hýskov a Nížbor.) Léta 776. Muž jeden znamenitý a jako nad jiné bohatý, syn Slavošuov jemu z Tétky naro- zený jménem Hes, vyvoliv sobě místo jedno nad Slavošem, kázal na něm hrad postaviti, kterémuž 1 = slíti. — 2 = kyrys šitý. — 3 Slova asi Hájkem vytvořená: smolničky = zrnka kadidla, pryskyřice atp., hřivky = kadeře (od hříva).
Strana 197
NEZAMYSL. ZLATO V JÍLOVÉM. 197 uložil jméno Hesov (neb Heskuov) hrad. Dělníci i čeled jeho všecka tak, jakž on míti chtěl, tomu hradu říkali Heskov; o tom muži mnoho se píše, že jest byl mezi jinými té země obyvateli jako světlo mezi tmami, neb maje hojnost zboží byl velmi milosrdný, přívětivý a všem dárce štědrý Toho času pro předešlého léta suchotu počal v té zemi býti hlad. Mnozí znajíce, že Hes mnoho do svého brhu, obilé nahromáždil, k němu, jako včely k matce běžali a k němu rukú svých po- zdvihajíce prosili, aby jím dal dílo, že chtí rádi dělati, toliko aby hladem nezemřeli. On slyše veliké prosby jích a milostivostí sa hnut k rodu / a jazyku, svému, šel s ními na jednu vysokú horu, kteráž jest nad řekú, jenž slove Mže neb Míza aneb Mízka, a tu uznav místo příhodné, rozkázal hrad pevný postaviti. I zběhlo se mnoho lidu a stavěli jej s velikau snážností a Hes roz- kázal jím chlebuov ječných každého dne dáti do sytosti a dne osmého každého dával se jím chléb ze rží a heduše, pečený a časem i maso vařené měli za pokrm. Když pak byl ten hrad dokonán, tu od něja- kého člověka velmi misterného, jenž uměl dobře vápno páliti a kamení tesati, dali jsau jméno hradu Nižbor. Heskov hrad. / 297 Nižbor hrad. 1 = stoh na poli, polní stodola. — 2 = národ. — 3 = žito a pohanka,
NEZAMYSL. ZLATO V JÍLOVÉM. 197 uložil jméno Hesov (neb Heskuov) hrad. Dělníci i čeled jeho všecka tak, jakž on míti chtěl, tomu hradu říkali Heskov; o tom muži mnoho se píše, že jest byl mezi jinými té země obyvateli jako světlo mezi tmami, neb maje hojnost zboží byl velmi milosrdný, přívětivý a všem dárce štědrý Toho času pro předešlého léta suchotu počal v té zemi býti hlad. Mnozí znajíce, že Hes mnoho do svého brhu, obilé nahromáždil, k němu, jako včely k matce běžali a k němu rukú svých po- zdvihajíce prosili, aby jím dal dílo, že chtí rádi dělati, toliko aby hladem nezemřeli. On slyše veliké prosby jích a milostivostí sa hnut k rodu / a jazyku, svému, šel s ními na jednu vysokú horu, kteráž jest nad řekú, jenž slove Mže neb Míza aneb Mízka, a tu uznav místo příhodné, rozkázal hrad pevný postaviti. I zběhlo se mnoho lidu a stavěli jej s velikau snážností a Hes roz- kázal jím chlebuov ječných každého dne dáti do sytosti a dne osmého každého dával se jím chléb ze rží a heduše, pečený a časem i maso vařené měli za pokrm. Když pak byl ten hrad dokonán, tu od něja- kého člověka velmi misterného, jenž uměl dobře vápno páliti a kamení tesati, dali jsau jméno hradu Nižbor. Heskov hrad. / 297 Nižbor hrad. 1 = stoh na poli, polní stodola. — 2 = národ. — 3 = žito a pohanka,
Strana 198
198 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 777—778. (R. 777) Železo. (Dobývání železa.) Léta 777. Přinesena jest od toho hradu He- sovi ruda železná velmi hojná, kteruožto on po- slav tam dělníky kázal kopati a na hromady klásti a svolav múdřejší rozkázal jí ohněm páliti, ale žádného nebylo, kdo by z ní co uměl udělati. Tu on pilně se kázal ptáti, odkuď se železo přináší do té krajiny? Někteří jemu řekli: »Od bratří naších od jednoho hradu, jenž slove Zdechovice.« I poslal rychle k východu slunce, aby toho hradu ptali a odtuď dělníky přivedli. To když se stalo, ruda předpověděná hojnost železa dávala. A tu se již to i jiné dílo rozmáhalo, neb se železem že- lezo dělalo. To slyšíce všickni té krajiny Slavošovské oby- vatelé, z toho se velmi radovali a toho pilni byli, jakož pak hned toho roku na mnohých místech v těch horách táž ruda jest nalezena. A tomu se všickni kovkopové, jenž na zlattých a stříbrných horách dělali, radovali. (R. 778) Železem kola kována. Léta 778. Hes, muž velmi vtipný, maje hoj- nost železa, rozkázal z něho rozličné nádobí dě- lati, jako motyky, nosatce, kratce, špičáky a lo- paty, kola vozní rozkázal železem okovávati a to- mu se dílu všickni divili. Jednoho času rozkázal Hes na pět vozuov výborně železem vokovaných železa vohněm vytaženého naklásti a to Neza-
198 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 777—778. (R. 777) Železo. (Dobývání železa.) Léta 777. Přinesena jest od toho hradu He- sovi ruda železná velmi hojná, kteruožto on po- slav tam dělníky kázal kopati a na hromady klásti a svolav múdřejší rozkázal jí ohněm páliti, ale žádného nebylo, kdo by z ní co uměl udělati. Tu on pilně se kázal ptáti, odkuď se železo přináší do té krajiny? Někteří jemu řekli: »Od bratří naších od jednoho hradu, jenž slove Zdechovice.« I poslal rychle k východu slunce, aby toho hradu ptali a odtuď dělníky přivedli. To když se stalo, ruda předpověděná hojnost železa dávala. A tu se již to i jiné dílo rozmáhalo, neb se železem že- lezo dělalo. To slyšíce všickni té krajiny Slavošovské oby- vatelé, z toho se velmi radovali a toho pilni byli, jakož pak hned toho roku na mnohých místech v těch horách táž ruda jest nalezena. A tomu se všickni kovkopové, jenž na zlattých a stříbrných horách dělali, radovali. (R. 778) Železem kola kována. Léta 778. Hes, muž velmi vtipný, maje hoj- nost železa, rozkázal z něho rozličné nádobí dě- lati, jako motyky, nosatce, kratce, špičáky a lo- paty, kola vozní rozkázal železem okovávati a to- mu se dílu všickni divili. Jednoho času rozkázal Hes na pět vozuov výborně železem vokovaných železa vohněm vytaženého naklásti a to Neza-
Strana 199
NEZAMYSL. DOBÝVÁNÍ ŽELEZA. 199 myslovi knížeti, svému bratru tetěnému, na Vyše- hrad darem poslal. Kníže přijav železo i vozy Hesovi děkování a vděčnost velikú pověděti roz- kázal a svolav své služebníky některé i odjinud vládyky, jim vozy od Hesa, přítele svého, po- slané také i železo, kteréž na síni položeno bylo, ukázal a řka: »Toto všecko mně přítel muoj a výborný hospodář Hes, syn Slavošův, darem dal.« Všickni se těm vozům prve v té zemi ne- vídaným, velmi divili a železo to že jest výborné, pravili. Nezamysl tu hned od svých rady požádal, co má s tím železem činiti aneb jaké věci káže z něho dělati. Nekolo, jako starší a múdřejší mezi radami a služebníky jeho, odpověděl jemu: »Ctný kníže, rozkaž zavolati Bleha, kováře svého, a rozkaž jemu dělati nádobí mistrná a tvrdá, kte- rýmž by se mohlo skalé a kamení sekati. A těch nádob tak nadělaných kaž Hostbojovi na Jilovaj vrch a Hošovi do Křivého dolu podati, tím aby oni mohli lépe zlatta dobývati. Neb oni to vděčně přijmúce budú se také s tebú zlatem zdělovati.« I učinil kníže vedlé rady Nekolovy a tak jest skrze to mnohem více než prvé skalé vysekáno a zlatta dobyto, kterýmž Hostboj, Hoš i kníže Ne- zamysl velmi obohacen. Železo na Jílovej podáno. 1 Dobner ukazuje, že Hájek zcela mylně klade vy- nález vozů tak velice pozdě,
NEZAMYSL. DOBÝVÁNÍ ŽELEZA. 199 myslovi knížeti, svému bratru tetěnému, na Vyše- hrad darem poslal. Kníže přijav železo i vozy Hesovi děkování a vděčnost velikú pověděti roz- kázal a svolav své služebníky některé i odjinud vládyky, jim vozy od Hesa, přítele svého, po- slané také i železo, kteréž na síni položeno bylo, ukázal a řka: »Toto všecko mně přítel muoj a výborný hospodář Hes, syn Slavošův, darem dal.« Všickni se těm vozům prve v té zemi ne- vídaným, velmi divili a železo to že jest výborné, pravili. Nezamysl tu hned od svých rady požádal, co má s tím železem činiti aneb jaké věci káže z něho dělati. Nekolo, jako starší a múdřejší mezi radami a služebníky jeho, odpověděl jemu: »Ctný kníže, rozkaž zavolati Bleha, kováře svého, a rozkaž jemu dělati nádobí mistrná a tvrdá, kte- rýmž by se mohlo skalé a kamení sekati. A těch nádob tak nadělaných kaž Hostbojovi na Jilovaj vrch a Hošovi do Křivého dolu podati, tím aby oni mohli lépe zlatta dobývati. Neb oni to vděčně přijmúce budú se také s tebú zlatem zdělovati.« I učinil kníže vedlé rady Nekolovy a tak jest skrze to mnohem více než prvé skalé vysekáno a zlatta dobyto, kterýmž Hostboj, Hoš i kníže Ne- zamysl velmi obohacen. Železo na Jílovej podáno. 1 Dobner ukazuje, že Hájek zcela mylně klade vy- nález vozů tak velice pozdě,
Strana 200
200 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 779—781. / 30r Nymburg. Velelib. (Založení Nymburka.) Léta 779. Vicemil, syn někdy Mnohoslavuov z Oskořína, byl člověk v tom kraji vzácný a mnohú maje čeled. Ten sám osobně s některými služebníky svými často/krát vycházeje, místa pří- hodného k stavení města za dlúhý čas hledal, až jednoho dne přišel na jedno přívrší nedaleko Labe řeky, kdež veliká lauže byla v lese a v té mnoho divokých sviní se kálelo. To místo pilně opatřiv, tu hned při té lauži kázal mnoho dříví posekati a širokú obrubu dosti vysokú jako město udělati a domuov mnoho dřevěnných nadělati a lidmi je hned osazoval. Vicemilov město aby to [aby] jmenováno bylo, rozkázal. Ale obyvatelé ti, kteříž tu zůstali, vidúce, ano ty svině divoké často- krát se k tomu kališti chtíce se tu broditi navra- covaly, Sviní Brod to město jmenovali. Potom pak po dlúhém času byli se toho města Němcí (je oblíbivše) zmocnili a Nymburg jemu jméno dali. Při toho města zakládání byl jest nějaký Vele- lib, služebník Vicemiluov najvzácnější; ten sobě tu také dvůr krásný postavil a dal jemu jméno Velelib1. Na tom také místě studnice přeušlechtilé vody nalezena byla, kteráž hojný pramen z sebe vydávala a obyvateluom těm všem za chutný ná- poj byla, kteráž také Velelibka slula. (R. 779) 1 Míní se Veleliby u Nymburka,
200 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 779—781. / 30r Nymburg. Velelib. (Založení Nymburka.) Léta 779. Vicemil, syn někdy Mnohoslavuov z Oskořína, byl člověk v tom kraji vzácný a mnohú maje čeled. Ten sám osobně s některými služebníky svými často/krát vycházeje, místa pří- hodného k stavení města za dlúhý čas hledal, až jednoho dne přišel na jedno přívrší nedaleko Labe řeky, kdež veliká lauže byla v lese a v té mnoho divokých sviní se kálelo. To místo pilně opatřiv, tu hned při té lauži kázal mnoho dříví posekati a širokú obrubu dosti vysokú jako město udělati a domuov mnoho dřevěnných nadělati a lidmi je hned osazoval. Vicemilov město aby to [aby] jmenováno bylo, rozkázal. Ale obyvatelé ti, kteříž tu zůstali, vidúce, ano ty svině divoké často- krát se k tomu kališti chtíce se tu broditi navra- covaly, Sviní Brod to město jmenovali. Potom pak po dlúhém času byli se toho města Němcí (je oblíbivše) zmocnili a Nymburg jemu jméno dali. Při toho města zakládání byl jest nějaký Vele- lib, služebník Vicemiluov najvzácnější; ten sobě tu také dvůr krásný postavil a dal jemu jméno Velelib1. Na tom také místě studnice přeušlechtilé vody nalezena byla, kteráž hojný pramen z sebe vydávala a obyvateluom těm všem za chutný ná- poj byla, kteráž také Velelibka slula. (R. 779) 1 Míní se Veleliby u Nymburka,
Strana 201
NEZAMYSL. ZAKLÁDÁNÍ OSAD. 201 (Dobřenice a Libčany založeny.) Léta 780. Dobromír, bratr Býduov, jenž byl (R. 780) také syn Slavimiluov, pána Kauřimského, dlauhý čas po svém bratru teskliv sa, vzav od otce od- puštění, za ním se k východu obrátil maje s sebau mnoho čeledi a veliká stáda krav a voluov i ji- ných nábytkuovi. Skrze husté lesy za svým vůdcí se bera, přišel až k Bydžovu. Tu jeho bratr vy- šel proti němu, jej vítaje, dal mu políbení. A tu spolu několik dní pobyvše Býd ukázal Dobro- mírovi hojnější pastvu a úrodnější zemi. Posa- divše se pak u jedné studnice, píti sobě z ní po- dati kázali a hned toho dne tu Dobromírovi dvůr prostranný založen, kterýž od něho nazván Do- bronice aneb Dobřenice. Měl jest Dobromír ženu, kteráž slúla Doma- slava, a syna, kterémuž bylo jméno Libec, a toho velmi miloval. Protož hned toho roku všed na jednu vysokau a ne příkrau horu, s kteréž mohl mnohé opatřiti krajiny, tu dvuor svému synu za- ložiti kázal a duom kamenný pevný postaviti a dáno jemu jméno od Libce Libčan. Dobřenice. Libčany (Přemysl Polský. Svatba Mnatova.) Léta 781. Poláci z rodu Lechova mnoho v těch (R. 781) letech padesáti a ve třech, jakž Vanda z rodu 1 = majetku,
NEZAMYSL. ZAKLÁDÁNÍ OSAD. 201 (Dobřenice a Libčany založeny.) Léta 780. Dobromír, bratr Býduov, jenž byl (R. 780) také syn Slavimiluov, pána Kauřimského, dlauhý čas po svém bratru teskliv sa, vzav od otce od- puštění, za ním se k východu obrátil maje s sebau mnoho čeledi a veliká stáda krav a voluov i ji- ných nábytkuovi. Skrze husté lesy za svým vůdcí se bera, přišel až k Bydžovu. Tu jeho bratr vy- šel proti němu, jej vítaje, dal mu políbení. A tu spolu několik dní pobyvše Býd ukázal Dobro- mírovi hojnější pastvu a úrodnější zemi. Posa- divše se pak u jedné studnice, píti sobě z ní po- dati kázali a hned toho dne tu Dobromírovi dvůr prostranný založen, kterýž od něho nazván Do- bronice aneb Dobřenice. Měl jest Dobromír ženu, kteráž slúla Doma- slava, a syna, kterémuž bylo jméno Libec, a toho velmi miloval. Protož hned toho roku všed na jednu vysokau a ne příkrau horu, s kteréž mohl mnohé opatřiti krajiny, tu dvuor svému synu za- ložiti kázal a duom kamenný pevný postaviti a dáno jemu jméno od Libce Libčan. Dobřenice. Libčany (Přemysl Polský. Svatba Mnatova.) Léta 781. Poláci z rodu Lechova mnoho v těch (R. 781) letech padesáti a ve třech, jakž Vanda z rodu 1 = majetku,
Strana 202
202 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 782. Přemysl, kníže Polský. knížetského zahynula, pánuov a rozličných zpráv- cuov měli. Při tom času, t. j. toho léta, spolu se sešli a tu těžkost přílišnú, kteráž se jim bezpráv- ně od Uhruov a Moravanuov dála, společně a těžce rozvažovali, kterak častokrát jsú jim do ze- mě vskakovali a veliké škody činili, zvláště okolo Krakova. Při tom času a rokování volili sú sobě za pána a zprávci i za kníže muže jednoho velmi statečného a v válečných věcech dobře vycviče- ného, jemuž bylo jméno Přemysl, kterýž z při- nucení tu práci na se vzav, mnohá léta dobře ten lid a tu zemi zpravoval a mnohé války vedl šťast- ně, jemužto Poláci obecně říkali Lesko. Ten častokrát více chytrostí a divnými forteli, než množstvím lidu a sílú bitvy vyhrával a nepřátely ven z své země vyháněl. R. t. Nezamysl kníže s povolením starších dal jest Mnátovi, synu svému, za manželku Střezislavu, dceru Rahňovu z Hlazova dvoru, a učinil vládykám i všem jiným veliké hodování. Rahno dal Mnátovi, zeti svému, od zlatta a stři- bra veliké dary, k tomu 100 krav a 100 voluov a ovec veliká stáda. (R. 782) 30v (Založení Hradce Král.) Léta 782. Byl jest v kraji Kauřimském muž jeden velmi statečný, jemuž bylo jméno Dobro- slav. A ten byl z rodu Slavimilova, Býdova a
202 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 782. Přemysl, kníže Polský. knížetského zahynula, pánuov a rozličných zpráv- cuov měli. Při tom času, t. j. toho léta, spolu se sešli a tu těžkost přílišnú, kteráž se jim bezpráv- ně od Uhruov a Moravanuov dála, společně a těžce rozvažovali, kterak častokrát jsú jim do ze- mě vskakovali a veliké škody činili, zvláště okolo Krakova. Při tom času a rokování volili sú sobě za pána a zprávci i za kníže muže jednoho velmi statečného a v válečných věcech dobře vycviče- ného, jemuž bylo jméno Přemysl, kterýž z při- nucení tu práci na se vzav, mnohá léta dobře ten lid a tu zemi zpravoval a mnohé války vedl šťast- ně, jemužto Poláci obecně říkali Lesko. Ten častokrát více chytrostí a divnými forteli, než množstvím lidu a sílú bitvy vyhrával a nepřátely ven z své země vyháněl. R. t. Nezamysl kníže s povolením starších dal jest Mnátovi, synu svému, za manželku Střezislavu, dceru Rahňovu z Hlazova dvoru, a učinil vládykám i všem jiným veliké hodování. Rahno dal Mnátovi, zeti svému, od zlatta a stři- bra veliké dary, k tomu 100 krav a 100 voluov a ovec veliká stáda. (R. 782) 30v (Založení Hradce Král.) Léta 782. Byl jest v kraji Kauřimském muž jeden velmi statečný, jemuž bylo jméno Dobro- slav. A ten byl z rodu Slavimilova, Býdova a
Strana 203
NEZAMYSL. HRADEC ZALOŽEN. 203 Dobromírova, žena jeho slúla Botka, dcera Ka- húrova. Ten maje zprávu, že Býd a Dobromír osobili sobě výbornú a velmi úrodnú krajinu, po- ručiv Stohoslavice, dvuor bratru svému Přibovi, se vší svú čeledí na východ slunce se obrátil, vuodci maje řečeného Kolašku; když pak byl přiveden desátého dne až k Býdovi a odtuď k Dobromírovi i k Libcovi, oni jej rádi jako svého milého a přirozeného přítele viďali, radu jemu dávajíce i prosíce, aby se od nich daleko neosazoval. Kterýž pobyv tu za osmnáct dní, shlédl a opatřil tu všecku krajinu a místo jedno na jedné překrásné hoře sobě oblíbiv mezi La- bem a Orlicí řekami prudkými, hlubokými a vel- mi rybnými, tu se osadil a udělav velmi širokú dřevěnnú ohradů jako město, tak jak způsob té hory ukazoval, tu svuoj všecken dobytek časem nočním kázal zavěrati, sobě pak chtě dům bez- pečnější učiniti, kamene žádného nemohl míti, než kázal z hlíny cihel nadělati a ohněm je péci a z toho zdi přepevné hradové na místě výbor- ném nad vodú kázal dělati a hrad krásný posta- viti tak, aby jeho tu žádný nepřítel ani jeho dědicuov nemohl dobýti. A dal jemu jméno Do- broslav. A někteří pro jeho cihelnú červenost 1 = Stojislavice na Vožicku,
NEZAMYSL. HRADEC ZALOŽEN. 203 Dobromírova, žena jeho slúla Botka, dcera Ka- húrova. Ten maje zprávu, že Býd a Dobromír osobili sobě výbornú a velmi úrodnú krajinu, po- ručiv Stohoslavice, dvuor bratru svému Přibovi, se vší svú čeledí na východ slunce se obrátil, vuodci maje řečeného Kolašku; když pak byl přiveden desátého dne až k Býdovi a odtuď k Dobromírovi i k Libcovi, oni jej rádi jako svého milého a přirozeného přítele viďali, radu jemu dávajíce i prosíce, aby se od nich daleko neosazoval. Kterýž pobyv tu za osmnáct dní, shlédl a opatřil tu všecku krajinu a místo jedno na jedné překrásné hoře sobě oblíbiv mezi La- bem a Orlicí řekami prudkými, hlubokými a vel- mi rybnými, tu se osadil a udělav velmi širokú dřevěnnú ohradů jako město, tak jak způsob té hory ukazoval, tu svuoj všecken dobytek časem nočním kázal zavěrati, sobě pak chtě dům bez- pečnější učiniti, kamene žádného nemohl míti, než kázal z hlíny cihel nadělati a ohněm je péci a z toho zdi přepevné hradové na místě výbor- ném nad vodú kázal dělati a hrad krásný posta- viti tak, aby jeho tu žádný nepřítel ani jeho dědicuov nemohl dobýti. A dal jemu jméno Do- broslav. A někteří pro jeho cihelnú červenost 1 = Stojislavice na Vožicku,
Strana 204
204 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 783—784. Hradec. Červený Hrádek jej jmenovali a jiní Cihelný Hrádek, jiní Hradec jemu říkali. (R. 783) Nezamysl umřel. / 311 Mnáta volen. (Smrt Nezamyslova. Volba Mnatova.) Léta 783. Slavný kníže Nezamysl maje věku svého let padesát a sedm, kterýž po svém otci Přemyslovi zpravoval Českú zemi let třidcet a devět, umřel a pohřben pod Vyšehradem neda- leko od otce svého na tom místě, kdež slove Kní- žecí hrobka. A plakal jest jeho všecken lid za mnoho dnuov proto, neb za jeho času byl dobrý pokoj ve vší té zemi a krajiny ty velmi se roz- šiřovaly, lidé pokoje užívajíce na mnohých mí- stech lesy vyvracujíc se osazovali. / Roku toho také rozkázali sú vládyky, lopo- tové a zemané i starší, aby se sešlo všecko množ- ství lidu k vratům dvoru Vyšehradského. To když se stalo, volili sú z vuole jednostajné všeho lidu sobě za správci a kníže Mnátu, syna Neza- myslova, kterýž již měl věku svého let třidcet. A posadivše ho na stolici otce jeho, jemu se po- ctivě klaněli, poslušenství a věrnost jemu slibo- vali. Ten byl následovník skutkuov otce svého, pán spravedlivý a milovník pokoje. 1 Tyto názvy poprvé ve XIV. stol., kdy teprve cihlář- ství v Hradci rozkvetlo, se připomínají. V orig. pak ná- sleduje obrázek jako k r. 709.
204 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 783—784. Hradec. Červený Hrádek jej jmenovali a jiní Cihelný Hrádek, jiní Hradec jemu říkali. (R. 783) Nezamysl umřel. / 311 Mnáta volen. (Smrt Nezamyslova. Volba Mnatova.) Léta 783. Slavný kníže Nezamysl maje věku svého let padesát a sedm, kterýž po svém otci Přemyslovi zpravoval Českú zemi let třidcet a devět, umřel a pohřben pod Vyšehradem neda- leko od otce svého na tom místě, kdež slove Kní- žecí hrobka. A plakal jest jeho všecken lid za mnoho dnuov proto, neb za jeho času byl dobrý pokoj ve vší té zemi a krajiny ty velmi se roz- šiřovaly, lidé pokoje užívajíce na mnohých mí- stech lesy vyvracujíc se osazovali. / Roku toho také rozkázali sú vládyky, lopo- tové a zemané i starší, aby se sešlo všecko množ- ství lidu k vratům dvoru Vyšehradského. To když se stalo, volili sú z vuole jednostajné všeho lidu sobě za správci a kníže Mnátu, syna Neza- myslova, kterýž již měl věku svého let třidcet. A posadivše ho na stolici otce jeho, jemu se po- ctivě klaněli, poslušenství a věrnost jemu slibo- vali. Ten byl následovník skutkuov otce svého, pán spravedlivý a milovník pokoje. 1 Tyto názvy poprvé ve XIV. stol., kdy teprve cihlář- ství v Hradci rozkvetlo, se připomínají. V orig. pak ná- sleduje obrázek jako k r. 709.
Strana 205
NEZAMYSLOVA SMRT. MNATA KNIŽE. 205 Po takovém volení dne jedenáctého Střezi- slava urodila Mnátovi krásného syna a dáno je- mu jméno Vojén. Vojén se narodil. (Sucho, hlad a mor.) Léta 784. Mnáta kníže tu naději maje, že syn jeho duojde věku mužského, rozkázal na jednom místě příhodném lesy posekati a hrad postaviti a dal jemu jméno Ostromeč. A toho roku veliká suchota (byla), takže jed- nak celé léto déšt žádný nepršal, obilí vyhynulo, tráva uschla, dobytkuov mnoho zemřelo; potom času podzimního lidé také mříti počali, někteří hladem a jiní náhlú smrtí. Kníže Mnáta hnul se s Vyšehradu a na Ostromeč se obrátil a tu za celá tři léta i s svú ženú Střezislavú také i s sy- nem svým Vojénem [za tři léta] pokojně seďal. Skrze takové suchotú, morem a hladem obtí- žení mnozí kovkopové, kteříž zlatta a stříbra hle- dali, zemřeli a jiní jsúce hladem utrápeni od svých prací přestati musili a pryč se rozběhli. Ry- žovníci také, kteříž drobná zlatta z pískuov prali, své dílo opustivše rozešli se. A tak skrze ten hlad a mor veliká se v té zemi škoda stala, neb s strany jedné pro suchotu a tvrdost země lidé vorati nemohli a s druhé strany proto, že lidé vy- mřeli, nebyl kto dědin osévaje, tak pusté zůstaly Mor. Hrad Ostromeč. Hlad. (R. 784) 1 = skoro.
NEZAMYSLOVA SMRT. MNATA KNIŽE. 205 Po takovém volení dne jedenáctého Střezi- slava urodila Mnátovi krásného syna a dáno je- mu jméno Vojén. Vojén se narodil. (Sucho, hlad a mor.) Léta 784. Mnáta kníže tu naději maje, že syn jeho duojde věku mužského, rozkázal na jednom místě příhodném lesy posekati a hrad postaviti a dal jemu jméno Ostromeč. A toho roku veliká suchota (byla), takže jed- nak celé léto déšt žádný nepršal, obilí vyhynulo, tráva uschla, dobytkuov mnoho zemřelo; potom času podzimního lidé také mříti počali, někteří hladem a jiní náhlú smrtí. Kníže Mnáta hnul se s Vyšehradu a na Ostromeč se obrátil a tu za celá tři léta i s svú ženú Střezislavú také i s sy- nem svým Vojénem [za tři léta] pokojně seďal. Skrze takové suchotú, morem a hladem obtí- žení mnozí kovkopové, kteříž zlatta a stříbra hle- dali, zemřeli a jiní jsúce hladem utrápeni od svých prací přestati musili a pryč se rozběhli. Ry- žovníci také, kteříž drobná zlatta z pískuov prali, své dílo opustivše rozešli se. A tak skrze ten hlad a mor veliká se v té zemi škoda stala, neb s strany jedné pro suchotu a tvrdost země lidé vorati nemohli a s druhé strany proto, že lidé vy- mřeli, nebyl kto dědin osévaje, tak pusté zůstaly Mor. Hrad Ostromeč. Hlad. (R. 784) 1 = skoro.
Strana 206
206 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 785—787. a některé lesem zase porostly. Mnáta na svém Ostromeči sedě, co se v zemi jeho děje, z toho byl teskliv; neb i on také, ač byl kníže, nebyl bez hladu. (R. 785) Hlava obrova. (Nález obřích kostí.) Léta 785. Člověk jeden v městě Thetíně, chtěje sobě loch, v zemi udělati, kopal a nalezl hlavu člověčí nemírné velikosti, kteráž když z země vy- ňata byla, dva muži jedva ji mohli obsáhnúti. Nalezeny sú při tom i jiné kosti, jednak všecky jednoho člověka hnátové noh byli sú na dvadcet a šest noh vzdýli. A to všecko bylo na hrad Thé- tín přineseno a pověšeno na jedné síni a všem lidem, kteříž tam přišli, ukazováno. Kníže Mnáta rozeslal své posly a služebníky po všech krajinách České země a skrze ně všem všudy tak povýšeným, jako obecním, (rozkázal) aby žádný žádných kovuov nehledal, ale aby ra- ději vorání pilni byli a hladem nehynuli. Lidé ti jako poslušní tak se zachovati slíbili. (R. 786) (Hrad Střihov.) Léta 786. Úrody obilné hojné v České zemi se ukázaly, takže všickni lidé měli chlebův bez ne- dostatku. 1 = sklep. — 2 Takové nálezy (arci zkamenělých kostí zvířat předpotopních) byly snad vskutku na Tetíně (nebo na Karlštejně) za doby Hájkovy ukazovány.
206 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 785—787. a některé lesem zase porostly. Mnáta na svém Ostromeči sedě, co se v zemi jeho děje, z toho byl teskliv; neb i on také, ač byl kníže, nebyl bez hladu. (R. 785) Hlava obrova. (Nález obřích kostí.) Léta 785. Člověk jeden v městě Thetíně, chtěje sobě loch, v zemi udělati, kopal a nalezl hlavu člověčí nemírné velikosti, kteráž když z země vy- ňata byla, dva muži jedva ji mohli obsáhnúti. Nalezeny sú při tom i jiné kosti, jednak všecky jednoho člověka hnátové noh byli sú na dvadcet a šest noh vzdýli. A to všecko bylo na hrad Thé- tín přineseno a pověšeno na jedné síni a všem lidem, kteříž tam přišli, ukazováno. Kníže Mnáta rozeslal své posly a služebníky po všech krajinách České země a skrze ně všem všudy tak povýšeným, jako obecním, (rozkázal) aby žádný žádných kovuov nehledal, ale aby ra- ději vorání pilni byli a hladem nehynuli. Lidé ti jako poslušní tak se zachovati slíbili. (R. 786) (Hrad Střihov.) Léta 786. Úrody obilné hojné v České zemi se ukázaly, takže všickni lidé měli chlebův bez ne- dostatku. 1 = sklep. — 2 Takové nálezy (arci zkamenělých kostí zvířat předpotopních) byly snad vskutku na Tetíně (nebo na Karlštejně) za doby Hájkovy ukazovány.
Strana 207
MNATA. HRAD STŘIHOV. 207 Při tom času muž jeden znamenitý jménem Střih, syn Klasoňův, znamenav takovú býti chle- buov hojnost, vyvedl svú všecku čeled na místo jedno velmi příhodné, rozkázal tu lesy sekati a vápno páliti, jiným grunty vymítati a jiným kamení veliké voziti a zdi z něho dělati a hrad krásný postaviti, kterémuž dáno jméno Střihovi. Chvála o tom hradu šla po vší zemi a o jeho krás- ném sta/vení mnozí divíce se rozprávěli. Neb Střich zvláště s svými obýval na hořejším po- nebí v jedné jiztbici a žena jeho Borka také s svými obvláště v jiztbici obývala a čeled jich všecka spolu v jedné veliké přebývala jiztbě, ko- ňové jich zvláštní příbytek měli, krávy zvláštní, volové zvláštní a tak každý dobytek byl v svém příbytku, ješto toho prvé v té zemi vídáno ne- bylo. Protož tomu dílu všickni se divili. Střihov hrad. / 31V (Křesomil náměstek knížecí.) Léta 787. Toho času když se Mnáta kníže na (R. 787) Ostromeč hrad s Střezislavú měl hnúti a tam chtěl bydliti, na místě svém zprávu hradu Vyše- hradského jednomu muži znamenitému, jemuž jméno bylo Křesomil, syn Bořislavuov, syna Vršova ze vsi Vršovic, poručil. Ten času jednoho na místě knížete svého Mnáty obeslal některé obyvatele České země a 1 = ves na Poděbradsku.
MNATA. HRAD STŘIHOV. 207 Při tom času muž jeden znamenitý jménem Střih, syn Klasoňův, znamenav takovú býti chle- buov hojnost, vyvedl svú všecku čeled na místo jedno velmi příhodné, rozkázal tu lesy sekati a vápno páliti, jiným grunty vymítati a jiným kamení veliké voziti a zdi z něho dělati a hrad krásný postaviti, kterémuž dáno jméno Střihovi. Chvála o tom hradu šla po vší zemi a o jeho krás- ném sta/vení mnozí divíce se rozprávěli. Neb Střich zvláště s svými obýval na hořejším po- nebí v jedné jiztbici a žena jeho Borka také s svými obvláště v jiztbici obývala a čeled jich všecka spolu v jedné veliké přebývala jiztbě, ko- ňové jich zvláštní příbytek měli, krávy zvláštní, volové zvláštní a tak každý dobytek byl v svém příbytku, ješto toho prvé v té zemi vídáno ne- bylo. Protož tomu dílu všickni se divili. Střihov hrad. / 31V (Křesomil náměstek knížecí.) Léta 787. Toho času když se Mnáta kníže na (R. 787) Ostromeč hrad s Střezislavú měl hnúti a tam chtěl bydliti, na místě svém zprávu hradu Vyše- hradského jednomu muži znamenitému, jemuž jméno bylo Křesomil, syn Bořislavuov, syna Vršova ze vsi Vršovic, poručil. Ten času jednoho na místě knížete svého Mnáty obeslal některé obyvatele České země a 1 = ves na Poděbradsku.
Strana 208
208 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 788. Křesomil Vršovic mečem jse sám zabíti musil. zvláště mocnější a dal jím raddu, aby sobě ji- ného knížete volili, položiv toho rozličné pří- činy a tu najvětší, poněvadž on Mnáta před kní- žetstvím utíká a na Ostromeči jako na paušti místo sobě vyvoliv tam se tají, znamení jest, že se již on na Vyšehrad nevrátí a snad proto, že to sám uznává u sebe, že on se k knížetství nehodí. A při tom jím zjevně oznámil, že by on se lépe k tomu knížetství nežli Mnáta hodil. Dána jest Křesomilovi odpověd, že se chtí o to starší té noci poraditi. A v tom dáno jest to Mnátovi věděti. Kterýž hned bez meškání přijel a Křesomila jíti kázal. I mluvili jsú lopotové a vládyky Mnátovi, knížeti svému, že oni bez pána a saudce býti nemohau a nechtí pro rozličné příhody. Chce-li je on tak, jako předkové jeho, opatrovati a súditi i také na stolici otce svého, t. j. na Vyšehradě seděti, že oni chtí rádi jemu poddáni býti. Mnáta řeči jích vy- slyšav i také, co se vskutku děje vyrozuměv, bez potazu dal jím hned odpověd, že to chce rád učiniti. A Křesomilovi rozkázal tu také před ními, že se musil svým mečem zabíti. (R. 788) 321 (Stavba hradu Pražského.) Léta 788./ Kníže Mnáta obávaje se věcí pře- dešlých, aby opět někdo proti němu se nepo- zdvihl a jeho snad o knížetství nepřipravil, tak
208 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 788. Křesomil Vršovic mečem jse sám zabíti musil. zvláště mocnější a dal jím raddu, aby sobě ji- ného knížete volili, položiv toho rozličné pří- činy a tu najvětší, poněvadž on Mnáta před kní- žetstvím utíká a na Ostromeči jako na paušti místo sobě vyvoliv tam se tají, znamení jest, že se již on na Vyšehrad nevrátí a snad proto, že to sám uznává u sebe, že on se k knížetství nehodí. A při tom jím zjevně oznámil, že by on se lépe k tomu knížetství nežli Mnáta hodil. Dána jest Křesomilovi odpověd, že se chtí o to starší té noci poraditi. A v tom dáno jest to Mnátovi věděti. Kterýž hned bez meškání přijel a Křesomila jíti kázal. I mluvili jsú lopotové a vládyky Mnátovi, knížeti svému, že oni bez pána a saudce býti nemohau a nechtí pro rozličné příhody. Chce-li je on tak, jako předkové jeho, opatrovati a súditi i také na stolici otce svého, t. j. na Vyšehradě seděti, že oni chtí rádi jemu poddáni býti. Mnáta řeči jích vy- slyšav i také, co se vskutku děje vyrozuměv, bez potazu dal jím hned odpověd, že to chce rád učiniti. A Křesomilovi rozkázal tu také před ními, že se musil svým mečem zabíti. (R. 788) 321 (Stavba hradu Pražského.) Léta 788./ Kníže Mnáta obávaje se věcí pře- dešlých, aby opět někdo proti němu se nepo- zdvihl a jeho snad o knížetství nepřipravil, tak
Strana 209
MNATA STAVI PRAHU. 209 o to přemajšlel, aby se svým poddaným neztratil, ale radějí aby k němu i k synu jeho Vojénovi lásku měli. Dne jednoho svolav mnoho dělníkuov, poslal je na horu Petřínskú kázav jím kamení lámati a hned za ními mnoho poslal chlebuov, potom brzo kázal ten kámen na Svinský vrch1 voziti. Tu, kdež byla někdy Libuše dala postaviti duom dře- věnný velmi vysoký, tu on kázal duom kamenný, velmi prostranný a ozdobný udělati, tu také rozkázal, aby žena jeho Střezislava s pannami desíti přebývala a ona všecko ženské pohlaví aby spolu s týmiž pannami v raddě seděci saudila a kníže sám toliko saudil mužské hlavy. Po malém času byla o to mezi vladykami roze- pře, neb někteří tomu velmi na odpor byli pra- více: »Předkové naši, jakž spisové ukazují, těžce saudy Libušiny snášeli; s Vlastú a s jinými téhož pohlaví velikau těžkost měli. Což opět na ženské neb na dívčí saudy my neb naše ženy budau po- tahovány?« Jiní odpověděli: »Můžeme to dobře snésti, což toliko do času trvati bude; však žádný z našeho pohlaví tak jako za Libuše tam k saudu nebude potahován; nechť se v tom vyplní vuole knížete našeho. Však to zboříme, kdyžkoli bu- 1 Míní se Hradčany a stavba paláce královského. K tomu obrázek jako na str. 76. Kronika. 14
MNATA STAVI PRAHU. 209 o to přemajšlel, aby se svým poddaným neztratil, ale radějí aby k němu i k synu jeho Vojénovi lásku měli. Dne jednoho svolav mnoho dělníkuov, poslal je na horu Petřínskú kázav jím kamení lámati a hned za ními mnoho poslal chlebuov, potom brzo kázal ten kámen na Svinský vrch1 voziti. Tu, kdež byla někdy Libuše dala postaviti duom dře- věnný velmi vysoký, tu on kázal duom kamenný, velmi prostranný a ozdobný udělati, tu také rozkázal, aby žena jeho Střezislava s pannami desíti přebývala a ona všecko ženské pohlaví aby spolu s týmiž pannami v raddě seděci saudila a kníže sám toliko saudil mužské hlavy. Po malém času byla o to mezi vladykami roze- pře, neb někteří tomu velmi na odpor byli pra- více: »Předkové naši, jakž spisové ukazují, těžce saudy Libušiny snášeli; s Vlastú a s jinými téhož pohlaví velikau těžkost měli. Což opět na ženské neb na dívčí saudy my neb naše ženy budau po- tahovány?« Jiní odpověděli: »Můžeme to dobře snésti, což toliko do času trvati bude; však žádný z našeho pohlaví tak jako za Libuše tam k saudu nebude potahován; nechť se v tom vyplní vuole knížete našeho. Však to zboříme, kdyžkoli bu- 1 Míní se Hradčany a stavba paláce královského. K tomu obrázek jako na str. 76. Kronika. 14
Strana 210
210 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 789—790. deme chtíti.« A tak sú toho při tom, že žena ženy saudila, zanechali. (R. 789) Prut zlatý nalezen. (Nález zlata.) Léta 789. Člověk jeden chudý a sprostný pasa krávy na Křesné hoře,, náhodau nalezl prut zlatta tak tlustý u země jako prst prostřední u ruky člověčí. A ulomiv jej při samé zemi, knížeti svému na Vyšehrad jej přinesl a dal. Kníže to vida od něho přijal a jemu poděkoval a dlúhost toho prutu na zemi postaviv až k své bradě při- měřil. A ohlédl se na toho chudého člověka a po- věděl k němu: »Slúho věrný, poněvadž ty mne, jako pána svého, zlattem daruješ, nemám čín bych tobě odplatil, jediné tím, aby ty tu všecku horu sobě osobil, jí k svému užitku obrátil, jakž najlépe moci budeš, bud pastvami a neb zlattem dobývaním.« Člověk ten to vděčně přijav poděkoval a všed na tu horu, hledal s pilností místa toho, na kte- rýmž jest prut ulomil, ale nikterakž nemohl na- leznúti. Druhého dne povolav s sebú jiných spolu s nimi hledal a nic nenalez, z té příčiny, že jest sobě toho místa dobře neznamenal. (R. 790) (Založení Sušice. Volba Leška Polského.) Léta 790. Opět mnozí Čechové opustivše dědin vorání, na rozličná se díla horní i dolní zlatta 1 Podle Dobnera prý hora u Vimperka.
210 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 789—790. deme chtíti.« A tak sú toho při tom, že žena ženy saudila, zanechali. (R. 789) Prut zlatý nalezen. (Nález zlata.) Léta 789. Člověk jeden chudý a sprostný pasa krávy na Křesné hoře,, náhodau nalezl prut zlatta tak tlustý u země jako prst prostřední u ruky člověčí. A ulomiv jej při samé zemi, knížeti svému na Vyšehrad jej přinesl a dal. Kníže to vida od něho přijal a jemu poděkoval a dlúhost toho prutu na zemi postaviv až k své bradě při- měřil. A ohlédl se na toho chudého člověka a po- věděl k němu: »Slúho věrný, poněvadž ty mne, jako pána svého, zlattem daruješ, nemám čín bych tobě odplatil, jediné tím, aby ty tu všecku horu sobě osobil, jí k svému užitku obrátil, jakž najlépe moci budeš, bud pastvami a neb zlattem dobývaním.« Člověk ten to vděčně přijav poděkoval a všed na tu horu, hledal s pilností místa toho, na kte- rýmž jest prut ulomil, ale nikterakž nemohl na- leznúti. Druhého dne povolav s sebú jiných spolu s nimi hledal a nic nenalez, z té příčiny, že jest sobě toho místa dobře neznamenal. (R. 790) (Založení Sušice. Volba Leška Polského.) Léta 790. Opět mnozí Čechové opustivše dědin vorání, na rozličná se díla horní i dolní zlatta 1 Podle Dobnera prý hora u Vimperka.
Strana 211
MNATA. NALEZY ZLATA. 211 hledajíce vydali a zvláště v krajinách poledních, rozličné písky při dolech a potocích přemítajíce. V jednom pak místě při jedné malé vísce, kteráž Sušice slúla, toho roku taková se jeho hojnost ukázala, že jeden člověk dobře mohl jeho za je- den den za deset neb dvanáct zlattých nadělati — a tak tu mnozí sú zbohaceni. Protož oni sami ryžovníci z té vésky město velikú zdí ohrazené udělali a při prvním jménu Sušice jeho nechali. Roku toho kníže Polský Přemysl, jinák Lésko, umřel bez dědicuov. A oni Poláci volili jsú sobě za kníže mládence jednoho, o jehožto rodu nic prvé slýcháno nebylo, toliko zpráva o něm byla, že by on mezi jinými byl statečnější a chytřejší. A dali jemu jméno Lésko Druhý. Někteří ovšem píší, že by Poláci na tom zů- stali, slaup nějaký postavivše, kdo by k němu s svým koněm najprv přiběhl, aby byl jích kní- žetem. A ten jistý mládenec chytrosti užívaje, že / by kázal kotvic mnoho nadělati a té noci, když běžeti měli k tomu slaupu, že by on na té cestě těmi kotvicemi posypal, krom na jedné stezce, po kteréž on s svým koněm běžeti umínil. A když jsú běželi, koňové se zbodli a běžeti nemohli a ně- kteří i padali; on sám když tudy, kdež jích ne- Sušice město. 32V Zlatta mnoho. 1 Vyprávěno podle Kadlubka; ten opět tu historku vypráví podle pověsti o Dareiovi. 14*
MNATA. NALEZY ZLATA. 211 hledajíce vydali a zvláště v krajinách poledních, rozličné písky při dolech a potocích přemítajíce. V jednom pak místě při jedné malé vísce, kteráž Sušice slúla, toho roku taková se jeho hojnost ukázala, že jeden člověk dobře mohl jeho za je- den den za deset neb dvanáct zlattých nadělati — a tak tu mnozí sú zbohaceni. Protož oni sami ryžovníci z té vésky město velikú zdí ohrazené udělali a při prvním jménu Sušice jeho nechali. Roku toho kníže Polský Přemysl, jinák Lésko, umřel bez dědicuov. A oni Poláci volili jsú sobě za kníže mládence jednoho, o jehožto rodu nic prvé slýcháno nebylo, toliko zpráva o něm byla, že by on mezi jinými byl statečnější a chytřejší. A dali jemu jméno Lésko Druhý. Někteří ovšem píší, že by Poláci na tom zů- stali, slaup nějaký postavivše, kdo by k němu s svým koněm najprv přiběhl, aby byl jích kní- žetem. A ten jistý mládenec chytrosti užívaje, že / by kázal kotvic mnoho nadělati a té noci, když běžeti měli k tomu slaupu, že by on na té cestě těmi kotvicemi posypal, krom na jedné stezce, po kteréž on s svým koněm běžeti umínil. A když jsú běželi, koňové se zbodli a běžeti nemohli a ně- kteří i padali; on sám když tudy, kdež jích ne- Sušice město. 32V Zlatta mnoho. 1 Vyprávěno podle Kadlubka; ten opět tu historku vypráví podle pověsti o Dareiovi. 14*
Strana 212
212 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 791—793. Knížetství Polské. bylo, běžal, první k slaupu přiběhl a tak knížet- ství obdržal. Ale mně se vidí, že i na ten čas tak jsau hlúpí Polští palatynové (neb hrabata) nebyli, aby měli o knížetství tak lehkomyslně v závod běhati, než že on Lesko pro svú statečnost pořádně jest na knížetství volen. (R. 791) Praha menší. Rychtář první. (První rychtář Pražský. Stavba Prahy.) Léta 791. Obyvatelé města Prahy pro stavení domuov u velikú vešli nevoli tak, až sám kníže musil mezi ně přijíti a ty nevole, kteréž mezi ní- mi byly, zastaviti. A tu hned kázal domy některé bořiti a dělati ulice pořádné a ryňk veliký a jed- nomu každému, jakž uložil a pokud duom sta- věti, tak aby stavěl a na tom dosti měl. A to hned pro budaucí pamět kázal zapsati. Ustanovil jest také kníže mezi ními saudci a zprávci jménem Chvora, muže velmi opatrného, kterémuž rozkázal, aby sobě dům u brány hořejší postavil a tu aby saudil lid městský na místě kní- žete svého — a lidu všemu jeho poslušnu býti rozkázal. I měl jest všecken lid k němu útočiště a milovali jej všickni jako otce svého, neb jest byl muž spravedlivýi. 1 Toto vyprávění (i následující) o sídle knížecím na Malé Straně vzniklo ovšem jenom nějakým omylem. V orig. týž obrázek jako při r. 1073 (v díle II.).
212 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 791—793. Knížetství Polské. bylo, běžal, první k slaupu přiběhl a tak knížet- ství obdržal. Ale mně se vidí, že i na ten čas tak jsau hlúpí Polští palatynové (neb hrabata) nebyli, aby měli o knížetství tak lehkomyslně v závod běhati, než že on Lesko pro svú statečnost pořádně jest na knížetství volen. (R. 791) Praha menší. Rychtář první. (První rychtář Pražský. Stavba Prahy.) Léta 791. Obyvatelé města Prahy pro stavení domuov u velikú vešli nevoli tak, až sám kníže musil mezi ně přijíti a ty nevole, kteréž mezi ní- mi byly, zastaviti. A tu hned kázal domy některé bořiti a dělati ulice pořádné a ryňk veliký a jed- nomu každému, jakž uložil a pokud duom sta- věti, tak aby stavěl a na tom dosti měl. A to hned pro budaucí pamět kázal zapsati. Ustanovil jest také kníže mezi ními saudci a zprávci jménem Chvora, muže velmi opatrného, kterémuž rozkázal, aby sobě dům u brány hořejší postavil a tu aby saudil lid městský na místě kní- žete svého — a lidu všemu jeho poslušnu býti rozkázal. I měl jest všecken lid k němu útočiště a milovali jej všickni jako otce svého, neb jest byl muž spravedlivýi. 1 Toto vyprávění (i následující) o sídle knížecím na Malé Straně vzniklo ovšem jenom nějakým omylem. V orig. týž obrázek jako při r. 1073 (v díle II.).
Strana 213
MNATA ZŘIZUJE PALÁC V PRAZE. 213 Léta 792. Chvor saudce a zprávce lidu jako muž vtipný domy krásné a zdi vysoké rozkázal stavěti, ulice opět pořádnější než prvé kázav také některé dřevěnné domy a sruby i obruby bořiti. Někteří pak počali býti tomu na odpor. Kníže chtě tomu, aby se všickni upokojili, rozkázal sobě duom výborný uprostřed města postaviti a tu po- kojně seděl mezi svými poddanými. Po mnohých pak letech z téhož domu učiněn jest duom radní, t. j. rathauz. —/ R. t. velmi příkrá byla zima, kteráž mnoho dobytkuov i lidí pomořila svú mra- zovitú ukrutností, v řekách také mnoho ryb zhy- nulo; v některých místech ledové na puol patý pídi ztlauští nalézali se a zvláště okolo Prahy. Praha se stavěla. Ráthauz Malo- stranský. 331 Zima ukrutná. (R. 792) (Vpády Moravanů a Němců.) Léta 793. Moravané vzavše nenávist k Če- chům beze vší příčiny, sešli se u Kyjova a odtuď do Čech mocně jse obrátili a okolo Nebevid a Kbelu velikú činili škodu. Hrad řečený Hrádek zbořili, Chotěborskú horu osadili a tu se dřívím obraubili, často odtuď scházejíce mnohé zájmy dělali. Uslyšavše o tom někteří Němci, táhli Mo- ravanuom na pomoc a s ními se spolčivše tako- vuož jako Moravané Čechuom činili škodu. Jednoho času Němci na jednom přívrší nad (R. 793) Moravané. 1 Mrazy toho roku připomínají i letopisy francké.
MNATA ZŘIZUJE PALÁC V PRAZE. 213 Léta 792. Chvor saudce a zprávce lidu jako muž vtipný domy krásné a zdi vysoké rozkázal stavěti, ulice opět pořádnější než prvé kázav také některé dřevěnné domy a sruby i obruby bořiti. Někteří pak počali býti tomu na odpor. Kníže chtě tomu, aby se všickni upokojili, rozkázal sobě duom výborný uprostřed města postaviti a tu po- kojně seděl mezi svými poddanými. Po mnohých pak letech z téhož domu učiněn jest duom radní, t. j. rathauz. —/ R. t. velmi příkrá byla zima, kteráž mnoho dobytkuov i lidí pomořila svú mra- zovitú ukrutností, v řekách také mnoho ryb zhy- nulo; v některých místech ledové na puol patý pídi ztlauští nalézali se a zvláště okolo Prahy. Praha se stavěla. Ráthauz Malo- stranský. 331 Zima ukrutná. (R. 792) (Vpády Moravanů a Němců.) Léta 793. Moravané vzavše nenávist k Če- chům beze vší příčiny, sešli se u Kyjova a odtuď do Čech mocně jse obrátili a okolo Nebevid a Kbelu velikú činili škodu. Hrad řečený Hrádek zbořili, Chotěborskú horu osadili a tu se dřívím obraubili, často odtuď scházejíce mnohé zájmy dělali. Uslyšavše o tom někteří Němci, táhli Mo- ravanuom na pomoc a s ními se spolčivše tako- vuož jako Moravané Čechuom činili škodu. Jednoho času Němci na jednom přívrší nad (R. 793) Moravané. 1 Mrazy toho roku připomínají i letopisy francké.
Strana 214
214 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 794. Němcí. Německý Brod. řekau postavili baštu a to proto, jestliže by Če- chové je honili, aby odtuď vyskočíce Čechy mor- dovali. Tomu místu potom Čechové Německý Brod jméno dali. — Kníže Kauřimské ač byl častokrát, aby se proti ním postavil, napomínán, nechtěl aneb nesměl toho učiniti. (R. 794) Moravané. Auval hora. Stříbřina hora. (Bitva u Kyjova.) Léta 794. Opět Moravané a Němcí spolu silnú mocí do Čech vtrhli, chtíce se všech Čechuov i jích země zmocniti. Mezi horau, jenž Auval slove, a Stříbrnau Hůrkau (jinák Střibřinú) se položili.. Kníže Kauřimské, člověk velmi strašlivý,, po- slal k ním své posly se vší svau mocí se jím pod- dávaje. Druhého dne přišel mezi ně a oni vzavše jej, dali jemu oči vylúpiti. Potom hned k Mná- tovi posly své poslali, chce-li svuoj život zacho- vati, aby se jím poddal. Kníže Mnáta poradiv se s svými statečnějšími jím vzkázal, že toho ne- chce učiniti, ale že se chce jím statečně brániti. Moravané zpupnými slovy súce pohnuti hned se odtuď hnuli a k Vyšehradu se blížili chtíce se u něho třetího dne položiti. Někteří mezi ními múdřejší byli a ti nedali k Vyšehradu táhnúti, 1 Tyto a předchozí události jsou opět výmysly roz- manité; jména z okolí pražského divně propletena se jmény z pomezí moravského. — 2 = bázlivý.
214 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 794. Němcí. Německý Brod. řekau postavili baštu a to proto, jestliže by Če- chové je honili, aby odtuď vyskočíce Čechy mor- dovali. Tomu místu potom Čechové Německý Brod jméno dali. — Kníže Kauřimské ač byl častokrát, aby se proti ním postavil, napomínán, nechtěl aneb nesměl toho učiniti. (R. 794) Moravané. Auval hora. Stříbřina hora. (Bitva u Kyjova.) Léta 794. Opět Moravané a Němcí spolu silnú mocí do Čech vtrhli, chtíce se všech Čechuov i jích země zmocniti. Mezi horau, jenž Auval slove, a Stříbrnau Hůrkau (jinák Střibřinú) se položili.. Kníže Kauřimské, člověk velmi strašlivý,, po- slal k ním své posly se vší svau mocí se jím pod- dávaje. Druhého dne přišel mezi ně a oni vzavše jej, dali jemu oči vylúpiti. Potom hned k Mná- tovi posly své poslali, chce-li svuoj život zacho- vati, aby se jím poddal. Kníže Mnáta poradiv se s svými statečnějšími jím vzkázal, že toho ne- chce učiniti, ale že se chce jím statečně brániti. Moravané zpupnými slovy súce pohnuti hned se odtuď hnuli a k Vyšehradu se blížili chtíce se u něho třetího dne položiti. Někteří mezi ními múdřejší byli a ti nedali k Vyšehradu táhnúti, 1 Tyto a předchozí události jsou opět výmysly roz- manité; jména z okolí pražského divně propletena se jmény z pomezí moravského. — 2 = bázlivý.
Strana 215
MNATA. BITVA S MORAVANY. 215 ale položivše se nad jedním potokem na přívrší, tu kázali les posekati a udělati na tom místě ši- rokú a mocnú ohradu jako město a dali tomu místu jméno Kyjovi a to proto, neb byli kázali sobě tu mnoho kyjuov nasekati pravíce, že chtí všecky Čechy ne meči, ale těmi kyji z té země vy- hnati. Poznavše Čechové, že tak blízko od Vyšehradu Moravané a Němci se položili, spolu se shro- máždivše, také silnau mocí se na ně vypravili. Ale však Mnátovi knížeti i jeho synu Vojénovi rozkázali zůstati na Vyšehradě. Uhlédavše Moravané s svými Němci, ano Če- chové táhnau proti ním vedlé lesuov, nemohli zna- menati, mnoholi by jich bylo, neb někteří skrze husté lesy šli jako tajně. Moravané menší počet jích býti se domnívajíce, tak jakž se spolu zavá- zali, když se přiblížili, s kyji na ně z obruby, vy- skočivše oni první boj začali, Čechové svými meči počali je velmi ukrutně mordovati. Mora- vané vidúce sílu zase do obruby postúpiti, chtěli, ale Čechové jím šraňk zaskočivše s obau strán je súžili a mordovali a po lesích je sstíhajíce všecky zbili a kořistí tu mnoho i rozličných lau- pežuov nabrali. Když se boj skonal a Čechové do Boj první. 1 Míní se ves Kyje u Prahy. — 2 = ohrada. — 3 = ustoupiti.
MNATA. BITVA S MORAVANY. 215 ale položivše se nad jedním potokem na přívrší, tu kázali les posekati a udělati na tom místě ši- rokú a mocnú ohradu jako město a dali tomu místu jméno Kyjovi a to proto, neb byli kázali sobě tu mnoho kyjuov nasekati pravíce, že chtí všecky Čechy ne meči, ale těmi kyji z té země vy- hnati. Poznavše Čechové, že tak blízko od Vyšehradu Moravané a Němci se položili, spolu se shro- máždivše, také silnau mocí se na ně vypravili. Ale však Mnátovi knížeti i jeho synu Vojénovi rozkázali zůstati na Vyšehradě. Uhlédavše Moravané s svými Němci, ano Če- chové táhnau proti ním vedlé lesuov, nemohli zna- menati, mnoholi by jich bylo, neb někteří skrze husté lesy šli jako tajně. Moravané menší počet jích býti se domnívajíce, tak jakž se spolu zavá- zali, když se přiblížili, s kyji na ně z obruby, vy- skočivše oni první boj začali, Čechové svými meči počali je velmi ukrutně mordovati. Mora- vané vidúce sílu zase do obruby postúpiti, chtěli, ale Čechové jím šraňk zaskočivše s obau strán je súžili a mordovali a po lesích je sstíhajíce všecky zbili a kořistí tu mnoho i rozličných lau- pežuov nabrali. Když se boj skonal a Čechové do Boj první. 1 Míní se ves Kyje u Prahy. — 2 = ohrada. — 3 = ustoupiti.
Strana 216
216 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 795. ohrady vešli, nalezli jsú také mnoho mečův a lu- čišť, kterýchž Moravané a Němci svévolně ne- chtěli potřebovati. Po té bitvě Čechové navracujíce se osm set kyjův, kteréž byli Moravané a Němci na Čechy připravili, před knížetem položili. Z toho prvního vítězství všickni veselí byli a tomu místu, na kte- rémž se to stalo, Kyje jméno dali.. Kyje ves. 33V Sněm. (Staré město stavěno.) Léta 795. Kníže Mnáta jako muž rozšafný bu- dúcí příhody rozvažuje, všech obyvateluov svého knížetství rozkázal k sobě na Vyšehrad povolati. A když sú se sešli, kníže posadiv se, rozličné pří- hody a případnosti již minulé v té zemi i budúcí, které by se přihoditi mohly, oznamuje a předklá- daje i to, kterak by se jich mohlo uvarovati, pra- vil: »Jistě že by slušné bylo, aby lid Český tento nebyl tak po horách a po polích i po té vší zemi rozptýlen, ale jestliže by se taková věc jako léta předešlého přihodila a nepřátelé na naši a všech nás záhubu vtrhli do země této, aby lid mohl ně- kde společně a pohotově býti nalezen a těm ne- přátelům bez prodlení odpíral. Neb jistě mi věř- te, by byli Moravané s svými Němci pod Auva- lem se nezastavovali, knížete Kauřimského při 1 V orig, připojen týž obrázek jako k r. 919 (díl II.).
216 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 795. ohrady vešli, nalezli jsú také mnoho mečův a lu- čišť, kterýchž Moravané a Němci svévolně ne- chtěli potřebovati. Po té bitvě Čechové navracujíce se osm set kyjův, kteréž byli Moravané a Němci na Čechy připravili, před knížetem položili. Z toho prvního vítězství všickni veselí byli a tomu místu, na kte- rémž se to stalo, Kyje jméno dali.. Kyje ves. 33V Sněm. (Staré město stavěno.) Léta 795. Kníže Mnáta jako muž rozšafný bu- dúcí příhody rozvažuje, všech obyvateluov svého knížetství rozkázal k sobě na Vyšehrad povolati. A když sú se sešli, kníže posadiv se, rozličné pří- hody a případnosti již minulé v té zemi i budúcí, které by se přihoditi mohly, oznamuje a předklá- daje i to, kterak by se jich mohlo uvarovati, pra- vil: »Jistě že by slušné bylo, aby lid Český tento nebyl tak po horách a po polích i po té vší zemi rozptýlen, ale jestliže by se taková věc jako léta předešlého přihodila a nepřátelé na naši a všech nás záhubu vtrhli do země této, aby lid mohl ně- kde společně a pohotově býti nalezen a těm ne- přátelům bez prodlení odpíral. Neb jistě mi věř- te, by byli Moravané s svými Němci pod Auva- lem se nezastavovali, knížete Kauřimského při 1 V orig, připojen týž obrázek jako k r. 919 (díl II.).
Strana 217
MNATA ZAKLÁDÁ STARÉ MĚSTO. — 217 pokoji nechali a obrub sobě nedělajíce k Vyše- hradu upřímo táhli, mne by byli nehotového k bránění a vás porůznu a po polích neb po vsech nalezli, byli by nás všecky zmordovali a toto kní- žetství všecko připojili k Moravě. Protož zdáli se vám, někde v místě slušném aby město posta- veno bylo, a tu lid shromážděný aby pro obranu vlasti týto mohl býti nalezen.« Starší a vladyky uradivše se dali sú odpověd ode všeho lidu, že se jim ta radda dobře líbí. Ně- kterým se zdálo, aby blízko od Vyšehradu město znovu založeno bylo, jiní pravili, aby Praha, po- něvadž jest nedaleko od Vyšehradu, rozšířena byla. Ale ti všickni poručili to knížeti k jeho mú- drému rozvážení. Mnáta vyslyšav radu, odpově- ďal: »Na rovinách Vyšehradských město mohlo by býti postaveno, ale snad by byl nedostatek vody. Ale poněvadž jest Libuše, někdy má babka, o rozšíření Prahy mnoho, jakž se o tom píše, předpovídala, nechť se to vyplní tohoto času.« Řekli sú někteří: »Uzké místo jest mezi horú Pe- třínskú a Svinským vrchemi, voda Vhltava také s své strany je rozšířiti brání.« Odpověďal kníže: »Však voda jest ta více hluboká než široká. Nechť s druhé strany vody na břehu domové se stavějí a já most dřevěnný dám udělati, tak aby jedni Pražské město Staré. 1 Míní se Hradčany.
MNATA ZAKLÁDÁ STARÉ MĚSTO. — 217 pokoji nechali a obrub sobě nedělajíce k Vyše- hradu upřímo táhli, mne by byli nehotového k bránění a vás porůznu a po polích neb po vsech nalezli, byli by nás všecky zmordovali a toto kní- žetství všecko připojili k Moravě. Protož zdáli se vám, někde v místě slušném aby město posta- veno bylo, a tu lid shromážděný aby pro obranu vlasti týto mohl býti nalezen.« Starší a vladyky uradivše se dali sú odpověd ode všeho lidu, že se jim ta radda dobře líbí. Ně- kterým se zdálo, aby blízko od Vyšehradu město znovu založeno bylo, jiní pravili, aby Praha, po- něvadž jest nedaleko od Vyšehradu, rozšířena byla. Ale ti všickni poručili to knížeti k jeho mú- drému rozvážení. Mnáta vyslyšav radu, odpově- ďal: »Na rovinách Vyšehradských město mohlo by býti postaveno, ale snad by byl nedostatek vody. Ale poněvadž jest Libuše, někdy má babka, o rozšíření Prahy mnoho, jakž se o tom píše, předpovídala, nechť se to vyplní tohoto času.« Řekli sú někteří: »Uzké místo jest mezi horú Pe- třínskú a Svinským vrchemi, voda Vhltava také s své strany je rozšířiti brání.« Odpověďal kníže: »Však voda jest ta více hluboká než široká. Nechť s druhé strany vody na břehu domové se stavějí a já most dřevěnný dám udělati, tak aby jedni Pražské město Staré. 1 Míní se Hradčany.
Strana 218
218 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 796—797 34 k druhým mohli jíti svobodně, a poněvadž ta vo- da prostředkem města poteče, tu žádný vody ne- bude nedostatek. Také byla-li by toho potřeba, že by měli obyvatelé toho města Vyšehradu/ pomoc učiniti, budú moci svobodně a po suše k němu při- jíti.« Ty příčiny vyslyšavše Čechové, dali k tomu vůli. Těch dnuov hned někteří stěhovali se z Prahy na druhú stranu vody a tu dříví veliké vyvracu- jíce domy dřevěnné zakládali. Ryňk také toho města nedaleko od vody na břehu, sto kročejuov zdýlí a tolikéž (z) šíři založili, tu kdež nyní slove u sv. Valentina na ryněčku. (R. 796) Časslav. (Založení Čáslavě.) Léta 796. Mnáta kníže povolav k sobě Čas- slava, muže múdrého i nad jiné bohatého, ozná- mil jemu, že se ještě obává Moravanuov, snad aby nechtěli pro ty, kteří sú v Čechách zůstali, nad Čechy pomsty učiniti; protož aby někde v mí- stě příhodném pro obranu jeho i všeho lidu (po- něvadž kníže Kauřimský již tak mdel jest) hrad pevný s té strany od Moravy dal sobě postaviti, že jemu chce pomoc učiniti zlattem, chlebem i li- dem. Časslav vyslyšav žádost dal odpověd, že to chce rád učiniti. 1 Asi vymyšleno; možno však také, že byla nějaká podobná zmatená tradice v Praze.
218 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 796—797 34 k druhým mohli jíti svobodně, a poněvadž ta vo- da prostředkem města poteče, tu žádný vody ne- bude nedostatek. Také byla-li by toho potřeba, že by měli obyvatelé toho města Vyšehradu/ pomoc učiniti, budú moci svobodně a po suše k němu při- jíti.« Ty příčiny vyslyšavše Čechové, dali k tomu vůli. Těch dnuov hned někteří stěhovali se z Prahy na druhú stranu vody a tu dříví veliké vyvracu- jíce domy dřevěnné zakládali. Ryňk také toho města nedaleko od vody na břehu, sto kročejuov zdýlí a tolikéž (z) šíři založili, tu kdež nyní slove u sv. Valentina na ryněčku. (R. 796) Časslav. (Založení Čáslavě.) Léta 796. Mnáta kníže povolav k sobě Čas- slava, muže múdrého i nad jiné bohatého, ozná- mil jemu, že se ještě obává Moravanuov, snad aby nechtěli pro ty, kteří sú v Čechách zůstali, nad Čechy pomsty učiniti; protož aby někde v mí- stě příhodném pro obranu jeho i všeho lidu (po- něvadž kníže Kauřimský již tak mdel jest) hrad pevný s té strany od Moravy dal sobě postaviti, že jemu chce pomoc učiniti zlattem, chlebem i li- dem. Časslav vyslyšav žádost dal odpověd, že to chce rád učiniti. 1 Asi vymyšleno; možno však také, že byla nějaká podobná zmatená tradice v Praze.
