z 461 stránek
Titel
I
II
Praefatio
III
IV
Artikulové práv městských
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
Index
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
Index titulorum juris civilis
453
454
455
456
457
Název:
Codex juris Bohemici. Tomi IV. Pars III, Monumenta juris municipalis. Sectio I., exhibens Mag. Briccii a Liczko Jus municipale pragense
Autor:
Jireček, Josephus
Rok vydání:
1876
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
461
Obsah:
- I: Titel
- III: Praefatio
- 1: Artikulové práv městských
- 401: Index
- 453: Index titulorum juris civilis
upravit
Strana I
CODEX JURIS BOHEMICI TOMI IV. PARS III: MONUMENTA JURIS MUNICIPALIS. SECTIO II, EXHIBENS MAG. PAULI CHRISTIANI A KOLDIN JUS MUNICIPALE REGNI BOHEMIÆ UNA CUM COMPENDIO EJUSDEM JURIS. PROCURANTE SODALITATE PRAGENSI „VŠEHRD“ NUNCUPATA EDIDIT JOSEPHUS JIREČEK. PRAGÆ. APUD FR. TEMPSKY BIBLIOPOLAM. 1876.
CODEX JURIS BOHEMICI TOMI IV. PARS III: MONUMENTA JURIS MUNICIPALIS. SECTIO II, EXHIBENS MAG. PAULI CHRISTIANI A KOLDIN JUS MUNICIPALE REGNI BOHEMIÆ UNA CUM COMPENDIO EJUSDEM JURIS. PROCURANTE SODALITATE PRAGENSI „VŠEHRD“ NUNCUPATA EDIDIT JOSEPHUS JIREČEK. PRAGÆ. APUD FR. TEMPSKY BIBLIOPOLAM. 1876.
Strana II
Strana III
PRÆFATIO. Paulus Christianus a Koldín, qui codici Juris Municipalis digerendo extremam manum imposuit et breve ejusdem compen- dium exaravit, anno 1530 natus est Klatoviæ, quæ inter regia Bohemiæ oppida non infimum tenuit locum. Studiis vacavit in literarum universitate Pragensi, ubi a. 1552 adeptus est gradum magisterii artium liberalium. Primis exinde annis præceptoris personam sustinuit in scholis Pragensibus, ibique quum eximia linguam latinam do- cendi methodo tum singulari latinos versus scribendi facultate excelluit. Ferdinandi I., Bohemiæ regis, beneficio nobile cognomen „a Koldín“ a. 1557 consequutus, professoris in universitate Pragensi munus suscepit. Ibi docuit usque ad a. 1563, quo notarius Novæe Civitatis Pragensis est factus; post biennium autem cancellarius Veteris Civitatis creatus est. Illis temporibus magna cura adhiberi est coepta de con- scribendo jure municipali, quo omnia Bohemiæ oppida æqualiter tenerentur; nam antea geminum jus municipale in Bohemia obtinuerat, alterum Vetero-Pragense (quod rectius Brunense appellandum est), alterum Magdeburgense. Opus, jussu senatus Veteropragensis a Koldino inchoatum, anno 1569 ad comitia est delatum, atque post decem annos, dato consensu statuum regni, a Rudolpho imperatore, ut pro lege valeret, sancitum. A. 1584 Koldinus, deposito cancellarii munere, senator in publicum civitatis consilium adscitus est. Die X. Januarii anno 1589 pestilentia absumptus est magnaque funeris pompa in ecclesia Scti Nicolai Veteropragensi sepultus.
PRÆFATIO. Paulus Christianus a Koldín, qui codici Juris Municipalis digerendo extremam manum imposuit et breve ejusdem compen- dium exaravit, anno 1530 natus est Klatoviæ, quæ inter regia Bohemiæ oppida non infimum tenuit locum. Studiis vacavit in literarum universitate Pragensi, ubi a. 1552 adeptus est gradum magisterii artium liberalium. Primis exinde annis præceptoris personam sustinuit in scholis Pragensibus, ibique quum eximia linguam latinam do- cendi methodo tum singulari latinos versus scribendi facultate excelluit. Ferdinandi I., Bohemiæ regis, beneficio nobile cognomen „a Koldín“ a. 1557 consequutus, professoris in universitate Pragensi munus suscepit. Ibi docuit usque ad a. 1563, quo notarius Novæe Civitatis Pragensis est factus; post biennium autem cancellarius Veteris Civitatis creatus est. Illis temporibus magna cura adhiberi est coepta de con- scribendo jure municipali, quo omnia Bohemiæ oppida æqualiter tenerentur; nam antea geminum jus municipale in Bohemia obtinuerat, alterum Vetero-Pragense (quod rectius Brunense appellandum est), alterum Magdeburgense. Opus, jussu senatus Veteropragensis a Koldino inchoatum, anno 1569 ad comitia est delatum, atque post decem annos, dato consensu statuum regni, a Rudolpho imperatore, ut pro lege valeret, sancitum. A. 1584 Koldinus, deposito cancellarii munere, senator in publicum civitatis consilium adscitus est. Die X. Januarii anno 1589 pestilentia absumptus est magnaque funeris pompa in ecclesia Scti Nicolai Veteropragensi sepultus.
Strana IV
IV Jus Municipale, quamquam ab anno 1579 per omnia Bohemiæ oppida pro lege habitum esset, Lutomericii tamen et Lunæe detrectabatur; demum anno 1610 retractatio harum civitatum, quæe jure Magdeburgensi assueverant, superata est. Jus Koldinianum in Bohemia permansit immutatum atque anno 1697 etiam in marchionatu Moraviæ receptum est. Anti- quatum tandem edito codice Juris civilis Austriaci, quod aliqua ex parte anno 1786, totum autem anno 1811 est promulgatum. Koldiniani codicis editio prima facta est anno 1579, altera 1618, tertia 1701, quarta 1755. In sermonem germani- cum translatus est jam sæculo decimo-sexto a magistro Štěrba de Štèrbic, qui et Petrus Cadanensis nominabatur, cuius inter- pretationis scriptum exemplar adhuc Cadanæ servatur. Alia versio edita est Vindobonæe 1720 his verbis inscripta: Voll- ständige Teutsche Stadt-Recht im Erb-Königreich Böheim und Mark- grafthum Mähren. Hujus juris Compendium, cujus ipsa verba in hac nostra editione minusculis literis inscripta et singulis articulis sub- juncta sunt, anno 1581 primum et deinceps sexies in lucem est editum. Germanica ejus interpretatio bis, et quidem anno 1607 et 1614, utraque Lipsiæ, typis exscripta est: Das Behmische Rechtt. — Das Böhmische Stadt-Recht. Dr. Hermenegildus Jireček.
IV Jus Municipale, quamquam ab anno 1579 per omnia Bohemiæ oppida pro lege habitum esset, Lutomericii tamen et Lunæe detrectabatur; demum anno 1610 retractatio harum civitatum, quæe jure Magdeburgensi assueverant, superata est. Jus Koldinianum in Bohemia permansit immutatum atque anno 1697 etiam in marchionatu Moraviæ receptum est. Anti- quatum tandem edito codice Juris civilis Austriaci, quod aliqua ex parte anno 1786, totum autem anno 1811 est promulgatum. Koldiniani codicis editio prima facta est anno 1579, altera 1618, tertia 1701, quarta 1755. In sermonem germani- cum translatus est jam sæculo decimo-sexto a magistro Štěrba de Štèrbic, qui et Petrus Cadanensis nominabatur, cuius inter- pretationis scriptum exemplar adhuc Cadanæ servatur. Alia versio edita est Vindobonæe 1720 his verbis inscripta: Voll- ständige Teutsche Stadt-Recht im Erb-Königreich Böheim und Mark- grafthum Mähren. Hujus juris Compendium, cujus ipsa verba in hac nostra editione minusculis literis inscripta et singulis articulis sub- juncta sunt, anno 1581 primum et deinceps sexies in lucem est editum. Germanica ejus interpretatio bis, et quidem anno 1607 et 1614, utraque Lipsiæ, typis exscripta est: Das Behmische Rechtt. — Das Böhmische Stadt-Recht. Dr. Hermenegildus Jireček.
Strana 1
ARTIKULOVÉ PRÁV MĚSTSKÝCH.
ARTIKULOVÉ PRÁV MĚSTSKÝCH.
Strana 2
Strana 3
DE JUSTITIA ET JURE. O spravedlnosti a právu. А. I. I. Každý, kdož chce práva znáti, a v nich s prospěchem sobě čísti, i také potom v čas potřeby nastalé jich požívati, má předkem věděti a znáti, co jest právo, a odkavad svůj začátek béře. Kteréž (jakž učitelé práva pokládají) na spravedl- nosti založeno jest, a od ní začátek jména svého má. Nebo slove právo, jako nějaké pravidlo, podle kteréhož saudcové lidské spravedlnosti rozeznávají, a po němi, co po nějakém pravidle, příhody a rozličné případnosti lidské rozsuzují. Právo na spravedlnosti založeno jest, a od ní začátek jména svého má; jinak právem vlastně slauti nemůže. II. Slove pak v právích spravedlivost, aneb spravedlnost, ustavičná a neměnící vůle, kteráž jednomu každému uděluje toho práva, jakéž komu náleží. A protož jmenuje se matkau všech lidských nařízení a ustanovení, kteráž sobě lidé v obcech za právo ustanovují. A tak které právo aneb nařízení na tom gruntu, totiž spravedlnosti, založeno není, to, by pak od kohokoliv ustanoveno a nařízeno bylo, právem vlastně slauti nemá. Spravedlnost pak jest ustavičná a neměnící se vůle, kteráž jednomu každému uděluje toho práva, jakéž komu náleží. A. II. I. Právo pak nic jiného není, nežli umění a rozeznání dobrého od zlého, spravedlivého od nespravedlivého, pravého od křivého, mírného od nemírného: kteréž jednohokaždého *
DE JUSTITIA ET JURE. O spravedlnosti a právu. А. I. I. Každý, kdož chce práva znáti, a v nich s prospěchem sobě čísti, i také potom v čas potřeby nastalé jich požívati, má předkem věděti a znáti, co jest právo, a odkavad svůj začátek béře. Kteréž (jakž učitelé práva pokládají) na spravedl- nosti založeno jest, a od ní začátek jména svého má. Nebo slove právo, jako nějaké pravidlo, podle kteréhož saudcové lidské spravedlnosti rozeznávají, a po němi, co po nějakém pravidle, příhody a rozličné případnosti lidské rozsuzují. Právo na spravedlnosti založeno jest, a od ní začátek jména svého má; jinak právem vlastně slauti nemůže. II. Slove pak v právích spravedlivost, aneb spravedlnost, ustavičná a neměnící vůle, kteráž jednomu každému uděluje toho práva, jakéž komu náleží. A protož jmenuje se matkau všech lidských nařízení a ustanovení, kteráž sobě lidé v obcech za právo ustanovují. A tak které právo aneb nařízení na tom gruntu, totiž spravedlnosti, založeno není, to, by pak od kohokoliv ustanoveno a nařízeno bylo, právem vlastně slauti nemá. Spravedlnost pak jest ustavičná a neměnící se vůle, kteráž jednomu každému uděluje toho práva, jakéž komu náleží. A. II. I. Právo pak nic jiného není, nežli umění a rozeznání dobrého od zlého, spravedlivého od nespravedlivého, pravého od křivého, mírného od nemírného: kteréž jednohokaždého *
Strana 4
4 O spravedlnosti a právu. k tomu vede a učí, čeho se má přídržeti, a čeho se zase vystříhati. Právo jest umění a rozeznání spravedlivého od nespravedlivého, učíc jednoho každého, čeho se má přídržeti, a čeho zase vystříhati. II. A tak známost a umění práv záleží na tomto trém, totiž: ctně a šlechetně živu býti; bližnímu v ničemž neubližovati; a čím komu kdo spravedlivě jest povinovat, toho jemu sám od sebe udělovati. Což kdyby vůbec ode všech zachováno bylo, nebylo by potřebí práv psaných, ani zřízení, ustanovení aneb snešení obecních, a lepší mnohem by řád mezi lidmi byl. Ale poněvadž pak tak již lidské zlosti na vrch vzešly, že žádný sám od sebe bližnímu svému za spravedlivé učiniti nechce, protož tak mnoho práv psaných, a rozličných nařízení a statut těchto časův se nachází, jimiž by vždy aspoň některak zlí a neposlušní lidé mohli ztrestáni býti. Záleží pak umění práv na tomto trém: Předně ctně a šlechetně živu býti. Druhé bližnímu v ničemž neubližovati. Třetí čím komu kdo spra- vedlivě povinovat jest, toho aby jemu sám od sebe uděloval. III. Dělí se právo na dvé, in Jus publicum, totiž na právo obecné, kteréž vůbec na všecky se vztahuje: et in Jus privatum, a na právo obzvláštní, kteréžto toliko některých osob vlastně se dotýče, a na jisté krajiny aneb města obzvláštně se vztahuje. Dělí se právo na dvé, totiž na právo obecné, kteréž se vůbec na všeckny, a na právo obzvláštní, kteréž se toliko některých osob vlastně dotýče, a na jisté krajiny aneb města obzvláštně, vztahuje. IV. Jus publicum, právo obecné, zavírá a obsahuje v sobě auřady a povinnosti osob v auřadech postavených, o kterémž v těchto právích v tom toliko artikuli krátce se dotkne, kdež o povinnosti saudcův a konšelův položeno bude. A pod titulem Juris publici všeckna také práva císařská rozuměti se mohau. Právo obecné zavírá v sobě povinnost osob v auřadech postavených, též všecka práva císařská. V. Pod jménem pak Juris privati, to jest práva ob- zvláštního aneb na osoby se vztahujícího, zavírá se Jus naturale, právo přirozené; Jus gentium, právo všech národův aneb lidí, totiž právo to, kteréhož všickni národové po všem světě po-
4 O spravedlnosti a právu. k tomu vede a učí, čeho se má přídržeti, a čeho se zase vystříhati. Právo jest umění a rozeznání spravedlivého od nespravedlivého, učíc jednoho každého, čeho se má přídržeti, a čeho zase vystříhati. II. A tak známost a umění práv záleží na tomto trém, totiž: ctně a šlechetně živu býti; bližnímu v ničemž neubližovati; a čím komu kdo spravedlivě jest povinovat, toho jemu sám od sebe udělovati. Což kdyby vůbec ode všech zachováno bylo, nebylo by potřebí práv psaných, ani zřízení, ustanovení aneb snešení obecních, a lepší mnohem by řád mezi lidmi byl. Ale poněvadž pak tak již lidské zlosti na vrch vzešly, že žádný sám od sebe bližnímu svému za spravedlivé učiniti nechce, protož tak mnoho práv psaných, a rozličných nařízení a statut těchto časův se nachází, jimiž by vždy aspoň některak zlí a neposlušní lidé mohli ztrestáni býti. Záleží pak umění práv na tomto trém: Předně ctně a šlechetně živu býti. Druhé bližnímu v ničemž neubližovati. Třetí čím komu kdo spra- vedlivě povinovat jest, toho aby jemu sám od sebe uděloval. III. Dělí se právo na dvé, in Jus publicum, totiž na právo obecné, kteréž vůbec na všecky se vztahuje: et in Jus privatum, a na právo obzvláštní, kteréžto toliko některých osob vlastně se dotýče, a na jisté krajiny aneb města obzvláštně se vztahuje. Dělí se právo na dvé, totiž na právo obecné, kteréž se vůbec na všeckny, a na právo obzvláštní, kteréž se toliko některých osob vlastně dotýče, a na jisté krajiny aneb města obzvláštně, vztahuje. IV. Jus publicum, právo obecné, zavírá a obsahuje v sobě auřady a povinnosti osob v auřadech postavených, o kterémž v těchto právích v tom toliko artikuli krátce se dotkne, kdež o povinnosti saudcův a konšelův položeno bude. A pod titulem Juris publici všeckna také práva císařská rozuměti se mohau. Právo obecné zavírá v sobě povinnost osob v auřadech postavených, též všecka práva císařská. V. Pod jménem pak Juris privati, to jest práva ob- zvláštního aneb na osoby se vztahujícího, zavírá se Jus naturale, právo přirozené; Jus gentium, právo všech národův aneb lidí, totiž právo to, kteréhož všickni národové po všem světě po-
Strana 5
A. II—III. 5 žívají; a právo městské, Jus civile, kterýmž lidé v jedné obci obývající se spravují. Pod jménem pak práva obzvláštního zavírá se předkem právo při- rozené, a právo městské. VI. Slove pak právo přirozené to, k čemuž přirození, netoliko člověka, jakožto stvoření od Boha rozumem obdařené, ale také všeckny živočichy nakloňuje, aby oni k tomu z přirození náchylni byli, to věděli, znali, i také činili, k čemuž je přirození vede, totiž: aby z sebe plod pošlý ochraňovali, jej opatrovali, dobrodincům svým za dobrodiní se odplacovali, před násilnau mocí se hájili a bránili, a k těm jiné podobné věci. Přirozené právo jest, k čemuž přirození netoliko člověka, ale všecky živočichy nakloňuje a vede, jako: aby z sebe plod pošlý ochraňovali, dobro- dincům svým dobrým se odplacovali, a k těm podobné věci. VII. Jus gentium, právo všech lidí a národův, slove to, čehož všickni lidé po všem světě požívají a k němuž přirozeným rozumem i náchylností přirozenau se vedau, jako: posly a legáty v ochraně míti a jim neubližovati; poddané své před mocí ochraňovati; války a boje proti násilníkům a tyranům vésti; příměří a pokoj do jistého času uložený ve všem zdržeti; což komu se připoví, tomu dosti činiti; a jiné mnohé k těm po- dobné věci. Druhé právo všech národův to jest, kteréhož všickni lidé po všem světě užívají, jako: poslům a legátům neubližovati, a což komu se dí, tomu dosti činiti. A. III. I. Právo městské to vlastně slove, což v kterém městě, v obci aneb v jedné krajině lidé sobě nětco za právo, dle zachování svornosti a pokoje, nařídí a ustanoví, jakby se jedni k druhým, buď při saudech, aneb dosahování svých spravedlností chovati měli. Též při námluvách, trzích, smluvách a jiných najednáních přátelských, při nápadích z jedněch na druhé, jaký pořádek chovati a držeti se má. Naposledy právo městské: což sobě některé město nebo krajina některá za právo ustanoví, jakby se jedni k druhým ve všech věcech chovati měli. II. Nachází se také Jus consvetudinarium, to jest, právo- dávním zvyklým užíváním od lidí přijaté, kteréhož šetřiti se má v příkladích a v skutcích předešle mezi lidmi zběhlých a
A. II—III. 5 žívají; a právo městské, Jus civile, kterýmž lidé v jedné obci obývající se spravují. Pod jménem pak práva obzvláštního zavírá se předkem právo při- rozené, a právo městské. VI. Slove pak právo přirozené to, k čemuž přirození, netoliko člověka, jakožto stvoření od Boha rozumem obdařené, ale také všeckny živočichy nakloňuje, aby oni k tomu z přirození náchylni byli, to věděli, znali, i také činili, k čemuž je přirození vede, totiž: aby z sebe plod pošlý ochraňovali, jej opatrovali, dobrodincům svým za dobrodiní se odplacovali, před násilnau mocí se hájili a bránili, a k těm jiné podobné věci. Přirozené právo jest, k čemuž přirození netoliko člověka, ale všecky živočichy nakloňuje a vede, jako: aby z sebe plod pošlý ochraňovali, dobro- dincům svým dobrým se odplacovali, a k těm podobné věci. VII. Jus gentium, právo všech lidí a národův, slove to, čehož všickni lidé po všem světě požívají a k němuž přirozeným rozumem i náchylností přirozenau se vedau, jako: posly a legáty v ochraně míti a jim neubližovati; poddané své před mocí ochraňovati; války a boje proti násilníkům a tyranům vésti; příměří a pokoj do jistého času uložený ve všem zdržeti; což komu se připoví, tomu dosti činiti; a jiné mnohé k těm po- dobné věci. Druhé právo všech národův to jest, kteréhož všickni lidé po všem světě užívají, jako: poslům a legátům neubližovati, a což komu se dí, tomu dosti činiti. A. III. I. Právo městské to vlastně slove, což v kterém městě, v obci aneb v jedné krajině lidé sobě nětco za právo, dle zachování svornosti a pokoje, nařídí a ustanoví, jakby se jedni k druhým, buď při saudech, aneb dosahování svých spravedlností chovati měli. Též při námluvách, trzích, smluvách a jiných najednáních přátelských, při nápadích z jedněch na druhé, jaký pořádek chovati a držeti se má. Naposledy právo městské: což sobě některé město nebo krajina některá za právo ustanoví, jakby se jedni k druhým ve všech věcech chovati měli. II. Nachází se také Jus consvetudinarium, to jest, právo- dávním zvyklým užíváním od lidí přijaté, kteréhož šetřiti se má v příkladích a v skutcích předešle mezi lidmi zběhlých a
Strana 6
6 O spravedlnosti a právu. již rozsudky stvrzených, a tak jako již za právo ujatých. Však toliko aby taková právní zvyklost nebyla proti spravedlnosti a dobrým mravům, tak jakž o tom práva vyměřují. Quæ pia consvetudine firmata sunt, pro Jure et Lege observabimus, in iis, quæe non ex scripto descendunt. To, což dobrau zvyklostí utvrzeno jest, za právo držeti budeme, v těch věcech aneb případnostech, kteréžto právy psanými vysloveny nejsau. Mimo ty rozdíly práv, jest také právo ze zvyklosti, a přitom se má šetřiti, aby nebylo proti spravedlnosti a dobrým mravům: a místo má v těch věcech a případnostech, které právy psanými vysloveny nejsau. III. A tak tato práva, ex municipali seu statutario quondam Jure Pragensi, to jest, z práv Starého Města pražského psaných i z jiných chvalitebných pořádkův a zvyklostí staro- dávních sebraná, a v tuto formu uvedená, slovau Práva v krá- lovství Českém Městská. Práva tato jsau z práv Starého Města pražského psaných a z jiných chvalitebných pořádkův a zvyklostí starodávních sebrána. IV. Protož všickni, kteříž před saudy městskými v krá- lovství českém o spravedlnosti své budou míti činiti, právy těmito se říditi a spravovati budou: kteráž uměti a znáti jednomukaždému náleží, jakož o tom A. XXX. také položeno jest. Neb neumění a neznání práv žádnému k výmluvě nepostačí. Scire leges omnes tenentur. Aby práva znali a uměli, vůbec všickni k tomu se zavazují. Těmito právy se mají říditi všickni, kteří by před saudy městskými o spravedlnosti své činiti měli. V. Summa pak práv netoliko těchto městských, ale i jiných všech všudy po všem světě, na tomto záleží: Pána Boha se báti, jeho samého vzývati, jemu také samému, tak jakž slovem svým vyměřiti řáčil, pobožně slaužiti; králi a jiným svým vrchnostem poddánu býti; rodiče a starší své ctíti a je v poctivosti míti: poctivě a pokojně živu býti; žádnému neškoditi, křivdy nečiniti; což čího jest, toho jemu uděliti, a žádnému ničehož bezprávně a sám o své ujmě neodjímati. Což vše krátce v desíti při- kázaních božských, na dvau dskách od Pána Boha skrz Mojžíše vydaných, také se zavírá a k veystraze pozůstaveno jest.
6 O spravedlnosti a právu. již rozsudky stvrzených, a tak jako již za právo ujatých. Však toliko aby taková právní zvyklost nebyla proti spravedlnosti a dobrým mravům, tak jakž o tom práva vyměřují. Quæ pia consvetudine firmata sunt, pro Jure et Lege observabimus, in iis, quæe non ex scripto descendunt. To, což dobrau zvyklostí utvrzeno jest, za právo držeti budeme, v těch věcech aneb případnostech, kteréžto právy psanými vysloveny nejsau. Mimo ty rozdíly práv, jest také právo ze zvyklosti, a přitom se má šetřiti, aby nebylo proti spravedlnosti a dobrým mravům: a místo má v těch věcech a případnostech, které právy psanými vysloveny nejsau. III. A tak tato práva, ex municipali seu statutario quondam Jure Pragensi, to jest, z práv Starého Města pražského psaných i z jiných chvalitebných pořádkův a zvyklostí staro- dávních sebraná, a v tuto formu uvedená, slovau Práva v krá- lovství Českém Městská. Práva tato jsau z práv Starého Města pražského psaných a z jiných chvalitebných pořádkův a zvyklostí starodávních sebrána. IV. Protož všickni, kteříž před saudy městskými v krá- lovství českém o spravedlnosti své budou míti činiti, právy těmito se říditi a spravovati budou: kteráž uměti a znáti jednomukaždému náleží, jakož o tom A. XXX. také položeno jest. Neb neumění a neznání práv žádnému k výmluvě nepostačí. Scire leges omnes tenentur. Aby práva znali a uměli, vůbec všickni k tomu se zavazují. Těmito právy se mají říditi všickni, kteří by před saudy městskými o spravedlnosti své činiti měli. V. Summa pak práv netoliko těchto městských, ale i jiných všech všudy po všem světě, na tomto záleží: Pána Boha se báti, jeho samého vzývati, jemu také samému, tak jakž slovem svým vyměřiti řáčil, pobožně slaužiti; králi a jiným svým vrchnostem poddánu býti; rodiče a starší své ctíti a je v poctivosti míti: poctivě a pokojně živu býti; žádnému neškoditi, křivdy nečiniti; což čího jest, toho jemu uděliti, a žádnému ničehož bezprávně a sám o své ujmě neodjímati. Což vše krátce v desíti při- kázaních božských, na dvau dskách od Pána Boha skrz Mojžíše vydaných, také se zavírá a k veystraze pozůstaveno jest.
Strana 7
A. III—V. Práva, vedle kterýchž konšelé sami k sobě i k jiným mají se chovati, a lidem k spravedlnostem dopomáhati. (Práva konšelská.) A. IV. I. Předkem a nejprvé, každý konšel má a povinen jest purkmistra poslušen býti. A purkmistr má toho s pilností šetřiti, aby na jednoho konšela více nežli na druhého prácí, buď při dávání stranám v raddě odpovědí, buď také při vysílání po potřebách obecních, aneb kterýchkoli jiných věcech auřadních, nevzkládal, než jednostejně ke všem se choval, aby, jakž v povinnostech, tak také i v prácech rovnost zachována byla. Každý konšel povinen jest purkmistra poslušen býti. II. Však jestližeby viděl jednoho k této věci a jiného k jiné býti spůsobnějšího, (nebo ne všickni k každé práci jednostejně býváme spůsobní, ale jedni k této a druzí k onéno) má při tom rozšafnosti požívati, aby toho, kdož k čemu jest spůsobnější, také k tomu potáhl, a jinými věcmi, kteréžby jemu odporné byly, neztěžoval. Také aby tau příčinau mezi auřadem konšelským pokoj, svornost, láska i mírný prostředek zachován býti mohl. Purkmistr k konšelům při vzkládaní na ně prácí rovnost a rozšafnost má zachovati. A. V. Žádný z konšelův v rádním místě bez poručení purkmistra k stranám aneb k straně, ani také s kým jiným, by toho jakkoli potřeboval, mluviti nemá. Než chtěl-liby s kým co mluviti, opověda se purkmistru, má ven z rádní světnice vystaupiti, a tu, což by jemu za potřebné bylo, s kýmžkoli bude moci promluviti, a vykonaje to, do raddy se zase navrátiti. A dokudž by radda rozpuštěna nebyla, nemá žádný z konšelův, bez opovědi a povolení purkmistra, domův aneb jinam z rádního domu vycházeti. Konšel bez poručení purkmistra v raddě k straně ani s jiným žádným nemluv, ani bez opovědi z raddy, a bez povolení purkmistra z rathauzu nechod.
A. III—V. Práva, vedle kterýchž konšelé sami k sobě i k jiným mají se chovati, a lidem k spravedlnostem dopomáhati. (Práva konšelská.) A. IV. I. Předkem a nejprvé, každý konšel má a povinen jest purkmistra poslušen býti. A purkmistr má toho s pilností šetřiti, aby na jednoho konšela více nežli na druhého prácí, buď při dávání stranám v raddě odpovědí, buď také při vysílání po potřebách obecních, aneb kterýchkoli jiných věcech auřadních, nevzkládal, než jednostejně ke všem se choval, aby, jakž v povinnostech, tak také i v prácech rovnost zachována byla. Každý konšel povinen jest purkmistra poslušen býti. II. Však jestližeby viděl jednoho k této věci a jiného k jiné býti spůsobnějšího, (nebo ne všickni k každé práci jednostejně býváme spůsobní, ale jedni k této a druzí k onéno) má při tom rozšafnosti požívati, aby toho, kdož k čemu jest spůsobnější, také k tomu potáhl, a jinými věcmi, kteréžby jemu odporné byly, neztěžoval. Také aby tau příčinau mezi auřadem konšelským pokoj, svornost, láska i mírný prostředek zachován býti mohl. Purkmistr k konšelům při vzkládaní na ně prácí rovnost a rozšafnost má zachovati. A. V. Žádný z konšelův v rádním místě bez poručení purkmistra k stranám aneb k straně, ani také s kým jiným, by toho jakkoli potřeboval, mluviti nemá. Než chtěl-liby s kým co mluviti, opověda se purkmistru, má ven z rádní světnice vystaupiti, a tu, což by jemu za potřebné bylo, s kýmžkoli bude moci promluviti, a vykonaje to, do raddy se zase navrátiti. A dokudž by radda rozpuštěna nebyla, nemá žádný z konšelův, bez opovědi a povolení purkmistra, domův aneb jinam z rádního domu vycházeti. Konšel bez poručení purkmistra v raddě k straně ani s jiným žádným nemluv, ani bez opovědi z raddy, a bez povolení purkmistra z rathauzu nechod.
Strana 8
S O spravedlnosti a právu. A. VI. Každý konšel, drže na sobě auřad purkmistrský, a maje sobě pečeť svěřenau, jest povinen s pilností ji chovati, a aby k ztrátě a k zmrhání nepřišla, se vší pilností opatrovati. Purkmistr pečeť se vší pilností chovej a opatruj. A. VII. Jestliže by se kdy v raddě přihodilo, ano by někteří z kon- šelův při uvažování lidských spravedlností slovy se potkli: tehdy purkmistr s jinými spolurádními mají jim rozkázati ven vystaupiti. A což mezi nimi se zběhlo, o to o všeckno hned toho dne, a prvé nežliby z raddy vyvstali, mají je spokojiti, a zase v mír dobrý uvésti. Pakli by který z těch konšelův, nevyčkaje takového spokojení, z domu rádního preč beze vší slušné příčiny odešel, ten má k jitru od purkmistra obeslán býti, a toho (proč jest takovau svúmyslnost ukázal) se spraviti. A jestli by při něm zaumyslnost shledána byla, má vedle spravedlivého uvážení, buď řečí, aneb vězením, potrestán býti. A tolikéž, kdyby který z těch konšelův na žádném slušném prostředku přestati nechtěl, než předce urputně na svém úmyslu stál, může od purkmistra a konšelův do vězení dán býti. Konšelé, potknauce se slovy, z raddy nechoďte, leč v mír uvedení. A. VIII. Také nemá žádný konšel rady ani žádných jiných věcí radních, kteréž by tajnosti potřebovaly, a skrze něž by obecnému dobrému, aneb osobám rádním ublížiti se mohlo, pronášeti, ani jakým vymyšleným spůsobem aneb návěštím komu zjevovati. Nebo všecko to, což se v raddách a při uvažování lidských spravedlností děje, mluví a uvažuje, má býti v skryté tajnosti od nich zachováno, a jako v nějaké truhle zavříno. A nikdy od žádného (by potom z úřadu konšelského propuštěni byli) nemá býti zjevováno. Pakli by se kdo toho dopustil, tak že by radu pronesl, a to by naň shledáno bylo, ten takový má na hrdle trestán býti, jakož o tom B. XC (LIV). Konšel tajnost rady chovej, by potom, z auřadu propuštěn byl, a to pod ztracením hrdla.
S O spravedlnosti a právu. A. VI. Každý konšel, drže na sobě auřad purkmistrský, a maje sobě pečeť svěřenau, jest povinen s pilností ji chovati, a aby k ztrátě a k zmrhání nepřišla, se vší pilností opatrovati. Purkmistr pečeť se vší pilností chovej a opatruj. A. VII. Jestliže by se kdy v raddě přihodilo, ano by někteří z kon- šelův při uvažování lidských spravedlností slovy se potkli: tehdy purkmistr s jinými spolurádními mají jim rozkázati ven vystaupiti. A což mezi nimi se zběhlo, o to o všeckno hned toho dne, a prvé nežliby z raddy vyvstali, mají je spokojiti, a zase v mír dobrý uvésti. Pakli by který z těch konšelův, nevyčkaje takového spokojení, z domu rádního preč beze vší slušné příčiny odešel, ten má k jitru od purkmistra obeslán býti, a toho (proč jest takovau svúmyslnost ukázal) se spraviti. A jestli by při něm zaumyslnost shledána byla, má vedle spravedlivého uvážení, buď řečí, aneb vězením, potrestán býti. A tolikéž, kdyby který z těch konšelův na žádném slušném prostředku přestati nechtěl, než předce urputně na svém úmyslu stál, může od purkmistra a konšelův do vězení dán býti. Konšelé, potknauce se slovy, z raddy nechoďte, leč v mír uvedení. A. VIII. Také nemá žádný konšel rady ani žádných jiných věcí radních, kteréž by tajnosti potřebovaly, a skrze něž by obecnému dobrému, aneb osobám rádním ublížiti se mohlo, pronášeti, ani jakým vymyšleným spůsobem aneb návěštím komu zjevovati. Nebo všecko to, což se v raddách a při uvažování lidských spravedlností děje, mluví a uvažuje, má býti v skryté tajnosti od nich zachováno, a jako v nějaké truhle zavříno. A nikdy od žádného (by potom z úřadu konšelského propuštěni byli) nemá býti zjevováno. Pakli by se kdo toho dopustil, tak že by radu pronesl, a to by naň shledáno bylo, ten takový má na hrdle trestán býti, jakož o tom B. XC (LIV). Konšel tajnost rady chovej, by potom, z auřadu propuštěn byl, a to pod ztracením hrdla.
Strana 9
A. VI— XII. 9 A. IX. Konšelé, jakž v radách, tak také i k sobě, při uvažování pří, a přímluvách, mají se upřímně bez ošemetnosti chovati. A přihodilo-li by se co kdy toho, že by pro ty věci, kteréž se za času jich na úřadě konšelském sedění sběhly, těžkost ně- jaká na ně, aneb na osobu některau z nich valiti chtěla, mají a povinni budau podle sebe všickni jednomyslně státi, sobě upřímně napomáhati, a jedni druhých v tom neopauštěti. Konšelé k sobě upřímnost bez ošemetnosti zachovati mají, a v těžko- stech, kteréž by se na ně valily, opouštěti se nemají. A. X. Konšel žádný, jakž z raddy, tak také z města přes pole, bez opovědi a povolení purkmistrova vycházeti ani vyjížděti nemá. Než jestli že by to pro opatření statečku aneb přátel svých, a jinau jakau důležitau potřebu svau činiti chtěl, má se v raddě, aneb při nejmenším doma purkmistru v tom opovědíti. Konšel z raddy ani z města přes pole bez povolení purkmistra vy- cházeti ani vyjížděti nemá. A. XI. Konšel, na škodu a ublížení spravedlnosti jedné strany, od druhé nemá darův bráti. Pakli by se toho který dopustil, a v tom shledán byl, ten a takový má ztrestán a z raddy vy- vržen býti. Konšel, na ublížení spravedlnosti jedné strany, od druhé darův bráti nemá. A. XII. Konšelé, do domů šeňkovních pro potřeby své vcházejíce, nemají žádného obecenství s lidmi nevážnými míti, ani s nimi řadovati. Než s uctivostí, buď s hospodářem, aneb s jinými dobrými přátely v bázni boží poseděti, pojesti i střízlivě se napiti žádnému se nebrání. Nebo poctivost a vážnost v jedné- každé obci mají předně od konšelův a jiných v úřadu posta- vených osob ostříhány býti: proto, že v obcování se všemi lidmi jako vesměs potupa na vrchnosti se uvozuje, podle oné řeči: Familiaritas contemptum parit. Konšelé s lidmi nevážnými obecenství míti a řadovati nemají.
A. VI— XII. 9 A. IX. Konšelé, jakž v radách, tak také i k sobě, při uvažování pří, a přímluvách, mají se upřímně bez ošemetnosti chovati. A přihodilo-li by se co kdy toho, že by pro ty věci, kteréž se za času jich na úřadě konšelském sedění sběhly, těžkost ně- jaká na ně, aneb na osobu některau z nich valiti chtěla, mají a povinni budau podle sebe všickni jednomyslně státi, sobě upřímně napomáhati, a jedni druhých v tom neopauštěti. Konšelé k sobě upřímnost bez ošemetnosti zachovati mají, a v těžko- stech, kteréž by se na ně valily, opouštěti se nemají. A. X. Konšel žádný, jakž z raddy, tak také z města přes pole, bez opovědi a povolení purkmistrova vycházeti ani vyjížděti nemá. Než jestli že by to pro opatření statečku aneb přátel svých, a jinau jakau důležitau potřebu svau činiti chtěl, má se v raddě, aneb při nejmenším doma purkmistru v tom opovědíti. Konšel z raddy ani z města přes pole bez povolení purkmistra vy- cházeti ani vyjížděti nemá. A. XI. Konšel, na škodu a ublížení spravedlnosti jedné strany, od druhé nemá darův bráti. Pakli by se toho který dopustil, a v tom shledán byl, ten a takový má ztrestán a z raddy vy- vržen býti. Konšel, na ublížení spravedlnosti jedné strany, od druhé darův bráti nemá. A. XII. Konšelé, do domů šeňkovních pro potřeby své vcházejíce, nemají žádného obecenství s lidmi nevážnými míti, ani s nimi řadovati. Než s uctivostí, buď s hospodářem, aneb s jinými dobrými přátely v bázni boží poseděti, pojesti i střízlivě se napiti žádnému se nebrání. Nebo poctivost a vážnost v jedné- každé obci mají předně od konšelův a jiných v úřadu posta- vených osob ostříhány býti: proto, že v obcování se všemi lidmi jako vesměs potupa na vrchnosti se uvozuje, podle oné řeči: Familiaritas contemptum parit. Konšelé s lidmi nevážnými obecenství míti a řadovati nemají.
Strana 10
10 O spravedlnosti a právu. A. XIII. Konšel žádný nemá rukojmí se proti raddě, právu a obci té, v kteréž jest, postavovati, leč by se to dálo s volí a s vě- domím vší raddy. Konšel proti raddě, právu a obci rukojmí nebývaj, leč s volí a s vě- domím vší raddy. A. XIV. Všickni konšelé, kteříž v raddě a na právě sedí, mají s pilností žalob, odporův, svědkův, průvodův, i všeho stran pře vedení, a jakéhožkoli vznešení poslauchati, a všech šeptův a rozprávek jedni s druhými před stranami, i také při uvažování lidských spravedlností, zanechati, tak a proto, kdyžby k uvažování té rozepře, aneb kterého vznešení přišlo, aby se uměli k tomu, podle stran průvodův a odvodův, náležitě přimlauvati. Konšelé se vší pilností stran mluvení a průvodův i všelikého vzná- šení pozorovati mají. A. XV. I. Žádný konšel po vyslyšení stran, v těch přech, kteréž by před týmž saudem, na němž by on seděl, se začaly, a takové pře na odkladu by byly, nemá žádné straně z saudících se žádného naučení, ani veystrahy ke škodě druhé straně pod pokutau hrdla ztracení dávati. II. Také příslušel-li by jaký spolek kterému saudci s někým v při, kterážby k saudu, na němž on sedí, se dostala, aneb že by jemu na té při něco záleželo: tedy každý takový saudce nemá na tom saudu seděti, ale má z saudu vyvstati, a chce-li, můž s tau stranau státi, i jí raditi, a po vykonání té pře zase na saud zasesti. Pakli by kdo, maje s kým jaký spolek, aneb o tu při srozumění, v tom saudu seděl, a to naň uznáno bylo, má podle provinění svého spravedlivě trestán býti. Konšel po vyslyšení stran žádné straně naučení a výstrahy nedávej, pod ztracením hrdla. A kde se kterého konšela dotýče, ten z saudu vyvstaň. A. XVI. I. Purkmistru samému toliko náleží stran do raddy po- volávati, aneb jiné lidí pro potřeby rozkazovati pauštěti.
10 O spravedlnosti a právu. A. XIII. Konšel žádný nemá rukojmí se proti raddě, právu a obci té, v kteréž jest, postavovati, leč by se to dálo s volí a s vě- domím vší raddy. Konšel proti raddě, právu a obci rukojmí nebývaj, leč s volí a s vě- domím vší raddy. A. XIV. Všickni konšelé, kteříž v raddě a na právě sedí, mají s pilností žalob, odporův, svědkův, průvodův, i všeho stran pře vedení, a jakéhožkoli vznešení poslauchati, a všech šeptův a rozprávek jedni s druhými před stranami, i také při uvažování lidských spravedlností, zanechati, tak a proto, kdyžby k uvažování té rozepře, aneb kterého vznešení přišlo, aby se uměli k tomu, podle stran průvodův a odvodův, náležitě přimlauvati. Konšelé se vší pilností stran mluvení a průvodův i všelikého vzná- šení pozorovati mají. A. XV. I. Žádný konšel po vyslyšení stran, v těch přech, kteréž by před týmž saudem, na němž by on seděl, se začaly, a takové pře na odkladu by byly, nemá žádné straně z saudících se žádného naučení, ani veystrahy ke škodě druhé straně pod pokutau hrdla ztracení dávati. II. Také příslušel-li by jaký spolek kterému saudci s někým v při, kterážby k saudu, na němž on sedí, se dostala, aneb že by jemu na té při něco záleželo: tedy každý takový saudce nemá na tom saudu seděti, ale má z saudu vyvstati, a chce-li, můž s tau stranau státi, i jí raditi, a po vykonání té pře zase na saud zasesti. Pakli by kdo, maje s kým jaký spolek, aneb o tu při srozumění, v tom saudu seděl, a to naň uznáno bylo, má podle provinění svého spravedlivě trestán býti. Konšel po vyslyšení stran žádné straně naučení a výstrahy nedávej, pod ztracením hrdla. A kde se kterého konšela dotýče, ten z saudu vyvstaň. A. XVI. I. Purkmistru samému toliko náleží stran do raddy po- volávati, aneb jiné lidí pro potřeby rozkazovati pauštěti.
Strana 11
A. XIII— XVIII. 11 II. Při povolávání pak a pauštění do raddy tento pořádek od purkmistra zachován má býti. Kdožbykoli sobě prvé vstaupení u purkmistra zjednal, aneb prvé obsílku na někoho vyžádal, ten také prvé do raddy puštěn a slyšán buď. Lečby sobě k tomu dni také vdovy, sirotci, přespolní, aneb lidé duchovní vstaupení oč zjednali: ti předně pauštíni, a což může nejdříve, vypravováni býti mají. Purkmistr stran do raddy má povolávati, podle pořádku, jak která strana prv vstaupení vyžádala. Kromě vdov, sirotkův, přespolních, lidí duchovních; nebo ti předně vypravováni býti mají. A. XVII. I. Purkmistr, jakžby raddu rozpustil, nikdež jinde nalezen býti nemá, než v domě a v příbytku svém, tak aby lidé, buď domácí aneb přespolní, věděli kde o spravedlnosti své se utíkati, a své potřeby vykonávati. II. Však jestliby kdy jemu tak pilná potřeba nastala, že by z města vyjíti, aneb vyjeti pro opatření statku svého musil, bude povinen úřad jinému spolukonšelu na svém místě poručiti, tak aby lidé věděli v potřebách svých k komu se uteci. Purkmistr krom raddy v příbytku svém nalezen býti má; pakli by z města vyjíti chtěl, auřad spolukonšelu svému poruč. A. XVIII. Purkmistrský auřad má pořádně jíti, a každý konšel nemá více a déle téhož auřadu na sobě přes čtyry neděle držeti. A kdyžby měl auřad purkmistrský vzdáti, povinen bude z mi- lostivé za správy své ochrany města i obyvatelův v něm kře- sťanské pánu Bohu poděkování učiniti. A po vykonání toho, budaucímu purkmistru auřadu postaupiti, a do rukau jeho městské pečeti dodati. Kterýž též s pobožností a s vzýváním jména bo- žího úřad svůj má začíti, a Pána Boha za zdraví dlauhé Jeho Milosti Královské s dědici Jeho Msti, též za milostivau úřadu konšelského města toho, i všechněch království Českého oby- vatelův ochranu pokorně prositi. Purkmistrský auřad má pořádně jíti, a každý konšel čtyry neděle má jej držeti. Přijímaje pak jej i vzdávaje, Pána Boha má vzývati.
A. XIII— XVIII. 11 II. Při povolávání pak a pauštění do raddy tento pořádek od purkmistra zachován má býti. Kdožbykoli sobě prvé vstaupení u purkmistra zjednal, aneb prvé obsílku na někoho vyžádal, ten také prvé do raddy puštěn a slyšán buď. Lečby sobě k tomu dni také vdovy, sirotci, přespolní, aneb lidé duchovní vstaupení oč zjednali: ti předně pauštíni, a což může nejdříve, vypravováni býti mají. Purkmistr stran do raddy má povolávati, podle pořádku, jak která strana prv vstaupení vyžádala. Kromě vdov, sirotkův, přespolních, lidí duchovních; nebo ti předně vypravováni býti mají. A. XVII. I. Purkmistr, jakžby raddu rozpustil, nikdež jinde nalezen býti nemá, než v domě a v příbytku svém, tak aby lidé, buď domácí aneb přespolní, věděli kde o spravedlnosti své se utíkati, a své potřeby vykonávati. II. Však jestliby kdy jemu tak pilná potřeba nastala, že by z města vyjíti, aneb vyjeti pro opatření statku svého musil, bude povinen úřad jinému spolukonšelu na svém místě poručiti, tak aby lidé věděli v potřebách svých k komu se uteci. Purkmistr krom raddy v příbytku svém nalezen býti má; pakli by z města vyjíti chtěl, auřad spolukonšelu svému poruč. A. XVIII. Purkmistrský auřad má pořádně jíti, a každý konšel nemá více a déle téhož auřadu na sobě přes čtyry neděle držeti. A kdyžby měl auřad purkmistrský vzdáti, povinen bude z mi- lostivé za správy své ochrany města i obyvatelův v něm kře- sťanské pánu Bohu poděkování učiniti. A po vykonání toho, budaucímu purkmistru auřadu postaupiti, a do rukau jeho městské pečeti dodati. Kterýž též s pobožností a s vzýváním jména bo- žího úřad svůj má začíti, a Pána Boha za zdraví dlauhé Jeho Milosti Královské s dědici Jeho Msti, též za milostivau úřadu konšelského města toho, i všechněch království Českého oby- vatelův ochranu pokorně prositi. Purkmistrský auřad má pořádně jíti, a každý konšel čtyry neděle má jej držeti. Přijímaje pak jej i vzdávaje, Pána Boha má vzývati.
Strana 12
12 O spravedlnosti a právu. A. XIX. Purkmistr s spolurádními svými, kdyžby se o hodinu, v kterauby do raddy měli se scházeti, snesli, mají se všickni tak chovati, a v tauž hodinu se do raddy nacházeti. Kteřížby se pak tak nezachovali, mají tau pokutau pokutováni býti, o kte- raužby se společně snesli, a žádný se jí zpěčovati nemá. Konšelé k hodině určité do raddy scházeti se mají pod pokutau, o kteréž by se společně snesli. A. XX. Každý konšel, jakž při všech jiných věcech, tak také i při oděvu má vážnost držeti, a šatův poctivých i obdýlných, jakž na krále Jeho Milosti auředníka a poctivého měštěnína náleží, požívati. Každý konšel při oděvu má vážnost držeti, a šatův obdýlných požívati. A. XXI. Purkmistr a konšelé v žádné dluhy obce a toho města, bez vědomí a povolení jiných téhož města přísežných obecních, uvozovati nemají, ani k jakým takovým listům, kteřížby se na škodu té obce vztahovali, pečeti přitiskovali, aneb přivěšovati moci nebudau. Konšelé dluhův na obec bez vědomí a povolení přísežných obecních uvozovati nemají. A. XXII. Purkmistr a konšelé, na kteréhož by vězně ortel svůj řkli a tím jeho na smrt odsaudili, nad tím také popraviti rozkázati mají. A vyřčení takového ortele, z uvážení společného, skrze samého purkmistra vykonati se má. Purkmistr sám na zločince ortel z uvážení společného vyří I má. A. XXIII. ádních, Konšelé byli-li by dva aneb větší počet od spolt nají nic pro potřebu obecní jakaužkoli a kdekoli vysláni, ti ne jednati. jiného, než to, což by jim od většího počtu poručeno bylo, A navrátíce se zase domů, v raddě, aneb u purkmistra, ři pří- tomnosti jiných spolurádních, poselství aneb vyslání sv ho po- řádně relací učiniti mají. Konšelé, jsauce z raddy vysláni, toliko to jednati mají, co se jim od většího počtu poručí, a co zjednají, o tom pořádně relací učiniti.
12 O spravedlnosti a právu. A. XIX. Purkmistr s spolurádními svými, kdyžby se o hodinu, v kterauby do raddy měli se scházeti, snesli, mají se všickni tak chovati, a v tauž hodinu se do raddy nacházeti. Kteřížby se pak tak nezachovali, mají tau pokutau pokutováni býti, o kte- raužby se společně snesli, a žádný se jí zpěčovati nemá. Konšelé k hodině určité do raddy scházeti se mají pod pokutau, o kteréž by se společně snesli. A. XX. Každý konšel, jakž při všech jiných věcech, tak také i při oděvu má vážnost držeti, a šatův poctivých i obdýlných, jakž na krále Jeho Milosti auředníka a poctivého měštěnína náleží, požívati. Každý konšel při oděvu má vážnost držeti, a šatův obdýlných požívati. A. XXI. Purkmistr a konšelé v žádné dluhy obce a toho města, bez vědomí a povolení jiných téhož města přísežných obecních, uvozovati nemají, ani k jakým takovým listům, kteřížby se na škodu té obce vztahovali, pečeti přitiskovali, aneb přivěšovati moci nebudau. Konšelé dluhův na obec bez vědomí a povolení přísežných obecních uvozovati nemají. A. XXII. Purkmistr a konšelé, na kteréhož by vězně ortel svůj řkli a tím jeho na smrt odsaudili, nad tím také popraviti rozkázati mají. A vyřčení takového ortele, z uvážení společného, skrze samého purkmistra vykonati se má. Purkmistr sám na zločince ortel z uvážení společného vyří I má. A. XXIII. ádních, Konšelé byli-li by dva aneb větší počet od spolt nají nic pro potřebu obecní jakaužkoli a kdekoli vysláni, ti ne jednati. jiného, než to, což by jim od většího počtu poručeno bylo, A navrátíce se zase domů, v raddě, aneb u purkmistra, ři pří- tomnosti jiných spolurádních, poselství aneb vyslání sv ho po- řádně relací učiniti mají. Konšelé, jsauce z raddy vysláni, toliko to jednati mají, co se jim od většího počtu poručí, a co zjednají, o tom pořádně relací učiniti.
Strana 13
A. XIX—XXVI. 13 A. XXIV. I. Konšelé nikdež jinde, dle opatrování a udělování lid- ských spravedlností, scházeti se nemají, než do rádního domu, a tu toliko v tom místě veysadním své rady držeti, strany slyšeti, a ortele mezi nimi vypovídati mají. Konšelé na rathauze toliko rady své držeti, a povinnost svau vy- konávati mají. II. Však jestli žeby se kdy jakých věcí případních dotklo, a tyby rychlého a spěšného opatření potřebovaly, budau moci se k purkmistru, anebo o které by se jinde místo tehdáž snesli, sjíti, a tu také to, cožby za potřebné bylo, uvážiti, i na místě postaviti. Však kdyby se co trefilo, žeby rychlého a spěšného opatření po- třebovalo, tu se v jiném místě také sjíti a to opatřiti mohau. A. XXV. I. Konšelé, kteříž na raddě sedí, nemají déle seděti, nežli toliko jeden rok, podle krále Jeho Milosti milostného obdaření. A kdyžby rok ten vycházeti měl, a raddy změnění se přibližovalo, má jeden- každý konšel, svau osobu poznamenaje, jiné dva neb tři měšťany dobré a na cti i poctivosti zachovalé (tak jakž od starodávna bývalo) na svau konšelskau přísahu a povinnost dáti podle sebe poznamenati. A ty osoby tak sepsané a poznamenané, mají se králi Jeho Milosti, a jinde v městech panu podkomořímu spe- četěné podati. Z kterýchžto osob tak poznamenaných Jeho Krá- lovská Milost ráčí míti vůli a moc, kteříž by se Jeho Milosti líbili, na auřad konšelský zase voliti, a těmi osobami úřad nový osaditi. Konšelé na raddě toliko rok seděti mají. II. Konšelem pak žádný býti podle práva nemá, než ten, kterýžby prvé s obcí a s městem ze všeho statku svého za tři léta nejméň pořád zběhlá trpící byl, a přísahu v též obci měl. Konšelem z práva býti nemá, leč kdyby s městem prvé tři léta trpící byl a v obci přísahu měl. A. XXVI. Purkmistr při uvažování spravedlností lidských, i jiných obecných potřeb, má přímluv po pořádku na konšely podávati
A. XIX—XXVI. 13 A. XXIV. I. Konšelé nikdež jinde, dle opatrování a udělování lid- ských spravedlností, scházeti se nemají, než do rádního domu, a tu toliko v tom místě veysadním své rady držeti, strany slyšeti, a ortele mezi nimi vypovídati mají. Konšelé na rathauze toliko rady své držeti, a povinnost svau vy- konávati mají. II. Však jestli žeby se kdy jakých věcí případních dotklo, a tyby rychlého a spěšného opatření potřebovaly, budau moci se k purkmistru, anebo o které by se jinde místo tehdáž snesli, sjíti, a tu také to, cožby za potřebné bylo, uvážiti, i na místě postaviti. Však kdyby se co trefilo, žeby rychlého a spěšného opatření po- třebovalo, tu se v jiném místě také sjíti a to opatřiti mohau. A. XXV. I. Konšelé, kteříž na raddě sedí, nemají déle seděti, nežli toliko jeden rok, podle krále Jeho Milosti milostného obdaření. A kdyžby rok ten vycházeti měl, a raddy změnění se přibližovalo, má jeden- každý konšel, svau osobu poznamenaje, jiné dva neb tři měšťany dobré a na cti i poctivosti zachovalé (tak jakž od starodávna bývalo) na svau konšelskau přísahu a povinnost dáti podle sebe poznamenati. A ty osoby tak sepsané a poznamenané, mají se králi Jeho Milosti, a jinde v městech panu podkomořímu spe- četěné podati. Z kterýchžto osob tak poznamenaných Jeho Krá- lovská Milost ráčí míti vůli a moc, kteříž by se Jeho Milosti líbili, na auřad konšelský zase voliti, a těmi osobami úřad nový osaditi. Konšelé na raddě toliko rok seděti mají. II. Konšelem pak žádný býti podle práva nemá, než ten, kterýžby prvé s obcí a s městem ze všeho statku svého za tři léta nejméň pořád zběhlá trpící byl, a přísahu v též obci měl. Konšelem z práva býti nemá, leč kdyby s městem prvé tři léta trpící byl a v obci přísahu měl. A. XXVI. Purkmistr při uvažování spravedlností lidských, i jiných obecných potřeb, má přímluv po pořádku na konšely podávati
Strana 14
14 O spravedlnosti a právu. a na čemby se větší počet snesl, to má k svému zavření při- jíti. Pakliby mezi nimi rozdíl v přímluvách vznikl, a dělili by se na dvé, tehdy k které by straně purkmistr přímluvau svú přistaupil, té strany přímluva ať obdrží. Neb vždycky na čem se větší počet snese, to svůj průchod při právě míti má. Purkmistr na konšely přímluv podávati, a podle většího počtu za- vírati má. A. XXVII. Purkmistr ani konšelé v své vlastní při, dětí a přátel svých ani čeledi své, v saudu, to jest, při uvažování té pře, sedati ne- mají. Jakož o tom A. XLI. A. XXVIII. Purkmistra kdožby z čehokoli chtěl viniti, má a povinen bude týž purkmistr z místa svého vyvstati, a úřad jinému po- ruče, původovi na žalobu odpovídati. A jiní konšelé též se tak zachovati mají, a vyvstanauce z lavic na jiné žalovati, i jiným odpovídati povinni budau. Konšelé tu, kdež se jejich dětí a čeládky dotýče, neb jestli že by s kým rozepři měli, z lavic vyvstaňte. A. XXIX. I. Také povinnost konšelská na tom záleží, aby řední péči měli o sirotky, a o poctivé toho města vdovy. Ne o po- něvadž ten titul na sobě nesau, že jsau, po Pánu Bohu a na místě Jeho Milosti Královské, sirotkův a vdov nejvyšší poru níci, a povinnost nejvyšších poručníkův taková jest, aby sirotky, jako své vlastní dítky, a statek jich, jakožto svůj vlastní si tek opatrovali (jakož o tom D. XXI. obšírněji položeno jest); ty pak vdovy, kteréž by ctně, šlechetně a poctivě živy byly, 1 ed každým ubližováním chránili: i přičiniti se skutečně k to u mají, aby na sobě titule jalového nenesli, ale sirotky a vdo v každého času tak opatrovati hleděli, aby netoliko poručníci a ochráncové vdov a sirotkův slauli, ale také jako jejich vlastní otcové o opatrování jejich vždycky se snažovali a přemýšleli. Konšelé přední péči míti mají o sirotky a poctivé vdovy, tak aby netoliko ochráncové jich slauli, ale jako vlastní otcové byli.
14 O spravedlnosti a právu. a na čemby se větší počet snesl, to má k svému zavření při- jíti. Pakliby mezi nimi rozdíl v přímluvách vznikl, a dělili by se na dvé, tehdy k které by straně purkmistr přímluvau svú přistaupil, té strany přímluva ať obdrží. Neb vždycky na čem se větší počet snese, to svůj průchod při právě míti má. Purkmistr na konšely přímluv podávati, a podle většího počtu za- vírati má. A. XXVII. Purkmistr ani konšelé v své vlastní při, dětí a přátel svých ani čeledi své, v saudu, to jest, při uvažování té pře, sedati ne- mají. Jakož o tom A. XLI. A. XXVIII. Purkmistra kdožby z čehokoli chtěl viniti, má a povinen bude týž purkmistr z místa svého vyvstati, a úřad jinému po- ruče, původovi na žalobu odpovídati. A jiní konšelé též se tak zachovati mají, a vyvstanauce z lavic na jiné žalovati, i jiným odpovídati povinni budau. Konšelé tu, kdež se jejich dětí a čeládky dotýče, neb jestli že by s kým rozepři měli, z lavic vyvstaňte. A. XXIX. I. Také povinnost konšelská na tom záleží, aby řední péči měli o sirotky, a o poctivé toho města vdovy. Ne o po- něvadž ten titul na sobě nesau, že jsau, po Pánu Bohu a na místě Jeho Milosti Královské, sirotkův a vdov nejvyšší poru níci, a povinnost nejvyšších poručníkův taková jest, aby sirotky, jako své vlastní dítky, a statek jich, jakožto svůj vlastní si tek opatrovali (jakož o tom D. XXI. obšírněji položeno jest); ty pak vdovy, kteréž by ctně, šlechetně a poctivě živy byly, 1 ed každým ubližováním chránili: i přičiniti se skutečně k to u mají, aby na sobě titule jalového nenesli, ale sirotky a vdo v každého času tak opatrovati hleděli, aby netoliko poručníci a ochráncové vdov a sirotkův slauli, ale také jako jejich vlastní otcové o opatrování jejich vždycky se snažovali a přemýšleli. Konšelé přední péči míti mají o sirotky a poctivé vdovy, tak aby netoliko ochráncové jich slauli, ale jako vlastní otcové byli.
Strana 15
A. XXVII—XXXI. 15 II. A povinnost také jich jest: po smrti spolu měšťan statky sirotčí hned bez odtahův dáti zinventovati, a je popsati; ne teprv když by statkové takoví již na větším díle, aneb snad všickni k zmrhání, k roztrhání a k zplundrování přišli. Tak aby potomně sirotci, přijdauce k letům a nemajíce slušného opatření z statků rodičů svých, příčinami chudoby své na ne- pravosti se vydávati, a potom na ně naříkati, a jako Pánu Bohu žalovati nemusili. Po smrti spoluměšťanů statky sirotčí hned bez odtahův zinventovati a popsati dáti mají. A. XXX. Zvláštní také péči konšelé, a všickni jiní přísežní lidé, kteříž jiné saudí, o to míti mají, aby práva, dobré a starobylé pořádky, i obyčeje znali a uměli. A protož práv svých mají povědomi a pilni býti a jim se učiti, aby lidi rozsudky sprave- dlivými mohli i uměli podělovati. A ne tak slov práva, jako rozumu a smyslu týchž práv šetřiti. Leges enim scire, non est verba earum tenere, sed vim et po- testatem. Nebo práva znáti a uměti, i jich požívati k udělení spravedlnosti jednomukaždému, jest věc ne lidská, ale zvlaštní dar boží. Kdož jiné má spravovati a sauditi, má právům i po- řádkům téhož města sám rozuměti. Spravedlivě zajisté onen Quintus Mutius potrestal Servia Sulpitia, když takto k němu promluvil: Hanba jest tobě neuměti a neznati toho práva, kte- rýmž jiné rozeznáváš. O tom prvé A. III. položeno. Konšelé a všickni přísežní, kteříž jiné saudí, práva dobrá a staro- bylé pořádky i obyčeje znáti, jim se učiti. a je uměti mají; neb hanba jest neuměti a neznati toho práva, kterýmž jiné rozeznáváš. A. XXXI. Konšelé nemají žádného, bez vyslyšení pořádného a volného, odsuzovati, ani po zprávě jedné strany postupovati (by pak táž osoba byla jakéhožkoli důstojenství, povahy i povolání): ale vždycky druhé straně ucha druhého povinni jsau zanechati. Jakož o tom B. XCI. A při vykonávání saudu nemají kvapiti. Konšelé bez pořádného a volného vyslyšení, na zprávu číž pak koli, žádného odsuzovati nemají, ani při vykonávání saudu kvapiti.
A. XXVII—XXXI. 15 II. A povinnost také jich jest: po smrti spolu měšťan statky sirotčí hned bez odtahův dáti zinventovati, a je popsati; ne teprv když by statkové takoví již na větším díle, aneb snad všickni k zmrhání, k roztrhání a k zplundrování přišli. Tak aby potomně sirotci, přijdauce k letům a nemajíce slušného opatření z statků rodičů svých, příčinami chudoby své na ne- pravosti se vydávati, a potom na ně naříkati, a jako Pánu Bohu žalovati nemusili. Po smrti spoluměšťanů statky sirotčí hned bez odtahův zinventovati a popsati dáti mají. A. XXX. Zvláštní také péči konšelé, a všickni jiní přísežní lidé, kteříž jiné saudí, o to míti mají, aby práva, dobré a starobylé pořádky, i obyčeje znali a uměli. A protož práv svých mají povědomi a pilni býti a jim se učiti, aby lidi rozsudky sprave- dlivými mohli i uměli podělovati. A ne tak slov práva, jako rozumu a smyslu týchž práv šetřiti. Leges enim scire, non est verba earum tenere, sed vim et po- testatem. Nebo práva znáti a uměti, i jich požívati k udělení spravedlnosti jednomukaždému, jest věc ne lidská, ale zvlaštní dar boží. Kdož jiné má spravovati a sauditi, má právům i po- řádkům téhož města sám rozuměti. Spravedlivě zajisté onen Quintus Mutius potrestal Servia Sulpitia, když takto k němu promluvil: Hanba jest tobě neuměti a neznati toho práva, kte- rýmž jiné rozeznáváš. O tom prvé A. III. položeno. Konšelé a všickni přísežní, kteříž jiné saudí, práva dobrá a staro- bylé pořádky i obyčeje znáti, jim se učiti. a je uměti mají; neb hanba jest neuměti a neznati toho práva, kterýmž jiné rozeznáváš. A. XXXI. Konšelé nemají žádného, bez vyslyšení pořádného a volného, odsuzovati, ani po zprávě jedné strany postupovati (by pak táž osoba byla jakéhožkoli důstojenství, povahy i povolání): ale vždycky druhé straně ucha druhého povinni jsau zanechati. Jakož o tom B. XCI. A při vykonávání saudu nemají kvapiti. Konšelé bez pořádného a volného vyslyšení, na zprávu číž pak koli, žádného odsuzovati nemají, ani při vykonávání saudu kvapiti.
Strana 16
16 O spravedlnosti a právu. A. XXXII. I. Nicméně přísežní a konšelé jednékaždé obce znáti mají, že i ta povinnost na ně náleží: aby ke všem řemeslníkům i k obchodníkům často přihlídali, mezi nimi neřády vzniklé pře- trhovali, k nápravě to, cožby za potřebu města a které obce uznali, skutečně přivozovali, jim řemeslem aneb obchodem svým lidí mimo slušnost a spravedlivost obtěžovati nedopauštěli: ale jak by se v tom chovati měli, vedle potřeby a proměnitedlnosti časův, řády jim a vyměření jistá ustanovili, nad těmi ruku drželi, jich měniti ani přestupovati nedopauštěli; k přestup- níkům pak a k potupníkům všechněm spravedlivými pokutami skutečně, ku příkladu jiným, přikračovali, tak aby káraním jich jiní se vystříhali, a toho se dopauštěti nesměli. Konšelé k řemeslníkům a obchodníkům často přihlídati mají, aby ob- chodem svým lidi mimo slušnost a spravedlnost neobtěžovali. II. A též jim náleží i o to péči míti, aby ti, kteříž tunných a slaných zboží odjinud sem do království tohoto podávají, ja- kožto herynkův, štik tunných, vyziny a jiných těm podobných zboží, to tak opatrovali, aby dobrá, hodná a nezfalšovaná a neshnilá taková zboží bývala. Neb bude-li faleš, sh jlost a jiný nedostatek, k oklamání a trávení lidskému, při ěch věcech uznán a shledán, od těch, kteříž k takovým věcem přihlídají, a v právích obecních Agoranomi slovau: taková zboží j n předkem spálena, aneb do vod vmetána, a ti kupci aneb handl ři pokutau peněžitau ztrestáni budau. A ti, kteří tunné a slané zboží nám prodávají, aby hodně neb sfalšované prodávali, lidí neoklamávali a netrávili. a ne shnilé A. XXXIII. Dále povinnost konšelův i ta jest: aby netoliko město opatrovali, a nedostatkův při mase, chlebu a pivu na chudinu (pokudž nejvýše mohau) nedopauštěli; ale také město před lidmi zlými a pokoj obecní rušícími čistili, tak aby dobří průchod svůj míti, a zlí k ztrestání přicházeti mohli; povaleče a zaháleče vyzdvihovali, je vězením trestali, aby životův zahálčivých ne- vedli, a lidem pracovitým, a chudým řemeslníkům překážky nečinili, a chleba jim neodjímali. Bezbožné také chodce a žebráky, kteříž smyšlenými bolestmi lidi šálí, a mohauce dělati, i
16 O spravedlnosti a právu. A. XXXII. I. Nicméně přísežní a konšelé jednékaždé obce znáti mají, že i ta povinnost na ně náleží: aby ke všem řemeslníkům i k obchodníkům často přihlídali, mezi nimi neřády vzniklé pře- trhovali, k nápravě to, cožby za potřebu města a které obce uznali, skutečně přivozovali, jim řemeslem aneb obchodem svým lidí mimo slušnost a spravedlivost obtěžovati nedopauštěli: ale jak by se v tom chovati měli, vedle potřeby a proměnitedlnosti časův, řády jim a vyměření jistá ustanovili, nad těmi ruku drželi, jich měniti ani přestupovati nedopauštěli; k přestup- níkům pak a k potupníkům všechněm spravedlivými pokutami skutečně, ku příkladu jiným, přikračovali, tak aby káraním jich jiní se vystříhali, a toho se dopauštěti nesměli. Konšelé k řemeslníkům a obchodníkům často přihlídati mají, aby ob- chodem svým lidi mimo slušnost a spravedlnost neobtěžovali. II. A též jim náleží i o to péči míti, aby ti, kteříž tunných a slaných zboží odjinud sem do království tohoto podávají, ja- kožto herynkův, štik tunných, vyziny a jiných těm podobných zboží, to tak opatrovali, aby dobrá, hodná a nezfalšovaná a neshnilá taková zboží bývala. Neb bude-li faleš, sh jlost a jiný nedostatek, k oklamání a trávení lidskému, při ěch věcech uznán a shledán, od těch, kteříž k takovým věcem přihlídají, a v právích obecních Agoranomi slovau: taková zboží j n předkem spálena, aneb do vod vmetána, a ti kupci aneb handl ři pokutau peněžitau ztrestáni budau. A ti, kteří tunné a slané zboží nám prodávají, aby hodně neb sfalšované prodávali, lidí neoklamávali a netrávili. a ne shnilé A. XXXIII. Dále povinnost konšelův i ta jest: aby netoliko město opatrovali, a nedostatkův při mase, chlebu a pivu na chudinu (pokudž nejvýše mohau) nedopauštěli; ale také město před lidmi zlými a pokoj obecní rušícími čistili, tak aby dobří průchod svůj míti, a zlí k ztrestání přicházeti mohli; povaleče a zaháleče vyzdvihovali, je vězením trestali, aby životův zahálčivých ne- vedli, a lidem pracovitým, a chudým řemeslníkům překážky nečinili, a chleba jim neodjímali. Bezbožné také chodce a žebráky, kteříž smyšlenými bolestmi lidi šálí, a mohauce dělati, i
Strana 17
A. XXXII—XXXV. 17 rukama svýma se živiti, jméno boží nadarmo vzývají, almužen zle a nešlechetně požívají, netoliko ven z měst hnáti, ale je i na hrdlech trestati mohau. A kteříž by z týchž chodcův od jinud přišli, a do měst se vlaudili, rozkázati jim, aby se tam, kdež jsau schudli, zase navrátili. Nebo jednomukaždému městu náleží předně opatrovati ty, kteříž by v tom městě, poctivě a šlechetně živi jsauce, z dopuštění božího buď schudli, aneb v ne- moci neuzdravitedlné upadli. Konšelé město a v něm obyvatelé, zvláště chudé, aby nedostatkův, pokudž býti může, při mase, chlebu a pivu netrpěli, opatrovati: povaleče a zaháleče, žebráky a chodce bezbožné vyzdvihovati a z měst hnáti mají. A. XXXIV. I. Každého času, hned po obnovení auřadu konšelského, náleží také na konšely, aby ti z počtu svého dvě hodné osoby zvolili, kteréžto osoby budau povinny, každého dne pátečního ke všem vězňům přihlídati, a dadauce jména těch vězňův pozna- menati, proč a pro jakau by vinu kdo z nich v témž vězení a od koho držán byl, a jak dlauho, v raddě purkmistru a konšelům zprávu o tom o všem učiniti, tak aby vině i nevině jich vždycky vyrozuměti se mohlo. A kteřížby z nich vinni nebyli, aneb pro dosti lehké příčiny takovým vězením žeby ztěžováni byli, aby se propauštěli, aneb na rukojemství i také závazky brali. Pakliby kteří pro svá přečinění pokut právem vyměřených za- slaužili, nad těmi také aby se popravy vykonávaly. Konšelé dva každého dne pátečního k vězňům přihlídajte a o jich zavinění v raddě zprávu čiňte. II. A těch dvau osob bude také taková povinnost, aby často k pekařům dohlídali. A jestliby, mimo spravedlnost trhu a ceny na ten čas obilí, chléb kdy zmenšili, ten pekařům aby pobrali a jej vězňům, žákům, lidem chudým, aneb do špitálův rozdali. Také k pekařům často dohlídajte. A. XXXV. I. Také konšelé i všickni jiní saudcové na to mysliti mají, že k práci té od Pána Boha prostředkem vrchnosti své jsau povoláni, aby ne svůj, ne člověka smrtedlného, ale samého Pána Boha saud vykonávali, práci božskau na sobě nesli, jí všechněm Práva městská. 2
A. XXXII—XXXV. 17 rukama svýma se živiti, jméno boží nadarmo vzývají, almužen zle a nešlechetně požívají, netoliko ven z měst hnáti, ale je i na hrdlech trestati mohau. A kteříž by z týchž chodcův od jinud přišli, a do měst se vlaudili, rozkázati jim, aby se tam, kdež jsau schudli, zase navrátili. Nebo jednomukaždému městu náleží předně opatrovati ty, kteříž by v tom městě, poctivě a šlechetně živi jsauce, z dopuštění božího buď schudli, aneb v ne- moci neuzdravitedlné upadli. Konšelé město a v něm obyvatelé, zvláště chudé, aby nedostatkův, pokudž býti může, při mase, chlebu a pivu netrpěli, opatrovati: povaleče a zaháleče, žebráky a chodce bezbožné vyzdvihovati a z měst hnáti mají. A. XXXIV. I. Každého času, hned po obnovení auřadu konšelského, náleží také na konšely, aby ti z počtu svého dvě hodné osoby zvolili, kteréžto osoby budau povinny, každého dne pátečního ke všem vězňům přihlídati, a dadauce jména těch vězňův pozna- menati, proč a pro jakau by vinu kdo z nich v témž vězení a od koho držán byl, a jak dlauho, v raddě purkmistru a konšelům zprávu o tom o všem učiniti, tak aby vině i nevině jich vždycky vyrozuměti se mohlo. A kteřížby z nich vinni nebyli, aneb pro dosti lehké příčiny takovým vězením žeby ztěžováni byli, aby se propauštěli, aneb na rukojemství i také závazky brali. Pakliby kteří pro svá přečinění pokut právem vyměřených za- slaužili, nad těmi také aby se popravy vykonávaly. Konšelé dva každého dne pátečního k vězňům přihlídajte a o jich zavinění v raddě zprávu čiňte. II. A těch dvau osob bude také taková povinnost, aby často k pekařům dohlídali. A jestliby, mimo spravedlnost trhu a ceny na ten čas obilí, chléb kdy zmenšili, ten pekařům aby pobrali a jej vězňům, žákům, lidem chudým, aneb do špitálův rozdali. Také k pekařům často dohlídajte. A. XXXV. I. Také konšelé i všickni jiní saudcové na to mysliti mají, že k práci té od Pána Boha prostředkem vrchnosti své jsau povoláni, aby ne svůj, ne člověka smrtedlného, ale samého Pána Boha saud vykonávali, práci božskau na sobě nesli, jí všechněm Práva městská. 2
Strana 18
18 Práva konšelská. v náležité spravedlnosti posluhovali i udělovali. Tak jakož onen dobrý král Jozaffat saudcům v jednomkaždém městě to předkládal, a zbuzuje je k spravedlnosti, takto jich napomínal: „Vizte (řka), což byšte činiti měli; nebo ne lidský, ale saud boží působiti a vykonávati budete; a což byšte koli tak saudili, na vás se to vztáhne. Bázeň boží buď mezi vámi, s velikau péči a bedlivostí všecko konejte. Neboť není u Pána Boha nespra- vedlnosti, ani přijímání osob, ani chtíč aneb žádost k darům. A sám Pán Bůh velí, řka: „Saudce a správce ustanovíš, aby l. spravedlivým saudem saudili a rozeznávali, na žádnau stranu s neuchylujíce. Nebudeš přijímati osob, ani darův; nebo darov oslepují oči maudrých lidí, a změňují slova spravedlivýc Spravedlivě, což spravedlivého jest, učiníš, aby živ byl a vlad zemí, kterauž Pán Bůh tvůj dal tobě.“ A protož znajíce, že n sobě drží úřad pána velikého, povinni budau tak ho šetřiti aby v tom Pána Boha svého nerozhněvali, a svému svědom neublížili, kdyžby ne vedle spravedlnosti a práv těchto, ale toliko vedle chtíče svého lidi rozeznávati chtěli, na bohatství, na mocnost, na přátelství aneb na dary v tom se ohlédajíce, ne- šetříce v tom vůle boží a dobrého svědomí, kteréž jim při smrti i v den saudný za svědka bude. II. Také za saudy a své ortele, kteréž vedle spravedlivého uvážení a práv těchto vyměření činiti budau, nemají se styděti, ale povinni budau k nim se přiznávati, a zastávati, a lidem podle nich k spravedlnostem dopomáhati: proto že císař Justi- nianus ne bez slušné a hodné příčiny, vypisujíc spravedlnost, takto o ní položil, žeby spravedlivost byla stálá, nepohnu- tedlná a vždycky trvající vůle, práva svého jednomu každému v rovnosti udělující. To jest, aby saudce jedenkaždý, kdyžby měl o jakaužkoli věc, v jakéžkoli při, ortel vynesti, pilně, be- dlivě a spravedlivě jej prvé uvážil, tak aby při svém svědomí žádného k pochybnosti znamení nepozůstavil, pročby se potom za týž ortel styděti měl, aneb, že takový vynesl, musil by toho litovati. Staré obecné přísloví: Cožkoli činíš, čiň opatrně a prohlídej k konci. III. Že pak počátek maudrosti jestiť bázeň Páně, protož saudcové za ní Pána Boha prositi ustavičně mají. A tak budau-li
18 Práva konšelská. v náležité spravedlnosti posluhovali i udělovali. Tak jakož onen dobrý král Jozaffat saudcům v jednomkaždém městě to předkládal, a zbuzuje je k spravedlnosti, takto jich napomínal: „Vizte (řka), což byšte činiti měli; nebo ne lidský, ale saud boží působiti a vykonávati budete; a což byšte koli tak saudili, na vás se to vztáhne. Bázeň boží buď mezi vámi, s velikau péči a bedlivostí všecko konejte. Neboť není u Pána Boha nespra- vedlnosti, ani přijímání osob, ani chtíč aneb žádost k darům. A sám Pán Bůh velí, řka: „Saudce a správce ustanovíš, aby l. spravedlivým saudem saudili a rozeznávali, na žádnau stranu s neuchylujíce. Nebudeš přijímati osob, ani darův; nebo darov oslepují oči maudrých lidí, a změňují slova spravedlivýc Spravedlivě, což spravedlivého jest, učiníš, aby živ byl a vlad zemí, kterauž Pán Bůh tvůj dal tobě.“ A protož znajíce, že n sobě drží úřad pána velikého, povinni budau tak ho šetřiti aby v tom Pána Boha svého nerozhněvali, a svému svědom neublížili, kdyžby ne vedle spravedlnosti a práv těchto, ale toliko vedle chtíče svého lidi rozeznávati chtěli, na bohatství, na mocnost, na přátelství aneb na dary v tom se ohlédajíce, ne- šetříce v tom vůle boží a dobrého svědomí, kteréž jim při smrti i v den saudný za svědka bude. II. Také za saudy a své ortele, kteréž vedle spravedlivého uvážení a práv těchto vyměření činiti budau, nemají se styděti, ale povinni budau k nim se přiznávati, a zastávati, a lidem podle nich k spravedlnostem dopomáhati: proto že císař Justi- nianus ne bez slušné a hodné příčiny, vypisujíc spravedlnost, takto o ní položil, žeby spravedlivost byla stálá, nepohnu- tedlná a vždycky trvající vůle, práva svého jednomu každému v rovnosti udělující. To jest, aby saudce jedenkaždý, kdyžby měl o jakaužkoli věc, v jakéžkoli při, ortel vynesti, pilně, be- dlivě a spravedlivě jej prvé uvážil, tak aby při svém svědomí žádného k pochybnosti znamení nepozůstavil, pročby se potom za týž ortel styděti měl, aneb, že takový vynesl, musil by toho litovati. Staré obecné přísloví: Cožkoli činíš, čiň opatrně a prohlídej k konci. III. Že pak počátek maudrosti jestiť bázeň Páně, protož saudcové za ní Pána Boha prositi ustavičně mají. A tak budau-li
Strana 19
A. XXXV—XXXVII. 19 se Pána Boha báti, on jejich práci požehnání dá, že bude uži- tečná i prospěšná všem těm, kteříž jí požívati budau. Saudcové, práci božskau na sobě nesauce, vůle boží a dobrého svě- domí, kteréž jim při smrti i v den saudný za svědka bude, šetřiti a svých nálezův zastávati, nestydíce se za ně, mají. A. XXXVI. Nemá také saudce a purkmistr v svém úřadu býti přísný, tak aby lidé, jeho přísnosti se osteychajíce, nesměli téměř s ním mluviti, a dle opatření svého k němu se utíkati: ale má býti volný, snadný, přívětivý a ke všem ochotný. Nebo žádná ctnost při člověku vyvýšeném není tak lidu obecnému příjemná, jako volnost, přívětivost a ochotnost. A protož na každého dobrého, v jakémžkoli povolání postaveného člověka, kterýž prací svau lidem z povinnosti své posluhovati má, to předkem náleží, ne- toliko k sirotkům a k vdovám, ale také k chudým a sprostným lidem, přívětivost zachovávati, dobrotivě, přívětivě i trpělivě každého v potřebách vysleychati. Summau, aby byl snadný a volný k rozmlauvání a trpělivý k vysleychání. Neb úřad nic jiného není, nežli ke všem lidem vůbec služba rovná a jednostejná. Purkmistr a konšel buď volný a snadný k rozmlauvání, trpělivý k vy- sleychání, ke všem přívětivý a ochotný. A. XXXVII. I. Má také purkmistr a saudce všelijak se toho vystříhati, aby žádnému mimo pořád práva žádné moci, žádného násilí nečinil. Nebo všeliká moc a násilí jest práva nepřítel. Purkmistr mimo řád a právo žádné moci užívati nemá. II. Žádných ortelů v počtu malém purkmistr ani uvažo- vati ani vynášeti nemá. Nýbrž v plném počtu přísežných každá pře ať jest uvažována. Facilius enim invenitur, quod a pluribus quaeritur: nebo snázeji se to nalezá, což se od mnohých hledá. Také to, což se na všeckny vztahuje a všechněch by se dotýkati chtělo, ode všech k uvažování a k zavírání svému přicházeti má. Pakliby z příčin některých plného počtu konšelů při uvažování některé pře purkmistr míti nemohl: tehdy při nej- menším ať jich přes polovici o jednu aneb dvě osoby při tako- 2* 2
A. XXXV—XXXVII. 19 se Pána Boha báti, on jejich práci požehnání dá, že bude uži- tečná i prospěšná všem těm, kteříž jí požívati budau. Saudcové, práci božskau na sobě nesauce, vůle boží a dobrého svě- domí, kteréž jim při smrti i v den saudný za svědka bude, šetřiti a svých nálezův zastávati, nestydíce se za ně, mají. A. XXXVI. Nemá také saudce a purkmistr v svém úřadu býti přísný, tak aby lidé, jeho přísnosti se osteychajíce, nesměli téměř s ním mluviti, a dle opatření svého k němu se utíkati: ale má býti volný, snadný, přívětivý a ke všem ochotný. Nebo žádná ctnost při člověku vyvýšeném není tak lidu obecnému příjemná, jako volnost, přívětivost a ochotnost. A protož na každého dobrého, v jakémžkoli povolání postaveného člověka, kterýž prací svau lidem z povinnosti své posluhovati má, to předkem náleží, ne- toliko k sirotkům a k vdovám, ale také k chudým a sprostným lidem, přívětivost zachovávati, dobrotivě, přívětivě i trpělivě každého v potřebách vysleychati. Summau, aby byl snadný a volný k rozmlauvání a trpělivý k vysleychání. Neb úřad nic jiného není, nežli ke všem lidem vůbec služba rovná a jednostejná. Purkmistr a konšel buď volný a snadný k rozmlauvání, trpělivý k vy- sleychání, ke všem přívětivý a ochotný. A. XXXVII. I. Má také purkmistr a saudce všelijak se toho vystříhati, aby žádnému mimo pořád práva žádné moci, žádného násilí nečinil. Nebo všeliká moc a násilí jest práva nepřítel. Purkmistr mimo řád a právo žádné moci užívati nemá. II. Žádných ortelů v počtu malém purkmistr ani uvažo- vati ani vynášeti nemá. Nýbrž v plném počtu přísežných každá pře ať jest uvažována. Facilius enim invenitur, quod a pluribus quaeritur: nebo snázeji se to nalezá, což se od mnohých hledá. Také to, což se na všeckny vztahuje a všechněch by se dotýkati chtělo, ode všech k uvažování a k zavírání svému přicházeti má. Pakliby z příčin některých plného počtu konšelů při uvažování některé pře purkmistr míti nemohl: tehdy při nej- menším ať jich přes polovici o jednu aneb dvě osoby při tako- 2* 2
Strana 20
20 Práva konšelská. vém rozjímání jest; sic ortel za nepořádný by mohl držán počten býti. i Též ortelův v počtu malém ani uvažovati ani vynášeti nemá, a při nejmenším má býti při takovém uvažování přes polovici raddy o jednu neb dvě osoby; sic mohl by ortel za nepořádný držán býti. III. A v přímluvách ať se přímluva žádného nepotupuje. Neb žádný na světě tak prostý z lidí není, aby při něm zvlášt- ního daru božského někdy se neshledalo. A jistým zkušením častokráte to zprůbováno jest, že přímluva někdy člověka pro- stého užitečnější i prospěšnější byla nade všecky jiné, jakkoli opatrných lidí přímluvy, vedle onoho přísloví: Sœpe ctiam est olitor valde opportuna locutus: častokráte i zahradník potřebně a prospěšně se přimlauval. Také přímluvy žádného nemá potupovati. IV. Také jedenkaždý konšel, tak dobře z zadních jako z předních, má míti přímluvu svobodnau každého času a při každém uvažování spravedlností lidských. Kteréžto přímluvy mají býti rozumné, pocházející z práv těchto. A kdežby se práv těchto nedostávalo, proto že všeckny příhody, případnosti a rozliční příběhové lidští nemohau se právy jistými obmeziti ani obsáhnauti: tedy, poněvadž lege deficiente, sana ratio debet habere vim legis, kdež by se práva psaného nedostávalo, v pří- čině takové má se rozumu zdravého, pauhé a zřejmé spravedl- nosti, aneb dobrých a chvalitebných pořádků i také obyčejův krajiny, a staré zvyklosti té, kteráž by rozumu, právu ani spra- vedlnosti odporná nebyla, šetřiti; nebo mezi všemi právy nej- vyšší a nejpřednější právo jest rozum zdravý, v mysl lidskau od Pána Boha vlitý. Ten sám lidem dobrým, a saudcím spra- vedlnost milujícím cestu ukáže, jakby měli při skutku zběhlém, kdež by práva psaného se nedostávalo, k stranám se zachovati. Protož vedle dobrého svědomí k tomu se přísežní přimlauvati budau, k čemuž by je mysl zdravá vedla, a rozum přirozený lidský sám patrně to v sobě ukazoval, že tak za dobré a spra- vedlivé jest. Přímluvy konšelské mají býti svobodné a rozumné, z práv těchto po- cházející, a kdež by se práv těchto nedostávalo, má se rozumu zdravého a dobrého svědomí šetřiti.
20 Práva konšelská. vém rozjímání jest; sic ortel za nepořádný by mohl držán počten býti. i Též ortelův v počtu malém ani uvažovati ani vynášeti nemá, a při nejmenším má býti při takovém uvažování přes polovici raddy o jednu neb dvě osoby; sic mohl by ortel za nepořádný držán býti. III. A v přímluvách ať se přímluva žádného nepotupuje. Neb žádný na světě tak prostý z lidí není, aby při něm zvlášt- ního daru božského někdy se neshledalo. A jistým zkušením častokráte to zprůbováno jest, že přímluva někdy člověka pro- stého užitečnější i prospěšnější byla nade všecky jiné, jakkoli opatrných lidí přímluvy, vedle onoho přísloví: Sœpe ctiam est olitor valde opportuna locutus: častokráte i zahradník potřebně a prospěšně se přimlauval. Také přímluvy žádného nemá potupovati. IV. Také jedenkaždý konšel, tak dobře z zadních jako z předních, má míti přímluvu svobodnau každého času a při každém uvažování spravedlností lidských. Kteréžto přímluvy mají býti rozumné, pocházející z práv těchto. A kdežby se práv těchto nedostávalo, proto že všeckny příhody, případnosti a rozliční příběhové lidští nemohau se právy jistými obmeziti ani obsáhnauti: tedy, poněvadž lege deficiente, sana ratio debet habere vim legis, kdež by se práva psaného nedostávalo, v pří- čině takové má se rozumu zdravého, pauhé a zřejmé spravedl- nosti, aneb dobrých a chvalitebných pořádků i také obyčejův krajiny, a staré zvyklosti té, kteráž by rozumu, právu ani spra- vedlnosti odporná nebyla, šetřiti; nebo mezi všemi právy nej- vyšší a nejpřednější právo jest rozum zdravý, v mysl lidskau od Pána Boha vlitý. Ten sám lidem dobrým, a saudcím spra- vedlnost milujícím cestu ukáže, jakby měli při skutku zběhlém, kdež by práva psaného se nedostávalo, k stranám se zachovati. Protož vedle dobrého svědomí k tomu se přísežní přimlauvati budau, k čemuž by je mysl zdravá vedla, a rozum přirozený lidský sám patrně to v sobě ukazoval, že tak za dobré a spra- vedlivé jest. Přímluvy konšelské mají býti svobodné a rozumné, z práv těchto po- cházející, a kdež by se práv těchto nedostávalo, má se rozumu zdravého a dobrého svědomí šetřiti.
Strana 21
A. XXXVII—XXXVIII. 21 V. Summau, konšelé pauhé spravedlnosti šetřiti budau, a při těch přech i při všech jiných spravedlnostech lidských, kdežby se práva psaného nedostávalo, mají na svá svědomí rozsudky činiti, a tak se chovati, aby vždycky více byli naklo- něni k milosti, k slitování a k milosrdenství, nežli k přísnosti, potud pokudž by osoby, příčiny, místa a časové toho potřebo- valy. Tak jakž o tom na jiném místě dole položeno jest. Saudcové vždycky více nakloněni buďte k milosti a k slitování, nežli k přísnosti, pokudž by osoby, příčiny, místa a časové toho potřebovaly. VI. A když tak v upřímnostech svých při spravedlnostech lidských kráčeti budau, Pán Bůh práci jich požehná, aumysl jich upřímný přijme. A by pak v něčem z nedorozumění (jakž se to lidem často v tomto světě přiházeti muí) poblaudili: tedy jich dobrau, upřímnau a snažnau vůli za dokonalý skutek přijme, když jediné ta vůle jich pocházeti bude z upřímnosti, a ne z hněvu, ne z pomsty, ne ze zlosti aneb zlobivosti. Staré jest přísloví: Ultra posse viri non vult Deus ulla requiri: nad nemožnost žádného z lidí Pán Bůh nepotahuje; na dobrém a upřímném úmyslu přestávati ráčí. A. XXXVIII. I. Mezi saudcemi a konšely potřebí jest také lásky a svornosti, proto, že kdež jsau svárové, různice, zlá jedněch o druhých domnění, nechuti, závisti, osob k osobám nelibosti, tu se nic dobrého a stálého spůsobiti nemůže; nýbrž taková práce všeckna na různo půjde. Nápodobně kdyby jeden vůz od rozdílných formanův s předu i s zadu koňmi tažen býti měl, tak žeby jedni sem, druzí tam jej, a jedenkaždý k sobě obraceti a natahovati chtěli; aneb jedna lodí od nesvorných plavcův kdyby byla spravována, aby jedni k veychodu slunce a druzí k západu túž loď vesly svými hnali: tehdy nic nesvedau a ne- spůsobí. Takť jest i spravování obecného dobrého a udělování spravedlností lidských. A protož konšelé svornosti milovníci buďte. Ne bez příčiny povědíno jest: Concordia parva res crescunt, discordia magna dilabuntur: svorností maličké věci veliký zrost berau, nesvorností pak veliké k roztržitostem, ano i v nic přicházejí. Konšelé buďte spolu v upřímné lásce a svornosti, jedni o druhých domnění zlého nemívajíce; neb to činí překážku jednání obecnímu.
A. XXXVII—XXXVIII. 21 V. Summau, konšelé pauhé spravedlnosti šetřiti budau, a při těch přech i při všech jiných spravedlnostech lidských, kdežby se práva psaného nedostávalo, mají na svá svědomí rozsudky činiti, a tak se chovati, aby vždycky více byli naklo- něni k milosti, k slitování a k milosrdenství, nežli k přísnosti, potud pokudž by osoby, příčiny, místa a časové toho potřebo- valy. Tak jakž o tom na jiném místě dole položeno jest. Saudcové vždycky více nakloněni buďte k milosti a k slitování, nežli k přísnosti, pokudž by osoby, příčiny, místa a časové toho potřebovaly. VI. A když tak v upřímnostech svých při spravedlnostech lidských kráčeti budau, Pán Bůh práci jich požehná, aumysl jich upřímný přijme. A by pak v něčem z nedorozumění (jakž se to lidem často v tomto světě přiházeti muí) poblaudili: tedy jich dobrau, upřímnau a snažnau vůli za dokonalý skutek přijme, když jediné ta vůle jich pocházeti bude z upřímnosti, a ne z hněvu, ne z pomsty, ne ze zlosti aneb zlobivosti. Staré jest přísloví: Ultra posse viri non vult Deus ulla requiri: nad nemožnost žádného z lidí Pán Bůh nepotahuje; na dobrém a upřímném úmyslu přestávati ráčí. A. XXXVIII. I. Mezi saudcemi a konšely potřebí jest také lásky a svornosti, proto, že kdež jsau svárové, různice, zlá jedněch o druhých domnění, nechuti, závisti, osob k osobám nelibosti, tu se nic dobrého a stálého spůsobiti nemůže; nýbrž taková práce všeckna na různo půjde. Nápodobně kdyby jeden vůz od rozdílných formanův s předu i s zadu koňmi tažen býti měl, tak žeby jedni sem, druzí tam jej, a jedenkaždý k sobě obraceti a natahovati chtěli; aneb jedna lodí od nesvorných plavcův kdyby byla spravována, aby jedni k veychodu slunce a druzí k západu túž loď vesly svými hnali: tehdy nic nesvedau a ne- spůsobí. Takť jest i spravování obecného dobrého a udělování spravedlností lidských. A protož konšelé svornosti milovníci buďte. Ne bez příčiny povědíno jest: Concordia parva res crescunt, discordia magna dilabuntur: svorností maličké věci veliký zrost berau, nesvorností pak veliké k roztržitostem, ano i v nic přicházejí. Konšelé buďte spolu v upřímné lásce a svornosti, jedni o druhých domnění zlého nemívajíce; neb to činí překážku jednání obecnímu.
Strana 22
22 Práva konšelská. II. Summau, všecky povinnosti správcův a saudcův nad jinými vystavených na tom záležejí: aby lidí sobě svěřené, a jednohokaždého obzvláštně, podle jeho povahy a povolání tak opatrovali a ochraňovali, aby, společně v dobré svornosti a v lásce všickni živi jsauce, svých živností hleděti a je spra- vedlivě vésti mohli, mocnějším nad mdlejšími své vůle provozo- vati nedopauštěli. Neb město a obec nic jiného není, nežli nějaká společnost a shromáždění lidí, kteříž se jistými právy a pořádky řídí a spravují, jsauce dostateční k ochránění statečkův a životův svých. III. A protož dobře onen pověděl, že to město jest šťastné a jako ktve, v němž rovnost s spravedlností svůj prů- chod má. A jakož rovnost jest pokoje a všeliké svornosti původ a počátek: tak také zase nerovnost a nespravedlivost velikau příčinau bývá rozličných svárův a jedněch k druhým nechutí. Aniž zajisté v takovém městě dobře se díti může, kdež všeckny nepravosti svůj průchod mají, a mocnější zbytečním ztěžováním mdlejší potlačují, a nad nimi se potřásají i svau vůli provozují, avšak přes to se netrescí. Neb již tu v takových příčinách rovnost se nezachovává, bez kteréž žádná společnost stálá a trvánlivá býti nemůže. Kteréžto rovnosti ačkoli všudy se vší pilností šetřiti se má, však nikdež jinde více, jako při saudech, kteřížto saudové vždyckny a všudy mají býti praví, svobodní a spravedliví, k nimžto žádná přízeň, žádná zlost a a nenávist přimíšena býti nemá. IV. V právích, kteráž Leges XII Tabularum slaula, takto psáno stojí: Justa imperia sunto: iisque cives modeste, ac sine recusatione parento. Judices donum ne capiunto, neve danto: neve petenda, neve gerenda, neve gesta potestate. Spravedlivi rozkazové od vrchnosti ukládáni buďte: a ty měštané dobro- myslně i ochotně bez spěčování podnikejte. Saudcové darů a halaffanců nepřijímejte. Pamatujte i na to konšelé, abyste ke všem těm, kteříž pod správou vaší budau, vždycky tak se chovali, aby lidé a spoluměšťané aneb jiní obyvatelé vás raději milovali, nežli se vás strašili. Neb ta správa, kteráž s přísností, s strachem a zuřivostí, s mocí aneb násilím nad jinými se vy- konává, nikdyž trvánlivá nebývá, podle oné řeči: Žádná věc
22 Práva konšelská. II. Summau, všecky povinnosti správcův a saudcův nad jinými vystavených na tom záležejí: aby lidí sobě svěřené, a jednohokaždého obzvláštně, podle jeho povahy a povolání tak opatrovali a ochraňovali, aby, společně v dobré svornosti a v lásce všickni živi jsauce, svých živností hleděti a je spra- vedlivě vésti mohli, mocnějším nad mdlejšími své vůle provozo- vati nedopauštěli. Neb město a obec nic jiného není, nežli nějaká společnost a shromáždění lidí, kteříž se jistými právy a pořádky řídí a spravují, jsauce dostateční k ochránění statečkův a životův svých. III. A protož dobře onen pověděl, že to město jest šťastné a jako ktve, v němž rovnost s spravedlností svůj prů- chod má. A jakož rovnost jest pokoje a všeliké svornosti původ a počátek: tak také zase nerovnost a nespravedlivost velikau příčinau bývá rozličných svárův a jedněch k druhým nechutí. Aniž zajisté v takovém městě dobře se díti může, kdež všeckny nepravosti svůj průchod mají, a mocnější zbytečním ztěžováním mdlejší potlačují, a nad nimi se potřásají i svau vůli provozují, avšak přes to se netrescí. Neb již tu v takových příčinách rovnost se nezachovává, bez kteréž žádná společnost stálá a trvánlivá býti nemůže. Kteréžto rovnosti ačkoli všudy se vší pilností šetřiti se má, však nikdež jinde více, jako při saudech, kteřížto saudové vždyckny a všudy mají býti praví, svobodní a spravedliví, k nimžto žádná přízeň, žádná zlost a a nenávist přimíšena býti nemá. IV. V právích, kteráž Leges XII Tabularum slaula, takto psáno stojí: Justa imperia sunto: iisque cives modeste, ac sine recusatione parento. Judices donum ne capiunto, neve danto: neve petenda, neve gerenda, neve gesta potestate. Spravedlivi rozkazové od vrchnosti ukládáni buďte: a ty měštané dobro- myslně i ochotně bez spěčování podnikejte. Saudcové darů a halaffanců nepřijímejte. Pamatujte i na to konšelé, abyste ke všem těm, kteříž pod správou vaší budau, vždycky tak se chovali, aby lidé a spoluměšťané aneb jiní obyvatelé vás raději milovali, nežli se vás strašili. Neb ta správa, kteráž s přísností, s strachem a zuřivostí, s mocí aneb násilím nad jinými se vy- konává, nikdyž trvánlivá nebývá, podle oné řeči: Žádná věc
Strana 23
A. XXXVIII—XXXIX. 23 aneb moc násilná nebývá trvánlivá, a strach, hrůza i bázeň strážce trvánlivosti nebývá. V. Také pilně na to pamatujte, jestli co na koho nového příčinau saudu za právo uložíte, že to sami potomně podniknauti musíte. A to tehdáž, kdyžby Pán Bůh nepřítele vašeho proti vám zbudil; nebo což jiným za právo a za spravedlivost vy- nesete, to potomně sami ponesete. Konšel zajisté, kterýžby zavinil v jaké pak koli při, tak bude sauzen, jako i jiný spolu- měštěnín jeho. A spravedlivost sama to ukazuje, aby jedenkaždý podnikl to právo, kteréž na jiné uložiti směl. Patere legem, quam ipse tuleris: podstup to právo, kteréž jsi na jiné vynesl. A jako spravedlivá váha (když jest v gleychu) ani od jedné ani od druhé strany, to jest, ani od prodavače, ani od kupce se ne- naříká, ale obojí strany skrze ni rozeznány bývají, a na ní obojí přestati musejí: tak saudcům, vykonávajícím rovnost a povinnost v spravedlivostech lidských, a stran před saudem jich se sau- dících, nebude potřebí, na jedné ani na druhé strany pomluvy, hněvy, ani na nic jiného dbáti. Saudcové, vykonávajíce rovnost (bez níž žádná společnost trvánlivá není) a povinnost, v spravedlnostech lidských nebudau na jedné ani druhé strany pomluvy, hněvy, ani na nic jiného dbáti. A. XXXIX. I. Saudcové o nic jiného, než toliko o to, oč strany před nimi činiti měly, ortelem svým rozeznávati mají, vynášejíce ortele své v slovích patrných, zjevných a nezatmělých. A nemají za- nechávati (jakž přísloví jest) kozích vrátec stranám k budaucím nevolem. Debent enim judices propter tranquillitatem publicam lites prœcidere, ubicunque possunt, non alere: povinnost zajisté saudcův jest, pro zachování obecného dobrého pokoje, aby, podle své nejvyšší možnosti, lidské nesnáze přetrhovali, a k těm pod- palů žádných nedávali, a očby strany před nimi činiti měly, o to je toliko, a ne o jiné, rozeznávali. A to slove v právích Secundum allegata et probata pronuntiare, ab actis non recedendo. Ortel toliko na to, oč strany mezi sebau činiti mají, a ne na jiné, v slovích patrných a ne zatmělých vztahovati se má. II. Také saudcové, kdyžby staří rozsudkové před nimi od stran ukazováni byli, ne ve všem po nich postupovati mají; proto že práva toho zhajují, a velejí saudcům, aby ne podle
A. XXXVIII—XXXIX. 23 aneb moc násilná nebývá trvánlivá, a strach, hrůza i bázeň strážce trvánlivosti nebývá. V. Také pilně na to pamatujte, jestli co na koho nového příčinau saudu za právo uložíte, že to sami potomně podniknauti musíte. A to tehdáž, kdyžby Pán Bůh nepřítele vašeho proti vám zbudil; nebo což jiným za právo a za spravedlivost vy- nesete, to potomně sami ponesete. Konšel zajisté, kterýžby zavinil v jaké pak koli při, tak bude sauzen, jako i jiný spolu- měštěnín jeho. A spravedlivost sama to ukazuje, aby jedenkaždý podnikl to právo, kteréž na jiné uložiti směl. Patere legem, quam ipse tuleris: podstup to právo, kteréž jsi na jiné vynesl. A jako spravedlivá váha (když jest v gleychu) ani od jedné ani od druhé strany, to jest, ani od prodavače, ani od kupce se ne- naříká, ale obojí strany skrze ni rozeznány bývají, a na ní obojí přestati musejí: tak saudcům, vykonávajícím rovnost a povinnost v spravedlivostech lidských, a stran před saudem jich se sau- dících, nebude potřebí, na jedné ani na druhé strany pomluvy, hněvy, ani na nic jiného dbáti. Saudcové, vykonávajíce rovnost (bez níž žádná společnost trvánlivá není) a povinnost, v spravedlnostech lidských nebudau na jedné ani druhé strany pomluvy, hněvy, ani na nic jiného dbáti. A. XXXIX. I. Saudcové o nic jiného, než toliko o to, oč strany před nimi činiti měly, ortelem svým rozeznávati mají, vynášejíce ortele své v slovích patrných, zjevných a nezatmělých. A nemají za- nechávati (jakž přísloví jest) kozích vrátec stranám k budaucím nevolem. Debent enim judices propter tranquillitatem publicam lites prœcidere, ubicunque possunt, non alere: povinnost zajisté saudcův jest, pro zachování obecného dobrého pokoje, aby, podle své nejvyšší možnosti, lidské nesnáze přetrhovali, a k těm pod- palů žádných nedávali, a očby strany před nimi činiti měly, o to je toliko, a ne o jiné, rozeznávali. A to slove v právích Secundum allegata et probata pronuntiare, ab actis non recedendo. Ortel toliko na to, oč strany mezi sebau činiti mají, a ne na jiné, v slovích patrných a ne zatmělých vztahovati se má. II. Také saudcové, kdyžby staří rozsudkové před nimi od stran ukazováni byli, ne ve všem po nich postupovati mají; proto že práva toho zhajují, a velejí saudcům, aby ne podle
Strana 24
24 Práva konšelská. příkladův a podobných ortelův, ale podle práv saudy vykonávali. Lečby ti ortelové a takoví rozsudkové byli, kteříž by vedle práv psaných aneb milostných vypovědíni a vyrčeni byli a zřejmau i patrnau spravedlnost v sobě měli, a k té případnosti (o níž jest rozepře) ve všem všudy podobni byli. A tak na stížnost takoví rozsudkové jiným, ani k ublížení spravedlivostem lidským vztáhnauti se nemohau. Kteřížto mnohokráte z nedorozumění a z nevědomosti práv saudcův toho práva, a také někdy z nedostatku stran (že někdo neuměl v té při spravedlnosti své požívati, a jí hájiti) jsau pošli, a potom nedbánlivostí odsauzené strany k svému utvrzení přišli. A poněvadž pak věci cizí a pře mezi jinými zběhlé nemají žádnému ani k prospěchu ani ke škodě býti, res enim inter alios actœ, aliis nec prosunt, nec nocent: protož takoví cizí rozsudkové za nedostatečnost průvodův, k zlep- šení některé strany spravedlnosti při právě, v pravém dostatku položeni býti nemohau. Nebo cožby koli proti právu, proti rozumu i spravedlnosti od někoho uvedeno bylo, nemá se toho při vykonání jiných věcí požívati; a státi to nemůže, cožby gruntu založeného na spravedlnosti nemělo. Nálezům starým od stran ukázaným ne vždycky se místo dáti má, lečby k té při, k níž se ukazují, ve všem všudy podobni byli. Pře zajisté mezi jinými zběhlé nemají žádnému ani k prospěchu ani k škodě býti. A. XL. Zase pak na druhau stranu mèštané a všickni jednoho- každého města a obce osedlí i neosedlí obyvatelé, znajíce, jaké práce, péče, starosti a bedlivosti ano i nebezpečenství snášeti musejí vrchnosti a tíž přísežní lidé, za takové své práce žádné hodné mzdy ani záplaty neočekávajíce: protož také na ně po- vinnost ta se vztahuje, aby oni jim ve všem poslušni i poddáni byli, je v poctivosti měli, k nim se uctivě chovali, a sobě jich jakožto otcův svých vážili, rozkazy jich dobromyslně podnikali, a cožby od nich na koho, aneb jakákoli práce, dle opatření obecného dobrého vzložena byla, tu bez odpornosti vykonávati hleděli, jich nepomlauvali, neobauzeli, ani tajně ani zjevně jim neutrhali. Nebo příkladové jsau zjevní, že ti, kteříž svévolně saudcům a lidem přísežným ubližovali a jich sobě lehce vážili, zřídka kdy pokuty boží jsau ucházeli, proto že Pán Bůh nechce,
24 Práva konšelská. příkladův a podobných ortelův, ale podle práv saudy vykonávali. Lečby ti ortelové a takoví rozsudkové byli, kteříž by vedle práv psaných aneb milostných vypovědíni a vyrčeni byli a zřejmau i patrnau spravedlnost v sobě měli, a k té případnosti (o níž jest rozepře) ve všem všudy podobni byli. A tak na stížnost takoví rozsudkové jiným, ani k ublížení spravedlivostem lidským vztáhnauti se nemohau. Kteřížto mnohokráte z nedorozumění a z nevědomosti práv saudcův toho práva, a také někdy z nedostatku stran (že někdo neuměl v té při spravedlnosti své požívati, a jí hájiti) jsau pošli, a potom nedbánlivostí odsauzené strany k svému utvrzení přišli. A poněvadž pak věci cizí a pře mezi jinými zběhlé nemají žádnému ani k prospěchu ani ke škodě býti, res enim inter alios actœ, aliis nec prosunt, nec nocent: protož takoví cizí rozsudkové za nedostatečnost průvodův, k zlep- šení některé strany spravedlnosti při právě, v pravém dostatku položeni býti nemohau. Nebo cožby koli proti právu, proti rozumu i spravedlnosti od někoho uvedeno bylo, nemá se toho při vykonání jiných věcí požívati; a státi to nemůže, cožby gruntu založeného na spravedlnosti nemělo. Nálezům starým od stran ukázaným ne vždycky se místo dáti má, lečby k té při, k níž se ukazují, ve všem všudy podobni byli. Pře zajisté mezi jinými zběhlé nemají žádnému ani k prospěchu ani k škodě býti. A. XL. Zase pak na druhau stranu mèštané a všickni jednoho- každého města a obce osedlí i neosedlí obyvatelé, znajíce, jaké práce, péče, starosti a bedlivosti ano i nebezpečenství snášeti musejí vrchnosti a tíž přísežní lidé, za takové své práce žádné hodné mzdy ani záplaty neočekávajíce: protož také na ně po- vinnost ta se vztahuje, aby oni jim ve všem poslušni i poddáni byli, je v poctivosti měli, k nim se uctivě chovali, a sobě jich jakožto otcův svých vážili, rozkazy jich dobromyslně podnikali, a cožby od nich na koho, aneb jakákoli práce, dle opatření obecného dobrého vzložena byla, tu bez odpornosti vykonávati hleděli, jich nepomlauvali, neobauzeli, ani tajně ani zjevně jim neutrhali. Nebo příkladové jsau zjevní, že ti, kteříž svévolně saudcům a lidem přísežným ubližovali a jich sobě lehce vážili, zřídka kdy pokuty boží jsau ucházeli, proto že Pán Bůh nechce,
Strana 25
A. XL—XLI. 25 aby jeho nařízení zlehčována a jako v potupu uvozována byla, ale to míti chce, aby jedenkaždý svým v tomto světě vrchnostem poddán byl a jimi se ve všem dobrém vždycky spravovati hleděl. Měšťané a obyvatelé města, správcům města poslušni i poddáni býti, k nim se uctivě chovati a sobě jich jako otcův vážiti (nepomlauvajíce jich zjevně ani tajně) mají. DE JURISDICTIONE ORDINARIA. O veysadném a pořádném právu. A. XLI. I. Právo aneb saud jest moc a vrchnost, obecným naří- zením vyzdvižená z té příčiny, aby se lidem týmž právem od přísežných, prostředkem vrchností k tomu zřízených, posluhovalo a jednomukaždému, vedle náležité spravedlnosti, práva jeho udělovalo. Právo anebo saud je moc a vrchnost, obecným nařízením vyzdvižená z té příčiny; aby se lidem týmž právem od přísežných posluhovalo a jednomu každému práva jeho udělovalo. II. Neb lidé sami sobě ani svým práva říkati, to jest, sami svých pří vlastních a přátel svých krevních, jako své man- želky, svých dětí, rozsuzovati nemají a nemohau pro nepořád a pro podezření, jakož o tom A. XXVII. III. Také na ty, kteříž by k jich právu nepříslušeli, roz- sudkův dělati a pokut žádných ukládati nemohau. Jus enim dicenti extra territorium impune non paretur. Tomu zajisté, kterýž by veyše, než by mu náleželo, saudem sáhati a právo své vykonávati chtěl, nebývá povinně povolováno, to jest, ne- může toho, kdožby ho v tom neuposlechl, povinnau a sprave- dlivau pokutau ztrestati, proto že ku právu jeho nepřísluší. Na ty, kteříž by z jiného práva byli, rozsudkové jíti, ani pokuty ukládány býti nemohau. IV. Však jestližeby kdo pod cizí právo k rozeznání týmž právem dobrovolně sám se podvolil (poněvadž jednokaždé svolení a podvolení právo ruší): tehdy, cožby to právo přineslo,
A. XL—XLI. 25 aby jeho nařízení zlehčována a jako v potupu uvozována byla, ale to míti chce, aby jedenkaždý svým v tomto světě vrchnostem poddán byl a jimi se ve všem dobrém vždycky spravovati hleděl. Měšťané a obyvatelé města, správcům města poslušni i poddáni býti, k nim se uctivě chovati a sobě jich jako otcův vážiti (nepomlauvajíce jich zjevně ani tajně) mají. DE JURISDICTIONE ORDINARIA. O veysadném a pořádném právu. A. XLI. I. Právo aneb saud jest moc a vrchnost, obecným naří- zením vyzdvižená z té příčiny, aby se lidem týmž právem od přísežných, prostředkem vrchností k tomu zřízených, posluhovalo a jednomukaždému, vedle náležité spravedlnosti, práva jeho udělovalo. Právo anebo saud je moc a vrchnost, obecným nařízením vyzdvižená z té příčiny; aby se lidem týmž právem od přísežných posluhovalo a jednomu každému práva jeho udělovalo. II. Neb lidé sami sobě ani svým práva říkati, to jest, sami svých pří vlastních a přátel svých krevních, jako své man- želky, svých dětí, rozsuzovati nemají a nemohau pro nepořád a pro podezření, jakož o tom A. XXVII. III. Také na ty, kteříž by k jich právu nepříslušeli, roz- sudkův dělati a pokut žádných ukládati nemohau. Jus enim dicenti extra territorium impune non paretur. Tomu zajisté, kterýž by veyše, než by mu náleželo, saudem sáhati a právo své vykonávati chtěl, nebývá povinně povolováno, to jest, ne- může toho, kdožby ho v tom neuposlechl, povinnau a sprave- dlivau pokutau ztrestati, proto že ku právu jeho nepřísluší. Na ty, kteříž by z jiného práva byli, rozsudkové jíti, ani pokuty ukládány býti nemohau. IV. Však jestližeby kdo pod cizí právo k rozeznání týmž právem dobrovolně sám se podvolil (poněvadž jednokaždé svolení a podvolení právo ruší): tehdy, cožby to právo přineslo,
Strana 26
26 O výsadném a pořádném právu. bude povinen to podniknouti a na tom i přestati. Quilibet enim conventionibus, sponte et non coacte consentientibus, tenetur stare, juxta illud: Pacta conventa rata sunto. Jedenkaždý zajisté námluvám, kterýmžby se dobrovolně a bez přinucení podvolil, má zadosti činiti. Lečby se kdo k rozeznání jinému právu dobrovolně podvolil. V. Také jedenkaždý, kterýž by se mimo práva zemská, aneb své vlastní právo, več jiného sám dobrovolně podvolil, ten podle svého podvolení bude povinen tak a nejinák se zachovati. Nebo chtějícímu žádná se křivda neděje. A. XLII. Všechněm těm, kteříž nad veysadními saudy a pořádnými právy jsau ustanoveni a slovau vrchnosti, vedle sobě propůjčené moci náleží a sluší, potupy i ublížení, kteráž by zaumysla od lidí všetečných jich právu i jim se dála, pokutau buď peněžitau, aneb jinými těžšími i na hrdla se vztahujícími pokutami ztrestati, podle velikosti účinku a k témuž právu potupy dokázané. Nebo vrchnosti, kteréž, mohauce zlé věci přetrhovati, netrescí zlých lidí, svau chaulostivostí škodí všechněm v té obci dobrým lidem. Tak jakž ne zle onen Æschines propověděl, že to město za belatku nestojí, kteréž nemůže s to býti, aby zaumysla hře- šících lidí ztrestati nemohlo. Auřad potupu sobě od lidí všetečných učiněnau podle velikosti účinku a potupy právu dokázané ztrestati může. A. XLIII. I. Někdy osazují se saudové osobami rozličnými, kteréž na to a k takovým saudům žádných přísah nemají. Ti a takoví saudové slauti mohau Judicia extraordinaria, to jest, saudové postranní, posudkové, aneb saudové hraniční, a jiní k těm po- dobní saudové, proto že jsau ven z pořádku, a nepocházejí z nařízení právy vyměřeného. Saudové postranní jsau, kteří se osazují osobami rozličnými, kteréž k takovým saudům přísah nemají. II. Z těch pak saudův postranních jest jeden u nás v království Českém, kterýž slove saud hraniční, zvyklostí starau
26 O výsadném a pořádném právu. bude povinen to podniknouti a na tom i přestati. Quilibet enim conventionibus, sponte et non coacte consentientibus, tenetur stare, juxta illud: Pacta conventa rata sunto. Jedenkaždý zajisté námluvám, kterýmžby se dobrovolně a bez přinucení podvolil, má zadosti činiti. Lečby se kdo k rozeznání jinému právu dobrovolně podvolil. V. Také jedenkaždý, kterýž by se mimo práva zemská, aneb své vlastní právo, več jiného sám dobrovolně podvolil, ten podle svého podvolení bude povinen tak a nejinák se zachovati. Nebo chtějícímu žádná se křivda neděje. A. XLII. Všechněm těm, kteříž nad veysadními saudy a pořádnými právy jsau ustanoveni a slovau vrchnosti, vedle sobě propůjčené moci náleží a sluší, potupy i ublížení, kteráž by zaumysla od lidí všetečných jich právu i jim se dála, pokutau buď peněžitau, aneb jinými těžšími i na hrdla se vztahujícími pokutami ztrestati, podle velikosti účinku a k témuž právu potupy dokázané. Nebo vrchnosti, kteréž, mohauce zlé věci přetrhovati, netrescí zlých lidí, svau chaulostivostí škodí všechněm v té obci dobrým lidem. Tak jakž ne zle onen Æschines propověděl, že to město za belatku nestojí, kteréž nemůže s to býti, aby zaumysla hře- šících lidí ztrestati nemohlo. Auřad potupu sobě od lidí všetečných učiněnau podle velikosti účinku a potupy právu dokázané ztrestati může. A. XLIII. I. Někdy osazují se saudové osobami rozličnými, kteréž na to a k takovým saudům žádných přísah nemají. Ti a takoví saudové slauti mohau Judicia extraordinaria, to jest, saudové postranní, posudkové, aneb saudové hraniční, a jiní k těm po- dobní saudové, proto že jsau ven z pořádku, a nepocházejí z nařízení právy vyměřeného. Saudové postranní jsau, kteří se osazují osobami rozličnými, kteréž k takovým saudům přísah nemají. II. Z těch pak saudův postranních jest jeden u nás v království Českém, kterýž slove saud hraniční, zvyklostí starau
Strana 27
A. XLII—XLIII. 27 utvrzený. Ten proto slove hraničný, že se osobami z rozličných míst a jako hranic rozdílných osazuje. Takový jest u nás saud hraničný, z rozličných míst, jako z hranic rozličných osazený. III. Při kterémžto saudu, poněvadž častokráte lidem ve- likých věcí se dotýče, toho potřebí bude šetřiti, a toto má zacho- váno býti: aby ten, kdožby takový saud hraničný, aneb jakýž koli jiný saud postranní komu chtěl osaditi, požádal k tomu lidí dobrých a rozumných, a těmi takový saud aby osazoval, kteříž by tu při pořádně vyslyšeti, a na ni rozsudek, s výhradau práva vrchního, učiniti mohli. K tomu saudu potřebí jest lidí dobrých a rozumných. IV. Také má a povinen bude to opatřiti, cožby koli tu před tím saudem od jedné i od druhé strany bylo mluveno a ukazováno, to všechno aby pořádně poznamenáno, čteno a potom i v celosti zachováno bylo. Tak, nevidělo-li by se které straně na takovém rozsudku přestati, a chtěla by se potom na Jeho Milost Královskau, jakožto nejvyšší vrchnost, z něho od- volati, aby mohla všeho toho a všech těch svých spravedlivostí tu ukazovaných ku potřebě své požiti. Na tom saudu všecko pořádně poznamenáno, čteno a v celosti za- chováno býti má. V. Žádnému z odvolávajících se od takových saudův nemá apellování zhajováno býti pod pokutau padesáti zlatých pro- padení. Kteréžto pokuty polovice má připadnauti Jeho Milosti Královské do komory, a druhá tomu, jemuž by od někoho pře- kážka v apellování se dála. A ten může toho, kdož mu překážku v apellování aneb v tom odvolání činil, z pokuty takové viniti. Kdoby se chtěl odvolati od takového saudu, tomu nemá bráněno býti pod pokutau padesáti zlatých propadení. VI. Ten pak, kdožby se odvolávati chtěl, má a povinen bude se ve dvau nedělích pořád zběhlých od vyřčení takového rozsudku v tom ohlásiti, a slože dvě kopy grošův českých peněz důkladních, tu kdež náleží, k vrchnímu právu apellovati. A při tom při všem tak se zachovati, jakž o tom v právích těchto pod titulem o odvolání šířeji vyměřeno jest. Však, odvolávajíce se, ohlášení učiní ve dvau nedělích od rozsudku. A slože dvě kopy grošův českých peněz důkladních, k vrchnímu právu apelluj.
A. XLII—XLIII. 27 utvrzený. Ten proto slove hraničný, že se osobami z rozličných míst a jako hranic rozdílných osazuje. Takový jest u nás saud hraničný, z rozličných míst, jako z hranic rozličných osazený. III. Při kterémžto saudu, poněvadž častokráte lidem ve- likých věcí se dotýče, toho potřebí bude šetřiti, a toto má zacho- váno býti: aby ten, kdožby takový saud hraničný, aneb jakýž koli jiný saud postranní komu chtěl osaditi, požádal k tomu lidí dobrých a rozumných, a těmi takový saud aby osazoval, kteříž by tu při pořádně vyslyšeti, a na ni rozsudek, s výhradau práva vrchního, učiniti mohli. K tomu saudu potřebí jest lidí dobrých a rozumných. IV. Také má a povinen bude to opatřiti, cožby koli tu před tím saudem od jedné i od druhé strany bylo mluveno a ukazováno, to všechno aby pořádně poznamenáno, čteno a potom i v celosti zachováno bylo. Tak, nevidělo-li by se které straně na takovém rozsudku přestati, a chtěla by se potom na Jeho Milost Královskau, jakožto nejvyšší vrchnost, z něho od- volati, aby mohla všeho toho a všech těch svých spravedlivostí tu ukazovaných ku potřebě své požiti. Na tom saudu všecko pořádně poznamenáno, čteno a v celosti za- chováno býti má. V. Žádnému z odvolávajících se od takových saudův nemá apellování zhajováno býti pod pokutau padesáti zlatých pro- padení. Kteréžto pokuty polovice má připadnauti Jeho Milosti Královské do komory, a druhá tomu, jemuž by od někoho pře- kážka v apellování se dála. A ten může toho, kdož mu překážku v apellování aneb v tom odvolání činil, z pokuty takové viniti. Kdoby se chtěl odvolati od takového saudu, tomu nemá bráněno býti pod pokutau padesáti zlatých propadení. VI. Ten pak, kdožby se odvolávati chtěl, má a povinen bude se ve dvau nedělích pořád zběhlých od vyřčení takového rozsudku v tom ohlásiti, a slože dvě kopy grošův českých peněz důkladních, tu kdež náleží, k vrchnímu právu apellovati. A při tom při všem tak se zachovati, jakž o tom v právích těchto pod titulem o odvolání šířeji vyměřeno jest. Však, odvolávajíce se, ohlášení učiní ve dvau nedělích od rozsudku. A slože dvě kopy grošův českých peněz důkladních, k vrchnímu právu apelluj.
Strana 28
28 O původu a obeslaném, též o obsílkách. DE ACTORE & REO, Item De In Jus vocando, in Judicio sistendo. O původu a obeslaném aneb obviněném, o obsílkách a připravení lidí ku právu. A. XLIV. I. Actor, to jest, původ aneb žalobník slove obecně v právích ten, kterýž jiného aneb jiné před právo a saud pořádný, skrze obeslání, kteráž obyčejně obsílky slovau, připravuje, chtě na něm aneb na nich toho, což v své žalobě předložiti míní, pro- středkem saudu pořádného dosáhnauti aneb se dosauditi. Původ neb žalobník slove, který jiného neb jiné před právo obsílá, chtě na něm nebo na nich něčeho dosáhnauti. II. Reus, obviněný, obžalovaný a obeslaný slove ten, od něhož a na němž od původa aneb žalobníka něčeho se žádá, aneb ten, kterýž z něčeho jistého před právem jest obviněn a obžalován. A krátce slove v právích obviněný ten, kterýž sebe, cti, hrdla, statku svého, aneb jakéžkoli jiné své spravedlnosti před původem a žalobníkem svým pořádem práva hájí a ochraňuje. Obeslaný slove ten, na němž se od původa něco žádá, aneb kterýž své spravedlnosti pořádem práva hájí a ochraňuje. III. Toto pak znáti každému náleží, že při všelikém saudu jednostejného a rovného práva jak žalobník, tak i obžalovaný užiti má. A což při právu aneb saudu sluší původu, to též sluší a náleží obžalovanému. A zase, čehož se nepropůjčuje obžalovanému, toho také žalobník podle práva užiti nemůže. Při všelikém saudu rovné buď právo původovi i obeslanému, tak že, co sluší a se propůjčuje jedné straně, to má slušeti a se propůjčiti i druhé straně. IV. Jest pak ta povinnost původa aneb žalobníka, že ne jinde a ne na jiném právě k svému odporníku (jehož viniti chce) o svau spravedlnost hleděti a přikračovati má, než kdež týž odporník bytem svým jest, anebo k kterému právu ta věc, o kterauž rozepři zdvihnauti by chtěl, přináleží, podle té právní regule: Actor forum rei sequitur: původ k svému odporníku
28 O původu a obeslaném, též o obsílkách. DE ACTORE & REO, Item De In Jus vocando, in Judicio sistendo. O původu a obeslaném aneb obviněném, o obsílkách a připravení lidí ku právu. A. XLIV. I. Actor, to jest, původ aneb žalobník slove obecně v právích ten, kterýž jiného aneb jiné před právo a saud pořádný, skrze obeslání, kteráž obyčejně obsílky slovau, připravuje, chtě na něm aneb na nich toho, což v své žalobě předložiti míní, pro- středkem saudu pořádného dosáhnauti aneb se dosauditi. Původ neb žalobník slove, který jiného neb jiné před právo obsílá, chtě na něm nebo na nich něčeho dosáhnauti. II. Reus, obviněný, obžalovaný a obeslaný slove ten, od něhož a na němž od původa aneb žalobníka něčeho se žádá, aneb ten, kterýž z něčeho jistého před právem jest obviněn a obžalován. A krátce slove v právích obviněný ten, kterýž sebe, cti, hrdla, statku svého, aneb jakéžkoli jiné své spravedlnosti před původem a žalobníkem svým pořádem práva hájí a ochraňuje. Obeslaný slove ten, na němž se od původa něco žádá, aneb kterýž své spravedlnosti pořádem práva hájí a ochraňuje. III. Toto pak znáti každému náleží, že při všelikém saudu jednostejného a rovného práva jak žalobník, tak i obžalovaný užiti má. A což při právu aneb saudu sluší původu, to též sluší a náleží obžalovanému. A zase, čehož se nepropůjčuje obžalovanému, toho také žalobník podle práva užiti nemůže. Při všelikém saudu rovné buď právo původovi i obeslanému, tak že, co sluší a se propůjčuje jedné straně, to má slušeti a se propůjčiti i druhé straně. IV. Jest pak ta povinnost původa aneb žalobníka, že ne jinde a ne na jiném právě k svému odporníku (jehož viniti chce) o svau spravedlnost hleděti a přikračovati má, než kdež týž odporník bytem svým jest, anebo k kterému právu ta věc, o kterauž rozepři zdvihnauti by chtěl, přináleží, podle té právní regule: Actor forum rei sequitur: původ k svému odporníku
Strana 29
A. XLIV—XLV. 29 na jeho právě přikračuj. Původ zajisté povinen jest svého odpor- níka tu a na tom právě viniti, k kterémuž týž odporník aneb ta věc, jíž on vládne, přináleží. Každý zajisté [na svém] právě vinín býti má, proto že, jakž jsau lidé rozličného povolání, tak také práva veysadná jsau rozličná a slovau Jurisdictiones. A protož jedenkaždý při svém pravě, k kterémuž náleží, zachován býti má. Jako u příkladu: Lidé duchovní z věcí duchovních před právo duchovní a správce své citováni, i také na témž právě viníni býti mají. Žákovstvo před Rectora učení pražského, když by se při témž žákovstvu aneb při kněžích věcí světských ne- dotýkalo. Páni a rytířstvo z věcí k saudům zemským náležejí- cích před saudy zemské. Měšťané pak před právo a saudy své městské. Však osoby z stavu panského aneb rytířského i jiné, drží-li grunty a statky městské, povinni jsau z týchž statkův městských, tu a na tom právě odpovídati i také právi býti, k kterýmž právům tíž statkové anebo věci příslušejí, jakož o tom jinde položeno. Původ má následovati práva obžalovaného a tu ho viniti, kdež ta věc, o kderau rozepře býti chce, přináleží. A. XLV. I. Původ pak aneb žalobník ten, kterýž by chtěl někoho před právo městské, z jakéžkoli věci k témuž právu náležité, obsílati a před týmž právem ho viniti, aneb na něj žalovati, má a povinen jest při tom pořádek tento zachovati. Přijda časně k purkmistru aneb toho práva k přednímu správci, má ho za obeslání na tu osobu, kterauž viniti chce, požádati, a purkmistr má k tomu povoliti a jemu takového obeslání příti. Původ, chce-li koho viniti, obeslání sobě na něho od purkmistra vyžádaj. II. Ten pak, kterýž se obsílá, byl-li by takovým obesláním doma a pod tím právem zastižen, má hned po té první obsílce nazejtří, aneb kdyžby ponejprvé na saud zasednuto bylo, a k tomu dni obeslání se vztahovalo, před právem dáti se najíti, a žalobu neb obvinění na se od původa slyšeti. Obeslaný doma obsílkau zastižený má hned po první obsílce na zejtří státi a žalobu slyšeti. III. Kteraužto žalobu původ v zjevných, světlých a pa- trných slovích má před právem na obeslaného, v městech
A. XLIV—XLV. 29 na jeho právě přikračuj. Původ zajisté povinen jest svého odpor- níka tu a na tom právě viniti, k kterémuž týž odporník aneb ta věc, jíž on vládne, přináleží. Každý zajisté [na svém] právě vinín býti má, proto že, jakž jsau lidé rozličného povolání, tak také práva veysadná jsau rozličná a slovau Jurisdictiones. A protož jedenkaždý při svém pravě, k kterémuž náleží, zachován býti má. Jako u příkladu: Lidé duchovní z věcí duchovních před právo duchovní a správce své citováni, i také na témž právě viníni býti mají. Žákovstvo před Rectora učení pražského, když by se při témž žákovstvu aneb při kněžích věcí světských ne- dotýkalo. Páni a rytířstvo z věcí k saudům zemským náležejí- cích před saudy zemské. Měšťané pak před právo a saudy své městské. Však osoby z stavu panského aneb rytířského i jiné, drží-li grunty a statky městské, povinni jsau z týchž statkův městských, tu a na tom právě odpovídati i také právi býti, k kterýmž právům tíž statkové anebo věci příslušejí, jakož o tom jinde položeno. Původ má následovati práva obžalovaného a tu ho viniti, kdež ta věc, o kderau rozepře býti chce, přináleží. A. XLV. I. Původ pak aneb žalobník ten, kterýž by chtěl někoho před právo městské, z jakéžkoli věci k témuž právu náležité, obsílati a před týmž právem ho viniti, aneb na něj žalovati, má a povinen jest při tom pořádek tento zachovati. Přijda časně k purkmistru aneb toho práva k přednímu správci, má ho za obeslání na tu osobu, kterauž viniti chce, požádati, a purkmistr má k tomu povoliti a jemu takového obeslání příti. Původ, chce-li koho viniti, obeslání sobě na něho od purkmistra vyžádaj. II. Ten pak, kterýž se obsílá, byl-li by takovým obesláním doma a pod tím právem zastižen, má hned po té první obsílce nazejtří, aneb kdyžby ponejprvé na saud zasednuto bylo, a k tomu dni obeslání se vztahovalo, před právem dáti se najíti, a žalobu neb obvinění na se od původa slyšeti. Obeslaný doma obsílkau zastižený má hned po první obsílce na zejtří státi a žalobu slyšeti. III. Kteraužto žalobu původ v zjevných, světlých a pa- trných slovích má před právem na obeslaného, v městech
Strana 30
30 O původu a obeslaném, též o obsílkách. pražských austně, v jiných pak městech, kdež se k pýru mluví, podle jim zvyklého obyčeje, skrze spis ku právu podaný učiniti. Původ žaluj v městech pražských austně: v jiných městech, kde se k pýru mluví, skrze spis. IV. Obeslaný pak, vyslyše na se žalobu aneb obvinění, chce-li, může hned původovi na žalobu jeho, v městech pražských austně, v jiných pak městech, kdež se, jakž dotčeno, k pýru mluví, skrze spis, odpověd dáti: aneb hojemství, to jest, času k rozmyšlení na odpověď, od práva za propůjčení sobě požádati. Kteréhož to hojemství právo a saudcové jemu propůjčiti mají, a to v městech pražských do třetího dne, v jiných do dvau ne- dělí, nebyli-li by sváteční dnové aneb jiné slušné i hodné příčiny na překážku. Což kdyby se přihodilo, tehdy hned nazejtří po témž svátku, a po příčině, kteráž by ku překážce byla, pominulé, má, na uložený od práva sobě den a čas, obžalovaný před právem se postaviti a svému žalobníku na jeho žalobu, jakž na hoře dotčeno, odpověď dáti. Však žádal-li by obeslaný, aby jemu žaloba, pro přítomné jeho přátely, znovu obnovena byla, má, se to státi, a původ bude povinen žalobu svau (jí neměně) obnoviti. Kterauž obžalovaný vyslyše má také na ni svému žalobníku hned světlau a patrnau odpověd dáti, to jest, aby se k ní přiznati, anebo jí odepříti, anebo jistau výminku a obranu, jakž latiníci říkají exceptionem, proč by k té žalobě aneb na tom právě svému žalobníku odpovídati povinen nebyl, před právem položiti. Obeslaný, vyslyše žalobu, chce-li, může hned, v městech pražských austně, v jiných městech, kdež se k pýru mluví, skrze spis, odpověď dáti, aneb hojemství v městech pražských do třetího dne, v jiných městech do dvau nedělí požádati; však žádal-li by obeslaný za obnovení žaloby, původ má to učiniti, a, neměně jí, obnoviti, obeslaný pak odpověď světlau hned dáti, k žalobě se přiznati neb jí odepříti anebo obranu, pročby odpovídati po- vinen nebyl, položiti. V. A původ, pokavadžby lis contestata nebyla, to jest, pokavadž by obviněný na žalobu odpovědi nedal, může od žaloby pustiti a v jiné se až po třikráte opraviti. Než post litem contestatam, to jest, po vzešlém mezi stranami před právem sporu, již nemůže se ani opraviti, ani od své žaloby, lečby
30 O původu a obeslaném, též o obsílkách. pražských austně, v jiných pak městech, kdež se k pýru mluví, podle jim zvyklého obyčeje, skrze spis ku právu podaný učiniti. Původ žaluj v městech pražských austně: v jiných městech, kde se k pýru mluví, skrze spis. IV. Obeslaný pak, vyslyše na se žalobu aneb obvinění, chce-li, může hned původovi na žalobu jeho, v městech pražských austně, v jiných pak městech, kdež se, jakž dotčeno, k pýru mluví, skrze spis, odpověd dáti: aneb hojemství, to jest, času k rozmyšlení na odpověď, od práva za propůjčení sobě požádati. Kteréhož to hojemství právo a saudcové jemu propůjčiti mají, a to v městech pražských do třetího dne, v jiných do dvau ne- dělí, nebyli-li by sváteční dnové aneb jiné slušné i hodné příčiny na překážku. Což kdyby se přihodilo, tehdy hned nazejtří po témž svátku, a po příčině, kteráž by ku překážce byla, pominulé, má, na uložený od práva sobě den a čas, obžalovaný před právem se postaviti a svému žalobníku na jeho žalobu, jakž na hoře dotčeno, odpověď dáti. Však žádal-li by obeslaný, aby jemu žaloba, pro přítomné jeho přátely, znovu obnovena byla, má, se to státi, a původ bude povinen žalobu svau (jí neměně) obnoviti. Kterauž obžalovaný vyslyše má také na ni svému žalobníku hned světlau a patrnau odpověd dáti, to jest, aby se k ní přiznati, anebo jí odepříti, anebo jistau výminku a obranu, jakž latiníci říkají exceptionem, proč by k té žalobě aneb na tom právě svému žalobníku odpovídati povinen nebyl, před právem položiti. Obeslaný, vyslyše žalobu, chce-li, může hned, v městech pražských austně, v jiných městech, kdež se k pýru mluví, skrze spis, odpověď dáti, aneb hojemství v městech pražských do třetího dne, v jiných městech do dvau nedělí požádati; však žádal-li by obeslaný za obnovení žaloby, původ má to učiniti, a, neměně jí, obnoviti, obeslaný pak odpověď světlau hned dáti, k žalobě se přiznati neb jí odepříti anebo obranu, pročby odpovídati po- vinen nebyl, položiti. V. A původ, pokavadžby lis contestata nebyla, to jest, pokavadž by obviněný na žalobu odpovědi nedal, může od žaloby pustiti a v jiné se až po třikráte opraviti. Než post litem contestatam, to jest, po vzešlém mezi stranami před právem sporu, již nemůže se ani opraviti, ani od své žaloby, lečby
Strana 31
A. XLV. 31 o ni přijíti chtěl, pustiti: ale povinen jest při svau začatau předce k svému místu a konci vésti. Původ po vzešlém sporu mezi stranami nemůže od žaloby upustiti, ani se v ní opraviti; než před sporem vzešlým může od žaloby pustiti a v jiné se až po třikráte opraviti. VI. Pakliby kdo, jsa tak obesláním doma zastižen, po prvním obeslání před právem se nepostavil a ku právu poslu- šenství nezachoval: tehdy původ vyžádá sobě na takového druhé obeslání. A kdožkoli, jsa podruhé ku právu obeslán, před tím saudem, před nějž se obsílá, nepostavil by se, a když by na původa a naň zavoláno bylo, pokavadžby dne toho saud držán byl, na tom právě neohlásil by se: má hned, jakžby se k němu přijíti mohlo, do vězení vzat, a týmž vězením k odpovídání aneb k vyžádání sobě hojemství přidržán býti. Kteréhožto hojemství, jakž nahoře položeno, každému v rovnosti od práva udělovati se má. Pakli by kdo, jsa prvním obesláním doma zastižen, před právem se nepostavil a k právu poslušenství nezachoval, má býti podruhé obeslán, a jestli že by se nepostavil, má hned do vězení vzat a týmž vězením k sly- šení žaloby přidržán býti. VII. Kdyžby pak den třetí aneb jiný od práva čas aneb termín stranám uložený přišel, povinen bude obeslaný na žalobu, na se od původa učiněnau, odpovídati. Pakli by se obeslaný na ten den nepostavil, saudcové jakožto in contumacem na toho, kterýž právo lehčí a potupuje, původovi vedle jeho žaloby právo stané dadí a na něm ho dopomáhati budau. Obeslaný podle hojemství vyžádaného nepostavil-li by se, původovi vedle žaloby jeho právo stané dáno a na obeslaném dopomáháno býti má. VIII. Nebyla-li by pak ta osoba, na kteraužby se obeslání od původa žádalo, dosti ku právu usedlá, a původ by za to žádal, aby se jí právo ujistilo: tehdy, jestliže k ní může se přijíti, má aneb uručením aneb vězením k stání i k dostání od práva ujištěna býti. Obeslaný, není-li ku právu dosti osedlý, má na žádost původa neb uručením aneb vězením k stání i dostání ujištěn býti.
A. XLV. 31 o ni přijíti chtěl, pustiti: ale povinen jest při svau začatau předce k svému místu a konci vésti. Původ po vzešlém sporu mezi stranami nemůže od žaloby upustiti, ani se v ní opraviti; než před sporem vzešlým může od žaloby pustiti a v jiné se až po třikráte opraviti. VI. Pakliby kdo, jsa tak obesláním doma zastižen, po prvním obeslání před právem se nepostavil a ku právu poslu- šenství nezachoval: tehdy původ vyžádá sobě na takového druhé obeslání. A kdožkoli, jsa podruhé ku právu obeslán, před tím saudem, před nějž se obsílá, nepostavil by se, a když by na původa a naň zavoláno bylo, pokavadžby dne toho saud držán byl, na tom právě neohlásil by se: má hned, jakžby se k němu přijíti mohlo, do vězení vzat, a týmž vězením k odpovídání aneb k vyžádání sobě hojemství přidržán býti. Kteréhožto hojemství, jakž nahoře položeno, každému v rovnosti od práva udělovati se má. Pakli by kdo, jsa prvním obesláním doma zastižen, před právem se nepostavil a k právu poslušenství nezachoval, má býti podruhé obeslán, a jestli že by se nepostavil, má hned do vězení vzat a týmž vězením k sly- šení žaloby přidržán býti. VII. Kdyžby pak den třetí aneb jiný od práva čas aneb termín stranám uložený přišel, povinen bude obeslaný na žalobu, na se od původa učiněnau, odpovídati. Pakli by se obeslaný na ten den nepostavil, saudcové jakožto in contumacem na toho, kterýž právo lehčí a potupuje, původovi vedle jeho žaloby právo stané dadí a na něm ho dopomáhati budau. Obeslaný podle hojemství vyžádaného nepostavil-li by se, původovi vedle žaloby jeho právo stané dáno a na obeslaném dopomáháno býti má. VIII. Nebyla-li by pak ta osoba, na kteraužby se obeslání od původa žádalo, dosti ku právu usedlá, a původ by za to žádal, aby se jí právo ujistilo: tehdy, jestliže k ní může se přijíti, má aneb uručením aneb vězením k stání i k dostání od práva ujištěna býti. Obeslaný, není-li ku právu dosti osedlý, má na žádost původa neb uručením aneb vězením k stání i dostání ujištěn býti.
