z 412 stránek
Titel
I
II
Editio
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
Název:
Václava Hájka z Libočan Kronika česká. IV, Čechy královské r. 1254-1347
Autor:
Flajšhans, Václav
Rok vydání:
1933
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
412
Obsah:
- I: Titel
- 1: Editio
upravit
Strana I
VACLAVA HAJKA Z LIBOCAN KRONIKA ČESKÁ. PODLE ORIGINÁLU Z R 1541 VYDAL V. FLAJŠHANS. IV. ČECHY KRÁLOVSKÉ. R. 1254— 1347. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚDA UMĚNÍ. 1933.
VACLAVA HAJKA Z LIBOCAN KRONIKA ČESKÁ. PODLE ORIGINÁLU Z R 1541 VYDAL V. FLAJŠHANS. IV. ČECHY KRÁLOVSKÉ. R. 1254— 1347. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚDA UMĚNÍ. 1933.
Strana II
STAROČESKA KNIHOVNA. Č. V. VÁCLAVA HÁJKA Z LIBOČAN KRONIKA ČESKA. IV. R. 1254—1347 ČECHY KRÁLOVSKÉ. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNI. 1933.
STAROČESKA KNIHOVNA. Č. V. VÁCLAVA HÁJKA Z LIBOČAN KRONIKA ČESKA. IV. R. 1254—1347 ČECHY KRÁLOVSKÉ. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNI. 1933.
Strana 1
(Nový král Přemysl II.) / 238v (R. 1254.) Léta tisícého, dvústého, padesátého IIII. času jarního Přemysl, syn krále Vácslava, dědic Český, markrabě Moravský, Rakúský a Štyrský kníže, jsa bytem v Rakausích, mnoho lidu byl sebral, chtě dubna měsíce vtrhnúti do Uherské země a nad Belú králem se pomstiti. Ale Bela to slyše a rozváživ, že Tataruov ani Kumánuov na ten čas míti nemůž, zprávu maje také o tom, že jest na Přemysla království České připadlo a odtud že bude míti velikú pomoc, toho se ulekl. Rychle psal a při tom poslal posly poctivé k Přemyslovi, žádaje pokoje; při tom poslal veliké dary. Přemysl, ač již měl mnoho lidu pohotově, však proto s raddau a povolením rad svých s týmž králem Uherským Pokoj krále Českého s králem Uherským. Kronika IV.
(Nový král Přemysl II.) / 238v (R. 1254.) Léta tisícého, dvústého, padesátého IIII. času jarního Přemysl, syn krále Vácslava, dědic Český, markrabě Moravský, Rakúský a Štyrský kníže, jsa bytem v Rakausích, mnoho lidu byl sebral, chtě dubna měsíce vtrhnúti do Uherské země a nad Belú králem se pomstiti. Ale Bela to slyše a rozváživ, že Tataruov ani Kumánuov na ten čas míti nemůž, zprávu maje také o tom, že jest na Přemysla království České připadlo a odtud že bude míti velikú pomoc, toho se ulekl. Rychle psal a při tom poslal posly poctivé k Přemyslovi, žádaje pokoje; při tom poslal veliké dary. Přemysl, ač již měl mnoho lidu pohotově, však proto s raddau a povolením rad svých s týmž králem Uherským Pokoj krále Českého s králem Uherským. Kronika IV.
Strana 2
2 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1254 Boreš Osecký dán do vězení. v pokoj všel, a ten jest mezi nimi utvrzen dosta- tečně. I jel hned t. č. Přemysl do Čech a přijel s množstvím lidu až do Prahy a tu se slavně uvázal v stolici otce svého, a páni ti, kteříž prve byli vedlé otce jeho proti němu, z země sú někteří vyjeli. Boreš Osecký, kterýž byl najvětší obránce krále starého, rozkázaním Přemyslovým jat jest a do najhlubšího žaláře mostské věže na Hradě Praž- ském vsazen. (Výprava do Prus.) / 239r Král Přemysl táhl na Prušáky. /T. 1. měs. dubna přijel do Prahy od papeže legát Bernart Neapolitanský, od něhožto Pře- mysl vzav požehnání a kříž na se přijav proti po- hanům, s množstvím panuov a rytířuov Českých, Moravských, Rakúských a Štyrských, s velikými haufy lidu bojovného táhl do Prus proti lidem víře Krystově protivným, aby je z té vyveda nedověry, Krystu P. poddané učinil. A když s tím množstvím přitáhl do Vratislavě, hned t. č. přijel k němu s ve- likými haufy lidu Německého Otta, markrabě Bramburský, a s ním spolu pustil se až do Prus. A tu obojí lid ten činil velikú škodu, žádnému věku neodpauštějíce, staré i mladé napořád mordovali. Mocnější z Prušanuov, vidúce, co se děje, a stra- chem (bezpochyby) Božským přinuceni m] jsúce,
2 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1254 Boreš Osecký dán do vězení. v pokoj všel, a ten jest mezi nimi utvrzen dosta- tečně. I jel hned t. č. Přemysl do Čech a přijel s množstvím lidu až do Prahy a tu se slavně uvázal v stolici otce svého, a páni ti, kteříž prve byli vedlé otce jeho proti němu, z země sú někteří vyjeli. Boreš Osecký, kterýž byl najvětší obránce krále starého, rozkázaním Přemyslovým jat jest a do najhlubšího žaláře mostské věže na Hradě Praž- ském vsazen. (Výprava do Prus.) / 239r Král Přemysl táhl na Prušáky. /T. 1. měs. dubna přijel do Prahy od papeže legát Bernart Neapolitanský, od něhožto Pře- mysl vzav požehnání a kříž na se přijav proti po- hanům, s množstvím panuov a rytířuov Českých, Moravských, Rakúských a Štyrských, s velikými haufy lidu bojovného táhl do Prus proti lidem víře Krystově protivným, aby je z té vyveda nedověry, Krystu P. poddané učinil. A když s tím množstvím přitáhl do Vratislavě, hned t. č. přijel k němu s ve- likými haufy lidu Německého Otta, markrabě Bramburský, a s ním spolu pustil se až do Prus. A tu obojí lid ten činil velikú škodu, žádnému věku neodpauštějíce, staré i mladé napořád mordovali. Mocnější z Prušanuov, vidúce, co se děje, a stra- chem (bezpochyby) Božským přinuceni m] jsúce,
Strana 3
VYPRAVA DO PRUS. 3 Přemyslovi se poddávali a předeň s velikú pokorú předstúpivše sv. křtu žádali; a on jako pán milo- stivý na milost je přijal. A Bruno, biskup Morav- ský, kterýž t. č. také tam s Přemyslem byl, dvé knížat Pruských najprv pokřtil. Jednomu byl kmotrem Přemysl a dal jemu jméno své a svých předkuov Ottakarus, a druhému markrabě Bram- burský, a dal jemu také jméno od svého jmena Otta. A tak Přemysl t. r. tu všecku zemi podmanil a pomalu všecken lid se pokřtil. L.1255. Přemysl jedno místo výborné v Prusích (R. 1255.) nad řekú, kteráž Progel slove, uhlédav, tu hned na té hoře kázal zámek pevný na budúcí svú a na věčnú pamět postaviti, kázal také při tom zámku město, založiti. A optav se, kterak ta krajina slove, (pověděli jemu, že Sambin), kázal, aby město to Sambin jmenováno bylo. Kostel také veliký kázal v tom městě postaviti ve jméno sv. Vojtěcha, bi- skupa Ceského, na památku toho, že jest on tu v Prusích zamordován; k tomu kostelu veliké na- dání učinil a biskupství tu založil, kteréž i do dnes slove Sambienské biskupství. Zámku tomu (neb hradu) dáno jméno Kúnikspergk, t. j. Králova /Hora, protože co, král Český postaviti rozkázal a toho pánem byl. Odtud také nedaleko Bruno, Biskupství v Prusích král Český nadal. Prušané na víru obráceni. / 239v 1 Byl to Královec (Königsberg), nad řekou Pregolou (Pregel). Země slula Sambia. — 2 Tak tisk, m. to omylem.
VYPRAVA DO PRUS. 3 Přemyslovi se poddávali a předeň s velikú pokorú předstúpivše sv. křtu žádali; a on jako pán milo- stivý na milost je přijal. A Bruno, biskup Morav- ský, kterýž t. č. také tam s Přemyslem byl, dvé knížat Pruských najprv pokřtil. Jednomu byl kmotrem Přemysl a dal jemu jméno své a svých předkuov Ottakarus, a druhému markrabě Bram- burský, a dal jemu také jméno od svého jmena Otta. A tak Přemysl t. r. tu všecku zemi podmanil a pomalu všecken lid se pokřtil. L.1255. Přemysl jedno místo výborné v Prusích (R. 1255.) nad řekú, kteráž Progel slove, uhlédav, tu hned na té hoře kázal zámek pevný na budúcí svú a na věčnú pamět postaviti, kázal také při tom zámku město, založiti. A optav se, kterak ta krajina slove, (pověděli jemu, že Sambin), kázal, aby město to Sambin jmenováno bylo. Kostel také veliký kázal v tom městě postaviti ve jméno sv. Vojtěcha, bi- skupa Ceského, na památku toho, že jest on tu v Prusích zamordován; k tomu kostelu veliké na- dání učinil a biskupství tu založil, kteréž i do dnes slove Sambienské biskupství. Zámku tomu (neb hradu) dáno jméno Kúnikspergk, t. j. Králova /Hora, protože co, král Český postaviti rozkázal a toho pánem byl. Odtud také nedaleko Bruno, Biskupství v Prusích král Český nadal. Prušané na víru obráceni. / 239v 1 Byl to Královec (Königsberg), nad řekou Pregolou (Pregel). Země slula Sambia. — 2 Tak tisk, m. to omylem.
Strana 4
4 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1255/6. Biskup Moravský Bruno. biskup Moravský, město dosti pevné založil a ně- kolik v něm domuov dal postaviti s pomocí Pře- myslovú a dal jemu jméno od svého jména Bruns- pergk, t. j. Brunova Hora. A tu také biskupství založil, kteréž slove Warmienské, a tu krásný koste) dal také postaviti. Přemysl t. č. tu v Prusích kázal mnoho tvrzí dobrých pro útočiště křesťanům po- staviti. Když pak všecko to bylo vykonáno, i také že sú Prušané jemu, aby se k pohanství nenavraco- vali, slíbili, poručiv je mistru, a zákonu tomu Pruskému, s svým lidem do Čech šťasně se na- vrátil. Ale dřív než přijel, těžkú nemocí byl velmi utrápen, však ovšem, Boží a lekařuov svých pomocí zdráv jest učiněn. (Události domácí.) (R. 1256.) Vítr v Čechách. L. 1256. Přemysl, dřív než dojel do Prahy, pobyl za několik dní v Kladště a v Hradci n. L., některé věci řídil za 35 dní; a když to vykonal, obrátil se k Praze. A když se k městu přibližoval, nad míru strhlo se veliké povětří, kteréž ve vsech i v měs- tečkách učinilo velikú škodu, také i v Praze. A když vjížděl na Hrad Pražský, tu rytíře jednoho znamenitého, jenž slul Miroš z Hrádku, kterýž 1 Míní se velmistr a řád Křižáků německých. — 2 = zcela.
4 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1255/6. Biskup Moravský Bruno. biskup Moravský, město dosti pevné založil a ně- kolik v něm domuov dal postaviti s pomocí Pře- myslovú a dal jemu jméno od svého jména Bruns- pergk, t. j. Brunova Hora. A tu také biskupství založil, kteréž slove Warmienské, a tu krásný koste) dal také postaviti. Přemysl t. č. tu v Prusích kázal mnoho tvrzí dobrých pro útočiště křesťanům po- staviti. Když pak všecko to bylo vykonáno, i také že sú Prušané jemu, aby se k pohanství nenavraco- vali, slíbili, poručiv je mistru, a zákonu tomu Pruskému, s svým lidem do Čech šťasně se na- vrátil. Ale dřív než přijel, těžkú nemocí byl velmi utrápen, však ovšem, Boží a lekařuov svých pomocí zdráv jest učiněn. (Události domácí.) (R. 1256.) Vítr v Čechách. L. 1256. Přemysl, dřív než dojel do Prahy, pobyl za několik dní v Kladště a v Hradci n. L., některé věci řídil za 35 dní; a když to vykonal, obrátil se k Praze. A když se k městu přibližoval, nad míru strhlo se veliké povětří, kteréž ve vsech i v měs- tečkách učinilo velikú škodu, také i v Praze. A když vjížděl na Hrad Pražský, tu rytíře jednoho znamenitého, jenž slul Miroš z Hrádku, kterýž 1 Míní se velmistr a řád Křižáků německých. — 2 = zcela.
Strana 5
UDALOSTI DOMACI. 5 jel blízko před králem, vítr s koněm svrhl s mostu zdvihutého do příkopa. Kuoň se zabil, ale jemu nic neškodilo. Po malé chvíli zvonice u kostela P. Marie konec mostu Pražského, doluov i s zvony upadla. A tak celý leto to bylo větrné a studené. T. 1. Přemysl král poslal do Rakús, rozkázav, aby manželka jeho odtuď do Čech přivezena byla. To když se stalo, vyšli sú proti ní kněží a žáci i všecken lid Pražský až za zdi městské s rozličnými hudbami a s velikú ji radostí do města uvedli. Když pak přijela k Hradu Pražskému, biskup Mi- kuláš i všickni kanovníci proti ní vyšli. Tu slavná byla procesí, neb biskup šel před ní a opat Brau- movský a Strahovský, ti v drahé raucho jsúce oblečeni, držíce ji poctivě, vedli ji do kostela sv. Víta až k stolici manžela jejího. (O zatčeném mnichu.) R. t. také přijel do Prahy od Stolice Apošt. posel s plnú mocí, jemuž říkali Petrus de Ponte Curvo, a tu mnohé věci sobě od papeže poručené jednal a řídil mezi kněžími Pražskými. V tom při- hodilo se, že jeden z měšťanuov Pražských, nějaký 1 Míní se chrám maltanský na Malé straně. —2 Omylem tisku Branniowsky.
UDALOSTI DOMACI. 5 jel blízko před králem, vítr s koněm svrhl s mostu zdvihutého do příkopa. Kuoň se zabil, ale jemu nic neškodilo. Po malé chvíli zvonice u kostela P. Marie konec mostu Pražského, doluov i s zvony upadla. A tak celý leto to bylo větrné a studené. T. 1. Přemysl král poslal do Rakús, rozkázav, aby manželka jeho odtuď do Čech přivezena byla. To když se stalo, vyšli sú proti ní kněží a žáci i všecken lid Pražský až za zdi městské s rozličnými hudbami a s velikú ji radostí do města uvedli. Když pak přijela k Hradu Pražskému, biskup Mi- kuláš i všickni kanovníci proti ní vyšli. Tu slavná byla procesí, neb biskup šel před ní a opat Brau- movský a Strahovský, ti v drahé raucho jsúce oblečeni, držíce ji poctivě, vedli ji do kostela sv. Víta až k stolici manžela jejího. (O zatčeném mnichu.) R. t. také přijel do Prahy od Stolice Apošt. posel s plnú mocí, jemuž říkali Petrus de Ponte Curvo, a tu mnohé věci sobě od papeže poručené jednal a řídil mezi kněžími Pražskými. V tom při- hodilo se, že jeden z měšťanuov Pražských, nějaký 1 Míní se chrám maltanský na Malé straně. —2 Omylem tisku Branniowsky.
Strana 6
O V. HAJEK, KRONIKA, R. 1256 Mnich zlodějstvím obžalován. 240r Stolice krajčí, potkav se na Pražském ryňku s mni- chem z kláštera Postoloprtského, ptal se jeho, kterak by jemu říkali, a on odpověděl: »Jest mé jméno Jan.“ A on chytiv jej za kápi, vedl jej před saudci rychtářova, pravě naň a žaluje, že by před 2 lety dělal u něho za tovaryše a že jest jemu věřil; kterýž uhlédav svuoj čas, všel do jeho sklepu a odevřev truhlu, vzal jemu 200 zl. Mnich slyše to, co se naň žaluje, odpíral, pravě se býti tím nevinen, a že jest v jeho domě nikdá nebyl. Krajčí pravil, že to chce naň hned provésti hodným svědomím, a poslav pro svú ženu a pro svého syna, jich žádal, aby jemu svědomí, dali. A oni pohleďavše naň, pravili, že ten jest, kterýž takovú krádež učinil. Saudce svědky vyslyšav, vznes to na saud městský vrchní, t. j. na konšely, kteříž rozkázali toho mnicha před sebe pustiti, též i žalobníka. Krajčí žaloval tak jako prve, dokládaje, že by se nyní mnichem učinil, snad z té příčiny, aby naň nebylo světským právem pro to zlodějství saženo. Konšelé, davše u sebe žalobě místo, ptali se jeho, kam by těch 200 zl. poděl. Kterýž pravil, že jest toho neučinil a v toho žalobníka domě nikdá nebyl a že jeho nezná. Konšelé jeho holým slovům víry dáti nechtějíce, vedlé pruovodu, krajčího, /svého sauseda, toho mnicha do tvrdého vězení vsaditi 1 = komory —2 = svědectví —3 = důkazu
O V. HAJEK, KRONIKA, R. 1256 Mnich zlodějstvím obžalován. 240r Stolice krajčí, potkav se na Pražském ryňku s mni- chem z kláštera Postoloprtského, ptal se jeho, kterak by jemu říkali, a on odpověděl: »Jest mé jméno Jan.“ A on chytiv jej za kápi, vedl jej před saudci rychtářova, pravě naň a žaluje, že by před 2 lety dělal u něho za tovaryše a že jest jemu věřil; kterýž uhlédav svuoj čas, všel do jeho sklepu a odevřev truhlu, vzal jemu 200 zl. Mnich slyše to, co se naň žaluje, odpíral, pravě se býti tím nevinen, a že jest v jeho domě nikdá nebyl. Krajčí pravil, že to chce naň hned provésti hodným svědomím, a poslav pro svú ženu a pro svého syna, jich žádal, aby jemu svědomí, dali. A oni pohleďavše naň, pravili, že ten jest, kterýž takovú krádež učinil. Saudce svědky vyslyšav, vznes to na saud městský vrchní, t. j. na konšely, kteříž rozkázali toho mnicha před sebe pustiti, též i žalobníka. Krajčí žaloval tak jako prve, dokládaje, že by se nyní mnichem učinil, snad z té příčiny, aby naň nebylo světským právem pro to zlodějství saženo. Konšelé, davše u sebe žalobě místo, ptali se jeho, kam by těch 200 zl. poděl. Kterýž pravil, že jest toho neučinil a v toho žalobníka domě nikdá nebyl a že jeho nezná. Konšelé jeho holým slovům víry dáti nechtějíce, vedlé pruovodu, krajčího, /svého sauseda, toho mnicha do tvrdého vězení vsaditi 1 = komory —2 = svědectví —3 = důkazu
Strana 7
O. ZATCENEM MNICHU. rozkázali, jej tvrdými pauty okovati poručivše, tři dni jemu jísti nic dáti nedopustili, chtíce tomu, aby tím trápením přinucen sa, svého účinku, se vyznal. Taková věc když od některych Bohusla- vovi, opatu kláštera Postoloprtského, oznámena byla, kterýž na ten čas byl při králi na Hradě Praž- ském, Bohuslav učinil velikú žalobu na Pražany králi. Král poslal svého komorníka, k Pražanům, jim rozkazuje, aby toho mnicha pustiti rozkázali. Pražané odpověděli, že to chtí učiniti, ale však aby on mnich těch 200 zl. prve navrátil. Pro takové ne- poslušenství legát papežský ponuknutím králov- ským a povolením biskupa Mikuláše vydal kládbu na Pražany pro nepoddanost králi, pánu svému. Král poslal po druhé přísně přikazuje, aby toho Jana mnicha před ním a před legátem postavili, kteříž tak sú učinili. A když stál před nimi, otázán byl, jest-li tím krádežem těch dvú set zl. vinen. A on odpověděl a řka: „O důstojný otče a slavný králi, jakož ten dobrý muž praví, že bych u něho dělaje řemeslo krajčovské měl nějakú škodu uči- niti a tomu že sú dvě letě, však sem já nikdá se tomu řemeslu neučil a jeho neumím, ale učil sem se v školách literám v městě Žači, tu kdež sem zplozen, a odtuď dán sem do kláštera Postoloprt- ského — již tomu 8 let minulo — a tu z toho kláš- Kladba na Pražany. 1 = činu, skutku — 2 Tisk kormornika omylem.
O. ZATCENEM MNICHU. rozkázali, jej tvrdými pauty okovati poručivše, tři dni jemu jísti nic dáti nedopustili, chtíce tomu, aby tím trápením přinucen sa, svého účinku, se vyznal. Taková věc když od některych Bohusla- vovi, opatu kláštera Postoloprtského, oznámena byla, kterýž na ten čas byl při králi na Hradě Praž- ském, Bohuslav učinil velikú žalobu na Pražany králi. Král poslal svého komorníka, k Pražanům, jim rozkazuje, aby toho mnicha pustiti rozkázali. Pražané odpověděli, že to chtí učiniti, ale však aby on mnich těch 200 zl. prve navrátil. Pro takové ne- poslušenství legát papežský ponuknutím králov- ským a povolením biskupa Mikuláše vydal kládbu na Pražany pro nepoddanost králi, pánu svému. Král poslal po druhé přísně přikazuje, aby toho Jana mnicha před ním a před legátem postavili, kteříž tak sú učinili. A když stál před nimi, otázán byl, jest-li tím krádežem těch dvú set zl. vinen. A on odpověděl a řka: „O důstojný otče a slavný králi, jakož ten dobrý muž praví, že bych u něho dělaje řemeslo krajčovské měl nějakú škodu uči- niti a tomu že sú dvě letě, však sem já nikdá se tomu řemeslu neučil a jeho neumím, ale učil sem se v školách literám v městě Žači, tu kdež sem zplozen, a odtuď dán sem do kláštera Postoloprt- ského — již tomu 8 let minulo — a tu z toho kláš- Kladba na Pražany. 1 = činu, skutku — 2 Tisk kormornika omylem.
Strana 8
8 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1256 tera jsem nikdá nevyšel. A to jest mému otci opa- tovi Bohuslavovi i všem bratřím téhož kláštera dobře vědomo, a toho krajčího sem nikdá neviďal, ani domu jeho, neb sem v tom městě Pražském nikdá prve nebyl.“ Opat stoje před králem řekl: „Jan, tento bratr můj, což koli praví, všecko pravdu praví, a bude-li toho potřebí, všickni bratří mého kláštera, že tak jest, jemu svědomí dadí. Král kázal povolati krajčího, kterýž stoje řekl: „Milostivý králi, však sem já toho mnicha nikdá neviděl, ten ktož mi jest škodu učinil, byl jest jiné postavy.“ Král rozhněvav se, kázal toho měštěnína do tvrdého a hlubokého žaláře vsaditi, chtěje jemu (poněvadž jest takový omyl učinil) dáti oči vy- lúpiti. Ale biskup a opat snážně se zaň před králem přimlúvali, pravíce, že tu nic jiného není, než že dábel nepřítel vzbudil toho krajčího proti tomu dobrému mnichu a oslepil jej tak, aby se omýlil a takovú těžkost naň a hanbu vzložil. Král jich pří- mluvu rozváživ i to, co se od nich mluví, kázal jej propustiti. A legát také Pražany z kladby pro- pustil. Druhého pak roku nalezen jest ten Jan krajčí, kterýž tomu měštěnínu Stolicovi krajčímu těch 200 zl. ukradl, a na Pražské šibenici oběšen. T. 1. také Alexander papež času postního stvrdil jeden nový zákon křižovnický, kterýž slove„blaho- 1 = řád, řeholi
8 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1256 tera jsem nikdá nevyšel. A to jest mému otci opa- tovi Bohuslavovi i všem bratřím téhož kláštera dobře vědomo, a toho krajčího sem nikdá neviďal, ani domu jeho, neb sem v tom městě Pražském nikdá prve nebyl.“ Opat stoje před králem řekl: „Jan, tento bratr můj, což koli praví, všecko pravdu praví, a bude-li toho potřebí, všickni bratří mého kláštera, že tak jest, jemu svědomí dadí. Král kázal povolati krajčího, kterýž stoje řekl: „Milostivý králi, však sem já toho mnicha nikdá neviděl, ten ktož mi jest škodu učinil, byl jest jiné postavy.“ Král rozhněvav se, kázal toho měštěnína do tvrdého a hlubokého žaláře vsaditi, chtěje jemu (poněvadž jest takový omyl učinil) dáti oči vy- lúpiti. Ale biskup a opat snážně se zaň před králem přimlúvali, pravíce, že tu nic jiného není, než že dábel nepřítel vzbudil toho krajčího proti tomu dobrému mnichu a oslepil jej tak, aby se omýlil a takovú těžkost naň a hanbu vzložil. Král jich pří- mluvu rozváživ i to, co se od nich mluví, kázal jej propustiti. A legát také Pražany z kladby pro- pustil. Druhého pak roku nalezen jest ten Jan krajčí, kterýž tomu měštěnínu Stolicovi krajčímu těch 200 zl. ukradl, a na Pražské šibenici oběšen. T. 1. také Alexander papež času postního stvrdil jeden nový zákon křižovnický, kterýž slove„blaho- 1 = řád, řeholi
Strana 9
NÉMECKÁ KOLONISACE slavených mučedlníkuov“. Hned času letního uve- deni sú do Prahy a při času sv. Vácslava v Praze klášter jim založen ve jméno sv. kříže na břehu řeky Vhltavy na tom místě, kdež prve někdy slulo „na Rvačkách"; a ten klášter jest jako hlava toho zákona. (Německá kolonisace.) L. 1257. Přemysl král, maje již 3 leta v svém (R. 1257.) zpravování Českú zemi, počal býti k Němcům velmi náchylen, mnohem jich měl více u svého dvora než Čechů. Z toho Němci počali se velmi vyzdvihovati a předčiti v Českém království. Dne jednoho, ne- vím čím ponuknutím, král rozkázal všem Če- chuom z nového předměstí Pražského se vystěho- vati a nasadil tu Němcuov. Čechové, a zvláště moc- nější, to těžce nesúce, sjeli a sešli se spolu na rathúz Většího města Pražského a tu se uradivše, šli až na Vyšehrad a tu poručili Hovorkovi, synu/Vele- slavovu z Aujezda, obecnú potřebu, oznámiti, kterýž stoje řekl: „Slavný králi Český a pane náš! Tvoji Čechové poručili sú mi před tebú svú ozná- miti potřebu, a to v tom, že tebe žádají jako pána svého, aby k nim lásku měl jako k svým poddaným a věrným Čechům, a těch němých lidi (t. j. Něm- Král vyhnal Čechy a nasadil tu Němců. / 240v 1 = žádost
NÉMECKÁ KOLONISACE slavených mučedlníkuov“. Hned času letního uve- deni sú do Prahy a při času sv. Vácslava v Praze klášter jim založen ve jméno sv. kříže na břehu řeky Vhltavy na tom místě, kdež prve někdy slulo „na Rvačkách"; a ten klášter jest jako hlava toho zákona. (Německá kolonisace.) L. 1257. Přemysl král, maje již 3 leta v svém (R. 1257.) zpravování Českú zemi, počal býti k Němcům velmi náchylen, mnohem jich měl více u svého dvora než Čechů. Z toho Němci počali se velmi vyzdvihovati a předčiti v Českém království. Dne jednoho, ne- vím čím ponuknutím, král rozkázal všem Če- chuom z nového předměstí Pražského se vystěho- vati a nasadil tu Němcuov. Čechové, a zvláště moc- nější, to těžce nesúce, sjeli a sešli se spolu na rathúz Většího města Pražského a tu se uradivše, šli až na Vyšehrad a tu poručili Hovorkovi, synu/Vele- slavovu z Aujezda, obecnú potřebu, oznámiti, kterýž stoje řekl: „Slavný králi Český a pane náš! Tvoji Čechové poručili sú mi před tebú svú ozná- miti potřebu, a to v tom, že tebe žádají jako pána svého, aby k nim lásku měl jako k svým poddaným a věrným Čechům, a těch němých lidi (t. j. Něm- Král vyhnal Čechy a nasadil tu Němců. / 240v 1 = žádost
Strana 10
10 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1257 Arcibiskup Kolínský přijel do Prahy. cův) sem do této země nevnadil, ač chceš-li se bu- dúcích nesnází a ruoznic v tomto království uva- rovati a dlúho kralovati“. Král vyslyšav řeč, ne- málo se pohnul a povstav řekl: „Hovorko i s svými Čechy, těmi, kteříž sú to tobě poručili mluviti, věziž, že sem já král této země a jí vládnu, a osadím ji, kajmž mi se líbiti bude; nebylať by to věc slušná, abyšte vy Čechové měli králi, pánu svému, roz- kazovati, protož jistě vězte, tak Čechy, tak Němce, že já zde chci oboje míti“. A Hovorka odpověděl: „A protož obojich zbaven budeš.“ To slyšíce Če- chové velmi se zbauřili a hned všickni z jiztby běžali pospíchajíce a jiným to, co dal král za od- pověd, oznámili, najprv v Praze, potom i ve vší zemi; skrze to stalo se veliké proti králi pohnutí. T. 1. času postního přijel do Čech Kunrad, arci- biskup Kolínský, a nejel do Prahy, ale zuostal hos- podau v klášteře na Strahově. O tom král Přemysl uslyšav, poslal tam některé své dvořany a kázal jej poctivě, ztravau i obrokem opatřiti. Nazajtří pak, když měl jeti k králi na Hrad Pražský, uslyšav o tom, že by Mikuláš biskup s kanovníky vedlé obyčeje proti němu s procesí vyjíti chtěl, nechtěl toho dopustiti, ale sám přišel v světském oděvu velmi pokorně a tu s velikým náboženstvím, najprv všel do kostela, poklekl na kolena před velebnú 1 = uctivě —2 = nábožností
10 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1257 Arcibiskup Kolínský přijel do Prahy. cův) sem do této země nevnadil, ač chceš-li se bu- dúcích nesnází a ruoznic v tomto království uva- rovati a dlúho kralovati“. Král vyslyšav řeč, ne- málo se pohnul a povstav řekl: „Hovorko i s svými Čechy, těmi, kteříž sú to tobě poručili mluviti, věziž, že sem já král této země a jí vládnu, a osadím ji, kajmž mi se líbiti bude; nebylať by to věc slušná, abyšte vy Čechové měli králi, pánu svému, roz- kazovati, protož jistě vězte, tak Čechy, tak Němce, že já zde chci oboje míti“. A Hovorka odpověděl: „A protož obojich zbaven budeš.“ To slyšíce Če- chové velmi se zbauřili a hned všickni z jiztby běžali pospíchajíce a jiným to, co dal král za od- pověd, oznámili, najprv v Praze, potom i ve vší zemi; skrze to stalo se veliké proti králi pohnutí. T. 1. času postního přijel do Čech Kunrad, arci- biskup Kolínský, a nejel do Prahy, ale zuostal hos- podau v klášteře na Strahově. O tom král Přemysl uslyšav, poslal tam některé své dvořany a kázal jej poctivě, ztravau i obrokem opatřiti. Nazajtří pak, když měl jeti k králi na Hrad Pražský, uslyšav o tom, že by Mikuláš biskup s kanovníky vedlé obyčeje proti němu s procesí vyjíti chtěl, nechtěl toho dopustiti, ale sám přišel v světském oděvu velmi pokorně a tu s velikým náboženstvím, najprv všel do kostela, poklekl na kolena před velebnú 1 = uctivě —2 = nábožností
Strana 11
PORAZKA V BAVORICH 11 svátostí a potom hroby svatých dědicuov s pláčem navštěvoval, a vykonav své modlitby a oběti, Pře- mysla také navštívil a třetí den rozžehnavše se, odjel až do svého arcibiskupství. (Porážka v Bavořích.) R. t., hned brzo po odjezdu arcibiskupově, snad (jakž se někteří domnívali) jeho ponuknutím, Pře- mysl počal vojska zběrati bez raddy i vědomosti panuov Českých, ale lid obecný, poněvadž páni o tom nevědí, ani žádný, kam by takové tažení býti mělo, nevelmi na tu vojnu pospíchali. Král tomu vyrozuměv, poslal pro lid do Rakaus a do Moravy, a tak shromáždiv lid z Rakaus a z Moravy a nětco málo z Čech, táhl s nimi do Bavor a tam mnoho vsí i kosteluov vybral a spálil a zvláště okolo Lantc- hutu. Potom navracuje se zase, jel přes jeden dře- věný most, kterýž byli Němci tajně podřezali, tak že se i s lidem Přemyslovým převrátil a mnoho se tu lidu a zvláště Rakušanuov ztopilo, a vozové, kteříž stany a jiné potřeby vezli, s druhé strany vody zůstali. A v tom Němci sebravše se, na Pře- mysla udeřili, kterýž s nemnohými utekl, a jiní sú zbiti a pryč se rozběhli a nětco jich přiběhlo do Meldorfu, a tu se zavřevše statečně bránili, a kníže Král Přemysl táhl vojensky do Bavor. Most podřezali Němci. 1 = Mühldorf
PORAZKA V BAVORICH 11 svátostí a potom hroby svatých dědicuov s pláčem navštěvoval, a vykonav své modlitby a oběti, Pře- mysla také navštívil a třetí den rozžehnavše se, odjel až do svého arcibiskupství. (Porážka v Bavořích.) R. t., hned brzo po odjezdu arcibiskupově, snad (jakž se někteří domnívali) jeho ponuknutím, Pře- mysl počal vojska zběrati bez raddy i vědomosti panuov Českých, ale lid obecný, poněvadž páni o tom nevědí, ani žádný, kam by takové tažení býti mělo, nevelmi na tu vojnu pospíchali. Král tomu vyrozuměv, poslal pro lid do Rakaus a do Moravy, a tak shromáždiv lid z Rakaus a z Moravy a nětco málo z Čech, táhl s nimi do Bavor a tam mnoho vsí i kosteluov vybral a spálil a zvláště okolo Lantc- hutu. Potom navracuje se zase, jel přes jeden dře- věný most, kterýž byli Němci tajně podřezali, tak že se i s lidem Přemyslovým převrátil a mnoho se tu lidu a zvláště Rakušanuov ztopilo, a vozové, kteříž stany a jiné potřeby vezli, s druhé strany vody zůstali. A v tom Němci sebravše se, na Pře- mysla udeřili, kterýž s nemnohými utekl, a jiní sú zbiti a pryč se rozběhli a nětco jich přiběhlo do Meldorfu, a tu se zavřevše statečně bránili, a kníže Král Přemysl táhl vojensky do Bavor. Most podřezali Němci. 1 = Mühldorf
Strana 12
12 V. HAJEK, KRONIKA, 1258 Bavorský je oblehl. Potom pak Přemysl s knížetem smlúvu učinil a kníže ty, jenž byli v Meldorfu, i jiné vězně svobodné učinil a propustil. (Nový biskup.) (R. 1258.) L. 1258. Mikuláš Ruože, biskup Pražský, vy- konav své dny v dobré svatosti, měs. února umřel. A hned téhož měsíce mocí královskú a prelátův kostela Pražského volen jest na místo jeho Jan t. j. III., biskup Český vedle počtu dvadcátý a čtvrtý, a ten byl před tím školastyk kostela Praž- ského; a po volení byl brzo potvrzen, v kostele Pražském od biskupa Olomuckého, jenž slul Bru- no (a lid obecný říkal jemu Braum). A to tvrzení dálo se s povolením arcibiskupa Mohutského při konci měsíce března. T. č. byla veliká a příkrá zima, neb jakž se po- čala na sv. Martina, trvala až do slavnosti veliko- noční. Ale že před zimau častí dešťové a z toho v řekách a v potocích vod hojnost, tím řeky ne- vymrzly. Ale však někde byl led na dva lokty Oltářové ztlauští. Země hluboko zmrzla, štěpí a vína mnoho v Pražském vyhynulo a ovec také mnoho zemřelo. kostele T. 1. měsíce června Jan, biskup nový, v Pražském s. Ondřeje as. Štěpána. kostele světil dva oltáře, totiž sv. Ondřeje a sv. Ště- Zima ukrutná. Biskup Mikuláš umřel. 241r 1 = nastolen
12 V. HAJEK, KRONIKA, 1258 Bavorský je oblehl. Potom pak Přemysl s knížetem smlúvu učinil a kníže ty, jenž byli v Meldorfu, i jiné vězně svobodné učinil a propustil. (Nový biskup.) (R. 1258.) L. 1258. Mikuláš Ruože, biskup Pražský, vy- konav své dny v dobré svatosti, měs. února umřel. A hned téhož měsíce mocí královskú a prelátův kostela Pražského volen jest na místo jeho Jan t. j. III., biskup Český vedle počtu dvadcátý a čtvrtý, a ten byl před tím školastyk kostela Praž- ského; a po volení byl brzo potvrzen, v kostele Pražském od biskupa Olomuckého, jenž slul Bru- no (a lid obecný říkal jemu Braum). A to tvrzení dálo se s povolením arcibiskupa Mohutského při konci měsíce března. T. č. byla veliká a příkrá zima, neb jakž se po- čala na sv. Martina, trvala až do slavnosti veliko- noční. Ale že před zimau častí dešťové a z toho v řekách a v potocích vod hojnost, tím řeky ne- vymrzly. Ale však někde byl led na dva lokty Oltářové ztlauští. Země hluboko zmrzla, štěpí a vína mnoho v Pražském vyhynulo a ovec také mnoho zemřelo. kostele T. 1. měsíce června Jan, biskup nový, v Pražském s. Ondřeje as. Štěpána. kostele světil dva oltáře, totiž sv. Ondřeje a sv. Ště- Zima ukrutná. Biskup Mikuláš umřel. 241r 1 = nastolen
Strana 13
NOVY BISKUP 13 pána. Potom také kázal na svuoj náklad udělati slavný a velmi nákladný oltář a posvětiti jej k po- ctivosti P. Bohu a sv. Mikuláši a sv. Lidmile. R. t. Přemysl král, maje v paměti taková slova, kteráž jsú k němu mluvena od panův Českých, protože jest vyhnav Čechy z předměstí Pražského i nasadil tu Němcuov, sebrav lid z Rakaus a z Mo- ravy, pod způsobem tím, jako by se chtěl opět do Bavor obrátiti, i táhl najprv na pána z Vardý a podmaniv jej sobě, tak jakž se jemu líbilo, táhl na pána z Plavna, a potom na pána z Geravý a tu učinil tolikéž; a skrze takovú příčinu a že byl více Němcuom než Čechuom nákladen, měl od Čechuov velikú nepřízeň a Němcuov mnoho v Čechách po- kautně zbito.1 Král Přemysl hubil své poddané. (Události církevní.) L. 1259. Jan, biskup Pražský, chtě službu Boží (R. 1259.) rozmnožiti, světil v kostele sv. Víta na hradě Praž- ském dva oltáře, jeden ve jmeno sv. Osvalda a druhý k poctivosti sv. Stanislava, a to při přítom- nosti krále Přemysla. A při tom učinil slavné ho- dování králi i jeho dvořanuom netoliko znameni- tějším, ale všem spolu, také i prelátuom, kanovní- kuom i všem osobám duchovním. 1 Podle Pulkavy; místo z Vardý čte se v orig. W(e)ida.
NOVY BISKUP 13 pána. Potom také kázal na svuoj náklad udělati slavný a velmi nákladný oltář a posvětiti jej k po- ctivosti P. Bohu a sv. Mikuláši a sv. Lidmile. R. t. Přemysl král, maje v paměti taková slova, kteráž jsú k němu mluvena od panův Českých, protože jest vyhnav Čechy z předměstí Pražského i nasadil tu Němcuov, sebrav lid z Rakaus a z Mo- ravy, pod způsobem tím, jako by se chtěl opět do Bavor obrátiti, i táhl najprv na pána z Vardý a podmaniv jej sobě, tak jakž se jemu líbilo, táhl na pána z Plavna, a potom na pána z Geravý a tu učinil tolikéž; a skrze takovú příčinu a že byl více Němcuom než Čechuom nákladen, měl od Čechuov velikú nepřízeň a Němcuov mnoho v Čechách po- kautně zbito.1 Král Přemysl hubil své poddané. (Události církevní.) L. 1259. Jan, biskup Pražský, chtě službu Boží (R. 1259.) rozmnožiti, světil v kostele sv. Víta na hradě Praž- ském dva oltáře, jeden ve jmeno sv. Osvalda a druhý k poctivosti sv. Stanislava, a to při přítom- nosti krále Přemysla. A při tom učinil slavné ho- dování králi i jeho dvořanuom netoliko znameni- tějším, ale všem spolu, také i prelátuom, kanovní- kuom i všem osobám duchovním. 1 Podle Pulkavy; místo z Vardý čte se v orig. W(e)ida.
Strana 14
14 V. HAJEK, KRONIKA, 1259 Drahota v Čechách. T. 1. v Českém království byl veliký nedostatek jednak, všech věcí, obilé, vína, oleje a těch věcí, kteréž jsú k pokrmuom lidským. (Požár na Strahově.) Klášter Strahovský shořal. R. t. také měs. listopadu přihodilo se časem noč- ním v klášteře na Strahově, že bratr jeden ne- opatrně svíci zhasil a jí vedlé svého lože položil, tak že z toho veliký vyšel oheň, až všecka stavení, kteráž byla vuokol toho kláštera, shořala, též i kostel i všecko, což od dřeva bylo. Na některých místech i zdi se rozválely. Lidé všickni, kteříž to viděli, toho litujíce pravili, že již nikdá takové(ho) a tak ná- kladného stavení na tom místě nebude. Ale však Božským zpuosobem a lidskau štědrau pomocí, také oppatrností a přílišnau pilností kněze Jana, opata téhož kláštera..., kterýž ta stavení všecka sám zpravoval a kostel ten všecken znovu vystavěl a sklenauti dal, též i duom konventský, i všecky pokoje krásně jsú ozdobeny. Nadto i kapla sv. 11.000 panen, jinak sv. p. Uršily, kteráž prvé ne- byla, jest postavena. A tak mnohem lépe, než prvé bylo, a ozdobnějí jest vystaveno a vymalováno a od shoření v pěti letech dokonáno. Ješto se tomu 1 = téměř — 2 = příbytek pro klášterníky
14 V. HAJEK, KRONIKA, 1259 Drahota v Čechách. T. 1. v Českém království byl veliký nedostatek jednak, všech věcí, obilé, vína, oleje a těch věcí, kteréž jsú k pokrmuom lidským. (Požár na Strahově.) Klášter Strahovský shořal. R. t. také měs. listopadu přihodilo se časem noč- ním v klášteře na Strahově, že bratr jeden ne- opatrně svíci zhasil a jí vedlé svého lože položil, tak že z toho veliký vyšel oheň, až všecka stavení, kteráž byla vuokol toho kláštera, shořala, též i kostel i všecko, což od dřeva bylo. Na některých místech i zdi se rozválely. Lidé všickni, kteříž to viděli, toho litujíce pravili, že již nikdá takové(ho) a tak ná- kladného stavení na tom místě nebude. Ale však Božským zpuosobem a lidskau štědrau pomocí, také oppatrností a přílišnau pilností kněze Jana, opata téhož kláštera..., kterýž ta stavení všecka sám zpravoval a kostel ten všecken znovu vystavěl a sklenauti dal, též i duom konventský, i všecky pokoje krásně jsú ozdobeny. Nadto i kapla sv. 11.000 panen, jinak sv. p. Uršily, kteráž prvé ne- byla, jest postavena. A tak mnohem lépe, než prvé bylo, a ozdobnějí jest vystaveno a vymalováno a od shoření v pěti letech dokonáno. Ješto se tomu 1 = téměř — 2 = příbytek pro klášterníky
Strana 15
VALKA S UHRY 15 Přemysl král i všickni divili, pravíce, že to jistě lidskau volí není uděláno, ale Božskau mocí zpuo- sobeno. Opat Jan, jakž to dílo dokonal, hned t. r. umřel. (Válka s Uhry.) /241V /L. 1260. Přemyslovi králi oznámeno bylo, žeby (R. 1260.) Béla, král Uherský, zapomenuv jse nad příměřím i nad těmi smluvami, kteréž byl učinil s týmž Pře- myslem, zemi Štyrskú že by hubil a jí něco dobyl a svému panování jí podmaniti umínil, nadto také žeby chtěl Rakausy, Moravu i Čechy násilím a pří- lišnau mocí zkaziti. Král Český to slyše, panuov Českých povolav, s ními všel v pokoj a, kterýmž co pobral, navrátil. Při tom žádal od ních raddy, co má učiniti. Kteříž všedše v potaz, dali jemu naučení, aby svých zemí bránil a oni že chtí rádi pomáhati. Přemysl vedlé raddy jich shromáždiv vojsko v Čechách, času postního táhl do Moravy a položil se u řeky, kteráž slove Dye, na širokých polích a lukách. Král Uher- ský Béla a syn jeho Štěpán s druhé strany též řeky také jsú se položili, majíce veliké množství lidu bo- jovného, kteréhož jednak ustavičně přibajvalo. Neb jím Uhruom byli přijeli na pomoc a na záhubu Přemyslovu Tataří, Kumanové, Valaši i Turci, avšak ještě více jích očekávali. Protož král Béla Král Béla proti Přemyslovi.
VALKA S UHRY 15 Přemysl král i všickni divili, pravíce, že to jistě lidskau volí není uděláno, ale Božskau mocí zpuo- sobeno. Opat Jan, jakž to dílo dokonal, hned t. r. umřel. (Válka s Uhry.) /241V /L. 1260. Přemyslovi králi oznámeno bylo, žeby (R. 1260.) Béla, král Uherský, zapomenuv jse nad příměřím i nad těmi smluvami, kteréž byl učinil s týmž Pře- myslem, zemi Štyrskú že by hubil a jí něco dobyl a svému panování jí podmaniti umínil, nadto také žeby chtěl Rakausy, Moravu i Čechy násilím a pří- lišnau mocí zkaziti. Král Český to slyše, panuov Českých povolav, s ními všel v pokoj a, kterýmž co pobral, navrátil. Při tom žádal od ních raddy, co má učiniti. Kteříž všedše v potaz, dali jemu naučení, aby svých zemí bránil a oni že chtí rádi pomáhati. Přemysl vedlé raddy jich shromáždiv vojsko v Čechách, času postního táhl do Moravy a položil se u řeky, kteráž slove Dye, na širokých polích a lukách. Král Uher- ský Béla a syn jeho Štěpán s druhé strany též řeky také jsú se položili, majíce veliké množství lidu bo- jovného, kteréhož jednak ustavičně přibajvalo. Neb jím Uhruom byli přijeli na pomoc a na záhubu Přemyslovu Tataří, Kumanové, Valaši i Turci, avšak ještě více jích očekávali. Protož král Béla Král Béla proti Přemyslovi.
Strana 16
16 V. HAJEK, KRONIKA, 1260 i Štěpán poslali jsú k Přemyslovi, králi Českému, o pokoj, jako by se chtěli do Uherské země obrátiti. Král Přemysl, uradiv se s svými hajtmany, učinil stání, až do sv. Jana Křt., také ne bez svého užitku, neb den ode dne také jemu přibývalo na pomoc lidu mnoho z České země, kterýž on Pře- mysl kázal po haufích a vojskách rozděliti, aby na těch lukách svobodně a prostranně, ležali. Uher- ského krále vojsko také velmi široce se roztáhlo, tak že jeho žádný nemohl přehlednúti, v kterémž pravili, že by bylo 200.000 lidu jízdného a tolikéž pěšího. V tom příměří, dřív než čas uložený přišel, Štěpán, mladší král Uherský, vybrav z svých vojsk některé mužnější, skrze své špehéře blízko od mě- stečka Lávy nedaleko od Přemysla se tajně po- ložil, chtěje na ubezpečený, hauf, kterýž se tu byl nedávno položil, nenadále udeřiti, v kterémžto byl Jindřich, kníže Slezský, a Vladislav Opolský a Bru- no, biskup Olomucký, jenž byli na širokých lu- kách podle vsi, kteráž slove Pohořalic, své roztáhli stany. Ale ta noc že tmavá byla a dešť ustavičně pršal, protož vuodcové mezi Falkenštajnem a Stož- kem zablaudili; majíce Uhry a Kumány vésti k Pohořelici, i vedli k Lávě, tu kdež markrabě Bramburský a kníže Míšenský a Otta s Kunradem, 1 = příměří — 2 = volně, pohodlně — 3 = domnívající se, že je v bezpečí.
16 V. HAJEK, KRONIKA, 1260 i Štěpán poslali jsú k Přemyslovi, králi Českému, o pokoj, jako by se chtěli do Uherské země obrátiti. Král Přemysl, uradiv se s svými hajtmany, učinil stání, až do sv. Jana Křt., také ne bez svého užitku, neb den ode dne také jemu přibývalo na pomoc lidu mnoho z České země, kterýž on Pře- mysl kázal po haufích a vojskách rozděliti, aby na těch lukách svobodně a prostranně, ležali. Uher- ského krále vojsko také velmi široce se roztáhlo, tak že jeho žádný nemohl přehlednúti, v kterémž pravili, že by bylo 200.000 lidu jízdného a tolikéž pěšího. V tom příměří, dřív než čas uložený přišel, Štěpán, mladší král Uherský, vybrav z svých vojsk některé mužnější, skrze své špehéře blízko od mě- stečka Lávy nedaleko od Přemysla se tajně po- ložil, chtěje na ubezpečený, hauf, kterýž se tu byl nedávno položil, nenadále udeřiti, v kterémžto byl Jindřich, kníže Slezský, a Vladislav Opolský a Bru- no, biskup Olomucký, jenž byli na širokých lu- kách podle vsi, kteráž slove Pohořalic, své roztáhli stany. Ale ta noc že tmavá byla a dešť ustavičně pršal, protož vuodcové mezi Falkenštajnem a Stož- kem zablaudili; majíce Uhry a Kumány vésti k Pohořelici, i vedli k Lávě, tu kdež markrabě Bramburský a kníže Míšenský a Otta s Kunradem, 1 = příměří — 2 = volně, pohodlně — 3 = domnívající se, že je v bezpečí.
Strana 17
BITVA ULAVY 17 hrabata z Hardeku, nedávno přitáhše byli se po- ložili; také i hauf jeden z Čech nedávno se tu také při vodě položil. Odtuď také nedaleko Přemysl, již dávno jsa pohotově, ležal. Toť přiběhli špehéři pra- více, že Uhří, Kumanové, Turci a Tatarové silně přitáhli, chtíce škodu učiniti. To slyšíce všickni, hned se strojili a brali na se zbroji a meče připaso- vali, šikujíce se do pořádku, a někteří již pohotově stáli. (Bitva u Lávy.) V tom — nevím z úmysla-li čili z nedorozumění — někteří špehéři oznámili, že nepřátel jest málo a že již někteří utíkají. To slyšíce všickni, jeden každý se zase na své místo navrátil. Předpověděná, pak hrabata z Hardeku a statečný rytíř Kadolt z Kádova, jenž měl příjmí Sirotek, jako opatrnější a v těch věcech bojovných zběhlejší, toho času noč- ního stráž držali. I přišli jsú na ně špehéři Uherští a sšedše se spolu, bíti se počali. A v tom ti Uherští špehéři počali utěkati a oni je honili až k vojsku jích Uherskému. Toť někteří z toho vojska Uher- ského vyrazivše se, aby neušli, zaskočili je. Oni, ač se statečně bránili, však takovému množství obrá- niti se nemohli. A když z toho křik zšel, /z Přemys- 1 = dříve jmenovaná Kronika IV.
BITVA ULAVY 17 hrabata z Hardeku, nedávno přitáhše byli se po- ložili; také i hauf jeden z Čech nedávno se tu také při vodě položil. Odtuď také nedaleko Přemysl, již dávno jsa pohotově, ležal. Toť přiběhli špehéři pra- více, že Uhří, Kumanové, Turci a Tatarové silně přitáhli, chtíce škodu učiniti. To slyšíce všickni, hned se strojili a brali na se zbroji a meče připaso- vali, šikujíce se do pořádku, a někteří již pohotově stáli. (Bitva u Lávy.) V tom — nevím z úmysla-li čili z nedorozumění — někteří špehéři oznámili, že nepřátel jest málo a že již někteří utíkají. To slyšíce všickni, jeden každý se zase na své místo navrátil. Předpověděná, pak hrabata z Hardeku a statečný rytíř Kadolt z Kádova, jenž měl příjmí Sirotek, jako opatrnější a v těch věcech bojovných zběhlejší, toho času noč- ního stráž držali. I přišli jsú na ně špehéři Uherští a sšedše se spolu, bíti se počali. A v tom ti Uherští špehéři počali utěkati a oni je honili až k vojsku jích Uherskému. Toť někteří z toho vojska Uher- ského vyrazivše se, aby neušli, zaskočili je. Oni, ač se statečně bránili, však takovému množství obrá- niti se nemohli. A když z toho křik zšel, /z Přemys- 1 = dříve jmenovaná Kronika IV.
Strana 18
18 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 / 242r Bitva u Lávy v Moravě. lových každý svú zbroji pochytiv, svým na retuňk běžel, avšak bez šiku, ale mužným srdcem, jeden každý žádostiv sa bitvy pospíchal, ano již slunce vycházeti počalo. Na técestě uzřeli jsú, ano hrabat předpověděných, též i Kadolta rytíře i jiných mnohých těla mrtvá na zemi leží a některá i do nahoty svlečena. A více rozlítivše se žalostí, na nepřátely se valně řítili a mnoho jich zbili. A řeka ta, kteráž od přílišného deště byla se velmi rozvodnila, když Uhří a Ku- manové utěkati chtěli, překážku jím učinila, tak že sú je Čechové do ní mocí vtlačili. A tu mnohém se jích více ztopilo, než jích od meče zbito. Neb když byli jí dobrovolně a pomalu přejeli, nebyla se tak rozvodnila, jako na ten čas, když je do ní Čechové mocí hnali. Tak jích mnoho ležalo, že přes jích těla a jích koně jako přes most Čechové na druhau stranu vody běžali, a tu tepruv ukrutná bitva byla. Ač Uhří s svými pomocníky častokrát již jsauce s druhé strany vody se zastavovali, však Čechové a jiní haufové Přemyslovi vždy dále a dále jích potískali. V hodinu pak nešporní, když již Bela i Štěpán počali k horám utíkati, tu teprv Přemy- slovi haufové jako hory na ty své nepřátely se valili a řítili, všecko napořád porážejíce až do ustání,. Když pak bylo aspoň, hodinu před západem 1 Týž obrázek bitvy jako na l. 164. — 2 = únava — 3 = asi
18 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 / 242r Bitva u Lávy v Moravě. lových každý svú zbroji pochytiv, svým na retuňk běžel, avšak bez šiku, ale mužným srdcem, jeden každý žádostiv sa bitvy pospíchal, ano již slunce vycházeti počalo. Na técestě uzřeli jsú, ano hrabat předpověděných, též i Kadolta rytíře i jiných mnohých těla mrtvá na zemi leží a některá i do nahoty svlečena. A více rozlítivše se žalostí, na nepřátely se valně řítili a mnoho jich zbili. A řeka ta, kteráž od přílišného deště byla se velmi rozvodnila, když Uhří a Ku- manové utěkati chtěli, překážku jím učinila, tak že sú je Čechové do ní mocí vtlačili. A tu mnohém se jích více ztopilo, než jích od meče zbito. Neb když byli jí dobrovolně a pomalu přejeli, nebyla se tak rozvodnila, jako na ten čas, když je do ní Čechové mocí hnali. Tak jích mnoho ležalo, že přes jích těla a jích koně jako přes most Čechové na druhau stranu vody běžali, a tu tepruv ukrutná bitva byla. Ač Uhří s svými pomocníky častokrát již jsauce s druhé strany vody se zastavovali, však Čechové a jiní haufové Přemyslovi vždy dále a dále jích potískali. V hodinu pak nešporní, když již Bela i Štěpán počali k horám utíkati, tu teprv Přemy- slovi haufové jako hory na ty své nepřátely se valili a řítili, všecko napořád porážejíce až do ustání,. Když pak bylo aspoň, hodinu před západem 1 Týž obrázek bitvy jako na l. 164. — 2 = únava — 3 = asi
Strana 19
KORIST PO VITEZSTVI I9 slunce, již Bély ani Štěpána nebylo viděti, ani jejích žádné korauhve. A Čechové již majíce ustalé, koně, také mordovati přestali. V tu chvíli od těch, kteříž vojsko objížděli, oznámeno Českým hajt- manuom, že jest více než hodina, jakž jsú králové Uherští s malým počtem utekli. Čechové někteří ještě dále Uhry postíhajíce chtěli táhnúti. Ale hajt- mané vidúce, že toho není žádná potřeba, pravili: „Milí páni a stateční rytíři, však vidíte, že se není s kým potýkati.“ V tu chvíli zase k svým stanům se počali obraceti a pěší Přemyslovi všecky Uherské vozy pobrali a vezli je na druhú stranu řeky a obklíčili jimi všecko České vojsko. Noci té dobře se špehéři a stráží opatřivše, pokojně odpočívali. Uhří poraženi od Ceského krále u Lavy. (Kořist po vítězství a příměří.) /Nazajtří pak ráno král rozkázal všecky vozy ne- přátelské přehlédati a laupeže do svého vnésti stanu a ty všecky kořisti rovným dílem mezi bo- jovníky rozděliti. Ač tu bylo mnoho od stříbra i od zlatta i od jiných rozličných drahých věcí, všecko to spravedlivě rozbitováno, skrze hajtmany; tak chudému jako bohatému, malému jako velikému dáno. Přemysl z toho ze všeho nic sobě nepozuosta- / 242V Prst sv. Jana. 1 = unavené — 2 = rozděleno jako kořist
KORIST PO VITEZSTVI I9 slunce, již Bély ani Štěpána nebylo viděti, ani jejích žádné korauhve. A Čechové již majíce ustalé, koně, také mordovati přestali. V tu chvíli od těch, kteříž vojsko objížděli, oznámeno Českým hajt- manuom, že jest více než hodina, jakž jsú králové Uherští s malým počtem utekli. Čechové někteří ještě dále Uhry postíhajíce chtěli táhnúti. Ale hajt- mané vidúce, že toho není žádná potřeba, pravili: „Milí páni a stateční rytíři, však vidíte, že se není s kým potýkati.“ V tu chvíli zase k svým stanům se počali obraceti a pěší Přemyslovi všecky Uherské vozy pobrali a vezli je na druhú stranu řeky a obklíčili jimi všecko České vojsko. Noci té dobře se špehéři a stráží opatřivše, pokojně odpočívali. Uhří poraženi od Ceského krále u Lavy. (Kořist po vítězství a příměří.) /Nazajtří pak ráno král rozkázal všecky vozy ne- přátelské přehlédati a laupeže do svého vnésti stanu a ty všecky kořisti rovným dílem mezi bo- jovníky rozděliti. Ač tu bylo mnoho od stříbra i od zlatta i od jiných rozličných drahých věcí, všecko to spravedlivě rozbitováno, skrze hajtmany; tak chudému jako bohatému, malému jako velikému dáno. Přemysl z toho ze všeho nic sobě nepozuosta- / 242V Prst sv. Jana. 1 = unavené — 2 = rozděleno jako kořist
Strana 20
20 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 Uhří po porážce žádali příměří. vil, krom prst sv. Jana Křt., kterýmž ukázal na P. Ježíše a řka: „Ej, toť beránek Boží!“ — Kterýžto prst byl draze zlattem ozdobený nalezen mezi naj- dražšími klenoty krále Uherského. Ten potom Pře- mysl, když se do Čech navrátil, sám s velikau po- ctivostí, donesl do kláštera Oseckého, kterýž tam poctivě, chová se až do dnešního dne. Ty věci když se tak dály, knížata, hrabata i páni někteří chtěli Bélu, krále Uherského, utíkajícího honiti. Ale Přemysl jako muž rozšafný nechtěl toho učiniti řka: „Dosti nám všem buď na tomto od P. Boha našeho půjčeném vítězství. Zdaliž hle nevi- díte, kterak bezčíslný počet nepřáteluov Božích a našich leží před našimi očima a z našich málo kdo zahynul?“ A tu poctivě vzavše těla Otty a Kun- rada, hrabat z Hardeku, též i Kadolta rytíře, i ji- ných některých, jenž tu konce svých životuov vzali, nesli jsau je k pohřbu do Lavy do kláštera menších bratruov zákona a řádu sv. Františka, a tam je s velikým pláčem všeho lidu pohřebili. Béla pak, král Uherský, obávaje se, aby Pře- mysl s svými za ním netáhl, poslal posly své zna- menité a s ními veliké dary od stříbra a zlatta k Přemyslovi, žádaje příměří. Přemysl král, po- volav do raddy Filipa, Salcpurgského arcibiskupa, Jana Pražského a Brauma Olomuckého biskupuov, 1 = úctou — 2 = v úctě
20 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 Uhří po porážce žádali příměří. vil, krom prst sv. Jana Křt., kterýmž ukázal na P. Ježíše a řka: „Ej, toť beránek Boží!“ — Kterýžto prst byl draze zlattem ozdobený nalezen mezi naj- dražšími klenoty krále Uherského. Ten potom Pře- mysl, když se do Čech navrátil, sám s velikau po- ctivostí, donesl do kláštera Oseckého, kterýž tam poctivě, chová se až do dnešního dne. Ty věci když se tak dály, knížata, hrabata i páni někteří chtěli Bélu, krále Uherského, utíkajícího honiti. Ale Přemysl jako muž rozšafný nechtěl toho učiniti řka: „Dosti nám všem buď na tomto od P. Boha našeho půjčeném vítězství. Zdaliž hle nevi- díte, kterak bezčíslný počet nepřáteluov Božích a našich leží před našimi očima a z našich málo kdo zahynul?“ A tu poctivě vzavše těla Otty a Kun- rada, hrabat z Hardeku, též i Kadolta rytíře, i ji- ných některých, jenž tu konce svých životuov vzali, nesli jsau je k pohřbu do Lavy do kláštera menších bratruov zákona a řádu sv. Františka, a tam je s velikým pláčem všeho lidu pohřebili. Béla pak, král Uherský, obávaje se, aby Pře- mysl s svými za ním netáhl, poslal posly své zna- menité a s ními veliké dary od stříbra a zlatta k Přemyslovi, žádaje příměří. Přemysl král, po- volav do raddy Filipa, Salcpurgského arcibiskupa, Jana Pražského a Brauma Olomuckého biskupuov, 1 = úctou — 2 = v úctě
Strana 21
PRIMERI S BELOU. 21 Oldřicha, knížete Korytanského, Otty, markrabí Bramburského, Jindřicha Slezského, Vladislava Opavského a mnoho jiných knížat, hrabat a pa- nuov a tu se s ními radil, má-li to, zač žádá Béla, král Uherský, učiniti. Raddy předpověděné ma- ličko poodvedše se na stranu, co by králi za od- pověd a za naučení dáti měli, na to se poradili, a snešse se o to společně, biskupu Moravskému po- ručili potaz oznámiti. Kterýž stoje řekl: „Slavný králi Český a vítěziteli nad svými nepřáteli! Knížat, hrabat, panuov a rytířuov, rad tvých, společnost poručila jest mi to tobě oznámiti: Poněvadž P. Buoh všemohúcí dne včerejšího tebe vítězitelem nad tvými (i všech západních křesťanův) nepřáteli učiniti ráčil, a nadto tak, jakž jse tomu z tohoto poselství Uherského vyrozumělo, že Béla a Štěpán, králové Uherští, i všickni Uhří toho žádají, po- něvadž jsau již od tebe a od tvých bojovníkuov pomocí Boží přemoženi, aby s ními milost učinil, a svých vojsk na ně a na záhubu jich země nepo- sílal; muožeš tomu sám porozuměti, žeť jest strach Boží připadl na ně. I vidí se tvým raddám za slušné býti, aby tak, jakž žádají, učinil a P. Bohu z tohoto vítězství učině poděkování, zase do svého krá- lovství se navrátil, pro potěšení lidu onoho, kterýž jest na západ slunce a na puol noci, neb všickni toho tak velikého vojska od Uherského krále shro- mážděného ještě se obávají, Čechové i všickni
PRIMERI S BELOU. 21 Oldřicha, knížete Korytanského, Otty, markrabí Bramburského, Jindřicha Slezského, Vladislava Opavského a mnoho jiných knížat, hrabat a pa- nuov a tu se s ními radil, má-li to, zač žádá Béla, král Uherský, učiniti. Raddy předpověděné ma- ličko poodvedše se na stranu, co by králi za od- pověd a za naučení dáti měli, na to se poradili, a snešse se o to společně, biskupu Moravskému po- ručili potaz oznámiti. Kterýž stoje řekl: „Slavný králi Český a vítěziteli nad svými nepřáteli! Knížat, hrabat, panuov a rytířuov, rad tvých, společnost poručila jest mi to tobě oznámiti: Poněvadž P. Buoh všemohúcí dne včerejšího tebe vítězitelem nad tvými (i všech západních křesťanův) nepřáteli učiniti ráčil, a nadto tak, jakž jse tomu z tohoto poselství Uherského vyrozumělo, že Béla a Štěpán, králové Uherští, i všickni Uhří toho žádají, po- něvadž jsau již od tebe a od tvých bojovníkuov pomocí Boží přemoženi, aby s ními milost učinil, a svých vojsk na ně a na záhubu jich země nepo- sílal; muožeš tomu sám porozuměti, žeť jest strach Boží připadl na ně. I vidí se tvým raddám za slušné býti, aby tak, jakž žádají, učinil a P. Bohu z tohoto vítězství učině poděkování, zase do svého krá- lovství se navrátil, pro potěšení lidu onoho, kterýž jest na západ slunce a na puol noci, neb všickni toho tak velikého vojska od Uherského krále shro- mážděného ještě se obávají, Čechové i všickni
Strana 22
Z2 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 Uhruov Němci, též i král Frantský i Englický.“ Přemysl bál se král vyslyšav slova a vuoli rad svých, s Belau, králem Franský i Englický. Uherským, od toho dne až do roku příměří učinil. (Zpráva Přemyslova papeži.) /Po takovém příměří učiněném tu hned mezi Pře- myslem a raddami jeho rokováno a rozvažováno bylo, kterak tak velikého vojska od Bély a syna jeho shromážděného všudy v okolních zemích se pověst roznesla a rozhlásila; a ti všickni za jiné ne- mají, než že král Český i s svými zeměmi zahlazen bude, a potom i jiné země od týchž Uhruov, Va- lachuov, Muldavanuov, Rácuov, Tataruov, Ku- manuov i Turkuov vyplundrovány i zkaženy budau. Taková věc bezpochyby že i najvyžšího biskupa Rímského tajna není, a strach ten že trápí srdce jeho. I zuostáno na tom a zavříno v té raddě, aby od Přemysla krále bylo do Říma psaní učiněno pro potěšení biskupa Rímského i všeho dvoru jeho a oznámeno takové vítězství, kteréž jest sam P. Bůh svau Božskou mocí nad pyšnými Uhry ukázati ráčil. I stala se smlauva a příměří tak, že Béla, král Uherský, v tom příměří pro zachování pokoje za- stavil 8 panuov Uherských najznamenitějších a Přemysl vzal je s sebau do Čech a držal je poctivě až do dne té smlauvy (neb toho příměří). A tak se / 243r
Z2 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 Uhruov Němci, též i král Frantský i Englický.“ Přemysl bál se král vyslyšav slova a vuoli rad svých, s Belau, králem Franský i Englický. Uherským, od toho dne až do roku příměří učinil. (Zpráva Přemyslova papeži.) /Po takovém příměří učiněném tu hned mezi Pře- myslem a raddami jeho rokováno a rozvažováno bylo, kterak tak velikého vojska od Bély a syna jeho shromážděného všudy v okolních zemích se pověst roznesla a rozhlásila; a ti všickni za jiné ne- mají, než že král Český i s svými zeměmi zahlazen bude, a potom i jiné země od týchž Uhruov, Va- lachuov, Muldavanuov, Rácuov, Tataruov, Ku- manuov i Turkuov vyplundrovány i zkaženy budau. Taková věc bezpochyby že i najvyžšího biskupa Rímského tajna není, a strach ten že trápí srdce jeho. I zuostáno na tom a zavříno v té raddě, aby od Přemysla krále bylo do Říma psaní učiněno pro potěšení biskupa Rímského i všeho dvoru jeho a oznámeno takové vítězství, kteréž jest sam P. Bůh svau Božskou mocí nad pyšnými Uhry ukázati ráčil. I stala se smlauva a příměří tak, že Béla, král Uherský, v tom příměří pro zachování pokoje za- stavil 8 panuov Uherských najznamenitějších a Přemysl vzal je s sebau do Čech a držal je poctivě až do dne té smlauvy (neb toho příměří). A tak se / 243r
Strana 23
ZPRAVA PREMYSLOVA PAPEŽI 23 s veselím do Čech navrátil. List pak, kterýž byl psán papeži, byl v tato slova: „Najsvětějšímu v Krystu otci a pánu, p. Alexan- drovi, z Boží milosti svatosvatého Rímského ko- stela najvyžšímu biskupu: Ottagar Přemysl, z též milosti pán království Českého, kníže Rakauský a Štyrský a markrabě Moravský etc. Milostivý zajisté pastýř, když jsau jeho ovce od vlkuov vysvobozeny, z toho zvláštní rozkoš má, veselí se také dobrotivý otec, když synové jeho ve zdraví jsau: těžký boj jsme měli s Bélau a s synem jeho Štěpánem, králi Uherskými osvícenými, a s Danyelem, králem Ruským, a s syny jeho a s ji- nymi Rusy a Tatary, kteříž přijeli jemu na pomoc, a s Boleslavem, Krakovským knížetem, a s Lest- kem a s Mládencem,, Zaleskými, vývodami a s nezčíslným počtem nemilostivých, Kumanuov, Uhruov, a rozličných Slovákuov,a Sikuluov, Va- lachuov, Muldavanuov, Berzeminuov, a Izma- heluov a těch odřezaných, Rekův, Bulgaruov, Ruscienských, a Bosenských kacířuov. Ale však s Boží pomocí boj jsme obdrželi a z nebe od J. M. Sv. nám vítězství dáno a po vítězství mezi námi s strany jedné a předřečenými králi s strany druhé List papeži od krále Přemysla. 1 Hájek neporozuměl latinskému (Boleslaum) et Lestkonem iuvenem, Lausacie duces — 2 = inhumanorum —3 = Sclavorum — 4 = Bezzerminorum, bisurmanů, mohamedánů —5 = scismati- corum — 6 Míní se Rascia, Raška, prvotní srbské území.
ZPRAVA PREMYSLOVA PAPEŽI 23 s veselím do Čech navrátil. List pak, kterýž byl psán papeži, byl v tato slova: „Najsvětějšímu v Krystu otci a pánu, p. Alexan- drovi, z Boží milosti svatosvatého Rímského ko- stela najvyžšímu biskupu: Ottagar Přemysl, z též milosti pán království Českého, kníže Rakauský a Štyrský a markrabě Moravský etc. Milostivý zajisté pastýř, když jsau jeho ovce od vlkuov vysvobozeny, z toho zvláštní rozkoš má, veselí se také dobrotivý otec, když synové jeho ve zdraví jsau: těžký boj jsme měli s Bélau a s synem jeho Štěpánem, králi Uherskými osvícenými, a s Danyelem, králem Ruským, a s syny jeho a s ji- nymi Rusy a Tatary, kteříž přijeli jemu na pomoc, a s Boleslavem, Krakovským knížetem, a s Lest- kem a s Mládencem,, Zaleskými, vývodami a s nezčíslným počtem nemilostivých, Kumanuov, Uhruov, a rozličných Slovákuov,a Sikuluov, Va- lachuov, Muldavanuov, Berzeminuov, a Izma- heluov a těch odřezaných, Rekův, Bulgaruov, Ruscienských, a Bosenských kacířuov. Ale však s Boží pomocí boj jsme obdrželi a z nebe od J. M. Sv. nám vítězství dáno a po vítězství mezi námi s strany jedné a předřečenými králi s strany druhé List papeži od krále Přemysla. 1 Hájek neporozuměl latinskému (Boleslaum) et Lestkonem iuvenem, Lausacie duces — 2 = inhumanorum —3 = Sclavorum — 4 = Bezzerminorum, bisurmanů, mohamedánů —5 = scismati- corum — 6 Míní se Rascia, Raška, prvotní srbské území.
Strana 24
24 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 smlauva a narovnání učiněno. Protož Vašemu Dů- stojenství tak, jakž samo v sobě v pravdě jest, listem tímto umínil jsem oznámiti. Když k té řece, kteráž Dye, slove, na jedno místo od zámku a městečka řečeného Humburgk, vzdálí na dvě míli přijeli jsme, tu kdež jsau meze Uherské a Rakúské, naše vojsko jsme položili. S druhé strany té vody králové také s jích vojsky málo před tím byli se položili, tak že naše vojska a nepřátelská sama toliko voda dělila. To když se tak stalo, uznali jsme, že nepřátel našich bez naší znamenité škody nemuožeme do- jíti. Ač o pokoj mezi námi a týmiž králi divně a rozličně jednáno bylo, ale oni den ode dne a hodinu od hodiny jinák a jinák úmysly své měnili. A tak nechýlilo se k pokoji, neb srdce jích (jako někdy Faraonovo) zatvrzená byla od P. Boha pro pomstu, kteráž na ně přijíti měla. Potom pak dali jsme jím na vuoli, aby neb oni nám postaupili, abychom k ním volně jeti mohli a s ními bojovati, neb my jím abychom postaupili. Ale však strana nám od- porná volila, abychom my povarovali, a dali jím místo, tak aby se přes tu řeku mohli přepraviti, a to aby jse tak bez překážky vykonati mohlo. /Předřečení králové a jích bánové a hrabata. 243 v 1 V orig. Morava — 2 V orig. Heinburg — 3 = cederemus 4 = bani et comites
24 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 smlauva a narovnání učiněno. Protož Vašemu Dů- stojenství tak, jakž samo v sobě v pravdě jest, listem tímto umínil jsem oznámiti. Když k té řece, kteráž Dye, slove, na jedno místo od zámku a městečka řečeného Humburgk, vzdálí na dvě míli přijeli jsme, tu kdež jsau meze Uherské a Rakúské, naše vojsko jsme položili. S druhé strany té vody králové také s jích vojsky málo před tím byli se položili, tak že naše vojska a nepřátelská sama toliko voda dělila. To když se tak stalo, uznali jsme, že nepřátel našich bez naší znamenité škody nemuožeme do- jíti. Ač o pokoj mezi námi a týmiž králi divně a rozličně jednáno bylo, ale oni den ode dne a hodinu od hodiny jinák a jinák úmysly své měnili. A tak nechýlilo se k pokoji, neb srdce jích (jako někdy Faraonovo) zatvrzená byla od P. Boha pro pomstu, kteráž na ně přijíti měla. Potom pak dali jsme jím na vuoli, aby neb oni nám postaupili, abychom k ním volně jeti mohli a s ními bojovati, neb my jím abychom postaupili. Ale však strana nám od- porná volila, abychom my povarovali, a dali jím místo, tak aby se přes tu řeku mohli přepraviti, a to aby jse tak bez překážky vykonati mohlo. /Předřečení králové a jích bánové a hrabata. 243 v 1 V orig. Morava — 2 V orig. Heinburg — 3 = cederemus 4 = bani et comites
Strana 25
LICENI BITVY S UHRY. Z5 příměří jsú učinili s námi od sv. Víta až do sv. Jana Kř., od sv. Jana až do sv. p. Markéty, a toho svými přísahami potvrdili. Ale že oni své sliby a přísahy obyčej měli a mají zrušovati, naležše brody sobě příhodné, časem nočním tajně na naši stranu se s svým vojskem přepravili, a když jsme my držali a věřili, že by pokoj byl, toť hned s bezčíslným po- čtem, a my se nenadáli,, proti nám ukázali se na poli. Ale že byla naše naděje v příměří, jedva de- sátý díl našeho vojska při nás toliko pro ostříhaní naší osoby zuostal. Neb jedni přeplavivše se přes Dunaj byli v Hemburgku, druzí na picování, jiní v staních, jiní při vozích. Ti pak naši nepřátelé plni jsúce lsti, všudy vuokol nás obklíčili tak, by Boží pomoci nebylo, byli by nás za živa pohltili. Tu my v takovém saužení jsúce postaveni, v jiném žád- ném neměli jsme naděje než v P. Bohu všemohúcím a v Pánu našem, P. Ježíši, naučení majíce z víry křesťanské, že on neopauští těch, kteříž v něho daufají, ale činí jím pomoc z huory a on že dává vítězství. Z té pak celé a dobré naděje naše pomoc- níky a spolu rytíře najprvé jsme zřídivše napome- nuli, aby v P. Bohu naději měli, a tak že budú moci nad svými svítěziti nepřáteli. V tom hned na ty haufy těch zůřivých a v svú moc daufajících nepřátel našich jsme se obořili, [z] kteréž, P. Bůh 1 = contra nos improvisos — 2 = Quos
LICENI BITVY S UHRY. Z5 příměří jsú učinili s námi od sv. Víta až do sv. Jana Kř., od sv. Jana až do sv. p. Markéty, a toho svými přísahami potvrdili. Ale že oni své sliby a přísahy obyčej měli a mají zrušovati, naležše brody sobě příhodné, časem nočním tajně na naši stranu se s svým vojskem přepravili, a když jsme my držali a věřili, že by pokoj byl, toť hned s bezčíslným po- čtem, a my se nenadáli,, proti nám ukázali se na poli. Ale že byla naše naděje v příměří, jedva de- sátý díl našeho vojska při nás toliko pro ostříhaní naší osoby zuostal. Neb jedni přeplavivše se přes Dunaj byli v Hemburgku, druzí na picování, jiní v staních, jiní při vozích. Ti pak naši nepřátelé plni jsúce lsti, všudy vuokol nás obklíčili tak, by Boží pomoci nebylo, byli by nás za živa pohltili. Tu my v takovém saužení jsúce postaveni, v jiném žád- ném neměli jsme naděje než v P. Bohu všemohúcím a v Pánu našem, P. Ježíši, naučení majíce z víry křesťanské, že on neopauští těch, kteříž v něho daufají, ale činí jím pomoc z huory a on že dává vítězství. Z té pak celé a dobré naděje naše pomoc- níky a spolu rytíře najprvé jsme zřídivše napome- nuli, aby v P. Bohu naději měli, a tak že budú moci nad svými svítěziti nepřáteli. V tom hned na ty haufy těch zůřivých a v svú moc daufajících nepřátel našich jsme se obořili, [z] kteréž, P. Bůh 1 = contra nos improvisos — 2 = Quos
Strana 26
26 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 náš netoliko našimi rukami a našich rytířuov muž- ností ztrašil, ale svú mocí a svých nebeských ry- tířuov nám pomocí učiněnau na běh obrátil, tak že takovau prudkostí utíkajíce v hromadu se stla- čili a do řeky té vběhše padali a naši je Boží po- moci snážně bili a mordovali, až řeka ta všecka jími (jako někdy Ejiptskými moře) (se) naplnila a krví raněných se zčervenila, tak že těch utíka- jících od tváři Boží hříšníkuov mnoho tu zahynulo, že přes lidská těla a ztopené koně jako přes udělané mosty naši je hnali a mnoho tisícuov jich zmordo- vali, a kteříž zůstali, ven z svych vozuov běžíce utíkali, jakoby je všecken svět honil. Naši pak ne- chavše honění, na jích obořili se vozy a tu mnoho ztravyi nabrali i jiných rozličných kořistí, a to všecko do našich stanuov vnesše věrně a právě tím se dělili. Již pak po takovém nám od P. Boha daném vítězství, jakž se to zřetedlně znáti mohlo, království Uherské že jsme našemu panování mohli podmaniti a v věčnau nam poddati službu, ale roz- važujíce, že jest lépe dobrého sauseda míti nežli zlého přemoha vypleniti, jakož někdy císař Kon- stantyn pověděl, že častokrát chutnější bývá přá- telství, po nepřízni když srovnání přijde, protož jsme s ním v srovnání vešli radějí, nežli bychom to 1 = expensas. Vynechány 2 řádky originálu, se jmeny uherských knížat.
26 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 náš netoliko našimi rukami a našich rytířuov muž- ností ztrašil, ale svú mocí a svých nebeských ry- tířuov nám pomocí učiněnau na běh obrátil, tak že takovau prudkostí utíkajíce v hromadu se stla- čili a do řeky té vběhše padali a naši je Boží po- moci snážně bili a mordovali, až řeka ta všecka jími (jako někdy Ejiptskými moře) (se) naplnila a krví raněných se zčervenila, tak že těch utíka- jících od tváři Boží hříšníkuov mnoho tu zahynulo, že přes lidská těla a ztopené koně jako přes udělané mosty naši je hnali a mnoho tisícuov jich zmordo- vali, a kteříž zůstali, ven z svych vozuov běžíce utíkali, jakoby je všecken svět honil. Naši pak ne- chavše honění, na jích obořili se vozy a tu mnoho ztravyi nabrali i jiných rozličných kořistí, a to všecko do našich stanuov vnesše věrně a právě tím se dělili. Již pak po takovém nám od P. Boha daném vítězství, jakž se to zřetedlně znáti mohlo, království Uherské že jsme našemu panování mohli podmaniti a v věčnau nam poddati službu, ale roz- važujíce, že jest lépe dobrého sauseda míti nežli zlého přemoha vypleniti, jakož někdy císař Kon- stantyn pověděl, že častokrát chutnější bývá přá- telství, po nepřízni když srovnání přijde, protož jsme s ním v srovnání vešli radějí, nežli bychom to 1 = expensas. Vynechány 2 řádky originálu, se jmeny uherských knížat.
Strana 27
SMLOUVA PO BITVE. 27 tak slavné království zlehčili a tím bychom snad i Tatarům do našich zemí snadnější zpuosobili pří- stup. Protož teď srovnání to mezi námi a předře- čenými králi Belú a Štěpánem a královnú i všemi pány Uherskymi učiněné a pečetmi jích utvrzené V. Duostojenství posíláme, prosíce snažně, aby to od Stolice V. Apošt. potvrzeno bylo, a tím utvrze- ním aby věčnú pevnost míti mohlo. To pak ví- tězství, kteréhož nám jeho Božská milost popříti ráčila, hodně a spravedlivě, žádnému jinému než J. Sv. Milosti ji připisujem a svatým jeho s hodným díkův činěním. Chome tomu také, aby V. Veleb- nosti tajné nebylo to, co jest nám od lidí a mužuov našich víry hodných oznámeno, a zvláště od těch sami v uši Naše sme to slyšali, kteříž v čas bitvy vojska našeho k ostříhaní z zadu postaveni byli. Když se měl boj začíti, že jsau viděli nějakého ptáka nad znameními bojovnymi, t. j. nad korauh- vemi, jehož byl zpuosob jako vorel a barva bělejší než sníh a měl hlavu zlattú, též i hrdlo, a vždycky letal za korauhví sv. Vácslava, někdy knížete a vždycky dědice Českého a slavného mučedlníka Božího, kterýžto pták zdál se jim že pomalu roste, a když se boj začal, tehdy tak veliký byl, že svým Vorel bílý létal nad vojskem. Korauhev sv. Vácslava. 1 Co následuje v listu až do konce, není v originále. Palacký ukázal, že Hájek do listu papežova přejal vypravování pokra- čovatele Kosmova.
SMLOUVA PO BITVE. 27 tak slavné království zlehčili a tím bychom snad i Tatarům do našich zemí snadnější zpuosobili pří- stup. Protož teď srovnání to mezi námi a předře- čenými králi Belú a Štěpánem a královnú i všemi pány Uherskymi učiněné a pečetmi jích utvrzené V. Duostojenství posíláme, prosíce snažně, aby to od Stolice V. Apošt. potvrzeno bylo, a tím utvrze- ním aby věčnú pevnost míti mohlo. To pak ví- tězství, kteréhož nám jeho Božská milost popříti ráčila, hodně a spravedlivě, žádnému jinému než J. Sv. Milosti ji připisujem a svatým jeho s hodným díkův činěním. Chome tomu také, aby V. Veleb- nosti tajné nebylo to, co jest nám od lidí a mužuov našich víry hodných oznámeno, a zvláště od těch sami v uši Naše sme to slyšali, kteříž v čas bitvy vojska našeho k ostříhaní z zadu postaveni byli. Když se měl boj začíti, že jsau viděli nějakého ptáka nad znameními bojovnymi, t. j. nad korauh- vemi, jehož byl zpuosob jako vorel a barva bělejší než sníh a měl hlavu zlattú, též i hrdlo, a vždycky letal za korauhví sv. Vácslava, někdy knížete a vždycky dědice Českého a slavného mučedlníka Božího, kterýžto pták zdál se jim že pomalu roste, a když se boj začal, tehdy tak veliký byl, že svým Vorel bílý létal nad vojskem. Korauhev sv. Vácslava. 1 Co následuje v listu až do konce, není v originále. Palacký ukázal, že Hájek do listu papežova přejal vypravování pokra- čovatele Kosmova.
Strana 28
28 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 244r Nemocný viděl vidění, co se děje v bitvě. Sv. Vácslav. Sv. Vojtěch Sv. Prokop. životem, a peřím přikryl všecken zástup rytířstva našeho. /Při tom času téhož dne rytíř jeden znamenitý a nábožný a jistě muž víry hodný, Jan, syn Svoj- slavuov, ležal v svém domě v veliké nemoci; jako hodinu 3. na den, byl jest jako (v) vytržení mysli; přátelé okolo něho stojíce nevěděli, jest-li živ čili mrtev, však jeho při pokoji ležeti nechali, kterýž potom otevřev oči, jako by se ze sna probudil, okolo sebe stojícím tu hned své vidění vypravoval, a řka: „Zdálo mi se a já byl na poli v boji mezi bojovníky postaven, a tu sem viděl náš lid Český nedobře proti nepřáteluom šikovaný; a v tom uhlédal jsem sv. dědice, jdúcí jemu na pomoc. Najprv šel sv. Vácslav jsa v pancíř oblečený a měl lepku, na své hlavě a meč v pošvě zlatté perlami ozdobený po levé straně, v pravé ruce an nese svuoj praporec. A za ním bral se sv. Vojtěch po- ctivě v rúcho biskupské jsa oblečen. Potom sv. Pro- kop jako opat slavný, maje v ruce berlu, hned šel za biskupem; naposledy viděl sem 5 bratruov, sv. mučedlníkuov, ani jdú spolu, jsúce v své sukně bratrské oblečeni. A sv. Vácslav ohlédl se a jdúcím za sebú řekl: „Mdlé jest vojsko naše, protož podme s Boží pomocí jemu na pomoc.“ To když pověděl, hned svuoj praporec proti nepřátelům obrátil a oni 1 = tělem — 2 = přilbici
28 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1260 244r Nemocný viděl vidění, co se děje v bitvě. Sv. Vácslav. Sv. Vojtěch Sv. Prokop. životem, a peřím přikryl všecken zástup rytířstva našeho. /Při tom času téhož dne rytíř jeden znamenitý a nábožný a jistě muž víry hodný, Jan, syn Svoj- slavuov, ležal v svém domě v veliké nemoci; jako hodinu 3. na den, byl jest jako (v) vytržení mysli; přátelé okolo něho stojíce nevěděli, jest-li živ čili mrtev, však jeho při pokoji ležeti nechali, kterýž potom otevřev oči, jako by se ze sna probudil, okolo sebe stojícím tu hned své vidění vypravoval, a řka: „Zdálo mi se a já byl na poli v boji mezi bojovníky postaven, a tu sem viděl náš lid Český nedobře proti nepřáteluom šikovaný; a v tom uhlédal jsem sv. dědice, jdúcí jemu na pomoc. Najprv šel sv. Vácslav jsa v pancíř oblečený a měl lepku, na své hlavě a meč v pošvě zlatté perlami ozdobený po levé straně, v pravé ruce an nese svuoj praporec. A za ním bral se sv. Vojtěch po- ctivě v rúcho biskupské jsa oblečen. Potom sv. Pro- kop jako opat slavný, maje v ruce berlu, hned šel za biskupem; naposledy viděl sem 5 bratruov, sv. mučedlníkuov, ani jdú spolu, jsúce v své sukně bratrské oblečeni. A sv. Vácslav ohlédl se a jdúcím za sebú řekl: „Mdlé jest vojsko naše, protož podme s Boží pomocí jemu na pomoc.“ To když pověděl, hned svuoj praporec proti nepřátelům obrátil a oni 1 = tělem — 2 = přilbici
Strana 29
ŽAZRAKY VBITVE. 29 všickni pryč se obrátili a utíkali.“ To slyšíce ně- kteří tu přístojící okolo něho, pravili: „Jeho toto vidění nic jiného neznamenává, než že P. Buoh dnes dal vítězství králi, pánu našemu, skrze pří- mluvu sv. dědicuov.“ Protož cožkoli tuto píši V. Svatosti, to jistě a v pravdě jest tak a stalo se bez omylu, i nemohl sem se zdržeti, abych toho V. Dů- stojenství jako hlavě sv. víry křesťanské neozná- mil pro zvláštní potěšení a tím divem od P. Boha učiněným aby se jeho chvála sv. a čest na věky rozmáhala. Dán v Praze 8. den měs. října léta etc. 1260." (Zázraky v bitvě.) Tu pak v Praze on král sám svými vlastními usty o té porážce divné věci vypravoval, též i jiná knížata a páni i rytíři pravili: když se bitva začíti měla, že sú byli v velikém strachu a jednak napoly mrtví, ale jakž se bitva počala, tak sú veseli byli, jako by tím jisti byli, že budú vítězství míti, a tak netoliko nepřátely, ale i zdi železné porážeti hotovi byli. Jaroš Berka z Dubé, purkrabě Pražský, muž Jaroš Berka. jistě víry hodný, před Janem biskupem a proboš- tem a děkanem i jinými preláty a kanovníky kos- tela Pražského v kapitole sám osobně pravil, že to vojsko všecko, v kterémž on svými rukami, jsa
ŽAZRAKY VBITVE. 29 všickni pryč se obrátili a utíkali.“ To slyšíce ně- kteří tu přístojící okolo něho, pravili: „Jeho toto vidění nic jiného neznamenává, než že P. Buoh dnes dal vítězství králi, pánu našemu, skrze pří- mluvu sv. dědicuov.“ Protož cožkoli tuto píši V. Svatosti, to jistě a v pravdě jest tak a stalo se bez omylu, i nemohl sem se zdržeti, abych toho V. Dů- stojenství jako hlavě sv. víry křesťanské neozná- mil pro zvláštní potěšení a tím divem od P. Boha učiněným aby se jeho chvála sv. a čest na věky rozmáhala. Dán v Praze 8. den měs. října léta etc. 1260." (Zázraky v bitvě.) Tu pak v Praze on král sám svými vlastními usty o té porážce divné věci vypravoval, též i jiná knížata a páni i rytíři pravili: když se bitva začíti měla, že sú byli v velikém strachu a jednak napoly mrtví, ale jakž se bitva počala, tak sú veseli byli, jako by tím jisti byli, že budú vítězství míti, a tak netoliko nepřátely, ale i zdi železné porážeti hotovi byli. Jaroš Berka z Dubé, purkrabě Pražský, muž Jaroš Berka. jistě víry hodný, před Janem biskupem a proboš- tem a děkanem i jinými preláty a kanovníky kos- tela Pražského v kapitole sám osobně pravil, že to vojsko všecko, v kterémž on svými rukami, jsa
Strana 30
30 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1261 Uhří utíkali před korauh- ví sv. Vác- slava. u prostředku, korauhev zemskau na kopí sv. Vác- slava zavěšanú držal, žádného aurazu nemělo ani jich koňové, ale kamž se koli on s tú korauhví obrátil, nepřátelé všickni utíkali. Jiní také pravili, že hrot toho dřeva, na kterémž ta korauhev visala, svítil se jako paprslek slunečný. Poslové krále Uherského před Přemyslem to zjevně mluvili i přede všemi pány, že když se vojska potkala a začala se bitva a Čechové vyso- kými hlasy vzkřikli, začavše píseň jim od sv. Voj- těcha vydanú: „Hospodine, pomiluj ny, Jezu Kryste, pomiluj ný“ etc., že koňové jich mimo jich všecku vuoli bezděčně se nazpátek obraceli a utí- kali. (Rozvod Přemyslův.) 244 v L. 1261. páni Čeští sešli se k Přemyslovi, králi svému, předkládajíce jemu, že by za slušné bylo, aby on korunu Českú přijal, také aby dědice po sobě zuostavil. Král jejich žádost rozváživ a na to se dobře rozmysliv, dal odpověd, že chce rád vše- /cko vedlé vůle a žádosti jich učiniti. I posláno jest o to k najvyžšímu biskupu do Říma, poněvadž se to vskutku nalézá, že Přemyslova manželka jest neplodna, aby mezi nimi rozvod byl učiněn a Přemyslovi pro zachování kmene královského aby jinú manželku pojíti dopuštěno bylo. Při tom (R. 1261.)
30 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1261 Uhří utíkali před korauh- ví sv. Vác- slava. u prostředku, korauhev zemskau na kopí sv. Vác- slava zavěšanú držal, žádného aurazu nemělo ani jich koňové, ale kamž se koli on s tú korauhví obrátil, nepřátelé všickni utíkali. Jiní také pravili, že hrot toho dřeva, na kterémž ta korauhev visala, svítil se jako paprslek slunečný. Poslové krále Uherského před Přemyslem to zjevně mluvili i přede všemi pány, že když se vojska potkala a začala se bitva a Čechové vyso- kými hlasy vzkřikli, začavše píseň jim od sv. Voj- těcha vydanú: „Hospodine, pomiluj ny, Jezu Kryste, pomiluj ný“ etc., že koňové jich mimo jich všecku vuoli bezděčně se nazpátek obraceli a utí- kali. (Rozvod Přemyslův.) 244 v L. 1261. páni Čeští sešli se k Přemyslovi, králi svému, předkládajíce jemu, že by za slušné bylo, aby on korunu Českú přijal, také aby dědice po sobě zuostavil. Král jejich žádost rozváživ a na to se dobře rozmysliv, dal odpověd, že chce rád vše- /cko vedlé vůle a žádosti jich učiniti. I posláno jest o to k najvyžšímu biskupu do Říma, poněvadž se to vskutku nalézá, že Přemyslova manželka jest neplodna, aby mezi nimi rozvod byl učiněn a Přemyslovi pro zachování kmene královského aby jinú manželku pojíti dopuštěno bylo. Při tom (R. 1261.)
Strana 31
ROZVOD PREMYSLUV. 31 oznámeno bylo od posluov najvyžšímu biskupu Římskému, že táž Markéta, manželka Přemyslova, někdy po smrti svého prvnějšího manžela Jin- dřicha byla slib veliký učinila, že žádného nechce sobě více za manžela přijíti, ale v tom stavu vdov- ském zůstati a nad to že chce konvrškau, býti, jakož jest byla tak učinila, všedši do kláštera pa- nenského řeholy sv. Dominika predikatoruov,, oděv na se vzala a tam zůstati slíbila. Ale když byla od Přemysla k manželství požádána, na slib, kterýž P. Bohu učinila, zapomněvši, šla bez od- poru, a snad P. Buoh z té příčiny na ni dopustiti ráčil, že jest neplodna učiněna. Papež vyslyšav pří- činy také i té zprávy svědky, dal k tomu své po- volení. Poslové když se navrátili, oznámili to Pře- myslovi a raddám jeho. Markéta majíci o tom o všem, co se v Římě jednalo i zjednalo, zprávu, zase se do téhož navrátila zákona, a týž řád a oděv na se (jako prve) přijala, ale však málo více než rok; v tom klášteře pobyvši, umřela. Král s man- želkau roz- veden pro neplodnost. (Nová ženitba a korunovace Přemyslova.) Přemysl po jejím odjezdu z České země pojal sobě za manželku Kunhutu, dceru Rostislavovu, jenž 1 klášternicí — 2 = kazatelů, dominikánů — 3 Tisk ovšem omylem — 4 = řehole — 5 Nevstoupila do kláštera, ale žila v Kremži vdovsky; † 1267.
ROZVOD PREMYSLUV. 31 oznámeno bylo od posluov najvyžšímu biskupu Římskému, že táž Markéta, manželka Přemyslova, někdy po smrti svého prvnějšího manžela Jin- dřicha byla slib veliký učinila, že žádného nechce sobě více za manžela přijíti, ale v tom stavu vdov- ském zůstati a nad to že chce konvrškau, býti, jakož jest byla tak učinila, všedši do kláštera pa- nenského řeholy sv. Dominika predikatoruov,, oděv na se vzala a tam zůstati slíbila. Ale když byla od Přemysla k manželství požádána, na slib, kterýž P. Bohu učinila, zapomněvši, šla bez od- poru, a snad P. Buoh z té příčiny na ni dopustiti ráčil, že jest neplodna učiněna. Papež vyslyšav pří- činy také i té zprávy svědky, dal k tomu své po- volení. Poslové když se navrátili, oznámili to Pře- myslovi a raddám jeho. Markéta majíci o tom o všem, co se v Římě jednalo i zjednalo, zprávu, zase se do téhož navrátila zákona, a týž řád a oděv na se (jako prve) přijala, ale však málo více než rok; v tom klášteře pobyvši, umřela. Král s man- želkau roz- veden pro neplodnost. (Nová ženitba a korunovace Přemyslova.) Přemysl po jejím odjezdu z České země pojal sobě za manželku Kunhutu, dceru Rostislavovu, jenž 1 klášternicí — 2 = kazatelů, dominikánů — 3 Tisk ovšem omylem — 4 = řehole — 5 Nevstoupila do kláštera, ale žila v Kremži vdovsky; † 1267.
Strana 32
32 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1261 Korunování krále Přemysla. Oběd na Letni. byl kníže Bulgarský, jimžto slavná svadba na Prešpurgku byla učiněna s povolením krále Uher- ského měsíce listopadu. A odtuď jel s ní Přemysl do Čech a Čechové proti němu a proti ní poctivě vyjeli a vítajíce je slavně, uvedli je do Prahy. A hned při tom času sjelo se množství lidí z roz- ličných zemí do Prahy ledna měsíce, přijel také i Wernherius, arcibiskup Mohutský, k té slavnosti. Přemysl rozkázal na den Božího narození kostel sv. Víta pro tíseň, lidu obecného zavříti. A tu toho dne král i králová od téhož arcibiskupa sú slavně korunováni a tu jest jemu dáno jméno Přemysl Ottagar. Při tom korunování byli sú také Jan, biskup Pražský, biskup Olomucký, biskup Pasov- ský a dva biskupové z Prus, totiž Sambienský a Warmienský. Byl tu také Boleslav, kníže Polský, markrabě Branburský s manželkú, s syny i s dce- rami a mnoho jiných panuov a rytířuov tak z Čech jako z cizích zemí. A král kázal oběd slavný strojiti na polích nad stráněmi, jenž slovú Letně, mezi Ovenčem, Holajšovicemi a Bubny a tak bylo tu připraveno mnoho stavení rozličného jako město, že jim zima žádná nic nemohla uškoditi, také toho času nebyla příliš veliká zima. A tu hodovali za tři dni, majíce všech věcí bez nedostatku. Při tom času na den sv. Jana Evg. skrze téhož 1 ruský — 2 = tlačenici
32 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1261 Korunování krále Přemysla. Oběd na Letni. byl kníže Bulgarský, jimžto slavná svadba na Prešpurgku byla učiněna s povolením krále Uher- ského měsíce listopadu. A odtuď jel s ní Přemysl do Čech a Čechové proti němu a proti ní poctivě vyjeli a vítajíce je slavně, uvedli je do Prahy. A hned při tom času sjelo se množství lidí z roz- ličných zemí do Prahy ledna měsíce, přijel také i Wernherius, arcibiskup Mohutský, k té slavnosti. Přemysl rozkázal na den Božího narození kostel sv. Víta pro tíseň, lidu obecného zavříti. A tu toho dne král i králová od téhož arcibiskupa sú slavně korunováni a tu jest jemu dáno jméno Přemysl Ottagar. Při tom korunování byli sú také Jan, biskup Pražský, biskup Olomucký, biskup Pasov- ský a dva biskupové z Prus, totiž Sambienský a Warmienský. Byl tu také Boleslav, kníže Polský, markrabě Branburský s manželkú, s syny i s dce- rami a mnoho jiných panuov a rytířuov tak z Čech jako z cizích zemí. A král kázal oběd slavný strojiti na polích nad stráněmi, jenž slovú Letně, mezi Ovenčem, Holajšovicemi a Bubny a tak bylo tu připraveno mnoho stavení rozličného jako město, že jim zima žádná nic nemohla uškoditi, také toho času nebyla příliš veliká zima. A tu hodovali za tři dni, majíce všech věcí bez nedostatku. Při tom času na den sv. Jana Evg. skrze téhož 1 ruský — 2 = tlačenici
Strana 33
MIRS UHRY. 33 arcibiskupa posvěcen jest klášter sv. Jakuba v Větším městě Pražském při přítomnosti krá- lovské i těch všech biskupuov i jiných dobrých lidí. A po vykonání toho posvěcení král jel se všemi hostmi k obědu na Letni. Čtvrtého dne arcibiskup, vzav od krále dary, k Mohuci se obrátil, též i jiní všickni hosté, jsúce od krále poctivě uctěni i darováni, odjeli s veselím. Klášter sv. Jakuba po- svěcen. (Mír s Uhry.) (R. 1262.) L. 1262. přijeli sú slavní poslové od Bély, krále Uherského, s velikými dary k Ottagarovi, králi Českému, jeho žádajíce, aby již toho příměří pře- dešle učiněného více tak po málu nepřidával a ne- protahoval, ale aby učinil věčnaj pokoj s pánem /jich. Ottakar vyslyšav poselství obeslal raddy své, pány České, též i rytířstvo, a tu bylo dlúho roko- váno, jakým by způsobem měl ten pokoj býti utvrzen. Čtvrtého dne na tom zavříno, aby on Béla zápis na sebe i na všecky Uherské země oby- vatele učinil tak, jakž mu bude vydán od krále Českého, a ten zápis aby utvrdil svými přísahami a pečetmi 20 panuov Uherských najznamenitějších. Poslové, vyslyšavše a přijavše list toho sepsání z rukú krále Ottakara, kterak by se měl ten list smluvní napsati, odjeli a potom po nedlúhém času / 245 r Smlauva do- konalá s Belú, králem Uherským. Kronika IV. 3
MIRS UHRY. 33 arcibiskupa posvěcen jest klášter sv. Jakuba v Větším městě Pražském při přítomnosti krá- lovské i těch všech biskupuov i jiných dobrých lidí. A po vykonání toho posvěcení král jel se všemi hostmi k obědu na Letni. Čtvrtého dne arcibiskup, vzav od krále dary, k Mohuci se obrátil, též i jiní všickni hosté, jsúce od krále poctivě uctěni i darováni, odjeli s veselím. Klášter sv. Jakuba po- svěcen. (Mír s Uhry.) (R. 1262.) L. 1262. přijeli sú slavní poslové od Bély, krále Uherského, s velikými dary k Ottagarovi, králi Českému, jeho žádajíce, aby již toho příměří pře- dešle učiněného více tak po málu nepřidával a ne- protahoval, ale aby učinil věčnaj pokoj s pánem /jich. Ottakar vyslyšav poselství obeslal raddy své, pány České, též i rytířstvo, a tu bylo dlúho roko- váno, jakým by způsobem měl ten pokoj býti utvrzen. Čtvrtého dne na tom zavříno, aby on Béla zápis na sebe i na všecky Uherské země oby- vatele učinil tak, jakž mu bude vydán od krále Českého, a ten zápis aby utvrdil svými přísahami a pečetmi 20 panuov Uherských najznamenitějších. Poslové, vyslyšavše a přijavše list toho sepsání z rukú krále Ottakara, kterak by se měl ten list smluvní napsati, odjeli a potom po nedlúhém času / 245 r Smlauva do- konalá s Belú, králem Uherským. Kronika IV. 3
Strana 34
34 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1262 Suchota veliká v Čechách. přijevše do Prahy, list ten na pargameně napsaný a dostatečně upečetěný přinesli a před králem Čes- kým poctivě položili. Kterýž on, také žádostiv sa pokoje, vděčně přijal a dav poslům krále Uher- ského štědré dary, od sebe je (s nimi se rozžehnav) propustil. T. 1. byla v Čechách veliká suchota, ozim i jeř velmi vyhynula, kraupy na mnohých místech bez deště časté pršely a tak ostatek obilé zhubily po polích. Neměli pokrmův lidé ani hovada; ohňové částí v městech i ve vsech velikú lidem činili škodu. (Vidění Oldř. Zajíce z Valdeka.) T. 1. Oldřich z Valdeka, jenž slul Zajíc, jsa na ten čas na svém hradě, jenž slove Valdek, časem nočním ležal na svém loži odpočívaje. A když sví- tati počalo, událo se jemu pohleděti, ano dva muží před ním stojí, kteříž byli jako poctivé, postavy, i řekli k němu: „Oldřiše, P. Buoh ví, co ty myslíš a zač žádáš, protož rychle vstaň a připrav se a pod s námi.“ Kterýž tak učinil, vstav oblekl se a šel za těmi mužmi svatými; a jakž vyšel z toho pří- bytku, v kterýmž ležal, hned jej jako vítr letní za- chvátil a nesl až do jednoho velikého údolí, tu 1 = ušlechtilé
34 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1262 Suchota veliká v Čechách. přijevše do Prahy, list ten na pargameně napsaný a dostatečně upečetěný přinesli a před králem Čes- kým poctivě položili. Kterýž on, také žádostiv sa pokoje, vděčně přijal a dav poslům krále Uher- ského štědré dary, od sebe je (s nimi se rozžehnav) propustil. T. 1. byla v Čechách veliká suchota, ozim i jeř velmi vyhynula, kraupy na mnohých místech bez deště časté pršely a tak ostatek obilé zhubily po polích. Neměli pokrmův lidé ani hovada; ohňové částí v městech i ve vsech velikú lidem činili škodu. (Vidění Oldř. Zajíce z Valdeka.) T. 1. Oldřich z Valdeka, jenž slul Zajíc, jsa na ten čas na svém hradě, jenž slove Valdek, časem nočním ležal na svém loži odpočívaje. A když sví- tati počalo, událo se jemu pohleděti, ano dva muží před ním stojí, kteříž byli jako poctivé, postavy, i řekli k němu: „Oldřiše, P. Buoh ví, co ty myslíš a zač žádáš, protož rychle vstaň a připrav se a pod s námi.“ Kterýž tak učinil, vstav oblekl se a šel za těmi mužmi svatými; a jakž vyšel z toho pří- bytku, v kterýmž ležal, hned jej jako vítr letní za- chvátil a nesl až do jednoho velikého údolí, tu 1 = ušlechtilé
Strana 35
VIDENI OLDR. ZAJICE Z VALDEKA. 35 kdež byl veliký les, a tu jest na svých nohách po- staven a ti muží, kteříž se jemu v jeho příbytku ukázali, stáli okolo něho. I uhlédal krásnú pannu, ana stojí před ním, jejíž se kráse velice podivil neb jest nikdá tak zpanilé a krásné panny neviďal Ti pak muži řekli sú jemu: „Vidíš-liž tuto sv. pan- nu?“, a on řekl: „Vidím, ale nevím, kto aneb od- kuď jest.“ I řekli jemu: „To jest matka Pána tvého, Krysta Ježíše, kteréž ty často prosíš, aby se za tebe před svým Synem přimluvila.“ A on padl na svá kolena. Kteráž řekla jemu: „Oldřiše, tato jest vuole Syna mého a má, aby rozkázal postaviti na místě tomto, kdež mne státi vidíš, klášter k po- ctivosti, jména mého. A za to budeš míti od Syna mého, Pána tvého, kterémuž rád slaužíš, hojnú od- platu.“ A v tom hned někam se poděla, též i ti muží ztratili se od očí jeho. A on znamenav místo, k Valdeku se obrátil. A když stál na mostě, volaje, aby byl do hradu puštěn, řekl k němu vrátný: „Milý pane, kudy si ty z tohoto hradu vyšel? Však si doma ležal a dnes sem já tebe jíti doluov ne- viděl.“ Kterýž odpověděl: „Boží vuole.“ A hned toho dne vsed na svuoj kuoň, jel do Prahy a žádal Ottakara krále, aby jemu dopustil na zboží, k Val- deku náležitým klášter postaviti. A při tom jemu oznámil všecku svú příhodu, kteraž se jemu při- Klášter Matky B. na Ostrově, ji- nak k sv. Dobrotivé. 1 = k poctě — 2 = statek, panství
VIDENI OLDR. ZAJICE Z VALDEKA. 35 kdež byl veliký les, a tu jest na svých nohách po- staven a ti muží, kteříž se jemu v jeho příbytku ukázali, stáli okolo něho. I uhlédal krásnú pannu, ana stojí před ním, jejíž se kráse velice podivil neb jest nikdá tak zpanilé a krásné panny neviďal Ti pak muži řekli sú jemu: „Vidíš-liž tuto sv. pan- nu?“, a on řekl: „Vidím, ale nevím, kto aneb od- kuď jest.“ I řekli jemu: „To jest matka Pána tvého, Krysta Ježíše, kteréž ty často prosíš, aby se za tebe před svým Synem přimluvila.“ A on padl na svá kolena. Kteráž řekla jemu: „Oldřiše, tato jest vuole Syna mého a má, aby rozkázal postaviti na místě tomto, kdež mne státi vidíš, klášter k po- ctivosti, jména mého. A za to budeš míti od Syna mého, Pána tvého, kterémuž rád slaužíš, hojnú od- platu.“ A v tom hned někam se poděla, též i ti muží ztratili se od očí jeho. A on znamenav místo, k Valdeku se obrátil. A když stál na mostě, volaje, aby byl do hradu puštěn, řekl k němu vrátný: „Milý pane, kudy si ty z tohoto hradu vyšel? Však si doma ležal a dnes sem já tebe jíti doluov ne- viděl.“ Kterýž odpověděl: „Boží vuole.“ A hned toho dne vsed na svuoj kuoň, jel do Prahy a žádal Ottakara krále, aby jemu dopustil na zboží, k Val- deku náležitým klášter postaviti. A při tom jemu oznámil všecku svú příhodu, kteraž se jemu při- Klášter Matky B. na Ostrově, ji- nak k sv. Dobrotivé. 1 = k poctě — 2 = statek, panství
Strana 36
36 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1263 hodila dne předešlého. Ottakar vyslyšav, dal jemu v tom své povolení. Oldřich pak bez meškání na tom místě nazajtří po slavnosti Zvěstování P. Marie, t. j. 26. den měs. března, klášter slavný sám svú rukú založiv, postaviti rozkázal, bohatě jej nadav. Kázal do něho uvésti (tak jakž jemu bylo ve snách od anděla oznámeno) bratry pausteníky řádu sv. Augustyna. (Mrskači.) (R. 1263.) 245 v Mrskači byli bludníci. L. 1263. přišli sú do Čech nějací lidé od vajchodu slunce, kteříž po slovansku/mluvili, tak že jim Če- chové nětco rozuměli, a ti všichni měli tváři za- kryté, od hlavy až do pasu nazí byli a majíce uzlo- vatý biče, sami se jimi ukrutně až do krve mrskali a pravíce, že tím činí za své i za jiných lidí hříchy pokání a že jest to lepší pokání než kněžské kázaní ani mší slaužení; a tak tím bludem byli jednak, všecku Českú zemi nakazili, neb již kněží slova Božího kázati nesměli, a mše sv. tajně musili slú- žiti. Páni Čeští mnozí, též i rytíři, tvář zakrytú majíce, s nimi, též mrskajíce se, chodili, mnoho jim dávali peněz, žádajíce, aby za ně Boha prosili. Paní mnohé znamenité a měštky také v svých haufích tváři přikryté a hřbety obnažené majíce 1 = téměř — 2 = se neodvažovali
36 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1263 hodila dne předešlého. Ottakar vyslyšav, dal jemu v tom své povolení. Oldřich pak bez meškání na tom místě nazajtří po slavnosti Zvěstování P. Marie, t. j. 26. den měs. března, klášter slavný sám svú rukú založiv, postaviti rozkázal, bohatě jej nadav. Kázal do něho uvésti (tak jakž jemu bylo ve snách od anděla oznámeno) bratry pausteníky řádu sv. Augustyna. (Mrskači.) (R. 1263.) 245 v Mrskači byli bludníci. L. 1263. přišli sú do Čech nějací lidé od vajchodu slunce, kteříž po slovansku/mluvili, tak že jim Če- chové nětco rozuměli, a ti všichni měli tváři za- kryté, od hlavy až do pasu nazí byli a majíce uzlo- vatý biče, sami se jimi ukrutně až do krve mrskali a pravíce, že tím činí za své i za jiných lidí hříchy pokání a že jest to lepší pokání než kněžské kázaní ani mší slaužení; a tak tím bludem byli jednak, všecku Českú zemi nakazili, neb již kněží slova Božího kázati nesměli, a mše sv. tajně musili slú- žiti. Páni Čeští mnozí, též i rytíři, tvář zakrytú majíce, s nimi, též mrskajíce se, chodili, mnoho jim dávali peněz, žádajíce, aby za ně Boha prosili. Paní mnohé znamenité a měštky také v svých haufích tváři přikryté a hřbety obnažené majíce 1 = téměř — 2 = se neodvažovali
Strana 37
MRSKACI. 37 chodily, však milostivě, se mrskajíce, některé pak berúce krev slepičí a holubí, svých hřbetuov pomazovaly a časem nočním k jiným mužům při- jdúce, vyplňovaly svú chlipnost. Páni vidúce, že sú zmajleni, do svých domuov se navrátili a svým ženám rozkázali doma pokání činiti. Král Ottakar, vyrozuměv těm mrskačům, kázal je z země vypo- věděti a službu Boží, též i kázaní též jako prve či- niti rozkázal. Ale že to mrskání bylo velmi v lid obecný a sedlský vešlo, nemohlo se snadně vyko- řeniti, neb netoliko po vsech, ale i po křovinách a lesích scházejíce se tak se mrskali, že jest o tom ohyzdno psáti. Ti pak hostinští, naháči (neb mrs- kači), jakž sú Rajnu došli, tak jim Němci jinak než Čechové vyrozuměli, a hned uznavše, že sú kacíři, všecky je zjímavše rozkázali ohněm spáliti. A tak sú své manželky v celosti manželské zachovali. Zlatta a stříbra, také i peněz rozličných mincí tajně pod sukněmi v pytlících mnoho u nich nalezeno, tak až sú se tomu Němci velmi di- vili. A súce trápeni vyznali, že sú to všecko svými šajdy, a pokrytstvím v Čechách na lidech naholdovali. Mrskání neřádné. 1 = vlídně, laskavě — 2 = cizozemští — 3 = vydřeli
MRSKACI. 37 chodily, však milostivě, se mrskajíce, některé pak berúce krev slepičí a holubí, svých hřbetuov pomazovaly a časem nočním k jiným mužům při- jdúce, vyplňovaly svú chlipnost. Páni vidúce, že sú zmajleni, do svých domuov se navrátili a svým ženám rozkázali doma pokání činiti. Král Ottakar, vyrozuměv těm mrskačům, kázal je z země vypo- věděti a službu Boží, též i kázaní též jako prve či- niti rozkázal. Ale že to mrskání bylo velmi v lid obecný a sedlský vešlo, nemohlo se snadně vyko- řeniti, neb netoliko po vsech, ale i po křovinách a lesích scházejíce se tak se mrskali, že jest o tom ohyzdno psáti. Ti pak hostinští, naháči (neb mrs- kači), jakž sú Rajnu došli, tak jim Němci jinak než Čechové vyrozuměli, a hned uznavše, že sú kacíři, všecky je zjímavše rozkázali ohněm spáliti. A tak sú své manželky v celosti manželské zachovali. Zlatta a stříbra, také i peněz rozličných mincí tajně pod sukněmi v pytlících mnoho u nich nalezeno, tak až sú se tomu Němci velmi di- vili. A súce trápeni vyznali, že sú to všecko svými šajdy, a pokrytstvím v Čechách na lidech naholdovali. Mrskání neřádné. 1 = vlídně, laskavě — 2 = cizozemští — 3 = vydřeli
Strana 38
38 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1263 Drahota v Čechách. Hlad v Čechách. (Drobné události domácí.) T. 1. při konci veliká byla drahota v České zemi i Moravě, a to pro předešlého roku suchotu, též i kraupy že sú mnoho zdělaly škody a nadto že sú Němci Bavorští mnoho od Domažlic a Klatov obilé do své země vyvezli, až jim to králem zapovědíno bylo. Však proto strych pšenice platil půl druhého sta peněz, žita strych 120 peněz a někde i dráž. Taková těžkost na sedlácích byla ve vsech, též i na chudých řemeslnících, že rozprodavše do- bytkyi i jiné nábytky, a řemeslnící šaty, peřiny a jiné věci, kteréž měli, potom nemajíce sobě zač chleba kúpiti, chodili po domích s ženami i s dětmi, žebříce toliko chleba a prosíce pro jmeno Boží, aby Kapla Všech jim nedali hladem zemříti. svatých na R. t. také kapla Všech sv. na Hradě Pražském po- Hradě Pražském. svěcena od Jana, biskupa Českého, měsíce února. L. 1264. na den slavnosti sv. Vácslava král všel (R. 1264.) do kostela a vida, ano plný kostel sv. Víta paut- níkův, podivil se a pobyv tu málo toliko při jedné mši čtené, nachýliv se k děkanovi, řekl: „Otče, od- Král prosil pusť, maličko mně v tomto Božím domě promlu- lidí v ko- viti.“ Kterýž odpověděl: „Synu milý, staň se vuole stele, aby jse zaň P. Bohu tvá.“ Tu král obrátiv se k lidu, řekl: „Prosím vás modlili. všech spolu, duchovních i světských, mějte mne 1 = majetek — 2 = jmění — 3 = dovol
38 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1263 Drahota v Čechách. Hlad v Čechách. (Drobné události domácí.) T. 1. při konci veliká byla drahota v České zemi i Moravě, a to pro předešlého roku suchotu, též i kraupy že sú mnoho zdělaly škody a nadto že sú Němci Bavorští mnoho od Domažlic a Klatov obilé do své země vyvezli, až jim to králem zapovědíno bylo. Však proto strych pšenice platil půl druhého sta peněz, žita strych 120 peněz a někde i dráž. Taková těžkost na sedlácích byla ve vsech, též i na chudých řemeslnících, že rozprodavše do- bytkyi i jiné nábytky, a řemeslnící šaty, peřiny a jiné věci, kteréž měli, potom nemajíce sobě zač chleba kúpiti, chodili po domích s ženami i s dětmi, žebříce toliko chleba a prosíce pro jmeno Boží, aby Kapla Všech jim nedali hladem zemříti. svatých na R. t. také kapla Všech sv. na Hradě Pražském po- Hradě Pražském. svěcena od Jana, biskupa Českého, měsíce února. L. 1264. na den slavnosti sv. Vácslava král všel (R. 1264.) do kostela a vida, ano plný kostel sv. Víta paut- níkův, podivil se a pobyv tu málo toliko při jedné mši čtené, nachýliv se k děkanovi, řekl: „Otče, od- Král prosil pusť, maličko mně v tomto Božím domě promlu- lidí v ko- viti.“ Kterýž odpověděl: „Synu milý, staň se vuole stele, aby jse zaň P. Bohu tvá.“ Tu král obrátiv se k lidu, řekl: „Prosím vás modlili. všech spolu, duchovních i světských, mějte mne 1 = majetek — 2 = jmění — 3 = dovol
Strana 39
SVATBA NETERE PREMYSLOVY. 39 v paměti při vašich modlitbách!“ A to proto učinil, neb měl obyčej ten, že nikdy nevyšel z kostela, až se všecky mše vykonaly a on své modlitby a oběti vyplnil, lečby ho jaká neobyčejná a přílišná nutila potřeba. (Svatba neteře Přemyslovy.) A tu hned vyšed ven, vsedl na svuoj kuoň a jel proti švagru svému, Bramburgskému markrabí, a sestře své, kteříž od něho pozváni jsúce, jeli do Prahy a vezli s sebú dceru svú, jménem Kunhutu. V tom přijeli již po druhé znamenití poslové od krále /Uherského, žádajíce, aby táž panna Kunhuta dána byla za manželku Bélovi, synu Bélovu, krále Uherského. Král Český nechtěje, aby jaká naj- menší jiskřička, různice a nevole mezi ním a krá- lem Uherským zuostala, učinil tak, že tu Kunhutu, svú sestřenici, tak, jakž sú žádali, pro utvrzení bu- dúcího pokoje vzav, donesl jí sám osobně až do Prešpurgku. A tu stany své po polích kázal roztáh- núti, mezi nimiž byl jeden velmi veliký kostelním dílem, postavený a tak barvami saukennými ozdo- bený, jako by byl přikrytý cihlami. A tu jest přijel Béla, syn Béluov, a s pannú Kunhutú řádně v man- želství vstaupil při přítomnosti tří biskupův, Praž- 246 r Král Uher- ský Béla pojal za man- želku sestře- nici Přemy- slovu. 1 = jako kostel
SVATBA NETERE PREMYSLOVY. 39 v paměti při vašich modlitbách!“ A to proto učinil, neb měl obyčej ten, že nikdy nevyšel z kostela, až se všecky mše vykonaly a on své modlitby a oběti vyplnil, lečby ho jaká neobyčejná a přílišná nutila potřeba. (Svatba neteře Přemyslovy.) A tu hned vyšed ven, vsedl na svuoj kuoň a jel proti švagru svému, Bramburgskému markrabí, a sestře své, kteříž od něho pozváni jsúce, jeli do Prahy a vezli s sebú dceru svú, jménem Kunhutu. V tom přijeli již po druhé znamenití poslové od krále /Uherského, žádajíce, aby táž panna Kunhuta dána byla za manželku Bélovi, synu Bélovu, krále Uherského. Král Český nechtěje, aby jaká naj- menší jiskřička, různice a nevole mezi ním a krá- lem Uherským zuostala, učinil tak, že tu Kunhutu, svú sestřenici, tak, jakž sú žádali, pro utvrzení bu- dúcího pokoje vzav, donesl jí sám osobně až do Prešpurgku. A tu stany své po polích kázal roztáh- núti, mezi nimiž byl jeden velmi veliký kostelním dílem, postavený a tak barvami saukennými ozdo- bený, jako by byl přikrytý cihlami. A tu jest přijel Béla, syn Béluov, a s pannú Kunhutú řádně v man- želství vstaupil při přítomnosti tří biskupův, Praž- 246 r Král Uher- ský Béla pojal za man- želku sestře- nici Přemy- slovu. 1 = jako kostel
Strana 40
40 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1264 ského, Olomuckého a Bramburského. A v tom přišel král Uherský do téhož stanu slavně, aby vi- děl nevěstu, a měl náušky zlatté vedlé uší; a tu bylo jako, za jednu hodinu rokováno o věno a o jiné věci k tomu náležité. Nazajtří opět ráno do téhož stanu přišel král v malém počtu a s ním syn jeho a tu bylo mnoho mší slauženo; po vykonání pak mše zpívané on Béla ženich vzal s oltáře korunu zlattú Uherskú a vstavil ji na hlavu své manželky a jeden z panuov Uherských tak vedlé obyčeje Uherského vyňav meč z pošvy, sňal jím korunu s hlavy její. A tu král Český passoval na rytířství čtyři mar- krabí a pátého kníže Polského a jiných mnoho hrabat a panuov. A potom hned jel s nimi do tur- naje a po vykonání těch věcí rytířských sedali k stolu. A Přemysl, král Český, Bélu, krále Uher- ského starého, posadil na prvním místě a potom kníže Polské a jiná knížata a hrabata i ctil je roz- ličnými krměmi, tak že se tomu všickni divili. Po vykonání pak toho obědu opět byly rozličné a slušné i poctivé kratochvíle provozovány. Nazajtří král starý a syn jeho s Přemyslem se poctivě roz- žehnali a pojavše pannu Kunhutu, uvedli ji na lodí a tu se po Dunaji s velikú radostí doluov plavili. Ale otec její a mátě, markrabě Bramburský s man- želkú svú Boženú, jenž byla dcera Vácslava, krále 1 = téměř, asi
40 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1264 ského, Olomuckého a Bramburského. A v tom přišel král Uherský do téhož stanu slavně, aby vi- děl nevěstu, a měl náušky zlatté vedlé uší; a tu bylo jako, za jednu hodinu rokováno o věno a o jiné věci k tomu náležité. Nazajtří opět ráno do téhož stanu přišel král v malém počtu a s ním syn jeho a tu bylo mnoho mší slauženo; po vykonání pak mše zpívané on Béla ženich vzal s oltáře korunu zlattú Uherskú a vstavil ji na hlavu své manželky a jeden z panuov Uherských tak vedlé obyčeje Uherského vyňav meč z pošvy, sňal jím korunu s hlavy její. A tu král Český passoval na rytířství čtyři mar- krabí a pátého kníže Polského a jiných mnoho hrabat a panuov. A potom hned jel s nimi do tur- naje a po vykonání těch věcí rytířských sedali k stolu. A Přemysl, král Český, Bélu, krále Uher- ského starého, posadil na prvním místě a potom kníže Polské a jiná knížata a hrabata i ctil je roz- ličnými krměmi, tak že se tomu všickni divili. Po vykonání pak toho obědu opět byly rozličné a slušné i poctivé kratochvíle provozovány. Nazajtří král starý a syn jeho s Přemyslem se poctivě roz- žehnali a pojavše pannu Kunhutu, uvedli ji na lodí a tu se po Dunaji s velikú radostí doluov plavili. Ale otec její a mátě, markrabě Bramburský s man- želkú svú Boženú, jenž byla dcera Vácslava, krále 1 = téměř, asi
Strana 41
PREMYSLOVI SE NARODILA DCERA. 41 Ceského, a sestra Přemyslova, rmútili se a plakali. Ale král Český je těšil pěknými a milostivými, slovy řka, aby měli dobrú naději, že se dceři jich a jeho sestřenici bohdá dobře a šťasně pomocí Boží po- vede. I navrátili sú se král Přemysl i markrabě, též i jiní v dobrém zdraví do Prahy a pobyvše tu nedlúhý čas do Bramburgk se obrátili. (Přemyslovi se narodila dcera.) (R. 1265.) L. 1265. manželka Přemyslova Kunhuta, jenž byla dcera krále Bulgarského, Přemyslovi urodila dceru a on toho vděčen sa od P. Boha, kázal na den Očišťování P. Marie, jinak Hromnic, jí pokřtiti. A při tom učinil slavné hodování a byli kmotrové tři biskupové, t. Pražský, Olomucký a Bramburský; a k tomu hodování pozváni byli mnozí páni Ceští, Moravští i Rakauští. A na ten den šel král za pro- cesí v koruně královské a stál v kostele sv. Víta při mši, kteráž se dála na oltáři P. Marie. A toho dne kázal dva[d) krát oběd strojiti na palácu, Hradu Pražského; a tu posadiv se s svými kmotry za stuol hodoval slavně. Křtinky slavné 1 = laskavými — 2 = hlavní síň, sál
PREMYSLOVI SE NARODILA DCERA. 41 Ceského, a sestra Přemyslova, rmútili se a plakali. Ale král Český je těšil pěknými a milostivými, slovy řka, aby měli dobrú naději, že se dceři jich a jeho sestřenici bohdá dobře a šťasně pomocí Boží po- vede. I navrátili sú se král Přemysl i markrabě, též i jiní v dobrém zdraví do Prahy a pobyvše tu nedlúhý čas do Bramburgk se obrátili. (Přemyslovi se narodila dcera.) (R. 1265.) L. 1265. manželka Přemyslova Kunhuta, jenž byla dcera krále Bulgarského, Přemyslovi urodila dceru a on toho vděčen sa od P. Boha, kázal na den Očišťování P. Marie, jinak Hromnic, jí pokřtiti. A při tom učinil slavné hodování a byli kmotrové tři biskupové, t. Pražský, Olomucký a Bramburský; a k tomu hodování pozváni byli mnozí páni Ceští, Moravští i Rakauští. A na ten den šel král za pro- cesí v koruně královské a stál v kostele sv. Víta při mši, kteráž se dála na oltáři P. Marie. A toho dne kázal dva[d) krát oběd strojiti na palácu, Hradu Pražského; a tu posadiv se s svými kmotry za stuol hodoval slavně. Křtinky slavné 1 = laskavými — 2 = hlavní síň, sál
Strana 42
42 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1265 (Válka s Bavory.) / 246 v Drábi neb vojáci škodu doma činili. T. 1. veliká vznikla nevole mezi králem Českým a knížetem Bavorským, i bylo oznámeno králi, že Bavorové již sú na hotově, chtíce do Čech vtrhnúti vojensky a učiniti škodu. Král bez meškání kázal pomezí osaditi, zvláště tu, kdež by byly cesty pro- strannější přes hory. Tu někteří pání Čeští, též i rytířstvo, majíce lidu okolo pěti tisíc, položili se pod horami Německými, rozkázavše Chodům po- mezním, aby pilni byli na horách. Ale sami ve vsech Českých a zvláště prelátských a mnichovských i jiných lidí duchovních činili laupežem /a holdem velikú škodu a byli tam přes celý leto. Moravané roz- kázaním královským vydali z sebe 3000 lidu k brá- nění Českých mezí a ti take v kněžských vsech ne- malú škodu činili. A znamenavše, že Bavořané, ač sú hotovi, však se do Čech nesmějí, majíce o tom zprávu, že Čechové leží pod horami, pustiti, při času sv. Havla Čechové se zase navracujíce mno- hem větší učinili škodu po vsech než prve, ješto kdyby byli Bavoři do Čech vtrhli, nikdá by byli takové škody sedlákům ve vsech neučinili, lečby jim byli dvory spálili. Takové lidské těžkosti když skrze mnohé žaloby před krále byly předloženy, kázal před sebe povolati Jiříka Vlasáka z Smol- nice,1) jež byl najvyžší hajtman toho lidu Ceského, 1) Jméno smyšlené, jakož i potrestání.
42 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1265 (Válka s Bavory.) / 246 v Drábi neb vojáci škodu doma činili. T. 1. veliká vznikla nevole mezi králem Českým a knížetem Bavorským, i bylo oznámeno králi, že Bavorové již sú na hotově, chtíce do Čech vtrhnúti vojensky a učiniti škodu. Král bez meškání kázal pomezí osaditi, zvláště tu, kdež by byly cesty pro- strannější přes hory. Tu někteří pání Čeští, též i rytířstvo, majíce lidu okolo pěti tisíc, položili se pod horami Německými, rozkázavše Chodům po- mezním, aby pilni byli na horách. Ale sami ve vsech Českých a zvláště prelátských a mnichovských i jiných lidí duchovních činili laupežem /a holdem velikú škodu a byli tam přes celý leto. Moravané roz- kázaním královským vydali z sebe 3000 lidu k brá- nění Českých mezí a ti take v kněžských vsech ne- malú škodu činili. A znamenavše, že Bavořané, ač sú hotovi, však se do Čech nesmějí, majíce o tom zprávu, že Čechové leží pod horami, pustiti, při času sv. Havla Čechové se zase navracujíce mno- hem větší učinili škodu po vsech než prve, ješto kdyby byli Bavoři do Čech vtrhli, nikdá by byli takové škody sedlákům ve vsech neučinili, lečby jim byli dvory spálili. Takové lidské těžkosti když skrze mnohé žaloby před krále byly předloženy, kázal před sebe povolati Jiříka Vlasáka z Smol- nice,1) jež byl najvyžší hajtman toho lidu Ceského, 1) Jméno smyšlené, jakož i potrestání.
Strana 43
VALKA S BAVORY. 43 a ptal se jeho, proč by dopustil svým drábům lidem chudým a Čechům takovú činiti škodu. A on odpověděl, že jest toho nikterakž nemohl obrá- niti. I řekl král: „Pročiž si ty mně toho neozná- mil, byl bych já dobře mohl takové laupežníky skrotiti.“ I kázal jej hned do tvrdého vězení vsa- diti a nazajtří kázal jemu hlavu stíti. A statek jeho kázal prodati a zpeněžiti a tím škody učiněné pla- titi. I divili sú se všickni a spravedlivost královskú chválili, pravíce: „Dajž P. Buoh, aby král takový byl živ na věky. Král Pře- mysl kázal hajtmana stíti. (Druhá válka s Bavory.) L. 1266., 7. den měs. srpna král Přemysl vyjel (R. 1266.) z Prahy, maje s sebú veliké vojsko Čechuov, Mo- ravanuov i Rakušanuov, také i Polákuov a byl v tom vojště Český i Moravský biskup. I táhl upřímo do Bavor. A když přijeli na Bílú Horu, hajtmané z vuole královské všemu lidu tomu přísně a pod utětím ruky přikázali, aby žádné žádnému nečinili v Čechách laupežem škody ve vsech ani v městečkách ani v polích, ale aby všickni na svých žoldích dosti měli; v Bavořích i v jiných zeměch Škod aby nepřátelských toho že se nebrání, ale však aby nečinili vo- žádný kostelům žádné nečinil překážky pod po- jáci, kutau hlavy ztracením. Jestliže by kto kostel za- zápověd. pálil, také aby byl hned bez milosti upálen. To
VALKA S BAVORY. 43 a ptal se jeho, proč by dopustil svým drábům lidem chudým a Čechům takovú činiti škodu. A on odpověděl, že jest toho nikterakž nemohl obrá- niti. I řekl král: „Pročiž si ty mně toho neozná- mil, byl bych já dobře mohl takové laupežníky skrotiti.“ I kázal jej hned do tvrdého vězení vsa- diti a nazajtří kázal jemu hlavu stíti. A statek jeho kázal prodati a zpeněžiti a tím škody učiněné pla- titi. I divili sú se všickni a spravedlivost královskú chválili, pravíce: „Dajž P. Buoh, aby král takový byl živ na věky. Král Pře- mysl kázal hajtmana stíti. (Druhá válka s Bavory.) L. 1266., 7. den měs. srpna král Přemysl vyjel (R. 1266.) z Prahy, maje s sebú veliké vojsko Čechuov, Mo- ravanuov i Rakušanuov, také i Polákuov a byl v tom vojště Český i Moravský biskup. I táhl upřímo do Bavor. A když přijeli na Bílú Horu, hajtmané z vuole královské všemu lidu tomu přísně a pod utětím ruky přikázali, aby žádné žádnému nečinili v Čechách laupežem škody ve vsech ani v městečkách ani v polích, ale aby všickni na svých žoldích dosti měli; v Bavořích i v jiných zeměch Škod aby nepřátelských toho že se nebrání, ale však aby nečinili vo- žádný kostelům žádné nečinil překážky pod po- jáci, kutau hlavy ztracením. Jestliže by kto kostel za- zápověd. pálil, také aby byl hned bez milosti upálen. To
Strana 44
44 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1266 slyšíce všichni, tak se zachovati slíbili, i táhli v svem pořádku až k horám Bavorským,, přes kteréž pomalu se přepravivše, hned od Šentálu až k samému Řeznu po vsech a po městečkách činili veliké škody laupežem a jímaním lidí. A zjímavše několik mnoho set těch Němcův, svázané je, do Čech navracujíce se, před sebú hnali, muže i ženy, také i děti, a tu je v věčnú podrobili službu. T. 1. v České zemi byla veliká hojnost obilé, vína, ovotcí i všech věcí k pokrmům náležitých jako, bez nedostatku, ale však že časté kraupy pršaly, uči- nily v tom velikú ujmu. (Založení města Braniboru.) Hrad Bramburk v Prusích. R. t. Otta, markrabě Bramburský, jenž byl švagr Přemysla krále, maje zprávu, že by v Pru- sích ještě někteří při první zvyklosti pohanské živi byli, sebrav vojsko, i táhl na ně a oni to slyšíce, poslali k němu, že se nechtí brániti, ale všecko uči- niti, což jim on rozkáže. I rozkázal jim, aby toho zanechajíce pohanství, dali se křtíti; i učinili sú tak a pokřtilo se jich několik tisíc. A on toho dobrého skutku na budúcí a věčnú pamět kázal na jedné hoře tu v Prusích hrad slavný postaviti a dal jemu jméno Bramburk. 1 = Šumava — 2 = takřka, téměř
44 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1266 slyšíce všichni, tak se zachovati slíbili, i táhli v svem pořádku až k horám Bavorským,, přes kteréž pomalu se přepravivše, hned od Šentálu až k samému Řeznu po vsech a po městečkách činili veliké škody laupežem a jímaním lidí. A zjímavše několik mnoho set těch Němcův, svázané je, do Čech navracujíce se, před sebú hnali, muže i ženy, také i děti, a tu je v věčnú podrobili službu. T. 1. v České zemi byla veliká hojnost obilé, vína, ovotcí i všech věcí k pokrmům náležitých jako, bez nedostatku, ale však že časté kraupy pršaly, uči- nily v tom velikú ujmu. (Založení města Braniboru.) Hrad Bramburk v Prusích. R. t. Otta, markrabě Bramburský, jenž byl švagr Přemysla krále, maje zprávu, že by v Pru- sích ještě někteří při první zvyklosti pohanské živi byli, sebrav vojsko, i táhl na ně a oni to slyšíce, poslali k němu, že se nechtí brániti, ale všecko uči- niti, což jim on rozkáže. I rozkázal jim, aby toho zanechajíce pohanství, dali se křtíti; i učinili sú tak a pokřtilo se jich několik tisíc. A on toho dobrého skutku na budúcí a věčnú pamět kázal na jedné hoře tu v Prusích hrad slavný postaviti a dal jemu jméno Bramburk. 1 = Šumava — 2 = takřka, téměř
Strana 45
ZALOŽENI MĚSTA BRANIBORU. 45 T. r. také Polská kněžna, žena jistě svatá, jmé- nem Hedvika, skrze najvyžšího biskupa Rímského pro mnohé divy, kteréž činila za dnův života svého i po smrti, jest vychválena a k počtu svatým při- psána. Polská kněžna svatá. (Legát papežský v Čechách.) 247 r L. 1267, den měs. dubna legát papežský jménem (R. 1267.) Gvido, bratr zákona Cistercienského, tytule kostela sv. 12 apoštoluov kardynál, přijel do Prahy. A tu při králi Českém Přemyslovi některé věci jednal poručené sobě od papeže s preláty a kanovníky kostela Pražského; maje také některá zvláštní roz- mlúvaní, trval v tom za 18 dní. A tu vzav od stavu duchovního puol druhého sta hřiven, jel hned do Rakaus a tu v Vídni položil sněm duchovní 24. den měs. máje, na kterémžto také byl Jan, biskup Praž- ský, a s ním několik kanovníkuov kostela Praž- ského. A tu tepruv týž legát požádal na kněžích Rakúských, Moravských i Českých nad míru veliké summy, aby od ních dána byla papeži. Kněží vy- slyšavše žádost a na to se poradivše, dali odpověd skrze biskupa Českého těmito slovy: „Otče duo- stojný, domnívali jsme se všickni, že z poručení papežského mezi námi (ač byli-li by kteří neřádové) porovnání učiníš a to napravíš, a za tu svú práci od nás že slušnú summu peněžitú přijmeš. I po- Legát přijel z Říma do Prahy. Legátovi nevděčná odpověd dána.
ZALOŽENI MĚSTA BRANIBORU. 45 T. r. také Polská kněžna, žena jistě svatá, jmé- nem Hedvika, skrze najvyžšího biskupa Rímského pro mnohé divy, kteréž činila za dnův života svého i po smrti, jest vychválena a k počtu svatým při- psána. Polská kněžna svatá. (Legát papežský v Čechách.) 247 r L. 1267, den měs. dubna legát papežský jménem (R. 1267.) Gvido, bratr zákona Cistercienského, tytule kostela sv. 12 apoštoluov kardynál, přijel do Prahy. A tu při králi Českém Přemyslovi některé věci jednal poručené sobě od papeže s preláty a kanovníky kostela Pražského; maje také některá zvláštní roz- mlúvaní, trval v tom za 18 dní. A tu vzav od stavu duchovního puol druhého sta hřiven, jel hned do Rakaus a tu v Vídni položil sněm duchovní 24. den měs. máje, na kterémžto také byl Jan, biskup Praž- ský, a s ním několik kanovníkuov kostela Praž- ského. A tu tepruv týž legát požádal na kněžích Rakúských, Moravských i Českých nad míru veliké summy, aby od ních dána byla papeži. Kněží vy- slyšavše žádost a na to se poradivše, dali odpověd skrze biskupa Českého těmito slovy: „Otče duo- stojný, domnívali jsme se všickni, že z poručení papežského mezi námi (ač byli-li by kteří neřádové) porovnání učiníš a to napravíš, a za tu svú práci od nás že slušnú summu peněžitú přijmeš. I po- Legát přijel z Říma do Prahy. Legátovi nevděčná odpověd dána.
Strana 46
46 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1267 něvadž se to z tvých slov nalezlo, že nás neoby- čejně mimo, naší možnost a snad i nad poručení obtěžiti chceš, protož všickni jsú to tobě pověděti kněží rozkázali, že s to býti nemohau a toho ne- obyčejného a nesnesitedlného břemene na se vzíti nemíní.“ A když svú řeč dokonal biskup, hned ven vyšel z toho příbytku. A té hodiny vsedl na svuoj vuoz a vyjev z Vídně, do Čech se obrátil. Moravští i Rakauští kněží také se rozešli. Legat rozhorliv se, také dne třetího po té odpovědi z Vídně vyjel a na té cestě, dřív než do Ríma dojel, umřel. (Korutany připadly k Čechám.) Korytany k Českému králi náležaly. T. 1. Oldřich, kníže Korytanský, nemaje dětí, ani žádných přátel příbuzných, za svého zdravého života učinil pořízení tak, že Přemysla Ottakara, krále Českého, učinil najvyžšího poručníka, dědice i nápadníka k tomu knížetství Korytanskému. (Nové míry a váhy.) (R. 1268.) L. 1268. Přemysl Ottakar, král Český, jsa muž dobrotivý a spravedlivý, maje velikau milost k krá- lovství Českému, smajšlel o to a na to se s svými věrnými raddami radil, kterak by mohl to krá- 1 = nad
46 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1267 něvadž se to z tvých slov nalezlo, že nás neoby- čejně mimo, naší možnost a snad i nad poručení obtěžiti chceš, protož všickni jsú to tobě pověděti kněží rozkázali, že s to býti nemohau a toho ne- obyčejného a nesnesitedlného břemene na se vzíti nemíní.“ A když svú řeč dokonal biskup, hned ven vyšel z toho příbytku. A té hodiny vsedl na svuoj vuoz a vyjev z Vídně, do Čech se obrátil. Moravští i Rakauští kněží také se rozešli. Legat rozhorliv se, také dne třetího po té odpovědi z Vídně vyjel a na té cestě, dřív než do Ríma dojel, umřel. (Korutany připadly k Čechám.) Korytany k Českému králi náležaly. T. 1. Oldřich, kníže Korytanský, nemaje dětí, ani žádných přátel příbuzných, za svého zdravého života učinil pořízení tak, že Přemysla Ottakara, krále Českého, učinil najvyžšího poručníka, dědice i nápadníka k tomu knížetství Korytanskému. (Nové míry a váhy.) (R. 1268.) L. 1268. Přemysl Ottakar, král Český, jsa muž dobrotivý a spravedlivý, maje velikau milost k krá- lovství Českému, smajšlel o to a na to se s svými věrnými raddami radil, kterak by mohl to krá- 1 = nad
Strana 47
NOVE MIRY A VAHY. 47 lovství rozšířiti za dnuov života svého, také i upo- kojiti. Raddy jeho, to co by pán jích míti chtěl rozváživše, dali jemu odpověd skrze Bořislava Ve- selského z Hrádku těmito slovy: „Slavný králi Ceský a pane náš! Kmetové tvoji poručili jsú tobě pověděti: Poněvadž chceš království své České roz- šířiti, oni neznají, aby ty je mohl lépe a snáze roz- šířiti než skrze zřízení a zachování v něm spraved- livosti a pokoje. I ustanoviž v něm některá práva tak, aby se dála v něm jednostajná chudému jako bohatému spravedlivost. A kdož by koli tvého usta- novení a přikázaní nezachoval, aby byl přísně a těžce pokutován.“ I líbila se ta řeč králi a tu hned rozkázal, aby ve všem království všecky míry i váhy byly změřeny a zváženy a jeho znamením cajchovány, a zpuosob toho měření aby byl takový: /Míry zemské a lesní i dědinné. Najprvé, aby 4 zrna ječmenná vedle sebe polo- žena byla a ta jích širokost aby slula prst; 4 prstové vedlé sebe položení — ta širokost aby jmenována byla dlaň; 10 prstuov vedlé sebe položených aby slula píd. A 3 pídi aby jmenován byl loket Pražský aneb Český. Provazec zemský i lesní každý aby vzdélí byl na 42 loket a k tomu po každém pro- vazci, když se měří, aby se přidalo „naděl Buoh“ a to jest vzdýlí na 2 pěsti aneb aby byl na 2 pěsti delší provazec. A k tomu aby byli zvláštní auřed- níci, kteří by měřili a aby měli přísahu na to Míry a váhy aby byly srovnány. 247 v Měření dědin v Čechách.
NOVE MIRY A VAHY. 47 lovství rozšířiti za dnuov života svého, také i upo- kojiti. Raddy jeho, to co by pán jích míti chtěl rozváživše, dali jemu odpověd skrze Bořislava Ve- selského z Hrádku těmito slovy: „Slavný králi Ceský a pane náš! Kmetové tvoji poručili jsú tobě pověděti: Poněvadž chceš království své České roz- šířiti, oni neznají, aby ty je mohl lépe a snáze roz- šířiti než skrze zřízení a zachování v něm spraved- livosti a pokoje. I ustanoviž v něm některá práva tak, aby se dála v něm jednostajná chudému jako bohatému spravedlivost. A kdož by koli tvého usta- novení a přikázaní nezachoval, aby byl přísně a těžce pokutován.“ I líbila se ta řeč králi a tu hned rozkázal, aby ve všem království všecky míry i váhy byly změřeny a zváženy a jeho znamením cajchovány, a zpuosob toho měření aby byl takový: /Míry zemské a lesní i dědinné. Najprvé, aby 4 zrna ječmenná vedle sebe polo- žena byla a ta jích širokost aby slula prst; 4 prstové vedlé sebe položení — ta širokost aby jmenována byla dlaň; 10 prstuov vedlé sebe položených aby slula píd. A 3 pídi aby jmenován byl loket Pražský aneb Český. Provazec zemský i lesní každý aby vzdélí byl na 42 loket a k tomu po každém pro- vazci, když se měří, aby se přidalo „naděl Buoh“ a to jest vzdýlí na 2 pěsti aneb aby byl na 2 pěsti delší provazec. A k tomu aby byli zvláštní auřed- níci, kteří by měřili a aby měli přísahu na to Míry a váhy aby byly srovnány. 247 v Měření dědin v Čechách.
Strana 48
48 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1268 obvláštně vydanau. Také měřič lesní i zemský, každý z ních aby měl provazec řetízkový, aby jeho rosú neb vlhkostí nemohlo ubýti ani suchem přibýti a ten řetízek aby byl z mědi neb z mosazi, aby ne- rzavěl deštěm ani rosau. A když se naměří 5 pro- vazců, to aby slaulo jitro, a jitro aby mělo o sobě 200 loket a 10 loket. A tak aby bylo v jitru 600 pědí a 30 pědí. A když se naměří 5 jiter, to aby slulo prut. A v tom prutu bude 25 provazců. A prut bude míti v sobě 1000 loket a 50 loket. A tak v prutu bude 3000 pědí a puol druhého sta pědí. A když se naměří 3 pruty, to slauti bude čtvrt a bude v té čtvrti 15 jiter, a bude ve čtvrti 75 pro- vazců a v čtvrti bude 3000 a puol druhého sta loket a tak bude ve čtvrti 9000 a puol páta sta- pědí. Když se naměří 4 čtvrti, to slauti bude lán, a v lánu bude 12 prutů, a bude v lánu 60 jiter, a bude v lánu 300 provazců a bude v lánu 12.000 loket a 600 loket. A tak se dostane v lánu 37.000 pědí a 800 pědí. Dědiny také všecky vorné aby na záhony rozděleny byly. Záhon každý jeden aby měl 7 brazd a druhý 8 brazd a tak v každé mírné rolí aby bylo ve 2 zá- honích 15 brazd. V lánu dobrém vorném královském ať jest 12 kop záhonů. Vlánu kněžskem vorném aby bylo 11 kop záhonů.
48 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1268 obvláštně vydanau. Také měřič lesní i zemský, každý z ních aby měl provazec řetízkový, aby jeho rosú neb vlhkostí nemohlo ubýti ani suchem přibýti a ten řetízek aby byl z mědi neb z mosazi, aby ne- rzavěl deštěm ani rosau. A když se naměří 5 pro- vazců, to aby slaulo jitro, a jitro aby mělo o sobě 200 loket a 10 loket. A tak aby bylo v jitru 600 pědí a 30 pědí. A když se naměří 5 jiter, to aby slulo prut. A v tom prutu bude 25 provazců. A prut bude míti v sobě 1000 loket a 50 loket. A tak v prutu bude 3000 pědí a puol druhého sta pědí. A když se naměří 3 pruty, to slauti bude čtvrt a bude v té čtvrti 15 jiter, a bude ve čtvrti 75 pro- vazců a v čtvrti bude 3000 a puol druhého sta loket a tak bude ve čtvrti 9000 a puol páta sta- pědí. Když se naměří 4 čtvrti, to slauti bude lán, a v lánu bude 12 prutů, a bude v lánu 60 jiter, a bude v lánu 300 provazců a bude v lánu 12.000 loket a 600 loket. A tak se dostane v lánu 37.000 pědí a 800 pědí. Dědiny také všecky vorné aby na záhony rozděleny byly. Záhon každý jeden aby měl 7 brazd a druhý 8 brazd a tak v každé mírné rolí aby bylo ve 2 zá- honích 15 brazd. V lánu dobrém vorném královském ať jest 12 kop záhonů. Vlánu kněžskem vorném aby bylo 11 kop záhonů.
Strana 49
MIRY PLOSNE. 49 V lánu panském neb zemanskem svobodném ať jest 10 kop záhonů. V lánu sedlském platném ať jest 8 kop záhonů. A tak v královskem lánu bude 5000 brazd a 400 brazd. V kněžském lánu bude 4000 brazd, 950 brazd. V zemanském lánu svobodném bude 4000 brazd a 500 brazd. V sedlském lánu podauročním bude 3000 brazd a 600 brazd. /Poněvadž pak ti, kteříž jsú mocnější, obyčej/ 248 r mají jiným dědiny rozdělujíce lepších a úrodněj- ších sobě zanechávati, z té příčiny aby řídce sili pro odnože, aby volnějí ruosti mohly a hojnější užitek jím vydaly, tehdy na mdlejší dědinu musí se hauště síti a na neúrodnau najhaušť pro vyhy- nutí. A tak bude se síti na kněžských dědinách haušť než na královských, a na zemanských ještě haušť a na sedlských najhaušť, protož jest najméně. A tak vyrovná se, aby na lán královský, kněžský, zemanský i sedlský jednostajně padlo 64 strychy pšenice. Počítajíce pak na hony: Hony jest 5 provazců vzdýlí a bude v honech 200 loket a 10 loket a tak v honech bude 600 pědí a 30 pědí. Kolečko plužné také aby bylo mírné, tak aby se v honech 60x obrátilo, v míli aby bylo 60 honuov a tak bude v míli 300 provazcuov a bude v míli Kronika IV.
MIRY PLOSNE. 49 V lánu panském neb zemanskem svobodném ať jest 10 kop záhonů. V lánu sedlském platném ať jest 8 kop záhonů. A tak v královskem lánu bude 5000 brazd a 400 brazd. V kněžském lánu bude 4000 brazd, 950 brazd. V zemanském lánu svobodném bude 4000 brazd a 500 brazd. V sedlském lánu podauročním bude 3000 brazd a 600 brazd. /Poněvadž pak ti, kteříž jsú mocnější, obyčej/ 248 r mají jiným dědiny rozdělujíce lepších a úrodněj- ších sobě zanechávati, z té příčiny aby řídce sili pro odnože, aby volnějí ruosti mohly a hojnější užitek jím vydaly, tehdy na mdlejší dědinu musí se hauště síti a na neúrodnau najhaušť pro vyhy- nutí. A tak bude se síti na kněžských dědinách haušť než na královských, a na zemanských ještě haušť a na sedlských najhaušť, protož jest najméně. A tak vyrovná se, aby na lán královský, kněžský, zemanský i sedlský jednostajně padlo 64 strychy pšenice. Počítajíce pak na hony: Hony jest 5 provazců vzdýlí a bude v honech 200 loket a 10 loket a tak v honech bude 600 pědí a 30 pědí. Kolečko plužné také aby bylo mírné, tak aby se v honech 60x obrátilo, v míli aby bylo 60 honuov a tak bude v míli 300 provazcuov a bude v míli Kronika IV.
Strana 50
50 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1268 Míry obilné v Čechách. 12.000 loket a 600 loket. A tak v míli bude 37.000 a 800 pědí. Rybnikářský pak provazec též má býti na Praž- ský třípídní loket měřen. Ale nemá býti vzdelí než na 22 loket a též po každem provazci, když se měří aby bylo naděl Buoh. Míry sutého obilé takto aby se měřily: Pšenice co by mohl na dvě hrsti spolu složené, t. j. na přehršlí, nabrati, to aby slulo češka. Když se naměří dvě češky, to aby slulo řepice. Dvě řepice, to slauti bude čtvrtce; 4 čtvrtce, to má slauti věrtel; 4 věrtele, to aby slaulo strych. Obilé všecka, kteráž se na zimu sejí do země, mají se na každé míře štrýchholcem štrychovati,, jako pšenice a rež neb žíto. Obilé pak jarní jako ječmen a oves, proso, ber, mák, heduše neb pohanka, to se nemá štrychovati, ale každámíra vrchovatáměřiti. Jestliže by pak ječmen byl setaj na zimu, jemuž říkají ozimaj, ten se má na každé míře do puol míry štry- chovati a puol vrchu na míře zanechati. Též pše- nice neb žíto, jestliže by z jara síto bylo, též má puol vrchu na míře zuostati. Míry takové všecky aby byly spravedlivé a znamením královským caj- chované. Pak-li by se kdo tak nezachoval a míra jakážkoli u něho nespravedlivá nalezena byla, má před rychtáře přinesena býti a ten člověk nespra- 1 = sháněčkou smésti
50 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1268 Míry obilné v Čechách. 12.000 loket a 600 loket. A tak v míli bude 37.000 a 800 pědí. Rybnikářský pak provazec též má býti na Praž- ský třípídní loket měřen. Ale nemá býti vzdelí než na 22 loket a též po každem provazci, když se měří aby bylo naděl Buoh. Míry sutého obilé takto aby se měřily: Pšenice co by mohl na dvě hrsti spolu složené, t. j. na přehršlí, nabrati, to aby slulo češka. Když se naměří dvě češky, to aby slulo řepice. Dvě řepice, to slauti bude čtvrtce; 4 čtvrtce, to má slauti věrtel; 4 věrtele, to aby slaulo strych. Obilé všecka, kteráž se na zimu sejí do země, mají se na každé míře štrýchholcem štrychovati,, jako pšenice a rež neb žíto. Obilé pak jarní jako ječmen a oves, proso, ber, mák, heduše neb pohanka, to se nemá štrychovati, ale každámíra vrchovatáměřiti. Jestliže by pak ječmen byl setaj na zimu, jemuž říkají ozimaj, ten se má na každé míře do puol míry štry- chovati a puol vrchu na míře zanechati. Též pše- nice neb žíto, jestliže by z jara síto bylo, též má puol vrchu na míře zuostati. Míry takové všecky aby byly spravedlivé a znamením královským caj- chované. Pak-li by se kdo tak nezachoval a míra jakážkoli u něho nespravedlivá nalezena byla, má před rychtáře přinesena býti a ten člověk nespra- 1 = sháněčkou smésti
Strana 51
MIRY OBILNI AVAHY. 5l vedlivý dá rychtáři pokutu, t. 100 grošuov širo- kých obecně berných. Po druhé byl-li by v tom postižen, ať dá 2 kopě gr. Jestli že by pak i po třetí v tom nalezen byl, dáti má 10 kop gr.: odtuď dva díly rychtáři a třetí k obci náležeti má. /Váhy kramářské i jiné všecky také aby zváženy Váhy kra- mářské i jiné byly a při ních též ve všem království našem jed- v Čechách ustanoveny. nostajnost aby zachovávána byla, a to takto: Co by mohl v hrst nabrati pepře, to aby slulo lot, a 8 lotuov, to aby jmenováno bylo čtvrt. Dvě čtvrti t. j. 16 lotuov, to aby slulo puol váhy, a tak 4 čtvrti aby měly celau váhu neb libru, t. j. 30 lotuov a dva loty. 10 vah aneb liber to aby slulo puol kamene vážného a kamen celý aby měl v sobě 20 liber, t. j 600 lotů a 40 lotů; 6 kamenuov aby jmenován byl centnéř. A centnéř aby držal 120 liber, t. j. 3840 lotuov. Váhy zlatta a stříbra i jiných kovův. Ty ať se prodávají a váží na hřivny a hřivna ať váží 16 lotů váhy kramářské. Při témž vážení zlatta i stříbra, též i při věcech krámských budiž pro nespra- vedlivú váhu táž pokuta jako při míře zachována. Pakli by se kdo toho po čtvrté dopustil, budiž ven z města vyhnán, a statek jeho ať jest položen do pokladnice královské. Míry pak židkých věcí, jako medu, oleje a vína, tímto zpuosobem aby byly měřeny: Váhy na stříbro a zlatto. / 248 V 1 = tekutých
MIRY OBILNI AVAHY. 5l vedlivý dá rychtáři pokutu, t. 100 grošuov širo- kých obecně berných. Po druhé byl-li by v tom postižen, ať dá 2 kopě gr. Jestli že by pak i po třetí v tom nalezen byl, dáti má 10 kop gr.: odtuď dva díly rychtáři a třetí k obci náležeti má. /Váhy kramářské i jiné všecky také aby zváženy Váhy kra- mářské i jiné byly a při ních též ve všem království našem jed- v Čechách ustanoveny. nostajnost aby zachovávána byla, a to takto: Co by mohl v hrst nabrati pepře, to aby slulo lot, a 8 lotuov, to aby jmenováno bylo čtvrt. Dvě čtvrti t. j. 16 lotuov, to aby slulo puol váhy, a tak 4 čtvrti aby měly celau váhu neb libru, t. j. 30 lotuov a dva loty. 10 vah aneb liber to aby slulo puol kamene vážného a kamen celý aby měl v sobě 20 liber, t. j 600 lotů a 40 lotů; 6 kamenuov aby jmenován byl centnéř. A centnéř aby držal 120 liber, t. j. 3840 lotuov. Váhy zlatta a stříbra i jiných kovův. Ty ať se prodávají a váží na hřivny a hřivna ať váží 16 lotů váhy kramářské. Při témž vážení zlatta i stříbra, též i při věcech krámských budiž pro nespra- vedlivú váhu táž pokuta jako při míře zachována. Pakli by se kdo toho po čtvrté dopustil, budiž ven z města vyhnán, a statek jeho ať jest položen do pokladnice královské. Míry pak židkých věcí, jako medu, oleje a vína, tímto zpuosobem aby byly měřeny: Váhy na stříbro a zlatto. / 248 V 1 = tekutých
Strana 52
DZ V. HAJEK, KRONIKA, R. 1268 Míry sudův, Vína co by mohl na ruku neb na hrst naliti, to pinet a slove kvarta. Dvě kvartky, to slove puolka. zejdlikuov. Dvě puolky, to jest zajdlík a tak zajdlík bude míti 4 kvarty, 4 zejdlíky to aby slulo pinta. Lahvice mírná má v sobě míti 3 pinty, t. j. 12 zajdlíkuov. Saudek mírný bude míti v sobě dvě lahvici, t. j. 6 pinet aneb čtyřmezcítma zajdlíkuov. Achtel ať má v sobě 2 saudky, t. j. 12 pinet, t. j. 48 zajdlíkuov. Vědro bude míti v sobě dva achtele, t. j. čtyři saudky aneb čtyřmezcítma pinet a bude 96 zaj- dlíků. Láka ma míti v sobě toliko 36 pinet, t. j. 2 kopě a 24 zajdlíkuov. Tajnskaj spravedlivý ma míti v sobě 64 pinty, t. j. 4 kopy a 16 zajdlíkuov. Věrtel ať má v sobě dva tajnská, t. j. 2 kopě a 8 pinet, a tak bude v věrteli 8 kop zajdlíkuov, 32. Svídnický má v sobě míti dva věrtele, a bude v něm 4 kopy pinet a 16 pinet na zajdlík počítajíc, bude 17 kop zajdlíkuov a 4 zajdlíky. /Žitavskaj bude míti v sobě 8 kop pinet, dvě a třidcet pinet. A tak bude 30 kop a 4 kopy zajdlíků a 8 zajdlíků. Drajlink má míti toliko 10 kop pinet a 40 pinet, t. j. 40 kop zajdlíků a dvě kopě zajdlíků a 40 zaj- dlíků. / 249 r
DZ V. HAJEK, KRONIKA, R. 1268 Míry sudův, Vína co by mohl na ruku neb na hrst naliti, to pinet a slove kvarta. Dvě kvartky, to slove puolka. zejdlikuov. Dvě puolky, to jest zajdlík a tak zajdlík bude míti 4 kvarty, 4 zejdlíky to aby slulo pinta. Lahvice mírná má v sobě míti 3 pinty, t. j. 12 zajdlíkuov. Saudek mírný bude míti v sobě dvě lahvici, t. j. 6 pinet aneb čtyřmezcítma zajdlíkuov. Achtel ať má v sobě 2 saudky, t. j. 12 pinet, t. j. 48 zajdlíkuov. Vědro bude míti v sobě dva achtele, t. j. čtyři saudky aneb čtyřmezcítma pinet a bude 96 zaj- dlíků. Láka ma míti v sobě toliko 36 pinet, t. j. 2 kopě a 24 zajdlíkuov. Tajnskaj spravedlivý ma míti v sobě 64 pinty, t. j. 4 kopy a 16 zajdlíkuov. Věrtel ať má v sobě dva tajnská, t. j. 2 kopě a 8 pinet, a tak bude v věrteli 8 kop zajdlíkuov, 32. Svídnický má v sobě míti dva věrtele, a bude v něm 4 kopy pinet a 16 pinet na zajdlík počítajíc, bude 17 kop zajdlíkuov a 4 zajdlíky. /Žitavskaj bude míti v sobě 8 kop pinet, dvě a třidcet pinet. A tak bude 30 kop a 4 kopy zajdlíků a 8 zajdlíků. Drajlink má míti toliko 10 kop pinet a 40 pinet, t. j. 40 kop zajdlíků a dvě kopě zajdlíků a 40 zaj- dlíků. / 249 r
Strana 53
MIRY VÉCI TEKUTYCH. 53 Počet lidí. Pětmezcítma mužuov, to slove spolek. Dva a padesát spolkuov, to slove hluk a hluk bude třináct set. Deset hlukuov, to slove tem, a tem udělá třináct tisíc. Počet lidu bojovného. Desetkrat sto tisíc, to slove mileon. (Drobné události domácí.) L. 1269. král Přemysl upokojiv se v svém krá- (R. 1269.) lovství Českém, rozkázal všecky hrady i tvrze v Čechách opravovati, také několik hraduov i tvrzí nových v místech příhodných kázal na svuoj ná- klad postaviti. Města Česká také znamenitě se opra- vovala, některá jsú při tom času zdmi odělána. T. 1. veliké množství v Čechách bylo vlkův, tak že sobě lidé s nimi velmi stajskali, neb skrze vsi a městečka nehrazená v noci i ve dne běhajíce, na do- bytcích činili velikú škodu, také i lidi kausali a ně- které dávili až do smrti. Král Přemysl o tom zprávu maje, rozkázal okolo vsí a městeček jámy dělati a na ně husy, kačice neb prasata sázeti; a tak jest jích mnoho pohubeno. R. t. na den sv. Martina biskup Jan světil oltáře Oltáře světil biskup. ty, kteréž dal na svuoj náklad udělati a postaviti k poctivosti sv. Matěje a sv. doktoruov Jeronyma, Vlkův mnoho Čechách.