Strana 219
MNATA ZAKLÁDÁ ČÁSLAV. 219 Tu jest poslal hned své služebníky, aby hle- dali příhodného místa k bydlení jemu. I nalezli sú místo jedno. Navrátivše se oznámili sú pánu svému, kterýž bez meškání, pojav svú ženu Milo- slavu i všecku svú čeled se všemi svými i jich ná- bytky a dobytky, obrátil se k východu slunce a přišel k místu, kteréž jemu od služebníkuov uká- záno. A tu hned založiti kázal obrubu, dřevěnnú, velmi širokú jako veliké město a od svého jména dal jemu jméno Časslav a duom jako hrad po- stavil, tak že sú se tomu dílu všickni lidé divili. Léta 797. Časslav pilnost maje o bránění ne- přátelům do země, rozkázal od svého domu až k horám mnoho dříví, velikého podtínati tak, aby jedno na druhé padalo, přes ty záseky aby žádný nemohl přejíti. Roku toho také kníže Mná- ta přijel na dvůr Časslavův, aby to dílo spatřil. A vida, jak se má Časslava proti nepřátelům, jemu velmi děkoval a dal jemu darem třidcet hřiven zlatta, jiné k tomu pomoci jemu poslati slibuje; s ním se přátelsky rozžehnav, zase na Vyše- hrad se navrátil. A toho času žena jeho Střezi- slava syna jemu druhého urodila, kterémuž on dal jméno Smysliboj, kterýž potom třetího léta umřel a na Hrobce žalostivě pochován. Časslav dvuor. (R. 797) 1 = ohradu. — 2 = stromoví. — 3 Etymologie Čá- slav = Časslav ovšem ryze hájkovská.
MNATA ZAKLÁDÁ ČÁSLAV. 219 Tu jest poslal hned své služebníky, aby hle- dali příhodného místa k bydlení jemu. I nalezli sú místo jedno. Navrátivše se oznámili sú pánu svému, kterýž bez meškání, pojav svú ženu Milo- slavu i všecku svú čeled se všemi svými i jich ná- bytky a dobytky, obrátil se k východu slunce a přišel k místu, kteréž jemu od služebníkuov uká- záno. A tu hned založiti kázal obrubu, dřevěnnú, velmi širokú jako veliké město a od svého jména dal jemu jméno Časslav a duom jako hrad po- stavil, tak že sú se tomu dílu všickni lidé divili. Léta 797. Časslav pilnost maje o bránění ne- přátelům do země, rozkázal od svého domu až k horám mnoho dříví, velikého podtínati tak, aby jedno na druhé padalo, přes ty záseky aby žádný nemohl přejíti. Roku toho také kníže Mná- ta přijel na dvůr Časslavův, aby to dílo spatřil. A vida, jak se má Časslava proti nepřátelům, jemu velmi děkoval a dal jemu darem třidcet hřiven zlatta, jiné k tomu pomoci jemu poslati slibuje; s ním se přátelsky rozžehnav, zase na Vyše- hrad se navrátil. A toho času žena jeho Střezi- slava syna jemu druhého urodila, kterémuž on dal jméno Smysliboj, kterýž potom třetího léta umřel a na Hrobce žalostivě pochován. Časslav dvuor. (R. 797) 1 = ohradu. — 2 = stromoví. — 3 Etymologie Čá- slav = Časslav ovšem ryze hájkovská.
Strana 220
220 — V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 798—799. (O Lestkovi Polském.) Polský kníže umřel. Toho času Lestko Druhý, Polský kníže, umřel a hned toho roku syn jeho Lestko, Třetí toho jména, zprávu knížetství Polského na místě otce svého přijal. Ten byl muž velmi statečný a v vá- lečných věcech šťastný. Jednoho času sebrav lid v své zemi, táhl Uhrům proti Vlachům na pomoc. A tu sú Poláci s svým knížetem svú mužnost nad Vlachy uká- zali, takže se tomu netoliko Vlaši, ale i Uhři di- vili. Ten Lestko měl jest mnoho ženin, s který- miž měl dvadcet synuov. Jednoho toliko měl (tak jakž obyčej byl pohanský) pořádného a dal je- mu jméno od někdy zprávce Římského Pompi- liusi, jemuž Poláci říkali Popiel. (R. 798) (Nález olova a cínu.) Léta 798. V krajinách puolnočních daleko za dvorem Kolostojovým na jedné vysoké hoře uká- zala se veliká hojnost olova, také i cínu, kteréž nalezl nějaký Hlan chodě po horách. A ten najprv pánu svému Slavklasovi divné vyrostliny při/nes do vsi, kteráž slúla Dubina. Slavklas šel jest tam s dělníky a když takové rudy mnoho nalámali, kázal ji ohněm páliti. A když hojnost velikú sli- tiny udělali, poslal jest to Slavklas Mnátovi, kní- 1 Opět podle Boguphala a j. polských kronik.
220 — V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 798—799. (O Lestkovi Polském.) Polský kníže umřel. Toho času Lestko Druhý, Polský kníže, umřel a hned toho roku syn jeho Lestko, Třetí toho jména, zprávu knížetství Polského na místě otce svého přijal. Ten byl muž velmi statečný a v vá- lečných věcech šťastný. Jednoho času sebrav lid v své zemi, táhl Uhrům proti Vlachům na pomoc. A tu sú Poláci s svým knížetem svú mužnost nad Vlachy uká- zali, takže se tomu netoliko Vlaši, ale i Uhři di- vili. Ten Lestko měl jest mnoho ženin, s který- miž měl dvadcet synuov. Jednoho toliko měl (tak jakž obyčej byl pohanský) pořádného a dal je- mu jméno od někdy zprávce Římského Pompi- liusi, jemuž Poláci říkali Popiel. (R. 798) (Nález olova a cínu.) Léta 798. V krajinách puolnočních daleko za dvorem Kolostojovým na jedné vysoké hoře uká- zala se veliká hojnost olova, také i cínu, kteréž nalezl nějaký Hlan chodě po horách. A ten najprv pánu svému Slavklasovi divné vyrostliny při/nes do vsi, kteráž slúla Dubina. Slavklas šel jest tam s dělníky a když takové rudy mnoho nalámali, kázal ji ohněm páliti. A když hojnost velikú sli- tiny udělali, poslal jest to Slavklas Mnátovi, kní- 1 Opět podle Boguphala a j. polských kronik.
Strana 221
MNATA. NÁLEZ OLOVA A CÍNU. 221 žeti svému, na Vyšehrad, aby se tomu divil, co jest v jeho zemi v krajinách půlnočních nalezeno. Kníže to ohledav a od něho vděčně přijav po- slal jest k němu své posly, jemu z věrnosti aby poděkování učinili. A z té příčiny že jest toho před svým knížetem nezatajil, dává jemu kníže ty všecky hory, aby jich užíval, jakž najlépe bude moci, však o to aby péči měl, nepřátelé žádostiví toho kovu súce aby tudy do země nevešli a škody jeho poddaným nečinili. (Založení Jihlavy.) Léta 799. Moravané spuntovavše, se s Němci (R. 799) u velikém se počtu sebrali a do Čech na laupež pustiti se chtíce, špehéře napřed poslali a sami také za ními táhli. Špehéři navrátivše se oznámili, kterak Časslav pevný sobě duom postavil, od kteréhož až do hor veliké zdělal záseky; netoliko jízný, ale i pěší žádný tam projíti nemuož. — Moravané zastavivše se v jednom lese při vodě, dlúho se radili, co mají činiti, až na tom zůstali, aby na tom místě tu hned ohradu okolo všeho vojska udělali a vnitř baudy a sruby stavěli. Ně- kteří pak byt sobě tu oblíbivše, místo raubené ohrady zdi vysoké stavěli, chtíce tu město míti, a když grunty ke zdem kopajíce ven zemi vy- 1 = spiknuvše, spojivše se.
MNATA. NÁLEZ OLOVA A CÍNU. 221 žeti svému, na Vyšehrad, aby se tomu divil, co jest v jeho zemi v krajinách půlnočních nalezeno. Kníže to ohledav a od něho vděčně přijav po- slal jest k němu své posly, jemu z věrnosti aby poděkování učinili. A z té příčiny že jest toho před svým knížetem nezatajil, dává jemu kníže ty všecky hory, aby jich užíval, jakž najlépe bude moci, však o to aby péči měl, nepřátelé žádostiví toho kovu súce aby tudy do země nevešli a škody jeho poddaným nečinili. (Založení Jihlavy.) Léta 799. Moravané spuntovavše, se s Němci (R. 799) u velikém se počtu sebrali a do Čech na laupež pustiti se chtíce, špehéře napřed poslali a sami také za ními táhli. Špehéři navrátivše se oznámili, kterak Časslav pevný sobě duom postavil, od kteréhož až do hor veliké zdělal záseky; netoliko jízný, ale i pěší žádný tam projíti nemuož. — Moravané zastavivše se v jednom lese při vodě, dlúho se radili, co mají činiti, až na tom zůstali, aby na tom místě tu hned ohradu okolo všeho vojska udělali a vnitř baudy a sruby stavěli. Ně- kteří pak byt sobě tu oblíbivše, místo raubené ohrady zdi vysoké stavěli, chtíce tu město míti, a když grunty ke zdem kopajíce ven zemi vy- 1 = spiknuvše, spojivše se.
Strana 222
222 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 800. Jehlava město. mítali, mnoho tu ježkuov nalézali. A na ten čas Čechové i Moravané říkali ježkovi jehlák, od toho dali jsú městu jméno Jehlava.. (R. 800) Moravané. / 35r Lipnice. (Lipnice.) Léta 800. Moravané majíce zprávu od někte- rých, jaká jest hojnost stříbra i zlatta i jiných kovuov v Českém knížetství a oni, Čechové, že sobě to velmi lehce váží, nikterakž se nemohli upokojiti, ale každého dne někteří o to smajšleli, jak by mohli ten Český národ vyhladiti a sami tu zemi osaditi. Ale vědúce, že skrze ohra/du Čas- slavovu nikoli nemohau projíti, sto a šedesát mu- žuov tajně vyšli od Jihlavy a pustili se jako na západ slunce a šli skrze husté lesy přes veliké hory, až i přišli na jednu vysokú horu, kteráž byla všecka velikým porostlá dřívím lipovým. A odtuď spatřivše některé plániny, vsi i vorné dědiny i řekli sú jedni k druhým: »Toto jest ta hora, o kteréž jsú nám roku předešlého naši špe- héři zprávu dali; protož tuto sobě duom pevný postavíce budem budúcími časy v Čechách škodu činiti.« A tak se o to snesli a hrad pevný na té hoře postavili a dali jemu jméno od té hory Lip- nice. A když jsau tu ten hrad stavěli, žádný o tom z Čechuov nic nevěděl, až počali lidi jímati, ša- 1 Míní se Jihlava. Arci všechno výmysl Hájkův. — V origin. připojen týž obrázek jako k r. 758.
222 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 800. Jehlava město. mítali, mnoho tu ježkuov nalézali. A na ten čas Čechové i Moravané říkali ježkovi jehlák, od toho dali jsú městu jméno Jehlava.. (R. 800) Moravané. / 35r Lipnice. (Lipnice.) Léta 800. Moravané majíce zprávu od někte- rých, jaká jest hojnost stříbra i zlatta i jiných kovuov v Českém knížetství a oni, Čechové, že sobě to velmi lehce váží, nikterakž se nemohli upokojiti, ale každého dne někteří o to smajšleli, jak by mohli ten Český národ vyhladiti a sami tu zemi osaditi. Ale vědúce, že skrze ohra/du Čas- slavovu nikoli nemohau projíti, sto a šedesát mu- žuov tajně vyšli od Jihlavy a pustili se jako na západ slunce a šli skrze husté lesy přes veliké hory, až i přišli na jednu vysokú horu, kteráž byla všecka velikým porostlá dřívím lipovým. A odtuď spatřivše některé plániny, vsi i vorné dědiny i řekli sú jedni k druhým: »Toto jest ta hora, o kteréž jsú nám roku předešlého naši špe- héři zprávu dali; protož tuto sobě duom pevný postavíce budem budúcími časy v Čechách škodu činiti.« A tak se o to snesli a hrad pevný na té hoře postavili a dali jemu jméno od té hory Lip- nice. A když jsau tu ten hrad stavěli, žádný o tom z Čechuov nic nevěděl, až počali lidi jímati, ša- 1 Míní se Jihlava. Arci všechno výmysl Hájkův. — V origin. připojen týž obrázek jako k r. 758.
Strana 223
MNATA. MORAVANÉ V CECHACH. 223 S I Z A covati i mordovati. To když Mnáta kníže uslyšel, sebrav nemalý počet lidu, poslal je k tomu hradu. Kteříž chtěli rádi ten hrad zkaziti, ale žádný ne- směl k němu pro rozličné střelby a kamení házení přistúpiti. I navrátil se ten lid zase k knížeti svému a oni vždy vsi vybíjeli a lidi jako prvé hubiti nepřestávali. (Dobývání Lipnice.) Léta 801. Poslal kníže Mnáta Všelaucha a Bo- (R. 801) hovice, své služebníky, k svým zemanuom, t. j. k Časslavovi, k Nevřesovi, k Slovochovi a Vozi- slavovi, jích žádaje, aby ty Lipníky z země vy- plénili a jím více tu škody činiti nedali a hrad ten i s těmi horami aby svému panování podmanili.
MNATA. MORAVANÉ V CECHACH. 223 S I Z A covati i mordovati. To když Mnáta kníže uslyšel, sebrav nemalý počet lidu, poslal je k tomu hradu. Kteříž chtěli rádi ten hrad zkaziti, ale žádný ne- směl k němu pro rozličné střelby a kamení házení přistúpiti. I navrátil se ten lid zase k knížeti svému a oni vždy vsi vybíjeli a lidi jako prvé hubiti nepřestávali. (Dobývání Lipnice.) Léta 801. Poslal kníže Mnáta Všelaucha a Bo- (R. 801) hovice, své služebníky, k svým zemanuom, t. j. k Časslavovi, k Nevřesovi, k Slovochovi a Vozi- slavovi, jích žádaje, aby ty Lipníky z země vy- plénili a jím více tu škody činiti nedali a hrad ten i s těmi horami aby svému panování podmanili.
Strana 224
224 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 801—802. 35V Čechové od Moravanův poraženi. Kteříž chtíce svého knížete žádost a rozkaz vy- plniti, vypravili se na ty zhaubce, 600 mužuov statečných a dobře v smolníky oděných, meči a lučišti jsúce dobře opatřeni. Moravci ti (neb Lipníci) když jsú to skrze své špehéře zvěděli, hned rychle dvoje záseky okolo toho hradu z dříví velikého udělali, tak aby žádný přístup nemohl býti k tomu hradu. Čechové času nočního skrze jedny i druhé záseky tajně pronikli a u sa- mé obruby hradu toho se postavili. — Někteří z těch Lipníkuov tajně sšedše s hradu okolo obešli a za jednú velikú skalú na Čechy udělali zálohu a když Čechové za obrubau se kryjíce na hrad z lučišt stříleti počali, muží někteří tajně vyšedše z zálohy oseči ty rychle zapálili. V tom Lipníci s hradu na Čechy zběhli a jako valem se na ně valili a jiní z zálohy vyskočivše/ velikým hla- sem okřik učinili. Čechové domnívajíce se, že by jích v té záloze velmi mnoho bylo, počali utěkati; někteří do ohně běžeti nechtíce brániti se musili. Ale však oheň ten velikau jím škodu činil, neb od horkosti ohně smolníkové se na ních rozpustili a Lipníci je škodlivě stříleli, takže se jích méně než 300 domuov navrátilo. Z toho se zemané předřečení velmi rozhněvali a Lipníci hned z ka- mene přetvrdého zdi hradové počali dělati a Če- chové ten celý rok o ně se nesměli pokusiti. A oni Lipníci času zimního jednoho zname-
224 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 801—802. 35V Čechové od Moravanův poraženi. Kteříž chtíce svého knížete žádost a rozkaz vy- plniti, vypravili se na ty zhaubce, 600 mužuov statečných a dobře v smolníky oděných, meči a lučišti jsúce dobře opatřeni. Moravci ti (neb Lipníci) když jsú to skrze své špehéře zvěděli, hned rychle dvoje záseky okolo toho hradu z dříví velikého udělali, tak aby žádný přístup nemohl býti k tomu hradu. Čechové času nočního skrze jedny i druhé záseky tajně pronikli a u sa- mé obruby hradu toho se postavili. — Někteří z těch Lipníkuov tajně sšedše s hradu okolo obešli a za jednú velikú skalú na Čechy udělali zálohu a když Čechové za obrubau se kryjíce na hrad z lučišt stříleti počali, muží někteří tajně vyšedše z zálohy oseči ty rychle zapálili. V tom Lipníci s hradu na Čechy zběhli a jako valem se na ně valili a jiní z zálohy vyskočivše/ velikým hla- sem okřik učinili. Čechové domnívajíce se, že by jích v té záloze velmi mnoho bylo, počali utěkati; někteří do ohně běžeti nechtíce brániti se musili. Ale však oheň ten velikau jím škodu činil, neb od horkosti ohně smolníkové se na ních rozpustili a Lipníci je škodlivě stříleli, takže se jích méně než 300 domuov navrátilo. Z toho se zemané předřečení velmi rozhněvali a Lipníci hned z ka- mene přetvrdého zdi hradové počali dělati a Če- chové ten celý rok o ně se nesměli pokusiti. A oni Lipníci času zimního jednoho zname-
Strana 225
NEZAMYSL. LIPNICE DOBYTO. Z25 nitého i bohatého člověka, jménem Zbajše, na jeho dvoře, Zbajšově jménem, dobyli, rozličně s ním Zbajšov. nakládajíce mučili a potom jemu hlavu sťali, dvuor jeho všecken i ves vybrali a vypálili a lidi zmordovali. (Lipnice zbořena.) Léta 802. Přišla zpráva k Mnátovi knížeti, že (R. 802) to zlé, kteréž se děje okolo Lipnice, nic se ne- umenšuje, ale více rozmnožuje. A on bez meškání shromáždiv lidu více než prvé, vypravil je na ty mordéře. Kteříž když jsú pod tu horu přitáhli, dvě zálohy pod horau učinili. Sto a dvadcet mu- žuov k zámku přistúpivše na ten hrad hustě po- čali stříleti. A oni s zámku tak hustě a velikým kamením z oken a z podsebití házeli, že dolejší hosté musili domácím od toho hradu do lesu po- ustúpiti. V tom rychle dvéře hradové ti Lipníci otevřevše doluov se hustě valili. Čechové málo pozastavivše se, rychle počali utěkati a Lipníci je škodlivě cepami a kamením postíhajíce bili. Toť Čechové z tajných záloh vyskočivše Lipníky od hradu zastihli a je rozrazivše po lesích honili a mordovali. Kteříž pak byli na hradě zůstali, rozumějíce, že jsú již poraženi, Čechům jsú ten hrad v moc dali, kteříž z něho chleby a jiné potravy vybravše, jej jsú zapálili a rozbořili. Vězně ty, kteréž tu na Lipnice hrad rozbořen. Kronika, 15
NEZAMYSL. LIPNICE DOBYTO. Z25 nitého i bohatého člověka, jménem Zbajše, na jeho dvoře, Zbajšově jménem, dobyli, rozličně s ním Zbajšov. nakládajíce mučili a potom jemu hlavu sťali, dvuor jeho všecken i ves vybrali a vypálili a lidi zmordovali. (Lipnice zbořena.) Léta 802. Přišla zpráva k Mnátovi knížeti, že (R. 802) to zlé, kteréž se děje okolo Lipnice, nic se ne- umenšuje, ale více rozmnožuje. A on bez meškání shromáždiv lidu více než prvé, vypravil je na ty mordéře. Kteříž když jsú pod tu horu přitáhli, dvě zálohy pod horau učinili. Sto a dvadcet mu- žuov k zámku přistúpivše na ten hrad hustě po- čali stříleti. A oni s zámku tak hustě a velikým kamením z oken a z podsebití házeli, že dolejší hosté musili domácím od toho hradu do lesu po- ustúpiti. V tom rychle dvéře hradové ti Lipníci otevřevše doluov se hustě valili. Čechové málo pozastavivše se, rychle počali utěkati a Lipníci je škodlivě cepami a kamením postíhajíce bili. Toť Čechové z tajných záloh vyskočivše Lipníky od hradu zastihli a je rozrazivše po lesích honili a mordovali. Kteříž pak byli na hradě zůstali, rozumějíce, že jsú již poraženi, Čechům jsú ten hrad v moc dali, kteříž z něho chleby a jiné potravy vybravše, jej jsú zapálili a rozbořili. Vězně ty, kteréž tu na Lipnice hrad rozbořen. Kronika, 15
Strana 226
226 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 803. tom hradě na milost přijali, jíchž bylo v počtu třidcet a dva, na Vyšehrad přijevše, Mnátovi je v moc dalii. (R. 803) Čas a Slav, Paběň. (Závěť Časslavova.) Léta 803. Časslav, jenž byl muž slavný, ale letitý, povolal jest svých synuov, jíchžto jména byla jsú: jednomu Čas, druhému Slav a třetímu Paběň. I mluvil jest k ním a řka: »Synové milí, víte dobře, jakú jsem já měl práci při bránění nepřáteluom, do této země jím jíti nedada, a skrze to sem velikú před knížetem obdržal milost, tak že jest mne hojným zlattem daroval, k tomu všickni obyvatelé té země velikú lásku ke mně měli. Ale poněvadž já již sem sešlého věku, za to vás žá- dám, když já umru, abyšte mne v Loších, položili a knížeti pánu svému věrní byli, město toto abyšte tlustau zdí ohradili a tu společně bydlili Jedna strana města ať jest Časova a druhá Sla- vova.« Obrátiv se k Paběnovi řekl: »A ty, mlá- denče, hned zítra jeď a místa příhodného hledaj. na němž by mohl hrad postaven býti.« Paběň rozkaz otce svého vyplniv, nalezl jednu horu u ve- likém údolí a tu hrad veliký a velmi vysoký posta- viti sobě rozkázal a dal jemu jméno Paběnices. Paběnice. 1 Vše toto i následující pouhé výmysly. Později je ještě rozmnožil Pešina. — 2 Snad se míní Lošín na Čáslavsku, snad prostě sklepy hradní. — 3 Místo neda- leko Čáslavě.
226 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 803. tom hradě na milost přijali, jíchž bylo v počtu třidcet a dva, na Vyšehrad přijevše, Mnátovi je v moc dalii. (R. 803) Čas a Slav, Paběň. (Závěť Časslavova.) Léta 803. Časslav, jenž byl muž slavný, ale letitý, povolal jest svých synuov, jíchžto jména byla jsú: jednomu Čas, druhému Slav a třetímu Paběň. I mluvil jest k ním a řka: »Synové milí, víte dobře, jakú jsem já měl práci při bránění nepřáteluom, do této země jím jíti nedada, a skrze to sem velikú před knížetem obdržal milost, tak že jest mne hojným zlattem daroval, k tomu všickni obyvatelé té země velikú lásku ke mně měli. Ale poněvadž já již sem sešlého věku, za to vás žá- dám, když já umru, abyšte mne v Loších, položili a knížeti pánu svému věrní byli, město toto abyšte tlustau zdí ohradili a tu společně bydlili Jedna strana města ať jest Časova a druhá Sla- vova.« Obrátiv se k Paběnovi řekl: »A ty, mlá- denče, hned zítra jeď a místa příhodného hledaj. na němž by mohl hrad postaven býti.« Paběň rozkaz otce svého vyplniv, nalezl jednu horu u ve- likém údolí a tu hrad veliký a velmi vysoký posta- viti sobě rozkázal a dal jemu jméno Paběnices. Paběnice. 1 Vše toto i následující pouhé výmysly. Později je ještě rozmnožil Pešina. — 2 Snad se míní Lošín na Čáslavsku, snad prostě sklepy hradní. — 3 Místo neda- leko Čáslavě.
Strana 227
MNATOVA SMRT. 227 Roku toho také Paběň ponuknutím otce svého Silná žena. pojal sobě ženu jménem Domku, dceru Msti- rodovu ze vsi Huorek, kteráž takovú sílu měla, že vezmúci krávu živú, nesla jí tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti. (Mor v zemi. Smrt Mnatova.) / Léta 804. V zemi České byl mor velmi (R. 804) 36r ukrutný, na lidech i na hovadech. Kníže Mnáta poražen sa ukrutnú morní bolestí sedmého dne umřel, kterýž tu zemi jedenmezcítma let zpra- voval, muž velmi spravedlivý a žádostivý pokoje. Po vykonání života dne třetího pod Vyšehrad na Hrobku nesen a dary mnohé v rukú maje do hrobu vložen, s pláčem mnohého lidu pohřben; na jehožto hrobě oheň veliký až do dne třetího hořal. Při tom času syn Mnatuov, jemuž bylo jméno Vojén, také byl velikú nemocí poražen a na Ostromeči jako mrtvý ležal. Čechové obávajíce se, aby neumřel a skrze to aby nebyl v zemi ně- jaký nepokoj, neb mnozí a zvláště znamenitější žádostivi byli místo knížetské držeti, společně sú se sešli a volili sobě za zprávci a vládaře syna Hrozislavova ze vsi Vršovic jménem Rohovice, kterýž přijav vladařství, počal své poddané velmi příkře trestati. Neb brzo po svém volení kázal Rohovic vládař. Mnáta umřel. 1 V orig. připojen týž obrázek jako k r. 910 (díl II.). — 2 Podle franckých letopisů bylo to r. 803. 15*
MNATOVA SMRT. 227 Roku toho také Paběň ponuknutím otce svého Silná žena. pojal sobě ženu jménem Domku, dceru Msti- rodovu ze vsi Huorek, kteráž takovú sílu měla, že vezmúci krávu živú, nesla jí tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti. (Mor v zemi. Smrt Mnatova.) / Léta 804. V zemi České byl mor velmi (R. 804) 36r ukrutný, na lidech i na hovadech. Kníže Mnáta poražen sa ukrutnú morní bolestí sedmého dne umřel, kterýž tu zemi jedenmezcítma let zpra- voval, muž velmi spravedlivý a žádostivý pokoje. Po vykonání života dne třetího pod Vyšehrad na Hrobku nesen a dary mnohé v rukú maje do hrobu vložen, s pláčem mnohého lidu pohřben; na jehožto hrobě oheň veliký až do dne třetího hořal. Při tom času syn Mnatuov, jemuž bylo jméno Vojén, také byl velikú nemocí poražen a na Ostromeči jako mrtvý ležal. Čechové obávajíce se, aby neumřel a skrze to aby nebyl v zemi ně- jaký nepokoj, neb mnozí a zvláště znamenitější žádostivi byli místo knížetské držeti, společně sú se sešli a volili sobě za zprávci a vládaře syna Hrozislavova ze vsi Vršovic jménem Rohovice, kterýž přijav vladařství, počal své poddané velmi příkře trestati. Neb brzo po svém volení kázal Rohovic vládař. Mnáta umřel. 1 V orig. připojen týž obrázek jako k r. 910 (díl II.). — 2 Podle franckých letopisů bylo to r. 803. 15*
Strana 228
228 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 804, 805. svým služebníkuom, aby šli a přivedli jemu Kar- sa, syna Nohojova ze vsi Krče, svázaného, kte- réhož dal hned té noci s Vyšehradské skály do řeky tajně sstrčiti a v jeho dědictví se uvázav, dědiny bez meškání kázal vorati. Vojén volen. (Volba Vojenova.) Starší a lopotové i jiní vládykové když to uslyšali, spolu se před Sviní hrad sešli a tu ura- divše se, po Vojéna na Ostromeč poslali a jej jako dědice za kníže volili. A když jsau s ním k vratuom Vyšehradským přišli, on vládař nechtěl jích tam pustiti. Po dlú- hém volání a tlučení Rohovic vládař sám vyhlédl z jednoho okna a pravil, že chce prvního volení před Vojénem užíti a té křivdy, kteráž se jemu děje, že chce brániti. Krosňák, jeden z lopotuov, jenž byl muž velmi silný, vzav sekeru bránu Vyšehradskú v náhle vysekal a Rohovic to vida, tajně přes zed se dolů spustil. Vládyky Vojéna na hrad uvedše na stolici otce jeho jej posadili, všickni věrnost slibujíce činili jemu poklonu. Mládenec ten, maje věku svého let dvadcet a jedno, velmi rozšafný při svém zpravování byl nalezen. Lopotové, to jest starší zprávce, dřív než se rozešli, spolu s vladykami vzavše raddu, dali jsú knížeti za ženu Baňku, dceru Krasoňovu ze vsi
228 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 804, 805. svým služebníkuom, aby šli a přivedli jemu Kar- sa, syna Nohojova ze vsi Krče, svázaného, kte- réhož dal hned té noci s Vyšehradské skály do řeky tajně sstrčiti a v jeho dědictví se uvázav, dědiny bez meškání kázal vorati. Vojén volen. (Volba Vojenova.) Starší a lopotové i jiní vládykové když to uslyšali, spolu se před Sviní hrad sešli a tu ura- divše se, po Vojéna na Ostromeč poslali a jej jako dědice za kníže volili. A když jsau s ním k vratuom Vyšehradským přišli, on vládař nechtěl jích tam pustiti. Po dlú- hém volání a tlučení Rohovic vládař sám vyhlédl z jednoho okna a pravil, že chce prvního volení před Vojénem užíti a té křivdy, kteráž se jemu děje, že chce brániti. Krosňák, jeden z lopotuov, jenž byl muž velmi silný, vzav sekeru bránu Vyšehradskú v náhle vysekal a Rohovic to vida, tajně přes zed se dolů spustil. Vládyky Vojéna na hrad uvedše na stolici otce jeho jej posadili, všickni věrnost slibujíce činili jemu poklonu. Mládenec ten, maje věku svého let dvadcet a jedno, velmi rozšafný při svém zpravování byl nalezen. Lopotové, to jest starší zprávce, dřív než se rozešli, spolu s vladykami vzavše raddu, dali jsú knížeti za ženu Baňku, dceru Krasoňovu ze vsi
Strana 229
VOJEN ZVOLEN KNIŽETEM. 229 Zvolice (a/ ona byla malého vzrostu, ale veliké krásy); tu pohodovavše s svým knížetem se roz- žehnali a na svá odešli obydlé. 36v (Rohovic vládař.) Léta 805. Rohovic pak pojav nětco své čeledi (R. 805) tajně a nočně, z Vršovic a z Michle obrátil se s nimi k západu slunce a přišel až do města Lucka. A tu s Lučany pokojně rokuje dne tře- tího rozkázal svým, aby té noci v prošívanice a v smolníky se připravili a s svými lučišti poho- tově byli, úmysl maje toho se města zmocniti. Lučanuov ovšem taková věc tajna nebyla, protož té noci bedlivi byli; Rohovic tomu dobře vyrozuměv, toho, což umínil, zanechal. Ráno pak Lučané, jinak Zatčané, spolu se sšedše k Ro- hovicovi poslali ro(z)kazujíce, aby hned ven z jich města vyšel i s svými pomocníky. Pakli by toho neučinil, že jej chtí kázati do Ohře uvrci a co jest on učinil Karsovi tajně, že oni chtí jemu zjevně učiniti. A on to vyslyšav poselství, vyšel ven a chodil po horách a lesích sobě místa k bydlení hledaje, až i přišel na jednu horu, na kteréž byla hojnost vody. Tu kázal svým lesy sekati a obruby dělati, i nalezeno jest, že tu prvé na té hoře také nějaké Žatečtí Rohovice vyhnali. 1 V orig. týž obrázek jako při volení Vladislava kní- žetem českým; viz v díle III. k r. 1197.
VOJEN ZVOLEN KNIŽETEM. 229 Zvolice (a/ ona byla malého vzrostu, ale veliké krásy); tu pohodovavše s svým knížetem se roz- žehnali a na svá odešli obydlé. 36v (Rohovic vládař.) Léta 805. Rohovic pak pojav nětco své čeledi (R. 805) tajně a nočně, z Vršovic a z Michle obrátil se s nimi k západu slunce a přišel až do města Lucka. A tu s Lučany pokojně rokuje dne tře- tího rozkázal svým, aby té noci v prošívanice a v smolníky se připravili a s svými lučišti poho- tově byli, úmysl maje toho se města zmocniti. Lučanuov ovšem taková věc tajna nebyla, protož té noci bedlivi byli; Rohovic tomu dobře vyrozuměv, toho, což umínil, zanechal. Ráno pak Lučané, jinak Zatčané, spolu se sšedše k Ro- hovicovi poslali ro(z)kazujíce, aby hned ven z jich města vyšel i s svými pomocníky. Pakli by toho neučinil, že jej chtí kázati do Ohře uvrci a co jest on učinil Karsovi tajně, že oni chtí jemu zjevně učiniti. A on to vyslyšav poselství, vyšel ven a chodil po horách a lesích sobě místa k bydlení hledaje, až i přišel na jednu horu, na kteréž byla hojnost vody. Tu kázal svým lesy sekati a obruby dělati, i nalezeno jest, že tu prvé na té hoře také nějaké Žatečtí Rohovice vyhnali. 1 V orig. týž obrázek jako při volení Vladislava kní- žetem českým; viz v díle III. k r. 1197.
Strana 230
230 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 806, 807. Město Břímota. (R. 806) Vládař město. 371 Křesomysl jse narodil. stavení bylo a že by vedlé starých kronyk to vy- hledáno bylo, že sú tu byli někdy před mnohými lety Bohemové město sobě postavili, kteréž slúlo Břímotaj. Léta 806. Rohovic to místo sobě oblíbiv, s ve- likú pilností tu město stavěl a dal jemu jméno Vládař2. A dřív než dokonal, až odtud veliké Lu- čanům škody činil. Chtěje se toho, že sú jej z svého města vypověděli, pomstíti, kázal u jich města pastýře bráti a krávy zajímati. Lučané to těžce nesli, neb nesměli proň ani dobytkuov pásti, ani vorati. Někteří pak z nich jsúce strachem přinuceni chtěli jej sobě za zprávce i za kníže zvoliti, jiní někteří nechtěli k tomu svoliti, pra- více: »Zdaliž nevíme,/ proč nás sužuje? Že pro- to, že sme jeho nechtěli u nás míti; budeliť naším knížetem, bude se chtíti mstíti nad námi.« I zů- stali sú na tom, aby se jemu bránili a hledali jeho bezhrdlé, jakž budú moci. Roku toho narodil se knížeti Vojénovi syn a dáno jemu jméno Křezomysl, jenž se vykládá ostré mysli aneb ostrého rozumu. Někteří pak, a zvláště přátelé příbuzní kněžny Baňky, jako Kva- soň a Bozděch i jiní, toto dítě, Křezomysla, ji- ným jménem jmenovali, říkajíce jemu Vnyslav, 1 Místo toto, jakož i ostatní události, jinak nedo- svědčené. — 2 Nyní Vladořice, něm. Wladarsch.
230 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 806, 807. Město Břímota. (R. 806) Vládař město. 371 Křesomysl jse narodil. stavení bylo a že by vedlé starých kronyk to vy- hledáno bylo, že sú tu byli někdy před mnohými lety Bohemové město sobě postavili, kteréž slúlo Břímotaj. Léta 806. Rohovic to místo sobě oblíbiv, s ve- likú pilností tu město stavěl a dal jemu jméno Vládař2. A dřív než dokonal, až odtud veliké Lu- čanům škody činil. Chtěje se toho, že sú jej z svého města vypověděli, pomstíti, kázal u jich města pastýře bráti a krávy zajímati. Lučané to těžce nesli, neb nesměli proň ani dobytkuov pásti, ani vorati. Někteří pak z nich jsúce strachem přinuceni chtěli jej sobě za zprávce i za kníže zvoliti, jiní někteří nechtěli k tomu svoliti, pra- více: »Zdaliž nevíme,/ proč nás sužuje? Že pro- to, že sme jeho nechtěli u nás míti; budeliť naším knížetem, bude se chtíti mstíti nad námi.« I zů- stali sú na tom, aby se jemu bránili a hledali jeho bezhrdlé, jakž budú moci. Roku toho narodil se knížeti Vojénovi syn a dáno jemu jméno Křezomysl, jenž se vykládá ostré mysli aneb ostrého rozumu. Někteří pak, a zvláště přátelé příbuzní kněžny Baňky, jako Kva- soň a Bozděch i jiní, toto dítě, Křezomysla, ji- ným jménem jmenovali, říkajíce jemu Vnyslav, 1 Místo toto, jakož i ostatní události, jinak nedo- svědčené. — 2 Nyní Vladořice, něm. Wladarsch.
Strana 231
VOJEN. ROHOVIC VLADAR. 231 jako by řekl »v nás sláva« a neb »naše sláva«. Někteří ovšem z kronykářův týmž také jménem jeho vypisovali, však větší počet písařuov jej Křezomyslem jmenují. Léta 807. V Českém knížetství veliká hojnost (R. 807) chleba byla, tak že dávali žíta za dva peníze,, co mohl jeden člověk unésti. Tak majíce dosti chle- ba, stříbra i zlata, oddali se mnozí na stavení. A při tom času postaven jest hrad na jedné hoře, kteráž slúla Lidmice. Hrad ten potom za dlúhý čas byl Lichnice jmenován. A to stavení stalo se rozkázaním i nákladem jednoho bohatého člo- věka ze vsi řečené Hronov, jemuž bylo jméno Lidoslav. Potom tomu hradu Moravané dali jméno od Lichnice Lichtemburgks. R. t. Vojénovi knížeti kněžna Baňka druhého syna urodila, kterémuž on jméno dáti kázal Vratislav (t. aby se nám sláva navrátila). T. 1. Rohovic s svého města Vládaře časté sjezdy činil a Lučanům i jiným Čechům mnohé činil škody. Toho snésti nemohúce utekli se k knížeti svému Vojénovi, od něho rady i pomoci proti Rohovicovi žádajíce. Kterýmž on odpověďal, že by to rád chtěl učiniti, ale obává se, aby s strany druhé Moravané, jenž sú mnohem silnější než Rohovic, do země nevskočili. Vratislav se narodil. Lichtem- burgk. 1 Viz při r. 832. — 2 Drobná mince, asi = krejcar. 3 Míní se hrad Lichtemburk na Čáslavsku.
VOJEN. ROHOVIC VLADAR. 231 jako by řekl »v nás sláva« a neb »naše sláva«. Někteří ovšem z kronykářův týmž také jménem jeho vypisovali, však větší počet písařuov jej Křezomyslem jmenují. Léta 807. V Českém knížetství veliká hojnost (R. 807) chleba byla, tak že dávali žíta za dva peníze,, co mohl jeden člověk unésti. Tak majíce dosti chle- ba, stříbra i zlata, oddali se mnozí na stavení. A při tom času postaven jest hrad na jedné hoře, kteráž slúla Lidmice. Hrad ten potom za dlúhý čas byl Lichnice jmenován. A to stavení stalo se rozkázaním i nákladem jednoho bohatého člo- věka ze vsi řečené Hronov, jemuž bylo jméno Lidoslav. Potom tomu hradu Moravané dali jméno od Lichnice Lichtemburgks. R. t. Vojénovi knížeti kněžna Baňka druhého syna urodila, kterémuž on jméno dáti kázal Vratislav (t. aby se nám sláva navrátila). T. 1. Rohovic s svého města Vládaře časté sjezdy činil a Lučanům i jiným Čechům mnohé činil škody. Toho snésti nemohúce utekli se k knížeti svému Vojénovi, od něho rady i pomoci proti Rohovicovi žádajíce. Kterýmž on odpověďal, že by to rád chtěl učiniti, ale obává se, aby s strany druhé Moravané, jenž sú mnohem silnější než Rohovic, do země nevskočili. Vratislav se narodil. Lichtem- burgk. 1 Viz při r. 832. — 2 Drobná mince, asi = krejcar. 3 Míní se hrad Lichtemburk na Čáslavsku.
Strana 232
232 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 808, 809. Moravané. (Boj s Moravany.)„ Léta 808. Času jarního opět Moravané vešli do Čech, aby tajně škodu činili, a všedše na jed- nu horu nad Ohbí, kteráž také Oheb slúla, tu sobě ohradu učinili a ji dobře osadivše, někteří z nich do vsí bližších se pustivše, lidem dobytky i jiné nábytky pobravše, zjímali je a na horu je uvedli; po malém čase opět vybrali Svochov, Dubin a Chotěboř, a tu také lidi odtuď zajavše, na túž horu je vedli a odtuď na Strážek a na Bí- tov je poslali.. To když oznámeno bylo starému Časslavovi, ten kázal lid okolní svolati a poručiv obranu do- mácí Slavovi a Časovi, svým synům, sám osobně s tím lidem táhl na Moravany a pod horu, na kteréž se byli obraubilia. A tu kázal všecken lid svuoj zčísti, i nalezeno jich v počtu osm set a padesáte mužuov dobrým hávem oděných, jenž měli někteří lučiště a střely, jiní meče a pukléře, jiní palubys a poboční nože, jiní pak cepy, sápě, i řemdihys, jiní opět praky a kyjanice a tak ho- tovi se s nepřátely potkati. Druhého dne šli sú (R. 808) 1 Na Moravě leží blíže hranic Stražek a Bítov; místa Svochov a Dubin jsou nyní neznáma; Chotěboř a Oheb (nyní v zříceninách) leží v Čáslavsku. — 2 = obrubou ohradili. — 3 = zbraň neznámá; dříve nějaký oděv. — 4 = dýky. — 5 = palice.
232 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 808, 809. Moravané. (Boj s Moravany.)„ Léta 808. Času jarního opět Moravané vešli do Čech, aby tajně škodu činili, a všedše na jed- nu horu nad Ohbí, kteráž také Oheb slúla, tu sobě ohradu učinili a ji dobře osadivše, někteří z nich do vsí bližších se pustivše, lidem dobytky i jiné nábytky pobravše, zjímali je a na horu je uvedli; po malém čase opět vybrali Svochov, Dubin a Chotěboř, a tu také lidi odtuď zajavše, na túž horu je vedli a odtuď na Strážek a na Bí- tov je poslali.. To když oznámeno bylo starému Časslavovi, ten kázal lid okolní svolati a poručiv obranu do- mácí Slavovi a Časovi, svým synům, sám osobně s tím lidem táhl na Moravany a pod horu, na kteréž se byli obraubilia. A tu kázal všecken lid svuoj zčísti, i nalezeno jich v počtu osm set a padesáte mužuov dobrým hávem oděných, jenž měli někteří lučiště a střely, jiní meče a pukléře, jiní palubys a poboční nože, jiní pak cepy, sápě, i řemdihys, jiní opět praky a kyjanice a tak ho- tovi se s nepřátely potkati. Druhého dne šli sú (R. 808) 1 Na Moravě leží blíže hranic Stražek a Bítov; místa Svochov a Dubin jsou nyní neznáma; Chotěboř a Oheb (nyní v zříceninách) leží v Čáslavsku. — 2 = obrubou ohradili. — 3 = zbraň neznámá; dříve nějaký oděv. — 4 = dýky. — 5 = palice.
Strana 233
VOJEN. VPADY MORAVANU. 233 někteří prošívanci, na tu horu a obrubu zapálili. Moravané vyskočivše veliké kamení na ně pau- štěli, ale málo jim uškodili. I byla jest radda Časslavova, aby jich tu nedobývali, ale aby okolní vsi osadíce, tu jích čekali, když by chtěli plundro- vati, aby je tu mordovali. A tak sú učinili. (Loupeže Rohovicovy.) / Léta 809. Rohovic pojav svých laupežníkuov (R. 809) 37v veliký počet z města Vládaře i odjinud, táhl s ni- mi do Lucké krajiny a tu vsi vybíjeje a plun- druje přibral se k samému Lucku (neb Žači) a činil velikú škodu. Lučané toho vytrpěti nemo- húce proti němu se z města vybrali a lidu jeho silně počali mordovati a oni se statečně bránili. Lučané v té bitce Rohovice ranili a jali. V tom Vládařští se opravivše, Lučany ukrutně poráželi a pána svého jim z rukú jich vydřeli a více než na sto jich tu zbili a zranili a okolo půl druhého sta jich javše na Vládař je přivedli a šacovali. Tu když bylo Vojénovi knížeti povědíno, ač byl mládenec, velmi toho želel a hned tu slíbil, že se chce toho skutku nad Rohovicem pomstíti a ty Vladařovice kázati zbíti a to město rozbořiti. (Porážka Moravanů.) Léta 810. Vládyky a zemané krajiny východní (R. 810) spolu se u jednoho z nich sešli, jménem Prosti- 1 = mužové v »prošívanicích«. — 2 = spořádavše.
VOJEN. VPADY MORAVANU. 233 někteří prošívanci, na tu horu a obrubu zapálili. Moravané vyskočivše veliké kamení na ně pau- štěli, ale málo jim uškodili. I byla jest radda Časslavova, aby jich tu nedobývali, ale aby okolní vsi osadíce, tu jích čekali, když by chtěli plundro- vati, aby je tu mordovali. A tak sú učinili. (Loupeže Rohovicovy.) / Léta 809. Rohovic pojav svých laupežníkuov (R. 809) 37v veliký počet z města Vládaře i odjinud, táhl s ni- mi do Lucké krajiny a tu vsi vybíjeje a plun- druje přibral se k samému Lucku (neb Žači) a činil velikú škodu. Lučané toho vytrpěti nemo- húce proti němu se z města vybrali a lidu jeho silně počali mordovati a oni se statečně bránili. Lučané v té bitce Rohovice ranili a jali. V tom Vládařští se opravivše, Lučany ukrutně poráželi a pána svého jim z rukú jich vydřeli a více než na sto jich tu zbili a zranili a okolo půl druhého sta jich javše na Vládař je přivedli a šacovali. Tu když bylo Vojénovi knížeti povědíno, ač byl mládenec, velmi toho želel a hned tu slíbil, že se chce toho skutku nad Rohovicem pomstíti a ty Vladařovice kázati zbíti a to město rozbořiti. (Porážka Moravanů.) Léta 810. Vládyky a zemané krajiny východní (R. 810) spolu se u jednoho z nich sešli, jménem Prosti- 1 = mužové v »prošívanicích«. — 2 = spořádavše.
Strana 234
234 V. HAJEK, KRONÍKA ČESKA, R. 810, 811. Moravané poraženi. Strážek a Bítov. (R. 811) Hrad Oheb. slava, syna Chlumova, na hradě řečeném Chlum, zejména tito: Časslav, Vozislav, Polemil, Bud- host a Nevřes, a na tom sú zuostali, aby ty lau- pežné Moravany z své země vyplenili. A od toho dne počali jich pilni býti a na cestách všudy i okolo vsí stráže osazujíc mordovati. Mora- vané když to uznali, že jich ubajvá a mnozí vy- cházejíce nenavracovali se, na to se uradivše pilně se snažili, dne jednoho aby se u hradu Chlumu shledali. To když učinili, počali Prosti- slava ukrutně dobývati. V tom rychle předřečení z vládyk s svými přispěli a Moravanuov těch mnoho tu zbili. Moravané vidúce, že nezbýti, s větším počtem k Moravě pospíchali. Čechové vždy jim na ocas šlapajíce do Moravy se s nimi dostali a jiných Čechuov den ode dne vždy za nimi do Moravy přibývalo. Když jich pak mnoho spolu bylo, počali v Moravě veliké škody činiti, hradu Strážku a hradu Bítova dobyvše rozbořili a domuov jse navracujíce veliké nesli s sebú ko- řisti. Někteří pak z týchž Moravanuov byli ještě na Ohbi zuostali a ti jedné noci všickni se hu- stými lesy do Moravy rozkradli. Léta 811. Boják, syn Slovochuov, z rozkázaní otce svého všel jest na tu horu řečenau Oheb, ma- je s sebú mnoho pacholkuov, kterýmž kázal dříví po(d)tínati a jiným lámati kamení. A tak velmi v brzkém času tu duom veliký jako hrad kázal
234 V. HAJEK, KRONÍKA ČESKA, R. 810, 811. Moravané poraženi. Strážek a Bítov. (R. 811) Hrad Oheb. slava, syna Chlumova, na hradě řečeném Chlum, zejména tito: Časslav, Vozislav, Polemil, Bud- host a Nevřes, a na tom sú zuostali, aby ty lau- pežné Moravany z své země vyplenili. A od toho dne počali jich pilni býti a na cestách všudy i okolo vsí stráže osazujíc mordovati. Mora- vané když to uznali, že jich ubajvá a mnozí vy- cházejíce nenavracovali se, na to se uradivše pilně se snažili, dne jednoho aby se u hradu Chlumu shledali. To když učinili, počali Prosti- slava ukrutně dobývati. V tom rychle předřečení z vládyk s svými přispěli a Moravanuov těch mnoho tu zbili. Moravané vidúce, že nezbýti, s větším počtem k Moravě pospíchali. Čechové vždy jim na ocas šlapajíce do Moravy se s nimi dostali a jiných Čechuov den ode dne vždy za nimi do Moravy přibývalo. Když jich pak mnoho spolu bylo, počali v Moravě veliké škody činiti, hradu Strážku a hradu Bítova dobyvše rozbořili a domuov jse navracujíce veliké nesli s sebú ko- řisti. Někteří pak z týchž Moravanuov byli ještě na Ohbi zuostali a ti jedné noci všickni se hu- stými lesy do Moravy rozkradli. Léta 811. Boják, syn Slovochuov, z rozkázaní otce svého všel jest na tu horu řečenau Oheb, ma- je s sebú mnoho pacholkuov, kterýmž kázal dříví po(d)tínati a jiným lámati kamení. A tak velmi v brzkém času tu duom veliký jako hrad kázal
Strana 235
VOJEN A HORMIDOR MORAVSKY. 235 stavěti. Otec jeho Slovoch, Časslav a Nevřes i jiní vládykové činili jemu pomoc čeledí i chle- bem a, jestliže by jemu jaká byla potřeba proti Moravanům, že mu chtí býti na pomoc, pravili. Času toho král Moravský, Hormidor jmé- nem, uslyšav již o druhé porážce Moravanův a že sú hanebně od Čechuov zbiti, také že sú Če- chové v jeho království škodu učinili, hradu od některých dobyvše je zbořili, s velikú mocí do Čech se vtrhnúti strojil, ale zachvácen sa smrtí, — toho nevykonali. R. t. také kníže Polský Lestko, toho jména Třetí, umřel a Poláci bez meškání syna jeho Pompilia, jinak Popiela za kníže sú přijali, jiní pak syno/vé Lestkovi rozličný krajiny východní sobě osobovali. Ten Popiel nedlúhý čas zpravo- val; syna jediného po sobě zuostaviv, umřel. [Hrad] Hormidor Moravský. Polský kníže. 38r (Rohovic poražen a jat.) Léta 812. Kníže Vojén rozeslal své posly po (R. 812) vší zemi přikazuje, aby všickni 15. den dubna měsíce na Vyšehradském vrchu se postavili, žád- ný aby jse nevymlúval a ktož by koli nepřišel, již by tomu kníže porozuměl, že jest ten jeho ne- přítel, poněvadž jemu není poslušen. I sešlo se všecko množství lidu. Kteréž on Sněm. vida, najprv z poslušenství jim poděkování učinil 1 Vypráví též, ale k pozdější době, Dubravius.
VOJEN A HORMIDOR MORAVSKY. 235 stavěti. Otec jeho Slovoch, Časslav a Nevřes i jiní vládykové činili jemu pomoc čeledí i chle- bem a, jestliže by jemu jaká byla potřeba proti Moravanům, že mu chtí býti na pomoc, pravili. Času toho král Moravský, Hormidor jmé- nem, uslyšav již o druhé porážce Moravanův a že sú hanebně od Čechuov zbiti, také že sú Če- chové v jeho království škodu učinili, hradu od některých dobyvše je zbořili, s velikú mocí do Čech se vtrhnúti strojil, ale zachvácen sa smrtí, — toho nevykonali. R. t. také kníže Polský Lestko, toho jména Třetí, umřel a Poláci bez meškání syna jeho Pompilia, jinak Popiela za kníže sú přijali, jiní pak syno/vé Lestkovi rozličný krajiny východní sobě osobovali. Ten Popiel nedlúhý čas zpravo- val; syna jediného po sobě zuostaviv, umřel. [Hrad] Hormidor Moravský. Polský kníže. 38r (Rohovic poražen a jat.) Léta 812. Kníže Vojén rozeslal své posly po (R. 812) vší zemi přikazuje, aby všickni 15. den dubna měsíce na Vyšehradském vrchu se postavili, žád- ný aby jse nevymlúval a ktož by koli nepřišel, již by tomu kníže porozuměl, že jest ten jeho ne- přítel, poněvadž jemu není poslušen. I sešlo se všecko množství lidu. Kteréž on Sněm. vida, najprv z poslušenství jim poděkování učinil 1 Vypráví též, ale k pozdější době, Dubravius.
Strana 236
236 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 812. a potom rozkázal, aby se na vojnu strojili s meči, s lučišti a s jinú zbrojí, také aby prošivanicemi a smolníky dobře se opatřili. Posláno bylo také i k Rohovicovi Vršovskému, aby na ten sněm přijel. Kterýž se nepostavili, též i jiní někteří, kteříž se jeho přídrželi; posla pak, kterýž k Ro- hovicovi poslán byl, kázal on jíti a dal jemu stíti hlavu a po jednom svém služebníku poslav ji, na Vyšehradského hradu vrata kázal ji nočně v mošně pověsiti. A to jse stalo té noci, když jsau jse byli všickni před Vyšehrad sešli. Ráno někteří když to, co na vratech visí, uhlédali a pilně ji ohledavše, že jest hlava Bři- hova (jenž byl věrný služebník Vojénuov a jemu velmi milý) poznali, kníže, co se stalo, uslyšav, z toho byl zarmúcen i hněviv a vyšed mezi své poddané, jich snažně žádal, aby na Rohovice táhli a jej jako nepřítele jeho i jich všech skrotili. Kteří že to chtí rádi proň jako pro pána svého učiniti, všickni jako usty jedněmi pravili. Osmé- ho dne připravivše se v své hávy a brkvanty, společně táhli a před Vládařem se položili. A chtíce knížeti svému vděčnost učiniti a sobě pokoj a poctivost obdržeti, pilně jeho třidcet a šest dní dobývali. Rohovic ovšem statečně se ka- mením a dřívím, smolau i ohněm s svými po- 1 = nedostavil. — 2 = hornický oděv (Berggewand.)
236 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 812. a potom rozkázal, aby se na vojnu strojili s meči, s lučišti a s jinú zbrojí, také aby prošivanicemi a smolníky dobře se opatřili. Posláno bylo také i k Rohovicovi Vršovskému, aby na ten sněm přijel. Kterýž se nepostavili, též i jiní někteří, kteříž se jeho přídrželi; posla pak, kterýž k Ro- hovicovi poslán byl, kázal on jíti a dal jemu stíti hlavu a po jednom svém služebníku poslav ji, na Vyšehradského hradu vrata kázal ji nočně v mošně pověsiti. A to jse stalo té noci, když jsau jse byli všickni před Vyšehrad sešli. Ráno někteří když to, co na vratech visí, uhlédali a pilně ji ohledavše, že jest hlava Bři- hova (jenž byl věrný služebník Vojénuov a jemu velmi milý) poznali, kníže, co se stalo, uslyšav, z toho byl zarmúcen i hněviv a vyšed mezi své poddané, jich snažně žádal, aby na Rohovice táhli a jej jako nepřítele jeho i jich všech skrotili. Kteří že to chtí rádi proň jako pro pána svého učiniti, všickni jako usty jedněmi pravili. Osmé- ho dne připravivše se v své hávy a brkvanty, společně táhli a před Vládařem se položili. A chtíce knížeti svému vděčnost učiniti a sobě pokoj a poctivost obdržeti, pilně jeho třidcet a šest dní dobývali. Rohovic ovšem statečně se ka- mením a dřívím, smolau i ohněm s svými po- 1 = nedostavil. — 2 = hornický oděv (Berggewand.)
Strana 237
VOJEN. PORÁŽKA ROHOVICOVA. 237 mocníky bránil, ale však množství tomu a jich síle nemohl odolati, neb při tom dobývaní dvadcet a osm řebříkův měli. A když najvíce na zdi lezli, Protislav, muž velmi statečný, s svými pomoc- níky bránu vysekal a do města první vskočil. Tu jest hned s svými ty Vládařovice silně mordoval, jiní za ním vskočivše též jsú činili, až je všecky zmordovali. Když sú pak do jiztby vkročili, Ro- hovice an sedí na zlaté stolici uzřeli, kteréhož hned tu jali a svázavše poslali knížeti na Vyše- hrad a město vybravše zapálili i rozbořili. Odtuď upřímo táhli k Vyšehradu a kníže proti ním vy- jel jích pozdravuje. Potom jím učinil z toho ví- tězství veliké děkování a všem přikázal, aby žádný toho města zase nestavěl. A Rohovice ká- zal do jednoho pevného sklepu zavříti, přikázav, aby jemu dosti jísti dávali a když se s staršími a vládykami uradí, že jemu chce dáti divnau smrt učiniti: jedno proto, že jest chtěl býti knížetem, a druhé, že jest v zemi záhubu a lidem škodu své- volně činili. (Proroctví Bančino.) Léta 813. Baňka, žena Vojénova, urodila Vo- (R. 813) jénovi dceru, kteréž on dal jméno Stýba. A toho Radovánky. 1 Dubravius a Paprocký tuto báchorku o Rohovicovi ještě dále rozpředli a vykrášlili, jak s trůnu byl stržen, rván, oloupen atd.
VOJEN. PORÁŽKA ROHOVICOVA. 237 mocníky bránil, ale však množství tomu a jich síle nemohl odolati, neb při tom dobývaní dvadcet a osm řebříkův měli. A když najvíce na zdi lezli, Protislav, muž velmi statečný, s svými pomoc- níky bránu vysekal a do města první vskočil. Tu jest hned s svými ty Vládařovice silně mordoval, jiní za ním vskočivše též jsú činili, až je všecky zmordovali. Když sú pak do jiztby vkročili, Ro- hovice an sedí na zlaté stolici uzřeli, kteréhož hned tu jali a svázavše poslali knížeti na Vyše- hrad a město vybravše zapálili i rozbořili. Odtuď upřímo táhli k Vyšehradu a kníže proti ním vy- jel jích pozdravuje. Potom jím učinil z toho ví- tězství veliké děkování a všem přikázal, aby žádný toho města zase nestavěl. A Rohovice ká- zal do jednoho pevného sklepu zavříti, přikázav, aby jemu dosti jísti dávali a když se s staršími a vládykami uradí, že jemu chce dáti divnau smrt učiniti: jedno proto, že jest chtěl býti knížetem, a druhé, že jest v zemi záhubu a lidem škodu své- volně činili. (Proroctví Bančino.) Léta 813. Baňka, žena Vojénova, urodila Vo- (R. 813) jénovi dceru, kteréž on dal jméno Stýba. A toho Radovánky. 1 Dubravius a Paprocký tuto báchorku o Rohovicovi ještě dále rozpředli a vykrášlili, jak s trůnu byl stržen, rván, oloupen atd.
Strana 238
238 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 813, 814. Bozděch. 38y Proroctví Baňky kněžny. velmi sa vděčen, pozval na radovánky mnohých zemanův. A při těch hodech bral raddu s ními, co by měl s Rohovicem učiniti. I dali jsú jemu raddu řkúce: »Poněvadž se jest směl, knížeti pro- tiviti a jeho poddané lúpiti a mordovati, kaž jej vedlé cesty, kudyž najvíce lidé chodí, oběsiti a to proto, jestliže by kdo z jdúcích tudy otázal se druhého řka: »Kdo jest ten, kterýž visí? A co jest učinil?« bude odpovědíno: »Ten jest Roho- vic Vršovský, kterýž se směl, protiviti knížeti pánu svému.« Bozděch pak, švagr Vojénův, po- věděl a řka:/ »Poněvadž Rohovic byl jest muž statečný a vyžšího rodu, nemá lidská ruka jemu smrti učiniti, ale on sám má se svau rukau po- ctivě oběsiti.« Baňka pak, žena Vojénova, mlu- vila jest knížeti i všem raddám jeho (neb také věštkyně byla): »Já jsem skrze sen této noci mnoho budúcího spatřila. Bude-li Rohovic na tento čas oběšen, jistě bude skrze rod jeho kní- žecí rod zahlazen. Pakli bude propuštěn, on sám svau rukau knížata zmorduje a kmen jích za- hladí,« ale aby jeho nechali až do druhého roku, v němž štěstí knížatuom má pomoc učiniti. (R. 814) (Smrt Rohovicova.) Léta 814. Služebníci někteří ti, kteříž ostříhali Rohovice u vězení, zprávu dali knížeti, kterak 1 = opovážil.
238 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 813, 814. Bozděch. 38y Proroctví Baňky kněžny. velmi sa vděčen, pozval na radovánky mnohých zemanův. A při těch hodech bral raddu s ními, co by měl s Rohovicem učiniti. I dali jsú jemu raddu řkúce: »Poněvadž se jest směl, knížeti pro- tiviti a jeho poddané lúpiti a mordovati, kaž jej vedlé cesty, kudyž najvíce lidé chodí, oběsiti a to proto, jestliže by kdo z jdúcích tudy otázal se druhého řka: »Kdo jest ten, kterýž visí? A co jest učinil?« bude odpovědíno: »Ten jest Roho- vic Vršovský, kterýž se směl, protiviti knížeti pánu svému.« Bozděch pak, švagr Vojénův, po- věděl a řka:/ »Poněvadž Rohovic byl jest muž statečný a vyžšího rodu, nemá lidská ruka jemu smrti učiniti, ale on sám má se svau rukau po- ctivě oběsiti.« Baňka pak, žena Vojénova, mlu- vila jest knížeti i všem raddám jeho (neb také věštkyně byla): »Já jsem skrze sen této noci mnoho budúcího spatřila. Bude-li Rohovic na tento čas oběšen, jistě bude skrze rod jeho kní- žecí rod zahlazen. Pakli bude propuštěn, on sám svau rukau knížata zmorduje a kmen jích za- hladí,« ale aby jeho nechali až do druhého roku, v němž štěstí knížatuom má pomoc učiniti. (R. 814) (Smrt Rohovicova.) Léta 814. Služebníci někteří ti, kteříž ostříhali Rohovice u vězení, zprávu dali knížeti, kterak 1 = opovážil.
Strana 239
VOJEN. SMRT ROHOVICOVA. 239 Rohovic sa v tom vězení, mnohé pohrůžky činí, netoliko knížeti, ale i té vší země obyvateluom a najvíce Pro(s)tislavovi a jiným vládykám, kte- říž jsú jeho (an jím nic neučinil) tak ukrutně dobývali, jímali a do toho dali vězení. Kníže to slyše obeslal některé vládyky a ze- many, jích v tom opět, co má činiti s Rohovicem, za raddu žádaje. Kteříž odpověděli: »Nechť jest smrtí zahlazen tak, jakž léta předešlého bylo na tom postaveno, aby byl oběšen.« Kníže vedlé jích raddy rozkázal jej z toho vězení vyvésti. Kterýž když byl k přestrku, jinák k přívozu, přiveden, tu ještě od sebe i od svých budúcích mnohé po- hruožky knížeti činil. Odtuď přeplavivše jej přes řeku Vhltavu, k jednomu velmi vysokému dubu u samé cesty jej přivedli, na kterémž chtěj neb nechtěj musil jse sám na haužvi oběsiti. Mnoho lidu při tom divadlu a smrti jeho bylo, kteříž pravili, když se uvázal a doluov nohy s větve spustil, že velmi veliký smích a rozličné chechtání od duchuov zlých v tom lese bylo, takže se tomu, co by se to dálo, všickni divili a z té příčiny tomu místu, kdež se Rohovic oběsil, Smíchov jméno dali a dubu tomu, dokudž tu stál, Rohovic říkali. Rohovic oběšen. Smíchov. 1 Asi podle vyprávění o Šárce a Durynkovi (již před Hájkem?) vyhájeno. Jméno Smíchov jest však velmi pozdní,
VOJEN. SMRT ROHOVICOVA. 239 Rohovic sa v tom vězení, mnohé pohrůžky činí, netoliko knížeti, ale i té vší země obyvateluom a najvíce Pro(s)tislavovi a jiným vládykám, kte- říž jsú jeho (an jím nic neučinil) tak ukrutně dobývali, jímali a do toho dali vězení. Kníže to slyše obeslal některé vládyky a ze- many, jích v tom opět, co má činiti s Rohovicem, za raddu žádaje. Kteříž odpověděli: »Nechť jest smrtí zahlazen tak, jakž léta předešlého bylo na tom postaveno, aby byl oběšen.« Kníže vedlé jích raddy rozkázal jej z toho vězení vyvésti. Kterýž když byl k přestrku, jinák k přívozu, přiveden, tu ještě od sebe i od svých budúcích mnohé po- hruožky knížeti činil. Odtuď přeplavivše jej přes řeku Vhltavu, k jednomu velmi vysokému dubu u samé cesty jej přivedli, na kterémž chtěj neb nechtěj musil jse sám na haužvi oběsiti. Mnoho lidu při tom divadlu a smrti jeho bylo, kteříž pravili, když se uvázal a doluov nohy s větve spustil, že velmi veliký smích a rozličné chechtání od duchuov zlých v tom lese bylo, takže se tomu, co by se to dálo, všickni divili a z té příčiny tomu místu, kdež se Rohovic oběsil, Smíchov jméno dali a dubu tomu, dokudž tu stál, Rohovic říkali. Rohovic oběšen. Smíchov. 1 Asi podle vyprávění o Šárce a Durynkovi (již před Hájkem?) vyhájeno. Jméno Smíchov jest však velmi pozdní,
Strana 240
240 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 815—817. Druhov ſhrad. (R. 816) (Druhov hrad. Silná Repice.) Léta 815. Po smrti nepokojného Rohovice obyvatelé té země České byli se upokojili. A kníže Vojén velmi miloval zlato, protož mnozí jemu v rozličných místech jeho hledali a knížeti veliké zlatté dary přinášeli a kníže rozdávaje jím hory i doly, aby sobě dělali dědiny, tím je také daro- val. Zlatta, stříbra i chleba toho-času žádný nebyl nedostatek. — R. t. kníže v kraji Baubínském, jinák Píseckém, rozkázal svým nákladem duom krásný postaviti proto, aby ryžovníci i tu své měli útočiště a poručil dům ten k zpravování jednomu svému služebníku, jemuž jméno bylo Druh. A od něho jest hrad ten Druhovi nazván. Léta 816. V témž kraji Píseckém byl jest muž jeden krásné postavy a velmi bohatý ve vsi Kraslici,, jemuž bylo jméno Krasel, kterýž t. r. umřel zuostaviv po sobě ženu hojného vzrostu a krásné tváři, kteráž také sílu svú před mnohými lidmi ukazovala (a oni se divili) a jméno její bylo Repices. Ta majíci mnoho zlatta rozkázala rypákovi z samého zlatta sedlo krásné na svuoj kuoň udělati, na kterémž často okročně jezdívala a škarpály (t. j. třevíce z vlny předené a / 3911 = mi/sterně setkané) na svých nohách mívala. Slu- (R. 815) 1 Podle Sedláčka snad Drhovle u Písku. — 2 Snad Krašlovice u Vodňan. — 3 Podle vsi Repice na Strako- nicku.