Strana 32
32 O původu a obeslaném, též o obsílkách. A. XLVI. Vyšla-liby na kteraužkoli osobu (krom měšťan a sausedů dobře ku právu osedlých), buď na podruhy, čeleď vandrovní aneb na služebníky, služebnice aneb ležáky, nádenníky a jiné těm podobné lidi a osoby ku právu neosedlé, obsílka, a ti žeby hned po první obsílce před právo se najíti nedali: takoví všickni, může-li se k nim přijíti, hned do vězení bráni a týmž vězením aneb dostatečným uručením ku právu stání i dostání přidržáni býti mají. Podruzi, čeleď vandrovní, služebníci, služebnice, ležáci, nádenníci a jiní ku právu neusedlí, nestanau-li po první obsílce, do vězení bráni býti mají. A. XLVII. Osoby z stavu panského aneb rytířského, kteříž domy pod právem městským mají, povinny jsau z týchž domů i z jiných věcí, pod právo a šos příslušejících, ku právům a saudům měst- ským, jakž o tom smlauva Svato-Václavská XII. vyměřuje, sami skrze sebe aneb poručníky své stávati, odpovídati i lidem právi býti. Pakli by který z nich, jsa po dvakráte obeslán, se ne- postavil a žádné hodné, slušné a právní příčiny nepředložil, právo téhož města na domu a statku jeho učiní dopomožení. Osoby stavu panského a rytířského povinny jsau z věcí pod právo městské a šos příslušejících k saudům městským stávati a lidem právi býti. Jinák právo toho města na domu a statku jich učiní dopomožení. A. XLVIII. Původ, kdyžby naň zavoláno bylo a lis contestata ještě by nebyla, jestli žeby před právem se najíti hned té chvíle nedal a neohlásil, tehdy takové obeslání jemu přetrženo bude. Obe- slaný pak, když by po třikráte naň zavoláno bylo a on by se nepostavil, ani se neohlásil: tehdy, jestli že jest domácí a ku právu dobře usedlý, má do vězení vzat a týmž vězením k od- povídání přidržán býti. Pakli by přespolní byl (poněvadž takovým v obeslání příčiny, pro kteréž se od původův obsílají, předklá- dány bývají, tak že již vědí, z čeho odpovídati mají) a po druhém obeslání před právem kdo z nich by se nepostavil: saudcové na něho právo stané dadí. Původ, když se naň zavolá před sepřením stran, nestane-li, bude pře- tržen a tu obsílku ztratí. Obeslaný, jsa volán po třikráte, neohlásí-li se
32 O původu a obeslaném, též o obsílkách. A. XLVI. Vyšla-liby na kteraužkoli osobu (krom měšťan a sausedů dobře ku právu osedlých), buď na podruhy, čeleď vandrovní aneb na služebníky, služebnice aneb ležáky, nádenníky a jiné těm podobné lidi a osoby ku právu neosedlé, obsílka, a ti žeby hned po první obsílce před právo se najíti nedali: takoví všickni, může-li se k nim přijíti, hned do vězení bráni a týmž vězením aneb dostatečným uručením ku právu stání i dostání přidržáni býti mají. Podruzi, čeleď vandrovní, služebníci, služebnice, ležáci, nádenníci a jiní ku právu neusedlí, nestanau-li po první obsílce, do vězení bráni býti mají. A. XLVII. Osoby z stavu panského aneb rytířského, kteříž domy pod právem městským mají, povinny jsau z týchž domů i z jiných věcí, pod právo a šos příslušejících, ku právům a saudům měst- ským, jakž o tom smlauva Svato-Václavská XII. vyměřuje, sami skrze sebe aneb poručníky své stávati, odpovídati i lidem právi býti. Pakli by který z nich, jsa po dvakráte obeslán, se ne- postavil a žádné hodné, slušné a právní příčiny nepředložil, právo téhož města na domu a statku jeho učiní dopomožení. Osoby stavu panského a rytířského povinny jsau z věcí pod právo městské a šos příslušejících k saudům městským stávati a lidem právi býti. Jinák právo toho města na domu a statku jich učiní dopomožení. A. XLVIII. Původ, kdyžby naň zavoláno bylo a lis contestata ještě by nebyla, jestli žeby před právem se najíti hned té chvíle nedal a neohlásil, tehdy takové obeslání jemu přetrženo bude. Obe- slaný pak, když by po třikráte naň zavoláno bylo a on by se nepostavil, ani se neohlásil: tehdy, jestli že jest domácí a ku právu dobře usedlý, má do vězení vzat a týmž vězením k od- povídání přidržán býti. Pakli by přespolní byl (poněvadž takovým v obeslání příčiny, pro kteréž se od původův obsílají, předklá- dány bývají, tak že již vědí, z čeho odpovídati mají) a po druhém obeslání před právem kdo z nich by se nepostavil: saudcové na něho právo stané dadí. Původ, když se naň zavolá před sepřením stran, nestane-li, bude pře- tržen a tu obsílku ztratí. Obeslaný, jsa volán po třikráte, neohlásí-li se
Strana 33
A. XLVI—L. 33 jestli domácí jest, bude vzat do vězení. Jestli že jest přespolní, a po druhém obeslání by se nepostavil, a poněvadž ví, z čeho odpovídati má, saudcové naň stané právo dadí. A. XLIX. I. Vždycky v každé při a každého času, post bitem conte- statam, kdyžby od práva stranám jistý den a termín k stání zase před právem jmenován a uložen byl, původ a obviněný, aneb poručníci od stran zřízení, na ten den zase se postaviti povinni budau. Pakliby původ před právem ten den, pokavadž by na saudu bylo sedíno, ano by na něho bylo voláno, se ne- postavil: ten každý takový původ, pro své ku právu nepostavení, při svau ztratí. Z kteréžto potom již více toho, jehož jest ob- sílal a vinil, ani dědicův aneb statku jeho držitelův viniti moci nebude. Původ, maje odklad k průvodům (k stání zase před právem), ne- stane-li na den uložený, při svau ztratí a z ní více obsílati moci nebude. II. Pakliby také obeslaný, an by na něho po třikráte, pokavadž se na saudu sedí, zavoláno bylo, před právem se ne- postavil a neohlásil: přísežní toho práva na takového toho dne, nevyvstávajíce z saudu a toho do jiného času neodkládajíce, původovi stané právo dadí a jemu jeho také dopomáhati budau. Právo zajisté zaumyslností stran nemá zlehčováno býti. Lečby původ aneb obeslaný nestání a nepostavení svého příčinu aneb příčiny právní dostatečně ukázal. Obeslaný, nestane-li ke dni uloženému k průvodům (před právem), bude naň toho dne dáno právo stané, lečby která strana nestání svého právní příčiny měla. A. L. I. Jsau pak tyto přední a právní příčiny, kteréž při právě lidem v nepostavení aneb v nestání před saudy postačují. První, těžká a bezelstná nemoc. Druhá, vězení aneb zajetí. Třetí, po- vodeň, pro kterauž by kdo jíti ani jeti nemohl. Čtvrtá, Jeho Milosti Královské aneb obecní potřeba. A ty takové příčiny, když před právem se předloží a prokáží, každému postačiti moci budau. Před právem nestání tyto příčiny každého vymlauvají: I. Těžká a bezelstná nemoc. II. Vězení neb zajetí. III. Povodeň. IV. J. Msti Král. aneb obecni potřeba. Práva městská. 3
A. XLVI—L. 33 jestli domácí jest, bude vzat do vězení. Jestli že jest přespolní, a po druhém obeslání by se nepostavil, a poněvadž ví, z čeho odpovídati má, saudcové naň stané právo dadí. A. XLIX. I. Vždycky v každé při a každého času, post bitem conte- statam, kdyžby od práva stranám jistý den a termín k stání zase před právem jmenován a uložen byl, původ a obviněný, aneb poručníci od stran zřízení, na ten den zase se postaviti povinni budau. Pakliby původ před právem ten den, pokavadž by na saudu bylo sedíno, ano by na něho bylo voláno, se ne- postavil: ten každý takový původ, pro své ku právu nepostavení, při svau ztratí. Z kteréžto potom již více toho, jehož jest ob- sílal a vinil, ani dědicův aneb statku jeho držitelův viniti moci nebude. Původ, maje odklad k průvodům (k stání zase před právem), ne- stane-li na den uložený, při svau ztratí a z ní více obsílati moci nebude. II. Pakliby také obeslaný, an by na něho po třikráte, pokavadž se na saudu sedí, zavoláno bylo, před právem se ne- postavil a neohlásil: přísežní toho práva na takového toho dne, nevyvstávajíce z saudu a toho do jiného času neodkládajíce, původovi stané právo dadí a jemu jeho také dopomáhati budau. Právo zajisté zaumyslností stran nemá zlehčováno býti. Lečby původ aneb obeslaný nestání a nepostavení svého příčinu aneb příčiny právní dostatečně ukázal. Obeslaný, nestane-li ke dni uloženému k průvodům (před právem), bude naň toho dne dáno právo stané, lečby která strana nestání svého právní příčiny měla. A. L. I. Jsau pak tyto přední a právní příčiny, kteréž při právě lidem v nepostavení aneb v nestání před saudy postačují. První, těžká a bezelstná nemoc. Druhá, vězení aneb zajetí. Třetí, po- vodeň, pro kterauž by kdo jíti ani jeti nemohl. Čtvrtá, Jeho Milosti Královské aneb obecní potřeba. A ty takové příčiny, když před právem se předloží a prokáží, každému postačiti moci budau. Před právem nestání tyto příčiny každého vymlauvají: I. Těžká a bezelstná nemoc. II. Vězení neb zajetí. III. Povodeň. IV. J. Msti Král. aneb obecni potřeba. Práva městská. 3
Strana 34
34 O původu a obeslaném, též o obsílkách. II. Přiházejí se také časem ještě i jiné příčiny, kteréž slovau nuzné, slušné a bezelstné, kteréž tuto právem obsaženy býti nemohau; však ty, kdyby před saudci předložený a v skutku shledány i prokázány byly, mají lidem postačovati. Neb ty i jiné na bedlivém a spravedlivém saudcův uvážení záležejí. Mimo ty jsau jiné nuzné příčiny, slušné a bezelstné, kteréž, když se ukáží, také před právem postačují. A. LI. I. Původ aneb žalobník jestližeby žaloby své podle práva neprovedl: obžalovaný před původem osvobozen buď. A poněvadž by obžalovaný od původa k škodám a k autratám tau příčinau strojen byl, povinen bude původ obžalovanému ná- klady a autraty vedle průvodů a spravedlivého práva uvážení, tu a na tom právě, na kterémžby pře rozsauzena byla, vítěziteli svému dáti a zase nahraditi. Původ, neprokáže-li žaloby, podle práva nic neobdrží. Než ještě škody straně vynahradí. II. Tolikéž i obžalovaný, ztratě při, to jest, žeby půvo- dovi proti němu za právo dáno bylo, náklady a škodami půvo- dovi povinen bude. Tolikéž obeslaný, ztratě při, původovi škodami povinen bude. III. A též se rozuměti má, kdyžby původovi žaloba, na obviněného učiněná, k zdvižení přišla. Též se rozuměti má, přijde-li žaloba k zdvižení. Níže F. 22. A. LII. I. Původ, učině žalobu na obeslaného, jestližeby po ta- kové žalobě do dne a do roka mlčel a na právo nenastupoval, a sobě toho, oč ku právu přistaupil, k místu a k konci pořádem práva nevedl: tehdy po dni a po roce pro tuž věc na obesla- ného, dědice jeho, aneb statku jeho držitele, nastupovati nebude moci. A jestli že jest obeslaný pro něho jaké škody vzal, ty jemu zaplatiti povinen bude. Původ, učině žalobu, bude-li mlčeti den a rok, při tu ztratí a škody straně nahradí. II. Též se rozuměti má o těch, jimžby byly žaloby zdvi- ženy, a oni, nenastupujíc na právo pro tuž věc, o kterauž již
34 O původu a obeslaném, též o obsílkách. II. Přiházejí se také časem ještě i jiné příčiny, kteréž slovau nuzné, slušné a bezelstné, kteréž tuto právem obsaženy býti nemohau; však ty, kdyby před saudci předložený a v skutku shledány i prokázány byly, mají lidem postačovati. Neb ty i jiné na bedlivém a spravedlivém saudcův uvážení záležejí. Mimo ty jsau jiné nuzné příčiny, slušné a bezelstné, kteréž, když se ukáží, také před právem postačují. A. LI. I. Původ aneb žalobník jestližeby žaloby své podle práva neprovedl: obžalovaný před původem osvobozen buď. A poněvadž by obžalovaný od původa k škodám a k autratám tau příčinau strojen byl, povinen bude původ obžalovanému ná- klady a autraty vedle průvodů a spravedlivého práva uvážení, tu a na tom právě, na kterémžby pře rozsauzena byla, vítěziteli svému dáti a zase nahraditi. Původ, neprokáže-li žaloby, podle práva nic neobdrží. Než ještě škody straně vynahradí. II. Tolikéž i obžalovaný, ztratě při, to jest, žeby půvo- dovi proti němu za právo dáno bylo, náklady a škodami půvo- dovi povinen bude. Tolikéž obeslaný, ztratě při, původovi škodami povinen bude. III. A též se rozuměti má, kdyžby původovi žaloba, na obviněného učiněná, k zdvižení přišla. Též se rozuměti má, přijde-li žaloba k zdvižení. Níže F. 22. A. LII. I. Původ, učině žalobu na obeslaného, jestližeby po ta- kové žalobě do dne a do roka mlčel a na právo nenastupoval, a sobě toho, oč ku právu přistaupil, k místu a k konci pořádem práva nevedl: tehdy po dni a po roce pro tuž věc na obesla- ného, dědice jeho, aneb statku jeho držitele, nastupovati nebude moci. A jestli že jest obeslaný pro něho jaké škody vzal, ty jemu zaplatiti povinen bude. Původ, učině žalobu, bude-li mlčeti den a rok, při tu ztratí a škody straně nahradí. II. Též se rozuměti má o těch, jimžby byly žaloby zdvi- ženy, a oni, nenastupujíc na právo pro tuž věc, o kterauž již
Strana 35
A. LI—LIV. 35 viniti začali, dni a roku projíti by dali, že také potom viniti a z ní více žádného naříkati moci nebudau. Též ten, kdoby po zdvižené žalobě dni a roku projíti dal. III. Den pak a rok při právě městském počítá se celý rok, a k tomu plných šest nedělí. Den pak a rok počítá se celý rok a šest neděl plných. A. LIII. Původ, což jest prožaloval, to také povinen jest ukázati a provesti. A zase obeslaný, má-li jaký odvod, toho také požiti má. Původ, což jest prožaloval, to také povinen je prokázati a provesti. A obeslaný též má odvodu svého užiti. A. LIV. I. K průvodu aneb k odvodu stranám od práva takto čas ukládán býti má. Po odpovědi na žalobu dané, to jest, post litem contestatam, stranám ve dvau nedělích pořád zběhlých, aby se zase před právem s průvody aneb odvody svými najíti daly, od práva čas a jistý termín uložiti se má. A v těch dvau nedělích aneb na den jim uložený jestližeby která strana s po- třebami svými ještě na hotově býti nemohla, saudcové jim po druhé do dvau nedělí čas k průvodům uloží. Ano i po třetí naposledy, též do dvau nedělí pořád zběhlých, však již perem- ptorie, to jest, pod ztracením té pře. Čas k průvodům a odvodům takto má býti ukládán: Po sepření stran do dvau nedělí. Po druhé k žádosti strany opět do dvau nedělí. Po třetí též, ale již pod ztracením té pře, čas se uloží. II. Pakli by původ aneb obeslaný, postavě se před právem na ten den, ještě s spravedlnostmi svými bezelstně na hotově býti nemohl, a při právě předlože slušné a hodné toho příčiny, i svědky ze jména, k nimž by přijíti v tom čase nemohl, jmenoval by, a dalšího odkladu žádal by: saudcové, bezelstné příčiny a takovau žádost rozvážíce, v jakém by času s svými sprave- dlnostmi a s potřebami přihotoviti se mohl, stranám čas jistý, aby se všemi potřebami předse pod té pře ztracením stáli, po- loží: aneb na toho, kterýž přes právo odkladu žádá, juramentum calumnia vzloží, aby přísahau před druhau stranau takovau se očistil, že odkladu toho upřímným, a ne obmyslným, na stížnost 3*
A. LI—LIV. 35 viniti začali, dni a roku projíti by dali, že také potom viniti a z ní více žádného naříkati moci nebudau. Též ten, kdoby po zdvižené žalobě dni a roku projíti dal. III. Den pak a rok při právě městském počítá se celý rok, a k tomu plných šest nedělí. Den pak a rok počítá se celý rok a šest neděl plných. A. LIII. Původ, což jest prožaloval, to také povinen jest ukázati a provesti. A zase obeslaný, má-li jaký odvod, toho také požiti má. Původ, což jest prožaloval, to také povinen je prokázati a provesti. A obeslaný též má odvodu svého užiti. A. LIV. I. K průvodu aneb k odvodu stranám od práva takto čas ukládán býti má. Po odpovědi na žalobu dané, to jest, post litem contestatam, stranám ve dvau nedělích pořád zběhlých, aby se zase před právem s průvody aneb odvody svými najíti daly, od práva čas a jistý termín uložiti se má. A v těch dvau nedělích aneb na den jim uložený jestližeby která strana s po- třebami svými ještě na hotově býti nemohla, saudcové jim po druhé do dvau nedělí čas k průvodům uloží. Ano i po třetí naposledy, též do dvau nedělí pořád zběhlých, však již perem- ptorie, to jest, pod ztracením té pře. Čas k průvodům a odvodům takto má býti ukládán: Po sepření stran do dvau nedělí. Po druhé k žádosti strany opět do dvau nedělí. Po třetí též, ale již pod ztracením té pře, čas se uloží. II. Pakli by původ aneb obeslaný, postavě se před právem na ten den, ještě s spravedlnostmi svými bezelstně na hotově býti nemohl, a při právě předlože slušné a hodné toho příčiny, i svědky ze jména, k nimž by přijíti v tom čase nemohl, jmenoval by, a dalšího odkladu žádal by: saudcové, bezelstné příčiny a takovau žádost rozvážíce, v jakém by času s svými sprave- dlnostmi a s potřebami přihotoviti se mohl, stranám čas jistý, aby se všemi potřebami předse pod té pře ztracením stáli, po- loží: aneb na toho, kterýž přes právo odkladu žádá, juramentum calumnia vzloží, aby přísahau před druhau stranau takovau se očistil, že odkladu toho upřímným, a ne obmyslným, na stížnost 3*
Strana 36
36 O původu a obeslaném, též o obsílkách. druhé strany, úmyslem žádá, než toliko pro tu samau příčinu, že jest bezelstně v tom ve všem času s spravedlnostmi svými při- hotoviti se nemohl. Tedy ještě z milosti práva jistý a na určitý den odklad stranám od práva se stane. Po kterémžto odkladu jestližeby která strana nestála a potom svého nestání příčin právních před právem neprokázala: tedy táž strana svau při ztratí, a o to, oč pře zašla, přijde. Pakliby původ aneb obeslaný, postavě se před právem, na ten den ještě s spravedlnostmi svými bezelstně na hotově býti nemohl, a hodné příčiny předložil, aneb přísahau se očistil, že bezelstně se s spravedlnostmi svými přihotoviti nemohl (jakž forma přísahy pod tímto artikulem poznamenaná to v sobě šíře zavírá): tehdy z milosti práva jistý odklad stranám se stane. A tu již, nestane-li která strana, při svau ztratí, a o to, oč pře zašla, přijde, III. A dvě neděle pořád zběhlé podle práva nic jiného nejsau, než čtrnácte dní budaucích. První ten, kteréhož se dne veypověď stane, aneb stranám čas k stání se položí. Poslední pak bude den čtrnáctý, v kterémž se čas dvau nedělí zavře. A protož, kdož práva svého nechce promlčeti, čtrnáctému dni nedej projíti. Dvě neděle se rozuměti mají čtrnácte dní. Protož, kdo práva svého nechce promlčeti, čtrnáctému dni nedaj projíti. Forma přísahy toho, který přes právo k průvodům odkladu žádá. Přísahám Pánu Bohu všemohaucímu, že tohoto odkladu k zpravení a spůsobení mých dalších spravedlností v té při, mezi N. N. původem s jedné a mnau N. N. obviněným s strany druhé, žádám upřímným a ne- obmyslným úmyslem a na žádnau stížnost druhé strany, a pro samau tu toliko příčinu, že jsem bezelstně v tom ve všem času s spravedlnostmi svými přihotoviti se nemohl. Toho mi dopomáhaj Pán Bůh všemohaucí i všickni svatí. A. LV. I. Kdyžby pak strany obě podle času a roku od práva uloženého před saudem se postavili, tehdy od saudcův bez dalších odtahův slyšány býti mají. Lečby tíž saudcové jich na ten den z příčin hodných slyšeti nemohli: tu k jistému dni pod předešlým odkladem má se jim čas a rok jmenovati, a na týž den je v jich průvodích slyšeti, a po vyslyšení, nebylo-li by v tom žádné překážky, veypovědí aneb jistým rozsudkem hned toho dne jich poděliti, aneb k veypovědí do dvau nedělí
36 O původu a obeslaném, též o obsílkách. druhé strany, úmyslem žádá, než toliko pro tu samau příčinu, že jest bezelstně v tom ve všem času s spravedlnostmi svými při- hotoviti se nemohl. Tedy ještě z milosti práva jistý a na určitý den odklad stranám od práva se stane. Po kterémžto odkladu jestližeby která strana nestála a potom svého nestání příčin právních před právem neprokázala: tedy táž strana svau při ztratí, a o to, oč pře zašla, přijde. Pakliby původ aneb obeslaný, postavě se před právem, na ten den ještě s spravedlnostmi svými bezelstně na hotově býti nemohl, a hodné příčiny předložil, aneb přísahau se očistil, že bezelstně se s spravedlnostmi svými přihotoviti nemohl (jakž forma přísahy pod tímto artikulem poznamenaná to v sobě šíře zavírá): tehdy z milosti práva jistý odklad stranám se stane. A tu již, nestane-li která strana, při svau ztratí, a o to, oč pře zašla, přijde, III. A dvě neděle pořád zběhlé podle práva nic jiného nejsau, než čtrnácte dní budaucích. První ten, kteréhož se dne veypověď stane, aneb stranám čas k stání se položí. Poslední pak bude den čtrnáctý, v kterémž se čas dvau nedělí zavře. A protož, kdož práva svého nechce promlčeti, čtrnáctému dni nedej projíti. Dvě neděle se rozuměti mají čtrnácte dní. Protož, kdo práva svého nechce promlčeti, čtrnáctému dni nedaj projíti. Forma přísahy toho, který přes právo k průvodům odkladu žádá. Přísahám Pánu Bohu všemohaucímu, že tohoto odkladu k zpravení a spůsobení mých dalších spravedlností v té při, mezi N. N. původem s jedné a mnau N. N. obviněným s strany druhé, žádám upřímným a ne- obmyslným úmyslem a na žádnau stížnost druhé strany, a pro samau tu toliko příčinu, že jsem bezelstně v tom ve všem času s spravedlnostmi svými přihotoviti se nemohl. Toho mi dopomáhaj Pán Bůh všemohaucí i všickni svatí. A. LV. I. Kdyžby pak strany obě podle času a roku od práva uloženého před saudem se postavili, tehdy od saudcův bez dalších odtahův slyšány býti mají. Lečby tíž saudcové jich na ten den z příčin hodných slyšeti nemohli: tu k jistému dni pod předešlým odkladem má se jim čas a rok jmenovati, a na týž den je v jich průvodích slyšeti, a po vyslyšení, nebylo-li by v tom žádné překážky, veypovědí aneb jistým rozsudkem hned toho dne jich poděliti, aneb k veypovědí do dvau nedělí
Strana 37
A. LV—LVII. 37 pořád zběhlých jim odložiti a na ten den veypověď konečně stranám učiniti. II. A saudcové při žádném právě nemají rozsudky aneb nálezy svými protahovati: ale, pokudž nejspíše může býti, strany jimi podělovati mají. Saudcové bez odtahův strany v průvodích podle odkladu slyšeti a veypovědí aneb rozsudkem jich poděliti mají. A. LVI. I. Kdožbykoli z přespolních lidí k osobě, pod právem městským usedlé aneb k témuž právu náležité, o jakaužkoli věc pořádem práva přikročiti chtěl, a ta osoba toho by žádala, aby ten přespolní jakožto původ o škodu uručil, povinen bude to učiniti. Osoba přespolní domácímu, chtě ho viniti, o škody uruč. II. Pakliby bezelstně v žádné rukojmě při témž právě se objíti nemohl: tehdy povinen bude, od práva svého, k kterémuž přísedí, rukojmě hodné objednati a jistotu toho dostatečnau od práva svého přinesti. Jestližeby on jakožto původ v té při padl, že tíž rukojmové budau povinni (práva svého sobě v tom na pomoc nic neberauce) na tom právě, kdežby saud o při hlavní držán byl, ze škod autratních a nákladních právi býti. Však nemohla-li by ta přespolní osoba bezelstně v rukojmě při tom právě se objíti, od práva svého rukojmě hodné objedná, kteřížby na tom právě (svého práva sobě na pomoc neberúce) z týchž škod právi byli. III. Pakliby tíž rukojmové na tom právě se nepostavili, a z takových škod té osobě právi býti zanedbávali: tehdy táž osoba, kteráž v té při práva zůstala, cožby těch a takových škod autratních a nákladních podle spravedlivého od práva uznání provedla, bude moci (ohradě se listem) právem stavným takových škod na osobách z toho práva dobývati. Pakliby potom právi býti nechtěli, kdo při obdržel, škody předce ukazuj, a potom právem stavným jich dobývaj. A. LVII. Což se urukování pro škody dotýče, mezi Starým, Novým a Menším Městy pražskými snešení se jest stalo, kteréž na časy budaucí za právo také držáno býti má: Kterýžby koli měštěnín
A. LV—LVII. 37 pořád zběhlých jim odložiti a na ten den veypověď konečně stranám učiniti. II. A saudcové při žádném právě nemají rozsudky aneb nálezy svými protahovati: ale, pokudž nejspíše může býti, strany jimi podělovati mají. Saudcové bez odtahův strany v průvodích podle odkladu slyšeti a veypovědí aneb rozsudkem jich poděliti mají. A. LVI. I. Kdožbykoli z přespolních lidí k osobě, pod právem městským usedlé aneb k témuž právu náležité, o jakaužkoli věc pořádem práva přikročiti chtěl, a ta osoba toho by žádala, aby ten přespolní jakožto původ o škodu uručil, povinen bude to učiniti. Osoba přespolní domácímu, chtě ho viniti, o škody uruč. II. Pakliby bezelstně v žádné rukojmě při témž právě se objíti nemohl: tehdy povinen bude, od práva svého, k kterémuž přísedí, rukojmě hodné objednati a jistotu toho dostatečnau od práva svého přinesti. Jestližeby on jakožto původ v té při padl, že tíž rukojmové budau povinni (práva svého sobě v tom na pomoc nic neberauce) na tom právě, kdežby saud o při hlavní držán byl, ze škod autratních a nákladních právi býti. Však nemohla-li by ta přespolní osoba bezelstně v rukojmě při tom právě se objíti, od práva svého rukojmě hodné objedná, kteřížby na tom právě (svého práva sobě na pomoc neberúce) z týchž škod právi byli. III. Pakliby tíž rukojmové na tom právě se nepostavili, a z takových škod té osobě právi býti zanedbávali: tehdy táž osoba, kteráž v té při práva zůstala, cožby těch a takových škod autratních a nákladních podle spravedlivého od práva uznání provedla, bude moci (ohradě se listem) právem stavným takových škod na osobách z toho práva dobývati. Pakliby potom právi býti nechtěli, kdo při obdržel, škody předce ukazuj, a potom právem stavným jich dobývaj. A. LVII. Což se urukování pro škody dotýče, mezi Starým, Novým a Menším Městy pražskými snešení se jest stalo, kteréž na časy budaucí za právo také držáno býti má: Kterýžby koli měštěnín
Strana 38
38 O původu a obeslaném, též o obsílkách. z měst svrchu jmenovaných usedlý před kterým právem v těch městech, oč koli s druhým měštěnínem také usedlým činiti měl, že urukováním ztěžován býti nemá. Než jestli žeby v při padl, povinen bude na tom právě, na kterémž k rozsauzení ta věc přišla, nic sobě v tom na pomoc práva svého nebera, z takových škod práv býti a z nich odpovídati, a cožby jich proti němu provedeno bylo, druhé straně je zaplatiti. Pakli by toho neučinil, právem stavným má se jemu k tomu dopomáhati. Měštěnín usedlý v Starém, Novém, Menším Městě pražském, měl-li by s kterým měšťanem též usedlým z těch měst míti činiti, urukováním pro škody stěžován býti nemá. Však padl-li by ve při, povinen bude tu, kde se nález stal, z škod práv býti; jinak právem stavným dopomožení na něm se státi má. A. LVIII. I. Otec na místě dětí svých nezletilých a nevybytých, manžel na místě své manželky, hospodář na místě své čeládky, in civilibus causis mohau (ač chtějí-li) viniti, i také zase na obvinění jiným odpovídati. Otec na místě dětí svých nevybytých, manžel na místě manželky, hospodář na místě své čeládky mohau viniti, i zase viněni býti. II. Však kdežby se cti, hrdla aneb dědictví dotýkalo, tu jedenkaždý povinen jest, sám osobně před právem se postaviti a při žalobě aneb odporu svém státi. A chtěl-li by potom po- ručníka aneb poručníky na místě svém k těm přem zříditi, to bude moci každý učiniti. Však potomně k vyslyšení veypovědi původ i obviněný před právem osobně najíti se dáti mají. Však kde by se cti, hrdla, dědictví dotýkalo, každý sám při žalobě, odpovědi a veypovědi osobně stůj. III. Také poručníci na místě sirotkův let nedošlých mohau se o spravedlnost sirotčí sauditi, i jiným také z toho odpovídati a právi býti povinni jsau. A cožby tak buď vysaudili aneb prosaudili, to k dobrému aneb na škodu sirotkův se vztáhne. Poručníci na místě sirotkův let nedošlých sauditi se mohau. A vy- saudí-li co, to k dobrému, pakli prosaudí, na škodu sirotkům se vztáhne. A. LIX. Kdož prvé ku právu se uteče, to jest, kdož prvé k purk- mistru přijde a za obeslání požádá, ten také prvé slyšán buď.
38 O původu a obeslaném, též o obsílkách. z měst svrchu jmenovaných usedlý před kterým právem v těch městech, oč koli s druhým měštěnínem také usedlým činiti měl, že urukováním ztěžován býti nemá. Než jestli žeby v při padl, povinen bude na tom právě, na kterémž k rozsauzení ta věc přišla, nic sobě v tom na pomoc práva svého nebera, z takových škod práv býti a z nich odpovídati, a cožby jich proti němu provedeno bylo, druhé straně je zaplatiti. Pakli by toho neučinil, právem stavným má se jemu k tomu dopomáhati. Měštěnín usedlý v Starém, Novém, Menším Městě pražském, měl-li by s kterým měšťanem též usedlým z těch měst míti činiti, urukováním pro škody stěžován býti nemá. Však padl-li by ve při, povinen bude tu, kde se nález stal, z škod práv býti; jinak právem stavným dopomožení na něm se státi má. A. LVIII. I. Otec na místě dětí svých nezletilých a nevybytých, manžel na místě své manželky, hospodář na místě své čeládky, in civilibus causis mohau (ač chtějí-li) viniti, i také zase na obvinění jiným odpovídati. Otec na místě dětí svých nevybytých, manžel na místě manželky, hospodář na místě své čeládky mohau viniti, i zase viněni býti. II. Však kdežby se cti, hrdla aneb dědictví dotýkalo, tu jedenkaždý povinen jest, sám osobně před právem se postaviti a při žalobě aneb odporu svém státi. A chtěl-li by potom po- ručníka aneb poručníky na místě svém k těm přem zříditi, to bude moci každý učiniti. Však potomně k vyslyšení veypovědi původ i obviněný před právem osobně najíti se dáti mají. Však kde by se cti, hrdla, dědictví dotýkalo, každý sám při žalobě, odpovědi a veypovědi osobně stůj. III. Také poručníci na místě sirotkův let nedošlých mohau se o spravedlnost sirotčí sauditi, i jiným také z toho odpovídati a právi býti povinni jsau. A cožby tak buď vysaudili aneb prosaudili, to k dobrému aneb na škodu sirotkův se vztáhne. Poručníci na místě sirotkův let nedošlých sauditi se mohau. A vy- saudí-li co, to k dobrému, pakli prosaudí, na škodu sirotkům se vztáhne. A. LIX. Kdož prvé ku právu se uteče, to jest, kdož prvé k purk- mistru přijde a za obeslání požádá, ten také prvé slyšán buď.
Strana 39
A. LVIII—LXII. B. I. 39 Neb práva bdícím folkují. Ten také, kdož jest přednější časem, bude bližší právem. Qui prior tempore, potior est et jure. Kdo prvé za obeslání požádá, ten také prvé buď slyšán. Neb kdo jest přednější časem, bude mocnější právem. A. LX. Lidem hostinským a přespolním saudcové k jich spra- vedlivostem bez odtahův dopomáhati mají, lečby toho byly slušné příčiny, pro kteréžby se odkladové dáti museli. Lidem hostinským a přespolním k jich spravedlnostem bez odtahův dopomáhati se má. A. LXI. Původ povinen jest, tím právem a pořádkem přikračovati k svému odporníku, k kterémuž týž odporník přísluší a jeho požívá. Neb jedenkaždý při svém pořádu práva zůstaven býti má. Jedenkaždý při svém pořádu práva zůstaven býti má. A. LXII. Původ ani obeslaný pobízením k bitvě, aneb neslušných na se pokut podvolením, spravedlnosti a nevinnosti své doli- čovati ani potvrzovati nemá. Než jedenkaždý řádem a právem živ býti, a ne své vůle požívati, povinen jest. Původ ani obeslaný pobízením k bitvě aneb neslušných na se pokut podvolením nevinnosti své doličovati nemá; než jedenkaždý řádem a právem živ býti povinen jest. B. I. I. Byl-liby jeden od několika původův z skutku nějakého škodného, hlavního aneb veytržného obviněn, a měl by o to s nimi jistý rozsudek: z takového skutku potom od žádného z téhož počtu, kteříž se proti němu za původa postavili, ob- zvláštně vinín býti nemá. Obviněný od několika původův z skutku škodného, měl-li by o to s nimi rozsudek, potom od žádného z nich obzvláštně viniti se nemá. II. A zase, jestli žeby dva aneb jich více nad někým svau vůli provedli, a nebyli by ku právu všickni dosaženi: původ po rozsudku, kterýž by se jemu na jednu anebo na dvě osoby stal, bude moci k jiným pozůstalým, kterýchž prvé z toho nevinil, o to také pořádem práva, kdež by postiženi byli, přistupovati,
A. LVIII—LXII. B. I. 39 Neb práva bdícím folkují. Ten také, kdož jest přednější časem, bude bližší právem. Qui prior tempore, potior est et jure. Kdo prvé za obeslání požádá, ten také prvé buď slyšán. Neb kdo jest přednější časem, bude mocnější právem. A. LX. Lidem hostinským a přespolním saudcové k jich spra- vedlivostem bez odtahův dopomáhati mají, lečby toho byly slušné příčiny, pro kteréžby se odkladové dáti museli. Lidem hostinským a přespolním k jich spravedlnostem bez odtahův dopomáhati se má. A. LXI. Původ povinen jest, tím právem a pořádkem přikračovati k svému odporníku, k kterémuž týž odporník přísluší a jeho požívá. Neb jedenkaždý při svém pořádu práva zůstaven býti má. Jedenkaždý při svém pořádu práva zůstaven býti má. A. LXII. Původ ani obeslaný pobízením k bitvě, aneb neslušných na se pokut podvolením, spravedlnosti a nevinnosti své doli- čovati ani potvrzovati nemá. Než jedenkaždý řádem a právem živ býti, a ne své vůle požívati, povinen jest. Původ ani obeslaný pobízením k bitvě aneb neslušných na se pokut podvolením nevinnosti své doličovati nemá; než jedenkaždý řádem a právem živ býti povinen jest. B. I. I. Byl-liby jeden od několika původův z skutku nějakého škodného, hlavního aneb veytržného obviněn, a měl by o to s nimi jistý rozsudek: z takového skutku potom od žádného z téhož počtu, kteříž se proti němu za původa postavili, ob- zvláštně vinín býti nemá. Obviněný od několika původův z skutku škodného, měl-li by o to s nimi rozsudek, potom od žádného z nich obzvláštně viniti se nemá. II. A zase, jestli žeby dva aneb jich více nad někým svau vůli provedli, a nebyli by ku právu všickni dosaženi: původ po rozsudku, kterýž by se jemu na jednu anebo na dvě osoby stal, bude moci k jiným pozůstalým, kterýchž prvé z toho nevinil, o to také pořádem práva, kdež by postiženi byli, přistupovati,
Strana 40
40 O původu a obeslaném, též o obsílkách. rovně jako k prvním předešle při právě postiženým, na kteréž mu se již rozsudek stal. Původ, nemůže-li všech, kteříž svau vůli nad ním provedli, ku právu dosáhnuti, může jednoho viniti; potom, maje s ním rozsudek, také k jiným právem přikráčeti. B. II. I. Původ obeslaného ze dvau neb tří věcí, sebe rozdílných a se nedotýkajících, jednau žalobau viniti nemůže. Nebo rozdílná lidská zavinění, i také rozličné spravedlnosti, rozdílných také žalob potřebují. A každá pře jednau žalobau s jedním roz- sudkem se vykonává. Než, zachovaje pořád práva, má obesla- ného z každé věci obzvláštně viniti. A obeslaný povinen bude také na každau žalobu obzvláštně odpovídati, aneb příčiny svého neodpovídání položiti. Původ obeslaného ze dvau nebo tří věcí, sebe rozdílných a se nedo- týkajících, jednau žalobau viniti nemůž. Než z každé věci obzvláštně. II. Než, jestli žeby jeden na druhého jakau stížnau sup- plikací a nějakého spisu podal, a tím by druhého naříkal a haněl: i kohožby se tu koli dotklo, ten bude moci k tomu, kdož takovau supplikací aneb spis na jeho potupu neb lehkost sepsati dal, a tím ho naříkati a haněti směl, pořádem práva při- staupiti a z těch ze všech artikulův, kteréžby táž supplikací aneb ten spis v sobě obsahoval (ač chtěl-li by) jednau toliko žalobau viniti, a on jemu z toho práv býti má. A táž supplikací obsahovala-li by v sobě nářek neprovedený, aneb nedovedený, tehdy ten, kdož ji psal aneb sepsati poručil, v pokutu nářku upadne: pakli hanění, též při pokutě o zhanění zůstaven bude. Lečby proti někomu supplikací podána byla a několik artikulův v sobě obsahovala: v té příčině, chce-li kdo, může jednau žalobau ze všech artikulův viniti. III. Však kdežby se věcí aneb kaupí nějakých, kteréžby na míře a váze záležely, dotklo: z těch collective, to jest, auhrnkem a jednau žalobau, od původa k obeslanému přikra- čovati se může, a obeslaný povinen bude odpovídati, a rozdílností se brániti nemůže. Také kde by se věcí nějakých, kteréž by na míře a váze záležely, dotklo, z těch jednau žalobau úhrnkem může k obeslanému se přikročiti.
40 O původu a obeslaném, též o obsílkách. rovně jako k prvním předešle při právě postiženým, na kteréž mu se již rozsudek stal. Původ, nemůže-li všech, kteříž svau vůli nad ním provedli, ku právu dosáhnuti, může jednoho viniti; potom, maje s ním rozsudek, také k jiným právem přikráčeti. B. II. I. Původ obeslaného ze dvau neb tří věcí, sebe rozdílných a se nedotýkajících, jednau žalobau viniti nemůže. Nebo rozdílná lidská zavinění, i také rozličné spravedlnosti, rozdílných také žalob potřebují. A každá pře jednau žalobau s jedním roz- sudkem se vykonává. Než, zachovaje pořád práva, má obesla- ného z každé věci obzvláštně viniti. A obeslaný povinen bude také na každau žalobu obzvláštně odpovídati, aneb příčiny svého neodpovídání položiti. Původ obeslaného ze dvau nebo tří věcí, sebe rozdílných a se nedo- týkajících, jednau žalobau viniti nemůž. Než z každé věci obzvláštně. II. Než, jestli žeby jeden na druhého jakau stížnau sup- plikací a nějakého spisu podal, a tím by druhého naříkal a haněl: i kohožby se tu koli dotklo, ten bude moci k tomu, kdož takovau supplikací aneb spis na jeho potupu neb lehkost sepsati dal, a tím ho naříkati a haněti směl, pořádem práva při- staupiti a z těch ze všech artikulův, kteréžby táž supplikací aneb ten spis v sobě obsahoval (ač chtěl-li by) jednau toliko žalobau viniti, a on jemu z toho práv býti má. A táž supplikací obsahovala-li by v sobě nářek neprovedený, aneb nedovedený, tehdy ten, kdož ji psal aneb sepsati poručil, v pokutu nářku upadne: pakli hanění, též při pokutě o zhanění zůstaven bude. Lečby proti někomu supplikací podána byla a několik artikulův v sobě obsahovala: v té příčině, chce-li kdo, může jednau žalobau ze všech artikulův viniti. III. Však kdežby se věcí aneb kaupí nějakých, kteréžby na míře a váze záležely, dotklo: z těch collective, to jest, auhrnkem a jednau žalobau, od původa k obeslanému přikra- čovati se může, a obeslaný povinen bude odpovídati, a rozdílností se brániti nemůže. Také kde by se věcí nějakých, kteréž by na míře a váze záležely, dotklo, z těch jednau žalobau úhrnkem může k obeslanému se přikročiti.
Strana 41
B. II—VI. 41 B. III. K kterémuž právu manžel náleží, k tomu také i manželka jeho přísluší. Však jestli žeby při jiném právě statek svůj svobodný měla, bude povinna, také tu na témž právě, kdež týž statek jest, kdyžby se jeho dotýkalo, odpovídati i také z něho práva býti. K kterému právu manžel náleží, k tomu také manželka jeho; lečby při jiném právě statek svobodný měla, z toho tu, kdež ten statek jest, od- povídati povinna bude. B. IV. Původ, pustí-li sám dobrovolně od své žaloby, nemá od žádného zase bezděčně k saudu nucen býti. Však škody autratní a nákladné obeslanému nahraditi povinen bude. Pustíš-li dobrovolně od žaloby, škody obeslanému nahraď. B. V. I. Kdož, jsa pořádně k saudu obeslán a před právem stoje a na sebe žalobu vyslyše, od práva by svévolně a zau- mysla ušel, ten každý v své při padne, tak jakoby se na něho rozsudek stal. Kdoby svévolně zúmysla od práva ušel, žalobu na se vyslyše, v té při padne. II. Také, komužby od práva bylo nalezeno, aby na žalobu na se učiněnau odpovídal, a ten svévolně odpovídati by nechtěl, ani příčiny, aneb příčin slušných, proč by nebyl odpovídati povinen, nepředložil: saudcové na takového, jakožto potupitele práva, straně původní právo dadí, a toho jemu dopomáhati budau. Též, kdoby odpovídati zúmyslně nechtěl, proti tomu bude straně pů- vodní právo dáno. B. VI. I. Přísežní služebníci práva, jako jsau služebníci purk- mistrovi, aneb jiné osoby k tomu zřízené, takto lidi ku právu aneb k vydání svědomí obsílati mají. Kdež dům aneb obydlé své má ten, kdož se obsílá, tu oni přísežní do toho domu aneb obydlí jeho jíti mají a jemu oznámiti, že ho tento aneb tito, ze jména je jmenujíc, k tomu saudu a k jistému dni obsílají.
B. II—VI. 41 B. III. K kterémuž právu manžel náleží, k tomu také i manželka jeho přísluší. Však jestli žeby při jiném právě statek svůj svobodný měla, bude povinna, také tu na témž právě, kdež týž statek jest, kdyžby se jeho dotýkalo, odpovídati i také z něho práva býti. K kterému právu manžel náleží, k tomu také manželka jeho; lečby při jiném právě statek svobodný měla, z toho tu, kdež ten statek jest, od- povídati povinna bude. B. IV. Původ, pustí-li sám dobrovolně od své žaloby, nemá od žádného zase bezděčně k saudu nucen býti. Však škody autratní a nákladné obeslanému nahraditi povinen bude. Pustíš-li dobrovolně od žaloby, škody obeslanému nahraď. B. V. I. Kdož, jsa pořádně k saudu obeslán a před právem stoje a na sebe žalobu vyslyše, od práva by svévolně a zau- mysla ušel, ten každý v své při padne, tak jakoby se na něho rozsudek stal. Kdoby svévolně zúmysla od práva ušel, žalobu na se vyslyše, v té při padne. II. Také, komužby od práva bylo nalezeno, aby na žalobu na se učiněnau odpovídal, a ten svévolně odpovídati by nechtěl, ani příčiny, aneb příčin slušných, proč by nebyl odpovídati povinen, nepředložil: saudcové na takového, jakožto potupitele práva, straně původní právo dadí, a toho jemu dopomáhati budau. Též, kdoby odpovídati zúmyslně nechtěl, proti tomu bude straně pů- vodní právo dáno. B. VI. I. Přísežní služebníci práva, jako jsau služebníci purk- mistrovi, aneb jiné osoby k tomu zřízené, takto lidi ku právu aneb k vydání svědomí obsílati mají. Kdež dům aneb obydlé své má ten, kdož se obsílá, tu oni přísežní do toho domu aneb obydlí jeho jíti mají a jemu oznámiti, že ho tento aneb tito, ze jména je jmenujíc, k tomu saudu a k jistému dni obsílají.
Strana 42
42 O původu a obeslaném, též o obsílkách. Pakli by ten, kterýž se obsílá, na ten čas doma nebyl, přísežný jemu obsílku v domu aneb obydlí jeho poznamenej, a manželce neb čeládce jeho o tom oznam, kdyžby se ta osoba, kteráž se obsílá, do domu navrátila, aby jemu takového obeslání pozna- menání ukázali aneb o obsílce oznámili. Tehdy tím spůsobem jesliže obeslání se vykoná, za pořádné držáno bude. Pakliby ten, kterýž se obsílá, přes pole byl, jiným obesláním, kdyžby se domu zase navrátil, obeslán buď. A též při dodávání cedulí pro svědomí, aneb pro položení jistých věcí, ten pořádek ať se zachovává. A přísežní při takových obesláních upřímě vedle svých povinností k lidem se chovejte, poněvadž se vám pro přísahy váše při právě věřiti má. Služebníci purkmistrovi koho mají obsílati, mají k němu domův jíti, a kdo ho obsílá, oznámiti; pakli by doma nebyl, mají obsílku v obydlí jeho poznamenati a říci čeledi, aby mu o tom oznámili. A při dodávání cedulí pro svědomí neb položení jistých věcí týž pořádek má býti zachován. II. A kohožby tak první obeslání doma zastihlo, ten od práva již neodcházej ani neodjížděj, ale aneb se postav, aneb potřeby pilné a bezelstné, kteréžby jemu nastávaly, a kterýchž by bez své veliké škody a těžkosti nikterakž opustiti nemohl, před právem aneb před purkmistrem hned toho dne opověz a v tom se ohraď. Tu najde-li se bezelstná jeho potřeba, čas jiný a jistý den k stání jemu od purkmistra aneb od práva uložen buď, kteréhožto dne a času potomně ten obeslaný žádným spůsobem, aby státi neměl, obmeškávati nemá, ale na den sobě uložený bez obsílky se postav a na sebe žalobu od původa slyš. Obsílkau doma zastižený od práva neodcházej ani neodjížděj, lečby se před purkmistrem hned toho dne opověděl. B. VII. I. Jedenkaždý, přistaupě k saudu, všelijakou uctivost za- chovati a pokojně i vážně o spravedlivost svau k druhému do- mlauvati se má. Při právě jedenkaždý uctivost, pokoj a vážnost zachovej. II. Pakliby buď původní aneb obeslaná strana, mimo po- třebu a náležitost pře, v jaké postranní důtky před saudem se vydala, tak žeby aneb původ obeslaného, aneb zase obeslaný
42 O původu a obeslaném, též o obsílkách. Pakli by ten, kterýž se obsílá, na ten čas doma nebyl, přísežný jemu obsílku v domu aneb obydlí jeho poznamenej, a manželce neb čeládce jeho o tom oznam, kdyžby se ta osoba, kteráž se obsílá, do domu navrátila, aby jemu takového obeslání pozna- menání ukázali aneb o obsílce oznámili. Tehdy tím spůsobem jesliže obeslání se vykoná, za pořádné držáno bude. Pakliby ten, kterýž se obsílá, přes pole byl, jiným obesláním, kdyžby se domu zase navrátil, obeslán buď. A též při dodávání cedulí pro svědomí, aneb pro položení jistých věcí, ten pořádek ať se zachovává. A přísežní při takových obesláních upřímě vedle svých povinností k lidem se chovejte, poněvadž se vám pro přísahy váše při právě věřiti má. Služebníci purkmistrovi koho mají obsílati, mají k němu domův jíti, a kdo ho obsílá, oznámiti; pakli by doma nebyl, mají obsílku v obydlí jeho poznamenati a říci čeledi, aby mu o tom oznámili. A při dodávání cedulí pro svědomí neb položení jistých věcí týž pořádek má býti zachován. II. A kohožby tak první obeslání doma zastihlo, ten od práva již neodcházej ani neodjížděj, ale aneb se postav, aneb potřeby pilné a bezelstné, kteréžby jemu nastávaly, a kterýchž by bez své veliké škody a těžkosti nikterakž opustiti nemohl, před právem aneb před purkmistrem hned toho dne opověz a v tom se ohraď. Tu najde-li se bezelstná jeho potřeba, čas jiný a jistý den k stání jemu od purkmistra aneb od práva uložen buď, kteréhožto dne a času potomně ten obeslaný žádným spůsobem, aby státi neměl, obmeškávati nemá, ale na den sobě uložený bez obsílky se postav a na sebe žalobu od původa slyš. Obsílkau doma zastižený od práva neodcházej ani neodjížděj, lečby se před purkmistrem hned toho dne opověděl. B. VII. I. Jedenkaždý, přistaupě k saudu, všelijakou uctivost za- chovati a pokojně i vážně o spravedlivost svau k druhému do- mlauvati se má. Při právě jedenkaždý uctivost, pokoj a vážnost zachovej. II. Pakliby buď původní aneb obeslaná strana, mimo po- třebu a náležitost pře, v jaké postranní důtky před saudem se vydala, tak žeby aneb původ obeslaného, aneb zase obeslaný
Strana 43
B. VII—IX. 43 původa na cti dotekl anebo zhaněl: tehdy ten tak před právem dotčený bude moci o takovau důtku pořádem práva k naříkají- címu a dotýkajícímu hleděti. A nicméně to právo, před kterýmž by neuctivost zachována byla, toho, kdož by se jí dopustil, vedle spravedlivého uznání předse ztrestati může. B. VIII. I. Přede všemi saudy v království Českém pořádnými, kdyžby jeden druhého, z čehož pak koli, viniti chtěl, má a po- vinen bude původ svau žalobu v jazyku Českém na obeslaného aneb obviněného činiti. Obviněný pak též českým jazykem má jemu odpovídati. Při právě původ i obeslaný Českým jazykem mluvte. II. A měla-liby která strana průvody své v jazyku cizím, takové své průvody, prvé nežby na tu při z strany prokazování přišlo, dej je sobě přísežnému při témž právě do jazyku Českého přeložiti. A tak potom tu při jedna i druhá strana v témž jazyku Českém k místu a k konci přivesti hleď. Průvody, má-li která strana v jazyku cizím, dej je sobě přísežnému při témž právě na Českau řeč časně přeložiti. DE ACTIONIBUS, Responsionibus et Exceptionibus. O žalobách a odpovídání na žaloby, aneb předložení příčin, pro kteréž odpovídati po- vinen nejsi. В. IX. Žaloba aneb obvinění v jazyku našem Českém jiného nic nevyznamenává, než to, což původ proti straně obeslané sobě před právem a saudem pořádným ztěžuje, vznáší, a v tom za opatření aneb toho za dopomožení žádá. Žaloba jest to, což původ proti straně obeslané před saudem vznáší, a v tom za opatření žádá.
B. VII—IX. 43 původa na cti dotekl anebo zhaněl: tehdy ten tak před právem dotčený bude moci o takovau důtku pořádem práva k naříkají- címu a dotýkajícímu hleděti. A nicméně to právo, před kterýmž by neuctivost zachována byla, toho, kdož by se jí dopustil, vedle spravedlivého uznání předse ztrestati může. B. VIII. I. Přede všemi saudy v království Českém pořádnými, kdyžby jeden druhého, z čehož pak koli, viniti chtěl, má a po- vinen bude původ svau žalobu v jazyku Českém na obeslaného aneb obviněného činiti. Obviněný pak též českým jazykem má jemu odpovídati. Při právě původ i obeslaný Českým jazykem mluvte. II. A měla-liby která strana průvody své v jazyku cizím, takové své průvody, prvé nežby na tu při z strany prokazování přišlo, dej je sobě přísežnému při témž právě do jazyku Českého přeložiti. A tak potom tu při jedna i druhá strana v témž jazyku Českém k místu a k konci přivesti hleď. Průvody, má-li která strana v jazyku cizím, dej je sobě přísežnému při témž právě na Českau řeč časně přeložiti. DE ACTIONIBUS, Responsionibus et Exceptionibus. O žalobách a odpovídání na žaloby, aneb předložení příčin, pro kteréž odpovídati po- vinen nejsi. В. IX. Žaloba aneb obvinění v jazyku našem Českém jiného nic nevyznamenává, než to, což původ proti straně obeslané sobě před právem a saudem pořádným ztěžuje, vznáší, a v tom za opatření aneb toho za dopomožení žádá. Žaloba jest to, což původ proti straně obeslané před saudem vznáší, a v tom za opatření žádá.
Strana 44
44 O žalobách a odpovědech na ně. B. X. Všecka pak obvinění a žaloby pocházejí a svůj začátek mají z povinností těch, jimiž jsau lidé jedni druhým zavázáni. A protož, nepředejde-li jaká tobě na druhém povinnost, to jest, neučinil-liť jest někdo nic, není-liť dlužen, nepřipověděl-liť ně- čeho dáti, nezavázal-liť se tobě něčím, nemůžeš a nemáš ho podle čeho viniti. A tak každau žalobu musí předjíti příčina, to jest, nějaká povinnost, a ta slove v řeči latinské Obligatio. B. XI. I. Ty pak žaloby aneb obvinění předně dělí se na dvé. Neb některé vztahují se na osoby, totiž, když některá osoba něco proti druhé zaviní, aneb v něčem ublíží, něco dáti aneb učiniti připoví, tehdy se z toho před právem viní. A to slove Actio in personam. II. Jiné pak žaloby jsau, kteréž se vztahují na věci, jako na dědictví a jiné spravedlivosti nám náležité, totiž movité aneb nemovité, kterýchž my, jiného z nich obsílajíce a viníce, užiti žádáme. A slove Actio in rem. Z kteréhožto dvojího žalob aneb obvinění rozdílu všickni jiní rozdílové pocházejí, Všecka obvinění začátek berau a pocházejí z povinností těch, jimiž jsau sobě jedni druhým zavázáni. A některá se vztahují na osoby, některá na věci buďto movité nebo nemovité. B. XII. I. Každý, jsa pořádně před právo obeslán a vyslyše na sebe žalobu, povinen jest na ni světlau odpověď dáti, to jest, aneb se k ní přiznati, aneb jí odepříti, aneb proti té žalobě jistau Exceptii položiti. Tak jakž o tom A. XLV. položeno jest. II. Slove pak v právích Exceptio předložení slušné příčiny aneb příčin, pro kteréž obviněný praví se nebyti povinen, na žalobu původovi odpovídati, aneb před těmi saudci o to slyšán a sauzen býti; aneb když se výmluva a příčina saudcům před- kládá, proč aneb z kterých příčin něco se toho zběhlo, což se slušně od obviněného, za příčinami jemu danými, státi a vy- konati mohlo. Summau Exceptiones jsau veymluvy, obrany a předložené příčiny slušné všech věcí a všelijakých skutkův zběhlých.
44 O žalobách a odpovědech na ně. B. X. Všecka pak obvinění a žaloby pocházejí a svůj začátek mají z povinností těch, jimiž jsau lidé jedni druhým zavázáni. A protož, nepředejde-li jaká tobě na druhém povinnost, to jest, neučinil-liť jest někdo nic, není-liť dlužen, nepřipověděl-liť ně- čeho dáti, nezavázal-liť se tobě něčím, nemůžeš a nemáš ho podle čeho viniti. A tak každau žalobu musí předjíti příčina, to jest, nějaká povinnost, a ta slove v řeči latinské Obligatio. B. XI. I. Ty pak žaloby aneb obvinění předně dělí se na dvé. Neb některé vztahují se na osoby, totiž, když některá osoba něco proti druhé zaviní, aneb v něčem ublíží, něco dáti aneb učiniti připoví, tehdy se z toho před právem viní. A to slove Actio in personam. II. Jiné pak žaloby jsau, kteréž se vztahují na věci, jako na dědictví a jiné spravedlivosti nám náležité, totiž movité aneb nemovité, kterýchž my, jiného z nich obsílajíce a viníce, užiti žádáme. A slove Actio in rem. Z kteréhožto dvojího žalob aneb obvinění rozdílu všickni jiní rozdílové pocházejí, Všecka obvinění začátek berau a pocházejí z povinností těch, jimiž jsau sobě jedni druhým zavázáni. A některá se vztahují na osoby, některá na věci buďto movité nebo nemovité. B. XII. I. Každý, jsa pořádně před právo obeslán a vyslyše na sebe žalobu, povinen jest na ni světlau odpověď dáti, to jest, aneb se k ní přiznati, aneb jí odepříti, aneb proti té žalobě jistau Exceptii položiti. Tak jakž o tom A. XLV. položeno jest. II. Slove pak v právích Exceptio předložení slušné příčiny aneb příčin, pro kteréž obviněný praví se nebyti povinen, na žalobu původovi odpovídati, aneb před těmi saudci o to slyšán a sauzen býti; aneb když se výmluva a příčina saudcům před- kládá, proč aneb z kterých příčin něco se toho zběhlo, což se slušně od obviněného, za příčinami jemu danými, státi a vy- konati mohlo. Summau Exceptiones jsau veymluvy, obrany a předložené příčiny slušné všech věcí a všelijakých skutkův zběhlých.
Strana 45
B. X—XIII. 45 III. A jakž původ povinen jest, žalobu svau před právem provesti: tak také obviněný svau před právem předloženau pří- činu aneb veymluvu povinen bude pravau učiniti, podle té právní regule: Sicut Actor tenetur probare suam intentionem, ita quоquе Reus suam exceptionem. IV. A v té takové příčině již obviněný povinnost původa na se uvede, a svau Exceptii provozovati musí, proto že Reus exceptione fit Actor. V. A jedenkaždý obžalovaný v své takové Exceptii má se prvé ohlásiti, nežby od něho na žalobu odpověď původovi dána byla. Neb jestli žeby, po dání na žalobu odpovědi, Exceptií, to jest, veymluv a příčin požívati chtěl, pravě, žeby pro tyto a tyto příčiny odpovídati povinen nebyl: jižby po odpovědi na žalobu původovi dané, a po sporu mezi stranami před právem vzešlém, postačiti mu nemohlo, vedle toho práva: Exceptiones fiant ante litis contestationem; nam post contestationem locus non erit exceptioni, to jest, všelijaké obrany a příčiny z strany neodpovídání, ať se od obžalovaných prvé, před dáním na žalobu od původa učiněnau odpovědi, vykonávají a před právem před- kládají. Neb po sporu, to jest, po odpovědi na žalobu dané, takovým obranám žádného se místa při právě nepozůstavuje. Obrany k neodpovídání, aneb že před tím saudem o to slyšení býti nemá, klásti se mají před dáním odpovědi; nebo po dané odpovědi k tako- vým obranám místa při právě nepozůstává. A v té příčině obviněný po- vinnost původa na se uvozuje a svú obranu provozovati musí. B. XIII. Ti, kteříž od lidí mluví a pře vedau, zbytečnými příčinami saudcův zanepraždňovati nemají. A protož, kdožbykoli k zdvi- žení mluviti dal, aneb řečník od koho mluvil, a takového zdvižení neprovedl, aby původovi té pře deset kop grošův českých pokuty propadl, kterauž jemu povinen bude dáti ve dvau nedělích pořád zběhlých. Pakli by nedal, tehdy vězením aneb stavným právem k tomu podle práva přidržán býti má. Kdožby koli k zdvižení mluviti dal a takového zdvižení neprovedl, původovi ve dvau nedělích pořád zběhlých deset kop grošův českých pokuty dej.
B. X—XIII. 45 III. A jakž původ povinen jest, žalobu svau před právem provesti: tak také obviněný svau před právem předloženau pří- činu aneb veymluvu povinen bude pravau učiniti, podle té právní regule: Sicut Actor tenetur probare suam intentionem, ita quоquе Reus suam exceptionem. IV. A v té takové příčině již obviněný povinnost původa na se uvede, a svau Exceptii provozovati musí, proto že Reus exceptione fit Actor. V. A jedenkaždý obžalovaný v své takové Exceptii má se prvé ohlásiti, nežby od něho na žalobu odpověď původovi dána byla. Neb jestli žeby, po dání na žalobu odpovědi, Exceptií, to jest, veymluv a příčin požívati chtěl, pravě, žeby pro tyto a tyto příčiny odpovídati povinen nebyl: jižby po odpovědi na žalobu původovi dané, a po sporu mezi stranami před právem vzešlém, postačiti mu nemohlo, vedle toho práva: Exceptiones fiant ante litis contestationem; nam post contestationem locus non erit exceptioni, to jest, všelijaké obrany a příčiny z strany neodpovídání, ať se od obžalovaných prvé, před dáním na žalobu od původa učiněnau odpovědi, vykonávají a před právem před- kládají. Neb po sporu, to jest, po odpovědi na žalobu dané, takovým obranám žádného se místa při právě nepozůstavuje. Obrany k neodpovídání, aneb že před tím saudem o to slyšení býti nemá, klásti se mají před dáním odpovědi; nebo po dané odpovědi k tako- vým obranám místa při právě nepozůstává. A v té příčině obviněný po- vinnost původa na se uvozuje a svú obranu provozovati musí. B. XIII. Ti, kteříž od lidí mluví a pře vedau, zbytečnými příčinami saudcův zanepraždňovati nemají. A protož, kdožbykoli k zdvi- žení mluviti dal, aneb řečník od koho mluvil, a takového zdvižení neprovedl, aby původovi té pře deset kop grošův českých pokuty propadl, kterauž jemu povinen bude dáti ve dvau nedělích pořád zběhlých. Pakli by nedal, tehdy vězením aneb stavným právem k tomu podle práva přidržán býti má. Kdožby koli k zdvižení mluviti dal a takového zdvižení neprovedl, původovi ve dvau nedělích pořád zběhlých deset kop grošův českých pokuty dej.
Strana 46
46 O zdvižení pří a žalob. DE ACCUSATIONIBUS, quæ pro irritis habentur. O zdvižení pří a žalob. B. XIV. Kdožby z jiného žaloval, a jiné potom při svém průvodu vedl a ukazoval: ta pře s žalobau bude jemu zdvižena. Tyto pře s žalobami k zdvižení přicházejí: Kdožby z jiného žaloval, jiné potom vedl a ukazoval. B. XV. Kdožby z dvojí aneb trojí pře aneb jiných věcí, kteréž by nebyly spolu spojené a sebe se nedotýkaly, jednau žalobau k druhému přikračoval: ta pře s žalobau jemu bude zdvižena. Kdožby z dvojí nebo trojí věci, kteréžby nebyly spolu spojené a sebe se nedotýkaly, jednau žalobau vinil. B. XVI. Kdožby před kterýkoli saud obsílal druhého a počal na něj žalovati, a nevezma tam konce, ani dočekaje, aby jeho ža- loba rozsudkem konec tam vzala, o tu při obsílal by před jiný saud: má jemu ta pře s žalobau zdvižena býti. Kdožby před saudem kterýmkoli druhého obvinil, a nevezma tam konce, před jiný saud by obsílal. B. XVII. Kdyžby jeden druhého jinam, než k kterémuž by saudu obeslaný, aneb také ta věc, z níž obsílá, náležela, obsílal a vinil: ta pře s žalobau bude mu zdvižena. Kdožby jinam, než k kterémužby saudu obeslaný, aneb ta věc, z níž obsílá, náležela, obsílal. B. XVIII. Dotklo-li by se kde společníkův, bratří a sester nedílných, poručníkův aneb nápadníkův, a původ ne všechny, než někoho aneb některé toliko z nich žeby obeslal a je vinil: ta pře- s žalobau bude jemu zdvižena. Kdožby všech společníků, bratří, sester nedílných, poručníkův, ná- padníkův neobsílal.
46 O zdvižení pří a žalob. DE ACCUSATIONIBUS, quæ pro irritis habentur. O zdvižení pří a žalob. B. XIV. Kdožby z jiného žaloval, a jiné potom při svém průvodu vedl a ukazoval: ta pře s žalobau bude jemu zdvižena. Tyto pře s žalobami k zdvižení přicházejí: Kdožby z jiného žaloval, jiné potom vedl a ukazoval. B. XV. Kdožby z dvojí aneb trojí pře aneb jiných věcí, kteréž by nebyly spolu spojené a sebe se nedotýkaly, jednau žalobau k druhému přikračoval: ta pře s žalobau jemu bude zdvižena. Kdožby z dvojí nebo trojí věci, kteréžby nebyly spolu spojené a sebe se nedotýkaly, jednau žalobau vinil. B. XVI. Kdožby před kterýkoli saud obsílal druhého a počal na něj žalovati, a nevezma tam konce, ani dočekaje, aby jeho ža- loba rozsudkem konec tam vzala, o tu při obsílal by před jiný saud: má jemu ta pře s žalobau zdvižena býti. Kdožby před saudem kterýmkoli druhého obvinil, a nevezma tam konce, před jiný saud by obsílal. B. XVII. Kdyžby jeden druhého jinam, než k kterémuž by saudu obeslaný, aneb také ta věc, z níž obsílá, náležela, obsílal a vinil: ta pře s žalobau bude mu zdvižena. Kdožby jinam, než k kterémužby saudu obeslaný, aneb ta věc, z níž obsílá, náležela, obsílal. B. XVIII. Dotklo-li by se kde společníkův, bratří a sester nedílných, poručníkův aneb nápadníkův, a původ ne všechny, než někoho aneb některé toliko z nich žeby obeslal a je vinil: ta pře- s žalobau bude jemu zdvižena. Kdožby všech společníků, bratří, sester nedílných, poručníkův, ná- padníkův neobsílal.
Strana 47
B. XIV—XXII. 47 B. XIX. Také bratří a sestry nedílné mají všickni obsílati a zase obsíláni býti, kteříž léta mají. Pakli by kteří z nich let neměli, tehdy na místě jich od jiných aby obeslání vycházela. A bylo-li by v tom pochybeno, pře s žalobau k vyzdvižení přijde. Kdyby všickni bratří a sestry nedílné, léta mající, (pakliby kteří z nich let neměli, jiní na místě jich) neobsílali aneb obsíláni nebyli. B. XX. Kdožby se na přátely podal o kteraužkoli při, a přátelé by toho nerozeznali, a jednání takového přátelského s sebe nesložili; a on pro odklady takové, neučině jim opovědi, aby mu v jistém času o to konec udělali, že v tom déle státi nechce, přes to předce by druhého obeslal a ž toho vinil: ta pře s žalobau bude mu zdvižena. Než kdyžby se strana smlauvcím opověděla, že v tom déle státi nechce, mají smlauvcové časně druhé straně, aby obmeškána nebyla, že to s sebe skládají, oznámiti. Kdožby obsílal prvé, nežliby smlauvcové jednání s sebe složili. B. XXI. Kdožby jakau smlauvu měl, a ten, kohožby se smlauva dotýkala, žádal by ji viděti a on by mu ji neukázal, a ten, ne- věda, co v ní stojí, nětco by učinil proti té smlauvě; i bude-li obsílati ten, kdožby smlauvu měl, a obeslaného z čeho viniti, a obeslaný oznámil by, že mu smlauvy ukázati nechtěl: ta pře s žalobau bude mu zdvižena. Než potom, když mu smlauvu ukáže, povinni ji budau sobě držeti. Kdo, s druhým smlauvu maje, jemu by ji ukázati nechtěl, a ten z ne- vědomí nětco by proti ní učinil; i obeslal-liby ten, kdo smlauvy ukázati nechtěl, žaloba bude zdvižena. B. XXII. Summau každá žaloba, kteráž by v sobě rozumu a jisté patrné věci neobsahovala, než sama v sobě i v průvodích spletená byla, původovi zdvižena buď. Každá žaloba, sama v sobě i v průvodích spletená, původovi zdvi- žena bude.
B. XIV—XXII. 47 B. XIX. Také bratří a sestry nedílné mají všickni obsílati a zase obsíláni býti, kteříž léta mají. Pakli by kteří z nich let neměli, tehdy na místě jich od jiných aby obeslání vycházela. A bylo-li by v tom pochybeno, pře s žalobau k vyzdvižení přijde. Kdyby všickni bratří a sestry nedílné, léta mající, (pakliby kteří z nich let neměli, jiní na místě jich) neobsílali aneb obsíláni nebyli. B. XX. Kdožby se na přátely podal o kteraužkoli při, a přátelé by toho nerozeznali, a jednání takového přátelského s sebe nesložili; a on pro odklady takové, neučině jim opovědi, aby mu v jistém času o to konec udělali, že v tom déle státi nechce, přes to předce by druhého obeslal a ž toho vinil: ta pře s žalobau bude mu zdvižena. Než kdyžby se strana smlauvcím opověděla, že v tom déle státi nechce, mají smlauvcové časně druhé straně, aby obmeškána nebyla, že to s sebe skládají, oznámiti. Kdožby obsílal prvé, nežliby smlauvcové jednání s sebe složili. B. XXI. Kdožby jakau smlauvu měl, a ten, kohožby se smlauva dotýkala, žádal by ji viděti a on by mu ji neukázal, a ten, ne- věda, co v ní stojí, nětco by učinil proti té smlauvě; i bude-li obsílati ten, kdožby smlauvu měl, a obeslaného z čeho viniti, a obeslaný oznámil by, že mu smlauvy ukázati nechtěl: ta pře s žalobau bude mu zdvižena. Než potom, když mu smlauvu ukáže, povinni ji budau sobě držeti. Kdo, s druhým smlauvu maje, jemu by ji ukázati nechtěl, a ten z ne- vědomí nětco by proti ní učinil; i obeslal-liby ten, kdo smlauvy ukázati nechtěl, žaloba bude zdvižena. B. XXII. Summau každá žaloba, kteráž by v sobě rozumu a jisté patrné věci neobsahovala, než sama v sobě i v průvodích spletená byla, původovi zdvižena buď. Každá žaloba, sama v sobě i v průvodích spletená, původovi zdvi- žena bude.
Strana 48
48 O svátcích. DE FERIIS. O svátcích, to jest, o těch dnech, v nichž se saudové nedrží. B. XXIII. I. Svátkové aneb sváteční dnové slovau ti dnové aneb časové, v kterýchž lidé všickni od prací svých odpočívati a od saudných věcí vzdáliti se mají. Lečby bezelstná a tak důležitá příčina v to vkročila, kterážby žádných odkladův trpěti ne- mohla, aneb hned rychlého opatření aneb vyřízení potřebovala, necessitas enim caret feriis: tehdy, poněvadž náhlá a nuzná potřeba právo lomí, to, cožby bez škody nemohlo upuštěno býti, dne svátečního má se vykonati. Jako ku příkladu: K žhářům, k násilníkům, k nákeřníkům, k mordéřům, k laupežníkům, k zrádcům a k jiným lidským škůdcím, pro vyhledání a vy- zdvižení jich pomocníků, a pro přetržení nastávajícího všem vůbec nebezpečenství, každého dne, i času svátečního, právem útrpným může se přistupovati. Každého dne, i svátečního, k žhářům, laupežníkům a jiným škůdcům lidským, pro vyhledání pomocníkův a přetržení nebezpečenství všem na- stávajícího, právem útrpným může se přikročiti. II. Rozdíl pak nachází se mezi svátky. Nebo někteří slovau Feriae solennes seu stativae, to jest, svátkové a dnové veyroční, jako jest neděle svatá, den od Pána Boha nařízený, aby v něm všickni lidé na modlitby a na slovo boží se scházeli, Pánu Bohu z dobrodiní děkovali, čeládka pak, i také hovádka jich, aby od všelijakých prací odpočívali. III. Pod tím mohau zavříni býti i jiní svátkové veyroční, jako dnové a památky blahoslavené Panny Marie, apoštolů božích i jiní, kteréž svatá církev křesťanská k svěcení nařídila. Na ty dni saudové držáni nebuďte. Svátkové jiní jsau vayroční, jako neděle svatá a památky blaho- slavené Panny Marie, též apoštolův božích, a jiní od sv. církve křesťan- ské nařízení. IV. Jiní svátkové slovau Feriae repentinae, to jest, rychlé a nenadálé slavnosti, kteréž od vrchnosti se ukládají v čas
48 O svátcích. DE FERIIS. O svátcích, to jest, o těch dnech, v nichž se saudové nedrží. B. XXIII. I. Svátkové aneb sváteční dnové slovau ti dnové aneb časové, v kterýchž lidé všickni od prací svých odpočívati a od saudných věcí vzdáliti se mají. Lečby bezelstná a tak důležitá příčina v to vkročila, kterážby žádných odkladův trpěti ne- mohla, aneb hned rychlého opatření aneb vyřízení potřebovala, necessitas enim caret feriis: tehdy, poněvadž náhlá a nuzná potřeba právo lomí, to, cožby bez škody nemohlo upuštěno býti, dne svátečního má se vykonati. Jako ku příkladu: K žhářům, k násilníkům, k nákeřníkům, k mordéřům, k laupežníkům, k zrádcům a k jiným lidským škůdcím, pro vyhledání a vy- zdvižení jich pomocníků, a pro přetržení nastávajícího všem vůbec nebezpečenství, každého dne, i času svátečního, právem útrpným může se přistupovati. Každého dne, i svátečního, k žhářům, laupežníkům a jiným škůdcům lidským, pro vyhledání pomocníkův a přetržení nebezpečenství všem na- stávajícího, právem útrpným může se přikročiti. II. Rozdíl pak nachází se mezi svátky. Nebo někteří slovau Feriae solennes seu stativae, to jest, svátkové a dnové veyroční, jako jest neděle svatá, den od Pána Boha nařízený, aby v něm všickni lidé na modlitby a na slovo boží se scházeli, Pánu Bohu z dobrodiní děkovali, čeládka pak, i také hovádka jich, aby od všelijakých prací odpočívali. III. Pod tím mohau zavříni býti i jiní svátkové veyroční, jako dnové a památky blahoslavené Panny Marie, apoštolů božích i jiní, kteréž svatá církev křesťanská k svěcení nařídila. Na ty dni saudové držáni nebuďte. Svátkové jiní jsau vayroční, jako neděle svatá a památky blaho- slavené Panny Marie, též apoštolův božích, a jiní od sv. církve křesťan- ské nařízení. IV. Jiní svátkové slovau Feriae repentinae, to jest, rychlé a nenadálé slavnosti, kteréž od vrchnosti se ukládají v čas
Strana 49
B. XXIII. 49 dobré noviny. Jako kdyby Pán Bůh nám křesťanům nad Turkem naším nepřítelem vítězství dáti ráčil, všickni bychom potěšení z toho a tak i slavnost měli. A ty slauly za starodávna Solen- nitates imperativae, to jest, že se k rozkazům císařův, králův, knížat a jiných vrchností vykonávaly. Jiní jsau, kteréž vrchnost v jisté příčině ukládá. V. Opět Feriae conceptivae, kteréž na jisté časy a dny v městech držány bývají, jako mohau býti jarmarkové, trhové. Neb i těch šetřiti sluší, aby lidé bez překážek věděli, kdy živ- ností svých hleděti a kdy o své spravedlivosti k lidem pořádem práva přikračovati, tak aby se zbytečně k autratám a k ob- meškání živností svých nestrojili. Jiní v městech jarmareční a trhovní. VI. Feriae rusticae vel oeconomicae, quae alias necessariae vocantur, náležité statkův opatření, jako jest času žně, času sbírání vína aneb jiné k tomu podobné živnosti a práce, vedle spůsobu a obyčeje jednohokaždého města aneb položení krajiny a kraje. Nebo jakož rozličná jsau místa, tak také i živnosti. Jiní pro opatření statkův a živností nařízení, jako: čas žně a sbírky vína. VII. A tak Ferii takových aneb svátkův saudcové šetřiti mají, aby osoby, kteréž se před právo obsílají od původův, ta- kovými obsílkami nečasnými obtěžovány nebyly. Tolikéž i při odkladích saudních toho potřebí jest šetřiti, aby se pře aneb saudové k těm dnům neodkládali, poněvadž práva toho zhajují, a lidem všem na ty dni spokojiti se velejí. VIII. Však jestli žeby kdy taková potřeba nastala, jejížto protahem k zmrhání aneb k zkáze mohly by přijíti věci a po- třeby důležité: ta věc může se v sváteční den opatřiti a vy- konati; jako ty všeckny věci a spravedlnosti, kteréž by projitím času k zmrhání, aneb pominutím času k promlčení přijíti mohly, a slovau při právu res tempore periturae. Všeho toho saudcové povinni budau šetřiti, a v tom k stranám před jich právem se saudícím náležitě se chovati. A k těm dnům svátečním stranám odkladové se díti, ani saudové držeti nemají, lečby v to některé důležité a od práva uznalé příčiny vkročily. Práva městská. 4
B. XXIII. 49 dobré noviny. Jako kdyby Pán Bůh nám křesťanům nad Turkem naším nepřítelem vítězství dáti ráčil, všickni bychom potěšení z toho a tak i slavnost měli. A ty slauly za starodávna Solen- nitates imperativae, to jest, že se k rozkazům císařův, králův, knížat a jiných vrchností vykonávaly. Jiní jsau, kteréž vrchnost v jisté příčině ukládá. V. Opět Feriae conceptivae, kteréž na jisté časy a dny v městech držány bývají, jako mohau býti jarmarkové, trhové. Neb i těch šetřiti sluší, aby lidé bez překážek věděli, kdy živ- ností svých hleděti a kdy o své spravedlivosti k lidem pořádem práva přikračovati, tak aby se zbytečně k autratám a k ob- meškání živností svých nestrojili. Jiní v městech jarmareční a trhovní. VI. Feriae rusticae vel oeconomicae, quae alias necessariae vocantur, náležité statkův opatření, jako jest času žně, času sbírání vína aneb jiné k tomu podobné živnosti a práce, vedle spůsobu a obyčeje jednohokaždého města aneb položení krajiny a kraje. Nebo jakož rozličná jsau místa, tak také i živnosti. Jiní pro opatření statkův a živností nařízení, jako: čas žně a sbírky vína. VII. A tak Ferii takových aneb svátkův saudcové šetřiti mají, aby osoby, kteréž se před právo obsílají od původův, ta- kovými obsílkami nečasnými obtěžovány nebyly. Tolikéž i při odkladích saudních toho potřebí jest šetřiti, aby se pře aneb saudové k těm dnům neodkládali, poněvadž práva toho zhajují, a lidem všem na ty dni spokojiti se velejí. VIII. Však jestli žeby kdy taková potřeba nastala, jejížto protahem k zmrhání aneb k zkáze mohly by přijíti věci a po- třeby důležité: ta věc může se v sváteční den opatřiti a vy- konati; jako ty všeckny věci a spravedlnosti, kteréž by projitím času k zmrhání, aneb pominutím času k promlčení přijíti mohly, a slovau při právu res tempore periturae. Všeho toho saudcové povinni budau šetřiti, a v tom k stranám před jich právem se saudícím náležitě se chovati. A k těm dnům svátečním stranám odkladové se díti, ani saudové držeti nemají, lečby v to některé důležité a od práva uznalé příčiny vkročily. Práva městská. 4
Strana 50
50 O prokurátořích aneb řečnících. DE PROCURATORIBUS CAUSARUM. O prokurátořích aneb řečnících. B. XXIV. I. Prokurator aneb řečník jest osoba, kteráž před saudem pořádným od lidí z jistého auplatku aneb mzdy mluví a pře cizí vede. II. Ti, ježto od přátel svých, od vdov, sirotkův, od lidí sprostných, chudých a nuzných, a v tomto světě opuštěných, z dobrého přátelství, z milosti a z lásky pře vedau, neslovau řečníci, ale dobří přátelé, a zástupci i ochráncové lidí potřebných. A takové práva císařská velice vychvalují. Řečník jest osoba, kteráž před saudem z jistého auplatku pře vede. B. XXV. I. Má pak býti řečník muž dobrý a na své poctivosti zachovalý, tak aby upřímně lidi v jich spravedlnostech zastával, a ne aby je prodával. Také i proto, nebo práce řečníkův cí- sařskými právy se schvaluje. A dobří tovaryšstvem zlých nemají poškvrňováni býti, proto, že tím snázeji lidé dobrému člověku v svých spravedlivostech důvěřiti se mohau. Řečník má býti muž dobrý a na své cti dobře zachovalý, tak aby upřímně lidi v jich spravedlnostech zastával, a ne aby je prodával. II. A ten takový řečník žádných spolkův, ani žádných dílův o pře, kteréž by vésti měl, s těmi, jimž by v tom po- sluhoval, míti nemá. Řečník nemá míti spolkův ani žádných dílův o pře, kteréžby vésti měl s těmi, jimžby v tom posluhoval. III. Tolikéž i s druhým řečníkem strany odporné žádného srozumění, jestli žeby jedna strana proti druhé při obdržela, nebeř, ani o jakau summu aneb peníze, na ublížení stran, se nespolčuj a neděl. Pakli by který z nich toho se dopustil, ten podle svého provinění a spravedlivého uvážení práva proto ztrestán buď. Ani také s druhé strany řečníkem žádného srozumění, na ublížení stran, a to pod pokutau od práva uznalau.
50 O prokurátořích aneb řečnících. DE PROCURATORIBUS CAUSARUM. O prokurátořích aneb řečnících. B. XXIV. I. Prokurator aneb řečník jest osoba, kteráž před saudem pořádným od lidí z jistého auplatku aneb mzdy mluví a pře cizí vede. II. Ti, ježto od přátel svých, od vdov, sirotkův, od lidí sprostných, chudých a nuzných, a v tomto světě opuštěných, z dobrého přátelství, z milosti a z lásky pře vedau, neslovau řečníci, ale dobří přátelé, a zástupci i ochráncové lidí potřebných. A takové práva císařská velice vychvalují. Řečník jest osoba, kteráž před saudem z jistého auplatku pře vede. B. XXV. I. Má pak býti řečník muž dobrý a na své poctivosti zachovalý, tak aby upřímně lidi v jich spravedlnostech zastával, a ne aby je prodával. Také i proto, nebo práce řečníkův cí- sařskými právy se schvaluje. A dobří tovaryšstvem zlých nemají poškvrňováni býti, proto, že tím snázeji lidé dobrému člověku v svých spravedlivostech důvěřiti se mohau. Řečník má býti muž dobrý a na své cti dobře zachovalý, tak aby upřímně lidi v jich spravedlnostech zastával, a ne aby je prodával. II. A ten takový řečník žádných spolkův, ani žádných dílův o pře, kteréž by vésti měl, s těmi, jimž by v tom po- sluhoval, míti nemá. Řečník nemá míti spolkův ani žádných dílův o pře, kteréžby vésti měl s těmi, jimžby v tom posluhoval. III. Tolikéž i s druhým řečníkem strany odporné žádného srozumění, jestli žeby jedna strana proti druhé při obdržela, nebeř, ani o jakau summu aneb peníze, na ublížení stran, se nespolčuj a neděl. Pakli by který z nich toho se dopustil, ten podle svého provinění a spravedlivého uvážení práva proto ztrestán buď. Ani také s druhé strany řečníkem žádného srozumění, na ublížení stran, a to pod pokutau od práva uznalau.
Strana 51
B. XXIV—XXIX. 51 B. XXVI. Ženám řečňování při saudech právy se zapovídá. A toliko v vlastních jejich přech toho se jim propůjčuje. Žena řečňovati nemá, leč v své vlastní při. B. XXVII. Svěřil-li by se kdo v své při kterému řečníku, aneb komu jinému, a jemu by své spravedlnosti ku při náležité ukázal: tehdy již ten takový řečník, ani jiný člověk, proti takovému s stranau odpornau stávati, ani po straně jí raditi a pomáhati žádným vymyšleným spůsobem nemá. Pakliby se toho dopustil, a naň by to provedeno bylo, na hrdle proto trestán býti má. Svěřil-li by se kdo v své při kterému řečníku, aneb komu jinému: tedy ten řečník ani jiný člověk druhé straně žádným spůsobem raditi a pomáhati nemá pod ztracením hrdla. B. XXVIII. Řečníci i jiní, kteříž před saudy od lidí mluví, všecku uctivost k přísežným a toho práva saudcům mají a jsau po- vinni zachovati, a mimo potřebu pře zbytečně nemluviti, a jedni druhých nedotýkati, ani k hněvu popauzeti. Pakliby se kdo čeho takového nenáležitého dopustil, več mu to obráceno bude, to zůstaň při toho práva, při kterémž by se taková věc zběhla, spravedlivém uvážení. Řečník k saudům uctivost zachovej, mimo potřebu zbytečně nemluv, žádného nedotýkaj ani k hněvu popauzej. B. XXIX. I. Řečníci nemají žádného, ani lidských svědomí před saudy pod žádným vymyšleným spůsobem dotýkati, lečby chtěli koho světle a patrně v čem nařknauti. Řečník žádného, aní lidských svědomí pod žádným vymyšleným spů- sobem nedotýkej, lečby koho světle v čem chtěl nařknauti. II. A tolikéž nemají pří z aumysla a bez vůle stran od- kládati, ani lidí sobě, aby se bez nich nesmlauvali, zavazovati; ale mají věcí sobě svěřených pilni býti, tak aby svau nepilností lidských spravedlivostí nezavozovali. Pakliby se který z nich čeho toho dopustil: tehdy ten a takový má skutečně trestán býti, a před tím saudem od lidí více neřečňovati. Řečník stranám se smlauvati nebraň, ani pře z aumysla neodkládaj. 4*
B. XXIV—XXIX. 51 B. XXVI. Ženám řečňování při saudech právy se zapovídá. A toliko v vlastních jejich přech toho se jim propůjčuje. Žena řečňovati nemá, leč v své vlastní při. B. XXVII. Svěřil-li by se kdo v své při kterému řečníku, aneb komu jinému, a jemu by své spravedlnosti ku při náležité ukázal: tehdy již ten takový řečník, ani jiný člověk, proti takovému s stranau odpornau stávati, ani po straně jí raditi a pomáhati žádným vymyšleným spůsobem nemá. Pakliby se toho dopustil, a naň by to provedeno bylo, na hrdle proto trestán býti má. Svěřil-li by se kdo v své při kterému řečníku, aneb komu jinému: tedy ten řečník ani jiný člověk druhé straně žádným spůsobem raditi a pomáhati nemá pod ztracením hrdla. B. XXVIII. Řečníci i jiní, kteříž před saudy od lidí mluví, všecku uctivost k přísežným a toho práva saudcům mají a jsau po- vinni zachovati, a mimo potřebu pře zbytečně nemluviti, a jedni druhých nedotýkati, ani k hněvu popauzeti. Pakliby se kdo čeho takového nenáležitého dopustil, več mu to obráceno bude, to zůstaň při toho práva, při kterémž by se taková věc zběhla, spravedlivém uvážení. Řečník k saudům uctivost zachovej, mimo potřebu zbytečně nemluv, žádného nedotýkaj ani k hněvu popauzej. B. XXIX. I. Řečníci nemají žádného, ani lidských svědomí před saudy pod žádným vymyšleným spůsobem dotýkati, lečby chtěli koho světle a patrně v čem nařknauti. Řečník žádného, aní lidských svědomí pod žádným vymyšleným spů- sobem nedotýkej, lečby koho světle v čem chtěl nařknauti. II. A tolikéž nemají pří z aumysla a bez vůle stran od- kládati, ani lidí sobě, aby se bez nich nesmlauvali, zavazovati; ale mají věcí sobě svěřených pilni býti, tak aby svau nepilností lidských spravedlivostí nezavozovali. Pakliby se který z nich čeho toho dopustil: tehdy ten a takový má skutečně trestán býti, a před tím saudem od lidí více neřečňovati. Řečník stranám se smlauvati nebraň, ani pře z aumysla neodkládaj. 4*
Strana 52
52 O prokurátořích aneb řečnících. B. XXX. Jedenkaždý, jsa přítomen při saudu, slova, od řečníka svého k ublížení spravedlivosti své aneb někomu na stížnost pro- mluvená, může odvolati. A kdožby toho tu hned in continenti a na ten čas před saudem neučinil, potomně prostým odepřením svým, že toho řečníku svému mluviti neporučil, odbyti toho nemůže. Řečník mluví-li co k ublížení spravedlnosti tvé, aneb někomu na stížnost: tu hned můžeš ještě odvolati. Potom toho, že jsi mu neporučil, tím neodbudeš. B. XXXI. I. A jakož někdy řečníci pří mnoho na se berau, tak že pro množství takových pří lidem v saudech postačiti nemohau, zvláště kdež jsau saudové rozdílní: protož ať se v tom tak opatrují, aby pro jeden saud lidí u druhého neobmeškávali. Neb saudcové čekati na ně povinni nejsau. II. A jestli žeby kdy koho v tom obmeškali, a ten by pro- to jaké skrácení v své při nesl: to takovému řečníku přičteno buď. A ten, kterémužby v té při nětco řečníkem sešlo, bude moci o to k němu pořádem práva hleděti. Obmešká-li řečník koho v čem, o to k němu hledíno bude. Neb saudcové na řečníky čekati povinni nejsau. Též B. XXXIV. B. XXXII. Vdovy a sirotci, kdyžby řečníků k svým přem míti nemohli, proto žeby jim rozepře s těmi, kteříž je po sobě potáhli, na- stávala, aby s nimi z nich žádný státi nemohl: budau moci to na saudce toho práva, před kterýmž pře jest, vznésti, a oni po- vinni jsau je v tom opatřiti, aby k svým přem přátel a řečníkův požiti mohli. Vdovám a sirotkům řečníci od práva opatřeni býti mají. B. XXXIII. I. Řečníci, kteříž od lidí pře vedau, takto za práce své od těch, jimž posluhují, spravedlivé mzdy požádati mohau. Byla-li by rozepře o sto kop grošů českých, a tu summu řečník saudem by obdržel: tehdy jemu od toho, číž ta pře byla, ne- chtěl-li by méně vzíti, půl třetí kopy grošův českých dáno býti
52 O prokurátořích aneb řečnících. B. XXX. Jedenkaždý, jsa přítomen při saudu, slova, od řečníka svého k ublížení spravedlivosti své aneb někomu na stížnost pro- mluvená, může odvolati. A kdožby toho tu hned in continenti a na ten čas před saudem neučinil, potomně prostým odepřením svým, že toho řečníku svému mluviti neporučil, odbyti toho nemůže. Řečník mluví-li co k ublížení spravedlnosti tvé, aneb někomu na stížnost: tu hned můžeš ještě odvolati. Potom toho, že jsi mu neporučil, tím neodbudeš. B. XXXI. I. A jakož někdy řečníci pří mnoho na se berau, tak že pro množství takových pří lidem v saudech postačiti nemohau, zvláště kdež jsau saudové rozdílní: protož ať se v tom tak opatrují, aby pro jeden saud lidí u druhého neobmeškávali. Neb saudcové čekati na ně povinni nejsau. II. A jestli žeby kdy koho v tom obmeškali, a ten by pro- to jaké skrácení v své při nesl: to takovému řečníku přičteno buď. A ten, kterémužby v té při nětco řečníkem sešlo, bude moci o to k němu pořádem práva hleděti. Obmešká-li řečník koho v čem, o to k němu hledíno bude. Neb saudcové na řečníky čekati povinni nejsau. Též B. XXXIV. B. XXXII. Vdovy a sirotci, kdyžby řečníků k svým přem míti nemohli, proto žeby jim rozepře s těmi, kteříž je po sobě potáhli, na- stávala, aby s nimi z nich žádný státi nemohl: budau moci to na saudce toho práva, před kterýmž pře jest, vznésti, a oni po- vinni jsau je v tom opatřiti, aby k svým přem přátel a řečníkův požiti mohli. Vdovám a sirotkům řečníci od práva opatřeni býti mají. B. XXXIII. I. Řečníci, kteříž od lidí pře vedau, takto za práce své od těch, jimž posluhují, spravedlivé mzdy požádati mohau. Byla-li by rozepře o sto kop grošů českých, a tu summu řečník saudem by obdržel: tehdy jemu od toho, číž ta pře byla, ne- chtěl-li by méně vzíti, půl třetí kopy grošův českých dáno býti
Strana 53
B. XXX—XXXIII. 53 má. A tak od každého sta kop grošův českých, po půl třetí kopě grošův českých bráno buď. Řečníkům záplata buď taková: Kdoby obdržel při o sto kop grošův českých, půl třetí kopy grošův českých jemu dáno bude. II. Byla-li by pak pře o větší summu přes tisíc kop grošův českých, jak pak koli větší, již nad dvadceti a pět kop grošů českých více řečník bráti nemá, pod žádnau formau, ani sám, ani skrze jiného. Než chtěl-li by kdo svému řečníku za jeho práci nějaký dar dáti, toho se žádnému nezbraňuje. Pakliby který řečník mimo toto právo jináče se zachoval, a je přestaupil, má proto podle spravedlivého uvážení trestán býti. A byla-li by pře o summu přes tisíc kop grošův českých, dáno více býti nemá než dvaceti pět kop grošův českých. III. Chtěl-li by pak který z přátelství dobrého od koho při vésti, toho se žádnému nezhajuje. Nýbrž kteřížby od chudých vdov, sirotkův a jiných lidí potřebných, saužených a v tomto světě opuštěných, pře z milosti a z lásky pro odplatu božskau vésti, a pro dobré vdov, sirotkův i lidí ubohých takovau práci k sobě přijíti chtěli: toho z nich každému se přeje, anobrž každému se to schvaluje, jakož o tom B. XXIV. IV. Kdyby pře vznikla o nářek cti, aneb pro mord, a řečník by ji obdržel, má jemu od takové každé pře dáno býti až do pěti kop grošův českých, a veyše nic. Od pře z nářku cti, z mordu pět kop grošův českých. V. Od pří pak z veytržnosti, zranění, zchromění, zbití, ztlučení, a zervání, z slov hánlivých, aneb těm podobných lidských příhod, po dvau kopách groších českých, však tak, kdežby se lidí možnějších dotýkalo. Jinák měli-li by o takové příhody osoby chudší před právem činiti, to buď při rozvážení přísežných, coby od takových pří svým řečníkům platiti a dávati měli. Od pře z vaytržnosti, slov hánlivých po dvau kopách groších českých od možnějších. VI. Pakli by také který řečník některé pře neobdržel, tomu proto za práci jeho podle slušnosti učiněno býti má, aby práce jeho ovšem daremní nebyla. VII. A tato mzda, právem řečníkům vyměřená, jakožto
B. XXX—XXXIII. 53 má. A tak od každého sta kop grošův českých, po půl třetí kopě grošův českých bráno buď. Řečníkům záplata buď taková: Kdoby obdržel při o sto kop grošův českých, půl třetí kopy grošův českých jemu dáno bude. II. Byla-li by pak pře o větší summu přes tisíc kop grošův českých, jak pak koli větší, již nad dvadceti a pět kop grošů českých více řečník bráti nemá, pod žádnau formau, ani sám, ani skrze jiného. Než chtěl-li by kdo svému řečníku za jeho práci nějaký dar dáti, toho se žádnému nezbraňuje. Pakliby který řečník mimo toto právo jináče se zachoval, a je přestaupil, má proto podle spravedlivého uvážení trestán býti. A byla-li by pře o summu přes tisíc kop grošův českých, dáno více býti nemá než dvaceti pět kop grošův českých. III. Chtěl-li by pak který z přátelství dobrého od koho při vésti, toho se žádnému nezhajuje. Nýbrž kteřížby od chudých vdov, sirotkův a jiných lidí potřebných, saužených a v tomto světě opuštěných, pře z milosti a z lásky pro odplatu božskau vésti, a pro dobré vdov, sirotkův i lidí ubohých takovau práci k sobě přijíti chtěli: toho z nich každému se přeje, anobrž každému se to schvaluje, jakož o tom B. XXIV. IV. Kdyby pře vznikla o nářek cti, aneb pro mord, a řečník by ji obdržel, má jemu od takové každé pře dáno býti až do pěti kop grošův českých, a veyše nic. Od pře z nářku cti, z mordu pět kop grošův českých. V. Od pří pak z veytržnosti, zranění, zchromění, zbití, ztlučení, a zervání, z slov hánlivých, aneb těm podobných lidských příhod, po dvau kopách groších českých, však tak, kdežby se lidí možnějších dotýkalo. Jinák měli-li by o takové příhody osoby chudší před právem činiti, to buď při rozvážení přísežných, coby od takových pří svým řečníkům platiti a dávati měli. Od pře z vaytržnosti, slov hánlivých po dvau kopách groších českých od možnějších. VI. Pakli by také který řečník některé pře neobdržel, tomu proto za práci jeho podle slušnosti učiněno býti má, aby práce jeho ovšem daremní nebyla. VII. A tato mzda, právem řečníkům vyměřená, jakožto
Strana 54
54 O průvodích. spravedlivá těm, kteřížby při saudech pře obdrželi, na těch, kteříž právi neostojí, přisuzována a na nich dopomáhána bude. B. XXXIV. Řečník aneb jiný ku při zřízený a zapsaný poručník, i ten, kterýžby vedle listu mocného na místě jiného při k sobě přijal, kdyžby na jistý den, od práva stranám uložený a jmenovaný, před právem a k té při, an by na strany bylo voláno, se nepo- stavil, a koho v tom obmeškal, aneb tu při tím zavedl, a to se vyhledalo, žeby to jeho vinau sešlo: tehdy, chtěl-li by kdo o to potom k kterému takovému, jehožby se věcí dotýkalo, hleděti, v tom se právo žádnému nezavírá, tak jakž o tom B. XXXI. Řečník anebo plnomocník, obmešká-li koho nestáním svým, sám z toho práv býti musí. B. XXXV. Poručníci aneb prokurátorové, ku přem registry aneb listy mocnými nařízení, mají na zisk a ztrátu zapisováni a ustano- vováni býti. Však prosaudil-li by ten, kterýž jim svau při po- ručil aneb zřídil, buď nestáním anebo prosauzením: nebude moci ten, kdožby při obdržel, k poručníku anebo k prokurátoru té pře, ale k tomu, na jehož místě stávajíce se saudili, neb čí pře byla, hleděti a spravedlnosti své postíhati. Poručníci ku přem nařízení mají na zisk i na ztrátu zapisováni býti; však sobě nic nevysaudí ani neprosaudí, než tomu, čí pře byla. DE PROBATIONIBUS. O průvodích. B. XXXVI. I. Průvod jest věcí pochybných, a kteréžby byly na od- poru, skrze náležitá před saudem předložení, prokázaní. II. A tak, když není odporu, není a nebude potřebí prů- vodu. Nebo jestliže obviněný aneb obžalovaný k tomu, z čehož ho původ viní, sám před právem se přiznává: nic jiného nepo- zůstává, než aby k tomu právem byl přidržán, a k čemu se
54 O průvodích. spravedlivá těm, kteřížby při saudech pře obdrželi, na těch, kteříž právi neostojí, přisuzována a na nich dopomáhána bude. B. XXXIV. Řečník aneb jiný ku při zřízený a zapsaný poručník, i ten, kterýžby vedle listu mocného na místě jiného při k sobě přijal, kdyžby na jistý den, od práva stranám uložený a jmenovaný, před právem a k té při, an by na strany bylo voláno, se nepo- stavil, a koho v tom obmeškal, aneb tu při tím zavedl, a to se vyhledalo, žeby to jeho vinau sešlo: tehdy, chtěl-li by kdo o to potom k kterému takovému, jehožby se věcí dotýkalo, hleděti, v tom se právo žádnému nezavírá, tak jakž o tom B. XXXI. Řečník anebo plnomocník, obmešká-li koho nestáním svým, sám z toho práv býti musí. B. XXXV. Poručníci aneb prokurátorové, ku přem registry aneb listy mocnými nařízení, mají na zisk a ztrátu zapisováni a ustano- vováni býti. Však prosaudil-li by ten, kterýž jim svau při po- ručil aneb zřídil, buď nestáním anebo prosauzením: nebude moci ten, kdožby při obdržel, k poručníku anebo k prokurátoru té pře, ale k tomu, na jehož místě stávajíce se saudili, neb čí pře byla, hleděti a spravedlnosti své postíhati. Poručníci ku přem nařízení mají na zisk i na ztrátu zapisováni býti; však sobě nic nevysaudí ani neprosaudí, než tomu, čí pře byla. DE PROBATIONIBUS. O průvodích. B. XXXVI. I. Průvod jest věcí pochybných, a kteréžby byly na od- poru, skrze náležitá před saudem předložení, prokázaní. II. A tak, když není odporu, není a nebude potřebí prů- vodu. Nebo jestliže obviněný aneb obžalovaný k tomu, z čehož ho původ viní, sám před právem se přiznává: nic jiného nepo- zůstává, než aby k tomu právem byl přidržán, a k čemu se
Strana 55
B. XXXIV—XXXVII. 55 přiznal, tomu aby se dosti stalo, aneb aby pokuta na něm se vykonala, kteréžby podle práva zaslaužil. Confessio enim in judicio habetur pro judicato. Vlastní přiznání před saudem drží se, jakoby právem již byla vyhledána a přisauzena ta věc, o kterauž rozepře jest. A právní regule jest: In confitentes nullae sunt partes judicis, nisi condemnatio, to jest, saudcím žádného dalšího zanepráždnění potřebí není na ty, kteříž se sami k ně- čemu přiznávají, než aby je k tomu přidrželi, a k čemuž se kdo přiznal, tomu dosti aby učinil aneb pokutu nesl. Kde není odporu, není a nebude také potřebí průvodu. Nebo jestliže obeslaný před právem k žalobě se přiznává, jiného nepozůstává, než aby k dosti učinění žaloby přidržán byl, anebo pokutu zaslaužilau nesl. III. Však kdyžby v které při vznikl odpor, tu jest potřebí průvodův. A to má provozováno aneb odvozováno býti, oč mezi stranami pře a nesnáze jest, a očby strany spolu činiti měly a na odporu stály. A ne aby průvodové vedeni byli na nětco jiného, aneb na to, očby strany neměly nic s sebau činiti. Neb jest obyčejné a staré přísloví: In foro illud esse probandum, quod in judicium deductum est, to má se toliko před právem prokazovati, oč strany mezi sebau činiti mají. To původovi náleží prokázati, z čehož obeslaného směl viniti aneb obžalovati. Pakliby se průvod s žalobau nesrovnal, taková pře má mezi stranami zdvižena býti, jakož o tom B. XIV. To má toliko provozováno anebo odvozováno býti, oč strany spolu činiti mají a na odporu stojí; jinák, nesrovná-li se průvod s žalobau, pře ta má býti zdvižena. IV. Po vyzdvižení žaloby původ může se do třetice v své při aneb v své spravedlivosti opraviti aneb polepšiti, a veyše nic. Po zdvižení žaloby původ může se do třetice v své při opraviti a nic veyše. B. XXXVII. I. Průvodové ne pro strany, ale za příčinau saudcí a pro saudce se dějí, aby z průvodův spravedlivosti se vyhledati mohly. Neb odepřením obviněného aneb obžalovaného z skutku, aneb z jakéžkoli jiné věci, povinnost průvodův vztáhne se na původa. Negatio enim facti imponit Actori necessitatem probandi. Ei enim, qui dicit, non qui negat, incumbit probatio. Ne ten,
B. XXXIV—XXXVII. 55 přiznal, tomu aby se dosti stalo, aneb aby pokuta na něm se vykonala, kteréžby podle práva zaslaužil. Confessio enim in judicio habetur pro judicato. Vlastní přiznání před saudem drží se, jakoby právem již byla vyhledána a přisauzena ta věc, o kterauž rozepře jest. A právní regule jest: In confitentes nullae sunt partes judicis, nisi condemnatio, to jest, saudcím žádného dalšího zanepráždnění potřebí není na ty, kteříž se sami k ně- čemu přiznávají, než aby je k tomu přidrželi, a k čemuž se kdo přiznal, tomu dosti aby učinil aneb pokutu nesl. Kde není odporu, není a nebude také potřebí průvodu. Nebo jestliže obeslaný před právem k žalobě se přiznává, jiného nepozůstává, než aby k dosti učinění žaloby přidržán byl, anebo pokutu zaslaužilau nesl. III. Však kdyžby v které při vznikl odpor, tu jest potřebí průvodův. A to má provozováno aneb odvozováno býti, oč mezi stranami pře a nesnáze jest, a očby strany spolu činiti měly a na odporu stály. A ne aby průvodové vedeni byli na nětco jiného, aneb na to, očby strany neměly nic s sebau činiti. Neb jest obyčejné a staré přísloví: In foro illud esse probandum, quod in judicium deductum est, to má se toliko před právem prokazovati, oč strany mezi sebau činiti mají. To původovi náleží prokázati, z čehož obeslaného směl viniti aneb obžalovati. Pakliby se průvod s žalobau nesrovnal, taková pře má mezi stranami zdvižena býti, jakož o tom B. XIV. To má toliko provozováno anebo odvozováno býti, oč strany spolu činiti mají a na odporu stojí; jinák, nesrovná-li se průvod s žalobau, pře ta má býti zdvižena. IV. Po vyzdvižení žaloby původ může se do třetice v své při aneb v své spravedlivosti opraviti aneb polepšiti, a veyše nic. Po zdvižení žaloby původ může se do třetice v své při opraviti a nic veyše. B. XXXVII. I. Průvodové ne pro strany, ale za příčinau saudcí a pro saudce se dějí, aby z průvodův spravedlivosti se vyhledati mohly. Neb odepřením obviněného aneb obžalovaného z skutku, aneb z jakéžkoli jiné věci, povinnost průvodův vztáhne se na původa. Negatio enim facti imponit Actori necessitatem probandi. Ei enim, qui dicit, non qui negat, incumbit probatio. Ne ten,
Strana 56
56 O průvodích. kterýž nětčemu odpírá, ale ten, kdož praví, jistí a za pravdu nětco býti pokládá, má a povinen jest to provozovati. Kdo praví, jistí a za pravdu nětco pokládá, provozovati jest povinen, a ne ten, kterýž odpírá. II. Pakli toho, což prožaloval, neukáže: obviněný aneb obžalovaný od něho i od žaloby jeho osvobozen bude, podle staré právní regule: Actore non probante, Reus absolvitur, etiamsi nihil probaverit, kdyžby žaloby své původ neprovedl, obeslaný bude očištěn, by pak nic neodvedl. Pak-li neprovede, obeslaný bude očištěn, by nic neodvedl. B. XXXVIII. A ačkoli původovi žalobu svau provozovati náleží: však někdy příčiny se zbíhají, že povinnost průvodův a ukazování na obeslaného se vztahuje. Jako, obžalovaný v své exceptii pří- činu klade, že tau žalobau povinen není, pro toto aneb pro- něco jiného; aneb že se k skutku přiznává, však že mu to učiniti za příčinau sobě danau náleželo: tu v takové příčině obeslaný prokazuj. Reus enim exceptione fit Actor. Nápodobně, jsa z summy jisté aneb z dluhu obviněn, praví-li, že jej za- platil, ukazovati musí. Obžalovaný, klada exceptii, povinnost původa na se vztahuje, aby ji ukazoval; nápodobně, praví-li kdo, že dluh zaplatil, ukazovati musí. B. XXXIX. V přech hlavních, útrpných, velikých a na hrdlo se vzta- hujících, průvodové mají býti patrní a dostateční. In causis criminalibus probationes debent esse meridiana luce clariores. V přech hlavních a na hrdlo se vztahujících průvodové mají býti patrní a dostateční.
56 O průvodích. kterýž nětčemu odpírá, ale ten, kdož praví, jistí a za pravdu nětco býti pokládá, má a povinen jest to provozovati. Kdo praví, jistí a za pravdu nětco pokládá, provozovati jest povinen, a ne ten, kterýž odpírá. II. Pakli toho, což prožaloval, neukáže: obviněný aneb obžalovaný od něho i od žaloby jeho osvobozen bude, podle staré právní regule: Actore non probante, Reus absolvitur, etiamsi nihil probaverit, kdyžby žaloby své původ neprovedl, obeslaný bude očištěn, by pak nic neodvedl. Pak-li neprovede, obeslaný bude očištěn, by nic neodvedl. B. XXXVIII. A ačkoli původovi žalobu svau provozovati náleží: však někdy příčiny se zbíhají, že povinnost průvodův a ukazování na obeslaného se vztahuje. Jako, obžalovaný v své exceptii pří- činu klade, že tau žalobau povinen není, pro toto aneb pro- něco jiného; aneb že se k skutku přiznává, však že mu to učiniti za příčinau sobě danau náleželo: tu v takové příčině obeslaný prokazuj. Reus enim exceptione fit Actor. Nápodobně, jsa z summy jisté aneb z dluhu obviněn, praví-li, že jej za- platil, ukazovati musí. Obžalovaný, klada exceptii, povinnost původa na se vztahuje, aby ji ukazoval; nápodobně, praví-li kdo, že dluh zaplatil, ukazovati musí. B. XXXIX. V přech hlavních, útrpných, velikých a na hrdlo se vzta- hujících, průvodové mají býti patrní a dostateční. In causis criminalibus probationes debent esse meridiana luce clariores. V přech hlavních a na hrdlo se vztahujících průvodové mají býti patrní a dostateční.
Strana 57
B. XXXVIII—XLII. 57 DE TESTIBUS ET TESTIMONIIS. O svědcích a svědomích. B. XL. Ze všech průvodův přední průvod záleží na svědcích. Neb hlas živý svědkův, viva vox testium, jest hodnější a při právě dostatečnější, nežli ti průvodové, kteřížby na rozličných Instru- mentis a jiných věcech záleželi. Krom průvodův a zápisův z kněh městských, kteřížto Instrumenta publica slovau. Přední průvod na svědcích záleží, kromě průvodův a zápisův z kněh městských. B. XLI. I. Svědek pak jest, kterýž něco seznává a svědčí, a o řeči aneb skutku zběhlém, jak se co zběhlo, oznamuje, vypravuje a a svědectví o tom, což viděl aneb slyšel aneb čeho v pravdě povědom jest, pořádně vydává. II. A když přísahu svědkové vykonají, slovau testes jurati. Neb prvé má jim přísaha vydána býti skrze písaře přísežného: Čehož povědomi jsou a čehož se na nich žádá, to jest, očby strany mezi sebau před saudem činiti měly, aby pravdu seznali, a beze všeho zatajení, bez ošemetnosti upřímně to vysvědčili, lečby z přísahy propuštěni byli. III. Také, jestli žeby ten, proti kterémuž se vedau, někoho aneb některé svědky z přísahy propustil, učině jim tu milost, aby svědomí bez přísahy proti němu vydali: tak proti němu u práva přijati budau, jakoby přísahu vykonali. Svědek prvé, nežli svědomí vydá, učiniti má přísahu, lečby ho z ní ten, proti komu se vede, propustil. B. XLII. I. Prvé, nežliby před saudem žaloba od původa předložena byla, a také prvé, nežliby obviněný na žalobu odpověď dal, aneb exceptii proti původovi položil; summau, prvé nežli by spor před saudem mezi stranami k vyslyšení přišel, podle práva, priusquam lis esset contestata: svědkové vedeni býti nemají. Prvé, nežliby spor mezi stranami vzešel, svědkové vedeni býti nemají.
B. XXXVIII—XLII. 57 DE TESTIBUS ET TESTIMONIIS. O svědcích a svědomích. B. XL. Ze všech průvodův přední průvod záleží na svědcích. Neb hlas živý svědkův, viva vox testium, jest hodnější a při právě dostatečnější, nežli ti průvodové, kteřížby na rozličných Instru- mentis a jiných věcech záleželi. Krom průvodův a zápisův z kněh městských, kteřížto Instrumenta publica slovau. Přední průvod na svědcích záleží, kromě průvodův a zápisův z kněh městských. B. XLI. I. Svědek pak jest, kterýž něco seznává a svědčí, a o řeči aneb skutku zběhlém, jak se co zběhlo, oznamuje, vypravuje a a svědectví o tom, což viděl aneb slyšel aneb čeho v pravdě povědom jest, pořádně vydává. II. A když přísahu svědkové vykonají, slovau testes jurati. Neb prvé má jim přísaha vydána býti skrze písaře přísežného: Čehož povědomi jsou a čehož se na nich žádá, to jest, očby strany mezi sebau před saudem činiti měly, aby pravdu seznali, a beze všeho zatajení, bez ošemetnosti upřímně to vysvědčili, lečby z přísahy propuštěni byli. III. Také, jestli žeby ten, proti kterémuž se vedau, někoho aneb některé svědky z přísahy propustil, učině jim tu milost, aby svědomí bez přísahy proti němu vydali: tak proti němu u práva přijati budau, jakoby přísahu vykonali. Svědek prvé, nežli svědomí vydá, učiniti má přísahu, lečby ho z ní ten, proti komu se vede, propustil. B. XLII. I. Prvé, nežliby před saudem žaloba od původa předložena byla, a také prvé, nežliby obviněný na žalobu odpověď dal, aneb exceptii proti původovi položil; summau, prvé nežli by spor před saudem mezi stranami k vyslyšení přišel, podle práva, priusquam lis esset contestata: svědkové vedeni býti nemají. Prvé, nežliby spor mezi stranami vzešel, svědkové vedeni býti nemají.
Strana 58
58 O svědcích a svědomích. II. Pakliby kdo lidi prvé k svědomí obsílal, poháněl aneb vedl: aby ten, kdožby se toho dopustil, druhé straně pokuty pět kop grošův českých propadl. K kteréžto pokutě od práva má na tom, kdožby se toho dopustil, dopomoženo býti. A to pod pokutau pěti kop grošův českých. III. Však obává-li se která strana, aby, nežliby lis contestata byla, svědkové jí nezemřeli, aneb někam preč nezašli: může práva žádati, aby jí dopuštěno bylo, svědky před zašlau ještě před právem pří, žalobau i odporem učiněným vésti, příčiny předlože slušné a spravedlivé, pročby to sobě vykonati musila. IV. A tyto příčiny k tomu postačují. První, obával-li by se kdo, aby mu svědek pro starost anebo pro nemoc neumřel. Druhá, strojil-li by se který svědek na vojnu, aneb na službu do cizí krajiny. Třetí, chtěl-li by který svědek daleko na cestu jíti, aneb jinam někam se obrátiti, o jehožby zase navrácení pochybováno bylo. Čtvrtá, obviněný aneb obžalovaný činil-li by tůčky původovi, a před právem jemuby se ukreyval. Pátá, v starobylém užívání mezí, a kdyžby se cest a stezek aneb jiných k tomu podobných míst, pastviští, obcí, aneb obecních statkův dotýkalo. Šestá, v potřebách a v věcech zádušních. Sedmá, kdyžby se statkové a jiné věci mrhali a utráceli. A tak v jiných případnostech, kdežby svědkův potřebí bylo, příčiny se saudcům toho práva předložiti mohau. Tehdy saudcové k tomu, ex beneficio juris, to jest, z milosti práva, jemu povolí, aby takové svědky sobě vésti mohl, aneb mohli, ad perpetuam vel aeternam rei memoriam, to jest, na budaucí a věčnau toho pamět. A takové od práva povolení má se nad těmi svědky poznamenati, v těchto téměř slovích: „Svědomí toto ku potřebě N. proti komukoli a kterýmkoli osobám aneb osobě, kdy a kde- koli, podle práva pro budaucí paměť, pro smrt a jiné nebezpe- čenství svědkův vedení, s milostivým od práva povolením, léta .... a dne .. přijato jest.“ Leč někdy v příčinách těchto: předkem, bál-li by se kdo, aby mu svědek neumřel; druhé, strojil-li by se svědek na vojnu neb na službu do cizí krajiny; třetí, chtěl-li by svědek daleko jíti, o jehožby zas se navrácení bylo pochybováno; čtvrté, obžalovaný činil-li by tůčky původovi a před právem by se ukrýval, a tak v jiných případnostech příčiny se saudcům předložiti mohau, a oni z milosti práva k tomu povolí, aby takoví svědkové na budaucí a věčnau pamět zavedeni byli.
58 O svědcích a svědomích. II. Pakliby kdo lidi prvé k svědomí obsílal, poháněl aneb vedl: aby ten, kdožby se toho dopustil, druhé straně pokuty pět kop grošův českých propadl. K kteréžto pokutě od práva má na tom, kdožby se toho dopustil, dopomoženo býti. A to pod pokutau pěti kop grošův českých. III. Však obává-li se která strana, aby, nežliby lis contestata byla, svědkové jí nezemřeli, aneb někam preč nezašli: může práva žádati, aby jí dopuštěno bylo, svědky před zašlau ještě před právem pří, žalobau i odporem učiněným vésti, příčiny předlože slušné a spravedlivé, pročby to sobě vykonati musila. IV. A tyto příčiny k tomu postačují. První, obával-li by se kdo, aby mu svědek pro starost anebo pro nemoc neumřel. Druhá, strojil-li by se který svědek na vojnu, aneb na službu do cizí krajiny. Třetí, chtěl-li by který svědek daleko na cestu jíti, aneb jinam někam se obrátiti, o jehožby zase navrácení pochybováno bylo. Čtvrtá, obviněný aneb obžalovaný činil-li by tůčky původovi, a před právem jemuby se ukreyval. Pátá, v starobylém užívání mezí, a kdyžby se cest a stezek aneb jiných k tomu podobných míst, pastviští, obcí, aneb obecních statkův dotýkalo. Šestá, v potřebách a v věcech zádušních. Sedmá, kdyžby se statkové a jiné věci mrhali a utráceli. A tak v jiných případnostech, kdežby svědkův potřebí bylo, příčiny se saudcům toho práva předložiti mohau. Tehdy saudcové k tomu, ex beneficio juris, to jest, z milosti práva, jemu povolí, aby takové svědky sobě vésti mohl, aneb mohli, ad perpetuam vel aeternam rei memoriam, to jest, na budaucí a věčnau toho pamět. A takové od práva povolení má se nad těmi svědky poznamenati, v těchto téměř slovích: „Svědomí toto ku potřebě N. proti komukoli a kterýmkoli osobám aneb osobě, kdy a kde- koli, podle práva pro budaucí paměť, pro smrt a jiné nebezpe- čenství svědkův vedení, s milostivým od práva povolením, léta .... a dne .. přijato jest.“ Leč někdy v příčinách těchto: předkem, bál-li by se kdo, aby mu svědek neumřel; druhé, strojil-li by se svědek na vojnu neb na službu do cizí krajiny; třetí, chtěl-li by svědek daleko jíti, o jehožby zas se navrácení bylo pochybováno; čtvrté, obžalovaný činil-li by tůčky původovi a před právem by se ukrýval, a tak v jiných případnostech příčiny se saudcům předložiti mohau, a oni z milosti práva k tomu povolí, aby takoví svědkové na budaucí a věčnau pamět zavedeni byli.
Strana 59
B. XLIII. 59 V. Ti pak svědkové tak vedení, jestli žeby post litem conte- statam živi pozůstali, aneb žeby před rukama byli a k nim se přijíti mohlo: mají od toho, kdož je poprvé vedl, zase ob- noveni býti, to jest, aby k svědomí prvnímu, dadauc sobě je přečísti a učiníce znovu přísahu (mezi již jistými ze jména oso- bami), k němu se přiznali, anebo, bylo-liby jim co více v paměti k prvnímu svému svědomí ještě doložili. Pakliby kteří zemřeli aneb žeby se jich uptati od toho, kdož je vedl, nemohlo tehdy jejich takového svědomí, jakožto pořádně zavedeného, užiti se moci bude. Ti svědkové potom po sepření stran, mohlo-liby se k nim přijíti, mají zase obnoveni býti. VI. Než k ohledání škod, k spatření ran, míst, stavení v nově začatého a gruntův, k žádosti stran mají od práva osoby i před začatými přemi vydávány a vysílány býti, a cožby tak spatřili, o tom budau moci stranám k jich potřebám se- znání učiniti. K spatření škod, ran, míst, stavení v nově začatého a gruntův, k žá- dosti stran přísežní, před žalobau vysíláni býti a potom seznání o tom učiniti mají. B. XLIII. I. Kdožby chtěl ku potřebě a k své při za svědky jinde na některém právě, než na tom, kdež pře zašla, vésti čeled vandrovní a přístavnau, podruhy a jiné lidi k těm podobné, kteřížby ku právu usedlí nebyli a práva městského neměli: ten a takový má a povinen bude tomu, proti komuž svědky vésti by chtěl, časně, to jest, domácímu dva dni a přespolnímu nejméň teyden napřed dáti znáti, na kterýby den ty a takové osoby sobě za svědky vésti chtěl, aby ten sobě na ně pohleděti i na jich jména zeptati se mohl. Pakliby toho pořádku pominul a tak se při vedení k svědomí takových lidí nezachoval: nemá jemu svědomí jich platné býti. K svědomí kdoby chtěl vésti na jiném právě lidi neusedlé: ten straně domácí dva dni, přespolnímu teyden dej napřed znáti, aby sobě na ně po- hleděti i na jména jich zeptati se mohl; jinak svědomí jich platné nebude. II. Pakliby ten, kterémužby tak bylo k takovému vidění a spatření svědkův dáno znáti, na ten den po veychodu slunce,
B. XLIII. 59 V. Ti pak svědkové tak vedení, jestli žeby post litem conte- statam živi pozůstali, aneb žeby před rukama byli a k nim se přijíti mohlo: mají od toho, kdož je poprvé vedl, zase ob- noveni býti, to jest, aby k svědomí prvnímu, dadauc sobě je přečísti a učiníce znovu přísahu (mezi již jistými ze jména oso- bami), k němu se přiznali, anebo, bylo-liby jim co více v paměti k prvnímu svému svědomí ještě doložili. Pakliby kteří zemřeli aneb žeby se jich uptati od toho, kdož je vedl, nemohlo tehdy jejich takového svědomí, jakožto pořádně zavedeného, užiti se moci bude. Ti svědkové potom po sepření stran, mohlo-liby se k nim přijíti, mají zase obnoveni býti. VI. Než k ohledání škod, k spatření ran, míst, stavení v nově začatého a gruntův, k žádosti stran mají od práva osoby i před začatými přemi vydávány a vysílány býti, a cožby tak spatřili, o tom budau moci stranám k jich potřebám se- znání učiniti. K spatření škod, ran, míst, stavení v nově začatého a gruntův, k žá- dosti stran přísežní, před žalobau vysíláni býti a potom seznání o tom učiniti mají. B. XLIII. I. Kdožby chtěl ku potřebě a k své při za svědky jinde na některém právě, než na tom, kdež pře zašla, vésti čeled vandrovní a přístavnau, podruhy a jiné lidi k těm podobné, kteřížby ku právu usedlí nebyli a práva městského neměli: ten a takový má a povinen bude tomu, proti komuž svědky vésti by chtěl, časně, to jest, domácímu dva dni a přespolnímu nejméň teyden napřed dáti znáti, na kterýby den ty a takové osoby sobě za svědky vésti chtěl, aby ten sobě na ně pohleděti i na jich jména zeptati se mohl. Pakliby toho pořádku pominul a tak se při vedení k svědomí takových lidí nezachoval: nemá jemu svědomí jich platné býti. K svědomí kdoby chtěl vésti na jiném právě lidi neusedlé: ten straně domácí dva dni, přespolnímu teyden dej napřed znáti, aby sobě na ně po- hleděti i na jména jich zeptati se mohl; jinak svědomí jich platné nebude. II. Pakliby ten, kterémužby tak bylo k takovému vidění a spatření svědkův dáno znáti, na ten den po veychodu slunce,
Strana 60
60 O svědcích a svědomích. ve třech hodinách se najíti nedal, ani koho na svém místě ne- vyslal: tehdy ten, kdožby těch svědkův potřeboval, bude moci je sobě dáti zapsati, a tau příčinau odporná strana nebude jich moci zavrci. Maje sobě tak někdo o vedení svědkův dáno znáti, a na den uložený nedal by se najíti aneb na svém místě nevyslal by: tau příčinau nebude jich moci zavrci. III. A takoví ti lidé neusedlí, jsauce obesláni k svědomí, jestli žeby se po prvním hned obeslání, totiž po veychodu slunce ve třech hodinách, tu kdežby jim místo při obeslání bylo jme- nováno, nepostavili a najíti nedali: tehdy do vězení bráni a týmž vězením k vydání svědomí, čehožby v pravdě povědomi byli, přidržáni býti mají. Svědek neusedlý, po první obsílce nestane-li k vydání svědomí, buď vzat do vězení. Též B. XLV. B. XLIV. Původ po učiněné žalobě a zase obeslaný po vložení svého odporu aneb své exceptii, nebyl-li by hotov s spravedlnostmi svými, a požádali by oba dva, aneb někdo z nich, odkladu, aby svědky vésti a s jinými svými spravedlnostmi se přihotoviti mohl: má toho jednomu každému od práva příno býti, tak jakž o tom A. LIV. položeno jest. Odklad k průvodům stranám dopřín býti má. B. XLV. Lidé obojího pohlaví, v městech aneb v městečkách ku právu neosedlí, jsauce od někoho k svědomí jednau i druhé obesláni, nepostavili-li by se a svědomí nevydali, aneb příčiny slušné, pročby ho povinni dáti nebyli, před týmž právem ne- předložili: mají hned do vězení bráni a k vydání takového svědomí týmž vězením přidržáni býti. Osoby neusedlé po druhé obsílce neda[dí]-li svědomí, mají k tomu hned vězením přidržány býti. B. XLVI. Při svědcích šetřiti se má víry, hodnosti, mravův, povolání, vážnosti, dobrého a šlechetného obcování, pravdomluvnosti a jiných povah. Nebo ne svědomí, ale svědkům se věří. Non testi- moniis, sed testibus creditur. Při svědcích buď šetřína hodnost a dobré šlechetné obcování.
60 O svědcích a svědomích. ve třech hodinách se najíti nedal, ani koho na svém místě ne- vyslal: tehdy ten, kdožby těch svědkův potřeboval, bude moci je sobě dáti zapsati, a tau příčinau odporná strana nebude jich moci zavrci. Maje sobě tak někdo o vedení svědkův dáno znáti, a na den uložený nedal by se najíti aneb na svém místě nevyslal by: tau příčinau nebude jich moci zavrci. III. A takoví ti lidé neusedlí, jsauce obesláni k svědomí, jestli žeby se po prvním hned obeslání, totiž po veychodu slunce ve třech hodinách, tu kdežby jim místo při obeslání bylo jme- nováno, nepostavili a najíti nedali: tehdy do vězení bráni a týmž vězením k vydání svědomí, čehožby v pravdě povědomi byli, přidržáni býti mají. Svědek neusedlý, po první obsílce nestane-li k vydání svědomí, buď vzat do vězení. Též B. XLV. B. XLIV. Původ po učiněné žalobě a zase obeslaný po vložení svého odporu aneb své exceptii, nebyl-li by hotov s spravedlnostmi svými, a požádali by oba dva, aneb někdo z nich, odkladu, aby svědky vésti a s jinými svými spravedlnostmi se přihotoviti mohl: má toho jednomu každému od práva příno býti, tak jakž o tom A. LIV. položeno jest. Odklad k průvodům stranám dopřín býti má. B. XLV. Lidé obojího pohlaví, v městech aneb v městečkách ku právu neosedlí, jsauce od někoho k svědomí jednau i druhé obesláni, nepostavili-li by se a svědomí nevydali, aneb příčiny slušné, pročby ho povinni dáti nebyli, před týmž právem ne- předložili: mají hned do vězení bráni a k vydání takového svědomí týmž vězením přidržáni býti. Osoby neusedlé po druhé obsílce neda[dí]-li svědomí, mají k tomu hned vězením přidržány býti. B. XLVI. Při svědcích šetřiti se má víry, hodnosti, mravův, povolání, vážnosti, dobrého a šlechetného obcování, pravdomluvnosti a jiných povah. Nebo ne svědomí, ale svědkům se věří. Non testi- moniis, sed testibus creditur. Při svědcích buď šetřína hodnost a dobré šlechetné obcování.
Strana 61
B. XLIV—XLVII. 61 B. XLVII. I. Kdožbykoli svědomí od osob městských při tom právě, kdež jest pře zašla, k své při potřeboval: ten, dojda k purk- mistru téhož města, požádá obeslání na toho, na komž svědomí žádá k jistému dni. A tu hned při tom obeslání, kteréž za půhon bude počteno, ceduli řezanau tomu, na kterémž žádá svě- domí, po přísežné osobě, to jest, po služebníku purkmistrovu odešle. Osoby městské kdo k svědomí potřebuje, má jí hned při obeslání po služebníku purkmistrovu ceduli řezanú odeslati. II. V kteréžto ceduli povinen bude ze jména položiti a vy- světliti, čeho aneb jakého svědomí na tom svědku, oč, proti komu, k kterému saudu a k kterému dni jistému žádá, polože sobě v též ceduli, vedle povahy a mírnosti té pře, pokutu jistau pro nevysvědčení. Ten pak má k jistému dni, aby takové svědomí vydal, od služebníka purkmistrova obeslán býti, a cedule při témž obeslání má se mu dodati. V ceduli té má položeno býti, jakého svědomí žádá, oč, proti komu, k kterému saudu a k kterému dni. III. Kterýžto, jestli žeby na den uložený svědomí nedal, má podruhé z prosta bez cedule, opět k jistému dni obeslán býti. Kteréžto druhé obeslání za důhon počteno bude. A ten tak po dvakráte obeslaný svědomí vydati povinen jest. Kdo nedá svědomí po první obsílce, má býti po druhé obeslán z prosta bez cedule. IV. Pakliby svědomí časně, ažby na tu při přišlo, nedal, a skrze jeho takové nevysvědčení tomu, kdož jej k svědomí ob- sílal, na spravedlnosti skrácení by se stalo, aneb jemu tudy něco sešlo: tehdy o pokutu, v ceduli pro nevysvědčení položenau, při svém průvodu může se domlauvati, a ukážíc ceduli druhau k oné podobnau, má pokuty užiti a právo na onom má jemu jí dopomoci. Kdoby nedal svědomí, v pokutu upadá, v ceduli položenau. V. Než měl-li by ten, kterýž se k svědomí obsílá, v tom jakau stížnost, pročby takového svědomí nebyl povinen vydati: má saudcům téhož práva to, v přítomnosti toho, kterýž ho k svědomí obsílá, aneb poručníka jeho, předložiti. A byla-li by
B. XLIV—XLVII. 61 B. XLVII. I. Kdožbykoli svědomí od osob městských při tom právě, kdež jest pře zašla, k své při potřeboval: ten, dojda k purk- mistru téhož města, požádá obeslání na toho, na komž svědomí žádá k jistému dni. A tu hned při tom obeslání, kteréž za půhon bude počteno, ceduli řezanau tomu, na kterémž žádá svě- domí, po přísežné osobě, to jest, po služebníku purkmistrovu odešle. Osoby městské kdo k svědomí potřebuje, má jí hned při obeslání po služebníku purkmistrovu ceduli řezanú odeslati. II. V kteréžto ceduli povinen bude ze jména položiti a vy- světliti, čeho aneb jakého svědomí na tom svědku, oč, proti komu, k kterému saudu a k kterému dni jistému žádá, polože sobě v též ceduli, vedle povahy a mírnosti té pře, pokutu jistau pro nevysvědčení. Ten pak má k jistému dni, aby takové svědomí vydal, od služebníka purkmistrova obeslán býti, a cedule při témž obeslání má se mu dodati. V ceduli té má položeno býti, jakého svědomí žádá, oč, proti komu, k kterému saudu a k kterému dni. III. Kterýžto, jestli žeby na den uložený svědomí nedal, má podruhé z prosta bez cedule, opět k jistému dni obeslán býti. Kteréžto druhé obeslání za důhon počteno bude. A ten tak po dvakráte obeslaný svědomí vydati povinen jest. Kdo nedá svědomí po první obsílce, má býti po druhé obeslán z prosta bez cedule. IV. Pakliby svědomí časně, ažby na tu při přišlo, nedal, a skrze jeho takové nevysvědčení tomu, kdož jej k svědomí ob- sílal, na spravedlnosti skrácení by se stalo, aneb jemu tudy něco sešlo: tehdy o pokutu, v ceduli pro nevysvědčení položenau, při svém průvodu může se domlauvati, a ukážíc ceduli druhau k oné podobnau, má pokuty užiti a právo na onom má jemu jí dopomoci. Kdoby nedal svědomí, v pokutu upadá, v ceduli položenau. V. Než měl-li by ten, kterýž se k svědomí obsílá, v tom jakau stížnost, pročby takového svědomí nebyl povinen vydati: má saudcům téhož práva to, v přítomnosti toho, kterýž ho k svědomí obsílá, aneb poručníka jeho, předložiti. A byla-li by
Strana 62
62 O svědcích a svědomích. příčina hodná, má před takovým svědomím skrz saudce téhož práva osvobozen býti. Sic jinak povinen bude jedenkaždý svědčiti, ač chce-li se pokuty uvarovati. Svědomí nedání má-li kdo jaké příčiny, před stranau časně v raddě oznam. B. XLVIII. I. Žádný austního svědomí bez přísahy nedávej. Než jedenkaždý, přísahu učině, čehož povědom jest, k potřebě dru- hému, seznati povinen jest. Žádný austního svědomí bez přísahy nedávaj. II. A kdyžby se cti a hrdla komu dotýkalo, a on by svědka, tak jakž nahoře položeno jest, obeslal: ten nemá o čest ani o hrdlo sauzen býti, lečby mu svědek připraven byl, kterýž hned má od něho ze jména před právem oznámen býti. Pakliby ten svědek v cizí zemi byl, má jej tak pro též svědomí obsílati tím pořádem práva, jakž ta země a krajina za právo aneb za obyčej má. Saud o čest a hrdlo nemá býti, lečby svědek ze jména jmenován k vydání svědomí byl připraven. L. XLIX. V kteréžby při cti, hrdla a gruntův se nedotýkalo: ti, jenž sami anebo po předcích svých erbů řádně požívají, listy zavřenými pod pečetí svau aneb dožádaných svědomí dávati mohau k potřebám lidským. V kterémžto listu při zavírce svě- domí svého povinni budau takto dokládati: „A což tuto svědčím, že jest v pravdě tak; to beru aneb přijímám na svau víru a na svau duši. Kdo erbu užívá, svědčiti může listem pod pečetí svau aneb dožáda- ných v té při, kdež se cti a gruntův nedotýká. A v svědomí tak zavříti má: „Což tuto svědčím, jest v pravdě tak; to přijímám na svau víru a na svau duši.“ B. L. Kdežby se cti, hrdla a gruntův dotýkalo, žádný listovního pod pečetí svau svědomí nedávej: ale, přísahu vykonaje, to čehož jsi povědom, registry pořádnými svědč a seznej. Kdež se cti, hrdla, gruntův dotýče: tu každý, přísahu vykonaje, re- gistry pořádnými svědomí dej.
62 O svědcích a svědomích. příčina hodná, má před takovým svědomím skrz saudce téhož práva osvobozen býti. Sic jinak povinen bude jedenkaždý svědčiti, ač chce-li se pokuty uvarovati. Svědomí nedání má-li kdo jaké příčiny, před stranau časně v raddě oznam. B. XLVIII. I. Žádný austního svědomí bez přísahy nedávej. Než jedenkaždý, přísahu učině, čehož povědom jest, k potřebě dru- hému, seznati povinen jest. Žádný austního svědomí bez přísahy nedávaj. II. A kdyžby se cti a hrdla komu dotýkalo, a on by svědka, tak jakž nahoře položeno jest, obeslal: ten nemá o čest ani o hrdlo sauzen býti, lečby mu svědek připraven byl, kterýž hned má od něho ze jména před právem oznámen býti. Pakliby ten svědek v cizí zemi byl, má jej tak pro též svědomí obsílati tím pořádem práva, jakž ta země a krajina za právo aneb za obyčej má. Saud o čest a hrdlo nemá býti, lečby svědek ze jména jmenován k vydání svědomí byl připraven. L. XLIX. V kteréžby při cti, hrdla a gruntův se nedotýkalo: ti, jenž sami anebo po předcích svých erbů řádně požívají, listy zavřenými pod pečetí svau aneb dožádaných svědomí dávati mohau k potřebám lidským. V kterémžto listu při zavírce svě- domí svého povinni budau takto dokládati: „A což tuto svědčím, že jest v pravdě tak; to beru aneb přijímám na svau víru a na svau duši. Kdo erbu užívá, svědčiti může listem pod pečetí svau aneb dožáda- ných v té při, kdež se cti a gruntův nedotýká. A v svědomí tak zavříti má: „Což tuto svědčím, jest v pravdě tak; to přijímám na svau víru a na svau duši.“ B. L. Kdežby se cti, hrdla a gruntův dotýkalo, žádný listovního pod pečetí svau svědomí nedávej: ale, přísahu vykonaje, to čehož jsi povědom, registry pořádnými svědč a seznej. Kdež se cti, hrdla, gruntův dotýče: tu každý, přísahu vykonaje, re- gistry pořádnými svědomí dej.
Strana 63
B. XLVIII—LIII. 63 B. LI. Také se dopauštěti nemá těm, kteříž přísahy k rozličným auřadům mají, aby na ty přísahy k saudům svědomí vydávati měli o jiné věci, kteréžby se jich auřadu nedotýkaly. Kromě konšelův: ti toliko v těch přech, v nichžby se cti, hrdla a gruntův nedotýkalo, na přísahy své, kteréž k auřadům svým učinili, svědomí lidem vydávati moci budau, bez učinění jiných závazkův. II. Než jedenkaždý jiný svědek, učině přísahu k tomu ob- zvláštní a k té při náležitau, jakž obyčejná formula juramenti mezi jistými osobami ukazovati i potřebovati bude: tak vedle té přísahy a na tu přísahu svědomí dávej. Ti, kdeří přísahy k rozličným auřadům mají, nemohau na ně svědčiti: o jiných věcech, které by se jich auřadu nedotýkaly. Kromě konšelův: ti na své přísahy mohau svědčiti, kde se cti, hrdla, gruntův nedotýče. B. LII. Forma aneb spůsob přísahy svědkům. Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, v té při, kteráž jest mezi Janem z jedné a Petrem z strany druhé, že to, čehož jsem v pravdě povědom, právě a upřímně povím, pravdy ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro kterau jinau věc nezatajím. Tak mi toho dopomáhej Pán Bůh všemohaucí i všickni svatí. B. LIII. I. Kdyžby svědek přísahu vykonal, písař ten, kterýž svě- domí přijímá, ani původu, ani žádnému jinému toho dopauštěti nemá, aby k svědku přistupováno a již více s ním mluveno býti mělo. Než má hned svědomí jeho přijímati a zapisovati, při kterémžto zapisování v městech pražských žádný jiný, krom písaře a svědka, býti nemá. Svědek po učiněné přísaze s žádnau stranau nemluv. Při zapisování svědomí v městech pražských žádný jiný, krom písaře asvědka, býti nemá. II. Také ten svědek přílišně na hlas svědomí svého dávati nemá, tak aby od jiných vně slyšán byl; než toliko tak, aby od samého písaře uslyšán býti mohl.
B. XLVIII—LIII. 63 B. LI. Také se dopauštěti nemá těm, kteříž přísahy k rozličným auřadům mají, aby na ty přísahy k saudům svědomí vydávati měli o jiné věci, kteréžby se jich auřadu nedotýkaly. Kromě konšelův: ti toliko v těch přech, v nichžby se cti, hrdla a gruntův nedotýkalo, na přísahy své, kteréž k auřadům svým učinili, svědomí lidem vydávati moci budau, bez učinění jiných závazkův. II. Než jedenkaždý jiný svědek, učině přísahu k tomu ob- zvláštní a k té při náležitau, jakž obyčejná formula juramenti mezi jistými osobami ukazovati i potřebovati bude: tak vedle té přísahy a na tu přísahu svědomí dávej. Ti, kdeří přísahy k rozličným auřadům mají, nemohau na ně svědčiti: o jiných věcech, které by se jich auřadu nedotýkaly. Kromě konšelův: ti na své přísahy mohau svědčiti, kde se cti, hrdla, gruntův nedotýče. B. LII. Forma aneb spůsob přísahy svědkům. Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, v té při, kteráž jest mezi Janem z jedné a Petrem z strany druhé, že to, čehož jsem v pravdě povědom, právě a upřímně povím, pravdy ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro kterau jinau věc nezatajím. Tak mi toho dopomáhej Pán Bůh všemohaucí i všickni svatí. B. LIII. I. Kdyžby svědek přísahu vykonal, písař ten, kterýž svě- domí přijímá, ani původu, ani žádnému jinému toho dopauštěti nemá, aby k svědku přistupováno a již více s ním mluveno býti mělo. Než má hned svědomí jeho přijímati a zapisovati, při kterémžto zapisování v městech pražských žádný jiný, krom písaře a svědka, býti nemá. Svědek po učiněné přísaze s žádnau stranau nemluv. Při zapisování svědomí v městech pražských žádný jiný, krom písaře asvědka, býti nemá. II. Také ten svědek přílišně na hlas svědomí svého dávati nemá, tak aby od jiných vně slyšán byl; než toliko tak, aby od samého písaře uslyšán býti mohl.