MIRY VÉCI TEKUTYCH. 53 Počet lidí. Pětmezcítma mužuov, to slove spolek. Dva a padesát spolkuov, to slove hluk a hluk bude třináct set. Deset hlukuov, to slove tem, a tem udělá třináct tisíc. Počet lidu bojovného. Desetkrat sto tisíc, to slove mileon. (Drobné události domácí.) L. 1269. král Přemysl upokojiv se v svém krá- (R. 1269.) lovství Českém, rozkázal všecky hrady i tvrze v Čechách opravovati, také několik hraduov i tvrzí nových v místech příhodných kázal na svuoj ná- klad postaviti. Města Česká také znamenitě se opra- vovala, některá jsú při tom času zdmi odělána. T. 1. veliké množství v Čechách bylo vlkův, tak že sobě lidé s nimi velmi stajskali, neb skrze vsi a městečka nehrazená v noci i ve dne běhajíce, na do- bytcích činili velikú škodu, také i lidi kausali a ně- které dávili až do smrti. Král Přemysl o tom zprávu maje, rozkázal okolo vsí a městeček jámy dělati a na ně husy, kačice neb prasata sázeti; a tak jest jích mnoho pohubeno. R. t. na den sv. Martina biskup Jan světil oltáře Oltáře světil biskup. ty, kteréž dal na svuoj náklad udělati a postaviti k poctivosti sv. Matěje a sv. doktoruov Jeronyma, Vlkův mnoho Čechách.
Strana 54
54 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1270 Rehoře, Ambrože a Augustýna a jiných svatých v kostele sv. Víta na Hradě Pražským. (Nový král v Uhrách.) (R. 1270.) L. 1270. na den Nalezení sv. Štěpána, Béla, král Král Uherský, umřel a v klášteře P. Marye Menších bra- Uherský truov v Ostřehomi poctivě pochován. Neb on ten Eéla umřel. klášter za dnuov života svého svým nákladem po- staviti rozkázal. A tu sobě a manželce své, jenž slula Marya, kteráž byla dcera císaře Reckého, též i synu svému Bélovi pohřeb, vyvolil a připravil. T. 1. Štěpán, syn Beluov, na království Uherské slavně jest korunován a při tom korunování slib učinil panuom Uherským, že chce Uherskau zemi rozšířiti a jinak než otec jeho zbohatiti. A hned potom brzo, sebrav neveliký počet lidu, poslal jej, aby hubili Moravskau zemi. Kteříž udělavše zájem, na pomezí Moravském zase do Uher ujeli. Po ních hned přitáhli Kumanové a učinili tolikéž. Král Uherský Štěpán. (Válka s Uhry.) Takové věci když oznámeny byly Ottakarovi, on hned bez meškání poslal posly své k Štěpánovi, králi Uherskému novému, jeho žádaje, aby těch 1 3. května — 2 = hrobku — 3 = lup
54 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1270 Rehoře, Ambrože a Augustýna a jiných svatých v kostele sv. Víta na Hradě Pražským. (Nový král v Uhrách.) (R. 1270.) L. 1270. na den Nalezení sv. Štěpána, Béla, král Král Uherský, umřel a v klášteře P. Marye Menších bra- Uherský truov v Ostřehomi poctivě pochován. Neb on ten Eéla umřel. klášter za dnuov života svého svým nákladem po- staviti rozkázal. A tu sobě a manželce své, jenž slula Marya, kteráž byla dcera císaře Reckého, též i synu svému Bélovi pohřeb, vyvolil a připravil. T. 1. Štěpán, syn Beluov, na království Uherské slavně jest korunován a při tom korunování slib učinil panuom Uherským, že chce Uherskau zemi rozšířiti a jinak než otec jeho zbohatiti. A hned potom brzo, sebrav neveliký počet lidu, poslal jej, aby hubili Moravskau zemi. Kteříž udělavše zájem, na pomezí Moravském zase do Uher ujeli. Po ních hned přitáhli Kumanové a učinili tolikéž. Král Uherský Štěpán. (Válka s Uhry.) Takové věci když oznámeny byly Ottakarovi, on hned bez meškání poslal posly své k Štěpánovi, králi Uherskému novému, jeho žádaje, aby těch 1 3. května — 2 = hrobku — 3 = lup
Strana 55
VALKA S UHRY. Bb těžkostí na jeho poddané nedopauštěl. Štěpán od- pověděl poslům a řka: „Povězte králi svému, že já nejsem povinen jeho poddaných opatrovati, nechť on je opatruje, jakž umí.“ To když jsú poslové na- vrátivše se oznámili, Ottakar se rozhněval. Poslové dále pověděli, že Štěpán má mnoho lidu pohotově, a tak že jest hlas v Uherské zemi, že by chtěl ne- nadále vtrhnúti silnú mocí do Moravy. /V tom královna Kunhuta urodila Ottakarovi- syna ten den před slavností sv. Vácslava a dáno jemu jmeno Vácslav. A král kázal učiniti slavné hodování. Po vykonání pak toho kvasu hned, což mohl, najrychlejí sebrav vojsko, táhl a oblehl Preš- purgk a to učinil pro trojí příčinu: Najprvé že král Uherský tu vojnu začal a škodu činiti svým v Mo- ravě dopustil, druhé že jest skrze posly jeho jemu, aby své poddané sám opatroval, vzkázal, a třetí, že jest o tom měl dobrau vědomost Ottakar, že jsú tu na Prešpurce všickni pokladové a klenotové krále Uherského položeni. I dobyl jeho velmi rychle a pobral mnoho od stříbra i od zlatta i od jiných rozličných klénotuov. A tak všecku komoru krále Uherského oblaupil a ty všecky věci na vozích do Prahy vézti kázal a hrad ten z kořen vyvrátil. A odtuď pustil se dále do Uherské země a přitáhl k jedné řece, jenž slove Rapcha, a tu nalezl Štěpána s Uhry pohotově. Čechové málo pozastavivše se k bitvě se šikovali, Uhří, neb prvé pohotově byli, 249 v Vácslav se narodil Přemyslovi. Čechové Uherské klenoty pobrali.
VALKA S UHRY. Bb těžkostí na jeho poddané nedopauštěl. Štěpán od- pověděl poslům a řka: „Povězte králi svému, že já nejsem povinen jeho poddaných opatrovati, nechť on je opatruje, jakž umí.“ To když jsú poslové na- vrátivše se oznámili, Ottakar se rozhněval. Poslové dále pověděli, že Štěpán má mnoho lidu pohotově, a tak že jest hlas v Uherské zemi, že by chtěl ne- nadále vtrhnúti silnú mocí do Moravy. /V tom královna Kunhuta urodila Ottakarovi- syna ten den před slavností sv. Vácslava a dáno jemu jmeno Vácslav. A král kázal učiniti slavné hodování. Po vykonání pak toho kvasu hned, což mohl, najrychlejí sebrav vojsko, táhl a oblehl Preš- purgk a to učinil pro trojí příčinu: Najprvé že král Uherský tu vojnu začal a škodu činiti svým v Mo- ravě dopustil, druhé že jest skrze posly jeho jemu, aby své poddané sám opatroval, vzkázal, a třetí, že jest o tom měl dobrau vědomost Ottakar, že jsú tu na Prešpurce všickni pokladové a klenotové krále Uherského položeni. I dobyl jeho velmi rychle a pobral mnoho od stříbra i od zlatta i od jiných rozličných klénotuov. A tak všecku komoru krále Uherského oblaupil a ty všecky věci na vozích do Prahy vézti kázal a hrad ten z kořen vyvrátil. A odtuď pustil se dále do Uherské země a přitáhl k jedné řece, jenž slove Rapcha, a tu nalezl Štěpána s Uhry pohotově. Čechové málo pozastavivše se k bitvě se šikovali, Uhří, neb prvé pohotově byli, 249 v Vácslav se narodil Přemyslovi. Čechové Uherské klenoty pobrali.
Strana 56
56 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1271 Bitva mezi Čechy a Uhry. Dět se mno- ho pojed- nou narodilo. prvé bitvu začali a také prvé utekli. Čechove když silnau mocí počali se na ně valiti, Uhří nechavše po zemi utíkaní do vody s břehův padali a tu se jích mnoho ztopilo. Štěpán král k Budínu pospíšil, ale Ottakar jeho honiti nechtěl, neb zima byla, radějí se s svým lidem do Vídně obrátil. R. t. přihodilo se v Polště nedaleko od Krakova, že jedna dobrá a ctná žena řádu rytířského, jmé- nem Markéta, manželka Viroslavova, ve vsi, kteráž slove Nákel, 36 dětí jednoho dne urodila, kteréž všecky živé byly, a toho dne také všecky zemřely Tak mistr Matěj Měchovský píše v své kronice. (Děkan Vít.) (R. 1271.) L. 1271., 1. den máje měs., t. j. den sv. app. Filipa Děkan a Jakuba, poctivý a nábožný v Krystu otec, kněz kostela Praž- Vít, děkan kostela Pražského, umřel a tu v témž ského kněz Vít. kostele poctivě pochován. O jehožto obcování pro příklad jiným umínil jsem nětco pověděti. Ten dě- kan zajisté měl jest zvláštní milost při rozsívaní slova Božího od P. Boha, neb všickni, tak urození jako neurození, páni jako řemeslníci, do kostela sv. Víta s velikým náboženstvím běželi, od něho aby slyšeli slovo Boží. A on vydal se všecken k po- sluhování kostelnímu pro jméno Krysta Ježíše a 1) O válce té z jiných pramenů nevíme nic.
56 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1271 Bitva mezi Čechy a Uhry. Dět se mno- ho pojed- nou narodilo. prvé bitvu začali a také prvé utekli. Čechove když silnau mocí počali se na ně valiti, Uhří nechavše po zemi utíkaní do vody s břehův padali a tu se jích mnoho ztopilo. Štěpán král k Budínu pospíšil, ale Ottakar jeho honiti nechtěl, neb zima byla, radějí se s svým lidem do Vídně obrátil. R. t. přihodilo se v Polště nedaleko od Krakova, že jedna dobrá a ctná žena řádu rytířského, jmé- nem Markéta, manželka Viroslavova, ve vsi, kteráž slove Nákel, 36 dětí jednoho dne urodila, kteréž všecky živé byly, a toho dne také všecky zemřely Tak mistr Matěj Měchovský píše v své kronice. (Děkan Vít.) (R. 1271.) L. 1271., 1. den máje měs., t. j. den sv. app. Filipa Děkan a Jakuba, poctivý a nábožný v Krystu otec, kněz kostela Praž- Vít, děkan kostela Pražského, umřel a tu v témž ského kněz Vít. kostele poctivě pochován. O jehožto obcování pro příklad jiným umínil jsem nětco pověděti. Ten dě- kan zajisté měl jest zvláštní milost při rozsívaní slova Božího od P. Boha, neb všickni, tak urození jako neurození, páni jako řemeslníci, do kostela sv. Víta s velikým náboženstvím běželi, od něho aby slyšeli slovo Boží. A on vydal se všecken k po- sluhování kostelnímu pro jméno Krysta Ježíše a 1) O válce té z jiných pramenů nevíme nic.
Strana 57
DEKAN VIT. 57 pro odplatu života věčného. Neb za času auřadu svého mnoho dobrého kostelu Pražskému učinil i jiným. Najprvé udělal knihy, kteréž slovau Lec- cionariusi; potom na svuoj vlastní náklad kázal mnoho napsati mšáluov, žaltářuov, graduálův, antyfonářuov, domatykuov, breviářuov a kázání, kteréž sám skládal a psal svú vlastní rukú, a těmi kněhami ozdobil kostel Pražský i jiné kostely farní i kláštery mnohé. Při kostele pak Pražském dal na svuoj vlastní náklad postaviti kaplu sv. Michala, v kteréž se kněží obláčejí, a sklep pod ní a v ní oltář, též k poctivosti sv. Michala, a tu ustanovil oltář- níka a kaupil jemu plat, totiž ves Hornotice, a Přeboje. A ustanovil také jednoho vikáře k dě- kanství Pražskému a kaupil jemu ves Bykoš. Na- mluvil, také na to pána Číče, sudího zemského, aby dal postaviti znovu a pěkněji, než prvé byla po- stavena, kaplu Všech sv. na Hradě Pražským proti domu královském, a on tak učinil. /Týž děkan ustanovil dva kněží korály; a kaupil / 250 r Pán Cíč, po- stavil kaplu Všech svatých. Sakrysta kostela Pražského. 1 = lekcionář, kniha obsahující jednotlivé oddíly z Písma při bohoslužbě čítané. Podobně dále uvádějí se ostatní knihy lituv- gické. Jména čerpal Hájek z Pokrač. Kosmova k r. 1271; lekcionář se tam však jmenuje matutinale; domatiky' jmenovány nejsou, místo nich se uvádějí hymnáře', kollektáře', baptistáře'; slovo vzniklo omylem z musica' (= hudební), jež v originále připojeno k antiphonaria. — 2 Tisk Cžyc omylem. — 3 Orig. Hornětice, Přieboj. —4 = pohnul — 5 = chorales, kůrní pěvce
DEKAN VIT. 57 pro odplatu života věčného. Neb za času auřadu svého mnoho dobrého kostelu Pražskému učinil i jiným. Najprvé udělal knihy, kteréž slovau Lec- cionariusi; potom na svuoj vlastní náklad kázal mnoho napsati mšáluov, žaltářuov, graduálův, antyfonářuov, domatykuov, breviářuov a kázání, kteréž sám skládal a psal svú vlastní rukú, a těmi kněhami ozdobil kostel Pražský i jiné kostely farní i kláštery mnohé. Při kostele pak Pražském dal na svuoj vlastní náklad postaviti kaplu sv. Michala, v kteréž se kněží obláčejí, a sklep pod ní a v ní oltář, též k poctivosti sv. Michala, a tu ustanovil oltář- níka a kaupil jemu plat, totiž ves Hornotice, a Přeboje. A ustanovil také jednoho vikáře k dě- kanství Pražskému a kaupil jemu ves Bykoš. Na- mluvil, také na to pána Číče, sudího zemského, aby dal postaviti znovu a pěkněji, než prvé byla po- stavena, kaplu Všech sv. na Hradě Pražským proti domu královském, a on tak učinil. /Týž děkan ustanovil dva kněží korály; a kaupil / 250 r Pán Cíč, po- stavil kaplu Všech svatých. Sakrysta kostela Pražského. 1 = lekcionář, kniha obsahující jednotlivé oddíly z Písma při bohoslužbě čítané. Podobně dále uvádějí se ostatní knihy lituv- gické. Jména čerpal Hájek z Pokrač. Kosmova k r. 1271; lekcionář se tam však jmenuje matutinale; domatiky' jmenovány nejsou, místo nich se uvádějí hymnáře', kollektáře', baptistáře'; slovo vzniklo omylem z musica' (= hudební), jež v originále připojeno k antiphonaria. — 2 Tisk Cžyc omylem. — 3 Orig. Hornětice, Přieboj. —4 = pohnul — 5 = chorales, kůrní pěvce
Strana 58
58 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1271 jim dvě vsi, Vyšín a Drchkov. Měl také u svého stolu tři chudé světské na každý den a v neděli čtyři, almužny hojné rozdával súkromí, ohlédaje se, aby žádný neviděl, neb v tom nehledal chvály světské, ale odplaty Boží. Nočním časem sám zvo- níky budíval, aby jitřni o puol noci zvonili, po ko- morách kněžských chodě tlaukl na dveře, aby vsta- nauc jitřni říkali a modlili se P. Bohu, neb on v službě Boží svú zvláštní rozkoš měl, při světskem saudu nikdá nebyl. Zpuosobil, také 12 žákuov, kteříž slovú Bonifantes, ti aby ustavičně čtli žaltář v kostele sv. Víta ve dne i v noci, a kaupil jim spolu- ves, kteraž slove Veliká ves, toho platu užívajíce aby na to živi byli. Také on, kněz Vít děkan, ně- jakým (jakž sám pravil) ponuknutím ve snách sv. Vavřince rozkázal opraviti a vyklenúti kostel sv. Vavřince na Petříně. Postaviti také rozkázal na svůj náklad krásný kostel v své vsi Kojeticích k po- ctivosti sv. Víta. Také postaviti dal na své vlastní peníze kostel ve vsi Sluhách ve jméno sv. Vojtěcha a na Strahově oltář ve jméno sv. Matěje, a to všecko pěkně ozdobil a platy nadal. A tak učiniv mnoho dobrého P. Bohu k poctivosti a lidem k užitku, svuoj život dokonal a skrze ty skutky milosrdné milosrdenství Božího bezpochyby došel. 1 = ustanovil
58 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1271 jim dvě vsi, Vyšín a Drchkov. Měl také u svého stolu tři chudé světské na každý den a v neděli čtyři, almužny hojné rozdával súkromí, ohlédaje se, aby žádný neviděl, neb v tom nehledal chvály světské, ale odplaty Boží. Nočním časem sám zvo- níky budíval, aby jitřni o puol noci zvonili, po ko- morách kněžských chodě tlaukl na dveře, aby vsta- nauc jitřni říkali a modlili se P. Bohu, neb on v službě Boží svú zvláštní rozkoš měl, při světskem saudu nikdá nebyl. Zpuosobil, také 12 žákuov, kteříž slovú Bonifantes, ti aby ustavičně čtli žaltář v kostele sv. Víta ve dne i v noci, a kaupil jim spolu- ves, kteraž slove Veliká ves, toho platu užívajíce aby na to živi byli. Také on, kněz Vít děkan, ně- jakým (jakž sám pravil) ponuknutím ve snách sv. Vavřince rozkázal opraviti a vyklenúti kostel sv. Vavřince na Petříně. Postaviti také rozkázal na svůj náklad krásný kostel v své vsi Kojeticích k po- ctivosti sv. Víta. Také postaviti dal na své vlastní peníze kostel ve vsi Sluhách ve jméno sv. Vojtěcha a na Strahově oltář ve jméno sv. Matěje, a to všecko pěkně ozdobil a platy nadal. A tak učiniv mnoho dobrého P. Bohu k poctivosti a lidem k užitku, svuoj život dokonal a skrze ty skutky milosrdné milosrdenství Božího bezpochyby došel. 1 = ustanovil
Strana 59
NABIDKA CISARSTVI PREMYSLOVI. 59 (Nabídka císařství Přemyslovi.) T. 1. měs. srpna přijel do Čech arcibiskup Ko- línský a mnozí páni znamenití s ním, posláni súce od korferštův k Přemyslovi Ottakarovi, králi Čes- kému, od týchž volencuov, jeho žádajíce, aby duo- stojenství císařské na se přijal, při tom oznamu- jíce, že sú se o to všickni snesli a na tom postavili, že jej a žádného jiného chtí za císaře a pána všeho křesťanstva vyvoliti. Král přijav poselství, obeslal pány České, raddy své, a jim to, co jemu od posluov Říských podáno, oznámil, při tom od nich žádaje raddy, co má týmž poslům dáti za odpověd. Páni takovú otázku královskú u sebe dlúho rozvažujíce a rozjímajíce věci minulé, přítomné i budúcí, o to se snesli, aby král toho nečinil. A Ondřej z Ríčan, komorník království Českého, jenž byl výmluv- ností od P. Boha nad jiné obdařený, panský potaz, vynesl těmito slovy: „O veleslavený a najnepře- moženější králi Český a pane náš, rozvaž, prosím, sám u sebe, kto z lidí smrtedlných muož se Tvé přírovnati moci. P. Buoh na nebi kraluje a ty na zemi povolením jeho panuješ i nad knížaty a není žádného, kto by se mohl a směl tvé zprotiviti vůli. Neznámé a nepříjemné sú tuto tobě věci, k kterýmž tě potahují cizí národové; při takových věcech divné bývají příhody. Seď na stolici otcův Tvých, Král Český Ottagar aby byl císařem. Páni Čeští králi radili, aby nebajval císařem. 1 = úsudek,
NABIDKA CISARSTVI PREMYSLOVI. 59 (Nabídka císařství Přemyslovi.) T. 1. měs. srpna přijel do Čech arcibiskup Ko- línský a mnozí páni znamenití s ním, posláni súce od korferštův k Přemyslovi Ottakarovi, králi Čes- kému, od týchž volencuov, jeho žádajíce, aby duo- stojenství císařské na se přijal, při tom oznamu- jíce, že sú se o to všickni snesli a na tom postavili, že jej a žádného jiného chtí za císaře a pána všeho křesťanstva vyvoliti. Král přijav poselství, obeslal pány České, raddy své, a jim to, co jemu od posluov Říských podáno, oznámil, při tom od nich žádaje raddy, co má týmž poslům dáti za odpověd. Páni takovú otázku královskú u sebe dlúho rozvažujíce a rozjímajíce věci minulé, přítomné i budúcí, o to se snesli, aby král toho nečinil. A Ondřej z Ríčan, komorník království Českého, jenž byl výmluv- ností od P. Boha nad jiné obdařený, panský potaz, vynesl těmito slovy: „O veleslavený a najnepře- moženější králi Český a pane náš, rozvaž, prosím, sám u sebe, kto z lidí smrtedlných muož se Tvé přírovnati moci. P. Buoh na nebi kraluje a ty na zemi povolením jeho panuješ i nad knížaty a není žádného, kto by se mohl a směl tvé zprotiviti vůli. Neznámé a nepříjemné sú tuto tobě věci, k kterýmž tě potahují cizí národové; při takových věcech divné bývají příhody. Seď na stolici otcův Tvých, Král Český Ottagar aby byl císařem. Páni Čeští králi radili, aby nebajval císařem. 1 = úsudek,
Strana 60
60 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1271 / 250 v však moc kralování tvého po všech stranách světa se rozhlašuje. Tvé jméno slavné i po březích moř- ských jest oznámeno. Co jest nad to tobě více po- třebí, ano i knížata Tobě poddanost zachovávají! Zdaliž i císař neučiní Tobě pomoci lidem k tvému rozkázani, ač byla-li by tobě toho potřeba?“ Otta- kar slyše chválu svú, také i království svého moc- nost, přivolil k těm řečem a na ten čas k tako- vému důstojenství císařskemu volně a svobodně přijíti moha, tím od sebe strčil, dav odpověd slovy těmito: „Páni a přátelé moji milí! Z této práce, kterúž ste ke mně sem do tohoto mého království mně dobrého žádajíce učinili, vám veliké činím dě- kování, tolikéž i těm všem, z jichžto vuole sem ste přijeli. Vás žádám i prosím, vuoli mu, kterúž vám oznamuji, jim také oznámíte: Poněvadž P. Buoh z své milosti mně toho, což mám, popříti ráčil, z toho sv. milosti jeho děkuji, na tom dosti míti žádostiv sem, a kdožkoli na to důstojenství volen bude, já jemu také tak, pokudž mi jest náležité, poddanost zachovám“. /Poslové to slyšíce zarmútili se. Král ty posly uctiv poctivě, dary jim dal veliké od zlatta i stříbra i drahého kamení, koně krásné a jiné mnohé ozdoby, nadto i novým oděvem odíl jich všecky služebníky, při rozžehnání pak kázal učiniti od sebe i ode všeho svého království korferštům přátelské pozdravení a z té milostii poděkování. 1 = lásky
60 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1271 / 250 v však moc kralování tvého po všech stranách světa se rozhlašuje. Tvé jméno slavné i po březích moř- ských jest oznámeno. Co jest nad to tobě více po- třebí, ano i knížata Tobě poddanost zachovávají! Zdaliž i císař neučiní Tobě pomoci lidem k tvému rozkázani, ač byla-li by tobě toho potřeba?“ Otta- kar slyše chválu svú, také i království svého moc- nost, přivolil k těm řečem a na ten čas k tako- vému důstojenství císařskemu volně a svobodně přijíti moha, tím od sebe strčil, dav odpověd slovy těmito: „Páni a přátelé moji milí! Z této práce, kterúž ste ke mně sem do tohoto mého království mně dobrého žádajíce učinili, vám veliké činím dě- kování, tolikéž i těm všem, z jichžto vuole sem ste přijeli. Vás žádám i prosím, vuoli mu, kterúž vám oznamuji, jim také oznámíte: Poněvadž P. Buoh z své milosti mně toho, což mám, popříti ráčil, z toho sv. milosti jeho děkuji, na tom dosti míti žádostiv sem, a kdožkoli na to důstojenství volen bude, já jemu také tak, pokudž mi jest náležité, poddanost zachovám“. /Poslové to slyšíce zarmútili se. Král ty posly uctiv poctivě, dary jim dal veliké od zlatta i stříbra i drahého kamení, koně krásné a jiné mnohé ozdoby, nadto i novým oděvem odíl jich všecky služebníky, při rozžehnání pak kázal učiniti od sebe i ode všeho svého království korferštům přátelské pozdravení a z té milostii poděkování. 1 = lásky
Strana 61
VOLBA RUDOLFA CISAREM. 61 (Drobné příhody domácí.) Při tom času páni někteří a zvláště ti, kteříž v té raddě nebyli, takovú raddu i odpověd těžce nesli, a zvláště Oldřich Zajíc tak, jakž na ten čas tomu Oldřich Zajíc umřel. někteří chtěli, že jest proto teskností a hořem umřel na Valdece a v klášteře P. Marie pod Val- dekem, jenž slove na Ostrově, kterýž on na svuoj náklad postaviti dal, pochován. Kterýž když měl umříti, dal k tomu klášteru s povolením králov- ským dvuor poplužní, jenž slove Všeradice. L. 1272. v Českém království veliké pršky byly času zimního a sněhuov mnoho napadlo. V neděli pak masopustní na to na všecko spadl sníh velmi veliký. První tajden v postě počalo vnáhle jihnauti, po tom i dešť pršal, z toho řeka Pražská velmi se rozvodnila, až na den sv. Rehoře most Pražský zlámala, tak že mnoho kamení od něho s sebú pryč odnesla. (R. 1272.) Sníh veliký v Čechách. Most Praž- ský voda zlámala. (Volba Rudolfa císařem.) T. 1. měsíce října po mnohých a rozličných ha- druncích,, kteříž se dáli v Říši, Rudolf hrabě z Habspurgku, muž jistě opatrný, z vůle všech kor- ferštuov na císařství jest volen, tak aby hned bez meškání Rímského krále korunu přijal a druhého Císařem uči- něn Rudolf. 1 = hádkách, sporech
VOLBA RUDOLFA CISAREM. 61 (Drobné příhody domácí.) Při tom času páni někteří a zvláště ti, kteříž v té raddě nebyli, takovú raddu i odpověd těžce nesli, a zvláště Oldřich Zajíc tak, jakž na ten čas tomu Oldřich Zajíc umřel. někteří chtěli, že jest proto teskností a hořem umřel na Valdece a v klášteře P. Marie pod Val- dekem, jenž slove na Ostrově, kterýž on na svuoj náklad postaviti dal, pochován. Kterýž když měl umříti, dal k tomu klášteru s povolením králov- ským dvuor poplužní, jenž slove Všeradice. L. 1272. v Českém království veliké pršky byly času zimního a sněhuov mnoho napadlo. V neděli pak masopustní na to na všecko spadl sníh velmi veliký. První tajden v postě počalo vnáhle jihnauti, po tom i dešť pršal, z toho řeka Pražská velmi se rozvodnila, až na den sv. Rehoře most Pražský zlámala, tak že mnoho kamení od něho s sebú pryč odnesla. (R. 1272.) Sníh veliký v Čechách. Most Praž- ský voda zlámala. (Volba Rudolfa císařem.) T. 1. měsíce října po mnohých a rozličných ha- druncích,, kteříž se dáli v Říši, Rudolf hrabě z Habspurgku, muž jistě opatrný, z vůle všech kor- ferštuov na císařství jest volen, tak aby hned bez meškání Rímského krále korunu přijal a druhého Císařem uči- něn Rudolf. 1 = hádkách, sporech
Strana 62
62 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1272 Voda veliká u Prahy. roku času jarního aby jel do Říma a tu aby byl potvrzen, a tak aby ty všecky nevole v Germaný tím dřív přestaly. To dobré aby se neprodlévalo, hned sú korferštové s Rudolfem a s manželkú jeho Annú, jenž byla dcera hraběte z Heygerlachu, jeli do Cách a tu jest Rudolf i s manželkú svú na krá- lovství Římské vedle starodávního obyčeje ko- runován. R. t. měsíce září pršení dešťuov veliké bylo a řeky se byly v Čechách nad obyčej rozvodnily, tak že u města, jenž Písek slove, povodeň vzala dva kostely, jeden kamenný a druhý dřevěnný. UPrahy také všecky mlýny polámala a pobrala i mnoho lidí ztopila, zahrad okolo Prahy mnoho zkazila, do Většího města Pražského vkročila až na prah kos- tela sv. Jiljí. Šla také mimo kostel sv. Mikuláše, jenž slove na Kurném trhu, a skrze všecku ulici židovskú až do kláštera panenského sv. Františka. (Koncil lyonský.) Koncilium v Lugdunu. (R. 1273.) L. 1273. papež Rehoř, t. j. X. a v počtu papežuov 191., držal koncilium neb sněm duchovní v Lug- dunu, jenž jest město v Franské zemi. Ač ten sjezd byl prve před dvěma lety vyhlášen a všudy v zemích křesťanských oznamován, ale teprv začal se 1. den máje měsíce. A tu najprv o to, aby křesťanům Hrob Boží mohl navrácen býti, jednáno bylo.
62 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1272 Voda veliká u Prahy. roku času jarního aby jel do Říma a tu aby byl potvrzen, a tak aby ty všecky nevole v Germaný tím dřív přestaly. To dobré aby se neprodlévalo, hned sú korferštové s Rudolfem a s manželkú jeho Annú, jenž byla dcera hraběte z Heygerlachu, jeli do Cách a tu jest Rudolf i s manželkú svú na krá- lovství Římské vedle starodávního obyčeje ko- runován. R. t. měsíce září pršení dešťuov veliké bylo a řeky se byly v Čechách nad obyčej rozvodnily, tak že u města, jenž Písek slove, povodeň vzala dva kostely, jeden kamenný a druhý dřevěnný. UPrahy také všecky mlýny polámala a pobrala i mnoho lidí ztopila, zahrad okolo Prahy mnoho zkazila, do Většího města Pražského vkročila až na prah kos- tela sv. Jiljí. Šla také mimo kostel sv. Mikuláše, jenž slove na Kurném trhu, a skrze všecku ulici židovskú až do kláštera panenského sv. Františka. (Koncil lyonský.) Koncilium v Lugdunu. (R. 1273.) L. 1273. papež Rehoř, t. j. X. a v počtu papežuov 191., držal koncilium neb sněm duchovní v Lug- dunu, jenž jest město v Franské zemi. Ač ten sjezd byl prve před dvěma lety vyhlášen a všudy v zemích křesťanských oznamován, ale teprv začal se 1. den máje měsíce. A tu najprv o to, aby křesťanům Hrob Boží mohl navrácen býti, jednáno bylo.
Strana 63
KONCIL LYONSKY. 63 Při t. č. a k tomu jednání do Lugdunu přijel také císař Recký z Konstantinopolis, jenž slul Mi- chal, s velikými lodími po moři, maje s sebú mnoho /biskupuov Reckých, a tu jest široce o to rokováno, kdež sú prve držali Rekové, že Duch sv. nepochází od Syna Božího, než toliko od Boha Otce, ale tu jest se stalo narovnání tak, že sú se s Latiníky srovnali a uvěřili, že Duch sv. pochází od Boha Otce i od Syna a tak od obého. Při tom i některé jiné artykule s týmiž Řeky sú narovnány pro roz- šíření a upevnění sv. víry křesťanské. Kto by čísti chtěl, co sú Rekové na tom sněmě více jednali, Emilius, v knihach VII. a Blondus, v knihách VIII. o tom šíře vypisují. Císař Rudolf, jenž byl v nově volený, přijev také na to koncilium, rozkázal k sobě povolati všech potestátuov,. Král Český, maje mnohá zaneprážd- nění a rovnání v svém na ten čas království, vy- praviti se tam bezelstně, nemohl, neb se opět Uhrům chtělo do Moravy, však na svém místě po- slal některé raddy své znamenitější, kteříž tam při- jevše, poctivú učinili omluvu, pravíce, že pán jich, Přemysl Otakar, král Český, z hodných příčin se / 251 r Císař byl na koncilium v Lugdunu. Sněm duchovní. 1 Aemilius (Paolo Emilio) a Blondus (Flavio Biondo), humanističtí historikové XV. století; Blondus napsal v pol. XV. stol. v Italii dějiny středověká, Aemilius kolem r. 1500 ve Francii dějiny světové —2 Z lat.,; později potentát, mocnářství, mocnář — opravdu, skutečně
KONCIL LYONSKY. 63 Při t. č. a k tomu jednání do Lugdunu přijel také císař Recký z Konstantinopolis, jenž slul Mi- chal, s velikými lodími po moři, maje s sebú mnoho /biskupuov Reckých, a tu jest široce o to rokováno, kdež sú prve držali Rekové, že Duch sv. nepochází od Syna Božího, než toliko od Boha Otce, ale tu jest se stalo narovnání tak, že sú se s Latiníky srovnali a uvěřili, že Duch sv. pochází od Boha Otce i od Syna a tak od obého. Při tom i některé jiné artykule s týmiž Řeky sú narovnány pro roz- šíření a upevnění sv. víry křesťanské. Kto by čísti chtěl, co sú Rekové na tom sněmě více jednali, Emilius, v knihach VII. a Blondus, v knihách VIII. o tom šíře vypisují. Císař Rudolf, jenž byl v nově volený, přijev také na to koncilium, rozkázal k sobě povolati všech potestátuov,. Král Český, maje mnohá zaneprážd- nění a rovnání v svém na ten čas království, vy- praviti se tam bezelstně, nemohl, neb se opět Uhrům chtělo do Moravy, však na svém místě po- slal některé raddy své znamenitější, kteříž tam při- jevše, poctivú učinili omluvu, pravíce, že pán jich, Přemysl Otakar, král Český, z hodných příčin se / 251 r Císař byl na koncilium v Lugdunu. Sněm duchovní. 1 Aemilius (Paolo Emilio) a Blondus (Flavio Biondo), humanističtí historikové XV. století; Blondus napsal v pol. XV. stol. v Italii dějiny středověká, Aemilius kolem r. 1500 ve Francii dějiny světové —2 Z lat.,; později potentát, mocnářství, mocnář — opravdu, skutečně
Strana 64
64 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1273 nemuož před jeho Cís. Mtí. postaviti. Rudolfus, vyslyšav posly, přijal to, co se od pána jich skrze ně mluvilo, vděčně a ctíti rozkázal ty posly po- ctivě. Nazajtří pak, t. j. den sv. Víta, Rudolf po- sadiv se, všem knížatům okolo sebe kázal se (tak jakž obyčej) posaditi. A stolice krále Českého, kteráž po pravé straně postavena byla, ta prázdna zuostala. Tu bylo mnoho o rozmnožení víry křes- ťanské rokováno, též také o vysvobození města Jeruzaléma, a jakým zpuosobem takové přes moře tažení před sebe, vzato býti mělo. Jedni takto, jiní jinak radu k tomu dávali. Když to také na raddu krále Českého podáno bylo, i oni také při tom své zdání oznámili a taková radda jich jest od knížat a hrabat přijata. Druhého pak dne opět v témž místě takové věci byly rozvažovány a ja- kým zpuosobem by měla vojska býti shromážděna a žold odkud by jim placen býti měl. Tu také jest radda posluov Českých zchválena. (Turnaj v Lyoně.) Hron z Ná- choda, muž múdrý a výmluvný. Třetího dne, když se císař posadila jiní všickni, císař znamenav přemúdrú raddu posluov krále Českého a výbornú výmluvnost, při tom jednoho z nich, jenž slul Hron z Náchoda, povolav ho k sobě 1 Asi omylem tisku m. se by.
64 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1273 nemuož před jeho Cís. Mtí. postaviti. Rudolfus, vyslyšav posly, přijal to, co se od pána jich skrze ně mluvilo, vděčně a ctíti rozkázal ty posly po- ctivě. Nazajtří pak, t. j. den sv. Víta, Rudolf po- sadiv se, všem knížatům okolo sebe kázal se (tak jakž obyčej) posaditi. A stolice krále Českého, kteráž po pravé straně postavena byla, ta prázdna zuostala. Tu bylo mnoho o rozmnožení víry křes- ťanské rokováno, též také o vysvobození města Jeruzaléma, a jakým zpuosobem takové přes moře tažení před sebe, vzato býti mělo. Jedni takto, jiní jinak radu k tomu dávali. Když to také na raddu krále Českého podáno bylo, i oni také při tom své zdání oznámili a taková radda jich jest od knížat a hrabat přijata. Druhého pak dne opět v témž místě takové věci byly rozvažovány a ja- kým zpuosobem by měla vojska býti shromážděna a žold odkud by jim placen býti měl. Tu také jest radda posluov Českých zchválena. (Turnaj v Lyoně.) Hron z Ná- choda, muž múdrý a výmluvný. Třetího dne, když se císař posadila jiní všickni, císař znamenav přemúdrú raddu posluov krále Českého a výbornú výmluvnost, při tom jednoho z nich, jenž slul Hron z Náchoda, povolav ho k sobě 1 Asi omylem tisku m. se by.
Strana 65
TURNAJ VLYONE 65 kázal se jemu posaditi na stolici pána svého, krále Českého, a tu opět bylo vyhledáváno, kudy by ta- kové tažení k Jeruzalému býti mělo, po moři-li toliko na lodech čili také po zemi. Po dlúhém těch věcí rozjímaní radda Hronova jest ode všech i od Rudolfa vychválena. A když se to všecko vykonalo, zavřelo a sepsalo, císař chtě sobě i jiným krato- chvíl učiniti, kázal se strojiti do turnaje. V tom turnaji mnozí z knížat a z hrabat poctivě svú sta- tečnost ukazovali, ale Havel Jablonský nade všecky jiné při tom jméno a chválu od Rudolfa i ode všech jiných obdržal. Nazajtří opět na témž placu knížata a páni honbami a kolbami své uka- zovali hrdinstvo, mezi nimiž Smil Světlický naj- větší obdržal chválu a poctivost. A to proto, neb jest toho dne třináctkrát se s ostrým hrotem potkal a vždycky na svém koni oseděl, a svého odporníka s koně svalil. Najposléze pak kníže Brabantský, hněvem se rozlítiv, proti témuž Smilovi se postavil a velmi tuze rozběhl, kteréhož Smil velmi daleko za kuoň vyhodil. Císař to vida, hned té kratochvíli kázal konec učiniti. Smil vida císaře na pavlači státi, zabodl svuoj kuoň k jedné zdi tak silně, až své dřevo, nadmíru tlusté na tři kusy přelomil. Císař to vida, tomu se velmi podivil, též i jiní všickni. Po vykonání pak toho všeho raddy krale Havel Ja- blonský v turnaji poctivost obdržal. Smil Svět- ický kolec výborný. 1 = zůstal seděti — 2 = kopí Kronika IV.
TURNAJ VLYONE 65 kázal se jemu posaditi na stolici pána svého, krále Českého, a tu opět bylo vyhledáváno, kudy by ta- kové tažení k Jeruzalému býti mělo, po moři-li toliko na lodech čili také po zemi. Po dlúhém těch věcí rozjímaní radda Hronova jest ode všech i od Rudolfa vychválena. A když se to všecko vykonalo, zavřelo a sepsalo, císař chtě sobě i jiným krato- chvíl učiniti, kázal se strojiti do turnaje. V tom turnaji mnozí z knížat a z hrabat poctivě svú sta- tečnost ukazovali, ale Havel Jablonský nade všecky jiné při tom jméno a chválu od Rudolfa i ode všech jiných obdržal. Nazajtří opět na témž placu knížata a páni honbami a kolbami své uka- zovali hrdinstvo, mezi nimiž Smil Světlický naj- větší obdržal chválu a poctivost. A to proto, neb jest toho dne třináctkrát se s ostrým hrotem potkal a vždycky na svém koni oseděl, a svého odporníka s koně svalil. Najposléze pak kníže Brabantský, hněvem se rozlítiv, proti témuž Smilovi se postavil a velmi tuze rozběhl, kteréhož Smil velmi daleko za kuoň vyhodil. Císař to vida, hned té kratochvíli kázal konec učiniti. Smil vida císaře na pavlači státi, zabodl svuoj kuoň k jedné zdi tak silně, až své dřevo, nadmíru tlusté na tři kusy přelomil. Císař to vida, tomu se velmi podivil, též i jiní všickni. Po vykonání pak toho všeho raddy krale Havel Ja- blonský v turnaji poctivost obdržal. Smil Svět- ický kolec výborný. 1 = zůstal seděti — 2 = kopí Kronika IV.
Strana 66
66 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1274 / 251 v Slaupy v Českých kosteléch. Českého předstúpivše před Rudolfa, od něho žá- dali odpuštění,. Kterýmž on najprvé štíty změniv, Hronovi z Náchoda místo ostrve kázal nositi na štítu v zlattém poli lva černého. A Havlovi Jablon- skému kázal užívati štítu zlattého, na poly, rozdě- leného. A Smilovi Světlickému kázal užívati na všech svých věcech bojovných v červeném pol kapra stříbrného. Při tom dav jim veliké dary, od sebe je (přátelsky se s nimi rozžehnav) propustil a Ottakara jim od sebe pozdraviti rozkázal. /Jan, biskup Český, kterýž také byl t. č. na tom koncilium a někteří kanovníci kostela Pražského s ním, všickni spolu s týmiž pány raddami krále Českého do Prahy se navrátili. A tu hned biskup kázal všudy slaupy dřevěnné po kosteléch stavěti, aby lidé do nich peníze kladli a tu sv. almužnu na vysvobození země sv. dávali. (Říšské sjezdy.) (R. 1274.) L. 1274. Rudolfus císař položil sněm v Norm- Sněm v berce a tu se sjelo mnoho knížat a hrabí a panův, Normberce. Rudolfovi jako králi Rímskému a císaři novému se poddávajíce. Ottagar, král Český, a Jindřich, kníže Bavorský, ti sú k tomu sjezdu nepřijeli a tu sú před Rudolfem od některých knížat za ne- 1 = propuštění — 2 = na dvě půle
66 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1274 / 251 v Slaupy v Českých kosteléch. Českého předstúpivše před Rudolfa, od něho žá- dali odpuštění,. Kterýmž on najprvé štíty změniv, Hronovi z Náchoda místo ostrve kázal nositi na štítu v zlattém poli lva černého. A Havlovi Jablon- skému kázal užívati štítu zlattého, na poly, rozdě- leného. A Smilovi Světlickému kázal užívati na všech svých věcech bojovných v červeném pol kapra stříbrného. Při tom dav jim veliké dary, od sebe je (přátelsky se s nimi rozžehnav) propustil a Ottakara jim od sebe pozdraviti rozkázal. /Jan, biskup Český, kterýž také byl t. č. na tom koncilium a někteří kanovníci kostela Pražského s ním, všickni spolu s týmiž pány raddami krále Českého do Prahy se navrátili. A tu hned biskup kázal všudy slaupy dřevěnné po kosteléch stavěti, aby lidé do nich peníze kladli a tu sv. almužnu na vysvobození země sv. dávali. (Říšské sjezdy.) (R. 1274.) L. 1274. Rudolfus císař položil sněm v Norm- Sněm v berce a tu se sjelo mnoho knížat a hrabí a panův, Normberce. Rudolfovi jako králi Rímskému a císaři novému se poddávajíce. Ottagar, král Český, a Jindřich, kníže Bavorský, ti sú k tomu sjezdu nepřijeli a tu sú před Rudolfem od některých knížat za ne- 1 = propuštění — 2 = na dvě půle
Strana 67
RISSKE SJEZDY. 67 poslušné položeni; a jiní pravili, že by se Rudolfovi zprotiviti, chtěli. T. 1. opět Rudolf uložil sjezd v Aušpurgku, a tu skrze poctivé posly Rudolfovy Ottakar povo- lán jest na ten sjezd poctivě, též i Jindřich Ba- vorský. A když přišel den, v kterémž měli se před císařem voleným postaviti, on posadiv se slavně na své stolici, očekával, zdali by Ottakar a Jin- dřich jakú svého neposlušenství před ním výmluvu učinili. Jindřich, předstúpiv před Rudolfa, ač dlú- hými slovy, však dosti poctivě se vymlúval a na čas potomní se velmi zakazuje a to slibuje na- hraditi. Oratorové, pak Ottakarovi také sú před- stúpili a Bernart, jenž byl jako první mezi ora- tory, královskými, učinil řeč latinským jazykem, pravě, že by Rudolf byl nepořádně volen na stolici císařskú a z té příčiny že by jemu nemělo poslu- šenství zachováno býti; a mnoho jiného mluvil na potupu Rudolfovi. Jemužto Rudolfus sám odpo- věděl: „Máte-li při vésti proti některé osobě du- chovní aneb před biskupem, mluvte latině, pak-li proti mně neb proti císařství, mluvte řečí, kteréž by všickni mohli porozuměti. Rozumím tomu, že to činíte pro posly Rímské, chtíce proti mně papeže zbúřiti.“ Knížata tu přísedící, ač někteří, co se 1 = na odpor postaviti — 2 = vyslanci — 3 Bernhard, biskup sekovský — 4 = nesprávně
RISSKE SJEZDY. 67 poslušné položeni; a jiní pravili, že by se Rudolfovi zprotiviti, chtěli. T. 1. opět Rudolf uložil sjezd v Aušpurgku, a tu skrze poctivé posly Rudolfovy Ottakar povo- lán jest na ten sjezd poctivě, též i Jindřich Ba- vorský. A když přišel den, v kterémž měli se před císařem voleným postaviti, on posadiv se slavně na své stolici, očekával, zdali by Ottakar a Jin- dřich jakú svého neposlušenství před ním výmluvu učinili. Jindřich, předstúpiv před Rudolfa, ač dlú- hými slovy, však dosti poctivě se vymlúval a na čas potomní se velmi zakazuje a to slibuje na- hraditi. Oratorové, pak Ottakarovi také sú před- stúpili a Bernart, jenž byl jako první mezi ora- tory, královskými, učinil řeč latinským jazykem, pravě, že by Rudolf byl nepořádně volen na stolici císařskú a z té příčiny že by jemu nemělo poslu- šenství zachováno býti; a mnoho jiného mluvil na potupu Rudolfovi. Jemužto Rudolfus sám odpo- věděl: „Máte-li při vésti proti některé osobě du- chovní aneb před biskupem, mluvte latině, pak-li proti mně neb proti císařství, mluvte řečí, kteréž by všickni mohli porozuměti. Rozumím tomu, že to činíte pro posly Rímské, chtíce proti mně papeže zbúřiti.“ Knížata tu přísedící, ač někteří, co se 1 = na odpor postaviti — 2 = vyslanci — 3 Bernhard, biskup sekovský — 4 = nesprávně
Strana 68
68 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1275 mluví, nerozuměli, ale od jiných majíce zprávu, velmi se o to na téhož oratora i na Ottagara, tu přístojícího, pohnuli. A tak Ottagar s svými Čechy, nerozžehnav se s Rudolfem, do Čech se navrátili. (Rada králova v Praze.) (R. 1275.) L. 1275. král Český obeslal k sobě všecky pány Boreš radil a rytířstvo do Prahy k slavnosti sv. Víta a tu se dobře a s nimi o to pilně radil, Rudolfovi má-li učiniti pod- jiní zle. danost čili jemu mocnú rukú odpěrati. I byl jest t. č. v království Českém muž jeden velmi zna- menitý, kterýž múdrostí, raddau i věkem jiné pře- vyšoval, jménem Boreš, syn Boršův z Oseka, kterýž rozkázaním královským a ponuknutím jiných první vystúpiv, dal raddu králi a řka: „Králi, pane náš, jistě mi se vidí za slušné byti, aby ty se s Ru- dolfem smluvil a s ním všel v přátelství, neb po- něvadž jest od korferštuov a od Ríše (tak jakž se slyší) pořádně za císaře vyzdvižen: budeš-li se chtíti s ním zavražditi, a boj vésti, ti, ktož sú jej sobě za pána volili, jeho neopustí (a by to učiniti chtěli, nebylo by jim slušné) a on vezma k tobě nechut, potáhne s nimi na tvú i naši záhubu. Po- něvadž si ty král a on císař, však není žádná hanba 1 Otakar ovšem nebyl přítomen: Hájek neporozuměl pra- menům. — 2 = znepřáteliti
68 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1275 mluví, nerozuměli, ale od jiných majíce zprávu, velmi se o to na téhož oratora i na Ottagara, tu přístojícího, pohnuli. A tak Ottagar s svými Čechy, nerozžehnav se s Rudolfem, do Čech se navrátili. (Rada králova v Praze.) (R. 1275.) L. 1275. král Český obeslal k sobě všecky pány Boreš radil a rytířstvo do Prahy k slavnosti sv. Víta a tu se dobře a s nimi o to pilně radil, Rudolfovi má-li učiniti pod- jiní zle. danost čili jemu mocnú rukú odpěrati. I byl jest t. č. v království Českém muž jeden velmi zna- menitý, kterýž múdrostí, raddau i věkem jiné pře- vyšoval, jménem Boreš, syn Boršův z Oseka, kterýž rozkázaním královským a ponuknutím jiných první vystúpiv, dal raddu králi a řka: „Králi, pane náš, jistě mi se vidí za slušné byti, aby ty se s Ru- dolfem smluvil a s ním všel v přátelství, neb po- něvadž jest od korferštuov a od Ríše (tak jakž se slyší) pořádně za císaře vyzdvižen: budeš-li se chtíti s ním zavražditi, a boj vésti, ti, ktož sú jej sobě za pána volili, jeho neopustí (a by to učiniti chtěli, nebylo by jim slušné) a on vezma k tobě nechut, potáhne s nimi na tvú i naši záhubu. Po- něvadž si ty král a on císař, však není žádná hanba 1 Otakar ovšem nebyl přítomen: Hájek neporozuměl pra- menům. — 2 = znepřáteliti
Strana 69
RADA KRALOVA V PRAZE. 69 nižšímu pokořiti se vyžšímu; ale aby někto neřekl, že to mluvím proto, jako bych se bál, nebojímť se za mú osobu, ale za tebe, pane muoj, aby se tobě tudy a skrze to nestal nějaký posměch. Avšak, když raddu jiných vyslyšíš, učiníš, což se tobě líbiti bude. Jiní mnozí radili, aby král byl králem v Čechách /a císař císařem v Němcích, dokládajíce i to, kterak sú Čechové, předkové jich, císaře někdy z Čech vyháněli. Při tom někteří, chtíce raddu Boršovu zlehčiti a ji z nepřízně zrušiti, všemi obyčeji jej i raddu jeho před králem ošklivili, dokládajíce, že by on snad měl míti s Němci (s kterými drží po- mezí), snad i s Rudolfem, srozumění. A tak král jejich ponuknutím Borše do věže mostské na Hradě Pražském vsaditi rozkázal, a po dvadcíti dnech jej z země vypověděl. 2521 (Žádost Rudolfova.) L. 1276. času jarního přijeli sú do Prahy od cí- (R. 1276.) saře poctiví poslové, mezi nimiž byl Jindřich, pur- krabě Normberský, a předstúpivše před Ottakara krále, pozdravení poctivé od císaře učinili a při tom oznámili, že J. M. C. má toho žádost, a přá- Poslové od císaře Ru- dolfa k Otta- garovi. 1 Boreš uvězněn mnohem dříve (1254), ale Hájek snad měl některé, nám neznámé prameny, z nichž čerpal podobné zprávy o Boršovi také Dalimil.
RADA KRALOVA V PRAZE. 69 nižšímu pokořiti se vyžšímu; ale aby někto neřekl, že to mluvím proto, jako bych se bál, nebojímť se za mú osobu, ale za tebe, pane muoj, aby se tobě tudy a skrze to nestal nějaký posměch. Avšak, když raddu jiných vyslyšíš, učiníš, což se tobě líbiti bude. Jiní mnozí radili, aby král byl králem v Čechách /a císař císařem v Němcích, dokládajíce i to, kterak sú Čechové, předkové jich, císaře někdy z Čech vyháněli. Při tom někteří, chtíce raddu Boršovu zlehčiti a ji z nepřízně zrušiti, všemi obyčeji jej i raddu jeho před králem ošklivili, dokládajíce, že by on snad měl míti s Němci (s kterými drží po- mezí), snad i s Rudolfem, srozumění. A tak král jejich ponuknutím Borše do věže mostské na Hradě Pražském vsaditi rozkázal, a po dvadcíti dnech jej z země vypověděl. 2521 (Žádost Rudolfova.) L. 1276. času jarního přijeli sú do Prahy od cí- (R. 1276.) saře poctiví poslové, mezi nimiž byl Jindřich, pur- krabě Normberský, a předstúpivše před Ottakara krále, pozdravení poctivé od císaře učinili a při tom oznámili, že J. M. C. má toho žádost, a přá- Poslové od císaře Ru- dolfa k Otta- garovi. 1 Boreš uvězněn mnohem dříve (1254), ale Hájek snad měl některé, nám neznámé prameny, z nichž čerpal podobné zprávy o Boršovi také Dalimil.
Strana 70
70 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1276 telsky prosí, aby on Ottakar jemu navrátil kní- žetství Rakúské, Štyrsko, Korutany, Karneolii, Břeh Naonský, Fioletum, Forum Julii,, při tom dokládajíce, že by to všecko k císařství náležalo a Ottakar že by toho již pětmezcítma, let požíval a císaři že se líbí toho také na ten čas nětco užiti. Ottakar, vyslyšav poselství, takovú (praví že by dal poslům odpověd: „Ty země, kteréž Rudolf ode mne míti žádá, však jest jich nikdá nedržal a ještě držeti nebude, ale mně sú dány v věně na onen čas, když sem já byl pojal sobě za manželku Markétu, dceru Leopoldovu, knížete Rakúského; a někte- rých sem, obraňuje jich před nepřátely jich a ná- silníky, mocnú rukú dosáhl. I oznamtež jemu, ať on v zeměch svého císařství jest císařem, v ze- měch těchto mně poddaných on nikdá nebude císařovati. (Válka s Rudolfem.) Poslové krátce s králem se rozžehnavše odjeli a to, co jim od Ottakara za odpověd dáno, po- řádně oznámili Rudolfovi. Rudolf rozváživ slova, porozuměl tomu, že slovy málo zjedná; rozkázal hned vojsko zběrati a vésti je až k Pasovu a tu 1 Krajina — 2 Pordenone v Italii (Portus Naonis) —3 Uzemí Friaulské v Italii — 4 Majetek císařský; tak tehdy i království, klášterství, biskupství = majetek králův atd. —5 = 25
70 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1276 telsky prosí, aby on Ottakar jemu navrátil kní- žetství Rakúské, Štyrsko, Korutany, Karneolii, Břeh Naonský, Fioletum, Forum Julii,, při tom dokládajíce, že by to všecko k císařství náležalo a Ottakar že by toho již pětmezcítma, let požíval a císaři že se líbí toho také na ten čas nětco užiti. Ottakar, vyslyšav poselství, takovú (praví že by dal poslům odpověd: „Ty země, kteréž Rudolf ode mne míti žádá, však jest jich nikdá nedržal a ještě držeti nebude, ale mně sú dány v věně na onen čas, když sem já byl pojal sobě za manželku Markétu, dceru Leopoldovu, knížete Rakúského; a někte- rých sem, obraňuje jich před nepřátely jich a ná- silníky, mocnú rukú dosáhl. I oznamtež jemu, ať on v zeměch svého císařství jest císařem, v ze- měch těchto mně poddaných on nikdá nebude císařovati. (Válka s Rudolfem.) Poslové krátce s králem se rozžehnavše odjeli a to, co jim od Ottakara za odpověd dáno, po- řádně oznámili Rudolfovi. Rudolf rozváživ slova, porozuměl tomu, že slovy málo zjedná; rozkázal hned vojsko zběrati a vésti je až k Pasovu a tu 1 Krajina — 2 Pordenone v Italii (Portus Naonis) —3 Uzemí Friaulské v Italii — 4 Majetek císařský; tak tehdy i království, klášterství, biskupství = majetek králův atd. —5 = 25
Strana 71
VALKA S RUDOLFEM. 71 aby se všickni bojovníci sčekali.. Ottagar o tom zprávu maje, hned poslal vojsko až k Teplé, tu rozkázav, aby se položili a nepřáteluom do země přes hory vtrhnúti nedali. Rudolf zvěděv, že král hory pomezní dobře osadil, aby on do země jemu vtrhnúti nemohl, i obrátil svuoj úmysl a táhl po oné straně Dunaje k Rakausům, a tu hubil vsi, tvrze, hrady i kláštery, až přitáhl k Linci a tu se s svými vojsky mocně položil. To když bylo po- vědíno Ottagarovi, hned rychle poslal, aby se vojska bez meškání hnula, aby táhli chvátajíce od Teplé k Drozdovicuom. A oni, aby vuoli a roz- kaz krále pána svého vyplnili, Plzenský, Pra- chenský a Bechynský kraj, táhli upřímo přes hory a lesy s velikú těžkostí a škody ve vsech neoby- čejné činili. A když přitáhli na místo jim uložené, položili se na dél i na šíř za čtyři míle a tu své prostranně roztáhli stany a páni Čeští najzname- nitější měli své stany na břehu nad Dunajem a Ottagar mezi nimi uprostředka,. S druhé strany také nad Dunajem Rudolfus byl osobně nedaleko od Lince. Když již pak tu za sedm nedělí ležali, nic sobě neškodíce, neb jedni k druhým nemohli a s obú stran trpěli veliký hlad, tak že lidem i ho- vadům se pokrmův nedostávalo, skrze posly pří- měří mezi nimi učiněno a bezpečnost jedni dru- Vojsko císař- ské a Otta- garovo u Lince. 1 = na sebe počkali —2 Snad m. u prostředku tiskovou chybou?
VALKA S RUDOLFEM. 71 aby se všickni bojovníci sčekali.. Ottagar o tom zprávu maje, hned poslal vojsko až k Teplé, tu rozkázav, aby se položili a nepřáteluom do země přes hory vtrhnúti nedali. Rudolf zvěděv, že král hory pomezní dobře osadil, aby on do země jemu vtrhnúti nemohl, i obrátil svuoj úmysl a táhl po oné straně Dunaje k Rakausům, a tu hubil vsi, tvrze, hrady i kláštery, až přitáhl k Linci a tu se s svými vojsky mocně položil. To když bylo po- vědíno Ottagarovi, hned rychle poslal, aby se vojska bez meškání hnula, aby táhli chvátajíce od Teplé k Drozdovicuom. A oni, aby vuoli a roz- kaz krále pána svého vyplnili, Plzenský, Pra- chenský a Bechynský kraj, táhli upřímo přes hory a lesy s velikú těžkostí a škody ve vsech neoby- čejné činili. A když přitáhli na místo jim uložené, položili se na dél i na šíř za čtyři míle a tu své prostranně roztáhli stany a páni Čeští najzname- nitější měli své stany na břehu nad Dunajem a Ottagar mezi nimi uprostředka,. S druhé strany také nad Dunajem Rudolfus byl osobně nedaleko od Lince. Když již pak tu za sedm nedělí ležali, nic sobě neškodíce, neb jedni k druhým nemohli a s obú stran trpěli veliký hlad, tak že lidem i ho- vadům se pokrmův nedostávalo, skrze posly pří- měří mezi nimi učiněno a bezpečnost jedni dru- Vojsko císař- ské a Otta- garovo u Lince. 1 = na sebe počkali —2 Snad m. u prostředku tiskovou chybou?
Strana 72
72 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1276 hým slíbili a místo jedno k rokování na jednom ostrově v Dunaji, jenž Kamberk slove, vyvolili. (Mír kamberský.) Smlauva me- zi Rudolfem a Ottagarem. / 252 v Ke dni uloženému přeplaviti se rozkázal v ma- lém počtu na ten ostrov Rudolfus a Ottagar s týmž počtem, tak jakž smlauva ukazovala, tu se také postavil a tu oba spolu sšedše se rokovali dlúhú chvíli a takto sú mezi sebú narovnali, aby Vácslav, syn krále Českého, dceru Rudolfovu po- jal sobě za manželku a syn Rudolfuov dceru Otta- garovu; a tu smlúvu sobě před biskupy a pány některými držeti slíbili a toho přísahami pojistili a listy i také pečetmi pro lepší toho pevnost utvrdili. Ottagar pak pro dokonalejší toho stálost a chtě tomu, aby to /srovnání i láskau upevněno bylo, vzav o to radu s některými pány Českými, Rudolfovi pět korauhví vrátil na znamení podda- nosti, té ovšem sa naděje, že jemu Rudolf také z té milosti je zase i s zeměmi navrátí. Ale Rudolf, uradiv se s Němci, dvě toliko korauhve i s zeměmi, totiž Českau a Moravskau, zase navrátil, a jiné sobě zuostavil, pravě, že jich na ten čas velmi potřebuje; ale když se dokonale v císařství uváže, že mu je navrátiti chce. A tak sú se rozjeli, Ottagar do Čech a Rudolf do Říše se navrátil. Mnozí pak a zvláště ti, jenž z zlých příhod lidských potěšení
72 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1276 hým slíbili a místo jedno k rokování na jednom ostrově v Dunaji, jenž Kamberk slove, vyvolili. (Mír kamberský.) Smlauva me- zi Rudolfem a Ottagarem. / 252 v Ke dni uloženému přeplaviti se rozkázal v ma- lém počtu na ten ostrov Rudolfus a Ottagar s týmž počtem, tak jakž smlauva ukazovala, tu se také postavil a tu oba spolu sšedše se rokovali dlúhú chvíli a takto sú mezi sebú narovnali, aby Vácslav, syn krále Českého, dceru Rudolfovu po- jal sobě za manželku a syn Rudolfuov dceru Otta- garovu; a tu smlúvu sobě před biskupy a pány některými držeti slíbili a toho přísahami pojistili a listy i také pečetmi pro lepší toho pevnost utvrdili. Ottagar pak pro dokonalejší toho stálost a chtě tomu, aby to /srovnání i láskau upevněno bylo, vzav o to radu s některými pány Českými, Rudolfovi pět korauhví vrátil na znamení podda- nosti, té ovšem sa naděje, že jemu Rudolf také z té milosti je zase i s zeměmi navrátí. Ale Rudolf, uradiv se s Němci, dvě toliko korauhve i s zeměmi, totiž Českau a Moravskau, zase navrátil, a jiné sobě zuostavil, pravě, že jich na ten čas velmi potřebuje; ale když se dokonale v císařství uváže, že mu je navrátiti chce. A tak sú se rozjeli, Ottagar do Čech a Rudolf do Říše se navrátil. Mnozí pak a zvláště ti, jenž z zlých příhod lidských potěšení
Strana 73
MIRKAMBERSKY. 73 mívají, před krále předstupujíc, mnohé nepravé věci před ním oznamovali, pravíce, že Rudolf má z toho posměch, že krále Českého pod sebe pod- manil, Rakúsy, Styrsko, Korutany bez boje jemu že sú navráceny. Eneas Silvius, píše, že by man- želka Ottagarova to najvíce jednala a těch ruoznic najvětší byla příčina. (Příhody v Čechách.) T. 1. Vítkovci z Rožmbergka, nevím z jakých příčin, odstúpili od krále Ottagara, pána svého, a shromáždivše nemalý počet lidu zběřičného,, ve- likú sjezdy, činili v Čechách škodu, po vsech chu- dinu trápíce; i kostelům neodpúštěli. A král z toho byl velmi zarmúcen, neb na ten čas byl by jich pomoci potřeboval. Ale že ten obyčej jest, když se knížata vadí, v tu chvíli nepřáteluom jich dobře se děje. R. t. divný zázrak byl v České zemi. Množství veliké vlkuov bylo tak, že lidé, a zvláště ženy, po cestách neb po polích choditi nesměli,, muží zbrojně a haufně choditi musili. Časem nočním veliké množství jich jednak, každú noc před brány Hradu Pražského přicházeli a tu vajli tak hrozně, Vítkovci od krále Otta- gara odstúpili. V Vlkuov mnoho Čechách. 1 Hájek vypráví skoro doslovně podle Pulkavy, s některými omyly a doplňky — 2 = chátry — 3 = nájezdy — 4 = se ne- odvažovali — 5 = téměř
MIRKAMBERSKY. 73 mívají, před krále předstupujíc, mnohé nepravé věci před ním oznamovali, pravíce, že Rudolf má z toho posměch, že krále Českého pod sebe pod- manil, Rakúsy, Styrsko, Korutany bez boje jemu že sú navráceny. Eneas Silvius, píše, že by man- želka Ottagarova to najvíce jednala a těch ruoznic najvětší byla příčina. (Příhody v Čechách.) T. 1. Vítkovci z Rožmbergka, nevím z jakých příčin, odstúpili od krále Ottagara, pána svého, a shromáždivše nemalý počet lidu zběřičného,, ve- likú sjezdy, činili v Čechách škodu, po vsech chu- dinu trápíce; i kostelům neodpúštěli. A král z toho byl velmi zarmúcen, neb na ten čas byl by jich pomoci potřeboval. Ale že ten obyčej jest, když se knížata vadí, v tu chvíli nepřáteluom jich dobře se děje. R. t. divný zázrak byl v České zemi. Množství veliké vlkuov bylo tak, že lidé, a zvláště ženy, po cestách neb po polích choditi nesměli,, muží zbrojně a haufně choditi musili. Časem nočním veliké množství jich jednak, každú noc před brány Hradu Pražského přicházeli a tu vajli tak hrozně, Vítkovci od krále Otta- gara odstúpili. V Vlkuov mnoho Čechách. 1 Hájek vypráví skoro doslovně podle Pulkavy, s některými omyly a doplňky — 2 = chátry — 3 = nájezdy — 4 = se ne- odvažovali — 5 = téměř
Strana 74
74 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1277 že se lidé strašili,; a múdřejší pravili, že ten zázrak nětco budúcího zlého Čechům znamenává. (Spory s císařem.) Král Otta- gar litoval císařství. Léta 1277. Ottagar, rozvažuje rozličné příhody, tak budúcí jako minulé, i tu smlúvu také, kterúž učinil s Rudolfem, a najvíce to, kterak jest měl široké panství a již jemu nezůstala než Česká a Moravská země, rozvažoval také zlú raddu svých panuov těch, kteříž jemu radili, aby se v císařství neuvazoval a na tom, což má, dosti měl, častokrát říkával: „Bych byl sám svého rozumu užíval a mého srdce raddau se zpravoval a tím, což mi štěstí podávalo, od sebe nestrkal a zlé rádce dal stínati, byl bych pánem všeho křesťanstva, byl bych Českú zemi zvelebil i zbohatil i nad jiné země slavnú učinil. Syn muoj i budúcí moji byli by poslaupně císařovali, byl bych tak jednal, aby z České země kmen císařský nevyšel na věky. Již na tento čas znám, že sem mnoho zlého České zemi učinil, znám i to také, co sú na onen čas myslili a tím mínili ti, kteříž mi takovú zlú raddu dávali; musím se nad ními pomstiti, bych měl hrdlo ztratiti.“ Páni někteří, jichž se to dotajkalo, slyšíce to, myslili o to, kterak by zlého ke zlému (R. 1277.) 1 = děsili, báli
74 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1277 že se lidé strašili,; a múdřejší pravili, že ten zázrak nětco budúcího zlého Čechům znamenává. (Spory s císařem.) Král Otta- gar litoval císařství. Léta 1277. Ottagar, rozvažuje rozličné příhody, tak budúcí jako minulé, i tu smlúvu také, kterúž učinil s Rudolfem, a najvíce to, kterak jest měl široké panství a již jemu nezůstala než Česká a Moravská země, rozvažoval také zlú raddu svých panuov těch, kteříž jemu radili, aby se v císařství neuvazoval a na tom, což má, dosti měl, častokrát říkával: „Bych byl sám svého rozumu užíval a mého srdce raddau se zpravoval a tím, což mi štěstí podávalo, od sebe nestrkal a zlé rádce dal stínati, byl bych pánem všeho křesťanstva, byl bych Českú zemi zvelebil i zbohatil i nad jiné země slavnú učinil. Syn muoj i budúcí moji byli by poslaupně císařovali, byl bych tak jednal, aby z České země kmen císařský nevyšel na věky. Již na tento čas znám, že sem mnoho zlého České zemi učinil, znám i to také, co sú na onen čas myslili a tím mínili ti, kteříž mi takovú zlú raddu dávali; musím se nad ními pomstiti, bych měl hrdlo ztratiti.“ Páni někteří, jichž se to dotajkalo, slyšíce to, myslili o to, kterak by zlého ke zlému (R. 1277.) 1 = děsili, báli
Strana 75
SPORY S CISAREM. 75 přičinili, i jednali tak, že těm panům, kterýmž král najvíce věřil, těm tajně radu dávali, aby krále na to navedli, aby Rudolfovi smlauvy nedržal a jemu se zprotivil, že oni chtí vojsko sebrati a Ru- dolfa z těch všech zemí, kteréž králi odjal, vyhnati, a tak že budú k Čechům zase snadně připojeny a navráceny. Král nevěda se kam obrátiti, kterýmž prvé nic nevěřil, ty již za najvěrnější rádce měl. Po tak dlúhých raddách král dceru svú, kterúž měl míti syn Rudolfuov, rozkázal s jinymi 10 pan- nami uvésti do kláštera sv. Františka a tu jest P. Bohu obětována. To uslyšavše netoliko mú- dřejší, ale i všecken lid obecný, z toho skutku že bude veliká nevole, pravili. Ale král pravil, že jest ji radějí dal P. Bohu než synu Rudolfovu. Ru- dolfus o tom uslyšav, psaním napomenutí Otta- garovi učinil, aby v smlauvě stál a jí držal a dceru svú zase z toho kláštera vyvésti rozkázal. Král z toho psaní byl velmi hněviv a z ponuk- nutí některých neupřimných rádcuov horlivé, psaní Rudolfovi učinil, pravě, že jedva muož toho dne dočkati, v kterémž by se nad Rudolfem po- mstil. Rudolf, ač se do Čech táhnúti vojensky ne- strojil, však proto měl lid Německý na hotově. T. 1. opat kláštera Strahovského i s konventem svým uradivše se, povolali jednoho velmi mister- Král Otta- gar dal svú dceru do kláštera. 253 r 1 = rozhorlené
SPORY S CISAREM. 75 přičinili, i jednali tak, že těm panům, kterýmž král najvíce věřil, těm tajně radu dávali, aby krále na to navedli, aby Rudolfovi smlauvy nedržal a jemu se zprotivil, že oni chtí vojsko sebrati a Ru- dolfa z těch všech zemí, kteréž králi odjal, vyhnati, a tak že budú k Čechům zase snadně připojeny a navráceny. Král nevěda se kam obrátiti, kterýmž prvé nic nevěřil, ty již za najvěrnější rádce měl. Po tak dlúhých raddách král dceru svú, kterúž měl míti syn Rudolfuov, rozkázal s jinymi 10 pan- nami uvésti do kláštera sv. Františka a tu jest P. Bohu obětována. To uslyšavše netoliko mú- dřejší, ale i všecken lid obecný, z toho skutku že bude veliká nevole, pravili. Ale král pravil, že jest ji radějí dal P. Bohu než synu Rudolfovu. Ru- dolfus o tom uslyšav, psaním napomenutí Otta- garovi učinil, aby v smlauvě stál a jí držal a dceru svú zase z toho kláštera vyvésti rozkázal. Král z toho psaní byl velmi hněviv a z ponuk- nutí některých neupřimných rádcuov horlivé, psaní Rudolfovi učinil, pravě, že jedva muož toho dne dočkati, v kterémž by se nad Rudolfem po- mstil. Rudolf, ač se do Čech táhnúti vojensky ne- strojil, však proto měl lid Německý na hotově. T. 1. opat kláštera Strahovského i s konventem svým uradivše se, povolali jednoho velmi mister- Král Otta- gar dal svú dceru do kláštera. 253 r 1 = rozhorlené
Strana 76
76 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1278 Mlajn vě- trný na Strahově. ného mlynáře, kázali sobě postaviti v své zahradě mlajn větrný velmi misterně udělaný, tak že se tomu dílu všickni lidé divili. A ten mlajn dával dosti mauky všem obývajícím v témž klášteře Strahovském. (Válka s Rudolfem.) L. 1278. Král Ottagar shromáždiv mnoho lidu Ceského, vytáhl s Prahy s tím lidem 3. den měs. července a táhl upřímo k Moravě a položil se u Brna, tu očekávaje Boleslava, knížete Polského, vedlé jeho přirčení, také i lidu Moravského. Z jíchžto shromáždění jisté domníval se míti ví- tězství, a těch zemí, kteréž dobrovolně dal Rudol- fovi, že zase dobude. A když přijeli Poláci, ale však menší počet, než se král nadál, u Modřic se položili. Položili se také i Moravané odtuď neda- leko. A král učinil nad lidem Moravským hajtma- nem Milotu z Dědic, domnívaje se, že jest to velmi dobře učinil, ale na to nepomyslil, že on Milota od dávních časuov k králi má velikú nechut. I pojal Ottagar lid ten všecken a položil se s ním u Lávy blízko od řeky, jenž slove Dye; a tu pobyvše dotuď, dokudž obrokové koňům a jim ztrava z toho kraje a z laupežuov chudých lidí vystačiti mohla, potom se hnuli odtuď a oblehli tvrz a městečko, kteréž Němci jmenovali Drosendorf, jinak po mo- ravsku Drozdovice, a tu děla položili, chtíce do- (R. 1278.)
76 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1278 Mlajn vě- trný na Strahově. ného mlynáře, kázali sobě postaviti v své zahradě mlajn větrný velmi misterně udělaný, tak že se tomu dílu všickni lidé divili. A ten mlajn dával dosti mauky všem obývajícím v témž klášteře Strahovském. (Válka s Rudolfem.) L. 1278. Král Ottagar shromáždiv mnoho lidu Ceského, vytáhl s Prahy s tím lidem 3. den měs. července a táhl upřímo k Moravě a položil se u Brna, tu očekávaje Boleslava, knížete Polského, vedlé jeho přirčení, také i lidu Moravského. Z jíchžto shromáždění jisté domníval se míti ví- tězství, a těch zemí, kteréž dobrovolně dal Rudol- fovi, že zase dobude. A když přijeli Poláci, ale však menší počet, než se král nadál, u Modřic se položili. Položili se také i Moravané odtuď neda- leko. A král učinil nad lidem Moravským hajtma- nem Milotu z Dědic, domnívaje se, že jest to velmi dobře učinil, ale na to nepomyslil, že on Milota od dávních časuov k králi má velikú nechut. I pojal Ottagar lid ten všecken a položil se s ním u Lávy blízko od řeky, jenž slove Dye; a tu pobyvše dotuď, dokudž obrokové koňům a jim ztrava z toho kraje a z laupežuov chudých lidí vystačiti mohla, potom se hnuli odtuď a oblehli tvrz a městečko, kteréž Němci jmenovali Drosendorf, jinak po mo- ravsku Drozdovice, a tu děla položili, chtíce do- (R. 1278.)
Strana 77
BITVA NA MORAVSKÉM POLI. 77 bývati. Ale Messenar,, kterýž toho městečka v držení byl, vida že se obrániti nemuož, poddal se se vším králi Ottagarovi. (Bitva na Moravském poli.) Rudolfovi pak když to oznámeno bylo, maje vojska dávno pohotově, přitáhl a položil se u Du- naje, maje veliké vojsko Bavoruov. Přitáhli také jemu na pomoc Uhří, Tatarové, Rakušané, Švábi, Sasové i Mišnaři a pomalu přeplavili se přes Dunaj. A král již byl se s svými Čechy, Moravany a Po- láky položil u toho místa, kteréž slove Sad, neda- leko od té hory, jíž říkají Královo Loviště,, blízko od řeky Moravy, o Rudolfovi nic nevěda, ale maje úmysl země Rakouské pomalu dobývati. Toť přišli špehéři Rudolfovi, o kterýchž Milota neupřímý dobře věděl, a shlédli zpuosob vojska Ottagarova. Ottagar pak ubezpečiv se,, žádné vědomosti ani naděje neměl o nepřáteléch. A Čechové byli se roz- jeli na picování a na braní po vsech, tak jakž jich obyčej, takže král s malým počtem v staních zuostal. Milota uhlédav čas příhodný, rychle k Ru- dolfovi poslal, aby nemeškaje k bitve se strojil. 1 = Štěpán z Meisova, podle Palackého; Kosmův pokračo- vatel Messauer. — 2 Kosmuv pokračovatel: locus qui dicitur vulgariter: „V sadu u králova loviště“.
BITVA NA MORAVSKÉM POLI. 77 bývati. Ale Messenar,, kterýž toho městečka v držení byl, vida že se obrániti nemuož, poddal se se vším králi Ottagarovi. (Bitva na Moravském poli.) Rudolfovi pak když to oznámeno bylo, maje vojska dávno pohotově, přitáhl a položil se u Du- naje, maje veliké vojsko Bavoruov. Přitáhli také jemu na pomoc Uhří, Tatarové, Rakušané, Švábi, Sasové i Mišnaři a pomalu přeplavili se přes Dunaj. A král již byl se s svými Čechy, Moravany a Po- láky položil u toho místa, kteréž slove Sad, neda- leko od té hory, jíž říkají Královo Loviště,, blízko od řeky Moravy, o Rudolfovi nic nevěda, ale maje úmysl země Rakouské pomalu dobývati. Toť přišli špehéři Rudolfovi, o kterýchž Milota neupřímý dobře věděl, a shlédli zpuosob vojska Ottagarova. Ottagar pak ubezpečiv se,, žádné vědomosti ani naděje neměl o nepřáteléch. A Čechové byli se roz- jeli na picování a na braní po vsech, tak jakž jich obyčej, takže král s malým počtem v staních zuostal. Milota uhlédav čas příhodný, rychle k Ru- dolfovi poslal, aby nemeškaje k bitve se strojil. 1 = Štěpán z Meisova, podle Palackého; Kosmův pokračo- vatel Messauer. — 2 Kosmuv pokračovatel: locus qui dicitur vulgariter: „V sadu u králova loviště“.
Strana 78
78 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1278 253 v Bitva mezi císařem Rudolfem a Ottagarem den sv. Rufa. Toť Rudolfus nenadále s svými haufy se přitočil a vojsko Ottagarovo obklíčil, tak že pojednau se řítili a České převraceli vozy i stany, ale Morav- skému vojsku, jehož byl Milota hajtmanem, nic neškodili.1 /Poláci vidúce, že se Moravané nehajbí,, také stáli pohotově. Z toho hřmotu přišel veliký strach na rytíře královské, neb již tomu všickni po- rozuměli, že mezi ními jest neupřímnost, poněvadž jím Moravané a Poláci nepomáhají, než stojí, jejích neštěstí se dívajíce. I nemohauce sami Če- chové té síle a moci přílišné odpěrati, utěkati po- čali a Rudolfovi haufové na ně silně tiskli, tepauce je a mordujíce, některé ovšem jímali. Naposledy pak mnoho Čechuov Němci do vody vtlačili, kteříž se tam musili ztopiti. Ottagar král kterak jest tu zahynul, žádný o tom v pravdě pověděti neumí, ač mnozí z Němcuov pravili (jakož o tom i Jan Nauklerus, Tubingenský píše), že by Bertold z Emerverku, truksas Rudolfuov, jej svým dře- vem jezdeckým s koně svalil. Jiní pak tomu na odpor píší, pravíce, že by on sám ten truksas to o sobě pravil a sobě k poctivosti, to připisoval. Když se pak bitva vykonala, král mezi svými ry- 1 Zde týž obrázek jako na l. 160. — 2 = nehýbají — 3 Huma- nistický historik německý; u Palackého onen rytíř slove Berthold Schenk z Emerberka. — 4 = zásluze
78 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1278 253 v Bitva mezi císařem Rudolfem a Ottagarem den sv. Rufa. Toť Rudolfus nenadále s svými haufy se přitočil a vojsko Ottagarovo obklíčil, tak že pojednau se řítili a České převraceli vozy i stany, ale Morav- skému vojsku, jehož byl Milota hajtmanem, nic neškodili.1 /Poláci vidúce, že se Moravané nehajbí,, také stáli pohotově. Z toho hřmotu přišel veliký strach na rytíře královské, neb již tomu všickni po- rozuměli, že mezi ními jest neupřímnost, poněvadž jím Moravané a Poláci nepomáhají, než stojí, jejích neštěstí se dívajíce. I nemohauce sami Če- chové té síle a moci přílišné odpěrati, utěkati po- čali a Rudolfovi haufové na ně silně tiskli, tepauce je a mordujíce, některé ovšem jímali. Naposledy pak mnoho Čechuov Němci do vody vtlačili, kteříž se tam musili ztopiti. Ottagar král kterak jest tu zahynul, žádný o tom v pravdě pověděti neumí, ač mnozí z Němcuov pravili (jakož o tom i Jan Nauklerus, Tubingenský píše), že by Bertold z Emerverku, truksas Rudolfuov, jej svým dře- vem jezdeckým s koně svalil. Jiní pak tomu na odpor píší, pravíce, že by on sám ten truksas to o sobě pravil a sobě k poctivosti, to připisoval. Když se pak bitva vykonala, král mezi svými ry- 1 Zde týž obrázek jako na l. 160. — 2 = nehýbají — 3 Huma- nistický historik německý; u Palackého onen rytíř slove Berthold Schenk z Emerberka. — 4 = zásluze
Strana 79
PLENÉNÍ V CECHACH. 79 tíři zbitými mrtvý jest nalezen. Jehož smrti Ru- dolfus velmi litoval a tělo jeho pod Znojmo do kláštera vézti a poctivě před oltářem pochovati rozkázal. Po některém pak času též tělo odtud vzato a vezeno do Prahy a v klášteře sv. Františka a sv. Anežky v krásném hrobě žalostivě, pohřbeno. A tu mezi těmi dvěma kláštery pod prampauchem, přes hrob překlenutým leží až do dnešního dne. Ta bitva Čechuom nešťastná stala se 27. den měs. srpna, t. j. den sv. Rufa. Tu Němci mnoho kořistí a laupežuov nabrali, zvláště od stříbra a od zlatta, také i od jiných drahých věcí. (Plenění v Čechách.) Taková zlá příhoda když byla v Čechách ozná- mena, divný a neobyčejný strach přišel na lidi, kterýž nebyl nikdá od toho času, jakž kníže Čech s svým haufem jel do té země. Neb ti všickni haufové valili se do toho zarmúceného a osiřalého království. A Čechové ztrativše krále svého, jako ovce bez pastýře, kam kdo věděl, před nepřáteli utíkali, a oni zemi hubili, plundrovali, páléce vsi i městečka. O města a hrady ovšem nesměli, se pokusiti, než klášteruov nad míru pilni byli, chtíce je zlúpiti a jako z kořen vyvrátiti. 1 = se zármutkem — 2 = oblouk, klenutí — 3 = neodvažovali
PLENÉNÍ V CECHACH. 79 tíři zbitými mrtvý jest nalezen. Jehož smrti Ru- dolfus velmi litoval a tělo jeho pod Znojmo do kláštera vézti a poctivě před oltářem pochovati rozkázal. Po některém pak času též tělo odtud vzato a vezeno do Prahy a v klášteře sv. Františka a sv. Anežky v krásném hrobě žalostivě, pohřbeno. A tu mezi těmi dvěma kláštery pod prampauchem, přes hrob překlenutým leží až do dnešního dne. Ta bitva Čechuom nešťastná stala se 27. den měs. srpna, t. j. den sv. Rufa. Tu Němci mnoho kořistí a laupežuov nabrali, zvláště od stříbra a od zlatta, také i od jiných drahých věcí. (Plenění v Čechách.) Taková zlá příhoda když byla v Čechách ozná- mena, divný a neobyčejný strach přišel na lidi, kterýž nebyl nikdá od toho času, jakž kníže Čech s svým haufem jel do té země. Neb ti všickni haufové valili se do toho zarmúceného a osiřalého království. A Čechové ztrativše krále svého, jako ovce bez pastýře, kam kdo věděl, před nepřáteli utíkali, a oni zemi hubili, plundrovali, páléce vsi i městečka. O města a hrady ovšem nesměli, se pokusiti, než klášteruov nad míru pilni byli, chtíce je zlúpiti a jako z kořen vyvrátiti. 1 = se zármutkem — 2 = oblouk, klenutí — 3 = neodvažovali
Strana 80
80 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1278 Klášter Vylémovský měl mnoho mnichuov. Klášter Ostrovský dobyt. Klášter Zderazský vypálen. Klášter sv. Koruny. /U kláštera Vylémovského Rudolfus dvakráte se zastavil, chtěje jeho dobýti, ale že na něm bylo samých toliko mnichuov 180 a ti se velmi mužně bránili, tak že Němci jim nemohli nic uškoditi, ač se dvakrát o ně šturmem pokaušeli, nic nemohli jim udělati, více než na puol druhého sta tu Něm- cuov od mnichuov kamením až do smrti ubito, Rudolf kázal dále do země táhnúti. Klášter Ostrovský, kterýž ležal uprostřed řeky Vhltavy, ten jsú také Němci silně oblehli a jeho velmi ukrutně dobajvali a čtvrtého dne jeho se zmocnili. Neb mniší před týmž dnem, časem nočním, z něho byli se přes vodu na lodí vykradli. Němci vlezše tam, nic v něm nenalezli krom toho, což k jídlu náleželo. I zuostali tu za 6 nedělí, a když odešli, ani jedna srst, ani jedno zrno obilné po ních nebylo nalezeno. A pokudž tu byli, veliké sjezdem, okolo Prahy činili škody tak dlúho, až klášter Zderazský skrze zradu vybrali i vypálili, a Pražané na ně přes zdi městské vyhlednúti nesměli. Klášter sv. Koruny, kterýž byl na ten čas Ottagar dal v nově postaviti, také oblehli a jeho se zmocnivše, mnichy v něm zbili a některé spálili, ješto se při tom jích pálení divní dáli divové a někteří zuostali až do této chvíle. Naposledy pak i klášter vypálili a roz- 254r 1 = chlup — 2 = nájezdem
80 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1278 Klášter Vylémovský měl mnoho mnichuov. Klášter Ostrovský dobyt. Klášter Zderazský vypálen. Klášter sv. Koruny. /U kláštera Vylémovského Rudolfus dvakráte se zastavil, chtěje jeho dobýti, ale že na něm bylo samých toliko mnichuov 180 a ti se velmi mužně bránili, tak že Němci jim nemohli nic uškoditi, ač se dvakrát o ně šturmem pokaušeli, nic nemohli jim udělati, více než na puol druhého sta tu Něm- cuov od mnichuov kamením až do smrti ubito, Rudolf kázal dále do země táhnúti. Klášter Ostrovský, kterýž ležal uprostřed řeky Vhltavy, ten jsú také Němci silně oblehli a jeho velmi ukrutně dobajvali a čtvrtého dne jeho se zmocnili. Neb mniší před týmž dnem, časem nočním, z něho byli se přes vodu na lodí vykradli. Němci vlezše tam, nic v něm nenalezli krom toho, což k jídlu náleželo. I zuostali tu za 6 nedělí, a když odešli, ani jedna srst, ani jedno zrno obilné po ních nebylo nalezeno. A pokudž tu byli, veliké sjezdem, okolo Prahy činili škody tak dlúho, až klášter Zderazský skrze zradu vybrali i vypálili, a Pražané na ně přes zdi městské vyhlednúti nesměli. Klášter sv. Koruny, kterýž byl na ten čas Ottagar dal v nově postaviti, také oblehli a jeho se zmocnivše, mnichy v něm zbili a některé spálili, ješto se při tom jích pálení divní dáli divové a někteří zuostali až do této chvíle. Naposledy pak i klášter vypálili a roz- 254r 1 = chlup — 2 = nájezdem
Strana 81
VYBIJENÍ KLASTERU. 81 bořili tak hanebně, že nebylo znáti, kde jest byl duom konventský. Klášter Osecký také, kterýž týž Ottagar byl z hor stříbrných Hrobských slavně a nákladně vystavěti dal, ten od týchž Němcuov z gruntu vypálen. Též klášter Teplický, Světecký, Dogsanský a j. mnoho. Rudolfus již maje v své moci Českau i Moravskau zemi, rozděloval jí a roz- dával, tak jak se jemu líbilo. Bramburský markrabě obdržal hrad Pražský a větší díl České země, kníže Polský Kladsko a tu krajinu všecku sobě osobil. Králová s synem Otta- garovým Vácslavem, jenž bylo pacholátko v osmi letech, také kus České země obdržala. A tak to království rozdělené velmi pustlo a hynulo. Morava také velmi šeredně roztrhána byla. Pán Milota také za svú službu jí díl obdržal a Němci vždy hubili a plundrovali. A tak veliký a nevý- mluvný strach a hruoza na lidech v Čechách i v Mo- ravě byla. Neb Němci na těch škodách, kteréž či- nili, dosti nemajíce, ještě že budau v Čechách i v Moravě větší činiti, hrozili, pravíce, že se chtí časem jarním navrátiti a ostatek dokaziti a po- hubiti, měst a hraduov všech dobýti, všecky Čechy i Moravany zbíti, žádnému věku ani pohlaví že nechtí odpustiti. Klášter Osecký. Klášter Teplický Klášter Světecký. Klášter Dogsanský. Království České roztrháno. 1 = nevylíčitelný Kronika IV.
VYBIJENÍ KLASTERU. 81 bořili tak hanebně, že nebylo znáti, kde jest byl duom konventský. Klášter Osecký také, kterýž týž Ottagar byl z hor stříbrných Hrobských slavně a nákladně vystavěti dal, ten od týchž Němcuov z gruntu vypálen. Též klášter Teplický, Světecký, Dogsanský a j. mnoho. Rudolfus již maje v své moci Českau i Moravskau zemi, rozděloval jí a roz- dával, tak jak se jemu líbilo. Bramburský markrabě obdržal hrad Pražský a větší díl České země, kníže Polský Kladsko a tu krajinu všecku sobě osobil. Králová s synem Otta- garovým Vácslavem, jenž bylo pacholátko v osmi letech, také kus České země obdržala. A tak to království rozdělené velmi pustlo a hynulo. Morava také velmi šeredně roztrhána byla. Pán Milota také za svú službu jí díl obdržal a Němci vždy hubili a plundrovali. A tak veliký a nevý- mluvný strach a hruoza na lidech v Čechách i v Mo- ravě byla. Neb Němci na těch škodách, kteréž či- nili, dosti nemajíce, ještě že budau v Čechách i v Moravě větší činiti, hrozili, pravíce, že se chtí časem jarním navrátiti a ostatek dokaziti a po- hubiti, měst a hraduov všech dobýti, všecky Čechy i Moravany zbíti, žádnému věku ani pohlaví že nechtí odpustiti. Klášter Osecký. Klášter Teplický Klášter Světecký. Klášter Dogsanský. Království České roztrháno. 1 = nevylíčitelný Kronika IV.
Strana 82
82 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1279 (Panství Oty Braniborského.) (R. 1279.) Biskupem učiněn Tobiáš. /254 v Markrabě Bram- burgský lstivý R. t. také biskup Jan, jenž byl muž nábožný, dobrý a spravedlivý, vida, co se děje v Čechách, z toho byl velmi zarmúcen a jako, ustavičně se P. Bohu modlil, až skrze ustavičnau tesknost tak, jakž se někteří domnívali, upadl v těžkú nemoc a měs. prasince, umřel a v Pražském kostele po- chován. L. 1279. Tobiáš, probošt kostela Pražského, volen jest za biskupa od kapitoly téhož kostela, ale však s povolením arcibiskupa Mohutského. Biskup pak Moravský, vzav moc a povolení od téhož /arcibiskupa, jeho Tobiáše na též biskupství Pražské neb České posvětil.3 T. 1. a při tom času Otta, markrabě Bramburský, jenž byl švagr dobré paměti krále Ottagara, přijev na Hrad Pražský a tu shromáždiv jednak všecky Čechy, mluvil k nim tato slova: „Čechové milí. Víte všickni, co jest byl někdy král Ottagar, pán váš, kterýž za vás za všecky bojoval statečně, až do přemožení. Ale poněvadž se jest tak líbilo P. Bohu, aby on snad pro vaše rozhněvání J. Mti sv. tu padl a zahynul, a mládenček na tento čas let maje věku svého devět, vám ani sám sobě raddy Biskup Jan umřel. 1 = téměř —2 Správně 21. října; lat. orig. XII. Kal. Novembr. 3 Volen 15. listop 2.817:
82 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1279 (Panství Oty Braniborského.) (R. 1279.) Biskupem učiněn Tobiáš. /254 v Markrabě Bram- burgský lstivý R. t. také biskup Jan, jenž byl muž nábožný, dobrý a spravedlivý, vida, co se děje v Čechách, z toho byl velmi zarmúcen a jako, ustavičně se P. Bohu modlil, až skrze ustavičnau tesknost tak, jakž se někteří domnívali, upadl v těžkú nemoc a měs. prasince, umřel a v Pražském kostele po- chován. L. 1279. Tobiáš, probošt kostela Pražského, volen jest za biskupa od kapitoly téhož kostela, ale však s povolením arcibiskupa Mohutského. Biskup pak Moravský, vzav moc a povolení od téhož /arcibiskupa, jeho Tobiáše na též biskupství Pražské neb České posvětil.3 T. 1. a při tom času Otta, markrabě Bramburský, jenž byl švagr dobré paměti krále Ottagara, přijev na Hrad Pražský a tu shromáždiv jednak všecky Čechy, mluvil k nim tato slova: „Čechové milí. Víte všickni, co jest byl někdy král Ottagar, pán váš, kterýž za vás za všecky bojoval statečně, až do přemožení. Ale poněvadž se jest tak líbilo P. Bohu, aby on snad pro vaše rozhněvání J. Mti sv. tu padl a zahynul, a mládenček na tento čas let maje věku svého devět, vám ani sám sobě raddy Biskup Jan umřel. 1 = téměř —2 Správně 21. října; lat. orig. XII. Kal. Novembr. 3 Volen 15. listop 2.817:
Strana 83
PANSTVI OTY BRANIBORSKEHO. 83 dáti neumí, jistě jest záslužné, abychom jemu jako sirotku já i vy pomoc učinili. Protož zdá-li se vám, já, poněvadž mám za manželku sestru někdy otce jeho Ottagara a tohoto Vácslava vlastní tetku, abych se zaň životně a osobně i spolu s vámi postavil proti takovému úhlavnímu jeho nepříteli a vrahu otce jeho, také i zhaubci tohoto osiřalého království, Rudolfovi císaři za odporníka a ne- přítele, tak, abych vás maje na pomoc, s ním se polem potkal statečně a jej i s těmi jeho Němci z této země vyhnal a tomu sirotku jí očistil a vám učinil pokoj. Čechové slyšíce ta slova a pokoje jsúce žá- dostiví, na to se krátce uradivše, k tomu svolili, a jemu Ottovi, markrabí Bramburskému, k zpra- vování a opatrování pána svého Vácslava poručili a sami se hned strojili, aby se s Rudolfovými Němci statečně potkali.. V tom markrabě, maje již dědice Českého i všecky Čechy v své moci, tajně a rychle poslal k císaři Rudolfovi, kterýž na ten čas s svými Němci dobýval kláštera Kladrubského, aby shromáždě Němcuov, jakž muož najvětší počet míti, k Praze se obrátil, a on markrabě že chce s strašlivými, Čechy proti němu až na Bílau Horu vyjeti a potkati se vojensky, tak, aby tu byli všickni Čechové zbiti i ten dědic také aby 1 = utkali — 2 = bázlivými
PANSTVI OTY BRANIBORSKEHO. 83 dáti neumí, jistě jest záslužné, abychom jemu jako sirotku já i vy pomoc učinili. Protož zdá-li se vám, já, poněvadž mám za manželku sestru někdy otce jeho Ottagara a tohoto Vácslava vlastní tetku, abych se zaň životně a osobně i spolu s vámi postavil proti takovému úhlavnímu jeho nepříteli a vrahu otce jeho, také i zhaubci tohoto osiřalého království, Rudolfovi císaři za odporníka a ne- přítele, tak, abych vás maje na pomoc, s ním se polem potkal statečně a jej i s těmi jeho Němci z této země vyhnal a tomu sirotku jí očistil a vám učinil pokoj. Čechové slyšíce ta slova a pokoje jsúce žá- dostiví, na to se krátce uradivše, k tomu svolili, a jemu Ottovi, markrabí Bramburskému, k zpra- vování a opatrování pána svého Vácslava poručili a sami se hned strojili, aby se s Rudolfovými Němci statečně potkali.. V tom markrabě, maje již dědice Českého i všecky Čechy v své moci, tajně a rychle poslal k císaři Rudolfovi, kterýž na ten čas s svými Němci dobýval kláštera Kladrubského, aby shromáždě Němcuov, jakž muož najvětší počet míti, k Praze se obrátil, a on markrabě že chce s strašlivými, Čechy proti němu až na Bílau Horu vyjeti a potkati se vojensky, tak, aby tu byli všickni Čechové zbiti i ten dědic také aby 1 = utkali — 2 = bázlivými
Strana 84
84 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1279 Císař lítost měl nad Ceskau zemí. zahynul, a tu zemi aby Němci osadili a jí vládli až na věky. Císař Rudolf jako pán milostivý vy- slyšav poselství, odpověděl: „Poněvadž jest mi P. Buoh z své Božské dobrotivosti toho puojčiti ráčil, že jsem vítězství obdržal nad Ottagarem, krá- lem Českým, z toho Jeho sv. milosti děkuji. A jest mi toho velmi líto, že jest ten a takový dobrý muž tak hanebně zahynul a krev královská že jest vylita na zemi, z toho mne srdce bolí. Nad to pak, že taková slavná země skrze mne jest zhubena, ano i mnohá místa sv. v ní jsú hanebně porušena. Nedajž mi toho P. Bůh, abych měl lid ten tak krásný a mužný vykořeniti, nad to abych měl za- hubiti i toho mládence bez viny, an mi nic zlého neučinil; za jiné nemám, než že by P. Bůh nade mnú těžkú skrze to učinil pomstu. A poněvadž jest Otta na se přijal zprávu toho království a opatro- vání toho sirotka, nechť hospodařuje lépe, než myslí.“ A hned toho dne kázal se svému vojsku odtuď hnauti a ven z země České vystěhovati. Poslové když se navrátili a oznámili to Ottovi, co dal za odpověd Rudolfus, z toho se velmi roz- hněval a najvíce proto, že Rudolfus nechtěl toho poselství tajně slyšeti, ale zjevně vyslyšav, zjevnau také dal odpověd, kterauž někteří Čechové, jsúce při císaři Rudolfovi, také slyšali a hned to všecko, co se dálo, Čechuom jiným, a zvláště mocnějším, oznámili. Otta pro takový úklad, obávaje se v Če-
84 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1279 Císař lítost měl nad Ceskau zemí. zahynul, a tu zemi aby Němci osadili a jí vládli až na věky. Císař Rudolf jako pán milostivý vy- slyšav poselství, odpověděl: „Poněvadž jest mi P. Buoh z své Božské dobrotivosti toho puojčiti ráčil, že jsem vítězství obdržal nad Ottagarem, krá- lem Českým, z toho Jeho sv. milosti děkuji. A jest mi toho velmi líto, že jest ten a takový dobrý muž tak hanebně zahynul a krev královská že jest vylita na zemi, z toho mne srdce bolí. Nad to pak, že taková slavná země skrze mne jest zhubena, ano i mnohá místa sv. v ní jsú hanebně porušena. Nedajž mi toho P. Bůh, abych měl lid ten tak krásný a mužný vykořeniti, nad to abych měl za- hubiti i toho mládence bez viny, an mi nic zlého neučinil; za jiné nemám, než že by P. Bůh nade mnú těžkú skrze to učinil pomstu. A poněvadž jest Otta na se přijal zprávu toho království a opatro- vání toho sirotka, nechť hospodařuje lépe, než myslí.“ A hned toho dne kázal se svému vojsku odtuď hnauti a ven z země České vystěhovati. Poslové když se navrátili a oznámili to Ottovi, co dal za odpověd Rudolfus, z toho se velmi roz- hněval a najvíce proto, že Rudolfus nechtěl toho poselství tajně slyšeti, ale zjevně vyslyšav, zjevnau také dal odpověd, kterauž někteří Čechové, jsúce při císaři Rudolfovi, také slyšali a hned to všecko, co se dálo, Čechuom jiným, a zvláště mocnějším, oznámili. Otta pro takový úklad, obávaje se v Če-
Strana 85
SMLOUVA S RUDOLFEM. 85 chách nějakého nebezpečenství, některým svým hajtmanuom Němcuom na místě svém zprávu zemskú poručiv, do Bramburk odjel. A hned od toho dne počal Českau zemi Němcuom svoboditi, chtě z ní vytisknauti všecky Čechy a Němcuov v ní nasaditi, jako motajl hausenek. /Němci pak vuoli jeho znamenavše, a zvláště Bramburci, Sasové, Mišnaři, Durynci, Hessové, Frýzové a Vestfalané i jiní mnozí z krajin západ- ních, do Čech sjezdy, činili a tu zemi hubili lau- pežem, ohněm i rozličnými mordy. Obyvatelé pak té země a zvláště lid veský, opustivše své příbytky, s manželkami a s dítkami v skalách a v hustých lesích bydlili a tak dědin, žádný nevoral a z toho hlad veliký přišel na tu všecku zemi. / 255 r Němci Českú zemi hubili. (Dva biskupové v Čechách.) R. t. času postního Tobiáš, biskup Český, již jsa na duostojenství biskupské posvěcen, umínil svau první mši biskupskú na den Zvěstování P. Marie v kostele Pražském sv. Víta slúžiti. Ale toho jemu auředníci Otty Bramburského nechtěli dopustiti. Neb jakž přijel k Hradu Pražskému, most před ním byl zdvižen a dvéře hradové zavříny. A on obrátiv se odtud, jel na Strahov a tu své prvotiny4 Mše první biskupova na Strahově. 1 = svobodnou, volnou činiti — 2 = nájezdy — 3 = polí 4 = první bohoslužba
SMLOUVA S RUDOLFEM. 85 chách nějakého nebezpečenství, některým svým hajtmanuom Němcuom na místě svém zprávu zemskú poručiv, do Bramburk odjel. A hned od toho dne počal Českau zemi Němcuom svoboditi, chtě z ní vytisknauti všecky Čechy a Němcuov v ní nasaditi, jako motajl hausenek. /Němci pak vuoli jeho znamenavše, a zvláště Bramburci, Sasové, Mišnaři, Durynci, Hessové, Frýzové a Vestfalané i jiní mnozí z krajin západ- ních, do Čech sjezdy, činili a tu zemi hubili lau- pežem, ohněm i rozličnými mordy. Obyvatelé pak té země a zvláště lid veský, opustivše své příbytky, s manželkami a s dítkami v skalách a v hustých lesích bydlili a tak dědin, žádný nevoral a z toho hlad veliký přišel na tu všecku zemi. / 255 r Němci Českú zemi hubili. (Dva biskupové v Čechách.) R. t. času postního Tobiáš, biskup Český, již jsa na duostojenství biskupské posvěcen, umínil svau první mši biskupskú na den Zvěstování P. Marie v kostele Pražském sv. Víta slúžiti. Ale toho jemu auředníci Otty Bramburského nechtěli dopustiti. Neb jakž přijel k Hradu Pražskému, most před ním byl zdvižen a dvéře hradové zavříny. A on obrátiv se odtud, jel na Strahov a tu své prvotiny4 Mše první biskupova na Strahově. 1 = svobodnou, volnou činiti — 2 = nájezdy — 3 = polí 4 = první bohoslužba
Strana 86
86 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1279—1280 Biskup Bramburský uvázal jse v biskupství Ceské. P. Bohu obětoval při přítomnosti mnohých panuov Českých a rytířuov; a lidu obecného k té slavnosti bylo se sešlo velmi mnoho a tu s velikým náboženstvím i s pláčem P. Boha, aby je od těch ukrutných Němcuov vysvoboditi ráčil, prosili. Po slavnosti pak velikonoční přijel do Čech bi- skup Bramburský a slavně na Hrad Pražský puštěn i poctivě uveden. Po osmi dnech přijel také Otta, markrabě Bramburský a Českého království gu- bernátor, a na Hradě Pražském slavně se posadil. A hned čtvrtého dne příjezdu svého témuž biskupu Bramburskému zprávu biskupství Českého po- ručil. A Tobiáš, biskup Český, při kostele P. Marie konec mostu mezi Křižovníky tíše seděl. (Drobné události doma i v cizině.) T. 1. Boleslav, kníže Polský, jemuž říkali Styd- Polský kníže livý Boleslav, kterýž nedávno byl se v Kladsko umřel. a v tu krajinu uvázal, v Krakově umřel. A hned jakž byl pohřben, páni a rytířstvo sjeli se do Kra- kova a tu spolu s Pavlem, biskupem Krakovským, namluvivše se, z vuole jednostajné za pána sobě volili jednoho z knížat, jenž slúl Lestko Černý. Leta 1280. Jindřich kníže, jenž byl pánem vší Slézské země, uvázal se v zámek Kladsko i v město, také i v tu ve všecku krajinu, a to z té příčiny, neb před tím měl smlauvu s Ottagarem králem dobré (R. 1280.) Kladsko.
86 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1279—1280 Biskup Bramburský uvázal jse v biskupství Ceské. P. Bohu obětoval při přítomnosti mnohých panuov Českých a rytířuov; a lidu obecného k té slavnosti bylo se sešlo velmi mnoho a tu s velikým náboženstvím i s pláčem P. Boha, aby je od těch ukrutných Němcuov vysvoboditi ráčil, prosili. Po slavnosti pak velikonoční přijel do Čech bi- skup Bramburský a slavně na Hrad Pražský puštěn i poctivě uveden. Po osmi dnech přijel také Otta, markrabě Bramburský a Českého království gu- bernátor, a na Hradě Pražském slavně se posadil. A hned čtvrtého dne příjezdu svého témuž biskupu Bramburskému zprávu biskupství Českého po- ručil. A Tobiáš, biskup Český, při kostele P. Marie konec mostu mezi Křižovníky tíše seděl. (Drobné události doma i v cizině.) T. 1. Boleslav, kníže Polský, jemuž říkali Styd- Polský kníže livý Boleslav, kterýž nedávno byl se v Kladsko umřel. a v tu krajinu uvázal, v Krakově umřel. A hned jakž byl pohřben, páni a rytířstvo sjeli se do Kra- kova a tu spolu s Pavlem, biskupem Krakovským, namluvivše se, z vuole jednostajné za pána sobě volili jednoho z knížat, jenž slúl Lestko Černý. Leta 1280. Jindřich kníže, jenž byl pánem vší Slézské země, uvázal se v zámek Kladsko i v město, také i v tu ve všecku krajinu, a to z té příčiny, neb před tím měl smlauvu s Ottagarem králem dobré (R. 1280.) Kladsko.
Strana 87
DROBNE UDALOSTI. 87 paměti a to takovau: Jestliže by on Jindřich umřel prvé než Ottagar, aby knížetství Slezské všecko připadlo na krále Ottagara i jeho potomky až na budúcí věčné časy. Pakli by Ottagar prvé než Jindřich smrtí zachvácen byl, on Jindřich aby se v Kladsko a v tu krajinu uvázal a jí držal až do svého života. T. 1. času letního větrové velicí a neobyčejní v Čechách byli, mnoho hraduov, kosteluov i do- muov v městech zbořili, vsi některé po polích a po lesích se roznesly, lesové mnozí se z kořen vy- vraceli. /R. t. páni Čeští a rytířstvo položivše sobě sněm, sjeli se do Prahy ke dni sv. panny Kateřiny a tu všedše do domu křižovnického k biskupu, s ním spolu rokovali a snesše se, nazajtří z vůle jedno- stajné poslali na Hrad Pražský Bohuslava z Le- dec a Maršíka z Kruhlova a Jana Baštu z Psár k Ottovi, gubernátorovi, jeho žádajíce, naj- prvé aby kníže, do kostela sv. Víta na Hradě Pražském pustil, tak aby mohli službu Boží činiti svobodně, druhé aby jím dědice vydal, aby oni jej i mateř jeho zpravovali a opatrovali. Třetí, aby ta lotrovství a laupeže v Čechách přetrhl a zastavil. Otta vyslyšav poselství, zač žádají, to učiniti a ve čtyřech nedělích pořád zběhlých vyplniti Větrové v Čechách. 255 v Sněm u Křižov- níkuov v Praze. 1 Patrně m. kněží nějakým omylem.
DROBNE UDALOSTI. 87 paměti a to takovau: Jestliže by on Jindřich umřel prvé než Ottagar, aby knížetství Slezské všecko připadlo na krále Ottagara i jeho potomky až na budúcí věčné časy. Pakli by Ottagar prvé než Jindřich smrtí zachvácen byl, on Jindřich aby se v Kladsko a v tu krajinu uvázal a jí držal až do svého života. T. 1. času letního větrové velicí a neobyčejní v Čechách byli, mnoho hraduov, kosteluov i do- muov v městech zbořili, vsi některé po polích a po lesích se roznesly, lesové mnozí se z kořen vy- vraceli. /R. t. páni Čeští a rytířstvo položivše sobě sněm, sjeli se do Prahy ke dni sv. panny Kateřiny a tu všedše do domu křižovnického k biskupu, s ním spolu rokovali a snesše se, nazajtří z vůle jedno- stajné poslali na Hrad Pražský Bohuslava z Le- dec a Maršíka z Kruhlova a Jana Baštu z Psár k Ottovi, gubernátorovi, jeho žádajíce, naj- prvé aby kníže, do kostela sv. Víta na Hradě Pražském pustil, tak aby mohli službu Boží činiti svobodně, druhé aby jím dědice vydal, aby oni jej i mateř jeho zpravovali a opatrovali. Třetí, aby ta lotrovství a laupeže v Čechách přetrhl a zastavil. Otta vyslyšav poselství, zač žádají, to učiniti a ve čtyřech nedělích pořád zběhlých vyplniti Větrové v Čechách. 255 v Sněm u Křižov- níkuov v Praze. 1 Patrně m. kněží nějakým omylem.
Strana 88
88 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1281 slíbil. Ale tomu ničemuž, když se oni rozjeli, dosti neučinil. (Zajetí královny a králevice.) (R. 1281.) Král mladý jat i s mateří L. 1281. Markrabě Bramburský, zlý zprávce Ceské země, tu noc před sv. Pavlem na víru obrá- cení, kázal povolati před sebe tu na Hradě Praž- ském Kunhuty, manželky někdy Ottagarovy, a Vácslava, syna jejího, dědice Českého, přikázav jim, tu když budú podáni, odtuď aby nevycházeli bez povolení hajtmana téhož hradu. A v tom hned kázal je na vuoz vsaditi a na hrad, jenž Bezdězí slove, tajně vézti. Čechy služebníky jích všecky od ních odlaučiv, dal jím za čeledíny, Němce, při- kázav jím, aby jích pilně ostříhali, tak aby bez odpuštění jích nikam neodcházeli. I vezli jsau je v chaterném oděvu, ano je veliká zima i tma trá- pila. Jaký pak pláč byl od královny a od syna jejího i ode všech jích věrných služebníkuov, žádný toho nemuož vypraviti. Když sú je pak na Bezdězí přivezli, po německu ztenka jím jísti dá- vali, jedinký toliko služebník, kterýž jim jísti nosil, česky uměl; a tak v velikém zármutku a trá- pení ctná královna i s synem byla. Páni zemští takové věci slyšíce, častokrát před Ottú předstu- pujíce milosti jím prosili, při tom také žádajíce, 1 = 25. ledna — 2 = služebníky
88 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1281 slíbil. Ale tomu ničemuž, když se oni rozjeli, dosti neučinil. (Zajetí královny a králevice.) (R. 1281.) Král mladý jat i s mateří L. 1281. Markrabě Bramburský, zlý zprávce Ceské země, tu noc před sv. Pavlem na víru obrá- cení, kázal povolati před sebe tu na Hradě Praž- ském Kunhuty, manželky někdy Ottagarovy, a Vácslava, syna jejího, dědice Českého, přikázav jim, tu když budú podáni, odtuď aby nevycházeli bez povolení hajtmana téhož hradu. A v tom hned kázal je na vuoz vsaditi a na hrad, jenž Bezdězí slove, tajně vézti. Čechy služebníky jích všecky od ních odlaučiv, dal jím za čeledíny, Němce, při- kázav jím, aby jích pilně ostříhali, tak aby bez odpuštění jích nikam neodcházeli. I vezli jsau je v chaterném oděvu, ano je veliká zima i tma trá- pila. Jaký pak pláč byl od královny a od syna jejího i ode všech jích věrných služebníkuov, žádný toho nemuož vypraviti. Když sú je pak na Bezdězí přivezli, po německu ztenka jím jísti dá- vali, jedinký toliko služebník, kterýž jim jísti nosil, česky uměl; a tak v velikém zármutku a trá- pení ctná královna i s synem byla. Páni zemští takové věci slyšíce, častokrát před Ottú předstu- pujíce milosti jím prosili, při tom také žádajíce, 1 = 25. ledna — 2 = služebníky
Strana 89
ZAJETI KRALOVNY A KRALEVICE. 89 aby Vácslav, dědic a pán jích, v jích moc jím vy- dán byl, slibujíce, že chtí jeho dobře a poctivě i chvalitebně chovati. Těmi a takovými prosbami nic jiného nezjednali, než že více Ottu k hněvu popudili. Jednoho času páni a rytířstvo, sšedše se spolu, o to se uradili a na tom zuostali, aby před- stúpíce před markrabí, buď vděk neb nevděk, aby mluvili bez strachu, to což jím jest i naší zemi za potřebné. I učinivše tak, vešli do jizby markra- bovy na Hradě Pražském bez opovědi. A posta- vivše se před ním, Zdislav Berka z Dubé z ponuk- nutí jiných mluvil k němu tato slova: „Slavný markrabě a pane, toto jsau tobě kázali Čechové pověděti, že jsau již za tvého zpravování České země mnoho zlého zkusili a snášeli a toho již déle snésti a trpěti nemohú a nechtí. A toho pak naj- vajše, aby pán jích dědičný takovú křivdu ne- obyčejnú a nadto i vězení trpěti měl. Poněvadž se jest v Praze narodil a tu vychován, a Praha jest stolice královská, ne Bezdězí, tu ať jest posazen. Pakli by se toho nestalo, již by Čechové v té věci " musili se jinak zpraviti a opatřiti. Páni Čeští mluvili k markrabovi. (Vyloupení chrámu sv. Víta.) Otta vyslyšav žádost jich i všecka slova, odpo- věděl, že to všecko, zač žádají, chce rád milostivě a bez odtahuov vyplniti, ale nevyplnil; ale když
ZAJETI KRALOVNY A KRALEVICE. 89 aby Vácslav, dědic a pán jích, v jích moc jím vy- dán byl, slibujíce, že chtí jeho dobře a poctivě i chvalitebně chovati. Těmi a takovými prosbami nic jiného nezjednali, než že více Ottu k hněvu popudili. Jednoho času páni a rytířstvo, sšedše se spolu, o to se uradili a na tom zuostali, aby před- stúpíce před markrabí, buď vděk neb nevděk, aby mluvili bez strachu, to což jím jest i naší zemi za potřebné. I učinivše tak, vešli do jizby markra- bovy na Hradě Pražském bez opovědi. A posta- vivše se před ním, Zdislav Berka z Dubé z ponuk- nutí jiných mluvil k němu tato slova: „Slavný markrabě a pane, toto jsau tobě kázali Čechové pověděti, že jsau již za tvého zpravování České země mnoho zlého zkusili a snášeli a toho již déle snésti a trpěti nemohú a nechtí. A toho pak naj- vajše, aby pán jích dědičný takovú křivdu ne- obyčejnú a nadto i vězení trpěti měl. Poněvadž se jest v Praze narodil a tu vychován, a Praha jest stolice královská, ne Bezdězí, tu ať jest posazen. Pakli by se toho nestalo, již by Čechové v té věci " musili se jinak zpraviti a opatřiti. Páni Čeští mluvili k markrabovi. (Vyloupení chrámu sv. Víta.) Otta vyslyšav žádost jich i všecka slova, odpo- věděl, že to všecko, zač žádají, chce rád milostivě a bez odtahuov vyplniti, ale nevyplnil; ale když
Strana 90
90 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1281 / 256r Kostel Pražský od Němcuov zlaupen. sú se rozjeli, poslal některé své lotry do kostela Pražského, kteříž pravili, aby jim sklepové odem- čeni byli, že by nějakých listuov neb privilejí hle- dati chtěli. A všedše do zákřišty,, uzřeli tam mnoho truhel, neb mnozí páni zemští obávajíce se lotrův a laupežníkuov /a paličuov, své statky, peníze i kle- noty, kteréž měli na stříbře a zlattě, byli svezli do kostela Pražského. I oznámili to služebníci Ottovi, a on poslal více Němcuov, kázal ty truhly vysekati a peníze pobrati, též i jiné všecky věci, kteréž tam byly nalezeny od stříbra i od zlatta a drahého kamení. A oni tak učinili a všecko to přinesše, před jeho očima položili. Děkan a kanovníci to vidúce, nic říci nesměli, ale všedše do kostela, klekli na holá kolena před oltářem sv. Víta, P. Bohu svému toho násilé žalujíce. A ti nešlechetníci nosili všecky věci ven z kostela do domu Ottova jako, bez přestání a služebníky kostelní uhaněli a ně- které ubili bez lítosti. A běžavše do kaply sv. Vác- slava, na jeho hrob se obořili, jeho sv. tělem haj- bajíce, pod ním pokladuov hledali, ale tu nic ne- nalezli. Jeden pak z těch lotruov ukradl kadidlnici stříbrnú v kaple sv. Vácslava, ale nočním časem, jsa skrze sv. Vácslava napomenut, nazajtří ji vcele zase navrátil. Skrajši také sv. Kozmy a Da- miána otevřeli a tak celý den a celú noc opět na- 1 = sakristie — 2 = téměř — 3 = vrhli
90 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1281 / 256r Kostel Pražský od Němcuov zlaupen. sú se rozjeli, poslal některé své lotry do kostela Pražského, kteříž pravili, aby jim sklepové odem- čeni byli, že by nějakých listuov neb privilejí hle- dati chtěli. A všedše do zákřišty,, uzřeli tam mnoho truhel, neb mnozí páni zemští obávajíce se lotrův a laupežníkuov /a paličuov, své statky, peníze i kle- noty, kteréž měli na stříbře a zlattě, byli svezli do kostela Pražského. I oznámili to služebníci Ottovi, a on poslal více Němcuov, kázal ty truhly vysekati a peníze pobrati, též i jiné všecky věci, kteréž tam byly nalezeny od stříbra i od zlatta a drahého kamení. A oni tak učinili a všecko to přinesše, před jeho očima položili. Děkan a kanovníci to vidúce, nic říci nesměli, ale všedše do kostela, klekli na holá kolena před oltářem sv. Víta, P. Bohu svému toho násilé žalujíce. A ti nešlechetníci nosili všecky věci ven z kostela do domu Ottova jako, bez přestání a služebníky kostelní uhaněli a ně- které ubili bez lítosti. A běžavše do kaply sv. Vác- slava, na jeho hrob se obořili, jeho sv. tělem haj- bajíce, pod ním pokladuov hledali, ale tu nic ne- nalezli. Jeden pak z těch lotruov ukradl kadidlnici stříbrnú v kaple sv. Vácslava, ale nočním časem, jsa skrze sv. Vácslava napomenut, nazajtří ji vcele zase navrátil. Skrajši také sv. Kozmy a Da- miána otevřeli a tak celý den a celú noc opět na- 1 = sakristie — 2 = téměř — 3 = vrhli
Strana 91
UTEK KUNHUTY Z VEZENI. 91 zajtří celý den běhajíce brali a k pánu svému nosili, ani knihám ani svícnům ani svícem vosko- vým neodpustili,; brali všecko napořád. Tu sú vzaty a vysekány p. Prosincovi dvě truhly velmi veliké, v kterýchž praví že bylo od zlatta a stříbra a od rozličných klenotuov více než za 50.000. A tak počítali preláti i jiní, kteříž o tom, co jest tu po- bráno bylo, dobrau vědomost měli, že od toho kostela kostelního i panského i jiných dobrých lidí pobráno a odneseno více než za dvakrát sto tisíc a to všecko do Bramburgk dovezeno. Hrob sv. Vácslava přehledán. (Utěk Kunhuty z vězení.) T. 1. královna Kunhuta, súci v tom vězení v ve- liké tesknosti, žádala Heřmana, kterýž t. č. hajt- manem byl na Bezdězí, aby ji odpustil, do měs- tečka, kteréž slove Vryštot, jenž jest nedaleko od Bezdězí, v němž jest kostel sv. Jiří mučedlníka, aby na ten den tu v Božím domě P. Bohu své mohla obětovati modlitby. A on Heřman tak učinil a jí odpustil, aby šla neb jela, kdež se jí koli líbí, ale aby tu nechala svých dětí, a zvláště Vácslava dědice, a zjednajíc svú potřebu aby se zase k dě- tem navrátila. A ona to slíbila učiniti, i šla a na- Královna ušla z vězení. 1 = pokoje nedali — 2 = dovolil — 3 Míní se Freistadt; ale místa toho jména v okolí Bezdězu dnes neznáme.
UTEK KUNHUTY Z VEZENI. 91 zajtří celý den běhajíce brali a k pánu svému nosili, ani knihám ani svícnům ani svícem vosko- vým neodpustili,; brali všecko napořád. Tu sú vzaty a vysekány p. Prosincovi dvě truhly velmi veliké, v kterýchž praví že bylo od zlatta a stříbra a od rozličných klenotuov více než za 50.000. A tak počítali preláti i jiní, kteříž o tom, co jest tu po- bráno bylo, dobrau vědomost měli, že od toho kostela kostelního i panského i jiných dobrých lidí pobráno a odneseno více než za dvakrát sto tisíc a to všecko do Bramburgk dovezeno. Hrob sv. Vácslava přehledán. (Utěk Kunhuty z vězení.) T. 1. královna Kunhuta, súci v tom vězení v ve- liké tesknosti, žádala Heřmana, kterýž t. č. hajt- manem byl na Bezdězí, aby ji odpustil, do měs- tečka, kteréž slove Vryštot, jenž jest nedaleko od Bezdězí, v němž jest kostel sv. Jiří mučedlníka, aby na ten den tu v Božím domě P. Bohu své mohla obětovati modlitby. A on Heřman tak učinil a jí odpustil, aby šla neb jela, kdež se jí koli líbí, ale aby tu nechala svých dětí, a zvláště Vácslava dědice, a zjednajíc svú potřebu aby se zase k dě- tem navrátila. A ona to slíbila učiniti, i šla a na- Královna ušla z vězení. 1 = pokoje nedali — 2 = dovolil — 3 Míní se Freistadt; ale místa toho jména v okolí Bezdězu dnes neznáme.
Strana 92
92 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1281 Drahota, dvě vajce za peníz, a 50. vrátila se. Opět po některém času žádala téhož hajtmana, aby ji odpustil k bratřím řádu sv. Fran- tiška do kláštera Hradiště, a on tak učinil, i šla a pomodlivši se tam a pojedši, navrátila se zase. Po třetí prosila, aby ji odpustil do Mělníka, neb to její město bylo. Tři dni tam pobyvši, na Bezdězi se navrátila. Potom pak prosila, aby ji odpustil do Prahy k sestře Anýžce, kteráž byla jeptiška v klášteře sv. Františka; a on to učinil a na voze ji tam poslal, a ona tu zpuosobivši své věci, pra- vila, že chce jeti do Moravy, tam že chce navštěviti v Znojemském klášteře hrob manžela svého, krále Ottagara. I majíci jeti z Prahy do Moravy i jela do Opavy a tu přijevši k Mikulášovi knížeti, synu také někdy Ottagarovu, u něho zůstala a tak ušla z rukú těch Němcův nemilostivých. R. t. veliká drahota v České zemi byla, tak že jedva mohl dvě vajce za peníz kúpiti, a nedávných let před tím, ješto to lidé dobře v paměti měli, že jich bylo 50 za jeden peníz. (Loupeže Braniborů v Čechách.) (R. 1282.) 256 v L. 1282. /Otta markrabě, povolav k sobě Ebr- harda, biskupa Bramburského, mocným jej poruč- níkem na svém místě nade vší Českú zemí učinil, přikázav jemu, aby zlé věci sstavoval a lotrům 1 = Mnich. Hradiště
92 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1281 Drahota, dvě vajce za peníz, a 50. vrátila se. Opět po některém času žádala téhož hajtmana, aby ji odpustil k bratřím řádu sv. Fran- tiška do kláštera Hradiště, a on tak učinil, i šla a pomodlivši se tam a pojedši, navrátila se zase. Po třetí prosila, aby ji odpustil do Mělníka, neb to její město bylo. Tři dni tam pobyvši, na Bezdězi se navrátila. Potom pak prosila, aby ji odpustil do Prahy k sestře Anýžce, kteráž byla jeptiška v klášteře sv. Františka; a on to učinil a na voze ji tam poslal, a ona tu zpuosobivši své věci, pra- vila, že chce jeti do Moravy, tam že chce navštěviti v Znojemském klášteře hrob manžela svého, krále Ottagara. I majíci jeti z Prahy do Moravy i jela do Opavy a tu přijevši k Mikulášovi knížeti, synu také někdy Ottagarovu, u něho zůstala a tak ušla z rukú těch Němcův nemilostivých. R. t. veliká drahota v České zemi byla, tak že jedva mohl dvě vajce za peníz kúpiti, a nedávných let před tím, ješto to lidé dobře v paměti měli, že jich bylo 50 za jeden peníz. (Loupeže Braniborů v Čechách.) (R. 1282.) 256 v L. 1282. /Otta markrabě, povolav k sobě Ebr- harda, biskupa Bramburského, mocným jej poruč- níkem na svém místě nade vší Českú zemí učinil, přikázav jemu, aby zlé věci sstavoval a lotrům 1 = Mnich. Hradiště
Strana 93
LOUPEŽE BRANIBORU V CECHACH. 93 vúole nedal a nad zloději aby světským právem činil pomstu. I odjel pravě, že má v Sasích mnoho činiti a potřebné jednati věci. Biskup to poručenství na se od markrabě přijav, tak se zachovati slíbil, ale žádostiv sa zlých věcí Českých, vida, ano se zle děje, všecko, jakž markrabě odjel, přehlédl a jako by o tom nic nevěděl, ač věděl, ale věděti nechtěl. T. č. zlaupeni sú jednak všickni v České zemi klášterové i farní kostelové, také i vsi, koňové, krávy i jiní dobytkové pobráni i jiné všecko, což mohlo nalezeno býti, některé pak vsi netoliko vy- brány, ale i spáleny. Děkan kostela Pražského, jménem Rehoř, pojav s sebú některé kanovníky, pokorně předstúpil před téhož biskupa Ebrharta, žádaje i prose, i pro P. Boha, aby aspoň těch vsí nedopúštěl kaziti a páliti, kteréž náležejí k pro- boštství kostela Pražského, neb jich jest mnoho pohubeno. Biskup vyslyšav prosbu, řečí velmi prchlivú odpověděl: „Netoliko vsi Gotfryda pro- bošta, ale i všech kanovníkův a kaplanův, také i té kněžny Kunhuty musí zkaženy a vniveč obrá- ceny býti; i toho Tobiáše, biskupa vašeho, neto- liko vsi a tvrze kázal sem pohubiti, ale i ohněm spáliti. A osoba jeho, kterýž den nalezena a po- ( stižena bude, ten den musí konec života vzíti. Biskup Bramburský zle v Čechách hospodařil. Čechové měli velikú úzkost od Němcúv. 1 Všechna tato vypravování, jakož i následující, o dobách bra- niborských doslovně většinou překládají text pokračovatelů Kos- mových.
LOUPEŽE BRANIBORU V CECHACH. 93 vúole nedal a nad zloději aby světským právem činil pomstu. I odjel pravě, že má v Sasích mnoho činiti a potřebné jednati věci. Biskup to poručenství na se od markrabě přijav, tak se zachovati slíbil, ale žádostiv sa zlých věcí Českých, vida, ano se zle děje, všecko, jakž markrabě odjel, přehlédl a jako by o tom nic nevěděl, ač věděl, ale věděti nechtěl. T. č. zlaupeni sú jednak všickni v České zemi klášterové i farní kostelové, také i vsi, koňové, krávy i jiní dobytkové pobráni i jiné všecko, což mohlo nalezeno býti, některé pak vsi netoliko vy- brány, ale i spáleny. Děkan kostela Pražského, jménem Rehoř, pojav s sebú některé kanovníky, pokorně předstúpil před téhož biskupa Ebrharta, žádaje i prose, i pro P. Boha, aby aspoň těch vsí nedopúštěl kaziti a páliti, kteréž náležejí k pro- boštství kostela Pražského, neb jich jest mnoho pohubeno. Biskup vyslyšav prosbu, řečí velmi prchlivú odpověděl: „Netoliko vsi Gotfryda pro- bošta, ale i všech kanovníkův a kaplanův, také i té kněžny Kunhuty musí zkaženy a vniveč obrá- ceny býti; i toho Tobiáše, biskupa vašeho, neto- liko vsi a tvrze kázal sem pohubiti, ale i ohněm spáliti. A osoba jeho, kterýž den nalezena a po- ( stižena bude, ten den musí konec života vzíti. Biskup Bramburský zle v Čechách hospodařil. Čechové měli velikú úzkost od Němcúv. 1 Všechna tato vypravování, jakož i následující, o dobách bra- niborských doslovně většinou překládají text pokračovatelů Kos- mových.
Strana 94
94 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1282 Oni to slyšíce, odešli, jsúce smutni. A všedše opět do kostela před oltářem sv. Víta padše roz- prostřeli se, a své tváři na zemi položivše, plakali volajíce k P. Bohu a pravíce: „Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad lidem tímto a nedaj dědictví tvého v zahubení!“ Když pak bylo při slavnosti Na nebe vzetí P. Marie, biskup kázal svým Něm- cuom, aby se v haufích po vší zemi rozešli a roz- jeli a všecky Čechy hubili a mordovali. Čechové to slyšíce a zvláště ti, kteříž ve vsech neohrazených bydlili, opustivše své příbytky s ženami a s dětmi a s svými dobytky v hustých lesích a skrýších obývali tak dlúho, až zima přišla a sněhové spadli; tu je tepruv Němci jako slédní, psi zvěř lesní vy- hledali a je jímali, laupili, svláčeli, mučili rozlič- nými mukami, chtíc od nich peníze míti; kteříž co dáti neměli, šaty z nich pobrali, netoliko sukně neb kytle, ale i košile, a oni v pytlích a v rohožích a někteří v sítěnných toliko šorcích, chodíce tak svú hanbu přikrývali. Někteří pak při velikých horách a skalách s ženami a s dítkami bydleli, tu kdež měli naději, že se před Němci ukryjí, při ohních léhali a tak se ohřívali, až na nich oděvové shnili a opálili se, že musili nazí choditi, a ti také Lidé lidi hlad veliký trpěli. Časem někdy s hor scházejíce, jedli hladem vyhlédali, mohli-li by koho jdúcího cestú uzříti, Němci těžce trápili Českau zemi. 1 = honicí — 2 = zástěrách ze sítí
94 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1282 Oni to slyšíce, odešli, jsúce smutni. A všedše opět do kostela před oltářem sv. Víta padše roz- prostřeli se, a své tváři na zemi položivše, plakali volajíce k P. Bohu a pravíce: „Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad lidem tímto a nedaj dědictví tvého v zahubení!“ Když pak bylo při slavnosti Na nebe vzetí P. Marie, biskup kázal svým Něm- cuom, aby se v haufích po vší zemi rozešli a roz- jeli a všecky Čechy hubili a mordovali. Čechové to slyšíce a zvláště ti, kteříž ve vsech neohrazených bydlili, opustivše své příbytky s ženami a s dětmi a s svými dobytky v hustých lesích a skrýších obývali tak dlúho, až zima přišla a sněhové spadli; tu je tepruv Němci jako slédní, psi zvěř lesní vy- hledali a je jímali, laupili, svláčeli, mučili rozlič- nými mukami, chtíc od nich peníze míti; kteříž co dáti neměli, šaty z nich pobrali, netoliko sukně neb kytle, ale i košile, a oni v pytlích a v rohožích a někteří v sítěnných toliko šorcích, chodíce tak svú hanbu přikrývali. Někteří pak při velikých horách a skalách s ženami a s dítkami bydleli, tu kdež měli naději, že se před Němci ukryjí, při ohních léhali a tak se ohřívali, až na nich oděvové shnili a opálili se, že musili nazí choditi, a ti také Lidé lidi hlad veliký trpěli. Časem někdy s hor scházejíce, jedli hladem vyhlédali, mohli-li by koho jdúcího cestú uzříti, Němci těžce trápili Českau zemi. 1 = honicí — 2 = zástěrách ze sítí
Strana 95
HLADA MOR 95 aby naň vystúpili a jej jali a přivedli do svého pří- bytku, a tu zabijíce jej, na kusy rozsekali, vařili neb pekli a jedli a jeho oděvem se rozdělili. A tak mnoho zlého nad obyčej dálo se skrze ty Němce v Českém království. Okolo Mělníka Němci sed- láčky chudé takto mučili: Svížíce je kladli je na kolesa, jako snopy pět neb šest spolu a s najvyžšího vrchu pauštěli je do Labe, aby se šacovali, A když neměli co dáti, ztopili je; a tak Němečkové sobě kratochvíl činili. (Hlad a mor.) Dědin žádný nevoral, z toho hlad velmi veliký v zemi byl. Zpráva se činí, že by na mnohých místech mateře své vlastní děti jedly. T. 1. počal býti veliký a náhlý mor a Němci po- čali velmi mříti na morní bolesti. To vidúce jiní, hned se počali ven z země České hostiti,, také i toho ukrutného biskupa ten mor ven z země vyhnal. Taková rána Boží když se více a více rozmáhala, v Praze někteří domové, z kterýchž lidé vymřeli, pusti zůstali. Mor velmi náhlý. (Bouře v Praze.) Konšelé města Pražského na větším díle ze- mřeli, a ti, kteříž pozuostali, na rathauz k saudu 1 = vozík — 2 = vypláceli — 3 = stěhovati, pryč se bráti
HLADA MOR 95 aby naň vystúpili a jej jali a přivedli do svého pří- bytku, a tu zabijíce jej, na kusy rozsekali, vařili neb pekli a jedli a jeho oděvem se rozdělili. A tak mnoho zlého nad obyčej dálo se skrze ty Němce v Českém království. Okolo Mělníka Němci sed- láčky chudé takto mučili: Svížíce je kladli je na kolesa, jako snopy pět neb šest spolu a s najvyžšího vrchu pauštěli je do Labe, aby se šacovali, A když neměli co dáti, ztopili je; a tak Němečkové sobě kratochvíl činili. (Hlad a mor.) Dědin žádný nevoral, z toho hlad velmi veliký v zemi byl. Zpráva se činí, že by na mnohých místech mateře své vlastní děti jedly. T. 1. počal býti veliký a náhlý mor a Němci po- čali velmi mříti na morní bolesti. To vidúce jiní, hned se počali ven z země České hostiti,, také i toho ukrutného biskupa ten mor ven z země vyhnal. Taková rána Boží když se více a více rozmáhala, v Praze někteří domové, z kterýchž lidé vymřeli, pusti zůstali. Mor velmi náhlý. (Bouře v Praze.) Konšelé města Pražského na větším díle ze- mřeli, a ti, kteříž pozuostali, na rathauz k saudu 1 = vozík — 2 = vypláceli — 3 = stěhovati, pryč se bráti
Strana 96
96 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1282 Bauřka v Praze. se scházeti nechtěli, pravíce, že by jich byl malý počet. Obec Pražská, /opustivše saud konšelský, jiné zprávce sobě volili, jím rozkázavše, aby se při saudu chovali spravedlivě. V tom stala se pří- hoda, že ti noví saudce obcí ustanovení truhly obecní přehledujíc práv napsaných města toho nemohli naleznúti. To když obci oznámeno bylo, povolali jsú prvnějších pěti konšeluov a jích se ptali, kam jsú práva poděli. A oni pravili, že sú tu v truhle křížové zuostaveny. Saudce pak obcí ustanovení pravili, že sú jích tu nenalezli a ne- viděli. Z toho nemalé přišlo zbauření, tak až jsú někteří z prvních i posledních konšeluov zvěšeni a zvláště Hans Flašar, kterémuž klíč od té truhly byl poručen. Město Pražské na ten čas žádného rychtáře, purgmístra ani konšela nemělo, každý činil, což se jemu zdálo. Dobrým a spravedlivým lidem času toho živu býti stajskalo se, neb se již byly všecky zlé věci zběhly, mordové rozliční a přílišná nebezpečenství, drahota veliká a hlad ne- obyčejný, k tomu také i mor. R. t. Starší neb Menší Město Pražské, ač bylo také těžkostmi od Němcuov, morem i hladem trápeno, však těch a takových roztržitostí, mezi měšťany nebylo, a tak stálo dobře a pokojně v svém pořádku. Neb Mařík Krásek, první z kon- 257r 1 = dali, uložili — 2 = roztržek
96 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1282 Bauřka v Praze. se scházeti nechtěli, pravíce, že by jich byl malý počet. Obec Pražská, /opustivše saud konšelský, jiné zprávce sobě volili, jím rozkázavše, aby se při saudu chovali spravedlivě. V tom stala se pří- hoda, že ti noví saudce obcí ustanovení truhly obecní přehledujíc práv napsaných města toho nemohli naleznúti. To když obci oznámeno bylo, povolali jsú prvnějších pěti konšeluov a jích se ptali, kam jsú práva poděli. A oni pravili, že sú tu v truhle křížové zuostaveny. Saudce pak obcí ustanovení pravili, že sú jích tu nenalezli a ne- viděli. Z toho nemalé přišlo zbauření, tak až jsú někteří z prvních i posledních konšeluov zvěšeni a zvláště Hans Flašar, kterémuž klíč od té truhly byl poručen. Město Pražské na ten čas žádného rychtáře, purgmístra ani konšela nemělo, každý činil, což se jemu zdálo. Dobrým a spravedlivým lidem času toho živu býti stajskalo se, neb se již byly všecky zlé věci zběhly, mordové rozliční a přílišná nebezpečenství, drahota veliká a hlad ne- obyčejný, k tomu také i mor. R. t. Starší neb Menší Město Pražské, ač bylo také těžkostmi od Němcuov, morem i hladem trápeno, však těch a takových roztržitostí, mezi měšťany nebylo, a tak stálo dobře a pokojně v svém pořádku. Neb Mařík Krásek, první z kon- 257r 1 = dali, uložili — 2 = roztržek
Strana 97
BOURE V PRAZE. 97 šeluov, to město svú opatrností dobře zpravoval a radda jeho, též i saudové jeho spravedliví líbili se všem. Obyvatelé Většího Města Pražského častokrát se, k rozeznání svých odporuov, a těžkých rozepří do Menšího Města přicházejíce, jeho saudu poddávali. Někteří pak z pozůstalých konšeluov Většího Města pro takovau věc, že se k jinému právu obec jích utíká, velmi hněvivi byli, a lidu Pražského popúzeli, aby zberúce se mocně, to město Petřínské a Svinské, vybrali a rozbořili. A toho byli najvětší puovodové Matěj Bauře a Hans Longkffedr, ti s některými na vořích raným jítrem přeplavivše se přes vodu, na den Narození P. M. do brány Podhradské, jinak Písecké, vskočili, kterých bylo okolo puol třetího sta. A tu počali domuov vybíjeti a statkuov lidem bráti. Menšího Města obyvatelé zrotivše se za pavezami, proti ním se postavili a kázavše bránu zavříti, aby ti laupežníci ujíti nemohli, snážně jích bíti počali. Ale ti, kteříž jsú šli na braní, mnoho jsú s sebú zbroje a zvláště kuší a lučišť neměli a tak jích tu 18 jali a jiné smrtedlně postříleli a jinak zmordovali, a ty zjímané dne třetího kázal Mařík Krásek na krásném dubí na Letni nad Prahau zvěsiti. Z toho opět pošla nová a veliká ruoznice a váda v lidu v Větším Městě, Pražané z Většího Města Praž- ského vsko- čili do Menšího. 4 1 = sporů — 2 = Malá strana, podle trhů — 3 = štíty — = usilovně Kronika IV.
BOURE V PRAZE. 97 šeluov, to město svú opatrností dobře zpravoval a radda jeho, též i saudové jeho spravedliví líbili se všem. Obyvatelé Většího Města Pražského častokrát se, k rozeznání svých odporuov, a těžkých rozepří do Menšího Města přicházejíce, jeho saudu poddávali. Někteří pak z pozůstalých konšeluov Většího Města pro takovau věc, že se k jinému právu obec jích utíká, velmi hněvivi byli, a lidu Pražského popúzeli, aby zberúce se mocně, to město Petřínské a Svinské, vybrali a rozbořili. A toho byli najvětší puovodové Matěj Bauře a Hans Longkffedr, ti s některými na vořích raným jítrem přeplavivše se přes vodu, na den Narození P. M. do brány Podhradské, jinak Písecké, vskočili, kterých bylo okolo puol třetího sta. A tu počali domuov vybíjeti a statkuov lidem bráti. Menšího Města obyvatelé zrotivše se za pavezami, proti ním se postavili a kázavše bránu zavříti, aby ti laupežníci ujíti nemohli, snážně jích bíti počali. Ale ti, kteříž jsú šli na braní, mnoho jsú s sebú zbroje a zvláště kuší a lučišť neměli a tak jích tu 18 jali a jiné smrtedlně postříleli a jinak zmordovali, a ty zjímané dne třetího kázal Mařík Krásek na krásném dubí na Letni nad Prahau zvěsiti. Z toho opět pošla nová a veliká ruoznice a váda v lidu v Větším Městě, Pražané z Většího Města Praž- ského vsko- čili do Menšího. 4 1 = sporů — 2 = Malá strana, podle trhů — 3 = štíty — = usilovně Kronika IV.
Strana 98
98 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1282 Krásek z Malé Strany saudil v Větší Praze. neb někteří (a zvláště jíchž jsú přátelé zbiti a zvěšeni) chtěli s větším počtem lidu do Menšího Města vskočiti a napořád mordovati, jiní múdřejší toho učiniti nedali. V tom obyvatelé Menšího Města Pražského, také hladem a morem jsúce utrápeni, bez velikého nebyli strachu. Na den sv. Matúše obec Pražská všecka sešla se na rathauz a tu múdřejší nepokojné ukrotili a smířili, a tak spolu na tom zůstali, aby Mařík Krásek z Menšího Města s některými z Většího Města k němu při- danými jako muž maudrý a spravedlivý v pon- dělí, v středu a v pátek na rathúze Většího Města všecku obec saudil a v Menším Městě také v auterý a ve čtvrtek aby s svými na saudě seděl. Někteří ovšem všetečnější,, ač k tomu svolili, však to těžce nesli. Múdřejší pak jích všetečnosti a zlé příhody se obávajíce, proti témuž Kráskovi až k kaple sv. Ducha, kteráž jest na břehu, s zbrojí vycházeli a jej poctivě až na rathauz též i zase, provodili. A on Krásek spravedlivě se k jednomu každému zachoval a dary měl u veliké ošklivosti; a v té spravedlivosti a poctivosti trval až do své smrti. Potom lid obojího města jeho smrt za dlúhý čas připomínaje želel. Někteří pak pravili, by byl P. Buoh jeho na ten čas lidu tomu hladovitému za zprávci nedal, snad že by obě ta města k pádu 1 = opovážlivější — 2 = zpět
98 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1282 Krásek z Malé Strany saudil v Větší Praze. neb někteří (a zvláště jíchž jsú přátelé zbiti a zvěšeni) chtěli s větším počtem lidu do Menšího Města vskočiti a napořád mordovati, jiní múdřejší toho učiniti nedali. V tom obyvatelé Menšího Města Pražského, také hladem a morem jsúce utrápeni, bez velikého nebyli strachu. Na den sv. Matúše obec Pražská všecka sešla se na rathauz a tu múdřejší nepokojné ukrotili a smířili, a tak spolu na tom zůstali, aby Mařík Krásek z Menšího Města s některými z Většího Města k němu při- danými jako muž maudrý a spravedlivý v pon- dělí, v středu a v pátek na rathúze Většího Města všecku obec saudil a v Menším Městě také v auterý a ve čtvrtek aby s svými na saudě seděl. Někteří ovšem všetečnější,, ač k tomu svolili, však to těžce nesli. Múdřejší pak jích všetečnosti a zlé příhody se obávajíce, proti témuž Kráskovi až k kaple sv. Ducha, kteráž jest na břehu, s zbrojí vycházeli a jej poctivě až na rathauz též i zase, provodili. A on Krásek spravedlivě se k jednomu každému zachoval a dary měl u veliké ošklivosti; a v té spravedlivosti a poctivosti trval až do své smrti. Potom lid obojího města jeho smrt za dlúhý čas připomínaje želel. Někteří pak pravili, by byl P. Buoh jeho na ten čas lidu tomu hladovitému za zprávci nedal, snad že by obě ta města k pádu 1 = opovážlivější — 2 = zpět
Strana 99
SPRAVCEM ZEME BISKUP TOBIAS. 99 a k zkáze byla přivedena, protož jeho múdrost a spravedlivost, kterúž měl při saudu, za dlúhý čas v těch městech připomínána byla.1 (Správcem země biskup Tobiáš.) / 257 v /L. 1283. první den ledna měsíce Otta Bram- (R. 1283.) burský přijel do Prahy a Němcí ustavičně za ním z Německých zemí běželi, až opět Českau zemi jako mauchy naplnili. I rozkázal všech Čechuov na sněm do Prahy zavolati, aby se všickni na den slavnosti Tří Králuov, páni i rytířstvo, vládyky i jiní znamenitější před ním na Hradě Pražském postavili. To když se stalo, markrabě oznámil Čechuom, že má úmysl v brzkém času ven z České země vyjeti, a že neví, kterého času se zase na- vrátí. Protož, aby mu oznámili, chtějí-li jemu a tomu, kohož by on na svém místě z Čechuov po- stavil, poddanost zachovati. A oni uradivše se dali odpověd skrze Zbynka Dubského, že to chtí rádi učiniti. A on markrabě ustanovil jím dva zprávce, t. biskupa Tobiáše a Teobalda, neb Dě- polta, sudího zemského, přikázav jím, aby lotry a laupežníky trestali a té země více nedali hubiti. Čechové ty pány za zprávce vděčně přijavše po- děkovali. Ale biskup jako muž opatrný svolav Biskup Tobiáš a Teobald zprávce. 1 O tom všem jiných zpráv není.
SPRAVCEM ZEME BISKUP TOBIAS. 99 a k zkáze byla přivedena, protož jeho múdrost a spravedlivost, kterúž měl při saudu, za dlúhý čas v těch městech připomínána byla.1 (Správcem země biskup Tobiáš.) / 257 v /L. 1283. první den ledna měsíce Otta Bram- (R. 1283.) burský přijel do Prahy a Němcí ustavičně za ním z Německých zemí běželi, až opět Českau zemi jako mauchy naplnili. I rozkázal všech Čechuov na sněm do Prahy zavolati, aby se všickni na den slavnosti Tří Králuov, páni i rytířstvo, vládyky i jiní znamenitější před ním na Hradě Pražském postavili. To když se stalo, markrabě oznámil Čechuom, že má úmysl v brzkém času ven z České země vyjeti, a že neví, kterého času se zase na- vrátí. Protož, aby mu oznámili, chtějí-li jemu a tomu, kohož by on na svém místě z Čechuov po- stavil, poddanost zachovati. A oni uradivše se dali odpověd skrze Zbynka Dubského, že to chtí rádi učiniti. A on markrabě ustanovil jím dva zprávce, t. biskupa Tobiáše a Teobalda, neb Dě- polta, sudího zemského, přikázav jím, aby lotry a laupežníky trestali a té země více nedali hubiti. Čechové ty pány za zprávce vděčně přijavše po- děkovali. Ale biskup jako muž opatrný svolav Biskup Tobiáš a Teobald zprávce. 1 O tom všem jiných zpráv není.
Strana 100
100 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1283 Němci z Čech jíti musili. Berně mark- rabovi Bram- burskému. pány a starší, namluvil je na to, aby markrabě žádali, aby rozkázal pro uvarování budúcího zlého Němcuom z Čech vyjíti. Markrabě maje zprávu netoliko od Čechuov, ale i od Němcuov, co se v Čechách páchalo, hned bez meškání rozeslal posly po všech městech českých, jím přikazuje, aby kázali biřicuom volati, že markrabě přísně rozkazuje, aby všickni Němci i jiní cizozemci z České země ve třech dnech se ven vyhostili a bez překážky vyšli. A kteříž by koli přes třetí den zuostali, aby byli jímáni a jako jiní zlodějí a laupežníci zvěšeni. Němci to usly- šavše, hned z Čech běžali a jako netopajřové, když svítá, se rozkryli.. A Čechové se brali pomalu z hor a z lesuov a strojili se k vorání. Též i ře- meslníci svá řemesla napravovali. Při témž sněmu bylo rokováno a mezi markrabí a Čechy tak narovnáno, aby Čechové markra- bovi jako pánu svému (na ten čas) vrchnímu pod- danost zachovali a při slavnosti ss. Filipa a Jakuba apoštolův aby sebrali berni a markrabovi 15.000 hřiven stříbrných dali a on markrabě aby jim Vácslava dědice přivezl a na stolici otce jeho, krále Ottagara, posadil a Tobiášovi biskupu a ně- kterým pánům Českým, také i některým osobám z markrabství Bramburského, též i z měšťanův 1 = rozprchli, na různá místa ukryli
100 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1283 Němci z Čech jíti musili. Berně mark- rabovi Bram- burskému. pány a starší, namluvil je na to, aby markrabě žádali, aby rozkázal pro uvarování budúcího zlého Němcuom z Čech vyjíti. Markrabě maje zprávu netoliko od Čechuov, ale i od Němcuov, co se v Čechách páchalo, hned bez meškání rozeslal posly po všech městech českých, jím přikazuje, aby kázali biřicuom volati, že markrabě přísně rozkazuje, aby všickni Němci i jiní cizozemci z České země ve třech dnech se ven vyhostili a bez překážky vyšli. A kteříž by koli přes třetí den zuostali, aby byli jímáni a jako jiní zlodějí a laupežníci zvěšeni. Němci to usly- šavše, hned z Čech běžali a jako netopajřové, když svítá, se rozkryli.. A Čechové se brali pomalu z hor a z lesuov a strojili se k vorání. Též i ře- meslníci svá řemesla napravovali. Při témž sněmu bylo rokováno a mezi markrabí a Čechy tak narovnáno, aby Čechové markra- bovi jako pánu svému (na ten čas) vrchnímu pod- danost zachovali a při slavnosti ss. Filipa a Jakuba apoštolův aby sebrali berni a markrabovi 15.000 hřiven stříbrných dali a on markrabě aby jim Vácslava dědice přivezl a na stolici otce jeho, krále Ottagara, posadil a Tobiášovi biskupu a ně- kterým pánům Českým, také i některým osobám z markrabství Bramburského, též i z měšťanův 1 = rozprchli, na různá místa ukryli
Strana 101
HLADA MOR 101 pražských, aby jej k opatrování poručil. A na tom se rozjeli. Přišel čas ss. Filipa a Jakuba, markrabě poslal posly své a při tom listy, omlúvaje se a pravě, že z hodných příčin Vácslava dědice posta- viti nemuož a že by rád, aby jemu ta summa při- rčená poslána byla, a že on konečně při slavnosti sv. Jana Křtitele s ním do Prahy přijede a to, což má učiniti, že učiní. To slyšíce Čechové, velmi se búřiti počali.1 Ale múdřejší rozváživše věci budúcí, skrze též posly markrabovi dali odpověd, že jeho prosebně žádají, aby tomu, což jím slíbil, dosti učinil, že oni také při též slavnosti sv. Jana, což dáti mají, rádi chtí vyplniti. Přišel den sv. Jana, opět markrabě tomu dosti neučinil. Při tom času hlad velmi veliký a neobyčejný ještě trápil Českú zemi a to tak ukrutně, že lidé někteří vynaloživše na ztravu všecko, což měli, již sobě chleba zač ani kde kúpiti nemajíce, jiné lidi a hosti do svých domuov přijímajíce, tajně je mordovali, vařili a jedli. Mor také ač byl po- přestal,, opět času zimního vnáhle lidé mříti počali. Hlad a mor trápil Ces- kau zemi. (Menší příhody.) T. č. královna Kunhuta, manželka někdy Otta- garova, kteráž v Slezích byla, navrátila se do 1 Ve skutečnosti byl sice Václav do Čech přivezen, ale ježto nedošlo k finanční dohodě, svěřen k opatrování míšenskému mar- krabí Jindřichovi. Bylo to již r. 1281. — 2 = poněkud přestal
HLADA MOR 101 pražských, aby jej k opatrování poručil. A na tom se rozjeli. Přišel čas ss. Filipa a Jakuba, markrabě poslal posly své a při tom listy, omlúvaje se a pravě, že z hodných příčin Vácslava dědice posta- viti nemuož a že by rád, aby jemu ta summa při- rčená poslána byla, a že on konečně při slavnosti sv. Jana Křtitele s ním do Prahy přijede a to, což má učiniti, že učiní. To slyšíce Čechové, velmi se búřiti počali.1 Ale múdřejší rozváživše věci budúcí, skrze též posly markrabovi dali odpověd, že jeho prosebně žádají, aby tomu, což jím slíbil, dosti učinil, že oni také při též slavnosti sv. Jana, což dáti mají, rádi chtí vyplniti. Přišel den sv. Jana, opět markrabě tomu dosti neučinil. Při tom času hlad velmi veliký a neobyčejný ještě trápil Českú zemi a to tak ukrutně, že lidé někteří vynaloživše na ztravu všecko, což měli, již sobě chleba zač ani kde kúpiti nemajíce, jiné lidi a hosti do svých domuov přijímajíce, tajně je mordovali, vařili a jedli. Mor také ač byl po- přestal,, opět času zimního vnáhle lidé mříti počali. Hlad a mor trápil Ces- kau zemi. (Menší příhody.) T. č. královna Kunhuta, manželka někdy Otta- garova, kteráž v Slezích byla, navrátila se do 1 Ve skutečnosti byl sice Václav do Čech přivezen, ale ježto nedošlo k finanční dohodě, svěřen k opatrování míšenskému mar- krabí Jindřichovi. Bylo to již r. 1281. — 2 = poněkud přestal
Strana 102
102 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1283. Královna Polská od služebnic zamor- dována. Záviš, pán z Rožm- bergka. Čech, majíci úmysl tu zuostati, ale znamenavši veliký nedostatek pokrmuov, také i mor, obrátila se do Moravy a přijevši do Znojma tu zuostala. L. t. Lukarda, Přemysla knížete (jenž byl v Větší Polště) manželka, 14. den měs. listopadu skrze nenávist (tak jakž se někteří domnívali) svého manžela, od svých služebnic na hradě Poz- naňském jest udušena. Skrze to manžel její byl ode všech lidí v velikém podezření, že žádné z týchž služebnic pro takovú úkladnú smrt své manželky nekázal trestati. Č. t. byl jeden z rodu Vítkovcuov, muž velmi znamenitý a nad jiné bohatý, jménem Záviš, kte- réhož někdy král Ottagar měl v nenávisti a byl jemu i některá zboží (jakž o tom zpráva byla) bez příčiny odjal. Ten domnívaje se, že skrze krá- lovnu zase k svému zboží přijde, i jel k ní do Mo- ravy a počal jí snažně slúžiti a mimo jiné všecky rytíře měl k ní volnější přístup, častější také míval s ní rozmlúvaní. Králová, znamenavši jej býti nad jiné všecky kražší tváři a výborné postavy, a že vždycky vesel jest, žádala s ním míti účasten- ství v veselí a jeho při sobě zdržala, tak dlúho, až z něho synem počala a porodivši rozkázala jemu na křtu dáti jméno Jan. Kterýžto Jan potom po / 258 r 1 Hájek nedodává, že se dala královna vdova se Závišem tajně oddati, nýbrž vzpomíná jejího sňatku teprve k r. 1285.
102 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1283. Královna Polská od služebnic zamor- dována. Záviš, pán z Rožm- bergka. Čech, majíci úmysl tu zuostati, ale znamenavši veliký nedostatek pokrmuov, také i mor, obrátila se do Moravy a přijevši do Znojma tu zuostala. L. t. Lukarda, Přemysla knížete (jenž byl v Větší Polště) manželka, 14. den měs. listopadu skrze nenávist (tak jakž se někteří domnívali) svého manžela, od svých služebnic na hradě Poz- naňském jest udušena. Skrze to manžel její byl ode všech lidí v velikém podezření, že žádné z týchž služebnic pro takovú úkladnú smrt své manželky nekázal trestati. Č. t. byl jeden z rodu Vítkovcuov, muž velmi znamenitý a nad jiné bohatý, jménem Záviš, kte- réhož někdy král Ottagar měl v nenávisti a byl jemu i některá zboží (jakž o tom zpráva byla) bez příčiny odjal. Ten domnívaje se, že skrze krá- lovnu zase k svému zboží přijde, i jel k ní do Mo- ravy a počal jí snažně slúžiti a mimo jiné všecky rytíře měl k ní volnější přístup, častější také míval s ní rozmlúvaní. Králová, znamenavši jej býti nad jiné všecky kražší tváři a výborné postavy, a že vždycky vesel jest, žádala s ním míti účasten- ství v veselí a jeho při sobě zdržala, tak dlúho, až z něho synem počala a porodivši rozkázala jemu na křtu dáti jméno Jan. Kterýžto Jan potom po / 258 r 1 Hájek nedodává, že se dala královna vdova se Závišem tajně oddati, nýbrž vzpomíná jejího sňatku teprve k r. 1285.
Strana 103
NAVRAT KRALE VACLAVA. 103 mnohých letech byl křižovníkem a pánem Strako- nickým zákona Rodýzského. R. t. při konci den sv. Štěpána mučedlníka duha velmi veliká a jasná ukázala se a všecko město Pražské obklíčila; ode zdí, kteréž sú na po- ledne, až k Letni se ztáhla. Taková věc že se času zimního ukázala, všickni se divili a z toho mnozí pravili, že bude pokoj v České zemi, neb jako duha bauře zastavuje, tak P. Buoh všemo- húcí svú milostí takové bauřky a těžkosti lidské že zastaviti a přetrhnúti ráči. Duha jasná nad Prahau. (Návrat krále Václava.) L. 1284. ukázalo se druhé znamení 5. den měs. (R. 1284.) dubna, t. j. tu noc po sv. Ambroži hvězda velmi jasná na jednom rohu měsíce stojíci velmi svítila. To vidúce lidé múdřejší, příští Vácslava, syna Otta- garova, dědice českého, v brzkém času býti pra- vili a z toho se radovali, pravíce: „Již pán náš Božskú pomocí z vězení a z rukú ukrutného mar- krabě Bramburského bude vysvobozen. T. 1. 18. den měs. června, přijeli poslové do Prahy, pravíce, že Otta Bramburský a kníže Vácslav Český do Čech jedau. To uslyšav biskup, rychle všecky pány a rytíře i města obeslal, kteříž Hvězda na měsíci. 1 = řádu (nyní) maltského — 2 Skutečně však přijel Václav 24. května 1283.
NAVRAT KRALE VACLAVA. 103 mnohých letech byl křižovníkem a pánem Strako- nickým zákona Rodýzského. R. t. při konci den sv. Štěpána mučedlníka duha velmi veliká a jasná ukázala se a všecko město Pražské obklíčila; ode zdí, kteréž sú na po- ledne, až k Letni se ztáhla. Taková věc že se času zimního ukázala, všickni se divili a z toho mnozí pravili, že bude pokoj v České zemi, neb jako duha bauře zastavuje, tak P. Buoh všemo- húcí svú milostí takové bauřky a těžkosti lidské že zastaviti a přetrhnúti ráči. Duha jasná nad Prahau. (Návrat krále Václava.) L. 1284. ukázalo se druhé znamení 5. den měs. (R. 1284.) dubna, t. j. tu noc po sv. Ambroži hvězda velmi jasná na jednom rohu měsíce stojíci velmi svítila. To vidúce lidé múdřejší, příští Vácslava, syna Otta- garova, dědice českého, v brzkém času býti pra- vili a z toho se radovali, pravíce: „Již pán náš Božskú pomocí z vězení a z rukú ukrutného mar- krabě Bramburského bude vysvobozen. T. 1. 18. den měs. června, přijeli poslové do Prahy, pravíce, že Otta Bramburský a kníže Vácslav Český do Čech jedau. To uslyšav biskup, rychle všecky pány a rytíře i města obeslal, kteříž Hvězda na měsíci. 1 = řádu (nyní) maltského — 2 Skutečně však přijel Václav 24. května 1283.
Strana 104
104 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1284 Markrabě Bramburský kníže Vác- slava Če- chům vrátil / 258 v bez meškání do Prahy přijeli a všickni v svém po- řádku dvamezcítmý den toho měsíce proti pánu svému velmi poctivě a pořádně vyšli až před brány Hradu Pražského. Biskup, kanovníci, kněží a páni jej slavně a velmi poctivě vítali, Ottu Brambur- ského netak. Potom opatové břevnovský, ostrov- ský, sázavský, strahovský, sedlecký, skalský a j. mnozí, všickni s svými bratřími, též i predyka- torové, Františkové, farářové, kaplanové, oltář- níci, i všickni žáci zpívajíce: „Advenisti desidera- bilis, te enim expectabamus“a etc. a jiná zpívání mnohá. Lid obecný také zpíval píseň sv. Vojtěcha „Hospodine, pomiluj ný“, řemeslníci všickni pod svými korauhvemi a praporci řádně šli a poctivě se svému pánu klaněli. Markrabě pak, zprávce a poručník Vácslava knížete, vedlé /pořádku práva z auřadu svého počet maje učiniti, tak jakž práva císařská o poručnících ukazují, vzav 15.000 hřiven stříbrných z berně obecní, ještě lakomstvím sa veden, 20.000 hřiven stříbrných od téhož Vácslava za své zpravování míti požádal. Vácslav žádostiv sa býti svoboden, byl by rád dal, ale neměl odkud. Páni poradivše se, smlauvu s markrabí učinili, jediné aby jeho prázdni byli, tyto zámky i s městy 1 = františkáni; jinak Hájek mnoho přidal; kroniky souvěké jmenují jen dva opaty; břevnovského a strahovského. — 2 = ka- plani — 3 = „Přišel jsi, vytoužený, tebe jsme očekávali“ — zpěv církevní.