240 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 815—817. Druhov ſhrad. (R. 816) (Druhov hrad. Silná Repice.) Léta 815. Po smrti nepokojného Rohovice obyvatelé té země České byli se upokojili. A kníže Vojén velmi miloval zlato, protož mnozí jemu v rozličných místech jeho hledali a knížeti veliké zlatté dary přinášeli a kníže rozdávaje jím hory i doly, aby sobě dělali dědiny, tím je také daro- val. Zlatta, stříbra i chleba toho-času žádný nebyl nedostatek. — R. t. kníže v kraji Baubínském, jinák Píseckém, rozkázal svým nákladem duom krásný postaviti proto, aby ryžovníci i tu své měli útočiště a poručil dům ten k zpravování jednomu svému služebníku, jemuž jméno bylo Druh. A od něho jest hrad ten Druhovi nazván. Léta 816. V témž kraji Píseckém byl jest muž jeden krásné postavy a velmi bohatý ve vsi Kraslici,, jemuž bylo jméno Krasel, kterýž t. r. umřel zuostaviv po sobě ženu hojného vzrostu a krásné tváři, kteráž také sílu svú před mnohými lidmi ukazovala (a oni se divili) a jméno její bylo Repices. Ta majíci mnoho zlatta rozkázala rypákovi z samého zlatta sedlo krásné na svuoj kuoň udělati, na kterémž často okročně jezdívala a škarpály (t. j. třevíce z vlny předené a / 3911 = mi/sterně setkané) na svých nohách mívala. Slu- (R. 815) 1 Podle Sedláčka snad Drhovle u Písku. — 2 Snad Krašlovice u Vodňan. — 3 Podle vsi Repice na Strako- nicku.
Strana 241
VOJEN. SILNÁ REPICE. 241 žebnice za ní pěšky chodíce dlauhý oděv až do země nosily. T. 1. v knížetství Vojénově častí dešťové pršeli a z toho velicí byli povodňové a tudy veliké při ryžování a jiném dílu na zlattě překážky. A zvlá- ště okolo Písku a Sušičky mnoho se doluov za- topilo a zvláště těch, kteří jsú byli při Podolí. Léta 817. Žena jedna, pozuostalá po manželu (R. 817) Repice. svém Kráselovi, o jejíž se pýše mnoho vypisuje, rozkázala duom krásný jako hrad na jedné hoře postaviti a dala jemu jméno Repice, a toho času veliký poklad zlatta na něm položila. Neb jest měla mnoho služebníkuov i jiných dělníkuov, kteříž ustavičně zlatto kopali, jiní k vodě písky vozili, jiní prali a jiní opět ohněm zlatto v hro- madu spauštěli a tak jeho velmi mnoho jako na každý den dodávali na Repici a skrze takovau pilnost velmi svau pani zbohatili. R. t. také Vojén kníže, maje naději, že dlúho živ bude, rozkázal nižší hrad, jinak Svinský,, ná- kladně stavěti, chtě sám na Vyšehradě zůstati a syna Křezomysla na dolejším posaditi. (Všekeň a Brašena.) Léta 818. Jeden z služebníkuov Repice jmé- (R. 818) nem Všekeň, zamilovav jednu služebnici své paní, jménem Brašenu, i poslal jest k paní své, 1 Míní se ves u Strakonic. — 2 = Hradčany. Kronika. 16
VOJEN. SILNÁ REPICE. 241 žebnice za ní pěšky chodíce dlauhý oděv až do země nosily. T. 1. v knížetství Vojénově častí dešťové pršeli a z toho velicí byli povodňové a tudy veliké při ryžování a jiném dílu na zlattě překážky. A zvlá- ště okolo Písku a Sušičky mnoho se doluov za- topilo a zvláště těch, kteří jsú byli při Podolí. Léta 817. Žena jedna, pozuostalá po manželu (R. 817) Repice. svém Kráselovi, o jejíž se pýše mnoho vypisuje, rozkázala duom krásný jako hrad na jedné hoře postaviti a dala jemu jméno Repice, a toho času veliký poklad zlatta na něm položila. Neb jest měla mnoho služebníkuov i jiných dělníkuov, kteříž ustavičně zlatto kopali, jiní k vodě písky vozili, jiní prali a jiní opět ohněm zlatto v hro- madu spauštěli a tak jeho velmi mnoho jako na každý den dodávali na Repici a skrze takovau pilnost velmi svau pani zbohatili. R. t. také Vojén kníže, maje naději, že dlúho živ bude, rozkázal nižší hrad, jinak Svinský,, ná- kladně stavěti, chtě sám na Vyšehradě zůstati a syna Křezomysla na dolejším posaditi. (Všekeň a Brašena.) Léta 818. Jeden z služebníkuov Repice jmé- (R. 818) nem Všekeň, zamilovav jednu služebnici své paní, jménem Brašenu, i poslal jest k paní své, 1 Míní se ves u Strakonic. — 2 = Hradčany. Kronika. 16
Strana 242
242 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 818, 819. aby mu ji dala, že ji za ženu míti žádá. A ona to slyšeci rozhněvala se tak, až Všekně do špalku za obě nohy vsaditi kázala a ruce jemu lýky svá- zati a to najvíce proto, neb věďala, že má mnoho zlatta. Pravila, že jeho nedá z toho vězení pustiti, až od něho jeho všecko zlatto míti bude. Všekeň když již několiko dní vězením a hla- dem trápen byl, Braše (na) v jednu noc srub ten, v kterémž byl vězeň, podkopala a do něho vlezla, ruce Všekňovi rozvázavši, špalek a neb tu kládu, v kteréž za nohy byl držán, otevřela a tak jej vy- vedši z toho vězení, šla s ním na jedno přívrší a tu s ním ve dne v noci bydlila, až po malém času Všekeň způsobiv dělníky, tajně duom sobě dal bezpečný postaviti. Ale Repice když uslyšala, že jest Všekeň ušel z vězení a Brašena se ztratila, velmi byla tru- chliva. Bojéci se, aby od něho (neb byl velmi zuo- řivý) úkladně nebyla zastřelena, rozkázala se všu- dy po ních ptáti, milost i dary jim dáti slibujíci. To když jim oznámeno bylo, přišli sú na hrad Repici a paní Všekňovi i Brašeně každému z nich dala zlata, což mohl unésti, a při tom prosila paní Repice, aby od ní daleko pro budúcího přá- telství zachování nebydlili a oni to slíbili učiniti. A tak duom ten sobě dodělali a pevně ohra- dili a dali jemu jméno Všekeň, kterémuž nynější Štěkeň. Čechové říkají Štěkeň.
242 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 818, 819. aby mu ji dala, že ji za ženu míti žádá. A ona to slyšeci rozhněvala se tak, až Všekně do špalku za obě nohy vsaditi kázala a ruce jemu lýky svá- zati a to najvíce proto, neb věďala, že má mnoho zlatta. Pravila, že jeho nedá z toho vězení pustiti, až od něho jeho všecko zlatto míti bude. Všekeň když již několiko dní vězením a hla- dem trápen byl, Braše (na) v jednu noc srub ten, v kterémž byl vězeň, podkopala a do něho vlezla, ruce Všekňovi rozvázavši, špalek a neb tu kládu, v kteréž za nohy byl držán, otevřela a tak jej vy- vedši z toho vězení, šla s ním na jedno přívrší a tu s ním ve dne v noci bydlila, až po malém času Všekeň způsobiv dělníky, tajně duom sobě dal bezpečný postaviti. Ale Repice když uslyšala, že jest Všekeň ušel z vězení a Brašena se ztratila, velmi byla tru- chliva. Bojéci se, aby od něho (neb byl velmi zuo- řivý) úkladně nebyla zastřelena, rozkázala se všu- dy po ních ptáti, milost i dary jim dáti slibujíci. To když jim oznámeno bylo, přišli sú na hrad Repici a paní Všekňovi i Brašeně každému z nich dala zlata, což mohl unésti, a při tom prosila paní Repice, aby od ní daleko pro budúcího přá- telství zachování nebydlili a oni to slíbili učiniti. A tak duom ten sobě dodělali a pevně ohra- dili a dali jemu jméno Všekeň, kterémuž nynější Štěkeň. Čechové říkají Štěkeň.
Strana 243
VOJÉN. O VŠEKŇOVI A BRAŠENĚ. 243 (Zemětřesení. Popel Polský.) Léta 819. V knížetství Českém na rozličných místech bylo veliké blýskaní, hromobití škodlivé a země třesení a skrze to hruoza veliká na lidech, kteráž od toho/ času, jakž kníže Čech všel do té země, nebyla, takže sú lidé do lochuovi utíkali a pod zemí se schovávali. A to trvalo za 28 dní,. Téhož léta kníže Polský Pompilius (aneb Po- piel) umřel, zůstaviv po sobě syna také Popiela. Potom ten Popiel mladý (říkali jemu Třetí Po- piel) byl takový ukrutník a nešlechetník za dnuov života svého, tak že žádný kníže Polský nikdá v tom jemu rovný ani podobný nebyl. Byl i příčina svých dvú synuov Lecha a Po- piela zamordování. Pro jeho přílišnú zůřivost a nešlechetnost dopustil naň Pán Bůh, že jsú jej myši za živa i s jeho ženú, též i s dětmi snědlys. (R. 819) Země- třesení. / 39v Polský kníže. (Hrad Střekov.) Léta 820. Němci počali v Čechách škodu či- (R. 820) niti a zvláště ve vsech okolo Litoměřic a Bíliny netoliko na statcích aneb dobytcích, ale i lidi jí- mali a na dřevěnné svory poberúce doluov po Labi řece je plavili a to často činívali. Kníže slyše o tom, nevěďal jim jaké učiniti pomoci. 1 = sklep. — 2 Einhard připomíná to zemětřesení k r. 823. — 3 Vyprávěno podle Kadlubka i Dlugoše. 16*
VOJÉN. O VŠEKŇOVI A BRAŠENĚ. 243 (Zemětřesení. Popel Polský.) Léta 819. V knížetství Českém na rozličných místech bylo veliké blýskaní, hromobití škodlivé a země třesení a skrze to hruoza veliká na lidech, kteráž od toho/ času, jakž kníže Čech všel do té země, nebyla, takže sú lidé do lochuovi utíkali a pod zemí se schovávali. A to trvalo za 28 dní,. Téhož léta kníže Polský Pompilius (aneb Po- piel) umřel, zůstaviv po sobě syna také Popiela. Potom ten Popiel mladý (říkali jemu Třetí Po- piel) byl takový ukrutník a nešlechetník za dnuov života svého, tak že žádný kníže Polský nikdá v tom jemu rovný ani podobný nebyl. Byl i příčina svých dvú synuov Lecha a Po- piela zamordování. Pro jeho přílišnú zůřivost a nešlechetnost dopustil naň Pán Bůh, že jsú jej myši za živa i s jeho ženú, též i s dětmi snědlys. (R. 819) Země- třesení. / 39v Polský kníže. (Hrad Střekov.) Léta 820. Němci počali v Čechách škodu či- (R. 820) niti a zvláště ve vsech okolo Litoměřic a Bíliny netoliko na statcích aneb dobytcích, ale i lidi jí- mali a na dřevěnné svory poberúce doluov po Labi řece je plavili a to často činívali. Kníže slyše o tom, nevěďal jim jaké učiniti pomoci. 1 = sklep. — 2 Einhard připomíná to zemětřesení k r. 823. — 3 Vyprávěno podle Kadlubka i Dlugoše. 16*
Strana 244
244 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 820, 821. Však některých starších povolav s ními v raddu všel, z nichžto jeden, jménem Střek, dal raddu, aby někde hrad pevný při řece dolejší byl posta- ven a ti, kteříž by na tom hradě byli, aby nedali se Němcům nahoru ani doluov plaviti. Líbila se ta radda knížeti i jiným i žádali sú jeho, aby on to sám opatřil. Kterýž pojav čeled hledal místa příhodného a když nalez, rozkázal tu z pevných s[b]rubuov hrad dřevěnný na jedné skále posta- viti a jakž dokonal, Němci více po vodě do těch krajův pustiti se nesměli. I dáno jest tomu hradu jméno od téhož Střeka hrad Střekovi. Střekov hrad. (R. 821) Žateč. (Vpád Němců. Kadaň.) Léta 821. Od západu slunce Němci přetáhše hory a husté lesy do plání Českých se pustili a okolo Lucka dvory a vsi vybíjejíce činili velikú škodu a lidí mnoho jako hovad zajavše před sebú je po dvú svázavše hnali skrze veliké hustiny až do Němec. Lučané neb Žatečtí nejsúce bez strachu rychle k knížeti Vojénovi poslali od něho žádajíce po- moci, kterýžto jako muž opatrný a milovník svých poddaných, poslal Lučanuom na pomoc 200 mužuov výborných a dobře kaudelnicemi, a 1 Vyprávění i časem i věčně chybné. Tehdy na severu Čech bydlili ne Němci, ale Srbové lužičtí. Hájka svedl (snad) Kuthen, jenž tyto Srby také pokládal za Němce.
244 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 820, 821. Však některých starších povolav s ními v raddu všel, z nichžto jeden, jménem Střek, dal raddu, aby někde hrad pevný při řece dolejší byl posta- ven a ti, kteříž by na tom hradě byli, aby nedali se Němcům nahoru ani doluov plaviti. Líbila se ta radda knížeti i jiným i žádali sú jeho, aby on to sám opatřil. Kterýž pojav čeled hledal místa příhodného a když nalez, rozkázal tu z pevných s[b]rubuov hrad dřevěnný na jedné skále posta- viti a jakž dokonal, Němci více po vodě do těch krajův pustiti se nesměli. I dáno jest tomu hradu jméno od téhož Střeka hrad Střekovi. Střekov hrad. (R. 821) Žateč. (Vpád Němců. Kadaň.) Léta 821. Od západu slunce Němci přetáhše hory a husté lesy do plání Českých se pustili a okolo Lucka dvory a vsi vybíjejíce činili velikú škodu a lidí mnoho jako hovad zajavše před sebú je po dvú svázavše hnali skrze veliké hustiny až do Němec. Lučané neb Žatečtí nejsúce bez strachu rychle k knížeti Vojénovi poslali od něho žádajíce po- moci, kterýžto jako muž opatrný a milovník svých poddaných, poslal Lučanuom na pomoc 200 mužuov výborných a dobře kaudelnicemi, a 1 Vyprávění i časem i věčně chybné. Tehdy na severu Čech bydlili ne Němci, ale Srbové lužičtí. Hájka svedl (snad) Kuthen, jenž tyto Srby také pokládal za Němce.
Strana 245
VOJEN. VPÁD NĚMCU. 245 smolníky a prošívanicemi, oděných s meči a s lu- čišti a někteří z nich měli rohové puklíře«, jichžto byl vuodce jménem Kadan. Ten jest ležel s tím lidem od knížete poslaným u Lucka třidcet a osm dní očekávaje Německého příští do země, a když sú oni, snad nějaký špeh aneb výstrahu majíce škodit nepřišli, Kadan obrátil se s svým lidem blíže k Němcům a Lučanům pověďal: »Budú-li chtíti Němci vám škodu činiti, budu já je uměti dobře od Němec zaskočiti. Brzo já jim v této naší zemi škoditi zůšklivím4!« A odšed málo, dal sobě velmi veliký příbytek dřevěnný nad ře- kau postaviti a při něm obrubu širokú, také i pří- kopy, a dal tomu příbytku jméno od svého jména Kadan5. Kníže Vojén to uslyšav, velmi byl toho vdě- čen a poslav jemu veliké dary, jeho žádal, aby se tu statečně Němcuom bránil a byla-li by toho potřeba, že chce rád jemu pomoc učiniti. Kadán. (Bohyně Kýhala.) Léta 822./ Vojén kníže rozvažuje rozličné (R. 822) 40r příhody, kteréž by se jemu od Němcuov mohly 1 = kyrys koudelný. — 2 = kyrys kožený. — 3 štíty. — 4 = zošklivím. — 5 Již záhy ztotožňována Kadaň s tvrzí Camburg, vzpomínanou r. 805 annály franckými; nejspíše tak již r. 1611 myslil anonymní básník latinský, nazývaje ji městem bojským „Kanad.
VOJEN. VPÁD NĚMCU. 245 smolníky a prošívanicemi, oděných s meči a s lu- čišti a někteří z nich měli rohové puklíře«, jichžto byl vuodce jménem Kadan. Ten jest ležel s tím lidem od knížete poslaným u Lucka třidcet a osm dní očekávaje Německého příští do země, a když sú oni, snad nějaký špeh aneb výstrahu majíce škodit nepřišli, Kadan obrátil se s svým lidem blíže k Němcům a Lučanům pověďal: »Budú-li chtíti Němci vám škodu činiti, budu já je uměti dobře od Němec zaskočiti. Brzo já jim v této naší zemi škoditi zůšklivím4!« A odšed málo, dal sobě velmi veliký příbytek dřevěnný nad ře- kau postaviti a při něm obrubu širokú, také i pří- kopy, a dal tomu příbytku jméno od svého jména Kadan5. Kníže Vojén to uslyšav, velmi byl toho vdě- čen a poslav jemu veliké dary, jeho žádal, aby se tu statečně Němcuom bránil a byla-li by toho potřeba, že chce rád jemu pomoc učiniti. Kadán. (Bohyně Kýhala.) Léta 822./ Vojén kníže rozvažuje rozličné (R. 822) 40r příhody, kteréž by se jemu od Němcuov mohly 1 = kyrys koudelný. — 2 = kyrys kožený. — 3 štíty. — 4 = zošklivím. — 5 Již záhy ztotožňována Kadaň s tvrzí Camburg, vzpomínanou r. 805 annály franckými; nejspíše tak již r. 1611 myslil anonymní básník latinský, nazývaje ji městem bojským „Kanad.
Strana 246
246 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 822, 823. Bohyně Kýhala. i jeho poddaným na budúcí čas přihoditi, poně- vadž tak často a nenadále na záhubu jeho pod- daných hustými lesy vkradauce se vskakují, po- volav své ženy v tajnú raddu ptal se jí, má-li ona také od svých bohuov jaké oznámení o tom kní- žetství aneb o obyvatelích České země, bude-li kdy knížetství zkaženo a neb lid jazyku toho za- hlazen. Kteráž vzavši prodlení za 16 dní a v tom času hojné oběti modle své, kteráž slúla Kýhalú,, učinivši, odpověd od ní vzala, kteruož Vojénovi oznámila a řkúci: »Bohové horní i dolní, vodní i větrní i ti, kteříž přišli od čtyř stran světa, toto jsú mi skrze Kýhalu za odpověd dali a ujistili, že národ tvuoj a lid toho jazyku nebude vy- hlazen, ale cizí národové ovšem častokrát se bu- dau pokaušeti, chtíce kníže i lid zahubiti. Protož rozkaž město, kteréž uprostřed vlasti jest zalo- ženo, o kterémž má předkyně Libuše mnoho ozna- movala, rozšířiti, neb v časích budúcích má k ně- mu všecka země útočiště míti2.« (R. 823) Prahu opět stavěli. (Šíření Prahy.) Léta 823. Vojén času jarního povolal k sobě na Vyšehrad obyvateluov města Prahy od strany západní a jím všem rozkázal, aby se na druhau stranu vody k východní straně, své opustíce pří- 1 Jinak jméno neznámé. — 2 V orig. následuje obrá- zek jako v díle II. k r. 1072.
246 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 822, 823. Bohyně Kýhala. i jeho poddaným na budúcí čas přihoditi, poně- vadž tak často a nenadále na záhubu jeho pod- daných hustými lesy vkradauce se vskakují, po- volav své ženy v tajnú raddu ptal se jí, má-li ona také od svých bohuov jaké oznámení o tom kní- žetství aneb o obyvatelích České země, bude-li kdy knížetství zkaženo a neb lid jazyku toho za- hlazen. Kteráž vzavši prodlení za 16 dní a v tom času hojné oběti modle své, kteráž slúla Kýhalú,, učinivši, odpověd od ní vzala, kteruož Vojénovi oznámila a řkúci: »Bohové horní i dolní, vodní i větrní i ti, kteříž přišli od čtyř stran světa, toto jsú mi skrze Kýhalu za odpověd dali a ujistili, že národ tvuoj a lid toho jazyku nebude vy- hlazen, ale cizí národové ovšem častokrát se bu- dau pokaušeti, chtíce kníže i lid zahubiti. Protož rozkaž město, kteréž uprostřed vlasti jest zalo- ženo, o kterémž má předkyně Libuše mnoho ozna- movala, rozšířiti, neb v časích budúcích má k ně- mu všecka země útočiště míti2.« (R. 823) Prahu opět stavěli. (Šíření Prahy.) Léta 823. Vojén času jarního povolal k sobě na Vyšehrad obyvateluov města Prahy od strany západní a jím všem rozkázal, aby se na druhau stranu vody k východní straně, své opustíce pří- 1 Jinak jméno neznámé. — 2 V orig. následuje obrá- zek jako v díle II. k r. 1072.
Strana 247
VOJEN ROZŠIŘUJE PRAHU. 247 bytky, stěhovali a tu se sadili, domy prostrannější než prvé měli sobě zakládajíce. A oni vyslyšavše pána svého, že to chtí rádi učiniti, pověděli. A tak hned bez meškání 13. den dubna měsíce sešlo se množství lidu s sekerami a s motykami, aby lesy z země kopali a domy zakládali. Kníže Vojén sám svú rukú s služebníky svými ohradu zdi městské vyměřil a rozkázal, aby se příkopem najprvé okopali. A tak to město, kteréž někdy před léty dvadcíti a osmi za dnuov zpravování Mnáty knížete bylo založeno, t. r. se velmi roz- šířilo, srubové velmi pevní z dříví, kteréž tu rostlo, postavení jsú, zdi některé z kamene pře- tvrdého se stavěly. Příkop jsú také od strany po- lední velmi hluboký, počavše od vody, na dvanáct set kročejí vzdýlí vykopali a zemi z něho nahoru v koších vynosili. (Vpády Němců.) / Léta 824. Opět Němcí Míšenští, vedlé Labe lesy a horami se do Čech pustili a k hradu Stře- kovu přibravše se v lese tajně ležali. A když pře- zvěďali skrze špehéře, že by pán toho hradu od- jel k Vojénovi knížeti na Vyšehrad, jeho příští, pilně po cestách osadivše, očekávali. A když se (na žádného péče nemaje) s jediným služebníkem (R. 824) / 40V Střekov hrad. 1 Že jména Míšeň tehdy nebylo a že v tom kraji bydlili tehdy Slované, ukázal již Dobner.
VOJEN ROZŠIŘUJE PRAHU. 247 bytky, stěhovali a tu se sadili, domy prostrannější než prvé měli sobě zakládajíce. A oni vyslyšavše pána svého, že to chtí rádi učiniti, pověděli. A tak hned bez meškání 13. den dubna měsíce sešlo se množství lidu s sekerami a s motykami, aby lesy z země kopali a domy zakládali. Kníže Vojén sám svú rukú s služebníky svými ohradu zdi městské vyměřil a rozkázal, aby se příkopem najprvé okopali. A tak to město, kteréž někdy před léty dvadcíti a osmi za dnuov zpravování Mnáty knížete bylo založeno, t. r. se velmi roz- šířilo, srubové velmi pevní z dříví, kteréž tu rostlo, postavení jsú, zdi některé z kamene pře- tvrdého se stavěly. Příkop jsú také od strany po- lední velmi hluboký, počavše od vody, na dvanáct set kročejí vzdýlí vykopali a zemi z něho nahoru v koších vynosili. (Vpády Němců.) / Léta 824. Opět Němcí Míšenští, vedlé Labe lesy a horami se do Čech pustili a k hradu Stře- kovu přibravše se v lese tajně ležali. A když pře- zvěďali skrze špehéře, že by pán toho hradu od- jel k Vojénovi knížeti na Vyšehrad, jeho příští, pilně po cestách osadivše, očekávali. A když se (na žádného péče nemaje) s jediným služebníkem (R. 824) / 40V Střekov hrad. 1 Že jména Míšeň tehdy nebylo a že v tom kraji bydlili tehdy Slované, ukázal již Dobner.
Strana 248
248 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 824. Střek jat. navracoval, Němci jej oskočivše jali a svázaného do Němec poslali. Odtud vysoko nahoru po Labi se pustili a škody dělali, mnoho po vsech lidi sprostné laupíce (a) šacujíce divně je mučili a ně- které s sebú do Míšně zajali. Navracujíce se pak do svého kraje, hrad předřečený Střekov vybrali a spálili. Ty noviny když sú došly knížete Vyše- hradského, nemálo byl z toho zarmúcen a pravil, že chce o to tak mysliti, aby se mohl toho ne- šlechetného skutku nad těmi němými psy po- mstiti. R. t. také Němci okolo Lucka mnohé škody po vsech činili, ale Lučané jich se obávajíce proti ním se nesměli postaviti, bojíce se, aby skrze to města Lucka neztratili. Vojén kníže rychle a jako tajně sebrav lid, sám osobně táhl jim na pomoc, maje 370 výborných mužuov. A když sú při- táhli do Slánského města, tu někteří z vládyk v raddu sú vešli a pro všelikteraká nebezpečenství knížeti svému dále jeti nedali, ale aby on se s 70 muži zase navrátil, jej k tomu nutili. Kterýž, ač nerad, vuoli jich musil vyplniti. Na místo jeho volili sú za vůdci lidu Bozděcha, švagra jeho, jenž byl bratr Baňky kněžny, manželky Vojé- novy, muž velmi opatrný a hrozného vzezření. Ten pojav 300 lidu, táhl nemeškaje a odtuď dru- hého dne nedaleko na jednom přívrší v lese od Lucka se položil, poslav k Lučanům, jsú-li tu jich
248 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 824. Střek jat. navracoval, Němci jej oskočivše jali a svázaného do Němec poslali. Odtud vysoko nahoru po Labi se pustili a škody dělali, mnoho po vsech lidi sprostné laupíce (a) šacujíce divně je mučili a ně- které s sebú do Míšně zajali. Navracujíce se pak do svého kraje, hrad předřečený Střekov vybrali a spálili. Ty noviny když sú došly knížete Vyše- hradského, nemálo byl z toho zarmúcen a pravil, že chce o to tak mysliti, aby se mohl toho ne- šlechetného skutku nad těmi němými psy po- mstiti. R. t. také Němci okolo Lucka mnohé škody po vsech činili, ale Lučané jich se obávajíce proti ním se nesměli postaviti, bojíce se, aby skrze to města Lucka neztratili. Vojén kníže rychle a jako tajně sebrav lid, sám osobně táhl jim na pomoc, maje 370 výborných mužuov. A když sú při- táhli do Slánského města, tu někteří z vládyk v raddu sú vešli a pro všelikteraká nebezpečenství knížeti svému dále jeti nedali, ale aby on se s 70 muži zase navrátil, jej k tomu nutili. Kterýž, ač nerad, vuoli jich musil vyplniti. Na místo jeho volili sú za vůdci lidu Bozděcha, švagra jeho, jenž byl bratr Baňky kněžny, manželky Vojé- novy, muž velmi opatrný a hrozného vzezření. Ten pojav 300 lidu, táhl nemeškaje a odtuď dru- hého dne nedaleko na jednom přívrší v lese od Lucka se položil, poslav k Lučanům, jsú-li tu jich
Strana 249
VOJEN. BITVA SE SASY. 249 ti nepřátelé, aby mu oznámili. A oni odpověďali, že nejsú na ten čas, ale že jsú jim jich špehové pověďali, že Sasové táhnú s velikú mocí, chtíce město jich z kořen vyvrátiti. A vidúce, že se té jich moci nemohú obrániti, že sú poslali k Kadá- novi, od něho žádajíce pomoci. Na zajtří ukázalo se Němcuov na Luckých polích okolo dvanácti set a ti se hned blíž města klásti po polích počali. V tom přitáhl Kadán Lu- čanům na pomoc, maje 200 výborných a dobře oděných mužův, a ten se s nimi proti Pušťadlům tajně v lese položil. Sasové k městu přistúpivše počali hustě z lu- kuov do města střéleti. Lučané davše sobě s Ka- dánem a s Bozděchem věděti, najprvé branau lid z města oděný pustili, kteréhož bylo dvě stě a dvadcet mužův. Němcí uhlédavše je proti ním se strojiti po- čali, ale hajtman, kterýž nad nimi byl, toho ne- chtěl dopustiti a to proto, až by dále od města odešli, aby je mohl s svými od brány městské za- skočiti. Však uhlédav čas příhodný, vzkřikl na své Sasice, aby bili Lučany bez lítosti. Lučanuov ovšem ač byl malý počet, počali se bez strachu s Němci bíti. Toť Kadán s svými z lesa vyskočiv v náhle Němcům v bok vskočil a velikau činil škodu cepami a řemdihy. V tom ne- Bitva u Žatče.
VOJEN. BITVA SE SASY. 249 ti nepřátelé, aby mu oznámili. A oni odpověďali, že nejsú na ten čas, ale že jsú jim jich špehové pověďali, že Sasové táhnú s velikú mocí, chtíce město jich z kořen vyvrátiti. A vidúce, že se té jich moci nemohú obrániti, že sú poslali k Kadá- novi, od něho žádajíce pomoci. Na zajtří ukázalo se Němcuov na Luckých polích okolo dvanácti set a ti se hned blíž města klásti po polích počali. V tom přitáhl Kadán Lu- čanům na pomoc, maje 200 výborných a dobře oděných mužův, a ten se s nimi proti Pušťadlům tajně v lese položil. Sasové k městu přistúpivše počali hustě z lu- kuov do města střéleti. Lučané davše sobě s Ka- dánem a s Bozděchem věděti, najprvé branau lid z města oděný pustili, kteréhož bylo dvě stě a dvadcet mužův. Němcí uhlédavše je proti ním se strojiti po- čali, ale hajtman, kterýž nad nimi byl, toho ne- chtěl dopustiti a to proto, až by dále od města odešli, aby je mohl s svými od brány městské za- skočiti. Však uhlédav čas příhodný, vzkřikl na své Sasice, aby bili Lučany bez lítosti. Lučanuov ovšem ač byl malý počet, počali se bez strachu s Němci bíti. Toť Kadán s svými z lesa vyskočiv v náhle Němcům v bok vskočil a velikau činil škodu cepami a řemdihy. V tom ne- Bitva u Žatče.
Strana 250
250 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 825. / 411 Bozděchov: Bezděkov. nadále přispěl. Bozděch s Pražany od strany vý- chodní jako v druhý bok Sasícuom, kteréhož se velmi ulekli, však se brániti nepřestali. Ta bitva puol dne trvala: jednák, Čechové před Němci běžali, jednák, Čechové Němce hnali. Naposledy pak Čechové plac obdržalia a Němcuov víc než 1000 zbitých načtli, raněných a strašlivých více než puol druhého sta ušlo. Čechův také sto pa- desát a sedm zamordovaných na tom poli bylo nalezeno, raněných dvadcet a tři4. Když se ty věci upokojily, Čechové stráží se opatřivše z svých smolnic a vlněnic, se svláčeli. Lučané Pražany a Kadánské své pomocníky ví- tali a oni jích také pozdravovali. Lučané lid ten všecken v svau ohradu pustivše, chlebuov/ i ji- ných pokrmuov dali jím bez nedostatku. Třetího dne rozžehnavše se a děkování jedni druhým učinivše, Kadán s svými toho dne do- muov se navrátil. Bozděch vyšed z Lucka, na témž místě, na kterémž prvé tři dni ležal, na- vrátiv se, tu kázal sobě nad strání duom veliký jako hrad na věčnau pamět založiti a dal jemu jméno Bozděchov, kterémuž potomní Čechové říkali Bezděkov. Odtuď pak s radostí k knížeti svému se navrátil. 1 = pospíšil. — 2 = brzy. — 3 = zvítězili. — 4 V orig. obrázek jako v díle II. k r. 919. — 5 = kyrys vlněný.
250 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 825. / 411 Bozděchov: Bezděkov. nadále přispěl. Bozděch s Pražany od strany vý- chodní jako v druhý bok Sasícuom, kteréhož se velmi ulekli, však se brániti nepřestali. Ta bitva puol dne trvala: jednák, Čechové před Němci běžali, jednák, Čechové Němce hnali. Naposledy pak Čechové plac obdržalia a Němcuov víc než 1000 zbitých načtli, raněných a strašlivých více než puol druhého sta ušlo. Čechův také sto pa- desát a sedm zamordovaných na tom poli bylo nalezeno, raněných dvadcet a tři4. Když se ty věci upokojily, Čechové stráží se opatřivše z svých smolnic a vlněnic, se svláčeli. Lučané Pražany a Kadánské své pomocníky ví- tali a oni jích také pozdravovali. Lučané lid ten všecken v svau ohradu pustivše, chlebuov/ i ji- ných pokrmuov dali jím bez nedostatku. Třetího dne rozžehnavše se a děkování jedni druhým učinivše, Kadán s svými toho dne do- muov se navrátil. Bozděch vyšed z Lucka, na témž místě, na kterémž prvé tři dni ležal, na- vrátiv se, tu kázal sobě nad strání duom veliký jako hrad na věčnau pamět založiti a dal jemu jméno Bozděchov, kterémuž potomní Čechové říkali Bezděkov. Odtuď pak s radostí k knížeti svému se navrátil. 1 = pospíšil. — 2 = brzy. — 3 = zvítězili. — 4 V orig. obrázek jako v díle II. k r. 919. — 5 = kyrys vlněný.
Strana 251
VOJEN. VPÁD MIŠNANU. 251 (Vpád Němců.) Léta 825. Mišnáři zdělavše sobě z dříví su- (R. 825) chého a dobře tesaného pevné svory, táhnúti je dali po Labi na horu až na to misto, kdež se Bí- lina řeka s Labem spojuje a tu je zvázavše, a k ostříhání některým poručivše, pustili jse pěšky do vsí bližších od Labe, chtíce lidí veliký počet zjímajíc na ty svory pobrati a do Míšně plaviti, jíchžto bylo v počtu sto a dvadcet. Ti za osm dní chodíce vsi vybíjeli a lidi jímali, někteří před ními utíkajíce až k Zřipu, jiným co se děje, ozna- movali. Muží statečnější někteří to slyšíce při- pravili se, aby těm Němcuom sobě škody činiti nedali. Dne jednoho skrze nějakého Brašíka dřevoseka (t. j. tesaře) svolavše se táhli, své pří- bytky opustivše, v předstihy Němcuom až k víru dolejšímu a tu se položilo tajně mužuov 87. Toť po nedlúhé chvíli Němci s lúpežem a s vězni svázanými na ně vyniknú nenadále. Če- chové nemeškavše a v náhle s okřikem na ně ude- řili a oskočili je tepúce a Němci domnívajíce se jich býti veliký počet, ulekli se, tak že se žádný z ních nebránil, až je všecky Čechové zšípili, a zmláceli, takže se domnívali, že jest žádný ne- ušel. Vězně rozvázavše a pobravše laupežné ko- řisti do svých příbytkův se s radostí navrátili a Němci poraženi u Labe. 1 = přivázavše. — 2 = šípy postříleli.
VOJEN. VPÁD MIŠNANU. 251 (Vpád Němců.) Léta 825. Mišnáři zdělavše sobě z dříví su- (R. 825) chého a dobře tesaného pevné svory, táhnúti je dali po Labi na horu až na to misto, kdež se Bí- lina řeka s Labem spojuje a tu je zvázavše, a k ostříhání některým poručivše, pustili jse pěšky do vsí bližších od Labe, chtíce lidí veliký počet zjímajíc na ty svory pobrati a do Míšně plaviti, jíchžto bylo v počtu sto a dvadcet. Ti za osm dní chodíce vsi vybíjeli a lidi jímali, někteří před ními utíkajíce až k Zřipu, jiným co se děje, ozna- movali. Muží statečnější někteří to slyšíce při- pravili se, aby těm Němcuom sobě škody činiti nedali. Dne jednoho skrze nějakého Brašíka dřevoseka (t. j. tesaře) svolavše se táhli, své pří- bytky opustivše, v předstihy Němcuom až k víru dolejšímu a tu se položilo tajně mužuov 87. Toť po nedlúhé chvíli Němci s lúpežem a s vězni svázanými na ně vyniknú nenadále. Če- chové nemeškavše a v náhle s okřikem na ně ude- řili a oskočili je tepúce a Němci domnívajíce se jich býti veliký počet, ulekli se, tak že se žádný z ních nebránil, až je všecky Čechové zšípili, a zmláceli, takže se domnívali, že jest žádný ne- ušel. Vězně rozvázavše a pobravše laupežné ko- řisti do svých příbytkův se s radostí navrátili a Němci poraženi u Labe. 1 = přivázavše. — 2 = šípy postříleli.
Strana 252
252 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 826. což komu vzato bylo, všecko zase, dávali. Skrze takové potrestání v těch dvau letech Sasicuov a Míšňaruov nesměli se za dlúhý čas Němcí do České země na laupež pustiti. (R. 826) / 41V Svadov. Větruš. (Zakládání hradů.) / Léta 826. Muž jeden velmi bohatý i také přátel mnoho maje ze vsi Bučinky,, jménem Rušisvad, nedaleko od Labe duom sobě a své če- ledi hojný postavil a Rušisvadova jemu jméno dal a pevně jej kázal (obávaje se Němcuov) ohraditi. Týž Rušisvad měl jest bratra, jménem Laho- boře, kteréhož snážně prosil, aby se od něho da- leko neosazoval proto, jestliže by kdy nepřátelé škodu jím učiniti chtěli, aby sobě jako bratří radni a pomocni byli. Lahoboř s ženau svau jmé- nem Větruší nalezše místo jedno při řece pří- hodné dali sobě na něm duom ohrazený a vysoký z dříví hrubého postaviti, davše jemu jméno Vě- truš4. Mnoho dědin okolo něho dali lesy vypla- nivše nadělati a semeny zimními i letními obil- nými dali je osíti. (R. 727) (Založení města Ústí.) Léta 827. Rušisvad a Lahoboř spolu se ura- divše, šli jsau k Vojénovi knížeti až na Vyšehrad, 1 = zpět. — 2 Nyní ves na Velvarsku. — 3 = Svádov na Ústecku. — 4 Míní se patrně Větrušice na Mělnicku.
252 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 826. což komu vzato bylo, všecko zase, dávali. Skrze takové potrestání v těch dvau letech Sasicuov a Míšňaruov nesměli se za dlúhý čas Němcí do České země na laupež pustiti. (R. 826) / 41V Svadov. Větruš. (Zakládání hradů.) / Léta 826. Muž jeden velmi bohatý i také přátel mnoho maje ze vsi Bučinky,, jménem Rušisvad, nedaleko od Labe duom sobě a své če- ledi hojný postavil a Rušisvadova jemu jméno dal a pevně jej kázal (obávaje se Němcuov) ohraditi. Týž Rušisvad měl jest bratra, jménem Laho- boře, kteréhož snážně prosil, aby se od něho da- leko neosazoval proto, jestliže by kdy nepřátelé škodu jím učiniti chtěli, aby sobě jako bratří radni a pomocni byli. Lahoboř s ženau svau jmé- nem Větruší nalezše místo jedno při řece pří- hodné dali sobě na něm duom ohrazený a vysoký z dříví hrubého postaviti, davše jemu jméno Vě- truš4. Mnoho dědin okolo něho dali lesy vypla- nivše nadělati a semeny zimními i letními obil- nými dali je osíti. (R. 727) (Založení města Ústí.) Léta 827. Rušisvad a Lahoboř spolu se ura- divše, šli jsau k Vojénovi knížeti až na Vyšehrad, 1 = zpět. — 2 Nyní ves na Velvarsku. — 3 = Svádov na Ústecku. — 4 Míní se patrně Větrušice na Mělnicku.
Strana 253
VOJEN. ZALOŽENÍ ÚSTÍ. 253 od něho jako od pána svého žádajíce pomoci a povolení, že by sobě chtěli od svých příbytkuov nedaleko město postaviti pro tu příčinu, jestliže by kdy přihodilo se a Němci, národu Českého ne- přátelé, chtěli by v Čechách škodu činiti, tu aby se mohli shrnúti té vší krajiny obyvatelé. Vojén žádost jich vyslyšav a slušnau býti znamenav, dal jest jím oběma bratřím spolu 30 pacholkuov a 30 hřiven zlatta, kteříž vzavše a až k samé zemi schýlivše se poděkovali. Když se pak od Vyšehradu jdúce k svým navracovali příbytkuom, přeplavivše se přes Ohři řeku, tu, kdež slove v Maurách,, potkali jsau se s jednau starú babú a ona měla ducha věštčího, kteráž jím řekla: »Synové milí! Neste zlatto bezpečně, neb na té cestě žádného není nepřítele, a když domuov přijdete, třetího dne město založte.« Kteříž za- stavivše se proti ní se všemi svými pacholky řekli jsú jí: »Poněvadž víš o zlattu, známe, že máš ducha poznání, skrze kteréhož víš věci budúcí. Velíš nám také dne třetího město založiti; po- věziž nám, v kterém místě má býti založeno, aby mohlo dlúho trvati.« Jímžto ona řekla: »Od zaj- třajšího dne třetí den když bude dennice vzcházeti, hleďte pilně, kde bude v jednom lese veliký oheň hořeti. Rychle jděte do toho hauští a tu les po- 1. Tak slul v XVI. stol. přívoz u Libochovic.
VOJEN. ZALOŽENÍ ÚSTÍ. 253 od něho jako od pána svého žádajíce pomoci a povolení, že by sobě chtěli od svých příbytkuov nedaleko město postaviti pro tu příčinu, jestliže by kdy přihodilo se a Němci, národu Českého ne- přátelé, chtěli by v Čechách škodu činiti, tu aby se mohli shrnúti té vší krajiny obyvatelé. Vojén žádost jich vyslyšav a slušnau býti znamenav, dal jest jím oběma bratřím spolu 30 pacholkuov a 30 hřiven zlatta, kteříž vzavše a až k samé zemi schýlivše se poděkovali. Když se pak od Vyšehradu jdúce k svým navracovali příbytkuom, přeplavivše se přes Ohři řeku, tu, kdež slove v Maurách,, potkali jsau se s jednau starú babú a ona měla ducha věštčího, kteráž jím řekla: »Synové milí! Neste zlatto bezpečně, neb na té cestě žádného není nepřítele, a když domuov přijdete, třetího dne město založte.« Kteříž za- stavivše se proti ní se všemi svými pacholky řekli jsú jí: »Poněvadž víš o zlattu, známe, že máš ducha poznání, skrze kteréhož víš věci budúcí. Velíš nám také dne třetího město založiti; po- věziž nám, v kterém místě má býti založeno, aby mohlo dlúho trvati.« Jímžto ona řekla: »Od zaj- třajšího dne třetí den když bude dennice vzcházeti, hleďte pilně, kde bude v jednom lese veliký oheň hořeti. Rychle jděte do toho hauští a tu les po- 1. Tak slul v XVI. stol. přívoz u Libochovic.
Strana 254
254 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 827. Austí město. sekajíce založte ohradu města nepříliš velikého a od toho hauští dajte jméno městu Hauští. Tu se budete na tom místě svým nepřáteluom brániti i nad ními svítěziti.« Z toho oznámení babě poděkování učinivše, šli sú svú cestú, a když se do svých domuov přibrali, učinili sú tak, jakž od baby byli naučeni. Ráno třetí den vstavše, oheň na místě jednom hořeti uzřeli, tu hned se vší čeledí zběhše se dříví sekali a město zakládali, davše jemu jméno Hauští, kterémuž potomkové Austí, říkali. (Svatby knížecí.) Toho času Vojén kníže, jako muž opatrný rozličné rozvažuje příhody budúcí, obeslal k sobě na Vyšehrad všecky lopoty, mnohé také a zvláště starší vládyky a povýšenější zemany. A když sú se sjeli a sešli, mnohé budúcí věci zlé i dobré jim předkládal a zvláště svú smrt, kteréž se brzo na- děje. Oni vyslyšavše odpověďali: »Kníže ctný! Aby nám dlúho živ byl, toho bychom tobě pro tvé dobré nás zpravování přáli, ale poněvadž to zná- me, že bohové tobě i každému sú cíl, kteréhož žádný nezná, položili, slušné jest, aby to opatřil tak, aby tvůj rod nezahynul. Protož pospěš sy- nům tvým Křezomyslovi a Vratislavovi dáti 1 Etymologie hájkovská; tvar v listinách zní Usk.
254 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 827. Austí město. sekajíce založte ohradu města nepříliš velikého a od toho hauští dajte jméno městu Hauští. Tu se budete na tom místě svým nepřáteluom brániti i nad ními svítěziti.« Z toho oznámení babě poděkování učinivše, šli sú svú cestú, a když se do svých domuov přibrali, učinili sú tak, jakž od baby byli naučeni. Ráno třetí den vstavše, oheň na místě jednom hořeti uzřeli, tu hned se vší čeledí zběhše se dříví sekali a město zakládali, davše jemu jméno Hauští, kterémuž potomkové Austí, říkali. (Svatby knížecí.) Toho času Vojén kníže, jako muž opatrný rozličné rozvažuje příhody budúcí, obeslal k sobě na Vyšehrad všecky lopoty, mnohé také a zvláště starší vládyky a povýšenější zemany. A když sú se sjeli a sešli, mnohé budúcí věci zlé i dobré jim předkládal a zvláště svú smrt, kteréž se brzo na- děje. Oni vyslyšavše odpověďali: »Kníže ctný! Aby nám dlúho živ byl, toho bychom tobě pro tvé dobré nás zpravování přáli, ale poněvadž to zná- me, že bohové tobě i každému sú cíl, kteréhož žádný nezná, položili, slušné jest, aby to opatřil tak, aby tvůj rod nezahynul. Protož pospěš sy- nům tvým Křezomyslovi a Vratislavovi dáti 1 Etymologie hájkovská; tvar v listinách zní Usk.
Strana 255
VOJEN ŽENÍ SYNY. 255 ženy, ať z tvého kmene plod vyvedú, zůstávající až na věky.« Kníže Vojén z té raddy poděkovav, hned dru-l 32r hého dne povolal na Vyšehrad syna svého star- šího Křezomysla,, jinak Vnyslava, z Ostromeče a druhého mladšího jménem Vratislava, kterýž chován byl na Budči. Tu na Vyšehradě když sú postaveni byli, lopotové s volí knížete Vojéna vzali sú Libušku, dceru Rodmilovu z Veleslavic,, a dali ji za ženu Křezomyslovi. Třetího dne opět vzali Kazku, dceru Borhošovu z Kašína, a dali ji Vratislavovi, synu Vojénovu mladšímu,, a tu při tom bylo veliké hodování a radost všemu lidu. Svadby. (Loupežníci Vlasták a Soběš.) Léta 828. Byli sú toho času v kraji Luckém (R. 828) dva bratří velmi nepokojní ve vsi, kteráž slúla Chobolec,, jichžto jména byla sú jednomu Vla- sták a druhému Soběš. Ti mnohým České země obyvatelům pacholky brali a sobě je podmaňovali a tak byli skrze to mnohú čeled shromáždili, ješto taková věc a jich svévolnost tajna knížete nebyla skrze mnohé žalobníky. R. t. bratří předřečení tajně smluvivše se, 1 Podle Dalimila a Pulkavy (jichž se tu Hájek drží) sluli Unislav (Vněslav, Umyslav...) a Vladislav (Vla- stislav). — 2 Snad = Veleslavín. — 3 Nyní dvě vsi Cho- bolice u Liběšic.
VOJEN ŽENÍ SYNY. 255 ženy, ať z tvého kmene plod vyvedú, zůstávající až na věky.« Kníže Vojén z té raddy poděkovav, hned dru-l 32r hého dne povolal na Vyšehrad syna svého star- šího Křezomysla,, jinak Vnyslava, z Ostromeče a druhého mladšího jménem Vratislava, kterýž chován byl na Budči. Tu na Vyšehradě když sú postaveni byli, lopotové s volí knížete Vojéna vzali sú Libušku, dceru Rodmilovu z Veleslavic,, a dali ji za ženu Křezomyslovi. Třetího dne opět vzali Kazku, dceru Borhošovu z Kašína, a dali ji Vratislavovi, synu Vojénovu mladšímu,, a tu při tom bylo veliké hodování a radost všemu lidu. Svadby. (Loupežníci Vlasták a Soběš.) Léta 828. Byli sú toho času v kraji Luckém (R. 828) dva bratří velmi nepokojní ve vsi, kteráž slúla Chobolec,, jichžto jména byla sú jednomu Vla- sták a druhému Soběš. Ti mnohým České země obyvatelům pacholky brali a sobě je podmaňovali a tak byli skrze to mnohú čeled shromáždili, ješto taková věc a jich svévolnost tajna knížete nebyla skrze mnohé žalobníky. R. t. bratří předřečení tajně smluvivše se, 1 Podle Dalimila a Pulkavy (jichž se tu Hájek drží) sluli Unislav (Vněslav, Umyslav...) a Vladislav (Vla- stislav). — 2 Snad = Veleslavín. — 3 Nyní dvě vsi Cho- bolice u Liběšic.
Strana 256
256 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 828, 829. Launa ves. Vlastislav se narodil. mnohú pojavše čeled nočně vešli sú do jedné vsi nad Ohří řekú postavené, kteráž měla v sobě mnoho obyvateluov, jménem Launa, kterúž byl někdy dal tu postaviti Laun, syn Krosuov. I uči- nivše hřmot na tu ves se v náhle i na všecky oby- vatele její obořili, lidi některé zbili a rozehnali, statky a nábytky jich pobravše sobě osobili a pána té vsi, velmi krásného mládence jménem Horáka, syna Launova, v Ohři utopili. Když to pak Vo- jénovi oznámeno bylo, toho těžce pováživ, poslal po Vlastáka a Soběše, kteříž na Vyšehrad při- jíti zanedbali. T. 1. narodil se syn Vratislavovi na hradě, jenž slove Budeč, z manželky jeho, kteráž slúla Kazka. A to když oznámeno bylo Vojénovi, z toho se velmi radoval on i Baňka, žena jeho, a dáno jest jemu jméno Vlastislav, jako by ře- čeno bylo: on bude té vší krajiny (neb vlasti) sláva (a neb: on svú vlast oslaví). (R. 829) Léta 829. Kníže Vojén v paměti maje ty ža- loby lidí těch, od Vlastáka a Soběše roku přede- šlého zahubených, poslal pro ně po druhé času jarního jim rozkazuje, aby k němu přišli na Vyšehrad a toho se zpravili před ním, proč sú Launu spálili a Horáka bez příčiny utopili. Oni bratří spolu se uradivše, mají-li se před knížetem postaviti, dobře tomu urozuměli, že by nebyli bez
256 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 828, 829. Launa ves. Vlastislav se narodil. mnohú pojavše čeled nočně vešli sú do jedné vsi nad Ohří řekú postavené, kteráž měla v sobě mnoho obyvateluov, jménem Launa, kterúž byl někdy dal tu postaviti Laun, syn Krosuov. I uči- nivše hřmot na tu ves se v náhle i na všecky oby- vatele její obořili, lidi některé zbili a rozehnali, statky a nábytky jich pobravše sobě osobili a pána té vsi, velmi krásného mládence jménem Horáka, syna Launova, v Ohři utopili. Když to pak Vo- jénovi oznámeno bylo, toho těžce pováživ, poslal po Vlastáka a Soběše, kteříž na Vyšehrad při- jíti zanedbali. T. 1. narodil se syn Vratislavovi na hradě, jenž slove Budeč, z manželky jeho, kteráž slúla Kazka. A to když oznámeno bylo Vojénovi, z toho se velmi radoval on i Baňka, žena jeho, a dáno jest jemu jméno Vlastislav, jako by ře- čeno bylo: on bude té vší krajiny (neb vlasti) sláva (a neb: on svú vlast oslaví). (R. 829) Léta 829. Kníže Vojén v paměti maje ty ža- loby lidí těch, od Vlastáka a Soběše roku přede- šlého zahubených, poslal pro ně po druhé času jarního jim rozkazuje, aby k němu přišli na Vyšehrad a toho se zpravili před ním, proč sú Launu spálili a Horáka bez příčiny utopili. Oni bratří spolu se uradivše, mají-li se před knížetem postaviti, dobře tomu urozuměli, že by nebyli bez
Strana 257
VOJEN. ZALOŽENÍ MĚSTA LOUN. 257 veliké těžkosti i bezhrdelnú pokutu, že by nésti musili. I pojavše svú všecku čeled šli do Launy a tu hned zdi městské zakládali a domy krásné z kamení velikého dali stavěti a své najvěrnější k Vojénovi poslavše přátely, před ním na místě jich aby se pokořili, poručili, a to oznámili kní- žeti, že za tu ves Launu chtí slavné město Launu založiti a lidem naplniti a na časy budúcí že se chtí uchovati takové příhody. To když se dálo, kníže upadl v těžkú nemoc a tak jest toho všeho do dalšího času odloženo. Ale bratří předpovědění takovú pilnost k tomu dílu přičinili, až zdi města toho druhého roku dokonali. Času toho jarního opět sú přišly Vojénovi a Baňce vděčné, noviny, že na Ostromeči narodil se z Libušky syn Křezomyslovi a vnuk Vojénovi (i) Baňce,/ jemuž z vůle Křezomysla i Libušky, také i Vojéna, děda jeho, dáno jméno Neklan. Launy město. 327 Neklan se narodil. (Stavění Prahy.) Léta 830. Pražské město velmi stavěli. Kníže Vojén častokrát k tomu stavení přihlédaje sám ulice vyměřoval, ryňk dosti dlúhý a široký kázal udělati a tu aby jse všecky věci (a ne jinde) pro- dávaly, přikázal. T. 1. veliká hojnost obilé byla a lidé mříti po- čali. Skrze ten mor mnoho obilí vsitých na poli (R. 830) Prahu stavěli. 1 = trest smrti. — 2 = milé. Kronika. 17
VOJEN. ZALOŽENÍ MĚSTA LOUN. 257 veliké těžkosti i bezhrdelnú pokutu, že by nésti musili. I pojavše svú všecku čeled šli do Launy a tu hned zdi městské zakládali a domy krásné z kamení velikého dali stavěti a své najvěrnější k Vojénovi poslavše přátely, před ním na místě jich aby se pokořili, poručili, a to oznámili kní- žeti, že za tu ves Launu chtí slavné město Launu založiti a lidem naplniti a na časy budúcí že se chtí uchovati takové příhody. To když se dálo, kníže upadl v těžkú nemoc a tak jest toho všeho do dalšího času odloženo. Ale bratří předpovědění takovú pilnost k tomu dílu přičinili, až zdi města toho druhého roku dokonali. Času toho jarního opět sú přišly Vojénovi a Baňce vděčné, noviny, že na Ostromeči narodil se z Libušky syn Křezomyslovi a vnuk Vojénovi (i) Baňce,/ jemuž z vůle Křezomysla i Libušky, také i Vojéna, děda jeho, dáno jméno Neklan. Launy město. 327 Neklan se narodil. (Stavění Prahy.) Léta 830. Pražské město velmi stavěli. Kníže Vojén častokrát k tomu stavení přihlédaje sám ulice vyměřoval, ryňk dosti dlúhý a široký kázal udělati a tu aby jse všecky věci (a ne jinde) pro- dávaly, přikázal. T. 1. veliká hojnost obilé byla a lidé mříti po- čali. Skrze ten mor mnoho obilí vsitých na poli (R. 830) Prahu stavěli. 1 = trest smrti. — 2 = milé. Kronika. 17
Strana 258
258 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 830—832. (R. 831) Zed města Prahy. ostalo, ale však jakž mor náhlý přišel, také velmi brzo přestal. — R. t. také času podzimního dodě- lány sú příkopy okolo toho města Pražského od strany hořejší, kteráž jest k Vyšehradu, až do strany dolejší do řeky Vhltavy. Léta 831. Vojén kníže nahromaždiv mnoho kamene tvrdého i měkého, dal zed tlustú a dosti vysokú s hustými věžemi založiti v příkopech Pražských, počav též od strany hořejší. A při tom svolav všecky obyvatele městské a s ními se o to radil, mohlo-li by to býti, aby těmi příkopy puol řeky Vhltavy bylo puštěno a druhá polovice aby šla starým tokem. O to byla veliká rozepře. Ně- kteří radili, aby voda příkopem puštěna byla, že bude bezpečnější i hojnější město, a jiní k tomu neradili pravíce, že jest řídká země a velmi píščitá, že by voda skrze zemi šla do lochuov a tak by to město žádných lochuovi míti nemohlo. Vojén rozváživ obojí raddu, té vody, zůstaviv suché příkopy, v svém toku aby zůstala zanechal. / 431 Vojén umřel. (Smrt Vojenova.) / Téhož roku na skonání Vojén, slavný kníže země České, jenž byl veliký milovník města Prahy, upadl v těžkú nemoc a den 13. utrápen jsa nemocí umřel a na Hrobce pod Vyšehradem 1 = sklep.
258 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 830—832. (R. 831) Zed města Prahy. ostalo, ale však jakž mor náhlý přišel, také velmi brzo přestal. — R. t. také času podzimního dodě- lány sú příkopy okolo toho města Pražského od strany hořejší, kteráž jest k Vyšehradu, až do strany dolejší do řeky Vhltavy. Léta 831. Vojén kníže nahromaždiv mnoho kamene tvrdého i měkého, dal zed tlustú a dosti vysokú s hustými věžemi založiti v příkopech Pražských, počav též od strany hořejší. A při tom svolav všecky obyvatele městské a s ními se o to radil, mohlo-li by to býti, aby těmi příkopy puol řeky Vhltavy bylo puštěno a druhá polovice aby šla starým tokem. O to byla veliká rozepře. Ně- kteří radili, aby voda příkopem puštěna byla, že bude bezpečnější i hojnější město, a jiní k tomu neradili pravíce, že jest řídká země a velmi píščitá, že by voda skrze zemi šla do lochuov a tak by to město žádných lochuovi míti nemohlo. Vojén rozváživ obojí raddu, té vody, zůstaviv suché příkopy, v svém toku aby zůstala zanechal. / 431 Vojén umřel. (Smrt Vojenova.) / Téhož roku na skonání Vojén, slavný kníže země České, jenž byl veliký milovník města Prahy, upadl v těžkú nemoc a den 13. utrápen jsa nemocí umřel a na Hrobce pod Vyšehradem 1 = sklep.
Strana 259
VOJEN ZEMREL. ZVOLEN KRESOMYSL. 259 vedlé otce svého Mnáty s pláčem mnohého lidu pochován. Na jehožto hrobě osm dní pořád oheň byl pálen a tu mnohá obět byla zaň bohuom ne- známým činěna. Ten muž byl dobrotivý, ač byl pohan, však byl velmi spravedlivý, dvadcet a osm let tu zemi zpravoval, dva syny, Křezomysla, ji- nák Vnyslava, a Vratislava, a dva vnuky, totiž Vlastislava a Neklana, po sobě zůstavili. (Volba Křesomysla.) Léta 832. Sebralo se všecko množství lidu Ceského na dvuor hradu Vyšehradského a tu mezi staršími a vládykami rozličná byla rozvažo- vání, kterak by ta země Česká mohla před Němci bezpečná býti, druhé, poněvadž kníže Vojén již umřel, komu by té země zprávu ze dvau synuov jeho měli poručiti. Někteří chtěli Vratislava pro zpanilost osoby, jiní Křezomysla, ač byl vzrostu menšího, ale ostrého vtipu; někteří pak z ních předkládali prvorození. Po dlúhých rozepřech a mnohém rokování na tom jsú zavřeli, aby Křezo- mysl, jako syn prvorozený Vyšehradské knížet- ství a Pražskú krajinu všecku na východ slunce (R. 832) Sněm o kníže. Křezomysl Vyšehrad- ský(m) knížetem učiněn. 1 V orig. tu vložen obrázek týž jako k r. 910 (díl II.). — 2 Hájkovi slul Křesomysl jinak Vnyslav, Sylviovi opět Neklan jinak Křesomysl. Oběma schází osmý kníže pohanský; u Hájka Vnislav, u Sylvia Křesomysl. Podle Dobnera omyl ten vznikl chybou v rukopisech Pulkavy. 17
VOJEN ZEMREL. ZVOLEN KRESOMYSL. 259 vedlé otce svého Mnáty s pláčem mnohého lidu pochován. Na jehožto hrobě osm dní pořád oheň byl pálen a tu mnohá obět byla zaň bohuom ne- známým činěna. Ten muž byl dobrotivý, ač byl pohan, však byl velmi spravedlivý, dvadcet a osm let tu zemi zpravoval, dva syny, Křezomysla, ji- nák Vnyslava, a Vratislava, a dva vnuky, totiž Vlastislava a Neklana, po sobě zůstavili. (Volba Křesomysla.) Léta 832. Sebralo se všecko množství lidu Ceského na dvuor hradu Vyšehradského a tu mezi staršími a vládykami rozličná byla rozvažo- vání, kterak by ta země Česká mohla před Němci bezpečná býti, druhé, poněvadž kníže Vojén již umřel, komu by té země zprávu ze dvau synuov jeho měli poručiti. Někteří chtěli Vratislava pro zpanilost osoby, jiní Křezomysla, ač byl vzrostu menšího, ale ostrého vtipu; někteří pak z ních předkládali prvorození. Po dlúhých rozepřech a mnohém rokování na tom jsú zavřeli, aby Křezo- mysl, jako syn prvorozený Vyšehradské knížet- ství a Pražskú krajinu všecku na východ slunce (R. 832) Sněm o kníže. Křezomysl Vyšehrad- ský(m) knížetem učiněn. 1 V orig. tu vložen obrázek týž jako k r. 910 (díl II.). — 2 Hájkovi slul Křesomysl jinak Vnyslav, Sylviovi opět Neklan jinak Křesomysl. Oběma schází osmý kníže pohanský; u Hájka Vnislav, u Sylvia Křesomysl. Podle Dobnera omyl ten vznikl chybou v rukopisech Pulkavy. 17
Strana 260
260 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 833. Vratislav lucký kníže. zpravoval a Vratislav jako mladší Lucké město, jinák Žateč, za díl vzal se všemi krajinami puol- nočními, v kterýchž Čechové spolu s Němci obý- vali, i ty, kterýmž Čechové Srbi říkali (ale oni jse od luhuov Lužičané jmenovali), aby pod svau zprávu přijal. Křezomysl a Vratislav knížata, pokudž jím vládyky a zemané i jiní povýšení té země obyvatelé ukázali a vyměřili, tak jsú se za- chovali a na tom přestali. (Korunovace Křesomyslova.) Sněm. Léta 833. Vládyky, lopotové a zemané a zvlá- ště ti, jenž knížat obé v své zprávě měli, spolu na dvoře Vyšehradském sšedše se spolu v raddu vešli, takže z jednostajné vuole všecken lid Český obeslali ke dni určenému, aby jse všickni před Vyšehradem postavili. To když se stalo, sešlo se tak mnoho lidu jako bez počtu. Vyšel kníže Křezomysl, aby svuoj lid spatřil a shlédl všecky spolu. Ale nebylo žádného pole tak širokého, ani planiny tak prostranné, na kte- réž by jse mohl ten všecken lid postaviti a uká- zati. Tu starší a vládyky některé znamenitější vy- volivše, jíchž bylo v počtu 730, jinému lidu obec- nému do příbytkuov jích rozkázali se navrátiti. Když se lid ten sprostný a orný rozšel, hned na- zajtří, jenž byl den dvamezcítmý měsíce máje, sešli jsú se ti, jenž byli k tomu ode všech té země (R. 833)
260 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 833. Vratislav lucký kníže. zpravoval a Vratislav jako mladší Lucké město, jinák Žateč, za díl vzal se všemi krajinami puol- nočními, v kterýchž Čechové spolu s Němci obý- vali, i ty, kterýmž Čechové Srbi říkali (ale oni jse od luhuov Lužičané jmenovali), aby pod svau zprávu přijal. Křezomysl a Vratislav knížata, pokudž jím vládyky a zemané i jiní povýšení té země obyvatelé ukázali a vyměřili, tak jsú se za- chovali a na tom přestali. (Korunovace Křesomyslova.) Sněm. Léta 833. Vládyky, lopotové a zemané a zvlá- ště ti, jenž knížat obé v své zprávě měli, spolu na dvoře Vyšehradském sšedše se spolu v raddu vešli, takže z jednostajné vuole všecken lid Český obeslali ke dni určenému, aby jse všickni před Vyšehradem postavili. To když se stalo, sešlo se tak mnoho lidu jako bez počtu. Vyšel kníže Křezomysl, aby svuoj lid spatřil a shlédl všecky spolu. Ale nebylo žádného pole tak širokého, ani planiny tak prostranné, na kte- réž by jse mohl ten všecken lid postaviti a uká- zati. Tu starší a vládyky některé znamenitější vy- volivše, jíchž bylo v počtu 730, jinému lidu obec- nému do příbytkuov jích rozkázali se navrátiti. Když se lid ten sprostný a orný rozšel, hned na- zajtří, jenž byl den dvamezcítmý měsíce máje, sešli jsú se ti, jenž byli k tomu ode všech té země (R. 833)
Strana 261
KRESOMYSLOVO NASTOLENI. 261 E Vu ☞ d T ☞ obyvateluov voleni, k jedné přečisté (nedaleko od Vyšehradu) studnici, jenž slúla Jezerka,, a tu jest přinesena zlattem okrášlená Libušina stolice a při té studnici postavena, na kteréž vladyčím roz- kázaním Křezomysl se posadil. Když se pak vládyky spolu narokovali, vy- ňali sú z škříňky čepici někdy Přemyslovu dva muží najznamenitější, totiž Travian a Hřislav, vstavili jsú jí na hlavu Křezomyslovi. Tu všecken lid tu přítomný jako usty jedněmi vzkřikl a řka: »Křezomysl gospodin náš i on nás bude blogoslaviti,.« A všickni se klaněli. A ten Jezerka studnice. Křezomysl kníže korunován. 1 Studánka pod Vyšehradem před Michlí, r. 1361 obe- zděná, z níž vedena voda na Vyšehrad. Zve se i »Libuši- nou lázní«. — 2 Umělá a chybná Hájkova stará čeština.
KRESOMYSLOVO NASTOLENI. 261 E Vu ☞ d T ☞ obyvateluov voleni, k jedné přečisté (nedaleko od Vyšehradu) studnici, jenž slúla Jezerka,, a tu jest přinesena zlattem okrášlená Libušina stolice a při té studnici postavena, na kteréž vladyčím roz- kázaním Křezomysl se posadil. Když se pak vládyky spolu narokovali, vy- ňali sú z škříňky čepici někdy Přemyslovu dva muží najznamenitější, totiž Travian a Hřislav, vstavili jsú jí na hlavu Křezomyslovi. Tu všecken lid tu přítomný jako usty jedněmi vzkřikl a řka: »Křezomysl gospodin náš i on nás bude blogoslaviti,.« A všickni se klaněli. A ten Jezerka studnice. Křezomysl kníže korunován. 1 Studánka pod Vyšehradem před Michlí, r. 1361 obe- zděná, z níž vedena voda na Vyšehrad. Zve se i »Libuši- nou lázní«. — 2 Umělá a chybná Hájkova stará čeština.
Strana 262
262 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 834, 835. křik i to klanění dlauhú trvalo chvíli. A když se upokojili, Křezomysl vstav šel jest v té knížetské čepici, až na Vyšehrad. Lid také za ním všecken se obrátil a odtud rozešli se na svá obydlé. (R. 834) 43 Vratislav první kníže v Lučtě. (Vratislav Lucký.) Léta 834. Posláni sú poslové od Lučanuov k Křezomyslovi knížeti oznamujíce, že by toho od špehéřův jistá zpráva byla, že Sasové a Miš- naři s velikú mocí strojí se na Lučany. Kníže to uslyšav, rychle obeslal vládyky, s nimi, co má či- niti, o to raddu bera. Oni společně jse o to ura- divše, pojali sú Vratislava, syna Vojénova, bra- tra Křezomyslova, i obrátili) se s ním do Lucka a tu uprostřed města jej na stolici nové jako kníže nového posadili a jemu se klaněli a všemu lidu netoliko v tom městě obývajícímu, ale ve vší té Lucké krajině jeho poslušnu býti přikázali a byla-li by jaká jemu neb jim proti Němcům potřeba, že oni chtí jim s Křezomyslem knížetem svým raddni i pomocni býti. Lučané kníže přijavše, dům jemu krásný u hořejší brány postavili. Němci pak uslyšavše, že by kníže v Lučtě dvorem byl a Čechové že se k němu hrnau, ač byli se připravili, ale však ne- 1 Taková čepice chována v XVI. stol. ve sbírkách Rudolfových. Ovšem vymyšlena teprve Hájkem, jakož i zlatá stolice Libušina.