Strana 64
64 O svědcích a svědomích. III. A když svědomí dává, má tak dlauho písař, a ne jinák, než v těch a takových slovích, jakž je svědek mluví a oznamuje, beze vší proměnnosti psáti, dokudž svědek mluviti a svědčiti chce. A kdyžby již svědek mluviti přestal a pověděl, že více svědčiti neví, má jemu písař hned to svědomí jeho všecko od počátku až do konce přečísti a k němu promluviti, „chtěl-liby co ještě více přidati aneb ujíti aneb opraviti“, a cožby od svědka z zapomenutí buď přidáno aneb opraveno bylo, to písař povinen bude vykonati. Pakliby svědek řekl, že jest tak, a že nemá co opraviti, ani co více svědčiti: tehdy písař má jej preč od sebe pustiti. Písař má psáti svědomí tak v těch a takových slovích, jakž svědek mluví. A když přestane mluviti, to svědomí má jemu přečísti. IV. A jakžby svědek ven přes prah toho místa, kdež se svědomí přijímá, vystaupil, a zase by se navrátil, chtěje něco k svědomí přidati aneb ujíti, pravě, žeby se ještě takto upama- toval: tehdy písař povinen bude jemu na to přísahu z novu vydati, kterýžto, vykonaje ji, cožkoli oznámí, písař má pod prvním svědomím jeho to připsati, s poznamenáním takovým, že na to aneb k tomuto, což přidáno více stojí, podruhé svědek, ze jména ho jmenujíc, přísahu učinil. Svědek, po vystaupení chce-li se opraviti a co k prvnímu svědomí přidati, má na to znovu přísahu učiniti. B. LIV. Písař městský v jednomkaždém městě královském, pan- ském aneb rytířském má býti člověk dobrý a na své cti dobře zachovalý, kterýž k přijímání svědomí má zvláštní přísahu, na- před Pánu Bohu, všem svatým, králi Českému Jeho Milosti, pánům, rytířstvu, Pražanům a všem městům, a království Če- ského obyvatelům učiniti, že všeckna svědomí, kteráž od měšťanů toho města i od jiných přijímati bude, užívaje v tom upřímnosti a spravedlnosti, v tejnosti je, tak jakž o tom smlauva Svato-Václavská vyměřuje, zachová, a žádných přípisův tako- vých svědomí za sebau zanechávati nebude. A poněvadž takoví písaři městští velikých věcí a spravedlností lidských dotýkati se mají, a jim se v přijímání svědomí všeho věřiti má: protož
64 O svědcích a svědomích. III. A když svědomí dává, má tak dlauho písař, a ne jinák, než v těch a takových slovích, jakž je svědek mluví a oznamuje, beze vší proměnnosti psáti, dokudž svědek mluviti a svědčiti chce. A kdyžby již svědek mluviti přestal a pověděl, že více svědčiti neví, má jemu písař hned to svědomí jeho všecko od počátku až do konce přečísti a k němu promluviti, „chtěl-liby co ještě více přidati aneb ujíti aneb opraviti“, a cožby od svědka z zapomenutí buď přidáno aneb opraveno bylo, to písař povinen bude vykonati. Pakliby svědek řekl, že jest tak, a že nemá co opraviti, ani co více svědčiti: tehdy písař má jej preč od sebe pustiti. Písař má psáti svědomí tak v těch a takových slovích, jakž svědek mluví. A když přestane mluviti, to svědomí má jemu přečísti. IV. A jakžby svědek ven přes prah toho místa, kdež se svědomí přijímá, vystaupil, a zase by se navrátil, chtěje něco k svědomí přidati aneb ujíti, pravě, žeby se ještě takto upama- toval: tehdy písař povinen bude jemu na to přísahu z novu vydati, kterýžto, vykonaje ji, cožkoli oznámí, písař má pod prvním svědomím jeho to připsati, s poznamenáním takovým, že na to aneb k tomuto, což přidáno více stojí, podruhé svědek, ze jména ho jmenujíc, přísahu učinil. Svědek, po vystaupení chce-li se opraviti a co k prvnímu svědomí přidati, má na to znovu přísahu učiniti. B. LIV. Písař městský v jednomkaždém městě královském, pan- ském aneb rytířském má býti člověk dobrý a na své cti dobře zachovalý, kterýž k přijímání svědomí má zvláštní přísahu, na- před Pánu Bohu, všem svatým, králi Českému Jeho Milosti, pánům, rytířstvu, Pražanům a všem městům, a království Če- ského obyvatelům učiniti, že všeckna svědomí, kteráž od měšťanů toho města i od jiných přijímati bude, užívaje v tom upřímnosti a spravedlnosti, v tejnosti je, tak jakž o tom smlauva Svato-Václavská vyměřuje, zachová, a žádných přípisův tako- vých svědomí za sebau zanechávati nebude. A poněvadž takoví písaři městští velikých věcí a spravedlností lidských dotýkati se mají, a jim se v přijímání svědomí všeho věřiti má: protož
Strana 65
B. LIV—LVIII. 65 spravedlivá věc jest, aby k takové práci toliko lidé dobří a na cti zachovalí připauštíni bývali, a ne jiní. B. LV. Písaři, kteřížkoli od lidí svědomí přijímati budau, pod po- kutau ztracení hrdla povinni jsau, v tejnosti taková svědomí zdržeti a zachovati do jich publikování, to jest, do vyhlášení a vůbec přečtení jich seznání. A v místech náležitých a k tomu nařízených taková svědomí chovati a je skládati mají, tak aby mimo ty, kteříž je přijímají, jiní k nim žádného přístupu neměli. Písař městský buď člověk dobrý a na své cti dobře zachovalý, ku přijímání svědomí zvláštní přísahu mající. Svědomí pak měj v tajnosti pod ztracením hrdla, a jich přípisův sobě nezachovávaj. B. LVI. Ta pak svědomí, tak pořádně od písařů přísežných přijatá, na den stranám uložený, jakžby toho původ i obeslaný žádal a potřebu uznal, saudcové rozkáží vůbec čísti, tak aby na ten den aneb hned druhého dne (jestli žeby strany jednoho dne v průvodích svých vyslyšány býti nemohly) předce ta pře ko- nána byla, a spravedlivosti k vyhlášení, i pře tak k svému zavření přijíti mohla; při tom strany, ač jestliže jsau prvé toho neučinily, všecky spravedlnosti a průvody své na právě tu hned složiti povinny budau. Strany nemohau-li jednoho dne v průvodech vyslyšány býti, průvody na právě složte, a hned druhého dne doslyšány buďte. B. LVII. Stranám, když pře své povedau, od písařův rádních všeckno má darmo čteno býti. Však strany, potřebovaly-li by jakých při témž právě zápisův aneb jiných spravedlností, od těch časně sobě rejstříky spůsobovati mají. Strany registříky sobě časně jednejte. B. LVIII. I. Saudcové nemají toho dopauštěti, aby jedna strana, vyslyše svědky a spravedlnosti druhé strany, odkladův požiti měla; neb by to k ujmě spravedlivosti druhé strany bylo. Utraque pars testes producat, neque nectat dolos et consuat 5 Práva městská.
B. LIV—LVIII. 65 spravedlivá věc jest, aby k takové práci toliko lidé dobří a na cti zachovalí připauštíni bývali, a ne jiní. B. LV. Písaři, kteřížkoli od lidí svědomí přijímati budau, pod po- kutau ztracení hrdla povinni jsau, v tejnosti taková svědomí zdržeti a zachovati do jich publikování, to jest, do vyhlášení a vůbec přečtení jich seznání. A v místech náležitých a k tomu nařízených taková svědomí chovati a je skládati mají, tak aby mimo ty, kteříž je přijímají, jiní k nim žádného přístupu neměli. Písař městský buď člověk dobrý a na své cti dobře zachovalý, ku přijímání svědomí zvláštní přísahu mající. Svědomí pak měj v tajnosti pod ztracením hrdla, a jich přípisův sobě nezachovávaj. B. LVI. Ta pak svědomí, tak pořádně od písařů přísežných přijatá, na den stranám uložený, jakžby toho původ i obeslaný žádal a potřebu uznal, saudcové rozkáží vůbec čísti, tak aby na ten den aneb hned druhého dne (jestli žeby strany jednoho dne v průvodích svých vyslyšány býti nemohly) předce ta pře ko- nána byla, a spravedlivosti k vyhlášení, i pře tak k svému zavření přijíti mohla; při tom strany, ač jestliže jsau prvé toho neučinily, všecky spravedlnosti a průvody své na právě tu hned složiti povinny budau. Strany nemohau-li jednoho dne v průvodech vyslyšány býti, průvody na právě složte, a hned druhého dne doslyšány buďte. B. LVII. Stranám, když pře své povedau, od písařův rádních všeckno má darmo čteno býti. Však strany, potřebovaly-li by jakých při témž právě zápisův aneb jiných spravedlností, od těch časně sobě rejstříky spůsobovati mají. Strany registříky sobě časně jednejte. B. LVIII. I. Saudcové nemají toho dopauštěti, aby jedna strana, vyslyše svědky a spravedlnosti druhé strany, odkladův požiti měla; neb by to k ujmě spravedlivosti druhé strany bylo. Utraque pars testes producat, neque nectat dolos et consuat 5 Práva městská.
Strana 66
66 O svědcích a svědomích. cavillationes. Obojí strana svědky aneb průvody ukazuj, a jeden proti druhému lsti nepožívej, ani fortelných odkladův sobě ne- vymeyšlej. Neb ačkoli saudcové, kdyžby toho potřeby stranám nastaly, a strany za prodlení a čas prodlenější požádaly, mají jim slušných odkladův podle práva příti, aby mohly s průvody svými se přihotoviti, pokudž o tom jinde jest položeno; II. však poněvadž právu a jednékaždé obci náleží mezi lidmi pře a nesnáze vzniklé přetrhovati, a to, očby lidé mezi sebau měli činiti, rychle vykonávati, je o to bez zbytečných a daremních odkladů rozeznávati a pokojiti: protož při vyžádaní odkladův má se uloženého od práva cíle šetřiti, a stranám v tom zbytečně a jednomu na stížnost druhého neffolkovati. Saudcové nemají toho dopauštěti, aby jedna strana, vyslyše svědky a spravedlnosti druhé strany, odkladův požiti měla. Neb by to k ujmě spra- vedlnosti druhé straně bylo. B. LIX. Kdyžby strany před kterýmžkoli právem měly oč pak koli s sebau činiti, a jedna by z nich své spravedlivosti předkládala aneb mluvila: druhá nemá jí v tom žádné překážky činiti, ani jí v řeč její vskakovati. Než vyslechna pořádně a pokojně její řeči, potom též bez překážky proti tomu mluv a odpovědi dávej, vedle náležející své potřeby; avšak to čiň s uctivostí práva. Při průvodech strany sobě překážky nečiňte, ani v řeč nevskakujte. B. LX. Po při vyslyšané a zavřené, žádnému toho se dopauštěti nemá, aby v průvodích svých se zlepšovati mohl. Než jeden- každý v tom se časně opatřiti hleď, kdyžby na při přišlo, aby se v průvodích a svých spravedlnostech neobmeškával. Po vyslyšené a zavřené při žádná strana se zlepšovati nemůže. B. LXI. I. Svědkové pak tito při městském právě býti nemohau: I. Pacholík osmnácti, a děvečka patnácti let nedojdauce. II. Blázen, nesmyslný, pošetilý, aneb rozumu zdravého neužívaje. III. Žena, proto že jest mysli vrtkavé; ale však (krom vysvědčení kšaftů) žen aneb panen poctivých svědomí ve všech přech podle práva pražského postačovati a přijímána býti mají. IV. Servus, votrok.
66 O svědcích a svědomích. cavillationes. Obojí strana svědky aneb průvody ukazuj, a jeden proti druhému lsti nepožívej, ani fortelných odkladův sobě ne- vymeyšlej. Neb ačkoli saudcové, kdyžby toho potřeby stranám nastaly, a strany za prodlení a čas prodlenější požádaly, mají jim slušných odkladův podle práva příti, aby mohly s průvody svými se přihotoviti, pokudž o tom jinde jest položeno; II. však poněvadž právu a jednékaždé obci náleží mezi lidmi pře a nesnáze vzniklé přetrhovati, a to, očby lidé mezi sebau měli činiti, rychle vykonávati, je o to bez zbytečných a daremních odkladů rozeznávati a pokojiti: protož při vyžádaní odkladův má se uloženého od práva cíle šetřiti, a stranám v tom zbytečně a jednomu na stížnost druhého neffolkovati. Saudcové nemají toho dopauštěti, aby jedna strana, vyslyše svědky a spravedlnosti druhé strany, odkladův požiti měla. Neb by to k ujmě spra- vedlnosti druhé straně bylo. B. LIX. Kdyžby strany před kterýmžkoli právem měly oč pak koli s sebau činiti, a jedna by z nich své spravedlivosti předkládala aneb mluvila: druhá nemá jí v tom žádné překážky činiti, ani jí v řeč její vskakovati. Než vyslechna pořádně a pokojně její řeči, potom též bez překážky proti tomu mluv a odpovědi dávej, vedle náležející své potřeby; avšak to čiň s uctivostí práva. Při průvodech strany sobě překážky nečiňte, ani v řeč nevskakujte. B. LX. Po při vyslyšané a zavřené, žádnému toho se dopauštěti nemá, aby v průvodích svých se zlepšovati mohl. Než jeden- každý v tom se časně opatřiti hleď, kdyžby na při přišlo, aby se v průvodích a svých spravedlnostech neobmeškával. Po vyslyšené a zavřené při žádná strana se zlepšovati nemůže. B. LXI. I. Svědkové pak tito při městském právě býti nemohau: I. Pacholík osmnácti, a děvečka patnácti let nedojdauce. II. Blázen, nesmyslný, pošetilý, aneb rozumu zdravého neužívaje. III. Žena, proto že jest mysli vrtkavé; ale však (krom vysvědčení kšaftů) žen aneb panen poctivých svědomí ve všech přech podle práva pražského postačovati a přijímána býti mají. IV. Servus, votrok.
Strana 67
B. LIX—LXI. 67 V. Manželka manželu svému, ani zase manžel své manželce, jakož o tom jinde položeno jest. VI. Infamis, zlopověstný, na cti zmařilý, aneb kterýž nápravu pro nářek cti vykonati musil. VII. Suspectus propter participationem lucri vel damni, jsa v po- dezření, žeby spolek měl míti s stranau některau, a aučastníkem aneb čekancem byl by zisku aneb škody. VIII. Item socii cri- minum. Pomocníci tomu, jemuž skutku škodného napomáhali, svědčiti nemohau. IX. Sicut neque socii bonorum. Rovně jako i ti, kteřížby společníci statku kterého byli. X. Item inimici capitales contra se. Uhlavních nepřátel proti sobě svědomí při právě podezřelá bývají. XI. Otec synu, a syn otci svědkem býti nemůže, lečby byl vybytý, jakož o tom doleji v artikuli tomto položeno jest. XII. Furiosus, zmámený, ztřeštěný. XIII. Coecus, slepý o věcech vidomých. XIV. Surdus, hluchý, kdyžby svědčiti měl o věcech slyšených. XV. Perjurus, křivý a falešný přísežník. Semel enim malus, semper prœsumitur esse malus: sicut quilibet prœsumitur esse bonus, nisi contrarium probetur. Jednau zlý, vždyckny se za zlého u lidí drží: jako jedenkaždý za dobrého jmín a držán býti má, lečby tomu nětco na odpor ukázáno bylo. Svědkové tito při právě býti nemohau: I. Pacholík 18, děvečka 15 let nedojdauce; II. blázen; III. žena toliko při vysvědčení kšaftův; IV. otrok; V. manželka manželu svému a manžel manželce své; VI. zlopověstný a kdo nápravu vykonal; VII. podezřelý, žeby s stranau měl spolek; VIII. po- mocníci; IX. společníci v statku; X. úhlavních nepřátel svědomí jsau po- dezřelá; XI. otec synu, syn otci svědčiti nemůže, lečby byl vybytý; XII. zmámený, ztřeštěný; XIII. slepci o věcech vidomých; XIV. hluchý o věcech slyšených; XV. křivý a falešný přísežník. II. Summau, všickni lidé k vydávaní svědomí mají při- puštěni býti, krom těchto, jimž práva svědčiti zbraňují. A ti obsahují se v těchto verších: Conditio, Sexus, Ætas, Discretio, Fama, Et Fortuna, Fides, in testibus ista requires; Nam Pueri, Servi, Mulieres, atque Protervi, Fur, Judeus, Inops, non possunt esse licenter, scil. testes. III. Conditio, povaha, jako servus, votrok, in quem est potestas víta et necis, v boji právem válečným podmaněný, jenž jest pod mocí toho, jemuž svědčiti má, a kterýž může jemu rozkázati, a on, boje se ho, i učiniti musí, což on chce, a tak 5*
B. LIX—LXI. 67 V. Manželka manželu svému, ani zase manžel své manželce, jakož o tom jinde položeno jest. VI. Infamis, zlopověstný, na cti zmařilý, aneb kterýž nápravu pro nářek cti vykonati musil. VII. Suspectus propter participationem lucri vel damni, jsa v po- dezření, žeby spolek měl míti s stranau některau, a aučastníkem aneb čekancem byl by zisku aneb škody. VIII. Item socii cri- minum. Pomocníci tomu, jemuž skutku škodného napomáhali, svědčiti nemohau. IX. Sicut neque socii bonorum. Rovně jako i ti, kteřížby společníci statku kterého byli. X. Item inimici capitales contra se. Uhlavních nepřátel proti sobě svědomí při právě podezřelá bývají. XI. Otec synu, a syn otci svědkem býti nemůže, lečby byl vybytý, jakož o tom doleji v artikuli tomto položeno jest. XII. Furiosus, zmámený, ztřeštěný. XIII. Coecus, slepý o věcech vidomých. XIV. Surdus, hluchý, kdyžby svědčiti měl o věcech slyšených. XV. Perjurus, křivý a falešný přísežník. Semel enim malus, semper prœsumitur esse malus: sicut quilibet prœsumitur esse bonus, nisi contrarium probetur. Jednau zlý, vždyckny se za zlého u lidí drží: jako jedenkaždý za dobrého jmín a držán býti má, lečby tomu nětco na odpor ukázáno bylo. Svědkové tito při právě býti nemohau: I. Pacholík 18, děvečka 15 let nedojdauce; II. blázen; III. žena toliko při vysvědčení kšaftův; IV. otrok; V. manželka manželu svému a manžel manželce své; VI. zlopověstný a kdo nápravu vykonal; VII. podezřelý, žeby s stranau měl spolek; VIII. po- mocníci; IX. společníci v statku; X. úhlavních nepřátel svědomí jsau po- dezřelá; XI. otec synu, syn otci svědčiti nemůže, lečby byl vybytý; XII. zmámený, ztřeštěný; XIII. slepci o věcech vidomých; XIV. hluchý o věcech slyšených; XV. křivý a falešný přísežník. II. Summau, všickni lidé k vydávaní svědomí mají při- puštěni býti, krom těchto, jimž práva svědčiti zbraňují. A ti obsahují se v těchto verších: Conditio, Sexus, Ætas, Discretio, Fama, Et Fortuna, Fides, in testibus ista requires; Nam Pueri, Servi, Mulieres, atque Protervi, Fur, Judeus, Inops, non possunt esse licenter, scil. testes. III. Conditio, povaha, jako servus, votrok, in quem est potestas víta et necis, v boji právem válečným podmaněný, jenž jest pod mocí toho, jemuž svědčiti má, a kterýž může jemu rozkázati, a on, boje se ho, i učiniti musí, což on chce, a tak 5*
Strana 68
68 O svědcích a svědomích. ten mohl by k vůli jemu (to, cožby on chtěl) mluviti. Však fa- mulus, to jest, služebník a čeledín dobře zachovalý svědomí dáti může každému ve všech přech. IV. Ætas, věk, jakož jsau pacholíci, let věku svého osmnácti nemajíce, a děvečka patnácti. Neb právo pražské pacholíkům a děvečkám ta a taková léta k vydávaní svědomí i také k dělání kšaftů vyměřuje. V. Discretio, rozeznání blázna ztřeštěného, pošetilého, šá- leného a rozumu nepožívajícího. VI. Fama, pověst, jméno dobré, slovo dobré, že jest se vždyckny dobře, ctně a šlechetně choval, zlopověstný aneb na své cti zmařený není; jako ti, kteříž někdy pro svau lež lidem nápravy činiti a zase v svá hrdla to bráti museli, a slovau infames infamia juris. VII. Jest pak infamia dvojí, juris et facti. Juris infa- mia slove, kdyžby někdo něčeho nenáležitého a neslušného před sebe vzal, a někdo, s ním o to před právem činiti maje, naň by to provedl; tak žeby saudcové rozsudkem svým jej za takového sententia capitali vel criminali odsaudili. Tehdy taková potupa, hanba, lehkost a snížení osoby jeho takovým rozsudkem slove infamia juris. A tolikéž, by původa nebylo, tehdy: jestliže přísežní prostředkem práva na někoho pro jeho nenáležité veystupky, pro zlé skutky a zločinství pokutu těžkau uloží, irrogatione poena, jako vypovědění z města a k tomu po- dobnau; ten a takový také jest infamis infamia juris. Tolikéž, by pak byl ten damnatus actione civili toliko: tamen si ca actio infamat, notabitur infamia juris; jako jest pře u nás Čechův z strany nářku. Kdožby nápravu činil, ten již k svědomí při- puštěn nebývá, proto že jest infamis infamia juris. VIII. Ale infamia facti slove tehdáž, kdyžby někdo ne- řádný život vedl, nectnostně, nechvalitebně a nekřesťansky se choval, rodiče své haněl, je bil, jim těžkosti činil; osoba po- hlaví ženského, žeby nevěstkau byla: tak žeby všechněm dobrým lidem pro to a pro jiné své nepravosti v ohyzdnosti i v nenávisti byl aneb byla, a toho člověka zlé obcování na tomto světě žeby lidem a zvláště právu vědomé bylo. I toho a
68 O svědcích a svědomích. ten mohl by k vůli jemu (to, cožby on chtěl) mluviti. Však fa- mulus, to jest, služebník a čeledín dobře zachovalý svědomí dáti může každému ve všech přech. IV. Ætas, věk, jakož jsau pacholíci, let věku svého osmnácti nemajíce, a děvečka patnácti. Neb právo pražské pacholíkům a děvečkám ta a taková léta k vydávaní svědomí i také k dělání kšaftů vyměřuje. V. Discretio, rozeznání blázna ztřeštěného, pošetilého, šá- leného a rozumu nepožívajícího. VI. Fama, pověst, jméno dobré, slovo dobré, že jest se vždyckny dobře, ctně a šlechetně choval, zlopověstný aneb na své cti zmařený není; jako ti, kteříž někdy pro svau lež lidem nápravy činiti a zase v svá hrdla to bráti museli, a slovau infames infamia juris. VII. Jest pak infamia dvojí, juris et facti. Juris infa- mia slove, kdyžby někdo něčeho nenáležitého a neslušného před sebe vzal, a někdo, s ním o to před právem činiti maje, naň by to provedl; tak žeby saudcové rozsudkem svým jej za takového sententia capitali vel criminali odsaudili. Tehdy taková potupa, hanba, lehkost a snížení osoby jeho takovým rozsudkem slove infamia juris. A tolikéž, by původa nebylo, tehdy: jestliže přísežní prostředkem práva na někoho pro jeho nenáležité veystupky, pro zlé skutky a zločinství pokutu těžkau uloží, irrogatione poena, jako vypovědění z města a k tomu po- dobnau; ten a takový také jest infamis infamia juris. Tolikéž, by pak byl ten damnatus actione civili toliko: tamen si ca actio infamat, notabitur infamia juris; jako jest pře u nás Čechův z strany nářku. Kdožby nápravu činil, ten již k svědomí při- puštěn nebývá, proto že jest infamis infamia juris. VIII. Ale infamia facti slove tehdáž, kdyžby někdo ne- řádný život vedl, nectnostně, nechvalitebně a nekřesťansky se choval, rodiče své haněl, je bil, jim těžkosti činil; osoba po- hlaví ženského, žeby nevěstkau byla: tak žeby všechněm dobrým lidem pro to a pro jiné své nepravosti v ohyzdnosti i v nenávisti byl aneb byla, a toho člověka zlé obcování na tomto světě žeby lidem a zvláště právu vědomé bylo. I toho a
Strana 69
B. LXI. 69 takového člověka svědomí, jakby při právě váženo býti mělo, saudcové dobře povážiti mají. A in criminalibus causis, v přech na hrdla ztracení se vztahujících, ovšem svědomí takových lidí se nepřijímá, proto že jest právní regule: Qui juris infamia notatur, eum nec in civili, nec in criminali causa testimonium dicere, nec in eum, qui ipse infamis est, testari posse. Kdožby právem aneb saudem k snížení na své poctivosti přišel: ten ani v při městské, ani v při hlavní svědectví dávati nemůže, aniž proti tomu bude moci svědčiti, kterýžby též k snížení na poctivosti své přišel. IX. Fortuna, neštěstí povaha, jako jsau lidé nuzní, chudí, mizerní, kteříž pro chudobu v ledacos by se vydati mohli, jsauce dary a lahodnými řečmi k něčemu přivedeni. Přísloví jest obecné: Paupertas inimica bonis moribus, chudoba nepřítel dobrých mravů. Avšak sola paupertas non repellit testem, sama chudoba nezahání svědka od svědomí. Neb člověk chudý, věrný a dobře na své cti zachovalý má ve všech přech za svědka přijat býti. A tuto toliko se rozumí o těch chudých, kteříž, ná- podobni jsauce k žebrákům, životy své povětrně vedau a z chu- doby v ledacos nenáležitého se vydávají. X. Fides, víra, jako jsau Židé, Turci, Saracenové a jiní lidé nevěrní, poběhlci, Apostata, kteříž od víry křesťanské od- staupili aneb víru obecnau křesťanskau zapřeli. Nebo kdož při víře svaté a při čistém slovu božím jest vrtkavý, ten také při věcech časných víry hoden není. XI. Manžel manželce své, ani manželka manželu svému: též muž proti ženě své, ani žena proti muži svému svědomí dávati nemohau. A také synové a dcery otci, pokavadžby byli nedílní otce, nemají svědčiti. A zase otec synům též svědčiti nemá, dokavadžby jich dílem neodbyl. A též bratří bratrům, ani sestry jedny druhým svědčiti nemají, ani proti nim, kdyby sebe nedílní byli. XII. Též také, kdožkoli s kým statek má a s ním jest o ten statek nedílný, nemá jemu o ten statek svědčiti. A tak všickni, kteřížby sebe nedílní aneb v jaké společnosti byli, toliko o ten statek sobě jedni druhým svědčiti nemají.
B. LXI. 69 takového člověka svědomí, jakby při právě váženo býti mělo, saudcové dobře povážiti mají. A in criminalibus causis, v přech na hrdla ztracení se vztahujících, ovšem svědomí takových lidí se nepřijímá, proto že jest právní regule: Qui juris infamia notatur, eum nec in civili, nec in criminali causa testimonium dicere, nec in eum, qui ipse infamis est, testari posse. Kdožby právem aneb saudem k snížení na své poctivosti přišel: ten ani v při městské, ani v při hlavní svědectví dávati nemůže, aniž proti tomu bude moci svědčiti, kterýžby též k snížení na poctivosti své přišel. IX. Fortuna, neštěstí povaha, jako jsau lidé nuzní, chudí, mizerní, kteříž pro chudobu v ledacos by se vydati mohli, jsauce dary a lahodnými řečmi k něčemu přivedeni. Přísloví jest obecné: Paupertas inimica bonis moribus, chudoba nepřítel dobrých mravů. Avšak sola paupertas non repellit testem, sama chudoba nezahání svědka od svědomí. Neb člověk chudý, věrný a dobře na své cti zachovalý má ve všech přech za svědka přijat býti. A tuto toliko se rozumí o těch chudých, kteříž, ná- podobni jsauce k žebrákům, životy své povětrně vedau a z chu- doby v ledacos nenáležitého se vydávají. X. Fides, víra, jako jsau Židé, Turci, Saracenové a jiní lidé nevěrní, poběhlci, Apostata, kteříž od víry křesťanské od- staupili aneb víru obecnau křesťanskau zapřeli. Nebo kdož při víře svaté a při čistém slovu božím jest vrtkavý, ten také při věcech časných víry hoden není. XI. Manžel manželce své, ani manželka manželu svému: též muž proti ženě své, ani žena proti muži svému svědomí dávati nemohau. A také synové a dcery otci, pokavadžby byli nedílní otce, nemají svědčiti. A zase otec synům též svědčiti nemá, dokavadžby jich dílem neodbyl. A též bratří bratrům, ani sestry jedny druhým svědčiti nemají, ani proti nim, kdyby sebe nedílní byli. XII. Též také, kdožkoli s kým statek má a s ním jest o ten statek nedílný, nemá jemu o ten statek svědčiti. A tak všickni, kteřížby sebe nedílní aneb v jaké společnosti byli, toliko o ten statek sobě jedni druhým svědčiti nemají.
Strana 70
70 O svědcích a svědomích. B. LXII. Žádný sám proti sobě svědomí dávati povinen není. A jakož sám sebau žádný práv býti nemůže: tak také sám sobě, ani proti sobě svědčiti nemá. Svědčiti sám sobě, ani proti sobě žádný nemůže. B. LXIII. Při svědcích potřebí jest saudcům i toho šetřiti: jest-li ten, kterýž proti někomu svědomí dává, a někomu k jeho užitku vydává, přítel aneb úhlavní nepřítel. Neb i v tom i v jiném při rozvažování spravedlností lidských, rozšafnosti veliké saud- cové požívati mají. Právo má šetřiti svědka, jestli přítel čili auhlavní nepřítel proti komu svědčí. B. LXIV. Otázka tuto mohla by učiněna býti: Člověk let přirozených nemaje, to jest impubes, může-li o těch věcech, kteréž viděl a jich povědom byl, za času toho v letech byv nedospělých, kdyžby již pubes byl, totiž léta přirozená měl, svědčiti, čili nic? I od- pověd jest, že může, podle oné právní regule: Quod prohibitum non est, videtur esse concessum; nam expressa nocent, non expressa non nocent. Čehož zbráněno není, zdá se, že se toho propůjčuje; nebo vysvětlené a zhájené právem věci škodí, ale nevysvětlené neškodí. Také k důvodům cesta zavřína býti nemá. A protož, přijda k letům, o tom, což se v dětinství jeho dálo, svědčiti může. Nebo i dítě malé při vyměřování mezí, mez- níkův kladení a jiných věcí k těm podobných, na dlauhau a jako na věčnau pamět se vztahujících, vykonávaní se mrská: aby to v svau dětinskau pamět slože a přijda k letům, o tom potom v svém věku došlém, kdyžby toho potřeba nastala, gruntov- nější a pořádnější zprávu a vysvědčení učiniti mohlo. Člověk letitý může svědčiti o tom, čeho v věku nezletilém povědom jest. Neb průvodům cesta zavřína býti nemá. A co se právy nezbraňuje, vidí se, že se dopauští. B. LXV. Jednakaždá pře a spravedlnost lidská, když se dvěma svědky hodnýma a lidmi dobře zachovalými provede, má při právě své místo míti. Regulare est, quod in qualibet causa
70 O svědcích a svědomích. B. LXII. Žádný sám proti sobě svědomí dávati povinen není. A jakož sám sebau žádný práv býti nemůže: tak také sám sobě, ani proti sobě svědčiti nemá. Svědčiti sám sobě, ani proti sobě žádný nemůže. B. LXIII. Při svědcích potřebí jest saudcům i toho šetřiti: jest-li ten, kterýž proti někomu svědomí dává, a někomu k jeho užitku vydává, přítel aneb úhlavní nepřítel. Neb i v tom i v jiném při rozvažování spravedlností lidských, rozšafnosti veliké saud- cové požívati mají. Právo má šetřiti svědka, jestli přítel čili auhlavní nepřítel proti komu svědčí. B. LXIV. Otázka tuto mohla by učiněna býti: Člověk let přirozených nemaje, to jest impubes, může-li o těch věcech, kteréž viděl a jich povědom byl, za času toho v letech byv nedospělých, kdyžby již pubes byl, totiž léta přirozená měl, svědčiti, čili nic? I od- pověd jest, že může, podle oné právní regule: Quod prohibitum non est, videtur esse concessum; nam expressa nocent, non expressa non nocent. Čehož zbráněno není, zdá se, že se toho propůjčuje; nebo vysvětlené a zhájené právem věci škodí, ale nevysvětlené neškodí. Také k důvodům cesta zavřína býti nemá. A protož, přijda k letům, o tom, což se v dětinství jeho dálo, svědčiti může. Nebo i dítě malé při vyměřování mezí, mez- níkův kladení a jiných věcí k těm podobných, na dlauhau a jako na věčnau pamět se vztahujících, vykonávaní se mrská: aby to v svau dětinskau pamět slože a přijda k letům, o tom potom v svém věku došlém, kdyžby toho potřeba nastala, gruntov- nější a pořádnější zprávu a vysvědčení učiniti mohlo. Člověk letitý může svědčiti o tom, čeho v věku nezletilém povědom jest. Neb průvodům cesta zavřína býti nemá. A co se právy nezbraňuje, vidí se, že se dopauští. B. LXV. Jednakaždá pře a spravedlnost lidská, když se dvěma svědky hodnýma a lidmi dobře zachovalými provede, má při právě své místo míti. Regulare est, quod in qualibet causa
Strana 71
B. LXII—LXVII. 71 duo testes sufficiant. Ubi enim numerus testium non adjicitur, duo sufficiunt. Právní jest regule, že jednékaždé při dosti jest na dvau svědcích. Kdež od práva počet svědkův vyměřen a jako obmezen není, na dvau dosti jest. Pluralis enim locutio duorum numero contenta est. V jednékaždé při dosti jest na dvau svědcích dobře zachovalých. B. LXVI. I. Strana některá vedúcí ku potřebě své mnoho svědkův, a ti by nic pořádného o tom, na čemžby grunt a podstata té pře záležela, nesvědčili a neseznávali: tehdy rovně jest tak, jakoby žádných svědků nevedla. Neb v počtu pravých svědkův ti se toliko pokládají, kteřížby o tom vypravovali a o tom vy- svědčovali, cožby k dokázaní průvodu a k vysvětlení pře náleželo. Jiné, než oč jest pře, mluviti, svědčiti a vyznávati, jest jednostejná věc, jako i mlčeti. II. A tak počet svědků na tom záleží, když se svědkové v svém svědomí snášejí, a o gruntu pře seznávají, v svědomí svém se srovnávají, a z prosta v patrných slovích, čehož povědomi jsau, seznávají. Veritatis enim simplex est oratio. Pravda na prostých a patrných slovích záleží, a ne na množství osob. Aniž také k množství svědkův má patříno býti: ale k hodnosti, a k upřímnému svědkův vyznání, a k víře svědomí, na nichž světlost pravdy záleží. Svědkův nepořádných, o jiném, než pře vzešla, svědčících, velký počet nemá býti šetřín. B. LXVII. I. Svědectví toliko jednoho svědka za dostatek ku právu v žádné při býti nemůže. Přísloví jest. Unus vir, nullus vír, jedna osoba, žádná osoba. Item: Unus testis, nullus testis, jeden svědek, žádný svědek. Vox unius, vox nullius, hlas jednoho, hlas žádného. Unius enim testimonium nec justificat, nec condemnat, jednoho zajisté svědomí ani neospravedlňuje, ani neodsuzuje. II. Avšak jeden svědek uvozuje podezření. Unus testis inducit prœsumptionem, jeden svědek uvozuje potah. Svědek jeden uvozuje potah; ale za dostatek ku právu v žádné při býti nemůže.
B. LXII—LXVII. 71 duo testes sufficiant. Ubi enim numerus testium non adjicitur, duo sufficiunt. Právní jest regule, že jednékaždé při dosti jest na dvau svědcích. Kdež od práva počet svědkův vyměřen a jako obmezen není, na dvau dosti jest. Pluralis enim locutio duorum numero contenta est. V jednékaždé při dosti jest na dvau svědcích dobře zachovalých. B. LXVI. I. Strana některá vedúcí ku potřebě své mnoho svědkův, a ti by nic pořádného o tom, na čemžby grunt a podstata té pře záležela, nesvědčili a neseznávali: tehdy rovně jest tak, jakoby žádných svědků nevedla. Neb v počtu pravých svědkův ti se toliko pokládají, kteřížby o tom vypravovali a o tom vy- svědčovali, cožby k dokázaní průvodu a k vysvětlení pře náleželo. Jiné, než oč jest pře, mluviti, svědčiti a vyznávati, jest jednostejná věc, jako i mlčeti. II. A tak počet svědků na tom záleží, když se svědkové v svém svědomí snášejí, a o gruntu pře seznávají, v svědomí svém se srovnávají, a z prosta v patrných slovích, čehož povědomi jsau, seznávají. Veritatis enim simplex est oratio. Pravda na prostých a patrných slovích záleží, a ne na množství osob. Aniž také k množství svědkův má patříno býti: ale k hodnosti, a k upřímnému svědkův vyznání, a k víře svědomí, na nichž světlost pravdy záleží. Svědkův nepořádných, o jiném, než pře vzešla, svědčících, velký počet nemá býti šetřín. B. LXVII. I. Svědectví toliko jednoho svědka za dostatek ku právu v žádné při býti nemůže. Přísloví jest. Unus vir, nullus vír, jedna osoba, žádná osoba. Item: Unus testis, nullus testis, jeden svědek, žádný svědek. Vox unius, vox nullius, hlas jednoho, hlas žádného. Unius enim testimonium nec justificat, nec condemnat, jednoho zajisté svědomí ani neospravedlňuje, ani neodsuzuje. II. Avšak jeden svědek uvozuje podezření. Unus testis inducit prœsumptionem, jeden svědek uvozuje potah. Svědek jeden uvozuje potah; ale za dostatek ku právu v žádné při býti nemůže.
Strana 72
72 O svědcích a svědomích. B. LXVIII. I. Svědkové, toliko slyšenau věc vypravujíce, nemohau tak dostatečni býti, jako ti, kteřížby očima svýma to, o čemž se- znávají, spatřili. Jest staré přísloví: Pluris est unus oculatus testis, quam auriti decem. Jistší jest jeden svědek očitý, nežli deset ušatých, to jest, jistší jest ten, kterýž na nětco očitě hleděl, nežli těch deset, kteříž toliko o tom slyšeli a po zprávě lidské nětco k sobě přijali. Jeden svědek očitý jest jistší, než ušatých deset. II. Také fidem oculatam Justinianus nazývá, když očima některá věc se spatřuje. Testis enim de sua, non de aliena scientia deponere debet. Svědek zajisté o své vlastní, a ne o cizí vědomosti seznávati má. A jest právní regula: Testimonium, quod ex aliena rèlatione pendet, non valere, etiamsi fama cum eadem relatione concurrat. Svědomí, kteréžby z zprávy cizí po- cházelo, není dostatečné, by pak i pověst obecní s tau zprávau se srovnávala. B. LXIX. To za průvod podle práva postačiti nemůže, jestli žeby svědek pravil, že věří, aneb že tak se domeyšlí, žeby to tak bylo, aneb tak se státi mělo, což se na něm k vysvědčení žádalo. Opinari enim est dubitare. Domeyšleti a domnívati se jest po- chybovati. A žádný z pauhého samého domnění odsuzován býti nemá. A summau: Testimonium auditus nihil valet, nisi in causa matrimonii et rebus antiquitate comprobandis ; sed tamen prœsumptionem inducit. Svědomí, vztahující se na věc slyšenau, nic nenese, než ve při o manželstvu a v věcech, ježtoby starostí aneb dlauhostí času měly provozovány býti; avšak to a takové svědomí potah uvozuje. Svědek, praví-li, že věří aneb za to má a se domeyšlí, ku právu za průvod postačiti nemůže. B. LXX. Byl-li by kdy svědek od přísežných z hodných a slušných příčin (jakž to má býti, a přísežní v velikých a zvláště v hlavních a útrpných přech, mohau to pro gruntovnější spravedlností lidských vyrozumění a vyhledání učiniti) dotázán, proč jest takto aneb jinák v svědomí svém vyznával, toto aneb ono do-
72 O svědcích a svědomích. B. LXVIII. I. Svědkové, toliko slyšenau věc vypravujíce, nemohau tak dostatečni býti, jako ti, kteřížby očima svýma to, o čemž se- znávají, spatřili. Jest staré přísloví: Pluris est unus oculatus testis, quam auriti decem. Jistší jest jeden svědek očitý, nežli deset ušatých, to jest, jistší jest ten, kterýž na nětco očitě hleděl, nežli těch deset, kteříž toliko o tom slyšeli a po zprávě lidské nětco k sobě přijali. Jeden svědek očitý jest jistší, než ušatých deset. II. Také fidem oculatam Justinianus nazývá, když očima některá věc se spatřuje. Testis enim de sua, non de aliena scientia deponere debet. Svědek zajisté o své vlastní, a ne o cizí vědomosti seznávati má. A jest právní regula: Testimonium, quod ex aliena rèlatione pendet, non valere, etiamsi fama cum eadem relatione concurrat. Svědomí, kteréžby z zprávy cizí po- cházelo, není dostatečné, by pak i pověst obecní s tau zprávau se srovnávala. B. LXIX. To za průvod podle práva postačiti nemůže, jestli žeby svědek pravil, že věří, aneb že tak se domeyšlí, žeby to tak bylo, aneb tak se státi mělo, což se na něm k vysvědčení žádalo. Opinari enim est dubitare. Domeyšleti a domnívati se jest po- chybovati. A žádný z pauhého samého domnění odsuzován býti nemá. A summau: Testimonium auditus nihil valet, nisi in causa matrimonii et rebus antiquitate comprobandis ; sed tamen prœsumptionem inducit. Svědomí, vztahující se na věc slyšenau, nic nenese, než ve při o manželstvu a v věcech, ježtoby starostí aneb dlauhostí času měly provozovány býti; avšak to a takové svědomí potah uvozuje. Svědek, praví-li, že věří aneb za to má a se domeyšlí, ku právu za průvod postačiti nemůže. B. LXX. Byl-li by kdy svědek od přísežných z hodných a slušných příčin (jakž to má býti, a přísežní v velikých a zvláště v hlavních a útrpných přech, mohau to pro gruntovnější spravedlností lidských vyrozumění a vyhledání učiniti) dotázán, proč jest takto aneb jinák v svědomí svém vyznával, toto aneb ono do-
Strana 73
B. LXVIII—LXXIII. 73 kládal: má a bude povinen příčinu své o tom vědomosti před- ložiti a oznámiti, a pročby tak seznal, zprávu učiniti. A to slove Convenientem sui testimonii rationem tam de causa quam de re reddere, slušnau a spravedlivau zprávu o svém svědomí dáti, tak dobře z strany příčiny, jako z strany té věci. Pakliby toho učiniti nechtěl, a té zprávy dostatečně dáti neuměl: saudcové budau se věděti v tom jak spravedlivě zachovati. Svědek povinen jest, saudcům, o svém svědomí jsa dotázán, zprávu učiniti a vědomosti své příčinu oznámiti. B. LXXI. Byl-li by který svědek nemocný neb nedostatečný, tak žeby pro svůj nedostatek a nemoc ku právu a k vydání svědomí straně, kterážby ho potřebovala, nemohl se dáti najíti: tehdy na žádost strany budau povinni purkmistr a konšelé, písaře přísež- ného k přijetí takového svědomí k tomu nemocnému vyslati. A týž písař, dada jemu přísahu, má to svědomí od něho přijíti a tak je zapsati. Kteréž rovně takovau moc míti bude, jakoby v místě k tomu nařízeném přijato bylo. Svědek nemocný svědčiti může před písařem přísežným, k němu od práva vyslaným. B. LXXII. Svědek před učiněním a vykonáním přísahy, a prvé nežliby k svědomí od koho byl obsílán, dal-li by se v čem odporném sly- šeti, a jinak potom, učině přísahu, by vyznal: takové jeho před přísahau učiněné promluvení aneb zpráva na škodu mu podle práva není a nebude. Svědek po učiněné přísaze, bude-li jinak svědčiti, nežli před přísahau mluvil a zprávu dával, na škodu mu není a nebude. B. LXXIII. Svědkové obžalovaného potkali-li by se v rovnosti s půvo- dovými, tak žeby i počtem i hodností jim rovni byli: tehdy ob- žalovaný, byl-li by na své cti dobře zachovalý, bližší bude k do- tvrzení přísahau svého odvodu aneb očištění své neviny, nežli původ, vedle starého práva pražského, kteréž jest takové: Qui- libet homo laudata et probatæ vitæ propior est ad vitam, sani- tatem, dignitatem vel bona sua tuenda, quam ut ab adversario suo convincatur, to jest, jedenkaždý člověk, kterýžby ctně a chvali-
B. LXVIII—LXXIII. 73 kládal: má a bude povinen příčinu své o tom vědomosti před- ložiti a oznámiti, a pročby tak seznal, zprávu učiniti. A to slove Convenientem sui testimonii rationem tam de causa quam de re reddere, slušnau a spravedlivau zprávu o svém svědomí dáti, tak dobře z strany příčiny, jako z strany té věci. Pakliby toho učiniti nechtěl, a té zprávy dostatečně dáti neuměl: saudcové budau se věděti v tom jak spravedlivě zachovati. Svědek povinen jest, saudcům, o svém svědomí jsa dotázán, zprávu učiniti a vědomosti své příčinu oznámiti. B. LXXI. Byl-li by který svědek nemocný neb nedostatečný, tak žeby pro svůj nedostatek a nemoc ku právu a k vydání svědomí straně, kterážby ho potřebovala, nemohl se dáti najíti: tehdy na žádost strany budau povinni purkmistr a konšelé, písaře přísež- ného k přijetí takového svědomí k tomu nemocnému vyslati. A týž písař, dada jemu přísahu, má to svědomí od něho přijíti a tak je zapsati. Kteréž rovně takovau moc míti bude, jakoby v místě k tomu nařízeném přijato bylo. Svědek nemocný svědčiti může před písařem přísežným, k němu od práva vyslaným. B. LXXII. Svědek před učiněním a vykonáním přísahy, a prvé nežliby k svědomí od koho byl obsílán, dal-li by se v čem odporném sly- šeti, a jinak potom, učině přísahu, by vyznal: takové jeho před přísahau učiněné promluvení aneb zpráva na škodu mu podle práva není a nebude. Svědek po učiněné přísaze, bude-li jinak svědčiti, nežli před přísahau mluvil a zprávu dával, na škodu mu není a nebude. B. LXXIII. Svědkové obžalovaného potkali-li by se v rovnosti s půvo- dovými, tak žeby i počtem i hodností jim rovni byli: tehdy ob- žalovaný, byl-li by na své cti dobře zachovalý, bližší bude k do- tvrzení přísahau svého odvodu aneb očištění své neviny, nežli původ, vedle starého práva pražského, kteréž jest takové: Qui- libet homo laudata et probatæ vitæ propior est ad vitam, sani- tatem, dignitatem vel bona sua tuenda, quam ut ab adversario suo convincatur, to jest, jedenkaždý člověk, kterýžby ctně a chvali-
Strana 74
74 O svědcích a svědomích. tebně živ byl, bližší jest k obhajování svého života, zdraví, své poctivosti a tolikéž i statku svého, nežli aby v tom od žalob- níka přemožen býti měl. Svědkové stran potkají-li se v rovnosti: tehdy obžalovaný dobře za- chovalý bližší bude k dotvrzení přísahau svého odvodu aneb očištění své neviny, nežli původ. B. LXXIV. Podvolil-li by se původ, svau žalobu tolika a tolika svědky aneb osobami, ze jména je jmenuje, provesti, a tolikéž obžalo- vaný svau nevinu odvesti, a tohoby podle svého podvolení který z nich neučinil: tehdy ten svau při tratí. Dobrovolné zajisté jednohokaždého podvolení všeckna práva lomí. Svědky kolika se uvolíš žalobu provesti, anebo odvesti, tolika proved anebo odveď; jinak při svau ztratíš. B. LXXV. I. Svědek, kterýžby falešné svědectví vydal, aneb proti prvnímu svému svědomí jiného něco odporného svědčil, v po- kutu hrdla ztracení upadá, a jazyk teylem jemu vytažen buď. II. Než jestli žeby prvé, nežliby k vyhlášení svědomí jeho přišlo, v čem se více mimo to, což dal, upamatoval, a k svému předešlému svědomí, učině přísahu, co přidati chtěl: to bude moci učiniti, však s tím doložením: „Což jsem prvé svědčil, toho při tom zanechávám. Než toto a toto ještě k tomu přidávám aneb dokládám. Svědek falešný, i ten, kterýžby nětco jiného odporného proti prvnímu svědomí svému svědčil, hrdlo ztratí. B. LXXVI. Řečník tomu, s kýmž na roku stával, od něho při vedl, ani žádný jiný, kterýžby s kým na roku stával při saudu, v kteréž- koli při, a při kterémžkoli saudu, tomu a té straně svědčiti nemá; však požene-li a obešle-li jej druhá strana, té svědčiti povinen bude. Kdo s kým na roku při saudu stával, ani řečník od koho při vedl, tomu svědčiti nemá. B. LXXVII. I. Dal-li by někdo někomu svědomí a takové by svědomí k ztrátě aneb k zmrhání přišlo: není povinen druhého dáti,
74 O svědcích a svědomích. tebně živ byl, bližší jest k obhajování svého života, zdraví, své poctivosti a tolikéž i statku svého, nežli aby v tom od žalob- níka přemožen býti měl. Svědkové stran potkají-li se v rovnosti: tehdy obžalovaný dobře za- chovalý bližší bude k dotvrzení přísahau svého odvodu aneb očištění své neviny, nežli původ. B. LXXIV. Podvolil-li by se původ, svau žalobu tolika a tolika svědky aneb osobami, ze jména je jmenuje, provesti, a tolikéž obžalo- vaný svau nevinu odvesti, a tohoby podle svého podvolení který z nich neučinil: tehdy ten svau při tratí. Dobrovolné zajisté jednohokaždého podvolení všeckna práva lomí. Svědky kolika se uvolíš žalobu provesti, anebo odvesti, tolika proved anebo odveď; jinak při svau ztratíš. B. LXXV. I. Svědek, kterýžby falešné svědectví vydal, aneb proti prvnímu svému svědomí jiného něco odporného svědčil, v po- kutu hrdla ztracení upadá, a jazyk teylem jemu vytažen buď. II. Než jestli žeby prvé, nežliby k vyhlášení svědomí jeho přišlo, v čem se více mimo to, což dal, upamatoval, a k svému předešlému svědomí, učině přísahu, co přidati chtěl: to bude moci učiniti, však s tím doložením: „Což jsem prvé svědčil, toho při tom zanechávám. Než toto a toto ještě k tomu přidávám aneb dokládám. Svědek falešný, i ten, kterýžby nětco jiného odporného proti prvnímu svědomí svému svědčil, hrdlo ztratí. B. LXXVI. Řečník tomu, s kýmž na roku stával, od něho při vedl, ani žádný jiný, kterýžby s kým na roku stával při saudu, v kteréž- koli při, a při kterémžkoli saudu, tomu a té straně svědčiti nemá; však požene-li a obešle-li jej druhá strana, té svědčiti povinen bude. Kdo s kým na roku při saudu stával, ani řečník od koho při vedl, tomu svědčiti nemá. B. LXXVII. I. Dal-li by někdo někomu svědomí a takové by svědomí k ztrátě aneb k zmrhání přišlo: není povinen druhého dáti,
Strana 75
B. LXXIV—LXXIX. 75 lečby v tom od práva opatřen byl, jestli žeby se předešlé svě- domí jeho našlo a více aneb méně, nežli poslední, v sobě obsa- hovalo, aneb v čemkoli se proměnilo a s předešlým potraceným ve všem se nesrovnalo, že to nemá k žádnému ublížení ani škodě jeho býti. Svědomí tvé první přijde-li k zmaření, jiného nevydávej, leč od práva v tom budeš opatřen, že to nemá tobě k žádné škodě býti, jestli žeby se předešlé svědomí našlo a s tímto posledním nesrovnalo. II. Než jestliby po daném svědomí někomu pře k zdvižení přišla a strana aneb strany toho by žádaly: tehdy svědomí taková při právě, jako i všeckna jiná, mají pilně chována býti; a svěd- kové k nové při mohau své paměti na předešlá svá svědomí, učiníce závazek, vztáhnauti. Svědomí po zdvižené při mají pilně chována býti. B. LXXVIII. Svědky kdožby mimo při na ublížení poctivosti strany sobě odporné vedl, an by na ten čas žádná o to rozepře nebyla: ten a takový vedle spravedlivého přísežných uvážení trestán buď, a to nebo vězením, aneb pokutau peněžitau; proto, neb žádnému nenáleží, mimo při na potupu a na lehkost jiného svědomí vésti, aneb co takového ven ze pře ukazovati. Svědky kdoby vedl mimo při na lehkost strany, bude trestán buď vězením neb pokutau peněžitau. B. LXXIX. Registra, v statku z světa sešlého nalezená, nemají-li k sobě svědka pořádného, za dostatečný průvod býti nemohau. Rovně jako dluh v kšaftu od kšaftujícího položený, jestliže jiného dů- vodu k němu není, za dostatečný u práva se nepokládá. Rationes enim defuncti, quæ in bonis ejus inveniuntur, ad probationem sibi debitæ quantitatis solas sufficere non posse, sœpe rescriptum est. Ejusdem juris est, si in ultima voluntate defunctus certam pecunia quantitatem aut etiam res certas sibi deberi signi- ficavit. Registra, v statku z světa sešlého nalezená, bez svědka pořádného za dostatečný průvod býti nemohau; rovně jako dluh, v kšaftu položený, za jistý a konečný se nepokládá.
B. LXXIV—LXXIX. 75 lečby v tom od práva opatřen byl, jestli žeby se předešlé svě- domí jeho našlo a více aneb méně, nežli poslední, v sobě obsa- hovalo, aneb v čemkoli se proměnilo a s předešlým potraceným ve všem se nesrovnalo, že to nemá k žádnému ublížení ani škodě jeho býti. Svědomí tvé první přijde-li k zmaření, jiného nevydávej, leč od práva v tom budeš opatřen, že to nemá tobě k žádné škodě býti, jestli žeby se předešlé svědomí našlo a s tímto posledním nesrovnalo. II. Než jestliby po daném svědomí někomu pře k zdvižení přišla a strana aneb strany toho by žádaly: tehdy svědomí taková při právě, jako i všeckna jiná, mají pilně chována býti; a svěd- kové k nové při mohau své paměti na předešlá svá svědomí, učiníce závazek, vztáhnauti. Svědomí po zdvižené při mají pilně chována býti. B. LXXVIII. Svědky kdožby mimo při na ublížení poctivosti strany sobě odporné vedl, an by na ten čas žádná o to rozepře nebyla: ten a takový vedle spravedlivého přísežných uvážení trestán buď, a to nebo vězením, aneb pokutau peněžitau; proto, neb žádnému nenáleží, mimo při na potupu a na lehkost jiného svědomí vésti, aneb co takového ven ze pře ukazovati. Svědky kdoby vedl mimo při na lehkost strany, bude trestán buď vězením neb pokutau peněžitau. B. LXXIX. Registra, v statku z světa sešlého nalezená, nemají-li k sobě svědka pořádného, za dostatečný průvod býti nemohau. Rovně jako dluh v kšaftu od kšaftujícího položený, jestliže jiného dů- vodu k němu není, za dostatečný u práva se nepokládá. Rationes enim defuncti, quæ in bonis ejus inveniuntur, ad probationem sibi debitæ quantitatis solas sufficere non posse, sœpe rescriptum est. Ejusdem juris est, si in ultima voluntate defunctus certam pecunia quantitatem aut etiam res certas sibi deberi signi- ficavit. Registra, v statku z světa sešlého nalezená, bez svědka pořádného za dostatečný průvod býti nemohau; rovně jako dluh, v kšaftu položený, za jistý a konečný se nepokládá.
Strana 76
76 O svědcích a svědomích. B. LXXX. I. Potřeboval-li by kdo smluv, listův, cedulí řezaných, re- gister, aneb jakých jiných k těm podobných věcí, aneb některých artikulův z nich k svědomí, k té při, kteraužby s někým měl: tehdy bude moci ho z toho (vyslovíc a položíc artikule jisté ze jména a jmenujíc mezi kým, a očby byly, a s kým při, a před kterým saudem má) obeslati, a v ceduli sobě pro nepoložení pokutu jistau, vedle povahy a mírnosti při jednékaždé té věci, položiti. A každý, jsa tak z toho obeslán, povinen bude takové věci proti sobě, aneb proti jinému k svědomí, prvé nežby průvo- dové stran vyslyšáni byli, ku právu položiti, a to pod propa- dením pokuty v ceduli položené. Kteréžto cedule po přísežné osobě, to jest, po služebníku purkmistra v každém městě, oby- vatelům v témž městě mají dodávány býti, tak jakž nahoře o tom B. XLVII. položeno jest. Každý, jsa obeslán pro položení některých věcí, klásti jich je povinen, prvé nežliby průvodové stran vyslyšáni byli, a to pod pokutau v ceduli řezané doloženau. II. Pakliby obeslaný toho, což se na něm žádá, neměl: bude se moci, že toho neměl, nemá, a o tom že nic neví, odsvědčiti; aneb měl-li by slušné a hodné toho příčiny, pročby takovým těch věcí kladením povinen nebyl, aneb žeby z věcí k té při nic nenáležejících z aumysla obsílán, pohánín i stěžován od strany odporné byl, saudcům téhož práva předložiti. Kteřížto prvé v tom ho, nežliby na průvody té pře přišlo, s druhau stranau vyslyšeti, a spravedlivým svým rozsudkem o to rozeznati mají. Pakli nemá co položiti, odsvědčiti se, že toho neměl, nemá, a o tom nic neví, povinen jest. Pakli také má příčiny hodné nekladení, oznámí je před právem, a s druhau stranau o to bude vyslyšán. III. Než jestli žeby jeden druhého poháněl, aby mu ty věci, o kteréž jest mezi nimi rozepře vznikla, a ty na odporu mezi nimi jsau, proti sobě k svědomí kladl: pohnaný povinen není proti sobě klásti, ale původ, chce-li jich užiti, má je podle práva provozovati; nebo podle práva žádný svědčiti proti sobě po- vinen není. Oč pře zašla, toho proti sobě klásti žádný povinen není.
76 O svědcích a svědomích. B. LXXX. I. Potřeboval-li by kdo smluv, listův, cedulí řezaných, re- gister, aneb jakých jiných k těm podobných věcí, aneb některých artikulův z nich k svědomí, k té při, kteraužby s někým měl: tehdy bude moci ho z toho (vyslovíc a položíc artikule jisté ze jména a jmenujíc mezi kým, a očby byly, a s kým při, a před kterým saudem má) obeslati, a v ceduli sobě pro nepoložení pokutu jistau, vedle povahy a mírnosti při jednékaždé té věci, položiti. A každý, jsa tak z toho obeslán, povinen bude takové věci proti sobě, aneb proti jinému k svědomí, prvé nežby průvo- dové stran vyslyšáni byli, ku právu položiti, a to pod propa- dením pokuty v ceduli položené. Kteréžto cedule po přísežné osobě, to jest, po služebníku purkmistra v každém městě, oby- vatelům v témž městě mají dodávány býti, tak jakž nahoře o tom B. XLVII. položeno jest. Každý, jsa obeslán pro položení některých věcí, klásti jich je povinen, prvé nežliby průvodové stran vyslyšáni byli, a to pod pokutau v ceduli řezané doloženau. II. Pakliby obeslaný toho, což se na něm žádá, neměl: bude se moci, že toho neměl, nemá, a o tom že nic neví, odsvědčiti; aneb měl-li by slušné a hodné toho příčiny, pročby takovým těch věcí kladením povinen nebyl, aneb žeby z věcí k té při nic nenáležejících z aumysla obsílán, pohánín i stěžován od strany odporné byl, saudcům téhož práva předložiti. Kteřížto prvé v tom ho, nežliby na průvody té pře přišlo, s druhau stranau vyslyšeti, a spravedlivým svým rozsudkem o to rozeznati mají. Pakli nemá co položiti, odsvědčiti se, že toho neměl, nemá, a o tom nic neví, povinen jest. Pakli také má příčiny hodné nekladení, oznámí je před právem, a s druhau stranau o to bude vyslyšán. III. Než jestli žeby jeden druhého poháněl, aby mu ty věci, o kteréž jest mezi nimi rozepře vznikla, a ty na odporu mezi nimi jsau, proti sobě k svědomí kladl: pohnaný povinen není proti sobě klásti, ale původ, chce-li jich užiti, má je podle práva provozovati; nebo podle práva žádný svědčiti proti sobě po- vinen není. Oč pře zašla, toho proti sobě klásti žádný povinen není.
Strana 77
B. LXXX—LXXXII. 77 B. LXXXI. I. Stará radda, aneb osoby z počtu předešlých konšelův, kdyžby strany aneb strana jedna paměti aneb jakého seznání jich k svým spravedlnostem potřebovala, nejsau povinni žádným svědomím. II. Než jestliže to, což se na nich žádá, od písaře pomi- nuto jest a k poznamenání nepřišlo, nedálo-li by se to v tejnosti raddy, ale zjevně a vůbec před stranami: tehdy ti, kteříž pře- dešle na raddě seděli, pamět svau společně snesauce, mají o tom zprávu buď stranám aneb straně sepsanau dáti. III. A dadauce ji, mají zase (ač jsau-li kteří z počtu nové raddy) na svá místa dosednouti a jiným spolukonšelům té pře pomáhati rozeznávati, a na ni ortel vyříci. A též zachováno buď, kdyžby strana aneb strany jedné toliko aneb dvau osob z počtu rádního paměti se dokládaly, a jí užiti žádaly. Stará radda nebo osoby z ní svědomí o tom, co se v raddě před stranami dálo, dávati povinna není. Než paměť svau společně snesauce, mají o tom zprávu buď stranám aneb straně sepsanau dáti, a nicméně při uvažování té pře býti mohau. IV. Než kdožby z konšelův k svědomí podle práva po- tažen byl a je vydal, ten již na tom saudu (to jest, při uvažo- vání té pře) seděti nemá. Ale kdožby z konšelův svědomí podle práva vydal, při uvažování té pře seděti nemá. B. LXXXII. I. Kdožby svědomí k saudu městskému potřeboval osoby z stavu panského aneb rytířského, aneb jich lidí obecních, robotných, sedlských: má svědomí takového na nich časně listem pod pečetí města toho, kdež činiti o svau spravedlnost má, aby mu svědomí dali, aneb člověka aneb lidi své k svědomí posta- vili, požádati. Tehdy každý ten z stavu panského aneb rytířského má a povinen bude, jemu listem pod pečetí svau svědomí dáti, aneb lidi své k tomu, aby svědčili, připraviti. II. Pakliby toho neučinil aneb neučinily: osoby z stavu panského aneb rytířského podruhé listem od toho práva napo- menuty býti mají. A neučinily-li by toho po témž druhém napo- menutí: v pokutu summy, kterauž sobě v listu podle povahy
B. LXXX—LXXXII. 77 B. LXXXI. I. Stará radda, aneb osoby z počtu předešlých konšelův, kdyžby strany aneb strana jedna paměti aneb jakého seznání jich k svým spravedlnostem potřebovala, nejsau povinni žádným svědomím. II. Než jestliže to, což se na nich žádá, od písaře pomi- nuto jest a k poznamenání nepřišlo, nedálo-li by se to v tejnosti raddy, ale zjevně a vůbec před stranami: tehdy ti, kteříž pře- dešle na raddě seděli, pamět svau společně snesauce, mají o tom zprávu buď stranám aneb straně sepsanau dáti. III. A dadauce ji, mají zase (ač jsau-li kteří z počtu nové raddy) na svá místa dosednouti a jiným spolukonšelům té pře pomáhati rozeznávati, a na ni ortel vyříci. A též zachováno buď, kdyžby strana aneb strany jedné toliko aneb dvau osob z počtu rádního paměti se dokládaly, a jí užiti žádaly. Stará radda nebo osoby z ní svědomí o tom, co se v raddě před stranami dálo, dávati povinna není. Než paměť svau společně snesauce, mají o tom zprávu buď stranám aneb straně sepsanau dáti, a nicméně při uvažování té pře býti mohau. IV. Než kdožby z konšelův k svědomí podle práva po- tažen byl a je vydal, ten již na tom saudu (to jest, při uvažo- vání té pře) seděti nemá. Ale kdožby z konšelův svědomí podle práva vydal, při uvažování té pře seděti nemá. B. LXXXII. I. Kdožby svědomí k saudu městskému potřeboval osoby z stavu panského aneb rytířského, aneb jich lidí obecních, robotných, sedlských: má svědomí takového na nich časně listem pod pečetí města toho, kdež činiti o svau spravedlnost má, aby mu svědomí dali, aneb člověka aneb lidi své k svědomí posta- vili, požádati. Tehdy každý ten z stavu panského aneb rytířského má a povinen bude, jemu listem pod pečetí svau svědomí dáti, aneb lidi své k tomu, aby svědčili, připraviti. II. Pakliby toho neučinil aneb neučinily: osoby z stavu panského aneb rytířského podruhé listem od toho práva napo- menuty býti mají. A neučinily-li by toho po témž druhém napo- menutí: v pokutu summy, kterauž sobě v listu podle povahy
Strana 78
78 O svědcích a svědomích. pře položil ten, kterýž svědomí jich potřeboval, upadnau. Z kte- réžto pokuty bude moci je pohnati, a o to k nim podle zřízení zemského hleděti. Tak jakž smlauva Svato-Vácslavská, X. XXXII. a XXXIV. šířeji o tom vyměřuje. Kdoby potřeboval osoby stavu panského aneb rytířského, též lidí jejich k svědomí: má toho na nich listem pod pečetí městskau jedním i druhým požádati, a oni to učiniti povinni budau, pod pokutau v ceduli do- loženau, jakž smlauva Svato-Vácslavská vyměřuje. B. LXXXIII. I. Kdožby v městech lidi obecné, robotné, sedlské k svě- domí vésti chtěl: má tomu, proti komuž by je vésti chtěl, ozná- miti, nejméně na teyden před tím, když je vésti chce, místo jemu jmenuje, „chce-li při tom býti, aneb koho na svém místě poslati, že toho vůli má.“ Pakliby ten, proti komužby ty svědky vedl, tu nebyl, ani žádného na svém místě neposlal: tehdy má ten předce sobě svědky zříditi, a oni svědkové, čehož jsau v pravdě povědomi, povinni budau vysvědčiti. II. Než kdožby z stavův tak znáti druhému, že proti němu svědky lidi obecné, robotné, sedlské vésti chce, nedal: tedy jich před žádným saudem potom užiti moci nebude. Kdoby lidi obecné, sedlské k svědomí vésti chtěl: má straně dáti znáti teyden napřed, místo jí jmenuje; jinak jich svědomí užiti moci nebude. III. A takovým lidem již jmenovaným má a povinen bude ten, kdož je k svědomí vede, každému od míle dva groše české dáti, aneb u písaře toho města položiti. A potom jim má tu hned před přísahau, co svědčiti mají, oznámeno a předloženo býti. B. LXXXIV. I. Což se kněží a jiných lidí duchovních dotýče, jestli žeby kdo kterého z nich k jakému svědomí potřeboval, krom pří, v nichžby se cti, hrdla a gruntův dotýkalo: ten každý kněz aneb osoba duchovní, vezmauc to na své kněžství a přísahu, kterauž biskupu svému učinili, budau povinni taková svědomí těm, kdož jich potřebují, před vrchnostmi svými v městech pražských vydávati. Kterážto svědomí jich od písařů přísežných týchž vrchností přijímána a zapisována a pečetí té vrchnosti zapečeťována býti mají. II. Než což se kněží po jiných krajích dotýče, ti též týmž spůsobem svrchu psaným před děkanem, arcipřištem aneb
78 O svědcích a svědomích. pře položil ten, kterýž svědomí jich potřeboval, upadnau. Z kte- réžto pokuty bude moci je pohnati, a o to k nim podle zřízení zemského hleděti. Tak jakž smlauva Svato-Vácslavská, X. XXXII. a XXXIV. šířeji o tom vyměřuje. Kdoby potřeboval osoby stavu panského aneb rytířského, též lidí jejich k svědomí: má toho na nich listem pod pečetí městskau jedním i druhým požádati, a oni to učiniti povinni budau, pod pokutau v ceduli do- loženau, jakž smlauva Svato-Vácslavská vyměřuje. B. LXXXIII. I. Kdožby v městech lidi obecné, robotné, sedlské k svě- domí vésti chtěl: má tomu, proti komuž by je vésti chtěl, ozná- miti, nejméně na teyden před tím, když je vésti chce, místo jemu jmenuje, „chce-li při tom býti, aneb koho na svém místě poslati, že toho vůli má.“ Pakliby ten, proti komužby ty svědky vedl, tu nebyl, ani žádného na svém místě neposlal: tehdy má ten předce sobě svědky zříditi, a oni svědkové, čehož jsau v pravdě povědomi, povinni budau vysvědčiti. II. Než kdožby z stavův tak znáti druhému, že proti němu svědky lidi obecné, robotné, sedlské vésti chce, nedal: tedy jich před žádným saudem potom užiti moci nebude. Kdoby lidi obecné, sedlské k svědomí vésti chtěl: má straně dáti znáti teyden napřed, místo jí jmenuje; jinak jich svědomí užiti moci nebude. III. A takovým lidem již jmenovaným má a povinen bude ten, kdož je k svědomí vede, každému od míle dva groše české dáti, aneb u písaře toho města položiti. A potom jim má tu hned před přísahau, co svědčiti mají, oznámeno a předloženo býti. B. LXXXIV. I. Což se kněží a jiných lidí duchovních dotýče, jestli žeby kdo kterého z nich k jakému svědomí potřeboval, krom pří, v nichžby se cti, hrdla a gruntův dotýkalo: ten každý kněz aneb osoba duchovní, vezmauc to na své kněžství a přísahu, kterauž biskupu svému učinili, budau povinni taková svědomí těm, kdož jich potřebují, před vrchnostmi svými v městech pražských vydávati. Kterážto svědomí jich od písařů přísežných týchž vrchností přijímána a zapisována a pečetí té vrchnosti zapečeťována býti mají. II. Než což se kněží po jiných krajích dotýče, ti též týmž spůsobem svrchu psaným před děkanem, arcipřištem aneb
Strana 79
B. LXXXIII—LXXXV. 79 svau vrchností taková svědomí pořádně také dávati povinni budau. III. A dotklo-li by se kterého kněze, kterýžby byl stavu panského aneb rytířského, anebo žeby pečetí podle pořádného obdarování aneb předkův svých požíval: tehdy ten bude moci listem pod pečetí svau, vezma to na přísahu kněžství svého, svědomí vydati. VI. Než kdež se v které při stranám cti, hrdla, gruntův aneb dědictví dotýče: takoví kněží a lidé duchovní, též i žákovstvo, aby knihami aneb registry toho práva, před nimiž jest saud, svědomí vydávati povinni byli, aneb učiníce na to zvláštní podle práva přísahy, svá taková svědomí ku potřebám lidským pod pečetí vrchností svých vydávali. Kněz a osoba duchovní dáti má svědomí před svau vrchností. Pakliby byl osoba stavu panského neb rytířského aneb pečetí pořádné požíval: tehdy listovní dáti může, kdeby se cti, hrdla a gruntův nedotýkalo. DE IMPUGNATIONE TESTIUM. Jaký pořádek má se zachovati při naříkání svědkův. B. LXXXV. I. Kdožby kterého svědka aneb svědky při právě někomu naříkati chtěl, ten a takový při tom pořádek tento zachovati povinen bude. Kdyžby svědomí svědkův před saudem čtena a vyhlášena byla: tehdy ten, kdožby svědomí aneb svědka někte- rého nařknauti chtěl, má a povinen bude, hned při publikování takového svědomí v tom se ohlásiti; a v čem by, aneb proč, a z kterých příčin aneb příčiny svědomí aneb svědka kterého na- řknouti chtěl, patrně v slovích zřetedlných to učiniti má. Ku pří- kladu takto: „Že tohoto svědka (jménem pravým ho jmenujíc) naříkám a pravím, že za svědka při právu proti mně přijat býti nemá, z příčiny té, že člověk zlopověstný jest, lotr, zloděj, psanec a cti nemá, učinil něco proti cti a své poctivosti etc. aneb že svědomí křivé, falešné, z auplatku a z návodu proti mně v této při vydal etc. Takto má se svědek naříkati hned při publikování svědomí: „Na- říkám a pravím, že tento svědek N. za svědka proti mně přijat býti nemá,
B. LXXXIII—LXXXV. 79 svau vrchností taková svědomí pořádně také dávati povinni budau. III. A dotklo-li by se kterého kněze, kterýžby byl stavu panského aneb rytířského, anebo žeby pečetí podle pořádného obdarování aneb předkův svých požíval: tehdy ten bude moci listem pod pečetí svau, vezma to na přísahu kněžství svého, svědomí vydati. VI. Než kdež se v které při stranám cti, hrdla, gruntův aneb dědictví dotýče: takoví kněží a lidé duchovní, též i žákovstvo, aby knihami aneb registry toho práva, před nimiž jest saud, svědomí vydávati povinni byli, aneb učiníce na to zvláštní podle práva přísahy, svá taková svědomí ku potřebám lidským pod pečetí vrchností svých vydávali. Kněz a osoba duchovní dáti má svědomí před svau vrchností. Pakliby byl osoba stavu panského neb rytířského aneb pečetí pořádné požíval: tehdy listovní dáti může, kdeby se cti, hrdla a gruntův nedotýkalo. DE IMPUGNATIONE TESTIUM. Jaký pořádek má se zachovati při naříkání svědkův. B. LXXXV. I. Kdožby kterého svědka aneb svědky při právě někomu naříkati chtěl, ten a takový při tom pořádek tento zachovati povinen bude. Kdyžby svědomí svědkův před saudem čtena a vyhlášena byla: tehdy ten, kdožby svědomí aneb svědka někte- rého nařknauti chtěl, má a povinen bude, hned při publikování takového svědomí v tom se ohlásiti; a v čem by, aneb proč, a z kterých příčin aneb příčiny svědomí aneb svědka kterého na- řknouti chtěl, patrně v slovích zřetedlných to učiniti má. Ku pří- kladu takto: „Že tohoto svědka (jménem pravým ho jmenujíc) naříkám a pravím, že za svědka při právu proti mně přijat býti nemá, z příčiny té, že člověk zlopověstný jest, lotr, zloděj, psanec a cti nemá, učinil něco proti cti a své poctivosti etc. aneb že svědomí křivé, falešné, z auplatku a z návodu proti mně v této při vydal etc. Takto má se svědek naříkati hned při publikování svědomí: „Na- říkám a pravím, že tento svědek N. za svědka proti mně přijat býti nemá,
Strana 80
80 O naříkání svědkův. proto, že člověk zlopověstný jest, lotr, zloděj, cti nemá, učinil proti své poctivosti etc. aneb že svědomí křivé, falešné, z auplatku a z návodu proti mně v této při vydal.“ II. Tehdy takový nářek od písaře rádního aneb osoby pří- sežné v těch slovích poznamenán bude, a pře té se poodloží. Na kterauž rozsudek učiněn nebude, ažby svědku nařčenému o tom, že se on aneb svědomí jeho naříká, věděti dáno bylo, chtěl-li by po své cti státi. Když se svědek nařkne, pře se má odložiti a tomu svědku oznámiti, chtěl-li by po své poctivosti jíti. III. A ten, kterýž toho svědka k potřebě své vedl, vyžá- daje sobě psaní od toho práva, má to opatřiti (ač chce-li svě- domí toho užiti), aby k jistému dni s naříkajícím sročen a v tom nářku rozeznán byl, dada mu časně o dni uloženém znáti. Kdo chce takového svědka užiti, má to opatřiti, aby s naříkajícím k jistému dni sročen byl. IV. Tu při tom postavení svědka, provede-li naříkající dostatečně na něho to, čímž ho nařkl, že za svědka přijat býti nemá: jeho svědomí zavrženo bude. Pakliby se poznala při jeho svědomí jaká faleš, tak žeby ten svědek svědčil falešně: má vedle provinění svého spravedlivě na hrdle trestán býti. Provede-li se nářek, svědomí to bude zavrženo; pakliby se v tom svědomí našla faleš, svědek bude na hrdle trestán. V. Jestli žeby pak ten, kdož svědky aneb falešné svědomí naříkal, toho nedovedl: tehdy ti svědkové, byli-li by kmetcí, sedlští, budau na poctivosti své opatřeni. A ten, kdož jest svědka tako- vého nařekl a toho nářku svého naň nedovedl: dvadceti kop grošův českých svědku tomu, člověku kmetcímu robotnému za pokutu daj. Než byli-li by svědkové z stavu panského, rytířského aneb městského: těm se má náprava státi, pokudž o nářcích, kdožby koho nařekl a naň toho nedovedl, vyměřeno jest. Nářek když se na svědka nedovede: svědek, byl-li by kmetcí, bude na poctivosti opatřen a k tomu, kdo naříkal nedůvodně, jemu pokuty dvadceti kop grošův českých dá. Pakliby byl z stavu panského, rytířského, měst- ského: těm se má náprava státi, pokudž o nářcích vyměřeno jest. VI. A ti takoví svědkové, nepostavili-li by se před právem, ano by jim o tom věděti dáno bylo, aby po své poctivosti stáli, že se jich svědomí naříká, a ani příčin slušných, svého před
80 O naříkání svědkův. proto, že člověk zlopověstný jest, lotr, zloděj, cti nemá, učinil proti své poctivosti etc. aneb že svědomí křivé, falešné, z auplatku a z návodu proti mně v této při vydal.“ II. Tehdy takový nářek od písaře rádního aneb osoby pří- sežné v těch slovích poznamenán bude, a pře té se poodloží. Na kterauž rozsudek učiněn nebude, ažby svědku nařčenému o tom, že se on aneb svědomí jeho naříká, věděti dáno bylo, chtěl-li by po své cti státi. Když se svědek nařkne, pře se má odložiti a tomu svědku oznámiti, chtěl-li by po své poctivosti jíti. III. A ten, kterýž toho svědka k potřebě své vedl, vyžá- daje sobě psaní od toho práva, má to opatřiti (ač chce-li svě- domí toho užiti), aby k jistému dni s naříkajícím sročen a v tom nářku rozeznán byl, dada mu časně o dni uloženém znáti. Kdo chce takového svědka užiti, má to opatřiti, aby s naříkajícím k jistému dni sročen byl. IV. Tu při tom postavení svědka, provede-li naříkající dostatečně na něho to, čímž ho nařkl, že za svědka přijat býti nemá: jeho svědomí zavrženo bude. Pakliby se poznala při jeho svědomí jaká faleš, tak žeby ten svědek svědčil falešně: má vedle provinění svého spravedlivě na hrdle trestán býti. Provede-li se nářek, svědomí to bude zavrženo; pakliby se v tom svědomí našla faleš, svědek bude na hrdle trestán. V. Jestli žeby pak ten, kdož svědky aneb falešné svědomí naříkal, toho nedovedl: tehdy ti svědkové, byli-li by kmetcí, sedlští, budau na poctivosti své opatřeni. A ten, kdož jest svědka tako- vého nařekl a toho nářku svého naň nedovedl: dvadceti kop grošův českých svědku tomu, člověku kmetcímu robotnému za pokutu daj. Než byli-li by svědkové z stavu panského, rytířského aneb městského: těm se má náprava státi, pokudž o nářcích, kdožby koho nařekl a naň toho nedovedl, vyměřeno jest. Nářek když se na svědka nedovede: svědek, byl-li by kmetcí, bude na poctivosti opatřen a k tomu, kdo naříkal nedůvodně, jemu pokuty dvadceti kop grošův českých dá. Pakliby byl z stavu panského, rytířského, měst- ského: těm se má náprava státi, pokudž o nářcích vyměřeno jest. VI. A ti takoví svědkové, nepostavili-li by se před právem, ano by jim o tom věděti dáno bylo, aby po své poctivosti stáli, že se jich svědomí naříká, a ani příčin slušných, svého před
Strana 81
B. LXXXV—LXXXVI. 81 právem nepostavení by neukázali: tehdy netoliko svědomí jich při právě k vyzdvižení přijdau, ale tíž svědkové na své cti, v časích budaucích, auraz a zmaření ponesau, proto že po své poctivosti státi nechtěli aneb snad nesměli. Svědek narčený, maje sobě dáno znáti o nářku, nepostaví-li se ku právu: tehdy jeho svědomí bude zdviženo, a on na poctivosti auraz a zma- ření ponese. VII. A zase, bylo-li by to na koho, kdož je nařekl, prove- deno, žeby on ty svědky zahnal, aneb auplatkem preč zašikoval, aby lsti v tom proti straně odporné užiti mohl: na hrdle proto trestán býti má. Bude-li na koho provedeno, že nařknutého svědka zahnal, neb pryč zašikoval: na hrdle ztrestán býti má. DE SENTENTIIS. O ortelích, nálezích, veypovědech a rozsudcích. B. LXXXVI. I. Ortel, nález, rozsudek aneb veypověd nic jiného není, nežli té věci, o kterauž strany před saudem mezi sebau odpor měly, rozdělení, rozsauzení a spravedlivé vedle práva rozeznání. Ortel, nález, rozsudek neb veypověd jest té věci, o kterauž strany odpor měly, spravedlivé vedle práva rozeznání. II. A na tomto téměř rozdílu všeckny veypovědi záleží. Anebo že jsau sententia interlocutoria, to jest veypovědi, kteréž se obyčejně stranám dějí toho času, když před saudem hned při začátku pře aneb z jistých příčin potomně v pře líčení na odpor sobě strany nastupují, obran a příčin rozličných proti sobě požívají, buď skrze exceptiones aneb jiné své výmluvy kladauce rozličné příčiny, pročby toho aneb onoho strana proti straně požiti neměla, aneb žeby na takovau žalobu, aneb jisté některé artikule odpovídati povinna nebyla; i právo veypovědí austní aneb psanau hned o tom jim vyměřuje, jakby se k sobě v tom takovém odporu strany zachovati měly. A veypovědi jiné jsau: interlocutoriae, které se mezi stranami bud skrze exceptiones neb jinak dějí hned od začátku pře až do vyslyšení průvodův hlavní pře. Práva městská. 6
B. LXXXV—LXXXVI. 81 právem nepostavení by neukázali: tehdy netoliko svědomí jich při právě k vyzdvižení přijdau, ale tíž svědkové na své cti, v časích budaucích, auraz a zmaření ponesau, proto že po své poctivosti státi nechtěli aneb snad nesměli. Svědek narčený, maje sobě dáno znáti o nářku, nepostaví-li se ku právu: tehdy jeho svědomí bude zdviženo, a on na poctivosti auraz a zma- ření ponese. VII. A zase, bylo-li by to na koho, kdož je nařekl, prove- deno, žeby on ty svědky zahnal, aneb auplatkem preč zašikoval, aby lsti v tom proti straně odporné užiti mohl: na hrdle proto trestán býti má. Bude-li na koho provedeno, že nařknutého svědka zahnal, neb pryč zašikoval: na hrdle ztrestán býti má. DE SENTENTIIS. O ortelích, nálezích, veypovědech a rozsudcích. B. LXXXVI. I. Ortel, nález, rozsudek aneb veypověd nic jiného není, nežli té věci, o kterauž strany před saudem mezi sebau odpor měly, rozdělení, rozsauzení a spravedlivé vedle práva rozeznání. Ortel, nález, rozsudek neb veypověd jest té věci, o kterauž strany odpor měly, spravedlivé vedle práva rozeznání. II. A na tomto téměř rozdílu všeckny veypovědi záleží. Anebo že jsau sententia interlocutoria, to jest veypovědi, kteréž se obyčejně stranám dějí toho času, když před saudem hned při začátku pře aneb z jistých příčin potomně v pře líčení na odpor sobě strany nastupují, obran a příčin rozličných proti sobě požívají, buď skrze exceptiones aneb jiné své výmluvy kladauce rozličné příčiny, pročby toho aneb onoho strana proti straně požiti neměla, aneb žeby na takovau žalobu, aneb jisté některé artikule odpovídati povinna nebyla; i právo veypovědí austní aneb psanau hned o tom jim vyměřuje, jakby se k sobě v tom takovém odporu strany zachovati měly. A veypovědi jiné jsau: interlocutoriae, které se mezi stranami bud skrze exceptiones neb jinak dějí hned od začátku pře až do vyslyšení průvodův hlavní pře. Práva městská. 6
Strana 82
82 O nálezích. III. Aneb že jsau definitiva sententic, to jest, jistí, místní, hlavní a koneční rozsudkové, kteřížto skrze vyřčení saudcův při právě těm věcem, o kteréž strany mezi sebau se nesnadily, konec a jako jistý cíl ukládají. A to tehdáž, když týmiž roz- sudky jedna z stran aneb se odsuzuje aneb osvobozuje. Jiné definitivae, to jest, hlavní a konečné veypovědi, když se jedna z stran neb odsuzuje neb osvobozuje. IV. Nebo rozsudek, kterýž v sobě neobsahuje jistého odsauzení aneb osvobození, za pořádný se při právě nepokládá. Jinak veypověď pořádná slauti nemůže. V. V našem českém jazyku mezi rozsudkem a nálezem tento rozdíl jest, že rozsudek aneb ortel obyčejně slove ten rozsudek, kterýž se na právo psané, na statutum, na obyčejnau zvyklost, aneb na průvod stran od práva děje, a tím a takovým rozsudkem že se strana odsuzuje. Rozsudek neb ortel jest, kterýž se na právo psané, a obyčejnú zvyklost stane, a tím se strana odsuzuje. VI. Ale kdyžby práva psaného nebylo a žádného k tomu předešle podobného rozsudku na to by se nenacházelo: tehdy, poněvadž ten a takový rozsudek v nově se děje a jím se teprv, coby za právo při tom držáno býti mělo, jako vyměřuje, tak aby lidé právem v nově nařízeným potomně se spravovali nález slove, totiž, jakoby řekl: právo v nově nalezené. Neb poněvadž všech příhod a případností nemohau práva obsáhnouti a věc jest nemožná, tak rozličné lidské příhody v jisté formy a regule právní uvésti: protož, když tak něco nového a prvé nebývalého vznikne, musejí saudcové vedle uvážení spravedlivého jako nové právo z skutku zběhlého neb z případnosti v nově zniklé vy- hledati a jako z rozličných forem práva obecního vyníti. A to slove jus ex orto facto colligere, právo a spravedlivost z vznik- lého skutku sebrati. Ale kdežby práva nebylo a rozsudku k tomu podobného se nena- cházelo: tehdy, poněvadž takový rozsudek v nově se děje, nález slove, jakoby řekl: právo v nově nalezené. B. LXXXVII. I. Všelijací rozsudkové, ortelové, nálezové aneb veypovědi s bedlivým uvážením od přísežných vykonávati se mají, aby na
82 O nálezích. III. Aneb že jsau definitiva sententic, to jest, jistí, místní, hlavní a koneční rozsudkové, kteřížto skrze vyřčení saudcův při právě těm věcem, o kteréž strany mezi sebau se nesnadily, konec a jako jistý cíl ukládají. A to tehdáž, když týmiž roz- sudky jedna z stran aneb se odsuzuje aneb osvobozuje. Jiné definitivae, to jest, hlavní a konečné veypovědi, když se jedna z stran neb odsuzuje neb osvobozuje. IV. Nebo rozsudek, kterýž v sobě neobsahuje jistého odsauzení aneb osvobození, za pořádný se při právě nepokládá. Jinak veypověď pořádná slauti nemůže. V. V našem českém jazyku mezi rozsudkem a nálezem tento rozdíl jest, že rozsudek aneb ortel obyčejně slove ten rozsudek, kterýž se na právo psané, na statutum, na obyčejnau zvyklost, aneb na průvod stran od práva děje, a tím a takovým rozsudkem že se strana odsuzuje. Rozsudek neb ortel jest, kterýž se na právo psané, a obyčejnú zvyklost stane, a tím se strana odsuzuje. VI. Ale kdyžby práva psaného nebylo a žádného k tomu předešle podobného rozsudku na to by se nenacházelo: tehdy, poněvadž ten a takový rozsudek v nově se děje a jím se teprv, coby za právo při tom držáno býti mělo, jako vyměřuje, tak aby lidé právem v nově nařízeným potomně se spravovali nález slove, totiž, jakoby řekl: právo v nově nalezené. Neb poněvadž všech příhod a případností nemohau práva obsáhnouti a věc jest nemožná, tak rozličné lidské příhody v jisté formy a regule právní uvésti: protož, když tak něco nového a prvé nebývalého vznikne, musejí saudcové vedle uvážení spravedlivého jako nové právo z skutku zběhlého neb z případnosti v nově zniklé vy- hledati a jako z rozličných forem práva obecního vyníti. A to slove jus ex orto facto colligere, právo a spravedlivost z vznik- lého skutku sebrati. Ale kdežby práva nebylo a rozsudku k tomu podobného se nena- cházelo: tehdy, poněvadž takový rozsudek v nově se děje, nález slove, jakoby řekl: právo v nově nalezené. B. LXXXVII. I. Všelijací rozsudkové, ortelové, nálezové aneb veypovědi s bedlivým uvážením od přísežných vykonávati se mají, aby na
Strana 83
B. LXXXVII—LXXXVIII. 83 něco jiného, než očby strany před nimi činiti měly, se nevztaho- vali, více aneb méně, nežli oč pře byla, v sobě neobsahovali. Všelijací rozsudkové na to, očby strany mezi sebau činiti měly, vztahovati se mají, více anebo méně v sobě neobsahujíce. II. Nebo poněvadž v každém pořádném saudu má býti saudce, původ, obviněný aneb obžalovaný, a svědek, to jest, průvodové anebo svědectví (a z těch čtyř věcí žádná dvěma býti nemůže, jakž původ nemůže býti svědkem i původem, aneb saudce žalobníkem i saudcím): protož potřebí jest toho šetřiti, aby rozsudek tak obmezen byl, aby veyše, dále a mimo ty čtyři úhly se nevztahoval. V saudu pořádném má býti saudce, původ, obžalovaný, svědek, to jest, průvodové, a z těch čtyr věcí žádná dvěma býti nemůže. III. A summau, saudcové nemohau žádné rozepře spraved- livě rozeznati, lečby prvé s pilností vyhledali, po případnostech jednohokaždého skutku, po příčinách, kteréž circumstantia slovau, to, oč mezi sebau strany a před právem jich činiti by měly; poněvadž na jednékaždé při, to jest, na zběhlém skutku, založeno jest právo i se všemi případnostmi svými. B. LXXXVIII. I. Což nejkrátčeji může býti, v slovích patrných a prostých, mají se rozsudkové od saudcův vynášeti. Což nejkrátčeji může býti, v slovích patrných a prostých mají se rozsudkové vynášeti. II. Aniž potřebí jest přísežným všeckny příčiny, kteréž oni při uvažování mezi sebau měli, do rozsudku klásti. Ale na jedné aneb na dvau dosti buď, kdyžby toliko ty podstatné a z spravedlnosti té pře vytaženy byly. Což nejsnázeji saudcům to vyhledati přijde, když žaloby původa, odpovědi obžalovaného, a od obojí strany na to vedených průvodův při uvažování té pře s pilností šetřiti budau, nemnoho v tom se ohlédajíce na dlauhá, bezpotřebná a mnohokráte ven ze pře stran mluvení aneb raději zbytečná tlachání. Ne všecky příčiny do rozsudku mají se klásti, ale toliko podstatné a z spravedlnosti té pře vytažené. III. Avšak přísežní při tom, pokudž potřebu uznají, tak se zachovají. Nebo v tom jisté vyměření a naučení státi se ne- 6*
B. LXXXVII—LXXXVIII. 83 něco jiného, než očby strany před nimi činiti měly, se nevztaho- vali, více aneb méně, nežli oč pře byla, v sobě neobsahovali. Všelijací rozsudkové na to, očby strany mezi sebau činiti měly, vztahovati se mají, více anebo méně v sobě neobsahujíce. II. Nebo poněvadž v každém pořádném saudu má býti saudce, původ, obviněný aneb obžalovaný, a svědek, to jest, průvodové anebo svědectví (a z těch čtyř věcí žádná dvěma býti nemůže, jakž původ nemůže býti svědkem i původem, aneb saudce žalobníkem i saudcím): protož potřebí jest toho šetřiti, aby rozsudek tak obmezen byl, aby veyše, dále a mimo ty čtyři úhly se nevztahoval. V saudu pořádném má býti saudce, původ, obžalovaný, svědek, to jest, průvodové, a z těch čtyr věcí žádná dvěma býti nemůže. III. A summau, saudcové nemohau žádné rozepře spraved- livě rozeznati, lečby prvé s pilností vyhledali, po případnostech jednohokaždého skutku, po příčinách, kteréž circumstantia slovau, to, oč mezi sebau strany a před právem jich činiti by měly; poněvadž na jednékaždé při, to jest, na zběhlém skutku, založeno jest právo i se všemi případnostmi svými. B. LXXXVIII. I. Což nejkrátčeji může býti, v slovích patrných a prostých, mají se rozsudkové od saudcův vynášeti. Což nejkrátčeji může býti, v slovích patrných a prostých mají se rozsudkové vynášeti. II. Aniž potřebí jest přísežným všeckny příčiny, kteréž oni při uvažování mezi sebau měli, do rozsudku klásti. Ale na jedné aneb na dvau dosti buď, kdyžby toliko ty podstatné a z spravedlnosti té pře vytaženy byly. Což nejsnázeji saudcům to vyhledati přijde, když žaloby původa, odpovědi obžalovaného, a od obojí strany na to vedených průvodův při uvažování té pře s pilností šetřiti budau, nemnoho v tom se ohlédajíce na dlauhá, bezpotřebná a mnohokráte ven ze pře stran mluvení aneb raději zbytečná tlachání. Ne všecky příčiny do rozsudku mají se klásti, ale toliko podstatné a z spravedlnosti té pře vytažené. III. Avšak přísežní při tom, pokudž potřebu uznají, tak se zachovají. Nebo v tom jisté vyměření a naučení státi se ne- 6*
Strana 84
84 O nálezích. může, poněvadž rozličnosti příhod lidských ani rozumy lidskými ani právy obmeziti se nemohau. Rozličnosti příhod lidských ani rozumy lidskými ani právy obmeziti se nemohau. B. LXXXIX. Při rozsudcích šetřiti se má také obyčeje dobrého, chvali- tebného, a kterýžby proti spravedlnosti a právům nebyl. Nebo obyčej a starobylá zvyklost jest právo, kteréhož saudcové s pil- ností tak jako psaného práva šetřiti mají; proto, že chvalitebný obyčej jest výborný práv vykladač. A jako silnice, kteráž jest nejutřelejší, bývá nejbezpečnější: tak i to právo, kteréž dávním a starobylým užíváním k svému potvrzení přišlo, má ovšem zachováváno býti, a požívati ho jest věc bezpečná. Právo, dávním a starobylým užíváním k svému potvrzení přišlé, má ovšem zachováno býti, a požívati ho jest věc bezpečná. B. LC. I. Dokavádžby rozsudek vynešen a stranám přečten nebyl, by pak byl i uvážen: tehdy v tajnosti ode všech přísežných i také jich písařův buď zachován; a to pod ztracením hrdla. Nebo kdožby tajnosti raddy a přímluvy osob, kteréž se v taj- nosti při rozvažování spravedlivostí lidských dějí, pronášel aneb návěští stranám dával, a tím osoby u lidí oškliviti chtěl, a na něj by to dostatečně shledáno bylo: hrdlo ztratí, proto, že jest přisáhl, netoliko lidem spravedlivě činiti, ale také tajnost raddy zachovati. Jakož o tom A. VIII. Rozsudek, dokavád nebude stranám přečten, v tejnosti zůstati má, též i přímluvy při uvažování činěné, a to pod ztracením hrdla. II. A na čem by se větší počet přísežných snesl, rozkáží písaři svému, aneb z počtu svého osobě jedné anebo dvěma, to sepsati. A dadauce potom několikráte sobě to přečísti, když seznají, ano potřebí není co více přidati ani co ujíti: strany obojí, totiž pů- voda i obeslaného před sebe povolají, a tu pře vedení nejprvé, potom pak i rozsudek před nimi aneb plnomocníky jejich pře- čísti rozkáží. Však při vynášení ortelův není potřebí svědkův, ani co toho, což bylo od stran prokazováno, čísti. Na čem se větší počet přísežních snese, to svůj průchod míti má.
84 O nálezích. může, poněvadž rozličnosti příhod lidských ani rozumy lidskými ani právy obmeziti se nemohau. Rozličnosti příhod lidských ani rozumy lidskými ani právy obmeziti se nemohau. B. LXXXIX. Při rozsudcích šetřiti se má také obyčeje dobrého, chvali- tebného, a kterýžby proti spravedlnosti a právům nebyl. Nebo obyčej a starobylá zvyklost jest právo, kteréhož saudcové s pil- ností tak jako psaného práva šetřiti mají; proto, že chvalitebný obyčej jest výborný práv vykladač. A jako silnice, kteráž jest nejutřelejší, bývá nejbezpečnější: tak i to právo, kteréž dávním a starobylým užíváním k svému potvrzení přišlo, má ovšem zachováváno býti, a požívati ho jest věc bezpečná. Právo, dávním a starobylým užíváním k svému potvrzení přišlé, má ovšem zachováno býti, a požívati ho jest věc bezpečná. B. LC. I. Dokavádžby rozsudek vynešen a stranám přečten nebyl, by pak byl i uvážen: tehdy v tajnosti ode všech přísežných i také jich písařův buď zachován; a to pod ztracením hrdla. Nebo kdožby tajnosti raddy a přímluvy osob, kteréž se v taj- nosti při rozvažování spravedlivostí lidských dějí, pronášel aneb návěští stranám dával, a tím osoby u lidí oškliviti chtěl, a na něj by to dostatečně shledáno bylo: hrdlo ztratí, proto, že jest přisáhl, netoliko lidem spravedlivě činiti, ale také tajnost raddy zachovati. Jakož o tom A. VIII. Rozsudek, dokavád nebude stranám přečten, v tejnosti zůstati má, též i přímluvy při uvažování činěné, a to pod ztracením hrdla. II. A na čem by se větší počet přísežných snesl, rozkáží písaři svému, aneb z počtu svého osobě jedné anebo dvěma, to sepsati. A dadauce potom několikráte sobě to přečísti, když seznají, ano potřebí není co více přidati ani co ujíti: strany obojí, totiž pů- voda i obeslaného před sebe povolají, a tu pře vedení nejprvé, potom pak i rozsudek před nimi aneb plnomocníky jejich pře- čísti rozkáží. Však při vynášení ortelův není potřebí svědkův, ani co toho, což bylo od stran prokazováno, čísti. Na čem se větší počet přísežních snese, to svůj průchod míti má.
Strana 85
B. LXXXIX—XCV. 85 В. ХСI. Bez pořádného vyslyšení, na žádného žádní rozsudkové činiti se nemají, jakož o tom A. XXXI. položeno jest. Bez pořádného vyslyšení žádní rozsudkové na žádného činiti se nemají. B. XCII. Tolikéž na sirotky, aneb na jiné lidi mladé, ježtoby let dospělých, poručníkův aneb ochráncův svých neměli, aneb kterýmžby curatores od práva dáni nebyli, rozsudkové díti se nemají. Na sirotky a jiné lidi nezletilé, kteříž poručníkův nemají, rozsudkové se díti nemají. B. XCIII. Než jestli žeby komu jaká spravedlivost v statku sirotčím náležela, a ti sirotci ještě by poručníkův svých od práva daných neměli: tehdy ten, kdožby o spravedlivost svau chtěl pořádem práva k statku sirotčímu přikračovati, může přísežných, aby těm sirotkům aneb poručníci aneb ku při zástupcové dáni byli, požádati, a ti curatores in litem slovau. A maje je, bude moci pro svau spravedlivost k nim se pořádem práva domlauvati. K statku sirotčímu má-li kdo spravedlnost a o ni nastupovati chce, má žádati, ať jsau poručníci dáni sirotkům, a k nim se pořádem práva do- mlauvati moci bude. B. XCIV. Na toho, kterýžby se k dluhu, i k čemužkoli jinému, jsa z toho před právem obviněn, přiznal, není potřebí žádných roz- sudkův; ale hned rozkaz se mu od práva státi má, aby do dvau nedělí pořád zběhlých dluh zaplatil, aneb z té věci odporníku svému práv byl. Jakož o tom B. XXXVI. Na toho, kdo se před právem, jsa z něčeho obviněn, zná, není roz- sudku potřebí, než rozkazu, aby svému odporníku práv byl. B. XCV. Lidem přespolním, kdyžby odporu žádného nebylo, třetího dne má se spravedlivosti právem dopomáhati. (Do slova.)
B. LXXXIX—XCV. 85 В. ХСI. Bez pořádného vyslyšení, na žádného žádní rozsudkové činiti se nemají, jakož o tom A. XXXI. položeno jest. Bez pořádného vyslyšení žádní rozsudkové na žádného činiti se nemají. B. XCII. Tolikéž na sirotky, aneb na jiné lidi mladé, ježtoby let dospělých, poručníkův aneb ochráncův svých neměli, aneb kterýmžby curatores od práva dáni nebyli, rozsudkové díti se nemají. Na sirotky a jiné lidi nezletilé, kteříž poručníkův nemají, rozsudkové se díti nemají. B. XCIII. Než jestli žeby komu jaká spravedlivost v statku sirotčím náležela, a ti sirotci ještě by poručníkův svých od práva daných neměli: tehdy ten, kdožby o spravedlivost svau chtěl pořádem práva k statku sirotčímu přikračovati, může přísežných, aby těm sirotkům aneb poručníci aneb ku při zástupcové dáni byli, požádati, a ti curatores in litem slovau. A maje je, bude moci pro svau spravedlivost k nim se pořádem práva domlauvati. K statku sirotčímu má-li kdo spravedlnost a o ni nastupovati chce, má žádati, ať jsau poručníci dáni sirotkům, a k nim se pořádem práva do- mlauvati moci bude. B. XCIV. Na toho, kterýžby se k dluhu, i k čemužkoli jinému, jsa z toho před právem obviněn, přiznal, není potřebí žádných roz- sudkův; ale hned rozkaz se mu od práva státi má, aby do dvau nedělí pořád zběhlých dluh zaplatil, aneb z té věci odporníku svému práv byl. Jakož o tom B. XXXVI. Na toho, kdo se před právem, jsa z něčeho obviněn, zná, není roz- sudku potřebí, než rozkazu, aby svému odporníku práv byl. B. XCV. Lidem přespolním, kdyžby odporu žádného nebylo, třetího dne má se spravedlivosti právem dopomáhati. (Do slova.)
Strana 86
86 O nálezích. B. XCVI. Na kohožkoli prošel by rozsudek, a ten v času právem vy- měřeném z takového rozsudku ani z práva staného ve dvau nedělích pořád zběhlých by se neodvolal: takový rozsudek i právo stané transibit in rem judicatam, quæ pro veritate ac- cipitur, to jest, své utvrzení vezme a v moc pořádného roz- sauzení vejde, kteréžto takové rozsauzení za pravau pravdu a pořádné podělení stran držáno bude. A již mu potom apello- vání, ani nic jiného neprospěje. Veypověd aneb právo stané ve dvau nedělích pořád zběhlých v moc svau právní přichází. С. I. I. Žádný rozsudek ať se neděje na nepřítomného, ani na umrlého. Než měl-li by kdo rozsudek aneb právo stané, a v tom nežby k spravedlnosti dopomožení se jemu stalo, umřel by: tehdy dědicové po něm, aneb statku takového nápadníci (ač jestliže jest ten práva svého nepromlčel) budau moci na tom, na komž při aneb stané právo obdržel, té a takové spravedlnosti své pořádem práva sobě dobývati. II. Pakli jest ten za své živnosti začal po právu jíti a v tom umřel: budau moci takové právo začaté sobě dovesti. Žádný rozsudek na nepřítomného ani na umrlého díti se nemá. Než umřel-li by kdo po rozsudku před executí: tehdy nápadníci budau moci o executí nastupovati, již začaté právo sobě k místu vésti. III. A tolikéž byla-li by pře, krom cti a hrdla, vyslyšána a zavřína, a v tom by původ aneb obeslaný umřel: tehdy rozsudek dědicům, poručníkům aneb nápadníkům obojích stran předce aby vyhlášen byl. Po vyslyšené při umře-li která strana, rozsudek se stane mezi dědici a nápadníky, krom cti a hrdla. C. II. Práva staná kdyžby se dávala, purkmistr a konšelé v la- vicích na svých místech státi a dvéře rádní do kořán otevříti rozkáží. Práva staná když se dávají, purkmistr a konšelé v lavicích na svých místech státi a dvéře rádní do kořán odevříti rozkáží.
86 O nálezích. B. XCVI. Na kohožkoli prošel by rozsudek, a ten v času právem vy- měřeném z takového rozsudku ani z práva staného ve dvau nedělích pořád zběhlých by se neodvolal: takový rozsudek i právo stané transibit in rem judicatam, quæ pro veritate ac- cipitur, to jest, své utvrzení vezme a v moc pořádného roz- sauzení vejde, kteréžto takové rozsauzení za pravau pravdu a pořádné podělení stran držáno bude. A již mu potom apello- vání, ani nic jiného neprospěje. Veypověd aneb právo stané ve dvau nedělích pořád zběhlých v moc svau právní přichází. С. I. I. Žádný rozsudek ať se neděje na nepřítomného, ani na umrlého. Než měl-li by kdo rozsudek aneb právo stané, a v tom nežby k spravedlnosti dopomožení se jemu stalo, umřel by: tehdy dědicové po něm, aneb statku takového nápadníci (ač jestliže jest ten práva svého nepromlčel) budau moci na tom, na komž při aneb stané právo obdržel, té a takové spravedlnosti své pořádem práva sobě dobývati. II. Pakli jest ten za své živnosti začal po právu jíti a v tom umřel: budau moci takové právo začaté sobě dovesti. Žádný rozsudek na nepřítomného ani na umrlého díti se nemá. Než umřel-li by kdo po rozsudku před executí: tehdy nápadníci budau moci o executí nastupovati, již začaté právo sobě k místu vésti. III. A tolikéž byla-li by pře, krom cti a hrdla, vyslyšána a zavřína, a v tom by původ aneb obeslaný umřel: tehdy rozsudek dědicům, poručníkům aneb nápadníkům obojích stran předce aby vyhlášen byl. Po vyslyšené při umře-li která strana, rozsudek se stane mezi dědici a nápadníky, krom cti a hrdla. C. II. Práva staná kdyžby se dávala, purkmistr a konšelé v la- vicích na svých místech státi a dvéře rádní do kořán otevříti rozkáží. Práva staná když se dávají, purkmistr a konšelé v lavicích na svých místech státi a dvéře rádní do kořán odevříti rozkáží.
Strana 87
B. XCVI. C. I—V. 87 С. III. Jestli žeby se kdo k listu, kšaftu, anebo k čemu takovému, že to má, znal, a jsa potom z toho obeslán, před saudem tomu by odepřel, a chtěl za to spraviti, že toho nemá: ku přísaze již nemá připuštěn býti. Než poněvadž se jest prvé, že to má, k tomu přiznal, má to na něm přisauzeno býti. Znal-li by se kdo k listu, kšaftu anebo něčemu takovému, a při právě potom by odpíral: ten odpor jemu nemá stačiti, než to má na něm přisauzeno býti. DE APPELLATIONIBUS seu provocationibus. O odvolání aneb o apellacích. C. IV. Odvolání jest útočiště a jako nějaké lékařství, když v při padlý od nižšího saudcí k vyššímu pro svau stížnost pořádné a časné činí ohlášení a odvolání, příčiny slušné a spravedlivé v spisu předložíc své těžkosti a jistého skrácení v své spra- vedlivosti. Odvolání jest útočiště jisté stížnosti od nižšího práva k vyššímu. C. V. Za kteréžto odvolání, to jest, za apellací (poněvadž se toho jednomukaždému pro vyhledání spravedlnosti aneb neviny jeho přeje) má s uctivostí žádáno býti beze všech důtek, hanění a nářkův těch, kteříž rozsudek ten učinili. Neb jestli žeby od- volávající-se saudce a to právo, od něhož odvolání beře, haněl aneb naříkal: ten každý v pokutu padesáti zlatých, zlatý po šedesáti krejcařích počítajíc, aby upadl. Té pak pokuty polovice Jeho Milosti Královské do komory a druhá polovice tomu právu, před kterýmžby se to zběhlo, a na opravu města toho dostati se má. A nicméně, dotklo-li by se hanění aneb nářku, o to k naříkajícímu hleděti se moci bude. A pokavádžby propadené
B. XCVI. C. I—V. 87 С. III. Jestli žeby se kdo k listu, kšaftu, anebo k čemu takovému, že to má, znal, a jsa potom z toho obeslán, před saudem tomu by odepřel, a chtěl za to spraviti, že toho nemá: ku přísaze již nemá připuštěn býti. Než poněvadž se jest prvé, že to má, k tomu přiznal, má to na něm přisauzeno býti. Znal-li by se kdo k listu, kšaftu anebo něčemu takovému, a při právě potom by odpíral: ten odpor jemu nemá stačiti, než to má na něm přisauzeno býti. DE APPELLATIONIBUS seu provocationibus. O odvolání aneb o apellacích. C. IV. Odvolání jest útočiště a jako nějaké lékařství, když v při padlý od nižšího saudcí k vyššímu pro svau stížnost pořádné a časné činí ohlášení a odvolání, příčiny slušné a spravedlivé v spisu předložíc své těžkosti a jistého skrácení v své spra- vedlivosti. Odvolání jest útočiště jisté stížnosti od nižšího práva k vyššímu. C. V. Za kteréžto odvolání, to jest, za apellací (poněvadž se toho jednomukaždému pro vyhledání spravedlnosti aneb neviny jeho přeje) má s uctivostí žádáno býti beze všech důtek, hanění a nářkův těch, kteříž rozsudek ten učinili. Neb jestli žeby od- volávající-se saudce a to právo, od něhož odvolání beře, haněl aneb naříkal: ten každý v pokutu padesáti zlatých, zlatý po šedesáti krejcařích počítajíc, aby upadl. Té pak pokuty polovice Jeho Milosti Královské do komory a druhá polovice tomu právu, před kterýmžby se to zběhlo, a na opravu města toho dostati se má. A nicméně, dotklo-li by se hanění aneb nářku, o to k naříkajícímu hleděti se moci bude. A pokavádžby propadené
Strana 88
88 O odvolání aneb o apellacích. pokuty tak odvolávající-se nedal a nepoložil: apellací jemu aby od toho práva propuštěna nebyla. Za apellací má s uctivostí žádáno býti beze všech důtek saudcův, a to pod pokutau padesáti zlatých. Nicméně, dotklo-li by se hanění neb nářku, o to k naříkajícímu hleděti se moci bude. С. VI. I. Ten pak, kdožby se od kterého rozsudku, veypovědi, aneb z své některé (za příčinami slušnými) stížnosti chtěl od- volati, takto se v tom zachovati povinen jest. Do dvau nedělí pořád zběhlých od rozsudku, to jest, ve čtrnácti dnech plných, má se před tím právem, od něhož chce odvolání vzíti, aneb při nejmenším u purkmistra (jestližeby toho času na saudu se- díno nebylo), že odvolání béře, v tom se ohlásiti, a hned při témž ohlášení to, což ku právu náleží, to jest, důkladní peníze, to což při kterém právě za obyčej jest, z úplna složiti. Odvolávající má se do dvau nedělí od rozsudku, že chce apellovati, ohlásiti a peníze důkladní při ohlášení složiti. II. Však bylo-li by aneb dotýkalo-li by se v tom více osob, nežli jedné buď původní aneb obeslané strany, a všickni ti, ježtoby se za původa postavili aneb jako obeslaní ku právu při- praveni byli, pro svau stížnost odvolání by brali: tehdy právo toliko důklad, jako od jedné osoby buď původní aneb obeslané (poněvadž jsau společníci) přijíti má. A všickni nemají v tom obtěžováni býti, aby jedenkaždý měl aneb musil obzvláštně za sebe důklad činiti. V odvolávající-se straně bylo-li by více osob, nežli jedna: jako od jedné osoby má se složiti. III. Po vyjití pak těch dvau nedělí od rozsudku aneb veypovědi učiněné, má strana apellující konečně v šesti ne- dělích pořád zběhlých sobě apellací k místu a k konci přivesti, a stranu, proti níž apelluje, obešlíc, příčiny svého odvolání v spisu ku právu podati. Kteréžto příčiny saudcové, jenž takový rozsudek učinili, k sobě přijmauce, rozkáží je zjevně před oběma stranama přečísti. Potom také acta té pře, svědky, zápisy a jiná instrumenta, k té při od stran ukazovaná aneb přivozovaná, a summau, všecka pře líčení přeběhnauti a před stranama po-
88 O odvolání aneb o apellacích. pokuty tak odvolávající-se nedal a nepoložil: apellací jemu aby od toho práva propuštěna nebyla. Za apellací má s uctivostí žádáno býti beze všech důtek saudcův, a to pod pokutau padesáti zlatých. Nicméně, dotklo-li by se hanění neb nářku, o to k naříkajícímu hleděti se moci bude. С. VI. I. Ten pak, kdožby se od kterého rozsudku, veypovědi, aneb z své některé (za příčinami slušnými) stížnosti chtěl od- volati, takto se v tom zachovati povinen jest. Do dvau nedělí pořád zběhlých od rozsudku, to jest, ve čtrnácti dnech plných, má se před tím právem, od něhož chce odvolání vzíti, aneb při nejmenším u purkmistra (jestližeby toho času na saudu se- díno nebylo), že odvolání béře, v tom se ohlásiti, a hned při témž ohlášení to, což ku právu náleží, to jest, důkladní peníze, to což při kterém právě za obyčej jest, z úplna složiti. Odvolávající má se do dvau nedělí od rozsudku, že chce apellovati, ohlásiti a peníze důkladní při ohlášení složiti. II. Však bylo-li by aneb dotýkalo-li by se v tom více osob, nežli jedné buď původní aneb obeslané strany, a všickni ti, ježtoby se za původa postavili aneb jako obeslaní ku právu při- praveni byli, pro svau stížnost odvolání by brali: tehdy právo toliko důklad, jako od jedné osoby buď původní aneb obeslané (poněvadž jsau společníci) přijíti má. A všickni nemají v tom obtěžováni býti, aby jedenkaždý měl aneb musil obzvláštně za sebe důklad činiti. V odvolávající-se straně bylo-li by více osob, nežli jedna: jako od jedné osoby má se složiti. III. Po vyjití pak těch dvau nedělí od rozsudku aneb veypovědi učiněné, má strana apellující konečně v šesti ne- dělích pořád zběhlých sobě apellací k místu a k konci přivesti, a stranu, proti níž apelluje, obešlíc, příčiny svého odvolání v spisu ku právu podati. Kteréžto příčiny saudcové, jenž takový rozsudek učinili, k sobě přijmauce, rozkáží je zjevně před oběma stranama přečísti. Potom také acta té pře, svědky, zápisy a jiná instrumenta, k té při od stran ukazovaná aneb přivozovaná, a summau, všecka pře líčení přeběhnauti a před stranama po-
Strana 89
C. VI — VIII. 89 řádně, tak jakž pře vedena byla, čísti rozkáží, lečby v tom ve všem strany jim se důvěřily. Od vyjití dvau nedělí po veypovědi má apellující v šesti nedělích apellací sobě k místu vésti, příčiny k apellací sepsati a stranu obeslati, v jichžto obau přítomnosti předkem acta všecka i allegata, i čeho se strany dokládaly, potom příčiny vůbec se čísti mají. IV. To když všeckno před obojí stranau přečteno, a což strany ukazovaly i čeho jsau se dokládaly, vyhledáno bude: hned též při přítomnosti stran to všeckno i s příčinami těmi městskau pečetí aneb těch saudců, kteříž rozsudek učinili, zapečetěno a k vyššímu právu po přísežném poslu aneb jiném dobře zachovalém člověku beze všeho prodlévání a odkladův, dodáno a odesláno býti má. C. VII. Kdožby jinák z odvolávajících v tom se zachoval, a času od práva vyměřenému, to jest, při ohlášení, že se odvolává, dvěma, a od složení peněz k apellací důkladních šesti nedělím projíti dal: za neodvolávajícího jmín, držán i počten býti má, proto, že tau takovau jeho nedbánlivostí rozsudek takový in rem judicatam transibit, to jest, projitím času k upevnění a k utvrzení svému přijde. Za neodvolávajícího držán buď, kdo se ve dvau nedělích od nálezu přečteného neohlásí, a peněz důkladních nesloží, a od složení peněz v šesti nedělích neodvolá. C. VIII. I. Dokudž pak to a takové odvolání trvá a na po- chybnosti postaveno jest: v té při a o tu věc, o kterauž se již rozsudek stal, strana proti straně nic nového před sebe bráti, ani jeden na druhého nastupovati nemá, lečby dobrovolné stran svolení v to vkročilo, aneb žeby právo k tomu povolilo, aby svrškové a jiné některé věci, kteréž rychlého opatření potřebují, a slovau res tempore peritura, jinák byly opatřeny. II. A téhož všeho pořádku při odvolání poručníci na místě sirotkův, plnomocníci a zástupcové na místě stran, i jiní, jimžby byly poručeny aneb svěřeny pře, požívajte. Odvolání pokud trvá, strana proti straně nic nového před sebe bráti, ani jeden na druhého nastupovati nemá.
C. VI — VIII. 89 řádně, tak jakž pře vedena byla, čísti rozkáží, lečby v tom ve všem strany jim se důvěřily. Od vyjití dvau nedělí po veypovědi má apellující v šesti nedělích apellací sobě k místu vésti, příčiny k apellací sepsati a stranu obeslati, v jichžto obau přítomnosti předkem acta všecka i allegata, i čeho se strany dokládaly, potom příčiny vůbec se čísti mají. IV. To když všeckno před obojí stranau přečteno, a což strany ukazovaly i čeho jsau se dokládaly, vyhledáno bude: hned též při přítomnosti stran to všeckno i s příčinami těmi městskau pečetí aneb těch saudců, kteříž rozsudek učinili, zapečetěno a k vyššímu právu po přísežném poslu aneb jiném dobře zachovalém člověku beze všeho prodlévání a odkladův, dodáno a odesláno býti má. C. VII. Kdožby jinák z odvolávajících v tom se zachoval, a času od práva vyměřenému, to jest, při ohlášení, že se odvolává, dvěma, a od složení peněz k apellací důkladních šesti nedělím projíti dal: za neodvolávajícího jmín, držán i počten býti má, proto, že tau takovau jeho nedbánlivostí rozsudek takový in rem judicatam transibit, to jest, projitím času k upevnění a k utvrzení svému přijde. Za neodvolávajícího držán buď, kdo se ve dvau nedělích od nálezu přečteného neohlásí, a peněz důkladních nesloží, a od složení peněz v šesti nedělích neodvolá. C. VIII. I. Dokudž pak to a takové odvolání trvá a na po- chybnosti postaveno jest: v té při a o tu věc, o kterauž se již rozsudek stal, strana proti straně nic nového před sebe bráti, ani jeden na druhého nastupovati nemá, lečby dobrovolné stran svolení v to vkročilo, aneb žeby právo k tomu povolilo, aby svrškové a jiné některé věci, kteréž rychlého opatření potřebují, a slovau res tempore peritura, jinák byly opatřeny. II. A téhož všeho pořádku při odvolání poručníci na místě sirotkův, plnomocníci a zástupcové na místě stran, i jiní, jimžby byly poručeny aneb svěřeny pře, požívajte. Odvolání pokud trvá, strana proti straně nic nového před sebe bráti, ani jeden na druhého nastupovati nemá.
Strana 90
90 O odvolání aneb o apellacích. C. IX. Po složení ku právu aneb důkladu jestli žeby se prvé, nežliby od práva vrchního rozsudek k rozvážení aneb zase k odeslání přišel, strany smluvily, aneb sám ten, kdož se od- volal, od toho odvolání dobrovolně by pustil: má jemu, kdyžby se před právem k tomu přiznal, důklad jeho zase navrácen býti. Avšak tím se před škodami autratními a nákladními neosvobodí. Strany smluví-li se, nežli se apellací vyřídí, důklad buď navrácen. Ale tím škody autratní a nákladní neminau. C. X. I. Kdyžby pak zase to odvolání aneb rozsudek od práva vyššího odeslán a ku právu dodán byl: tehdy k jistému dni strany k přeslyšení téhož odvolání obeslány buďte. II. A jestli žeby která strana svévolně a zaumyslně, beze vší právní příčiny, jsauci k tomu po dvakráte pořádně obe- slána, nestála, a k přeslyšení té apellací najíti se nedala: tehdy k žádosti jedné strany rozsudek otevřín a vyhlášen býti má. III. A byl-li by rozsudek ten k dobrému tomu, kterýž zaumyslně ku právu najíti se nedal, ani postaviti se nechtěl: tehdy podle takového rozsudku aby o to přišel. Pakliby což- koli na něm bylo přisauzeno, tehdy právo toho na něm druhému aby dopomohlo. K přeslyšení apellací kdo po druhé obsílce nestane: má na žádost jedné strany rozsudek odevřín a vyhlášen býti. A byl-li by rozsudek ten k dobrému tomu, který se ku právu postaviti nechtěl, tehdy aby o to přišel; pakliby cožkoli na něm bylo přisauzeno, tedy právem toho na něm dopo- máhati se má. C. XI. I. Také kdyžby od vrchního práva apellací zase odeslána byla, a komu z těch, mezi nimiž saud byl, v ruce se dostala: tehdy ten hned bez meškání též apellací purkmistru toho práva dodati má, a jí na stížnost druhé strany za sebau nezadržovati. II. Pakliby toho neučinil, a ji přes dvě neděle déle od toho času, jakž mu v ruce přišla, za sebau zadržal, a to na něho se provedlo: tehdy pro takové zadržení deset kop grošů
90 O odvolání aneb o apellacích. C. IX. Po složení ku právu aneb důkladu jestli žeby se prvé, nežliby od práva vrchního rozsudek k rozvážení aneb zase k odeslání přišel, strany smluvily, aneb sám ten, kdož se od- volal, od toho odvolání dobrovolně by pustil: má jemu, kdyžby se před právem k tomu přiznal, důklad jeho zase navrácen býti. Avšak tím se před škodami autratními a nákladními neosvobodí. Strany smluví-li se, nežli se apellací vyřídí, důklad buď navrácen. Ale tím škody autratní a nákladní neminau. C. X. I. Kdyžby pak zase to odvolání aneb rozsudek od práva vyššího odeslán a ku právu dodán byl: tehdy k jistému dni strany k přeslyšení téhož odvolání obeslány buďte. II. A jestli žeby která strana svévolně a zaumyslně, beze vší právní příčiny, jsauci k tomu po dvakráte pořádně obe- slána, nestála, a k přeslyšení té apellací najíti se nedala: tehdy k žádosti jedné strany rozsudek otevřín a vyhlášen býti má. III. A byl-li by rozsudek ten k dobrému tomu, kterýž zaumyslně ku právu najíti se nedal, ani postaviti se nechtěl: tehdy podle takového rozsudku aby o to přišel. Pakliby což- koli na něm bylo přisauzeno, tehdy právo toho na něm druhému aby dopomohlo. K přeslyšení apellací kdo po druhé obsílce nestane: má na žádost jedné strany rozsudek odevřín a vyhlášen býti. A byl-li by rozsudek ten k dobrému tomu, který se ku právu postaviti nechtěl, tehdy aby o to přišel; pakliby cožkoli na něm bylo přisauzeno, tedy právem toho na něm dopo- máhati se má. C. XI. I. Také kdyžby od vrchního práva apellací zase odeslána byla, a komu z těch, mezi nimiž saud byl, v ruce se dostala: tehdy ten hned bez meškání též apellací purkmistru toho práva dodati má, a jí na stížnost druhé strany za sebau nezadržovati. II. Pakliby toho neučinil, a ji přes dvě neděle déle od toho času, jakž mu v ruce přišla, za sebau zadržal, a to na něho se provedlo: tehdy pro takové zadržení deset kop grošů
Strana 91
С. IX—XIV. 91 českých pokuty právu aby propadl. Polovice pak pokuty tomu právu, a druhá odporné straně aby náležela. Kdožby z stran, mezi nimiž saud byl, přes dvě neděle apellací za sebau zadržal, dá pokuty právu deset kop grošův českých. C. XII. Ten, kterýžby se z rozsudku jakéhokoli a očkoli odvolal, nemá hned za takového držán býti, za jakéhožby jej právo nižší položilo, a to dotud, dokudžby takový rozsudek od práva vyššího na místě postaven nebyl. Odsauzený na nižším právě, odvolá-li se k vyššímu právu, nemá za toho držán býti, za jakéhož by jej právo nižší položilo, do vyřízení apellací. C. XIII. Tomu aneb těm, kteřížby odvolání vzíti chtěli, veypis rozsudku i s pře líčením slovo od slova vydati se má, a však bez svědkův. Neb těch veypis žádnému vydáván býti nemá, poněvadž se již na ně rozsudek stal. Však žádala-li by která strana z saudících-se, je slyšeti: mají se jí aneb přátelům jejím jednau, druhé i do třetice přečísti. Odvolávajícím-se acta pře vydána býti mají, krom svědkův, jichž veypis žádnému vydán býti nemá. DE PRAESTANDIS et solvendis litis expensis vel sumptibus. Item de viatico repetendo. O škodách nákladních aneb autratních. C. XIV. I. Pře, kterážby již rozsudkem spravedlivým na místě postavena byla, to jest, že by časem a dnem čtrnáctým rozsudek takový k svému utvrzení přišel, a žádná z stran odvolání by v tom času nevzala, et sententia jam in rem judicatam transiret, to jest, rozsudek ten žeby již v moc a v své utvrzení vešel: tehdy ten, kdožby v té při práv zůstal, bude moci o škody nákladní a autratní k straně sobě odporné přikračovati a po-
С. IX—XIV. 91 českých pokuty právu aby propadl. Polovice pak pokuty tomu právu, a druhá odporné straně aby náležela. Kdožby z stran, mezi nimiž saud byl, přes dvě neděle apellací za sebau zadržal, dá pokuty právu deset kop grošův českých. C. XII. Ten, kterýžby se z rozsudku jakéhokoli a očkoli odvolal, nemá hned za takového držán býti, za jakéhožby jej právo nižší položilo, a to dotud, dokudžby takový rozsudek od práva vyššího na místě postaven nebyl. Odsauzený na nižším právě, odvolá-li se k vyššímu právu, nemá za toho držán býti, za jakéhož by jej právo nižší položilo, do vyřízení apellací. C. XIII. Tomu aneb těm, kteřížby odvolání vzíti chtěli, veypis rozsudku i s pře líčením slovo od slova vydati se má, a však bez svědkův. Neb těch veypis žádnému vydáván býti nemá, poněvadž se již na ně rozsudek stal. Však žádala-li by která strana z saudících-se, je slyšeti: mají se jí aneb přátelům jejím jednau, druhé i do třetice přečísti. Odvolávajícím-se acta pře vydána býti mají, krom svědkův, jichž veypis žádnému vydán býti nemá. DE PRAESTANDIS et solvendis litis expensis vel sumptibus. Item de viatico repetendo. O škodách nákladních aneb autratních. C. XIV. I. Pře, kterážby již rozsudkem spravedlivým na místě postavena byla, to jest, že by časem a dnem čtrnáctým rozsudek takový k svému utvrzení přišel, a žádná z stran odvolání by v tom času nevzala, et sententia jam in rem judicatam transiret, to jest, rozsudek ten žeby již v moc a v své utvrzení vešel: tehdy ten, kdožby v té při práv zůstal, bude moci o škody nákladní a autratní k straně sobě odporné přikračovati a po-
Strana 92
92 O škodách nákladních aneb autratních. řádem práva takových škod, pro tu při vzešlých, na něm tímto pořádkem dobývati. Škody takto mají se dobeyvati. II. Ve dvau nedělích pořád zběhlých od utvrzeného na tom právě rozsudku, má stranu aneb rukojmě, jimiž pro škody zaručeno, obeslati a ze škod nákladních aneb autratních obviniti, polože sobě summu takových škod, jakauž chce. A však ne té summy, ale což potomně spravedlivě jí podle práva provede, užive. Ve dvau nedělích od utvrzeného rozsudku ten, kdo při obdržel, má stranu obeslati a ze škod nákladních neb autratních obviniti, polože sobě summu, jakau chce. III. A jestli žeby s průvodem svým na hotově byl, hned takové škody provozovati může. Pakliby nebyl, odklad se jemu od téhož práva k průvodům do dvau nedělí, aneb do času sluš- ného a právy vyměřeného, podle spravedlivého uvážení saudců, státi má. A jestli žeby s průvodem svým na hotově byl, hned takové škody provozovati může; pakliby nebyl, odklad se stane od práva k průvodům do dvau nedělí, aneb do času slušného, do kterého by se saudcům podle spra- vedlivého uznání vidělo. C. XV. Škody pak nákladní ku právu mohau se písaři a jinými služebníky přísežnými, kteříž lidi ku právu obsílají, provozovati. Kteřížto povinni budau vedle přísah a povinností svých, vey- pisy aneb registříky tomu, kterýž po škodách jde, s podepsáním vlastních jmen a rukau svých vydávati, a zprávy pořádné, což jsau v tom ve všem času takové pře za práce své, vedle vy- měření jim o tom, přijali, činiti. A což tak škod těch ku právu nákladních vyhledáno bude, strana v té při padlá druhé straně, jíž se přísudek stal, nahražením takových škod do třetího dne pořád zběhlého právem přidržána buď. Škody nákladní ku právu písaři a služebníky přísežnými mohau se provozovati. A což se jich provede, padlá strana do třetího dne druhé straně, jíž se přísudek stal, bude je vynahraditi povinna. C. XVI. I. Než kdežby se škod autratních pro tuž při dotýkalo, kteréžto obyčejně mezi přespolními se zbíhají, ty provozovány
92 O škodách nákladních aneb autratních. řádem práva takových škod, pro tu při vzešlých, na něm tímto pořádkem dobývati. Škody takto mají se dobeyvati. II. Ve dvau nedělích pořád zběhlých od utvrzeného na tom právě rozsudku, má stranu aneb rukojmě, jimiž pro škody zaručeno, obeslati a ze škod nákladních aneb autratních obviniti, polože sobě summu takových škod, jakauž chce. A však ne té summy, ale což potomně spravedlivě jí podle práva provede, užive. Ve dvau nedělích od utvrzeného rozsudku ten, kdo při obdržel, má stranu obeslati a ze škod nákladních neb autratních obviniti, polože sobě summu, jakau chce. III. A jestli žeby s průvodem svým na hotově byl, hned takové škody provozovati může. Pakliby nebyl, odklad se jemu od téhož práva k průvodům do dvau nedělí, aneb do času sluš- ného a právy vyměřeného, podle spravedlivého uvážení saudců, státi má. A jestli žeby s průvodem svým na hotově byl, hned takové škody provozovati může; pakliby nebyl, odklad se stane od práva k průvodům do dvau nedělí, aneb do času slušného, do kterého by se saudcům podle spra- vedlivého uznání vidělo. C. XV. Škody pak nákladní ku právu mohau se písaři a jinými služebníky přísežnými, kteříž lidi ku právu obsílají, provozovati. Kteřížto povinni budau vedle přísah a povinností svých, vey- pisy aneb registříky tomu, kterýž po škodách jde, s podepsáním vlastních jmen a rukau svých vydávati, a zprávy pořádné, což jsau v tom ve všem času takové pře za práce své, vedle vy- měření jim o tom, přijali, činiti. A což tak škod těch ku právu nákladních vyhledáno bude, strana v té při padlá druhé straně, jíž se přísudek stal, nahražením takových škod do třetího dne pořád zběhlého právem přidržána buď. Škody nákladní ku právu písaři a služebníky přísežnými mohau se provozovati. A což se jich provede, padlá strana do třetího dne druhé straně, jíž se přísudek stal, bude je vynahraditi povinna. C. XVI. I. Než kdežby se škod autratních pro tuž při dotýkalo, kteréžto obyčejně mezi přespolními se zbíhají, ty provozovány
Strana 93
C. XV—XVIII. 93 buďte těmi hospodáři aneb osobami, u nichžto jezdíc aneb přes pole pracujíc, strana, kteráž při obdržela, stravu a noclehy své na zastavení jest mívala. Škody autratní obyčejně se sbíhaji mezi přespolními. II. A ti hospodáři aneb hospodyně, kterého léta a dne takové škody, i s tau pří, byly u nich opovídány, a cožby se jich v tom ve všem času spravedlivě potom sečtlo a vyhledalo: při seznání svém, učiníce na to zvláštní přísahu k té při, po- vinni budau, škody takové autratní vysvědčovati; a dotklo-li by se více pří nežli jedné, na jednukaždau obzvláštně takové autraty rozděliti a rozvrci. A provozují se hospodáři, kderého léta a dne takové škody i s tau pří byli u nich opovídány. A cožby se jich v tom ve všem času potom sečtlo a vyhledalo, k té při to mají s přísahau vysvědčiti. III. A kdyžby nejposléze k sčítání takových škod strana přišla aneb přijela, má dvau osob mužského pohlaví, lidí dobře zachovalých, se dožádati, aby při sčítání s hospodářem škod ta- kových přítomni byli a takového aučtu pořádného svědomím svým vedle hospodáře potom k saudu dotvrdili. Při sčítání a aučtu škod buďte dvě osoby mužského pohlaví dobře zachovalé přítomny, a o tom potom svědomí při hospodáři dejte. C. XVII. Ten, kdož při právě městském škody autratní provozovati bude, nemá na žádnau jinau osobu autrat takových vztahovati, než toliko na vlastní osobu svau, na přítele, na řečníka a na pacholka svého, a k tomu nejveyš do tří koní. A mimo ty osoby, jestli žeby s jakým větším počtem přátel svých jezditi a zby- tečnau autratu na stížnost strany druhé narážeti chtěl: té jemu saudcové dopomáhati povinni nebudau. Škod autratních při právě městském nemá žádný vztahovati než an osobu svau, na přítele, na řečníka a na pacholka svého, k tomu nejvýš do tří koní. Mimo to větší autraty saudcové dopomáhati povinni nebudau. C. XVIII. Saudcové při provozování škod, seznali-li by jakau hospo- dáře aneb té osoby, kteráž autratní škody provozovati bude, strannost a nemírnost, a že jsau větší autraty z aumysla a na stížnost druhé strany vedeny, než jest pro tu při potřebí bylo:
C. XV—XVIII. 93 buďte těmi hospodáři aneb osobami, u nichžto jezdíc aneb přes pole pracujíc, strana, kteráž při obdržela, stravu a noclehy své na zastavení jest mívala. Škody autratní obyčejně se sbíhaji mezi přespolními. II. A ti hospodáři aneb hospodyně, kterého léta a dne takové škody, i s tau pří, byly u nich opovídány, a cožby se jich v tom ve všem času spravedlivě potom sečtlo a vyhledalo: při seznání svém, učiníce na to zvláštní přísahu k té při, po- vinni budau, škody takové autratní vysvědčovati; a dotklo-li by se více pří nežli jedné, na jednukaždau obzvláštně takové autraty rozděliti a rozvrci. A provozují se hospodáři, kderého léta a dne takové škody i s tau pří byli u nich opovídány. A cožby se jich v tom ve všem času potom sečtlo a vyhledalo, k té při to mají s přísahau vysvědčiti. III. A kdyžby nejposléze k sčítání takových škod strana přišla aneb přijela, má dvau osob mužského pohlaví, lidí dobře zachovalých, se dožádati, aby při sčítání s hospodářem škod ta- kových přítomni byli a takového aučtu pořádného svědomím svým vedle hospodáře potom k saudu dotvrdili. Při sčítání a aučtu škod buďte dvě osoby mužského pohlaví dobře zachovalé přítomny, a o tom potom svědomí při hospodáři dejte. C. XVII. Ten, kdož při právě městském škody autratní provozovati bude, nemá na žádnau jinau osobu autrat takových vztahovati, než toliko na vlastní osobu svau, na přítele, na řečníka a na pacholka svého, a k tomu nejveyš do tří koní. A mimo ty osoby, jestli žeby s jakým větším počtem přátel svých jezditi a zby- tečnau autratu na stížnost strany druhé narážeti chtěl: té jemu saudcové dopomáhati povinni nebudau. Škod autratních při právě městském nemá žádný vztahovati než an osobu svau, na přítele, na řečníka a na pacholka svého, k tomu nejvýš do tří koní. Mimo to větší autraty saudcové dopomáhati povinni nebudau. C. XVIII. Saudcové při provozování škod, seznali-li by jakau hospo- dáře aneb té osoby, kteráž autratní škody provozovati bude, strannost a nemírnost, a že jsau větší autraty z aumysla a na stížnost druhé strany vedeny, než jest pro tu při potřebí bylo:
Strana 94
94 O škodách nákladních aneb autratních. budau moci, mimo průvod, na své povinnosti takových škod rozsudkem svým umenšiti, šetříce v tom více spravedlivosti, nežli zbytečnosti a jedněch proti druhým zaumyslnosti. Škody v jistých přičinách mohau se, mimo průvod, od práva zmenšiti. C. XIX. Než což se lidí domácích a při témž právě, kdež saud se vykonal, usedlých dotýče: ti se z žádných škod autratních viniti nemohau, než toliko ze škod nákladních, kteréžby ku právu domácímu aneb přespolnímu, potřebujíce spravedlností a k saudu svému jakýchžkoli veypisův (lečby kteří za příčinau spravedl- ností svých přes pole jezdili a autraty činili) vynaložili; a cožby také řečníku svému, podle vyměření práva, za jeho práci v té při dáti musili. Domácí toliko ze škod nákladních se viňte. C. XX. Komužby pře s žalobau z příčin hodných k zdvižení přišla, ten zase může se v při a v žalobě své opraviti, a obešlíc stranu, zase z nova ji viniti. Obviněný pak bude povinen, na pořádnau žalobu odpovídati, a nemá se tím, že ještě mu škody autratní aneb nákladní, pro při s žalobau zdviženau vzešlé, zaplaceny nejsau, brániti. Nebo poněvadž pře o škody jiná jest, a tato druhá od oné první bude již rozdílná: protož, chce-li také svého odporníka ze škod obzvláštně viniti, v tom se jemu právo neza- vírá. A to z příčiny té, aby jedenkaždý mohl tím spěšněji k své spravedlnosti pořádem práva přijíti. Po zdvižené při původ, stranu obešlíc, může z novu viniti, aniž se kdo, že mu škody ještě zaplaceny nejsau, tím vymlauvati může.
94 O škodách nákladních aneb autratních. budau moci, mimo průvod, na své povinnosti takových škod rozsudkem svým umenšiti, šetříce v tom více spravedlivosti, nežli zbytečnosti a jedněch proti druhým zaumyslnosti. Škody v jistých přičinách mohau se, mimo průvod, od práva zmenšiti. C. XIX. Než což se lidí domácích a při témž právě, kdež saud se vykonal, usedlých dotýče: ti se z žádných škod autratních viniti nemohau, než toliko ze škod nákladních, kteréžby ku právu domácímu aneb přespolnímu, potřebujíce spravedlností a k saudu svému jakýchžkoli veypisův (lečby kteří za příčinau spravedl- ností svých přes pole jezdili a autraty činili) vynaložili; a cožby také řečníku svému, podle vyměření práva, za jeho práci v té při dáti musili. Domácí toliko ze škod nákladních se viňte. C. XX. Komužby pře s žalobau z příčin hodných k zdvižení přišla, ten zase může se v při a v žalobě své opraviti, a obešlíc stranu, zase z nova ji viniti. Obviněný pak bude povinen, na pořádnau žalobu odpovídati, a nemá se tím, že ještě mu škody autratní aneb nákladní, pro při s žalobau zdviženau vzešlé, zaplaceny nejsau, brániti. Nebo poněvadž pře o škody jiná jest, a tato druhá od oné první bude již rozdílná: protož, chce-li také svého odporníka ze škod obzvláštně viniti, v tom se jemu právo neza- vírá. A to z příčiny té, aby jedenkaždý mohl tím spěšněji k své spravedlnosti pořádem práva přijíti. Po zdvižené při původ, stranu obešlíc, může z novu viniti, aniž se kdo, že mu škody ještě zaplaceny nejsau, tím vymlauvati může.