104 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1284 Markrabě Bramburský kníže Vác- slava Če- chům vrátil / 258 v bez meškání do Prahy přijeli a všickni v svém po- řádku dvamezcítmý den toho měsíce proti pánu svému velmi poctivě a pořádně vyšli až před brány Hradu Pražského. Biskup, kanovníci, kněží a páni jej slavně a velmi poctivě vítali, Ottu Brambur- ského netak. Potom opatové břevnovský, ostrov- ský, sázavský, strahovský, sedlecký, skalský a j. mnozí, všickni s svými bratřími, též i predyka- torové, Františkové, farářové, kaplanové, oltář- níci, i všickni žáci zpívajíce: „Advenisti desidera- bilis, te enim expectabamus“a etc. a jiná zpívání mnohá. Lid obecný také zpíval píseň sv. Vojtěcha „Hospodine, pomiluj ný“, řemeslníci všickni pod svými korauhvemi a praporci řádně šli a poctivě se svému pánu klaněli. Markrabě pak, zprávce a poručník Vácslava knížete, vedlé /pořádku práva z auřadu svého počet maje učiniti, tak jakž práva císařská o poručnících ukazují, vzav 15.000 hřiven stříbrných z berně obecní, ještě lakomstvím sa veden, 20.000 hřiven stříbrných od téhož Vácslava za své zpravování míti požádal. Vácslav žádostiv sa býti svoboden, byl by rád dal, ale neměl odkud. Páni poradivše se, smlauvu s markrabí učinili, jediné aby jeho prázdni byli, tyto zámky i s městy 1 = františkáni; jinak Hájek mnoho přidal; kroniky souvěké jmenují jen dva opaty; břevnovského a strahovského. — 2 = ka- plani — 3 = „Přišel jsi, vytoužený, tebe jsme očekávali“ — zpěv církevní.
Strana 105
ZAVIS SPRAVCEM ZEME. 105 až do vyplnění té summy v základě, dali, Děčín, Austí, Most, Ronov a Bezdězí,, a tak markrabě Bramburský s svými Němci z České země vyjel a Čechové ho slavně i vděčně požehnali a za to prosili P. Boha, aby se do ní zase i s svými po- tomky na věky nenavrátil. (Královnin návrat. Záviš správcem země.) Leta 1285. L. t. královna, obávajíci se syna (R. 1285.) svého, posly poctivé s velikými prosbami za milost žádajíci k němu poslala. Vácslav kníže, již zbaven sa otce, za dlúhý čas byv v cizí zemi v úzkostech bez mateře milostivý, jako dítě matku svú, tu kteráž jeho porodila, žádostiv sa viděti, milostivě jí to všecko odpustil a aby k němu přijela, rozkázal. Kteráž hned bez odtahuov vsedši na vuoz, přijela do Prahy a před synem se velmi pokořila. Ale Záviš Vácslava se boje, aby jemu toho, co proti němu i proti otci jeho zavinil, zlým nezpomenul, v Moravě zůstal. Královna pak časem příhodným s pány některými a přímluvci před kníže, syna svého, předstúpila, za milost Závišovi snážně pro- seci. Vácslav mateře své lahodnými a panuov velikými prosbami sa obměkčen, též Závišovi to všecko z srdce odpustil. Záviš přijev z Moravy a Závišovi královna milost uprosila. 1 = zástavou, rukojemstvím — Tisk Bediezy, omylem.
ZAVIS SPRAVCEM ZEME. 105 až do vyplnění té summy v základě, dali, Děčín, Austí, Most, Ronov a Bezdězí,, a tak markrabě Bramburský s svými Němci z České země vyjel a Čechové ho slavně i vděčně požehnali a za to prosili P. Boha, aby se do ní zase i s svými po- tomky na věky nenavrátil. (Královnin návrat. Záviš správcem země.) Leta 1285. L. t. královna, obávajíci se syna (R. 1285.) svého, posly poctivé s velikými prosbami za milost žádajíci k němu poslala. Vácslav kníže, již zbaven sa otce, za dlúhý čas byv v cizí zemi v úzkostech bez mateře milostivý, jako dítě matku svú, tu kteráž jeho porodila, žádostiv sa viděti, milostivě jí to všecko odpustil a aby k němu přijela, rozkázal. Kteráž hned bez odtahuov vsedši na vuoz, přijela do Prahy a před synem se velmi pokořila. Ale Záviš Vácslava se boje, aby jemu toho, co proti němu i proti otci jeho zavinil, zlým nezpomenul, v Moravě zůstal. Královna pak časem příhodným s pány některými a přímluvci před kníže, syna svého, předstúpila, za milost Závišovi snážně pro- seci. Vácslav mateře své lahodnými a panuov velikými prosbami sa obměkčen, též Závišovi to všecko z srdce odpustil. Záviš přijev z Moravy a Závišovi královna milost uprosila. 1 = zástavou, rukojemstvím — Tisk Bediezy, omylem.
Strana 106
106 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1285 Záviš z Rožmbergka pojal krá- lovú za manželku. před kníže přistúpiv, nízko se uklonil a slovy velmi lahodnými se pokořil. Kníže, slyše jeho prosbu a vida jeho výbornú postavu, přijal jej za dvořenína a mnohá dobrodiní jemu činil a po malém času učinil jej svého dvoru hajtmanem. Po některém pak času mnozí jemu více slaužili a poddáni byli než samému knížeti, a on mnohé nadával, a některým auřady rozdával, toho pur- krabí, onoho komorníkem, jiného maršálkem a jiného truksasem učinil, a kníže samého dětin- ským hrám hráti učil. Páni, vzavše od něho auřady, před knížetem jej vychvalovali a nad míru vele- bili tak dlúho, až to, že královú za manželku po- jal, zjednali, a věno, kteréž králové náleží, při nich zuostalo. Kníže, dav jemu mateř svú za man- želku, již jeho poslauchal jako otce. Múdřejší toho ovšem nechválili, pravíce, že taková věc jest v té zemi neslýchaná, aniž se to kdy přihodilo, aby pán měl pojíti královnu s povolením jejího syna. (Svatba králova.) T. 1. Jitka, dcera Rudolfova, krále Rímského, (vedle předešlé smlauvy, kteráž někdy stala se mezi týmž Rudolfem a králem Ottagarem leta etc. 76. na ostrově řečeném Kamberk) přinesena jest 1 = důchody opatřoval
106 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1285 Záviš z Rožmbergka pojal krá- lovú za manželku. před kníže přistúpiv, nízko se uklonil a slovy velmi lahodnými se pokořil. Kníže, slyše jeho prosbu a vida jeho výbornú postavu, přijal jej za dvořenína a mnohá dobrodiní jemu činil a po malém času učinil jej svého dvoru hajtmanem. Po některém pak času mnozí jemu více slaužili a poddáni byli než samému knížeti, a on mnohé nadával, a některým auřady rozdával, toho pur- krabí, onoho komorníkem, jiného maršálkem a jiného truksasem učinil, a kníže samého dětin- ským hrám hráti učil. Páni, vzavše od něho auřady, před knížetem jej vychvalovali a nad míru vele- bili tak dlúho, až to, že královú za manželku po- jal, zjednali, a věno, kteréž králové náleží, při nich zuostalo. Kníže, dav jemu mateř svú za man- želku, již jeho poslauchal jako otce. Múdřejší toho ovšem nechválili, pravíce, že taková věc jest v té zemi neslýchaná, aniž se to kdy přihodilo, aby pán měl pojíti královnu s povolením jejího syna. (Svatba králova.) T. 1. Jitka, dcera Rudolfova, krále Rímského, (vedle předešlé smlauvy, kteráž někdy stala se mezi týmž Rudolfem a králem Ottagarem leta etc. 76. na ostrově řečeném Kamberk) přinesena jest 1 = důchody opatřoval
Strana 107
SVATBA KRALOVA. 107 za manželku Vácslavovi knížeti až na pomezí České do města, jenž slove Cheb. Tu Vácslav, pojav mateř svú, též i Záviše, jel až do téhož města, aby té smlauvě otce svého dosti učinil. A přijev tam, nalezl tu Rudolfa s jeho manželkú, také i s dcerkú, a tu sú se přátelsky a milostivě vítali a pozdravovali. Ale Záviš, obávaje se snad od Rudolfa nějaké puotky,, do města nechtěl vjeti, ale zuostal v jedné vsi, sedlané vždycky maje koně, byla-li by toho potřeba, aby zase, pospíšil. Mezi Rudolfem a jeho radami, též i Vácslavem a raddami jeho tak dlúho rokováno bylo, až Vácslav a Jitka v manželství řádně vstúpili. Ale Rudolfus pro mladost jich obú nechtěl toho, aby se spolu sklá- dali, dopustiti, neb Vácslav toliko v patnáctém létě byl a panna v dvanáctém. A tak svatbu vy- konavše,/Rudolfus, král Římský, mateř Vácsla- vovu maje v nějakém podezření, snad aby se od ní nětco dceři jeho nenadálého nepřihodilo, Jitku zase s sebú vzal a Vácslav se s mateří do Čech na- vrátil. Vácslav, syn Přemysluov, pojal dceru Rudolfa císaře /259 r (Drobné příhody.) R. t. nábožní muží, bratří pausteníci zákona sv. Augustýna, s povolením Tobiáše biskupa uve- deni jsú do Prahy a klášter sv. Tomáše, v Men- 1 = útoku — 2 = zpět — Hájek v tomto klášteře bydlíval.
SVATBA KRALOVA. 107 za manželku Vácslavovi knížeti až na pomezí České do města, jenž slove Cheb. Tu Vácslav, pojav mateř svú, též i Záviše, jel až do téhož města, aby té smlauvě otce svého dosti učinil. A přijev tam, nalezl tu Rudolfa s jeho manželkú, také i s dcerkú, a tu sú se přátelsky a milostivě vítali a pozdravovali. Ale Záviš, obávaje se snad od Rudolfa nějaké puotky,, do města nechtěl vjeti, ale zuostal v jedné vsi, sedlané vždycky maje koně, byla-li by toho potřeba, aby zase, pospíšil. Mezi Rudolfem a jeho radami, též i Vácslavem a raddami jeho tak dlúho rokováno bylo, až Vácslav a Jitka v manželství řádně vstúpili. Ale Rudolfus pro mladost jich obú nechtěl toho, aby se spolu sklá- dali, dopustiti, neb Vácslav toliko v patnáctém létě byl a panna v dvanáctém. A tak svatbu vy- konavše,/Rudolfus, král Římský, mateř Vácsla- vovu maje v nějakém podezření, snad aby se od ní nětco dceři jeho nenadálého nepřihodilo, Jitku zase s sebú vzal a Vácslav se s mateří do Čech na- vrátil. Vácslav, syn Přemysluov, pojal dceru Rudolfa císaře /259 r (Drobné příhody.) R. t. nábožní muží, bratří pausteníci zákona sv. Augustýna, s povolením Tobiáše biskupa uve- deni jsú do Prahy a klášter sv. Tomáše, v Men- 1 = útoku — 2 = zpět — Hájek v tomto klášteře bydlíval.
Strana 108
108 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1285/6 Klášter sv. Tomáše v Menším Městě Pražským. Červí jedovatí v Prusích. ším Městě Pražském přijali, kterýžto někdy Otta- gar, otec Vácslava knížete, byl dal slavně vysta- věti. To místo také byli jsú někdy držali bratří zákona sv. Benedykta a byl tu jejich klášter ma- ličký postavený ve jméno sv. p. Doroty. T. č. jsú odtud do kláštera sv. p. Markéty na Břevnov pod- dáni a Augustynarové na místo jích uvedeni. T. r. v Prusích a v jiných krajinách puolnočních měs. června dopuštěním Božím mnoho škodlivých červuov se zplodilo, kteříž byli nápodobni k ští- ruom a každý měl ocas jako rak, a kohožkoli jeden uštípl, hned ten člověk druhého neb třetího dne umřel. A tak sobě lidé velmi s ními stýskali,, neb netoliko po lesích aneb po polích, ale i do pří- bytkuov lidských lezli. Zimního pak času všickni zhynuli. (Smrt kr. Kunhuty. Nová královna.) Královna Kunhuta umřela. (R. 1286.) Jitka Vác- slavovi přinesena. Toho také roku při konci králová Kunhuta, mátě Vácslavova, umřela a u sv. Františka v kláš- teře v Větším městě Pražském slavně pochována. L. 1286. Páni věrní a znamenitější před pána svého Vácslava předstúpivše, jemu radili, aby pro Jitku, svú manželku, poslal, předkládajíce jemu, že oni z té milosti a lásky, kterauž k němu mají, jako ku pánu svému milostivému, rádi by jeho 1 = jimi trpěli
108 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1285/6 Klášter sv. Tomáše v Menším Městě Pražským. Červí jedovatí v Prusích. ším Městě Pražském přijali, kterýžto někdy Otta- gar, otec Vácslava knížete, byl dal slavně vysta- věti. To místo také byli jsú někdy držali bratří zákona sv. Benedykta a byl tu jejich klášter ma- ličký postavený ve jméno sv. p. Doroty. T. č. jsú odtud do kláštera sv. p. Markéty na Břevnov pod- dáni a Augustynarové na místo jích uvedeni. T. r. v Prusích a v jiných krajinách puolnočních měs. června dopuštěním Božím mnoho škodlivých červuov se zplodilo, kteříž byli nápodobni k ští- ruom a každý měl ocas jako rak, a kohožkoli jeden uštípl, hned ten člověk druhého neb třetího dne umřel. A tak sobě lidé velmi s ními stýskali,, neb netoliko po lesích aneb po polích, ale i do pří- bytkuov lidských lezli. Zimního pak času všickni zhynuli. (Smrt kr. Kunhuty. Nová královna.) Královna Kunhuta umřela. (R. 1286.) Jitka Vác- slavovi přinesena. Toho také roku při konci králová Kunhuta, mátě Vácslavova, umřela a u sv. Františka v kláš- teře v Větším městě Pražském slavně pochována. L. 1286. Páni věrní a znamenitější před pána svého Vácslava předstúpivše, jemu radili, aby pro Jitku, svú manželku, poslal, předkládajíce jemu, že oni z té milosti a lásky, kterauž k němu mají, jako ku pánu svému milostivému, rádi by jeho 1 = jimi trpěli
Strana 109
NOVA KRALOVNA. 109 v dobrém štěstí a v dlúhém zdraví viděli. Ale roz- važujíce rozličné příhody světa tohoto, obávají se, aby mu se snad nětco mimo jeho i jích naději od Záviše nepřihodilo, ješto by oni z toho byli těžce zarmúceni a země Česká mohla by snad kmene královského býti zbavena. Vácslav, roz- váživ jích slova i žádost, odpověděl, že to chce hned učiniti. I posláni jsú poctiví poslové k Ru- dolfovi, kteří od pána svého Vácslava žádali jeho, aby mu svau dceru, jeho manželku, vydal. Rudolf vyslyšav prosby a zprávu o tom jistau maje, že Kunhuta, mátě Vácslavova umřela, hned všecky věci k tomu náležité připraviv, zeti svému man- želku jeho poslal. Vácslav proti Jitce, své manželce, poctivě až na pomezí vyjel a odtud jí slavně až do Prahy uvedl a na stolici královské v kostele sv. Víta posaditi rozkázal a odtuď do dvoru králov- ského. A tu bylo slavné hodování. (Nepravý císař.) T. 1. roztržka byla divná mezi lidmi v Ríši, neb jeden velmi chytrý Němec, kterýž byl velmi po- dobný obličejem k někdy Frydrychovi císaři, mlu- — viti počal a řka: „Já sem Frydrych císař“ a 1 Za té doby vystoupilo několik podvodníků v úloze císaře Fried- richa, nejvíce na Rýně. Tento slul Dietrich Holzschuh, přivržence měl hlavně v Reussu. Ale i pak vystupovali noví „Friedrichové".
NOVA KRALOVNA. 109 v dobrém štěstí a v dlúhém zdraví viděli. Ale roz- važujíce rozličné příhody světa tohoto, obávají se, aby mu se snad nětco mimo jeho i jích naději od Záviše nepřihodilo, ješto by oni z toho byli těžce zarmúceni a země Česká mohla by snad kmene královského býti zbavena. Vácslav, roz- váživ jích slova i žádost, odpověděl, že to chce hned učiniti. I posláni jsú poctiví poslové k Ru- dolfovi, kteří od pána svého Vácslava žádali jeho, aby mu svau dceru, jeho manželku, vydal. Rudolf vyslyšav prosby a zprávu o tom jistau maje, že Kunhuta, mátě Vácslavova umřela, hned všecky věci k tomu náležité připraviv, zeti svému man- želku jeho poslal. Vácslav proti Jitce, své manželce, poctivě až na pomezí vyjel a odtud jí slavně až do Prahy uvedl a na stolici královské v kostele sv. Víta posaditi rozkázal a odtuď do dvoru králov- ského. A tu bylo slavné hodování. (Nepravý císař.) T. 1. roztržka byla divná mezi lidmi v Ríši, neb jeden velmi chytrý Němec, kterýž byl velmi po- dobný obličejem k někdy Frydrychovi císaři, mlu- — viti počal a řka: „Já sem Frydrych císař“ a 1 Za té doby vystoupilo několik podvodníků v úloze císaře Fried- richa, nejvíce na Rýně. Tento slul Dietrich Holzschuh, přivržence měl hlavně v Reussu. Ale i pak vystupovali noví „Friedrichové".
Strana 110
11O V. HAJEK, KRONIKA, R. 1286 259 v knížata i hrabata některá, majíce nechut k Rudol- fovi, toho jemu potvrzovali. A ten jistý Němec bydlil blízko Rajnu v jednom městečku, kteréž slove Maisen, až za dvě létě. I jelo k němu mnoho panuov, též i z měst, a on svú chytrú řečí přivedl je k tomu, že mu se holdovali, a někteří jemu dobrovolně dávali veliké dary. Takové noviny když přišly k Rudolfovi, smál se tomu a pravil: „Jest nějaký blázen a ti sú také blázni, kteříž jemu dary dávají.“ Po malém času ten jistý svú chyt- rostí, lstivými a lahodnými řečmi způsobil takový blud v lidu, takže větší strana lidu nevěděli, kte- rého z těch dvú mají míti za císaře a kterého za blázna. V tom přišlo k Rudolfovi od některých knížat poselství, aby takové omylné, řeči zastavil a ten blud z lidí vyvedl a takovú věc přetrhl; neb jestli že toho v brzkém času neopatří, že všecky země Německé jemu se poddají. /Toť hned při tom času ten císař omylný poslal k Rudolfovi, aby před něho přijel a léno od něho jako od pravého Římského císaře přijal; pakli by toho neučinil, že by se on věděl k němu kterak vedlé práva císařského zachovati. Z toho Rudolfus se velmi rozhněval a jel tam k němu pospíchaje, a nalezl jej v tom městě, jenž slove Vetflor, a hned oblehl to město. Třetího pak dne dali se jemu Císařem se nějaký člo- věk činil. 1 = se mu poddali — 2 = klamné — 3 Správně Wetzlar.
11O V. HAJEK, KRONIKA, R. 1286 259 v knížata i hrabata některá, majíce nechut k Rudol- fovi, toho jemu potvrzovali. A ten jistý Němec bydlil blízko Rajnu v jednom městečku, kteréž slove Maisen, až za dvě létě. I jelo k němu mnoho panuov, též i z měst, a on svú chytrú řečí přivedl je k tomu, že mu se holdovali, a někteří jemu dobrovolně dávali veliké dary. Takové noviny když přišly k Rudolfovi, smál se tomu a pravil: „Jest nějaký blázen a ti sú také blázni, kteříž jemu dary dávají.“ Po malém času ten jistý svú chyt- rostí, lstivými a lahodnými řečmi způsobil takový blud v lidu, takže větší strana lidu nevěděli, kte- rého z těch dvú mají míti za císaře a kterého za blázna. V tom přišlo k Rudolfovi od některých knížat poselství, aby takové omylné, řeči zastavil a ten blud z lidí vyvedl a takovú věc přetrhl; neb jestli že toho v brzkém času neopatří, že všecky země Německé jemu se poddají. /Toť hned při tom času ten císař omylný poslal k Rudolfovi, aby před něho přijel a léno od něho jako od pravého Římského císaře přijal; pakli by toho neučinil, že by se on věděl k němu kterak vedlé práva císařského zachovati. Z toho Rudolfus se velmi rozhněval a jel tam k němu pospíchaje, a nalezl jej v tom městě, jenž slove Vetflor, a hned oblehl to město. Třetího pak dne dali se jemu Císařem se nějaký člo- věk činil. 1 = se mu poddali — 2 = klamné — 3 Správně Wetzlar.
Strana 111
VALKA DOMACI. 111 měšťané na milost a toho falešného císaře jemu vydali, a on vyslyšav ho, kázal jej spáliti jako fa- lešníka, a tak zase k sobě lid obrátil. A odtuď táhl k Kolínu, neb Kolínští byli se také tomu člověku holdovali. I vyšli jsú Kolínští proti Rudolfovi prosíce za milost a dali jemu 4000 hř. stř., a on tím jich potrestav, odjel. (Uklady proti Závišovi. Válka domácí.) L. 1287. Páni někteří čeští, znamenavše příliš- (R. 1287.) nau pajchu a zpurnost mysli Závišovy, těžce to u sebe vážili, a aby on jím měl více rozkazovati, než pán jich král, toho nikoli nemohli vytrpěti, a na krále takové své těžkosti častokrát vznášeli. Někteří pak z přátel Závišových proti těm panucm povstali a tak bylo v Čechách nemalé roz- dvojení, až jedni druhým laupežem i ohněm počali rozličných škod činiti, a zvláště ti, kteříž byli s strany Závišovy, majíce v něm (že jest naj- bližší při králi) naději, i oheň v zemi pauštěli. Ti pak, kteříž tu od ních trpěli škodu, takové své těžkosti na pána svého vznášeti chtěli, ale nebylo jím to od Záviše dopuštěno. Mocnější pak někteří čas příhodný uhlédajíce, a zvláště když tu Záviše nebylo, veliké a hrozné žaloby činili na něho. Vácslav pravil, že to chce opatřiti. Času jednoho vojsko Závišovi sebrati kázal a s tím vojskem do Páni proti Závišovi.
VALKA DOMACI. 111 měšťané na milost a toho falešného císaře jemu vydali, a on vyslyšav ho, kázal jej spáliti jako fa- lešníka, a tak zase k sobě lid obrátil. A odtuď táhl k Kolínu, neb Kolínští byli se také tomu člověku holdovali. I vyšli jsú Kolínští proti Rudolfovi prosíce za milost a dali jemu 4000 hř. stř., a on tím jich potrestav, odjel. (Uklady proti Závišovi. Válka domácí.) L. 1287. Páni někteří čeští, znamenavše příliš- (R. 1287.) nau pajchu a zpurnost mysli Závišovy, těžce to u sebe vážili, a aby on jím měl více rozkazovati, než pán jich král, toho nikoli nemohli vytrpěti, a na krále takové své těžkosti častokrát vznášeli. Někteří pak z přátel Závišových proti těm panucm povstali a tak bylo v Čechách nemalé roz- dvojení, až jedni druhým laupežem i ohněm počali rozličných škod činiti, a zvláště ti, kteříž byli s strany Závišovy, majíce v něm (že jest naj- bližší při králi) naději, i oheň v zemi pauštěli. Ti pak, kteříž tu od ních trpěli škodu, takové své těžkosti na pána svého vznášeti chtěli, ale nebylo jím to od Záviše dopuštěno. Mocnější pak někteří čas příhodný uhlédajíce, a zvláště když tu Záviše nebylo, veliké a hrozné žaloby činili na něho. Vácslav pravil, že to chce opatřiti. Času jednoho vojsko Závišovi sebrati kázal a s tím vojskem do Páni proti Závišovi.
Strana 112
112 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1287 Klášter Rajhrad dobyt. Třebová Moravská dobyta. Moravy na zloděje a zhaubce zemské aby se vy- pravil a tam je hubil, přísně přikázal. Záviš, ne tak poslušenstvím hnut jsa, jako tím, aby se nad některými svými nepřátely pomstil, hned bez meškání to učinil. A když přitáhl k klášteru řeče- nému Rajhrad, nalezl v něm mnoho lotrův a lau- pežníkův, neb oni vyhnavše a některé zmordo- vavše mnichy, klášter byli osadili. Záviš dobyv jích, kázal je všecky zvěsiti. Vácslav kníže také s svým haufem okolo Litomyšle zemi čistil, tak až Třebové Moravské dobyl a mnoho při tom městě laupežníkuov zvěsiti rozkázal a pána města toho, Frydrycha z Homburku, jíti kázal a před sebe přivésti. Tu přátelé jeho zaň se přimlúvali, aby dán nebyl do vězení. I slíbil jest on Frydrych, že takových laupežuov chce přestati, a laupež- níkuom že nedá u sebe stanoviště; a za to postavil knížeti Vácslavovi rukojmě. A hned brzo potom se tak nezachoval. Ti rukojmové jej vzavše, před kní- žetem v Praze postavili. Kníže rozváživ to, že jest on skrze své zlé skutky v pokutu smrti upadl, ale milosrdenstvím hnut sa a prosbú některých přemožen jsa, rozkázal jemu toliko u levé ruky jeden prst utíti; a on jsa tak potrestán, knížeti věrně slaužil; potom mimo jiné všecky byl mi- lostníkem. 1 Správně z Šumburku.
112 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1287 Klášter Rajhrad dobyt. Třebová Moravská dobyta. Moravy na zloděje a zhaubce zemské aby se vy- pravil a tam je hubil, přísně přikázal. Záviš, ne tak poslušenstvím hnut jsa, jako tím, aby se nad některými svými nepřátely pomstil, hned bez meškání to učinil. A když přitáhl k klášteru řeče- nému Rajhrad, nalezl v něm mnoho lotrův a lau- pežníkův, neb oni vyhnavše a některé zmordo- vavše mnichy, klášter byli osadili. Záviš dobyv jích, kázal je všecky zvěsiti. Vácslav kníže také s svým haufem okolo Litomyšle zemi čistil, tak až Třebové Moravské dobyl a mnoho při tom městě laupežníkuov zvěsiti rozkázal a pána města toho, Frydrycha z Homburku, jíti kázal a před sebe přivésti. Tu přátelé jeho zaň se přimlúvali, aby dán nebyl do vězení. I slíbil jest on Frydrych, že takových laupežuov chce přestati, a laupež- níkuom že nedá u sebe stanoviště; a za to postavil knížeti Vácslavovi rukojmě. A hned brzo potom se tak nezachoval. Ti rukojmové jej vzavše, před kní- žetem v Praze postavili. Kníže rozváživ to, že jest on skrze své zlé skutky v pokutu smrti upadl, ale milosrdenstvím hnut sa a prosbú některých přemožen jsa, rozkázal jemu toliko u levé ruky jeden prst utíti; a on jsa tak potrestán, knížeti věrně slaužil; potom mimo jiné všecky byl mi- lostníkem. 1 Správně z Šumburku.
Strana 113
NAROZENI DEDICE TRUNU. 113 (Narození dědice trůnu.) T. 1. Jitka, manželka Vácslavova, porodila Vácslavovi, manželu svému, k potěšení syna velmi krásného, kterémuž aby byl kmotrem, žádal biskupa Tobiáše a Jaroslava, komorníka zem- ského; a dal jemu jméno otce svého, Ottagar. Kterýž potom, dřív než rok přišel, umřel a u sv. Františka v klášteře pochován. R. t. času podzimního opět Vácslav, sebrav vojsko, musil táhnúti do Moravy a ty lotry, kteříž od své laupežné zvyklosti přestati nechtěli, skro- titi. To oni uslyšavše, zbèhli se na jeden hrad, jménem Helfenštajn, a tu se zavřeli. Kníže děla k ním zasaditi a jako bez přestání střeleti roz- kázal. Dne osmého Čechové toho hradu jsú do- byli a ty laupežníky zjímali. A nazajtří všecky dali zvěsiti. A tak se kníže opět do Čech navrátil. Vácslav laupežníky dal věsiti (Zasnoubení sestry královy.) L. 1288. kníže aneb král Vácslav Český, zna- menav Rudolfa, krále Rímského a císaře voleného, testě svého, velikú a přílišnú milostí k sobě na- chýleného, vždycky o to přemyšloval, kterak by mu se zachoval a žádné ani najmenší aby jemu nedal k rozhněvání příčiny, chtě tomu, aby takové mezi nimi učiněné přátelství a příbuzností krve (R. 1288.) / 260 r Kronika IV. 8
NAROZENI DEDICE TRUNU. 113 (Narození dědice trůnu.) T. 1. Jitka, manželka Vácslavova, porodila Vácslavovi, manželu svému, k potěšení syna velmi krásného, kterémuž aby byl kmotrem, žádal biskupa Tobiáše a Jaroslava, komorníka zem- ského; a dal jemu jméno otce svého, Ottagar. Kterýž potom, dřív než rok přišel, umřel a u sv. Františka v klášteře pochován. R. t. času podzimního opět Vácslav, sebrav vojsko, musil táhnúti do Moravy a ty lotry, kteříž od své laupežné zvyklosti přestati nechtěli, skro- titi. To oni uslyšavše, zbèhli se na jeden hrad, jménem Helfenštajn, a tu se zavřeli. Kníže děla k ním zasaditi a jako bez přestání střeleti roz- kázal. Dne osmého Čechové toho hradu jsú do- byli a ty laupežníky zjímali. A nazajtří všecky dali zvěsiti. A tak se kníže opět do Čech navrátil. Vácslav laupežníky dal věsiti (Zasnoubení sestry královy.) L. 1288. kníže aneb král Vácslav Český, zna- menav Rudolfa, krále Rímského a císaře voleného, testě svého, velikú a přílišnú milostí k sobě na- chýleného, vždycky o to přemyšloval, kterak by mu se zachoval a žádné ani najmenší aby jemu nedal k rozhněvání příčiny, chtě tomu, aby takové mezi nimi učiněné přátelství a příbuzností krve (R. 1288.) / 260 r Kronika IV. 8
Strana 114
114 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1288 spojené trvalo na věky. S pilností o to stál, aby i ta smlauva někdy mezi týmž Rudolfem a otcem jeho Ottagarem na ostrově Dunajském učiněná v své celosti zuostala; kázal sestru svú Kunhutu z kláštera sv. Františka (kteráž byla od otce svého tam dána) vzíti a synu císařovu dáti jí za manželku, aby tu smlauvu, kterúž otec jeho zrušil, vyplnil. Však potom táž Kunhuta po smrti manžela svého zase se do téhož kláštera (vdovau jsúc) navrátila a tu nábožně slaužila P. Bohu až do své smrti a tu jest také pohřbena. (Svatba Závišova s princeznou uherskou.) Při tom času Záviš z Rožmbergka, sám u sebe to rozvažuje, že má velikú nepřízeň pro svau zpurnost mezi pány Ceskými, znamenav také, že i kníže Vácslav naň chuten není, ale že jej má ne- toliko v nenávisti, ale i v podezření proto, neb se to již po dvakrát uznamenalo, že jest chtěl kníže Vácslava, pána svého, života zbaviti, ale nemohl toho vykonati, však proto mysli jeho vysokost nikoli nechtěla od své pajchy pustiti, a to proto, neb jest to často na své mysli rozvažoval, že jest byl mocně v rod královský vkročil, mateř knížete a manželku někdy krále Českého za manželku měl. I nezdálo se jemu z těch příčin žádné panny ani vdovy z panského stavu pojíti, aby tím ponížen
114 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1288 spojené trvalo na věky. S pilností o to stál, aby i ta smlauva někdy mezi týmž Rudolfem a otcem jeho Ottagarem na ostrově Dunajském učiněná v své celosti zuostala; kázal sestru svú Kunhutu z kláštera sv. Františka (kteráž byla od otce svého tam dána) vzíti a synu císařovu dáti jí za manželku, aby tu smlauvu, kterúž otec jeho zrušil, vyplnil. Však potom táž Kunhuta po smrti manžela svého zase se do téhož kláštera (vdovau jsúc) navrátila a tu nábožně slaužila P. Bohu až do své smrti a tu jest také pohřbena. (Svatba Závišova s princeznou uherskou.) Při tom času Záviš z Rožmbergka, sám u sebe to rozvažuje, že má velikú nepřízeň pro svau zpurnost mezi pány Ceskými, znamenav také, že i kníže Vácslav naň chuten není, ale že jej má ne- toliko v nenávisti, ale i v podezření proto, neb se to již po dvakrát uznamenalo, že jest chtěl kníže Vácslava, pána svého, života zbaviti, ale nemohl toho vykonati, však proto mysli jeho vysokost nikoli nechtěla od své pajchy pustiti, a to proto, neb jest to často na své mysli rozvažoval, že jest byl mocně v rod královský vkročil, mateř knížete a manželku někdy krále Českého za manželku měl. I nezdálo se jemu z těch příčin žádné panny ani vdovy z panského stavu pojíti, aby tím ponížen
Strana 115
SVATBA ZAVISOVA. 115 nebyl. Ale posly poctivé do Uher vypraviv, sestru krále Ladislava Uherského, kteráž dávno v kláš- teře oblečena, professována, i oblečena byla, za manželku sobě míti žádal. Poslové když se na- vrátili, dobré noviny, že král k tomu svolil, ozná- mili. Ale Záviš, že netoliko manželku, ale i také poklady, ale i přípravu, všecku někdy krále Otta- gara dobré paměti byl sobě osobil, slavně a krá- lovským zpuosobem umínil se do Uher vypra- viti z té příčiny. Poněvadž sestru královú sobě za manželku vzíti a do Čech jí přinésti měl, v krá- lovské také ozdobě v cizí zemi chtěl se ukázati. Protož maje neveliký počet lidu, toliko 80 vý- borných mužuov jízdných a 12 vozuov, druhý den měs. máje z Prahy vyjel, an na to král i krá- lová hledí, a táhl upřímo k Moravě, odtuď chtěje k Budínu. A když přijel na Železné Hory, toť muž jeden znamenitý z Čechuov, jménem Hajman z Lichtenburgka, lidem jej přemnoživ, a tu jeho čekaje, naň vyskočil a služebníky jeho (jenž na žádného péče neměli) rozraziv rozehnal a kteréž mohl postihnúti, zlaupil, truhly i s vozy pobral, klenotuov od zlatta a stříbra mnoho nabral. Záviš, s svým toliko utíkaje životem s pěti toliko slu- žebníky, nezastavil se až v Vylémovském kláš- Záviš žádal míti dceru krále Uherského. 1 t. vykonala sliby řádové — 2 = výstroj, výbavu — 3 = více idu maje — 4 Správně: Opatovském
SVATBA ZAVISOVA. 115 nebyl. Ale posly poctivé do Uher vypraviv, sestru krále Ladislava Uherského, kteráž dávno v kláš- teře oblečena, professována, i oblečena byla, za manželku sobě míti žádal. Poslové když se na- vrátili, dobré noviny, že král k tomu svolil, ozná- mili. Ale Záviš, že netoliko manželku, ale i také poklady, ale i přípravu, všecku někdy krále Otta- gara dobré paměti byl sobě osobil, slavně a krá- lovským zpuosobem umínil se do Uher vypra- viti z té příčiny. Poněvadž sestru královú sobě za manželku vzíti a do Čech jí přinésti měl, v krá- lovské také ozdobě v cizí zemi chtěl se ukázati. Protož maje neveliký počet lidu, toliko 80 vý- borných mužuov jízdných a 12 vozuov, druhý den měs. máje z Prahy vyjel, an na to král i krá- lová hledí, a táhl upřímo k Moravě, odtuď chtěje k Budínu. A když přijel na Železné Hory, toť muž jeden znamenitý z Čechuov, jménem Hajman z Lichtenburgka, lidem jej přemnoživ, a tu jeho čekaje, naň vyskočil a služebníky jeho (jenž na žádného péče neměli) rozraziv rozehnal a kteréž mohl postihnúti, zlaupil, truhly i s vozy pobral, klenotuov od zlatta a stříbra mnoho nabral. Záviš, s svým toliko utíkaje životem s pěti toliko slu- žebníky, nezastavil se až v Vylémovském kláš- Záviš žádal míti dceru krále Uherského. 1 t. vykonala sliby řádové — 2 = výstroj, výbavu — 3 = více idu maje — 4 Správně: Opatovském
Strana 116
116 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1289 teře. Však proto od věci začaté nezdálo mu se pře- stati, ale zpuosobiv služebníky a to, což k té cestě náležalo, do Uher přijel a tam svadbu okvasivi do Čech se navrátil, svú s sebú vezá manželku, kteruož na zámku, kterýž Vuršternberch, slove, posadil a tu s ní slavně přebýval. (Václav získal Opolsko.) (R. 1289.) /260 v List na knížetství Opolské. L. 1289. /Veliká milost a láska byla všech knížat a panuov okolních k Vácslavovi, synu Ottagarovu, knížeti Českému, tak že mnozí, i ne- přátelé byvše předkuov jeho, jemu se dobrovolně poddávali, mezi nimižto Kazimír, kníže Opolskýs, netoliko jemu, ale i jeho budúcím dobrovolně se i s svým knížectvím poddal, list na to učiniv v tato slova: „Velebnému a slavnému knížeti a pánu svému, králi Vácslavovi, služba má věrná. Minulé i ny- nější, také i potomní věci rozvažuje, kterak někdy slavný král Český Ottagar, dobré paměti, i před- kové jeho otci mému i jiným předkuom jeho radní a pomocní jsú bývali v jích potřebách, protož já, chtě otce svého šlepějí následovati a chtěje mně a synuom mým i mým poddaným i všemu kní- žetství mému pokoj zpuosobiti, neb znám, že před- 1 = oslaviv — 2 = Fürstenberg, nyní Svojanov — 3 Sice syn knížete Opolského, ale vládce jenom území Bytomského.
116 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1289 teře. Však proto od věci začaté nezdálo mu se pře- stati, ale zpuosobiv služebníky a to, což k té cestě náležalo, do Uher přijel a tam svadbu okvasivi do Čech se navrátil, svú s sebú vezá manželku, kteruož na zámku, kterýž Vuršternberch, slove, posadil a tu s ní slavně přebýval. (Václav získal Opolsko.) (R. 1289.) /260 v List na knížetství Opolské. L. 1289. /Veliká milost a láska byla všech knížat a panuov okolních k Vácslavovi, synu Ottagarovu, knížeti Českému, tak že mnozí, i ne- přátelé byvše předkuov jeho, jemu se dobrovolně poddávali, mezi nimižto Kazimír, kníže Opolskýs, netoliko jemu, ale i jeho budúcím dobrovolně se i s svým knížectvím poddal, list na to učiniv v tato slova: „Velebnému a slavnému knížeti a pánu svému, králi Vácslavovi, služba má věrná. Minulé i ny- nější, také i potomní věci rozvažuje, kterak někdy slavný král Český Ottagar, dobré paměti, i před- kové jeho otci mému i jiným předkuom jeho radní a pomocní jsú bývali v jích potřebách, protož já, chtě otce svého šlepějí následovati a chtěje mně a synuom mým i mým poddaným i všemu kní- žetství mému pokoj zpuosobiti, neb znám, že před- 1 = oslaviv — 2 = Fürstenberg, nyní Svojanov — 3 Sice syn knížete Opolského, ale vládce jenom území Bytomského.
Strana 117
VACLAV ŽISKAL OPOLSKO. 117 kové moji i já častokrát jsme násilé trpěli, i z té příčiny s dobrým rozmyslem a raddau i povo- lením panuov a přátel mých i jiných poddaných knížetství mé bez všeho přinucení, ale dobro- volně, tím chtě zpuosobiti pokoj i všecko dobré synuom mým i všem poddaným, dal jsem a dá- vám knížetství Opolské i poddávám Vácslavovi králi i jeho budúcím, králuom Českým, s hrady, s městy hrazenými i nehrazenými i se vším jmě- ním mým i s pány a poddanými mými nynějšími i budúcími. A manství všecka, kteráž jsú k mým předkům i ke mně náležala, všecka propauštím a svobodna činím od sebe i od svých budúcích a králi Ceskému i jeho budúcím je poddávám, též i jiné všecky svobody a listy i vajsady mé země i mých předkuov, v manství se poddávaje na budúcí věčné časy. Toho na potvrzení list tento mau vlastní pečetí jsem kázal upevniti, požádav, aby k tomu své pečeti přitiskli důstojní muží Pražský a Olomucký biskupové, Břevnovský, Strahovský, Kladrubský a Osecký opatové, pro- boštové mnozí i děkanové. Dálo se to v Praze na králově síni přede všemi pány a auředníky mé země, též i před pány Českými i zákoníky, i měš- ťany i jinými mnohými lidmi, jenž k tomu byli povoláni. L. P. 1289, měs. ledna. 2 = řeholníky — 2 Překlad listiny, přejaté z kroniky Pul- kavovy, jest jednak nepřesný, jednak neúplný. 1
VACLAV ŽISKAL OPOLSKO. 117 kové moji i já častokrát jsme násilé trpěli, i z té příčiny s dobrým rozmyslem a raddau i povo- lením panuov a přátel mých i jiných poddaných knížetství mé bez všeho přinucení, ale dobro- volně, tím chtě zpuosobiti pokoj i všecko dobré synuom mým i všem poddaným, dal jsem a dá- vám knížetství Opolské i poddávám Vácslavovi králi i jeho budúcím, králuom Českým, s hrady, s městy hrazenými i nehrazenými i se vším jmě- ním mým i s pány a poddanými mými nynějšími i budúcími. A manství všecka, kteráž jsú k mým předkům i ke mně náležala, všecka propauštím a svobodna činím od sebe i od svých budúcích a králi Ceskému i jeho budúcím je poddávám, též i jiné všecky svobody a listy i vajsady mé země i mých předkuov, v manství se poddávaje na budúcí věčné časy. Toho na potvrzení list tento mau vlastní pečetí jsem kázal upevniti, požádav, aby k tomu své pečeti přitiskli důstojní muží Pražský a Olomucký biskupové, Břevnovský, Strahovský, Kladrubský a Osecký opatové, pro- boštové mnozí i děkanové. Dálo se to v Praze na králově síni přede všemi pány a auředníky mé země, též i před pány Českými i zákoníky, i měš- ťany i jinými mnohými lidmi, jenž k tomu byli povoláni. L. P. 1289, měs. ledna. 2 = řeholníky — 2 Překlad listiny, přejaté z kroniky Pul- kavovy, jest jednak nepřesný, jednak neúplný. 1
Strana 118
118 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1289 Drahota v Čechách. T. č. drahota velmi veliká v Čechách i v Polště byla, takže lidé hladem mřeli. Někteří se pak muží z lidu obecného do Uher (slyšíce tam o hoj- nosti chleba) obrátili a Uhří je jímajíce, Tata- ruom i jiným pohanským národum v věčnau službu prodávali; a ten hlad dvě letě Českau zemi trápil. Potom veliká hojnost byla, netoliko chleba, ale i jiných všech věcí. (Křtiny syna Závišova.) Krále Vác- slava chtěli života zbaviti. R. t. manželka Závišova, dcera, krále Uher- ského, porodila syna a Záviš z toho byl velmi po- těšen, a položil den, chtě slavné hody učiniti, v kterémž by syn jeho byl pokřtěn. I žádal obau králuov, Vladislava Uherského, testě svého, též i Vácslava Českého, pastorka svého, také i Jind- řicha, Vratislavského knížete, aby na ten den té slavnosti přítomni byli. I dal odpověd Vácslav skrze posly jeho, že ho žádá, aby k němu přijel do Prahy a odtuď že chce s ním až na jeho hrad jeti. Záviš maje v srdci zlé svědomí, toho učiniti nesměl,, neb se již byli před tím král Uherský a kníže Vratislavský i Záviš o to snesli a zuostali na tom, aby na tom kvasu, jakž budau moci, Vác- 1 Správně: (nejmladší) sestra; tak také níže m. testě má býti švakra. — 2 = se neodvážil
118 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1289 Drahota v Čechách. T. č. drahota velmi veliká v Čechách i v Polště byla, takže lidé hladem mřeli. Někteří se pak muží z lidu obecného do Uher (slyšíce tam o hoj- nosti chleba) obrátili a Uhří je jímajíce, Tata- ruom i jiným pohanským národum v věčnau službu prodávali; a ten hlad dvě letě Českau zemi trápil. Potom veliká hojnost byla, netoliko chleba, ale i jiných všech věcí. (Křtiny syna Závišova.) Krále Vác- slava chtěli života zbaviti. R. t. manželka Závišova, dcera, krále Uher- ského, porodila syna a Záviš z toho byl velmi po- těšen, a položil den, chtě slavné hody učiniti, v kterémž by syn jeho byl pokřtěn. I žádal obau králuov, Vladislava Uherského, testě svého, též i Vácslava Českého, pastorka svého, také i Jind- řicha, Vratislavského knížete, aby na ten den té slavnosti přítomni byli. I dal odpověd Vácslav skrze posly jeho, že ho žádá, aby k němu přijel do Prahy a odtuď že chce s ním až na jeho hrad jeti. Záviš maje v srdci zlé svědomí, toho učiniti nesměl,, neb se již byli před tím král Uherský a kníže Vratislavský i Záviš o to snesli a zuostali na tom, aby na tom kvasu, jakž budau moci, Vác- 1 Správně: (nejmladší) sestra; tak také níže m. testě má býti švakra. — 2 = se neodvážil
Strana 119
SMLOUVY S RUDOLFEM. 119 slava krále života zbavili. Ale takový úklad tajný nebyl krále Vácslava. Z toho velmi zarmúcen jsa, nesměl toho zármutku příčiny žádnému oznámiti, neb všickni jeho rádce strajcové a přátelé Závi- šovi byli a příbuznému svému byli by rádi do- pomohli, aby byl Českým králem. Tu kníže Vác- slav, již jsa ode vší rady lidské opuštěn, všel do svého pokoje a rozprostřel se na zemi, slzami svými ji smáčeje, P. Boha za milost a za prodlení života prosil a od té úkladné smrti aby byl vysvobozen, /při tom žádaje bl. P. Marie, Rodičky Boží, před Sy- nem jejím za přímluvu, slibuje její sv. milosti, že chce rozkázati P. Bohu k poctivosti ve jméno její sv. milosti slavný klášter postaviti. Když pak Záviš do Prahy přijeti zanedbal, král Vácslav k němu také jeti se nestrojil. Jindřich Vratislavský porozuměv, co se tu děje, do Čech jeti nesměl, král Uherský také doma zuostal a tak se ten kvas zrušil, a Záviš byl z toho velmi hněviv.1 / 261r Závišuov kvas se zrušil. (Smlouvy s Rudolfem.) Při tom času maje o těch o všech věcech Ru- dolfus, král Rímský, zprávu, nemálo z toho byl teskliv a Vácslavovi pro potěšení častá činil psaní, 1 Vyprávění mylné; Václav dal Záviše v Praze věrolomně zatknouti.
SMLOUVY S RUDOLFEM. 119 slava krále života zbavili. Ale takový úklad tajný nebyl krále Vácslava. Z toho velmi zarmúcen jsa, nesměl toho zármutku příčiny žádnému oznámiti, neb všickni jeho rádce strajcové a přátelé Závi- šovi byli a příbuznému svému byli by rádi do- pomohli, aby byl Českým králem. Tu kníže Vác- slav, již jsa ode vší rady lidské opuštěn, všel do svého pokoje a rozprostřel se na zemi, slzami svými ji smáčeje, P. Boha za milost a za prodlení života prosil a od té úkladné smrti aby byl vysvobozen, /při tom žádaje bl. P. Marie, Rodičky Boží, před Sy- nem jejím za přímluvu, slibuje její sv. milosti, že chce rozkázati P. Bohu k poctivosti ve jméno její sv. milosti slavný klášter postaviti. Když pak Záviš do Prahy přijeti zanedbal, král Vácslav k němu také jeti se nestrojil. Jindřich Vratislavský porozuměv, co se tu děje, do Čech jeti nesměl, král Uherský také doma zuostal a tak se ten kvas zrušil, a Záviš byl z toho velmi hněviv.1 / 261r Závišuov kvas se zrušil. (Smlouvy s Rudolfem.) Při tom času maje o těch o všech věcech Ru- dolfus, král Rímský, zprávu, nemálo z toho byl teskliv a Vácslavovi pro potěšení častá činil psaní, 1 Vyprávění mylné; Václav dal Záviše v Praze věrolomně zatknouti.
Strana 120
120 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1289 List cí- sařský na manství na pomezí Míšenském. o to vždycky smajšleje, kterak by Českau zemi obohatil a Vácslava, krále Ceského, panství roz- šířil. I přihodilo se toho času, že markrabě Mí- šenský vzdal některá manství jemu Rudolfovi, a on je dal králi Vácslavovi, dav jemu na to list v tato slova: „Rudolf, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem sv. Rímského císařství věrným, jenž tento list viděti budau, milost svau i všecko dobré! Všem spolu vám aby vědomé bylo, žádáme, že předstúpiv před Duostojenství Našeho přítom- nost, osvícený Frydrych, Míšenské vajchodní kra- jiny markrabě, dědic země Lužické, osvíceného někdy Jindřicha, markrabě Míšenského, syn mladší, věrný náš milý, Nás jest pokorně prosil, abychom, vzhlednúce na jeho prosby, všecka zboží manská, kteráž drží od císařství, kdežkoli položená, od něho v ruce Naše přijíti ráčili. My pak k takovým jeho snažným prosbám nakloněni jsúce, takové jeho vzdání v ruce Naše přijíti jsme ráčili na žádost po- věděného markrabě a prosby; jmenovaná zboží Nám vzdaná slavnému králi Českému Vácslavovi, knížeti a synu Našemu najmilejšímu, jích právem manským jsme propuojčili. Ty věci když se tak vykonaly, týž markrabě opět znovu Naší Veleb- nosti prosil, abychom takové změnění neb fraj- mark o zeměch, městech, hradích, stříbrných do- lích aneb o jakýchžkoli jiných věcech k němu
120 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1289 List cí- sařský na manství na pomezí Míšenském. o to vždycky smajšleje, kterak by Českau zemi obohatil a Vácslava, krále Ceského, panství roz- šířil. I přihodilo se toho času, že markrabě Mí- šenský vzdal některá manství jemu Rudolfovi, a on je dal králi Vácslavovi, dav jemu na to list v tato slova: „Rudolf, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem sv. Rímského císařství věrným, jenž tento list viděti budau, milost svau i všecko dobré! Všem spolu vám aby vědomé bylo, žádáme, že předstúpiv před Duostojenství Našeho přítom- nost, osvícený Frydrych, Míšenské vajchodní kra- jiny markrabě, dědic země Lužické, osvíceného někdy Jindřicha, markrabě Míšenského, syn mladší, věrný náš milý, Nás jest pokorně prosil, abychom, vzhlednúce na jeho prosby, všecka zboží manská, kteráž drží od císařství, kdežkoli položená, od něho v ruce Naše přijíti ráčili. My pak k takovým jeho snažným prosbám nakloněni jsúce, takové jeho vzdání v ruce Naše přijíti jsme ráčili na žádost po- věděného markrabě a prosby; jmenovaná zboží Nám vzdaná slavnému králi Českému Vácslavovi, knížeti a synu Našemu najmilejšímu, jích právem manským jsme propuojčili. Ty věci když se tak vykonaly, týž markrabě opět znovu Naší Veleb- nosti prosil, abychom takové změnění neb fraj- mark o zeměch, městech, hradích, stříbrných do- lích aneb o jakýchžkoli jiných věcech k němu
Strana 121
LIST CISARSKY. 121 vlastně náležitých buď po otci neb po mateři obdržených aneb nadaných aneb jakýmžkoli zpuo- sobem dosažených jemu z Naší obyčejné dobro- tivosti potvrdili. Jehožto žádostem milostivě po- volivše, pověděné změnění tvrdíme a tímto listem na svědomí zchvalujeme. Svědkové toho jsú poctiví Kunrád, Štrospurgský biskup, osvícený Rudolf, kníže Rakúský, syn Náš najmilejší, a zna- menití muží Ludvík z Ottyngu a Emich z Li- nygen, hrabata; Jan z Lichtenbergku a Valtýř z Geroldseku; stateční pak muží Otta, purkrabě z Donína, Ranold z Nemaus, Heřman z Grun- bochu, Heřman z Maletic a Heřman písař a jiní mnozí. Toho na svědomí list tento Majestátu Našeho pečetí kázali jsme upevniti. Dán ve Chbě, den 13. měs. března, L. P. 1289, království Našeho léta 16. (Závišovy plány a jeho zajetí.) L. 1290. Když taková zúmyslná zlobivost proti (R. 1290.) Vácslavovi králi v Závišovi i v jiných den ode dne více a více se rozněcovala, neb on mnohých pa- nuov srdcí tak pozdvihl proti Vácslavovi, že neto- liko, aby jemu poslušni nebyli, o to se radili, ale i společně se sjíždějíce o to, kterak by Vácslava, pána svého, tajně a úkladně života zbavili, roz- mlúvali. Někteří pak z ních, ne bez vuole jiných panův a rytířstva, k knížeti Jindřichovi Vratislav-
LIST CISARSKY. 121 vlastně náležitých buď po otci neb po mateři obdržených aneb nadaných aneb jakýmžkoli zpuo- sobem dosažených jemu z Naší obyčejné dobro- tivosti potvrdili. Jehožto žádostem milostivě po- volivše, pověděné změnění tvrdíme a tímto listem na svědomí zchvalujeme. Svědkové toho jsú poctiví Kunrád, Štrospurgský biskup, osvícený Rudolf, kníže Rakúský, syn Náš najmilejší, a zna- menití muží Ludvík z Ottyngu a Emich z Li- nygen, hrabata; Jan z Lichtenbergku a Valtýř z Geroldseku; stateční pak muží Otta, purkrabě z Donína, Ranold z Nemaus, Heřman z Grun- bochu, Heřman z Maletic a Heřman písař a jiní mnozí. Toho na svědomí list tento Majestátu Našeho pečetí kázali jsme upevniti. Dán ve Chbě, den 13. měs. března, L. P. 1289, království Našeho léta 16. (Závišovy plány a jeho zajetí.) L. 1290. Když taková zúmyslná zlobivost proti (R. 1290.) Vácslavovi králi v Závišovi i v jiných den ode dne více a více se rozněcovala, neb on mnohých pa- nuov srdcí tak pozdvihl proti Vácslavovi, že neto- liko, aby jemu poslušni nebyli, o to se radili, ale i společně se sjíždějíce o to, kterak by Vácslava, pána svého, tajně a úkladně života zbavili, roz- mlúvali. Někteří pak z ních, ne bez vuole jiných panův a rytířstva, k knížeti Jindřichovi Vratislav-
Strana 122
122 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1290 / 261 v skému, jenž měl příjmí „Statečný“, jezdili a jemu, aby do Čech přijel, radili, pravíce, jestliže to bez meškání učiní, království České bez odporu že míti bude. Kníže Jindřich z toho slibování jích nemálo byl potěšen a s svými pány a radami na to se uradiv, do Čech bez prodlení přijeti slíbil. Ale však o své síle a moci pochybuje, tak veliké věci před sebe vzíti nesměl, avšak vzav s svými raddu, poslal rychle posly své k Ladislavovi, králi Uher- skému, od něho v tom netoliko raddy, ale i pomoci žádaje. Král Uherský povolav svých rad, takovau žádost Jindřichovu jím oznámil. Tu dlúho roko- váno bylo i rozvažováno a zvláště to, kterak někdy Uhří byli jeli proti Ottagarovi, otci Vácslavovu, Rudolfovi, Rímskému králi, na pomoc. Jestliže by oni jeli Jindřichovi na pomoc a Vácslav, král Český, že by (buď svú mocí aneb Rudolfovú pomocí) ví- tězství obdržal, snad by pro tuto pomoc i pro smrt otce svého, vezma Rudolfa, testě svého, na pomoc, nad Uhry se pomstil. Vladislav, vyslyšav tu raddu, řekl k svým rad- dám Uherským: „Mějte to v tajnosti, mámť já jinú a snadnější cestu z naučení některých Čechův, kterak bude moci ten Vácslav zbaven býti ži- vota.“ I povolav posluov Jindřichových, dal jím odpověď, že chce rád pánu jích, knížeti, pomoc učiniti. Po malém pak času skrze častá poselství snesli se o to, aby na čas určený oba mocně do
122 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1290 / 261 v skému, jenž měl příjmí „Statečný“, jezdili a jemu, aby do Čech přijel, radili, pravíce, jestliže to bez meškání učiní, království České bez odporu že míti bude. Kníže Jindřich z toho slibování jích nemálo byl potěšen a s svými pány a radami na to se uradiv, do Čech bez prodlení přijeti slíbil. Ale však o své síle a moci pochybuje, tak veliké věci před sebe vzíti nesměl, avšak vzav s svými raddu, poslal rychle posly své k Ladislavovi, králi Uher- skému, od něho v tom netoliko raddy, ale i pomoci žádaje. Král Uherský povolav svých rad, takovau žádost Jindřichovu jím oznámil. Tu dlúho roko- váno bylo i rozvažováno a zvláště to, kterak někdy Uhří byli jeli proti Ottagarovi, otci Vácslavovu, Rudolfovi, Rímskému králi, na pomoc. Jestliže by oni jeli Jindřichovi na pomoc a Vácslav, král Český, že by (buď svú mocí aneb Rudolfovú pomocí) ví- tězství obdržal, snad by pro tuto pomoc i pro smrt otce svého, vezma Rudolfa, testě svého, na pomoc, nad Uhry se pomstil. Vladislav, vyslyšav tu raddu, řekl k svým rad- dám Uherským: „Mějte to v tajnosti, mámť já jinú a snadnější cestu z naučení některých Čechův, kterak bude moci ten Vácslav zbaven býti ži- vota.“ I povolav posluov Jindřichových, dal jím odpověď, že chce rád pánu jích, knížeti, pomoc učiniti. Po malém pak času skrze častá poselství snesli se o to, aby na čas určený oba mocně do
Strana 123
ZAVIS ZAJAT. 123 Čech vtrhli a silnau mocí bojujíce, Vácslava aby přemohli a království České aby sobě osobili. A již počali v Uhřích vojska zběrati, též i v Slezště. V tom přihodilo se, že kníže Polský Léstko Černý umřel a v klášteře sv. Trojice u predyka- toruov s knížetskau poctivostí, pochován. Ale Po- láci někteří a zvláště měšťané Krakovští volili jsú na místo jeho Jindřicha, kníže Vratislavského. Ale že Vácslav vždycky od své mladosti svú naději zakládal v P. Bohu, kterýž nikdá v se daufajících neopauští, a tak jakýms divným zpuosobem téhož Vácslava Jeho sv. milost od těch osidel jeho ne- přáteluov vysvoboditi ráčil, neb po té raddě v jed- nom měsíci král Uherský Ladislav od svých vlast- ních panuov Uherských mečem jest zamordován a Jindřich, Vratislavský kníže, od služebníkuov svých jedem otráven a v kostele sv. Kříže ve Vra- tislavi, kterýž on na svuoj náklad postaviti dal a bohatě nadal, slavně pochován. A Vácslav Zá- više jíti kázal a na Bílú Věži nad branú Hradu Pražského do vězení vsaditi, v kterémž dvě letě seděl; a tu mnoho rozličných písní složil, neb byl muž dosti učený a výborný zpěvák. (Nové smlouvy s Rudolfem.) T. 1. král Vácslav vedlé předešlé smlauvy, kteráž byla učiněna mezi Ottagarem, otcem jeho, a Jind- 1 = poctou
ZAVIS ZAJAT. 123 Čech vtrhli a silnau mocí bojujíce, Vácslava aby přemohli a království České aby sobě osobili. A již počali v Uhřích vojska zběrati, též i v Slezště. V tom přihodilo se, že kníže Polský Léstko Černý umřel a v klášteře sv. Trojice u predyka- toruov s knížetskau poctivostí, pochován. Ale Po- láci někteří a zvláště měšťané Krakovští volili jsú na místo jeho Jindřicha, kníže Vratislavského. Ale že Vácslav vždycky od své mladosti svú naději zakládal v P. Bohu, kterýž nikdá v se daufajících neopauští, a tak jakýms divným zpuosobem téhož Vácslava Jeho sv. milost od těch osidel jeho ne- přáteluov vysvoboditi ráčil, neb po té raddě v jed- nom měsíci král Uherský Ladislav od svých vlast- ních panuov Uherských mečem jest zamordován a Jindřich, Vratislavský kníže, od služebníkuov svých jedem otráven a v kostele sv. Kříže ve Vra- tislavi, kterýž on na svuoj náklad postaviti dal a bohatě nadal, slavně pochován. A Vácslav Zá- više jíti kázal a na Bílú Věži nad branú Hradu Pražského do vězení vsaditi, v kterémž dvě letě seděl; a tu mnoho rozličných písní složil, neb byl muž dosti učený a výborný zpěvák. (Nové smlouvy s Rudolfem.) T. 1. král Vácslav vedlé předešlé smlauvy, kteráž byla učiněna mezi Ottagarem, otcem jeho, a Jind- 1 = poctou
Strana 124
124 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1290 List na knížetství Vratislavské. / 262r řichem Vratislavským o knížetství Slézské, též i o Kladsko, chtěl se uvázati v též knížetství. Ale Rudolfus k němu poslal, aby toho nečinil, že to jemu po témž Jindřichovi náleží jako císaři. Tu hned Vácslav, vzav svú manželku, jel k němu do Erfordu. A tu král Vácslav ukázal jemu listy smluvní a pečeti. Vida to Rudolfus, hned od toho pustil a Vácslavovi králi, aby se v to knížetství Slezské jako pravý nápadník, uvázal, mocně do- pustil a toho potvrdil listem tímto: „Rudolf, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem sv. Římského císařství věrným, jenž tento list uzří, svú milost i všecko dobré vzka- zuje. Společnosti Vaší aby oznámeno bylo, že My to způsobení a nařízení o zemi aneb knížetství Vra- tislavském a Slezském, kteréž Nám a císařství ná- leží v manství, viděli jsme, kterak někdy osvícený Jindřich, kníže Vratislavský, Náš milý, s osvíceným Ottagarem, králem Českým... totiž že týž král Český v knížetství Slezské má se uvázati, jestliže by téhož Jindřicha P. Buoh smrtí ráčil zachvátiti, a tu krajinu Slezskú sobě i svým potomkům oso- biti... I poněvadž taková věc a též právo vedlé též smlauvy připadlo na tento čas na Vácslava,/syna Našeho najmilejšího, a on v to vkročiti chce, protož My toho vděčni jsúce, jemu toho potvrzu- 1 = nástupce, dědic
124 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1290 List na knížetství Vratislavské. / 262r řichem Vratislavským o knížetství Slézské, též i o Kladsko, chtěl se uvázati v též knížetství. Ale Rudolfus k němu poslal, aby toho nečinil, že to jemu po témž Jindřichovi náleží jako císaři. Tu hned Vácslav, vzav svú manželku, jel k němu do Erfordu. A tu král Vácslav ukázal jemu listy smluvní a pečeti. Vida to Rudolfus, hned od toho pustil a Vácslavovi králi, aby se v to knížetství Slezské jako pravý nápadník, uvázal, mocně do- pustil a toho potvrdil listem tímto: „Rudolf, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem sv. Římského císařství věrným, jenž tento list uzří, svú milost i všecko dobré vzka- zuje. Společnosti Vaší aby oznámeno bylo, že My to způsobení a nařízení o zemi aneb knížetství Vra- tislavském a Slezském, kteréž Nám a císařství ná- leží v manství, viděli jsme, kterak někdy osvícený Jindřich, kníže Vratislavský, Náš milý, s osvíceným Ottagarem, králem Českým... totiž že týž král Český v knížetství Slezské má se uvázati, jestliže by téhož Jindřicha P. Buoh smrtí ráčil zachvátiti, a tu krajinu Slezskú sobě i svým potomkům oso- biti... I poněvadž taková věc a též právo vedlé též smlauvy připadlo na tento čas na Vácslava,/syna Našeho najmilejšího, a on v to vkročiti chce, protož My toho vděčni jsúce, jemu toho potvrzu- 1 = nástupce, dědic
Strana 125
NOVÉ SMLOUVY S RUDOLFEM. 125 jeme a pevné činíme z plnosti Naší království Řím- ského, a na to jemu tento list Náš vydáváme, pe- četí Naší utvrzený a upevněný. Dán v Erfordě, den pětmezcítmý měsíce, jenž slove září, L. B. 1290, království pak Našeho " léta 17. Druhý list, také od téhož Rudolfa, krále Řím- ského, vydán a dán témuž králi Vácslavovi a krá- lovství Českému, jenž jest psán v tato slova: „Rudolf, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem sv. Římského císařství věrným, jenž tento list uzří, milost Naši i všecko dobré. Když se listové od Düstojenství Našeho vydávají, pilně to má vyhledáno býti, aby z toho budúcích půtek nebylo, ale to aby se na ten čas pilně vy- hledalo, to1 při volení císaře náleží králi Českému, knížeti a synu Našemu najmilejšímu, a dědicuom jeho. A tak dostatečně od knížat, panův a rytířů našich v císařství od starodávna obývajících sme se gruntu pravdy doptali, to že sú před námi jed- nosvorně vyznali, že král Český jest šeňk, císařský při volení císaře a ten auřad šeňkství má při něm a při budúcích jeho na časy věčné zůstati. Protož se to světle vyhlašuje, že Český král i jeho dědi- cové sú a býti mají Římských králuov na císařství volenci, spolu s jinými aby volili, tak jako jiný List na šeňkství a volení císaře králi Čes- kému. 1 Snad m. co — 2 = číšník
NOVÉ SMLOUVY S RUDOLFEM. 125 jeme a pevné činíme z plnosti Naší království Řím- ského, a na to jemu tento list Náš vydáváme, pe- četí Naší utvrzený a upevněný. Dán v Erfordě, den pětmezcítmý měsíce, jenž slove září, L. B. 1290, království pak Našeho " léta 17. Druhý list, také od téhož Rudolfa, krále Řím- ského, vydán a dán témuž králi Vácslavovi a krá- lovství Českému, jenž jest psán v tato slova: „Rudolf, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem sv. Římského císařství věrným, jenž tento list uzří, milost Naši i všecko dobré. Když se listové od Düstojenství Našeho vydávají, pilně to má vyhledáno býti, aby z toho budúcích půtek nebylo, ale to aby se na ten čas pilně vy- hledalo, to1 při volení císaře náleží králi Českému, knížeti a synu Našemu najmilejšímu, a dědicuom jeho. A tak dostatečně od knížat, panův a rytířů našich v císařství od starodávna obývajících sme se gruntu pravdy doptali, to že sú před námi jed- nosvorně vyznali, že král Český jest šeňk, císařský při volení císaře a ten auřad šeňkství má při něm a při budúcích jeho na časy věčné zůstati. Protož se to světle vyhlašuje, že Český král i jeho dědi- cové sú a býti mají Římských králuov na císařství volenci, spolu s jinými aby volili, tak jako jiný List na šeňkství a volení císaře králi Čes- kému. 1 Snad m. co — 2 = číšník
Strana 126
126 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1291 který, a v tom volení aby měli plnú moc a plné právo i hlas. A toho práva i hlasu aby on mohl po- žívati i jeho budúcí, tak jakž jest prvé toho bylo požíváno od jeho dědicuov, a praděduov, tak aby se žádný v ten auřad jeho a v právo jich nevpletl všetečně. Jestli že by pak nětco tuto nebylo dolo- ženo, to všecko vůlí Naší Královské Velebnosti doplňujeme. Toho všeho na svědomí list tento zpuosobili sme, jejž sme kázali pečetí Naší utvrditi. Dáno v Erfordě, den pětmezcítmý měs. září, L. B. " 1290., království Našeho 1. 17. (Události v Uhrách a v Polsku.) Král Český a Uherský sjeli se spolu. L. 1291. Uhří sjeli se na rákuš, a tu po smrti krále Ladislava, kteréhož úkladně zamordovali, rokovali, kto by jich pánem býti měl,— a při tom byly mezi nimi veliké nesnáze. Potom pak po dlú- hých hadruncích volili na stolici královskú Ondřeje z Escen, jenž byl také z rodu králův Uherských narozený. Ten přijav království Uherské, poznal divný zpuosob Uherský, ano ho žádný poslúchati nechce, chudí a súžení nebožátka ani před ním plačí, prosíce, aby jim za spravedlivé učinil, on pak ani mohl koho nezbedného trestati ani křivdu trpícím jakú nápravu učiniti. Od věrných někte- rých sa napomenut, k králi Vácslavovi Ceskému (R. 1291.) 1 = předků — 2 z maď. = sněm
126 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1291 který, a v tom volení aby měli plnú moc a plné právo i hlas. A toho práva i hlasu aby on mohl po- žívati i jeho budúcí, tak jakž jest prvé toho bylo požíváno od jeho dědicuov, a praděduov, tak aby se žádný v ten auřad jeho a v právo jich nevpletl všetečně. Jestli že by pak nětco tuto nebylo dolo- ženo, to všecko vůlí Naší Královské Velebnosti doplňujeme. Toho všeho na svědomí list tento zpuosobili sme, jejž sme kázali pečetí Naší utvrditi. Dáno v Erfordě, den pětmezcítmý měs. září, L. B. " 1290., království Našeho 1. 17. (Události v Uhrách a v Polsku.) Král Český a Uherský sjeli se spolu. L. 1291. Uhří sjeli se na rákuš, a tu po smrti krále Ladislava, kteréhož úkladně zamordovali, rokovali, kto by jich pánem býti měl,— a při tom byly mezi nimi veliké nesnáze. Potom pak po dlú- hých hadruncích volili na stolici královskú Ondřeje z Escen, jenž byl také z rodu králův Uherských narozený. Ten přijav království Uherské, poznal divný zpuosob Uherský, ano ho žádný poslúchati nechce, chudí a súžení nebožátka ani před ním plačí, prosíce, aby jim za spravedlivé učinil, on pak ani mohl koho nezbedného trestati ani křivdu trpícím jakú nápravu učiniti. Od věrných někte- rých sa napomenut, k králi Vácslavovi Ceskému (R. 1291.) 1 = předků — 2 z maď. = sněm
Strana 127
UDALOSTI V POLSKU. 127 poslal, jeho žádaje, aby k němu na pomezí Mo- ravské a Uherské přijel. Vácslav z své přirozené dobrotivosti to učinil, a když se spolu sjeli u Hodo- nína, tu se přátelsky pozdravili a spolu rokovali a tak narovnali, aby jeden proti druhému nikdá nebýval, a byla-li by jaká potřeba, aby jeden druhému pomoc učinil. Od toho dne Uhři, jakž to uslyšali, hned skrotli a pánu svému poddanější byli, a žádný z nich tak jako prve nesměl se Ondřejovi králi opříti. T. 1. Gryffina, Krakovská a Sandomirská kněž- na, jenž byla někdy dcera krále Bulgarského a sestra Kunhuty, manželky někdy Ottagarovy, mateře krále Vácslava Českého, nemající žádného s manželem svým plodu... A manžel její, on Lestko Černý, nad těmi knížetstvími byl ji mocnú poručnicí učinil až do jejího života, a ona povo- lavši k sobě do Krakova Vácslava, krále Českého, své sestry syna, mocně jemu to všecko vzdala a on uvázav se v Krakovské i v Sandomiřské kní- žetství, a učiniv na svém místě poručníka moc- ného Tobiáše, biskupa Českého, jemu rozkázal, aby tu zpravoval až do jeho zase do Polsky šťastného navrácení, a sám se i s kněžnú Gryffinú do Prahy obrátil. Kterážto Gryffina potom mnoho let v Pra- ze jsúci živa byla, a když umřela, v klášteře sv. Františka vedlé své sestry Kunhuty poctivě jest pochována. Polská kněžna Gryffina, tetka Vácslava krále, umřela. / 262 v Král Vác- slav kníže- tem Polským učiněn.
UDALOSTI V POLSKU. 127 poslal, jeho žádaje, aby k němu na pomezí Mo- ravské a Uherské přijel. Vácslav z své přirozené dobrotivosti to učinil, a když se spolu sjeli u Hodo- nína, tu se přátelsky pozdravili a spolu rokovali a tak narovnali, aby jeden proti druhému nikdá nebýval, a byla-li by jaká potřeba, aby jeden druhému pomoc učinil. Od toho dne Uhři, jakž to uslyšali, hned skrotli a pánu svému poddanější byli, a žádný z nich tak jako prve nesměl se Ondřejovi králi opříti. T. 1. Gryffina, Krakovská a Sandomirská kněž- na, jenž byla někdy dcera krále Bulgarského a sestra Kunhuty, manželky někdy Ottagarovy, mateře krále Vácslava Českého, nemající žádného s manželem svým plodu... A manžel její, on Lestko Černý, nad těmi knížetstvími byl ji mocnú poručnicí učinil až do jejího života, a ona povo- lavši k sobě do Krakova Vácslava, krále Českého, své sestry syna, mocně jemu to všecko vzdala a on uvázav se v Krakovské i v Sandomiřské kní- žetství, a učiniv na svém místě poručníka moc- ného Tobiáše, biskupa Českého, jemu rozkázal, aby tu zpravoval až do jeho zase do Polsky šťastného navrácení, a sám se i s kněžnú Gryffinú do Prahy obrátil. Kterážto Gryffina potom mnoho let v Pra- ze jsúci živa byla, a když umřela, v klášteře sv. Františka vedlé své sestry Kunhuty poctivě jest pochována. Polská kněžna Gryffina, tetka Vácslava krále, umřela. / 262 v Král Vác- slav kníže- tem Polským učiněn.
Strana 128
128 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1291 (Události doma i v cizině.) Město menší Pražské shořalo. R. t., tu noc před sv. Ambrožem, Praha Menší všecka domácím ohněm vyhořala, tak že ani jeden duom nezuostal. Král nad měšťany lítost maje, všech platuov je zprostil a to jim na budaucí věčné časy svým majestátem utvrdil. Při tom času král Český poslal k Mikulášovi, knížeti Opavskýmu, aby jemu to knížetství Opav- ské dobrovolně pustil. Neb někdy Ottagar král, otec Vácslavuov, měl toho syna Mikuláše, ale ne s pořádnú manželkú, a odlaučiv od Moravy díl země i učinil z něho knížetství Opavské i dal je Mikulášovi v manství a tím jej jako nepořádně zplozeného syna oddělil. Mikuláš vyslyšav posly, učiniti toho nechtěl. Vácslav král, sebrav vojsko, naň se obořil a jej vyhnal z toho knížetství a sám se v ně uvázal. (Smrt Rudolfova. Spory o trůn v říši.) Rudolf, král Římský, umřel. Vše toho roku: Rudolfus, král Rímský, u vigiljí sv. apoštoluov rozeslání jsa velmi nemocen přijel do Špajru a nazajtří, při přítomnosti své man- želky a své dcery Jitky, Ceské královny, umřel a tu den sv. Arnolfa poctivě pochován. 1 15. července 1291
128 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1291 (Události doma i v cizině.) Město menší Pražské shořalo. R. t., tu noc před sv. Ambrožem, Praha Menší všecka domácím ohněm vyhořala, tak že ani jeden duom nezuostal. Král nad měšťany lítost maje, všech platuov je zprostil a to jim na budaucí věčné časy svým majestátem utvrdil. Při tom času král Český poslal k Mikulášovi, knížeti Opavskýmu, aby jemu to knížetství Opav- ské dobrovolně pustil. Neb někdy Ottagar král, otec Vácslavuov, měl toho syna Mikuláše, ale ne s pořádnú manželkú, a odlaučiv od Moravy díl země i učinil z něho knížetství Opavské i dal je Mikulášovi v manství a tím jej jako nepořádně zplozeného syna oddělil. Mikuláš vyslyšav posly, učiniti toho nechtěl. Vácslav král, sebrav vojsko, naň se obořil a jej vyhnal z toho knížetství a sám se v ně uvázal. (Smrt Rudolfova. Spory o trůn v říši.) Rudolf, král Římský, umřel. Vše toho roku: Rudolfus, král Rímský, u vigiljí sv. apoštoluov rozeslání jsa velmi nemocen přijel do Špajru a nazajtří, při přítomnosti své man- želky a své dcery Jitky, Ceské královny, umřel a tu den sv. Arnolfa poctivě pochován. 1 15. července 1291
Strana 129
SPORY OTRUN NÉMECKY. 129 R. t. hned po smrti Rudolfově korferštové z na- bádaní některých knížat Říských o to mezi sebú jednali, aby stolice císařská prázdna nebyla, pro všelikteraká nebezpečenství, neb mnozí z pový- šených lidí žádostivi byli takové duostojenství na se vztáhnúti, zvláště pak arcibiskup Mohutský jako jeden korferšt korferštu druhému psaní o to učinil v tato slova: „Velikomocnému knížeti a pánu Vácslavovi, knížeti Krakovskému a Sandomiřskému, markrabí Moravskému: Gerhard, z Boží milosti Mohutského kostela arcibiskup, sv. Římského císařství po ze- měch Německých arcikanclíř, služby hotové k Va- šemu rozkázaní vzkazuje. Matka církev sv. du- chovními a časnými věcmi jsúci obdařena, dvojím mečem před těmi, jenž by jí netoliko rukama, ale i škřípíce na ni zubami chtěli uškoditi, má obra- ňována býti, totiž mečem pokuty duchovní, též i mečem světským, aby trápeni a pokutováni byli tak, jestliže by některých nezbedných strach pe- kelní duchovními ranami od zlých skutkuov ne- mohl odvésti, aspoň takoví mečem světské pokuty a ukrutnosti aby mohli býti ztrestáni a napra- veni. I poněvadž skrze smrt a odjití s tohoto světa dobré paměti někdy pána Rudolfa, krále Řím- ského (tak jakž se P. Bohu líbilo), církev křesťan- ská toho meče světského nebezpečnějest zbavena, protož poněvadž z přítomnosti císařské v císařství List králi Vácslavovi od arci- biskupa Mo- hutského. Kronika IV. 9
SPORY OTRUN NÉMECKY. 129 R. t. hned po smrti Rudolfově korferštové z na- bádaní některých knížat Říských o to mezi sebú jednali, aby stolice císařská prázdna nebyla, pro všelikteraká nebezpečenství, neb mnozí z pový- šených lidí žádostivi byli takové duostojenství na se vztáhnúti, zvláště pak arcibiskup Mohutský jako jeden korferšt korferštu druhému psaní o to učinil v tato slova: „Velikomocnému knížeti a pánu Vácslavovi, knížeti Krakovskému a Sandomiřskému, markrabí Moravskému: Gerhard, z Boží milosti Mohutského kostela arcibiskup, sv. Římského císařství po ze- měch Německých arcikanclíř, služby hotové k Va- šemu rozkázaní vzkazuje. Matka církev sv. du- chovními a časnými věcmi jsúci obdařena, dvojím mečem před těmi, jenž by jí netoliko rukama, ale i škřípíce na ni zubami chtěli uškoditi, má obra- ňována býti, totiž mečem pokuty duchovní, též i mečem světským, aby trápeni a pokutováni byli tak, jestliže by některých nezbedných strach pe- kelní duchovními ranami od zlých skutkuov ne- mohl odvésti, aspoň takoví mečem světské pokuty a ukrutnosti aby mohli býti ztrestáni a napra- veni. I poněvadž skrze smrt a odjití s tohoto světa dobré paměti někdy pána Rudolfa, krále Řím- ského (tak jakž se P. Bohu líbilo), církev křesťan- ská toho meče světského nebezpečnějest zbavena, protož poněvadž z přítomnosti císařské v císařství List králi Vácslavovi od arci- biskupa Mo- hutského. Kronika IV. 9
Strana 130
130 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1291 / 263r List Vác- slavovi králi od knížete Saského. uznává se kvísti pokoj, zápalové nenávisti že se daleko zahánějí, za slušné i za potřebné býti vě- říme, aby kníže krajinám Německým ustanoven byl, kterýž by je v společné lásce ozdobuje, obra- ňoval a nepokojné uzdau moci světské zdržoval. Protož to rozváživše, k volení budúcího krále Řím- ského čas nazajtří po slavnosti sv. Filipa a Jakuba apoštoluov jednau, druhé, třetí i místo v Frank- furtě, tak jak knížetskému našemu auřadu, též i arcikanclířství císařství Rímského náležité jest, tímto listem oznamujeme, Vám čas i místo vyhla- šujíce. Dán v Novém Domu, den 7. měs. listopadu L. P. 1291. Druhý také list Vácslavovi, králi Českému, při- nesen a podán byl o tauž věc, v kterémž se čte toto: „My, Albrecht, z Boží milosti kníže Saský, Du- rynský a Westfalský, hrabě Bremenský, purkrabě Majtburský, sv. Rímského císařství kníže a mar- šálek etc.“, v kterémžto listu toto se zavírá, že týž Albrecht žádá krále Českého, jestliže by on Albrecht při volení krále Rímského na ten čas v Frankfurtě přítomen býti nemohl, summy té, kteráž se dává volencuom od krále Římského vo- leného, díl jeho a jemu náležitý, totiž puol páta tisíce hřiven čistého stříbra, aby jemu listem ujistil, a posly jeho, kteříž na jeho místě budú posláni k tomu volení (t. 10 rytířuov, 2 kaplanové a 8 dvořanuov) král Český aby je tam oděvem,
130 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1291 / 263r List Vác- slavovi králi od knížete Saského. uznává se kvísti pokoj, zápalové nenávisti že se daleko zahánějí, za slušné i za potřebné býti vě- říme, aby kníže krajinám Německým ustanoven byl, kterýž by je v společné lásce ozdobuje, obra- ňoval a nepokojné uzdau moci světské zdržoval. Protož to rozváživše, k volení budúcího krále Řím- ského čas nazajtří po slavnosti sv. Filipa a Jakuba apoštoluov jednau, druhé, třetí i místo v Frank- furtě, tak jak knížetskému našemu auřadu, též i arcikanclířství císařství Rímského náležité jest, tímto listem oznamujeme, Vám čas i místo vyhla- šujíce. Dán v Novém Domu, den 7. měs. listopadu L. P. 1291. Druhý také list Vácslavovi, králi Českému, při- nesen a podán byl o tauž věc, v kterémž se čte toto: „My, Albrecht, z Boží milosti kníže Saský, Du- rynský a Westfalský, hrabě Bremenský, purkrabě Majtburský, sv. Rímského císařství kníže a mar- šálek etc.“, v kterémžto listu toto se zavírá, že týž Albrecht žádá krále Českého, jestliže by on Albrecht při volení krále Rímského na ten čas v Frankfurtě přítomen býti nemohl, summy té, kteráž se dává volencuom od krále Římského vo- leného, díl jeho a jemu náležitý, totiž puol páta tisíce hřiven čistého stříbra, aby jemu listem ujistil, a posly jeho, kteříž na jeho místě budú posláni k tomu volení (t. 10 rytířuov, 2 kaplanové a 8 dvořanuov) král Český aby je tam oděvem,
Strana 131
LISTY KURFIRSTSKE. 131 ztravau a obrokem opatřil, a on že na žádného ji- ného hlasu svého nedá a dáti neporučí než na toho, kohož on král Český voliti bude etc. „Dán v Sic- tauie, L. P. 1291, u vigiljí sv. Ondřeje apoštola. 1 Třetí pak list též při tom času Vácslavovi králi přinesen od hraběte z Rajnu, jehož jest počátek těmito slovy: „Velikomocnému knížeti, bratru svému najmi- lejšímu, Vácslavovi, králi Českému, knížeti Kra- kovskému a Sandomířskému, markrabí Morav- skému. Ludvík, z Boží milosti hrabě s Rajnu a kníže Bavorský, víru a lásku vzkazuje“ etc., v kterémž listu on Ludvík oznamuje králi Čes- kému, též jako v prvním, o volení nového krále Římského v Frankfurtě, žádaje, aby on Vácslav král též k tomu času se tu najíti dal a spolu s ji- nými k tomu zřízenými volil. „Dáno v Ingolštottu leta Páně tisícého dvústého devadesátého prv- ního, na zajtří po sv. Mikuláši. List králi Vácslavovi od hraběte s Rajnu. (Smrt Závišova.) L. 1292. král Vácslav položil sněm v Praze při (R. 1292.) středopostí, rozkázav všem pánům, rytířům, vla- dykám i zemanům, aby se tu a na ten čas sjeli. To když se na rozkaz královský vyplnilo, král všed mezi své poddané, počal s nimi jednati. 1 29. listop. 1291, v Žitavě
LISTY KURFIRSTSKE. 131 ztravau a obrokem opatřil, a on že na žádného ji- ného hlasu svého nedá a dáti neporučí než na toho, kohož on král Český voliti bude etc. „Dán v Sic- tauie, L. P. 1291, u vigiljí sv. Ondřeje apoštola. 1 Třetí pak list též při tom času Vácslavovi králi přinesen od hraběte z Rajnu, jehož jest počátek těmito slovy: „Velikomocnému knížeti, bratru svému najmi- lejšímu, Vácslavovi, králi Českému, knížeti Kra- kovskému a Sandomířskému, markrabí Morav- skému. Ludvík, z Boží milosti hrabě s Rajnu a kníže Bavorský, víru a lásku vzkazuje“ etc., v kterémž listu on Ludvík oznamuje králi Čes- kému, též jako v prvním, o volení nového krále Římského v Frankfurtě, žádaje, aby on Vácslav král též k tomu času se tu najíti dal a spolu s ji- nými k tomu zřízenými volil. „Dáno v Ingolštottu leta Páně tisícého dvústého devadesátého prv- ního, na zajtří po sv. Mikuláši. List králi Vácslavovi od hraběte s Rajnu. (Smrt Závišova.) L. 1292. král Vácslav položil sněm v Praze při (R. 1292.) středopostí, rozkázav všem pánům, rytířům, vla- dykám i zemanům, aby se tu a na ten čas sjeli. To když se na rozkaz královský vyplnilo, král všed mezi své poddané, počal s nimi jednati. 1 29. listop. 1291, v Žitavě
Strana 132
132 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1292 Záviš nechtěl se králi svému pokořiti. / 263 v Najprvé o pokoj, aby učiněn byl v České zemi a laupežové, kteříž ještě od některých tajně a aukradí dějí se, aby přestali. Při tom všecky ne- vole, ruoznice a vády, kteréž sú mezi povýšenými, aby přestaly; pakli by kto mimo to jaké věci takové, ješto by se k ruoznici vztahovaly, před sebe bral aneb bráti chtěl, na takového každého že chce král (jako na odbojníka pokoje) táhnúti. Při témž také rokování povolán byl z vězení Záviš. A tu také páni mnozí jemu radili, aby se králi, pánu svému, pokořil. Ale on toho nikoli nechtěl učiniti. Král vida jeho neústupnost, kázal jej na všecky zámky, kteréž držal, i ty, ješto královna jemu po sobě věnovala, svázaného voditi, a ty musil všecky králi vzdáti a jich zúplna v jeho moc postúpiti. A když byl zase přiveden, opět páni jemu radili, aby se pokořil, a on maje doufání v svých přátelích, nechtěl toho učiniti. Bratří i přátelé jeho počali se na /krále i na ty, kteříž jemu k tomu radili, búřiti, a král kázal jej zase na Bílú věži vésti a tam mnohem pilněji než prve zavříti a ostříhati. Po slavnosti pak velikonoční král poslal své raddy k Závišovi rozkázav, aby se jeho otázali, chce-li se jemu pokořiti, že on chce jemu všecky zámky navrátiti, tak aby je on Záviš mohl až do svého života držeti a jich užívati a po jeho smrti aby mohly přijíti na královnu, manželku jeho Jitku, neb jí spravedlivě k věnu Českých krá-
132 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1292 Záviš nechtěl se králi svému pokořiti. / 263 v Najprvé o pokoj, aby učiněn byl v České zemi a laupežové, kteříž ještě od některých tajně a aukradí dějí se, aby přestali. Při tom všecky ne- vole, ruoznice a vády, kteréž sú mezi povýšenými, aby přestaly; pakli by kto mimo to jaké věci takové, ješto by se k ruoznici vztahovaly, před sebe bral aneb bráti chtěl, na takového každého že chce král (jako na odbojníka pokoje) táhnúti. Při témž také rokování povolán byl z vězení Záviš. A tu také páni mnozí jemu radili, aby se králi, pánu svému, pokořil. Ale on toho nikoli nechtěl učiniti. Král vida jeho neústupnost, kázal jej na všecky zámky, kteréž držal, i ty, ješto královna jemu po sobě věnovala, svázaného voditi, a ty musil všecky králi vzdáti a jich zúplna v jeho moc postúpiti. A když byl zase přiveden, opět páni jemu radili, aby se pokořil, a on maje doufání v svých přátelích, nechtěl toho učiniti. Bratří i přátelé jeho počali se na /krále i na ty, kteříž jemu k tomu radili, búřiti, a král kázal jej zase na Bílú věži vésti a tam mnohem pilněji než prve zavříti a ostříhati. Po slavnosti pak velikonoční král poslal své raddy k Závišovi rozkázav, aby se jeho otázali, chce-li se jemu pokořiti, že on chce jemu všecky zámky navrátiti, tak aby je on Záviš mohl až do svého života držeti a jich užívati a po jeho smrti aby mohly přijíti na královnu, manželku jeho Jitku, neb jí spravedlivě k věnu Českých krá-
Strana 133
SMRT ZAVIŠOVA. 133 loven náležejí. Záviš vyslyšav poselství, zpurnými slovy odpověděl: „Pověztež tomu knížeti, že já toho nechci učiniti a neučiním, neb vím dobře, že ten čas příjde, že ten kníže chtěj neb nechtěj musí mne z toho vězení propustiti.“ Král vzav radu s věrnými a sebrav vojsko lidu, táhl k Budějo- vicuom a potom před tím hradem, jenž Froburgk slove, jinak Hluboká, kázal své rozbíti stany; a tu bylo rokováno s přátely Závišovými, aby od nich v moc králi hrad ten puštěn byl a král že hned chce kázati jim v jejich moc Záviše pustiti. Ale oni dali odpověd, že toho nechtí učiniti a neučiní. Král poradiv se, kázal do Prahy pro Záviše jeti, a tu jej přinesli a tu ještě bylo jemu od některých rad královských mnoho předkládáno, ale on když stál na svém úmyslu neustupně, tu kázal jej pod zámek přivésti a tu jemu (ani na to přátelé jeho hledí) prknem hlavu sraziti. Ale té smrti jeho byla najvětší příčina, že jest směl, o královú Kunhutu se pokusiti a ji poškvrniti a potom za manželku pojíti. Odtud Záviš slavně vezen k pohřebu do kláštera, jenž Višňový, jinak Vyžší, Brod slove, kterýž on sám založil, postavil, nadal i pohřeb sobě v něm zvolil. Nazajtří pak kázal král Hlu- boké nelítostivě dobývati. Přátelé Závišovi vidúce, že se nemohú obrániti, toho zámku králi postau- pili. Od té chvíle počal v Čechách pokoj růsti. Záviš vzal konec svého života. Klášter Vyší Brod. 1 = se odvážil
SMRT ZAVIŠOVA. 133 loven náležejí. Záviš vyslyšav poselství, zpurnými slovy odpověděl: „Pověztež tomu knížeti, že já toho nechci učiniti a neučiním, neb vím dobře, že ten čas příjde, že ten kníže chtěj neb nechtěj musí mne z toho vězení propustiti.“ Král vzav radu s věrnými a sebrav vojsko lidu, táhl k Budějo- vicuom a potom před tím hradem, jenž Froburgk slove, jinak Hluboká, kázal své rozbíti stany; a tu bylo rokováno s přátely Závišovými, aby od nich v moc králi hrad ten puštěn byl a král že hned chce kázati jim v jejich moc Záviše pustiti. Ale oni dali odpověd, že toho nechtí učiniti a neučiní. Král poradiv se, kázal do Prahy pro Záviše jeti, a tu jej přinesli a tu ještě bylo jemu od některých rad královských mnoho předkládáno, ale on když stál na svém úmyslu neustupně, tu kázal jej pod zámek přivésti a tu jemu (ani na to přátelé jeho hledí) prknem hlavu sraziti. Ale té smrti jeho byla najvětší příčina, že jest směl, o královú Kunhutu se pokusiti a ji poškvrniti a potom za manželku pojíti. Odtud Záviš slavně vezen k pohřebu do kláštera, jenž Višňový, jinak Vyžší, Brod slove, kterýž on sám založil, postavil, nadal i pohřeb sobě v něm zvolil. Nazajtří pak kázal král Hlu- boké nelítostivě dobývati. Přátelé Závišovi vidúce, že se nemohú obrániti, toho zámku králi postau- pili. Od té chvíle počal v Čechách pokoj růsti. Záviš vzal konec svého života. Klášter Vyší Brod. 1 = se odvážil
Strana 134
134 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1292 (Události v Polsku.) Král Vác- T. 1. král Vácslav, povolav panův najznameni- slav pustil tějších do své raddy, radil se s nimi, co má učiniti od knížetství Polského. s tím knížetstvím Polským. Po dlúhém o to roko- vání a rozvažování na tom jest zuostáno, aby králi radda dána byla, aby od toho pustil, i mlu- veno jest od p. Tobiáše, Českého biskupa, slovy těmito: „Králi, pane náš, kmetové tvojí poručili sú tobě obecnú potřebu oznámiti, že se jim jistě vidí za slušné, aby těch knížetství Polských za- nechal a od nich pustil. Král vyslyšav raddu, odpověděl: „Ano mi se samému zdá býti za slušné, abych na tom dosti měl, což mi P. Buoh z své milosti v tom království Českém a markrabství Moravském z své milosti popříti ráčil.“ A tu hned poslán jest do Polsky Tobiáš biskup, aby to na místě královském zpra- vil a od toho pustil. (Nový císař Adolf.) Volení krále Římského. R. t. když se přibližoval čas volení krále Řím- ského, Vácslav, král Český, pro svá mnohá za- neprázdnění k tomu času a volení vypraviti se nemoha, na místě svém poslal některé z panuov Českých, rad svých, kteříž tam na místě pána svého krále všecky věci poctivě vykonavše, ra-
134 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1292 (Události v Polsku.) Král Vác- T. 1. král Vácslav, povolav panův najznameni- slav pustil tějších do své raddy, radil se s nimi, co má učiniti od knížetství Polského. s tím knížetstvím Polským. Po dlúhém o to roko- vání a rozvažování na tom jest zuostáno, aby králi radda dána byla, aby od toho pustil, i mlu- veno jest od p. Tobiáše, Českého biskupa, slovy těmito: „Králi, pane náš, kmetové tvojí poručili sú tobě obecnú potřebu oznámiti, že se jim jistě vidí za slušné, aby těch knížetství Polských za- nechal a od nich pustil. Král vyslyšav raddu, odpověděl: „Ano mi se samému zdá býti za slušné, abych na tom dosti měl, což mi P. Buoh z své milosti v tom království Českém a markrabství Moravském z své milosti popříti ráčil.“ A tu hned poslán jest do Polsky Tobiáš biskup, aby to na místě královském zpra- vil a od toho pustil. (Nový císař Adolf.) Volení krále Římského. R. t. když se přibližoval čas volení krále Řím- ského, Vácslav, král Český, pro svá mnohá za- neprázdnění k tomu času a volení vypraviti se nemoha, na místě svém poslal některé z panuov Českých, rad svých, kteříž tam na místě pána svého krále všecky věci poctivě vykonavše, ra-
Strana 135
NOVY CISAR ADOLF. 135 dostí se do Čech navrátili a listy některé s sebú odtuď králi přinesli, jako ten najprvé od arci- biskupa Mohutského, jenž jest psán v tato slova: „My Gerhard, z Boží milosti Mohutské stolice arcibiskup, sv. Rímského císařství po zemích Ně- meckých arcikancléř, oznamujem tímto listem, že L. B. 1292 v pátek první po slavnosti sv. Filipa a Jakuba, apoštoluov Božích, uložili jsme byli den a cíl spolu knížatům našim v Frankgfurtě k vo- lení krále Rímského, kterýžto čas prodlil se až do pondělího po slavnosti týchž sv. Filipa a Jakuba, však s povolením naším a spolu knížat našich, kterémž takové náleží volení, při kostele v domu bratruov kazateluov řádu sv. Dominyka v Frank- furtě. /Poctiví muži Bernart, probošt Míšenský, Heřman z Lipého, najvyžší komorník království Českého, Albrecht z Žebráku, purkrabě na Ka- dani, a Tobiáš z Bechyně, purkrabě na Froburgku, postavili se poslové a zprávce obzvláštní k tomu s plnú mocí rozkázaní majíce od krále Českého, oznamujíce před naší a jiných knížat našich pří- tomností výmluvu velikomocného knížete a pána Vácslava, krále Českého, markrabí Moravského, knížete Krakovského a Sandomiřského, že pro nedostatek zdraví svého takovému volení krále Rímského přítomen býti nemuož, a toho skutečnau potvrdili přísahú. A téhož krále svého hlas, kte- réhož on jako kníže císařství a šeňk při volení List od Mo- hutského arcibiskupa. 264r
NOVY CISAR ADOLF. 135 dostí se do Čech navrátili a listy některé s sebú odtuď králi přinesli, jako ten najprvé od arci- biskupa Mohutského, jenž jest psán v tato slova: „My Gerhard, z Boží milosti Mohutské stolice arcibiskup, sv. Rímského císařství po zemích Ně- meckých arcikancléř, oznamujem tímto listem, že L. B. 1292 v pátek první po slavnosti sv. Filipa a Jakuba, apoštoluov Božích, uložili jsme byli den a cíl spolu knížatům našim v Frankgfurtě k vo- lení krále Rímského, kterýžto čas prodlil se až do pondělího po slavnosti týchž sv. Filipa a Jakuba, však s povolením naším a spolu knížat našich, kterémž takové náleží volení, při kostele v domu bratruov kazateluov řádu sv. Dominyka v Frank- furtě. /Poctiví muži Bernart, probošt Míšenský, Heřman z Lipého, najvyžší komorník království Českého, Albrecht z Žebráku, purkrabě na Ka- dani, a Tobiáš z Bechyně, purkrabě na Froburgku, postavili se poslové a zprávce obzvláštní k tomu s plnú mocí rozkázaní majíce od krále Českého, oznamujíce před naší a jiných knížat našich pří- tomností výmluvu velikomocného knížete a pána Vácslava, krále Českého, markrabí Moravského, knížete Krakovského a Sandomiřského, že pro nedostatek zdraví svého takovému volení krále Rímského přítomen býti nemuož, a toho skutečnau potvrdili přísahú. A téhož krále svého hlas, kte- réhož on jako kníže císařství a šeňk při volení List od Mo- hutského arcibiskupa. 264r
Strana 136
136 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1292 krále Římského obyčej má požívati, nám poručili a na nás vzložili, a my sme místo jeho přijali s po- volením spolu knížat našich. Tu my tak naším jménem jako jménem krále Českého pověděného, najjasnějšího pána Adolfa, hrabí Nássovského, za krále Římského sme vyvolili. Toho na svědomí a pro lepší pamět tento list způsobiti sme rozká- zali a pečetí naší upevniti. Dán v Frankfurtu, 10. den měs. máje, L. B. 1292. Druhý také list skrze též pány posly od nového Rímského (krále) Adolfa přinesen byl, kterýž jest psán těmito slovy: „Adolf, z Boží milosti král Římský, vždycky List Vác- rozmnožitel, všem sv. císařství věrným, milost slavovi od Adolfa, krále svú i všecko dobré! Pro mnohá zaslaužení a slavné Římského. skutky, kterýmižto při Nás a sv. císařství osvícený pán Vácslav, král Český, slavný kníže Náš a šeňk, rozličně se stkvěl, jeho chtíce pracem a nákladům uskrovniti, všelikteraká manství, kdežkoli aneb jakýmižkoli by jmeny jmenována byla, kteréž od Nás a sv. Římského císařství pověděný král má a drží, vládne aneb vládnauti má, témuž králi skrze znamenitého muže Rubina z Konruji, pří- buzného našeho, kterýž toho listu podává, zvláštní Naší Královské Velebnosti,.. ač však nepřítomnému, kázali sme poslati; chome tomu však, aby osví- 1 V lat. textu de Coverna. —2 Vynecháno ,gracia (= milostí).
136 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1292 krále Římského obyčej má požívati, nám poručili a na nás vzložili, a my sme místo jeho přijali s po- volením spolu knížat našich. Tu my tak naším jménem jako jménem krále Českého pověděného, najjasnějšího pána Adolfa, hrabí Nássovského, za krále Římského sme vyvolili. Toho na svědomí a pro lepší pamět tento list způsobiti sme rozká- zali a pečetí naší upevniti. Dán v Frankfurtu, 10. den měs. máje, L. B. 1292. Druhý také list skrze též pány posly od nového Rímského (krále) Adolfa přinesen byl, kterýž jest psán těmito slovy: „Adolf, z Boží milosti král Římský, vždycky List Vác- rozmnožitel, všem sv. císařství věrným, milost slavovi od Adolfa, krále svú i všecko dobré! Pro mnohá zaslaužení a slavné Římského. skutky, kterýmižto při Nás a sv. císařství osvícený pán Vácslav, král Český, slavný kníže Náš a šeňk, rozličně se stkvěl, jeho chtíce pracem a nákladům uskrovniti, všelikteraká manství, kdežkoli aneb jakýmižkoli by jmeny jmenována byla, kteréž od Nás a sv. Římského císařství pověděný král má a drží, vládne aneb vládnauti má, témuž králi skrze znamenitého muže Rubina z Konruji, pří- buzného našeho, kterýž toho listu podává, zvláštní Naší Královské Velebnosti,.. ač však nepřítomnému, kázali sme poslati; chome tomu však, aby osví- 1 V lat. textu de Coverna. —2 Vynecháno ,gracia (= milostí).
Strana 137
LISTY ADOLFOVY. 137 cený král již jmenovaný, když se uprázdní a s Námi osobně se shledá, potvrzení na svá manství tak, jakž obyčej jest, aby přijal. Dán v Frank- furtu měs. máje den 10. L. B. 1292, království Našeho leta prvního. Třetí pak list, také při témž času od téhož Adolfa, krále Rímského, skrze též posly přinesen a jemu Vácslavovi králi podán, jenž jest napsán slovy těmito: „My, Adolf, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, oznamujem tímto listem a vysvědču- jem, že osvícený Vácslav, král Český, markrabě Moravský, kníže Krakovský a Sandomiřský, 10.000 hř. stř., kteréž za věno dcery své slavnému Rupertovi, synu Našemu, dáti povinen jest, sstrany přátelství abychom předešli čas ten, v kterémž dluh ten plniti se měl, totiž při slavnosti Nanebe- vzetí P. Marie a při slavnosti Tří králuov najprv přištích tak jakž se mělo dáti a položiti: My pak kraj Plzenský, totiž hrad a městečko Aldemburgk, Kempnici, Cvikavu i všecken kraj Plzenský s jeho many, lidmi, zbožím manským neb nemanským, s saudy, cly, právy a poctivostmi i s jinými pří- ležitostmi k tomu náležitými tím právem, tak jakž králům Římským náležeti se uznává, také i Cheb List od Adolfa, krále Rímského. 1 Míní se krajina Plisenská (Pleissen) v Sasku, podle řeky Pleisse (Plisna). Text latinský je v překladè popleten.
LISTY ADOLFOVY. 137 cený král již jmenovaný, když se uprázdní a s Námi osobně se shledá, potvrzení na svá manství tak, jakž obyčej jest, aby přijal. Dán v Frank- furtu měs. máje den 10. L. B. 1292, království Našeho leta prvního. Třetí pak list, také při témž času od téhož Adolfa, krále Rímského, skrze též posly přinesen a jemu Vácslavovi králi podán, jenž jest napsán slovy těmito: „My, Adolf, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, oznamujem tímto listem a vysvědču- jem, že osvícený Vácslav, král Český, markrabě Moravský, kníže Krakovský a Sandomiřský, 10.000 hř. stř., kteréž za věno dcery své slavnému Rupertovi, synu Našemu, dáti povinen jest, sstrany přátelství abychom předešli čas ten, v kterémž dluh ten plniti se měl, totiž při slavnosti Nanebe- vzetí P. Marie a při slavnosti Tří králuov najprv přištích tak jakž se mělo dáti a položiti: My pak kraj Plzenský, totiž hrad a městečko Aldemburgk, Kempnici, Cvikavu i všecken kraj Plzenský s jeho many, lidmi, zbožím manským neb nemanským, s saudy, cly, právy a poctivostmi i s jinými pří- ležitostmi k tomu náležitými tím právem, tak jakž králům Římským náležeti se uznává, také i Cheb List od Adolfa, krále Rímského. 1 Míní se krajina Plisenská (Pleissen) v Sasku, podle řeky Pleisse (Plisna). Text latinský je v překladè popleten.
Strana 138
138 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1292 264v město i zámek s jeho krajinau, s zámky, lidmi, s manstvími, many i nápravníkyi, kteréžto všecky věci k králi Rímskému náležeti se uznávají, pod výminkú zastavujeme a to zastavení tímto listem oznamujeme a dáváme pověděnému pánu Vácsla- vovi, králi Českému, i jeho dědicům v penězích /předpověděných, kterážto zástava zmizí i pomine na ten čas, když svadba ta mezi synem Naším a dcerau učiněna bude a vykoná se. Toto také jest vymíněno, jestliže tu co aneb jaké práva králi Ceskému při témž panství Chebském náležeti bude a to že by mohl slušně listy ukázati aneb jiným hodným pruovodem, to jemu všecko propustiti chome bez nesnáze a odporu. Toho na svědomí tento list napsati sme rozkázali a jej pečetí Naší utvrditi. Dán v Frankfurtu, 9. den měsíce máje L. B. 1292., kralování Našeho leta prvního. (Vláda Adolfova.) (R. 1293.) L. 1293. Války veliké byly mezi Filipem, králem Franským, a Edvardem, králem Englickým. Král Král Řím- ský se Englický byl poslal 100.000 hř. stř. Adolfovi, králi poškvrnil. Římskému, jeho žádaje, aby s některými knížaty a hrabaty přijel jemu na pomoc. A on vzav, slíbil to učiniti, i kaupil za ně jedno hrabství k Říši; potom, ač byl lid sebral, ale nemaje čím žold- 1 = vasaly — 2 = napřed řečených
138 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1292 264v město i zámek s jeho krajinau, s zámky, lidmi, s manstvími, many i nápravníkyi, kteréžto všecky věci k králi Rímskému náležeti se uznávají, pod výminkú zastavujeme a to zastavení tímto listem oznamujeme a dáváme pověděnému pánu Vácsla- vovi, králi Českému, i jeho dědicům v penězích /předpověděných, kterážto zástava zmizí i pomine na ten čas, když svadba ta mezi synem Naším a dcerau učiněna bude a vykoná se. Toto také jest vymíněno, jestliže tu co aneb jaké práva králi Ceskému při témž panství Chebském náležeti bude a to že by mohl slušně listy ukázati aneb jiným hodným pruovodem, to jemu všecko propustiti chome bez nesnáze a odporu. Toho na svědomí tento list napsati sme rozkázali a jej pečetí Naší utvrditi. Dán v Frankfurtu, 9. den měsíce máje L. B. 1292., kralování Našeho leta prvního. (Vláda Adolfova.) (R. 1293.) L. 1293. Války veliké byly mezi Filipem, králem Franským, a Edvardem, králem Englickým. Král Král Řím- ský se Englický byl poslal 100.000 hř. stř. Adolfovi, králi poškvrnil. Římskému, jeho žádaje, aby s některými knížaty a hrabaty přijel jemu na pomoc. A on vzav, slíbil to učiniti, i kaupil za ně jedno hrabství k Říši; potom, ač byl lid sebral, ale nemaje čím žold- 1 = vasaly — 2 = napřed řečených
Strana 139
VLADA ADOLFOVA. 139 néřům platiti a hrabata také s ním darmo a na svuoj náklad nechtěli táhnúti, a on musil služebný lid rozpustiti, i obmeškal velmi krále Englického, ješto on na tom měl velikú škodu, a skrze to mnoho lidu ztratil, protož jemu mnozí lidé múdří v tom velmi za zlé měli a pravili, že jest tím účin- kem netoliko sebe, ale i Ríše poškvrnil. T. 1. Vácslav, král Český, velmi snažně P. Bohu slúžiti počal a službu Boží v kostelech P. Bohu a svatým jeho k poctivosti vždycky den ode dne rozmnožoval. V kostele když byl a P. Bohu svému počal se modliti, vedlé svého obyčeje nikdá ne- chtěl s žádným nic mluviti; páni, rytířstvo, také i lid obecný, jeho takové dobré i chvalitebné vi- dúce obyčeje při činění poctivosti P. Bohu, také se tak zachovali. Král pak mimo jiné chtě více P. Bohu svému se zachovati, někdy jednoho dne při mšech sv. dvanácti neb šestnácti byl a neodšel, až se poslední dokonala. Svého pak náboženství chtě pamět věčnú zůstaviti a k tomu ve snách sa napomenut od bl. P. Marie, klášter někde v pří- hodném místě k poctivosti rodičky Boží postaviti umínil. Protož k opatovi do Sedlce bez meškání jel a s ním i s jeho konventem se o to radil. L. 1294. Adolfus, Rímský král, přijel do Míšně (R. 1294.) a tu obeslal k sobě Vácslava, krále Českého, i sjeli se spolu v Grumhain, a tajně nětco rozmlúvali Král Český nábožný. 1 Klášter Grünhain v Sasku
VLADA ADOLFOVA. 139 néřům platiti a hrabata také s ním darmo a na svuoj náklad nechtěli táhnúti, a on musil služebný lid rozpustiti, i obmeškal velmi krále Englického, ješto on na tom měl velikú škodu, a skrze to mnoho lidu ztratil, protož jemu mnozí lidé múdří v tom velmi za zlé měli a pravili, že jest tím účin- kem netoliko sebe, ale i Ríše poškvrnil. T. 1. Vácslav, král Český, velmi snažně P. Bohu slúžiti počal a službu Boží v kostelech P. Bohu a svatým jeho k poctivosti vždycky den ode dne rozmnožoval. V kostele když byl a P. Bohu svému počal se modliti, vedlé svého obyčeje nikdá ne- chtěl s žádným nic mluviti; páni, rytířstvo, také i lid obecný, jeho takové dobré i chvalitebné vi- dúce obyčeje při činění poctivosti P. Bohu, také se tak zachovali. Král pak mimo jiné chtě více P. Bohu svému se zachovati, někdy jednoho dne při mšech sv. dvanácti neb šestnácti byl a neodšel, až se poslední dokonala. Svého pak náboženství chtě pamět věčnú zůstaviti a k tomu ve snách sa napomenut od bl. P. Marie, klášter někde v pří- hodném místě k poctivosti rodičky Boží postaviti umínil. Protož k opatovi do Sedlce bez meškání jel a s ním i s jeho konventem se o to radil. L. 1294. Adolfus, Rímský král, přijel do Míšně (R. 1294.) a tu obeslal k sobě Vácslava, krále Českého, i sjeli se spolu v Grumhain, a tajně nětco rozmlúvali Král Český nábožný. 1 Klášter Grünhain v Sasku
Strana 140
140 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1294 a raddám královským (že se to bez nich děje) bylo to s nemalým podivením, ale však proto větší strana lidí domnívali se, že by tu bylo rozmlúváno a jednáno, jakým by se to zpuosobem vykonalo, když by dána býti měla dcera krále Vácslava za Ruprechta, syna Adolfova. (Založení kláštera zbraslavského.) / 265r Klášter Ostrovský. T. 1. když se z Míšně král Vácslav navrátil do Prahy, hned se upokojil a chtě svuoj slib, kterýž učinil P. Bohu a bl. P. Marii, vyplniti, vydal se na půst a na plačtivé modlitby, žádaje P. Boha, aby mu ráčil zjeviti a místo ukázati, na kterémž by měl k poctivosti jména jeho sv. a Matky jeho, Rodičky sv., klášter rozkázati postaviti. Po vyko- nání pak toho, na den sv. Floriána pojav s sebú Jetřicha, opata Sedleckého, a Kunrada,/převora téhož kláštera, i jiných mnoho bratři téhož řádu Cistercienského, i vsedl s ními na jednu velikú lodí a plavil se s ními od Prahy vzhuoru po řece Vhltavě až do kláštera Ostrovského, kdež jsu obývali bratří řádu sv. Benedikta. A když jsú to místo shlédli a obešli všecken ostrov, zase sú- na lodí vsedli, však nebyli jsú toho úmyslu, aby ten klášter prvé P. Bohu a sv. Janu oddaný měli zbořiti neb zrušiti, ale chtěl král řádu Cistercien- skému jej poddati, a tomu řádu sv. Benedikta
140 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1294 a raddám královským (že se to bez nich děje) bylo to s nemalým podivením, ale však proto větší strana lidí domnívali se, že by tu bylo rozmlúváno a jednáno, jakým by se to zpuosobem vykonalo, když by dána býti měla dcera krále Vácslava za Ruprechta, syna Adolfova. (Založení kláštera zbraslavského.) / 265r Klášter Ostrovský. T. 1. když se z Míšně král Vácslav navrátil do Prahy, hned se upokojil a chtě svuoj slib, kterýž učinil P. Bohu a bl. P. Marii, vyplniti, vydal se na půst a na plačtivé modlitby, žádaje P. Boha, aby mu ráčil zjeviti a místo ukázati, na kterémž by měl k poctivosti jména jeho sv. a Matky jeho, Rodičky sv., klášter rozkázati postaviti. Po vyko- nání pak toho, na den sv. Floriána pojav s sebú Jetřicha, opata Sedleckého, a Kunrada,/převora téhož kláštera, i jiných mnoho bratři téhož řádu Cistercienského, i vsedl s ními na jednu velikú lodí a plavil se s ními od Prahy vzhuoru po řece Vhltavě až do kláštera Ostrovského, kdež jsu obývali bratří řádu sv. Benedikta. A když jsú to místo shlédli a obešli všecken ostrov, zase sú- na lodí vsedli, však nebyli jsú toho úmyslu, aby ten klášter prvé P. Bohu a sv. Janu oddaný měli zbořiti neb zrušiti, ale chtěl král řádu Cistercien- skému jej poddati, a tomu řádu sv. Benedikta
Strana 141
KLASTER STRAHOVSKY. 141 Zbraslav dvuor. klášter jinde dáti postaviti. I plavíce se doluov vystaupili na břeh, tu, kdež byl někdy mnohými před lety nějaký rytíř jmenem Zbraslav dvuor sobě postavil a v něm až do své smrti seděl. A když se k smrti přibližoval, kanovníkuom kostela Pražského jej kšaftem pořádným mocně poručil a dal. Potom král Ottagar ten dvůr na týchž kanovnících za ves Butovice vyfrajmarčil, a z toho dvoru Zbraslavova dvuor lovecký sobě i budúcím králuom učinil, jestliže by kdy na lov jeli, tu aby mívali noclehy a odpočinutí. Spatřivše zpuosob toho dvoru a položení toho místa, opět vešli na lodí a po řece, která Miza, slove, až do Radotína se plavili a tu též místo shlédli a na lodí vsedše plavili se až do Prahy. Nazajtří dal král opatovi a bratřím těm pro- dlení až za tři dni, aby se dobře rozmyslili a z těch tří míst vyvolili sobě jedno, a poslav do všech kos- telův Pražských, kázal na den sv. Stanislava o Duchu sv. a o P. Marii všem kněžím mše sv. slúžiti a prositi snážně P. Boha, aby on sám ráčil sobě místo k stavení kláštera vyvoliti. Po vykonání pak těch tří dnův opat a bratří před krále předstú- pivše, to místo, kdež dvuor Zbraslav jest, aby jím dáno bylo, za to žádali. Král k tomu svolil milo- stivě, ale jakž oni odešli, někteří z dvořanův krá- Radotín dvuor. 1 = vykoupil, vyměnil — 2 Mže, nyní Berounka
KLASTER STRAHOVSKY. 141 Zbraslav dvuor. klášter jinde dáti postaviti. I plavíce se doluov vystaupili na břeh, tu, kdež byl někdy mnohými před lety nějaký rytíř jmenem Zbraslav dvuor sobě postavil a v něm až do své smrti seděl. A když se k smrti přibližoval, kanovníkuom kostela Pražského jej kšaftem pořádným mocně poručil a dal. Potom král Ottagar ten dvůr na týchž kanovnících za ves Butovice vyfrajmarčil, a z toho dvoru Zbraslavova dvuor lovecký sobě i budúcím králuom učinil, jestliže by kdy na lov jeli, tu aby mívali noclehy a odpočinutí. Spatřivše zpuosob toho dvoru a položení toho místa, opět vešli na lodí a po řece, která Miza, slove, až do Radotína se plavili a tu též místo shlédli a na lodí vsedše plavili se až do Prahy. Nazajtří dal král opatovi a bratřím těm pro- dlení až za tři dni, aby se dobře rozmyslili a z těch tří míst vyvolili sobě jedno, a poslav do všech kos- telův Pražských, kázal na den sv. Stanislava o Duchu sv. a o P. Marii všem kněžím mše sv. slúžiti a prositi snážně P. Boha, aby on sám ráčil sobě místo k stavení kláštera vyvoliti. Po vykonání pak těch tří dnův opat a bratří před krále předstú- pivše, to místo, kdež dvuor Zbraslav jest, aby jím dáno bylo, za to žádali. Král k tomu svolil milo- stivě, ale jakž oni odešli, někteří z dvořanův krá- Radotín dvuor. 1 = vykoupil, vyměnil — 2 Mže, nyní Berounka
Strana 142
142 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1294 lovských, duchem dáblovým súce vedeni, před- stúpivše žádali, aby toho král nečinil; neb v tom dvoře výborná že jsú králi i jeho lovcům odpo- činutí a stanoviště, pravili, a že tu Ottagar, otec jeho, míval své zvláštní potěšení. A tak jsú jeho na to namluvili, že jest svú mysl od dobrého za- čatého odvrátil. Snahy o universitu.) Učení Pražské. L. 1295. král Vácslav, jako pán milostivý a milovník pokoje a spravedlivosti, času postního povolav některých starších a znamenitějších rad svých na palác Vyšehradský, tu se posadil a když oni všichni žádostivi byli slyšeti příčinu toho shromáždění, král jím oznámil pravě, že se jest na tom postavil, že chce nespravedlivost kaziti a spra- vedlivosti pomocníkem býti a ji rozmnožovati a práva země České s raddau jích že chce kázati sepsati a zříditi tak, aby Božská spravedlivost pod jeho zpravováním také svuoj průchod měla. Druhé oznámil jím, že chce do Prahy učení uvésti, tak aby tu byla škola k podobenství Pařížského učení; a tu Čechové učíce se latině, doma zuostanau a v své zemi utráceti budau peníze, ješto tudy Česká země o mnoho set zlatých každého roku bohatější bude. Páni a starší, vyslyšavše takové vznešení a tu vůli královskú, dali odpověd skrze (R. 1295.)
142 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1294 lovských, duchem dáblovým súce vedeni, před- stúpivše žádali, aby toho král nečinil; neb v tom dvoře výborná že jsú králi i jeho lovcům odpo- činutí a stanoviště, pravili, a že tu Ottagar, otec jeho, míval své zvláštní potěšení. A tak jsú jeho na to namluvili, že jest svú mysl od dobrého za- čatého odvrátil. Snahy o universitu.) Učení Pražské. L. 1295. král Vácslav, jako pán milostivý a milovník pokoje a spravedlivosti, času postního povolav některých starších a znamenitějších rad svých na palác Vyšehradský, tu se posadil a když oni všichni žádostivi byli slyšeti příčinu toho shromáždění, král jím oznámil pravě, že se jest na tom postavil, že chce nespravedlivost kaziti a spra- vedlivosti pomocníkem býti a ji rozmnožovati a práva země České s raddau jích že chce kázati sepsati a zříditi tak, aby Božská spravedlivost pod jeho zpravováním také svuoj průchod měla. Druhé oznámil jím, že chce do Prahy učení uvésti, tak aby tu byla škola k podobenství Pařížského učení; a tu Čechové učíce se latině, doma zuostanau a v své zemi utráceti budau peníze, ješto tudy Česká země o mnoho set zlatých každého roku bohatější bude. Páni a starší, vyslyšavše takové vznešení a tu vůli královskú, dali odpověd skrze (R. 1295.)
Strana 143
SNAHY O UNIVERSITU. 143 pana Maříka z Častalovic, kterýž na místě všech prosil krále, aby toho nečinil, a řka: „Ctný králi, kmetové tvoji to jsú tobě poručili oznámiti, že země tato Česká má svá práva od Přemysla a Li- buše zřízená a jím vydaná, kterýchž není potřebí opravovati, ani jiných potřebí ustanovovati. Byl-li by ovšem jaký při těch právích nedostatek, že se to muož z vlastních jejich hlav a rozumuov vyplniti a napraviti./ Učení toho také v Čechách že potřebí není a to z příčin těch, že by Němci i jiní národové pod zpuosobem učení sem do této České země vešlia tak by snad Prahu i jiná města sobě mohli osobiti, ješto bychom je potom musili s velikau prací ven vyhnati a vypleniti. Protož králi, pane náš, páni tito a tvoji poddaní tak praví, že k jednomu ani k druhému nemohau a nechtí svoliti." Král vyslyšav odpověd a tu omluvu, poroz- uměl tomu, že nechtí k pořádu práva křesťanského svoliti proto, že by musili to, což drží, ješto králi spravedlivě náleží, pustiti. A tak král tím prodlil až do jiného času. / 265v (Sv. Anežka a Kunhuta. Polský král.) T. 1. nábožná panna, jistě v Boží naději i svatá, panna Anežka, dcera někdy krále Ottagara, a sestra Vácslava, krále přítomného, v klášteře sv. Františka umřela a tu poctivě pochována. Svatá panna Anežka druhá.
SNAHY O UNIVERSITU. 143 pana Maříka z Častalovic, kterýž na místě všech prosil krále, aby toho nečinil, a řka: „Ctný králi, kmetové tvoji to jsú tobě poručili oznámiti, že země tato Česká má svá práva od Přemysla a Li- buše zřízená a jím vydaná, kterýchž není potřebí opravovati, ani jiných potřebí ustanovovati. Byl-li by ovšem jaký při těch právích nedostatek, že se to muož z vlastních jejich hlav a rozumuov vyplniti a napraviti./ Učení toho také v Čechách že potřebí není a to z příčin těch, že by Němci i jiní národové pod zpuosobem učení sem do této České země vešlia tak by snad Prahu i jiná města sobě mohli osobiti, ješto bychom je potom musili s velikau prací ven vyhnati a vypleniti. Protož králi, pane náš, páni tito a tvoji poddaní tak praví, že k jednomu ani k druhému nemohau a nechtí svoliti." Král vyslyšav odpověd a tu omluvu, poroz- uměl tomu, že nechtí k pořádu práva křesťanského svoliti proto, že by musili to, což drží, ješto králi spravedlivě náleží, pustiti. A tak král tím prodlil až do jiného času. / 265v (Sv. Anežka a Kunhuta. Polský král.) T. 1. nábožná panna, jistě v Boží naději i svatá, panna Anežka, dcera někdy krále Ottagara, a sestra Vácslava, krále přítomného, v klášteře sv. Františka umřela a tu poctivě pochována. Svatá panna Anežka druhá.
Strana 144
144 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1295 Poláci volili za Vladislava Přemysla. SV. Kunhuta. Při tom také času páni Polští sšedše se vespolek, radili se společně, kterak by to předešli a zpravili, aby království Polské k dalším těžkostem a zá- hubám nebylo přivedeno. A po dlúhém rokování na tom se postavili, aby sobě krále a pána pořádně volili. Tu pak třetí den po sv. Janu Křtiteli volili jsau a vyhlásili za krále Přemysla, jenž byl kníže Veliké Polsky a Pomeraní!. A ten jest bez odtahuov od Jakuba arcibiskupa v Gneznenském kostele i s manželkau svau Rychsau na království Polské korunován. T. r. také měsíce listopadu umřela ctná a velmi nábožná vdova, jenž byla také dcera Ottagarova, jmenem Kunhuta, kdež byla někdy mocí krále Vácslava z téhož kláštera vzata a dána za manželku synu Rudolfovu, knížeti Švábskému. Ta po smrti manžela svého do téhož kláštera navrátivši se, tu svatě P. Bohu slaužila. Tu jest také od čtyř bisku- puov klášterským neb jeptiščím obyčejem v oděvě sv. Kláry pochována. (Bouře židovské.) 1296.) L. 1296. Nedaleko od Frankfurtu přihodilo se v městečku jednom, jménem Rotýl, že lotr jeden všed nočně do kostela farního, i ukradl tam částku Těla Božího v svátosti velebné a po některém času prodal to židuom. Kteříž majíce to v své moci, 1 = Pomořansko
144 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1295 Poláci volili za Vladislava Přemysla. SV. Kunhuta. Při tom také času páni Polští sšedše se vespolek, radili se společně, kterak by to předešli a zpravili, aby království Polské k dalším těžkostem a zá- hubám nebylo přivedeno. A po dlúhém rokování na tom se postavili, aby sobě krále a pána pořádně volili. Tu pak třetí den po sv. Janu Křtiteli volili jsau a vyhlásili za krále Přemysla, jenž byl kníže Veliké Polsky a Pomeraní!. A ten jest bez odtahuov od Jakuba arcibiskupa v Gneznenském kostele i s manželkau svau Rychsau na království Polské korunován. T. r. také měsíce listopadu umřela ctná a velmi nábožná vdova, jenž byla také dcera Ottagarova, jmenem Kunhuta, kdež byla někdy mocí krále Vácslava z téhož kláštera vzata a dána za manželku synu Rudolfovu, knížeti Švábskému. Ta po smrti manžela svého do téhož kláštera navrátivši se, tu svatě P. Bohu slaužila. Tu jest také od čtyř bisku- puov klášterským neb jeptiščím obyčejem v oděvě sv. Kláry pochována. (Bouře židovské.) 1296.) L. 1296. Nedaleko od Frankfurtu přihodilo se v městečku jednom, jménem Rotýl, že lotr jeden všed nočně do kostela farního, i ukradl tam částku Těla Božího v svátosti velebné a po některém času prodal to židuom. Kteříž majíce to v své moci, 1 = Pomořansko
Strana 145
BOURE ŽIDOVSKE. 145 divně s tím nakládali, rozličný z toho činíce po- směch. Jeden z ních vzav nuož i bodl tak, až z toho ukázala se krev. A oni ulekše se, odtuď pryč bě- Židé mordo- váni v žali. To když zvědíno bylo od křesťanuov a od Německých krajinách. kněží, ta svátost Těla Božího zase poctivě jest do téhož kostela donesena. Tu jeden řezník, sa člověk chudý, jenž měl příjmí Ryntslajch, rodem z Frank- furtu, těžce váže takový účinek židovský, vzkřikl a zbauřil lid v Rotýli na židy, takže se mnoho lidu obecného zběhlo na ryňk toho městečka, a ně- kteří z ních vběhše do kostela, pochytili korauhev, na níž byl namalován obraz umučení Božího, i kázali jej před sebú nositi. A sami za ním bě- hajíce, domy židovské vybíjeli a židy mordovali. /V brzkém času veliké množství lidu zběhlo se k tomu mordéři židovskému, tak že jích byl veliký hauf učiněn, a jdúce za tau korauhví a za svým hajtmanem Ryntslaysem,, jeho jako pána svého poslauchali. Odtud pak obrátili se do Viroburgku, do Rotemburgku i do Normberku, také i do jiných mnohých měst a městeček, v kterýchžto židy te- púce, žádnému pohlaví ani věku neodpustili. Píší, ovšem někteří, že jsú jich zbili okolo 10.000; kte- říž pak k zámkuom a ke vsem utíkali, proto smrti neušli. Z toho veliký byl připadl strach na všecky židy, kteříž jsú i v dalekých obývali krajinách. 266r 1 Vyprávěno podle Kroniky zbraslavské; řezník slul Rintfleisch, město nyní Rottweil. Kronika IV. 10
BOURE ŽIDOVSKE. 145 divně s tím nakládali, rozličný z toho činíce po- směch. Jeden z ních vzav nuož i bodl tak, až z toho ukázala se krev. A oni ulekše se, odtuď pryč bě- Židé mordo- váni v žali. To když zvědíno bylo od křesťanuov a od Německých krajinách. kněží, ta svátost Těla Božího zase poctivě jest do téhož kostela donesena. Tu jeden řezník, sa člověk chudý, jenž měl příjmí Ryntslajch, rodem z Frank- furtu, těžce váže takový účinek židovský, vzkřikl a zbauřil lid v Rotýli na židy, takže se mnoho lidu obecného zběhlo na ryňk toho městečka, a ně- kteří z ních vběhše do kostela, pochytili korauhev, na níž byl namalován obraz umučení Božího, i kázali jej před sebú nositi. A sami za ním bě- hajíce, domy židovské vybíjeli a židy mordovali. /V brzkém času veliké množství lidu zběhlo se k tomu mordéři židovskému, tak že jích byl veliký hauf učiněn, a jdúce za tau korauhví a za svým hajtmanem Ryntslaysem,, jeho jako pána svého poslauchali. Odtud pak obrátili se do Viroburgku, do Rotemburgku i do Normberku, také i do jiných mnohých měst a městeček, v kterýchžto židy te- púce, žádnému pohlaví ani věku neodpustili. Píší, ovšem někteří, že jsú jich zbili okolo 10.000; kte- říž pak k zámkuom a ke vsem utíkali, proto smrti neušli. Z toho veliký byl připadl strach na všecky židy, kteříž jsú i v dalekých obývali krajinách. 266r 1 Vyprávěno podle Kroniky zbraslavské; řezník slul Rintfleisch, město nyní Rottweil. Kronika IV. 10
Strana 146
146 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1296 (Vražda krále Přemysla. Nový král v Polsku.) T. 1. někteří nešlechetníci závistiví, vidúce, že se Přemyslovi, králi Polskému, v jeho království dobře a šťastně děje, velmi jemu toho záviděli a okolních knížat pozdvihovali proti němu a zvláště markrabuov Bramburských tak dlúho, až se o to snesli, aby, jakž budau moci, jej života zbavili. Přemysl král, snad že jej jeho osudové táhli, ozná- mil některým, že chce čas masopustní okvasiti, v Rohožně, a tak učinil. Toť Otta Dlúhý a druhý Otta a Jan, markrabové Bramburští, spikše se, tajně táhli skrze lesy aukradí časem nočním a při- bravše se k Rohožnu raným jitrem první středu v postě, jenž byl den sv. panny Doroty, ani se opověděvše ani své poctivosti ohradivše, vnáhle na královský dvuor se obořili. Páni Polští a dvořané královští jsúce včerajšími pokrmy, snad i pitím obtíženi, ještě spali. Král ovšem, některý malý počet svých věrných maje při sobě, bránil se sta- tečně a mnohé zranil a některé Němce, ty své nepřátely, vlastní rukau zmordoval. Ale však jsa svých nepřáteluov množstvím obklíčen a velmi mnohými ranami zraněn, padl, kteréhož pochy- Král Polský tivše na jeden kuoň vsadili, chtíce živého pryč Přemysl zamordován. odnésti. Ale on velikými a mnohými jsa ubit ra- 1 = stráviti
146 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1296 (Vražda krále Přemysla. Nový král v Polsku.) T. 1. někteří nešlechetníci závistiví, vidúce, že se Přemyslovi, králi Polskému, v jeho království dobře a šťastně děje, velmi jemu toho záviděli a okolních knížat pozdvihovali proti němu a zvláště markrabuov Bramburských tak dlúho, až se o to snesli, aby, jakž budau moci, jej života zbavili. Přemysl král, snad že jej jeho osudové táhli, ozná- mil některým, že chce čas masopustní okvasiti, v Rohožně, a tak učinil. Toť Otta Dlúhý a druhý Otta a Jan, markrabové Bramburští, spikše se, tajně táhli skrze lesy aukradí časem nočním a při- bravše se k Rohožnu raným jitrem první středu v postě, jenž byl den sv. panny Doroty, ani se opověděvše ani své poctivosti ohradivše, vnáhle na královský dvuor se obořili. Páni Polští a dvořané královští jsúce včerajšími pokrmy, snad i pitím obtíženi, ještě spali. Král ovšem, některý malý počet svých věrných maje při sobě, bránil se sta- tečně a mnohé zranil a některé Němce, ty své nepřátely, vlastní rukau zmordoval. Ale však jsa svých nepřáteluov množstvím obklíčen a velmi mnohými ranami zraněn, padl, kteréhož pochy- Král Polský tivše na jeden kuoň vsadili, chtíce živého pryč Přemysl zamordován. odnésti. Ale on velikými a mnohými jsa ubit ra- 1 = stráviti
Strana 147
NOVÝ KRALV POLŠKU. 147 nami, pro mdlobu upadl s toho koně na zemi a oni znamenavše, že živ nebude, meči svými několi- krát jej probodše, tu ukrutně zamordovali a od- jeli. Tělo jeho nazajtří vezeno bylo do Poznaní a v hlavním kostele v hrobích předkuov jeho poctivě pochováno. Páni někteří Polští takového úkladu a hanebného skutku (píše Matěj Měchovský v své kronice) že by také příčina a první puovo- dové byli. Týž Přemysl žádného dědice po sobě nezuostavil, než toliko jedinkú v osmi letech dcerku, jížto jméno bylo Rychsa. Preláti a páni království Polského, obávajíce se nějaké větší aneb snad horší příhody, při slavnosti sv. Vojtěcha sjeli jsú se spolu v Poznaní a tu z vuole jedno- stajné volili sobě za pána jednoho z kmene pře- dešlých králuov Polských, t. Vladislava, přímím Loktek, kníže Kujavského, syna někdy Kujav- ského knížete Kazimíra, jehožto děd byl někdy Kunrád Mazovetský a Kujavský kníže. A ten Kunrád byl bratr Lestky Bílého, jenž byl šestý zprávce Polsky po Boleslavovi, králi Polském, kterýž zabil sv. Stanislava. Z toho volení domnívali se Poláci, že bude jích království Polské zase napraveno. Neb Vácslav, král Český, ještě některé zámky, ale málo, okolo Krakova držal a po ních psal se knížetem Kra- kovským a Sandomiřským. A on Loktek z té pří- činy nechtěl se dáti korunovati, až by to všecko Poláci volili za pána Loketka.
NOVÝ KRALV POLŠKU. 147 nami, pro mdlobu upadl s toho koně na zemi a oni znamenavše, že živ nebude, meči svými několi- krát jej probodše, tu ukrutně zamordovali a od- jeli. Tělo jeho nazajtří vezeno bylo do Poznaní a v hlavním kostele v hrobích předkuov jeho poctivě pochováno. Páni někteří Polští takového úkladu a hanebného skutku (píše Matěj Měchovský v své kronice) že by také příčina a první puovo- dové byli. Týž Přemysl žádného dědice po sobě nezuostavil, než toliko jedinkú v osmi letech dcerku, jížto jméno bylo Rychsa. Preláti a páni království Polského, obávajíce se nějaké větší aneb snad horší příhody, při slavnosti sv. Vojtěcha sjeli jsú se spolu v Poznaní a tu z vuole jedno- stajné volili sobě za pána jednoho z kmene pře- dešlých králuov Polských, t. Vladislava, přímím Loktek, kníže Kujavského, syna někdy Kujav- ského knížete Kazimíra, jehožto děd byl někdy Kunrád Mazovetský a Kujavský kníže. A ten Kunrád byl bratr Lestky Bílého, jenž byl šestý zprávce Polsky po Boleslavovi, králi Polském, kterýž zabil sv. Stanislava. Z toho volení domnívali se Poláci, že bude jích království Polské zase napraveno. Neb Vácslav, král Český, ještě některé zámky, ale málo, okolo Krakova držal a po ních psal se knížetem Kra- kovským a Sandomiřským. A on Loktek z té pří- činy nechtěl se dáti korunovati, až by to všecko Poláci volili za pána Loketka.
Strana 148
148 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1296 zase zpraveno a navráceno bylo. A tak psal se knížetem a dědicem království Polského. (Události v Čechách i v cizině.) 266 v Král Otta- gar přenesen do Prahy. Klášter Zbraslavský založen. Král Vácslav Český o tom, co se v jiných zemích děje, uslyšav, kázal všecky židy v Praze i ve všem království zjímati; ač jích životuov nezbavil, nez- číslný počet peněz a zlattých od ních vzal. Též i jiná okolní knížata činili. /Vácslav král při tom času oznamoval kaplanu svému i jiným kněžím, že by ve snách vidění vidal, an otec jeho Ottagar, přistúpiv k němu, žádal i roz- kázal, aby tělo jeho vzato bylo z kláštera Znojem- ského a do Prahy přeneseno. Kterýž vzav o to raddu, rychle pospíšil tam do Moravy, a kázav jako tajně tělo to vykopati, kteréž tam 18 let leža- lo, vzal je poctivě a položiti rozkázal v kostele sv- Víta na Hradě Pražském s velikým náboženstvím. T. 1. král poslav některé své raddy, kázal zalo- žiti klášter Zbraslavský a dav tam uvésti mnoho zedníkuov, kameníkuov a tesařuov i jiných dělní- kuov, pilně a spěšně kázal stavěti domy tolíko k obývaní opatovi a jiným bratřím; a místo, kde by kostel státi měl, sám vyměřil a krumfešty, pře- velmi hluboko kopati dal. I zběhlo se veliké množ- Král Vác- slav židy šacoval. 1 = základy
148 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1296 zase zpraveno a navráceno bylo. A tak psal se knížetem a dědicem království Polského. (Události v Čechách i v cizině.) 266 v Král Otta- gar přenesen do Prahy. Klášter Zbraslavský založen. Král Vácslav Český o tom, co se v jiných zemích děje, uslyšav, kázal všecky židy v Praze i ve všem království zjímati; ač jích životuov nezbavil, nez- číslný počet peněz a zlattých od ních vzal. Též i jiná okolní knížata činili. /Vácslav král při tom času oznamoval kaplanu svému i jiným kněžím, že by ve snách vidění vidal, an otec jeho Ottagar, přistúpiv k němu, žádal i roz- kázal, aby tělo jeho vzato bylo z kláštera Znojem- ského a do Prahy přeneseno. Kterýž vzav o to raddu, rychle pospíšil tam do Moravy, a kázav jako tajně tělo to vykopati, kteréž tam 18 let leža- lo, vzal je poctivě a položiti rozkázal v kostele sv- Víta na Hradě Pražském s velikým náboženstvím. T. 1. král poslav některé své raddy, kázal zalo- žiti klášter Zbraslavský a dav tam uvésti mnoho zedníkuov, kameníkuov a tesařuov i jiných dělní- kuov, pilně a spěšně kázal stavěti domy tolíko k obývaní opatovi a jiným bratřím; a místo, kde by kostel státi měl, sám vyměřil a krumfešty, pře- velmi hluboko kopati dal. I zběhlo se veliké množ- Král Vác- slav židy šacoval. 1 = základy
Strana 149
BISKUP REHOR. 149 ství k tomu dílu dělníkuov, někteří z nich z peněz, a jiní pro P. Boha dělali. Formanuov a sedlákuov na každý den velmi mnoho s vozy přijelo, někteří také z peněz a jiní pro odplatu Boží kamení, vápno, hlínu, cihly, dříví a jiné potřeby k tomu dílu ná- ležité vezli. Někteří pak lidé chlebuov napekauce vezli na vozích a dělníkuom pro P. Boha rozdá- vali. Na každý den ženy ze vsí koláče v břemenách nesly a mezi dělníky je rozdělovaly pro P. Boha. Každého dne byl mezi dělníky trh všech věcí; což k pokrmuom a jích potřebám náležalo, mohl sobě každý kúpiti, což mu se líbilo. Z toho Pražané se obávali, aby tam trhové a jiná sláva města jích nebyla přenesena. R. t. poctivý a nábožný muž, Tobiáš, biskup kostela Pražského, jenž byl pán z Bechyně, umřel a v Pražském kostele poctivě pohřben. Ten za dnuov života svého mnoho dobrého učinil v svém biskupství. Kostely farní mnohé postavil, jako v Raudnici, v Tajně Horšově, v Tajně na Vltavě, v Rokycanech, v Rečici, v Štěpánově, v Křivsau- dově, v Vyskytné, v Herači,. A kněh také mnoho, jako mšáluov a jiných kostelních, dal Pražskému kostelu i jiným. Po jehožto slavném pohřbu ka- novníci kostela Pražského, sšedše se v jedno, po- žádavše k tomu milosti a pomoci Ducha sv., z vuole Biskup Tobiáš umřel. 1 = za peníze — 2 Míní se asi Herálec.
BISKUP REHOR. 149 ství k tomu dílu dělníkuov, někteří z nich z peněz, a jiní pro P. Boha dělali. Formanuov a sedlákuov na každý den velmi mnoho s vozy přijelo, někteří také z peněz a jiní pro odplatu Boží kamení, vápno, hlínu, cihly, dříví a jiné potřeby k tomu dílu ná- ležité vezli. Někteří pak lidé chlebuov napekauce vezli na vozích a dělníkuom pro P. Boha rozdá- vali. Na každý den ženy ze vsí koláče v břemenách nesly a mezi dělníky je rozdělovaly pro P. Boha. Každého dne byl mezi dělníky trh všech věcí; což k pokrmuom a jích potřebám náležalo, mohl sobě každý kúpiti, což mu se líbilo. Z toho Pražané se obávali, aby tam trhové a jiná sláva města jích nebyla přenesena. R. t. poctivý a nábožný muž, Tobiáš, biskup kostela Pražského, jenž byl pán z Bechyně, umřel a v Pražském kostele poctivě pohřben. Ten za dnuov života svého mnoho dobrého učinil v svém biskupství. Kostely farní mnohé postavil, jako v Raudnici, v Tajně Horšově, v Tajně na Vltavě, v Rokycanech, v Rečici, v Štěpánově, v Křivsau- dově, v Vyskytné, v Herači,. A kněh také mnoho, jako mšáluov a jiných kostelních, dal Pražskému kostelu i jiným. Po jehožto slavném pohřbu ka- novníci kostela Pražského, sšedše se v jedno, po- žádavše k tomu milosti a pomoci Ducha sv., z vuole Biskup Tobiáš umřel. 1 = za peníze — 2 Míní se asi Herálec.
Strana 150
150 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1296 Biskupem učiněn Rehoř. Polský kníže neřádný. jednostajné volili jsú na místo jeho za biskupa m. Rehoře, děkana kostela Pražského, jenž byl muž krásné postavy a rodu znamenitého, však ne pro- jeho postavu ani urození, ale že byl člověk opatrný a poctivý a bál se P. Boha; a měl již věku svého let 60. Král o tom uslyšav, s vděčností jej za bi- skupa přijal a pravil: „Onť jest toho auřadu jistě hoden. T. r. také Poláci se sšedše, Vladislava, kterýž slaul Loktek, kníže Kujavský, jenž byl syn Ka- zimíruov, knížete Kujavského, sobě za pána zvo- lili, kterýž vděčně to přijav, po malém času byl velmi nedbanlivý učiněn a svých zemí a krajuov obraňovati nechtěl, toliko frejův a porušování panen a vdov pilen byl. Z toho když od duchovních i od světských napomínán i trestán byl, slíbil na- praviti a chudým za spravedlivé činiti; potom ne- činil a tudy Polákuom všel v velikú ošklivost. (R. 1297.) (Korunovace Václava II.) 267r Korunování krále Vácslava. /L. 1297. Vácslav, jsa král Český rozený, také i pořádně volený, korunováním svým prodlil až do toho času. Na ten čas pak uradiv se s P. Bohem a s svými najmilejšími a najvěrnějšími přátely a raddami, poslal posly své věrné k stolici apoštolské do Ríma, k Bonifaciovi VIII., od něho žádaje po- žehnání a chtě tomu, aby v církvi sv. nebylo tajné
150 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1296 Biskupem učiněn Rehoř. Polský kníže neřádný. jednostajné volili jsú na místo jeho za biskupa m. Rehoře, děkana kostela Pražského, jenž byl muž krásné postavy a rodu znamenitého, však ne pro- jeho postavu ani urození, ale že byl člověk opatrný a poctivý a bál se P. Boha; a měl již věku svého let 60. Král o tom uslyšav, s vděčností jej za bi- skupa přijal a pravil: „Onť jest toho auřadu jistě hoden. T. r. také Poláci se sšedše, Vladislava, kterýž slaul Loktek, kníže Kujavský, jenž byl syn Ka- zimíruov, knížete Kujavského, sobě za pána zvo- lili, kterýž vděčně to přijav, po malém času byl velmi nedbanlivý učiněn a svých zemí a krajuov obraňovati nechtěl, toliko frejův a porušování panen a vdov pilen byl. Z toho když od duchovních i od světských napomínán i trestán byl, slíbil na- praviti a chudým za spravedlivé činiti; potom ne- činil a tudy Polákuom všel v velikú ošklivost. (R. 1297.) (Korunovace Václava II.) 267r Korunování krále Vácslava. /L. 1297. Vácslav, jsa král Český rozený, také i pořádně volený, korunováním svým prodlil až do toho času. Na ten čas pak uradiv se s P. Bohem a s svými najmilejšími a najvěrnějšími přátely a raddami, poslal posly své věrné k stolici apoštolské do Ríma, k Bonifaciovi VIII., od něho žádaje po- žehnání a chtě tomu, aby v církvi sv. nebylo tajné
Strana 151
KORUNOVACE VACLAVA II. 151 S učiněno jeho korunování. Poslové když se navrá- tili a bulle přinesli, hned opět poslal jiné posly pro Gerarda, arcibiskupa Mohutského, jeho žádaje, aby vedle úřadu svého jej na království pomazal a ko- runoval. Rozeslal i jiné posly po všech krajinách okolních, všem den svého korunování oznamuje, chudého i bohatého při tom každého přítomna míti žádaje. Když se pak přibližoval den uložený, sjelo se lidu velmi mnoho znamenitého, a rozlič- ných řádův a důstojenství do Prahy, t. pán Ge- rard, arcibiskup Mohutský, a Berohardus,, arcibi- skup Majdburský, Rehoř Pražský, Jetřich Olo- múcký, Albrecht Míšenský, Jindřich Konstantský, 1 Vlastně Herman.
KORUNOVACE VACLAVA II. 151 S učiněno jeho korunování. Poslové když se navrá- tili a bulle přinesli, hned opět poslal jiné posly pro Gerarda, arcibiskupa Mohutského, jeho žádaje, aby vedle úřadu svého jej na království pomazal a ko- runoval. Rozeslal i jiné posly po všech krajinách okolních, všem den svého korunování oznamuje, chudého i bohatého při tom každého přítomna míti žádaje. Když se pak přibližoval den uložený, sjelo se lidu velmi mnoho znamenitého, a rozlič- ných řádův a důstojenství do Prahy, t. pán Ge- rard, arcibiskup Mohutský, a Berohardus,, arcibi- skup Majdburský, Rehoř Pražský, Jetřich Olo- múcký, Albrecht Míšenský, Jindřich Konstantský, 1 Vlastně Herman.
Strana 152
152 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1297 Petr Bazilejský, Kunrad Frisingenský, Jan Kra- kovský, Ondřej Poznanský, Jan Vratislavský, Jan Lublínský biskupové, opatové řádu Cistercien- ského, Premonstratenského, sv. Benedikta, a ji- ných jednak, všech zákonův, opatové a převorové, proboštové, děkanové, farářové, kaplanové, oltář- níci a tak velmi veliký počet lidí duchovních. Také i osvícený Albrecht Rakúský, Bolek Slezský;, Hlo- hovský, Opolský knížata, a jiných mnoho knížat, velikomocní pak Heřman Bramburský, Otík Du- rynský, Frydrych Míšenský markrabové, hrabat a panuov znamenitých z rozličných zemí. A těch všech bylo srdce jedno a vuole jedna. Tu na den slavný letniční, t. j. v neděli, den Ducha sv., jenž byl 2. den června měs., t. j. den sv. Mar- cellina, král Vácslav, maje věku svého let dvadcet a sedm, všel slavně do kostela sv. Víta na Hradě Pražském a s ním předpovědění4 arcibiskupové a jiní všickni preláti. Za ním vedena jest Jitka, man- želka jeho, jenž byla dcera někdy Rudolfa císaře, velmi poctivě, a tu jsú oba před oltářem sv. Víta postaveni a od předpověděného arcibiskupa Mo- hutského přede vším lidem přístojícím tak, jakž obyčej jest, slavně korunován(i). A po vykonání mší sv. i toho všeho jeli jsú všickni k obědu na místo 1 = téměř, skoro — 2 = řádů — 3 Správně: Svídnický.— 4 = jmenovaní
152 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1297 Petr Bazilejský, Kunrad Frisingenský, Jan Kra- kovský, Ondřej Poznanský, Jan Vratislavský, Jan Lublínský biskupové, opatové řádu Cistercien- ského, Premonstratenského, sv. Benedikta, a ji- ných jednak, všech zákonův, opatové a převorové, proboštové, děkanové, farářové, kaplanové, oltář- níci a tak velmi veliký počet lidí duchovních. Také i osvícený Albrecht Rakúský, Bolek Slezský;, Hlo- hovský, Opolský knížata, a jiných mnoho knížat, velikomocní pak Heřman Bramburský, Otík Du- rynský, Frydrych Míšenský markrabové, hrabat a panuov znamenitých z rozličných zemí. A těch všech bylo srdce jedno a vuole jedna. Tu na den slavný letniční, t. j. v neděli, den Ducha sv., jenž byl 2. den června měs., t. j. den sv. Mar- cellina, král Vácslav, maje věku svého let dvadcet a sedm, všel slavně do kostela sv. Víta na Hradě Pražském a s ním předpovědění4 arcibiskupové a jiní všickni preláti. Za ním vedena jest Jitka, man- želka jeho, jenž byla dcera někdy Rudolfa císaře, velmi poctivě, a tu jsú oba před oltářem sv. Víta postaveni a od předpověděného arcibiskupa Mo- hutského přede vším lidem přístojícím tak, jakž obyčej jest, slavně korunován(i). A po vykonání mší sv. i toho všeho jeli jsú všickni k obědu na místo 1 = téměř, skoro — 2 = řádů — 3 Správně: Svídnický.— 4 = jmenovaní
Strana 153
ZBRASLAVSKÝ KLAŠTER 153 jím připravené, kteréž bylo na poli a lukách mezi Petřínem a Zléchovem na břehu řeky Vhltavy, a to proto, neb toho lidu Pražské město snésti ne- mohlo. Tu byli připraveni domové a palácové divným zpuosobem z dříví tesaného a železy spo- jováno, prkny hoblovanými obito a táflováno, tak jako by to mělo tu za mnohá leta trvati, zchodové, stolové, stolice, všeho toho bez nedostatku. Stěny některé rozličných barev, sukny a postavy, byly obestřené. Pokrmuov mnohých a rozkošných všem dáno do sytosti, vína rozličného z jiných i z zá- mořských zemí přivezeného všem dáno k pití bez nedostatku, trubačuov, bubenníkuov, pištcuov a hudcuov několik set při tom bylo. Po vykonání pak obědu páni a rytíři, rychle připravivše se v své zbroje, kolby a honby divné provozovali, tak že každý, komuž byl mil svět, měl se tu čemu podí- vati. A tak ten den od oběduov až do večera v roz- ličném kratochvílení ztrávili a vykonali./ Hodování slavné krále Vácslava. / 267 v (Stavba kláštera Zbraslavského.) Nazajtří pak, t. j. v pondělí svatodušní, raným ji- trem král v nově korunovaný jel slavně na Zbraslav do kláštera, a přijel tam, ano slunce z hory vycházeti počalo. A ssedavše s koní on i biskupové, přistúpili Klášter Zbraslavský slavně zakládán. 1 dlouhý kus tkaniny nebo sukna
ZBRASLAVSKÝ KLAŠTER 153 jím připravené, kteréž bylo na poli a lukách mezi Petřínem a Zléchovem na břehu řeky Vhltavy, a to proto, neb toho lidu Pražské město snésti ne- mohlo. Tu byli připraveni domové a palácové divným zpuosobem z dříví tesaného a železy spo- jováno, prkny hoblovanými obito a táflováno, tak jako by to mělo tu za mnohá leta trvati, zchodové, stolové, stolice, všeho toho bez nedostatku. Stěny některé rozličných barev, sukny a postavy, byly obestřené. Pokrmuov mnohých a rozkošných všem dáno do sytosti, vína rozličného z jiných i z zá- mořských zemí přivezeného všem dáno k pití bez nedostatku, trubačuov, bubenníkuov, pištcuov a hudcuov několik set při tom bylo. Po vykonání pak obědu páni a rytíři, rychle připravivše se v své zbroje, kolby a honby divné provozovali, tak že každý, komuž byl mil svět, měl se tu čemu podí- vati. A tak ten den od oběduov až do večera v roz- ličném kratochvílení ztrávili a vykonali./ Hodování slavné krále Vácslava. / 267 v (Stavba kláštera Zbraslavského.) Nazajtří pak, t. j. v pondělí svatodušní, raným ji- trem král v nově korunovaný jel slavně na Zbraslav do kláštera, a přijel tam, ano slunce z hory vycházeti počalo. A ssedavše s koní on i biskupové, přistúpili Klášter Zbraslavský slavně zakládán. 1 dlouhý kus tkaniny nebo sukna
Strana 154
154 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1297 I. Korintům III. jsú k příkopuom hlubokým, kteříž byli vymetáni proto, aby se v ních gruntové kostelní zakládali. I všel jest tam do toho dolu najprv arcibiskup Mohutský a za ním král Vácslav a po ních Kunrad, první opat téhož kláštera, a vzavše kámen, na němž bylo napsáno zlattými litterami „Jezus Krys- tus“, všickní tří spolu položili jsú jej jako základ a první kamen toho kláštera P. Marie. A arcibiskup tu stoje, toho kamene požehnal a řka: „Fundamen- tum enim nemo potest aliud ponere, preter id, qued positum est, quod est Christus Jesus“ (= „Zá- kladu zajisté žádný nemuož jiného položiti, krom toho, což jest položeno, jenž jest Krystus Ježíš“). A vyšedše ven, tu arcibiskup předpověděný v bi- skupské mešné rúcho sa oblečen, na tom místě, kdež veliký oltář býti měl, při přítomnosti krále an stojí v královské ozdobě, a jiných všech bi- skupuov, knížat, hrabí a panuov i všeho lidu obec- ného mši o P. Mariji t. „Rorate celi desuper" etc. s velikau slavností slúžil. A tu sedm biskupuov spolu zpívali „Alleluja“; tak za to mám, že žádný, kdož jest koli byl při korunování, tohoto zaklá- dání kláštera nezmeškal. Po vykonání pak mše té slavné král v koruně, sceptrum, v ruce nesa, šel okolo toho všeho příkopu, t. j. gruntu kostelního, již založeného a za ním šlo dvě stě a čtyřidcet 1 = Rosu dejte, oblakové atd. — 2 = žezlo
154 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1297 I. Korintům III. jsú k příkopuom hlubokým, kteříž byli vymetáni proto, aby se v ních gruntové kostelní zakládali. I všel jest tam do toho dolu najprv arcibiskup Mohutský a za ním král Vácslav a po ních Kunrad, první opat téhož kláštera, a vzavše kámen, na němž bylo napsáno zlattými litterami „Jezus Krys- tus“, všickní tří spolu položili jsú jej jako základ a první kamen toho kláštera P. Marie. A arcibiskup tu stoje, toho kamene požehnal a řka: „Fundamen- tum enim nemo potest aliud ponere, preter id, qued positum est, quod est Christus Jesus“ (= „Zá- kladu zajisté žádný nemuož jiného položiti, krom toho, což jest položeno, jenž jest Krystus Ježíš“). A vyšedše ven, tu arcibiskup předpověděný v bi- skupské mešné rúcho sa oblečen, na tom místě, kdež veliký oltář býti měl, při přítomnosti krále an stojí v královské ozdobě, a jiných všech bi- skupuov, knížat, hrabí a panuov i všeho lidu obec- ného mši o P. Mariji t. „Rorate celi desuper" etc. s velikau slavností slúžil. A tu sedm biskupuov spolu zpívali „Alleluja“; tak za to mám, že žádný, kdož jest koli byl při korunování, tohoto zaklá- dání kláštera nezmeškal. Po vykonání pak mše té slavné král v koruně, sceptrum, v ruce nesa, šel okolo toho všeho příkopu, t. j. gruntu kostelního, již založeného a za ním šlo dvě stě a čtyřidcet 1 = Rosu dejte, oblakové atd. — 2 = žezlo
Strana 155
SMRT KRALOVNINA. 155 panuov a rytířuov Českých pasovaných. A v tom přivezeny jsú na vozích rozličné svátosti,, mon- strancí, kalichové, pacifikálové, ornátové, mšálové, graduálové, antifonářové, žaltářové, domatikové, breviářové. To všecko král dal darem opatovi a bratřím téhož kláštera. A hned po tom posazen jest král slavně na stolici a tu mnoho panuov a vladyk z rozličných zemí na rytířství pasoval, a každému z nich dal, štědré dary. A vykonav to všecko, vstal a rozkázal, aby více tu dvůr Zbraslav nebyl jme- nován. A dal jméno klášteru tomu „Aula regia“, t. j. palác královský, a od toho času aby králové tu svuoj pohřeb měli; a jav, Kunrada/ opata sám svau rukau král uvedl jej s jeho 70 bratřími do konventu a tu jemu mocně zprávu toho kláštera a týchž bratří poručil a vsed na svuoj kuoň v zlaté koruně jel mezi haufy věrných Čechuov. A hosté všickni za ním jeli, až zase na to místo, kdež jsau prvé slavně hodovali. Ctvrtého a pátého dne po korunování hosté počali se rozjížděti. / 268r (Smrt královnina.) V tom králová Jitka upadla v těžkú nemoc a po korunování 17. den umřela a v Pražském kostele před kaplú sv. Martina vedle hrobu krále Ottagara Králová Jitka den 17. po korunování umřela. 1 = bohoslužebné potřeby — 2 tisk dali, omylem —3 = uchopiv
SMRT KRALOVNINA. 155 panuov a rytířuov Českých pasovaných. A v tom přivezeny jsú na vozích rozličné svátosti,, mon- strancí, kalichové, pacifikálové, ornátové, mšálové, graduálové, antifonářové, žaltářové, domatikové, breviářové. To všecko král dal darem opatovi a bratřím téhož kláštera. A hned po tom posazen jest král slavně na stolici a tu mnoho panuov a vladyk z rozličných zemí na rytířství pasoval, a každému z nich dal, štědré dary. A vykonav to všecko, vstal a rozkázal, aby více tu dvůr Zbraslav nebyl jme- nován. A dal jméno klášteru tomu „Aula regia“, t. j. palác královský, a od toho času aby králové tu svuoj pohřeb měli; a jav, Kunrada/ opata sám svau rukau král uvedl jej s jeho 70 bratřími do konventu a tu jemu mocně zprávu toho kláštera a týchž bratří poručil a vsed na svuoj kuoň v zlaté koruně jel mezi haufy věrných Čechuov. A hosté všickni za ním jeli, až zase na to místo, kdež jsau prvé slavně hodovali. Ctvrtého a pátého dne po korunování hosté počali se rozjížděti. / 268r (Smrt královnina.) V tom králová Jitka upadla v těžkú nemoc a po korunování 17. den umřela a v Pražském kostele před kaplú sv. Martina vedle hrobu krále Ottagara Králová Jitka den 17. po korunování umřela. 1 = bohoslužebné potřeby — 2 tisk dali, omylem —3 = uchopiv
Strana 156
156 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1297 s velikým pláčem všeho lidu pohřbena. Jejíž potom tělo do kaply sv. Šimona a Judy apoštoluov bylo přeloženo. Ta ctná královna Jitka zůstavila po sobě Vácslavovi králi, manželu svému, syna jmé- nem Vácslava (kterýž potom byl na Uherské krá- lovství korunován) a tři dcery: první Annu, kteráž potom dána byla Jindřichovi, knížeti Korytan- skému, za manželku, jenž byl hrabě z Tyrolí; druhú Markétu, kteráž potom byla oddána Boleslavovi, Slezskému knížeti, a třetí Alžbětu, kterúž měl Jan z Lucemburgku, syn Jindřicha císaře. Král Vácslav po smrti své manželky svým některým radám byl to tajně oznámil, že chce tělo otce svého a man- želky své i jiných některých předkuov svých, jakž kostel kláštera Zbraslavského doklenut bude, hned tam dáti přenésti, ale toho potom (ač se častokrát pokaušel) pro jiná zaneprázdnění nemohl vykonati. T. 1. bratří Menší řádu sv. Frantíška uvedeni jsú do nového kláštera, kterýž jim byl postaven v Novém Plzni. (Lokýtek, kníže polský.) Polský kníže Loktek zle zpravoval. Času toho Vladislav Loktek, král Polský volený, sebrav nětco lidu, obrátil jej na auředníky krále Českého, kteříž držali zámky některé okolo Kra- kova k ruce králi Vácslavovi, při tom také na ně- které pány Polské, kteréž znal býti náchylné mi-
156 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1297 s velikým pláčem všeho lidu pohřbena. Jejíž potom tělo do kaply sv. Šimona a Judy apoštoluov bylo přeloženo. Ta ctná královna Jitka zůstavila po sobě Vácslavovi králi, manželu svému, syna jmé- nem Vácslava (kterýž potom byl na Uherské krá- lovství korunován) a tři dcery: první Annu, kteráž potom dána byla Jindřichovi, knížeti Korytan- skému, za manželku, jenž byl hrabě z Tyrolí; druhú Markétu, kteráž potom byla oddána Boleslavovi, Slezskému knížeti, a třetí Alžbětu, kterúž měl Jan z Lucemburgku, syn Jindřicha císaře. Král Vácslav po smrti své manželky svým některým radám byl to tajně oznámil, že chce tělo otce svého a man- želky své i jiných některých předkuov svých, jakž kostel kláštera Zbraslavského doklenut bude, hned tam dáti přenésti, ale toho potom (ač se častokrát pokaušel) pro jiná zaneprázdnění nemohl vykonati. T. 1. bratří Menší řádu sv. Frantíška uvedeni jsú do nového kláštera, kterýž jim byl postaven v Novém Plzni. (Lokýtek, kníže polský.) Polský kníže Loktek zle zpravoval. Času toho Vladislav Loktek, král Polský volený, sebrav nětco lidu, obrátil jej na auředníky krále Českého, kteříž držali zámky některé okolo Kra- kova k ruce králi Vácslavovi, při tom také na ně- které pány Polské, kteréž znal býti náchylné mi-
Strana 157
LOKYTEK, KNIŽE POLSKY. 157 lostí k témuž Českému králi. Po malém pak času obrátil se do Slezské krajiny a tu krajinu Vrati- slavskú velmi hubil a tím činil Vácslavovi Českému nemalú protimyslnost. Kterýž poslav nětco lidu Českého, téhož Vladislava i s jeho pomocníky z Slezské krajiny vyhnal, kterýž obrátil se do Větší Polsky, rozkázav svým, aby se upokojili. Ale oni činili doma svým Polákům mnohem větší než nepřátelům škody, netoliko chudým lidem, ale ani kostelům neodpauštějíce, při tom zemanuov mnoho na jich tvrzech zdobajvali. Vladislav Lok- tek o tom zprávu maje, všemu tomu se posmíval, sausedé pak o tom, co se děje, uslyšavše, a zvláště Mišnaři a Sasové, vtrhli silnú mocí do Pomořské krajiny a škod těch činiti pomáhali. Vladislav na ten čas vydal se na freje a na hodování i ožralství a o tom, co se děje poddaným jeho, věděti nechtěl. Ač byl častokrát od biskupuov a panuov, aby toho zanechal, napomínán, sliboval ovšem, ale nevy- plnil. Ondřej, biskup kostela Poznaňského, déle té křivdy, kteráž se děje poddaným jeho od bojov- níkuov Vladislavových, vytrpěti nemoha, vydal na téhož Vladislava i na jeho laupežníky kladbu, kterýž to slyše, kázal přestati, a smluviv se s bi- skupem, odtuď kázal odtrhnúti a táhnúti do Menší Polsky. Bojovníci jeho znamenavše, že se jim žádná od Vladislava služba neplatí, okolo Krakova laupežem živi byli.