262 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 834, 835. křik i to klanění dlauhú trvalo chvíli. A když se upokojili, Křezomysl vstav šel jest v té knížetské čepici, až na Vyšehrad. Lid také za ním všecken se obrátil a odtud rozešli se na svá obydlé. (R. 834) 43 Vratislav první kníže v Lučtě. (Vratislav Lucký.) Léta 834. Posláni sú poslové od Lučanuov k Křezomyslovi knížeti oznamujíce, že by toho od špehéřův jistá zpráva byla, že Sasové a Miš- naři s velikú mocí strojí se na Lučany. Kníže to uslyšav, rychle obeslal vládyky, s nimi, co má či- niti, o to raddu bera. Oni společně jse o to ura- divše, pojali sú Vratislava, syna Vojénova, bra- tra Křezomyslova, i obrátili) se s ním do Lucka a tu uprostřed města jej na stolici nové jako kníže nového posadili a jemu se klaněli a všemu lidu netoliko v tom městě obývajícímu, ale ve vší té Lucké krajině jeho poslušnu býti přikázali a byla-li by jaká jemu neb jim proti Němcům potřeba, že oni chtí jim s Křezomyslem knížetem svým raddni i pomocni býti. Lučané kníže přijavše, dům jemu krásný u hořejší brány postavili. Němci pak uslyšavše, že by kníže v Lučtě dvorem byl a Čechové že se k němu hrnau, ač byli se připravili, ale však ne- 1 Taková čepice chována v XVI. stol. ve sbírkách Rudolfových. Ovšem vymyšlena teprve Hájkem, jakož i zlatá stolice Libušina.
Strana 263
KRESOMYSL. VRATISLAV LUCKY. 263 směli, se do té krajiny pustiti, knížete Vrati- slava a lidu jeho se obávajíce. (Zříceniny markomanské.) Léta 835. Někteří z Čechův těch, kteříž se byli osadili v krajinách východních, oznamovali sú Křezomyslovi, knížeti Vyšehradskému, pravíce, že by v týchž krajích nalezli na mnohých místech města dosti veliká, kteráž někdy pevná byla, kte- ráž také pro dávní starožitnost a pro nepřítom- nost obyvateluov velmi zpustla. Vsi také že se mnohé nalézají, kteréž široké někdy byly, ale na ten čas málo obyvateluov v nich se nalézá a ti sú lidé jako divocí a svú řeč mají jako obvláštní, kteréž žádný z Čechuov nic nemuož porozuměti. — Kníže s svými radami to vyslyšav odpověďal: »Poněvadž sú tu města již se zbořila a lesové, jakž pravíte, velicí v nich rostú, vsi také na větším díle že sú zpustly, nechte lidu toho po- zuostalého: neboť sami do konce vyhynú, a neb se k nám přihrnú; jsú-li kde jaká místa příhodná a úrodná, tu se osazujte.« (R.835) Města pu- stá i vsi nalezeny. (Hradby pražské. Vichřice.) / L. 836. Křezomysl, kníže Vyšehradský, maje v paměti otcovská napomínání i přikázaní, aby lidí ctnostných se přídržal, spravedlivost aby (R. 836) 441 1 = neopovážili se,
KRESOMYSL. VRATISLAV LUCKY. 263 směli, se do té krajiny pustiti, knížete Vrati- slava a lidu jeho se obávajíce. (Zříceniny markomanské.) Léta 835. Někteří z Čechův těch, kteříž se byli osadili v krajinách východních, oznamovali sú Křezomyslovi, knížeti Vyšehradskému, pravíce, že by v týchž krajích nalezli na mnohých místech města dosti veliká, kteráž někdy pevná byla, kte- ráž také pro dávní starožitnost a pro nepřítom- nost obyvateluov velmi zpustla. Vsi také že se mnohé nalézají, kteréž široké někdy byly, ale na ten čas málo obyvateluov v nich se nalézá a ti sú lidé jako divocí a svú řeč mají jako obvláštní, kteréž žádný z Čechuov nic nemuož porozuměti. — Kníže s svými radami to vyslyšav odpověďal: »Poněvadž sú tu města již se zbořila a lesové, jakž pravíte, velicí v nich rostú, vsi také na větším díle že sú zpustly, nechte lidu toho po- zuostalého: neboť sami do konce vyhynú, a neb se k nám přihrnú; jsú-li kde jaká místa příhodná a úrodná, tu se osazujte.« (R.835) Města pu- stá i vsi nalezeny. (Hradby pražské. Vichřice.) / L. 836. Křezomysl, kníže Vyšehradský, maje v paměti otcovská napomínání i přikázaní, aby lidí ctnostných se přídržal, spravedlivost aby (R. 836) 441 1 = neopovážili se,
Strana 264
264 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 836, 837. Saudcové ustanoveni. Zed Pražská. činil a jiným činiti rozkazoval, dne jednoho při- šel do Větší strany, města Pražského a tu po- volav starších obyvateluov, ustanovil z nich čtyři saudce a jim přikázal, aby spravedlivost každému činili. Druhého dne povolav všech obyvateluov též jim všem rozkázal, aby k saudcím od něho usta- noveným poctivost a poddanost zachovali. A hned při tom času rozkázal mnoho domuov hlubokých z kamene tvrdého postaviti, zed také městskú, kterúž někdy Vojén, otec jeho, počal od strany západní proti poledni a Vyšehradu dělati, té on kázal přidělati za 800 kročejí. R. t. větrové velicí a jako neobyčejní, v Če- chách byli, kteříž velikú škodu na lesích učinili také i na stavení v městech i ve vsech mnoho mlýnuov (a zvláště kteříž na vysokých horách byli postavení) ti větrové zbořili a rozmetali, některé i pryč roznesli, ješto nejsú nalezeni. Z toho, ač obilí hojnost byla, hlad v zemi býti počal. Ale kníže Křezomysl jako muž opatrný kázal rychle lesy na některých horách sekati a tu stavěti mlý- ny, kterýmž by ne tak jako prvé mohli snadně větrové uškoditi. Dutí větruov těch silných, kte- réž dva měsíce a osm dní trvalo, v tom se utišilo. 1 = Staré město. I ta organisace jest ovšem výmysl Hájkův. — 2 Podle franckých letopisů (jak vyložil Dobner) byl toho roku mor,
264 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 836, 837. Saudcové ustanoveni. Zed Pražská. činil a jiným činiti rozkazoval, dne jednoho při- šel do Větší strany, města Pražského a tu po- volav starších obyvateluov, ustanovil z nich čtyři saudce a jim přikázal, aby spravedlivost každému činili. Druhého dne povolav všech obyvateluov též jim všem rozkázal, aby k saudcím od něho usta- noveným poctivost a poddanost zachovali. A hned při tom času rozkázal mnoho domuov hlubokých z kamene tvrdého postaviti, zed také městskú, kterúž někdy Vojén, otec jeho, počal od strany západní proti poledni a Vyšehradu dělati, té on kázal přidělati za 800 kročejí. R. t. větrové velicí a jako neobyčejní, v Če- chách byli, kteříž velikú škodu na lesích učinili také i na stavení v městech i ve vsech mnoho mlýnuov (a zvláště kteříž na vysokých horách byli postavení) ti větrové zbořili a rozmetali, některé i pryč roznesli, ješto nejsú nalezeni. Z toho, ač obilí hojnost byla, hlad v zemi býti počal. Ale kníže Křezomysl jako muž opatrný kázal rychle lesy na některých horách sekati a tu stavěti mlý- ny, kterýmž by ne tak jako prvé mohli snadně větrové uškoditi. Dutí větruov těch silných, kte- réž dva měsíce a osm dní trvalo, v tom se utišilo. 1 = Staré město. I ta organisace jest ovšem výmysl Hájkův. — 2 Podle franckých letopisů (jak vyložil Dobner) byl toho roku mor,
Strana 265
KRESOMYSL ZRIDIL PRIVOZ V PRAZE. 265 (Přívoz lodní v Praze.) L. 837. Kníže, jako pán opatrný a milovník (R. 837) svého národu Českého, povolav k sobě dřevo- sekůvi múdřejších (t. j. tesařuov), s nimi se radil, kterak by to mělo býti opatřeno, aby lidé z Star- šího aneb Menšího města Pražského do Většího a zase mohli svobodněji jíti, než na těch srubích, se plaviti. A oni odpověďali, že chtí z dříví te- saného velikú lodí udělati, na kteréž netoliko pěší neb jízdní, ale i vozové s koňmi mohli by se pře- plavovati. Kníže jim odpověďal: »A kdyby vody časem letním neb horkem vyschly, té lodi voda malá nemohla by unésti.« Oni odpověďali: »Kdy- by malá voda byla, budú moci lidé přes též brody jako prvé jezditi, a když by veliká voda přišla, budú se plaviti.« Kníže vyslyšav dal k tomu povolení a oni hned veliké dříví dubové potínali a tesali a lodí jednu velmi velikú místerným dílem připravili a pro lepší bezpečnost klauby a skobami želez- nými jí upevnili. Kteráž takové pevnosti a veli- kosti byla, že se mohly na ní pojednú4 dva vozy a deset koní přeplaviti. Mnozí to dílo že jest tak chytře vymyšleno, vidúce divili ses. Lodí veliká u Prahy. 1 Slovo asi Hájkem utvořené. — 2 = vorech. 3 = stromoví. — 4 = najednou. — 5 Původní spojení mezi oběma břehy bylo asi brodem blízko Poříče,
KRESOMYSL ZRIDIL PRIVOZ V PRAZE. 265 (Přívoz lodní v Praze.) L. 837. Kníže, jako pán opatrný a milovník (R. 837) svého národu Českého, povolav k sobě dřevo- sekůvi múdřejších (t. j. tesařuov), s nimi se radil, kterak by to mělo býti opatřeno, aby lidé z Star- šího aneb Menšího města Pražského do Většího a zase mohli svobodněji jíti, než na těch srubích, se plaviti. A oni odpověďali, že chtí z dříví te- saného velikú lodí udělati, na kteréž netoliko pěší neb jízdní, ale i vozové s koňmi mohli by se pře- plavovati. Kníže jim odpověďal: »A kdyby vody časem letním neb horkem vyschly, té lodi voda malá nemohla by unésti.« Oni odpověďali: »Kdy- by malá voda byla, budú moci lidé přes též brody jako prvé jezditi, a když by veliká voda přišla, budú se plaviti.« Kníže vyslyšav dal k tomu povolení a oni hned veliké dříví dubové potínali a tesali a lodí jednu velmi velikú místerným dílem připravili a pro lepší bezpečnost klauby a skobami želez- nými jí upevnili. Kteráž takové pevnosti a veli- kosti byla, že se mohly na ní pojednú4 dva vozy a deset koní přeplaviti. Mnozí to dílo že jest tak chytře vymyšleno, vidúce divili ses. Lodí veliká u Prahy. 1 Slovo asi Hájkem utvořené. — 2 = vorech. 3 = stromoví. — 4 = najednou. — 5 Původní spojení mezi oběma břehy bylo asi brodem blízko Poříče,
Strana 266
266 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 838—840. 44 Kunatice. (R. 839) (Kunětice, Kunětická hora.) L. 838. Muž jeden velmi mocný dobytkuov, čeledí i jiných nábytkuov mnoho maje, z rodu Kvasoňova a Bozděchova i kněžny Baňky, jemuž jméno bylo Kunák, a žena jeho slula Zdíborka, ten roku předešlého poslal byl své služebníky, aby jemu v stranách východních hledali místa pří- hodného k obývaní. Ten vzav odpuštění od kní- žete Křezomysla se vší svú čeledí obrátil se tam, kdež jej vedli služebníci jeho. První nocleh jich byl u slavného dvoru, kterýž slul Přerov, a druhý u města Libice, třetí u Brůdku a čtvrtý pod jednú vysokú horú. Na kterúž ráno Kunát s svými ně- kterými vstúpiv a roviny, lesy i vo/dy spatřiv, tu se osadil, nedaleko od řeky, kteráž Labe slove. Kázav dříví posekati, dvuor hojný a velmi široký tu svým dobytkům kázal obrúbiti; dal jemu jmé- no Kunákuov dvůr. Potom po mnohých letech když při témž dvoře ves postavena byla, Kuna- tice jest jmenována. L. 839. Kunák, když shlédl všecku tu krajinu a na mnohých místech zemi úrodnú býti uznal, místo to také i pro zpanilosti vody velmi oblíbil. Na té hoře, pod kterúž se osadil, kázal lesy po- sekati a dům dřevěnný krásný postaviti a dal je- mu jméno Kunákova hora; jiní potom ne od Ku- náka, ale ode vsi, kteráž pod ním byla, Kuna- tická hora jemu říkali, (R. 838) Kunatická hora.
266 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 838—840. 44 Kunatice. (R. 839) (Kunětice, Kunětická hora.) L. 838. Muž jeden velmi mocný dobytkuov, čeledí i jiných nábytkuov mnoho maje, z rodu Kvasoňova a Bozděchova i kněžny Baňky, jemuž jméno bylo Kunák, a žena jeho slula Zdíborka, ten roku předešlého poslal byl své služebníky, aby jemu v stranách východních hledali místa pří- hodného k obývaní. Ten vzav odpuštění od kní- žete Křezomysla se vší svú čeledí obrátil se tam, kdež jej vedli služebníci jeho. První nocleh jich byl u slavného dvoru, kterýž slul Přerov, a druhý u města Libice, třetí u Brůdku a čtvrtý pod jednú vysokú horú. Na kterúž ráno Kunát s svými ně- kterými vstúpiv a roviny, lesy i vo/dy spatřiv, tu se osadil, nedaleko od řeky, kteráž Labe slove. Kázav dříví posekati, dvuor hojný a velmi široký tu svým dobytkům kázal obrúbiti; dal jemu jmé- no Kunákuov dvůr. Potom po mnohých letech když při témž dvoře ves postavena byla, Kuna- tice jest jmenována. L. 839. Kunák, když shlédl všecku tu krajinu a na mnohých místech zemi úrodnú býti uznal, místo to také i pro zpanilosti vody velmi oblíbil. Na té hoře, pod kterúž se osadil, kázal lesy po- sekati a dům dřevěnný krásný postaviti a dal je- mu jméno Kunákova hora; jiní potom ne od Ku- náka, ale ode vsi, kteráž pod ním byla, Kuna- tická hora jemu říkali, (R. 838) Kunatická hora.
Strana 267
KRESOMYSL. ZALOŽENÍ KUNĚTIC. — 267 R. t. hojné úrody byly ve vší České zemi, tak- že za dva peníze Křezomyslovy pšenice dávali, Lacino. co mohl jeden silný pacholek unésti. (Založení Zbraslavě.) L. 840. Jeden z vládyk znamenitějších, jemuž (R. 840) jméno bylo Zbraslav, z hradu a města Kašína, syn Chleboslavuov, syna Prostoslavova, syna Bivojova, manžela někdy Káši, sestry Libušiny, maje mnoho dobytkův a sa bohatý na stříbro i na zlatto, dvuor krásný a příbytek rozkošný mezi ře- kami dvěma dal sobě postaviti, jenž jest jedné jméno Vhltava a druhé Mže (a neb Mizka) a od- svého jména dal jemu jméno Zbraslav a krásnú zdí z tvrdého kamene jej dal obezdíti a s svého hradu Kašína na každý den naň hleďal. T. 1. Ród jménem, bratr Zbraslavuov, jsa také znamenitý a maje velikú milost, k bratru svému, nechtěl v Březovici zůstati, ale kázal sobě dům veliký a ohradu širokú založiti nad řekú, jenž Mže slove, a dal jemu od svého jména jmé- no Rodotína, t. j. Rodova ohrada (neb na ten čas Radotín. ohradě týn říkali) a tu jest v brzkém času luk a dědin mnoho nadělati kázal a dobytky i obilím se velmi rozmnožil, takže ani bratr jeho Zbraslav jemu v tom rovný nebyl. Zbraslav. 1 = hojnost. — 2 = lásku. — 3 Ves Radotín u Zbra- slavě; založení Zbraslavě jest o několik set let pozdější,
KRESOMYSL. ZALOŽENÍ KUNĚTIC. — 267 R. t. hojné úrody byly ve vší České zemi, tak- že za dva peníze Křezomyslovy pšenice dávali, Lacino. co mohl jeden silný pacholek unésti. (Založení Zbraslavě.) L. 840. Jeden z vládyk znamenitějších, jemuž (R. 840) jméno bylo Zbraslav, z hradu a města Kašína, syn Chleboslavuov, syna Prostoslavova, syna Bivojova, manžela někdy Káši, sestry Libušiny, maje mnoho dobytkův a sa bohatý na stříbro i na zlatto, dvuor krásný a příbytek rozkošný mezi ře- kami dvěma dal sobě postaviti, jenž jest jedné jméno Vhltava a druhé Mže (a neb Mizka) a od- svého jména dal jemu jméno Zbraslav a krásnú zdí z tvrdého kamene jej dal obezdíti a s svého hradu Kašína na každý den naň hleďal. T. 1. Ród jménem, bratr Zbraslavuov, jsa také znamenitý a maje velikú milost, k bratru svému, nechtěl v Březovici zůstati, ale kázal sobě dům veliký a ohradu širokú založiti nad řekú, jenž Mže slove, a dal jemu od svého jména jmé- no Rodotína, t. j. Rodova ohrada (neb na ten čas Radotín. ohradě týn říkali) a tu jest v brzkém času luk a dědin mnoho nadělati kázal a dobytky i obilím se velmi rozmnožil, takže ani bratr jeho Zbraslav jemu v tom rovný nebyl. Zbraslav. 1 = hojnost. — 2 = lásku. — 3 Ves Radotín u Zbra- slavě; založení Zbraslavě jest o několik set let pozdější,
Strana 268
268 V. HÁJEK, KRONIKA CESKA, R. 841—843. Nebyhost se narodil. Mokro. (R. 842) 351 Zlato nalezeno. Polský kníže. (Vláda Křesomyslova. Popel Polský.) L. 841. Libuška kněžna Křezomyslovi, muži svému, urodila syna na Vyšehradě a dáno jemu jméno Nebyhost. I byl jest kníže toho velmi vdě- čen a povolav lopotuov a některých vládyk učinil jím veliké radovánky a dal k jídlu dosti chleba pšeničného, massa, ptákův dosti i medoviny všem bez nedostatku. R. t. bylo veliké mokro skrze časté dešťuov pršení, a rozvodnění veliké času podzimního, takže jsau lidé na zimu málo osili. Protož dru- hého roku drahota býti počala. L. 842./ Křezomysl kníže poslal mnoho kov- kopuov s rozličnými železnými přípravami na Jilovaj a na jiné hory tu okolo ležící, aby hledali zlatta a po něm se pilně dělali. Kteříž tak učinili a do jedné hory, kteráž Borovka slula, hluboko se vebrali a nalezli tlustú vrstvu zlatta, které- hož často na Vyšehrad knížeti podávali. T. 1. Pompilius, jinak Popiel, kníže Polský, neřádný, nešlechetný a příliš ukrutný, jehož žena byla též povahy, jménem Repica, sněden jest i s svú ženau i s svými dětmi hanebně od myší (jakož o tom obšírně Cricius, v své kronyce vy- 1 Deště t. r. připomínají i dějepisci byzantští. — 2 Míní se humanistický veršovec A. Krzycki (1483 až 1537). Ten však kroniky nenapsal; Hájek se patrně mýlí s Kadlubkem.
268 V. HÁJEK, KRONIKA CESKA, R. 841—843. Nebyhost se narodil. Mokro. (R. 842) 351 Zlato nalezeno. Polský kníže. (Vláda Křesomyslova. Popel Polský.) L. 841. Libuška kněžna Křezomyslovi, muži svému, urodila syna na Vyšehradě a dáno jemu jméno Nebyhost. I byl jest kníže toho velmi vdě- čen a povolav lopotuov a některých vládyk učinil jím veliké radovánky a dal k jídlu dosti chleba pšeničného, massa, ptákův dosti i medoviny všem bez nedostatku. R. t. bylo veliké mokro skrze časté dešťuov pršení, a rozvodnění veliké času podzimního, takže jsau lidé na zimu málo osili. Protož dru- hého roku drahota býti počala. L. 842./ Křezomysl kníže poslal mnoho kov- kopuov s rozličnými železnými přípravami na Jilovaj a na jiné hory tu okolo ležící, aby hledali zlatta a po něm se pilně dělali. Kteříž tak učinili a do jedné hory, kteráž Borovka slula, hluboko se vebrali a nalezli tlustú vrstvu zlatta, které- hož často na Vyšehrad knížeti podávali. T. 1. Pompilius, jinak Popiel, kníže Polský, neřádný, nešlechetný a příliš ukrutný, jehož žena byla též povahy, jménem Repica, sněden jest i s svú ženau i s svými dětmi hanebně od myší (jakož o tom obšírně Cricius, v své kronyce vy- 1 Deště t. r. připomínají i dějepisci byzantští. — 2 Míní se humanistický veršovec A. Krzycki (1483 až 1537). Ten však kroniky nenapsal; Hájek se patrně mýlí s Kadlubkem.
Strana 269
KRESOMYSL. UDALOSTI V POLSKU. 269 pisuje). — Poláci pak knížete nemajíce, sešli se v Grušvici a tu volili za kníže jednoho voráče a medníka, jenž měl mnoho dědin, včel a medu. Ten byl měštěnín z Grušvice a jméno jemu bylo Píast. Ten jest mnoho divných věcí (jakž ně- kteří chtí tomu) čarami provozoval a mnohé kra- jiny k Polskému knížetství připojil. A někteří píší, že by z rodu jeho byla Slízská knížata ně- která až do tohoto časur. Píast kníže Polský. (Stříbrné doly.) L. 843. Hory na Březovém, jinak Příbramské, mnoho stříbra z sebe vydávaly a ti dolové stříbrní takové nesli užitky, že se všickni divili. Protož mnozí se byli na to vydali, že opustivše dědin vorání po stříbře se dělali a tím velmi bohatli na peníze a na stříbro, ale chlebové hynuli. Neb v tom kraji pro lidskú zlatta a stříbra pilnost a vorání polí nedbánlivost počal veliký hlad býti, neb ryžovníci a kovkopové do Pražského kraje chleba kupovat posílali a tím ten kraj také vy- hubili. Někteří z vládyk Křezomysla napomínali, aby lid ten podzemný rozehnal a penězi ani chleby jím pomoci nečinil a více sobě chleby než to stříbro vážil. Tím napomínaním nikterakž jsau nemohli knížete od toho stříbra odmluviti,. (R. 843) Příbramští dolové. 1 Vyloženo podle Kadlubka; udaj poslední jest správný, v. Dobnera. — 2 = odvrátiti.
KRESOMYSL. UDALOSTI V POLSKU. 269 pisuje). — Poláci pak knížete nemajíce, sešli se v Grušvici a tu volili za kníže jednoho voráče a medníka, jenž měl mnoho dědin, včel a medu. Ten byl měštěnín z Grušvice a jméno jemu bylo Píast. Ten jest mnoho divných věcí (jakž ně- kteří chtí tomu) čarami provozoval a mnohé kra- jiny k Polskému knížetství připojil. A někteří píší, že by z rodu jeho byla Slízská knížata ně- která až do tohoto časur. Píast kníže Polský. (Stříbrné doly.) L. 843. Hory na Březovém, jinak Příbramské, mnoho stříbra z sebe vydávaly a ti dolové stříbrní takové nesli užitky, že se všickni divili. Protož mnozí se byli na to vydali, že opustivše dědin vorání po stříbře se dělali a tím velmi bohatli na peníze a na stříbro, ale chlebové hynuli. Neb v tom kraji pro lidskú zlatta a stříbra pilnost a vorání polí nedbánlivost počal veliký hlad býti, neb ryžovníci a kovkopové do Pražského kraje chleba kupovat posílali a tím ten kraj také vy- hubili. Někteří z vládyk Křezomysla napomínali, aby lid ten podzemný rozehnal a penězi ani chleby jím pomoci nečinil a více sobě chleby než to stříbro vážil. Tím napomínaním nikterakž jsau nemohli knížete od toho stříbra odmluviti,. (R. 843) Příbramští dolové. 1 Vyloženo podle Kadlubka; udaj poslední jest správný, v. Dobnera. — 2 = odvrátiti.
Strana 270
270 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 844, 845. Radostín hrad. (Hrad Radostín.) L. 844. Kníže Křezomysl maje hojnost stříbra i zlatta, rozkázal hrad krásný svým synuom po- staviti. A když byl dokonán, dal jemu jméno Radostín a poslal tam své dva syny, Neklana staršího a Nebyhosta mladšího, a poručil je i s tím hradem jednomu svému služebníku věr- nému, jemuž bylo jméno Světlo. Ale kněžna Li- buška velikými prosbami žádala Křezomysla, aby synové její při ní na Vyšehradě chováni byli Křezomyslovi knížeti se toho nezdálo učiniti. Jednoho dne přistúpivši kněžna k knížeti svému, řekla jemu: »Prosím tebe pro tvau důstojnau po- výšenost, vezmi s hradu Radostína svú krev a mé syny, neb divná vidění těchto nocí předešlých sem měla. Protož jistě to vím, budau-li tam až do druhého roku zanecháni, že tvuoj kmen toho času hanebně musí zahynúti.« — Kterýž hnut jsa jejími prosbami, také i takovými pohruož- kami, kázal své oba syny přivézti na Vyšehrad; kteréž Libuška vděčně přijala, neb toho času Ne- klan byl v patnáctém a Nebyhost v čtvrtém létě. (R. 844) (R. 845) / 45% (Bloboj žhář.) L. 845./ Člověk jeden, velmi bohatý a nad jiné silný, kterýž měl své obydlí ve vsi řečené Vřesová, kterýž byl ještě z rodu Vršovicova a Rohovicova, jemuž jméno bylo Bloboj, a ten byl
270 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 844, 845. Radostín hrad. (Hrad Radostín.) L. 844. Kníže Křezomysl maje hojnost stříbra i zlatta, rozkázal hrad krásný svým synuom po- staviti. A když byl dokonán, dal jemu jméno Radostín a poslal tam své dva syny, Neklana staršího a Nebyhosta mladšího, a poručil je i s tím hradem jednomu svému služebníku věr- nému, jemuž bylo jméno Světlo. Ale kněžna Li- buška velikými prosbami žádala Křezomysla, aby synové její při ní na Vyšehradě chováni byli Křezomyslovi knížeti se toho nezdálo učiniti. Jednoho dne přistúpivši kněžna k knížeti svému, řekla jemu: »Prosím tebe pro tvau důstojnau po- výšenost, vezmi s hradu Radostína svú krev a mé syny, neb divná vidění těchto nocí předešlých sem měla. Protož jistě to vím, budau-li tam až do druhého roku zanecháni, že tvuoj kmen toho času hanebně musí zahynúti.« — Kterýž hnut jsa jejími prosbami, také i takovými pohruož- kami, kázal své oba syny přivézti na Vyšehrad; kteréž Libuška vděčně přijala, neb toho času Ne- klan byl v patnáctém a Nebyhost v čtvrtém létě. (R. 844) (R. 845) / 45% (Bloboj žhář.) L. 845./ Člověk jeden, velmi bohatý a nad jiné silný, kterýž měl své obydlí ve vsi řečené Vřesová, kterýž byl ještě z rodu Vršovicova a Rohovicova, jemuž jméno bylo Bloboj, a ten byl
Strana 271
KRESOMYSL. TREST NA ŽHARE. 271 nedaleko od hradu Radostínu a úhlavní nepřítel Světluov. Času jednoho, samú zlostí a závistí jsa přemožen, poslal tajně a kázal Světlovi ten pří- bytek zapáliti. On pak, Světlo, jsa v svém pří- bytku upokojen času nočního a nic o tom nevěda, ani na žádného nemaje žádné péče, a když náhlý oheň (skrze to, že všecken hrad z dříví borového byl postaven) přišel, Světlo s svú ženau a s dít- kami také i s některými služebníky tam uhořal. To když se doneslo Křezomysla, že by to Bloboj spáchal, rychle kníže proň poslal, ale on nechtěl přijeti. Z toho se kníže náruživě rozhněval, a po- jav své služebníky, jel na toho nešlechetného žháře Bloboje do vsi Vřesova. Ale Bloboj po ta- kovém účinku jinak než Světlo bedliv byl; pro- tož vida kníže, že se k jeho dvoru s svými při- bližuje, pevně se v svém domě uzavíral s svau ženau i s svými syny, a obávaje se horlivosti Křezomyslovy, duom ten svuoj sám svau rukau zapálil. A tak jest Bloboj, první v té zemi palič (neb žhář) sám se ohněm spálil,. Hned potom kníže svým poddaným to za právo ustanovil, kdož by koli takovau (neb k té nápodobnou) škodu komu ohněm učinil, aby byl také ohněm spálen. Žhář upálen. 1 Asi Hájkova báchorka. Bylo by proto zbytečno hle- dati oněch míst.
KRESOMYSL. TREST NA ŽHARE. 271 nedaleko od hradu Radostínu a úhlavní nepřítel Světluov. Času jednoho, samú zlostí a závistí jsa přemožen, poslal tajně a kázal Světlovi ten pří- bytek zapáliti. On pak, Světlo, jsa v svém pří- bytku upokojen času nočního a nic o tom nevěda, ani na žádného nemaje žádné péče, a když náhlý oheň (skrze to, že všecken hrad z dříví borového byl postaven) přišel, Světlo s svú ženau a s dít- kami také i s některými služebníky tam uhořal. To když se doneslo Křezomysla, že by to Bloboj spáchal, rychle kníže proň poslal, ale on nechtěl přijeti. Z toho se kníže náruživě rozhněval, a po- jav své služebníky, jel na toho nešlechetného žháře Bloboje do vsi Vřesova. Ale Bloboj po ta- kovém účinku jinak než Světlo bedliv byl; pro- tož vida kníže, že se k jeho dvoru s svými při- bližuje, pevně se v svém domě uzavíral s svau ženau i s svými syny, a obávaje se horlivosti Křezomyslovy, duom ten svuoj sám svau rukau zapálil. A tak jest Bloboj, první v té zemi palič (neb žhář) sám se ohněm spálil,. Hned potom kníže svým poddaným to za právo ustanovil, kdož by koli takovau (neb k té nápodobnou) škodu komu ohněm učinil, aby byl také ohněm spálen. Žhář upálen. 1 Asi Hájkova báchorka. Bylo by proto zbytečno hle- dati oněch míst.
Strana 272
(R. 846) Horymíř Neumě- telský (R. 847) 272 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 846, 847. O Horymirovt.) L. 846. Někteří z vládyk sjeli jsau se k kni- žeti svému, předkládajíce jemu veliký nedostatek chlebuov, v té zemi, kterýž nepřišel odjinud, než z toho, že se mnozí po stříbru a zlattu, jeho pod zemí hledajíce, obrátili a polí vorati že zanetbá- vají. I žádali sů knížete, aby všem kovkopům při- kázal toho dila, a zvláště okolo Pribrami a Jilo- vého, Písku a Sušice, zanechati. Kniže, vyslyšav žádost svých poddaných, po- věďal, že to chce rád učiniti. Ale po jích odjezdu rozváživ, že ten nedostatek chlebuov jeho osobě není velmi na škodu, hlad ten že se jeho málo do- týká, také přílišnau žádostí zlatta a stříbra jsá veden, žádost svých vládyk dal v zapomenutí. Kteřiž očekávajíce, skuoroli kníže své přiřčení skutkem vyplní, nemálo teskliví byli, a zvláště Horymif, muż statečný a velmi oppatrný, kterýž měl své sedění mezi městem Beraunem a- Pří- bramí pod horami, jenž slovau Ausiny,;, na hradě řečeném Neumětel, a ten byl toho najvětší původ, aby chlebuov nebyl nedostatek a díla podzemní zastavena i přetržena aby byla L. 847. Když to, co se jednalo roku přede- šlého na Vyšehradě, od kovkopův zvědíno bylo a R —— _—" 1 Podle letopisů franckých o čtyří leta později. — ? — slib, přípověď. — 3 Jinak neznámé.
(R. 846) Horymíř Neumě- telský (R. 847) 272 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 846, 847. O Horymirovt.) L. 846. Někteří z vládyk sjeli jsau se k kni- žeti svému, předkládajíce jemu veliký nedostatek chlebuov, v té zemi, kterýž nepřišel odjinud, než z toho, že se mnozí po stříbru a zlattu, jeho pod zemí hledajíce, obrátili a polí vorati že zanetbá- vají. I žádali sů knížete, aby všem kovkopům při- kázal toho dila, a zvláště okolo Pribrami a Jilo- vého, Písku a Sušice, zanechati. Kniže, vyslyšav žádost svých poddaných, po- věďal, že to chce rád učiniti. Ale po jích odjezdu rozváživ, že ten nedostatek chlebuov jeho osobě není velmi na škodu, hlad ten že se jeho málo do- týká, také přílišnau žádostí zlatta a stříbra jsá veden, žádost svých vládyk dal v zapomenutí. Kteřiž očekávajíce, skuoroli kníže své přiřčení skutkem vyplní, nemálo teskliví byli, a zvláště Horymif, muż statečný a velmi oppatrný, kterýž měl své sedění mezi městem Beraunem a- Pří- bramí pod horami, jenž slovau Ausiny,;, na hradě řečeném Neumětel, a ten byl toho najvětší původ, aby chlebuov nebyl nedostatek a díla podzemní zastavena i přetržena aby byla L. 847. Když to, co se jednalo roku přede- šlého na Vyšehradě, od kovkopův zvědíno bylo a R —— _—" 1 Podle letopisů franckých o čtyří leta později. — ? — slib, přípověď. — 3 Jinak neznámé.
Strana 273
KRESOMYSL A HORYMIR. 273 že jest Horymíř Neumětelský najvěčí toho, aby na horách zlattých a stříbrných děláno nebylo, pů- vod byl, vzali k němu velikú nechut. Času toho jarního spolu jsú se sešli, mezi sebú rozvažujíc, kterak by pomstu nad Horymírem učinili, někteří jej zabíti chtěli, jiní radili, aby, jej jmúce, chléb jemu do úst cpali, až by jej tím chlebem zadávili. Po mnohém rokování na tom zůstali, aby naň mocně táhli a jej jali. Horymíř(e), kterýž se také rozličnými věštbami zpravoval, taková věc tajná nebyla; uhlédav z daleka, ano nemalý počet kov- kopuov k jeho hradu se přibližuje, vsedl na svůj přerychlý kuoň, kterémuž říkal Šemík, a ujel před ními. Tu oni uhlédavše, že Horymíř utíká, rychle k jeho dvoru pospíšili a tu hned brahy (ji- nák stohy obilné) rozmetali a což najvíce mohli snopuov unésti, to pobrali a ostatek ohněm spálili pravíce: »Poněvadž/ se jest Horymíř bál hladu, nechť jej trpí.« Když jsau pak oni odešli, Hory- míř se zase navrátil, o to každý den smajšleje, aby nad těmi kovkopy, svými žháři, pomstu učinil. Uhlédav čas příhodný, v jednu noc vsedl na svuoj kuoň, velmi rychle do Příbrami přijel a kovkopuom jích baudy i domy spálil, a kteréž nalezl, ty mečem zbil a doly jích s svými pomoc- níky, duchy nočními, zaválel. A toho dne raním jitrem před knížetem se, jako by o tom nic ne- věděl, na Vyšehradě postavil. Kůň Šemík. / 46r Příbram- ské doly. Kronika. 18
KRESOMYSL A HORYMIR. 273 že jest Horymíř Neumětelský najvěčí toho, aby na horách zlattých a stříbrných děláno nebylo, pů- vod byl, vzali k němu velikú nechut. Času toho jarního spolu jsú se sešli, mezi sebú rozvažujíc, kterak by pomstu nad Horymírem učinili, někteří jej zabíti chtěli, jiní radili, aby, jej jmúce, chléb jemu do úst cpali, až by jej tím chlebem zadávili. Po mnohém rokování na tom zůstali, aby naň mocně táhli a jej jali. Horymíř(e), kterýž se také rozličnými věštbami zpravoval, taková věc tajná nebyla; uhlédav z daleka, ano nemalý počet kov- kopuov k jeho hradu se přibližuje, vsedl na svůj přerychlý kuoň, kterémuž říkal Šemík, a ujel před ními. Tu oni uhlédavše, že Horymíř utíká, rychle k jeho dvoru pospíšili a tu hned brahy (ji- nák stohy obilné) rozmetali a což najvíce mohli snopuov unésti, to pobrali a ostatek ohněm spálili pravíce: »Poněvadž/ se jest Horymíř bál hladu, nechť jej trpí.« Když jsau pak oni odešli, Hory- míř se zase navrátil, o to každý den smajšleje, aby nad těmi kovkopy, svými žháři, pomstu učinil. Uhlédav čas příhodný, v jednu noc vsedl na svuoj kuoň, velmi rychle do Příbrami přijel a kovkopuom jích baudy i domy spálil, a kteréž nalezl, ty mečem zbil a doly jích s svými pomoc- níky, duchy nočními, zaválel. A toho dne raním jitrem před knížetem se, jako by o tom nic ne- věděl, na Vyšehradě postavil. Kůň Šemík. / 46r Příbram- ské doly. Kronika. 18
Strana 274
274 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 847. Kovkopové knížecí, hned bez odtahuov poslali žalujíce na Horymíře a při tom žádali, aby kníže zbera lid na rychlost poslal jej k Neuměteli a tu aby Horymíře pro takový skutek jíti kázal. Křezomysl, maje Horymíře při sobě, optal se jeho, proč jest takovau jemu škodu a proti- myslnost zúmyslnau učiniti směl. Kterýž odpo- věděl: »Ctný kníže! Co tito oznamují a žalují, však to není k pravdě podobné a to v tom, že bych já oné noci, před včerejším dnem minulé, mezi Příbramí a Lázem měl několik osob zabíti. Kterakž bych já to sám mohl učiniti? Druhé, že bych doluov mnoho stříbrných zametal a velikým kamením zaválel. Rozvaž, prosím, moh(l)-li jsem já to svú osobau všecko za jednu noc udělati. Nad to pak, poněvadž ty jsi sám mne hned po té noci velmi ráno před sebau viděl, jestli to pravda, toho považ, co oni o mne mluví.« Křezomysl kníže, žalostiv sa pro stříbrné doly, kázal Horymíře do jednoho sklepu, zavříti a povolav vládyk starších, co se přihodilo, to jim oznámil. V tom přišlo veliké množství kovkopuov těch, jimž se ta škoda stala, na kníže volajíce, za pomstu prosili. Kníže, posadiv se s vládykami, tu při a na Horymíře žalobu pořádně slyšal. Hory- míř sa tu také postaven, týmiž slovy jako prvé 1 Snad m. k knížeti, omyl tisku? — 2 = sklepení.
274 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 847. Kovkopové knížecí, hned bez odtahuov poslali žalujíce na Horymíře a při tom žádali, aby kníže zbera lid na rychlost poslal jej k Neuměteli a tu aby Horymíře pro takový skutek jíti kázal. Křezomysl, maje Horymíře při sobě, optal se jeho, proč jest takovau jemu škodu a proti- myslnost zúmyslnau učiniti směl. Kterýž odpo- věděl: »Ctný kníže! Co tito oznamují a žalují, však to není k pravdě podobné a to v tom, že bych já oné noci, před včerejším dnem minulé, mezi Příbramí a Lázem měl několik osob zabíti. Kterakž bych já to sám mohl učiniti? Druhé, že bych doluov mnoho stříbrných zametal a velikým kamením zaválel. Rozvaž, prosím, moh(l)-li jsem já to svú osobau všecko za jednu noc udělati. Nad to pak, poněvadž ty jsi sám mne hned po té noci velmi ráno před sebau viděl, jestli to pravda, toho považ, co oni o mne mluví.« Křezomysl kníže, žalostiv sa pro stříbrné doly, kázal Horymíře do jednoho sklepu, zavříti a povolav vládyk starších, co se přihodilo, to jim oznámil. V tom přišlo veliké množství kovkopuov těch, jimž se ta škoda stala, na kníže volajíce, za pomstu prosili. Kníže, posadiv se s vládykami, tu při a na Horymíře žalobu pořádně slyšal. Hory- míř sa tu také postaven, týmiž slovy jako prvé 1 Snad m. k knížeti, omyl tisku? — 2 = sklepení.
Strana 275
KRESOMYSL SOUDÍ HORYMIRA. 275 pravil se tím vším nebýti vinen. Kníže stál na omylui, vládyky toho, co se stalo, vděčni byli, ale kovkopové volali před knížetem křičíce: »Na mordéře, na paliče i na záhubci knížecí poklad- nice!« ustavičně, aby byl ohněm spálen, vedlé předešlého zřízení a nálezu knížecího prosili. Vlá- dyky se zaň snažně přimlúvali, [aby] poněvadž nic není naň toho, co se žaluje, ukázáno, aby při hrdle byl zůstaven, žádali. Kníže sa veden lakomstvím a těch doluov stříbrných více než lidí zmordovaných želeje, ten- to nález učinil: »Poněvadž mnozí na Horymíře žalují, mnozí také svědomí,, že sú jej při tom skutku, an pálí a morduje, viděli, dávají, má smrt trpěti; ale poněvadž jest mně ohněm škodu uči- nil, to já jemu promíjím a odpauštím tak, aby nebyl ohněm spálen, pro mordy toliko, kteréž tu učinil svým mečem, týmž mečem má jemu hlava sťata býti.« Horymíř znaje, že jest hrdla odsúzen, tu stoje před knížetem a vládykami tuto řeč učinil: »Ctný kníže! Již vidím a znám, že sem tvým sau- dem odsauzen; té jsem naděje, že bohové jinak súditi budú. A poněvadž mi živu býti nelze, za to toliko prosím, popřej mi toho dřív než umru, ať na muoj milý kuoň vsedu a maličkú chvíli na něm se po tomto hradě projedu, potom učin se 1 = v pochybnostech. — 2 = svědectví. 18*
KRESOMYSL SOUDÍ HORYMIRA. 275 pravil se tím vším nebýti vinen. Kníže stál na omylui, vládyky toho, co se stalo, vděčni byli, ale kovkopové volali před knížetem křičíce: »Na mordéře, na paliče i na záhubci knížecí poklad- nice!« ustavičně, aby byl ohněm spálen, vedlé předešlého zřízení a nálezu knížecího prosili. Vlá- dyky se zaň snažně přimlúvali, [aby] poněvadž nic není naň toho, co se žaluje, ukázáno, aby při hrdle byl zůstaven, žádali. Kníže sa veden lakomstvím a těch doluov stříbrných více než lidí zmordovaných želeje, ten- to nález učinil: »Poněvadž mnozí na Horymíře žalují, mnozí také svědomí,, že sú jej při tom skutku, an pálí a morduje, viděli, dávají, má smrt trpěti; ale poněvadž jest mně ohněm škodu uči- nil, to já jemu promíjím a odpauštím tak, aby nebyl ohněm spálen, pro mordy toliko, kteréž tu učinil svým mečem, týmž mečem má jemu hlava sťata býti.« Horymíř znaje, že jest hrdla odsúzen, tu stoje před knížetem a vládykami tuto řeč učinil: »Ctný kníže! Již vidím a znám, že sem tvým sau- dem odsauzen; té jsem naděje, že bohové jinak súditi budú. A poněvadž mi živu býti nelze, za to toliko prosím, popřej mi toho dřív než umru, ať na muoj milý kuoň vsedu a maličkú chvíli na něm se po tomto hradě projedu, potom učin se 1 = v pochybnostech. — 2 = svědectví. 18*
Strana 276
276 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 847. Kuoň sko- čil s Vyše- hradu. / 46v mnú, cožkoli chceš.« Kníže zasmál se tomu, a ká- zav dvéře hradové dobře zavříti a strážnými osa- diti, jemu aby šel a svuoj kuoň osedlaje a meč k sobě připáše, svú kratochvíl sobě učinil. Kterýž všed do marštale (tak jakž zpráva potom od mar- štaléřuov byla), nětco s svým koněm mluvil a osedlav jej, ven vyvedl a vsed naň zavajskal. Toť kuoň počal se velmi čerstvě obraceti a skoky ve- liké činiti. Kníže s vládykami z oken vyhlédaje, počal se velmi diviti. Když po druhé Horymíř zavajskal, kůň pod ním od jedné brány hradové až k druhé skok učinil. Po třetí zavajskav řekl: »Nuže, Šemíku, vzhůru!« A kůň jemu odpověďal: »Pane, drž se.« A v tom učinil skok přes všecky zdi hradové až na druhú stranu řeky Vhltavy. Kníže s vládykami na druhú stranu pohleďal, ano Horymíř na svém Šemíkovi k Radotínu pospíchá. Po takovém divu všickni vládyky, zemané i slu- žebníci, kteříž tu přítomní byli, za Horymíře se k knížeti snážně milosti prosíce přimlúvali. Kníže na Neumětele za/ Horymířem poslal, aby se bezpečně navrátil, že jest mu všecka vina odpuštěna. Kterýž když přijel na Vyšehrad, kní- žeti svému jse pokořil a co jest na Příbrami kovkopům i z jakých příčin učinil, oznámil. Kníže se otázal na jeho kuoň a on odpověďal: »Kníže milostivý, tam doma u mne velmi teskliv stojí, neb tím skokem nemírným sobě na svém
276 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 847. Kuoň sko- čil s Vyše- hradu. / 46v mnú, cožkoli chceš.« Kníže zasmál se tomu, a ká- zav dvéře hradové dobře zavříti a strážnými osa- diti, jemu aby šel a svuoj kuoň osedlaje a meč k sobě připáše, svú kratochvíl sobě učinil. Kterýž všed do marštale (tak jakž zpráva potom od mar- štaléřuov byla), nětco s svým koněm mluvil a osedlav jej, ven vyvedl a vsed naň zavajskal. Toť kuoň počal se velmi čerstvě obraceti a skoky ve- liké činiti. Kníže s vládykami z oken vyhlédaje, počal se velmi diviti. Když po druhé Horymíř zavajskal, kůň pod ním od jedné brány hradové až k druhé skok učinil. Po třetí zavajskav řekl: »Nuže, Šemíku, vzhůru!« A kůň jemu odpověďal: »Pane, drž se.« A v tom učinil skok přes všecky zdi hradové až na druhú stranu řeky Vhltavy. Kníže s vládykami na druhú stranu pohleďal, ano Horymíř na svém Šemíkovi k Radotínu pospíchá. Po takovém divu všickni vládyky, zemané i slu- žebníci, kteříž tu přítomní byli, za Horymíře se k knížeti snážně milosti prosíce přimlúvali. Kníže na Neumětele za/ Horymířem poslal, aby se bezpečně navrátil, že jest mu všecka vina odpuštěna. Kterýž když přijel na Vyšehrad, kní- žeti svému jse pokořil a co jest na Příbrami kovkopům i z jakých příčin učinil, oznámil. Kníže se otázal na jeho kuoň a on odpověďal: »Kníže milostivý, tam doma u mne velmi teskliv stojí, neb tím skokem nemírným sobě na svém
Strana 277
KRESOMYSL. HORYMÍRUV SKOK. 277 zdraví velikú škodu učinil. Pojedu a pospíším, abych jej opatřil.« Když pak domův se navrátil, Šemík jemu, že živ býti nemůž, oznámil a při tom jeho jako pána svého žádal, aby když umře, nedal ho ptákům, ani zvířatům jísti, ale aby jej dal před vraty dvoru svého pohřebiti. A on Horymíř tak učinili. L. 848 byly sú mnohé věštkyně v České zemi (R. 848) a mnohé budúcí věci oznamovaly. Skrze ně mno- há bázeň byla na lidech, aniž sú směli co tajně jedni druhým činiti, neb to od věštkyní hned zjevné učiněno bylo. Mezi nímiž jedna stará žena byla, mátě Troslova, ve vsi Košíři, jménem Doj- ka, kteráž i to, co po stu letech i po tisíci v té zemi díti se bude, pravila. Žákové a pisákové k ní sú mnozí chodili a co ona mluvila, popisovali a ty spisy někteří do tajných skrýší schovávali, aby od budúcích té země obyvateluov mohly nalezeny býti2. Věštkyně. Šemík. umřel 1 Proti podezření z bájivosti hájí Hájka sám Dob- ner; ukazuje, že ta pověst byla známa již před Hájkem i jeho vrstevníkům, jako Dubraviovi, a že později rostla. Boregk že věděl, jak Šemík doskočiv zařehtal »Zlíchov« (odtud pak jméno Zlíchova), později že ukazovány stopy jeho kopyt na břehu vltavském (podle Běckov- ského), konečně že ukazována v Neumětelích i pa- mětní deska Šemíkova s nápisem Horymírovým. Jinak táž pověst vypráví se i v Němcích. — 2 Podle Dobnera tato kouzelnice příliš se podobá alemanské věštkyni Thiotě, o níž vyprávějí letopisy francké.
KRESOMYSL. HORYMÍRUV SKOK. 277 zdraví velikú škodu učinil. Pojedu a pospíším, abych jej opatřil.« Když pak domův se navrátil, Šemík jemu, že živ býti nemůž, oznámil a při tom jeho jako pána svého žádal, aby když umře, nedal ho ptákům, ani zvířatům jísti, ale aby jej dal před vraty dvoru svého pohřebiti. A on Horymíř tak učinili. L. 848 byly sú mnohé věštkyně v České zemi (R. 848) a mnohé budúcí věci oznamovaly. Skrze ně mno- há bázeň byla na lidech, aniž sú směli co tajně jedni druhým činiti, neb to od věštkyní hned zjevné učiněno bylo. Mezi nímiž jedna stará žena byla, mátě Troslova, ve vsi Košíři, jménem Doj- ka, kteráž i to, co po stu letech i po tisíci v té zemi díti se bude, pravila. Žákové a pisákové k ní sú mnozí chodili a co ona mluvila, popisovali a ty spisy někteří do tajných skrýší schovávali, aby od budúcích té země obyvateluov mohly nalezeny býti2. Věštkyně. Šemík. umřel 1 Proti podezření z bájivosti hájí Hájka sám Dob- ner; ukazuje, že ta pověst byla známa již před Hájkem i jeho vrstevníkům, jako Dubraviovi, a že později rostla. Boregk že věděl, jak Šemík doskočiv zařehtal »Zlíchov« (odtud pak jméno Zlíchova), později že ukazovány stopy jeho kopyt na břehu vltavském (podle Běckov- ského), konečně že ukazována v Neumětelích i pa- mětní deska Šemíkova s nápisem Horymírovým. Jinak táž pověst vypráví se i v Němcích. — 2 Podle Dobnera tato kouzelnice příliš se podobá alemanské věštkyni Thiotě, o níž vyprávějí letopisy francké.
Strana 278
278 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 848, 849. Nebyhost umřel. (R. 849) R. t. krásný mládenec, syn Křezomysla kní- žete mladší, jemuž bylo jméno Nebyhost, maje věku svého let šest, v sedmém létě umřel. Pro jeho krásnú postavu mnozí jeho litovali. Kníže kázal jej vedlé Vojéna, děda jeho, na Hrobce po- ctivě pohřebiti. Služebníci knížecí, památku jeho činíce, několiko dní a nocí na jeho hrobě oheň pálili. L. 849. Křezomysl kníže maje zprávu, kterak mnohé různice a nevole sú mezi obyvateli Praž- skými skrze dědiny a pole, kteráž lesy vykopá- vajíce v nově dělali, také i o domy, kteréž sobě stavěli, i přišed tam s svými služebníky, toho do- konalejší vzal zprávu od jich saudcův, kteréž jim byl ustanovil. Porozuměl tomu, že tím zpuo- sobem nikdy by mezi nimi nebyl pokoj, neb kaž- dý, ktož sobě dům postavil, do svého života toliko jej držal, po smrti držitele zase na kníže připadl, a on, kníže, dal jej a dáti mohl, komuž by se je- mu koli líbilo. I povolav dne jednoho všech oby- vateluov na ryňk městský před duom saudný a tu z vůle lopotuov a starších rad svých dal jest jim milost tu, kterúž svými vlastními usty přede všemi vyhlásil a oznámil, aby každý držitel do- mu, dědiny a neb jakéžkoli ohrady svobodně ne- toliko do své smrti užíval a držal, ale synu svému aneb komuž by se koli líbilo, aby to, což sám držal a užíval, mohl svobodně kdyžkoli dáti neb
278 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 848, 849. Nebyhost umřel. (R. 849) R. t. krásný mládenec, syn Křezomysla kní- žete mladší, jemuž bylo jméno Nebyhost, maje věku svého let šest, v sedmém létě umřel. Pro jeho krásnú postavu mnozí jeho litovali. Kníže kázal jej vedlé Vojéna, děda jeho, na Hrobce po- ctivě pohřebiti. Služebníci knížecí, památku jeho činíce, několiko dní a nocí na jeho hrobě oheň pálili. L. 849. Křezomysl kníže maje zprávu, kterak mnohé různice a nevole sú mezi obyvateli Praž- skými skrze dědiny a pole, kteráž lesy vykopá- vajíce v nově dělali, také i o domy, kteréž sobě stavěli, i přišed tam s svými služebníky, toho do- konalejší vzal zprávu od jich saudcův, kteréž jim byl ustanovil. Porozuměl tomu, že tím zpuo- sobem nikdy by mezi nimi nebyl pokoj, neb kaž- dý, ktož sobě dům postavil, do svého života toliko jej držal, po smrti držitele zase na kníže připadl, a on, kníže, dal jej a dáti mohl, komuž by se je- mu koli líbilo. I povolav dne jednoho všech oby- vateluov na ryňk městský před duom saudný a tu z vůle lopotuov a starších rad svých dal jest jim milost tu, kterúž svými vlastními usty přede všemi vyhlásil a oznámil, aby každý držitel do- mu, dědiny a neb jakéžkoli ohrady svobodně ne- toliko do své smrti užíval a držal, ale synu svému aneb komuž by se koli líbilo, aby to, což sám držal a užíval, mohl svobodně kdyžkoli dáti neb
Strana 279
KRESOMYSL DÁVÁ VÝSADU PRAŽANUM. 279 Svoboda první Pražanů. prodati, toliko ten peníz stříbrný, kterýž se kní- žeti platil, aby nehynul. Tu obyvatelé města toho veliké knížeti činili z toho osvobození děkování. Kníže, aby to stálé bylo a na věčnost trvající, kázal to písákům na- psati, a těm v té ohradě obývajícím dáti v jich ruce, a to proto, jestliže by kdy synové knížecí (a neb budúcí) chtěli jim dědiny neb domy bráti, to osvobození, kteréž učinil Křezomysl, ukázati aby mohli svobodně. Křezomysl pak, když se na- vrátil na Vyšehrad, rozkázal to, co jest učinil, na dckách dubových starých napsati, kteréž brzo potom dal lopotům a starším schovati pro tu pří- činu, aby synové (neb budúcí jeho) té milosti od něho poddaným učiněné nezrušili.. / L. 850. Jeden z rodu Rohovicova, jinak Vršovských, jemuž bylo jméno Žanda, před- stúpiv před kníže svého žádal, aby mu dal někde v krajině polední v svém knížetství hrad pevný postaviti, pravě, že by se chtěl tu, byla-li by toho potřeba, brániti nepřátelům, a zvláště Morava- nům. Kníže jako pán milostivý dal k tomu své povolení. Kterýž pojav mnoho dřevosekuova i jinú čeled, pospěšně dal hrad dřevěnný na jed- né velmi vysoké hoře postaviti, vylámati kázal okolo něho z tvrdého kamene hluboké příkopy, Dcky na Vyšehradě. (R. 850) 471 Žanda Vršovský. 1 Všechno ovšem báchorky Hájkovy. — 2. = tesař.
KRESOMYSL DÁVÁ VÝSADU PRAŽANUM. 279 Svoboda první Pražanů. prodati, toliko ten peníz stříbrný, kterýž se kní- žeti platil, aby nehynul. Tu obyvatelé města toho veliké knížeti činili z toho osvobození děkování. Kníže, aby to stálé bylo a na věčnost trvající, kázal to písákům na- psati, a těm v té ohradě obývajícím dáti v jich ruce, a to proto, jestliže by kdy synové knížecí (a neb budúcí) chtěli jim dědiny neb domy bráti, to osvobození, kteréž učinil Křezomysl, ukázati aby mohli svobodně. Křezomysl pak, když se na- vrátil na Vyšehrad, rozkázal to, co jest učinil, na dckách dubových starých napsati, kteréž brzo potom dal lopotům a starším schovati pro tu pří- činu, aby synové (neb budúcí jeho) té milosti od něho poddaným učiněné nezrušili.. / L. 850. Jeden z rodu Rohovicova, jinak Vršovských, jemuž bylo jméno Žanda, před- stúpiv před kníže svého žádal, aby mu dal někde v krajině polední v svém knížetství hrad pevný postaviti, pravě, že by se chtěl tu, byla-li by toho potřeba, brániti nepřátelům, a zvláště Morava- nům. Kníže jako pán milostivý dal k tomu své povolení. Kterýž pojav mnoho dřevosekuova i jinú čeled, pospěšně dal hrad dřevěnný na jed- né velmi vysoké hoře postaviti, vylámati kázal okolo něho z tvrdého kamene hluboké příkopy, Dcky na Vyšehradě. (R. 850) 471 Žanda Vršovský. 1 Všechno ovšem báchorky Hájkovy. — 2. = tesař.
Strana 280
280 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 850. Žandov hrad. Věštkyně bába. dal také krásnú věž z dříví dubového srúbenú a velmi vysokú postaviti a dal tomu hradu jméno Žandovi. Dne jednoho postaviv se před Křezomyslem na Vyšehradě, čině knížeti děkování, že jest mu k stavení hradu přál místa tak výborného, ozna- moval také, jak slavný, krásný i pevný hrad tu sobě a knížeti, pánu svému, k poctivosti postavil, při tom žádaje knížete, aby s ním pojma syna svého Neklana na ten hrad jel a jej ohledal, bu- de-li se jemu líbiti, z jeho rukú jej přijma, synu svému aby jej dal. Kníže vyslyšav chválu hradu, při tom žádost Žandy, dne třetího že to chce učiniti, pověďal. Žanda, aby věci potřebné připravil, napřed na Žandov jel a maje mnoho svých pomocníkuov, s pilností očekával příští knížete starého i mla- dého. Třetího dne kníže se jeti strojil, a když na svuoj kuoň vsedl a z brány Vyšehradské vy- jížděl, potkala se s ním Dojka, mátě Troslova, ze vsi Košíře, a zavolavši jeho na stranu, dlúhú řeč k němu učinila. Kterýž vyslyšav poděkoval; povolav služebníkuov, rozkázal jim, aby se zase navrátili a rychle čtyřidcíti vládyk statečnějších zavolajíce, pospěšně s nimi za ním jeli. Kteříž, když tak učinili a kníže své na té cestě uhonili, 1 Poloha nejistá; bylo těch hradů více.
280 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 850. Žandov hrad. Věštkyně bába. dal také krásnú věž z dříví dubového srúbenú a velmi vysokú postaviti a dal tomu hradu jméno Žandovi. Dne jednoho postaviv se před Křezomyslem na Vyšehradě, čině knížeti děkování, že jest mu k stavení hradu přál místa tak výborného, ozna- moval také, jak slavný, krásný i pevný hrad tu sobě a knížeti, pánu svému, k poctivosti postavil, při tom žádaje knížete, aby s ním pojma syna svého Neklana na ten hrad jel a jej ohledal, bu- de-li se jemu líbiti, z jeho rukú jej přijma, synu svému aby jej dal. Kníže vyslyšav chválu hradu, při tom žádost Žandy, dne třetího že to chce učiniti, pověďal. Žanda, aby věci potřebné připravil, napřed na Žandov jel a maje mnoho svých pomocníkuov, s pilností očekával příští knížete starého i mla- dého. Třetího dne kníže se jeti strojil, a když na svuoj kuoň vsedl a z brány Vyšehradské vy- jížděl, potkala se s ním Dojka, mátě Troslova, ze vsi Košíře, a zavolavši jeho na stranu, dlúhú řeč k němu učinila. Kterýž vyslyšav poděkoval; povolav služebníkuov, rozkázal jim, aby se zase navrátili a rychle čtyřidcíti vládyk statečnějších zavolajíce, pospěšně s nimi za ním jeli. Kteříž, když tak učinili a kníže své na té cestě uhonili, 1 Poloha nejistá; bylo těch hradů více.
Strana 281
KRESOMYSL A ŽANDA. 281 kníže ssed s koně posadil se a okolo sebe stojícím oznámil, co se o něm i o synu jeho jedná od Žandy Vršovce; protož aby napřed jeli a tajně až před most hradu toho koně své přivedúc, je tu zvázali, a jak on na Žandov vjede, hned aby za ním do hradu vskočili a Žandu jali, též i všecku jeho čeled. Kteříž tak učinili a s pilností očeká- vali svých knížat příští. Po nedlúhém/ času kníže do hradu jede a za ním syn jeho, potom Blahosta Políhradský a jiných deset. Toť rychle jiní z lesa vyskočivše, nenadále do hradu vběhli a Žandu, chytivši jej, pevnými lýky svázali, dveře hradové zavřevše, všecky, kteréž tam na- lezli, zjímali a pevně jim svázavše ruce i nohy, v jedné jistbě jich ležeti nechali, ale Žandu a bratra jeho Vřesolta v té vysoké dřevěnné věži zavřevše, též svázaných tu nechali ležeti. Po malé chvíli kázal kníže Vřesoltovi nohy ze zpod ohněm a smolným dřívím páliti, aby po- věďal, co jest chtěl knížeti Žanda učiniti. Kterýž pravil, když by kníže tu jísti počal, že Žanda měl hned Křezomyslovi střelu v srdce vstřeliti a on Vřesolt v tu chvíli měl Neklanovi stíti jeho hla- vu; při tom všecky, kteříž jsú s ními přijeli, že jsú měli zbíti a hrad ten zapáléce, odtuď na Vyše- hrad jeti a v knížetství Vyšehradské se uvázati. / 47 Vřesolt mučen. 1 = uvázali. .
KRESOMYSL A ŽANDA. 281 kníže ssed s koně posadil se a okolo sebe stojícím oznámil, co se o něm i o synu jeho jedná od Žandy Vršovce; protož aby napřed jeli a tajně až před most hradu toho koně své přivedúc, je tu zvázali, a jak on na Žandov vjede, hned aby za ním do hradu vskočili a Žandu jali, též i všecku jeho čeled. Kteříž tak učinili a s pilností očeká- vali svých knížat příští. Po nedlúhém/ času kníže do hradu jede a za ním syn jeho, potom Blahosta Políhradský a jiných deset. Toť rychle jiní z lesa vyskočivše, nenadále do hradu vběhli a Žandu, chytivši jej, pevnými lýky svázali, dveře hradové zavřevše, všecky, kteréž tam na- lezli, zjímali a pevně jim svázavše ruce i nohy, v jedné jistbě jich ležeti nechali, ale Žandu a bratra jeho Vřesolta v té vysoké dřevěnné věži zavřevše, též svázaných tu nechali ležeti. Po malé chvíli kázal kníže Vřesoltovi nohy ze zpod ohněm a smolným dřívím páliti, aby po- věďal, co jest chtěl knížeti Žanda učiniti. Kterýž pravil, když by kníže tu jísti počal, že Žanda měl hned Křezomyslovi střelu v srdce vstřeliti a on Vřesolt v tu chvíli měl Neklanovi stíti jeho hla- vu; při tom všecky, kteříž jsú s ními přijeli, že jsú měli zbíti a hrad ten zapáléce, odtuď na Vyše- hrad jeti a v knížetství Vyšehradské se uvázati. / 47 Vřesolt mučen. 1 = uvázali. .
Strana 282
282 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 850, 851. A -— A — n Žanda čtvrcen. Žanda, když mu nohy páleny byly, tolikéž pravil a že jest on sám té nešlechetnosti první původ byl. Kníže kázal Žandu ven před hrad vynésti a na čtyři kusy přetíti a ty čtvrti tu před hradem na dříví pověsiti proto, aby noční ptáci a jedovaté mauchy tau nešlechetnau krví se nasytili. Jiné pak všecky svázané kázal do dubové věže k Vře- soltovi vnositi a pevně je tam zavříti. A když na své koně vsedali, kázal kníže tu věži, v níž by Vřesolt s jinými svými pomocníky, zapáliti. A tak Žanda, Vřesolt i ten hrad svuoj konec jsau vzali. (Nový kníže v Lucku. R. t. Vratislav, kníže Lucký, jenž byl člověk pokojný a velmi milostivý, zuostaviv po sobě
282 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 850, 851. A -— A — n Žanda čtvrcen. Žanda, když mu nohy páleny byly, tolikéž pravil a že jest on sám té nešlechetnosti první původ byl. Kníže kázal Žandu ven před hrad vynésti a na čtyři kusy přetíti a ty čtvrti tu před hradem na dříví pověsiti proto, aby noční ptáci a jedovaté mauchy tau nešlechetnau krví se nasytili. Jiné pak všecky svázané kázal do dubové věže k Vře- soltovi vnositi a pevně je tam zavříti. A když na své koně vsedali, kázal kníže tu věži, v níž by Vřesolt s jinými svými pomocníky, zapáliti. A tak Žanda, Vřesolt i ten hrad svuoj konec jsau vzali. (Nový kníže v Lucku. R. t. Vratislav, kníže Lucký, jenž byl člověk pokojný a velmi milostivý, zuostaviv po sobě
Strana 283
KRESOMYSL A VLASTISLAV LUCKY. 283 syna jménem Vlastislava, umřel a nad Libočany na Hrobce, pochován. Lid města toho i jiný jeho všecken plakal ho žalostivě. Na jeho hrobě také vedlé pořádku páleno bylo. L. 851. Lučané svolavše tu všecku krajinu od (R. 851) Austí po Ohři řeku až do hor Německých, tak že Vlastislav kníže Lu- se sešlo lidu jako bez počtu, uvedli sú na pušťadla cký volen. Vlastislava a jej na stolici otce jeho posadili. Če- pici tu, v kteréž měl obyčej Vratislav choditi, vstavili na hlavu Vlastislavovu a pomíjejíce jej poklonu jemu činili, slibujíce poctivost a věrnost jemu zachovati. A tak sú jej za kníže vyzdvihli2. (Vpád Moravanů.) / T. 1. přišly sú noviny skrze jisté posly/ 48r z kraje Čáslavského, k Křezomyslovi knížeti, oznamujíce, že král Moravský strojí se silnau mocí do Čech vtrhnúti a že chce sobě jí podma- niti. Kníže to uslyšav, nemálo se ulekl a poslal rychle k Vlastislavovi, knížeti Luckému, jeho jako strýce milého žádaje proti témuž králi Mo- ravskému za pomoc. Kterýž vyslyšav posly a s svými radami se neuradiv, dal odpověd, že toho nechce učiniti; ale jestliže král Moravský od vý- chodu slunce bude zemi Křezomyslovu plundro- vati; že on od západu tolikéž chce učiniti proto, Král Moravský. 1 Hájek nezapomněl na své rodiště. — 2 V orig. týž obrázek jako na str. 261.
KRESOMYSL A VLASTISLAV LUCKY. 283 syna jménem Vlastislava, umřel a nad Libočany na Hrobce, pochován. Lid města toho i jiný jeho všecken plakal ho žalostivě. Na jeho hrobě také vedlé pořádku páleno bylo. L. 851. Lučané svolavše tu všecku krajinu od (R. 851) Austí po Ohři řeku až do hor Německých, tak že Vlastislav kníže Lu- se sešlo lidu jako bez počtu, uvedli sú na pušťadla cký volen. Vlastislava a jej na stolici otce jeho posadili. Če- pici tu, v kteréž měl obyčej Vratislav choditi, vstavili na hlavu Vlastislavovu a pomíjejíce jej poklonu jemu činili, slibujíce poctivost a věrnost jemu zachovati. A tak sú jej za kníže vyzdvihli2. (Vpád Moravanů.) / T. 1. přišly sú noviny skrze jisté posly/ 48r z kraje Čáslavského, k Křezomyslovi knížeti, oznamujíce, že král Moravský strojí se silnau mocí do Čech vtrhnúti a že chce sobě jí podma- niti. Kníže to uslyšav, nemálo se ulekl a poslal rychle k Vlastislavovi, knížeti Luckému, jeho jako strýce milého žádaje proti témuž králi Mo- ravskému za pomoc. Kterýž vyslyšav posly a s svými radami se neuradiv, dal odpověd, že toho nechce učiniti; ale jestliže král Moravský od vý- chodu slunce bude zemi Křezomyslovu plundro- vati; že on od západu tolikéž chce učiniti proto, Král Moravský. 1 Hájek nezapomněl na své rodiště. — 2 V orig. týž obrázek jako na str. 261.