Strana 95
C. XIX—XXIII. 95 DE EXEQUUTIONE rei judicatæ. O dopomožení práva po rozsudcích. C. XXI. Saudcové a přísežní, což komu svým buď ortelem, nálezem, rozsudkem, veypovědí aneb staným právem přisaudí, povinni jsau a budau, jednomukaždému toho dopomáhati. Lečby v to taková aneb takové překážky vkročily, pro kteréžby toho nikterakž a bezelstně vykonávati nemohli. Saudcové, komu co přisaudí, povinni jsau toho jednomukaždému do- pomáhati. C. XXII. Dopomáhání pak jednékaždé přisauzené spravedlnosti (krom toliko nářku cti) takto se od přísežných vykonávati má. Jestli žeby ten, na kteréhož se přísudek stal, v času sobě od práva (to jest, nejprvé ve dvau nedělích od rozsudku prošlých, po druhé do třetího dne pořád zběhlého, a po třetí po rozkazu do západu slunce) uloženém a vyměřeném, rozsudku za dosti ne- učinil: tehdy do vězení vzat a týmž vězením k dosti učiněn, přidržán býti má. Kteréhožto vězení nemá jinák prázden býtií lečby se chtěl z něho do dvau nedělí pořád zběhlých na hotový groš vyručiti. Po rozsudku právní rozkazové jíti mají až do posledního do západu slunce. Ten když vyjde a rozsudku se dosti nestane: tehdy, na koho se stal přísudek, půjde do vězení a z něho puštěn nebude, leč na groš hotovey se vyručí. C. XXIII. I. Pakliby ten dlužník, maje statek, z takového vězení do šesti nedělí pořád zběhlých nechtěl, aneb zanedbal, tak jakž dotčeno jest, na groš hotový se vyručiti: tehdy věřitel jeho (ač chce-li) může od osoby pustiti a práva žádati, aby právem v statek jeho uveden, a téhož statku pro spravedlnost přisau- zenau i pro škody vzaté zmocněn byl. Právo pak má a povinno bude, to učiniti a věřitele v statek dlužníka uvesti a téhož
C. XIX—XXIII. 95 DE EXEQUUTIONE rei judicatæ. O dopomožení práva po rozsudcích. C. XXI. Saudcové a přísežní, což komu svým buď ortelem, nálezem, rozsudkem, veypovědí aneb staným právem přisaudí, povinni jsau a budau, jednomukaždému toho dopomáhati. Lečby v to taková aneb takové překážky vkročily, pro kteréžby toho nikterakž a bezelstně vykonávati nemohli. Saudcové, komu co přisaudí, povinni jsau toho jednomukaždému do- pomáhati. C. XXII. Dopomáhání pak jednékaždé přisauzené spravedlnosti (krom toliko nářku cti) takto se od přísežných vykonávati má. Jestli žeby ten, na kteréhož se přísudek stal, v času sobě od práva (to jest, nejprvé ve dvau nedělích od rozsudku prošlých, po druhé do třetího dne pořád zběhlého, a po třetí po rozkazu do západu slunce) uloženém a vyměřeném, rozsudku za dosti ne- učinil: tehdy do vězení vzat a týmž vězením k dosti učiněn, přidržán býti má. Kteréhožto vězení nemá jinák prázden býtií lečby se chtěl z něho do dvau nedělí pořád zběhlých na hotový groš vyručiti. Po rozsudku právní rozkazové jíti mají až do posledního do západu slunce. Ten když vyjde a rozsudku se dosti nestane: tehdy, na koho se stal přísudek, půjde do vězení a z něho puštěn nebude, leč na groš hotovey se vyručí. C. XXIII. I. Pakliby ten dlužník, maje statek, z takového vězení do šesti nedělí pořád zběhlých nechtěl, aneb zanedbal, tak jakž dotčeno jest, na groš hotový se vyručiti: tehdy věřitel jeho (ač chce-li) může od osoby pustiti a práva žádati, aby právem v statek jeho uveden, a téhož statku pro spravedlnost přisau- zenau i pro škody vzaté zmocněn byl. Právo pak má a povinno bude, to učiniti a věřitele v statek dlužníka uvesti a téhož
Strana 96
96 O dopomožení práva po rozsudcích. statku ho zmocniti. Kteréhožto statku původ v držení a v uží- vání dotud zůstane, dokudžby jemu od dlužníka spravedlnost i s náklady a škodami na to vzešlými zase všeckna z auplna a docela dána a navrácena nebyla. Věřitel, chce-li od osoby pustiti, může žádati, v statek dlužníka zveden a jeho do summy své zmocněn býti; a tak v držení ho zůstane, dokud mu summa přisauzená s náklady navrácena nebude. II. A též se má rozuměti o tom, kterýžby se po rozsudku před právem ukrýval a z přisauzené na sobě spravedlnosti, maje statek patrný, lidem práv býti nechtěl. To se též rozuměti má, kdyby dlužník od práva ušel. C. XXIV. Pakliby se který dlužník, jsa u vězení, k tomu volal, ne- maje peněz hotových ani na zlatě ani na stříbře, že statkem věřitele svého odbyti žádá: vykonaje povinnost a spůsob, G. XI. o tom vyměřený, toho také užiti moci bude. Lečby takovau pokutu na se vztáhl a uvedl, aby ničímž jiným věřitele svého odbyti nemohl, než penězi hotovými: tehdy podle pokuty k němu zachováno bude. Dlužník, volá-li se, že chce věřiteli svému statek vykázati, má toho (učině závazek) užiti; lečby tu pokutu na se vztáhl, aby ničímž jiným vě- řitele svého odbyti nemohl, než penězi hotovými. C. XXV. Přísudek kdyžby již v moc svau vešel, to jest, z kteréhožby žádný časně se neodvolal, aneb, odvolaje se, žeby ten od práva vrchního k svému utvrzení aneb také k napravení přišel; a v každém téměř jistý čas a termín se ukládá, a obyčejně dvě neděle k dosti učinění rozsudku tomu, na němž se co přisuzuje, vyměřují se: tehdy strany vedle znění rozsudku zachovány buďte. Když se pak ostatní dopomožení práva, totižto, roz- kazové do třetího dne a do západu slunce vykonávati budau, poněvadž se již tu dopomáhaní práva dotýkati bude: protož od takových veypovědí a rozkazů žádnému žádného více odvolání dopauštěti se nemá. Od rozkazův do třetího dne, též do západu slunce žádnému žádného odvolání dopauštěti se nemá.
96 O dopomožení práva po rozsudcích. statku ho zmocniti. Kteréhožto statku původ v držení a v uží- vání dotud zůstane, dokudžby jemu od dlužníka spravedlnost i s náklady a škodami na to vzešlými zase všeckna z auplna a docela dána a navrácena nebyla. Věřitel, chce-li od osoby pustiti, může žádati, v statek dlužníka zveden a jeho do summy své zmocněn býti; a tak v držení ho zůstane, dokud mu summa přisauzená s náklady navrácena nebude. II. A též se má rozuměti o tom, kterýžby se po rozsudku před právem ukrýval a z přisauzené na sobě spravedlnosti, maje statek patrný, lidem práv býti nechtěl. To se též rozuměti má, kdyby dlužník od práva ušel. C. XXIV. Pakliby se který dlužník, jsa u vězení, k tomu volal, ne- maje peněz hotových ani na zlatě ani na stříbře, že statkem věřitele svého odbyti žádá: vykonaje povinnost a spůsob, G. XI. o tom vyměřený, toho také užiti moci bude. Lečby takovau pokutu na se vztáhl a uvedl, aby ničímž jiným věřitele svého odbyti nemohl, než penězi hotovými: tehdy podle pokuty k němu zachováno bude. Dlužník, volá-li se, že chce věřiteli svému statek vykázati, má toho (učině závazek) užiti; lečby tu pokutu na se vztáhl, aby ničímž jiným vě- řitele svého odbyti nemohl, než penězi hotovými. C. XXV. Přísudek kdyžby již v moc svau vešel, to jest, z kteréhožby žádný časně se neodvolal, aneb, odvolaje se, žeby ten od práva vrchního k svému utvrzení aneb také k napravení přišel; a v každém téměř jistý čas a termín se ukládá, a obyčejně dvě neděle k dosti učinění rozsudku tomu, na němž se co přisuzuje, vyměřují se: tehdy strany vedle znění rozsudku zachovány buďte. Když se pak ostatní dopomožení práva, totižto, roz- kazové do třetího dne a do západu slunce vykonávati budau, poněvadž se již tu dopomáhaní práva dotýkati bude: protož od takových veypovědí a rozkazů žádnému žádného více odvolání dopauštěti se nemá. Od rozkazův do třetího dne, též do západu slunce žádnému žádného odvolání dopauštěti se nemá.
Strana 97
C. XXIV—XXVII. 97 DE TRANSACTIONIBUS, item de receptis arbitris. O smluvách, smlauvcích, ubrmaních a jiných prostřednících, kteříž lidi o jakéž pak koli věci smlauvají. C. XXVI. Smlauva jest dvau anebo více osob o jistau některau věc, o niž vznikl odpor, spokojení, a dobrovolné stran k ta- kovémuž spokojení dovolení. Smlauva jest spokojení osob o to, oč mezi nimi na odporu bylo. C. XXVII. I. Strany o kteréhožby se koli ubrmana, aneb smlauvci, aneb prostředníka, buď jednoho aneb jich více, snesly, a na něm všeho by mocně přestaly: cožby koli ten aneb ti mezi nimi za spravedlivé uznali a vypověděli buď psanau aneb austní vey- povědí, na tom strany povinny budau přestati, a v tom ve všem vedle té veypovědi k sobě se chovati; a již od takové smlauvy aneb ubrmanské veypovědi žádné další odvolání jíti nemá, proto, že jest se na dobrovolné stran snešení stala. Dobrovolná zajisté stran snešení a všelijaká svolení, jakž při smlu- vách, tak i při všech jiných věcech a lidských jednáních práva lomí. II. A protož poněvadžby smlauvcův, ubrmanův a jiných prostředkův taková moc a vážnost byla: strany hleďte sobě osoby hodné, rozumné a upřímné k tomu voliti. Neb zdálo-liby se potom komu, žeby mu se v čem od ubrmanův a smlauvcův ublížilo: ne jinému, než jedenkaždý sám sobě vinu dávej, proto, že jest takového aneb takové smlauvce sobě zvolil. Stari enim sententia debet arbitri, quam de re dixerit, sive œqua sive iniqua sit. Et sibi imputet, qui comprobavit. Musí zajisté jedenkaždý veypověd ubrmanskau podniknauti a jí za dosti učiniti, buď žeby ta spravedlivá, aneb nespravedlivá byla, a ne jinému než Práva městská.
C. XXIV—XXVII. 97 DE TRANSACTIONIBUS, item de receptis arbitris. O smluvách, smlauvcích, ubrmaních a jiných prostřednících, kteříž lidi o jakéž pak koli věci smlauvají. C. XXVI. Smlauva jest dvau anebo více osob o jistau některau věc, o niž vznikl odpor, spokojení, a dobrovolné stran k ta- kovémuž spokojení dovolení. Smlauva jest spokojení osob o to, oč mezi nimi na odporu bylo. C. XXVII. I. Strany o kteréhožby se koli ubrmana, aneb smlauvci, aneb prostředníka, buď jednoho aneb jich více, snesly, a na něm všeho by mocně přestaly: cožby koli ten aneb ti mezi nimi za spravedlivé uznali a vypověděli buď psanau aneb austní vey- povědí, na tom strany povinny budau přestati, a v tom ve všem vedle té veypovědi k sobě se chovati; a již od takové smlauvy aneb ubrmanské veypovědi žádné další odvolání jíti nemá, proto, že jest se na dobrovolné stran snešení stala. Dobrovolná zajisté stran snešení a všelijaká svolení, jakž při smlu- vách, tak i při všech jiných věcech a lidských jednáních práva lomí. II. A protož poněvadžby smlauvcův, ubrmanův a jiných prostředkův taková moc a vážnost byla: strany hleďte sobě osoby hodné, rozumné a upřímné k tomu voliti. Neb zdálo-liby se potom komu, žeby mu se v čem od ubrmanův a smlauvcův ublížilo: ne jinému, než jedenkaždý sám sobě vinu dávej, proto, že jest takového aneb takové smlauvce sobě zvolil. Stari enim sententia debet arbitri, quam de re dixerit, sive œqua sive iniqua sit. Et sibi imputet, qui comprobavit. Musí zajisté jedenkaždý veypověd ubrmanskau podniknauti a jí za dosti učiniti, buď žeby ta spravedlivá, aneb nespravedlivá byla, a ne jinému než Práva městská.
Strana 98
98 O smluvách, smlauvcích a ubrmaních. samému sobě to přičísti má, že jest k tomu svolil, na ubrmanu mocně přestal, aneb v moc to smlauvcům dal. Cožkoli smlauvce nebo smlauvcové, na nichžby strany mocně pře- staly, buď austní neb psanau veypovědí najdou: na tom též strany přestati povinny jsau. A již odtud se nikam odvolávati nemohau. C. XXVIII. I. Smlauvcové a mocní ubrmané žádných zbytečných od- kladův stranám činiti nemají. (Do slova.) II. A nechtěla-li by strana tomu, což skrze smlauvce vy- povědíno jest, za dosti straně učiniti: právo, kdyžby veypověd aneb smlauva provedena byla, povinno bude, druhau stranu k tomu přidržeti a na ní toho dopomoci, tak jakoby pořádem práva a saudem taková věc mezi nimi vyřízena byla. Ne v menší zajisté vážnosti a podstatě mají jmíny a držány býti smlauvy, aneb kdyžby nesnáze lidské prostředkováním přátelským k přetržení přišly, nežli jakoby ty a takové nesnáze pořádnými saudy k svému vykonání přivedeny byly. Smlauvy jsau tak mocné jako rozsudek, a právo k executí jich do- pomáhati má. C. XXIX. Smlauvcové, kteříž lidi smlauvají, nemají od jiných obsíláni býti, aby to svědčili, oč lidi smlauvají. Než žádají-li strany, mají bez přísahy stranám svědčiti a seznati, jestli žeby mezi stranami smlauva taková sepsaná nebyla. Než přes smlauvu sepsanau, žádný smlauvce svědčiti nemá. Smlauvcové povinni nejsau svědčiti, oč lidi smlauvali; než není-li smlauvy sepsané, na žádost stran mají to seznati bez přísahy. C. XXX. I. Jestli žeby někteří z počtu smlauvcův zemřeli, tehdy kteřížby živi ještě pozůstali, budau moci rovně tak pamět svau snésti, jakoby všickni ještě živi byli. Z smlauvcův umře-li kderý, tehdy živi pozůstalí pamět snésti mohau a seznání učiniti, jako by všickni ještě živi byli. II. A tolikéž se rozuměti má i o smluvách svadebních,
98 O smluvách, smlauvcích a ubrmaních. samému sobě to přičísti má, že jest k tomu svolil, na ubrmanu mocně přestal, aneb v moc to smlauvcům dal. Cožkoli smlauvce nebo smlauvcové, na nichžby strany mocně pře- staly, buď austní neb psanau veypovědí najdou: na tom též strany přestati povinny jsau. A již odtud se nikam odvolávati nemohau. C. XXVIII. I. Smlauvcové a mocní ubrmané žádných zbytečných od- kladův stranám činiti nemají. (Do slova.) II. A nechtěla-li by strana tomu, což skrze smlauvce vy- povědíno jest, za dosti straně učiniti: právo, kdyžby veypověd aneb smlauva provedena byla, povinno bude, druhau stranu k tomu přidržeti a na ní toho dopomoci, tak jakoby pořádem práva a saudem taková věc mezi nimi vyřízena byla. Ne v menší zajisté vážnosti a podstatě mají jmíny a držány býti smlauvy, aneb kdyžby nesnáze lidské prostředkováním přátelským k přetržení přišly, nežli jakoby ty a takové nesnáze pořádnými saudy k svému vykonání přivedeny byly. Smlauvy jsau tak mocné jako rozsudek, a právo k executí jich do- pomáhati má. C. XXIX. Smlauvcové, kteříž lidi smlauvají, nemají od jiných obsíláni býti, aby to svědčili, oč lidi smlauvají. Než žádají-li strany, mají bez přísahy stranám svědčiti a seznati, jestli žeby mezi stranami smlauva taková sepsaná nebyla. Než přes smlauvu sepsanau, žádný smlauvce svědčiti nemá. Smlauvcové povinni nejsau svědčiti, oč lidi smlauvali; než není-li smlauvy sepsané, na žádost stran mají to seznati bez přísahy. C. XXX. I. Jestli žeby někteří z počtu smlauvcův zemřeli, tehdy kteřížby živi ještě pozůstali, budau moci rovně tak pamět svau snésti, jakoby všickni ještě živi byli. Z smlauvcův umře-li kderý, tehdy živi pozůstalí pamět snésti mohau a seznání učiniti, jako by všickni ještě živi byli. II. A tolikéž se rozuměti má i o smluvách svadebních,
Strana 99
C. XXVIII—XXXII. 99 nebyly-li by však takové smlauvy sepsané, aneb knihami měst- skými stvrzené. III. Také když se paměti dávají jakýchž pak koli smluv aneb porovnání lidských: tehdy, na čem by se větší počet týchž smlauvcův obojí strany snesl, to od práva přijato býti má, a odporem jedné osoby aneb dvau (žeby se v tom nepamatovala aneb nepamatovaly) smlauvy a porovnání lidská k zrušení při- cházeti nemají. Paměti kde se snášejí o porovnání lidských: tehdy, na čem se větší počet smlauvcův z obojí strany snese, to od práva přijato býti má. C. XXXI. I. Strany kdyžby se k smlauvě oč pak koli podávaly, krom některých jistých aučinkův, o kteréž práva smlauvati se zbra- ňují: má jim toho jednokaždé právo příti. Neb nic prospěš- nějšího není obcem, než aby mezi lidmi vzniklé nesnáze od lidí rozumných prostředkem smluv k přetrhování přicházely. Smlauvy stranám odpíráno býti nemá, krom někderých jistých aučin- kův, o kteréž práva smlauvati se zbraňují. II. A kdožby s kým a oč koli smlauvu měl: té jeden druhému a žádný jiný také jemu zdvíhati nemá, pod pokutau jinde o tom vyměřenau. Smlauva od žádného zdvíhati se nemá. C. XXXII. Než na kohožby vyznáno bylo od kterého zločince, coby se obecného zemského neřádu a zjevného všech království tohoto obyvatelův zlého dotýkalo: ten žádný takový nařčený a psanec nemá a nemůže žádné tejné smlauvy činiti. Nebo takový každý na schválení před tím právem, k němuž přísluší, povinen bude z toho se vyvesti a nevinu svau ukázati. O neřády obecné, zemské a zjevné zlé skutky, žádné smlauvy tejné činěny býti nemají.
C. XXVIII—XXXII. 99 nebyly-li by však takové smlauvy sepsané, aneb knihami měst- skými stvrzené. III. Také když se paměti dávají jakýchž pak koli smluv aneb porovnání lidských: tehdy, na čem by se větší počet týchž smlauvcův obojí strany snesl, to od práva přijato býti má, a odporem jedné osoby aneb dvau (žeby se v tom nepamatovala aneb nepamatovaly) smlauvy a porovnání lidská k zrušení při- cházeti nemají. Paměti kde se snášejí o porovnání lidských: tehdy, na čem se větší počet smlauvcův z obojí strany snese, to od práva přijato býti má. C. XXXI. I. Strany kdyžby se k smlauvě oč pak koli podávaly, krom některých jistých aučinkův, o kteréž práva smlauvati se zbra- ňují: má jim toho jednokaždé právo příti. Neb nic prospěš- nějšího není obcem, než aby mezi lidmi vzniklé nesnáze od lidí rozumných prostředkem smluv k přetrhování přicházely. Smlauvy stranám odpíráno býti nemá, krom někderých jistých aučin- kův, o kteréž práva smlauvati se zbraňují. II. A kdožby s kým a oč koli smlauvu měl: té jeden druhému a žádný jiný také jemu zdvíhati nemá, pod pokutau jinde o tom vyměřenau. Smlauva od žádného zdvíhati se nemá. C. XXXII. Než na kohožby vyznáno bylo od kterého zločince, coby se obecného zemského neřádu a zjevného všech království tohoto obyvatelův zlého dotýkalo: ten žádný takový nařčený a psanec nemá a nemůže žádné tejné smlauvy činiti. Nebo takový každý na schválení před tím právem, k němuž přísluší, povinen bude z toho se vyvesti a nevinu svau ukázati. O neřády obecné, zemské a zjevné zlé skutky, žádné smlauvy tejné činěny býti nemají.
Strana 100
100 O zasnaubení, věnu a smluvách svadebních. DE SPONSALIIS, DE DOTE, de donatione propter nuptias, quae antipherna voca- tur, de instrumentis vel conventionibus dotalibus, de donationibus inter conjuges, quae reciprocae vel re- muneratoriae dici possunt, de donationibus mortis causa, etc. O zasnaubení k manželství, o věnu, o obvěnění, o smluvách svadebních a o zá- pisích, jimiž manželé společná vzdání statkův sobě činí k živému obdržení, o zápisích pro smrt, a o roz- ličném jedněch druhým dání statkův. C. XXXIII. I. Poněvadž bez manželství věno žádné není, a věc jest obyčejná, že při sňatku manželském bývá jednání o opatření budaucím jednékaždé manželky: protož, aby tomu lépeji mohlo vyrozumíno býti, toto předkem znáti sluší, II. že manželstvo nic jiného není, než toliko pořádné spojení osoby mužské s osobau ženskau, nerozdílné jich spolu s sebau životem obcování obsahující. Manželstvo jest pořádné spojení osoby mužské s osobau ženskau, ob- sahující nerozdílné jich spolu s sebau životem obcování. III. A právu i jednékaždé obci náleží o to přední péči míti, aby nad pořádným manželstvem ruka držána byla; proto, neb manželstva pořádná jsau studnice, jimiž se všecken svět naplňuje. A z manželstva pořádného, božským požehnáním, lidé k spravování obecného dobrého i také k posluhování v církvi svaté pocházejí. Nad pořádným manželstvem ruka držána býti má; nebo z něho všecko dobré pochází. C. XXXIV. I. Manželstva pak mají býti svobodná mezi všemi lidmi, beze všeho přinucení. Manželstva mají býti svobodná beze všech přinucení.
100 O zasnaubení, věnu a smluvách svadebních. DE SPONSALIIS, DE DOTE, de donatione propter nuptias, quae antipherna voca- tur, de instrumentis vel conventionibus dotalibus, de donationibus inter conjuges, quae reciprocae vel re- muneratoriae dici possunt, de donationibus mortis causa, etc. O zasnaubení k manželství, o věnu, o obvěnění, o smluvách svadebních a o zá- pisích, jimiž manželé společná vzdání statkův sobě činí k živému obdržení, o zápisích pro smrt, a o roz- ličném jedněch druhým dání statkův. C. XXXIII. I. Poněvadž bez manželství věno žádné není, a věc jest obyčejná, že při sňatku manželském bývá jednání o opatření budaucím jednékaždé manželky: protož, aby tomu lépeji mohlo vyrozumíno býti, toto předkem znáti sluší, II. že manželstvo nic jiného není, než toliko pořádné spojení osoby mužské s osobau ženskau, nerozdílné jich spolu s sebau životem obcování obsahující. Manželstvo jest pořádné spojení osoby mužské s osobau ženskau, ob- sahující nerozdílné jich spolu s sebau životem obcování. III. A právu i jednékaždé obci náleží o to přední péči míti, aby nad pořádným manželstvem ruka držána byla; proto, neb manželstva pořádná jsau studnice, jimiž se všecken svět naplňuje. A z manželstva pořádného, božským požehnáním, lidé k spravování obecného dobrého i také k posluhování v církvi svaté pocházejí. Nad pořádným manželstvem ruka držána býti má; nebo z něho všecko dobré pochází. C. XXXIV. I. Manželstva pak mají býti svobodná mezi všemi lidmi, beze všeho přinucení. Manželstva mají býti svobodná beze všech přinucení.
Strana 101
C. XXXIII—XXXVI. 101 II. Také poctivá, náležitá i křesťanská věc jest, aby táž manželstva řídila a konala se s povolením rodičův, poručníkův a jiných osob, pod jejichžto ochranau, správau aneb mocí byli by ti, kteřížby v stav manželský vkročiti mínili. Na oko to zajisté vídáme, že těm, jenž toho pořádku pobíhají a proti vůlí rodičův a správcův svých v manželstva vstupují, řídko se kdy šťastně vede; proto, že Pán Bůh to míti chce, aby děti vůlí rodičův svých a těch, kteřížby nad nimi vystaveni byli, se spravovali. Manželstva mají se konati s povolením rodičův a jiných osob, pod jejichžto ochranau byli by ti, kteří v stav manželský vkročiti míní. C. XXXV. A protož ani synové ani dcery bez vůle otcův svých k manželství zamlauvati se nemají. Pakliby se kdo z týchž dětí, maje otce živého, toho dopustil a bez vůle jeho k man- želství se zamluvil: tehdy žádné právo duchovní takového man- želstva stvrzovati nemá. A jestliby (skrz jakéž pak koli obmysly) taková manželstva přišla k stvrzení: tehdy syn aneb dcera nápadu otcovského, ač chtěl-li by otec je zbaviti, prázdni býti mají; a žádným spůsobem nebudau moci na též nápady nastu- povati, ale to má při tom, jakžby koli otec o tom nařídil, zůstati. Synové ani dcery bez vůle otcův svých k manželství se nezamlau- vejte, a právo duchovní takového manželstva nepotvrzujte. Pakli bude po- tvrzeno, tehdy takový syn nebo dcera nápadu otcovského prázdni buďte. C. XXXVI. Vzešel-li by mezi osobami jaký odpor z strany slibův manželských, aneb z strany jiných případností k tomu podobných, kteréžby k manželství se vztahovaly: ti odporové rozeznáni buďte saudy duchovními té strany, kterážby kde k kterému saudu příslušela, jako: kteříž z víry tělo a krev Pána Krista pod obojí spůsobau přijímají, ti se hleďte v konsistoři pražské, a kteříž pod jednau, ty také, kdež náleží*); proto, že v těch přech, kteréžby se manželstva dotýkaly, saudem duchovním rozeznáni býváme. Pře, kteréž se manželstva dotýkají, šaudem duchovním rozeznány býti mají. *) Věty proložené ve vydáních po r. 1620 vypuštěny jsou.
C. XXXIII—XXXVI. 101 II. Také poctivá, náležitá i křesťanská věc jest, aby táž manželstva řídila a konala se s povolením rodičův, poručníkův a jiných osob, pod jejichžto ochranau, správau aneb mocí byli by ti, kteřížby v stav manželský vkročiti mínili. Na oko to zajisté vídáme, že těm, jenž toho pořádku pobíhají a proti vůlí rodičův a správcův svých v manželstva vstupují, řídko se kdy šťastně vede; proto, že Pán Bůh to míti chce, aby děti vůlí rodičův svých a těch, kteřížby nad nimi vystaveni byli, se spravovali. Manželstva mají se konati s povolením rodičův a jiných osob, pod jejichžto ochranau byli by ti, kteří v stav manželský vkročiti míní. C. XXXV. A protož ani synové ani dcery bez vůle otcův svých k manželství zamlauvati se nemají. Pakliby se kdo z týchž dětí, maje otce živého, toho dopustil a bez vůle jeho k man- želství se zamluvil: tehdy žádné právo duchovní takového man- želstva stvrzovati nemá. A jestliby (skrz jakéž pak koli obmysly) taková manželstva přišla k stvrzení: tehdy syn aneb dcera nápadu otcovského, ač chtěl-li by otec je zbaviti, prázdni býti mají; a žádným spůsobem nebudau moci na též nápady nastu- povati, ale to má při tom, jakžby koli otec o tom nařídil, zůstati. Synové ani dcery bez vůle otcův svých k manželství se nezamlau- vejte, a právo duchovní takového manželstva nepotvrzujte. Pakli bude po- tvrzeno, tehdy takový syn nebo dcera nápadu otcovského prázdni buďte. C. XXXVI. Vzešel-li by mezi osobami jaký odpor z strany slibův manželských, aneb z strany jiných případností k tomu podobných, kteréžby k manželství se vztahovaly: ti odporové rozeznáni buďte saudy duchovními té strany, kterážby kde k kterému saudu příslušela, jako: kteříž z víry tělo a krev Pána Krista pod obojí spůsobau přijímají, ti se hleďte v konsistoři pražské, a kteříž pod jednau, ty také, kdež náleží*); proto, že v těch přech, kteréžby se manželstva dotýkaly, saudem duchovním rozeznáni býváme. Pře, kteréž se manželstva dotýkají, šaudem duchovním rozeznány býti mají. *) Věty proložené ve vydáních po r. 1620 vypuštěny jsou.
Strana 102
102 O zasnaubení, věnu a smluvách svatebních. C. XXXVII. I. Kdyžby pak manželstva vedle řádu křesťanského vy- konávati se měla: rodičové, poručníci aneb jiní přátelé krevní aneb příbuzní pohlaví ženského tím povinni jsau, aby prvé, nežliby služebník církevní manželstva potvrdil, o věno se snesli, kteréžby po ní manželu jejímu jmenovati měli a potom je také vyplniti mohli. Nebo poněvadž věno jest to, což se po panně aneb vdově z statku aneb z dílu jejího dědického, aneb z jiného statku jí vlastně náležejícího, manželu jejímu připovídá a jme- nuje: protož věc jest slušná, možnost a nemožnost prvé rozvážiti, aby potom, kdyžby od manžela věna takového bylo požádáno, stížnost na ty nepřišla, kteříž věno připověděné vyplniti po- vinni budau. II. Zase na druhau stranu, rodičové, poručníci a jiní ženicha přátelé, poněvadž se obvěnění proti témuž věnu man- želce jeho státi má, a obyčejně panně třetina se jmenuje i s jejím: povinni budau, také toho povážiti, mohl-li by týž ženich s to býti, aneb postačil-li by statek jeho v takovém obvěnění, aby skrze to ženich zaveden nebyl. Prvé, nežliby manželstvo knězem k stvrzení přišlo, o věno se snešení státi má, i také vo obvěnění, kteréž panně třetinau veyše s jejím obyčejně se jmenuje. C. XXXVIII. Třetině pak takto se tuto rozuměti má. Kdyžby po panně sto kop grošův českých bylo věna jmenováno: tehdy ženich a mládenec proti jejímu věnu tak velikau summu v rovnosti zase obvěniti povinen bude, a k tomu ještě na třetím dílu polovici takové summy přidati. A tak věna s obvěněním, s dílem panny s třetinau veyše s jejím, učiní půl třetího sta kop grošův českých ku příkladu takto: Po panně sto kop grošův českých se věnuje, a to jest díl jeden. Mládenec proti tomu tolikéž sto kop grošův českých, to bude již díl druhý. A obau summa učiní dvě stě kop grošův českých. Třetí díl, na poly rozděle a polovici ho při dílu panny zanechaje, učiní obojího a všeho půl třetího sta kop grošův českých. Tu takovau summu ženich, totiž mládenec, panně a budaucí své manželce do dne a do roka povinen bude obvěniti, pro tu příčinu, aby, jestliby kterého
102 O zasnaubení, věnu a smluvách svatebních. C. XXXVII. I. Kdyžby pak manželstva vedle řádu křesťanského vy- konávati se měla: rodičové, poručníci aneb jiní přátelé krevní aneb příbuzní pohlaví ženského tím povinni jsau, aby prvé, nežliby služebník církevní manželstva potvrdil, o věno se snesli, kteréžby po ní manželu jejímu jmenovati měli a potom je také vyplniti mohli. Nebo poněvadž věno jest to, což se po panně aneb vdově z statku aneb z dílu jejího dědického, aneb z jiného statku jí vlastně náležejícího, manželu jejímu připovídá a jme- nuje: protož věc jest slušná, možnost a nemožnost prvé rozvážiti, aby potom, kdyžby od manžela věna takového bylo požádáno, stížnost na ty nepřišla, kteříž věno připověděné vyplniti po- vinni budau. II. Zase na druhau stranu, rodičové, poručníci a jiní ženicha přátelé, poněvadž se obvěnění proti témuž věnu man- želce jeho státi má, a obyčejně panně třetina se jmenuje i s jejím: povinni budau, také toho povážiti, mohl-li by týž ženich s to býti, aneb postačil-li by statek jeho v takovém obvěnění, aby skrze to ženich zaveden nebyl. Prvé, nežliby manželstvo knězem k stvrzení přišlo, o věno se snešení státi má, i také vo obvěnění, kteréž panně třetinau veyše s jejím obyčejně se jmenuje. C. XXXVIII. Třetině pak takto se tuto rozuměti má. Kdyžby po panně sto kop grošův českých bylo věna jmenováno: tehdy ženich a mládenec proti jejímu věnu tak velikau summu v rovnosti zase obvěniti povinen bude, a k tomu ještě na třetím dílu polovici takové summy přidati. A tak věna s obvěněním, s dílem panny s třetinau veyše s jejím, učiní půl třetího sta kop grošův českých ku příkladu takto: Po panně sto kop grošův českých se věnuje, a to jest díl jeden. Mládenec proti tomu tolikéž sto kop grošův českých, to bude již díl druhý. A obau summa učiní dvě stě kop grošův českých. Třetí díl, na poly rozděle a polovici ho při dílu panny zanechaje, učiní obojího a všeho půl třetího sta kop grošův českých. Tu takovau summu ženich, totiž mládenec, panně a budaucí své manželce do dne a do roka povinen bude obvěniti, pro tu příčinu, aby, jestliby kterého
Strana 103
C. XXXVII—XLII. 103 z nadepsaných manželův v tom čase ve dni a v roce Pán Bůh smrti neuchoval, jedenkaždý z manželův své opatření měl. Třetina tuto se rozumí taková summa, jaká se po panně věnuje a k tomu ještě té polovice. Jako, věnuje-li se po panně sto kop grošův českých, ženich dá též sto kop grošův českých, a k tomu těch sta kop grošův če- ských polovici, totiž padesáte kop grošův českých, aby obojího bylo půl třetího sta kop grošův českých. A to bývá mezi manžely do dne a do roka pro smrt. C. XXXIX. Vdovec, pojímaje pannu, z prosta třetinau odbeyvej, to jest: Což se mu po panně jménem věna jmenovati bude, proti tomu on dva díly polož a panně obvěň. To jest, když ona věnuje sto kop grošův českých, on proti tomu obvěnění tři sta kop grošův českých. Vdovec, pojímaje pannu, proti jejímu věnu nebo dílu dáti má z prosta dva díly. Když ona věnuje sto kop grošův českých, on proti tomu obvění tři sta kop grošův českých. C. XL. Avšak o takové věno i také obvěnění jak a pokudby man- želé skrze přátely své se snesli a smlauvy svadební mezi sebau zavřeli: tak při tom zůstaveni býti mají. O takové věno i také obvěnění pokud by se manželé snesli skrze přátele své: tak přitom zůstaveni býti mají. C. XLI. V tom pak dni a v roce umře-li prvé manželka: tehdy věno i s veypravau manželu jejímu náležeti bude. Pakliby prvé umřel manžel než manželka: tehdy věno, bylo-li by po ní dáno, s obvěněním i s tím se vším, co jest statku aneb svých věcí k manželu svému přinesla, zase jí navráceno bude. Ve dni a v roce umře-li prvé manželka: tehdy věno bude i s vey- pravau náležeti jejímu manželu. Pakliby prvé manžel umřel: tehdy věno, bylo-li by po ní dáno, s obvěněním i s tím se vším, což tu vnesla, zase jí navráceno bude. C. XLII. Po dni pak a po roce, jestli žeby prvé manžel než jeho manželka umřel, a týž manžel ani zápisem smluv svadebních, totižto věnem, ani jiným zápisem aneb kšaftem svým manželky
C. XXXVII—XLII. 103 z nadepsaných manželův v tom čase ve dni a v roce Pán Bůh smrti neuchoval, jedenkaždý z manželův své opatření měl. Třetina tuto se rozumí taková summa, jaká se po panně věnuje a k tomu ještě té polovice. Jako, věnuje-li se po panně sto kop grošův českých, ženich dá též sto kop grošův českých, a k tomu těch sta kop grošův če- ských polovici, totiž padesáte kop grošův českých, aby obojího bylo půl třetího sta kop grošův českých. A to bývá mezi manžely do dne a do roka pro smrt. C. XXXIX. Vdovec, pojímaje pannu, z prosta třetinau odbeyvej, to jest: Což se mu po panně jménem věna jmenovati bude, proti tomu on dva díly polož a panně obvěň. To jest, když ona věnuje sto kop grošův českých, on proti tomu obvěnění tři sta kop grošův českých. Vdovec, pojímaje pannu, proti jejímu věnu nebo dílu dáti má z prosta dva díly. Když ona věnuje sto kop grošův českých, on proti tomu obvění tři sta kop grošův českých. C. XL. Avšak o takové věno i také obvěnění jak a pokudby man- želé skrze přátely své se snesli a smlauvy svadební mezi sebau zavřeli: tak při tom zůstaveni býti mají. O takové věno i také obvěnění pokud by se manželé snesli skrze přátele své: tak přitom zůstaveni býti mají. C. XLI. V tom pak dni a v roce umře-li prvé manželka: tehdy věno i s veypravau manželu jejímu náležeti bude. Pakliby prvé umřel manžel než manželka: tehdy věno, bylo-li by po ní dáno, s obvěněním i s tím se vším, co jest statku aneb svých věcí k manželu svému přinesla, zase jí navráceno bude. Ve dni a v roce umře-li prvé manželka: tehdy věno bude i s vey- pravau náležeti jejímu manželu. Pakliby prvé manžel umřel: tehdy věno, bylo-li by po ní dáno, s obvěněním i s tím se vším, což tu vnesla, zase jí navráceno bude. C. XLII. Po dni pak a po roce, jestli žeby prvé manžel než jeho manželka umřel, a týž manžel ani zápisem smluv svadebních, totižto věnem, ani jiným zápisem aneb kšaftem svým manželky
Strana 104
104 O zasnaubení, věnu a smluvách svatebních. své slušně by neopatřil: tehdy manželka ve všem jeho statku třetího dílu užive, a děti aneb nejbližší manžela jejího přátelé dvau dílův. A nad to více, coby svého vlastního statku man- želu svému přinesla, a manželu svému pořádně ho nedala, a to podle práva provedla: to jí také zase vydáno a navráceno býti má. Po dni pak a po roce, umřel-li by manžel prvé nežli manželka a jí by slušně buď zápisem neb kšaftem neopatřil: tehdy ona ve všem statku jeho třetího dílu užive, a děti nebo přátelé manžela dvau dílův. A nad to více, co by svého vlastního statku k manželu přinesla a jemu pořádně ho nedala: to jí také zase vydáno býti má. C. XLIII. Na druhau stranu manželka umřela-li by prvé než manžel její bez pořízení, a slušným dílem manžela z statku svého také by neopatřila: manžel její ve všem statku po ní pozůstalém, podle práva, k třetímu dílu právo a spravedlnost míti bude. A tolikéž, cožby týž manžel svého vlastního statku, přiženě se, k manželce vnesl, a jeho své manželce nedal, a to pořádně prokázal: toho také užive. A k ostatním dvaum dílům po ní pozůstalým přátelé krevní a příbuzní, s městem trpící, nejbližší právo a spravedlnost míti budau. Manželka umře-li bez pořízení, a slušným dílem manžela z statku svého neopatří: manžel její ve všem statku po ní zůstalém k třetímu dílu právo míti bude; nicméně, co k ní svého vlastního přinesl a jí nezadal, toho také užive. K jiným pak dvaum dílům přátelé, s městem trpící, nej- bližší spravedlnost míti budau. C. XLIV. Slušné pak opatření manželky věrné jest: Aby jí manžel její, kdyžby žádných dětí nebylo, a po jeho smrti živých ne- pozůstalo, menším dílem pod třetinu z statku svého nevybýval. Lečby ty příčiny manželu od manželky dány byly, žeby jimi slušné opatření potratiti mohla, a jsau tyto: Předkem, kdyby manželka od manžela svého bez hodných příčin preč odešla, a jsauci od manžela nepomenuta, zase se k němu navrátiti a s ním v manželství trvati nechtěla. Druhé, žeby nemocného a v nedostatku jeho opatrovati nechtěla.
104 O zasnaubení, věnu a smluvách svatebních. své slušně by neopatřil: tehdy manželka ve všem jeho statku třetího dílu užive, a děti aneb nejbližší manžela jejího přátelé dvau dílův. A nad to více, coby svého vlastního statku man- želu svému přinesla, a manželu svému pořádně ho nedala, a to podle práva provedla: to jí také zase vydáno a navráceno býti má. Po dni pak a po roce, umřel-li by manžel prvé nežli manželka a jí by slušně buď zápisem neb kšaftem neopatřil: tehdy ona ve všem statku jeho třetího dílu užive, a děti nebo přátelé manžela dvau dílův. A nad to více, co by svého vlastního statku k manželu přinesla a jemu pořádně ho nedala: to jí také zase vydáno býti má. C. XLIII. Na druhau stranu manželka umřela-li by prvé než manžel její bez pořízení, a slušným dílem manžela z statku svého také by neopatřila: manžel její ve všem statku po ní pozůstalém, podle práva, k třetímu dílu právo a spravedlnost míti bude. A tolikéž, cožby týž manžel svého vlastního statku, přiženě se, k manželce vnesl, a jeho své manželce nedal, a to pořádně prokázal: toho také užive. A k ostatním dvaum dílům po ní pozůstalým přátelé krevní a příbuzní, s městem trpící, nejbližší právo a spravedlnost míti budau. Manželka umře-li bez pořízení, a slušným dílem manžela z statku svého neopatří: manžel její ve všem statku po ní zůstalém k třetímu dílu právo míti bude; nicméně, co k ní svého vlastního přinesl a jí nezadal, toho také užive. K jiným pak dvaum dílům přátelé, s městem trpící, nej- bližší spravedlnost míti budau. C. XLIV. Slušné pak opatření manželky věrné jest: Aby jí manžel její, kdyžby žádných dětí nebylo, a po jeho smrti živých ne- pozůstalo, menším dílem pod třetinu z statku svého nevybýval. Lečby ty příčiny manželu od manželky dány byly, žeby jimi slušné opatření potratiti mohla, a jsau tyto: Předkem, kdyby manželka od manžela svého bez hodných příčin preč odešla, a jsauci od manžela nepomenuta, zase se k němu navrátiti a s ním v manželství trvati nechtěla. Druhé, žeby nemocného a v nedostatku jeho opatrovati nechtěla.
Strana 105
C. XLIII—XLVI. 105 Třetí, kdyby o svém manželu na lehkost a na potupu jeho řeči nepravé k vyprázdnění dobré jeho pověsti mluvila a za pravé je jistila. Čtvrté, kdyby při rodičích a přátelích krevních svého manžela ošklivila a na jeho dobré cti naříkala. Páté, kdyby táž manželka nepoctivě živa byla, neřádných a zlých lidí se přidržela, a s nimi přebývala. Šesté, jestli žeby manželka s jinými, proti vůli muže svého, kvasila a hodovala, a jinde nežli u muže svého noclehovala. Slušné opatření manželky věrné záleží na třetím dílu statku po manželu jejím zůstalého, kdyby žádných dětí po smrti jeho nepozůstalo. Manželka slušné opatření těmito příčinami potracuje: Předkem kdyby od manžela bez hodných příčin pryč odešla a zase se navrátiti nechtěla. Druhé, kdyby nemocného opatrovati nechtěla. Třetí, kdyby o svém manželu řeči nepravé k vyprázdnění jeho dobré pověsti mlu- vila a je za pravé jistila. Čtvrté, kdyby při krevních přátelích jeho ošklivila a na cti naříkala. Páté, kdyby nepoctivě živa byla, neřádných lidí se při- držela a s nimi přebývala. Šesté, kdyby s jinými, proti vůli manžela svého, kvasila a hodovala, a jinde nežli u muže svého noclehovala. C. XLV. Avšak jestli žeby která manželka pro přísnost a ne- křesťanské manžela svého s ní nakládaní s ním zbýti nemohla, ale k přátelům toliko svým se obrátila, a při nich, i také jinde poctivě živa byla: tím odjitím spravedlnosti své nepotracuje, poněvadž jí manžel nemírným trestáním k tomu příčinu dal. C. LXVI. Také jestli žeby některá manželka pro hněv a nevoli man- žela svého na chvíli aneb na krátký toliko čas od manžela svého bytem se vzdálila, aneb toliko za tau příčinau, žeby mezi manžely některá nevole povstala a hněv mezi nima trval, a tak manželka od manžela svého by odešla, a však poctivě by se chovala: tehdy tím odjitím a od manžela svého vzdálením práva svého nepotratí. Manželka, pro přísnost manžela svého ujde-li k prátelům a při nich poctivě živa jest, spravedlnosti své netratí, ani ta, která toliko na čas krátký pro hněv a nevoli od manžela svého se vzdálí a odejde.
C. XLIII—XLVI. 105 Třetí, kdyby o svém manželu na lehkost a na potupu jeho řeči nepravé k vyprázdnění dobré jeho pověsti mluvila a za pravé je jistila. Čtvrté, kdyby při rodičích a přátelích krevních svého manžela ošklivila a na jeho dobré cti naříkala. Páté, kdyby táž manželka nepoctivě živa byla, neřádných a zlých lidí se přidržela, a s nimi přebývala. Šesté, jestli žeby manželka s jinými, proti vůli muže svého, kvasila a hodovala, a jinde nežli u muže svého noclehovala. Slušné opatření manželky věrné záleží na třetím dílu statku po manželu jejím zůstalého, kdyby žádných dětí po smrti jeho nepozůstalo. Manželka slušné opatření těmito příčinami potracuje: Předkem kdyby od manžela bez hodných příčin pryč odešla a zase se navrátiti nechtěla. Druhé, kdyby nemocného opatrovati nechtěla. Třetí, kdyby o svém manželu řeči nepravé k vyprázdnění jeho dobré pověsti mlu- vila a je za pravé jistila. Čtvrté, kdyby při krevních přátelích jeho ošklivila a na cti naříkala. Páté, kdyby nepoctivě živa byla, neřádných lidí se při- držela a s nimi přebývala. Šesté, kdyby s jinými, proti vůli manžela svého, kvasila a hodovala, a jinde nežli u muže svého noclehovala. C. XLV. Avšak jestli žeby která manželka pro přísnost a ne- křesťanské manžela svého s ní nakládaní s ním zbýti nemohla, ale k přátelům toliko svým se obrátila, a při nich, i také jinde poctivě živa byla: tím odjitím spravedlnosti své nepotracuje, poněvadž jí manžel nemírným trestáním k tomu příčinu dal. C. LXVI. Také jestli žeby některá manželka pro hněv a nevoli man- žela svého na chvíli aneb na krátký toliko čas od manžela svého bytem se vzdálila, aneb toliko za tau příčinau, žeby mezi manžely některá nevole povstala a hněv mezi nima trval, a tak manželka od manžela svého by odešla, a však poctivě by se chovala: tehdy tím odjitím a od manžela svého vzdálením práva svého nepotratí. Manželka, pro přísnost manžela svého ujde-li k prátelům a při nich poctivě živa jest, spravedlnosti své netratí, ani ta, která toliko na čas krátký pro hněv a nevoli od manžela svého se vzdálí a odejde.
Strana 106
106 O zasnaubení, věnu a smluvásh svadebních. C. XLVII. Než kterážby žena cizoložstva aneb smilstva se dopustila, o bezhrdlí manžela svého auklady činila, jeho otráviti usilovala, s kauzly a s čárami zacházela, aneb v jiném k tomu po- dobném nešlechetném skutku postižena byla, a toby na ni shle- dáno a provedeno bylo: ta netoliko třetinu a manželské opatření potratí, ale i na hrdle ztrestána býti má. Žena cizoložná, smilná, o bezhrdlí manžela svého auklady činící, čarodějná a kauzedlná, ta netoliko třetinu potratí, ale na hrdle má ztre- stána býti. C. XLVIII. Muž ženu svau v svém vlastním statku s dítkami svými kšaftem aneb zápisem může spolčiti a srovnati: a kterážby tak dílem rovným od manžela svého opatřena byla, na třetinu aneb veyše statku manžela svého potahovati se nemůže. Žena, s dětmi v statku manžela svého spolčená a srovnaná, na tře- tinu se potahovati nemůže. C. XLIX. I. Manželka, kterážby smluvami svadebními, životním vě- nem, to jest, takovým od manžela svého obvěněním, a jakž od starodávna jmenováno bylo, věčným věnem z statku jeho opa- tření přijala, a to by zápisem jí utvrzeno bylo: na tom povinna bude přestati, a více statku manžela svého užiti moci nebude. Však takového obvěnění přede všemi věřiteli a před těmi, kteříž právo k statku manžela jejího míti by chtěli, požive. Žena, věčným věnem z statku manžela svého zápisem opatřená, na více statku po muži zůstalého potahovati se nemůže. Však takového ob- věnění přede všemi věřiteli požive. II. V jiných všech manželek a dětí opatřeních věřitelé vždyckny bývají první a přední dědicové. (Do slova.) C. L. I. Měštěnín, maje dítky s jednau i s druhau manželkau, a pojímaje třetí ženu, povinen bude, spravedlivými z statku svého díly své dítky s prvními manželkami splozené opatřiti. Neučinil-li by toho, a statku svého tak by nepořídil: tehdy po
106 O zasnaubení, věnu a smluvásh svadebních. C. XLVII. Než kterážby žena cizoložstva aneb smilstva se dopustila, o bezhrdlí manžela svého auklady činila, jeho otráviti usilovala, s kauzly a s čárami zacházela, aneb v jiném k tomu po- dobném nešlechetném skutku postižena byla, a toby na ni shle- dáno a provedeno bylo: ta netoliko třetinu a manželské opatření potratí, ale i na hrdle ztrestána býti má. Žena cizoložná, smilná, o bezhrdlí manžela svého auklady činící, čarodějná a kauzedlná, ta netoliko třetinu potratí, ale na hrdle má ztre- stána býti. C. XLVIII. Muž ženu svau v svém vlastním statku s dítkami svými kšaftem aneb zápisem může spolčiti a srovnati: a kterážby tak dílem rovným od manžela svého opatřena byla, na třetinu aneb veyše statku manžela svého potahovati se nemůže. Žena, s dětmi v statku manžela svého spolčená a srovnaná, na tře- tinu se potahovati nemůže. C. XLIX. I. Manželka, kterážby smluvami svadebními, životním vě- nem, to jest, takovým od manžela svého obvěněním, a jakž od starodávna jmenováno bylo, věčným věnem z statku jeho opa- tření přijala, a to by zápisem jí utvrzeno bylo: na tom povinna bude přestati, a více statku manžela svého užiti moci nebude. Však takového obvěnění přede všemi věřiteli a před těmi, kteříž právo k statku manžela jejího míti by chtěli, požive. Žena, věčným věnem z statku manžela svého zápisem opatřená, na více statku po muži zůstalého potahovati se nemůže. Však takového ob- věnění přede všemi věřiteli požive. II. V jiných všech manželek a dětí opatřeních věřitelé vždyckny bývají první a přední dědicové. (Do slova.) C. L. I. Měštěnín, maje dítky s jednau i s druhau manželkau, a pojímaje třetí ženu, povinen bude, spravedlivými z statku svého díly své dítky s prvními manželkami splozené opatřiti. Neučinil-li by toho, a statku svého tak by nepořídil: tehdy po
Strana 107
C. XLVII—LI. 107 smrti jeho předešlé dítky spolu s jinými posledními k rovným dílům v statku jeho připuštěni buďte. Otec děti, z první manželky splozené, náležitými díly z statku svého opatř; jinak po smrti jeho s jinými z poslední manželky splozenými dětmi rovný díl míti budau. II. Však kterážby spravedlnost nápadním právem kterým dětem po dědích, bábách, aneb po komžkoli jiném obzvláštně náležela: při té také oni zůstaveni buďte. Však kterážby spravedlnost nápadním právem kderým dětem po komžkoli náležela, při té zůstaveni budau. C. LI. I. Dcera, po kteréžby toliko od otce, matky aneb od bratří jejích věno s veypravau manželu jejímu vydáno a vy- plněno bylo, tím a takovým přijetím věna další spravedlivosti dědické se nezbavuje, zvláště pak, když by se zápisem, smluvau aneb odkvitováním statku a dědictví otce a matky své neodřekla. Věnem a veypravau dcera se nevybývá, to jest, další dědicské spra- vedlnosti nezbavuje, zvláště kdyžby se již buď zápisem aneb jinák neodřekla. II. Ale nevybyl-li by jí otec její smluvami svadebními, zápisem aneb kšaftem, jistým dílem z statku svého: tehdy, bude-li potom po smrti otce svého chtíti s jinými dětmi rov- ného a jednostejného dílu užiti, povinna bude, což po ní prvé u věně a veypravě dáno bylo, to do podílu zase položiti aneb na svém dílu do té summy dopustiti sobě poraziti. Protož bude-li po smrti otce, kterýž by jí dílem z statku svého ne- vybyl, chtíti s dětmi jinými rovného dílu užiti: povinna bude zase věno a veypravu do podílu položiti, aneb na svém dílu poraziti. III. A též rozuměti se má o synu, kterémuž, když se ženil, otec díl jistý k živnosti dal, a tímby ho z statku svého nevybyl. (Do slova.) IV. Však otec, učinil-li by o statku svém kšaft, a týmž svým kšaftem synu aneb dceři přidal by ještě něco z lásky k předešlému svému po synu aneb dceři dání; a v tom svém kšaftu takby doložil, „že ho aneb ji tím z statku svého vybývá“
C. XLVII—LI. 107 smrti jeho předešlé dítky spolu s jinými posledními k rovným dílům v statku jeho připuštěni buďte. Otec děti, z první manželky splozené, náležitými díly z statku svého opatř; jinak po smrti jeho s jinými z poslední manželky splozenými dětmi rovný díl míti budau. II. Však kterážby spravedlnost nápadním právem kterým dětem po dědích, bábách, aneb po komžkoli jiném obzvláštně náležela: při té také oni zůstaveni buďte. Však kterážby spravedlnost nápadním právem kderým dětem po komžkoli náležela, při té zůstaveni budau. C. LI. I. Dcera, po kteréžby toliko od otce, matky aneb od bratří jejích věno s veypravau manželu jejímu vydáno a vy- plněno bylo, tím a takovým přijetím věna další spravedlivosti dědické se nezbavuje, zvláště pak, když by se zápisem, smluvau aneb odkvitováním statku a dědictví otce a matky své neodřekla. Věnem a veypravau dcera se nevybývá, to jest, další dědicské spra- vedlnosti nezbavuje, zvláště kdyžby se již buď zápisem aneb jinák neodřekla. II. Ale nevybyl-li by jí otec její smluvami svadebními, zápisem aneb kšaftem, jistým dílem z statku svého: tehdy, bude-li potom po smrti otce svého chtíti s jinými dětmi rov- ného a jednostejného dílu užiti, povinna bude, což po ní prvé u věně a veypravě dáno bylo, to do podílu zase položiti aneb na svém dílu do té summy dopustiti sobě poraziti. Protož bude-li po smrti otce, kterýž by jí dílem z statku svého ne- vybyl, chtíti s dětmi jinými rovného dílu užiti: povinna bude zase věno a veypravu do podílu položiti, aneb na svém dílu poraziti. III. A též rozuměti se má o synu, kterémuž, když se ženil, otec díl jistý k živnosti dal, a tímby ho z statku svého nevybyl. (Do slova.) IV. Však otec, učinil-li by o statku svém kšaft, a týmž svým kšaftem synu aneb dceři přidal by ještě něco z lásky k předešlému svému po synu aneb dceři dání; a v tom svém kšaftu takby doložil, „že ho aneb ji tím z statku svého vybývá“
Strana 108
108 O zasnaubení, věnu a smluvách svadebních. syn i dcera jeho na tom již musejí přestati, a více na statek, po otci jich pozůstalý, nemohau se potahovati. Otec, čině kšaft, přidal-li by nětco z lásky k předešlému svému po synu neb dceři dání, a v tom kšaftu by doložil, „že ho neb ji tím z statku svého vybývá“: syn i dcera již na tom musejí přestati, na víc statku se nepotahujíce. C. LII. Smlauvy svadební, vedlé starobylého pořádku v šesti ne- dělích pořád zběhlých ode dne snětí manželského, knihami městskými ať se stvrzují. Smlauvy svadební v šesti nedělích od dne snětí manželského knihami městskými stvrditi se mají. C. LIII. Mezi manžely dějí se také zápisové, kteříž slovau vzdání statkův společná aneb k živému obdržení, kterýmižto věnní i obvěněná spravedlnost, a tak i všeckna jiná, kteráž manželům náležela, se přetrhuje; proto, že takovými zápisy manželky jiné opatření berau a s dítkami k dílu rovnému se připauštějí. I kdežby koli manželé takové zápisy mezi sebau zdělali, a o ně dobrovolně se snesli: při takových zápisích i s dítkami svými zůstaveni budau. A těch a takových zápisův bez povolení dětí svých rodičové měniti již nemohau. Společným statkův vzdáním věnní i obvěněná spravedlnost se pře- trhuje a míjí; neb se ním manželky k rovnému s dětmi dílu připauštějí. A rodičové bez povolení dětí svých (totižto ze jména je do zápisův po- jmauce) měniti tak společných vzdání nemohau. C. LIV. Forma pak takového vzdání společného tato jest: Pavel Žatecký, stoje osobně v raddě, s dobrým svým roz- myslem a dobrovolně vzdal jest a mocí zápisu tohoto vzdává dům svůj, k tomu jiný statek svůj všecek (má-li zahrady, vinice, pole, dvůr, všeckno což na gruntech jest, může ze jména po- ložiti, aneb těmito slovy „movitý i nemovitý“ jej zahrnkem ob- sáhna), kterýž má aneb míti bude, kde a na čem, anebo po komž koli by jemu přijíti a náležeti mohl, i všecky jiné spravedlno- sti své, nic ovšem nevyměňujíc, Johance, manželce své, k jmění, držení a k dědičnému vládnutí. Kterémužto Pavlovi nadepsaná
108 O zasnaubení, věnu a smluvách svadebních. syn i dcera jeho na tom již musejí přestati, a více na statek, po otci jich pozůstalý, nemohau se potahovati. Otec, čině kšaft, přidal-li by nětco z lásky k předešlému svému po synu neb dceři dání, a v tom kšaftu by doložil, „že ho neb ji tím z statku svého vybývá“: syn i dcera již na tom musejí přestati, na víc statku se nepotahujíce. C. LII. Smlauvy svadební, vedlé starobylého pořádku v šesti ne- dělích pořád zběhlých ode dne snětí manželského, knihami městskými ať se stvrzují. Smlauvy svadební v šesti nedělích od dne snětí manželského knihami městskými stvrditi se mají. C. LIII. Mezi manžely dějí se také zápisové, kteříž slovau vzdání statkův společná aneb k živému obdržení, kterýmižto věnní i obvěněná spravedlnost, a tak i všeckna jiná, kteráž manželům náležela, se přetrhuje; proto, že takovými zápisy manželky jiné opatření berau a s dítkami k dílu rovnému se připauštějí. I kdežby koli manželé takové zápisy mezi sebau zdělali, a o ně dobrovolně se snesli: při takových zápisích i s dítkami svými zůstaveni budau. A těch a takových zápisův bez povolení dětí svých rodičové měniti již nemohau. Společným statkův vzdáním věnní i obvěněná spravedlnost se pře- trhuje a míjí; neb se ním manželky k rovnému s dětmi dílu připauštějí. A rodičové bez povolení dětí svých (totižto ze jména je do zápisův po- jmauce) měniti tak společných vzdání nemohau. C. LIV. Forma pak takového vzdání společného tato jest: Pavel Žatecký, stoje osobně v raddě, s dobrým svým roz- myslem a dobrovolně vzdal jest a mocí zápisu tohoto vzdává dům svůj, k tomu jiný statek svůj všecek (má-li zahrady, vinice, pole, dvůr, všeckno což na gruntech jest, může ze jména po- ložiti, aneb těmito slovy „movitý i nemovitý“ jej zahrnkem ob- sáhna), kterýž má aneb míti bude, kde a na čem, anebo po komž koli by jemu přijíti a náležeti mohl, i všecky jiné spravedlno- sti své, nic ovšem nevyměňujíc, Johance, manželce své, k jmění, držení a k dědičnému vládnutí. Kterémužto Pavlovi nadepsaná
Strana 109
C. LII—LV. 109 Johanka zase vzdala jest a mocí zápisu tohoto vzdává ten týž jeho dům i všecek jmenovaný statek jeho, k tomu také ještě jiný statek svůj všecek, movitý i nemovitý, právo i spravedl- nosti své všecky, kteréž má a potomně mohla by míti, též k jmění, k držení a k dědičnému vládnutí, tím vším spůsobem, jakož on Pavel jí učinil, žádného práva, ani další jaké spra- vedlivosti v tom sobě nepozůstavujíce. Tak a na ten spůsob: Jestli žeby jeho Pavla prvé, nežli ji Johannu Pán Bůh od smrti neuchoval: tehdy aby ona Johanna v tom ve všem statku po něm Pavlovi zůstalém, v jeho i v svém byla rovná a pravá společnice s dětmi spolu splozenými. Pakliby děti jsauce zemřeli, anebo žeby jim jich Pán Bůh dáti neráčil: tehdy ten statek všecek jejich tak obapolně vzdaný aby z umrlého na živého pozůstalého z častopsaných manželův plným právem připadl, bez překážky všelijaké každého člověka, jakéžkoli právo k tomu míti chtějícího. Aby manžel dobrovolně vzdal dům svůj a jiný všecek statek movitý i nemovitý, kterýž má anebo míti bude, kde a na čem anebo po komž koli by jemu přijíti a náležeti mohl, i všecky jiné spravedlnosti své, nic ovšem nevyměňujíc, manželce své k jmění, držení a k dědičnému vládnutí. A man- želka zase jemu tentýž statek vzdala, a jiný svůj též všecek spůsobem již oznámeným, však na ten spůsob: Umřel-li by prvé manžel, tehdy aby man- želka byla rovná v tom statku společnice s dětmi; pakliby dětí nebylo, tehdy ten všecek statek aby z umrlého na živého připadl. C. LV. Mimo a přes takové zápisy, kteříž se mezi manžely dějí a vztahují se na společná a obapolní statkův vzdání aneb za- dání; tolikéž i smlauvy svadební, jimiž manželé sobě statky tak společně zavazují a odevzdávají, děti své v ně a podle sebe pojmauce, a nápady mezi sebau a dětmi svými řídíce; v kte- rýchžto zápisích moci by sobě k změnění nepozůstavili, ale takové zápisy bez místa knihami městskými sobě stvrdili: již jiných zápisův ani kšaftův na ty statky činiti, ani žádným jiným spůsobem od sebe statkův těch odcizovati nemohau. Nebo jakž zápis, kterýž se děje pro smrt a slove donatio causa mortis, k stvrzení přichází smrtí toho, kdož jej komu činí: tak také i mezi manžely statek obapolně vzdaný z umrlého na živého pozůstalého plným právem připadá. Lečby se tíž manželé,
C. LII—LV. 109 Johanka zase vzdala jest a mocí zápisu tohoto vzdává ten týž jeho dům i všecek jmenovaný statek jeho, k tomu také ještě jiný statek svůj všecek, movitý i nemovitý, právo i spravedl- nosti své všecky, kteréž má a potomně mohla by míti, též k jmění, k držení a k dědičnému vládnutí, tím vším spůsobem, jakož on Pavel jí učinil, žádného práva, ani další jaké spra- vedlivosti v tom sobě nepozůstavujíce. Tak a na ten spůsob: Jestli žeby jeho Pavla prvé, nežli ji Johannu Pán Bůh od smrti neuchoval: tehdy aby ona Johanna v tom ve všem statku po něm Pavlovi zůstalém, v jeho i v svém byla rovná a pravá společnice s dětmi spolu splozenými. Pakliby děti jsauce zemřeli, anebo žeby jim jich Pán Bůh dáti neráčil: tehdy ten statek všecek jejich tak obapolně vzdaný aby z umrlého na živého pozůstalého z častopsaných manželův plným právem připadl, bez překážky všelijaké každého člověka, jakéžkoli právo k tomu míti chtějícího. Aby manžel dobrovolně vzdal dům svůj a jiný všecek statek movitý i nemovitý, kterýž má anebo míti bude, kde a na čem anebo po komž koli by jemu přijíti a náležeti mohl, i všecky jiné spravedlnosti své, nic ovšem nevyměňujíc, manželce své k jmění, držení a k dědičnému vládnutí. A man- želka zase jemu tentýž statek vzdala, a jiný svůj též všecek spůsobem již oznámeným, však na ten spůsob: Umřel-li by prvé manžel, tehdy aby man- želka byla rovná v tom statku společnice s dětmi; pakliby dětí nebylo, tehdy ten všecek statek aby z umrlého na živého připadl. C. LV. Mimo a přes takové zápisy, kteříž se mezi manžely dějí a vztahují se na společná a obapolní statkův vzdání aneb za- dání; tolikéž i smlauvy svadební, jimiž manželé sobě statky tak společně zavazují a odevzdávají, děti své v ně a podle sebe pojmauce, a nápady mezi sebau a dětmi svými řídíce; v kte- rýchžto zápisích moci by sobě k změnění nepozůstavili, ale takové zápisy bez místa knihami městskými sobě stvrdili: již jiných zápisův ani kšaftův na ty statky činiti, ani žádným jiným spůsobem od sebe statkův těch odcizovati nemohau. Nebo jakž zápis, kterýž se děje pro smrt a slove donatio causa mortis, k stvrzení přichází smrtí toho, kdož jej komu činí: tak také i mezi manžely statek obapolně vzdaný z umrlého na živého pozůstalého plným právem připadá. Lečby se tíž manželé,
Strana 110
110 O zasnaubení, věnu a smluvách svadebních. nepojavše ze jména dětí svých do téhož zápisu, aneb žeby děti jejich zemřeli, sami dobrovolně z něho propustiti a jinák se v tom opatřiti chtěli. Mimo takové společné statkův vzdání manželé jiných sobě zápisův činiti, ani od sebe statků odcizovati nemohau, lečby se ti manželé, nepo- jmauce dětí ze jména do společného vzdání, aneb žeby děti zemřeli, z tako- vého společného vzdání dobrovolně propustili. C. LVI. Než přišla-li by na muže, to jest, na manžela, potřeba z dopuštění božího taková, žeby z příčin slušných, i také pro chudobu, statku takového něco odprodati musil: tu a v příčině takové, poněvadž muž jest pán a správce netoliko ženy, ale i statku jejího, lečby žena z statku toho co sobě vymínila, manžel bude moci to učiniti; ale však s vědomostí a s po- volením práva. Sic jinák, byl-li by muž zjevný mrhač statku a bezpotřebný utrátce: tehdy na vznešení ženy aneb přátel jejích přísežní (jimž neřády náleží přetrhovati a nepořádné i škodlivé věci napravovati) mohau toho zbrániti, a utrátci i mrhače takového, jakžby se jim za slušné vidělo a zdálo, ztrestati. Manžel z příčin slušných, i také pro chudobu, statku, který s man- želkau má, může nětco odprodati s povolením práva; ale byl-li by týž manžel mrhač, toho se jemu dopustiti nemá. C. LVII. I. Takovým pak zápisem společného statkův vzdání, po smrti manželky žádnému manželu se ta moc neodjímá, aby on v svém statku a manželky své tak vzdaném neměl a nemohl mocným pánem a vládařem býti, aneb žeby hned po smrti ženy své povinen byl, o něj s dětmi svými se děliti; neb děti od otce dílův žádati nemohau. Muž po smrti ženy, bez překážky dětí, statkem, který měl s ženau společný, vládnauti má, a není se o něj s dětmi děliti povinen; neb děti od otce dílův žádati nemohau. II. Než jestli žeby který syn aneb dcera s radau otce svého se oženil aneb vdala: tehdy otec syna vedle své možnosti slušně dílem aneb živností opatřiti, a po dceři své též vedle své možnosti jistau summu v věně s veypravau jmenovati a dáti má. Otec syna, když se s jeho radau žení, podle možnosti živností opa- třiti má; též i dceru, když se vdává, věnem a veypravú.
110 O zasnaubení, věnu a smluvách svadebních. nepojavše ze jména dětí svých do téhož zápisu, aneb žeby děti jejich zemřeli, sami dobrovolně z něho propustiti a jinák se v tom opatřiti chtěli. Mimo takové společné statkův vzdání manželé jiných sobě zápisův činiti, ani od sebe statků odcizovati nemohau, lečby se ti manželé, nepo- jmauce dětí ze jména do společného vzdání, aneb žeby děti zemřeli, z tako- vého společného vzdání dobrovolně propustili. C. LVI. Než přišla-li by na muže, to jest, na manžela, potřeba z dopuštění božího taková, žeby z příčin slušných, i také pro chudobu, statku takového něco odprodati musil: tu a v příčině takové, poněvadž muž jest pán a správce netoliko ženy, ale i statku jejího, lečby žena z statku toho co sobě vymínila, manžel bude moci to učiniti; ale však s vědomostí a s po- volením práva. Sic jinák, byl-li by muž zjevný mrhač statku a bezpotřebný utrátce: tehdy na vznešení ženy aneb přátel jejích přísežní (jimž neřády náleží přetrhovati a nepořádné i škodlivé věci napravovati) mohau toho zbrániti, a utrátci i mrhače takového, jakžby se jim za slušné vidělo a zdálo, ztrestati. Manžel z příčin slušných, i také pro chudobu, statku, který s man- želkau má, může nětco odprodati s povolením práva; ale byl-li by týž manžel mrhač, toho se jemu dopustiti nemá. C. LVII. I. Takovým pak zápisem společného statkův vzdání, po smrti manželky žádnému manželu se ta moc neodjímá, aby on v svém statku a manželky své tak vzdaném neměl a nemohl mocným pánem a vládařem býti, aneb žeby hned po smrti ženy své povinen byl, o něj s dětmi svými se děliti; neb děti od otce dílův žádati nemohau. Muž po smrti ženy, bez překážky dětí, statkem, který měl s ženau společný, vládnauti má, a není se o něj s dětmi děliti povinen; neb děti od otce dílův žádati nemohau. II. Než jestli žeby který syn aneb dcera s radau otce svého se oženil aneb vdala: tehdy otec syna vedle své možnosti slušně dílem aneb živností opatřiti, a po dceři své též vedle své možnosti jistau summu v věně s veypravau jmenovati a dáti má. Otec syna, když se s jeho radau žení, podle možnosti živností opa- třiti má; též i dceru, když se vdává, věnem a veypravú.
Strana 111
C. LVI—LIX. 111 C. LVIII. I. Také muži aneb otci ta svoboda se propůjčuje, aby pro takový společný zápis nad dětmi svými mohl poručníka aneb poručníky zříditi. Kteřížto poručníci, jestli žeby se žena jeho a matka těch dětí po druhé vdala, budau moci ty sirotky i díly jich opatrovati. Otec pro společné vzdání může dětem poručníky zříditi, a ti, kdyžby se matka těch dětí vdala, mohau ty sirotky i díly jich opatrovati. II. Než dokavádžby matka těch sirotkův na stolici vdovské seděla, a sirotci by let nedošli, statek bez umenšení jeho i sirotky dobře by opatrovala: tehdy statek takový s sirotky v opa- trování jejím zůstaň. Než, dokudž mátě sedí na stolici vdovské, ten statek má bez umen- šení jeho i s sirotky nezletilými opatrovati. III. Však právo v jednomkaždém městě po smrti člověka toho statek takový má rozkázati zinventovati, to jest, popsati; a byla-li by k tomu příčina dána, tak žeby ta vdova sedící na vdovské stolici svau vůli provozovala, sirotčí statek mrhala, a jej marně utrácela: vydada jí díl její z toho, sirotčí díly podle náležitosti opatřiti a nad těmi dětmi a statkem jich poručníky zříditi má. Pakliby jej mrhala, právo to přetrhnauti a díl její jí vydati má. C. LIX. I. Kterážby žena, majeci děti, po druhé se vdala a dílem svým od týchž dětí svých se oddělila, a muži svému aneb komu jinému díl svůj dala: tehdy děti zemrau-li, dílové jich ne na máteř, ale na krevní přátely, spolubratří a sestry jich pozůstalé, připadnau. Mátě vdadaucí se podruhé, oddělí-li se dílem svým od dětí a muži svému jej dá nebo jinému někomu: tehdy děti zemrau-li, dílové na jich krevní přátely, na bratry a sestry, připadnau. II. Než nebylo-li by přátel krevních žádných, tehdy teprva na matku takový statek připadne. Pakliby těch nebylo, tehdy teprv na máteř. III. Pakliby žena taková, vdávajíc se po druhé, muži svému aneb komu jinému dílu celého nedala, než pro nápad dětí svých jisté summy v moci sobě pozůstavila: tehdy, zemřeli-li
C. LVI—LIX. 111 C. LVIII. I. Také muži aneb otci ta svoboda se propůjčuje, aby pro takový společný zápis nad dětmi svými mohl poručníka aneb poručníky zříditi. Kteřížto poručníci, jestli žeby se žena jeho a matka těch dětí po druhé vdala, budau moci ty sirotky i díly jich opatrovati. Otec pro společné vzdání může dětem poručníky zříditi, a ti, kdyžby se matka těch dětí vdala, mohau ty sirotky i díly jich opatrovati. II. Než dokavádžby matka těch sirotkův na stolici vdovské seděla, a sirotci by let nedošli, statek bez umenšení jeho i sirotky dobře by opatrovala: tehdy statek takový s sirotky v opa- trování jejím zůstaň. Než, dokudž mátě sedí na stolici vdovské, ten statek má bez umen- šení jeho i s sirotky nezletilými opatrovati. III. Však právo v jednomkaždém městě po smrti člověka toho statek takový má rozkázati zinventovati, to jest, popsati; a byla-li by k tomu příčina dána, tak žeby ta vdova sedící na vdovské stolici svau vůli provozovala, sirotčí statek mrhala, a jej marně utrácela: vydada jí díl její z toho, sirotčí díly podle náležitosti opatřiti a nad těmi dětmi a statkem jich poručníky zříditi má. Pakliby jej mrhala, právo to přetrhnauti a díl její jí vydati má. C. LIX. I. Kterážby žena, majeci děti, po druhé se vdala a dílem svým od týchž dětí svých se oddělila, a muži svému aneb komu jinému díl svůj dala: tehdy děti zemrau-li, dílové jich ne na máteř, ale na krevní přátely, spolubratří a sestry jich pozůstalé, připadnau. Mátě vdadaucí se podruhé, oddělí-li se dílem svým od dětí a muži svému jej dá nebo jinému někomu: tehdy děti zemrau-li, dílové na jich krevní přátely, na bratry a sestry, připadnau. II. Než nebylo-li by přátel krevních žádných, tehdy teprva na matku takový statek připadne. Pakliby těch nebylo, tehdy teprv na máteř. III. Pakliby žena taková, vdávajíc se po druhé, muži svému aneb komu jinému dílu celého nedala, než pro nápad dětí svých jisté summy v moci sobě pozůstavila: tehdy, zemřeli-li
Strana 112
112 O zasnaubení, věnu a o smluvách svadebních. by děti její před léty, a přátelé by týchž dětí ještě také krevní pozůstali: nápadu při týchž přátelích do summy toliko v moci sobě pozůstavené užiti moci bude. Mátě, jak veliké summy sobě v moci pozůstaví, vdajíc se po druhé, do takové summy nápadu po svých dětech nezletilých užive. C. LX. I. Ženy, kteréžby, majíce dítky s prvními manžely, podruhé se vdáti chtěly, povinny budau, všecken statek sirotčí a man- želův svých z auplna prvé na podíly položiti, a nic takového statku žádným spůsobem preč od sirotkův neodcizovati, ani před sirotky zatajovati. Neb, bylo-li by jinák na ně shledáno, žeby co před sirotky toho ustřely, aneb v tom neupřímnosti, k ublí- žení spravedlivosti sirotčí, požili: tehdy netoliko navrácením takového statku ukrytého sirotkům povinny budau, ale také o díl a právo své, kteréžby jim v tom statku manželův jejich náleželo, přijdau. Žena, po druhé se vdávajíc, ustře-li co před sirotky, to má netoliko zase navrátiti, ale také dílu svého, v tom statku jí náležejícího, se zbavuje. II. Tolikéž ta svoboda propůjčuje se sirotkům, kdyby před dojitím let jejich matka umřela, a po smrti její při otči- movi jejich něco toho se našlo, cožby od matky po otci jich ukryto bylo a v inventář položeno nebylo: že o takový ukrytý statek k očimovi právem sirotci hleděti moci budau. Sirotci k otčimovi hleděti mohau pro statek, po jich otci zůstalý a od matky ukrytý a inventářem pominutý. C. LXI. A jakož jest předešle bývalo, kdež jest manželka od manžela ze jména do zápisu pojata byla, že jest potom napřed polovici statku toho brávala, a v druhé polovici, jakožto nepo- řízené, třetího dílu před dětmi užívala; i poněvadž zápisové takoví více se pro poctivost manželek dějí, a ze jména děti v ně pojati býti nemohau, proto, že někteří ještě na světě ne- bývají, než místo nich na dědice se tíž zápisové vztahují: protož v těch takových statcích manželka aby více ku polovici statku prerogativam nemívala, to jest, před dětmi zvláštním dílem nepředčila, ale s dětmi manžela svého, po zaplacení dluhův spravedlivých, v dílích srovnána byla. Než nepozůstalo-li by
112 O zasnaubení, věnu a o smluvách svadebních. by děti její před léty, a přátelé by týchž dětí ještě také krevní pozůstali: nápadu při týchž přátelích do summy toliko v moci sobě pozůstavené užiti moci bude. Mátě, jak veliké summy sobě v moci pozůstaví, vdajíc se po druhé, do takové summy nápadu po svých dětech nezletilých užive. C. LX. I. Ženy, kteréžby, majíce dítky s prvními manžely, podruhé se vdáti chtěly, povinny budau, všecken statek sirotčí a man- želův svých z auplna prvé na podíly položiti, a nic takového statku žádným spůsobem preč od sirotkův neodcizovati, ani před sirotky zatajovati. Neb, bylo-li by jinák na ně shledáno, žeby co před sirotky toho ustřely, aneb v tom neupřímnosti, k ublí- žení spravedlivosti sirotčí, požili: tehdy netoliko navrácením takového statku ukrytého sirotkům povinny budau, ale také o díl a právo své, kteréžby jim v tom statku manželův jejich náleželo, přijdau. Žena, po druhé se vdávajíc, ustře-li co před sirotky, to má netoliko zase navrátiti, ale také dílu svého, v tom statku jí náležejícího, se zbavuje. II. Tolikéž ta svoboda propůjčuje se sirotkům, kdyby před dojitím let jejich matka umřela, a po smrti její při otči- movi jejich něco toho se našlo, cožby od matky po otci jich ukryto bylo a v inventář položeno nebylo: že o takový ukrytý statek k očimovi právem sirotci hleděti moci budau. Sirotci k otčimovi hleděti mohau pro statek, po jich otci zůstalý a od matky ukrytý a inventářem pominutý. C. LXI. A jakož jest předešle bývalo, kdež jest manželka od manžela ze jména do zápisu pojata byla, že jest potom napřed polovici statku toho brávala, a v druhé polovici, jakožto nepo- řízené, třetího dílu před dětmi užívala; i poněvadž zápisové takoví více se pro poctivost manželek dějí, a ze jména děti v ně pojati býti nemohau, proto, že někteří ještě na světě ne- bývají, než místo nich na dědice se tíž zápisové vztahují: protož v těch takových statcích manželka aby více ku polovici statku prerogativam nemívala, to jest, před dětmi zvláštním dílem nepředčila, ale s dětmi manžela svého, po zaplacení dluhův spravedlivých, v dílích srovnána byla. Než nepozůstalo-li by
Strana 113
C. LX—LXI. D. I—II. 113 žádných dětí: tehdy manželka po smrti manžela svého jakožto zápisnice a ta, kteráž manžela životem přečkala, takové statky přede všemi podle práva obdrží. Manželka, by ze jména do zápisu podle manžela pojata byla, tehdy, po smrti jeho před dětmi v statku po něm pozůstalém nic napřed míti nemá, než v dílích s nimi srovnána býti má. Pakliby dětí nebylo, spadne ten statek na ni jakožto na zápisnici. D. I. Dal-li by kdo komu statek svůj zápisem (hnut jsa k tomu láskau a přátelstvím, kteréžby jemu ukazováno bylo) a zápis dání statku takového vztahoval by se na smrt zapisujícího, tak aby takový statek všecek, po smrti jeho, na zápisníka a na dědice jeho plným právem připadl: i jestli žeby zapisující zápisníka životem přečkal, takový zápis smrtí zápisníka pře- tržen, a statek ten všecek zase plným právem na zapisujícího připadne. Zápisník umře-li prvé nežli zapisující, jehožby zápis se na smrt vztahoval: tehdy statek zase na zapisujícího plným právem připadne. D. II. I. Také dal-li by někdo někomu statek svůj všecek, aneb jistý díl z téhož statku svého, na ten konec, aby toto aneb ono byl povinen učiniti; a ten, jemužby takový statek pod jistau výminkau dán byl, toho by nevykonával, aneb z příčin některých vykonávati nehleděl, nechtěl, aneb ovšem hned nemohl: tehdy takové statku dání nebude jemu platné. Nebo dání pro příčinu a pod výminkou, kteráž k vykonání nepřišla, může zase odvoláno býti. Dání statku pod veyminkau, kterážby k vykonání nepřišla a se ne- vykonávala, může zase odvoláno býti. II. Ale kdožby komu dal statek a dání takového zápi- sem by mu potvrdil, a žádné moci k změnění týmž zápisem sobě by nepozůstavil: ten takového dání odvolati a změniti potom již nemůže. Ale dání statku bez veyminky a bez moci k změnění pozůstavené odvoláno a změněno potom býti nemůže. Práva městská. 8
C. LX—LXI. D. I—II. 113 žádných dětí: tehdy manželka po smrti manžela svého jakožto zápisnice a ta, kteráž manžela životem přečkala, takové statky přede všemi podle práva obdrží. Manželka, by ze jména do zápisu podle manžela pojata byla, tehdy, po smrti jeho před dětmi v statku po něm pozůstalém nic napřed míti nemá, než v dílích s nimi srovnána býti má. Pakliby dětí nebylo, spadne ten statek na ni jakožto na zápisnici. D. I. Dal-li by kdo komu statek svůj zápisem (hnut jsa k tomu láskau a přátelstvím, kteréžby jemu ukazováno bylo) a zápis dání statku takového vztahoval by se na smrt zapisujícího, tak aby takový statek všecek, po smrti jeho, na zápisníka a na dědice jeho plným právem připadl: i jestli žeby zapisující zápisníka životem přečkal, takový zápis smrtí zápisníka pře- tržen, a statek ten všecek zase plným právem na zapisujícího připadne. Zápisník umře-li prvé nežli zapisující, jehožby zápis se na smrt vztahoval: tehdy statek zase na zapisujícího plným právem připadne. D. II. I. Také dal-li by někdo někomu statek svůj všecek, aneb jistý díl z téhož statku svého, na ten konec, aby toto aneb ono byl povinen učiniti; a ten, jemužby takový statek pod jistau výminkau dán byl, toho by nevykonával, aneb z příčin některých vykonávati nehleděl, nechtěl, aneb ovšem hned nemohl: tehdy takové statku dání nebude jemu platné. Nebo dání pro příčinu a pod výminkou, kteráž k vykonání nepřišla, může zase odvoláno býti. Dání statku pod veyminkau, kterážby k vykonání nepřišla a se ne- vykonávala, může zase odvoláno býti. II. Ale kdožby komu dal statek a dání takového zápi- sem by mu potvrdil, a žádné moci k změnění týmž zápisem sobě by nepozůstavil: ten takového dání odvolati a změniti potom již nemůže. Ale dání statku bez veyminky a bez moci k změnění pozůstavené odvoláno a změněno potom býti nemůže. Práva městská. 8
Strana 114
114 O poručenství a poručnících sirotkův. D. III. Dáti a zápisem potvrditi se může statek aneb jiná věc vlastní a svobodná také i nepřítomným. Dáti se statek aneb jiná věc svobodná může a zápisem potvrditi i nepřítomným osobám. D. IV. Kdyžby manžel při smluvách svadebních přijal svau bu- daucí manželku za mocnau do statku svého hospodyni, aneb zase manželka svého budaucího manžela za mocného do všeho statku svého hospodáře: tím spůsobem, poněvadž se to děje pro poctivost manželskau, jeden druhého statku sobě přivlastniti nemůže. Než chtějí-li v tom jinák manželé pořádněji se opa- trovati, a statky sobě vzdávati aneb jimi se spolčovati, jakž práva vyměřují: to se při jich svobodné vůli zůstavuje. Přijetím manželky budaucí při smluvách svadebních do statku za mocnau hospodyni, aneb zase manžela za mocného hospodáře, statek se nevzdává a nepřivlastňuje žádnému; neb se to děje pro poctivost manželskau. DE TUTELA, DE TUTORIBUS et curatoribus pupillorum. O poručenství a poručnících sirotkův a jich statkův. D. V. I. Poručenství jest ochrana, moc a vrchnost nad osobau svobodnau, k opatrování a k obhajování té osoby, kterážby pro mladost a věk svůj dětinský a nedospělý ani sama sebe, ani věcí svých opatřiti a ochrániti nemohla, od práva stvrzená a daná. II. Aneb poručenství jest svěření dětí a statku jich té osobě aneb osobám, na kteraužto aneb na kteréžto práce a po- vinnost poručenství od otce aneb děda týchž sirotkův se vzkládá. Poručenství jest svěření dětí a statkův jich osobě neb osobám, od otce nebo děda nařízeným.
114 O poručenství a poručnících sirotkův. D. III. Dáti a zápisem potvrditi se může statek aneb jiná věc vlastní a svobodná také i nepřítomným. Dáti se statek aneb jiná věc svobodná může a zápisem potvrditi i nepřítomným osobám. D. IV. Kdyžby manžel při smluvách svadebních přijal svau bu- daucí manželku za mocnau do statku svého hospodyni, aneb zase manželka svého budaucího manžela za mocného do všeho statku svého hospodáře: tím spůsobem, poněvadž se to děje pro poctivost manželskau, jeden druhého statku sobě přivlastniti nemůže. Než chtějí-li v tom jinák manželé pořádněji se opa- trovati, a statky sobě vzdávati aneb jimi se spolčovati, jakž práva vyměřují: to se při jich svobodné vůli zůstavuje. Přijetím manželky budaucí při smluvách svadebních do statku za mocnau hospodyni, aneb zase manžela za mocného hospodáře, statek se nevzdává a nepřivlastňuje žádnému; neb se to děje pro poctivost manželskau. DE TUTELA, DE TUTORIBUS et curatoribus pupillorum. O poručenství a poručnících sirotkův a jich statkův. D. V. I. Poručenství jest ochrana, moc a vrchnost nad osobau svobodnau, k opatrování a k obhajování té osoby, kterážby pro mladost a věk svůj dětinský a nedospělý ani sama sebe, ani věcí svých opatřiti a ochrániti nemohla, od práva stvrzená a daná. II. Aneb poručenství jest svěření dětí a statku jich té osobě aneb osobám, na kteraužto aneb na kteréžto práce a po- vinnost poručenství od otce aneb děda týchž sirotkův se vzkládá. Poručenství jest svěření dětí a statkův jich osobě neb osobám, od otce nebo děda nařízeným.
Strana 115
D. III—VII. 115 D. VI. Poručníci pak jsau ti, ježto moc a takovau vrchnost nad dětmi a sirotky mají, a ti při právu nacházejí se v trojím roz- dílu. Neb jedni jsau krevní po meči a slovau tutores legitimi. Druzí testamentarii, to jest, kšaftem nařízení. A třetí dativi per inquisitionem judicis, to jest, od práva volení a sirotkům daní z spravedlivého saudcův vyhledání a uvážení. Jsau pak poručníci jiní krevní po meči neb po přeslici, jiní kšaftovní, jiní od práva volení. D. VII. I. Poručníci po meči jsau ti, kteřížto sirotku aneb si- rotkům jsau nejbližší po meči přátelé, to jest, přátelé krevní. A kdožby z těch v přátelství krevním nejbližší se nacházel, ten také vedle takového jako poslaupného a nejbližšího krevního přátelství lepší právo k opatrování sirotků a jich statku mívá; proto, neb kdož bližší jest k poručenství, bližší jest také i k nápadům. II. A tolikéž, na kohož z přátel těch bude vzloženo bře- meno poručenství: ten také, zemřeli-li by sirotci, nápadem užive jejich dědictví. Ten zajisté má požiti a účasten býti užitku, kterýž se nevzdaloval práce snášeti. A zase ten se nápadu zbavuje, kdož se poručenství zpěčuje. Nejbližší přítel krevní k poručenství má právo i k nápadu, jestli žeby sirotci, let dospělých nemajíce, zemřeli. III. Avšak při takových po meči přátelích i poručnících právo toho šetřiti má, aby z týchž přátel krevních hodnější k opatrování sirotkův a statkův jich se připauštěli. Nebo, by pak někdo z lidí přátelstvím nacházel se sirotkům bližší, avšak kdyby sirotkův ani statku jich opatrovati, sirotkův k dobrému vésti neuměl, statku sirotčího dostatečně rukojměmi i sic jinak ujistiti ani uručiti nemohl, aneb nechtěl: tehdy další sirotkův přátelé, by i po přeslici byli, jsau-li lidé dobří, hodní a za- chovalí, k takovému poručenství připuštěni budau. Někdy přátelé další, by pak po přeslici byli, jsau-li dobří, hodní a zachovalí, a statek sirotčí dostatečně by uručiti chtěli, k poručenství připu- štěni bývají. 8"
D. III—VII. 115 D. VI. Poručníci pak jsau ti, ježto moc a takovau vrchnost nad dětmi a sirotky mají, a ti při právu nacházejí se v trojím roz- dílu. Neb jedni jsau krevní po meči a slovau tutores legitimi. Druzí testamentarii, to jest, kšaftem nařízení. A třetí dativi per inquisitionem judicis, to jest, od práva volení a sirotkům daní z spravedlivého saudcův vyhledání a uvážení. Jsau pak poručníci jiní krevní po meči neb po přeslici, jiní kšaftovní, jiní od práva volení. D. VII. I. Poručníci po meči jsau ti, kteřížto sirotku aneb si- rotkům jsau nejbližší po meči přátelé, to jest, přátelé krevní. A kdožby z těch v přátelství krevním nejbližší se nacházel, ten také vedle takového jako poslaupného a nejbližšího krevního přátelství lepší právo k opatrování sirotků a jich statku mívá; proto, neb kdož bližší jest k poručenství, bližší jest také i k nápadům. II. A tolikéž, na kohož z přátel těch bude vzloženo bře- meno poručenství: ten také, zemřeli-li by sirotci, nápadem užive jejich dědictví. Ten zajisté má požiti a účasten býti užitku, kterýž se nevzdaloval práce snášeti. A zase ten se nápadu zbavuje, kdož se poručenství zpěčuje. Nejbližší přítel krevní k poručenství má právo i k nápadu, jestli žeby sirotci, let dospělých nemajíce, zemřeli. III. Avšak při takových po meči přátelích i poručnících právo toho šetřiti má, aby z týchž přátel krevních hodnější k opatrování sirotkův a statkův jich se připauštěli. Nebo, by pak někdo z lidí přátelstvím nacházel se sirotkům bližší, avšak kdyby sirotkův ani statku jich opatrovati, sirotkův k dobrému vésti neuměl, statku sirotčího dostatečně rukojměmi i sic jinak ujistiti ani uručiti nemohl, aneb nechtěl: tehdy další sirotkův přátelé, by i po přeslici byli, jsau-li lidé dobří, hodní a za- chovalí, k takovému poručenství připuštěni budau. Někdy přátelé další, by pak po přeslici byli, jsau-li dobří, hodní a zachovalí, a statek sirotčí dostatečně by uručiti chtěli, k poručenství připu- štěni bývají. 8"
Strana 116
116 O poručenství a poručnících sirotkův. A právu to opatrovati náleží, aby sirotčí statkové dosta- tečně od takových po meči aneb po přeslici přátel jich a poruč- níkův urukováním pojišťováni byli, aby ti a takoví statkové sirotčí nehynuli, ale, nemohlo-li by s zlepšením statku sirotčího, tehdy při nejmenším bez umenšení jeho, až do let sirotčích týmž sirotkům dochováni byli. Sirotčí statek poručníci krevní dostatečně zaručiti mají. D. VIII. Druzí poručníci slovau tutores testamentarii, to jest, po- ručníci kšaftovní. A bývají ti, kteréž otcové aneb dědové v svých kšaftích nad dětmi a vnuky svými za poručníky řídí a ustanovují. A ti poručníci, pokudž by jim otcové a dědové aneb jiné osoby kšaftující se důvěřily, tak a nejinák v tom se spra- vedlivě chovejte. Druzí poručníci slovau kšaftovní, kteří se kšafty ustanovují. D. IX. I. Bývají časem od kšaftujících voleni a nad sirotky usta- noveni mocní otcovští poručníci. Kteřížto poněvadž zvláštní dů- věrností od kšaftujících k té práci potaženi bývají, a otcové aneb dědové nad jiné lidi smrtedlné svau všecku naději v nich složili a jim dítek svých svěřili: protož tíž mocní otcovští po- ručníci, vedle takové důvěrnosti od kšaftujících v nich složené, tak se při statcích sirotčích chovati budau, aby téhož statku sirotčího raději přibývalo, než ubývalo. Mocní otcovští poručníci, vedle důvěrnosti a naděje od kšaftujících v nich složené, tak chovati se mají, aby sirotčího statku neubývalo. Ti pak takoví mocní otcovští poručníci, poněvadž jsau paternae potestatis, majíce na sobě takovau moc, jako vlastní otec týchž sirotkův, od kohožby koli a kdy koli kšaftem zřízeni byli: ani právu, ani sirotkům, ani žádnému jinému žádným počtem povinni nebývají, lečby a pokudžby se sami dobrovolně v to uvolili. A počtem žádnému povinni nejsau, lečby se sami dobrovolně v to uvolili; nebo mají na sobě takovau moc, jako vlastní otcové. D. X. I. Vzkládá se také časem i na manželky od manželův jejich poručenství, kteréžto tutela anomala při právě slove,
116 O poručenství a poručnících sirotkův. A právu to opatrovati náleží, aby sirotčí statkové dosta- tečně od takových po meči aneb po přeslici přátel jich a poruč- níkův urukováním pojišťováni byli, aby ti a takoví statkové sirotčí nehynuli, ale, nemohlo-li by s zlepšením statku sirotčího, tehdy při nejmenším bez umenšení jeho, až do let sirotčích týmž sirotkům dochováni byli. Sirotčí statek poručníci krevní dostatečně zaručiti mají. D. VIII. Druzí poručníci slovau tutores testamentarii, to jest, po- ručníci kšaftovní. A bývají ti, kteréž otcové aneb dědové v svých kšaftích nad dětmi a vnuky svými za poručníky řídí a ustanovují. A ti poručníci, pokudž by jim otcové a dědové aneb jiné osoby kšaftující se důvěřily, tak a nejinák v tom se spra- vedlivě chovejte. Druzí poručníci slovau kšaftovní, kteří se kšafty ustanovují. D. IX. I. Bývají časem od kšaftujících voleni a nad sirotky usta- noveni mocní otcovští poručníci. Kteřížto poněvadž zvláštní dů- věrností od kšaftujících k té práci potaženi bývají, a otcové aneb dědové nad jiné lidi smrtedlné svau všecku naději v nich složili a jim dítek svých svěřili: protož tíž mocní otcovští po- ručníci, vedle takové důvěrnosti od kšaftujících v nich složené, tak se při statcích sirotčích chovati budau, aby téhož statku sirotčího raději přibývalo, než ubývalo. Mocní otcovští poručníci, vedle důvěrnosti a naděje od kšaftujících v nich složené, tak chovati se mají, aby sirotčího statku neubývalo. Ti pak takoví mocní otcovští poručníci, poněvadž jsau paternae potestatis, majíce na sobě takovau moc, jako vlastní otec týchž sirotkův, od kohožby koli a kdy koli kšaftem zřízeni byli: ani právu, ani sirotkům, ani žádnému jinému žádným počtem povinni nebývají, lečby a pokudžby se sami dobrovolně v to uvolili. A počtem žádnému povinni nejsau, lečby se sami dobrovolně v to uvolili; nebo mají na sobě takovau moc, jako vlastní otcové. D. X. I. Vzkládá se také časem i na manželky od manželův jejich poručenství, kteréžto tutela anomala při právě slove,
Strana 117
D. VIII—XII. 117 proto, že práva těch a takových i k těm věcem podobných prací ženám dotýkati se zbraňují. II. Avšak otec kdyžby manželku svau za mocnau otcov- skau poručnici nad sirotky a statkem jich zříditi a té poctivosti jí příti chtěl, a ona potom statek sirotčí zle by spravovala: tehdy právo v té příčině bude moci časně takovau věc k ná- pravě slušné přivesti a sirotky i statek jim náležející jinák opatřiti. Matka, byla-li by za mocnau otcovskau poručnici nařízena, a zle statek sirotčí spravovala: právo má to časně k slušné nápravě vésti. D. XI. I. Třetí poručníci slovau tutores dativi, poručníci od práva volení aneb daní. Jsau ti: Kdyžby žádných přátel sirotkův ani po meči ani po přeslici pod tím právem se nenacházelo, a otec aneb děd těch sirotkův bez pořízení z tohoto světa by sešel, aneb žeby kšaft jich z příčin slušných zrušen, vyzdvižen a za nepořádný uznán byl: tu v takové příčině jednokaždé právo samo od sebe, by žádný nic toho nevznášel, ani za to žádal, povinno bude, těm sirotkům osoby hodné, pod týmž právem dobře usedlé, za poručníky voliti, aby oni ty sirotky i s jich statkem do let dospělých spravovali, je k dobrému a poctivému vedli. II. Takové pak poručníky, kteřížby sirotkům od práva dáni a voleni byli, náležité bude právu v své vlastní ochraně míti a držeti. A kdyžby se koli tíž poručníci v potřebách ta- kových sirotčích k auřadu konšelskému utekli: oni jsau a vždycky povinni budau, v tom ve všem, cožby k dobrému a užitečnému těch sirotkův bylo, jim raditi a pomáhati. Když otec nebo děd bez kšaftu umře, anebo kšaft jich k zdvižení přijde, a sirotci zůstanau: tu právo samo od sebe povinno jest, hodné po- ručníky naříditi, a ty poručníky v své vlastní ochraně míti a držeti. D. XII. Tu pak práci z strany poručenství, na kohožby koli od práva podána byla, každý povinen bude k sobě přijíti, lečby toho příčiny měl, a ty příčiny aneb příčinu ve dvau nedělích pořád zběhlých, od času podaného na něho poručenství, předložil,
D. VIII—XII. 117 proto, že práva těch a takových i k těm věcem podobných prací ženám dotýkati se zbraňují. II. Avšak otec kdyžby manželku svau za mocnau otcov- skau poručnici nad sirotky a statkem jich zříditi a té poctivosti jí příti chtěl, a ona potom statek sirotčí zle by spravovala: tehdy právo v té příčině bude moci časně takovau věc k ná- pravě slušné přivesti a sirotky i statek jim náležející jinák opatřiti. Matka, byla-li by za mocnau otcovskau poručnici nařízena, a zle statek sirotčí spravovala: právo má to časně k slušné nápravě vésti. D. XI. I. Třetí poručníci slovau tutores dativi, poručníci od práva volení aneb daní. Jsau ti: Kdyžby žádných přátel sirotkův ani po meči ani po přeslici pod tím právem se nenacházelo, a otec aneb děd těch sirotkův bez pořízení z tohoto světa by sešel, aneb žeby kšaft jich z příčin slušných zrušen, vyzdvižen a za nepořádný uznán byl: tu v takové příčině jednokaždé právo samo od sebe, by žádný nic toho nevznášel, ani za to žádal, povinno bude, těm sirotkům osoby hodné, pod týmž právem dobře usedlé, za poručníky voliti, aby oni ty sirotky i s jich statkem do let dospělých spravovali, je k dobrému a poctivému vedli. II. Takové pak poručníky, kteřížby sirotkům od práva dáni a voleni byli, náležité bude právu v své vlastní ochraně míti a držeti. A kdyžby se koli tíž poručníci v potřebách ta- kových sirotčích k auřadu konšelskému utekli: oni jsau a vždycky povinni budau, v tom ve všem, cožby k dobrému a užitečnému těch sirotkův bylo, jim raditi a pomáhati. Když otec nebo děd bez kšaftu umře, anebo kšaft jich k zdvižení přijde, a sirotci zůstanau: tu právo samo od sebe povinno jest, hodné po- ručníky naříditi, a ty poručníky v své vlastní ochraně míti a držeti. D. XII. Tu pak práci z strany poručenství, na kohožby koli od práva podána byla, každý povinen bude k sobě přijíti, lečby toho příčiny měl, a ty příčiny aneb příčinu ve dvau nedělích pořád zběhlých, od času podaného na něho poručenství, předložil,
Strana 118
118 O poručenství a poručnících sirotkův. kteréžby jej před takovým poručenstvím spravedlivě podle práva vymluviti a jemu postačiti mohly. Na koho se od práva poručenství vzloží, každý je má k sobě přijíti, lečby příčiny měl právní, pro které by toho k sobě přijíti nemohl, a ty má ve dvau nedělích od času podaného na něho poručenství předložiti. D. XIII. Avšak ten poručník aneb poručníci od práva sirotkům daní, prvé nežby se statku sirotčího dotýkali a v spravování jeho vešli, dle uvarování budaucího nebezpečenství mají za to práva žádati (ač nebyla-li by taková věc prvé právem opatřena), aby všecek ten statek sirotčí, movitý i nemovitý, na gruntech, na svršcích, nábytcích, na penězích hotových, a tak summau na všem ze jména vyhledán a popsán byl, a toho všeho statku inventarium, to jest, popis od písaře přísežného, při přítomnosti dvau aneb více konšelův, aby pořádný učiněn byl. Kterýžto popis ku právu podán a při tom právě pilně do let sirotčích dochován, a z téhož popisu přípis také poručníkům vydán býti má, aby předkem věděli, jestli žeby kteří dluhové na vyupo- mínání byli a jiné některé sirotčí věci rychlého opatření po- třebovaly, beze všech odkladův k nim přikračovati a statek sirotčí před zmrháním ochrániti mohli. Ano také i proto, aby tíž poručníci při počtu, jímž sirotkům, když let dojdau, povinni budau, v přítomnosti auřadu konšelského jsauce, mohli a uměli o všem zprávu učiniti. Neb když se poručníci nad sirotky zdělají, také i nad statkem sirotčím poručenství mívají. Poručníci od práva daní, prvé nežliby se statku sirotčího dotýkali, pro uvarování budaucího nebezpečenství, i také z jiných slušných příčin, po- pisem pořádným všeho statku sirotčího se opatřte. D. XIV. Ti pak poručníci od práva sirotkům daní, i také ti, na kteréžby po přátelství připadlo poručenství, mají sobě registra pořádná spůsobiti, do nichžby příjmy z statku sirotčího, i také obzvláštní proti tomu vydání a náklady na sirotky i na jich statek pořádně poznamenávali aneb jinému poznamenávati sobě, do týchž register sirotčích, poručili: tak, kdyžby sirotci let došli, právu při přítomnosti týchž sirotkův aby poručníci od práva daní, vedle týchž register a pořádného od nich jednoho každého
118 O poručenství a poručnících sirotkův. kteréžby jej před takovým poručenstvím spravedlivě podle práva vymluviti a jemu postačiti mohly. Na koho se od práva poručenství vzloží, každý je má k sobě přijíti, lečby příčiny měl právní, pro které by toho k sobě přijíti nemohl, a ty má ve dvau nedělích od času podaného na něho poručenství předložiti. D. XIII. Avšak ten poručník aneb poručníci od práva sirotkům daní, prvé nežby se statku sirotčího dotýkali a v spravování jeho vešli, dle uvarování budaucího nebezpečenství mají za to práva žádati (ač nebyla-li by taková věc prvé právem opatřena), aby všecek ten statek sirotčí, movitý i nemovitý, na gruntech, na svršcích, nábytcích, na penězích hotových, a tak summau na všem ze jména vyhledán a popsán byl, a toho všeho statku inventarium, to jest, popis od písaře přísežného, při přítomnosti dvau aneb více konšelův, aby pořádný učiněn byl. Kterýžto popis ku právu podán a při tom právě pilně do let sirotčích dochován, a z téhož popisu přípis také poručníkům vydán býti má, aby předkem věděli, jestli žeby kteří dluhové na vyupo- mínání byli a jiné některé sirotčí věci rychlého opatření po- třebovaly, beze všech odkladův k nim přikračovati a statek sirotčí před zmrháním ochrániti mohli. Ano také i proto, aby tíž poručníci při počtu, jímž sirotkům, když let dojdau, povinni budau, v přítomnosti auřadu konšelského jsauce, mohli a uměli o všem zprávu učiniti. Neb když se poručníci nad sirotky zdělají, také i nad statkem sirotčím poručenství mívají. Poručníci od práva daní, prvé nežliby se statku sirotčího dotýkali, pro uvarování budaucího nebezpečenství, i také z jiných slušných příčin, po- pisem pořádným všeho statku sirotčího se opatřte. D. XIV. Ti pak poručníci od práva sirotkům daní, i také ti, na kteréžby po přátelství připadlo poručenství, mají sobě registra pořádná spůsobiti, do nichžby příjmy z statku sirotčího, i také obzvláštní proti tomu vydání a náklady na sirotky i na jich statek pořádně poznamenávali aneb jinému poznamenávati sobě, do týchž register sirotčích, poručili: tak, kdyžby sirotci let došli, právu při přítomnosti týchž sirotkův aby poručníci od práva daní, vedle týchž register a pořádného od nich jednoho každého
Strana 119
D. XIII—XVII. 119 času a věcí poznamenání, počet také učinili; právo pak i sirotci z toho počtu i z poručenství aby je kvitovali. Poručníci registra sobě k příjmům a vydání spravte a v nich vše pořádně poznamenejte, a potom sirotkům vedle nich počet čiňte. D. XV. Také když poručníci počet sirotkům činiti budau, cožby se tu koli našlo a vyhledalo, žeby od poručníkův pro dobré a užitečné tak dobře statku sirotčího, jako i týchž sirotkův, z vlastního statku poručníkův vynaloženo bylo: tehdy sirotci budau k tomu právem přidržáni, aby jim poručníkům z statku svého zase to nahradili a navrátili; a to prvé, nežli by jim po- staupení statku od poručníkův se stalo. A vzešel-li by mezi nimi o to odpor, přísežní práva mají je o to rozeznati. Neb věc spravedlivá by nebyla, aby poručníci za své práce ještě škod aučastníci býti měli. Poručníci v příčině sirotčí utratí-li co svého, to jim sirotci nahraditi povinni jsau, prvé nežli jim statku bude postaupeno. D. XVI. Což se poručníkův po přátelství a kšafty zřízených (krom mocných otcovských poručníkův) dotýče: ti, kdyby sirotci k letům přišli, povinni také budau, týmž sirotkům, při přítomnosti osob k tomu od práva vydaných, ze všeho pořádně počty činiti. A našlo-li by se na témž počtu co nepořádného, aneb žeby skrze nedbánlivost těch poručníkův věci sirotčí k zmrhání přišly budau moci sirotci o to o všeckno k týmž poručníkům aneb jich dědicům se domlauvati, k nim pořádem práva o to hleděti a na nich svého postíhati. Sirotkům stane-li se jaká škoda příčinau a nedbánlivostí poručníkův: sirotci k nim aneb jich dědicům o to hleděti a svého na nich postíhati moci budau. D. XVII. Poručníci od práva sirotkům daní, jimžby nic od kšaftu- jícího za práci vyměřeno a odkázáno nebylo, poněvadž při spravování sirotkův a statkův jich práci vésti a takovau péči, jako při vlastních svých statcích, zachovati mají: jestli žeby sirotci před léty nedošlými zemřeli a přátel žádných krevních,
D. XIII—XVII. 119 času a věcí poznamenání, počet také učinili; právo pak i sirotci z toho počtu i z poručenství aby je kvitovali. Poručníci registra sobě k příjmům a vydání spravte a v nich vše pořádně poznamenejte, a potom sirotkům vedle nich počet čiňte. D. XV. Také když poručníci počet sirotkům činiti budau, cožby se tu koli našlo a vyhledalo, žeby od poručníkův pro dobré a užitečné tak dobře statku sirotčího, jako i týchž sirotkův, z vlastního statku poručníkův vynaloženo bylo: tehdy sirotci budau k tomu právem přidržáni, aby jim poručníkům z statku svého zase to nahradili a navrátili; a to prvé, nežli by jim po- staupení statku od poručníkův se stalo. A vzešel-li by mezi nimi o to odpor, přísežní práva mají je o to rozeznati. Neb věc spravedlivá by nebyla, aby poručníci za své práce ještě škod aučastníci býti měli. Poručníci v příčině sirotčí utratí-li co svého, to jim sirotci nahraditi povinni jsau, prvé nežli jim statku bude postaupeno. D. XVI. Což se poručníkův po přátelství a kšafty zřízených (krom mocných otcovských poručníkův) dotýče: ti, kdyby sirotci k letům přišli, povinni také budau, týmž sirotkům, při přítomnosti osob k tomu od práva vydaných, ze všeho pořádně počty činiti. A našlo-li by se na témž počtu co nepořádného, aneb žeby skrze nedbánlivost těch poručníkův věci sirotčí k zmrhání přišly budau moci sirotci o to o všeckno k týmž poručníkům aneb jich dědicům se domlauvati, k nim pořádem práva o to hleděti a na nich svého postíhati. Sirotkům stane-li se jaká škoda příčinau a nedbánlivostí poručníkův: sirotci k nim aneb jich dědicům o to hleděti a svého na nich postíhati moci budau. D. XVII. Poručníci od práva sirotkům daní, jimžby nic od kšaftu- jícího za práci vyměřeno a odkázáno nebylo, poněvadž při spravování sirotkův a statkův jich práci vésti a takovau péči, jako při vlastních svých statcích, zachovati mají: jestli žeby sirotci před léty nedošlými zemřeli a přátel žádných krevních,
Strana 120
120 O poručenství a poručnících sirotkův. s městem trpících, se nenacházelo, tehdy tíž poručníci za práci svau k dílu třetímu statku sirotčího nápad míti mají. Poručníci od práva daní, zemrau-li sirotci, a přátel s městem trpících by nebylo, k třetímu dílu statku sirotčího za práci svau nápad mějte. D. XVIII. Sirotci všickni, kdyžby jim pořádný od poručníkův počet učiněn a vykonán byl, povinni budau, poručníkům z poručenství a z opatrování poděkování učiniti a je z toho ze všeho poru- čenství kvitovati. Sirotci, přijmauce pořádný počet od poručníkův, jim z poručenství poděkujte a je kvitujte. D. XIX. Při počtích, kteřížby od poručníkův sirotkům činěni bý- vali, saudcům toho šetřiti potřebí bude, byli-li by nákladové a autraty na statek sirotčí, i také na též sirotky, při témž počtu kladeni v mírnosti a v náležité spravedlnosti; neb ne to, cožby poručníkům se vidělo a zdálo na počet klásti, ale to, cožby za spravedlivé přísežní uznali, průchod svůj míti bude. Poručnící v vydávaní a autratách pro dobré sirotčí mírnost a nále- žitau spravedlnost zachovati mají. D. XX. Všickni pak poručníci toto znáti a věděti mají, že netoliko statky sirotčí pilně, bedlivě a spravedlivě opatrovati povinni jsau: ale že předně na ně ta péče náleží, aby sirotky v letech jich dětinských k ctnostem, k mravům a ke všemu dobrému vedli. A protož s pilností sami předkem s sebau to uvážíce, k čemu by sirotci od přirození byli náchylni, s radau přátel sirotkův a s dotazem práva, aby sirotky časně buď k učení svobodnému, anebo k řemeslům poctivým, též k službám, doma aneb ven z země a k dobrým lidem dávali; tak aby hned z mladosti své zvykali Pána Boha se báti, poctivě a šlechetně živi býti a lidem dobrým slaužiti; a kdyžby Pán Bůh ráčil jim dáti let rozumných dojíti, aby předkem církvi, potom vlasti své, a naposledy přátelům svým se odsluhovati a všechněm jiným lidem se hoditi a ku poctivosti býti mohli. Poručníci sirotky veďte k pobožnosti, mravům a dobrým ctnostem; též k umění svobodnému, neb řemeslu a službám, k čemu by od přirození náchylni byli, s radau přátel a dotazem práva dávejte.
120 O poručenství a poručnících sirotkův. s městem trpících, se nenacházelo, tehdy tíž poručníci za práci svau k dílu třetímu statku sirotčího nápad míti mají. Poručníci od práva daní, zemrau-li sirotci, a přátel s městem trpících by nebylo, k třetímu dílu statku sirotčího za práci svau nápad mějte. D. XVIII. Sirotci všickni, kdyžby jim pořádný od poručníkův počet učiněn a vykonán byl, povinni budau, poručníkům z poručenství a z opatrování poděkování učiniti a je z toho ze všeho poru- čenství kvitovati. Sirotci, přijmauce pořádný počet od poručníkův, jim z poručenství poděkujte a je kvitujte. D. XIX. Při počtích, kteřížby od poručníkův sirotkům činěni bý- vali, saudcům toho šetřiti potřebí bude, byli-li by nákladové a autraty na statek sirotčí, i také na též sirotky, při témž počtu kladeni v mírnosti a v náležité spravedlnosti; neb ne to, cožby poručníkům se vidělo a zdálo na počet klásti, ale to, cožby za spravedlivé přísežní uznali, průchod svůj míti bude. Poručnící v vydávaní a autratách pro dobré sirotčí mírnost a nále- žitau spravedlnost zachovati mají. D. XX. Všickni pak poručníci toto znáti a věděti mají, že netoliko statky sirotčí pilně, bedlivě a spravedlivě opatrovati povinni jsau: ale že předně na ně ta péče náleží, aby sirotky v letech jich dětinských k ctnostem, k mravům a ke všemu dobrému vedli. A protož s pilností sami předkem s sebau to uvážíce, k čemu by sirotci od přirození byli náchylni, s radau přátel sirotkův a s dotazem práva, aby sirotky časně buď k učení svobodnému, anebo k řemeslům poctivým, též k službám, doma aneb ven z země a k dobrým lidem dávali; tak aby hned z mladosti své zvykali Pána Boha se báti, poctivě a šlechetně živi býti a lidem dobrým slaužiti; a kdyžby Pán Bůh ráčil jim dáti let rozumných dojíti, aby předkem církvi, potom vlasti své, a naposledy přátelům svým se odsluhovati a všechněm jiným lidem se hoditi a ku poctivosti býti mohli. Poručníci sirotky veďte k pobožnosti, mravům a dobrým ctnostem; též k umění svobodnému, neb řemeslu a službám, k čemu by od přirození náchylni byli, s radau přátel a dotazem práva dávejte.
Strana 121
D. XVIII—XXIII. 121 D. XXI. Purkmistr a konšelé, poněvadž na místě Jeho Milosti Královské jsau nejvyšší vdov a sirotkův poručníci, jakož o tom A. XXIX. položeno jest: protož také zvláštní péči, pilnost a bedlivost o sirotky a vdovy míti mají. A jakžby kdo pod jich právem z tohoto světa sešel, aby hned bez meškání všecek statek, po témž člověku z světa sešlém pozůstalý, dostatečně opatřili, to jest, spečetili a zamknauti poručili, tak aby sirotčí věci skrze chytrosti lidské k zmrhání nepřicházely. Nýbrž, by pak i to bylo vědomé, že jest kšaft někdo udělal, a ten žeby před rukama byl: však bylo-li by za to žádáno od přátel, pro gruntovnější opatření spravedlnosti sirotčí, tehdy nic méně také statek po tom z světa sešlém má spečetiti dáti, a jej, nežby zinventován byl, opatřiti mají. Auřad má hned, jakžby kdo pod jich právem z světa sešel, statek sirotčí, by se pak i o kšaftu vědělo, spečetiti dáti a potom popsati. D. XXII. Purkmistr a konšelé mohau ku poručníkům, krom mocných otcovských, z počtu svého osobu aneb osoby k radě a ku po- moci přidati. A ti slauti budau tutores honorarii, to jest, poručníci pro poctivost sirotčí nařízení, kteřížto časem svým i k sirotkům i k statku jich dohlídati moci budau. A uznali-li by, žeby se sirotci a statek jich nedobře opatroval: takové poručníky k pilnosti budau moci napomenauti, přátelsky po- trestati a nedostatky k nápravě přivesti. A jestli žeby při ochraňování sirotkův a statku jich nedbánliví uznáni a nalezení byli, mohau ty z poručenství složiti a jiné pilnější a bedlivější na jich místa voliti. K poručnikům mohau se osoby dvě z raddy ku pomoci přidati, aby k nim dohlédali. A jestli žeby při poručnících nedbánlivost byla nalezena, jiní pilnější mohau na místo jejich zvoleni býti. D. XXIII. Sirotci i jich statkové jestli žeby od poručníkův zle opa- trováni byli: tehdy netoliko přátelé týchž sirotkův pohlaví obojího, mužského i ženského, ale všickni jiní lidé budau moci takovau věc na právo vznésti a lepšího opatření sirotkům žá-
D. XVIII—XXIII. 121 D. XXI. Purkmistr a konšelé, poněvadž na místě Jeho Milosti Královské jsau nejvyšší vdov a sirotkův poručníci, jakož o tom A. XXIX. položeno jest: protož také zvláštní péči, pilnost a bedlivost o sirotky a vdovy míti mají. A jakžby kdo pod jich právem z tohoto světa sešel, aby hned bez meškání všecek statek, po témž člověku z světa sešlém pozůstalý, dostatečně opatřili, to jest, spečetili a zamknauti poručili, tak aby sirotčí věci skrze chytrosti lidské k zmrhání nepřicházely. Nýbrž, by pak i to bylo vědomé, že jest kšaft někdo udělal, a ten žeby před rukama byl: však bylo-li by za to žádáno od přátel, pro gruntovnější opatření spravedlnosti sirotčí, tehdy nic méně také statek po tom z světa sešlém má spečetiti dáti, a jej, nežby zinventován byl, opatřiti mají. Auřad má hned, jakžby kdo pod jich právem z světa sešel, statek sirotčí, by se pak i o kšaftu vědělo, spečetiti dáti a potom popsati. D. XXII. Purkmistr a konšelé mohau ku poručníkům, krom mocných otcovských, z počtu svého osobu aneb osoby k radě a ku po- moci přidati. A ti slauti budau tutores honorarii, to jest, poručníci pro poctivost sirotčí nařízení, kteřížto časem svým i k sirotkům i k statku jich dohlídati moci budau. A uznali-li by, žeby se sirotci a statek jich nedobře opatroval: takové poručníky k pilnosti budau moci napomenauti, přátelsky po- trestati a nedostatky k nápravě přivesti. A jestli žeby při ochraňování sirotkův a statku jich nedbánliví uznáni a nalezení byli, mohau ty z poručenství složiti a jiné pilnější a bedlivější na jich místa voliti. K poručnikům mohau se osoby dvě z raddy ku pomoci přidati, aby k nim dohlédali. A jestli žeby při poručnících nedbánlivost byla nalezena, jiní pilnější mohau na místo jejich zvoleni býti. D. XXIII. Sirotci i jich statkové jestli žeby od poručníkův zle opa- trováni byli: tehdy netoliko přátelé týchž sirotkův pohlaví obojího, mužského i ženského, ale všickni jiní lidé budau moci takovau věc na právo vznésti a lepšího opatření sirotkům žá-
Strana 122
122 O poručenství a poručnících sirotkův. dati. A právo, uzná-li co toho, povinno bude takovau vèc k nápravě přivesti. Kdožby koli znal, an se sirotčí statek od poručníkův zle opatruje, to na právo vznésti může, a právo to opatřiti má. D. XXIV. Lidem obojího pohlaví, kdyžby se smyslem pominuli, právo správce naříditi má, aby ti je, s jich statkem, do nabytí zase rozumu zdravého aneb do smrti jich slušně opatrovali. Lidem obojího pohlaví, kteří by se smyslem pominuli, správcové pro opatření jich a statkův jejich od práva nařízeni buďte. D. XXV. Statek sirotčí byl-li by na hotových penězích, poručníci za ně sirotkům mohau, s dotazem práva, statek kaupiti, aneb k jinému dobrému sirotčímu takové peníze obrátiti, aby darmo peníze sirotčí neležely. Peníze sirotkům náležející k užitku mají obráceny býti, aby darmo neležely. D. XXVI. I. Poručníci sirotkům, jakž ti let dojdau, počty činiti mají. Poručníci sirotkům zletilým počty čiňte. II. Léta pak sirotkův jsau, kdyžby pacholík osmnácte, a děvečka patnácte let právě z auplna a z cela došli. A tehdáž těm sirotkům počty budau povinni poručníci činiti. III. Lečby otec aneb děd v svém kšaftu jináč o tom vyměřil, a léta jich k dalšímu času protáhl, aneb právo také slušné toho přičiny uznalo, žeby protažení let k dobrému a užitečnému těch sirotkův bylo: tehdy to při tom zůstaň. Léta pak sirotčí jsau, kdyžby pacholík osmnácte a děvečka pátnácte let z auplna a z cela došli; lečby otec nebo děd let jim do dalšího věku protáhl, anebo právo některau hodnau potřebu protažení let uznalo. IV. A sirotci, dojdauce let svých, statky sami říditi, je opatrovati a o nich kšaftovati moci budau, tak jakž o tom i jinde vyměřeno jest. Přijdauce pak sirotci k letům svým, statky své sami říditi i o nich kšaftovati mohau.
122 O poručenství a poručnících sirotkův. dati. A právo, uzná-li co toho, povinno bude takovau vèc k nápravě přivesti. Kdožby koli znal, an se sirotčí statek od poručníkův zle opatruje, to na právo vznésti může, a právo to opatřiti má. D. XXIV. Lidem obojího pohlaví, kdyžby se smyslem pominuli, právo správce naříditi má, aby ti je, s jich statkem, do nabytí zase rozumu zdravého aneb do smrti jich slušně opatrovali. Lidem obojího pohlaví, kteří by se smyslem pominuli, správcové pro opatření jich a statkův jejich od práva nařízeni buďte. D. XXV. Statek sirotčí byl-li by na hotových penězích, poručníci za ně sirotkům mohau, s dotazem práva, statek kaupiti, aneb k jinému dobrému sirotčímu takové peníze obrátiti, aby darmo peníze sirotčí neležely. Peníze sirotkům náležející k užitku mají obráceny býti, aby darmo neležely. D. XXVI. I. Poručníci sirotkům, jakž ti let dojdau, počty činiti mají. Poručníci sirotkům zletilým počty čiňte. II. Léta pak sirotkův jsau, kdyžby pacholík osmnácte, a děvečka patnácte let právě z auplna a z cela došli. A tehdáž těm sirotkům počty budau povinni poručníci činiti. III. Lečby otec aneb děd v svém kšaftu jináč o tom vyměřil, a léta jich k dalšímu času protáhl, aneb právo také slušné toho přičiny uznalo, žeby protažení let k dobrému a užitečnému těch sirotkův bylo: tehdy to při tom zůstaň. Léta pak sirotčí jsau, kdyžby pacholík osmnácte a děvečka pátnácte let z auplna a z cela došli; lečby otec nebo děd let jim do dalšího věku protáhl, anebo právo některau hodnau potřebu protažení let uznalo. IV. A sirotci, dojdauce let svých, statky sami říditi, je opatrovati a o nich kšaftovati moci budau, tak jakž o tom i jinde vyměřeno jest. Přijdauce pak sirotci k letům svým, statky své sami říditi i o nich kšaftovati mohau.
Strana 123
D. XXIV—XXX. 123 D. XXVII. I. Poručník aneb poručníci jestli žeby prvé zemřeli, nežby sirotkům z poručenství počet učinili: tehdy dědicové a statkův jich držitelé povinni budau je v tom zastati, a sirotkům z toho, jestliže jsau jich otcové co k sobě sirotčího přijímali, právi býti. Poručníci zemrau-li prvé, než by sirotkům z poručenství počet uči- nili: tehdy držitelé statkův jich povinni budau v tom je zastati. II. A kdežby více, nežli jeden, poručníkův bylo: všickni jednostejně k jednostejné práci zároveň zavázáni jsau. A protož společně k sirotkům i k statkům jich přihlídejte, jednostejně a rovně je opatrujte. Neb žádnému výmluva nepostačí, žeby se v mále aneb v ničemž statku sirotčího nedotýkal. Kdož k jaké povinnosti zavázán jest, té každý dosti činiti hleď. Poručníkův kde jest více, nežli jeden: ti všickni jednostejně k jedno- stejné práci zároveň zavázáni jsau. A tak žádnému veymluva nepostačí, že by se v mále nebo v ničem statku sirotčího nedotýkal. D. XXVIII. Sirotek, dojda let spravedlivých [a] věda, žeby někdo držel statek jeho zápisem, aneb jinák odcizený, nemaje k němu práva, ani žádné pořádné spravedlnosti: ve dni a v roce o svau spra- vedlnost nedomlauval-li by se, ten právo své a takovau spra- vedlnost promlčí. Sirotek, dojda let spravedlivých a věda, žeby někdo statek jeho, nemaje k němu pořádné spravedlnosti, držel: ve dni a v roce nedomlauval-li by se o svau spravedlnost, tehdy právo své promlčí. D. XXIX. Poručník a poručníci, toliko k radě a ku pomoci kšaftem zřízeni, přidáni, aneb od práva a někoho jiného dožádáni, žádným počtem, ani jinau další jakau povinností (mimo svau dobrovolnau radu) zavázáni nejsau. Poručníci, k radě a ku pomoci kšaftem přidaní neb od práva a ně- koho jiného dožádaní, počtem ani ničímž veyše, mimo svau dobrovolnau radu, zavázáni nejsau. D. XXX. Bylo-li by pak statku sirotčímu aneb sirotkům buďto od kšaftujícího aneb také od přísežných a práva víceji poručníkův, nežli jeden, zřízeno, a některý by z světa zšel: tehdy ti živi
D. XXIV—XXX. 123 D. XXVII. I. Poručník aneb poručníci jestli žeby prvé zemřeli, nežby sirotkům z poručenství počet učinili: tehdy dědicové a statkův jich držitelé povinni budau je v tom zastati, a sirotkům z toho, jestliže jsau jich otcové co k sobě sirotčího přijímali, právi býti. Poručníci zemrau-li prvé, než by sirotkům z poručenství počet uči- nili: tehdy držitelé statkův jich povinni budau v tom je zastati. II. A kdežby více, nežli jeden, poručníkův bylo: všickni jednostejně k jednostejné práci zároveň zavázáni jsau. A protož společně k sirotkům i k statkům jich přihlídejte, jednostejně a rovně je opatrujte. Neb žádnému výmluva nepostačí, žeby se v mále aneb v ničemž statku sirotčího nedotýkal. Kdož k jaké povinnosti zavázán jest, té každý dosti činiti hleď. Poručníkův kde jest více, nežli jeden: ti všickni jednostejně k jedno- stejné práci zároveň zavázáni jsau. A tak žádnému veymluva nepostačí, že by se v mále nebo v ničem statku sirotčího nedotýkal. D. XXVIII. Sirotek, dojda let spravedlivých [a] věda, žeby někdo držel statek jeho zápisem, aneb jinák odcizený, nemaje k němu práva, ani žádné pořádné spravedlnosti: ve dni a v roce o svau spra- vedlnost nedomlauval-li by se, ten právo své a takovau spra- vedlnost promlčí. Sirotek, dojda let spravedlivých a věda, žeby někdo statek jeho, nemaje k němu pořádné spravedlnosti, držel: ve dni a v roce nedomlauval-li by se o svau spravedlnost, tehdy právo své promlčí. D. XXIX. Poručník a poručníci, toliko k radě a ku pomoci kšaftem zřízeni, přidáni, aneb od práva a někoho jiného dožádáni, žádným počtem, ani jinau další jakau povinností (mimo svau dobrovolnau radu) zavázáni nejsau. Poručníci, k radě a ku pomoci kšaftem přidaní neb od práva a ně- koho jiného dožádaní, počtem ani ničímž veyše, mimo svau dobrovolnau radu, zavázáni nejsau. D. XXX. Bylo-li by pak statku sirotčímu aneb sirotkům buďto od kšaftujícího aneb také od přísežných a práva víceji poručníkův, nežli jeden, zřízeno, a některý by z světa zšel: tehdy ti živi
Strana 124
124 O poručenství a poručnících sirotkův. pozůstalí budau předce povinni sirotky a statek jich opatrovati, potom jim z něho časem svým počet učiniti. Sirotci mají-li více poručníkův, nežli jednoho, zřízených a některý by z světa sešel: tehdy živi pozůstalí předce sirotčí dobré opatrovati a potom z toho počet sirotkům činiti povinni budau. D. XXXI. Poručník kšaftem zřízený, nemaje sobě té moci od kšaftu- jícího propůjčené, nemůže jiného poručníka na svém místě sirotkům dávati, ani nad nimi, ani nad statkem jich ustanovovati. Než mocný otcovský poručník, poněvadž jednostejné moci jako vlastní otec aneb děd sirotkův požívá, učiniti to dobře moci bude. Mocný otcovský poručník jiného poručníka na svém místě sirotkům zříditi může: jiný kšaftovní poručník té moci nemá. D. XXXII. Sirotek žádný bez vůle a vědomí poručníka aneb poruč- níkův svých u žádného nemůže se v nic vdlužiti, ani jakých závad, zápisův aneb závazkův na osobu svau, ani na statek svůj uvozovati, a to žádným vymyšleným spůsobem. Lečby to uznáno bylo, žeby to k jeho dobrému a užitečnému se vztahovalo: tehdy to toliko svůj průchod míti má; proto, že sirotkův žádná jiná jednání nevíží a platná nebývají, než toliko, kterážby se k jich dobrému, a ne ke zlému a k jich škodě vztahovala. Sirotek bez vůle poručníka v nic se dlužiti, ani žádné závady na osobu svau, ani na statek svůj uvozovati nemůže, a to žádným vymyšleným spůsobem, lečby to uznáno bylo, že by se to k jeho dobrému vztahovalo. D. XXXIII. I. Poručník žádného statku sirotčího od sirotkův ani sám skrze sebe samého, ani per interpositam personam, skrze jinau osobu, maje s ní o to srozumění, nekupuj, ani jich k ničemuž sobě nezavazuj. Poručník od sirotkův ani skrze osobu jinau, maje o to s ní srozumění, nic nekupuj, ani jich k sobě k ničemuž nezavazuj. II. Tolikéž bylo-li by více poručníkův: tehdy jeden od druhého, ani od jiných nic sirotčího nekupuj, lečby právo uznalo, žeby takový prodaj byl a mohl býti s dobrým sirotčím, a žeby nemohli vychováni ani opatrováni býti. Tu v té a takové pří-
124 O poručenství a poručnících sirotkův. pozůstalí budau předce povinni sirotky a statek jich opatrovati, potom jim z něho časem svým počet učiniti. Sirotci mají-li více poručníkův, nežli jednoho, zřízených a některý by z světa sešel: tehdy živi pozůstalí předce sirotčí dobré opatrovati a potom z toho počet sirotkům činiti povinni budau. D. XXXI. Poručník kšaftem zřízený, nemaje sobě té moci od kšaftu- jícího propůjčené, nemůže jiného poručníka na svém místě sirotkům dávati, ani nad nimi, ani nad statkem jich ustanovovati. Než mocný otcovský poručník, poněvadž jednostejné moci jako vlastní otec aneb děd sirotkův požívá, učiniti to dobře moci bude. Mocný otcovský poručník jiného poručníka na svém místě sirotkům zříditi může: jiný kšaftovní poručník té moci nemá. D. XXXII. Sirotek žádný bez vůle a vědomí poručníka aneb poruč- níkův svých u žádného nemůže se v nic vdlužiti, ani jakých závad, zápisův aneb závazkův na osobu svau, ani na statek svůj uvozovati, a to žádným vymyšleným spůsobem. Lečby to uznáno bylo, žeby to k jeho dobrému a užitečnému se vztahovalo: tehdy to toliko svůj průchod míti má; proto, že sirotkův žádná jiná jednání nevíží a platná nebývají, než toliko, kterážby se k jich dobrému, a ne ke zlému a k jich škodě vztahovala. Sirotek bez vůle poručníka v nic se dlužiti, ani žádné závady na osobu svau, ani na statek svůj uvozovati nemůže, a to žádným vymyšleným spůsobem, lečby to uznáno bylo, že by se to k jeho dobrému vztahovalo. D. XXXIII. I. Poručník žádného statku sirotčího od sirotkův ani sám skrze sebe samého, ani per interpositam personam, skrze jinau osobu, maje s ní o to srozumění, nekupuj, ani jich k ničemuž sobě nezavazuj. Poručník od sirotkův ani skrze osobu jinau, maje o to s ní srozumění, nic nekupuj, ani jich k sobě k ničemuž nezavazuj. II. Tolikéž bylo-li by více poručníkův: tehdy jeden od druhého, ani od jiných nic sirotčího nekupuj, lečby právo uznalo, žeby takový prodaj byl a mohl býti s dobrým sirotčím, a žeby nemohli vychováni ani opatrováni býti. Tu v té a takové pří-
Strana 125
D. XXXI—XXXV. 125 čině kdožby s povolením práva aneb auřadu toho města, sirotčí statek kaupil, takového trhu jakožto pořádného požiti má. Též poručník jeden od druhého, ani od jiných nic sirotčího nekupuj, leč s povolením práva. III. Avšak při zápisu prodaje statku sirotčího aneb smluv všelijakých o statky sirotčí aby toho hned ze jména dostaveno bylo, že auřad pro dobré sirotčí k takovému prodaji aneb k smlauvě vůli dal. Juste possidet, qui authoritate judicis possidet, spravedlivým jest jedenkaždý statku toho vládařem, jehož s povolením práva v držení všel. A to povolení aby hned při zápisu poznamenáno bylo, že auřad pro dobré sirotčí k tomu vůli dal. D. XXXIV. I. Poručníci na místě a jménem sirotkův o dluhy i o všeli- jaké jiné spravedlnosti, kteréžby sirotkům buď po otci, aneb po jich přátelích náležely, pořádem práva mohau přikračovati a o ně se sauditi. A cožbykoli buď vysaudili aneb prosaudili, to k užitku aneb ke škodě sirotkům vztáhnauti se má. Poručníci věci sirotčí řeďte a o ně se na zisk i na ztrátu sirot- kův sudte. II. Tolikéž všickni jiní lidé, kteřížby jakékoli spravedlnosti v statcích sirotčích míti se hlásili, k poručníkům o to hleděti a svých spravedlností na nich, jakožto na místě sirotkův, právem dobývati mohau. A cožbykoli toho spravedlivě vyhledáno bylo, to poručníci z statkův sirotčích nahražovati a platiti povinni budau. Má-li kdo co na statku sirotčím, hleď o to k poručníkům. D. XXXV. I. Mocný otcovský i jiný všelijaký poručník, měl-li by v své moci sirotka, buď mužského aneb ženského pohlaví, již let došlého; a takového sirotka potkávalo by poctivé ženění aneb vdání, a poručník byl by s poctivostí za téhož sirotka požádán, a vůle sirotka také k tomu byla; on pak pro užívání statku sirotčího netoliko toho by učiniti zanedbával, ale i od- tahův zbytečných v tom by požíval, tak žeby sirotku skrze to nemalé nebezpečenství nastávalo: tehdy v té příčině taková
D. XXXI—XXXV. 125 čině kdožby s povolením práva aneb auřadu toho města, sirotčí statek kaupil, takového trhu jakožto pořádného požiti má. Též poručník jeden od druhého, ani od jiných nic sirotčího nekupuj, leč s povolením práva. III. Avšak při zápisu prodaje statku sirotčího aneb smluv všelijakých o statky sirotčí aby toho hned ze jména dostaveno bylo, že auřad pro dobré sirotčí k takovému prodaji aneb k smlauvě vůli dal. Juste possidet, qui authoritate judicis possidet, spravedlivým jest jedenkaždý statku toho vládařem, jehož s povolením práva v držení všel. A to povolení aby hned při zápisu poznamenáno bylo, že auřad pro dobré sirotčí k tomu vůli dal. D. XXXIV. I. Poručníci na místě a jménem sirotkův o dluhy i o všeli- jaké jiné spravedlnosti, kteréžby sirotkům buď po otci, aneb po jich přátelích náležely, pořádem práva mohau přikračovati a o ně se sauditi. A cožbykoli buď vysaudili aneb prosaudili, to k užitku aneb ke škodě sirotkům vztáhnauti se má. Poručníci věci sirotčí řeďte a o ně se na zisk i na ztrátu sirot- kův sudte. II. Tolikéž všickni jiní lidé, kteřížby jakékoli spravedlnosti v statcích sirotčích míti se hlásili, k poručníkům o to hleděti a svých spravedlností na nich, jakožto na místě sirotkův, právem dobývati mohau. A cožbykoli toho spravedlivě vyhledáno bylo, to poručníci z statkův sirotčích nahražovati a platiti povinni budau. Má-li kdo co na statku sirotčím, hleď o to k poručníkům. D. XXXV. I. Mocný otcovský i jiný všelijaký poručník, měl-li by v své moci sirotka, buď mužského aneb ženského pohlaví, již let došlého; a takového sirotka potkávalo by poctivé ženění aneb vdání, a poručník byl by s poctivostí za téhož sirotka požádán, a vůle sirotka také k tomu byla; on pak pro užívání statku sirotčího netoliko toho by učiniti zanedbával, ale i od- tahův zbytečných v tom by požíval, tak žeby sirotku skrze to nemalé nebezpečenství nastávalo: tehdy v té příčině taková
Strana 126
126 O poručenství a poručnících sirotkův. věc bude moci na právo vznešena býti. A právo uznalo-li by, že ten mocný otcovský aneb kterýkoli jiný poručník žádných spravedlivých výmluv, pro kteréžby sirotka k manželství hodnému a dobře zachovalému člověku vydati se zbraňoval, nemá: bude moci takového sirotka se zmocniti, a takovau osobu k manželství zamluviti. Žádný poručník nemá brániti sirotku, buď mužského nebo ženského pohlaví, k hodnému manželství přijíti; jinák se toho právo zmocní a sirotka k manželstvu zamluví. II. A též toto právo na vlastní otce se vztahuje, kteřížby, jsauce za spříznění požádáni od dobře zachovalých osob muž- ského pohlaví, dcer svých z urputnosti, nemajíce žádných hodných příčin, než samau toliko chudobu, k svatému manželství dávati nechtěli. Chudoba zajisté cti netratí. Ani otec pro chudobu nemá brániti dceři své manželstva. D. XXXVI. Poručníci, nemohli-li by kterých dluhů a jiných sprave- dlivostí sirotčích zvyupomínati, a uznána a vyhledána byla by jich bezelstnost, že jsau k nim za příčinami slušnými přijíti ani uhoditi nemohli: sirotkům jimi povinovati nebudau. Poručníci nemohau-li bezelstně sirotčích dluhův vyupomínati, sirot- kům jimi povinni nebudau. D. XXXVII. Při kterémžby se pak koli ze všech poručníkův lest, faleš, podvod a jakáž koli jiná nepravost našla a vyhledala, a ta na některého aneb některé z poručníkův prokázána byla, že jsau tu a takovau nepravost nad těmi sirotky, kteříž v moci jich byli, aneb nad statkem sirotčím provedli aneb provesti chtěli: k tomu jednomukaždému, vedle zásluhy jeho, právo se zachovati a jej vedle provinění jeho spravedlivč trestati moci bude. Lest a jaká koli jiná nepravost poručníkův, nad statky sirotčími pro- vedená, k slušnému ztrestání buď přivedena. D. XXXVIII. I. Statek sirotčí aneb těch, kteřížby od práva za jakýmiž pak koli příčinami ušli a odstaupili; a tolikéž byl-li by který statek pro odpory stran k žádosti nětčí právem bud v domu
126 O poručenství a poručnících sirotkův. věc bude moci na právo vznešena býti. A právo uznalo-li by, že ten mocný otcovský aneb kterýkoli jiný poručník žádných spravedlivých výmluv, pro kteréžby sirotka k manželství hodnému a dobře zachovalému člověku vydati se zbraňoval, nemá: bude moci takového sirotka se zmocniti, a takovau osobu k manželství zamluviti. Žádný poručník nemá brániti sirotku, buď mužského nebo ženského pohlaví, k hodnému manželství přijíti; jinák se toho právo zmocní a sirotka k manželstvu zamluví. II. A též toto právo na vlastní otce se vztahuje, kteřížby, jsauce za spříznění požádáni od dobře zachovalých osob muž- ského pohlaví, dcer svých z urputnosti, nemajíce žádných hodných příčin, než samau toliko chudobu, k svatému manželství dávati nechtěli. Chudoba zajisté cti netratí. Ani otec pro chudobu nemá brániti dceři své manželstva. D. XXXVI. Poručníci, nemohli-li by kterých dluhů a jiných sprave- dlivostí sirotčích zvyupomínati, a uznána a vyhledána byla by jich bezelstnost, že jsau k nim za příčinami slušnými přijíti ani uhoditi nemohli: sirotkům jimi povinovati nebudau. Poručníci nemohau-li bezelstně sirotčích dluhův vyupomínati, sirot- kům jimi povinni nebudau. D. XXXVII. Při kterémžby se pak koli ze všech poručníkův lest, faleš, podvod a jakáž koli jiná nepravost našla a vyhledala, a ta na některého aneb některé z poručníkův prokázána byla, že jsau tu a takovau nepravost nad těmi sirotky, kteříž v moci jich byli, aneb nad statkem sirotčím provedli aneb provesti chtěli: k tomu jednomukaždému, vedle zásluhy jeho, právo se zachovati a jej vedle provinění jeho spravedlivč trestati moci bude. Lest a jaká koli jiná nepravost poručníkův, nad statky sirotčími pro- vedená, k slušnému ztrestání buď přivedena. D. XXXVIII. I. Statek sirotčí aneb těch, kteřížby od práva za jakýmiž pak koli příčinami ušli a odstaupili; a tolikéž byl-li by který statek pro odpory stran k žádosti nětčí právem bud v domu
Strana 127
D. XXXVI—XXXIX. 127 aneb v kterých pokojích a truhlách zamčen, spečetín, a právem tak opatřen; a někdo by svévolně a z potupy práva takové pečeti odtrhal, pokoje aneb truhly aneb co jiného zodmykal, a na ublížení práva i také spravedlností lidských tak se toho zmocňoval a dotýkati nenáležitě směl, a toby potom na koho shledáno bylo: tehdy ten a takový v pokutu, kteráž na od- bojníka práva se vztahuje, upadne. Kdoby se cizího statku zmocňoval a svévolně pečeti odtrhal, pokoje nebo truhly zodmykal, v pokutu odbojníka práva upadne. II. Jest pak ten odbojník práva, kdožby ne pořádem práva, ale mocí svau právu odpírati a ubližovati hleděl. Kteréhožto pokuta jest hrdla ztracení. Odbojník práva jest, kdožby ne pořádem právem, ale mocí svau právu odpírati a ubližovati chtěl; pokuta jeho ztracení hrdla. DE EPHEBIS. O lidech mladých. D. XXXIX. I. Staré obecné jest přísloví, že jsau práva dobrá a uži- tečná za příčinau zlých obyčejův a škodných mravův zrostla a svůj začátek vzala. II. Poněvadž se pak to na oko spatřuje, kterak lidé mladí (když jim po jich rodičích statkové v ruce přicházejí, a od poručníkův se postupují) skrze nabádání zlých neupřímných a pochlebných lidí své takové statky marně utrácejí, mrhají, a než téměř na světě živi býti počnau, o své statečky přicházejí, rodičům hanbu a přátelům svým krevním a příbuzným žalost i zármutek činíce: i pro přetržení toho zlého, toto se za právo ustanovuje. III. Kdyžby koli sirotci k letům přišli, a jim od poruč- níkův počtové učiněni a statkové postaupeni byli: tehdy ti sirotci, kteříž lidé mladí do let pětimecítma věku svého slovau, statkův svých s bázní boží náležitě aby užívali a jich marně a hanebně, s nevěstkami, s pochlebníčky svými neutráceli.