LOKYTEK, KNIŽE POLSKY. 157 lostí k témuž Českému králi. Po malém pak času obrátil se do Slezské krajiny a tu krajinu Vrati- slavskú velmi hubil a tím činil Vácslavovi Českému nemalú protimyslnost. Kterýž poslav nětco lidu Českého, téhož Vladislava i s jeho pomocníky z Slezské krajiny vyhnal, kterýž obrátil se do Větší Polsky, rozkázav svým, aby se upokojili. Ale oni činili doma svým Polákům mnohem větší než nepřátelům škody, netoliko chudým lidem, ale ani kostelům neodpauštějíce, při tom zemanuov mnoho na jich tvrzech zdobajvali. Vladislav Lok- tek o tom zprávu maje, všemu tomu se posmíval, sausedé pak o tom, co se děje, uslyšavše, a zvláště Mišnaři a Sasové, vtrhli silnú mocí do Pomořské krajiny a škod těch činiti pomáhali. Vladislav na ten čas vydal se na freje a na hodování i ožralství a o tom, co se děje poddaným jeho, věděti nechtěl. Ač byl častokrát od biskupuov a panuov, aby toho zanechal, napomínán, sliboval ovšem, ale nevy- plnil. Ondřej, biskup kostela Poznaňského, déle té křivdy, kteráž se děje poddaným jeho od bojov- níkuov Vladislavových, vytrpěti nemoha, vydal na téhož Vladislava i na jeho laupežníky kladbu, kterýž to slyše, kázal přestati, a smluviv se s bi- skupem, odtuď kázal odtrhnúti a táhnúti do Menší Polsky. Bojovníci jeho znamenavše, že se jim žádná od Vladislava služba neplatí, okolo Krakova laupežem živi byli.
Strana 158
158 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1298 Páni Polští, vidúce, že svého pána svými rad- dami ani prosbami nemohú napraviti, sšedše se spolu, o jiného pána rokovali. (Smrt krále Adolfa.) (R. 1298.) L. 1298. Korferštové, sjevše se do Mohuce, tu spolu rozvažovali nedbanlivost Adolfovu,/také i ne- / 268 v zbednost,, pravíce, že by on poddán býti nechtěl najvyžšímu biskupu Rímskému a císařských věcí že by zanedbával, nad to pak i tu neupřímnost, kterúž učinil králi Englickému před pěti lety (jakož o tom stojí napřed psáno 1. 1293.), těžce vážili, a po dlúhém rokování Gerard, arcibiskup Mohutský, u vigiljí sv. Jana Křt., posadiv se na arcibiskupské stolici v Mohutském kostele, ne bez povolení Bo- nifacia papeže, při přítomnosti všech volencuov, téhož Adolfa s království Římského ssadil a na místo jeho jich rozkázaním Albrechta, kníže Ra- kúského, syna někdy Rudolfova, krále Římského, Kníže Al- na ten auřad království Římského vyhlásil. Naj- brecht Ra- kúský králemvětší příčinu tohoto složení Adolfova tito korfer- Římským štové pokládali pravíce, že jest králi Englickému učiněn. víry nezachoval, a že jest za slušné, aby ta nad ním pokuta byla učiněna. Ale však to muož každý světle uznati, že tuto pomstu tito korferštové nad tímto Adolfem více z nepřízně než z dobrého po- Král Řím- ský Adolf ssazen. 1 = svévolnost — 2 = 23. června
158 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1298 Páni Polští, vidúce, že svého pána svými rad- dami ani prosbami nemohú napraviti, sšedše se spolu, o jiného pána rokovali. (Smrt krále Adolfa.) (R. 1298.) L. 1298. Korferštové, sjevše se do Mohuce, tu spolu rozvažovali nedbanlivost Adolfovu,/také i ne- / 268 v zbednost,, pravíce, že by on poddán býti nechtěl najvyžšímu biskupu Rímskému a císařských věcí že by zanedbával, nad to pak i tu neupřímnost, kterúž učinil králi Englickému před pěti lety (jakož o tom stojí napřed psáno 1. 1293.), těžce vážili, a po dlúhém rokování Gerard, arcibiskup Mohutský, u vigiljí sv. Jana Křt., posadiv se na arcibiskupské stolici v Mohutském kostele, ne bez povolení Bo- nifacia papeže, při přítomnosti všech volencuov, téhož Adolfa s království Římského ssadil a na místo jeho jich rozkázaním Albrechta, kníže Ra- kúského, syna někdy Rudolfova, krále Římského, Kníže Al- na ten auřad království Římského vyhlásil. Naj- brecht Ra- kúský králemvětší příčinu tohoto složení Adolfova tito korfer- Římským štové pokládali pravíce, že jest králi Englickému učiněn. víry nezachoval, a že jest za slušné, aby ta nad ním pokuta byla učiněna. Ale však to muož každý světle uznati, že tuto pomstu tito korferštové nad tímto Adolfem více z nepřízně než z dobrého po- Král Řím- ský Adolf ssazen. 1 = svévolnost — 2 = 23. června
Strana 159
SMRT KRALE ADOLFA. 159 řádku sú učinili, neb král Englický jich za to ne- žádal. A tak jakž někteří kronikáři o tom píši, že sú se byli někteří z nepřízně proti němu spuntovali a na jeho smrt spikli i přísahami zavázali, jako Ge- rardus, arcibiskup Mohutský, Kunrád, biskup Štrospurský, Albrecht, kníže Rakúský, Albrecht, hrabě z Hajgerlochu, hrabě z Linyngen, hrabě z Wajburgku, Otta z Ochsenštajna. A sebravše tajně vojsko, Albrecht Rakúský se nedaleko od Vormací, s Adolfem vojensky potkal. A tak že jest v té bitvě Adolfus poněkud úkladně přemožen, ač bitva tu veliká byla, kteráž letního puol dne trvala. Adolfus jest po bitvě mrtvý mezi mrtvými nalezen a tak se tomu vyrozumělo, že jest od svých vlast- ních bojovníkuov tu úkladně zamordován,. Potom žádný z těch úkladníkuov dobrú smrtí nesšel. Neb najprv Albrecht, hrabě z Hajgerlochu, na té cestě, když se domuov navracoval, od Otty, markrabě Bramburgského, zetě svého, úkladně za- bit. Hrabě z Ochsenštajnu v té bitvě ač málo raněn byl, však od té rány nenadále umřel. Gerardus, arcibiskup Mohutský, ten sedě na své stolici, při přítomnosti svých služebníkuov a přátel hned téhož roku náhle umřel. Hrabě z Vajburgku v jed- nom malém potoce nenadále se utopil. Hrabě z Li- nyngen, ten se zbláznil, až do smrti nebyl k rozumu Král Řím- ský Adolf v bitvě úkladně zahynul. Ukladníci zlú smrtí zhynuli. 1 Worms; ve skutečnosti u Göllheimu před Wormsem. — Pověst nesprávná.
SMRT KRALE ADOLFA. 159 řádku sú učinili, neb král Englický jich za to ne- žádal. A tak jakž někteří kronikáři o tom píši, že sú se byli někteří z nepřízně proti němu spuntovali a na jeho smrt spikli i přísahami zavázali, jako Ge- rardus, arcibiskup Mohutský, Kunrád, biskup Štrospurský, Albrecht, kníže Rakúský, Albrecht, hrabě z Hajgerlochu, hrabě z Linyngen, hrabě z Wajburgku, Otta z Ochsenštajna. A sebravše tajně vojsko, Albrecht Rakúský se nedaleko od Vormací, s Adolfem vojensky potkal. A tak že jest v té bitvě Adolfus poněkud úkladně přemožen, ač bitva tu veliká byla, kteráž letního puol dne trvala. Adolfus jest po bitvě mrtvý mezi mrtvými nalezen a tak se tomu vyrozumělo, že jest od svých vlast- ních bojovníkuov tu úkladně zamordován,. Potom žádný z těch úkladníkuov dobrú smrtí nesšel. Neb najprv Albrecht, hrabě z Hajgerlochu, na té cestě, když se domuov navracoval, od Otty, markrabě Bramburgského, zetě svého, úkladně za- bit. Hrabě z Ochsenštajnu v té bitvě ač málo raněn byl, však od té rány nenadále umřel. Gerardus, arcibiskup Mohutský, ten sedě na své stolici, při přítomnosti svých služebníkuov a přátel hned téhož roku náhle umřel. Hrabě z Vajburgku v jed- nom malém potoce nenadále se utopil. Hrabě z Li- nyngen, ten se zbláznil, až do smrti nebyl k rozumu Král Řím- ský Adolf v bitvě úkladně zahynul. Ukladníci zlú smrtí zhynuli. 1 Worms; ve skutečnosti u Göllheimu před Wormsem. — Pověst nesprávná.
Strana 160
160 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1298 navrácen. Biskup Strospurgský od jednoho sedláka u Frýdburgku proboden a od toho umřel. Albrecht Rakúský potom sa císařem, od Jana, bratrance svého, také úkladně zamordován. Jiní pak píší, že by to Buoh na Adolfa dopustiti Krále Adolfa ráčil pro tyto příčiny: Jedno, že jest vzal od krále Římského Englického 100.000 hř. stř. a, což jemu slíbil, že smrti tomu dosti neučinil. Druhé, že jest tajně kázal bíti, příčiny. falešnú minci a tím podvodem chudil všecky lidi. Třetí, že jest dal jednoho znamenitého kníže na křivé obžalování stíti. Ctvrté, že jest laupil kostely, bera od nich zlatto a stříbro. Ti-li sú pak artyku- lové byli za příčinu jeho smrti, P. Buoh, kterýž všecky věci zná, jako saudce spravedlivý nechť to rozsúditi ráčí. (Král Albrecht.) L. 1299. Albrecht, král Rímský vnově volený, aby oznámen byl v Říši, páni volenci, snesše se s ním spolu, položili dvuor v Normberce. Tu když sú se sjeli, on, král Rímský, Vácslav, král Český, i knížata jiná všecka, jimž tu býti náležalo, Al- brecht král, když byl na majestátu posazen, kor- ferštové všickni, též i jiná knížata, vedle svých auřaduov jemu když sú služebnost činili, též i král Český svým auřadem, t. j. šeňkstvím, jemu v své koruně královské slaužil, ješto tak (aby měl korunu (R. 1299.) 1 = raziti
160 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1298 navrácen. Biskup Strospurgský od jednoho sedláka u Frýdburgku proboden a od toho umřel. Albrecht Rakúský potom sa císařem, od Jana, bratrance svého, také úkladně zamordován. Jiní pak píší, že by to Buoh na Adolfa dopustiti Krále Adolfa ráčil pro tyto příčiny: Jedno, že jest vzal od krále Římského Englického 100.000 hř. stř. a, což jemu slíbil, že smrti tomu dosti neučinil. Druhé, že jest tajně kázal bíti, příčiny. falešnú minci a tím podvodem chudil všecky lidi. Třetí, že jest dal jednoho znamenitého kníže na křivé obžalování stíti. Ctvrté, že jest laupil kostely, bera od nich zlatto a stříbro. Ti-li sú pak artyku- lové byli za příčinu jeho smrti, P. Buoh, kterýž všecky věci zná, jako saudce spravedlivý nechť to rozsúditi ráčí. (Král Albrecht.) L. 1299. Albrecht, král Rímský vnově volený, aby oznámen byl v Říši, páni volenci, snesše se s ním spolu, položili dvuor v Normberce. Tu když sú se sjeli, on, král Rímský, Vácslav, král Český, i knížata jiná všecka, jimž tu býti náležalo, Al- brecht král, když byl na majestátu posazen, kor- ferštové všickni, též i jiná knížata, vedle svých auřaduov jemu když sú služebnost činili, též i král Český svým auřadem, t. j. šeňkstvím, jemu v své koruně královské slaužil, ješto tak (aby měl korunu (R. 1299.) 1 = raziti
Strana 161
KRAL ALBRECHT. 161 na hlavě) povinen slúžiti nebyl, ale však, aby ten a takový skutek nebyl učiněn na pohoršení bu- dúcím králům Českým, Albrecht, král Rímský, ráčil to svým listem ohraditi takto: „Albrecht, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem sv. Římského císařství věrným, jenž tento list uzří, milost Naši i všecko dobré! Tak Nám sluší, knížatům a volencům Našim, přáteluom Našim milým, abychom nějaké pohodlé učinili, po- něvadž Nám od nich zřízena a zpuosobena jest po- ctivost, tak aby oni i jich budúcí od Nás milostí jsúce obdařeni, z toho se více radovali. I protož všem to vědomé aby bylo, žádáme a tímto listem oznamujeme, že osvícení králové Čeští, když by skrze císaře aneb krále Římské ke dvoru povoláni byli a král Římský neb císař seděl by v koruně, též oni mohú, ač chtí-li, korunu při svém poslu- hování císaři šeňkstvím nositi; pakli by nechtěli, nemají k tomu nuceni býti. Ač však Vácslav, král Ceský, bratr Náš najmilejší, v Normberce když sme dvuor držali v neděli po sv. Martinu a pod korunú sme seděli, k žádosti Naší pod svú korunú Nám slaužil auřadem šeňkství, ale ne z práva ani z po- vinnosti, ale z pravé lásky, kterúž měl a má k osobě Naší, protož aby on ani budúcí jeho nebyli tím více povinni ani k tomu zavázáni ani potahováni od budúcích králuov Římských a císařuov, náměst- kuov Našich; neb jim nemá to nic na škodu býti. / 269 r List Českým králuom od Albrechta, krále Římského. Kronika IV. 11
KRAL ALBRECHT. 161 na hlavě) povinen slúžiti nebyl, ale však, aby ten a takový skutek nebyl učiněn na pohoršení bu- dúcím králům Českým, Albrecht, král Rímský, ráčil to svým listem ohraditi takto: „Albrecht, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem sv. Římského císařství věrným, jenž tento list uzří, milost Naši i všecko dobré! Tak Nám sluší, knížatům a volencům Našim, přáteluom Našim milým, abychom nějaké pohodlé učinili, po- něvadž Nám od nich zřízena a zpuosobena jest po- ctivost, tak aby oni i jich budúcí od Nás milostí jsúce obdařeni, z toho se více radovali. I protož všem to vědomé aby bylo, žádáme a tímto listem oznamujeme, že osvícení králové Čeští, když by skrze císaře aneb krále Římské ke dvoru povoláni byli a král Římský neb císař seděl by v koruně, též oni mohú, ač chtí-li, korunu při svém poslu- hování císaři šeňkstvím nositi; pakli by nechtěli, nemají k tomu nuceni býti. Ač však Vácslav, král Ceský, bratr Náš najmilejší, v Normberce když sme dvuor držali v neděli po sv. Martinu a pod korunú sme seděli, k žádosti Naší pod svú korunú Nám slaužil auřadem šeňkství, ale ne z práva ani z po- vinnosti, ale z pravé lásky, kterúž měl a má k osobě Naší, protož aby on ani budúcí jeho nebyli tím více povinni ani k tomu zavázáni ani potahováni od budúcích králuov Římských a císařuov, náměst- kuov Našich; neb jim nemá to nic na škodu býti. / 269 r List Českým králuom od Albrechta, krále Římského. Kronika IV. 11
Strana 162
162 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1299 List Vác- slavovi králi od Al- brechta, krále Římského. Dán v Normberce, 1. 1299, měs. prasince, království Našeho leta prvního." Druhý list dán od téhož krále Římského v tato slo- va: „Albrecht, z Boží milosti král Římský, vždycky rozmnožitel, tímto listem všem oznamujem, že My k tomu trhu, kterýž se stal mezi biskupem Míšen- ským a kapitolú jeho a mezi králem Vácslavem Českým a knížetem Krakovským a Sandomiřským, markrabí Moravským, bratrem Naším najmilejším, a dědici jeho o město, jenž slove Perno, i s hradem i se všemi, což k tomu přísluší, jakož jemu na to list od téhož biskupa a kapitoly pod pečetmi uči- něný to v sobě plněji obsahuje, to vděčné a pevné majíce, k tomu dali sme své povolení a toho po- tvrzujeme, chtíce aby to město k království Čes- kému na budúcí věčné časy náležalo a jemu při- spojeno bylo. Toho na svědomí list tento zpuoso- biti a psáti sme rozkázali a pečetí Majestátu Našeho jej sme utvrdili. Dán v Normberce L. B. 1299. měs. prasince, království Našeho leta prvního.“" (Nová mince v Čechách.) (R. 1300.) L. 1300. Znamenav král Vácslav, ano se jemu všecko z vuole Božské dobře děje, království České za jeho zpravování jako ktve, a nadmíru velmi bohatne, a Hory Kutny any, z sebe velmi velikú 1 = kvete — 2 = tisk ani
162 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1299 List Vác- slavovi králi od Al- brechta, krále Římského. Dán v Normberce, 1. 1299, měs. prasince, království Našeho leta prvního." Druhý list dán od téhož krále Římského v tato slo- va: „Albrecht, z Boží milosti král Římský, vždycky rozmnožitel, tímto listem všem oznamujem, že My k tomu trhu, kterýž se stal mezi biskupem Míšen- ským a kapitolú jeho a mezi králem Vácslavem Českým a knížetem Krakovským a Sandomiřským, markrabí Moravským, bratrem Naším najmilejším, a dědici jeho o město, jenž slove Perno, i s hradem i se všemi, což k tomu přísluší, jakož jemu na to list od téhož biskupa a kapitoly pod pečetmi uči- něný to v sobě plněji obsahuje, to vděčné a pevné majíce, k tomu dali sme své povolení a toho po- tvrzujeme, chtíce aby to město k království Čes- kému na budúcí věčné časy náležalo a jemu při- spojeno bylo. Toho na svědomí list tento zpuoso- biti a psáti sme rozkázali a pečetí Majestátu Našeho jej sme utvrdili. Dán v Normberce L. B. 1299. měs. prasince, království Našeho leta prvního.“" (Nová mince v Čechách.) (R. 1300.) L. 1300. Znamenav král Vácslav, ano se jemu všecko z vuole Božské dobře děje, království České za jeho zpravování jako ktve, a nadmíru velmi bohatne, a Hory Kutny any, z sebe velmi velikú 1 = kvete — 2 = tisk ani
Strana 163
NOVÉ MINCE. 163 hojnost stříbra vydávají, umínil kostely rozmno- žiti, řád duchovní a službu Boží v svém království Českém rozšířiti, mimo všecka jiná předešlá kní- žata i krále České předky své chtě zemi Českú zbo- hatiti, rad svých k sobě povolav, na nich dotázku učinil, čím najvíce a kterak najsnáze země ta mohla by se zbožími, rozhojniti, tak aby netoliko po- výšení, ale i obchodníci a řemeslníci, také i všickni z lidu obecného každý aby se v svém jmění roz- množil. Raddy královské daly odpověd, že taková věc není v moci královské, ale v moci Boží a v pil- nosti jedné každé osoby. Král odpověděl: „Moji věrní milí! Přišlo mi na pamět to, co se čte v spisich předkuov našich, kterak (již jest tomu nyní 300 let) Boleslav Milostivý, vzdávaje knížetství České Boleslavovi, synu svému, jemu oznamoval, čím by najsnáze mohlo to knížetství vzděláno a vy- zdviženo býti. Při tom také, čím by najvíce/ za- vedeno a zlehčeno býti mohlo, pověděl: že knížetem tím, kterýž by své poddané daněmi a berněmi čas- tými obtěžoval a lehkau dělal minci; i vidí mi se za slušné, aby naše mince Česká byla zlepšena“. Raddy to slyšíce, dali tomu místo a k tomu svo- livše to zchválili. Tu král hned poslal do Florencí a odtuď přivedli jemu 6 mužuov mincířuov v pro- bířství, velmi dospělých,, kterýmž on kázal nový / 269 v Mince nová zaražena krále Vác- slava. 1 = bohatstvím — 2 = zkoušení kovů — 3 = vyspělých, zkušených
NOVÉ MINCE. 163 hojnost stříbra vydávají, umínil kostely rozmno- žiti, řád duchovní a službu Boží v svém království Českém rozšířiti, mimo všecka jiná předešlá kní- žata i krále České předky své chtě zemi Českú zbo- hatiti, rad svých k sobě povolav, na nich dotázku učinil, čím najvíce a kterak najsnáze země ta mohla by se zbožími, rozhojniti, tak aby netoliko po- výšení, ale i obchodníci a řemeslníci, také i všickni z lidu obecného každý aby se v svém jmění roz- množil. Raddy královské daly odpověd, že taková věc není v moci královské, ale v moci Boží a v pil- nosti jedné každé osoby. Král odpověděl: „Moji věrní milí! Přišlo mi na pamět to, co se čte v spisich předkuov našich, kterak (již jest tomu nyní 300 let) Boleslav Milostivý, vzdávaje knížetství České Boleslavovi, synu svému, jemu oznamoval, čím by najsnáze mohlo to knížetství vzděláno a vy- zdviženo býti. Při tom také, čím by najvíce/ za- vedeno a zlehčeno býti mohlo, pověděl: že knížetem tím, kterýž by své poddané daněmi a berněmi čas- tými obtěžoval a lehkau dělal minci; i vidí mi se za slušné, aby naše mince Česká byla zlepšena“. Raddy to slyšíce, dali tomu místo a k tomu svo- livše to zchválili. Tu král hned poslal do Florencí a odtuď přivedli jemu 6 mužuov mincířuov v pro- bířství, velmi dospělých,, kterýmž on kázal nový / 269 v Mince nová zaražena krále Vác- slava. 1 = bohatstvím — 2 = zkoušení kovů — 3 = vyspělých, zkušených
Strana 164
164 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1300 groš dobrý stříbrný beze vší přísady zaraziti, na němž také rozkázal aby text napsán byl: „Ven- ceslaus secundus, rex Bohemie“. Kázal také dělati i haléře stříbrné, aby jich platilo 12 za ten groš. A ta byla najlepší mince v Čechách a toho lidé všickni tak chudí jako bohatí byli velmi vděčni a zvláště kupci. Potom pak po smrti jeho tu mincí přísa- dami měděnnými velmi zlehčili a lidé to vidúce, tu všecku minci lepší rozkryli, a do země rozschovávali. (Václav zvolen králem polským.) Poslové z království Polského do Čech. T. 1. páni znamenitější království Polského, vi- dúce v své zemi býti takový neřád, jedni druhým oznámili, že sněm obecní držán bude u města Po- znaní. Tu sjevše se, přilišnú nezbednost, pána svého, knížete Loketka, rozvažovali a vyhledavše k tomu mnohé příčiny, i to také, že není ještě jich králem korunovaným, o to se snesli, aby jej opustíce jako neužitečného, jiného sobě za pána volili. Po dlú- hém rokování vyhlásili sú Vácslava, krále Českého, i vzkřikl lid všecken, že toho míti chtí a ne jiného. I vysláni sú do Čech slavní poslové, kteříž před- stúpivše před Vácslava krále oznamovali, kterak někdy pán jejich, král Přemysl, zahynul bez dě- dicuov, nezuostaviv po sobě než toliko jedinú dě- dičku, jménem Rychsu, jinak Rajčku, kteráž také 1 = po různu skryli — 2 = svévolnost
164 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1300 groš dobrý stříbrný beze vší přísady zaraziti, na němž také rozkázal aby text napsán byl: „Ven- ceslaus secundus, rex Bohemie“. Kázal také dělati i haléře stříbrné, aby jich platilo 12 za ten groš. A ta byla najlepší mince v Čechách a toho lidé všickni tak chudí jako bohatí byli velmi vděčni a zvláště kupci. Potom pak po smrti jeho tu mincí přísa- dami měděnnými velmi zlehčili a lidé to vidúce, tu všecku minci lepší rozkryli, a do země rozschovávali. (Václav zvolen králem polským.) Poslové z království Polského do Čech. T. 1. páni znamenitější království Polského, vi- dúce v své zemi býti takový neřád, jedni druhým oznámili, že sněm obecní držán bude u města Po- znaní. Tu sjevše se, přilišnú nezbednost, pána svého, knížete Loketka, rozvažovali a vyhledavše k tomu mnohé příčiny, i to také, že není ještě jich králem korunovaným, o to se snesli, aby jej opustíce jako neužitečného, jiného sobě za pána volili. Po dlú- hém rokování vyhlásili sú Vácslava, krále Českého, i vzkřikl lid všecken, že toho míti chtí a ne jiného. I vysláni sú do Čech slavní poslové, kteříž před- stúpivše před Vácslava krále oznamovali, kterak někdy pán jejich, král Přemysl, zahynul bez dě- dicuov, nezuostaviv po sobě než toliko jedinú dě- dičku, jménem Rychsu, jinak Rajčku, kteráž také 1 = po různu skryli — 2 = svévolnost
Strana 165
VACLAV KRALEM POLSKYM. 165 slula Alžběta, kteráž toliko 8 let věku svého má. I prosili sú snažně, aby ji ráčil za manželku pojíti a v zemi Polskú se uvázati a obraňovati je od ne- přátel; a Vladislav Loktek, kníže Kujavský, jenž byl od nich za krále volen, on že jich pánem není a více nebude, neb všickni obyvatelé Polské země na tom se postavili, že z hodných příčin jeho nechtí míti. Král vyslyšav poselství, panův Čes- kých, rad svých, povolati kázal a s nimi se posadiv rozkázal, aby opět tíž poslové posel- ství své opáčili. To když se stalo, král na to s týmiž raddami svými uradiv se, dal sám posluom odpověd těmito slovy: „Prosby vaše slyšali sme, kterýmiž nás, abychom království Polského zprávu na se přijali, napomínáte. Víte dobře, že sme časuov předešlých jeho v držení byli, však zdálo nám se to za obtížné, protož sme od něho dobrovolně pustili. Poněvadž pak na tento čas opět, abychom je v svú obranu přijali, nás žádáte, aniž by nám slušné bylo vás i těch, kteříž sú vás k nám poslali, oslyšeti, i oznamujeme vám, přiříkajíce, že k vám silnú mocí přijedeme. Protož vy napřed jeďte, a kteréž věci k tomu náležejí, připravte. Pannu také a dědičku království vašeho na žádost vaši a pro- potěšení lidu vašeho, kterýž vás sem poslal, za manželku řádně přijmeme a míti budeme.“ Poslové, přijavše od krále odpověd i dary, s ra- dostí se do Polsky navrátili a těm, od nichž byli
VACLAV KRALEM POLSKYM. 165 slula Alžběta, kteráž toliko 8 let věku svého má. I prosili sú snažně, aby ji ráčil za manželku pojíti a v zemi Polskú se uvázati a obraňovati je od ne- přátel; a Vladislav Loktek, kníže Kujavský, jenž byl od nich za krále volen, on že jich pánem není a více nebude, neb všickni obyvatelé Polské země na tom se postavili, že z hodných příčin jeho nechtí míti. Král vyslyšav poselství, panův Čes- kých, rad svých, povolati kázal a s nimi se posadiv rozkázal, aby opět tíž poslové posel- ství své opáčili. To když se stalo, král na to s týmiž raddami svými uradiv se, dal sám posluom odpověd těmito slovy: „Prosby vaše slyšali sme, kterýmiž nás, abychom království Polského zprávu na se přijali, napomínáte. Víte dobře, že sme časuov předešlých jeho v držení byli, však zdálo nám se to za obtížné, protož sme od něho dobrovolně pustili. Poněvadž pak na tento čas opět, abychom je v svú obranu přijali, nás žádáte, aniž by nám slušné bylo vás i těch, kteříž sú vás k nám poslali, oslyšeti, i oznamujeme vám, přiříkajíce, že k vám silnú mocí přijedeme. Protož vy napřed jeďte, a kteréž věci k tomu náležejí, připravte. Pannu také a dědičku království vašeho na žádost vaši a pro- potěšení lidu vašeho, kterýž vás sem poslal, za manželku řádně přijmeme a míti budeme.“ Poslové, přijavše od krále odpověd i dary, s ra- dostí se do Polsky navrátili a těm, od nichž byli
Strana 166
166 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1300 posláni, vděčné, přinesli noviny. Tu hned brzo za nimi král Vácslav, sebrav vojsko, jel až na pomezí Polské a Slezské a tu mnoho posádek laupežných kázal zdobývati, z nichž činili do krajin Slezských veliké škody. Ty laupežníky kázal stínati, a kteříž pokojni byli, ti se jemu poddávali dobrovolně. A tak milostí i mocí všecku tu zemi sobě podmaniv, táhl s tím se vším lidem do Větší Polsky, do města hlavního, kteréž slovo Gnizdno, a tu sú k němu všickni mocnější Polské země shromážděni, jej slavně jako pána svého vítajíce. (Korunovace a svatba Václavova.) Polským králem uči- něn Vác- slav, král Ceský. / 270 r Čtvrtého pak dne jeho příjezdu uveden jest po- ctivě do kostela hlavního a tu skrze Jakuba, ře- čeného Sviňka, arcibiskupa Gnizdnenského, jenž byl z rodu Vepřkuov, slavně jest korunován při přítomnosti Vojslava Vladislavského, Ondřeje Po- znanského, Jana Romky Vratislavského bisku- puov. A po vykonání toho korunování mnoho panuov a vladyk Polských na rytířství pasoval. /Odtuď na zajtří vyjev, obrátil se do Poznaní a tu nalezl krásnú pannu Rychsu, jinak Alžbětu, krá- lovství Polského dědičku. A s tau řádně v svaté vstúpil manželství a byla jim tu slavná svadba učiněna. Ale však věk její mladý manželského spo- 1 = radostné, milé
166 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1300 posláni, vděčné, přinesli noviny. Tu hned brzo za nimi král Vácslav, sebrav vojsko, jel až na pomezí Polské a Slezské a tu mnoho posádek laupežných kázal zdobývati, z nichž činili do krajin Slezských veliké škody. Ty laupežníky kázal stínati, a kteříž pokojni byli, ti se jemu poddávali dobrovolně. A tak milostí i mocí všecku tu zemi sobě podmaniv, táhl s tím se vším lidem do Větší Polsky, do města hlavního, kteréž slovo Gnizdno, a tu sú k němu všickni mocnější Polské země shromážděni, jej slavně jako pána svého vítajíce. (Korunovace a svatba Václavova.) Polským králem uči- něn Vác- slav, král Ceský. / 270 r Čtvrtého pak dne jeho příjezdu uveden jest po- ctivě do kostela hlavního a tu skrze Jakuba, ře- čeného Sviňka, arcibiskupa Gnizdnenského, jenž byl z rodu Vepřkuov, slavně jest korunován při přítomnosti Vojslava Vladislavského, Ondřeje Po- znanského, Jana Romky Vratislavského bisku- puov. A po vykonání toho korunování mnoho panuov a vladyk Polských na rytířství pasoval. /Odtuď na zajtří vyjev, obrátil se do Poznaní a tu nalezl krásnú pannu Rychsu, jinak Alžbětu, krá- lovství Polského dědičku. A s tau řádně v svaté vstúpil manželství a byla jim tu slavná svadba učiněna. Ale však věk její mladý manželského spo- 1 = radostné, milé
Strana 167
KORUNOVACE V POLSKU. 167 jení nedopustil, ale po vykonání té svadby týž král Vácslav hned se uvázal v Polsko i v Pomořské země všecky a jich se zmocnil. Též i zámky, kteříž Vladislavovi Loketkovi k ruce držáni byli, všecky sobě osobil, také i knížetství Kujavské a Lanci- cienské, jemu odjal a jej ven z těch ze všech vy- hnal zemí; a tak upokojiv ty všecky krajiny, Hynka Berku z Dubé na místě svém hajtmanem učiniv, do Českého království se obrátil. Loktek pak od toho času, jakž král Vácslav v království Polské vpuštěn, nikdýž na jednom místě nebyl, ale po lesích a po puštinách s některými svými jezdě, po- krýval se, Čechův i Polákuov se boje, aby neupadl v ruce jejich, a najvíce před Oldřichem Bozkovcem, jenž byl hajtmanem po Berkovi prvním na Kra- kově, a jemu bylo o tom obvláštně od krále po- ručeno, aby Loketka, jakž bude moci, jal a oběsiti rozkázal. Loktek o tom o všem od svých špehéřúv zprávu maje, a co se o něm jedná, slyše, obrátil se do Uherské země a přijel k pánu jednomu Uher- skému učenému Amadeus a tu při něm zuostal, aby štěstí svým kolem hnulo, očekávaje. Berka hajt- manem prvním, Bozkovec druhým. (Potvrzení císařské.) T. r. král Vácslav vypravil své posly poctivě k Albrechtovi, králi Rímskému, kterýmž poručil, 1 polsky Łęczyca
KORUNOVACE V POLSKU. 167 jení nedopustil, ale po vykonání té svadby týž král Vácslav hned se uvázal v Polsko i v Pomořské země všecky a jich se zmocnil. Též i zámky, kteříž Vladislavovi Loketkovi k ruce držáni byli, všecky sobě osobil, také i knížetství Kujavské a Lanci- cienské, jemu odjal a jej ven z těch ze všech vy- hnal zemí; a tak upokojiv ty všecky krajiny, Hynka Berku z Dubé na místě svém hajtmanem učiniv, do Českého království se obrátil. Loktek pak od toho času, jakž král Vácslav v království Polské vpuštěn, nikdýž na jednom místě nebyl, ale po lesích a po puštinách s některými svými jezdě, po- krýval se, Čechův i Polákuov se boje, aby neupadl v ruce jejich, a najvíce před Oldřichem Bozkovcem, jenž byl hajtmanem po Berkovi prvním na Kra- kově, a jemu bylo o tom obvláštně od krále po- ručeno, aby Loketka, jakž bude moci, jal a oběsiti rozkázal. Loktek o tom o všem od svých špehéřúv zprávu maje, a co se o něm jedná, slyše, obrátil se do Uherské země a přijel k pánu jednomu Uher- skému učenému Amadeus a tu při něm zuostal, aby štěstí svým kolem hnulo, očekávaje. Berka hajt- manem prvním, Bozkovec druhým. (Potvrzení císařské.) T. r. král Vácslav vypravil své posly poctivě k Albrechtovi, králi Rímskému, kterýmž poručil, 1 polsky Łęczyca
Strana 168
168 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1300 List na království Polské. aby na místě jeho žádali téhož Albrechta, aby k tomu, že jest Vácslav učiněn králem Polským na žádost panuov i všech obyvateluov království Polského ráčil dáti své povolení. Král Římský vy- slyšav posly, byl toho velmi vděčen a pravil, že chce dáti a dává Vácslavovi, králi Českému, švagru svému milému, v tom své povolení. A to hned svým listem pod pečetí těmito slovy upevnil: „Albrecht, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, velikomocnému knížeti Vácslavovi, králi Ceskému, osvícenému bratru Našemu naj- milejšímu: Milost Naši i všecko dobré! Neomylná Tvé pravé víry upřimnost, kterúž nade všecky krále a Rímského císařství knížata při Nás a témž císařství uznalo se že máš, a to Nás vzbuzuje a k tomu vede, což by k rozmnožení Tvé pocti- vosti bylo, abychom to činili; i uznavše to Naše Velebnost, Tobě zvláštní milostí Naší toho puoj- čiti a příti ráčíme, aby ty země, kterýchž si do- sáhl v Větší Polště po někdy Vladislavovi kní- žeti, kteréž držíš, aby je mohl rozšířiti, od Nás i od císařství Římského toho Tobě, aby je mohl držeti, i s svými dědici a potomky, půjčuje- me a míti chcme na věčné časy zpuosobem manským. Toho na svědomí tento list sme uči- niti a jej pečetí Naší upevniti rozkázali. Dán v Mohuci měs. července L. B. 1300, království Našeho léta druhého."
168 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1300 List na království Polské. aby na místě jeho žádali téhož Albrechta, aby k tomu, že jest Vácslav učiněn králem Polským na žádost panuov i všech obyvateluov království Polského ráčil dáti své povolení. Král Římský vy- slyšav posly, byl toho velmi vděčen a pravil, že chce dáti a dává Vácslavovi, králi Českému, švagru svému milému, v tom své povolení. A to hned svým listem pod pečetí těmito slovy upevnil: „Albrecht, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, velikomocnému knížeti Vácslavovi, králi Ceskému, osvícenému bratru Našemu naj- milejšímu: Milost Naši i všecko dobré! Neomylná Tvé pravé víry upřimnost, kterúž nade všecky krále a Rímského císařství knížata při Nás a témž císařství uznalo se že máš, a to Nás vzbuzuje a k tomu vede, což by k rozmnožení Tvé pocti- vosti bylo, abychom to činili; i uznavše to Naše Velebnost, Tobě zvláštní milostí Naší toho puoj- čiti a příti ráčíme, aby ty země, kterýchž si do- sáhl v Větší Polště po někdy Vladislavovi kní- žeti, kteréž držíš, aby je mohl rozšířiti, od Nás i od císařství Římského toho Tobě, aby je mohl držeti, i s svými dědici a potomky, půjčuje- me a míti chcme na věčné časy zpuosobem manským. Toho na svědomí tento list sme uči- niti a jej pečetí Naší upevniti rozkázali. Dán v Mohuci měs. července L. B. 1300, království Našeho léta druhého."
Strana 169
POCATKY TURECKA. 169 (Počátky Turecka.) R. t. začalo se Turecké panování. Neb předešlých let od Machometa až do toho času jednak za 600 let Saracenové (neb Turci) byli sú jako ovce bez pastýře blaudíce, ale roku toho přihodilo se v Azí, v té krajině, kteráž slove Okyazý, že sedlák jeden lehkého řádu, jménem Ottoman, syn Zychuov, kterýž měl veliký okršlek země a byl pilný hos- podář při dědinách a dobytcích, maje pacholkuov 30 zprávných, kterýmž dědiny vorání voly po- rúčel, také i pastvy, sám častokrát posadě se na pařezu, přemajšlel, kterak by mohl své panování rozšířiti a na těch polích mezi lesy nebydleti. I bylo jest nedaleko od jeho příbytku město jedno a zá- mek při něm, jménem Zrně, a na tom zámku jedna paní vdova, jménem Karavida, mocná, na zlato a stříbro velmi bohatá, ale obilé v tom městě/ byl vždycky nedostatek. I šel času jednoho Ottoman, aby shledl město to i zámek, a tak chodil sám druhý toliko, ohleduje zpuosob toho města i jeho položení, také i pevnost. Znamenavši paní skrze své služebníky, že on se tu prochází, kázala ho odtud nepoctivě, odehnati. Ottoman rozváživ, co mu se tu bez jeho provinění (té paní rozkázaním) přihodilo, myslil na to, kterak by se mohl pomstiti a města toho i hradu se zmocniti. Ale však zdála Turecká moc se začala. / 270 v 1 = s hanbou
POCATKY TURECKA. 169 (Počátky Turecka.) R. t. začalo se Turecké panování. Neb předešlých let od Machometa až do toho času jednak za 600 let Saracenové (neb Turci) byli sú jako ovce bez pastýře blaudíce, ale roku toho přihodilo se v Azí, v té krajině, kteráž slove Okyazý, že sedlák jeden lehkého řádu, jménem Ottoman, syn Zychuov, kterýž měl veliký okršlek země a byl pilný hos- podář při dědinách a dobytcích, maje pacholkuov 30 zprávných, kterýmž dědiny vorání voly po- rúčel, také i pastvy, sám častokrát posadě se na pařezu, přemajšlel, kterak by mohl své panování rozšířiti a na těch polích mezi lesy nebydleti. I bylo jest nedaleko od jeho příbytku město jedno a zá- mek při něm, jménem Zrně, a na tom zámku jedna paní vdova, jménem Karavida, mocná, na zlato a stříbro velmi bohatá, ale obilé v tom městě/ byl vždycky nedostatek. I šel času jednoho Ottoman, aby shledl město to i zámek, a tak chodil sám druhý toliko, ohleduje zpuosob toho města i jeho položení, také i pevnost. Znamenavši paní skrze své služebníky, že on se tu prochází, kázala ho odtud nepoctivě, odehnati. Ottoman rozváživ, co mu se tu bez jeho provinění (té paní rozkázaním) přihodilo, myslil na to, kterak by se mohl pomstiti a města toho i hradu se zmocniti. Ale však zdála Turecká moc se začala. / 270 v 1 = s hanbou
Strana 170
170 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1300 se jemu k tomu cesta velmi nesnadná z té příčiny, poněvadž ta paní i její služebníci ten obyčej za- chovávají, že žádnému netoliko na zámek, ale i do města s zbrojí (neb s braní) jíti nedadí. I uhlédav čas příhodný, kázal mnoho pytluov obilím naplniti a pojav doma sto a dvadcet koní a nětco velblau- duov, rozkázal na ně pytluov s obilím naklásti a do 50 pytluov 50 kyjův vložiti a zavázati. I pojav ty koně s tím obilím, dal je až k tomu městu vésti a tu pod zámkem se na jedněch lukách jako kupec položil. Měšťané to vidúce, to obilé od něho ku- povali a paní též poslala, aby jí od něho 50 pytluov mírných toho obilé kaupili a na zámek je nésti rozkázali. Ottoman, když se trh stal, 50 svým pa- cholkuom na zámek 50 pytluov, v nichž kyjové duboví byli, nésti rozkázal a sám s nimi (aby za obilé peníze vzal) také šel. A kdyť obilé všickni na místo jim uložené vysypali, kyje pochytivše všecky, jenž na tom hradě byli, napořád tepúce tak ukrutně, až je všecky umrtvili, a tak se Otto- man toho hradu zmocnil a paní Karavidu s naj- vyžší věže sstrčiti rozkázal. Měšťané to slyšíce i vi- dúce, co se děje, Ottomanovi se poddali. Ottoman hned bez prodlení kázal ten hrad i město pilně opa- trovati a své panství rozšiřovati. A tomu hradu dal jméno Ottoman, kterýž tak jmenuje se až do dnešního dne. Sebe pak rozkázal králem jmenovati a byl k svým poddaným velmi milostivý, ale sau-
170 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1300 se jemu k tomu cesta velmi nesnadná z té příčiny, poněvadž ta paní i její služebníci ten obyčej za- chovávají, že žádnému netoliko na zámek, ale i do města s zbrojí (neb s braní) jíti nedadí. I uhlédav čas příhodný, kázal mnoho pytluov obilím naplniti a pojav doma sto a dvadcet koní a nětco velblau- duov, rozkázal na ně pytluov s obilím naklásti a do 50 pytluov 50 kyjův vložiti a zavázati. I pojav ty koně s tím obilím, dal je až k tomu městu vésti a tu pod zámkem se na jedněch lukách jako kupec položil. Měšťané to vidúce, to obilé od něho ku- povali a paní též poslala, aby jí od něho 50 pytluov mírných toho obilé kaupili a na zámek je nésti rozkázali. Ottoman, když se trh stal, 50 svým pa- cholkuom na zámek 50 pytluov, v nichž kyjové duboví byli, nésti rozkázal a sám s nimi (aby za obilé peníze vzal) také šel. A kdyť obilé všickni na místo jim uložené vysypali, kyje pochytivše všecky, jenž na tom hradě byli, napořád tepúce tak ukrutně, až je všecky umrtvili, a tak se Otto- man toho hradu zmocnil a paní Karavidu s naj- vyžší věže sstrčiti rozkázal. Měšťané to slyšíce i vi- dúce, co se děje, Ottomanovi se poddali. Ottoman hned bez prodlení kázal ten hrad i město pilně opa- trovati a své panství rozšiřovati. A tomu hradu dal jméno Ottoman, kterýž tak jmenuje se až do dnešního dne. Sebe pak rozkázal králem jmenovati a byl k svým poddaným velmi milostivý, ale sau-
Strana 171
POTVRZENI CISARSKE. 171 sedům okolním laupežem činil veliké škody. Za dnuov života svého mnoho tvrzí, hraduov i měst zdobýval a kralování své znamenitě rošířil. Kra- loval let 281; zuostaviv dědictví svému synu, kte- rémuž bylo jméno Orchanes (neb Orkan), umřel. Od něho jednak všickni kronykáři o to se snášejí, že sú vzali Turci počátek svého kralování. Král Turec- ký první Ottoman. (Nový biskup pražský.) L. 1301. Rehoř, biskup Pražský, jenž byl muž (R. 1301.) Biskup velmi dobrotivý a nábožný a kostel Pražský velmi Rehoř dobře a pořádně zpravoval a kázal v něm lidu umřel. slovo Boží, umřel. Tu hned brzo potom na místo Biskupem učiněn Jan. jeho volen jest Jan, kanovník kostela Pražského, jenž byl syn pána Rehoře z Dražic, a ten byl toho jména IV. a biskup Český v pořádku 27. (Králevic Václav volen králem uherským.) T. 1. král Uherský Ondřej umřel a v Budíně u sv. Jana v klášteře Menších Bratruov pochován. Hned po jeho smrti Uhři se na dvé rozdělili. Ně- kteří chtěli míti za krále Karla, kterýž byl z rodu králuov Uherských, jiní chtěli Vácslava, syna Otta- 1 Osman, zakladatel moci turecké, vládl 1288—1326; titul sultána přijal 1307. Syn jeho Urchán přenesl tělo otcovo i sídlo říše 1326 do Brussy v M. Asii.
POTVRZENI CISARSKE. 171 sedům okolním laupežem činil veliké škody. Za dnuov života svého mnoho tvrzí, hraduov i měst zdobýval a kralování své znamenitě rošířil. Kra- loval let 281; zuostaviv dědictví svému synu, kte- rémuž bylo jméno Orchanes (neb Orkan), umřel. Od něho jednak všickni kronykáři o to se snášejí, že sú vzali Turci počátek svého kralování. Král Turec- ký první Ottoman. (Nový biskup pražský.) L. 1301. Rehoř, biskup Pražský, jenž byl muž (R. 1301.) Biskup velmi dobrotivý a nábožný a kostel Pražský velmi Rehoř dobře a pořádně zpravoval a kázal v něm lidu umřel. slovo Boží, umřel. Tu hned brzo potom na místo Biskupem učiněn Jan. jeho volen jest Jan, kanovník kostela Pražského, jenž byl syn pána Rehoře z Dražic, a ten byl toho jména IV. a biskup Český v pořádku 27. (Králevic Václav volen králem uherským.) T. 1. král Uherský Ondřej umřel a v Budíně u sv. Jana v klášteře Menších Bratruov pochován. Hned po jeho smrti Uhři se na dvé rozdělili. Ně- kteří chtěli míti za krále Karla, kterýž byl z rodu králuov Uherských, jiní chtěli Vácslava, syna Otta- 1 Osman, zakladatel moci turecké, vládl 1288—1326; titul sultána přijal 1307. Syn jeho Urchán přenesl tělo otcovo i sídlo říše 1326 do Brussy v M. Asii.
Strana 172
172 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1301 / 271r garova, krále Českého, pravíce jej býti k tomu krá- lovství nápadníkem, a to tak, že někdy Ottagar, otec jeho, měl za manželku dceru Anny, dcery Bély, čtvrtého toho jména krále Uherského; kte- rýžto Ottagar měl s ní toho syna Vácslava, jenž nyní jest králem Českým. A tak po dlúhém roko- vání o to se snesli, aby do Čech bylo posláno k Vác- slavovi, aby jich pánem milostivým býti ráčil. I přijeli sú páni poslové Uherští do Prahy tito: Matěj z Trenčína, Amodeus, a Demetryus a Ver- verus s mnohými jinými pány a rytíři Uherské země. A předstúpivše před krále, snažně sú jeho žádali ji prosili, aby na se království Uherského vstaviti dopustil a lidu všeho Uherského zprávu na se přijal. Kterýž vyslyšav žádost jích a s svými raddami na to se uradiv, dal jím odpověd, že jemu to není slušné učiniti, poněvadž drží České i Polské království, Uherského jemu že se nezdá přijíti proto, že by tomu všemu nemohl dosti učiniti. Po- slové vyslyšavše odpor a chtíce tomu, aby jích práce do království Českého nebyla nadarmo uči- něna, prosili jsú, poněvadž sám král Vácslav toho k sobě přijíti neráčí, ale aspoň aby jím dal za pána Vácslava, syna svého. Vácslav král, rozvažuje na své mysli, že má dvoje království a jednoho syna, dlauho jím odpovědí prodlil; a pomysliv, také s rad- 1 = oprávněným dědicem — 2 = Amadeus
172 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1301 / 271r garova, krále Českého, pravíce jej býti k tomu krá- lovství nápadníkem, a to tak, že někdy Ottagar, otec jeho, měl za manželku dceru Anny, dcery Bély, čtvrtého toho jména krále Uherského; kte- rýžto Ottagar měl s ní toho syna Vácslava, jenž nyní jest králem Českým. A tak po dlúhém roko- vání o to se snesli, aby do Čech bylo posláno k Vác- slavovi, aby jich pánem milostivým býti ráčil. I přijeli sú páni poslové Uherští do Prahy tito: Matěj z Trenčína, Amodeus, a Demetryus a Ver- verus s mnohými jinými pány a rytíři Uherské země. A předstúpivše před krále, snažně sú jeho žádali ji prosili, aby na se království Uherského vstaviti dopustil a lidu všeho Uherského zprávu na se přijal. Kterýž vyslyšav žádost jích a s svými raddami na to se uradiv, dal jím odpověd, že jemu to není slušné učiniti, poněvadž drží České i Polské království, Uherského jemu že se nezdá přijíti proto, že by tomu všemu nemohl dosti učiniti. Po- slové vyslyšavše odpor a chtíce tomu, aby jích práce do království Českého nebyla nadarmo uči- něna, prosili jsú, poněvadž sám král Vácslav toho k sobě přijíti neráčí, ale aspoň aby jím dal za pána Vácslava, syna svého. Vácslav král, rozvažuje na své mysli, že má dvoje království a jednoho syna, dlauho jím odpovědí prodlil; a pomysliv, také s rad- 1 = oprávněným dědicem — 2 = Amadeus
Strana 173
VACLAV KRALEM UHERSKYM. 173 dami svými učiniv o to rozmluvení, dal jím od- pověd, že syn jeho mládenec jest a že v tom věku tomu by dosti nemohl učiniti, aby tak znamenitého zprávcí byl království. Poslové jemu odpověděli a řekli: „Známe to, milostivý králi, že jest zname- nité a velmi mocné Uherské království, jehožto moc nemuož změřena býti. Ale jistě rač věděti, že České království lépe a více nemuož býti zvelebeno, jediné když tvuoj syn v Uhřích kralovati bude. A tak v Uherském, Českém i. Polském království kralovati bude jedna moc a jedna vuole.“ Král opět vyslyšav je, třetí den že jím odpověd dáti chce konečnú, pověděl. A uradiv se na to dosta- tečně s raddami svými, dal jím syna svého a uctiv je dary poctivě, do jích země je propustil a syna svého s ními pustil jako bez vesla na moře, dav jemu mnoho lidu českého, kteříž s ním jeli až do Budína. A král sám osobně provodil jej až do Ho- donína. Po nedlúhém pak času, den sv. Rufa mu- čedlníka, od arcibiskupa Kolocenského, v Bělehradě Královském sv. Uherskú korunú ten mládenec Vácslav, věku svého maje let 13, jest korunován. Uhří ovšem počali naň laskavi býti, protože byl mládenec velmi ctnostný a v jazyku Latinském též jako i jeho otec nad obyčej vycvičený. R. t. času podzimního hvězda vlasatá, kteráž Králem Uheským učiněn syn krále Českého. 1 = Kaločský
VACLAV KRALEM UHERSKYM. 173 dami svými učiniv o to rozmluvení, dal jím od- pověd, že syn jeho mládenec jest a že v tom věku tomu by dosti nemohl učiniti, aby tak znamenitého zprávcí byl království. Poslové jemu odpověděli a řekli: „Známe to, milostivý králi, že jest zname- nité a velmi mocné Uherské království, jehožto moc nemuož změřena býti. Ale jistě rač věděti, že České království lépe a více nemuož býti zvelebeno, jediné když tvuoj syn v Uhřích kralovati bude. A tak v Uherském, Českém i. Polském království kralovati bude jedna moc a jedna vuole.“ Král opět vyslyšav je, třetí den že jím odpověd dáti chce konečnú, pověděl. A uradiv se na to dosta- tečně s raddami svými, dal jím syna svého a uctiv je dary poctivě, do jích země je propustil a syna svého s ními pustil jako bez vesla na moře, dav jemu mnoho lidu českého, kteříž s ním jeli až do Budína. A král sám osobně provodil jej až do Ho- donína. Po nedlúhém pak času, den sv. Rufa mu- čedlníka, od arcibiskupa Kolocenského, v Bělehradě Královském sv. Uherskú korunú ten mládenec Vácslav, věku svého maje let 13, jest korunován. Uhří ovšem počali naň laskavi býti, protože byl mládenec velmi ctnostný a v jazyku Latinském též jako i jeho otec nad obyčej vycvičený. R. t. času podzimního hvězda vlasatá, kteráž Králem Uheským učiněn syn krále Českého. 1 = Kaločský
Strana 174
174 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1301 Kometa, hvězda ocasatá. kometa slove, na znamení Štíra ukázala se; pa- prsky své jednak k vajchodu, jednak k poledni obracujíc, za jeden měsíc trvala. T. r. také při konci začal se mor v Polště, v Mo- ravě, také i v Čechách; lidu v městech i ve vsech mnoho zemřelo. (Uklady Albrechtovy a papežovy.) Králi Čes- kému Řím- ský král záviděl. L. 1302. Papež Bonifacius t. j. VIII., maje ně- jaké s Albrechtem, králem Římským, srozumění, Karla mládence, syna někdy Karlova, krále Si- cilského, do Uher Uhruom za krále poslal. K ně- mužto některý počet Uhruov svolil a zvláště moc- nější, kteří (tak jakž se někteří domnívali) měli poselství od Albrechta, krále Římského, aby tak učinili; neb on Albrecht jednal to spolu s papežem pro nic jiného, než že sú oba záviděli králi Ceskému, že se jemu tak dobře a šťastně i po vuoli jeho všecko vede, a že jíž pod jeho zprávú jest netoliko krá- lovství České, ale Polské, Uherské i Míšenská krajina jemu vešla v držení a nad to nade všecko, že Hory Kutny velikú nadmíru hojnost stříbra z sebe vydávají. Albrecht, ač se k němu přátelsky ukazoval, ale přílišným lakomstvím sa veden toho jemu nepřál a na protimyslnost, byl by rád syna jeho Vácslava z Uherského království vybyl. Král (R. 1302.) = naopak
174 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1301 Kometa, hvězda ocasatá. kometa slove, na znamení Štíra ukázala se; pa- prsky své jednak k vajchodu, jednak k poledni obracujíc, za jeden měsíc trvala. T. r. také při konci začal se mor v Polště, v Mo- ravě, také i v Čechách; lidu v městech i ve vsech mnoho zemřelo. (Uklady Albrechtovy a papežovy.) Králi Čes- kému Řím- ský král záviděl. L. 1302. Papež Bonifacius t. j. VIII., maje ně- jaké s Albrechtem, králem Římským, srozumění, Karla mládence, syna někdy Karlova, krále Si- cilského, do Uher Uhruom za krále poslal. K ně- mužto některý počet Uhruov svolil a zvláště moc- nější, kteří (tak jakž se někteří domnívali) měli poselství od Albrechta, krále Římského, aby tak učinili; neb on Albrecht jednal to spolu s papežem pro nic jiného, než že sú oba záviděli králi Ceskému, že se jemu tak dobře a šťastně i po vuoli jeho všecko vede, a že jíž pod jeho zprávú jest netoliko krá- lovství České, ale Polské, Uherské i Míšenská krajina jemu vešla v držení a nad to nade všecko, že Hory Kutny velikú nadmíru hojnost stříbra z sebe vydávají. Albrecht, ač se k němu přátelsky ukazoval, ale přílišným lakomstvím sa veden toho jemu nepřál a na protimyslnost, byl by rád syna jeho Vácslava z Uherského království vybyl. Král (R. 1302.) = naopak
Strana 175
UKLADY ALBRECHTOVY. 175 Ceský, ač to všecko, co se o něm jedná, velmi dobře znal a věďal, však proto tím prodlil až do jiného času. /T. 1. Bonifacius, snad pro svú neupřimnost, jakýms divným způsobem od Filipa, krále Fran- ského, byl jat a dán do vězení. Potom brzo bez vědomí téhož krále byl propuštěn a navrátiv se do Ríma, upadl v těžkú nemoc, z kteréž nepovstal, až umřel. Někteří ovšem píší, jako Pulkava v své kronice, že by byl v té nemoci od Rímanuov skrze nějaké zbauření lidu zamordován.. / 271 v (Korunovace královnina.) R. t. Rajčka neb Alžběta, dcera někdy Pře- mysla, krále Polského, a manželka krále Vácslava Českého, do Prahy slavně přinesena a tu poctivě chována. T. r. sestra krále Vácslava II. vstaupila v zákon a řád sv. Benedikta v klášteře sv. Jiří na Hradě Pražském a tu jest oblečena. Kteráž potom po mnohých letech byla abatyší v témž klášteře, a tomu klášteru mnoho dobrého učinila a znamenitě jej s povolením bratra svého nadala. L. 1303. Král Vácslav II. t. j., jenž byl král (R. 1303.) Ceský korunovaný VI., rozkázal, aby byla manžel- Abatyše Kunhuta. 1 O smrti Bonifáce VIII. (I1. října 1303) kolovalo mnoho pověstí, jistoty není.
UKLADY ALBRECHTOVY. 175 Ceský, ač to všecko, co se o něm jedná, velmi dobře znal a věďal, však proto tím prodlil až do jiného času. /T. 1. Bonifacius, snad pro svú neupřimnost, jakýms divným způsobem od Filipa, krále Fran- ského, byl jat a dán do vězení. Potom brzo bez vědomí téhož krále byl propuštěn a navrátiv se do Ríma, upadl v těžkú nemoc, z kteréž nepovstal, až umřel. Někteří ovšem píší, jako Pulkava v své kronice, že by byl v té nemoci od Rímanuov skrze nějaké zbauření lidu zamordován.. / 271 v (Korunovace královnina.) R. t. Rajčka neb Alžběta, dcera někdy Pře- mysla, krále Polského, a manželka krále Vácslava Českého, do Prahy slavně přinesena a tu poctivě chována. T. r. sestra krále Vácslava II. vstaupila v zákon a řád sv. Benedikta v klášteře sv. Jiří na Hradě Pražském a tu jest oblečena. Kteráž potom po mnohých letech byla abatyší v témž klášteře, a tomu klášteru mnoho dobrého učinila a znamenitě jej s povolením bratra svého nadala. L. 1303. Král Vácslav II. t. j., jenž byl král (R. 1303.) Ceský korunovaný VI., rozkázal, aby byla manžel- Abatyše Kunhuta. 1 O smrti Bonifáce VIII. (I1. října 1303) kolovalo mnoho pověstí, jistoty není.
Strana 176
176 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1303 Králová ka jeho Rajčka slavně na den slavnosti Ducha sv. Alžběta korunována v kostele sv. Víta na Hradě Pražském. korunována. To korunování dálo se skrze Jindřicha, biskupa Vratislavského, ale však s povolením Mohutského arcibiskupa. A tu (ač bylo té panně dáno jméno na křtu Rychsa, neb Rejčka) královským roz- kázaním skrze téhož biskupa stala se vajpovědl, aby jí žádný tím jménem nejmenoval, ale tak, jakž jsú jí Poláci jmenovati počali, aby slula Alžběta. A po vykonání toho korunování šel král i s manželkau svau na místo jím (mezi kos- telem sv. Víta a klášterem sv. Jiří) připravené z prken na vysokých podlahách, na nichž stáli stolové a stolice velmi mistrně k tomu připravené, a tu hodovali slavně. A po vykonání toho hodo- vání král vzav jeden koflík do své ruky, napil se a podal také své manželce na znamení lásky. A tu hned řekl: „Tohoto toliko koflíku sobě zanechá- vám“ a jiný všechen kredenc, kázal dáti kostelu sv. Víta, kterýž vážil 8000 hř. stř. Kredenc dán kostelu Pražskému. (O Vlku a Tasovi.) L. t. přihodilo se v Čechách, že sú byli dva sau- sedé spolu. Jednomu jméno Tas z Waysenburgku — a ten byl království Ceského komorník a nad jiné bohatý — a druhý slul Jan, příjmím Vlk, a ten 1 = vyhláška — 2 Nádobí stolní.
176 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1303 Králová ka jeho Rajčka slavně na den slavnosti Ducha sv. Alžběta korunována v kostele sv. Víta na Hradě Pražském. korunována. To korunování dálo se skrze Jindřicha, biskupa Vratislavského, ale však s povolením Mohutského arcibiskupa. A tu (ač bylo té panně dáno jméno na křtu Rychsa, neb Rejčka) královským roz- kázaním skrze téhož biskupa stala se vajpovědl, aby jí žádný tím jménem nejmenoval, ale tak, jakž jsú jí Poláci jmenovati počali, aby slula Alžběta. A po vykonání toho korunování šel král i s manželkau svau na místo jím (mezi kos- telem sv. Víta a klášterem sv. Jiří) připravené z prken na vysokých podlahách, na nichž stáli stolové a stolice velmi mistrně k tomu připravené, a tu hodovali slavně. A po vykonání toho hodo- vání král vzav jeden koflík do své ruky, napil se a podal také své manželce na znamení lásky. A tu hned řekl: „Tohoto toliko koflíku sobě zanechá- vám“ a jiný všechen kredenc, kázal dáti kostelu sv. Víta, kterýž vážil 8000 hř. stř. Kredenc dán kostelu Pražskému. (O Vlku a Tasovi.) L. t. přihodilo se v Čechách, že sú byli dva sau- sedé spolu. Jednomu jméno Tas z Waysenburgku — a ten byl království Ceského komorník a nad jiné bohatý — a druhý slul Jan, příjmím Vlk, a ten 1 = vyhláška — 2 Nádobí stolní.
Strana 177
O VLKUA TASOVI. 177 byl člověk sprostný a upřímný a nevelmi bohatý, kterýž měl své zbožíčko, blízko při zboží Tasově, na kteréž často Tas vzhlédal žádostivými očima. Některého času Tas, žádostí toho zbožíčka Vlkova přemožen jsa, pravil, že jest on Jan Vlk se jemu s tím se vším poddal a že to zbožíčko již jeho vlastní spravedlivě jest. Vlk tomu odpíral pravě, že jest mu toho nikdá nepoddával, a tak Tas, což uchvátl, to držal. Jan Vlk maje takovú od sauseda těžkost, na oprávce, zemské takovú věc vznesl. Kteří slyšíce jeho žalobu a Tasův odpor, poznavše, že jest chudý Vlk spravedliv a bohatý Tas že jest mu to bezprávně vzal, všecko to mlčením pomi- nuli a nadto chudému, aby mlčal a pána při tom nechal, tajně rozkázali. Jan Vlk lítostí hnut sa, téhož Tasa častokrát potkávaje, aby mu jeho zbožíčko navrátil, pro P. Boha prosil, ale nic nezjednal. I předstúpiv před krále jednú i druhé, prosil, aby Tasovi jemu jeho statček navrátiti roz- kázal. Král nechtěje bohatému ublížiti, chudého oslyšal a tak Vlk svůj čas darmo zmařil. Najpo- sléze pak, když král byl v klášteře sv. Klimenta u predikátorůva Jan Vlk, plný sa žalosti, před krále předstúpiv, v tom pro P. Boha za milost prosil, aby jemu jeho chudý statček navrácen byl, a uslyšav od krále sobě danú nepříjemnú odpověd, Vlk zabil pana Tasa před kláš- terem sv. Klimenta. 1 stateček — 2 = poprávci, soudcové krajští — 3 = do- minikánů Kronika IV. 12
O VLKUA TASOVI. 177 byl člověk sprostný a upřímný a nevelmi bohatý, kterýž měl své zbožíčko, blízko při zboží Tasově, na kteréž často Tas vzhlédal žádostivými očima. Některého času Tas, žádostí toho zbožíčka Vlkova přemožen jsa, pravil, že jest on Jan Vlk se jemu s tím se vším poddal a že to zbožíčko již jeho vlastní spravedlivě jest. Vlk tomu odpíral pravě, že jest mu toho nikdá nepoddával, a tak Tas, což uchvátl, to držal. Jan Vlk maje takovú od sauseda těžkost, na oprávce, zemské takovú věc vznesl. Kteří slyšíce jeho žalobu a Tasův odpor, poznavše, že jest chudý Vlk spravedliv a bohatý Tas že jest mu to bezprávně vzal, všecko to mlčením pomi- nuli a nadto chudému, aby mlčal a pána při tom nechal, tajně rozkázali. Jan Vlk lítostí hnut sa, téhož Tasa častokrát potkávaje, aby mu jeho zbožíčko navrátil, pro P. Boha prosil, ale nic nezjednal. I předstúpiv před krále jednú i druhé, prosil, aby Tasovi jemu jeho statček navrátiti roz- kázal. Král nechtěje bohatému ublížiti, chudého oslyšal a tak Vlk svůj čas darmo zmařil. Najpo- sléze pak, když král byl v klášteře sv. Klimenta u predikátorůva Jan Vlk, plný sa žalosti, před krále předstúpiv, v tom pro P. Boha za milost prosil, aby jemu jeho chudý statček navrácen byl, a uslyšav od krále sobě danú nepříjemnú odpověd, Vlk zabil pana Tasa před kláš- terem sv. Klimenta. 1 stateček — 2 = poprávci, soudcové krajští — 3 = do- minikánů Kronika IV. 12
Strana 178
178 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1303 272r velikým hlasem přede všemi vzkřikl: „Ztratil sem můj statek, nebude-li mi P. Bůh pomocníkem, jistě že dnes i můj život ztratím.“ A hned šed k knězi, svých se hříchův P. Bohu před ním vyznával a Tělo Boží od něho přijímal s velikým náboženstvím,. A všecko, což měl, chudým rozdal, jediný toliko meč, kterýž měl pod sukní, ten sobě zůstavil. Naděje k životu nemaje, stál před ko- stelem sv. Klimenta hotov sa umříti. /Toť nepřítel jeho vedlé boku králova jde z kostela a za ním hauf služebníkuov. A odšed málo, chtěl vsísti, na kuoň, aby jel do své hospody. A když jednu nohu vstrčil do střimenu, přistúpiv k němu Vlk, řekl jemu: „Počkaj, zlý a laupežný člověče, mne jsi chudého zbavil mého statečku, já tebe zbavím dnes života tvého.“ I trhl jím za kuklu, až jej převrhl na zemi, a vytrhl svuoj vostrý meč, vstrčil jej v srdce Tasovo; než on odšel, až duše vyšla z těla jeho. V tom obrátiv se běžel (ano na to všickni služebníci Tasovi hledí) tak, jako by z nějakého ohně utíkal, a tím utečením svuoj život zachoval. (Ustup kralevice Václava z Uher.) Král Vác- L.1304. Vácslav, král Český, maje toho zprávu, slav vzal co se v Uhřích děje, a kterak ten Karel s některými Uhrům krále, syna pány Uherskými o to dnem i nocí usiluje, aby svého. (R. 1304.) 1 = nábožností — 2 = vsednouti
178 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1303 272r velikým hlasem přede všemi vzkřikl: „Ztratil sem můj statek, nebude-li mi P. Bůh pomocníkem, jistě že dnes i můj život ztratím.“ A hned šed k knězi, svých se hříchův P. Bohu před ním vyznával a Tělo Boží od něho přijímal s velikým náboženstvím,. A všecko, což měl, chudým rozdal, jediný toliko meč, kterýž měl pod sukní, ten sobě zůstavil. Naděje k životu nemaje, stál před ko- stelem sv. Klimenta hotov sa umříti. /Toť nepřítel jeho vedlé boku králova jde z kostela a za ním hauf služebníkuov. A odšed málo, chtěl vsísti, na kuoň, aby jel do své hospody. A když jednu nohu vstrčil do střimenu, přistúpiv k němu Vlk, řekl jemu: „Počkaj, zlý a laupežný člověče, mne jsi chudého zbavil mého statečku, já tebe zbavím dnes života tvého.“ I trhl jím za kuklu, až jej převrhl na zemi, a vytrhl svuoj vostrý meč, vstrčil jej v srdce Tasovo; než on odšel, až duše vyšla z těla jeho. V tom obrátiv se běžel (ano na to všickni služebníci Tasovi hledí) tak, jako by z nějakého ohně utíkal, a tím utečením svuoj život zachoval. (Ustup kralevice Václava z Uher.) Král Vác- L.1304. Vácslav, král Český, maje toho zprávu, slav vzal co se v Uhřích děje, a kterak ten Karel s některými Uhrům krále, syna pány Uherskými o to dnem i nocí usiluje, aby svého. (R. 1304.) 1 = nábožností — 2 = vsednouti
Strana 179
USTUP VACLAVA Z UHER. 179 Vácslava, krále Uherského řádně voleného a slavně korunovaného, s stolice královské stiskl a sám na ní seděl, obávaje se nad to, aby synu jeho jednorozenému nětco v tom nenadálého se nepřihodilo, sebrav vojsko lidu výborného a po- volav Heřmana, markrabí Bramburgského, krev- ního svého přítele, své země jemu (až do svého šťasného navrácení) poručiv a nad ními jej hajt- manem učiniv, do Uher se s tím se vším lidem obrátil. P. Boha za vuodci maje, na Uhry se mocně a hrozně valil, ptaje se, kde by byl syn jeho. A když se před Budínem položil, nechtěl král otec (v tom opatrnosti užívaje) krále syna viděti jediné v koruně a v tom ve všem oděvu, jehož mají obyčej králové Uherští při svém ko- runování požívati. I ozdoben jest korunau syn tak, jakž otec rozkázal, a Uhří to (obávajíce se vojska Českého) učiniti musili. I bylo jest místo ozdobně připravené tu, kdež se sjíti spolu měli, v jednom nadmíru velikém stanu. A když jsú okolo ních stáli všickni páni Čeští i Uherští, syn najprvé přistúpiv k otci poctivě, se poklonil a řekl k němu Latinským jazykem: Advenisti desidera- bilis, quem expectabamus quasi constituti in tenebris, te nostra vocabant suspiria ac require- bant lamenta. Tu factus es spes, qui tuam expecta- bant presenciam, universis.“ A to se naší Ceskau 1 = uctivě
USTUP VACLAVA Z UHER. 179 Vácslava, krále Uherského řádně voleného a slavně korunovaného, s stolice královské stiskl a sám na ní seděl, obávaje se nad to, aby synu jeho jednorozenému nětco v tom nenadálého se nepřihodilo, sebrav vojsko lidu výborného a po- volav Heřmana, markrabí Bramburgského, krev- ního svého přítele, své země jemu (až do svého šťasného navrácení) poručiv a nad ními jej hajt- manem učiniv, do Uher se s tím se vším lidem obrátil. P. Boha za vuodci maje, na Uhry se mocně a hrozně valil, ptaje se, kde by byl syn jeho. A když se před Budínem položil, nechtěl král otec (v tom opatrnosti užívaje) krále syna viděti jediné v koruně a v tom ve všem oděvu, jehož mají obyčej králové Uherští při svém ko- runování požívati. I ozdoben jest korunau syn tak, jakž otec rozkázal, a Uhří to (obávajíce se vojska Českého) učiniti musili. I bylo jest místo ozdobně připravené tu, kdež se sjíti spolu měli, v jednom nadmíru velikém stanu. A když jsú okolo ních stáli všickni páni Čeští i Uherští, syn najprvé přistúpiv k otci poctivě, se poklonil a řekl k němu Latinským jazykem: Advenisti desidera- bilis, quem expectabamus quasi constituti in tenebris, te nostra vocabant suspiria ac require- bant lamenta. Tu factus es spes, qui tuam expecta- bant presenciam, universis.“ A to se naší Ceskau 1 = uctivě
Strana 180
180 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1304 řečí takto vykládá: „Přišel jsi, žádostivý, kteréhož jsme očekávali jako ve tmách postaveni, tebe naše volaly vzdychání i také hledaly naříkání. Ty učiněn jsi naděje všem, kteříž očekávali tvé přítomnosti. Otec také pohleděv na syna, a blíže k němu přistúpiv, políbil jej a řka též Latinským jazykem: „Fili, omnia mea tua sunt; solacium unicum vite mee, sufficit michi te vidisse. Solicitudinem postpone. Ego enim tibi consolacio et tu michi eris.“ A to se takto rozumí: „Synu, všecky mé věci tvé jsú, tys jedinké potěšení života mého, dosti mám na tom, že jsem tě uhlídal. Již nepečuj. Já tobě za potěšení a ty mně budeš.“ A tak v tom rozmlúvaní oba nemohli se od pláče zdržeti. A po nedlúhém času král Český se do Čech strojil a pojav s sebú syna svého, se vší tau královskau přípravau, syn s otcem jsú se do Čech navrátili a do Prahy přijeli vesele. (Válka s Albrechtem.) Král Řím- ský od krále Ceského. T. 1. Albrecht, král Rímský, jenž byl švagr krále Vácslava Českého, nerozvažuje těch dobro- diní, kteráž jemu činil týž Vácslav, švagr jeho, ješto by on byl nikdá k důstojenství císařskému tomu nepřišel, kdyby on Vácslav naň hlasu nedal a o to tak pilně nestál, poslal posly své znamenité,
180 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1304 řečí takto vykládá: „Přišel jsi, žádostivý, kteréhož jsme očekávali jako ve tmách postaveni, tebe naše volaly vzdychání i také hledaly naříkání. Ty učiněn jsi naděje všem, kteříž očekávali tvé přítomnosti. Otec také pohleděv na syna, a blíže k němu přistúpiv, políbil jej a řka též Latinským jazykem: „Fili, omnia mea tua sunt; solacium unicum vite mee, sufficit michi te vidisse. Solicitudinem postpone. Ego enim tibi consolacio et tu michi eris.“ A to se takto rozumí: „Synu, všecky mé věci tvé jsú, tys jedinké potěšení života mého, dosti mám na tom, že jsem tě uhlídal. Již nepečuj. Já tobě za potěšení a ty mně budeš.“ A tak v tom rozmlúvaní oba nemohli se od pláče zdržeti. A po nedlúhém času král Český se do Čech strojil a pojav s sebú syna svého, se vší tau královskau přípravau, syn s otcem jsú se do Čech navrátili a do Prahy přijeli vesele. (Válka s Albrechtem.) Král Řím- ský od krále Ceského. T. 1. Albrecht, král Rímský, jenž byl švagr krále Vácslava Českého, nerozvažuje těch dobro- diní, kteráž jemu činil týž Vácslav, švagr jeho, ješto by on byl nikdá k důstojenství císařskému tomu nepřišel, kdyby on Vácslav naň hlasu nedal a o to tak pilně nestál, poslal posly své znamenité,
Strana 181
VALKA S ALBRECHTEM. 181 žádaje na něm, aby jemu Hor Gutten s těmi doly stříbrnými za 6 let k držení postúpil, aneb 80.000 hř. dal a zaplatil dluh a plat za leta předešlá zadržalý, kterýž jemu platiti a vyplniti že by povinen byl na zpuosob desátku, kterýž k císařství příleží. K tomu také aby jemu pustil a navrátil město, jenž Egra slove (jinak Cheb), a město Míšeň, také Uherské i Polské království. /Na takovú neupřímnú žádost toho krále Ně- meckého dal Vácslav poslům tuto odpověd: „Jistě a cele to znám, že Albrecht, švagr Náš milý, jest král Římský volený a pán Říše, — Česká země nikdá k němu nenáležala a nenáleží. Knížata Česká, též i králové České země, nikdá jsú jemu tribu- táři, nebyli; s kovuov žádných, kteréž jím i Nám P. Buoh z své milosti v této zemi dáti ráčil, nikdá předkuom jeho nic neplatili, aniž se kdy předkové jeho o to (aby toho žádali) pokusiti směli. On toliko sám na tento čas praví, že jemu tu při horách stříbrných desátek náleží — však všickni víme, že desátek jest plat lidem duchovním. Albrecht, Rímský král, nikdá biskupem nebyl, aniž jest kdy sv. mše slaužil, protož jemu tu nic ne- náleží spravedlivě a odtuď také (tak jemu povězte) že nic míti nebude. Co se pak měst a krajin i království těch dotýče, však některé u věně držíme a některé jsme kau- / 272V 1 = poplatní
VALKA S ALBRECHTEM. 181 žádaje na něm, aby jemu Hor Gutten s těmi doly stříbrnými za 6 let k držení postúpil, aneb 80.000 hř. dal a zaplatil dluh a plat za leta předešlá zadržalý, kterýž jemu platiti a vyplniti že by povinen byl na zpuosob desátku, kterýž k císařství příleží. K tomu také aby jemu pustil a navrátil město, jenž Egra slove (jinak Cheb), a město Míšeň, také Uherské i Polské království. /Na takovú neupřímnú žádost toho krále Ně- meckého dal Vácslav poslům tuto odpověd: „Jistě a cele to znám, že Albrecht, švagr Náš milý, jest král Římský volený a pán Říše, — Česká země nikdá k němu nenáležala a nenáleží. Knížata Česká, též i králové České země, nikdá jsú jemu tribu- táři, nebyli; s kovuov žádných, kteréž jím i Nám P. Buoh z své milosti v této zemi dáti ráčil, nikdá předkuom jeho nic neplatili, aniž se kdy předkové jeho o to (aby toho žádali) pokusiti směli. On toliko sám na tento čas praví, že jemu tu při horách stříbrných desátek náleží — však všickni víme, že desátek jest plat lidem duchovním. Albrecht, Rímský král, nikdá biskupem nebyl, aniž jest kdy sv. mše slaužil, protož jemu tu nic ne- náleží spravedlivě a odtuď také (tak jemu povězte) že nic míti nebude. Co se pak měst a krajin i království těch dotýče, však některé u věně držíme a některé jsme kau- / 272V 1 = poplatní
Strana 182
182 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1304. Němci chtěli Horu Kutnú opa- novati. pili a zaplatili, některé pak nápadem jsau spra- vedlivě na nás přišly. I z těch příčin není nám náležité ani možné, abychom jemu na jeho holá slova a nějakú hruozu tak lehce jích postúpiti a od ních pustiti měli. Taková odpověd když Albrechtovi oznámena byla, velmi jím pohnula a k hněvu jej vzbudila. A hned povolav některých k sobě náchylných kní- žat, raddu s nimi vzal a což mohl najrychlejí vojsko shromaždiv, skrze Bavorskú zemi táhl k Linci a odtud přes Dunaj až k Budějovicuom, a tu roz- táhnúti rozkázal své stany, syna svého, knížete Rakúského, s lidem jeho sobě na pomoc očekávaje. V tom bez meškání přitáhl syn jeho, maje s sebú Uhry, Bulgary i pohany, kteříž táhnúce v Moravě i v Čechách činili veliké škody netoliko laupežem, ale i mordy rozličnými tak, jakž někteří píší, že více než na 4000 lidu obojího pohlaví ti ukrutní pohané zmordovali. A když se tu všecka sjela vojska, táhli odtud až k Hoře Kutně, chtíce jí i s těmi doly stříbrnými sobě a Albrechtovi, králi Římskému, pánu svému, osobiti. I položila jsú se všecka vojska ta na půlnoci okolo kláštera Sedlec- kého a Malína při potoku, kterýž Pách slove, toho vděčni jsúce, že ten potok tak bystrý, kterýž s sebú písek i kamení nese, jím i jích koňuom k pití příhodný bude. I myslili jsú s obau strán, kterak by mohli snáze a spěšnějí zkaziti své ne-
182 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1304. Němci chtěli Horu Kutnú opa- novati. pili a zaplatili, některé pak nápadem jsau spra- vedlivě na nás přišly. I z těch příčin není nám náležité ani možné, abychom jemu na jeho holá slova a nějakú hruozu tak lehce jích postúpiti a od ních pustiti měli. Taková odpověd když Albrechtovi oznámena byla, velmi jím pohnula a k hněvu jej vzbudila. A hned povolav některých k sobě náchylných kní- žat, raddu s nimi vzal a což mohl najrychlejí vojsko shromaždiv, skrze Bavorskú zemi táhl k Linci a odtud přes Dunaj až k Budějovicuom, a tu roz- táhnúti rozkázal své stany, syna svého, knížete Rakúského, s lidem jeho sobě na pomoc očekávaje. V tom bez meškání přitáhl syn jeho, maje s sebú Uhry, Bulgary i pohany, kteříž táhnúce v Moravě i v Čechách činili veliké škody netoliko laupežem, ale i mordy rozličnými tak, jakž někteří píší, že více než na 4000 lidu obojího pohlaví ti ukrutní pohané zmordovali. A když se tu všecka sjela vojska, táhli odtud až k Hoře Kutně, chtíce jí i s těmi doly stříbrnými sobě a Albrechtovi, králi Římskému, pánu svému, osobiti. I položila jsú se všecka vojska ta na půlnoci okolo kláštera Sedlec- kého a Malína při potoku, kterýž Pách slove, toho vděčni jsúce, že ten potok tak bystrý, kterýž s sebú písek i kamení nese, jím i jích koňuom k pití příhodný bude. I myslili jsú s obau strán, kterak by mohli snáze a spěšnějí zkaziti své ne-
Strana 183
OBLEHANI KUTNE HORY. 183 přátely. Němci, Uhři, Bulgaři, přibližujíce se k domuom hornickým, na ně stříleli a urburéři, jinak horníci, týmž se jím zase odplacovali. Hor- níci znamenavše tak veliká a silná býti vojska nepřátelská okolo sebe, bez velikého nebyli stra- chu a scházejíce se spolu o to častá mívali roz- mlúvaní, kterak by své nepřátely mohli přemoci aneb zahnati. I vymyslili sobě tuto chytrost: Berúce hutrajch,, kteréhož byli mnoho nachovali, a k tomu faul, a jiné od stříbra trůsky jedovaté, to spolu v kotléch vařili a někdy potok zastavíce, místo vody to do potoka lili. Nepřátelé jích ten jed (ač byl sladký) pijíce, mřeli napořád i hovada jích a tak se jích mnoho tisícuov tím otrávilo a zemřelo. Neb to za spravedlivú věc jím Horníkuom se býti zdálo nemilostivým nepřáteluom nemi- lostivě se ukázati, a ti, jenž jsú stříbra žížnili, trůsky od stříbra aby pili, že slušná věc jest. Král Český, chtě svým pomoc učiniti, mnoho lidu sebral z Čech a z Polsky. Markrabě Bramburský Heřman s 5000 lídu jízdného u Nymburgka pohotově stál, očekávaje, co má dále činiti, v tom rozkazu krále Českého. Král Vácslav s svými byl se pod Kaňkem s svým lidem Českým a Polským položil. A oznámiv skrze posly markrabovi, aby rychle táhl jemu na pomoc, nazajtří s ne- přáteli bitvu svésti chtěl. Ale oni Albrechtovi, Horníci hutrajchem Němce trávili. 1 = utrejch, arsenik — 2 = ssedlina
OBLEHANI KUTNE HORY. 183 přátely. Němci, Uhři, Bulgaři, přibližujíce se k domuom hornickým, na ně stříleli a urburéři, jinak horníci, týmž se jím zase odplacovali. Hor- níci znamenavše tak veliká a silná býti vojska nepřátelská okolo sebe, bez velikého nebyli stra- chu a scházejíce se spolu o to častá mívali roz- mlúvaní, kterak by své nepřátely mohli přemoci aneb zahnati. I vymyslili sobě tuto chytrost: Berúce hutrajch,, kteréhož byli mnoho nachovali, a k tomu faul, a jiné od stříbra trůsky jedovaté, to spolu v kotléch vařili a někdy potok zastavíce, místo vody to do potoka lili. Nepřátelé jích ten jed (ač byl sladký) pijíce, mřeli napořád i hovada jích a tak se jích mnoho tisícuov tím otrávilo a zemřelo. Neb to za spravedlivú věc jím Horníkuom se býti zdálo nemilostivým nepřáteluom nemi- lostivě se ukázati, a ti, jenž jsú stříbra žížnili, trůsky od stříbra aby pili, že slušná věc jest. Král Český, chtě svým pomoc učiniti, mnoho lidu sebral z Čech a z Polsky. Markrabě Bramburský Heřman s 5000 lídu jízdného u Nymburgka pohotově stál, očekávaje, co má dále činiti, v tom rozkazu krále Českého. Král Vácslav s svými byl se pod Kaňkem s svým lidem Českým a Polským položil. A oznámiv skrze posly markrabovi, aby rychle táhl jemu na pomoc, nazajtří s ne- přáteli bitvu svésti chtěl. Ale oni Albrechtovi, Horníci hutrajchem Němce trávili. 1 = utrejch, arsenik — 2 = ssedlina
Strana 184
184 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1304 / 273r (R. 1305.) Kšaft krále Vácslava. hladu, zimy a toho kausání v svých životích, také i moru toho náhlého snésti nemohúce a nad to obávajíce se moci krále Českého, nočně se odtuď hnuli. Král, ač se již byl na ně připravil, chtě se s ními raným jitrem povaditi,, ale když jsú se hanebně pryč ukradli, neměl se s kým potkati. Němci a Uhři utíkajíce, Čechové a Poláci do- muov se navracejíce, všickni veliké škody v Če- chách činili po vsech. /L. 1305. Král Vácslav, znamenav při svém zdraví býti nedostatek, povolav k sobě do Prahy Kun- rada, opata kláštera Zbraslavského, mluvil k němu tato slova: „Otče muoj, oznamuji tobě, že se neduh rozmáhá v mém těle, a znám to jistě na sobě, že živ dlúho nebudu. A snad již osudové moji mne táhnau a P. Bohu, stvořiteli mému, tak se líbí; Jeho Milosti sv. buď v tom vuole. A po- něvadž sem se tobě své duše svěřil, i toho také duověrně se svěřuji a věřím, že tak učiníš, když já umru, že mé tělo v kápi konvrsskú, oblečeš vedlé způsobu zákona a řádu Cistercienského a v tom místě, kdež se mniší neb konvrši pochovávají, pohřbíš; pakliť se zdá, někde v lehčejším místě neb na dešti, toliko v ohradě kláštera Zbraslav- ského, za to prosím. Neb já jistě znám, že nejsem hoden pro své hříchy mezi dobrými křesťany býti pohřben. Také prosím, když budu uměrati, aby ty 1 = utkati — 2 = mnišskou
184 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1304 / 273r (R. 1305.) Kšaft krále Vácslava. hladu, zimy a toho kausání v svých životích, také i moru toho náhlého snésti nemohúce a nad to obávajíce se moci krále Českého, nočně se odtuď hnuli. Král, ač se již byl na ně připravil, chtě se s ními raným jitrem povaditi,, ale když jsú se hanebně pryč ukradli, neměl se s kým potkati. Němci a Uhři utíkajíce, Čechové a Poláci do- muov se navracejíce, všickni veliké škody v Če- chách činili po vsech. /L. 1305. Král Vácslav, znamenav při svém zdraví býti nedostatek, povolav k sobě do Prahy Kun- rada, opata kláštera Zbraslavského, mluvil k němu tato slova: „Otče muoj, oznamuji tobě, že se neduh rozmáhá v mém těle, a znám to jistě na sobě, že živ dlúho nebudu. A snad již osudové moji mne táhnau a P. Bohu, stvořiteli mému, tak se líbí; Jeho Milosti sv. buď v tom vuole. A po- něvadž sem se tobě své duše svěřil, i toho také duověrně se svěřuji a věřím, že tak učiníš, když já umru, že mé tělo v kápi konvrsskú, oblečeš vedlé způsobu zákona a řádu Cistercienského a v tom místě, kdež se mniší neb konvrši pochovávají, pohřbíš; pakliť se zdá, někde v lehčejším místě neb na dešti, toliko v ohradě kláštera Zbraslav- ského, za to prosím. Neb já jistě znám, že nejsem hoden pro své hříchy mezi dobrými křesťany býti pohřben. Také prosím, když budu uměrati, aby ty 1 = utkati — 2 = mnišskou
Strana 185
ZAVET VACLAVA II. 185 tu s tvými bratřími přítomen sa P. Boha za mne prosil tak, aby mi jako milostivý Pán ráčil milostiv býti.“ A s tím rozžehnav se s ním, od sebe jej pro- pustil. Nazajtří povolav k sobě Jana, probošta Vyšehradského, Jindřicha, opata Sedleckého, Hyn- ka z Dubé, komorníka zemského, Jaroslava z Li- pého, sudího, a některých také Moravských auřed- níkuov, kteříž na ten čas v Praze byli, jako Tobiáše z Černé Hory, hajtmana Moravského, Jindřicha Šturma písaře, Přemysla, syna Oldřichova z Vic- kova, auředníka saudu Brněnského, a Matěje Zvol- ského z Rataj, auředníka dvoru markrabského... A ti když stáli před králem, kázal povolati syna svého, rozkázav také, aby s ním přišli Petr kancléř a Hajman Berka z Dubé a Tobiáš z Bechyně a Jindřich z Rožmbergka. To když se stalo, obrátiv se k synu svému, řekl: „Tobě, synu muoj, poraučím krá- lovství mé, poněvadž jsi pravý a pořádný plod břicha mého, ty seděti budeš na mé stolici a kralovati místo mne, otce svého. Bojž se P. Boha a zachovávaj jeho přikázaní! — Víš dobře, muoj milý synu, žeť jsem byl té vuole, abych postavil duom k poctivosti P. Boha mého, ve jméno sv. Rodičky jeho, bl. P. Marie, na Zbraslavi, ale toho jsem nemohl vykonati, snad pro mé hříchy aneb snad Božím zpuosobem, to aby tobě k dokonání zachováno a zanecháno bylo. Prosím tebe, do- konajž to dílo, ať P. Buoh tebe v tvém království
ZAVET VACLAVA II. 185 tu s tvými bratřími přítomen sa P. Boha za mne prosil tak, aby mi jako milostivý Pán ráčil milostiv býti.“ A s tím rozžehnav se s ním, od sebe jej pro- pustil. Nazajtří povolav k sobě Jana, probošta Vyšehradského, Jindřicha, opata Sedleckého, Hyn- ka z Dubé, komorníka zemského, Jaroslava z Li- pého, sudího, a některých také Moravských auřed- níkuov, kteříž na ten čas v Praze byli, jako Tobiáše z Černé Hory, hajtmana Moravského, Jindřicha Šturma písaře, Přemysla, syna Oldřichova z Vic- kova, auředníka saudu Brněnského, a Matěje Zvol- ského z Rataj, auředníka dvoru markrabského... A ti když stáli před králem, kázal povolati syna svého, rozkázav také, aby s ním přišli Petr kancléř a Hajman Berka z Dubé a Tobiáš z Bechyně a Jindřich z Rožmbergka. To když se stalo, obrátiv se k synu svému, řekl: „Tobě, synu muoj, poraučím krá- lovství mé, poněvadž jsi pravý a pořádný plod břicha mého, ty seděti budeš na mé stolici a kralovati místo mne, otce svého. Bojž se P. Boha a zachovávaj jeho přikázaní! — Víš dobře, muoj milý synu, žeť jsem byl té vuole, abych postavil duom k poctivosti P. Boha mého, ve jméno sv. Rodičky jeho, bl. P. Marie, na Zbraslavi, ale toho jsem nemohl vykonati, snad pro mé hříchy aneb snad Božím zpuosobem, to aby tobě k dokonání zachováno a zanecháno bylo. Prosím tebe, do- konajž to dílo, ať P. Buoh tebe v tvém království
Strana 186
186 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1305 ostříhá od zlé příhody, tak jako mne ostříhal. P. Boha tvého se boj, ctnosti miluj, žádnému křivdy nečiň, k poddaným svým chovej se spravedlivě a přísahu mi učiň, že ty všecky dluhy, kteréž jsem já dlužen, zaplatíš, a což komu káži dáti, že tak učiníš.“ Pohleďav pak na pány a raddy své tu okolo sebe stojící, řekl: „A vás, moji věrní milí, žádám i prosím a věřím, že tak učiníte, túž pod- danost a poslušenství, kteréž jste mi z lásky činili, že mému synu také budete činiti a k němu jako ku pánu svému dědičnému že se budete chovati tak, jakž náleží, při tom, což já tuto synu mému a vám poraučím a rozkazuji, že tak učiníte.“ Tu Vácslav mládenec srdnatě, zaplakav i oni všickni, řekli jako ústy jedněmi: „Chome rádi všecko učiniti!“ Král povolav kaplanuov, rozkázal jim přinésti hlavu sv. Vácslava; kteráž když na stole před králem postavena byla, řekl synu svému i všem těm raddám svým svrchu jmenovaným: „Synu milý i každý z vás polož dva prsty na tuto sv. hlavu milého sv. Vácslava, Českého někdy knížete a mučedlníka.“ Tu všickni učinivše pří- sahu pořádnú, ten kšaft že chtí vyplniti, slíbili. I řekl král: „Toho žádám, kdyžkoli P. Bůh vše- mohúcí mne s tohoto světa povolati ráčí a duši mú do věčných příme příbytkuov, /tělo mé ať jest položeno v klášteře Zbraslavském tak, jakž / 273 v 1 = srdečně, upřímně
186 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1305 ostříhá od zlé příhody, tak jako mne ostříhal. P. Boha tvého se boj, ctnosti miluj, žádnému křivdy nečiň, k poddaným svým chovej se spravedlivě a přísahu mi učiň, že ty všecky dluhy, kteréž jsem já dlužen, zaplatíš, a což komu káži dáti, že tak učiníš.“ Pohleďav pak na pány a raddy své tu okolo sebe stojící, řekl: „A vás, moji věrní milí, žádám i prosím a věřím, že tak učiníte, túž pod- danost a poslušenství, kteréž jste mi z lásky činili, že mému synu také budete činiti a k němu jako ku pánu svému dědičnému že se budete chovati tak, jakž náleží, při tom, což já tuto synu mému a vám poraučím a rozkazuji, že tak učiníte.“ Tu Vácslav mládenec srdnatě, zaplakav i oni všickni, řekli jako ústy jedněmi: „Chome rádi všecko učiniti!“ Král povolav kaplanuov, rozkázal jim přinésti hlavu sv. Vácslava; kteráž když na stole před králem postavena byla, řekl synu svému i všem těm raddám svým svrchu jmenovaným: „Synu milý i každý z vás polož dva prsty na tuto sv. hlavu milého sv. Vácslava, Českého někdy knížete a mučedlníka.“ Tu všickni učinivše pří- sahu pořádnú, ten kšaft že chtí vyplniti, slíbili. I řekl král: „Toho žádám, kdyžkoli P. Bůh vše- mohúcí mne s tohoto světa povolati ráčí a duši mú do věčných příme příbytkuov, /tělo mé ať jest položeno v klášteře Zbraslavském tak, jakž / 273 v 1 = srdečně, upřímně
Strana 187
SMRT VACLAVA II. 187 jsem o tom o všem poručení učinil otci mému milému, opatovi téhož kláštera, a ten klášter ať jest nákladem syna mého dodělán. Sedmý díl z důchodův Hory Kutny ať se dává každého týho- dne na zaplacení mých dluhův mým věřitelům. Alžbětě, manželce mé milé, ať se dá věno jí ná- ležité aneb místo věna 20.000 hř. Osobám kostel- ním při mém pohřbu ať se dá jeden tisíc. Z oděvův mých všech ať nadělají oděvův kostelních, kte- rýchž větší počet ať se dá klášteru Zbraslavskému. Když král přestal mluviti, páni pokynuli na opata Sedleckého Jindřicha, kterýž stoje řekl: „Dajž P. Buoh všemohúcí, aby král pán náš Božskú mocí byl uzdraven a povstana z této nemoci, dlúho a šťasně kraloval nad námi. Pakli by vůle Jeho Milosti byla, aby král, pán náš, s tohoto světa povolán byl do onoho svrchovaného a věčného příbytku, tu kdež andělé P. Boha svého chválí a chváliti budú na věky, chcme to vedle našich přísah všecko rádi učiniti a vyplniti. Král v té nemoci trvaje více než 6 měsícův a vida, ano mu se hodina přibližuje, svú duši v ruce P. Boha svého poručiv, umřel měs. června den jedenmezcítmý, na den jako hodinu první. A třetí den na lodí vnesen a od Prahy až na Zbraslav plaven s pláčem všeho lidu a tu slavně pochován; kterýž byl živ třidcet let a čtyři méně tří měsícuov.1 Král Vác- slav umřel. 1 V textu následuje týž obrázek pohřbu jako na l. 228.
SMRT VACLAVA II. 187 jsem o tom o všem poručení učinil otci mému milému, opatovi téhož kláštera, a ten klášter ať jest nákladem syna mého dodělán. Sedmý díl z důchodův Hory Kutny ať se dává každého týho- dne na zaplacení mých dluhův mým věřitelům. Alžbětě, manželce mé milé, ať se dá věno jí ná- ležité aneb místo věna 20.000 hř. Osobám kostel- ním při mém pohřbu ať se dá jeden tisíc. Z oděvův mých všech ať nadělají oděvův kostelních, kte- rýchž větší počet ať se dá klášteru Zbraslavskému. Když král přestal mluviti, páni pokynuli na opata Sedleckého Jindřicha, kterýž stoje řekl: „Dajž P. Buoh všemohúcí, aby král pán náš Božskú mocí byl uzdraven a povstana z této nemoci, dlúho a šťasně kraloval nad námi. Pakli by vůle Jeho Milosti byla, aby král, pán náš, s tohoto světa povolán byl do onoho svrchovaného a věčného příbytku, tu kdež andělé P. Boha svého chválí a chváliti budú na věky, chcme to vedle našich přísah všecko rádi učiniti a vyplniti. Král v té nemoci trvaje více než 6 měsícův a vida, ano mu se hodina přibližuje, svú duši v ruce P. Boha svého poručiv, umřel měs. června den jedenmezcítmý, na den jako hodinu první. A třetí den na lodí vnesen a od Prahy až na Zbraslav plaven s pláčem všeho lidu a tu slavně pochován; kterýž byl živ třidcet let a čtyři méně tří měsícuov.1 Král Vác- slav umřel. 1 V textu následuje týž obrázek pohřbu jako na l. 228.
Strana 188
188 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1305 (Polsko ztraceno; vládcem Lokýtek.) Poláci za krále přijali Loketka. / 274r R. t., času podzimního, páni a rytířstvo Pol- ského království uslyšavše, že král Český a Polský Vácslav umřel, spolu se sešli a o to, kdo by pánem jích býti měl, dlúho radu držali, tito toho, oni jiného hodného býti pravili a tak o žádnú osobu se nesnesše, rozjeli se. Po malém času páni Větší Polsky sjevše se do Poznaní, Jindřicha, kníže Hlo- hovského, syna někdy Kunrádova, Hlohovského knížete, sobě za pána volili proto, neb jest on byl někdy z Salomé, sestry vlastní Přemysla, krále Polského, narozený a on předtím vždycky psal se po svém otci knížetem Slezským, po mateři a po svém ujci Přemyslovi knížetem psal se Poznanským a Kališienským. Jakž o tom uslyšali jiní Poláci, to- tiž Krakovští, Sandomiřenští, Siradienští, Lancici- enští, Kujavští, Dobřínští, Pomořští /a jiní všickni, zbauřili se a shromáždivše se skrze posly do Kra- kova, tu z vůle jednostajné Vladislava, jenž slúk Loktek, zase do království přijali, kterýž potom druhého roku Jindřichovi v Slezště činil veliké škody. (Král Václav III.) (R. 1306.) L. 1306. Po smrti krále Vácslava, toho jména krále II., jenž byl král Český 6. korunovaný, Vácslav, syn jeho, kterýž byl prvé králem Uher-
188 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1305 (Polsko ztraceno; vládcem Lokýtek.) Poláci za krále přijali Loketka. / 274r R. t., času podzimního, páni a rytířstvo Pol- ského království uslyšavše, že král Český a Polský Vácslav umřel, spolu se sešli a o to, kdo by pánem jích býti měl, dlúho radu držali, tito toho, oni jiného hodného býti pravili a tak o žádnú osobu se nesnesše, rozjeli se. Po malém času páni Větší Polsky sjevše se do Poznaní, Jindřicha, kníže Hlo- hovského, syna někdy Kunrádova, Hlohovského knížete, sobě za pána volili proto, neb jest on byl někdy z Salomé, sestry vlastní Přemysla, krále Polského, narozený a on předtím vždycky psal se po svém otci knížetem Slezským, po mateři a po svém ujci Přemyslovi knížetem psal se Poznanským a Kališienským. Jakž o tom uslyšali jiní Poláci, to- tiž Krakovští, Sandomiřenští, Siradienští, Lancici- enští, Kujavští, Dobřínští, Pomořští /a jiní všickni, zbauřili se a shromáždivše se skrze posly do Kra- kova, tu z vůle jednostajné Vladislava, jenž slúk Loktek, zase do království přijali, kterýž potom druhého roku Jindřichovi v Slezště činil veliké škody. (Král Václav III.) (R. 1306.) L. 1306. Po smrti krále Vácslava, toho jména krále II., jenž byl král Český 6. korunovaný, Vácslav, syn jeho, kterýž byl prvé králem Uher-
Strana 189
KRAL VACLAV III. 189 ☞ ským, v království Českém na místě otce svého kralovati počal, léta věku svého 16. Ten mládenec byl velmi krásné tváři a výborné postavy, jeho zpuosobu a krásnému obličeji divili se i jiní náro- dové a výmluvný byl velmi: jazyk Latinský, řeč Německú, Uherskú i Českú dobře uměl, jak jednu tak druhau, k lidem duchovním zvláštní měl lásku, Jindřicha, opata Sedleckého, a Kunrada, opata Zbraslavského, nad jiné miloval, a kteréž otec jeho miloval, on na ty obvláštně laskav byl. Služby Boží nikdá neobmeškal, P. Bohu se rád modlil, hodiny jako jiný kněz říkal tak, jako od svého otce to činiti vídal, milosrdný a milostivý byl nad obyčej. Avšak nevím z jakých příčin, páni najznamenitější k němu žádné chuti neměli, raddy Král Vác- slav hodiny říkal.
KRAL VACLAV III. 189 ☞ ským, v království Českém na místě otce svého kralovati počal, léta věku svého 16. Ten mládenec byl velmi krásné tváři a výborné postavy, jeho zpuosobu a krásnému obličeji divili se i jiní náro- dové a výmluvný byl velmi: jazyk Latinský, řeč Německú, Uherskú i Českú dobře uměl, jak jednu tak druhau, k lidem duchovním zvláštní měl lásku, Jindřicha, opata Sedleckého, a Kunrada, opata Zbraslavského, nad jiné miloval, a kteréž otec jeho miloval, on na ty obvláštně laskav byl. Služby Boží nikdá neobmeškal, P. Bohu se rád modlil, hodiny jako jiný kněz říkal tak, jako od svého otce to činiti vídal, milosrdný a milostivý byl nad obyčej. Avšak nevím z jakých příčin, páni najznamenitější k němu žádné chuti neměli, raddy Král Vác- slav hodiny říkal.
Strana 190
190 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 Král bil hrnce. / 274v Kníže Kory- tanský pojal sestru Čes- kého krále. jeho rozličně jím sem i tam hajbali, někteří jemu radili, aby to, což míti chtí páni zemští, činil. Jiní radili, aby on ta všecka zboží královská, kteráž sú sobě páni za živnosti, otce jeho i po smrti osobili, jim odjal a k svému obrátil užitku. Král ovšem jako mládenec upřímý byl se na tom, aby zámky královské pánům zodjímal, postavil a s některými to jako v tajné radě zavřel, alevšak taková rada panuov tajna nebyla, kteříž více se proti němu zostřili. Dne jednoho král, sa v svém pokoji na Hradě Pražském a chtě nějakú kratochvíl učiniti, povolav k sobě toliko dvú komorníkuov, kázal sobě přinésti několik hrncuov a postavil je pořád, na lavici; dával jim jména panská, tak jakž sú páni zemští sluli, a vzav kaj, bil je po jednom, a řka: „A ty pane (tak jeho jmenuje), vrať mi zámek, který držíš!“ I rozbil jej, až všecky, a řka: „Tak ztluku hlavy panuov těch, jenž mi se protiví! Ač při té jeho kratochvíli byli toliko dva komorníci, však panův taková věc tajna nebyla, kteříž spo- lečně sjíždějíce se, obvláštní raddy mívali, ně- kteří z nich snad i nedobře myslili. T. 1. Jindřich, syn knížete Korytanského (tak akž se tomu potom vyrozumělo), puovodem ně- kterých panuov Českých Annu, sestru krále Vác- slava, žádal míti za manželku. Král, snad nětčeho zlého se obávaje, počal tomu na odpor býti, ale páni 1 = za života — 2 = do řady
190 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 Král bil hrnce. / 274v Kníže Kory- tanský pojal sestru Čes- kého krále. jeho rozličně jím sem i tam hajbali, někteří jemu radili, aby to, což míti chtí páni zemští, činil. Jiní radili, aby on ta všecka zboží královská, kteráž sú sobě páni za živnosti, otce jeho i po smrti osobili, jim odjal a k svému obrátil užitku. Král ovšem jako mládenec upřímý byl se na tom, aby zámky královské pánům zodjímal, postavil a s některými to jako v tajné radě zavřel, alevšak taková rada panuov tajna nebyla, kteříž více se proti němu zostřili. Dne jednoho král, sa v svém pokoji na Hradě Pražském a chtě nějakú kratochvíl učiniti, povolav k sobě toliko dvú komorníkuov, kázal sobě přinésti několik hrncuov a postavil je pořád, na lavici; dával jim jména panská, tak jakž sú páni zemští sluli, a vzav kaj, bil je po jednom, a řka: „A ty pane (tak jeho jmenuje), vrať mi zámek, který držíš!“ I rozbil jej, až všecky, a řka: „Tak ztluku hlavy panuov těch, jenž mi se protiví! Ač při té jeho kratochvíli byli toliko dva komorníci, však panův taková věc tajna nebyla, kteříž spo- lečně sjíždějíce se, obvláštní raddy mívali, ně- kteří z nich snad i nedobře myslili. T. 1. Jindřich, syn knížete Korytanského (tak akž se tomu potom vyrozumělo), puovodem ně- kterých panuov Českých Annu, sestru krále Vác- slava, žádal míti za manželku. Král, snad nětčeho zlého se obávaje, počal tomu na odpor býti, ale páni 1 = za života — 2 = do řady
Strana 191
SVATBA KRÁLOVA. 191 k tomu raddili velmi pilně, snad nětco pod tím svého obmajšlejíce, tak až k tomu přivedeno bylo, že jest jím v Praze slavná byla svadba učiněna. (Svatba králova.) Po vykonání té svatby, dřív než se páni rozjeli, rokováno bylo, aby Vácslav král některého zna- menitého krále dceru vzal sobě za manželku. Vácslav, aby se ve všem volný svým raddám na- lézti dal, pověděl, že to chce učiniti. Tu hned bez meškání dána jemu za manželku dcera knížete Těšínského, jíž bylo jméno Fiola; potom jí jméno změněno a nazvána jest Alžběta. Tu v Praze také jim byla slavná učiněna svadba. Divili se tomu mnozí, proč tento Vácslav, jsa tak mocný a zna- menitý král, tak chudého knížete dceru pojal sobě za manželku. Nebyl by toho jistě učinil, neb tomu počal i na odpor býti, ale že mnozí páni jemu k tomu radili, snad proto, jestliže by kterého mocného dceru pojal, z přátelství toho mocnějším byl by učiněn a tak by je sobě snáze podmanil. Protož tomu chtěli, aby jim král mdel byl a oni aby činili to, což by se jim zdálo a líbilo. Král Vác- slav mladý pojal dceru knížete Těšínského. (Výprava do Polska a smrt králova.) Král Vác- R. t. hned brzo po svadbě královské páni někteří, slav táhl předstúpivše před krále svého, žádali, aby krá- na Poláky. lovství svého nesužoval, ale aby raději rozšiřoval,
SVATBA KRÁLOVA. 191 k tomu raddili velmi pilně, snad nětco pod tím svého obmajšlejíce, tak až k tomu přivedeno bylo, že jest jím v Praze slavná byla svadba učiněna. (Svatba králova.) Po vykonání té svatby, dřív než se páni rozjeli, rokováno bylo, aby Vácslav král některého zna- menitého krále dceru vzal sobě za manželku. Vácslav, aby se ve všem volný svým raddám na- lézti dal, pověděl, že to chce učiniti. Tu hned bez meškání dána jemu za manželku dcera knížete Těšínského, jíž bylo jméno Fiola; potom jí jméno změněno a nazvána jest Alžběta. Tu v Praze také jim byla slavná učiněna svadba. Divili se tomu mnozí, proč tento Vácslav, jsa tak mocný a zna- menitý král, tak chudého knížete dceru pojal sobě za manželku. Nebyl by toho jistě učinil, neb tomu počal i na odpor býti, ale že mnozí páni jemu k tomu radili, snad proto, jestliže by kterého mocného dceru pojal, z přátelství toho mocnějším byl by učiněn a tak by je sobě snáze podmanil. Protož tomu chtěli, aby jim král mdel byl a oni aby činili to, což by se jim zdálo a líbilo. Král Vác- slav mladý pojal dceru knížete Těšínského. (Výprava do Polska a smrt králova.) Král Vác- R. t. hned brzo po svadbě královské páni někteří, slav táhl předstúpivše před krále svého, žádali, aby krá- na Poláky. lovství svého nesužoval, ale aby raději rozšiřoval,
Strana 192
192 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 Koruna Uherská byla v Čechách. tak jako otec jeho, a zvláště království Polské, kteréž, tak jakž se slyší, že by Vladislav Loktek sobě osobil a jeho se zmocnil. Král vyslyšav radu i žádost, poručil sebrati vojsko, chtě táhnúti do Polsky a tam aby Loketkovu všetečnost skrotil, požádal jest také sobě na pomoc Otty, knížete Bavorského, kterýž pojav lid z Bavor, táhl po- spíchaje. A sjeli se spolu v Brně. Tu král znamenav jeho hotovost, a vida, že jest on z rodu králuov Uherských, povolav panuov Českých, některých rad svých, s nimi se na to uradiv, dal Ottovi sv. korunu Uherskú, kterúž byl s sebú přinesl z Uher až do Prahy; též i jiná arma, i oděv k tomu ná- ležitý i právo své všecko, kteréž měl k tomu krá- lovství Uherskému, tu v Brně přede všemi pány jemu Ottovi vzdal. Potom pak Otta (leta Božího tisícího třístého jedenáctého), vzav korunu a jiné potřeby, do Uher vtrhl a tu brzo králem učiněn i korunován. Když sú pak král Vácslav a Otta i jiní do města Olomúce přijeli a tu chtěli odpočinúti, lid všecken po polích se okolo města položil. Králi ukázána hospoda, v domu děkanově a že bylo času letního a den dlúhý, král položil se, aby usnul; a málo nětco pospav, vstal a v košili toliko a v plášti po mázhauze, se procházel. Toť nějaký lotr zrádný, 1 odznaky důstojenství — 2 = nocleh — 3 hlavní předsíň v prvním patře domu
192 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 Koruna Uherská byla v Čechách. tak jako otec jeho, a zvláště království Polské, kteréž, tak jakž se slyší, že by Vladislav Loktek sobě osobil a jeho se zmocnil. Král vyslyšav radu i žádost, poručil sebrati vojsko, chtě táhnúti do Polsky a tam aby Loketkovu všetečnost skrotil, požádal jest také sobě na pomoc Otty, knížete Bavorského, kterýž pojav lid z Bavor, táhl po- spíchaje. A sjeli se spolu v Brně. Tu král znamenav jeho hotovost, a vida, že jest on z rodu králuov Uherských, povolav panuov Českých, některých rad svých, s nimi se na to uradiv, dal Ottovi sv. korunu Uherskú, kterúž byl s sebú přinesl z Uher až do Prahy; též i jiná arma, i oděv k tomu ná- ležitý i právo své všecko, kteréž měl k tomu krá- lovství Uherskému, tu v Brně přede všemi pány jemu Ottovi vzdal. Potom pak Otta (leta Božího tisícího třístého jedenáctého), vzav korunu a jiné potřeby, do Uher vtrhl a tu brzo králem učiněn i korunován. Když sú pak král Vácslav a Otta i jiní do města Olomúce přijeli a tu chtěli odpočinúti, lid všecken po polích se okolo města položil. Králi ukázána hospoda, v domu děkanově a že bylo času letního a den dlúhý, král položil se, aby usnul; a málo nětco pospav, vstal a v košili toliko a v plášti po mázhauze, se procházel. Toť nějaký lotr zrádný, 1 odznaky důstojenství — 2 = nocleh — 3 hlavní předsíň v prvním patře domu
Strana 193
SMRT VACLAVA III. 193 vida jej samého, vytáh meč, tři rány smrtelné jemu učinil, až hned tu upadl a duši vypustil. A on hned utekl. Ač na ten čas nebyl vidín, kto by ten skutek spáchal nešlechetný, však té chvíle jeden rytíř, jménem Kunrád z Potštajna, rodem sa z Duryňk, vyběhl z toho mázhauzu (tak jakž někteří pravili), meč krvavý v své ruce nesa, a ti, kteří před máz- hauzem byli, jej sú chytili a dřív, než se v skutku poznal, ani on-li jest to učinil, čili kto jiný, aneb kto jest jej na to navedl, ani žádného slova nepro- mluvil, hned jest od nich zamordován a na kusy rozsekán. Byl-li jest pak ten smrtí královskú vinen, čili kto jiný, toho se neví v jistotě až do dnešního dne. /A to se stalo 4. den měsíce srpna. Skrze takový nepořádný, účinek zhasla svíce hořící království Českého, neb již kmen králuov Českých, kterýž měl svuoj počátek od Přemysla, tu jest přetržen a zahynul. Divná jest jistě věc, kterak se to přihodilo, že jest král samotný ležal; kde sú byli kubikuláři neb sauložové, tak že jest sám toliko na tom se procházel mázhauze? kde sú byli na ten čas auředníci královští, kteříž mají ostříhati krále? kde jest byl toho času hofmistr; kde komorník, kde maršálek, ješto takoví sú první k tomu, od krále aby dary brali? A ten král nebohý týmž auředníkuom i jiným panuom České země mimo,jiné všecky své předky činil mnoho dobrého, Král Vác- slav zabit v Olomúci. 275 r 1 = přiznal, vyznal — 2 = zločinný — 3 = nad Kronika IV. 13
SMRT VACLAVA III. 193 vida jej samého, vytáh meč, tři rány smrtelné jemu učinil, až hned tu upadl a duši vypustil. A on hned utekl. Ač na ten čas nebyl vidín, kto by ten skutek spáchal nešlechetný, však té chvíle jeden rytíř, jménem Kunrád z Potštajna, rodem sa z Duryňk, vyběhl z toho mázhauzu (tak jakž někteří pravili), meč krvavý v své ruce nesa, a ti, kteří před máz- hauzem byli, jej sú chytili a dřív, než se v skutku poznal, ani on-li jest to učinil, čili kto jiný, aneb kto jest jej na to navedl, ani žádného slova nepro- mluvil, hned jest od nich zamordován a na kusy rozsekán. Byl-li jest pak ten smrtí královskú vinen, čili kto jiný, toho se neví v jistotě až do dnešního dne. /A to se stalo 4. den měsíce srpna. Skrze takový nepořádný, účinek zhasla svíce hořící království Českého, neb již kmen králuov Českých, kterýž měl svuoj počátek od Přemysla, tu jest přetržen a zahynul. Divná jest jistě věc, kterak se to přihodilo, že jest král samotný ležal; kde sú byli kubikuláři neb sauložové, tak že jest sám toliko na tom se procházel mázhauze? kde sú byli na ten čas auředníci královští, kteříž mají ostříhati krále? kde jest byl toho času hofmistr; kde komorník, kde maršálek, ješto takoví sú první k tomu, od krále aby dary brali? A ten král nebohý týmž auředníkuom i jiným panuom České země mimo,jiné všecky své předky činil mnoho dobrého, Král Vác- slav zabit v Olomúci. 275 r 1 = přiznal, vyznal — 2 = zločinný — 3 = nad Kronika IV. 13
Strana 194
194 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 Král Polský nebyl vděčen smrti krále Ceského. zámky králi náležité jim zapisoval, rozdával i na věčnost. Jiní národové okolní, také i nepřátelé, jako Poláci, proti kterýmž takové tažení býti mělo, z toho měli veliké zarmúcení, že jest takový mládenec a král slavný jako nevinný beránek bez příčiny tak hanebnú smrtí úkladně zamordován, ješto žádný z lidí smrtedlných neuměl se toho domysliti, co by té a takové smrti za příčinu bylo. Někteří ovšem (sprostnější lid), že by to, že hrnce tlaukl, za příčinu bylo, domnívali se. P. Buoh, kterýž zná a ví všecky věci, nechť on to sám rozsúditi ráčí! Tělo jeho odtuď když vzato bylo, poctivě bylo v oděv královský připraveno, ode všeho lidu Českého i Moravského tu přítomného pláč nad ním veliký byl učiněn a tak poctivě jest v kostele Olomúckém před velikým oltářem pochováno. Potom pak sestra jeho Alžběta kázala je na Zbra- slav přinésti a tu vedle otce jeho poctivě pohřebiti. T. r. Vladislav Loktek, znamenav, které sú se věci v Čechách i v Moravě přihodily, nic se z toho neradoval, ale nad tím byl truchliv a povolav k sobě panuov Polských, rad svých, před nimi pravil: „Moji věrní milí, jistě mi toho věřte, že té smrti nepřeji tomu dobrému mládenci, králi Čes- kému, ač jest na mne táhl, chtě mně i vám škodu učiniti. Jistě vězte, že jest on všecko činil z ná- vodu některých panuov Českých a zvláště těch, kteříž sú jemu nic dobrého nepřáli. A by sem byl
194 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 Král Polský nebyl vděčen smrti krále Ceského. zámky králi náležité jim zapisoval, rozdával i na věčnost. Jiní národové okolní, také i nepřátelé, jako Poláci, proti kterýmž takové tažení býti mělo, z toho měli veliké zarmúcení, že jest takový mládenec a král slavný jako nevinný beránek bez příčiny tak hanebnú smrtí úkladně zamordován, ješto žádný z lidí smrtedlných neuměl se toho domysliti, co by té a takové smrti za příčinu bylo. Někteří ovšem (sprostnější lid), že by to, že hrnce tlaukl, za příčinu bylo, domnívali se. P. Buoh, kterýž zná a ví všecky věci, nechť on to sám rozsúditi ráčí! Tělo jeho odtuď když vzato bylo, poctivě bylo v oděv královský připraveno, ode všeho lidu Českého i Moravského tu přítomného pláč nad ním veliký byl učiněn a tak poctivě jest v kostele Olomúckém před velikým oltářem pochováno. Potom pak sestra jeho Alžběta kázala je na Zbra- slav přinésti a tu vedle otce jeho poctivě pohřebiti. T. r. Vladislav Loktek, znamenav, které sú se věci v Čechách i v Moravě přihodily, nic se z toho neradoval, ale nad tím byl truchliv a povolav k sobě panuov Polských, rad svých, před nimi pravil: „Moji věrní milí, jistě mi toho věřte, že té smrti nepřeji tomu dobrému mládenci, králi Čes- kému, ač jest na mne táhl, chtě mně i vám škodu učiniti. Jistě vězte, že jest on všecko činil z ná- vodu některých panuov Českých a zvláště těch, kteříž sú jemu nic dobrého nepřáli. A by sem byl
Strana 195
POHREB KRALUV. 195 přitáhl do této naší Polské země, jistě vím, že by se byl se mnú o všecko přátelsky smluvil. Při tom času Čechové, též i Bavořané Ottovi, od Olomúce se domuov navracujíce, činili po vsech příliš veliké škody netoliko blízko cesty, ale i daleko od cesty lidi holdovali a šacovali,, a tak byli Ceskú zemi velmi zlaupili a pohubili. (Volba krále.) Téhož také léta páni Čeští znamenitější, zvláště ti, kteří v Praze obyt svuoj měli a Pražské auřady držali, položili rok v Praze v ochtáb Nanebevzetí P. Marie, a obeslali všecky pány, rytířstvo i města království Českého. A když sjevše se vešli do domu biskupova blízko mostu Pražského, a tu rokovali o budúcího krále Českého. A byla mezi nimi veliká rozepře, neb někteří míti chtěli Ru- dolfa, kníže Rakúského, syna krále Albrechta Římského, jiní Jindřicha, kníže Korytanského, hrabí z Tyrolí, kterýž měl Annu, dceru někdy krále Vácslava a sestru zabitého, za manželku. Sestry pak tyto dvě, totiž Anna a panna Alžběta, dcera krále Vácslava, předstúpivše před pány i všecken lid tu shromážděný, žádaly snážně i pro- sily, aby Rudolf nebyl volen, ale Jindřich Kory- Sjezd v Praze o volení krále. 1 = o peníze olupovali a obírali — 2 = 22. srpna — 3 Na malostranském konci mostu Karlova.
POHREB KRALUV. 195 přitáhl do této naší Polské země, jistě vím, že by se byl se mnú o všecko přátelsky smluvil. Při tom času Čechové, též i Bavořané Ottovi, od Olomúce se domuov navracujíce, činili po vsech příliš veliké škody netoliko blízko cesty, ale i daleko od cesty lidi holdovali a šacovali,, a tak byli Ceskú zemi velmi zlaupili a pohubili. (Volba krále.) Téhož také léta páni Čeští znamenitější, zvláště ti, kteří v Praze obyt svuoj měli a Pražské auřady držali, položili rok v Praze v ochtáb Nanebevzetí P. Marie, a obeslali všecky pány, rytířstvo i města království Českého. A když sjevše se vešli do domu biskupova blízko mostu Pražského, a tu rokovali o budúcího krále Českého. A byla mezi nimi veliká rozepře, neb někteří míti chtěli Ru- dolfa, kníže Rakúského, syna krále Albrechta Římského, jiní Jindřicha, kníže Korytanského, hrabí z Tyrolí, kterýž měl Annu, dceru někdy krále Vácslava a sestru zabitého, za manželku. Sestry pak tyto dvě, totiž Anna a panna Alžběta, dcera krále Vácslava, předstúpivše před pány i všecken lid tu shromážděný, žádaly snážně i pro- sily, aby Rudolf nebyl volen, ale Jindřich Kory- Sjezd v Praze o volení krále. 1 = o peníze olupovali a obírali — 2 = 22. srpna — 3 Na malostranském konci mostu Karlova.
Strana 196
196 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 275 v tanský za krále aby do Čech přijat byl, při tom připomínajíce ustanovení císařské a privilegia, kteráž sú na to Čechům vydána, když by nemohlo býti po dědici, ale aspoň po dědičce aby byli voleni. Ale lid obecný, kterýž se tu sšel, křičali velikými hlasy: „Dajte nám Rudolfa, chcme míti za krále Rudolfa“! Páni a rytířstvo jedni vedle Rudolfa a jiní proti Rudolfovi; komorník pak zemský, jménem Tobiáš z Bechyně, kterýž toho času měl bolest v nohách (jenž slove podagra), při /tom roko- vání ležel na luožku biskupově na větším pa- lácu, tu, kdež se byli všickni páni s biskupem sešli, odevřev ústa řekl: „Páni a přátelé milí! Poněvadž se o krále ssrovnati nemuožeme, a již kmen od Přemysla pošlý zahynul, volme sobě za pána sedláka z Static, poněvadž jest Přemysl, první kníže této země, odtud pošel, a nechť jest dán panně Alžběte, dceři králově, za manžela.“ I nelíbila se ta řeč mnohým proto, aby nad nimi měl sedlák kralovati, a jiní se tomu smáli. Po malém času ten jistý Tobiáš z Bechyně, neb byl Němec velmi chytrý, povolav k sobě někte- rých panuov tajně, i radil jim, aby volili za krále Fridricha, bratra Rudolfova. A když to ti páni jiným oznámili, tepruov počala býti veliká ruoz- nice i váda. Tehdy Tobiáš Krušina z Lichtemburka přistúpiv k loži, řekl: „O Tobiáši cizozemče, dlú- 1 Veliká síň — 2 Omylem tisku m. Stadic.
196 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 275 v tanský za krále aby do Čech přijat byl, při tom připomínajíce ustanovení císařské a privilegia, kteráž sú na to Čechům vydána, když by nemohlo býti po dědici, ale aspoň po dědičce aby byli voleni. Ale lid obecný, kterýž se tu sšel, křičali velikými hlasy: „Dajte nám Rudolfa, chcme míti za krále Rudolfa“! Páni a rytířstvo jedni vedle Rudolfa a jiní proti Rudolfovi; komorník pak zemský, jménem Tobiáš z Bechyně, kterýž toho času měl bolest v nohách (jenž slove podagra), při /tom roko- vání ležel na luožku biskupově na větším pa- lácu, tu, kdež se byli všickni páni s biskupem sešli, odevřev ústa řekl: „Páni a přátelé milí! Poněvadž se o krále ssrovnati nemuožeme, a již kmen od Přemysla pošlý zahynul, volme sobě za pána sedláka z Static, poněvadž jest Přemysl, první kníže této země, odtud pošel, a nechť jest dán panně Alžběte, dceři králově, za manžela.“ I nelíbila se ta řeč mnohým proto, aby nad nimi měl sedlák kralovati, a jiní se tomu smáli. Po malém času ten jistý Tobiáš z Bechyně, neb byl Němec velmi chytrý, povolav k sobě někte- rých panuov tajně, i radil jim, aby volili za krále Fridricha, bratra Rudolfova. A když to ti páni jiným oznámili, tepruov počala býti veliká ruoz- nice i váda. Tehdy Tobiáš Krušina z Lichtemburka přistúpiv k loži, řekl: „O Tobiáši cizozemče, dlú- 1 Veliká síň — 2 Omylem tisku m. Stadic.
Strana 197
VOLBA KRALE. 197 ho-liž ty svú chytrostí Německú nepřátely a vrahy našich králuov do země vnaditi budeš a je sám voliti?“ A než tu řeč dokonal, vytrhl meč i probodl jím Tobiáše komorníka až naskrze přede všemi pány, ano všickni volají: „Necheme Rakušanuov, raději chcme se navrátiti k rodu krále, někdy pána našeho. Anna, dcera jeho, bude naše královna! A tak na tom se postavili, a poslali pro Jindřicha Korytanského, kterýž přijel bez meškání do Prahy. O mord, kterýž se stal při tom volení, počala býti nevole, neb přátelé komorníkovi těžce sobě vážili účinek Krušinuov, ale páni, rozváživše neupřím- nost a ty Německé Tobiášovy obyčeje, přikázali, aby Krušinovi o to dali pokoj, neb jest za spra- vedlivé, aby Němci, a zvláště vnově do Čech při- lezlí, v Čechách z zadu stávali a Čechům krále neustanovovali. Krušina zabil Tobiáše z Bechyně. (Nový král Rudolf.) Uslyšav o tom král Rímský Albrecht, že Vácslav Král Řím- ský Albrecht král, jenž byl syn sestry jeho, zahynul, při tom co vtrhl do se v Čechách děje a jaké sú rozepře o krále bu- Čech. dúcího, shromáždiv vojsko, vtrhl do Čech mocně, chtě tomu, aby syn jeho Rudolf byl Českým krá- lem, a rozbil své stany nenadále u města, kteréž slove Luna, jinak Launy. V tom času hned syn jeho 1 Výklad mylný; sněm se rozešel bez volby a na novém, v říjnu, volen Rudolf.
VOLBA KRALE. 197 ho-liž ty svú chytrostí Německú nepřátely a vrahy našich králuov do země vnaditi budeš a je sám voliti?“ A než tu řeč dokonal, vytrhl meč i probodl jím Tobiáše komorníka až naskrze přede všemi pány, ano všickni volají: „Necheme Rakušanuov, raději chcme se navrátiti k rodu krále, někdy pána našeho. Anna, dcera jeho, bude naše královna! A tak na tom se postavili, a poslali pro Jindřicha Korytanského, kterýž přijel bez meškání do Prahy. O mord, kterýž se stal při tom volení, počala býti nevole, neb přátelé komorníkovi těžce sobě vážili účinek Krušinuov, ale páni, rozváživše neupřím- nost a ty Německé Tobiášovy obyčeje, přikázali, aby Krušinovi o to dali pokoj, neb jest za spra- vedlivé, aby Němci, a zvláště vnově do Čech při- lezlí, v Čechách z zadu stávali a Čechům krále neustanovovali. Krušina zabil Tobiáše z Bechyně. (Nový král Rudolf.) Uslyšav o tom král Rímský Albrecht, že Vácslav Král Řím- ský Albrecht král, jenž byl syn sestry jeho, zahynul, při tom co vtrhl do se v Čechách děje a jaké sú rozepře o krále bu- Čech. dúcího, shromáždiv vojsko, vtrhl do Čech mocně, chtě tomu, aby syn jeho Rudolf byl Českým krá- lem, a rozbil své stany nenadále u města, kteréž slove Luna, jinak Launy. V tom času hned syn jeho 1 Výklad mylný; sněm se rozešel bez volby a na novém, v říjnu, volen Rudolf.
Strana 198
198 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 ☞ IF4 / 276r Rudolf, kníže Rakúský, volen za krále Ceského. Rudolf, kníže Rakúský, sebrav lid v Rakúsích, táhl do Čech a u města, jenž slove Jihlava... A tak jeden od východu a druhý od západu slunce při- táhli, sužujíce Českú zemi. To uslyšav Jindřich Korytanský,/vyjel i s Annú, manželkú svú, z Prahy a skrze Bavory kudyž do Čech přijel, tudy se také zase do Korytan navrátil. A Čechové vidúce, že by odolati nemohli, také aby země jich nebyla od Něm- cuov opět zplundrována, přijali za pána Rudolfa. Kterýž když do Prahy přijel, hned sobě Alžbětu, vdovu někdy pozuostalú po králi Vácslavovi prv- nějším (kteráž prve Rajčka slula a dcera byla krále Přemysla Polského), za manželku pojal. Vojska Albrechtova i Rudolfova zase sú se navrátila; ač 1 = zpět
198 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1306 ☞ IF4 / 276r Rudolf, kníže Rakúský, volen za krále Ceského. Rudolf, kníže Rakúský, sebrav lid v Rakúsích, táhl do Čech a u města, jenž slove Jihlava... A tak jeden od východu a druhý od západu slunce při- táhli, sužujíce Českú zemi. To uslyšav Jindřich Korytanský,/vyjel i s Annú, manželkú svú, z Prahy a skrze Bavory kudyž do Čech přijel, tudy se také zase do Korytan navrátil. A Čechové vidúce, že by odolati nemohli, také aby země jich nebyla od Něm- cuov opět zplundrována, přijali za pána Rudolfa. Kterýž když do Prahy přijel, hned sobě Alžbětu, vdovu někdy pozuostalú po králi Vácslavovi prv- nějším (kteráž prve Rajčka slula a dcera byla krále Přemysla Polského), za manželku pojal. Vojska Albrechtova i Rudolfova zase sú se navrátila; ač 1 = zpět
Strana 199
NOVY KRAL RUDOLF. 199 jim bylo rozkázáno pokojně, však proto tím vtrže- ním Albrechtovým a Rudolfovým Česká země vzala nemalú škodu. (Vláda Rudolfova a smrt.) Po malém pak času Rudolfus ten počal svú věc v Čechách dosti opatrně zpravovati a dluhy, kteréž po sobě zuostavili králové, předkové jeho, počal platiti, z Hory Kutny dávaje na každý tajden vě- řiteluom 1000 hř., a tak činil až do smrti. Víno, olej, slady a jiné potřeby všecky k svému dvoru náležité kázal sobě z Rakaus vézti; z toho mnozí z města Pražského jemu se posmívali, kupcem jeho nazývajíce, ale však to kupectví, kdyby to bylo na dlauze, bylo by s jeho velikým užitkem a České zemi velmi s znamenitú škodú, neb na ten čas dolové stříbrní na Horách Kutnách nad míru hojnost z sebe stříbra vydávali a tak víno neb obilé i jiné věci lehčejší do Čech přivezúce, stříbra zase na též vozy naládujíce, do Rakaus svobodně vezli. L. 1307. Rudolfus, chtě se mocně v království Ceské vkořeniti, a znamenav, že někteří páni chuti k němu nemají a někteří, jsauce Římským králem přinuceni, že sú jej za pána bezděčně, volili, i obeslal k sobě do Prahy všecky pány České země a zvláště ty, kteříž, aby on v Čechách byl králem, nechtěli svoliti proto, neb sú některé zámky králi náležité (R. 1307.) Páni Ceští držali zámky královské. 1 = proti své vůli
NOVY KRAL RUDOLF. 199 jim bylo rozkázáno pokojně, však proto tím vtrže- ním Albrechtovým a Rudolfovým Česká země vzala nemalú škodu. (Vláda Rudolfova a smrt.) Po malém pak času Rudolfus ten počal svú věc v Čechách dosti opatrně zpravovati a dluhy, kteréž po sobě zuostavili králové, předkové jeho, počal platiti, z Hory Kutny dávaje na každý tajden vě- řiteluom 1000 hř., a tak činil až do smrti. Víno, olej, slady a jiné potřeby všecky k svému dvoru náležité kázal sobě z Rakaus vézti; z toho mnozí z města Pražského jemu se posmívali, kupcem jeho nazývajíce, ale však to kupectví, kdyby to bylo na dlauze, bylo by s jeho velikým užitkem a České zemi velmi s znamenitú škodú, neb na ten čas dolové stříbrní na Horách Kutnách nad míru hojnost z sebe stříbra vydávali a tak víno neb obilé i jiné věci lehčejší do Čech přivezúce, stříbra zase na též vozy naládujíce, do Rakaus svobodně vezli. L. 1307. Rudolfus, chtě se mocně v království Ceské vkořeniti, a znamenav, že někteří páni chuti k němu nemají a někteří, jsauce Římským králem přinuceni, že sú jej za pána bezděčně, volili, i obeslal k sobě do Prahy všecky pány České země a zvláště ty, kteříž, aby on v Čechách byl králem, nechtěli svoliti proto, neb sú některé zámky králi náležité (R. 1307.) Páni Ceští držali zámky královské. 1 = proti své vůli
Strana 200
200 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1307 Rudolf, král volený umřel. / 276 v Věno králové. Oltář sv. Šimona a Judy. držali. Jako Bavor Strakonický, kterýž maje pod svú zprávú zákon, Rodýzský, a Templářskýs, držal zámek Zvíkov, a Vylém z Hazmburgka a z Valdeka, kterýž Křivoklad držal, a jiní mnozí, kteříž se jich přidržali, vše pod zákonem Templář- ským, ti nechtěli do Prahy na ten sněm přijeti. I rozhněvav se Rudolfus, shromáždil veliké vojsko a táhl na ně a obehnal Bavorovi Strakonickému Horažďovice, chtě jich mocnú rukú dobýti. A v tom se roznemohl a přišla naň náhlá úplavice, kteréž jemu žádný lékař nemohl zastaviti, a z toho umdlen sa, tu v vojště v svém stanu umřel, a odtuď na Hrad Pražský vezen a v kostele sv./Víta po- hřben, 3. den měsíce července. Týž Rudolf při svém skončení čině pořízení, ač ještě úplně nebyl rok s svú manželkú, rozkázaljí dáti věno, totiž prvních 20.000, kteréž jí Vácslav král oddělil, a nad to svého věna také 20.000, i držala jest táž Alžběta v těch 40.000 města tato: Hradec, Chrudim a Majto a Poličku s některú jinú zástavú. Potom pak táž králová Alžběta za duše svých manželuov, Vácslava a Rudolfa, oltář v kostele sv. Víta na Hradě Pražském ve jméno sv. Šimona a Judy apoštoluov postaviti rozkázala a jes velmi bohatě nadala. 1 = rytířský řád — 2 nyní Maltánští rytíři — 3 Zrušen V. 1312 papežem. — 4 V originále obraz pohřbu jako na l. 2°. — 5 Místo jej.
200 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1307 Rudolf, král volený umřel. / 276 v Věno králové. Oltář sv. Šimona a Judy. držali. Jako Bavor Strakonický, kterýž maje pod svú zprávú zákon, Rodýzský, a Templářskýs, držal zámek Zvíkov, a Vylém z Hazmburgka a z Valdeka, kterýž Křivoklad držal, a jiní mnozí, kteříž se jich přidržali, vše pod zákonem Templář- ským, ti nechtěli do Prahy na ten sněm přijeti. I rozhněvav se Rudolfus, shromáždil veliké vojsko a táhl na ně a obehnal Bavorovi Strakonickému Horažďovice, chtě jich mocnú rukú dobýti. A v tom se roznemohl a přišla naň náhlá úplavice, kteréž jemu žádný lékař nemohl zastaviti, a z toho umdlen sa, tu v vojště v svém stanu umřel, a odtuď na Hrad Pražský vezen a v kostele sv./Víta po- hřben, 3. den měsíce července. Týž Rudolf při svém skončení čině pořízení, ač ještě úplně nebyl rok s svú manželkú, rozkázaljí dáti věno, totiž prvních 20.000, kteréž jí Vácslav král oddělil, a nad to svého věna také 20.000, i držala jest táž Alžběta v těch 40.000 města tato: Hradec, Chrudim a Majto a Poličku s některú jinú zástavú. Potom pak táž králová Alžběta za duše svých manželuov, Vácslava a Rudolfa, oltář v kostele sv. Víta na Hradě Pražském ve jméno sv. Šimona a Judy apoštoluov postaviti rozkázala a jes velmi bohatě nadala. 1 = rytířský řád — 2 nyní Maltánští rytíři — 3 Zrušen V. 1312 papežem. — 4 V originále obraz pohřbu jako na l. 2°. — 5 Místo jej.
Strana 201
DROBNE PŘIHODY. 20l T. 1. od měs. března až do října žádný dešť v Če- chách ani v Moravě nepršal a z toho byla veliká suchota, neb přílišnými horky nad míru vyprahla země a obilé tak jaré jako ozimé vyhynulo, až lidé neměli co žíti; skrze to přišel na lid veliký hlad. Suchota a drahota v Čechách. (Zkáza templářů.) R. t. z rozkázaní Klimenta papeže, kterýž všem králuom křesťanským dal v tom tajnými listy svými povolení, aby Templáři i s svým zákonem, byli zkaženi, a tak jednák, jednoho času všickni po všem křesťanstvu sú zmordováni a zahlazeni. Co by za příčinu bylo jich zkažení, žádný z kronykářův o tom gruntovně nepíše, mnozí ovšem o nich široké činí zmínky. Někteří praví, že by oni proti Turkuom z povinnosti osobně bojovati měli a toho že sú zanedbávali a jiné na svých místech posílali; píší někteří, že sú oni místo obrany křesťany k Tur- kuom zrazovali. Jiní praví, že sú se modlám kla- něli a lidskú krev že sú časy svými dábluom oběto- vali a čáry mnohé provozovali s pomocí ďáblův. Mnozí zajisté z nich, a zvláště v Franské zemi, roz- Templáři zkaženi. 1 = řádem — 2 = téměř — 3 Tragický pád templářů měl hlavní příčinou lakotu francouzského krále Filipa a slabost tehdej- šího papeže Klimenta. Velmistr templářů, Jakub Molay, zemřel 1313 hrdinsky na hranici v Paříži. Mimo Francii ovšem nebylo vraždění.
DROBNE PŘIHODY. 20l T. 1. od měs. března až do října žádný dešť v Če- chách ani v Moravě nepršal a z toho byla veliká suchota, neb přílišnými horky nad míru vyprahla země a obilé tak jaré jako ozimé vyhynulo, až lidé neměli co žíti; skrze to přišel na lid veliký hlad. Suchota a drahota v Čechách. (Zkáza templářů.) R. t. z rozkázaní Klimenta papeže, kterýž všem králuom křesťanským dal v tom tajnými listy svými povolení, aby Templáři i s svým zákonem, byli zkaženi, a tak jednák, jednoho času všickni po všem křesťanstvu sú zmordováni a zahlazeni. Co by za příčinu bylo jich zkažení, žádný z kronykářův o tom gruntovně nepíše, mnozí ovšem o nich široké činí zmínky. Někteří praví, že by oni proti Turkuom z povinnosti osobně bojovati měli a toho že sú zanedbávali a jiné na svých místech posílali; píší někteří, že sú oni místo obrany křesťany k Tur- kuom zrazovali. Jiní praví, že sú se modlám kla- něli a lidskú krev že sú časy svými dábluom oběto- vali a čáry mnohé provozovali s pomocí ďáblův. Mnozí zajisté z nich, a zvláště v Franské zemi, roz- Templáři zkaženi. 1 = řádem — 2 = téměř — 3 Tragický pád templářů měl hlavní příčinou lakotu francouzského krále Filipa a slabost tehdej- šího papeže Klimenta. Velmistr templářů, Jakub Molay, zemřel 1313 hrdinsky na hranici v Paříži. Mimo Francii ovšem nebylo vraždění.
Strana 202
202 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1307 ličnými mukami byli trápeni a pomalu páleni a ně- kteří až do smrti upečeni, aby se svých těch zlých skutkuov vyznali; nic nepravili, než že sú toho, co se proti nim vede a mluví, nikdá nečinili, a že jich zákon jest dobrý a svatý, na tom zemřeli. Ale já, jakž z kronyk všech, kteréž mi před oči přišly, vyhledati mohu, domnívám se, že jest ten zákon jich déle státi nemohl pro tyto příčiny: Najprve, že nepořádek se v jich zákoně nalézal tento: Jakož jim uloženo v něm bylo, aby oni za všecky jiné křesťany s Turky a pohany bojovali tak, jakž někdy to jich předkové činiti obyčej měli: ale tito nynější netoliko toho zanedbávali aneb že by jiné na místě svém lidi světské posílali, ale oni toho činiti nechtěli a jsauce již mocni, tomu se zpěčovali. Druhý nepořád, že sú oni Templáři nebyli kněží, ale lajkové, a chovali sobě kaplany, kteříž jim mše slaužili a za ně se P. Bohu modlili. Třetí že sú v své rubrice, velmi krátké měli hodiny říkaní; neb místo jitřně, vejdúc do kostela neb své kaply, říkali spolu devětkrát Otčenáš a třikrát Zdráva Maria a jednau Věřím v Boha; na primě třikrát Otčenáš a jednau Zdráva Maria, na tercí tolikéž, na sextě tolikéž, na noně tolikéž, na nešpoře pětkrát Otčenáš a dvakrát Zdráva Maria, na kompletě třikrát Otčenáš a jednau Zdráva 1 = reguli řádové. Další jména jsou názvy hodinek kněžských.
202 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1307 ličnými mukami byli trápeni a pomalu páleni a ně- kteří až do smrti upečeni, aby se svých těch zlých skutkuov vyznali; nic nepravili, než že sú toho, co se proti nim vede a mluví, nikdá nečinili, a že jich zákon jest dobrý a svatý, na tom zemřeli. Ale já, jakž z kronyk všech, kteréž mi před oči přišly, vyhledati mohu, domnívám se, že jest ten zákon jich déle státi nemohl pro tyto příčiny: Najprve, že nepořádek se v jich zákoně nalézal tento: Jakož jim uloženo v něm bylo, aby oni za všecky jiné křesťany s Turky a pohany bojovali tak, jakž někdy to jich předkové činiti obyčej měli: ale tito nynější netoliko toho zanedbávali aneb že by jiné na místě svém lidi světské posílali, ale oni toho činiti nechtěli a jsauce již mocni, tomu se zpěčovali. Druhý nepořád, že sú oni Templáři nebyli kněží, ale lajkové, a chovali sobě kaplany, kteříž jim mše slaužili a za ně se P. Bohu modlili. Třetí že sú v své rubrice, velmi krátké měli hodiny říkaní; neb místo jitřně, vejdúc do kostela neb své kaply, říkali spolu devětkrát Otčenáš a třikrát Zdráva Maria a jednau Věřím v Boha; na primě třikrát Otčenáš a jednau Zdráva Maria, na tercí tolikéž, na sextě tolikéž, na noně tolikéž, na nešpoře pětkrát Otčenáš a dvakrát Zdráva Maria, na kompletě třikrát Otčenáš a jednau Zdráva 1 = reguli řádové. Další jména jsou názvy hodinek kněžských.
Strana 203
ZKAZA TEMPLARU. 203 Maria. Potom i toho pořádku nezachovávali, ale ráno, vejdúce do kaply, všecko to pojednau od- říkali a potom celý den hodovali. Čtvrtý nepořád v jich zákoně byl, že každý, chudý i bohatý, mohl se dáti se vším svým statkem do toho zákona; potom pak nechtěli chudých do toho zákona přijímati a z míry sobě a nad obyčej dobrá bydla činili a páni mnozí bohatí dávali se mezi ně. A někdy otec, svadě se s svým synem, i dal se se vším statkem a zbožím do zákona mezi Tem- pláře a syn nuzníkem zuostati musil. /Pátý nepořád byl ten, že oni, kteréž bohaté lidi byli znali, ty k sobě laudili a namlúvali, aby na jích statky hodovali, a kdožkoli měl peníze nebo statek, každý se mezi ně na hodování dáti chtěl. A tak po malém času byli by všickni lidé chtěli býti Templáři, i bohatí sedláci, a tak by žádný dědin nechtěl vorati. Šestý nepořád ten byl, neb již Templáři jednak po všech zeměch křesťanských najlepší i najpev- nější hrady držali, v níchž majíce daufání, byli by se mohli všemu křesťanstvu zprotiviti, neb jsú již na ten čas žádnému nechtěli býti poddáni. Protož duchovní i světští sjevše se potestátové, o to se snesli, aby takové věci neřádné z církve sv. křes- ťanské byly vykořeněny a to jako tajně a jednoho / 277r 1 = vládcové. Míní se koncil ve Vienne 1312, kde nátlakem krále Filipa templáři zrušeni.
ZKAZA TEMPLARU. 203 Maria. Potom i toho pořádku nezachovávali, ale ráno, vejdúce do kaply, všecko to pojednau od- říkali a potom celý den hodovali. Čtvrtý nepořád v jich zákoně byl, že každý, chudý i bohatý, mohl se dáti se vším svým statkem do toho zákona; potom pak nechtěli chudých do toho zákona přijímati a z míry sobě a nad obyčej dobrá bydla činili a páni mnozí bohatí dávali se mezi ně. A někdy otec, svadě se s svým synem, i dal se se vším statkem a zbožím do zákona mezi Tem- pláře a syn nuzníkem zuostati musil. /Pátý nepořád byl ten, že oni, kteréž bohaté lidi byli znali, ty k sobě laudili a namlúvali, aby na jích statky hodovali, a kdožkoli měl peníze nebo statek, každý se mezi ně na hodování dáti chtěl. A tak po malém času byli by všickni lidé chtěli býti Templáři, i bohatí sedláci, a tak by žádný dědin nechtěl vorati. Šestý nepořád ten byl, neb již Templáři jednak po všech zeměch křesťanských najlepší i najpev- nější hrady držali, v níchž majíce daufání, byli by se mohli všemu křesťanstvu zprotiviti, neb jsú již na ten čas žádnému nechtěli býti poddáni. Protož duchovní i světští sjevše se potestátové, o to se snesli, aby takové věci neřádné z církve sv. křes- ťanské byly vykořeněny a to jako tajně a jednoho / 277r 1 = vládcové. Míní se koncil ve Vienne 1312, kde nátlakem krále Filipa templáři zrušeni.
Strana 204
204 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1307 času každý král i kníže v své zemi aby na ně po- jednau a nenadále hřmot pustil, aby jedni druhým, zberauce lid, nemohli dáti retuňku. A tak snad i P. Buoh neráčil jích déle trpěti i položil jim ten cíl, kteréhož nemohli pominúti. Císař Al- brecht vtrhl do Čech. (Válka s Albrechtem.) T. r. také, když uslyšal Albrecht, král Rímský, že Rudolf, syn jeho, volený král Český, umřel, druhého syna Fridricha, kníže Rakúského, za krále Čechuom dáti umínil. Jakož pak někteří z panuov, též i z rytířstva, puovodem nějakého Volframa, měštěnína Pražského, k tomu byli svolili, a zvláště ti, kteříž v Praze domy a své obydlé měli a Praž- ského konšelství držali auřady, ale však větší strana panuov a rytířstva Fridricha míti nechtěli. Albrecht sebrav vojsko veliké, vtrhl do Čech a mezi Horau Kutnau a Kolínem roztáhnúti kázal své stany, odtuď chtě vší České zemi činiti škodu; a pravil, odtuď že neodjede, až Hory Kutny do- bude a jí sobě i s těmi všemi užitky osobí. Tu Jin- dřich z Lippého a Jan z Wartmbergka velikú jemu na lidech činili škodu, tak že žádný ten Němec ne- směl z svého obvozu, vyhlédnúti. A páni, pustivše lid do Hory Kutny a do Kolína, těch měst statečně brániti rozkázali. Němci Albrechtovi času jednoho pustili šturm, k Hoře Kutně, ale nic neprospěli. 1 ležení, tábor — 2 = podnikli útok
204 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1307 času každý král i kníže v své zemi aby na ně po- jednau a nenadále hřmot pustil, aby jedni druhým, zberauce lid, nemohli dáti retuňku. A tak snad i P. Buoh neráčil jích déle trpěti i položil jim ten cíl, kteréhož nemohli pominúti. Císař Al- brecht vtrhl do Čech. (Válka s Albrechtem.) T. r. také, když uslyšal Albrecht, král Rímský, že Rudolf, syn jeho, volený král Český, umřel, druhého syna Fridricha, kníže Rakúského, za krále Čechuom dáti umínil. Jakož pak někteří z panuov, též i z rytířstva, puovodem nějakého Volframa, měštěnína Pražského, k tomu byli svolili, a zvláště ti, kteříž v Praze domy a své obydlé měli a Praž- ského konšelství držali auřady, ale však větší strana panuov a rytířstva Fridricha míti nechtěli. Albrecht sebrav vojsko veliké, vtrhl do Čech a mezi Horau Kutnau a Kolínem roztáhnúti kázal své stany, odtuď chtě vší České zemi činiti škodu; a pravil, odtuď že neodjede, až Hory Kutny do- bude a jí sobě i s těmi všemi užitky osobí. Tu Jin- dřich z Lippého a Jan z Wartmbergka velikú jemu na lidech činili škodu, tak že žádný ten Němec ne- směl z svého obvozu, vyhlédnúti. A páni, pustivše lid do Hory Kutny a do Kolína, těch měst statečně brániti rozkázali. Němci Albrechtovi času jednoho pustili šturm, k Hoře Kutně, ale nic neprospěli. 1 ležení, tábor — 2 = podnikli útok
Strana 205
VALKA SALBRECHTEM. 205 Horníci,, nabivše se jích u svých srubuov, hnali je až k Neboviduom. Třetího dne času večerního po- čali Němci k Kolínu šturmovati, ale lid služebný, kterýž byl na městě i na klášteře, statečně se brá- nili a obránili. Němcuov Albrechtových tu okolo puol třetího sta zuostalo, kteříž jsú zbiti v šturmu. Alžběta, vdova pozuostalá po Rudolfovi, ta v Praze byla, kteráž před tím od Jindřicha Korytanského mnohá protivenství a bezpraví (ač tu byl nedlúhý čas) trpěla. Protož více Fridrichovi přála a času jednoho s Volframem měštěnínem a s jinými tajně z Prahy vyjela, dceru svú Anežku nesúci na svých rukú, a tak, jakž to prvé zpuosobeno bylo, s Fri- drichem se proti klášteru Zderažskému potkala a hned s ním jela. A poddala jemu svá všecka města, totiž Hradec, Majto, Poličku a Chrudim a jiné k nim náležitosti. Albrecht, král Římský, znamenav, že se zima přibližuje, lid svuoj některý statečnější na těch městech předřečených zuostavil a sám s svým synem Fridrichem obrátil se do Rakaus, úmysl maje, časem jarním zase do Čech se navrátiti, a lidu mnohem více (pravil) že chce do Čech přivésti a toho všeho království se zmocniti. Času zimního ti Švábi, kteříž byli na městech králové, sjezdem, okolo Hradce, Majta, Chrudimě a Poličky činili veliké škody a vsí mnoho pohubili. Němci mě- sta Česká osadili. 1 = obyvatelé Kutné Hory — 2 = nájezdy
VALKA SALBRECHTEM. 205 Horníci,, nabivše se jích u svých srubuov, hnali je až k Neboviduom. Třetího dne času večerního po- čali Němci k Kolínu šturmovati, ale lid služebný, kterýž byl na městě i na klášteře, statečně se brá- nili a obránili. Němcuov Albrechtových tu okolo puol třetího sta zuostalo, kteříž jsú zbiti v šturmu. Alžběta, vdova pozuostalá po Rudolfovi, ta v Praze byla, kteráž před tím od Jindřicha Korytanského mnohá protivenství a bezpraví (ač tu byl nedlúhý čas) trpěla. Protož více Fridrichovi přála a času jednoho s Volframem měštěnínem a s jinými tajně z Prahy vyjela, dceru svú Anežku nesúci na svých rukú, a tak, jakž to prvé zpuosobeno bylo, s Fri- drichem se proti klášteru Zderažskému potkala a hned s ním jela. A poddala jemu svá všecka města, totiž Hradec, Majto, Poličku a Chrudim a jiné k nim náležitosti. Albrecht, král Římský, znamenav, že se zima přibližuje, lid svuoj některý statečnější na těch městech předřečených zuostavil a sám s svým synem Fridrichem obrátil se do Rakaus, úmysl maje, časem jarním zase do Čech se navrátiti, a lidu mnohem více (pravil) že chce do Čech přivésti a toho všeho království se zmocniti. Času zimního ti Švábi, kteříž byli na městech králové, sjezdem, okolo Hradce, Majta, Chrudimě a Poličky činili veliké škody a vsí mnoho pohubili. Němci mě- sta Česká osadili. 1 = obyvatelé Kutné Hory — 2 = nájezdy
Strana 206
206 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1308 ☞ / 277v (Volba Jindřicha Korutanského.) /L. 1308. Pražané povolavše některých měst k sobě náchylných do Prahy, tu s ními spolu všedše v raddu, tajně poslali po Jindřicha do Korytan, kterýž přijel s velikými haufy lidu Německého. Pražané jeho příjezdu radujíce se poctivě jej vítali. Po malém času žádali jeho, aby ty Němce Šváby, Bitva mezi kteříž jsau na městech králové, skrotil a je ven Majtem a Chrudimí. z země vyhnal, a on to na jích žádost slíbil učiniti, ale neučinil. Při tom času Čechové ti, kteří jsú byli v kraji Hradeckém okolo Pardubic a Litomyšle, takových těžkostí od týchž Švábuov trpěti nemohúce, sebrali se spolu, chtíce Majta Vysokého a potom Chrudimě Kníže Jin- dřich Kory- tanský. (R. 1308.)
206 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1308 ☞ / 277v (Volba Jindřicha Korutanského.) /L. 1308. Pražané povolavše některých měst k sobě náchylných do Prahy, tu s ními spolu všedše v raddu, tajně poslali po Jindřicha do Korytan, kterýž přijel s velikými haufy lidu Německého. Pražané jeho příjezdu radujíce se poctivě jej vítali. Po malém času žádali jeho, aby ty Němce Šváby, Bitva mezi kteříž jsau na městech králové, skrotil a je ven Majtem a Chrudimí. z země vyhnal, a on to na jích žádost slíbil učiniti, ale neučinil. Při tom času Čechové ti, kteří jsú byli v kraji Hradeckém okolo Pardubic a Litomyšle, takových těžkostí od týchž Švábuov trpěti nemohúce, sebrali se spolu, chtíce Majta Vysokého a potom Chrudimě Kníže Jin- dřich Kory- tanský. (R. 1308.)
Strana 207
JINDRICH KORUTANSKY. 207 dobývati a ty Němce odtuď vykořeniti. A toho byl najvětší puovod Ctibor Zámrskský z Uherska a Jaroslav z Bolehrádku. Ti shromáždivše nětco lidu, položili se u Vostřetína. Švábi Chrudimští, Poličští, Majtští i Hradečtí o tom uslyšavše a svá města dobře osadivše, hned upřímo na Čechy táhli, pravíce, že každý z nich chce deset Čechuov v boji podstúpiti. I sjeli se všickni Němci mezi Majtem a Chrudimí, Čechové také se k ním přiblížili, sešla se bitva mezi Opočnem a Turovem. A tu jsú Němci od Čechuov na hlavu poraženi a zmordováni. Ja- roslav vězňuov na Bolehrádek s sebú puol třetího sta pojal a Ctibor na Uhersko tolikéž jích hnal v té bitvě. Němcuov 3000 a nětco více býti po- čítali, Čechuov toliko dvanáct set; avšak pro jích pajchu snad na ně P. Buoh dopustil, že jsú tu ha- nebně zhynuli. Jiní pak, kteří na městech zuostali, o tom uslyšavše, pomalu se také z Čech vykradli.1 (Zavraždění krále Albrechta.) / 278 r /T. 1. Albrecht, král Rímský, maje o tom zprávu, co se v Čechách děje, při tom také, že jsú Čechové pro Jindřicha Korytanského poslali a jej někteří přijali za pána, z toho byl velmi hněviv i počal vojsko zběrati, chtě silnau mocí vtrhnúti do České země a Korytanského Jindřicha z ní vyhnati a 1 V orig. týž obraz bitvy jako na l. 53r.
JINDRICH KORUTANSKY. 207 dobývati a ty Němce odtuď vykořeniti. A toho byl najvětší puovod Ctibor Zámrskský z Uherska a Jaroslav z Bolehrádku. Ti shromáždivše nětco lidu, položili se u Vostřetína. Švábi Chrudimští, Poličští, Majtští i Hradečtí o tom uslyšavše a svá města dobře osadivše, hned upřímo na Čechy táhli, pravíce, že každý z nich chce deset Čechuov v boji podstúpiti. I sjeli se všickni Němci mezi Majtem a Chrudimí, Čechové také se k ním přiblížili, sešla se bitva mezi Opočnem a Turovem. A tu jsú Němci od Čechuov na hlavu poraženi a zmordováni. Ja- roslav vězňuov na Bolehrádek s sebú puol třetího sta pojal a Ctibor na Uhersko tolikéž jích hnal v té bitvě. Němcuov 3000 a nětco více býti po- čítali, Čechuov toliko dvanáct set; avšak pro jích pajchu snad na ně P. Buoh dopustil, že jsú tu ha- nebně zhynuli. Jiní pak, kteří na městech zuostali, o tom uslyšavše, pomalu se také z Čech vykradli.1 (Zavraždění krále Albrechta.) / 278 r /T. 1. Albrecht, král Rímský, maje o tom zprávu, co se v Čechách děje, při tom také, že jsú Čechové pro Jindřicha Korytanského poslali a jej někteří přijali za pána, z toho byl velmi hněviv i počal vojsko zběrati, chtě silnau mocí vtrhnúti do České země a Korytanského Jindřicha z ní vyhnati a 1 V orig. týž obraz bitvy jako na l. 53r.