Strana 284
284 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 851. Tuklaky. neb jest jemu skrze věštce a věštkyně povědíno, že on má Lucké, Pražské i Kauřimské knížetství svau mocí zpravovati. Poslové navrátivše se, od- pověd, kterú dal Vlastislav, Křezomyslovi ozná- mili a tím jeho srdce velmi truchlivé učinili. Však proto svolav své všecky vládyky a rádce, s ními na tom zůstal, aby bude-li toho potřeba, [s] oběma, i králi Moravskému, i knížeti Luckému, se s svý- mi statečně bránil. V tu chvíli rozeslal své posly rozkazuje všem býti pohotově, ale však aby dě- din vorati nepřestávali a když by se koli dalo znáti, aby se všickni u Tuklaki postavili a odtuď, kamž budau obráceni, táhli. Také bez meškání poslal a rozkázal krajiny východní obyvateluom, aby na horách od Moravy trénásobné záseky zdělali a brány u zásek dobře lidem opatřili a osadili. Toho dne, jakž záseky dokonány, přitáhli Moravané a hned na zajtří těch zásek rúbati a páliti počali. Čechové jím toho bránili a několik jích zabili. Moravané tu ně- kolik dní ležali, krále svého s větším haufem očekávajíce. V tom přišly noviny, že by Uhři velikau škodu, vtrhše do Moravy, učinili, a král s svým lidem na Čechy shromážděným že by se na ně obrátil. I táhli jsú Moravané od záse- kuov za svým králem a Uhry z své země statečně 1 = Tuklaty na Českobrodsku. — 2 Časově popleteno.
284 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 851. Tuklaky. neb jest jemu skrze věštce a věštkyně povědíno, že on má Lucké, Pražské i Kauřimské knížetství svau mocí zpravovati. Poslové navrátivše se, od- pověd, kterú dal Vlastislav, Křezomyslovi ozná- mili a tím jeho srdce velmi truchlivé učinili. Však proto svolav své všecky vládyky a rádce, s ními na tom zůstal, aby bude-li toho potřeba, [s] oběma, i králi Moravskému, i knížeti Luckému, se s svý- mi statečně bránil. V tu chvíli rozeslal své posly rozkazuje všem býti pohotově, ale však aby dě- din vorati nepřestávali a když by se koli dalo znáti, aby se všickni u Tuklaki postavili a odtuď, kamž budau obráceni, táhli. Také bez meškání poslal a rozkázal krajiny východní obyvateluom, aby na horách od Moravy trénásobné záseky zdělali a brány u zásek dobře lidem opatřili a osadili. Toho dne, jakž záseky dokonány, přitáhli Moravané a hned na zajtří těch zásek rúbati a páliti počali. Čechové jím toho bránili a několik jích zabili. Moravané tu ně- kolik dní ležali, krále svého s větším haufem očekávajíce. V tom přišly noviny, že by Uhři velikau škodu, vtrhše do Moravy, učinili, a král s svým lidem na Čechy shromážděným že by se na ně obrátil. I táhli jsú Moravané od záse- kuov za svým králem a Uhry z své země statečně 1 = Tuklaty na Českobrodsku. — 2 Časově popleteno.
Strana 285
KRESOMYSLOVA SMRT. 285 vyhnali a hradu Červeného kamene dobyli. Če- chové se také rozjeli na svá obydlé. Moravané Uhry z ze- mě vyhnali. (Smrt Křesomyslova. Neklan.) T. r. času zimního slavný kníže Křezomysl upadl v těžkú nemoc, tak jakž někteří píší, z veli- kého zármutku, kterýž jemu přišel z toho, že jeho straje Vlastislav, kníže Lucký mladý, tak horlivě se proti němu postavil. Dne dvanáctého, nemocí těžkú jsa přemožen, umřel a na dolejší Hrobce vedlé své rodiny pochován a kamenem tvrdým přiložen, na němž bylo pět dní pořád pá- leno a pernaté oběti byly na oheň kladeny. L. 852. Sešli jsau se vládyky, lopotové a starší (R. 852) na dvůr Vyšehradský a z vůle jednostajné Ne- Neklan klana, syna někdy Křezomyslova, všemu lidu za volen. Křezomysl umřel. — Q A A
KRESOMYSLOVA SMRT. 285 vyhnali a hradu Červeného kamene dobyli. Če- chové se také rozjeli na svá obydlé. Moravané Uhry z ze- mě vyhnali. (Smrt Křesomyslova. Neklan.) T. r. času zimního slavný kníže Křezomysl upadl v těžkú nemoc, tak jakž někteří píší, z veli- kého zármutku, kterýž jemu přišel z toho, že jeho straje Vlastislav, kníže Lucký mladý, tak horlivě se proti němu postavil. Dne dvanáctého, nemocí těžkú jsa přemožen, umřel a na dolejší Hrobce vedlé své rodiny pochován a kamenem tvrdým přiložen, na němž bylo pět dní pořád pá- leno a pernaté oběti byly na oheň kladeny. L. 852. Sešli jsau se vládyky, lopotové a starší (R. 852) na dvůr Vyšehradský a z vůle jednostajné Ne- Neklan klana, syna někdy Křezomyslova, všemu lidu za volen. Křezomysl umřel. — Q A A
Strana 286
286 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 852, 853. Po(m)ni- slávka kněžna, žena Ne- klanova. kníže vyhlásili a na stolici Libušině jej posadivše, knížetským oděvem oděnému čepici někdy Pře- myslovu vstavili a hlasy vysokými vzkřikše: »Neklan kníže! Neklan kníže náš!« plstěnice, a smolničky, s hlavy snímajíce, jemu se klaněli. Starší sami od sebe i na místě mladších pod- danost i věrnost slibovali. Z toho dvoru Vyše- hradského uveden jest Neklan jako kníže v tom ve všem oděvu až do jiztby hradu toho. Nazajtří pak skrze lopoty přivedena jest Ne- klanovi krásná panna a za ženu dána, jménem Po(m)nislávka, dcera Bykolova z Volšeně,, a tu jsú lopotové všemu lidu učinili krásné hodování a dne čtvrtého poručivše Neklanovi zprávu všeho lidu, rozjeli se na svá obydlé. (R. 853) Kauřim město vyhořelo. (Kouřim-Zlicko.) L. 853. Kauřim město ohněm domácíma skrze neopatrnost všecko z gruntu vyhořalo, takže ani jednoho domu nezůstalo. Též i srubové velicí, kteříž byli na valech, všickni shořali. Ale však hned t. r. rozkázaním jích knížete Dolisa na ji- ném místě stavěti počali a zed tlustau okolo toho města počali dělati. Dolisa jako kníže a muž opatrný, rozváživ věci budúcí, povolati kázal 1 = čepice plstěné a kožené (smolené). — 2 Místo nyní neznámé. Snad Olšany u Slaného. — 3 = nezalo- ženým, z neopatrnosti.
286 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 852, 853. Po(m)ni- slávka kněžna, žena Ne- klanova. kníže vyhlásili a na stolici Libušině jej posadivše, knížetským oděvem oděnému čepici někdy Pře- myslovu vstavili a hlasy vysokými vzkřikše: »Neklan kníže! Neklan kníže náš!« plstěnice, a smolničky, s hlavy snímajíce, jemu se klaněli. Starší sami od sebe i na místě mladších pod- danost i věrnost slibovali. Z toho dvoru Vyše- hradského uveden jest Neklan jako kníže v tom ve všem oděvu až do jiztby hradu toho. Nazajtří pak skrze lopoty přivedena jest Ne- klanovi krásná panna a za ženu dána, jménem Po(m)nislávka, dcera Bykolova z Volšeně,, a tu jsú lopotové všemu lidu učinili krásné hodování a dne čtvrtého poručivše Neklanovi zprávu všeho lidu, rozjeli se na svá obydlé. (R. 853) Kauřim město vyhořelo. (Kouřim-Zlicko.) L. 853. Kauřim město ohněm domácíma skrze neopatrnost všecko z gruntu vyhořalo, takže ani jednoho domu nezůstalo. Též i srubové velicí, kteříž byli na valech, všickni shořali. Ale však hned t. r. rozkázaním jích knížete Dolisa na ji- ném místě stavěti počali a zed tlustau okolo toho města počali dělati. Dolisa jako kníže a muž opatrný, rozváživ věci budúcí, povolati kázal 1 = čepice plstěné a kožené (smolené). — 2 Místo nyní neznámé. Snad Olšany u Slaného. — 3 = nezalo- ženým, z neopatrnosti.
Strana 287
NEKLANOVA VOLBA A SVATBA. 287 všech poddaných a jích žádal, aby jemu pomohli toho města stavěti. Také přikázal, aby jeho žád- ný Kauřímem nejmenoval, než od syna jeho, kterémuž jméno bylo Zlic, aby Zlicko slúlo, řka: »Nechci já, aby se více kauřilo.« To obé lid obecní na žádost knížete svého jest učinil, zdí dělati snážně počali a Zlicko jmeno- valii. Ale pro roztržitost, lidu a nesvornost oby- vateluov za dlauhý čas těch zdí nedodělali, neb za dnuov Dolisových ani Zlicových není vyko- náno. A někteří Zlicko a někteří Kauřim po starodávnu jmenovali. R. t. Pomnislávka na Vyšehradě krásného sy- na Neklanovi urodila. I povolal jest Neklan mno- hých z vládyk a zvláště znamenitějších na rado- vánky. A když jsau se sjeli na žádost knížete svého, Neklan všed mezi ně do jiztby, poctivě je přivítal jako své milé hosti a učinil jím slavné hodování a pro takové poctivé těch přátel a hostí vítání dáno synu jméno Hostivít. Zlicko, Kauřim. Hostivít se narodil. (Vlastislav Lucký.) L. 854. Vlastislav, kníže Lucký, svolav své (R. 854) poddané, rozkázal jím město své Lucko (neb Za- 1 Dalimil má výklad opačný; Hájek svůj výklad má asi od Brikcího z Licka, jenž o dějiny svého rodiště jevil již záhy zájem a také r. 1529 na starém hradišti zlickém si koupil pozemek. — 2 = nejednota.
NEKLANOVA VOLBA A SVATBA. 287 všech poddaných a jích žádal, aby jemu pomohli toho města stavěti. Také přikázal, aby jeho žád- ný Kauřímem nejmenoval, než od syna jeho, kterémuž jméno bylo Zlic, aby Zlicko slúlo, řka: »Nechci já, aby se více kauřilo.« To obé lid obecní na žádost knížete svého jest učinil, zdí dělati snážně počali a Zlicko jmeno- valii. Ale pro roztržitost, lidu a nesvornost oby- vateluov za dlauhý čas těch zdí nedodělali, neb za dnuov Dolisových ani Zlicových není vyko- náno. A někteří Zlicko a někteří Kauřim po starodávnu jmenovali. R. t. Pomnislávka na Vyšehradě krásného sy- na Neklanovi urodila. I povolal jest Neklan mno- hých z vládyk a zvláště znamenitějších na rado- vánky. A když jsau se sjeli na žádost knížete svého, Neklan všed mezi ně do jiztby, poctivě je přivítal jako své milé hosti a učinil jím slavné hodování a pro takové poctivé těch přátel a hostí vítání dáno synu jméno Hostivít. Zlicko, Kauřim. Hostivít se narodil. (Vlastislav Lucký.) L. 854. Vlastislav, kníže Lucký, svolav své (R. 854) poddané, rozkázal jím město své Lucko (neb Za- 1 Dalimil má výklad opačný; Hájek svůj výklad má asi od Brikcího z Licka, jenž o dějiny svého rodiště jevil již záhy zájem a také r. 1529 na starém hradišti zlickém si koupil pozemek. — 2 = nejednota.
Strana 288
288 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 854, 855. / 491 Zbroj rozličná. teč) velikau druhau zdí ohraditi, oznamuje jím, že chce netoliko Bílinskú krajinu po řeku Ohři a neb Labe, ale i Plzensko i Písecko a naposledy i Prahu k Luckému knížetství připojiti. Zemané také té krajiny k tomu jemu radili i pomáhati slíbili a on kníže jím dal povolení a svobodu, aby sobě pevné domy, tvrze i hrady stavěli netoliko z dříví, ale i z kamení tak, aby mohli tu před ne- přátely bezpečně seděti. R. t. Vlastislav, ač byl mládenec v šestmezcít- mém létě, však zuořivostii plný (nechtěl se upo- kojiti a na svém knížetství dosti míti), znamenav Neklana býti muže pokojného, umínil najprvé knížetství jemu Pražské mocí odjíti i rozkázal kovářům meče dělati a všecky svolav štítaře, 2000 přepevných pukléřuov a dobře žilovaných, udělati rozkázal, smolníkuov, kožencuov, lubenic, a pro- šívanic mnoho dal nadělati. Přílbic býkových s železnými a ocelivými obruči více než 2000 udě- lati a pohotově míti přikázal. Divili se všickni mládence opatrnosti. L. 855. Někteří z Lučanuov počali okolo Taj- nice a Budynice4 s povolením knížete svého Ne- Žateč zdí druhu ohrazen. (R. 855) 1 = snaživost. — 2 = žilami protažené. — 3 Míní se vesměs pancíře kožené, řemínkové, tepané a prošívané. — 4 Míní se Panenská Týnice (nyní P. Týnec) a Budyně na Lounsku; Dobner mylně míní Budenice na Zlonicku.
288 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 854, 855. / 491 Zbroj rozličná. teč) velikau druhau zdí ohraditi, oznamuje jím, že chce netoliko Bílinskú krajinu po řeku Ohři a neb Labe, ale i Plzensko i Písecko a naposledy i Prahu k Luckému knížetství připojiti. Zemané také té krajiny k tomu jemu radili i pomáhati slíbili a on kníže jím dal povolení a svobodu, aby sobě pevné domy, tvrze i hrady stavěli netoliko z dříví, ale i z kamení tak, aby mohli tu před ne- přátely bezpečně seděti. R. t. Vlastislav, ač byl mládenec v šestmezcít- mém létě, však zuořivostii plný (nechtěl se upo- kojiti a na svém knížetství dosti míti), znamenav Neklana býti muže pokojného, umínil najprvé knížetství jemu Pražské mocí odjíti i rozkázal kovářům meče dělati a všecky svolav štítaře, 2000 přepevných pukléřuov a dobře žilovaných, udělati rozkázal, smolníkuov, kožencuov, lubenic, a pro- šívanic mnoho dal nadělati. Přílbic býkových s železnými a ocelivými obruči více než 2000 udě- lati a pohotově míti přikázal. Divili se všickni mládence opatrnosti. L. 855. Někteří z Lučanuov počali okolo Taj- nice a Budynice4 s povolením knížete svého Ne- Žateč zdí druhu ohrazen. (R. 855) 1 = snaživost. — 2 = žilami protažené. — 3 Míní se vesměs pancíře kožené, řemínkové, tepané a prošívané. — 4 Míní se Panenská Týnice (nyní P. Týnec) a Budyně na Lounsku; Dobner mylně míní Budenice na Zlonicku.
Strana 289
NEKLAN A VLASTISLAV. 289 klanovi knížeti škody činiti. A[le] on to slyše, byl z toho nemálo teskliv, ale nesměl té křivdě nikoli odpěrati. (Neklanova poselství k Vlastislavovi.) T. 1. kníže Vlastislav jezdě po horách nalezí v krajině Bílinské místo jedno, kteréž se jemu velmi dobře k stavení města líbilo mezi horami dvěma, z nichž jedna slúla Připek, a druhá Mednek,, a tu vyměřiv město založiti rozkázal. Tu jest velmi mnoho lesuov posekáno a z toho dříví i také z kamení město sú stavěli a dáno je- mu jméno Vlastislav. To místo ještě až do dnešního dne za Třebenici se ukazuje a ještě na tom místě stojí ves jménem Vlastislav blízko hradu, kterýž slove Skalka. L. 856. Lučané a jiní té krajiny obyvatelé, se- (R. 856) bravše se, táhli společně a položili se na vrchu Opukovém, a odtuď třetího dne hnuvše se k hra- du, kterýž slúl Pacova, obrátili se a hned k němu silně šturmovali, takže ho za půl dne dobyli a Pacov hrad dobyt. Vlastislav město. 1 Celé toto vyprávění i s oběma jmeny podle Kosmy; jméno Mednek je zkaženo místo Medvěz a označuje patrně horu nad nynější vsí Nedvědicí (Dalimil ji nazývá Lovo- sem); jméno Připek čte Dalimil Příbek (pozdější varianty Říp), Tomek Přípetí, Sedláček Přípek — ale žádného toho jména nelze doložiti. — 2 Nyní neznámý; ale Hájek míní asi ves Opočen u Postoloprt. — 3 Neznámý. Kronika. 19
NEKLAN A VLASTISLAV. 289 klanovi knížeti škody činiti. A[le] on to slyše, byl z toho nemálo teskliv, ale nesměl té křivdě nikoli odpěrati. (Neklanova poselství k Vlastislavovi.) T. 1. kníže Vlastislav jezdě po horách nalezí v krajině Bílinské místo jedno, kteréž se jemu velmi dobře k stavení města líbilo mezi horami dvěma, z nichž jedna slúla Připek, a druhá Mednek,, a tu vyměřiv město založiti rozkázal. Tu jest velmi mnoho lesuov posekáno a z toho dříví i také z kamení město sú stavěli a dáno je- mu jméno Vlastislav. To místo ještě až do dnešního dne za Třebenici se ukazuje a ještě na tom místě stojí ves jménem Vlastislav blízko hradu, kterýž slove Skalka. L. 856. Lučané a jiní té krajiny obyvatelé, se- (R. 856) bravše se, táhli společně a položili se na vrchu Opukovém, a odtuď třetího dne hnuvše se k hra- du, kterýž slúl Pacova, obrátili se a hned k němu silně šturmovali, takže ho za půl dne dobyli a Pacov hrad dobyt. Vlastislav město. 1 Celé toto vyprávění i s oběma jmeny podle Kosmy; jméno Mednek je zkaženo místo Medvěz a označuje patrně horu nad nynější vsí Nedvědicí (Dalimil ji nazývá Lovo- sem); jméno Připek čte Dalimil Příbek (pozdější varianty Říp), Tomek Přípetí, Sedláček Přípek — ale žádného toho jména nelze doložiti. — 2 Nyní neznámý; ale Hájek míní asi ves Opočen u Postoloprt. — 3 Neznámý. Kronika. 19
Strana 290
290 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 857. Zlonic hrad. (R. 857) Sněm na Vyšehradě. pána na něm javše, jemuž jméno bylo Losbuď, poslali jej knížeti svému, kteréhož on kázal hned oslepiti. A odtuď táhli k jednomu hradu přetvrdému, jménem Zlonici, a ten spálili a roz- bořili a příkopy jeho zametali. Taková věc když byla skrze Bojmíra, pána hradu toho, knížeti Neklanovi oznámena, hned po- slal své věrné posly, t. Nevoje a Loskota, k Vlasti- slavovi, strýci svému, aby jeho prosili, pokoj s Neklanem aby zachoval. Vlastislav, vyslyšav posly, hned se v náhle rozhněval a každému to- mu poslu jedno voko vylúpiti dal, přikázav přísně, aby hned domuov jeli a více s tím poselstvím k němu nejezdili,. L. 857 sešli sú se všickni vládyky a zemané, také i z měst obyvatelé k knížeti svému Neklanovi na Vyšehrad, oznamujíce mnohé těžkosti a ne- vole, kteréž se dějí v knížetství jeho, při tom žádajíce, poněvadž Vlastislav takovú záhubu činí, aby také vojsko sebral a týmž se jemu od- platil. Toho jestliže neučiní, jistě že pomalu on, Vlastislav, to knížetství Vyšehradské (a neb Praž- ské) poplení a snad i Neklana zahubí. To když Neklan uslyšal, velmi byl strašliva, však ukázav se před svými veselé tváři, pravil, že chce Vlastislavovi dary poslati a jimi jej 1 = Zlonice. — 2 Toto i následující vypravování jsou pozdější přídavky původní pověsti. — 3 = ustrašen,
290 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 857. Zlonic hrad. (R. 857) Sněm na Vyšehradě. pána na něm javše, jemuž jméno bylo Losbuď, poslali jej knížeti svému, kteréhož on kázal hned oslepiti. A odtuď táhli k jednomu hradu přetvrdému, jménem Zlonici, a ten spálili a roz- bořili a příkopy jeho zametali. Taková věc když byla skrze Bojmíra, pána hradu toho, knížeti Neklanovi oznámena, hned po- slal své věrné posly, t. Nevoje a Loskota, k Vlasti- slavovi, strýci svému, aby jeho prosili, pokoj s Neklanem aby zachoval. Vlastislav, vyslyšav posly, hned se v náhle rozhněval a každému to- mu poslu jedno voko vylúpiti dal, přikázav přísně, aby hned domuov jeli a více s tím poselstvím k němu nejezdili,. L. 857 sešli sú se všickni vládyky a zemané, také i z měst obyvatelé k knížeti svému Neklanovi na Vyšehrad, oznamujíce mnohé těžkosti a ne- vole, kteréž se dějí v knížetství jeho, při tom žádajíce, poněvadž Vlastislav takovú záhubu činí, aby také vojsko sebral a týmž se jemu od- platil. Toho jestliže neučiní, jistě že pomalu on, Vlastislav, to knížetství Vyšehradské (a neb Praž- ské) poplení a snad i Neklana zahubí. To když Neklan uslyšal, velmi byl strašliva, však ukázav se před svými veselé tváři, pravil, že chce Vlastislavovi dary poslati a jimi jej 1 = Zlonice. — 2 Toto i následující vypravování jsou pozdější přídavky původní pověsti. — 3 = ustrašen,
Strana 291
NEKLAN JEDNA S VLASTISLAVEM. 291 ukrotiti. Zemané, ač neradi, však Neklanovi jako knížeti svému v tom povolili. A tak kníže povolav některých z vládyk, poctivé, dary poslal Vlasti- slavovi, t. kruh zlatta, kterýmž by se mohl pře- vážiti2, a 10 koní výborných, 50/ smolníkuov a to- likéž prošívanic místerným dílem udělaných. To když do Vlastislavě přivezeno bylo, [a] před kníže postaveno a položeno. Poslové, uhlédavše Vlasti- slava na velmi drahé stolici zstrašili se, ale, aby na sobě žádného nedali znáti úžasu, předstúpivše, najprvé od knížete svého Vlastislavovi učinili po- zdravení a potom, aby dary vděčně a milostivě přijal, žádali; v pokoj a v přátelství aby všel s knížetem jich, za to snažně prosili. Po dlúhém mlčení kníže Vlastislav odpověděl: »Kníže váš Neklan velmi jest to neopatrně učinil, že jest mi tuto vnadu poslal, tím více aby mne na sebe svábil. Neb znám, že jest mi všeho zlatta, ani všech koní, ani hávů, kteréž měl, neposlal. Protož na tento čas toto zase vezměte a knížeti vašemu ode mne, že jest mi vnadu, dal, poděkujte a povězte jemu, ať mi to dobře schová a opatří. Když já pro ono, což doma má, přijedu, spolu také i toto vezmu. Odajdětež rychle, abyšte místo těchto darův svých hlav zde nenechali!« Poslové se ulekli a nerozžehnavše se s Vlastislavem, na- vrátiti se pospíšili. A když na Vyšehrad přijeli, / 49v Dary Vla- stislavovi od Neklana. 1 = čestné. — 2 = těžší než on. — 3 = vnadidlo. 19*
NEKLAN JEDNA S VLASTISLAVEM. 291 ukrotiti. Zemané, ač neradi, však Neklanovi jako knížeti svému v tom povolili. A tak kníže povolav některých z vládyk, poctivé, dary poslal Vlasti- slavovi, t. kruh zlatta, kterýmž by se mohl pře- vážiti2, a 10 koní výborných, 50/ smolníkuov a to- likéž prošívanic místerným dílem udělaných. To když do Vlastislavě přivezeno bylo, [a] před kníže postaveno a položeno. Poslové, uhlédavše Vlasti- slava na velmi drahé stolici zstrašili se, ale, aby na sobě žádného nedali znáti úžasu, předstúpivše, najprvé od knížete svého Vlastislavovi učinili po- zdravení a potom, aby dary vděčně a milostivě přijal, žádali; v pokoj a v přátelství aby všel s knížetem jich, za to snažně prosili. Po dlúhém mlčení kníže Vlastislav odpověděl: »Kníže váš Neklan velmi jest to neopatrně učinil, že jest mi tuto vnadu poslal, tím více aby mne na sebe svábil. Neb znám, že jest mi všeho zlatta, ani všech koní, ani hávů, kteréž měl, neposlal. Protož na tento čas toto zase vezměte a knížeti vašemu ode mne, že jest mi vnadu, dal, poděkujte a povězte jemu, ať mi to dobře schová a opatří. Když já pro ono, což doma má, přijedu, spolu také i toto vezmu. Odajdětež rychle, abyšte místo těchto darův svých hlav zde nenechali!« Poslové se ulekli a nerozžehnavše se s Vlastislavem, na- vrátiti se pospíšili. A když na Vyšehrad přijeli, / 49v Dary Vla- stislavovi od Neklana. 1 = čestné. — 2 = těžší než on. — 3 = vnadidlo. 19*
Strana 292
292 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 858—860. (R. 858) Žatečtí ško- du činili. Chodžov, Kladno, Slaný, Bu- deč město dobyto. knížeti svému to pořád vypravili, kterýž když to všecko vyslyšal, změněním tváři strašlivé, své srdce býti ukázal. L. 858. Lučané s povolením svého knížete okolo Slaného vrchu a Chodžova i Kladna vsi plundrujíce, a pálíce velikú škodu činili a lidí mnoho pomordovali. T. r. také Vlastislav vypravil vojsko veliké do krajiny Pražské a oblehli město jménem Budeč, kteréhož, ač bylo na vysoké hoře postavené a jako nedobyté, Lučští a Vlastislavští jeho v šestnácti dnech dobyli, vybrali a vypálili. Neklan před Vlastislavem jako myš před kocaurem nesměl z své díry vyhlednúti. (R. 859) Němci ško- du činili okolo Žatče. (Vpád Němců.) L. 859. Němci, sebravše se od západu slunce, s nemalým vtrhli vojskem do knížetství Vlasti- slavovas. Než se Vlastislav s Lučany vypravili, až Němci mnoho vsí vybrali a vypálili a lidé se po lesích a horách rozběhli a oni se zase4 do Němec obrátili. V tom přišly sú noviny k Vlastislavovi, že by Němci chtěli nenadále k Lucku přitáhnúti a jeho dobýti. Protož Vlastislav, obávaje se Něm- cuov, nesměl Neklanovi škody činiti. 1 = bázlivé. — 2 = pleníce. — 3 Tyto boje, vedené králem Ludvíkem německým se západními knížaty čes- kými, náleží o nějaký rok dříve. — 4 = zpět.
292 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 858—860. (R. 858) Žatečtí ško- du činili. Chodžov, Kladno, Slaný, Bu- deč město dobyto. knížeti svému to pořád vypravili, kterýž když to všecko vyslyšal, změněním tváři strašlivé, své srdce býti ukázal. L. 858. Lučané s povolením svého knížete okolo Slaného vrchu a Chodžova i Kladna vsi plundrujíce, a pálíce velikú škodu činili a lidí mnoho pomordovali. T. r. také Vlastislav vypravil vojsko veliké do krajiny Pražské a oblehli město jménem Budeč, kteréhož, ač bylo na vysoké hoře postavené a jako nedobyté, Lučští a Vlastislavští jeho v šestnácti dnech dobyli, vybrali a vypálili. Neklan před Vlastislavem jako myš před kocaurem nesměl z své díry vyhlednúti. (R. 859) Němci ško- du činili okolo Žatče. (Vpád Němců.) L. 859. Němci, sebravše se od západu slunce, s nemalým vtrhli vojskem do knížetství Vlasti- slavovas. Než se Vlastislav s Lučany vypravili, až Němci mnoho vsí vybrali a vypálili a lidé se po lesích a horách rozběhli a oni se zase4 do Němec obrátili. V tom přišly sú noviny k Vlastislavovi, že by Němci chtěli nenadále k Lucku přitáhnúti a jeho dobýti. Protož Vlastislav, obávaje se Něm- cuov, nesměl Neklanovi škody činiti. 1 = bázlivé. — 2 = pleníce. — 3 Tyto boje, vedené králem Ludvíkem německým se západními knížaty čes- kými, náleží o nějaký rok dříve. — 4 = zpět.
Strana 293
NEKLAN A KRÁSNÍK. 293 (O Krásníkovi Kouřimském.) R. t. Krásník, syn Dolisuov, kníže Kauřim- ský, jinák Zlický, mládenec více všetečný než sta- tečný, Neklana, kníže Pražského, znaje býti straš- livého a již od Vlastislava súženého, počal v jeho knížetství škodu činiti a pravě před svými ze- many, že on má na Vyšehradě seděti. Neklan poslal k němu své posly, jeho přátelsky žádaje, aby jeho knížetství nehubil, že jemu chce nětco mezí svých ustúpiti. Krásník odpověděl, že ne o meze, ale o všecko knížetství chce s Neklanem boj vésti. A tak hned obořiv se na jeho knížetství, dobyl slavných dvoruov Drastinyi, Skvorče, a Zidomíř. Zidomířej. L. 860./ Muž jeden, jménem Horák, kterýž měl svuoj dvuor ve vsi, kteráž slúla Dubinka, nedaleko od knížetství Krásníkova, věda, že má obyčej kníže Kauřimský každého dne jednak, na kratochvíl z města vyjížděti (a tu, kterak jeho služebníci své k boji cvičí koně, aby se podíval), uhlédav čas příhodný a povolav s sebú dvanáct mužuov statečných, Krásníka v lese čekal, chtě jej od Kauřimě zastihnúti a zabíti. (R. 860) / 50r Kníže Kauřimské. 1 Vyprávění o Krásníkovi, k jiné době, má také Du- bravius. Uvedená jména označují osady na Českobrod- sku. Dubinkou míní se snad nynější Dubeček nebo Du- bovka. — 2 = téměř, skoro.
NEKLAN A KRÁSNÍK. 293 (O Krásníkovi Kouřimském.) R. t. Krásník, syn Dolisuov, kníže Kauřim- ský, jinák Zlický, mládenec více všetečný než sta- tečný, Neklana, kníže Pražského, znaje býti straš- livého a již od Vlastislava súženého, počal v jeho knížetství škodu činiti a pravě před svými ze- many, že on má na Vyšehradě seděti. Neklan poslal k němu své posly, jeho přátelsky žádaje, aby jeho knížetství nehubil, že jemu chce nětco mezí svých ustúpiti. Krásník odpověděl, že ne o meze, ale o všecko knížetství chce s Neklanem boj vésti. A tak hned obořiv se na jeho knížetství, dobyl slavných dvoruov Drastinyi, Skvorče, a Zidomíř. Zidomířej. L. 860./ Muž jeden, jménem Horák, kterýž měl svuoj dvuor ve vsi, kteráž slúla Dubinka, nedaleko od knížetství Krásníkova, věda, že má obyčej kníže Kauřimský každého dne jednak, na kratochvíl z města vyjížděti (a tu, kterak jeho služebníci své k boji cvičí koně, aby se podíval), uhlédav čas příhodný a povolav s sebú dvanáct mužuov statečných, Krásníka v lese čekal, chtě jej od Kauřimě zastihnúti a zabíti. (R. 860) / 50r Kníže Kauřimské. 1 Vyprávění o Krásníkovi, k jiné době, má také Du- bravius. Uvedená jména označují osady na Českobrod- sku. Dubinkou míní se snad nynější Dubeček nebo Du- bovka. — 2 = téměř, skoro.
Strana 294
294 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 861. Kníže F auřimský raněn. (R. 861) Po malé chvíli kníže Krásník z města jede na svém bujném koni a služebníci za ním, žádného oděvu bezpečného na sobě nemajíce, počnú svú kratochvil provozovati. Horák s svými lesem se k městu přiblíživ, rychle a nenadále na ně okřik učiniv vyskočil. Služebníci, domnívajíce se jich v lese větčí počet býti, na utíkaní se oddali a kníže v předním špícu běžal. Tu Horák s svými pomoc- níky Krásníka po polích stíhaje osm jich zabil a samého kníže on Horák v ruku ranil a by byl pod svú plstěnicí, neměl tak pevné přilbice kníže a rychlého koně, byl by tu konec života vzal. Horák uhlédav, ano jich mnoho z brány městské k němu běží, pokřik na své, rychle kuoň svuoj obrátil a k horám pospíšil. Žádný z Horákových tam neostal, jedinký toliko byl, však neškodně, v nohu raněn. Neklan o tom uslyšav poz Horáka poslal, aby s těmi všemi dvanácti bojovníky na Vyšehrad přijel, rozkázal. Kterýž když tak učinil, kníže jemu děkování veliké učinil a dal jemu i ji- ným všem veliké dary. L. 861. Vládyky a zemané sjeli jsú se k Ne- klanovi, knížeti svému na Vyšehrad a jemu z vuole jednostajné, aby táhl na Krásníka Kau- řimského, radili, a jej jako nepřítele svého skrotil. A on uposlechl jích v tom rady a sebrav lidu ne- 1 = plstěná čepice. — 2 = pro.
294 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 861. Kníže F auřimský raněn. (R. 861) Po malé chvíli kníže Krásník z města jede na svém bujném koni a služebníci za ním, žádného oděvu bezpečného na sobě nemajíce, počnú svú kratochvil provozovati. Horák s svými lesem se k městu přiblíživ, rychle a nenadále na ně okřik učiniv vyskočil. Služebníci, domnívajíce se jich v lese větčí počet býti, na utíkaní se oddali a kníže v předním špícu běžal. Tu Horák s svými pomoc- níky Krásníka po polích stíhaje osm jich zabil a samého kníže on Horák v ruku ranil a by byl pod svú plstěnicí, neměl tak pevné přilbice kníže a rychlého koně, byl by tu konec života vzal. Horák uhlédav, ano jich mnoho z brány městské k němu běží, pokřik na své, rychle kuoň svuoj obrátil a k horám pospíšil. Žádný z Horákových tam neostal, jedinký toliko byl, však neškodně, v nohu raněn. Neklan o tom uslyšav poz Horáka poslal, aby s těmi všemi dvanácti bojovníky na Vyšehrad přijel, rozkázal. Kterýž když tak učinil, kníže jemu děkování veliké učinil a dal jemu i ji- ným všem veliké dary. L. 861. Vládyky a zemané sjeli jsú se k Ne- klanovi, knížeti svému na Vyšehrad a jemu z vuole jednostajné, aby táhl na Krásníka Kau- řimského, radili, a jej jako nepřítele svého skrotil. A on uposlechl jích v tom rady a sebrav lidu ne- 1 = plstěná čepice. — 2 = pro.
Strana 295
NEKLAN VÁLČÍ S KRÁŠNÍKEM. 295 malý počet, Všeboje, syna Kladovcova, muže vel- mi statečného, zprávci a hajtmana nad ními uči- niv, poslal je, aby jakúžkoli budau moci škodu Kauřimskému Krásníkovi v jeho knížetství činili. Všeboj s lidem sobě poručeným hned ne- meškaje a chtivě táhl a najprvé dobyl Hruobova, a Zásmuka a Vitice, dobyl také hradu pevného, řečeného Tříšov, a pána, kterýž na něm byl, jmé- nem Zlobec, jal a svázaného Neklanovi knížeti přivedl a s ním jiných mnoho. Kořisti také mno- hé odtuď jsau přineseny a všecky položeny před knížetem. Kterýž na to pohleďav, Všebojovi to za dar dal, ale Všeboj to všecko mezi své bojovníky rozdělil. Hruobov. Zásmuka. Vitice. (Pokoření Krásníkovo.) L. 862. Statečný muž jeden, kterýž byl také (R. 862) i velikého vzrostu a krásné postavy, syn Pěti- měruov ze vsi Hunatice,, jménem Koldoj, kterýž roku předešlého také s Všebojem na škodách Kauřimských byl, ten vida, že jest velikú obdržal Všeboj chválu i milost před knížetem Neklanem i přede vším lidem a také že jest lepšími kořisti 1 Všechno to ovšem výmysly; místa leží v Kou- řimsku, ale osad Hrobova a Tříšova dnes nenalézáme. Od Zlobce zde jmenovaného Paprocký potom odvozuje rod Lobkoviců. — 2 Snad Kunětice nebo Unětice.
NEKLAN VÁLČÍ S KRÁŠNÍKEM. 295 malý počet, Všeboje, syna Kladovcova, muže vel- mi statečného, zprávci a hajtmana nad ními uči- niv, poslal je, aby jakúžkoli budau moci škodu Kauřimskému Krásníkovi v jeho knížetství činili. Všeboj s lidem sobě poručeným hned ne- meškaje a chtivě táhl a najprvé dobyl Hruobova, a Zásmuka a Vitice, dobyl také hradu pevného, řečeného Tříšov, a pána, kterýž na něm byl, jmé- nem Zlobec, jal a svázaného Neklanovi knížeti přivedl a s ním jiných mnoho. Kořisti také mno- hé odtuď jsau přineseny a všecky položeny před knížetem. Kterýž na to pohleďav, Všebojovi to za dar dal, ale Všeboj to všecko mezi své bojovníky rozdělil. Hruobov. Zásmuka. Vitice. (Pokoření Krásníkovo.) L. 862. Statečný muž jeden, kterýž byl také (R. 862) i velikého vzrostu a krásné postavy, syn Pěti- měruov ze vsi Hunatice,, jménem Koldoj, kterýž roku předešlého také s Všebojem na škodách Kauřimských byl, ten vida, že jest velikú obdržal Všeboj chválu i milost před knížetem Neklanem i přede vším lidem a také že jest lepšími kořisti 1 Všechno to ovšem výmysly; místa leží v Kou- řimsku, ale osad Hrobova a Tříšova dnes nenalézáme. Od Zlobce zde jmenovaného Paprocký potom odvozuje rod Lobkoviců. — 2 Snad Kunětice nebo Unětice.
Strana 296
296 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 862, 863. 50v obohacen, předstaupil před kníže, jeho žádaje, aby mu 300 lidu bojovného dal, že chce Krásníka z Kauřimě vypuditi a to knížetství jemu pod- maniti. Kníže Neklan, uradiv se s vládykami a ze- many, učinil to na žádost jeho a dal jemu 300 výborných a dobře oděných mužův, kteréž Kol- doj pojav, táhl s nimi a položil se u města Kau- řima nenadále a počal jeho pilně a ukrutně do- bývati. Za čtyři dni, ve dne i v noci nepřestávaje, z prakuov kamení jako hustý dešt do města přes zdi házeli, takže se žádný nemohl nikdýž ukrýti. Pátého dne chtěli Kauřimští na bojovníky z města v náhle vyběhnúti, ale starší nechtěli k to- mu svoliti, zlé příhody se obávajíce. A noci té Krásníka, kníže svého, spustili jsú tajně přes zed, kterýž ušel až na jeden pevný hrad, jménem Ska- licii, a tu/ byl tajně chován. Osmého dne Kauřimané vidúce, že se ne- mohú obrániti, chtěli se rádi smluviti a statky své všecky dáti, toliko při životích aby zůstaveni byli. Koldoj odpověděl: »Vaši statkové i životové již jsú v našich rukú.« A v tom statečně kázal do- bývati. Brták syn Horákův, bránu hořejší vy- sekav s svými do města vskočil, potom Koldoj hajtman a jiní. A tu hned, kteréž v městě na- Kauřim dobyt. 1 Která míněna, nelze říci.
296 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 862, 863. 50v obohacen, předstaupil před kníže, jeho žádaje, aby mu 300 lidu bojovného dal, že chce Krásníka z Kauřimě vypuditi a to knížetství jemu pod- maniti. Kníže Neklan, uradiv se s vládykami a ze- many, učinil to na žádost jeho a dal jemu 300 výborných a dobře oděných mužův, kteréž Kol- doj pojav, táhl s nimi a položil se u města Kau- řima nenadále a počal jeho pilně a ukrutně do- bývati. Za čtyři dni, ve dne i v noci nepřestávaje, z prakuov kamení jako hustý dešt do města přes zdi házeli, takže se žádný nemohl nikdýž ukrýti. Pátého dne chtěli Kauřimští na bojovníky z města v náhle vyběhnúti, ale starší nechtěli k to- mu svoliti, zlé příhody se obávajíce. A noci té Krásníka, kníže svého, spustili jsú tajně přes zed, kterýž ušel až na jeden pevný hrad, jménem Ska- licii, a tu/ byl tajně chován. Osmého dne Kauřimané vidúce, že se ne- mohú obrániti, chtěli se rádi smluviti a statky své všecky dáti, toliko při životích aby zůstaveni byli. Koldoj odpověděl: »Vaši statkové i životové již jsú v našich rukú.« A v tom statečně kázal do- bývati. Brták syn Horákův, bránu hořejší vy- sekav s svými do města vskočil, potom Koldoj hajtman a jiní. A tu hned, kteréž v městě na- Kauřim dobyt. 1 Která míněna, nelze říci.
Strana 297
NEKLAN POKOŘÍ KOURIMSKÉ. 297 lezli, mordovali, některé zjímavše svázali a Ne- klanovi je poslali na Vyšehrad. A což tam na- lezli, všecko vybrali a tím se bitovali, města ovšem nespálili ani rozbořili. (Vlastislav válčí s Neklanem.) L. 863. Lucký kníže Vlastislav znamenav, že (R. 863) již Němcí na ten čas žádné škody nečiní, povolav některých rad svých, pověděl k ním a řka: »By tito západní Němcí mně nebyli překážky učinili a tak ukrutně do knížetství mého nevskakovali, byl bych dávno sobě to knížetství Pražské pod- manil a k vašemu knížetství tomuto Luckému je připojil. Nyní chci něco lidu poslati, aby pomalu jeho hubiti počali, potom větší haufy vypravím a Vyšehrad i Prahu vezmu.« Vládyky vyslyšavše dali k tomu povolení a ně- kteří i radili. Kníže poslal tři sta a dvadcet mu- žuov a rozkázal jím, aby i lid hubili a žádnému, starému ani mladému, neodpauštěli. Tu skrze ta- kové zhaubce mnoho tvrzí krásných a dvoruov pevných vypáleno a rozbořeno. Neklan o tom usly- šav, poslal mnoho lidu; poručiv jej Koldojovi, rozkázal, aby ten lid Vlastislavuov z knížetství jeho vyhnal a vyplénil. I byl jest lid Vlastislavuov na tři strany, rozdělen. Uslyšavše, že Neklanovi 1 = kořist děliti. — 2 = díly.
NEKLAN POKOŘÍ KOURIMSKÉ. 297 lezli, mordovali, některé zjímavše svázali a Ne- klanovi je poslali na Vyšehrad. A což tam na- lezli, všecko vybrali a tím se bitovali, města ovšem nespálili ani rozbořili. (Vlastislav válčí s Neklanem.) L. 863. Lucký kníže Vlastislav znamenav, že (R. 863) již Němcí na ten čas žádné škody nečiní, povolav některých rad svých, pověděl k ním a řka: »By tito západní Němcí mně nebyli překážky učinili a tak ukrutně do knížetství mého nevskakovali, byl bych dávno sobě to knížetství Pražské pod- manil a k vašemu knížetství tomuto Luckému je připojil. Nyní chci něco lidu poslati, aby pomalu jeho hubiti počali, potom větší haufy vypravím a Vyšehrad i Prahu vezmu.« Vládyky vyslyšavše dali k tomu povolení a ně- kteří i radili. Kníže poslal tři sta a dvadcet mu- žuov a rozkázal jím, aby i lid hubili a žádnému, starému ani mladému, neodpauštěli. Tu skrze ta- kové zhaubce mnoho tvrzí krásných a dvoruov pevných vypáleno a rozbořeno. Neklan o tom usly- šav, poslal mnoho lidu; poručiv jej Koldojovi, rozkázal, aby ten lid Vlastislavuov z knížetství jeho vyhnal a vyplénil. I byl jest lid Vlastislavuov na tři strany, rozdělen. Uslyšavše, že Neklanovi 1 = kořist děliti. — 2 = díly.
Strana 298
298 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 864, 865. Bitva u Tuhaně. (R. 864) / 511 Hrad Kukla. na ně táhnau, sešli se v jedno u vsi Tuhaně, a tu bitva veliká byla a Neklanovi jsú přemoženi, Koldoj, muž statečný, také v té bitvě zahynul,. L. 864./ Postaven jest v jednom velikém lese tajně hrad jeden velmi pevný skrze jednoho bo- hatého a velmi statečného muže, jemuž bylo jmé- no Halúz. A dal jest tomu hradu jméno Kuklas a to proto: neb kdož jest v kukle, těžce bývá po- znán, též. i Halúz dlúho se na tom hradě tajil a odtuď Lučanům a Vlastislavovi činil veliké škody a zájmy dobytkuov a najvíce časy nočními, takže byl ten hrad těmi laupežemi velmi našpižován a opatřen. Ale kníže Neklan o tom dobře věděl, neb se to všecko dálo s jeho vědomím a povolením. R. t. také kníže Vlastislav rozkázal sobě hrad pevný i pěkný postaviti a dal jemu jméno Lovina. A tu jest žena jeho své sedění měla a po někte- rým času dala jej velmi krásně vystavěti, že se tomu mnozí divili. A ta byla dcera Březkova z Prautku, jejíž bylo jméno Vidislávka; tu na tom hradě rozličná kauzla provozovala, potom pak rok před smrtí Vlastislavovú tu jest velmi hanebně od hromu zabita a na kusy rozmetána. Kněžnu čarodějnau hrom zabil. 1 Míní se Tuhaň na Mělnicku. — 2 Týž obrázek v orig. jako v díle II. k r. 919. — 3 Nyní neznámý. — 4 Míní se Lovín (nebo Levín) blíže Ústí nad Labem. Událost sama asi pozdní báchorka.
298 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 864, 865. Bitva u Tuhaně. (R. 864) / 511 Hrad Kukla. na ně táhnau, sešli se v jedno u vsi Tuhaně, a tu bitva veliká byla a Neklanovi jsú přemoženi, Koldoj, muž statečný, také v té bitvě zahynul,. L. 864./ Postaven jest v jednom velikém lese tajně hrad jeden velmi pevný skrze jednoho bo- hatého a velmi statečného muže, jemuž bylo jmé- no Halúz. A dal jest tomu hradu jméno Kuklas a to proto: neb kdož jest v kukle, těžce bývá po- znán, též. i Halúz dlúho se na tom hradě tajil a odtuď Lučanům a Vlastislavovi činil veliké škody a zájmy dobytkuov a najvíce časy nočními, takže byl ten hrad těmi laupežemi velmi našpižován a opatřen. Ale kníže Neklan o tom dobře věděl, neb se to všecko dálo s jeho vědomím a povolením. R. t. také kníže Vlastislav rozkázal sobě hrad pevný i pěkný postaviti a dal jemu jméno Lovina. A tu jest žena jeho své sedění měla a po někte- rým času dala jej velmi krásně vystavěti, že se tomu mnozí divili. A ta byla dcera Březkova z Prautku, jejíž bylo jméno Vidislávka; tu na tom hradě rozličná kauzla provozovala, potom pak rok před smrtí Vlastislavovú tu jest velmi hanebně od hromu zabita a na kusy rozmetána. Kněžnu čarodějnau hrom zabil. 1 Míní se Tuhaň na Mělnicku. — 2 Týž obrázek v orig. jako v díle II. k r. 919. — 3 Nyní neznámý. — 4 Míní se Lovín (nebo Levín) blíže Ústí nad Labem. Událost sama asi pozdní báchorka.
Strana 299
NEKLAN VÁLČÍ S MORAVANY. 299 (Válka s Moravany.) (R. 865) L. 865. Krásník, kterýž někdy knížetství Kau- řimské zpravoval a přemožen sa od Koldoje byl tajně z města ušel na hrad Skalici a odtuď do Velehradu k králi Moravskému, kterémuž pra- vil, že jest knížetem a rodu starožitného, a Ne- klan, kníže Pražský, bezprávně že jej vyhnal z je- ho knížetství, i namluvil jest na to krále, aby svůj lid poslal k Kauřimu a jemu toho zase do- pomohl knížetství, že chce jemu býti poddán a plat roční platiti. I učinil král na žádost jeho a mnoho lidu s ním poslal z Moravy. To když bylo oznámeno Neklanovi, rychle poslal do kraje Čá- slavského a přikázal, aby Moravanům do země nedali. I položili se Moravané u jednoho potoka a tu se přihotovali až do dne třetího. V tom Čáslavané se sebrali a nedaleko od nich také se položili. Druhého dne přitáhli sú Neklanovi haufové dva Čáslavanům na pomoc. Stala se bitva. Čáslavští a Neklanovi porazili sú lid krále Moravského tak, že jich málo z toho boje ušlo a tu také Krásník s Moravany zahynul. L. 866. Němci opět počali v knížetství Vlasti- slavově škodu činiti a tak, ač se byl Vlastislav na Neklana připravil, musil doma zuostati a Něm- cuom se brániti. Moravané poraženi. (R. 866)
NEKLAN VÁLČÍ S MORAVANY. 299 (Válka s Moravany.) (R. 865) L. 865. Krásník, kterýž někdy knížetství Kau- řimské zpravoval a přemožen sa od Koldoje byl tajně z města ušel na hrad Skalici a odtuď do Velehradu k králi Moravskému, kterémuž pra- vil, že jest knížetem a rodu starožitného, a Ne- klan, kníže Pražský, bezprávně že jej vyhnal z je- ho knížetství, i namluvil jest na to krále, aby svůj lid poslal k Kauřimu a jemu toho zase do- pomohl knížetství, že chce jemu býti poddán a plat roční platiti. I učinil král na žádost jeho a mnoho lidu s ním poslal z Moravy. To když bylo oznámeno Neklanovi, rychle poslal do kraje Čá- slavského a přikázal, aby Moravanům do země nedali. I položili se Moravané u jednoho potoka a tu se přihotovali až do dne třetího. V tom Čáslavané se sebrali a nedaleko od nich také se položili. Druhého dne přitáhli sú Neklanovi haufové dva Čáslavanům na pomoc. Stala se bitva. Čáslavští a Neklanovi porazili sú lid krále Moravského tak, že jich málo z toho boje ušlo a tu také Krásník s Moravany zahynul. L. 866. Němci opět počali v knížetství Vlasti- slavově škodu činiti a tak, ač se byl Vlastislav na Neklana připravil, musil doma zuostati a Něm- cuom se brániti. Moravané poraženi. (R. 866)
Strana 300
300 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 866, 867. Věže na Vyšehradě. Zlato u Tetína. Mince. (Stavby a peníze Neklanovy. T. 1. Neklan kníže kázal jednu velmi širokú a vysokú věži na Vyšehradě postaviti a malová- ním svého rodu, počav od Přemysla, krásně jí dal ozdobiti. Kteráž potom tu za dlúhý čas stála, vždycky slúla Neklankaj. L. t. ryžovníci a kovkopové Neklanovi mnoho zlatta okolo hradu Tetína nalezli a berúce písky na horách k vodě je vozili a prali; veliké kusy zlata vybírajíce ohněm v hromadu spauštěli a knížeti svému toho na Vyšehrad podávali. Kte- rýž tím velmi jsa obohacen, novau zlattau a stříbrnau minci zaraziti rozkázal; z zlatta kázal groše, peníze i haléře dělati a na každém groši, penízi i haléři kázal svuoj obraz slévati. To když bylo oznámeno Vlastislavovi, velmi jemu toho záviděl a na každý den hrozil a pravil, že chce je- mu to knížetství všecko odjíti. Neklan se toho boje, kázal Vyšehrad dobře obezdíti. (R. 867) / 51V Sněm u Žatče. (Válka Lucká.) / L. 867. Vlastislav, rozváživ, že Němcí, ač častokrát se oň pokaušejí, však malú jemu činí škodu, urozuměl tomu, že lidu mnoho nemají a neb potkati jse s ním nesmějí. I rozkázal dne jednoho všemu lidu svému se před sebú na jedné 1 Snad podle nějaké místní pověsti.
300 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 866, 867. Věže na Vyšehradě. Zlato u Tetína. Mince. (Stavby a peníze Neklanovy. T. 1. Neklan kníže kázal jednu velmi širokú a vysokú věži na Vyšehradě postaviti a malová- ním svého rodu, počav od Přemysla, krásně jí dal ozdobiti. Kteráž potom tu za dlúhý čas stála, vždycky slúla Neklankaj. L. t. ryžovníci a kovkopové Neklanovi mnoho zlatta okolo hradu Tetína nalezli a berúce písky na horách k vodě je vozili a prali; veliké kusy zlata vybírajíce ohněm v hromadu spauštěli a knížeti svému toho na Vyšehrad podávali. Kte- rýž tím velmi jsa obohacen, novau zlattau a stříbrnau minci zaraziti rozkázal; z zlatta kázal groše, peníze i haléře dělati a na každém groši, penízi i haléři kázal svuoj obraz slévati. To když bylo oznámeno Vlastislavovi, velmi jemu toho záviděl a na každý den hrozil a pravil, že chce je- mu to knížetství všecko odjíti. Neklan se toho boje, kázal Vyšehrad dobře obezdíti. (R. 867) / 51V Sněm u Žatče. (Válka Lucká.) / L. 867. Vlastislav, rozváživ, že Němcí, ač častokrát se oň pokaušejí, však malú jemu činí škodu, urozuměl tomu, že lidu mnoho nemají a neb potkati jse s ním nesmějí. I rozkázal dne jednoho všemu lidu svému se před sebú na jedné 1 Snad podle nějaké místní pověsti.
Strana 301
NEKLANOVA VALKA S VLASTISLAVEM. 301 široké lauce postaviti a sám sedě na místě velmi vysokém a jako nad lidmi na stolici, ptal se jích, chtěli-li by jemu všickni věrně a právě pomáhati, že by on chtěl s Neklanem v boj vjíti a jej za- hubiti a obojího knížetství býti pánem.. I vzkřikli jako hlasem jedním všickni spolu: »Hotovi sme s tebú na Neklana táhnúti a tobě podmaniti tu všecku Pražskau (neb Vyšehradskau) krajinu. Protož pospěš se s Neklanem zavražditi,.« To slyše Vlastislav, učinil jím poděkování a rozpustiv lid, dnem i nocí o to myslil, aby Ne- klana z toho knížetství vypudil. L. 868. Vlastislav kázal sobě meč udělati a ten po všem svém knížetství rozkázal ten celý rok nositi přikazuje, aby všickni jeho poddaní kázali sobě takové meče dělati, nic kratší ani delší. A druhého roku ktožkoli mužského pohlaví byl by na meč vzdýli neb zvajši, aby, jakž kníže na vojnu zavolá, každý s svým mečem v smolníku a v přílbici, někteří v prošívanicích, a na hlavách ať mají dvénásobní plstěnice, jiní pobočníkys a palubice« a někteří lučiště, tak aby každý jakž muož najlépe se opatře na svém podsedelníkus neb popravníkus hotov byl, a ktož mohú míti (R. 868) Meč Vlastislavů. 1 Vyprávěno hlavně podle Kosmy. — 2 = znepřá- teliti. — 3 = tesák, nůž. — 4 = mečík(?). — 5 Míní koně v levo (podsedního) a v pravo (náručního).
NEKLANOVA VALKA S VLASTISLAVEM. 301 široké lauce postaviti a sám sedě na místě velmi vysokém a jako nad lidmi na stolici, ptal se jích, chtěli-li by jemu všickni věrně a právě pomáhati, že by on chtěl s Neklanem v boj vjíti a jej za- hubiti a obojího knížetství býti pánem.. I vzkřikli jako hlasem jedním všickni spolu: »Hotovi sme s tebú na Neklana táhnúti a tobě podmaniti tu všecku Pražskau (neb Vyšehradskau) krajinu. Protož pospěš se s Neklanem zavražditi,.« To slyše Vlastislav, učinil jím poděkování a rozpustiv lid, dnem i nocí o to myslil, aby Ne- klana z toho knížetství vypudil. L. 868. Vlastislav kázal sobě meč udělati a ten po všem svém knížetství rozkázal ten celý rok nositi přikazuje, aby všickni jeho poddaní kázali sobě takové meče dělati, nic kratší ani delší. A druhého roku ktožkoli mužského pohlaví byl by na meč vzdýli neb zvajši, aby, jakž kníže na vojnu zavolá, každý s svým mečem v smolníku a v přílbici, někteří v prošívanicích, a na hlavách ať mají dvénásobní plstěnice, jiní pobočníkys a palubice« a někteří lučiště, tak aby každý jakž muož najlépe se opatře na svém podsedelníkus neb popravníkus hotov byl, a ktož mohú míti (R. 868) Meč Vlastislavů. 1 Vyprávěno hlavně podle Kosmy. — 2 = znepřá- teliti. — 3 = tesák, nůž. — 4 = mečík(?). — 5 Míní koně v levo (podsedního) a v pravo (náručního).
Strana 302
302 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 868. Poselství k Nekla- novi. massojedné ptáky, jako jestřáby, rarohy, sokoly, krvostřeby, a bělozory,, aby je s sebú nesli, že budú je nepřáteluov svých massem krmiti. Tu vuoli a rozkaz knížete svého všickni sly- šíce, slíbili se tak zachovati. Z toho byl Vlasti- slav velmi radosten a hned toho času poslal posly své, muže znamenité a velmi výmluvné, také i hrozné postavy, k Neklanovi, aby mu pověďali, že Vlastislav jemu troji věc vzkazuje: Jedno, chce-li jemu dobrovolně knížetství svého postú- piti, že je chce od něho rád vděčně přijíti. Druhé, chce-li se s ním osobně sám toliko o knížetství bíti, ktož koho zabí, že bude oboje knížetství míti. Třetí, chce-li v jakýmžkoli počtu lidu se s ním potkati, že to chce všecko Vlastislav rád učiniti. Pakli by toho žádného předřečených artykuluov učiniti nechtěl, aby to věděl a na to se jistě ubez- pečil, že Vlastislav chce jej i lid jeho všecken zahubiti a svým lidem Pražské osaditi knížetství Poselství když vyslyšal Neklan, jenž byl muž nad ženu strašlivější, velmi se ulekl a povolav vládyk a starších zemanuov, rady od nich žádal, co by za odpověd Vlastislavovi dáno býti mělo. Starší uradivše se, dali odpověd poslům řkú- ce: »Kníže a pán náš Neklan toto na místě svém Odpověd Neklanova. 1 Slova asi utvořená Hájkem. A celý výklad o chy- stání (a potom o puštění) těch dravců vznikl tím, že Hájek neporozuměl řečnické figuře Kosmově.
302 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 868. Poselství k Nekla- novi. massojedné ptáky, jako jestřáby, rarohy, sokoly, krvostřeby, a bělozory,, aby je s sebú nesli, že budú je nepřáteluov svých massem krmiti. Tu vuoli a rozkaz knížete svého všickni sly- šíce, slíbili se tak zachovati. Z toho byl Vlasti- slav velmi radosten a hned toho času poslal posly své, muže znamenité a velmi výmluvné, také i hrozné postavy, k Neklanovi, aby mu pověďali, že Vlastislav jemu troji věc vzkazuje: Jedno, chce-li jemu dobrovolně knížetství svého postú- piti, že je chce od něho rád vděčně přijíti. Druhé, chce-li se s ním osobně sám toliko o knížetství bíti, ktož koho zabí, že bude oboje knížetství míti. Třetí, chce-li v jakýmžkoli počtu lidu se s ním potkati, že to chce všecko Vlastislav rád učiniti. Pakli by toho žádného předřečených artykuluov učiniti nechtěl, aby to věděl a na to se jistě ubez- pečil, že Vlastislav chce jej i lid jeho všecken zahubiti a svým lidem Pražské osaditi knížetství Poselství když vyslyšal Neklan, jenž byl muž nad ženu strašlivější, velmi se ulekl a povolav vládyk a starších zemanuov, rady od nich žádal, co by za odpověd Vlastislavovi dáno býti mělo. Starší uradivše se, dali odpověd poslům řkú- ce: »Kníže a pán náš Neklan toto na místě svém Odpověd Neklanova. 1 Slova asi utvořená Hájkem. A celý výklad o chy- stání (a potom o puštění) těch dravců vznikl tím, že Hájek neporozuměl řečnické figuře Kosmově.
Strana 303
NEKLAN. VÁLKA LUCKÁ. 303 i nás všech knížeti vašemu Vlastislavovi i vám všem téhož knížetství obyvateluom dáti za od- pověd rozkázal: By měl knížetství svého Vlasti- slavovi dobrovolně postúpiti, toho že se jemu ne- zdá učiniti a to pro tuto příčinu, poněvadž ho žádná potřeba k tomu nenutí. Zná to on dobře, že by na čas budúcí netoliko od Vlastislava, ale i od vás také od každého múdrého za bláznovství je- mu to počteno bylo. By se měl samotně s Vlasti- slavem bíti, on praví Neklan, že není žádostiv bitvy: Neb bláznová věc jest o to se bíti, bez čehož muož člověk býti; a on nežádá vašeho knížete smrti, ani vaše knížetství míti. Rovným počtem lidu aby o knížetství bitva býti měla, jemu i nám všem nezdá se toho uči- niti. Neb jestliže by 10 Pražanuov 10 Lučanuov zabilo, jaká by z toho poctivost jim byla, neb by to snad ne jich statečnosti, ale štěstí přičteno bylo. Protož chce-li Vlastislav, pán váš, vojensky s svým/ lidem na záhubu naši do Pražského kní- žetství vtrhnúti, smíť kníže Neklan, pán náš, jako muž statečný jeho ven i s vámi z svého kní- žetství vypuditi. A nechť za zlé nemá pán váš (tak jemu povězte), dostaneliť mu se v tomto kní- žetství pána našeho umříti.« Poslové, vyslyšavše odpověd, odjeli a to vše- 521
NEKLAN. VÁLKA LUCKÁ. 303 i nás všech knížeti vašemu Vlastislavovi i vám všem téhož knížetství obyvateluom dáti za od- pověd rozkázal: By měl knížetství svého Vlasti- slavovi dobrovolně postúpiti, toho že se jemu ne- zdá učiniti a to pro tuto příčinu, poněvadž ho žádná potřeba k tomu nenutí. Zná to on dobře, že by na čas budúcí netoliko od Vlastislava, ale i od vás také od každého múdrého za bláznovství je- mu to počteno bylo. By se měl samotně s Vlasti- slavem bíti, on praví Neklan, že není žádostiv bitvy: Neb bláznová věc jest o to se bíti, bez čehož muož člověk býti; a on nežádá vašeho knížete smrti, ani vaše knížetství míti. Rovným počtem lidu aby o knížetství bitva býti měla, jemu i nám všem nezdá se toho uči- niti. Neb jestliže by 10 Pražanuov 10 Lučanuov zabilo, jaká by z toho poctivost jim byla, neb by to snad ne jich statečnosti, ale štěstí přičteno bylo. Protož chce-li Vlastislav, pán váš, vojensky s svým/ lidem na záhubu naši do Pražského kní- žetství vtrhnúti, smíť kníže Neklan, pán náš, jako muž statečný jeho ven i s vámi z svého kní- žetství vypuditi. A nechť za zlé nemá pán váš (tak jemu povězte), dostaneliť mu se v tomto kní- žetství pána našeho umříti.« Poslové, vyslyšavše odpověd, odjeli a to vše- 521
Strana 304
304 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 869. (R. 869) cko Vlastislavovi pořádně vypravili, kterýž tak se rozhněval, až na sobě svýma rukama svuoj oděv trhal. L. 869 času jarního Vlastislav všemu lidu svému rozkázal, aby pohotově byli, a když roz- káže, aby se na Bozděchovskémi poli postavili a odtuď aby jeli, kdež jim rozkáže. Tu hned svého posla poslal k Neklanovi, aby jeho desátý den máje měsíce na Turském poli čekal. Neklan více nábožný než statečný, jakž posla s znamením Vlastislavovým uhlédal, velmi se ulekl, avšak přijav poselství, z ponuknutí i přinucení rad svých Vlastislavovi, že chce sám svým mečem jeho hlavu stíti, vzkázal. Nazajtří hned Neklan všecky zemany i měšťany i vesníky (t. j. sedláky) obeslal a všem hned bez meškání pohotově býti rozkázal. Tu se všickni připravili v pevné proší- vanice a tvrdé smolníky, železné i ocelivé obruče majíce na svých přilbicích, s meči, s lučišti i s ji- nú k tomu náležitú zbrojí a braní pěkně se a ozdobně ukázali a osmý den máje položili se na rovině nad potokem Bruským a tu všickni kní- žeti svému věrně a právě se brániti slibovali. Téhož dne osmého máje měsíce Vlastislav s svými haufy položil se okolo spáleného města Budče a nazajtří ráno, vstúpiv na vyžší místo a 1 Míní se snad ves Bezděkov u Žatce.
304 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 869. (R. 869) cko Vlastislavovi pořádně vypravili, kterýž tak se rozhněval, až na sobě svýma rukama svuoj oděv trhal. L. 869 času jarního Vlastislav všemu lidu svému rozkázal, aby pohotově byli, a když roz- káže, aby se na Bozděchovskémi poli postavili a odtuď aby jeli, kdež jim rozkáže. Tu hned svého posla poslal k Neklanovi, aby jeho desátý den máje měsíce na Turském poli čekal. Neklan více nábožný než statečný, jakž posla s znamením Vlastislavovým uhlédal, velmi se ulekl, avšak přijav poselství, z ponuknutí i přinucení rad svých Vlastislavovi, že chce sám svým mečem jeho hlavu stíti, vzkázal. Nazajtří hned Neklan všecky zemany i měšťany i vesníky (t. j. sedláky) obeslal a všem hned bez meškání pohotově býti rozkázal. Tu se všickni připravili v pevné proší- vanice a tvrdé smolníky, železné i ocelivé obruče majíce na svých přilbicích, s meči, s lučišti i s ji- nú k tomu náležitú zbrojí a braní pěkně se a ozdobně ukázali a osmý den máje položili se na rovině nad potokem Bruským a tu všickni kní- žeti svému věrně a právě se brániti slibovali. Téhož dne osmého máje měsíce Vlastislav s svými haufy položil se okolo spáleného města Budče a nazajtří ráno, vstúpiv na vyžší místo a 1 Míní se snad ves Bezděkov u Žatce.