D. XXXVI—XXXIX. 127 aneb v kterých pokojích a truhlách zamčen, spečetín, a právem tak opatřen; a někdo by svévolně a z potupy práva takové pečeti odtrhal, pokoje aneb truhly aneb co jiného zodmykal, a na ublížení práva i také spravedlností lidských tak se toho zmocňoval a dotýkati nenáležitě směl, a toby potom na koho shledáno bylo: tehdy ten a takový v pokutu, kteráž na od- bojníka práva se vztahuje, upadne. Kdoby se cizího statku zmocňoval a svévolně pečeti odtrhal, pokoje nebo truhly zodmykal, v pokutu odbojníka práva upadne. II. Jest pak ten odbojník práva, kdožby ne pořádem práva, ale mocí svau právu odpírati a ubližovati hleděl. Kteréhožto pokuta jest hrdla ztracení. Odbojník práva jest, kdožby ne pořádem právem, ale mocí svau právu odpírati a ubližovati chtěl; pokuta jeho ztracení hrdla. DE EPHEBIS. O lidech mladých. D. XXXIX. I. Staré obecné jest přísloví, že jsau práva dobrá a uži- tečná za příčinau zlých obyčejův a škodných mravův zrostla a svůj začátek vzala. II. Poněvadž se pak to na oko spatřuje, kterak lidé mladí (když jim po jich rodičích statkové v ruce přicházejí, a od poručníkův se postupují) skrze nabádání zlých neupřímných a pochlebných lidí své takové statky marně utrácejí, mrhají, a než téměř na světě živi býti počnau, o své statečky přicházejí, rodičům hanbu a přátelům svým krevním a příbuzným žalost i zármutek činíce: i pro přetržení toho zlého, toto se za právo ustanovuje. III. Kdyžby koli sirotci k letům přišli, a jim od poruč- níkův počtové učiněni a statkové postaupeni byli: tehdy ti sirotci, kteříž lidé mladí do let pětimecítma věku svého slovau, statkův svých s bázní boží náležitě aby užívali a jich marně a hanebně, s nevěstkami, s pochlebníčky svými neutráceli.
Strana 128
128 O lidech mladých. Pakliby ti a takoví mladí lidé své vůle v tom požívati a na právo málo dbáti chtěli: tehdy (poněvadž právu náležité jest to opatrovati, aby žádný ani svých vlastních věcí zle a ke zlému nepožíval) právo na takové lidi mladé bude moci hned sáhnauti, je do vězení vzíti a v statek jich se mocně k užívání obecnému dobrému uvázati; a ty lidi mladé i s těmi, kteřížby je v tom fedrovali a na to vedli, aby hanebně a marně statky své utráceli, do jistých let z města vypovědíti, a cíl i čas jistý jim uložiti, aby předkem se provandrovali, jiné mysli a rozumu zdravějšího tam nabyli, a okusíce bídy, psoty a nauze, uměli se potom vážněji, poctivěji i pokojněji chovati a střídmosti při všech věcech, i také při užívání statkův svých, požívati; tak aby statky ty, kteréž jim rodičové s prací velikau nachovali a po sobě pozůstavili, k dobrému svému obraceli, a mezi lidmi dobrými obcujíce, ctně, šlechetně a křesťansky živi byli. Lidé mladí do let pětimecítma věku svého slovau. A ti jestli žeby statky své marně a hanebně s nevěstkami a pochlebníky svými, na hanbu rodičův a žalost přátel, na právo málo dbáti chtějíce, utráceli: právo je do vězení vzíti a v statek jich se mocně k užívání obecnému dobrému uvázati, a ty lidi i fedrovníky jejich do jistých let z města vypovědíti moci bude. IV. A netoliko takové lidi mladé, svévolné, nevážné, nepo- slušné, právům nepoddané a statečkův svých mrhače, přísežní a saudce jednohokaždého města budau a moc mají trestati; ale všeckny také lidi letité a obyvatelé měst svých, jakéhož pak koli, buď mužského aneb ženského pohlaví, kteřížby právu pod- dáni býti nechtěli, ale své vůle požívali, na potupu a zlehčení práva i úřadníkův Jeho Milosti Královské co takového bráti by před sebe chtěli, životy vedauce rozpustilé a sami živi jsauce neřádně, statky své vlastní aneb jiných, na škodu svau aneb ji- ných, marně by utráceli, a jsauce z toho napomenuti, aby toho přestali, toho by učiniti zanedbali a nijakž napraviti nechtěli: tehdy přísežní budau k nim moci, buď vězením, buď peněžitými pokutami přikračovati, aneb také do jistých let, ano na věčnost je z měst vypovídati. Ano i starším a letitým lidem svá vůle v rozpustilosti a mrhání statkův dopuštěna býti nemá; než buď vězením nebo peněžitými pokutami má se k nim přikračovati.
128 O lidech mladých. Pakliby ti a takoví mladí lidé své vůle v tom požívati a na právo málo dbáti chtěli: tehdy (poněvadž právu náležité jest to opatrovati, aby žádný ani svých vlastních věcí zle a ke zlému nepožíval) právo na takové lidi mladé bude moci hned sáhnauti, je do vězení vzíti a v statek jich se mocně k užívání obecnému dobrému uvázati; a ty lidi mladé i s těmi, kteřížby je v tom fedrovali a na to vedli, aby hanebně a marně statky své utráceli, do jistých let z města vypovědíti, a cíl i čas jistý jim uložiti, aby předkem se provandrovali, jiné mysli a rozumu zdravějšího tam nabyli, a okusíce bídy, psoty a nauze, uměli se potom vážněji, poctivěji i pokojněji chovati a střídmosti při všech věcech, i také při užívání statkův svých, požívati; tak aby statky ty, kteréž jim rodičové s prací velikau nachovali a po sobě pozůstavili, k dobrému svému obraceli, a mezi lidmi dobrými obcujíce, ctně, šlechetně a křesťansky živi byli. Lidé mladí do let pětimecítma věku svého slovau. A ti jestli žeby statky své marně a hanebně s nevěstkami a pochlebníky svými, na hanbu rodičův a žalost přátel, na právo málo dbáti chtějíce, utráceli: právo je do vězení vzíti a v statek jich se mocně k užívání obecnému dobrému uvázati, a ty lidi i fedrovníky jejich do jistých let z města vypovědíti moci bude. IV. A netoliko takové lidi mladé, svévolné, nevážné, nepo- slušné, právům nepoddané a statečkův svých mrhače, přísežní a saudce jednohokaždého města budau a moc mají trestati; ale všeckny také lidi letité a obyvatelé měst svých, jakéhož pak koli, buď mužského aneb ženského pohlaví, kteřížby právu pod- dáni býti nechtěli, ale své vůle požívali, na potupu a zlehčení práva i úřadníkův Jeho Milosti Královské co takového bráti by před sebe chtěli, životy vedauce rozpustilé a sami živi jsauce neřádně, statky své vlastní aneb jiných, na škodu svau aneb ji- ných, marně by utráceli, a jsauce z toho napomenuti, aby toho přestali, toho by učiniti zanedbali a nijakž napraviti nechtěli: tehdy přísežní budau k nim moci, buď vězením, buď peněžitými pokutami přikračovati, aneb také do jistých let, ano na věčnost je z měst vypovídati. Ano i starším a letitým lidem svá vůle v rozpustilosti a mrhání statkův dopuštěna býti nemá; než buď vězením nebo peněžitými pokutami má se k nim přikračovati.
Strana 129
D. XL—XLII. 129 D. XL. Kdožby jaké summy půjčil lidem mladým, totižto pacho- líku, nežby osmnácti, a děvečce, nežby patnácti let věku svého došli; aneb těm, kteříž by ještě v moci svých rodičův aneb po- ručníkův byli, bez vědomí a povolení rodičův; též sirotkům bez vědomí a povolení jich poručníkův: takovau summau rodičové ani poručníci půjčujícímu povinnovati nebudau. A ti lidé mladí i také sirotci, vkročíce v statky sobě náležející, budau potom vůli míti, takové půjčky buď splatiti, aneb jich tak nechati. Kdoby jaké summy půjčil lidem nezletilým aneb těm, kteří by v moci rodičův neb poručníkův byli, bez povolení jich: o takovau summu půjču- jící přijdau. D. XLI. Rodičové, kdyžby vám Pán Bůh dítky dáti ráčil, péči a zvláštní bedlivost o ně mějte, aby dobrému hned z mladosti své zvykali, Pána Boha se báli, životův zahálčivých a rozpusti- lých nevedli, učení aneb řemesel, k nimžby dáni, aneb k služ- bám obráceni byli, aby pilni jsauce, své povinnosti věrně a bedlivě vykonávali. Pakliby nedbánlivostí a chaulostivostí vaší to scházelo, tak žeby dítky váše tudy v rozpustilosti a v ne- pravosti se vydávali: právo přísně podle jich zaslaužení a vám k zarmaucení i k hanbě trestati je bude. Rodičové děti své hned z mladosti k dobrému veďte. Pakli byste toho zanedbali a dítky vaše tudy v rozpustilosti by se vydávali: právo je přísně vám k zarmaucení i k hanbě trestati bude. DE TESTAMENTIS et ultimis voluntatibus hominum. O kšaftích a o poslední vůli lidí z tohoto světa sešlých. D. XLII. I. Kšaft jest poslední vůle lidské spravedlivé uložení a nařízení. Aneb jest jistý konečný a jako poslední úmysl o tom, cožby aneb jakby kdo chtěl co po smrti své míti, aby to tak Práva městská. 9
D. XL—XLII. 129 D. XL. Kdožby jaké summy půjčil lidem mladým, totižto pacho- líku, nežby osmnácti, a děvečce, nežby patnácti let věku svého došli; aneb těm, kteříž by ještě v moci svých rodičův aneb po- ručníkův byli, bez vědomí a povolení rodičův; též sirotkům bez vědomí a povolení jich poručníkův: takovau summau rodičové ani poručníci půjčujícímu povinnovati nebudau. A ti lidé mladí i také sirotci, vkročíce v statky sobě náležející, budau potom vůli míti, takové půjčky buď splatiti, aneb jich tak nechati. Kdoby jaké summy půjčil lidem nezletilým aneb těm, kteří by v moci rodičův neb poručníkův byli, bez povolení jich: o takovau summu půjču- jící přijdau. D. XLI. Rodičové, kdyžby vám Pán Bůh dítky dáti ráčil, péči a zvláštní bedlivost o ně mějte, aby dobrému hned z mladosti své zvykali, Pána Boha se báli, životův zahálčivých a rozpusti- lých nevedli, učení aneb řemesel, k nimžby dáni, aneb k služ- bám obráceni byli, aby pilni jsauce, své povinnosti věrně a bedlivě vykonávali. Pakliby nedbánlivostí a chaulostivostí vaší to scházelo, tak žeby dítky váše tudy v rozpustilosti a v ne- pravosti se vydávali: právo přísně podle jich zaslaužení a vám k zarmaucení i k hanbě trestati je bude. Rodičové děti své hned z mladosti k dobrému veďte. Pakli byste toho zanedbali a dítky vaše tudy v rozpustilosti by se vydávali: právo je přísně vám k zarmaucení i k hanbě trestati bude. DE TESTAMENTIS et ultimis voluntatibus hominum. O kšaftích a o poslední vůli lidí z tohoto světa sešlých. D. XLII. I. Kšaft jest poslední vůle lidské spravedlivé uložení a nařízení. Aneb jest jistý konečný a jako poslední úmysl o tom, cožby aneb jakby kdo chtěl co po smrti své míti, aby to tak Práva městská. 9
Strana 130
130 O kšaftích a poslední vůli. a nejinák zachováno bylo, a vůle jeho poslední k změnění aby nepřicházela, než v své celosti zůstala. Kšaft jest pronešení poslední vůle člověka o tom, coby chtěl, aby po jeho smrti držáno a zachováno bylo. II. A kšaft slove jako vysvědčení a pronešení mysli a aumyslu našeho. III. Kdožbykoli kšaft dělati chtěl, má při rozumu zdravém a při paměti dobré býti. Neb blázni a lidé pošetilí, ani ti, ježtoby pamět potratili, kšaftův činiti nemohau. Kšaft kdo chce činiti, má zdravý rozum a pamět dobrau míti. IV. Však na škodu to kšaftu není, by největší kšaftující nemocí ztížen byl, když jedné rozum a pamět se při něm shledá toho času, když kšaftuje; nebo při kšaftích šetří se roz- umu a paměti, ne nedostatku těla, ne nezdraví, ne sešlosti věku, aneb nemoci kšaftujícího. V. A protož, kdožbykoli z těch, jimž práva kšaftův činiti nezbraňují, o statku svém svobodném kšaft a pořízení činiti chtěl, má a povinen bude tento pořádek a tyto solennitates, to jest, slavnosti při tom zachovati. D. XLIII. I. Předkem, poněvadž kšaft nic jiného není, než lidského aumyslu a vůle spravedlivé a poslední pronešení o tom, cožby kdo chtěl, aby po jeho smrti držáno a zachováno bylo: protož umí-li, aneb může-li pro nedostatek zdraví svého sám psáti, tehdy vůli svau poslední bude moci, vedle své libosti, sám sobě sepsati. Kdo umí a pro nedostatek zdraví může, chce-li sobě sám vedle své libosti kšaft sepsati, to buď. II. Pakliby nechtěl, aneb nemohl sám toho vykonati: tehdy ten a takový kšaft svůj může dáti na čemžkoli a komuž koli sobě sepsati, pečetí aneb sekrétem svým, aneb někoho jiného, kohožby se v tom dožádal, jej zapečetiti, aneb tak ne- zapečetěného zanechati; kdyžby toliko před svědky kšaftovními, to jest, před lidmi dobrými, k němu na kšaft k žádosti jeho vyslanými, aneb od něho dožádanými, sám austně k vůli takové své poslední se přiznal; proto, že na vysvědčení svědkův
130 O kšaftích a poslední vůli. a nejinák zachováno bylo, a vůle jeho poslední k změnění aby nepřicházela, než v své celosti zůstala. Kšaft jest pronešení poslední vůle člověka o tom, coby chtěl, aby po jeho smrti držáno a zachováno bylo. II. A kšaft slove jako vysvědčení a pronešení mysli a aumyslu našeho. III. Kdožbykoli kšaft dělati chtěl, má při rozumu zdravém a při paměti dobré býti. Neb blázni a lidé pošetilí, ani ti, ježtoby pamět potratili, kšaftův činiti nemohau. Kšaft kdo chce činiti, má zdravý rozum a pamět dobrau míti. IV. Však na škodu to kšaftu není, by největší kšaftující nemocí ztížen byl, když jedné rozum a pamět se při něm shledá toho času, když kšaftuje; nebo při kšaftích šetří se roz- umu a paměti, ne nedostatku těla, ne nezdraví, ne sešlosti věku, aneb nemoci kšaftujícího. V. A protož, kdožbykoli z těch, jimž práva kšaftův činiti nezbraňují, o statku svém svobodném kšaft a pořízení činiti chtěl, má a povinen bude tento pořádek a tyto solennitates, to jest, slavnosti při tom zachovati. D. XLIII. I. Předkem, poněvadž kšaft nic jiného není, než lidského aumyslu a vůle spravedlivé a poslední pronešení o tom, cožby kdo chtěl, aby po jeho smrti držáno a zachováno bylo: protož umí-li, aneb může-li pro nedostatek zdraví svého sám psáti, tehdy vůli svau poslední bude moci, vedle své libosti, sám sobě sepsati. Kdo umí a pro nedostatek zdraví může, chce-li sobě sám vedle své libosti kšaft sepsati, to buď. II. Pakliby nechtěl, aneb nemohl sám toho vykonati: tehdy ten a takový kšaft svůj může dáti na čemžkoli a komuž koli sobě sepsati, pečetí aneb sekrétem svým, aneb někoho jiného, kohožby se v tom dožádal, jej zapečetiti, aneb tak ne- zapečetěného zanechati; kdyžby toliko před svědky kšaftovními, to jest, před lidmi dobrými, k němu na kšaft k žádosti jeho vyslanými, aneb od něho dožádanými, sám austně k vůli takové své poslední se přiznal; proto, že na vysvědčení svědkův
Strana 131
D. XLIII XLIV. 131 kšaftovních všecka téměř podstata kšaftův městských záležeti bude. Kteréžto tak sepsané pořízení slauti bude testamentum scriptum, to jest, kšaft sepsaný. Pakliby chtěl jinému dáti kšaft sepsati a svým neb jiným, koho by se dožádal, sekrétem nebo pečetí zapečetiti, nebo také nezapečetěného ne- chati: kdyžby toliko před svědky kšaftovními sám austně k němu se při- znal, to také může učiniti. III. Ten pak kšaft svůj tak sepsaný buď za času svého zdraví bude moci kšaftující do raddy podati a jej k schování právu dáti; aneb dvěma osobám dobře zachovalým zapečetěného svěřiti; anebo leže v těžké nemoci, práva, to jest, purkmistra aneb předního správce toho města, aby k němu vyslány byly dvě osoby, se dožádati. Aneb také týž kšaftující v své takové potřebě bude moci ke dvěma aneb více osobám mužského po- hlaví dobře zachovalým poslati a jich skrze posla aneb jiného přítele svého požádati, aby k němu přišli, žeby jim kšaftu svého tak sepsaného svěřiti, aneb před nimi pořízení učiniti a svau vůli oznámiti chtěl. Kterýmžto, kdyžby k němu přišli, poděkování učině, má-li kšaft tak svůj na čemžkoli, to jest, buď na papíře, buď na dešťce, buď na tabulce, anebo na jiné jakéžkoli věci (kdyžby jediné mohlo se vyčísti) sepsaný, tak jim ho podati má s tím doložením: „Což jsem koli tuto napsal, aneb sobě sepsati rozkázal, vězte, že to aneb ta jest celá, do- konalá a poslední vůle má,“ aneb jiná slova k těm podobná osobám těm promluvě, jimiž by toliko vůli svau poslední po- tvrzoval a k takovému kšaftu, spisu svému a k vůli své o statku svém poslední, před nimi se přiznával. Tehdy kšaft ten od kšaftujícího bude pořádně již učiněný. Sepsaného kšaftu, kdo chce, může za zdraví svého do raddy podati anebo dvěma osobám dobře zachovalým zapečetěného svěřiti; anebo leže v nemoci práva se dožádati, aby k němu dvě osoby vyslány byly; anebo skrze posla dvau nebo víc osob požádati, aby k němu přišly, že jim kšaftu svého chce svěřiti; aneb před nimi pořízení učiniti, kterýmžto, kdyžby k němu přišly, poděkování učině, kšaftu jim podá s tím doložením: „Co jsem koli tuto napsal neb napsati dal, vězte, že to má dokonalá a poslední vůle jest.“ D. XLIV. I. Však což se prošení aneb dožádaní svědkův dotýče, tak se tomu rozuměti má. By pak kšaftující sám austně ne- 9.*
D. XLIII XLIV. 131 kšaftovních všecka téměř podstata kšaftův městských záležeti bude. Kteréžto tak sepsané pořízení slauti bude testamentum scriptum, to jest, kšaft sepsaný. Pakliby chtěl jinému dáti kšaft sepsati a svým neb jiným, koho by se dožádal, sekrétem nebo pečetí zapečetiti, nebo také nezapečetěného ne- chati: kdyžby toliko před svědky kšaftovními sám austně k němu se při- znal, to také může učiniti. III. Ten pak kšaft svůj tak sepsaný buď za času svého zdraví bude moci kšaftující do raddy podati a jej k schování právu dáti; aneb dvěma osobám dobře zachovalým zapečetěného svěřiti; anebo leže v těžké nemoci, práva, to jest, purkmistra aneb předního správce toho města, aby k němu vyslány byly dvě osoby, se dožádati. Aneb také týž kšaftující v své takové potřebě bude moci ke dvěma aneb více osobám mužského po- hlaví dobře zachovalým poslati a jich skrze posla aneb jiného přítele svého požádati, aby k němu přišli, žeby jim kšaftu svého tak sepsaného svěřiti, aneb před nimi pořízení učiniti a svau vůli oznámiti chtěl. Kterýmžto, kdyžby k němu přišli, poděkování učině, má-li kšaft tak svůj na čemžkoli, to jest, buď na papíře, buď na dešťce, buď na tabulce, anebo na jiné jakéžkoli věci (kdyžby jediné mohlo se vyčísti) sepsaný, tak jim ho podati má s tím doložením: „Což jsem koli tuto napsal, aneb sobě sepsati rozkázal, vězte, že to aneb ta jest celá, do- konalá a poslední vůle má,“ aneb jiná slova k těm podobná osobám těm promluvě, jimiž by toliko vůli svau poslední po- tvrzoval a k takovému kšaftu, spisu svému a k vůli své o statku svém poslední, před nimi se přiznával. Tehdy kšaft ten od kšaftujícího bude pořádně již učiněný. Sepsaného kšaftu, kdo chce, může za zdraví svého do raddy podati anebo dvěma osobám dobře zachovalým zapečetěného svěřiti; anebo leže v nemoci práva se dožádati, aby k němu dvě osoby vyslány byly; anebo skrze posla dvau nebo víc osob požádati, aby k němu přišly, že jim kšaftu svého chce svěřiti; aneb před nimi pořízení učiniti, kterýmžto, kdyžby k němu přišly, poděkování učině, kšaftu jim podá s tím doložením: „Co jsem koli tuto napsal neb napsati dal, vězte, že to má dokonalá a poslední vůle jest.“ D. XLIV. I. Však což se prošení aneb dožádaní svědkův dotýče, tak se tomu rozuměti má. By pak kšaftující sám austně ne- 9.*
Strana 132
132 O kšaftích a poslední vůli. prosil, aneb pro nemoc prositi nemohl, když jediné jménem jeho skrze kohokoli jiného od kšaftujícího, však s volí jeho, se prosí: tak se to děje, jakoby on austně sám prosil. Když toliko kšaftující potomně k tomu se před svědky kšaftovními přizná, že pro ně posílal a jich za to, aby k němu přišli, žádal, aneb kdyžby jim, že jsau k němu přišli, poděkování z toho učinil. Svědkův kšaftovních má se kšaftující, aby k němu přišli, dožádati skrze kohokoli, když se toliko k tomu přizná aneb přišlým poděkování učiní. II. To kdyžby nemocný vykonal: tehdy ti, kteříž u něho byli a od něho takové přiznání slyšeli, aneb žeby kšaftující za svého zdraví jim kšaftu svého svěřil, majíce takový kšaft, po smrti jeho jakožto svědkové ku právu ho dodadí. A téhož kšaftu bez přísahy vysvědčení učiní skrze relací aneb zprávu; to jest, před právem oznámí a zprávu toliko učiní, „že jsau byli od toho N. (jménem pravým ho jmenujíce) požádáni; kte- rýžto nejprvé jim poděkovav, kšaftu svého potom jim podal, aneb v místě jistém jim jej ukázal, a při tom oznámil, že tato aneb ta celá dokonalá a poslední vůle jeho jest.“ Aneb, „že nám tento N. za své živnosti kšaftu tohoto svěřil, a žádal, abychom ho po smrti jeho do raddy před právo podali, pravě, že tu celá a poslední vůle jeho sepsaná jest. Kšaftův vysvědčování bez přísahy se díti má. III. Po jejichžto takovém a tak pořádném vysvědčení kšaft ten vůbec se vyhlásí, jednomukaždému, kdožby toho požádal, a kolikrát by toho potřeba ukazovala, přečten bude. Po vysvědčení kšaft se vyhlásiti a vůbec přečísti má. D. XLV. Pakliby kšaftující kšaftu sepsaného neměl, než toliko před těmi, jichž by se po někom dožádal, aby k němu na kšaft přišli, austně vůli by svau poslední oznamoval a jim, aby ji před právem po smrti jeho vysvědčili, poraučel: tehdy takový kšaft, kterýž austním poručením a nařízením se vykonává, testamentum nuncupativum slauti bude, to jest, kšaft a pořízení austní. A to takové austní pořízení, kdyžby před právem pořádně vy- svědčeno bylo, také za kšaft pořádný držáno bude. Pakliby kdo chtěl kšaft austní učiniti: tehdy před svědky dožádanými má vůli svau poslední oznámiti, a jim, aby ji před právem po smrti jeho vysvědčili, poručiti. Oni když pořádně vysvědčí, kšaft pořádný bude.
132 O kšaftích a poslední vůli. prosil, aneb pro nemoc prositi nemohl, když jediné jménem jeho skrze kohokoli jiného od kšaftujícího, však s volí jeho, se prosí: tak se to děje, jakoby on austně sám prosil. Když toliko kšaftující potomně k tomu se před svědky kšaftovními přizná, že pro ně posílal a jich za to, aby k němu přišli, žádal, aneb kdyžby jim, že jsau k němu přišli, poděkování z toho učinil. Svědkův kšaftovních má se kšaftující, aby k němu přišli, dožádati skrze kohokoli, když se toliko k tomu přizná aneb přišlým poděkování učiní. II. To kdyžby nemocný vykonal: tehdy ti, kteříž u něho byli a od něho takové přiznání slyšeli, aneb žeby kšaftující za svého zdraví jim kšaftu svého svěřil, majíce takový kšaft, po smrti jeho jakožto svědkové ku právu ho dodadí. A téhož kšaftu bez přísahy vysvědčení učiní skrze relací aneb zprávu; to jest, před právem oznámí a zprávu toliko učiní, „že jsau byli od toho N. (jménem pravým ho jmenujíce) požádáni; kte- rýžto nejprvé jim poděkovav, kšaftu svého potom jim podal, aneb v místě jistém jim jej ukázal, a při tom oznámil, že tato aneb ta celá dokonalá a poslední vůle jeho jest.“ Aneb, „že nám tento N. za své živnosti kšaftu tohoto svěřil, a žádal, abychom ho po smrti jeho do raddy před právo podali, pravě, že tu celá a poslední vůle jeho sepsaná jest. Kšaftův vysvědčování bez přísahy se díti má. III. Po jejichžto takovém a tak pořádném vysvědčení kšaft ten vůbec se vyhlásí, jednomukaždému, kdožby toho požádal, a kolikrát by toho potřeba ukazovala, přečten bude. Po vysvědčení kšaft se vyhlásiti a vůbec přečísti má. D. XLV. Pakliby kšaftující kšaftu sepsaného neměl, než toliko před těmi, jichž by se po někom dožádal, aby k němu na kšaft přišli, austně vůli by svau poslední oznamoval a jim, aby ji před právem po smrti jeho vysvědčili, poraučel: tehdy takový kšaft, kterýž austním poručením a nařízením se vykonává, testamentum nuncupativum slauti bude, to jest, kšaft a pořízení austní. A to takové austní pořízení, kdyžby před právem pořádně vy- svědčeno bylo, také za kšaft pořádný držáno bude. Pakliby kdo chtěl kšaft austní učiniti: tehdy před svědky dožádanými má vůli svau poslední oznámiti, a jim, aby ji před právem po smrti jeho vysvědčili, poručiti. Oni když pořádně vysvědčí, kšaft pořádný bude.
Strana 133
D. XLV—XLVIII. 133 D. XLVI. I. V tom pak jest rozdil tento. Jestliže se kdo chce dožádati na právu, to jest, na purkmistru, aby k němu byli dva z přísežných konšelův anebo z jiných přísežných vysláni, kteřížby při jeho kšaftu a zřízení za svědky byli: tehdy to také stálé býti může a má. II. Pakliby toho pro nenadálau potřebu aneb pro krátkost času kšaftující dojíti nemohl: tehdy může se dožádati sám dvau aneb tří, aneb koliko koli chce, sausedův aneb obyvatelův pod tím právem osedlých aneb také neosedlých, kdežby koli kšaftu- jící nemocí byl postižen, jediné toliko zachovalých a hodno- věrných, buďto přísežných, aneb nepřísežných, aby při jeho kšaftovním zřízení byli; to také stálé a za pořádné u práva bude. Kdo chce kšaft činiti, může práva žádati, aby k němu dvě osoby přísežné vyslány byly na kšaft; anebo skrze posla osob dvau zachova- lých a hodnověrných, by přísežné nebyly, se dožádati, aby při jeho kšaftu byly. D. XLVII. Kšaft zajisté může jedenkaždý člověk udělati, a na kte- rémžkoli byl by aneb chtěl by místě. Kteřížto svědkové mají obzvláštně k tomu (jakž veyš dotčeno) skrze osobu aneb osoby od nemocného k nim vyslanau aneb vyslané prošeni býti, aby při takovém kšaftu byli. Kšaft na každém místě dělán býti může před svědky dožádanými. D. XLVIII. I. Než svědkové, kdyby náhodau aneb za jinau příčinau k nemocnému přišli: tehdy jich svědectví tak příjemné býti nemůže. Leč by ti, kterýchžby kšaftující ze jména žádal, k tomu přispěti nemohli, a tito k tomu náhodau přišli, toho všeho po- vědomi byli, tak žeby pro rychlost smrti nemocný a kšaftující dočekati jich nemohl: tehdy ti, kteříž k tomu náhodau se při- trefili a vůli poslední kšaftujícího sobě poručenau měli, v té tak nuzné potřebě, kšaftu takového aneb vůle poslední svědkové býti mohau. II. Však ti a takoví svědkové náhodau případní budau povinni, na to závazek učiniti a potomně, což v pravdě od ne-
D. XLV—XLVIII. 133 D. XLVI. I. V tom pak jest rozdil tento. Jestliže se kdo chce dožádati na právu, to jest, na purkmistru, aby k němu byli dva z přísežných konšelův anebo z jiných přísežných vysláni, kteřížby při jeho kšaftu a zřízení za svědky byli: tehdy to také stálé býti může a má. II. Pakliby toho pro nenadálau potřebu aneb pro krátkost času kšaftující dojíti nemohl: tehdy může se dožádati sám dvau aneb tří, aneb koliko koli chce, sausedův aneb obyvatelův pod tím právem osedlých aneb také neosedlých, kdežby koli kšaftu- jící nemocí byl postižen, jediné toliko zachovalých a hodno- věrných, buďto přísežných, aneb nepřísežných, aby při jeho kšaftovním zřízení byli; to také stálé a za pořádné u práva bude. Kdo chce kšaft činiti, může práva žádati, aby k němu dvě osoby přísežné vyslány byly na kšaft; anebo skrze posla osob dvau zachova- lých a hodnověrných, by přísežné nebyly, se dožádati, aby při jeho kšaftu byly. D. XLVII. Kšaft zajisté může jedenkaždý člověk udělati, a na kte- rémžkoli byl by aneb chtěl by místě. Kteřížto svědkové mají obzvláštně k tomu (jakž veyš dotčeno) skrze osobu aneb osoby od nemocného k nim vyslanau aneb vyslané prošeni býti, aby při takovém kšaftu byli. Kšaft na každém místě dělán býti může před svědky dožádanými. D. XLVIII. I. Než svědkové, kdyby náhodau aneb za jinau příčinau k nemocnému přišli: tehdy jich svědectví tak příjemné býti nemůže. Leč by ti, kterýchžby kšaftující ze jména žádal, k tomu přispěti nemohli, a tito k tomu náhodau přišli, toho všeho po- vědomi byli, tak žeby pro rychlost smrti nemocný a kšaftující dočekati jich nemohl: tehdy ti, kteříž k tomu náhodau se při- trefili a vůli poslední kšaftujícího sobě poručenau měli, v té tak nuzné potřebě, kšaftu takového aneb vůle poslední svědkové býti mohau. II. Však ti a takoví svědkové náhodau případní budau povinni, na to závazek učiniti a potomně, což v pravdě od ne-
Strana 134
134 U kšaftích a poslední vůli. mocného slyšeli, vyznati. Kteréžto jejich vyznání za kšaft při právu přijato bude, a časem svým (nebude-li žádných jiných překážek právních, ani jiných příčin k zrušení) k stvrzení přijde. Svědkové, kteří by náhodau a za jinau příčinau k nemocnému přišli, v nuzné toliko potřebě také kšaft (však závazek prvé na to učiníce) vy- svědčiti mohau. D. XLIX. Ti pak svědkové, kteřížby byli řádně a podle práva, jakž již dotčeno jest, od kšaftujícího požádáni, a aby na kšaft přišli, povoláni aneb prošeni; buďto žeby kšaft sepsaný měli, aneb také žeby toliko jej v svých pamětech drželi a potomně jej vedle snešení pamětí svých sepsali aneb sepsati poručili: tehdy takové jich pořádné poslední vůle z světa sešlého vysvědčení při právě za kšaft přijato býti má. Svědkové kšaftovní když pořádně vysvědčí kšaft buď psaný neb austní, v spis jej uvedauce: místo své u práva míti bude. D. L. A při nejmenším jednohokaždého kšaftu dva svědkové, lidé hodní a dobře zachovalí mužského pohlaví, býti mají podle práva. Lečby po vykonání aneb udělání kšaftu, jakž se to času morního přihází, nenadálau smrtí zachvácen byl a kvapně z to- hoto světa, prvé nežli jest mohl kšaft k vysvědčení přijíti, jeden z těch svědkův sešel: tehdy, v té toliko jedné příčině samé, kšaft sepsaný od pozůstalého jednoho svědka s přísahau bude moci vysvědčen býti. Dva svědkové kšaftovní buďte. Umře-li jeden z nich, než kšaft k vy- svědčení přijde, tehdy pozůstalý jeden svědek s přísahau jej vysvědčí. D. LI. Jestli žeby pak času morního oba kšaftovní svědkové, prvé nežliby týž kšaft k vysvědčení přišel, zemřeli; a to by se před právem prokázalo, že týmž svědkům kšaftující kšaftu svého svěřil; a ten kšaft bylby v statku toho některého svědka speče- těný a neporušený nalezen: saudcové a právo pilně toho po- vážiti mají, a nenajdau-li žádného fortele, budau jej povinni, žádali-li by toho kšaftujícího přátelé a nebylo-li by nic jiného na překážku, stvrditi. Zemrau-li oba svědkové kšaftovní prvé, nežli kšaft k vysvědčení přijde; a to by se ukázalo, že jim kšaftující svěřil svého kšaftu, kterýžby v statku
134 U kšaftích a poslední vůli. mocného slyšeli, vyznati. Kteréžto jejich vyznání za kšaft při právu přijato bude, a časem svým (nebude-li žádných jiných překážek právních, ani jiných příčin k zrušení) k stvrzení přijde. Svědkové, kteří by náhodau a za jinau příčinau k nemocnému přišli, v nuzné toliko potřebě také kšaft (však závazek prvé na to učiníce) vy- svědčiti mohau. D. XLIX. Ti pak svědkové, kteřížby byli řádně a podle práva, jakž již dotčeno jest, od kšaftujícího požádáni, a aby na kšaft přišli, povoláni aneb prošeni; buďto žeby kšaft sepsaný měli, aneb také žeby toliko jej v svých pamětech drželi a potomně jej vedle snešení pamětí svých sepsali aneb sepsati poručili: tehdy takové jich pořádné poslední vůle z světa sešlého vysvědčení při právě za kšaft přijato býti má. Svědkové kšaftovní když pořádně vysvědčí kšaft buď psaný neb austní, v spis jej uvedauce: místo své u práva míti bude. D. L. A při nejmenším jednohokaždého kšaftu dva svědkové, lidé hodní a dobře zachovalí mužského pohlaví, býti mají podle práva. Lečby po vykonání aneb udělání kšaftu, jakž se to času morního přihází, nenadálau smrtí zachvácen byl a kvapně z to- hoto světa, prvé nežli jest mohl kšaft k vysvědčení přijíti, jeden z těch svědkův sešel: tehdy, v té toliko jedné příčině samé, kšaft sepsaný od pozůstalého jednoho svědka s přísahau bude moci vysvědčen býti. Dva svědkové kšaftovní buďte. Umře-li jeden z nich, než kšaft k vy- svědčení přijde, tehdy pozůstalý jeden svědek s přísahau jej vysvědčí. D. LI. Jestli žeby pak času morního oba kšaftovní svědkové, prvé nežliby týž kšaft k vysvědčení přišel, zemřeli; a to by se před právem prokázalo, že týmž svědkům kšaftující kšaftu svého svěřil; a ten kšaft bylby v statku toho některého svědka speče- těný a neporušený nalezen: saudcové a právo pilně toho po- vážiti mají, a nenajdau-li žádného fortele, budau jej povinni, žádali-li by toho kšaftujícího přátelé a nebylo-li by nic jiného na překážku, stvrditi. Zemrau-li oba svědkové kšaftovní prvé, nežli kšaft k vysvědčení přijde; a to by se ukázalo, že jim kšaftující svěřil svého kšaftu, kterýžby v statku
Strana 135
D. XLIX—LIII. 135 toho některého svědka neporušený nalezen byl: právo na žádost kšaftujícího přátel, nebylo-li by při něm žádného fortele a nic jiného na překážku, jej i stvrditi povinno bude. D. LII. I. Každý kšaft poněvadž se na vůli člověka zasazuje, a vůle každého člověka jest neustavičná, vrtkavá a k proměni- tedlnosti náchylná, a samau toliko smrtí umírajících potvrzují se kšaftové: protož jednomukaždému té se svobody propůjčuje, aby před smrtí svau tolikrát, kolikrát by koli se mu líbilo a zdálo, vůli svau poslední změniti mohl; kšaft, kolikrátby mu toho po- třeba kázala, jiný a jiný udělati, dotad, dokavádžby živ byl, rozumu a paměti požíval. Jeden může kšaftovati, kolikrát chce, rozumu a paměti užívaje. II. Avšak ten toliko kšaft a ta poslední vůle jeho ostane a za pořádnau držána bude, kterýžby kšaft aneb kteréžby po- řízení jeho nejposlednější, vedle pořádku práva, rozumem zdravým a dobrau pamětí k vykonání svému přišlo. Nebo ne několik kšaftův, ale toliko jediný a ten, kterýžby byl nejposlednější a pořádně vykonaný, zůstati má. Však kšaft nejposlednější zůstati a za pořádný držán býti má. III. A tak, poněvadž kšaftové na svobodné vůli člověka každého až do nejposlednější hodinky záležejí: tau svobodnau vůlí kšaftující předešlé své všecky kšafty umrtvuje; by pak v posledním kšaftu svém kšaftující o předešlých kšaftích žádné důminky neučinil, ani předešlých neodvolal. Neb ten jiné všecky umrtvuje, by pak kšaftující svých předešlých kšaftův neodvolal, a o nich žádné důminky neučinil. IV. A může sobě, kdož chce, na několika exemplářích kšaft svůj dáti sepsati, však tak, aby rozdílného smyslu v sobě neobsahovaly; než jeden a týž rozum vůle kšaftujícího v jedno- stejných slovích aby byl. A tak za jeden toliko pořádný kšaft všickni ti nejposléz učinění u práva se položí. Kšaft, jeden smysl a jednostejná slova v sobě obsahující, na několika exemplářích napsán býti může. D. LIII. I. Podstata pak jednohokaždého kšaftu při právě městském na tomto téměř záleží. Jedno, aby týmž kšaftem někdo aneb
D. XLIX—LIII. 135 toho některého svědka neporušený nalezen byl: právo na žádost kšaftujícího přátel, nebylo-li by při něm žádného fortele a nic jiného na překážku, jej i stvrditi povinno bude. D. LII. I. Každý kšaft poněvadž se na vůli člověka zasazuje, a vůle každého člověka jest neustavičná, vrtkavá a k proměni- tedlnosti náchylná, a samau toliko smrtí umírajících potvrzují se kšaftové: protož jednomukaždému té se svobody propůjčuje, aby před smrtí svau tolikrát, kolikrát by koli se mu líbilo a zdálo, vůli svau poslední změniti mohl; kšaft, kolikrátby mu toho po- třeba kázala, jiný a jiný udělati, dotad, dokavádžby živ byl, rozumu a paměti požíval. Jeden může kšaftovati, kolikrát chce, rozumu a paměti užívaje. II. Avšak ten toliko kšaft a ta poslední vůle jeho ostane a za pořádnau držána bude, kterýžby kšaft aneb kteréžby po- řízení jeho nejposlednější, vedle pořádku práva, rozumem zdravým a dobrau pamětí k vykonání svému přišlo. Nebo ne několik kšaftův, ale toliko jediný a ten, kterýžby byl nejposlednější a pořádně vykonaný, zůstati má. Však kšaft nejposlednější zůstati a za pořádný držán býti má. III. A tak, poněvadž kšaftové na svobodné vůli člověka každého až do nejposlednější hodinky záležejí: tau svobodnau vůlí kšaftující předešlé své všecky kšafty umrtvuje; by pak v posledním kšaftu svém kšaftující o předešlých kšaftích žádné důminky neučinil, ani předešlých neodvolal. Neb ten jiné všecky umrtvuje, by pak kšaftující svých předešlých kšaftův neodvolal, a o nich žádné důminky neučinil. IV. A může sobě, kdož chce, na několika exemplářích kšaft svůj dáti sepsati, však tak, aby rozdílného smyslu v sobě neobsahovaly; než jeden a týž rozum vůle kšaftujícího v jedno- stejných slovích aby byl. A tak za jeden toliko pořádný kšaft všickni ti nejposléz učinění u práva se položí. Kšaft, jeden smysl a jednostejná slova v sobě obsahující, na několika exemplářích napsán býti může. D. LIII. I. Podstata pak jednohokaždého kšaftu při právě městském na tomto téměř záleží. Jedno, aby týmž kšaftem někdo aneb
Strana 136
136 O kšaftích a poslední vůli. někteří za dědice ustanoven a ustanoveni byli. Aneb při nej- menším, aby někomu a některým tak kšaftem statek byl odkázán a na ně se vztahoval, kdožby a kteřížby dluhy a závady ne- božtíka platiti a vůli kšaftujícího vykonati měli. A komuž se statek kšaftem na větším díle odkazuje, ten tuto vedle práva za dědice rozumín býti má. II. Druhé, aby kšaftující, před svědky téhož svého kšaftu, vůli svau oznámil aneb předložil, aneb k též vůli své sepsané aneb zapečetěné se přiznal, že ta vůle jeho poslední a konečná jest, řečí svau před týmiž svědky potvrzoval, jim ji svěřoval aneb před právem oznámiti a vysvědčiti poraučel. III. Třetí, aby jednohokaždého městského kšaftu před právem svědkové byli a jej pořádně vysvědčili, oznámíce, že jim takový kšaft od nebožtíka byl dán aneb svěřen za živnosti ještě jeho; aneb že jsau od kšaftujícího mluviti slyšeli, že jest se před nimi takto a v takových slovích k vůli své poslední přiznával, takto a takto o tom statku svém i o jiných věcech řídil a poraučel. IV. A těchto tří slavností pomíjeti se nemá; proto, že ten kšaft, při němžby slavností právních nebylo zachováno, za po- řádný u práva jmín a držán nebude. Kšaft bez slavností za pořádný držán býti nemá. Slavnosti pak jsau tyto: 1. Aby kšaftem dědic neb dědicové ustanoveni byli. A dědic jest ten, komu se statek na větším díle odkazuje. 2. Aby kšaftující vůli svau poslední před svědky neb právem oznámil, a jest-li sepsána, k ní se přiznal. 3. Aby kšaft pořádné vysvědčení měl. D. LIV. Než kdožby kšaftu svého sám ještě za živnosti své aneb po relátořích do raddy k schování a k věrné ruce spečetěného podal; na tom poněvadž, kdy a kterého léta i dne podán bývá, se poznamenává: protož kšaftu takového potřebí není vysvědčo- vati; než po smrti toho, k žádosti přátel a stran, čten a vy- hlášen býti má. Kšaftující podá-li kšaftu svého do raddy za živnosti: ten vysvědčování nepotřebuje.
136 O kšaftích a poslední vůli. někteří za dědice ustanoven a ustanoveni byli. Aneb při nej- menším, aby někomu a některým tak kšaftem statek byl odkázán a na ně se vztahoval, kdožby a kteřížby dluhy a závady ne- božtíka platiti a vůli kšaftujícího vykonati měli. A komuž se statek kšaftem na větším díle odkazuje, ten tuto vedle práva za dědice rozumín býti má. II. Druhé, aby kšaftující, před svědky téhož svého kšaftu, vůli svau oznámil aneb předložil, aneb k též vůli své sepsané aneb zapečetěné se přiznal, že ta vůle jeho poslední a konečná jest, řečí svau před týmiž svědky potvrzoval, jim ji svěřoval aneb před právem oznámiti a vysvědčiti poraučel. III. Třetí, aby jednohokaždého městského kšaftu před právem svědkové byli a jej pořádně vysvědčili, oznámíce, že jim takový kšaft od nebožtíka byl dán aneb svěřen za živnosti ještě jeho; aneb že jsau od kšaftujícího mluviti slyšeli, že jest se před nimi takto a v takových slovích k vůli své poslední přiznával, takto a takto o tom statku svém i o jiných věcech řídil a poraučel. IV. A těchto tří slavností pomíjeti se nemá; proto, že ten kšaft, při němžby slavností právních nebylo zachováno, za po- řádný u práva jmín a držán nebude. Kšaft bez slavností za pořádný držán býti nemá. Slavnosti pak jsau tyto: 1. Aby kšaftem dědic neb dědicové ustanoveni byli. A dědic jest ten, komu se statek na větším díle odkazuje. 2. Aby kšaftující vůli svau poslední před svědky neb právem oznámil, a jest-li sepsána, k ní se přiznal. 3. Aby kšaft pořádné vysvědčení měl. D. LIV. Než kdožby kšaftu svého sám ještě za živnosti své aneb po relátořích do raddy k schování a k věrné ruce spečetěného podal; na tom poněvadž, kdy a kterého léta i dne podán bývá, se poznamenává: protož kšaftu takového potřebí není vysvědčo- vati; než po smrti toho, k žádosti přátel a stran, čten a vy- hlášen býti má. Kšaftující podá-li kšaftu svého do raddy za živnosti: ten vysvědčování nepotřebuje.
Strana 137
D. LIV—LVI. 137 D. LV. I. Našel-li by se kšaft rukau vlastní z světa sešlého, buď na papíře aneb na čemžkoli jiném napsaný, kdekoli a v kterém- koli místě po smrti kšaftujícího, a žádné by pochybnosti nebylo, že jest rukau vlastní nebožtíka sepsaný; nýbrž taková jeho vlastní ruka při právě žeby provedena byla, a žádná jiná po- slednější vůle mimo tu kšaftujícího by se nenacházela: tehdy takový kšaft, vlastní rukau umrlého sepsaný, by ho pak žádný z kšaftovních svědkův před právem nevysvědčil, za pořádný při právu jmín a držán a potom i stvrzen býti má. II. A též rozuměti se má i o tom kšaftu, kterýžby byl od jiného sepsaný, však jestli žeby se kšaftující sám svau vlastní rukau v něm podepsal, a k tomu, že ta vůle poslední jeho jest, se přiznal, a ruka vlastní by v podepsání téhož kšaftu pro- vedena byla: tehdy též za kšaft pořádný při právě přijata bude. Neb pečet kšaftu nečiní, kdyžby toliko ruka vlastní se našla, a ten kšaft ku právu pořádně bylby podaný. III. A bylo-li by při konci kšaftu, vlastní rukau sepsaného, od nebožtíka doloženo, že na potvrzení toho sekrýtem aneb pečetí svau kšaft ten svůj zapečetil; a pečeti ani dátum při témž kšaftu by se nenacházelo: tehdy, když totiko vlastní ruka jest kšaftujícího, za pořádný přijat býti má. Kšaft kde koli nalezený, vlastní rukau z světa sešlého psaný, aneb v němž by se nebožtík vlastní rukau podepsal, a to se při právě provedlo: za pořádný držán býti má, by pak při něm datum, ani pečeti aneb sekrétu se nenacházelo, a v kšaftu stálo, že na potvrzení toho sekrýtem neb pečetí svau ten kšaft zapečetil. D. LVI. I. Po zavřeném a učiněném kšaftu chtěl-li by nemocný aneb kšaftující co ještě k poslední vůli své přidati: tehdy, po- volaje k sobě svědkův kšaftovních, jimž předešle o své vůli poslední oznámil, bude moci před nimi se ohlásiti, a cožby chtěl, k předešlé vůli své přidati, aneb ujíti a, by tak po jeho smrti zůstalo, seznati. A oni, cožby tak od něho poručeného měli, povinni budau, to před právem vysvědčiti; kteréžto vysvědčení jich za pořádné přijato a k předešlé vůli kšaftujícího připo- jeno bude.
D. LIV—LVI. 137 D. LV. I. Našel-li by se kšaft rukau vlastní z světa sešlého, buď na papíře aneb na čemžkoli jiném napsaný, kdekoli a v kterém- koli místě po smrti kšaftujícího, a žádné by pochybnosti nebylo, že jest rukau vlastní nebožtíka sepsaný; nýbrž taková jeho vlastní ruka při právě žeby provedena byla, a žádná jiná po- slednější vůle mimo tu kšaftujícího by se nenacházela: tehdy takový kšaft, vlastní rukau umrlého sepsaný, by ho pak žádný z kšaftovních svědkův před právem nevysvědčil, za pořádný při právu jmín a držán a potom i stvrzen býti má. II. A též rozuměti se má i o tom kšaftu, kterýžby byl od jiného sepsaný, však jestli žeby se kšaftující sám svau vlastní rukau v něm podepsal, a k tomu, že ta vůle poslední jeho jest, se přiznal, a ruka vlastní by v podepsání téhož kšaftu pro- vedena byla: tehdy též za kšaft pořádný při právě přijata bude. Neb pečet kšaftu nečiní, kdyžby toliko ruka vlastní se našla, a ten kšaft ku právu pořádně bylby podaný. III. A bylo-li by při konci kšaftu, vlastní rukau sepsaného, od nebožtíka doloženo, že na potvrzení toho sekrýtem aneb pečetí svau kšaft ten svůj zapečetil; a pečeti ani dátum při témž kšaftu by se nenacházelo: tehdy, když totiko vlastní ruka jest kšaftujícího, za pořádný přijat býti má. Kšaft kde koli nalezený, vlastní rukau z světa sešlého psaný, aneb v němž by se nebožtík vlastní rukau podepsal, a to se při právě provedlo: za pořádný držán býti má, by pak při něm datum, ani pečeti aneb sekrétu se nenacházelo, a v kšaftu stálo, že na potvrzení toho sekrýtem neb pečetí svau ten kšaft zapečetil. D. LVI. I. Po zavřeném a učiněném kšaftu chtěl-li by nemocný aneb kšaftující co ještě k poslední vůli své přidati: tehdy, po- volaje k sobě svědkův kšaftovních, jimž předešle o své vůli poslední oznámil, bude moci před nimi se ohlásiti, a cožby chtěl, k předešlé vůli své přidati, aneb ujíti a, by tak po jeho smrti zůstalo, seznati. A oni, cožby tak od něho poručeného měli, povinni budau, to před právem vysvědčiti; kteréžto vysvědčení jich za pořádné přijato a k předešlé vůli kšaftujícího připo- jeno bude.
Strana 138
138 O kšaftích a poslední vůli. II. Pakliby týchž svědkův aneb jednoho z nich na ten čas v své tak náhlé potřebě míti nemohl: tehdy ten a takový člověk nemocný bude moci, dožádaje se jiných dvau aneb tří lidí zachovalých, svau poslední vůli o statku svém vykonati a kšaft jiný učiniti. Kterýžto kšaft jeho, jakožto poslední, ne- bylo-li by žádné jiné v tom překážky, svůj průchod při právě míti bude. Po učiněném a zavřeném kšaftu chtěl-li by kšaftující co ještě k prv- nímu kšaftu přidati: to před svědky kšaftovními prvními oznámí, a oni to po smrti jeho před právem vysvědčí, a to též místo své u práva míti bude. Pakliby těch svědkův míti nemohl, povolá jiných, a před nimi kšaft jiný učiní, a ten jako poslední průchod svůj u práva míti bude. D. LVII. Také jestli žeby kšaftující kšaftem svým někomu všecek svůj statek dal a odkázal, a v témž kšaftu sobě by té a takové veyminky pozůstavil: „Chtěl-li bych ještě po učiněném a se- psaném kšaftu aneb na smrtedlné posteli co austně aneb po- sledním přidáním sepsaného kšaftu dáti a odkázati, to abych učiniti mohl“: i cožby koli toho tak od něho přidáno aneb poručeno při přítomnosti dvau dobře zachovalých lidí bylo, a k vysvědčení pořádnému přišlo, to tak stálé a pevné bude, jakoby prvním kšaftem to také obsaženo a k vůli jeho poslední přidáno bylo. Bude-li v kšaftu veyminka taková: „Chtěl-li bych po tomto kšaftu aneb na smrtedlné posteli co austně neb posledním přidáním sepsaného kšaftu dáti a odkázati, to abych mohl učiniti“: i cožby koli také přidáno aneb poručeno při přítomnosti dvau osob bylo, a k vysvědčení přišlo, to se vykonati má, jakoby prvním kšaftem obsaženo bylo. D. LVIII. I. Kšaftovní svědkové od práva k žádosti kšaftujícího vy- slaní, i od kšaftujícího prošeni a žádáni, i jiní všickni bez pří- sahy kšafty vysvědčovati mohau; proto, že kdyby lidé skrze to k přísahám nuceni byli, žádný by kšaftovním svědkem býti ne- chtěl. I aby tau přísahau taková náležitá pohodlnost a lidí nemocných, smrti na sebe očekávajících, důležité i rychlé potřeby k obmeškání a snad také k přetržení nepřicházely: protož kšaftovním svědkům přísahy právem od starodávna jsau pro- minuty, tak že od lidí dobře zachovalých toliko pořádné relací
138 O kšaftích a poslední vůli. II. Pakliby týchž svědkův aneb jednoho z nich na ten čas v své tak náhlé potřebě míti nemohl: tehdy ten a takový člověk nemocný bude moci, dožádaje se jiných dvau aneb tří lidí zachovalých, svau poslední vůli o statku svém vykonati a kšaft jiný učiniti. Kterýžto kšaft jeho, jakožto poslední, ne- bylo-li by žádné jiné v tom překážky, svůj průchod při právě míti bude. Po učiněném a zavřeném kšaftu chtěl-li by kšaftující co ještě k prv- nímu kšaftu přidati: to před svědky kšaftovními prvními oznámí, a oni to po smrti jeho před právem vysvědčí, a to též místo své u práva míti bude. Pakliby těch svědkův míti nemohl, povolá jiných, a před nimi kšaft jiný učiní, a ten jako poslední průchod svůj u práva míti bude. D. LVII. Také jestli žeby kšaftující kšaftem svým někomu všecek svůj statek dal a odkázal, a v témž kšaftu sobě by té a takové veyminky pozůstavil: „Chtěl-li bych ještě po učiněném a se- psaném kšaftu aneb na smrtedlné posteli co austně aneb po- sledním přidáním sepsaného kšaftu dáti a odkázati, to abych učiniti mohl“: i cožby koli toho tak od něho přidáno aneb poručeno při přítomnosti dvau dobře zachovalých lidí bylo, a k vysvědčení pořádnému přišlo, to tak stálé a pevné bude, jakoby prvním kšaftem to také obsaženo a k vůli jeho poslední přidáno bylo. Bude-li v kšaftu veyminka taková: „Chtěl-li bych po tomto kšaftu aneb na smrtedlné posteli co austně neb posledním přidáním sepsaného kšaftu dáti a odkázati, to abych mohl učiniti“: i cožby koli také přidáno aneb poručeno při přítomnosti dvau osob bylo, a k vysvědčení přišlo, to se vykonati má, jakoby prvním kšaftem obsaženo bylo. D. LVIII. I. Kšaftovní svědkové od práva k žádosti kšaftujícího vy- slaní, i od kšaftujícího prošeni a žádáni, i jiní všickni bez pří- sahy kšafty vysvědčovati mohau; proto, že kdyby lidé skrze to k přísahám nuceni byli, žádný by kšaftovním svědkem býti ne- chtěl. I aby tau přísahau taková náležitá pohodlnost a lidí nemocných, smrti na sebe očekávajících, důležité i rychlé potřeby k obmeškání a snad také k přetržení nepřicházely: protož kšaftovním svědkům přísahy právem od starodávna jsau pro- minuty, tak že od lidí dobře zachovalých toliko pořádné relací
Strana 139
D. LVII—LX. 139 kšaftův za vysvědčení od práva se přijímají a vysvědčování kšaftův slovau. Kšaftův vysvědčení bez přísahy se díti má. II. A kšaftovní svědkové, dokavádžby kšaft k vyhlášení nepřišel, tejnosti kšaftův zachovati povinni jsau; neb jim vůle poslední od kšaftujících se svěřuje. A kšaftovní svědkové tajnost kšaftův zachovati povinni jsau. D. LIX. I. Kšaft žádný prvé otvírán ani čten býti nemá, než teprv po smrti toho, kdožby kšaft ten učinil. A jakžby po smrti ku právu podán byl, což má v brzkém času se vykonávati: k žá- dosti přátel vůbec čten býti má. Žádný kšaft prvé čten bývá nemá, až teprva po smrti kšaftujícího. II. Po jehožto vůbec přečtení, kteréž publicatio testamenti slove, má vysvědčení a vyhlášení jeho, kterého dne se stalo, na něm hned od písaře rádního poznamenáno býti, aby od toho dne do šesti neděl pořád zběhlých na tom právě (kterémužby náležel a byl podán) ležel, a právem městským aneb tím, k kterémužby týž kšaft náležel, od těch šesti nedělí pořád zběhlých tvrzen nebyl. A to z té příčiny, jestli žeby kdo chtěl takovému kšaftu odpor vložiti a příčiny, pročby průchodu svého míti neměl, klásti, aneb, cožby komu zapotřebí bylo, proti němu mluviti: ten aby v tom času šesti nedělí pořád zběhlých to učiniti a o spravedlivost svau se domlauvati mohl. Po přečtení pak jeho má se hned znamenati na něm vysvědčení a vyhlášení jeho, kterého dne se stalo. D. LX. Jestli žeby pak kdo, jsa pod tím právem a přítomný, slyše o takovém kšaftu, v tom času šesti nedělích odporu mu nevložil; a nejsa přítomný a však maje jistau o tom kšaftu zprávu, jemu by také před tím právem a před konšely přísežnými na právu sedícími odporu nevložil, než času projíti dal: tehdy po- tomně kšaftu takovému odpírati, ani ho naříkati moci nebude; ale týž kšaft, nebude-li žádných jiných slušných překážek, vedle práva k stvrzení přijde. Lečby ty a takové v to příčiny vkročily, kteréž nuzné a bezelstné slovau a kteréž lidi nepří-
D. LVII—LX. 139 kšaftův za vysvědčení od práva se přijímají a vysvědčování kšaftův slovau. Kšaftův vysvědčení bez přísahy se díti má. II. A kšaftovní svědkové, dokavádžby kšaft k vyhlášení nepřišel, tejnosti kšaftův zachovati povinni jsau; neb jim vůle poslední od kšaftujících se svěřuje. A kšaftovní svědkové tajnost kšaftův zachovati povinni jsau. D. LIX. I. Kšaft žádný prvé otvírán ani čten býti nemá, než teprv po smrti toho, kdožby kšaft ten učinil. A jakžby po smrti ku právu podán byl, což má v brzkém času se vykonávati: k žá- dosti přátel vůbec čten býti má. Žádný kšaft prvé čten bývá nemá, až teprva po smrti kšaftujícího. II. Po jehožto vůbec přečtení, kteréž publicatio testamenti slove, má vysvědčení a vyhlášení jeho, kterého dne se stalo, na něm hned od písaře rádního poznamenáno býti, aby od toho dne do šesti neděl pořád zběhlých na tom právě (kterémužby náležel a byl podán) ležel, a právem městským aneb tím, k kterémužby týž kšaft náležel, od těch šesti nedělí pořád zběhlých tvrzen nebyl. A to z té příčiny, jestli žeby kdo chtěl takovému kšaftu odpor vložiti a příčiny, pročby průchodu svého míti neměl, klásti, aneb, cožby komu zapotřebí bylo, proti němu mluviti: ten aby v tom času šesti nedělí pořád zběhlých to učiniti a o spravedlivost svau se domlauvati mohl. Po přečtení pak jeho má se hned znamenati na něm vysvědčení a vyhlášení jeho, kterého dne se stalo. D. LX. Jestli žeby pak kdo, jsa pod tím právem a přítomný, slyše o takovém kšaftu, v tom času šesti nedělích odporu mu nevložil; a nejsa přítomný a však maje jistau o tom kšaftu zprávu, jemu by také před tím právem a před konšely přísežnými na právu sedícími odporu nevložil, než času projíti dal: tehdy po- tomně kšaftu takovému odpírati, ani ho naříkati moci nebude; ale týž kšaft, nebude-li žádných jiných slušných překážek, vedle práva k stvrzení přijde. Lečby ty a takové v to příčiny vkročily, kteréž nuzné a bezelstné slovau a kteréž lidi nepří-
Strana 140
140 O kšaftích a poslední vůli. tomné vymlauvají, že pro ně, nejsauce přítomni, práva svého zbaveni býti nemají a nemohau. Od přečtení kšaftu nebude-li mu žádný odpor v šesti nedělích vložen: od práva k stvrzení přijde. E. I. Summau, purkmistr a radda města Prahy Zateckým o kšaftích toto naučení někdy dali. s I. Navštívil-li by Pán Bůh všemohaucí koho nemocí v městě vašem, buďto mužského aneb ženského pohlaví, buď ten saused, aneb obyvatel, aneb příchozí; a žádal by purkmistra skrze přítele, aby dva z konšelův a písaře třetího k němu vy- slal, že před nimi o svém statku pořízení učiniti chce a jim při tom vůli svau poslední oznámiti: tu purkmistr, nemeškaje, žádost nemocného vyplniti a k němu hned dva z konšelův, pakliby konšelův míti na tak rychlý čas nemohl, dva aneb tři sausedy hodnověrné a na cti zachovalé s písařem poslati má. Na žádost nemocného purkmistr má k němu dva konšely nebo sau- sedy na cti zachovalé s písařem poslati. II. Chtěl-li by pak nemocný, nevznášeje toho na purkmistra, před některými mužmi dobrými a víry hodnými (buďte tu osedlí, aneb neosedlí, na nichžby se toho dožádal) kšaft a poručení činiti: toho mu podle práva příno býti má. Nemocný chce-li před mužmi dobrými a víry hodnými, tu osedlými neb neodsedlými, dožádanými kšaft činiti: toho mu příno býti má. III. Dále, jestli žeby kdo svau vlastní rukau kšaft sepsal, aneb v kšaftu svém, od jiného sepsaném, rukau svau vlastní se podepsal, tak žeby ruka jeho a písmo poznati se mohlo; by pak žádného k tomu relatora, to jest, kšaftovního svědka nebylo: takový kšaft, nebylo-li by nic jiného na překážku, a jiný mimo ten se nenacházel, místo své a průchod svůj míti má. Jestli žeby kdo kšaft vlastní rukau sepsal, aneb v kšaftu svém od jiného sepsaném rukau svau vlastní se podepsal: takový kšaft průchod svůj míti má. IV. A jestli žeby kdo dal sobě kšaft sepsati, a chtěl jej v tejnosti zachovati; a povolaje k sobě dvau aneb tří, aneb kolikož by mu se líbilo, mužův hodnověrných, k nim by pro- mluvil: »Co vám koli tuto sepsaného podávám, věřte, neucho-
140 O kšaftích a poslední vůli. tomné vymlauvají, že pro ně, nejsauce přítomni, práva svého zbaveni býti nemají a nemohau. Od přečtení kšaftu nebude-li mu žádný odpor v šesti nedělích vložen: od práva k stvrzení přijde. E. I. Summau, purkmistr a radda města Prahy Zateckým o kšaftích toto naučení někdy dali. s I. Navštívil-li by Pán Bůh všemohaucí koho nemocí v městě vašem, buďto mužského aneb ženského pohlaví, buď ten saused, aneb obyvatel, aneb příchozí; a žádal by purkmistra skrze přítele, aby dva z konšelův a písaře třetího k němu vy- slal, že před nimi o svém statku pořízení učiniti chce a jim při tom vůli svau poslední oznámiti: tu purkmistr, nemeškaje, žádost nemocného vyplniti a k němu hned dva z konšelův, pakliby konšelův míti na tak rychlý čas nemohl, dva aneb tři sausedy hodnověrné a na cti zachovalé s písařem poslati má. Na žádost nemocného purkmistr má k němu dva konšely nebo sau- sedy na cti zachovalé s písařem poslati. II. Chtěl-li by pak nemocný, nevznášeje toho na purkmistra, před některými mužmi dobrými a víry hodnými (buďte tu osedlí, aneb neosedlí, na nichžby se toho dožádal) kšaft a poručení činiti: toho mu podle práva příno býti má. Nemocný chce-li před mužmi dobrými a víry hodnými, tu osedlými neb neodsedlými, dožádanými kšaft činiti: toho mu příno býti má. III. Dále, jestli žeby kdo svau vlastní rukau kšaft sepsal, aneb v kšaftu svém, od jiného sepsaném, rukau svau vlastní se podepsal, tak žeby ruka jeho a písmo poznati se mohlo; by pak žádného k tomu relatora, to jest, kšaftovního svědka nebylo: takový kšaft, nebylo-li by nic jiného na překážku, a jiný mimo ten se nenacházel, místo své a průchod svůj míti má. Jestli žeby kdo kšaft vlastní rukau sepsal, aneb v kšaftu svém od jiného sepsaném rukau svau vlastní se podepsal: takový kšaft průchod svůj míti má. IV. A jestli žeby kdo dal sobě kšaft sepsati, a chtěl jej v tejnosti zachovati; a povolaje k sobě dvau aneb tří, aneb kolikož by mu se líbilo, mužův hodnověrných, k nim by pro- mluvil: »Co vám koli tuto sepsaného podávám, věřte, neucho-
Strana 141
E. I. 141 val-li by mne Pán Bůh od smrti, že ta jest má všeckna poslední vůle“: tehdy takový kšaft (nebude-li v tom jiné překážky) má moc svau míti, ač ti, kdož ho podávají, nevědí, co v něm jest. Ale takoví kšaftové, před osobami aneb psaním učinění, jakž se nahoře píše, po smrti kšaftujícího takto se říditi a vyhlašo- vati mají. Kšaft zapečetěný, mužům hodnověrným od kšaftujícího povolaným svěřený, moc svau míti má. V. Kdyžby již po smrti kšaftujícího přátelé, aneb komuž by to náleželo, žádali purkmistra a konšelův za otevření a pře- čtení jakého kšaftu: má se jim toho příti, a ten kšaft přečten býti. VI. Ač pak takové kšaftu čtení, od smrti umrlého ve čtyrech nedělích pořád zběhlých, mělo by se vykonati: však, kdyžby toho pilná potřeba byla, může se hned po smrti mrtvého nazejtří kšaft ten před těmi, kdož toho žádají, čísti. Po smrti kšaftujícího, třebas hned nazejtří, na žádost přátel kšaft má čten býti. VII. Tímto pak pořádem k otevření a slyšání svému kšaft přichází. Když přátelé mrtvého vstaupení sobě zjednají, chtíce ten kšaft slyšeti: mají ty svědky, kteříž jsau na kšaftu byli, obe- slati. A ti svědkové bez stran, toliko před purkmistrem a kon- šely v raddě, předkem ten kšaft vysvědčiti povinni jsau. A když ti svědkové ten kšaft vysvědčí a povědí, že nebožtíka aneb ne- božky taková jest vůle byla: tehdy oni svědkové ven z raddy vystaupí a půjdau, kamž budau chtíti, a ti, kdož žádají kšaft slyšeti, vstaupí do raddy, a vy teprva ten kšaft před nimi čísti rozkážete. Svědkové kšaft bez přítomnosti těch, kteří jej slyšeti žádají, v raddě vysvědčovati mají, a to učiníce, těm kteří žádají, kšaft čten býti má. VIII. Jestli žeby pak hned po vyslyšení kdo žádal za stvrzení toho kšaftu: toho žádnému dopustiti nemáte. Neb žádný kšaft dříve šesti nedělí, od vyslyšení téhož kšaftu, nemá tvrzen býti: aby, chtěl-li by kdo tomu kšaftu odpírati, mohl to v tom času slušně učiniti, podle práva. Žádný kšaft dřív šesti nedělí od vyslyšení téhož kšaftu nemá tvrzen býti. IX. A každý, kdožby tak kterému kšaftu odpor vložil, má stranu sobě odpornau, od vložení odporu svého ve dvau nedělích
E. I. 141 val-li by mne Pán Bůh od smrti, že ta jest má všeckna poslední vůle“: tehdy takový kšaft (nebude-li v tom jiné překážky) má moc svau míti, ač ti, kdož ho podávají, nevědí, co v něm jest. Ale takoví kšaftové, před osobami aneb psaním učinění, jakž se nahoře píše, po smrti kšaftujícího takto se říditi a vyhlašo- vati mají. Kšaft zapečetěný, mužům hodnověrným od kšaftujícího povolaným svěřený, moc svau míti má. V. Kdyžby již po smrti kšaftujícího přátelé, aneb komuž by to náleželo, žádali purkmistra a konšelův za otevření a pře- čtení jakého kšaftu: má se jim toho příti, a ten kšaft přečten býti. VI. Ač pak takové kšaftu čtení, od smrti umrlého ve čtyrech nedělích pořád zběhlých, mělo by se vykonati: však, kdyžby toho pilná potřeba byla, může se hned po smrti mrtvého nazejtří kšaft ten před těmi, kdož toho žádají, čísti. Po smrti kšaftujícího, třebas hned nazejtří, na žádost přátel kšaft má čten býti. VII. Tímto pak pořádem k otevření a slyšání svému kšaft přichází. Když přátelé mrtvého vstaupení sobě zjednají, chtíce ten kšaft slyšeti: mají ty svědky, kteříž jsau na kšaftu byli, obe- slati. A ti svědkové bez stran, toliko před purkmistrem a kon- šely v raddě, předkem ten kšaft vysvědčiti povinni jsau. A když ti svědkové ten kšaft vysvědčí a povědí, že nebožtíka aneb ne- božky taková jest vůle byla: tehdy oni svědkové ven z raddy vystaupí a půjdau, kamž budau chtíti, a ti, kdož žádají kšaft slyšeti, vstaupí do raddy, a vy teprva ten kšaft před nimi čísti rozkážete. Svědkové kšaft bez přítomnosti těch, kteří jej slyšeti žádají, v raddě vysvědčovati mají, a to učiníce, těm kteří žádají, kšaft čten býti má. VIII. Jestli žeby pak hned po vyslyšení kdo žádal za stvrzení toho kšaftu: toho žádnému dopustiti nemáte. Neb žádný kšaft dříve šesti nedělí, od vyslyšení téhož kšaftu, nemá tvrzen býti: aby, chtěl-li by kdo tomu kšaftu odpírati, mohl to v tom času slušně učiniti, podle práva. Žádný kšaft dřív šesti nedělí od vyslyšení téhož kšaftu nemá tvrzen býti. IX. A každý, kdožby tak kterému kšaftu odpor vložil, má stranu sobě odpornau, od vložení odporu svého ve dvau nedělích
Strana 142
142 O kšaftích a poslední vůli. pořád zběhlých, obsílati a s ní o to saud trpěti. A jestli žeby v těch šesti nedělích (rozuměj od otevření a přečtení kšaftu, na kterémž den má poznamenán býti, kdy čten aneb publikován byl) žádný takovému kšaftu neodpíral, ani ho nenaříkal, aneb k odporu svému neobsílal; a někdo by žádal, aby tvrzen byl: vy po vyjití těch šesti nedělí máte jej stvrditi, podle práva. Kdoby kšaftu odpor vložil, má k tomu odporu stranu odpornau ve dvau nedělích pořád zběhlých obsílati a s ní o to saud trpěti. Jestli žeby pak v šesti nedělích od přečtení kšaftu žádný jemu neodpíral, aneb k odporu svému neobsílal: po vyjití těch šesti nedělí kšaft se stvrditi má, podle práva. E. II. I. A ne každý může podle práva kšaftu činiti. A protož toto sluší při tom znáti a věděti, aby v tom ti, kteřížby právo po svých přátelích míti chtěli, omeyleni nebyli, ale o sprave- dlnosti své se domlauvati mohli i uměli. Tito jsau pak, kteříž kšaftovati podle práva nemohau. II. Syn a dcera, v moci otce svého a pod správau jeho byli-li by pozůstalí, a nebyli-li by jistým dílem dědičným z statku a dědictví otce svého vybytí. Kšaftovati podle práva nemohau tito: Syn a dcera, v moci otce svého a pod správau jeho byli-li by po- zůstalí, a nebyli-li by jistým dílem z dědictví otce svého vybytí. III. Avšak syn, nejsa vybytý z statku otce svého a maje léta spravedlivá, cožby sobě sám uměním a prací svau statku dobyl; aneb na službách, také i po svých přátelích toho nabyl a dosáhl; a po manželce jeho žeby mu se dostalo: o tom bude moci kšaftovati a říditi podle své dobře líbezné vůle. Však nabyl-li by syn odkud jinud statku, o tom může říditi. IV. Nebo, kteříž pod mocí jiných jsau, jakožto děti ne- vybyté od svých rodičův, a v poddanosti, jakožto lidé kmetcí pod vrchností svých pánův: práva k dělání kšaftův nemají, lečby jim toho od rodičův anebo od pánův jejich dopu- štěno bylo. Lidé kmetcí bez povolení pánův svých. E. III. I. Také pacholík aneb děvečka, kteřížby let došlých a dospělých, podle starého decretum a měst pražských práva,
142 O kšaftích a poslední vůli. pořád zběhlých, obsílati a s ní o to saud trpěti. A jestli žeby v těch šesti nedělích (rozuměj od otevření a přečtení kšaftu, na kterémž den má poznamenán býti, kdy čten aneb publikován byl) žádný takovému kšaftu neodpíral, ani ho nenaříkal, aneb k odporu svému neobsílal; a někdo by žádal, aby tvrzen byl: vy po vyjití těch šesti nedělí máte jej stvrditi, podle práva. Kdoby kšaftu odpor vložil, má k tomu odporu stranu odpornau ve dvau nedělích pořád zběhlých obsílati a s ní o to saud trpěti. Jestli žeby pak v šesti nedělích od přečtení kšaftu žádný jemu neodpíral, aneb k odporu svému neobsílal: po vyjití těch šesti nedělí kšaft se stvrditi má, podle práva. E. II. I. A ne každý může podle práva kšaftu činiti. A protož toto sluší při tom znáti a věděti, aby v tom ti, kteřížby právo po svých přátelích míti chtěli, omeyleni nebyli, ale o sprave- dlnosti své se domlauvati mohli i uměli. Tito jsau pak, kteříž kšaftovati podle práva nemohau. II. Syn a dcera, v moci otce svého a pod správau jeho byli-li by pozůstalí, a nebyli-li by jistým dílem dědičným z statku a dědictví otce svého vybytí. Kšaftovati podle práva nemohau tito: Syn a dcera, v moci otce svého a pod správau jeho byli-li by po- zůstalí, a nebyli-li by jistým dílem z dědictví otce svého vybytí. III. Avšak syn, nejsa vybytý z statku otce svého a maje léta spravedlivá, cožby sobě sám uměním a prací svau statku dobyl; aneb na službách, také i po svých přátelích toho nabyl a dosáhl; a po manželce jeho žeby mu se dostalo: o tom bude moci kšaftovati a říditi podle své dobře líbezné vůle. Však nabyl-li by syn odkud jinud statku, o tom může říditi. IV. Nebo, kteříž pod mocí jiných jsau, jakožto děti ne- vybyté od svých rodičův, a v poddanosti, jakožto lidé kmetcí pod vrchností svých pánův: práva k dělání kšaftův nemají, lečby jim toho od rodičův anebo od pánův jejich dopu- štěno bylo. Lidé kmetcí bez povolení pánův svých. E. III. I. Také pacholík aneb děvečka, kteřížby let došlých a dospělých, podle starého decretum a měst pražských práva,
Strana 143
E. II—VII. 143 neměli a nevyplnili, totižto, pacholík z auplna osmnácte, a dě- večka patnácte let: ti kšaftův žádných, zápisův ani závad na škodu sobě aneb nápadův přátel svých činiti nemohau. II. Však, kdyžby který sirotek ženského pohlaví, totiž panna, s volí, vědomím a povolením práva, poručníkův aneb těch, v jichžto správě pozůstává, před patnácti lety se vdala: tehdy v té toliko příčině právem se jí propůjčuje, aby vdadauci se, mohla lidem svědomí vydávati a svým statkem již mocně vládnauti. Pacholík a děvečka, let dospělých nemajíce, on osmnácte a ona pat- nácte let z auplna nevyplníce; lečby ona s povolením práva a přátel před léty patnácti se vdala. E. IV. Item, kteřížby rozumu zdravého, buďto od přirození, aneb z příhody a z rozličné případnosti, ješto na lidi z dopuštění božího přicházejí, neměli, aneb užívati přestali, a smyslem i pamětí se pominuli: ti též kšaftovati podle práva nemohau. Kteřížby rozumu zdravého neměli a smyslem se pominuli. E. V. Též němý a hluchý od přirození, ti také kšaftův nedělejte. Lečby svau rukau psáti uměli: tehdy to, cožby rukau svau na- psali, za kšaft držáno buď. Němý a hluchý od přirození, lečby který psáti uměje, kšaft rukau svau napsal. E. VI. Kterým pak práva kšaftův dělati zbraňují, ti se v těchto verších obsahují: Testari nequeunt: impubes, relligiosus, Filius, infamis, morti damnatus et obses, Prodigus, ac stultus, dubius, servus, furiosus, Crimine damnatus, cum muto surdus, et ille, Qui majestatem lœsit, sic coecus et ipse, Captus ab hostibus, interdictus, et hœresiarcha. E. VII. I. Svědkové kšaftovní tito býti nemohau. Žádná osoba pohlaví ženského; ani syn zůstalý v moci otce svého; ani ten, kterýž by v moci toho byl, jenž kšaft dělal; a obyčejně při kšaftích
E. II—VII. 143 neměli a nevyplnili, totižto, pacholík z auplna osmnácte, a dě- večka patnácte let: ti kšaftův žádných, zápisův ani závad na škodu sobě aneb nápadův přátel svých činiti nemohau. II. Však, kdyžby který sirotek ženského pohlaví, totiž panna, s volí, vědomím a povolením práva, poručníkův aneb těch, v jichžto správě pozůstává, před patnácti lety se vdala: tehdy v té toliko příčině právem se jí propůjčuje, aby vdadauci se, mohla lidem svědomí vydávati a svým statkem již mocně vládnauti. Pacholík a děvečka, let dospělých nemajíce, on osmnácte a ona pat- nácte let z auplna nevyplníce; lečby ona s povolením práva a přátel před léty patnácti se vdala. E. IV. Item, kteřížby rozumu zdravého, buďto od přirození, aneb z příhody a z rozličné případnosti, ješto na lidi z dopuštění božího přicházejí, neměli, aneb užívati přestali, a smyslem i pamětí se pominuli: ti též kšaftovati podle práva nemohau. Kteřížby rozumu zdravého neměli a smyslem se pominuli. E. V. Též němý a hluchý od přirození, ti také kšaftův nedělejte. Lečby svau rukau psáti uměli: tehdy to, cožby rukau svau na- psali, za kšaft držáno buď. Němý a hluchý od přirození, lečby který psáti uměje, kšaft rukau svau napsal. E. VI. Kterým pak práva kšaftův dělati zbraňují, ti se v těchto verších obsahují: Testari nequeunt: impubes, relligiosus, Filius, infamis, morti damnatus et obses, Prodigus, ac stultus, dubius, servus, furiosus, Crimine damnatus, cum muto surdus, et ille, Qui majestatem lœsit, sic coecus et ipse, Captus ab hostibus, interdictus, et hœresiarcha. E. VII. I. Svědkové kšaftovní tito býti nemohau. Žádná osoba pohlaví ženského; ani syn zůstalý v moci otce svého; ani ten, kterýž by v moci toho byl, jenž kšaft dělal; a obyčejně při kšaftích
Strana 144
144 O kšaftích a poslední vůli. domácí čeledi svědectví se zamítá; ani pacholík let nedošlý ani náchlebník; ani služebník; ani hluchý; ani pošetilý, aneb náblazní, aneb rozumu neužívaje; ani na poctivosti zmařilý. A summau, kteřížkoli nemohau svědčiti a svědkové býti před saudem, ti také svědkové nemohau býti při kšaftích. Svědkové kšaftovní býti nemohau: Kteříkoli k saudům svědomí stranám vydávati nemohau, též čeleď domácí, náchlebník, služebník, hluchý, náblazní. II. Však v jiných přech ve všech, krom toliko vysvěd- čování kšaftův, ženy, panny, služebníci a služebnice, lidé dobře zachovalí, za svědky přijímáni bývají. Ženy pak a panny, služebníci a služebnice, lidé dobře zachovalí, ač se v jiných přech za svědky přijímají, ale při vysvědčování kšaftův žádná z nich se nepřijímá. E. VIII. Což se lidí duchovních dotýče, žádný kněz, podle práva pražského, nemá a nemůže za svědka kšaftovního býti při statcích světských ani za poručníka, ani za správci, ani za ochránce sirotka aneb sirotkův, ani jich statkův; proto, že kněžím nenáleží v statky světské se plésti. Také pro jiné mnohé příčiny statkův světských lidé duchovní ovšem se vzdá- liti mají, a nejvíce pak, aby ujíti mohli zlého a postranního v tom o sobě domnění. Neb jim duše lidské, a ne statky světské pomíjející, správovati a péči o ně míti náleží. Žádný kněz svědkem kšaftovním, ani poručníkem a správcem statku sirotčího býti nemá a nemůže. E. IX. Jestli žeby kdo po učiněném kšaftu dům, dědinu aneb jakau jinau věc, kteraužby někomu týmž kšaftem dal a odkázal, pro potřebu svau zastavil: tehdy takovým zastavením též od- kázaní se nemění. A protož ten, komužby taková věc odkázána byla, může ji sobě (ač chce-li) od věřitele toho vyplatiti. Po učiněném kšaftu zastaví-li který grunt neb jakau věc kšaftující: ten, komu odkázána byla, potom ji může vyplatiti. E. X. Kdožby dlužníku svému dluh sobě povinný kšaftem od- pustil: takového odpuštění dlužník užive; a dědic kšaftujícího dlužníka z dluhu takového napomínati moci nebude. Na dluh kšaftem odpuštěný kšaftujícího dědic nastupovati nemůže.
144 O kšaftích a poslední vůli. domácí čeledi svědectví se zamítá; ani pacholík let nedošlý ani náchlebník; ani služebník; ani hluchý; ani pošetilý, aneb náblazní, aneb rozumu neužívaje; ani na poctivosti zmařilý. A summau, kteřížkoli nemohau svědčiti a svědkové býti před saudem, ti také svědkové nemohau býti při kšaftích. Svědkové kšaftovní býti nemohau: Kteříkoli k saudům svědomí stranám vydávati nemohau, též čeleď domácí, náchlebník, služebník, hluchý, náblazní. II. Však v jiných přech ve všech, krom toliko vysvěd- čování kšaftův, ženy, panny, služebníci a služebnice, lidé dobře zachovalí, za svědky přijímáni bývají. Ženy pak a panny, služebníci a služebnice, lidé dobře zachovalí, ač se v jiných přech za svědky přijímají, ale při vysvědčování kšaftův žádná z nich se nepřijímá. E. VIII. Což se lidí duchovních dotýče, žádný kněz, podle práva pražského, nemá a nemůže za svědka kšaftovního býti při statcích světských ani za poručníka, ani za správci, ani za ochránce sirotka aneb sirotkův, ani jich statkův; proto, že kněžím nenáleží v statky světské se plésti. Také pro jiné mnohé příčiny statkův světských lidé duchovní ovšem se vzdá- liti mají, a nejvíce pak, aby ujíti mohli zlého a postranního v tom o sobě domnění. Neb jim duše lidské, a ne statky světské pomíjející, správovati a péči o ně míti náleží. Žádný kněz svědkem kšaftovním, ani poručníkem a správcem statku sirotčího býti nemá a nemůže. E. IX. Jestli žeby kdo po učiněném kšaftu dům, dědinu aneb jakau jinau věc, kteraužby někomu týmž kšaftem dal a odkázal, pro potřebu svau zastavil: tehdy takovým zastavením též od- kázaní se nemění. A protož ten, komužby taková věc odkázána byla, může ji sobě (ač chce-li) od věřitele toho vyplatiti. Po učiněném kšaftu zastaví-li který grunt neb jakau věc kšaftující: ten, komu odkázána byla, potom ji může vyplatiti. E. X. Kdožby dlužníku svému dluh sobě povinný kšaftem od- pustil: takového odpuštění dlužník užive; a dědic kšaftujícího dlužníka z dluhu takového napomínati moci nebude. Na dluh kšaftem odpuštěný kšaftujícího dědic nastupovati nemůže.
Strana 145
E. VIII—XIII. 145 E. XI. Jestli žeby komu věc odkázaná prvé k zmrhání aneb k zkáze jaké sama od sebe (a ne za příčinau dědice od kšaftu- jícího zřízeného, aneb toho, kdož ji za sebau měl, když odkázána byla) přišla: tehdy tu škodu té věci ne dědic, ale ten, komuž odkázaná jest, ponese. Věc odkázaná přijde-li k zmrhání: ne dědice, než kšaftovníka bude škoda. E. XII. I. Bylo-li by stádo ovcí aneb kterých jiných hovad tak auhrnkem odkázáno; a to stádo žeby potom nějakým nakažením k zmenšení přišlo, tak žeby toliko jedno hovado z toho stáda zůstalo: proto může se ten, komuž stádo to bylo odkázáno, o tu jednu ovci aneb hovado pořádem práva domlauvati. Stádo ovcí nebo jiných hovad, někomu odkázané, zhyne-li tak, že jediné hovado z něho zůstane: bude se moci o to jedno kšaftovník do- mlauvati podle práva. II. A komužby pak auhrnkem stádo odkázáno bylo: což koli potom z téhož stáda mladých ovec aneb jehňat se splodí, to k témuž stádu odkázanému náleží. Neb stádo jest jako jedno tělo z rozdílných hlav jednoho pokolení. Nápodobně jako dům jest jedno tělo z mnohého kamení a dříví; a protož, komuž se dům odkazuje, tomu také slaupové kamenní i jiní, kteřížby po učiněném kšaftu v témž domu zděláni byli, se odkazují. Stádo auhrnkem odkázané, cožkoli se z něho mladých splodí, to k témuž stádu odkázanému náleží. E. XIII. Jakž věci hmotné a tělesné, tak také nehmotné a netělesné mohau se od jedněch druhým odkazovati. A protož cožkoli náleží tomu, jenž kšaft dělá, to všeckno může se odkázati; jako dluhové, šuldpryfové, zápisové, užívání panství. A toho všeho dědic kšaftujícího povinen jest tomu, komuž odkázáno jest, po- staupiti; lečby kšaftující to jinák za své živnosti proměnil, dluhy zvyupomínal, šuldpryfy zkazil etc. Cožkoli náleží kšaftujícímu buď hmotné a tělesné, neb nehmotné a netělesné: odkázati může; jako dluhy, šuldpryfy, užívání panství. Práva městská. 10
E. VIII—XIII. 145 E. XI. Jestli žeby komu věc odkázaná prvé k zmrhání aneb k zkáze jaké sama od sebe (a ne za příčinau dědice od kšaftu- jícího zřízeného, aneb toho, kdož ji za sebau měl, když odkázána byla) přišla: tehdy tu škodu té věci ne dědic, ale ten, komuž odkázaná jest, ponese. Věc odkázaná přijde-li k zmrhání: ne dědice, než kšaftovníka bude škoda. E. XII. I. Bylo-li by stádo ovcí aneb kterých jiných hovad tak auhrnkem odkázáno; a to stádo žeby potom nějakým nakažením k zmenšení přišlo, tak žeby toliko jedno hovado z toho stáda zůstalo: proto může se ten, komuž stádo to bylo odkázáno, o tu jednu ovci aneb hovado pořádem práva domlauvati. Stádo ovcí nebo jiných hovad, někomu odkázané, zhyne-li tak, že jediné hovado z něho zůstane: bude se moci o to jedno kšaftovník do- mlauvati podle práva. II. A komužby pak auhrnkem stádo odkázáno bylo: což koli potom z téhož stáda mladých ovec aneb jehňat se splodí, to k témuž stádu odkázanému náleží. Neb stádo jest jako jedno tělo z rozdílných hlav jednoho pokolení. Nápodobně jako dům jest jedno tělo z mnohého kamení a dříví; a protož, komuž se dům odkazuje, tomu také slaupové kamenní i jiní, kteřížby po učiněném kšaftu v témž domu zděláni byli, se odkazují. Stádo auhrnkem odkázané, cožkoli se z něho mladých splodí, to k témuž stádu odkázanému náleží. E. XIII. Jakž věci hmotné a tělesné, tak také nehmotné a netělesné mohau se od jedněch druhým odkazovati. A protož cožkoli náleží tomu, jenž kšaft dělá, to všeckno může se odkázati; jako dluhové, šuldpryfové, zápisové, užívání panství. A toho všeho dědic kšaftujícího povinen jest tomu, komuž odkázáno jest, po- staupiti; lečby kšaftující to jinák za své živnosti proměnil, dluhy zvyupomínal, šuldpryfy zkazil etc. Cožkoli náleží kšaftujícímu buď hmotné a tělesné, neb nehmotné a netělesné: odkázati může; jako dluhy, šuldpryfy, užívání panství. Práva městská. 10
Strana 146
146 O kšaftích a poslední vůli. E. XIV. Ten, kdož kšaftuje, pochybil-li by při jménu křtěném aneb příjmím toho, komuž co odkazuje: jestliže se může patrně a v jistotě rozuměti osoba, kteréž se odkazuje, takové odkázaní pořádné jest. In testamentis enim plenius voluntates testantium interpretantur. Při kšaftu pochybí-li se jméno křtěné nebo příjmí kšaftovníka, avšak se osoba v jistotě rozumí: odkázaní pořádné jest. E. XV. Kdožby, udělaje kšaft, chtělby jiný potom dělati, a nežby jej vykonal, smrtí by v tom zachvácen byl: ten nedokonalý kšaft v nic obrácen bude. Kšaftujícího zajisté vůle a aumysl, když k vykonání nepřichází, ničímž jest. A tak zůstal-li by první, a nebyl by od kšaftujícího zkažen: tehdy, nebude-li žádných jiných překážek, přední nezkažený za pořádný při právu přijat bude. Kšaft nedokonalý místa svého u práva míti nemá; protož, nebyl-li by první od kšaftujícího zkažen, ten za pořádný přijat bude. E. XVI. Přihází se často nemocným, že časem smyslem a pamětí se pomíjejí, a zase k rozumu a ku paměti přicházejí. A protož, jestli žeby kdy nemocný smyslem a pamětí se pominul, a potom zase probral se z toho, a ku paměti i k rozumu přišel: tehdy kšaft o statku svém dělati může; jediné aby kšaftovní svědkové pamět a rozum při něm shledali, že tehdáž, když kšaft činil aneb když jim kšaftu svého podával, rozumu a paměti dobré požíval. A kšaft takový za pořádný u práva jmín a držán bude. Nemocný, pomine-li se kdy s smyslem a pamětí, a potom se zase z toho probere a ku paměti i rozumu přijde: kšaft činiti může. II. Však svědkové kšaftovní, vznikl-li by odpor mezi stranami o smysla pominutí a o paměti potracení kšaftujícího; a svědkové té strany, kterážby kšaft naříkala o němotě aneb paměti potracení, byli by při právu ukazováni: tehdy v té pří- čině toliko svědkové, jenž kšaft ten vysvědčili, přísahau toho doloží, že tehdáž při paměti a rozumu kšaftující byl, když
146 O kšaftích a poslední vůli. E. XIV. Ten, kdož kšaftuje, pochybil-li by při jménu křtěném aneb příjmím toho, komuž co odkazuje: jestliže se může patrně a v jistotě rozuměti osoba, kteréž se odkazuje, takové odkázaní pořádné jest. In testamentis enim plenius voluntates testantium interpretantur. Při kšaftu pochybí-li se jméno křtěné nebo příjmí kšaftovníka, avšak se osoba v jistotě rozumí: odkázaní pořádné jest. E. XV. Kdožby, udělaje kšaft, chtělby jiný potom dělati, a nežby jej vykonal, smrtí by v tom zachvácen byl: ten nedokonalý kšaft v nic obrácen bude. Kšaftujícího zajisté vůle a aumysl, když k vykonání nepřichází, ničímž jest. A tak zůstal-li by první, a nebyl by od kšaftujícího zkažen: tehdy, nebude-li žádných jiných překážek, přední nezkažený za pořádný při právu přijat bude. Kšaft nedokonalý místa svého u práva míti nemá; protož, nebyl-li by první od kšaftujícího zkažen, ten za pořádný přijat bude. E. XVI. Přihází se často nemocným, že časem smyslem a pamětí se pomíjejí, a zase k rozumu a ku paměti přicházejí. A protož, jestli žeby kdy nemocný smyslem a pamětí se pominul, a potom zase probral se z toho, a ku paměti i k rozumu přišel: tehdy kšaft o statku svém dělati může; jediné aby kšaftovní svědkové pamět a rozum při něm shledali, že tehdáž, když kšaft činil aneb když jim kšaftu svého podával, rozumu a paměti dobré požíval. A kšaft takový za pořádný u práva jmín a držán bude. Nemocný, pomine-li se kdy s smyslem a pamětí, a potom se zase z toho probere a ku paměti i rozumu přijde: kšaft činiti může. II. Však svědkové kšaftovní, vznikl-li by odpor mezi stranami o smysla pominutí a o paměti potracení kšaftujícího; a svědkové té strany, kterážby kšaft naříkala o němotě aneb paměti potracení, byli by při právu ukazováni: tehdy v té pří- čině toliko svědkové, jenž kšaft ten vysvědčili, přísahau toho doloží, že tehdáž při paměti a rozumu kšaftující byl, když
Strana 147
E. XIV—XVIII. 147 u něho na kšaftu byli, aneb když jim svého kšaftu podával, aneb o své poslední vůli oznamoval. Však vznikla-li by o takový kšaft rozepře, svědkové kšaftovní to mají pod přísahau seznati, že kšaftující při paměti a rozumu byl tehdáž, když u něho na kšaftu byli. E. XVII. I. Kšaftové, s výminkami aneb pod výminkami neslušnými, nepodobnými, nepoctivými, nemožnými a nespravedlivými učinění, za nepořádné držáni buďte. Nebo ačkoli zřízení umírajících, kteráž nejsau proti právům, všemi obyčeji mají šetřína býti: však nevážné, bláznivé, nepodobné, neslušné a nenáležité umí- rajících lidí vůle ovšem za nic se nepočítají. Kšaft s neslušnau a nespravedlivau veyminkau za nepořádný buď držán. II. Také ani to při právu moci své míti nemá, cožby k ubližení práva aneb spravedlnosti nětčí v kšaftu svém někdo položil. Jako ku příkladu: „Chci aby dcera aneb manželka má po mé smrti za žádného se nevdávala; pakliby se vdala, aby jí z statku mého dáváno nic nebylo.“ Nebo výminky proti právům a proti dobrým mravům, v kšaftích i v jiných námluvách lidských položené, za takové se počítají, jakoby jich tam nebylo, to jest, za nic. Veyminky proti dobrým mravům, v kšaftích i v jiných námluvách lidských položené, za nic se počítají. III. Však výminky poctivé, slušné, možné a náležité, jakž při všech jiných věcech, tak také i při kšaftích, ve všem za- chovány buďte. A vztahovaly-li by se takové výminky na mnohé společně: ode všech zachovány a vyplňovány buďte. Pakliby roz- dílně, a na některau osobu obzvláštně se vztahovaly: tehdy jedenkaždý sám k vyplnění jich zavázán a k dosti učinění přidržán buď. Veyminky slušné, možné a náležité od každého zachovány buďte. E. XVIII. Ta výminka za neslušnau a nemožnau se nedrží, kdyby manžel manželce své kšaftem vyměřil, aby, dokudžby na vdovské stolici seděla a nežli by děti k letům přišli, všeho statku jeho správcí byla a užívala; pakliby se vdala, aby synům aneb jiným přátelům jeho statku toho z auplna (přijmauci díl spra- 10*
E. XIV—XVIII. 147 u něho na kšaftu byli, aneb když jim svého kšaftu podával, aneb o své poslední vůli oznamoval. Však vznikla-li by o takový kšaft rozepře, svědkové kšaftovní to mají pod přísahau seznati, že kšaftující při paměti a rozumu byl tehdáž, když u něho na kšaftu byli. E. XVII. I. Kšaftové, s výminkami aneb pod výminkami neslušnými, nepodobnými, nepoctivými, nemožnými a nespravedlivými učinění, za nepořádné držáni buďte. Nebo ačkoli zřízení umírajících, kteráž nejsau proti právům, všemi obyčeji mají šetřína býti: však nevážné, bláznivé, nepodobné, neslušné a nenáležité umí- rajících lidí vůle ovšem za nic se nepočítají. Kšaft s neslušnau a nespravedlivau veyminkau za nepořádný buď držán. II. Také ani to při právu moci své míti nemá, cožby k ubližení práva aneb spravedlnosti nětčí v kšaftu svém někdo položil. Jako ku příkladu: „Chci aby dcera aneb manželka má po mé smrti za žádného se nevdávala; pakliby se vdala, aby jí z statku mého dáváno nic nebylo.“ Nebo výminky proti právům a proti dobrým mravům, v kšaftích i v jiných námluvách lidských položené, za takové se počítají, jakoby jich tam nebylo, to jest, za nic. Veyminky proti dobrým mravům, v kšaftích i v jiných námluvách lidských položené, za nic se počítají. III. Však výminky poctivé, slušné, možné a náležité, jakž při všech jiných věcech, tak také i při kšaftích, ve všem za- chovány buďte. A vztahovaly-li by se takové výminky na mnohé společně: ode všech zachovány a vyplňovány buďte. Pakliby roz- dílně, a na některau osobu obzvláštně se vztahovaly: tehdy jedenkaždý sám k vyplnění jich zavázán a k dosti učinění přidržán buď. Veyminky slušné, možné a náležité od každého zachovány buďte. E. XVIII. Ta výminka za neslušnau a nemožnau se nedrží, kdyby manžel manželce své kšaftem vyměřil, aby, dokudžby na vdovské stolici seděla a nežli by děti k letům přišli, všeho statku jeho správcí byla a užívala; pakliby se vdala, aby synům aneb jiným přátelům jeho statku toho z auplna (přijmauci díl spra- 10*
Strana 148
148 O kšaftích a poslední vůli. vedlivě jí odkázaný a vyměřený) postaupila. Neb to na její vůli postaveno jest, kterážto vůle svobodná při věcech slušných, poctivých, náležitých i možných při jednomkaždém člověku sobě svobodném se zanechává. Manžel kšaftem manželce své může vyměřiti, aby, dokudž by na vdovské stolici seděla a nežliby děti k letům přišli, všeho statku v užívání byla; pakliby se vdala, aby synům aneb jiným přátelům téhož statku (při- jmauce díl jí náležitý) z auplna postaupila. E. XIX. Kšaftem, zápisem aneb jakýmžkoli jiným pořízením kdožby na někoho jistau výminku k budaucímu času vztáhl; a nemohlo by se tomu vyrozuměti, chtěl-li by ten výmince takové dosti učiniti: uručením aneb jiným dostatečným pojištěním má to opatřiti, ač chtěl-li by toho, což mu kšaftováním aneb dáním náleží, užiti. Ku příkladu. Petr kšaftem svým Pavlovi sto zlatých odkázal pod tau výminkau, jestli žeby handl aneb jiný statek jeho do smrti věrně opatroval, aneb dítkám jeho raden a pomocen byl. V tom jest pochybnost, vyplnil-li by v tom Pavel vůli Petra kšaftujícího, čili nic? A protož, chtěl-li by těch sto zlatých užiti, povinen bude to uručiti, že vůli Petra v skutku v časích budaucích vyplní. Pakliby nevyplnil, a to prokázáno bylo: aby zase těch sto ztatých, kšaftem odkázaných a po stvrzení kšaftu k sobě přijatých, navrátil. Kdožby někomu nětco odkázal nebo zapsal pod jistau veyminkau, aby jí v času budaucím dosti učinil, a tomu by se rozuměti nemohlo, chtěl-li by on té veymince dosti učiniti: protož, jestli žeby on odkázaní neb dání užiti chtěl, má to uručiti, že veymince zadost učiní. E. XX. Mohau od toho, kdož statek svůj kšaftem řídí, i ti za dědice ustanovováni býti, jichž on ještě neviděl aneb neví, jsau-li živi. Nebo taková nevědomost posledních vůlí kšafujících neruší. Kšaftující za dědice může ustanoviti i ty, kterých ještě neviděl a o nichž neví, jsau-li živi čili nejsau. E. XXI. Kšaftem pokudž by dětem od otce aneb vnukům od děda vyměřeno bylo, při tom tak a nejinák se zachovati povinni budau. Neb jedenkaždý může o statku svém svobodném a ne-
148 O kšaftích a poslední vůli. vedlivě jí odkázaný a vyměřený) postaupila. Neb to na její vůli postaveno jest, kterážto vůle svobodná při věcech slušných, poctivých, náležitých i možných při jednomkaždém člověku sobě svobodném se zanechává. Manžel kšaftem manželce své může vyměřiti, aby, dokudž by na vdovské stolici seděla a nežliby děti k letům přišli, všeho statku v užívání byla; pakliby se vdala, aby synům aneb jiným přátelům téhož statku (při- jmauce díl jí náležitý) z auplna postaupila. E. XIX. Kšaftem, zápisem aneb jakýmžkoli jiným pořízením kdožby na někoho jistau výminku k budaucímu času vztáhl; a nemohlo by se tomu vyrozuměti, chtěl-li by ten výmince takové dosti učiniti: uručením aneb jiným dostatečným pojištěním má to opatřiti, ač chtěl-li by toho, což mu kšaftováním aneb dáním náleží, užiti. Ku příkladu. Petr kšaftem svým Pavlovi sto zlatých odkázal pod tau výminkau, jestli žeby handl aneb jiný statek jeho do smrti věrně opatroval, aneb dítkám jeho raden a pomocen byl. V tom jest pochybnost, vyplnil-li by v tom Pavel vůli Petra kšaftujícího, čili nic? A protož, chtěl-li by těch sto zlatých užiti, povinen bude to uručiti, že vůli Petra v skutku v časích budaucích vyplní. Pakliby nevyplnil, a to prokázáno bylo: aby zase těch sto ztatých, kšaftem odkázaných a po stvrzení kšaftu k sobě přijatých, navrátil. Kdožby někomu nětco odkázal nebo zapsal pod jistau veyminkau, aby jí v času budaucím dosti učinil, a tomu by se rozuměti nemohlo, chtěl-li by on té veymince dosti učiniti: protož, jestli žeby on odkázaní neb dání užiti chtěl, má to uručiti, že veymince zadost učiní. E. XX. Mohau od toho, kdož statek svůj kšaftem řídí, i ti za dědice ustanovováni býti, jichž on ještě neviděl aneb neví, jsau-li živi. Nebo taková nevědomost posledních vůlí kšafujících neruší. Kšaftující za dědice může ustanoviti i ty, kterých ještě neviděl a o nichž neví, jsau-li živi čili nejsau. E. XXI. Kšaftem pokudž by dětem od otce aneb vnukům od děda vyměřeno bylo, při tom tak a nejinák se zachovati povinni budau. Neb jedenkaždý může o statku svém svobodném a ne-
Strana 149
E. XIX—XXIII. 149 závadném kšaftovati. Ale o statku, prvé kšaftem zřízeném, jinák říditi nemůže, ale povinen jest toho při předešlém zřízení zachovati. Jedenkaždý o statku svém svobodném a nezávadném kšaftovati může, a kšaftovníci podle toho se tak zachovati mají. Ale o statku, prvé od ně- koho jiného zřízeném, jinák se říditi nemůže. E. XXII. I. Ten pak bez kšaftu umírá, kterýž jest ovšem aneb kšaftu neučinil, proto, že jest anebo nechtěl, anebo smrtí v tom jsa zachvácen, své poslední vůle vykonati nemohl; aneb že jest kšaftu svého vedle pořádku práva neučinil a neudělal, slavností při něm nezachoval, ale ovšem pominul, jakožto svědkův kšafto- vních; aneb že jest z počtu těch byl, jimž práva zhajují kšafty činiti; aneb z jiných příčin právních ten kšaft státi nemohl, jako, že jest z žertu, z smíšku pošel, a ne z pravé povinnosti a z přirozené lásky, milosti a náchylnosti. II. A také i ten bez kšaftu umírá, kdožby kšaftem svým žádného za dědice nezřídil a neustanovil. A jinde položeno jest, že při kšaftích ten se za dědice rozumí, na kohož větší díl statku kšaftovaného svědčí, a kterýžby z téhož statku sobě odkázaného jiných vybývati aneb z něho dluhy platiti a závady svésti povinen byl. Bez kšaftu umírá: jedno, kdo kšaftu neučinil; druhé, proti pořádu práva učinil, slavností při něm nezachovav. Které jsau pak slavnosti kšaftu, o tom hledej D. LIII. Třetí, kdo jest kšaftem svým žádného za dědice ne- zřídil a neustanovil. E. XXIII. V kšaftích vůle, rozum a smysl kšaftujícího vždycky hoj- něji, než v sobě slova obsahují, vykládán býti má, nežli při jiných jednáních, kteráž se skrze trhy, smlauvy a jiné k tomu podobné věci působí. Jako ku příkladu. Odkazuje někdo někomu vína svá, kteráž má v sklepích. Tu, ač žádné zmínky o sudích nečiní, v kterýchž táž vína jsau: však smysl a rozum kšaftu- jícího tak vyložen býti má, že vína i s sudy, v nichž jsau vína, jemu se poraučejí a odkazují. Ale při trhu, když jeden dru- hému vína prodává, ne ihned také sudy mu se prodávají a
E. XIX—XXIII. 149 závadném kšaftovati. Ale o statku, prvé kšaftem zřízeném, jinák říditi nemůže, ale povinen jest toho při předešlém zřízení zachovati. Jedenkaždý o statku svém svobodném a nezávadném kšaftovati může, a kšaftovníci podle toho se tak zachovati mají. Ale o statku, prvé od ně- koho jiného zřízeném, jinák se říditi nemůže. E. XXII. I. Ten pak bez kšaftu umírá, kterýž jest ovšem aneb kšaftu neučinil, proto, že jest anebo nechtěl, anebo smrtí v tom jsa zachvácen, své poslední vůle vykonati nemohl; aneb že jest kšaftu svého vedle pořádku práva neučinil a neudělal, slavností při něm nezachoval, ale ovšem pominul, jakožto svědkův kšafto- vních; aneb že jest z počtu těch byl, jimž práva zhajují kšafty činiti; aneb z jiných příčin právních ten kšaft státi nemohl, jako, že jest z žertu, z smíšku pošel, a ne z pravé povinnosti a z přirozené lásky, milosti a náchylnosti. II. A také i ten bez kšaftu umírá, kdožby kšaftem svým žádného za dědice nezřídil a neustanovil. A jinde položeno jest, že při kšaftích ten se za dědice rozumí, na kohož větší díl statku kšaftovaného svědčí, a kterýžby z téhož statku sobě odkázaného jiných vybývati aneb z něho dluhy platiti a závady svésti povinen byl. Bez kšaftu umírá: jedno, kdo kšaftu neučinil; druhé, proti pořádu práva učinil, slavností při něm nezachovav. Které jsau pak slavnosti kšaftu, o tom hledej D. LIII. Třetí, kdo jest kšaftem svým žádného za dědice ne- zřídil a neustanovil. E. XXIII. V kšaftích vůle, rozum a smysl kšaftujícího vždycky hoj- něji, než v sobě slova obsahují, vykládán býti má, nežli při jiných jednáních, kteráž se skrze trhy, smlauvy a jiné k tomu podobné věci působí. Jako ku příkladu. Odkazuje někdo někomu vína svá, kteráž má v sklepích. Tu, ač žádné zmínky o sudích nečiní, v kterýchž táž vína jsau: však smysl a rozum kšaftu- jícího tak vyložen býti má, že vína i s sudy, v nichž jsau vína, jemu se poraučejí a odkazují. Ale při trhu, když jeden dru- hému vína prodává, ne ihned také sudy mu se prodávají a
Strana 150
150 O kšaftích a poslední vůli. příslušeti mají; lečby to patrně při trhu mezi stranama vyslo- veno bylo. Odkáže-li kdo komu vína svá, rozuměti se mají přitom i sudy, v nichž ta vína jsau. Ale prodá-li jeden druhému vína, ne hned se také s vínem sudy rozuměti mají. A to proto, že v kšaftích vůle kšaftujícího hojněji vy- kládána býti má, nežli při trzích, smlauvách a jiných jednáních. E. XXIV. Jakž mužské pohlaví, tak i ženské může o svém svobodném statku říditi a kšaftovati, a jej tomu, komuž se mu dobře líbí, odkázati, podle toho práva: Každý statku svého jest pánem, s kterýmž učiniti může to, což se mu líbí. Každý může svůj statek, komu se mu dobře líbí, odkázati. Neb každý svého statku jest pánem a s ním učiniti může, co mu se líbí. E. XXI. E. XXV. I. Statek, všicek dětem aneb jiným mnohým odkázaný, rovným podílem mezi všecky rozvržen býti má. Statek, mnohým odkázaný, rovným podílem mezi všecky rozvržen býti má. II. Byl-li by pak týž statek dvěma spolu společně, to jest, coniunctim, kšaftem odkázán; a oni za svého zdraví o něj by se nepodělili, a žádný by z nich o svém dílu pořízení neučinil: tehdy z umrlého na živého pozůstalého (ač nepozůstavil-li by po sobě dědicův) plným právem připadni. Statek dvěma společně odkázaný, o nějžby se za zdraví svého ne- podělili, ani o dílu svém žádný z nich pořízení neučinil: umře-li z nich jeden a nepozůstaví po sobě dědicův, statek na druhého živého spadne. E. XXVI. Kšaftův, k ublížení a na škodu spravedlnosti jiných, žádný kaziti ani zatajovati nemá. Kdožby se toho dopustil, a to naň shledáno bylo, v pokutu falše upadne. Avšak, kdyžby se to vy- jevilo, nicméně, komuž týmž kšaftem co náleželo, jedenkaždý o svau spravedlnost k tomu aneb k statku jeho pořádem práva hleděti může. Kšaftu na škodu nětčí kdoby tajil anebo jej zkazil, pokutu falešníka ponese. A nicméně, kdyby se vyjevilo, co komu týmž kšaftem náleželo: pořádem práva hleděti může k tomu nebo statku jeho.
150 O kšaftích a poslední vůli. příslušeti mají; lečby to patrně při trhu mezi stranama vyslo- veno bylo. Odkáže-li kdo komu vína svá, rozuměti se mají přitom i sudy, v nichž ta vína jsau. Ale prodá-li jeden druhému vína, ne hned se také s vínem sudy rozuměti mají. A to proto, že v kšaftích vůle kšaftujícího hojněji vy- kládána býti má, nežli při trzích, smlauvách a jiných jednáních. E. XXIV. Jakž mužské pohlaví, tak i ženské může o svém svobodném statku říditi a kšaftovati, a jej tomu, komuž se mu dobře líbí, odkázati, podle toho práva: Každý statku svého jest pánem, s kterýmž učiniti může to, což se mu líbí. Každý může svůj statek, komu se mu dobře líbí, odkázati. Neb každý svého statku jest pánem a s ním učiniti může, co mu se líbí. E. XXI. E. XXV. I. Statek, všicek dětem aneb jiným mnohým odkázaný, rovným podílem mezi všecky rozvržen býti má. Statek, mnohým odkázaný, rovným podílem mezi všecky rozvržen býti má. II. Byl-li by pak týž statek dvěma spolu společně, to jest, coniunctim, kšaftem odkázán; a oni za svého zdraví o něj by se nepodělili, a žádný by z nich o svém dílu pořízení neučinil: tehdy z umrlého na živého pozůstalého (ač nepozůstavil-li by po sobě dědicův) plným právem připadni. Statek dvěma společně odkázaný, o nějžby se za zdraví svého ne- podělili, ani o dílu svém žádný z nich pořízení neučinil: umře-li z nich jeden a nepozůstaví po sobě dědicův, statek na druhého živého spadne. E. XXVI. Kšaftův, k ublížení a na škodu spravedlnosti jiných, žádný kaziti ani zatajovati nemá. Kdožby se toho dopustil, a to naň shledáno bylo, v pokutu falše upadne. Avšak, kdyžby se to vy- jevilo, nicméně, komuž týmž kšaftem co náleželo, jedenkaždý o svau spravedlnost k tomu aneb k statku jeho pořádem práva hleděti může. Kšaftu na škodu nětčí kdoby tajil anebo jej zkazil, pokutu falešníka ponese. A nicméně, kdyby se vyjevilo, co komu týmž kšaftem náleželo: pořádem práva hleděti může k tomu nebo statku jeho.
Strana 151
E. XXIV—XXVII. 151 E. XXVII. I. Kšaftem byl-li by komu od kšaftujícího statek dán a odkázán, aneb týmž kšaftem za dědice bylby ustanoven, aby povinen byl drahně summy z statku takového těm, jimž se od- kázaní stalo, vyplniti; a on obával by se, aby takový statek věřitelům a kšaftovníkům, to jest těm, jimž se kšaftuje, ne- postačil: i chce-li budaucího nebezpečenství se uvarovati, nežby v držení statku takového vešel, může se inventářem v tom opatřiti, to jest, může se toho práva, kdežby ten a takový statek byl, dožádati, aby při přítomnosti přísežných od písaře pří- sežného byl zinventován, to jest, všecek ze jména popsán. Což přísežní téhož práva učiniti, a takový všecken statek dáti po- psati, a dadouc ho přípis tomu, kdož za to žádal, při právě svém pro budaucí pamět inventáře zanechati povinni budau. A tak ten, kdožby se inventářem opatřil před uvázaním statku toho: nedostalo-li by se čeho, toho statkem svým dokládati povinen nebude. Neb poněvadž dědictví nic jiného není, nežli vkráčení ve všecko právo, kteréž měl, aneb kteréž náleželo tomu, jenž z světa sešel: protož ke všem povinnostem a ke všem dluhům umrlého dědic kšaftu se zavazuje. Dědic kšaftem nařízený, obával-li by se, aby statek jemu odkázaný věřitelům a kšaftovníkům nepostačil: prvé nežli v držení statku vejde, má se opatřiti popisem; a tak nedostane-li se čeho, statkem svým dokládati povinen nebude. II. A tak, kterýž bez opatření práva a bez udělání inven- táře v statek umrlého vkračuje, svau neopatrností k zaplacení dluhů a k vyplnění všech věcí odkázaných se víže; tak že potom musí jednomukaždému spravedlnost náležející vyplňovati. Jinák, kdo bez inventáře v statek umrlého vkračuje, k vyplnění všech věcí odkázaných a zaplacení dluhův se víže. III. A jedenkaždý kšaftovní dědic, v šesti nedělích pořád zběhlých od vyhlášení kšaftu, má se v tom ohlásiti, chtěl-li by od takové sobě odkázané spravedlnosti pustiti, aneb v tom inventářem se opatřiti. Dědic kšaftovní v šesti nedělích od vyhlášení kšaftu má se ohlásiti, chtěl-li by od kšaftu pustiti, čili se popisem opatřiti.
E. XXIV—XXVII. 151 E. XXVII. I. Kšaftem byl-li by komu od kšaftujícího statek dán a odkázán, aneb týmž kšaftem za dědice bylby ustanoven, aby povinen byl drahně summy z statku takového těm, jimž se od- kázaní stalo, vyplniti; a on obával by se, aby takový statek věřitelům a kšaftovníkům, to jest těm, jimž se kšaftuje, ne- postačil: i chce-li budaucího nebezpečenství se uvarovati, nežby v držení statku takového vešel, může se inventářem v tom opatřiti, to jest, může se toho práva, kdežby ten a takový statek byl, dožádati, aby při přítomnosti přísežných od písaře pří- sežného byl zinventován, to jest, všecek ze jména popsán. Což přísežní téhož práva učiniti, a takový všecken statek dáti po- psati, a dadouc ho přípis tomu, kdož za to žádal, při právě svém pro budaucí pamět inventáře zanechati povinni budau. A tak ten, kdožby se inventářem opatřil před uvázaním statku toho: nedostalo-li by se čeho, toho statkem svým dokládati povinen nebude. Neb poněvadž dědictví nic jiného není, nežli vkráčení ve všecko právo, kteréž měl, aneb kteréž náleželo tomu, jenž z světa sešel: protož ke všem povinnostem a ke všem dluhům umrlého dědic kšaftu se zavazuje. Dědic kšaftem nařízený, obával-li by se, aby statek jemu odkázaný věřitelům a kšaftovníkům nepostačil: prvé nežli v držení statku vejde, má se opatřiti popisem; a tak nedostane-li se čeho, statkem svým dokládati povinen nebude. II. A tak, kterýž bez opatření práva a bez udělání inven- táře v statek umrlého vkračuje, svau neopatrností k zaplacení dluhů a k vyplnění všech věcí odkázaných se víže; tak že potom musí jednomukaždému spravedlnost náležející vyplňovati. Jinák, kdo bez inventáře v statek umrlého vkračuje, k vyplnění všech věcí odkázaných a zaplacení dluhův se víže. III. A jedenkaždý kšaftovní dědic, v šesti nedělích pořád zběhlých od vyhlášení kšaftu, má se v tom ohlásiti, chtěl-li by od takové sobě odkázané spravedlnosti pustiti, aneb v tom inventářem se opatřiti. Dědic kšaftovní v šesti nedělích od vyhlášení kšaftu má se ohlásiti, chtěl-li by od kšaftu pustiti, čili se popisem opatřiti.
Strana 152
152 Ó kšaftích a poslední vůli. E. XXVIII. I. Dům někomu kšaftem odkázaný: svrškové, nábytkové a jiné věci v témž domě movité náležeti jemu nebudau. Lečby obzvláštně týmž kšaftem vysvětleny byly, a lečby auhrnkem tak bylo dostaveno: „Dům můj i s tím se vším, což v témž domu jest, dávám a odkazují N.“ etc.: tehdy, poněvadž díl a kus ve všem celém se zavírá, cožby se v témž domu při poslední ho- dině kšaftujícího vlastních jeho věcí našlo, ty všecky tomu, jemuž se odkázaní stalo, náležeti budau. Dům komu se odkazuje, ne hned to, což v domě jest, jemu ná- ležeti bude. II. Než kdež se v kšaftu takto dostavuje: „Statek můj všicek, movitý i nemovitý, na čemžby ten koli a kdekoli zá- ležel, jakýmkoli jménem mohl by jmenován aneb uptán býti (nic ovšem nevyměňuje) dávám a odkazuji po mé smrti N.“ etc.: tehdy tím a takovým záhrnkem „všicek statek můj“ závírá a obsahuje v sobě statek movitý i nemovitý, jakož jsau gruntové, peníze, klénoty, svrškové, nábytkové, dluhové, svěřené věci a všeliké jiné kšaftujícímu náležející spravedlnosti. Těmi slovy „Statek můj všecek" obsahuje se statek movitý i ne- movitý, načem by ten koli a kde koli záležel. E. XXIX. Dluhové, by ze jména v kšaftu postaveni nebyli: však jsau-li spravedliví, aneb mohli-li by provedeni býti, mají od dlužníkův dědicům a statkův držitelům placeni býti. Dluhové, by ze jména v kšaftu postaveni nebyli: jsau-li spravedliví, dědicům mají býti placeni. E. XXX. Také to ke škodě nebuď, byli-li by gruntové kšaftujícího aneb jiný jeho statek městský na jiném právě, aneb pod jiným právem, a ti gruntové, statek aneb jiné kšaftujícího sprave- dlivosti žeby nebyly všeckny vysloveny a v kšaftu zejména po- loženy; proto, neb pod tau clausulí „Statek můj všecek kdež- koli, a načemby koli záležel“ etc. obsahují se všecka jmění, peníze hotové, klénoty a jiné kšaftujícímu náležející sprave-
152 Ó kšaftích a poslední vůli. E. XXVIII. I. Dům někomu kšaftem odkázaný: svrškové, nábytkové a jiné věci v témž domě movité náležeti jemu nebudau. Lečby obzvláštně týmž kšaftem vysvětleny byly, a lečby auhrnkem tak bylo dostaveno: „Dům můj i s tím se vším, což v témž domu jest, dávám a odkazují N.“ etc.: tehdy, poněvadž díl a kus ve všem celém se zavírá, cožby se v témž domu při poslední ho- dině kšaftujícího vlastních jeho věcí našlo, ty všecky tomu, jemuž se odkázaní stalo, náležeti budau. Dům komu se odkazuje, ne hned to, což v domě jest, jemu ná- ležeti bude. II. Než kdež se v kšaftu takto dostavuje: „Statek můj všicek, movitý i nemovitý, na čemžby ten koli a kdekoli zá- ležel, jakýmkoli jménem mohl by jmenován aneb uptán býti (nic ovšem nevyměňuje) dávám a odkazuji po mé smrti N.“ etc.: tehdy tím a takovým záhrnkem „všicek statek můj“ závírá a obsahuje v sobě statek movitý i nemovitý, jakož jsau gruntové, peníze, klénoty, svrškové, nábytkové, dluhové, svěřené věci a všeliké jiné kšaftujícímu náležející spravedlnosti. Těmi slovy „Statek můj všecek" obsahuje se statek movitý i ne- movitý, načem by ten koli a kde koli záležel. E. XXIX. Dluhové, by ze jména v kšaftu postaveni nebyli: však jsau-li spravedliví, aneb mohli-li by provedeni býti, mají od dlužníkův dědicům a statkův držitelům placeni býti. Dluhové, by ze jména v kšaftu postaveni nebyli: jsau-li spravedliví, dědicům mají býti placeni. E. XXX. Také to ke škodě nebuď, byli-li by gruntové kšaftujícího aneb jiný jeho statek městský na jiném právě, aneb pod jiným právem, a ti gruntové, statek aneb jiné kšaftujícího sprave- dlivosti žeby nebyly všeckny vysloveny a v kšaftu zejména po- loženy; proto, neb pod tau clausulí „Statek můj všecek kdež- koli, a načemby koli záležel“ etc. obsahují se všecka jmění, peníze hotové, klénoty a jiné kšaftujícímu náležející sprave-
Strana 153
E. XXVIII—XXXII. 153 dlnosti i pod tím právem, kdež kšaft učiněn jest, i pod jiným, kdežby kšaftující grunty a jiné své spravedlnosti měl. Kšaftem statek odkázaný, by byl na jiném právě, dědici náležeti bude, zvláště když v kšaftu doloženo jest: „Statek můj všecek, kdežkoli a na čemby koli záležel, odkazuji,“ etc. E. XXXI. I. Pakliby kšaftující v kšaftu svém takto položil: „Chci tomu, aby Jan syn můj, aneb Kateřina manželka má etc. Pe- trovi streyci mému koflík aneb kožich můj kuní vydati povinen byl aneb byla“: tehdy v takové příčině ten, komuž se z těch věcí jedna odkazuje, voliti sobě má. II. Než, kdežby takto doloženo bylo: „Kožich můj jeden anebo koflík můj jeden, dům můj jeden, vinici mau jednu (a měl-li by těch věcí více, nežli jednu) syn můj ať dá ujci mému“: tu v takovém odkázaní má vůli dědic kšaftujícího, který chce kožich aneb kterau věc, tomu, komuž se odkazuje, dáti; však tak, aby také dědic z těch věcí tomu, komuž se odkazuje, nejhorší nedával. Rozdíl slov jest: „Chci tomu, aby syn můj streyci mému jeden koflík vydati povinen byl,“ neb tu bude volení koflíku při streyci; a „Chci koflík můj jeden syn můj ať dá streyci mému,“ neb tu syn dá koflík, který bude chtíti. E. XXXII. I. Kšaftu to nic na překážku není, by v den nejslavnější, jako na den božího narození, na velikou noc, v neděli aneb na jiné dni veyroční dělán a spisován byl; proto, že kšaftové se mohau dělati kdekoli, na kterémkoli místě, a kdykoli toho potřeba by kšaftujícím nastávala. Kšaft může dělán býti kde koli, a na kterémkoli místě, a kdy koli toho by potřeba nastávala, i na velikau noc. II. Však kdežbykoli a na kterémkoli právě takoví kšaftové zděláni byli: tehdy ten a takový kšaft aby podán byl na to právo a tu při témž právě vysvědčen, vyhlášen i také publikován byl, kdežby kšaftující jej a na kterém právě udělal. A přísežní téhož práva odešlí ten a takový kšaft i s vysvědčením jeho k tomu právu, k kterémuž kšaftující i s statkem svým náležel; tak aby ten a takový kšaft na tom právě vyhlášen byl, a na
E. XXVIII—XXXII. 153 dlnosti i pod tím právem, kdež kšaft učiněn jest, i pod jiným, kdežby kšaftující grunty a jiné své spravedlnosti měl. Kšaftem statek odkázaný, by byl na jiném právě, dědici náležeti bude, zvláště když v kšaftu doloženo jest: „Statek můj všecek, kdežkoli a na čemby koli záležel, odkazuji,“ etc. E. XXXI. I. Pakliby kšaftující v kšaftu svém takto položil: „Chci tomu, aby Jan syn můj, aneb Kateřina manželka má etc. Pe- trovi streyci mému koflík aneb kožich můj kuní vydati povinen byl aneb byla“: tehdy v takové příčině ten, komuž se z těch věcí jedna odkazuje, voliti sobě má. II. Než, kdežby takto doloženo bylo: „Kožich můj jeden anebo koflík můj jeden, dům můj jeden, vinici mau jednu (a měl-li by těch věcí více, nežli jednu) syn můj ať dá ujci mému“: tu v takovém odkázaní má vůli dědic kšaftujícího, který chce kožich aneb kterau věc, tomu, komuž se odkazuje, dáti; však tak, aby také dědic z těch věcí tomu, komuž se odkazuje, nejhorší nedával. Rozdíl slov jest: „Chci tomu, aby syn můj streyci mému jeden koflík vydati povinen byl,“ neb tu bude volení koflíku při streyci; a „Chci koflík můj jeden syn můj ať dá streyci mému,“ neb tu syn dá koflík, který bude chtíti. E. XXXII. I. Kšaftu to nic na překážku není, by v den nejslavnější, jako na den božího narození, na velikou noc, v neděli aneb na jiné dni veyroční dělán a spisován byl; proto, že kšaftové se mohau dělati kdekoli, na kterémkoli místě, a kdykoli toho potřeba by kšaftujícím nastávala. Kšaft může dělán býti kde koli, a na kterémkoli místě, a kdy koli toho by potřeba nastávala, i na velikau noc. II. Však kdežbykoli a na kterémkoli právě takoví kšaftové zděláni byli: tehdy ten a takový kšaft aby podán byl na to právo a tu při témž právě vysvědčen, vyhlášen i také publikován byl, kdežby kšaftující jej a na kterém právě udělal. A přísežní téhož práva odešlí ten a takový kšaft i s vysvědčením jeho k tomu právu, k kterémuž kšaftující i s statkem svým náležel; tak aby ten a takový kšaft na tom právě vyhlášen byl, a na
Strana 154
154 O kšaftích a poslední vůli. tom právě do šesti nedělí pořád zběhlých ležel. A to proto, chtěl-li by kdo takovému kšaftu na odpor nastaupiti, aby to mohl sobě pořádem práva vykonati. Pakliby odporův žádných nebylo, a čas od vyhlášení jeho, to jest, šest nedělí, prošel by: aby ten kšaft jakožto pořádný právem jejich k stvrzení přišel. Kšaft tu, kde se činí, vysvědčen i publikován býti má. Potom přísežní téhož práva odešlí takový kšaft i s vysvědčením jeho k tomu právu, k kte- rémuž kšaftující i s statkem svým náležel. A na tom právě ten kšaft též se vyhlásiti, a potom šest nedělí tu ležeti má. E. XXXIII. Kšaftové ačkoli v času jistém, totižto po projití času šesti nedělí od vyhlášení jich, když odporův není, tvrditi se mají; však sešlo-li by v tom příčinau poručníkův, aneb nějakými jistými příčinami těch, na něž by se předně statek ten kšaftem vztahoval; a týmž kšaftem dotýkalo by se spravedlnosti také jiných, tak žeby jim jakožto kšaftovníkům také tím kšaftem dílové odkázani byli: tehdy ten kšaft při právě ležící, při němžby žádných jiných nedostatků nebylo, za promlčený položiti se nemá, aby těm, jimžby týmž kšaftem něco náleželo, ublížení se nestalo. Ale zanedbával-li by dědic aneb poručník, a nechtěl by za stvrzení kšaftu žádati: tehdy ti, jimžby kšaftem tím bylo co odkázáno, jakožto kšaftovníci budau moci pro dosažení spravedlností svých za kšaftu stvrzení žádati; a cožby od stvrzení dali, o to k drži- telům aneb dědicům toho statku hleděti. Jestližeby kšaft příčinau dědicův aneb poručníkův v šesti nedělích k stvrzení nepřišel: za promlčený se položiti nemá; nýbrž jiní kšaftovníci za stvrzení jeho žádati mají. A co od stvrzení dají, o to budau moci hle- děti k dědicům. E. XXXIV. Podstata kšaftu na spisujícím aneb na tom, kdož jej spi- suje, nezáleží. Neb kšaftující může jej sobě dáti, komu chce a kdožby mu se líbil, sepsati. A protož, by někdo kšaft spisoval a kšaftující jemu týmž kšaftem statek svůj aneb jistý díl z statku svého odkázal: to tomu, kterýž svau rukau jej k žádosti kšaftu- jícímu sepsal, nic na překážku nebuď, když jediné takového kšaftu svědkové pořádní budau, kteřížby vysvědčili, že jest byl před kšaftujícím a před nimi přečten; a kšaftující že jest se k němu přiznal, a že vůle poslední jeho jest v něm sepsaná,
154 O kšaftích a poslední vůli. tom právě do šesti nedělí pořád zběhlých ležel. A to proto, chtěl-li by kdo takovému kšaftu na odpor nastaupiti, aby to mohl sobě pořádem práva vykonati. Pakliby odporův žádných nebylo, a čas od vyhlášení jeho, to jest, šest nedělí, prošel by: aby ten kšaft jakožto pořádný právem jejich k stvrzení přišel. Kšaft tu, kde se činí, vysvědčen i publikován býti má. Potom přísežní téhož práva odešlí takový kšaft i s vysvědčením jeho k tomu právu, k kte- rémuž kšaftující i s statkem svým náležel. A na tom právě ten kšaft též se vyhlásiti, a potom šest nedělí tu ležeti má. E. XXXIII. Kšaftové ačkoli v času jistém, totižto po projití času šesti nedělí od vyhlášení jich, když odporův není, tvrditi se mají; však sešlo-li by v tom příčinau poručníkův, aneb nějakými jistými příčinami těch, na něž by se předně statek ten kšaftem vztahoval; a týmž kšaftem dotýkalo by se spravedlnosti také jiných, tak žeby jim jakožto kšaftovníkům také tím kšaftem dílové odkázani byli: tehdy ten kšaft při právě ležící, při němžby žádných jiných nedostatků nebylo, za promlčený položiti se nemá, aby těm, jimžby týmž kšaftem něco náleželo, ublížení se nestalo. Ale zanedbával-li by dědic aneb poručník, a nechtěl by za stvrzení kšaftu žádati: tehdy ti, jimžby kšaftem tím bylo co odkázáno, jakožto kšaftovníci budau moci pro dosažení spravedlností svých za kšaftu stvrzení žádati; a cožby od stvrzení dali, o to k drži- telům aneb dědicům toho statku hleděti. Jestližeby kšaft příčinau dědicův aneb poručníkův v šesti nedělích k stvrzení nepřišel: za promlčený se položiti nemá; nýbrž jiní kšaftovníci za stvrzení jeho žádati mají. A co od stvrzení dají, o to budau moci hle- děti k dědicům. E. XXXIV. Podstata kšaftu na spisujícím aneb na tom, kdož jej spi- suje, nezáleží. Neb kšaftující může jej sobě dáti, komu chce a kdožby mu se líbil, sepsati. A protož, by někdo kšaft spisoval a kšaftující jemu týmž kšaftem statek svůj aneb jistý díl z statku svého odkázal: to tomu, kterýž svau rukau jej k žádosti kšaftu- jícímu sepsal, nic na překážku nebuď, když jediné takového kšaftu svědkové pořádní budau, kteřížby vysvědčili, že jest byl před kšaftujícím a před nimi přečten; a kšaftující že jest se k němu přiznal, a že vůle poslední jeho jest v něm sepsaná,
Strana 155
E. XXXIII XXXVII. 155 před nimi oznámill, a jich za to, aby ho ku právu tak se- psaného podali a před právem vysvědčili, žádal a poraučel. Kšaft piš, kdo piš, to nic není na škodu. By pak ten, kdo píše z po- ručení kšaftujícího, statek nebo díl statku jeho sobě zapsal: to na škodu nebude, když se toliko kšaftující k tomu přizná před svědky kšaftovními, a oni to pořádně vysvědčí. E. XXXV. Kšaft pořádný a pořádně vysvědčený tau příčinau, žeby nebožtík za své živnosti někomu statek svůj anebo díl jeho dáti přiříkal a připovídal, a potom by toho týmž kšaftem pominul, k zrušení nepřichází. Neb jedenkaždý z řčení, z připovědění a dání statku za živnosti toho, kdožby řčení a připovídání takové činil, viniti a sobě to pořádem práva k místu přivesti má. Řekne-li kdo komu statek dáti, a potom jej jinému dá kšaftem: kšaft průchod míti bude, a řčení s kšaftujícím umře. J. XIII. E. XXXVI. Dal-li by kdo nětčím dětem statek zápisem kněh městských, aneb žeby jim jej kšaftem odkázal, aneb žeby nápadem na ty děti přišel: tehdy otec těch dětí, chtěl-li by v spravování tako- vého statku aneb v užívání do let svých dětí vjíti, povinen bude, statek takový svým dětem uručiti; tak, kdyžby k letům přišli, aby statku takového zauplna požiti mohli. Otec statku dětí svých po kom koli jim přišlého chtěl-li by v spra- vování a v užívání vjíti: ten jim uruč, aby oni, k letům přijdauce, z auplna jeho požiti mohli. E. XXXVII. Komužby kšaftem buď všeckno dědictví aneb jistý díl statku od kšaftujícího odkázán byl; a nežby kšaft vedle práva k stvrzení svému přišel, ten, komužby takové odkázaní náleželo, z tohoto světa by sešel: k té spravedlnosti, jemu tak kšaftem náležité, i ku právu jeho spravedlnost míti budau přátelé jeho krevní nejbližší; lečby kšaftující v tom vůli svau proměnil a jiný kšaft o tom udělal. Kšaftovník umřel-li by prvé, nežli by kšaft k stvrzení přišel: tehdy spravedlnost kšaftem jemu náležitá spadne na přátely jeho krevní nejbližší; lečby kšaftující jiný kšaft o tom udělal.
E. XXXIII XXXVII. 155 před nimi oznámill, a jich za to, aby ho ku právu tak se- psaného podali a před právem vysvědčili, žádal a poraučel. Kšaft piš, kdo piš, to nic není na škodu. By pak ten, kdo píše z po- ručení kšaftujícího, statek nebo díl statku jeho sobě zapsal: to na škodu nebude, když se toliko kšaftující k tomu přizná před svědky kšaftovními, a oni to pořádně vysvědčí. E. XXXV. Kšaft pořádný a pořádně vysvědčený tau příčinau, žeby nebožtík za své živnosti někomu statek svůj anebo díl jeho dáti přiříkal a připovídal, a potom by toho týmž kšaftem pominul, k zrušení nepřichází. Neb jedenkaždý z řčení, z připovědění a dání statku za živnosti toho, kdožby řčení a připovídání takové činil, viniti a sobě to pořádem práva k místu přivesti má. Řekne-li kdo komu statek dáti, a potom jej jinému dá kšaftem: kšaft průchod míti bude, a řčení s kšaftujícím umře. J. XIII. E. XXXVI. Dal-li by kdo nětčím dětem statek zápisem kněh městských, aneb žeby jim jej kšaftem odkázal, aneb žeby nápadem na ty děti přišel: tehdy otec těch dětí, chtěl-li by v spravování tako- vého statku aneb v užívání do let svých dětí vjíti, povinen bude, statek takový svým dětem uručiti; tak, kdyžby k letům přišli, aby statku takového zauplna požiti mohli. Otec statku dětí svých po kom koli jim přišlého chtěl-li by v spra- vování a v užívání vjíti: ten jim uruč, aby oni, k letům přijdauce, z auplna jeho požiti mohli. E. XXXVII. Komužby kšaftem buď všeckno dědictví aneb jistý díl statku od kšaftujícího odkázán byl; a nežby kšaft vedle práva k stvrzení svému přišel, ten, komužby takové odkázaní náleželo, z tohoto světa by sešel: k té spravedlnosti, jemu tak kšaftem náležité, i ku právu jeho spravedlnost míti budau přátelé jeho krevní nejbližší; lečby kšaftující v tom vůli svau proměnil a jiný kšaft o tom udělal. Kšaftovník umřel-li by prvé, nežli by kšaft k stvrzení přišel: tehdy spravedlnost kšaftem jemu náležitá spadne na přátely jeho krevní nejbližší; lečby kšaftující jiný kšaft o tom udělal.
Strana 156
156 O kšaftích a poslední vůli. E. XXXVIII. I. Nepořízený statek cizozemce, na vznešení hospodáře, u kteréhožby týž cizozemec statku zanechal, od práva opatřen býti má. A týž statek do dne a do roka na právě ležeti má, jestli žeby se jací přátelé krevní téhož cizozemce našli a přá- telství krevní podle práva ukázali, aby statku takového po za- placení dluhův spravedlivých, cinže hospodáři, nákladův na pohřeb jeho, i cožby v nemoci naň vynaloženo bylo, a to se spravedlivě uznalo, užiti mohli. Nepořízený statek cizozemce od práva opatřen býti a na právě do dne do roka ležeti má. Najdau-li se přátelé toho cizozemce krevní, ten statek jim vydán bude po zaplacení dluhu, cinže, pohřbu a nákladu v ne- moci naň učiněného. II. Pakliby se v tom času žádný přítel krevní nenašel. ani v tom času před právem se neohlásil: tehdy ten statek toho cizozemce na tři díly rozdělen býti má. Jeden díl jdi k zá- duší tomu, kdež tělo toho cizozemce pochováno jest. Druhý do špitálu na chudé lidi téhož města. Třetí těm, kteříž ho v nemoci jeho opatrovali a práci o něj měli. Pakliby se žádný přítel v tom času nenašel: tehdy ten statek má na tři díly rozdělen býti. Jeden k záduší, kdežto tělo jeho pochováno jest. Druhý do špitálu. Třetí těm, kteří ho v nemoci opatrovali. E. XXXIX. I. Zjevným kurvám a pankhartům v knihy městské nic kladeno býti nemá. A bylo-li by co takovým od koho na statcích nemohvitých, to jest, na gruntech, kšaftem odkázáno: právo v jednomkaždém městě, uložíc takovým jistý čas, rozkáže jim odtud se vyprodati; tak aby dobře zachovalí lidé, a kteřížby se té obci hoditi mohli, těch a takových gruntův vešli v držení, a zlí s dobrými rovnosti nenesli. Kurvám a pankhartům v knihy městské nic kladeno býti nemá. A bylo-li by takovým co na gruntech odkázáno, právo se jim rozkáže v jistém čase vyprodati, aby zli s dobrými rovnosti nenesli. II. Pakliby ti a takoví, i jiní jim podobní lidé, ježtoby proti poctivosti své nětčeho se dopustili, majíc sobě uložené k vypro- dání volné a jisté časy, toho neučinili a vyprodati se zanedbali aneb hned nechtěli: přísežní jednohokaždého města, vedle spra- vedlivého, začby ten takový grunt na ten čas stál, šacuňku,
156 O kšaftích a poslední vůli. E. XXXVIII. I. Nepořízený statek cizozemce, na vznešení hospodáře, u kteréhožby týž cizozemec statku zanechal, od práva opatřen býti má. A týž statek do dne a do roka na právě ležeti má, jestli žeby se jací přátelé krevní téhož cizozemce našli a přá- telství krevní podle práva ukázali, aby statku takového po za- placení dluhův spravedlivých, cinže hospodáři, nákladův na pohřeb jeho, i cožby v nemoci naň vynaloženo bylo, a to se spravedlivě uznalo, užiti mohli. Nepořízený statek cizozemce od práva opatřen býti a na právě do dne do roka ležeti má. Najdau-li se přátelé toho cizozemce krevní, ten statek jim vydán bude po zaplacení dluhu, cinže, pohřbu a nákladu v ne- moci naň učiněného. II. Pakliby se v tom času žádný přítel krevní nenašel. ani v tom času před právem se neohlásil: tehdy ten statek toho cizozemce na tři díly rozdělen býti má. Jeden díl jdi k zá- duší tomu, kdež tělo toho cizozemce pochováno jest. Druhý do špitálu na chudé lidi téhož města. Třetí těm, kteříž ho v nemoci jeho opatrovali a práci o něj měli. Pakliby se žádný přítel v tom času nenašel: tehdy ten statek má na tři díly rozdělen býti. Jeden k záduší, kdežto tělo jeho pochováno jest. Druhý do špitálu. Třetí těm, kteří ho v nemoci opatrovali. E. XXXIX. I. Zjevným kurvám a pankhartům v knihy městské nic kladeno býti nemá. A bylo-li by co takovým od koho na statcích nemohvitých, to jest, na gruntech, kšaftem odkázáno: právo v jednomkaždém městě, uložíc takovým jistý čas, rozkáže jim odtud se vyprodati; tak aby dobře zachovalí lidé, a kteřížby se té obci hoditi mohli, těch a takových gruntův vešli v držení, a zlí s dobrými rovnosti nenesli. Kurvám a pankhartům v knihy městské nic kladeno býti nemá. A bylo-li by takovým co na gruntech odkázáno, právo se jim rozkáže v jistém čase vyprodati, aby zli s dobrými rovnosti nenesli. II. Pakliby ti a takoví, i jiní jim podobní lidé, ježtoby proti poctivosti své nětčeho se dopustili, majíc sobě uložené k vypro- dání volné a jisté časy, toho neučinili a vyprodati se zanedbali aneb hned nechtěli: přísežní jednohokaždého města, vedle spra- vedlivého, začby ten takový grunt na ten čas stál, šacuňku,
Strana 157
E. XXXVIII— XLI. 157 člověku dobře zachovalému budau jej moci prodati, a zač by koli aneb na jaké roky placení byl prodán, tu a takovau summu tomu dáti a vyplňovati, nejsauce veyše a dále ničímž povinni. Pakliby se v tom času takoví lidé i jiní, ježtoby se něčeho proti své poctivosti dopustili, vyprodati nechtěli: právo ten statek spravedlivě šacovati dá a dobře zachovalému jej prodá. E. XL. I. Syn aneb dcera nejstarší, vkroče v statek po rodičích svých aneb nápadním právem, nemůže téhož statku utratiti, ani ho v nic zavaditi přes závady otce svého; než toliko svůj díl vlastní. Pakliby se bez povolení práva v nějakau summu veyše a více vzdlužil, aneb nepotřebné náklady na nětco činil: sám to dílem svým, bez ujmy dílův bratří a sester svých let nemajících, plať a vyvazuj. Syn anebo dcera, vejda v držení statku rodičův svých, mimo otcovské závady, žádných závad na něj uvozovati nemůže, leč na díl svůj vlastní. II. Než statek ten sirotčí potřeboval-li by jaké opravy, aneb žeby, pro opatření syrotkův i téhož statku, v summu se vzdlužiti aneb co toho statku uprodati se mělo: to s dotazem a povolením práva aby se dálo. Pakliby ten statek opravy, aneb sirotci opatření potřebovali, a v summu jakau držitel se zdlužiti, nebo z téhož statku nětco uprodati musel: to se děj s povolením práva. E. XLI. I. Dluh v kšaftu svém jestli žeby kšaftující na někom jmenoval, a že mu jím spravedlivě povinovat pozůstal, týmž kšaftem svým seznal; ten pak, na němž se dluh odkazuje, byl by při tom právě, a o takovém kšaftu věda, dluhu takovému by neodepřel, nýbrž kšaft takový stvrditi by dopustil: bude-li chtíti potom po stvrzení kšaftu takového dluhu prázden býti, povinen bude, jej aneb odvesti, že jest jej kšaftujícímu za jeho živnosti zaplatil, aneb proti kšaftujícímu přísahau, že jím spravedlivě dlužen nepozůstal, se očistiti. Pakliby toho neučinil, povinen bude dluh takový, duší kšaftujícího stvrzený, zaplatiti. Kdo, jsa při právě, dluhu v kšaftu doloženému by neodepřel, a kšaft stvrditi dopustil: bude-li ho chtíti prázen býti, povinen bude, že jej za- platil, odvesti aneb se ho přísahau očistiti; jinák dluh ten zaplatí.