Strana 208
208 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1308 Fridricha, syna svého, vsaditi na stolici Českého království. Ale jsa mnohými jinými věcmi (kteréž se jemu v Ríši ne po jeho vůli vedly) zaneprázdněn, nemohl se nikterakž do Čech vypraviti. A v tom zastihla jej smrtedlná příhoda a to tímto zpuo- sobem: Týž Albrecht, Rímský král, měl jest bratra staršího, jménem Rudolfa, a ten měl syna Jana. Albrecht pak měl dva syny, Rudolfa, kterýž v Če- chách umřel, a Fridricha, kteréhož Českým králem učiniti chtěl. Jsa Římským králem, synuom svým Rudolfovi a Fridrichovi rozdělil Rakúskau zemi a Janovi, synu Rudolfovu, bratra svého, žádného dílu dáti nechtěl. Ale on jsa při něm, častokrát ho jako strajce za nějaký maličký podíl prosil, ale nic nemoh uprositi, než musil jemu, jsa jeho bratra syn, jako jiný pacholek slúžiti, a maje po svém otci Rudolfovi takovýž díl v Rakausích, jako synové Albrechtovi. Když pak Albrecht byl v Švábské zemi, odtuď chtě do Rakaus a potom do Čech pustiti se, 1. dne máje měs., jeda před svými haufy v poli skrze žito a s některými rozmlúvaje, v tom přitočili se k němu Jan, bratranec jeho, a někteří jeho tovařiši. Tu najprvé Jan meč svuoj jemu v hrdlo vstrčil a Ru- dolf, hrabě z Vratu, jej naskrze probodl, a Oldřich z Palmy, hlavu jemu stal. A tak jakž on Albrecht někdy Adolfa, předka svého, krále Rímského, též s jinými svými pomocníky úkladně mečem na poli 1 = von Wart — 2 = von Palm
208 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1308 Fridricha, syna svého, vsaditi na stolici Českého království. Ale jsa mnohými jinými věcmi (kteréž se jemu v Ríši ne po jeho vůli vedly) zaneprázdněn, nemohl se nikterakž do Čech vypraviti. A v tom zastihla jej smrtedlná příhoda a to tímto zpuo- sobem: Týž Albrecht, Rímský král, měl jest bratra staršího, jménem Rudolfa, a ten měl syna Jana. Albrecht pak měl dva syny, Rudolfa, kterýž v Če- chách umřel, a Fridricha, kteréhož Českým králem učiniti chtěl. Jsa Římským králem, synuom svým Rudolfovi a Fridrichovi rozdělil Rakúskau zemi a Janovi, synu Rudolfovu, bratra svého, žádného dílu dáti nechtěl. Ale on jsa při něm, častokrát ho jako strajce za nějaký maličký podíl prosil, ale nic nemoh uprositi, než musil jemu, jsa jeho bratra syn, jako jiný pacholek slúžiti, a maje po svém otci Rudolfovi takovýž díl v Rakausích, jako synové Albrechtovi. Když pak Albrecht byl v Švábské zemi, odtuď chtě do Rakaus a potom do Čech pustiti se, 1. dne máje měs., jeda před svými haufy v poli skrze žito a s některými rozmlúvaje, v tom přitočili se k němu Jan, bratranec jeho, a někteří jeho tovařiši. Tu najprvé Jan meč svuoj jemu v hrdlo vstrčil a Ru- dolf, hrabě z Vratu, jej naskrze probodl, a Oldřich z Palmy, hlavu jemu stal. A tak jakž on Albrecht někdy Adolfa, předka svého, krále Rímského, též s jinými svými pomocníky úkladně mečem na poli 1 = von Wart — 2 = von Palm
Strana 209
SMRT KRALE ALBRECHTA ZO zabiv, po něm kraloval — a sám také tuto od své Král Řím- ský Albrecht vlastní krve kralování svého leta desátého jest za- zamordo- ván. mordován. (Vláda Jindřicha Korutanského.) 278V /Při tom času Jindřich Korytanský, král Český Hory Kutny a Jílovaj. volený, z toho, co se Albrechtovi přihodilo, nemálo jsa potěšen, poslal pro Annu, svú manželku, do Korytan, aby k němu do Prahy přijela, kteráž (tak jakž od svého manžela měla naučení i rozkázaní) po- javši veliké haufy rozličných Němcuov, přijela do Čech. Pražané jejího přiští jako dědičky velmi vděčni jsúce, ale budúcího zlého nerozvažujíce, radovali se. R. t. dolové Jílovští velikú hojnost zlatta z sebe vydávali, Hory Kutny nad obyčej stříbrem se blštěly, zlatto i stříbro na vozích se ven z České země do Korytan vezlo. Čechové na to (a zvláště múdřejší) žalostivě hleděli. Toho také roku založen jest nový kuor kostela neb kláštera sv. Jakuba v Větším městě Pražském na den sv. Gottharda, nákladem nějakého Boži- slava z Rosic, kterýž měl veliké bohatství na Ho- rách Kutnách. Klášter sv. Jakuba v Praze. (Nový římský král Jindřich.) Také toho roku sjeli jsú se volenci spolu, však bez vědomí Jindřicha Korytanského, a tu z vuole jednostajné volili Jindřicha, hrabí z Lucemburgku, Císařem učiněn Jindřich VII. Kronika IV. 14
SMRT KRALE ALBRECHTA ZO zabiv, po něm kraloval — a sám také tuto od své Král Řím- ský Albrecht vlastní krve kralování svého leta desátého jest za- zamordo- ván. mordován. (Vláda Jindřicha Korutanského.) 278V /Při tom času Jindřich Korytanský, král Český Hory Kutny a Jílovaj. volený, z toho, co se Albrechtovi přihodilo, nemálo jsa potěšen, poslal pro Annu, svú manželku, do Korytan, aby k němu do Prahy přijela, kteráž (tak jakž od svého manžela měla naučení i rozkázaní) po- javši veliké haufy rozličných Němcuov, přijela do Čech. Pražané jejího přiští jako dědičky velmi vděčni jsúce, ale budúcího zlého nerozvažujíce, radovali se. R. t. dolové Jílovští velikú hojnost zlatta z sebe vydávali, Hory Kutny nad obyčej stříbrem se blštěly, zlatto i stříbro na vozích se ven z České země do Korytan vezlo. Čechové na to (a zvláště múdřejší) žalostivě hleděli. Toho také roku založen jest nový kuor kostela neb kláštera sv. Jakuba v Větším městě Pražském na den sv. Gottharda, nákladem nějakého Boži- slava z Rosic, kterýž měl veliké bohatství na Ho- rách Kutnách. Klášter sv. Jakuba v Praze. (Nový římský král Jindřich.) Také toho roku sjeli jsú se volenci spolu, však bez vědomí Jindřicha Korytanského, a tu z vuole jednostajné volili Jindřicha, hrabí z Lucemburgku, Císařem učiněn Jindřich VII. Kronika IV. 14
Strana 210
210 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1308 Páni z Štros- purgku. na království Rímské, kterýž hned bez prodlení korunován jest korunau železnau, tak jakž nále- žalo, v Cáchách od arcibiskupa Kolínského. A ten byl Jindřich císař t. j. VII., muž velmi dobrotivý. Císařoval toliko 6 let. L. t. brzo po svém na Rímské království koru- nování přijel do Štrospurgku a třetího dne zase z města vyjel. Měšťané ovšem Štrospurgští domní- vali se, že by tu měl déle zuostati. I poslali jsú za ním posly své, žádajíce, aby jím jích svobod po- tvrdil. A když ti poslové na jednom noclehu k němu přistúpili a řekli: „Slavný císaři, páni z Štrospurgku nás poslali k Tvé Milosti a žádají, aby jím jích pri- vilegií, listuov a svobod ráčil potvrditi tak, jakž jsú předkové tvoji císařové jím to též činiti rá- čili“ — a on mlčal a nedal jím žádné odpovědi. I jeli ti poslové za králem až do Kolína a vždy na každém noclehu týmiž slovy prosili a divili se, proč jím nechce dáti žádné odpovědi. Tu v Kol- maru, přistúpivše k jednomu sekretáři, ptali se jeho tejně, proč by neráčil Císař J. M. s ními mluviti? Kterýž řekl jím: „Chcete-li mne slyšeti, já vám dám raddu, že s vámi mluviti bude; změňte svú orací, a neříkajte „poslali nás páni z Štrospurgku“ rcete „měšťané z Štrospurgku!“ A tak ti poslové té raddy uposlechše, šli sú k císaři a řekli jemu: »Najjasnější a najmilostivější císaři a pane náš! 1 = řeč
210 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1308 Páni z Štros- purgku. na království Rímské, kterýž hned bez prodlení korunován jest korunau železnau, tak jakž nále- žalo, v Cáchách od arcibiskupa Kolínského. A ten byl Jindřich císař t. j. VII., muž velmi dobrotivý. Císařoval toliko 6 let. L. t. brzo po svém na Rímské království koru- nování přijel do Štrospurgku a třetího dne zase z města vyjel. Měšťané ovšem Štrospurgští domní- vali se, že by tu měl déle zuostati. I poslali jsú za ním posly své, žádajíce, aby jím jích svobod po- tvrdil. A když ti poslové na jednom noclehu k němu přistúpili a řekli: „Slavný císaři, páni z Štrospurgku nás poslali k Tvé Milosti a žádají, aby jím jích pri- vilegií, listuov a svobod ráčil potvrditi tak, jakž jsú předkové tvoji císařové jím to též činiti rá- čili“ — a on mlčal a nedal jím žádné odpovědi. I jeli ti poslové za králem až do Kolína a vždy na každém noclehu týmiž slovy prosili a divili se, proč jím nechce dáti žádné odpovědi. Tu v Kol- maru, přistúpivše k jednomu sekretáři, ptali se jeho tejně, proč by neráčil Císař J. M. s ními mluviti? Kterýž řekl jím: „Chcete-li mne slyšeti, já vám dám raddu, že s vámi mluviti bude; změňte svú orací, a neříkajte „poslali nás páni z Štrospurgku“ rcete „měšťané z Štrospurgku!“ A tak ti poslové té raddy uposlechše, šli sú k císaři a řekli jemu: »Najjasnější a najmilostivější císaři a pane náš! 1 = řeč
Strana 211
RIMSKY KRAL JINDRICH. 211 Tvoji poddaní měšťané z Štrospurgku, poslali nás k V. M., žádajíce, abyšte jím svobod jích a privi- legií ráčil jako pán jejich milostivý milostivě po- tvrditi.“ I řekl císař: »Jakož jste prvé pravili, že jste těch panuov z Štrospurgku — i nevěděli jsme, které vy to pány jmenujete, ale když již pravíte, že jste mých měšťanuov poslové z Štrospurgku, ty já dobře znám, máť se tak státi, jakž žádate.“ (Nepořádky v Čechách.) / 279 r /L. 1309. páni Ceští a rytířstvo a zvláště ti, kteří (R. 1309.) pánu svému Jindřichovi, králi volenému, příseděti v raddách měli, vydali se na veliké zahálení a pří- lišnú nedbanlivost; netoliko věcí zemských a obec- ného dobrého, ale i svých vlastních užitkuov za- nedbávali. V tom někteří Němci nevážní, ti, kteříž do Čech z Korytan přijeli, přinesli s sebau věc novú a prvé v České zemi neslýchanú tu, že na šestihra- ných kostech jakés puňkty aneb voka majíce na- psané, počali mecíce jími na stuol v ně (kdo více vok uvrže,) hráti. Čechové té nové věci žádostivi jsúce, beladky a tauše, i kaule opustivše, té hry, za svými stoly sedíce, se přichytili a tak jedni druhým peníze z měšcuov vybírali. Kněží a kaza- Hra v kostky se v Čechách začala. Páni Ceští nedbanliví. 1 Originál Trospurgku omylem tisku. — 2 = hodí 3 = koule kovová, házecí, disk (beladka = koule skleněná, koule = asi kuželky)
RIMSKY KRAL JINDRICH. 211 Tvoji poddaní měšťané z Štrospurgku, poslali nás k V. M., žádajíce, abyšte jím svobod jích a privi- legií ráčil jako pán jejich milostivý milostivě po- tvrditi.“ I řekl císař: »Jakož jste prvé pravili, že jste těch panuov z Štrospurgku — i nevěděli jsme, které vy to pány jmenujete, ale když již pravíte, že jste mých měšťanuov poslové z Štrospurgku, ty já dobře znám, máť se tak státi, jakž žádate.“ (Nepořádky v Čechách.) / 279 r /L. 1309. páni Ceští a rytířstvo a zvláště ti, kteří (R. 1309.) pánu svému Jindřichovi, králi volenému, příseděti v raddách měli, vydali se na veliké zahálení a pří- lišnú nedbanlivost; netoliko věcí zemských a obec- ného dobrého, ale i svých vlastních užitkuov za- nedbávali. V tom někteří Němci nevážní, ti, kteříž do Čech z Korytan přijeli, přinesli s sebau věc novú a prvé v České zemi neslýchanú tu, že na šestihra- ných kostech jakés puňkty aneb voka majíce na- psané, počali mecíce jími na stuol v ně (kdo více vok uvrže,) hráti. Čechové té nové věci žádostivi jsúce, beladky a tauše, i kaule opustivše, té hry, za svými stoly sedíce, se přichytili a tak jedni druhým peníze z měšcuov vybírali. Kněží a kaza- Hra v kostky se v Čechách začala. Páni Ceští nedbanliví. 1 Originál Trospurgku omylem tisku. — 2 = hodí 3 = koule kovová, házecí, disk (beladka = koule skleněná, koule = asi kuželky)
Strana 212
212 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1309 Rytíři Čeští darováni byli. telové pro takový neslušný zpuosob počali panuov velmi duotklivě haněti, pravíce, pro takové jích zahálení a ty kostky Česká země že velmi hynúti bude. Ale páni na to nic nedbali, někteří, opustivše svá zboží i manželky, v městských hospodách le- žali a hráli v kostky ustavičně. Z toho počaly mezi ními býti mnohé ruoznice, vády a rozličné nevole, také i mordové. Rytíři pak a ti, jenž zemi rytířsky před nepřáteli a zhaubcemi obraňovati měli, vy- dali se na rozličné kratochvílení, kolby a honby provozujíce na koních bez sedel, jiní v škraboškách (jinak v larvách) s puklíři a s dřevěnnými meči roz- ličně a více posměšně než statečně se potkávali. Panny králové, kteréž někdy obyčej měly stateč- ným rytířuom veliké a drahé poselati dary, na ten čas posílaly jím brauky a chrausty. Při tom času Jindřich Korytanský, vida, co se v Čechách děje a zvláště při lidech povýšených, všecko to mlčením pominul a svých užitkův byl velmi pilen a zvláště v tom, aby se zlatto a stříbro ustavičně ven z země do Korytan vezlo. T. 1. Korytanští a jiní Němci, kteříž s Jindřichem do Čech přijeli, jezdíce po vsech, lidi z peněz ša- covali, a některé laupežně po cestách mordovali. Někteří ovšem páni takovú nešlechetnost, kteráž se v té zemi od Němcuov páše, na Jindřicha vzná- šejíce, žádné opravy, ale více hněv jeho proti sobě Němci v Čechách lidi šacovali. 1 = obírali
212 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1309 Rytíři Čeští darováni byli. telové pro takový neslušný zpuosob počali panuov velmi duotklivě haněti, pravíce, pro takové jích zahálení a ty kostky Česká země že velmi hynúti bude. Ale páni na to nic nedbali, někteří, opustivše svá zboží i manželky, v městských hospodách le- žali a hráli v kostky ustavičně. Z toho počaly mezi ními býti mnohé ruoznice, vády a rozličné nevole, také i mordové. Rytíři pak a ti, jenž zemi rytířsky před nepřáteli a zhaubcemi obraňovati měli, vy- dali se na rozličné kratochvílení, kolby a honby provozujíce na koních bez sedel, jiní v škraboškách (jinak v larvách) s puklíři a s dřevěnnými meči roz- ličně a více posměšně než statečně se potkávali. Panny králové, kteréž někdy obyčej měly stateč- ným rytířuom veliké a drahé poselati dary, na ten čas posílaly jím brauky a chrausty. Při tom času Jindřich Korytanský, vida, co se v Čechách děje a zvláště při lidech povýšených, všecko to mlčením pominul a svých užitkův byl velmi pilen a zvláště v tom, aby se zlatto a stříbro ustavičně ven z země do Korytan vezlo. T. 1. Korytanští a jiní Němci, kteříž s Jindřichem do Čech přijeli, jezdíce po vsech, lidi z peněz ša- covali, a některé laupežně po cestách mordovali. Někteří ovšem páni takovú nešlechetnost, kteráž se v té zemi od Němcuov páše, na Jindřicha vzná- šejíce, žádné opravy, ale více hněv jeho proti sobě Němci v Čechách lidi šacovali. 1 = obírali
Strana 213
NEPORADKY V CECHACH. 213 vzbudili. A Němci vždycky den ode dne více a více hubili tu zemi. Horníci i Pražané jím toho pomocni byli. Při tom času byl na Horách Kutnách veliký rod jeden a dosti bohatý, jenž sluli Ruthardové, a ti byli od nějakého Rutharda Horníka, pošlí a svú věc někteří z ních tak slavně vedli, jako by byli najznamenitějši páni a hrabata. A Jindřicha Ko- rytanského, pána svého, málo sobě vážili, neb jím zboží dávalo pajchu. Ti jednoho času udělali sobě postranní sněm v Malíně a tu s některými, jenž se jích přidržali, sšedše se mluvili mezi sebú: „Krále toho, kteréhož máme, málo se bojíme; by nám páni někteří na odpor nebyli, stříbra, kteréž se na- lézá na Horách a v dolech našich, bráti bychom jemu nedali, poněvadž jeho neobrací k užitku zem- skému, ale z této je ven veze země, a k našemu bychom je obrátili užitku./Chtěl-li by on nám toho brániti, lid bychom proti němu sebrali v takovém počtu, že by on nám nemohl i s svými Němci odo- lati, a páni mnozí k němu chuti nemají, protože jim sahá na jich statky. Ale sú ovšem ještě někteří z panuov, ješto nemůžem vyrozuměti, nám-li by čili králi tomu Němci pomáhali a zvláště ti, kteříž Německú řeč umějí.“ I líbila se ta radda některým, kteříž pravili: „Nebylo by nic lepšího, než aby- chom typány, naše odporníky, jenž sú nám té věci Ruthardové na Horách Kutnách. / 279 v 1) = z Kutné Hory — 2 = odpůrce
NEPORADKY V CECHACH. 213 vzbudili. A Němci vždycky den ode dne více a více hubili tu zemi. Horníci i Pražané jím toho pomocni byli. Při tom času byl na Horách Kutnách veliký rod jeden a dosti bohatý, jenž sluli Ruthardové, a ti byli od nějakého Rutharda Horníka, pošlí a svú věc někteří z ních tak slavně vedli, jako by byli najznamenitějši páni a hrabata. A Jindřicha Ko- rytanského, pána svého, málo sobě vážili, neb jím zboží dávalo pajchu. Ti jednoho času udělali sobě postranní sněm v Malíně a tu s některými, jenž se jích přidržali, sšedše se mluvili mezi sebú: „Krále toho, kteréhož máme, málo se bojíme; by nám páni někteří na odpor nebyli, stříbra, kteréž se na- lézá na Horách a v dolech našich, bráti bychom jemu nedali, poněvadž jeho neobrací k užitku zem- skému, ale z této je ven veze země, a k našemu bychom je obrátili užitku./Chtěl-li by on nám toho brániti, lid bychom proti němu sebrali v takovém počtu, že by on nám nemohl i s svými Němci odo- lati, a páni mnozí k němu chuti nemají, protože jim sahá na jich statky. Ale sú ovšem ještě někteří z panuov, ješto nemůžem vyrozuměti, nám-li by čili králi tomu Němci pomáhali a zvláště ti, kteříž Německú řeč umějí.“ I líbila se ta radda některým, kteříž pravili: „Nebylo by nic lepšího, než aby- chom typány, naše odporníky, jenž sú nám té věci Ruthardové na Horách Kutnách. / 279 v 1) = z Kutné Hory — 2 = odpůrce
Strana 214
214 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1309 Páni Ceští zjímáni od Horníkuov. Horníci klášter Sedlecký zlaupili. na překážku, některak zjímali a k naší abychom je připravili vuoli.“ V té raddě týchž Ruthardův... někteří z měšťanův Pražských, jako Peregrin, Puša od Srpuov, Jakub, syn Wolflinův, Arnošt od Zla- tého Jelena, Jan od Červených Křížuov a Mikuláš Tusmmark. Ruthardové pak tito toho přední byli puovodové, Kunrád Albrecht s Hořejšího rynku, Jiřík od Zlatté husi, Markvart od Černého Vorla, a ti všickni čekali času příhodného. V tom, snad nějakým neštěstím, přihodilo se, že páni někteří zemští přijeli na rozmluvení k opatovi do kláštera Sedleckého. Ukladníci ti hned toho dne o tom usly- šavše, rychle jedni druhým to věděti dali a jednak, tu celú noc držali o to raddu v domu Jarošově, starého Rutharda, na Kolmarku, ráno pak při- pravivše se zbrojně a majíce s sebú nemalý počet lidu zbrojného, jako, hodinu první na den z Hory vyšedše, na klášter Sedlecký udeřili a vrata i dveře některé vybili, a tu Jindřicha z Lippého, království Českého komorníka, a Jana z Wartmbergka a Jana, Strakonického křižovníka z Klimbergka, ani ještě spí, nalezše, zjímali a svázané poslali je na hrad, jenž slove Lutice, a Jana, rychtáře z Hory, kterýž tomu chtěl na odpor býti, tu hned zabili a roz- sekali. A Horníci, jednak všickni z svých domuov vyběhše, na týž klášter se obořili a jej vybrali. Opat pak kláštera toho byl se ukryl v jedné skrajši, 1 = téměř — 2 = Zelný trh — 3 = asi — 4 = Kutnohorští
214 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1309 Páni Ceští zjímáni od Horníkuov. Horníci klášter Sedlecký zlaupili. na překážku, některak zjímali a k naší abychom je připravili vuoli.“ V té raddě týchž Ruthardův... někteří z měšťanův Pražských, jako Peregrin, Puša od Srpuov, Jakub, syn Wolflinův, Arnošt od Zla- tého Jelena, Jan od Červených Křížuov a Mikuláš Tusmmark. Ruthardové pak tito toho přední byli puovodové, Kunrád Albrecht s Hořejšího rynku, Jiřík od Zlatté husi, Markvart od Černého Vorla, a ti všickni čekali času příhodného. V tom, snad nějakým neštěstím, přihodilo se, že páni někteří zemští přijeli na rozmluvení k opatovi do kláštera Sedleckého. Ukladníci ti hned toho dne o tom usly- šavše, rychle jedni druhým to věděti dali a jednak, tu celú noc držali o to raddu v domu Jarošově, starého Rutharda, na Kolmarku, ráno pak při- pravivše se zbrojně a majíce s sebú nemalý počet lidu zbrojného, jako, hodinu první na den z Hory vyšedše, na klášter Sedlecký udeřili a vrata i dveře některé vybili, a tu Jindřicha z Lippého, království Českého komorníka, a Jana z Wartmbergka a Jana, Strakonického křižovníka z Klimbergka, ani ještě spí, nalezše, zjímali a svázané poslali je na hrad, jenž slove Lutice, a Jana, rychtáře z Hory, kterýž tomu chtěl na odpor býti, tu hned zabili a roz- sekali. A Horníci, jednak všickni z svých domuov vyběhše, na týž klášter se obořili a jej vybrali. Opat pak kláštera toho byl se ukryl v jedné skrajši, 1 = téměř — 2 = Zelný trh — 3 = asi — 4 = Kutnohorští
Strana 215
KLASTER SEDLECKY VYLOUPEN. 215 kteréhož pilně hledajíce ten celý i druhý den ne- mohli naleznúti. A by jej byli nalezli, za týmiž pány byli by jej poslali na Lutici,. Vše toho času Pražané někteří, majíce s týmiž Ruthardy a Horníky srozumění, též sebravše se zbrojně, na domy panské v Praze udeřili a tu jali Petra, království Českého kancléře, Rajmunda z Lichtemburgka, Oldřicha z Ríčan, Hajmana, syna Hajmanova z Dubé, a pauty železnými je spínavše, na rathauz je vsaditi rozkázali. A to všecko dálo se s vědomím Jindřichovým, kterýž činil, jako by o tom nic nevěděl. Z toho pak vězení nikterakž jich pustili nechtěli, leč by se s nimi smluvili po jich vůli a nadto přátelstvím svateb- ním spojili. Páni ti, ač k tomu za několik dnův od- pírajíce nechtěli svoliti, ale vyrozuměvše, co jest v Jindřichovi, pánu jich, a neznajíce v tom od- nikudž raddy a pomoci, dali k tomu povolení. A tu hned Rajmund Lichtemburgský Jiřenu, dceru Jakubovu od věže, za manželku pojíti musil a dcera Jindřicha z Lippého za manželku synu rych- táře Pražského měla oddána býti. Ale však potom se to rozešlo. V tom Pražané se s Horníky svadili a tak ti páni sú z těch vězení propuštěni. Od toho času počala býti veliká nechut od panuov proti králi svému Jindřichovi Korytanskému a více jemu páni nic věřiti nechtěli, ani k jeho dvoru jez- Páni Ceští zjímáni od Pražanuov. Páni se Pražany rodem spojili. 1 = hrad Litice
KLASTER SEDLECKY VYLOUPEN. 215 kteréhož pilně hledajíce ten celý i druhý den ne- mohli naleznúti. A by jej byli nalezli, za týmiž pány byli by jej poslali na Lutici,. Vše toho času Pražané někteří, majíce s týmiž Ruthardy a Horníky srozumění, též sebravše se zbrojně, na domy panské v Praze udeřili a tu jali Petra, království Českého kancléře, Rajmunda z Lichtemburgka, Oldřicha z Ríčan, Hajmana, syna Hajmanova z Dubé, a pauty železnými je spínavše, na rathauz je vsaditi rozkázali. A to všecko dálo se s vědomím Jindřichovým, kterýž činil, jako by o tom nic nevěděl. Z toho pak vězení nikterakž jich pustili nechtěli, leč by se s nimi smluvili po jich vůli a nadto přátelstvím svateb- ním spojili. Páni ti, ač k tomu za několik dnův od- pírajíce nechtěli svoliti, ale vyrozuměvše, co jest v Jindřichovi, pánu jich, a neznajíce v tom od- nikudž raddy a pomoci, dali k tomu povolení. A tu hned Rajmund Lichtemburgský Jiřenu, dceru Jakubovu od věže, za manželku pojíti musil a dcera Jindřicha z Lippého za manželku synu rych- táře Pražského měla oddána býti. Ale však potom se to rozešlo. V tom Pražané se s Horníky svadili a tak ti páni sú z těch vězení propuštěni. Od toho času počala býti veliká nechut od panuov proti králi svému Jindřichovi Korytanskému a více jemu páni nic věřiti nechtěli, ani k jeho dvoru jez- Páni Ceští zjímáni od Pražanuov. Páni se Pražany rodem spojili. 1 = hrad Litice
Strana 216
216 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1309 diti, ani ho chtěli za pána míti, ale o to na každý den se radili, kterak by ho mohli z království svého vybýti, (Jindřich a princezna Alžběta.) Alžběta pana Berky za manžela pojíti nechtěla. 280 r Jindřich ovšem nebyl tak nerozumný, aby toho, co se o něm jedná, neznal, avšak ne tak se panuov strašil, jako toho, aby někdo z knížat znamenitých panně Alžbětě nebyl dán za manžela a tak, ktož by měl takovú dědičku jako i on, aby se po též dědičce na království České nepotahoval a jej z té stolice nevysadil. I namluvil, jednoho pána z rodu Berkuov, jenž slaul Hynek z Dubé, aby ji vzal za manželku, a slibuje jemu po ní dobré věno dáti. To když Alžbětě oznámeno bylo, řekla jemu: „Zprávu mám, že mne vdáti chceš; to jestliže uči- niti žádostiv si, prosím tebe pro mého dobrého otce, krále někdy Českého, /neponižuj mne, ale učíň se mnú, jakž na královu dceru sluší, — pakli co myslíš jiného, prosím, raději mne daj do kláštera, ať já tam P. Bohu mému slaužím až do mé smrti.“ Jind- řich k ní odpověděl: „Prosím tebe, učiň to a vezmi toho dobrého a ctného pána za manžela!“ A ona řekla: „Vím to sama dobře, že pán Hynek jest dobrý a ctný muž, a jest toho hoden, aby jemu, kteráž jest v Čechách najpěknější panna neb paní 1 = dostati pryč — 2 = bál — 3 = navedl
216 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1309 diti, ani ho chtěli za pána míti, ale o to na každý den se radili, kterak by ho mohli z království svého vybýti, (Jindřich a princezna Alžběta.) Alžběta pana Berky za manžela pojíti nechtěla. 280 r Jindřich ovšem nebyl tak nerozumný, aby toho, co se o něm jedná, neznal, avšak ne tak se panuov strašil, jako toho, aby někdo z knížat znamenitých panně Alžbětě nebyl dán za manžela a tak, ktož by měl takovú dědičku jako i on, aby se po též dědičce na království České nepotahoval a jej z té stolice nevysadil. I namluvil, jednoho pána z rodu Berkuov, jenž slaul Hynek z Dubé, aby ji vzal za manželku, a slibuje jemu po ní dobré věno dáti. To když Alžbětě oznámeno bylo, řekla jemu: „Zprávu mám, že mne vdáti chceš; to jestliže uči- niti žádostiv si, prosím tebe pro mého dobrého otce, krále někdy Českého, /neponižuj mne, ale učíň se mnú, jakž na královu dceru sluší, — pakli co myslíš jiného, prosím, raději mne daj do kláštera, ať já tam P. Bohu mému slaužím až do mé smrti.“ Jind- řich k ní odpověděl: „Prosím tebe, učiň to a vezmi toho dobrého a ctného pána za manžela!“ A ona řekla: „Vím to sama dobře, že pán Hynek jest dobrý a ctný muž, a jest toho hoden, aby jemu, kteráž jest v Čechách najpěknější panna neb paní 1 = dostati pryč — 2 = bál — 3 = navedl
Strana 217
UTEK ALZBETIN. 217 řádu panského, dána byla za manželku.“ I řekl Jindřich: „Jestliže tomu neodepřeš, jistě věz, že budeš míti vždycky mú milost.“ Panna Alžběta odpověděla: „Již znám, co myslíš, že mne chceš (věda že sem kněžna) paní učiniti a tudy snížiti a potupiti, a ty aby v Čechách kraloval a seďal (jsa cizozemec) v dědictví otce mého a mém, poněvadž sem se toho doptala. Jistě věz, že chci tvuoj zjevný a úhlavní nepřítel býti a chci o to ve dne i v noci mysliti, abych tě s Boží pomoci z tohoto království, dědictví mého, hanebně vykydala, (Utěk Alžběty do Nymburka.) To slyše Jindřich, rozhněval se a hned ji kázal jíti a s Hradu do Prahy vésti a tam poctivě v vě- zení držeti. A ona jsúci v tom vězení, byla velmi teskliva, až jednoho času skrze některé, kteříž jí přáli, to zpuosobila, aby jí brána městská v noci byla odevřína a probošt Vyšehradský, jenž byl syn otce jejího Vácslava, ale s neoddávanú manželkú, aby ji tu s šesti koňmi čekal. Protož vstavši v noci, Berengaria, kněze starého, jenž byl kaplan ještě otce jejího, vzbudila a pojavši jednu pannu a toho starce, k bráně šla a odevřenu nalezši, ven vyšla, ano kněz probošt předřečený, bratr její, jí tu čeká a vzav ji s jejím kaplanem a s její pannú na vuoz, Nymburgští měštané. 1 = vyhnala
UTEK ALZBETIN. 217 řádu panského, dána byla za manželku.“ I řekl Jindřich: „Jestliže tomu neodepřeš, jistě věz, že budeš míti vždycky mú milost.“ Panna Alžběta odpověděla: „Již znám, co myslíš, že mne chceš (věda že sem kněžna) paní učiniti a tudy snížiti a potupiti, a ty aby v Čechách kraloval a seďal (jsa cizozemec) v dědictví otce mého a mém, poněvadž sem se toho doptala. Jistě věz, že chci tvuoj zjevný a úhlavní nepřítel býti a chci o to ve dne i v noci mysliti, abych tě s Boží pomoci z tohoto království, dědictví mého, hanebně vykydala, (Utěk Alžběty do Nymburka.) To slyše Jindřich, rozhněval se a hned ji kázal jíti a s Hradu do Prahy vésti a tam poctivě v vě- zení držeti. A ona jsúci v tom vězení, byla velmi teskliva, až jednoho času skrze některé, kteříž jí přáli, to zpuosobila, aby jí brána městská v noci byla odevřína a probošt Vyšehradský, jenž byl syn otce jejího Vácslava, ale s neoddávanú manželkú, aby ji tu s šesti koňmi čekal. Protož vstavši v noci, Berengaria, kněze starého, jenž byl kaplan ještě otce jejího, vzbudila a pojavši jednu pannu a toho starce, k bráně šla a odevřenu nalezši, ven vyšla, ano kněz probošt předřečený, bratr její, jí tu čeká a vzav ji s jejím kaplanem a s její pannú na vuoz, Nymburgští měštané. 1 = vyhnala
Strana 218
218 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1309 jel s ní až do města Nymburgka. A když tam při- vezena byla, kázala všecky svolati měšťany a k nim takto mluvila: „Víte vy všickni, že otec muoj, Vácslav král, velikú milost vám učinil: z nuzného městečka, jenž Svinský Brod slulo, slavné toto učinil město. Protož i vy učiňte milost se mnú, sirau a opuštěnú dívkú, neb sem v P. Bohu mém a v vás svú položila naději a k vám sem z vězení ušla.“ A tak všecku svú příhodu jim pořádně ozná- mila. Oni měšťané Nymburgští to slyšíce ulekli se; s jedné strany báli se pána svého Jindřicha, krále voleného, s strany druhé hroznú žalost slyšíce, lítost měli nad osiřalú dcerú krále Vácslava, někdy svého milostivého pána; z té však lítosti vzali sú ji v svú obranu a slíbili pro ni svých životuov ne- litovati jeden každý až do smrti. Páni zemští usly- šavše, že panna Alžběta z vězení ušla, nemálo toho byli vděčni a sebravše něco lidu okolo Hradce a Nymburgka, proti Jindřichovi se postavili. (Boje v Praze.) Jindřich porozuměv, co se děje, k Míšeňskému knížeti poslal, jeho žádaje, aby jemu na pomoc do Prahy přijel a jej retoval, že jemu chce i jeho Něm- cuom poctivý žold dáti. Míšenský kníže rozváživ, že on má v Cechách mnoho stříbra (neb Hora 1 = chránil
218 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1309 jel s ní až do města Nymburgka. A když tam při- vezena byla, kázala všecky svolati měšťany a k nim takto mluvila: „Víte vy všickni, že otec muoj, Vácslav král, velikú milost vám učinil: z nuzného městečka, jenž Svinský Brod slulo, slavné toto učinil město. Protož i vy učiňte milost se mnú, sirau a opuštěnú dívkú, neb sem v P. Bohu mém a v vás svú položila naději a k vám sem z vězení ušla.“ A tak všecku svú příhodu jim pořádně ozná- mila. Oni měšťané Nymburgští to slyšíce ulekli se; s jedné strany báli se pána svého Jindřicha, krále voleného, s strany druhé hroznú žalost slyšíce, lítost měli nad osiřalú dcerú krále Vácslava, někdy svého milostivého pána; z té však lítosti vzali sú ji v svú obranu a slíbili pro ni svých životuov ne- litovati jeden každý až do smrti. Páni zemští usly- šavše, že panna Alžběta z vězení ušla, nemálo toho byli vděčni a sebravše něco lidu okolo Hradce a Nymburgka, proti Jindřichovi se postavili. (Boje v Praze.) Jindřich porozuměv, co se děje, k Míšeňskému knížeti poslal, jeho žádaje, aby jemu na pomoc do Prahy přijel a jej retoval, že jemu chce i jeho Něm- cuom poctivý žold dáti. Míšenský kníže rozváživ, že on má v Cechách mnoho stříbra (neb Hora 1 = chránil
Strana 219
BOJE V PRAZE. 219 Kutna nikdá předtím tak bohatě ani potom jako na ten čas nešla), slíbil to učiniti a přitáhl velmi rychle, maje 500 lidu jízdného a dobře oděného. Páni to zvěděvše, na Hrad Pražský jemu dojeti nedali, ale na Hradčanech se s ním mužsky potkali a ty Němce tak snažně bili, že se bylo čemu po- diviti. Jindřich, ač se na to s hradské Bílé věže díval, z toho nebyl velmi vesel, neb těch v kuklič- kách málo zuostalo. Tu Jindřicha z Haufmštajna, hajtmana těch Mišnařuov, raněného jali a vedli jej až do Nymburgka. Kníže Míšenský, kterýž s vět- ším počtem Němcův přitáhl byl až do Slaného, uslyšav, co se jeho Mišnařuom přihodilo, již nejsa žádostiv Českého stříbra, rychle se zase, obrátil. V tom páni někteří, sjevše se do Nymburgka, tu spolu rokovali, rozvažujíc, bude-li to na dlúze, že ta hojnost stříbra, kteráž na každý den se z Hory Kutny do komory královské vydává, přitáhne sem netoliko Mišnary, ale i jiné národy Korytanskému na pomoc; po dlúhém tu rokování a vyhledávaní příčiny na tom zůstali, aby panna Alžběta svo- bodně do Prahy jela a zjevně chodila po městě, a on, Jindřich, jestliže ji jíti rozkáže, to vezmúce /za příčinu, hned zberúce lid, kterýž by mohli naj- větší počet, aby jí jako dědičky neopauštějíce do- bývali a při tom téhož Jindřicha i s jeho Němci z země vyhnali,. Ale Jindřich jako chytrý mužík Bitva na Hradčanech s Němci. / 280 v 1 = zpět — 2 V originále týž obraz bitvy jako na l. 206'.
BOJE V PRAZE. 219 Kutna nikdá předtím tak bohatě ani potom jako na ten čas nešla), slíbil to učiniti a přitáhl velmi rychle, maje 500 lidu jízdného a dobře oděného. Páni to zvěděvše, na Hrad Pražský jemu dojeti nedali, ale na Hradčanech se s ním mužsky potkali a ty Němce tak snažně bili, že se bylo čemu po- diviti. Jindřich, ač se na to s hradské Bílé věže díval, z toho nebyl velmi vesel, neb těch v kuklič- kách málo zuostalo. Tu Jindřicha z Haufmštajna, hajtmana těch Mišnařuov, raněného jali a vedli jej až do Nymburgka. Kníže Míšenský, kterýž s vět- ším počtem Němcův přitáhl byl až do Slaného, uslyšav, co se jeho Mišnařuom přihodilo, již nejsa žádostiv Českého stříbra, rychle se zase, obrátil. V tom páni někteří, sjevše se do Nymburgka, tu spolu rokovali, rozvažujíc, bude-li to na dlúze, že ta hojnost stříbra, kteráž na každý den se z Hory Kutny do komory královské vydává, přitáhne sem netoliko Mišnary, ale i jiné národy Korytanskému na pomoc; po dlúhém tu rokování a vyhledávaní příčiny na tom zůstali, aby panna Alžběta svo- bodně do Prahy jela a zjevně chodila po městě, a on, Jindřich, jestliže ji jíti rozkáže, to vezmúce /za příčinu, hned zberúce lid, kterýž by mohli naj- větší počet, aby jí jako dědičky neopauštějíce do- bývali a při tom téhož Jindřicha i s jeho Němci z země vyhnali,. Ale Jindřich jako chytrý mužík Bitva na Hradčanech s Němci. / 280 v 1 = zpět — 2 V originále týž obraz bitvy jako na l. 206'.
Strana 220
220 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 zprávu maje, že panna Alžběta do Prahy přijela a tu že svobodně chodí, snad tu nějaké poléčky, se obávaje, panny při pokoji nechal, kteráž tu zuo- stala. (Jednání o nového krále.) Čechové o jiného krále rokovali. L. 1310. V království Českém velicí a rozliční dáli se laupežové; kněz, pán, měštěnín, voráč — žádný nikdýž bezpečen nebyl, všem spolu i jed- nomu každému se stýskalo, mordové neobyčejní dáli se na každý den. Jindřich Korytanský o tom věda, nic věděti nechtěl. Páni někteří již toho déle nemohúce trpěti, pravili jedni k druhým: „Proč takovú těžkost trpíme, proč toto tak slavné krá- lovství hubiti dopauštíme a na to, co se děje, hle- 9 díme, jako bychom toho brániti povinni nebyli? Jiní řekli: „Pravda jest, neb stříbra mnoho set centnéřuov od nás do Korytan vyvezeno, zlatto z hor Jílovských též na vozích se do Korytan po- dává, a my na to hledíme. Proto-liž sme ho za krále nám volili, aby naši laupil a svú bohatil zemi? Němci jeho svobodně jezdíce, chudé lidi laupí a šacují, a on to moha nechce zastaviti. Poněvadž jsme jeho mohli voliti, muožem jej také ssaditi. Jiní opět odpověděli: „Však Jindřich, král Rímský, jest král slavný a zprávu máme, že jest dobrotivý i milostivý, a má syna Jana a bratra Walráma; po- (R. 1310.) 1 = léčky — 2 = každý si stýskal, naříkal
220 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 zprávu maje, že panna Alžběta do Prahy přijela a tu že svobodně chodí, snad tu nějaké poléčky, se obávaje, panny při pokoji nechal, kteráž tu zuo- stala. (Jednání o nového krále.) Čechové o jiného krále rokovali. L. 1310. V království Českém velicí a rozliční dáli se laupežové; kněz, pán, měštěnín, voráč — žádný nikdýž bezpečen nebyl, všem spolu i jed- nomu každému se stýskalo, mordové neobyčejní dáli se na každý den. Jindřich Korytanský o tom věda, nic věděti nechtěl. Páni někteří již toho déle nemohúce trpěti, pravili jedni k druhým: „Proč takovú těžkost trpíme, proč toto tak slavné krá- lovství hubiti dopauštíme a na to, co se děje, hle- 9 díme, jako bychom toho brániti povinni nebyli? Jiní řekli: „Pravda jest, neb stříbra mnoho set centnéřuov od nás do Korytan vyvezeno, zlatto z hor Jílovských též na vozích se do Korytan po- dává, a my na to hledíme. Proto-liž sme ho za krále nám volili, aby naši laupil a svú bohatil zemi? Němci jeho svobodně jezdíce, chudé lidi laupí a šacují, a on to moha nechce zastaviti. Poněvadž jsme jeho mohli voliti, muožem jej také ssaditi. Jiní opět odpověděli: „Však Jindřich, král Rímský, jest král slavný a zprávu máme, že jest dobrotivý i milostivý, a má syna Jana a bratra Walráma; po- (R. 1310.) 1 = léčky — 2 = každý si stýskal, naříkal
Strana 221
NOVY KRAL. 221 šleme k němu posly a od něho jednoho z těch dvú, nám aby za pána dán byl, žádajme. A dáme jemu pannu Alžbětu za manželku. Bude-li P. Buoh ráčiti a to se stane, nový král udělá nám nová práva, ty hanebné laupeže v řád promění.“ Jiní opět řekli: „Mládenec ten, když zde bude, brzo obyčejům této země zvykne, když s našimi dětmi ruosti bude. Bude je milovati tak, jakoby se v tomto království urodil a od lidí též milován bude.“ — I sešli sú se o to páni znamenitější, také i z měst./Pražané, ač se Jindřicha obávali, však také k tomu přistaupili tajně. Horníci, znamenavše přílišnú Korytanského na Horách Kutnách laupež, také k tomu svolení nechtěli na odpor býti. I sešli se o to páni najhlav- nější, též i z rytířstva, také i z měst do domu Jana biskupa a tu rokovali, koho by s tím poselstvím k Rímskému králi poslati měli, však zuostali na tom, aby jel Jindřich, opat Sedlecký, a Kunrad, opat Zbraslavský. Taková radda, ač se dosti ukrytě vedla, však tajna nebyla Korytanského, kterýž byl t. č. v Praze. I poslal dva ukrutníky k opatům, Albrechta z Hyršištajna a Jindřicha z Rotmburgku, kteříž slovem krále Českého jim přikázali, aby nic takového před sebú proti králi nebrali a těch věcí, jenž sú na ně vzloženy, nejednali, — pakli přes to pojedú k králi Rímskému, na té cestě že smrti ukrutné ujíti nebudu moci. Opatové to slyšíce, velmi se ulekli, a když oni odešli, řekli sú sami / 281r
NOVY KRAL. 221 šleme k němu posly a od něho jednoho z těch dvú, nám aby za pána dán byl, žádajme. A dáme jemu pannu Alžbětu za manželku. Bude-li P. Buoh ráčiti a to se stane, nový král udělá nám nová práva, ty hanebné laupeže v řád promění.“ Jiní opět řekli: „Mládenec ten, když zde bude, brzo obyčejům této země zvykne, když s našimi dětmi ruosti bude. Bude je milovati tak, jakoby se v tomto království urodil a od lidí též milován bude.“ — I sešli sú se o to páni znamenitější, také i z měst./Pražané, ač se Jindřicha obávali, však také k tomu přistaupili tajně. Horníci, znamenavše přílišnú Korytanského na Horách Kutnách laupež, také k tomu svolení nechtěli na odpor býti. I sešli se o to páni najhlav- nější, též i z rytířstva, také i z měst do domu Jana biskupa a tu rokovali, koho by s tím poselstvím k Rímskému králi poslati měli, však zuostali na tom, aby jel Jindřich, opat Sedlecký, a Kunrad, opat Zbraslavský. Taková radda, ač se dosti ukrytě vedla, však tajna nebyla Korytanského, kterýž byl t. č. v Praze. I poslal dva ukrutníky k opatům, Albrechta z Hyršištajna a Jindřicha z Rotmburgku, kteříž slovem krále Českého jim přikázali, aby nic takového před sebú proti králi nebrali a těch věcí, jenž sú na ně vzloženy, nejednali, — pakli přes to pojedú k králi Rímskému, na té cestě že smrti ukrutné ujíti nebudu moci. Opatové to slyšíce, velmi se ulekli, a když oni odešli, řekli sú sami / 281r
Strana 222
222 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 k sobě: „Poněvadž již tato tajná radda najevo vyšla, pojedeme-li, snad na té cestě smrt naše bude; pakli nepojedeme, však proto těžké pokuty, snad i smrti od krále neujdeme. Ale však lépe jest nám na té cestě smrt pro vysvobození naše vzíti, než jí doma čekati." (Poselství k Jindřichovi do Říše.) A tak se na tom postavili, Pražané a Horníci také sú některé posly s nimi s své strany vypravili, List věřící davše jim list věřící v tato slova: „Najjasnějšímu poslům od Pražanův knížeti a pánu, p. Jindřichovi, Římskému králi, o krále Jana. vždycky rozmnožiteli, Wolfram rychtář a společ- nost přísežných, a také měšťanuov města Většího Prahy služby své věrné a hotovosti vzkazuji. Roz- ličnými trápeními súženi jsauce a království České břemenem zpuštění obtížené vidúce, k V. Král. Milosti duostojenství z naděje potěšení a že milosti dosáhnúti moci budeme, našich sme pozdvihli očí. Protož posíláme tyto naše spoluměšťany, listu toho- to ukazatele, v našem poselství, davše jim zprávu, aby potřebu naši oznámili před V. Velebností; protož všemi obyčeji prosíme, abyšte k jich po- selství, kteréž před Velebností V. oznamovati budú, uší Vašich milostivě nakloniti ráčili, žádosti a prosby naše i jich Vaše Milostivost aby ráčila při- 1 = konšelů
222 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 k sobě: „Poněvadž již tato tajná radda najevo vyšla, pojedeme-li, snad na té cestě smrt naše bude; pakli nepojedeme, však proto těžké pokuty, snad i smrti od krále neujdeme. Ale však lépe jest nám na té cestě smrt pro vysvobození naše vzíti, než jí doma čekati." (Poselství k Jindřichovi do Říše.) A tak se na tom postavili, Pražané a Horníci také sú některé posly s nimi s své strany vypravili, List věřící davše jim list věřící v tato slova: „Najjasnějšímu poslům od Pražanův knížeti a pánu, p. Jindřichovi, Římskému králi, o krále Jana. vždycky rozmnožiteli, Wolfram rychtář a společ- nost přísežných, a také měšťanuov města Většího Prahy služby své věrné a hotovosti vzkazuji. Roz- ličnými trápeními súženi jsauce a království České břemenem zpuštění obtížené vidúce, k V. Král. Milosti duostojenství z naděje potěšení a že milosti dosáhnúti moci budeme, našich sme pozdvihli očí. Protož posíláme tyto naše spoluměšťany, listu toho- to ukazatele, v našem poselství, davše jim zprávu, aby potřebu naši oznámili před V. Velebností; protož všemi obyčeji prosíme, abyšte k jich po- selství, kteréž před Velebností V. oznamovati budú, uší Vašich milostivě nakloniti ráčili, žádosti a prosby naše i jich Vaše Milostivost aby ráčila při- 1 = konšelů
Strana 223
SESAZENÍ JINDRICHA. 223 vésti k skutku, neb cožkolivěk skrze též naše posly jednáno, mluveno i slibováno bude, vděčně i pevně zachováme nyní i vždycky. Dán v Praze dvadcátý a devátý den měs. července L. B. 1310. Takovýž také list svým poslům dali sú Horníci; páni zemští také list věřící dali svým poslům. (Sesazení Jindřicha.) Poslové k králi Římskému byli sú posláni tito: Jindřich Sedlecký, Kunrad Zbraslavský, Jan Plaský, opatové řádu Cistercienského, Jan z War- tmbergka, Bohuslav z Boru z pánuov a Otta, muž velmi opatrný, na místě Vyléma Zajíce. Z Prahy pak byli sú Kunrad Kornpul,, Ottík Figuleš,, Ebirs- lyn, syn Poplinuov, Ebirlin s Kamene. Z Hory pak Tylman, syn Lukášuov, a Kunrad, bratr fa- ráře Horského. Těch 12 s jejich čeledí vyjeli z Prahy v ochtáb sv. Jana, a jeli upřímo, Kory- tanského pohrůžek se nebojíce, k Jindřichovi, králi Římskému, a 12. den k němu do Frankfurtu přijeli. Uslyšav král o přiští jejich, slavný oběd nazajtří jím v klášteře u kazateluova připravit kázal. Třetí pak den rozkázal jich před sebe povo- lati a měl na ten čas při sobě Mohutského a Kolín- ského arcibiskupy, Strospurgského, Laodynen- 1 = Kornbühl — 2 = Wigalois — 3 = 1. července 1310 = dominikánů
SESAZENÍ JINDRICHA. 223 vésti k skutku, neb cožkolivěk skrze též naše posly jednáno, mluveno i slibováno bude, vděčně i pevně zachováme nyní i vždycky. Dán v Praze dvadcátý a devátý den měs. července L. B. 1310. Takovýž také list svým poslům dali sú Horníci; páni zemští také list věřící dali svým poslům. (Sesazení Jindřicha.) Poslové k králi Římskému byli sú posláni tito: Jindřich Sedlecký, Kunrad Zbraslavský, Jan Plaský, opatové řádu Cistercienského, Jan z War- tmbergka, Bohuslav z Boru z pánuov a Otta, muž velmi opatrný, na místě Vyléma Zajíce. Z Prahy pak byli sú Kunrad Kornpul,, Ottík Figuleš,, Ebirs- lyn, syn Poplinuov, Ebirlin s Kamene. Z Hory pak Tylman, syn Lukášuov, a Kunrad, bratr fa- ráře Horského. Těch 12 s jejich čeledí vyjeli z Prahy v ochtáb sv. Jana, a jeli upřímo, Kory- tanského pohrůžek se nebojíce, k Jindřichovi, králi Římskému, a 12. den k němu do Frankfurtu přijeli. Uslyšav král o přiští jejich, slavný oběd nazajtří jím v klášteře u kazateluova připravit kázal. Třetí pak den rozkázal jich před sebe povo- lati a měl na ten čas při sobě Mohutského a Kolín- ského arcibiskupy, Strospurgského, Laodynen- 1 = Kornbühl — 2 = Wigalois — 3 = 1. července 1310 = dominikánů
Strana 224
224 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 Poslové u krále Jana 281V Kmen královský v Čechách zahynul. ského„ Monasterienského, Špajrského, Ajšteten- ského biskupy, Jindřicha, Waldsakského opata, a jiných mnoho. Byl tu také Rudolf, hrabě z Rajnu, a Bertold, kníže Bavorský, a jiných mnoho hrabat, kterýchžto král na ten čas do své raddy povolal, před nimi chtě slyšeti poselství. Tu časem pří- hodným povoláni sú poslové /království Českého a předstúpivše, poručili su opatovi Zbraslavskému, aby jich potřebu oznámil. Kterýžto sa postaven před jinými, řekl: „Obyčejná jest věc lidem zdra- vých očí, že utíkají z temností a k světlu přistu- pují. Království České ve tmách a úzkostech i v roz- ličných zámutcích postavené útočiště jiného na- lézti nemohlo, jediné k světlu slavného jména Tvého aby se obrátilo, od kteréhož se jednak, všecken svět osvěcuje. Protož vzhledniž na ně Tvá Velebnost okem svého milosrdenství, tak aby- chom mohli slúžiti Tobě, králi Našemu. Máme v Čechách ovšem krále, — Jindřicha, kníže z Ko- rytan, — pod kterýmž zahynul pokoj i spravedli- vost, snad pro hříchy naše i všeho lidu Českého. Vzal nám P. Buoh kmen královský, kterýž trval od Přemysla, prvního knížete od pluhu vole- ného, 500 let, osmdesát a čtyři leta. Král Vácslav dobré paměti, když umřel, zuostavil po sobě syna Vácslava, dědice, a dvě dědičky, Annu a Alžbětu. 1 Leodium = Lutych, Liège — 2 Vlastně Berthold v. Hen- neberg — 3 = téměř
224 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 Poslové u krále Jana 281V Kmen královský v Čechách zahynul. ského„ Monasterienského, Špajrského, Ajšteten- ského biskupy, Jindřicha, Waldsakského opata, a jiných mnoho. Byl tu také Rudolf, hrabě z Rajnu, a Bertold, kníže Bavorský, a jiných mnoho hrabat, kterýchžto král na ten čas do své raddy povolal, před nimi chtě slyšeti poselství. Tu časem pří- hodným povoláni sú poslové /království Českého a předstúpivše, poručili su opatovi Zbraslavskému, aby jich potřebu oznámil. Kterýžto sa postaven před jinými, řekl: „Obyčejná jest věc lidem zdra- vých očí, že utíkají z temností a k světlu přistu- pují. Království České ve tmách a úzkostech i v roz- ličných zámutcích postavené útočiště jiného na- lézti nemohlo, jediné k světlu slavného jména Tvého aby se obrátilo, od kteréhož se jednak, všecken svět osvěcuje. Protož vzhledniž na ně Tvá Velebnost okem svého milosrdenství, tak aby- chom mohli slúžiti Tobě, králi Našemu. Máme v Čechách ovšem krále, — Jindřicha, kníže z Ko- rytan, — pod kterýmž zahynul pokoj i spravedli- vost, snad pro hříchy naše i všeho lidu Českého. Vzal nám P. Buoh kmen královský, kterýž trval od Přemysla, prvního knížete od pluhu vole- ného, 500 let, osmdesát a čtyři leta. Král Vácslav dobré paměti, když umřel, zuostavil po sobě syna Vácslava, dědice, a dvě dědičky, Annu a Alžbětu. 1 Leodium = Lutych, Liège — 2 Vlastně Berthold v. Hen- neberg — 3 = téměř
Strana 225
KMEN KRALOVSKY ŽAHYNUL. 225 Dopuštěním Božím týž Vácslav Mladší zahynul, žádného dědice ani dědičky nepozuostaviv, pře- dešlého pak Vácslava dceru Annu kníže Kory- tanský pojal sobě za manželku a po též dědičce osobil sobě království České a je drží a zpravuje velmi nepořádně, neb laupežové i mordové se v něm pod jeho zpravováním rozliční dějí a on o tom nic věděti nechce. Stříbro i zlato jednák na každý den z toho království do Korytan veze a pannu Alžbětu, sestru své manželky, rozličnými trápeními, také i vězením sužuje. A ta dědička panna Alžběta jest ctná a šlechetná, dobrotivá i krásná a nad jiné všecky panny jako perlami ctnostmi ozdobena. Kteráž prosí spolu s námi: rač se smilovati nad námi.“ Král pomlčav i odpo- věděl: „Sv. Římské císařství, kteréhož Nám Bož- ská Velebnost půjčiti ráčila, toho sme nezaslúžili, ale poněvadž je držíme, rozšiřovati je povinni jsme; ale však My nic bez vuole J. Milosti svaté i vědomí i povolení rad Našich nečiníme a nemí- níme činiti. Bude-li v tom vůle P. Boha Našeho a rad Našich, to což oznamujete a zač žádáte, bez pochyby bude moci býti přivedeno k nápravě, neb království České (tak jakž oznamujete) poněvadž jest dědice zbaveno, Nám se vidí že jest na císaře, jenž jest hlava všech králuov i království, spra- vedlivě připadlo. Tak jak práva císařská ukazují, budeme je moci dáti, komuž se Nám líbiti bude. Kronika IV. 15
KMEN KRALOVSKY ŽAHYNUL. 225 Dopuštěním Božím týž Vácslav Mladší zahynul, žádného dědice ani dědičky nepozuostaviv, pře- dešlého pak Vácslava dceru Annu kníže Kory- tanský pojal sobě za manželku a po též dědičce osobil sobě království České a je drží a zpravuje velmi nepořádně, neb laupežové i mordové se v něm pod jeho zpravováním rozliční dějí a on o tom nic věděti nechce. Stříbro i zlato jednák na každý den z toho království do Korytan veze a pannu Alžbětu, sestru své manželky, rozličnými trápeními, také i vězením sužuje. A ta dědička panna Alžběta jest ctná a šlechetná, dobrotivá i krásná a nad jiné všecky panny jako perlami ctnostmi ozdobena. Kteráž prosí spolu s námi: rač se smilovati nad námi.“ Král pomlčav i odpo- věděl: „Sv. Římské císařství, kteréhož Nám Bož- ská Velebnost půjčiti ráčila, toho sme nezaslúžili, ale poněvadž je držíme, rozšiřovati je povinni jsme; ale však My nic bez vuole J. Milosti svaté i vědomí i povolení rad Našich nečiníme a nemí- níme činiti. Bude-li v tom vůle P. Boha Našeho a rad Našich, to což oznamujete a zač žádáte, bez pochyby bude moci býti přivedeno k nápravě, neb království České (tak jakž oznamujete) poněvadž jest dědice zbaveno, Nám se vidí že jest na císaře, jenž jest hlava všech králuov i království, spra- vedlivě připadlo. Tak jak práva císařská ukazují, budeme je moci dáti, komuž se Nám líbiti bude. Kronika IV. 15
Strana 226
226 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 Všelť jest v to království Jindřich, syn Menhar- duov, někdy knížete Korytanského, ale ne dveřmi, a jakž tam všel (tak jakž slyšíme), hned s sebú do něho uvedl neřád a nespravedlivost a pokoj z něho ven vyhnal. Nadto Albrechtovi, předku našemu, byl se zúmyslně a všetečně zprotivil a až do dnes císařství se protiviti nepřestává. Mocnáť jest ruka Boží, mocnáť jest také ruka císaře Římského, kterýmiž ten Korytanský muož v krátkém času skrocen býti; však bez vuole Sv. Milosti a rad Mých nic toho nechci před sebe bráti. Protož při- stupte sem“ (řekl král) „knížata a raddy císařství Rímského a dajte raddu, jakým zpuosobem to tak zarmúcené a zahubené království České mohlo by k nápravě přivedeno býti.“ Odpověděli kní- žata: „Znáti ráčí Tvá Velebnost způsob práva císařského, že ten každý, kdož se protivil a pro- tiví císaři a císařství, upadá v pokutu nemilosti- vosti, tak aby toho, což má, i života zbaven byl. Jindřich pak, syn knížete Korytanského, kterýž království České na odpor sv. císařství sobě sám svévolně osobil a ještě je drží... protož vyhla- šujeme a vypovídáme, že jest on tím účinkem všecko své právo při témž království i ten nápad, po manželce ztratil, neb není hodné, aby slul král ten, ktož se právu císařskému protiví, aniž kní- žetem má jmenován býti, poněvadž jest léna od 1 = nárok
226 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 Všelť jest v to království Jindřich, syn Menhar- duov, někdy knížete Korytanského, ale ne dveřmi, a jakž tam všel (tak jakž slyšíme), hned s sebú do něho uvedl neřád a nespravedlivost a pokoj z něho ven vyhnal. Nadto Albrechtovi, předku našemu, byl se zúmyslně a všetečně zprotivil a až do dnes císařství se protiviti nepřestává. Mocnáť jest ruka Boží, mocnáť jest také ruka císaře Římského, kterýmiž ten Korytanský muož v krátkém času skrocen býti; však bez vuole Sv. Milosti a rad Mých nic toho nechci před sebe bráti. Protož při- stupte sem“ (řekl král) „knížata a raddy císařství Rímského a dajte raddu, jakým zpuosobem to tak zarmúcené a zahubené království České mohlo by k nápravě přivedeno býti.“ Odpověděli kní- žata: „Znáti ráčí Tvá Velebnost způsob práva císařského, že ten každý, kdož se protivil a pro- tiví císaři a císařství, upadá v pokutu nemilosti- vosti, tak aby toho, což má, i života zbaven byl. Jindřich pak, syn knížete Korytanského, kterýž království České na odpor sv. císařství sobě sám svévolně osobil a ještě je drží... protož vyhla- šujeme a vypovídáme, že jest on tím účinkem všecko své právo při témž království i ten nápad, po manželce ztratil, neb není hodné, aby slul král ten, ktož se právu císařskému protiví, aniž kní- žetem má jmenován býti, poněvadž jest léna od 1 = nárok
Strana 227
POSLOVÉ O KRALE JANA. 227 císařův nepřijal aniž žádá přijíti. Protož rač Tvá Velebnost to království České i knížetství Kory- tanské jemu odejma, opatřiti.“ Král vyslyšav své raddy a obrátiv se k poslům řekl: „Panně pak té, jejíž vychvalujete mravy, jistě přejeme, aby na stolici otce svého seděla jako dědička a královna, a my bratra Našeho Walrama, muže /zpanilého, dáme jí za manžela, aby spolu s ní to zpravoval království.“ Poslové to slyšíce, nízko se uklonili a králi (že toho panně přeje) poděkovali. I řekl Kunrád opat: „Jakož nám V. Král. Milost ráčíte podávati bratra, račte nám za pána dáti raději syna.“ Odpověděl král: „Bratr Náš jest muž věku dospělého a syn mládenec; a běda zemi, v kteréž jest král dítě.“ I řekli rychle poslové: „Ne běda, ale blaze by bylo zemi naší i všemu lidu toho království Českého.“ I řekl opat: „Jestliže toho mládence Tvá Velebnost nám za pána dáti ráčí, my poddáni budeme jeho rozkázaní a on Tvú vuoli činiti bude, a tak Tvá múdrost bude jeho i nás zpravovati.“ I vstav král a zavolal samého Kunráda opata obvláštně do pokoje a řekl jemu: „Proč bratra mého za krále vzíti nechcete a za syna žádáte?“ Jemuž opat odpověděl: „Proto, neb Tobě, králi, pánu mému, bližší tělem jest než bratr. A by- chom koho jiného Tobě bližšího, věděli, toho by- chom, aby nám za krále dán byl, od V. Milosti žádali: I řekl král: „A já sám mně najbližší sem, / 282r
POSLOVÉ O KRALE JANA. 227 císařův nepřijal aniž žádá přijíti. Protož rač Tvá Velebnost to království České i knížetství Kory- tanské jemu odejma, opatřiti.“ Král vyslyšav své raddy a obrátiv se k poslům řekl: „Panně pak té, jejíž vychvalujete mravy, jistě přejeme, aby na stolici otce svého seděla jako dědička a královna, a my bratra Našeho Walrama, muže /zpanilého, dáme jí za manžela, aby spolu s ní to zpravoval království.“ Poslové to slyšíce, nízko se uklonili a králi (že toho panně přeje) poděkovali. I řekl Kunrád opat: „Jakož nám V. Král. Milost ráčíte podávati bratra, račte nám za pána dáti raději syna.“ Odpověděl král: „Bratr Náš jest muž věku dospělého a syn mládenec; a běda zemi, v kteréž jest král dítě.“ I řekli rychle poslové: „Ne běda, ale blaze by bylo zemi naší i všemu lidu toho království Českého.“ I řekl opat: „Jestliže toho mládence Tvá Velebnost nám za pána dáti ráčí, my poddáni budeme jeho rozkázaní a on Tvú vuoli činiti bude, a tak Tvá múdrost bude jeho i nás zpravovati.“ I vstav král a zavolal samého Kunráda opata obvláštně do pokoje a řekl jemu: „Proč bratra mého za krále vzíti nechcete a za syna žádáte?“ Jemuž opat odpověděl: „Proto, neb Tobě, králi, pánu mému, bližší tělem jest než bratr. A by- chom koho jiného Tobě bližšího, věděli, toho by- chom, aby nám za krále dán byl, od V. Milosti žádali: I řekl král: „A já sám mně najbližší sem, / 282r
Strana 228
228 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1194 chcete-li mne za krále míti?“ „Dobře“ — (řekl opat) „mluviti ráčíte; by to možné bylo, na zemi padnúce za to bychom prosili, abyšte naším ráčili býti králem, ale již vysoko ste ráčili vstúpiti, nechť syn za vás v Čechách kraluje! Z toho také, králi milostivý, rmútiti se neračte, že jest panna Alžběta syna Vašeho věkem předešla, neb syn Váš má let 14 a panna 18, ale on větší postavy jest. Prosím, rač mi odpustiti, králi, pane muoj, Tvá Velebnost: Neměli byšte takového a tak slavného království z rukú syna Vašeho vypustiti, takovú ctnú pannu měli byšte jemu dáti za manželku, by měla let 50!“ Zasmál se král a vyšel zase k posluom. Druhého pak dne král, povolav opatuov Sedleckého a Zbra- slavského saukromí, řekl jim: „Vy dva muží ste jistě dobré pověsti a ste opatové, osoby duchovní; protož zaklínám vás skrze Boha živého a hrozný den saudný, jakož jemu budete v ten den odpo- vídati, abyšte mi pověděli tuto jeden každý z vás tajně, jest-li to slušné, abychom syna Našeho uči- nili Českým králem?“ Opatové jakoby se ulekli a pomlčavše řekli: „Toto Vám pravíme v slovu Páně, že nic jiného nesmajšlíme v srdcích našich, jediné to, aby syn Váš byl Českým králem.“ I odšel král od nich a šel k svým knížatuom do raddyi. 1 Všecko toto i následující vyprávění s malými změnami a omyly je vyprávěno (většinou doslovně) podle kroniky zbra- slavské Petra Žitavského.
228 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1194 chcete-li mne za krále míti?“ „Dobře“ — (řekl opat) „mluviti ráčíte; by to možné bylo, na zemi padnúce za to bychom prosili, abyšte naším ráčili býti králem, ale již vysoko ste ráčili vstúpiti, nechť syn za vás v Čechách kraluje! Z toho také, králi milostivý, rmútiti se neračte, že jest panna Alžběta syna Vašeho věkem předešla, neb syn Váš má let 14 a panna 18, ale on větší postavy jest. Prosím, rač mi odpustiti, králi, pane muoj, Tvá Velebnost: Neměli byšte takového a tak slavného království z rukú syna Vašeho vypustiti, takovú ctnú pannu měli byšte jemu dáti za manželku, by měla let 50!“ Zasmál se král a vyšel zase k posluom. Druhého pak dne král, povolav opatuov Sedleckého a Zbra- slavského saukromí, řekl jim: „Vy dva muží ste jistě dobré pověsti a ste opatové, osoby duchovní; protož zaklínám vás skrze Boha živého a hrozný den saudný, jakož jemu budete v ten den odpo- vídati, abyšte mi pověděli tuto jeden každý z vás tajně, jest-li to slušné, abychom syna Našeho uči- nili Českým králem?“ Opatové jakoby se ulekli a pomlčavše řekli: „Toto Vám pravíme v slovu Páně, že nic jiného nesmajšlíme v srdcích našich, jediné to, aby syn Váš byl Českým králem.“ I odšel král od nich a šel k svým knížatuom do raddyi. 1 Všecko toto i následující vyprávění s malými změnami a omyly je vyprávěno (většinou doslovně) podle kroniky zbra- slavské Petra Žitavského.
Strana 229
JAN LUCEMBURSKY. 229 (Jan Lucemburský králem.) Patnáctý pak den příjezdu jejich do Frank- furtu král, sedě v raddě s knížaty a arcibiskupy, kázal poslův zavolati. A když se všickni upokojili, po dlúhém mlčení král odevřev ústa svá řekl: „Jan, syn muoj prvorozený, Alžbětu pannu, krále Vácslava Českého někdy dceru, vzíti má řádně za manželku.“ A poslové odpověděli: „Alžběta panna, krále Českého Vácslava někdy dcera, Jana, syna Jindřicha císaře, přijiti má řádně za man- žela!“ I vzkřikli všickni „Te Deum laudamus“ a tu hned ty všecky věci se dostatečně utvrdily I rozkázal král, aby panna do Špajru, jenž jest město císařské, přivezena byla a tu aby 1. den měs. září jim svadba učiněna byla, a řka: „Neb my dlúho dlíti nemůžeme, máme zajisté cestu do Vlach před sebú, musíme ji vykonati.“ I řekli sú poslové: „Králi, pane náš, rač T. Milost jistě věděti, že naše země brzkého opatření potřebuje, nechť syn váš, pán náš, hned jede s námi, byť pak i v mále, přijel, království to bez boje obdrží a tam bude jemu slavná učiněna svadba.“ Král jim odpo- věděl: „Nedaj toho P. Buoh, abych prvé neměl viděti Alžběty, dcery mé, než bych odjel do da- lekých zemí, neb tu bude mé žádostivé a zvláštní potěšení, když syn můj Jan radovati se bude 1 = s malým průvodem
JAN LUCEMBURSKY. 229 (Jan Lucemburský králem.) Patnáctý pak den příjezdu jejich do Frank- furtu král, sedě v raddě s knížaty a arcibiskupy, kázal poslův zavolati. A když se všickni upokojili, po dlúhém mlčení král odevřev ústa svá řekl: „Jan, syn muoj prvorozený, Alžbětu pannu, krále Vácslava Českého někdy dceru, vzíti má řádně za manželku.“ A poslové odpověděli: „Alžběta panna, krále Českého Vácslava někdy dcera, Jana, syna Jindřicha císaře, přijiti má řádně za man- žela!“ I vzkřikli všickni „Te Deum laudamus“ a tu hned ty všecky věci se dostatečně utvrdily I rozkázal král, aby panna do Špajru, jenž jest město císařské, přivezena byla a tu aby 1. den měs. září jim svadba učiněna byla, a řka: „Neb my dlúho dlíti nemůžeme, máme zajisté cestu do Vlach před sebú, musíme ji vykonati.“ I řekli sú poslové: „Králi, pane náš, rač T. Milost jistě věděti, že naše země brzkého opatření potřebuje, nechť syn váš, pán náš, hned jede s námi, byť pak i v mále, přijel, království to bez boje obdrží a tam bude jemu slavná učiněna svadba.“ Král jim odpo- věděl: „Nedaj toho P. Buoh, abych prvé neměl viděti Alžběty, dcery mé, než bych odjel do da- lekých zemí, neb tu bude mé žádostivé a zvláštní potěšení, když syn můj Jan radovati se bude 1 = s malým průvodem
Strana 230
230 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 / 282 v ženich z nevěsty a dcera má Alžběta radovati se bude z ženicha, i mne vidúc, ze mne, a já vida je, veseliti se budu v nich. Protož raději jeďte a po- spěšte a dceru mú milú mně a synu mému man- želku sem přineste.“ Tu hned poslové chvátajíc z Frankfurtu vyjeli a v Normberce zůstali, po- slavše některé z sebe, kteří vjevše/do Prahy hned rychle u kupcův 1000 hř. vypůjčili. A připravivše všecky věci na tu cestu náležité, panna z Prahy vyjela, an Jindřich Korytanský na to hledí; a on ani žádný neptal se, kam jeti míní. Ale někteří ne- přátelé její tajně mluvili: „Jižť jest netřeba ji ven z země hnáti, již sama jede a zase, se na věky ne- navrátí.“ A jiní pravili: „Pojede-li ona k králi Římskému, ten ji za někoho lehkého z svých slu- žebníkuov vstrčí; myť jí toho přejem, nechť tam ostane a my zde." (Svatba královská.) Když pak přijela k posluom do Normbergka a oni s ní až do Špajru, neb král byl v Hembachu, a odtud poslal do Špajru posly poctivé, žádost maje, aby panna k němu přijela. A ona vstavši ráno, hned bez meškání jela a s ní spolu Walram, bratr králův. Král také poslal proti ní mnoho knížat, hrabat a rozličných lidí, a tak v velikém 1 = zpět — 2 = Hainbach
230 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 / 282 v ženich z nevěsty a dcera má Alžběta radovati se bude z ženicha, i mne vidúc, ze mne, a já vida je, veseliti se budu v nich. Protož raději jeďte a po- spěšte a dceru mú milú mně a synu mému man- želku sem přineste.“ Tu hned poslové chvátajíc z Frankfurtu vyjeli a v Normberce zůstali, po- slavše některé z sebe, kteří vjevše/do Prahy hned rychle u kupcův 1000 hř. vypůjčili. A připravivše všecky věci na tu cestu náležité, panna z Prahy vyjela, an Jindřich Korytanský na to hledí; a on ani žádný neptal se, kam jeti míní. Ale někteří ne- přátelé její tajně mluvili: „Jižť jest netřeba ji ven z země hnáti, již sama jede a zase, se na věky ne- navrátí.“ A jiní pravili: „Pojede-li ona k králi Římskému, ten ji za někoho lehkého z svých slu- žebníkuov vstrčí; myť jí toho přejem, nechť tam ostane a my zde." (Svatba královská.) Když pak přijela k posluom do Normbergka a oni s ní až do Špajru, neb král byl v Hembachu, a odtud poslal do Špajru posly poctivé, žádost maje, aby panna k němu přijela. A ona vstavši ráno, hned bez meškání jela a s ní spolu Walram, bratr králův. Král také poslal proti ní mnoho knížat, hrabat a rozličných lidí, a tak v velikém 1 = zpět — 2 = Hainbach
Strana 231
SVATBA KRALOVSKA. 231 počtu lidu jízdného vjela do města, ano na to sám král radostně hledí. A když ssazena byla s vozu, král vyšel proti ní a ujav jí za ruku, uvedl ji do příbytku svého a řekl k ní: „Panno milá, tys byla dcera krále Českého a již budeš dcera má, já tobě budu za otce a ty mně za dceru. Teď, hle, stojí syn muoj jednorozený a manžel tvuoj.“ A ona pohleďavši naň i zaplakala. Král tak dlúho na ně na oba vzhlédal, až se také nemohl od pláče zdržeti. Pobyvše tu některý den v Hembachu, do Špajru se všickni obrátili a tu slavnost veliká byla. Jan, arcibiskup Kolínský, Jana, syna krále Římského, s Alžbětú, dcerú někdy Vácslava, krále Českého, potvrdil k sv. manželství — a tu byla svadba nad obyčej znamenitá a hodování velmi nákladné. A když se ty věci všecky vykonaly, král se s svým synem Janem rozžehnal a Jan se do Čech obrátil, maje s sebú mnoho knížat a hrabat z rozličných zemí a jednak, ze vší Říše. A tak bylo více než na 3000 lidu jízdného a dobře zbrojí oděného krom těch, kteříž jemu v Čechách na pomoc při- jeli. A jeli všickni spolu vedlé řeky Ohře mimo Budyni a odtuď až do Hory Kutny (kterúž byl Korytanský po odjezdu poslův dobře osadil) přijeli, a nepřátelé, kteříž uvnitř byli, vjeti jim tam ne- dali. A oni tam chtěli mocí vskočiti a tak tu byla veliká bitva. 1 = téměř
SVATBA KRALOVSKA. 231 počtu lidu jízdného vjela do města, ano na to sám král radostně hledí. A když ssazena byla s vozu, král vyšel proti ní a ujav jí za ruku, uvedl ji do příbytku svého a řekl k ní: „Panno milá, tys byla dcera krále Českého a již budeš dcera má, já tobě budu za otce a ty mně za dceru. Teď, hle, stojí syn muoj jednorozený a manžel tvuoj.“ A ona pohleďavši naň i zaplakala. Král tak dlúho na ně na oba vzhlédal, až se také nemohl od pláče zdržeti. Pobyvše tu některý den v Hembachu, do Špajru se všickni obrátili a tu slavnost veliká byla. Jan, arcibiskup Kolínský, Jana, syna krále Římského, s Alžbětú, dcerú někdy Vácslava, krále Českého, potvrdil k sv. manželství — a tu byla svadba nad obyčej znamenitá a hodování velmi nákladné. A když se ty věci všecky vykonaly, král se s svým synem Janem rozžehnal a Jan se do Čech obrátil, maje s sebú mnoho knížat a hrabat z rozličných zemí a jednak, ze vší Říše. A tak bylo více než na 3000 lidu jízdného a dobře zbrojí oděného krom těch, kteříž jemu v Čechách na pomoc při- jeli. A jeli všickni spolu vedlé řeky Ohře mimo Budyni a odtuď až do Hory Kutny (kterúž byl Korytanský po odjezdu poslův dobře osadil) přijeli, a nepřátelé, kteříž uvnitř byli, vjeti jim tam ne- dali. A oni tam chtěli mocí vskočiti a tak tu byla veliká bitva. 1 = téměř
Strana 232
232 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 (Dobytí Prahy.) Kolínští krále Jana do města pustiti nechtěli. Tu Jindřich z Lippého, kterýž při králi Janovi ustavičně byl, z kuše velmi škodně, ale však ne smrtedlně postřelen. I vidúce ti, kteříž vně byli, že jest s těmi, kteříž sú v městě, nerovná válka, neb již dosti ukrutná zima nastávala, hned na- zajtří se k Kolínu obrátili. A již byla před tím stala se s Kolínskými námluva,, že sú měli tam Jana pustiti; a když přijel, nechtěli toho učiniti. Mo- hutský arcibiskup poslal k měšťanům a řka: „Však sme pro obecné dobré přijeli a nic jiného, než pokoj abychom zpuosobili v tomto království; pusťte nás do města, budem v něm hned krále Vašeho korunovati a on potom jako pán milostivý bude Vám to nahrazovati svú milostí.“ A oni od- pověděli: „Nechome, aby on kraloval nad námi, ale k komuž Praha, naše hlavní město, přivolí, toho i my za pána míti budeme. Tu král Jan s svými pobyv 6 dní, ano ho zima nutí, k Praze se obrátil s velikým hřmotem. Jin- dřich Korytanský, nevděčný, král Český, a Fridrich, syn markrabě Míšeňského, byli sú s svým lidem v Praze; a o tom uslyšavše, všickni se při- pravili,, aby odpírali V vojště Janově bylo mnoho měšťanů Pražských, kterýmž Korytanský bez- 1 = úmluva — 2 = nevítaný, nemilý — Tisk přypřawili omylem.
232 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1310 (Dobytí Prahy.) Kolínští krále Jana do města pustiti nechtěli. Tu Jindřich z Lippého, kterýž při králi Janovi ustavičně byl, z kuše velmi škodně, ale však ne smrtedlně postřelen. I vidúce ti, kteříž vně byli, že jest s těmi, kteříž sú v městě, nerovná válka, neb již dosti ukrutná zima nastávala, hned na- zajtří se k Kolínu obrátili. A již byla před tím stala se s Kolínskými námluva,, že sú měli tam Jana pustiti; a když přijel, nechtěli toho učiniti. Mo- hutský arcibiskup poslal k měšťanům a řka: „Však sme pro obecné dobré přijeli a nic jiného, než pokoj abychom zpuosobili v tomto království; pusťte nás do města, budem v něm hned krále Vašeho korunovati a on potom jako pán milostivý bude Vám to nahrazovati svú milostí.“ A oni od- pověděli: „Nechome, aby on kraloval nad námi, ale k komuž Praha, naše hlavní město, přivolí, toho i my za pána míti budeme. Tu král Jan s svými pobyv 6 dní, ano ho zima nutí, k Praze se obrátil s velikým hřmotem. Jin- dřich Korytanský, nevděčný, král Český, a Fridrich, syn markrabě Míšeňského, byli sú s svým lidem v Praze; a o tom uslyšavše, všickni se při- pravili,, aby odpírali V vojště Janově bylo mnoho měšťanů Pražských, kterýmž Korytanský bez- 1 = úmluva — 2 = nevítaný, nemilý — Tisk přypřawili omylem.
Strana 233
DOBYTI PRAHY. 233 právně pobral jich statky, protož ti najvíce na to Jana vedli, aby dobýval Prahy, tím nad Ko- rytanským, svým zhaubcí, aby se pomstili. Když pak okolo Prahy položivše se již 8 dní ležali a Němcům se velmi stýskalo, a zvláště zimu sobě ztěžujíce... I byl toho času v Praze při kostele P. Marie před Týnem kněz jeden velmi starý, jménem Berengarius, kterýž byl někdy kaplanem krále Vácslava a potom panny Alžběty. Ten při- stúpiv k strážným, prosil jich, aby jemu odpustili, časem z města vycházeti, pravě, že má nětco o svuoj oltář při arcibiskupu Mohutském jednati. A oni znajíce, že jest muž dobrý a zachovalý, jemu v tom dali povolení. Kterýž jednoho času řekl arcibiskupu Mohutskému: „Otče duostojný, jistě věz, že sú mnozí v Praze, ješto by rádi Jana,/syna krále Římského, za pána měli, a já také. Při tom také nechci, aby Tebe tajno bylo, že jsem já již s některými námluvu učinil, aby vás mocnú rukú do Prahy pustili. Protož zítra v tuto hodinu, když bude u kostela P. Marie u velký, zvon zvoněno, buďtež pohotově; a když po druhé se zazvoní, stuojte u bran městských. Po třetí pak když bude zvoněno, do města vskočiti hotovi buďte.“ Když pak s některými měšťany to všecko na- jednáno bylo, on kaplan, všed s některými na věži, jednú; druhé i po třetí zvoniti kázal. V tom řez- 283r 1 = teskno bylo = 2 = dovolili —3 asi omylem m. veliký
DOBYTI PRAHY. 233 právně pobral jich statky, protož ti najvíce na to Jana vedli, aby dobýval Prahy, tím nad Ko- rytanským, svým zhaubcí, aby se pomstili. Když pak okolo Prahy položivše se již 8 dní ležali a Němcům se velmi stýskalo, a zvláště zimu sobě ztěžujíce... I byl toho času v Praze při kostele P. Marie před Týnem kněz jeden velmi starý, jménem Berengarius, kterýž byl někdy kaplanem krále Vácslava a potom panny Alžběty. Ten při- stúpiv k strážným, prosil jich, aby jemu odpustili, časem z města vycházeti, pravě, že má nětco o svuoj oltář při arcibiskupu Mohutském jednati. A oni znajíce, že jest muž dobrý a zachovalý, jemu v tom dali povolení. Kterýž jednoho času řekl arcibiskupu Mohutskému: „Otče duostojný, jistě věz, že sú mnozí v Praze, ješto by rádi Jana,/syna krále Římského, za pána měli, a já také. Při tom také nechci, aby Tebe tajno bylo, že jsem já již s některými námluvu učinil, aby vás mocnú rukú do Prahy pustili. Protož zítra v tuto hodinu, když bude u kostela P. Marie u velký, zvon zvoněno, buďtež pohotově; a když po druhé se zazvoní, stuojte u bran městských. Po třetí pak když bude zvoněno, do města vskočiti hotovi buďte.“ Když pak s některými měšťany to všecko na- jednáno bylo, on kaplan, všed s některými na věži, jednú; druhé i po třetí zvoniti kázal. V tom řez- 283r 1 = teskno bylo = 2 = dovolili —3 asi omylem m. veliký
Strana 234
234 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1311 Král Jan dobyl Prahy. Pan Zajíc vězně odjal. níci Pražští přiběhli a bránu městskau u sv. Fran- tiška vysekali a Jana s lidem jeho valem pustili do Prahy. A nepřátelé ti, kteříž se Korytanského přidrželi, jedni na špitál, u mostu a jiní na hrad sv. Vácslava i s Korytanským utekli. Král Jan kázal všem křičeti: „Pokoj, pokoj“ a tak se lidé upokojili, a kteříž byli skrze Korytanského z Prahy vyhnáni, do svých se navrátili domuov. A to se stalo 3. den měs. prosince. Korytanský vida, ano mu se ne po jeho vuoli vede, 9. den měsíce toho, noci předešlé, pojav svau ženu Annu, s někte- rými svými tajně se s Hradu vykradl a ujel, pojav s sebau Jindřicha, měštěnína Pražského, jenž slúl s Kamene, a mnoho jiných mládencuov, dětí Pražských, kázav je pauty okovati, aby je vedl do Korytan. Ale Vylém Zajíc, jako muž hor- livý, raným jitrem kázav některým na koně vse- dati a za sebau rychle běžeti, Korytanského snažně honil a některé jeho služebníky a pomocníky, jenž jej z Čech provázeli, zraniv, ty všecky vězně jemu odjal. Řezníci Pražští. (Kоrunovace Jаnova.) (R. 1311.) L. 1311. Při počátku února měsíce sjeli se páni a rytíři i města království Českého do Prahy k pánu svému, a již syti jsúce válek, nepoko- juov a laupežův, žádostivi byli pokoje. A při- 1 = chudobinec, chorobinec
234 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1311 Král Jan dobyl Prahy. Pan Zajíc vězně odjal. níci Pražští přiběhli a bránu městskau u sv. Fran- tiška vysekali a Jana s lidem jeho valem pustili do Prahy. A nepřátelé ti, kteříž se Korytanského přidrželi, jedni na špitál, u mostu a jiní na hrad sv. Vácslava i s Korytanským utekli. Král Jan kázal všem křičeti: „Pokoj, pokoj“ a tak se lidé upokojili, a kteříž byli skrze Korytanského z Prahy vyhnáni, do svých se navrátili domuov. A to se stalo 3. den měs. prosince. Korytanský vida, ano mu se ne po jeho vuoli vede, 9. den měsíce toho, noci předešlé, pojav svau ženu Annu, s někte- rými svými tajně se s Hradu vykradl a ujel, pojav s sebau Jindřicha, měštěnína Pražského, jenž slúl s Kamene, a mnoho jiných mládencuov, dětí Pražských, kázav je pauty okovati, aby je vedl do Korytan. Ale Vylém Zajíc, jako muž hor- livý, raným jitrem kázav některým na koně vse- dati a za sebau rychle běžeti, Korytanského snažně honil a některé jeho služebníky a pomocníky, jenž jej z Čech provázeli, zraniv, ty všecky vězně jemu odjal. Řezníci Pražští. (Kоrunovace Jаnova.) (R. 1311.) L. 1311. Při počátku února měsíce sjeli se páni a rytíři i města království Českého do Prahy k pánu svému, a již syti jsúce válek, nepoko- juov a laupežův, žádostivi byli pokoje. A při- 1 = chudobinec, chorobinec
Strana 235
KORUNOVACE JANOVA 235 stupujíce k Janovi, jemu se poddávali, lásky a milosti od něho žádajíce, věrnost slibovali. Jednoho pak dne pilně se o to spolu ura- divše, předstúpili před arcibiskupa Mohutského, jeho skrze Vyléma Zajíce snažně žádajíce, po- něvadž jím P. Bůh všemohúcí dáti ráčil toho Jana za krále, aby on jeho na království vedlé úřadu svého potvrdil a korunoval, slibujíce také jemu ty dary, kteréž jích předkové od staradávna obyčej měli předkuom jeho dávati, dáti. Kterýžto arci- biskup odpověděl: „Páni Čechové, veliké věci na mně žádáte; já toho jistě nesmím učiniti. Neb J. M. Císařská ráčil při rozžehnání synu svému i mně oznámiti, že ráčí do Čech přijeti a sám osobně s některými knížaty Řískými býti při jeho koru-
KORUNOVACE JANOVA 235 stupujíce k Janovi, jemu se poddávali, lásky a milosti od něho žádajíce, věrnost slibovali. Jednoho pak dne pilně se o to spolu ura- divše, předstúpili před arcibiskupa Mohutského, jeho skrze Vyléma Zajíce snažně žádajíce, po- něvadž jím P. Bůh všemohúcí dáti ráčil toho Jana za krále, aby on jeho na království vedlé úřadu svého potvrdil a korunoval, slibujíce také jemu ty dary, kteréž jích předkové od staradávna obyčej měli předkuom jeho dávati, dáti. Kterýžto arci- biskup odpověděl: „Páni Čechové, veliké věci na mně žádáte; já toho jistě nesmím učiniti. Neb J. M. Císařská ráčil při rozžehnání synu svému i mně oznámiti, že ráčí do Čech přijeti a sám osobně s některými knížaty Řískými býti při jeho koru-
Strana 236
236 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1311 / 283 v Král Jan korunován. nování.“ Oni to slyšíce, více jsú žádali, aby pán jích byl korunován, a volajíce všickni pravili: „Spadla jest koruna s hlavy království našeho, však jsme již dosti bez hlavy byli. Protož, milos- tivý otče, tohoto Jana nám za hlavu a krále učiň, za to všickni prosíme!“ Arcibiskup vzav prodlení o to do druhého dne, v tom času rozváživ věci a příhody budúcí, snad aby skrze takové prodlé- vaní a odtahy větší nebyl rozbroj v lidu aneb snad aby sobě mládence toho nezošklivili, dal od- pověd, poněvadž k němu jako ku pánu svému mají tu a takovú milost, chut i lásku, že to chce na žádost jích rád učiniti a pán jích že bude v brzkém času vidín od ních v koruně, tak jakž na krále sluší. I obesláni jsau obvláštně také ně- kteří páni, též i z rytířstva i z měst, aby se sjeli valně do Prahy k neděli po slavnosti P. Marie Očišťování, jinák Hromnic. Takové noviny všickni, jimž byl míl pokoj, rádi a vděčně uslyšali, a když se sjeli, při takovém jích shromáždění na Hradě sv. Vácslava v kostele sv. Víta od téhož /arci- biskupa Jan, syn Jindřicha císaře, slavně jest ko- runován, ano všickni chválé P. Boha a zpívají „Te Deum laudamus“ a lid obecný „Hospodine pomiluj ný“. Při tom také korunována jest i Alž- běta, manželka jeho. Po korunování pak jel král i králová pod nebesy velmi poctivě, do Větší Prahy 1 = u veliké slávě
236 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1311 / 283 v Král Jan korunován. nování.“ Oni to slyšíce, více jsú žádali, aby pán jích byl korunován, a volajíce všickni pravili: „Spadla jest koruna s hlavy království našeho, však jsme již dosti bez hlavy byli. Protož, milos- tivý otče, tohoto Jana nám za hlavu a krále učiň, za to všickni prosíme!“ Arcibiskup vzav prodlení o to do druhého dne, v tom času rozváživ věci a příhody budúcí, snad aby skrze takové prodlé- vaní a odtahy větší nebyl rozbroj v lidu aneb snad aby sobě mládence toho nezošklivili, dal od- pověd, poněvadž k němu jako ku pánu svému mají tu a takovú milost, chut i lásku, že to chce na žádost jích rád učiniti a pán jích že bude v brzkém času vidín od ních v koruně, tak jakž na krále sluší. I obesláni jsau obvláštně také ně- kteří páni, též i z rytířstva i z měst, aby se sjeli valně do Prahy k neděli po slavnosti P. Marie Očišťování, jinák Hromnic. Takové noviny všickni, jimž byl míl pokoj, rádi a vděčně uslyšali, a když se sjeli, při takovém jích shromáždění na Hradě sv. Vácslava v kostele sv. Víta od téhož /arci- biskupa Jan, syn Jindřicha císaře, slavně jest ko- runován, ano všickni chválé P. Boha a zpívají „Te Deum laudamus“ a lid obecný „Hospodine pomiluj ný“. Při tom také korunována jest i Alž- běta, manželka jeho. Po korunování pak jel král i králová pod nebesy velmi poctivě, do Větší Prahy 1 = u veliké slávě
Strana 237
VLADA JANOVA. Z3T až do kláštera sv. Jakuba k Františkuom a tu jím i jiným všem slavný a nákladný oběd byl při- praven, netoliko tu v konventě, ale i v mnohých jiných domích a jistbách (neb zima byla) rozkošně hodovali. A když se to všecko vykonalo, páni mnozí, kteříž byli s králem do Čech přijeli, s ním, též i s královú, také i s pány Českými se přátelsky rozžehnavše, do svých se zemí navrátili. (Vláda Janova.) T. 1. měs. máje král s velikým vojskem vyjel z Prahy, aby navštívil Moravu, neb též nepravosti a laupežové dáli se v ní jako v Čechách. A přijel najprvé k městu Olomúci a tu jeho vděčně do města pustivše přijali, pokorně za milost prosíce, jemu slibovali poddanost, tak jakž králi náleží. I pobyl tu 12 dní. A v tom času přijel k němu Bole- slav, kníže Vratislavský, kterýž držal knížetství Opavské. A tu král a kníže o všecko jsau se přá- telsky snesli. A Boleslav králi dobrovolně to Opavské knížetství navrátil, neb jest od staro- dávna k království Českému náležalo. Král také Boleslavovi dáti slíbil a na některé jisté roky 8000 hř. stř., ne za to, že jest jemu to knížetství pustil, ale proto, že byl obyčej králům Českým po svých dcerách po 10.000 hř. stř. věna dávati. A Boleslav měl Markétu, dceru někdy Vácslava Olomučtí měštané.
VLADA JANOVA. Z3T až do kláštera sv. Jakuba k Františkuom a tu jím i jiným všem slavný a nákladný oběd byl při- praven, netoliko tu v konventě, ale i v mnohých jiných domích a jistbách (neb zima byla) rozkošně hodovali. A když se to všecko vykonalo, páni mnozí, kteříž byli s králem do Čech přijeli, s ním, též i s královú, také i s pány Českými se přátelsky rozžehnavše, do svých se zemí navrátili. (Vláda Janova.) T. 1. měs. máje král s velikým vojskem vyjel z Prahy, aby navštívil Moravu, neb též nepravosti a laupežové dáli se v ní jako v Čechách. A přijel najprvé k městu Olomúci a tu jeho vděčně do města pustivše přijali, pokorně za milost prosíce, jemu slibovali poddanost, tak jakž králi náleží. I pobyl tu 12 dní. A v tom času přijel k němu Bole- slav, kníže Vratislavský, kterýž držal knížetství Opavské. A tu král a kníže o všecko jsau se přá- telsky snesli. A Boleslav králi dobrovolně to Opavské knížetství navrátil, neb jest od staro- dávna k království Českému náležalo. Král také Boleslavovi dáti slíbil a na některé jisté roky 8000 hř. stř., ne za to, že jest jemu to knížetství pustil, ale proto, že byl obyčej králům Českým po svých dcerách po 10.000 hř. stř. věna dávati. A Boleslav měl Markétu, dceru někdy Vácslava Olomučtí měštané.
Strana 238
238 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1311 Král Jan spravedlivý krále, kterýž Zbraslavský klášter stavěl. Protož aby toho věna nežádal, ta se stala smlauva. Odtuď pak král hnul se do Brna a tu také mnohá narov- nání učinil, a tak mnoho měst a městeček i hraduov zjezdil a všudy puosobil pokoj, vdovám a si- rotkům velmi byl nápomocen, a činil jím za spra- vedlivé bez odtahuov, a oni zaň vysokými hlasy P. Boha (aby jemu dlúhé zdraví dáti ráčil) prosili A on šťasně a ve zdraví t. 1. se do Prahy navrátil. 284 r (Výprava na Moravu.) Hrad Ungersprech v Moravě dobyt. L. 1312. přineseny jsú noviny do Čech králi Ja- novi, že by opět v Moravě skrze laupežníky dáli se rozliční neřádové. Král Jan, ač byl mládenec, však slyše takové věci nemálo byl hněviv. Asebrav vojsko, rychle pustil se do Moravy, aby ty nevole přetrhl a laupežníky skrotil. Neb ještě mnoho zámkuov a tvrzí zuostalo, na nichž se tajili lau- pežníci. Byl také toho času jeden nepřítel Mo- ravský i královský, jménem Jan, z Bozkovic, kterýž měl hrad jeden dosti tvrdý, nedaleko od kláštera Třebíče, jenž slul Ungersprech. A ten že tu byl na cestě, kázal král jeho mocně dobývati a dobýti. To když se stalo, nalezeno na něm těch zhaubcuov zemských 18, kteří když sú doluov svedeni, král hned kázal je všecky stínati. Jeden (R. 1312.) 1) Správně Jimram; hrad Ungersberg. — 2 = pevný
238 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1311 Král Jan spravedlivý krále, kterýž Zbraslavský klášter stavěl. Protož aby toho věna nežádal, ta se stala smlauva. Odtuď pak král hnul se do Brna a tu také mnohá narov- nání učinil, a tak mnoho měst a městeček i hraduov zjezdil a všudy puosobil pokoj, vdovám a si- rotkům velmi byl nápomocen, a činil jím za spra- vedlivé bez odtahuov, a oni zaň vysokými hlasy P. Boha (aby jemu dlúhé zdraví dáti ráčil) prosili A on šťasně a ve zdraví t. 1. se do Prahy navrátil. 284 r (Výprava na Moravu.) Hrad Ungersprech v Moravě dobyt. L. 1312. přineseny jsú noviny do Čech králi Ja- novi, že by opět v Moravě skrze laupežníky dáli se rozliční neřádové. Král Jan, ač byl mládenec, však slyše takové věci nemálo byl hněviv. Asebrav vojsko, rychle pustil se do Moravy, aby ty nevole přetrhl a laupežníky skrotil. Neb ještě mnoho zámkuov a tvrzí zuostalo, na nichž se tajili lau- pežníci. Byl také toho času jeden nepřítel Mo- ravský i královský, jménem Jan, z Bozkovic, kterýž měl hrad jeden dosti tvrdý, nedaleko od kláštera Třebíče, jenž slul Ungersprech. A ten že tu byl na cestě, kázal král jeho mocně dobývati a dobýti. To když se stalo, nalezeno na něm těch zhaubcuov zemských 18, kteří když sú doluov svedeni, král hned kázal je všecky stínati. Jeden (R. 1312.) 1) Správně Jimram; hrad Ungersberg. — 2 = pevný
Strana 239
VYPRAVA NA MORAVU. 239 pak mezi nimi šel na smrt s radostí a poskakuje; Laupežník žádal a jsa veden mimo jeden strom krásný a velmi na krásném stromu rozkvetlý, zastavil se a snážně žádal i prosil, aby viseti. byl na něm oběšen. Král kázal jeho žádost vy- plniti a jej tu pověsiti. Odtuď král jel do Brna a tu jemu povědíno, že Fridrich z Deblína veliké škody laupežem činí. Král hned bez meškání kázal naň táhnauti a jeho přísně dobývati. Ale že Deblín hrad byl tvrdý, s nižádný strany před ním děla nemohla položena býti. Ti, kteříž se na něm byli zavřeli, silně a statečně se bránili. Král rozkázal dvakrát dne jednoho k nim mocně šturm pustiti, ale oble- žení všecky své nepřátely, mnoho jich zbivše, jiné od sebe odehnali. Král rozhněvav se, rychle poslal pro havéře, kázal se pod zemí k němu kopati. Fridrich znamenav, že se neobrání, poslal k králi, jemu se dávaje na milost. Král maje o něm zprávu, že jest muž v své věci nestálý a k laupežným věcem vždycky hotový, vzkázal jemu, že jej na milost chce přijíti, ale hrady jeho všecky že chce kázati zbořiti. On pak znamenav, že se obrániti nemuož, i k tomu dal své povolení, a tak král roz- kázal hrad, jenž slul Drahotauš, hrad Rečici i hrad Deblín obořiti. Hlad T. 1. déšť žádný od měsíce máje až do prasince ukrutný v Čechách ani v Moravě nepršal, a horka příliš v Čechách ukrutná, takže všecka obilé vyhynula. Z toho i v Moravě. Hrad Deblín v Moravě.
VYPRAVA NA MORAVU. 239 pak mezi nimi šel na smrt s radostí a poskakuje; Laupežník žádal a jsa veden mimo jeden strom krásný a velmi na krásném stromu rozkvetlý, zastavil se a snážně žádal i prosil, aby viseti. byl na něm oběšen. Král kázal jeho žádost vy- plniti a jej tu pověsiti. Odtuď král jel do Brna a tu jemu povědíno, že Fridrich z Deblína veliké škody laupežem činí. Král hned bez meškání kázal naň táhnauti a jeho přísně dobývati. Ale že Deblín hrad byl tvrdý, s nižádný strany před ním děla nemohla položena býti. Ti, kteříž se na něm byli zavřeli, silně a statečně se bránili. Král rozkázal dvakrát dne jednoho k nim mocně šturm pustiti, ale oble- žení všecky své nepřátely, mnoho jich zbivše, jiné od sebe odehnali. Král rozhněvav se, rychle poslal pro havéře, kázal se pod zemí k němu kopati. Fridrich znamenav, že se neobrání, poslal k králi, jemu se dávaje na milost. Král maje o něm zprávu, že jest muž v své věci nestálý a k laupežným věcem vždycky hotový, vzkázal jemu, že jej na milost chce přijíti, ale hrady jeho všecky že chce kázati zbořiti. On pak znamenav, že se obrániti nemuož, i k tomu dal své povolení, a tak král roz- kázal hrad, jenž slul Drahotauš, hrad Rečici i hrad Deblín obořiti. Hlad T. 1. déšť žádný od měsíce máje až do prasince ukrutný v Čechách ani v Moravě nepršal, a horka příliš v Čechách ukrutná, takže všecka obilé vyhynula. Z toho i v Moravě. Hrad Deblín v Moravě.
Strana 240
240 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1312 přišla veliká drahota, tak že strych žíta platil puol hřivny. Lidu obecného mnoho hladem zemřelo a král Jan to slyše, z toho byl velmi teskliv. (Korunování a smrt císaře Jindřicha.) Jindřich v Římě korunován (R. 1313.) 284V R. t. také Jindřich, král Rímský, otec krále Jana Českého, jel do Ríma, tam aby byl císařskau korunau korunován. A maje veliký zástup lidu, tu na té cestě všecku Lombardý i jiné ty krajiny svému panování podmanil. Římané pak vzbudili proti němu Ruprechta, krále z Apulí, kterýž přitáhl mocně k Římu, chtě tomu korunování překážku učiniti, a tu několikrát na lid Jindřichuov potržku, učinil. Ale Jindřich s svými vždycky nad ním sví- tězil. Naposledy pak zahnal jej tak daleko od Ríma, že se více k němu nenavrátil, a tak Jindřich pokojně korunován na den sv. Petra a Pavla apoštoluov. L. 1313./Král Jan, pojav nemalý počet vý- borných Čechuov, jel s ními do Normbergka a tu obeslal k sobě mnohá Ríšská knížata, jích žádaje, aby se k němu sjeli ke dni slavnosti Božího křtění,. Tu když se všickni na žádost jeho volně, nalézti dali, všel s ními v raddu. A po dlúhém rokování na tom zuostali, aby Jindřichovi císaři, kterýž na ten čas oblehl město Florencí, postního času lidem pomoc učinili. 1 = útok — 2 = 6. ledna — 3 = ochotně
240 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1312 přišla veliká drahota, tak že strych žíta platil puol hřivny. Lidu obecného mnoho hladem zemřelo a král Jan to slyše, z toho byl velmi teskliv. (Korunování a smrt císaře Jindřicha.) Jindřich v Římě korunován (R. 1313.) 284V R. t. také Jindřich, král Rímský, otec krále Jana Českého, jel do Ríma, tam aby byl císařskau korunau korunován. A maje veliký zástup lidu, tu na té cestě všecku Lombardý i jiné ty krajiny svému panování podmanil. Římané pak vzbudili proti němu Ruprechta, krále z Apulí, kterýž přitáhl mocně k Římu, chtě tomu korunování překážku učiniti, a tu několikrát na lid Jindřichuov potržku, učinil. Ale Jindřich s svými vždycky nad ním sví- tězil. Naposledy pak zahnal jej tak daleko od Ríma, že se více k němu nenavrátil, a tak Jindřich pokojně korunován na den sv. Petra a Pavla apoštoluov. L. 1313./Král Jan, pojav nemalý počet vý- borných Čechuov, jel s ními do Normbergka a tu obeslal k sobě mnohá Ríšská knížata, jích žádaje, aby se k němu sjeli ke dni slavnosti Božího křtění,. Tu když se všickni na žádost jeho volně, nalézti dali, všel s ními v raddu. A po dlúhém rokování na tom zuostali, aby Jindřichovi císaři, kterýž na ten čas oblehl město Florencí, postního času lidem pomoc učinili. 1 = útok — 2 = 6. ledna — 3 = ochotně
Strana 241
SMRT JINDRICHA CISARE. 241 T. 1. na den sv. Kyliána Alžběta, královna Česká, urodila dceru prvorozenú, jíž král Jan, otec její, pro milost své mateře kázal dáti jméno Markéta. R. t. král Český vedlé předešlého s knížaty zůstaní přihotoviv se a veliký Českého lidu počet shro- máždiv, vyjel z Prahy nazajtří po slavnosti Na- nebevzetí P. Marie,, chtě se do Vlach k císaři, otci svému, skrze Švábskau zemi pustiti. A když byl mezi Ulmem a Konstancí, přijeli k němu smutní poslové, žalostivě oznamujíce, že císař Jindřich, otec jeho, tak jakž se někteří domnívali, jedem otráven jsa umřel. Král té nevděčné, noviny velmi se ulekl a obávaje se, aby mu nětco také nena- dálého v těch zeměch se nepřihodilo, odtuď po- spíšil a do Čech se navrátil. L. 1314. Upokojilo se království České, lau- (R. 1314.) pežové i mordové přestali a král Jan z toho byl nemálo potěšen; a králová Alžběta urodila jemu dceru a on kázal jí dáti jméno Jitka. Císař Jindřich otráven. (Spory o císařství v Říši.) T. 1. když byla prázdna císařská stolice, Petr, arcibiskup Mohutský, obeslal korferšty (neb vo- lence) Baldyvina Treverského a Jindřicha Ko- línského arcibiskupy, Jana, krále Českého, Ru- dolfa, kníže Saského, Valdemara, markrabí Bram- 1 = 15. srpna — 2 = nepříjemné Kronika IV. 16
SMRT JINDRICHA CISARE. 241 T. 1. na den sv. Kyliána Alžběta, královna Česká, urodila dceru prvorozenú, jíž král Jan, otec její, pro milost své mateře kázal dáti jméno Markéta. R. t. král Český vedlé předešlého s knížaty zůstaní přihotoviv se a veliký Českého lidu počet shro- máždiv, vyjel z Prahy nazajtří po slavnosti Na- nebevzetí P. Marie,, chtě se do Vlach k císaři, otci svému, skrze Švábskau zemi pustiti. A když byl mezi Ulmem a Konstancí, přijeli k němu smutní poslové, žalostivě oznamujíce, že císař Jindřich, otec jeho, tak jakž se někteří domnívali, jedem otráven jsa umřel. Král té nevděčné, noviny velmi se ulekl a obávaje se, aby mu nětco také nena- dálého v těch zeměch se nepřihodilo, odtuď po- spíšil a do Čech se navrátil. L. 1314. Upokojilo se království České, lau- (R. 1314.) pežové i mordové přestali a král Jan z toho byl nemálo potěšen; a králová Alžběta urodila jemu dceru a on kázal jí dáti jméno Jitka. Císař Jindřich otráven. (Spory o císařství v Říši.) T. 1. když byla prázdna císařská stolice, Petr, arcibiskup Mohutský, obeslal korferšty (neb vo- lence) Baldyvina Treverského a Jindřicha Ko- línského arcibiskupy, Jana, krále Českého, Ru- dolfa, kníže Saského, Valdemara, markrabí Bram- 1 = 15. srpna — 2 = nepříjemné Kronika IV. 16
Strana 242
242 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1314 Válka o císařství. burského, Rudolfa, kníže Bavorského a hrabí z Rajnu. Sjevše se v Frankfurtu, tu jsú o búdúcího císaře rokovali. Přijeli také na ten čas do Frank- furtu kníže Fridrich Rakúský a bratří jeho Leo- pold a Albrecht, jeden každý z ních císařské duo- stojenství sobě osobuje. Ale Mohutský a Trever- ský arcibiskupové a král Český byli jím na odpor, Ludvík, kníže Bavorský, také ten auřad na se vzta- hoval. A tak někteří jsú volili Fridricha Rakúského a jiní Ludvíka Bavorského. I byly skrze to veliké rozepře a nesnáze v Ríši, neb ti dva volení váleli, spolu jednak za 9 let a skrze to s obau strán mnoho lidu zmordováno. Naposledy pak přemohl Ludvík Bavorský Fridricha Rakúského a jal jej. Také panuov Rakúských při tom a v té bitvě mnoho zjímáno. A tak Ludvík učiněn jest po mnohých válkách Římským králem. Matěj z Trenčína. (Válka v Uhrách.) (R. 1315.) L. 1315. Matěj z Trenčína, jeden z panuov Uherských, sebrav nětco lidu Uherského, vtrhl do Moravy a činil Moravanuom velikú škodu. Králi Českému to když povědíno bylo, shro- máždiv puol druhého tisíce výborných mužuov Čechuov, jenž každý z ních směl tři Uhry pod- niknúti,, i vyjel s ními z Prahy jedenmezcítmý den máje měsíce. A když přijel do Moravy, Uhří, ti 1 = válčili — 2 = proti se postaviti
242 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1314 Válka o císařství. burského, Rudolfa, kníže Bavorského a hrabí z Rajnu. Sjevše se v Frankfurtu, tu jsú o búdúcího císaře rokovali. Přijeli také na ten čas do Frank- furtu kníže Fridrich Rakúský a bratří jeho Leo- pold a Albrecht, jeden každý z ních císařské duo- stojenství sobě osobuje. Ale Mohutský a Trever- ský arcibiskupové a král Český byli jím na odpor, Ludvík, kníže Bavorský, také ten auřad na se vzta- hoval. A tak někteří jsú volili Fridricha Rakúského a jiní Ludvíka Bavorského. I byly skrze to veliké rozepře a nesnáze v Ríši, neb ti dva volení váleli, spolu jednak za 9 let a skrze to s obau strán mnoho lidu zmordováno. Naposledy pak přemohl Ludvík Bavorský Fridricha Rakúského a jal jej. Také panuov Rakúských při tom a v té bitvě mnoho zjímáno. A tak Ludvík učiněn jest po mnohých válkách Římským králem. Matěj z Trenčína. (Válka v Uhrách.) (R. 1315.) L. 1315. Matěj z Trenčína, jeden z panuov Uherských, sebrav nětco lidu Uherského, vtrhl do Moravy a činil Moravanuom velikú škodu. Králi Českému to když povědíno bylo, shro- máždiv puol druhého tisíce výborných mužuov Čechuov, jenž každý z ních směl tři Uhry pod- niknúti,, i vyjel s ními z Prahy jedenmezcítmý den máje měsíce. A když přijel do Moravy, Uhří, ti 1 = válčili — 2 = proti se postaviti
Strana 243
VALKA V UHRACH. 243 škůdce Moravští, to uslyšavše, k Trenčínu se obrátili. A vojsko krále Českého u zámku, kterýž slove Veselé, položilo se a na zajtří šturmem jeho dobyli. A odtuď táhli k zámku, kterýž slove Belus, jenž jest na Uherském a Moravském pomezí, a počali jeho silnau mocí dobývati. /V tom Matěj Trenčínský, chtě obleženým retuňk, učiniti, přitáhl s velikú mocí nenadále s křikem a hřmotem takovým, až se všickni Čechové ulekli a jednák toho hřmotu bojíce se utěkati chtěli. Ale Jindřich z Lippého, jenž byl muž smělého srdce, velmi jích posilňoval, předkládaje, že by jím nebylo slušné ani poctivé, utéci a krále, svého pána milostivého, tu nechati a bez něho do Čech se navrátiti. To kdyby se stalo, netoliko svým otcuom, bratrům, synuom a jiným na ten čas všem přáteluom že by hanbu učinili, ale i budúcím, a oni sami utíkající že by vešli ve zlú pověst a v rozprávku hanebnau všem jiným okolním ná- rodům. Také doložil a řka: „Však by nám bylo slušnějí, jednomu každému z nás se ctí umříti, než bez cti na světě býti; ale však toho nebude, abychom tuto zahynúti měli, a nedá toho P. Buoh, aby tento hanebný národ Uherský nad námi ví- tězství míti měl.“ Z napomenutí toho ctného pána vzavše posilnění, hned proti nepřáteluom se šiko- vali. Uhři pak bez šiku běžali jako motajlové 285r Jindřich z Lippého napomínal Čechy. 1 = záchrana, pomoc — 2 = čestné
VALKA V UHRACH. 243 škůdce Moravští, to uslyšavše, k Trenčínu se obrátili. A vojsko krále Českého u zámku, kterýž slove Veselé, položilo se a na zajtří šturmem jeho dobyli. A odtuď táhli k zámku, kterýž slove Belus, jenž jest na Uherském a Moravském pomezí, a počali jeho silnau mocí dobývati. /V tom Matěj Trenčínský, chtě obleženým retuňk, učiniti, přitáhl s velikú mocí nenadále s křikem a hřmotem takovým, až se všickni Čechové ulekli a jednák toho hřmotu bojíce se utěkati chtěli. Ale Jindřich z Lippého, jenž byl muž smělého srdce, velmi jích posilňoval, předkládaje, že by jím nebylo slušné ani poctivé, utéci a krále, svého pána milostivého, tu nechati a bez něho do Čech se navrátiti. To kdyby se stalo, netoliko svým otcuom, bratrům, synuom a jiným na ten čas všem přáteluom že by hanbu učinili, ale i budúcím, a oni sami utíkající že by vešli ve zlú pověst a v rozprávku hanebnau všem jiným okolním ná- rodům. Také doložil a řka: „Však by nám bylo slušnějí, jednomu každému z nás se ctí umříti, než bez cti na světě býti; ale však toho nebude, abychom tuto zahynúti měli, a nedá toho P. Buoh, aby tento hanebný národ Uherský nad námi ví- tězství míti měl.“ Z napomenutí toho ctného pána vzavše posilnění, hned proti nepřáteluom se šiko- vali. Uhři pak bez šiku běžali jako motajlové 285r Jindřich z Lippého napomínal Čechy. 1 = záchrana, pomoc — 2 = čestné
Strana 244
244 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1315 Bitva mezi Čechy a Uhry. domnívajíce se, že budau Čechové utěkati. Tu Čechové mezi ně vskočivše bili je a mordovali, a oni se nebránili, jediné jakž byli naučeni, kři- čali vysokými hlasy, jsem i tam běhajíce. Ale Čechové stáli pod svau korauhví a ty běhavé Uhry s koní sráželi. Uhři vidúce, že Čechuov ne- mohú rozraziti, ani jích prošívanic, z svých lučišť prostřelovati, na běh se oddali. Čechové jích ne- chtěli honiti, ale na svém zuostali placu. Tu ten den zbito Uhruov půl druhého sta a pět, vězňuov vzato 132, raněných mnoho ušlo. Z Čechuov toliko jediný zabit a čtyři ranění. I nezdálo se králi Čes- kému dále do Uher táhnúti pro nedostatek chleba. Karel, král Uherský, málo před tím slíbil byl Ja- novi, králi Ceskému, proti Matějovi Trenčínskému, svému nepříteli, pomoc lidem učiniti, ale tomu dosti neučinil. Matěj však, obávaje se Čechuov, poslal posly své, že chce příměří s králem Českým učiniti. Král Jan, uradiv se s Čechy, k tomu svolil. I vydali jsú po 8 osobách a ti mezi ními pokoj do roka utvrdili a zaručili. I obrátiv se král, zase přijel do Brna na den sv. Jakuba. (Bludaři. Vzrůst Němců.) /T. 1. při slavnosti sv. Marie Magdalenské a sv. Povodňové Jakuba, po takovém suchotném letu pršali velicí po suchém letu. 285V 1 V orig. týž obrázek bitvy jako na str. 278 r. — 2 = pancíře prošívané, obyčejně smolou pokryté — 3 22. a 25. července.
244 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1315 Bitva mezi Čechy a Uhry. domnívajíce se, že budau Čechové utěkati. Tu Čechové mezi ně vskočivše bili je a mordovali, a oni se nebránili, jediné jakž byli naučeni, kři- čali vysokými hlasy, jsem i tam běhajíce. Ale Čechové stáli pod svau korauhví a ty běhavé Uhry s koní sráželi. Uhři vidúce, že Čechuov ne- mohú rozraziti, ani jích prošívanic, z svých lučišť prostřelovati, na běh se oddali. Čechové jích ne- chtěli honiti, ale na svém zuostali placu. Tu ten den zbito Uhruov půl druhého sta a pět, vězňuov vzato 132, raněných mnoho ušlo. Z Čechuov toliko jediný zabit a čtyři ranění. I nezdálo se králi Čes- kému dále do Uher táhnúti pro nedostatek chleba. Karel, král Uherský, málo před tím slíbil byl Ja- novi, králi Ceskému, proti Matějovi Trenčínskému, svému nepříteli, pomoc lidem učiniti, ale tomu dosti neučinil. Matěj však, obávaje se Čechuov, poslal posly své, že chce příměří s králem Českým učiniti. Král Jan, uradiv se s Čechy, k tomu svolil. I vydali jsú po 8 osobách a ti mezi ními pokoj do roka utvrdili a zaručili. I obrátiv se král, zase přijel do Brna na den sv. Jakuba. (Bludaři. Vzrůst Němců.) /T. 1. při slavnosti sv. Marie Magdalenské a sv. Povodňové Jakuba, po takovém suchotném letu pršali velicí po suchém letu. 285V 1 V orig. týž obrázek bitvy jako na str. 278 r. — 2 = pancíře prošívané, obyčejně smolou pokryté — 3 22. a 25. července.
Strana 245
BLUDARI. VZRUST NĚMCU. 245 a náhlí dešťové a z toho přišli v Čechách velicí po- vodňové, též i v Moravě. A zvláště Labe řeka, ta se byla velmi nad míru vodami rozhojnila. R. t. byli se zjevili v Čechách nějací bludníci, kteříž tajně chodíce po krajích, lidi sprostné od víry sv. křesťanské odvozujíce a časy nočními společně scházejíce se, jedni druhým se svých hříchuov vyznávali zjevně. A když jím to vešlo v obyčej, jedni před druhými zjevně ohyzdné pá- chali hříchy. Po nedlúhém času takový neřád všel i do Prahy. Pražané majíce takovú nešlechetnost v ohyzdnosti, kázali takové jímati, a ten neřád aby vykořenili, v jednom měsíci 14 osob obojího pohlaví ohněm rozkázali spáliti. A někteří, jenž byli té sekty, rozběhli se a někteří vzavše na se kříž, činili pokání. Toho také roku král Jan maličko zmocniv se v Čechách, počal Českým zbožím Němce darovati. A Čechy (tak jakž se tomu vyrozumělo) měl v ne- návisti a raddau Německau se v Čechách zpra- vuje, nemohl nikterakž toho království Českého urovnati a upokojiti proto, neb jsú Němci zpuo- sobu Českého a Českých obyčejuov neznali. Če- chové tomu, co se děje, porozuměvše, spolu se sjeli a předstúpivše před krále někteří znameni- tější, krále jako pána svého lahodnými slovy na- pomínali, aby své milosti a lásky od Čechuov ne- odlučoval a těch Němcuov do Čech nevnadil. Bludníky Pražané dali páliti. Němci v České raddě.
BLUDARI. VZRUST NĚMCU. 245 a náhlí dešťové a z toho přišli v Čechách velicí po- vodňové, též i v Moravě. A zvláště Labe řeka, ta se byla velmi nad míru vodami rozhojnila. R. t. byli se zjevili v Čechách nějací bludníci, kteříž tajně chodíce po krajích, lidi sprostné od víry sv. křesťanské odvozujíce a časy nočními společně scházejíce se, jedni druhým se svých hříchuov vyznávali zjevně. A když jím to vešlo v obyčej, jedni před druhými zjevně ohyzdné pá- chali hříchy. Po nedlúhém času takový neřád všel i do Prahy. Pražané majíce takovú nešlechetnost v ohyzdnosti, kázali takové jímati, a ten neřád aby vykořenili, v jednom měsíci 14 osob obojího pohlaví ohněm rozkázali spáliti. A někteří, jenž byli té sekty, rozběhli se a někteří vzavše na se kříž, činili pokání. Toho také roku král Jan maličko zmocniv se v Čechách, počal Českým zbožím Němce darovati. A Čechy (tak jakž se tomu vyrozumělo) měl v ne- návisti a raddau Německau se v Čechách zpra- vuje, nemohl nikterakž toho království Českého urovnati a upokojiti proto, neb jsú Němci zpuo- sobu Českého a Českých obyčejuov neznali. Če- chové tomu, co se děje, porozuměvše, spolu se sjeli a předstúpivše před krále někteří znameni- tější, krále jako pána svého lahodnými slovy na- pomínali, aby své milosti a lásky od Čechuov ne- odlučoval a těch Němcuov do Čech nevnadil. Bludníky Pražané dali páliti. Němci v České raddě.
Strana 246
246 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1315 Král to vyslyšav, ještě více se proti Čechuom za- zlobil a Němcuom České auřady rozdával; maje Němce již světle a zjevně v své raddě, jími se zpra- voval. Čechové, co se děje, vidúce, těžce to nesli a to sobě najvíce ztěžovali, že někdy některým Čechuom časem rozkázáno bývalo, aby ven z raddy vyšli a zvláště, když se nětco o zemské věci jednalo. I nemohúce toho vytrpěti, opět se o to sjeli do Prahy, a tajně i časy nočními v svých domích schá- zejíce se, rozličně to rozjímali a těžce vážili, chtíce rádi těch Němcuov z Čech prázdni býti. Po dlú- hém rokování o to se snesli, aby předstúpíce před krále a jemu, že toho neřádu trpěti nemohau, zjevně oznámili. I přistúpivše, Jindřich z Lippého vůli a žádost panuov Českých oznámil a řka: „Milostivý králi, znáti ráčíte již zpuosob království tohoto, také i naši při V. Král. Milosti věrnost. Tito hosté jsúce, zde nezuostávající, věci náležité V. M. Krá- lovské lakomě k sobě přijímají, pokladnici Vaši vyprazdňují, dobře neb zle, jakž mohau, sobě zboží shromažďujíce, hrady V. M. náležité oni drží, o pokoj nic nedbají. Nám pak, milostivý králi, kdybyšte ráčili také nětco věřiti a auřady také ně- jaké zemské k zpravování poručiti, jistě že bychom my lépe než Němci uměli trestati ty laupežníky, a pokoj chtěli bychom v tomto království zpuoso- biti. Také peníze, kteréž byšte nám za naši věrnau
246 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1315 Král to vyslyšav, ještě více se proti Čechuom za- zlobil a Němcuom České auřady rozdával; maje Němce již světle a zjevně v své raddě, jími se zpra- voval. Čechové, co se děje, vidúce, těžce to nesli a to sobě najvíce ztěžovali, že někdy některým Čechuom časem rozkázáno bývalo, aby ven z raddy vyšli a zvláště, když se nětco o zemské věci jednalo. I nemohúce toho vytrpěti, opět se o to sjeli do Prahy, a tajně i časy nočními v svých domích schá- zejíce se, rozličně to rozjímali a těžce vážili, chtíce rádi těch Němcuov z Čech prázdni býti. Po dlú- hém rokování o to se snesli, aby předstúpíce před krále a jemu, že toho neřádu trpěti nemohau, zjevně oznámili. I přistúpivše, Jindřich z Lippého vůli a žádost panuov Českých oznámil a řka: „Milostivý králi, znáti ráčíte již zpuosob království tohoto, také i naši při V. Král. Milosti věrnost. Tito hosté jsúce, zde nezuostávající, věci náležité V. M. Krá- lovské lakomě k sobě přijímají, pokladnici Vaši vyprazdňují, dobře neb zle, jakž mohau, sobě zboží shromažďujíce, hrady V. M. náležité oni drží, o pokoj nic nedbají. Nám pak, milostivý králi, kdybyšte ráčili také nětco věřiti a auřady také ně- jaké zemské k zpravování poručiti, jistě že bychom my lépe než Němci uměli trestati ty laupežníky, a pokoj chtěli bychom v tomto království zpuoso- biti. Také peníze, kteréž byšte nám za naši věrnau
Strana 247
RADA PANSKA. JINDR. ŽLIPE. 247 službu dáti ráčili, při nás i při V. Milosti v této by zemi zuostaly. Ale tito cizozemci, jenž jsú zde do času, ven z země je nesú a ty se zase, nena- vracují.“ (Různice v Čechách mezi pány.) Král to vyslyšav, vedlé raddy jích učinil a Auřadové Čechuom Bertoldovi, hrabí z Hennemburgku, Oldřichovi, navráceni. hrabí z Lucemburgku, a Dytenovi mladšímu z Ka- stello odpuštění dal, a ti se do svých panství na- vrátili. A pánům Českým zpravování zemské po- ručeno. Po malém pak času všecky věci královské i zem- ské byly zlehčeny a mnohem /větší neřád než prvé. Jindřich z Lippého v Čechách a Ješek z Vartn- bergka v Moravě žádného pokoje nezpuosobili; z Hory Kutny prvé dávalo se králi na každý tajden pět aneb šest set hřiven, na ten čas 16 neb 20 jedva králi na ztravu, vycházelo. A tak v krát- kém času větší hauf chodil služebníkuov za Jind- řichem z Lippého než za králem, Jindřichovu rozkázaní všickni poddáni byli. A když najvejše na kole štěstí seděl, páni zemští někteří (jichžto na tento čas jmenovati není slušné) před krále před- stúpivše, oznamovali tajně, že by Jindřich z Lip- pého nějakú lest o králi smajšlel a o jeho bez- životí jednal. Král i králová brzo tomu uvěřili; Páni Ceští jedni druhé před králem ošklivili. / 286 r 1 = zpět — 2 = útratu, vydání
RADA PANSKA. JINDR. ŽLIPE. 247 službu dáti ráčili, při nás i při V. Milosti v této by zemi zuostaly. Ale tito cizozemci, jenž jsú zde do času, ven z země je nesú a ty se zase, nena- vracují.“ (Různice v Čechách mezi pány.) Král to vyslyšav, vedlé raddy jích učinil a Auřadové Čechuom Bertoldovi, hrabí z Hennemburgku, Oldřichovi, navráceni. hrabí z Lucemburgku, a Dytenovi mladšímu z Ka- stello odpuštění dal, a ti se do svých panství na- vrátili. A pánům Českým zpravování zemské po- ručeno. Po malém pak času všecky věci královské i zem- ské byly zlehčeny a mnohem /větší neřád než prvé. Jindřich z Lippého v Čechách a Ješek z Vartn- bergka v Moravě žádného pokoje nezpuosobili; z Hory Kutny prvé dávalo se králi na každý tajden pět aneb šest set hřiven, na ten čas 16 neb 20 jedva králi na ztravu, vycházelo. A tak v krát- kém času větší hauf chodil služebníkuov za Jind- řichem z Lippého než za králem, Jindřichovu rozkázaní všickni poddáni byli. A když najvejše na kole štěstí seděl, páni zemští někteří (jichžto na tento čas jmenovati není slušné) před krále před- stúpivše, oznamovali tajně, že by Jindřich z Lip- pého nějakú lest o králi smajšlel a o jeho bez- životí jednal. Král i králová brzo tomu uvěřili; Páni Ceští jedni druhé před králem ošklivili. / 286 r 1 = zpět — 2 = útratu, vydání
Strana 248
248 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1315 Jindřich z Lippého jat. Páni z Ronova. Páni Ceští proti králi válku vedli. Králové věno dobyto. povolán jest týž Jindřich na Hrad Pražský pět- mezcítmý den měs. listopadu a tu před králem královským rozkázaním od Vyléma z Valdeku jat a tak, jakž král rozkázal, na hrad, jenž slove An- gerbach, jinak Tajřov, vezen a tam dán do vězení a 12 strážným, aby jeho pilně hlédali, poručen. Přátelé Jindřichovi to uslyšavše, zbauřili se a zvláště ti, jenž se píší z Ronova, s svými pomoc- níky a přijavše k sobě i laupežníky, na odpor králi se v Českém Brodě sjeli, majíce více než 500 lidu jízdného dobře oděného, chtíce přestrašiti aneb z Hory Kutny a z jiných měst nětco vyšacovati.. Král při slavnosti Božího Narození, k Ludvíkovi, jenž byl hned druhého roku na Boží Křtění, na Římské království korunován, poslal, od něho po- moci žádaje. A on král s Vylémem z Valdeka, řeče- ným Zajíc, a s Petrem z Rožmbergka a s Tobi- ášem z Bechyně nepřátelům odpíral. Královna pak Alžběta, jenž byla po dvú králích vdova, a města ta, kteráž k věnu náležejí, držela, ta Jind- řicha z Lippého pro jeho jí vděčné služby velmi milovala a vedlé strany odporné proti králi stála a pomoc činila; král o tom maje zprávu, z toho byl velmi hněviv a poslav mocnú ruku, Majta,, Po- ličky a Jaromiře, těch měst, dobýti kázal. A z toho opět velicí laupežové v zemi povstali a veliká 1 = vyloupiti — 2 = 25. prosince, 6. ledna — 3 = Vy- soké Mýto
248 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1315 Jindřich z Lippého jat. Páni z Ronova. Páni Ceští proti králi válku vedli. Králové věno dobyto. povolán jest týž Jindřich na Hrad Pražský pět- mezcítmý den měs. listopadu a tu před králem královským rozkázaním od Vyléma z Valdeku jat a tak, jakž král rozkázal, na hrad, jenž slove An- gerbach, jinak Tajřov, vezen a tam dán do vězení a 12 strážným, aby jeho pilně hlédali, poručen. Přátelé Jindřichovi to uslyšavše, zbauřili se a zvláště ti, jenž se píší z Ronova, s svými pomoc- níky a přijavše k sobě i laupežníky, na odpor králi se v Českém Brodě sjeli, majíce více než 500 lidu jízdného dobře oděného, chtíce přestrašiti aneb z Hory Kutny a z jiných měst nětco vyšacovati.. Král při slavnosti Božího Narození, k Ludvíkovi, jenž byl hned druhého roku na Boží Křtění, na Římské království korunován, poslal, od něho po- moci žádaje. A on král s Vylémem z Valdeka, řeče- ným Zajíc, a s Petrem z Rožmbergka a s Tobi- ášem z Bechyně nepřátelům odpíral. Královna pak Alžběta, jenž byla po dvú králích vdova, a města ta, kteráž k věnu náležejí, držela, ta Jind- řicha z Lippého pro jeho jí vděčné služby velmi milovala a vedlé strany odporné proti králi stála a pomoc činila; král o tom maje zprávu, z toho byl velmi hněviv a poslav mocnú ruku, Majta,, Po- ličky a Jaromiře, těch měst, dobýti kázal. A z toho opět velicí laupežové v zemi povstali a veliká 1 = vyloupiti — 2 = 25. prosince, 6. ledna — 3 = Vy- soké Mýto
Strana 249
RUZNICE VCECHACH. 249 záhuba. Jan z Vartmbergka, syn Benešův, byl na ten čas hajtmanem vojska králi odporného, jenž byl muž v věcech válečných velmi opatrný i sta- tečný. (Smír krále s pány.) L. 1316. Po dobytí měst předpověděných, když (R. 1316.) se zase navracovali vojáci královští, po vsech i po městečkách velikú činili škodu. Nepřátelé královští a jich, shromáždivše nemalý počet lidu sedlského a zvláště těch, jimž sú královští škodu činíce je zchudili, pilně hledali místa příhodného, aby uči- níce na ně zálohu škodu jim učinili. A když krá- lovští do jednoho městečka nedaleko od hradu Rychnova, jenž slove Kostelec, vjeli, tu chtíce škodu učiniti, toť nepřátelé nenadále se k městečku přitočili. A královští zmocnivše se kostela, hustě z kuší počali doluov střeleti, až v tom Jana z Var- tmberka hajtmana u vigiljí Božího Křtění v tvář z kuše šípem postřelili, kterýž na zajtří od té rány umřel. T. 1. Petr z Rožmbergka naději maje, že Jindřich z Lippého za dlúhý čas v tom vězení bude, dcery jeho, s kterúž měl manželský slib, pojíti nechtěl, Petr ale zapomenuv se nad slibem, Fiolu, dceru knížete z Rožmberg- Těšínského, krále Vácslava někdy manželku, na ka všel ten čas vdovu, ponuknutím krále Jana sobě za v rod králi. manželku pojal. A z té příčiny, že jest v rod krá- Pán z Var- tmbergka zastřelen.
RUZNICE VCECHACH. 249 záhuba. Jan z Vartmbergka, syn Benešův, byl na ten čas hajtmanem vojska králi odporného, jenž byl muž v věcech válečných velmi opatrný i sta- tečný. (Smír krále s pány.) L. 1316. Po dobytí měst předpověděných, když (R. 1316.) se zase navracovali vojáci královští, po vsech i po městečkách velikú činili škodu. Nepřátelé královští a jich, shromáždivše nemalý počet lidu sedlského a zvláště těch, jimž sú královští škodu činíce je zchudili, pilně hledali místa příhodného, aby uči- níce na ně zálohu škodu jim učinili. A když krá- lovští do jednoho městečka nedaleko od hradu Rychnova, jenž slove Kostelec, vjeli, tu chtíce škodu učiniti, toť nepřátelé nenadále se k městečku přitočili. A královští zmocnivše se kostela, hustě z kuší počali doluov střeleti, až v tom Jana z Var- tmberka hajtmana u vigiljí Božího Křtění v tvář z kuše šípem postřelili, kterýž na zajtří od té rány umřel. T. 1. Petr z Rožmbergka naději maje, že Jindřich z Lippého za dlúhý čas v tom vězení bude, dcery jeho, s kterúž měl manželský slib, pojíti nechtěl, Petr ale zapomenuv se nad slibem, Fiolu, dceru knížete z Rožmberg- Těšínského, krále Vácslava někdy manželku, na ka všel ten čas vdovu, ponuknutím krále Jana sobě za v rod králi. manželku pojal. A z té příčiny, že jest v rod krá- Pán z Var- tmbergka zastřelen.
Strana 250
250 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1316 / 286 v Arcibisku- pové krále Jana s pány Českými rovnali. lovský vkročil, krále se více přidržal. Král shro- máždiv nětco lidu z Polsky, z Míšně i odjinud, u Budyně se položil, a na ten čas více se svých domácích než cizích obával; a vzav radu s někte- rými, odtuď /posly své vypravil k Baldyvinovi, arcibiskupu Treverskému, strajci svému, a k Pe- trovi Mohutskému, též arcibiskupu, jich žádaje, aby k němu přijeli. Kteří žádosti jeho nemohúce oslyšeti, měsíce dubna do Čech přijevše, nedaleko od jeho vojska se položili, majíce 400 velikých koní a tolikéž výborných rytířuov. Tu sšedše se s králem, oba spolu najprv o vysvobození Jindři- cha z Lippého rokovali. Král, ač počal velmi tvrd býti a na své mysli státi neústupně, ale když jemu arcibiskupové mnoho předkládali a zvláště to, že jest toho dobrého pána jíti i vsaditi do vězení jako vinného rozkázal, kterýž nebyl v skutku polapen, ani svědky přemožen, ani o to (co se proti němu tajně před králem mluvilo, snad i úkladně jednalo) slyšán, a tak, by pak i nětco vinen byl, že jest mu se tu stalo od krále (vedlé práv císařských) nemalé ublížení. I odměkčivše krále, takové učinili narovnání, aby on, Jindřich, šest hraduov králi zastavil a šest rytířuov. Jestliže by králi poddán nebyl, a nětco zúmyslně skutkem neb raddau proti němu činil neb jednal, buď zjevně neb tajně, aby ty hrady propadl a ti rytíři aby jej 1 = usvědčen
250 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1316 / 286 v Arcibisku- pové krále Jana s pány Českými rovnali. lovský vkročil, krále se více přidržal. Král shro- máždiv nětco lidu z Polsky, z Míšně i odjinud, u Budyně se položil, a na ten čas více se svých domácích než cizích obával; a vzav radu s někte- rými, odtuď /posly své vypravil k Baldyvinovi, arcibiskupu Treverskému, strajci svému, a k Pe- trovi Mohutskému, též arcibiskupu, jich žádaje, aby k němu přijeli. Kteří žádosti jeho nemohúce oslyšeti, měsíce dubna do Čech přijevše, nedaleko od jeho vojska se položili, majíce 400 velikých koní a tolikéž výborných rytířuov. Tu sšedše se s králem, oba spolu najprv o vysvobození Jindři- cha z Lippého rokovali. Král, ač počal velmi tvrd býti a na své mysli státi neústupně, ale když jemu arcibiskupové mnoho předkládali a zvláště to, že jest toho dobrého pána jíti i vsaditi do vězení jako vinného rozkázal, kterýž nebyl v skutku polapen, ani svědky přemožen, ani o to (co se proti němu tajně před králem mluvilo, snad i úkladně jednalo) slyšán, a tak, by pak i nětco vinen byl, že jest mu se tu stalo od krále (vedlé práv císařských) nemalé ublížení. I odměkčivše krále, takové učinili narovnání, aby on, Jindřich, šest hraduov králi zastavil a šest rytířuov. Jestliže by králi poddán nebyl, a nětco zúmyslně skutkem neb raddau proti němu činil neb jednal, buď zjevně neb tajně, aby ty hrady propadl a ti rytíři aby jej 1 = usvědčen
Strana 251
SMIRKRALESPANY. 25l v moc králi postavili a týchž hradův s pomocí krá- lovskú zmocníce se, králi aby jich postaupili. Pakli by také král nětco proti témuž Jindřichovi před sebe bral, bezprávně a bez příčiny, jemu na obtížení, to aby hned bylo na též pány arcibiskupy jakožto smlauvce vznešeno a odtuď dále, kdež náleží. A tak Jindřich, byv v tom vězení na Tajřově 6 měsícuov, na den sv. Tiburcí, z toho vězení propuštěn. T. č. kometa veliká, t. j. hvězda ocasatá, od puolnoční strany vycházela; mnozí tak saudili, že by v České zemi hlad býti vyznamenávala. Jindřich z Lipého z vězení propuštěn. Kometa veliká. (Narození kralevice Karla.) L. t. na den sv. Tiburcí, ohněm domácím, kterýž vyšel z židovské ulice, z domu jednoho žida, jenž slul Levi Natan, polovice města Prahy od strany polední shořalo až do brány Zderazské, kteráž jest blízko kaply sv. Martina ve zdi městské. Po témž ohni 12. den nedaleko odtud, opět jako prvé, zapálilo se tak, až ta druhá strana, v kteréž jest kostel sv. Valentina, se všemi kaplami i kostely až do též brány Zderazské shořala, takže žádného domu celého nezuostalo, rathúz i dvuor královský i jiné všecko týž oheň pohubil. O témž ohni roz- ličná sú byla u lidí domnívaní; někteří pravili, že by to židé zúmyslně v ten den větrný učinili, jiní Praha všecka vyhořela. 1 = 17. dubna
SMIRKRALESPANY. 25l v moc králi postavili a týchž hradův s pomocí krá- lovskú zmocníce se, králi aby jich postaupili. Pakli by také král nětco proti témuž Jindřichovi před sebe bral, bezprávně a bez příčiny, jemu na obtížení, to aby hned bylo na též pány arcibiskupy jakožto smlauvce vznešeno a odtuď dále, kdež náleží. A tak Jindřich, byv v tom vězení na Tajřově 6 měsícuov, na den sv. Tiburcí, z toho vězení propuštěn. T. č. kometa veliká, t. j. hvězda ocasatá, od puolnoční strany vycházela; mnozí tak saudili, že by v České zemi hlad býti vyznamenávala. Jindřich z Lipého z vězení propuštěn. Kometa veliká. (Narození kralevice Karla.) L. t. na den sv. Tiburcí, ohněm domácím, kterýž vyšel z židovské ulice, z domu jednoho žida, jenž slul Levi Natan, polovice města Prahy od strany polední shořalo až do brány Zderazské, kteráž jest blízko kaply sv. Martina ve zdi městské. Po témž ohni 12. den nedaleko odtud, opět jako prvé, zapálilo se tak, až ta druhá strana, v kteréž jest kostel sv. Valentina, se všemi kaplami i kostely až do též brány Zderazské shořala, takže žádného domu celého nezuostalo, rathúz i dvuor královský i jiné všecko týž oheň pohubil. O témž ohni roz- ličná sú byla u lidí domnívaní; někteří pravili, že by to židé zúmyslně v ten den větrný učinili, jiní Praha všecka vyhořela. 1 = 17. dubna
Strana 252
Z5Z V. HAJEK, KRONIKA, R. 1316 Klášter sv. Tomáše posvěcen. 287 r že by se to z příhody, stalo, a tak o počátku té zlé příhody žádný nic jistého pověděti neuměl. A ži- duov se mnoho pryč z Prahy (neb se báli pokuty) rozběhlo. Při tom času v neděli třetí po slavnosti veliko- noční, jenž slove Jubilate, rozkázaním královským posvěcen jest kuor kláštera sv. Tomáše, jenž stojí na zdi městské Menšího města Pražského, skrze Petra, arcibiskupa Mohutského, při přítomnosti krále Jana a při přítomnosti Baldyvina, arcibiskupa Treverského, a Jana, Pražského biskupa, a Filipa, biskupa Ayštetenského, a Petra, řečeného Brada- vice, biskupa Olomuckého, a při přítomnosti jiných mnoho panuov a rytířuov výborných. Z toho skutku všickni chválili P. Boha a při tom lid Český zpíval píseň sv. Vojtěcha „Hospodine, po- miluj ný“. Po vykonání těch slavností král roz- kázal všech těch panuov k svému obědu povolati a tu na hradě Pražském hodovali velmi slavně, chválíce P. Boha. /R. t. 14. den měs. máje, t. j. ten den před sv. Žofií, hodinu první na noc, v městě Pražském narodil se králi Janovi z Alžběty syn prvorozený a z toho učiněna veliká radost těm všem, jenž sú králi a království Českému dobrého přáli. Potom brzo na den slavný Ducha sv.2 v kostele Pražském hlavním při přítomnosti Baldvína, arcibiskupa 1 = náhodou — 2 = 30. května
Z5Z V. HAJEK, KRONIKA, R. 1316 Klášter sv. Tomáše posvěcen. 287 r že by se to z příhody, stalo, a tak o počátku té zlé příhody žádný nic jistého pověděti neuměl. A ži- duov se mnoho pryč z Prahy (neb se báli pokuty) rozběhlo. Při tom času v neděli třetí po slavnosti veliko- noční, jenž slove Jubilate, rozkázaním královským posvěcen jest kuor kláštera sv. Tomáše, jenž stojí na zdi městské Menšího města Pražského, skrze Petra, arcibiskupa Mohutského, při přítomnosti krále Jana a při přítomnosti Baldyvina, arcibiskupa Treverského, a Jana, Pražského biskupa, a Filipa, biskupa Ayštetenského, a Petra, řečeného Brada- vice, biskupa Olomuckého, a při přítomnosti jiných mnoho panuov a rytířuov výborných. Z toho skutku všickni chválili P. Boha a při tom lid Český zpíval píseň sv. Vojtěcha „Hospodine, po- miluj ný“. Po vykonání těch slavností král roz- kázal všech těch panuov k svému obědu povolati a tu na hradě Pražském hodovali velmi slavně, chválíce P. Boha. /R. t. 14. den měs. máje, t. j. ten den před sv. Žofií, hodinu první na noc, v městě Pražském narodil se králi Janovi z Alžběty syn prvorozený a z toho učiněna veliká radost těm všem, jenž sú králi a království Českému dobrého přáli. Potom brzo na den slavný Ducha sv.2 v kostele Pražském hlavním při přítomnosti Baldvína, arcibiskupa 1 = náhodou — 2 = 30. května
Strana 253
NAROZENI KRALEVICE KARLA. 253 Treverského, a Heřmana, Pražského arcibiskupaj a Jana, Olomuckého biskupa, skrze Petra, arci- biskupa Mohutského, pokřtěn a dáno jemu jméno Vácslav. Potom měsíce října na Křivoklad vezen i s chuovami a Vylémovi Zajícovi k ostříhaní po- ručen. Opět potom zase druhého roku, března měsíce, přivezen a tu v Praze poctivě chován. Po některém pak létě dán byl Karlovi, Franskému králi, kterýž měl za manželku dceru někdy Jind- řicha císaře a sestru krále Jana a tetku toho mlá- denečka Vácslava, když byl v sedmém létě, tam aby byl vychován; a on Karel kázal ho v křesťan- ství potvrditi, totiž biřmovati, a tu jemu od svého jména Karel jméno dáti kázal. Vácslav, jinak Karel, syn krále Jana, se narodil. (Válka v Němcích.) Vše toho roku Ludvík, král Rímský, uslyšav, že by Fridrich, kníže Rakúský, nepřítel jeho, mnoho lidu sebral a skrze Švábskú zemi přitáhl a vedlé Rajnu se položil, hned k králi Janovi Českému, k arcibiskupu Mohutskému a Treverskému, jenž na ten čas v Čechách byli, listy poslal, jich žádaje i prose, aby jemu pomoc učinili. Král Jan, pořízení v království Českém i Polském učiniv, Petra, Mohutského arcibiskupa, na svém místě v Čechách hajtmanem ustanovil, a sám s strajcem svým Bal- Arcibiskup Mohutský místo královské v Čechách držal. 1 Místo biskupa omylem (tisku?); jmenoval se nikoli Heř- man, nýbrž Jan (z Dražic).
NAROZENI KRALEVICE KARLA. 253 Treverského, a Heřmana, Pražského arcibiskupaj a Jana, Olomuckého biskupa, skrze Petra, arci- biskupa Mohutského, pokřtěn a dáno jemu jméno Vácslav. Potom měsíce října na Křivoklad vezen i s chuovami a Vylémovi Zajícovi k ostříhaní po- ručen. Opět potom zase druhého roku, března měsíce, přivezen a tu v Praze poctivě chován. Po některém pak létě dán byl Karlovi, Franskému králi, kterýž měl za manželku dceru někdy Jind- řicha císaře a sestru krále Jana a tetku toho mlá- denečka Vácslava, když byl v sedmém létě, tam aby byl vychován; a on Karel kázal ho v křesťan- ství potvrditi, totiž biřmovati, a tu jemu od svého jména Karel jméno dáti kázal. Vácslav, jinak Karel, syn krále Jana, se narodil. (Válka v Němcích.) Vše toho roku Ludvík, král Rímský, uslyšav, že by Fridrich, kníže Rakúský, nepřítel jeho, mnoho lidu sebral a skrze Švábskú zemi přitáhl a vedlé Rajnu se položil, hned k králi Janovi Českému, k arcibiskupu Mohutskému a Treverskému, jenž na ten čas v Čechách byli, listy poslal, jich žádaje i prose, aby jemu pomoc učinili. Král Jan, pořízení v království Českém i Polském učiniv, Petra, Mohutského arcibiskupa, na svém místě v Čechách hajtmanem ustanovil, a sám s strajcem svým Bal- Arcibiskup Mohutský místo královské v Čechách držal. 1 Místo biskupa omylem (tisku?); jmenoval se nikoli Heř- man, nýbrž Jan (z Dražic).
Strana 254
254 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1316 Bitva mezi Ludvíkem a Fridrichem v Švábích. dyvinem, Treverským arcibiskupem, v ochtáb sv. Vavřince, z Prahy vyjel a k Rímskému králi se obrátil, nemnoho však lidu, a zvláště rytířského, s sebú z Čech pojal, ale lid vzal Treverského arci- biskupa z Německých zemí. A tak král a arcibiskup měsíce září s králem Římským u Normberga se sjeli a odtud do Šváb k městu Zeling,, kdež kníže Rakúský roztáhnúti dal své stany. A když přijeli k řece, kteráž slove Nectarus,, tu se položili na břehu, vidúce vojsko Fridrichovo s druhé strany. A když spolu tak od sebe blízko za pět dní leželi, potom na se s obú stran střeleti počali. A v neděli nazajtří sv. Lamperta, jako hodinu nešporní stal se křik a začala se bitva. Nebti, kteříž byli s strany Ludvíkovy, naležše brod, najprv boj začali, Fri- drichovi tak statečně odpírali, a tak najvětší bitva uprostřed té řeky byla. Někteří mečem zbiti a jiní se ztopili; kteříž pak z té vody utíkali, od nepřátel byli jímáni a mordováni, a tak ta bitva až do zá- padu slunce trvala. Ludvík s svými boj obdržal a z těch, jenž s Fridrichem byli, nemalý tu počet od meče a od vody zahynul; dvanáct hrabí, sto a čtyřidcet znamenitých rytířuov zjímáno bylo, patnáct set koní v té bitvě zahynulo. Když se pak ty věci vykonaly, král Jan s Treverským arcibiskupem obrátili se do Lucemburgku. 1 = 17. srpna — 2 = Esslingen — 3 = Neckar — 4 = 19. září
254 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1316 Bitva mezi Ludvíkem a Fridrichem v Švábích. dyvinem, Treverským arcibiskupem, v ochtáb sv. Vavřince, z Prahy vyjel a k Rímskému králi se obrátil, nemnoho však lidu, a zvláště rytířského, s sebú z Čech pojal, ale lid vzal Treverského arci- biskupa z Německých zemí. A tak král a arcibiskup měsíce září s králem Římským u Normberga se sjeli a odtud do Šváb k městu Zeling,, kdež kníže Rakúský roztáhnúti dal své stany. A když přijeli k řece, kteráž slove Nectarus,, tu se položili na břehu, vidúce vojsko Fridrichovo s druhé strany. A když spolu tak od sebe blízko za pět dní leželi, potom na se s obú stran střeleti počali. A v neděli nazajtří sv. Lamperta, jako hodinu nešporní stal se křik a začala se bitva. Nebti, kteříž byli s strany Ludvíkovy, naležše brod, najprv boj začali, Fri- drichovi tak statečně odpírali, a tak najvětší bitva uprostřed té řeky byla. Někteří mečem zbiti a jiní se ztopili; kteříž pak z té vody utíkali, od nepřátel byli jímáni a mordováni, a tak ta bitva až do zá- padu slunce trvala. Ludvík s svými boj obdržal a z těch, jenž s Fridrichem byli, nemalý tu počet od meče a od vody zahynul; dvanáct hrabí, sto a čtyřidcet znamenitých rytířuov zjímáno bylo, patnáct set koní v té bitvě zahynulo. Když se pak ty věci vykonaly, král Jan s Treverským arcibiskupem obrátili se do Lucemburgku. 1 = 17. srpna — 2 = Esslingen — 3 = Neckar — 4 = 19. září
Strana 255
NEPOKOJE V CECHACH. Zbb (Nepokoje v Čechách.) Arcibiskup Mohutský, jenž na ten čas měl v zprá- vě České království, znamenav, že žádnú lahodnú řečí, ani milostivým napomínaním, také ani pros- bami zůřivých a nezbedných, Čechuov nemuož upokojiti, poslal posly a listy k Janovi králi do Lucemburgka, ven z země vyjel a na žádost Lud- vík, k němu se obrátil. Na cestě když byl na ho- rách pomezních, obrátiv se zase, a pohleděv na Českau zemi řekl: „Země tato jest přeúrodná, stříbra, zlatta a jiných kovuov plná, obilím a ji- nými potravinami k živnostem4 lidským nad míru hojná, snad skrze zásluhu Vojtěcha, Vácslava, Pro- kopa, těch přesvatých mužuov, kterýmž buď chvála na věky. A té zemi daj P. Buoh své požehnání, ale lidu tomu zlému, nezbednému a neskrocenému daj P. Buoh místo požehnání zlořečení! /L. 1317. Po odjezdu arcibiskupa Mohutského mnoho opět zlého se v království Českém začalo, laupežové, mordové, pálení, tak že žádný dobrý nesměl z svého vyhlednúti obydlí. A král jsa v Lucemburgku, velmi tam dlauho prodléval, až někteří páni zemští se rozdvojili a velmi zkyselili vespolek, neb někteří byli vedlé krále a králové Klatba na nezbedné Čechy od arcibiskupa Mohutského. (R. 1317.) 287 v Nepokoj. v Čechách. 1 = svévolných — 2 Asi místo Ludvíkovu omylem, neboť' k němu do Norimberka odjel, 8. dubna 1317. — 3 = zpět — = životu
NEPOKOJE V CECHACH. Zbb (Nepokoje v Čechách.) Arcibiskup Mohutský, jenž na ten čas měl v zprá- vě České království, znamenav, že žádnú lahodnú řečí, ani milostivým napomínaním, také ani pros- bami zůřivých a nezbedných, Čechuov nemuož upokojiti, poslal posly a listy k Janovi králi do Lucemburgka, ven z země vyjel a na žádost Lud- vík, k němu se obrátil. Na cestě když byl na ho- rách pomezních, obrátiv se zase, a pohleděv na Českau zemi řekl: „Země tato jest přeúrodná, stříbra, zlatta a jiných kovuov plná, obilím a ji- nými potravinami k živnostem4 lidským nad míru hojná, snad skrze zásluhu Vojtěcha, Vácslava, Pro- kopa, těch přesvatých mužuov, kterýmž buď chvála na věky. A té zemi daj P. Buoh své požehnání, ale lidu tomu zlému, nezbednému a neskrocenému daj P. Buoh místo požehnání zlořečení! /L. 1317. Po odjezdu arcibiskupa Mohutského mnoho opět zlého se v království Českém začalo, laupežové, mordové, pálení, tak že žádný dobrý nesměl z svého vyhlednúti obydlí. A král jsa v Lucemburgku, velmi tam dlauho prodléval, až někteří páni zemští se rozdvojili a velmi zkyselili vespolek, neb někteří byli vedlé krále a králové Klatba na nezbedné Čechy od arcibiskupa Mohutského. (R. 1317.) 287 v Nepokoj. v Čechách. 1 = svévolných — 2 Asi místo Ludvíkovu omylem, neboť' k němu do Norimberka odjel, 8. dubna 1317. — 3 = zpět — = životu
Strana 256
256 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1317 Páni Ceští se tu jmenují. Alžběty a jiní s Jindřichem z Lippého; a skrze to mnoho zlého se v Čechách páchalo. Neb t. č. byli Míšnaři s jedné strany a Bavoři s druhé do země vskočili a vidúce, ano žádný nebrání, velikú škodu laupežem i zájmem, učinili. Ti, kteří byli s strany krále a králové a jí se přidržali, chtěli rádi pokoj učiniti a tím aby milost u pána svého krále, když by přijel, obdrželi, a byli sú tito: Kunrad, biskup Olomucký, Jindřich z Voseka, kancléř, Vylém Zajíc z Valdeka, Petr z Rožmbergka, Bavor z Stra- konic, Jan z Dobrušky a bratří z Jablonné a při ních mnozí jiní z rytířstva. Na odpor pak králové a těm předpověděným byli sú: Jindřich z Lippého s syny svymi, Beneš z Michelsperku, Albrecht z Bechyně, Vilém z Landštajna, Jiřík Berka z Dubé s bratrem, Hajmanem, Jindřich z Lich- temburgka, Zdeslav z Švambergka, Vylém Kru- šina z Lichtemburgka, též i jiní mnozí z rytířstva jich se přidržející. A ti všickni jedni druhým činili veliké škody a ještě větší činiti se strojili. (Návrat králův.) Králová pak Alžběta, vidúci takový jedněch proti druhým odpor a pod tím přílišný neřád, v svém srdci z toho měla velikau žalost; jiné žádné rady sobě dáti nevědúci, vzavši Markétu 1 = odháněním dobytka — 2 Tisk omylem Bratřem.
256 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1317 Páni Ceští se tu jmenují. Alžběty a jiní s Jindřichem z Lippého; a skrze to mnoho zlého se v Čechách páchalo. Neb t. č. byli Míšnaři s jedné strany a Bavoři s druhé do země vskočili a vidúce, ano žádný nebrání, velikú škodu laupežem i zájmem, učinili. Ti, kteří byli s strany krále a králové a jí se přidržali, chtěli rádi pokoj učiniti a tím aby milost u pána svého krále, když by přijel, obdrželi, a byli sú tito: Kunrad, biskup Olomucký, Jindřich z Voseka, kancléř, Vylém Zajíc z Valdeka, Petr z Rožmbergka, Bavor z Stra- konic, Jan z Dobrušky a bratří z Jablonné a při ních mnozí jiní z rytířstva. Na odpor pak králové a těm předpověděným byli sú: Jindřich z Lippého s syny svymi, Beneš z Michelsperku, Albrecht z Bechyně, Vilém z Landštajna, Jiřík Berka z Dubé s bratrem, Hajmanem, Jindřich z Lich- temburgka, Zdeslav z Švambergka, Vylém Kru- šina z Lichtemburgka, též i jiní mnozí z rytířstva jich se přidržející. A ti všickni jedni druhým činili veliké škody a ještě větší činiti se strojili. (Návrat králův.) Králová pak Alžběta, vidúci takový jedněch proti druhým odpor a pod tím přílišný neřád, v svém srdci z toho měla velikau žalost; jiné žádné rady sobě dáti nevědúci, vzavši Markétu 1 = odháněním dobytka — 2 Tisk omylem Bratřem.
Strana 257
NAVRAT KRALUV. 257 a Jitku, dcery své, též i Vácslava, syna svého, obrátila se tajně na jeden hrad dosti pevný, jménem Loket, a pobyvši tam tři měsíce, odtud poslala do Lucemburgku k manželu svému, jemu oznamujíc, co se v Čechách děje a kterak to krá- lovství vždycky den ode dne více a více hyne a pustne, při tom jeho žádajíc, aby aspoň pro man- želskú lásku a rozpomena se na dobrého otce jejího, krále Vácslava, testě svého, při tom i na to děťátko Vácslava, syna svého, do svého království aby pospíšil a nedopustil jeho dokonce zahubiti. Král uslyšav nevděčné, noviny, hned se do Čech strojil a pojav s sebú nemalý počet Němcuov i Čechuov, do Prahy přijel. A sebrav více lidu, na Zdeslava z Štermbergka se obrátil, kterýž vida takovú sílu a nerovnost, shromáždiv své všecky přátely, proti králi vyjel, se vším svým rodem i erbovníky se poddávaje a slibuje věrnost i hoto- vost a každau poddanost jako pánu svému milo- stivému a králi, při tom dokládaje, že se více jemu ani jeho budúcím on i s svými přátely nynějšími i budúcími na časy věčné nechce protiviti. Král uváživ jeho takovú poddanost, při tom některých rad svých slyše snažnú přímluvu, to všecko jemu milostivě odpustil, rozkázav, aby se tak, jakž slibuje, zachoval. A tu hned kázal se svému vojsku zase do Prahy obrátiti. Zdeslav z Šterm- bergka se pokořil. 1 = nemilé Kronika IV 17
NAVRAT KRALUV. 257 a Jitku, dcery své, též i Vácslava, syna svého, obrátila se tajně na jeden hrad dosti pevný, jménem Loket, a pobyvši tam tři měsíce, odtud poslala do Lucemburgku k manželu svému, jemu oznamujíc, co se v Čechách děje a kterak to krá- lovství vždycky den ode dne více a více hyne a pustne, při tom jeho žádajíc, aby aspoň pro man- želskú lásku a rozpomena se na dobrého otce jejího, krále Vácslava, testě svého, při tom i na to děťátko Vácslava, syna svého, do svého království aby pospíšil a nedopustil jeho dokonce zahubiti. Král uslyšav nevděčné, noviny, hned se do Čech strojil a pojav s sebú nemalý počet Němcuov i Čechuov, do Prahy přijel. A sebrav více lidu, na Zdeslava z Štermbergka se obrátil, kterýž vida takovú sílu a nerovnost, shromáždiv své všecky přátely, proti králi vyjel, se vším svým rodem i erbovníky se poddávaje a slibuje věrnost i hoto- vost a každau poddanost jako pánu svému milo- stivému a králi, při tom dokládaje, že se více jemu ani jeho budúcím on i s svými přátely nynějšími i budúcími na časy věčné nechce protiviti. Král uváživ jeho takovú poddanost, při tom některých rad svých slyše snažnú přímluvu, to všecko jemu milostivě odpustil, rozkázav, aby se tak, jakž slibuje, zachoval. A tu hned kázal se svému vojsku zase do Prahy obrátiti. Zdeslav z Šterm- bergka se pokořil. 1 = nemilé Kronika IV 17
Strana 258
258 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1317 T. 1. protože byl velmi veliký sníh času zimního a ležal až do slavnosti velikonoční a tím tak dlú- hým ležením učinil na obilí velikú škodu, z toho počal býti chleba veliký nedostatek, také i veliká drahota i hlad. (Války domácí.) I 288 r Hořešovec hajtman, Vylém z Lanštajna. L. 1318 času postního král kázal sebrati vojsko, an žádný neví, kam se chce s lidem tím obrátiti, i povolav některých hajtmanuov svých a zvláště Vácslava /Hořešovce, jenž byl muž velmi v věcech válečných opatrný a nad jiné statečný, to vojsko jemu poručiv, kázal táhnauti na Vyléma z Lan- štajna. Vácslav, hotov sa vuoli a rozkaz krále, pána svého, vyplniti, počal Vylémova zboží hu- biti a plundrovati.. To uslyšav Petr z Rožmbergka, lítost měl nad Vylémem z Lanštajna i umínil to zlé, kteréž se jemu dálo, řečí přetrhnúti. Pojav neveliký počet svých služebníkuov, přijel k králi; předstúpiv připomínal své věrné služby králi, při tom jeho žádaje i prose, aby neráčil takové těž- kosti na Vyléma dopauštěti, tak hanebně aby jeho statek měl býti plundrován; a on Vylém že se chce jemu jako pánu svému pokořiti. Král to vyslyšav, odpověděl: „Vítku, znám já tvú chytrost; avšak chci to, zač žádáš, učiniti a Lanštajnskému milost (R. 1318.) 1 = drancovati
258 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1317 T. 1. protože byl velmi veliký sníh času zimního a ležal až do slavnosti velikonoční a tím tak dlú- hým ležením učinil na obilí velikú škodu, z toho počal býti chleba veliký nedostatek, také i veliká drahota i hlad. (Války domácí.) I 288 r Hořešovec hajtman, Vylém z Lanštajna. L. 1318 času postního král kázal sebrati vojsko, an žádný neví, kam se chce s lidem tím obrátiti, i povolav některých hajtmanuov svých a zvláště Vácslava /Hořešovce, jenž byl muž velmi v věcech válečných opatrný a nad jiné statečný, to vojsko jemu poručiv, kázal táhnauti na Vyléma z Lan- štajna. Vácslav, hotov sa vuoli a rozkaz krále, pána svého, vyplniti, počal Vylémova zboží hu- biti a plundrovati.. To uslyšav Petr z Rožmbergka, lítost měl nad Vylémem z Lanštajna i umínil to zlé, kteréž se jemu dálo, řečí přetrhnúti. Pojav neveliký počet svých služebníkuov, přijel k králi; předstúpiv připomínal své věrné služby králi, při tom jeho žádaje i prose, aby neráčil takové těž- kosti na Vyléma dopauštěti, tak hanebně aby jeho statek měl býti plundrován; a on Vylém že se chce jemu jako pánu svému pokořiti. Král to vyslyšav, odpověděl: „Vítku, znám já tvú chytrost; avšak chci to, zač žádáš, učiniti a Lanštajnskému milost (R. 1318.) 1 = drancovati
Strana 259
VALKY DOMACI. 259 dáti, s tú výminkú, aby ty mi najprvé všeho zboží královského mně náležitého v mú moc postaupil a pustil.“ Petr z Rožmbergka vyslyšav to, co se k němu od krále mluví, dal odpověd, že se chce na to poraditi a dáti odpověd dne třetího. A tak učinil; poslav posla, pověděti rozkázal, že toho, což král míti chce od něho, nechce učiniti, ale že se chce jemu statečně brániti. A tu hned Vylémovi pomoc lidem učinil. Král pak tu některých zdo- bývav tvrzí, do Moravy se obrátil a tam mnoho svých sobě podmanil nepřátel. Petr z Rožmbergka. (Porážka Němců.) T. č. když král byl v Moravě, Němci Míšenští a jiní, majíce s králem srozumění, vtrhli do kraje Žateckého velmi mocně, chtíce Čechy králi od- porné hubiti. To uslyšav Vylém Zajíc z Valdeka, ten ač mimo jiné všecky pány České králi dobrého přál, však obával se, aby odtud také vedle Ohře řeky ti nepřátelé na jeho se zboží nepostavili, sebrav veliký hauf výborných Čechuov, táhl na ty Němce osobně. A když se k nim přiblížil, Če- chové je vidúce, nemálo se ulekli a pozastavivše se, vešli v radu hajtmané a rotmajstři, též i desátníci, jedni k druhým řkúce: „Co máme činiti? Však jest těchto Němcuov deset na naši jednu každú osobu.“ Múdřejší řekli: „Oni sú přijeli na naši Vylém Zajíc táhl na Němce.
VALKY DOMACI. 259 dáti, s tú výminkú, aby ty mi najprvé všeho zboží královského mně náležitého v mú moc postaupil a pustil.“ Petr z Rožmbergka vyslyšav to, co se k němu od krále mluví, dal odpověd, že se chce na to poraditi a dáti odpověd dne třetího. A tak učinil; poslav posla, pověděti rozkázal, že toho, což král míti chce od něho, nechce učiniti, ale že se chce jemu statečně brániti. A tu hned Vylémovi pomoc lidem učinil. Král pak tu některých zdo- bývav tvrzí, do Moravy se obrátil a tam mnoho svých sobě podmanil nepřátel. Petr z Rožmbergka. (Porážka Němců.) T. č. když král byl v Moravě, Němci Míšenští a jiní, majíce s králem srozumění, vtrhli do kraje Žateckého velmi mocně, chtíce Čechy králi od- porné hubiti. To uslyšav Vylém Zajíc z Valdeka, ten ač mimo jiné všecky pány České králi dobrého přál, však obával se, aby odtud také vedle Ohře řeky ti nepřátelé na jeho se zboží nepostavili, sebrav veliký hauf výborných Čechuov, táhl na ty Němce osobně. A když se k nim přiblížil, Če- chové je vidúce, nemálo se ulekli a pozastavivše se, vešli v radu hajtmané a rotmajstři, též i desátníci, jedni k druhým řkúce: „Co máme činiti? Však jest těchto Němcuov deset na naši jednu každú osobu.“ Múdřejší řekli: „Oni sú přijeli na naši Vylém Zajíc táhl na Němce.