Strana 305
NEKLAN. VÁLKA LUCKA. 305 nahý meč v rukú drže, svému lidu napomenutí učinil těmito slovy: »Nuže, milí rytíři a stateční bojovníci, víte dobře, že sme již častokrát nad těmito strašlivými, lidmi svítězili a jich krví naše zbarvili meče. Bojujtež statečně, neb těch- to dnuov váše vítězství jest; vímť já to jistě, že se na Pražany bohové hněvají a nám Mars ne- toliko milostivým, ale i pomocníkem býti slíbil. Ó byšte byli netoliko tyto jestřáby, rarohy a so- koly, ale i supy, gryfy (neb nohy) i vorly s sebú nesli, abyšte je nepřáteluov vašich těly krmili i nasytili. Přísahám já dnes skrze Marsovu ve- lebnost a skrze meč muoj, kterýž teď v mých ru- kú držím, že, jakž nad nimi svítězím, z mužského pohlaví ani jednoho nenechám: i ty děti zmor- duji a místo dětí štěňata k prsům jich mateří přisazovati budu a zbitých všech nepohřbených nechám, aby všickni psi jich se těly nasytili. A tak zlé a nezbedné sausedy vypléním a vás všecky jejích stříbrem a zlattem obohatím. Zítra v tuto hodinu, což pravím, to se všecko vyplní.« T. č. v Luckém knížetství byla žena jedna, kteráž měla pastorka jménem Strába,, kterýž když měl jeti také do toho boje, jeho k sobě za- volavši, jemu tajně toto mluvila: »Strábo, synu milý, ač však není věc přirozená macechám, aby Vlastislav u Budče lid svuoj napomínal. Strába. 1 = bázlivými. — 2 Vyprávěno podle Dalimila; z něho také verše přijaty. Kronika. 20
NEKLAN. VÁLKA LUCKA. 305 nahý meč v rukú drže, svému lidu napomenutí učinil těmito slovy: »Nuže, milí rytíři a stateční bojovníci, víte dobře, že sme již častokrát nad těmito strašlivými, lidmi svítězili a jich krví naše zbarvili meče. Bojujtež statečně, neb těch- to dnuov váše vítězství jest; vímť já to jistě, že se na Pražany bohové hněvají a nám Mars ne- toliko milostivým, ale i pomocníkem býti slíbil. Ó byšte byli netoliko tyto jestřáby, rarohy a so- koly, ale i supy, gryfy (neb nohy) i vorly s sebú nesli, abyšte je nepřáteluov vašich těly krmili i nasytili. Přísahám já dnes skrze Marsovu ve- lebnost a skrze meč muoj, kterýž teď v mých ru- kú držím, že, jakž nad nimi svítězím, z mužského pohlaví ani jednoho nenechám: i ty děti zmor- duji a místo dětí štěňata k prsům jich mateří přisazovati budu a zbitých všech nepohřbených nechám, aby všickni psi jich se těly nasytili. A tak zlé a nezbedné sausedy vypléním a vás všecky jejích stříbrem a zlattem obohatím. Zítra v tuto hodinu, což pravím, to se všecko vyplní.« T. č. v Luckém knížetství byla žena jedna, kteráž měla pastorka jménem Strába,, kterýž když měl jeti také do toho boje, jeho k sobě za- volavši, jemu tajně toto mluvila: »Strábo, synu milý, ač však není věc přirozená macechám, aby Vlastislav u Budče lid svuoj napomínal. Strába. 1 = bázlivými. — 2 Vyprávěno podle Dalimila; z něho také verše přijaty. Kronika. 20
Strana 306
306 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 869. 52v dobře činily svým pastorkům, ale já majíci v pa- měti manžela mého dobrého, tvého otce, výstrahu tobě dávám i radu, kteruož ač chceš-li zachovati, budeš moci živ býti a v tom boji jistě nezahyneš. Podtají tobě pravím, že Pražané vítězství míti budú a zmordují naše všecky, chaternější toliko snad někdo z toho boje ujde. Protož ty, kohož- koli v tom boji najprvé utkáš, daj jemu hned tuhú a silnú, buď sečenú a neb bodenú, tvým me- čem ránu, a když on s koně spadne, ty ssedna, uřež jemu obě uši a vlož je do své tobolky A učině mečem kříž na zemi před nohy přední tvého koně, rychle vsedna pospěš pryč, byť pak byl hřmot za tebú nevím jaký, neohlédaj se. A tak ty, když jiní všickni zbiti budú, jedva sám utečeš, neb bohové, kteříž vás tam budú pro- voditi, v boji obrátí se vašim na pomoc nepřá- telům.« Strába pak věda, že macecha jeho věštby a kauzlův plna jest, jakž ona radila, tak učiniti slibil. (Bitva na Tursku.) Neklan, kníže Pražský, člověk jsa nad obyčej Štyr. strašlivý, povolal k sobě Štyra, z Chajnova, muže velmi statečného a v bojovných věcech do- bře zvyklého, oznámiv jemu tajně svého srdce nedostatek i žádal jeho, aby vezma na se lsknutú 1 = bázlivý. — 2 U Kosmy Tyr, u Dalimila Štír.
306 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 869. 52v dobře činily svým pastorkům, ale já majíci v pa- měti manžela mého dobrého, tvého otce, výstrahu tobě dávám i radu, kteruož ač chceš-li zachovati, budeš moci živ býti a v tom boji jistě nezahyneš. Podtají tobě pravím, že Pražané vítězství míti budú a zmordují naše všecky, chaternější toliko snad někdo z toho boje ujde. Protož ty, kohož- koli v tom boji najprvé utkáš, daj jemu hned tuhú a silnú, buď sečenú a neb bodenú, tvým me- čem ránu, a když on s koně spadne, ty ssedna, uřež jemu obě uši a vlož je do své tobolky A učině mečem kříž na zemi před nohy přední tvého koně, rychle vsedna pospěš pryč, byť pak byl hřmot za tebú nevím jaký, neohlédaj se. A tak ty, když jiní všickni zbiti budú, jedva sám utečeš, neb bohové, kteříž vás tam budú pro- voditi, v boji obrátí se vašim na pomoc nepřá- telům.« Strába pak věda, že macecha jeho věštby a kauzlův plna jest, jakž ona radila, tak učiniti slibil. (Bitva na Tursku.) Neklan, kníže Pražský, člověk jsa nad obyčej Štyr. strašlivý, povolal k sobě Štyra, z Chajnova, muže velmi statečného a v bojovných věcech do- bře zvyklého, oznámiv jemu tajně svého srdce nedostatek i žádal jeho, aby vezma na se lsknutú 1 = bázlivý. — 2 U Kosmy Tyr, u Dalimila Štír.
Strana 307
NEKLAN A STYR. 307 knížecí zbroji [aby] byl vuodcí lidu bojovného na místě knížete svého. A při tom malý některý byl počet zemanuov, neb to jako v tajné raddě se jednalo. I otázal se Štyr knížete Neklana, co je- mu za tu práci, kterúž on na místě jeho podnikne, dáno bude. Odpověděl kníže: »Začkoli slušného žádati budeš, všecko učiním.« I řekl Štyr: »Když se zase, vrátím, čehož zaslaužím, za to mi učiníš. Pakli já tam na tvém místě zahynu, prosím tebe, kaž mi udělati v tom přívrší hrob, s něhož by mohl vidín býti Chajnov.« Kníže slíbil to učiniti. Tu Styr, vzav na se tajně knížecí zbroji, vsede, rychle na výborný knížecí kuoň, jel s některými vládykami a zemany s Vyšehradu až na Brusku. I hnuli se Pražští haufové a táhli za Štyrem, svým vůdcí, a on napřed vesele. A když sau řeky dojeli, tu jest stála baba na jedné veliké skále a hlasem velikým volala pravěci: »Nebude-li mezi vámi má radda, stane se vašemu vojsku veliká škoda. Protož chceteli vy vítězství míti, musíte vuoli a rozkaz bohuov vyplniti. I obětujtež bohuom oslici, tuť chtí od vás obět bohové míti. Chajnov. Baba na skále. Obět oslice. Najvyžší Jupiter i Mars také Céres, mátě je- ho, i ona Bellona, to jsú vám kázali pověděti.« Tu jsú hned osličku zabili a na mnoho tisíc kaus- 1 = zpět. — 2 = vsedl. 20*
NEKLAN A STYR. 307 knížecí zbroji [aby] byl vuodcí lidu bojovného na místě knížete svého. A při tom malý některý byl počet zemanuov, neb to jako v tajné raddě se jednalo. I otázal se Štyr knížete Neklana, co je- mu za tu práci, kterúž on na místě jeho podnikne, dáno bude. Odpověděl kníže: »Začkoli slušného žádati budeš, všecko učiním.« I řekl Štyr: »Když se zase, vrátím, čehož zaslaužím, za to mi učiníš. Pakli já tam na tvém místě zahynu, prosím tebe, kaž mi udělati v tom přívrší hrob, s něhož by mohl vidín býti Chajnov.« Kníže slíbil to učiniti. Tu Styr, vzav na se tajně knížecí zbroji, vsede, rychle na výborný knížecí kuoň, jel s některými vládykami a zemany s Vyšehradu až na Brusku. I hnuli se Pražští haufové a táhli za Štyrem, svým vůdcí, a on napřed vesele. A když sau řeky dojeli, tu jest stála baba na jedné veliké skále a hlasem velikým volala pravěci: »Nebude-li mezi vámi má radda, stane se vašemu vojsku veliká škoda. Protož chceteli vy vítězství míti, musíte vuoli a rozkaz bohuov vyplniti. I obětujtež bohuom oslici, tuť chtí od vás obět bohové míti. Chajnov. Baba na skále. Obět oslice. Najvyžší Jupiter i Mars také Céres, mátě je- ho, i ona Bellona, to jsú vám kázali pověděti.« Tu jsú hned osličku zabili a na mnoho tisíc kaus- 1 = zpět. — 2 = vsedl. 20*
Strana 308
308 Štyr své bojovníky napomenul. kuov ji rozdělili tak, aby každý z bojovníkuov jeden kausek snědl. To když jsau učinili, tím po- krmem divnú zmužilost na se vzali nad obyčej a tak všickni veselau tváří spolu táhnúce až na místo najpříhodnější a při jednom výborném přívrší jsú se u Turska položili a opatřivše se strážnými a špehéři, celau tu noc veseli byli. Toť ráno, dřív než slunce vzešlo, vojska Vlastislavova ukázala se a na nižším místě se položivše, hned se proti Pražanuom k bitvě šiko- vali a velmi se ozdobně měli v svém odění. Štyr, sezřev vojska nepřátelská, velmi krátkými slovy své rytíře napomenul a řka: »Bratří moji naj- milejší! Hle, zdaliž nevidíte, jak jsú se onino na nás slavně připravili, neb s námi pro svú pajchu chtí bojovati. My zajisté pro svú vlast a pro naše životy, toho obhajujíc, bojovati budeme. Protož posilňte sebe a buďte muží, neb bohy váše, kteréž jste prvé měli nemilostivé, ukrotili jste je tím, čímž oni chtěli býti ukroceni. Budete-li muží, mužnost ta bude vám jako zed. Neb mužným a udatným oni bohové pomáhají a nestatečné strach trápiti má obyčej. Budete-li pak utěkati, smrti ji- stě neutečete, ale dvoje smrt vám bude. Jedna, když budete viděti, ani vaše děti před vámi ha- nebně mordují, také ani k prsuom manželek va- šich (jakž jsú slíbili) psy neb štěňata přisazují a vy byšte radějí zemřeli, než na to patřili. Na-
308 Štyr své bojovníky napomenul. kuov ji rozdělili tak, aby každý z bojovníkuov jeden kausek snědl. To když jsau učinili, tím po- krmem divnú zmužilost na se vzali nad obyčej a tak všickni veselau tváří spolu táhnúce až na místo najpříhodnější a při jednom výborném přívrší jsú se u Turska položili a opatřivše se strážnými a špehéři, celau tu noc veseli byli. Toť ráno, dřív než slunce vzešlo, vojska Vlastislavova ukázala se a na nižším místě se položivše, hned se proti Pražanuom k bitvě šiko- vali a velmi se ozdobně měli v svém odění. Štyr, sezřev vojska nepřátelská, velmi krátkými slovy své rytíře napomenul a řka: »Bratří moji naj- milejší! Hle, zdaliž nevidíte, jak jsú se onino na nás slavně připravili, neb s námi pro svú pajchu chtí bojovati. My zajisté pro svú vlast a pro naše životy, toho obhajujíc, bojovati budeme. Protož posilňte sebe a buďte muží, neb bohy váše, kteréž jste prvé měli nemilostivé, ukrotili jste je tím, čímž oni chtěli býti ukroceni. Budete-li muží, mužnost ta bude vám jako zed. Neb mužným a udatným oni bohové pomáhají a nestatečné strach trápiti má obyčej. Budete-li pak utěkati, smrti ji- stě neutečete, ale dvoje smrt vám bude. Jedna, když budete viděti, ani vaše děti před vámi ha- nebně mordují, také ani k prsuom manželek va- šich (jakž jsú slíbili) psy neb štěňata přisazují a vy byšte radějí zemřeli, než na to patřili. Na-
Strana 309
NEKLAN. BITVA NA TURSKU. 309 posledy pak tak vás již přemožené svobodně mordovati budau. Protož aby se toho nestalo, raději vší pilností snažme se na ně a zbíme je všecky až do jednoho. Z toho budeme míti ra- dost, veselé i poctivost. Vímť já zajisté, že kní- žetství Lucké obdržíme dnes.« Vlastislav pak upřímo s svým vojskem proti Pražanuom táhl a vida je, ani se s místa nehajbí1, hned svému vojsku maličko kázal se pozastaviti a tu jako lítost maje nad nepřátely a aby zostřil mužnost vojska svého, řekl: »Ó bídná nebožátka, Ó strašlivá srdce, nic vám ten vršek, na kterémž stojíte, neprospěje.« A obrátiv se k svým řekl: »Hle, zdaliž toho neznáte, že jsú se s námi v rov- ni, potkati nesměli? Pohleďte, zdá mi se, že se již utěkati strojí; jakž k ním maličko blíže při- stúpíme, tak se s kým potkati míti nebudeme, leč jsú se tu za nohy přivázali. Jestliže nás dočekají, nebíte jích meči, ale tlačte, je nohami jako strniště a to pro to, abyšte sebe, ani mečuov svých, ani šípuov krví lidu toho nestatečného nepo- škvrnili. Nyní pusťte ptáky, kteréž máte; již je těmi dokonce zastrašíte.« To když jsú učinili, tu ti ptáci nejinák než jakoby černí a deštoví oblakové přišli, slunce a nebe svým létaním zastínili. To vida nestrašlivý Štyr, tímto svau řeč do- Vlastislav mluvil. 531 Ptáky pustili. 1 = nehýbají. — 2 = rovině. — 3 = šlapejte.
NEKLAN. BITVA NA TURSKU. 309 posledy pak tak vás již přemožené svobodně mordovati budau. Protož aby se toho nestalo, raději vší pilností snažme se na ně a zbíme je všecky až do jednoho. Z toho budeme míti ra- dost, veselé i poctivost. Vímť já zajisté, že kní- žetství Lucké obdržíme dnes.« Vlastislav pak upřímo s svým vojskem proti Pražanuom táhl a vida je, ani se s místa nehajbí1, hned svému vojsku maličko kázal se pozastaviti a tu jako lítost maje nad nepřátely a aby zostřil mužnost vojska svého, řekl: »Ó bídná nebožátka, Ó strašlivá srdce, nic vám ten vršek, na kterémž stojíte, neprospěje.« A obrátiv se k svým řekl: »Hle, zdaliž toho neznáte, že jsú se s námi v rov- ni, potkati nesměli? Pohleďte, zdá mi se, že se již utěkati strojí; jakž k ním maličko blíže při- stúpíme, tak se s kým potkati míti nebudeme, leč jsú se tu za nohy přivázali. Jestliže nás dočekají, nebíte jích meči, ale tlačte, je nohami jako strniště a to pro to, abyšte sebe, ani mečuov svých, ani šípuov krví lidu toho nestatečného nepo- škvrnili. Nyní pusťte ptáky, kteréž máte; již je těmi dokonce zastrašíte.« To když jsú učinili, tu ti ptáci nejinák než jakoby černí a deštoví oblakové přišli, slunce a nebe svým létaním zastínili. To vida nestrašlivý Štyr, tímto svau řeč do- Vlastislav mluvil. 531 Ptáky pustili. 1 = nehýbají. — 2 = rovině. — 3 = šlapejte.
Strana 310
310 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 869. Bitva se začala. konal: »Rytíři moji milí! Vím jistě, že zvítězíte, ale jestliže by se pak přihodilo mně tuto zuostati, prosím na tomto vršku kažte mne pohřebiti a učiňte pamětný hrob a dlúho trvající, neb já dnes musím mnoho Lučanuov tuto nechati a Vlasti- slava svú vlastní rukú (a vy to uzříte) zabíti.« V tom když již od sebe velmi blízko byli, Štyr uhlédav čas i zpuosob příhodný, vzkřikl na své: »Nuže, moji, bíte tím statečnějí.« A hned hnul se s svého místa a Pražané za ním velmi prudce, jako by včely za svau matkau letaly, na Lučany se s toho vršku valili, všecko, s čím se potkali, porážejíce, bili a mordovali, a Štyr nejinák, než jako by někdo ostrau kosau v zahradě potínal makovice, hlavy stínal svých nepřátel. Bitva se dlúho prodlévala, vítězství sem i tam se nachylovalo, hřmot od lidu, loskot od mečuov, dusot od koní daleko slyšán byl. V haufě pak pěk- nějších koní a oděnějšího lidu uhlédal Štyr muže jednoho krásné postavy, jenž byl ozdobnější v své zbroji, maje přilbici s ocelivými a pozlacenými obruči a jiní jeho [ani] naň zření mají, urozuměl, že jest to Vlastislav, k němu se přiblížiti pospíšil. Ale že jsau jeho zemané statečně bránili, za dvě hodině se k němu probíti nemohl, až mezi tím na sto mužuov Lučanských jest od jeho ran padlo. Ještě se počal Vlastislav od Štyra uchylovati a ža jinými krajti. I zvolal Štyr a řka: »Vidímť já tě
310 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 869. Bitva se začala. konal: »Rytíři moji milí! Vím jistě, že zvítězíte, ale jestliže by se pak přihodilo mně tuto zuostati, prosím na tomto vršku kažte mne pohřebiti a učiňte pamětný hrob a dlúho trvající, neb já dnes musím mnoho Lučanuov tuto nechati a Vlasti- slava svú vlastní rukú (a vy to uzříte) zabíti.« V tom když již od sebe velmi blízko byli, Štyr uhlédav čas i zpuosob příhodný, vzkřikl na své: »Nuže, moji, bíte tím statečnějí.« A hned hnul se s svého místa a Pražané za ním velmi prudce, jako by včely za svau matkau letaly, na Lučany se s toho vršku valili, všecko, s čím se potkali, porážejíce, bili a mordovali, a Štyr nejinák, než jako by někdo ostrau kosau v zahradě potínal makovice, hlavy stínal svých nepřátel. Bitva se dlúho prodlévala, vítězství sem i tam se nachylovalo, hřmot od lidu, loskot od mečuov, dusot od koní daleko slyšán byl. V haufě pak pěk- nějších koní a oděnějšího lidu uhlédal Štyr muže jednoho krásné postavy, jenž byl ozdobnější v své zbroji, maje přilbici s ocelivými a pozlacenými obruči a jiní jeho [ani] naň zření mají, urozuměl, že jest to Vlastislav, k němu se přiblížiti pospíšil. Ale že jsau jeho zemané statečně bránili, za dvě hodině se k němu probíti nemohl, až mezi tím na sto mužuov Lučanských jest od jeho ran padlo. Ještě se počal Vlastislav od Štyra uchylovati a ža jinými krajti. I zvolal Štyr a řka: »Vidímť já tě
Strana 311
NEKLAN. SMRT VLASTISLAVOVA. 311 tu, zkrvavý ukrutníče, a ty tu, jakožs chtěl na- šimi těly své ptáky krmiti, shledáš to, že ty mu- síš dnes svým ptákuom za pokrm býti; hned muoj meč tvú krví napojím a ty létající ptáky tvým massem nakrmím.« A v tom naň prudce, jiné po- rážeje, s svým koněm doskočil, štít jeho na dvé přetav, druhau ranau jemu hlavu jeho i s přilbicí na dvé rozvrátil a on upadl s koně na zemi. Tu všickni Lučanští se na Štyra obořili, bili, sekali, stříleli a mnoho ran jemu učinili. Pražané jeho dostatečně bránili. Tu veli/ká hromada zbitých na tom místě byla a Štyr, s vrchu na ně upadev, umřel. Kdo by jej smrtedlně ranil a neb jej ob- vláštně zabil, toho žádný pověděti neumí. A tak tu mnoho Neklanových zbito a z Lučanských málo jích ušlo1. První z těch, kteříž jsú utekli, byl jest Strába, kterýž naučením své macechy domuov se navrátil. A tu jest nalezl svú vlastní ženu, ana již k smrti boj vede a má v svých prsech velikú od meče ránu. Pilně jí ohledav, poznal, že ta rána jí od něho jest učiněna. 537 Strába svau nalezl ženu. Tomu se stoje počal velmi diviti a řka: »Tímto se musím lépe ujistiti.« Vyňav uši z své tobolky, k hlavě její přiměřil a tak poznal, že žena jeho (je) nepřítel, ten, kte- réhož jest on v boji zabil. A ona hned duši z těla 1 V orig. obrázek bitvy týž jako v díle II. k r. 1082.
NEKLAN. SMRT VLASTISLAVOVA. 311 tu, zkrvavý ukrutníče, a ty tu, jakožs chtěl na- šimi těly své ptáky krmiti, shledáš to, že ty mu- síš dnes svým ptákuom za pokrm býti; hned muoj meč tvú krví napojím a ty létající ptáky tvým massem nakrmím.« A v tom naň prudce, jiné po- rážeje, s svým koněm doskočil, štít jeho na dvé přetav, druhau ranau jemu hlavu jeho i s přilbicí na dvé rozvrátil a on upadl s koně na zemi. Tu všickni Lučanští se na Štyra obořili, bili, sekali, stříleli a mnoho ran jemu učinili. Pražané jeho dostatečně bránili. Tu veli/ká hromada zbitých na tom místě byla a Štyr, s vrchu na ně upadev, umřel. Kdo by jej smrtedlně ranil a neb jej ob- vláštně zabil, toho žádný pověděti neumí. A tak tu mnoho Neklanových zbito a z Lučanských málo jích ušlo1. První z těch, kteříž jsú utekli, byl jest Strába, kterýž naučením své macechy domuov se navrátil. A tu jest nalezl svú vlastní ženu, ana již k smrti boj vede a má v svých prsech velikú od meče ránu. Pilně jí ohledav, poznal, že ta rána jí od něho jest učiněna. 537 Strába svau nalezl ženu. Tomu se stoje počal velmi diviti a řka: »Tímto se musím lépe ujistiti.« Vyňav uši z své tobolky, k hlavě její přiměřil a tak poznal, že žena jeho (je) nepřítel, ten, kte- réhož jest on v boji zabil. A ona hned duši z těla 1 V orig. obrázek bitvy týž jako v díle II. k r. 1082.
Strana 312
312 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 869. vypustila. I poznal Strába, že jeho vlastní žena s Pražany proti svému muži na vojnu jela proto, neb jest rodem byla z Prahy a mnoho přátel měla v knížetství Neklanově i z té příčiny chtěla svým přáteluom pomoci a svého muže tajně zabíti. Po takovém vítězství laupežové a kořisti, kte- říž při zbitých sú nalezeny, všecky jsú přineseny a přivezeny do Menšího města Prahy a tu na rovný díl bojovníkům rozdělovány. Nazajtří pak na tom bojišti přátel i nepřátel těla spolu jsú pohřebována. Štyrovi pak z rozkázaní Neklanova na najvyžším místě hrob nad Chajnovem u jed- noho dubu krásný a slavný učiněn, kteréž místo až do dnes slove »Dub silného rytíře«. Neklan táhl do Žače. (Neklan a Vlastislavovic.) d lA Potom brzo Neklan, sebrav vojsko, táhl osobně do Luckého knížetství a v té krajině chtěl mnohých měst a hraduov dobývati. Ale vida, an jích žádný nebrání, snadně je sobě oso- boval. Vyšli jsú také proti němu Lučané (jinák Žatečtí) jeho žádajíce, aby svuoj hněv ukrotil a více své krajiny nehubil, že se jemu všickni pod- dávají, jeho a nižádného jiného za kníže a pána přijímajíce. A když se ty všecky věci upokojily, Neklan posadil se na knížetské stolici a otázal se na čeled Vlastislavovu. Mezitím povědíno jemu, a
312 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 869. vypustila. I poznal Strába, že jeho vlastní žena s Pražany proti svému muži na vojnu jela proto, neb jest rodem byla z Prahy a mnoho přátel měla v knížetství Neklanově i z té příčiny chtěla svým přáteluom pomoci a svého muže tajně zabíti. Po takovém vítězství laupežové a kořisti, kte- říž při zbitých sú nalezeny, všecky jsú přineseny a přivezeny do Menšího města Prahy a tu na rovný díl bojovníkům rozdělovány. Nazajtří pak na tom bojišti přátel i nepřátel těla spolu jsú pohřebována. Štyrovi pak z rozkázaní Neklanova na najvyžším místě hrob nad Chajnovem u jed- noho dubu krásný a slavný učiněn, kteréž místo až do dnes slove »Dub silného rytíře«. Neklan táhl do Žače. (Neklan a Vlastislavovic.) d lA Potom brzo Neklan, sebrav vojsko, táhl osobně do Luckého knížetství a v té krajině chtěl mnohých měst a hraduov dobývati. Ale vida, an jích žádný nebrání, snadně je sobě oso- boval. Vyšli jsú také proti němu Lučané (jinák Žatečtí) jeho žádajíce, aby svuoj hněv ukrotil a více své krajiny nehubil, že se jemu všickni pod- dávají, jeho a nižádného jiného za kníže a pána přijímajíce. A když se ty všecky věci upokojily, Neklan posadil se na knížetské stolici a otázal se na čeled Vlastislavovu. Mezitím povědíno jemu, a
Strana 313
NEKLAN PODROBUJE LUCKO. 313 Vlastislavů syn. že v Bitozevsi, u jedné baby jest tajně Zbislav, syn Vlastislavuov, mládeneček v pěti letech, kte- réhož Neklan kázal před sebe přivésti. A když byl přiveden, tak, jakž byl naučen, nízko se před Ne- klanem poklonil. Tu Neklan, jako otcovským milosrdenstvím hnut sa, optal se, kdo jest byl naj- věrnější Vlastislavovi, otci jeho. I řekl jeden z přístojících: »Srb jeden, jménem Duryňk, ten jest Vlastislavovi milý a věrný služebník byl, kterýž jako toto děťátko vychoval, neb od otce jeho byl nad ním strážným ustanoven.« Neklan, vyslyšav ty řeči, kázal na jedné ro- vině na břehu řeky, jenž Ohře slove, blízko Po- stoloprt město založiti, jménem Duryňk,, a tomu jistému Duryňkovi je darem dal a řka: »Prosím tebe, rozpomínaj se na Vlastislava, otce Zbisla- vova, kterýž tobě (jakž slyším) činil mnoho do- brého. Duryňk. Chovajž tohoto mládenečka poctivě jako knížete svého a buď vládařem toho kraje Postoloprtského!« Duryňk, vyslyšav od Neklana ty řeči, to k so- bě vděčně přijal a slíbil se tak věrně a právě za- chovati. Kníže Neklan jezdil tu dlauhý čas, ohle- duje a sobě podmaňuje ty všecky krajiny. 1 Ves u Žatce. — 2 Nějaká báchorka, jak ukázal již Dobner (snad podle zmatené místní pověsti).
NEKLAN PODROBUJE LUCKO. 313 Vlastislavů syn. že v Bitozevsi, u jedné baby jest tajně Zbislav, syn Vlastislavuov, mládeneček v pěti letech, kte- réhož Neklan kázal před sebe přivésti. A když byl přiveden, tak, jakž byl naučen, nízko se před Ne- klanem poklonil. Tu Neklan, jako otcovským milosrdenstvím hnut sa, optal se, kdo jest byl naj- věrnější Vlastislavovi, otci jeho. I řekl jeden z přístojících: »Srb jeden, jménem Duryňk, ten jest Vlastislavovi milý a věrný služebník byl, kterýž jako toto děťátko vychoval, neb od otce jeho byl nad ním strážným ustanoven.« Neklan, vyslyšav ty řeči, kázal na jedné ro- vině na břehu řeky, jenž Ohře slove, blízko Po- stoloprt město založiti, jménem Duryňk,, a tomu jistému Duryňkovi je darem dal a řka: »Prosím tebe, rozpomínaj se na Vlastislava, otce Zbisla- vova, kterýž tobě (jakž slyším) činil mnoho do- brého. Duryňk. Chovajž tohoto mládenečka poctivě jako knížete svého a buď vládařem toho kraje Postoloprtského!« Duryňk, vyslyšav od Neklana ty řeči, to k so- bě vděčně přijal a slíbil se tak věrně a právě za- chovati. Kníže Neklan jezdil tu dlauhý čas, ohle- duje a sobě podmaňuje ty všecky krajiny. 1 Ves u Žatce. — 2 Nějaká báchorka, jak ukázal již Dobner (snad podle zmatené místní pověsti).
Strana 314
314 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 870, 871. Vláda Neklanova.) Stochov. 541 Krámy, Lojice. (R. 871) L. 870 obrátil se Neklan s svým lidem do kní- žetství Pražského a přijel až na svuoj hrad, ře- čený Stochov. A tu spatřiv, že jest tak hanebně vypálený někdy od Lučanuov a rozbořený, roz- kázal jej znovu postaviti. A odtuď obrátil se na Vyšehrad a tu jest od svých vládyk vděčně a mi- lostivě přivítán a kovkopové (neb horníci) veliké dary zlatté jemu přinesli; neb toho času velikú hojnost zlata a stříbra Česká země z sebe vydá- vala a měli jeho lidé jako bez nedostatku. Neb mnohem více/ lidé chleba než zlata žádostivi byli. V krajinách poledních, zvláště okolo Krá- mů a Lojice,, veliké kusy zlatta lámajíce, knížeti na Vyšehrad přinášeli a darem dávali. T. 1. pro předešlého roku takové mezi knížaty nevole a lidem rozbroje, války i bitvy (tak že lidé nemohli vorati) veliký byl nedostatek chlebův; více lidé ovocem lesním a polním než chlebem živi byli. L. 871. Neklan kníže žádostí veden sa (aneb chtě) svých synuov, t. Hostivíta prvorozeného a Mstiboje, třetirozeného (neb jest již byl Neby- host druhorozený umřel) slušně poděliti, do- (R. 870) 1 Jména asi porušená; Lojovice ves u Jílového. 2 Podle jiných kronikářů, jak uvádí Dobner, slul Ctiboj, podle některých Děpolt.
314 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 870, 871. Vláda Neklanova.) Stochov. 541 Krámy, Lojice. (R. 871) L. 870 obrátil se Neklan s svým lidem do kní- žetství Pražského a přijel až na svuoj hrad, ře- čený Stochov. A tu spatřiv, že jest tak hanebně vypálený někdy od Lučanuov a rozbořený, roz- kázal jej znovu postaviti. A odtuď obrátil se na Vyšehrad a tu jest od svých vládyk vděčně a mi- lostivě přivítán a kovkopové (neb horníci) veliké dary zlatté jemu přinesli; neb toho času velikú hojnost zlata a stříbra Česká země z sebe vydá- vala a měli jeho lidé jako bez nedostatku. Neb mnohem více/ lidé chleba než zlata žádostivi byli. V krajinách poledních, zvláště okolo Krá- mů a Lojice,, veliké kusy zlatta lámajíce, knížeti na Vyšehrad přinášeli a darem dávali. T. 1. pro předešlého roku takové mezi knížaty nevole a lidem rozbroje, války i bitvy (tak že lidé nemohli vorati) veliký byl nedostatek chlebův; více lidé ovocem lesním a polním než chlebem živi byli. L. 871. Neklan kníže žádostí veden sa (aneb chtě) svých synuov, t. Hostivíta prvorozeného a Mstiboje, třetirozeného (neb jest již byl Neby- host druhorozený umřel) slušně poděliti, do- (R. 870) 1 Jména asi porušená; Lojovice ves u Jílového. 2 Podle jiných kronikářů, jak uvádí Dobner, slul Ctiboj, podle některých Děpolt.
Strana 315
NEKLANOVI SYNOVÉ. 315 sáh[1] knížetství druhého, chtěl ještě i třetí míti. Povolav svých vládyk, lopotuov a zemanuov, ra- dil se s nimi, kterak by mohl knížetství Kauřim- ské k Pražskému přispojiti. Vládyky jemu radili, aby Kauřimského knížetství na ten čas v pokoji nechal a Pražské sobě upevnil a všecken lid aby svolati kázal na horu Vidovlii, tu aby všickni Pražského i Lučanského knížetství obyvatelé je- mu věrnost slíbili. I tak se jest stalo a na Vi- dovli bylo mnoho o věci potřebné zemské roko- váno. A když se rozjeti měli, kníže sám všemu lidu rozkázal i přikázal, aby dědin neopauštěli, ale pilně je vorali a osívali tak, aby chlebuov nebyl žádný nedostatek. Při tom rozkázal, aby doluov zlattých i stříbrných pilni byli, na rajžích, snážně dělali, tudy země aby se sílila a bohatla. Dělníci, kovkopové a ryžovníci i flosovníci, slí- bili se tak zachovati. Sněm na Vidovli. (Zločin Duryňkův.) L. 872. Času zimního rybáři Postoloprtští (R. 872) oznámili sú Duryňkovi vládaři, že mnoho ryb se zběhlo pod led na místo jedno. I kázal Duryňk na několiko místech led prosekati a prohlubní 1 Hory toho jména Dobner nenalezl; ale jest to vrch nedaleko Prahy u Jinonic, už r. 1207 vzpomínaný, jejž Hájek uvádí již k r. 737. — 2 = rýžoviště. — 3 = taviči, slévači (z německého).
NEKLANOVI SYNOVÉ. 315 sáh[1] knížetství druhého, chtěl ještě i třetí míti. Povolav svých vládyk, lopotuov a zemanuov, ra- dil se s nimi, kterak by mohl knížetství Kauřim- ské k Pražskému přispojiti. Vládyky jemu radili, aby Kauřimského knížetství na ten čas v pokoji nechal a Pražské sobě upevnil a všecken lid aby svolati kázal na horu Vidovlii, tu aby všickni Pražského i Lučanského knížetství obyvatelé je- mu věrnost slíbili. I tak se jest stalo a na Vi- dovli bylo mnoho o věci potřebné zemské roko- váno. A když se rozjeti měli, kníže sám všemu lidu rozkázal i přikázal, aby dědin neopauštěli, ale pilně je vorali a osívali tak, aby chlebuov nebyl žádný nedostatek. Při tom rozkázal, aby doluov zlattých i stříbrných pilni byli, na rajžích, snážně dělali, tudy země aby se sílila a bohatla. Dělníci, kovkopové a ryžovníci i flosovníci, slí- bili se tak zachovati. Sněm na Vidovli. (Zločin Duryňkův.) L. 872. Času zimního rybáři Postoloprtští (R. 872) oznámili sú Duryňkovi vládaři, že mnoho ryb se zběhlo pod led na místo jedno. I kázal Duryňk na několiko místech led prosekati a prohlubní 1 Hory toho jména Dobner nenalezl; ale jest to vrch nedaleko Prahy u Jinonic, už r. 1207 vzpomínaný, jejž Hájek uvádí již k r. 737. — 2 = rýžoviště. — 3 = taviči, slévači (z německého).
Strana 316
316 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 872. Duryňk zabil kníže mladého. nadělati a tak sítmi ryby loviti. Tehdy Duryňk nešlechetný, zlý maje v svém srdci úmysl, zavolal Zbislava, mládenečka v sedmém létě a pojal jej s sebú na led k jedné prohlubni, kdež odtuď ne- daleko rybáři lovili, řka: »Zbislávku, milý kníže, pohleď, kterak tam jest mnoho drobných rybi- ček!« A on poklek na kolena a svú hlavu doluov do prohlubně sklonil. Toť ten nešlechetný a zrád- ný Jidáš, vyňav pod pláštěm sekeru bradatici, dě- ťátku hlavu sraubil, avšak jednú ranú jeho ne- sťal, ale vyňav nůž ostatek dořezali. Rybáři to vidúce, hrozně se ulekli a v svých srdcích toho velmi litujíce, sítí tu i ryb nechavše, od toho zlého skutku se všickni rozběhli. A on tu hlavu v čisté prostěradlo jako k poctivosti pána svého obvinul a vzav tajně pod plášť, šel do Prahy, tu naději maje, že bude za tu statečnost od Neklana velmi a velikými dary darován. A když přišel na Vyšehrad, nalez Neklana kníže, an sedí s svými vládykami a staršími na saudě a v raddě. I počal mluviti Duryňk přede všemi k knížeti a řka: »Ctný kníže! Znáš dobře, že častokrát jedna jiskra v domu neopatrně zane- chaná veliký vzbuzuje oheň a spálí dům netoliko ten, v kterýmž se tajně zachovala, ale i jiné do- 1 Vyprávění toto hlavně podle Dalimila.
316 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKA, R. 872. Duryňk zabil kníže mladého. nadělati a tak sítmi ryby loviti. Tehdy Duryňk nešlechetný, zlý maje v svém srdci úmysl, zavolal Zbislava, mládenečka v sedmém létě a pojal jej s sebú na led k jedné prohlubni, kdež odtuď ne- daleko rybáři lovili, řka: »Zbislávku, milý kníže, pohleď, kterak tam jest mnoho drobných rybi- ček!« A on poklek na kolena a svú hlavu doluov do prohlubně sklonil. Toť ten nešlechetný a zrád- ný Jidáš, vyňav pod pláštěm sekeru bradatici, dě- ťátku hlavu sraubil, avšak jednú ranú jeho ne- sťal, ale vyňav nůž ostatek dořezali. Rybáři to vidúce, hrozně se ulekli a v svých srdcích toho velmi litujíce, sítí tu i ryb nechavše, od toho zlého skutku se všickni rozběhli. A on tu hlavu v čisté prostěradlo jako k poctivosti pána svého obvinul a vzav tajně pod plášť, šel do Prahy, tu naději maje, že bude za tu statečnost od Neklana velmi a velikými dary darován. A když přišel na Vyšehrad, nalez Neklana kníže, an sedí s svými vládykami a staršími na saudě a v raddě. I počal mluviti Duryňk přede všemi k knížeti a řka: »Ctný kníže! Znáš dobře, že častokrát jedna jiskra v domu neopatrně zane- chaná veliký vzbuzuje oheň a spálí dům netoliko ten, v kterýmž se tajně zachovala, ale i jiné do- 1 Vyprávění toto hlavně podle Dalimila.
Strana 317
NEKLAN, DURYNK A ZBISLAV. 317 my a někdy i těch domuov pány. A dávné jest přísloví: »Kto chce škody zbýti, nedaj jiskře ohněm býti.« Tu jiskru já jako vnuknútím některých bo- huov sem zhasil a tebe, veleslavený kníže, před- kem, i vás, páni, všecky jedním kynutím mé se- kery bezpečné sem učinil. Ty pak, kníže, jako hlava, a vy, páni, jako audové poněvadž ste této země, rozvažte, prosím, jakých daruov a jaké zaslaužil sem odplaty. Ač snad někto z bláznův řekl/ by, že sem hanebnú věc učinil v tom, že sem dítěti neodpustil, ale vy jako múdří praviti toho nebudete. Neb všickni víte, kterak otec jeho Vlastislav chtěl vás všecky z země vyhladiti a ha- nebně k prsům žen vašich místo vašich synuov chtěl štěňata přisazovati: syn jeho Zbislav, byť došel mužského věku, jistěť by mstil otce svého. Protož Lucké knížetství držte mocně a na obú uších spěte bezpečně.« To když pověděl, vyňav z bílé rúchy položil před nimi na stuol syna Vlastislavova hlavu je- ště krvavú, kteráž ještě způsob jako živého člo- věka měla, jedné, toliko že nemluvila. Užasl se kníže, ulekli se přísedící všickni, na tak hanebný účinek, patřiti nemohúce; i kníže odvrátil svú / 54V 1 = jen. — 2 = skutek.
NEKLAN, DURYNK A ZBISLAV. 317 my a někdy i těch domuov pány. A dávné jest přísloví: »Kto chce škody zbýti, nedaj jiskře ohněm býti.« Tu jiskru já jako vnuknútím některých bo- huov sem zhasil a tebe, veleslavený kníže, před- kem, i vás, páni, všecky jedním kynutím mé se- kery bezpečné sem učinil. Ty pak, kníže, jako hlava, a vy, páni, jako audové poněvadž ste této země, rozvažte, prosím, jakých daruov a jaké zaslaužil sem odplaty. Ač snad někto z bláznův řekl/ by, že sem hanebnú věc učinil v tom, že sem dítěti neodpustil, ale vy jako múdří praviti toho nebudete. Neb všickni víte, kterak otec jeho Vlastislav chtěl vás všecky z země vyhladiti a ha- nebně k prsům žen vašich místo vašich synuov chtěl štěňata přisazovati: syn jeho Zbislav, byť došel mužského věku, jistěť by mstil otce svého. Protož Lucké knížetství držte mocně a na obú uších spěte bezpečně.« To když pověděl, vyňav z bílé rúchy položil před nimi na stuol syna Vlastislavova hlavu je- ště krvavú, kteráž ještě způsob jako živého člo- věka měla, jedné, toliko že nemluvila. Užasl se kníže, ulekli se přísedící všickni, na tak hanebný účinek, patřiti nemohúce; i kníže odvrátil svú / 54V 1 = jen. — 2 = skutek.
Strana 318
318 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 873. hlavu od toho daru a otevřev usta svá řekl: »Vezmi tvé, kteréž si nám přinesl dary, ať na ně nehledíme. Ó, nešlechetníče, však sem já kázal jeho tobě dobře chovati a opatrovati, ale ne za- bíti. A za to tobě učinil sem veliké dobrodiní, tě učiniv vládařem krajiny Postoloprtské. Již vě- řím, že zrady žádná dobrodiní nepřemáhají. Což ty mníš, arcinešlechetníče, že sem já nemohl uči- niti, což si ty učinil, kdybych chtěl? Jáť sem mohl spravedlivě zabíti nepřítele, ale tobě jest nebylo slušné zabíti svého pána. Ale že si se domníval ode mne dary vzíti, tento dar a milost chci tobě učiniti. Ze tří jednu vyvol sobě smrt: neb s této Vyšehradské skály sám spadna hlavu slom, a neb se sám svým přede mnú mečem zabí, a neb se sám svú rukú oběs.« To vyslyšav Duryňk, vzdechl a řka: »Ó jak sem měl od mého srdce zlú radu! Sen mi sliboval, že budu v Čechách mnoho dědin míti a já pak musím hanebnú smrt vzíti.« — A již vida, že širší raddy není, i zvolil sobě oběšení. Duryňk se oběsil. Tu sú jeho poprávcové hned pojali a jemu to na vóli dali, na kterémž by koli dřevu chtěl se pověsiti. Duryňk dlúho chodil na každý dřevo vzhlédaje, ale žádné se jemu trefiti nemohlo, až potom vstúpiv na jednu olši, tu se dlúhú chvíli přivazoval, tak až se vždy oběsil.
318 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 873. hlavu od toho daru a otevřev usta svá řekl: »Vezmi tvé, kteréž si nám přinesl dary, ať na ně nehledíme. Ó, nešlechetníče, však sem já kázal jeho tobě dobře chovati a opatrovati, ale ne za- bíti. A za to tobě učinil sem veliké dobrodiní, tě učiniv vládařem krajiny Postoloprtské. Již vě- řím, že zrady žádná dobrodiní nepřemáhají. Což ty mníš, arcinešlechetníče, že sem já nemohl uči- niti, což si ty učinil, kdybych chtěl? Jáť sem mohl spravedlivě zabíti nepřítele, ale tobě jest nebylo slušné zabíti svého pána. Ale že si se domníval ode mne dary vzíti, tento dar a milost chci tobě učiniti. Ze tří jednu vyvol sobě smrt: neb s této Vyšehradské skály sám spadna hlavu slom, a neb se sám svým přede mnú mečem zabí, a neb se sám svú rukú oběs.« To vyslyšav Duryňk, vzdechl a řka: »Ó jak sem měl od mého srdce zlú radu! Sen mi sliboval, že budu v Čechách mnoho dědin míti a já pak musím hanebnú smrt vzíti.« — A již vida, že širší raddy není, i zvolil sobě oběšení. Duryňk se oběsil. Tu sú jeho poprávcové hned pojali a jemu to na vóli dali, na kterémž by koli dřevu chtěl se pověsiti. Duryňk dlúho chodil na každý dřevo vzhlédaje, ale žádné se jemu trefiti nemohlo, až potom vstúpiv na jednu olši, tu se dlúhú chvíli přivazoval, tak až se vždy oběsil.
Strana 319
NEKLANOVA SMRT. 319 Ta potom kterak dlúho trvala, vždycky Du- ryňkova olše slúla. Jan Klipta, v své kronyce píše, že by ta olše tu stála, kdež nyní stojí pod Vyše- hradem kostel s. Vojtěcha,. (Smrt Neklanova. Hostivít.) L. 873/ kníže Neklan umřel. Tak jakž někteří (R. 873) o tom píší, že by před modlú veliké oběti činil 55r času nočního a ta jistá modla, kteráž z zlatta byla, že se jest jemu tak hrozná ukázala a on, sa straš- livého srdce, z velikého uleknutí že jest v velikú a těžkú upadl nemoc a čtvrtého dne umřel. Jehož sú lidé velmi plakali a tělo jeho vedlé otce jeho Křezomysla poctivě tu na Hrobce pod Vyše- hradem položili a na jeho hrobě nad míru veliký oheň učinivše, okolo něho chodili a velikými hlasy volajíce: »Dajte nám vítězství, bohové neumíra- jící, dajte nám kníže, aby bránil naší země.« Tak sú pravili a vlasy s brad svých střihajíce na oheň metali a sšedše se na místo jedno blízko studnice Jezerky, tu Hostivíta, syna Neklanova, sobě za kníže volili. A uvedše jej na Vyšehrad, na knížetské jej posadili stolici, čepici krásnú vzavše Přemysla, někdy knížete prvního, na hla- vu jemu vstavili a pomíjejíce jej, poklonu a po- Hostivít volen. 1 Podle Dobnera byl Klipta kronikář nejdříve z konce XV. století; jeho veršované letopisy měl prý Berghauer. — 2 V orig. týž obrázek jako k r. 910.
NEKLANOVA SMRT. 319 Ta potom kterak dlúho trvala, vždycky Du- ryňkova olše slúla. Jan Klipta, v své kronyce píše, že by ta olše tu stála, kdež nyní stojí pod Vyše- hradem kostel s. Vojtěcha,. (Smrt Neklanova. Hostivít.) L. 873/ kníže Neklan umřel. Tak jakž někteří (R. 873) o tom píší, že by před modlú veliké oběti činil 55r času nočního a ta jistá modla, kteráž z zlatta byla, že se jest jemu tak hrozná ukázala a on, sa straš- livého srdce, z velikého uleknutí že jest v velikú a těžkú upadl nemoc a čtvrtého dne umřel. Jehož sú lidé velmi plakali a tělo jeho vedlé otce jeho Křezomysla poctivě tu na Hrobce pod Vyše- hradem položili a na jeho hrobě nad míru veliký oheň učinivše, okolo něho chodili a velikými hlasy volajíce: »Dajte nám vítězství, bohové neumíra- jící, dajte nám kníže, aby bránil naší země.« Tak sú pravili a vlasy s brad svých střihajíce na oheň metali a sšedše se na místo jedno blízko studnice Jezerky, tu Hostivíta, syna Neklanova, sobě za kníže volili. A uvedše jej na Vyšehrad, na knížetské jej posadili stolici, čepici krásnú vzavše Přemysla, někdy knížete prvního, na hla- vu jemu vstavili a pomíjejíce jej, poklonu a po- Hostivít volen. 1 Podle Dobnera byl Klipta kronikář nejdříve z konce XV. století; jeho veršované letopisy měl prý Berghauer. — 2 V orig. týž obrázek jako k r. 910.
Strana 320
320 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 874. — — Z T Lopotové co jsú byli ctivost jemu tak, jakž knížeti náleží, činili, všickni společně věrnost slibujíce. R. t. také lopotové (jenž byli najvyžší starší a jako hajtmanové v krajích, kteříž netoliko lid obecný a neb zemany, ale i vládyky zpravovali), ti, sjevše se spolu, v radu vešli a třetího dne, vzavše krásnú pannu, jménem Miloslavu, dceru Hraboslavovu ze Dvorce,, dali ji za manželku Hostivítovi, synu Neklanovu. A při tom učinili veliké hodování a pozvali mnohých, také i Msti- boje, syna někdy Neklanova a bratra mladšího Hostivítova. Kterýž nechtěl přijeti proto, neb se domníval, že on bude na Pražské a neb jistě na Mstiboj kníže. 1 Arci nejisto, míní-li se Dvorce pod Vyšehradem či některé jiné.
320 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 874. — — Z T Lopotové co jsú byli ctivost jemu tak, jakž knížeti náleží, činili, všickni společně věrnost slibujíce. R. t. také lopotové (jenž byli najvyžší starší a jako hajtmanové v krajích, kteříž netoliko lid obecný a neb zemany, ale i vládyky zpravovali), ti, sjevše se spolu, v radu vešli a třetího dne, vzavše krásnú pannu, jménem Miloslavu, dceru Hraboslavovu ze Dvorce,, dali ji za manželku Hostivítovi, synu Neklanovu. A při tom učinili veliké hodování a pozvali mnohých, také i Msti- boje, syna někdy Neklanova a bratra mladšího Hostivítova. Kterýž nechtěl přijeti proto, neb se domníval, že on bude na Pražské a neb jistě na Mstiboj kníže. 1 Arci nejisto, míní-li se Dvorce pod Vyšehradem či některé jiné.
Strana 321
HOSTIVIT VOLEN KNÍŽETEM. 321 Lucké knížetství volen. A když se toho nestalo, měl k bratru svému i k jiným některým vládykám velikú nenávist, o to se s některými radil, aby bratra svého z toho vyhnal knížetství. (O Mstibojovi.) L. 874. Mstiboj, spřízniv se s Krosmělem (R. 874) Vršovským a s některými, kteříž nevelmi přáli Hostivítovi, ustavičně byl s nimi v radách o to, aby on byl knížetem. Jednoho času odšel Mstiboj na polední stranu a tu sobě hrad krásný a velmi pevný na/ jedné přetvrdé a vysoké skále po- staviti dal mezi řekami Vhltavú a Sázavú a dal jemu jméno Mstibín. A odtuď Hostivítovi i Pra- žanům počal velikých škod činiti ohněm i mečem. Ale uslyšav, že by Pražané chtěli naň s svým kní- žetem mocně táhnúti, a také že má hrad ne dobře našpižovaný rozváživ, poslal k nim, jim ozna- muje, že chce pokoj zachovati. T. I. Miloslava urodila Hostivítovi krásného syna. I sezval Hostivít na radovánky mnoho vlá- dyk a zemanův a učinil jim slavné hodování až za tři dni a synu dáno jméno Bořivoj. 557 Mstibín hrad. Bořivoj jse narodil. (Stříbrné doly Příbramské.) R. t. také muž jeden velmi mocný ze vsi Dušníka, jménem Přibík, chodě po zvěři, nalezl 1 Nějaký zmatek jmen; u Dalimila se jmenuje Klepý. Kronika. 21
HOSTIVIT VOLEN KNÍŽETEM. 321 Lucké knížetství volen. A když se toho nestalo, měl k bratru svému i k jiným některým vládykám velikú nenávist, o to se s některými radil, aby bratra svého z toho vyhnal knížetství. (O Mstibojovi.) L. 874. Mstiboj, spřízniv se s Krosmělem (R. 874) Vršovským a s některými, kteříž nevelmi přáli Hostivítovi, ustavičně byl s nimi v radách o to, aby on byl knížetem. Jednoho času odšel Mstiboj na polední stranu a tu sobě hrad krásný a velmi pevný na/ jedné přetvrdé a vysoké skále po- staviti dal mezi řekami Vhltavú a Sázavú a dal jemu jméno Mstibín. A odtuď Hostivítovi i Pra- žanům počal velikých škod činiti ohněm i mečem. Ale uslyšav, že by Pražané chtěli naň s svým kní- žetem mocně táhnúti, a také že má hrad ne dobře našpižovaný rozváživ, poslal k nim, jim ozna- muje, že chce pokoj zachovati. T. I. Miloslava urodila Hostivítovi krásného syna. I sezval Hostivít na radovánky mnoho vlá- dyk a zemanův a učinil jim slavné hodování až za tři dni a synu dáno jméno Bořivoj. 557 Mstibín hrad. Bořivoj jse narodil. (Stříbrné doly Příbramské.) R. t. také muž jeden velmi mocný ze vsi Dušníka, jménem Přibík, chodě po zvěři, nalezl 1 Nějaký zmatek jmen; u Dalimila se jmenuje Klepý. Kronika. 21
Strana 322
322 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 875. Příbramské hory. pod horau, jenž Třebušnice slove, vysoký prut stříbra, an vyrostl z jedné skály, i kopal pod ním se vší svau čeledí a tu mnoho stříbra nalezl, kte- réž spustivi v hromadu, poslal je Hostivítovi, kní- žeti novému, při tom jeho žádaje, aby tu mohl svobodně kopati. Kníže dal k tomu povolení. Přibík, shromáždiv mnoho peněz a chlebuov, také i jiných k tomu potřebných věcí, umínil ne- toliko pod Třebušnicí dáti dělati, ale i doly Pří- bramské, zvláště na Březovém vrchu, odkrýti, a tu hory ty, někdy od Horymíře Neumětelského za dnův Křezomysla knížete zkažené a zapuštěné, zase vyzdvihnúti. Ale toho roku jsa smrtí za- chvácen, nemohl toho vykonati. Po smrti pak téhož Přibíka mnozí se o to pokaušeli, ale proto že častí morové a hladové v té zemi bývali, mu- sili toho tak zanechati,. Třebušnice. Bitva u Pístnice. (R. 875) / 56r (Mstiboj a Hostivít.) L. 875. Mstiboj, shromáždiv nemalý počet lidu bojovného, počal jednoho města na vysoké hoře postaveného dobývati, jemuž bylo jméno Kášína, chtě se jeho zmocniti pro tu příčinu, aby odtud mohl snáze Hostivítovi a Pražanům škodu činiti. To zvěďav Hostivít, svolav lidu okolo osmi set, táhl Káša/nuom na pomoc. I přitáhli jsú nena- 1 = sliv. — 2 V orig. týž obr. jako v díle II. k r. 1040. — 3 Arci = Kazín, v. shora.
322 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 875. Příbramské hory. pod horau, jenž Třebušnice slove, vysoký prut stříbra, an vyrostl z jedné skály, i kopal pod ním se vší svau čeledí a tu mnoho stříbra nalezl, kte- réž spustivi v hromadu, poslal je Hostivítovi, kní- žeti novému, při tom jeho žádaje, aby tu mohl svobodně kopati. Kníže dal k tomu povolení. Přibík, shromáždiv mnoho peněz a chlebuov, také i jiných k tomu potřebných věcí, umínil ne- toliko pod Třebušnicí dáti dělati, ale i doly Pří- bramské, zvláště na Březovém vrchu, odkrýti, a tu hory ty, někdy od Horymíře Neumětelského za dnův Křezomysla knížete zkažené a zapuštěné, zase vyzdvihnúti. Ale toho roku jsa smrtí za- chvácen, nemohl toho vykonati. Po smrti pak téhož Přibíka mnozí se o to pokaušeli, ale proto že častí morové a hladové v té zemi bývali, mu- sili toho tak zanechati,. Třebušnice. Bitva u Pístnice. (R. 875) / 56r (Mstiboj a Hostivít.) L. 875. Mstiboj, shromáždiv nemalý počet lidu bojovného, počal jednoho města na vysoké hoře postaveného dobývati, jemuž bylo jméno Kášína, chtě se jeho zmocniti pro tu příčinu, aby odtud mohl snáze Hostivítovi a Pražanům škodu činiti. To zvěďav Hostivít, svolav lidu okolo osmi set, táhl Káša/nuom na pomoc. I přitáhli jsú nena- 1 = sliv. — 2 V orig. týž obr. jako v díle II. k r. 1040. — 3 Arci = Kazín, v. shora.
Strana 323
HOSTIVÍT A MSTIBOJ KOURIMSKÝ. — 323 dále na Mstiboje a na lid jeho, a když se z lesa ukázali, tu jest hned Mstiboj proti Hostivítovi, bratru svému, šikoval, a tu pod vrchem jsú se haufové potkali a bitva veliká byla, mnoho zbi- tých na poli zuostalo. Kníže Hostivít v ruku levú byl raněn ve vsi, kteráž slúla Pístnice, a Mstiboj s malým počtem se na Mstibín navrátil. Pražané, ač pole obdržali, však jích tu mnoho zuostalo1. L. 876. Leslav, pán Kauřimský, umřel. I sešli (R. 876) jsú se zemané k Hostivítovi a jemu radili, aby s bratrem svým smlauvu učinil a v mír všel. A poněvadž Leslav, pán Kauřimský, žádných nepozuostaviv dědicuov, umřel, slušné jest, aby jemu Mstibojovi ta krajina Zlická dána byla a Zlicko. tudy aby byl pokoj v obojím učiněn knížetství. Hostivít, vyslyšav raddu, vděčně k tomu svolil, a poslav pro bratra svého Mstiboje, bez- pečnost jemu (skrze Jupiterovu velebnost a Zelú, služebníka jeho) slíbil. Na takové ubezpečení přijel Mstiboj až na Vyšehrad. Tu jsú se hned vládyky a starší mezi ty bratry vložili a smlauvu mezi ními učinili do- konalau tak, aby Hostivít v Pražském knížetství zuostal a Mstiboj, jako mladší, vzal za díl kní- žetství Zlické; a cožkoli zlatta a stříbra zuostalo po Leslavovi, to aby všecko Mstibojovi dáno bylo. 1 Vypráví též Dubravius. 1*
HOSTIVÍT A MSTIBOJ KOURIMSKÝ. — 323 dále na Mstiboje a na lid jeho, a když se z lesa ukázali, tu jest hned Mstiboj proti Hostivítovi, bratru svému, šikoval, a tu pod vrchem jsú se haufové potkali a bitva veliká byla, mnoho zbi- tých na poli zuostalo. Kníže Hostivít v ruku levú byl raněn ve vsi, kteráž slúla Pístnice, a Mstiboj s malým počtem se na Mstibín navrátil. Pražané, ač pole obdržali, však jích tu mnoho zuostalo1. L. 876. Leslav, pán Kauřimský, umřel. I sešli (R. 876) jsú se zemané k Hostivítovi a jemu radili, aby s bratrem svým smlauvu učinil a v mír všel. A poněvadž Leslav, pán Kauřimský, žádných nepozuostaviv dědicuov, umřel, slušné jest, aby jemu Mstibojovi ta krajina Zlická dána byla a Zlicko. tudy aby byl pokoj v obojím učiněn knížetství. Hostivít, vyslyšav raddu, vděčně k tomu svolil, a poslav pro bratra svého Mstiboje, bez- pečnost jemu (skrze Jupiterovu velebnost a Zelú, služebníka jeho) slíbil. Na takové ubezpečení přijel Mstiboj až na Vyšehrad. Tu jsú se hned vládyky a starší mezi ty bratry vložili a smlauvu mezi ními učinili do- konalau tak, aby Hostivít v Pražském knížetství zuostal a Mstiboj, jako mladší, vzal za díl kní- žetství Zlické; a cožkoli zlatta a stříbra zuostalo po Leslavovi, to aby všecko Mstibojovi dáno bylo. 1 Vypráví též Dubravius. 1*
Strana 324
324 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 876, 877. Dcky zemské. Nad to, jestliže by Hostivít prvé než Mstiboj umřel a dědice některé zuostavil, ne dědicové, ale Mstiboj bez odporu aby byl Pražským knížetem — a když by on Mstiboj život vykonal, syn naj- starší Hostivítův v též Pražské knížetství aby se uvázal, Mstiboj zuostavil-li by dědice, ti také po- slaupně knížetství Zlické (jinák Kauřimské) aby zpravovali. Takové narovnání a smlúvu tu zemané kázali jsú pro budaucí pamět a zachování pokoje v kníhy pamětné zapsati, tu, kdež jsú práva od předešlých knížat, t. od Přemysla a od Libuše i jiných, popsána byla. To zapsání stalo se skrze Rosana žáka a písáka velmi opatrného, na kni- hách telecích, dckami dubovými upevněných, kte- řížto spisové věcí zemských velmi pilně a opatrně v jednom tvrdém sklepě před božnicí chováni a ostříháni byli; starší lopotové toliko od ních klíče měli. (Slavibor a Hostivít.) (R. 877) Mělník. L. 877. Jeden z lopotuov, muž velmi zname- nitý i bohatý z rodu Bešova, jménem Slavibor, maje výbornú krajinu, ležící okolo Labe řeky, a město na vysokém vrchu postavené, s povolením knížete Hostivíta rozkázal je zdí obezdíti. 1 Tento »výklad« o původu desk přijal též Dubravius.
324 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 876, 877. Dcky zemské. Nad to, jestliže by Hostivít prvé než Mstiboj umřel a dědice některé zuostavil, ne dědicové, ale Mstiboj bez odporu aby byl Pražským knížetem — a když by on Mstiboj život vykonal, syn naj- starší Hostivítův v též Pražské knížetství aby se uvázal, Mstiboj zuostavil-li by dědice, ti také po- slaupně knížetství Zlické (jinák Kauřimské) aby zpravovali. Takové narovnání a smlúvu tu zemané kázali jsú pro budaucí pamět a zachování pokoje v kníhy pamětné zapsati, tu, kdež jsú práva od předešlých knížat, t. od Přemysla a od Libuše i jiných, popsána byla. To zapsání stalo se skrze Rosana žáka a písáka velmi opatrného, na kni- hách telecích, dckami dubovými upevněných, kte- řížto spisové věcí zemských velmi pilně a opatrně v jednom tvrdém sklepě před božnicí chováni a ostříháni byli; starší lopotové toliko od ních klíče měli. (Slavibor a Hostivít.) (R. 877) Mělník. L. 877. Jeden z lopotuov, muž velmi zname- nitý i bohatý z rodu Bešova, jménem Slavibor, maje výbornú krajinu, ležící okolo Labe řeky, a město na vysokém vrchu postavené, s povolením knížete Hostivíta rozkázal je zdí obezdíti. 1 Tento »výklad« o původu desk přijal též Dubravius.
Strana 325
HOSTIVIT A SLAVIBOR. v 325 Hostivít maje zprávu o tom městě a o jeho položení, času letního, pojav své služebníky, jel s ními, chtěje Bšov město ohledati. A když tam přijel, velmi se divil a řka: »By Vyšehrad měl takové položení, netoliko knížata Česká, ale i bo- hové nesmrtedlní mohli by na něm bydliti.« Čtvrtého dne, rozžehnavše se spolu přátelsky, Hostivít s svými ku Praze se obrátil. Slavibor, pojav své služebníky a vsed na svuoj kuoň, jej poctivě provodil. A když jsú k Labi řece přijeli, ta voda mnohém větší a hlubší byla, než na ten čás, když jsú tam jeli; prudkost vody zachvátila je všecky a velmi daleko doluov nesla je i s jejích koňmi. Kn. Hostivít, zbyví koně, těžce z té vody vyplynul, Slaviborovi s velikau těžkostí pomohli; z Hostivítových pět krásných mládencův utonulo a dva z Slaviborových. Slavibor přijel až s kní- žetem na Vyšehrad a když takové vody pomi- nuly, do Bšova se navrátil. L. 878. Slavibor Bšovský, jinák Mělnický, kte- rémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krás- ného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž bylo jméno Hausek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Hausek (neb Hau- Hostivít na Mělník přijel. / 567 Hauska hrad. 1 = ztrativ.
HOSTIVIT A SLAVIBOR. v 325 Hostivít maje zprávu o tom městě a o jeho položení, času letního, pojav své služebníky, jel s ními, chtěje Bšov město ohledati. A když tam přijel, velmi se divil a řka: »By Vyšehrad měl takové položení, netoliko knížata Česká, ale i bo- hové nesmrtedlní mohli by na něm bydliti.« Čtvrtého dne, rozžehnavše se spolu přátelsky, Hostivít s svými ku Praze se obrátil. Slavibor, pojav své služebníky a vsed na svuoj kuoň, jej poctivě provodil. A když jsú k Labi řece přijeli, ta voda mnohém větší a hlubší byla, než na ten čás, když jsú tam jeli; prudkost vody zachvátila je všecky a velmi daleko doluov nesla je i s jejích koňmi. Kn. Hostivít, zbyví koně, těžce z té vody vyplynul, Slaviborovi s velikau těžkostí pomohli; z Hostivítových pět krásných mládencův utonulo a dva z Slaviborových. Slavibor přijel až s kní- žetem na Vyšehrad a když takové vody pomi- nuly, do Bšova se navrátil. L. 878. Slavibor Bšovský, jinák Mělnický, kte- rémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krás- ného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž bylo jméno Hausek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Hausek (neb Hau- Hostivít na Mělník přijel. / 567 Hauska hrad. 1 = ztrativ.