E. XXXVIII— XLI. 157 člověku dobře zachovalému budau jej moci prodati, a zač by koli aneb na jaké roky placení byl prodán, tu a takovau summu tomu dáti a vyplňovati, nejsauce veyše a dále ničímž povinni. Pakliby se v tom času takoví lidé i jiní, ježtoby se něčeho proti své poctivosti dopustili, vyprodati nechtěli: právo ten statek spravedlivě šacovati dá a dobře zachovalému jej prodá. E. XL. I. Syn aneb dcera nejstarší, vkroče v statek po rodičích svých aneb nápadním právem, nemůže téhož statku utratiti, ani ho v nic zavaditi přes závady otce svého; než toliko svůj díl vlastní. Pakliby se bez povolení práva v nějakau summu veyše a více vzdlužil, aneb nepotřebné náklady na nětco činil: sám to dílem svým, bez ujmy dílův bratří a sester svých let nemajících, plať a vyvazuj. Syn anebo dcera, vejda v držení statku rodičův svých, mimo otcovské závady, žádných závad na něj uvozovati nemůže, leč na díl svůj vlastní. II. Než statek ten sirotčí potřeboval-li by jaké opravy, aneb žeby, pro opatření syrotkův i téhož statku, v summu se vzdlužiti aneb co toho statku uprodati se mělo: to s dotazem a povolením práva aby se dálo. Pakliby ten statek opravy, aneb sirotci opatření potřebovali, a v summu jakau držitel se zdlužiti, nebo z téhož statku nětco uprodati musel: to se děj s povolením práva. E. XLI. I. Dluh v kšaftu svém jestli žeby kšaftující na někom jmenoval, a že mu jím spravedlivě povinovat pozůstal, týmž kšaftem svým seznal; ten pak, na němž se dluh odkazuje, byl by při tom právě, a o takovém kšaftu věda, dluhu takovému by neodepřel, nýbrž kšaft takový stvrditi by dopustil: bude-li chtíti potom po stvrzení kšaftu takového dluhu prázden býti, povinen bude, jej aneb odvesti, že jest jej kšaftujícímu za jeho živnosti zaplatil, aneb proti kšaftujícímu přísahau, že jím spravedlivě dlužen nepozůstal, se očistiti. Pakliby toho neučinil, povinen bude dluh takový, duší kšaftujícího stvrzený, zaplatiti. Kdo, jsa při právě, dluhu v kšaftu doloženému by neodepřel, a kšaft stvrditi dopustil: bude-li ho chtíti prázen býti, povinen bude, že jej za- platil, odvesti aneb se ho přísahau očistiti; jinák dluh ten zaplatí.
Strana 158
158 O odpořích kšaftův. II. Než jestli žeby z prosta před stvrzením kšaftu dluhu takovému odepřel: tehdy dluh má naň podle práva provo- zován býti. (Do slova.) DE IMPETITIONE seu impugnatione testamentorum. O odpořích kšaftův. E. XLII. Odpor kšaftu aneb kšaftovní téměř nic jiného není, než zápověd a jako nějaká obstávka, kteráž se děje skrze ohlášení před právem té osoby, jenž sobě do téhož kšaftu něco za stíž- nost pokládá, aneb jej praví učiněný býti k ublížení nějaké své spravedlnosti a právu svému aneb dětí svých. Odpor kšaftu jest zápověd nějaká neb obstávka pro níž kšaft v času právním k stvrzení svému přijíti nemůže. E. XLIII. I. Odpor kšaftovní tímto pořádkem u práva vykonávati se má. Kdožby chtěl jakémužkoli kšaftu odpor vložiti, má a po- vinen jest sobě to, v šesti nedělích pořád zběhlých od přečtení a vyhlášení kšaftu, tu a na tom právě vykonati a k odporu takovému se ohlásiti, a to tímto spůsobem. Odpor kšaftovní v šesti nedělích od přečtení kšaftu klásti se má. II. Má prvé před tím, nedadouc šesti nedělím od publiko- vání takového kšaftu projíti, za vstaupení do raddy purkmistra požádati, a tu při témž předstaupení buď za přečtení aneb za veypis téhož kšaftu prositi, kteréhožto každému žádajícímu přípis dán, ale originál při právu s pilností až do stvrzení aneb odsauzení chován býti má. A to z příčiny té, aby, maje přípis téhož kšaftu aneb přeslyše kšaft, prvé se uradil a zdrávě na to pomyslil, měl-li by slušnau a spravedlivau příčinu, takový kšaft naříkati, čili tak nechati. Také aby sebe ke škodám a k obme- škání zbytečnému daremně nestrojil. Bude-li úmysl jeho konečný
158 O odpořích kšaftův. II. Než jestli žeby z prosta před stvrzením kšaftu dluhu takovému odepřel: tehdy dluh má naň podle práva provo- zován býti. (Do slova.) DE IMPETITIONE seu impugnatione testamentorum. O odpořích kšaftův. E. XLII. Odpor kšaftu aneb kšaftovní téměř nic jiného není, než zápověd a jako nějaká obstávka, kteráž se děje skrze ohlášení před právem té osoby, jenž sobě do téhož kšaftu něco za stíž- nost pokládá, aneb jej praví učiněný býti k ublížení nějaké své spravedlnosti a právu svému aneb dětí svých. Odpor kšaftu jest zápověd nějaká neb obstávka pro níž kšaft v času právním k stvrzení svému přijíti nemůže. E. XLIII. I. Odpor kšaftovní tímto pořádkem u práva vykonávati se má. Kdožby chtěl jakémužkoli kšaftu odpor vložiti, má a po- vinen jest sobě to, v šesti nedělích pořád zběhlých od přečtení a vyhlášení kšaftu, tu a na tom právě vykonati a k odporu takovému se ohlásiti, a to tímto spůsobem. Odpor kšaftovní v šesti nedělích od přečtení kšaftu klásti se má. II. Má prvé před tím, nedadouc šesti nedělím od publiko- vání takového kšaftu projíti, za vstaupení do raddy purkmistra požádati, a tu při témž předstaupení buď za přečtení aneb za veypis téhož kšaftu prositi, kteréhožto každému žádajícímu přípis dán, ale originál při právu s pilností až do stvrzení aneb odsauzení chován býti má. A to z příčiny té, aby, maje přípis téhož kšaftu aneb přeslyše kšaft, prvé se uradil a zdrávě na to pomyslil, měl-li by slušnau a spravedlivau příčinu, takový kšaft naříkati, čili tak nechati. Také aby sebe ke škodám a k obme- škání zbytečnému daremně nestrojil. Bude-li úmysl jeho konečný
Strana 159
E. XLII—XLIV. 159 k odporu, tehdy má se v tom zjevně před právem ohlásiti, „že takovému kšaftu aneb spisu odpor kladu, a takového odporu příčin sepsaných teď podávám. Kšaftův přípisové mají se každému dávati, a to proto, aby každý prvé se uradil a zdrávě na to pomyslil, měl-li by kšaft naříkati, čili tak nechati. III. Pakli by s nimi na hotově nebyl: tehdy ve dvau nedělích pořád zběhlých od vložení odporu svého konečně, obešlíc k tomu toho aneb ty, kteříž za dědice aneb za poručníky kšaftem tím ustanoveni jsau, aneb žeby na ně předně kšaftovní odkázaní se vztahovalo (krom kšaftovníkův, kteříž legatarii slovau), před nimi povinen bude příčinu aneb příčiny odporu svého před právem dáti čísti. Ku příkladu takto. „Proto jsem kšaftu aneb spisu tomuto jakožto nepořádnému odpor vložil a kladu, že jest se stal k ublížení spravedlnosti mé, a to v tom, etc. (jme- nujíc světle takovau spravedlnost svau); aneb proto, že při tomto kšaftu nepořád aneb nedostatek tento a tento se nachází, a vedle práva učiněn není.“ A tak příčinu aneb příčiny jmenujíc a polože, kteréby znal z podstaty pře a spravedlnosti své býti, s tím doložením, že je chce, kdyžby mu čas od práva uložen byl, provesti a prokázati; anebo, byl-li by s nimi na hotově a strana odporná také k tomu svoliti by chtěla a odkladu dalšího by nepotřebovala, hned vésti. Pakliby, po oznámených a předložených příčinách, buď původ aneb obeslaná strana za odklad požádala: má jim takové věci do dvau nedělí pořád zběhlých k průvodům aneb k odvodům od práva poodloženo býti. Při odporu, kdo chce, může hned sepsaných příčin podati. Pakli by jich neměl: tehdy ve dvau nedělích to učiniti má, obešlíce k tomu dědice, na něžby se předně kšaftovní odkázaní vztahovalo, nebo poručníky nařízené (krom kšaftovníkův), a před nimi ty příčiny čísti má; kdež stranám, bu- dau-li žádati, odklad k průvodům dáti se má. E. XLIV. I. A příčina aneb příčiny, kteréž k odporům kšaftův vztahovati se budau, mají od těch, kteříž odpory kšaftům kladau, sepsané v jistých a patrných slovích ku právu podávány býti. Psané příčiny k odporu kšaftům ku právu podávány býti mají. II. Kteréžto příčiny, jakž od písaře přísežného nad kšaftem aneb pod kšaftem tím, slovo od slova, vepsány budau, mají hned
E. XLII—XLIV. 159 k odporu, tehdy má se v tom zjevně před právem ohlásiti, „že takovému kšaftu aneb spisu odpor kladu, a takového odporu příčin sepsaných teď podávám. Kšaftův přípisové mají se každému dávati, a to proto, aby každý prvé se uradil a zdrávě na to pomyslil, měl-li by kšaft naříkati, čili tak nechati. III. Pakli by s nimi na hotově nebyl: tehdy ve dvau nedělích pořád zběhlých od vložení odporu svého konečně, obešlíc k tomu toho aneb ty, kteříž za dědice aneb za poručníky kšaftem tím ustanoveni jsau, aneb žeby na ně předně kšaftovní odkázaní se vztahovalo (krom kšaftovníkův, kteříž legatarii slovau), před nimi povinen bude příčinu aneb příčiny odporu svého před právem dáti čísti. Ku příkladu takto. „Proto jsem kšaftu aneb spisu tomuto jakožto nepořádnému odpor vložil a kladu, že jest se stal k ublížení spravedlnosti mé, a to v tom, etc. (jme- nujíc světle takovau spravedlnost svau); aneb proto, že při tomto kšaftu nepořád aneb nedostatek tento a tento se nachází, a vedle práva učiněn není.“ A tak příčinu aneb příčiny jmenujíc a polože, kteréby znal z podstaty pře a spravedlnosti své býti, s tím doložením, že je chce, kdyžby mu čas od práva uložen byl, provesti a prokázati; anebo, byl-li by s nimi na hotově a strana odporná také k tomu svoliti by chtěla a odkladu dalšího by nepotřebovala, hned vésti. Pakliby, po oznámených a předložených příčinách, buď původ aneb obeslaná strana za odklad požádala: má jim takové věci do dvau nedělí pořád zběhlých k průvodům aneb k odvodům od práva poodloženo býti. Při odporu, kdo chce, může hned sepsaných příčin podati. Pakli by jich neměl: tehdy ve dvau nedělích to učiniti má, obešlíce k tomu dědice, na něžby se předně kšaftovní odkázaní vztahovalo, nebo poručníky nařízené (krom kšaftovníkův), a před nimi ty příčiny čísti má; kdež stranám, bu- dau-li žádati, odklad k průvodům dáti se má. E. XLIV. I. A příčina aneb příčiny, kteréž k odporům kšaftův vztahovati se budau, mají od těch, kteříž odpory kšaftům kladau, sepsané v jistých a patrných slovích ku právu podávány býti. Psané příčiny k odporu kšaftům ku právu podávány býti mají. II. Kteréžto příčiny, jakž od písaře přísežného nad kšaftem aneb pod kšaftem tím, slovo od slova, vepsány budau, mají hned
Strana 160
160 Ó odpořích kšaftův. téhož dne straně odporné dány býti, aby věděla, proti čemu měla by se s odvodem svým hotoviti. Ty příčiny pod kšaftem neb nad kšaftem vepsány a potom toho dne straně vydány býti mají. III. A budau-li příčiny aneb příčina dostatečně podle práva provedena, že by takový kšaft byl nepořádný a proti právu k ublížení nětčí spravedlnosti udělaný, aneb jak jinák žeby ne- pořád a nedostatek při něm se našel: tehdy takový kšaft k vy- zdvižení rozsudkem přísežných přijde. IV. Pakli by žádného nedostatku při něm se nenašlo: tehdy ten a takový kšaft, jakožto pořádný, rozsudkem k svému stvrzení a odpor k vyzdvižení přijíti má; proto, že práva velejí posledních vůlí kšaftujících šetřiti a nad nimi, pokud nejvyšší možnost jest, ochrannau ruku držeti. Reipublica enim interest, ultimas voluntates hominum expediri. E. XLV. Kdožby, vlože odpor kšaftu, takového svého odporu v času od práva vyměřeném sobě k místu nevedl, ale dvěma nedělím od vložení odporu projíti by dal: ten o svůj takový odpor přijde, a kšaftu toho více naříkati moci nebude. Lečby s spravedlnostmi a s průvody svými v tom času přihotoviti se nemohl: tehdy právo, k žádosti jeho, dalších v tom odkladův do trojích dvau nedělí jemu udělovati povinno bude, jakož o tom jinde A. LIV. vyměřeno jest. Kdoby od vložení odporu dvěma nedělím projíti dal: ten o svůj odpor přijde. Lečby s průvody v tom času přihotoviti se nemohl: tehdy právo k žádosti jeho dalších v tom odkladův do trojích dvau nedělí jemu udělovati povinno bude. A. LIV. E. XLVI. Kdožby, nemaje žádných dětí, komu statek svůj bez místa (to jest, nepozůstavě sobě týmž zápisem moci a svobody k změ- nění) z lásky zapsal; a po takovém zápisu, pojma řádně sobě manželku, děti by s ní zplodil, a v tom by umřel: tehdy všecken ten statek po smrti zápisníka zase na děti zapisujícího plným právem připadne. Kdožby, nemaje dětí, komu statek svůj bez místa z lásky zapsal, a po takovém zápisu pojma řádně sobě manželku, děti s ní splodil a potom
160 Ó odpořích kšaftův. téhož dne straně odporné dány býti, aby věděla, proti čemu měla by se s odvodem svým hotoviti. Ty příčiny pod kšaftem neb nad kšaftem vepsány a potom toho dne straně vydány býti mají. III. A budau-li příčiny aneb příčina dostatečně podle práva provedena, že by takový kšaft byl nepořádný a proti právu k ublížení nětčí spravedlnosti udělaný, aneb jak jinák žeby ne- pořád a nedostatek při něm se našel: tehdy takový kšaft k vy- zdvižení rozsudkem přísežných přijde. IV. Pakli by žádného nedostatku při něm se nenašlo: tehdy ten a takový kšaft, jakožto pořádný, rozsudkem k svému stvrzení a odpor k vyzdvižení přijíti má; proto, že práva velejí posledních vůlí kšaftujících šetřiti a nad nimi, pokud nejvyšší možnost jest, ochrannau ruku držeti. Reipublica enim interest, ultimas voluntates hominum expediri. E. XLV. Kdožby, vlože odpor kšaftu, takového svého odporu v času od práva vyměřeném sobě k místu nevedl, ale dvěma nedělím od vložení odporu projíti by dal: ten o svůj takový odpor přijde, a kšaftu toho více naříkati moci nebude. Lečby s spravedlnostmi a s průvody svými v tom času přihotoviti se nemohl: tehdy právo, k žádosti jeho, dalších v tom odkladův do trojích dvau nedělí jemu udělovati povinno bude, jakož o tom jinde A. LIV. vyměřeno jest. Kdoby od vložení odporu dvěma nedělím projíti dal: ten o svůj odpor přijde. Lečby s průvody v tom času přihotoviti se nemohl: tehdy právo k žádosti jeho dalších v tom odkladův do trojích dvau nedělí jemu udělovati povinno bude. A. LIV. E. XLVI. Kdožby, nemaje žádných dětí, komu statek svůj bez místa (to jest, nepozůstavě sobě týmž zápisem moci a svobody k změ- nění) z lásky zapsal; a po takovém zápisu, pojma řádně sobě manželku, děti by s ní zplodil, a v tom by umřel: tehdy všecken ten statek po smrti zápisníka zase na děti zapisujícího plným právem připadne. Kdožby, nemaje dětí, komu statek svůj bez místa z lásky zapsal, a po takovém zápisu pojma řádně sobě manželku, děti s ní splodil a potom
Strana 161
E. XLV—XLVIII. 161 by umřel: tehdy ten statek po smrti zápisníka zase na děti zapisujícího plným právem připadne. E. XLVII. Dal-li by jeden druhému z lásky statek, a dání toho zápisem by jemu (moci v něm sobě k změnění pozůstaviv) potvrdil v té naději, že se budaucího od něho opatření a vděčnosti nadál; ten pak zápisník slušně by ho opatrovati nehleděl a za dobro- diní nevděčnost ukazoval: tehdy zapisující bude moci zápisníka z toho obeslati a při přítomnosti jeho to na právo vznésti, předlože příčinu aneb příčiny takové jeho nevděčnosti. Právo pak, uzná-li slušnau a hodnau příčinu aneb příčiny, od dání takového jej osvobodí a zase zapisujícímu statek jeho přivlastní. Než, poněvadžby již zápisník při zapisujícím práce vedl a ná- klady některé činil, za to jemu dílu třetího v tom statku za- necháno bude. Statek maje sobě z lásky daný, hleď dárce svého opatrovati a k němu vděčnost prokazovati; jinák statek jemu navrátiti musíš, pro opa- trování předešlé své za sebau třetího dílu statku toho zanechaje. E. XLVIII. I. Každý měštěnín, poněvadž jest všeho statku svého pánem a mocným vládařem, může ten všecken statek svůj dáti aneb odkázati, komužby se mu dobře vidělo, zdálo a líbilo; však nepomíjeje v tom dědicův svých, to jest, dětí poslušných, kterýmž z povinnosti otcovské má vždy něco z statku svého, podle dobře líbezné vůle své, udělati. A cožbykoliv z statku svého kterému dítěti svému tak za díl dědický zápisem kněh městských aneb kšaftem svým, buď málo aneb mnoho, vyměřil: jedenkaždý z dětí jeho obojího pohlaví povinen bude na tom přestati, a mimo vůli otce svého nemá a nebude moci na více se potahovati. Statek svůj dej komu chceš, však nepomíjeje v tom dědicův svých poslušných, ale podle líbezné vůle své vždy jim díl dej jakýžkoli. Oni na tom povinni budau přestati. II. Pakliby který otec své některé dítě neposlušné za příčinau slušnau, právní a spravedlivau (to jest, pro velikau dítěte svého nevděčnost a proti sobě přečinění) hned všeho svého statku chtěl zbaviti: tehdy v kšaftu svém anebo v zápisu 11 Práva městská.
E. XLV—XLVIII. 161 by umřel: tehdy ten statek po smrti zápisníka zase na děti zapisujícího plným právem připadne. E. XLVII. Dal-li by jeden druhému z lásky statek, a dání toho zápisem by jemu (moci v něm sobě k změnění pozůstaviv) potvrdil v té naději, že se budaucího od něho opatření a vděčnosti nadál; ten pak zápisník slušně by ho opatrovati nehleděl a za dobro- diní nevděčnost ukazoval: tehdy zapisující bude moci zápisníka z toho obeslati a při přítomnosti jeho to na právo vznésti, předlože příčinu aneb příčiny takové jeho nevděčnosti. Právo pak, uzná-li slušnau a hodnau příčinu aneb příčiny, od dání takového jej osvobodí a zase zapisujícímu statek jeho přivlastní. Než, poněvadžby již zápisník při zapisujícím práce vedl a ná- klady některé činil, za to jemu dílu třetího v tom statku za- necháno bude. Statek maje sobě z lásky daný, hleď dárce svého opatrovati a k němu vděčnost prokazovati; jinák statek jemu navrátiti musíš, pro opa- trování předešlé své za sebau třetího dílu statku toho zanechaje. E. XLVIII. I. Každý měštěnín, poněvadž jest všeho statku svého pánem a mocným vládařem, může ten všecken statek svůj dáti aneb odkázati, komužby se mu dobře vidělo, zdálo a líbilo; však nepomíjeje v tom dědicův svých, to jest, dětí poslušných, kterýmž z povinnosti otcovské má vždy něco z statku svého, podle dobře líbezné vůle své, udělati. A cožbykoliv z statku svého kterému dítěti svému tak za díl dědický zápisem kněh městských aneb kšaftem svým, buď málo aneb mnoho, vyměřil: jedenkaždý z dětí jeho obojího pohlaví povinen bude na tom přestati, a mimo vůli otce svého nemá a nebude moci na více se potahovati. Statek svůj dej komu chceš, však nepomíjeje v tom dědicův svých poslušných, ale podle líbezné vůle své vždy jim díl dej jakýžkoli. Oni na tom povinni budau přestati. II. Pakliby který otec své některé dítě neposlušné za příčinau slušnau, právní a spravedlivau (to jest, pro velikau dítěte svého nevděčnost a proti sobě přečinění) hned všeho svého statku chtěl zbaviti: tehdy v kšaftu svém anebo v zápisu 11 Práva městská.
Strana 162
162 O odpořích kšaftův. kněh městských polože příčinu aneb příčiny, pro kteréž ho statku svého zbavuje, může tomu takovému dítěti ovšem hned nic nedávati, tak aby jiné děti, příkladem jeho káráni jsauce, hle- děli rodiče své v poctivosti míti a vůlí jich ve všem se spravovati. Pakliby kterému dítěti ovšem nic dáti a odkázati nechtěl: tehdy polož zjevné příčiny v kšaftu neb v zápisu kněh městských, pro které ho statku zbavuješ. E. XLIX. I. Zbavení pak takové slove exharedatio, hoc est liberorum a successione exclusio, dětí aneb dítěte jednoho od statku svého i od budaucí nápadné spravedlivosti odstrčení, zahnání a jako zavržení. II. Avšak ne pro ledajakés a lehké příčiny rodičové to mohau učiniti, ale pro tyto níže položené. Nejprvé, jestli žeby kteří z dětí neposlušných hanbu a po- tupu na rodiče své uvedli, jim řečí aneb skutkem ublížili, je zhaněli, aneb na jich cti nařkli a je bili. Pro tyto příčiny rodičové dětem svým nejsú povinni nic dáti a od- kázati ze statku svého. Prvé: Kdyby je haněli, naříkali, bili. Druhé, jestli žeby při utrpnau a na hrdlo se vztahující (jenž slove causa criminalis) kdo z dětí proti rodičům svým před sebe vzal, a rodiče své z hněvu, z závisti a z pauhé toliko zlosti, a ne proto, zastávaje vrchnost svau a obecné dobré, ztěžoval. Druhé: Kdyby proti nim při autrpnau před sebe vzali. Třetí, jestli žeby s zločinci svá obcování mívali a s nimi tovaryšili. Třetí: Kdyby s zločinci tovaryšili. Čtvrté, jestli žeby o bezhrdlí svých rodičův skrze otrávení, zardaušení, udušení a jakýmkoli jiným spůsobem přemeyšleli, a lstivé auklady činili. Čtvrté: O bezhrdlí svých rodičův přemeyšleli a lstivé auklady činili. Páté, jestli žeby syn s macechau svau, to jest, s manželkau otce svého, neřádného skutku se dopustil. Páté: Kdyby syn s macechau neřádného skutku se dopustil.
162 O odpořích kšaftův. kněh městských polože příčinu aneb příčiny, pro kteréž ho statku svého zbavuje, může tomu takovému dítěti ovšem hned nic nedávati, tak aby jiné děti, příkladem jeho káráni jsauce, hle- děli rodiče své v poctivosti míti a vůlí jich ve všem se spravovati. Pakliby kterému dítěti ovšem nic dáti a odkázati nechtěl: tehdy polož zjevné příčiny v kšaftu neb v zápisu kněh městských, pro které ho statku zbavuješ. E. XLIX. I. Zbavení pak takové slove exharedatio, hoc est liberorum a successione exclusio, dětí aneb dítěte jednoho od statku svého i od budaucí nápadné spravedlivosti odstrčení, zahnání a jako zavržení. II. Avšak ne pro ledajakés a lehké příčiny rodičové to mohau učiniti, ale pro tyto níže položené. Nejprvé, jestli žeby kteří z dětí neposlušných hanbu a po- tupu na rodiče své uvedli, jim řečí aneb skutkem ublížili, je zhaněli, aneb na jich cti nařkli a je bili. Pro tyto příčiny rodičové dětem svým nejsú povinni nic dáti a od- kázati ze statku svého. Prvé: Kdyby je haněli, naříkali, bili. Druhé, jestli žeby při utrpnau a na hrdlo se vztahující (jenž slove causa criminalis) kdo z dětí proti rodičům svým před sebe vzal, a rodiče své z hněvu, z závisti a z pauhé toliko zlosti, a ne proto, zastávaje vrchnost svau a obecné dobré, ztěžoval. Druhé: Kdyby proti nim při autrpnau před sebe vzali. Třetí, jestli žeby s zločinci svá obcování mívali a s nimi tovaryšili. Třetí: Kdyby s zločinci tovaryšili. Čtvrté, jestli žeby o bezhrdlí svých rodičův skrze otrávení, zardaušení, udušení a jakýmkoli jiným spůsobem přemeyšleli, a lstivé auklady činili. Čtvrté: O bezhrdlí svých rodičův přemeyšleli a lstivé auklady činili. Páté, jestli žeby syn s macechau svau, to jest, s manželkau otce svého, neřádného skutku se dopustil. Páté: Kdyby syn s macechau neřádného skutku se dopustil.
Strana 163
E. XLIX. 163 Šesté, jestli žeby který rodiče své pronesl a prozradil, tak žeby skrze to rodičům o čest, o hrdlo i o statek běželo. Šesté: Kdoby své rodiče pronesl a prozradil, žeby jim o čest a hrdlo i o statek běželo. Sedmé, jestli žeby rodičové do vězení se dostali, a děti, mohauce jim z toho pomoci, na postavení za ně slíbiti by nechtěli. Sedmé: Kdyby jim moha z vězení pomoci a na postavení za ně slíbiti nechtěli. Osmé, jestli žeby který z dětí rodičům svým zhajoval o statku svém pořízení činiti. Osmé: Kšaftovati jim zbraňovali. Deváté, jestli žeby děti proti vůli rodičův svých obcování svá měli s lidmi zlopověstnými, lehkomyslnými, utrhači a po- směvači rodičův svých, i s jinými osobami, kteříž své živnosti s nepoctivostí provozují. Deváté: S lehkomyslnými lidmi a utrhači jich obcovali. Desáté, kdyby se dcera zmařila a o svau poctivost přišla, anby její rodičové vdáti se jí nehájili a po ní věno dáti chtěli, aneb žeby dcera raději nepoctivě, nežli poctivě, živa býti chtěla. Desáté: Kdyby se dcera zmařila. Jedenácté, jestli žeby děti rodičův svých, v věku jich sešlém opatrovati nechtěli, a tehdáž, kdyžby se smyslem pominuli a o rozum svůj přišli, je opustili. Jedenácté: Kdyby jich v starosti a pominutí smyslem opatrovati nechtěli. Dvanácte, jestli žeby děti rodičův svých zajatých, mohauce jim z vězení a těžkosti takové pomoci, ani vyprositi ani vy- platiti nechtěli. Dvanácté: Zajatých vyprositi ani vyplatiti nechtěli. Třinácté, jestli žeby děti ruhači byli a rauhání svá urputně zastávali, a jsauce z toho napomenuti, víry obecné apoštolské a křesťanské přijíti by nechtěli. Třinácté: Víry křesťanské přijíti nechtěli. Čtrnácté, kdyžby syn aneb dcera bez vůle a proti vůli otce svého k stavu manželskému se zamluvila. Čtrnácté: K stavu manželskému bez vůle jich se zamluvili. 11
E. XLIX. 163 Šesté, jestli žeby který rodiče své pronesl a prozradil, tak žeby skrze to rodičům o čest, o hrdlo i o statek běželo. Šesté: Kdoby své rodiče pronesl a prozradil, žeby jim o čest a hrdlo i o statek běželo. Sedmé, jestli žeby rodičové do vězení se dostali, a děti, mohauce jim z toho pomoci, na postavení za ně slíbiti by nechtěli. Sedmé: Kdyby jim moha z vězení pomoci a na postavení za ně slíbiti nechtěli. Osmé, jestli žeby který z dětí rodičům svým zhajoval o statku svém pořízení činiti. Osmé: Kšaftovati jim zbraňovali. Deváté, jestli žeby děti proti vůli rodičův svých obcování svá měli s lidmi zlopověstnými, lehkomyslnými, utrhači a po- směvači rodičův svých, i s jinými osobami, kteříž své živnosti s nepoctivostí provozují. Deváté: S lehkomyslnými lidmi a utrhači jich obcovali. Desáté, kdyby se dcera zmařila a o svau poctivost přišla, anby její rodičové vdáti se jí nehájili a po ní věno dáti chtěli, aneb žeby dcera raději nepoctivě, nežli poctivě, živa býti chtěla. Desáté: Kdyby se dcera zmařila. Jedenácté, jestli žeby děti rodičův svých, v věku jich sešlém opatrovati nechtěli, a tehdáž, kdyžby se smyslem pominuli a o rozum svůj přišli, je opustili. Jedenácté: Kdyby jich v starosti a pominutí smyslem opatrovati nechtěli. Dvanácte, jestli žeby děti rodičův svých zajatých, mohauce jim z vězení a těžkosti takové pomoci, ani vyprositi ani vy- platiti nechtěli. Dvanácté: Zajatých vyprositi ani vyplatiti nechtěli. Třinácté, jestli žeby děti ruhači byli a rauhání svá urputně zastávali, a jsauce z toho napomenuti, víry obecné apoštolské a křesťanské přijíti by nechtěli. Třinácté: Víry křesťanské přijíti nechtěli. Čtrnácté, kdyžby syn aneb dcera bez vůle a proti vůli otce svého k stavu manželskému se zamluvila. Čtrnácté: K stavu manželskému bez vůle jich se zamluvili. 11
Strana 164
164 O odpořích kšaftův. A mohau i jiné příčiny tak těžké aneb nad ty ještě těžší vzniknauti a od dětí rodičům dány býti, pro kteréžto příčiny rodičové děti své mohau ode všeho dědictví odstrčiti. E. L. Ty pak příčiny aneb některá z nich aneb jiné veliké slušné i k těm podobné exhœredationes, to jest, zbavení dě- dictví, mají aneb má jednakaždá zjevně v kšaftu aneb v zápisu kněh městských vyslovena býti, proč rodičové děti své aneb jedno které z nich dědictví zbavují. Kdo chce dítě své dědictví zbaviti, povinen jest toho příčinu v kšaftu neb v zápisu kněh městských veyslovně položiti. E. XLVIII. E. LI. I. Jednomukaždému z rodičův ta se svoboda právem po- zůstavuje, aby mohl vedle dobře líbezné vůle své, kterému by chtěl z dětí svých obojího pohlaví, díl jeho nadlepšiti, to jest, aby mohl jednomu dítěti méně, a druhému více z statku svého dáti aneb odkázati. A děti povinni budau na tom přestati, sublata omni querela inofficiosi testamenti. Rodičové mohau podle své dobré líbezné vůle dáti a odkázati z statku svého jednomu dítěti více a druhému méně, a každé jest povinno na tom přestati. II. Také rodičové, i jiní všickni na odporníky a kšaftův svých rušitele pokutu uložiti moci budau takovau: „Kdožbykoli na tom, což mu kšaftem tímto mým odkazuji, přestati nechtěl, ale na více, mimo tuto vůli mau poslední, se potahovati a tento můj kšaft po smrti mé naříkati směl: tedy tomu chci, aby mu hned nic z statku mého vydáváno nebylo.“ A saudcové vedle pokuty kšaftovní tak se zachovají. Žádný zajisté užitku účast- níkem z toho býti nemá, což svým předsevzetím usiloval zka- ziti a zrušiti. V kšaftu bude-li ta pokuta, aby odporníku kšaftu nic dáváno nebylo, saudcové vedle té pokuty se zachovají.
164 O odpořích kšaftův. A mohau i jiné příčiny tak těžké aneb nad ty ještě těžší vzniknauti a od dětí rodičům dány býti, pro kteréžto příčiny rodičové děti své mohau ode všeho dědictví odstrčiti. E. L. Ty pak příčiny aneb některá z nich aneb jiné veliké slušné i k těm podobné exhœredationes, to jest, zbavení dě- dictví, mají aneb má jednakaždá zjevně v kšaftu aneb v zápisu kněh městských vyslovena býti, proč rodičové děti své aneb jedno které z nich dědictví zbavují. Kdo chce dítě své dědictví zbaviti, povinen jest toho příčinu v kšaftu neb v zápisu kněh městských veyslovně položiti. E. XLVIII. E. LI. I. Jednomukaždému z rodičův ta se svoboda právem po- zůstavuje, aby mohl vedle dobře líbezné vůle své, kterému by chtěl z dětí svých obojího pohlaví, díl jeho nadlepšiti, to jest, aby mohl jednomu dítěti méně, a druhému více z statku svého dáti aneb odkázati. A děti povinni budau na tom přestati, sublata omni querela inofficiosi testamenti. Rodičové mohau podle své dobré líbezné vůle dáti a odkázati z statku svého jednomu dítěti více a druhému méně, a každé jest povinno na tom přestati. II. Také rodičové, i jiní všickni na odporníky a kšaftův svých rušitele pokutu uložiti moci budau takovau: „Kdožbykoli na tom, což mu kšaftem tímto mým odkazuji, přestati nechtěl, ale na více, mimo tuto vůli mau poslední, se potahovati a tento můj kšaft po smrti mé naříkati směl: tedy tomu chci, aby mu hned nic z statku mého vydáváno nebylo.“ A saudcové vedle pokuty kšaftovní tak se zachovají. Žádný zajisté užitku účast- níkem z toho býti nemá, což svým předsevzetím usiloval zka- ziti a zrušiti. V kšaftu bude-li ta pokuta, aby odporníku kšaftu nic dáváno nebylo, saudcové vedle té pokuty se zachovají.
Strana 165
E. L—LV. 165 DE LEGATIS ET LEGATARIIS. O věcech kšaftem odkázaných a o kšaftovnících. E. LII. To, což se někomu kšaftem dává a odkazuje, slove legatum, to jest, kšaftovní dání aneb odkázaní. Kšaftovní dání jest to, co se někomu kšaftem dává a odkazuje. E. LIII. I. Kšaftovník slove ten, jemužby od kšaftujícího něco týmž kšaftem dáno a odkázáno bylo, tak aby jemu to a takové od- kázaní od dědice kšaftem nařízeného vydáno a vyplněno bylo. II. A má od dědice aneb od toho, jemužby kšaftující statek svůj všecken aneb na větším díle kšaftem dal, po smrti kšaftujícího hned, jakžby jedné kšaft k stvrzení přišel, vydáno a vyplněno býti. Lečby od kšaftujícího jistý čas o tom vyměřen byl; aneb takové odkázaní žeby náleželo na věcech a na statku k prodaji poručeném; item, na té věci, kterážby v zástavě byla a vyplatiti se měla; anebo žeby k ní dědic bezelstně tak snadně přijíti nemohl; aneb to odkázaní žeby na veymince zavěšeno bylo: tu při takovém odkázaných věcí vyplňování vedle vůle kšaftujícího a náležité spravedlivosti jedenkaždý se zachovej. A kdyžby čas přišel, o spravedlnost svau pořádem práva se domlauvej. Kšaftovník jest ten, kterémuž se kšaftem nětco odkazuje a dává, a to jemu od dědice po stvrzení kšaftu má vydáno a vyplněno býti. E. LIV. Věc pod veyminkau někomu odkázaná, dokavadžby čas veyminky se nevyplnil, plným právem při dědici pozůstává. Ale, kdyžby čas veyminky přišel, má kšaftovníku od dědice z cela a zauplna dána aneb postaupena býti. Věc pod veyminkau odkázaná, dokud čas veyminky se nevyplní, kšaftovníku od dědice dána aneb postaupena býti nemá. E. LV. Při odkazování všelijakých věcí, má vlastnosti slov od kšaftujícího šetříno býti, aby taková odkazování ne zatmělá, ale
E. L—LV. 165 DE LEGATIS ET LEGATARIIS. O věcech kšaftem odkázaných a o kšaftovnících. E. LII. To, což se někomu kšaftem dává a odkazuje, slove legatum, to jest, kšaftovní dání aneb odkázaní. Kšaftovní dání jest to, co se někomu kšaftem dává a odkazuje. E. LIII. I. Kšaftovník slove ten, jemužby od kšaftujícího něco týmž kšaftem dáno a odkázáno bylo, tak aby jemu to a takové od- kázaní od dědice kšaftem nařízeného vydáno a vyplněno bylo. II. A má od dědice aneb od toho, jemužby kšaftující statek svůj všecken aneb na větším díle kšaftem dal, po smrti kšaftujícího hned, jakžby jedné kšaft k stvrzení přišel, vydáno a vyplněno býti. Lečby od kšaftujícího jistý čas o tom vyměřen byl; aneb takové odkázaní žeby náleželo na věcech a na statku k prodaji poručeném; item, na té věci, kterážby v zástavě byla a vyplatiti se měla; anebo žeby k ní dědic bezelstně tak snadně přijíti nemohl; aneb to odkázaní žeby na veymince zavěšeno bylo: tu při takovém odkázaných věcí vyplňování vedle vůle kšaftujícího a náležité spravedlivosti jedenkaždý se zachovej. A kdyžby čas přišel, o spravedlnost svau pořádem práva se domlauvej. Kšaftovník jest ten, kterémuž se kšaftem nětco odkazuje a dává, a to jemu od dědice po stvrzení kšaftu má vydáno a vyplněno býti. E. LIV. Věc pod veyminkau někomu odkázaná, dokavadžby čas veyminky se nevyplnil, plným právem při dědici pozůstává. Ale, kdyžby čas veyminky přišel, má kšaftovníku od dědice z cela a zauplna dána aneb postaupena býti. Věc pod veyminkau odkázaná, dokud čas veyminky se nevyplní, kšaftovníku od dědice dána aneb postaupena býti nemá. E. LV. Při odkazování všelijakých věcí, má vlastnosti slov od kšaftujícího šetříno býti, aby taková odkazování ne zatmělá, ale
Strana 166
166 O věcech kšaftem odkázaných a o kšaftovnících. patrná a srozumitedlná byla, tak aby po smrti na žádné po- chybnosti nebyla. Neb odkázati Janovi pole aneb dědinu, maje jich více a nedolože příjmí a povolání téhož Jana, ani které by to pole bylo, aneb kdeby ležeti mělo, jest jakoby nic neodkázal. Mnoho zajisté Janův jest, a odkazující několiko polí má. Odkázaní má býti patrné a srozumitedlné. Odkazuje-li kdo Janovi, má doložiti jeho příjmí. A odkazuje-li pole, maje jich více, má doložiti, které pole. E. LVI. Které věci tak v kšaftích psány bývají, že se jim vyroz- uměti nemůže, rovně se tak váží u práva, jakoby napsány nebyly. A tak potřebí jest vlastnosti slov šetřiti, a patrně světle jednukaždau věc vysloviti, a jako prstem na ni ukázati, kterau by mínil, a které by osobě aneb příteli svému co z lásky a z dobrého přátelství odkázati chtěl. Nebo kderým věcem v kšaftu se rozuměti nemůže, rovně se tak váží u práva, jakoby jich napsáno nebylo. E. LVII. Také aby kšaftování samo v sobě na odporu nebylo. Neb v kterémkoli kšaftu věci sobě na odpor položeny jsau: to nic stálého a pořádného nebývá. A protož jednakaždá věc, kšaftem někomu daná a odkázaná, v jistém svém spůsobu, v velikosti aneb v skutku zavřína býti má. V kterémkoli kšaftu věci sobě na odpor položeny jsau: to nic stá- lého a pořádného nebývá. E. LVIII. Přísežní nad tím zvláštní pozor míti mají, kdyžby kšafty svými lidé dobří a Pána Boha bojící na skutky milosrdné svá odkázaní činili, aby vůle jich poslední vyplňovány byly, a těm zadosti aby se dálo. A protož kdežby se nedotýkalo svěření, z kteréhož žádný není povinen počtu činiti, ani v něm se před časem svěření svého otvírati: tu přísežní budau moci sami k tomu přihlídati, a obešlíce toho, na něhož takových milosrdných skutkův práce jest vzložená, jemu rozkázati, aby jim správu učinil, již-li jest se vedle takového poručení kšaftujícího zacho- val, a statek takový na milosrdné skutky z auplna obrátil, čili
166 O věcech kšaftem odkázaných a o kšaftovnících. patrná a srozumitedlná byla, tak aby po smrti na žádné po- chybnosti nebyla. Neb odkázati Janovi pole aneb dědinu, maje jich více a nedolože příjmí a povolání téhož Jana, ani které by to pole bylo, aneb kdeby ležeti mělo, jest jakoby nic neodkázal. Mnoho zajisté Janův jest, a odkazující několiko polí má. Odkázaní má býti patrné a srozumitedlné. Odkazuje-li kdo Janovi, má doložiti jeho příjmí. A odkazuje-li pole, maje jich více, má doložiti, které pole. E. LVI. Které věci tak v kšaftích psány bývají, že se jim vyroz- uměti nemůže, rovně se tak váží u práva, jakoby napsány nebyly. A tak potřebí jest vlastnosti slov šetřiti, a patrně světle jednukaždau věc vysloviti, a jako prstem na ni ukázati, kterau by mínil, a které by osobě aneb příteli svému co z lásky a z dobrého přátelství odkázati chtěl. Nebo kderým věcem v kšaftu se rozuměti nemůže, rovně se tak váží u práva, jakoby jich napsáno nebylo. E. LVII. Také aby kšaftování samo v sobě na odporu nebylo. Neb v kterémkoli kšaftu věci sobě na odpor položeny jsau: to nic stálého a pořádného nebývá. A protož jednakaždá věc, kšaftem někomu daná a odkázaná, v jistém svém spůsobu, v velikosti aneb v skutku zavřína býti má. V kterémkoli kšaftu věci sobě na odpor položeny jsau: to nic stá- lého a pořádného nebývá. E. LVIII. Přísežní nad tím zvláštní pozor míti mají, kdyžby kšafty svými lidé dobří a Pána Boha bojící na skutky milosrdné svá odkázaní činili, aby vůle jich poslední vyplňovány byly, a těm zadosti aby se dálo. A protož kdežby se nedotýkalo svěření, z kteréhož žádný není povinen počtu činiti, ani v něm se před časem svěření svého otvírati: tu přísežní budau moci sami k tomu přihlídati, a obešlíce toho, na něhož takových milosrdných skutkův práce jest vzložená, jemu rozkázati, aby jim správu učinil, již-li jest se vedle takového poručení kšaftujícího zacho- val, a statek takový na milosrdné skutky z auplna obrátil, čili
Strana 167
E. LVI—LIX. F. I. 167 nic. A ten povinen bude jim o tom zprávu učiniti, a slušnau výmluvu svau aneb příčiny předložiti. Kšaftům buď za dosti činěno, zvláště kterýmiž se na skutky milo- srdné odkázaní děje. Auřad nad tím míti má pilný pozor. Z svěření žádný není povinen počtu činiti, ani se v něm před časem otvírati; než auřadu o tom zpráva se učiniti má. E. LIX. Záleží pak milosrdní skutkové téměř na tomto trém. I. Aneb aby odkázaní takové bylo obráceno ku pomoci služebníkům církevním, kteříž by v čistotě slovem božím a svátostmi lidu božímu posluhovali. II. Aneb na školy obojího pohlaví, na vy- chování té mládeže, kteráž jest semeno rozplození a jako ně- jaké štípení církve i jednékaždé obce, na jejich učení, aby po- tomně, přijdauce k dospělému věku, užiteční a prospěšní své vlasti býti mohli. III. Aneb na lidi chudé, nuzné a v špitálích obecních obývající. Též na lidi potřebné, jako jsau řemeslníci chudí, dítek mnoho majíce, poctivě se chovajíce, však řemeslem svým nikterakž se uživiti nemohauce. Skutkové milosrdní na tom téměř záležejí, aby odkázaní taková byla: na dobré kněží; na školy, jenž jsau jako nějaké štípení církve i každé obce; na lidi chudé, na špitály, na řemeslníky chudé, kteříž se řemeslem svým nikterakž uživiti nemohau. F. I. I. Mohau od kšaftujícího netoliko ty věci, kteréž jeho vlastní jsau a v statku jeho se zavírají, odkázány býti, ale také i cizí, tak aby dědic povinen byl je vykaupiti, aneb nebyla-li by ta věc kšaftem odkázaná na prodaji, tak velikau summu peněz, začby vedle spravedlivého šacuňku stála, tomu, komuž od- kázaná jest, vydati. A to slove v právích luere peccatum. Jako ku příkladu: „Chci, aby hned po mé smrti dům Jednorožcův kaupen a postaupen byl Korneliovi, synu Buriana bratra mého." Tehdy, nechtěli-li by držitelé takového domu prodati, dům šacován bude, začby na ten čas spravedlivě stál, a ten ša- cuňk na summě peněžité dědic statku povinen bude Korneliovi vyplniti. II. Však tomuto artikuli tak se rozuměti má. Kdyžby kšaftující aneb poraučející, maje vědomost, že věc cizí jest,
E. LVI—LIX. F. I. 167 nic. A ten povinen bude jim o tom zprávu učiniti, a slušnau výmluvu svau aneb příčiny předložiti. Kšaftům buď za dosti činěno, zvláště kterýmiž se na skutky milo- srdné odkázaní děje. Auřad nad tím míti má pilný pozor. Z svěření žádný není povinen počtu činiti, ani se v něm před časem otvírati; než auřadu o tom zpráva se učiniti má. E. LIX. Záleží pak milosrdní skutkové téměř na tomto trém. I. Aneb aby odkázaní takové bylo obráceno ku pomoci služebníkům církevním, kteříž by v čistotě slovem božím a svátostmi lidu božímu posluhovali. II. Aneb na školy obojího pohlaví, na vy- chování té mládeže, kteráž jest semeno rozplození a jako ně- jaké štípení církve i jednékaždé obce, na jejich učení, aby po- tomně, přijdauce k dospělému věku, užiteční a prospěšní své vlasti býti mohli. III. Aneb na lidi chudé, nuzné a v špitálích obecních obývající. Též na lidi potřebné, jako jsau řemeslníci chudí, dítek mnoho majíce, poctivě se chovajíce, však řemeslem svým nikterakž se uživiti nemohauce. Skutkové milosrdní na tom téměř záležejí, aby odkázaní taková byla: na dobré kněží; na školy, jenž jsau jako nějaké štípení církve i každé obce; na lidi chudé, na špitály, na řemeslníky chudé, kteříž se řemeslem svým nikterakž uživiti nemohau. F. I. I. Mohau od kšaftujícího netoliko ty věci, kteréž jeho vlastní jsau a v statku jeho se zavírají, odkázány býti, ale také i cizí, tak aby dědic povinen byl je vykaupiti, aneb nebyla-li by ta věc kšaftem odkázaná na prodaji, tak velikau summu peněz, začby vedle spravedlivého šacuňku stála, tomu, komuž od- kázaná jest, vydati. A to slove v právích luere peccatum. Jako ku příkladu: „Chci, aby hned po mé smrti dům Jednorožcův kaupen a postaupen byl Korneliovi, synu Buriana bratra mého." Tehdy, nechtěli-li by držitelé takového domu prodati, dům šacován bude, začby na ten čas spravedlivě stál, a ten ša- cuňk na summě peněžité dědic statku povinen bude Korneliovi vyplniti. II. Však tomuto artikuli tak se rozuměti má. Kdyžby kšaftující aneb poraučející, maje vědomost, že věc cizí jest,
Strana 168
168 O věcech kšaftem odkázanýjch a o kšaftovn ících. o ní kšaftoval: tehdy ten, jemuž svědčí odkázaní, cenu té věci dáti musí. Kšaftem také cizí věci, o nichž by kšaftující, že cizí jsau, věděl, mohau býti odkázány, aby je dědic vykaupil, a nebyly-li by na prodeji, takovau dal summu peněz kšaftovníku, zač by ta věc stála. III. Ale jinák se rozuměti má při věcech nemožných, jako, kdyby někdo někomu odkázal cinži na podruzích, a po- druhův žádných by nebylo; aneb žeby mu odkázal některé místo obecní, aby sobě na něm dům vystavěl. Tu poněvadž jsau ty věci takové, jichžto směna býti nemůže, a ani platiti ani do- sáhnauti se nemohau, nýbrž ceny jejich jsau nemožné: tehdy takových věcí odkazování bývá daremné a žádné moci míti nemůže. IV. Však věci, jichž se v naději očekává, jako obilé na dědině, hříbata z klisen, jehňata z ovcí, a jiné k nim podobné: ty se odkazovati mohau. Věci, jichž se v naději očekává, jako obilé na dědině, hříbata z klisen, jehňata z ovcí, a jiné těm podobné odkazovati se mohau. F. II. K věci odkázané jaká by koli ozdoba aneb co jiného k tomu podobného od kšaftujícího bylo přidáno: tehdy to všeckno i s tau věcí prvé odkázanau náležeti bude kšaftovníku. (Do slova.) F. III. Peníze aneb jistá summa, kšaftem někomu odkázaná, by pak v statku kšaftujícího nalezena nebyla: však od dědice, kte- rýžby se v statek kšaftujícího bez opatření inventáře uvázal, podle práva kšaftovníku vyplněna býti má. Peníze kšaftem odkázané, by pak v statku kšaftujícího nalezeny ne- byly: však od dědice, kterýby se v statek kšaftujícího bez opatření inventáře uvázal, podle práva kšaftovníku vyplněny býti mají.
168 O věcech kšaftem odkázanýjch a o kšaftovn ících. o ní kšaftoval: tehdy ten, jemuž svědčí odkázaní, cenu té věci dáti musí. Kšaftem také cizí věci, o nichž by kšaftující, že cizí jsau, věděl, mohau býti odkázány, aby je dědic vykaupil, a nebyly-li by na prodeji, takovau dal summu peněz kšaftovníku, zač by ta věc stála. III. Ale jinák se rozuměti má při věcech nemožných, jako, kdyby někdo někomu odkázal cinži na podruzích, a po- druhův žádných by nebylo; aneb žeby mu odkázal některé místo obecní, aby sobě na něm dům vystavěl. Tu poněvadž jsau ty věci takové, jichžto směna býti nemůže, a ani platiti ani do- sáhnauti se nemohau, nýbrž ceny jejich jsau nemožné: tehdy takových věcí odkazování bývá daremné a žádné moci míti nemůže. IV. Však věci, jichž se v naději očekává, jako obilé na dědině, hříbata z klisen, jehňata z ovcí, a jiné k nim podobné: ty se odkazovati mohau. Věci, jichž se v naději očekává, jako obilé na dědině, hříbata z klisen, jehňata z ovcí, a jiné těm podobné odkazovati se mohau. F. II. K věci odkázané jaká by koli ozdoba aneb co jiného k tomu podobného od kšaftujícího bylo přidáno: tehdy to všeckno i s tau věcí prvé odkázanau náležeti bude kšaftovníku. (Do slova.) F. III. Peníze aneb jistá summa, kšaftem někomu odkázaná, by pak v statku kšaftujícího nalezena nebyla: však od dědice, kte- rýžby se v statek kšaftujícího bez opatření inventáře uvázal, podle práva kšaftovníku vyplněna býti má. Peníze kšaftem odkázané, by pak v statku kšaftujícího nalezeny ne- byly: však od dědice, kterýby se v statek kšaftujícího bez opatření inventáře uvázal, podle práva kšaftovníku vyplněny býti mají.
Strana 169
F. II—IV. 169 DE FIDEICOMMISSIS haereditariis. O věcech, kteréž se k důvěrnému svěření a k věrné ruce poraučejí. F. IV. I. Fideicommissum hœreditarium slove to, cožby od kšaftu- jícího ustanovenému od něho dědici aneb tomu, komuž by kšaftem statek po smrti náležeti měl, z zvláštní důvěrnosti po- ručeno a jako svěřeno bylo, aby někomu třetímu na čas jistý takového statku postaupil, jemu ho dochoval a jej potomně statku aneb spravedlnosti té držitelem a pánem udělal. Svěření slove statek ten, kterýž se od kšaftujícího dědici z zvláštní důvěrnosti poraučí, aby ho někomu třetímu dochoval a jej potomně téhož statku pánem učinil. II. A protož takový fideicommissarius, to jest, věrný správce nad statkem a z důvěrnosti nařízený poručník, při takovém svěření, pokudž jemu v tom se kšaftující důvěřil, při zachování a při postaupení takového statku, aneb jaké jiné spravedlnosti, kterážto fideicommissum singulare slove, tak se chovaj, pokudžby jemu v tom od kšaftujícího poručení a důvěření se stalo. Jedenkaždý při svěření tak se zachovati má, pokudž jemu v tom od kšaftujícího poručení a důvěření se stalo. III. A též jedenkaždý, cožby s důvěrností pod svěřením od koho k sobě a na jakýkoli spůsob přijal, tak se při tom při všem zachovati povinen jest.
F. II—IV. 169 DE FIDEICOMMISSIS haereditariis. O věcech, kteréž se k důvěrnému svěření a k věrné ruce poraučejí. F. IV. I. Fideicommissum hœreditarium slove to, cožby od kšaftu- jícího ustanovenému od něho dědici aneb tomu, komuž by kšaftem statek po smrti náležeti měl, z zvláštní důvěrnosti po- ručeno a jako svěřeno bylo, aby někomu třetímu na čas jistý takového statku postaupil, jemu ho dochoval a jej potomně statku aneb spravedlnosti té držitelem a pánem udělal. Svěření slove statek ten, kterýž se od kšaftujícího dědici z zvláštní důvěrnosti poraučí, aby ho někomu třetímu dochoval a jej potomně téhož statku pánem učinil. II. A protož takový fideicommissarius, to jest, věrný správce nad statkem a z důvěrnosti nařízený poručník, při takovém svěření, pokudž jemu v tom se kšaftující důvěřil, při zachování a při postaupení takového statku, aneb jaké jiné spravedlnosti, kterážto fideicommissum singulare slove, tak se chovaj, pokudžby jemu v tom od kšaftujícího poručení a důvěření se stalo. Jedenkaždý při svěření tak se zachovati má, pokudž jemu v tom od kšaftujícího poručení a důvěření se stalo. III. A též jedenkaždý, cožby s důvěrností pod svěřením od koho k sobě a na jakýkoli spůsob přijal, tak se při tom při všem zachovati povinen jest.
Strana 170
170 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. DE SUCCESSIONE AB INTESTATO. O nápadích bez kšaftu z tohoto světa sešlých. F. V. Nápad jest a slove na místo jiného jako nějaké nastaupení aneb vkročení. A takové vkročování nemůže nežli tehdáž toliko býti, kdyžby někdo z tohoto světa bez kšaftu sešel. Nápad jest a slove na místo jiného jako nějaké nastaupení aneb vkročení, a to toliko tehdáž bývá, kdyby někdo bez kšaftu umřel. F. VI. I. Bez kšaftu umírá aneb schází ten, kterýžby aneb ovšem kšaftu žádného o statku svém neučinil; aneb žeby, učině a udělaje kšaft, ten nepořádně by a proti právu udělal, to jest, žeby pořádku práva a nařízených slavností v něm a při něm pominul a pochybil; anebo žeby týž kšaft, vedle práva řádně udělaný, potomně z příčin hodných k zrušení a k vyzdvižení přišel; ano i ten, kterýžby nad dětmi svými poručníkův ne- zřídil, aneb co se poručenství dotýče, toto pominul. O čemž při kšaftích obšírněji toho dotčeno jest. Bez kšaftu umírá, kdo kšaftu neudělá, anebo proti právu když jej udělá. II. Protož kdyžby tak někdo bez kšaftu z tohoto světa sešel: tu teprv tehdáž nápadním právem nejbližší přátelé po něm pozůstalí v statek jeho vkračují. Kteréžto nápadní vkra- čování slove successio ab intestato. Protož když tak kdo bez kšaftu umře, nápadem nejbližší přátelé v statek jeho vkračují. F. VII. A při takových nápadích nejprvnější a nejlepší právo mají descendentes, to jest, z toho kmene, z toho rodu a z té krve pošlí, a slovau dolů sstupující, buďto žeby ti byli mužského aneb ženského pohlaví. Při nápadích nejprvnější a nejlepší právo mají dolů sstupující, totiž z té krve pošlí obojího pohlaví.
170 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. DE SUCCESSIONE AB INTESTATO. O nápadích bez kšaftu z tohoto světa sešlých. F. V. Nápad jest a slove na místo jiného jako nějaké nastaupení aneb vkročení. A takové vkročování nemůže nežli tehdáž toliko býti, kdyžby někdo z tohoto světa bez kšaftu sešel. Nápad jest a slove na místo jiného jako nějaké nastaupení aneb vkročení, a to toliko tehdáž bývá, kdyby někdo bez kšaftu umřel. F. VI. I. Bez kšaftu umírá aneb schází ten, kterýžby aneb ovšem kšaftu žádného o statku svém neučinil; aneb žeby, učině a udělaje kšaft, ten nepořádně by a proti právu udělal, to jest, žeby pořádku práva a nařízených slavností v něm a při něm pominul a pochybil; anebo žeby týž kšaft, vedle práva řádně udělaný, potomně z příčin hodných k zrušení a k vyzdvižení přišel; ano i ten, kterýžby nad dětmi svými poručníkův ne- zřídil, aneb co se poručenství dotýče, toto pominul. O čemž při kšaftích obšírněji toho dotčeno jest. Bez kšaftu umírá, kdo kšaftu neudělá, anebo proti právu když jej udělá. II. Protož kdyžby tak někdo bez kšaftu z tohoto světa sešel: tu teprv tehdáž nápadním právem nejbližší přátelé po něm pozůstalí v statek jeho vkračují. Kteréžto nápadní vkra- čování slove successio ab intestato. Protož když tak kdo bez kšaftu umře, nápadem nejbližší přátelé v statek jeho vkračují. F. VII. A při takových nápadích nejprvnější a nejlepší právo mají descendentes, to jest, z toho kmene, z toho rodu a z té krve pošlí, a slovau dolů sstupující, buďto žeby ti byli mužského aneb ženského pohlaví. Při nápadích nejprvnější a nejlepší právo mají dolů sstupující, totiž z té krve pošlí obojího pohlaví.
Strana 171
F. V—XI. 171 F. VIII. Neb při právě městském dcery rovně jako i synové v statcích i ve všech spravedlivostech svých rodičů jednostejně dědí, a jednostejných i rovných dílův v nápadích požívají; jakož jsau synové, dcery, vnukové a vnučky, a slovau sui haredes vel sui liberi, kteříž řádně na tento svět prostředkem svatého man- želství zplozeni jsau. Ti, kteříž živi pozůstanou, nad jiné přá- tely krevní nejlepší spravedlnost nápadem k statkům rodičův svých mívají. Při právě městském dcery jako synové jednostejně dědí a rovných dílův v nápadích požívají, jako synové, dcery, vnukové, vnučky. F. IX. A kterýkoli měštěnín aneb měšťka a tolikéž jiný každý obyvatel obojího pohlaví v Starém, v Novém i v Menším Městech pražských bez pořízení z tohoto světa by sešel: tehdy k statku jeho nejbližší přátelé, v kterémžby se koli z těch tří měst usedlí našli, po témž bez kšaftu z tohoto světa sešlém člověku právem nápadním spravedlivost míti budau; proto, neb staro- dávním obyčejným a zvyklým právem všeckna ta tři města jednostejné rovnosti při nápadích požívají. Po měštěnínu nebo měšťce v kterém koli městě pražském, Starém, Novém i v Menším, bez kšaftu z světa sešlé, nejbližší přátelé, v kterémžby se koli z těch tří měst usedlí našli, právem nápadním spravedlnost míti budau. Neb starodávním obyčejem všecka ta tři města jednostejné rov- nosti při nápadích požívají. F. X. I. Muž, kterýžby po sobě těhotné manželky zanechal, bez dědice z tohoto světa neschází. A protož takovému na si- robu narozenému dědici statek otce jeho skrze opatření práva a přátel téhož sirotka dochován býti má. Pakliby žádných jiných dětí nebylo: tehdy nápad z toho tak na sirobu narozeného, by hned, jakžby se na svět narodil, umřel, jdi na matku jeho. Dědici na sirobu narozenému statek otcův od práva a přátel do- chován býti má. Pakliby žádných jiných dětí nebylo: tehdy nápad z něho jdi, by hned, jakžby se narodil, umřel, na matku jeho. II. Jestli žeby otec o statku svém kšaft učinil, a těhotné manželky, nevěda o tom, by těhotná byla, po sobě zanechal, a
F. V—XI. 171 F. VIII. Neb při právě městském dcery rovně jako i synové v statcích i ve všech spravedlivostech svých rodičů jednostejně dědí, a jednostejných i rovných dílův v nápadích požívají; jakož jsau synové, dcery, vnukové a vnučky, a slovau sui haredes vel sui liberi, kteříž řádně na tento svět prostředkem svatého man- želství zplozeni jsau. Ti, kteříž živi pozůstanou, nad jiné přá- tely krevní nejlepší spravedlnost nápadem k statkům rodičův svých mívají. Při právě městském dcery jako synové jednostejně dědí a rovných dílův v nápadích požívají, jako synové, dcery, vnukové, vnučky. F. IX. A kterýkoli měštěnín aneb měšťka a tolikéž jiný každý obyvatel obojího pohlaví v Starém, v Novém i v Menším Městech pražských bez pořízení z tohoto světa by sešel: tehdy k statku jeho nejbližší přátelé, v kterémžby se koli z těch tří měst usedlí našli, po témž bez kšaftu z tohoto světa sešlém člověku právem nápadním spravedlivost míti budau; proto, neb staro- dávním obyčejným a zvyklým právem všeckna ta tři města jednostejné rovnosti při nápadích požívají. Po měštěnínu nebo měšťce v kterém koli městě pražském, Starém, Novém i v Menším, bez kšaftu z světa sešlé, nejbližší přátelé, v kterémžby se koli z těch tří měst usedlí našli, právem nápadním spravedlnost míti budau. Neb starodávním obyčejem všecka ta tři města jednostejné rov- nosti při nápadích požívají. F. X. I. Muž, kterýžby po sobě těhotné manželky zanechal, bez dědice z tohoto světa neschází. A protož takovému na si- robu narozenému dědici statek otce jeho skrze opatření práva a přátel téhož sirotka dochován býti má. Pakliby žádných jiných dětí nebylo: tehdy nápad z toho tak na sirobu narozeného, by hned, jakžby se na svět narodil, umřel, jdi na matku jeho. Dědici na sirobu narozenému statek otcův od práva a přátel do- chován býti má. Pakliby žádných jiných dětí nebylo: tehdy nápad z něho jdi, by hned, jakžby se narodil, umřel, na matku jeho. II. Jestli žeby otec o statku svém kšaft učinil, a těhotné manželky, nevěda o tom, by těhotná byla, po sobě zanechal, a
Strana 172
172 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. svým kšaftem dítěte pominul: tehdy, narodilo-li by se dítě po- řádně na sirobu, dědictví otce svého požiti má. Nato enim post- humo rumpitur testamentum. Narozením zajisté aneb zplozením dítěte na sirobu, kšaft k přetržení přichází. Narozením dítěte na sirobu kšaft k přetržení přichází. F. XI. Což se vnukův aneb vnučat dotýče, tak tomu tuto rozuměj, že se s syny a s dcerami k nápadům připauštějí k statkům dědův svých, tehdáž a za tau příčinau. Kdyžby otec jich aneb matka z statku takového dílem dědickým vybyti nebyli: tehdy vnukové aneb vnučky s dědici prvního stupně v statky nápadem vkračují, ne aby na jednu osobu z nich, a jako na každau ob- zvláštně hlavu, díl z statku takového jíti měl, jakož jíti a po- ložen býti má na každého z synův aneb dcer toho umrlého; ale toliko díl jeden aby položen byl na všecky vnuky aneb vnučky jako na jednu toliko ratolest, z kteréž oni všickni pošli, to jest, že vezmau všickni ten toliko díl, kterýžby byl připadl na otce aneb na matku jich, kdyby živi zůstali a své rodiče přečkali. A taková succesio slove non in capita, sed in stirpes. Nápad podle synův a dcer na vnuky a vnučky jde z dědův, kdyžby otec jich anebo matka z statku takového dílem dědickým vybyti nebyli. A vezmau všickni vnukové aneb vnučky toliko jeden díl, který by otec neb matka jich vzíti měla. F. XII. I. Jestli žeby pak nebylo dolův sstupujících: tehdy k ná- padním statkům připauštějí se ascendentes, to jest, nahoru vstu- pující, jako jsau rodičové obojího pohlaví, vedle jednohokaždého stupně blízkosti, tak že otec bližší jest nápadem těch dětí, kteřížby z tohoto světa bez pořízení a dědicův sešli, nežli děd těch dětí, aneb kdo jiný z vstupujících nahoru. Nápad na rodiče jde, kdež není dolův sstupujících. II. A tolikéž i těch, kteřížby po stranách collaterales byli, krom jich bratří a sester vlastních. Neb ti s rodiči, jakožto nejbližší na tom stupni, připauštějí se k dědictví svých vlastních bratří a sester. Lečby matka těch dětí, nepoctivě živa jsauci, o nápad takový sama se připravila. Bratří a sestry mají nápad s rodiči jednostejný po vlastních bratřích
172 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. svým kšaftem dítěte pominul: tehdy, narodilo-li by se dítě po- řádně na sirobu, dědictví otce svého požiti má. Nato enim post- humo rumpitur testamentum. Narozením zajisté aneb zplozením dítěte na sirobu, kšaft k přetržení přichází. Narozením dítěte na sirobu kšaft k přetržení přichází. F. XI. Což se vnukův aneb vnučat dotýče, tak tomu tuto rozuměj, že se s syny a s dcerami k nápadům připauštějí k statkům dědův svých, tehdáž a za tau příčinau. Kdyžby otec jich aneb matka z statku takového dílem dědickým vybyti nebyli: tehdy vnukové aneb vnučky s dědici prvního stupně v statky nápadem vkračují, ne aby na jednu osobu z nich, a jako na každau ob- zvláštně hlavu, díl z statku takového jíti měl, jakož jíti a po- ložen býti má na každého z synův aneb dcer toho umrlého; ale toliko díl jeden aby položen byl na všecky vnuky aneb vnučky jako na jednu toliko ratolest, z kteréž oni všickni pošli, to jest, že vezmau všickni ten toliko díl, kterýžby byl připadl na otce aneb na matku jich, kdyby živi zůstali a své rodiče přečkali. A taková succesio slove non in capita, sed in stirpes. Nápad podle synův a dcer na vnuky a vnučky jde z dědův, kdyžby otec jich anebo matka z statku takového dílem dědickým vybyti nebyli. A vezmau všickni vnukové aneb vnučky toliko jeden díl, který by otec neb matka jich vzíti měla. F. XII. I. Jestli žeby pak nebylo dolův sstupujících: tehdy k ná- padním statkům připauštějí se ascendentes, to jest, nahoru vstu- pující, jako jsau rodičové obojího pohlaví, vedle jednohokaždého stupně blízkosti, tak že otec bližší jest nápadem těch dětí, kteřížby z tohoto světa bez pořízení a dědicův sešli, nežli děd těch dětí, aneb kdo jiný z vstupujících nahoru. Nápad na rodiče jde, kdež není dolův sstupujících. II. A tolikéž i těch, kteřížby po stranách collaterales byli, krom jich bratří a sester vlastních. Neb ti s rodiči, jakožto nejbližší na tom stupni, připauštějí se k dědictví svých vlastních bratří a sester. Lečby matka těch dětí, nepoctivě živa jsauci, o nápad takový sama se připravila. Bratří a sestry mají nápad s rodiči jednostejný po vlastních bratřích
Strana 173
F. XII—XIII. 173 a sestrách; lečby matka těch dětí, nepoctivě živa jsauci, o nápad se takový připravila. III. A nebylo-li by ani otce, ani matky těch dětí: tehdy sami bratří a sestry jejich vlastní statek takový nápadem všecek i před dědem, i před bábou těch dětí, i také přede všemi jinými obdržují. Pakliby otce ani matky těch dětí nebylo, tehdy na samy bratří a sestry takový statek připadne, před dědem i bábau těch dětí. IV. Avšak při tomto sluší na to pamatovati, že tolik a jednostejný počet osob při nahoru vstupujících, aneb rodičův, se nachází, kolikýž jest mezi dolův stupujícími. Neb synové a ro- dičové povinné zření a patření k sobě mají, to jest, jsau corre- lativa. Et correlativorum est eadem natura. Jsau nějakým jako svazkem k sobě připojeni a patření k sobě mají. A když se jedno jmenuje, tehdy hned druhé se také rozumí, jichžto přiro- zení a povaha jest jednostejná. Při nápadích počet osob vstupujících jest rovný s sstupujícími. Neb rodičové a synové povinné zření a patření k sobě mají. F. XIII. I. Kdyžby pak ani dolův sstupujících, ani nahoru vstu- pujících nebylo: tehdy ti, kteřížby po obau stranách těch umrlých pozůstali nejbližší collaterales, a slovau poboční krevní přátelé, nápadním právem v statky těch, kteříž bez pořízení a dědicův z tohoto světa sešli, vkračují. Obecní zajisté o tom regula a pravidlo jest: Jestli žeby nebylo dolův sstupujících, ani nahoru vstupujících, tehdy statek bratra umrlého aneb sestry umrlé připadá na bratry a na sestry vlastní téhož umrlého, přede všemi jinými přátely pobočními. Statek bratra umrlého aneb sestry umrlé (není-li dolův sstupujících, ani na horu vstupujících) na bratry a na sestry vlastní téhož umrlého při- padá, přede všemi přátely pobočnými. II. Lečby také ještě před rukama byli synové aneb dcery, z některého spolubratra aneb sestry jich zplození aneb zplo- zené, jejichžto rodičové prvé z tohoto světa sešli: tehdy ty a takové děti obojího pohlaví, právem a nápadem rodičův svých, s streyci, s ujci, s tetami obojími k nápadům se připauštějí, in stirpes et non in capita. To jest, byl-li by jich větší počet, nežli
F. XII—XIII. 173 a sestrách; lečby matka těch dětí, nepoctivě živa jsauci, o nápad se takový připravila. III. A nebylo-li by ani otce, ani matky těch dětí: tehdy sami bratří a sestry jejich vlastní statek takový nápadem všecek i před dědem, i před bábou těch dětí, i také přede všemi jinými obdržují. Pakliby otce ani matky těch dětí nebylo, tehdy na samy bratří a sestry takový statek připadne, před dědem i bábau těch dětí. IV. Avšak při tomto sluší na to pamatovati, že tolik a jednostejný počet osob při nahoru vstupujících, aneb rodičův, se nachází, kolikýž jest mezi dolův stupujícími. Neb synové a ro- dičové povinné zření a patření k sobě mají, to jest, jsau corre- lativa. Et correlativorum est eadem natura. Jsau nějakým jako svazkem k sobě připojeni a patření k sobě mají. A když se jedno jmenuje, tehdy hned druhé se také rozumí, jichžto přiro- zení a povaha jest jednostejná. Při nápadích počet osob vstupujících jest rovný s sstupujícími. Neb rodičové a synové povinné zření a patření k sobě mají. F. XIII. I. Kdyžby pak ani dolův sstupujících, ani nahoru vstu- pujících nebylo: tehdy ti, kteřížby po obau stranách těch umrlých pozůstali nejbližší collaterales, a slovau poboční krevní přátelé, nápadním právem v statky těch, kteříž bez pořízení a dědicův z tohoto světa sešli, vkračují. Obecní zajisté o tom regula a pravidlo jest: Jestli žeby nebylo dolův sstupujících, ani nahoru vstupujících, tehdy statek bratra umrlého aneb sestry umrlé připadá na bratry a na sestry vlastní téhož umrlého, přede všemi jinými přátely pobočními. Statek bratra umrlého aneb sestry umrlé (není-li dolův sstupujících, ani na horu vstupujících) na bratry a na sestry vlastní téhož umrlého při- padá, přede všemi přátely pobočnými. II. Lečby také ještě před rukama byli synové aneb dcery, z některého spolubratra aneb sestry jich zplození aneb zplo- zené, jejichžto rodičové prvé z tohoto světa sešli: tehdy ty a takové děti obojího pohlaví, právem a nápadem rodičův svých, s streyci, s ujci, s tetami obojími k nápadům se připauštějí, in stirpes et non in capita. To jest, byl-li by jich větší počet, nežli
Strana 174
174 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. jedna osoba, tehdy jediný díl na ně na všecky půjde, kterýž měl vzíti otec aneb matka jejich, kdyby živi zůstali. Však jestli žeby živi byli synové anebo dcery, z některého bratra a sestry jich zplození aneb zplozené, jejichžto rodičové prvé zemřeli: tehdy s streyci, s ujci, s tetami obojími k nápadům se připauštějí, tak aby na všecky díl statku jeden šel, kterýžby otci nebo mateři dostati se měl. III. Tomu pak všemu lépe se porozumí z stromu níže položeného. Avšak prvé některé regule, k vysvětlení toho všeho také tuto předloženy budau. F. XIV. I. Kdyžby ani dolův sstupujících, ani nahoru vstupujících, ani bratří, ani sester dědicův nepozůstávalo; ale toliko nachá- zeli by se přátelé na dalším některém stupni: tehdy všickni ti, kteřížby nejbližším stupněm umrlého se dotýkali, k statku po něm pozůstalému právo a spravedlnost nápadem míti budau podle té regule: Kdož bližší jest stupněm, bližší jest také a lepší právem. Přátelé, kteřížby nejbližším stupněm umrlého se dotýkali, k statku po něm pozůstalému nápadem právo míti budau. Neb kdo bližší stupněm, bližší jest také právem. II. A bylo-li by jich více, nežli jeden, na tom nejbližším stupni: všickni po rovném a jednostejném dílu z takového statku vezmau, in capita, to jest, na každau z nich osobu díl rovný půjde. A bylo-li by jich více nežli jeden na tom nejbližším stupni, všickni po rovném dílu vezmau. F. XV. I. Nápad mezi dolův sstupujícími a nahoru vstupujícími trvá a vztahuje se příliš daleko, nemaje žádného jistého ob- mezení. Nápad mezi sstupujícími a vstupujícími velmi daleko se vztahuje, nemaje žádného jistého obmezení. II. Ale když se nápadův osob postranních aneb pobočních dotýče, trvá toliko do stupně desátého. A nebyl-li by aneb nenašel-li by se již žádný z přátel na stupni desátém: tehdy takové dědictví bez kšaftu sešlého míjí a jako přestává. Ale mezi pobočnými osobami trvá toliko do desátého stupně. A na
174 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. jedna osoba, tehdy jediný díl na ně na všecky půjde, kterýž měl vzíti otec aneb matka jejich, kdyby živi zůstali. Však jestli žeby živi byli synové anebo dcery, z některého bratra a sestry jich zplození aneb zplozené, jejichžto rodičové prvé zemřeli: tehdy s streyci, s ujci, s tetami obojími k nápadům se připauštějí, tak aby na všecky díl statku jeden šel, kterýžby otci nebo mateři dostati se měl. III. Tomu pak všemu lépe se porozumí z stromu níže položeného. Avšak prvé některé regule, k vysvětlení toho všeho také tuto předloženy budau. F. XIV. I. Kdyžby ani dolův sstupujících, ani nahoru vstupujících, ani bratří, ani sester dědicův nepozůstávalo; ale toliko nachá- zeli by se přátelé na dalším některém stupni: tehdy všickni ti, kteřížby nejbližším stupněm umrlého se dotýkali, k statku po něm pozůstalému právo a spravedlnost nápadem míti budau podle té regule: Kdož bližší jest stupněm, bližší jest také a lepší právem. Přátelé, kteřížby nejbližším stupněm umrlého se dotýkali, k statku po něm pozůstalému nápadem právo míti budau. Neb kdo bližší stupněm, bližší jest také právem. II. A bylo-li by jich více, nežli jeden, na tom nejbližším stupni: všickni po rovném a jednostejném dílu z takového statku vezmau, in capita, to jest, na každau z nich osobu díl rovný půjde. A bylo-li by jich více nežli jeden na tom nejbližším stupni, všickni po rovném dílu vezmau. F. XV. I. Nápad mezi dolův sstupujícími a nahoru vstupujícími trvá a vztahuje se příliš daleko, nemaje žádného jistého ob- mezení. Nápad mezi sstupujícími a vstupujícími velmi daleko se vztahuje, nemaje žádného jistého obmezení. II. Ale když se nápadův osob postranních aneb pobočních dotýče, trvá toliko do stupně desátého. A nebyl-li by aneb nenašel-li by se již žádný z přátel na stupni desátém: tehdy takové dědictví bez kšaftu sešlého míjí a jako přestává. Ale mezi pobočnými osobami trvá toliko do desátého stupně. A na
Strana 175
F. XIV—XVI. 175 tom nebyl-li by žádný z přátel nalezen, takové dědictví bez kšaftu umrlého míjí. F. XVI. I. Poněvadž při nápadích a zvláště při stromu přátelství o stupni i o jiných některých slovích, z práv obecních vyňatých, častá se zmínka děje: protož aby tomu všemu lépeji porozuměti se mohlo, toto se předkládá. II. Že strom dvojí jest, totižto: Arbor civilis, strom práva městského aneb světského aneb strom stupňův přátelství krev- ního, proto nařízený, aby se mohlo nápadům a blízkosti přátel- ství porozuměti, kdoby k kterému statku nápadem bližší a lepší spravedlnost, aneb k poručenství sirotkův a k spravování statku jich míti měl a mohl. III. Arbor canonica, to jest, strom duchovní, pro man- želstva nařízený. A ten strom dva rozdíly v sobě má. Neb jeden strom slove arbor consanguinitatis, strom přátel krví sobě spo- jených, aneb krátčeji, přátel krevních; proto, že consaguinitas quasi sanguinis unitas, krevnost jest jako jednota a svazek jedné krve a osob z jednoho kmene pošlých, tělesným sploze- ním stvrzený. IV. Arbor affinitatis, to jest, strom příbuznosti, jest jakási blízkost a jako přístup aneb připojení osob k osobám přátelstvím, řádně vedle práva z pořádného manželství pošlým. A dobře my Čechové příbuznost nazýváme. Neb prostředkem manželství svatého k rodu ženicha i nevěsty jako více přibývá přátel, když oni řádně v manželství vkračují. Affines enim di- cuntur, qui non sanguinis, sed matrimonii conjuctione copulati sunt, ut sunt maritus et uxor, socer, gener, socrus, nurus, levir, fratria, glos, vitricus, noverca, privignus, privigna. Příbuzní za- jisté slovau, kteříž ne krevností, ale prostředkem řádného man- želství spojeni a spřáteleni jsau, jako manžel, manželka, tchán, zeť, tchyně, nevěsta, švagr, švagrová, otčim, macecha, pastorek, pastorkyně etc. Strom jest dvojí: strom práva světského, proto nařízený, aby se mohlo blízkosti přátelství a tak nápadův porozuměti; strom duchovní, pro manželstvo nařízený, a ten má v sobě dva rozdíly. Jeden strom slove přátel krevních. Druhý: Přátel příbuzných, jako manžel, manželka, tchán, zeť tchyně, nevěsta, švagr, otčim, etc.
F. XIV—XVI. 175 tom nebyl-li by žádný z přátel nalezen, takové dědictví bez kšaftu umrlého míjí. F. XVI. I. Poněvadž při nápadích a zvláště při stromu přátelství o stupni i o jiných některých slovích, z práv obecních vyňatých, častá se zmínka děje: protož aby tomu všemu lépeji porozuměti se mohlo, toto se předkládá. II. Že strom dvojí jest, totižto: Arbor civilis, strom práva městského aneb světského aneb strom stupňův přátelství krev- ního, proto nařízený, aby se mohlo nápadům a blízkosti přátel- ství porozuměti, kdoby k kterému statku nápadem bližší a lepší spravedlnost, aneb k poručenství sirotkův a k spravování statku jich míti měl a mohl. III. Arbor canonica, to jest, strom duchovní, pro man- želstva nařízený. A ten strom dva rozdíly v sobě má. Neb jeden strom slove arbor consanguinitatis, strom přátel krví sobě spo- jených, aneb krátčeji, přátel krevních; proto, že consaguinitas quasi sanguinis unitas, krevnost jest jako jednota a svazek jedné krve a osob z jednoho kmene pošlých, tělesným sploze- ním stvrzený. IV. Arbor affinitatis, to jest, strom příbuznosti, jest jakási blízkost a jako přístup aneb připojení osob k osobám přátelstvím, řádně vedle práva z pořádného manželství pošlým. A dobře my Čechové příbuznost nazýváme. Neb prostředkem manželství svatého k rodu ženicha i nevěsty jako více přibývá přátel, když oni řádně v manželství vkračují. Affines enim di- cuntur, qui non sanguinis, sed matrimonii conjuctione copulati sunt, ut sunt maritus et uxor, socer, gener, socrus, nurus, levir, fratria, glos, vitricus, noverca, privignus, privigna. Příbuzní za- jisté slovau, kteříž ne krevností, ale prostředkem řádného man- želství spojeni a spřáteleni jsau, jako manžel, manželka, tchán, zeť, tchyně, nevěsta, švagr, švagrová, otčim, macecha, pastorek, pastorkyně etc. Strom jest dvojí: strom práva světského, proto nařízený, aby se mohlo blízkosti přátelství a tak nápadův porozuměti; strom duchovní, pro manželstvo nařízený, a ten má v sobě dva rozdíly. Jeden strom slove přátel krevních. Druhý: Přátel příbuzných, jako manžel, manželka, tchán, zeť tchyně, nevěsta, švagr, otčim, etc.
Strana 176
176 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. V. A při stromu tohoto dvého také šetřiti potřebí jest, totiž lineas a stupňův. Slove pak linea sebrání osob, z téhož kmene pošlých a dolův sstupujících, obsahující v sobě stupně a počty roz- dělující. Při stromu se má šetřiti linií a stupňův. Linea pak jest sebrání osob, z téhož kmene pošlých a dolů sstupujících, obsahující v sobě stupeň a počty rozdělující. VI. A taková linea jest trojnásobní. Totižto, jedna slove linea descendentium, to jest, linea přátel dolův sstupujících, když počet přátelství začínáme od otce a jdeme aneb přistu- pujeme s týmž počtem k synu, od syna k vnuku, od vnuka k pravnuku, a tak níže a dále. Druhá, linea ascendentium, to jest, linea nahoru vstupu- jících, když počínáme od syna a vstupujeme s týmž počtem nahoru k otci, od otce k dědu, od děda k pradědu, a tak veyše. Třetí linea slove collateralium, to jest, linea přátel pobo- čních, když počítáme bratry, a sestry, a potom další po nich. A taková linea jest trojnásobní. Jedna přátel dolů sstupujících, počna od otce až k pravnuku a tak níže. Druhá, na horu vstupujících: od syna až k pradědu etc. Třetí, přátel pobočních, bratří, sester a dalších po nich. VII. Gradus pak česky stupeň slove. A jest jako vstau- pení a nakročení z jednoho stupně na druhý, z jednoho místa na druhé. Vzaté slovo od stupňův, že z jednoho na druhý, když dolův scházíme aneb nahoru jdauce vstupujeme. Stupeň slove nastaupení z jednoho místa na druhé. VIII. A ti stupňové také se v trojím rozdílu nacházejí. I. Nebo jedni jsau, jakž Cajus pokládá, superioris ordinis, to jest, po nichž se jde nahoru, jako od jednoho stupně, na němž jest otec a matka, na druhý stupeň může se nastaupiti, to jest, na děda a bábu, od toho na třetí, na praděda a na prabábu. II. Inferioris ordinis, jako když se dolův sstupuje k dětem. III. Jiní ex transverso sive ex latere, to jest, po stranách a po boku: jakož jsau bratří, sestry a děti od nich pošlé. A tak stupeň
176 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. V. A při stromu tohoto dvého také šetřiti potřebí jest, totiž lineas a stupňův. Slove pak linea sebrání osob, z téhož kmene pošlých a dolův sstupujících, obsahující v sobě stupně a počty roz- dělující. Při stromu se má šetřiti linií a stupňův. Linea pak jest sebrání osob, z téhož kmene pošlých a dolů sstupujících, obsahující v sobě stupeň a počty rozdělující. VI. A taková linea jest trojnásobní. Totižto, jedna slove linea descendentium, to jest, linea přátel dolův sstupujících, když počet přátelství začínáme od otce a jdeme aneb přistu- pujeme s týmž počtem k synu, od syna k vnuku, od vnuka k pravnuku, a tak níže a dále. Druhá, linea ascendentium, to jest, linea nahoru vstupu- jících, když počínáme od syna a vstupujeme s týmž počtem nahoru k otci, od otce k dědu, od děda k pradědu, a tak veyše. Třetí linea slove collateralium, to jest, linea přátel pobo- čních, když počítáme bratry, a sestry, a potom další po nich. A taková linea jest trojnásobní. Jedna přátel dolů sstupujících, počna od otce až k pravnuku a tak níže. Druhá, na horu vstupujících: od syna až k pradědu etc. Třetí, přátel pobočních, bratří, sester a dalších po nich. VII. Gradus pak česky stupeň slove. A jest jako vstau- pení a nakročení z jednoho stupně na druhý, z jednoho místa na druhé. Vzaté slovo od stupňův, že z jednoho na druhý, když dolův scházíme aneb nahoru jdauce vstupujeme. Stupeň slove nastaupení z jednoho místa na druhé. VIII. A ti stupňové také se v trojím rozdílu nacházejí. I. Nebo jedni jsau, jakž Cajus pokládá, superioris ordinis, to jest, po nichž se jde nahoru, jako od jednoho stupně, na němž jest otec a matka, na druhý stupeň může se nastaupiti, to jest, na děda a bábu, od toho na třetí, na praděda a na prabábu. II. Inferioris ordinis, jako když se dolův sstupuje k dětem. III. Jiní ex transverso sive ex latere, to jest, po stranách a po boku: jakož jsau bratří, sestry a děti od nich pošlé. A tak stupeň
Strana 177
F. XVI—XVIII. 177 jest jako nějaké spojení jednékaždé osoby, krví, příbuzností aneb přátelstvím spolu spřízněné. Jsau v trojím rozdílu. Jedni, po nichž se jde nahoru. Druzí, po nichž se dolů sstupuje k dětem. Třetí jsau po stranách a po boku, bratří etc. IX. A ti stupňové pokládají se v právích z příčiny dě- dictví, aby mohlo poznáno býti, kterak by táž dědictví a jiní statkové po aumrtech, jako po nějakých stupních, z umrlých přátel na živé přátely aneb na poručníky připadati měli. Jakož pak z stromu aneb z figury níže položené tomu všemu lépe a snázeji porozuměti se může. Stupňové v právích se pokládají pro dědictví, aby se rozumělo kterak z umrlých přátel na živé připadají. DE HÆREDITATIBUS et de praescriptionibus. O dědictví a o pořádném i pokojném let městských vydržení. F. XVII. I. Dědictví nic jiného není, nežli nápadní a poslaupné vkročení do všeho práva aneb spravedlnosti, kteráž prvé toho byla a tomu náležela, kdož jest z tohoto světa sešel. Dědictví jest nápadní a poslaupné vkročení do všeho práva a spra- vedlnosti, kterauž prvé z světa sešlý měl. II. Neb na žádného větší spravedlnost přijíti, připadnauti ani převedena býti nemůže, nežli ta a taková, jakauž ten prvé měl, kterýž již z tohoto světa sešel, aneb své právo na jiného přenesl, jemu je odevzdal, aneb jinému ho pořádně postaupil. Žádný většího práva a spravedlnosti jinému uděliti a postaupiti ne- může, nežli jaké sám právo měl anebo má. F. XVIII. Ustanoviti dědice nic jiného není, než toliko po smrti své někoho v statku svém za pána naříditi a statek svůj jemu Práva městská. 12
F. XVI—XVIII. 177 jest jako nějaké spojení jednékaždé osoby, krví, příbuzností aneb přátelstvím spolu spřízněné. Jsau v trojím rozdílu. Jedni, po nichž se jde nahoru. Druzí, po nichž se dolů sstupuje k dětem. Třetí jsau po stranách a po boku, bratří etc. IX. A ti stupňové pokládají se v právích z příčiny dě- dictví, aby mohlo poznáno býti, kterak by táž dědictví a jiní statkové po aumrtech, jako po nějakých stupních, z umrlých přátel na živé přátely aneb na poručníky připadati měli. Jakož pak z stromu aneb z figury níže položené tomu všemu lépe a snázeji porozuměti se může. Stupňové v právích se pokládají pro dědictví, aby se rozumělo kterak z umrlých přátel na živé připadají. DE HÆREDITATIBUS et de praescriptionibus. O dědictví a o pořádném i pokojném let městských vydržení. F. XVII. I. Dědictví nic jiného není, nežli nápadní a poslaupné vkročení do všeho práva aneb spravedlnosti, kteráž prvé toho byla a tomu náležela, kdož jest z tohoto světa sešel. Dědictví jest nápadní a poslaupné vkročení do všeho práva a spra- vedlnosti, kterauž prvé z světa sešlý měl. II. Neb na žádného větší spravedlnost přijíti, připadnauti ani převedena býti nemůže, nežli ta a taková, jakauž ten prvé měl, kterýž již z tohoto světa sešel, aneb své právo na jiného přenesl, jemu je odevzdal, aneb jinému ho pořádně postaupil. Žádný většího práva a spravedlnosti jinému uděliti a postaupiti ne- může, nežli jaké sám právo měl anebo má. F. XVIII. Ustanoviti dědice nic jiného není, než toliko po smrti své někoho v statku svém za pána naříditi a statek svůj jemu Práva městská. 12
Strana 178
178 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. ARBOR CONSANGUINITATIS. Anno Domini 1579 (1701). Abavus, Abavia. AGNATI. Patruus Amíta major 4. Proavus, Proavia COGNATI. Avuncul. Mater- tera major 5. 3. 5. Horum filius, filia 6. Patruus magnus, Amita magna 4. Avus, Avia 2. Avuncul. magnus, Matert. magna 4. Horum filius, filia 6. Horum nepos, neptis Sobrinus Sobrina propior Patruus, Amita Pater, Mater Avuncul. Mater- tera. Sobrinus Sobrina propior Eorum nepos, neptis 7. 5. 3. 1. 3. 5. 7. Pro- nepos, Pro- neptis 8. Horum filius, filia 6. Fratres patrueles amitini 4. Frater 2. (imago Creato- ris) Soror 2. Conso- brinus Conso- brina 4. Horum filius, filia 6. Pro- nepos, Pro- neptis 8. Eorum nepos, neptis 7. Horum filius, filia 5. Filius, Filia 3. Filius, Filia 1. Sororis filius, filia 3. Horum filius, filia 5. Eorum nepos, neptis 7. Eorum nepos, neptis 6. Nepos, Neptis 4. Nepos, Neptis 2. Nepos, Neptis 4. Eorum nepos, neptis 6. Pro- nepos, Pro- neptis Pro- nepos, Pro- neptis 3. Pro- nepos, Pro- neptis 5. 5. Abnepos, Abneptis 2.
178 O nápadích bez kšaftu z světa sešlých. ARBOR CONSANGUINITATIS. Anno Domini 1579 (1701). Abavus, Abavia. AGNATI. Patruus Amíta major 4. Proavus, Proavia COGNATI. Avuncul. Mater- tera major 5. 3. 5. Horum filius, filia 6. Patruus magnus, Amita magna 4. Avus, Avia 2. Avuncul. magnus, Matert. magna 4. Horum filius, filia 6. Horum nepos, neptis Sobrinus Sobrina propior Patruus, Amita Pater, Mater Avuncul. Mater- tera. Sobrinus Sobrina propior Eorum nepos, neptis 7. 5. 3. 1. 3. 5. 7. Pro- nepos, Pro- neptis 8. Horum filius, filia 6. Fratres patrueles amitini 4. Frater 2. (imago Creato- ris) Soror 2. Conso- brinus Conso- brina 4. Horum filius, filia 6. Pro- nepos, Pro- neptis 8. Eorum nepos, neptis 7. Horum filius, filia 5. Filius, Filia 3. Filius, Filia 1. Sororis filius, filia 3. Horum filius, filia 5. Eorum nepos, neptis 7. Eorum nepos, neptis 6. Nepos, Neptis 4. Nepos, Neptis 2. Nepos, Neptis 4. Eorum nepos, neptis 6. Pro- nepos, Pro- neptis Pro- nepos, Pro- neptis 3. Pro- nepos, Pro- neptis 5. 5. Abnepos, Abneptis 2.
Strana 179
F. XVI. 179 STROM KREVNOSTI aneb přirozeného přátelství krevního. Léta Páně 1579 (1701). Přátelé krevní po meči. Prapra- děd Prapra- bába 4. Přátelé krevní po přeslici. Pradědů bratr, sestra Praděd Prabába Prabáby bratr, sestra 5. 3. 5. Syn a dcera jejích Dědův bratr, sestra Děd bába Bábin bratr sestra Syn a dcera jejich 6. 4. 2. 4. 6. Vnuk a vnučka Syu a deera jejich Streyc Teta Otec Matka Ujec Teta Syn a dcera jejích Vnuk a vnučka 7. 5. 3. 1. 3. 5. 7. Pravnuk Pra- vnučka 8. Vnuk a vnučka 6. Bra- tranci 4. Bratr 2. (obraz Stvoří tele) Sestra Z. Se- střenci 4. Vnuk a vnučka 6. Pravnuk Pra- vnučka 8. Pravnuk Pra- vnučka Syn a dcera jejích Syn a dcera streyní Syn Dcera Syn a dcera ujčení Syn a dcera jejich Pravnuk Pra- vnučka 7. 5. 3. 1. 3. 5. 7. Vnuk a vnučka Vnuk a vnučka Vnuk Vnučka Vnuk a vnučka Vnuk a vnučka 6. 4. 2. 4. 6. Pravnuk Pra- vnučka Pravnuk Pra- vnučka Pravnuk Pra- vnučka 5. 3. 5. Prapra- vnuk Prapra- vnučka . 9* 12
F. XVI. 179 STROM KREVNOSTI aneb přirozeného přátelství krevního. Léta Páně 1579 (1701). Přátelé krevní po meči. Prapra- děd Prapra- bába 4. Přátelé krevní po přeslici. Pradědů bratr, sestra Praděd Prabába Prabáby bratr, sestra 5. 3. 5. Syn a dcera jejích Dědův bratr, sestra Děd bába Bábin bratr sestra Syn a dcera jejich 6. 4. 2. 4. 6. Vnuk a vnučka Syu a deera jejich Streyc Teta Otec Matka Ujec Teta Syn a dcera jejích Vnuk a vnučka 7. 5. 3. 1. 3. 5. 7. Pravnuk Pra- vnučka 8. Vnuk a vnučka 6. Bra- tranci 4. Bratr 2. (obraz Stvoří tele) Sestra Z. Se- střenci 4. Vnuk a vnučka 6. Pravnuk Pra- vnučka 8. Pravnuk Pra- vnučka Syn a dcera jejích Syn a dcera streyní Syn Dcera Syn a dcera ujčení Syn a dcera jejich Pravnuk Pra- vnučka 7. 5. 3. 1. 3. 5. 7. Vnuk a vnučka Vnuk a vnučka Vnuk Vnučka Vnuk a vnučka Vnuk a vnučka 6. 4. 2. 4. 6. Pravnuk Pra- vnučka Pravnuk Pra- vnučka Pravnuk Pra- vnučka 5. 3. 5. Prapra- vnuk Prapra- vnučka . 9* 12
Strana 180
180 O dědictví a pokojném let městských vydržení. buď všecken aneb na větším díle zápisem aneb kšaftem při- vlastniti. Ustanoviti dědice jest nad statkem umrlého někoho za pána vystaviti a týž statek jemu buď všecek neb na větším díle zápisem neb kšaftem přivlastniti. F. XIX. I. Všeliká dědictví aneb panství přicházejí a na lidi při- padají buď poslaupně po přátelství, to jest, po krvi a příbu- znosti skrze odaumrti, když lidé bez kšaftův umírají, přátel po sobě zanechávajíce, aneb pořádnými kšafty, svobodným a do- brovolným statku dáním, odevzdáním, zapsáním, aneb živnosti své postaupením, nařízením nápadův, o čemž také na jiném místě položeno jest. Všeliká dědictví přicházejí buď poslaupně po přátelství skrze od- aumrti, buď pořádnými kšafty, buď dobrovolným statku dáním, zapsáním a postaupením. II. Z čehož pochází, že dědic jednostejné moci jest, jako i předek jeho, užívaje jednostejného a rovného práva, kteréhožto buď otec jeho aneb předek již z tohoto světa sešlý prvé za živnosti své požíval. Dědicova moc rovná a jednostejná je jako předka jeho. III. A poněvadž dědici všeckna práva a spravedlnosti po sešlém z tohoto světa zauplna náležejí: protož také, čímby komu spravedlivě ten, jehož on statku v držení vešel, dlužen pozůstal, všeckny dluhy spravedlivé platiti a závady svozovati povinen bude. Nebo věřitelé jsau přední v statcích dlužníkův dědicové. Dědic umrlého předka svého dluhy plat. Nebo věřitelé jsau přední v statcích dlužníkův dědicové. IV. Summau, všickni držitelé statkův jednostejnau po- vinností, jako i dědicové, k zaplacení dluhův spravedlivých se víží. Držitelé statkův též jako i dědicové k zaplacení dluhův se víží. F. XX. Na kohožby koli nápadem statek přišel, aneb komuby se dědickým odkázaním dostal, ten každý povinen bude všeckny závady toho, po komž mu statek se dostal, i dluhy jeho vyva- zovati, potud, pokudžby takového statku stačilo. Krom ruko- jemství; poněvadž to, když na statku pojištěno není, s rukojmím
180 O dědictví a pokojném let městských vydržení. buď všecken aneb na větším díle zápisem aneb kšaftem při- vlastniti. Ustanoviti dědice jest nad statkem umrlého někoho za pána vystaviti a týž statek jemu buď všecek neb na větším díle zápisem neb kšaftem přivlastniti. F. XIX. I. Všeliká dědictví aneb panství přicházejí a na lidi při- padají buď poslaupně po přátelství, to jest, po krvi a příbu- znosti skrze odaumrti, když lidé bez kšaftův umírají, přátel po sobě zanechávajíce, aneb pořádnými kšafty, svobodným a do- brovolným statku dáním, odevzdáním, zapsáním, aneb živnosti své postaupením, nařízením nápadův, o čemž také na jiném místě položeno jest. Všeliká dědictví přicházejí buď poslaupně po přátelství skrze od- aumrti, buď pořádnými kšafty, buď dobrovolným statku dáním, zapsáním a postaupením. II. Z čehož pochází, že dědic jednostejné moci jest, jako i předek jeho, užívaje jednostejného a rovného práva, kteréhožto buď otec jeho aneb předek již z tohoto světa sešlý prvé za živnosti své požíval. Dědicova moc rovná a jednostejná je jako předka jeho. III. A poněvadž dědici všeckna práva a spravedlnosti po sešlém z tohoto světa zauplna náležejí: protož také, čímby komu spravedlivě ten, jehož on statku v držení vešel, dlužen pozůstal, všeckny dluhy spravedlivé platiti a závady svozovati povinen bude. Nebo věřitelé jsau přední v statcích dlužníkův dědicové. Dědic umrlého předka svého dluhy plat. Nebo věřitelé jsau přední v statcích dlužníkův dědicové. IV. Summau, všickni držitelé statkův jednostejnau po- vinností, jako i dědicové, k zaplacení dluhův spravedlivých se víží. Držitelé statkův též jako i dědicové k zaplacení dluhův se víží. F. XX. Na kohožby koli nápadem statek přišel, aneb komuby se dědickým odkázaním dostal, ten každý povinen bude všeckny závady toho, po komž mu statek se dostal, i dluhy jeho vyva- zovati, potud, pokudžby takového statku stačilo. Krom ruko- jemství; poněvadž to, když na statku pojištěno není, s rukojmím
Strana 181
F. XIX—XXIII. 181 umírá, a rukojmové živi pozůstalí takové rukojemství a sliby vypravují. Však každý takový držitel hleď se inventářem, jakž jinde o tom položeno jest, opatřiti. Na koho statek nápadem neb odkazem přijde, ten závady a dluhy toho, po komž statek má, vyvazuj, pokudžby toho statku stačilo; krom ruko- jemství, poněvadž to, když na statku pojištěno není, s rukojmím umírá. F. XXI. Vešel-li by kdo v pořádné držení kterého gruntu aneb dě- dictví justo titulo, a týmž dědictvím svobodně by vládl, jeho v pokojném držení den a rok byl; a žádný by z těch, kteřížby přítomni (to jest ti, ježtoby pod týmž právem aneb v té krajině) byli, takového dědictví právem nenaříkal: potom, bude-li naří- káno takové dědictví, naříkání bude daremní; proto, že pokojným držením ten, kdož čas právem vyměřený vydržel, takové dědictví sobě præscriptione temporis, pokojným bez naříkání let vydr- žením zdědil, maje justum titulum, to jest, maje zápisem kněh městských aneb jiným pořádem práva takové dědictví sobě po- staupené aneb utvrzené. Vešel-li by kdo v pořádné držení některého gruntu, a jej by den a rok pokojně bez naříkání držel: při tom zůstaven býti má. A. LII. F. XXII. Kdožkoli začal by některé grunty aneb dědictví naříkati aneb, počna jeden druhého z čehožkoli před právem viniti, od takového naříkání, i také od takové pře by přestal, a rok a den ustavičně by potom mlčel, a pořádem práva sobě toho, což tak začal, k místu a k konci nevedl: tím práva svého a spravedlnosti své zbaven bude, a více té věci aneb spravedlnosti právem na- říkati moci nebude. Lečby ne jím, ale právem skrze přísežných odklady, a jiné některé příčiny to sešlo. Kdožkoli, počna někoho z čehokoli viniti, od takového vinění dni a roku projíti by dal, ten práva a spravedlnosti své zbaven bude. F. XXIII. Rok pak a den (jakž i jinde o tom položeno jest) plný rok a šest nedělí počítati se má. Ku příkladu takto. „Statek jsem tobě zápisem utvrdil aneb odevzdal před právem v pon- dělí na den obřezování Pána Krista.“ Tehdy, nebude-li léto přestupné, rok se vyplní v auterý po obřezání Pána Krista léta
F. XIX—XXIII. 181 umírá, a rukojmové živi pozůstalí takové rukojemství a sliby vypravují. Však každý takový držitel hleď se inventářem, jakž jinde o tom položeno jest, opatřiti. Na koho statek nápadem neb odkazem přijde, ten závady a dluhy toho, po komž statek má, vyvazuj, pokudžby toho statku stačilo; krom ruko- jemství, poněvadž to, když na statku pojištěno není, s rukojmím umírá. F. XXI. Vešel-li by kdo v pořádné držení kterého gruntu aneb dě- dictví justo titulo, a týmž dědictvím svobodně by vládl, jeho v pokojném držení den a rok byl; a žádný by z těch, kteřížby přítomni (to jest ti, ježtoby pod týmž právem aneb v té krajině) byli, takového dědictví právem nenaříkal: potom, bude-li naří- káno takové dědictví, naříkání bude daremní; proto, že pokojným držením ten, kdož čas právem vyměřený vydržel, takové dědictví sobě præscriptione temporis, pokojným bez naříkání let vydr- žením zdědil, maje justum titulum, to jest, maje zápisem kněh městských aneb jiným pořádem práva takové dědictví sobě po- staupené aneb utvrzené. Vešel-li by kdo v pořádné držení některého gruntu, a jej by den a rok pokojně bez naříkání držel: při tom zůstaven býti má. A. LII. F. XXII. Kdožkoli začal by některé grunty aneb dědictví naříkati aneb, počna jeden druhého z čehožkoli před právem viniti, od takového naříkání, i také od takové pře by přestal, a rok a den ustavičně by potom mlčel, a pořádem práva sobě toho, což tak začal, k místu a k konci nevedl: tím práva svého a spravedlnosti své zbaven bude, a více té věci aneb spravedlnosti právem na- říkati moci nebude. Lečby ne jím, ale právem skrze přísežných odklady, a jiné některé příčiny to sešlo. Kdožkoli, počna někoho z čehokoli viniti, od takového vinění dni a roku projíti by dal, ten práva a spravedlnosti své zbaven bude. F. XXIII. Rok pak a den (jakž i jinde o tom položeno jest) plný rok a šest nedělí počítati se má. Ku příkladu takto. „Statek jsem tobě zápisem utvrdil aneb odevzdal před právem v pon- dělí na den obřezování Pána Krista.“ Tehdy, nebude-li léto přestupné, rok se vyplní v auterý po obřezání Pána Krista léta
Strana 182
182 O dědictví a pokojném let městských vydržení. budaucího. I přidada šest nedělí ještě k auterku, rok a den se z auplna zavře a vyplní. A když proti naříkajícímu to provede, že jest statek svůj na gruntech (maje téhož statku, tak jakž veyš položeno jest, titulum justum) pokojně rok a den vydržal: tehdy při takovém pořádném držení zůstaven a od naříkajících právem osvobozen bude. Rok a den se počítá plný rok a šest nedělí. Též A. LII. F. XXIV. Gruntové a všelijací nemohvití městští statkové jinde se odevzdávati nemohau, než toliko ve čtyřech lavicích, aneb ve čtyřech úhlích před právem a přísežnými téhož města, k kte- rémuž takoví gruntové příslušejí. A to pro příčinu let městských pokojného a pořádného vydržení, kteréž prascriptio temporis slove. A ta prascriptio ne od jinud, ale od actum zápisu bud prodajného aneb poslaupného v statek ten vkročení, počítati se má. A tak k kterému právu které grunty a gruntův těch po- vinnosti aneb platové náležejí, při témž právu zapisováni, po- stupováni aneb závady na ně uvozovány buďte, a ne cedulemi, listy a jinými k těm podobnými jistotami. Gruntové městští toliko ve čtyrech lavicích před právem, k kterémuž takoví gruntové příslušejí, odevzdati se mají. Promlčení začátek beře od actum zápisu. K kterému právu které grunty a gruntův těch povinnosti a platové náležejí, při témž právu se zapisovati, postupovati a závady na ně uvozovány býti mají; jinák nic, totižto ne cedulemi, listy a jinými k těm podobnými jistotami. F. XXV. I. Však kšaftem svým jedenkaždý statek všelijaký svůj, by pak na jiném aneb pod jiným právem byl týž statek, bude moci odkázati, kdyžby jediné v kšaftu svém tak doložil, „že všicek statek svůj mohvitý i nemohvitý, kterýž kdekoli, a načem by ten koli záležel, bud zde aneb jinde mám, odkazuji a po- smrti své dávám N.“ Tehdy již tau clausulí, poněvadž pořád- ným kšaftem, též i pořádným zápisem jiní statkové pod cizím právem byli by obsaženi: ten, jemužby takoví statkové odkázáni aneb zápisem dáni byli, bude moci jich užiti. Však kšaftem svým každý statek svůj, by pak na jiném právě byl, komu chce, odkázati může, když této klausule doloží, že všecek statek svůj
182 O dědictví a pokojném let městských vydržení. budaucího. I přidada šest nedělí ještě k auterku, rok a den se z auplna zavře a vyplní. A když proti naříkajícímu to provede, že jest statek svůj na gruntech (maje téhož statku, tak jakž veyš položeno jest, titulum justum) pokojně rok a den vydržal: tehdy při takovém pořádném držení zůstaven a od naříkajících právem osvobozen bude. Rok a den se počítá plný rok a šest nedělí. Též A. LII. F. XXIV. Gruntové a všelijací nemohvití městští statkové jinde se odevzdávati nemohau, než toliko ve čtyřech lavicích, aneb ve čtyřech úhlích před právem a přísežnými téhož města, k kte- rémuž takoví gruntové příslušejí. A to pro příčinu let městských pokojného a pořádného vydržení, kteréž prascriptio temporis slove. A ta prascriptio ne od jinud, ale od actum zápisu bud prodajného aneb poslaupného v statek ten vkročení, počítati se má. A tak k kterému právu které grunty a gruntův těch po- vinnosti aneb platové náležejí, při témž právu zapisováni, po- stupováni aneb závady na ně uvozovány buďte, a ne cedulemi, listy a jinými k těm podobnými jistotami. Gruntové městští toliko ve čtyrech lavicích před právem, k kterémuž takoví gruntové příslušejí, odevzdati se mají. Promlčení začátek beře od actum zápisu. K kterému právu které grunty a gruntův těch povinnosti a platové náležejí, při témž právu se zapisovati, postupovati a závady na ně uvozovány býti mají; jinák nic, totižto ne cedulemi, listy a jinými k těm podobnými jistotami. F. XXV. I. Však kšaftem svým jedenkaždý statek všelijaký svůj, by pak na jiném aneb pod jiným právem byl týž statek, bude moci odkázati, kdyžby jediné v kšaftu svém tak doložil, „že všicek statek svůj mohvitý i nemohvitý, kterýž kdekoli, a načem by ten koli záležel, bud zde aneb jinde mám, odkazuji a po- smrti své dávám N.“ Tehdy již tau clausulí, poněvadž pořád- ným kšaftem, též i pořádným zápisem jiní statkové pod cizím právem byli by obsaženi: ten, jemužby takoví statkové odkázáni aneb zápisem dáni byli, bude moci jich užiti. Však kšaftem svým každý statek svůj, by pak na jiném právě byl, komu chce, odkázati může, když této klausule doloží, že všecek statek svůj
Strana 183
F. XXIV—XXVII. 183 mohvitý i nemovitý, kterýž kde koli a na čem by ten koli záležel, buď zde nebo jinde má, odkazuje a po smrti své dává N. II. Též manžel s manželkau smluvami svadebními, kte- réžby knihami městskými k stvrzení přišly, spolčíce se statky, budau moci téhož užiti. Též manžel s manželkau smluvami svadebními, kteréžby knihami městskými k stvrzení přišly, spolčíce statky, budau moci téhož užiti. F. XXVI. Kdožby jakéhožkoli gruntu aneb jiné spravedlivosti vešel v držení nepořádné, carens justo titulo, to jest, nemoha toho provesti, že pořádně to buď prodajem, dáním, odkázaním aneb postaupením drží; item, že jemu to spravedlivě náleží, a na něj to připadlo, aneb rozsudkem spravedlivým že mu to při- sauzeno a přivlastněno jest: tehdy vydržení let nic mu nepro- spěje. Práva zajisté ukládají, že se nestvrzuje projitím času to, což začátku svého z podstaty pořádného práva a spravedlnosti nevzalo. Quod initio non subsistit, tractu temporis non firmatur. Nam mala fidei possessor, nunquam prœscribit, to jest, nepo- řádnému držiteli vydržení let městských nic neprospívá. Kdoby nepořádně v držení statku vešel, tomu vydržení let nic nepro- spívá. Nebo se nestvrzuje projitím času, což počátku svého z podstaty spravedlnosti nevzalo. F. XXVII. I. Násilný vládař aneb jiný statku nepořádný držitel, to jest, mala fidei possessor, ačkoli za mnohá léta byl by v držení některého statku pokojném; však že jednokaždé násilí, moc a bezpraví, jest nepřítel práva, violentia est legibus contraria: protož takovému žádnému pokojné let vydržení neprospěje, ale ten a takový nepořádný držitel pravému dědici z toho statku, jehož v držení vešel, odpovídati a práv býti povinen jest. Nebo nepořádný držitel žádným projitím času a let městských vy- držením statkův sobě nezděďuje. Nýbrž ze všech užitkův, kterýchž v tom ve všem času svého držení požíval, dědici práv býti musí, podle práva. Násilný vládař nebo jiný statku nepořadný držitel, by pak pokojně městská léta vydržal, však pravému dědici z toho práv býti musí, ano i ze všech užitkův, kterýchž v tom ve všem času držení svého požíval.
F. XXIV—XXVII. 183 mohvitý i nemovitý, kterýž kde koli a na čem by ten koli záležel, buď zde nebo jinde má, odkazuje a po smrti své dává N. II. Též manžel s manželkau smluvami svadebními, kte- réžby knihami městskými k stvrzení přišly, spolčíce se statky, budau moci téhož užiti. Též manžel s manželkau smluvami svadebními, kteréžby knihami městskými k stvrzení přišly, spolčíce statky, budau moci téhož užiti. F. XXVI. Kdožby jakéhožkoli gruntu aneb jiné spravedlivosti vešel v držení nepořádné, carens justo titulo, to jest, nemoha toho provesti, že pořádně to buď prodajem, dáním, odkázaním aneb postaupením drží; item, že jemu to spravedlivě náleží, a na něj to připadlo, aneb rozsudkem spravedlivým že mu to při- sauzeno a přivlastněno jest: tehdy vydržení let nic mu nepro- spěje. Práva zajisté ukládají, že se nestvrzuje projitím času to, což začátku svého z podstaty pořádného práva a spravedlnosti nevzalo. Quod initio non subsistit, tractu temporis non firmatur. Nam mala fidei possessor, nunquam prœscribit, to jest, nepo- řádnému držiteli vydržení let městských nic neprospívá. Kdoby nepořádně v držení statku vešel, tomu vydržení let nic nepro- spívá. Nebo se nestvrzuje projitím času, což počátku svého z podstaty spravedlnosti nevzalo. F. XXVII. I. Násilný vládař aneb jiný statku nepořádný držitel, to jest, mala fidei possessor, ačkoli za mnohá léta byl by v držení některého statku pokojném; však že jednokaždé násilí, moc a bezpraví, jest nepřítel práva, violentia est legibus contraria: protož takovému žádnému pokojné let vydržení neprospěje, ale ten a takový nepořádný držitel pravému dědici z toho statku, jehož v držení vešel, odpovídati a práv býti povinen jest. Nebo nepořádný držitel žádným projitím času a let městských vy- držením statkův sobě nezděďuje. Nýbrž ze všech užitkův, kterýchž v tom ve všem času svého držení požíval, dědici práv býti musí, podle práva. Násilný vládař nebo jiný statku nepořadný držitel, by pak pokojně městská léta vydržal, však pravému dědici z toho práv býti musí, ano i ze všech užitkův, kterýchž v tom ve všem času držení svého požíval.
Strana 184
184 O dědictví a pořádném let městských vydržení. II. Však dědic, pokavadžby násilné vládnutí trvalo, po- vinen bude každého roku osvědčením svým před právem v spra- vedlnosti své se ohlašovati. Dědic proti násilnému držiteli osvědčením svým před právem v spra- vedlnosti své se každého roku ohlašuj. F. XXVIII. Slove pak v právích obecních proscriptio to pokojné statkův v času od práva vyměřeném vydržení, kterýmžto vy- držením pravé a pořádné panství těch věcí, v jejichžto držení kdo vešel, se vykonává, stvrzuje a již jako pravému a pořád- nému držiteli se přivlastňuje. A tak prœscriptio jest právo mocné, kterýmž se potvrzuje vydržení pořádné v času od práva vyměřeném každému gruntů všelijakých držiteli. Praescriptio jest pokojné statkův v času od práva vyměřeném vydržení. A tím se statkové držitelům přivlastňují. F. XXIX. I. Naříkání pak statkův a jich držitelův vztahuje se na přítomné, to jest, ad prœsentes, kteříž o spravedlnosti své časně se domlauvati a držitele statkův v tom času naříkati mají. Naříkání statkův a jich držitelův vztahuje se na přítomné, kteříž o spravedlnosti své časně domlauvati se mají. II. A prœsentes, přítomní, slovau ti, kteříž v tom městě pod tím právem aneb v té krajině svá obydlí mají, v kterémžto městě aneb krajině ti statkové jsau, by pak i po různu a dosti podál jeden od druhého leželi. Přítomní pak slovau ti, kteříž pod tím právem aneb v té krajině svá obydlé mají, kde ti statkové jsau. III. Ale absentes, to jest, nepřítomní, ti slovau, kteříž v jiných krajinách k tomu právu nepřináležejících obydlé svá mají, a do cizích zemí za slušnými příčinami se obracejí. Ale nepřítomní slovau, kteříž do cizích zemí k tomu právu nepřiná- ležejících se obracejí. F. XXX. Příklad tento buď držitelův nepořádných, kteřížto vydržením let statkův sobě zděditi a proti pořádným dědicům přivlastňovati nemohau.
184 O dědictví a pořádném let městských vydržení. II. Však dědic, pokavadžby násilné vládnutí trvalo, po- vinen bude každého roku osvědčením svým před právem v spra- vedlnosti své se ohlašovati. Dědic proti násilnému držiteli osvědčením svým před právem v spra- vedlnosti své se každého roku ohlašuj. F. XXVIII. Slove pak v právích obecních proscriptio to pokojné statkův v času od práva vyměřeném vydržení, kterýmžto vy- držením pravé a pořádné panství těch věcí, v jejichžto držení kdo vešel, se vykonává, stvrzuje a již jako pravému a pořád- nému držiteli se přivlastňuje. A tak prœscriptio jest právo mocné, kterýmž se potvrzuje vydržení pořádné v času od práva vyměřeném každému gruntů všelijakých držiteli. Praescriptio jest pokojné statkův v času od práva vyměřeném vydržení. A tím se statkové držitelům přivlastňují. F. XXIX. I. Naříkání pak statkův a jich držitelův vztahuje se na přítomné, to jest, ad prœsentes, kteříž o spravedlnosti své časně se domlauvati a držitele statkův v tom času naříkati mají. Naříkání statkův a jich držitelův vztahuje se na přítomné, kteříž o spravedlnosti své časně domlauvati se mají. II. A prœsentes, přítomní, slovau ti, kteříž v tom městě pod tím právem aneb v té krajině svá obydlí mají, v kterémžto městě aneb krajině ti statkové jsau, by pak i po různu a dosti podál jeden od druhého leželi. Přítomní pak slovau ti, kteříž pod tím právem aneb v té krajině svá obydlé mají, kde ti statkové jsau. III. Ale absentes, to jest, nepřítomní, ti slovau, kteříž v jiných krajinách k tomu právu nepřináležejících obydlé svá mají, a do cizích zemí za slušnými příčinami se obracejí. Ale nepřítomní slovau, kteříž do cizích zemí k tomu právu nepřiná- ležejících se obracejí. F. XXX. Příklad tento buď držitelův nepořádných, kteřížto vydržením let statkův sobě zděditi a proti pořádným dědicům přivlastňovati nemohau.
Strana 185
F. XXVIII—XXXI. 185 Jan, byv dlužen Vácslavovi sto kop, zapsal a ujistil mu takovau summu na domu svém, aby ten dům v té summě dotud držal a užíval ho, dokudž by mu těch sto kop nedal. V tom pak Jan umřel. Zuzana, dcera Jana, po dvadcíti letech na- staupila na dědice a držitele statku Vácslava; ohlašujíci se v tom, že peníze povinné dáti a sto kop na témž domu pojištěných zaplatiti chce, žádala v dědictví otce svého uvedena býti. Petr, syn Vácslava, poněvadž otec jeho také již byl umřel, hájil se promlčením let městských, a že otec jeho nikdyž z toho naříkán za své živnosti nebyl, a Zuzanna, před mnohými léty vdavši se a majeci léta, časně k své spravedlnosti (ač měla-li jest jakau) se neohlašovala a svého dědictví nenaříkala. A otec jeho za živnosti ještě své že veliké náklady na ten dům učinil, etc. Našli přísežní, aby Zuzanna summu Jana, otce svého, někdy Vácslavovi povinnau na právě do dvau nedělí položila: a Petr syn Vácslavův, přijma ji, aby Zuzanně dědictví jejího postaupil, proto, že takového domu vydržením, projitím ani promlčením let, pro veyminku v zápisu položenau, v pořádné dědické držení ani Vácslav, ani Petr syn jeho vjíti nemohl. Příklad nepořádných držitelův, kteří proti pořádným dědicům statkův sobě přivlastňovati nemohau. Jan ujistil dluh svůj, sto kop grošův českých, Vácslavovi na domu svém, aby jej dotud držel, dokudžby mu dluhu nenavrátil. V tom Vácslav umřel, nechav po sobě syna Petra. Umřel i Jan a nechal po sobě dcery Zuzanny. Zuzanna po dvadcíti letech nastaupila na Petra, aby jí dědictví jejího postaupil, že ona mu dluh povinný a na tom domu pojištěný zaplatiti chce. I našli přísežní, aby Petr, přijma od ní sto kop, dědictví jejího jí postaupil. F. XXXI. Druhý příklad. Po Prokopovi, měštěnínu pražském, bez pořízení z tohoto světa sešlém, pozůstali Adam Jan a Jiřík synové. Adam jakožto nejstarší uvázal se ve všecko zboží po otci jich pozůstalé, a Jiříka do cizí krajiny vypravil, kterýž potom po mnoha letech uptán býti nemohl. A tak Adam Janovi prostřednímu svému bratru, když k letům přišel, polovici statku vydav, svým dílem obzvláštně se živil, a Jan tolikéž, majíce manželky i dítky s nimi splodivše. Po třidcíti letech našel se Jiřík, a poněvadž Adam z tohoto světa (bez pořízení) již sešel,
F. XXVIII—XXXI. 185 Jan, byv dlužen Vácslavovi sto kop, zapsal a ujistil mu takovau summu na domu svém, aby ten dům v té summě dotud držal a užíval ho, dokudž by mu těch sto kop nedal. V tom pak Jan umřel. Zuzana, dcera Jana, po dvadcíti letech na- staupila na dědice a držitele statku Vácslava; ohlašujíci se v tom, že peníze povinné dáti a sto kop na témž domu pojištěných zaplatiti chce, žádala v dědictví otce svého uvedena býti. Petr, syn Vácslava, poněvadž otec jeho také již byl umřel, hájil se promlčením let městských, a že otec jeho nikdyž z toho naříkán za své živnosti nebyl, a Zuzanna, před mnohými léty vdavši se a majeci léta, časně k své spravedlnosti (ač měla-li jest jakau) se neohlašovala a svého dědictví nenaříkala. A otec jeho za živnosti ještě své že veliké náklady na ten dům učinil, etc. Našli přísežní, aby Zuzanna summu Jana, otce svého, někdy Vácslavovi povinnau na právě do dvau nedělí položila: a Petr syn Vácslavův, přijma ji, aby Zuzanně dědictví jejího postaupil, proto, že takového domu vydržením, projitím ani promlčením let, pro veyminku v zápisu položenau, v pořádné dědické držení ani Vácslav, ani Petr syn jeho vjíti nemohl. Příklad nepořádných držitelův, kteří proti pořádným dědicům statkův sobě přivlastňovati nemohau. Jan ujistil dluh svůj, sto kop grošův českých, Vácslavovi na domu svém, aby jej dotud držel, dokudžby mu dluhu nenavrátil. V tom Vácslav umřel, nechav po sobě syna Petra. Umřel i Jan a nechal po sobě dcery Zuzanny. Zuzanna po dvadcíti letech nastaupila na Petra, aby jí dědictví jejího postaupil, že ona mu dluh povinný a na tom domu pojištěný zaplatiti chce. I našli přísežní, aby Petr, přijma od ní sto kop, dědictví jejího jí postaupil. F. XXXI. Druhý příklad. Po Prokopovi, měštěnínu pražském, bez pořízení z tohoto světa sešlém, pozůstali Adam Jan a Jiřík synové. Adam jakožto nejstarší uvázal se ve všecko zboží po otci jich pozůstalé, a Jiříka do cizí krajiny vypravil, kterýž potom po mnoha letech uptán býti nemohl. A tak Adam Janovi prostřednímu svému bratru, když k letům přišel, polovici statku vydav, svým dílem obzvláštně se živil, a Jan tolikéž, majíce manželky i dítky s nimi splodivše. Po třidcíti letech našel se Jiřík, a poněvadž Adam z tohoto světa (bez pořízení) již sešel,
Strana 186
186 O dědictví a pořádném let městských vydržení. od Jana, pozůstalého bratra, dílu požádal. Kterýž odpověděl, že hotov jest to, cožby na díl jeho přijíti a po otci jich jemu se dostati mělo, vydati. A když nápodobně téhož žádal od man- želky Adama, bratra svého, to jemu za odpověd dáno, že statku jeho v držení není, než což má s dětmi svými, že má a drží statek po Adamovi, manželu svém, kterýž na dítky i na ni připadl jakožto nepořízený. Naposledy jsauci z toho právem od Jiříka napomínána, hájila se vydržením dlauhým mnohých let takového dědictví. Nalezeno z práva, aby od manželky po Adamovi pozůstalé a Jana Jiříkovi, jakožto pravému dědici pozůstalému po Prokopovi, díl jeho, jakožto třetí z jich statkův, vydán a vyplněn byl; proto, že jest Jiřík tau příčinau projitím let dílu svého dědického, byv v cizí krajině, promlčeti nemohl. Druhý příklad. Ze tří bratří jeden nedílný byl-li by v cizích kra- jinách, a v tom jiní bratří dva jeho o dědictví otcovské by se rozdělili, a potom zemrauce, manželek a dítek po sobě zanechali: tehdy, navrátí-li se onen z cizích krajin třebas po letech třidcíti, od manželek a dětí pozůstalých po bratru jeho díl dědický jemu dán a vyplněn býti má. F. XXXII. Tolikéž ani ten pravý a pořádný držitel není, kterýžby jisté summy někomu na vinici tak půjčil, aby, dokudžby jemu jí zase nenavrátil aneb nezaplatil, dotud té vinice v držení byl, jí užíval a všech užitkův z ní učastníkem byl. I by on anebo dědicové jeho, vkročíce v statek jeho, té vinice v držení za mnohá léta byli: tím tak dlauhým let městských držením jí sobě nezdědí. Ale ten, kterýž vinici zastavil, aneb dědicové jeho, v času od práva vyměřeném položíce na právě summu jeho, zase v své dědictví právem uvedeni budau. Třetí příklad. Jestli žeby kdo půjčil jisté summy někomu na vinici, tak aby jí držel a užíval do navrácení jemu summy jeho: a by ten věřitel anebo dědicové jeho takové vinice za mnoha léta v držení byli, jí sobě ne- zdědí, ale, přijmauce dluhy své, vinice dědicům postaupiti musejí. F. XXXIII. Žádný gruntovního městského statku prodavač další správau kupujícímu zavázati se povinen není, než toliko do dne a do roka. A kdož k kterému statku městskému praví se míti právo a spravedlnost, o takovau svau spravedlnost v tom času, totižto ve dni a v roce, jedenkaždý se domlauvej.
186 O dědictví a pořádném let městských vydržení. od Jana, pozůstalého bratra, dílu požádal. Kterýž odpověděl, že hotov jest to, cožby na díl jeho přijíti a po otci jich jemu se dostati mělo, vydati. A když nápodobně téhož žádal od man- želky Adama, bratra svého, to jemu za odpověd dáno, že statku jeho v držení není, než což má s dětmi svými, že má a drží statek po Adamovi, manželu svém, kterýž na dítky i na ni připadl jakožto nepořízený. Naposledy jsauci z toho právem od Jiříka napomínána, hájila se vydržením dlauhým mnohých let takového dědictví. Nalezeno z práva, aby od manželky po Adamovi pozůstalé a Jana Jiříkovi, jakožto pravému dědici pozůstalému po Prokopovi, díl jeho, jakožto třetí z jich statkův, vydán a vyplněn byl; proto, že jest Jiřík tau příčinau projitím let dílu svého dědického, byv v cizí krajině, promlčeti nemohl. Druhý příklad. Ze tří bratří jeden nedílný byl-li by v cizích kra- jinách, a v tom jiní bratří dva jeho o dědictví otcovské by se rozdělili, a potom zemrauce, manželek a dítek po sobě zanechali: tehdy, navrátí-li se onen z cizích krajin třebas po letech třidcíti, od manželek a dětí pozůstalých po bratru jeho díl dědický jemu dán a vyplněn býti má. F. XXXII. Tolikéž ani ten pravý a pořádný držitel není, kterýžby jisté summy někomu na vinici tak půjčil, aby, dokudžby jemu jí zase nenavrátil aneb nezaplatil, dotud té vinice v držení byl, jí užíval a všech užitkův z ní učastníkem byl. I by on anebo dědicové jeho, vkročíce v statek jeho, té vinice v držení za mnohá léta byli: tím tak dlauhým let městských držením jí sobě nezdědí. Ale ten, kterýž vinici zastavil, aneb dědicové jeho, v času od práva vyměřeném položíce na právě summu jeho, zase v své dědictví právem uvedeni budau. Třetí příklad. Jestli žeby kdo půjčil jisté summy někomu na vinici, tak aby jí držel a užíval do navrácení jemu summy jeho: a by ten věřitel anebo dědicové jeho takové vinice za mnoha léta v držení byli, jí sobě ne- zdědí, ale, přijmauce dluhy své, vinice dědicům postaupiti musejí. F. XXXIII. Žádný gruntovního městského statku prodavač další správau kupujícímu zavázati se povinen není, než toliko do dne a do roka. A kdož k kterému statku městskému praví se míti právo a spravedlnost, o takovau svau spravedlnost v tom času, totižto ve dni a v roce, jedenkaždý se domlauvej.
Strana 187
F. XXXII—XXXVI. 187 Kdož se praví míti právo o spravedlnost k kterému statku městskému, ve dni a v roce o ní se domlauvej. Neb správa gruntův městských dotud toliko trvá. F. XXXIV. I. Kaupě někdo jakýžkoli grunt městský a jsa již jeho v držení, v času právy vyměřeném, to jest, ve dni a v roce, byl by od kohožkoli v tom času naříkán: tehdy gruntu takového držitel, prvé nežby naříkajícímu na žalobu odpověd dal, povinen jest správci svého, to jest, saukupa svého, od kohož grunt ten kaupil, aneb držitele statku jeho obeslati, a před právem po- žádati, aby jej před naříkajícím v té při zastaupil. Správce pak aneb statku jeho držitelé mají jej v tom zastaupiti. A neučinili-li by toho, a gruntu držitel tu při by prosaudil: bude moci k saukupu, kterýž mu se správau zavázal, aneb k dědicům jeho o spravedlnost svau i o škody na to vzešlé hleděti, a na něm aneb na statku správci svého všeho postíhati. Správci neb saukupa svého maje, nesuď se bez něho, lečby tě za- staupiti nechtěl. II. Pakliby správci svého neobeslal a saudil by se sám: tehdy správce aneb držitelé statku jeho, by pak grunt ten pro- saudil, žádnau další správau ani škodami povinni jemu nebudau. Jinák, nedáš-li jemu věděti a sám se sauditi budeš a s škodami se potkáš: on tobě ničím povinen nebude. F. XXXV. Omyl v knihách stal-li by se beze lsti, ten purkmistr a konšelé v plném svém počtu radním napraviti mohau. Než písař žádný takových omylův sám o své ujmě nenapravuj, pod po- kutau hrdla ztracení. Žádný písař sám o své ujmě omylův v knihách nenapravuj, pod ztra- cením hrdla. F. XXXVI. Zápisové trhův gruntovních, item zápisové, na dluhy se vztahující, smlauvy, kvitancí a jiní k tomu podobní zápisové, prvé nežby do kněh městských vloženi byli, při přítomnosti obojí strany, jichžby se vlastně tu dotýkalo, potud pokudžby se strany prvé o to snesly a v raddě k tomu se přiznaly, mohau
F. XXXII—XXXVI. 187 Kdož se praví míti právo o spravedlnost k kterému statku městskému, ve dni a v roce o ní se domlauvej. Neb správa gruntův městských dotud toliko trvá. F. XXXIV. I. Kaupě někdo jakýžkoli grunt městský a jsa již jeho v držení, v času právy vyměřeném, to jest, ve dni a v roce, byl by od kohožkoli v tom času naříkán: tehdy gruntu takového držitel, prvé nežby naříkajícímu na žalobu odpověd dal, povinen jest správci svého, to jest, saukupa svého, od kohož grunt ten kaupil, aneb držitele statku jeho obeslati, a před právem po- žádati, aby jej před naříkajícím v té při zastaupil. Správce pak aneb statku jeho držitelé mají jej v tom zastaupiti. A neučinili-li by toho, a gruntu držitel tu při by prosaudil: bude moci k saukupu, kterýž mu se správau zavázal, aneb k dědicům jeho o spravedlnost svau i o škody na to vzešlé hleděti, a na něm aneb na statku správci svého všeho postíhati. Správci neb saukupa svého maje, nesuď se bez něho, lečby tě za- staupiti nechtěl. II. Pakliby správci svého neobeslal a saudil by se sám: tehdy správce aneb držitelé statku jeho, by pak grunt ten pro- saudil, žádnau další správau ani škodami povinni jemu nebudau. Jinák, nedáš-li jemu věděti a sám se sauditi budeš a s škodami se potkáš: on tobě ničím povinen nebude. F. XXXV. Omyl v knihách stal-li by se beze lsti, ten purkmistr a konšelé v plném svém počtu radním napraviti mohau. Než písař žádný takových omylův sám o své ujmě nenapravuj, pod po- kutau hrdla ztracení. Žádný písař sám o své ujmě omylův v knihách nenapravuj, pod ztra- cením hrdla. F. XXXVI. Zápisové trhův gruntovních, item zápisové, na dluhy se vztahující, smlauvy, kvitancí a jiní k tomu podobní zápisové, prvé nežby do kněh městských vloženi byli, při přítomnosti obojí strany, jichžby se vlastně tu dotýkalo, potud pokudžby se strany prvé o to snesly a v raddě k tomu se přiznaly, mohau
Strana 188
188 O dědictví a pořádném let městských vydržení. v protocollum od písařův opravovány bývati. Než, cožby již vešlo do kněh, toho písařové neměňte, pod pokutau hrdla ztracení. Zápisové někteří v manuálu prvé, nežliby na čisto do kněh měst- ských vloženi byli, od písařův v přítomnosti stran, kterýchžby se dotýkalo, mohau býti opravováni. F. XXXVII. I. Cesty svobodné, to jest, silnice královské, stezky sta- rodávním užíváním osvobozené, ulice, průchodiště, průchoditi domové, mezery mezi domy pro vodotoky zanechané, ryňkové, ryněčkové i jiní placové, průjezdové, skály, aneb všecka ta místa, kdež se kámen láme, písek, hlína béře a kopá, to jest, hliniště, item, cesty, stezky, silnice, k lesům, k rybníkům, k polím, k zahradám, k lukám, k vinicím a chmelnicím od starodávna náležející, též břehové při řekách ležící, ostrovové a jiné k těm podobné věci, poněvadž jsau obecné a všem lidem vůbec staro- žitným užíváním příslušejí, a k obcím od starodávna jsau oddané, žádný sobě zděditi, osobiti, přivlastniti ani v užívání jich žád- nému překážek činiti nemá. Cožkoli obecního jest, silnice, stezky, cesty, průchodiště a jiná místa, starodávním užíváním všem vůbec příslušející: toho žádný sobě neosobuj a nepřivlastňuj, a to pod pokutau od práva vedle spravedlivého uvážení uznalau. II. Nýbrž, kdožby taková místa, jichžto užívání lidskau pamět by převyšovala, sobě osoboval, je ohražoval, zazdíval, za- plaňkoval, jich užívati zbraňoval, lidem v nich překážky činil, jich se zmocňoval, aneb jakýmžkoli jiným spůsobem sobě je přivlastňoval: ten takový pokutau vedle uvážení spravedlivého ztrestán buď. A nic méně, by pak několikanásobní léta těmi všemi věcmi vládl: však svým vydržením let městských těch věcí sobě nezdědí, ani jich sobě nepřivlastní; proto, že jest vždycky těch věcí, kteréž všeckněm k užívání slaužily, malae fidei possessor, to jest, nepořádným držitelem byl, jenž držením svým nepořádným statkův a věcí obecních ani zádušních sobě zděditi nikterakž nemůže. A kdyby pak i léta městská kdo vydržel, však sobě toho zděditi ne- může, jakožto držitel nepořádný, kterýž věcí obecních ani zádušních sobě zděditi nikterakž nemůže.
188 O dědictví a pořádném let městských vydržení. v protocollum od písařův opravovány bývati. Než, cožby již vešlo do kněh, toho písařové neměňte, pod pokutau hrdla ztracení. Zápisové někteří v manuálu prvé, nežliby na čisto do kněh měst- ských vloženi byli, od písařův v přítomnosti stran, kterýchžby se dotýkalo, mohau býti opravováni. F. XXXVII. I. Cesty svobodné, to jest, silnice královské, stezky sta- rodávním užíváním osvobozené, ulice, průchodiště, průchoditi domové, mezery mezi domy pro vodotoky zanechané, ryňkové, ryněčkové i jiní placové, průjezdové, skály, aneb všecka ta místa, kdež se kámen láme, písek, hlína béře a kopá, to jest, hliniště, item, cesty, stezky, silnice, k lesům, k rybníkům, k polím, k zahradám, k lukám, k vinicím a chmelnicím od starodávna náležející, též břehové při řekách ležící, ostrovové a jiné k těm podobné věci, poněvadž jsau obecné a všem lidem vůbec staro- žitným užíváním příslušejí, a k obcím od starodávna jsau oddané, žádný sobě zděditi, osobiti, přivlastniti ani v užívání jich žád- nému překážek činiti nemá. Cožkoli obecního jest, silnice, stezky, cesty, průchodiště a jiná místa, starodávním užíváním všem vůbec příslušející: toho žádný sobě neosobuj a nepřivlastňuj, a to pod pokutau od práva vedle spravedlivého uvážení uznalau. II. Nýbrž, kdožby taková místa, jichžto užívání lidskau pamět by převyšovala, sobě osoboval, je ohražoval, zazdíval, za- plaňkoval, jich užívati zbraňoval, lidem v nich překážky činil, jich se zmocňoval, aneb jakýmžkoli jiným spůsobem sobě je přivlastňoval: ten takový pokutau vedle uvážení spravedlivého ztrestán buď. A nic méně, by pak několikanásobní léta těmi všemi věcmi vládl: však svým vydržením let městských těch věcí sobě nezdědí, ani jich sobě nepřivlastní; proto, že jest vždycky těch věcí, kteréž všeckněm k užívání slaužily, malae fidei possessor, to jest, nepořádným držitelem byl, jenž držením svým nepořádným statkův a věcí obecních ani zádušních sobě zděditi nikterakž nemůže. A kdyby pak i léta městská kdo vydržel, však sobě toho zděditi ne- může, jakožto držitel nepořádný, kterýž věcí obecních ani zádušních sobě zděditi nikterakž nemůže.