Strana 260
260 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 / 288 v Sv. Vácslav na bílém koni. Čechové Němce pora zili u Žače. záhubu, ale my bráníce našich statkuov i životuov, jim chcme odpěrati. I bude P. Buoh s námi proti nim bojovati.“ I řekl pán Vylém: „Ssedajte všickni s svých koní, a jeden každý poklekni na svá kolena a prosme všickni P. Boha za milost a za vítězství dnes nad těmito našimi nepřátely a mi- lého našeho dědice sv. Vácslava také žádajme za pomoc.“ Jakž on tu řeč dokonal, tak hned všickni ssedše klekli, srdci nábožnými P. Bohu se porú- čejíce, a vykonavše své modlitby, hned zase na své koně vsedali. V tu chvíli hned ukázal se jim sv. Vácslav jako muž krásný v zlatté zbroji, an jede před nimi na bílém koni, jako stříbrné kopí a na něm zlattý hrot maje. To vidúce, všickni velmi se radovali a z toho vzali posilnění a zmužilost, takže hotov byl každý z nich 20 Němcuov podstúpiti. V tom táhli až k vojsku Německému pospícha- jíce. A když se již dřívím, s nepřátely potýkati měli, pán Zajíc začal píseň sv. Vojtěcha: „Hospo- dine, pomiluj ný“ a sv. Vácslav první vskočil do vojska nepřátelského. I sešla se bitva velmi ukrut- ná, kteráž trvala od třetí hodiny na den až do hodiny nešporní, a tu sú jednak, všickni Němci zmordováni, Čechuov okolo 12 osob v tom boji zahynulo. Král jsa v Moravě, když to uslyšal, z toho byl velmi zarmúcen. Někteří se domnívali, 1 V textu týž obrázek bitvy jako na l. 280v. — 2 = kopími 3. = téměř
260 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 / 288 v Sv. Vácslav na bílém koni. Čechové Němce pora zili u Žače. záhubu, ale my bráníce našich statkuov i životuov, jim chcme odpěrati. I bude P. Buoh s námi proti nim bojovati.“ I řekl pán Vylém: „Ssedajte všickni s svých koní, a jeden každý poklekni na svá kolena a prosme všickni P. Boha za milost a za vítězství dnes nad těmito našimi nepřátely a mi- lého našeho dědice sv. Vácslava také žádajme za pomoc.“ Jakž on tu řeč dokonal, tak hned všickni ssedše klekli, srdci nábožnými P. Bohu se porú- čejíce, a vykonavše své modlitby, hned zase na své koně vsedali. V tu chvíli hned ukázal se jim sv. Vácslav jako muž krásný v zlatté zbroji, an jede před nimi na bílém koni, jako stříbrné kopí a na něm zlattý hrot maje. To vidúce, všickni velmi se radovali a z toho vzali posilnění a zmužilost, takže hotov byl každý z nich 20 Němcuov podstúpiti. V tom táhli až k vojsku Německému pospícha- jíce. A když se již dřívím, s nepřátely potýkati měli, pán Zajíc začal píseň sv. Vojtěcha: „Hospo- dine, pomiluj ný“ a sv. Vácslav první vskočil do vojska nepřátelského. I sešla se bitva velmi ukrut- ná, kteráž trvala od třetí hodiny na den až do hodiny nešporní, a tu sú jednak, všickni Němci zmordováni, Čechuov okolo 12 osob v tom boji zahynulo. Král jsa v Moravě, když to uslyšal, z toho byl velmi zarmúcen. Někteří se domnívali, 1 V textu týž obrázek bitvy jako na l. 280v. — 2 = kopími 3. = téměř
Strana 261
PORÁŽKA NĚMCU. 261 že by byl raději přál Čechům než Němcům toho zahynutí. A od toho času Čechové počali bráti velikú nechut k králi, pánu svému, a ještě větší k Němcuom. (Neshody krále s panstvem.) T. 1. v Čechách i v Moravě bylo veliké v lidu zbauření, kteréž před tím nikdá nebylo, ani k tomu podobné, neb všickni, staří i mladí i ty děti, u ve- likém byli zarmúcení proto, neb někteří klevetníci a ti, jenž měli pokoj v nenávisti, to sobě smy- slivše, mezi lidi rozsívali, pravíce, že by král chtěl všecky Čechy ven z země vyhnati a je vyhladiti a tu zemi že chce osaditi Němci a jinými národy. Tu páni a rytířstvo i jiní všickni, kteříž byli na odpor, na ten čas se smířili a v pokoj vešli a proti králi se puntovali; tajně jeho poklínajíce, pravili: „Dajž P. Buoh, aby se k nám na věky nenavrátil; lépe jest nám zemříti, než z naší země, v níž sme se zrodili, vyhnánu býti.“ A tak se byla všecka země proti králi pozdvihla. Ale toho pozdvižení tato byla najvětší příčina, že král Jan maje toho zprávu, jaký jest obyčej v jiných zeměch a kterak králové jiní své poddané mnohými a rozličnými berněmi, cly a vojnami do cizích zemí, pokudž se jim líbí, obtěžují, také i panuom i rytířuom na jich statky, buď spravedlivě neb nespravedlivě, sahají — a Čechové zastírajíce se svými právy Klevetníci zbauřili lid proti králi.
PORÁŽKA NĚMCU. 261 že by byl raději přál Čechům než Němcům toho zahynutí. A od toho času Čechové počali bráti velikú nechut k králi, pánu svému, a ještě větší k Němcuom. (Neshody krále s panstvem.) T. 1. v Čechách i v Moravě bylo veliké v lidu zbauření, kteréž před tím nikdá nebylo, ani k tomu podobné, neb všickni, staří i mladí i ty děti, u ve- likém byli zarmúcení proto, neb někteří klevetníci a ti, jenž měli pokoj v nenávisti, to sobě smy- slivše, mezi lidi rozsívali, pravíce, že by král chtěl všecky Čechy ven z země vyhnati a je vyhladiti a tu zemi že chce osaditi Němci a jinými národy. Tu páni a rytířstvo i jiní všickni, kteříž byli na odpor, na ten čas se smířili a v pokoj vešli a proti králi se puntovali; tajně jeho poklínajíce, pravili: „Dajž P. Buoh, aby se k nám na věky nenavrátil; lépe jest nám zemříti, než z naší země, v níž sme se zrodili, vyhnánu býti.“ A tak se byla všecka země proti králi pozdvihla. Ale toho pozdvižení tato byla najvětší příčina, že král Jan maje toho zprávu, jaký jest obyčej v jiných zeměch a kterak králové jiní své poddané mnohými a rozličnými berněmi, cly a vojnami do cizích zemí, pokudž se jim líbí, obtěžují, také i panuom i rytířuom na jich statky, buď spravedlivě neb nespravedlivě, sahají — a Čechové zastírajíce se svými právy Klevetníci zbauřili lid proti králi.
Strana 262
262 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 Král Jan chtěl králov- ství České profraj- marčiti. a svobodami, králi svému nechtí býti povolni; a tak král, maje nad tím velikú těžkost, také i ne- chut v svém srdci proti všem Čechům, a pravě, že pro jich nezbednost smlauvu byl učinil s Ludvíkem Bavorským, jenž byl králem Římským voleným, aby frajmark, učinili tak, aby Ludvík byl králem Českým a král Jan aby byl pánem v hrabství Palacinském, na Rajnu, a to sobě listy i pečetmi dokonale stvrdili. Ale Alžběta, když o tom usly- šala, nikoli nechtěla k tomu svoliti, pravěci, že chce v dědictví otce svého a svém, v království Českém, umříti. Král někdy prosbami a někdy i hrůzami, v to ji chtěl uvésti, ale ona jako naj- tvrdší skála stála na své mysli nepohnutedlně. (Jednání v Lokti.) Sjezd v Lokti. Král znamenav, že jejího srdce žádným oby- čejem nemuož obměkčiti, musil od té smlauvy pustiti. A rozváživ, že jest jemu v Čechách býti a s Čechy zuostati, i to také, že jest dal Čechům mnohé (aby k němu nechut měli) příčiny, a vida to, že skrze to mnoho zlého se v jeho království páše, umínil to zlé přetrhnúti a v dobré proměniti a zpuosobiti pokoj. Obeslav k sobě do Lokte všecky pány, rytířstvo, města i mnoho lidu obec- ného, kázal k tomu povolati též i přátely i nepřá- 1 = výměnu, koupi — 2 = Horní Falc — 3 = hrozbami
262 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 Král Jan chtěl králov- ství České profraj- marčiti. a svobodami, králi svému nechtí býti povolni; a tak král, maje nad tím velikú těžkost, také i ne- chut v svém srdci proti všem Čechům, a pravě, že pro jich nezbednost smlauvu byl učinil s Ludvíkem Bavorským, jenž byl králem Římským voleným, aby frajmark, učinili tak, aby Ludvík byl králem Českým a král Jan aby byl pánem v hrabství Palacinském, na Rajnu, a to sobě listy i pečetmi dokonale stvrdili. Ale Alžběta, když o tom usly- šala, nikoli nechtěla k tomu svoliti, pravěci, že chce v dědictví otce svého a svém, v království Českém, umříti. Král někdy prosbami a někdy i hrůzami, v to ji chtěl uvésti, ale ona jako naj- tvrdší skála stála na své mysli nepohnutedlně. (Jednání v Lokti.) Sjezd v Lokti. Král znamenav, že jejího srdce žádným oby- čejem nemuož obměkčiti, musil od té smlauvy pustiti. A rozváživ, že jest jemu v Čechách býti a s Čechy zuostati, i to také, že jest dal Čechům mnohé (aby k němu nechut měli) příčiny, a vida to, že skrze to mnoho zlého se v jeho království páše, umínil to zlé přetrhnúti a v dobré proměniti a zpuosobiti pokoj. Obeslav k sobě do Lokte všecky pány, rytířstvo, města i mnoho lidu obec- ného, kázal k tomu povolati též i přátely i nepřá- 1 = výměnu, koupi — 2 = Horní Falc — 3 = hrozbami
Strana 263
JEDNANI V LOKTI. 263 tely, všem svobodný glejt, dávaje přijíti i odjíti, také i mluviti to, což by se komu líbilo. A když se sjelo a sešlo veliké množství lidu duchovního i světského, povýšeného i obecného, král posadiv se na stolici vedlé obyčeje, oratorovi, svému po- ručil svú potřebu přede všemi oznámiti. Kterýž svú orací učinil těmito slovy: /„Duostojní, vele- slavení a ctihodní, urození, povýšení a opatrní páni stavu obojího, duchovního i světského! Král, pán Váš milostivý, toto poručil Vám pověděti: Jakož jest o něm vůbec mluveno bylo, že by on ráčil se na tom postaviti, aby všecky obyvatele z této země, jenž se v ní zrodili, chtěl kázati ven vyhnati a Němci jí osaditi, on praví, že jest na tom nikdá nebyl a není, aniž jest na to, jak jest živ, pomyslil a mysliti nechce, a kdož jest to koli, aneb kteřížkoli jsú sobě to smyslivše, o J. Milosti mluvili a tím jej lidu ošklivili, on jako pán mi- lostivý, takovému každému a takovým všem to milostivě odpauští a ničímž zlým toho nyní i na časy budúcí a věčné zpomínati nechce. A nepřá- tely své všecky, kteříž jsú se jemu buď řečí neb skutkem z příčiny neb z úmysla zprotivili, na mi- lost přijímá, mír a pokoj křesťanský vždycky k ním že chce zachovati.“ Páni to vyslyšavše, žádali potazu, a poradivše se dali tuto odpověd: „Králi 289 r Král Jan se vymlauval a se pány smířiti chtěl. 3 1 = průvod, průvodní list — 2 = řečník, zmocněnec — = aby se směli poraditi
JEDNANI V LOKTI. 263 tely, všem svobodný glejt, dávaje přijíti i odjíti, také i mluviti to, což by se komu líbilo. A když se sjelo a sešlo veliké množství lidu duchovního i světského, povýšeného i obecného, král posadiv se na stolici vedlé obyčeje, oratorovi, svému po- ručil svú potřebu přede všemi oznámiti. Kterýž svú orací učinil těmito slovy: /„Duostojní, vele- slavení a ctihodní, urození, povýšení a opatrní páni stavu obojího, duchovního i světského! Král, pán Váš milostivý, toto poručil Vám pověděti: Jakož jest o něm vůbec mluveno bylo, že by on ráčil se na tom postaviti, aby všecky obyvatele z této země, jenž se v ní zrodili, chtěl kázati ven vyhnati a Němci jí osaditi, on praví, že jest na tom nikdá nebyl a není, aniž jest na to, jak jest živ, pomyslil a mysliti nechce, a kdož jest to koli, aneb kteřížkoli jsú sobě to smyslivše, o J. Milosti mluvili a tím jej lidu ošklivili, on jako pán mi- lostivý, takovému každému a takovým všem to milostivě odpauští a ničímž zlým toho nyní i na časy budúcí a věčné zpomínati nechce. A nepřá- tely své všecky, kteříž jsú se jemu buď řečí neb skutkem z příčiny neb z úmysla zprotivili, na mi- lost přijímá, mír a pokoj křesťanský vždycky k ním že chce zachovati.“ Páni to vyslyšavše, žádali potazu, a poradivše se dali tuto odpověd: „Králi 289 r Král Jan se vymlauval a se pány smířiti chtěl. 3 1 = průvod, průvodní list — 2 = řečník, zmocněnec — = aby se směli poraditi
Strana 264
264 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 Páni Čeští se nechtěli s králem Janem smířiti. milostivý, znáti ráčíte, že jsme žádné příčiny ne- dali k tomu, abyšte nás, své věrné a poddané, míti měli v takové ošklivosti, o kteréž my jistau zprávu máme. Také nevíme, kudy a kterak jsme toho zaslaužili, abyšte nám naše práva a svobody rušili, kteráž máme od staradávna od králuov a císařuov, že sobě můžeme za pána a krále voliti a vzíti, kohož se nám líbí, jakož jsme pak i tak učinili, a vy o tom dobrú vědomost máte, že jste nás mocí, abyšte pánem naším byli, k tomu ne- přinutili, ale vás jsme z milosti a lásky nám za pána vzali. I jest nám to s nemalým podivením, že jste bez našeho vědomí nám Ludvíka Bavor- ského za pána vystavili a jej králem naším učinili jakýms frajmarkem, chtíce nás naší svobody zba- viti a z volení vytáhnúti, ješto my se toho nikoli nemuožem a necheme dopustiti. Jestliže se Vám líbí, tak jakž Vaše obapolná smlauva ukazuje, v hrabství Palatinském býti, myť Vám toho pře- jem. Ludvík, král Rímský, králem naším nebude, leč by toho na nás mocnau rukau dobyl aneb že bychom jej sobě dobrovolně za pána a krále volili. A poněvadž jste se těmi smluvami z panování nad námi vytahovali a vytáhli, chválíme z toho P. Boha, že jsme Vám odpuštění nikdá nedávali ani žádné příčiny, abyšte od nás odstúpiti měli. Chcete-li té smlauvě dosti činiti, to při vuoli Vaší buď. Toto také abyšte věděli, že my na tento čas
264 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 Páni Čeští se nechtěli s králem Janem smířiti. milostivý, znáti ráčíte, že jsme žádné příčiny ne- dali k tomu, abyšte nás, své věrné a poddané, míti měli v takové ošklivosti, o kteréž my jistau zprávu máme. Také nevíme, kudy a kterak jsme toho zaslaužili, abyšte nám naše práva a svobody rušili, kteráž máme od staradávna od králuov a císařuov, že sobě můžeme za pána a krále voliti a vzíti, kohož se nám líbí, jakož jsme pak i tak učinili, a vy o tom dobrú vědomost máte, že jste nás mocí, abyšte pánem naším byli, k tomu ne- přinutili, ale vás jsme z milosti a lásky nám za pána vzali. I jest nám to s nemalým podivením, že jste bez našeho vědomí nám Ludvíka Bavor- ského za pána vystavili a jej králem naším učinili jakýms frajmarkem, chtíce nás naší svobody zba- viti a z volení vytáhnúti, ješto my se toho nikoli nemuožem a necheme dopustiti. Jestliže se Vám líbí, tak jakž Vaše obapolná smlauva ukazuje, v hrabství Palatinském býti, myť Vám toho pře- jem. Ludvík, král Rímský, králem naším nebude, leč by toho na nás mocnau rukau dobyl aneb že bychom jej sobě dobrovolně za pána a krále volili. A poněvadž jste se těmi smluvami z panování nad námi vytahovali a vytáhli, chválíme z toho P. Boha, že jsme Vám odpuštění nikdá nedávali ani žádné příčiny, abyšte od nás odstúpiti měli. Chcete-li té smlauvě dosti činiti, to při vuoli Vaší buď. Toto také abyšte věděli, že my na tento čas
Strana 265
PRÍHODA UŽATCE. 265 nikterakž s V. Král. Milostí v dokonalé příměří vjíti nemuožeme, leč to prvé na Fridricha, kníže Rakúského, vznesem, neb sme s ním tak smlauvu učinili a jemu se zavázali.“ Král to slyše, velmi se zarmútil, obávaje se, aby se proti němu ne- spikli a jeho i o hrdlo nepřipravili: minulé i budúcí příhody rozvažuje, že jest s svými poddanými a věrnými tak přísně nakládal, toho želel. A to jemu najvíce na mysli bylo, že on z panův Českých žádného a zvláště pak Jindřicha z Lippého svú mocí skrotiti nemuož, ani jemu odpěrati. Však uváživ to na své mysli, pro uvarování většího nebezpečenství s manželkú svú Alžbětú z Lokte vyjel a do Prahy se obrátil, pravě, že sebe chce Pražanuom mimo všecky jiné duověřiti. Král Jan více věřil Pražanům než pánům. (Příhoda u Žatce.) T. r. Ludvík, král Rímský, přijel do Egry, jinak do Chba, a odtud poslal své posly do Prahy, žá- daje krále Jana, aby k němu přijel. Král rozvažo- val to, jestliže nepojede, tím neposlušenstvím že nemálo urazí krále Římského i své svědomí; pakli pojede, že bude od panuov Českých v podezření, jakoby se tu opět s Němci nětco proti ním jednati mělo. Ale však kázav se svým přihotoviti, jed- Vylém Zajíc porazil noho dne jel až do Žače, a v tom městě byl toho hajtmana času veliký nedostatek chlebuov i koňských obro- královského.
PRÍHODA UŽATCE. 265 nikterakž s V. Král. Milostí v dokonalé příměří vjíti nemuožeme, leč to prvé na Fridricha, kníže Rakúského, vznesem, neb sme s ním tak smlauvu učinili a jemu se zavázali.“ Král to slyše, velmi se zarmútil, obávaje se, aby se proti němu ne- spikli a jeho i o hrdlo nepřipravili: minulé i budúcí příhody rozvažuje, že jest s svými poddanými a věrnými tak přísně nakládal, toho želel. A to jemu najvíce na mysli bylo, že on z panův Českých žádného a zvláště pak Jindřicha z Lippého svú mocí skrotiti nemuož, ani jemu odpěrati. Však uváživ to na své mysli, pro uvarování většího nebezpečenství s manželkú svú Alžbětú z Lokte vyjel a do Prahy se obrátil, pravě, že sebe chce Pražanuom mimo všecky jiné duověřiti. Král Jan více věřil Pražanům než pánům. (Příhoda u Žatce.) T. r. Ludvík, král Rímský, přijel do Egry, jinak do Chba, a odtud poslal své posly do Prahy, žá- daje krále Jana, aby k němu přijel. Král rozvažo- val to, jestliže nepojede, tím neposlušenstvím že nemálo urazí krále Římského i své svědomí; pakli pojede, že bude od panuov Českých v podezření, jakoby se tu opět s Němci nětco proti ním jednati mělo. Ale však kázav se svým přihotoviti, jed- Vylém Zajíc porazil noho dne jel až do Žače, a v tom městě byl toho hajtmana času veliký nedostatek chlebuov i koňských obro- královského.
Strana 266
266 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 289V kuov. Tu jeden Němec, jenž byl maršálkem i hof- mistrem dvoru královského, pojav s sebau mnohý počet Němcuov královských, jel do vsí, aby ovsem a senem holdoval, sedláky. A kdež jemu dáti nechtěli, bral jím bezděčně,./Toť Vylém Zajíc časem večerním přiblížil se, udeřil naň s svými v jedné vsi a za příčinau toho násilé jal jej a všecky koně jeho i královské pobral. Král o tom uslyšav, opět byl teskliv, však jel před se i s krá- lovú až do Chba, a tu rokovali s Římským králem za sedm dní. A po vykonání toho sjezdu král se zase do Prahy ne bez strachu navrátil. (Hlad v Čechách.) Hlad a mor v Čechách. Času toho Petr z Rožmbergka oblehl město Bu- dějovice velmi silně a okolo něho laupežem i mor- dem velikú záhubu činil. Žádný na ten čas obecných věcí neřídil, každý činil, což se jemu líbilo. Lidé robotní síti ani vorati nesměli. V tom přišla veliká drahota i hlad, tak že strych žíta Pražské míry platil puol kopy grošuov Pražských. To zlé aby samo nezuostalo, dopustil P. Buoh na lid ten Český pro jích hříchy, snad i pro nepoddanost králi, pánu svému, mor velmi veliký a náhlý v městech, ve vsech i na hradích, takže veliké a hluboké jámy kopali a po mnoha stech lidu, jenž 1 = vydíral — 2 = proti jejich vůli — 3 = se neodvažovali
266 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 289V kuov. Tu jeden Němec, jenž byl maršálkem i hof- mistrem dvoru královského, pojav s sebau mnohý počet Němcuov královských, jel do vsí, aby ovsem a senem holdoval, sedláky. A kdež jemu dáti nechtěli, bral jím bezděčně,./Toť Vylém Zajíc časem večerním přiblížil se, udeřil naň s svými v jedné vsi a za příčinau toho násilé jal jej a všecky koně jeho i královské pobral. Král o tom uslyšav, opět byl teskliv, však jel před se i s krá- lovú až do Chba, a tu rokovali s Římským králem za sedm dní. A po vykonání toho sjezdu král se zase do Prahy ne bez strachu navrátil. (Hlad v Čechách.) Hlad a mor v Čechách. Času toho Petr z Rožmbergka oblehl město Bu- dějovice velmi silně a okolo něho laupežem i mor- dem velikú záhubu činil. Žádný na ten čas obecných věcí neřídil, každý činil, což se jemu líbilo. Lidé robotní síti ani vorati nesměli. V tom přišla veliká drahota i hlad, tak že strych žíta Pražské míry platil puol kopy grošuov Pražských. To zlé aby samo nezuostalo, dopustil P. Buoh na lid ten Český pro jích hříchy, snad i pro nepoddanost králi, pánu svému, mor velmi veliký a náhlý v městech, ve vsech i na hradích, takže veliké a hluboké jámy kopali a po mnoha stech lidu, jenž 1 = vydíral — 2 = proti jejich vůli — 3 = se neodvažovali
Strana 267
POKOJ V CECHACH. 267 někteří morními bolestmi a jiní hladem zemřeli, do ních kladli. Hladem R. t. přihodilo se na několika místech, že sed- v Čechách láci ve vsech chudší, vytrávivše, obilíčko své, lidé lidi jedli. dobytek všecken rozprodali, chléb za ty peníze kupujíce. A když to všecko nepostačilo, hladem jsúce přinuceni, ven vyšli a v lesích pod skalami nadělajíce sobě stanuov z větví, s ženami a s dětmi tu bydleli, a zvláště tu, kdež by jím mohla voda k pití býti nalezena. Trávu neb listí bukového natrhajíce, to vařili a toho za pokrm užívali. A někteří pak lidi jdúcí přes lesy aneb po cestách utkávajíce mordovali a vaříce je i pekauce jedli. Král to slyše srdečně plakal. Kněží pak a žáci,2 též i lid obecní, scházejíce se do kosteluov, plakali a hlasy velikými k P. Bohu volajíce prosili, aby se ráčil nad lidem Českým pro své milosrdenství sv. a pro přímluvu dědicuov sv. Vácslava a Vojtěcha i Prokopa smilovati. (Pokoj v Čechách.) L. t. na den sv. Remigia přijeli jsú poslové do Čech od Ludvíka, krále Rímského, k králi Janovi, jemu i všem panům Českým od téhož Ludvíka přísně přikazujíce, aby na den sv. Kalixta král = zpotřebovavše — 2 = nižší duchovní, studenti, mini- stranti
POKOJ V CECHACH. 267 někteří morními bolestmi a jiní hladem zemřeli, do ních kladli. Hladem R. t. přihodilo se na několika místech, že sed- v Čechách láci ve vsech chudší, vytrávivše, obilíčko své, lidé lidi jedli. dobytek všecken rozprodali, chléb za ty peníze kupujíce. A když to všecko nepostačilo, hladem jsúce přinuceni, ven vyšli a v lesích pod skalami nadělajíce sobě stanuov z větví, s ženami a s dětmi tu bydleli, a zvláště tu, kdež by jím mohla voda k pití býti nalezena. Trávu neb listí bukového natrhajíce, to vařili a toho za pokrm užívali. A někteří pak lidi jdúcí přes lesy aneb po cestách utkávajíce mordovali a vaříce je i pekauce jedli. Král to slyše srdečně plakal. Kněží pak a žáci,2 též i lid obecní, scházejíce se do kosteluov, plakali a hlasy velikými k P. Bohu volajíce prosili, aby se ráčil nad lidem Českým pro své milosrdenství sv. a pro přímluvu dědicuov sv. Vácslava a Vojtěcha i Prokopa smilovati. (Pokoj v Čechách.) L. t. na den sv. Remigia přijeli jsú poslové do Čech od Ludvíka, krále Rímského, k králi Janovi, jemu i všem panům Českým od téhož Ludvíka přísně přikazujíce, aby na den sv. Kalixta král = zpotřebovavše — 2 = nižší duchovní, studenti, mini- stranti
Strana 268
268 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 Smlauva i oni všickni v Domažlicích před ním se postavili. mezi králem To když se stalo, Ludvík, král Římský, nějakým Janem a pány divným Božským zpuosobem hned beze všech Ceskými. žalob a odporuov mezi králem Janem a podda- nými jeho narovnání učinil a je upokojil a smířil, takže jsú oni všickni králi, pánu svému, věrnost a poddanost slíbili. A král jím všem věrně a právě svú milost připověděl. A to se všecko listy a pe- četmi dostatečně utvrdilo a při tom smlauva aneb list frajmarku, o země mezi Ludvíkem a Ja- nem králi učiněný... Ludvík králi Českému zase zjevně přede všemi navrátil a z toho jej kvitoval a propustil. Petr z Rožmbergka od Budějovic od- trhnúti rozkázal a tak spolu mordové, laupežové i mor přestal. Němci, kteříž byli do Čech zjímáni, ti jsú propuštěni. Vylém Zajíc hofmístra svobod- ného učinil, Jindřich z Lippého podkomořím uči- něn. A od toho času on všecko rád k vuoli králi činil. Již na ten čas všickni lidé, jako by byli z nějakého vězení propuštěni, tak se tomu pokoji radovali. Toho také roku královna Alžběta manželu své- mu Janovi urodila syna, kterémuž on jméno dáti rozkázal Přemysl. A hned na památku jeho na- rození kázal založiti nový kuor a veliký oltář. u menších bratruov v klášteře sv. Jakuba v Větším městě Pražským. Pokoj v Čechách. Klášter sv. Jakuba v Praze. 1 = výměna, koupě
268 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 Smlauva i oni všickni v Domažlicích před ním se postavili. mezi králem To když se stalo, Ludvík, král Římský, nějakým Janem a pány divným Božským zpuosobem hned beze všech Ceskými. žalob a odporuov mezi králem Janem a podda- nými jeho narovnání učinil a je upokojil a smířil, takže jsú oni všickni králi, pánu svému, věrnost a poddanost slíbili. A král jím všem věrně a právě svú milost připověděl. A to se všecko listy a pe- četmi dostatečně utvrdilo a při tom smlauva aneb list frajmarku, o země mezi Ludvíkem a Ja- nem králi učiněný... Ludvík králi Českému zase zjevně přede všemi navrátil a z toho jej kvitoval a propustil. Petr z Rožmbergka od Budějovic od- trhnúti rozkázal a tak spolu mordové, laupežové i mor přestal. Němci, kteříž byli do Čech zjímáni, ti jsú propuštěni. Vylém Zajíc hofmístra svobod- ného učinil, Jindřich z Lippého podkomořím uči- něn. A od toho času on všecko rád k vuoli králi činil. Již na ten čas všickni lidé, jako by byli z nějakého vězení propuštěni, tak se tomu pokoji radovali. Toho také roku královna Alžběta manželu své- mu Janovi urodila syna, kterémuž on jméno dáti rozkázal Přemysl. A hned na památku jeho na- rození kázal založiti nový kuor a veliký oltář. u menších bratruov v klášteře sv. Jakuba v Větším městě Pražským. Pokoj v Čechách. Klášter sv. Jakuba v Praze. 1 = výměna, koupě
Strana 269
ŠMLOUVA S MIKULAŠEM OPAVSKYM. 269 (Smlouva s Mikulášem Opavským.) / 290r /Ještě toho roku času podzimního vykonaly jsú se smlauvy, kteréž se byly předešle staly mezi Janem, králem Českým, a Mikulášem, synem někdy krále Ottagara (ač však nepořádným), o knížetství Opavské, kteréž někdy bylo jemu Mikulášovi od- jato, na tento čas dáno jemu v manství a on na to na sebe i na své budúcí list učinil v tato slova: »Já Mikuláš, z Boží milosti kníže Opavský, oznamuji všem tak přítomným jako budúcím, že najjasnější pán náš, pán Jan, král Český a Polský, také Lucemburský kníže osvícený, znamenav slu- žebností našich zásluhy, poznal, že jsme od něho zvláštní milosti zaslúžili, abychom osvobozeni byli, a tak svobodni jsúce, abychom jemu i jeho bu- dúcím svobodnější služby činiti mohli. Protož z své svobodné dobrotivosti dal nám i našim budúcím dědicuom v purkrecht aneb v službu zemi aneb knížetství Opavské s duosto- jenstvím a titulem téhož knížetství. Jakož na to list od J. M. učiněný to v sobě plnějí svědčí, tak jak jsme my to nám i našim v purkrecht a v man- ství od téhož krále přijali, abychom služby hodné jemu i jeho budúcím i náměstkům, jako pánu a panuom našim činili a činíme, poddanost a věr- nost i poctivost zachovati a činiti slibujíce na List Mikuláše, knížete Opavského, králi Janovi. 1 = nástupcům
ŠMLOUVA S MIKULAŠEM OPAVSKYM. 269 (Smlouva s Mikulášem Opavským.) / 290r /Ještě toho roku času podzimního vykonaly jsú se smlauvy, kteréž se byly předešle staly mezi Janem, králem Českým, a Mikulášem, synem někdy krále Ottagara (ač však nepořádným), o knížetství Opavské, kteréž někdy bylo jemu Mikulášovi od- jato, na tento čas dáno jemu v manství a on na to na sebe i na své budúcí list učinil v tato slova: »Já Mikuláš, z Boží milosti kníže Opavský, oznamuji všem tak přítomným jako budúcím, že najjasnější pán náš, pán Jan, král Český a Polský, také Lucemburský kníže osvícený, znamenav slu- žebností našich zásluhy, poznal, že jsme od něho zvláštní milosti zaslúžili, abychom osvobozeni byli, a tak svobodni jsúce, abychom jemu i jeho bu- dúcím svobodnější služby činiti mohli. Protož z své svobodné dobrotivosti dal nám i našim budúcím dědicuom v purkrecht aneb v službu zemi aneb knížetství Opavské s duosto- jenstvím a titulem téhož knížetství. Jakož na to list od J. M. učiněný to v sobě plnějí svědčí, tak jak jsme my to nám i našim v purkrecht a v man- ství od téhož krále přijali, abychom služby hodné jemu i jeho budúcím i náměstkům, jako pánu a panuom našim činili a činíme, poddanost a věr- nost i poctivost zachovati a činiti slibujíce na List Mikuláše, knížete Opavského, králi Janovi. 1 = nástupcům
Strana 270
270 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 Páni Ceští se tu jmenují. budúcí věčné časy, tak jakož jsme to přísahau naší utvrdili. Protož to zpuosobujem a tímto lis- tem naším utvrzujem, aby synové naši i jích budúcí vždycky manstva a léna od krále J. M. a od jeho náměstkuov přijímali a jím služby vděčné činili, nadto i přísahy. A když by koli král roz- kázal aneb budúcí jeho, kamžkoli a proti komuž- koli pomoci aneb pomoc jemu dáti my i naši bu- dúcí vší naší silau jako věrní poddaní a manové, tak jakož právo manské ukazuje, povinně a hotově máme učiniti. Toto také obvláštně jest vymíněno: jestliže by- chom my neb naši budúcí náměstkové smrtí za- chváceni byli bez dědicuov spravedlivých, totiž bez synův, tehdy ihned též manství se všemi právy s plným panstvím má na krále Českého i na jeho náměstky připadnúti. Protož na tento čas naším jménem i našich budúcích slíbili jsme a při- sáhli, tyto všecky věci svrchu psané zdržeti a na budúcí věčné časy zachovati. Tito svědkové při tom jsú byli: Boleslav a Hynek, Slezská knížata, Oldřich, hrabě z Haganau, Otta z Holandý, Petr z Rožmbergka, najvyžší komorník království Čes- kého, Jindřich z Lippého, podkomoří, Oldřich z Že- bráka, Beneš z Vartmbergka, purkrabě Pražský, Oldřich z Ríčan, šeňk královský, Heřman z Miličína, truksas královský, Tym z Koldic, sudí zemský, Jin- dřich z Lichtemburgka, Heřman a Hynek bratří, sy-
270 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1318 Páni Ceští se tu jmenují. budúcí věčné časy, tak jakož jsme to přísahau naší utvrdili. Protož to zpuosobujem a tímto lis- tem naším utvrzujem, aby synové naši i jích budúcí vždycky manstva a léna od krále J. M. a od jeho náměstkuov přijímali a jím služby vděčné činili, nadto i přísahy. A když by koli král roz- kázal aneb budúcí jeho, kamžkoli a proti komuž- koli pomoci aneb pomoc jemu dáti my i naši bu- dúcí vší naší silau jako věrní poddaní a manové, tak jakož právo manské ukazuje, povinně a hotově máme učiniti. Toto také obvláštně jest vymíněno: jestliže by- chom my neb naši budúcí náměstkové smrtí za- chváceni byli bez dědicuov spravedlivých, totiž bez synův, tehdy ihned též manství se všemi právy s plným panstvím má na krále Českého i na jeho náměstky připadnúti. Protož na tento čas naším jménem i našich budúcích slíbili jsme a při- sáhli, tyto všecky věci svrchu psané zdržeti a na budúcí věčné časy zachovati. Tito svědkové při tom jsú byli: Boleslav a Hynek, Slezská knížata, Oldřich, hrabě z Haganau, Otta z Holandý, Petr z Rožmbergka, najvyžší komorník království Čes- kého, Jindřich z Lippého, podkomoří, Oldřich z Že- bráka, Beneš z Vartmbergka, purkrabě Pražský, Oldřich z Ríčan, šeňk královský, Heřman z Miličína, truksas královský, Tym z Koldic, sudí zemský, Jin- dřich z Lichtemburgka, Heřman a Hynek bratří, sy-
Strana 271
SPORY S KRALOVNOU. 271 nové Půtovi z Frydlantu, a jiných mnoho panův Čes- kých. Nadto list tento kázali jsme pečetí naší utvr- diti. Jenž jest dán den 3. měs. července, 1. B. 1318. Spor krále s královnou a panstvem. L. 1319. Mezi Alžbětau, dcerú někdy Přemy- (R. 1319.) slovú, krále Polského, jenž byla vdova pozuostalá po někdy králi Vácslavovi starším, a Alžbětau, manželkau na ten čas krále Jana, vznikla veliká nepřízeň, tak, že bezpochyby ponuknutím dábel- ským skrze psaní rozličná sobě vespolek činily ha- nění, až skrze to někteří se zbúřili páni, a zvláště Jindřich z Lippého, kterýž držal stranu staré králové, jenž slula Hradecká kněžna, a přál jí tak mnoho jako sám sobě. A skrze to byl královny Alžběty, manželky krále Jana, veliký, ale tajný nepřítel. Ten jednoho času s svými, jenž se jeho přidržali, předstúpiv před krále, slovy velmi po- kornými mluvil a řka: „Králi, pane náš, račte V. M. Král. to jistě věděti, že my všickni to známe: ty různice, kteréž sú se dály předešle mezi V. M. a námi v království tomto, nebyly z žádných jiných příčin, ale z toho kořene vyrostly, že jste Vy užívali raddy Vaší manželky./Protož jste neměli pokoje, ale mnohé ruoznice, nevole a vády s svými poddanými. Na tento čas pak my majíce nad Vámi jako nad pánem svým lítost, dáváme Vám Páni Ceští králové se zprotivili. / 290v Páni Čeští svadili krále s královau.
SPORY S KRALOVNOU. 271 nové Půtovi z Frydlantu, a jiných mnoho panův Čes- kých. Nadto list tento kázali jsme pečetí naší utvr- diti. Jenž jest dán den 3. měs. července, 1. B. 1318. Spor krále s královnou a panstvem. L. 1319. Mezi Alžbětau, dcerú někdy Přemy- (R. 1319.) slovú, krále Polského, jenž byla vdova pozuostalá po někdy králi Vácslavovi starším, a Alžbětau, manželkau na ten čas krále Jana, vznikla veliká nepřízeň, tak, že bezpochyby ponuknutím dábel- ským skrze psaní rozličná sobě vespolek činily ha- nění, až skrze to někteří se zbúřili páni, a zvláště Jindřich z Lippého, kterýž držal stranu staré králové, jenž slula Hradecká kněžna, a přál jí tak mnoho jako sám sobě. A skrze to byl královny Alžběty, manželky krále Jana, veliký, ale tajný nepřítel. Ten jednoho času s svými, jenž se jeho přidržali, předstúpiv před krále, slovy velmi po- kornými mluvil a řka: „Králi, pane náš, račte V. M. Král. to jistě věděti, že my všickni to známe: ty různice, kteréž sú se dály předešle mezi V. M. a námi v království tomto, nebyly z žádných jiných příčin, ale z toho kořene vyrostly, že jste Vy užívali raddy Vaší manželky./Protož jste neměli pokoje, ale mnohé ruoznice, nevole a vády s svými poddanými. Na tento čas pak my majíce nad Vámi jako nad pánem svým lítost, dáváme Vám Páni Ceští králové se zprotivili. / 290v Páni Čeští svadili krále s královau.
Strana 272
272 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 zdravú raddu, neb jistě slušné jest, abyšte se opatřili, dokudž jest čas, abyšte takového zanedbání po- tomně snad i s námi těžce neželeli. Manželka Vaše a paní naše Alžběta s některými pány Vám tajně odpornými časté a tajné mívá raddy o to, aby syna svého prvorozeného Vácslava jím dala k opa- trování a chování, a oni, ač jest dítě, aby jej sobě za pána a krále jako pravého po ní dědice volili a Vás, jakž budú moci, jako cizozemce a nepřítele aby z země vyplenili a pozbyli, a v tom času, aby oni sami až do let jeho rozumných tuto zpravovali zemi. Protož nám se vidí, abyšte to, jakž najlépe znáti ráčíte, spolu s raddami svými bez prodlení opatřili. Neb ona, že jest dědička naše a Vy náš pán volený a skrze ní že jste dosáhli tohoto krá- lovství, z té příčiny mnoho o sobě smajšlí a že sedí na stolici otce svého Vácslava, někdy krále Ceského, mní, že nebe dosahá, a Vás i nás sobě málo váží. Jistě račte věděti, abychom skrze ní Vás měli býti zbaveni, že by nám to byla věc nesnesitedlná. Nechť Vaše manželka ženské věci jí náležité zpra- vuje; není nám zde potřebí na tento čas Libuše, dosti nám jest král Jan za pána. Těmi a takovými slovy od ních více než jednau jsa nabádán, k věření se pohnul a velmi nachýlil. Až jednoho času jel z Prahy do Lokte, kdež Alžběta manželka jeho s dětmi svuoj byt měla. A přijev 1 = se zbavili
272 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 zdravú raddu, neb jistě slušné jest, abyšte se opatřili, dokudž jest čas, abyšte takového zanedbání po- tomně snad i s námi těžce neželeli. Manželka Vaše a paní naše Alžběta s některými pány Vám tajně odpornými časté a tajné mívá raddy o to, aby syna svého prvorozeného Vácslava jím dala k opa- trování a chování, a oni, ač jest dítě, aby jej sobě za pána a krále jako pravého po ní dědice volili a Vás, jakž budú moci, jako cizozemce a nepřítele aby z země vyplenili a pozbyli, a v tom času, aby oni sami až do let jeho rozumných tuto zpravovali zemi. Protož nám se vidí, abyšte to, jakž najlépe znáti ráčíte, spolu s raddami svými bez prodlení opatřili. Neb ona, že jest dědička naše a Vy náš pán volený a skrze ní že jste dosáhli tohoto krá- lovství, z té příčiny mnoho o sobě smajšlí a že sedí na stolici otce svého Vácslava, někdy krále Ceského, mní, že nebe dosahá, a Vás i nás sobě málo váží. Jistě račte věděti, abychom skrze ní Vás měli býti zbaveni, že by nám to byla věc nesnesitedlná. Nechť Vaše manželka ženské věci jí náležité zpra- vuje; není nám zde potřebí na tento čas Libuše, dosti nám jest král Jan za pána. Těmi a takovými slovy od ních více než jednau jsa nabádán, k věření se pohnul a velmi nachýlil. Až jednoho času jel z Prahy do Lokte, kdež Alžběta manželka jeho s dětmi svuoj byt měla. A přijev 1 = se zbavili
Strana 273
KAREL VZAJETI. Z13 tam, kázal, aby jemu města i hradu postaupila. Králová to slyšeci, tomu se velmi, co se to děje, divila, však vuoli krále, pána svého, aby vyplnila, bez meškání, pojavši své dítky, rozkázala se vézti až na Mělník. Ale Vácslav, syn její prvorozený, tu na Lokti zuostati musil; ještě nejsa v čtvrtém letě věku svého, vězněm býti musil, neb král otec jeho v jednom sklepě, do kteréhož malé okénko, jako by mohl pěst prostrčiti, toliko bylo, jej zavříti roz- kázal a tu jeho pilně ostříhati. I byl jest v tom vě- zení za dva měsíce, potom byl puštěn tak, že po všem zámku mohl volně a svobodně choditi, avšak jsú jeho někteří králi věrní pilně ostříhali. Ale on jako dítě v tom vězení dětinské věci provozoval. T. 1. Pražané, kteříž byli mezi sebau Větší i Menší město v veliké nevoli, znamenavše tu jakús krá- lovskú neustavičnost a lehkomyslnost, obávajíce se při tom nětco horšího, spolu se přátelsky smířili a pokoj utvrdili. Po nedlúhém pak času, když král byl v Berauně, přišly k němu lživé noviny, že by se Pražané spolu obě města spuntovali a zapsali tajnými zápisy, aby se králi zprotivili, a Hrad Praž- ský že chtí osaditi a krále že tam pustiti nemíní. Král těm řečem dav u sebe místo, vojsko na rych- lost sebrav, táhl od Berauna k Praze pospíchaje a na den sv. Jana Křtitele oblehl Hrad Pražský a jeho se zmocnil, neb ho žádný nebránil. Pražané Karel dítě jat od otce svého, krále Jana. Pražané lživě před králem. Janem omluvenii. 1 = pomluveni Kronika IV. 18
KAREL VZAJETI. Z13 tam, kázal, aby jemu města i hradu postaupila. Králová to slyšeci, tomu se velmi, co se to děje, divila, však vuoli krále, pána svého, aby vyplnila, bez meškání, pojavši své dítky, rozkázala se vézti až na Mělník. Ale Vácslav, syn její prvorozený, tu na Lokti zuostati musil; ještě nejsa v čtvrtém letě věku svého, vězněm býti musil, neb král otec jeho v jednom sklepě, do kteréhož malé okénko, jako by mohl pěst prostrčiti, toliko bylo, jej zavříti roz- kázal a tu jeho pilně ostříhati. I byl jest v tom vě- zení za dva měsíce, potom byl puštěn tak, že po všem zámku mohl volně a svobodně choditi, avšak jsú jeho někteří králi věrní pilně ostříhali. Ale on jako dítě v tom vězení dětinské věci provozoval. T. 1. Pražané, kteříž byli mezi sebau Větší i Menší město v veliké nevoli, znamenavše tu jakús krá- lovskú neustavičnost a lehkomyslnost, obávajíce se při tom nětco horšího, spolu se přátelsky smířili a pokoj utvrdili. Po nedlúhém pak času, když král byl v Berauně, přišly k němu lživé noviny, že by se Pražané spolu obě města spuntovali a zapsali tajnými zápisy, aby se králi zprotivili, a Hrad Praž- ský že chtí osaditi a krále že tam pustiti nemíní. Král těm řečem dav u sebe místo, vojsko na rych- lost sebrav, táhl od Berauna k Praze pospíchaje a na den sv. Jana Křtitele oblehl Hrad Pražský a jeho se zmocnil, neb ho žádný nebránil. Pražané Karel dítě jat od otce svého, krále Jana. Pražané lživě před králem. Janem omluvenii. 1 = pomluveni Kronika IV. 18
Strana 274
274 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 / 291r Pokoj mezi králem Janem, pány, rytíři a Pražany. pak znamenavše nechut královskau býti k sobě, poslali pro Alžbětu královú na Mělník, žadajíce, aby do Prahy přijela, a ukrotila hněv královský. Kteráž když do Prahy byla přivezena, z toho král se velmi rozhněval, domnívaje se, že by oni man- želky jeho proti němu pozdvihovali. A hned pustiv se k Praze, předměstí, kteréž bylo pod Zderazem, jím spálil a na den sv. Sedmi Bratruov Pražanuom velikú škodu na lidech učinil. Páni někteří múdřejší a zvláště ti, kteříž takový nepokoj měli v nená- visti, krále z toho trestali,, pravíce, že by on sám nepokoj v zemi činil a své poddané na lecjakás lživá a posměšná obžalování hubil. /Král vyslyšav takovú raddu, Pražany na Hrad Pražský ke dni sv. Alexí, obeslal. A tu se stala smlauva dokonalá mezi králem, královú, pány, rytířstvem a Pražany o všecko tak, že jsú v mír vešli. A král od svých rad věrných tu při tom tajně byl prošen, napo- mínán i trestán, aby ty své obyčeje lehkomyslné a brzo věřící změnil a z slov omylných nebýval tak prchlivý (a zvláště proti svým poddaným) uči- něn. A on slíbil to učiniti. (Ludvík německý a král Jan.) R. t. Ludvík, král Rímský, a Fridrich, kníže Ra- kúský, jeden každý z nich žádostiv jsa duosto- 1 = kárali — 2 = 17. července
274 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 / 291r Pokoj mezi králem Janem, pány, rytíři a Pražany. pak znamenavše nechut královskau býti k sobě, poslali pro Alžbětu královú na Mělník, žadajíce, aby do Prahy přijela, a ukrotila hněv královský. Kteráž když do Prahy byla přivezena, z toho král se velmi rozhněval, domnívaje se, že by oni man- želky jeho proti němu pozdvihovali. A hned pustiv se k Praze, předměstí, kteréž bylo pod Zderazem, jím spálil a na den sv. Sedmi Bratruov Pražanuom velikú škodu na lidech učinil. Páni někteří múdřejší a zvláště ti, kteříž takový nepokoj měli v nená- visti, krále z toho trestali,, pravíce, že by on sám nepokoj v zemi činil a své poddané na lecjakás lživá a posměšná obžalování hubil. /Král vyslyšav takovú raddu, Pražany na Hrad Pražský ke dni sv. Alexí, obeslal. A tu se stala smlauva dokonalá mezi králem, královú, pány, rytířstvem a Pražany o všecko tak, že jsú v mír vešli. A král od svých rad věrných tu při tom tajně byl prošen, napo- mínán i trestán, aby ty své obyčeje lehkomyslné a brzo věřící změnil a z slov omylných nebýval tak prchlivý (a zvláště proti svým poddaným) uči- něn. A on slíbil to učiniti. (Ludvík německý a král Jan.) R. t. Ludvík, král Rímský, a Fridrich, kníže Ra- kúský, jeden každý z nich žádostiv jsa duosto- 1 = kárali — 2 = 17. července
Strana 275
LIST KRALI JANOVI. 275 jenství císařského, sebrali lid mnohý a u města, jenž slove Mildorf, proti sobě se položili. I žádal Ludvík krále Českého velikými a jako najvyžšími prosbami, aby vedlé vší své možnosti shromáždě lid v Čechách i v Moravě, pomoc jemu učinil, sli- buje jemu, jestliže P. Buoh všemohúcí dá jemu vítězství nad Fridrichem, že chce jemu dáti od markrabství Bramburského, kteréž na ten čas pána nemělo, ale skrze smrt Valdemara bylo na krále Rímského připadlo, některé krajiny a města a ty aby na budúcí časy k království Českému přivlast- něny byly. Slíbil jemu je dáti aneb prodati za ně- jakau jistau summu peněz pod zpuosobem zástavy a to jemu dostatečně svými listy utvrdil tímto zpuosobem: „My, Jan, z Boží milosti Olomúcký biskup, a Rudolf, z též milosti kníže Saský, ozna- mujem tímto listem, že pana Ludvíka, Rímského krále, viděli jsme list pod majestátem Jeho Veleb- nosti upevněný, nezřezaný, nevystruhovaný a ne- porušený, ale v svém prvním zpuosobu zuostáva- jící, jehož byl způsob tento: My Ludvík, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem spolu tímto listem chcme aby známo bylo, že My osvíceného Jana, Českého a Polského krále a Lu- cemburského knížete, příbuzného Našeho najmi- lejšího, žádost a snažnau pečlivost, kterauž při Nás a císařství vede ustavičně, rozvažujíce, témuž pak Janovi aby dosáhnúti mohl některého užitku a po- List od krále Římského Ludvíka králi Janovi.
LIST KRALI JANOVI. 275 jenství císařského, sebrali lid mnohý a u města, jenž slove Mildorf, proti sobě se položili. I žádal Ludvík krále Českého velikými a jako najvyžšími prosbami, aby vedlé vší své možnosti shromáždě lid v Čechách i v Moravě, pomoc jemu učinil, sli- buje jemu, jestliže P. Buoh všemohúcí dá jemu vítězství nad Fridrichem, že chce jemu dáti od markrabství Bramburského, kteréž na ten čas pána nemělo, ale skrze smrt Valdemara bylo na krále Rímského připadlo, některé krajiny a města a ty aby na budúcí časy k království Českému přivlast- něny byly. Slíbil jemu je dáti aneb prodati za ně- jakau jistau summu peněz pod zpuosobem zástavy a to jemu dostatečně svými listy utvrdil tímto zpuosobem: „My, Jan, z Boží milosti Olomúcký biskup, a Rudolf, z též milosti kníže Saský, ozna- mujem tímto listem, že pana Ludvíka, Rímského krále, viděli jsme list pod majestátem Jeho Veleb- nosti upevněný, nezřezaný, nevystruhovaný a ne- porušený, ale v svém prvním zpuosobu zuostáva- jící, jehož byl způsob tento: My Ludvík, z Boží milosti Rímský král, vždycky rozmnožitel, všem spolu tímto listem chcme aby známo bylo, že My osvíceného Jana, Českého a Polského krále a Lu- cemburského knížete, příbuzného Našeho najmi- lejšího, žádost a snažnau pečlivost, kterauž při Nás a císařství vede ustavičně, rozvažujíce, témuž pak Janovi aby dosáhnúti mohl některého užitku a po- List od krále Římského Ludvíka králi Janovi.
Strana 276
276 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 ctivosti od císařství i odplaty, dopomoci chtíce, jemu i dědicuom i náměstkuom, jeho, králuom Čes- kým, markrabství a krajinu Budešínskú a město Kamenici se vším panstvím jích, kteréžto na tento čas k císařství z té příčiny náležalo, že někdy Val- demarus bez dědicuov umřel, dáváme s jistým Na- ším vědomím v manství právem manským k držení věčnému s městy, platy, zámky, tvrzemi a městeč- ky, vesnicemi, mlýny, lesy, lovy, křovinami, lu- kami, pastvinami, potoky, vodotoky, a summau se všemi a každými právy, kterýmižkoli jmény mohly by se jmenovati a na čemž by koli záležaly, ješto že k té krajině Budešínské a městu Kamenici uznalo by se že náleží. Chtíce tomu, aby on Jan i dědicové a budúcí jeho králové Čeští krajinu a město předpověděné se všemi náležitostmi a právy předpovědnými míti, držeti a vládnúti na časy budúcí mohli, Nám a císařství povinnau věrnost služby způsobem práva manského z té krajiny a měst předpověděných činiti aby povinen byl. Té věci na svědomí, tento list zpuosobiti jsme a pe- četí majestátu Našeho utvrditi rozkázali. Dán v vojště blízko vsi řečené Hašlach, měs. září, L. B. 1319, království Našeho 1. 5. Toho, že jsme ten list viděli, na svědomí k listu tomuto a vidimus pečetí jsme naše přivěsiti rozkázali“. 1 = nástupcům — 2 = svědectví
276 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 ctivosti od císařství i odplaty, dopomoci chtíce, jemu i dědicuom i náměstkuom, jeho, králuom Čes- kým, markrabství a krajinu Budešínskú a město Kamenici se vším panstvím jích, kteréžto na tento čas k císařství z té příčiny náležalo, že někdy Val- demarus bez dědicuov umřel, dáváme s jistým Na- ším vědomím v manství právem manským k držení věčnému s městy, platy, zámky, tvrzemi a městeč- ky, vesnicemi, mlýny, lesy, lovy, křovinami, lu- kami, pastvinami, potoky, vodotoky, a summau se všemi a každými právy, kterýmižkoli jmény mohly by se jmenovati a na čemž by koli záležaly, ješto že k té krajině Budešínské a městu Kamenici uznalo by se že náleží. Chtíce tomu, aby on Jan i dědicové a budúcí jeho králové Čeští krajinu a město předpověděné se všemi náležitostmi a právy předpovědnými míti, držeti a vládnúti na časy budúcí mohli, Nám a císařství povinnau věrnost služby způsobem práva manského z té krajiny a měst předpověděných činiti aby povinen byl. Té věci na svědomí, tento list zpuosobiti jsme a pe- četí majestátu Našeho utvrditi rozkázali. Dán v vojště blízko vsi řečené Hašlach, měs. září, L. B. 1319, království Našeho 1. 5. Toho, že jsme ten list viděli, na svědomí k listu tomuto a vidimus pečetí jsme naše přivěsiti rozkázali“. 1 = nástupcům — 2 = svědectví
Strana 277
BITVA UMUHLDORFA. Z77 (Bitva u Mühldorfa.) / 291v /Král Jan, toho vděčen jsa, sebral veliké vojsko lidu Českého a Moravského. Páni Čeští mnozí, též i z rytířstva, s ním vděčně jeli všickni, vedlé krále, pána svého, statečně bojovati slibujíce. A když se nedaleko od vojska Ludvíkova Čechové položili, výbornému lidu Českému a dostatečně oděnému všickni se Němci divili, Fridrichovi pak Rakušané a jiní jeho pomocníci z příští krále Českého ne- málo se ulekli, neb jích vždycky na každý den z Čech na pomoc králi Janovi přibajvalo. Napo- sledy pak přijel Plichta Žirotinský, rytíř velmi sta- tečný, po jehožto příjezdu třetího dne bitva se stala na den sv. Františka. Čechové mnozí tu svú sta- tečnost ukazovali, neb dřív než se první haufové potkali, Plichta jsa zavřín v plné zbroji a kuoň maje výborný a železem ledrovaný, do kteréhož ledrování, bylo nožuov, břitev jako kos ostrých mnoho nabito převelmi špičatých, pro kteréž žádný nemohl k němu přístúpiti. Když ještě haufové od sebe vzdálí, jako by mohlo za jedny hony býti, po- hotově stáli a každý z rytířuov předních v svém šiku, očekávajíce blížšího přístupu a té bitvy po- čátku, Plichta promluviv řekl: „Pohleď na to, Český králi,“ a v tom zabodl svuoj bujný kuoň, dřevo své složiv,, obrátil je proti svým nepřáte- Plichta z Žirotína své hrdinství ukázal. 1 ladrovati, ledrovati = obrniti, vystrojiti — 2 = kopí skloniv
BITVA UMUHLDORFA. Z77 (Bitva u Mühldorfa.) / 291v /Král Jan, toho vděčen jsa, sebral veliké vojsko lidu Českého a Moravského. Páni Čeští mnozí, též i z rytířstva, s ním vděčně jeli všickni, vedlé krále, pána svého, statečně bojovati slibujíce. A když se nedaleko od vojska Ludvíkova Čechové položili, výbornému lidu Českému a dostatečně oděnému všickni se Němci divili, Fridrichovi pak Rakušané a jiní jeho pomocníci z příští krále Českého ne- málo se ulekli, neb jích vždycky na každý den z Čech na pomoc králi Janovi přibajvalo. Napo- sledy pak přijel Plichta Žirotinský, rytíř velmi sta- tečný, po jehožto příjezdu třetího dne bitva se stala na den sv. Františka. Čechové mnozí tu svú sta- tečnost ukazovali, neb dřív než se první haufové potkali, Plichta jsa zavřín v plné zbroji a kuoň maje výborný a železem ledrovaný, do kteréhož ledrování, bylo nožuov, břitev jako kos ostrých mnoho nabito převelmi špičatých, pro kteréž žádný nemohl k němu přístúpiti. Když ještě haufové od sebe vzdálí, jako by mohlo za jedny hony býti, po- hotově stáli a každý z rytířuov předních v svém šiku, očekávajíce blížšího přístupu a té bitvy po- čátku, Plichta promluviv řekl: „Pohleď na to, Český králi,“ a v tom zabodl svuoj bujný kuoň, dřevo své složiv,, obrátil je proti svým nepřáte- Plichta z Žirotína své hrdinství ukázal. 1 ladrovati, ledrovati = obrniti, vystrojiti — 2 = kopí skloniv
Strana 278
278 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 luom a vskočiv do Rakúského haufu, ty Němce tak prudce svým dřevem a hrotem přeostrým doluov s koní srážel, a některé i s koňmi porážel; a pozbyv dřeva, mnohé svým mečem na poly přetínal, takže se měl Ludvík, král Rímský, i Jan, král Český, také i všickni Čechové čemu dívati, až ten hauf všecken naskrze proběhl. A obrátiv se zase, tolikéž činil a Němce s koňmi jích převracel a porážel, až se zase mezi své Čechy navrátil. A před králem svým se postavil a vydech sobě a koni svému odpočinutí učiniv, když jemu jiné dřevo podáno bylo, opět mezi Němce vskočil až do prostředku a tu svým mečem Rakúskú sťal korúhev a korauhevníka i s koněm porazil a mezi jinými pána Raichberen- gara zabil. A opět se k svému králi navrátil a v šiku postavil. Když pak za dlúhau chvíli žádní nehajbali se s svého místa haufové, až se k samému nachýlilo poledni, v tom času podáni jsú z vozův Rakušanům řetězové, kterýmiž na několiku místech své haufy přetáhli. Plichta když mezi ně po třetí vskočil, veliký nad míru mezi nimi mord učinil. A když na řetězy a zákopy přišel, tu s ním jeho padl kúň a Němci jej palicemi a kladivy železnými až do smrti umlátili./V tom hned potkali se valníhaufové, bitva veliká byla, kteráž od poledne až k samému večeru Bitva mezi trvala. Tu ač mnoho jich s obú stran zbito, však Čechy a Rakušany. Ludvík, král Rímský, skrze statečnost krále Jana Plichta v boji zabit. / 292r 1 V orig. týž obraz bitvy jako na l. 285 r.
278 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 luom a vskočiv do Rakúského haufu, ty Němce tak prudce svým dřevem a hrotem přeostrým doluov s koní srážel, a některé i s koňmi porážel; a pozbyv dřeva, mnohé svým mečem na poly přetínal, takže se měl Ludvík, král Rímský, i Jan, král Český, také i všickni Čechové čemu dívati, až ten hauf všecken naskrze proběhl. A obrátiv se zase, tolikéž činil a Němce s koňmi jích převracel a porážel, až se zase mezi své Čechy navrátil. A před králem svým se postavil a vydech sobě a koni svému odpočinutí učiniv, když jemu jiné dřevo podáno bylo, opět mezi Němce vskočil až do prostředku a tu svým mečem Rakúskú sťal korúhev a korauhevníka i s koněm porazil a mezi jinými pána Raichberen- gara zabil. A opět se k svému králi navrátil a v šiku postavil. Když pak za dlúhau chvíli žádní nehajbali se s svého místa haufové, až se k samému nachýlilo poledni, v tom času podáni jsú z vozův Rakušanům řetězové, kterýmiž na několiku místech své haufy přetáhli. Plichta když mezi ně po třetí vskočil, veliký nad míru mezi nimi mord učinil. A když na řetězy a zákopy přišel, tu s ním jeho padl kúň a Němci jej palicemi a kladivy železnými až do smrti umlátili./V tom hned potkali se valníhaufové, bitva veliká byla, kteráž od poledne až k samému večeru Bitva mezi trvala. Tu ač mnoho jich s obú stran zbito, však Čechy a Rakušany. Ludvík, král Rímský, skrze statečnost krále Jana Plichta v boji zabit. / 292r 1 V orig. týž obraz bitvy jako na l. 285 r.
Strana 279
PLICHTA Z ŽIROTINA. 279 a mužnost Čechuov boj obdržal. Nazajtří král Jan od Ludvíka na rytířství pasován proto, neb jest svau vlastní rukú v tom boji jal Jindřicha, kníže Rakúského, bratra Fridrichova. Pasováni sú také na ten čas mnozí Čechové, jako Zdeslav z Dubé a Jaroš z Lippého, Bohuslav z Vartmberka, Jan Zajíc z Valdeka, Jaroslav z Kolovrat a Jindř. z Ríčan, Jan a Jiřík bratří z Klinštajna, Bohuše řečený Lekno z Ríčan, Jindř. Letovec z Bozkovic, Mařík z Kraví Hory, Vilém z Lomnice, Smil z Náměště, Jan z Lichtumburgka, Božek z Kolovrat, Oldř. z Ludánic, Mauric z Kunštátu, Jiřík z Šelmí Hory, Přemysl z Valdeka, Jan Trnka z Bozkovic, Jindř. Piňůvek z Sovinic, Burjan z Rychnova, Štěpán z Templštajna, Jindř. a Půta bratří Teobaldové z Ryžmbergka, Petr z Kravkova, Jan z Martinic, Vácslav Holaubek z Dubí, Bohuše Krabice z Vajt- mile, Přemysl z Hrádku, Jiřík z Hrochova, Mik. Velrybec z Hodkova, Burjan Kapléř z Sulevic, Hynek a Jan z Dlauhé Vsi, Mik. z Tisové, Vít z Hlohynic, Jiřík z Bukoviny, Jiřík z Svabenic, Mik. z Olbramovic, Mik. z Vickova, Jan z Vichrova, Božek z Tasova, Dobeš z Bystřice, Jan Heralt z Kaunic, Vacek z Náměště, Jiřík Starodubský z Honbic, Burjan Šmuhař z Hrochova, Jan Ci- helka z Rorova, Vácslav z Skomolna, Jan Dušík z Chrastiny, Petr z Strážku, Vitoslav z Kameničky, Zdislav z Kunovic, Jan Hrošek z Skomelna, Já- Pasováno ich mnoho na rytíře.
PLICHTA Z ŽIROTINA. 279 a mužnost Čechuov boj obdržal. Nazajtří král Jan od Ludvíka na rytířství pasován proto, neb jest svau vlastní rukú v tom boji jal Jindřicha, kníže Rakúského, bratra Fridrichova. Pasováni sú také na ten čas mnozí Čechové, jako Zdeslav z Dubé a Jaroš z Lippého, Bohuslav z Vartmberka, Jan Zajíc z Valdeka, Jaroslav z Kolovrat a Jindř. z Ríčan, Jan a Jiřík bratří z Klinštajna, Bohuše řečený Lekno z Ríčan, Jindř. Letovec z Bozkovic, Mařík z Kraví Hory, Vilém z Lomnice, Smil z Náměště, Jan z Lichtumburgka, Božek z Kolovrat, Oldř. z Ludánic, Mauric z Kunštátu, Jiřík z Šelmí Hory, Přemysl z Valdeka, Jan Trnka z Bozkovic, Jindř. Piňůvek z Sovinic, Burjan z Rychnova, Štěpán z Templštajna, Jindř. a Půta bratří Teobaldové z Ryžmbergka, Petr z Kravkova, Jan z Martinic, Vácslav Holaubek z Dubí, Bohuše Krabice z Vajt- mile, Přemysl z Hrádku, Jiřík z Hrochova, Mik. Velrybec z Hodkova, Burjan Kapléř z Sulevic, Hynek a Jan z Dlauhé Vsi, Mik. z Tisové, Vít z Hlohynic, Jiřík z Bukoviny, Jiřík z Svabenic, Mik. z Olbramovic, Mik. z Vickova, Jan z Vichrova, Božek z Tasova, Dobeš z Bystřice, Jan Heralt z Kaunic, Vacek z Náměště, Jiřík Starodubský z Honbic, Burjan Šmuhař z Hrochova, Jan Ci- helka z Rorova, Vácslav z Skomolna, Jan Dušík z Chrastiny, Petr z Strážku, Vitoslav z Kameničky, Zdislav z Kunovic, Jan Hrošek z Skomelna, Já- Pasováno ich mnoho na rytíře.
Strana 280
280 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 rošek z Kornic, Dobeš z Makovan, Jiřík a Děpolt z Humnišť a jiných velmi mnoho. Třetího pak dne král Jan kázal svých věrných, kteříž v té bitvě zhynuli, hledati a tu jest nalezen mrtvý Vylém Zajíc z Valdeka, kteréhož král kázal do Čech vésti a ten jest pod Valdekem na Ostrově v klášteře P. Marie, jinak Sv. Dobrotivé, kterýž on postaviti dal, poctivě pochován. Nalezen jest také i Plichta od Němcuov zbitý a velmi ztlačený,, kteréhož král Římský i Český velmi želel; jeho také tělo do Čech vezeno a v klášteře, kterýž on založil a nákladně (pannám zákona a řádu sv. Františka v Tajnci) stavěti počal, poctivě a s pláčem všeho lidu pohřben. Mnoho jiných slavných a statečných rytířuov tu zhynulo; někteří sú do Čech na svých předkuov pohřby, vezeni a někteří na tom bojišti pohřbeni; mnozí pak z Čechův, kteříž po té bitvě zuostali, mnoho od zlatta a stříbra nabrali a tím se někteří nad míru zbohatili. Vězňové také mnozí sú do Čech ve- deni, mnozí z chudých drábuov zjímali sú znamenité pány, kteříž se jím velikými summami zlatta a stříb- ra musili vypláceti. Jindřich pak, kníže Rakúský, kteréhož sám král jal, ten také do Čech přiveden a na Burglejs, jinak na Křivoklad, do vězení dán a tam držán až za tři leta poctivě tak, jakž na kníže slušalo.3 1 = sešlapaný — 2 = hroby — 3 Události Hájek popletl; pan Zajíc zemřel (na zranění v Bavorsku utržené) již r. 1319; bitva u Mühldorfu však byla svedena 28. září r. 1322.
280 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 rošek z Kornic, Dobeš z Makovan, Jiřík a Děpolt z Humnišť a jiných velmi mnoho. Třetího pak dne král Jan kázal svých věrných, kteříž v té bitvě zhynuli, hledati a tu jest nalezen mrtvý Vylém Zajíc z Valdeka, kteréhož král kázal do Čech vésti a ten jest pod Valdekem na Ostrově v klášteře P. Marie, jinak Sv. Dobrotivé, kterýž on postaviti dal, poctivě pochován. Nalezen jest také i Plichta od Němcuov zbitý a velmi ztlačený,, kteréhož král Římský i Český velmi želel; jeho také tělo do Čech vezeno a v klášteře, kterýž on založil a nákladně (pannám zákona a řádu sv. Františka v Tajnci) stavěti počal, poctivě a s pláčem všeho lidu pohřben. Mnoho jiných slavných a statečných rytířuov tu zhynulo; někteří sú do Čech na svých předkuov pohřby, vezeni a někteří na tom bojišti pohřbeni; mnozí pak z Čechův, kteříž po té bitvě zuostali, mnoho od zlatta a stříbra nabrali a tím se někteří nad míru zbohatili. Vězňové také mnozí sú do Čech ve- deni, mnozí z chudých drábuov zjímali sú znamenité pány, kteříž se jím velikými summami zlatta a stříb- ra musili vypláceti. Jindřich pak, kníže Rakúský, kteréhož sám král jal, ten také do Čech přiveden a na Burglejs, jinak na Křivoklad, do vězení dán a tam držán až za tři leta poctivě tak, jakž na kníže slušalo.3 1 = sešlapaný — 2 = hroby — 3 Události Hájek popletl; pan Zajíc zemřel (na zranění v Bavorsku utržené) již r. 1319; bitva u Mühldorfu však byla svedena 28. září r. 1322.
Strana 281
DROBNÉ PŘÍHODY. i 281 <Drobné prihody doma i v ciziné.) Král Jan s králem Římským poctivě se rozžeh- navše rozjeli se. Král Český vedlé smlauvy předešlé a zápisův učiněných požádal na Ludvíkovi, aby jemu krajiny Budešínské tak, jakž listové jeho zá- pisní to v sobě ukazují, is těmi městy postaupil. Ludvík jakés posměšné šermy, v to vloživ, niče- muž tomu, co sliboval, ani zápisuom dosti učiniti nechtěl, ale tu krajinu dal Ludvíkovi, synu svému, a města ta, jako Aldemburgk a Cvikavu, na které byl také list zvláštní učinil (kteréhož jsem psáti se oblenil,), dal po své dceři u věně knížeti Míšen- skému. Pro takové pak jeho svým slibům a za- pisuom dosti nečinění král Jan i všickni Čechové měli k němu velikú nechut. Toho také roku Anna, královna Uherská, jmé- nem Beatrix, jenž byla manželka krále Karla Uherského a sestra krále Jana, pracující k porodu umřela, ale /však plod živý zůstavila po sobě man- želu svému a Uhrům k potěšení. Tělo její v hlav- ním kostele v Varadině pochováno. Také t.r. královna Alžběta, manželka krále Jana, rozkázalapostavitivelikúsíň,jenžsloverefectorium, v klášteře sv. Jakuba v Větším městě Pražském proto, neb na ten čas bylo v témž klášteře bratrův řádu sv. Frantíška v počtu sedmdesát a sedm. ZEIT 5 ===" l = okolky, kličky — * = opominul, Král Ludvík Římský slibu nezdržal. [292v Klášter sv. Jakuba v starć Praze.
DROBNÉ PŘÍHODY. i 281 <Drobné prihody doma i v ciziné.) Král Jan s králem Římským poctivě se rozžeh- navše rozjeli se. Král Český vedlé smlauvy předešlé a zápisův učiněných požádal na Ludvíkovi, aby jemu krajiny Budešínské tak, jakž listové jeho zá- pisní to v sobě ukazují, is těmi městy postaupil. Ludvík jakés posměšné šermy, v to vloživ, niče- muž tomu, co sliboval, ani zápisuom dosti učiniti nechtěl, ale tu krajinu dal Ludvíkovi, synu svému, a města ta, jako Aldemburgk a Cvikavu, na které byl také list zvláštní učinil (kteréhož jsem psáti se oblenil,), dal po své dceři u věně knížeti Míšen- skému. Pro takové pak jeho svým slibům a za- pisuom dosti nečinění král Jan i všickni Čechové měli k němu velikú nechut. Toho také roku Anna, královna Uherská, jmé- nem Beatrix, jenž byla manželka krále Karla Uherského a sestra krále Jana, pracující k porodu umřela, ale /však plod živý zůstavila po sobě man- želu svému a Uhrům k potěšení. Tělo její v hlav- ním kostele v Varadině pochováno. Také t.r. královna Alžběta, manželka krále Jana, rozkázalapostavitivelikúsíň,jenžsloverefectorium, v klášteře sv. Jakuba v Větším městě Pražském proto, neb na ten čas bylo v témž klášteře bratrův řádu sv. Frantíška v počtu sedmdesát a sedm. ZEIT 5 ===" l = okolky, kličky — * = opominul, Král Ludvík Římský slibu nezdržal. [292v Klášter sv. Jakuba v starć Praze.
Strana 282
282 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 Lacino obilé C. t. v městech Pražských počalo růsti veliké ná- v Čechách. boženství, a P. Buoh dával všech věcí hojnost, a zvláště obilé (neb chleba) i ovotcí; strych žita platil 1 groš Český a strych ovsa 4 peníze. L. 1320. Král Jan, maje zprávu, že by nějací biskupové okolo Lucemburgku jemu škodu činili a město Lantsburgk že by vypáleno bylo, povolav Jindřicha z Lippého, jemu Českú zemi poručil a sám se obrátil do Lucemburgku a tam ty nevole, kteréž byly z příčiny měšťanuov Lantsburských po- vstaly, ukrotil. Jindřich pak z Lippého, maje moc, trápil laupežníky a nedal jim žádného pokoje; ani v městech ani na hradích skrýti se nemohli, i počal ruosti pokoj. Z toho se všickni radovali a chválili Jindřicha z Lippého, neb na ten čas všech věcí a zvláště, což k jídlu naležalo, veliká hojnost byla. T. 1. při počátku Přemysl, syn krále Jana druho- rozený, umřel a v kostele sv. Víta na Hradě Praž- ském pochován. Při tom času vyšel list z kláštera, jenž slove Porta Apostolorum, jinak Postoloprty, jenž jest dán Vršovcuom v tato slova: „My Jan, z Božího smilování opat, Jakub probošt, Bušek, Matěj, Jan, Petr, Mikuláš, Aleš, bratří starší, i všecken konvent kláštera P. Marie Postoloprtského, řádu sv. Bene- dikta, vyznáváme všem zjevně listem tímto i svěd- číme, ktož jej uzří aneb čtúce slyšeti budú, že Se- (R. 1320.) List na pohřeb Sekerkuov v Postolo- prtech. 1 = nábožnost
282 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1319 Lacino obilé C. t. v městech Pražských počalo růsti veliké ná- v Čechách. boženství, a P. Buoh dával všech věcí hojnost, a zvláště obilé (neb chleba) i ovotcí; strych žita platil 1 groš Český a strych ovsa 4 peníze. L. 1320. Král Jan, maje zprávu, že by nějací biskupové okolo Lucemburgku jemu škodu činili a město Lantsburgk že by vypáleno bylo, povolav Jindřicha z Lippého, jemu Českú zemi poručil a sám se obrátil do Lucemburgku a tam ty nevole, kteréž byly z příčiny měšťanuov Lantsburských po- vstaly, ukrotil. Jindřich pak z Lippého, maje moc, trápil laupežníky a nedal jim žádného pokoje; ani v městech ani na hradích skrýti se nemohli, i počal ruosti pokoj. Z toho se všickni radovali a chválili Jindřicha z Lippého, neb na ten čas všech věcí a zvláště, což k jídlu naležalo, veliká hojnost byla. T. 1. při počátku Přemysl, syn krále Jana druho- rozený, umřel a v kostele sv. Víta na Hradě Praž- ském pochován. Při tom času vyšel list z kláštera, jenž slove Porta Apostolorum, jinak Postoloprty, jenž jest dán Vršovcuom v tato slova: „My Jan, z Božího smilování opat, Jakub probošt, Bušek, Matěj, Jan, Petr, Mikuláš, Aleš, bratří starší, i všecken konvent kláštera P. Marie Postoloprtského, řádu sv. Bene- dikta, vyznáváme všem zjevně listem tímto i svěd- číme, ktož jej uzří aneb čtúce slyšeti budú, že Se- (R. 1320.) List na pohřeb Sekerkuov v Postolo- prtech. 1 = nábožnost
Strana 283
VLAD. LOKYTEK. 283 kerky, urození z Sečic, ti pohřeb, i jich předci mají v našem klášteře. A tomu na svědomí pečeti naše vlastník tomuto listu sme přitiskli. Dán večtvrtek před nedělí, jenž slove Invocavit, L. B.1320. R. t. Petr, arcibiskup Mohutský, o kterémž na- před mnoho psáno stojí, kterýž také měl v své zprávě Českú zemi a přál Čechům nad jiné národy a činil jim mnoho dobrého, umřel. (Vl. Lokýtek králem polským.) T. r. Vladislav Loktek, kníže Polský a Sudo- mířský, poslal své posly k Ludvíkovi, králi Řím- skému, a jiné posly k Janovi papeži t. j. dvamez- cítmému, kterémuž slíbil, že chce platiti peníz sv. Petra, jestliže jemu dopuštěno bude, aby mohl užívati titule královského. Papež k tomu svolil vděčně,. Císař rozváživ, že sú předkové jeho téhož užívali titule, také tomu na odpor nechtěl býti. To uslyšavše Slezská a Opolská knížata, to Janovi králi oznámili, kterýž hned pojav lid Český, táhl až k Krakovu a Vladislav, kníže Polský, skrze ně- které pány dal se s ním v rokování, a knížata před- pověděná, majíce velikú milost k králi Českému, pilně vedle něho, stáli. Ale kníže Polský přemohl je /dary, tak že sú oni již ne vedlé krále, ale prostřed- kové a smlúvce té věci byli. A král vedlé jich rady vzav nemalú summu peněz od Loketka, též i od 293r 1 = hrobku — 2 = rád — 3 = při něm
VLAD. LOKYTEK. 283 kerky, urození z Sečic, ti pohřeb, i jich předci mají v našem klášteře. A tomu na svědomí pečeti naše vlastník tomuto listu sme přitiskli. Dán večtvrtek před nedělí, jenž slove Invocavit, L. B.1320. R. t. Petr, arcibiskup Mohutský, o kterémž na- před mnoho psáno stojí, kterýž také měl v své zprávě Českú zemi a přál Čechům nad jiné národy a činil jim mnoho dobrého, umřel. (Vl. Lokýtek králem polským.) T. r. Vladislav Loktek, kníže Polský a Sudo- mířský, poslal své posly k Ludvíkovi, králi Řím- skému, a jiné posly k Janovi papeži t. j. dvamez- cítmému, kterémuž slíbil, že chce platiti peníz sv. Petra, jestliže jemu dopuštěno bude, aby mohl užívati titule královského. Papež k tomu svolil vděčně,. Císař rozváživ, že sú předkové jeho téhož užívali titule, také tomu na odpor nechtěl býti. To uslyšavše Slezská a Opolská knížata, to Janovi králi oznámili, kterýž hned pojav lid Český, táhl až k Krakovu a Vladislav, kníže Polský, skrze ně- které pány dal se s ním v rokování, a knížata před- pověděná, majíce velikú milost k králi Českému, pilně vedle něho, stáli. Ale kníže Polský přemohl je /dary, tak že sú oni již ne vedlé krále, ale prostřed- kové a smlúvce té věci byli. A král vedlé jich rady vzav nemalú summu peněz od Loketka, též i od 293r 1 = hrobku — 2 = rád — 3 = při něm
Strana 284
284 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1320 Polský kníže Loktek krá- lem učiněn. Kazimíra, knížat Polských, od toho titule pustil a více se král Polský psáti přestal. Ale po některém času zase psal se králem Polským. Když se pak král do Čech navracoval, knížata Slezská učinivše jemu slavné hodování i všem jeho dvořanuom, slib sú jemu učinili na budúcí věčné časy, od koruny České, tak jakž sú se zapsali, aby se neodtrhali, ale vždycky v tom manství, jakž se svrchu píše, aby zuostali. Vladislav pak, jenž slul Loktek, maje povolení od Jana papeže a od Ludvíka, krále Rímského, též i od Jana, krále Českého, pozbyv Čechuov, nevděč- ných, hostí, z své země, poslav některé z svých palatýnuov do Gnízdna, rozkázal přinésti korunu královskú, též jabko i berlu i jiné všecky ozdoby k tomu náležité až do Krakova, a položiv den k té slavnosti tu v kostele Krakovském, od Janislava, arcibiskupa Gnízenského, slavně jest korunován, též i Hedvika, manželka jeho, jenž byla dcera Bo- leslava, knížete Kališského. Koruna pak království Polského, též i jiná arma, k tomu náležitá, zuo- stala sú v Krakově vedlé zemského svolení až do tohoto času. (O tureckých špehéřích.) L. t. sebrali se nějací pastýřové v Franské zemi, a bylo jich okolo dvú set, i volali k sobě jiné lidi, 1 = nemilých, odporných — 2 = odznaky, klenoty
284 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1320 Polský kníže Loktek krá- lem učiněn. Kazimíra, knížat Polských, od toho titule pustil a více se král Polský psáti přestal. Ale po některém času zase psal se králem Polským. Když se pak král do Čech navracoval, knížata Slezská učinivše jemu slavné hodování i všem jeho dvořanuom, slib sú jemu učinili na budúcí věčné časy, od koruny České, tak jakž sú se zapsali, aby se neodtrhali, ale vždycky v tom manství, jakž se svrchu píše, aby zuostali. Vladislav pak, jenž slul Loktek, maje povolení od Jana papeže a od Ludvíka, krále Rímského, též i od Jana, krále Českého, pozbyv Čechuov, nevděč- ných, hostí, z své země, poslav některé z svých palatýnuov do Gnízdna, rozkázal přinésti korunu královskú, též jabko i berlu i jiné všecky ozdoby k tomu náležité až do Krakova, a položiv den k té slavnosti tu v kostele Krakovském, od Janislava, arcibiskupa Gnízenského, slavně jest korunován, též i Hedvika, manželka jeho, jenž byla dcera Bo- leslava, knížete Kališského. Koruna pak království Polského, též i jiná arma, k tomu náležitá, zuo- stala sú v Krakově vedlé zemského svolení až do tohoto času. (O tureckých špehéřích.) L. t. sebrali se nějací pastýřové v Franské zemi, a bylo jich okolo dvú set, i volali k sobě jiné lidi, 1 = nemilých, odporných — 2 = odznaky, klenoty
Strana 285
TURECTI SPEHERI. 285 pravíce, že chtí táhnúti do Syrí a dobýti země sv. a opanovati Jerusalem. A tak scházeli se pomalu, až se jich sešlo, že jich bylo všech spolu více než 4000. A když přitáhli k Římu, žádali Jana papeže, aby jim dal poklad obecní, kterýž se proti nevě- řícím zákonu Božímu v Římě shromažďuje. Papež tomu odepřel, pravě: „Jest ovšem poklad ten, po kterýmž vy se ptáte, před rukama, ale byť měl vám jako neznámým tak lehce vydán býti, to by se netrefilo.“ A oni odpověděli: „Pán náš Jona- pario rozkázal tobě, Jene, biskupe Římský, pově- děti, aby ten poklad nám vydal; pakli by toho ne- učinil, že by on chtěl jeho mocí od tebe dobýti.“ Papež žádal v tom za prodlení až do čtrnácti dní, však lidu toho do města Římu pustiti nedopustil. To když se tak stalo, vždycky jich přibajvalo; v tom přišli listové od krále Franského k papeži, aby se v tom opatřil, že sú to lidé bludní a že více přejí Turkuom než křesťanům a hajtman jich naj- vyžší, ten Jonapario, že jest špehéř Turecký. Papež uváživ to v své raddě, kázal týchž posluov povo- lati, že jim chce dáti odpověd. Kteříž když před ním stali,, kázal jim pověděti, že hajtmanu jich chce ten poklad vydati, tak však, chce-li mu se on svými listy zapsati a na to přísahu učiniti, že to všecko chce na tu cestu Jeruzalemskú vynaložiti. Tehdy aby zítra sám třidcát, přišels svými raddami Pastýřové špehéři Turečtí. 1 = stanuli — 2 = s devětadvacíti průvodci
TURECTI SPEHERI. 285 pravíce, že chtí táhnúti do Syrí a dobýti země sv. a opanovati Jerusalem. A tak scházeli se pomalu, až se jich sešlo, že jich bylo všech spolu více než 4000. A když přitáhli k Římu, žádali Jana papeže, aby jim dal poklad obecní, kterýž se proti nevě- řícím zákonu Božímu v Římě shromažďuje. Papež tomu odepřel, pravě: „Jest ovšem poklad ten, po kterýmž vy se ptáte, před rukama, ale byť měl vám jako neznámým tak lehce vydán býti, to by se netrefilo.“ A oni odpověděli: „Pán náš Jona- pario rozkázal tobě, Jene, biskupe Římský, pově- děti, aby ten poklad nám vydal; pakli by toho ne- učinil, že by on chtěl jeho mocí od tebe dobýti.“ Papež žádal v tom za prodlení až do čtrnácti dní, však lidu toho do města Římu pustiti nedopustil. To když se tak stalo, vždycky jich přibajvalo; v tom přišli listové od krále Franského k papeži, aby se v tom opatřil, že sú to lidé bludní a že více přejí Turkuom než křesťanům a hajtman jich naj- vyžší, ten Jonapario, že jest špehéř Turecký. Papež uváživ to v své raddě, kázal týchž posluov povo- lati, že jim chce dáti odpověd. Kteříž když před ním stali,, kázal jim pověděti, že hajtmanu jich chce ten poklad vydati, tak však, chce-li mu se on svými listy zapsati a na to přísahu učiniti, že to všecko chce na tu cestu Jeruzalemskú vynaložiti. Tehdy aby zítra sám třidcát, přišels svými raddami Pastýřové špehéři Turečtí. 1 = stanuli — 2 = s devětadvacíti průvodci
Strana 286
286 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1320 najznamenitějšími a tak učinil. Jonapario toho učiniti nezmeškal a papež, povolav Rímanuov, kázal město i hrad sv. Anděla zavříti a toho hajt- mana i rady jeho zjímati a hned mučiti. On jsa trápen i jiní všickni jednostajně vyznali, že mají žold od Turkuov, aby vyšpehovali a pilně shledli všecky krajiny křesťanské a zvláště Vlaskú zemi okolo Říma, tu kdež hlava křesťanství jest. Ří- mané povolením papežovým na ten lid ležící před branami města svého snažně se připravivše vy- běhli a na ně se obořili je tepúce i mordujíce a oni vidúce nerovnost utíkali a naruozno běžali. Když jsú pak vešli do stanu, kterýž byl Jonapariuov, nalezli sú v něm mnoho stříbra i zlatta i také listy, kteréž byly od Ottomana, jenž se psal králem Tu- reckým, i od syna jeho, jenž slul Orchanes. Ty pak zmučené Rímané vzavše v svú moc, pilněji mnohem než prvé kázali se jich vyptávati a to, co sú vyznali, všecko v knihy pro budúcí pamět a výstrahu se- psati. A ty špehéře a Turecké žoldnéře ohněm dali spáliti. (Rozmanité příhody doma i v cizině.) / 293v (R. 1321.) L.1321 na den P. Marie Očišťování, jinak Hrom- nic, král Jan přijel do Prahy z Lucemburgka a tu některých věcí pořídiv, vyjel z Prahy nazajtří po sv. Janu Křtiteli; zase se do Lucemburgku obrátil, neb jej tam táhla jeho vlast a zdálo se jemu tam
286 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1320 najznamenitějšími a tak učinil. Jonapario toho učiniti nezmeškal a papež, povolav Rímanuov, kázal město i hrad sv. Anděla zavříti a toho hajt- mana i rady jeho zjímati a hned mučiti. On jsa trápen i jiní všickni jednostajně vyznali, že mají žold od Turkuov, aby vyšpehovali a pilně shledli všecky krajiny křesťanské a zvláště Vlaskú zemi okolo Říma, tu kdež hlava křesťanství jest. Ří- mané povolením papežovým na ten lid ležící před branami města svého snažně se připravivše vy- běhli a na ně se obořili je tepúce i mordujíce a oni vidúce nerovnost utíkali a naruozno běžali. Když jsú pak vešli do stanu, kterýž byl Jonapariuov, nalezli sú v něm mnoho stříbra i zlatta i také listy, kteréž byly od Ottomana, jenž se psal králem Tu- reckým, i od syna jeho, jenž slul Orchanes. Ty pak zmučené Rímané vzavše v svú moc, pilněji mnohem než prvé kázali se jich vyptávati a to, co sú vyznali, všecko v knihy pro budúcí pamět a výstrahu se- psati. A ty špehéře a Turecké žoldnéře ohněm dali spáliti. (Rozmanité příhody doma i v cizině.) / 293v (R. 1321.) L.1321 na den P. Marie Očišťování, jinak Hrom- nic, král Jan přijel do Prahy z Lucemburgka a tu některých věcí pořídiv, vyjel z Prahy nazajtří po sv. Janu Křtiteli; zase se do Lucemburgku obrátil, neb jej tam táhla jeho vlast a zdálo se jemu tam
Strana 287
RUZNÉ PRIHODY. 287 mnohem býti veseleji než v Praze. Jakož pak sám často říkával, že by mnohem raději byl v Lucem- burgku než v Čechách a že jest té naděje, že v Če- chách neumře, ale v Lucemburgku že pohřben bude — jakož se potom tak stalo. T. 1. v Franské zemi počal býti veliký a náhlý mor, kterémuž se netoliko lid obecný, ale i mnozí učení a lékaři velmi divili, neb žádných bolestí morních na lidech nebylo, než každý, ktož stonati počal, hned vnáhle otekl a brzo umřel. Někteří pak chtíce takové věci vyšlakovati,, odkud by svuoj měly počátek, pravili, že ani z příčiny hvězd spo- jení ani z nakaženého aneb smrdlavého povětří takové věci sú nepřišly, než že nějakými jedova- tinami [že] se lidé tráví. V tom zastižen jest jeden žid, an sype nějaký prach do křesťanské studnice i stal se po něm pokřik, tak že jest polapen a veden před saudci a tu hned trápen. Kterýž vyznal, že křesťané proto otěkají a mrau, neb na 80 jest ži- duov v Franské zemi, kteříž mají ten a takový prach, a sypí jej (jsúce od Turkuov navedeni a na- jati) do studnic křesťanských. I rozkázal král Fran- ský pilně jich hledati a takové traviče jímati a ohněm je páliti; i zahubeno jest jich ve čtyřech mě- sících 75 a jiní mnozí židé, kteříž o tom trávení také věděli, pryč se rozběhli. R. t. ctná, nábožná i svatá panna, kněžna Kun- Židé návodem Tureckým trávili křesťany. 1 = vyzkoumati
RUZNÉ PRIHODY. 287 mnohem býti veseleji než v Praze. Jakož pak sám často říkával, že by mnohem raději byl v Lucem- burgku než v Čechách a že jest té naděje, že v Če- chách neumře, ale v Lucemburgku že pohřben bude — jakož se potom tak stalo. T. 1. v Franské zemi počal býti veliký a náhlý mor, kterémuž se netoliko lid obecný, ale i mnozí učení a lékaři velmi divili, neb žádných bolestí morních na lidech nebylo, než každý, ktož stonati počal, hned vnáhle otekl a brzo umřel. Někteří pak chtíce takové věci vyšlakovati,, odkud by svuoj měly počátek, pravili, že ani z příčiny hvězd spo- jení ani z nakaženého aneb smrdlavého povětří takové věci sú nepřišly, než že nějakými jedova- tinami [že] se lidé tráví. V tom zastižen jest jeden žid, an sype nějaký prach do křesťanské studnice i stal se po něm pokřik, tak že jest polapen a veden před saudci a tu hned trápen. Kterýž vyznal, že křesťané proto otěkají a mrau, neb na 80 jest ži- duov v Franské zemi, kteříž mají ten a takový prach, a sypí jej (jsúce od Turkuov navedeni a na- jati) do studnic křesťanských. I rozkázal král Fran- ský pilně jich hledati a takové traviče jímati a ohněm je páliti; i zahubeno jest jich ve čtyřech mě- sících 75 a jiní mnozí židé, kteříž o tom trávení také věděli, pryč se rozběhli. R. t. ctná, nábožná i svatá panna, kněžna Kun- Židé návodem Tureckým trávili křesťany. 1 = vyzkoumati
Strana 288
288 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1321 Abatyše huta, abatyše kláštera sv. Jiří na Hradě Pražském, kláštera sv. Jiří Kunhuta jenž byla sestra někdy Ottagara krále, umřela a umřela. v témž klášteře s velikú poctivostí a s nábožen- stvím všeho lidu Českého pochována. T. r. času jarního děvečka nějaká z Kolína s Rajnu přivezena byla na voze (neb byla slepá) do Prahy a odtud vedena do kláštera na Sázavu, kdež leží tělo sv. Prokopa, a tu se P. Bohu snažně modlila a přijala hned tu zrak a viděla tak jako jiný člověk. Vše toho roku na den sv. Prokopa: Žena jedna slepá, kteráž tři leta nic neviděla, přivedena z Brodu Ceského k hrobu sv. Prokopa a tu prostřevši se na zemi s velikým náboženstvím a slzí vylévaním na zemi, P. Bohu se modlila aspoň za tři hodiny. A vstavši prohledla, ano na to všickni lidé (kteříž na ten čas byli v tom kostele) hleděli a z toho divu velebili P. Boha. Sv. Prokop divy činil. (Návrat krále Jana.) L. t. král Jan když se navrátil z Lucemburgku, povolav panuov a vladyk do Prahy, a tu jim ozna- moval, že má k nim lásku jako k svým milým věr- ným a poddaným a při tom ke všem obyvateluom království Českeho a že by tomu chtěl a z toho že by byl velmi potěšen, kdyby se obyvatelé téhož království upokojili a spolu byli v dobré lásce a svornosti. A že jest to pilně vyhledal a rozvážil,
288 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1321 Abatyše huta, abatyše kláštera sv. Jiří na Hradě Pražském, kláštera sv. Jiří Kunhuta jenž byla sestra někdy Ottagara krále, umřela a umřela. v témž klášteře s velikú poctivostí a s nábožen- stvím všeho lidu Českého pochována. T. r. času jarního děvečka nějaká z Kolína s Rajnu přivezena byla na voze (neb byla slepá) do Prahy a odtud vedena do kláštera na Sázavu, kdež leží tělo sv. Prokopa, a tu se P. Bohu snažně modlila a přijala hned tu zrak a viděla tak jako jiný člověk. Vše toho roku na den sv. Prokopa: Žena jedna slepá, kteráž tři leta nic neviděla, přivedena z Brodu Ceského k hrobu sv. Prokopa a tu prostřevši se na zemi s velikým náboženstvím a slzí vylévaním na zemi, P. Bohu se modlila aspoň za tři hodiny. A vstavši prohledla, ano na to všickni lidé (kteříž na ten čas byli v tom kostele) hleděli a z toho divu velebili P. Boha. Sv. Prokop divy činil. (Návrat krále Jana.) L. t. král Jan když se navrátil z Lucemburgku, povolav panuov a vladyk do Prahy, a tu jim ozna- moval, že má k nim lásku jako k svým milým věr- ným a poddaným a při tom ke všem obyvateluom království Českeho a že by tomu chtěl a z toho že by byl velmi potěšen, kdyby se obyvatelé téhož království upokojili a spolu byli v dobré lásce a svornosti. A že jest to pilně vyhledal a rozvážil,
Strana 289
NAVRAT KRALE JANA. 289 odkuď takoví nepokojové, ruoznice a jedněch proti druhým pozdvíhaní pocházejí, že z toho, že každý z nich nechtě na svém, což má, dosti míti, ale věci jinému náležité sobě osobuje nepořádně. I že by za slušné bylo, aby všelikteraké smlúvy a trhové i pro- dajové zboží a statkův pozemských ne v pamětech lidských ani v listech a pečetech držani byli, ale aby jedny knihy zpuosobeny byly a tu aby všickni obyvatelé z obojího stavu tak duchovního jako světského, kupujíce sobě města,/zámky, tvrze, vsi nebo dvory aneb jakéžkoli dědiny, krom dědin vorných, lidem pod plat vysazených, všecky sobě tu zapisovali, tak jakž bylo za předkuov našich krále Ottagara, dobré paměti, také i knížete So- běslava, někdy také i za pohanuov i za najprvněj- šího knížete země této Přemysla, ješto tudy byl pokoj v této zemi i hojnost všech věcí. Páni vy- slyševše takovu péči a opatrování krále, pána svého, všickni jednosvorně dali k tomu své povo- lení. A dřív než se rozjeli, zpuosobeny sú kníhy a dáno jim jméno dcky zemské. Při tom ustanoveni sú auředníci, kteříž takové kníhy odvírali a zaví- rali, také i pečetili. Kníhy pak předpověděné po- loženy sú v Větším městě Pražském v klášteře sv. Klimenta v domu saudném proti kaple P. Marie na Lúži, tu kdež sú prvé kníhy takové chovány bývaly. A tak od toho léta začaly se prvé doky zemské, kteréž zuostávají až do tohoto času. Doky zemské napraveny za krále Jana. 294r Kronika IV. 19
NAVRAT KRALE JANA. 289 odkuď takoví nepokojové, ruoznice a jedněch proti druhým pozdvíhaní pocházejí, že z toho, že každý z nich nechtě na svém, což má, dosti míti, ale věci jinému náležité sobě osobuje nepořádně. I že by za slušné bylo, aby všelikteraké smlúvy a trhové i pro- dajové zboží a statkův pozemských ne v pamětech lidských ani v listech a pečetech držani byli, ale aby jedny knihy zpuosobeny byly a tu aby všickni obyvatelé z obojího stavu tak duchovního jako světského, kupujíce sobě města,/zámky, tvrze, vsi nebo dvory aneb jakéžkoli dědiny, krom dědin vorných, lidem pod plat vysazených, všecky sobě tu zapisovali, tak jakž bylo za předkuov našich krále Ottagara, dobré paměti, také i knížete So- běslava, někdy také i za pohanuov i za najprvněj- šího knížete země této Přemysla, ješto tudy byl pokoj v této zemi i hojnost všech věcí. Páni vy- slyševše takovu péči a opatrování krále, pána svého, všickni jednosvorně dali k tomu své povo- lení. A dřív než se rozjeli, zpuosobeny sú kníhy a dáno jim jméno dcky zemské. Při tom ustanoveni sú auředníci, kteříž takové kníhy odvírali a zaví- rali, také i pečetili. Kníhy pak předpověděné po- loženy sú v Větším městě Pražském v klášteře sv. Klimenta v domu saudném proti kaple P. Marie na Lúži, tu kdež sú prvé kníhy takové chovány bývaly. A tak od toho léta začaly se prvé doky zemské, kteréž zuostávají až do tohoto času. Doky zemské napraveny za krále Jana. 294r Kronika IV. 19
Strana 290
290 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1231 Vše toho času Jan, král Český, pořídiv takových věcí v svém království, opět na zimu obrátil se do Lucemburgku, ješto takový jemu a tak častý od- jezd ven z království páni mnozí a zvláště, ti jenž pokoj milovali, těžce nesli, pravíce jedni k druhým: „Pán náš kdyby s námi častěji býval, mnoho by dobrého v tomto království zpuosobil.“ (Nový návrat kr. Jana do Čech.) L. 1322. měs. dubna přijeli sú do Prahy slavní muži a poslové z Franské země, majíce puol třetího sta koní. A desátý den z Prahy vyjeli, vzavše s sebú Marii, sestru krále Jana, pánu svému Karlovi, králi Franskému, za manželku, kteráž hned toho roku byla Franskú korunau slavně korunována. Ale však hned druhého roku, pracujíci k porodu, žádného syna ani dcery po sobě nepozuostavivši, umřela. T. 1. králi Janovi narodil se syn třetí v Praze, kterémuž dáno jméno Jan. Az toho král byl velmi potěšen a kázal učiniti slavné hodování. Při tom času Markéta, dcera někdy krále Vác- slava Staršího, kteráž byla dána za manželku Bo- leslavovi, knížeti Lehnickému, ta ležeci v šesti ne- dělích, v Králové Hradci umřela a na Zbraslavi poctivě pochována. T. r. král Jan, vrátiv se z Lucemburgku, dceru svú najstarší, jménem Markétu, usnúbil Jindři- (R. 1322.)
290 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1231 Vše toho času Jan, král Český, pořídiv takových věcí v svém království, opět na zimu obrátil se do Lucemburgku, ješto takový jemu a tak častý od- jezd ven z království páni mnozí a zvláště, ti jenž pokoj milovali, těžce nesli, pravíce jedni k druhým: „Pán náš kdyby s námi častěji býval, mnoho by dobrého v tomto království zpuosobil.“ (Nový návrat kr. Jana do Čech.) L. 1322. měs. dubna přijeli sú do Prahy slavní muži a poslové z Franské země, majíce puol třetího sta koní. A desátý den z Prahy vyjeli, vzavše s sebú Marii, sestru krále Jana, pánu svému Karlovi, králi Franskému, za manželku, kteráž hned toho roku byla Franskú korunau slavně korunována. Ale však hned druhého roku, pracujíci k porodu, žádného syna ani dcery po sobě nepozuostavivši, umřela. T. 1. králi Janovi narodil se syn třetí v Praze, kterémuž dáno jméno Jan. Az toho král byl velmi potěšen a kázal učiniti slavné hodování. Při tom času Markéta, dcera někdy krále Vác- slava Staršího, kteráž byla dána za manželku Bo- leslavovi, knížeti Lehnickému, ta ležeci v šesti ne- dělích, v Králové Hradci umřela a na Zbraslavi poctivě pochována. T. r. král Jan, vrátiv se z Lucemburgku, dceru svú najstarší, jménem Markétu, usnúbil Jindři- (R. 1322.)
Strana 291
SVATBA MISENSKA. 291 chovi, knížeti Bavorskému, za manželku, ač ještě nebyla věku dospělého, však proto smlúvy doko- nalé o to učiněny byly pečetmi i rukojměmi stvrzené. (Svatba míšeňská a její následky.) R. t. Fridrich, markrabě Míšenský, poctivé vy- pravil do Čech posly, kteříž před krále předstú- pivše jeho žádali, aby dceru svú, jménem Jitku, dal pánu jich za manželku. A při tom ukázali listy věřící od téhož Fridricha, nadto i list od téhož při- nesený králi Janovi, že ji za manželku míti žádá. Král uradiv se s raddami svými věrnými, po dlú- hých jich žádostech a mnohém o to rokování [král dal k tomu své povolení. Páni poslové Míšenští majíce v tom rozkaz od pána svého i ode všeho markrabství, odjeti nechtěli, až se ty všecky věci dostatečně vedle obyčeje upevnily a utvrdily. A panně Jitce najprv od manžela jejího, potom od obyvateluov téhož markrabství dali poctivé dary, kteréž /ona jako panna mladá a stydlivá poctivě a vděčně přijala. Poslové pak navrátivše se, Frid- richovi to, co sú zjednali, pořádně oznámili a od panny Jitky, jeho manželky, jemu poctivé i vděčné dali dary. Po nedlúhém pak času Fridrich, žádostiv sa svú manželku viděti, poslal veliký počet lidu jízdného, žádaje krále Českého, aby mu jeho milú vydal manželku. Král povolav panuov některých Poslové do Prahy od markrabě Míšenského. / 294 v
SVATBA MISENSKA. 291 chovi, knížeti Bavorskému, za manželku, ač ještě nebyla věku dospělého, však proto smlúvy doko- nalé o to učiněny byly pečetmi i rukojměmi stvrzené. (Svatba míšeňská a její následky.) R. t. Fridrich, markrabě Míšenský, poctivé vy- pravil do Čech posly, kteříž před krále předstú- pivše jeho žádali, aby dceru svú, jménem Jitku, dal pánu jich za manželku. A při tom ukázali listy věřící od téhož Fridricha, nadto i list od téhož při- nesený králi Janovi, že ji za manželku míti žádá. Král uradiv se s raddami svými věrnými, po dlú- hých jich žádostech a mnohém o to rokování [král dal k tomu své povolení. Páni poslové Míšenští majíce v tom rozkaz od pána svého i ode všeho markrabství, odjeti nechtěli, až se ty všecky věci dostatečně vedle obyčeje upevnily a utvrdily. A panně Jitce najprv od manžela jejího, potom od obyvateluov téhož markrabství dali poctivé dary, kteréž /ona jako panna mladá a stydlivá poctivě a vděčně přijala. Poslové pak navrátivše se, Frid- richovi to, co sú zjednali, pořádně oznámili a od panny Jitky, jeho manželky, jemu poctivé i vděčné dali dary. Po nedlúhém pak času Fridrich, žádostiv sa svú manželku viděti, poslal veliký počet lidu jízdného, žádaje krále Českého, aby mu jeho milú vydal manželku. Král povolav panuov některých Poslové do Prahy od markrabě Míšenského. / 294 v
Strana 292
292 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1322 Českých, rad svých, co má učiniti, s nimi se o to radil, předkládaje, poněvadž jest ještě velmi mladá a jako, dítě. Páni radili, aby jemu to, což jemu ná- leží, vydáno bylo. I stalo se narovnání tak, aby panna Jitka do Míšně vzata byla a tam byla po- ctivě až do let (v kterýchž by za slušné bylo, aby v stav manželský uvedena byla) chována. To když se tak všecko stalo a vykonáno bylo a panna z Čech do Míšně vzata byla a tam poctivě opa- třena, Ludvík, král Rímský, zapomenuv na to dob- rodiní, kteréž jemu král Jan učinil (neváživ svých rytířův i svého života ztratiti), tajně to jednal, aby on Fridrich králi Českému jeho dceru navrátil, až Markrabě to vždy zpuosobil. Kteráž když byla přivezena, míšenský vrátil králi král Jan, otec její, z toho byl velmi hněviv, veliký Ceskému v tom od něho sobě učiněný pokládaje posměch. dceru. Páni ti, kteříž králi přáli dobrého, snažně prosili, aby toho časem svým nenechával bez pomsty. Fridrich nemeškav, hned sobě pojal za manželku dceru Ludvíka předpověděného a skrze to lest krále Rímského, kteráž byla proti králi Českému, zjevná jest učiněna. Ale však P. Buoh takovú věc v lepší proměniti ráčil a k lepšímu užitku krá- lovství Českého. Neb tú, Jitkú,, kterúž markrabě pohrdal, potom vzal za manželku Jan, syn prvo- rozený někdy krále Franského, kterýž potom také byl králem Franským. 1 = téměř — 2 Tak tisk.
292 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1322 Českých, rad svých, co má učiniti, s nimi se o to radil, předkládaje, poněvadž jest ještě velmi mladá a jako, dítě. Páni radili, aby jemu to, což jemu ná- leží, vydáno bylo. I stalo se narovnání tak, aby panna Jitka do Míšně vzata byla a tam byla po- ctivě až do let (v kterýchž by za slušné bylo, aby v stav manželský uvedena byla) chována. To když se tak všecko stalo a vykonáno bylo a panna z Čech do Míšně vzata byla a tam poctivě opa- třena, Ludvík, král Rímský, zapomenuv na to dob- rodiní, kteréž jemu král Jan učinil (neváživ svých rytířův i svého života ztratiti), tajně to jednal, aby on Fridrich králi Českému jeho dceru navrátil, až Markrabě to vždy zpuosobil. Kteráž když byla přivezena, míšenský vrátil králi král Jan, otec její, z toho byl velmi hněviv, veliký Ceskému v tom od něho sobě učiněný pokládaje posměch. dceru. Páni ti, kteříž králi přáli dobrého, snažně prosili, aby toho časem svým nenechával bez pomsty. Fridrich nemeškav, hned sobě pojal za manželku dceru Ludvíka předpověděného a skrze to lest krále Rímského, kteráž byla proti králi Českému, zjevná jest učiněna. Ale však P. Buoh takovú věc v lepší proměniti ráčil a k lepšímu užitku krá- lovství Českého. Neb tú, Jitkú,, kterúž markrabě pohrdal, potom vzal za manželku Jan, syn prvo- rozený někdy krále Franského, kterýž potom také byl králem Franským. 1 = téměř — 2 Tak tisk.
Strana 293
NEVESTA CESKA VRACENA ZPET. 293 T. r. král Jan, jsa muž horlivý, mnoho choval na svém žoldu lidu služebného, kterýž časem posílal na své nepřátely a skrze to vedl velikú útratu; páni věrni jej z toho trestali, a někteří jemu to chválili, a zvláště ti, kterýmž on, od nich bera peníze, zámky i jiná zboží královská zastavoval, tak až ochudil království, též i věno králové, že Alžběta, nemající nač živa býti, musila se obrátiti k své dceři do Bavor a tam bydlila. Č. t. král Český, nemoha toho nikterakž z svého srdce vypustiti, co se jemu přihodilo od Ludvíka, krále Rímského, pro kteréhož jest své hrdlo vážil a mnoho svých znamenitých a statečných ztratil rytířuov, a on dav to v zapomenutí, slibuov těch, kteréž jemu učinil, také i zápisuov nechtěl držeti, rozvažuje také i ten posměch, kterýž se jemu stal od Fridricha Míšenského původem téhož Ludvíka, také snad sa potřebú přinucen, aby sebe zbohatil i své rytíře, sebrav vojsko Čechuov a Moravanuov, táhl s nimi do krajiny Budešínské a tam velikú záhubu činil, pravě, že z něho nechce vyjeti, až je sobě podmaní, proto, neb jest prvé to markrabství Budešínské pořádně, a spravedlivě náležalo k krá- lovství Českému, a Otta, někdy markrabí Bram- burský, jsa poručníkem království Českého, po smrti Ottagara krále synu jeho Vácslavovi, jakož o tom napřed psáno stojí, jemu jeho nenavrátil, Chudá královna Česká. 1 = kárali — 2 = po právu
NEVESTA CESKA VRACENA ZPET. 293 T. r. král Jan, jsa muž horlivý, mnoho choval na svém žoldu lidu služebného, kterýž časem posílal na své nepřátely a skrze to vedl velikú útratu; páni věrni jej z toho trestali, a někteří jemu to chválili, a zvláště ti, kterýmž on, od nich bera peníze, zámky i jiná zboží královská zastavoval, tak až ochudil království, též i věno králové, že Alžběta, nemající nač živa býti, musila se obrátiti k své dceři do Bavor a tam bydlila. Č. t. král Český, nemoha toho nikterakž z svého srdce vypustiti, co se jemu přihodilo od Ludvíka, krále Rímského, pro kteréhož jest své hrdlo vážil a mnoho svých znamenitých a statečných ztratil rytířuov, a on dav to v zapomenutí, slibuov těch, kteréž jemu učinil, také i zápisuov nechtěl držeti, rozvažuje také i ten posměch, kterýž se jemu stal od Fridricha Míšenského původem téhož Ludvíka, také snad sa potřebú přinucen, aby sebe zbohatil i své rytíře, sebrav vojsko Čechuov a Moravanuov, táhl s nimi do krajiny Budešínské a tam velikú záhubu činil, pravě, že z něho nechce vyjeti, až je sobě podmaní, proto, neb jest prvé to markrabství Budešínské pořádně, a spravedlivě náležalo k krá- lovství Českému, a Otta, někdy markrabí Bram- burský, jsa poručníkem království Českého, po smrti Ottagara krále synu jeho Vácslavovi, jakož o tom napřed psáno stojí, jemu jeho nenavrátil, Chudá královna Česká. 1 = kárali — 2 = po právu
Strana 294
294 V. HÁJEK, KRONIKA, R. 1322 ale zuostavil je sobě nepořádně,. Z té příčiny počal od Lublína a Budešína, Zitavy, Gerlice, všech měst i zámkův zdobýval a k království Českému to mar- krabství Srbské, jinak Lužické, zase přispojil. A opa- třiv dobře města i hrady, zase se do Čech navrátil. (O proboštu Janovi.) Při tom času poctivý muž Jan, probošt Vyše- hradský, syn někdy krále Vácslava, ale nepořádně Probošt zplozený, že by nětco stranního, o králi jednal, tím Vyšehradský před králem byl před králem obvinín a těžce obžalován. Král obžalován. obeslav ho k sobě, kázal jej jíti a do ukrutného vsa- diti vězení a pilně ostříhati, rozvažuje, jakú smrt má jemu rozkázati učiniti, a proboštví jeho dal jinému. A on v tom ušel z toho vězení Boží pomocí divným zpuosobem a obrátil se do Bavor a tam při králové Alžbětě bydlil, neb byl bratr její po otci, ač však nepořádný;. Potom v brzkém času král se toho dověděl, že ti páni, jenž byli nepřátelé královny Alžběty, toho probošta před ním křivě obžalovali a na to křivé i falešné vedli svědky z té příčiny, neb naň králová pro jeho dobrotivost las- kava byla, a páni to na protimyslnosta králové uči- nili a jej tak omluvilig. I rozkázal ho král povolati, slíbiv jemu bezpečnost, a tak k své milosti jej na- 295r 1 = proti řádu, právu — 2 = nesprávného — 3 = nezá- konný, nemanželský — 4 = na vzdory — 5 = pomluvili, oklevetili
294 V. HÁJEK, KRONIKA, R. 1322 ale zuostavil je sobě nepořádně,. Z té příčiny počal od Lublína a Budešína, Zitavy, Gerlice, všech měst i zámkův zdobýval a k království Českému to mar- krabství Srbské, jinak Lužické, zase přispojil. A opa- třiv dobře města i hrady, zase se do Čech navrátil. (O proboštu Janovi.) Při tom času poctivý muž Jan, probošt Vyše- hradský, syn někdy krále Vácslava, ale nepořádně Probošt zplozený, že by nětco stranního, o králi jednal, tím Vyšehradský před králem byl před králem obvinín a těžce obžalován. Král obžalován. obeslav ho k sobě, kázal jej jíti a do ukrutného vsa- diti vězení a pilně ostříhati, rozvažuje, jakú smrt má jemu rozkázati učiniti, a proboštví jeho dal jinému. A on v tom ušel z toho vězení Boží pomocí divným zpuosobem a obrátil se do Bavor a tam při králové Alžbětě bydlil, neb byl bratr její po otci, ač však nepořádný;. Potom v brzkém času král se toho dověděl, že ti páni, jenž byli nepřátelé královny Alžběty, toho probošta před ním křivě obžalovali a na to křivé i falešné vedli svědky z té příčiny, neb naň králová pro jeho dobrotivost las- kava byla, a páni to na protimyslnosta králové uči- nili a jej tak omluvilig. I rozkázal ho král povolati, slíbiv jemu bezpečnost, a tak k své milosti jej na- 295r 1 = proti řádu, právu — 2 = nesprávného — 3 = nezá- konný, nemanželský — 4 = na vzdory — 5 = pomluvili, oklevetili
Strana 295
PROBOŠT JAN. 295 vrátil. A navrátil jemu jeho proboštví a z toho po malém času byl učiněn první mezi radami krá- lovskými. Potom pak byl biskupem Olomuckým a on mnoho dobrého biskupství Olomuckému učinil a v biskupství Olomuckém na svuoj náklad po- staviti rozkázal klášter pannám zákona sv. Bene- dikta na Pustimiři, v kterémžto klášteře zřízena jest mše jedna, kteráž se slauží časem večerním, u vigiljí Božího Vzkříšení, t. j. v Bílau sobotu, při západu slunce. A on Jan, biskup svrchu psaný, když umřel, v tom klášteře předřečeném jest pohřben. Klášter na Pustimiři v Moravě. Mše v Bílú sobotu. (Smlouvy s Ludvíkem a s Rakousy.) L. t. Ludvík, král Rímský, nevím z jakých příčin, posly některé jako tajně vypravil k Janovi, králi Českému, jemu oznamuje, že by s ním chtěl vjíti v dokonalé přátelství. Král Český povolav rad svých, spolu s ními to rozvažoval a řka: „Moji věrní milí, nemohu se nadiviti, co toho člověka ne- upřímého nutí k tomu, aby se mnú v přátelství vkročil: zdali se mne bojí, také i vás, vida to, že jsme mocnau rukau markrabství a tu krajinu Bu- dešínsku všecku obdržali, abychom jemu větších škod nečinili, aneb snad se na mú i vaší (kterauž jsme jemu učinili) rozpomenul službu. Neb to dobře zná on i vy všickni, by našich Českých po- mocí nebylo, že by on toho království Římského nikterakž neobdržal, ale byl by od Fridricha Ra-
PROBOŠT JAN. 295 vrátil. A navrátil jemu jeho proboštví a z toho po malém času byl učiněn první mezi radami krá- lovskými. Potom pak byl biskupem Olomuckým a on mnoho dobrého biskupství Olomuckému učinil a v biskupství Olomuckém na svuoj náklad po- staviti rozkázal klášter pannám zákona sv. Bene- dikta na Pustimiři, v kterémžto klášteře zřízena jest mše jedna, kteráž se slauží časem večerním, u vigiljí Božího Vzkříšení, t. j. v Bílau sobotu, při západu slunce. A on Jan, biskup svrchu psaný, když umřel, v tom klášteře předřečeném jest pohřben. Klášter na Pustimiři v Moravě. Mše v Bílú sobotu. (Smlouvy s Ludvíkem a s Rakousy.) L. t. Ludvík, král Rímský, nevím z jakých příčin, posly některé jako tajně vypravil k Janovi, králi Českému, jemu oznamuje, že by s ním chtěl vjíti v dokonalé přátelství. Král Český povolav rad svých, spolu s ními to rozvažoval a řka: „Moji věrní milí, nemohu se nadiviti, co toho člověka ne- upřímého nutí k tomu, aby se mnú v přátelství vkročil: zdali se mne bojí, také i vás, vida to, že jsme mocnau rukau markrabství a tu krajinu Bu- dešínsku všecku obdržali, abychom jemu větších škod nečinili, aneb snad se na mú i vaší (kterauž jsme jemu učinili) rozpomenul službu. Neb to dobře zná on i vy všickni, by našich Českých po- mocí nebylo, že by on toho království Římského nikterakž neobdržal, ale byl by od Fridricha Ra-
Strana 296
ZO V. HAJEK, KRONIKA, R. 1322 Smlauva mezi Ludvíkem a králem Janem. (R. 1323.) kúského jistě přemožen a na hlavu poražen, snad i tu v té bitvě zamordován. Aneb snad ohlédá se na tu neupřímnost, kterúž jest mně ukázal, zapsav se svými listy, tomu dosti neučinil.“ Raddy krá- lovské to vyslyšavše odpověděli: „Ctný králi a páne náš! Tak jest, jakž pravíte, ale poněvadž jest on v Ríši a vy v Čechách, on vám muož málo uško- diti a vy jemu tolikéž. Avšak bude-li on chtíti upřímnost zachovati, lépe jest míti přítele než ne- přítele.“ Král, oblíbiv raddu jích, kázal posluov povolati a dal se s ními v rokování; a oni majíce mocnost, od pána svého, tak narovnání učinili a to hned tu upevnili a utvrdili na místě krále Řím- ského, aby on Jan, král Český, ujal a mocně se uvázal v město Cheb i s tau se vší krajinú, a to držal pod zpuosobem zástavy ve dvadcíti tisících hřivnách peněz obecně berných, a to za ty škody, kteréž vzal král Jan, pomáhaje jemu k císařství Leta 1323. kníže Jindřich Rakúský, jenž byl v vězení na Křivokladě, postaviv králi rukojmě některé pány České, odpuštěno jemu, aby dojel do Rakús k bratřím svým. I žádal jest jích, aby jej z toho vězení vypravili, ale oni více milujíce peníze než bratra, toho učiniti zanedbali. I navrátiv se Jindřich na den určitý, do téhož se vězení postavil. /T. r. Moravané z některých hodných příčin vy- slali některé posly z sebe k králi, pánu svému, jeho / 295 v — 1 = plnou moc
ZO V. HAJEK, KRONIKA, R. 1322 Smlauva mezi Ludvíkem a králem Janem. (R. 1323.) kúského jistě přemožen a na hlavu poražen, snad i tu v té bitvě zamordován. Aneb snad ohlédá se na tu neupřímnost, kterúž jest mně ukázal, zapsav se svými listy, tomu dosti neučinil.“ Raddy krá- lovské to vyslyšavše odpověděli: „Ctný králi a páne náš! Tak jest, jakž pravíte, ale poněvadž jest on v Ríši a vy v Čechách, on vám muož málo uško- diti a vy jemu tolikéž. Avšak bude-li on chtíti upřímnost zachovati, lépe jest míti přítele než ne- přítele.“ Král, oblíbiv raddu jích, kázal posluov povolati a dal se s ními v rokování; a oni majíce mocnost, od pána svého, tak narovnání učinili a to hned tu upevnili a utvrdili na místě krále Řím- ského, aby on Jan, král Český, ujal a mocně se uvázal v město Cheb i s tau se vší krajinú, a to držal pod zpuosobem zástavy ve dvadcíti tisících hřivnách peněz obecně berných, a to za ty škody, kteréž vzal král Jan, pomáhaje jemu k císařství Leta 1323. kníže Jindřich Rakúský, jenž byl v vězení na Křivokladě, postaviv králi rukojmě některé pány České, odpuštěno jemu, aby dojel do Rakús k bratřím svým. I žádal jest jích, aby jej z toho vězení vypravili, ale oni více milujíce peníze než bratra, toho učiniti zanedbali. I navrátiv se Jindřich na den určitý, do téhož se vězení postavil. /T. r. Moravané z některých hodných příčin vy- slali některé posly z sebe k králi, pánu svému, jeho / 295 v — 1 = plnou moc
Strana 297
SMLOUVA S LUDVIKEM. 297 žádajíce, aby přijel do Olomúce a tu některá mezi ními (pro uvarování budúcího zlého) narovnání učinil. To když se stalo, přijel tu také Karel, král Uherský, na žádost krále Českého a tu mezi sebú mnohá činili narovnání, tak aby králov- ství Uherské i České mohlo míti pokoj na časy budúcí. V tom přijela jsau knížata Rakúská a skrze krále Uherského dali se s králem Českým v rokování o vězně. A po dlúhém a těžkém roko- vání takto jest narovnáno, aby oni bratří, Ra- kúská knížata, dali králi Českému za toho vězně Jindřicha, bratra svého, 9000 hř. a město Znojmo, kteréž od krále Jana v zástavě držali, to aby zase darmo navrátili. Také aby vrátili Čechuom ty listy a pečeti, kterýmiž jsú se někdy byli páni Čeští bez raddy a vědomí královského škodlivě králi Albrechtovi Rímskému zapsali, aby žádného jiného sobě za krále a pána nebrali, než z knížat a knížetství Rakúského. A tu když se ty všecky věci smluvily a vykonaly, také i listy obau králuov, též i knížat předřečených pečetmi utvrdily, Jindřich jest z vězení, v kterémž byl více než tři léta, propuštěn. Zapsali se Čechové, aby krále brali z Rakús. (O rodině královské a králevici Karlovi.) R. t. královna Alžběta, manželka krále Českého, jsúci v Bavořích v městě řečeném Kambia, na den slavnosti velikonoční dvě dcery spolu urodila,
SMLOUVA S LUDVIKEM. 297 žádajíce, aby přijel do Olomúce a tu některá mezi ními (pro uvarování budúcího zlého) narovnání učinil. To když se stalo, přijel tu také Karel, král Uherský, na žádost krále Českého a tu mezi sebú mnohá činili narovnání, tak aby králov- ství Uherské i České mohlo míti pokoj na časy budúcí. V tom přijela jsau knížata Rakúská a skrze krále Uherského dali se s králem Českým v rokování o vězně. A po dlúhém a těžkém roko- vání takto jest narovnáno, aby oni bratří, Ra- kúská knížata, dali králi Českému za toho vězně Jindřicha, bratra svého, 9000 hř. a město Znojmo, kteréž od krále Jana v zástavě držali, to aby zase darmo navrátili. Také aby vrátili Čechuom ty listy a pečeti, kterýmiž jsú se někdy byli páni Čeští bez raddy a vědomí královského škodlivě králi Albrechtovi Rímskému zapsali, aby žádného jiného sobě za krále a pána nebrali, než z knížat a knížetství Rakúského. A tu když se ty všecky věci smluvily a vykonaly, také i listy obau králuov, též i knížat předřečených pečetmi utvrdily, Jindřich jest z vězení, v kterémž byl více než tři léta, propuštěn. Zapsali se Čechové, aby krále brali z Rakús. (O rodině královské a králevici Karlovi.) R. t. královna Alžběta, manželka krále Českého, jsúci v Bavořích v městě řečeném Kambia, na den slavnosti velikonoční dvě dcery spolu urodila,
Strana 298
Z8 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1323 Vácslav, syn krále Jana, dán králi Franskému. Annu a Alžbětu, kterážto Anna potom dána byla za manželku Ottovi, knížeti Rakúskému. Ale Alžběta druhého léta věku svého umřela. L. t. Vácslav, prvorozený syn krále Českého, mládenček výborné postavy, maje věku svého let sedm, vezen z Čech rozkázaním otcovým k králi Karlovi Franskému, kterýž měl za manželku Mariji, sestru krále Jana a tetku téhož Vácslava. Král Franský jakž jej uhlédal, velmi jej zamiloval, neb s svau manželkau neměl žádného dítěte. A když byl k němu přiveden, políbil jej a řka: „Toto dítě jest z kmene Německého a z rodu Českého, dajž jemu P. Buoh své požehnání. A povolav jednoho kaplana svého, jenž slaul Joannes de Kára, poručil jej jemu k ostříhaní, rozkázav, aby jej učil, kterak má slúžiti P. Bohu. Při tom aby jej učil litterám,, neb Karel, král Franský, ač sám byl člověk neučený a neuměl ani čísti, však nad míru laskav byl na učené lidi. Kaplan v tom chtě se zalíbiti králi, pánu svému, byl ho velmi pilen a naučil jej v brzkém času čísti a hned jej učil jazyku latinskému, ustanoviv jemu, aby na každý den říkal desetkrát modlitbu vy- danú od P. Krista, totiž „Otče náš“, a při tom hodinky P. Marie, jenž slovau cursus. Jednoho pak času kázal ho král ten v křesťanském po- řádku biskupu potvrditi, t. j. biřmovati. A při 1 = lt. litteris t. j. vědě, umění
Z8 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1323 Vácslav, syn krále Jana, dán králi Franskému. Annu a Alžbětu, kterážto Anna potom dána byla za manželku Ottovi, knížeti Rakúskému. Ale Alžběta druhého léta věku svého umřela. L. t. Vácslav, prvorozený syn krále Českého, mládenček výborné postavy, maje věku svého let sedm, vezen z Čech rozkázaním otcovým k králi Karlovi Franskému, kterýž měl za manželku Mariji, sestru krále Jana a tetku téhož Vácslava. Král Franský jakž jej uhlédal, velmi jej zamiloval, neb s svau manželkau neměl žádného dítěte. A když byl k němu přiveden, políbil jej a řka: „Toto dítě jest z kmene Německého a z rodu Českého, dajž jemu P. Buoh své požehnání. A povolav jednoho kaplana svého, jenž slaul Joannes de Kára, poručil jej jemu k ostříhaní, rozkázav, aby jej učil, kterak má slúžiti P. Bohu. Při tom aby jej učil litterám,, neb Karel, král Franský, ač sám byl člověk neučený a neuměl ani čísti, však nad míru laskav byl na učené lidi. Kaplan v tom chtě se zalíbiti králi, pánu svému, byl ho velmi pilen a naučil jej v brzkém času čísti a hned jej učil jazyku latinskému, ustanoviv jemu, aby na každý den říkal desetkrát modlitbu vy- danú od P. Krista, totiž „Otče náš“, a při tom hodinky P. Marie, jenž slovau cursus. Jednoho pak času kázal ho král ten v křesťanském po- řádku biskupu potvrditi, t. j. biřmovati. A při 1 = lt. litteris t. j. vědě, umění
Strana 299
O KRALEVICI KARLOVI. 299 tom změnil jemu jméno, dav jemu jméno od svého jména, totiž aby slúl Karel. A byl naň velmi laskav a častokrát říkával: „Karle, dajž tobě P. Buoh, aby byl následovník Velikého Karla. Usnúbil jemu také i smlúvami svadebními upevnil za manželku dceru Karlovu, strýce svého, jenž slula Markéta, jinak Blanka. A tak v krátkém času mládenec ten naučil se Franské řeči tak, že se tomu všickni divili. T. r. králová Alžběta stará, jenž slula Hra- decká královna, založiti rozkázala klášter slavný pannám zákona Premonstratenského v Starém Brně a dala jemu jméno Aula Marie, t. j. palác P. Marie, a mnohá i veliká zboží k němu nadala, chtíci tomu, aby se tu budúcí a věčná za ní i za její předky P. Bohu k poctivosti služba a pa- mátka dála. /Č. t. přihodilo se, že Česká země byla bez hlavy, a to bylo všem lidem s nemalým podivením; neb král Jan byl odjel do Lucemburgku a králová, manželka jeho, bydlila v Bavořích a biskup Jan byl v Římě a Karel, syn králuov, v Franské zemi. R. t. při konci Maria, sestra krále Jana Ceského, jenž byla manželka Karla, krále Franského, pra- cujíci k porodu, upadla v těžkú a náhlú nemoc a nezuostavivši po sobě žádného plodu, umřela. Karel pak mládenec rozvažuje, že jest v cizí zemi, pro smrt své tetky velmi teskliv byl. Klášter v Starém Brně. 296 r Ceská země byla bez hlavy. Vácslavovi dáno jméno Karel.
O KRALEVICI KARLOVI. 299 tom změnil jemu jméno, dav jemu jméno od svého jména, totiž aby slúl Karel. A byl naň velmi laskav a častokrát říkával: „Karle, dajž tobě P. Buoh, aby byl následovník Velikého Karla. Usnúbil jemu také i smlúvami svadebními upevnil za manželku dceru Karlovu, strýce svého, jenž slula Markéta, jinak Blanka. A tak v krátkém času mládenec ten naučil se Franské řeči tak, že se tomu všickni divili. T. r. králová Alžběta stará, jenž slula Hra- decká královna, založiti rozkázala klášter slavný pannám zákona Premonstratenského v Starém Brně a dala jemu jméno Aula Marie, t. j. palác P. Marie, a mnohá i veliká zboží k němu nadala, chtíci tomu, aby se tu budúcí a věčná za ní i za její předky P. Bohu k poctivosti služba a pa- mátka dála. /Č. t. přihodilo se, že Česká země byla bez hlavy, a to bylo všem lidem s nemalým podivením; neb král Jan byl odjel do Lucemburgku a králová, manželka jeho, bydlila v Bavořích a biskup Jan byl v Římě a Karel, syn králuov, v Franské zemi. R. t. při konci Maria, sestra krále Jana Ceského, jenž byla manželka Karla, krále Franského, pra- cujíci k porodu, upadla v těžkú a náhlú nemoc a nezuostavivši po sobě žádného plodu, umřela. Karel pak mládenec rozvažuje, že jest v cizí zemi, pro smrt své tetky velmi teskliv byl. Klášter v Starém Brně. 296 r Ceská země byla bez hlavy. Vácslavovi dáno jméno Karel.
Strana 300
300 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1324 (Války s papežem a v Bavořích.) (R. 1324.) Papež s Římským králem vedl válku. Král Jan v Bavořích poražen. L. 1324. mnohé a těžké vznikly nevole mezi Janem papežem a Ludvíkem, králem Římským, z té příčiny, že Ludvík byl člověk velmi vrtký a v své řeči nestálý, nadto žádnému žádných slibuov ani zápisuov nechtěl držeti. Papež jeho nechtěl na císařství Rímské potvrditi a on papeži velmi hrozil. Z toho v křesťanstvu veliké bylo pohnutí, neb někteří vedlé, papeže a jiní vedlé Ludvíka byli. A tak z příčin těch mnohá krve prolévaní pocházela: papež krále klel, a král pa- peži zlořečil. Č. t. král Jan, sebrav mnoho lidu chaterného, okolo Rajnu činil veliké škody mnohým lidem a zvláště na zboží biskupském a někde i bez pří- činy i bez opovědi jako laupežným zpuosobem. Dne jednoho sebravše se čtyři biskupové, zálohu na téhož Jana a na lid jeho nedaleko od Virc- purgku učinivše, hanebně jej polámali,, tak že král z té bitvy s velikau ušel těžkostí. 16 toliko koní maje do Čech se navrátil. T. 1. Alžběta, dcera krále Jana, jenž bylo dě- ťátko krásné postavy, umřela a v klášteře na Zbraslavi pochována. 1 = na straně — 2 = dal do klatby — 3 = nástrahu — = porazili
300 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1324 (Války s papežem a v Bavořích.) (R. 1324.) Papež s Římským králem vedl válku. Král Jan v Bavořích poražen. L. 1324. mnohé a těžké vznikly nevole mezi Janem papežem a Ludvíkem, králem Římským, z té příčiny, že Ludvík byl člověk velmi vrtký a v své řeči nestálý, nadto žádnému žádných slibuov ani zápisuov nechtěl držeti. Papež jeho nechtěl na císařství Rímské potvrditi a on papeži velmi hrozil. Z toho v křesťanstvu veliké bylo pohnutí, neb někteří vedlé, papeže a jiní vedlé Ludvíka byli. A tak z příčin těch mnohá krve prolévaní pocházela: papež krále klel, a král pa- peži zlořečil. Č. t. král Jan, sebrav mnoho lidu chaterného, okolo Rajnu činil veliké škody mnohým lidem a zvláště na zboží biskupském a někde i bez pří- činy i bez opovědi jako laupežným zpuosobem. Dne jednoho sebravše se čtyři biskupové, zálohu na téhož Jana a na lid jeho nedaleko od Virc- purgku učinivše, hanebně jej polámali,, tak že král z té bitvy s velikau ušel těžkostí. 16 toliko koní maje do Čech se navrátil. T. 1. Alžběta, dcera krále Jana, jenž bylo dě- ťátko krásné postavy, umřela a v klášteře na Zbraslavi pochována. 1 = na straně — 2 = dal do klatby — 3 = nástrahu — = porazili
Strana 301
VALKY S PAPEŽEM. 301 (Stíhání židů v Čechách.) T. č. když se ty věci tak dály a král Český sem i tam jezdil, v Čechách opět počaly býti nevole a mnozí laupežové, oklamávaní rozličná. A židé najvíce pod tím svých užitkuov hledali lichvami rozličnými a chytře vymyšlenými příčinami lid Český oklamávali, a zvláště v Praze skrze falešné svědky a křivé a jakés podvodné přísahy lidi ne- toliko oklamávali, ale i o znamenité a veliké připra- vovali statky, tak že mnozí z měšťanuov i z vládyk, měvše statky, skrze židy tak ochudli, že žebrati chleba musili. Taková věc když byla na krále vznešena, kázal takové věci spravedlivě vyhle- dávati a opatrovati, až jsau skrze to někteří z bo- hatých židuov byli i ohněm trápeni. A ti divné věci prvé v té zemi neslýchané vyznali, kterak jsú lidi připravovali (ty jenž jím věřili) o jích statky. Král povolav do své raddy lidí múdřejšich, světských i duchovních, rozkázal, aby při svých saudech těžší přísahy vydávali, židuom než kře- sťanuom. I zůstáno jest na tom, aby židuom v Če- chách, jestliže by čím takovým narčeni byli a oni toho jistým a pravým nemohli odvésti svědomím,, přísaha, kteráž jest napsána v knihách a v právích Justiniana císaře, kteráž slove dvénásobní aneb Židé lidi O statky jich připravo- vali. Židuom přísaha ustanovena. 1 = ukládali — 2 = svědectvím
VALKY S PAPEŽEM. 301 (Stíhání židů v Čechách.) T. č. když se ty věci tak dály a král Český sem i tam jezdil, v Čechách opět počaly býti nevole a mnozí laupežové, oklamávaní rozličná. A židé najvíce pod tím svých užitkuov hledali lichvami rozličnými a chytře vymyšlenými příčinami lid Český oklamávali, a zvláště v Praze skrze falešné svědky a křivé a jakés podvodné přísahy lidi ne- toliko oklamávali, ale i o znamenité a veliké připra- vovali statky, tak že mnozí z měšťanuov i z vládyk, měvše statky, skrze židy tak ochudli, že žebrati chleba musili. Taková věc když byla na krále vznešena, kázal takové věci spravedlivě vyhle- dávati a opatrovati, až jsau skrze to někteří z bo- hatých židuov byli i ohněm trápeni. A ti divné věci prvé v té zemi neslýchané vyznali, kterak jsú lidi připravovali (ty jenž jím věřili) o jích statky. Král povolav do své raddy lidí múdřejšich, světských i duchovních, rozkázal, aby při svých saudech těžší přísahy vydávali, židuom než kře- sťanuom. I zůstáno jest na tom, aby židuom v Če- chách, jestliže by čím takovým narčeni byli a oni toho jistým a pravým nemohli odvésti svědomím,, přísaha, kteráž jest napsána v knihách a v právích Justiniana císaře, kteráž slove dvénásobní aneb Židé lidi O statky jich připravo- vali. Židuom přísaha ustanovena. 1 = ukládali — 2 = svědectvím
Strana 302
302 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1324 / 296 v Židovská přísaha větší. větší přísaha, aby jím vydána byla, a žid, kterýž by jí vykonal, zadost aby své přísaze učinil; kte- rážto přísaha aby takto a tím způsobem učiněna byla, jakž se tuto píše slovo od slova: „Žid každý má přísahati sám druhý a to takto: Ten žid, kterýž přísahá, má státi bosýma nohama na sviňské kuoži vnově odřené toliko v košili. A druhý žid má státi proti němu na zemi, a tvrditi, jeho přísahu. Přísahající má takto mluviti: „Jakož jsem narčen od N., že jsem statek jeho, totiž klénoty tyto a tyto, šaty tyto a tyto, tak, jakž jest od něho N. mluveno a proti mně vedeno, k sobě přijal a jej mám a o něm vím, i přísahám P. Bohu, kterýž stvořil nebe a zemi i všecky věci, kteréž v ních jsú; přísahám skrze všecka jeho jména sv., kteráž napsal Mojžíš, služebník jeho; přísahám skrze patery kníhy Mojžíšovy, v níchž jest napsáno desatero přikázaní jeho, kteréž jest sám Buoh svau pravau rukau napsal a mně křivě přísahati zapověděl, že já toho statku N. nemám, ani těch klénotuov ani šatuov, jakž on N. praví, a nic jsem od něho N. ani od žádného jiného toho k sobě nepřijal a toho nemám aniž jsem měl Toho mi dopomáhaj Buoh, jenž jest počátek i konec, jehož jest jméno Adonai. Tehdy druhý žid, stoje proti němu, má říci: 1 = dotvrzovati
302 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1324 / 296 v Židovská přísaha větší. větší přísaha, aby jím vydána byla, a žid, kterýž by jí vykonal, zadost aby své přísaze učinil; kte- rážto přísaha aby takto a tím způsobem učiněna byla, jakž se tuto píše slovo od slova: „Žid každý má přísahati sám druhý a to takto: Ten žid, kterýž přísahá, má státi bosýma nohama na sviňské kuoži vnově odřené toliko v košili. A druhý žid má státi proti němu na zemi, a tvrditi, jeho přísahu. Přísahající má takto mluviti: „Jakož jsem narčen od N., že jsem statek jeho, totiž klénoty tyto a tyto, šaty tyto a tyto, tak, jakž jest od něho N. mluveno a proti mně vedeno, k sobě přijal a jej mám a o něm vím, i přísahám P. Bohu, kterýž stvořil nebe a zemi i všecky věci, kteréž v ních jsú; přísahám skrze všecka jeho jména sv., kteráž napsal Mojžíš, služebník jeho; přísahám skrze patery kníhy Mojžíšovy, v níchž jest napsáno desatero přikázaní jeho, kteréž jest sám Buoh svau pravau rukau napsal a mně křivě přísahati zapověděl, že já toho statku N. nemám, ani těch klénotuov ani šatuov, jakž on N. praví, a nic jsem od něho N. ani od žádného jiného toho k sobě nepřijal a toho nemám aniž jsem měl Toho mi dopomáhaj Buoh, jenž jest počátek i konec, jehož jest jméno Adonai. Tehdy druhý žid, stoje proti němu, má říci: 1 = dotvrzovati
Strana 303
STIHANI ŽIDU. 303 „N., jakož jsi přísahu učinil, že tím statkem N. nejsi vinen a jeho k sobě že jsi nepřijal, aniž jsi jeho v své zprávě choval, ani v svých stěnách, ani v svých zdech, ani v své zemi, ani žádná čeled tvá: Jestliže právě přísaháš, tak tobě Buoh po- máhaj, ten, kterýž stvořil z ničehůž nebe i zemi, hory i doly, povětří i vody, listí i trávu, také i tebe. — Jestliže neprávě a křivě přísaháš, dajž P. Buoh tobě za dobrořečení zlořečení, tak aby tobě tvá modlitba, kteráž jest v knihách Tafr- kassim napsaná, nic neprospěla, a aby na tebe žádná milost Boží nepřišla, ale aby usechl jako hory Gelboe, kteréž proklel David, na kterýchž zamordován jest Saul a tří synové jeho, ale aby tě napadlo Malchymelech a přestúpilo na tě jako na Gezi malomocenství Namanovo a aby na tě přišla Yskopa, též i na tvú ženu i na tvé děti, i na tvuoj všecken rod. Jestliže křivě přísaháš, dajž Buoh, aby na tě padala síra, smola a oheň plápolající, jako padala na Sodomu 9 dní a 9 nocí, a aby tě spálil oheň jako Nadaba a Abiu a jako 50 mužuov na žádost Eliáše proroka a aby země tvé křivé přísahy snésti nemohla, ale tebe jako Datana a Abirona živého požřela. Jestliže křivě přísaháš, dajž P. Buoh, aby tvé děti i tvoji všickni přátelé i tvuoj rod nepřišli mezi děti Abrahamovy a ty aby nikdá nepřišel
STIHANI ŽIDU. 303 „N., jakož jsi přísahu učinil, že tím statkem N. nejsi vinen a jeho k sobě že jsi nepřijal, aniž jsi jeho v své zprávě choval, ani v svých stěnách, ani v svých zdech, ani v své zemi, ani žádná čeled tvá: Jestliže právě přísaháš, tak tobě Buoh po- máhaj, ten, kterýž stvořil z ničehůž nebe i zemi, hory i doly, povětří i vody, listí i trávu, také i tebe. — Jestliže neprávě a křivě přísaháš, dajž P. Buoh tobě za dobrořečení zlořečení, tak aby tobě tvá modlitba, kteráž jest v knihách Tafr- kassim napsaná, nic neprospěla, a aby na tebe žádná milost Boží nepřišla, ale aby usechl jako hory Gelboe, kteréž proklel David, na kterýchž zamordován jest Saul a tří synové jeho, ale aby tě napadlo Malchymelech a přestúpilo na tě jako na Gezi malomocenství Namanovo a aby na tě přišla Yskopa, též i na tvú ženu i na tvé děti, i na tvuoj všecken rod. Jestliže křivě přísaháš, dajž Buoh, aby na tě padala síra, smola a oheň plápolající, jako padala na Sodomu 9 dní a 9 nocí, a aby tě spálil oheň jako Nadaba a Abiu a jako 50 mužuov na žádost Eliáše proroka a aby země tvé křivé přísahy snésti nemohla, ale tebe jako Datana a Abirona živého požřela. Jestliže křivě přísaháš, dajž P. Buoh, aby tvé děti i tvoji všickni přátelé i tvuoj rod nepřišli mezi děti Abrahamovy a ty aby nikdá nepřišel
Strana 304
304 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1324 do Jeruzalema a Mojžíš v búdúcím životě aby tobě nedal jísti Šerabara a Leuiacham,. Tak tobě pomahaj Buoh věčný, jehož jest sv. jméno Adonai, Amen. (Nepořádná vláda Janova a rozbroje domácí.) Král Jan hněval se na Čechy, že ho nevítali. / 297r L. 1325. král Jan vyjel z Prahy nazajtří po slavnosti Tří králuov a táhl stěžně, upřímo k Lu- cemburgku a zpuosobiv tam některé věci, přijel k slavnosti velikonoční zase do Prahy, maje s sebau nemalý počet rozličných Němcuov, kte- rýchž páni Čeští nebyli velmi vděčni;. Přijela také i králová Alžběta, manželka jeho, z Bavor a příští jejímu radoval se všecken lid, neb sú jí všickni milovali. Páni pak někteří, majíce k ní lásku, obvláštně jí vítali, ješto krále žádný z ních nepřivítal. Král tomu urozuměv, některých před sebe povolati rozkázal, a když před ním stáli, řekl jim: „Moji věrní milí, co se to děje, že jste mne ne- /přivítali, jako byšte mého příjezdu nebyli vděčni, a manželku mú jste velmi slavně vítali a někteří z vás jí i dary přinesli.“ Páni i vládyky, spolu i Pražané, poradivše se, pánu Ješkovi Zvěřetickém poručili odpověd králi dáti a omluvu učiniti, kterýž stoje řekl: „Slavný králi Český! Tvoji věrní poručili (R. 1325.) 1 = Leviathan — 2 = kvapně, spěšně — 3 = rádi neviděli
304 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1324 do Jeruzalema a Mojžíš v búdúcím životě aby tobě nedal jísti Šerabara a Leuiacham,. Tak tobě pomahaj Buoh věčný, jehož jest sv. jméno Adonai, Amen. (Nepořádná vláda Janova a rozbroje domácí.) Král Jan hněval se na Čechy, že ho nevítali. / 297r L. 1325. král Jan vyjel z Prahy nazajtří po slavnosti Tří králuov a táhl stěžně, upřímo k Lu- cemburgku a zpuosobiv tam některé věci, přijel k slavnosti velikonoční zase do Prahy, maje s sebau nemalý počet rozličných Němcuov, kte- rýchž páni Čeští nebyli velmi vděčni;. Přijela také i králová Alžběta, manželka jeho, z Bavor a příští jejímu radoval se všecken lid, neb sú jí všickni milovali. Páni pak někteří, majíce k ní lásku, obvláštně jí vítali, ješto krále žádný z ních nepřivítal. Král tomu urozuměv, některých před sebe povolati rozkázal, a když před ním stáli, řekl jim: „Moji věrní milí, co se to děje, že jste mne ne- /přivítali, jako byšte mého příjezdu nebyli vděčni, a manželku mú jste velmi slavně vítali a někteří z vás jí i dary přinesli.“ Páni i vládyky, spolu i Pražané, poradivše se, pánu Ješkovi Zvěřetickém poručili odpověd králi dáti a omluvu učiniti, kterýž stoje řekl: „Slavný králi Český! Tvoji věrní poručili (R. 1325.) 1 = Leviathan — 2 = kvapně, spěšně — 3 = rádi neviděli
Strana 305
DOMACÍ ROZBROJE. 305 Tvé Mti toto pověděti: „Kdež se diviti ráčíš, že jsme Tvú manželku tak slavně vítali, a Tebe ne tak, učinili jsme to z té příčiny, neb T. Mt. Královská často odjížděje, často se k nám navracuje. I není toho potřebí, abychom při každém příjezdu ví- tání činiti měli, a také, aby T. Mt. nám toho ne- přičetl k nějakému pochlebenství. Manželky Tvé příjezdu sme velmi vděčni a jí sme vítali proto, neb ona byla v Bavořích puol třetího léta a my sme jí neviděli, protož sme jí tak slavně vítali, i té jsúce naděje, že tím vděčnau, službu učiníme T. Král. Mti. Tato pak najvětší byla příčina, že sme Tebe nepřivítali, neb sme se toho obávali, aby se ti Němci, naši nepřátelé, kteříž s Tebau sem přijeli, nedomnívali, že sme my proti ním, jích se bojíce, vyšli, a je snad, aby nám milostivi byli, tak poctivě vítali. Vděčni sme my všickni Tvého k nám příjezdu, a kdyby s Tebau Čechové sem přijeli a ti Němci tam zůstali, mnohém bychom toho vděčnější byli. Ale však snad sme nětčím P. Boha našeho tak těžce rozhněvali, že toho na Jeho Sv. Milosti i na králi, pánu našem, vyprositi nemuožeme, aby Němci naší země prázdni byli. Kdyžkoli T. Mt. k nám bez těch lantsmanů pří- jede, chcme rádi, každý z nás poklekna na jedno koleno, T. Mt. jako našeho milostivého pána při- vítati. Němcův páni Čeští v Čechách nenáviděli. 1 = milou Kronika IV. 20
DOMACÍ ROZBROJE. 305 Tvé Mti toto pověděti: „Kdež se diviti ráčíš, že jsme Tvú manželku tak slavně vítali, a Tebe ne tak, učinili jsme to z té příčiny, neb T. Mt. Královská často odjížděje, často se k nám navracuje. I není toho potřebí, abychom při každém příjezdu ví- tání činiti měli, a také, aby T. Mt. nám toho ne- přičetl k nějakému pochlebenství. Manželky Tvé příjezdu sme velmi vděčni a jí sme vítali proto, neb ona byla v Bavořích puol třetího léta a my sme jí neviděli, protož sme jí tak slavně vítali, i té jsúce naděje, že tím vděčnau, službu učiníme T. Král. Mti. Tato pak najvětší byla příčina, že sme Tebe nepřivítali, neb sme se toho obávali, aby se ti Němci, naši nepřátelé, kteříž s Tebau sem přijeli, nedomnívali, že sme my proti ním, jích se bojíce, vyšli, a je snad, aby nám milostivi byli, tak poctivě vítali. Vděčni sme my všickni Tvého k nám příjezdu, a kdyby s Tebau Čechové sem přijeli a ti Němci tam zůstali, mnohém bychom toho vděčnější byli. Ale však snad sme nětčím P. Boha našeho tak těžce rozhněvali, že toho na Jeho Sv. Milosti i na králi, pánu našem, vyprositi nemuožeme, aby Němci naší země prázdni byli. Kdyžkoli T. Mt. k nám bez těch lantsmanů pří- jede, chcme rádi, každý z nás poklekna na jedno koleno, T. Mt. jako našeho milostivého pána při- vítati. Němcův páni Čeští v Čechách nenáviděli. 1 = milou Kronika IV. 20
Strana 306
306 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1325 Král Jan laupil Českau zemi. Král vyslyšav odpověd, ač z toho nemálo hněviv byl, však zasmáv se pověděl, že to přijímá od ních vděčně. Při tom času Alžběta královna, slyšeci o té otázce, kterúž král na páních Českých učinil, také i o té odpovědi, kteráž byla od panuov králi dána, z toho velmi byla truchliva. Ale však jako žena múdrá mlčením to všecko pominula a svú snesitedlností, přemohla a manželu svému, tomu prchlivému a zůřivému, velmi se kořila. Kterýž potom, znaje její býti takovú k sobě náchylnost, k ní pokoj zacho- vati slíbil a od toho času s ní manželsky nakládal. T. 1. král, shromáždiv v Čechách opět velikú sumu peněz, pojav své Němce, obrátil se s ními do Lucemburgku. Po jehožto odjezdu Čechové znamenitější, sjevše se spolu do Prahy, těžce to vážili a při tom někteří radili, aby ho zase do země nepauštěli pro tu příčinu: „Neb on zlaupě naši zemi, peníze nese do Lucemburgku a tam Němce jími daruje.“ Ale múdřejší tomu byli na odpor a královna ustavičně pány krotila, pravěci, že ona sama chce to napraviti a manžela svého z toho vyvésti, aby těch Němcuov nechaje, svých poddaných, nad nímiž jest králem, se přidržal. Páni to slyšíce svá srdce obměkčili, pravíce, že chtí té nápravy počekati, majíce tu víru, [že což královna mluví, že se tomu dosti stane. 1 = snášenlivostí
306 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1325 Král Jan laupil Českau zemi. Král vyslyšav odpověd, ač z toho nemálo hněviv byl, však zasmáv se pověděl, že to přijímá od ních vděčně. Při tom času Alžběta královna, slyšeci o té otázce, kterúž král na páních Českých učinil, také i o té odpovědi, kteráž byla od panuov králi dána, z toho velmi byla truchliva. Ale však jako žena múdrá mlčením to všecko pominula a svú snesitedlností, přemohla a manželu svému, tomu prchlivému a zůřivému, velmi se kořila. Kterýž potom, znaje její býti takovú k sobě náchylnost, k ní pokoj zacho- vati slíbil a od toho času s ní manželsky nakládal. T. 1. král, shromáždiv v Čechách opět velikú sumu peněz, pojav své Němce, obrátil se s ními do Lucemburgku. Po jehožto odjezdu Čechové znamenitější, sjevše se spolu do Prahy, těžce to vážili a při tom někteří radili, aby ho zase do země nepauštěli pro tu příčinu: „Neb on zlaupě naši zemi, peníze nese do Lucemburgku a tam Němce jími daruje.“ Ale múdřejší tomu byli na odpor a královna ustavičně pány krotila, pravěci, že ona sama chce to napraviti a manžela svého z toho vyvésti, aby těch Němcuov nechaje, svých poddaných, nad nímiž jest králem, se přidržal. Páni to slyšíce svá srdce obměkčili, pravíce, že chtí té nápravy počekati, majíce tu víru, [že což královna mluví, že se tomu dosti stane. 1 = snášenlivostí
Strana 307
DROBNE PRIHODY. 307 (Drobné příhody cizí i domácí.) L. 1326. Vladislav Loktek, král Polský, shro- (R. 1326.) máždiv mnoho Polákův, Rusuov, Litvanův i ji- ných rozličných národuov, poslal je do mark- rabství Bramburského a oni tam velikú škodu Král Polský zlaupil činili a odtuď mnoho lidu obojího pohlaví jako do- Bramburky. bytkuov veliké haufy do Polsky přihnali. T. 1. opět vznikly veliké nevole a války mezi Ludvíkem, králem Římským, a papežem. Ludvík zavázal se velikými přísahami, že chce papeže z Ríma vyhnati, ale toho nemohl vykonati proto, neb měl mnoho nepřátel pro svú neupřímnost a tak pro ty jích obapolní různice mnozí se dáli ve Vlaších i v Lombardý mordové. /R. t. královna Alžběta tělo bratra svého, krále Vácslava mladšího, kterýž byl v Olomúci úkladně zamordován, kázala vyzdvihnúti a do Prahy při- vézti. A třetího dne z Prahy vezeno na Zbraslav do kláštera a tu poctivě pochováno. L. t. Kunrád, biskup Olomúcký, jenž byl muž jistě dobrého obcování a domněním svatý, vy- konav dny své věkem, umřel. T. r. byla zima velmi tvrdá a sněhové nad míru velicí. Letního pak času na mnohých místech v Čechách bylo veliké země třesení a zvláště okolo Žatče a Litoměřic. Při tom času Karel, král Franský, jenž byl muž 297 v Tělo krále Vácslava do Čech přivezeno
DROBNE PRIHODY. 307 (Drobné příhody cizí i domácí.) L. 1326. Vladislav Loktek, král Polský, shro- (R. 1326.) máždiv mnoho Polákův, Rusuov, Litvanův i ji- ných rozličných národuov, poslal je do mark- rabství Bramburského a oni tam velikú škodu Král Polský zlaupil činili a odtuď mnoho lidu obojího pohlaví jako do- Bramburky. bytkuov veliké haufy do Polsky přihnali. T. 1. opět vznikly veliké nevole a války mezi Ludvíkem, králem Římským, a papežem. Ludvík zavázal se velikými přísahami, že chce papeže z Ríma vyhnati, ale toho nemohl vykonati proto, neb měl mnoho nepřátel pro svú neupřímnost a tak pro ty jích obapolní různice mnozí se dáli ve Vlaších i v Lombardý mordové. /R. t. královna Alžběta tělo bratra svého, krále Vácslava mladšího, kterýž byl v Olomúci úkladně zamordován, kázala vyzdvihnúti a do Prahy při- vézti. A třetího dne z Prahy vezeno na Zbraslav do kláštera a tu poctivě pochováno. L. t. Kunrád, biskup Olomúcký, jenž byl muž jistě dobrého obcování a domněním svatý, vy- konav dny své věkem, umřel. T. r. byla zima velmi tvrdá a sněhové nad míru velicí. Letního pak času na mnohých místech v Čechách bylo veliké země třesení a zvláště okolo Žatče a Litoměřic. Při tom času Karel, král Franský, jenž byl muž 297 v Tělo krále Vácslava do Čech přivezeno
Strana 308
308 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1326 z hlohové koruny poslán do Čech. Klášter sv. Dobrotivé. velmi dobrotivý, poslal do Čech Jetřicha, opata kláštera Waldsaského, kterýž přinesl králové Alž- bětě dar od téhož krále Franského, totiž trn z ko- runy hlohové P. Krysta, velmi draze zlatem a dra- hým kamením ozdobený. T. r. také poctivý otec Oldřich, děkan kostela Pražského, jenž byl syn vlastní někdy Vyléma z Valdeka, umřel a v Pražském kostele pochován. Ten někdy za dnuov života svého zpuosobil byl, do Čech že jest přivezeno tělo sv. Dobrotivé, a on dal je bratřím řádu paustenického do kláštera P. Marie, jenž jest na ostrově pod Valdekem. Kterýžto klášter byl někdy založil Oldřich Zajíc z Valdeka leta 1263. A též tělo odpočívá tu až do tohoto času. A z té příčiny klášter ten obdržal jméno klášter Sv. Dobrotivé. Trn (Nepořádky doma i v Slezsku; připojení Slezska.) (R. 1327.) L. 1327. Král Český znamenav, že již Čechové takové ty jeho časté lozungky, a berně velmi sobě ztěžují a někteří že se spolu spuntovali i zavázali, aby králi více žádné pomoci peněžité nečinili, povolav k sobě některých znamenitějších, kteréž znal, že mají peníze, královská zboží i mnohá duchovenství jím zastavoval, ješto skrze to mnohé v tom království vznikly ruoznice a 1 = platy, dávky
308 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1326 z hlohové koruny poslán do Čech. Klášter sv. Dobrotivé. velmi dobrotivý, poslal do Čech Jetřicha, opata kláštera Waldsaského, kterýž přinesl králové Alž- bětě dar od téhož krále Franského, totiž trn z ko- runy hlohové P. Krysta, velmi draze zlatem a dra- hým kamením ozdobený. T. r. také poctivý otec Oldřich, děkan kostela Pražského, jenž byl syn vlastní někdy Vyléma z Valdeka, umřel a v Pražském kostele pochován. Ten někdy za dnuov života svého zpuosobil byl, do Čech že jest přivezeno tělo sv. Dobrotivé, a on dal je bratřím řádu paustenického do kláštera P. Marie, jenž jest na ostrově pod Valdekem. Kterýžto klášter byl někdy založil Oldřich Zajíc z Valdeka leta 1263. A též tělo odpočívá tu až do tohoto času. A z té příčiny klášter ten obdržal jméno klášter Sv. Dobrotivé. Trn (Nepořádky doma i v Slezsku; připojení Slezska.) (R. 1327.) L. 1327. Král Český znamenav, že již Čechové takové ty jeho časté lozungky, a berně velmi sobě ztěžují a někteří že se spolu spuntovali i zavázali, aby králi více žádné pomoci peněžité nečinili, povolav k sobě některých znamenitějších, kteréž znal, že mají peníze, královská zboží i mnohá duchovenství jím zastavoval, ješto skrze to mnohé v tom království vznikly ruoznice a 1 = platy, dávky
Strana 309
PRIPOJENI SLEZSKA. 309 vády. A on na ty peníze shromáždiv lid, táhl do Bavor a tu opět okolo Rajnu činil velikú škodu, tak až i města některá tu sobě podmanil a biskup- ství mnohá zkazil. Odtuď pak obrátil se do Lu- cemburgku a těch všech kořistí a laupežuov, kte- rýchž v Bavořích nabyl, v Lucemburgku zanechal a opět se lačný a s prázdným měšcem do Čech na- vrátil. Chudí Čechové a sprostnější toho, co se děje, neznali a té záhuby toho království neuměli rozvažovati. Páni pak znamenitější, jenž měli co králi na zástavy puojčovati, ti, že království hy- nulo a jejích hradové se vzdělávali, tomu se smáli. Prostřední ovšem, vidúce takovú záhubu České koruny, toho, co se děje, litovali. A tak v tom království skrze takové zástavy a duchovních zboží panuom zapisování veliká byla ruoznice. T. 1. stala se váda a roztržka mezi Boleslavem a Jindřichem a Vladislavem bratřími, knížaty Slezskými, o rozdíl,. Neb Boleslav, ten, kterýž měl za manželku Markétu, sestru králové Alžběty, měl za díl město Břeh a zámky, vsi k němu náležející. A měl s túž Marketú, dcerú krále Vácslava někdy Ceského,/dva syny, Vácslava a Ludvíka. Jindřich, bratr jeho, měl za díl město Vratislav i s jeho ná- ležitostmi a za manželku měl sestru knížat Ra- kúských, s kterúž neměl žádného syna ani dcery. Vladislav pak měl město Lehnič, s jeho příslu- Král Jan zastavoval panům království i duchoven- ství. Knížata Slezská byla v nevoli mezi sebú. / 298 r 1 = dělení — 2 = Lehnice, něm. Liegnitz
PRIPOJENI SLEZSKA. 309 vády. A on na ty peníze shromáždiv lid, táhl do Bavor a tu opět okolo Rajnu činil velikú škodu, tak až i města některá tu sobě podmanil a biskup- ství mnohá zkazil. Odtuď pak obrátil se do Lu- cemburgku a těch všech kořistí a laupežuov, kte- rýchž v Bavořích nabyl, v Lucemburgku zanechal a opět se lačný a s prázdným měšcem do Čech na- vrátil. Chudí Čechové a sprostnější toho, co se děje, neznali a té záhuby toho království neuměli rozvažovati. Páni pak znamenitější, jenž měli co králi na zástavy puojčovati, ti, že království hy- nulo a jejích hradové se vzdělávali, tomu se smáli. Prostřední ovšem, vidúce takovú záhubu České koruny, toho, co se děje, litovali. A tak v tom království skrze takové zástavy a duchovních zboží panuom zapisování veliká byla ruoznice. T. 1. stala se váda a roztržka mezi Boleslavem a Jindřichem a Vladislavem bratřími, knížaty Slezskými, o rozdíl,. Neb Boleslav, ten, kterýž měl za manželku Markétu, sestru králové Alžběty, měl za díl město Břeh a zámky, vsi k němu náležející. A měl s túž Marketú, dcerú krále Vácslava někdy Ceského,/dva syny, Vácslava a Ludvíka. Jindřich, bratr jeho, měl za díl město Vratislav i s jeho ná- ležitostmi a za manželku měl sestru knížat Ra- kúských, s kterúž neměl žádného syna ani dcery. Vladislav pak měl město Lehnič, s jeho příslu- Král Jan zastavoval panům království i duchoven- ství. Knížata Slezská byla v nevoli mezi sebú. / 298 r 1 = dělení — 2 = Lehnice, něm. Liegnitz
Strana 310
310 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1327 šenstvím, ale že byl najmladší, protož bratr naj- starší dal byl jeho k učení chtě, aby byl posvěcen na biskupství a tak aby díl jeho při něm zuostal. K Jindřichovi měl take nevoli obávaje se, kdyby on Jindřich umříti měl, aby dílu a statku svého (poněvadž dětí nemá) mimo něho někomu jinému neporučil. A tak chtěl on Boleslav Jindřicha i Vladislava k zápisu přinutiti tak, jestliže by bez dědicuov byli, ... jemu a jeho dědicuom jako svým bratrancuom díly své zapsali a kšaftem vuole své poslední odkázali. Jindřich rozhněvav se na Boleslava pro ty a takové mnohé příčiny a útisky, jel do Čech, a přijev k králi Janovi, jemu se poddal a s ním smlúvu učinil tak, aby on král Jan jeho, Jindřicha, za mana k koruně České přijal a za to aby jemu město Kladsko i, což k tomu náleží, do života dal a po smrti jeho aby Vratislav město i s příslušenstvím jeho na krále a království České připadlo a na časy budúcí a věčné Českým králům v manství zuostalo, též i Kladsko aby zase králi Českému a té koruně bylo navráceno. A ta smlúva jest na majestátu, pečetmi utvrzená. Ač o tom také v předešlých letech byla námluva, učiněna, ale pro nedbánlivost Čechův po smrti Jindři- chově, někdy otce těchto bratrův, straje jich Jindřich, jenž měl příjmí Břichatý, v to knížetství Vratislavské byl nenáležitě vkročil a sobě je osobil, 1 = královská listina — 2 = úmluva
310 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1327 šenstvím, ale že byl najmladší, protož bratr naj- starší dal byl jeho k učení chtě, aby byl posvěcen na biskupství a tak aby díl jeho při něm zuostal. K Jindřichovi měl take nevoli obávaje se, kdyby on Jindřich umříti měl, aby dílu a statku svého (poněvadž dětí nemá) mimo něho někomu jinému neporučil. A tak chtěl on Boleslav Jindřicha i Vladislava k zápisu přinutiti tak, jestliže by bez dědicuov byli, ... jemu a jeho dědicuom jako svým bratrancuom díly své zapsali a kšaftem vuole své poslední odkázali. Jindřich rozhněvav se na Boleslava pro ty a takové mnohé příčiny a útisky, jel do Čech, a přijev k králi Janovi, jemu se poddal a s ním smlúvu učinil tak, aby on král Jan jeho, Jindřicha, za mana k koruně České přijal a za to aby jemu město Kladsko i, což k tomu náleží, do života dal a po smrti jeho aby Vratislav město i s příslušenstvím jeho na krále a království České připadlo a na časy budúcí a věčné Českým králům v manství zuostalo, též i Kladsko aby zase králi Českému a té koruně bylo navráceno. A ta smlúva jest na majestátu, pečetmi utvrzená. Ač o tom také v předešlých letech byla námluva, učiněna, ale pro nedbánlivost Čechův po smrti Jindři- chově, někdy otce těchto bratrův, straje jich Jindřich, jenž měl příjmí Břichatý, v to knížetství Vratislavské byl nenáležitě vkročil a sobě je osobil, 1 = královská listina — 2 = úmluva
Strana 311
CISAR LUDVÍK. 311 ale již na tento čas to k koruně České jest přispo- jeno a listy utvrzeno. Po malém pak času také tito dva bratří, totiž Boleslav — Vladislav, též sú učinili a králi Janovi knížetství svá Lehnič, Břeh a Kozlé v manství poddali a to listy svými na věčnost utvrdili. (Král Ludvík císařem.) R. t. Ludvík Bavorský, ten, jenž se psal králem Římským, opět s svými vojsky vtrhl do Vlach a tam velikú zúmyslně činil škodu těm, jenž se papeže přídržali. A papež sebrav berni od lídí duchovních, kteříž byli pod jeho zprávú, krom Bavorských a Švábských kněží — ti berně jemu dáti nechtěli — tomu násilí, kteréž mu se dálo od Ludvíka, statečně se bránil, a chovaje žold- néře, svých poddaných hubiti nedopustil dotuď, dokudž Římané nad ním nepřičernili, T. r. král Český vedlé nějaké předešlé a tajné námluvy syna svého Jana, jenž měl věku svého pět let, kázal vézti do Korytan a tam jemu usnú- bena za manželku dcera Jindřicha Korytan- ského. Alžběta královna i mnozí z panuov Českých slyšíce, měli nad tím velikú těžkost a pravili, že takové věci, kteréž král před sebe béře tajně a bez vědomí jiných, nebudau bráti dobrého konce. Papeži dávána byla berně od kněží. Janovi, synu krále Jana, zasnúbena manželka. = se neprohřešili
CISAR LUDVÍK. 311 ale již na tento čas to k koruně České jest přispo- jeno a listy utvrzeno. Po malém pak času také tito dva bratří, totiž Boleslav — Vladislav, též sú učinili a králi Janovi knížetství svá Lehnič, Břeh a Kozlé v manství poddali a to listy svými na věčnost utvrdili. (Král Ludvík císařem.) R. t. Ludvík Bavorský, ten, jenž se psal králem Římským, opět s svými vojsky vtrhl do Vlach a tam velikú zúmyslně činil škodu těm, jenž se papeže přídržali. A papež sebrav berni od lídí duchovních, kteříž byli pod jeho zprávú, krom Bavorských a Švábských kněží — ti berně jemu dáti nechtěli — tomu násilí, kteréž mu se dálo od Ludvíka, statečně se bránil, a chovaje žold- néře, svých poddaných hubiti nedopustil dotuď, dokudž Římané nad ním nepřičernili, T. r. král Český vedlé nějaké předešlé a tajné námluvy syna svého Jana, jenž měl věku svého pět let, kázal vézti do Korytan a tam jemu usnú- bena za manželku dcera Jindřicha Korytan- ského. Alžběta královna i mnozí z panuov Českých slyšíce, měli nad tím velikú těžkost a pravili, že takové věci, kteréž král před sebe béře tajně a bez vědomí jiných, nebudau bráti dobrého konce. Papeži dávána byla berně od kněží. Janovi, synu krále Jana, zasnúbena manželka. = se neprohřešili
Strana 312
312 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1328 Vše toho roku Hynek Berka z Dubé, jenž byl probošt kostela Pražského, muž velmi učený a dobrotivý, kterýž mnoho dobrého činil kostelu Pražskému, ten učiněn jest biskupem kostela Olo- múckého. L. 1328. Na den slavný Tří králuov někteří z knížat, sjevše se spolu na žádost Ludvíka, krále Římského, jej sú, aby byl císařem, tvrdili a při tom rozličnými vyzdvihovali chvalami. V tom biskup Benátský, sebe samého kardynálem Ostien- ským zvoliv, téhož Ludvíka se přidržal. Ludvík, ač dosti nepořádně byl volený /a ještě nepořádněji tvrzený, přijav tajně listy od Rímanuov, hned se do Říma strojil, chtě Jana papeže pod sebe podmaniti a jej k tomu, aby jeho na císařství potvrdil, přinutiti bezděčně; neb i smrtí jemu hrozil. Uslyšav o tom nějaký Adryanus, jenž byl krevní přítel papežuov, proti Ludvíkovi veliká vojska vypravil a mnoho lidu jemu porazil. Však proto Ludvík s pomocí Římanův do Říma vskočil (a papež byl toho času v Viterbi) a tak ten biskup Benátský toho Ludvíka na císařství korunoval. A on jsa korunován, nového papeže ustanovil, jednoho velikého zúfalce, Petra z Kar- bona, jenž sobě dal jméno Mikuláš. Ten pak ne- Papež řádný papež nepravých sobě udělal 12 kardi- byl lotr i s kardynály nálův, ješto z nich mnozí nebyli literáti, než Ludvík Bavorský korunován v Římě nepořádně. (R. 1328.) Biskup Olomúcký Berka z Dubé. / 298 v lajkové a zaufalci.