Strana 326
326 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 878—880. Duchové zlí překáželi. skov) jmenovati.. A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných du- chuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy v rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se, lidem po cestách chodícím se ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, tak že pro rozličné lidem od týchž duchuov překážky a přístrachy ten hrad byl pustý zuostaven,. (O Sukoslavovi.) Sukoslav jse knížeti zprotivil. L. 879. Povstal jeden z rodu a z knížetství Bílinského, pravnuk někdy Košálů, jemuž bylo jméno Sukoslav. Ten maje velikú krajinu hojnú i úrodnú, zlatta a stříbra dosti, počal se velmi knížeti Hostivítovi s svými pěti syny protiviti; vsi mnohé vybíjeje, lidi šacovati kázal. Slavibor, jako přítel Hestivíta knížete, poslal k němu své služebníky, jeho žádaje i prose, aby těch škod ne- činil a knížeti svému se zúmyslně neprotivil. Kterýž odpověděl řka: »Povězte Slaviborovi, žeť jsau v mém tomto příbytku také někdy knížata obývali, z jíchžto kmene já sem vyšel i synové moji3. Protož chci toho dovésti, aby sláva mého (R. 879) 1 Etymologie ryze hájkovská; dále místní podání? — 2 V orig. týž obrázek jako k r. 799. — 3 Že Bílinsko bývalo územím samostatného kmene, ukázal již Dobner,
326 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 878—880. Duchové zlí překáželi. skov) jmenovati.. A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných du- chuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy v rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se, lidem po cestách chodícím se ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, tak že pro rozličné lidem od týchž duchuov překážky a přístrachy ten hrad byl pustý zuostaven,. (O Sukoslavovi.) Sukoslav jse knížeti zprotivil. L. 879. Povstal jeden z rodu a z knížetství Bílinského, pravnuk někdy Košálů, jemuž bylo jméno Sukoslav. Ten maje velikú krajinu hojnú i úrodnú, zlatta a stříbra dosti, počal se velmi knížeti Hostivítovi s svými pěti syny protiviti; vsi mnohé vybíjeje, lidi šacovati kázal. Slavibor, jako přítel Hestivíta knížete, poslal k němu své služebníky, jeho žádaje i prose, aby těch škod ne- činil a knížeti svému se zúmyslně neprotivil. Kterýž odpověděl řka: »Povězte Slaviborovi, žeť jsau v mém tomto příbytku také někdy knížata obývali, z jíchžto kmene já sem vyšel i synové moji3. Protož chci toho dovésti, aby sláva mého (R. 879) 1 Etymologie ryze hájkovská; dále místní podání? — 2 V orig. týž obrázek jako k r. 799. — 3 Že Bílinsko bývalo územím samostatného kmene, ukázal již Dobner,
Strana 327
HOSTIVIT A SUKOSLAV. 327 knížetství zase rozšířena byla. A poněvadž se Slavibor o Hostivíta proti mně postavuje, po- věztež jemu, že já chci Slavibora i Hauska, syna jeho, najprvé z Bšova vypuditi.« Poslové věrní, navrátivše se, to, což slyšali od Sukoslava, Slaviborovi, pánu svému, oznámili. Slavibor, maje naději v pánu svém, knížeti Hostivítovi, nic se té pohruožky nestrašil. L. 880. Sukoslav Bilínský, vyhledav místo jed- (R. 880) no, dosti nepřáteluom nepřístupné, kázal sobě na / 57v něm hrad pevný postaviti a dvénásobními obru- bami, dal jej ohraditi. A dal jemu jméno Sukoslav. T. r. syn jeho najstarší, jménem Miléš, s po- volením otce svého dal sobě také pod horami na jednom přívrší na tu stranu k knížetství Hosti- vítovu hrad tvrdý a jako nedobytý udělati. Otec jeho, když jej spatřil, velmi se tomu hradu divil. I kázal jej Miléš velmi mocně ohraditi netoliko dřívím, ale i kamením velmi tvrdým, a svým všem, aby Miléšuov hrad jmenován byl, přikázal. A když byl dobře opatřen a obilím našpižován, Sukoslav a Miléš veliké škody okolo Klapého hradu a Hospozína činili, lidi jímajíce; na Suko- slav a Miléšov je vodili a tam je trápili a šacovali. L. 881. Hostivít kníže, svolav vládyky a ze- many, bral s nimi radu, kterak by měl svému ne- Hospozín. Klapaj hrad. Sukoslav hrad. Miléšov hrad. (R. 881) 1 = zastává. — 2 = hradbami,
HOSTIVIT A SUKOSLAV. 327 knížetství zase rozšířena byla. A poněvadž se Slavibor o Hostivíta proti mně postavuje, po- věztež jemu, že já chci Slavibora i Hauska, syna jeho, najprvé z Bšova vypuditi.« Poslové věrní, navrátivše se, to, což slyšali od Sukoslava, Slaviborovi, pánu svému, oznámili. Slavibor, maje naději v pánu svém, knížeti Hostivítovi, nic se té pohruožky nestrašil. L. 880. Sukoslav Bilínský, vyhledav místo jed- (R. 880) no, dosti nepřáteluom nepřístupné, kázal sobě na / 57v něm hrad pevný postaviti a dvénásobními obru- bami, dal jej ohraditi. A dal jemu jméno Sukoslav. T. r. syn jeho najstarší, jménem Miléš, s po- volením otce svého dal sobě také pod horami na jednom přívrší na tu stranu k knížetství Hosti- vítovu hrad tvrdý a jako nedobytý udělati. Otec jeho, když jej spatřil, velmi se tomu hradu divil. I kázal jej Miléš velmi mocně ohraditi netoliko dřívím, ale i kamením velmi tvrdým, a svým všem, aby Miléšuov hrad jmenován byl, přikázal. A když byl dobře opatřen a obilím našpižován, Sukoslav a Miléš veliké škody okolo Klapého hradu a Hospozína činili, lidi jímajíce; na Suko- slav a Miléšov je vodili a tam je trápili a šacovali. L. 881. Hostivít kníže, svolav vládyky a ze- many, bral s nimi radu, kterak by měl svému ne- Hospozín. Klapaj hrad. Sukoslav hrad. Miléšov hrad. (R. 881) 1 = zastává. — 2 = hradbami,
Strana 328
328 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 881, 882. Slavětín. příteli i jich Sukoslavovi se brániti, neb Suko- slav o to tajně i zjevně jedná, aby jej Hostivíta o hrdlo beze vší příčiny připravil. Vládyky, vy- slyšavše, potazu žádali, a uradivše se, dali sú kní- žeti svému raddu, aby kázal na Ohři řece pilně a tajně brody osaditi, aby Sukoslav s svými nemohl takových sjezduov do kraje a škod činiti. Hosti- vít vedlé jich rady tak učinil a osadil Slavětín, Jivínku, Budyňku, Maury a Dolánky. Toť jedné noci přitáhli s svými Sukoslav a Miléš a tu hned na ty, jenž broduov ostříhali, udeřili. Kteříž statečně se bránili, ale takové jich moci nemohúce odolati, na běh se oddali, po le- sích a luzích, se rozběhli; Sukoslav a Miléš stí- hajíce je, na 70 jich zabili. Hostivítovi to když oznámeno bylo, velmi se rozhněval a o tom, kte- rak by se pomstil, každého dne přemajšlel. T. r. kázal kníže Hostivít jednu ves velikú jménem Budyni, zdí tlustú odělatia, a lidu mnoho poslav, kázal se jim tu budovati a osaditi, po- ručiv to dílo i ten lid muži jednomu velmi sta- tečnému, jménem Křes, a jeho za to snažně pro- sil, aby tu více Sukoslavovi a Miléšovi nedopúštěl škody činiti. Křes, chtě se knížeti svému zalíbiti, hubil krajinu Sukoslavovu beze vší lítosti železem i ohněm. 1 = hájích. — 2 Jména místní všecka ze Žatecka. — 3 = ohraditi.
328 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 881, 882. Slavětín. příteli i jich Sukoslavovi se brániti, neb Suko- slav o to tajně i zjevně jedná, aby jej Hostivíta o hrdlo beze vší příčiny připravil. Vládyky, vy- slyšavše, potazu žádali, a uradivše se, dali sú kní- žeti svému raddu, aby kázal na Ohři řece pilně a tajně brody osaditi, aby Sukoslav s svými nemohl takových sjezduov do kraje a škod činiti. Hosti- vít vedlé jich rady tak učinil a osadil Slavětín, Jivínku, Budyňku, Maury a Dolánky. Toť jedné noci přitáhli s svými Sukoslav a Miléš a tu hned na ty, jenž broduov ostříhali, udeřili. Kteříž statečně se bránili, ale takové jich moci nemohúce odolati, na běh se oddali, po le- sích a luzích, se rozběhli; Sukoslav a Miléš stí- hajíce je, na 70 jich zabili. Hostivítovi to když oznámeno bylo, velmi se rozhněval a o tom, kte- rak by se pomstil, každého dne přemajšlel. T. r. kázal kníže Hostivít jednu ves velikú jménem Budyni, zdí tlustú odělatia, a lidu mnoho poslav, kázal se jim tu budovati a osaditi, po- ručiv to dílo i ten lid muži jednomu velmi sta- tečnému, jménem Křes, a jeho za to snažně pro- sil, aby tu více Sukoslavovi a Miléšovi nedopúštěl škody činiti. Křes, chtě se knížeti svému zalíbiti, hubil krajinu Sukoslavovu beze vší lítosti železem i ohněm. 1 = hájích. — 2 Jména místní všecka ze Žatecka. — 3 = ohraditi.
Strana 329
HOSTIVIT. KRES A SUKOSLAV. 329 L. 882. Křes, sebrav mnoho lidu dobře odě- ného, umínil táhnúti na Miléše a odtuď až na Sukoslava, aby jemu tu mezihorní, krajinu po- hubil. Sukoslav s synem svým o tom uslyšav, chtěl prvé pohubiti krajinu Křesovu. A tak táhnúce na se, potkali se spolu u vsi řečené Tře- busice. Tu hned jedni na druhé chtivě pospíchali, a sjevše se, tak se s obú stran bili mužně a jako beze všeho strachu [tak], až jich tu 300 s obú stran zbitých na tom poli zuostalo a Křes, ač byl parkamečicí, v hlavu raněn, však jest tu bitvu obdržal. A v té bitvě tu Miléš zabit nenadále, neb žádný neví od koho; žádný ho ovšem neznal pro- Bitva u Třebusice. Miléš zabit. (R. 882) ☞ 1 = středohorskou. — 2 = palice, buzdygan.
HOSTIVIT. KRES A SUKOSLAV. 329 L. 882. Křes, sebrav mnoho lidu dobře odě- ného, umínil táhnúti na Miléše a odtuď až na Sukoslava, aby jemu tu mezihorní, krajinu po- hubil. Sukoslav s synem svým o tom uslyšav, chtěl prvé pohubiti krajinu Křesovu. A tak táhnúce na se, potkali se spolu u vsi řečené Tře- busice. Tu hned jedni na druhé chtivě pospíchali, a sjevše se, tak se s obú stran bili mužně a jako beze všeho strachu [tak], až jich tu 300 s obú stran zbitých na tom poli zuostalo a Křes, ač byl parkamečicí, v hlavu raněn, však jest tu bitvu obdržal. A v té bitvě tu Miléš zabit nenadále, neb žádný neví od koho; žádný ho ovšem neznal pro- Bitva u Třebusice. Miléš zabit. (R. 882) ☞ 1 = středohorskou. — 2 = palice, buzdygan.
Strana 330
330 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 883. / 57v (R. 883) to, neb maje do bitvy jeti, byl svuoj oděv změnil a prošívanici toliko chaternú na sobě měl. Sukoslav s malým počtem některým těžce skrze husté lesy z té bitvy ujel a když přijel na Sukoslav, ne/vděčné noviny jemu oznámeny, že syn jeho Miléš v té bitvě zahynul. Tu on uslyšav, velmi se hněvem roznítil a tu hned skrze Már- sovu stolici učinil velikú přísahu, že chce najprv Křesa, potom Slavibora, také i Hostivíta i jeho všecken rod z té země krom Mstiboje Kauřim- ského vyhladiti, Mstibojovi samému toliko že chce býti milostiv. L. 883. Krosměl Vršovský zprávu maje, že by Sukoslav léta předešlého takovú proti Hosti- vítovi knížeti přísahu i proti jeho pomocníkům učinil a Mstiboje Kauřimského při tom obvláštně vymínil, hned toho Mstibojovi nemeškal ozná- miti, při tom jeho žádaje, aby jemu Sukoslavovi jako příteli tajně pomoc učinil. Tak dlúho jed- nal, až na to Mstiboje navedl, a pojav od něho 300 výborných mužuov a dostatečně oděných i k bitvě hotových, nočně vyšel s nimi od Msti- boje z Kauřima a šel s nimi tajně lesem do lesa, až je přivedl k Sukoslavovi na pomoc proti Hostivítovi knížeti. Sukoslav tím sa potěšen a v své pýše pozdvi- žen, poslal list na hrdlo odpovědný knížeti Vyše- hradskému. Kterýž když jej přečetl, ač byl z straš-
330 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 883. / 57v (R. 883) to, neb maje do bitvy jeti, byl svuoj oděv změnil a prošívanici toliko chaternú na sobě měl. Sukoslav s malým počtem některým těžce skrze husté lesy z té bitvy ujel a když přijel na Sukoslav, ne/vděčné noviny jemu oznámeny, že syn jeho Miléš v té bitvě zahynul. Tu on uslyšav, velmi se hněvem roznítil a tu hned skrze Már- sovu stolici učinil velikú přísahu, že chce najprv Křesa, potom Slavibora, také i Hostivíta i jeho všecken rod z té země krom Mstiboje Kauřim- ského vyhladiti, Mstibojovi samému toliko že chce býti milostiv. L. 883. Krosměl Vršovský zprávu maje, že by Sukoslav léta předešlého takovú proti Hosti- vítovi knížeti přísahu i proti jeho pomocníkům učinil a Mstiboje Kauřimského při tom obvláštně vymínil, hned toho Mstibojovi nemeškal ozná- miti, při tom jeho žádaje, aby jemu Sukoslavovi jako příteli tajně pomoc učinil. Tak dlúho jed- nal, až na to Mstiboje navedl, a pojav od něho 300 výborných mužuov a dostatečně oděných i k bitvě hotových, nočně vyšel s nimi od Msti- boje z Kauřima a šel s nimi tajně lesem do lesa, až je přivedl k Sukoslavovi na pomoc proti Hostivítovi knížeti. Sukoslav tím sa potěšen a v své pýše pozdvi- žen, poslal list na hrdlo odpovědný knížeti Vyše- hradskému. Kterýž když jej přečetl, ač byl z straš-
Strana 331
HOSTIVÍT PORAZÍ SUKOSLAVA. 331 livého, Neklana narozený, však statečnými slovy Sukoslavovi po poslu odpověďal, že chce sám svým mečem to nešlechetné srdce Sukoslavovo probodnúti. A hned sebrav vojsko, táhl na Suko- slava, svého nepřítele a odpovědníka, a položiv se u řeky Ohře, poslal poz Křesa Budyňského a Slavibora Bšovského, jim přikázav, aby hned bez meškání s svým lidem k němu přijeli a s ním spolu jeli na jeho úhlavného nepřítele Sukoslava. A oni oba jako poslušní tak se zachovali. A dřív než co o tom Sukoslav zvěďal, až se hosté u Suko- slavě položili. Sukoslav, ač se byl na svém hradě pevně se třemi sty a padesáti muži statečnými zavřel, pro- tos Hostivítovi sú jeho silně dobývali. Někteří pak z Kladoslavských a Bilínských Sukoslavovi přitáhli na pomoc, kteréž Pražané, Budyňští a Bšovští, jak se položili, hned porazili, že jích málo ušlo. Sukoslav pak vida, že se takovému náhlému dobajvání nemůž obrániti, volal, že chce rád s Hostivítem v mír vjíti a jemu slúžiti. Od- pověděl kníže, že/ takových služebníkuov nepo- třebuje, a Křes prosil, aby kníže nesvoloval. Třetího dne dobyli sú hradu Sukoslavi a lid na něm zmordovali, samého toliko Sukoslava (jenž se byl do jedné schoval skály) nalezše, před 58r Sukoslav hrad dobyt. 1 = bázlivý. — 2 = pro. — 3 = přece,
HOSTIVÍT PORAZÍ SUKOSLAVA. 331 livého, Neklana narozený, však statečnými slovy Sukoslavovi po poslu odpověďal, že chce sám svým mečem to nešlechetné srdce Sukoslavovo probodnúti. A hned sebrav vojsko, táhl na Suko- slava, svého nepřítele a odpovědníka, a položiv se u řeky Ohře, poslal poz Křesa Budyňského a Slavibora Bšovského, jim přikázav, aby hned bez meškání s svým lidem k němu přijeli a s ním spolu jeli na jeho úhlavného nepřítele Sukoslava. A oni oba jako poslušní tak se zachovali. A dřív než co o tom Sukoslav zvěďal, až se hosté u Suko- slavě položili. Sukoslav, ač se byl na svém hradě pevně se třemi sty a padesáti muži statečnými zavřel, pro- tos Hostivítovi sú jeho silně dobývali. Někteří pak z Kladoslavských a Bilínských Sukoslavovi přitáhli na pomoc, kteréž Pražané, Budyňští a Bšovští, jak se položili, hned porazili, že jích málo ušlo. Sukoslav pak vida, že se takovému náhlému dobajvání nemůž obrániti, volal, že chce rád s Hostivítem v mír vjíti a jemu slúžiti. Od- pověděl kníže, že/ takových služebníkuov nepo- třebuje, a Křes prosil, aby kníže nesvoloval. Třetího dne dobyli sú hradu Sukoslavi a lid na něm zmordovali, samého toliko Sukoslava (jenž se byl do jedné schoval skály) nalezše, před 58r Sukoslav hrad dobyt. 1 = bázlivý. — 2 = pro. — 3 = přece,
Strana 332
332 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 884. Hostivíta přivedli. Kterémuž on jako milostivý kníže chtěl milost učiniti, ale jiní k tomu ni- kterakž svoliti nechtěli, ruce a nohy utíti kázavše, tělo s hlavú rozkázali do řeky uvrcii- Mezi zbitými hledali sú Krosměla Vršovce. Pověžný, pak, kterýž na ten čas, když k hradu šturmováno bylo, všecky věci pilně shledoval, pravil před Hostivítem, že jest viděl Krosměla, an se z vokna spustiv, do lesa běžal. — Tu kníže rozkázal ten hrad vybrati, zapáliti i rozbořiti. A tak se všecko stalo. Při tom času byl jest jeden jat z těch, kteříž byli přitáhli Sukoslavovi na pomoc, kterýž byl zprávce hradu Bilínského a z rodu Sukoslavova, jménem Stuojmíra. Kterýž jsa u vězení, počal knížeti hroziti. To když se doneslo Hostivíta, ká- zal jej ven z země vyhnati a až do Bavorských lesuova provoditi, přikázav, aby se zase pod zba- vením hrdla do Čech nenavracoval. Kterýž slíbil tak učiniti a v Němcích že chce zuostati a více knížatům nehroziti. — R. t. také Křes, muž statečný, s povolením knížete Hostivíta dal sobě v tom kraji dvuor krásný udělati a dědin k němu mnoho připojil a dal jemu jméno Křesov, (neb Křesín). Křesín. 1 Celé vyprávění arci smyšlené; vzorem trestu byla pokuta Prkošova za Břetislava. — 2 = hlásný. — 3 Viz níže. — 4 = Šumava. — 5 Míní se Křesín u Libochovic.
332 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 884. Hostivíta přivedli. Kterémuž on jako milostivý kníže chtěl milost učiniti, ale jiní k tomu ni- kterakž svoliti nechtěli, ruce a nohy utíti kázavše, tělo s hlavú rozkázali do řeky uvrcii- Mezi zbitými hledali sú Krosměla Vršovce. Pověžný, pak, kterýž na ten čas, když k hradu šturmováno bylo, všecky věci pilně shledoval, pravil před Hostivítem, že jest viděl Krosměla, an se z vokna spustiv, do lesa běžal. — Tu kníže rozkázal ten hrad vybrati, zapáliti i rozbořiti. A tak se všecko stalo. Při tom času byl jest jeden jat z těch, kteříž byli přitáhli Sukoslavovi na pomoc, kterýž byl zprávce hradu Bilínského a z rodu Sukoslavova, jménem Stuojmíra. Kterýž jsa u vězení, počal knížeti hroziti. To když se doneslo Hostivíta, ká- zal jej ven z země vyhnati a až do Bavorských lesuova provoditi, přikázav, aby se zase pod zba- vením hrdla do Čech nenavracoval. Kterýž slíbil tak učiniti a v Němcích že chce zuostati a více knížatům nehroziti. — R. t. také Křes, muž statečný, s povolením knížete Hostivíta dal sobě v tom kraji dvuor krásný udělati a dědin k němu mnoho připojil a dal jemu jméno Křesov, (neb Křesín). Křesín. 1 Celé vyprávění arci smyšlené; vzorem trestu byla pokuta Prkošova za Břetislava. — 2 = hlásný. — 3 Viz níže. — 4 = Šumava. — 5 Míní se Křesín u Libochovic.
Strana 333
HOSTIVIT ZAKLÁDÁ HOSTIVIT. 333 (Hrad Hostivít. Válka s Mstibojem.) L. 884. Byl pokoj ve vší České zemi a hojnost (R. 884) chleba bez nedostatku, neb lidé velmi lesy planili, a dělali vorné dědiny. Hostivít kníže, chtě pamět jména svého zuostaviti, oblíbiv sobě místo jedno na západ slunce, kázal tu sobě hrad postaviti a dal jemu jméno Hostivít. Rozkázal také okolo něho po všech rovinách lesy vykopati a dědin na- dělati, pravě, že chce tu syna svého najstaršího osaditis. To když sú lopotové a vládyky uslyšali, sjeli sú se na Vyšehrad, žádajíce knížete, aby svých synův od sebe neodsazoval, neb by oni tam toliko dědin a svého zisku pilni byli, ale radějí aby zů- stali na Vyšehradě a tu aby se súditi a saud spra- vedlivý svým poddaným učili činiti. I odpověděl Hostivít: »Z vašich řečí tomu sem porozuměl, že po mé smrti chcete některého z mých synuov sobě za kníže voliti. Protož jakž žádáte, chci já rád tak učiniti.« L. 885. Sešli sú se zemané krajiny Kauřimské (R. 885) k Mstibojovi, knížeti svému, a radili jemu, aby svú krajinu rozšiřoval. Kterýž uposlech jich raddy, počal pomalu krajinu Pražskú hubiti, vsi, kteréž jeho nebyly, hory i doly sobě osoboval. Hostivít hrad. Kníže Kauřimské. 1 = káceli. — 2 Míní se patrně ves Hostivice u Prahy. = údělem opatřiti.
HOSTIVIT ZAKLÁDÁ HOSTIVIT. 333 (Hrad Hostivít. Válka s Mstibojem.) L. 884. Byl pokoj ve vší České zemi a hojnost (R. 884) chleba bez nedostatku, neb lidé velmi lesy planili, a dělali vorné dědiny. Hostivít kníže, chtě pamět jména svého zuostaviti, oblíbiv sobě místo jedno na západ slunce, kázal tu sobě hrad postaviti a dal jemu jméno Hostivít. Rozkázal také okolo něho po všech rovinách lesy vykopati a dědin na- dělati, pravě, že chce tu syna svého najstaršího osaditis. To když sú lopotové a vládyky uslyšali, sjeli sú se na Vyšehrad, žádajíce knížete, aby svých synův od sebe neodsazoval, neb by oni tam toliko dědin a svého zisku pilni byli, ale radějí aby zů- stali na Vyšehradě a tu aby se súditi a saud spra- vedlivý svým poddaným učili činiti. I odpověděl Hostivít: »Z vašich řečí tomu sem porozuměl, že po mé smrti chcete některého z mých synuov sobě za kníže voliti. Protož jakž žádáte, chci já rád tak učiniti.« L. 885. Sešli sú se zemané krajiny Kauřimské (R. 885) k Mstibojovi, knížeti svému, a radili jemu, aby svú krajinu rozšiřoval. Kterýž uposlech jich raddy, počal pomalu krajinu Pražskú hubiti, vsi, kteréž jeho nebyly, hory i doly sobě osoboval. Hostivít hrad. Kníže Kauřimské. 1 = káceli. — 2 Míní se patrně ves Hostivice u Prahy. = údělem opatřiti.
Strana 334
334 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 885, 886. Hostivít, slyše o tom, poslal k němu své posly, jeho žádaje, aby toho nečinil a na svém dosti měl knížetství; kterýž, ač řekli však od toho nepřestal. Hostivít sebrav mnoho lidu, poslal jej na bratra svého. A učiniv nad nimi dva hajtmany (jed- nomu z nich bylo jméno Škrámík a druhému Škvor) jim přikázal, aby pojmúce ten lid, Msti- boje, bratra jeho, jako člověka nepokojného aby z toho knížetství vyhnali. Kteříž pojavše lid, táhli upřímo k Kauřímu a položili se mezi Kau- římem a Viticí a nazajtří chtěli město oblehnúti. Mstiboj znamenav, že se neobrání takovému množství lidu bojovného, rychle vsedl na svuoj kuoň, sám jedinaj přijel až na Vyšehrad a tu padl před brátrem svým Hostivítem na zemi, žá- daje milosti a odpuštění. Tu Hostivít, jako pán a kníže milostivý, vida bratra, zaplakal a jemu to všecko odpustil, tak však aby toho více nečinil a na tom, což/ má, přestal. A poslal rychle k Škra- / 58v Škramík, míkovi a Škvorovi, aby té krajiny více nehubili a Škvor. lid rozpustili a což sú koli dobyli, to aby sobě měli,. (R. 886) (Rozdělení Čech. O Polsku.) L. 886. Hostivít, jako milovník pokoje, chtěje svým synům knížetství Pražské pokojné zuosta- viti, sebral mnoho lidu a jel s nimi až na jednu 1 = slibil. — 2 Opět po vzoru boje Václava a Rad- slava vypravováno.
334 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 885, 886. Hostivít, slyše o tom, poslal k němu své posly, jeho žádaje, aby toho nečinil a na svém dosti měl knížetství; kterýž, ač řekli však od toho nepřestal. Hostivít sebrav mnoho lidu, poslal jej na bratra svého. A učiniv nad nimi dva hajtmany (jed- nomu z nich bylo jméno Škrámík a druhému Škvor) jim přikázal, aby pojmúce ten lid, Msti- boje, bratra jeho, jako člověka nepokojného aby z toho knížetství vyhnali. Kteříž pojavše lid, táhli upřímo k Kauřímu a položili se mezi Kau- římem a Viticí a nazajtří chtěli město oblehnúti. Mstiboj znamenav, že se neobrání takovému množství lidu bojovného, rychle vsedl na svuoj kuoň, sám jedinaj přijel až na Vyšehrad a tu padl před brátrem svým Hostivítem na zemi, žá- daje milosti a odpuštění. Tu Hostivít, jako pán a kníže milostivý, vida bratra, zaplakal a jemu to všecko odpustil, tak však aby toho více nečinil a na tom, což/ má, přestal. A poslal rychle k Škra- / 58v Škramík, míkovi a Škvorovi, aby té krajiny více nehubili a Škvor. lid rozpustili a což sú koli dobyli, to aby sobě měli,. (R. 886) (Rozdělení Čech. O Polsku.) L. 886. Hostivít, jako milovník pokoje, chtěje svým synům knížetství Pražské pokojné zuosta- viti, sebral mnoho lidu a jel s nimi až na jednu 1 = slibil. — 2 Opět po vzoru boje Václava a Rad- slava vypravováno.
Strana 335
HOSTIVIT DÉLI ZEMI. 335 Neklaso- vina hora. horu, řečenú Neklasovina,, a odtuď poslal pro bratra svého, kníže Kauřimského, a tu společně dlúhú chvíli rokujíce, na tom zůstali, aby hned knížetství jedno od druhého oddělili. I kázali jsú příkop dlúhý a hluboký i široký vymetati ná- kladem obú knížat, Pražského i Kauřimského, a na několiko místech mosty přes příkop dřevěnné dělati. A tak skrze takové dílo a jednoho knížet- ství od druhého odmezování bratří knížata upo- kojili se a od toho času mezi sebau více žádné války neměli. — T. č. volen jest na knížetství Polské ještě za živnosti otce svého Semovít, syn Piastuov, kte- rýž velmi mravný byl pohan a náchylný k skut- kuom křesťanským; saudy spravedlivé činil a knížetství své slavně rozšiřoval. Lid všecken Pol- sky měl k němu velikú lásku a milost, takže jsau jej jeden každý jako otce svého miloval. Mezovali knížetství. Polský kníže. (klady Vršovců.) L. 887. Někteří z rodu Vršovských, zvláště možnější a znamenitější, (kteříž byli pošli z ně- jakého muže Vršovce hraběte, jenž měl své obydlé ve vsi Vršovici nedaleko Vyšehradu před lety sty padesáti a sedmi — a oni jako první ry- tíři nosili znamení, vrš zlattau v modrém poli, jeden každý na svém štítu) sešli jsú se spolu ve (R. 887) Vršovský rod. 1 Neznámá nyní hora.
HOSTIVIT DÉLI ZEMI. 335 Neklaso- vina hora. horu, řečenú Neklasovina,, a odtuď poslal pro bratra svého, kníže Kauřimského, a tu společně dlúhú chvíli rokujíce, na tom zůstali, aby hned knížetství jedno od druhého oddělili. I kázali jsú příkop dlúhý a hluboký i široký vymetati ná- kladem obú knížat, Pražského i Kauřimského, a na několiko místech mosty přes příkop dřevěnné dělati. A tak skrze takové dílo a jednoho knížet- ství od druhého odmezování bratří knížata upo- kojili se a od toho času mezi sebau více žádné války neměli. — T. č. volen jest na knížetství Polské ještě za živnosti otce svého Semovít, syn Piastuov, kte- rýž velmi mravný byl pohan a náchylný k skut- kuom křesťanským; saudy spravedlivé činil a knížetství své slavně rozšiřoval. Lid všecken Pol- sky měl k němu velikú lásku a milost, takže jsau jej jeden každý jako otce svého miloval. Mezovali knížetství. Polský kníže. (klady Vršovců.) L. 887. Někteří z rodu Vršovských, zvláště možnější a znamenitější, (kteříž byli pošli z ně- jakého muže Vršovce hraběte, jenž měl své obydlé ve vsi Vršovici nedaleko Vyšehradu před lety sty padesáti a sedmi — a oni jako první ry- tíři nosili znamení, vrš zlattau v modrém poli, jeden každý na svém štítu) sešli jsú se spolu ve (R. 887) Vršovský rod. 1 Neznámá nyní hora.
Strana 336
336 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 887. vsi řečené Sytolibi nedaleko města Launy a tu se spolu dva dni radili a rozličně rokovali, kterak by mohli rod knížecí od Přemysla, prvního kní- žete, pošlý zahladiti a svuoj rod místo toho v knížetství uvésti. Po dlúhém rokování na tom zuostali, jakž budau moci, aby knížata buď sami skrze sebe, neb puovodem a nájmem, trávili a mordovali. Toho na zdržení slavný hrad a město nedaleko Ohře řeky všech spolu nákladem rozkázali posta- viti a dali jemu jméno Vršovices. K osazení toho hradu a k zpravování města toho vyvolili z sebe Dluhoslava Vršovice, syna Borbojova z Rvan4. Jiní pak Vršovci, jako Hylboj, Zbislav a Hor- šek, vsedavše na své voře (jinák koně), jeli k kní- žeti Mstibojovi, chtíce jej na to navésti, aby jse Hostivítovi, bratru svému, zprotivil a s ním v boj všel a pod tau nevolí, aby oni mohli obé knížat o hrdlo připraviti a s dědici jích aby mohli hráti a nakládati, jakž by sami chtěli5. (Válka Kouřimských s Moravany.) Ale kníže Kauřimské nechtěl s bratrem svým v žádnau vjíti nevolic a oni Vršovci žádným oby- 1 = Citoliby u Loun. — 2 = návodem a uplacením. 3Ves u Loun. — 4 Míní se ves Břvany u Postoloprt, nyní zněmčená (Weberschan) a mylně česky Brzvany psaná. — 5 Podle Dalimila vymyšleno. — 6 = svár. —
336 V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 887. vsi řečené Sytolibi nedaleko města Launy a tu se spolu dva dni radili a rozličně rokovali, kterak by mohli rod knížecí od Přemysla, prvního kní- žete, pošlý zahladiti a svuoj rod místo toho v knížetství uvésti. Po dlúhém rokování na tom zuostali, jakž budau moci, aby knížata buď sami skrze sebe, neb puovodem a nájmem, trávili a mordovali. Toho na zdržení slavný hrad a město nedaleko Ohře řeky všech spolu nákladem rozkázali posta- viti a dali jemu jméno Vršovices. K osazení toho hradu a k zpravování města toho vyvolili z sebe Dluhoslava Vršovice, syna Borbojova z Rvan4. Jiní pak Vršovci, jako Hylboj, Zbislav a Hor- šek, vsedavše na své voře (jinák koně), jeli k kní- žeti Mstibojovi, chtíce jej na to navésti, aby jse Hostivítovi, bratru svému, zprotivil a s ním v boj všel a pod tau nevolí, aby oni mohli obé knížat o hrdlo připraviti a s dědici jích aby mohli hráti a nakládati, jakž by sami chtěli5. (Válka Kouřimských s Moravany.) Ale kníže Kauřimské nechtěl s bratrem svým v žádnau vjíti nevolic a oni Vršovci žádným oby- 1 = Citoliby u Loun. — 2 = návodem a uplacením. 3Ves u Loun. — 4 Míní se ves Břvany u Postoloprt, nyní zněmčená (Weberschan) a mylně česky Brzvany psaná. — 5 Podle Dalimila vymyšleno. — 6 = svár. —
Strana 337
HOSTIVIT A MORAVANÉ. 337 čejem jeho na to nemohli namluviti. I znajíce, že jest knížete Mstiboje najvětší radda v Prosti- vodovi, i jeli sú k němu do Chvatliny, a jej na to namluvili, aby knížeti svému radil, aby své knížetství, nemuož-li od Pražského knížetství, ale od Moravského království rozšiřoval. Prosti- vod vedlé jích naučení dal jest tu raddu knížeti svému. A on Mstiboj, sebrav mnoho lidu, poslal jej na záhubu lidu Svatoplukova, krále Morav- ského. Svatopluk, nejsa žádostiv války, toho, co se děje od Kauřimského knížete zanedbal, málo nětco lidu, aby vsí jeho bránili; vyslal. Mstiboj, shromáždiv své, na Moravany se obořil a nětco jích málo zbíti dopustil, větší díl zjí/mati roz- kázal a ty zjímané (aby jse vítězstvím pochlu- bil) všecky Hostivítovi, bratru svému, na Vyše- hrad poslal. Hostivít, jako kníže milostivý, od bratra ty vězně vděčně přijal. Ale nasytiv je, zase je navrátil králi Moravskému. To když Mstiboj uslyšal, více proti králi jse rozlítil a řka: »Nepo- stačíť muoj bratr jích navracovati, co já jích káži zbíti a zjímati.« L. 888 požádal jest Mstiboj, kníže Kauřimský, (R. 888) Hostivíta, bratra svého, aby jemu proti králi Moravskému lidem pomoc učinil. A on odpověděl poslům: »Poněvadž král Moravský nezačal války / 591 Král Moravský. 1 Ves u Zásmuk.
HOSTIVIT A MORAVANÉ. 337 čejem jeho na to nemohli namluviti. I znajíce, že jest knížete Mstiboje najvětší radda v Prosti- vodovi, i jeli sú k němu do Chvatliny, a jej na to namluvili, aby knížeti svému radil, aby své knížetství, nemuož-li od Pražského knížetství, ale od Moravského království rozšiřoval. Prosti- vod vedlé jích naučení dal jest tu raddu knížeti svému. A on Mstiboj, sebrav mnoho lidu, poslal jej na záhubu lidu Svatoplukova, krále Morav- ského. Svatopluk, nejsa žádostiv války, toho, co se děje od Kauřimského knížete zanedbal, málo nětco lidu, aby vsí jeho bránili; vyslal. Mstiboj, shromáždiv své, na Moravany se obořil a nětco jích málo zbíti dopustil, větší díl zjí/mati roz- kázal a ty zjímané (aby jse vítězstvím pochlu- bil) všecky Hostivítovi, bratru svému, na Vyše- hrad poslal. Hostivít, jako kníže milostivý, od bratra ty vězně vděčně přijal. Ale nasytiv je, zase je navrátil králi Moravskému. To když Mstiboj uslyšal, více proti králi jse rozlítil a řka: »Nepo- stačíť muoj bratr jích navracovati, co já jích káži zbíti a zjímati.« L. 888 požádal jest Mstiboj, kníže Kauřimský, (R. 888) Hostivíta, bratra svého, aby jemu proti králi Moravskému lidem pomoc učinil. A on odpověděl poslům: »Poněvadž král Moravský nezačal války / 591 Král Moravský. 1 Ves u Zásmuk.
Strana 338
338 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 888. Bitva s Mora- vany. proti bratru mému, ale bratr můj proti němu své- ho pozdvihl meče, pro samu spravedlivost není mi to slušné učiniti. Ale však bude-li bratru mému jaká těžkost od krále Moravského, také já svého lidu zavolaje Mstibojovi na pomoc pošli a uznám-li toho potřebu, i životně, pojedu.« Když bylo pak oznámeno králi Moravskému, že Mstiboj kníže se naň a na lid jeho silně strojí, vypravil mnoho lidu Moravského, chtěje knížet- ství Kauřímské kaziti. A ten všecken lid poručil k zpravování Nosislavovi a Kozchovcovi, mu- žuom statečným, kteříž s tím lidem vtrhli do kra- jiny Kauřimské měsíce března. I byli jsú velicí dešťové a zima, takže ten lid pro velikau stude- nost zimu i hlad trpěl. Toho času svolal Mstiboj mnoho lidu a učinil dvě vojska. Jedno poručil Chrudovi, muži oppatrnému, rozkázav jemu, aby na lid Svatoplukuov zálohu učinil tak, aby žádný z jeho knížetství zase do Moravy nemohl ujíti. Chrud, jako poslušný knížete svého, tak jest uči- nil a s tím lidem sobě poručeným pod Ohbovú horú, se položil. Mstiboj, shromáždiv ještě větší počet lidu, táhl upřímo na nepřátely a u Starkoče s ními bitvu svedl. Bitva tu silná mezi Moravany a Kauřimskými byla tak, až sú musili Kauřimští daleko zpátkem postúpiti. 1 = osobně. — 2 Míní se hora a hrad Oheb.
338 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 888. Bitva s Mora- vany. proti bratru mému, ale bratr můj proti němu své- ho pozdvihl meče, pro samu spravedlivost není mi to slušné učiniti. Ale však bude-li bratru mému jaká těžkost od krále Moravského, také já svého lidu zavolaje Mstibojovi na pomoc pošli a uznám-li toho potřebu, i životně, pojedu.« Když bylo pak oznámeno králi Moravskému, že Mstiboj kníže se naň a na lid jeho silně strojí, vypravil mnoho lidu Moravského, chtěje knížet- ství Kauřímské kaziti. A ten všecken lid poručil k zpravování Nosislavovi a Kozchovcovi, mu- žuom statečným, kteříž s tím lidem vtrhli do kra- jiny Kauřimské měsíce března. I byli jsú velicí dešťové a zima, takže ten lid pro velikau stude- nost zimu i hlad trpěl. Toho času svolal Mstiboj mnoho lidu a učinil dvě vojska. Jedno poručil Chrudovi, muži oppatrnému, rozkázav jemu, aby na lid Svatoplukuov zálohu učinil tak, aby žádný z jeho knížetství zase do Moravy nemohl ujíti. Chrud, jako poslušný knížete svého, tak jest uči- nil a s tím lidem sobě poručeným pod Ohbovú horú, se položil. Mstiboj, shromáždiv ještě větší počet lidu, táhl upřímo na nepřátely a u Starkoče s ními bitvu svedl. Bitva tu silná mezi Moravany a Kauřimskými byla tak, až sú musili Kauřimští daleko zpátkem postúpiti. 1 = osobně. — 2 Míní se hora a hrad Oheb.
Strana 339
HOSTIVIT. MSTIBOJ A MORAVANÉ. 339 Třetího dne Mstiboj se s svými opravil a ra- ným jitrem strojil se na Moravany. Toť rychle přiběhli Čáslavští a Malínští Mstibojovi na po- moc a Moravané již byli daleko od toho bo/jo- viště odstúpili a položili se za Rudovém.. Msti- boj, maje takovau podstatu,, za ními pospíšila. Král Moravský skrze rychlé posly když o tom, co se v Čechách děje, uslyšal, poslal mnoho lidu svým na pomoc. Ale dřív, než sú se Moravané v hromadu sjeli, až na ně Mstiboj s svými udeřil. V tom Chrud také s svým lidem přispěl knížeti na pomoc a tak tu spolu to vojsko Moravské po- razili a na tom bojišti zuostali až do dne třetího. Druhé vojsko krále Moravského, nemajíce opatrných špehéřuov, domnívajíce se, že by tu Moravané ležali, nedaleko se odtuď položili. Opatrný Mstiboj kázal svému vojsku s toho místa se pohnúti a k bitvě strojiti. Toť Moravané k samému se přiblížili bojišti. Mstibojovi, uhlé- davše čas příhodný, hned se s jednoho vrchu, kterýž Skalík, slove, doluov spustili a z lesa vy- skočivše, v ukrutný boj s Moravany (jehož se Moravané nenadáli) vešli a tu je hned přemohli. Neb Chrud s svými po boku do jích vojska vsko- / 591 Moravané poraženi. 1 Obě vsi — Starkoč i Rudov — podnes na Čáslav- sku. Rudov asi omylem ztotožněn s Hrutovem starých zápisů. — 2 = pomoc. — 3 Týž obrázek jako k r. 882. — 4 Asi omylem ze starého ,Skalic' = Skalice.
HOSTIVIT. MSTIBOJ A MORAVANÉ. 339 Třetího dne Mstiboj se s svými opravil a ra- ným jitrem strojil se na Moravany. Toť rychle přiběhli Čáslavští a Malínští Mstibojovi na po- moc a Moravané již byli daleko od toho bo/jo- viště odstúpili a položili se za Rudovém.. Msti- boj, maje takovau podstatu,, za ními pospíšila. Král Moravský skrze rychlé posly když o tom, co se v Čechách děje, uslyšal, poslal mnoho lidu svým na pomoc. Ale dřív, než sú se Moravané v hromadu sjeli, až na ně Mstiboj s svými udeřil. V tom Chrud také s svým lidem přispěl knížeti na pomoc a tak tu spolu to vojsko Moravské po- razili a na tom bojišti zuostali až do dne třetího. Druhé vojsko krále Moravského, nemajíce opatrných špehéřuov, domnívajíce se, že by tu Moravané ležali, nedaleko se odtuď položili. Opatrný Mstiboj kázal svému vojsku s toho místa se pohnúti a k bitvě strojiti. Toť Moravané k samému se přiblížili bojišti. Mstibojovi, uhlé- davše čas příhodný, hned se s jednoho vrchu, kterýž Skalík, slove, doluov spustili a z lesa vy- skočivše, v ukrutný boj s Moravany (jehož se Moravané nenadáli) vešli a tu je hned přemohli. Neb Chrud s svými po boku do jích vojska vsko- / 591 Moravané poraženi. 1 Obě vsi — Starkoč i Rudov — podnes na Čáslav- sku. Rudov asi omylem ztotožněn s Hrutovem starých zápisů. — 2 = pomoc. — 3 Týž obrázek jako k r. 882. — 4 Asi omylem ze starého ,Skalic' = Skalice.
Strana 340
340 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 889. Bojanov. (R. 889) Oheb hrad. čil a tudy jim učinil velikú škodu. A tak na tom místě od Mstibojových dvakrát jsú Moravané poraženi. Protož tu u toho potoka kázal kníže Mstiboj dvuor na tom bojišti založiti, kterémuž dáno jméno Bojanov. L. 889. Vládyky a zemané knížetství Kauřim- ského sjeli jsú se k knížeti svému Mstibojovi. Velikú činíce před ním poklonu, pravili: »Ó Msti- boji, kníže přešťastný, toběť bohové, nad jiné přejí, z tvé statečnosti sme to poznali, že tebe Mars zpravuje a Jupiter na své drahé stolici po- saditi chce. Bohové jiní před tebú půjdau a tebe Moravským učiní králem.« Mstiboj tau chválau jsa pozdvižen, nemyslil jinák, než že král Morav- ský i lid jeho před ním, jakž vtrhne do Moravy, uteče. Protož bez meškání kázal hrad Oheb pev- nými zdmi opatřiti, také i pokrmy i jinú všeli- kterakú špíží, pravě, že druhého roku tu se chce posaditi a odtuď na krále Moravského časté a těžké činiti sjezdy a jimi jej aby tak utrápil, že by se musil jemu z království pohnúti. (O Svatoplukovi Moravském.) Svatopluk když to uslyšal, ač měl veliká pan- ství, proto nebyl bez strachu, ale však jako kře- sťan všecku svú naději položil v P. Bohu a v P Kristu. A svolav své zemany, přikázal jím, aby hrady pevné na horách nad vodami sobě stavěli B.
340 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 889. Bojanov. (R. 889) Oheb hrad. čil a tudy jim učinil velikú škodu. A tak na tom místě od Mstibojových dvakrát jsú Moravané poraženi. Protož tu u toho potoka kázal kníže Mstiboj dvuor na tom bojišti založiti, kterémuž dáno jméno Bojanov. L. 889. Vládyky a zemané knížetství Kauřim- ského sjeli jsú se k knížeti svému Mstibojovi. Velikú činíce před ním poklonu, pravili: »Ó Msti- boji, kníže přešťastný, toběť bohové, nad jiné přejí, z tvé statečnosti sme to poznali, že tebe Mars zpravuje a Jupiter na své drahé stolici po- saditi chce. Bohové jiní před tebú půjdau a tebe Moravským učiní králem.« Mstiboj tau chválau jsa pozdvižen, nemyslil jinák, než že král Morav- ský i lid jeho před ním, jakž vtrhne do Moravy, uteče. Protož bez meškání kázal hrad Oheb pev- nými zdmi opatřiti, také i pokrmy i jinú všeli- kterakú špíží, pravě, že druhého roku tu se chce posaditi a odtuď na krále Moravského časté a těžké činiti sjezdy a jimi jej aby tak utrápil, že by se musil jemu z království pohnúti. (O Svatoplukovi Moravském.) Svatopluk když to uslyšal, ač měl veliká pan- ství, proto nebyl bez strachu, ale však jako kře- sťan všecku svú naději položil v P. Bohu a v P Kristu. A svolav své zemany, přikázal jím, aby hrady pevné na horách nad vodami sobě stavěli B.
Strana 341
HOSTIVIT. SVATOPLUK A MADARI. 341 a tu silně aby se mohli svým nepřáteluom, těm Kauřimským pohanuom, bránitii. L. 890. Giula nějaký, jenž byl hajtman a vůdce lidu Uherského, obořil se s svými Uhry bez opo- vědi na Svatopluka, krále Moravského, a škodu jemu v jeho království velikú ohněm a mečem činil a zhubil jemu mnoho lidu při svém pomezí. Uslyšav o tom Mstiboj, v náhle sebrav lid s stra- ny druhé země Moravské plundrovati a hubiti počal. A tak Svatopluk, jsa u velikém súžení, proto P. Bohu služby činiti a Velehradského ko- stela stavěti nepřestal a svým poddaným snažně přikazoval, aby P. Bohu, jakž najvíce mohau, slúžili a kněžím kázal, aby své oběti a modlitby za něho na každý den P. Kristu obětovali. Času jednoho přišly sú jemu vděčné noviny, že Giula, hajtman Uherský, přitáhl k jednomu hradu jeho, kteréhož počal ukrutně dobývati, a tu že jest zabit od hromu a lid Uherský že se do své země zase navrátil. — Toho také času a téhož dne Mstiboj, kníže Kauřimský, na hradě Oheb- ském náhlú smrtí umřel. Někteří ovšem píší, ja- ko Jaroslav,, mnich Strahovský, že by na ten Vele- hradský kostel. Hrom zabil. nor 1 Tato (i následující) vyprávění o bojích Moravanů s Kouřimskými a Uhry zakládají se na starších prame- nech, ale popletena a rozvlečena; Dubravius je zkrátil. — 2 Doklad ten, podle Šimáka, podvrací víru v existenci tohoto kronikáře Jaroslava. Ale nemožna není.
HOSTIVIT. SVATOPLUK A MADARI. 341 a tu silně aby se mohli svým nepřáteluom, těm Kauřimským pohanuom, bránitii. L. 890. Giula nějaký, jenž byl hajtman a vůdce lidu Uherského, obořil se s svými Uhry bez opo- vědi na Svatopluka, krále Moravského, a škodu jemu v jeho království velikú ohněm a mečem činil a zhubil jemu mnoho lidu při svém pomezí. Uslyšav o tom Mstiboj, v náhle sebrav lid s stra- ny druhé země Moravské plundrovati a hubiti počal. A tak Svatopluk, jsa u velikém súžení, proto P. Bohu služby činiti a Velehradského ko- stela stavěti nepřestal a svým poddaným snažně přikazoval, aby P. Bohu, jakž najvíce mohau, slúžili a kněžím kázal, aby své oběti a modlitby za něho na každý den P. Kristu obětovali. Času jednoho přišly sú jemu vděčné noviny, že Giula, hajtman Uherský, přitáhl k jednomu hradu jeho, kteréhož počal ukrutně dobývati, a tu že jest zabit od hromu a lid Uherský že se do své země zase navrátil. — Toho také času a téhož dne Mstiboj, kníže Kauřimský, na hradě Oheb- ském náhlú smrtí umřel. Někteří ovšem píší, ja- ko Jaroslav,, mnich Strahovský, že by na ten Vele- hradský kostel. Hrom zabil. nor 1 Tato (i následující) vyprávění o bojích Moravanů s Kouřimskými a Uhry zakládají se na starších prame- nech, ale popletena a rozvlečena; Dubravius je zkrátil. — 2 Doklad ten, podle Šimáka, podvrací víru v existenci tohoto kronikáře Jaroslava. Ale nemožna není.
Strana 342
342 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 890. / 60r Mstiboj umřel. hrad přišli dveř/mi zavřenými dva muží velmi hrozné postavy a ti že sú Mstiboje zadávili. A tak hrdinsky Mstiboj svuoj život vykonal, zuostaviv po sobě syna mladého, jemuž bylo jméno Drzslav. Hostivít umřel. / 60v Bořivoj volen. Kozla obětovali. (Smrt Hostivítova. Bořivoj.) T. 1. Hostivít, kníže Vyšehradský, velikú a příliš ukrutnú zimnicí trápen byl, kterémuž ani lékaři ani věštci nic nemohli spomoci. A tak ne- mocí přemožen sa umřel a od lidu svého s veli- kým pláčem na dolejší Hrobce vedlé Neklana, otce svého, položen. Na jehožto hrobě tři dni po- řád páleno bylo, tu také muží i ženy okolo hrobu chodíce, své podolky řežíce po kusu vzhůru me- tali a velikými volajíce hlasy, pravili: »Bohové naši, dajte nám kníže, kterýž by saudil spra- vedlivě naše hlavy..« / Po nedlúhém času sešli sú se vládykové a starší i všickni zprávcové lidu ponuknutím ně- jakého Krboše věštce a udělali na jedné skále, před hradem Vyšehradským oheň velmi veliký. A vloživše naň jednoho kozla velikého, mnoho dříví naň nametali a tu sú (takž jakž oni pravili) bohům svým vzácnú učinili obět. A hned při tom času mládence ušlechtilého, syna Hostivítova, 1 Týž obrázek jako k r. 910. — 2 Dobner vidí tu zbytek tradice a srovnává zprávu Vincencovu o balvanu, na kterýž sázena naslupující knížata česká.
342 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 890. / 60r Mstiboj umřel. hrad přišli dveř/mi zavřenými dva muží velmi hrozné postavy a ti že sú Mstiboje zadávili. A tak hrdinsky Mstiboj svuoj život vykonal, zuostaviv po sobě syna mladého, jemuž bylo jméno Drzslav. Hostivít umřel. / 60v Bořivoj volen. Kozla obětovali. (Smrt Hostivítova. Bořivoj.) T. 1. Hostivít, kníže Vyšehradský, velikú a příliš ukrutnú zimnicí trápen byl, kterémuž ani lékaři ani věštci nic nemohli spomoci. A tak ne- mocí přemožen sa umřel a od lidu svého s veli- kým pláčem na dolejší Hrobce vedlé Neklana, otce svého, položen. Na jehožto hrobě tři dni po- řád páleno bylo, tu také muží i ženy okolo hrobu chodíce, své podolky řežíce po kusu vzhůru me- tali a velikými volajíce hlasy, pravili: »Bohové naši, dajte nám kníže, kterýž by saudil spra- vedlivě naše hlavy..« / Po nedlúhém času sešli sú se vládykové a starší i všickni zprávcové lidu ponuknutím ně- jakého Krboše věštce a udělali na jedné skále, před hradem Vyšehradským oheň velmi veliký. A vloživše naň jednoho kozla velikého, mnoho dříví naň nametali a tu sú (takž jakž oni pravili) bohům svým vzácnú učinili obět. A hned při tom času mládence ušlechtilého, syna Hostivítova, 1 Týž obrázek jako k r. 910. — 2 Dobner vidí tu zbytek tradice a srovnává zprávu Vincencovu o balvanu, na kterýž sázena naslupující knížata česká.
Strana 343
HOSTIVITOVA SMRT. BORIVOJ KNIZETEM. 343 — T ☞ jménem Bořivoje, za kníže vyzdvihli a posadivše jej na stolici knížecí, slavnú čepici Přemyslovu na hlavu jeho vstavili a jemu se všickni pořád klaněli. L. 891. Času jarního sešli se starší a lopotové (R. 891) k knížeti Bořivojovi na Vyšehrad a společně se uradivše, dali jemu za ženu dceru Slaviborovu z Bšova (t. j. z Mělníka), jménem Lidmilu. Kte- ráž, ač mladá byla, ale velmi rozšafná a krásné tváři nad obyčej a byla veliká svých bohuov mi- lovnice a těm modlám svým veliké a nákladné oběti činila. Když pak byla na Vyšehrad přine- sena, učinil Bořivoj vládykám a starším slavné hodování. Až za tři dni tu spolu kvasili, čtvrtého dne rozjeli se na svá obydlé. Lidmila kněžna.
HOSTIVITOVA SMRT. BORIVOJ KNIZETEM. 343 — T ☞ jménem Bořivoje, za kníže vyzdvihli a posadivše jej na stolici knížecí, slavnú čepici Přemyslovu na hlavu jeho vstavili a jemu se všickni pořád klaněli. L. 891. Času jarního sešli se starší a lopotové (R. 891) k knížeti Bořivojovi na Vyšehrad a společně se uradivše, dali jemu za ženu dceru Slaviborovu z Bšova (t. j. z Mělníka), jménem Lidmilu. Kte- ráž, ač mladá byla, ale velmi rozšafná a krásné tváři nad obyčej a byla veliká svých bohuov mi- lovnice a těm modlám svým veliké a nákladné oběti činila. Když pak byla na Vyšehrad přine- sena, učinil Bořivoj vládykám a starším slavné hodování. Až za tři dni tu spolu kvasili, čtvrtého dne rozjeli se na svá obydlé. Lidmila kněžna.
Strana 344
344 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 891, 892. (Bořivoj a Lidmila.) Modla Krosina. (R. 892) Spitihněv se narodil. T. 1. žádala jest Lidmila Bořivoje knížete, aby dal jednu velikú modlu z zlatta udělati. Bo- řivoj povolav rypáka, kázal slíti obraz ženské postavy, větší než který člověk. A Lidmila kněž- na dala jí jméno Krosina. A ta jest hned do taj ného místa postavena. Lidmila kněžna na každý den jí činěci oběti, u veliké měla jí poctivosti, tak aby olejné světlo před ní hořalo ustavičně, připravila.. L. 892. Lidmila kněžna, velmi nábožná po- hanka, urodila Bořivojovi syna a dáno jemu jméno Spitihněv. I pozval Bořivoj na hody ra- dostné Slavibora, Bšovského hraběte, muže vel- mi vzácného, též i Lidoslavy, manželky jeho, jenž sú byli rodičové Lidmily kněžny, aby na svú novú rodinu pohleděli, totiž na Spitihněva, a při tom aby hodovali a radovali se. Pozváni sú byli také i jiní vládyky a zemané na Vyšehrad a hodovali pět dní pořád zběhlých, massa zvířecího i rybího, také i medoviny bylo bez nedostatku, jedl jeden každý i pil, což mu se a pokudž mu se líbilo, ne- chtějícího žádný nenutil. 1 Některé zprávy tuto (ovšem značně báchorkami znetvořené) čerpá Hájek z Kristiánovy Legendy svatová- clavské. Podle báchorek ještě pozdějších prý z modly Kro- siny potom ulita socha P. Marie Staroboleslavské.
344 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 891, 892. (Bořivoj a Lidmila.) Modla Krosina. (R. 892) Spitihněv se narodil. T. 1. žádala jest Lidmila Bořivoje knížete, aby dal jednu velikú modlu z zlatta udělati. Bo- řivoj povolav rypáka, kázal slíti obraz ženské postavy, větší než který člověk. A Lidmila kněž- na dala jí jméno Krosina. A ta jest hned do taj ného místa postavena. Lidmila kněžna na každý den jí činěci oběti, u veliké měla jí poctivosti, tak aby olejné světlo před ní hořalo ustavičně, připravila.. L. 892. Lidmila kněžna, velmi nábožná po- hanka, urodila Bořivojovi syna a dáno jemu jméno Spitihněv. I pozval Bořivoj na hody ra- dostné Slavibora, Bšovského hraběte, muže vel- mi vzácného, též i Lidoslavy, manželky jeho, jenž sú byli rodičové Lidmily kněžny, aby na svú novú rodinu pohleděli, totiž na Spitihněva, a při tom aby hodovali a radovali se. Pozváni sú byli také i jiní vládyky a zemané na Vyšehrad a hodovali pět dní pořád zběhlých, massa zvířecího i rybího, také i medoviny bylo bez nedostatku, jedl jeden každý i pil, což mu se a pokudž mu se líbilo, ne- chtějícího žádný nenutil. 1 Některé zprávy tuto (ovšem značně báchorkami znetvořené) čerpá Hájek z Kristiánovy Legendy svatová- clavské. Podle báchorek ještě pozdějších prý z modly Kro- siny potom ulita socha P. Marie Staroboleslavské.
Strana 345
BORIVOJ A LIDMILA. 345 Při tom času, když hosté slavně hodujíce, kratochvilné věci rozmlúvali, přišly sú noviny knížeti a dar od krále Moravského Svatopluka prvé v té zemi neslýchaný: totiž sud vína výbor- ného velmi veliký přivezen. Bořivoj učiniv podě- kování králi, mnohem větší a znamenitější dary jemu od stříbra i zlatta poslal. Služebníci oku- sivše vína divili se tomu nápoji prvé v té zemi nikdá neslýchanému; podali knížeti i jiným hodo- kvašenům, všickni ten nápoj chválili a od toho dne najprvé v Čechách se víno píti začalo. — Když sú se pak všickni hosté rozjeli, kněžna Lid- mila na žádost manžela svého také toho chvále- ného nápoje (t. vína) okusila a hned žádala Boři- voje, aby kázal kamennú nádobu udělati a do ní vína naliti a postaviti před Krosinu bohyni. Kníže na žádost její to učiniti rozkázal. I ne- pršal jest před tím žádný déšť tři měsíce a jakž to učinili, té noci spadl hojný déšť na zemi i do- mnívali se (a tak všickni pravili), že by to Kro- sina za ten nápoj na bohu najvyžším Jupiterovi vyprosila, aby skrze obět toho vína jich země svlažena byla. Víno do Čech přivezeno. (O Arnulfovi a Svatoplukovi.) / L. 893. Svatopluk, král Moravský, jenž byl (R. 893) / 611 v té zemi slavný a první král křesťanský (od sv. Cyrilla, jemuž Charváti i Moravané Crhota
BORIVOJ A LIDMILA. 345 Při tom času, když hosté slavně hodujíce, kratochvilné věci rozmlúvali, přišly sú noviny knížeti a dar od krále Moravského Svatopluka prvé v té zemi neslýchaný: totiž sud vína výbor- ného velmi veliký přivezen. Bořivoj učiniv podě- kování králi, mnohem větší a znamenitější dary jemu od stříbra i zlatta poslal. Služebníci oku- sivše vína divili se tomu nápoji prvé v té zemi nikdá neslýchanému; podali knížeti i jiným hodo- kvašenům, všickni ten nápoj chválili a od toho dne najprvé v Čechách se víno píti začalo. — Když sú se pak všickni hosté rozjeli, kněžna Lid- mila na žádost manžela svého také toho chvále- ného nápoje (t. vína) okusila a hned žádala Boři- voje, aby kázal kamennú nádobu udělati a do ní vína naliti a postaviti před Krosinu bohyni. Kníže na žádost její to učiniti rozkázal. I ne- pršal jest před tím žádný déšť tři měsíce a jakž to učinili, té noci spadl hojný déšť na zemi i do- mnívali se (a tak všickni pravili), že by to Kro- sina za ten nápoj na bohu najvyžším Jupiterovi vyprosila, aby skrze obět toho vína jich země svlažena byla. Víno do Čech přivezeno. (O Arnulfovi a Svatoplukovi.) / L. 893. Svatopluk, král Moravský, jenž byl (R. 893) / 611 v té zemi slavný a první král křesťanský (od sv. Cyrilla, jemuž Charváti i Moravané Crhota
Strana 346
346 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 893. Král Moravský protivil se císaři. říkali, víře křesťanské byl naučen i pokřtění), byl se proti Arnolfovi, císaři, pánu a švagru svému, pozdvihl proto, neb jest na ten čas on Svatopluk měl veliká zboží a město pevné Velehrad. A toho času Ruská země náležela králi Moravskému, Arnolfus pak císař psal a poslal listy velmi přá- telské jemu, ale on jich nechtěl přijímati, ale raději chtěl Bavorské země, jenž tehdáž k říši a k císařství náležela, dobývati a neb ji hubiti. Cí- sař to slyše, uminil jest Svatopluka skrotiti. Ale že t. č. byla veliká rozepře v Římě o důstojenství najvyžšího biskupství mezi Formosem a Sergiem, i jel císař do Říma, aby toho sváru porovnal. A v tom Svatopluk proti císaři jednal sobě přá- tely a pomocníky. (R. 894) (Bořivoj a Method.) L. 894. Moravský král žádostivými listy a věrnými posly obeslal k sobě Semovíta, kníže Polského, a Bojaryna Ruského, a jiná knížata, také i Bořivoje, kníže Českého, a učinil slavné 1 Opět podle Kristiána; jednotlivosti z Dalimila (o švakrovství), z Liutpranda a z Pulkavy (o Rusku). Ale pořad událostí strašně popleten; viz Dějiny Palackého kn. II, čl. 5 a Novotného kn. II, hl. 3. — 2 Že tato určitá data odněkud čerpána, jest jisto, neznámo však (aspoň Dobnerovi) odkud; vyprávění samo vzato z Kristiána. Ovšem mylně uveden Cyril m. Metoděje
346 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 893. Král Moravský protivil se císaři. říkali, víře křesťanské byl naučen i pokřtění), byl se proti Arnolfovi, císaři, pánu a švagru svému, pozdvihl proto, neb jest na ten čas on Svatopluk měl veliká zboží a město pevné Velehrad. A toho času Ruská země náležela králi Moravskému, Arnolfus pak císař psal a poslal listy velmi přá- telské jemu, ale on jich nechtěl přijímati, ale raději chtěl Bavorské země, jenž tehdáž k říši a k císařství náležela, dobývati a neb ji hubiti. Cí- sař to slyše, uminil jest Svatopluka skrotiti. Ale že t. č. byla veliká rozepře v Římě o důstojenství najvyžšího biskupství mezi Formosem a Sergiem, i jel císař do Říma, aby toho sváru porovnal. A v tom Svatopluk proti císaři jednal sobě přá- tely a pomocníky. (R. 894) (Bořivoj a Method.) L. 894. Moravský král žádostivými listy a věrnými posly obeslal k sobě Semovíta, kníže Polského, a Bojaryna Ruského, a jiná knížata, také i Bořivoje, kníže Českého, a učinil slavné 1 Opět podle Kristiána; jednotlivosti z Dalimila (o švakrovství), z Liutpranda a z Pulkavy (o Rusku). Ale pořad událostí strašně popleten; viz Dějiny Palackého kn. II, čl. 5 a Novotného kn. II, hl. 3. — 2 Že tato určitá data odněkud čerpána, jest jisto, neznámo však (aspoň Dobnerovi) odkud; vyprávění samo vzato z Kristiána. Ovšem mylně uveden Cyril m. Metoděje
Strana 347
BOŘIVOJ A SVATOPLUK. 347 hodování (tak jako na krále sluší) a posaditi rozkázal za stuol jednoho každého vedlé jeho důstojenství. Knížeti pak Českému prostřín jest koberec a ubrus na zemi a tu jest posazen. I optal se Bořivoj krále, když bylo po stole, proč by se jemu stala taková na králově dvoře neuctivost. Král odpověděl: »A mně se vidí, že jest v tom tobě poctivost učiněna, neb jsi ty pohan a víry nemáš. Pohané tak mají obyčej sedati; jestliže ty chceš se mnau za stuol sésti,, musíš v víře Kri- stově mně rovný býti.« Otázal se Bořivoj řka: »Co by mi pak to dobrého přineslo, kdybych já vírů vaší přijal? Snad nic. A já kdybych to uči- nil, obávám se, že bych na se bohy rozhněval.« Král tajně a rychle kázal zavolati biskupa svého Crhoty (neb na ten čas v Velehradě jako v hlavním městě i královská i biskupská stolice byla), kterýž když přišel, posadil se a Bořivoje před sebau stojícího vida, k němu řekl: »Což ty se za to stydíš, že jsi byl na zemi posazen — a za to se nestydíš, že skrze ty modly, kterýmž slúžíš, budeš těžce trestán od Boha všemohúcího a snad budeš u věčném posazen ohni?« I odpo- věděl Bořivoj: »Co mám pak učiniti, abych toho všemohúcího (o němž pravíš) Boha nehněval a jeho se uvaroval trestání, také i toho věčného 1 = sednouti.
BOŘIVOJ A SVATOPLUK. 347 hodování (tak jako na krále sluší) a posaditi rozkázal za stuol jednoho každého vedlé jeho důstojenství. Knížeti pak Českému prostřín jest koberec a ubrus na zemi a tu jest posazen. I optal se Bořivoj krále, když bylo po stole, proč by se jemu stala taková na králově dvoře neuctivost. Král odpověděl: »A mně se vidí, že jest v tom tobě poctivost učiněna, neb jsi ty pohan a víry nemáš. Pohané tak mají obyčej sedati; jestliže ty chceš se mnau za stuol sésti,, musíš v víře Kri- stově mně rovný býti.« Otázal se Bořivoj řka: »Co by mi pak to dobrého přineslo, kdybych já vírů vaší přijal? Snad nic. A já kdybych to uči- nil, obávám se, že bych na se bohy rozhněval.« Král tajně a rychle kázal zavolati biskupa svého Crhoty (neb na ten čas v Velehradě jako v hlavním městě i královská i biskupská stolice byla), kterýž když přišel, posadil se a Bořivoje před sebau stojícího vida, k němu řekl: »Což ty se za to stydíš, že jsi byl na zemi posazen — a za to se nestydíš, že skrze ty modly, kterýmž slúžíš, budeš těžce trestán od Boha všemohúcího a snad budeš u věčném posazen ohni?« I odpo- věděl Bořivoj: »Co mám pak učiniti, abych toho všemohúcího (o němž pravíš) Boha nehněval a jeho se uvaroval trestání, také i toho věčného 1 = sednouti.
Strana 348
348 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 894. Bořivoj první křesťan. ohně?« Biskup odpověděl: »Přijmi víru Ježíše Krista, věčného Boha, a řád křesťanský na se vezmi a opovrz své modly, v nichž jsú ďáblové.« I řekl Bořivoj: »Bych pak i tu víru i ten váš řád přijal, nevím, co by mi z toho dobrého přišlo, poněvadž žádný z mých předkuov jeho nedržal.« Odpověděl biskup: »Bořivoji, toto tobě P. Buoh ten, kterýž stvořil nebe a zemi, slunce, měsíc, hvězdy, také i tebe i všecky věci, kteréž jsú na světě, kázal skrze mne pověděti: Odpovíš-li, se těch modl i ďábluov těch, kteříž přebývají v ních, pánem pánuov tvých učiněn budeš, všickni ne- přátelé tvoji báti se tebe budau a rod tvuoj na časy budaucí rozmnožen bude jako řeka, do kteréž vcházejí mnozí potokové. Neb království toto budaucím časem v rod tvuoj a v město, v kterémž ty obýváš, přeneseno bude.« To slyše Bořivoj řekl: »Jestliže tak bude, jakž pravíš, proč já meškám se pokřtiti?« Proto biskup řekl: »Aby, najprvé věřil v Boha otce vše- mohúcího a v Ježíše Krista syna jeho, kterýž za nás umřel a vstal z mrtvých a Ducha sv., kterýž osvěcuje srdce věrných svú milostí.« Těmi slovy sa napomenut Boři/voj pospíchal k křtu sv. a služebníci jeho všickni padli sú k nohám bisku- povým, též křtu sv. žádajíce. Biskup jim všem / 61V 1 = odřekneš. — 2 = abys. .d 5
348 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 894. Bořivoj první křesťan. ohně?« Biskup odpověděl: »Přijmi víru Ježíše Krista, věčného Boha, a řád křesťanský na se vezmi a opovrz své modly, v nichž jsú ďáblové.« I řekl Bořivoj: »Bych pak i tu víru i ten váš řád přijal, nevím, co by mi z toho dobrého přišlo, poněvadž žádný z mých předkuov jeho nedržal.« Odpověděl biskup: »Bořivoji, toto tobě P. Buoh ten, kterýž stvořil nebe a zemi, slunce, měsíc, hvězdy, také i tebe i všecky věci, kteréž jsú na světě, kázal skrze mne pověděti: Odpovíš-li, se těch modl i ďábluov těch, kteříž přebývají v ních, pánem pánuov tvých učiněn budeš, všickni ne- přátelé tvoji báti se tebe budau a rod tvuoj na časy budaucí rozmnožen bude jako řeka, do kteréž vcházejí mnozí potokové. Neb království toto budaucím časem v rod tvuoj a v město, v kterémž ty obýváš, přeneseno bude.« To slyše Bořivoj řekl: »Jestliže tak bude, jakž pravíš, proč já meškám se pokřtiti?« Proto biskup řekl: »Aby, najprvé věřil v Boha otce vše- mohúcího a v Ježíše Krista syna jeho, kterýž za nás umřel a vstal z mrtvých a Ducha sv., kterýž osvěcuje srdce věrných svú milostí.« Těmi slovy sa napomenut Boři/voj pospíchal k křtu sv. a služebníci jeho všickni padli sú k nohám bisku- povým, též křtu sv. žádajíce. Biskup jim všem / 61V 1 = odřekneš. — 2 = abys. .d 5
Strana 349
BORIVOJ POKRTÉN METHODEM. 349 rozkázal, aby tu celú noc bedliví bylii a P. Bohu se modlili a jeho za milost prosili. Když pak bylo ráno, biskup a král vedli sú Bořivoje a jeho služebníky do kostela. A tu biskup jeho najprv pokřtil a král jemu kmotrem byl a s ním jiných jeho služebníkuov 30 pokřtěno s velikým náboženstvím — a to bylo u vigiljí sv. Jana Křtitele. — Nazajtří pak biskup při mši sv. učinil o víře křesťanské krásné kázaní a král kázal na den sv. Jana slavné hody připraviti a kníže Bořivoje vedlé sebe nad jinými knížaty posadil a služebníky jeho nad jiných knížat slu- žebníky kázal poctivě ctíti. Tu Bořivoj když jest to, očkoli byl od krále obeslán, zpuosobil, několik dní tu po křtu pobyv a víře křesťanské naučiv se, s králem se i s knížaty rozžehnal, od biskupa také přijal požehnání, do Čech se strojil. Král jemu veliké dal dary a domuov aby se navrátil, jej odpustil a dal jemu jednoho velmi v sv. písmě učeného a nábožného kněze, jménem Kájch, aby s ním jel do Čech. A sám král jej s svými dvo- řany až na meze České do Svitav provodil. Kterýž když na svuoj hrad, jménem Hradec, přijel, tu hned kostel ve jméno sv. Klimenta kázal založiti, kterýž ještě až do dnešního dne v městě Hradci Králové stojí obrácený kuorem k půl Kněz Kájch. Kostel první. 1 = bděli.