Strana 189
F. XXXVII—XL. 189 F. XXXVIII. I. Urokové, platové, desátkové, podymní, lozuňkové, šo- sové i jiní všelijací k těm podobní poplatkové, kteřížby od starodávna buď od vrchnosti aneb správcí lidu obecního na kterém gruntu uloženi byli, tak aby každého roku aneb v po- lauletí vycházeli a se platili: vydržením let a dlauhého času neplacením k promlčení ani k přetržení nepřicházejí; proto, že vycházeti a před se od držitelův statkův na časy uložené placeni býti měli. I také z té příčiny, že jsau někteří obecní, to jest, k obcím aneb k záduším obyčejně náležející platové. A protož držením a vládnutím, jakžkoli dávním, žádný se z nich vytáhnauti nemůže. Urokové, platové, desátkové i jiní k těm podobní poplatkové staro- dávní vydržením let a dlauhého času neplacením k promlčení a k přetržení nepřicházejí a žádný se z nich vytáhnauti nemůže. II. A zase, kteříž gruntové a statkové od takových po- platkův majestáty a jinými od vrchnosti obdarováními k osvo- bození přišli: ti také při takovém svém osvobození zůstaveni buďte. Každý grunt od poplatku skrze vrchnost osvobozený při svém osvo- bození zůstaven buď. F. XXXIX. Dědictví aneb kteřížkoli gruntové městští, kdyžby mnohým věřitelům přisauzeni a potom odhádáni byli; a některý z po- slednějších věřitelův, nemoha k svému dluhu přijíti, proto že odhad skrovnější jest, nežby se jemu dostati mohlo: bude-li chtíti pro dosažení své spravedlivosti přednější věřitele splatiti a grunty takové veyše nad odhádaní sobě k užitku zvésti, to bude moci dobře učiniti. Věřitelé poslednější, chtěli-li by pro dosažení své spravedlivosti před- nější splatiti a k odhádaným gruntům městským sáhnauti, to mohou dobře učiniti. F. XL. Vládneme pak statky našimi aneb dědictvím rozličným spůsobem. Nebo někdy sami osobami svými je spravujeme, a jich se jako rukama dotýkáme, a slove hmotné takové vládnutí, corporalis possessio. Někdy pak skrze jiné osoby, jako služebníky, faktory, šafáře, správce, úředníky a jiné, kteříž naším jménem
F. XXXVII—XL. 189 F. XXXVIII. I. Urokové, platové, desátkové, podymní, lozuňkové, šo- sové i jiní všelijací k těm podobní poplatkové, kteřížby od starodávna buď od vrchnosti aneb správcí lidu obecního na kterém gruntu uloženi byli, tak aby každého roku aneb v po- lauletí vycházeli a se platili: vydržením let a dlauhého času neplacením k promlčení ani k přetržení nepřicházejí; proto, že vycházeti a před se od držitelův statkův na časy uložené placeni býti měli. I také z té příčiny, že jsau někteří obecní, to jest, k obcím aneb k záduším obyčejně náležející platové. A protož držením a vládnutím, jakžkoli dávním, žádný se z nich vytáhnauti nemůže. Urokové, platové, desátkové i jiní k těm podobní poplatkové staro- dávní vydržením let a dlauhého času neplacením k promlčení a k přetržení nepřicházejí a žádný se z nich vytáhnauti nemůže. II. A zase, kteříž gruntové a statkové od takových po- platkův majestáty a jinými od vrchnosti obdarováními k osvo- bození přišli: ti také při takovém svém osvobození zůstaveni buďte. Každý grunt od poplatku skrze vrchnost osvobozený při svém osvo- bození zůstaven buď. F. XXXIX. Dědictví aneb kteřížkoli gruntové městští, kdyžby mnohým věřitelům přisauzeni a potom odhádáni byli; a některý z po- slednějších věřitelův, nemoha k svému dluhu přijíti, proto že odhad skrovnější jest, nežby se jemu dostati mohlo: bude-li chtíti pro dosažení své spravedlivosti přednější věřitele splatiti a grunty takové veyše nad odhádaní sobě k užitku zvésti, to bude moci dobře učiniti. Věřitelé poslednější, chtěli-li by pro dosažení své spravedlivosti před- nější splatiti a k odhádaným gruntům městským sáhnauti, to mohou dobře učiniti. F. XL. Vládneme pak statky našimi aneb dědictvím rozličným spůsobem. Nebo někdy sami osobami svými je spravujeme, a jich se jako rukama dotýkáme, a slove hmotné takové vládnutí, corporalis possessio. Někdy pak skrze jiné osoby, jako služebníky, faktory, šafáře, správce, úředníky a jiné, kteříž naším jménem
Strana 190
190 O dědictví a pořádném let městských vydržení. a nám k ruce je spravují; někdy také skrze nájemníky a po- druhy, když jim statky a dědictví naše k užívání pronajímáme. Avšak panství a vrchnost statkův takových při nás zůstává. Někdy také, když jiným k svěření aneb k schování nějaké věci dáváme. A taková vládnutí slovau incorporales sive voluntariae possessiones, kteréž na vůli toliko naší, a ne na hmotném dotýkání záležejí. Však to oboje vládnutí, totiž, hmotné a na vůli naší založené, kdyžbychom v držení pořádné sami aneb skrze jiné na místě našem vešli, a je dnem a rokem vydrželi: tehdy takové vydržení bývá stálé a nepohnutedlné. Vládnutí jest jiné hmotné, když sami grunty naše spravujeme, jiné na vůli naší založené, když je k opatrování jiným poraučíme, a to oboje, když bychme pořádně v ně vešli a rokem a dnem pokojně vydrželi, bývá stálé a nepohnutedlné. XLI. I. Kdožby jakaužkoli spravedlnost zápisem kněh městských pojištěnau, aneb smluvami, cedulemi řezanými, registry, šuld- pryfem, listy aneb jinými k tomu podobnými věcmi (kteréž instrumenta privata slovau) sobě svědčící měl: ten každý bude moci, komužby se jemu líbilo, takovau svau spravedlnost aneb právo své odevzdati, aneb k vyupomínání a dobývání jinému s přiznáním svým dobrovolným před právem aneb mocným listem postaupiti. Čímžkoli kdo má pojištěnau sobě nějakau spravedlivost, ten každý může ji s přiznáním svým před právem aneb mocným listem, komu chce, postaupiti. II. Než nebyla-li by taková spravedlnost na ničemž po- jištěná: každý sám osobně proti straně odporné povinen bude, před právem za původa prvé se postaviti, a učině žalobu, teprv potom bude moci poručníka na svém místě k zisku i k ztrátě naříditi. Než kdyby taková spravedlivost nebyla ničímž pojištěna, každý sám z ní nejprvé musí viniti, a učině žalobu, teprva potom poručníka, chce-li, k zisku i k ztrátě naříditi. III. A všickni takoví poručníci listy mocnými aneb re- gistry k přem, k vyupomínání dluhův i k dobývání všelijakých spravedlností zřízení, na zisk i na ztrátu ustanovováni býti mají. Poručníci buďte ustanoveni listy mocnými aneb registry na zisk i ztrátu.
190 O dědictví a pořádném let městských vydržení. a nám k ruce je spravují; někdy také skrze nájemníky a po- druhy, když jim statky a dědictví naše k užívání pronajímáme. Avšak panství a vrchnost statkův takových při nás zůstává. Někdy také, když jiným k svěření aneb k schování nějaké věci dáváme. A taková vládnutí slovau incorporales sive voluntariae possessiones, kteréž na vůli toliko naší, a ne na hmotném dotýkání záležejí. Však to oboje vládnutí, totiž, hmotné a na vůli naší založené, kdyžbychom v držení pořádné sami aneb skrze jiné na místě našem vešli, a je dnem a rokem vydrželi: tehdy takové vydržení bývá stálé a nepohnutedlné. Vládnutí jest jiné hmotné, když sami grunty naše spravujeme, jiné na vůli naší založené, když je k opatrování jiným poraučíme, a to oboje, když bychme pořádně v ně vešli a rokem a dnem pokojně vydrželi, bývá stálé a nepohnutedlné. XLI. I. Kdožby jakaužkoli spravedlnost zápisem kněh městských pojištěnau, aneb smluvami, cedulemi řezanými, registry, šuld- pryfem, listy aneb jinými k tomu podobnými věcmi (kteréž instrumenta privata slovau) sobě svědčící měl: ten každý bude moci, komužby se jemu líbilo, takovau svau spravedlnost aneb právo své odevzdati, aneb k vyupomínání a dobývání jinému s přiznáním svým dobrovolným před právem aneb mocným listem postaupiti. Čímžkoli kdo má pojištěnau sobě nějakau spravedlivost, ten každý může ji s přiznáním svým před právem aneb mocným listem, komu chce, postaupiti. II. Než nebyla-li by taková spravedlnost na ničemž po- jištěná: každý sám osobně proti straně odporné povinen bude, před právem za původa prvé se postaviti, a učině žalobu, teprv potom bude moci poručníka na svém místě k zisku i k ztrátě naříditi. Než kdyby taková spravedlivost nebyla ničímž pojištěna, každý sám z ní nejprvé musí viniti, a učině žalobu, teprva potom poručníka, chce-li, k zisku i k ztrátě naříditi. III. A všickni takoví poručníci listy mocnými aneb re- gistry k přem, k vyupomínání dluhův i k dobývání všelijakých spravedlností zřízení, na zisk i na ztrátu ustanovováni býti mají. Poručníci buďte ustanoveni listy mocnými aneb registry na zisk i ztrátu.
Strana 191
F. XLI—XLIII. 191 IV. Takoví pak mocní listové k jistým saudům, a na jisté pře, i také na osoby ze jména vztahovati se mají. Mocní listové k jistým saudům, a na jistý pře, i také na osoby ze jména vztahovati se mají. V. A takoví poručníci vysaudí-li co, má ten, kdož jest je poručníky zdělal, toho užiti; pakliby prosaudili, také ten, číž pře byla, škod účasten býti má. Poručník vysaudí-li co, užive toho ten, kdo ho poručníkem učinil; prosaudí-li, také škoda bude toho, čí jest pře byla. F. XLII. Dědictví bylo-li by třem bratřím odkázáno tak a na ten spůsob, kdyby nejstarší umřel, aby na prostředního a s pro- středního na nejmladšího připadlo: tehdy, zemrau-li ti všickni bratří, synové nejstaršího bratra pozůstalí to dědictví obdrží, a z nich nejstarší jím vlásti a je spravovati má. Nebo poněvadž kšaftující tak to nařídil, aby vždycky starší syn dědictvím vládl, týmž spůsobem potom také syn jeho starší, po něm v dědictví vkroče, držeti je a spravovati má. A jakž o mužském pohlaví, tak také i o ženském tuto při spravování městských statkův jednostejně rozuměti se má. Dědictví bylo-li by třem bratřím odkázáno na ten spůsob, kdyby nejstarší umřel, aby na prostředního a s prostředního na nejmladšího při- padlo: tehdy, zemrau-li všickni bratří, synové nejstaršího bratra to dědictví obdrží, a z nich nejstarší má je spravovati. A to též o ženském pohlaví rozuměti se má. F. XLIII. I. Průvod pořádného na tento svět zplození dětí obojího pohlaví dostatečný jest: rodičův živých dobrovolné k týmž dětem svým přiznání. Rodičův dobrovolné přiznání k dětem průvod jest dostatečný po- řádného jich na svět zplození. II. Pakliby rodičův nebylo, tehdy k důvodu i k průvodu postačí vyznání dvau sausedův, aneb dvau osob lidí dobře na své cti zachovalých, kteréhožkoli pohlaví. Ti kdyžby seznali, že jsau rodiče tohoto aneb onoho, jmenujíc každého ze jména, dobře znali a toho povědomi jsau, že jsau v stav manželský řádně, vedle obyčeje a řádu církve svaté křesťanské, vkročili, a
F. XLI—XLIII. 191 IV. Takoví pak mocní listové k jistým saudům, a na jisté pře, i také na osoby ze jména vztahovati se mají. Mocní listové k jistým saudům, a na jistý pře, i také na osoby ze jména vztahovati se mají. V. A takoví poručníci vysaudí-li co, má ten, kdož jest je poručníky zdělal, toho užiti; pakliby prosaudili, také ten, číž pře byla, škod účasten býti má. Poručník vysaudí-li co, užive toho ten, kdo ho poručníkem učinil; prosaudí-li, také škoda bude toho, čí jest pře byla. F. XLII. Dědictví bylo-li by třem bratřím odkázáno tak a na ten spůsob, kdyby nejstarší umřel, aby na prostředního a s pro- středního na nejmladšího připadlo: tehdy, zemrau-li ti všickni bratří, synové nejstaršího bratra pozůstalí to dědictví obdrží, a z nich nejstarší jím vlásti a je spravovati má. Nebo poněvadž kšaftující tak to nařídil, aby vždycky starší syn dědictvím vládl, týmž spůsobem potom také syn jeho starší, po něm v dědictví vkroče, držeti je a spravovati má. A jakž o mužském pohlaví, tak také i o ženském tuto při spravování městských statkův jednostejně rozuměti se má. Dědictví bylo-li by třem bratřím odkázáno na ten spůsob, kdyby nejstarší umřel, aby na prostředního a s prostředního na nejmladšího při- padlo: tehdy, zemrau-li všickni bratří, synové nejstaršího bratra to dědictví obdrží, a z nich nejstarší má je spravovati. A to též o ženském pohlaví rozuměti se má. F. XLIII. I. Průvod pořádného na tento svět zplození dětí obojího pohlaví dostatečný jest: rodičův živých dobrovolné k týmž dětem svým přiznání. Rodičův dobrovolné přiznání k dětem průvod jest dostatečný po- řádného jich na svět zplození. II. Pakliby rodičův nebylo, tehdy k důvodu i k průvodu postačí vyznání dvau sausedův, aneb dvau osob lidí dobře na své cti zachovalých, kteréhožkoli pohlaví. Ti kdyžby seznali, že jsau rodiče tohoto aneb onoho, jmenujíc každého ze jména, dobře znali a toho povědomi jsau, že jsau v stav manželský řádně, vedle obyčeje a řádu církve svaté křesťanské, vkročili, a
Strana 192
192 O dědictví a pokojném let městských vydržení. tohoto N. v témž manželství zplodili a dobře se chovali: tehdy na takové jejich vysvědčení ty děti za pořádné držány budau. Pakliby rodičové zemřeli, tehdy k důvodu postačí vyznání dvau osob lidí dobře na cti zachovalých, kteréhožkoli pohlaví. F. XLIV. Kdyžby děti pro dlauhost času rodičů svých zachování dobrého a snětí jich aneb vkročení v stav manželský pořádného (proto žeby lidé, kteříž toho povědomi byli, již zemřeli) pro- kázati nemohli: tehdy ti a takoví budau moci na úřadu konšelském toho žádati, aby jim o tom pamět dali, že otec i matka jich, pokudž jsau v týmž městě pod právem jich byli, dobře se cho- vali. Ty pak osoby na úřadě konšelském povinny budau (ač bylo-li by jim všem aneb některému počtu z nich o zachování dobrém jich rodičův vědomo) pamět svau vydati; aneb v pa- mětech zápisův kněh městských ji vyhledati rozkáží, jako z zá- pisův trhův domových, aneb z smluv svadebních, aneb býval-li jest otec jich na úřadě konšelském, aneb v které jiné práci městské, o tom budau moci seznati a k jejich potřebám správu učiniti. Kterážto správa také při právě své místo míti má. Děti, nemohli-li by pořádného snětí rodičův ukázati, pro smrt osob toho vědomých, k auřadu konšelskému v tom se uteci a za pamět jich žádati mohau. F. XLV. Manželé, jsauce řádně podle nařízení církve svaté oddáni, za to by měli, že v pravém manželství stojí, a v tom tak do- mnělém manželství děti by zplodili, a potom snad pro příbuznost krve aneb z některé jiné hodné příčiny duchovním právem by rozvedeni byli: tehdy všeckny ty děti, od nich v tom manželství před rozvedením zplozené (též i s tím, ač byla-li by v tom rozvedení matka jich těhotná), za pořádné zůstanau. Děti, z rodičův prvé, nežliby k rozvedení skrze právo duchovní za jakau koli příčinau přišli, zplození, za pořádné zůstanau. F. XLVI. Žena, vládnaucí statkem po rodičích aneb jiných přátelích na ni přišlým, jestli žeby z manžela svého (s nímž by pořádně byla oddána) dítě porodila, a při témž porodu by umřela: tehdy týž statek na to dítě, by za nejkratší čas po mateři své živo
192 O dědictví a pokojném let městských vydržení. tohoto N. v témž manželství zplodili a dobře se chovali: tehdy na takové jejich vysvědčení ty děti za pořádné držány budau. Pakliby rodičové zemřeli, tehdy k důvodu postačí vyznání dvau osob lidí dobře na cti zachovalých, kteréhožkoli pohlaví. F. XLIV. Kdyžby děti pro dlauhost času rodičů svých zachování dobrého a snětí jich aneb vkročení v stav manželský pořádného (proto žeby lidé, kteříž toho povědomi byli, již zemřeli) pro- kázati nemohli: tehdy ti a takoví budau moci na úřadu konšelském toho žádati, aby jim o tom pamět dali, že otec i matka jich, pokudž jsau v týmž městě pod právem jich byli, dobře se cho- vali. Ty pak osoby na úřadě konšelském povinny budau (ač bylo-li by jim všem aneb některému počtu z nich o zachování dobrém jich rodičův vědomo) pamět svau vydati; aneb v pa- mětech zápisův kněh městských ji vyhledati rozkáží, jako z zá- pisův trhův domových, aneb z smluv svadebních, aneb býval-li jest otec jich na úřadě konšelském, aneb v které jiné práci městské, o tom budau moci seznati a k jejich potřebám správu učiniti. Kterážto správa také při právě své místo míti má. Děti, nemohli-li by pořádného snětí rodičův ukázati, pro smrt osob toho vědomých, k auřadu konšelskému v tom se uteci a za pamět jich žádati mohau. F. XLV. Manželé, jsauce řádně podle nařízení církve svaté oddáni, za to by měli, že v pravém manželství stojí, a v tom tak do- mnělém manželství děti by zplodili, a potom snad pro příbuznost krve aneb z některé jiné hodné příčiny duchovním právem by rozvedeni byli: tehdy všeckny ty děti, od nich v tom manželství před rozvedením zplozené (též i s tím, ač byla-li by v tom rozvedení matka jich těhotná), za pořádné zůstanau. Děti, z rodičův prvé, nežliby k rozvedení skrze právo duchovní za jakau koli příčinau přišli, zplození, za pořádné zůstanau. F. XLVI. Žena, vládnaucí statkem po rodičích aneb jiných přátelích na ni přišlým, jestli žeby z manžela svého (s nímž by pořádně byla oddána) dítě porodila, a při témž porodu by umřela: tehdy týž statek na to dítě, by za nejkratší čas po mateři své živo
Strana 193
F. XLIV—XLIX. 193 pozůstalo, připadne, a po smrti téhož dítěte na otce nápad půjde, a ne na přátely matky toho dítěte. Matka umře-li, statek její na dítě s mužem pořádně s ní oddaným splozené připadne, a z dítěte na otce, a ne na přátely toho dítěte. F. XLVII. I. Dědicův neměl-li by kdo, může sobě z mužského i z žen- ského pohlaví toho aneb ty, kdož by mu se líbili, za dědice všeho statku svého zvoliti. II. A týmž obyčejem, maje dědice, jiné cizí syny aneb dcery za své zvolené děti k svým vlastním dětem připojiti. Avšak, kohožby koli sobě tak za syna aneb dceru zvolil, ten povinen jest před právem v tom se ohlásiti a jistým titulem zalíbení svého potvrditi. Kdo chce, nemaje svých dětí, může sobě za dědice všeho statku svého zvoliti, koho mu se líbí; a pakli má děti své, může cizí k svým vlastním připojiti a zalíbení svého potvrditi. F. XLVIII. I. V dědictví aneb v jakýžkoli jiný statek, kšaftem odkázaný aneb někomu rozsudkem přivlastněný, žádný prvé se neuvazuj, lečby kšaft takový k stvrzení a rozsudek k utvrzení svému časem od práva vyměřeným přišel, to jest, teprv kdyžby kšaft byl od práva stvrzen a rozsudek časem aneb právem v svau moc vešel. Před kšaftem ztvrzeným aneb rozsudkem v moc svau právní vešlým, v statek sobě odkázaný aneb přisauzený prvé se neuvazuj. II. Pakliby kdo ke škodě druhého prvé v statky takové, nežby čas přišel, se uvazoval: ten netoliko o spravedlnost svau, kterážby tu jemu náležela, přijíti, ale i vedle uznání spravedlivého ztrestán býti má. Jinák netoliko o spravedlnost, kterážby tu náležela, přijdeš, ale také k tomu ztrestán budeš. F. XLIX. Manžel kdyžby bez kšaftu umřel a po sobě dětí ze dvau aneb víceji žen zanechal; a poslední žena s dětmi svými ne- byla by z téhož statku vydělená, ani podle práva slušně od manžela svého smluvami svadebními aneb zápisem opatřená: tehdy, pokudžby na vdovské stolici seděla, má ten všecken statek Práva městská. 13
F. XLIV—XLIX. 193 pozůstalo, připadne, a po smrti téhož dítěte na otce nápad půjde, a ne na přátely matky toho dítěte. Matka umře-li, statek její na dítě s mužem pořádně s ní oddaným splozené připadne, a z dítěte na otce, a ne na přátely toho dítěte. F. XLVII. I. Dědicův neměl-li by kdo, může sobě z mužského i z žen- ského pohlaví toho aneb ty, kdož by mu se líbili, za dědice všeho statku svého zvoliti. II. A týmž obyčejem, maje dědice, jiné cizí syny aneb dcery za své zvolené děti k svým vlastním dětem připojiti. Avšak, kohožby koli sobě tak za syna aneb dceru zvolil, ten povinen jest před právem v tom se ohlásiti a jistým titulem zalíbení svého potvrditi. Kdo chce, nemaje svých dětí, může sobě za dědice všeho statku svého zvoliti, koho mu se líbí; a pakli má děti své, může cizí k svým vlastním připojiti a zalíbení svého potvrditi. F. XLVIII. I. V dědictví aneb v jakýžkoli jiný statek, kšaftem odkázaný aneb někomu rozsudkem přivlastněný, žádný prvé se neuvazuj, lečby kšaft takový k stvrzení a rozsudek k utvrzení svému časem od práva vyměřeným přišel, to jest, teprv kdyžby kšaft byl od práva stvrzen a rozsudek časem aneb právem v svau moc vešel. Před kšaftem ztvrzeným aneb rozsudkem v moc svau právní vešlým, v statek sobě odkázaný aneb přisauzený prvé se neuvazuj. II. Pakliby kdo ke škodě druhého prvé v statky takové, nežby čas přišel, se uvazoval: ten netoliko o spravedlnost svau, kterážby tu jemu náležela, přijíti, ale i vedle uznání spravedlivého ztrestán býti má. Jinák netoliko o spravedlnost, kterážby tu náležela, přijdeš, ale také k tomu ztrestán budeš. F. XLIX. Manžel kdyžby bez kšaftu umřel a po sobě dětí ze dvau aneb víceji žen zanechal; a poslední žena s dětmi svými ne- byla by z téhož statku vydělená, ani podle práva slušně od manžela svého smluvami svadebními aneb zápisem opatřená: tehdy, pokudžby na vdovské stolici seděla, má ten všecken statek Práva městská. 13
Strana 194
194 O dědictví a pokojném let městských vydržení. (dadauc jej hned po smrti manžela svého od práva zinventovati) k dobrému těch sirotkův, s dovolením práva aneb poručníkův jí od práva k tomu přidaných, spravovati a sirotky všecky bez umenšení téhož statku z něho chovati a na ně náklady podle slušnosti, a jakž by toho potřeba kázala, činiti, a týž statek sirotčí tak spravovati, aby se nemrhal. Však, bylo-li by co na odpor proti tomu při ní shledáno, právo to přetrhnauti a statek takový jinák opatřiti má. A pakliby tíž sirotci před léty do- spělými v tom zemřeli: tehdy dílové jich na máteř připadnauti mají. Jako zase, kdyby mátě za vdovství svého bez pořízení umřela, statek její také na ty děti její plným právem při- padnauti má. Po smrti manžela bez kšaftu sešlého žena, není-li slušně od něho s dětmi svými opatřena, v statku zinventovaném, dokud na stolici vdovské sedí, zůstaň a sirotky i s tím statkem bez umenšení jeho slušně opatruj s poručníky od práva přidanými. Pakliby sirotci před léty dospělými v tom zemřeli, tehdy dílové jich na máteř připadnau, jako zase, umře-li mátě za vdovství svého bez pořízení, statek její na ty děti její plným právem při- padnauti má. F. L. Sirotci kdyžby k letům právě dospělým přišli, tehdy každý z nich může díl svůj, komužby se jemu líbilo, dáti a odkázati, by pak ještě podělení mezi nimi společného statku se nestalo, aneb žeby některý z nich ještě v držení dílu svého nevešel. Avšak, odcídě tak díl svůj od bratří aneb sester svých, ná- padův po nich nečekej, lečby všickni před dojitím let bez po- řízení z tohoto světa sešli. Sirotci, přijdauc k letům dospělým, každý z nich může díl svůj, komu chce, dáti neb odkázati, by pak podělení ještě mezi nimi nebylo, aneb některý z nich v držení dílu svého nevešel. Avšak, kdož pak díl svůj od bratří a sester odcizí, nápadu po nich nečekaj, lečby všickni nezletilí bez pořízení zemřeli. F. LI. Syn, oženě se, přijal-li by od otce svého nětco k své živnosti, avšak statku otce svého by se neodřekl, a otec také tím by ho z statku nevybyl: tehdy, umřel-li by prvé než otec jeho, děti, kolikžby jich koli pozůstalo, po výrážce, což otci jich prvé k živ- nosti dáno bylo, mají jeden rovný díl s bratřími a sestrami otce jich v statku pozůstalém po dědu míti. Nebo vnukové vstupují na
194 O dědictví a pokojném let městských vydržení. (dadauc jej hned po smrti manžela svého od práva zinventovati) k dobrému těch sirotkův, s dovolením práva aneb poručníkův jí od práva k tomu přidaných, spravovati a sirotky všecky bez umenšení téhož statku z něho chovati a na ně náklady podle slušnosti, a jakž by toho potřeba kázala, činiti, a týž statek sirotčí tak spravovati, aby se nemrhal. Však, bylo-li by co na odpor proti tomu při ní shledáno, právo to přetrhnauti a statek takový jinák opatřiti má. A pakliby tíž sirotci před léty do- spělými v tom zemřeli: tehdy dílové jich na máteř připadnauti mají. Jako zase, kdyby mátě za vdovství svého bez pořízení umřela, statek její také na ty děti její plným právem při- padnauti má. Po smrti manžela bez kšaftu sešlého žena, není-li slušně od něho s dětmi svými opatřena, v statku zinventovaném, dokud na stolici vdovské sedí, zůstaň a sirotky i s tím statkem bez umenšení jeho slušně opatruj s poručníky od práva přidanými. Pakliby sirotci před léty dospělými v tom zemřeli, tehdy dílové jich na máteř připadnau, jako zase, umře-li mátě za vdovství svého bez pořízení, statek její na ty děti její plným právem při- padnauti má. F. L. Sirotci kdyžby k letům právě dospělým přišli, tehdy každý z nich může díl svůj, komužby se jemu líbilo, dáti a odkázati, by pak ještě podělení mezi nimi společného statku se nestalo, aneb žeby některý z nich ještě v držení dílu svého nevešel. Avšak, odcídě tak díl svůj od bratří aneb sester svých, ná- padův po nich nečekej, lečby všickni před dojitím let bez po- řízení z tohoto světa sešli. Sirotci, přijdauc k letům dospělým, každý z nich může díl svůj, komu chce, dáti neb odkázati, by pak podělení ještě mezi nimi nebylo, aneb některý z nich v držení dílu svého nevešel. Avšak, kdož pak díl svůj od bratří a sester odcizí, nápadu po nich nečekaj, lečby všickni nezletilí bez pořízení zemřeli. F. LI. Syn, oženě se, přijal-li by od otce svého nětco k své živnosti, avšak statku otce svého by se neodřekl, a otec také tím by ho z statku nevybyl: tehdy, umřel-li by prvé než otec jeho, děti, kolikžby jich koli pozůstalo, po výrážce, což otci jich prvé k živ- nosti dáno bylo, mají jeden rovný díl s bratřími a sestrami otce jich v statku pozůstalém po dědu míti. Nebo vnukové vstupují na
Strana 195
F. L—LIII. 195 díl, kterýž rodičům jich, kdyby živi byli, náležel, jure reprae- sentationis. Syn, oženě se, vezme-li co od otce k živnosti, však statku otce svého by se neodřekl a tím by vybyt nebyl, i umře-li prvé nežli otec jeho, dětí po sobě zanechav: ti všickni po veyrážce, co otci jich k živnosti prvé dáno bylo, mají jeden rovný díl s bratřími a sestrami otce jejich v statku dě- dovém míti. F. LII. Žena, majíci svůj statek svobodný a muže sobě pojmauci, s nímby se týmž statkem nespolčila, ani zápisem jemu ho neode- vzdala: tehdy, jestli žeby oba, dětí spolu nemajíce, bez pořízení z světa sešli, takový statek její ne na přátely manžela jejího, ale na její, jakožto na pravé dědice, od nichž počátek svůj vzal, plným právem připadnauti má. Manželé, nemajíce dětí, jestli žeby zemřeli, a žena svůj statek svobodný muži nezadaný měla: ten spadne na její přátely, od nichž začátek svůj vzal, a ne na přátely muže jejího. F. LIII. Žádných pří, statkův aneb jiných svých spravedlností mě- šťané a jiní obyvatelé městští cizozemcům, to jest, těm, ježtoby krom království Českého jinde osedlí byli a k cizím právům náleželi, prodávati ani pod žádnau chytrostí postupovati, též žádných spolkův s cizozemci v handlích míti nemají. A to pod pokutau propadnutím takových všech statkův, na kohožby to shledáno bylo. Jichžto polovice Jeho Milosti Královské do ko- mory a druhá na opravu města toho, kdež by statkové takoví aneb osoby byly, dostati se má. Cizozemcům, to jest, lidem k jinému právu náležejícím a v království Ceském neusedlým, žádný měštěnín statku svého, ani jiných spravedlností neprodávej, ani pod žádnau chytrostí nepostupuj, ani žádných spolkův v handli s nimi nemívaj, pod propadením týchž statkův. 13*
F. L—LIII. 195 díl, kterýž rodičům jich, kdyby živi byli, náležel, jure reprae- sentationis. Syn, oženě se, vezme-li co od otce k živnosti, však statku otce svého by se neodřekl a tím by vybyt nebyl, i umře-li prvé nežli otec jeho, dětí po sobě zanechav: ti všickni po veyrážce, co otci jich k živnosti prvé dáno bylo, mají jeden rovný díl s bratřími a sestrami otce jejich v statku dě- dovém míti. F. LII. Žena, majíci svůj statek svobodný a muže sobě pojmauci, s nímby se týmž statkem nespolčila, ani zápisem jemu ho neode- vzdala: tehdy, jestli žeby oba, dětí spolu nemajíce, bez pořízení z světa sešli, takový statek její ne na přátely manžela jejího, ale na její, jakožto na pravé dědice, od nichž počátek svůj vzal, plným právem připadnauti má. Manželé, nemajíce dětí, jestli žeby zemřeli, a žena svůj statek svobodný muži nezadaný měla: ten spadne na její přátely, od nichž začátek svůj vzal, a ne na přátely muže jejího. F. LIII. Žádných pří, statkův aneb jiných svých spravedlností mě- šťané a jiní obyvatelé městští cizozemcům, to jest, těm, ježtoby krom království Českého jinde osedlí byli a k cizím právům náleželi, prodávati ani pod žádnau chytrostí postupovati, též žádných spolkův s cizozemci v handlích míti nemají. A to pod pokutau propadnutím takových všech statkův, na kohožby to shledáno bylo. Jichžto polovice Jeho Milosti Královské do ko- mory a druhá na opravu města toho, kdež by statkové takoví aneb osoby byly, dostati se má. Cizozemcům, to jest, lidem k jinému právu náležejícím a v království Ceském neusedlým, žádný měštěnín statku svého, ani jiných spravedlností neprodávej, ani pod žádnau chytrostí nepostupuj, ani žádných spolkův v handli s nimi nemívaj, pod propadením týchž statkův. 13*
Strana 196
196 Ó podílích dědictví a statkův. DE COMMUNI DIVIDUNDO, seu de divisione haereditatum. O podílích dědictví a statkův. F. LIV. Kdyžby děti o všeckno dědictví po dědu, po otci aneb po matce jim náležející, aneb také nápadníci o ten statek, kterýžby nápadem a poslaupní spravedlivostí na ně připadl, poděliti se chtěli, tak aby jedenkaždý, vezma díl svůj, mohl s ním učiniti, cožby chtěl: tehdy při takovém podílu má všecken ten statek dědický (rozuměj po splacení spravedlivých dluhův a závad na ten statek prvé uvedených) od nejstaršího bratra aneb sestry na podíly kladen býti. A kteřížby bratří aneb sestry z nich mladší byli: ti, počnauce od nejmladšího po pořádu, mají sobě díly, aneb na místě jich přátelé a poručníci jich, voliti. A takové potom podíly mají kněhami městskými sobě dáti stvrditi. Všecko dědictví, cožby ho koli po splacení dluhův a závad pozůstá- valo, má na podíly kladeno býti, a nejstarší bratr aneb sestra podíly klad. A kteřížby bratří aneb sestry z nich mladší byli: ti, počnauce od nejmladšího, mají sobě neb poručníci na místě jich díly voliti a potom knihami měst- skými stvrditi dáti. F. LV. I. Při všech podílích, kdyžby se našly věci, kteréžby bez ublížení rozděliti a jako rozdvojiti se nemohly: tehdy mají k ša- cuňkům spravedlivým podány a potomně dělícím se losem při- vlastněny býti. Ku příkladu takto. Jest dán aneb odkázán aneb pozůstaven v dědictví čtyřem dětem koflík, každé z těch čtvero dětí žádostivo jest toho koflíku, a ten koflík bez zkázy na čtyři díly rozděliti se nemůže. I musí od starších přísežných zlat- níkův k ohledání a k šacuňku spravedlivému přijíti. A bude-li šacován v osmdesáti kopách, bude povinen ten, komužby se losem dostal, spolubratřím aneb sestrám svým, po dvadcíti kopách za díl toho koflíku dáti, a v ostatku dílu svého sobě ho zanechati. Věci, kteréžby se bez ublížení rozděliti a jako rozdvojiti nemohly, mají k šacuňku podány, a potom dělícím se losem přivlastněny býti. Jako, kdyby koflík čtyrem osobám odkázán byl.
196 Ó podílích dědictví a statkův. DE COMMUNI DIVIDUNDO, seu de divisione haereditatum. O podílích dědictví a statkův. F. LIV. Kdyžby děti o všeckno dědictví po dědu, po otci aneb po matce jim náležející, aneb také nápadníci o ten statek, kterýžby nápadem a poslaupní spravedlivostí na ně připadl, poděliti se chtěli, tak aby jedenkaždý, vezma díl svůj, mohl s ním učiniti, cožby chtěl: tehdy při takovém podílu má všecken ten statek dědický (rozuměj po splacení spravedlivých dluhův a závad na ten statek prvé uvedených) od nejstaršího bratra aneb sestry na podíly kladen býti. A kteřížby bratří aneb sestry z nich mladší byli: ti, počnauce od nejmladšího po pořádu, mají sobě díly, aneb na místě jich přátelé a poručníci jich, voliti. A takové potom podíly mají kněhami městskými sobě dáti stvrditi. Všecko dědictví, cožby ho koli po splacení dluhův a závad pozůstá- valo, má na podíly kladeno býti, a nejstarší bratr aneb sestra podíly klad. A kteřížby bratří aneb sestry z nich mladší byli: ti, počnauce od nejmladšího, mají sobě neb poručníci na místě jich díly voliti a potom knihami měst- skými stvrditi dáti. F. LV. I. Při všech podílích, kdyžby se našly věci, kteréžby bez ublížení rozděliti a jako rozdvojiti se nemohly: tehdy mají k ša- cuňkům spravedlivým podány a potomně dělícím se losem při- vlastněny býti. Ku příkladu takto. Jest dán aneb odkázán aneb pozůstaven v dědictví čtyřem dětem koflík, každé z těch čtvero dětí žádostivo jest toho koflíku, a ten koflík bez zkázy na čtyři díly rozděliti se nemůže. I musí od starších přísežných zlat- níkův k ohledání a k šacuňku spravedlivému přijíti. A bude-li šacován v osmdesáti kopách, bude povinen ten, komužby se losem dostal, spolubratřím aneb sestrám svým, po dvadcíti kopách za díl toho koflíku dáti, a v ostatku dílu svého sobě ho zanechati. Věci, kteréžby se bez ublížení rozděliti a jako rozdvojiti nemohly, mají k šacuňku podány, a potom dělícím se losem přivlastněny býti. Jako, kdyby koflík čtyrem osobám odkázán byl.
Strana 197
F. LIV—LVII. 197 II. A tak o jiných o všech věcech rozuměti se má, kteréž také mají podávány býti k šacuňkům lidí přísežných řemesl aneb ob- chodův rozličných. Peritis enim in una qualibet arte credendum est, neb umělým a zkušeným lidem v jednomkaždém řemesle aneb umění věřiti se má. A ty věci mají se šacovati od lidí přísežných řemeslníkův a obchod- níkův rozličných; nebo zkušeným lidem v každém umění věřiti se má. F. LVI. Bratří a sestry v statcích rodičův svých aneb v jiných, na ně po komžkoli a jakýmkoli právem přišlých, majíce se děliti: kterýby z bratří aneb která z sester co prvé z statkův takových k sobě přijali, aneb žeby co kterému k živnosti prvé dáno bylo, povinen jest to při podílu nejprvé zase položiti a teprv rovným podílem s jinými srovnán býti. Bratr neb sestra co vzala prvé z statku toho, o nějž má býti dělení, to zase do něho položeno a teprv rovným podílem s jinými srovnáno býti má. F. LVII. I. Vdova sedící v statku sirotčím, a díl žeby jí v témž statku sirotčím také náležel, jestli žeby se podruhé vdáti a díl svůj z téhož statku vzíti chtěla: tehdy ten její díl má jí z tako- vého statku sirotčího na statku mohovitém aneb na penězích hotových vyplněn býti. Nebo poněvadž pamět otcova v dětech mužského pohlaví, a ne v jich mateři zůstává, spravedlivé jest, aby zboží a statek trvánlivější, jako jsau gruntové, při synech aneb také při ženském (kdyžby mužského nebylo) pohlaví, jakožto při dědicích, pozůstal. A však gruntové aby tak, jakžby na ten čas stáli, spravedlivě šacováni byli. Vdova sedící v statku sirotčím, a díl žeby jí v něm náležel, jestli žeby díl svůj vzíti chtěla, má jí na statku mohovitém neb na penězích ho- tových vyplněn býti; však gruntové aby tak, jakžby na ten čas stáli, spra- vedlivě šacováni byli. II. A též rozuměti se má, kdyby dcery vybývány býti měly, aby dílové jim od bratří na penězích hotových aneb na statku movitém v spravedlivém šacuňku vyplňováni byli. Lečby na statku mohovitém jich dílové postačiti nemohli, aneb žeby ten na věcech a na svršcích nehodných záležel: tehdy přísežní šetřiti mají, aby se v tom žádnému žádného, mimo spravedlnost jeho,
F. LIV—LVII. 197 II. A tak o jiných o všech věcech rozuměti se má, kteréž také mají podávány býti k šacuňkům lidí přísežných řemesl aneb ob- chodův rozličných. Peritis enim in una qualibet arte credendum est, neb umělým a zkušeným lidem v jednomkaždém řemesle aneb umění věřiti se má. A ty věci mají se šacovati od lidí přísežných řemeslníkův a obchod- níkův rozličných; nebo zkušeným lidem v každém umění věřiti se má. F. LVI. Bratří a sestry v statcích rodičův svých aneb v jiných, na ně po komžkoli a jakýmkoli právem přišlých, majíce se děliti: kterýby z bratří aneb která z sester co prvé z statkův takových k sobě přijali, aneb žeby co kterému k živnosti prvé dáno bylo, povinen jest to při podílu nejprvé zase položiti a teprv rovným podílem s jinými srovnán býti. Bratr neb sestra co vzala prvé z statku toho, o nějž má býti dělení, to zase do něho položeno a teprv rovným podílem s jinými srovnáno býti má. F. LVII. I. Vdova sedící v statku sirotčím, a díl žeby jí v témž statku sirotčím také náležel, jestli žeby se podruhé vdáti a díl svůj z téhož statku vzíti chtěla: tehdy ten její díl má jí z tako- vého statku sirotčího na statku mohovitém aneb na penězích hotových vyplněn býti. Nebo poněvadž pamět otcova v dětech mužského pohlaví, a ne v jich mateři zůstává, spravedlivé jest, aby zboží a statek trvánlivější, jako jsau gruntové, při synech aneb také při ženském (kdyžby mužského nebylo) pohlaví, jakožto při dědicích, pozůstal. A však gruntové aby tak, jakžby na ten čas stáli, spravedlivě šacováni byli. Vdova sedící v statku sirotčím, a díl žeby jí v něm náležel, jestli žeby díl svůj vzíti chtěla, má jí na statku mohovitém neb na penězích ho- tových vyplněn býti; však gruntové aby tak, jakžby na ten čas stáli, spra- vedlivě šacováni byli. II. A též rozuměti se má, kdyby dcery vybývány býti měly, aby dílové jim od bratří na penězích hotových aneb na statku movitém v spravedlivém šacuňku vyplňováni byli. Lečby na statku mohovitém jich dílové postačiti nemohli, aneb žeby ten na věcech a na svršcích nehodných záležel: tehdy přísežní šetřiti mají, aby se v tom žádnému žádného, mimo spravedlnost jeho,
Strana 198
198 O podílích dědictví a statkův. ublížení nedálo. A tak v té příčině dcery k dílům na statcích gruntovních připuštěny budau. Dcery vybývány buďte statkem mohovitým, lečby na tom jich dílové postačiti nemohli, aneb žeby ten na svršcích nehodných záležel. V té pří- čině dcery k dílům na statcích gruntovních připuštěny budau. F. LVIII. I. Rozdílové pak aneb podílové statkův k stvrzení svému ať přicházejí knihami městskými. Pakliby se tíž podílové pro- středkem námluv lidských vykonali a knihami městskými do dne a do roka se nestvrdili: tehdy tau příčinau každý v nedílu s tím, s kýmž spolek má, buď v statku po otci, bratru aneb po komžkoli zůstává. Podílové statkův do dne a do roka nestvrdí-li se knihami městskými: tehdy tau příčinau každý v nedílu s tím, s kýmž spolek má, po komžkoli zůstává. II. Než, což se, před tímto práv nařízením, rozdílův a podílův i také vybytí z statkův pohlaví ženského dotýče: ti, budau-li podle práva cedulemi, svědomím, smluvami, kvitancími aneb jinými průvody ukázáni, při tom zůstati mají. Však podílové, před těmito právy nařízenými, budau-li jakými průvody ukázáni, při tom zůstati mají. F. LIX. Synové ani dcery od otcův svých dílův žádati nemohau. Však jestli žeby se syn oženil aneb dcera vdala s vědomím a s vůlí otce svého: tehdy otec má je slušně, vedle své možnosti, živností opatřiti, tak jakž o tom jinde položeno jest. Synové ani dcery od otcův dílův svých žádati nemohau; avšak otec, vedle své možnosti, živností je opatř, jestli žeby se s vědomím a volí jeho ženili a vdávali.
198 O podílích dědictví a statkův. ublížení nedálo. A tak v té příčině dcery k dílům na statcích gruntovních připuštěny budau. Dcery vybývány buďte statkem mohovitým, lečby na tom jich dílové postačiti nemohli, aneb žeby ten na svršcích nehodných záležel. V té pří- čině dcery k dílům na statcích gruntovních připuštěny budau. F. LVIII. I. Rozdílové pak aneb podílové statkův k stvrzení svému ať přicházejí knihami městskými. Pakliby se tíž podílové pro- středkem námluv lidských vykonali a knihami městskými do dne a do roka se nestvrdili: tehdy tau příčinau každý v nedílu s tím, s kýmž spolek má, buď v statku po otci, bratru aneb po komžkoli zůstává. Podílové statkův do dne a do roka nestvrdí-li se knihami městskými: tehdy tau příčinau každý v nedílu s tím, s kýmž spolek má, po komžkoli zůstává. II. Než, což se, před tímto práv nařízením, rozdílův a podílův i také vybytí z statkův pohlaví ženského dotýče: ti, budau-li podle práva cedulemi, svědomím, smluvami, kvitancími aneb jinými průvody ukázáni, při tom zůstati mají. Však podílové, před těmito právy nařízenými, budau-li jakými průvody ukázáni, při tom zůstati mají. F. LIX. Synové ani dcery od otcův svých dílův žádati nemohau. Však jestli žeby se syn oženil aneb dcera vdala s vědomím a s vůlí otce svého: tehdy otec má je slušně, vedle své možnosti, živností opatřiti, tak jakž o tom jinde položeno jest. Synové ani dcery od otcův dílův svých žádati nemohau; avšak otec, vedle své možnosti, živností je opatř, jestli žeby se s vědomím a volí jeho ženili a vdávali.
Strana 199
F. LVIII—LIX. G. I. 199 DE MISSIONE in bona debitorum et de debitoribus. O zvodích na statky gruntovní a o dlužnících. G. I. I. Jakaužkoli pokutu dlužník zápisem na sebe aneb na statek svůj věřiteli svému uvede, podle té zůstaven bude. (Do slova.) II. Však byl-li by zápis s pokutau zvodu na dům aneb na jiný grunt: tehdy věřitel, nestalo-li by se mu od dlužníka jeho na čas v zápisu položený za dosti, má jej před právo obeslati a za zvod na grunt dlužníka svého podle takového zápisu žádati. Tu právo rychtáře vyšle, kterýž věřitele do gruntu dlužníka uvede. Při kterémžto zvodu dlužník povinen jest, hned při pří- tomnosti rychtáře klíčův od takového gruntu svého v ruce věřitele svého dodati. Rychtář pak po témž zvodu hned také relací takového zvodu k knihám učiniti má. Od kteréhožto zvodu a relací bude jemu od věřitele půl kopy grošův Českých dáno a písaři od zapsání též relací čtyři groše České. Věřitel, chtěl-li se podle zápisu zvésti na dům dlužníka, má ho ku právu obeslati. Potom ho rychtář zvede, a tu hned dlužník klíče od gruntu svého věřiteli v ruce jeho dá. O čemž rychtář při knihách relací učiní, a za ni třidceti grošův Českých vezme. III. Po kterémžto zvodu hned věřitel gruntu toho v držení a v užívání pořádné jest již vešel, tak že ten a takový grunt bude moci jinému aneb témuž dlužníku svému pronajíti do dne a do roka, na ten konec, jestli žeby dlužník věřiteli svému summy i s škodami na to vzešlými v tom času, to jest, ve dni a v roce- (a rok se tu prostě rozuměti, a místo dne šest nedělí počítati má) nedal a nezaplatil: tehdy žádného dalšího práva vedení na ten grunt věřitel potřebovati nebude. Než měl-li jest zápisem pokutu zvodu toliko do své summy dosažení: hned grunt ten po dni a po roce bude moci, komužby se koli jemu líbilo, pro- dati, a začbykoli ten grunt prodal, tu a na té summě spravedli- vosti své i s škodami proto vzešlými postíhati. Než byl-li by
F. LVIII—LIX. G. I. 199 DE MISSIONE in bona debitorum et de debitoribus. O zvodích na statky gruntovní a o dlužnících. G. I. I. Jakaužkoli pokutu dlužník zápisem na sebe aneb na statek svůj věřiteli svému uvede, podle té zůstaven bude. (Do slova.) II. Však byl-li by zápis s pokutau zvodu na dům aneb na jiný grunt: tehdy věřitel, nestalo-li by se mu od dlužníka jeho na čas v zápisu položený za dosti, má jej před právo obeslati a za zvod na grunt dlužníka svého podle takového zápisu žádati. Tu právo rychtáře vyšle, kterýž věřitele do gruntu dlužníka uvede. Při kterémžto zvodu dlužník povinen jest, hned při pří- tomnosti rychtáře klíčův od takového gruntu svého v ruce věřitele svého dodati. Rychtář pak po témž zvodu hned také relací takového zvodu k knihám učiniti má. Od kteréhožto zvodu a relací bude jemu od věřitele půl kopy grošův Českých dáno a písaři od zapsání též relací čtyři groše České. Věřitel, chtěl-li se podle zápisu zvésti na dům dlužníka, má ho ku právu obeslati. Potom ho rychtář zvede, a tu hned dlužník klíče od gruntu svého věřiteli v ruce jeho dá. O čemž rychtář při knihách relací učiní, a za ni třidceti grošův Českých vezme. III. Po kterémžto zvodu hned věřitel gruntu toho v držení a v užívání pořádné jest již vešel, tak že ten a takový grunt bude moci jinému aneb témuž dlužníku svému pronajíti do dne a do roka, na ten konec, jestli žeby dlužník věřiteli svému summy i s škodami na to vzešlými v tom času, to jest, ve dni a v roce- (a rok se tu prostě rozuměti, a místo dne šest nedělí počítati má) nedal a nezaplatil: tehdy žádného dalšího práva vedení na ten grunt věřitel potřebovati nebude. Než měl-li jest zápisem pokutu zvodu toliko do své summy dosažení: hned grunt ten po dni a po roce bude moci, komužby se koli jemu líbilo, pro- dati, a začbykoli ten grunt prodal, tu a na té summě spravedli- vosti své i s škodami proto vzešlými postíhati. Než byl-li by
Strana 200
200 O zvodích a o dlužnících. grunt takový drážeji nad summu i dluh jeho s škodami prodán, to ne věřiteli, ale dlužníku jeho náležeti má. Lečby jaké předešlé závady a peníze gruntovní na témž gruntu doplatiti a od věřitele svésti se musili: tehdy i ty věřitel předkem sobě poraziti a na té summě před dlužníkem svým bude moci jich postihnauti. Věřitel, jsa tak v užívání domu uveden, bude jej moci pronajíti, komu chce, do dne a do roka. V tom času dlužník nezaplatí-li dluhu i s škodami na to vzešlými: věřitel dům prodá, komu bude moci, beze všeho dalšího vedení práva na ten dům. A tu své summy bude postíhati i s škodami. Však bude-li grunt dráže prodán, to dlužníku bude náležeti, lečby jaké jiné také závady na témž gruntu byly. IV. Pakliby pokuta v zápisu byla taková: „Nedal-li by a ne- zaplatil-li by dlužník věřiteli svému na jistý a určitý čas, aby se mohl v grunt dlužníka svého dědičně uvázati“: tehdy dlužník ne- vyplatil-li by gruntu takového, již potom dále žádní jemu folkové k splacení gruntu takového nepůjdau, ani postačiti moci ne- budau. A tolikéž další šacuňkové a odhadové se nedopustí pro pokutu, zápisem na ten grunt uvedenau. Pakliby pokuta v zápisu byla taková: „Nezaplatil-li by dlužník na jistý čas věřiteli svému, aby se mohl v grunt dědičně uvázati“: tehdy dluž- níku, nevyplatil-li by gruntu, žádní folkové k splacení gruntu nepostačí, ani šacuňkové a odhadové se nedopustí. G. II. Vešel-li by kdo z věřitelův v držení některého gruntu měst- ského právem zvodu, dluhu, nápadem aneb jakýmkoli jiným spůsobem, nemaje prvé práva městského; a za tau příčinau chtěl by živností městských požívati: ten a takový každý věřitel, byl-li by z království Českého aneb z zemí k němu příslušejících obyvatel, povinen bude, za městské právo (list pořádného na tento svět splození svého prokážíc) požádati a břemena měst- ská podniknauti. Pakliby toho neučinil aneb učiniti nechtěl: tehdy grunt takový městský jinému v roce pořád zběhlém, jakžby ho v držení vešel, aby prodal. A jestliby toho nevykonal, ani slušných příčin, proč jest toho v tom času vyříditi nemohl, před právem by nepokázal: tehdy grunt takový od purkmistra a kon- šelův města toho člověku hodnému prodán buď. A začby koli byl prodán, summu tu přijmi ten, kterýž práva městského a břemen městských podniknauti nechtěl. Věřitel vešel-li by v držení někderého gruntu městského jakým koli
200 O zvodích a o dlužnících. grunt takový drážeji nad summu i dluh jeho s škodami prodán, to ne věřiteli, ale dlužníku jeho náležeti má. Lečby jaké předešlé závady a peníze gruntovní na témž gruntu doplatiti a od věřitele svésti se musili: tehdy i ty věřitel předkem sobě poraziti a na té summě před dlužníkem svým bude moci jich postihnauti. Věřitel, jsa tak v užívání domu uveden, bude jej moci pronajíti, komu chce, do dne a do roka. V tom času dlužník nezaplatí-li dluhu i s škodami na to vzešlými: věřitel dům prodá, komu bude moci, beze všeho dalšího vedení práva na ten dům. A tu své summy bude postíhati i s škodami. Však bude-li grunt dráže prodán, to dlužníku bude náležeti, lečby jaké jiné také závady na témž gruntu byly. IV. Pakliby pokuta v zápisu byla taková: „Nedal-li by a ne- zaplatil-li by dlužník věřiteli svému na jistý a určitý čas, aby se mohl v grunt dlužníka svého dědičně uvázati“: tehdy dlužník ne- vyplatil-li by gruntu takového, již potom dále žádní jemu folkové k splacení gruntu takového nepůjdau, ani postačiti moci ne- budau. A tolikéž další šacuňkové a odhadové se nedopustí pro pokutu, zápisem na ten grunt uvedenau. Pakliby pokuta v zápisu byla taková: „Nezaplatil-li by dlužník na jistý čas věřiteli svému, aby se mohl v grunt dědičně uvázati“: tehdy dluž- níku, nevyplatil-li by gruntu, žádní folkové k splacení gruntu nepostačí, ani šacuňkové a odhadové se nedopustí. G. II. Vešel-li by kdo z věřitelův v držení některého gruntu měst- ského právem zvodu, dluhu, nápadem aneb jakýmkoli jiným spůsobem, nemaje prvé práva městského; a za tau příčinau chtěl by živností městských požívati: ten a takový každý věřitel, byl-li by z království Českého aneb z zemí k němu příslušejících obyvatel, povinen bude, za městské právo (list pořádného na tento svět splození svého prokážíc) požádati a břemena měst- ská podniknauti. Pakliby toho neučinil aneb učiniti nechtěl: tehdy grunt takový městský jinému v roce pořád zběhlém, jakžby ho v držení vešel, aby prodal. A jestliby toho nevykonal, ani slušných příčin, proč jest toho v tom času vyříditi nemohl, před právem by nepokázal: tehdy grunt takový od purkmistra a kon- šelův města toho člověku hodnému prodán buď. A začby koli byl prodán, summu tu přijmi ten, kterýž práva městského a břemen městských podniknauti nechtěl. Věřitel vešel-li by v držení někderého gruntu městského jakým koli
Strana 201
G. II—V. 201 spůsobem, povinen bude, práva městského sobě vyžádati. Pakliby toho učiniti nechtěl, v roce pořád zběhlém má ten grunt prodati. Pakliby neprodal, auřad jej prodati a peníze tomu, kdo práva městského přijíti nechtěl, vydati poručí. G. III. Peněz gruntovních kdožby komu za dům a jiný městský statek na časy a roky v zápisu položené neplatil a je zadržoval: ten, komužby takové gruntovní peníze náležely, má jej obeslati a práva za opatření v tom žádati. Právo pak rozkáže mu, aby takové gruntovní peníze do dvau nedělí pořád zběhlých konečně zaplatil. Nestane-li se tomu v tom času dvau nedělí za dosti: tehdy o předešlé peníze (kteréž za takový grunt vyplnil zá- vdavkem) přijde. A ten, od něhož grunt kaupen, a peníze mu se zadržely, statku toho právem se zmocní, a to pro pokutu v zápisu položenau, poněvadž za grunt ten vyplněné a zaplacené peníze penězům nezaplaceným na témž gruntu rukojmě byly. Peněz gruntovních kdo na určité roky neplatí, a po rozkazu právním ve dvau nedělích nevyplní: přijde o ty, které vyplnil s závdavkem, poněvadž vyplněné a zaplacené peníze penězům nezaplaceným rukojmě jsau. H. I. G. IV. I. Má-li kdo k čemu a na kom jakau spravedlivost, má o ni k lidem pod právem usedlým poctivě se domlauvati, a k nim o tauž spravedlivost pořádem práva přikračovati, ne mocí, plun- drováním a haněním jí dobývati. Spravedlnosti své každý pořádem práva dobeyvej, ne mocí, plundro- váním a haněním. II. A protož, kdožby z věřitelův bez prostředku práva na statek a jiné věci dlužníka svého pod právem usedlého sám o svůj dluh sáhl, je bral a sobě osoboval: ten o takový dluh svůj přijde. A cožbykoli tak mimo řád a právo dlužníku svému odjal, právo jemu zase k tomu dopomůže. Věřitel, sáhne-li bez práva na statek dlužníka svého a jej béře a sobě osobuje, o takový dluh přijde, a co sobě mimo řád a právo osobil, navrá- titi musí. G. V. I. Žalářové i všelijaká domácí vězení v městech, v městeč- kách, kdež řád a právo jest, ano i ve vsech, kdež rychtář a kon- šelé nařízeni jsau, právy se zapovídají: tak aby žádný s dlužníky
G. II—V. 201 spůsobem, povinen bude, práva městského sobě vyžádati. Pakliby toho učiniti nechtěl, v roce pořád zběhlém má ten grunt prodati. Pakliby neprodal, auřad jej prodati a peníze tomu, kdo práva městského přijíti nechtěl, vydati poručí. G. III. Peněz gruntovních kdožby komu za dům a jiný městský statek na časy a roky v zápisu položené neplatil a je zadržoval: ten, komužby takové gruntovní peníze náležely, má jej obeslati a práva za opatření v tom žádati. Právo pak rozkáže mu, aby takové gruntovní peníze do dvau nedělí pořád zběhlých konečně zaplatil. Nestane-li se tomu v tom času dvau nedělí za dosti: tehdy o předešlé peníze (kteréž za takový grunt vyplnil zá- vdavkem) přijde. A ten, od něhož grunt kaupen, a peníze mu se zadržely, statku toho právem se zmocní, a to pro pokutu v zápisu položenau, poněvadž za grunt ten vyplněné a zaplacené peníze penězům nezaplaceným na témž gruntu rukojmě byly. Peněz gruntovních kdo na určité roky neplatí, a po rozkazu právním ve dvau nedělích nevyplní: přijde o ty, které vyplnil s závdavkem, poněvadž vyplněné a zaplacené peníze penězům nezaplaceným rukojmě jsau. H. I. G. IV. I. Má-li kdo k čemu a na kom jakau spravedlivost, má o ni k lidem pod právem usedlým poctivě se domlauvati, a k nim o tauž spravedlivost pořádem práva přikračovati, ne mocí, plun- drováním a haněním jí dobývati. Spravedlnosti své každý pořádem práva dobeyvej, ne mocí, plundro- váním a haněním. II. A protož, kdožby z věřitelův bez prostředku práva na statek a jiné věci dlužníka svého pod právem usedlého sám o svůj dluh sáhl, je bral a sobě osoboval: ten o takový dluh svůj přijde. A cožbykoli tak mimo řád a právo dlužníku svému odjal, právo jemu zase k tomu dopomůže. Věřitel, sáhne-li bez práva na statek dlužníka svého a jej béře a sobě osobuje, o takový dluh přijde, a co sobě mimo řád a právo osobil, navrá- titi musí. G. V. I. Žalářové i všelijaká domácí vězení v městech, v městeč- kách, kdež řád a právo jest, ano i ve vsech, kdež rychtář a kon- šelé nařízeni jsau, právy se zapovídají: tak aby žádný s dlužníky
Strana 202
202 O zvodích a o dlužnících. svými a s jinými osobami pro jakéž pak koli veystupky se ne- vězel; než jedenkaždý o svau stížnost aneb spravedlnost po- řádem práva aby přikračoval, a chtěl-li by se osobau ku právu neosedlau ujistiti, aby do obecného vězení ji podal a pořádem práva o spravedlnost svau rozeznán byl. Všelijaká domácí vězení v městech, v městečkách i ve vsech právy se zapovídají, tak aby se žádný s žádným nevězel; než chtěl-li by se kdo osobau ujistiti, dej ji do obecného vězení. II. Však otcům té svobody se pozůstavuje, že děti své ne- poslušné vězením domácím ztrestati mohau. Však otcové děti své neposlušné domácím vězením ztrestati mohau. G. VI. Kdož by se z osob svobodných do vězení pro dluhy dostal, ten v moc věřiteli svému, aby svau vůli nad ním provozoval, vydáván býti nemá. Lege enim Petilia cautum est: Ne corpus debitoris, sed bona essent creditae pecuniae obnoxia. Právem to nařízeno jest, aby ne osoba dlužníka, ale statek věřiteli v jeho povinném dluhu zavázán byl. Dlužník, jsa osoba svobodná, v moc věřiteli svému, aby s ním svau vůli provozoval, z vězení vydáván býti nemá. G. VII. Dlužník věřiteli svému může i takový zápis na sebe učiniti: „Jan, osobně stoje v raddě před panem purkmistrem a raddau, při- znal se, že jest dlužen dluhu pravého a spravedlivého sto kop grošův Českých Vácslavovi a jeho dědicům i budaucím, kteraužto jmenovanou summu má jemu dáti a zaplatiti na den svatého Havla nejprv příštího, aneb ve dvau nedělích potom konečně. Pakliby tomu dosti neučinil a summy nadepsané tak a na ten čas, jakž se svrchu píše, nedal a nezaplatil: slíbil jest on, Jan, a zápisem tímto slibuje svau čest a víru, postaviti se sám do vězení na rathauze Starého Města pražského, tu kdež jiní vězňové pro dluhy sedají, a odtud vyjíti nemá, lečby povinný dluh za- platil. A v tom času, neuchoval-li by Pán Bůh téhož Jana od smrti, zavazuje statek i dědice své, i toho každého, kdožby po smrti jeho statku jeho v držení vešel, aby tomu všemu za dost učinil a dluh povinný zaplatil. Stalo se etc. Dlužník věřiteli svému může se zapsati pode ctí a věrau, že dluh
202 O zvodích a o dlužnících. svými a s jinými osobami pro jakéž pak koli veystupky se ne- vězel; než jedenkaždý o svau stížnost aneb spravedlnost po- řádem práva aby přikračoval, a chtěl-li by se osobau ku právu neosedlau ujistiti, aby do obecného vězení ji podal a pořádem práva o spravedlnost svau rozeznán byl. Všelijaká domácí vězení v městech, v městečkách i ve vsech právy se zapovídají, tak aby se žádný s žádným nevězel; než chtěl-li by se kdo osobau ujistiti, dej ji do obecného vězení. II. Však otcům té svobody se pozůstavuje, že děti své ne- poslušné vězením domácím ztrestati mohau. Však otcové děti své neposlušné domácím vězením ztrestati mohau. G. VI. Kdož by se z osob svobodných do vězení pro dluhy dostal, ten v moc věřiteli svému, aby svau vůli nad ním provozoval, vydáván býti nemá. Lege enim Petilia cautum est: Ne corpus debitoris, sed bona essent creditae pecuniae obnoxia. Právem to nařízeno jest, aby ne osoba dlužníka, ale statek věřiteli v jeho povinném dluhu zavázán byl. Dlužník, jsa osoba svobodná, v moc věřiteli svému, aby s ním svau vůli provozoval, z vězení vydáván býti nemá. G. VII. Dlužník věřiteli svému může i takový zápis na sebe učiniti: „Jan, osobně stoje v raddě před panem purkmistrem a raddau, při- znal se, že jest dlužen dluhu pravého a spravedlivého sto kop grošův Českých Vácslavovi a jeho dědicům i budaucím, kteraužto jmenovanou summu má jemu dáti a zaplatiti na den svatého Havla nejprv příštího, aneb ve dvau nedělích potom konečně. Pakliby tomu dosti neučinil a summy nadepsané tak a na ten čas, jakž se svrchu píše, nedal a nezaplatil: slíbil jest on, Jan, a zápisem tímto slibuje svau čest a víru, postaviti se sám do vězení na rathauze Starého Města pražského, tu kdež jiní vězňové pro dluhy sedají, a odtud vyjíti nemá, lečby povinný dluh za- platil. A v tom času, neuchoval-li by Pán Bůh téhož Jana od smrti, zavazuje statek i dědice své, i toho každého, kdožby po smrti jeho statku jeho v držení vešel, aby tomu všemu za dost učinil a dluh povinný zaplatil. Stalo se etc. Dlužník věřiteli svému může se zapsati pode ctí a věrau, že dluh
Strana 203
G. VII—XI. 203 povinný na čas a den jistý zaplatí, pod pokutau postavení se do vězení a odtud nevyjití, lečby povinný dluh zaplatil. G. VIII. Dluh, registry pořádnými a svědkem jedním k týmž re- gistrům, osobau dobře zachovalau, provedený, zaplacen býti má. Dluh, registry pořádnými a svědkem jedním dobře zachovalým k týmž registrám provedený, zaplacen býti má. G. IX. I. Dlužník, byl-li by v dluhu od věřitele svého obviněn, a všemu dluhu by odepřel: tehdy věřiteli náleží takový dluh pro- vozovati. Pakliby dlužník k jistému dílu se přiznal, právo k zapla- cení toho má jej přidržeti. A věřitel bude-li moci ostatek dluhu pořádem práva pokázati, právo jej při dalším v tom průvodu zůstaví. Dlužník zná-li se k dílu dluhu, právo jej k zaplacení přidrží, a vo ostatek stran při průvodu zanechá. II. Než, pravil-li by dlužník, že jest dluh ten, z něhož věřitel ho napomíná, zaplatil: tehdy dlužníku bude náležeti prokazovati. Dlužník praví-li, že dluh zaplatil, prokazuj. X. Z dluhu jsa někdo obviněn, volal-li by se k počtu, má stranám k vykonání téhož počtu den jistý jmenován býti, aby týmž počtem dluh vyhledati se mohl. Při kterémžto aučtu ne- mohly-li by strany skrze prostředky, mezi ně od práva vydané, aneb jiné osoby spokojeny býti, tak žeby předse o týž dluh sobě na odporu byly: tehdy zase ku právu původ o svau spravedlnost bude se moci navrátiti a dlužníka svého viniti. Právo pak k dluhu provedenému a prokázanému má jemu dopomoci. Dlužník volá-li se k aučtu, právo k tomu stranám den jmenovati, a nebudau-li se moci strany při tom aučtu skrze osoby jisté urovnati, při pořádu práva jich zůstaviti má. G. XI. I. Kdyžby se dlužníci do vězení pro své dluhy dostali a k tomu se volali, že, nemajíce peněz hotových ani n a stříbře ani na zlatě, svých věřitelův statkem odbyti a sobě tudy z vězení pomoci chtějí: tehdy tímto pořádkem z těžkosti vězení sobě po- máhati moci budau. Nejprvé, před právo obešlíce věřitele své,
G. VII—XI. 203 povinný na čas a den jistý zaplatí, pod pokutau postavení se do vězení a odtud nevyjití, lečby povinný dluh zaplatil. G. VIII. Dluh, registry pořádnými a svědkem jedním k týmž re- gistrům, osobau dobře zachovalau, provedený, zaplacen býti má. Dluh, registry pořádnými a svědkem jedním dobře zachovalým k týmž registrám provedený, zaplacen býti má. G. IX. I. Dlužník, byl-li by v dluhu od věřitele svého obviněn, a všemu dluhu by odepřel: tehdy věřiteli náleží takový dluh pro- vozovati. Pakliby dlužník k jistému dílu se přiznal, právo k zapla- cení toho má jej přidržeti. A věřitel bude-li moci ostatek dluhu pořádem práva pokázati, právo jej při dalším v tom průvodu zůstaví. Dlužník zná-li se k dílu dluhu, právo jej k zaplacení přidrží, a vo ostatek stran při průvodu zanechá. II. Než, pravil-li by dlužník, že jest dluh ten, z něhož věřitel ho napomíná, zaplatil: tehdy dlužníku bude náležeti prokazovati. Dlužník praví-li, že dluh zaplatil, prokazuj. X. Z dluhu jsa někdo obviněn, volal-li by se k počtu, má stranám k vykonání téhož počtu den jistý jmenován býti, aby týmž počtem dluh vyhledati se mohl. Při kterémžto aučtu ne- mohly-li by strany skrze prostředky, mezi ně od práva vydané, aneb jiné osoby spokojeny býti, tak žeby předse o týž dluh sobě na odporu byly: tehdy zase ku právu původ o svau spravedlnost bude se moci navrátiti a dlužníka svého viniti. Právo pak k dluhu provedenému a prokázanému má jemu dopomoci. Dlužník volá-li se k aučtu, právo k tomu stranám den jmenovati, a nebudau-li se moci strany při tom aučtu skrze osoby jisté urovnati, při pořádu práva jich zůstaviti má. G. XI. I. Kdyžby se dlužníci do vězení pro své dluhy dostali a k tomu se volali, že, nemajíce peněz hotových ani n a stříbře ani na zlatě, svých věřitelův statkem odbyti a sobě tudy z vězení pomoci chtějí: tehdy tímto pořádkem z těžkosti vězení sobě po- máhati moci budau. Nejprvé, před právo obešlíce věřitele své,
Strana 204
204 O zvodích a o dlužnících. mají před právem v tom se ohlásiti, že ani peněz hotových, ani klénotův na zlatě a na stříbře nemají; než žeby svých věři- telův statkem svým odbyti a tím sobě z vězení pomoci chtěli. Tehdy právo hned s věřitelem aneb s věřiteli rychtáře do statku toho dlužníka vyšle. Při jehožto přítomnosti dlužník povinen bude, věřiteli svému všecek statek svůj movitý a nemovitý, to jest, na gruntech, na svršcích, na dluzích, a na čemžkoli jiném by záležel, beze všeho fortele a zlého obmyslu ukázati; a bylo-li by kde jinde a za kým více statku jeho, o tom o všem zprávu učiniti a týž všecek statek svůj před věřitelem aneb věřiteli v přítomnosti rychtáře ze jména jmenovati. To když se vykoná, statek ten všecek, tak od dlužníka věřitelům jeho ukázaný, ze jména poznamenán a v spis uveden býti má. Kterýžto spis ku právu podán bude. Potom pak dlužník má před právem pří- sahu takovau při přítomnosti věřitele svého učiniti. II. „Já N. přísahám Pánu Bohu i všem svatým, jakož jsem se do vězení dostal pro summu, kterauž jsem povinovat. N., že mimo to, což jsem věřiteli svému statku svého mohovitého i ne- mohovitého ukázal a ze jména jmenoval, ani na zlatě, ani na stříbře, ani na klénotech, ani na penězích hotových, ani na dluzích více za sebau, ani kde jinde nic nemám, a o něm ne- vím, kterýmž bych se věřiteli svému z toho vězení vyplatiti mohl, mimo statek ten můj, kterýž věřiteli aneb věřitelům mým ode mne ukázán a jmenován jest. Tak mi toho dopomáhaj Pán Bůh a všickni svatí. Amen. Dlužník když se volá, že chce statkem věřitele odbyti a sobě z vězení pomoci: tehdy věřitele obešle, a právo rychtáře s věřitelem do statku dlužníka uvede (vyšle). Dlužník má všecek statek svůj, movitý i nemovitý, beze všeho fortele vykázati, a byl-li by kde jinde jaký jiný, o tom oznámiti, a tak v spis uvésti a ku právu podati, a toho spisu přísahau potvrditi tauto: „Přísahám Pánu Bohu i všem svatým, že mimo to, co jsem věřiteli svému statku vykázal a ze jména jmenoval, více za sebau, ani kde jinde nic nemám a o něm nevím. Tak mi toho dopomáhaj Pán Bůh i všickni svatí. Amen. III. Po vykonání té přísahy věřitel, cožby mu se v statku dlužníka jeho zlíbilo, to sobě vybrati bude moci, a ten se od přísežných spravedlivě pošacuje, a postačí-li statek za dluh i s škodami, dlužník sobě tím z vězení pomůže. Pakliby se čeho
204 O zvodích a o dlužnících. mají před právem v tom se ohlásiti, že ani peněz hotových, ani klénotův na zlatě a na stříbře nemají; než žeby svých věři- telův statkem svým odbyti a tím sobě z vězení pomoci chtěli. Tehdy právo hned s věřitelem aneb s věřiteli rychtáře do statku toho dlužníka vyšle. Při jehožto přítomnosti dlužník povinen bude, věřiteli svému všecek statek svůj movitý a nemovitý, to jest, na gruntech, na svršcích, na dluzích, a na čemžkoli jiném by záležel, beze všeho fortele a zlého obmyslu ukázati; a bylo-li by kde jinde a za kým více statku jeho, o tom o všem zprávu učiniti a týž všecek statek svůj před věřitelem aneb věřiteli v přítomnosti rychtáře ze jména jmenovati. To když se vykoná, statek ten všecek, tak od dlužníka věřitelům jeho ukázaný, ze jména poznamenán a v spis uveden býti má. Kterýžto spis ku právu podán bude. Potom pak dlužník má před právem pří- sahu takovau při přítomnosti věřitele svého učiniti. II. „Já N. přísahám Pánu Bohu i všem svatým, jakož jsem se do vězení dostal pro summu, kterauž jsem povinovat. N., že mimo to, což jsem věřiteli svému statku svého mohovitého i ne- mohovitého ukázal a ze jména jmenoval, ani na zlatě, ani na stříbře, ani na klénotech, ani na penězích hotových, ani na dluzích více za sebau, ani kde jinde nic nemám, a o něm ne- vím, kterýmž bych se věřiteli svému z toho vězení vyplatiti mohl, mimo statek ten můj, kterýž věřiteli aneb věřitelům mým ode mne ukázán a jmenován jest. Tak mi toho dopomáhaj Pán Bůh a všickni svatí. Amen. Dlužník když se volá, že chce statkem věřitele odbyti a sobě z vězení pomoci: tehdy věřitele obešle, a právo rychtáře s věřitelem do statku dlužníka uvede (vyšle). Dlužník má všecek statek svůj, movitý i nemovitý, beze všeho fortele vykázati, a byl-li by kde jinde jaký jiný, o tom oznámiti, a tak v spis uvésti a ku právu podati, a toho spisu přísahau potvrditi tauto: „Přísahám Pánu Bohu i všem svatým, že mimo to, co jsem věřiteli svému statku vykázal a ze jména jmenoval, více za sebau, ani kde jinde nic nemám a o něm nevím. Tak mi toho dopomáhaj Pán Bůh i všickni svatí. Amen. III. Po vykonání té přísahy věřitel, cožby mu se v statku dlužníka jeho zlíbilo, to sobě vybrati bude moci, a ten se od přísežných spravedlivě pošacuje, a postačí-li statek za dluh i s škodami, dlužník sobě tím z vězení pomůže. Pakliby se čeho
Strana 205
G. XII—XIII. 205 na tom statku ještě nedostalo: tehdy nicméně v tom ostatku osoba dlužníka věřiteli svému zavázána bude. Věřitel z statku vykázaného vybeř sobě, co se mu líbí, a to buď po- šacováno. Pakli se za dluh s škodami toho statku nedostane: tehdy osoba dlužníka nic méně bude věřiteli v ostatku dluhu zavázána. IV. Pakliby se kdo věřiteli svému tak zapsal, že dluhu a věřitele svého ničímž jiným, než hotovými toliko penězi, od- bývati nemá: tehdy již dlužník při svém uvolení zůstaven bude, tak že věřitele statkem odbyti moci nebude. Než vyruče se z vězení do šesti nedělí, uprodej statku svého a tak podle zá- pisu k věřiteli svému se chovej a penězi hotovými dluh po- vinný zaplat. Dlužník zapíše-li se, že věřitele nemá ničím jiným, než hotovými penězi, odbývati, při tom zůstaven bude. A vyruče se, speněží statek v šesti nedělích a hotovými penězi věřitele spokojí. G. XII. Před časem a prvé, nežby termín a den přišel aneb vý- minka placení se vykonala, věřitel dlužníka svého z dluhu právem napomínati nemá. Než, jestli žeby dlužník od práva toho se odebrati a tajně s statkem svým ujíti chtěl: v té příčině bude moci věřitel statek jeho obstaviti, tak, kdyžby čas placení přišel, aby k dluhu svému spravedlivému uhoditi mohl. Věřitel před časem z dluhu neupomínej. Než chtěl-li by se dlužník pryč s statkem tajně odebrati, statek jeho obstaviti se může. G. XIII. Dlužník uvolí-li se věřiteli svému v pokutu takovau, „jestli žeby dluhu na jistý a určitý den nezaplatil, aby se hned toho dne sám do vězení postavil a vězení takového prázden nebyl, dokudžby dluhu takového nezaplatil“: tehdy vedle svého vlast- ního a dobrovolného uvolení (kteréž právo lomí) povinen bude se tak zachovati, a postavě se do vězení, bez vůle věřitele svého takového vězení prázden býti a pod žádným obmyslem z něho vycházeti nemá. Dlužník uvolí-li se věřiteli v takovau pokutu, „nezaplatí-li dluhu na určitý čas, že se sám hned toho dne do vězení postaví a z něho nevyjde, leč zaplatí“: i povinen bude podle svého vlastního dobrovolného uvolení tak se zachovati.
G. XII—XIII. 205 na tom statku ještě nedostalo: tehdy nicméně v tom ostatku osoba dlužníka věřiteli svému zavázána bude. Věřitel z statku vykázaného vybeř sobě, co se mu líbí, a to buď po- šacováno. Pakli se za dluh s škodami toho statku nedostane: tehdy osoba dlužníka nic méně bude věřiteli v ostatku dluhu zavázána. IV. Pakliby se kdo věřiteli svému tak zapsal, že dluhu a věřitele svého ničímž jiným, než hotovými toliko penězi, od- bývati nemá: tehdy již dlužník při svém uvolení zůstaven bude, tak že věřitele statkem odbyti moci nebude. Než vyruče se z vězení do šesti nedělí, uprodej statku svého a tak podle zá- pisu k věřiteli svému se chovej a penězi hotovými dluh po- vinný zaplat. Dlužník zapíše-li se, že věřitele nemá ničím jiným, než hotovými penězi, odbývati, při tom zůstaven bude. A vyruče se, speněží statek v šesti nedělích a hotovými penězi věřitele spokojí. G. XII. Před časem a prvé, nežby termín a den přišel aneb vý- minka placení se vykonala, věřitel dlužníka svého z dluhu právem napomínati nemá. Než, jestli žeby dlužník od práva toho se odebrati a tajně s statkem svým ujíti chtěl: v té příčině bude moci věřitel statek jeho obstaviti, tak, kdyžby čas placení přišel, aby k dluhu svému spravedlivému uhoditi mohl. Věřitel před časem z dluhu neupomínej. Než chtěl-li by se dlužník pryč s statkem tajně odebrati, statek jeho obstaviti se může. G. XIII. Dlužník uvolí-li se věřiteli svému v pokutu takovau, „jestli žeby dluhu na jistý a určitý den nezaplatil, aby se hned toho dne sám do vězení postavil a vězení takového prázden nebyl, dokudžby dluhu takového nezaplatil“: tehdy vedle svého vlast- ního a dobrovolného uvolení (kteréž právo lomí) povinen bude se tak zachovati, a postavě se do vězení, bez vůle věřitele svého takového vězení prázden býti a pod žádným obmyslem z něho vycházeti nemá. Dlužník uvolí-li se věřiteli v takovau pokutu, „nezaplatí-li dluhu na určitý čas, že se sám hned toho dne do vězení postaví a z něho nevyjde, leč zaplatí“: i povinen bude podle svého vlastního dobrovolného uvolení tak se zachovati.
Strana 206
206 O zvodích a o dlužnících. G. XIV. Zaplatil-li by kdo nějaký dluh, jímžby spravedlivě povino- vat nebyl, než toliko z nevědomosti a z domnění žeby se mu to přihodilo, tak žeby se domeyšlel, jakoby spravedlivý dluh to býti měl: může zase o takový dluh se domlauvati a pořádem práva ho na tom, komuž zaplatil, aneb držitelích statku jeho dobývati. Zaplatí-li kdo dluh z nevědomosti a z domnění, žeby jej dlužen byl, nejsa dlužen: může zase z něho upomínati toho, komu zaplatil, neb držitele statku jeho. G. XV. Kterémužby dlužníku bylo na dluhu od věřitele jeho nětco odpuštěno pod tau výminkau, aby ostatek dluhu svého vypravil a konečně zaplatil na den svatého Havla nejprv příštího; pakliby toho neučinil, tehdy vším z auplna zase dluhem aby povinovat byl: jestliže tomu na ten den svatého Havla za dosti se nestane, dlužník v povinnosti všeho dluhu předse zůstává. Dlužník, maje díl dluhu odpuštěného na ten spůsob, aby ostatek za- platil konečně na svatého Havla, i nezaplatí-li na ten den, bude vším dluhem povinen. G. XVI. Kdožby se koli v jakau summu u jiného vzdlužil, by pak tu summu pro dobré kohožkoli jiného a načkoli cizího obrátil: proto nicméně věřitel o takový dluh svůj k tomu, kdož se u něho vzdlužil, hleděti a na něm dluhu svého aneb na držitelích statku jeho postíhati má. Kdož se dluži, ten aneb držitel statku jeho dluh plat, by pak tu summu pro dobré kohožkoli jiného a nač koli cizího obrátil. G. XVII. Kdožby, jsa z dluhu obviněn, půjčce a všemu dluhu na prosto odepřel, a od věřitele jeho půjčka aneb dluh byl by potom pro- veden: po takovém průvodu, by pak již dlužník to prokázal, že jest na ten dluh některý díl summy dal a vyplnil, to jemu k žádné platnosti nebude; ale k zaplacení z auplna všeho dluhu, jemuž odepřel a odepříti směl, podle práva přidržán bude. Dlužník odepře-li na prosto všemu dluhu, a věřitel půjčku ukáže: již, by dlužník provedl, že díl dluhu zaplatil, k zaplacení z auplna všeho dluhu přidržán bude.
206 O zvodích a o dlužnících. G. XIV. Zaplatil-li by kdo nějaký dluh, jímžby spravedlivě povino- vat nebyl, než toliko z nevědomosti a z domnění žeby se mu to přihodilo, tak žeby se domeyšlel, jakoby spravedlivý dluh to býti měl: může zase o takový dluh se domlauvati a pořádem práva ho na tom, komuž zaplatil, aneb držitelích statku jeho dobývati. Zaplatí-li kdo dluh z nevědomosti a z domnění, žeby jej dlužen byl, nejsa dlužen: může zase z něho upomínati toho, komu zaplatil, neb držitele statku jeho. G. XV. Kterémužby dlužníku bylo na dluhu od věřitele jeho nětco odpuštěno pod tau výminkau, aby ostatek dluhu svého vypravil a konečně zaplatil na den svatého Havla nejprv příštího; pakliby toho neučinil, tehdy vším z auplna zase dluhem aby povinovat byl: jestliže tomu na ten den svatého Havla za dosti se nestane, dlužník v povinnosti všeho dluhu předse zůstává. Dlužník, maje díl dluhu odpuštěného na ten spůsob, aby ostatek za- platil konečně na svatého Havla, i nezaplatí-li na ten den, bude vším dluhem povinen. G. XVI. Kdožby se koli v jakau summu u jiného vzdlužil, by pak tu summu pro dobré kohožkoli jiného a načkoli cizího obrátil: proto nicméně věřitel o takový dluh svůj k tomu, kdož se u něho vzdlužil, hleděti a na něm dluhu svého aneb na držitelích statku jeho postíhati má. Kdož se dluži, ten aneb držitel statku jeho dluh plat, by pak tu summu pro dobré kohožkoli jiného a nač koli cizího obrátil. G. XVII. Kdožby, jsa z dluhu obviněn, půjčce a všemu dluhu na prosto odepřel, a od věřitele jeho půjčka aneb dluh byl by potom pro- veden: po takovém průvodu, by pak již dlužník to prokázal, že jest na ten dluh některý díl summy dal a vyplnil, to jemu k žádné platnosti nebude; ale k zaplacení z auplna všeho dluhu, jemuž odepřel a odepříti směl, podle práva přidržán bude. Dlužník odepře-li na prosto všemu dluhu, a věřitel půjčku ukáže: již, by dlužník provedl, že díl dluhu zaplatil, k zaplacení z auplna všeho dluhu přidržán bude.
Strana 207
G. XIV—XX. 207 G. XVIII. Dlužník předstaupil-li by před právo a své všeckny věřitele by obeslal a tu před nimi oznámil, že jim v dluzích jich všeho statku svého postupuje; a ti věřitelé neměli-li by žádných jistot a zápisův na statku jeho knihami městskými zdělaných, než toliko byli by věřitelé listovní, šuldpryfmi, na cedulích řezaných aneb v registřích svých kupeckých i sic domácích jistoty a po- znamenání na své dluhy toliko majíce, totiž, žeby jich jistoty na osobu dlužníka toliko se vztahovaly: i poněvadž žádní zá- pisové, ani žádná ujištění na statcích gruntovních se nedějí a díti nemají, než toliko knihami městskými a kšafty pořádnými; protož v takové příčině při dosažení spravedlnosti a dluhův svých takovým věřitelům přednost času práva nečiní. Ale podle velikosti a malosti dluhův svých statkem dlužníka svého se podělí; a nedostalo-li by se jim čeho, nicméně v tom osobu dlužníka svého zavázanau míti budau. Věřitelové nemají-li jistot, na dluhy kněhami městskými zdělaných a na statcích pojištěných, než toliko na osoby listy a šuldpryfy etc.: v takové příčině při dosažení spravedlnosti a dluhův svých těm věřitelům přednost času práva nečiní. Ale podle velikosti a malosti dluhův svých statkem dlužníka svého se podělí. A nedostalo-li by se jim čeho, nic méně osobu dlužníka svého zavázanau míti budau. G. XIX. Dluh hrau vzešlý aneb prohraný k saudu se nepřipauští, aniž žalujícímu má se od práva k němu dopomáhati. A protož kdožbykoli co prohrál na dluh, buď půjčkau aneb jakýmžkoli vzdlužením ve hře, a zdělal by na se nějaký list aneb zápisy, aneb k zaplacení by se zavázal; a to by provedeno bylo, žeby dluh takový hrau a ze hry vzešel: tehdy ti a takoví zápisové a slibové žádnému ani jeho dobré pověsti ani statku ke škodě býti nemají. Dluh hrau vzešlý aneb prohraný k saudu se nepřipauští; a protož zápisu a slibu hernímu kdož by za dosti neučinil, to jeho cti ani statku jeho k škodě býti nemá. G. XX. Věřitelé při půjčkách dopustili-li by se jakého nepořádu proti povinnosti křesťanské a sedlání z strany půjčování peněz s přílišným a nekřesťanským ublížením, auroky lichevné sobě
G. XIV—XX. 207 G. XVIII. Dlužník předstaupil-li by před právo a své všeckny věřitele by obeslal a tu před nimi oznámil, že jim v dluzích jich všeho statku svého postupuje; a ti věřitelé neměli-li by žádných jistot a zápisův na statku jeho knihami městskými zdělaných, než toliko byli by věřitelé listovní, šuldpryfmi, na cedulích řezaných aneb v registřích svých kupeckých i sic domácích jistoty a po- znamenání na své dluhy toliko majíce, totiž, žeby jich jistoty na osobu dlužníka toliko se vztahovaly: i poněvadž žádní zá- pisové, ani žádná ujištění na statcích gruntovních se nedějí a díti nemají, než toliko knihami městskými a kšafty pořádnými; protož v takové příčině při dosažení spravedlnosti a dluhův svých takovým věřitelům přednost času práva nečiní. Ale podle velikosti a malosti dluhův svých statkem dlužníka svého se podělí; a nedostalo-li by se jim čeho, nicméně v tom osobu dlužníka svého zavázanau míti budau. Věřitelové nemají-li jistot, na dluhy kněhami městskými zdělaných a na statcích pojištěných, než toliko na osoby listy a šuldpryfy etc.: v takové příčině při dosažení spravedlnosti a dluhův svých těm věřitelům přednost času práva nečiní. Ale podle velikosti a malosti dluhův svých statkem dlužníka svého se podělí. A nedostalo-li by se jim čeho, nic méně osobu dlužníka svého zavázanau míti budau. G. XIX. Dluh hrau vzešlý aneb prohraný k saudu se nepřipauští, aniž žalujícímu má se od práva k němu dopomáhati. A protož kdožbykoli co prohrál na dluh, buď půjčkau aneb jakýmžkoli vzdlužením ve hře, a zdělal by na se nějaký list aneb zápisy, aneb k zaplacení by se zavázal; a to by provedeno bylo, žeby dluh takový hrau a ze hry vzešel: tehdy ti a takoví zápisové a slibové žádnému ani jeho dobré pověsti ani statku ke škodě býti nemají. Dluh hrau vzešlý aneb prohraný k saudu se nepřipauští; a protož zápisu a slibu hernímu kdož by za dosti neučinil, to jeho cti ani statku jeho k škodě býti nemá. G. XX. Věřitelé při půjčkách dopustili-li by se jakého nepořádu proti povinnosti křesťanské a sedlání z strany půjčování peněz s přílišným a nekřesťanským ublížením, auroky lichevné sobě
Strana 208
208 O zvodích a o dlužnících. nad obyčej země dotahujíce a vymyšlenými spůsoby nad vy- méřené auroky lidi obtěžujíce, koně, šuby a jiné pocty od dluž- níkův svých berauce, zlaté a jinú minci při půjčkách veyše, nežli váží, sobě nasazujíce, a větší summu, nežli půjčena byla, od svých dlužníkův míti chtějíce; a to by na ně shledáno bylo, že jsau dlužníky své v takové dluhy a zápisy uvedli: ti a takoví čest a peníze tak neřádně půjčené propadnau. Z kterýchžto peněz díl jeden připadnauti má na opravu města toho a druhý díl tomu, kdožby o takovém neřádném dluhu aneb půjčce oznámil. Proto že jest věc nespravedlivá a nekřesťanská bohatnauti se škodau a zkázau bližního svého. Sedlání kdo se dopustí, to jest, mimo vyměřené auroky více by bral, minci nadsazoval a větší summu, než půjčil, míti chtěl: ten čest a peníze tak neřádně půjčené propadne. G. XXI. Jedenkaždý dlužník, kdyžby se u kterého věřitele aneb pří- tele v jakau summu vzdlužiti chtěl, a mělby takového dluhu na svém statku pojistění učiniti: povinen jest a bude, věřiteli svému, byly-li by jaké prvé na tom statku závady a jistoty komu jinému zdělány, oznámiti a zprávu o všem upřímnau dáti. Pakliby toho neučinil a obmyslu zlého proti věřiteli svému v tom by požíval, aby ho tau příčinau o dluh a spravedlnost jeho připravil: v pokutu podvodu právem vyměřenau upadne. Poněvadž při půjčkách a všelijakém jiném jednání lidé upřím- nost k sobě zachovati povinni jsau, podle zjevného práva: S dob- rými a upřímnými vždycky dobře a upřímně jednati se má. Dlužník, chtěje pojištění dluhu na statku svém věřiteli učiniti, má a povinen jest o závadách, jsau-li prvé na tom statku jaké, jemu oznámiti; jinák v pokutu podvodu upadne. G. XXII. Bylo-li by na kterého z dlužníkův aneb jiné lidi to shledáno a potom právem dovedeno, žeby na škodu a ublížení věřitelův svých aneb jiných lidí statky své pod obmyslem prodaje, zástavy aneb postaupení dluhu (tím úmyslem, aby tudy věřitele o spra- vedlivé dluhy aneb jiné spravedlivosti připravili a jim jako cestu zavřeli) buď skrze zápisy aneb jakýmžkoli jiným obmyslným spůsobem odcizovali, nejsauce a nebyvše jim nic spravedlivě dlužni a povinovati, než toliko činíce a působíce to k oklamání
208 O zvodích a o dlužnících. nad obyčej země dotahujíce a vymyšlenými spůsoby nad vy- méřené auroky lidi obtěžujíce, koně, šuby a jiné pocty od dluž- níkův svých berauce, zlaté a jinú minci při půjčkách veyše, nežli váží, sobě nasazujíce, a větší summu, nežli půjčena byla, od svých dlužníkův míti chtějíce; a to by na ně shledáno bylo, že jsau dlužníky své v takové dluhy a zápisy uvedli: ti a takoví čest a peníze tak neřádně půjčené propadnau. Z kterýchžto peněz díl jeden připadnauti má na opravu města toho a druhý díl tomu, kdožby o takovém neřádném dluhu aneb půjčce oznámil. Proto že jest věc nespravedlivá a nekřesťanská bohatnauti se škodau a zkázau bližního svého. Sedlání kdo se dopustí, to jest, mimo vyměřené auroky více by bral, minci nadsazoval a větší summu, než půjčil, míti chtěl: ten čest a peníze tak neřádně půjčené propadne. G. XXI. Jedenkaždý dlužník, kdyžby se u kterého věřitele aneb pří- tele v jakau summu vzdlužiti chtěl, a mělby takového dluhu na svém statku pojistění učiniti: povinen jest a bude, věřiteli svému, byly-li by jaké prvé na tom statku závady a jistoty komu jinému zdělány, oznámiti a zprávu o všem upřímnau dáti. Pakliby toho neučinil a obmyslu zlého proti věřiteli svému v tom by požíval, aby ho tau příčinau o dluh a spravedlnost jeho připravil: v pokutu podvodu právem vyměřenau upadne. Poněvadž při půjčkách a všelijakém jiném jednání lidé upřím- nost k sobě zachovati povinni jsau, podle zjevného práva: S dob- rými a upřímnými vždycky dobře a upřímně jednati se má. Dlužník, chtěje pojištění dluhu na statku svém věřiteli učiniti, má a povinen jest o závadách, jsau-li prvé na tom statku jaké, jemu oznámiti; jinák v pokutu podvodu upadne. G. XXII. Bylo-li by na kterého z dlužníkův aneb jiné lidi to shledáno a potom právem dovedeno, žeby na škodu a ublížení věřitelův svých aneb jiných lidí statky své pod obmyslem prodaje, zástavy aneb postaupení dluhu (tím úmyslem, aby tudy věřitele o spra- vedlivé dluhy aneb jiné spravedlivosti připravili a jim jako cestu zavřeli) buď skrze zápisy aneb jakýmžkoli jiným obmyslným spůsobem odcizovali, nejsauce a nebyvše jim nic spravedlivě dlužni a povinovati, než toliko činíce a působíce to k oklamání
Strana 209
G. XXI—XXIV. 209 věřitelů svých: tehdy ti a takoví, i s těmi, kteřížby takové statky od nich k ublížení věřitelův a jiných lidských spravedlivostí vědomě k sobě přijímali, v pokutu podvodu upadnau. A nic- méně taková statkův odcizení průchodu svého nevezmau, ale od práva k svému vyzdvižení přijdau a věřitelům k užitku obrácena budau. Spravedlivě zajisté ty věci k nápravě přicházeti mají, kteréž k oklamání lidskému se působily a konaly. Kdoby pro oklamání věřitelův svých aneb jiných lidí statek svůj pod obmyslem od sebe odcídil a někomu naň zápis učinil, nejsa mu nic dlužen: ten v pokutu podvodu upadne, i s tím, kdoby od něho ten statek vědomě na ublížení lidské spravedlnosti přijal. G. XXIII. Pokutau pak podvodník takovau ztrestán býti má: polovice všeho statku jeho na opravu města toho a druhá na ty, kteřížby o své spravedlivé dluhy strojeni byli, aby připadla. On pak za zlopověstného člověka zůstaň. Podvodnik statek a čest propadnauti má. DE CONDICTIONE BONORUM. O přípovědech na statky lidské. G. XXIV. I. Přípověd při právě městském nic jiného není, než prostý jakýsi přístup a přikročení před právem svým ohlášením, pro dluh aneb nějakau jinau svau spravedlnost, k statku aneb k jiné věci pod tím právem zastižené a pozůstalé po osobě, kteráž již z toho světa sešla aneb od práva pro jakaužkoli příčinu od- staupila. Přípověd jest ohlášení před právem pro dluh k statku, po osobě umrlé aneb od práva ušlé pozůstalému. II. Kteréžto ohlášení jakžby se vykonalo, statek všecek ten pozůstalý jako právem se již obstavuje, aby jím od žádného hýbáno nebylo, do vyhledání a rozeznání spravedlnosti jednoho- každého z přípovědníkův. Nebo tu, kdož první jest časem, první bude právem, a jednomukaždému vlastní obmeškání bývá a jest škodlivé. Práva městská. 14
G. XXI—XXIV. 209 věřitelů svých: tehdy ti a takoví, i s těmi, kteřížby takové statky od nich k ublížení věřitelův a jiných lidských spravedlivostí vědomě k sobě přijímali, v pokutu podvodu upadnau. A nic- méně taková statkův odcizení průchodu svého nevezmau, ale od práva k svému vyzdvižení přijdau a věřitelům k užitku obrácena budau. Spravedlivě zajisté ty věci k nápravě přicházeti mají, kteréž k oklamání lidskému se působily a konaly. Kdoby pro oklamání věřitelův svých aneb jiných lidí statek svůj pod obmyslem od sebe odcídil a někomu naň zápis učinil, nejsa mu nic dlužen: ten v pokutu podvodu upadne, i s tím, kdoby od něho ten statek vědomě na ublížení lidské spravedlnosti přijal. G. XXIII. Pokutau pak podvodník takovau ztrestán býti má: polovice všeho statku jeho na opravu města toho a druhá na ty, kteřížby o své spravedlivé dluhy strojeni byli, aby připadla. On pak za zlopověstného člověka zůstaň. Podvodnik statek a čest propadnauti má. DE CONDICTIONE BONORUM. O přípovědech na statky lidské. G. XXIV. I. Přípověd při právě městském nic jiného není, než prostý jakýsi přístup a přikročení před právem svým ohlášením, pro dluh aneb nějakau jinau svau spravedlnost, k statku aneb k jiné věci pod tím právem zastižené a pozůstalé po osobě, kteráž již z toho světa sešla aneb od práva pro jakaužkoli příčinu od- staupila. Přípověd jest ohlášení před právem pro dluh k statku, po osobě umrlé aneb od práva ušlé pozůstalému. II. Kteréžto ohlášení jakžby se vykonalo, statek všecek ten pozůstalý jako právem se již obstavuje, aby jím od žádného hýbáno nebylo, do vyhledání a rozeznání spravedlnosti jednoho- každého z přípovědníkův. Nebo tu, kdož první jest časem, první bude právem, a jednomukaždému vlastní obmeškání bývá a jest škodlivé. Práva městská. 14
Strana 210
210 O přípovědech na statky lidské. Přípovědí učiněnau jako právem statek se obstavuje, aby jím hýbáno nebylo do vyhledání spravedlnosti přípovědníkův, a tu kdož první jest časem, první jest právem. G. XXV. I. Každý věřitel povinen jest, prvé k osobě dlužníka svého, kterýžby pod právem byl osedlý a před právem se neukrýval, o spravedlnost svau jakúž koli pořádem práva přikračovati, nežli k statku jeho. Věřitel má prvé hleděti k osobě, kterážby se před právem neukrývala, nežli k statku jeho. II. Než, jestli žeby osoba dlužníka před právem se ukrývala a, jsauci i ku právu obeslána, najíti se nedala, aneb od práva by ušla; tolikéž žeby prostředkem smrti z tohoto světa sešla: tehdy věřitel k statku jeho bude se moci připovědíti. Při kteréžto přípovědi aneb přípovědech na statky lidské tento pořádek práva zachován býti má. Ujde-li dlužník od práva, neb umře-li, věřitel se k statku připoví. G. XXVI. Kdožbykoli chtěl se na statek svého dlužníka pro jakaužkoli věc aneb summu dluhu připovědíti, má purkmistra za vstaupení do raddy pro přípověd na statek toho (jmenujíc ho ze jména), požádati. A purkmistr má jemu vstaupení takového do raddy ke dni zejtřejšímu, aneb kdyžby na saud nejprv zasednuto býti mělo, příti. A ohlášení jeho rozkáže do register, v nichž se pře a vstaupení poznamenávají, doma hned zapsati. A přišlo-li by potom k němu více na týž statek přípovědníkův, každého po pořádku, jakž k němu a do jeho domu prvé aneb posléze kdo přijde, poznamenávati poručí. Přípověd na statek učiniti chtěje, zjednaj sobě do raddy vstaupení, a tu oznam, proč a pro jakau spravedlnost na statek se připovídáš. II. Nazajtří pak, aneb kdyžby nejprvé na saud zasednuto bylo, purkmistr, počna hned od nejprvnějšího až do nejposled- nějšího z týchž přípovědníkův, poručí zavolati a pořádně, tak jakž se kdo prvé u něho ohlásil a za vstaupení požádal, do raddy je pauštěti. Tu jedenkaždý z přípovědníkův oznámí, proč a pro jakau spravedlnost, aneb pro jakau summu na statek
210 O přípovědech na statky lidské. Přípovědí učiněnau jako právem statek se obstavuje, aby jím hýbáno nebylo do vyhledání spravedlnosti přípovědníkův, a tu kdož první jest časem, první jest právem. G. XXV. I. Každý věřitel povinen jest, prvé k osobě dlužníka svého, kterýžby pod právem byl osedlý a před právem se neukrýval, o spravedlnost svau jakúž koli pořádem práva přikračovati, nežli k statku jeho. Věřitel má prvé hleděti k osobě, kterážby se před právem neukrývala, nežli k statku jeho. II. Než, jestli žeby osoba dlužníka před právem se ukrývala a, jsauci i ku právu obeslána, najíti se nedala, aneb od práva by ušla; tolikéž žeby prostředkem smrti z tohoto světa sešla: tehdy věřitel k statku jeho bude se moci připovědíti. Při kteréžto přípovědi aneb přípovědech na statky lidské tento pořádek práva zachován býti má. Ujde-li dlužník od práva, neb umře-li, věřitel se k statku připoví. G. XXVI. Kdožbykoli chtěl se na statek svého dlužníka pro jakaužkoli věc aneb summu dluhu připovědíti, má purkmistra za vstaupení do raddy pro přípověd na statek toho (jmenujíc ho ze jména), požádati. A purkmistr má jemu vstaupení takového do raddy ke dni zejtřejšímu, aneb kdyžby na saud nejprv zasednuto býti mělo, příti. A ohlášení jeho rozkáže do register, v nichž se pře a vstaupení poznamenávají, doma hned zapsati. A přišlo-li by potom k němu více na týž statek přípovědníkův, každého po pořádku, jakž k němu a do jeho domu prvé aneb posléze kdo přijde, poznamenávati poručí. Přípověd na statek učiniti chtěje, zjednaj sobě do raddy vstaupení, a tu oznam, proč a pro jakau spravedlnost na statek se připovídáš. II. Nazajtří pak, aneb kdyžby nejprvé na saud zasednuto bylo, purkmistr, počna hned od nejprvnějšího až do nejposled- nějšího z týchž přípovědníkův, poručí zavolati a pořádně, tak jakž se kdo prvé u něho ohlásil a za vstaupení požádal, do raddy je pauštěti. Tu jedenkaždý z přípovědníkův oznámí, proč a pro jakau spravedlnost, aneb pro jakau summu na statek
Strana 211
G. XXV—XXVIII. 211 N. N. se připovídá. Kteréžto přípovědi od písaře přísežného do kněh zapsány býti mají. Přípovědníci pořádně, jakž se kdo prvé u purkmistra ohlásil a za vstaupení žádal, do raddy voláni býti mají. III. A kterýžby tu z přípovědníkův, kdyžby na ně po po- řádku voláno bylo, najíti se nedal: tehdy jiný po něm, ohláše se, svau spravedlivostí toho předejde a první časem bude. Neb při právě jednomukaždému váhavost a vlastní obmeškání jeho škodlivé bývá. Přípovědník, který se v raddě, když naň voláno bylo, najíti nedá: jiný, po něm ohláše se, spravedlivostí svau toho předejde a první časem bude. G. XXVII. Přípovědníci pak aneb přípovědník, maje již přístup ku právu skrze ohlášení přípovědi své, byli-li by jací přátelé osoby od práva ušlé aneb z tohoto světa sešlé a pod týmž právem osedlí, ježtoby se také na statek ten potahovati chtěli a k němu spravedlnost míti se hlásili: bude povinen, je v času dvau nedělí od přípovědi své pořád zběhlých před právo k přeslyšení prů- vodu své přípovědi obsílati. Pakliby v tom času dvau nedělí s průvodem pohotově býti nemohl, druhých i třetích dvau nedělí za odložení práva požádati může. Učině přípověd, obsílej k ní ve dvau nedělích toho, kdoby se pravil k statku tomu spravedlnost míti, a budeš-li na hotově s průvodem, dej jej čísti. Nebudeš-li, tehdy do druhých i třetích dvau nedělí za odložení požádati můžeš. G. XXVIII. I. Kdyžby pak čas a termin jemu aneb jiným přípověd- níkům uložen byl, průvody své před týmiž přátely; pakliby jich nebylo aneb žeby statku takového dotýkati se nechtěli: tehdy nicméně spravedlivosti a průvody své bude moci před právem ukazovati i také provozovati spůsobem tímto. Přípovědníci, nemají-li před kým jiným, tehdy před právem spravedl- nosti své ukazovati mohau. II. Předkem dáti čísti nejprvnější přípověd a, po přečtení té, svědomí, registra, listy, cedule aneb jiné k tomu spravedl- nosti, jimižby kdo svau přípověd a spravedlnost provesti mohl. Předkem dáti čísti přípověd, potom průvod svůj. 14*
G. XXV—XXVIII. 211 N. N. se připovídá. Kteréžto přípovědi od písaře přísežného do kněh zapsány býti mají. Přípovědníci pořádně, jakž se kdo prvé u purkmistra ohlásil a za vstaupení žádal, do raddy voláni býti mají. III. A kterýžby tu z přípovědníkův, kdyžby na ně po po- řádku voláno bylo, najíti se nedal: tehdy jiný po něm, ohláše se, svau spravedlivostí toho předejde a první časem bude. Neb při právě jednomukaždému váhavost a vlastní obmeškání jeho škodlivé bývá. Přípovědník, který se v raddě, když naň voláno bylo, najíti nedá: jiný, po něm ohláše se, spravedlivostí svau toho předejde a první časem bude. G. XXVII. Přípovědníci pak aneb přípovědník, maje již přístup ku právu skrze ohlášení přípovědi své, byli-li by jací přátelé osoby od práva ušlé aneb z tohoto světa sešlé a pod týmž právem osedlí, ježtoby se také na statek ten potahovati chtěli a k němu spravedlnost míti se hlásili: bude povinen, je v času dvau nedělí od přípovědi své pořád zběhlých před právo k přeslyšení prů- vodu své přípovědi obsílati. Pakliby v tom času dvau nedělí s průvodem pohotově býti nemohl, druhých i třetích dvau nedělí za odložení práva požádati může. Učině přípověd, obsílej k ní ve dvau nedělích toho, kdoby se pravil k statku tomu spravedlnost míti, a budeš-li na hotově s průvodem, dej jej čísti. Nebudeš-li, tehdy do druhých i třetích dvau nedělí za odložení požádati můžeš. G. XXVIII. I. Kdyžby pak čas a termin jemu aneb jiným přípověd- níkům uložen byl, průvody své před týmiž přátely; pakliby jich nebylo aneb žeby statku takového dotýkati se nechtěli: tehdy nicméně spravedlivosti a průvody své bude moci před právem ukazovati i také provozovati spůsobem tímto. Přípovědníci, nemají-li před kým jiným, tehdy před právem spravedl- nosti své ukazovati mohau. II. Předkem dáti čísti nejprvnější přípověd a, po přečtení té, svědomí, registra, listy, cedule aneb jiné k tomu spravedl- nosti, jimižby kdo svau přípověd a spravedlnost provesti mohl. Předkem dáti čísti přípověd, potom průvod svůj. 14*
Strana 212
212 O přípovědech na statky lidské. III. Proti kteréžto přípovědi, i jiným, jakž po pořádku od jednohokaždého přípovědníka provozovány budau, přátelé aneb zadnější přípovědníci, k svému lepšímu, k jednékaždé přípovědi i k průvodům jejím ohlašovati se mohau. A proti jednékaždé, cožby jim za potřebné se vidělo, mluviti moci budau. IV. Pakliby žádného, kterýžby se týmž přípovědníkům na odpor postaviti chtěl, nebylo: tehdy přípovědi předce po pořádku slyšány a na každau z nich rozsudkové od práva zděláni budau. A tak, kdožby z přípovědníkův spravedlivost podle práva pro- vedl, při té zůstaven buď. Kdož pak nic, přípověd jeho k vy- zdvižení přijde. Přípovědníci poslední aneb přátelé proti průvodu prvních přípověd- níkův mohau mluviti k svému lepšímu, chtějí-li; a z těch kdo nic neukáže, přípověd jeho zdvižena bude. G. XXIX. I. Komužkoli co tak přisauzeno bude, tomu právo na statku od práva ušlého aneb z tohoto světa sešlého bez od- tahův dopomáhati povinno bude. A byly-li by jaké předešlé na tom statku závady, přípovědníci (ač chtí-li svých spravedli- vostí užiti) povinni budau, je svésti a statek sobě očistiti. K přisauzenému statku právo má přípovědníkům bez odtahův dopo- máhati. A oni, chtějí-li statek ten sobě očistiti, mají z něho závady, ačby které na něm byly, svésti. II. A kdož první z přípovědníkův časem, ten také první bude právem i spravedlivostí svau. Tak že vždycky prvnímu statek ten půjde, pokudž ho bude moci postačiti. A nedostalo-li by se čeho všeckněm jakožto posledním, to ne právu, ale sobě přičísti mají. Práva zajisté lidem bdícím a ne spícím folkují. Jura vigilantibus patrocinantur, non dormientibus. Kdo první z přípovědníkův časem, prvé k spravedlnosti své přijde, tak že vždycky prvnímu statek půjde, pokudž ho bude stačiti; a nedostane-li se posledním, to sobě přičísti mají. G. XXX. Však, aby všeliké lsti a chytrosti a zlí obmyslové v tom přetrženi býti mohli a jedni přípovědníci před druhými chytrostmi svými aby předčiti nemohli: purkmistr každý, kdyžby se pří- povědí takových dotýkalo, má na svau povinnost pamatovati a
212 O přípovědech na statky lidské. III. Proti kteréžto přípovědi, i jiným, jakž po pořádku od jednohokaždého přípovědníka provozovány budau, přátelé aneb zadnější přípovědníci, k svému lepšímu, k jednékaždé přípovědi i k průvodům jejím ohlašovati se mohau. A proti jednékaždé, cožby jim za potřebné se vidělo, mluviti moci budau. IV. Pakliby žádného, kterýžby se týmž přípovědníkům na odpor postaviti chtěl, nebylo: tehdy přípovědi předce po pořádku slyšány a na každau z nich rozsudkové od práva zděláni budau. A tak, kdožby z přípovědníkův spravedlivost podle práva pro- vedl, při té zůstaven buď. Kdož pak nic, přípověd jeho k vy- zdvižení přijde. Přípovědníci poslední aneb přátelé proti průvodu prvních přípověd- níkův mohau mluviti k svému lepšímu, chtějí-li; a z těch kdo nic neukáže, přípověd jeho zdvižena bude. G. XXIX. I. Komužkoli co tak přisauzeno bude, tomu právo na statku od práva ušlého aneb z tohoto světa sešlého bez od- tahův dopomáhati povinno bude. A byly-li by jaké předešlé na tom statku závady, přípovědníci (ač chtí-li svých spravedli- vostí užiti) povinni budau, je svésti a statek sobě očistiti. K přisauzenému statku právo má přípovědníkům bez odtahův dopo- máhati. A oni, chtějí-li statek ten sobě očistiti, mají z něho závady, ačby které na něm byly, svésti. II. A kdož první z přípovědníkův časem, ten také první bude právem i spravedlivostí svau. Tak že vždycky prvnímu statek ten půjde, pokudž ho bude moci postačiti. A nedostalo-li by se čeho všeckněm jakožto posledním, to ne právu, ale sobě přičísti mají. Práva zajisté lidem bdícím a ne spícím folkují. Jura vigilantibus patrocinantur, non dormientibus. Kdo první z přípovědníkův časem, prvé k spravedlnosti své přijde, tak že vždycky prvnímu statek půjde, pokudž ho bude stačiti; a nedostane-li se posledním, to sobě přičísti mají. G. XXX. Však, aby všeliké lsti a chytrosti a zlí obmyslové v tom přetrženi býti mohli a jedni přípovědníci před druhými chytrostmi svými aby předčiti nemohli: purkmistr každý, kdyžby se pří- povědí takových dotýkalo, má na svau povinnost pamatovati a
Strana 213
G. XXIX—XXXIII. 213 upřímně vedle přednosti (tak jakžby se který z přípovědníkův u něho najíti dal a za vstaupení požádal) náležitě i také spra- vedlivě při poznamenání a do raddy jich pauštění se zachovati; poněvadž se tu vykonání a vyhledání spravedlivostí lidských dotýkati bude. Purkmistr přípovědníky má upřímě vedle přednosti, jakž který za vstaupení žádal, dáti poznamenati i potom na ně do raddy volati. G. XXXI. V takových pak statcích, kteřížto od přípovědníkův se na- říkají, spravedlivosti sirotčí po dědech aneb bábách jim náležející, dluhové královští, zádušní, dluhové obecní a mzda za cinži aneb od podružství hospodářům platové povinní, přední místa přede všemi přípovědníky obdržují. A protož také, kdyžby ti pokázáni byli, předně se zaplatiti mají. Na ostatku přípovědníci svých spravedlností postíhejte. Z statkův, na něž se přípovědi dějí, předně má spravedlivost sirotčí po dědech bábách jim náležející a dluhové královští, zádušní a obecní, též cinže spravena a zaplacena býti. G. XXXII. Jestli žeby v čímkoli domu aneb statku věci některé od přípovědníkův byly postíženy aneb od věřitelův právem obsta- veny: tehdy pán a hospodář toho domu aneb statku má to tak opatřiti, aby takové věci nezhynuly, ani jimi na škodu věřitelův a přípovědníkův od žádného bez povolení práva aby hýbáno nebylo. Pakliby ten hospodář takových věcí u sebe míti, ani ostříhání a opatrování jejich na sebe vzíti nechtěl: mají na právo vzaty a do rozeznání věřitelův aneb přípovědníkův schovány býti. Však na těch prvotně dluh od podružství aneb cinže hospodáři zadržalá aby poražena byla. Věci, od věřitelův aneb přípovědníkův obstavené, na péči míti má hospodář, aby z nich nic nezhynulo. Pakliby on toho učiniti nechtěl, mají na právo vzaty býti, a na těch předně cinže hospodáři zadržalá poražena buď. G. XXXIII. I. Peněz gruntovních a tolikéž rozsudkem přisauzených, ani jiných dluhův, jakaužkoli příčinau někomu od někoho po- vinných, ani obstavením, ani připověděním, ani žádnau příčinau jeden druhému, a zvláště měštěnín usedlý měštěnínu usedlému,
G. XXIX—XXXIII. 213 upřímně vedle přednosti (tak jakžby se který z přípovědníkův u něho najíti dal a za vstaupení požádal) náležitě i také spra- vedlivě při poznamenání a do raddy jich pauštění se zachovati; poněvadž se tu vykonání a vyhledání spravedlivostí lidských dotýkati bude. Purkmistr přípovědníky má upřímě vedle přednosti, jakž který za vstaupení žádal, dáti poznamenati i potom na ně do raddy volati. G. XXXI. V takových pak statcích, kteřížto od přípovědníkův se na- říkají, spravedlivosti sirotčí po dědech aneb bábách jim náležející, dluhové královští, zádušní, dluhové obecní a mzda za cinži aneb od podružství hospodářům platové povinní, přední místa přede všemi přípovědníky obdržují. A protož také, kdyžby ti pokázáni byli, předně se zaplatiti mají. Na ostatku přípovědníci svých spravedlností postíhejte. Z statkův, na něž se přípovědi dějí, předně má spravedlivost sirotčí po dědech bábách jim náležející a dluhové královští, zádušní a obecní, též cinže spravena a zaplacena býti. G. XXXII. Jestli žeby v čímkoli domu aneb statku věci některé od přípovědníkův byly postíženy aneb od věřitelův právem obsta- veny: tehdy pán a hospodář toho domu aneb statku má to tak opatřiti, aby takové věci nezhynuly, ani jimi na škodu věřitelův a přípovědníkův od žádného bez povolení práva aby hýbáno nebylo. Pakliby ten hospodář takových věcí u sebe míti, ani ostříhání a opatrování jejich na sebe vzíti nechtěl: mají na právo vzaty a do rozeznání věřitelův aneb přípovědníkův schovány býti. Však na těch prvotně dluh od podružství aneb cinže hospodáři zadržalá aby poražena byla. Věci, od věřitelův aneb přípovědníkův obstavené, na péči míti má hospodář, aby z nich nic nezhynulo. Pakliby on toho učiniti nechtěl, mají na právo vzaty býti, a na těch předně cinže hospodáři zadržalá poražena buď. G. XXXIII. I. Peněz gruntovních a tolikéž rozsudkem přisauzených, ani jiných dluhův, jakaužkoli příčinau někomu od někoho po- vinných, ani obstavením, ani připověděním, ani žádnau příčinau jeden druhému, a zvláště měštěnín usedlý měštěnínu usedlému,
Strana 214
214 O přípovědech na statky lidské. hyndrovati, zadržovati, ani v těch překážky činiti nemá; proto, že ty vedle náležité a spravedlivé jednohokaždého povinnosti bez odporu a všelijaké nesnáze jednomukaždému tomu, komuž náležejí, když čas přijde, vydány a vyplněny býti mají. Neb má-li kdo na kom jakau spravedlnost a povinnost, proto právo nařízeno jest, aby tím pořádkem, jakž náleží, k jednomukaždému o ní se domlauval a jí s rozeznáním a vyhledáním i s při- sauzením práva, a ne s svým vlastním dopomáhaním, požíval. Peněz gruntovních ani přisauzených, ani jiných dluhův žádný ne- hyndruj ani obstavením, ani připověděním, ani žádnau jinau příčinau. II. Lečby dlužník věřiteli svému sám dobrovolně v to se uvolil a jemu by dluh svůj na takových svých spravedlivostech ukázal, aneb se k tomu sám před právem aneb před dobrými lidmi přiznal: tehdy, poněvadž jednokaždé svolení právo lomí, věřitelé tau příčinau toho užiti moci a pro dluhy své k spra- vedlivostem svých dlužníkův připuštěni budau. Dlužník ukáže-li věřiteli svému dluh svůj na některé své spravedli- vosti, věřitel toho požive. G. XXXIV. I. Však kteřížby z lidí přespolních i také z cizozemcův handle své pod kterým právem v městech aneb v městečkách některých měli; a ti pro své dluhy sami aneb skrze faktory a poručníky své k dlužníkům pořádem práva přikračovali, tak žeby se jim na jich dlužnících přísudkové od práva stali; a ti dlužníci také by na svých věřitelích jaké spravedlivosti náležité a právo povinné měli: tehdy na tom svém právě budau moci reconventione, to jest, odměnným právem a odměnnau spravedli- vostí, k těm penězům od práva věřitelům přisauzeným a na právě vedle rozsudku položeným se připovědíti a za to požádati, aby do vyhledání jeho spravedlivosti z práva propuštěny, aneb aby jinák, než na dostatečné rukojmě, cizozemci aneb poručníku jeho vydávány nebyly. Dlužník domácí, slože peníze na právě podle rozsudku, může se na ně proti cizozemci nebo přespolnímu připověděti a žádati, aby z práva ne- byly vydávány do vyhledání jeho spravedlnosti. II. Však ten aneb ti přípovědníci, kteřížby tak reconven- tione k tomu přikračovali, mají a povinni budau do čtyr nedělí
214 O přípovědech na statky lidské. hyndrovati, zadržovati, ani v těch překážky činiti nemá; proto, že ty vedle náležité a spravedlivé jednohokaždého povinnosti bez odporu a všelijaké nesnáze jednomukaždému tomu, komuž náležejí, když čas přijde, vydány a vyplněny býti mají. Neb má-li kdo na kom jakau spravedlnost a povinnost, proto právo nařízeno jest, aby tím pořádkem, jakž náleží, k jednomukaždému o ní se domlauval a jí s rozeznáním a vyhledáním i s při- sauzením práva, a ne s svým vlastním dopomáhaním, požíval. Peněz gruntovních ani přisauzených, ani jiných dluhův žádný ne- hyndruj ani obstavením, ani připověděním, ani žádnau jinau příčinau. II. Lečby dlužník věřiteli svému sám dobrovolně v to se uvolil a jemu by dluh svůj na takových svých spravedlivostech ukázal, aneb se k tomu sám před právem aneb před dobrými lidmi přiznal: tehdy, poněvadž jednokaždé svolení právo lomí, věřitelé tau příčinau toho užiti moci a pro dluhy své k spra- vedlivostem svých dlužníkův připuštěni budau. Dlužník ukáže-li věřiteli svému dluh svůj na některé své spravedli- vosti, věřitel toho požive. G. XXXIV. I. Však kteřížby z lidí přespolních i také z cizozemcův handle své pod kterým právem v městech aneb v městečkách některých měli; a ti pro své dluhy sami aneb skrze faktory a poručníky své k dlužníkům pořádem práva přikračovali, tak žeby se jim na jich dlužnících přísudkové od práva stali; a ti dlužníci také by na svých věřitelích jaké spravedlivosti náležité a právo povinné měli: tehdy na tom svém právě budau moci reconventione, to jest, odměnným právem a odměnnau spravedli- vostí, k těm penězům od práva věřitelům přisauzeným a na právě vedle rozsudku položeným se připovědíti a za to požádati, aby do vyhledání jeho spravedlivosti z práva propuštěny, aneb aby jinák, než na dostatečné rukojmě, cizozemci aneb poručníku jeho vydávány nebyly. Dlužník domácí, slože peníze na právě podle rozsudku, může se na ně proti cizozemci nebo přespolnímu připověděti a žádati, aby z práva ne- byly vydávány do vyhledání jeho spravedlnosti. II. Však ten aneb ti přípovědníci, kteřížby tak reconven- tione k tomu přikračovali, mají a povinni budau do čtyr nedělí
Strana 215
G. XXXIV—XXXVI. 215 svau spravedlivost k místu a k konci přivesti, aby za- stavováním práva překážka spravedlivosti lidí přespolních se nedála. Však ti přípovědníci, kteříby tak odměnným právem k tomu přikra- čovali, mají do čtyř nedělí spravedlnost svau k místu sobě přivesti. DE VENDITIONIBUS et emptionibus, item de evictionibus, et quaedam de jure praelationis. O prodajích, kupování, o trzích rozličných, item o správách a o vkračování v trhy právem spravedlnosti, přátelstvím aneb příbuzenstvím. G. XXXV. I. Coby kaupení a prodaj byl, věc jest patrnější, nežli aby měla vypisována býti. To pak obé, totiž kaupení a pro- dání, k vykonání a k svému stvrzení přichází dobrovolným pro- dávajícího a kupujícího, to jest, prodavače a kupce, snešením o jakúžkoli věc aneb kaupi. Trh jakéžkoli věci děje se a tvrdí dobrovolným prodavače a kupce snešením. II. Při kterémžto kaupení a prodaji mezi stranami vždycky snešení má se státi o summu aneb placení jisté, kteréžto placení na penězích záležeti má. Sic jinák kaupení a prodaj by ne- slaul, ale anebo freymark, anebo jedné věci za druhú směna, šacuňk, aneb něco jiného k tomu podobného. Při trhu má býti snešení o summu a jisté penězi placení; jinák by nebyl trh, než freymark nebo směna. G. XXXVI. I. Dokudž strany při kaupení a prodaji jsau sobě na roz- dílu buď o summu, buď také i o některau jinau věc: trh do- konalý není. Nebo prodajové a kaupě pošly jsau z práva všech národův; a protož povolením a dobrovolným stran dovolením se stvrzují a k vykonání svému přicházejí.
G. XXXIV—XXXVI. 215 svau spravedlivost k místu a k konci přivesti, aby za- stavováním práva překážka spravedlivosti lidí přespolních se nedála. Však ti přípovědníci, kteříby tak odměnným právem k tomu přikra- čovali, mají do čtyř nedělí spravedlnost svau k místu sobě přivesti. DE VENDITIONIBUS et emptionibus, item de evictionibus, et quaedam de jure praelationis. O prodajích, kupování, o trzích rozličných, item o správách a o vkračování v trhy právem spravedlnosti, přátelstvím aneb příbuzenstvím. G. XXXV. I. Coby kaupení a prodaj byl, věc jest patrnější, nežli aby měla vypisována býti. To pak obé, totiž kaupení a pro- dání, k vykonání a k svému stvrzení přichází dobrovolným pro- dávajícího a kupujícího, to jest, prodavače a kupce, snešením o jakúžkoli věc aneb kaupi. Trh jakéžkoli věci děje se a tvrdí dobrovolným prodavače a kupce snešením. II. Při kterémžto kaupení a prodaji mezi stranami vždycky snešení má se státi o summu aneb placení jisté, kteréžto placení na penězích záležeti má. Sic jinák kaupení a prodaj by ne- slaul, ale anebo freymark, anebo jedné věci za druhú směna, šacuňk, aneb něco jiného k tomu podobného. Při trhu má býti snešení o summu a jisté penězi placení; jinák by nebyl trh, než freymark nebo směna. G. XXXVI. I. Dokudž strany při kaupení a prodaji jsau sobě na roz- dílu buď o summu, buď také i o některau jinau věc: trh do- konalý není. Nebo prodajové a kaupě pošly jsau z práva všech národův; a protož povolením a dobrovolným stran dovolením se stvrzují a k vykonání svému přicházejí.
Strana 216
216 O trzích a správách. II. A trhové i mezi nepřítomnými, totiž skrze poručníky, připsání a jiné rozličné prostředky se vykonávají. Trhové skrze rozličné prostředky i mezi nepřítomnými se vykonávají. G. XXXVII. Všelikteraké věci, kteréž čí vlastní jsau a někomu by vlastně náležely, mohau se prodávati, dávati i odkazovati od těch, kteříž páni a vládařové těch věcí jsau. Kdo chce, co chce, s svau vlastní věcí činiti a ji dáti, prodati, od- kázati může. G. XXXVIII. I. Při prodaji všelijakých gruntův, byli-li by jací na týchž gruntech poplatkové, povinnosti aneb služebnosti, tolikéž i zá- vady: ty všeckny prodavač kupujícímu světle a patrně, prvé nežliby trh se vykonal a mezi nimi zavřel, povinen jest ozná- miti a o všem zprávu upřímnau učiniti. Neb náleží to na lidi dobré, když co komu prodávají aneb jedni od druhých kupují. aby v tom upřímně k sobě přikračovali, svobodné věci prodá- vali, kupujících zatajením závad v škody, v nesvobodu, v saudy aneb v těžkosti budaucí neuvozovali. Prodavač gruntův o služebnostech a poplatcích neb závadách jich oznámiti má prvé, nežliby se trh vykonal. II. Neb, našli-li by se jaké služebnosti na témž gruntu, to jest, servitutes, aneb jaké jiné závady aneb povinnosti, o nichž by prodavač kupci neoznámil: tehdy prodavač k tomu právem přidržán bude, aby kupujícímu povinen byl takovau summu zase nahraditi, kteréž by byl kupec při prodaji prodavači dáti nechtěl, kdyby byl o služebnostech aneb o závadách tako- vých věděl. Jinák prodavač kupujícímu bude povinen summu zase nahraditi, kteréžby kupující prodavači dáti nechtěl, kdyby o služebnostech a závadech takových věděl. G. XXXIX. Trh, totižto kaupení a prodaj pořádný, by v spis uveden nebyl, však bude-li proveden, že jest se dobrovolným stran sne- šením pořádně vykonal, průchod svůj míti má. Trh, by v spis uveden nebyl, však bude-li proveden, průchod svüj míti má.
216 O trzích a správách. II. A trhové i mezi nepřítomnými, totiž skrze poručníky, připsání a jiné rozličné prostředky se vykonávají. Trhové skrze rozličné prostředky i mezi nepřítomnými se vykonávají. G. XXXVII. Všelikteraké věci, kteréž čí vlastní jsau a někomu by vlastně náležely, mohau se prodávati, dávati i odkazovati od těch, kteříž páni a vládařové těch věcí jsau. Kdo chce, co chce, s svau vlastní věcí činiti a ji dáti, prodati, od- kázati může. G. XXXVIII. I. Při prodaji všelijakých gruntův, byli-li by jací na týchž gruntech poplatkové, povinnosti aneb služebnosti, tolikéž i zá- vady: ty všeckny prodavač kupujícímu světle a patrně, prvé nežliby trh se vykonal a mezi nimi zavřel, povinen jest ozná- miti a o všem zprávu upřímnau učiniti. Neb náleží to na lidi dobré, když co komu prodávají aneb jedni od druhých kupují. aby v tom upřímně k sobě přikračovali, svobodné věci prodá- vali, kupujících zatajením závad v škody, v nesvobodu, v saudy aneb v těžkosti budaucí neuvozovali. Prodavač gruntův o služebnostech a poplatcích neb závadách jich oznámiti má prvé, nežliby se trh vykonal. II. Neb, našli-li by se jaké služebnosti na témž gruntu, to jest, servitutes, aneb jaké jiné závady aneb povinnosti, o nichž by prodavač kupci neoznámil: tehdy prodavač k tomu právem přidržán bude, aby kupujícímu povinen byl takovau summu zase nahraditi, kteréž by byl kupec při prodaji prodavači dáti nechtěl, kdyby byl o služebnostech aneb o závadách tako- vých věděl. Jinák prodavač kupujícímu bude povinen summu zase nahraditi, kteréžby kupující prodavači dáti nechtěl, kdyby o služebnostech a závadech takových věděl. G. XXXIX. Trh, totižto kaupení a prodaj pořádný, by v spis uveden nebyl, však bude-li proveden, že jest se dobrovolným stran sne- šením pořádně vykonal, průchod svůj míti má. Trh, by v spis uveden nebyl, však bude-li proveden, průchod svüj míti má.
Strana 217
G. XXXVII—XLII. 217 G. XL. Trhové všelijakých gruntův času večerního aneb nočního, totižto hned po západu slunce, se zapovídají. A ti z mnohých příčin průchodu svého při právu míti nemají, lečby dobrovolně samy oboje strany v tom sobě státi a takové trhy sobě zdržeti chtěly. Trhové gruntův hned po západu slunce se zapovídají a průchodu svého míti nemají, lečby obě strany dobrovolně v tom sobě samy státi chtěly. G. XLI. I. Jednékaždé kaupené věci i všelijakého trhu grunt jest ten, aby věc prodaná kupujícímu dodána byla traditione, to jest, postaupením aneb dodáním. Prodavač věci prodané kupujícímu dodati a postaupiti má. II. Avšak obligatio venditionis, to jest, povinnost prodaje, tím k zrušení nepřichází, kdyby věc kaupená někomu dodána aneb kupec v ni hned vpuštěn nebyl. A protož někdy dává se arra, to jest, závdavek aneb peníz boží, to jest, litkup, aby jako svědek byl trhu pořádně vykonaného a jistého i dobrovol- ného stran o trh snešení. Při trzích někdy se dává závdavek aneb peníz boží etc., litkup, aby svědek byl trhu pořádného, a prodavač v něm státi povinen byl. G. XLII. I. Jakžby trh mezi prodavačem a kupcem pořádně se vy- konal, tehdy hned užitek i škoda tohoto gruntu aneb statku na kupujícího se vztáhne, by pak ještě kupec v držení gruntu a statku toho nevšel. Po trhu zajisté vykonaném a zavřeném všickni užitkové, škody a nebezpečenství věci kaupené náležeti a vztahovati se budau na kupujícího. Jako ku příkladu. Kdyby po vykonaném trhu díl domu toho anebo všecek se zbořil aneb shořal, aneb žeby v něm poklad nalezen byl; opět žeby pole, rolí, zahrady zvodněním pokaženy byly, díl jich odtržen a preč odtad zanešen byl, aneb žeby rumové a jiné nečistoty to všecko přikváčily; na vinicích kraupy škody by zdělaly, štěpí povětřím vyvráceno a pohubeno bylo; aneb žeby případností nějakau tíž gruntové zase k zlepšení přišli: tehdy užitkův i také škod gruntův těch účasten bude a je podniknauti musí ten, kdož
G. XXXVII—XLII. 217 G. XL. Trhové všelijakých gruntův času večerního aneb nočního, totižto hned po západu slunce, se zapovídají. A ti z mnohých příčin průchodu svého při právu míti nemají, lečby dobrovolně samy oboje strany v tom sobě státi a takové trhy sobě zdržeti chtěly. Trhové gruntův hned po západu slunce se zapovídají a průchodu svého míti nemají, lečby obě strany dobrovolně v tom sobě samy státi chtěly. G. XLI. I. Jednékaždé kaupené věci i všelijakého trhu grunt jest ten, aby věc prodaná kupujícímu dodána byla traditione, to jest, postaupením aneb dodáním. Prodavač věci prodané kupujícímu dodati a postaupiti má. II. Avšak obligatio venditionis, to jest, povinnost prodaje, tím k zrušení nepřichází, kdyby věc kaupená někomu dodána aneb kupec v ni hned vpuštěn nebyl. A protož někdy dává se arra, to jest, závdavek aneb peníz boží, to jest, litkup, aby jako svědek byl trhu pořádně vykonaného a jistého i dobrovol- ného stran o trh snešení. Při trzích někdy se dává závdavek aneb peníz boží etc., litkup, aby svědek byl trhu pořádného, a prodavač v něm státi povinen byl. G. XLII. I. Jakžby trh mezi prodavačem a kupcem pořádně se vy- konal, tehdy hned užitek i škoda tohoto gruntu aneb statku na kupujícího se vztáhne, by pak ještě kupec v držení gruntu a statku toho nevšel. Po trhu zajisté vykonaném a zavřeném všickni užitkové, škody a nebezpečenství věci kaupené náležeti a vztahovati se budau na kupujícího. Jako ku příkladu. Kdyby po vykonaném trhu díl domu toho anebo všecek se zbořil aneb shořal, aneb žeby v něm poklad nalezen byl; opět žeby pole, rolí, zahrady zvodněním pokaženy byly, díl jich odtržen a preč odtad zanešen byl, aneb žeby rumové a jiné nečistoty to všecko přikváčily; na vinicích kraupy škody by zdělaly, štěpí povětřím vyvráceno a pohubeno bylo; aneb žeby případností nějakau tíž gruntové zase k zlepšení přišli: tehdy užitkův i také škod gruntův těch účasten bude a je podniknauti musí ten, kdož
Strana 218
218 O trzích a správách. grunty takové trhem kaupil. Nebo škoda a nebezpečenství na toho vztahovati se má, na kohož také užitek připadnauti měl. II. Lečby to ukázáno bylo, že gruntové takoví lstí a pří- činau prodavače k zmaření, k zhoršení i k škodě takové přišli; aneb žeby prodavač, proti zůstání a snešení při trhu, v po- staupení takového gruntu zaumyslně kupci odtahy činil a na čas trhem uložený kupujícímu ho nepostaupil: tehdy tau pří- činau takové škody na prodavače vztaženy budau. Po vykonaném trhu hned užitek a škoda toho gruntu na kupujícího se vztahuje, by pak v držení ho ještě nevšel, leč by prodavač příčinu dal k škodě. H. XIX. G. XLIII. I. Při trhu veyminek jakýchžkoli sobě pozůstaví kupec a prodavač, při těch zachováni buďte a podle veyminek takových k sobě se chovejte. Podle veyminek, při trhu pozůstavených, kupec i prodavač k sobě se chovati mají. II. A prodavač, pozůstaví-li sobě té veyminky, jestli žeby v témž dni aneb v dalším některém času který jiný kupec co více nad summu při trhu zavřenau jemu přidati chtěl, aby toho užiti mohl: tehdy, našel-li by se jemu lepší kupec, vedle vey- minky v moci sobě pozůstavené, bude moci takový grunt svůj zamluvený jinému odprodati. A přední kupec, poněvadž to na odkladu a na veymince pozůstaveno bylo, nebude moci v tom jemu překážky činiti. Neb veyminky slušné, poctivé a možné svůj průchod při právě míti mají. III. Proto, že při všelijakých jednáních, námluvách, smlu- vách, trzích, jakýchžkoli veyminek aneb pokut lidé sobě po- zůstavují a mezi sebau je zavrau, při těch a takových veyminkách a pokutách zůstaveni budau. Veyminky a pokuty od stran snešené průchod svůj míti mají. G. XLIV. Někdy prodavač při trhu i to sobě vymíní, jestli žeby kupec na jistý čas a den závdavku aneb peněz mu nedal a ne- položil, aby z trhu toho sešlo. I nebude-li summa dána: trh
218 O trzích a správách. grunty takové trhem kaupil. Nebo škoda a nebezpečenství na toho vztahovati se má, na kohož také užitek připadnauti měl. II. Lečby to ukázáno bylo, že gruntové takoví lstí a pří- činau prodavače k zmaření, k zhoršení i k škodě takové přišli; aneb žeby prodavač, proti zůstání a snešení při trhu, v po- staupení takového gruntu zaumyslně kupci odtahy činil a na čas trhem uložený kupujícímu ho nepostaupil: tehdy tau pří- činau takové škody na prodavače vztaženy budau. Po vykonaném trhu hned užitek a škoda toho gruntu na kupujícího se vztahuje, by pak v držení ho ještě nevšel, leč by prodavač příčinu dal k škodě. H. XIX. G. XLIII. I. Při trhu veyminek jakýchžkoli sobě pozůstaví kupec a prodavač, při těch zachováni buďte a podle veyminek takových k sobě se chovejte. Podle veyminek, při trhu pozůstavených, kupec i prodavač k sobě se chovati mají. II. A prodavač, pozůstaví-li sobě té veyminky, jestli žeby v témž dni aneb v dalším některém času který jiný kupec co více nad summu při trhu zavřenau jemu přidati chtěl, aby toho užiti mohl: tehdy, našel-li by se jemu lepší kupec, vedle vey- minky v moci sobě pozůstavené, bude moci takový grunt svůj zamluvený jinému odprodati. A přední kupec, poněvadž to na odkladu a na veymince pozůstaveno bylo, nebude moci v tom jemu překážky činiti. Neb veyminky slušné, poctivé a možné svůj průchod při právě míti mají. III. Proto, že při všelijakých jednáních, námluvách, smlu- vách, trzích, jakýchžkoli veyminek aneb pokut lidé sobě po- zůstavují a mezi sebau je zavrau, při těch a takových veyminkách a pokutách zůstaveni budau. Veyminky a pokuty od stran snešené průchod svůj míti mají. G. XLIV. Někdy prodavač při trhu i to sobě vymíní, jestli žeby kupec na jistý čas a den závdavku aneb peněz mu nedal a ne- položil, aby z trhu toho sešlo. I nebude-li summa dána: trh
Strana 219
G. XLIII—XLVII. 219 veyminkau tau se rozejde a tak k přetržení přijde, prodavač pak při své věci zůstane. Veyminka dání závdavku na jistý čas a den nebude-li vyplněna, trh se rozejde a k přetržení přijde. G. XLV. Trh a prodaj s jistau veyminkau učiněný, tehdáž k svému utvrzení přichází, kdyžby veyminka také k vyplnění a k vyko- nání svému přišla. Pakliby veymínka k přetržení přišla, prodaj žádný nebude, ale s něho sejde. Veyminka při trhu učiněná nebude-li vyplněna, s trhu sejde. G. XLVI. I. Kdožby grunt aneb jiný statek městský komu trhem prodal, má mu zápisem kněh městských takového trhu a pro- daje pojistiti a potvrditi, a grunt aneb statek takový do kněh městských jemu vložiti; proto, že všelijací trhové gruntův měst- ských jinák k pořádnému stvrzení nepřicházejí, nežli toliko zápisy kněh městských, aneb pořádnými a stvrzenými od práva kšafty aneb smluvami svadebními, kdyžby smlauvy takové do kněh městských pořádně vešly, jakž o tom F. XXIV. po- loženo jest. Trh gruntu neb statku městského má se kněhami městskými od pro- davače stvrditi. II. Zase také gruntové a jiní městští statkové jinák dávati, prodávati, odcizovati, ani závady na ně uvozovati se nemohau, než toliko knihami městskými a kšafty pořádnými, jakž o tom na hoře též F. XXIV. a G. XVIII. šířeji dotčeno jest. Gruntové městští jinák se odcizovati, ani na ně závady uvozovány býti nemají, než kněhami městskými. G. XLVII. I. Jedenkaždý gruntův městských prodavač předkem po- vinností trhovau, potom týchž gruntův městských v knihy městské vkladem, správau do dne a do roka kupujícímu se zavazuje. Prodavač gruntu městského do dne a do roka kupce zastaupiti před naříkajícím má. II. Správa pak jest povinnost pocházející z podstaty kau- pení, kteraužto povinnost jedenkaždý gruntu prodavač podniknauti
G. XLIII—XLVII. 219 veyminkau tau se rozejde a tak k přetržení přijde, prodavač pak při své věci zůstane. Veyminka dání závdavku na jistý čas a den nebude-li vyplněna, trh se rozejde a k přetržení přijde. G. XLV. Trh a prodaj s jistau veyminkau učiněný, tehdáž k svému utvrzení přichází, kdyžby veyminka také k vyplnění a k vyko- nání svému přišla. Pakliby veymínka k přetržení přišla, prodaj žádný nebude, ale s něho sejde. Veyminka při trhu učiněná nebude-li vyplněna, s trhu sejde. G. XLVI. I. Kdožby grunt aneb jiný statek městský komu trhem prodal, má mu zápisem kněh městských takového trhu a pro- daje pojistiti a potvrditi, a grunt aneb statek takový do kněh městských jemu vložiti; proto, že všelijací trhové gruntův měst- ských jinák k pořádnému stvrzení nepřicházejí, nežli toliko zápisy kněh městských, aneb pořádnými a stvrzenými od práva kšafty aneb smluvami svadebními, kdyžby smlauvy takové do kněh městských pořádně vešly, jakž o tom F. XXIV. po- loženo jest. Trh gruntu neb statku městského má se kněhami městskými od pro- davače stvrditi. II. Zase také gruntové a jiní městští statkové jinák dávati, prodávati, odcizovati, ani závady na ně uvozovati se nemohau, než toliko knihami městskými a kšafty pořádnými, jakž o tom na hoře též F. XXIV. a G. XVIII. šířeji dotčeno jest. Gruntové městští jinák se odcizovati, ani na ně závady uvozovány býti nemají, než kněhami městskými. G. XLVII. I. Jedenkaždý gruntův městských prodavač předkem po- vinností trhovau, potom týchž gruntův městských v knihy městské vkladem, správau do dne a do roka kupujícímu se zavazuje. Prodavač gruntu městského do dne a do roka kupce zastaupiti před naříkajícím má. II. Správa pak jest povinnost pocházející z podstaty kau- pení, kteraužto povinnost jedenkaždý gruntu prodavač podniknauti
Strana 220
220 O trzích a správách. musí: tak že prodanau věc ve dni a v roce kupujícímu osvo- boditi má, by pak při trhu žádné mezi stranami o to důminky nebylo. A to při právě slove: Venditor emptori cautionem de evictione semper praestare debet, to jest, jedenkaždý prodavač povinen jest, kupce svého správau opatřiti. Kterážto správa to v sobě obsahuje. Jestli žeby takový grunt aneb statek závadný byl, aneb někdo k němu jakau spravedlnost se míti pravil: tehdy prodavač svého kupce v tom zastaupiti, závady všecky s gruntu toho svésti, grunt takový mu očistiti a škody pro tu příčinu vzešlé nahraditi povinen bude. Závady z gruntu svésti a grunt očistiti, i škody skrze to vzešlé na- hraditi povinen jest. G. XLVIII. I. Byl-li by v tom času držitel statku naříkán: k saukupu, to jest, k správci svému, aby ho v tom před naříkajícím zastaupil, hleděti a proto obsílati ho má. Kterýžto správce povinen bude, ho v tom zastaupiti a grunt ten očistiti. Držitel statku, ve dni a v roce bude-li od koho naříkán, saukupu, to jest, správci svému, dá znáti, aby ho zastaupil, což on učiniti má. II. Pakliby správce na obeslání se nedostavil a jemu gruntu neosvobodil, a on grunt takový prosaudil: k saukupu, to jest, k správci svému, o to hleděti a všeho toho i škodami na to vzešlými postíhati moci bude. Nebude-li pak, jsa obeslán správce, zastaupiti ho chtíti a on grunt prosaudí: všeho toho i s škodami na něm postíhati moci bude. III. Než, jestli žeby držitel gruntu sám o své ujmě, bez správcí svého v saud se dal, a to prosaudil: správce jemu správau potomně již dále povinen nebude. Bez správcí svého budeš-li se sauditi a prosaudíš grunt, on tobě ne- bude ničímž povinen. G. XLIX. Forma obyčejná zápisu trhovního na grunty městské. I. Jan Rotleb kaupil sobě, Kateřině manželce a dědicům svým dům ležící mezi domy Pavla Pežolta a Zigmunda Pytle obostranně (moci sobě k změnění tohoto zápisu pozůstaviv) od Buryana Jednorožce za sto kop grošův českých pražských, z auplna a do cela zaplacených, k jmění, držení a k dědičnému
220 O trzích a správách. musí: tak že prodanau věc ve dni a v roce kupujícímu osvo- boditi má, by pak při trhu žádné mezi stranami o to důminky nebylo. A to při právě slove: Venditor emptori cautionem de evictione semper praestare debet, to jest, jedenkaždý prodavač povinen jest, kupce svého správau opatřiti. Kterážto správa to v sobě obsahuje. Jestli žeby takový grunt aneb statek závadný byl, aneb někdo k němu jakau spravedlnost se míti pravil: tehdy prodavač svého kupce v tom zastaupiti, závady všecky s gruntu toho svésti, grunt takový mu očistiti a škody pro tu příčinu vzešlé nahraditi povinen bude. Závady z gruntu svésti a grunt očistiti, i škody skrze to vzešlé na- hraditi povinen jest. G. XLVIII. I. Byl-li by v tom času držitel statku naříkán: k saukupu, to jest, k správci svému, aby ho v tom před naříkajícím zastaupil, hleděti a proto obsílati ho má. Kterýžto správce povinen bude, ho v tom zastaupiti a grunt ten očistiti. Držitel statku, ve dni a v roce bude-li od koho naříkán, saukupu, to jest, správci svému, dá znáti, aby ho zastaupil, což on učiniti má. II. Pakliby správce na obeslání se nedostavil a jemu gruntu neosvobodil, a on grunt takový prosaudil: k saukupu, to jest, k správci svému, o to hleděti a všeho toho i škodami na to vzešlými postíhati moci bude. Nebude-li pak, jsa obeslán správce, zastaupiti ho chtíti a on grunt prosaudí: všeho toho i s škodami na něm postíhati moci bude. III. Než, jestli žeby držitel gruntu sám o své ujmě, bez správcí svého v saud se dal, a to prosaudil: správce jemu správau potomně již dále povinen nebude. Bez správcí svého budeš-li se sauditi a prosaudíš grunt, on tobě ne- bude ničímž povinen. G. XLIX. Forma obyčejná zápisu trhovního na grunty městské. I. Jan Rotleb kaupil sobě, Kateřině manželce a dědicům svým dům ležící mezi domy Pavla Pežolta a Zigmunda Pytle obostranně (moci sobě k změnění tohoto zápisu pozůstaviv) od Buryana Jednorožce za sto kop grošův českých pražských, z auplna a do cela zaplacených, k jmění, držení a k dědičnému
Strana 221
G. XLVIII—LI. 221 vládnutí tím vším právem, jakž on Buryan sám měl, držal a vládl. A slibuje spraviti podle práva městského. N. kaupil sobě, N. manželce a dědicům svým dům, ležící mezi domy N. a N. obostranně, od N. za N., z auplna a do cela zaplacených, k jmění, držení a dědičnému vládnutí tím vším právem, jakož on N. sám měl, držal a vládl. A slibuje spraviti podle práva městského. II. Pakliby zápis vztahoval se na placení rokův, tehdy takto se dokládá: „Jemužto zavdal padesáte kop grošův českých. Ostatek pak takto platiti má etc. A peníze penězům rukojmě jsau. Stalo se etc. Bude-li placení na roky, tedy takto: „Jemužto zavdal N. Ostatek pak takto platiti má, etc. A peníze penězům rukojmě jsau.“ G. L. I. Kdožkoli v zápisu svém moci sobě k změnění pozůstaví: tehdy, kdyžby potom se jemu líbilo, může takový zápis změniti a tu spravedlnost v zápisu obsaženau na jiného přenesti, nic jinák, než jakoby sobě zápis s místem vykonal. II. Tolikéž i ten zápis, jímžby otec kupuje sobě statek gruntovní, dětem, dědicům aneb manželce své podle sebe nětco toho zapsal a žádného z nich ze jména podle sebe do téhož zápisu nepojal, může se změniti. Zápis s pozůstavenau mocí, rovně jako s místem učiněný, nicméně i ten, do kteréhož ze jména manželka a dědicové pojatí nejsau, změniti se může. III. Než do kteréhožby zápisu osoby které ze jména po- jaty byly: ten a takový zápis bez vůle těch ze jména od něho v zápis pojatých měniti se nemůže. Zápis, do něhož někdo ze jména jest pojatý, měniti se nemůže bez povolení do něho pojatého. G. LI. Odpor chtěl-li by kdo učiniti kterému zápisu do kněh městských vloženému (krom kšaftův a příbuzenstvím v trhy vkračování) a pravil by takový zápis býti k ublížení své spra- vedlnosti: má a povinen bude ve dni a v roce k tomu se i ohlásiti i k místu sobě to přivesti. Odpor klásti chtěje zápisu do kněh vloženému, má se k němu ve dni a v roce ohlásiti a k místu sobě to vésti.