312 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1328 Vše toho roku Hynek Berka z Dubé, jenž byl probošt kostela Pražského, muž velmi učený a dobrotivý, kterýž mnoho dobrého činil kostelu Pražskému, ten učiněn jest biskupem kostela Olo- múckého. L. 1328. Na den slavný Tří králuov někteří z knížat, sjevše se spolu na žádost Ludvíka, krále Římského, jej sú, aby byl císařem, tvrdili a při tom rozličnými vyzdvihovali chvalami. V tom biskup Benátský, sebe samého kardynálem Ostien- ským zvoliv, téhož Ludvíka se přidržal. Ludvík, ač dosti nepořádně byl volený /a ještě nepořádněji tvrzený, přijav tajně listy od Rímanuov, hned se do Říma strojil, chtě Jana papeže pod sebe podmaniti a jej k tomu, aby jeho na císařství potvrdil, přinutiti bezděčně; neb i smrtí jemu hrozil. Uslyšav o tom nějaký Adryanus, jenž byl krevní přítel papežuov, proti Ludvíkovi veliká vojska vypravil a mnoho lidu jemu porazil. Však proto Ludvík s pomocí Římanův do Říma vskočil (a papež byl toho času v Viterbi) a tak ten biskup Benátský toho Ludvíka na císařství korunoval. A on jsa korunován, nového papeže ustanovil, jednoho velikého zúfalce, Petra z Kar- bona, jenž sobě dal jméno Mikuláš. Ten pak ne- Papež řádný papež nepravých sobě udělal 12 kardi- byl lotr i s kardynály nálův, ješto z nich mnozí nebyli literáti, než Ludvík Bavorský korunován v Římě nepořádně. (R. 1328.) Biskup Olomúcký Berka z Dubé. / 298 v lajkové a zaufalci.
Strana 313
VALKY JANOVY. 313 (Události ve Francii. Války Janovy.) T. 1. umřel král Franský Karel, toho jména II. pořád, na jehožto místo vstúpil a království Franské přijal Filip, ten, kteréhož měl sestru za manželku Vácslav, jinak Karel, syn krále Jana prvorozený, jejíž jméno bylo Blanka. R. t. některé krajiny Filipovi králi, již volenému, se protivily. To král Jan uslyšav, hned bez meškání s svými Čechy jemu táhl na pomoc. A tak král český Filipovi Flandrskú krajinu podmanil a do Čech s svými se šťasně navrátil. L. t. byla veliká nevole mezi knížaty Rakúskými a Karel, král Uherský, mnoho lidu byl poslal Ottovi, jednomu z knížat Rakúských, na pomoc proti Frydrychovi a Albrechtovi bratřím, též kní- žatům Rakúským. A král Jan, jakž se z Flandrý navrátil, tak hned pojav Čechy, proti Ottovi bratřím jeho na pomoc táhl, a mnoho jemu v Ra- kausích tvrzí a hraduov dobyv, s mnohými ko- řistmi do Čech se navrátil. Při tom času král Jan, svolav pány, rytíře a města, položil na ně velmi velikú berni, k kteréž někteří svolovali a jiní odpírali. A skrze takovú nesvornost dáti jí musili a položiti v jednom mě- síci. Tu vzav král, táhl s velikým lidem až do Prus a odtuď do dolejší Litvy a tam velikú činil škodu Filip Fránský králem učiněn. Král Jan táhl na Rakušany. Král Jan berni vybral na Prušáky. Karel, Franský král, umřel. 1 = pořadem, řadou
VALKY JANOVY. 313 (Události ve Francii. Války Janovy.) T. 1. umřel král Franský Karel, toho jména II. pořád, na jehožto místo vstúpil a království Franské přijal Filip, ten, kteréhož měl sestru za manželku Vácslav, jinak Karel, syn krále Jana prvorozený, jejíž jméno bylo Blanka. R. t. některé krajiny Filipovi králi, již volenému, se protivily. To král Jan uslyšav, hned bez meškání s svými Čechy jemu táhl na pomoc. A tak král český Filipovi Flandrskú krajinu podmanil a do Čech s svými se šťasně navrátil. L. t. byla veliká nevole mezi knížaty Rakúskými a Karel, král Uherský, mnoho lidu byl poslal Ottovi, jednomu z knížat Rakúských, na pomoc proti Frydrychovi a Albrechtovi bratřím, též kní- žatům Rakúským. A král Jan, jakž se z Flandrý navrátil, tak hned pojav Čechy, proti Ottovi bratřím jeho na pomoc táhl, a mnoho jemu v Ra- kausích tvrzí a hraduov dobyv, s mnohými ko- řistmi do Čech se navrátil. Při tom času král Jan, svolav pány, rytíře a města, položil na ně velmi velikú berni, k kteréž někteří svolovali a jiní odpírali. A skrze takovú nesvornost dáti jí musili a položiti v jednom mě- síci. Tu vzav král, táhl s velikým lidem až do Prus a odtuď do dolejší Litvy a tam velikú činil škodu Filip Fránský králem učiněn. Král Jan táhl na Rakušany. Král Jan berni vybral na Prušáky. Karel, Franský král, umřel. 1 = pořadem, řadou
Strana 314
314 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1329 Turecký král první. a zajav okolo tří tisíc lidu, hnáti je kázal do Prus, jako jiný dobytek v stadích a tu v Prusích kázal je pokřtíti. T. r. při konci první král Turecký, jménem Otto- manus, umřel, jenž první nad Turky kralovati počal a kraloval let dvadcet a osm. Toho hned roku na stolici otce svého vstúpil syn jeho Orkanes (neb Orkan) a kraloval let dvamezcítmaj. A on do- byv města jednoho velikého v Kappadocí, řečeného Sebastya, jeho se zmocnil a tu své panování rozši- řoval. A ten byl první, kterýž se pustil do Europy, a tu v zemích Reckých činil veliké škody. (Události a mravy v Čechách.) (R. 1329.) L. 1329. král Jan, navracuje se z Prus, přijel Berně se báli do Prahy s velikú slavností a lid všecken duchovní Čechové. vyšel proti němu s slavnú procesí a velikú činili jemu poctivost, proto že jest mnoho tisíc lidu po- hanského k víře křesťanské napravil. Ale lid světský jeho příjezdu nebyl velmi vděčen, neb se báli za své měštce a pravili: „Již k nám opět pro berni jede. /T. 1. bylo v Českém království všech věcí hoj- nost; Hory Jilovské a Kutnpergk, zlattem a stříbrem květly, obilé veliká hojnost, strych žita míry Pražské platil 4 groše a ovsa strych za 16 peněz, slepice za 5 peněz, pětmezcítma, vajec za jeden peníz. Lacino v Čechách 299r 1 = 22 — 2 = Hora Kutná — 3 = 25
314 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1329 Turecký král první. a zajav okolo tří tisíc lidu, hnáti je kázal do Prus, jako jiný dobytek v stadích a tu v Prusích kázal je pokřtíti. T. r. při konci první král Turecký, jménem Otto- manus, umřel, jenž první nad Turky kralovati počal a kraloval let dvadcet a osm. Toho hned roku na stolici otce svého vstúpil syn jeho Orkanes (neb Orkan) a kraloval let dvamezcítmaj. A on do- byv města jednoho velikého v Kappadocí, řečeného Sebastya, jeho se zmocnil a tu své panování rozši- řoval. A ten byl první, kterýž se pustil do Europy, a tu v zemích Reckých činil veliké škody. (Události a mravy v Čechách.) (R. 1329.) L. 1329. král Jan, navracuje se z Prus, přijel Berně se báli do Prahy s velikú slavností a lid všecken duchovní Čechové. vyšel proti němu s slavnú procesí a velikú činili jemu poctivost, proto že jest mnoho tisíc lidu po- hanského k víře křesťanské napravil. Ale lid světský jeho příjezdu nebyl velmi vděčen, neb se báli za své měštce a pravili: „Již k nám opět pro berni jede. /T. 1. bylo v Českém království všech věcí hoj- nost; Hory Jilovské a Kutnpergk, zlattem a stříbrem květly, obilé veliká hojnost, strych žita míry Pražské platil 4 groše a ovsa strych za 16 peněz, slepice za 5 peněz, pětmezcítma, vajec za jeden peníz. Lacino v Čechách 299r 1 = 22 — 2 = Hora Kutná — 3 = 25
Strana 315
SMRT JINDRICHA Z LIPEHO. 315 R. t. město Gerlice, zase k České zemi při- spojeno, kteréžto před mnohými lety bylo od- cizeno skrze nějaké věno. Při tom času Jindřich z Lippého, o kterémž mnoho napřed položeno, pro některé své pilné potřeby byl se vypravil do Moravy a tam sa, upadl v nějaký vnitřní neduh, od kteréhož v Brně den sv. Rufa umřel. R. t. pro velikú hojnost chleba, také snad i ji- ných věcí, a najvíce proto, že byl pokoj v České zemi, lidé počali velmi pajchati, divné a vy- myšlené kroje sobě dělajíce, z rozličných barev sukně sobě šíti kázali a divně faldované. A jakýž byl způsob v krojích, takový i v mravích, a to najvíce rytíři, chudých lidí laupežníci, činili. Ti najprve dlúhé brady nositi počali, ješto je před tím všickni dali holiti. Někteří pak frňausy, jako psi aneb kočky mívali, obyčej v tom pohanský zachovávajíce. Jiní pak, aby svú mužnost zhyzdili, zpuosob brali na se ženský, dlúhé vlasy nosili, a češíce mokré na slunci, tak je bílili. Někteří pak, tím aby slavnější a ozdobnější byli, berauce horké železo, kterémuž říkali calamistrum, na něm vlasy točili a připalovali a tím je kadeřavili; a čím kto kražší vlasy měl, tím se slavnějšího býti domníval. Taková rozličnost jich v oděvích a v vlasích byla, že se jím jiní národové posmívali Jindřich z Lipého umřel. Pajcha v Čechách. Kadeře a frňausy2. 1 = Zhořelec — 2 = kníry — 3 = kadeřítko
SMRT JINDRICHA Z LIPEHO. 315 R. t. město Gerlice, zase k České zemi při- spojeno, kteréžto před mnohými lety bylo od- cizeno skrze nějaké věno. Při tom času Jindřich z Lippého, o kterémž mnoho napřed položeno, pro některé své pilné potřeby byl se vypravil do Moravy a tam sa, upadl v nějaký vnitřní neduh, od kteréhož v Brně den sv. Rufa umřel. R. t. pro velikú hojnost chleba, také snad i ji- ných věcí, a najvíce proto, že byl pokoj v České zemi, lidé počali velmi pajchati, divné a vy- myšlené kroje sobě dělajíce, z rozličných barev sukně sobě šíti kázali a divně faldované. A jakýž byl způsob v krojích, takový i v mravích, a to najvíce rytíři, chudých lidí laupežníci, činili. Ti najprve dlúhé brady nositi počali, ješto je před tím všickni dali holiti. Někteří pak frňausy, jako psi aneb kočky mívali, obyčej v tom pohanský zachovávajíce. Jiní pak, aby svú mužnost zhyzdili, zpuosob brali na se ženský, dlúhé vlasy nosili, a češíce mokré na slunci, tak je bílili. Někteří pak, tím aby slavnější a ozdobnější byli, berauce horké železo, kterémuž říkali calamistrum, na něm vlasy točili a připalovali a tím je kadeřavili; a čím kto kražší vlasy měl, tím se slavnějšího býti domníval. Taková rozličnost jich v oděvích a v vlasích byla, že se jím jiní národové posmívali Jindřich z Lipého umřel. Pajcha v Čechách. Kadeře a frňausy2. 1 = Zhořelec — 2 = kníry — 3 = kadeřítko
Strana 316
316 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1329 a k opicem je přirovnávali, pravíce: „Hle, toť České opice: co jedna na druhé vidí, tolikéž chce i na " sobě viděti. Biskup Jan se z Ríma vrátil. Hradové biskupovi Herštajn a Kašperk. (O biskupu Janovi.) L. t. Jan, biskup Český, jenž byl t. j. IV. a v pořádku biskup Pražský dvadcátý a sedmý, na- vrátil se z Říma, obdržav tam před papežem ví- tězství v saudu nad svými nepřátely. Neb před tím byla veliká nevole mezi týmž biskupem a Jindřichem z Šonburgku, proboštem Litomě- řickým, o nějaký nářek, kteráž pře mezi nimi trvala 11 let. Když pak přijel do Prahy, s velikú poctivostí ode všeho stavu duchovního přijat na den sv. Protasia. A když vjel na hrad Pražský a ssedl s svého koně, klekl holými kolenami na prahu kostela sv. Víta, P. Bohu děkuje, že jest jej od těch jeho nepřátel a z té těžkosti, v kteréž byl tak dlúhý čas, vysvoboditi ráčil, při tom Jeho Sv. Milosti v svém úřadu věrnost zachovati slibuje a to biskupství Pražské od té hodiny že chce roz- šiřovati. A hned druhého dne kaupil k témuž biskupství a kostelu Pražskému hrad, jménem Herštajn, kterýž leží v lesích a v horách nedaleko od mezí Bavorských. Druhý hrad potom také kaupil za své vlastní peníze a k tomu biskupství jej připojil, jménem Kašperk, jinak Supí Hora, = nařknutí žalobu — 2 Jméno mylné.
316 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1329 a k opicem je přirovnávali, pravíce: „Hle, toť České opice: co jedna na druhé vidí, tolikéž chce i na " sobě viděti. Biskup Jan se z Ríma vrátil. Hradové biskupovi Herštajn a Kašperk. (O biskupu Janovi.) L. t. Jan, biskup Český, jenž byl t. j. IV. a v pořádku biskup Pražský dvadcátý a sedmý, na- vrátil se z Říma, obdržav tam před papežem ví- tězství v saudu nad svými nepřátely. Neb před tím byla veliká nevole mezi týmž biskupem a Jindřichem z Šonburgku, proboštem Litomě- řickým, o nějaký nářek, kteráž pře mezi nimi trvala 11 let. Když pak přijel do Prahy, s velikú poctivostí ode všeho stavu duchovního přijat na den sv. Protasia. A když vjel na hrad Pražský a ssedl s svého koně, klekl holými kolenami na prahu kostela sv. Víta, P. Bohu děkuje, že jest jej od těch jeho nepřátel a z té těžkosti, v kteréž byl tak dlúhý čas, vysvoboditi ráčil, při tom Jeho Sv. Milosti v svém úřadu věrnost zachovati slibuje a to biskupství Pražské od té hodiny že chce roz- šiřovati. A hned druhého dne kaupil k témuž biskupství a kostelu Pražskému hrad, jménem Herštajn, kterýž leží v lesích a v horách nedaleko od mezí Bavorských. Druhý hrad potom také kaupil za své vlastní peníze a k tomu biskupství jej připojil, jménem Kašperk, jinak Supí Hora, = nařknutí žalobu — 2 Jméno mylné.
Strana 317
BISKUP JAN. 317 a dal jemu jméno Biskupská Hora. A jiné hrady, také biskupské, kteříž byli již pro dlúhověčnost se jednak, rozváleli, kázal zase opraviti a vsi ku- puje k nim, nadával vedle náležitosti. Svatým pak dědicuom, totiž sv. Vojtěchu, sv. Vácslavu a jiným, slíbil zvláštní poctivost činiti. Protož tři kanovnické prebendy nad první počet v kostele sv. Víta zpuosobil a nadal a na věčnost utvrdil. L. 1330. Alžběta, Česká královna, manželka Janova, vnuknutím Božským a skrze nějaké vidění aneb zjevení v svém dvoře, kterýž měla pod horú Petřínskú na Aujezdě, rozkázala klášter založiti i stavěti ve jménu sv. Anny a uvésti do něho roz- kázala panny řádu predykatorského sv. Domi- nika a hojným platem je opatřila, jich žádajíci, aby za ni snažně prosily P. Boha. A sama to také spolu s nimi v témž kostele činiti obyčej měla. T. 1. Frydrych, kníže Rakúský, jenž se psal králem Římským, kterýž byl příčina různic mnohých a válek, a skrze něho dála se veliká krveprolití, upadl v velikú nemoc. Ač měl mnoho dospělých, lékařuv, umřel a v Aburbachu pohřben. R. t. v Českém království ustavičně jednak dešťové pršali a z toho veliká přišla řek rozvodnění, země velmi rozmokla, obilé i jiné zemské úrody jednak všecky vyhynuly, s polí lidé nic skliditi nemohli a z toho přišlo veliké draho. Větší strana:- Kanovnické prebendy tři nadal Jan biskup. (R. 1330.) / 299 v Klášter sv. Anny na Aujezdě. Mokrem všecka obilé zhynula. 1 = téměř — 2 = zkušených — 3 = část
BISKUP JAN. 317 a dal jemu jméno Biskupská Hora. A jiné hrady, také biskupské, kteříž byli již pro dlúhověčnost se jednak, rozváleli, kázal zase opraviti a vsi ku- puje k nim, nadával vedle náležitosti. Svatým pak dědicuom, totiž sv. Vojtěchu, sv. Vácslavu a jiným, slíbil zvláštní poctivost činiti. Protož tři kanovnické prebendy nad první počet v kostele sv. Víta zpuosobil a nadal a na věčnost utvrdil. L. 1330. Alžběta, Česká královna, manželka Janova, vnuknutím Božským a skrze nějaké vidění aneb zjevení v svém dvoře, kterýž měla pod horú Petřínskú na Aujezdě, rozkázala klášter založiti i stavěti ve jménu sv. Anny a uvésti do něho roz- kázala panny řádu predykatorského sv. Domi- nika a hojným platem je opatřila, jich žádajíci, aby za ni snažně prosily P. Boha. A sama to také spolu s nimi v témž kostele činiti obyčej měla. T. 1. Frydrych, kníže Rakúský, jenž se psal králem Římským, kterýž byl příčina různic mnohých a válek, a skrze něho dála se veliká krveprolití, upadl v velikú nemoc. Ač měl mnoho dospělých, lékařuv, umřel a v Aburbachu pohřben. R. t. v Českém království ustavičně jednak dešťové pršali a z toho veliká přišla řek rozvodnění, země velmi rozmokla, obilé i jiné zemské úrody jednak všecky vyhynuly, s polí lidé nic skliditi nemohli a z toho přišlo veliké draho. Větší strana:- Kanovnické prebendy tři nadal Jan biskup. (R. 1330.) / 299 v Klášter sv. Anny na Aujezdě. Mokrem všecka obilé zhynula. 1 = téměř — 2 = zkušených — 3 = část
Strana 318
318 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1330 lidu domnívali se, že by to P. Buoh na Čechy pro jich velikú pajchu dopustiti ráčil. Krále Uherského chtěl zabíti Felician. (Utok na krále uherského.) L. t. Karel, král Uherský, jsa muž dobrotivý a milovník pokoje, království své Uherské tak upokojil, že aby kto měl jeden k druhému jakú nechut, nic o tom slyšeti nebylo. Ale dábel, ne- přítel a zvláště lidí dobrých a spravedlivých a roz- sevač různic a svárův, nad tím maje velikú těžkost, zlý a nešlechetný byl vpustil úmysl v srdce něja- kého Feliciana, jenž byl pán Uherský a rodu zna- menitého, jenž sluli Zaach. Ten již jsa v starém věku a šedivau maje hlavu, vida, že jest vzáctným a že snadný má přístup k králi, umínil zabíti krále i královú i také Ondřeje a Lays, dva syny krá- lovy, v jeden den. A tak král a Alžběta, manželka jeho, a dva synové jich předpovědění ten den před sv. Valeriánem, jenž bylo v středu po slavnosti ochtábu velikonočním, pod Vyšehradem v svém domu královském seděli za stolem a obědvali. Toť tíše přišel nešťastný Felician a stál před sto- lem a po malé chvíli vytáh svú přeostrú šavli, jako vzteklý pes na krále se obořil, krále najprv, potom královú, též i oba syny jich zahladiti chtě v jednu hodinu. Ale P. Buoh milosrdný toho jemu do- pustiti neráčil: a tu jest krále (však nevelmi škodně) v ruku ranil, ale dobré a sv. ženě krá-
318 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1330 lidu domnívali se, že by to P. Buoh na Čechy pro jich velikú pajchu dopustiti ráčil. Krále Uherského chtěl zabíti Felician. (Utok na krále uherského.) L. t. Karel, král Uherský, jsa muž dobrotivý a milovník pokoje, království své Uherské tak upokojil, že aby kto měl jeden k druhému jakú nechut, nic o tom slyšeti nebylo. Ale dábel, ne- přítel a zvláště lidí dobrých a spravedlivých a roz- sevač různic a svárův, nad tím maje velikú těžkost, zlý a nešlechetný byl vpustil úmysl v srdce něja- kého Feliciana, jenž byl pán Uherský a rodu zna- menitého, jenž sluli Zaach. Ten již jsa v starém věku a šedivau maje hlavu, vida, že jest vzáctným a že snadný má přístup k králi, umínil zabíti krále i královú i také Ondřeje a Lays, dva syny krá- lovy, v jeden den. A tak král a Alžběta, manželka jeho, a dva synové jich předpovědění ten den před sv. Valeriánem, jenž bylo v středu po slavnosti ochtábu velikonočním, pod Vyšehradem v svém domu královském seděli za stolem a obědvali. Toť tíše přišel nešťastný Felician a stál před sto- lem a po malé chvíli vytáh svú přeostrú šavli, jako vzteklý pes na krále se obořil, krále najprv, potom královú, též i oba syny jich zahladiti chtě v jednu hodinu. Ale P. Buoh milosrdný toho jemu do- pustiti neráčil: a tu jest krále (však nevelmi škodně) v ruku ranil, ale dobré a sv. ženě krá-
Strana 319
UTOK NA KRALE UHERSKEHO. 319 lovně u pravé ruky všecky čtyři prsty krom palce (kterýmižto chudým a nuzným lidem hojné roz- dávala almužny) uťal, kterýmižto také prsty šila a rozličné kostelům a oltářům strojila přípravy. Když pak nešlechetný Felician na děti se obrátil, dva pěstúnové jich, Penesych, syn Giuluov, a Mi- kuláš, tu stojíce, ty mládenečky pochytili, ven s nimi utíkajíce, od téhož Feliciana sú oba smrte- dlně zraněni. Tu přitom sa mládenec jeden, jmé- nem Jan, syn Alexandrův, z rodu Potokovských, jenž byl místotruksas králové, na toho Feliciána se obořil a velmi silně jej pod krk mezi ramena buzygáněm, uhodil a na zemi porazil. A v tom jiní rytíři královští přiběhše, toho Feliciana na kusy rozsekali a po malých kusích ven vymetali. Hlavu jeho do Budína a ruce i nohy poslali do jiných měst. Syn pak Felicianův, kterýž jedinký byl syn otce svého, uslyšev tu nevděčnú, novinu, s jedním toliko služebníkem utíkaje, utéci nemohl, neb sú oba polapeni a k ocasům konským za nohy při- vázáni a po městě celý den vláčeni. A tak syn pro otce svého a služebník pro pána svého zlý účinek konec každý z nich života vzal a těla jich ne- pohřbená psům k snědení sú zůstavena. Dcera pak téhož Feliciána, jménem Klára, panna Pokuta výborné postavy, kteráž u králové vzáctná slu- nad dcerú Felicianovú. žebnice byla, od králova dvora jest vzata, chřípě Pokuta syna Feliciánova. = železnou palicí, palcátem — 2 = neradostnou
UTOK NA KRALE UHERSKEHO. 319 lovně u pravé ruky všecky čtyři prsty krom palce (kterýmižto chudým a nuzným lidem hojné roz- dávala almužny) uťal, kterýmižto také prsty šila a rozličné kostelům a oltářům strojila přípravy. Když pak nešlechetný Felician na děti se obrátil, dva pěstúnové jich, Penesych, syn Giuluov, a Mi- kuláš, tu stojíce, ty mládenečky pochytili, ven s nimi utíkajíce, od téhož Feliciana sú oba smrte- dlně zraněni. Tu přitom sa mládenec jeden, jmé- nem Jan, syn Alexandrův, z rodu Potokovských, jenž byl místotruksas králové, na toho Feliciána se obořil a velmi silně jej pod krk mezi ramena buzygáněm, uhodil a na zemi porazil. A v tom jiní rytíři královští přiběhše, toho Feliciana na kusy rozsekali a po malých kusích ven vymetali. Hlavu jeho do Budína a ruce i nohy poslali do jiných měst. Syn pak Felicianův, kterýž jedinký byl syn otce svého, uslyšev tu nevděčnú, novinu, s jedním toliko služebníkem utíkaje, utéci nemohl, neb sú oba polapeni a k ocasům konským za nohy při- vázáni a po městě celý den vláčeni. A tak syn pro otce svého a služebník pro pána svého zlý účinek konec každý z nich života vzal a těla jich ne- pohřbená psům k snědení sú zůstavena. Dcera pak téhož Feliciána, jménem Klára, panna Pokuta výborné postavy, kteráž u králové vzáctná slu- nad dcerú Felicianovú. žebnice byla, od králova dvora jest vzata, chřípě Pokuta syna Feliciánova. = železnou palicí, palcátem — 2 = neradostnou
Strana 320
320 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1330 i pysky okolo zubův sú jí hanebně obřezány, toliko jí/zubové zůstaveni. Utíti jí kázali u každé ruky čtyři prsty, palcové jí toliko zůstali. Na kúň po- právcové, ji vsadivše, po všem městě po ryncích i ulicích sú jí (ana již napoly mrtvá bídná nebo- žička byla) vodili a biřicové před ní jdúce volali pravíce: „Ktož králi, pánu svému, nevěrně slauží, tak se má státi každému.“ Druhá pak dcera Feli- ciánova, starší, kteráž již dávno vdaná byla za jednoho pána, jmenem Kopay, kteráž slula Sébe, ta jest také i s manželem svým jata a na hrad řečený Léva oba sú do těžkého vězení vsazeni. Apán Emeryk, jenž byl hejtman toho hradu, paní Sébe hlavu stíti kázal, manžel její Kopay v tom vězení umořen. Synové jich dva, ti sú křižovníkuom dáni, aby je s sebú na morské ostrovy vyvezli, a ti, pokuď by živi byli, nikdá na budúcí věčné časy aby se do Uherské země nenavracovali, slíbili. A tak Felician za nevěrnú službu vzal zlé skončení a tím účinkem svuoj rod zhasil i udusil, psům za pokrm učiněn, všemu světu a sobě zlú pověst učinil a ne- věrným služebníkům věčný příklad zuostavil. 300 r (Smrt královny Alžběty.) Vše toho roku Jan, král český, všudy vůkol jezdil po Německých zemích, pokoj jednaje a přá- telství mezi knížaty, hrabaty i pány a Ludvíkem 1 = vykonavatelé rozsudku
320 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1330 i pysky okolo zubův sú jí hanebně obřezány, toliko jí/zubové zůstaveni. Utíti jí kázali u každé ruky čtyři prsty, palcové jí toliko zůstali. Na kúň po- právcové, ji vsadivše, po všem městě po ryncích i ulicích sú jí (ana již napoly mrtvá bídná nebo- žička byla) vodili a biřicové před ní jdúce volali pravíce: „Ktož králi, pánu svému, nevěrně slauží, tak se má státi každému.“ Druhá pak dcera Feli- ciánova, starší, kteráž již dávno vdaná byla za jednoho pána, jmenem Kopay, kteráž slula Sébe, ta jest také i s manželem svým jata a na hrad řečený Léva oba sú do těžkého vězení vsazeni. Apán Emeryk, jenž byl hejtman toho hradu, paní Sébe hlavu stíti kázal, manžel její Kopay v tom vězení umořen. Synové jich dva, ti sú křižovníkuom dáni, aby je s sebú na morské ostrovy vyvezli, a ti, pokuď by živi byli, nikdá na budúcí věčné časy aby se do Uherské země nenavracovali, slíbili. A tak Felician za nevěrnú službu vzal zlé skončení a tím účinkem svuoj rod zhasil i udusil, psům za pokrm učiněn, všemu světu a sobě zlú pověst učinil a ne- věrným služebníkům věčný příklad zuostavil. 300 r (Smrt královny Alžběty.) Vše toho roku Jan, král český, všudy vůkol jezdil po Německých zemích, pokoj jednaje a přá- telství mezi knížaty, hrabaty i pány a Ludvíkem 1 = vykonavatelé rozsudku
Strana 321
SMRT KRALOVNY ALZBETY. 321 císařem. A z toho vyšlo přísloví, že žádný nic sobě zjednati nemuože bez krále Českého; neb jistě P. Buoh byl dal jemu takovú na ten čas milost před císařem, králi a knížaty Římskými, že sú jeho všickni jako otce milovali a v veliké měli pocti- vosti. L. t. ctná, dobrotivá a milosrdná i sv. krá- lovna Alžběta, když král Jan, manžel její, byl v Korytanech, na den sv. Michala archanděla v domu probošta vyšehradského na Vyšehradě umřela a v klášteře P. Marie na Zbraslavi s velikú poctivostí a pláčem všeho lidu Českého bez pří- tomnosti manžela jejího pochována. Ta ovšem královna od mnohých panuov Českých byla v ve- liké nenávisti, a mnoho protimyslného, od nich trpěla bez příčiny. Králi pánu svému jako věrná manželka věrně poddána byla a s ním tři syny a čtyři dcery měla a tak po mnohých protiven- stvích P. Bohu se dostala. Král Jan všecky mířil. Králová Alžběta umřela. Král Jan měl s manželkau tři syny a čtyři dcery. (České panství v Italii.) L. 1331. císař Ludvík přijel do Bavor a tu po- (R. 1331.) volav některých knížat z Říše, rokování s nimi učinil o knížetství Korytanské. Po dlúhých roz- važováních tak na tom zuostáno, aby to knížetství k Rakúsům náleželo. To uslyšav král Jan, byl z toho na Ludvíka velmi hněviv a to proto, neb 1 = protivného Kronika IV. 21
SMRT KRALOVNY ALZBETY. 321 císařem. A z toho vyšlo přísloví, že žádný nic sobě zjednati nemuože bez krále Českého; neb jistě P. Buoh byl dal jemu takovú na ten čas milost před císařem, králi a knížaty Římskými, že sú jeho všickni jako otce milovali a v veliké měli pocti- vosti. L. t. ctná, dobrotivá a milosrdná i sv. krá- lovna Alžběta, když král Jan, manžel její, byl v Korytanech, na den sv. Michala archanděla v domu probošta vyšehradského na Vyšehradě umřela a v klášteře P. Marie na Zbraslavi s velikú poctivostí a pláčem všeho lidu Českého bez pří- tomnosti manžela jejího pochována. Ta ovšem královna od mnohých panuov Českých byla v ve- liké nenávisti, a mnoho protimyslného, od nich trpěla bez příčiny. Králi pánu svému jako věrná manželka věrně poddána byla a s ním tři syny a čtyři dcery měla a tak po mnohých protiven- stvích P. Bohu se dostala. Král Jan všecky mířil. Králová Alžběta umřela. Král Jan měl s manželkau tři syny a čtyři dcery. (České panství v Italii.) L. 1331. císař Ludvík přijel do Bavor a tu po- (R. 1331.) volav některých knížat z Říše, rokování s nimi učinil o knížetství Korytanské. Po dlúhých roz- važováních tak na tom zuostáno, aby to knížetství k Rakúsům náleželo. To uslyšav král Jan, byl z toho na Ludvíka velmi hněviv a to proto, neb 1 = protivného Kronika IV. 21
Strana 322
322 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1331 / 300v Janovi zdálo se, že by jemu po švagrovství náležalo, poněvadž měl Alžbětu, vlastní sestru Anny, man- želky knížete Korytanského; i chtěl tomu, aby Karel, jenž měl dceru Filipovu, krále Franského, byl markrabí Moravským, a Jan, kterýž měl dceru Jindřicha Korytanského, aby byl jako dědic aneb nápadník po manželce knížetem Korytanským. Ale císař Ludvík sa velmi vrtké, mysli, nechtěl k tomu na žádost krále Jana ani na přímluvu ně- kterých knížat svoliti. Král Jan, jsa muž ovšem zůřivý,, ale raddy plný, počal císaři v tom činiti překážky a podtím, s některými okolními a sobě příznivými přáteli tak jednal, až to zpuosobil, že se hrabství Tyrolské Janovi, synu jeho, poddalo. Císař pak vida, že se to jedná proti vuoli jeho, a znamenav sebe býti mocného, a znaje, že bude míti po sobě podstatu knížat některých, králi Českému (a snad chtěje jej ustrašiti) činil veliké pohruožky. Ale král Jan jako obr nestrašlivý4, shromáždiv veliké vojsko lidu Českého a Morav- ského, také i jiných národův, pospíchaje, jako vepř zdraštěný, kly své naostřiv, mocnú rukú táhl do Lombardý a do Vlach, a tu mnohá města sly- šíce o jeho moci beze /všeho dobývaní jemu se poddávala a to tato: Brixia, Párgama, Cremona, Papia, Parma, Regium, Mutyna, a Luca, se všemi 1 = nestálé — 2 = prudký — 3 = zatím — 4 = nebo- jácný — 5 = zježený, rozzuřený — 6 = Modena
322 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1331 / 300v Janovi zdálo se, že by jemu po švagrovství náležalo, poněvadž měl Alžbětu, vlastní sestru Anny, man- želky knížete Korytanského; i chtěl tomu, aby Karel, jenž měl dceru Filipovu, krále Franského, byl markrabí Moravským, a Jan, kterýž měl dceru Jindřicha Korytanského, aby byl jako dědic aneb nápadník po manželce knížetem Korytanským. Ale císař Ludvík sa velmi vrtké, mysli, nechtěl k tomu na žádost krále Jana ani na přímluvu ně- kterých knížat svoliti. Král Jan, jsa muž ovšem zůřivý,, ale raddy plný, počal císaři v tom činiti překážky a podtím, s některými okolními a sobě příznivými přáteli tak jednal, až to zpuosobil, že se hrabství Tyrolské Janovi, synu jeho, poddalo. Císař pak vida, že se to jedná proti vuoli jeho, a znamenav sebe býti mocného, a znaje, že bude míti po sobě podstatu knížat některých, králi Českému (a snad chtěje jej ustrašiti) činil veliké pohruožky. Ale král Jan jako obr nestrašlivý4, shromáždiv veliké vojsko lidu Českého a Morav- ského, také i jiných národův, pospíchaje, jako vepř zdraštěný, kly své naostřiv, mocnú rukú táhl do Lombardý a do Vlach, a tu mnohá města sly- šíce o jeho moci beze /všeho dobývaní jemu se poddávala a to tato: Brixia, Párgama, Cremona, Papia, Parma, Regium, Mutyna, a Luca, se všemi 1 = nestálé — 2 = prudký — 3 = zatím — 4 = nebo- jácný — 5 = zježený, rozzuřený — 6 = Modena
Strana 323
CESKE PANSTVI VITALII. 323 jich hrady i náležitostmi. I znamenav král Jan, Králi Janovi tato se že se jemu po vuoli jeho vede, poslal do Lucem- města burgku pro Karla, syna svého prvorozeného, kterýž poddala ve Vlaších a již byl v patnáctém létě a mládenec velmi krásné v Lombardý. postavy a k lidem velmi přivětivý; i očekával jeho otec v Parmě. I událo se Karlovi přijeti do města Papí u Veliký Pátek, kterýž pověděl k svým služebníkům: „Dnes jest den Božího umučení a v neděli bude slavný den jeho vzkříšení, já tuto musím zůstati.“ Tu všickni se rozhostili, z té pří- činy, že tu měli za několik dní pobýti. Na den pak velikonoční Karel s některými staršími všel do kostela a jiná čeled v hospodách zuostala. Kte- rýž na den té slavnosti připraviv se modlitbami, sv. svátost velebnú tu v kostele přijímal a tu zuostal, až se všecky mše vykonaly. Kterýž když vycházel z kostela, oznámeno jemu bylo, že by toho dne okolo dvadcíti služebníkuov jeho již Karla kníže chtěli umřelo a ještě někteří umírají, a zvláště ti, kteříž otráviti. jedli dřív, než se mše vykonaly. Z toho Karel byl nemálo strašliv, a obrátil se do jiné hospody a kázal kuchaři svému obvláštní krmě připraviti. A pomodliv se P. Bohu, jedl s bázní Boží a služeb- níci stáli okolo něho. V tom uhlédal jednoho veli- kého mládence holého, an chodí tu a posluhuje mezi jinými, i optal se, kto by ten byl? A oni řekli: „Jest němý a již od dávné chvíle drží se tu při nás Němým se dělal travič. 1 = svékli, převlékli — 2 = ustrašen
CESKE PANSTVI VITALII. 323 jich hrady i náležitostmi. I znamenav král Jan, Králi Janovi tato se že se jemu po vuoli jeho vede, poslal do Lucem- města burgku pro Karla, syna svého prvorozeného, kterýž poddala ve Vlaších a již byl v patnáctém létě a mládenec velmi krásné v Lombardý. postavy a k lidem velmi přivětivý; i očekával jeho otec v Parmě. I událo se Karlovi přijeti do města Papí u Veliký Pátek, kterýž pověděl k svým služebníkům: „Dnes jest den Božího umučení a v neděli bude slavný den jeho vzkříšení, já tuto musím zůstati.“ Tu všickni se rozhostili, z té pří- činy, že tu měli za několik dní pobýti. Na den pak velikonoční Karel s některými staršími všel do kostela a jiná čeled v hospodách zuostala. Kte- rýž na den té slavnosti připraviv se modlitbami, sv. svátost velebnú tu v kostele přijímal a tu zuostal, až se všecky mše vykonaly. Kterýž když vycházel z kostela, oznámeno jemu bylo, že by toho dne okolo dvadcíti služebníkuov jeho již Karla kníže chtěli umřelo a ještě někteří umírají, a zvláště ti, kteříž otráviti. jedli dřív, než se mše vykonaly. Z toho Karel byl nemálo strašliv, a obrátil se do jiné hospody a kázal kuchaři svému obvláštní krmě připraviti. A pomodliv se P. Bohu, jedl s bázní Boží a služeb- níci stáli okolo něho. V tom uhlédal jednoho veli- kého mládence holého, an chodí tu a posluhuje mezi jinými, i optal se, kto by ten byl? A oni řekli: „Jest němý a již od dávné chvíle drží se tu při nás Němým se dělal travič. 1 = svékli, převlékli — 2 = ustrašen
Strana 324
324 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1331 a nám posluhuje.“ „Nechť jest jat a vsazen do vězení.“ Třetího pak dne, když byl trápen, pro- mluvil a vyznal, že jest on návodem Acovým, ná- městka hrabí Medyolánského, všed do kuchyně, jed vpustil do hrncuov, chtě kníže Karla otráviti; a on Aco z té příčiny to učinil, neb jemu na ten čas král Jan byl poručil zprávu těch hradův a měst, kteráž se jemu na ten čas poddávala, a když by Karel přijel do Parmy, že by jemu snad ta zpráva odjata byla a dána Karlovi. Od toho pak jedu zemřeli někteří znamenití páni, jako Jan z Bergov, hofmistr dvoru knížete Karla, a Jan de Alta Ecclesia, truksas, Šimon z Keyla, kraječ (a ti byli jako najznamenitější auředníci) a při tom ji- ných okolo padesáti. Když se pak otec a syn sjeli v Parmě, tu málo spolu pobyvše, nětco tajně rokovali. Aco o tom uslyšav, co se v Papí přihodilo, odtuď, aby život zachoval, pospíšil. Král Jan po- ručiv ta města Karlovi, synu svému, a Ludvíkovi, hrabí z Sabaudýi, obrátil se do Franské země a tam jednal věci potřebné. (Válka v Rakousích.) Císař, zprávu maje, co se ve Vlaších děje, nemálo se krále Českého obával a rozváživ, že jemu nemůž zjevně uškoditi, tajně o to smajšlel i jednal; a byv nepřítel knížat Rakúských, s ními všel v pokoj, 1 = Savojsko
324 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1331 a nám posluhuje.“ „Nechť jest jat a vsazen do vězení.“ Třetího pak dne, když byl trápen, pro- mluvil a vyznal, že jest on návodem Acovým, ná- městka hrabí Medyolánského, všed do kuchyně, jed vpustil do hrncuov, chtě kníže Karla otráviti; a on Aco z té příčiny to učinil, neb jemu na ten čas král Jan byl poručil zprávu těch hradův a měst, kteráž se jemu na ten čas poddávala, a když by Karel přijel do Parmy, že by jemu snad ta zpráva odjata byla a dána Karlovi. Od toho pak jedu zemřeli někteří znamenití páni, jako Jan z Bergov, hofmistr dvoru knížete Karla, a Jan de Alta Ecclesia, truksas, Šimon z Keyla, kraječ (a ti byli jako najznamenitější auředníci) a při tom ji- ných okolo padesáti. Když se pak otec a syn sjeli v Parmě, tu málo spolu pobyvše, nětco tajně rokovali. Aco o tom uslyšav, co se v Papí přihodilo, odtuď, aby život zachoval, pospíšil. Král Jan po- ručiv ta města Karlovi, synu svému, a Ludvíkovi, hrabí z Sabaudýi, obrátil se do Franské země a tam jednal věci potřebné. (Válka v Rakousích.) Císař, zprávu maje, co se ve Vlaších děje, nemálo se krále Českého obával a rozváživ, že jemu nemůž zjevně uškoditi, tajně o to smajšlel i jednal; a byv nepřítel knížat Rakúských, s ními všel v pokoj, 1 = Savojsko
Strana 325
VALKA V RAKOUSICH. 325 k králi Uherskému, též i králi Polskému posly své vypravil, jich, aby proti němu nebývali, žádaje. A za to jim skrze též posly veliké dary sliboval proto, jestliže by on sám císař Ludvík nemohl krále Českého přemoci, to aby oni vykonali. Ta- ková věc když krála Jana tajna nebyla, do Lom- bardý se navrátil a porozuměv, že by Rakúská knížata chtěla jemu škodu v Čechách učiniti, ne- chav tu v městech předřečených syna svého za hajtmana, k Čechům se obrátil; a přezvěděv, že Ludvík Bavorský jest v Řezně toho času, k němu upřímě, táhl, aby se s ním sjel a přátelsky roz- mluvil,. A tak se stalo, ale však s strany Ludvíkovy proti králi Janovi lstivá byla myšlení i jednání, kteráž jse potom skutkem vykonala. Mezi jiným jako přátelským jednáním i o to bylo rokováno, aby syn Ludvíkuov prvorozený pojal za manželku Jitku, dceru krále Českého, ale proto podtím, tak jednal, aby kníže Rakúský nětco protimyslného a nepřátelského králi Českému učinil a tudy aby dána byla příčina k nevoli. A tak Frydrych Ra- kúský, sebrav vojsko, v Moravě i v Čechách škody počal činiti laupežem i mordem. Král Český, po- rozuměv tomu, že to Ludvíkovo s ním rokování bylo plné lsti, a kteréž při tom domníval se míti přátely, učiněni sú nepřátelé, hned se do Čech obrátil a přijev do Prahy, /veliký lid shromáždil, / 301 r 1 = přímo — 2 = pojednal — 3 = zatím
VALKA V RAKOUSICH. 325 k králi Uherskému, též i králi Polskému posly své vypravil, jich, aby proti němu nebývali, žádaje. A za to jim skrze též posly veliké dary sliboval proto, jestliže by on sám císař Ludvík nemohl krále Českého přemoci, to aby oni vykonali. Ta- ková věc když krála Jana tajna nebyla, do Lom- bardý se navrátil a porozuměv, že by Rakúská knížata chtěla jemu škodu v Čechách učiniti, ne- chav tu v městech předřečených syna svého za hajtmana, k Čechům se obrátil; a přezvěděv, že Ludvík Bavorský jest v Řezně toho času, k němu upřímě, táhl, aby se s ním sjel a přátelsky roz- mluvil,. A tak se stalo, ale však s strany Ludvíkovy proti králi Janovi lstivá byla myšlení i jednání, kteráž jse potom skutkem vykonala. Mezi jiným jako přátelským jednáním i o to bylo rokováno, aby syn Ludvíkuov prvorozený pojal za manželku Jitku, dceru krále Českého, ale proto podtím, tak jednal, aby kníže Rakúský nětco protimyslného a nepřátelského králi Českému učinil a tudy aby dána byla příčina k nevoli. A tak Frydrych Ra- kúský, sebrav vojsko, v Moravě i v Čechách škody počal činiti laupežem i mordem. Král Český, po- rozuměv tomu, že to Ludvíkovo s ním rokování bylo plné lsti, a kteréž při tom domníval se míti přátely, učiněni sú nepřátelé, hned se do Čech obrátil a přijev do Prahy, /veliký lid shromáždil, / 301 r 1 = přímo — 2 = pojednal — 3 = zatím
Strana 326
326 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1331 Němci, Uhři i Poláci před Čechy utekli. nepřáteluom aby odpíral. A bez odtahuov i všeli- kterakého prodlívaní táhl a u města Lávy se položil na poli proti vojskám knížat Rakúských, kteříž s sebú měli mnoho lidu z Uher i z Polsky. Špehéři královští oznámili, že Rakúská knížata mnohém více mají lidu nežli on, král Český. Rad- dy královské raddili jemu, poněvadž má velmi malý počet lidu a nepřáteluom daleko nerovný, aby s pole lidem hnúti rozkázal a rozdali jej na města Moravská. Král Jan, jako muž bez stra- chu, nechtěl toho učiniti. A v tom přišly noviny, ale nepravé, do vojsk knížat Rakúských, že by lid velmi mnohý táhl z Čech opět králi svému na pomoc. A tím jsúce zstrašeni, počali se najprv Němci, potom Uhři i Poláci s pole hýbati. To král uslyšav, za nimi s svými pospíšil a honil je až k Dunaji, měst hrazených i zámkův pevných nepřátel svých silnú mocí dobývaje. A dobyv některých měst i vybrav je, zase se navrátil. Ne- chav pak lidu svého na mezech, Českých a Mo- ravských, přijel do Prahy a tu shromáždiv lid Český na sněm, velmi velikú berni na ně položil a mimo, míru jako šacuňka; pány, rytířstvo i města, též i kláštery i všecken lid obecný tím velmi ob- tížil, ješto všickni počali proti tomu reptati. Ale když uznali, že tu všecku berni mezi lid Ceský Král Jan na všecku zemi položil berni. 1 = rozeslal — 2 = hranicích — 3 = nad — 4 = po- platek, plat, daň
326 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1331 Němci, Uhři i Poláci před Čechy utekli. nepřáteluom aby odpíral. A bez odtahuov i všeli- kterakého prodlívaní táhl a u města Lávy se položil na poli proti vojskám knížat Rakúských, kteříž s sebú měli mnoho lidu z Uher i z Polsky. Špehéři královští oznámili, že Rakúská knížata mnohém více mají lidu nežli on, král Český. Rad- dy královské raddili jemu, poněvadž má velmi malý počet lidu a nepřáteluom daleko nerovný, aby s pole lidem hnúti rozkázal a rozdali jej na města Moravská. Král Jan, jako muž bez stra- chu, nechtěl toho učiniti. A v tom přišly noviny, ale nepravé, do vojsk knížat Rakúských, že by lid velmi mnohý táhl z Čech opět králi svému na pomoc. A tím jsúce zstrašeni, počali se najprv Němci, potom Uhři i Poláci s pole hýbati. To král uslyšav, za nimi s svými pospíšil a honil je až k Dunaji, měst hrazených i zámkův pevných nepřátel svých silnú mocí dobývaje. A dobyv některých měst i vybrav je, zase se navrátil. Ne- chav pak lidu svého na mezech, Českých a Mo- ravských, přijel do Prahy a tu shromáždiv lid Český na sněm, velmi velikú berni na ně položil a mimo, míru jako šacuňka; pány, rytířstvo i města, též i kláštery i všecken lid obecný tím velmi ob- tížil, ješto všickni počali proti tomu reptati. Ale když uznali, že tu všecku berni mezi lid Ceský Král Jan na všecku zemi položil berni. 1 = rozeslal — 2 = hranicích — 3 = nad — 4 = po- platek, plat, daň
Strana 327
HEJTMAN PELUG. 327 služebný pro obranu toho království rozdělil, od takého reptání přestali. Král způsobiv v Čechách všecky věci potřebné, do Franské země se obrátil a tam velmi brzo (tak jakž jeho obyčej byl, rychle na koních jezditi) přijel. Po odjezdu jeho zůstal v království Českém hajtmanem Oldřich Pflugk; ten ač jest byl někdy chudý, král Jan pro jeho statečnost jej velmi obohatil a znameními ob- vláštními obdařil. T. 1. slavní dva kazatelé byli řádu sv. Františka v klášteře sv. Jakuba v Větším městě Pražském: jednomu jméno bratr Jan Mravík a druhému Jindřich, jenž se psal z Lubna. Ti od některých neupřímných kněží byli (že by bludné věci kázati měli) před biskupem obžalováni a dáni do vězení, tak jakž se tomu vyrozumělo, více z závisti než z křesťanské nápravy. Z toho počal nemalý roz- broj v lidu býti a biskup, obávaje se zbauření, rozkázal je z toho vězení, v němž šest dní byli, propustiti. L. 1332. Když ta válka, kteráž se roku pře- (R. 1332.) dešlého mezi králem Janem a Rakušany začala, ještě trvala, mnohé potržky, jedni na druhé sjez- dem, činili, jednak Rakušané do Moravy, jednak Moravané i Čechové vskakovali do Rakús. Času postního někteří z Čechův připravivše se, tajně do Rakús vskočili, činíce nemalú okolo Dunaje Kazatelé Pražští dáni do vězení. Pflugk hajtman. 1 = vpády — 2 = nájezdy
HEJTMAN PELUG. 327 služebný pro obranu toho království rozdělil, od takého reptání přestali. Král způsobiv v Čechách všecky věci potřebné, do Franské země se obrátil a tam velmi brzo (tak jakž jeho obyčej byl, rychle na koních jezditi) přijel. Po odjezdu jeho zůstal v království Českém hajtmanem Oldřich Pflugk; ten ač jest byl někdy chudý, král Jan pro jeho statečnost jej velmi obohatil a znameními ob- vláštními obdařil. T. 1. slavní dva kazatelé byli řádu sv. Františka v klášteře sv. Jakuba v Větším městě Pražském: jednomu jméno bratr Jan Mravík a druhému Jindřich, jenž se psal z Lubna. Ti od některých neupřímných kněží byli (že by bludné věci kázati měli) před biskupem obžalováni a dáni do vězení, tak jakž se tomu vyrozumělo, více z závisti než z křesťanské nápravy. Z toho počal nemalý roz- broj v lidu býti a biskup, obávaje se zbauření, rozkázal je z toho vězení, v němž šest dní byli, propustiti. L. 1332. Když ta válka, kteráž se roku pře- (R. 1332.) dešlého mezi králem Janem a Rakušany začala, ještě trvala, mnohé potržky, jedni na druhé sjez- dem, činili, jednak Rakušané do Moravy, jednak Moravané i Čechové vskakovali do Rakús. Času postního někteří z Čechův připravivše se, tajně do Rakús vskočili, činíce nemalú okolo Dunaje Kazatelé Pražští dáni do vězení. Pflugk hajtman. 1 = vpády — 2 = nájezdy
Strana 328
328 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1332 Páni Čeští v bitvě zjímáni. záhubu;. Rakušané jako by o tom neměli žádné vědomosti, pokojně v městech i na zámcích seděli, však jedné noci zatáhli Čechy od Moravy a tu jích dlúhú chvíli čekali. Čechové navracujíce se zase s kořistmi, toť na ně Rakušané nenadále pod Kracištunem, vyskočili, napořád je mordujíce. Ale však Čechové zpravivše se, statečně se bránili a mnoho tu zbili Rakušanův, ale však sú od ních více fortelem, než statečností přemoženi a zjímáni někteří znamenití Čechové, jako Jindřich, syn někdy Jindřichů z Lippého, a Jan, bratr jeho, Beneš z Vartmberka, Maršík z Vlašimě, Smil z Při- byslavě, a též i z rytířstva nemalý počet; a ti sú na Vídeň vedeni a tam držáni v rytířském vězení. Ale jakž se král Jan do Čech navrátil, hned učinil smlúvu o ty vězně s Rakušany; dav mnoho peněz Rakušanům, některé hrady i města jim navrátiv, tak ty vězně vypravil5. Kteříž sú pak v té bitvě z Čechův zahynuli, jako Jan, syn Benešův z Vartm- bergka, Jaroš, bratr Maršíkův z Vlašimě, Ježek z Poličan, Zbyněk z Dúbravice a Danyel z Kostelce i jiní mnozí, ti sú všickni v Kremži poctivě po- chováni byli. A král o tom zprávu maje, kázal tu v Kremži krásný oltář postaviti a nadal jej bohatě, aby na každý den na věčné časy jedna mše za ně byla před P. Bohem obětována. 1 = škodu — 2 U Mailberka, 11. března 1332 vzchopivše se — 4 = lstí, úklady — 5 = vyprostil — 3 =
328 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1332 Páni Čeští v bitvě zjímáni. záhubu;. Rakušané jako by o tom neměli žádné vědomosti, pokojně v městech i na zámcích seděli, však jedné noci zatáhli Čechy od Moravy a tu jích dlúhú chvíli čekali. Čechové navracujíce se zase s kořistmi, toť na ně Rakušané nenadále pod Kracištunem, vyskočili, napořád je mordujíce. Ale však Čechové zpravivše se, statečně se bránili a mnoho tu zbili Rakušanův, ale však sú od ních více fortelem, než statečností přemoženi a zjímáni někteří znamenití Čechové, jako Jindřich, syn někdy Jindřichů z Lippého, a Jan, bratr jeho, Beneš z Vartmberka, Maršík z Vlašimě, Smil z Při- byslavě, a též i z rytířstva nemalý počet; a ti sú na Vídeň vedeni a tam držáni v rytířském vězení. Ale jakž se král Jan do Čech navrátil, hned učinil smlúvu o ty vězně s Rakušany; dav mnoho peněz Rakušanům, některé hrady i města jim navrátiv, tak ty vězně vypravil5. Kteříž sú pak v té bitvě z Čechův zahynuli, jako Jan, syn Benešův z Vartm- bergka, Jaroš, bratr Maršíkův z Vlašimě, Ježek z Poličan, Zbyněk z Dúbravice a Danyel z Kostelce i jiní mnozí, ti sú všickni v Kremži poctivě po- chováni byli. A král o tom zprávu maje, kázal tu v Kremži krásný oltář postaviti a nadal jej bohatě, aby na každý den na věčné časy jedna mše za ně byla před P. Bohem obětována. 1 = škodu — 2 U Mailberka, 11. března 1332 vzchopivše se — 4 = lstí, úklady — 5 = vyprostil — 3 =
Strana 329
JAN ALUDVIK. 329 (Král Jan a Ludvík císař.) 301v /Téhož léta král Jan učinil příměří i pokoj s Ra- kušany a při tom bylo o tom jednáno, aby on král Jan, jestliže by stolice Rímská dopustila, pojal za manželku dceru Frydrycha, knížete Rakúského, jenž byl někdy král Římský volený. Ale Rakušané tomu vyrozuměvše, že by král Český chtěl tudy knížetství Rakúského dosáhnúti, nikoli k tomu svoliti nechtěli. R. t. Ludvík, král Rímský, jenž byl na císař- ství potvrzen, ale nepořádně, maje nechut k králi Českému, byl by jemu velmi rád uškodil, ale neměl moci ani příčiny. Ale však aby vždy jemu nějakú protimyslnost učinil, i vzbudil proti Jind- řichovi, knížeti Bavorskému, jenž měl dceru krále Českého, druhého Jindřicha, jenž byl také kníže Bavorský, tak že oni povstavše proti sobě počali svých knížetství obapolně hubiti. Král Jan to uslyšav, rychle poslal k strýci svému, arcibi- skupu Treverskému, jeho žádaje, aby táhl s voj- skem do Bavor na pomoc zeti jeho. Kterýž bez meškání tak učinil a on Jan s druhé strany s svými Čechy táhl jemu na pomoc a tam do Bavor při- jevše, obé těch knížat upokojili a srovnali. T. r. také Ludvík znamenav, že krále Českého nikterakž nemuož žádnými fortely oklamati ani jemu uškoditi, poslal k němu své posly poctivé, jeho žádaje, aby k němu přijel do Řezna. Král Král Jan chtěl vzíti za manželku dceru knížete Rakúského. Císař Ludvík lstivý. Poslové z Čech do Říma.
JAN ALUDVIK. 329 (Král Jan a Ludvík císař.) 301v /Téhož léta král Jan učinil příměří i pokoj s Ra- kušany a při tom bylo o tom jednáno, aby on král Jan, jestliže by stolice Rímská dopustila, pojal za manželku dceru Frydrycha, knížete Rakúského, jenž byl někdy král Římský volený. Ale Rakušané tomu vyrozuměvše, že by král Český chtěl tudy knížetství Rakúského dosáhnúti, nikoli k tomu svoliti nechtěli. R. t. Ludvík, král Rímský, jenž byl na císař- ství potvrzen, ale nepořádně, maje nechut k králi Českému, byl by jemu velmi rád uškodil, ale neměl moci ani příčiny. Ale však aby vždy jemu nějakú protimyslnost učinil, i vzbudil proti Jind- řichovi, knížeti Bavorskému, jenž měl dceru krále Českého, druhého Jindřicha, jenž byl také kníže Bavorský, tak že oni povstavše proti sobě počali svých knížetství obapolně hubiti. Král Jan to uslyšav, rychle poslal k strýci svému, arcibi- skupu Treverskému, jeho žádaje, aby táhl s voj- skem do Bavor na pomoc zeti jeho. Kterýž bez meškání tak učinil a on Jan s druhé strany s svými Čechy táhl jemu na pomoc a tam do Bavor při- jevše, obé těch knížat upokojili a srovnali. T. r. také Ludvík znamenav, že krále Českého nikterakž nemuož žádnými fortely oklamati ani jemu uškoditi, poslal k němu své posly poctivé, jeho žádaje, aby k němu přijel do Řezna. Král Král Jan chtěl vzíti za manželku dceru knížete Rakúského. Císař Ludvík lstivý. Poslové z Čech do Říma.
Strana 330
330 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1332 Jan beze všeho strachu hned s nemalým počtem lidu Českého na jeho žádost tam přijev, položil se na polích okolo města a tu očekával Ludvíka v svém stanu. Kterýž když k němu vyjel a do stanu jeho všel, dali sobě oba spolu poctivé vítání i pozdravení. Tu Ludvík mnohá činil Janovi za- kazování,, při tom jeho žádaje i prose, aby se v to vložil a mezi týmž Ludvíkem a papežem aby pokoj způsobil a učinil narovnání, tak aby on Ludvík byl na císařství od téhož papeže pořádně koru- nován. Král Jan, nětco pro jeho neupřímnost při- kukav, témuž Ludvíkovi, slíbil se v to skutečně vložiti. A přijev do Čech, hned poslal z Prahy do Říma některé doktory a mistry a poctivé preláty. Kteříž když do Říma přijeli, poctivě jsú přijati i ctěni, ale však nic zjednati nemohli proto, neb jest jím to v Římě světle ukázáno, že ten Ludvík, cožkoli komužkoli, i najvyžšímu biskupu křesťan- skému, sliboval, toho nikdá nezdržal, ale všecko sliboval lstivě, ješto taková věc jest velmi nená- ležitá nejvyžšímu pánu světskému křesťanskému, jenž jest hlava všeho křesťanstva. A tak utrativše 10.000 zlattých, zase se navrátili. To když bylo oznámeno Ludvíkovi, že sú tíž poslové se prázdní, nic nezjednavše, navrátili, z toho vzal k králi Českému velikú nechut a jemu se protiviti za- přisáhl až do své smrti. 1 = sliby — 2 = domluviv
330 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1332 Jan beze všeho strachu hned s nemalým počtem lidu Českého na jeho žádost tam přijev, položil se na polích okolo města a tu očekával Ludvíka v svém stanu. Kterýž když k němu vyjel a do stanu jeho všel, dali sobě oba spolu poctivé vítání i pozdravení. Tu Ludvík mnohá činil Janovi za- kazování,, při tom jeho žádaje i prose, aby se v to vložil a mezi týmž Ludvíkem a papežem aby pokoj způsobil a učinil narovnání, tak aby on Ludvík byl na císařství od téhož papeže pořádně koru- nován. Král Jan, nětco pro jeho neupřímnost při- kukav, témuž Ludvíkovi, slíbil se v to skutečně vložiti. A přijev do Čech, hned poslal z Prahy do Říma některé doktory a mistry a poctivé preláty. Kteříž když do Říma přijeli, poctivě jsú přijati i ctěni, ale však nic zjednati nemohli proto, neb jest jím to v Římě světle ukázáno, že ten Ludvík, cožkoli komužkoli, i najvyžšímu biskupu křesťan- skému, sliboval, toho nikdá nezdržal, ale všecko sliboval lstivě, ješto taková věc jest velmi nená- ležitá nejvyžšímu pánu světskému křesťanskému, jenž jest hlava všeho křesťanstva. A tak utrativše 10.000 zlattých, zase se navrátili. To když bylo oznámeno Ludvíkovi, že sú tíž poslové se prázdní, nic nezjednavše, navrátili, z toho vzal k králi Českému velikú nechut a jemu se protiviti za- přisáhl až do své smrti. 1 = sliby — 2 = domluviv
Strana 331
VITĚZSTVI V ITALII. 331 (Karel v Italii zvítězil.) L. 1333.8. den března měsíce král vyjel z krá- (R. 1333.) lovství Českého a jednak, ten celý rok v něm nebyl. Pod hajtmanstvím pak Oldřicha Fluka dobře se vedlo, pokoj byl v zemi, náboženství kře- sťanské se rozmáhalo, bohatství nad obyčej rostlo. Ač některým se zdálo, že sú berněmi a pomocmi, kteréž činili pánu svému, obtěžováni, ale však proto dobrotivě to nesli, neb sú stříbra i zlatta hojnost měli. Pšenice strych míry Pražské platil 5 gr., žíta 4 gr., ječmene 2 gr. a ovsa 9 peněz. T. 1. král Jan, když odjel do Lucemburgku, proti synu jeho, knížeti Karlovi, jenž byl v 17. létě, spuntovali se a sebrali mnozí ukrutníci z Lombar- dý, z Tuscí, ze Vlach s velikými vojsky a jako s nesčíslným lidem z Medyolánu, z Verony, z Mu- tyny, z Fararý, z Florencí a s jinými jích se přidržujícími a pomocníky; a položili se na polích nedaleko od Mutyny při městečku a zámku sv. Felixe na panství krále Jana. /Osvícený pak kníže Karel předřečený, jsa súžen se všech strán, nemaje naděje v žádném člověku ani v svém vlastním otci, neb byl odtuď daleko, než toliko v samém P. Bohu, maje mnohém menší počet Čechuov a Němcuov, než bylo Vlachuov a Lombarduov, těch jeho nepřáteluov, však proto Berně sobě lidé neobtě- žovali. Lacino bylo obilé v Čechách. 302 r 1 = téměř
VITĚZSTVI V ITALII. 331 (Karel v Italii zvítězil.) L. 1333.8. den března měsíce král vyjel z krá- (R. 1333.) lovství Českého a jednak, ten celý rok v něm nebyl. Pod hajtmanstvím pak Oldřicha Fluka dobře se vedlo, pokoj byl v zemi, náboženství kře- sťanské se rozmáhalo, bohatství nad obyčej rostlo. Ač některým se zdálo, že sú berněmi a pomocmi, kteréž činili pánu svému, obtěžováni, ale však proto dobrotivě to nesli, neb sú stříbra i zlatta hojnost měli. Pšenice strych míry Pražské platil 5 gr., žíta 4 gr., ječmene 2 gr. a ovsa 9 peněz. T. 1. král Jan, když odjel do Lucemburgku, proti synu jeho, knížeti Karlovi, jenž byl v 17. létě, spuntovali se a sebrali mnozí ukrutníci z Lombar- dý, z Tuscí, ze Vlach s velikými vojsky a jako s nesčíslným lidem z Medyolánu, z Verony, z Mu- tyny, z Fararý, z Florencí a s jinými jích se přidržujícími a pomocníky; a položili se na polích nedaleko od Mutyny při městečku a zámku sv. Felixe na panství krále Jana. /Osvícený pak kníže Karel předřečený, jsa súžen se všech strán, nemaje naděje v žádném člověku ani v svém vlastním otci, neb byl odtuď daleko, než toliko v samém P. Bohu, maje mnohém menší počet Čechuov a Němcuov, než bylo Vlachuov a Lombarduov, těch jeho nepřáteluov, však proto Berně sobě lidé neobtě- žovali. Lacino bylo obilé v Čechách. 302 r 1 = téměř
Strana 332
332 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1333 Karel kníže v bitvě vítěz- ství obdržal. bitvu svedl na den sv. panny Kateřiny. Tu bitva veliká s obau strán byla, vítězství jednak jsem, jednak tam se nachylovalo, jednak Vlaši a Lom- bardové, jednak Němci a Čechové utíkali. Kníže v tom boji nad míru a nad způsob svého věku muž- nost svú ukazoval, neb nepřátelé pod ním v té bitvě dva koně zabili a na třetím vítězství ob- držal. Když již Tuškové, utěkati valně počali, kníže volal (svých ponaukaje, česky i německy pravil): „Za ními, za ními a nedajte se jim zpraviti, a zase obrátiti!“ Lombardové a Vlachové vidúce, že Tuscianští, běží, také za ními s velikým stra- chem utíkajíce běželi a tak životy své zachovali. Zbitých mnoho tu zůstalo. Tu více než tisíc zbroj- ných kopiníkuov v moc Karlovu vězňuov přišlo a 6000 zbrojných pěších též vězňuov zajato a tu jsau, najvětší a najúhlavnější nepřátelé krále Jana Čes- kého a Karla knížete, syna jeho, v tom boji zmor- dováni. Toho času král Jan byl veliký lid shro- máždil, synu svému s ním táhna na pomoc. Ale když uslyšal, že syn jeho Karel šťasným od P. Boha obdařen jest vítězstvím, z toho velmi se ra- doval, a Karel P. Bohu čině děkování jemu sli- boval, že chce v České zemi nedaleko města Prahy 1 Tuscia = Etrurie; Tuškové = lidé z Etrurie. Nyní To- skána. — 2 = vzchopiti, sebrati — 3 V orig. vložen týž obrázek bitvy jako na l. 288r.
332 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1333 Karel kníže v bitvě vítěz- ství obdržal. bitvu svedl na den sv. panny Kateřiny. Tu bitva veliká s obau strán byla, vítězství jednak jsem, jednak tam se nachylovalo, jednak Vlaši a Lom- bardové, jednak Němci a Čechové utíkali. Kníže v tom boji nad míru a nad způsob svého věku muž- nost svú ukazoval, neb nepřátelé pod ním v té bitvě dva koně zabili a na třetím vítězství ob- držal. Když již Tuškové, utěkati valně počali, kníže volal (svých ponaukaje, česky i německy pravil): „Za ními, za ními a nedajte se jim zpraviti, a zase obrátiti!“ Lombardové a Vlachové vidúce, že Tuscianští, běží, také za ními s velikým stra- chem utíkajíce běželi a tak životy své zachovali. Zbitých mnoho tu zůstalo. Tu více než tisíc zbroj- ných kopiníkuov v moc Karlovu vězňuov přišlo a 6000 zbrojných pěších též vězňuov zajato a tu jsau, najvětší a najúhlavnější nepřátelé krále Jana Čes- kého a Karla knížete, syna jeho, v tom boji zmor- dováni. Toho času král Jan byl veliký lid shro- máždil, synu svému s ním táhna na pomoc. Ale když uslyšal, že syn jeho Karel šťasným od P. Boha obdařen jest vítězstvím, z toho velmi se ra- doval, a Karel P. Bohu čině děkování jemu sli- boval, že chce v České zemi nedaleko města Prahy 1 Tuscia = Etrurie; Tuškové = lidé z Etrurie. Nyní To- skána. — 2 = vzchopiti, sebrati — 3 V orig. vložen týž obrázek bitvy jako na l. 288r.
Strana 333
KAREL MARKRABIM. 333 k poctivosti Jeho Sv. Milosti v místě slušném dáti klášter postaviti. Času pak adventního přitáhl do Lombardý a tu velikú škodu činil svým nepřáteluom; a přijev do svého města Parmy, syna svého přede všemi na rytířství pasoval, též i mnoho jiných, kteříž jemu, že jsú byli v tom boji statečnější, ukázáni. A veli- kými je daroval dary. /T. r. Vladislav Loktek, král Polský, umřel a 302v v Krakově pochován. Na jehožto místo (neb Král Polský království) vstúpil syn jeho Kazimír, jenž byl Loktek umřel. pojal za manželku dceru knížete Litevského, po- hanku, kteráž když se víře naučila, kázal ji pokřtiti měsíce listopadu. Karel rytířem učiněn. (Karel markrabím Moravským.) Toho také času král Jan a Karel kníže zpuoso- bivše všecky věci a upokojivše ve Vlaších i v Lom- bardý, do Čech spolu přijeli. A král Jan dal Karlovi, synu svému, markrabství Moravské, tak aby je mocně a dědičně držal a psal se markrabě Mo- ravský. Království pak České jemu poručiv toliko k zpravování, obrátil se sám do Lucemburgku. Kníže Karel již maje v své zprávě Českau i Mo- ravskau zemi, všecko velmi pěkně a pořádně řídil, tak že sú jej všickni, chudí i bohatí, milovali a snažně ctili a mnozí, aby dobrý byl, prosili zaň P. Boha. A on s velikau pilností pokoj jednal, Karel markrabí Moravským učiněn.
KAREL MARKRABIM. 333 k poctivosti Jeho Sv. Milosti v místě slušném dáti klášter postaviti. Času pak adventního přitáhl do Lombardý a tu velikú škodu činil svým nepřáteluom; a přijev do svého města Parmy, syna svého přede všemi na rytířství pasoval, též i mnoho jiných, kteříž jemu, že jsú byli v tom boji statečnější, ukázáni. A veli- kými je daroval dary. /T. r. Vladislav Loktek, král Polský, umřel a 302v v Krakově pochován. Na jehožto místo (neb Král Polský království) vstúpil syn jeho Kazimír, jenž byl Loktek umřel. pojal za manželku dceru knížete Litevského, po- hanku, kteráž když se víře naučila, kázal ji pokřtiti měsíce listopadu. Karel rytířem učiněn. (Karel markrabím Moravským.) Toho také času král Jan a Karel kníže zpuoso- bivše všecky věci a upokojivše ve Vlaších i v Lom- bardý, do Čech spolu přijeli. A král Jan dal Karlovi, synu svému, markrabství Moravské, tak aby je mocně a dědičně držal a psal se markrabě Mo- ravský. Království pak České jemu poručiv toliko k zpravování, obrátil se sám do Lucemburgku. Kníže Karel již maje v své zprávě Českau i Mo- ravskau zemi, všecko velmi pěkně a pořádně řídil, tak že sú jej všickni, chudí i bohatí, milovali a snažně ctili a mnozí, aby dobrý byl, prosili zaň P. Boha. A on s velikau pilností pokoj jednal, Karel markrabí Moravským učiněn.
Strana 334
334 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1334 Karel na čtyři díly důchody zemské rozdělil. (R. 1334.) Biskup Berka Olomucký umřel. Blaňka do Prahy přivezena. lotry a zloděje všudy hubil, peníze z důchoduov zemských a odkudž koli přišlé a shromážděné na čtyři díly rozdělil: jeden jích díl otci svému, kterýž v jiných krajinách byl, posílal, druhý k svému užit- ku a na své služebníky obrácel a na to se choval, třetí díl na Boží domy, kdež kostely staré a dávno zbořené viděl, opravoval i nové stavěti dal, čtvrtým dílem zboží, od království rozzastavovaná, vyplácel. L. 1334. Hynek z Dubé, biskup Olomúcký, v Praze umřel a v kostele Pražském sv. Víta po- ctivě pochován. Byl toho zajisté hoden, neb mnoho dobrého učinil tomu kostelu. Oltář sv. Materny udělati rozkázal, jej posvětil a bohatě z svého vlastního dílu, kterýž měl po svém otci, nadal. T. 1. 12. den měs. června přivezena jest do Prahy s velikú slavností Blaňka, sestra Filippa, krále Franského, a manželka Karla knížete a mar- krabí Moravského a na Hrad Pražský uvedena ode všech kněží i od lidu obecného poctivě a s ve- likými chvalami radostně přijata. (Spory mezi mnichy a faráři.) Farářové pražští se s mnichy svadili. R. t. při slavnosti sv. Jakuba povstali opět fa- rářové kosteluov Pražských proti zákoníkuom žebrotním pro kázaní a mniši Augustinarové, a Františkové nechtěli než kázati, až ta různice vešla mezi lajky. Někteří ovšem držali s mnichy a jiní 1 = augustiniáni, podle něm. Augustinianer.
334 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1334 Karel na čtyři díly důchody zemské rozdělil. (R. 1334.) Biskup Berka Olomucký umřel. Blaňka do Prahy přivezena. lotry a zloděje všudy hubil, peníze z důchoduov zemských a odkudž koli přišlé a shromážděné na čtyři díly rozdělil: jeden jích díl otci svému, kterýž v jiných krajinách byl, posílal, druhý k svému užit- ku a na své služebníky obrácel a na to se choval, třetí díl na Boží domy, kdež kostely staré a dávno zbořené viděl, opravoval i nové stavěti dal, čtvrtým dílem zboží, od království rozzastavovaná, vyplácel. L. 1334. Hynek z Dubé, biskup Olomúcký, v Praze umřel a v kostele Pražském sv. Víta po- ctivě pochován. Byl toho zajisté hoden, neb mnoho dobrého učinil tomu kostelu. Oltář sv. Materny udělati rozkázal, jej posvětil a bohatě z svého vlastního dílu, kterýž měl po svém otci, nadal. T. 1. 12. den měs. června přivezena jest do Prahy s velikú slavností Blaňka, sestra Filippa, krále Franského, a manželka Karla knížete a mar- krabí Moravského a na Hrad Pražský uvedena ode všech kněží i od lidu obecného poctivě a s ve- likými chvalami radostně přijata. (Spory mezi mnichy a faráři.) Farářové pražští se s mnichy svadili. R. t. při slavnosti sv. Jakuba povstali opět fa- rářové kosteluov Pražských proti zákoníkuom žebrotním pro kázaní a mniši Augustinarové, a Františkové nechtěli než kázati, až ta různice vešla mezi lajky. Někteří ovšem držali s mnichy a jiní 1 = augustiniáni, podle něm. Augustinianer.
Strana 335
SPORY MNICHU. 335 s faráři, a tak častokrát se o to bíjeli rotami,, až skrze to nemálo lidu zbito. Taková věc když přišla před Karla kníže a před Jana biskupa, sšedše se spolu, povolali všech farářuov i všech mnichuov a takový odpor, mezi ními slyšali. Farářové uká- zali svuoj původ, zákonem, pravíce, že jsú oni na místě appoštolském a těm že jest Krystus roz- kázal lidi víře učiti a křtíti, a mnich že se vykládá strážce sám své duše a že jím není náležité o jiných lidí duše péče míti, ale kněžím světským, neb oni jsú pastýřové. Bratří zákoníci také svůj odpor, ukázali listy, kteréž měli od najvyžšího biskupa Římského z jeho povolení, aby svobodně ten, kdož by mezi ními od P. Boha byl obdařen tau milostí, při rozsívaní slova Božího kázal a lid učil vedlé pořádku křesťanského. Biskup Jan i Karel kníže vyslyšavše původ, i odpor4, a to, což uka- zováno bylo, rozváživše rozkázali, aby farářové kázali a křtili lid svobodně, mniši aby kázali, ale nekřtili v nižádném klášteře, a v kázaní i v sv. čteních aby se srovnali s rubrikau kostela Praž- ského. Při tom, poněvadž jest země Česká a ná- rodu Slovanskému neb Českému náležitá, ve všech kosteléch farních i klášterních aby se kázalo česky. Chtěl-li by pak kdo kázati německy aneb uher- sky aneb jakúžkoli jinú řečí, aby kázal v kaple 1 = v houfech rvali — 2 = spor — 3 = žalobu — = námitky — odpověď (na žalobu)
SPORY MNICHU. 335 s faráři, a tak častokrát se o to bíjeli rotami,, až skrze to nemálo lidu zbito. Taková věc když přišla před Karla kníže a před Jana biskupa, sšedše se spolu, povolali všech farářuov i všech mnichuov a takový odpor, mezi ními slyšali. Farářové uká- zali svuoj původ, zákonem, pravíce, že jsú oni na místě appoštolském a těm že jest Krystus roz- kázal lidi víře učiti a křtíti, a mnich že se vykládá strážce sám své duše a že jím není náležité o jiných lidí duše péče míti, ale kněžím světským, neb oni jsú pastýřové. Bratří zákoníci také svůj odpor, ukázali listy, kteréž měli od najvyžšího biskupa Římského z jeho povolení, aby svobodně ten, kdož by mezi ními od P. Boha byl obdařen tau milostí, při rozsívaní slova Božího kázal a lid učil vedlé pořádku křesťanského. Biskup Jan i Karel kníže vyslyšavše původ, i odpor4, a to, což uka- zováno bylo, rozváživše rozkázali, aby farářové kázali a křtili lid svobodně, mniši aby kázali, ale nekřtili v nižádném klášteře, a v kázaní i v sv. čteních aby se srovnali s rubrikau kostela Praž- ského. Při tom, poněvadž jest země Česká a ná- rodu Slovanskému neb Českému náležitá, ve všech kosteléch farních i klášterních aby se kázalo česky. Chtěl-li by pak kdo kázati německy aneb uher- sky aneb jakúžkoli jinú řečí, aby kázal v kaple 1 = v houfech rvali — 2 = spor — 3 = žalobu — = námitky — odpověď (na žalobu)
Strana 336
336 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1334 neb v ambitě, bez překážky kazatele Českého, a to však s povolením opatovým neb převorovým aneb jiného zprávci vrchního téhož kláštera. /Kníže pak Karel kázal povolati těch buřičuov a ruoznic podnětiteluov, kázal je přísně trestati a některé biřicuom mrskati metlami. A při najprv- nějším sjezdu takovú věc těžce zapověděl, při- kázav, aby žádný z lidí světských v nižádné roze- pře a nevole lidí duchovních se nevkládal ani při- měšoval, než aby král neb kníže lidi světské a biskup duchovní osoby zpravoval. Toho také roku Oldřich z Paběnic, jenž byl doktor v právích duchovních, muž velmi slavný, učený a výmluvný, umřel a v Pražském kostele po- Mše každého chován proto, neb on tomu kostelu činil mnohá do- dne v Praž- brodiní a nadal plat na to, aby každý den na úsvitě ském kostele o P. Marii. V tom kostele sv. Víta mše o P. Marii zpívána byla. T. r. při konci král Jan, otec Karluov, se oženil, pojav sobě za manželku dceru knížete Borbonského, jížto bylo jméno Beatrix; a ta byla z rodu někdy králův Franských. Král Jan pojal druhú ženu. 303 r (R. 1335.) Královna Hradecká umřela. (Karlovo vladařství v Čechách.) L. 1335. Alžběta, kteráž byla někdy Česká a Polská královna, vdova pozuostalá po někdy králi Vácslavovi, jenž slula také na ten čas Hradecká královna, v Hradci Králové umřela a odtuď do = ochoze
336 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1334 neb v ambitě, bez překážky kazatele Českého, a to však s povolením opatovým neb převorovým aneb jiného zprávci vrchního téhož kláštera. /Kníže pak Karel kázal povolati těch buřičuov a ruoznic podnětiteluov, kázal je přísně trestati a některé biřicuom mrskati metlami. A při najprv- nějším sjezdu takovú věc těžce zapověděl, při- kázav, aby žádný z lidí světských v nižádné roze- pře a nevole lidí duchovních se nevkládal ani při- měšoval, než aby král neb kníže lidi světské a biskup duchovní osoby zpravoval. Toho také roku Oldřich z Paběnic, jenž byl doktor v právích duchovních, muž velmi slavný, učený a výmluvný, umřel a v Pražském kostele po- Mše každého chován proto, neb on tomu kostelu činil mnohá do- dne v Praž- brodiní a nadal plat na to, aby každý den na úsvitě ském kostele o P. Marii. V tom kostele sv. Víta mše o P. Marii zpívána byla. T. r. při konci král Jan, otec Karluov, se oženil, pojav sobě za manželku dceru knížete Borbonského, jížto bylo jméno Beatrix; a ta byla z rodu někdy králův Franských. Král Jan pojal druhú ženu. 303 r (R. 1335.) Královna Hradecká umřela. (Karlovo vladařství v Čechách.) L. 1335. Alžběta, kteráž byla někdy Česká a Polská královna, vdova pozuostalá po někdy králi Vácslavovi, jenž slula také na ten čas Hradecká královna, v Hradci Králové umřela a odtuď do = ochoze
Strana 337
KARLOVO VLADARSTVI. 337 Brna vezena a tu v klášteře králové, jenž slove Palác P. Marie v Starém Brně, kterýž ona slavně vystavěla a bohatě nadala, pochována. T. 1. Jindřich, kníže Slezský a pán Vratislav- ský, umřel a krajiny ty, kterýchž on živ jsa byl v držení, na království České připadly, v kteréžto Karel, markrabě Moravský, na místě otce svého, krále Jana, bez meškání se uvázal. R. t. času postního jednak na každý den při- cházely k Karlovi markrabí těžké žaloby, kterak laupežníci v království Českém i markrabství Mo- ravském hraduov některých a zvláště těch, jenž k království i k markrabství náležejí, sjíždějíce činí lidem po cestách pracujícím i ve vsech obý- vajícím veliké škody. Karel poja vnětco lidu, kterýmž žold platil (a někteří táhli s ním na svú škodu), najprvé v království aby porovnání učinil, dobyl hraduov Tajřova, Lichtemburga, Lutice, Hradce, Písku, Nedštin, Zbiroha, Tachova a Trut- nova, odtuď táhl do Moravy a dobyl hraduov Olomuckého, Brněnského, Znojemského, Lukova, Telče a Veveří a mnoho jiných měst a hraduov, kteříž byli od království a od markrabství roz- zastavováni. I měli jsu všickni dobří a spravedliví lidé k Karlovi velikú milost a ti, jenž milovali laupeže a nepokoj, nesměli hlavy pozdvihnúti.3 Slezské kra- jiny připadly na krále Českého. Karel hradů v Čechách i v Moravě zdobýval. 1 = nájezdy podnikajíce — 2 = Litice ve vých. Čechách. 3 Vyprávěno slovně podle autobiografie Karla IV. Kronika IV. 22
KARLOVO VLADARSTVI. 337 Brna vezena a tu v klášteře králové, jenž slove Palác P. Marie v Starém Brně, kterýž ona slavně vystavěla a bohatě nadala, pochována. T. 1. Jindřich, kníže Slezský a pán Vratislav- ský, umřel a krajiny ty, kterýchž on živ jsa byl v držení, na království České připadly, v kteréžto Karel, markrabě Moravský, na místě otce svého, krále Jana, bez meškání se uvázal. R. t. času postního jednak na každý den při- cházely k Karlovi markrabí těžké žaloby, kterak laupežníci v království Českém i markrabství Mo- ravském hraduov některých a zvláště těch, jenž k království i k markrabství náležejí, sjíždějíce činí lidem po cestách pracujícím i ve vsech obý- vajícím veliké škody. Karel poja vnětco lidu, kterýmž žold platil (a někteří táhli s ním na svú škodu), najprvé v království aby porovnání učinil, dobyl hraduov Tajřova, Lichtemburga, Lutice, Hradce, Písku, Nedštin, Zbiroha, Tachova a Trut- nova, odtuď táhl do Moravy a dobyl hraduov Olomuckého, Brněnského, Znojemského, Lukova, Telče a Veveří a mnoho jiných měst a hraduov, kteříž byli od království a od markrabství roz- zastavováni. I měli jsu všickni dobří a spravedliví lidé k Karlovi velikú milost a ti, jenž milovali laupeže a nepokoj, nesměli hlavy pozdvihnúti.3 Slezské kra- jiny připadly na krále Českého. Karel hradů v Čechách i v Moravě zdobýval. 1 = nájezdy podnikajíce — 2 = Litice ve vých. Čechách. 3 Vyprávěno slovně podle autobiografie Karla IV. Kronika IV. 22
Strana 338
338 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1335 (Uklady panstva proti Karlovi.) Páni Ceští krále Jana s synem svadili. 303 v T. r. když se ještě Karel s té vojny nenavrátil, král Jan přijel do Čech a přivezl s sebú svú man- želku Blaženu, s kterauž měl potom syna, jménem Vácslava. Tu někteří lstiví rádce, a zvláště ti, kte- rým byli pro jích nešlechetné skutky hradové před- povědění zodjímáni, znamenavše, že tu Karel pří- tomen není, předstúpivše před krále, mluvili k ně- mu, jako tajně výstrahu jemu dávajíce, tato slova: „Králi, pane náš milostivý, my jako věrní to, což víme a známe, že by bylo na ublížení Vaší Král. Mti, to jsme povinni, jako nám pánu milostivému oznámiti. Protož vidí nám se za slušné, abyšte svú věc za času, opatřil, dřív, než by bylo pozdě. Syn Váš Karel, markrabě Moravský, po odjezdu ven z země V. Kr. Mti. — nevíme, s povolením-li čili bez povolení Vašeho, — mnohé hrady v království tomto sobě podmanil a osobil a již je drží a lid mnohý po sobě potáhl a svými lahodnými řečmi namluvil, a k sobě obrátil, že jemu mnohém více dobrého přejí. Neb to světle mluví a vuobec roz- hlašují pravíce: »Ten jest náš pán a náš dědic, ten nás bude milovati a nebude nás tak lúpiti, ber- němi jako ten král Jan Němec obtěžovati.« On jest Čech a dědic, a Ty si cizozemec; jistě, bude-li toho na dlúze, za jiné nemáme, než že všecken lid 1 = včas — 2 = přemluvil, získal
338 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1335 (Uklady panstva proti Karlovi.) Páni Ceští krále Jana s synem svadili. 303 v T. r. když se ještě Karel s té vojny nenavrátil, král Jan přijel do Čech a přivezl s sebú svú man- želku Blaženu, s kterauž měl potom syna, jménem Vácslava. Tu někteří lstiví rádce, a zvláště ti, kte- rým byli pro jích nešlechetné skutky hradové před- povědění zodjímáni, znamenavše, že tu Karel pří- tomen není, předstúpivše před krále, mluvili k ně- mu, jako tajně výstrahu jemu dávajíce, tato slova: „Králi, pane náš milostivý, my jako věrní to, což víme a známe, že by bylo na ublížení Vaší Král. Mti, to jsme povinni, jako nám pánu milostivému oznámiti. Protož vidí nám se za slušné, abyšte svú věc za času, opatřil, dřív, než by bylo pozdě. Syn Váš Karel, markrabě Moravský, po odjezdu ven z země V. Kr. Mti. — nevíme, s povolením-li čili bez povolení Vašeho, — mnohé hrady v království tomto sobě podmanil a osobil a již je drží a lid mnohý po sobě potáhl a svými lahodnými řečmi namluvil, a k sobě obrátil, že jemu mnohém více dobrého přejí. Neb to světle mluví a vuobec roz- hlašují pravíce: »Ten jest náš pán a náš dědic, ten nás bude milovati a nebude nás tak lúpiti, ber- němi jako ten král Jan Němec obtěžovati.« On jest Čech a dědic, a Ty si cizozemec; jistě, bude-li toho na dlúze, za jiné nemáme, než že všecken lid 1 = včas — 2 = přemluvil, získal
Strana 339
UKLADY PANSVA. 339 Český i Moravský k němu přistúpí a Tobě se zprotiví.. A kdyby se přihodilo to (čehož P. Bože zachovaj), aby Tě z království vyhnali, komu chceš žalovati? Zdali Ludvíkovi, králi Rímskému? — Víš sám dobře, že u něho žádné přízně nemáš. Bu- deš-li pak chtíti tomu svú mocí odpěrati — když budú při něm Čechové a Moravané, kterak je chceš přemoci? Protož Tvá Mt. Král. tím rač se zpraviti,.“ Ale to všecko mluvili, své dobré pod tím obmajšlejíce, aby jím hradové ti navráceni byli. Král Jan vyslyšav raddu, dal tomu místo v svém srdci, a jakž Karel se navrátil a přijel do Prahy, tak hned otce svého poctivě vítal, jeho se zdraví raduje. Nazajtří pak král, povolav syna svého, odjal jemu všecky hrady v Čechách i v Mo- ravě, krom hrádku Křivokladu, tak že jemu nic nezuostalo, jediné sám titul markrabství Morav- ského bez užitku. Karel pobyv tu v hospodě v Praze a jako pohostinu několik dní, poctivě se s otcem rozžehnav, k manželce své se na Křivoklad obrátil, všecko to, co se jemu od otce jeho skrze křivú omluvu, těch neupřímných lidí přihodilo, dobrotivě snášeje. Karel zbaven markrabství Moravského. (Podivná příhoda Karlova.) Po několika dnech král povolal k sobě syna a on jel bez meškání a nemoha míti pro hosti, kteříž = od tebe se odvrátí — 2 = říditi — 3 = pomluvu
UKLADY PANSVA. 339 Český i Moravský k němu přistúpí a Tobě se zprotiví.. A kdyby se přihodilo to (čehož P. Bože zachovaj), aby Tě z království vyhnali, komu chceš žalovati? Zdali Ludvíkovi, králi Rímskému? — Víš sám dobře, že u něho žádné přízně nemáš. Bu- deš-li pak chtíti tomu svú mocí odpěrati — když budú při něm Čechové a Moravané, kterak je chceš přemoci? Protož Tvá Mt. Král. tím rač se zpraviti,.“ Ale to všecko mluvili, své dobré pod tím obmajšlejíce, aby jím hradové ti navráceni byli. Král Jan vyslyšav raddu, dal tomu místo v svém srdci, a jakž Karel se navrátil a přijel do Prahy, tak hned otce svého poctivě vítal, jeho se zdraví raduje. Nazajtří pak král, povolav syna svého, odjal jemu všecky hrady v Čechách i v Mo- ravě, krom hrádku Křivokladu, tak že jemu nic nezuostalo, jediné sám titul markrabství Morav- ského bez užitku. Karel pobyv tu v hospodě v Praze a jako pohostinu několik dní, poctivě se s otcem rozžehnav, k manželce své se na Křivoklad obrátil, všecko to, co se jemu od otce jeho skrze křivú omluvu, těch neupřímných lidí přihodilo, dobrotivě snášeje. Karel zbaven markrabství Moravského. (Podivná příhoda Karlova.) Po několika dnech král povolal k sobě syna a on jel bez meškání a nemoha míti pro hosti, kteříž = od tebe se odvrátí — 2 = říditi — 3 = pomluvu
Strana 340
340 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 Div nějaký ukázal se Karlovi knížeti. Bušek z Vilhartic. s otcem jeho do Prahy přijeli, příhodné hospody, ani místa na Hradě Pražském — neb Hradu Pražského stály toliko paustky a zříceniny a palác, kterýž se na ten čas začal stavěti, ještě nebyl dodělán — i vjel do jednoho starého domu, jenž slúl purkrabský duom; a tu že pozdě přijel, maličko povečeřav, šel do jedné komory veliké, v kteréž byly toliko dvě lože ustlané a jemu připravené. A tu se položil na jednom loži a Bušek starší z Vil- hartic, komorník jeho, udělav veliký oheň pod focum,, t. j. pod kautním komínem, mnoho svěc osvítil a uzavírav všecka okna, na druhém se loži také položil. Toť po malé chvíli, když spáti počali, nětco chodilo po té komoře tak chřmotně, až oni oba procítili. I řekl Karel: „Bušku, vstaň a ohlé- daj, co by to bylo!“ A on zchytiv se,, chodil po vší komoře a nic nemohl naleznúti ani viděti. A uči- niv ještě větší oheň a více svěc osvítil; a přistúpiv k flašem, kteréž stály na lavici plné vína, nali do koflíku a napiv se, postavil koflík při jedné veliké svíci hořící, i položí se na svém loži4 a Karel markrabě posadiv se na lůži, poslúchal a řka: „Někto jeden chodí okolo nás. V tom nětco vzalo ten koflík a přes lože Buškovo 1 = přístřeší, ubydlení — 2 Vyprávěno, jakož napřed i po- zději, podle autobiografle Karlovy; ale v ní slov sub focum' není. — 3 = vzchopiv se — 4 V stč. autobiografii opět sě položi na lože' (= položil, aor.).
340 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 Div nějaký ukázal se Karlovi knížeti. Bušek z Vilhartic. s otcem jeho do Prahy přijeli, příhodné hospody, ani místa na Hradě Pražském — neb Hradu Pražského stály toliko paustky a zříceniny a palác, kterýž se na ten čas začal stavěti, ještě nebyl dodělán — i vjel do jednoho starého domu, jenž slúl purkrabský duom; a tu že pozdě přijel, maličko povečeřav, šel do jedné komory veliké, v kteréž byly toliko dvě lože ustlané a jemu připravené. A tu se položil na jednom loži a Bušek starší z Vil- hartic, komorník jeho, udělav veliký oheň pod focum,, t. j. pod kautním komínem, mnoho svěc osvítil a uzavírav všecka okna, na druhém se loži také položil. Toť po malé chvíli, když spáti počali, nětco chodilo po té komoře tak chřmotně, až oni oba procítili. I řekl Karel: „Bušku, vstaň a ohlé- daj, co by to bylo!“ A on zchytiv se,, chodil po vší komoře a nic nemohl naleznúti ani viděti. A uči- niv ještě větší oheň a více svěc osvítil; a přistúpiv k flašem, kteréž stály na lavici plné vína, nali do koflíku a napiv se, postavil koflík při jedné veliké svíci hořící, i položí se na svém loži4 a Karel markrabě posadiv se na lůži, poslúchal a řka: „Někto jeden chodí okolo nás. V tom nětco vzalo ten koflík a přes lože Buškovo 1 = přístřeší, ubydlení — 2 Vyprávěno, jakož napřed i po- zději, podle autobiografle Karlovy; ale v ní slov sub focum' není. — 3 = vzchopiv se — 4 V stč. autobiografii opět sě položi na lože' (= položil, aor.).
Strana 341
PODIVNA PRIHODA. 341 hodilo jím přes všecku komoru, až obrazivi se o stěnu, upadl prostřed komory. Z toho se oba nemálo ulekli a vždy chodícího po komoře sly- šali, a naposlauchavše se, znamenali se oba zna- mením sv. kříže a zesnuli, a ráno vstavše, koflík ztlučený prostřed komory nalezli. A ráno, když tam jiní komorníci vkročili, ukázavše jim koflík, to, co se té noci dálo, všecko pořád vypravovali. Kaplan pak Jana, hraběte Tyrolského, na ten čas tu přítomen sa pravil, že by ti přístrachové nějací skřítkové aneb diblíkové byli. O tom obšírněji psáno stojí v knihách téhož Karla, jenž slove Diarium Karoli, (Výpravy do Polska a Uher.) / 304 r /T. 1. král Jan, když po smrti Jindřicha, knížete Vratislavského, to knížetství, tak jakž o tom napřed psáno stojí, sobě podmaniv, a knížata jiná Slezská také se jemu poddala, Bolek, kníže Minstrmberský, nikoli se jemu poddati nechtěl. Ale král nemalý počet sebrav lidu, Karla, syna svého, nad ními hajt- manem učiniv poslal jej tam, aby toho Bolka skrotil. Karel tak, jakž se otci jeho líbilo, učinil a plun- drovav i pohubiv jeho zemi, jej Bolka k tomu při- vedl, že se musil králi Ceskému v manství poddati Kníže Minstrm- berský Bolek. 1 = odraziv — 2 = usnuli —3 Míní se tím připomenutá již shora autobiografie Karla IV., z níž Hájek čerpá hojně a do- slovně; ale právě zpráva poslední o kaplanu Janovi v ní není.
PODIVNA PRIHODA. 341 hodilo jím přes všecku komoru, až obrazivi se o stěnu, upadl prostřed komory. Z toho se oba nemálo ulekli a vždy chodícího po komoře sly- šali, a naposlauchavše se, znamenali se oba zna- mením sv. kříže a zesnuli, a ráno vstavše, koflík ztlučený prostřed komory nalezli. A ráno, když tam jiní komorníci vkročili, ukázavše jim koflík, to, co se té noci dálo, všecko pořád vypravovali. Kaplan pak Jana, hraběte Tyrolského, na ten čas tu přítomen sa pravil, že by ti přístrachové nějací skřítkové aneb diblíkové byli. O tom obšírněji psáno stojí v knihách téhož Karla, jenž slove Diarium Karoli, (Výpravy do Polska a Uher.) / 304 r /T. 1. král Jan, když po smrti Jindřicha, knížete Vratislavského, to knížetství, tak jakž o tom napřed psáno stojí, sobě podmaniv, a knížata jiná Slezská také se jemu poddala, Bolek, kníže Minstrmberský, nikoli se jemu poddati nechtěl. Ale král nemalý počet sebrav lidu, Karla, syna svého, nad ními hajt- manem učiniv poslal jej tam, aby toho Bolka skrotil. Karel tak, jakž se otci jeho líbilo, učinil a plun- drovav i pohubiv jeho zemi, jej Bolka k tomu při- vedl, že se musil králi Ceskému v manství poddati Kníže Minstrm- berský Bolek. 1 = odraziv — 2 = usnuli —3 Míní se tím připomenutá již shora autobiografie Karla IV., z níž Hájek čerpá hojně a do- slovně; ale právě zpráva poslední o kaplanu Janovi v ní není.
Strana 342
342 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1335 týmž zápisem, jako jiná všecka Slezská knížata, na věčnost aby se od koruny České neodtrhal. R. t. když se Karel s lidem sobě poručeným do Čech navrátil, přišli sú k němu listové od otce jeho, v nichžto král Jan jemu oznamoval, že jede k Karlovi, králi Uherskému, a jemu rozkazuje, aby také za ním jel do Uher bez meškání. Karel, jako syn poslušný otce svého, hned vzav nětco málo lidu výborného, jel skrze Moravu až do království Uherského a přijel pod Vyšehrad ten den před sv. Martinem. I sjeli sú se tu na ten čas Karel, král Uherský, Jan, král Český, Kazimír, král Polský, Karel, markrabě Moravský, a tu mezi sebú utvrdili věčný pokoj; a na Ludvíka Bavorského, krále Řím- ského voleného, jenž se císařem činil, věrně a právě slíbili sobě pomáhati; a to proto, neb on žádnému z ních nedal pokoje a, což komu z nich slíbil, žád- nému nic nezdržal. Též i proti jeho pomocníkům, Rakúským knížatům, kteráž ponuknutím jeho byla povstala proti Janovi knížeti a hrabí Tyrol- skému, jenž byl syn krále Českého a bratr mar- krabě Moravského... Při tom sjezdu král Jan dal darem Kazimírovi, králi Polskému, 20.000 hř. a král Polský odřekl se města Vratislavi i všech knížetství Slezských i Opolí, jakož o tom a na to zvláštní sú listové učiněni. T. č. král Uherský velmi znamenitě ctil tyto své milé hosti a přátely, jakož o tom kronyka Uherská
342 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1335 týmž zápisem, jako jiná všecka Slezská knížata, na věčnost aby se od koruny České neodtrhal. R. t. když se Karel s lidem sobě poručeným do Čech navrátil, přišli sú k němu listové od otce jeho, v nichžto král Jan jemu oznamoval, že jede k Karlovi, králi Uherskému, a jemu rozkazuje, aby také za ním jel do Uher bez meškání. Karel, jako syn poslušný otce svého, hned vzav nětco málo lidu výborného, jel skrze Moravu až do království Uherského a přijel pod Vyšehrad ten den před sv. Martinem. I sjeli sú se tu na ten čas Karel, král Uherský, Jan, král Český, Kazimír, král Polský, Karel, markrabě Moravský, a tu mezi sebú utvrdili věčný pokoj; a na Ludvíka Bavorského, krále Řím- ského voleného, jenž se císařem činil, věrně a právě slíbili sobě pomáhati; a to proto, neb on žádnému z ních nedal pokoje a, což komu z nich slíbil, žád- nému nic nezdržal. Též i proti jeho pomocníkům, Rakúským knížatům, kteráž ponuknutím jeho byla povstala proti Janovi knížeti a hrabí Tyrol- skému, jenž byl syn krále Českého a bratr mar- krabě Moravského... Při tom sjezdu král Jan dal darem Kazimírovi, králi Polskému, 20.000 hř. a král Polský odřekl se města Vratislavi i všech knížetství Slezských i Opolí, jakož o tom a na to zvláštní sú listové učiněni. T. č. král Uherský velmi znamenitě ctil tyto své milé hosti a přátely, jakož o tom kronyka Uherská
Strana 343
DARY KRALOVSKE. 343 plněji svědčí, že dáváno bylo od krále Uherského Dar krále Ceského ke dvoru krále Českého na každý den půl třetího králi tisíce pecnuov chleba výborného a jiných po- Uherskému. krmuov všech bez nedostatku, koňům ovsa na každý den pětmezcítma, strychuov a jiného obro- ku dosti, k stolům pak krále Polského dávalo se na každý den půl druhého tisíce chlebuov a jiného všeho bez nedostatku, též i obroku; za ten čas, pokudž sú tam byli ti hosti, vypili sto a osmdesát suduov vína. Když se pak rozjeti měli, Jan, král Český, králi Uherskému dal krásný dár, totiž hantštán, z Hor Jílovských, tak veliký a výborně druzami a zlatem prorostlý, že se bylo čemu diviti. Uhři pravili, že o takovém nikdá na Uherských zlatých horách slýcháno nebylo; kterýž šacovali 8000 Uherských zlatých. Dal jest také král Uher- ský králi Českému veliké, rozličné a slavné dary, totiž 50 koflíkuov stříbrných a 8 zlatých, dva luky výborná se dvěma sajdaky neb tauly draze krá- Darové krále šlenými, dva pasy rytířské z holého zlata, dvě Uherského sedla velmi draze zlattem okovaná a jeden busgaň, králi Janovi. jinak palcát, kterýž vážil 200 hř. stř. Dal jemu také tabuli neb šachovnici zlattú s šachy zlattými, velmi misterným dílem udělanú, a jednu matku perlovú, divným a příliš místerným dílem vyře- zanau. Ale Kazimír, král Polský, i předkové jeho 1 = 25 — 2 = kus zlaté žiloviny horní. Veleslavín o tom vypráví k 10. listop., že vážil tolik.
DARY KRALOVSKE. 343 plněji svědčí, že dáváno bylo od krále Uherského Dar krále Ceského ke dvoru krále Českého na každý den půl třetího králi tisíce pecnuov chleba výborného a jiných po- Uherskému. krmuov všech bez nedostatku, koňům ovsa na každý den pětmezcítma, strychuov a jiného obro- ku dosti, k stolům pak krále Polského dávalo se na každý den půl druhého tisíce chlebuov a jiného všeho bez nedostatku, též i obroku; za ten čas, pokudž sú tam byli ti hosti, vypili sto a osmdesát suduov vína. Když se pak rozjeti měli, Jan, král Český, králi Uherskému dal krásný dár, totiž hantštán, z Hor Jílovských, tak veliký a výborně druzami a zlatem prorostlý, že se bylo čemu diviti. Uhři pravili, že o takovém nikdá na Uherských zlatých horách slýcháno nebylo; kterýž šacovali 8000 Uherských zlatých. Dal jest také král Uher- ský králi Českému veliké, rozličné a slavné dary, totiž 50 koflíkuov stříbrných a 8 zlatých, dva luky výborná se dvěma sajdaky neb tauly draze krá- Darové krále šlenými, dva pasy rytířské z holého zlata, dvě Uherského sedla velmi draze zlattem okovaná a jeden busgaň, králi Janovi. jinak palcát, kterýž vážil 200 hř. stř. Dal jemu také tabuli neb šachovnici zlattú s šachy zlattými, velmi misterným dílem udělanú, a jednu matku perlovú, divným a příliš místerným dílem vyře- zanau. Ale Kazimír, král Polský, i předkové jeho 1 = 25 — 2 = kus zlaté žiloviny horní. Veleslavín o tom vypráví k 10. listop., že vážil tolik.
Strana 344
344 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1335 Král Jan od titule Polského pustil. byli sú poplatnící a tributáři králi Českému a král Uherský měl jest na ten čas sestru krále Polského i bylo tu také rokováno, aby král Jan, vezma od Kazimíra summu určenú, od toho platu pustil a naň se více nepotahoval i jeho budúcí. Tu král Uher- ský dal králi Českému za švagra svého Kazimíra 500 hř. zlatta čistého a král Český to přijav, z toho tributu krále Polského propustil a od titule pustil a od toho dne více králem Polským psáti se přestal. (Události v Čechách.) (R. 1336.) Král Řím- ský opět se králi Janovi protivil. /T. r. času letního krúpy veliké spadly okolo Prahy, z nich některé byly jako vajce slepičí, kteréž mnoho po polích škody učinily i po zahradách. L. 1336. uslyšav Karel, markrabě Moravský, že knížata Rakauská bratru jeho Janovi, knížeti Ko- rytanskému a hrabí Tyrolskému, znamenitú škodu činí a jeho země plundrují, pojav lid z Čech i táhl jemu na pomoc a týmž knížatům na jich zboží velikú činil škodu. T. 1. Ludvík Bavorský, již ne tajný, ale zjevný nepřítel krále Českého a markrabí Moravského, poslal posly své, aby jemu město Cheb i s tú kra- jinú navrátil, a pakli by toho hned neučinil, že on toho chce mocí dobývati. Král Jan, vyslyšav posly, dal odpověd, řka: „Pověztež tomu Ludví- kovi, že já jeho nic nedržím a také jemu nic ne- 304v
344 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1335 Král Jan od titule Polského pustil. byli sú poplatnící a tributáři králi Českému a král Uherský měl jest na ten čas sestru krále Polského i bylo tu také rokováno, aby král Jan, vezma od Kazimíra summu určenú, od toho platu pustil a naň se více nepotahoval i jeho budúcí. Tu král Uher- ský dal králi Českému za švagra svého Kazimíra 500 hř. zlatta čistého a král Český to přijav, z toho tributu krále Polského propustil a od titule pustil a od toho dne více králem Polským psáti se přestal. (Události v Čechách.) (R. 1336.) Král Řím- ský opět se králi Janovi protivil. /T. r. času letního krúpy veliké spadly okolo Prahy, z nich některé byly jako vajce slepičí, kteréž mnoho po polích škody učinily i po zahradách. L. 1336. uslyšav Karel, markrabě Moravský, že knížata Rakauská bratru jeho Janovi, knížeti Ko- rytanskému a hrabí Tyrolskému, znamenitú škodu činí a jeho země plundrují, pojav lid z Čech i táhl jemu na pomoc a týmž knížatům na jich zboží velikú činil škodu. T. 1. Ludvík Bavorský, již ne tajný, ale zjevný nepřítel krále Českého a markrabí Moravského, poslal posly své, aby jemu město Cheb i s tú kra- jinú navrátil, a pakli by toho hned neučinil, že on toho chce mocí dobývati. Král Jan, vyslyšav posly, dal odpověd, řka: „Pověztež tomu Ludví- kovi, že já jeho nic nedržím a také jemu nic ne- 304v
Strana 345
UDALOSTI V CECHACH. 345 vrátím; a bude-li on mého vlastního mocí dobývati, budu já jemu mocí brániti. R. t. král Jan znamenav, že knížata Rakúská Korytan a Tyrol i krajin těch Janovi, synu jeho, náležitých, hubiti nepřestávají, sebrav lid Český, táhl do Rakús a od Moravy po té straně Dunaje všecku tu zemi pohubil. A uslyšav, že knížata po- lem leží a mají lidu 14.000, k nim se přibližoval; a oni to uslyšavše, před ním pryč ujeli. A by se byli odtuď nehnuli, ač měl toliko puol sedma tisíce, ve třech dnech byl by s nimi bitvu svedl a bylo by na den sv. Jiří. Tu on osadiv města a zámky, kte- rýchž zdobýval, svými hajtmany, do Prahy se na- vrátil. (Jan v Čechách peníze vydíral; oslepl.) Č. t. pro přílišnú zůřivost krále Jana Českého všickni okolní sausedé byli jeho nepřátelé: najprv Ludvík Bavorský, kterýž císařství dosti mocně zpravoval, také knížata Rakúská, též i některá Slezská knížata, markrabě Bramburský, syn Lud- víkuov, a jiní mnozí. Ale však nikdá žádný z těch nepřátel na záhubu České země nesměl se pustiti, neb se toho zůřivého krále a lidu Českého bitev- ného nemálo obávali, protož on všem okolním těžkost činil a někdy z malých příčin a snad zú- myslně. A lid služebný ustavičně choval a na ten čas jim čím služby platiti nemaje, divné věci vy- Čechuov se všickni okolní báli.
UDALOSTI V CECHACH. 345 vrátím; a bude-li on mého vlastního mocí dobývati, budu já jemu mocí brániti. R. t. král Jan znamenav, že knížata Rakúská Korytan a Tyrol i krajin těch Janovi, synu jeho, náležitých, hubiti nepřestávají, sebrav lid Český, táhl do Rakús a od Moravy po té straně Dunaje všecku tu zemi pohubil. A uslyšav, že knížata po- lem leží a mají lidu 14.000, k nim se přibližoval; a oni to uslyšavše, před ním pryč ujeli. A by se byli odtuď nehnuli, ač měl toliko puol sedma tisíce, ve třech dnech byl by s nimi bitvu svedl a bylo by na den sv. Jiří. Tu on osadiv města a zámky, kte- rýchž zdobýval, svými hajtmany, do Prahy se na- vrátil. (Jan v Čechách peníze vydíral; oslepl.) Č. t. pro přílišnú zůřivost krále Jana Českého všickni okolní sausedé byli jeho nepřátelé: najprv Ludvík Bavorský, kterýž císařství dosti mocně zpravoval, také knížata Rakúská, též i některá Slezská knížata, markrabě Bramburský, syn Lud- víkuov, a jiní mnozí. Ale však nikdá žádný z těch nepřátel na záhubu České země nesměl se pustiti, neb se toho zůřivého krále a lidu Českého bitev- ného nemálo obávali, protož on všem okolním těžkost činil a někdy z malých příčin a snad zú- myslně. A lid služebný ustavičně choval a na ten čas jim čím služby platiti nemaje, divné věci vy- Čechuov se všickni okolní báli.
Strana 346
346 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 majšlel. Ungelt, zpuosobil, o kterém prvé nikdá v Čechách slýcháno nebylo, cla s formanuov, s vína, s soli a s jiných kupeckých věcí těžká po všem krá- lovství bráti kázal, kláštery a města rozličně ša- coval, berně na lid obecný časté pokládal, protož na sebe od lidu veliký měl pokřik. Ale někteří pravili, že jest ten pokřik nepořádný, a že jest lépe nětco peněz na pomoc proti nepřáteluom dáti, než by měli sami nepřátelé všecko mocí a násilím bráti. T. r. přihodilo se, že židé Pražšti někteří spolu se svadivše, jedni na druhé mnoho tajných a ně- šlechetných věcí vynášeli. Král o tom vzav, co se mezi židy děje, zprávu, a že oni křesťanských dětí krev vylévají, kostely kradmo a nočně odmykají a kostelní věci ven vynášejí, mnozí z ních zdělavše se lékaři, lidi hojí a podtím, je hubiti a tráviti obyčej mají, kázal jich osm najznamenitějších jíti a mučiti, a oni mnohé divné své nešlechetnosti na sebe i na jiné vyznali. I zjímáno jich čtyřicet a pět, kteříž když se též ve všem seznali4, kázal je král všecky /ohněm spáliti a jiní se všickni rozběhli Třetího dne kázal král v jich škole kopati a hledati Němci pokladuov. A nalezeno jest sto a patnáct hř. zlata, krále Jana 3000 hř. stř. a 7000 hř. České mince a jiných kle- navedli, aby bral kostelní notuov. To všecko král kázal do své komory po- poklady. brati a odtud štědře daroval své Němečky. A Ce- Židovské poklady král Jan pobral. Cla, berně, šacuňky. 305r Ungelt král Jan zamyslil. 1 = celnice — 2 = neoprávněný — 3 = zatím — 4 = přiznali
346 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 majšlel. Ungelt, zpuosobil, o kterém prvé nikdá v Čechách slýcháno nebylo, cla s formanuov, s vína, s soli a s jiných kupeckých věcí těžká po všem krá- lovství bráti kázal, kláštery a města rozličně ša- coval, berně na lid obecný časté pokládal, protož na sebe od lidu veliký měl pokřik. Ale někteří pravili, že jest ten pokřik nepořádný, a že jest lépe nětco peněz na pomoc proti nepřáteluom dáti, než by měli sami nepřátelé všecko mocí a násilím bráti. T. r. přihodilo se, že židé Pražšti někteří spolu se svadivše, jedni na druhé mnoho tajných a ně- šlechetných věcí vynášeli. Král o tom vzav, co se mezi židy děje, zprávu, a že oni křesťanských dětí krev vylévají, kostely kradmo a nočně odmykají a kostelní věci ven vynášejí, mnozí z ních zdělavše se lékaři, lidi hojí a podtím, je hubiti a tráviti obyčej mají, kázal jich osm najznamenitějších jíti a mučiti, a oni mnohé divné své nešlechetnosti na sebe i na jiné vyznali. I zjímáno jich čtyřicet a pět, kteříž když se též ve všem seznali4, kázal je král všecky /ohněm spáliti a jiní se všickni rozběhli Třetího dne kázal král v jich škole kopati a hledati Němci pokladuov. A nalezeno jest sto a patnáct hř. zlata, krále Jana 3000 hř. stř. a 7000 hř. České mince a jiných kle- navedli, aby bral kostelní notuov. To všecko král kázal do své komory po- poklady. brati a odtud štědře daroval své Němečky. A Ce- Židovské poklady král Jan pobral. Cla, berně, šacuňky. 305r Ungelt král Jan zamyslil. 1 = celnice — 2 = neoprávněný — 3 = zatím — 4 = přiznali
Strana 347
OCHUZOVANÍ KOSTELU. 347 chové vidúce, že se to ven z země nese, těžce to vážili, ale Němci uvnadivše se, v to na tom dosti míti nechtěli, na to krále navedli, aby kázal okolo hrobuov sv. Vojtěcha i sv. Vácslava kopati, také i v zákřiště i v divizoři,, a on tak učinil. A když nic nenalezl, rozhněval se a kázal vzíti z kostela Pražského 12 obrazův apoštolských, jenž byli stří- brní, tak velicí jako veliký člověk, kteréž nedávno Karel, syn jeho, shromáždiv peníze z almužen a z odúmrtí, kázal slíti a u hrobu sv. Vácslava je postaviti. Nějaký pak Jindřich z Alttorfu, rodem z Němec, jenž byl jako přední rada královská, ten těch věcí byl najpilnější puovod a sám těch obra- zuov pomáhal do komory královské nositi. Toho dne řekl jemu jeden z služebníkuov jeho: „Pane, oblaupení toho kostela jistě jest věc neslušná, neměl si k tomu raditi ani toho pomáhati!“ A on rozhněvav se pro to trestání,, počal ho bíti. Tu slu- žebník zbránil se pánu svému a on jej ještě více bil; a v tom než se pán nadál, až jej služebník dékau probodl a utekl, a tak zlý rádce a pomocník toho skutku do západu slunce umřel. Král Jan pak, ač častokrát na svých očích nedostatek trpěl, toho dne hned oslepl a od té chvíle až do své smrti světla nebeského neviděl. A to snad naň přišla od P. Boha těžká pomsta, neb posílal pro Rádce zlý zabit. Král Jan svého zraku zbaven. 1 = navnadivše se — — 2 = v zakristii a v předsíni (= diversorium) — 3 = kárání
OCHUZOVANÍ KOSTELU. 347 chové vidúce, že se to ven z země nese, těžce to vážili, ale Němci uvnadivše se, v to na tom dosti míti nechtěli, na to krále navedli, aby kázal okolo hrobuov sv. Vojtěcha i sv. Vácslava kopati, také i v zákřiště i v divizoři,, a on tak učinil. A když nic nenalezl, rozhněval se a kázal vzíti z kostela Pražského 12 obrazův apoštolských, jenž byli stří- brní, tak velicí jako veliký člověk, kteréž nedávno Karel, syn jeho, shromáždiv peníze z almužen a z odúmrtí, kázal slíti a u hrobu sv. Vácslava je postaviti. Nějaký pak Jindřich z Alttorfu, rodem z Němec, jenž byl jako přední rada královská, ten těch věcí byl najpilnější puovod a sám těch obra- zuov pomáhal do komory královské nositi. Toho dne řekl jemu jeden z služebníkuov jeho: „Pane, oblaupení toho kostela jistě jest věc neslušná, neměl si k tomu raditi ani toho pomáhati!“ A on rozhněvav se pro to trestání,, počal ho bíti. Tu slu- žebník zbránil se pánu svému a on jej ještě více bil; a v tom než se pán nadál, až jej služebník dékau probodl a utekl, a tak zlý rádce a pomocník toho skutku do západu slunce umřel. Král Jan pak, ač častokrát na svých očích nedostatek trpěl, toho dne hned oslepl a od té chvíle až do své smrti světla nebeského neviděl. A to snad naň přišla od P. Boha těžká pomsta, neb posílal pro Rádce zlý zabit. Král Jan svého zraku zbaven. 1 = navnadivše se — — 2 = v zakristii a v předsíni (= diversorium) — 3 = kárání
Strana 348
348 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 mnohé a rozličné lékaře i do jiných zemí, avšak žádný nemohl jeho uzdraviti; a on hněvaje se na ně, kázal jich několik tajně do Pražské řeky uvrci a utopiti. Ale však před lidmi kryl té slepoty všemi obyčeji a ukazoval se, jako by viděl. Mnozí zajisté naň hledíce domnívali se, že on vidí jako jiný zdravého zraku člověky. (Válka v Rakousích a v Bavořích.) Puost v Čechách složen. L. t. Jan, biskup Pražský, znamenav obtížení lidu svého, jednal to skrze listy a posly při stolici apoštolské s velikú pilností, aby vigilia Božího křtění, též i vigilia sv. Víta mocí náměstka sv. Petra byla v království Českém složena tak, aby se lid v království Českém v ty dva dni nepostil. Po dlúhém o to jednání přineseni sú listové od Be- nedikta, t. j. XII. papeže, že se všem Čechuom v tom dává povolení. Také toho roku král Jan, již sa slepý, shromáždiv vojsko při slavnosti sv. Jakuba, do Rakús táhl a tam velikú škodu činil. To uslyšav Ludvík Ba- vorský, jinak král Římský, sebrav lidu mnohém větší vojsko vnáhle, i táhl na Jindřicha Bavorského, zetě Janova. Janovi pak když to povědíno bylo, hned nechav Rakušan, táhl na pomoc Jindřichovi; a když tam přitáhl, položil se u kláštera, jenž slove Adiršpach. A tak vojska ležala od sebe nedaleko 1 Král Jan oslepl úplně teprve r. 1340 v Montpellieru ve Francii.
348 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 mnohé a rozličné lékaře i do jiných zemí, avšak žádný nemohl jeho uzdraviti; a on hněvaje se na ně, kázal jich několik tajně do Pražské řeky uvrci a utopiti. Ale však před lidmi kryl té slepoty všemi obyčeji a ukazoval se, jako by viděl. Mnozí zajisté naň hledíce domnívali se, že on vidí jako jiný zdravého zraku člověky. (Válka v Rakousích a v Bavořích.) Puost v Čechách složen. L. t. Jan, biskup Pražský, znamenav obtížení lidu svého, jednal to skrze listy a posly při stolici apoštolské s velikú pilností, aby vigilia Božího křtění, též i vigilia sv. Víta mocí náměstka sv. Petra byla v království Českém složena tak, aby se lid v království Českém v ty dva dni nepostil. Po dlúhém o to jednání přineseni sú listové od Be- nedikta, t. j. XII. papeže, že se všem Čechuom v tom dává povolení. Také toho roku král Jan, již sa slepý, shromáždiv vojsko při slavnosti sv. Jakuba, do Rakús táhl a tam velikú škodu činil. To uslyšav Ludvík Ba- vorský, jinak král Římský, sebrav lidu mnohém větší vojsko vnáhle, i táhl na Jindřicha Bavorského, zetě Janova. Janovi pak když to povědíno bylo, hned nechav Rakušan, táhl na pomoc Jindřichovi; a když tam přitáhl, položil se u kláštera, jenž slove Adiršpach. A tak vojska ležala od sebe nedaleko 1 Král Jan oslepl úplně teprve r. 1340 v Montpellieru ve Francii.
Strana 349
VALKA V RAKOUSICH. 349 20 dní a časté harcování, spolu činili, a tu jich s obú stran mnoho zbito. V tom Otta, kníže Ra- kúský, přitáhl Ludvíkovi na pomoc, maje 9000 Ra- kušanuov. Čechové o tom majíce zprávu, k bitvě se připravili, té jsúce naděje, že bitva hned na- zajtří svedena bude. Toť hned té noci Ludvík i Otta s svými se všemi s pole se tajně ukradli; Ludvík k Rajnšpurgku a Otta mimo Pasov dolů až k Linci a odtuď chtě (tak jakž na tom s Ludvíkem zuostali) v Čechách škodu učiniti. Ale taková lest a jich tajné o to snešení krále tajno nebylo dřív ještě, než se byli s pole hnuli, i pojav Jindřicha, zetě svého, i s jeho lidem táhl k Čechuom pospěšně, chtě ty hosti přivítati. Ludvík, ač byl umínil také do Čech táhnúti a položiti se okolo Egry, a odtud dále do Čech činiti škody, však znamenav,/po- něvadž se Čechové tak kvapně domuov navracují, že by málo prospěl, kázal lid rozpustiti a sám s ma- lým počtem se do říše obrátil. Otta pak vida, že ani skrze Ludvíka, jenž císařství držal, ani skrze žádného jiného nic sobě nemuož prospěti, ani Janovi jaké učiniti škody, dal se v jednání skrze krále Uherského, aby s Českým králem vjíti mohl v pokoj. I stala se smlúva tak, aby Jan, syn krále Českého, hrabí Tyrolský, nětco držal Korytan a kníže Rakúský také některé hrady v Korytanech, a tak sú se o to přátelsky smluvili. Němci se s Čechy potkati nesměli. 305v = potyčky — 2 = Chebu
VALKA V RAKOUSICH. 349 20 dní a časté harcování, spolu činili, a tu jich s obú stran mnoho zbito. V tom Otta, kníže Ra- kúský, přitáhl Ludvíkovi na pomoc, maje 9000 Ra- kušanuov. Čechové o tom majíce zprávu, k bitvě se připravili, té jsúce naděje, že bitva hned na- zajtří svedena bude. Toť hned té noci Ludvík i Otta s svými se všemi s pole se tajně ukradli; Ludvík k Rajnšpurgku a Otta mimo Pasov dolů až k Linci a odtuď chtě (tak jakž na tom s Ludvíkem zuostali) v Čechách škodu učiniti. Ale taková lest a jich tajné o to snešení krále tajno nebylo dřív ještě, než se byli s pole hnuli, i pojav Jindřicha, zetě svého, i s jeho lidem táhl k Čechuom pospěšně, chtě ty hosti přivítati. Ludvík, ač byl umínil také do Čech táhnúti a položiti se okolo Egry, a odtud dále do Čech činiti škody, však znamenav,/po- něvadž se Čechové tak kvapně domuov navracují, že by málo prospěl, kázal lid rozpustiti a sám s ma- lým počtem se do říše obrátil. Otta pak vida, že ani skrze Ludvíka, jenž císařství držal, ani skrze žádného jiného nic sobě nemuož prospěti, ani Janovi jaké učiniti škody, dal se v jednání skrze krále Uherského, aby s Českým králem vjíti mohl v pokoj. I stala se smlúva tak, aby Jan, syn krále Českého, hrabí Tyrolský, nětco držal Korytan a kníže Rakúský také některé hrady v Korytanech, a tak sú se o to přátelsky smluvili. Němci se s Čechy potkati nesměli. 305v = potyčky — 2 = Chebu
Strana 350
350 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 (Karel v Italii.) Č. t. Karel, markrabě Moravský, s povolením otce svého byl v Lombardý a ve Vlaších, tam čině mnohá narovnání. A vykonav to, což mu od otce, krále Jana, poručeno bylo, do Čech se navrátil a vida otce svého již zraku zbaveného, z toho byl velmi zarmúcen. A když malý čas v Čechách pobyl, přišly sú noviny, že opět vznikly veliké nevole mezi Benátčany a Florentskými, Medyolanskými, Farar- skými, Mantuánskými, Bononyentskými a někte- rými jinými s jedné, a Mastynem, zprávcí Vero- nenským a Padevským, a jich pomocníky s strany druhé, pro kterúžto příčinu Karel musil se tam zase navrátiti. A pojav s sebú neveliký počet, chtěl skrze Rakúskú zemi do Lombardý, ale obá- val se Rakušanův, aby mu se od nich nětco ne- přihodilo, i pustil se s svými na lodí po Dunaji až do Budína, a král Uherský dal jemu průvod skrze Uherskú zemi, Charvaty a Slováky, až do Segní,; a tu vsedavše na moře, chtěli k Aryminu a odtuď k Bononý. V tom hajtmané Benátští, majíce mnoho velikých galeí, a na nich několik set žoldnéřuov, obklíčili tu galeí, na kteréž byl mar- krabě Moravský s svými Čechy, se všech stran, chtíce jej jíti a plaviti se s ním do Benátek. Karel 1 Nyní Slavonie. — 2 = Seň v bývalé Voj. Hranici, na pobřeží Jaderského moře. — 3 = lodí
350 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 (Karel v Italii.) Č. t. Karel, markrabě Moravský, s povolením otce svého byl v Lombardý a ve Vlaších, tam čině mnohá narovnání. A vykonav to, což mu od otce, krále Jana, poručeno bylo, do Čech se navrátil a vida otce svého již zraku zbaveného, z toho byl velmi zarmúcen. A když malý čas v Čechách pobyl, přišly sú noviny, že opět vznikly veliké nevole mezi Benátčany a Florentskými, Medyolanskými, Farar- skými, Mantuánskými, Bononyentskými a někte- rými jinými s jedné, a Mastynem, zprávcí Vero- nenským a Padevským, a jich pomocníky s strany druhé, pro kterúžto příčinu Karel musil se tam zase navrátiti. A pojav s sebú neveliký počet, chtěl skrze Rakúskú zemi do Lombardý, ale obá- val se Rakušanův, aby mu se od nich nětco ne- přihodilo, i pustil se s svými na lodí po Dunaji až do Budína, a král Uherský dal jemu průvod skrze Uherskú zemi, Charvaty a Slováky, až do Segní,; a tu vsedavše na moře, chtěli k Aryminu a odtuď k Bononý. V tom hajtmané Benátští, majíce mnoho velikých galeí, a na nich několik set žoldnéřuov, obklíčili tu galeí, na kteréž byl mar- krabě Moravský s svými Čechy, se všech stran, chtíce jej jíti a plaviti se s ním do Benátek. Karel 1 Nyní Slavonie. — 2 = Seň v bývalé Voj. Hranici, na pobřeží Jaderského moře. — 3 = lodí
Strana 351
KAREL VITALII. 351 rozváživ, že s Benátčany nemá žádné nevole, však jim proto nedůvěřil a nebyl bez strachu. A když se oni ptali, kam by se ta lodí obrátiti chtě- la, hajtmane Karlovi pravili, že k Benátkům, a oni táhli s svými lodími velikými okolo té lodí obá- vajíce se, aby jim ta lodí aneb galej, na kteréž byl Karel, neutekla. Karel s svými uradiv se, kázal, aby, odevrúce okno, jeho hajtmané dali se v ro- kování s hajtmany Benátskými, těmito slovy: „Páni a přátelé milí, rozumíme tomu, že od nás odjeti nechcete, avšak my s vámi jeti chome až do Benátek. Za to prosíme, pošlete napřed na menších lodech, aby přezvědíno bylo, na jaký zpuosob nás do města vašeho přijíti chcete.“ O to když tak přátelsky rokováno bylo, v tom Karel z té galeí zadkem tajně vystúpil, sám třetí toliko s Bartolomějem, hrabětem z Segni, a s Janem Lipským a vpadl do jedné maličké bárky rybářské. Tu všickni tři se položili a rybář ten přikryl je nějakými pytli a sítmi, i jel s nimi skrze všecky lodí Benátské, až je připlavil k jednomu břehu třtinnatému,, a oni odtuď šli pěšky až do Akvileji. A Benátčané všecky ty, kteříž byli na té lodi tam připlaveni, zjímali a držali je několik dní u vězení; a nemohúce se Karla doptati i propustili je. Karel jsa s hrabětem a Janem Lipským v Akvilejí, ozná- mil se hospodáři, v kteréhož byl hospodě, a hospo- Karel vyšel z lodí tajně. Benátčané chtěli Karla jíti. 1 = třtím porostlému
KAREL VITALII. 351 rozváživ, že s Benátčany nemá žádné nevole, však jim proto nedůvěřil a nebyl bez strachu. A když se oni ptali, kam by se ta lodí obrátiti chtě- la, hajtmane Karlovi pravili, že k Benátkům, a oni táhli s svými lodími velikými okolo té lodí obá- vajíce se, aby jim ta lodí aneb galej, na kteréž byl Karel, neutekla. Karel s svými uradiv se, kázal, aby, odevrúce okno, jeho hajtmané dali se v ro- kování s hajtmany Benátskými, těmito slovy: „Páni a přátelé milí, rozumíme tomu, že od nás odjeti nechcete, avšak my s vámi jeti chome až do Benátek. Za to prosíme, pošlete napřed na menších lodech, aby přezvědíno bylo, na jaký zpuosob nás do města vašeho přijíti chcete.“ O to když tak přátelsky rokováno bylo, v tom Karel z té galeí zadkem tajně vystúpil, sám třetí toliko s Bartolomějem, hrabětem z Segni, a s Janem Lipským a vpadl do jedné maličké bárky rybářské. Tu všickni tři se položili a rybář ten přikryl je nějakými pytli a sítmi, i jel s nimi skrze všecky lodí Benátské, až je připlavil k jednomu břehu třtinnatému,, a oni odtuď šli pěšky až do Akvileji. A Benátčané všecky ty, kteříž byli na té lodi tam připlaveni, zjímali a držali je několik dní u vězení; a nemohúce se Karla doptati i propustili je. Karel jsa s hrabětem a Janem Lipským v Akvilejí, ozná- mil se hospodáři, v kteréhož byl hospodě, a hospo- Karel vyšel z lodí tajně. Benátčané chtěli Karla jíti. 1 = třtím porostlému
Strana 352
352 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 Patryarcha ctil Karla markrabí. dář vznes to na starší toho města. A měšťané to oznámili patryarchovi a patryarcha sjev do města, velmi poctivě a slavně vítal syna krále Českého a vedl jej do svého domu, ctil jej velikú poctivostí a vzav od něho zprávu o tom, co mu se přihodilo, poslal tajně do Benátek k hajtmanům a vězňům, jim oznamuje, když budú svobodni, aby se k Akvi- lejí obrátili. I tak se jest stalo. Tu patryarcha ne- chtěl Karla od sebe propustiti, ale držal jej po- ctivě na své ztravě i se všemi jeho žoldnéři až za čtyři neděle, čině na každý den veliké hodování, při tom mnoho slibuje a velmi se jako věrný přítel zakazuje; po čtyřech pak nedělích pojav mnoho lidu svého, sám osobně jel a provedl Karla i s lidem jeho skrze údolé, jenž slove Gád,. A tu rozžehnavše se, Karel s svými přitáh bezpečně až k bratru svému do hrabství Tyrolského. (Události v Čechách.) 306 r (R. 1337.) /L. 1337. Když se ukrotila ta nevole, kteráž byla mezi králem Českým a Rakúskými knížaty, král Jan, pojav s sebú Karla, syna svého, a Jindři- cha, kníže Bavorského, táhl do Prus, tam aby škodu činil, ješto se tam všickni divili, že jemu 1 = projevuje — 2 = údolí Cadorské v Tyrolích. (Až na ty každodenní hody vyprávěno opět skoro slovně podle Karlovy autobiografie.)
352 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1336 Patryarcha ctil Karla markrabí. dář vznes to na starší toho města. A měšťané to oznámili patryarchovi a patryarcha sjev do města, velmi poctivě a slavně vítal syna krále Českého a vedl jej do svého domu, ctil jej velikú poctivostí a vzav od něho zprávu o tom, co mu se přihodilo, poslal tajně do Benátek k hajtmanům a vězňům, jim oznamuje, když budú svobodni, aby se k Akvi- lejí obrátili. I tak se jest stalo. Tu patryarcha ne- chtěl Karla od sebe propustiti, ale držal jej po- ctivě na své ztravě i se všemi jeho žoldnéři až za čtyři neděle, čině na každý den veliké hodování, při tom mnoho slibuje a velmi se jako věrný přítel zakazuje; po čtyřech pak nedělích pojav mnoho lidu svého, sám osobně jel a provedl Karla i s lidem jeho skrze údolé, jenž slove Gád,. A tu rozžehnavše se, Karel s svými přitáh bezpečně až k bratru svému do hrabství Tyrolského. (Události v Čechách.) 306 r (R. 1337.) /L. 1337. Když se ukrotila ta nevole, kteráž byla mezi králem Českým a Rakúskými knížaty, král Jan, pojav s sebú Karla, syna svého, a Jindři- cha, kníže Bavorského, táhl do Prus, tam aby škodu činil, ješto se tam všickni divili, že jemu 1 = projevuje — 2 = údolí Cadorské v Tyrolích. (Až na ty každodenní hody vyprávěno opět skoro slovně podle Karlovy autobiografie.)
Strana 353
UDALOSTI V CECHACH. 353 na tom dosti nebylo, že měl válku se všemi sau- sedy okolními, a ještě se s nimi právě neupokojil,, až proti pohanuom začal válku. Čechové toho ovšem někteří, a zvláště jeho žoldnéři, nebyli ne- vděčni, proto aby se v cizích zeměch nabrali,. Ale že zima velmi teplá byla, tak že sú žádná jezera ani bahna nezamrzla, protož musili se všickni, ač neradi, nic tam nezpuosobivše, zase navrátiti. T. 1. královna Beatrix, manželka Janova, uro- dila syna, kterémuž dáno jméno Vácslav, a ona hned po porodu Českú korunú korunována. Potom pak po některých letech císař Karel učinil toho Vácslava knížetem Lucemburgským a on potom pak pojal za manželku dceru knížete Brabantského a po ní byl také učiněn Brabantským knížetem. R. t. hvězda ocasatá, jenž cometa slove, vy- cházeti počala a ta se každý noci ukazovala až za čtyři měsíce. A než ta od svého vzcházení přestala, až druhá nastala, kteráž také trvala za dva měsíce. Potom byl veliký nedostatek obilé i vína. Toho také roku přihodilo se v České zemi tak, jakž kronyka Opatovského, kláštera ukazuje. V jedné vsi, kteráž slove Blov, míli jednu od města Kadaně, nějaký pastýř, jménem Myslata, umřel a při kostele pohřben. A ten každú noc vstával a chodil po vsech okolních a děsil lidi a mluvil Králi Janovi narodil se syn Vácslav. Komety dvě vycházely. Mrtvý pastýř vstával a dávil lidi. 1 = nesrovnal — 2 = loupením obohatiti — 3 Míní se t. zv. kronika Neplachova. Kronika IV. 23
UDALOSTI V CECHACH. 353 na tom dosti nebylo, že měl válku se všemi sau- sedy okolními, a ještě se s nimi právě neupokojil,, až proti pohanuom začal válku. Čechové toho ovšem někteří, a zvláště jeho žoldnéři, nebyli ne- vděčni, proto aby se v cizích zeměch nabrali,. Ale že zima velmi teplá byla, tak že sú žádná jezera ani bahna nezamrzla, protož musili se všickni, ač neradi, nic tam nezpuosobivše, zase navrátiti. T. 1. královna Beatrix, manželka Janova, uro- dila syna, kterémuž dáno jméno Vácslav, a ona hned po porodu Českú korunú korunována. Potom pak po některých letech císař Karel učinil toho Vácslava knížetem Lucemburgským a on potom pak pojal za manželku dceru knížete Brabantského a po ní byl také učiněn Brabantským knížetem. R. t. hvězda ocasatá, jenž cometa slove, vy- cházeti počala a ta se každý noci ukazovala až za čtyři měsíce. A než ta od svého vzcházení přestala, až druhá nastala, kteráž také trvala za dva měsíce. Potom byl veliký nedostatek obilé i vína. Toho také roku přihodilo se v České zemi tak, jakž kronyka Opatovského, kláštera ukazuje. V jedné vsi, kteráž slove Blov, míli jednu od města Kadaně, nějaký pastýř, jménem Myslata, umřel a při kostele pohřben. A ten každú noc vstával a chodil po vsech okolních a děsil lidi a mluvil Králi Janovi narodil se syn Vácslav. Komety dvě vycházely. Mrtvý pastýř vstával a dávil lidi. 1 = nesrovnal — 2 = loupením obohatiti — 3 Míní se t. zv. kronika Neplachova. Kronika IV. 23
Strana 354
354 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1337 s lidmi, jako by živ byl, a časem i dávil lidi až do smrti; a kohožkoli přída k příbytku jeho ze jména zavolal, každý ten v osmi dnech umřel. I sešli sú se o to sausedé té vsi, též i ze vsí jiných, a na to se poradivše, kázali jej odkopati a kolem dubovým probíti; a tu jednak, všickni přítomni byli. A když se to stalo, tu on hned, jako by se smál, promluvil a řka: „O co ste mi velmi uškodili, že ste mi dali ten kaj, abych se psuom bránil“ — a hned té noci opět vstal a lidi mnohem více strašil i dávil než prve. Okolní obyvatelé toho vytrpěti nemohú- ce, dva katy naň zjednali a kázali jej vykopati, kteříž vzavše jej vložili na vuoz, a on leže na něm znak, a přivázán sa provazem v puoly, skrčoval i ztahoval své nohy jako živý. A když jej vezli, řval velmi hrozně, ne jako vuol, ale jako najhroz- nější hovado; a když ho pak vložili na hranici a kolé nabivše do země, silně přivázali, toť jeden kat pšil, ho v bok kolem dubovým obostřeným a krev z něho tak velmi tekla, jako z nějakého hovada. A když ho pálili, řval jako osel; když sú jeho pak spálili, hned to všecko zlé přestalo. (Zázraky. Kobylky.) (R. 1338.) L. 1338. P. Buoh všemohúcí v království Čes- kém divné divy činiti ráčil, mezi nimiž taková se 1 = jménem — 2 = téměř — 3 = naznak — 4 = pích
354 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1337 s lidmi, jako by živ byl, a časem i dávil lidi až do smrti; a kohožkoli přída k příbytku jeho ze jména zavolal, každý ten v osmi dnech umřel. I sešli sú se o to sausedé té vsi, též i ze vsí jiných, a na to se poradivše, kázali jej odkopati a kolem dubovým probíti; a tu jednak, všickni přítomni byli. A když se to stalo, tu on hned, jako by se smál, promluvil a řka: „O co ste mi velmi uškodili, že ste mi dali ten kaj, abych se psuom bránil“ — a hned té noci opět vstal a lidi mnohem více strašil i dávil než prve. Okolní obyvatelé toho vytrpěti nemohú- ce, dva katy naň zjednali a kázali jej vykopati, kteříž vzavše jej vložili na vuoz, a on leže na něm znak, a přivázán sa provazem v puoly, skrčoval i ztahoval své nohy jako živý. A když jej vezli, řval velmi hrozně, ne jako vuol, ale jako najhroz- nější hovado; a když ho pak vložili na hranici a kolé nabivše do země, silně přivázali, toť jeden kat pšil, ho v bok kolem dubovým obostřeným a krev z něho tak velmi tekla, jako z nějakého hovada. A když ho pálili, řval jako osel; když sú jeho pak spálili, hned to všecko zlé přestalo. (Zázraky. Kobylky.) (R. 1338.) L. 1338. P. Buoh všemohúcí v království Čes- kém divné divy činiti ráčil, mezi nimiž taková se 1 = jménem — 2 = téměř — 3 = naznak — 4 = pích
Strana 355
RUZNE ZAZRAKY. D5D věc přihodila. Když skrze nějaké neušetření, zapálil se kostel sv. Ondřeje v Větším městě Praž- ském časem nočním, a lidu ač se mnoho zběhlo, však sú jeho nemohli obrániti, až všecken z grun- tu vyhořal, ráno pak, když sú tam vešli, nalezli sú Tělo Boží v svátosti velebné státi s puškau, na oltáři, /an jemu oheň nic neuškodil; ač všickni ubrusové shořali, ta puška, i svátost velebná bez poškvrny zuostala. Lidé mnozí to, co se tu při- hodilo, vidúce, životuov svých polepšili. T. 1. v jedné vsi blízko Hory Kutny, kteráž slove Pňovice, nalezena jest svátost Těla Božího, ana stojí s puškau, pod jedním stromem v štěpnici; kterúž byli lotři, vylámavše kostel a oblúpivše, vynesli nočně a tu postavili. Žena jedna když to nalezla, muži svému oznámila a muž její jiným sausedům. I zavolavše faráře, jej na to místo přivedli a on poklekl poctivě, nalez to v celosti. Žena jedna, kteráž nedostatek obyčejný devět let na svém těle trpěla, k knězi přiklekši, žádala, aby na to pohleděla; a on jí dopustil,, kteráž hned tu od svého nedostatku uzdravena byla. Muž také nějaký jménem Jarošek, obyvatel té vsi, kteréhož byl vuoz potřel a polomil, tak že plný rok ležal a na žádné noze státi nemohl, ten prosil svých sausedův, aby jeho tam donesli. A když to učinili, Kostel sv. Ondřeje v Praze shořel. / 306v 1 = nedbalost — 2 = schránka — 3 = dovolil — 4 — přejel, pochroumal
RUZNE ZAZRAKY. D5D věc přihodila. Když skrze nějaké neušetření, zapálil se kostel sv. Ondřeje v Větším městě Praž- ském časem nočním, a lidu ač se mnoho zběhlo, však sú jeho nemohli obrániti, až všecken z grun- tu vyhořal, ráno pak, když sú tam vešli, nalezli sú Tělo Boží v svátosti velebné státi s puškau, na oltáři, /an jemu oheň nic neuškodil; ač všickni ubrusové shořali, ta puška, i svátost velebná bez poškvrny zuostala. Lidé mnozí to, co se tu při- hodilo, vidúce, životuov svých polepšili. T. 1. v jedné vsi blízko Hory Kutny, kteráž slove Pňovice, nalezena jest svátost Těla Božího, ana stojí s puškau, pod jedním stromem v štěpnici; kterúž byli lotři, vylámavše kostel a oblúpivše, vynesli nočně a tu postavili. Žena jedna když to nalezla, muži svému oznámila a muž její jiným sausedům. I zavolavše faráře, jej na to místo přivedli a on poklekl poctivě, nalez to v celosti. Žena jedna, kteráž nedostatek obyčejný devět let na svém těle trpěla, k knězi přiklekši, žádala, aby na to pohleděla; a on jí dopustil,, kteráž hned tu od svého nedostatku uzdravena byla. Muž také nějaký jménem Jarošek, obyvatel té vsi, kteréhož byl vuoz potřel a polomil, tak že plný rok ležal a na žádné noze státi nemohl, ten prosil svých sausedův, aby jeho tam donesli. A když to učinili, Kostel sv. Ondřeje v Praze shořel. / 306v 1 = nedbalost — 2 = schránka — 3 = dovolil — 4 — přejel, pochroumal
Strana 356
356 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1338 Kobylky v Čechách. on kněz tu velebnú svátost jemu ukázal, kterýž tu hned vstal a poklekl, tak že se tomu všickni divili; a poděkovav tu P. Bohu, do svého se dvoru navrátil, zdráv sa a poskakuje, všem, že o žádné bolesti ani o jakém svého zdraví nedostatku nic neví, pravil. Ti lidé pak všickni vidúce to, P. Boha chválili. T. r. času letního přileťalo do Čech mnoho ko- bylek, kteréž v velikých haufích létaly, a kdež připadly, všecko obilé, trávu, listí, stromoví i lesní dříví objedly, a když vstaly a zdvihly se, tak velmi jich husto bylo, až jako oblak slunce zastínily a crčaly, jako by oděnci ve zbroji jeli. Velikú zajisté v Čechách učinily škodu, neb když na které pole připadly, hned tu potom co žíti neměli. A měly křídla rozličně malovaná a škaredě i ohyzdně smrděly a mnoho škody v Čechách zdělavše do krajin půlnočních se obrátily a tam někde zhy- nuly. — Č. t. také pravil kníže Karel, markrabě Moravský, kterýž z Rakaus přijel, že okolo Vídně tak jich mnoho bylo, že sú v některých místech připadly na zemi a ležaly za tři míle zšíři a za pět mil vzdýli, a když se dostalo tudy jeti, koni v nich brodili a pěší nemohli a nesměli, pro ně choditi. A když jízdný ssedl s koně, mnohý ohledoval, že jich na dvě pídi ztlaušti ležalo. 1 = šuměly — 2 = neodvažovali se
356 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1338 Kobylky v Čechách. on kněz tu velebnú svátost jemu ukázal, kterýž tu hned vstal a poklekl, tak že se tomu všickni divili; a poděkovav tu P. Bohu, do svého se dvoru navrátil, zdráv sa a poskakuje, všem, že o žádné bolesti ani o jakém svého zdraví nedostatku nic neví, pravil. Ti lidé pak všickni vidúce to, P. Boha chválili. T. r. času letního přileťalo do Čech mnoho ko- bylek, kteréž v velikých haufích létaly, a kdež připadly, všecko obilé, trávu, listí, stromoví i lesní dříví objedly, a když vstaly a zdvihly se, tak velmi jich husto bylo, až jako oblak slunce zastínily a crčaly, jako by oděnci ve zbroji jeli. Velikú zajisté v Čechách učinily škodu, neb když na které pole připadly, hned tu potom co žíti neměli. A měly křídla rozličně malovaná a škaredě i ohyzdně smrděly a mnoho škody v Čechách zdělavše do krajin půlnočních se obrátily a tam někde zhy- nuly. — Č. t. také pravil kníže Karel, markrabě Moravský, kterýž z Rakaus přijel, že okolo Vídně tak jich mnoho bylo, že sú v některých místech připadly na zemi a ležaly za tři míle zšíři a za pět mil vzdýli, a když se dostalo tudy jeti, koni v nich brodili a pěší nemohli a nesměli, pro ně choditi. A když jízdný ssedl s koně, mnohý ohledoval, že jich na dvě pídi ztlaušti ležalo. 1 = šuměly — 2 = neodvažovali se
Strana 357
DIV SV. VACLAVA. 357 Vše toho roku, ten den před sv. Vácslavem sešli se v Praze do jednoho domu tři muží střelci, ti, kteříž kuše dělali, a mezi jinú řečí řekl jeden k dru- hému: „Zítra budeme míti slavnost sv. Vácslava, našeho milého dědice, nebudeme nic dělati, ale půjdem spolu tím raněji do kostela sv. Vácslava, tu kdež jeho sv. leží tělo a pomodlíme se P. Bohu, a sv. Vácslava k němu za přímluvu poprosíme. I řekl k nim třetí, jenž byl Němec: „Neznal sem já toho traupa Vácslava, nevím já, kto jest byl, protož jeho dne ctíti ani světiti nebudu.“ A tu hned po té řeči oněměl a více nic nemluvil, ale s velikú těžkostí toliko rukama ukazoval. V tom mnoho se lidí k němu zběhlo, ptajíce se, co by se jemu při- hodilo; dva předpovědění jiným všecko pořád, oznámili. Nazajtří pak někteří vidúce jej, an v té němotě trvá, pojavše jej vedli ho k hrobu sv. Vác- slava, a tu kněží nad ním se modlili a vzavše hlavu sv. Vácslava, na hlavu jeho přede vším lidem vstavili. Kterýž hned promluvil a že jej P. Buoh a sv. Vácslav od té němoty vysvobodil, z toho P. Bohu a sv. Vácslavovi děkování s pláčem činil a divný skutek ten přede všemi vypravoval. To slyšíce, všickni pautníci velebili P. Boha. /Při tom času Anna, dcera krále Jana, kterauž měl Otta, kníže Rakúský, umřela. Umřel jest také i Otta po ní po šesti nedělích. Div SV. Vácslava. 307r = po pořádku
DIV SV. VACLAVA. 357 Vše toho roku, ten den před sv. Vácslavem sešli se v Praze do jednoho domu tři muží střelci, ti, kteříž kuše dělali, a mezi jinú řečí řekl jeden k dru- hému: „Zítra budeme míti slavnost sv. Vácslava, našeho milého dědice, nebudeme nic dělati, ale půjdem spolu tím raněji do kostela sv. Vácslava, tu kdež jeho sv. leží tělo a pomodlíme se P. Bohu, a sv. Vácslava k němu za přímluvu poprosíme. I řekl k nim třetí, jenž byl Němec: „Neznal sem já toho traupa Vácslava, nevím já, kto jest byl, protož jeho dne ctíti ani světiti nebudu.“ A tu hned po té řeči oněměl a více nic nemluvil, ale s velikú těžkostí toliko rukama ukazoval. V tom mnoho se lidí k němu zběhlo, ptajíce se, co by se jemu při- hodilo; dva předpovědění jiným všecko pořád, oznámili. Nazajtří pak někteří vidúce jej, an v té němotě trvá, pojavše jej vedli ho k hrobu sv. Vác- slava, a tu kněží nad ním se modlili a vzavše hlavu sv. Vácslava, na hlavu jeho přede vším lidem vstavili. Kterýž hned promluvil a že jej P. Buoh a sv. Vácslav od té němoty vysvobodil, z toho P. Bohu a sv. Vácslavovi děkování s pláčem činil a divný skutek ten přede všemi vypravoval. To slyšíce, všickni pautníci velebili P. Boha. /Při tom času Anna, dcera krále Jana, kterauž měl Otta, kníže Rakúský, umřela. Umřel jest také i Otta po ní po šesti nedělích. Div SV. Vácslava. 307r = po pořádku
Strana 358
358 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1339 (Spory císaře s papežem.) Císař chu- dým kněžím dal pokoj, ale bohatým činil škodu. Kladbu papežskú jedni držali a druzí nedržali. (R. 1339.) L. 1339. mnozí a divní dáli se zázrakové na nebi; a nazajtří po ochtábu sv. Petra a Pavla, apoštoluov Božích, slunce se zatmělo, tak jako- by umrklo. L. t. najvětší roztržka byla v křesťanstvu o klad- bu, kterúž někdy byl vydal papež Jan, t. j. dva- mezcítmý,, proti Ludvíkovi, Rímskému králi, tak aby nebylo nikdýž mší slúženo, ani po kosteléch zpíváno, ani v zvony zvoněno. Někteří pak kněží v tom jsu vuoli papežovu plnili a zvláště ti zákona sv. Augustina a jiní mnozí, tak že někteří koste- lové stáli zavřeni za 17 let. Někteří také kněží světští i řeholní za papeže nedbali, jako ti řádu sv. Dominika Predikátoři,, Bosáci, a jiní. Ten Ludvík, Rímský král, jenž císařství držal, ač byl chytrý a lstivý, nerad držal smluv a slibuov, však pro to žádného kněze, kterýž nechtěl slúžiti, ne- nutil a žádnému chudému knězi ani faráři nic překážeti nedopustil a desátky jím zúplna dávati přikázal a říkával: „Což jsú oni vinni, když jím jích starší tak činiti velejí? Dobře činí, že jsú sebe vyžším poddáni.“ Ale biskupuom a bohatým pre- látuom postaviv se za najúhlavnějšího nepřítele, velmi se jim protivil a mnohé škody na jích pan- stvích dopustil činiti a některé k tomu přivedl, 1 = XXII — 2 = kazatelé (dominikáni) — 3 = františkáni
358 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1339 (Spory císaře s papežem.) Císař chu- dým kněžím dal pokoj, ale bohatým činil škodu. Kladbu papežskú jedni držali a druzí nedržali. (R. 1339.) L. 1339. mnozí a divní dáli se zázrakové na nebi; a nazajtří po ochtábu sv. Petra a Pavla, apoštoluov Božích, slunce se zatmělo, tak jako- by umrklo. L. t. najvětší roztržka byla v křesťanstvu o klad- bu, kterúž někdy byl vydal papež Jan, t. j. dva- mezcítmý,, proti Ludvíkovi, Rímskému králi, tak aby nebylo nikdýž mší slúženo, ani po kosteléch zpíváno, ani v zvony zvoněno. Někteří pak kněží v tom jsu vuoli papežovu plnili a zvláště ti zákona sv. Augustina a jiní mnozí, tak že někteří koste- lové stáli zavřeni za 17 let. Někteří také kněží světští i řeholní za papeže nedbali, jako ti řádu sv. Dominika Predikátoři,, Bosáci, a jiní. Ten Ludvík, Rímský král, jenž císařství držal, ač byl chytrý a lstivý, nerad držal smluv a slibuov, však pro to žádného kněze, kterýž nechtěl slúžiti, ne- nutil a žádnému chudému knězi ani faráři nic překážeti nedopustil a desátky jím zúplna dávati přikázal a říkával: „Což jsú oni vinni, když jím jích starší tak činiti velejí? Dobře činí, že jsú sebe vyžším poddáni.“ Ale biskupuom a bohatým pre- látuom postaviv se za najúhlavnějšího nepřítele, velmi se jim protivil a mnohé škody na jích pan- stvích dopustil činiti a některé k tomu přivedl, 1 = XXII — 2 = kazatelé (dominikáni) — 3 = františkáni
Strana 359
SPORY S PAPEZEM. 35D že sú musili od něho bezděčně, léno přijímati a jemu se v manství poddati. R. t. také Benediktus XII. t. j. papež, jenž byl muž velmi dobrotivý, chtěl se rád s týmž Ludvíkem srovnati a upokojiti a jej z té klad- by propustiti, ale kardynálové k tomu nikterakž přistúpiti nechtěli. Král Franský, také jsa nepřítel téhož Ludvíka, psal papeži ustavičně, aby toho nikoli nečinil. A toho nepřátelství nebyla žádná jiná příčina než ta, že on Ludvík měl větší titul než král Franský. (Drobné události cizí i doma.) L. 1340. pohané ukrutní sebravše se v Barbarý (R. 1340.) a v Maurytaný, jenž jsú krajiny za mořem v oné Bitva straně, světa, jenž slove Afryka, umínili táhnúti Hyspanuov S Turky. přes moře, aby učinili škodu v Hyspaný. To usly- šav král z Kastelle, a král Navarský a král z Ma- joriky spolu se sebrali a osadili břehy Hyspánské a tu se statečně bránili, nechtějíce pohanuov do své země vpustiti; mnoho tisícuov jích tu zbili a ztopili. T. 1. biskup Jan Pražský, dokonav klášter Raud- nický, povolal do něho mnoho prelátuov a panuov, svých milých přátel, a tu při jích přítomnosti jej slavně posvětil a učinil jím veliké hodování. A to Klášter Raudnický. 1 = z přinucení — 2 = díl (miní se Berbersko a Maroko). 3 = Kastilie; Majorka = Mallorca.