BORIVOJ POKRTÉN METHODEM. 349 rozkázal, aby tu celú noc bedliví bylii a P. Bohu se modlili a jeho za milost prosili. Když pak bylo ráno, biskup a král vedli sú Bořivoje a jeho služebníky do kostela. A tu biskup jeho najprv pokřtil a král jemu kmotrem byl a s ním jiných jeho služebníkuov 30 pokřtěno s velikým náboženstvím — a to bylo u vigiljí sv. Jana Křtitele. — Nazajtří pak biskup při mši sv. učinil o víře křesťanské krásné kázaní a král kázal na den sv. Jana slavné hody připraviti a kníže Bořivoje vedlé sebe nad jinými knížaty posadil a služebníky jeho nad jiných knížat slu- žebníky kázal poctivě ctíti. Tu Bořivoj když jest to, očkoli byl od krále obeslán, zpuosobil, několik dní tu po křtu pobyv a víře křesťanské naučiv se, s králem se i s knížaty rozžehnal, od biskupa také přijal požehnání, do Čech se strojil. Král jemu veliké dal dary a domuov aby se navrátil, jej odpustil a dal jemu jednoho velmi v sv. písmě učeného a nábožného kněze, jménem Kájch, aby s ním jel do Čech. A sám král jej s svými dvo- řany až na meze České do Svitav provodil. Kterýž když na svuoj hrad, jménem Hradec, přijel, tu hned kostel ve jméno sv. Klimenta kázal založiti, kterýž ještě až do dnešního dne v městě Hradci Králové stojí obrácený kuorem k půl Kněz Kájch. Kostel první. 1 = bděli.
Strana 350
350 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 895. První mše v Čechách. noci. A tu jest první mše byla v Čechách slau- žena skrze kněze Kájcha,. Když pak Bořivoj přijel na Vyšehrad, své manželce Lidmile a svým malým dítkám Spiti- hněvovi a Vratislavovi víru křesťanskú oznámil a křesťanem se býti chlubil, Lidmila toho velmi litovala, že i ona tam také nebyla, aby byla od toho dobrého biskupa té víře (skrze kterúž by mohla živa býti na věky) se naučila,. VVyhnání Bořivoje ze země.) (R. 895) Tu pak starý nepřítel ďábel, znaje svú na tom těžkost, všecken jednak lid Český proti knížeti zbauřil. Kteříž sšedše se na dvuor Vyšehradský k němu mluvili: »Co si to učinil, že si mravy a obyčeje svých otcův opovrhl a nové i zde ne- slýchané věci si se přichytil?« A tak jedni druhých proti němu pozdvihovali, až se všickni zbauřili a jej z země vyhnali. L. 895. Kníže Bořivoj, pojav s sebú nětco věrných služebníkuov, do místa tajného jim 1 Obecně ovšem míní se Levý Hradec u Prahy; ale tradice uvádí také Hradec ještě v Litomyšli a Kouřimi. — 2 Datum čerpáno z Kosmy; podle Lipperta označuje ten rok sice pokřtění Čechů, ale knížete Spytihněva. Podle Palackého, Tomka, Kalouska, Pekaře ... připadal by křest Bořivojův k r. 874 (nebo 873), podle Novotného do let asi 880—885. Slova následující (jakož i vyprávění) čerpána z Kristiána. —
350 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 895. První mše v Čechách. noci. A tu jest první mše byla v Čechách slau- žena skrze kněze Kájcha,. Když pak Bořivoj přijel na Vyšehrad, své manželce Lidmile a svým malým dítkám Spiti- hněvovi a Vratislavovi víru křesťanskú oznámil a křesťanem se býti chlubil, Lidmila toho velmi litovala, že i ona tam také nebyla, aby byla od toho dobrého biskupa té víře (skrze kterúž by mohla živa býti na věky) se naučila,. VVyhnání Bořivoje ze země.) (R. 895) Tu pak starý nepřítel ďábel, znaje svú na tom těžkost, všecken jednak lid Český proti knížeti zbauřil. Kteříž sšedše se na dvuor Vyšehradský k němu mluvili: »Co si to učinil, že si mravy a obyčeje svých otcův opovrhl a nové i zde ne- slýchané věci si se přichytil?« A tak jedni druhých proti němu pozdvihovali, až se všickni zbauřili a jej z země vyhnali. L. 895. Kníže Bořivoj, pojav s sebú nětco věrných služebníkuov, do místa tajného jim 1 Obecně ovšem míní se Levý Hradec u Prahy; ale tradice uvádí také Hradec ještě v Litomyšli a Kouřimi. — 2 Datum čerpáno z Kosmy; podle Lipperta označuje ten rok sice pokřtění Čechů, ale knížete Spytihněva. Podle Palackého, Tomka, Kalouska, Pekaře ... připadal by křest Bořivojův k r. 874 (nebo 873), podle Novotného do let asi 880—885. Slova následující (jakož i vyprávění) čerpána z Kristiána. —
Strana 351
BORIVOJ VYHNAN. STOJMIR VOLEN. 351 Bořivoj vyhnán. rozkázal, aby se přihotovili, že má úmysl do Mo- ravy odjeti. Povolav k sobě také Slavibora, testě, svého, věrného muže, manželku svú Lidmilu a dceru jeho, též i vnučátka jemu poručil. Kněze Kájcha s sebú pojav a služebníkův zavolav, do Moravy se obrátil a co se jemu přihodilo, ozna- moval králi i biskupu. Král chtěl lid v Moravě sebrati a poslati jej do Čech, aby ten lid tvrdý mocí k víře Kristově nutili. Ale Bořivoj nedal toho učiniti. — Čechové pak jako hovada bez kní- žete a zprávce byli a nemajíce koho by se báli, každý činil, což se jemu líbilo. A tak jedni druhým počali veliké nátisky i křivdy činiti a v tom země velmi hynula. Múdřejší toho trpěti nechtěli, než aby kníže buď ten neb jiný v zemi byl. A tak skrze to a z toho veliké nechuti od jedněch k dru- hým pocházely, také i laupežové i mordové. O Štilfrídovi.) L. 896. Lid Český ten, jenž byl velmi tvrdý (R. 896) šíje, stál vždy neústupně v své nedověře a na- vyklosti pohanské. Času jednoho sšedše se v hro- madu starší spolu se zavázali, aby nikoli zase do země nepřijímali Bořivoje. Někteří pak z nich radili pravíce: »Volme sobě kníže od pluhu jako předkové naši.« Jiní řekli: »Pošleme po/sly své / 621 2 = tchána.
BORIVOJ VYHNAN. STOJMIR VOLEN. 351 Bořivoj vyhnán. rozkázal, aby se přihotovili, že má úmysl do Mo- ravy odjeti. Povolav k sobě také Slavibora, testě, svého, věrného muže, manželku svú Lidmilu a dceru jeho, též i vnučátka jemu poručil. Kněze Kájcha s sebú pojav a služebníkův zavolav, do Moravy se obrátil a co se jemu přihodilo, ozna- moval králi i biskupu. Král chtěl lid v Moravě sebrati a poslati jej do Čech, aby ten lid tvrdý mocí k víře Kristově nutili. Ale Bořivoj nedal toho učiniti. — Čechové pak jako hovada bez kní- žete a zprávce byli a nemajíce koho by se báli, každý činil, což se jemu líbilo. A tak jedni druhým počali veliké nátisky i křivdy činiti a v tom země velmi hynula. Múdřejší toho trpěti nechtěli, než aby kníže buď ten neb jiný v zemi byl. A tak skrze to a z toho veliké nechuti od jedněch k dru- hým pocházely, také i laupežové i mordové. O Štilfrídovi.) L. 896. Lid Český ten, jenž byl velmi tvrdý (R. 896) šíje, stál vždy neústupně v své nedověře a na- vyklosti pohanské. Času jednoho sšedše se v hro- madu starší spolu se zavázali, aby nikoli zase do země nepřijímali Bořivoje. Někteří pak z nich radili pravíce: »Volme sobě kníže od pluhu jako předkové naši.« Jiní řekli: »Pošleme po/sly své / 621 2 = tchána.
Strana 352
352 — V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 896. Štylfrýd kníže. Štylfrýd. do krajiny Bavorský, aby hledali Stuojmíra, syna Hrutova, bratra někdy Sukoslavova, kte- réhož byl Hostivít kníže z země vypověděl. Však i on jest z rodu a z knížetství Bilínského od Bíly a od Káši skrze Košála pošlý.« I zuostavše na tom, poslali sú posly a hle- dali, až jej skrze rozličné tlumočníky nalezli. A když byl přiveden, velmi sú jej vděčně přijali a posadivše jej na knížetské stolici, činili jemu poklonu. Lid pak obecný to velmi těžce nesl, že sú se s svým knížetem neuměli smluviti, neb on skrze to, že již v Němcích 13 let byl a tam žád- ného Čecha neviděl, ani slyšel, vší České řeči za- pomenul tak, že ani jednomu slovu jích neroz- uměl. Němci tomu Stůjmírovi byli dali jméno Štylfrýd a tak Čechové jedni Stuojmírem, jiní Stylfrýdem svého kníže jmenovali. A žádný z ze- manuov u něho ani z lidu obecného nemohl nic sobě zjednati a on také lidu neuměl súditi, ani jiným saudu poručiti. Však proto lid ten za deset měsícuov kníže němého snášel. Ne méně jse také Stůjmírovi stýskalo v tom, že žádnému z svých poddaných nic nerozuměl. — Někteří pak chytřejší, chtíce jeho rádi prázd- ni býti, a zvláště ti, kteříž přáli Bořivojovi a jej zase míti žádostivi byli, mluvili jsú k lidu: »Jest 1 Kristián ho nazývá Strojmírem, Dalimil Stanimí- rem; Hájek spojuje se starší pověstí o Štilfrídovi.
352 — V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 896. Štylfrýd kníže. Štylfrýd. do krajiny Bavorský, aby hledali Stuojmíra, syna Hrutova, bratra někdy Sukoslavova, kte- réhož byl Hostivít kníže z země vypověděl. Však i on jest z rodu a z knížetství Bilínského od Bíly a od Káši skrze Košála pošlý.« I zuostavše na tom, poslali sú posly a hle- dali, až jej skrze rozličné tlumočníky nalezli. A když byl přiveden, velmi sú jej vděčně přijali a posadivše jej na knížetské stolici, činili jemu poklonu. Lid pak obecný to velmi těžce nesl, že sú se s svým knížetem neuměli smluviti, neb on skrze to, že již v Němcích 13 let byl a tam žád- ného Čecha neviděl, ani slyšel, vší České řeči za- pomenul tak, že ani jednomu slovu jích neroz- uměl. Němci tomu Stůjmírovi byli dali jméno Štylfrýd a tak Čechové jedni Stuojmírem, jiní Stylfrýdem svého kníže jmenovali. A žádný z ze- manuov u něho ani z lidu obecného nemohl nic sobě zjednati a on také lidu neuměl súditi, ani jiným saudu poručiti. Však proto lid ten za deset měsícuov kníže němého snášel. Ne méně jse také Stůjmírovi stýskalo v tom, že žádnému z svých poddaných nic nerozuměl. — Někteří pak chytřejší, chtíce jeho rádi prázd- ni býti, a zvláště ti, kteříž přáli Bořivojovi a jej zase míti žádostivi byli, mluvili jsú k lidu: »Jest 1 Kristián ho nazývá Strojmírem, Dalimil Stanimí- rem; Hájek spojuje se starší pověstí o Štilfrídovi.
Strana 353
STOJMÍR VYPUZEN ZE ZEMĚ. 353 věc divná v tom, co vy činíte. Bořivoje pro řády křesťanské a že se pokřtil, sobě jste zošklivili. Zdaliž mníte, že jsau Bavořané tohoto Stůjmíra u sebe bez křtu tak dlúhý čas trpěli? Znamení jest toho jisté, že jest křtěný, poněvadž i jméno jemu změněno; jistě žeť se jest on více řáduom křesťanským naučil ve třinácti letech, než Bořivoj při Svatoplukovi v několika dnech. Jakžť se Česky zase naučí, naučíť nás také, jakž on bude chtíti, věřiti. Jest se jistě obávati toho, aby tento Ně- mec, v nás se vkořeně, nekázal nám našich bo- huov ztroskotati.« Lid obecný, pohnut jsa těmi slovy, zemanuom a vládykám na vuoli dali, aby, což se jím líbí, s tím knížetem učinili. Tu zemané skrze jednoho řečníka, jenž obojí řeč uměl, dali jsú pověděti Štylfrýdovi, aby se zase do Bavor navrátil. Kterýž také toho nebyl velmi nevděčen. I dali jsú jemu 10 hřiven stříbra a 3 hřivny zlatta a poctivé posly s ním poslavše, jej jsau do Bavor provodili. (Domácí boje v Čechách.) L. 897 stalo se v České zemi v lidu veliké roz- (R: 897) tržení. Jedni k druhým mluvili: »Hle, teď jsme osiřalí jako včely bez matky. Nikdá prvé tato země bez knížete a zprávce nebyla: bude-li toho na dlauze, musíme zahynauti.« Po takovém těžkém rokování a častém schá- Sjezd O kníže. Kronika. 23
STOJMÍR VYPUZEN ZE ZEMĚ. 353 věc divná v tom, co vy činíte. Bořivoje pro řády křesťanské a že se pokřtil, sobě jste zošklivili. Zdaliž mníte, že jsau Bavořané tohoto Stůjmíra u sebe bez křtu tak dlúhý čas trpěli? Znamení jest toho jisté, že jest křtěný, poněvadž i jméno jemu změněno; jistě žeť se jest on více řáduom křesťanským naučil ve třinácti letech, než Bořivoj při Svatoplukovi v několika dnech. Jakžť se Česky zase naučí, naučíť nás také, jakž on bude chtíti, věřiti. Jest se jistě obávati toho, aby tento Ně- mec, v nás se vkořeně, nekázal nám našich bo- huov ztroskotati.« Lid obecný, pohnut jsa těmi slovy, zemanuom a vládykám na vuoli dali, aby, což se jím líbí, s tím knížetem učinili. Tu zemané skrze jednoho řečníka, jenž obojí řeč uměl, dali jsú pověděti Štylfrýdovi, aby se zase do Bavor navrátil. Kterýž také toho nebyl velmi nevděčen. I dali jsú jemu 10 hřiven stříbra a 3 hřivny zlatta a poctivé posly s ním poslavše, jej jsau do Bavor provodili. (Domácí boje v Čechách.) L. 897 stalo se v České zemi v lidu veliké roz- (R: 897) tržení. Jedni k druhým mluvili: »Hle, teď jsme osiřalí jako včely bez matky. Nikdá prvé tato země bez knížete a zprávce nebyla: bude-li toho na dlauze, musíme zahynauti.« Po takovém těžkém rokování a častém schá- Sjezd O kníže. Kronika. 23
Strana 354
354 — V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 897. * zení zůstali jsú na tom, aby se všickni valně na dvuor Vyšehradský sešli a tu kníže z jednostájné vuole aby sobě volili. To když jsú učinili, při tom sjezdu bylo mezi ními veliké rozdvojení. Neb Bořivoj, ač byl již učiněn křesťanem, mnoho měl těch, ješto mu přáli pro jeho dobrotivost. A Slavi- bor byl jest jako první mezi zemany, ten chtěl rád zase svého zetě Bořivoje knížetem míti. A také měl Bořivoj od mnohých nepřízeň. Však ti, kteříž byli s strany Bořivojovy, chtěli rádi ten prchlivý lid ukrotiti pěknými slovy a lahodným napomínaním. Ale ukrutnost pohanská nic jest dobrého o straně Bořivojově nesmajšlela, i zů- stali jsú spolu na tom, aby zítra vyšli na pole a tu aby strany, scházejíce se i rozcházejíce, volně o kníže rokovati mohly. Ta strana pak, kteráž Bořivojovi na odpor byla, na tom jsau tajně se smluvivše, zuostali, aby ty všecky, kteříž by Bořivoje míti chtěli, na tom poli zmordovali. I vzali jsú tajně pod pláště prošívanice a meče a uložili mezi sebau tajné znamení (neb heslo), když by jeden z ních naj- znamenitější, jménem Hromil, zkřikl a řka: »Proměňte se, proměňte se!« aby ihned ty, kteříž / 6av chtí Bořivoje míti za kníže, bez lítosti/ mordo- vali a všecky zbili. 1 Podle Dalimila a hlavně Kristiána.
354 — V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 897. * zení zůstali jsú na tom, aby se všickni valně na dvuor Vyšehradský sešli a tu kníže z jednostájné vuole aby sobě volili. To když jsú učinili, při tom sjezdu bylo mezi ními veliké rozdvojení. Neb Bořivoj, ač byl již učiněn křesťanem, mnoho měl těch, ješto mu přáli pro jeho dobrotivost. A Slavi- bor byl jest jako první mezi zemany, ten chtěl rád zase svého zetě Bořivoje knížetem míti. A také měl Bořivoj od mnohých nepřízeň. Však ti, kteříž byli s strany Bořivojovy, chtěli rádi ten prchlivý lid ukrotiti pěknými slovy a lahodným napomínaním. Ale ukrutnost pohanská nic jest dobrého o straně Bořivojově nesmajšlela, i zů- stali jsú spolu na tom, aby zítra vyšli na pole a tu aby strany, scházejíce se i rozcházejíce, volně o kníže rokovati mohly. Ta strana pak, kteráž Bořivojovi na odpor byla, na tom jsau tajně se smluvivše, zuostali, aby ty všecky, kteříž by Bořivoje míti chtěli, na tom poli zmordovali. I vzali jsú tajně pod pláště prošívanice a meče a uložili mezi sebau tajné znamení (neb heslo), když by jeden z ních naj- znamenitější, jménem Hromil, zkřikl a řka: »Proměňte se, proměňte se!« aby ihned ty, kteříž / 6av chtí Bořivoje míti za kníže, bez lítosti/ mordo- vali a všecky zbili. 1 Podle Dalimila a hlavně Kristiána.
Strana 355
BORIVOJ ZNOVA VOLEN KNÍŽETEM. 355 I nebyla jest také strany Bořivojovy ta a ta- ková věc tajná, co se o ních jedná. I vzali jsú také na se tajně prošívanice a někteří i brkvanty, a meče (neb poboční nože) pod svým oděvem měli. Tu jest na tom poli dlúho bylo rokováno, kdo by měl býti knížetem, strana straně svoliti nechtěla a tak se strany častokrát rozcházely: spolu se rozejdúce radili a sejdauce se vadili. Naposledy pak strana odporná Bořivojovi knížeti, vidúci, že strana druhá nechce než Boři- voje zase za kníže míti, i zkřikl jest Hromil hla- sem vysokým a řka: »Proměňte se!« Tu jeden s strany Bořivojovy stoje řekl: »Hned já tebe v jinú barvu proměním.« A vytáh meč pod plá- štěm i sťal jemu hlavu. A tu hned strana Boři- vojova počala velmi své nepřátely mordovati tak, že někteří do Prahy a jiní do lesuov utíkali. Ně- kteří pak k tomu svolili, aby Bořivoj knížetem byl, že chtí jemu rádi poddáni býti. Bitva na sněmě. (Nová vláda Bořivojova.) L. 898, měsíce března Čechové opět se sjeli na (R. 898) dvuor Vyšehradský a tu z jednostajné vuole po- slali sú pro kníže svého do Velehradu. A on kníže toho dne dřív, než poslové na Velehrad přijeli, byl učinil slib P. Bohu před králem a biskupem, pomůž-li jemu P. Buoh na knížetství České zase 1 = oděv hornický. 23*
BORIVOJ ZNOVA VOLEN KNÍŽETEM. 355 I nebyla jest také strany Bořivojovy ta a ta- ková věc tajná, co se o ních jedná. I vzali jsú také na se tajně prošívanice a někteří i brkvanty, a meče (neb poboční nože) pod svým oděvem měli. Tu jest na tom poli dlúho bylo rokováno, kdo by měl býti knížetem, strana straně svoliti nechtěla a tak se strany častokrát rozcházely: spolu se rozejdúce radili a sejdauce se vadili. Naposledy pak strana odporná Bořivojovi knížeti, vidúci, že strana druhá nechce než Boři- voje zase za kníže míti, i zkřikl jest Hromil hla- sem vysokým a řka: »Proměňte se!« Tu jeden s strany Bořivojovy stoje řekl: »Hned já tebe v jinú barvu proměním.« A vytáh meč pod plá- štěm i sťal jemu hlavu. A tu hned strana Boři- vojova počala velmi své nepřátely mordovati tak, že někteří do Prahy a jiní do lesuov utíkali. Ně- kteří pak k tomu svolili, aby Bořivoj knížetem byl, že chtí jemu rádi poddáni býti. Bitva na sněmě. (Nová vláda Bořivojova.) L. 898, měsíce března Čechové opět se sjeli na (R. 898) dvuor Vyšehradský a tu z jednostajné vuole po- slali sú pro kníže svého do Velehradu. A on kníže toho dne dřív, než poslové na Velehrad přijeli, byl učinil slib P. Bohu před králem a biskupem, pomůž-li jemu P. Buoh na knížetství České zase 1 = oděv hornický. 23*
Strana 356
356 — V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 898, 899. Dvuor královský v Praze. ☞2. Tajnský kostel. dosednúti, že chce dobrý křesťan býti a bl. P. Maryji k poctivosti kostel postavili. Když poslové do jiztby vkročili, vděčně je uhlédal, a vyslyšav poselství od svých Čechuov, hned se do Čech strojil s velikú vděčností. A žádal krále Svato- pluka, aby jemu puojčil svého biskupa, aby jeho ženu Lidmilu sv. víře křesťanské naučil a ve jméno sv. Trojice pokřtil. Když se pak Bořivoj s králem rozžehnal a na Vyšehrad přijel, s velikú jest přijat poctivostí a vděčností zvláště od milo- stivé kněžny Lidmily, manželky jeho. Třetího dne po svém příjezdu do svého domu (aneb dvoru) knížecího, kterýž byl v ohradě mě- sta Prahy někdy Křezomysl kníže sobě k bydlení i jiným budúcím knížatům dal na východ slunce postaviti, rozkázal jest kníže před tím dvorem u velikých vrat, kterémuž někteří Veselý dvuor, a jiní Tajněný dvůr proto, že byl vysokým taj- něným, plotem ohrazený, říkali, krásný kostel k poctivosti P. Marie, syna Božího rodičky, na nebe vzetí, (tak jakž slíbil) založiti a pilně stavěti i dokonati rozkázal. Lidmila pak, žena Bořivo- jova, ta t. č. divná vidění ve snách viděla, ano k ní mluveno, aby se pokřtiti dala, že z toho má míti milost od Božího syna, P. Krista. Kteráž to vděčně slyšeci slíbila to učiniti. Bořivoj poručiv 1 = Týn (lat. Laeta curia). — 2 = hrazený, pevný.
356 — V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 898, 899. Dvuor královský v Praze. ☞2. Tajnský kostel. dosednúti, že chce dobrý křesťan býti a bl. P. Maryji k poctivosti kostel postavili. Když poslové do jiztby vkročili, vděčně je uhlédal, a vyslyšav poselství od svých Čechuov, hned se do Čech strojil s velikú vděčností. A žádal krále Svato- pluka, aby jemu puojčil svého biskupa, aby jeho ženu Lidmilu sv. víře křesťanské naučil a ve jméno sv. Trojice pokřtil. Když se pak Bořivoj s králem rozžehnal a na Vyšehrad přijel, s velikú jest přijat poctivostí a vděčností zvláště od milo- stivé kněžny Lidmily, manželky jeho. Třetího dne po svém příjezdu do svého domu (aneb dvoru) knížecího, kterýž byl v ohradě mě- sta Prahy někdy Křezomysl kníže sobě k bydlení i jiným budúcím knížatům dal na východ slunce postaviti, rozkázal jest kníže před tím dvorem u velikých vrat, kterémuž někteří Veselý dvuor, a jiní Tajněný dvůr proto, že byl vysokým taj- něným, plotem ohrazený, říkali, krásný kostel k poctivosti P. Marie, syna Božího rodičky, na nebe vzetí, (tak jakž slíbil) založiti a pilně stavěti i dokonati rozkázal. Lidmila pak, žena Bořivo- jova, ta t. č. divná vidění ve snách viděla, ano k ní mluveno, aby se pokřtiti dala, že z toho má míti milost od Božího syna, P. Krista. Kteráž to vděčně slyšeci slíbila to učiniti. Bořivoj poručiv 1 = Týn (lat. Laeta curia). — 2 = hrazený, pevný.
Strana 357
SE — — BORIVOJ. KREST LIDMILIN. 35./ kostela svého stavení jednomu z svých služeb- níkuov, aby svú manželku a své dítky opatřil, po- jav biskupa, jeli spolu do Bšova (t. do Mělníka). . (Křesťanství v Čechách.) Lidmila manžela vděčně přivítala a po malé chvíli, padše k nohám biskupovým, křtu sv. žá- dala a tu v Mělníce jest pokřtěna. Pokřtěn jest i Spitihněv i Vratislav, synové její, a jiných mnoho a bylo času toho v tom lidu P. Bohu vzáctné náboženství a slovo Boží u veliké vážnosti a lid mnohý učil se Latinským, literám, žáci a kněží velmi se množili a v městě Budči veliké se učení začínalo. L. 899. Kníže Bořivoj skrze nějaké divné vi- dění (a neb Božské rozkázání), kteréž svému bi- skupu oznámil, rozkázal jednu malú kaplu na jednom přívrší mezi Prahú a Vyšehradem za- ložiti, ve jméno sv. dvú apoštoluov, t. sv. Petra a sv. Pavla, ji posvětiti, tu kdež nyní slove na Zderazu. Druhú kaplu kázal na Vyšehradě udě- lati a ta jest ke cti sv. Klimentu posvěcena, neb biskup ten tajně byl přinesl s sebau z Moravy tělo sv. Klimenta,/ kteréž i on byl přinesl do Moravy, vzav je rozkázaním Božím tu, kdež prvé v jedné Lidmila pokřtěna. Latinské učení. (R. 899) Kapla na Zderazu. Kapla sv. Klimenta. / 631 1 Omylem m. slovanským. Ostatní omyly časové po- cházejí z Pulkavy. Viz Palacký II. 5, Novotný II. 4.
SE — — BORIVOJ. KREST LIDMILIN. 35./ kostela svého stavení jednomu z svých služeb- níkuov, aby svú manželku a své dítky opatřil, po- jav biskupa, jeli spolu do Bšova (t. do Mělníka). . (Křesťanství v Čechách.) Lidmila manžela vděčně přivítala a po malé chvíli, padše k nohám biskupovým, křtu sv. žá- dala a tu v Mělníce jest pokřtěna. Pokřtěn jest i Spitihněv i Vratislav, synové její, a jiných mnoho a bylo času toho v tom lidu P. Bohu vzáctné náboženství a slovo Boží u veliké vážnosti a lid mnohý učil se Latinským, literám, žáci a kněží velmi se množili a v městě Budči veliké se učení začínalo. L. 899. Kníže Bořivoj skrze nějaké divné vi- dění (a neb Božské rozkázání), kteréž svému bi- skupu oznámil, rozkázal jednu malú kaplu na jednom přívrší mezi Prahú a Vyšehradem za- ložiti, ve jméno sv. dvú apoštoluov, t. sv. Petra a sv. Pavla, ji posvětiti, tu kdež nyní slove na Zderazu. Druhú kaplu kázal na Vyšehradě udě- lati a ta jest ke cti sv. Klimentu posvěcena, neb biskup ten tajně byl přinesl s sebau z Moravy tělo sv. Klimenta,/ kteréž i on byl přinesl do Moravy, vzav je rozkázaním Božím tu, kdež prvé v jedné Lidmila pokřtěna. Latinské učení. (R. 899) Kapla na Zderazu. Kapla sv. Klimenta. / 631 1 Omylem m. slovanským. Ostatní omyly časové po- cházejí z Pulkavy. Viz Palacký II. 5, Novotný II. 4.
Strana 358
358 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 900, 901. Hojnost skrze víru. skále prostřed moře ležalo. To na Vyšehradě po- R ctivě od něho položeno bylo. T. I. taková hojnost chlebův i všech jiných věcí, kteréž k pokrmům lidským i hovadským náležaly, byla, že se tomu noví křesťané velmi divili a P. Boha chválili, pravíce, že by P. Buoh jim takovú hojnost v té zemi dáti ráčil, kteráž od mnohých let nebyla, protože sú jeho sv. víru Kri- stovu přijali. A z toho pohany, aby se křtíti dali, nutili. — Okolo města Prahy mnoho bylo kře- sťanův, ale v jiných krajích té země ještě poha- nuov neústupných mnoho v své nevěře trvalo. (R. 900) (Smrt Svatoplukova. Arnulf.) L. 900. Svatopluk, král Moravský, shromáždiv mnoho lidu, chtěl se s ními pustiti do Bavor na záhubu císaře Arnolfa, švagra svého. Ale však taková věc císaře tajna nebyla. Kterýž psal Svato- plukovi listy přátelské a milostivé, jeho žádaje, aby se upokojil, také i připomínaje jemu to, že manželka jeho jest sestra Arnolfova, také že jest jemu po dvakrát proti Uhruom on císař velikau učinil pomoc a jej před jích mocí jako obránil: Svatopluk, nevím jakým duchem sa veden, lidu shromážděného nikterakž nechtěl rozpustiti, ale s 8000 lidu dobře oděného upřímo k Bavo- ruom táhl. Císař také, sebrav nemalý počet lidu, poslal jej na švagra svého, krále Moravského, a
358 V. HAJEK, KRONIKA ČESKA, R. 900, 901. Hojnost skrze víru. skále prostřed moře ležalo. To na Vyšehradě po- R ctivě od něho položeno bylo. T. I. taková hojnost chlebův i všech jiných věcí, kteréž k pokrmům lidským i hovadským náležaly, byla, že se tomu noví křesťané velmi divili a P. Boha chválili, pravíce, že by P. Buoh jim takovú hojnost v té zemi dáti ráčil, kteráž od mnohých let nebyla, protože sú jeho sv. víru Kri- stovu přijali. A z toho pohany, aby se křtíti dali, nutili. — Okolo města Prahy mnoho bylo kře- sťanův, ale v jiných krajích té země ještě poha- nuov neústupných mnoho v své nevěře trvalo. (R. 900) (Smrt Svatoplukova. Arnulf.) L. 900. Svatopluk, král Moravský, shromáždiv mnoho lidu, chtěl se s ními pustiti do Bavor na záhubu císaře Arnolfa, švagra svého. Ale však taková věc císaře tajna nebyla. Kterýž psal Svato- plukovi listy přátelské a milostivé, jeho žádaje, aby se upokojil, také i připomínaje jemu to, že manželka jeho jest sestra Arnolfova, také že jest jemu po dvakrát proti Uhruom on císař velikau učinil pomoc a jej před jích mocí jako obránil: Svatopluk, nevím jakým duchem sa veden, lidu shromážděného nikterakž nechtěl rozpustiti, ale s 8000 lidu dobře oděného upřímo k Bavo- ruom táhl. Císař také, sebrav nemalý počet lidu, poslal jej na švagra svého, krále Moravského, a
Strana 359
BORIVOJ. ARNULF A SVATOPLUK. 359 sám se také za ními v menším haufě pustil. Lid císařuov nedali jsú Svatoplukovi do Dunaje do- táhnúti. Potkavše se u Hemlíku, tu jsú krále s jeho lidem poražili a tak král v té bitvě za- hynul. Císař s menším haufem lidu táhl až k Vele- hradu a tu nalezl svú sestru a sestřence svého, syna Svatoplukova, mládence krásného, jemuž bylo jméno Svatoboj. I osobil jest sobě zemi Moravskú, učiniv v ní úředlníky a poručníky až do let toho mládence, odjel pokojně do říše. A brzo potom roznemohl se Arnolfus císař tak divnau nemocí, že jemu žádní lékařové od ní po- moci nemohli, takže jej vši ujedly až do smrti. Král Moravský v bitvě zahynul. (R. 894!) (R. 899!) Císaře vši ujedly až do smrti. (Šíření křesťanství.) L. 901. Kníže Bořivoj tu kaplu bl. P. Marie před Veselým dvorem (jinák před Tajnem) do- konal,, a Crhota, biskup Velehradský, jí posvětil s velikým náboženstvím. A to posvěcení stalo se na den na nebe vzetí P. Marie při přítomnosti Bořivoje knížete i kněžny Lidmily a jích synův i služebníkův mnohých. Křesťanův také mnoho nábožných bylo se k tomu sešlo a měli z toho ve- liké potěšení. Při té slavnosti veliké množství po- (R. 901) Kostel Tajnský posvěcen. 1 Události všélijak popleteny; konec podle Liutpranda. — 2 Kostel ten stál na hradě a dokončil jej asi Spyti- hněv. Místo Crhoty (= Cyril) má ovšem býti Metoděj.
BORIVOJ. ARNULF A SVATOPLUK. 359 sám se také za ními v menším haufě pustil. Lid císařuov nedali jsú Svatoplukovi do Dunaje do- táhnúti. Potkavše se u Hemlíku, tu jsú krále s jeho lidem poražili a tak král v té bitvě za- hynul. Císař s menším haufem lidu táhl až k Vele- hradu a tu nalezl svú sestru a sestřence svého, syna Svatoplukova, mládence krásného, jemuž bylo jméno Svatoboj. I osobil jest sobě zemi Moravskú, učiniv v ní úředlníky a poručníky až do let toho mládence, odjel pokojně do říše. A brzo potom roznemohl se Arnolfus císař tak divnau nemocí, že jemu žádní lékařové od ní po- moci nemohli, takže jej vši ujedly až do smrti. Král Moravský v bitvě zahynul. (R. 894!) (R. 899!) Císaře vši ujedly až do smrti. (Šíření křesťanství.) L. 901. Kníže Bořivoj tu kaplu bl. P. Marie před Veselým dvorem (jinák před Tajnem) do- konal,, a Crhota, biskup Velehradský, jí posvětil s velikým náboženstvím. A to posvěcení stalo se na den na nebe vzetí P. Marie při přítomnosti Bořivoje knížete i kněžny Lidmily a jích synův i služebníkův mnohých. Křesťanův také mnoho nábožných bylo se k tomu sešlo a měli z toho ve- liké potěšení. Při té slavnosti veliké množství po- (R. 901) Kostel Tajnský posvěcen. 1 Události všélijak popleteny; konec podle Liutpranda. — 2 Kostel ten stál na hradě a dokončil jej asi Spyti- hněv. Místo Crhoty (= Cyril) má ovšem býti Metoděj.
Strana 360
360 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 902. hanův se k víře sv. obrátilo a při tom jsú po- křtěni. Sněm aby hrady stavěli. (R. 902) 63v Kázaní slavné. R. t. také kníže kázal zavolati na sněm toliko křesťanův a pohanům nebylo oznámeno. Při tom shromáždění Bořivoj možnější napomínal, aby hrady staré pilně opravovali i také nové stavěli proto, neb on má toho jistú zprávu, že bý se po- hané proti křesťanuom i proti knížeti puntovali, a zvláště v kraji Luckém (jinák Žateckém) chtíce víru křesťanskú zase z té země vypleniti. Slavibor Bšovský na místě jiných odpověděl: »Kníže ctný, synu milý! Tvůj rozkaz chtí všickni rádi vyplniti a hrady stavěti, ale majíť najvětší naději v obra- ně proti těm neznabohům v Pánu a stvořiteli všech věcí, v jehožto jménu jsú pokřtěni; ten tebe i nás všech obraňovati bude svú mocí.« Kníže z té důvěrnosti k P. Bohu jím poděkování učiniv, lid ten od sebe, aby jeli a šli na svá obydlé, rozpustil. L. 902./ Crhota biskup, muž jistě svatý, po- světiv žákuov na kněžství, nazajtří na den slav- nosti Ducha sv. v kostele (jinák v kaple králov- ské) P. Marie před Tajnem učinil na to slovo P. Krista, kteréž napsáno ve čtení sv. Lukáše v kap. 4.: »Také i jiným městuom musím ozna- movati království Boží« slavné kázaní. Od kní- — 1 = rotili. — 2 = evangelium. *
360 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 902. hanův se k víře sv. obrátilo a při tom jsú po- křtěni. Sněm aby hrady stavěli. (R. 902) 63v Kázaní slavné. R. t. také kníže kázal zavolati na sněm toliko křesťanův a pohanům nebylo oznámeno. Při tom shromáždění Bořivoj možnější napomínal, aby hrady staré pilně opravovali i také nové stavěli proto, neb on má toho jistú zprávu, že bý se po- hané proti křesťanuom i proti knížeti puntovali, a zvláště v kraji Luckém (jinák Žateckém) chtíce víru křesťanskú zase z té země vypleniti. Slavibor Bšovský na místě jiných odpověděl: »Kníže ctný, synu milý! Tvůj rozkaz chtí všickni rádi vyplniti a hrady stavěti, ale majíť najvětší naději v obra- ně proti těm neznabohům v Pánu a stvořiteli všech věcí, v jehožto jménu jsú pokřtěni; ten tebe i nás všech obraňovati bude svú mocí.« Kníže z té důvěrnosti k P. Bohu jím poděkování učiniv, lid ten od sebe, aby jeli a šli na svá obydlé, rozpustil. L. 902./ Crhota biskup, muž jistě svatý, po- světiv žákuov na kněžství, nazajtří na den slav- nosti Ducha sv. v kostele (jinák v kaple králov- ské) P. Marie před Tajnem učinil na to slovo P. Krista, kteréž napsáno ve čtení sv. Lukáše v kap. 4.: »Také i jiným městuom musím ozna- movati království Boží« slavné kázaní. Od kní- — 1 = rotili. — 2 = evangelium. *
Strana 361
BORIVOJ SVOLÁ SNĚM KŘESŤANSKY. — 361 žete i ode všech křesťanův vzav odpuštění a dav jím sv. požehnání, vzal tělo sv. Klimenta a bral (R. 879!) se s ním až do Říma. (Sv. bratří v Římě.) A tu v Římě nalezl sv. Metudia, bratra svého, také biskupa. A ten jistý Metudius byl nedávných časuov mnoho Charvátuov a Bulgaruov na víru křesťanskú obrátil. Tu oba biskupové, rozváživše mezi sebau hlú- post lidu toho a obávajíce se, aby jích práce na- darmo nebyla, lid ten od ních v nově na víru obrá- cený aby se zase k pohanským obyčejům neuchýlil, i předstúpivše před papeže a před jeho kardynály žádali jsú, aby dopuštěno bylo Charvatuom, Bul- garuom i jiným Slovákuom, aby při mšech sv. svého obecného, ale ne Latinského jazyku užívali. I zdálo se to papeži i jeho kardynáluom velmi od- porné i nechtěli jsú toho dopustiti. Metudius pak, jsa v Řeckém a Latinském jazyku velmi učený, řekl: »Otcové milí! Zdaliž nevíte, že P. Buoh mluviti ráčil skrze usta Davidova: »Každý duch chval P. Boha?« A sv. Pavel napsal k Koryn- tuom: »Jazykům mluviti nechtějte brániti.« Proč by i oni neměli jazykem svým P. Boha chváliti?« I vida Otec svatý s svau raddau stálost těch biskupuov, i dopustil, aby každá mše i všecky ho- diny i všelikteraká posluhování v kosteléch v krá- Mše Slo- vanským jazykem.
BORIVOJ SVOLÁ SNĚM KŘESŤANSKY. — 361 žete i ode všech křesťanův vzav odpuštění a dav jím sv. požehnání, vzal tělo sv. Klimenta a bral (R. 879!) se s ním až do Říma. (Sv. bratří v Římě.) A tu v Římě nalezl sv. Metudia, bratra svého, také biskupa. A ten jistý Metudius byl nedávných časuov mnoho Charvátuov a Bulgaruov na víru křesťanskú obrátil. Tu oba biskupové, rozváživše mezi sebau hlú- post lidu toho a obávajíce se, aby jích práce na- darmo nebyla, lid ten od ních v nově na víru obrá- cený aby se zase k pohanským obyčejům neuchýlil, i předstúpivše před papeže a před jeho kardynály žádali jsú, aby dopuštěno bylo Charvatuom, Bul- garuom i jiným Slovákuom, aby při mšech sv. svého obecného, ale ne Latinského jazyku užívali. I zdálo se to papeži i jeho kardynáluom velmi od- porné i nechtěli jsú toho dopustiti. Metudius pak, jsa v Řeckém a Latinském jazyku velmi učený, řekl: »Otcové milí! Zdaliž nevíte, že P. Buoh mluviti ráčil skrze usta Davidova: »Každý duch chval P. Boha?« A sv. Pavel napsal k Koryn- tuom: »Jazykům mluviti nechtějte brániti.« Proč by i oni neměli jazykem svým P. Boha chváliti?« I vida Otec svatý s svau raddau stálost těch biskupuov, i dopustil, aby každá mše i všecky ho- diny i všelikteraká posluhování v kosteléch v krá- Mše Slo- vanským jazykem.
Strana 362
362.— V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 903. (R. 903) Papež hněvivý. (R. 869!) lovství Bulgarském a v Charvátích Slovákuom. * jazykem jích čteno i zpíváno bylo. L. 903. Z dopuštění papežova tu v Římě bi- skup Metudius kostel sv. Klimentu k poctivosti postaviti rozkázal. A Cyrillus, učiniv se mni- chem, na sebe vzal ten sv. Benedykta oděv, při tom kostele zuostal a tělo to sv. Klimenta, kte- réž také v Čechách bylo, tu poctivě položil. A tu svatý vedl život a mnohé i veliké divy činil. A když umřel, tu jest pohřben a za svatého vy- zdvižen. A od toho kostela vždy až do dnes píše se jeden kardynál sv. Cyrilla. — l a (R. 885!) (R. 896!) (Papež Štěpán VI.) Při tom času, přihodilo se v Římě, že byl na auřad najvyžšího biskupství volen Štěpán, t. jm. VI., jenž byl syn jednoho měštěnína Římského. A ten měl u veliké nenávisti předka svého For- mosa papeže, že netoliko to, což on ustanovil, zrušil, ale kázal tělo jeho z hrobu vytáhnúti a z oděvu papežského svléci a obléci je v oděv laj- kovský, dal jemu ustřihnúti dva prsty u ruky pravé a vrci je do Tyberu řeky a tělo jeho na obecném krchově kázal zakopati. Taková věc nikdá se v Římě nepřihodila. Pro- 1 Vyprávění předchozí podávají některá správná data, avšak velmi popletená. Co následujej vzato nejspíše vše opět z Liutpranda.
362.— V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 903. (R. 903) Papež hněvivý. (R. 869!) lovství Bulgarském a v Charvátích Slovákuom. * jazykem jích čteno i zpíváno bylo. L. 903. Z dopuštění papežova tu v Římě bi- skup Metudius kostel sv. Klimentu k poctivosti postaviti rozkázal. A Cyrillus, učiniv se mni- chem, na sebe vzal ten sv. Benedykta oděv, při tom kostele zuostal a tělo to sv. Klimenta, kte- réž také v Čechách bylo, tu poctivě položil. A tu svatý vedl život a mnohé i veliké divy činil. A když umřel, tu jest pohřben a za svatého vy- zdvižen. A od toho kostela vždy až do dnes píše se jeden kardynál sv. Cyrilla. — l a (R. 885!) (R. 896!) (Papež Štěpán VI.) Při tom času, přihodilo se v Římě, že byl na auřad najvyžšího biskupství volen Štěpán, t. jm. VI., jenž byl syn jednoho měštěnína Římského. A ten měl u veliké nenávisti předka svého For- mosa papeže, že netoliko to, což on ustanovil, zrušil, ale kázal tělo jeho z hrobu vytáhnúti a z oděvu papežského svléci a obléci je v oděv laj- kovský, dal jemu ustřihnúti dva prsty u ruky pravé a vrci je do Tyberu řeky a tělo jeho na obecném krchově kázal zakopati. Taková věc nikdá se v Římě nepřihodila. Pro- 1 Vyprávění předchozí podávají některá správná data, avšak velmi popletená. Co následujej vzato nejspíše vše opět z Liutpranda.
Strana 363
BOŘIVOJ. METHODĚJ V ŘIMĚ. 363 tož jemu všickni za zlé to měli a jemu to tak ztě- žovali, že on hnut sa toho skutku velikau lítosti, auřad papežský opustil dobrovolně, do najtvrd- šího zákona (kláštera) všel a tu nad míru veliké za to činil pokání a častokrát s povolením staršího svého, přicházeje na hrob Formosa, těžce plakal a lidí tudy jdúcích, aby se zaň P. Bohu modlili, prosil, aby mu ten hřích ráčil odpustiti. v (Metoděj a Svatoboj.) L. 904./ Metudius (neb Strachota) biskup, vzav listy od papeže, do Bulgar a do Charvát se obrátil a jim ty bulle (neb listy papežské) přines, aby všickni biskupové i kněží při službě Boží jich jazyku požívali. A tu pobyv mezi nimi krátký čas, obrátil se k Svatobojovi, synu Svatoplukovu, králi Moravskému. Tu král velmi rád jej uzřel a velikú žádostí žádal jeho, aby s ním zuostal, slibuje, že jemu chce rád jako otci svému duchovnimu pod- dán býti. Strachota, uznav jeho býti slušnú žá- dost, pověděl, že chce s ním rád zuostati. I byl jest všecken lid ten Moravský vděčen příští Strachoty biskupa, muže svatého, a biskup velikú milostí byl k tomu lidu nakloněn. I byl jest tu jako puol léta, slovem Božím králi i všem jiným svátostmi velebnými posluhuje. — Král ten mladý a velmi plachy,, maje věku (R. 904) 641 Papež dopustil Slovákům. l r- Král Moravský plachý. 1 = divoký. ** n
BOŘIVOJ. METHODĚJ V ŘIMĚ. 363 tož jemu všickni za zlé to měli a jemu to tak ztě- žovali, že on hnut sa toho skutku velikau lítosti, auřad papežský opustil dobrovolně, do najtvrd- šího zákona (kláštera) všel a tu nad míru veliké za to činil pokání a častokrát s povolením staršího svého, přicházeje na hrob Formosa, těžce plakal a lidí tudy jdúcích, aby se zaň P. Bohu modlili, prosil, aby mu ten hřích ráčil odpustiti. v (Metoděj a Svatoboj.) L. 904./ Metudius (neb Strachota) biskup, vzav listy od papeže, do Bulgar a do Charvát se obrátil a jim ty bulle (neb listy papežské) přines, aby všickni biskupové i kněží při službě Boží jich jazyku požívali. A tu pobyv mezi nimi krátký čas, obrátil se k Svatobojovi, synu Svatoplukovu, králi Moravskému. Tu král velmi rád jej uzřel a velikú žádostí žádal jeho, aby s ním zuostal, slibuje, že jemu chce rád jako otci svému duchovnimu pod- dán býti. Strachota, uznav jeho býti slušnú žá- dost, pověděl, že chce s ním rád zuostati. I byl jest všecken lid ten Moravský vděčen příští Strachoty biskupa, muže svatého, a biskup velikú milostí byl k tomu lidu nakloněn. I byl jest tu jako puol léta, slovem Božím králi i všem jiným svátostmi velebnými posluhuje. — Král ten mladý a velmi plachy,, maje věku (R. 904) 641 Papež dopustil Slovákům. l r- Král Moravský plachý. 1 = divoký. ** n
Strana 364
364 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 904. n —. „"! 5 o a nní do Král chtěl biskupa zabíti u oltáře. svého let dvadcet a čtyři, divné a vymyšlené ne- řády, provozoval: proti P. Bohu a řádu křesťan- skému rozličná rauhaní činil, lidem také duchov- ním neobyčejné posměchy a sirotkuom křivdy, A na to všecko vedli jej někteří pohané, služeb- níci jeho. I přihodilo se den sv. Petra a Pavla apoštoluov, že král opustiv službu Boží, umíni s svými služebníky na lov jeti do lesa jednoho, kterémuž Křečín, říkají, a biskupu rozkázal, aby mše sv. neslaužil, až se on zase s lovu navrátí. .. I očekával biskup jeho navrácení až do po- ledne a rozváživ, že práva duchovní ukazují, že žádná mše nemá býti po poledni slúžena, i při- stúpil k oltáři a král velmi dlúho prodléval, tak až již biskup těla Božího pozdvihoval. Toť král přijel a oznámeno jemu, že biskup mši dokonává a jeho přikázaní že nevyplnil a krále pána svého nečekal. Těmi řečmi pohnut sa, král hned na svém koni do kostela vskočil a v trúby lovecké trúbiti kázal a jiní za ním též do kostela na koních bě- žali. Tu byl hřmot a křik veliký, trúbení, psuov štěkání v tom kostele. A král sskočiv s koně, vy- trhl meč, chtě biskupa tu u oltáře zamordovati. Služebnici (a neb dvořané) rychle s koní ssedavše, jej chytili, toho jemu nedadúce učiniti, však s ve- be3 v 42 1 = hanebnosti. 2 Místo dnes ovšem neznámé. —
364 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 904. n —. „"! 5 o a nní do Král chtěl biskupa zabíti u oltáře. svého let dvadcet a čtyři, divné a vymyšlené ne- řády, provozoval: proti P. Bohu a řádu křesťan- skému rozličná rauhaní činil, lidem také duchov- ním neobyčejné posměchy a sirotkuom křivdy, A na to všecko vedli jej někteří pohané, služeb- níci jeho. I přihodilo se den sv. Petra a Pavla apoštoluov, že král opustiv službu Boží, umíni s svými služebníky na lov jeti do lesa jednoho, kterémuž Křečín, říkají, a biskupu rozkázal, aby mše sv. neslaužil, až se on zase s lovu navrátí. .. I očekával biskup jeho navrácení až do po- ledne a rozváživ, že práva duchovní ukazují, že žádná mše nemá býti po poledni slúžena, i při- stúpil k oltáři a král velmi dlúho prodléval, tak až již biskup těla Božího pozdvihoval. Toť král přijel a oznámeno jemu, že biskup mši dokonává a jeho přikázaní že nevyplnil a krále pána svého nečekal. Těmi řečmi pohnut sa, král hned na svém koni do kostela vskočil a v trúby lovecké trúbiti kázal a jiní za ním též do kostela na koních bě- žali. Tu byl hřmot a křik veliký, trúbení, psuov štěkání v tom kostele. A král sskočiv s koně, vy- trhl meč, chtě biskupa tu u oltáře zamordovati. Služebnici (a neb dvořané) rychle s koní ssedavše, jej chytili, toho jemu nedadúce učiniti, však s ve- be3 v 42 1 = hanebnosti. 2 Místo dnes ovšem neznámé. —
Strana 365
BOŘIVOJ A SVATOBOJ MORAVSKÝ. 365 likú těžkostí přílišným jeho hněvem jej od toho skutku odvedlii. . (Klatba na Svatoboje:)D Když pak byl král do svého příbytku uveden, poslal hned k biskupu jemu přikazuje, aby více před jeho oči nechodil. I učinil tak biskup a hned šel z toho kostela i z města upřímo k Bořivojovi, knížeti Českému. A tu slovo Boží káže, víru sv. křesťanskú rozmnožoval a lidu Českého mnoho pokřtil. Po některém pak času, dav knížeti i lidu Českému požehnání, toho na P. Bohu snažně žá- daje, aby bylo Svatobojovi království odjato a do knížetství Českého přeneseno, do Říma se obrátil a tu před najvyžším biskupem křesťanským svú příhodu oznámil. Biskup Rímský krále Moravského k sobě obe- slal, kterýž jedno i druhé potupil, přijeti nechtěl. Papež pro tu nepoddanost a domu Božího i řádu duchovního neuctivost dal kladbu na krále, při- kázav osobám duchovním, aby žádná mše před králem nebyla slaužena. Kněží a žáci na větším díle obrátili se z Moravy do Čech a v Moravě Kladba na krále Morav- ského. : ín. . —1 Pověst pozdější, původně o Svatopluku vyprávěná. Jinak ovšem dějiny Svatoboje neznají; pràmeny západní znají jen jména dvou (staršího Mojmíra, nástupce Sva- toplukova, a Svatopluka mladšího) synů Svatoplůkových.
BOŘIVOJ A SVATOBOJ MORAVSKÝ. 365 likú těžkostí přílišným jeho hněvem jej od toho skutku odvedlii. . (Klatba na Svatoboje:)D Když pak byl král do svého příbytku uveden, poslal hned k biskupu jemu přikazuje, aby více před jeho oči nechodil. I učinil tak biskup a hned šel z toho kostela i z města upřímo k Bořivojovi, knížeti Českému. A tu slovo Boží káže, víru sv. křesťanskú rozmnožoval a lidu Českého mnoho pokřtil. Po některém pak času, dav knížeti i lidu Českému požehnání, toho na P. Bohu snažně žá- daje, aby bylo Svatobojovi království odjato a do knížetství Českého přeneseno, do Říma se obrátil a tu před najvyžším biskupem křesťanským svú příhodu oznámil. Biskup Rímský krále Moravského k sobě obe- slal, kterýž jedno i druhé potupil, přijeti nechtěl. Papež pro tu nepoddanost a domu Božího i řádu duchovního neuctivost dal kladbu na krále, při- kázav osobám duchovním, aby žádná mše před králem nebyla slaužena. Kněží a žáci na větším díle obrátili se z Moravy do Čech a v Moravě Kladba na krále Morav- ského. : ín. . —1 Pověst pozdější, původně o Svatopluku vyprávěná. Jinak ovšem dějiny Svatoboje neznají; pràmeny západní znají jen jména dvou (staršího Mojmíra, nástupce Sva- toplukova, a Svatopluka mladšího) synů Svatoplůkových.
Strana 366
366 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 904. . .. . / 647 zuostal lid neučený a hlúpý bez služby Božír. Poznavše okolní národové, že král Moravský jest v zlořečení a skrze to že jemu P. Bůh žád- ného štěstí ani prospěchu nedá, vojensky naň a na lid jeho táhli Uhři, Poláci, Němci i Čechové a hanebné zemi jeho Moravskú hubili a plun- drovali2. (Smrt Svatobojova.) I poznav král, že již naň přišlo Boží dopuštění a lid že chodí jako na mysli zmámený, povolav rad svých, ptal se jich, co má činiti. A oni žádné jemu rady dáti proti vuoli Boží neuměli. Král, povolav časem večerním jednoho věrného služeb- níka, kázal sobě tajně kuoň osedlati a připásav meč vsedl na kuoň a kázav most spustiti, jel pryč. A přijel do jednoho velikého lesa: a když již sví- tati počalo, ssed s koně, zabil jej, a odpásav meč, zakopal jej do země i chodil po horách a lesích tak dlúho, až přišel k jednomu domu pauste- nickému, kdež sú tří velmi nábožní muží přebý- vali, i žádal jest u nich/ až do dne třetího od- počinutí. A potom prosil, aby jej mezi se přijali, že chce s nimi tu zůstati. Kteříž podivivše se osobě mládence, řekli sú: »Snad duch Boží jej sem po- slal; bychme jej měli od nás odehnati, hříchem 1 Data opět většinou správná, ale časově popletená. Týkají se ovšem doby dřívější a Svatopluka; klatbu vydal Metoděj sám.— 2 = plenili.
366 V. HAJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 904. . .. . / 647 zuostal lid neučený a hlúpý bez služby Božír. Poznavše okolní národové, že král Moravský jest v zlořečení a skrze to že jemu P. Bůh žád- ného štěstí ani prospěchu nedá, vojensky naň a na lid jeho táhli Uhři, Poláci, Němci i Čechové a hanebné zemi jeho Moravskú hubili a plun- drovali2. (Smrt Svatobojova.) I poznav král, že již naň přišlo Boží dopuštění a lid že chodí jako na mysli zmámený, povolav rad svých, ptal se jich, co má činiti. A oni žádné jemu rady dáti proti vuoli Boží neuměli. Král, povolav časem večerním jednoho věrného služeb- níka, kázal sobě tajně kuoň osedlati a připásav meč vsedl na kuoň a kázav most spustiti, jel pryč. A přijel do jednoho velikého lesa: a když již sví- tati počalo, ssed s koně, zabil jej, a odpásav meč, zakopal jej do země i chodil po horách a lesích tak dlúho, až přišel k jednomu domu pauste- nickému, kdež sú tří velmi nábožní muží přebý- vali, i žádal jest u nich/ až do dne třetího od- počinutí. A potom prosil, aby jej mezi se přijali, že chce s nimi tu zůstati. Kteříž podivivše se osobě mládence, řekli sú: »Snad duch Boží jej sem po- slal; bychme jej měli od nás odehnati, hříchem 1 Data opět většinou správná, ale časově popletená. Týkají se ovšem doby dřívější a Svatopluka; klatbu vydal Metoděj sám.— 2 = plenili.
Strana 367
BORIVOJ. PAD VELIKÉ MORAVY. 367 bychom vinni byli.« Přijali sau jej a davše naň kápi paustenickú (neb mnichovskú), jej oholili a snažně se zaň P. Bohu modlili, aby jemu P. Bůh dal v začatém dobrém setrvání. On také P. Bohu se velmi modlil a posty s ními zachovával, mo- tykau kopal a nic jiného než vody za nápoj uží- val. A tak v té těžkosti a činění pokání trval na té paušti za let 18. Když pak uznal svú těžkú ne- moc a učili na svém těle, že živ nebude, povolav svých bratruov pausteníkuov a před nimi svých se hříchuov P. Bohu vyznával a že jest on byl Svatoboj, král Moravský, všem zjevně oznámil. Kteříž podivivše se, když umřel, jej tu, kdež jiné pausteníky pochovávali, pohřebili. Ta paušť, kde jest byla, na tom místě klášter stojí P. Marie na Moravském a Uherském po- mezí, v kterémž sú bratří zákona sv. Benedykta, a klášteru jméno Zábora. Král Moravský mezi pausteníky. 1 = pocítil. — 2 Pověst týče se opět ovšem Svato- pluka; jméno onoho kláštera uvádí se Zober (Kosmas), Sobor (Tomek); Zabor, Zobor (Dalimil) atd. Tyto po- věsti o Bořivojovi a Svatoplukovi náleží podnes k nej- temnějším záhadám našeho starověku. Posledně se jimi zabývali (a příslušnou literaturu snesli ve svých pracích) u. Němců roku 1915 Aug. Naegle: Kirchengeschichte Böhmens (1, 1) a v nás v l. 1915—17 R. Urbánek v ob- šírném a zevrubném článku »K české pověsti královské« v Časopise společnosti přátel starožitností českých (sv. XXIII—XXV). Tam nalezne se výklad podrobnější.
BORIVOJ. PAD VELIKÉ MORAVY. 367 bychom vinni byli.« Přijali sau jej a davše naň kápi paustenickú (neb mnichovskú), jej oholili a snažně se zaň P. Bohu modlili, aby jemu P. Bůh dal v začatém dobrém setrvání. On také P. Bohu se velmi modlil a posty s ními zachovával, mo- tykau kopal a nic jiného než vody za nápoj uží- val. A tak v té těžkosti a činění pokání trval na té paušti za let 18. Když pak uznal svú těžkú ne- moc a učili na svém těle, že živ nebude, povolav svých bratruov pausteníkuov a před nimi svých se hříchuov P. Bohu vyznával a že jest on byl Svatoboj, král Moravský, všem zjevně oznámil. Kteříž podivivše se, když umřel, jej tu, kdež jiné pausteníky pochovávali, pohřebili. Ta paušť, kde jest byla, na tom místě klášter stojí P. Marie na Moravském a Uherském po- mezí, v kterémž sú bratří zákona sv. Benedykta, a klášteru jméno Zábora. Král Moravský mezi pausteníky. 1 = pocítil. — 2 Pověst týče se opět ovšem Svato- pluka; jméno onoho kláštera uvádí se Zober (Kosmas), Sobor (Tomek); Zabor, Zobor (Dalimil) atd. Tyto po- věsti o Bořivojovi a Svatoplukovi náleží podnes k nej- temnějším záhadám našeho starověku. Posledně se jimi zabývali (a příslušnou literaturu snesli ve svých pracích) u. Němců roku 1915 Aug. Naegle: Kirchengeschichte Böhmens (1, 1) a v nás v l. 1915—17 R. Urbánek v ob- šírném a zevrubném článku »K české pověsti královské« v Časopise společnosti přátel starožitností českých (sv. XXIII—XXV). Tam nalezne se výklad podrobnější.
Strana 368
368 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 904. (Pád říše Velkomoravské.) Uhři pak a Poláci, Němci i Čechové, králov- ství Moravské, když jeho nebyl kto bráně, tak roztrhali a sobě osobili, že hlavy od toho času více pozdvihnúti nemohlo, až bylo do Čech vedlé proroctví biskupa Strachoty přeneseno. Kdy a neb kterak, o tom bude 1. B. 1077 obšírnějí na- psáno. — OPRAVY. Na str. 26, ř. 22 čti nětco; 30, 2 Hertn- štajna; 31, 2 Nekmiři; 32, 1 Repický z Sudomiře; 35, 12 po- topau; 38, 3 kronyků; 41, 5 (44, 15) Hystorí; 55, 10 (moře) Jonytské; 57, 3 uprostředku; 57, 10 (64, 18) jích; 58, 19 Witychyndus; 61, 9 povolal; 72, 6 zpanilostí; 75, 20 tu pod ; 79, 14 v Ctiňovsi; 79, 18 spravedlivost; 89, 22 také na tu; 91, 6 (114, 9; 190, 12) odpověd; 98, 8 Klecavý; 99, 16 čeled; 102, 16 = domluvila; 104, 9 Pryška; 105, 18 jakát; 113, 7 veselé; 114, 2, 13 vésce, vésky; 114, 12 zastavili; 11C, 3 Sytěň; 132, 28 svolé; 133, 2 Svoléli; 133, 24 (166, 12; 193, 24; 270, 26) obydlé; 135, 19 smajšlejíci; 137, 13 mnau; 144, 23 (182, 2) piilbice; 151, 20 blízko od; 151, 23 pohanbivše; 152, 18 Dobrovojovým; 153, 4 skryvše; 155, 26 Vlásta drahú; 160, 8 (301, 21) přilbici; 163, 15 velmi želel; 164, 19 hajtmanu; 173, 13 vyhledávaje; 177, 23 dali odpověd; 182, 21 ohradu; 189, 13 Pohojku; 194, 8 dům; 196, 13 Nezamysl i; 202, 16 silú; 209, 15 aby saudil; 210, 12 (a) pověděl; 211, 4 vésce; 213, 4 pořádnějí; 213, 21 Chotěbor(s)kú; 216, 8 veseli; 219, 22 roz- žehnal; 221, 19 ani pěší; 222, 14 Jehlavy; 226, 6 muž velmi; 228, 8 Kvasoňovu; 231, 11 Lichnice; 233, 13 nemohúce vy- trpěti; 233, 16 bitvě; 237, 5 Pro(s)tislav; 242, 14 dne i; 251, 18 mužuov statečných; 255, 4 (257, 18) 42; 258, 9 příkopích; 260, 19 opatřil; 272, 18 tesklivi; 272, 21 to na; 276, 18 Rodo- tínu; 287, 5 a řka; 292, 7 páléce; 302, 28 podle Dobnera tím; 306, 8 někto; 306, 12 do tvé; 313, 3 mládenček; 319, 20 . A sšedše; 323, 12 svým Mstibojem; 331, 5 třmi.
368 V. HÁJEK, KRONIKA ČESKÁ, R. 904. (Pád říše Velkomoravské.) Uhři pak a Poláci, Němci i Čechové, králov- ství Moravské, když jeho nebyl kto bráně, tak roztrhali a sobě osobili, že hlavy od toho času více pozdvihnúti nemohlo, až bylo do Čech vedlé proroctví biskupa Strachoty přeneseno. Kdy a neb kterak, o tom bude 1. B. 1077 obšírnějí na- psáno. — OPRAVY. Na str. 26, ř. 22 čti nětco; 30, 2 Hertn- štajna; 31, 2 Nekmiři; 32, 1 Repický z Sudomiře; 35, 12 po- topau; 38, 3 kronyků; 41, 5 (44, 15) Hystorí; 55, 10 (moře) Jonytské; 57, 3 uprostředku; 57, 10 (64, 18) jích; 58, 19 Witychyndus; 61, 9 povolal; 72, 6 zpanilostí; 75, 20 tu pod ; 79, 14 v Ctiňovsi; 79, 18 spravedlivost; 89, 22 také na tu; 91, 6 (114, 9; 190, 12) odpověd; 98, 8 Klecavý; 99, 16 čeled; 102, 16 = domluvila; 104, 9 Pryška; 105, 18 jakát; 113, 7 veselé; 114, 2, 13 vésce, vésky; 114, 12 zastavili; 11C, 3 Sytěň; 132, 28 svolé; 133, 2 Svoléli; 133, 24 (166, 12; 193, 24; 270, 26) obydlé; 135, 19 smajšlejíci; 137, 13 mnau; 144, 23 (182, 2) piilbice; 151, 20 blízko od; 151, 23 pohanbivše; 152, 18 Dobrovojovým; 153, 4 skryvše; 155, 26 Vlásta drahú; 160, 8 (301, 21) přilbici; 163, 15 velmi želel; 164, 19 hajtmanu; 173, 13 vyhledávaje; 177, 23 dali odpověd; 182, 21 ohradu; 189, 13 Pohojku; 194, 8 dům; 196, 13 Nezamysl i; 202, 16 silú; 209, 15 aby saudil; 210, 12 (a) pověděl; 211, 4 vésce; 213, 4 pořádnějí; 213, 21 Chotěbor(s)kú; 216, 8 veseli; 219, 22 roz- žehnal; 221, 19 ani pěší; 222, 14 Jehlavy; 226, 6 muž velmi; 228, 8 Kvasoňovu; 231, 11 Lichnice; 233, 13 nemohúce vy- trpěti; 233, 16 bitvě; 237, 5 Pro(s)tislav; 242, 14 dne i; 251, 18 mužuov statečných; 255, 4 (257, 18) 42; 258, 9 příkopích; 260, 19 opatřil; 272, 18 tesklivi; 272, 21 to na; 276, 18 Rodo- tínu; 287, 5 a řka; 292, 7 páléce; 302, 28 podle Dobnera tím; 306, 8 někto; 306, 12 do tvé; 313, 3 mládenček; 319, 20 . A sšedše; 323, 12 svým Mstibojem; 331, 5 třmi.
- Ia: Array
- I: Array
- 3: Array
- 16: Array
- 33: Array