SPORY S PAPEZEM. 35D že sú musili od něho bezděčně, léno přijímati a jemu se v manství poddati. R. t. také Benediktus XII. t. j. papež, jenž byl muž velmi dobrotivý, chtěl se rád s týmž Ludvíkem srovnati a upokojiti a jej z té klad- by propustiti, ale kardynálové k tomu nikterakž přistúpiti nechtěli. Král Franský, také jsa nepřítel téhož Ludvíka, psal papeži ustavičně, aby toho nikoli nečinil. A toho nepřátelství nebyla žádná jiná příčina než ta, že on Ludvík měl větší titul než král Franský. (Drobné události cizí i doma.) L. 1340. pohané ukrutní sebravše se v Barbarý (R. 1340.) a v Maurytaný, jenž jsú krajiny za mořem v oné Bitva straně, světa, jenž slove Afryka, umínili táhnúti Hyspanuov S Turky. přes moře, aby učinili škodu v Hyspaný. To usly- šav král z Kastelle, a král Navarský a král z Ma- joriky spolu se sebrali a osadili břehy Hyspánské a tu se statečně bránili, nechtějíce pohanuov do své země vpustiti; mnoho tisícuov jích tu zbili a ztopili. T. 1. biskup Jan Pražský, dokonav klášter Raud- nický, povolal do něho mnoho prelátuov a panuov, svých milých přátel, a tu při jích přítomnosti jej slavně posvětil a učinil jím veliké hodování. A to Klášter Raudnický. 1 = z přinucení — 2 = díl (miní se Berbersko a Maroko). 3 = Kastilie; Majorka = Mallorca.
Strana 360
360 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1340 307V Klášter Božího milo- srdenství, jinak sv. Ducha. (R. 1341.) Rusové z Polsky utekli. bylo na den Nanebevzetí P. Marie. Nazajtří pak rozžehnávaje se s ními, oznamoval jím, že se má brzo s tímto světem rozlúčiti, žádaje jích, aby se zaň P. Bohu modlili, a on na onom světě živ jsa, že chce také snážně za ně P. Boha prositi. /R. t. měštěnín jeden v Větším městě Pražském, jménem Mikuláš Rokcanar, vykaupil několik do- muov vedlé svého domu, tu kdež slove Na Měštišti kláštera sv. Kříže vedlé Židovské ulice. A tu s po- volením krále Jana založil klášter poctivý ve jméno Božího Milosrdenství, jinak sv. Ducha, a rozkázal do něho uvésti panny řádu sv. Ducha a věcmi časnými je velmi dobře opatřil a bohatě nadal. Potom třetího roku divy čině, tak jako by měl Božských věcí poznání i budúcích vidění, umřel a tu pohřben. L. 1341. Rusové a Litvané jsúce pohané a ma- jíce nechut pro víru křesťanskú k Kazimírovi, králi Polskému, mocně vtrhli do jeho země a velikau činili škodu. Kterýž sebrav lid chtěl se s ními potkati,, ale znaje jích býti jako bezčíslný počet, zase se do Krakova navrátil. Ale P. Buoh na ty pohany takový strach dopustil, že jsú všeho tu nechavše, ven z jeho země valem utíkali, ano jích žádný nehonil. T. 1. kníže Litevský Vasýle povolal k sobě kněží křesťanských a žádal jích tajně, aby ho víře kře- 1 = utkati
360 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1340 307V Klášter Božího milo- srdenství, jinak sv. Ducha. (R. 1341.) Rusové z Polsky utekli. bylo na den Nanebevzetí P. Marie. Nazajtří pak rozžehnávaje se s ními, oznamoval jím, že se má brzo s tímto světem rozlúčiti, žádaje jích, aby se zaň P. Bohu modlili, a on na onom světě živ jsa, že chce také snážně za ně P. Boha prositi. /R. t. měštěnín jeden v Větším městě Pražském, jménem Mikuláš Rokcanar, vykaupil několik do- muov vedlé svého domu, tu kdež slove Na Měštišti kláštera sv. Kříže vedlé Židovské ulice. A tu s po- volením krále Jana založil klášter poctivý ve jméno Božího Milosrdenství, jinak sv. Ducha, a rozkázal do něho uvésti panny řádu sv. Ducha a věcmi časnými je velmi dobře opatřil a bohatě nadal. Potom třetího roku divy čině, tak jako by měl Božských věcí poznání i budúcích vidění, umřel a tu pohřben. L. 1341. Rusové a Litvané jsúce pohané a ma- jíce nechut pro víru křesťanskú k Kazimírovi, králi Polskému, mocně vtrhli do jeho země a velikau činili škodu. Kterýž sebrav lid chtěl se s ními potkati,, ale znaje jích býti jako bezčíslný počet, zase se do Krakova navrátil. Ale P. Buoh na ty pohany takový strach dopustil, že jsú všeho tu nechavše, ven z jeho země valem utíkali, ano jích žádný nehonil. T. 1. kníže Litevský Vasýle povolal k sobě kněží křesťanských a žádal jích tajně, aby ho víře kře- 1 = utkati
Strana 361
DROBNE UDALOSTI. 361 sťanské naučili. I porozuměvše tomu někteří po- hané, služebníci jeho, kníže svého i s těmi kněžími tajně otrávili. Litvané kníže svého i s kněžími otrávili. (Spory o Korutansko a Tyrolsko.) R. t. Ludvík Bavorský, kterýž držal císařství, jenž byl muž velmi chytrý, divné vymajšlel pří- činy, hledaje cesty, kudy by mohl Jana, syna krále Ceského a bratra Karlova, jenž byl knížetem Ko- rytanským a hrabí Tyrolským, o Korytany i o Ty- rol připraviti. Ale však nic není tak tajného, aby nebylo zjeveno. To když došlo krále Jana a Karla, syna jeho, oni oba hned bez meškání jeli do Kory- tan a Jana kníže napomínali, aby se měl opatrně a Ludvíkovi ani žádnému Němci nic nevěřil. Kte- rýž ač slíbil to učiniti, ale však že byl mládenec a vrtké, mysli, dal se oklamati a to tímto obyčejem. Jakož on Jan kníže byl sobě pojal za manželku před některými lety dceru Jindřicha, knížete Korytanského a hrabí Tyrolského, po kteréžto manželce jeho jako po dědičce připadlo naň též knížetství a to hrabství, on Ludvík jednal to skrze posly své tejně, aby rozvod mezi týmiž manžely učinil, a připravě Jana o manželku, tak a tudy aby jej také o ty země připravil a aby jí dal za man- želku Ludvíkovi, synu svému prvorozenému, jenž byl markrabí Bramburským. Jan pak jako mlá- 1 = nestálé
DROBNE UDALOSTI. 361 sťanské naučili. I porozuměvše tomu někteří po- hané, služebníci jeho, kníže svého i s těmi kněžími tajně otrávili. Litvané kníže svého i s kněžími otrávili. (Spory o Korutansko a Tyrolsko.) R. t. Ludvík Bavorský, kterýž držal císařství, jenž byl muž velmi chytrý, divné vymajšlel pří- činy, hledaje cesty, kudy by mohl Jana, syna krále Ceského a bratra Karlova, jenž byl knížetem Ko- rytanským a hrabí Tyrolským, o Korytany i o Ty- rol připraviti. Ale však nic není tak tajného, aby nebylo zjeveno. To když došlo krále Jana a Karla, syna jeho, oni oba hned bez meškání jeli do Kory- tan a Jana kníže napomínali, aby se měl opatrně a Ludvíkovi ani žádnému Němci nic nevěřil. Kte- rýž ač slíbil to učiniti, ale však že byl mládenec a vrtké, mysli, dal se oklamati a to tímto obyčejem. Jakož on Jan kníže byl sobě pojal za manželku před některými lety dceru Jindřicha, knížete Korytanského a hrabí Tyrolského, po kteréžto manželce jeho jako po dědičce připadlo naň též knížetství a to hrabství, on Ludvík jednal to skrze posly své tejně, aby rozvod mezi týmiž manžely učinil, a připravě Jana o manželku, tak a tudy aby jej také o ty země připravil a aby jí dal za man- želku Ludvíkovi, synu svému prvorozenému, jenž byl markrabí Bramburským. Jan pak jako mlá- 1 = nestálé
Strana 362
362 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1341 Žena vyhna- la manžela svého z Tyroli. 308 r denec sprostný a upřímý raddami svých služební- kuov často sem i tam hejbán býval, ale však uznav při ních některé býti neupřímnosti, počal se zda- lovati od jích raddy. A oni to seznavše, pravili k němu a to svými tvrdili přísahami, že otec jeho pro nic jiného i s Karlem nepřijel, než aby Korytanskau i Tyrolskau zemi někomu zastavil. A tak těmi řečmi lstivými jej k sobě obrátili, tak že již málo dbal na to napomenutí otce a bratra svého. I přihodilo se na den památky Dušiček, jenž jest ten den po slavnosti Všech Svatých, že kníže Jan vyjel na projížďku s některým malým počtem svých služebníkuov s zámku svého, jenž slove Tyrolis, žádného ovšem nemaje do své man- želky ani do svých znamenitých panův a služeb- níkův podezření. Toť žena jeho, zapomenuvši se nad svú poctivostí, čeled jeho všecku, jenž byli Čechové, z toho zámku vypudivši, sama s raddami svými se tam zavřela a manžela svého, když přijel, nechtěla pustiti. /Kníže Jan z toho zarmúcen jsa, k jiným zámkům svým se obrátil, ale však na žádný nebyl puštěn. Tu tepruv, že jest o něm lest složena, porozuměl. I uchýlil se k jednomu rytíři, kterýž slul Tegno z Willander, a u něho několik dní pobyv, k pánu Bertrandovi, patryarchovi Akvilejanskému, se obrátil, kterýž jej milostivě přijal a jednak, za pět 1 = téměř
362 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1341 Žena vyhna- la manžela svého z Tyroli. 308 r denec sprostný a upřímý raddami svých služební- kuov často sem i tam hejbán býval, ale však uznav při ních některé býti neupřímnosti, počal se zda- lovati od jích raddy. A oni to seznavše, pravili k němu a to svými tvrdili přísahami, že otec jeho pro nic jiného i s Karlem nepřijel, než aby Korytanskau i Tyrolskau zemi někomu zastavil. A tak těmi řečmi lstivými jej k sobě obrátili, tak že již málo dbal na to napomenutí otce a bratra svého. I přihodilo se na den památky Dušiček, jenž jest ten den po slavnosti Všech Svatých, že kníže Jan vyjel na projížďku s některým malým počtem svých služebníkuov s zámku svého, jenž slove Tyrolis, žádného ovšem nemaje do své man- želky ani do svých znamenitých panův a služeb- níkův podezření. Toť žena jeho, zapomenuvši se nad svú poctivostí, čeled jeho všecku, jenž byli Čechové, z toho zámku vypudivši, sama s raddami svými se tam zavřela a manžela svého, když přijel, nechtěla pustiti. /Kníže Jan z toho zarmúcen jsa, k jiným zámkům svým se obrátil, ale však na žádný nebyl puštěn. Tu tepruv, že jest o něm lest složena, porozuměl. I uchýlil se k jednomu rytíři, kterýž slul Tegno z Willander, a u něho několik dní pobyv, k pánu Bertrandovi, patryarchovi Akvilejanskému, se obrátil, kterýž jej milostivě přijal a jednak, za pět 1 = téměř
Strana 363
SPORY O TYROLSKO. 363 měsícův u sebe zdržal, potom časem příhodným jej poctivě do Čech poslal. A tak kníže Jan proto, že více cizím než svým věřil, Tyroly i Korytany, též i manželku ztratil. Žena pak jeho, opustivši stud, šlojíř s hlavy složila a položivši jej na oltář, jako panna na svú hlavu věnec vstavila, pravěci (ale lživě), že by ještě pannau byla a že on Jan, manžel její, se k manželství nehodil a nehodí, ale že jest toho pro svuoj stud prvé oznámiti nechtěla. Ale to se potom jinak (než ona pravila) nalezlo. A tak, jakž byl Ludvík Bavorský zpuosobil, ona se Ludvíkovi Bramburskému za manželku dala a on potom měl s ní syna. Ale hned brzo po tom syna zplození Ludvíkovi obau noh vlk jísti počal,, tak že žádného massa na svých lajtkách nebhná- tích nemaje umřel. Syn také jeho z neřádného manželství pošlý dlúho po něm živ nebyl. Kněžna pak také spravedlivým Božím saudem ty své země ztratila a u veliké bídě a nauzi vykonala, svuoj život; a země Korytanská i Tyrolská přišly v moc knížatuom Rakúským. A skrze to potom mezi týmiž knížaty a Bavorským Ludvíkem veliké ruoznice i mnohá krve prolití dála se. Ludvíkovi vlk snědl nohy. (Události v rodině Janově. Jamníci.) V tom pak času kníže Jan v Českém království bydlil a s jednau svobodnau ženau měl syna a dal 1 = lupus zachvátil obě nohy — 2 = dokonala
SPORY O TYROLSKO. 363 měsícův u sebe zdržal, potom časem příhodným jej poctivě do Čech poslal. A tak kníže Jan proto, že více cizím než svým věřil, Tyroly i Korytany, též i manželku ztratil. Žena pak jeho, opustivši stud, šlojíř s hlavy složila a položivši jej na oltář, jako panna na svú hlavu věnec vstavila, pravěci (ale lživě), že by ještě pannau byla a že on Jan, manžel její, se k manželství nehodil a nehodí, ale že jest toho pro svuoj stud prvé oznámiti nechtěla. Ale to se potom jinak (než ona pravila) nalezlo. A tak, jakž byl Ludvík Bavorský zpuosobil, ona se Ludvíkovi Bramburskému za manželku dala a on potom měl s ní syna. Ale hned brzo po tom syna zplození Ludvíkovi obau noh vlk jísti počal,, tak že žádného massa na svých lajtkách nebhná- tích nemaje umřel. Syn také jeho z neřádného manželství pošlý dlúho po něm živ nebyl. Kněžna pak také spravedlivým Božím saudem ty své země ztratila a u veliké bídě a nauzi vykonala, svuoj život; a země Korytanská i Tyrolská přišly v moc knížatuom Rakúským. A skrze to potom mezi týmiž knížaty a Bavorským Ludvíkem veliké ruoznice i mnohá krve prolití dála se. Ludvíkovi vlk snědl nohy. (Události v rodině Janově. Jamníci.) V tom pak času kníže Jan v Českém království bydlil a s jednau svobodnau ženau měl syna a dal 1 = lupus zachvátil obě nohy — 2 = dokonala
Strana 364
364 V. HÁJEK, KRONIKA, R. 1341 Manželství bezděčně nestálé. Král Jan slepý pravil, že vidí. jemu jméno Jan, kterýž potom byl proboštem Vyšehradským; a tak tudy kníže Jan svú nevinu, kteruož ho vinnila jeho manželka, očistil. T. 1. Markéta, dcera krále Jana Českého, kteráž byla vdova pozůstalá po někdy Jindřichovi, kní- žeti Bavorském, zamluvena byla skrze otce svého bezděčně, k manželství sv. Kazimírovi, Polskému králi, kteréhož ona (nevím z jakých příčin) nikoli za manžela míti nechtěla. Ale že nic není bezděčného, stálého a zvláště manželství bezděčné rádo mívá zlé skončení, rok, byl položen králi Polskému, aby do Prahy na den sv. panny Markéty své snúbce poslal pro svú manželku — a ona se v tom roznemohla a třetí den před slavností sv. p. Mar- kéty v Praze umřela a na Zbraslavi pochována. Vše toho roku král Jan, ač byl muž velmi bo- jovný a zraku zbavený, kolby a honby velmi mi- loval a turnaje rozličným obyčejem provozoval. A tu sám přítomen jsa, odevřenými očima se tomu díval a nic neviděl, snad z té příčiny, aby se někteří domnívali, poněvadž má svú zvláštní v tom rozkoš, že to vidí a že není slepý. Také služby Boží velmi pilen byl, žádný den kostela a mší sv. ne- pominul. A chtě předkuov svých, králuov a knížat Českých, šlepějí následovati, k poctivosti P. Bohu a bl. P. Mariji rozkázal klášter poctivý a nákladný před Prahú pod Petřínem mezi Aujezdem a Smí- Klášter Kartúský u Prahy. 1 proti vůli, z donucení — 2 = lhůta, doba
364 V. HÁJEK, KRONIKA, R. 1341 Manželství bezděčně nestálé. Král Jan slepý pravil, že vidí. jemu jméno Jan, kterýž potom byl proboštem Vyšehradským; a tak tudy kníže Jan svú nevinu, kteruož ho vinnila jeho manželka, očistil. T. 1. Markéta, dcera krále Jana Českého, kteráž byla vdova pozůstalá po někdy Jindřichovi, kní- žeti Bavorském, zamluvena byla skrze otce svého bezděčně, k manželství sv. Kazimírovi, Polskému králi, kteréhož ona (nevím z jakých příčin) nikoli za manžela míti nechtěla. Ale že nic není bezděčného, stálého a zvláště manželství bezděčné rádo mívá zlé skončení, rok, byl položen králi Polskému, aby do Prahy na den sv. panny Markéty své snúbce poslal pro svú manželku — a ona se v tom roznemohla a třetí den před slavností sv. p. Mar- kéty v Praze umřela a na Zbraslavi pochována. Vše toho roku král Jan, ač byl muž velmi bo- jovný a zraku zbavený, kolby a honby velmi mi- loval a turnaje rozličným obyčejem provozoval. A tu sám přítomen jsa, odevřenými očima se tomu díval a nic neviděl, snad z té příčiny, aby se někteří domnívali, poněvadž má svú zvláštní v tom rozkoš, že to vidí a že není slepý. Také služby Boží velmi pilen byl, žádný den kostela a mší sv. ne- pominul. A chtě předkuov svých, králuov a knížat Českých, šlepějí následovati, k poctivosti P. Bohu a bl. P. Mariji rozkázal klášter poctivý a nákladný před Prahú pod Petřínem mezi Aujezdem a Smí- Klášter Kartúský u Prahy. 1 proti vůli, z donucení — 2 = lhůta, doba
Strana 365
JANOVO M'ANŽELSTVI. 365 chovem postaviti a divným dílem jej ozdobiti a uvésti do něho bratří řádu Kartúského; a opatřil je poctivau živností, klenoty mnohými a jinými kostelními ozdobami výborně okrášlil. T. r. také v království Českém počali se zjevo- vati nějací lidé bludní, kteříž slauli Jamníci, o kte- rýchž napřed psáno stojí, 1. 1176, v listu 202. A ti vcházejíce tajně do měst hrazených, lidi sprostnější odvozovali od řáduov křesťanských a zvláště v Praze jako v městě hlavním, v kterémž by se snáze ukryli, v některých domích kázali sobě, ale velmi tajně, ač je lidé někteří ovšem znali, ale však jím nic neříkali z té příčiny, neb se oni při- krývali šerým a velmi sprostným oděvem a uka- zovali na sobě veliké náboženství,. I přihodilo se, že toho času byl přijel do Prahy nějaký posel pa- pežský, Joannes de Musetis, jenž měl auřad, které- muž říkají exquisitor heretice prauitatis, t. j. vy- hledavač kacířských bluduov, a stál hospodau, v klášteře sv. Klimenta a bylo času zimního. I přišli jsú někteří z těch Jamníkuov do kláštera dne jednoho velmi ráno. I předstúpiv jeden z ních před toho inquisitora, oznamoval jemu latinským ja- zykem, že by ti všickni bratři žádost měli jemu se zpovědati. A on vzav svíčku, šel s ními do am- bitu a oni uvedše jej do kauta, tu jej zabili a hned se pryč rozběhli a utekli. Jamníci bludníci / 308v Bludníci zabili Řím- ského posla. 1 = živobytím — 2 = nábožnost — 3 = bydlil
JANOVO M'ANŽELSTVI. 365 chovem postaviti a divným dílem jej ozdobiti a uvésti do něho bratří řádu Kartúského; a opatřil je poctivau živností, klenoty mnohými a jinými kostelními ozdobami výborně okrášlil. T. r. také v království Českém počali se zjevo- vati nějací lidé bludní, kteříž slauli Jamníci, o kte- rýchž napřed psáno stojí, 1. 1176, v listu 202. A ti vcházejíce tajně do měst hrazených, lidi sprostnější odvozovali od řáduov křesťanských a zvláště v Praze jako v městě hlavním, v kterémž by se snáze ukryli, v některých domích kázali sobě, ale velmi tajně, ač je lidé někteří ovšem znali, ale však jím nic neříkali z té příčiny, neb se oni při- krývali šerým a velmi sprostným oděvem a uka- zovali na sobě veliké náboženství,. I přihodilo se, že toho času byl přijel do Prahy nějaký posel pa- pežský, Joannes de Musetis, jenž měl auřad, které- muž říkají exquisitor heretice prauitatis, t. j. vy- hledavač kacířských bluduov, a stál hospodau, v klášteře sv. Klimenta a bylo času zimního. I přišli jsú někteří z těch Jamníkuov do kláštera dne jednoho velmi ráno. I předstúpiv jeden z ních před toho inquisitora, oznamoval jemu latinským ja- zykem, že by ti všickni bratři žádost měli jemu se zpovědati. A on vzav svíčku, šel s ními do am- bitu a oni uvedše jej do kauta, tu jej zabili a hned se pryč rozběhli a utekli. Jamníci bludníci / 308v Bludníci zabili Řím- ského posla. 1 = živobytím — 2 = nábožnost — 3 = bydlil
Strana 366
366 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1342 (Povodeň v Čechách. Karel vladař.) (R. 1342.) Most Pražský se zlámal. L. 1342. zima dosti tvrdá byla a sníh nad míru veliký napadl a trval až čtvrtý den po sv. Pavlu na víru obrácení. A toho času přišel náhlý vítr od poledne, tak teplý, jako času letního. A v tom dešťové velicí a náhlí počali pršeti, tak že z toho přišlo náhlé rozvodnění, neb voda dešťová sněžnú s sebú pojala a led, jenž byl velmi tlustý, vnáhle lámala, tak až se ti ledové a kry veliké o most Pražský, jenž byl kamenný, ale nízký, zastavily a voda se zastavila a zdula, až do Větší i Menší Prahy daleko sahala. Z toho sobě lidé všickni, chudí i bohatí, počali velmi stýskati. A v tom tu noc před sv. Blažejem most na čtyřech místech se zlámal tak, že jeho ledva čtvrtý díl zůstal, všecky jezy i mlýny voda pobrala, a protože vnáhle přišla, mnoho vsí s dobytky i s lidmi s sebau pojala. Mnozí lidé na vyžších stojíce bře- zích viděli jsú, ani domové plynú a lidé z voken vyhlédajíce aneb na střechách sedíce volají, žá- dajíce pomoci; též i děti, any plynau s kolébkami, a žádný jim nemohl pomoci. Potom za dlúhé časy musili se lidé z jednoho města do druhého s velikú prací na lodech a na vořích plaviti, chudí pak zvláště velikau úzkost trpěli, kteříž co od přívozu dáti neměli. Toho také času most Drážďanský, kterýž stál
366 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1342 (Povodeň v Čechách. Karel vladař.) (R. 1342.) Most Pražský se zlámal. L. 1342. zima dosti tvrdá byla a sníh nad míru veliký napadl a trval až čtvrtý den po sv. Pavlu na víru obrácení. A toho času přišel náhlý vítr od poledne, tak teplý, jako času letního. A v tom dešťové velicí a náhlí počali pršeti, tak že z toho přišlo náhlé rozvodnění, neb voda dešťová sněžnú s sebú pojala a led, jenž byl velmi tlustý, vnáhle lámala, tak až se ti ledové a kry veliké o most Pražský, jenž byl kamenný, ale nízký, zastavily a voda se zastavila a zdula, až do Větší i Menší Prahy daleko sahala. Z toho sobě lidé všickni, chudí i bohatí, počali velmi stýskati. A v tom tu noc před sv. Blažejem most na čtyřech místech se zlámal tak, že jeho ledva čtvrtý díl zůstal, všecky jezy i mlýny voda pobrala, a protože vnáhle přišla, mnoho vsí s dobytky i s lidmi s sebau pojala. Mnozí lidé na vyžších stojíce bře- zích viděli jsú, ani domové plynú a lidé z voken vyhlédajíce aneb na střechách sedíce volají, žá- dajíce pomoci; též i děti, any plynau s kolébkami, a žádný jim nemohl pomoci. Potom za dlúhé časy musili se lidé z jednoho města do druhého s velikú prací na lodech a na vořích plaviti, chudí pak zvláště velikau úzkost trpěli, kteříž co od přívozu dáti neměli. Toho také času most Drážďanský, kterýž stál
Strana 367
POVODEN V CECHACH. 367 v Labi, skrze takové vod rozhojnění se zlámal, tak že voda zastavivši se za ním jej převrhla. R. t. Karel kníže a markrabě Moravský, jenž byl horlivý milovník služby Boží, s povolením otce svého, též is povolením poctivého, otce Jana, biskupa Pražského, a kapitoly téhož kostela Pražského, kaplu královskú na Hradě Pražském, kteráž slove „Všech Svatých“, zvelebil, a v ní probošta a 11 kanovníkuov zpuosobil, tak zřídiv, aby probošta a týchž kanovníkův na jich prebendy k němu samému a k budúcím králuom Českým podávaní náležalo, oni pak kanovníci a kapitola aby mohli společně sobě děkana voliti, buď jedno- ho z sebe aneb kohož by se jím líbilo. /Potom pak papežové budúcí toho také svými bullemi potvrdili. Léta téhož narodila se Karlovi dcera z manželky jeho, jenž slula Blaňka, kterúžto kázal v Pražském kostele pokřtíti a dáno jí jméno Kateřina. Kteráž potom dána byla za manželku Rudolfovi, knížeti Rakúskému. Kapla Všech svatých na Hradě Pražském. 309r Most Drážďanský. (Nový papež. Bavoři poraženi.) Toho také roku Benedykt papež umřel na den sv. Marka a v Avioně pohřben. Desátý pak den po smrti jeho volen na jeho místo skrze kardynály je- den z ních Petr Rothomagenský,, kterémuž dáno jméno Kliment VI. Ten byl veliký přítel krále Jana 1 = ctihodného — 2 = z Rouenu (ve Francii)
POVODEN V CECHACH. 367 v Labi, skrze takové vod rozhojnění se zlámal, tak že voda zastavivši se za ním jej převrhla. R. t. Karel kníže a markrabě Moravský, jenž byl horlivý milovník služby Boží, s povolením otce svého, též is povolením poctivého, otce Jana, biskupa Pražského, a kapitoly téhož kostela Pražského, kaplu královskú na Hradě Pražském, kteráž slove „Všech Svatých“, zvelebil, a v ní probošta a 11 kanovníkuov zpuosobil, tak zřídiv, aby probošta a týchž kanovníkův na jich prebendy k němu samému a k budúcím králuom Českým podávaní náležalo, oni pak kanovníci a kapitola aby mohli společně sobě děkana voliti, buď jedno- ho z sebe aneb kohož by se jím líbilo. /Potom pak papežové budúcí toho také svými bullemi potvrdili. Léta téhož narodila se Karlovi dcera z manželky jeho, jenž slula Blaňka, kterúžto kázal v Pražském kostele pokřtíti a dáno jí jméno Kateřina. Kteráž potom dána byla za manželku Rudolfovi, knížeti Rakúskému. Kapla Všech svatých na Hradě Pražském. 309r Most Drážďanský. (Nový papež. Bavoři poraženi.) Toho také roku Benedykt papež umřel na den sv. Marka a v Avioně pohřben. Desátý pak den po smrti jeho volen na jeho místo skrze kardynály je- den z ních Petr Rothomagenský,, kterémuž dáno jméno Kliment VI. Ten byl veliký přítel krále Jana 1 = ctihodného — 2 = z Rouenu (ve Francii)
Strana 368
368 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1342 Chodové porazili Bavořany. Ceského a syna jeho Karla, neb jest s ními oběma, jsa opatem i arcibiskupem, dobře byl znám a tak měl k ním velikú lásku. A kdožkoli přijel neb přišel z jích země do Říma, by byl najchudší pautník neb posel, a oznámil se papeži, hned byl v svých po- třebách uslyšán a brzo domův vypraven. A kdož pak měl od kterého z ních listy, ten byl v Římě velmi ctěn a vždycky jím ten papež na znamení lásky nějaké zvláštní, ač malé, ale vděčné, dary posílal. Toho ještě roku času podzimního Bavořané, kteříž obývali pod horami Českými, shromáždivše se u velikém počtu, vtrhli do Čech přes hory, tak jízdní jako pěší, a obořivše se na vsi, v kterýchž byli Chodové, velikú činili škodu. Ves, kteráž slove Bělá, a při tom jiných vsí několik vybravše, hned nazajtří pryč se hostili,. Chodové té noci spolu se shromáždivše, raným jitrem na ně udeřiti chtěli; ale že Choduov nebylo než 50 pěších a 16 jízdných, a Bavoruov více než 300, pokusiti se o ně nesměli; ale rychle a tajně velmi ráno běželi pod hory a tu těch laupežníkuov čekali, chtíce jim laupež odjíti. V tom Němci hnuli se k horám a když se k lesuom přiblížili, Chodové na ně vyskočivše nenadále a učinivše veliký okřik bili je napořád. Němci velmi mnoho Choduov se býti domnívajíce, nic se ne- bránili. Tu Chodové zabili jich okolo padesáti a zjí- Čechové měli lásku i v Římě. 1 = milé — 2 = chystali, strojili
368 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1342 Chodové porazili Bavořany. Ceského a syna jeho Karla, neb jest s ními oběma, jsa opatem i arcibiskupem, dobře byl znám a tak měl k ním velikú lásku. A kdožkoli přijel neb přišel z jích země do Říma, by byl najchudší pautník neb posel, a oznámil se papeži, hned byl v svých po- třebách uslyšán a brzo domův vypraven. A kdož pak měl od kterého z ních listy, ten byl v Římě velmi ctěn a vždycky jím ten papež na znamení lásky nějaké zvláštní, ač malé, ale vděčné, dary posílal. Toho ještě roku času podzimního Bavořané, kteříž obývali pod horami Českými, shromáždivše se u velikém počtu, vtrhli do Čech přes hory, tak jízdní jako pěší, a obořivše se na vsi, v kterýchž byli Chodové, velikú činili škodu. Ves, kteráž slove Bělá, a při tom jiných vsí několik vybravše, hned nazajtří pryč se hostili,. Chodové té noci spolu se shromáždivše, raným jitrem na ně udeřiti chtěli; ale že Choduov nebylo než 50 pěších a 16 jízdných, a Bavoruov více než 300, pokusiti se o ně nesměli; ale rychle a tajně velmi ráno běželi pod hory a tu těch laupežníkuov čekali, chtíce jim laupež odjíti. V tom Němci hnuli se k horám a když se k lesuom přiblížili, Chodové na ně vyskočivše nenadále a učinivše veliký okřik bili je napořád. Němci velmi mnoho Choduov se býti domnívajíce, nic se ne- bránili. Tu Chodové zabili jich okolo padesáti a zjí- Čechové měli lásku i v Římě. 1 = milé — 2 = chystali, strojili
Strana 369
NOVY PAPEZ. 369 mali jích půl třetího sta a sedm a hnali je zase do Bělé i s tím, což jsú tu pobrali, a tu je držali u vězení tak dlúho, až se jím někteří nad svú možnost musili šacovati.. A kteříž co dáti neměli, kázali jich s povolením pána Oldřicha z Boru dvadcet a sedm na tom místě, kdež jsú zjímáni, vedlé cesty silnice oběsiti. (Události církevní. Nový biskup pražský.) L. 1343. V ochtáb Mladátek duostojný otec bis- (R. 1343.) kup Jan, t. j. IV., biskup Pražský v pořádku 27., Biskup Jan Pražský dobrau a chvalitebnú po sobě pověst zuostaviv, umřel. umřel a v kostele Pražském před oltářem sv. Syl- vestra, kterýž byl on svým nákladem postaviti kázal a jej znamenitě nadal i posvětil, pochován. Ten biskup Jan za dnuov života mnoho dobrých křesťanských skutkuov na sobě ukazoval. Neb on založil i postavil, také i posvětil klášter Raud- nický k poctivosti P. Marie a tu ustanovil pro- bošta a bratří kanovníkův řeholních řádu sv. Au- gustyna. A ten byl první klášter té řeholy v Če- chách, a velmi znamenitě jej nadal klenoty a platy znamenitými. A založil i stavěl na svuoj náklad kostel sv. Jiljí v Praze. /Týž biskup mnohá lidská obtížení i nebezpe- čenství při témž městě Raudnici na přívoze přes Klášter Raudnický. Kostel sv. Jiljí v Praze. / 309 v 1 = vyceniti, vyplatiti Kronika IV. 24
NOVY PAPEZ. 369 mali jích půl třetího sta a sedm a hnali je zase do Bělé i s tím, což jsú tu pobrali, a tu je držali u vězení tak dlúho, až se jím někteří nad svú možnost musili šacovati.. A kteříž co dáti neměli, kázali jich s povolením pána Oldřicha z Boru dvadcet a sedm na tom místě, kdež jsú zjímáni, vedlé cesty silnice oběsiti. (Události církevní. Nový biskup pražský.) L. 1343. V ochtáb Mladátek duostojný otec bis- (R. 1343.) kup Jan, t. j. IV., biskup Pražský v pořádku 27., Biskup Jan Pražský dobrau a chvalitebnú po sobě pověst zuostaviv, umřel. umřel a v kostele Pražském před oltářem sv. Syl- vestra, kterýž byl on svým nákladem postaviti kázal a jej znamenitě nadal i posvětil, pochován. Ten biskup Jan za dnuov života mnoho dobrých křesťanských skutkuov na sobě ukazoval. Neb on založil i postavil, také i posvětil klášter Raud- nický k poctivosti P. Marie a tu ustanovil pro- bošta a bratří kanovníkův řeholních řádu sv. Au- gustyna. A ten byl první klášter té řeholy v Če- chách, a velmi znamenitě jej nadal klenoty a platy znamenitými. A založil i stavěl na svuoj náklad kostel sv. Jiljí v Praze. /Týž biskup mnohá lidská obtížení i nebezpe- čenství při témž městě Raudnici na přívoze přes Klášter Raudnický. Kostel sv. Jiljí v Praze. / 309 v 1 = vyceniti, vyplatiti Kronika IV. 24
Strana 370
370 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 Špitál v Raudnici. Hrob sv. Vojtěcha. Oltář sv. Marty. Biskupem učiněn Arnošt. Labe vida, i rozkázal na svuoj vlastní náklad udě- lati most kamenný velmi nákladný. Kázal také na konci toho mostu slavný postaviti špitál, pro lidi chudé nemocné, aby tam byli přijímáni a z kláštera toho aby byli poctivau ztravau opatrováni a v po- krmích i v nápoji, také i v oděvích i v jiných ve všech věcech jím náležitých aby žádného netrpěli nedostatku. On také biskup kázal na svuoj náklad v kostele Pražském hrob sv. Vojtěcha stříbrnými plechy velmi nákladným dílem příkrýti. Také dva oltáře na svůj náklad dal udělati a znamenitě je nadal; jeden, jakž se svrchu píše, k poctivosti sv. Sylvestra a druhý sv. Marty — a ten den sv. Marty rozkázal v svém biskupství slavně světiti. Po jeho pak pohřbu kanovníci Pražského kostela jedenáctého dne sšedše se a P. Boha za milost Ducha sv. poprosivše, poctivého muže Arnošta, na ten čas Pražského kostela děkana, za biskupa vy- volili, kterýž byl syn statečného rytíře Arnošta z Pardubic. A byl muž krásné postavy a dobrých obyčejuov, všem přívětivý i milostivý. Ale že na ten čas arcibiskup Mohutský, jenž byl najvyžší zprávce kostela Pražského, nemohl Arnošta vo- leného posvětiti na biskupství (proto, neb se při- držal Ludvíka Bavorského a byl i s ním v kladbě) protož Arnošt musil jeti pro potvrzení k najvyž- šímu biskupu Rímskému a nalezl jej v Avionu, Most kamenný v Raudnici. 1 = chorobinec
370 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 Špitál v Raudnici. Hrob sv. Vojtěcha. Oltář sv. Marty. Biskupem učiněn Arnošt. Labe vida, i rozkázal na svuoj vlastní náklad udě- lati most kamenný velmi nákladný. Kázal také na konci toho mostu slavný postaviti špitál, pro lidi chudé nemocné, aby tam byli přijímáni a z kláštera toho aby byli poctivau ztravau opatrováni a v po- krmích i v nápoji, také i v oděvích i v jiných ve všech věcech jím náležitých aby žádného netrpěli nedostatku. On také biskup kázal na svuoj náklad v kostele Pražském hrob sv. Vojtěcha stříbrnými plechy velmi nákladným dílem příkrýti. Také dva oltáře na svůj náklad dal udělati a znamenitě je nadal; jeden, jakž se svrchu píše, k poctivosti sv. Sylvestra a druhý sv. Marty — a ten den sv. Marty rozkázal v svém biskupství slavně světiti. Po jeho pak pohřbu kanovníci Pražského kostela jedenáctého dne sšedše se a P. Boha za milost Ducha sv. poprosivše, poctivého muže Arnošta, na ten čas Pražského kostela děkana, za biskupa vy- volili, kterýž byl syn statečného rytíře Arnošta z Pardubic. A byl muž krásné postavy a dobrých obyčejuov, všem přívětivý i milostivý. Ale že na ten čas arcibiskup Mohutský, jenž byl najvyžší zprávce kostela Pražského, nemohl Arnošta vo- leného posvětiti na biskupství (proto, neb se při- držal Ludvíka Bavorského a byl i s ním v kladbě) protož Arnošt musil jeti pro potvrzení k najvyž- šímu biskupu Rímskému a nalezl jej v Avionu, Most kamenný v Raudnici. 1 = chorobinec
Strana 371
UDALOSTI CIRKEVNI. 371 kteréhožto on, Kliment VI., velmi vděčně a mi- lostivě přijal a kardynálovi Portuenskému jej na biskupství České hned posvětiti rozkázal; a tak on, Arnošt, vzav listy a bulle na své potvrzení, šťasně se do Čech navrátil. Proti němu jsú král Jan a Karel i Jan, synové jeho, knížata, slavně vyjeli. Též i všecken stav duchovní s procesí poctivě vyšli i všecken lid obecný jeho příští se radoval, ne- méně jeden každý než jako otce svého vlastního vítali a jej do kostela sv. Víta s velikau uvedli poctivostí. T. I. Karel kníže, chtě za časné věci věčné vy- frajmarčiti,, k poctivosti P. Bohu a P. Maryji«...) Pána našeho, také i sv. dědicuom,, aby službu kostelní rozmnožil, kázal jeden duom veliký při kostele sv. Víta postaviti, tu zpuosobiv, aby čtyř- mezcítma, osob duchovních mohlo se tu chovati, totiž 12 kněží, 6 jahnuov a podjahnuov. A po- něvadž on Karel tu sobě i svým budúcím pohřeb, v tom kostele vyvolil, ty osoby aby tu ustavičně P. Bohu slaužili jitřně a jiné hodiny vedle rubryky jích držali a mši v svítaní každý den o P. Marii aby zpívali. A ty osoby dostatečně živností i všemi věcmi časnými opatřil. K tomu také vysazení Arnošt, Pražský biskup, povolil a Kliment papež svými bullemi potvrdil. 1 = vyměniti, vykoupiti — 2 = patronům — 3 = 24 4 = místo k pohřbení
UDALOSTI CIRKEVNI. 371 kteréhožto on, Kliment VI., velmi vděčně a mi- lostivě přijal a kardynálovi Portuenskému jej na biskupství České hned posvětiti rozkázal; a tak on, Arnošt, vzav listy a bulle na své potvrzení, šťasně se do Čech navrátil. Proti němu jsú král Jan a Karel i Jan, synové jeho, knížata, slavně vyjeli. Též i všecken stav duchovní s procesí poctivě vyšli i všecken lid obecný jeho příští se radoval, ne- méně jeden každý než jako otce svého vlastního vítali a jej do kostela sv. Víta s velikau uvedli poctivostí. T. I. Karel kníže, chtě za časné věci věčné vy- frajmarčiti,, k poctivosti P. Bohu a P. Maryji«...) Pána našeho, také i sv. dědicuom,, aby službu kostelní rozmnožil, kázal jeden duom veliký při kostele sv. Víta postaviti, tu zpuosobiv, aby čtyř- mezcítma, osob duchovních mohlo se tu chovati, totiž 12 kněží, 6 jahnuov a podjahnuov. A po- něvadž on Karel tu sobě i svým budúcím pohřeb, v tom kostele vyvolil, ty osoby aby tu ustavičně P. Bohu slaužili jitřně a jiné hodiny vedle rubryky jích držali a mši v svítaní každý den o P. Marii aby zpívali. A ty osoby dostatečně živností i všemi věcmi časnými opatřil. K tomu také vysazení Arnošt, Pražský biskup, povolil a Kliment papež svými bullemi potvrdil. 1 = vyměniti, vykoupiti — 2 = patronům — 3 = 24 4 = místo k pohřbení
Strana 372
372 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 (Arcibiskupství v Praze zřízeno.) Král Jan a Karel jeli do Ríma. / 310r R. t. povstala nevole mezi králem Janem a bi- skupem i vší kapitolú kostela Vratislavského proto, neb král držal některá zboží a zámky, kteříž ná- leželi biskupu a kapitole téhož kostela. A často- krát jsa od nich napomínán jím postúpiti a na- vrátiti zanedbával; protož vzali naň z Ríma kladbu a všudy po témž biskupství i jinde jej býti v kladbě vyhlašovali. Uznav král, že taková věc papeže tajna není a že toho již žádný mezi ním a týmž biskupem urovnati nemuož než papež, pojav Karla, syna svého, do Ríma se obrátil. A tam byl od pa- peže přívětivě přivítán a přátelsky ctěn i darován. Vratislavský biskup vzav o tom zprávu, že král Český do Ríma jel, hned za ním jeti nemeškal, kterýž také byl od papeže poctivě přivítán. /Papež povolav rad svých učinil mezi týmž krá- lem a biskupem narovnání, tak aby král Jan ta zboží, kteráž byl kostelu Vratislavskému nepo- řádně, odjal, navrátil a biskup aby tu hned krále z té kladby propustil; tu sú přátelsky smířeni. V tom pak papež a kardynálové dali se v rokování s králem Janem a Karlem, synem jeho, o to, kterak Ludvík Bavorský, jenž drží císařství, jest úhlavní nepřítel sv. víry křesťanské, a že není hodné, aby on pro své zlé a hanebné skutky měl to místo držeti 1 = proti právu
372 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 (Arcibiskupství v Praze zřízeno.) Král Jan a Karel jeli do Ríma. / 310r R. t. povstala nevole mezi králem Janem a bi- skupem i vší kapitolú kostela Vratislavského proto, neb král držal některá zboží a zámky, kteříž ná- leželi biskupu a kapitole téhož kostela. A často- krát jsa od nich napomínán jím postúpiti a na- vrátiti zanedbával; protož vzali naň z Ríma kladbu a všudy po témž biskupství i jinde jej býti v kladbě vyhlašovali. Uznav král, že taková věc papeže tajna není a že toho již žádný mezi ním a týmž biskupem urovnati nemuož než papež, pojav Karla, syna svého, do Ríma se obrátil. A tam byl od pa- peže přívětivě přivítán a přátelsky ctěn i darován. Vratislavský biskup vzav o tom zprávu, že král Český do Ríma jel, hned za ním jeti nemeškal, kterýž také byl od papeže poctivě přivítán. /Papež povolav rad svých učinil mezi týmž krá- lem a biskupem narovnání, tak aby král Jan ta zboží, kteráž byl kostelu Vratislavskému nepo- řádně, odjal, navrátil a biskup aby tu hned krále z té kladby propustil; tu sú přátelsky smířeni. V tom pak papež a kardynálové dali se v rokování s králem Janem a Karlem, synem jeho, o to, kterak Ludvík Bavorský, jenž drží císařství, jest úhlavní nepřítel sv. víry křesťanské, a že není hodné, aby on pro své zlé a hanebné skutky měl to místo držeti 1 = proti právu
Strana 373
BISKUP ARNOST. 373 a titule císařského požívati, ale aby byl složen a někto jiný lepší a hodnější na ten úřad vyvolen, kterýž by držal řády křesťanské a, což by komu řekl, tak aby se nalezlo. Též i Mohutský arcibiskup, jenž byl z rodu hrabat Wirtspurských, kterýž se toho Ludvíka přidrží Rímskému kostelu na odpor, aby byl s toho arcibiskupství složen. I zůstali sú na tom a to hned sú způsobili. A kardinálové, král Jan a syn jeho papeži, aby se o jiného krále římského staral, poručili. A Mohutský arcibiskup tu hned auřadem papežským svého duostojenství zbaven a na místo jeho Gerlakus, syn hraběte z Nassov, na žádost krále Jana a Karla knížete vyvolen. Tu Karel kníže, uhlídav čas příhodný, před papeže[m] a raddu jeho předstúpil a žádal snažně i prosil, poněvadž mnohá léta kostel Pražský byl poddán arcibiskupu Mohutskému, již na ten čas aby byl z toho propuštěn a za hlavní vyzdvižen, a kostel Olomúcký, jenž též poddán byl Mohut- skému, aby byl od něho odtržen a Pražskému při- pojen, též i kostel Litomyšlský aby byl v biskup- ství vyzdvižen a biskupové ti oba aby Pražskému poddáni byli. A Pražský biskup Arnošt aby byl arci- biskupem vyhlášen, on i jeho budúcí aby od toho času [aby] arcibiskupského tytule i moci užívali a Olomúcký i Litomyšlský biskupové, ti oba, aby jeho byli poddaní. Papež přemožen sa přílišnú žá- dostí a prosbú ustavičnú Karla knížete, k tomu Kostel Pražský vyšel z moci arcibiskupa Mohutského. Arcibisku- pem učiněn Arnošt, biskup Pražský.
BISKUP ARNOST. 373 a titule císařského požívati, ale aby byl složen a někto jiný lepší a hodnější na ten úřad vyvolen, kterýž by držal řády křesťanské a, což by komu řekl, tak aby se nalezlo. Též i Mohutský arcibiskup, jenž byl z rodu hrabat Wirtspurských, kterýž se toho Ludvíka přidrží Rímskému kostelu na odpor, aby byl s toho arcibiskupství složen. I zůstali sú na tom a to hned sú způsobili. A kardinálové, král Jan a syn jeho papeži, aby se o jiného krále římského staral, poručili. A Mohutský arcibiskup tu hned auřadem papežským svého duostojenství zbaven a na místo jeho Gerlakus, syn hraběte z Nassov, na žádost krále Jana a Karla knížete vyvolen. Tu Karel kníže, uhlídav čas příhodný, před papeže[m] a raddu jeho předstúpil a žádal snažně i prosil, poněvadž mnohá léta kostel Pražský byl poddán arcibiskupu Mohutskému, již na ten čas aby byl z toho propuštěn a za hlavní vyzdvižen, a kostel Olomúcký, jenž též poddán byl Mohut- skému, aby byl od něho odtržen a Pražskému při- pojen, též i kostel Litomyšlský aby byl v biskup- ství vyzdvižen a biskupové ti oba aby Pražskému poddáni byli. A Pražský biskup Arnošt aby byl arci- biskupem vyhlášen, on i jeho budúcí aby od toho času [aby] arcibiskupského tytule i moci užívali a Olomúcký i Litomyšlský biskupové, ti oba, aby jeho byli poddaní. Papež přemožen sa přílišnú žá- dostí a prosbú ustavičnú Karla knížete, k tomu Kostel Pražský vyšel z moci arcibiskupa Mohutského. Arcibisku- pem učiněn Arnošt, biskup Pražský.
Strana 374
374 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 svolil a dal jemu hned nazajtří plášť arcibiskupský, v kterémž plnost moci arcibiskupské záležala. Král Jan pak ustavičně napomínal papeže, aby korferštům, jinak volencům císařským, psaní a na- pomenutí učinil, aby se bez odtahuov sjeli a jiného někoho volili za císaře; a to proto, že ten Ludvík mnoho neobyčejných věcí béře před sebe proti sv. řáduom křesťanským. Jako to, že jest vzal synu jeho Janovi, hraběti Tyrolskému, jeho manželku a dal ji Ludvíkovi Bramburskému, synu svému, toho mimo řád křesťanský učiniti nemaje. Papež s svú raddú rozváživ radu i žádost Jana, krále Českého, býti slušnú, tak učiniti slíbil. A hned dřív než sú oni odjeli, psaní z Říma vyšlo tak, aby jiný byl na císařství volen. Král Jan a Karel způ- sobivše při papeži své věci, s týmž papežem a kar- dynály přátelsky se rozžehnavše, odjeli a navrátili se do Čech s veselím. Když pak ten plášť arcibi- skupský byl od nich do Prahy přinesen, v tu neděli před adventem veliká slavnost v kostele Pražském byla. Tu jest Arnošt biskup veň poctivě (tak jakž slušalo) oblečen, ani všickni duchovní ,Te Deum laudamus“ zpívají a lid obecný ,Hospodine, po- miluj ny“ vysokými hlasy křičí, P. Bohu děkujíce. (Založení dómu sv. vítského. Listina zakládací.) Krumfeštové A odtuď vyšli sú s slavnú procesí až na příkopy, kostela Pražského. kteréž byl kázal předtím Karel hluboko vykopati,
374 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 svolil a dal jemu hned nazajtří plášť arcibiskupský, v kterémž plnost moci arcibiskupské záležala. Král Jan pak ustavičně napomínal papeže, aby korferštům, jinak volencům císařským, psaní a na- pomenutí učinil, aby se bez odtahuov sjeli a jiného někoho volili za císaře; a to proto, že ten Ludvík mnoho neobyčejných věcí béře před sebe proti sv. řáduom křesťanským. Jako to, že jest vzal synu jeho Janovi, hraběti Tyrolskému, jeho manželku a dal ji Ludvíkovi Bramburskému, synu svému, toho mimo řád křesťanský učiniti nemaje. Papež s svú raddú rozváživ radu i žádost Jana, krále Českého, býti slušnú, tak učiniti slíbil. A hned dřív než sú oni odjeli, psaní z Říma vyšlo tak, aby jiný byl na císařství volen. Král Jan a Karel způ- sobivše při papeži své věci, s týmž papežem a kar- dynály přátelsky se rozžehnavše, odjeli a navrátili se do Čech s veselím. Když pak ten plášť arcibi- skupský byl od nich do Prahy přinesen, v tu neděli před adventem veliká slavnost v kostele Pražském byla. Tu jest Arnošt biskup veň poctivě (tak jakž slušalo) oblečen, ani všickni duchovní ,Te Deum laudamus“ zpívají a lid obecný ,Hospodine, po- miluj ny“ vysokými hlasy křičí, P. Bohu děkujíce. (Založení dómu sv. vítského. Listina zakládací.) Krumfeštové A odtuď vyšli sú s slavnú procesí až na příkopy, kostela Pražského. kteréž byl kázal předtím Karel hluboko vykopati,
Strana 375
ZALOŽENÍ DOMU SVATOVITSKEHO. 375 aby v nich zakládáni byli nového kostela krum- feštové, i vešli sú do těch příkopuov toliko čtyři osoby, totiž arcibiskup, král a dva synové jeho, a tu všickni spolu s velikým náboženstvím a s plá- čem poctivě položili první kámen toho krumfeštu neb základu toho kostela nového Pražského a vy- šedše ven, poklekli. A lid všecken z toho P. Bohu děkuje, radoval se. Nazajtří pak král Jan s povo- lením svých synuov i vší země učinil nadání tomu kostelu, tak aby vydáváno bylo z Hory Kutny z mince královské na budúcí věčné časy desátý díl stříbra aneb mince a na to ten kostel aby byl staven a opravován na věčnost. A na to učiněn jest list pod pečetmi Jich Milostí a dán do rukú děkana téhož kostela Pražského. /Na den pak slavnosti sv. Mikuláše listové takoví, všickni vnově do Čech přinesení, čteni sú při pří- tomnosti všeho lidu a zvláště listové na vysazení arcibiskupství Pražského pro tu příčinu, aby lid všecken z té milosti jim od P. Boha učiněné ra- doval se. List první jest v tato slova: „Kliment, služebník služebníkuov Božích, pro věčnú těch věcí pamět, zřízením Svrchované Ve- lebnosti Římský biskup, postavený na najvyžším místě duostojenství při stádu Páně jeho péči po- ručeném, tak jakž jemu z auřadu pastýřského pil- nost míti náleží, prohlédaje a opatruje, též i kostel Kostel Pražský dal stavěti král Jan. 310v List papežský na arcibiskup- ství Pražské. 1 = základy
ZALOŽENÍ DOMU SVATOVITSKEHO. 375 aby v nich zakládáni byli nového kostela krum- feštové, i vešli sú do těch příkopuov toliko čtyři osoby, totiž arcibiskup, král a dva synové jeho, a tu všickni spolu s velikým náboženstvím a s plá- čem poctivě položili první kámen toho krumfeštu neb základu toho kostela nového Pražského a vy- šedše ven, poklekli. A lid všecken z toho P. Bohu děkuje, radoval se. Nazajtří pak král Jan s povo- lením svých synuov i vší země učinil nadání tomu kostelu, tak aby vydáváno bylo z Hory Kutny z mince královské na budúcí věčné časy desátý díl stříbra aneb mince a na to ten kostel aby byl staven a opravován na věčnost. A na to učiněn jest list pod pečetmi Jich Milostí a dán do rukú děkana téhož kostela Pražského. /Na den pak slavnosti sv. Mikuláše listové takoví, všickni vnově do Čech přinesení, čteni sú při pří- tomnosti všeho lidu a zvláště listové na vysazení arcibiskupství Pražského pro tu příčinu, aby lid všecken z té milosti jim od P. Boha učiněné ra- doval se. List první jest v tato slova: „Kliment, služebník služebníkuov Božích, pro věčnú těch věcí pamět, zřízením Svrchované Ve- lebnosti Římský biskup, postavený na najvyžším místě duostojenství při stádu Páně jeho péči po- ručeném, tak jakž jemu z auřadu pastýřského pil- nost míti náleží, prohlédaje a opatruje, též i kostel Kostel Pražský dal stavěti král Jan. 310v List papežský na arcibiskup- ství Pražské. 1 = základy
Strana 376
376 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 i jich zpuosob proměňuje a napravuje, tak jakž kosteluov a míst těch ukazuje potřeba a příčiny se uznávají, pro lidu křesťanského [a] nápravu (a) spasení jejich duší. Jakož jest Nám s strany některé od najmilejšího v Krystu syna Našeho Jana, krále Ceského, osvíceného a slavného muže Karla, mar- krabí Moravského, prvorozeného syna jeho, před Námi a bratřími Našimi sv. Rímského kostela kar- dynály předloženo a poctivě oznámeno, kterak Pražský a Olomúcký kostelové a jich města i bis- kupství v království Českém postavená náležela sú právem hlavním arcibiskupu Mohutskému, kterýž na tento čas jest, a témuž kostelu Mohut- skému; a město Mohutské v svém položení odtud jest vzdáli okolo 12ti dní cesty, k tomu také že obyvatelé pověděného království, kteří mluví ja- zykem Slovanským, obyvateluom těm, kteříž sú v předpověděném arcibiskupství, nerozumějí a s těmi, kteříž pravú řeč Německu mluví, nikterakž se smluviti neumějí, také že ti z Pražského a Olo- múckého měst a biskupství skrze lotry a laupež- níky na cestách mnohá nebezpečenství mívali, také že velicí lesové a hory sú mezi nimi a tak těžký přístup. A častokrát chtíce do Mohuce přijíti, musí skrze jiné krajiny procházeti a daleko obcházeti jinými cestami, buďto pro apellací, aneb jiné po- třeby jich chtíce od arcibiskupa jako od vrchního zprávce dosáhnúti, mnohé práce, těžkosti a útraty
376 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 i jich zpuosob proměňuje a napravuje, tak jakž kosteluov a míst těch ukazuje potřeba a příčiny se uznávají, pro lidu křesťanského [a] nápravu (a) spasení jejich duší. Jakož jest Nám s strany některé od najmilejšího v Krystu syna Našeho Jana, krále Ceského, osvíceného a slavného muže Karla, mar- krabí Moravského, prvorozeného syna jeho, před Námi a bratřími Našimi sv. Rímského kostela kar- dynály předloženo a poctivě oznámeno, kterak Pražský a Olomúcký kostelové a jich města i bis- kupství v království Českém postavená náležela sú právem hlavním arcibiskupu Mohutskému, kterýž na tento čas jest, a témuž kostelu Mohut- skému; a město Mohutské v svém položení odtud jest vzdáli okolo 12ti dní cesty, k tomu také že obyvatelé pověděného království, kteří mluví ja- zykem Slovanským, obyvateluom těm, kteříž sú v předpověděném arcibiskupství, nerozumějí a s těmi, kteříž pravú řeč Německu mluví, nikterakž se smluviti neumějí, také že ti z Pražského a Olo- múckého měst a biskupství skrze lotry a laupež- níky na cestách mnohá nebezpečenství mívali, také že velicí lesové a hory sú mezi nimi a tak těžký přístup. A častokrát chtíce do Mohuce přijíti, musí skrze jiné krajiny procházeti a daleko obcházeti jinými cestami, buďto pro apellací, aneb jiné po- třeby jich chtíce od arcibiskupa jako od vrchního zprávce dosáhnúti, mnohé práce, těžkosti a útraty
Strana 377
ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKE. 377 mívali a také i nebezpečenství trpěli, a nad to že není žádná pamět lidská, aby kostelové a města biskupství Pražského a Olomúckého od téhož arci- biskupa Mohutského (krom jedinú toliko) byla na- vštívena, ješto dobrému zprávci jest věc náležitá, aby k svým poddaným nahlédal pastýřuom. Ale však i to za neřád se býti uznává, aby takové množství lidu tak daleko k jedinému toliko zprávci své zření míti mělo. I protož z těch příčin od před- řečeného krále a syna jeho prvorozeného za to Nás pokorně bylo prošeno, abychom Pražský a Olo- múcký kostely od takového panství, moci a vrch- ností arcibiskupův a kostela Mohutského vysvobo- dili a ten kostel Pražský za hlavní a jiné kostely v témž biskupství vyzdvihnúti a zvláště Olomúcký k témuž kostelu Pražskému abychom přispojiti mocí apoštolskú ráčili. My pak jich takové prosby vyslyšavše a chtíce v těch věcech slušný zpuosob a pořádek zachovati a těch věcí dokonalejší vzíti zprávu, poctivému bratru, duostojnému biskupu Ostienskému a milým synům Našim, Bernhardovi, tytulem sv. Ciriaka, v Tervisu zprávci, i také Raj- mundovi, kostela nového P. Marie jáhnu, kardy- nálům, poručili sme, aby o tom osobně z aust v uši lepší zprávu vzali a, což při tom za slušné býti uznají, to aby Nám oznámili. Tu skrze oznámení biskupa Ostienského a kardynáluov vedlé poručení našeho jim, jakž sú zprávu o tom vzali, vyrozuměli
ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKE. 377 mívali a také i nebezpečenství trpěli, a nad to že není žádná pamět lidská, aby kostelové a města biskupství Pražského a Olomúckého od téhož arci- biskupa Mohutského (krom jedinú toliko) byla na- vštívena, ješto dobrému zprávci jest věc náležitá, aby k svým poddaným nahlédal pastýřuom. Ale však i to za neřád se býti uznává, aby takové množství lidu tak daleko k jedinému toliko zprávci své zření míti mělo. I protož z těch příčin od před- řečeného krále a syna jeho prvorozeného za to Nás pokorně bylo prošeno, abychom Pražský a Olo- múcký kostely od takového panství, moci a vrch- ností arcibiskupův a kostela Mohutského vysvobo- dili a ten kostel Pražský za hlavní a jiné kostely v témž biskupství vyzdvihnúti a zvláště Olomúcký k témuž kostelu Pražskému abychom přispojiti mocí apoštolskú ráčili. My pak jich takové prosby vyslyšavše a chtíce v těch věcech slušný zpuosob a pořádek zachovati a těch věcí dokonalejší vzíti zprávu, poctivému bratru, duostojnému biskupu Ostienskému a milým synům Našim, Bernhardovi, tytulem sv. Ciriaka, v Tervisu zprávci, i také Raj- mundovi, kostela nového P. Marie jáhnu, kardy- nálům, poručili sme, aby o tom osobně z aust v uši lepší zprávu vzali a, což při tom za slušné býti uznají, to aby Nám oznámili. Tu skrze oznámení biskupa Ostienského a kardynáluov vedlé poručení našeho jim, jakž sú zprávu o tom vzali, vyrozuměli
Strana 378
378 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 / 311r sme příčiny hodné a poněkud i zjevné býti. Takové žádosti jich že netoliko sú příhodné, ale potřebné i užitečné pro rozmnožení odplaty Boží a duší lid- ských spasení, neb té sme naděje, že by skrze to mnoho spasitedlného přijíti mohlo, tak jakž sme to s bratřími Našimi předřečenými bedlivě a pilně uvážili, a na to také radu vzali, kostel a město i biskupství Pražské předřečené z týchž bratruov našich raddy a apoštolské moci plnosti mocí /apo- štolskú s jistým Naším vědomím od všelikteraké povinnosti, moci a poddanosti arcibiskupa, kterýž na tento čas jest, a milých synův kapitoly kostela Mohutského vynímajíce a zhola vysvobozujíce i také je samému kostelu Rímskému, aby náležalo na věčnost, poddávajíce a ten Pražský kostel k chvále Boží a slávě, také i k vyvajšení víry křes- ťanské a služby Boží pro rozšíření i lidských duší k prospěchu v hlavní kostel vyzdvihujeme a jej poctivostmi a znameními stolice hlavní ozdobu- jeme, mocí předpověděnú ustanovujíce, aby ten Pražský kostel za hlavní na věčnost jmín byl a jeho zprávce arcibiskup také aby slul. I z té příčiny hodné jest, poněvadž ten kostel Pražský někdy byl jako dcera a nyní jest učiněn jako matka v hlavním duostojenství, aby sufragány a svú zvláštní kra- jinu aby měl, aby k saudu arcibiskupa Pražského, kterýž na ten čas byl by, všecky pře sufragánské, biskupuov i osob duchovních i měst a týchž bis-
378 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 / 311r sme příčiny hodné a poněkud i zjevné býti. Takové žádosti jich že netoliko sú příhodné, ale potřebné i užitečné pro rozmnožení odplaty Boží a duší lid- ských spasení, neb té sme naděje, že by skrze to mnoho spasitedlného přijíti mohlo, tak jakž sme to s bratřími Našimi předřečenými bedlivě a pilně uvážili, a na to také radu vzali, kostel a město i biskupství Pražské předřečené z týchž bratruov našich raddy a apoštolské moci plnosti mocí /apo- štolskú s jistým Naším vědomím od všelikteraké povinnosti, moci a poddanosti arcibiskupa, kterýž na tento čas jest, a milých synův kapitoly kostela Mohutského vynímajíce a zhola vysvobozujíce i také je samému kostelu Rímskému, aby náležalo na věčnost, poddávajíce a ten Pražský kostel k chvále Boží a slávě, také i k vyvajšení víry křes- ťanské a služby Boží pro rozšíření i lidských duší k prospěchu v hlavní kostel vyzdvihujeme a jej poctivostmi a znameními stolice hlavní ozdobu- jeme, mocí předpověděnú ustanovujíce, aby ten Pražský kostel za hlavní na věčnost jmín byl a jeho zprávce arcibiskup také aby slul. I z té příčiny hodné jest, poněvadž ten kostel Pražský někdy byl jako dcera a nyní jest učiněn jako matka v hlavním duostojenství, aby sufragány a svú zvláštní kra- jinu aby měl, aby k saudu arcibiskupa Pražského, kterýž na ten čas byl by, všecky pře sufragánské, biskupuov i osob duchovních i měst a týchž bis-
Strana 379
LIST OD PAPEŽE. 379 kupství a kraje vedlé pořádku práva duchovního vznášíny byly. Ves pak Litomyšl, jenž jest místo znamenité v Pražském biskupství, k chvále jména Božího a k poctivosti pro vzdělání a vyvajšení v město vyzdvihujeme a za město jí vysazujeme, též i kostel kláštera téhož nového města Premon- stratenského řádu v biskupský vyvyšujem, k které- mužto od kostela Olomúckého, také i Pražského některé slušné díly zboží aby odděleny byly a tak Olomucký i Litomyšlský kostelové i jich města Pražského kostela sufraganství aby byli. Protož ne- budiž žádnému slušné tohoto Našeho vynětí a vy- svobození vysazení a ustanovení Naší vuole a zá- povědi přerušiti anebo nějakú všetečností tomu na odpor býti. Pakli by se kto o to pokusiti směl, v hněv všemohúcího Boha a sv. Petra a Pavla apoš- toluov jeho aby znal že jest upadl. Dán v Avioně, druhú kalendu měsíce máje, biskupství Našeho léta druhého“. (= 30. dubna 1343.) (Bula korunovační.) Druhý pak list vyšel od téhož papeže na koru- nování králův Českých, jenž jest psán v tato slova: „Kliment biskup, služebník služebníkův Božích, k věčné té věci paměti! Římský biskup od P. Boha, skrze kteréhož králové kralují a knížata rozkazují a kterýž má sám moc v království lidském, usta- noven nad národy a královstvími, ty věci, kteréž List papežský na korunování krále Českého.
LIST OD PAPEŽE. 379 kupství a kraje vedlé pořádku práva duchovního vznášíny byly. Ves pak Litomyšl, jenž jest místo znamenité v Pražském biskupství, k chvále jména Božího a k poctivosti pro vzdělání a vyvajšení v město vyzdvihujeme a za město jí vysazujeme, též i kostel kláštera téhož nového města Premon- stratenského řádu v biskupský vyvyšujem, k které- mužto od kostela Olomúckého, také i Pražského některé slušné díly zboží aby odděleny byly a tak Olomucký i Litomyšlský kostelové i jich města Pražského kostela sufraganství aby byli. Protož ne- budiž žádnému slušné tohoto Našeho vynětí a vy- svobození vysazení a ustanovení Naší vuole a zá- povědi přerušiti anebo nějakú všetečností tomu na odpor býti. Pakli by se kto o to pokusiti směl, v hněv všemohúcího Boha a sv. Petra a Pavla apoš- toluov jeho aby znal že jest upadl. Dán v Avioně, druhú kalendu měsíce máje, biskupství Našeho léta druhého“. (= 30. dubna 1343.) (Bula korunovační.) Druhý pak list vyšel od téhož papeže na koru- nování králův Českých, jenž jest psán v tato slova: „Kliment biskup, služebník služebníkův Božích, k věčné té věci paměti! Římský biskup od P. Boha, skrze kteréhož králové kralují a knížata rozkazují a kterýž má sám moc v království lidském, usta- noven nad národy a královstvími, ty věci, kteréž List papežský na korunování krále Českého.
Strana 380
380 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 sú k užitku králům a knížatům jedná a puosobí, pořádky staré změňuje, někdy, jakž způsob času ukazuje, v lepší z plnosti moci puosobí a řídí; jakož s strany najmilejšího v Krystu syna Našeho Jana, krále Českého osvíceného, prosba před Námi uči- něná v sobě obsahuje, kterak někdy králové Čeští na království České vstupujíce z rukú arcibiskupa Mohutského, na ten čas jich zprávci duchovního, vrchního svého mazání a korunování slavnosti obyčej sú měli přijímati od starodávna, v nižádné jiné ovšem věci krom té vrchnosti nečinili sú jim poddanosti. Tu My z hodných příčin uznavše ten kostel Pražský v království Českém postavený na ten čas kostela Mohutského býti sufraganství a jako hlavnímu že jest poddán, s rozvážením a bratrův Našich, sv. Rímského kostela kardynáluov, zdravú raddú a mocí plnosti apoštolské od toho práva a poddanosti sme vyvedli a vyňali a stolici apoštol- ské hned sme v poddanost uvedli a za kostel hlavní vyzdvihli. Bylo jest Nás tak od téhož krále snažně i pokorně žádáno, králové Čeští, kteříž na čas po- tomní budú na též království voleni, svého mazání a korunování slavnosti z rukú arcibiskupa Praž- ského, kterýž na ten čas byl by, aby bráti mohli a on arcibiskup na časy budúcí to aby mohl činiti a jim toho udělovati, abychom jim toho z dobro- tivosti apoštolské půjčiti ráčili. Tu My s dobrým rozvážením a z hodných/příčin, kteréž Nás k tomu / 311V
380 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1343 sú k užitku králům a knížatům jedná a puosobí, pořádky staré změňuje, někdy, jakž způsob času ukazuje, v lepší z plnosti moci puosobí a řídí; jakož s strany najmilejšího v Krystu syna Našeho Jana, krále Českého osvíceného, prosba před Námi uči- něná v sobě obsahuje, kterak někdy králové Čeští na království České vstupujíce z rukú arcibiskupa Mohutského, na ten čas jich zprávci duchovního, vrchního svého mazání a korunování slavnosti obyčej sú měli přijímati od starodávna, v nižádné jiné ovšem věci krom té vrchnosti nečinili sú jim poddanosti. Tu My z hodných příčin uznavše ten kostel Pražský v království Českém postavený na ten čas kostela Mohutského býti sufraganství a jako hlavnímu že jest poddán, s rozvážením a bratrův Našich, sv. Rímského kostela kardynáluov, zdravú raddú a mocí plnosti apoštolské od toho práva a poddanosti sme vyvedli a vyňali a stolici apoštol- ské hned sme v poddanost uvedli a za kostel hlavní vyzdvihli. Bylo jest Nás tak od téhož krále snažně i pokorně žádáno, králové Čeští, kteříž na čas po- tomní budú na též království voleni, svého mazání a korunování slavnosti z rukú arcibiskupa Praž- ského, kterýž na ten čas byl by, aby bráti mohli a on arcibiskup na časy budúcí to aby mohl činiti a jim toho udělovati, abychom jim toho z dobro- tivosti apoštolské půjčiti ráčili. Tu My s dobrým rozvážením a z hodných/příčin, kteréž Nás k tomu / 311V
Strana 381
BULA KORUNOVACNI. 381 potahují, k takovým prosbám dobrotivě sme se nachýlili, aby arcibiskup Pražský, kterýž jest a bude na potomní časy, maje sobě od též stolice apoštolské puojčenu milost, krále předpověděné České u víře a v náboženství kostela Římského se přidržující, ješto by volení byli, mazati i koruno- vati s slavností k tomu náležitú aby mohli. A oni králové na věčné budúcí časy slavnost téhož ma- zání a korunování od téhož arcibiskupa budú moci bráti a přijímati, mocí předpověděnú tímto listem jim toho dopauštíme. Protož žádnému člověku ne- budiž slušné, tomuto listu Našemu přerušení uči- niti, ani jemu jakú všetečností na odpor býti. Jestli- že by se kto o to pokusiti směl, v hněv všemohúcího Boha a sv. Petra a Pavla apoštoluov jeho aby věděl že jest upadl. Dán v Avionu, ut supra, bi- skupství Našeho léta druhého. (Válečné výpravy Janovy.) T. r. když sú se král a syn jeho z zemí Vlaských do Čech navrátili, hned času podzimního král Jan Český, Karel, syn jeho, markrabě Moravský, a Ludvík, král Uherský, a jiná mnohá knížata silnú mocí táhli na pohany do Rus a do Litvy, také i na Prušany; ale že velmi měkká zima byla a jezera žádná nezamrzla, nemohli tam dojeti a přejevše k hradům, řečeným jednomu Belin a druhému Král Jan táhl na poha- ny do Prus.
BULA KORUNOVACNI. 381 potahují, k takovým prosbám dobrotivě sme se nachýlili, aby arcibiskup Pražský, kterýž jest a bude na potomní časy, maje sobě od též stolice apoštolské puojčenu milost, krále předpověděné České u víře a v náboženství kostela Římského se přidržující, ješto by volení byli, mazati i koruno- vati s slavností k tomu náležitú aby mohli. A oni králové na věčné budúcí časy slavnost téhož ma- zání a korunování od téhož arcibiskupa budú moci bráti a přijímati, mocí předpověděnú tímto listem jim toho dopauštíme. Protož žádnému člověku ne- budiž slušné, tomuto listu Našemu přerušení uči- niti, ani jemu jakú všetečností na odpor býti. Jestli- že by se kto o to pokusiti směl, v hněv všemohúcího Boha a sv. Petra a Pavla apoštoluov jeho aby věděl že jest upadl. Dán v Avionu, ut supra, bi- skupství Našeho léta druhého. (Válečné výpravy Janovy.) T. r. když sú se král a syn jeho z zemí Vlaských do Čech navrátili, hned času podzimního král Jan Český, Karel, syn jeho, markrabě Moravský, a Ludvík, král Uherský, a jiná mnohá knížata silnú mocí táhli na pohany do Rus a do Litvy, také i na Prušany; ale že velmi měkká zima byla a jezera žádná nezamrzla, nemohli tam dojeti a přejevše k hradům, řečeným jednomu Belin a druhému Král Jan táhl na poha- ny do Prus.
Strana 382
382 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1344 (R. 1344.) Král Jan nechtěl býti slepým. Píest, tu velikú pohanům škodu učinivše, ve zdraví se zase navrátili. L.1344. Bolek, kníže Svídnický, jenž byl muž neveliké postavy, ale velmi zůřivý, a na své mysli mnoho zavíral, ten maje nějakú nechut v srdci svém proti Janovi, králi Českému, jal jednoho zna- menitého rytíře bez příčiny, toliko, že náležel k krá- lovství Českému, tím aby protimyslnost, králi uči- nil. To když oznámeno bylo skrze syny téhož rytíře Janovi králi, hned rychle poslal k Bolkovi, jeho přátelsky žádaje, aby jeho poddaného kázal z vězení propustiti, a jestliže by on jemu Bolkovi nětco vinen byl, že on chce jako pán jeho od něho spravedlivé učiniti. A on odpověděl a řka: „Pověz- tež tomu králi slepému, že toho nechci učiniti. A tu hned při přítomnosti týchž posluov kázal to- ho rytíře do najhlubší věže vsaditi a tam umořiti hladem. Poslové navrátivše se, všecko pořád králi oznámili, kterýž velmi se rozhněval a najvíce proto, že jest jej Bolek slepým králem jmenoval. Neb on král Jan, ač všeho zraku byl zbaven a nic neviděl, však proto nikoli se v tom jiným znáti nedal, ale vždycky pravil, že vidí nětco, ač ne mnoho. A někdy se přiházelo, když někto přišel před jeho pokoj, žá- daje skrze komorníka vstúpiti před krále do jeho příbytku, král optal se, kto to jest a kterak mu říkají, aneb v kterém jest oděvu. A komorník od- 1 = prudký — 2 = příkoří
382 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1344 (R. 1344.) Král Jan nechtěl býti slepým. Píest, tu velikú pohanům škodu učinivše, ve zdraví se zase navrátili. L.1344. Bolek, kníže Svídnický, jenž byl muž neveliké postavy, ale velmi zůřivý, a na své mysli mnoho zavíral, ten maje nějakú nechut v srdci svém proti Janovi, králi Českému, jal jednoho zna- menitého rytíře bez příčiny, toliko, že náležel k krá- lovství Českému, tím aby protimyslnost, králi uči- nil. To když oznámeno bylo skrze syny téhož rytíře Janovi králi, hned rychle poslal k Bolkovi, jeho přátelsky žádaje, aby jeho poddaného kázal z vězení propustiti, a jestliže by on jemu Bolkovi nětco vinen byl, že on chce jako pán jeho od něho spravedlivé učiniti. A on odpověděl a řka: „Pověz- tež tomu králi slepému, že toho nechci učiniti. A tu hned při přítomnosti týchž posluov kázal to- ho rytíře do najhlubší věže vsaditi a tam umořiti hladem. Poslové navrátivše se, všecko pořád králi oznámili, kterýž velmi se rozhněval a najvíce proto, že jest jej Bolek slepým králem jmenoval. Neb on král Jan, ač všeho zraku byl zbaven a nic neviděl, však proto nikoli se v tom jiným znáti nedal, ale vždycky pravil, že vidí nětco, ač ne mnoho. A někdy se přiházelo, když někto přišel před jeho pokoj, žá- daje skrze komorníka vstúpiti před krále do jeho příbytku, král optal se, kto to jest a kterak mu říkají, aneb v kterém jest oděvu. A komorník od- 1 = prudký — 2 = příkoří
Strana 383
VYPRAVY JANOVY. 383 pověděl: „Takto jemu říkají a má červenú sukni" — a když vstúpil do dveří, král jej přivítal jménem jeho, někdy doložil: „Hned sem tě poznal po té čer- vené sukni.“ — Někdy pak vezma kníhy neb list, držal před očima, jako by viděl. Z toho mnozí se domnívali, že by viděl, až potom komorníci jeho smích z něho činíce, oznamovali jemu, někoho býti v černý sukni, a on byl v bílé, a jiného v červené, a on v šeré, a tak z toho uznáno, že jest všeho zbaven zraku. Když pak přijeli z Slézska někteří přátelé toho rytíře, oznamujíce, že kníže Bolek rytíře toho v věži hladem umořil, král rychle sebrav vojsko, táhl s oběma syny svými a vtrhl do jeho krajiny a činil velikú škodu. A když přitáhl k Svídnici, oblehl ji a tu předměstí všecka až do bran městských spálil; a odtuď táhl k Lanchutu a dobyl ho bez ne- snáze. A to všecko dálo se při slavnosti sv. Jiří. Kníže/Bolek, obávaje se, aby se zase král k Svíd- nici neobrátil, poslal k němu o pokoj a tak skrze ubrmany, stalo se narovnání a král se do Čech na- vrátil. Uslyšav o tom král Polský, jenž byl ujec knížete Svídnického, že se král Český i s svými syny do Čech navrátil, i shromáždiv veliký lid z Polsky, z Litvy i z Uher, vtrhl do země knížete Opavského, protože jest byl man krále Českého, tu aby nad králem Janem pro ujce svého pomstu 312r Král Jan činil v Polště škodu2. 1 = rozhodčí, smírčí — 2 Tato marginálie omylem tisku opakována.
VYPRAVY JANOVY. 383 pověděl: „Takto jemu říkají a má červenú sukni" — a když vstúpil do dveří, král jej přivítal jménem jeho, někdy doložil: „Hned sem tě poznal po té čer- vené sukni.“ — Někdy pak vezma kníhy neb list, držal před očima, jako by viděl. Z toho mnozí se domnívali, že by viděl, až potom komorníci jeho smích z něho činíce, oznamovali jemu, někoho býti v černý sukni, a on byl v bílé, a jiného v červené, a on v šeré, a tak z toho uznáno, že jest všeho zbaven zraku. Když pak přijeli z Slézska někteří přátelé toho rytíře, oznamujíce, že kníže Bolek rytíře toho v věži hladem umořil, král rychle sebrav vojsko, táhl s oběma syny svými a vtrhl do jeho krajiny a činil velikú škodu. A když přitáhl k Svídnici, oblehl ji a tu předměstí všecka až do bran městských spálil; a odtuď táhl k Lanchutu a dobyl ho bez ne- snáze. A to všecko dálo se při slavnosti sv. Jiří. Kníže/Bolek, obávaje se, aby se zase král k Svíd- nici neobrátil, poslal k němu o pokoj a tak skrze ubrmany, stalo se narovnání a král se do Čech na- vrátil. Uslyšav o tom král Polský, jenž byl ujec knížete Svídnického, že se král Český i s svými syny do Čech navrátil, i shromáždiv veliký lid z Polsky, z Litvy i z Uher, vtrhl do země knížete Opavského, protože jest byl man krále Českého, tu aby nad králem Janem pro ujce svého pomstu 312r Král Jan činil v Polště škodu2. 1 = rozhodčí, smírčí — 2 Tato marginálie omylem tisku opakována.
Strana 384
384 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1344 učinil. Králi Janovi jakž to oznámeno (skrze posly) bylo, pojav mnoho lidu z Čech a z Moravy, táhl upřímo k Krakovu pospíchaje, velikú škodu činil králi Polskému, neb vsi i městečka napořád kázal páliti a jako z kořen vyvraceti. Zprávu o tom maje Kazimír, opustiv pole táhl s některými k Krakovu tu aby se ve zdech městských králi Českému bránil. Ale že jest vojsko krále Českého nenadále a kvapně přitáhlo a Poláci i Uhři nemohli k městu dospěti, bitva tu veliká byla. Ale lid krále Polského, kterýž táhl pospíchaje bez šiku, více k městu běžení než bránění pilen byl, protož jich tu před Krakovem více než na 500 na poli zuostalo, neb sú byli ně- kteří od Čechuov a Moravanuov zbiti a mnozí se sami, utíkajíce, v té řece, jenž Visla slove, ztopili. Tu král Český jakž se dobral Krakova, ten den před sv. pannú Marketú všecko předměstí okolo města popáliti rozkázal. Ale že tu byl veliký ne- dostatek pokrmuov lidem i koňuom, čtvrtý den se odtud hnúti musili a na jiná města krále Polského táhli Čechové, též železem a ohněm je plundrujíce, V tom pak času přitáhli někteří Čeští páni z Čech za svým králem, kterýmž byl král rozkázal doma zůstati pro obranu země, ale oni jako všeteční mimo, rozkaz pána svého to sú učinili. A přitáhše do Polsky, u města, jenž Bytom slove, slavně se po- ložili a prvního dne všedše do města, hodovali a 1 = pleníce — 2 = přes
384 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1344 učinil. Králi Janovi jakž to oznámeno (skrze posly) bylo, pojav mnoho lidu z Čech a z Moravy, táhl upřímo k Krakovu pospíchaje, velikú škodu činil králi Polskému, neb vsi i městečka napořád kázal páliti a jako z kořen vyvraceti. Zprávu o tom maje Kazimír, opustiv pole táhl s některými k Krakovu tu aby se ve zdech městských králi Českému bránil. Ale že jest vojsko krále Českého nenadále a kvapně přitáhlo a Poláci i Uhři nemohli k městu dospěti, bitva tu veliká byla. Ale lid krále Polského, kterýž táhl pospíchaje bez šiku, více k městu běžení než bránění pilen byl, protož jich tu před Krakovem více než na 500 na poli zuostalo, neb sú byli ně- kteří od Čechuov a Moravanuov zbiti a mnozí se sami, utíkajíce, v té řece, jenž Visla slove, ztopili. Tu král Český jakž se dobral Krakova, ten den před sv. pannú Marketú všecko předměstí okolo města popáliti rozkázal. Ale že tu byl veliký ne- dostatek pokrmuov lidem i koňuom, čtvrtý den se odtud hnúti musili a na jiná města krále Polského táhli Čechové, též železem a ohněm je plundrujíce, V tom pak času přitáhli někteří Čeští páni z Čech za svým králem, kterýmž byl král rozkázal doma zůstati pro obranu země, ale oni jako všeteční mimo, rozkaz pána svého to sú učinili. A přitáhše do Polsky, u města, jenž Bytom slove, slavně se po- ložili a prvního dne všedše do města, hodovali a 1 = pleníce — 2 = přes
Strana 385
KRAL JAN V POLSTÉ. 383 veseli byli, i tancovali a někteří nad obyčej pili. Když se pak noc přibližovala, do svých stanuov, jenž na polích byli, vešli a žádnú stráží se neopa- třivše, po takových rozkošech a tancích i nemír- ném pití upracovavše se, tvrdě zesnuli. Toť slu- žební krále Polského, kteříž byli nedaleko odtuď na jednom zámku, kterýž slul Bandyn, tajně se skrze své špehéře k jich stanuom nočním časem přiblížili, a přezvěděvše je býti pitím a snem obtí- žené, nenadále a hřmotně se na ně obořili, oni pak probudivše se a nevědúce, co se děje, mnozí utíkali a Poláci je bili a mordovali a některé jímali, a zvláště pány znamenitější, mezi nimiž byl Čeněk z Lippého, kterýž byl t. č. i s svým rodem nade všecky České i Moravské pány najslavnější obdržal jméno v zboží, v maudrosti a v raddě i v mužnosti všecky jiné pány z Lippého převyšoval, a oni jistě po králi a knížatech první slovo měli. A skrze to ožralství a při věci vojenské nerozšafnost a proto, že sú v to vězení krále Polského vešli, tak sú sní- ženi, že netoliko jiným rovni byli, ale i od jiných panův a rytířův v malé byli vážnosti a jednak, všem za posměch byli. Král pak Český, když o té příhodě a o jich zjímaní a vězení uslyšal, z toho byl velmi zarmúcen, jedno pro jich neposlušenství, že sú Páni Čeští pobiti a zjímání v Polště. Páni z Lippého byli v veli- kém po- směchu pro ožralství. 1 Čeněk z Lipé byl zajat při útoku na Krakov, odváživ se statečně příliš daleko vpřed. Panstvo české nebylo sice povinno za hrani- cemi bojovati, ale učinilo tak na vyzvání Janovo. — 2 = téměř Kronika IV. 25
KRAL JAN V POLSTÉ. 383 veseli byli, i tancovali a někteří nad obyčej pili. Když se pak noc přibližovala, do svých stanuov, jenž na polích byli, vešli a žádnú stráží se neopa- třivše, po takových rozkošech a tancích i nemír- ném pití upracovavše se, tvrdě zesnuli. Toť slu- žební krále Polského, kteříž byli nedaleko odtuď na jednom zámku, kterýž slul Bandyn, tajně se skrze své špehéře k jich stanuom nočním časem přiblížili, a přezvěděvše je býti pitím a snem obtí- žené, nenadále a hřmotně se na ně obořili, oni pak probudivše se a nevědúce, co se děje, mnozí utíkali a Poláci je bili a mordovali a některé jímali, a zvláště pány znamenitější, mezi nimiž byl Čeněk z Lippého, kterýž byl t. č. i s svým rodem nade všecky České i Moravské pány najslavnější obdržal jméno v zboží, v maudrosti a v raddě i v mužnosti všecky jiné pány z Lippého převyšoval, a oni jistě po králi a knížatech první slovo měli. A skrze to ožralství a při věci vojenské nerozšafnost a proto, že sú v to vězení krále Polského vešli, tak sú sní- ženi, že netoliko jiným rovni byli, ale i od jiných panův a rytířův v malé byli vážnosti a jednak, všem za posměch byli. Král pak Český, když o té příhodě a o jich zjímaní a vězení uslyšal, z toho byl velmi zarmúcen, jedno pro jich neposlušenství, že sú Páni Čeští pobiti a zjímání v Polště. Páni z Lippého byli v veli- kém po- směchu pro ožralství. 1 Čeněk z Lipé byl zajat při útoku na Krakov, odváživ se statečně příliš daleko vpřed. Panstvo české nebylo sice povinno za hrani- cemi bojovati, ale učinilo tak na vyzvání Janovo. — 2 = téměř Kronika IV. 25
Strana 386
386 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1344 doma nezuostali, druhé pro jich neopatrnost, a tak, ač byl umínil, dále táhnúti a králi Polskému v jeho zeměch větší činiti škody, musil toho pro tu jich příhodu zanechati. I myslil, kterak by je z toho vě- zení vyjednal a svobodné učinil, neb jich tam bylo všech spolu osob 76. Páni a hajtmané někteří králi radili, aby lidu nerozpúštěl ani jeho zase obracel, ale aby se pustil do Větší Polsky, tam že bude moci mnohem větší Kazimírovi učiniti škodu a Čechy své zbohatiti. A on odpověděl: „Moji věrní milí, rád bych to z srdce učinil, ale obávám se, abych těm Čechuom, kteříž sú v vězení krále Polského, neučinil větší těžkosti.“ I učiniv skrze to smlúvu a pokoj s Kazimírem, do Čech se navrátil. (Jiné příhody. Zatmění. Carodějnice.) 312V Turci od krále Cyprzského poraženi. T. 1. Turci silnú mocí táhli po moři na krále Cy- przského a vysedavše/na břeh mořský, šikovali se a připravili tak, aby jej ven z země vyhnali aneb zahladili. Ale on o tom uslyšav, táhl proti nim a potkal se s nimi velmi chtivě a ochotně, a tak je silně a mužně pobil, že jich na 40.000 na poli zů- stalo; kteří sú pak k lodím dospěli (okolo 300 jich počítají), ti sú štěstím dobrého větru ujeli. Křes- ťanuov pak Cyprzských v tom boji počítají, že okolo puol druhého sta zahynulo. R. t. biskup Jan Olomúcký rozkázaním někdy
386 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1344 doma nezuostali, druhé pro jich neopatrnost, a tak, ač byl umínil, dále táhnúti a králi Polskému v jeho zeměch větší činiti škody, musil toho pro tu jich příhodu zanechati. I myslil, kterak by je z toho vě- zení vyjednal a svobodné učinil, neb jich tam bylo všech spolu osob 76. Páni a hajtmané někteří králi radili, aby lidu nerozpúštěl ani jeho zase obracel, ale aby se pustil do Větší Polsky, tam že bude moci mnohem větší Kazimírovi učiniti škodu a Čechy své zbohatiti. A on odpověděl: „Moji věrní milí, rád bych to z srdce učinil, ale obávám se, abych těm Čechuom, kteříž sú v vězení krále Polského, neučinil větší těžkosti.“ I učiniv skrze to smlúvu a pokoj s Kazimírem, do Čech se navrátil. (Jiné příhody. Zatmění. Carodějnice.) 312V Turci od krále Cyprzského poraženi. T. 1. Turci silnú mocí táhli po moři na krále Cy- przského a vysedavše/na břeh mořský, šikovali se a připravili tak, aby jej ven z země vyhnali aneb zahladili. Ale on o tom uslyšav, táhl proti nim a potkal se s nimi velmi chtivě a ochotně, a tak je silně a mužně pobil, že jich na 40.000 na poli zů- stalo; kteří sú pak k lodím dospěli (okolo 300 jich počítají), ti sú štěstím dobrého větru ujeli. Křes- ťanuov pak Cyprzských v tom boji počítají, že okolo puol druhého sta zahynulo. R. t. biskup Jan Olomúcký rozkázaním někdy
Strana 387
JINE PRIHODY. 387 Mikuláše Rokcanara, měštěnína Pražského, dosta- věl a dokonal i posvětil klášter v Větším městě Pražském ležící, k poctivosti Božího milosrdenství a sv. Duchu, ustanoviv v něm abatyši a panny zá- kona (neb řádu) Ducha sv. Potom pak po některých letech též panny pro nedostatek jich sestr toho řádu sv. Ducha přijaly na se řád sv. Benedikta. L. 1345. veliké pokažení na slunci i na měsíci bylo, kteréžto věci budúcí zlé znamenávaly. Jakož pak roku toho veliké nevole a ukrutné války byly mezi křesťany a zvláště na západ slunce. Neb Fry- zové vtrhli do Holandý a tu v tom hrabství velikú činili škodu a mnoho lidí zmordovali. Hrabě z Ho- landý, nemoha se tomu dívati, shromáždil lid svuoj a potkal se s Fryzy vojensky a v tom boji ukrutně zamordován a při tom mnoho tisíc lidu křesťan- ského zbito od křesťanuov. T.1. přihodilo se v Čechách, v městečku, jenž slove Levín: Byl jeden hrnčíř, jménem Ducháč, jenž měl ženu, kteráž slula Brodka, a ta byla žena divných čárův a kauzlův plná. Ta pověst když o ní šla, napomínána byla od kněží, svých zprávcuov, aby od těch dábelských věcí se zdržala a přestala. Ona, ač někdy slíbila, ale však tajně to puosoběci přestati nechtěla; pakli kdy přestala, potom uhlé- dajíci čas příhodný k tomu, zase se v to navrátila. Toť dne jednoho přihodilo se jí, když byla při svém duchuov volání — žádný toho pověděti neuměl, (R. 1345.) Žena čarodějná po smrti lidi dávila. Klášter sv. Ducha v Větší Praze.
JINE PRIHODY. 387 Mikuláše Rokcanara, měštěnína Pražského, dosta- věl a dokonal i posvětil klášter v Větším městě Pražském ležící, k poctivosti Božího milosrdenství a sv. Duchu, ustanoviv v něm abatyši a panny zá- kona (neb řádu) Ducha sv. Potom pak po některých letech též panny pro nedostatek jich sestr toho řádu sv. Ducha přijaly na se řád sv. Benedikta. L. 1345. veliké pokažení na slunci i na měsíci bylo, kteréžto věci budúcí zlé znamenávaly. Jakož pak roku toho veliké nevole a ukrutné války byly mezi křesťany a zvláště na západ slunce. Neb Fry- zové vtrhli do Holandý a tu v tom hrabství velikú činili škodu a mnoho lidí zmordovali. Hrabě z Ho- landý, nemoha se tomu dívati, shromáždil lid svuoj a potkal se s Fryzy vojensky a v tom boji ukrutně zamordován a při tom mnoho tisíc lidu křesťan- ského zbito od křesťanuov. T.1. přihodilo se v Čechách, v městečku, jenž slove Levín: Byl jeden hrnčíř, jménem Ducháč, jenž měl ženu, kteráž slula Brodka, a ta byla žena divných čárův a kauzlův plná. Ta pověst když o ní šla, napomínána byla od kněží, svých zprávcuov, aby od těch dábelských věcí se zdržala a přestala. Ona, ač někdy slíbila, ale však tajně to puosoběci přestati nechtěla; pakli kdy přestala, potom uhlé- dajíci čas příhodný k tomu, zase se v to navrátila. Toť dne jednoho přihodilo se jí, když byla při svém duchuov volání — žádný toho pověděti neuměl, (R. 1345.) Žena čarodějná po smrti lidi dávila. Klášter sv. Ducha v Větší Praze.
Strana 388
588 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1345 od nich-li jest zadávena čili Božským dopuštěním — tu vnáhle umřela. Z takové příhody nebyl jí do- puštěn pohřeb mezi věrnými křesťany, ale tu, kdež takové lidi pohřebují, mezi cestami jest pochována. V tom po několiku dnech vidína jest, ana chodí ve dne i v noci; a často přicházejíc mezi pastevce na pole v divných hovad tvářnosti se proměňujíc, rozličně je strašila, pastýřovy ovce i jiný dobytek po polích rozháněla a někdy v témž zpuosobu jako prve byla, ukazovala se a tak za několik dní činila lidem i hovadům nepokoj. Po tom pak nočním časem vcházela do vsí okolních, též i do téhož městečka a tu v příbytcích lidských skrze rozličné přistrachy, se ukazovala a s lidmi mluvila, potom pak i lidi dávila a některé chvátajíc za hrdlo, škrtila je až do smrti. Sausedé a obyvatelé toho městečka a týchž vsí, snesše se o to, člověka k tomu zpuo- sobného nalezše, odkopati hrob její a způsoby těla jejího odkrýti a ohledati rozkázali. To když se stalo, všickni lidé, kteříž tu přítomni byli, na to hleděli, že jest té rauchy, kterúž na hlavě měla, po- lovici snědla; ta jest z úst její krvavá vytažena. I rozkázali sú její prsi naskrze kolem dubovým pro- bíti, a tu se hned tak velmi z ní jako z hovada ži- vého krev linula, že se tomu ti přistojící všickni divili. I kázavše ji tauž zemí zase zahrabati, odešli. Kteráž po malém času ještě více než prvé lidem 1 = strašidla
588 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1345 od nich-li jest zadávena čili Božským dopuštěním — tu vnáhle umřela. Z takové příhody nebyl jí do- puštěn pohřeb mezi věrnými křesťany, ale tu, kdež takové lidi pohřebují, mezi cestami jest pochována. V tom po několiku dnech vidína jest, ana chodí ve dne i v noci; a často přicházejíc mezi pastevce na pole v divných hovad tvářnosti se proměňujíc, rozličně je strašila, pastýřovy ovce i jiný dobytek po polích rozháněla a někdy v témž zpuosobu jako prve byla, ukazovala se a tak za několik dní činila lidem i hovadům nepokoj. Po tom pak nočním časem vcházela do vsí okolních, též i do téhož městečka a tu v příbytcích lidských skrze rozličné přistrachy, se ukazovala a s lidmi mluvila, potom pak i lidi dávila a některé chvátajíc za hrdlo, škrtila je až do smrti. Sausedé a obyvatelé toho městečka a týchž vsí, snesše se o to, člověka k tomu zpuo- sobného nalezše, odkopati hrob její a způsoby těla jejího odkrýti a ohledati rozkázali. To když se stalo, všickni lidé, kteříž tu přítomni byli, na to hleděli, že jest té rauchy, kterúž na hlavě měla, po- lovici snědla; ta jest z úst její krvavá vytažena. I rozkázali sú její prsi naskrze kolem dubovým pro- bíti, a tu se hned tak velmi z ní jako z hovada ži- vého krev linula, že se tomu ti přistojící všickni divili. I kázavše ji tauž zemí zase zahrabati, odešli. Kteráž po malém času ještě více než prvé lidem 1 = strašidla
Strana 389
KAREL KRALEM RIMSKYM. 389 se ukazovala, s lidmi mluvila, je strašila a dávila, a po každém, kohož zadávila, skákala. I povolavše téhož /člověka, kázali jí vykopati, i nalezli, ana ten kuol z sebe vyňavši, v rukau drží; i rozkázali to tělo z hrobu vytáhnauti a tu nad hrobem i s tím kolem spáliti a ten prach i popel do toho vsypati dolu (aneb hrobu) a zakopati. A hned potuď všecko to zlé přestalo. Než za mnoho dnův jest od lidí vidíno, an se vicher na tom místě, kdež jí pálili, a na tom hrobě točí; ale taková věc nic lidem ne- škodila. / 313r (Karel volen za krále římského.) (R. 1346.) L. 1346. znamenav papež Kliment, jenž byl t. j. VI., že Ludvík Bavorský, kterýž držal císařství, nechce k žádné nápravě a jiným že jest za příklad neposlušenství, i učinil opět psaní všem volencuom, jím přísně přikazuje, poněvadž jest P. Buoh toho Ludvíka zavrhl pro jeho neposlušenství jako krále Saule, aby hned bez meškání i všelikteraké vý- mluvy jiného lepšího jako Davida na místo jeho volili. K tomu i cíl, jím uložil: jestliže by do toho času toho tak nevykonali, že on chce sám přijeda s některými dobrými křesťany to tak způsobiti a opatřiti, aby křesťanstvo pod tím neřádem tak ha- nebně nehynulo. Volenci vyslyšavše najvyžšího biskupa křesťanského vuoli, žádost i rozkaz, sjeli 1 = lhůtu
KAREL KRALEM RIMSKYM. 389 se ukazovala, s lidmi mluvila, je strašila a dávila, a po každém, kohož zadávila, skákala. I povolavše téhož /člověka, kázali jí vykopati, i nalezli, ana ten kuol z sebe vyňavši, v rukau drží; i rozkázali to tělo z hrobu vytáhnauti a tu nad hrobem i s tím kolem spáliti a ten prach i popel do toho vsypati dolu (aneb hrobu) a zakopati. A hned potuď všecko to zlé přestalo. Než za mnoho dnův jest od lidí vidíno, an se vicher na tom místě, kdež jí pálili, a na tom hrobě točí; ale taková věc nic lidem ne- škodila. / 313r (Karel volen za krále římského.) (R. 1346.) L. 1346. znamenav papež Kliment, jenž byl t. j. VI., že Ludvík Bavorský, kterýž držal císařství, nechce k žádné nápravě a jiným že jest za příklad neposlušenství, i učinil opět psaní všem volencuom, jím přísně přikazuje, poněvadž jest P. Buoh toho Ludvíka zavrhl pro jeho neposlušenství jako krále Saule, aby hned bez meškání i všelikteraké vý- mluvy jiného lepšího jako Davida na místo jeho volili. K tomu i cíl, jím uložil: jestliže by do toho času toho tak nevykonali, že on chce sám přijeda s některými dobrými křesťany to tak způsobiti a opatřiti, aby křesťanstvo pod tím neřádem tak ha- nebně nehynulo. Volenci vyslyšavše najvyžšího biskupa křesťanského vuoli, žádost i rozkaz, sjeli 1 = lhůtu
Strana 390
390 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1346 Karel, markrabě Moravský, Římským králem volen. se spolu do Frankfurtu, totiž Kolínský a Treverský arcibiskupové, král Jan Český, Rudolf, kníže Saský a hrabě s Rajnu. Dva ovšem volenci tu nebyli totiž arcibiskup Mohutský a markrabě Brambur- ský. Z té příčiny papež vzal jemu to arcibiskupství a dal je jinému. Tu volenci pilně a bedlivě uvá- živše zpuosob téhož Ludvíka, z skutkuov jeho to pořádně vyhledali, že jest slušné i spravedlivé, aby takový nepořádný člověk byl s toho auřadu složen. Po mnohém pak a dlúhém jích spolu rokování a rozvažování z vuole jednostajné volili jsú za krále Rímského Karla, syna Janova, krále Českého, jenž byl markrabí Moravským, potom pak pořádně i na císařství jest volen na den sv. panny Markéty. Karel předřečený, ač se mnohými příčinami vy- mlúval, nehodným se toho duostojenství císař- ského býti pravě, ale však jsa mnohými žádostmi těch knížat přemožen a k tomu jako bezděčně, při- nucen, a nadto Božskému zřízení nemoha odepříti, k tomu volení musil dáti své povolení. Však ovšem nechtěl tomu, aby v to tak slavné duostojenství měl vkročiti jako předek jeho jinudy než dveřmi. Tu hned z jeho povolení poslali jsú volenci k pa- peži posly své najvzácnější: p. Arnošta, Pražského arcibiskupa prvního, a Mikuláše, kníže Opavské a Ratiborské, do Avionu, tu kdež byl papež dvorem. Kteříž když tam přijeli, poctivě jsú od papeže při- 1 = proti své vůli
390 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1346 Karel, markrabě Moravský, Římským králem volen. se spolu do Frankfurtu, totiž Kolínský a Treverský arcibiskupové, král Jan Český, Rudolf, kníže Saský a hrabě s Rajnu. Dva ovšem volenci tu nebyli totiž arcibiskup Mohutský a markrabě Brambur- ský. Z té příčiny papež vzal jemu to arcibiskupství a dal je jinému. Tu volenci pilně a bedlivě uvá- živše zpuosob téhož Ludvíka, z skutkuov jeho to pořádně vyhledali, že jest slušné i spravedlivé, aby takový nepořádný člověk byl s toho auřadu složen. Po mnohém pak a dlúhém jích spolu rokování a rozvažování z vuole jednostajné volili jsú za krále Rímského Karla, syna Janova, krále Českého, jenž byl markrabí Moravským, potom pak pořádně i na císařství jest volen na den sv. panny Markéty. Karel předřečený, ač se mnohými příčinami vy- mlúval, nehodným se toho duostojenství císař- ského býti pravě, ale však jsa mnohými žádostmi těch knížat přemožen a k tomu jako bezděčně, při- nucen, a nadto Božskému zřízení nemoha odepříti, k tomu volení musil dáti své povolení. Však ovšem nechtěl tomu, aby v to tak slavné duostojenství měl vkročiti jako předek jeho jinudy než dveřmi. Tu hned z jeho povolení poslali jsú volenci k pa- peži posly své najvzácnější: p. Arnošta, Pražského arcibiskupa prvního, a Mikuláše, kníže Opavské a Ratiborské, do Avionu, tu kdež byl papež dvorem. Kteříž když tam přijeli, poctivě jsú od papeže při- 1 = proti své vůli
Strana 391
VALKA VEFRANCII. 39I jati, též i od jeho kardynáluov, a zřídivše poselství, vzali listy od papeže k týmž volencuom, tak že Otec sv. rozkazuje, aby to Karlovo volení svuoj průchod mělo a ti arcibiskupové to aby pořádně stvrdili a jeho na království Římské pomazali a vykonali ten všecken pořádek tak, jakž náleží. A tak se ti poslové navrátili s veselím. (Válka ve Francii. Smrt krále Jana.) Č. t. dřív, než se ti poslové ze Vlach od papeže Král Fran- ský a král navrátili, vznikla veliká nevole mezi Edvardem, Englický spolu váleli. králem Englickým, a Filipem, králem Frantským, pro nezdržení nějaké smlauvy, kterauž byl přerušil král Frantský. Protož Edvardus dobyl jednak, vší Flandrý proto, neb ten hrabě vedlé krále Frant- ského byl na odpor témuž Edvardovi. I poslal rychle král Frantský posly své do Lucemburku k Janovi, králi Českému, a k Karlovi, králi Řím- skému volenému, od nich žádaje pomoci. A v tom král Englický táhl s svým vojskem pospíchaje a položil se u Paříže, jenž jest hlavní město v Franské zemi, a král Franský nesměl ven vyhlednúti./Král pak Český a syn jeho Karel sebravše na rychlost mnoho lidu z Čech i z Němec, táhli Frantskému králi na pomoc a tak v brzkém času zpuosobil to král Franský, že měl více lidu než král Englický. /313v 1) = téměř
VALKA VEFRANCII. 39I jati, též i od jeho kardynáluov, a zřídivše poselství, vzali listy od papeže k týmž volencuom, tak že Otec sv. rozkazuje, aby to Karlovo volení svuoj průchod mělo a ti arcibiskupové to aby pořádně stvrdili a jeho na království Římské pomazali a vykonali ten všecken pořádek tak, jakž náleží. A tak se ti poslové navrátili s veselím. (Válka ve Francii. Smrt krále Jana.) Č. t. dřív, než se ti poslové ze Vlach od papeže Král Fran- ský a král navrátili, vznikla veliká nevole mezi Edvardem, Englický spolu váleli. králem Englickým, a Filipem, králem Frantským, pro nezdržení nějaké smlauvy, kterauž byl přerušil král Frantský. Protož Edvardus dobyl jednak, vší Flandrý proto, neb ten hrabě vedlé krále Frant- ského byl na odpor témuž Edvardovi. I poslal rychle král Frantský posly své do Lucemburku k Janovi, králi Českému, a k Karlovi, králi Řím- skému volenému, od nich žádaje pomoci. A v tom král Englický táhl s svým vojskem pospíchaje a položil se u Paříže, jenž jest hlavní město v Franské zemi, a král Franský nesměl ven vyhlednúti./Král pak Český a syn jeho Karel sebravše na rychlost mnoho lidu z Čech i z Němec, táhli Frantskému králi na pomoc a tak v brzkém času zpuosobil to král Franský, že měl více lidu než král Englický. /313v 1) = téměř
Strana 392
392 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1346 Bitva krále Frantského s králem Englickým. A když ten lid krále Englického tak dlúho Frant- skú zemi plundroval, až se jím špíže nedostávalo, i musili se hnúti pryč, jsúce hladem přinuceni a táhli tak, jako by utíkali, až na jedno bezpečné místo mezi lesy a vodami. A král Frantský i Jan, král Český, také i nový král Římský táhli po ních vždycky jedním noclehem. A když bylo k čtvrtému noclehu, lid krále Frantského, neopatřivše se spředu špehy a strážnými, táhli pospíchajíce beze všeho šiku, neb se domnívali, žeby Engličští táhli předse a snad že utíkají. Ale oni v místě jím pří- hodném otočivše se vozy, tu se zakopali a tu hned šikovali se k bitvě; a napřed postavili více než 30.000 střelcuov. A král Frantský velmi blízko s svým lidem se k nim přiblížil a tu porozuměl, že král Englický nechce dále utěkati. I rozkázal haufy své šikovati a hajtmané postavili napřed 10.000 střelcuov a po ních 30.000 pěších. A král postaven byl mezi jízdnými, kterýchž bylo okolo 16.000. A tak stojíce již šikovaní počali se vaditi; neb Němci nechtěli příti Francúsuom, aby oni měli forštejt. A to bylo tu sobotu po sv. Barto- loměji, t. j. na den sv. Rufa,. A když se ta bitva začala, střelci krále Fran- ského najprvé utekli, potom i pěší, kterýchž na- pomínal maršálek krále Frantského i prosebně prosil, aby se zase navrátili, ale nic platno ne- 1 = přednost, první místo — 2 = 26. srpna
392 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1346 Bitva krále Frantského s králem Englickým. A když ten lid krále Englického tak dlúho Frant- skú zemi plundroval, až se jím špíže nedostávalo, i musili se hnúti pryč, jsúce hladem přinuceni a táhli tak, jako by utíkali, až na jedno bezpečné místo mezi lesy a vodami. A král Frantský i Jan, král Český, také i nový král Římský táhli po ních vždycky jedním noclehem. A když bylo k čtvrtému noclehu, lid krále Frantského, neopatřivše se spředu špehy a strážnými, táhli pospíchajíce beze všeho šiku, neb se domnívali, žeby Engličští táhli předse a snad že utíkají. Ale oni v místě jím pří- hodném otočivše se vozy, tu se zakopali a tu hned šikovali se k bitvě; a napřed postavili více než 30.000 střelcuov. A král Frantský velmi blízko s svým lidem se k nim přiblížil a tu porozuměl, že král Englický nechce dále utěkati. I rozkázal haufy své šikovati a hajtmané postavili napřed 10.000 střelcuov a po ních 30.000 pěších. A král postaven byl mezi jízdnými, kterýchž bylo okolo 16.000. A tak stojíce již šikovaní počali se vaditi; neb Němci nechtěli příti Francúsuom, aby oni měli forštejt. A to bylo tu sobotu po sv. Barto- loměji, t. j. na den sv. Rufa,. A když se ta bitva začala, střelci krále Fran- ského najprvé utekli, potom i pěší, kterýchž na- pomínal maršálek krále Frantského i prosebně prosil, aby se zase navrátili, ale nic platno ne- 1 = přednost, první místo — 2 = 26. srpna
Strana 393
SMRT JANOVA. 393 bylo, až přišlo na bitvu jízdným. A když se Fran- cúzuom zle vésti počalo, maršálek předřečený s prvními běžel. A král Frantský, podržav se tu s Čechy a Lucemburčany, po malé chvíli také za svými běžel. A když bylo oznámeno králi Ja- novi, že již Francúzové utíkají, hajtmané radili, aby také utekl a sobě i svým poddaným aby život zachoval; odpověděl: „Tohoť bohdá nebude, aby král Český utíkal! Protož tu mne veďte, kdež najvětší bitva jest. Ale syna mého pilně šetřte, P. Buoh bude s námi.“ A když byl na to místo (kdež chtěl) přiveden, řekl k okolo sebe stojícím: „Napravte, mi muoj kuoň a dřevo,!“ To když uči- nili, on zabodl svuoj kuoň a tam slepý hamtal, se mezi své nepřátely; a když byl více než jednau smrtelně postřelen, upadl z svého koně. Tu při něm také zbiti jsú hrabě z Blauzu, hrabě z Ulmu, Jindřich, syn Petruov z Rožmbergka, a Jan, syn Jindřichuov z Lichtemburgka, a jiných mnoho z panuov i z rytířstva. Vidúce pak někteří Če- chové, že jích král padl v tom boji a umřel, aby obau svých panuov nebyli zbaveni, syna jeho Karla, statečně bojujícího a již od nepřátel raně- ného (ač nechtěl a odpíral tomu) bezděčně, z toho boje vyvedli a na bezpečné místo jej přivedli. A když se ten boj vykonal a král Englický viděl, Král Jan zabit v boji. 1 = nařidte — 2 = kopí — 3 = motal se — 4 = proti jeho vůli.
SMRT JANOVA. 393 bylo, až přišlo na bitvu jízdným. A když se Fran- cúzuom zle vésti počalo, maršálek předřečený s prvními běžel. A král Frantský, podržav se tu s Čechy a Lucemburčany, po malé chvíli také za svými běžel. A když bylo oznámeno králi Ja- novi, že již Francúzové utíkají, hajtmané radili, aby také utekl a sobě i svým poddaným aby život zachoval; odpověděl: „Tohoť bohdá nebude, aby král Český utíkal! Protož tu mne veďte, kdež najvětší bitva jest. Ale syna mého pilně šetřte, P. Buoh bude s námi.“ A když byl na to místo (kdež chtěl) přiveden, řekl k okolo sebe stojícím: „Napravte, mi muoj kuoň a dřevo,!“ To když uči- nili, on zabodl svuoj kuoň a tam slepý hamtal, se mezi své nepřátely; a když byl více než jednau smrtelně postřelen, upadl z svého koně. Tu při něm také zbiti jsú hrabě z Blauzu, hrabě z Ulmu, Jindřich, syn Petruov z Rožmbergka, a Jan, syn Jindřichuov z Lichtemburgka, a jiných mnoho z panuov i z rytířstva. Vidúce pak někteří Če- chové, že jích král padl v tom boji a umřel, aby obau svých panuov nebyli zbaveni, syna jeho Karla, statečně bojujícího a již od nepřátel raně- ného (ač nechtěl a odpíral tomu) bezděčně, z toho boje vyvedli a na bezpečné místo jej přivedli. A když se ten boj vykonal a král Englický viděl, Král Jan zabit v boji. 1 = nařidte — 2 = kopí — 3 = motal se — 4 = proti jeho vůli.
Strana 394
394 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1346 že jsú jeho nepřátelé všickni pryč, jel tam osobně, aby pohleděl na lid zbitý; a maje zprávu, že by tu také zahynul král Český, kázal s pilností hledati těla jeho a uhlédav jej mezi jinými, an mrtev leží, ssed s svého koně i pozdvihl ho sám svau rukau a řka k němu velmi žalostivě: „O milý králi Český, slušelo by tobě jiné lože míti než tuto, že ležíš na zemi,“ — a hned jej kázal odtuď vzíti a do svého vojska vnésti a z zbroje vypnúti. A kázal tělo jeho poctivě ozdobiti a vézti je do Lucemburgka a tam v klášteře P. Marie, kdež jsau bratří řádu sv. Benedykta, poctivě pochovati. Také Němcuov, kteříž tu zbití ležali, velmi litoval, pravě k ním: „O vy Němci, co jste sami nad sebau učinili, že jste s tím králem Frantským na smrt jeli, ješto vám velmi malý žold dával a nikdá na vás laskav nebyl. “ (Události v Říši, v Čechách a v Tyrolsku.) Po té porážce čtvrtého dne hnul se odtuď král Englický s toho místa a do Englantu se obrátil a navrátil se domův, toho vítězství, kteréž učinil nad Francúzy, vděčen sa. Karel pak, král Rímský a císař volený, jel do Čech a tu svých poslův od Rímské stolice očekával. /R. t. také, když jsau se již poslové, Arnošt arcibiskup s jinými, od papeže navrátili a dobré noviny, vuoli i rozkaz oznámili Otce sv. a listy
394 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1346 že jsú jeho nepřátelé všickni pryč, jel tam osobně, aby pohleděl na lid zbitý; a maje zprávu, že by tu také zahynul král Český, kázal s pilností hledati těla jeho a uhlédav jej mezi jinými, an mrtev leží, ssed s svého koně i pozdvihl ho sám svau rukau a řka k němu velmi žalostivě: „O milý králi Český, slušelo by tobě jiné lože míti než tuto, že ležíš na zemi,“ — a hned jej kázal odtuď vzíti a do svého vojska vnésti a z zbroje vypnúti. A kázal tělo jeho poctivě ozdobiti a vézti je do Lucemburgka a tam v klášteře P. Marie, kdež jsau bratří řádu sv. Benedykta, poctivě pochovati. Také Němcuov, kteříž tu zbití ležali, velmi litoval, pravě k ním: „O vy Němci, co jste sami nad sebau učinili, že jste s tím králem Frantským na smrt jeli, ješto vám velmi malý žold dával a nikdá na vás laskav nebyl. “ (Události v Říši, v Čechách a v Tyrolsku.) Po té porážce čtvrtého dne hnul se odtuď král Englický s toho místa a do Englantu se obrátil a navrátil se domův, toho vítězství, kteréž učinil nad Francúzy, vděčen sa. Karel pak, král Rímský a císař volený, jel do Čech a tu svých poslův od Rímské stolice očekával. /R. t. také, když jsau se již poslové, Arnošt arcibiskup s jinými, od papeže navrátili a dobré noviny, vuoli i rozkaz oznámili Otce sv. a listy
Strana 395
RUZNE UDALOSTI. 395 i bulle od něho přinesli, i jel Karel s ními až na Rajn do města, jenž slove Bruma, a tu sjevše se k němu volenci, Treverský a Kolínský arcibiskupové, jej jsú na království Rímské mazali a korunovali s ve- likú slavností na den sv. panny Kateřiny. A Ludvík král ještě živ byl a císařství všecko držal. Času toho podzimního Vylém z Valdeka a Dě- Hrad Valdek dobyt. polt, jinak Teobald, z Ryžmbergka, měli mezi sebú velikú nevoli. A Vylém Děpoltovi veliké činil na jeho zboží škody, ale jako tajně. Děpolt uhlé- dav čas příhodný a shromáždiv nemalý počet lidu, přitáhl nočně a oblehl hrad Valdek, domní- vaje se, že tam Vyléma zastihne, svého nepřítele, ale Vylém byl na ten čas na Horách Kutnách. Děpolt kázal příkře toho hradu dobývati a tře- tího dne se jeho zmocnil, a kohož na něm nalez, všecky zjímal. A hrad vybrav, zapáliti rozkázal. L. 1347. Karel, král Římský, chtě pomstiti té křivdy, kteráž se stala Janovi, bratru jeho, kte- rémuž odjal Ludvík hrabství Tyrolské a nadto i manželku jeho, a snad také, aby dal Ludvíkovi příčinu k nevoli, jel v malém počtu z Čech do Tyroli a tam shromáždiv mnoho lidu, tu zemi kazil ohněm i mečem. Též i na vinicích velikú činil škodu, zámkuov a městeček mnoho dobyl a podmanil je svému panování. Ale učiniv Ty- rolským takovú škodu, z té příčiny sebe samého (R. 1347.) 1 Správně Bonn. — 2 = vyloupiv
RUZNE UDALOSTI. 395 i bulle od něho přinesli, i jel Karel s ními až na Rajn do města, jenž slove Bruma, a tu sjevše se k němu volenci, Treverský a Kolínský arcibiskupové, jej jsú na království Rímské mazali a korunovali s ve- likú slavností na den sv. panny Kateřiny. A Ludvík král ještě živ byl a císařství všecko držal. Času toho podzimního Vylém z Valdeka a Dě- Hrad Valdek dobyt. polt, jinak Teobald, z Ryžmbergka, měli mezi sebú velikú nevoli. A Vylém Děpoltovi veliké činil na jeho zboží škody, ale jako tajně. Děpolt uhlé- dav čas příhodný a shromáždiv nemalý počet lidu, přitáhl nočně a oblehl hrad Valdek, domní- vaje se, že tam Vyléma zastihne, svého nepřítele, ale Vylém byl na ten čas na Horách Kutnách. Děpolt kázal příkře toho hradu dobývati a tře- tího dne se jeho zmocnil, a kohož na něm nalez, všecky zjímal. A hrad vybrav, zapáliti rozkázal. L. 1347. Karel, král Římský, chtě pomstiti té křivdy, kteráž se stala Janovi, bratru jeho, kte- rémuž odjal Ludvík hrabství Tyrolské a nadto i manželku jeho, a snad také, aby dal Ludvíkovi příčinu k nevoli, jel v malém počtu z Čech do Tyroli a tam shromáždiv mnoho lidu, tu zemi kazil ohněm i mečem. Též i na vinicích velikú činil škodu, zámkuov a městeček mnoho dobyl a podmanil je svému panování. Ale učiniv Ty- rolským takovú škodu, z té příčiny sebe samého (R. 1347.) 1 Správně Bonn. — 2 = vyloupiv
Strana 396
396 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 jím důvěřiti, nesměl, ale raději jel odtuď a do Prahy se obrátil; a tu od arcibiskupa i ode všeho stavu duchovního, též i od panuov přijat s ve- likau radostí a poctivostí. (Kaple sv. Václava. Česká koruna.) Němý promluvil u hrobu sv. Vácslava. Č. t. přihodilo se, že nějaký mládenec, věku svého maje okolo let dvadcíti a šesti, jménem Erhard, syn Erharduov, měštěnína na Horách Kutnách, upadl v těžkú nemoc; a v té nemoci maje nějaké vidění, ulekl se, až oněměl, tak že za 20 nedělí nic nemluvil. Rodičové lítost nad ním majíce, slíbili jej obětovati P. Bohu a sv. Vác- slavovi. I přivedli jej do Prahy k hrobu sv. Vác- slava a tu se zaň arcibiskup modlil P. Bohu se všemi kněžími, též i všecken lid tu na ten čas přítomný. A Arnošt arcibiskup, vzav hlavu sv. Vácslava, při přítomnosti krále Římského vstavil jí na hlavu toho němého, kterýž hned tu pro- mluvil a velebil P. Boha a bl. Vácslava, mu- čedlníka jeho, takže se tomu podivil král i všecken lid, z toho chválu P. Bohu vzdávaje. A od toho času král počal větší a větší milost míti k hrobu sv. Vácslava. T. 1. velmi snážně a pilně i nákladně stavěl se 1 = s důvěrou svěřiti
396 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 jím důvěřiti, nesměl, ale raději jel odtuď a do Prahy se obrátil; a tu od arcibiskupa i ode všeho stavu duchovního, též i od panuov přijat s ve- likau radostí a poctivostí. (Kaple sv. Václava. Česká koruna.) Němý promluvil u hrobu sv. Vácslava. Č. t. přihodilo se, že nějaký mládenec, věku svého maje okolo let dvadcíti a šesti, jménem Erhard, syn Erharduov, měštěnína na Horách Kutnách, upadl v těžkú nemoc; a v té nemoci maje nějaké vidění, ulekl se, až oněměl, tak že za 20 nedělí nic nemluvil. Rodičové lítost nad ním majíce, slíbili jej obětovati P. Bohu a sv. Vác- slavovi. I přivedli jej do Prahy k hrobu sv. Vác- slava a tu se zaň arcibiskup modlil P. Bohu se všemi kněžími, též i všecken lid tu na ten čas přítomný. A Arnošt arcibiskup, vzav hlavu sv. Vácslava, při přítomnosti krále Římského vstavil jí na hlavu toho němého, kterýž hned tu pro- mluvil a velebil P. Boha a bl. Vácslava, mu- čedlníka jeho, takže se tomu podivil král i všecken lid, z toho chválu P. Bohu vzdávaje. A od toho času král počal větší a větší milost míti k hrobu sv. Vácslava. T. 1. velmi snážně a pilně i nákladně stavěl se 1 = s důvěrou svěřiti
Strana 397
KAPLE SV. VACLAVA. 397 kostel Pražský a král Karel kázal hledati kamení barevného, pravě, že tím chce příbytek (aneb kaplu) sv. Vácslava ozdobiti. I nalezeno jest pod horami Krkonošskými mnoho velikých a tvrdých rozličných barev kamenuov, ale velmi hluboko, a ti slovou jaspisové. I kázal je pulerovati a pěkně vyhladiti a stěny též kaply jím ozdobovati. /R. t. času letního Karel, král Rímský a Český, shromáždiv mnoho zlatta a drahého kamení vý- borného, i zpuosobil mistry zlatníky, rozkázav jím, aby udělali z té první koruny královské, jenž byla starodávním dílem dělaná, korunu novú vý- bornú k poctivosti jemu i budúcím králům Českým. A to všecko zlatto i drahé kamení Blaňce, man- želce své, a týmž zlatníkuom poručiv, jel do Mo- ravy, tam aby některých obecných věcí pořídili. A když tam dlauho prodléval, přišli jsú mistři k králové, jí oznamujíce, že se zlatta k té koruně nedostává. A ona rozváživši, že na ten čas žád- ného zlatta před rukama nemá, i vzpomenuvši, že jest ještě jedna korunka zlattá, kterúž někdy knížata obyčej měli na hlavě nositi, a ta byla ustavičně na hlavě v hrobě sv. Vácslava, i roz- kázala jí vzíti a k zlatníkuom dáti k rozdělání, kteříž z toho všeho udělali výborným dílem pře- krásnú korunu. Když se pak král do Čech navrátil, královna Kamení barevné v kaple sv. Vácslava. / 314V. Královna Blaňka kázala dělati Ceskau korunu. 1 = uspořádal
KAPLE SV. VACLAVA. 397 kostel Pražský a král Karel kázal hledati kamení barevného, pravě, že tím chce příbytek (aneb kaplu) sv. Vácslava ozdobiti. I nalezeno jest pod horami Krkonošskými mnoho velikých a tvrdých rozličných barev kamenuov, ale velmi hluboko, a ti slovou jaspisové. I kázal je pulerovati a pěkně vyhladiti a stěny též kaply jím ozdobovati. /R. t. času letního Karel, král Rímský a Český, shromáždiv mnoho zlatta a drahého kamení vý- borného, i zpuosobil mistry zlatníky, rozkázav jím, aby udělali z té první koruny královské, jenž byla starodávním dílem dělaná, korunu novú vý- bornú k poctivosti jemu i budúcím králům Českým. A to všecko zlatto i drahé kamení Blaňce, man- želce své, a týmž zlatníkuom poručiv, jel do Mo- ravy, tam aby některých obecných věcí pořídili. A když tam dlauho prodléval, přišli jsú mistři k králové, jí oznamujíce, že se zlatta k té koruně nedostává. A ona rozváživši, že na ten čas žád- ného zlatta před rukama nemá, i vzpomenuvši, že jest ještě jedna korunka zlattá, kterúž někdy knížata obyčej měli na hlavě nositi, a ta byla ustavičně na hlavě v hrobě sv. Vácslava, i roz- kázala jí vzíti a k zlatníkuom dáti k rozdělání, kteříž z toho všeho udělali výborným dílem pře- krásnú korunu. Když se pak král do Čech navrátil, královna Kamení barevné v kaple sv. Vácslava. / 314V. Královna Blaňka kázala dělati Ceskau korunu. 1 = uspořádal
Strana 398
338 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 Kapla sv. Vácslava z tvrdého kamene. Blaňka ukázala jemu k jeho potěšení novú ko- runu; a on uhlédav jí z toho nemálo byl vesel. I otázal se králové, dostalo-li se zlatta čili nic? Kteráž odpověděla: „Mnoho se nedostalo.“ I řekl král: „Odkuď jsi ten nedostatek vyplnila?“ A ona řekla: „Kázala jsem vzíti korunu knížetskú s hlavy sv. Vácslava.“ Těch slov velmi se ulekl král tak, že jednak, jako mrtvý na lavici se posadil a řka: „Běda mně zarmúcenému člověku; mám zármutek, že jest mi nedávno muoj milý otec za- hynul, ještě větší žalost z toho, že jest sv. muži a velebnému knížeti koruna s jeho hlavy vzata; však sem o tom na té vší cestě přemyšloval, a čeho sem jse bál, to se již přihodilo.“ Dvořané okolo něho přístojící těšili ho, a zvláště arcibiskup, pra- více, že to všecko jináč muož býti napraveno. Při tom, aby ten hněv mimo se pustil, a to, co man- želka jeho z nevědomí a z nedorozumění učinila, aby jí odpustil, prosili, kterýž řekl tak učiniti a učinil. Ale že již zdi překrásně okolo kaply sv. Vác- slava byly vysoko vzdělány, rozkázal druhé zdi okolo též kaply z tvrdého kamene dělati a v ních sklepy tvrdé a pevné postaviti a v ních skrýše hluboké vzdělati. Koruna pak ta svrchu psaná takto jest údě- laná, jejíž zpuosob jest tento: Najprve jest koruna, tak jakž na zpuosob sluší 1 = téměř
338 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 Kapla sv. Vácslava z tvrdého kamene. Blaňka ukázala jemu k jeho potěšení novú ko- runu; a on uhlédav jí z toho nemálo byl vesel. I otázal se králové, dostalo-li se zlatta čili nic? Kteráž odpověděla: „Mnoho se nedostalo.“ I řekl král: „Odkuď jsi ten nedostatek vyplnila?“ A ona řekla: „Kázala jsem vzíti korunu knížetskú s hlavy sv. Vácslava.“ Těch slov velmi se ulekl král tak, že jednak, jako mrtvý na lavici se posadil a řka: „Běda mně zarmúcenému člověku; mám zármutek, že jest mi nedávno muoj milý otec za- hynul, ještě větší žalost z toho, že jest sv. muži a velebnému knížeti koruna s jeho hlavy vzata; však sem o tom na té vší cestě přemyšloval, a čeho sem jse bál, to se již přihodilo.“ Dvořané okolo něho přístojící těšili ho, a zvláště arcibiskup, pra- více, že to všecko jináč muož býti napraveno. Při tom, aby ten hněv mimo se pustil, a to, co man- želka jeho z nevědomí a z nedorozumění učinila, aby jí odpustil, prosili, kterýž řekl tak učiniti a učinil. Ale že již zdi překrásně okolo kaply sv. Vác- slava byly vysoko vzdělány, rozkázal druhé zdi okolo též kaply z tvrdého kamene dělati a v ních sklepy tvrdé a pevné postaviti a v ních skrýše hluboké vzdělati. Koruna pak ta svrchu psaná takto jest údě- laná, jejíž zpuosob jest tento: Najprve jest koruna, tak jakž na zpuosob sluší 1 = téměř
Strana 399
O KORUNE CESKE. 399 koruny královské, z výborného zlatta udělána, kteráž má na sobě čtyři lilia jako na kříž. V prvním lilium jsú čtyří rubínové výborní a jedna perla veliká a jeden veliký zafír a dva rubínpalasové V druhém lilium jest sedm zafírův velikých a jeden rubínpalas a perla veliká najvajš. V třetím lilium jest patnáct rubínuov a mezi nimi jsú výborní rubínpalasové a na vrchu veliká perla a uprostřed veliký zafír. V čtvrtém lilium jest sedm zafíruov velikých a čtyři menší v prostředku a v zpodku jeden rubinpalas a najvajš jedna veliká perla. Na spojeních těch, kteříž spojují lilia, sú čtyři velicí rubínpalasové. Kříž svrchu na koruně, jenž má na sobě vyřezaný obraz umučení Božího, z veli- kého zafíru. Na stranách téhož kříže dva rubín- palasové. Na vrchu toho kříže křížek malý z za- fíru. Na zpodku toho kříže zafír jeden dosti ve- liký. Nad čepičkau pak pod křížem na lištičce, kteráž jest od prvního lilium až do kříže, jsú tři rubínpalasové a osm smaragduov a čtyři perly. Od druhého lilium na lištičce až do kříže jest pět rubínpalasuov, šest smaragduov a čtyři perly. Od třetího lilium až do kříže na lištičce jest též pět rubínpalasuov, šest smaragduov a čtyři perly. Od čtvrtého lilium až do kříže na lištičce jest šest rubínpalasuov, pět smaragdův a čtyři perly; hřebíčkové zlatí čtyři, jimiž se zatykuje a zavírá všecka koruna. Koruny Ceské zpuosob se vypisuje.
O KORUNE CESKE. 399 koruny královské, z výborného zlatta udělána, kteráž má na sobě čtyři lilia jako na kříž. V prvním lilium jsú čtyří rubínové výborní a jedna perla veliká a jeden veliký zafír a dva rubínpalasové V druhém lilium jest sedm zafírův velikých a jeden rubínpalas a perla veliká najvajš. V třetím lilium jest patnáct rubínuov a mezi nimi jsú výborní rubínpalasové a na vrchu veliká perla a uprostřed veliký zafír. V čtvrtém lilium jest sedm zafíruov velikých a čtyři menší v prostředku a v zpodku jeden rubinpalas a najvajš jedna veliká perla. Na spojeních těch, kteříž spojují lilia, sú čtyři velicí rubínpalasové. Kříž svrchu na koruně, jenž má na sobě vyřezaný obraz umučení Božího, z veli- kého zafíru. Na stranách téhož kříže dva rubín- palasové. Na vrchu toho kříže křížek malý z za- fíru. Na zpodku toho kříže zafír jeden dosti ve- liký. Nad čepičkau pak pod křížem na lištičce, kteráž jest od prvního lilium až do kříže, jsú tři rubínpalasové a osm smaragduov a čtyři perly. Od druhého lilium na lištičce až do kříže jest pět rubínpalasuov, šest smaragduov a čtyři perly. Od třetího lilium až do kříže na lištičce jest též pět rubínpalasuov, šest smaragduov a čtyři perly. Od čtvrtého lilium až do kříže na lištičce jest šest rubínpalasuov, pět smaragdův a čtyři perly; hřebíčkové zlatí čtyři, jimiž se zatykuje a zavírá všecka koruna. Koruny Ceské zpuosob se vypisuje.
Strana 400
400 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 3151 /Jablko zlatté s křížem a sceptrum, též zlatté. Prsten zlattý veliký a v něm veliký rubínpalas. To všecko dal udělati Karel k svému korunování. Summa kamení v koruně: rubínuov 19, rubín- palasuov 28, smaragduov 25, zafíruov 19, perel velikých 20. Summa všech kamenuov v koruně i s prstenem sto a dvanáct. Král Karel T. r. Karel položil veliký sjezd v Praze a tu Ceskau k rozkázaní jeho sjelo se mnoho lidu obojího stavu, korunau korunován. duchovního i světského, knížat, panuov a ry- tířuov netoliko z Čech, ale i z říše. A tu skrze velebného otce Arnošta, arcibiskupa Pražského v kostele sv. Víta na Hradě Pražském on Karel, král Český, slavně jest novau korunau korunován i také Blaňka, manželka jeho, v neděli před slav- ností P. Marie Narození. A odtuď jel král i krá- lová do města Většího Pražského do jednoho domu velikého, kterýž leží blízko kaply sv. Havla a nyní slove Stará rychta. Tu bylo mnoho ozdob rozličných připraveno a korten, drahých po stě- nách i po zdech přibito a tu král slavně hodoval Páni pak Čeští jeden každý vedle auřadu svého, duostojenství i věku králi novému, na koních drahým přikrytím přikrytých sedíce, k stolu, jakž obyčej, slaužili. A již po takovém zámutku, kterýž byl pro smrt krále Jana, učiněno při tomto koru- nování veliké veselé všemu lidu Českému. Summa kamením v Ceské koruně. 1 = žezlo — 2 = záclon, gobelinů
400 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 3151 /Jablko zlatté s křížem a sceptrum, též zlatté. Prsten zlattý veliký a v něm veliký rubínpalas. To všecko dal udělati Karel k svému korunování. Summa kamení v koruně: rubínuov 19, rubín- palasuov 28, smaragduov 25, zafíruov 19, perel velikých 20. Summa všech kamenuov v koruně i s prstenem sto a dvanáct. Král Karel T. r. Karel položil veliký sjezd v Praze a tu Ceskau k rozkázaní jeho sjelo se mnoho lidu obojího stavu, korunau korunován. duchovního i světského, knížat, panuov a ry- tířuov netoliko z Čech, ale i z říše. A tu skrze velebného otce Arnošta, arcibiskupa Pražského v kostele sv. Víta na Hradě Pražském on Karel, král Český, slavně jest novau korunau korunován i také Blaňka, manželka jeho, v neděli před slav- ností P. Marie Narození. A odtuď jel král i krá- lová do města Většího Pražského do jednoho domu velikého, kterýž leží blízko kaply sv. Havla a nyní slove Stará rychta. Tu bylo mnoho ozdob rozličných připraveno a korten, drahých po stě- nách i po zdech přibito a tu král slavně hodoval Páni pak Čeští jeden každý vedle auřadu svého, duostojenství i věku králi novému, na koních drahým přikrytím přikrytých sedíce, k stolu, jakž obyčej, slaužili. A již po takovém zámutku, kterýž byl pro smrt krále Jana, učiněno při tomto koru- nování veliké veselé všemu lidu Českému. Summa kamením v Ceské koruně. 1 = žezlo — 2 = záclon, gobelinů
Strana 401
KORUNOVANÍ KARLA IV. 401 315v /Koruna pak, kteruož byl král korunován, dána jest z ruky jeho hned po korunování sv. Vác- slavovi, a hned aby byla na hlavu jeho vstavena. Při tom rozkázal král i přikázal a to svým maje- státem utvrdil, aby budúcí králové Čeští ne jinau, ale tau korunau byli korunováni a každý král hned po svém korunování k noci aby jí dal v ruce a v moc třem osobám kostela Pražského, totiž děkanovi, kustošovi a sakristianovi a ty všecky osoby aby byly osoby přísežné, na to obvláštní přísahy majíce. Také aby byli praví rodilí Čechové, ne odjinud aneb z cizího národa pošlí a do té země přišlí. A oni tu korunu hned mají vstaviti na hlavu dědice svého a někdy knížete, sv. Vác- slava, a odtuď aby sňata nebyla, leč by měla Koruna Česká aby se prelátům v moc dávala. Děkan kostela Praž- ského aby byl Čech. Kronika IV. 26
KORUNOVANÍ KARLA IV. 401 315v /Koruna pak, kteruož byl král korunován, dána jest z ruky jeho hned po korunování sv. Vác- slavovi, a hned aby byla na hlavu jeho vstavena. Při tom rozkázal král i přikázal a to svým maje- státem utvrdil, aby budúcí králové Čeští ne jinau, ale tau korunau byli korunováni a každý král hned po svém korunování k noci aby jí dal v ruce a v moc třem osobám kostela Pražského, totiž děkanovi, kustošovi a sakristianovi a ty všecky osoby aby byly osoby přísežné, na to obvláštní přísahy majíce. Také aby byli praví rodilí Čechové, ne odjinud aneb z cizího národa pošlí a do té země přišlí. A oni tu korunu hned mají vstaviti na hlavu dědice svého a někdy knížete, sv. Vác- slava, a odtuď aby sňata nebyla, leč by měla Koruna Česká aby se prelátům v moc dávala. Děkan kostela Praž- ského aby byl Čech. Kronika IV. 26
Strana 402
402 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 Klášter P. Marie Sněžné. králi na hlavu vstavena býti. Protož hned kázal král kaplu a hrob sv. Vácslava upevniti a dvéře železné zdělati, též i okna mřežemi železnými utvrditi. Pakli by který král (aneb kdožkoli) nechtěl toho učiniti a jím prelátuom té koruny navrátiti, hned pro ten účinek aby v kladbu upadl tak, jakž na to list od Klimenta VI. vydán a to v sobě šíře ukazuje. Dále také toto král Karel při tom času rozkázati a utvrditi ráčil: Když by koli král nový měl korunován býti, ta koruna od týchž prelátuov aby k té potřebě vydána a půjčena byla bez od- poru. A on král hned po korunování má dáti za půjčení též koruny děkanovi a kapitole 300 kop gr. č. a oni tu summu mají obrátiti na stavení aneb opravu kostela tak, jakž tíž listové na to učinění to v sobě šíře obsahují. Po vykonání pak téhož korunování a toho slav- ného hodování hned nazajtří král nový vyšel za bránu sv. Havla na místo, kteréž slove Na písku, a tu založil sám svau rukau klášter k poctivosti P. Bohu a bl. P. Maryji a postavil v něm bratří řádu Karmelitského. A ta všecka stavení, kteráž byla postavena na trhu k hodování královskému, kázal jím je dáti. A oni tu hned postavili sobě z něho kostel dřevěnný a dělali jiné potřeby k stavení kostela kamenného. -
402 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 Klášter P. Marie Sněžné. králi na hlavu vstavena býti. Protož hned kázal král kaplu a hrob sv. Vácslava upevniti a dvéře železné zdělati, též i okna mřežemi železnými utvrditi. Pakli by který král (aneb kdožkoli) nechtěl toho učiniti a jím prelátuom té koruny navrátiti, hned pro ten účinek aby v kladbu upadl tak, jakž na to list od Klimenta VI. vydán a to v sobě šíře ukazuje. Dále také toto král Karel při tom času rozkázati a utvrditi ráčil: Když by koli král nový měl korunován býti, ta koruna od týchž prelátuov aby k té potřebě vydána a půjčena byla bez od- poru. A on král hned po korunování má dáti za půjčení též koruny děkanovi a kapitole 300 kop gr. č. a oni tu summu mají obrátiti na stavení aneb opravu kostela tak, jakž tíž listové na to učinění to v sobě šíře obsahují. Po vykonání pak téhož korunování a toho slav- ného hodování hned nazajtří král nový vyšel za bránu sv. Havla na místo, kteréž slove Na písku, a tu založil sám svau rukau klášter k poctivosti P. Bohu a bl. P. Maryji a postavil v něm bratří řádu Karmelitského. A ta všecka stavení, kteráž byla postavena na trhu k hodování královskému, kázal jím je dáti. A oni tu hned postavili sobě z něho kostel dřevěnný a dělali jiné potřeby k stavení kostela kamenného. -
Strana 403
RAD KORUNOVACNI. 403 (Karlova listina o korunovaci české.) L. t. Karel, král Rímský a Český, markrabě Moravský, chtě tomu, aby se ty všecky věci dály pořádně, netoliko za dnuov života jeho, ale i na časy budúcí a věčné v království Ceském, zpuoso- biti rozkázal list na potvrzení listu Klimenta pa- peže arcibiskupu Pražskému, tak aby on mohl i jeho budúcí mohli všecky krále České mazati a korunovati a ten auřad již aby byl s arcibiskupa Mohutského složen a vložen na arcibiskupa Čes- kého, tak jakž týž list to v sobě svědčí a zavírá. Kterýž jest tuto psán slovo od slova takto: „Karel, z Boží milosti Rímský a Český král, markrabě Moravský etc., pro budúcí té věci pa- mět. Přirozená srdce našeho dobrotivost k věr- ných a nábožných Našich poctivostem užitkuom ustavičnými bedlivostmi a prosbami jich Nás k tomu vede a nutí, kolikrátkoli prozba žádajících jest spravedlivá. V tom Velebností Naší úmysl neblaudí a královskému duostojenství učiniti to jest náležité. Před Velebnost Naší duostojní arci- biskup Pražský, Olomúcký, Vratislavský a Lito- myšlský biskupové, také osvícení Jan, Korytan- ský, Tyrolský, Gorytský hrabě, bratr náš najmi- lejší, Mikuláš Opavský a Ratiborský, Bolek Opol- ský, Vácslav Slezský, Bolek Slezský, Kazimír Těšínský, Jindřich Saganský a Jan Slezský kní- List Karla, krále Řím- ského, na korunování králuov Českých.
RAD KORUNOVACNI. 403 (Karlova listina o korunovaci české.) L. t. Karel, král Rímský a Český, markrabě Moravský, chtě tomu, aby se ty všecky věci dály pořádně, netoliko za dnuov života jeho, ale i na časy budúcí a věčné v království Ceském, zpuoso- biti rozkázal list na potvrzení listu Klimenta pa- peže arcibiskupu Pražskému, tak aby on mohl i jeho budúcí mohli všecky krále České mazati a korunovati a ten auřad již aby byl s arcibiskupa Mohutského složen a vložen na arcibiskupa Čes- kého, tak jakž týž list to v sobě svědčí a zavírá. Kterýž jest tuto psán slovo od slova takto: „Karel, z Boží milosti Rímský a Český král, markrabě Moravský etc., pro budúcí té věci pa- mět. Přirozená srdce našeho dobrotivost k věr- ných a nábožných Našich poctivostem užitkuom ustavičnými bedlivostmi a prosbami jich Nás k tomu vede a nutí, kolikrátkoli prozba žádajících jest spravedlivá. V tom Velebností Naší úmysl neblaudí a královskému duostojenství učiniti to jest náležité. Před Velebnost Naší duostojní arci- biskup Pražský, Olomúcký, Vratislavský a Lito- myšlský biskupové, také osvícení Jan, Korytan- ský, Tyrolský, Gorytský hrabě, bratr náš najmi- lejší, Mikuláš Opavský a Ratiborský, Bolek Opol- ský, Vácslav Slezský, Bolek Slezský, Kazimír Těšínský, Jindřich Saganský a Jan Slezský kní- List Karla, krále Řím- ského, na korunování králuov Českých.
Strana 404
404 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 / 316r žata, Jošt z Rosmberka, Vylém z Landštajna, Bertold a Ceněk, bratří z Lippého, Vaněk a Beneš, bratří z Vartmberka, Ješek z Michlsperku, Hynek z Náchoda, Ješek z Vartmberka, Hynek z Sléven, /Oldřich a Jindřich, syn jeho, z Hradce, Ješek z Kra- var, Štěpán z Štermbergka a Jaroslav z Šterm- bergka a jiní preláti, knížata a páni znamenití a urození království Našeho Českého, předstúpivše před přítomnost Naši, Nás pokorně prosili, po- něvadž kostel Pražský skrze najsv. Otce, pána Klimenta, božským způsobem papeže VI., na Naši (když sme ještě v menším duostojenství byli) snážnú žádost za hlavní kostel s plností práva hlavního vyzdvižen z té příčiny, aby králové Čeští od toho času sv. mazání a korunováni skrze ruce arcibiskupa Pražského nynějšího a budúcích arci- biskupuov Pražských na věčnost aby přijímati mohl(i), abychom jim toho svobodně puojčiti ráčili. My pak rozváživše, kostel Pražský předřečený kterak jest vyzdvižen a vysazen, a to jistě s dob- rým rozvážením, i jestliže by arcibiskup Mo- hutský k kostelu Pražskému předpověděnému přistaupil, s strany téhož mazání a korunování, a v to se dal, tak jakž obyčej měl před vysazením: z té příčiny nemalé bylo by arcibiskupu Pražskému zlehčení a bylo by snad srpu v cizí žeň vpuštění. Rozvažujíce také nevděčnosti poškvrnu, kterúž Jindřich z Wyrnburgku, někdy arcibiskup Mo-
404 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 / 316r žata, Jošt z Rosmberka, Vylém z Landštajna, Bertold a Ceněk, bratří z Lippého, Vaněk a Beneš, bratří z Vartmberka, Ješek z Michlsperku, Hynek z Náchoda, Ješek z Vartmberka, Hynek z Sléven, /Oldřich a Jindřich, syn jeho, z Hradce, Ješek z Kra- var, Štěpán z Štermbergka a Jaroslav z Šterm- bergka a jiní preláti, knížata a páni znamenití a urození království Našeho Českého, předstúpivše před přítomnost Naši, Nás pokorně prosili, po- něvadž kostel Pražský skrze najsv. Otce, pána Klimenta, božským způsobem papeže VI., na Naši (když sme ještě v menším duostojenství byli) snážnú žádost za hlavní kostel s plností práva hlavního vyzdvižen z té příčiny, aby králové Čeští od toho času sv. mazání a korunováni skrze ruce arcibiskupa Pražského nynějšího a budúcích arci- biskupuov Pražských na věčnost aby přijímati mohl(i), abychom jim toho svobodně puojčiti ráčili. My pak rozváživše, kostel Pražský předřečený kterak jest vyzdvižen a vysazen, a to jistě s dob- rým rozvážením, i jestliže by arcibiskup Mo- hutský k kostelu Pražskému předpověděnému přistaupil, s strany téhož mazání a korunování, a v to se dal, tak jakž obyčej měl před vysazením: z té příčiny nemalé bylo by arcibiskupu Pražskému zlehčení a bylo by snad srpu v cizí žeň vpuštění. Rozvažujíce také nevděčnosti poškvrnu, kterúž Jindřich z Wyrnburgku, někdy arcibiskup Mo-
Strana 405
KARLOVA LISTINA O KORUNOVACI. 405 hutský, s kapitolú kostela svého, přidržujíce se Ludvíka, někdy Bavorského, skrze kostel Rímský tak, jakž zaslúžil, i s těmi, jenž se ho přidržali, po- tupu učinil proti sv. Rímskému kostelu a království Českému i sv. Římskému císařství, i z té příčiny on Jindřich skrze sv. kostel jest složen a potupně odsauzen. S rozvážením a s dobrým rozmyslem nato i s raddú některých krále Římského a bu- dúcího císaře volencuov a knížat některých Nám na ten čas přisedících, z jich plné raddy pověděné království České přívětivú přízní a milostivú po- ctivostí, pokudž nám z božského opatření půjčuje se, slavně opatřiti chtíce, na žádost pověděných prelátuov, knížat, panův a vladyk, kteréžto po- ctivé království Českého a sv. císařství věrné a poctivé nad jiné uznavše i milovníky, k prozbě, kterúž oni tím úmyslem i z některých jiných příčin učinivše, Nás k tomu rozumně vedli, že sme se k tomu dobrotivě nachýlili, aby arcibiskup Praž- ský, kterýž jest a kterýž na budúcí čas bude, krále České předpověděné korunovati a na ně korunu vstavovati, také meč, jablko, sceptrum i jiné ozdoby královské jim dávati k tomu náležitú s slavností aby mohl, a oni králové na budúcí věčné časy takové korunování a koruny vstavení (s) mečem, sceptrum a jinými ozdobami královskými tak, jakž králům náleží, z rukú téhož arcibiskupa a budúcích jeho s náboženstvím mohli přijímati,
KARLOVA LISTINA O KORUNOVACI. 405 hutský, s kapitolú kostela svého, přidržujíce se Ludvíka, někdy Bavorského, skrze kostel Rímský tak, jakž zaslúžil, i s těmi, jenž se ho přidržali, po- tupu učinil proti sv. Rímskému kostelu a království Českému i sv. Římskému císařství, i z té příčiny on Jindřich skrze sv. kostel jest složen a potupně odsauzen. S rozvážením a s dobrým rozmyslem nato i s raddú některých krále Římského a bu- dúcího císaře volencuov a knížat některých Nám na ten čas přisedících, z jich plné raddy pověděné království České přívětivú přízní a milostivú po- ctivostí, pokudž nám z božského opatření půjčuje se, slavně opatřiti chtíce, na žádost pověděných prelátuov, knížat, panův a vladyk, kteréžto po- ctivé království Českého a sv. císařství věrné a poctivé nad jiné uznavše i milovníky, k prozbě, kterúž oni tím úmyslem i z některých jiných příčin učinivše, Nás k tomu rozumně vedli, že sme se k tomu dobrotivě nachýlili, aby arcibiskup Praž- ský, kterýž jest a kterýž na budúcí čas bude, krále České předpověděné korunovati a na ně korunu vstavovati, také meč, jablko, sceptrum i jiné ozdoby královské jim dávati k tomu náležitú s slavností aby mohl, a oni králové na budúcí věčné časy takové korunování a koruny vstavení (s) mečem, sceptrum a jinými ozdobami královskými tak, jakž králům náleží, z rukú téhož arcibiskupa a budúcích jeho s náboženstvím mohli přijímati,
Strana 406
406 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 tak jakž skrze Najsv. Otce, pána Našeho předře- čeného, a mazání a posvěcení a jiných znameních a slavnostech k tomu náležitých týmž králům a arcibiskupuom Pražským i jich náměstkuom při zvelebení a vysazení pověděného kostela Praž- ského na snažnú Naši žádost, jakž se napřed píše, puojčeno, z Naší Rímského kralování plnosti a moci a Naším jistým vědomím tímto listem svo- bodně puojčujeme i také dopauštíme, každé právo i všelikú zvyklost a obyčej, kteréhož a kterýchž kostel aneb arcibiskup Mohutský měl nebo měli a míti mohli až do toho času při korunování před- řečených králuov, týchž králův Českých, je odří- kajíce, odvolávajíce, a jich tu moc prázdnú činíce a Rímského kralování mocí zhola odlučujíce a od- cizujíce, nad to i plností moci kralování Českého tomu chtějíce, aby takové korunování a ozdob královských dávaní k arcibiskupu Pražskému ny- nějšímu a k jeho náměstkuom budúcím na věčnost náleželo, tak aby skrze ruce jich koruna vstavena a ozdoby dávány byly, ne skrze arcibiskupa Mo- hutského; a tomu dání Našemu a ustanovení aby na odpor nebyla žádná zřízení, práva ani ustano- vení, obyčej ani jaké zvyklosti žádným oby- čejem. Byly-li sú pak které věci někdy, ty na tento čas, jako by tuto v list tento slovo od slova vlo- ženy byly, rušíme, kazíme, /prázdné a marné či- níme a v niveč obracujeme. Žádnému ovšem ne- 316V
406 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 tak jakž skrze Najsv. Otce, pána Našeho předře- čeného, a mazání a posvěcení a jiných znameních a slavnostech k tomu náležitých týmž králům a arcibiskupuom Pražským i jich náměstkuom při zvelebení a vysazení pověděného kostela Praž- ského na snažnú Naši žádost, jakž se napřed píše, puojčeno, z Naší Rímského kralování plnosti a moci a Naším jistým vědomím tímto listem svo- bodně puojčujeme i také dopauštíme, každé právo i všelikú zvyklost a obyčej, kteréhož a kterýchž kostel aneb arcibiskup Mohutský měl nebo měli a míti mohli až do toho času při korunování před- řečených králuov, týchž králův Českých, je odří- kajíce, odvolávajíce, a jich tu moc prázdnú činíce a Rímského kralování mocí zhola odlučujíce a od- cizujíce, nad to i plností moci kralování Českého tomu chtějíce, aby takové korunování a ozdob královských dávaní k arcibiskupu Pražskému ny- nějšímu a k jeho náměstkuom budúcím na věčnost náleželo, tak aby skrze ruce jich koruna vstavena a ozdoby dávány byly, ne skrze arcibiskupa Mo- hutského; a tomu dání Našemu a ustanovení aby na odpor nebyla žádná zřízení, práva ani ustano- vení, obyčej ani jaké zvyklosti žádným oby- čejem. Byly-li sú pak které věci někdy, ty na tento čas, jako by tuto v list tento slovo od slova vlo- ženy byly, rušíme, kazíme, /prázdné a marné či- níme a v niveč obracujeme. Žádnému ovšem ne- 316V
Strana 407
KORUNUJE ARCIBISKUP PRAŽSKY 407 budiž slušné, tomuto našemu obdaření, puojčení a odpuštění, odvolání, zmaření, v niveč obracení, na odpor býti; odporníci, jestliže by kteří nalezeni byli (čehož P. Buoh nedej), v hněv našeho Řím- ského důstojenství z té příčiny aby věďali že sú upadli a v pokutu, tak aby 1000 hř. zlata čistého do Naší Římského království pokladnice vložili, jichžto polovice Nám a náměstkům, Našim, krá- luom Římským, do komory císařské... a druhú polovici těm, jenž by křivdu trpěli, bez odpuštění aby položili. Těch všech věcí na svědectví a pro jistú a celú pevnost tento list sme kázali způso- biti a Naší Velebností pečeti přivěšením utvrdili. Svědkové pak těch věcí sú Jan Míšenský a Petcko Lubucenský biskupové, Rudolf starší Saský, sv. Římského císařství maršálek, Rudolf, syn jeho, a Rudolf z Tek, knížata, Albrecht a Valdemarus z Anhaltu, Voldřich z Helfenštejna, Hugo z Hoen- bergku, Frydrych z Zolerí,, Albrecht a Gun- terus z Barbey hrabata, Jan, pán v Meckelburgku, Krast z Hoenlochu, Jindřich z Bruneku, Oldřich pán v Hanově, Jindřich z Ebirštajnu, Ebirhardus a Jindřich z Walse, a Jiljí pán z Rodemakyr, Řím- ského království knížata a páni. Dán v Praze, L. P. 1347, indyku 15., 1. den měs. září, království našich léta 2. =1 nástupcům — 2 = von Zollern (Hohenzoller)
KORUNUJE ARCIBISKUP PRAŽSKY 407 budiž slušné, tomuto našemu obdaření, puojčení a odpuštění, odvolání, zmaření, v niveč obracení, na odpor býti; odporníci, jestliže by kteří nalezeni byli (čehož P. Buoh nedej), v hněv našeho Řím- ského důstojenství z té příčiny aby věďali že sú upadli a v pokutu, tak aby 1000 hř. zlata čistého do Naší Římského království pokladnice vložili, jichžto polovice Nám a náměstkům, Našim, krá- luom Římským, do komory císařské... a druhú polovici těm, jenž by křivdu trpěli, bez odpuštění aby položili. Těch všech věcí na svědectví a pro jistú a celú pevnost tento list sme kázali způso- biti a Naší Velebností pečeti přivěšením utvrdili. Svědkové pak těch věcí sú Jan Míšenský a Petcko Lubucenský biskupové, Rudolf starší Saský, sv. Římského císařství maršálek, Rudolf, syn jeho, a Rudolf z Tek, knížata, Albrecht a Valdemarus z Anhaltu, Voldřich z Helfenštejna, Hugo z Hoen- bergku, Frydrych z Zolerí,, Albrecht a Gun- terus z Barbey hrabata, Jan, pán v Meckelburgku, Krast z Hoenlochu, Jindřich z Bruneku, Oldřich pán v Hanově, Jindřich z Ebirštajnu, Ebirhardus a Jindřich z Walse, a Jiljí pán z Rodemakyr, Řím- ského království knížata a páni. Dán v Praze, L. P. 1347, indyku 15., 1. den měs. září, království našich léta 2. =1 nástupcům — 2 = von Zollern (Hohenzoller)
Strana 408
408 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 (Smrt císaře Ludvíka.) Kníhy Confessor. T. r. při tom času Ludvík Bavorský, kterýž ještě držal císařství, svolati rozkázal všecka města a pány, kteří byli po Rajnu i v Švábích, a zvláště měšťany z Špajru a z Štrosburgku a jiné mnohé, i ptal se jich, jej-li mají za císaře a za pána svého čili krále Čecha, kteréhož sú nedávno korferštové volili. I odpověděli sú páni i města všecka, že jej chtí míti za pána a za císaře a že se nechtí na kor- ferštské Karla volení ani na listy papežovy nic obrátiti. Ludvík to slyše, byl toho velmi vděčen. R. t. byly vyšly na světlo vnově nějaké kníhy, jenž sluly Confessor pacis,, kteréž byl vydal jeden bludný člověk, kterýž v týchž knihách položil, že císař jest většího duostojenství než papež a papež že má býti pod mocí císařovú, a jiného mnoho bludného proti řádu duchovnímu, při tom i rozličné neřády. Když se pak o to sjeli někteří potestátové, a muží učení, uznavše tu býti neřád, kázali toho bludníka, ohněm spáliti, ač toho všeho pravil že odvolává. Saudcové odpověděli: „Takové odvolání budiž jemu k spasení“ a tak konec života vzal. Toho také roku Karel, Rímský a Ceský král, shro- 1 Míní se kniha Defensor pacis' Marsilia Padovského, jenž stál na straně císaře Ludvíka proti papeži. — 2 = potentáti, vladaři — 3 = bludaře
408 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 (Smrt císaře Ludvíka.) Kníhy Confessor. T. r. při tom času Ludvík Bavorský, kterýž ještě držal císařství, svolati rozkázal všecka města a pány, kteří byli po Rajnu i v Švábích, a zvláště měšťany z Špajru a z Štrosburgku a jiné mnohé, i ptal se jich, jej-li mají za císaře a za pána svého čili krále Čecha, kteréhož sú nedávno korferštové volili. I odpověděli sú páni i města všecka, že jej chtí míti za pána a za císaře a že se nechtí na kor- ferštské Karla volení ani na listy papežovy nic obrátiti. Ludvík to slyše, byl toho velmi vděčen. R. t. byly vyšly na světlo vnově nějaké kníhy, jenž sluly Confessor pacis,, kteréž byl vydal jeden bludný člověk, kterýž v týchž knihách položil, že císař jest většího duostojenství než papež a papež že má býti pod mocí císařovú, a jiného mnoho bludného proti řádu duchovnímu, při tom i rozličné neřády. Když se pak o to sjeli někteří potestátové, a muží učení, uznavše tu býti neřád, kázali toho bludníka, ohněm spáliti, ač toho všeho pravil že odvolává. Saudcové odpověděli: „Takové odvolání budiž jemu k spasení“ a tak konec života vzal. Toho také roku Karel, Rímský a Ceský král, shro- 1 Míní se kniha Defensor pacis' Marsilia Padovského, jenž stál na straně císaře Ludvíka proti papeži. — 2 = potentáti, vladaři — 3 = bludaře
Strana 409
SMRT LUDVIKA. 409 máždiv veliké vojsko lidu branného, táhl z Čech, chtě Ludvíkovi Bavorskému v jeho zeměch i jiným svým nepřáteluom škodu činiti. A když již byl s tím lidem v Tachově, přišly jemu noviny, že Ludvík, nepřítel jeho i vší církve sv., vyjel byl z Mnichova, města svého, na lov do jednoho lesa, a tu zase se navracuje, spadl s koně a upadl na jeden pařez, a od toho pádu že jest nazejtří umřel. Karel to slyše vzdechl a řka: „Požehnaný P. Buoh, kterýž činí divné věci sám! Budiž jemu chvála proto, že jest mi zabránil dnes, abych nejel křesťanské krve prolevat a abych se sám nemstil nad mými ne- přátely mú rukú.“ A odtuď obrátil se hned do Řezna a tu jest přijat poctivě jako král Římský. I pobyv tu málo, jel do Normberka a tu také přijat slavně a všickni měšťané věrnost jemu slibovali. Ale jakž on odjel, hned poslavše pro Ludvíka, markrabí Bramburského, úhlavního krále Českého nepřítele, jemu se poddali. Někteří pak, zvláště řemeslníci, byli k tomu vuole nedali, protož se na své konšely zbauřili a z města svého několik mnoho najznamenitějších vyhnali. Jeden pak člo- věk, jenž byl velmi vzáctný a znamenitý, neda- leko od Normbergka, jenž byl věrný Karlovi králi, pánu svému, kázal jich těch z města vy- hnaných jednoho dne 50 oběsiti, někteří také z nich sú v městě a jiní jinde zmordováni. A ti věrní, jenž na své přísahy pamatovali a v tom, / 317r Ludvík, císař volený, umřel.
SMRT LUDVIKA. 409 máždiv veliké vojsko lidu branného, táhl z Čech, chtě Ludvíkovi Bavorskému v jeho zeměch i jiným svým nepřáteluom škodu činiti. A když již byl s tím lidem v Tachově, přišly jemu noviny, že Ludvík, nepřítel jeho i vší církve sv., vyjel byl z Mnichova, města svého, na lov do jednoho lesa, a tu zase se navracuje, spadl s koně a upadl na jeden pařez, a od toho pádu že jest nazejtří umřel. Karel to slyše vzdechl a řka: „Požehnaný P. Buoh, kterýž činí divné věci sám! Budiž jemu chvála proto, že jest mi zabránil dnes, abych nejel křesťanské krve prolevat a abych se sám nemstil nad mými ne- přátely mú rukú.“ A odtuď obrátil se hned do Řezna a tu jest přijat poctivě jako král Římský. I pobyv tu málo, jel do Normberka a tu také přijat slavně a všickni měšťané věrnost jemu slibovali. Ale jakž on odjel, hned poslavše pro Ludvíka, markrabí Bramburského, úhlavního krále Českého nepřítele, jemu se poddali. Někteří pak, zvláště řemeslníci, byli k tomu vuole nedali, protož se na své konšely zbauřili a z města svého několik mnoho najznamenitějších vyhnali. Jeden pak člo- věk, jenž byl velmi vzáctný a znamenitý, neda- leko od Normbergka, jenž byl věrný Karlovi králi, pánu svému, kázal jich těch z města vy- hnaných jednoho dne 50 oběsiti, někteří také z nich sú v městě a jiní jinde zmordováni. A ti věrní, jenž na své přísahy pamatovali a v tom, / 317r Ludvík, císař volený, umřel.
Strana 410
410 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 což sú Karlovi slibovali, věrně stáli, král jim po- ctivé psaní učinil, jim z věrnosti děkuje a na časy budúcí jim to slibuje svú milostí nahrazovati, jakož pak tak učinil. Od toho času on Karel hned jezdil po městech říšských, od nich povinnost přijímaje, a v tom ve všem se jemu šťasně vedlo.
410 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 což sú Karlovi slibovali, věrně stáli, král jim po- ctivé psaní učinil, jim z věrnosti děkuje a na časy budúcí jim to slibuje svú milostí nahrazovati, jakož pak tak učinil. Od toho času on Karel hned jezdil po městech říšských, od nich povinnost přijímaje, a v tom ve všem se jemu šťasně vedlo.
- I: Array
- 1: Array