G. XLVIII—LI. 221 vládnutí tím vším právem, jakž on Buryan sám měl, držal a vládl. A slibuje spraviti podle práva městského. N. kaupil sobě, N. manželce a dědicům svým dům, ležící mezi domy N. a N. obostranně, od N. za N., z auplna a do cela zaplacených, k jmění, držení a dědičnému vládnutí tím vším právem, jakož on N. sám měl, držal a vládl. A slibuje spraviti podle práva městského. II. Pakliby zápis vztahoval se na placení rokův, tehdy takto se dokládá: „Jemužto zavdal padesáte kop grošův českých. Ostatek pak takto platiti má etc. A peníze penězům rukojmě jsau. Stalo se etc. Bude-li placení na roky, tedy takto: „Jemužto zavdal N. Ostatek pak takto platiti má, etc. A peníze penězům rukojmě jsau.“ G. L. I. Kdožkoli v zápisu svém moci sobě k změnění pozůstaví: tehdy, kdyžby potom se jemu líbilo, může takový zápis změniti a tu spravedlnost v zápisu obsaženau na jiného přenesti, nic jinák, než jakoby sobě zápis s místem vykonal. II. Tolikéž i ten zápis, jímžby otec kupuje sobě statek gruntovní, dětem, dědicům aneb manželce své podle sebe nětco toho zapsal a žádného z nich ze jména podle sebe do téhož zápisu nepojal, může se změniti. Zápis s pozůstavenau mocí, rovně jako s místem učiněný, nicméně i ten, do kteréhož ze jména manželka a dědicové pojatí nejsau, změniti se může. III. Než do kteréhožby zápisu osoby které ze jména po- jaty byly: ten a takový zápis bez vůle těch ze jména od něho v zápis pojatých měniti se nemůže. Zápis, do něhož někdo ze jména jest pojatý, měniti se nemůže bez povolení do něho pojatého. G. LI. Odpor chtěl-li by kdo učiniti kterému zápisu do kněh městských vloženému (krom kšaftův a příbuzenstvím v trhy vkračování) a pravil by takový zápis býti k ublížení své spra- vedlnosti: má a povinen bude ve dni a v roce k tomu se i ohlásiti i k místu sobě to přivesti. Odpor klásti chtěje zápisu do kněh vloženému, má se k němu ve dni a v roce ohlásiti a k místu sobě to vésti.
Strana 222
222 O trzích a správách. H. I. I. Závdavek byl-li by komu vyplněn vedle trhového po- zůstání aneb zápisu kněh městských za kterýžkoli grunt; a ten, kdožby takový grunt kaupil a držel, peněz ostatních vedle rokův v zápisu položených platiti by zanedbával: prodavač, jemuž na gruntu tom peníze náležejí, aneb dědic jeho může se zase pro neplacení peněz gruntovních gruntu toho pořádem práva zmoc- niti, to jest, hned dědičně právem v něj uvázati. A tak držitel gruntu o závdavek i o jiné své peníze již vyplněné přijde; proto, že zavdání a vyplněné již peníze, vedle pokuty v zápisu položené, nevyplněným penězům rukojemstvím se zavázaly. II. A protož, kdožby po vyjití času a rozkazu od práva učiněného do dvau nedělí prodávajícímu peněz gruntovních nedal a nezaplatil: na grunt ten ne zvod, ale zmocnění saukupovi se propustí; proto, že k gruntovním penězům ne zvodem, ale zmocněním se dopomáhá. A již žádných dalších odtahův aneb od práva rozkazův do třetího dne aneb do západu slunce (jako v jiných přech a spravedlnostech od práva stranám se dějí) po vyjití dvau nedělí a peněz gruntovních nepoložení ten, kdož peněz gruntovních nevyplnil, ať neočekává. Držitel gruntu zanedbává-li peněz gruntovních po rozkazu, z práva do dvau nedělí sobě učiněném, platiti: prodavač právem se může gruntu toho zmocniti, to jest, hned dědičně v něj uvázati, a tak držitel o závdavek i jiné vyplněné peníze přijde. G. III. Aniž tu rozkazův právních do třetího dne a do západu slunce kdo má očekávati. H. II. Cožkoli kdo kaupí, toho všeho tím právem a v té spra- vedlnosti má a bude moci požívati, jako předek jeho, od něhož to kaupil; a nic méně, ani veyše. Nemo enim plus juris in alium transferre potest, quam ipse habuit, to jest, nebo jeden druhému většího práva ani spravedlnosti nemůže postaupiti ani na něho převesti, než toliko tak a potud, pokudž prvé jeho samého to bylo a samému to náleželo. A protož v zápisích trhových ne bez příčiny ta clausula se dostavuje: „Tím vším právem, jakž sám měl, držel a vládl. Cožkoli kdo kaupí, toho všeho tím právem a v té spravedlnosti má a bude moci požívati, jako předek jeho, a nic méně, ani vayše.
222 O trzích a správách. H. I. I. Závdavek byl-li by komu vyplněn vedle trhového po- zůstání aneb zápisu kněh městských za kterýžkoli grunt; a ten, kdožby takový grunt kaupil a držel, peněz ostatních vedle rokův v zápisu položených platiti by zanedbával: prodavač, jemuž na gruntu tom peníze náležejí, aneb dědic jeho může se zase pro neplacení peněz gruntovních gruntu toho pořádem práva zmoc- niti, to jest, hned dědičně právem v něj uvázati. A tak držitel gruntu o závdavek i o jiné své peníze již vyplněné přijde; proto, že zavdání a vyplněné již peníze, vedle pokuty v zápisu položené, nevyplněným penězům rukojemstvím se zavázaly. II. A protož, kdožby po vyjití času a rozkazu od práva učiněného do dvau nedělí prodávajícímu peněz gruntovních nedal a nezaplatil: na grunt ten ne zvod, ale zmocnění saukupovi se propustí; proto, že k gruntovním penězům ne zvodem, ale zmocněním se dopomáhá. A již žádných dalších odtahův aneb od práva rozkazův do třetího dne aneb do západu slunce (jako v jiných přech a spravedlnostech od práva stranám se dějí) po vyjití dvau nedělí a peněz gruntovních nepoložení ten, kdož peněz gruntovních nevyplnil, ať neočekává. Držitel gruntu zanedbává-li peněz gruntovních po rozkazu, z práva do dvau nedělí sobě učiněném, platiti: prodavač právem se může gruntu toho zmocniti, to jest, hned dědičně v něj uvázati, a tak držitel o závdavek i jiné vyplněné peníze přijde. G. III. Aniž tu rozkazův právních do třetího dne a do západu slunce kdo má očekávati. H. II. Cožkoli kdo kaupí, toho všeho tím právem a v té spra- vedlnosti má a bude moci požívati, jako předek jeho, od něhož to kaupil; a nic méně, ani veyše. Nemo enim plus juris in alium transferre potest, quam ipse habuit, to jest, nebo jeden druhému většího práva ani spravedlnosti nemůže postaupiti ani na něho převesti, než toliko tak a potud, pokudž prvé jeho samého to bylo a samému to náleželo. A protož v zápisích trhových ne bez příčiny ta clausula se dostavuje: „Tím vším právem, jakž sám měl, držel a vládl. Cožkoli kdo kaupí, toho všeho tím právem a v té spravedlnosti má a bude moci požívati, jako předek jeho, a nic méně, ani vayše.
Strana 223
H. I—IV. 223 H. III. Prodaj a kaupení, jakož dobrovolným stran snešením se utvrzuje, tak také odporným obojí strany dobrovolným uvolením aneb povolením se rozchází. Neb věc obyčejná a přirozená jest, aby jednakaždá věc, čímž k ztvrzení přichází, tím také k rozvázaní a jako k roztržení přijíti mohla. Naturale est, unumquodque eodem vinculo dissolui, quo colligatum est. Trh, jak dobrovolným stran snešením se utvrzuje, tak odporným obojí strany dobrovolným uvolením se rozchází. H. IV. I. Trh a prodaj domu bude-li pořádně s dobrovolným stran snešením vykonán, a některá strana v takovém trhu státi by nechtěla: pokutau druhé straně pětimecítma kop grošův Če- ských povinna bude, anebo takovau, kteráž by od práva dle velikosti summy trhové za spravedlivau uvážena byla. Strana, kteráby v trhu vykonalém státi nechtěla, bude druhé dáti po- vinna pětmecítma kop grošův Českých aneb summu, kterážby od práva podle velikosti summy trhové za spravedlivau uvážena byla. II. A v tauž pokutu upadne ten, kdožby grunt jeden aneb jednu věc dvěma prodával. A pokuta ta bude tomu dána, s nímžby prvé trh pořádně zavřel. A nicméně trh takový, ač nebylo-li by žádné jiné překážky, své utvrzení jakožto po- řádný vezme. V tauž pokutu upadne, kdožby grunt jeden aneb jednu věc dvěma prodával. A nicméně trh pořádný průchod svůj míti bude. III. Pakliby kdo, po zavření a vykonání trhu pořádného, o který koli grunt a statek městský tau příčinau z trhu se vy- tahoval, žeby peněz neměl, jimižby závdavek aneb placení mohl zastati: tehdy, poněvadž jest se všetečně v trh takový dal na ublížení a posměch gruntu sauseda svého, ten také v tauž po- kutu pětimecítma kop grošův Českých, aneb právem spravedlivě uváženau, upadne a ji tomu, s kýmž trh vykonal a pořádně zavřel, propadne. A nemohl-li by s ni býti, tehdy místo ní za tři měsíce pořád zběhlé u vězení držán býti má. Též i ten upadne v tu pokutu, kdoby se tím, že na závdavek peněz nemá, z vykonaného trhu vytáhnauti chtěl. Pakliby nemohl s tu summu býti, místo ní za tři měsíce u vězení má držán býti.
H. I—IV. 223 H. III. Prodaj a kaupení, jakož dobrovolným stran snešením se utvrzuje, tak také odporným obojí strany dobrovolným uvolením aneb povolením se rozchází. Neb věc obyčejná a přirozená jest, aby jednakaždá věc, čímž k ztvrzení přichází, tím také k rozvázaní a jako k roztržení přijíti mohla. Naturale est, unumquodque eodem vinculo dissolui, quo colligatum est. Trh, jak dobrovolným stran snešením se utvrzuje, tak odporným obojí strany dobrovolným uvolením se rozchází. H. IV. I. Trh a prodaj domu bude-li pořádně s dobrovolným stran snešením vykonán, a některá strana v takovém trhu státi by nechtěla: pokutau druhé straně pětimecítma kop grošův Če- ských povinna bude, anebo takovau, kteráž by od práva dle velikosti summy trhové za spravedlivau uvážena byla. Strana, kteráby v trhu vykonalém státi nechtěla, bude druhé dáti po- vinna pětmecítma kop grošův Českých aneb summu, kterážby od práva podle velikosti summy trhové za spravedlivau uvážena byla. II. A v tauž pokutu upadne ten, kdožby grunt jeden aneb jednu věc dvěma prodával. A pokuta ta bude tomu dána, s nímžby prvé trh pořádně zavřel. A nicméně trh takový, ač nebylo-li by žádné jiné překážky, své utvrzení jakožto po- řádný vezme. V tauž pokutu upadne, kdožby grunt jeden aneb jednu věc dvěma prodával. A nicméně trh pořádný průchod svůj míti bude. III. Pakliby kdo, po zavření a vykonání trhu pořádného, o který koli grunt a statek městský tau příčinau z trhu se vy- tahoval, žeby peněz neměl, jimižby závdavek aneb placení mohl zastati: tehdy, poněvadž jest se všetečně v trh takový dal na ublížení a posměch gruntu sauseda svého, ten také v tauž po- kutu pětimecítma kop grošův Českých, aneb právem spravedlivě uváženau, upadne a ji tomu, s kýmž trh vykonal a pořádně zavřel, propadne. A nemohl-li by s ni býti, tehdy místo ní za tři měsíce pořád zběhlé u vězení držán býti má. Též i ten upadne v tu pokutu, kdoby se tím, že na závdavek peněz nemá, z vykonaného trhu vytáhnauti chtěl. Pakliby nemohl s tu summu býti, místo ní za tři měsíce u vězení má držán býti.
Strana 224
224 O trzích a správách. H. V. Po prodaji domu obyčejným právem, cožby hřebem přibito bylo, to kupujícímu náleží. Lečby ze jména které věci při trhu od prodavače byly vymíněny: ty podle vyslovených vey- minek při svém spůsobu zůstaňte. Co hřebem přibito v domu prodaném, kupujícímu náleží, lečby ze jména některé věci od prodavače byly vymíněny. H. VI. Prodal-li by kdo dům aneb jinau věc, kterážby dvěma společně náležela: prodaj k dílu, a na díl toliko prodávajícího se vztáhne, kterýžby z podílu jakožto věci společní měl a mohl na něho potomně přijíti. Však bude-li chtíti společník jeho v trh ten vkročiti, to bude moci učiniti. Z společníkův prodá-li co jeden, prodaj na jeho díl toliko se vztáhne. Však společník, bude-li chtíti na ten trh vkročiti, to bude moci učiniti. H. VII. Náležela-li by která věc dvěma, třem aneb většímu počtu, a jeden by z nich při přítomnosti všech prodával, a žádný by trhu překážky nečinil, ani se neozval: takové zamlčení a trpěli- vost vztáhne se ke škodě jich a položeno bude při právě za pořádné k trhu takovému povolení. Společník prodává-li co v přítomnosti všech společníkův, a žádný by tomu překážky nečinil: takové jich zamlčení počteno bude za povolení. H. VIII. I. Povinnost na prodavače tato náleží, aby grunt aneb tu věc, kteraužby druhému měl a chtěl prodati, ukázal, jmeno- val a vyslovil demonstrative, to jest, na oko ukázal a, jako prstem vyměře, obmezil. Jako ku příkladu. „Toto pole potud a s tímto tobě prodávám“. „Dům tento, tak jakž jej nyní vidíš, ve všech čtyřech úhlech se vším tobě prodávám, krom že sobě toto vyvěňuji“. „Tohoto vola aneb tuto krávu tobě prodávám" etc. Povinen jest prodavač tu věc, kterau prodati chce, na oko ukázati i jako prstem vyměřenau obmeziti. II. Comprehensive, to jest, zahrnutím aneb záhrnkem, jinák collective prodávati slove, když jeden druhému ne jednukaždau věc obzvláštně na oko při prodaji ukazuje, ale auhrnkem jistý počet jmenuje. Jako ku příkladu. „Tisíc krokví aneb latí tobě
224 O trzích a správách. H. V. Po prodaji domu obyčejným právem, cožby hřebem přibito bylo, to kupujícímu náleží. Lečby ze jména které věci při trhu od prodavače byly vymíněny: ty podle vyslovených vey- minek při svém spůsobu zůstaňte. Co hřebem přibito v domu prodaném, kupujícímu náleží, lečby ze jména některé věci od prodavače byly vymíněny. H. VI. Prodal-li by kdo dům aneb jinau věc, kterážby dvěma společně náležela: prodaj k dílu, a na díl toliko prodávajícího se vztáhne, kterýžby z podílu jakožto věci společní měl a mohl na něho potomně přijíti. Však bude-li chtíti společník jeho v trh ten vkročiti, to bude moci učiniti. Z společníkův prodá-li co jeden, prodaj na jeho díl toliko se vztáhne. Však společník, bude-li chtíti na ten trh vkročiti, to bude moci učiniti. H. VII. Náležela-li by která věc dvěma, třem aneb většímu počtu, a jeden by z nich při přítomnosti všech prodával, a žádný by trhu překážky nečinil, ani se neozval: takové zamlčení a trpěli- vost vztáhne se ke škodě jich a položeno bude při právě za pořádné k trhu takovému povolení. Společník prodává-li co v přítomnosti všech společníkův, a žádný by tomu překážky nečinil: takové jich zamlčení počteno bude za povolení. H. VIII. I. Povinnost na prodavače tato náleží, aby grunt aneb tu věc, kteraužby druhému měl a chtěl prodati, ukázal, jmeno- val a vyslovil demonstrative, to jest, na oko ukázal a, jako prstem vyměře, obmezil. Jako ku příkladu. „Toto pole potud a s tímto tobě prodávám“. „Dům tento, tak jakž jej nyní vidíš, ve všech čtyřech úhlech se vším tobě prodávám, krom že sobě toto vyvěňuji“. „Tohoto vola aneb tuto krávu tobě prodávám" etc. Povinen jest prodavač tu věc, kterau prodati chce, na oko ukázati i jako prstem vyměřenau obmeziti. II. Comprehensive, to jest, zahrnutím aneb záhrnkem, jinák collective prodávati slove, když jeden druhému ne jednukaždau věc obzvláštně na oko při prodaji ukazuje, ale auhrnkem jistý počet jmenuje. Jako ku příkladu. „Tisíc krokví aneb latí tobě
Strana 225
H. V—XI. 225 prodávám aneb pauštím za deset zlatých.“ „Sto volů v stádu mém za osm set tolarů.“ „Šindele padesáte kop za čtyry to- lary“ etc. Tu, ačkoli jednakaždá věc při takovém prodaji ob- zvláštně na oko od prodavače kupci ukázána nebývá: však jednékaždé té věci spůsob rozumem se obsahuje. A protož trh pořádný bude a kupec, z auplna do takového počtu věci kaupené k sobě přijma, zaplatiti je povinen bude. Jináč prodaj jest, když se nětco auhrnkem prodává, a nepotřebuje očitého spatření; jako, kdyby kdo prodal tisíc latí za šest zlatých. H. IX. Při prodaji gruntův, jestli že bych tobě jisté obmezení na oko ukázal, ku příkladu takto: „Toto mé pole potud a do těchto mezí se vztahuje, a v svém okrlšku takto leží, a [vinice] drží v sobě dvanácte strychův míry; a po zavřeném trhu dvau lánův na poli, ani dvanácti strychův na vinici z auplna by se najíti ani vyměřiti nemohlo: poněvadž jsi na ukázaném okrlšku a ob- mezeném placu téhož pole aneb vinice přestal, a ne na vyměření jejich, správa taková ne na lány ani na strychy, ale toliko na ukázaný při trhu okršlek vztáhnauti se má. Kupuješ-li pole na jistau míru, o kterémž prodavač oznamuje a po- ložení vykazuje, dej je vyměřiti; jinák, nenajde-li se ta míra, tvá bude vina, že si na očitém vykázaní přestal a toho pole vyměřiti nedal. H. X. Při kaupi a prodaji by jaký omyl při jménu některé věci byl: však když pochybnosti žádné není při též věci, kteráž se kupuje, trh k vykonání svému přichází. (Do slova.) H. XI. I. Kradenau věc kaupil-li by kdo, nevěda, by byla kradená: trh pořádný jest. Však ten, kdož kaupil, saukupa, od něhož kaupil, jmenovati aneb postaviti povinen bude, aby krádež tudy k vyhledání přišla. Kradenau věc, nevěda, by kradená byla, kdo kaupil: trh pořádný jest; však kupec saukupa postaviti povinen jest. II. A dotklo-li by se osoby nepodezřelé, ale dobře na po- ctivosti zachovalé, kterážby k saukupu bezelstně přijíti nemohla, Práva městská. 15
H. V—XI. 225 prodávám aneb pauštím za deset zlatých.“ „Sto volů v stádu mém za osm set tolarů.“ „Šindele padesáte kop za čtyry to- lary“ etc. Tu, ačkoli jednakaždá věc při takovém prodaji ob- zvláštně na oko od prodavače kupci ukázána nebývá: však jednékaždé té věci spůsob rozumem se obsahuje. A protož trh pořádný bude a kupec, z auplna do takového počtu věci kaupené k sobě přijma, zaplatiti je povinen bude. Jináč prodaj jest, když se nětco auhrnkem prodává, a nepotřebuje očitého spatření; jako, kdyby kdo prodal tisíc latí za šest zlatých. H. IX. Při prodaji gruntův, jestli že bych tobě jisté obmezení na oko ukázal, ku příkladu takto: „Toto mé pole potud a do těchto mezí se vztahuje, a v svém okrlšku takto leží, a [vinice] drží v sobě dvanácte strychův míry; a po zavřeném trhu dvau lánův na poli, ani dvanácti strychův na vinici z auplna by se najíti ani vyměřiti nemohlo: poněvadž jsi na ukázaném okrlšku a ob- mezeném placu téhož pole aneb vinice přestal, a ne na vyměření jejich, správa taková ne na lány ani na strychy, ale toliko na ukázaný při trhu okršlek vztáhnauti se má. Kupuješ-li pole na jistau míru, o kterémž prodavač oznamuje a po- ložení vykazuje, dej je vyměřiti; jinák, nenajde-li se ta míra, tvá bude vina, že si na očitém vykázaní přestal a toho pole vyměřiti nedal. H. X. Při kaupi a prodaji by jaký omyl při jménu některé věci byl: však když pochybnosti žádné není při též věci, kteráž se kupuje, trh k vykonání svému přichází. (Do slova.) H. XI. I. Kradenau věc kaupil-li by kdo, nevěda, by byla kradená: trh pořádný jest. Však ten, kdož kaupil, saukupa, od něhož kaupil, jmenovati aneb postaviti povinen bude, aby krádež tudy k vyhledání přišla. Kradenau věc, nevěda, by kradená byla, kdo kaupil: trh pořádný jest; však kupec saukupa postaviti povinen jest. II. A dotklo-li by se osoby nepodezřelé, ale dobře na po- ctivosti zachovalé, kterážby k saukupu bezelstně přijíti nemohla, Práva městská. 15
Strana 226
226 O trzích a správách. ani jmenovati ho neuměla: tehdy bez záplaty věc kradenau tomu, číž byla, navrátiti povinna bude. A však na poctivosti své ujmy proto neponese. Osoba nepodezřelá, saukupa krádeže míti nemohauc, krádež darmo navrátí; však na poctivosti své ujmy proto neponese. III. Než kdožby, věda věc býti kradenau, ji kaupil aneb prodal, ten vinu i pokutu krádeže ua sebe uvede. Věc kradenau, věda o tom, kdoby kaupil neb prodal, vinu pokutu krádeže na sebe uvede. H. XII. Prodavač nechtěl-li by kupci věci kaupené dodati, ani v moc jeho propustiti, aneb jemu jí postaupiti, přijma peníze aneb záplatu, aneb žeby mu kupec peníze, o kteréž se při trhu snesli, rád dáti a položiti chtěl: tehdy kupec prodavače bude moci před právo obeslati, aby dosti učinil a statku jemu po- staupil aneb věc od něho kaupenau v moc vydal s nahražením škod, kteréžby vzal pro příčinu takového odtahu, že jest mu kaupené věci tak dlauho dodati a postaupiti nechtěl. Prodavač, nechtěl-li by prodané věci kupci postaupiti aneb dodati, buď k právu obeslán; a to učiniti musí, také i škody vynahraditi. H. XIII. Kdož koně prodává, patrně a upřímně kupujícímu o tomto čtverém oznámiti povinen jest. Jedno, jest-li kůň svobodný a nekradený. Druhé, jest-li deychavičný. Třetí, jest-li ozhřivý, a čtvrté, jest-li namožený. Jestli žeby kdo vady tyto při prodaji koně zatajil, a některá po zavření trhu do třetího dne pořád zběhlého při témž koni nalezena a přísežnými koníři a v jiných městech skrze přísežné aneb v takových věcech rozumné lidi uznána byla: prodavač koně zase přijíti a peníze kupci navrátiti povinen bude. Kdo prodává koně, povinen jest patrně a upřímně oznámiti: Jedno, jest-li svobodný a nekradený. Druhé, jestli deychavičný. Třetí, jest-li uhřivý. Čtvrté, jest-li namožený. Zatají-li co toho, a někderý ten nedostatek při koni do třetího dne by se našel: prodavač kůň zase přijíti a peníze na- vrátiti povinen bude. H. XIV. I. Byly-li by věci mé, a já dal bych někomu moc, aby je prodal vedle možnosti a libosti své, jako bych já sám to
226 O trzích a správách. ani jmenovati ho neuměla: tehdy bez záplaty věc kradenau tomu, číž byla, navrátiti povinna bude. A však na poctivosti své ujmy proto neponese. Osoba nepodezřelá, saukupa krádeže míti nemohauc, krádež darmo navrátí; však na poctivosti své ujmy proto neponese. III. Než kdožby, věda věc býti kradenau, ji kaupil aneb prodal, ten vinu i pokutu krádeže ua sebe uvede. Věc kradenau, věda o tom, kdoby kaupil neb prodal, vinu pokutu krádeže na sebe uvede. H. XII. Prodavač nechtěl-li by kupci věci kaupené dodati, ani v moc jeho propustiti, aneb jemu jí postaupiti, přijma peníze aneb záplatu, aneb žeby mu kupec peníze, o kteréž se při trhu snesli, rád dáti a položiti chtěl: tehdy kupec prodavače bude moci před právo obeslati, aby dosti učinil a statku jemu po- staupil aneb věc od něho kaupenau v moc vydal s nahražením škod, kteréžby vzal pro příčinu takového odtahu, že jest mu kaupené věci tak dlauho dodati a postaupiti nechtěl. Prodavač, nechtěl-li by prodané věci kupci postaupiti aneb dodati, buď k právu obeslán; a to učiniti musí, také i škody vynahraditi. H. XIII. Kdož koně prodává, patrně a upřímně kupujícímu o tomto čtverém oznámiti povinen jest. Jedno, jest-li kůň svobodný a nekradený. Druhé, jest-li deychavičný. Třetí, jest-li ozhřivý, a čtvrté, jest-li namožený. Jestli žeby kdo vady tyto při prodaji koně zatajil, a některá po zavření trhu do třetího dne pořád zběhlého při témž koni nalezena a přísežnými koníři a v jiných městech skrze přísežné aneb v takových věcech rozumné lidi uznána byla: prodavač koně zase přijíti a peníze kupci navrátiti povinen bude. Kdo prodává koně, povinen jest patrně a upřímně oznámiti: Jedno, jest-li svobodný a nekradený. Druhé, jestli deychavičný. Třetí, jest-li uhřivý. Čtvrté, jest-li namožený. Zatají-li co toho, a někderý ten nedostatek při koni do třetího dne by se našel: prodavač kůň zase přijíti a peníze na- vrátiti povinen bude. H. XIV. I. Byly-li by věci mé, a já dal bych někomu moc, aby je prodal vedle možnosti a libosti své, jako bych já sám to
Strana 227
H. XII—XVI. 227 vykonati mohl: kdož je kaupí v tom času, pokudž poručení aneb mocnost má na to se vztahovala, trhu jakožto pořádného vedle práva užive. II. Zase, prodala-li by žena aneb služebník některé věci pána bez jeho vědomí a povolení: žádný prodaj ten pořádný nebude, lečby pán trhu takového povolením svým potvrdil. Poručník od tebe zřízený prodá-li věc tvau podle poručení, trh bude pořádný; než žena aneb služebník prodá-li co bez vědomí a povolení pána, prodaj nepořádný bude. H. XV. Kdožby dobrau měrau a dobrú věrau, to jest, z pravé upřímnosti od nepořádného pána, kteréhož nadál se býti po- řádným pánem a gruntu některého držitelem, kaupil nějaký grunt aneb nětco jiného; aneb jinými slušnými prostředky, jakožto freymarkem, postaupením, odkázaním, dáním takový grunt žeby mu se dostal, a onby dobrau měrau gruntu takového v držení justo titulo vešel; a potom našel by se pořádný a pravý téhož gruntu pán; ten pak, kdožby to kaupil aneb jemu se toho tak dostalo, z držení takového gruntu pořádem práva by vyveden byl: tehdy z přirozeného rozumu a spravedlnosti za slušné se uznává, aby všech a všelijakých důchodův i užitkův, kteréž z toho gruntu v tom času držení svého bral, za práci a péči svau požil. Než ten toho neužive, ani užiti moci nebude, kterýžby vědomě cizí grunty kupoval a jich v držení vcházel. Kdoby nevědomě dobrau měrau cizí grunt kaupil, aneb jeho v po- řádné držení vešel, a potomby od pravého držitele pořádem práva z toho gruntu vyveden byl: co ho požil, to při něm zůstane. Než kdoby vědomě cizí grunt kupoval, ten toho nepožive. H. XVI. I. Slove pak v právích bonae fidei possessor, to jest, po- řádný gruntu držitel, člověk ten, kterýž z upřímnosti kaupením aneb jiným prostředkem v držení statku některého vešel a v držení jeho pořádném zůstává. Pořádný držitel jest, kterýž upřímným kaupením neb jiným prostřed- kem v držení statku někderého vešel a v držení jeho zůstává. II. Jako zase na odpor malae fidei possessor, to jest, ne- pořádný gruntu aneb jiné věci držitel a pán, kterýž v držení a 15*
H. XII—XVI. 227 vykonati mohl: kdož je kaupí v tom času, pokudž poručení aneb mocnost má na to se vztahovala, trhu jakožto pořádného vedle práva užive. II. Zase, prodala-li by žena aneb služebník některé věci pána bez jeho vědomí a povolení: žádný prodaj ten pořádný nebude, lečby pán trhu takového povolením svým potvrdil. Poručník od tebe zřízený prodá-li věc tvau podle poručení, trh bude pořádný; než žena aneb služebník prodá-li co bez vědomí a povolení pána, prodaj nepořádný bude. H. XV. Kdožby dobrau měrau a dobrú věrau, to jest, z pravé upřímnosti od nepořádného pána, kteréhož nadál se býti po- řádným pánem a gruntu některého držitelem, kaupil nějaký grunt aneb nětco jiného; aneb jinými slušnými prostředky, jakožto freymarkem, postaupením, odkázaním, dáním takový grunt žeby mu se dostal, a onby dobrau měrau gruntu takového v držení justo titulo vešel; a potom našel by se pořádný a pravý téhož gruntu pán; ten pak, kdožby to kaupil aneb jemu se toho tak dostalo, z držení takového gruntu pořádem práva by vyveden byl: tehdy z přirozeného rozumu a spravedlnosti za slušné se uznává, aby všech a všelijakých důchodův i užitkův, kteréž z toho gruntu v tom času držení svého bral, za práci a péči svau požil. Než ten toho neužive, ani užiti moci nebude, kterýžby vědomě cizí grunty kupoval a jich v držení vcházel. Kdoby nevědomě dobrau měrau cizí grunt kaupil, aneb jeho v po- řádné držení vešel, a potomby od pravého držitele pořádem práva z toho gruntu vyveden byl: co ho požil, to při něm zůstane. Než kdoby vědomě cizí grunt kupoval, ten toho nepožive. H. XVI. I. Slove pak v právích bonae fidei possessor, to jest, po- řádný gruntu držitel, člověk ten, kterýž z upřímnosti kaupením aneb jiným prostředkem v držení statku některého vešel a v držení jeho pořádném zůstává. Pořádný držitel jest, kterýž upřímným kaupením neb jiným prostřed- kem v držení statku někderého vešel a v držení jeho zůstává. II. Jako zase na odpor malae fidei possessor, to jest, ne- pořádný gruntu aneb jiné věci držitel a pán, kterýž v držení a 15*
Strana 228
228 O trzích a správách. statku cizího vešel, nemoha téhož statku pořádně sobě zděditi; aneb že jest takového statku od nepořádného dosáhl držitele item, že ho v držení vešel bez pořádného titule; item, že jej kaupil od toho, kterýž statku toho nikdyž pořádným pánem nebyl. A o takovém právní jest regula: Malae fidei possessor nunquam praescribit, nepořádný jakéhož koli statku držitel vydržením let sobě ho nezděďuje, jakož o tom jinde po- loženo jest. III. Lečby ti, kterýmž statkové takoví spravedlivě náleželi, jsauce přítomni, to jest, pod tím právem, aneb sirotci, přijdauce k letům, v času od práva vyměřeném nic tomu neříkali: tehdy, poněvadž jednomukaždému vlastní obmeškání jeho bývá ško- dlivé, takovau svau nedbánlivau trpělivostí spravedlnost svau promlčuje. Nepořádný držitel, který cizí statek bez pořádného titule drží a jeho sobě pořádně zděditi nemůže, leč nedbánlivostí těch, kterýmž takový statek spravedlivě náleží, že, jsauce přítomni, aneb sirotci, přijdauce k letům, v času od práva vyměřeném nic tomu neříkali. H. XVII. I. Prodává-li se dědina, pšenicí aneb jakýmkoli jiným obilím ositá, a při trhu o pšenici aneb o tom obilí žádné by důminky nebylo, že se i s gruntem kupujícímu prodává: tehdy takové obilí při prodavači a grunt samý holý při kupujícím zůstaň. Kupuješ-li dědinu, jakým koli obilím ositau, a při trhu by žádné dů- minky o tom obilí nebylo: tehdy obilí při prodavači a grunt samý holý při kupujícím zůstaň. II. Ale, když se kráva aneb klisna březí prodává, což se potom z té klisny aneb krávy urodí, kupujícímu náležeti bude. Ale když se kráva neb klisna březí prodává, což se z ní urodí, ku- pujícímu náležeti bude. H. XVIII. I. Při všelijakých trzích, kaupení a prodajích pro přetržení budaucích nesnází, prodavači a kupci veyminky sobě patrné činiti mají, podle kterýchžto zachováni budau. Při trzích prodavač i kupec patrné veyminky sobě čiňte, a podle nich zachováni budete.
228 O trzích a správách. statku cizího vešel, nemoha téhož statku pořádně sobě zděditi; aneb že jest takového statku od nepořádného dosáhl držitele item, že ho v držení vešel bez pořádného titule; item, že jej kaupil od toho, kterýž statku toho nikdyž pořádným pánem nebyl. A o takovém právní jest regula: Malae fidei possessor nunquam praescribit, nepořádný jakéhož koli statku držitel vydržením let sobě ho nezděďuje, jakož o tom jinde po- loženo jest. III. Lečby ti, kterýmž statkové takoví spravedlivě náleželi, jsauce přítomni, to jest, pod tím právem, aneb sirotci, přijdauce k letům, v času od práva vyměřeném nic tomu neříkali: tehdy, poněvadž jednomukaždému vlastní obmeškání jeho bývá ško- dlivé, takovau svau nedbánlivau trpělivostí spravedlnost svau promlčuje. Nepořádný držitel, který cizí statek bez pořádného titule drží a jeho sobě pořádně zděditi nemůže, leč nedbánlivostí těch, kterýmž takový statek spravedlivě náleží, že, jsauce přítomni, aneb sirotci, přijdauce k letům, v času od práva vyměřeném nic tomu neříkali. H. XVII. I. Prodává-li se dědina, pšenicí aneb jakýmkoli jiným obilím ositá, a při trhu o pšenici aneb o tom obilí žádné by důminky nebylo, že se i s gruntem kupujícímu prodává: tehdy takové obilí při prodavači a grunt samý holý při kupujícím zůstaň. Kupuješ-li dědinu, jakým koli obilím ositau, a při trhu by žádné dů- minky o tom obilí nebylo: tehdy obilí při prodavači a grunt samý holý při kupujícím zůstaň. II. Ale, když se kráva aneb klisna březí prodává, což se potom z té klisny aneb krávy urodí, kupujícímu náležeti bude. Ale když se kráva neb klisna březí prodává, což se z ní urodí, ku- pujícímu náležeti bude. H. XVIII. I. Při všelijakých trzích, kaupení a prodajích pro přetržení budaucích nesnází, prodavači a kupci veyminky sobě patrné činiti mají, podle kterýchžto zachováni budau. Při trzích prodavač i kupec patrné veyminky sobě čiňte, a podle nich zachováni budete.
Strana 229
H. XVII—XX. 229 II. A chytře, ani také zatměle k oklamání kupce prodavač při trhu nemluv, ale ode všeho podvodu se vzdal a patrně a veyslovně trh vykonej. Nebo při prodajích a při trzích, bude-li co na pochybnosti, spíše na škodu prodavače, nežli kupce, se vztáhne; proto, že nežli jest se trh zavřel, mohl a měl prodá- vající patrněji to vysloviti. Prodavač při trhu chytrosti k oklamání kupce neužívej. Nebo, bude-li co na pochybnosti, spíše na škodu prodavače, nežli kupce, se vztáhne. H. XIX. Kdo z které věci užitku očekává, z té přišlé škody také aučastníkem bývá. Jako, kdyby komu víno kaupené prvé, nežby je přijal aneb odvezl, zvoctělo, taková škoda kupci a ne pro- davači přináleží; jako i užitek jemu by přislušal, kdyby taková vína byla se mu podařila anebo zlepšila, jakž o tom na hoře G. XLII. položeno jest. Kdo z které věci užitku očekává, z té přišlé škody také aučast- níkem bývá. H. XX. I. Ačkoli jedenkaždý člověk statek svůj vlastní a svo- bodný podle své dobře líbezné vůle může, komu chce, dáti, od- kázati aneb prodati; proto, že věc jest netoliko pořádná, ale i spravedlivá, jednomukaždému s vlastními věcmi, cožby chtěl, učiniti: však, poněvadž obyčejným starým právem vždyckny přede- šle krevním a přirozeným přátelům toho se přálo, že jsau v trhy gruntův, od rodičův aneb přátel svých krevních jiným lidem ven z rodu jich odprodaných, vkračovati mohli, dadauce tu summu, zač grunt ten aneb na jaké rokův placení byl jest odprodán; i při takovém starodávním obyčeji, právu a chvalitebné zvyk- losti toho se ještě zanechává, aby krevní toliko přátelé v trhy rodičů svých vkračovati a jich požívati mohli. Však toliko v stat- cích těch, kteřížby po jich předcích, jako po pradědích, dědích, po prabábách aneb bábách poslaupně na ně připadli, a tíž přá- telé v držení statkův takových nápadní spravedlností v držení vešli. Krevní toliko přátelé v trhy rodičův aneb přátel svých vkračovati a jich požívati mohau, dadauce summu, zač grunt ten anebo na jaké rokův placení byl jest odprodán. Však toliko v těch statcích, kteřížby po jich předcích poslaupně na ně připadli, a tíž přátelé v držení jich nápadní spravedlivostí vešli.
H. XVII—XX. 229 II. A chytře, ani také zatměle k oklamání kupce prodavač při trhu nemluv, ale ode všeho podvodu se vzdal a patrně a veyslovně trh vykonej. Nebo při prodajích a při trzích, bude-li co na pochybnosti, spíše na škodu prodavače, nežli kupce, se vztáhne; proto, že nežli jest se trh zavřel, mohl a měl prodá- vající patrněji to vysloviti. Prodavač při trhu chytrosti k oklamání kupce neužívej. Nebo, bude-li co na pochybnosti, spíše na škodu prodavače, nežli kupce, se vztáhne. H. XIX. Kdo z které věci užitku očekává, z té přišlé škody také aučastníkem bývá. Jako, kdyby komu víno kaupené prvé, nežby je přijal aneb odvezl, zvoctělo, taková škoda kupci a ne pro- davači přináleží; jako i užitek jemu by přislušal, kdyby taková vína byla se mu podařila anebo zlepšila, jakž o tom na hoře G. XLII. položeno jest. Kdo z které věci užitku očekává, z té přišlé škody také aučast- níkem bývá. H. XX. I. Ačkoli jedenkaždý člověk statek svůj vlastní a svo- bodný podle své dobře líbezné vůle může, komu chce, dáti, od- kázati aneb prodati; proto, že věc jest netoliko pořádná, ale i spravedlivá, jednomukaždému s vlastními věcmi, cožby chtěl, učiniti: však, poněvadž obyčejným starým právem vždyckny přede- šle krevním a přirozeným přátelům toho se přálo, že jsau v trhy gruntův, od rodičův aneb přátel svých krevních jiným lidem ven z rodu jich odprodaných, vkračovati mohli, dadauce tu summu, zač grunt ten aneb na jaké rokův placení byl jest odprodán; i při takovém starodávním obyčeji, právu a chvalitebné zvyk- losti toho se ještě zanechává, aby krevní toliko přátelé v trhy rodičů svých vkračovati a jich požívati mohli. Však toliko v stat- cích těch, kteřížby po jich předcích, jako po pradědích, dědích, po prabábách aneb bábách poslaupně na ně připadli, a tíž přá- telé v držení statkův takových nápadní spravedlností v držení vešli. Krevní toliko přátelé v trhy rodičův aneb přátel svých vkračovati a jich požívati mohau, dadauce summu, zač grunt ten anebo na jaké rokův placení byl jest odprodán. Však toliko v těch statcích, kteřížby po jich předcích poslaupně na ně připadli, a tíž přátelé v držení jich nápadní spravedlivostí vešli.
Strana 230
230 O trzích a správách. II. A takové v trhy vkračování aby toliko se vztahovalo k vlastnímu jich držení, a ne k cizím rukám, pod nějakým svě- řením, pod obmyslem a lstnau chytrostí. Kteréžto kdožby v té věci požíval a to naň potom shledáno bylo: netoliko o takový grunt přijde a tomu, kdož jej prvé stržil, zase po navrácení peněz postaupiti ho povinen bude, ale nad to veyše v pokutu stelli- onatus upadne, aby (poněvadž takového dobrodiní přátelům práva propůjčují, že za peníze statkův rodičův a přátel svých raději, nežli cizí a ven z jich rodu jiní lidé, požiti mohau) upřím- nost v tom zachovali a právu podvodu, ani lidem z aumysla po- smíškův neučinili. Takové vkračování má býti k vlastnímu jich držení, a ne k cizím rukám pod obmyslem a Istnau chytrostí. Neb na koho by to bylo shledáno, netoliko o takový grunt přijde, a tomu, kdo jej prvé stržil, zase po na- vrácení peněz postaupiti ho povinen bude. n III. Jest pak pokuta criminis stellionatus, aby takový podle uvážení spravedlivého buďto vězením aneb pokutau peněžitau ztrestán byl. Ale nad to veyše v pokutu buďto vězení anebo peněžitau, podle spra- vedlivého uvážení, upadne. H. XXI. I. K takovému pak po přátelství v trhy vkračování pří- tomní, a u práva toho obyt svůj majíce aneb v království Če- ském bydlejíce, ve dvau nedělích: nepřítomní ve třech měsících pořád zběhlých se ohlašovati povinni budau, ač nechtějí-li o své právo přijíti. V trh kdo chce vstaupiti, jest-li přítomný, ve dvau nedělích, není-li přítomný, to jest, že by ven z království Českého byl, tehdy ve třech mě- sících, ohlásiti se povinen jest, nechce-li o své právo přijíti. II. Než kteréžby statky otec, matka, bratří a jiní přátelé sobě sami kaupili, a je potom prodati chtěli: poněvadž jsau ti a takoví statkové na ně po předcích jich poslaupně nepřišli, ty otec, matka, bratří a jiní přátelé bez překážky dětí, bratří, streycův a jiných přátel svých svobodně prodávati mohau, a v takových trzích od přátel krevních a přirozených, ani od žád- ného jiného překážek díti se jim moci nebude. Přátelé statky kderé sobě sami kaupí a je potom prodati chtějí, bez překážky přátel svých prodávati mohau; neb v takové příčině v trh vkra- čovati se od žádného nemůže.
230 O trzích a správách. II. A takové v trhy vkračování aby toliko se vztahovalo k vlastnímu jich držení, a ne k cizím rukám, pod nějakým svě- řením, pod obmyslem a lstnau chytrostí. Kteréžto kdožby v té věci požíval a to naň potom shledáno bylo: netoliko o takový grunt přijde a tomu, kdož jej prvé stržil, zase po navrácení peněz postaupiti ho povinen bude, ale nad to veyše v pokutu stelli- onatus upadne, aby (poněvadž takového dobrodiní přátelům práva propůjčují, že za peníze statkův rodičův a přátel svých raději, nežli cizí a ven z jich rodu jiní lidé, požiti mohau) upřím- nost v tom zachovali a právu podvodu, ani lidem z aumysla po- smíškův neučinili. Takové vkračování má býti k vlastnímu jich držení, a ne k cizím rukám pod obmyslem a Istnau chytrostí. Neb na koho by to bylo shledáno, netoliko o takový grunt přijde, a tomu, kdo jej prvé stržil, zase po na- vrácení peněz postaupiti ho povinen bude. n III. Jest pak pokuta criminis stellionatus, aby takový podle uvážení spravedlivého buďto vězením aneb pokutau peněžitau ztrestán byl. Ale nad to veyše v pokutu buďto vězení anebo peněžitau, podle spra- vedlivého uvážení, upadne. H. XXI. I. K takovému pak po přátelství v trhy vkračování pří- tomní, a u práva toho obyt svůj majíce aneb v království Če- ském bydlejíce, ve dvau nedělích: nepřítomní ve třech měsících pořád zběhlých se ohlašovati povinni budau, ač nechtějí-li o své právo přijíti. V trh kdo chce vstaupiti, jest-li přítomný, ve dvau nedělích, není-li přítomný, to jest, že by ven z království Českého byl, tehdy ve třech mě- sících, ohlásiti se povinen jest, nechce-li o své právo přijíti. II. Než kteréžby statky otec, matka, bratří a jiní přátelé sobě sami kaupili, a je potom prodati chtěli: poněvadž jsau ti a takoví statkové na ně po předcích jich poslaupně nepřišli, ty otec, matka, bratří a jiní přátelé bez překážky dětí, bratří, streycův a jiných přátel svých svobodně prodávati mohau, a v takových trzích od přátel krevních a přirozených, ani od žád- ného jiného překážek díti se jim moci nebude. Přátelé statky kderé sobě sami kaupí a je potom prodati chtějí, bez překážky přátel svých prodávati mohau; neb v takové příčině v trh vkra- čovati se od žádného nemůže.
Strana 231
H. XXI—XXIV. 231 H. XXII. Grunt, ku právu městskému náležející, kdyžby na placení rokův prodán byl; a prodavač z potřeby aneb sic z dobré vůle své peníze ostatní a za grunt ten ještě nedoplacené za summu hotovau odprodati by chtěl: tehdy povinen bude předkem toho, kdož grunt ten kaupil a v držení jeho jest, na to pobídnauti. Jinák, neučinil-li by toho, a jinému peníze takové by odprodal: tehdy gruntu toho držitel bude moci na tu summu nastaupiti, a polože ji na právě, má také toho trhu před jinými užiti; lečby sám, jsa na skaupení takových peněz pobídnut, kaupiti jich nechtěl aneb o summu smluviti se nemohl. Kdoby chtěl peníze nedoplacené na některém gruntu za hotové pe- níze odprodati, má předkem držitele toho gruntu pobídnauti. Jinák ten držitel trhu mezi jiným vykonaného užiti má, lečby sám, jsa napomenut, kaupiti nechtěl anebo smluviti se nemohl. DE PIGNORE ET HYPOTHECA. O základích a pojištění buď dluhův aneb jiných spravedlivostí na statcích nemohvitých. H. XXIII. Základové a všelijaká na statcích pojišťování, jak a pokudby, i také s jakými veyminkami od dlužníkův věřitelům byli za- stavováni, aneb pojištění taková jak a pokudby se vztahovala: tak se věřitelé a dlužníci k sobě v tom zachovejte. Základové jakby a s jakými veyminkami věřitelům byli zastavení, též všelijaká na statcích pojištění pokudžby se vztahovala: tak se strany k sobě zachovejte. H. XXIV. Zastavil-li by jeden druhému jaké dědiny aneb kterékoli jiné grunty do jistých let; a ten, komužby tak zastaveni byli, v těch letech, užívaje týchž gruntův, zdělal by je a jinák, nežli prvé byli, zlepšil: proto zastavující nebude povinen mu takového gruntův zlepšení nahražovati. Neb spravedlivá věc jest, kdož z kterých gruntův aneb z jakých jiných věcí požitky beře i je k dobrému svému obrácí, aby také zase grunty takové zlepšoval.
H. XXI—XXIV. 231 H. XXII. Grunt, ku právu městskému náležející, kdyžby na placení rokův prodán byl; a prodavač z potřeby aneb sic z dobré vůle své peníze ostatní a za grunt ten ještě nedoplacené za summu hotovau odprodati by chtěl: tehdy povinen bude předkem toho, kdož grunt ten kaupil a v držení jeho jest, na to pobídnauti. Jinák, neučinil-li by toho, a jinému peníze takové by odprodal: tehdy gruntu toho držitel bude moci na tu summu nastaupiti, a polože ji na právě, má také toho trhu před jinými užiti; lečby sám, jsa na skaupení takových peněz pobídnut, kaupiti jich nechtěl aneb o summu smluviti se nemohl. Kdoby chtěl peníze nedoplacené na některém gruntu za hotové pe- níze odprodati, má předkem držitele toho gruntu pobídnauti. Jinák ten držitel trhu mezi jiným vykonaného užiti má, lečby sám, jsa napomenut, kaupiti nechtěl anebo smluviti se nemohl. DE PIGNORE ET HYPOTHECA. O základích a pojištění buď dluhův aneb jiných spravedlivostí na statcích nemohvitých. H. XXIII. Základové a všelijaká na statcích pojišťování, jak a pokudby, i také s jakými veyminkami od dlužníkův věřitelům byli za- stavováni, aneb pojištění taková jak a pokudby se vztahovala: tak se věřitelé a dlužníci k sobě v tom zachovejte. Základové jakby a s jakými veyminkami věřitelům byli zastavení, též všelijaká na statcích pojištění pokudžby se vztahovala: tak se strany k sobě zachovejte. H. XXIV. Zastavil-li by jeden druhému jaké dědiny aneb kterékoli jiné grunty do jistých let; a ten, komužby tak zastaveni byli, v těch letech, užívaje týchž gruntův, zdělal by je a jinák, nežli prvé byli, zlepšil: proto zastavující nebude povinen mu takového gruntův zlepšení nahražovati. Neb spravedlivá věc jest, kdož z kterých gruntův aneb z jakých jiných věcí požitky beře i je k dobrému svému obrácí, aby také zase grunty takové zlepšoval.
Strana 232
232 O základích a pojištění. Ten, kdož, maje v zástavě jaké grunty do jistých let, zdělal-li je a zlepšil: zastavující nebude mu povinen takového zlepšení nahražovati. H. XXV. Věřitel jestli žeby základ aneb pojištění na statku menší od dlužníka svého přijal, nežby mohl na témž základu aneb pojištění vší své spravedlivé summy a dluhu postihnauti: tehdy bude moci o ostatek, cožby mu se na základu aneb na statku dlužníka po odhadu vykonaném nedostalo, k osobě dlužníka svého aneb k jinému statku jeho přikročiti a spravedlnosti své dobývati. Základ nebo pojištění bude-li menší nežli dluh povinný: věřitel bude moci, cožby mu se na základu nebo v statku dlužníka nedostalo, k osobě dlužníka aneb k jinému statku jeho vo ostatek přikročiti a spravedlnosti své dobývati. H. XXVI. A jakož předešle to za obyčej bývalo, že ti, na kteréž roz- sudkové zděláni byli, nedadauc projíti od rozsudku šesti nedělům, základy na zlatě aneb na stříbře na právě skládali, a tak pů- vodům dopomáhaní práva zastírali: i ten takový obyčej, poněvadž byl zřejmě proti spravedlnosti a právu, se zdvíhá. Nebo zlý a škodný obyčej postaupiti má právu a zřejmé spravedlnosti. Protož aby již více takových žádných základův od dlužníkův saudcové k sobě nepřijímali. Než jedenkaždý z dlužníkův, podle rozsudku na se učiněného, anebo zaplať věřiteli svému, aneb se s ním umluv. Pakliby toho neučinil, právo jej k dosti učinění vězením přidržeti má. Z kteréhožto dlužník statkem svým, tak jakž o tom jinde vyměřeno jest, sobě pomáhej. Jedenkaždý dlužník, podle rozsudku na se učiněného, nebo zaplat věřiteli svému, aneb se s ním umluv beze všech skládaní základův. Pakli toho neučiníš, do vězení půjdeš a odtud vykázaním statku sobě pomáhaj. H. XXVII. Půjčil-li by jeden druhému na základy summy které do jistého času k vyplacení; a ten, číž základové jsau, na určitý den zase by věřiteli svému summy nedal a základův svých ne- vyplatil a vyplatiti zanedbával: tehdy věřitel skrze ceduli řezanau po dvau dobrých lidech bude moci k vyplacení základův a k za- placení dluhu půjčeného dlužníka napomenauti, ulože mu jistý čas, a při nejmenším dvě neděle pořád zběhlé. Nevyplatil-li
232 O základích a pojištění. Ten, kdož, maje v zástavě jaké grunty do jistých let, zdělal-li je a zlepšil: zastavující nebude mu povinen takového zlepšení nahražovati. H. XXV. Věřitel jestli žeby základ aneb pojištění na statku menší od dlužníka svého přijal, nežby mohl na témž základu aneb pojištění vší své spravedlivé summy a dluhu postihnauti: tehdy bude moci o ostatek, cožby mu se na základu aneb na statku dlužníka po odhadu vykonaném nedostalo, k osobě dlužníka svého aneb k jinému statku jeho přikročiti a spravedlnosti své dobývati. Základ nebo pojištění bude-li menší nežli dluh povinný: věřitel bude moci, cožby mu se na základu nebo v statku dlužníka nedostalo, k osobě dlužníka aneb k jinému statku jeho vo ostatek přikročiti a spravedlnosti své dobývati. H. XXVI. A jakož předešle to za obyčej bývalo, že ti, na kteréž roz- sudkové zděláni byli, nedadauc projíti od rozsudku šesti nedělům, základy na zlatě aneb na stříbře na právě skládali, a tak pů- vodům dopomáhaní práva zastírali: i ten takový obyčej, poněvadž byl zřejmě proti spravedlnosti a právu, se zdvíhá. Nebo zlý a škodný obyčej postaupiti má právu a zřejmé spravedlnosti. Protož aby již více takových žádných základův od dlužníkův saudcové k sobě nepřijímali. Než jedenkaždý z dlužníkův, podle rozsudku na se učiněného, anebo zaplať věřiteli svému, aneb se s ním umluv. Pakliby toho neučinil, právo jej k dosti učinění vězením přidržeti má. Z kteréhožto dlužník statkem svým, tak jakž o tom jinde vyměřeno jest, sobě pomáhej. Jedenkaždý dlužník, podle rozsudku na se učiněného, nebo zaplat věřiteli svému, aneb se s ním umluv beze všech skládaní základův. Pakli toho neučiníš, do vězení půjdeš a odtud vykázaním statku sobě pomáhaj. H. XXVII. Půjčil-li by jeden druhému na základy summy které do jistého času k vyplacení; a ten, číž základové jsau, na určitý den zase by věřiteli svému summy nedal a základův svých ne- vyplatil a vyplatiti zanedbával: tehdy věřitel skrze ceduli řezanau po dvau dobrých lidech bude moci k vyplacení základův a k za- placení dluhu půjčeného dlužníka napomenauti, ulože mu jistý čas, a při nejmenším dvě neděle pořád zběhlé. Nevyplatil-li
Strana 233
H. XXV—XXVIII. 233 by dlužník základu v tom času: věřitel, základy dlužníka svého přijma, aby dosáhl summy své, bude moci na škodu dlužníka svého jinému základy ty zastaviti. A cožbykoli škod potomně do nevyplacení základův těch aneb jakýchžkoli věcí zastavených zrostlo, ano by se pak ti základové a věci zastavené v tom prostály: tehdy ten, kterýž půjčil na ně summy a v tom se tak dlužníku svému ohradil, nebude ničímž dále tomu dlužníku svému povinen. Neb dobrodiní, z lásky lidem ukazovaná, mají s vděč- ností přijímána a summy, bez užitku půjčované na časy určité, také mají zase odplacovány býti, tak aby lidem dobrodiní škodná nebyla. Základův dlužník na určitý čas nevyplatí-li: věřitel dej mu znáti do dvau nedělí, aby je vyplatil. Nevyplatí-li jich, věřitel pro dosažení své summy jinému je bude moci zastaviti. Již jaké koli škody skrze to půjdau, ano by se ti základové prostáli, věřitel nebude dlužníku svému ničímž povinen. H. XXVIII. Měl-li by věřitel pojištění zápisem na gruntu dlužníka svého takové, „jestli žeby dlužník na určitý čas jemu nezaplatil, aby se v grunt právem uvázal a do nevyplacení ho užíval“: tehdy věřitel cožby v tom času (rozuměj po uvázaní svém) nákladův na grunt ten a pro zlepšení jeho vynaložil, dlužník, bude-li chtíti takový grunt svůj před sezráním a sklizením z gruntu toho všelijakých užitkův, to jest, jmenovitě hned do dne a pa- mátky narození svatého Jana Křtitele jednohokaždého roku vy- platiti, povinen bude při veyplatě gruntu svého všeckny náklády, cožby se jich spravedlivě na zlepšení a zdělání gruntu toho vy- naložilo a vyhledalo, věřiteli svému předkem nahraditi. A ne- učinil-li by toho do času uloženého: tehdy věřitel za náklady a práci svau všeckny užitky bude moci sobě z gruntu toho prvé sebrati a skliditi, a teprva holého gruntu dlužníku svému po- staupiti. Věřitel uváže-li se podle pojištění v grunt dlužníka svého pro neza- placení dluhu: cožby na zlepšení toho gruntu vynaložil, dlužník jemu před sklizením užitkův z toho gruntu vynahraditi povinen bude. Jinák věřitel za náklady a práci svau všeckny užitky sám z toho gruntu vezme a dluž- níku holého gruntu postaupí.
H. XXV—XXVIII. 233 by dlužník základu v tom času: věřitel, základy dlužníka svého přijma, aby dosáhl summy své, bude moci na škodu dlužníka svého jinému základy ty zastaviti. A cožbykoli škod potomně do nevyplacení základův těch aneb jakýchžkoli věcí zastavených zrostlo, ano by se pak ti základové a věci zastavené v tom prostály: tehdy ten, kterýž půjčil na ně summy a v tom se tak dlužníku svému ohradil, nebude ničímž dále tomu dlužníku svému povinen. Neb dobrodiní, z lásky lidem ukazovaná, mají s vděč- ností přijímána a summy, bez užitku půjčované na časy určité, také mají zase odplacovány býti, tak aby lidem dobrodiní škodná nebyla. Základův dlužník na určitý čas nevyplatí-li: věřitel dej mu znáti do dvau nedělí, aby je vyplatil. Nevyplatí-li jich, věřitel pro dosažení své summy jinému je bude moci zastaviti. Již jaké koli škody skrze to půjdau, ano by se ti základové prostáli, věřitel nebude dlužníku svému ničímž povinen. H. XXVIII. Měl-li by věřitel pojištění zápisem na gruntu dlužníka svého takové, „jestli žeby dlužník na určitý čas jemu nezaplatil, aby se v grunt právem uvázal a do nevyplacení ho užíval“: tehdy věřitel cožby v tom času (rozuměj po uvázaní svém) nákladův na grunt ten a pro zlepšení jeho vynaložil, dlužník, bude-li chtíti takový grunt svůj před sezráním a sklizením z gruntu toho všelijakých užitkův, to jest, jmenovitě hned do dne a pa- mátky narození svatého Jana Křtitele jednohokaždého roku vy- platiti, povinen bude při veyplatě gruntu svého všeckny náklády, cožby se jich spravedlivě na zlepšení a zdělání gruntu toho vy- naložilo a vyhledalo, věřiteli svému předkem nahraditi. A ne- učinil-li by toho do času uloženého: tehdy věřitel za náklady a práci svau všeckny užitky bude moci sobě z gruntu toho prvé sebrati a skliditi, a teprva holého gruntu dlužníku svému po- staupiti. Věřitel uváže-li se podle pojištění v grunt dlužníka svého pro neza- placení dluhu: cožby na zlepšení toho gruntu vynaložil, dlužník jemu před sklizením užitkův z toho gruntu vynahraditi povinen bude. Jinák věřitel za náklady a práci svau všeckny užitky sám z toho gruntu vezme a dluž- níku holého gruntu postaupí.
Strana 234
234 O půjčkách. DE COMMODATO ET MUTUO. O půjčkách. H. XXIX. I. Půjčka jest věci k některému vlastnímu užívání beze vší záplaty propůjčení, a ne odcizení té věci od půjčujícího, aby on jí pánem již více nebýval. Půjčka jest věcí k některému vlastnímu užívání beze vší záplaty pro- půjčení, tak aby půjčující pánem jí zůstával. II. A protož jest toho patrně v tomto vypsání doloženo: „že půjčující panství a moci nad půjčenau věcí sobě pozůstavuje. III. A slove půjčení jako k užívání užívajícího propůjčení. A protož se dokládá „beze vší záplaty.“ Nebo přijme-li půjčující za to nějaký auplatek, již půjčka neslove, než nájem aneb nějaké věci pronajetí a najednání. A dokládá se v tom vypsání „beze vší záplaty.“ Nebo přijme-li půj- čující za to auplatek, již ne půjčka, než nájem slove. IV. Jest také doloženo „k některému obzvláštnímu užívání, aby byl rozdíl mezi svěřenau věcí a půjčenau. Nebo svěřená věc dána bývá k schování z důvěrnosti, a ne k užívání. A protož může hned zase požádána a vyzdvižena od toho, komuž jest svěřena, býti. Ale půjčená věc půjčuje se k jistému užívání a do jistého času. A nebude-li k užívání propůjčena věc: tehdy by byla svěřena a k scho- vání dána z důvěrnosti, kteráž se může hned zase vyzdvihnauti; ale ne tak půjčená. V. Jestli žeby pak kdo k jinému, než při vypůjčování zůstáno a oznámeno bylo, tu věc obracel a nad vyměřený čas za sebau ji dále zdržoval, a v tomby se na té věci škoda jaká stala: tau vypůjčující půjčujícímu povinen bude. K čemu se vypůjčí a do kterého času věc, k tomu toliko má býti obrácena; jinák vypůjčující škodau bude povinen. VI. A záleží půjčka na věcech movitých a těch, kteréž z jednoho místa na druhé přenesti se mohau. Záleží pak půjčka na věcech, kteréž z jednoho místa na druhé pře- nesti se mohau.
234 O půjčkách. DE COMMODATO ET MUTUO. O půjčkách. H. XXIX. I. Půjčka jest věci k některému vlastnímu užívání beze vší záplaty propůjčení, a ne odcizení té věci od půjčujícího, aby on jí pánem již více nebýval. Půjčka jest věcí k některému vlastnímu užívání beze vší záplaty pro- půjčení, tak aby půjčující pánem jí zůstával. II. A protož jest toho patrně v tomto vypsání doloženo: „že půjčující panství a moci nad půjčenau věcí sobě pozůstavuje. III. A slove půjčení jako k užívání užívajícího propůjčení. A protož se dokládá „beze vší záplaty.“ Nebo přijme-li půjčující za to nějaký auplatek, již půjčka neslove, než nájem aneb nějaké věci pronajetí a najednání. A dokládá se v tom vypsání „beze vší záplaty.“ Nebo přijme-li půj- čující za to auplatek, již ne půjčka, než nájem slove. IV. Jest také doloženo „k některému obzvláštnímu užívání, aby byl rozdíl mezi svěřenau věcí a půjčenau. Nebo svěřená věc dána bývá k schování z důvěrnosti, a ne k užívání. A protož může hned zase požádána a vyzdvižena od toho, komuž jest svěřena, býti. Ale půjčená věc půjčuje se k jistému užívání a do jistého času. A nebude-li k užívání propůjčena věc: tehdy by byla svěřena a k scho- vání dána z důvěrnosti, kteráž se může hned zase vyzdvihnauti; ale ne tak půjčená. V. Jestli žeby pak kdo k jinému, než při vypůjčování zůstáno a oznámeno bylo, tu věc obracel a nad vyměřený čas za sebau ji dále zdržoval, a v tomby se na té věci škoda jaká stala: tau vypůjčující půjčujícímu povinen bude. K čemu se vypůjčí a do kterého času věc, k tomu toliko má býti obrácena; jinák vypůjčující škodau bude povinen. VI. A záleží půjčka na věcech movitých a těch, kteréž z jednoho místa na druhé přenesti se mohau. Záleží pak půjčka na věcech, kteréž z jednoho místa na druhé pře- nesti se mohau.
Strana 235
H. XXIX—XXXIII. 235 H. XXX. Půjčené věci každý má a jest povinen tak jak své vlastní se vší pilností šetřiti a ji opatrovati. Půjčené věci povinen jest každý jako své vlastní pilen býti a ji opa- trovati. H. XXXI. Půjčí-li kdo komu šatův, stříbra aneb jakýchžkoli jiných věcí bez auplatku, a vypůjčující by je zmrhal a ztratil: povinen bude túž věc podle uznání a spravedlivého šacuňku práva půj- čujícímu zaplatiti. Vypůjčující, ztratí-li půjčku, povinen bude vedle spravedlivého šacuňku práva půjčujícímu zaplatiti. H. XXXII. Tolikéž půjčil-li by jeden druhému koně bez auplatku, a ten by téhož koně buď na cestě přetrhl aneb jemu něco ublížil: bude mu povinen, téhož koně podle uznání práva zaplatiti, aneb o tu škodu, kterauž mu na něm učinil, s ním se smluviti. Koně maje bez auplatku půjčeného, kdoby ho přetrhl, bude ho za- platiti povinen; pakli mu nětco ublíží, o škodu se smluv. Jestli žeby pak nájmem za jistý úplatek kdo koně sobě vypůjčil, a tomuby se bezelstně nějaká příhoda na cestě stala, a ta by ukázána byla: v takové bezelstné příhodě půjčujícímu vy- půjčující podle práva škody nahražovati povinen nebude. Nájmem z auplatku kdo koně vypůjčí, a tomu by se bezelstně pří- hoda stala: vypůjčující škody nahražovati nebude. Však při takových půjčkách má vypůjčující pilně šetřiti, jaký kůň, zdravý-li čili mdlý, aneb jakákoli jiná věc jemu se půjčuje. A takových věcí půjčených má a jest povinen každý jako svých vlastních šetřiti. Vypůjčujícímu jaká se věc půjčuje, má takovau navrátiti a jí jako své vlastní šetřiti. H. XXXIII. Jestli žeby kdo podle svých věcí cizí věci půjčené, k scho- vání dané aneb v základu složené nějakau případnau a nešťastnau příhodau (jako ohněm, obořením aneb ssutím domu, povodní a jinými k těm podobnými z dopuštění božího příhodami) po- tratil, o ně přišel; a toby u práva provedl a pokázal, aneb,
H. XXIX—XXXIII. 235 H. XXX. Půjčené věci každý má a jest povinen tak jak své vlastní se vší pilností šetřiti a ji opatrovati. Půjčené věci povinen jest každý jako své vlastní pilen býti a ji opa- trovati. H. XXXI. Půjčí-li kdo komu šatův, stříbra aneb jakýchžkoli jiných věcí bez auplatku, a vypůjčující by je zmrhal a ztratil: povinen bude túž věc podle uznání a spravedlivého šacuňku práva půj- čujícímu zaplatiti. Vypůjčující, ztratí-li půjčku, povinen bude vedle spravedlivého šacuňku práva půjčujícímu zaplatiti. H. XXXII. Tolikéž půjčil-li by jeden druhému koně bez auplatku, a ten by téhož koně buď na cestě přetrhl aneb jemu něco ublížil: bude mu povinen, téhož koně podle uznání práva zaplatiti, aneb o tu škodu, kterauž mu na něm učinil, s ním se smluviti. Koně maje bez auplatku půjčeného, kdoby ho přetrhl, bude ho za- platiti povinen; pakli mu nětco ublíží, o škodu se smluv. Jestli žeby pak nájmem za jistý úplatek kdo koně sobě vypůjčil, a tomuby se bezelstně nějaká příhoda na cestě stala, a ta by ukázána byla: v takové bezelstné příhodě půjčujícímu vy- půjčující podle práva škody nahražovati povinen nebude. Nájmem z auplatku kdo koně vypůjčí, a tomu by se bezelstně pří- hoda stala: vypůjčující škody nahražovati nebude. Však při takových půjčkách má vypůjčující pilně šetřiti, jaký kůň, zdravý-li čili mdlý, aneb jakákoli jiná věc jemu se půjčuje. A takových věcí půjčených má a jest povinen každý jako svých vlastních šetřiti. Vypůjčujícímu jaká se věc půjčuje, má takovau navrátiti a jí jako své vlastní šetřiti. H. XXXIII. Jestli žeby kdo podle svých věcí cizí věci půjčené, k scho- vání dané aneb v základu složené nějakau případnau a nešťastnau příhodau (jako ohněm, obořením aneb ssutím domu, povodní a jinými k těm podobnými z dopuštění božího příhodami) po- tratil, o ně přišel; a toby u práva provedl a pokázal, aneb,
Strana 236
236 O půjčkách. neměl-li by žádného průvodu, přísahau spravil, že jsau při té nešťastné příhodě podle jeho vlastních věcí k zmrhání přišly; a toby se našlo a vyhledalo, že žádnú jeho zaumyslností a pří- činau taková nešťastná příhoda se jest nezběhla a nestala: těch věcí tomu, kdož mu je k schování dal aneb půjčil, navrá- cením povinovat podle práva nebude. Pakliby jeho nedbánli- vostí, skrze jeho vlastní čeleď aneb koho jiného, takové věci půjčené, k schování aneb v základu dané a složené, zmrhány aneb umenšeny byly: tehdy bude povinen tomu, od kohož je přijal, z nich práv býti. Cizí věci půjčené, k schování dané aneb v základu složené podle svých zmrhá-li kdo jakaukoli nešťastnau příhodau, a to prokáže neb pří- sahau spraví: navrácením jich povinen nebude. Pakliby ty věci cizí ne- dbánlivostí jeho k ztrátě přišly, povinen bude z nich práv býti. H. XXXIV. I. Mezi půjčkú a založením v půjčce tento rozdíl jest, že, což se komu půjčuje, má půjčujícímu zase to v témž plném a celém počtu a v spůsobu (ne zjinačeném aneb proměnitedlném) navráceno býti. Jako ku příkladu. Kdyžť se půjčí koně, zbroje, sukně, dvau aneb tří koflíkův: máš a povinen jsi ty a takové věci, a ne jiné, zase z auplna beze vší škody navrátiti. Pakliby se jaká škoda na těch aneb při těch věcech půjčených stala, povinen budeš, takovau škodu půjčujícímu nahraditi aneb s ním se smluviti. II. Ale v založení půjčky jiný se spůsob zachovává. Neb ne ty věci, kterýmiž kdo bývá založen, zase se navracují, ale jiné místo těch, však téhož přirození a jakosti, to jest, jakéž jsau byly. III. To pak a takové založení půjčkau bývá a vykonává se při těch věcech, kteréž na váze, na míře a na počtu záležejí. Jako ku příkladu. Založíš-li mne půjčkau k mé potřebě desíti kopami, mohu tě zase odbyti ne tau tvau mincí, kterauž jsem od tebe přijal (neb tu ihned utratiti mohu), ale jinau od té pro- měnnau. Avšak povinen budu, tobě tak dobrau aneb ještě lepší minci, než tvá byla, z auplna do těch desíti kop mišenských na- vrátiti aneb oplatiti. Horší zajisté minci nemám tebe a nemohu vedle práva odbyti.
236 O půjčkách. neměl-li by žádného průvodu, přísahau spravil, že jsau při té nešťastné příhodě podle jeho vlastních věcí k zmrhání přišly; a toby se našlo a vyhledalo, že žádnú jeho zaumyslností a pří- činau taková nešťastná příhoda se jest nezběhla a nestala: těch věcí tomu, kdož mu je k schování dal aneb půjčil, navrá- cením povinovat podle práva nebude. Pakliby jeho nedbánli- vostí, skrze jeho vlastní čeleď aneb koho jiného, takové věci půjčené, k schování aneb v základu dané a složené, zmrhány aneb umenšeny byly: tehdy bude povinen tomu, od kohož je přijal, z nich práv býti. Cizí věci půjčené, k schování dané aneb v základu složené podle svých zmrhá-li kdo jakaukoli nešťastnau příhodau, a to prokáže neb pří- sahau spraví: navrácením jich povinen nebude. Pakliby ty věci cizí ne- dbánlivostí jeho k ztrátě přišly, povinen bude z nich práv býti. H. XXXIV. I. Mezi půjčkú a založením v půjčce tento rozdíl jest, že, což se komu půjčuje, má půjčujícímu zase to v témž plném a celém počtu a v spůsobu (ne zjinačeném aneb proměnitedlném) navráceno býti. Jako ku příkladu. Kdyžť se půjčí koně, zbroje, sukně, dvau aneb tří koflíkův: máš a povinen jsi ty a takové věci, a ne jiné, zase z auplna beze vší škody navrátiti. Pakliby se jaká škoda na těch aneb při těch věcech půjčených stala, povinen budeš, takovau škodu půjčujícímu nahraditi aneb s ním se smluviti. II. Ale v založení půjčky jiný se spůsob zachovává. Neb ne ty věci, kterýmiž kdo bývá založen, zase se navracují, ale jiné místo těch, však téhož přirození a jakosti, to jest, jakéž jsau byly. III. To pak a takové založení půjčkau bývá a vykonává se při těch věcech, kteréž na váze, na míře a na počtu záležejí. Jako ku příkladu. Založíš-li mne půjčkau k mé potřebě desíti kopami, mohu tě zase odbyti ne tau tvau mincí, kterauž jsem od tebe přijal (neb tu ihned utratiti mohu), ale jinau od té pro- měnnau. Avšak povinen budu, tobě tak dobrau aneb ještě lepší minci, než tvá byla, z auplna do těch desíti kop mišenských na- vrátiti aneb oplatiti. Horší zajisté minci nemám tebe a nemohu vedle práva odbyti.
Strana 237
H. XXXIV—XXXVI. 237 IV. A tak se také rozuměti má při založení půjčkau i o jiných věcech, kteréž, jakž napovědíno jest, záležejí na váze, na míře a na počtu. Jako, když mi půjčíš centnýře vosku aneb loje, žita aneb hráchu deset korcův, tyčí viničných aneb chmel- ničných tisíc: budu tobě zavázán těmi věcmi vedle váhy, míry a počtu, mně ku potřebě mé od tebe půjčeného. Lečby jisté nějaké snešení při takovém založení půjčkau mezi stranami prošlo: při tom strany zachovány buďte, poněvadž dobrovolná stran snešení při všelijakých lidských najednáních právem k přetržení nepřicházejí. Půjčka má v témž spůsobu a nepřeměnitedlném vrácena býti, jako kůň, zbroj etc. Ale založení v půjče v jiném spůsobu se vracuje, jako peníze a jiné věci na váze, míře a počtu záležející. A ten jest těch dvau věcí rozdíl. Pakliby se i při založení v půjčce strany jinák snesly, to buď při tom zůstaveno. H. XXXV. Navrácením věci půjčené bude-li kdo, mimo čas od půjčují- cího uložený a vyměřený, prodlévati: tolikéž i při jiných všech věcech kdožby příčinu k čemu dal, žeby ten, komuž co spravedlivě náleží, pro překážky a odtahy jeho svých věcí požívati, ani k užitku svému obrátiti nemohl: tehdy vedle spravedlivého saudcův uvá- žení k tomu od práva přidržán buď, aby takovau škodu (kterauž skrze neužívání věcí jemu náležejících a zadržených v takových odtazích a obmeškávaní bral) jeden druhému nahradil a k inte- resse přidržán byl, to jest, aby škodu vzešlau a přetržené uží- vání na věcech jemu náležejících zaplatil, vedle spravedlivého přísežných uznání a uvážení. Při čemž saudcům náležeti bude, šetřiti dlauhosti času a užitku, jak veliký mohl by z užívání té věci přiveden býti. Kdoby svých věcí pro překážku nětčí požívati nemohl: bude moci ku právu se uteci a proti tomu, kdo překážku učinil, za opatření žádati, aby škodu vzešlau a přetržené užívání zaplatil. H. XXXVI. I. Slove pak interesse lucrum cessans et damnum ex ne- gligentia debentis emergens, to jest, interesse jest užitek nám na některé věci záležející, příčinau, překážkau, nedbánlivostí, odtahy a rozličnými tůčkami osoby té, kteráž nám nětčím spravedlivě povinna jest, přetržený.
H. XXXIV—XXXVI. 237 IV. A tak se také rozuměti má při založení půjčkau i o jiných věcech, kteréž, jakž napovědíno jest, záležejí na váze, na míře a na počtu. Jako, když mi půjčíš centnýře vosku aneb loje, žita aneb hráchu deset korcův, tyčí viničných aneb chmel- ničných tisíc: budu tobě zavázán těmi věcmi vedle váhy, míry a počtu, mně ku potřebě mé od tebe půjčeného. Lečby jisté nějaké snešení při takovém založení půjčkau mezi stranami prošlo: při tom strany zachovány buďte, poněvadž dobrovolná stran snešení při všelijakých lidských najednáních právem k přetržení nepřicházejí. Půjčka má v témž spůsobu a nepřeměnitedlném vrácena býti, jako kůň, zbroj etc. Ale založení v půjče v jiném spůsobu se vracuje, jako peníze a jiné věci na váze, míře a počtu záležející. A ten jest těch dvau věcí rozdíl. Pakliby se i při založení v půjčce strany jinák snesly, to buď při tom zůstaveno. H. XXXV. Navrácením věci půjčené bude-li kdo, mimo čas od půjčují- cího uložený a vyměřený, prodlévati: tolikéž i při jiných všech věcech kdožby příčinu k čemu dal, žeby ten, komuž co spravedlivě náleží, pro překážky a odtahy jeho svých věcí požívati, ani k užitku svému obrátiti nemohl: tehdy vedle spravedlivého saudcův uvá- žení k tomu od práva přidržán buď, aby takovau škodu (kterauž skrze neužívání věcí jemu náležejících a zadržených v takových odtazích a obmeškávaní bral) jeden druhému nahradil a k inte- resse přidržán byl, to jest, aby škodu vzešlau a přetržené uží- vání na věcech jemu náležejících zaplatil, vedle spravedlivého přísežných uznání a uvážení. Při čemž saudcům náležeti bude, šetřiti dlauhosti času a užitku, jak veliký mohl by z užívání té věci přiveden býti. Kdoby svých věcí pro překážku nětčí požívati nemohl: bude moci ku právu se uteci a proti tomu, kdo překážku učinil, za opatření žádati, aby škodu vzešlau a přetržené užívání zaplatil. H. XXXVI. I. Slove pak interesse lucrum cessans et damnum ex ne- gligentia debentis emergens, to jest, interesse jest užitek nám na některé věci záležející, příčinau, překážkau, nedbánlivostí, odtahy a rozličnými tůčkami osoby té, kteráž nám nětčím spravedlivě povinna jest, přetržený.
Strana 238
238 O věcech k schování aneb k svěření daných. Interesse jest užitek na některé věci nám náležející, příčinau osoby té, kteráž nám nětčím spravedlivě povinna jest, přetržený. II. A zase jest na nás, k ublížení práva a spravedlnosti naší, vztažená a uvedená škoda. (Do slova.) H. XXXVII. Komužby list na peníze, šuldpryf, cedule řezaná aneb jaká- koli jiná jistota na dluh se vztahující shořela, aneb žeby ji ztratil, a dluh byl by nezaplacený: tehdy, může-li takový dluh proveden býti, má ho jedenkaždý užiti, tak jakoby hlavní instru- mentum, to jest, túž pořádnau jistotu ukázal. Komuby jistota na dluh se vztahující shořela, neb že by ji ztratil, a dluh byl by nezaplacený: může-li dluh proveden býti, má ho každý užiti, DE DEPOSITO. O věcech k schování aneb k svěření daných. H. XXXVIII. I. Depositarius, schovavač, jinák přijimatel bez záplaty, slove ten, kterýž k sobě věci k ostříhání s důvěrností od lidí podané přijímá. Ale deponens, skladatel aneb skladač, ten, kterýž takové své věci jemu k schování aneb k ostříhání dává a poraučí. Schovavač neb schovavatel slove, který k sobě věci k ostříhání v dů- věrnosti od lidí přijímá. Ale skladač aneb skladatel, který své věci k scho- vání dává a poraučí. II. Při kterýchžto věcech schovavatel má zvláštní péče, pilnosti a bedlivosti požívati; proto, že povinnost schovavatele taková jest, aby věc k sobě přijatau, u sebe složenau, sobě poručenau a z důvěrnosti zanechanau schovateli aneb skladateli beze vší škody, celau, tak jakž jest ji od něho přijal, zase na- vrátil, kdyžby on toho požádal. Schovavač má pilnost a zvláštní péči míti, aby věc k sobě přijatau- beze vší škody zase navrátil.
238 O věcech k schování aneb k svěření daných. Interesse jest užitek na některé věci nám náležející, příčinau osoby té, kteráž nám nětčím spravedlivě povinna jest, přetržený. II. A zase jest na nás, k ublížení práva a spravedlnosti naší, vztažená a uvedená škoda. (Do slova.) H. XXXVII. Komužby list na peníze, šuldpryf, cedule řezaná aneb jaká- koli jiná jistota na dluh se vztahující shořela, aneb žeby ji ztratil, a dluh byl by nezaplacený: tehdy, může-li takový dluh proveden býti, má ho jedenkaždý užiti, tak jakoby hlavní instru- mentum, to jest, túž pořádnau jistotu ukázal. Komuby jistota na dluh se vztahující shořela, neb že by ji ztratil, a dluh byl by nezaplacený: může-li dluh proveden býti, má ho každý užiti, DE DEPOSITO. O věcech k schování aneb k svěření daných. H. XXXVIII. I. Depositarius, schovavač, jinák přijimatel bez záplaty, slove ten, kterýž k sobě věci k ostříhání s důvěrností od lidí podané přijímá. Ale deponens, skladatel aneb skladač, ten, kterýž takové své věci jemu k schování aneb k ostříhání dává a poraučí. Schovavač neb schovavatel slove, který k sobě věci k ostříhání v dů- věrnosti od lidí přijímá. Ale skladač aneb skladatel, který své věci k scho- vání dává a poraučí. II. Při kterýchžto věcech schovavatel má zvláštní péče, pilnosti a bedlivosti požívati; proto, že povinnost schovavatele taková jest, aby věc k sobě přijatau, u sebe složenau, sobě poručenau a z důvěrnosti zanechanau schovateli aneb skladateli beze vší škody, celau, tak jakž jest ji od něho přijal, zase na- vrátil, kdyžby on toho požádal. Schovavač má pilnost a zvláštní péči míti, aby věc k sobě přijatau- beze vší škody zase navrátil.
Strana 239
H. XXXVII—XLI. 239 H. XXXIX. I. Věc, k schování aneb k věrné ruce daná, může když- koli od toho, komuž jest k schování daná, zase k navrácení požádána býti. A pakliby schovavatel zase jí navrátiti nechtěl aneb jí zapřel: bude-li to naň provedeno, netoliko k navrácení přidržán bude, ale tau příčinau na poctivosti své ujmu ponese a zlopověstným zůstane; proto, že pře tato pošla jest z pravého a z upřímného najednání důvěrnosti, to jest, jakž učitelé práv nazývají, ex contractu bonae fidei. Věc svěřená může od schovavače kdykoli zase k navrácení po- žádána býti. Pakliby schovavač ji navrátiti nechtěl aneb ji zapřel: bude-li to naň provedeno, netoliko k navrácení přidržán bude, ale tau příčinau zlo- pověstným zůstane. II. Ale jiný spůsob při půjčce se zachovává. Nebo půj- čená věc, ne kdyby se půjčujícímu zalíbilo, zase se navracuje; ale teprv tehdáž, kdyžby vypůjčující svau potřebu vykonal aneb čas půjčky se vyplnil. Ale půjčená věc tehdáž se má navrátiti, když se čas půjčky vyplní. H. XL. Netoliko lidem zachovalým, ale všechněm jiným na prosto, také i zlopověstným, věci složené a svěřené mají zase navraco- vány býti. Věci svěřené také i zlopověstným lidem mají zase navraco- vány býti. H. XLI. Byly-li by k schování aneb k věrné ruce jednomu od dru- hého v truhle zamčené aneb v pytlíku zapečetěné některé věci dány, tak žeby skladač těch věcí schovavači jich při takovém složení neukázal, ani vyčetl; a potom při anebo po navrácení skladač pravil by, že mu v celosti zase, tak jakž on je byl složil, navráceny nejsau: povinen bude to ukázati, že to, což míti žádá, bylo schovavači od něho k schování pod zamčením neb zapeče- těním dáno, a skrze odemčení aneb pečetí hnutí a odtržení že jsau mu ty a takové věci k zmenšení a k zmrhání přišly. Skladač pravil-li by, že mu zase věci jeho, jakž je složil, zapečetěné neb zavřené v celosti navráceny nejsau: povinen bude ukázati, že to, což míti žádá, schovavači dal a skrze odemčení neb hnutí pečetí k zmenšení a zmrhání to přišlo.
H. XXXVII—XLI. 239 H. XXXIX. I. Věc, k schování aneb k věrné ruce daná, může když- koli od toho, komuž jest k schování daná, zase k navrácení požádána býti. A pakliby schovavatel zase jí navrátiti nechtěl aneb jí zapřel: bude-li to naň provedeno, netoliko k navrácení přidržán bude, ale tau příčinau na poctivosti své ujmu ponese a zlopověstným zůstane; proto, že pře tato pošla jest z pravého a z upřímného najednání důvěrnosti, to jest, jakž učitelé práv nazývají, ex contractu bonae fidei. Věc svěřená může od schovavače kdykoli zase k navrácení po- žádána býti. Pakliby schovavač ji navrátiti nechtěl aneb ji zapřel: bude-li to naň provedeno, netoliko k navrácení přidržán bude, ale tau příčinau zlo- pověstným zůstane. II. Ale jiný spůsob při půjčce se zachovává. Nebo půj- čená věc, ne kdyby se půjčujícímu zalíbilo, zase se navracuje; ale teprv tehdáž, kdyžby vypůjčující svau potřebu vykonal aneb čas půjčky se vyplnil. Ale půjčená věc tehdáž se má navrátiti, když se čas půjčky vyplní. H. XL. Netoliko lidem zachovalým, ale všechněm jiným na prosto, také i zlopověstným, věci složené a svěřené mají zase navraco- vány býti. Věci svěřené také i zlopověstným lidem mají zase navraco- vány býti. H. XLI. Byly-li by k schování aneb k věrné ruce jednomu od dru- hého v truhle zamčené aneb v pytlíku zapečetěné některé věci dány, tak žeby skladač těch věcí schovavači jich při takovém složení neukázal, ani vyčetl; a potom při anebo po navrácení skladač pravil by, že mu v celosti zase, tak jakž on je byl složil, navráceny nejsau: povinen bude to ukázati, že to, což míti žádá, bylo schovavači od něho k schování pod zamčením neb zapeče- těním dáno, a skrze odemčení aneb pečetí hnutí a odtržení že jsau mu ty a takové věci k zmenšení a k zmrhání přišly. Skladač pravil-li by, že mu zase věci jeho, jakž je složil, zapečetěné neb zavřené v celosti navráceny nejsau: povinen bude ukázati, že to, což míti žádá, schovavači dal a skrze odemčení neb hnutí pečetí k zmenšení a zmrhání to přišlo.
Strana 240
240 O věcech k schování aneb k svěření daných. H. XLII. Žádnému tomu, kdožby k sobě věci buď k svěření aneb k schování od lidí přijal zapečetěné aneb zamčené, nenáleží jimi mimo vůli a poručení schovatele heybati, ani jich k užitku svému obraceti. Pakliby kdo toho se dopustil a těmi věcmi tak spečetěnými a zamčenými mimo vůli schovatele heybal: tehdy uvede na sebe tau příčinau zlé podezření. Mimo vůli a poručení skladatele žádný schovavač věcmi zavřenými a spečetěnými heybati, ani jich k užitku svému obraceti nemá; jinák uvede na sebe podezření. H. XLIII. Peníze neb jakákoli jiná věc, o nížby mezi stranami vznikl odpor, jestli žeby byla u důvěrníka, kterýž sequester slove a o kteréhožby se strany dobrovolně snesly, složená; a nebylo by žádné jisté místo od stran jmenováno, kdyžby o odpor mezi nimi vzniklý porovnání se stalo, kdeby táž věc složena aneb komu z nich vydána býti měla: tehdy nejbezpečněji bude důvěr- níku takovému na právě ji položiti. Pakliby mezi stranami o túž věc, o níž rozdíl jest, a slove res litigiosa, takové bylo snešení, aby tomu, kdožby práv mezi nimi zůstal, potom vydána byla: důvěrník, totiž sequester, tak se zachová a tomu ji, kdožby práv zůstal, vydá. Důvěrník, maje sobě od stran buď peníze neb jinau věc, o nížby byl spor, k schování danau a nevěděl by, komu ji z nich dáti, a kdy bude mezi nimi porovnání: nejbezpečněji bude, aby tu věc na právo složil. Pakliby mezi stranami bylo takové snešení, aby ji dal z nich tomu, kdoby práv zů- stal, podle toho se zachová. H. XLIV. Z svěření byl-li by kdo obviněn, a svěření z cela by ode- přel; původ pak, jsa člověk dobře zachovalý, provozoval by svěření, ale, coby summy a jak mnoho býti mělo, tohoby provesti nemohl: přísahau svau toho dolíčí, co jest summy a na jaké minci bylo. A to pro odpor obžalovaného, v kterémž jest padl a podezření na sebe uvedl. Svěření kdoby odepřel z cela, jsa z něho obviněn; a původ dobře zachovalý provozoval by svěření, ale, jak mnoho summy bylo, provesti by nemohl: přísahau svau toho dolíčí, a obžalovaný v odporu svém padne a podezření na sebe uvede.
240 O věcech k schování aneb k svěření daných. H. XLII. Žádnému tomu, kdožby k sobě věci buď k svěření aneb k schování od lidí přijal zapečetěné aneb zamčené, nenáleží jimi mimo vůli a poručení schovatele heybati, ani jich k užitku svému obraceti. Pakliby kdo toho se dopustil a těmi věcmi tak spečetěnými a zamčenými mimo vůli schovatele heybal: tehdy uvede na sebe tau příčinau zlé podezření. Mimo vůli a poručení skladatele žádný schovavač věcmi zavřenými a spečetěnými heybati, ani jich k užitku svému obraceti nemá; jinák uvede na sebe podezření. H. XLIII. Peníze neb jakákoli jiná věc, o nížby mezi stranami vznikl odpor, jestli žeby byla u důvěrníka, kterýž sequester slove a o kteréhožby se strany dobrovolně snesly, složená; a nebylo by žádné jisté místo od stran jmenováno, kdyžby o odpor mezi nimi vzniklý porovnání se stalo, kdeby táž věc složena aneb komu z nich vydána býti měla: tehdy nejbezpečněji bude důvěr- níku takovému na právě ji položiti. Pakliby mezi stranami o túž věc, o níž rozdíl jest, a slove res litigiosa, takové bylo snešení, aby tomu, kdožby práv mezi nimi zůstal, potom vydána byla: důvěrník, totiž sequester, tak se zachová a tomu ji, kdožby práv zůstal, vydá. Důvěrník, maje sobě od stran buď peníze neb jinau věc, o nížby byl spor, k schování danau a nevěděl by, komu ji z nich dáti, a kdy bude mezi nimi porovnání: nejbezpečněji bude, aby tu věc na právo složil. Pakliby mezi stranami bylo takové snešení, aby ji dal z nich tomu, kdoby práv zů- stal, podle toho se zachová. H. XLIV. Z svěření byl-li by kdo obviněn, a svěření z cela by ode- přel; původ pak, jsa člověk dobře zachovalý, provozoval by svěření, ale, coby summy a jak mnoho býti mělo, tohoby provesti nemohl: přísahau svau toho dolíčí, co jest summy a na jaké minci bylo. A to pro odpor obžalovaného, v kterémž jest padl a podezření na sebe uvedl. Svěření kdoby odepřel z cela, jsa z něho obviněn; a původ dobře zachovalý provozoval by svěření, ale, jak mnoho summy bylo, provesti by nemohl: přísahau svau toho dolíčí, a obžalovaný v odporu svém padne a podezření na sebe uvede.
Strana 241
H. XLII—XLVIII. 241 H. XLV. Byla-li by komu věc některá k věrné ruce dána aneb svě- řena, aby ji tomuto aneb těmto dochoval, aneb jemu ji v času vyměřeném dal; a někdo, domeyšleje se, žeby mu takové svěření náleželo, na něj by proto právem nastupoval a z toho jej vinil: v takové příčině ten, komuž co svěřeno aneb k věrné ruce dáno jest, může žalobníka tím odbyti, že on ví podle svého svěření, jak se má zachovati. A tak právo jemu před ním pokoj učiní. Neb svěřené věci vedle vůle a aumyslu svěřujících, kdyžby čas vyměřený přišel, vykonávány býti mají. Viní-li tě kdo z svěřené tobě od někoho věci, domeyšleje se, žeby jemu takové svěření náleželo: tím ho odbudeš, že víš podle svého svěření, jak se máš zachovati. A tak právo tobě před ním pokoj učiní. H. XLVI. Jedenkaždý, pokudž co k sobě k věrné ruce a k svěření přijme, tak a ne jinák v tom se chovej. A kdyžby čas svěření a věrné ruky k otevření přišel, sám se k tomu napomínej; věda o tom, kdyby se tak nezachoval, a neupřímnost taková na tebe shle- dána a provedena byla, že za neupřímného a nevěrného držán budeš a od Pána Boha hrozného trestání neujdeš. Při svěřené věci hleď upřímnost zachovati, a když čas k odevření věrné ruky přijde, sám se k tomu napomínaj. H. XLVII. Žádný, komuž co svěřeno jest, někomu k vůli není povinen, přísahau se očišťovati; než, vykonaje své svěření, má pokoj užiti, lečby ten, kterýž se na takové svěření potahuje, chtěl ho v čem nařknauti a nářek svůj na něj vésti, žeby se vedle svěření svého nezachoval. Pro svěřenau věc žádnému k vůli nejsi povinen, přísahau se očišťo- vati; než vykonaje svěření, máš pokoje užiti, lečby ten, kdo se na svěření potahuje, chtěl tě nařknauti a nářek vésti, žeby se vedle svěření svého nezachoval. H. XLVIII. I. O schované i o svěřené věci dědicové schovatele k dě- dicům a držitelům statku schovavače, uptajíce se, mohau po- řádem práva se domlauvati, a oni jsau povinni jim z toho právi býti. (Do slova.) Práva městská. 16
H. XLII—XLVIII. 241 H. XLV. Byla-li by komu věc některá k věrné ruce dána aneb svě- řena, aby ji tomuto aneb těmto dochoval, aneb jemu ji v času vyměřeném dal; a někdo, domeyšleje se, žeby mu takové svěření náleželo, na něj by proto právem nastupoval a z toho jej vinil: v takové příčině ten, komuž co svěřeno aneb k věrné ruce dáno jest, může žalobníka tím odbyti, že on ví podle svého svěření, jak se má zachovati. A tak právo jemu před ním pokoj učiní. Neb svěřené věci vedle vůle a aumyslu svěřujících, kdyžby čas vyměřený přišel, vykonávány býti mají. Viní-li tě kdo z svěřené tobě od někoho věci, domeyšleje se, žeby jemu takové svěření náleželo: tím ho odbudeš, že víš podle svého svěření, jak se máš zachovati. A tak právo tobě před ním pokoj učiní. H. XLVI. Jedenkaždý, pokudž co k sobě k věrné ruce a k svěření přijme, tak a ne jinák v tom se chovej. A kdyžby čas svěření a věrné ruky k otevření přišel, sám se k tomu napomínej; věda o tom, kdyby se tak nezachoval, a neupřímnost taková na tebe shle- dána a provedena byla, že za neupřímného a nevěrného držán budeš a od Pána Boha hrozného trestání neujdeš. Při svěřené věci hleď upřímnost zachovati, a když čas k odevření věrné ruky přijde, sám se k tomu napomínaj. H. XLVII. Žádný, komuž co svěřeno jest, někomu k vůli není povinen, přísahau se očišťovati; než, vykonaje své svěření, má pokoj užiti, lečby ten, kterýž se na takové svěření potahuje, chtěl ho v čem nařknauti a nářek svůj na něj vésti, žeby se vedle svěření svého nezachoval. Pro svěřenau věc žádnému k vůli nejsi povinen, přísahau se očišťo- vati; než vykonaje svěření, máš pokoje užiti, lečby ten, kdo se na svěření potahuje, chtěl tě nařknauti a nářek vésti, žeby se vedle svěření svého nezachoval. H. XLVIII. I. O schované i o svěřené věci dědicové schovatele k dě- dicům a držitelům statku schovavače, uptajíce se, mohau po- řádem práva se domlauvati, a oni jsau povinni jim z toho právi býti. (Do slova.) Práva městská. 16
Strana 242
242 O věcech k schování aneb k svěření daných. II. Než co se řčení, přiříkání aneb připovídání dotýče, z toho jedenkaždý za živnosti ať viní toho, kdožby takovým řčením, přiříkáním aneb připovídáním komu se zavázal a co učiniti při- pověděl. Ze řčení a připovídání jedenkaždý za živnosti viniti má toho, kdoby co učiniti přip ověděl. H. XLIX. Seznal-li by jeden svědek dobře zachovalý o věcech k svě- ření aneb k schování daných proti někomu; a ten, proti které- mužby ten svědek byl veden, také byl by člověk v svém dobrém zachování témuž svědku rovný: i chce-li podezření o takové věci svěřené ujíti, povinen bude, proti takovému jednoho svědka seznání přísahau se očistiti. Proti jednomu svědku dobře zachovalému, kterýby o věcech k svě- ření tobě daných seznával: chceš-li, jsa sám dobře zachovalý, o takové svěření podezření ujíti, povinen budeš se přísahau očistiti. H. L. I. Zuvači, to jest, čeledínu lazebníka, dal-li by kdo šaty své k schování, a onby je ztratil: povinen bude týž zuvač je zaplatiti; proto, že je k sobě přijal a za opatření mzdy od skla- datele očekával. Zuvač, ztratí-li šaty sobě k schování dané, povinen bude je zaplatiti. II. Než odepřel-li by zuvač, že mu to, což se ztratilo, při jiných věcech k schování dáno nebylo, a původ nemohl by toho podle práva provesti: zuvač povinen bude se přísahau toho, že k sobě té věci nepřijal, očistiti. Než odepřel-li by zuvač, že mu to k schování dáno nebylo, a původ nemohl by toho podle práva provesti: zuvač se přísahau očistí. H. LI. Příkladem zuvače všickni jiní, kteříž k sobě statky lidské k opatření přijímají, přijdau-li nepilností jejich k zmaření a k ztrátě: o ně aneb o škodu jich skladatelé k nim se pořádem práva dom lauvati mohau. Lečby hned při počátku schovavač to sobě vyhradil, že skladateli za žádnau škodu nepřiříká; než v svém domu aneb příbytku takového složení statku jeho že mu přeje bez své škody, on pak statek svůj sám, jakžby mu se nejlépe zdálo, aby opatroval.
242 O věcech k schování aneb k svěření daných. II. Než co se řčení, přiříkání aneb připovídání dotýče, z toho jedenkaždý za živnosti ať viní toho, kdožby takovým řčením, přiříkáním aneb připovídáním komu se zavázal a co učiniti při- pověděl. Ze řčení a připovídání jedenkaždý za živnosti viniti má toho, kdoby co učiniti přip ověděl. H. XLIX. Seznal-li by jeden svědek dobře zachovalý o věcech k svě- ření aneb k schování daných proti někomu; a ten, proti které- mužby ten svědek byl veden, také byl by člověk v svém dobrém zachování témuž svědku rovný: i chce-li podezření o takové věci svěřené ujíti, povinen bude, proti takovému jednoho svědka seznání přísahau se očistiti. Proti jednomu svědku dobře zachovalému, kterýby o věcech k svě- ření tobě daných seznával: chceš-li, jsa sám dobře zachovalý, o takové svěření podezření ujíti, povinen budeš se přísahau očistiti. H. L. I. Zuvači, to jest, čeledínu lazebníka, dal-li by kdo šaty své k schování, a onby je ztratil: povinen bude týž zuvač je zaplatiti; proto, že je k sobě přijal a za opatření mzdy od skla- datele očekával. Zuvač, ztratí-li šaty sobě k schování dané, povinen bude je zaplatiti. II. Než odepřel-li by zuvač, že mu to, což se ztratilo, při jiných věcech k schování dáno nebylo, a původ nemohl by toho podle práva provesti: zuvač povinen bude se přísahau toho, že k sobě té věci nepřijal, očistiti. Než odepřel-li by zuvač, že mu to k schování dáno nebylo, a původ nemohl by toho podle práva provesti: zuvač se přísahau očistí. H. LI. Příkladem zuvače všickni jiní, kteříž k sobě statky lidské k opatření přijímají, přijdau-li nepilností jejich k zmaření a k ztrátě: o ně aneb o škodu jich skladatelé k nim se pořádem práva dom lauvati mohau. Lečby hned při počátku schovavač to sobě vyhradil, že skladateli za žádnau škodu nepřiříká; než v svém domu aneb příbytku takového složení statku jeho že mu přeje bez své škody, on pak statek svůj sám, jakžby mu se nejlépe zdálo, aby opatroval.
Strana 243
H. XLIX—LII. J. I—II. 243 Přijme-li kdo cizí statek k opatření, a ten se ztratí nepilností jeho: skladateli z toho práv bude, lečby hned schovavač se ohlásil, že za škodu nepřiříká. H. LII. Jestli žeby kdo komu dal jakau věc k schování a pravil by, že mu zase z cela a z auplna navrácena není: tehdy ten, kdož schovanau věc k sobě přijal, bude moci přísahau se očistiti, že více mimo to, což zase již navrátil, k sobě nepřijal. Schovavatel praví-li, že mu věc jeho k schování daná, z cela na- vrácena není: schovávač přísahau se očistí, že více k sobě nepřijal. H. XLI. J. I. Jeden druhému dal-li by co k schování aneb k věrné ruce; a ten, komužby tak bylo dáno, v tomby umřel; druhý pak, kte- rýžby k schování aneb k věrné ruce dal, držitelův statku z tohoby napomínal, a oni pravili by, že o tom nic nevědí: tehdy ten, kdož dal schovati, měl-li by nedostatek v průvodu, a člověk po všecken čas byl by dobře zachovalý, podle toho k přísaze, pokudžby mu od práva vyměřeno bylo, připuštěn býti má. A do kteréžby summy spravil, držitelé statku budau jemu tím povinni. Schovavač umřel-li by a schovavatel, což k schování dáno, držitelův statku z tohoby napomenul; a oni by pravili, že o tom nic nevědí: tehdy schovavatel, měl-li by nedostatek v průvodu, jsa dobře zachovalý, ku přísaze připuštěn býti má, a do které summy spraví, držitelé statku tím jemu po- vinni budau. J. II. I. Kdožby schování a věrné ruce odepřel, a nacházel by se v jeho odvodu nedostatek: také přísahau bude moci se oči- stiti, že o tom nic neví. A když tak spraví, pře ta i s škodami pomine. Odpírá-li kdo schování a věrné ruce, a v odvodu by měl nedostatek: přísahau se očistí, že o tom nic neví; tak pře i s škodami pomine. II. Než, kterážby strana nespravila, aneb v času od práva vyměřeném spraviti nechtěla: ta při svau i s škodami ztratí. Kteráby strana nespravila, aneb v času od práva vyměřeném spraviti nechtěla: ta svau při i s škodami ztratí. III. A takových svěřených a k schování daných věcí žádný se listem odsvědčiti nemůže, než toliko přísahau austní. Svěřených věcí odsvědčení listem býti nemůže, než přísahau austní. 16*
H. XLIX—LII. J. I—II. 243 Přijme-li kdo cizí statek k opatření, a ten se ztratí nepilností jeho: skladateli z toho práv bude, lečby hned schovavač se ohlásil, že za škodu nepřiříká. H. LII. Jestli žeby kdo komu dal jakau věc k schování a pravil by, že mu zase z cela a z auplna navrácena není: tehdy ten, kdož schovanau věc k sobě přijal, bude moci přísahau se očistiti, že více mimo to, což zase již navrátil, k sobě nepřijal. Schovavatel praví-li, že mu věc jeho k schování daná, z cela na- vrácena není: schovávač přísahau se očistí, že více k sobě nepřijal. H. XLI. J. I. Jeden druhému dal-li by co k schování aneb k věrné ruce; a ten, komužby tak bylo dáno, v tomby umřel; druhý pak, kte- rýžby k schování aneb k věrné ruce dal, držitelův statku z tohoby napomínal, a oni pravili by, že o tom nic nevědí: tehdy ten, kdož dal schovati, měl-li by nedostatek v průvodu, a člověk po všecken čas byl by dobře zachovalý, podle toho k přísaze, pokudžby mu od práva vyměřeno bylo, připuštěn býti má. A do kteréžby summy spravil, držitelé statku budau jemu tím povinni. Schovavač umřel-li by a schovavatel, což k schování dáno, držitelův statku z tohoby napomenul; a oni by pravili, že o tom nic nevědí: tehdy schovavatel, měl-li by nedostatek v průvodu, jsa dobře zachovalý, ku přísaze připuštěn býti má, a do které summy spraví, držitelé statku tím jemu po- vinni budau. J. II. I. Kdožby schování a věrné ruce odepřel, a nacházel by se v jeho odvodu nedostatek: také přísahau bude moci se oči- stiti, že o tom nic neví. A když tak spraví, pře ta i s škodami pomine. Odpírá-li kdo schování a věrné ruce, a v odvodu by měl nedostatek: přísahau se očistí, že o tom nic neví; tak pře i s škodami pomine. II. Než, kterážby strana nespravila, aneb v času od práva vyměřeném spraviti nechtěla: ta při svau i s škodami ztratí. Kteráby strana nespravila, aneb v času od práva vyměřeném spraviti nechtěla: ta svau při i s škodami ztratí. III. A takových svěřených a k schování daných věcí žádný se listem odsvědčiti nemůže, než toliko přísahau austní. Svěřených věcí odsvědčení listem býti nemůže, než přísahau austní. 16*
Strana 244
244 O rukojemství a rukojmích. IV. Také o jiné všecky věci přísaha, rozsudkem někomu nalezená, ne listovním, ale austním před právem odsvědčením k vykonání ať přichází. Přísaha, někomu rozsudkem nalezená, ne listovním, ale austním odsvěd- čením před právem vykonati se má. J. III. Všelijaká věc, ode dvau k svěření přijatá, oběma zase spo- lečně navrácena býti má. Nebo, jestli žeby jednomu toliko z nich navrácena byla, svěření a důvěrnosti v tom za dosti by se ne- stalo podle práva. Věc, ode dvau k svěření přijatá, oběma společně navrácena býti má; jinák by se svěření dosti nestalo. DE VADIMONIO sive de fidejussoria obligatione. Item de vadibus. O rukojemství, o rozličných rukojmích buď za summu aneb na postavení ku právu. J. IV. I. Rukojmě slove ten, kterýž za jiného aneb jiné se za- vazuje, přijímaje a vztahuje na sebe to, čímž jiný aneb jiní ně- komu povinni jsau, že se tomu od jistce v čas jistý za dosti stane. Rukojmě slove ten, který se za jiného zavazuje, vztahuje na sebe to, čímž jiný někomu povinen jest, že se tomu za dosti stane. II. A slove rukojemství, jako rukau zavázaní k dosti nět- čeho učinění. Nebo od starodávna to bývalo, kdož se rukojmím za koho stavěl, že se k dosti učinění věřiteli rukau svau za- vazoval. Rukojemství slove jako rukau zavázaní k dosti nětčeho učinění. J. V. I. Kdožbykoli rukau dáním co druhému připověděl, přiřekl anebo za jiného z víry a z lásky slíbil: ten jedenkaždý povinen jest, vedle svého připovědění a slibu tomu všemu, což připověděl,
244 O rukojemství a rukojmích. IV. Také o jiné všecky věci přísaha, rozsudkem někomu nalezená, ne listovním, ale austním před právem odsvědčením k vykonání ať přichází. Přísaha, někomu rozsudkem nalezená, ne listovním, ale austním odsvěd- čením před právem vykonati se má. J. III. Všelijaká věc, ode dvau k svěření přijatá, oběma zase spo- lečně navrácena býti má. Nebo, jestli žeby jednomu toliko z nich navrácena byla, svěření a důvěrnosti v tom za dosti by se ne- stalo podle práva. Věc, ode dvau k svěření přijatá, oběma společně navrácena býti má; jinák by se svěření dosti nestalo. DE VADIMONIO sive de fidejussoria obligatione. Item de vadibus. O rukojemství, o rozličných rukojmích buď za summu aneb na postavení ku právu. J. IV. I. Rukojmě slove ten, kterýž za jiného aneb jiné se za- vazuje, přijímaje a vztahuje na sebe to, čímž jiný aneb jiní ně- komu povinni jsau, že se tomu od jistce v čas jistý za dosti stane. Rukojmě slove ten, který se za jiného zavazuje, vztahuje na sebe to, čímž jiný někomu povinen jest, že se tomu za dosti stane. II. A slove rukojemství, jako rukau zavázaní k dosti nět- čeho učinění. Nebo od starodávna to bývalo, kdož se rukojmím za koho stavěl, že se k dosti učinění věřiteli rukau svau za- vazoval. Rukojemství slove jako rukau zavázaní k dosti nětčeho učinění. J. V. I. Kdožbykoli rukau dáním co druhému připověděl, přiřekl anebo za jiného z víry a z lásky slíbil: ten jedenkaždý povinen jest, vedle svého připovědění a slibu tomu všemu, což připověděl,
Strana 245
J. III—VII. 245 přiříkal a sliboval, dosti učiniti. Nebo všelijací slibové a vše- lijaká přiříkání a připovídání, jakýmižkoli slovy aneb v jakých- koli slovích byla by dobrovolným stran snešením zavřína a vy- konána: tak svá upevnění a utvrzení u práva berau. Přípovědi své, rukau dáním učiněné, i slibu za jiného dosti učiniti jsi povinen. II. Však tak se tomu rozuměti má, aby ti a takoví slibové, připovídání a přiříkání nebyli aneb nebyla proti dobrým mravům, proti poctivosti, proti právům, i také nemožní aneb nemožná. Přípovědi a slibu, proti dobrým mravům učiněnému, nejsi povinen dosti činiti; ani nemožnému. J. VI. I. Věřitel, maje za dlužníka svého jednoho aneb více ru- kojmí, jestli žeby, strhna se rukojmí, na jistce nastupoval: z ruko- jemství takového se vyvede, a rukojmové dále mu týmž ruko- jemstvím povinni nebudau; než on sobě jistce potom hleď, poně- vadž jistec věřiteli svému dluhem nezaplaceným zavázaný předse zůstává. Věřitel, maje rukojmě, strhl by se jich a na jistce nastupoval, z ruko- jemství takového se vyvede. II. Pakliby vedle zápisu aneb pokut k rukojmím přikra- čoval, rukojmě jemu z rukojemství vedle veyminek a pokut v rukojemství právi buďte. Rukojmové jistci z rukojemství vedle veyminek a pokut v rukojem- ství právi buďte. J. VII. I. Kdyby dvá rukojmové aneb jich více rukau společní a a nerozdílnau v rukojemství se zavázali; poněvadž takové ruko- jemství děje se pro smrt některého z rukojmí; a věřitel po vyjití času nastaupil by na takové rukojmě: bude moci každý z týchž rukojmí dílem svým věřitele odbyti. Bude-li věřitel na rukojmě společní a nerozdílnau rukau zavázané nastupovati, bude moci každý z týchž rukojmí dílem svým věřitele odbyti. II. Však, pozůstal-li by toliko jediný živý z těch a z tako- vých rukojmí, ten bude povinen vší summau pro pokutu ruko- jemství ruky společné a nerozdílné. Však pozůstal-li by toliko jediný živý z těch rukojmí, ten bude po- vinen vší summau.
J. III—VII. 245 přiříkal a sliboval, dosti učiniti. Nebo všelijací slibové a vše- lijaká přiříkání a připovídání, jakýmižkoli slovy aneb v jakých- koli slovích byla by dobrovolným stran snešením zavřína a vy- konána: tak svá upevnění a utvrzení u práva berau. Přípovědi své, rukau dáním učiněné, i slibu za jiného dosti učiniti jsi povinen. II. Však tak se tomu rozuměti má, aby ti a takoví slibové, připovídání a přiříkání nebyli aneb nebyla proti dobrým mravům, proti poctivosti, proti právům, i také nemožní aneb nemožná. Přípovědi a slibu, proti dobrým mravům učiněnému, nejsi povinen dosti činiti; ani nemožnému. J. VI. I. Věřitel, maje za dlužníka svého jednoho aneb více ru- kojmí, jestli žeby, strhna se rukojmí, na jistce nastupoval: z ruko- jemství takového se vyvede, a rukojmové dále mu týmž ruko- jemstvím povinni nebudau; než on sobě jistce potom hleď, poně- vadž jistec věřiteli svému dluhem nezaplaceným zavázaný předse zůstává. Věřitel, maje rukojmě, strhl by se jich a na jistce nastupoval, z ruko- jemství takového se vyvede. II. Pakliby vedle zápisu aneb pokut k rukojmím přikra- čoval, rukojmě jemu z rukojemství vedle veyminek a pokut v rukojemství právi buďte. Rukojmové jistci z rukojemství vedle veyminek a pokut v rukojem- ství právi buďte. J. VII. I. Kdyby dvá rukojmové aneb jich více rukau společní a a nerozdílnau v rukojemství se zavázali; poněvadž takové ruko- jemství děje se pro smrt některého z rukojmí; a věřitel po vyjití času nastaupil by na takové rukojmě: bude moci každý z týchž rukojmí dílem svým věřitele odbyti. Bude-li věřitel na rukojmě společní a nerozdílnau rukau zavázané nastupovati, bude moci každý z týchž rukojmí dílem svým věřitele odbyti. II. Však, pozůstal-li by toliko jediný živý z těch a z tako- vých rukojmí, ten bude povinen vší summau pro pokutu ruko- jemství ruky společné a nerozdílné. Však pozůstal-li by toliko jediný živý z těch rukojmí, ten bude po- vinen vší summau.
Strana 246
246 O rukojemství a rukojmích. J. VIII. I. Cožbykoli rukojmové za jistce pro rukojemství dáti a vyplniti věřiteli musili: toho všeho, i s škodami na to vzešlými, na jistci aneb na statku jeho postíhati moci budau plným právem. Cožbykoli rukojmě za jistce dáti musili: toho všeho i s škodami na jistci aneb na statku jeho postíhati moci budau. II. Však, byl-li by kdo za koho rukojmím, a pro takové rukojemství jsa pořádně obsílán i obviněn, potom svým nedbáním aneb před právem nestáním tu při by ztratil: tehdy jistec ne- bude povinen, pro jeho té pře zmrhání, dílu naň přišlého na- hražovati. Rukojmě obsílá-li se pro rukojemství a svým nestáním ku právu, při by ztratil: jistec nebude povinen dílu naň přišlého nahražovati. J. IX. Rokojmě, dokudžby věřiteli za jistce, za nějž se rukojmím postavil, nezaplatil aneb se s ním nesmluvil, nemůže k jistci právem přikračovati. Než dada, aneb prvé o to se s věřitelem umluvě, teprv bude moci k jistci hleděti. Rukojmě, leč věřiteli zaplatí aneb se s ním smluví, nemůž k jistci přikračovati. J. X. Cožkoli tuto se pokládá o rukojmích a jich povinnostech, tolikéž se rozuměti má o těch, kteříž za jiné lidi aneb začkoli jiného z víry a lásky slibují, a týmiž sliby k dosti učinění buď rukau dáním aneb k dotázkám připovídáním a přiříkáním svým se zavazují. Ti všichni, tolikéž jako i rukojmové svým slibům, přiříkáním a přípovědem (vedle dobrovolného svého v to podvolení) dosti činiti povinni budau. Kdokoli z víry a lásky začkoli jinému slíbí, a k dostiučinění jakkoli se zaváže: ten tomu dosti učiniti, jako i rukojmě, povinen jest. J. XI. Vyručený na postavení na čas jistý pod summu jistau má od rukojmí na čas od práva uložený zase, pod propadením té summy, postaven býti. (Do slova.)
246 O rukojemství a rukojmích. J. VIII. I. Cožbykoli rukojmové za jistce pro rukojemství dáti a vyplniti věřiteli musili: toho všeho, i s škodami na to vzešlými, na jistci aneb na statku jeho postíhati moci budau plným právem. Cožbykoli rukojmě za jistce dáti musili: toho všeho i s škodami na jistci aneb na statku jeho postíhati moci budau. II. Však, byl-li by kdo za koho rukojmím, a pro takové rukojemství jsa pořádně obsílán i obviněn, potom svým nedbáním aneb před právem nestáním tu při by ztratil: tehdy jistec ne- bude povinen, pro jeho té pře zmrhání, dílu naň přišlého na- hražovati. Rukojmě obsílá-li se pro rukojemství a svým nestáním ku právu, při by ztratil: jistec nebude povinen dílu naň přišlého nahražovati. J. IX. Rokojmě, dokudžby věřiteli za jistce, za nějž se rukojmím postavil, nezaplatil aneb se s ním nesmluvil, nemůže k jistci právem přikračovati. Než dada, aneb prvé o to se s věřitelem umluvě, teprv bude moci k jistci hleděti. Rukojmě, leč věřiteli zaplatí aneb se s ním smluví, nemůž k jistci přikračovati. J. X. Cožkoli tuto se pokládá o rukojmích a jich povinnostech, tolikéž se rozuměti má o těch, kteříž za jiné lidi aneb začkoli jiného z víry a lásky slibují, a týmiž sliby k dosti učinění buď rukau dáním aneb k dotázkám připovídáním a přiříkáním svým se zavazují. Ti všichni, tolikéž jako i rukojmové svým slibům, přiříkáním a přípovědem (vedle dobrovolného svého v to podvolení) dosti činiti povinni budau. Kdokoli z víry a lásky začkoli jinému slíbí, a k dostiučinění jakkoli se zaváže: ten tomu dosti učiniti, jako i rukojmě, povinen jest. J. XI. Vyručený na postavení na čas jistý pod summu jistau má od rukojmí na čas od práva uložený zase, pod propadením té summy, postaven býti. (Do slova.)
Strana 247
J. VIII—XIII. 247 J. XII. I. V přech, kteréžby se na mord, ani také na jiné pře hlavní aneb útrpné (kteréž causae criminales slovau) nevztahovaly, kdožby se koli za někoho rukojmím postavil, a ten od práva by ušel: nepostavil-li by ho rukojmě na čas od práva uložený, a předložil by před právem slušné a hodné toho příčiny, právo mu, podle spravedlivého uvážení, prodlenějšího času k postavení pro- půjčí. A rukojmě bude povinen, na den jemu od práva uložený jej postaviti. Vyručený ujde-li od práva, a rukojmě by ho na čas uložený nepo- stavil (tu kdežby se mordu a pře autrpné nedotýkalo): právo jemu prodle- nějšího času k postavení propůjčí, a tu on jej postaviti povinen bude. II. Pakliby ho nepostavil, bude povinen před právem sám se postaviti, a průvod na toho, za něhož se rukojmím postavil, slyšeti. A cožby tu koli provedeno a naň ukázáno bylo, tomu rukojmě povinen bude dosti učiniti. I také (ač byla-li by právem uznána) peněžitau pokutu podniknauti. Jinák průvod na sebe rukojmě na místě ušlého od práva slyšeti po- vinen bude. A což tu bude nalezeno, tomu rukojmě dosti čiň. J. XIII. Rukojemství, řčení i přiříkání smrtí k přetržení přicházejí. A jakž obyčejné jest přísloví, rukojemství s rukojmím umírá. Však tak, kdyžby ujištění rukojemství na statku zápisem po- jištěného nebylo. Rukojemství, řčení i přiříkání smrtí k přetržení přicházejí. Však tak, kdyby ujištění rukojemství na statku zápisem pojištěno nebylo. E. XXXV. II. Než, kdežby pojištění na statcích se našly: tehdy dě- dicové, nápadníci a držitelé statkův takových povinni budau, rukojemství taková vyvazovati a dluhy spravedlivé věřitelům platiti, pokudžby statkův těch postačovalo. Než, kdežby pojištění na statcích se našlo, držitelé statkův takových povinni budau, rukojemství taková vyvazovati. III. Komužby pak jaké řčení, připovědění a přiřknutí se stalo, hleď z toho za živobytí napomínati a pořádem práva to sobě stvrditi, poněvadž takové věci, jakž dotčeno, smrtí k pře- tržení přicházejí. O čemž i nahoře E. XXXV. dotčeno jest. Máš-li jaké od koho řčení neb přípověď, hleď sobě to pořádem práva za živobytí jeho stvrditi.
J. VIII—XIII. 247 J. XII. I. V přech, kteréžby se na mord, ani také na jiné pře hlavní aneb útrpné (kteréž causae criminales slovau) nevztahovaly, kdožby se koli za někoho rukojmím postavil, a ten od práva by ušel: nepostavil-li by ho rukojmě na čas od práva uložený, a předložil by před právem slušné a hodné toho příčiny, právo mu, podle spravedlivého uvážení, prodlenějšího času k postavení pro- půjčí. A rukojmě bude povinen, na den jemu od práva uložený jej postaviti. Vyručený ujde-li od práva, a rukojmě by ho na čas uložený nepo- stavil (tu kdežby se mordu a pře autrpné nedotýkalo): právo jemu prodle- nějšího času k postavení propůjčí, a tu on jej postaviti povinen bude. II. Pakliby ho nepostavil, bude povinen před právem sám se postaviti, a průvod na toho, za něhož se rukojmím postavil, slyšeti. A cožby tu koli provedeno a naň ukázáno bylo, tomu rukojmě povinen bude dosti učiniti. I také (ač byla-li by právem uznána) peněžitau pokutu podniknauti. Jinák průvod na sebe rukojmě na místě ušlého od práva slyšeti po- vinen bude. A což tu bude nalezeno, tomu rukojmě dosti čiň. J. XIII. Rukojemství, řčení i přiříkání smrtí k přetržení přicházejí. A jakž obyčejné jest přísloví, rukojemství s rukojmím umírá. Však tak, kdyžby ujištění rukojemství na statku zápisem po- jištěného nebylo. Rukojemství, řčení i přiříkání smrtí k přetržení přicházejí. Však tak, kdyby ujištění rukojemství na statku zápisem pojištěno nebylo. E. XXXV. II. Než, kdežby pojištění na statcích se našly: tehdy dě- dicové, nápadníci a držitelé statkův takových povinni budau, rukojemství taková vyvazovati a dluhy spravedlivé věřitelům platiti, pokudžby statkův těch postačovalo. Než, kdežby pojištění na statcích se našlo, držitelé statkův takových povinni budau, rukojemství taková vyvazovati. III. Komužby pak jaké řčení, připovědění a přiřknutí se stalo, hleď z toho za živobytí napomínati a pořádem práva to sobě stvrditi, poněvadž takové věci, jakž dotčeno, smrtí k pře- tržení přicházejí. O čemž i nahoře E. XXXV. dotčeno jest. Máš-li jaké od koho řčení neb přípověď, hleď sobě to pořádem práva za živobytí jeho stvrditi.
Strana 248
248 O rukojemství a rukojmích. J. XIV. Všickni rukojmové, kteřížkoli za někoho aneb některé ruko- jemstvím se zavazují, poněvadž slibují a přiříkají na statek toho, za něhož se rukojměmi stavějí: protož také všickni, dali-li by co pro svá rukojemství za jistce věřiteli, tehdy k statku jistcovu aneb k držitelům téhož statku (by pak žádného zápisu, jistoty aneb ujištění na jeho statku neměli) před jinými, ježtoby předešlejších před nimi zápisův a ujištění na statku jistce neměli, právo a lepší spravedlnost mají; proto, že věřitelové v statcích dlužníkův jsau přední a nejprvnější dědicové. Rukojmové dadí-li co za jistce, k statku jeho aneb držitelům toho statku, by žádného zápisu nebylo, hleděti mají, a v tom přede všemi věřiteli, kteří zápisův na tom statku nemají, lepší právo a spravedlnost míti budau; nebo věřitelové v statcích dlužníkův jsau přední a nejprvnější dědicové. J. XV. Jakž o jiné všecky věci, tak i pro rukojemství prvé k osobě, nežli k statku, právem přikračováno býti má. Lečby osoba od práva ušla, aneb dobře ku právu usedlá nebyla: tehdy k statku jejímu hleděti se může. Prvé k osobě o všecky věci, i o rukojemství, nežli k statku, přikračo- váno býti má, leč by osoba od práva ušla aneb usedlá nebyla. J. XVI. Rukojmě za věno, kdyby též věno od jistce vyplněno ne- bylo, povinen jest rukojemstvím, a podle toho i věnem. Rei- publicae enim interest, dotes mulierum conservari. Rukojmě za věno, nevyplní-li ho jistec, povinen jest rukojemstvím, a podle toho i věnem. J. XVII. Věřitel maje rukojmě, a nežby čas placení přišel, tíž rukoj- mové z tohoto světa by všickni sešli: k jistci o spravedlivost a dluh svůj hleděti může. Zemrau-li všickni rukojmové, nežby čas placení přišel: věřitel o dluh svůj k jistci hleděti může. J. XVIII. Rukojmím se postavě, aneb slíbil-li by kdo za koho ku právu stání i dostání; a takového slibu a rukojemství, postavě toho před právem, nežádal by prázden býti, a tak aby právo toho
248 O rukojemství a rukojmích. J. XIV. Všickni rukojmové, kteřížkoli za někoho aneb některé ruko- jemstvím se zavazují, poněvadž slibují a přiříkají na statek toho, za něhož se rukojměmi stavějí: protož také všickni, dali-li by co pro svá rukojemství za jistce věřiteli, tehdy k statku jistcovu aneb k držitelům téhož statku (by pak žádného zápisu, jistoty aneb ujištění na jeho statku neměli) před jinými, ježtoby předešlejších před nimi zápisův a ujištění na statku jistce neměli, právo a lepší spravedlnost mají; proto, že věřitelové v statcích dlužníkův jsau přední a nejprvnější dědicové. Rukojmové dadí-li co za jistce, k statku jeho aneb držitelům toho statku, by žádného zápisu nebylo, hleděti mají, a v tom přede všemi věřiteli, kteří zápisův na tom statku nemají, lepší právo a spravedlnost míti budau; nebo věřitelové v statcích dlužníkův jsau přední a nejprvnější dědicové. J. XV. Jakž o jiné všecky věci, tak i pro rukojemství prvé k osobě, nežli k statku, právem přikračováno býti má. Lečby osoba od práva ušla, aneb dobře ku právu usedlá nebyla: tehdy k statku jejímu hleděti se může. Prvé k osobě o všecky věci, i o rukojemství, nežli k statku, přikračo- váno býti má, leč by osoba od práva ušla aneb usedlá nebyla. J. XVI. Rukojmě za věno, kdyby též věno od jistce vyplněno ne- bylo, povinen jest rukojemstvím, a podle toho i věnem. Rei- publicae enim interest, dotes mulierum conservari. Rukojmě za věno, nevyplní-li ho jistec, povinen jest rukojemstvím, a podle toho i věnem. J. XVII. Věřitel maje rukojmě, a nežby čas placení přišel, tíž rukoj- mové z tohoto světa by všickni sešli: k jistci o spravedlivost a dluh svůj hleděti může. Zemrau-li všickni rukojmové, nežby čas placení přišel: věřitel o dluh svůj k jistci hleděti může. J. XVIII. Rukojmím se postavě, aneb slíbil-li by kdo za koho ku právu stání i dostání; a takového slibu a rukojemství, postavě toho před právem, nežádal by prázden býti, a tak aby právo toho
Strana 249
J. XIV—XXI. 249 vyručeného zase k sobě přijalo a jím se ujistilo, než mlčal by: rukojemství a slib takový předse trvati bude. Než rukojmě ten, chce-li toho rukojemství prázden býti, má práva za propuštění žádati, a že déle v rukojemství za něho státi nechce, v tom se ohlásiti; a právo bude ho povinno z téhož rukojemství propustiti, a tau osobau tak před právem postavenau se ujistiti. Podle rukojemství svého stavíš-li koho ku právu, žádej prázen býti rukojemství, aby se právo ním ujistilo. Jinák, budeš-li mlčeti, rukojemství tvé předce trvati bude. J. XIX. Manželka svým vlastním statkem, kteréhož jest manželu nepoddala, ani také dílem svým, kterýžby jí v statku obapolně zavázaném a vzdaném náležal, povinna není, závad manžela svého, ani rukojemství vyvazovati; lečby dobrovolně a beze všeho přinucení sama se v něco uvolila. Manželka svým vlastním statkem, ani dílem svým, kterýžby jí v statku obapolně vzdaném náležel, není povinna, závad muže svého, ani rukojemství vyvazovati, lečby se v to dobrovolně uvolila. J. XX. Byl-li by kdo rukojmím za koho, aneb žeby z víry a z lásky za někoho slíbil; a ten pod takovým rukojemstvím žeby statek svůj mrhal, i také závady jiným na ten statek svůj uvozoval, tak žeby rukojmě pro takovau věc budaucího nebezpečenství se obával: tehdy ten rukojmě, před časem vyjití svého rukojemství, takového jistce bude moci před právo obeslati a žádati, aby z rukojemství aneb slibu takového vypraven byl, že déle v témž rukojemství aneb slibu pro nebezpečenství své trvati nechce. Tehdy ten a takový jistec má k tomu od práva přidržán býti, aby svého rukojmi vyvadil a jinými rukojměmi v tom se opatřil. Rukojmě, věděl-li by, že ten, za koho slíbil aneb v rukojemství se postavil, statek mrhá a závady naň uvozuje: bude moci, před časem vyjití svého rukojemství, jistce obeslati a žádati, aby z takového rukojemství vypraven byl pro své nebezpečenství, že v něm déle státi nechce. I podle žádosti své zůstaven bude. J. XXI. I. Rukojmím kdožby se za někoho na postavení pro účinek vraždy aneb pro některý jiný veliký veystupek postavil; a ten, jejž on na postavení vyručil, od práva by ušel: rukojmě ne-
J. XIV—XXI. 249 vyručeného zase k sobě přijalo a jím se ujistilo, než mlčal by: rukojemství a slib takový předse trvati bude. Než rukojmě ten, chce-li toho rukojemství prázden býti, má práva za propuštění žádati, a že déle v rukojemství za něho státi nechce, v tom se ohlásiti; a právo bude ho povinno z téhož rukojemství propustiti, a tau osobau tak před právem postavenau se ujistiti. Podle rukojemství svého stavíš-li koho ku právu, žádej prázen býti rukojemství, aby se právo ním ujistilo. Jinák, budeš-li mlčeti, rukojemství tvé předce trvati bude. J. XIX. Manželka svým vlastním statkem, kteréhož jest manželu nepoddala, ani také dílem svým, kterýžby jí v statku obapolně zavázaném a vzdaném náležal, povinna není, závad manžela svého, ani rukojemství vyvazovati; lečby dobrovolně a beze všeho přinucení sama se v něco uvolila. Manželka svým vlastním statkem, ani dílem svým, kterýžby jí v statku obapolně vzdaném náležel, není povinna, závad muže svého, ani rukojemství vyvazovati, lečby se v to dobrovolně uvolila. J. XX. Byl-li by kdo rukojmím za koho, aneb žeby z víry a z lásky za někoho slíbil; a ten pod takovým rukojemstvím žeby statek svůj mrhal, i také závady jiným na ten statek svůj uvozoval, tak žeby rukojmě pro takovau věc budaucího nebezpečenství se obával: tehdy ten rukojmě, před časem vyjití svého rukojemství, takového jistce bude moci před právo obeslati a žádati, aby z rukojemství aneb slibu takového vypraven byl, že déle v témž rukojemství aneb slibu pro nebezpečenství své trvati nechce. Tehdy ten a takový jistec má k tomu od práva přidržán býti, aby svého rukojmi vyvadil a jinými rukojměmi v tom se opatřil. Rukojmě, věděl-li by, že ten, za koho slíbil aneb v rukojemství se postavil, statek mrhá a závady naň uvozuje: bude moci, před časem vyjití svého rukojemství, jistce obeslati a žádati, aby z takového rukojemství vypraven byl pro své nebezpečenství, že v něm déle státi nechce. I podle žádosti své zůstaven bude. J. XXI. I. Rukojmím kdožby se za někoho na postavení pro účinek vraždy aneb pro některý jiný veliký veystupek postavil; a ten, jejž on na postavení vyručil, od práva by ušel: rukojmě ne-
Strana 250
250 O rukojemství a rukojmích. mohl-li by k němu bezelstně přijíti a na čas od práva sobě uložený vyručeného postaviti, má jemu folk k takovému posta- vení šest nedělí od práva propůjčen býti. A v tom času nemohl-li by rukojmě ještě vyručeného dojíti, tehdy druhých šest nedělí, a tak i třetích, bude moci k tomu požiti. Pakliby k vyručenému přijíti a nikterakž se ho uptati nemohl, a na čas u práva ulo- žený tak před právem by ho nepostavil: tehdy (poněvadž vedle práva fidejussor non tenetur in causis poenalibus, rukojmě po- kuty na hrdle trestání za toho, za kteréhož z milosti a z lásky připověděl, podniknauti povinen není, kdyžby ho bezelstně po- staviti nemohl) nicméně sám před právem na čas uložený se postaví. A bude-li vražda na toho, za něhož se rukojmím on po- stavil, právem dovedena: tehdy rukojmě má vedle spravedlivého uvážení saudcův na statku svém pro takové své rukojemství škodu nésti, to jest, pokutu podle uvážení saudcův peně- žitau dáti těm, kteříž z vraždy ušlého vinili a vedle práva ji provedli. Vyručený na postavení pro mord neb jiný zlý skutek ujde-li od práva, a rukojmě ho po trojím odkladu, vždycky po šesti nedělích, na den uložený bezelstně postaviti by nemohl: sám ku právu stane, a bude-li vražda na vyručeného provedena, on pokutu peněžitau původu podle uvážení práva dáti musí. II. Než bylo-li by na rukojmě to podle práva potomně kdy shledáno, že jest zlého obmyslu v nepostavení vyručeného požíval: tehdy ten pokutau peněžitau, od práva naň vloženau, toho neodbude. Ale saudcové vedle učinku takového mají se k němu spravedlivě v tom zachovati a jako obmyslníka spra- vedlivě buď vězením, buď odnětím všeho statku, aneb vypově- děním ztrestati. Než, bylo-li by to potom na rukojmí shledáno, že v nepostavení vy- ručeného zlého obmyslu požíval: peněžitau pokutau toho neodbude, ale jako obmyslník buď vězením, neb odnětím všeho statku, neb vypověděním ztrestán bude. III. Však nicméně ten a takový vražedlník, byl-li by kde postižen, pokutu vražedlnickau ponese. Však nicméně ten vražedlník, byl-li by kde postižen, pokutu vražedl- nickau ponese.
250 O rukojemství a rukojmích. mohl-li by k němu bezelstně přijíti a na čas od práva sobě uložený vyručeného postaviti, má jemu folk k takovému posta- vení šest nedělí od práva propůjčen býti. A v tom času nemohl-li by rukojmě ještě vyručeného dojíti, tehdy druhých šest nedělí, a tak i třetích, bude moci k tomu požiti. Pakliby k vyručenému přijíti a nikterakž se ho uptati nemohl, a na čas u práva ulo- žený tak před právem by ho nepostavil: tehdy (poněvadž vedle práva fidejussor non tenetur in causis poenalibus, rukojmě po- kuty na hrdle trestání za toho, za kteréhož z milosti a z lásky připověděl, podniknauti povinen není, kdyžby ho bezelstně po- staviti nemohl) nicméně sám před právem na čas uložený se postaví. A bude-li vražda na toho, za něhož se rukojmím on po- stavil, právem dovedena: tehdy rukojmě má vedle spravedlivého uvážení saudcův na statku svém pro takové své rukojemství škodu nésti, to jest, pokutu podle uvážení saudcův peně- žitau dáti těm, kteříž z vraždy ušlého vinili a vedle práva ji provedli. Vyručený na postavení pro mord neb jiný zlý skutek ujde-li od práva, a rukojmě ho po trojím odkladu, vždycky po šesti nedělích, na den uložený bezelstně postaviti by nemohl: sám ku právu stane, a bude-li vražda na vyručeného provedena, on pokutu peněžitau původu podle uvážení práva dáti musí. II. Než bylo-li by na rukojmě to podle práva potomně kdy shledáno, že jest zlého obmyslu v nepostavení vyručeného požíval: tehdy ten pokutau peněžitau, od práva naň vloženau, toho neodbude. Ale saudcové vedle učinku takového mají se k němu spravedlivě v tom zachovati a jako obmyslníka spra- vedlivě buď vězením, buď odnětím všeho statku, aneb vypově- děním ztrestati. Než, bylo-li by to potom na rukojmí shledáno, že v nepostavení vy- ručeného zlého obmyslu požíval: peněžitau pokutau toho neodbude, ale jako obmyslník buď vězením, neb odnětím všeho statku, neb vypověděním ztrestán bude. III. Však nicméně ten a takový vražedlník, byl-li by kde postižen, pokutu vražedlnickau ponese. Však nicméně ten vražedlník, byl-li by kde postižen, pokutu vražedl- nickau ponese.
Strana 251
J. XXII—XXIV. 251 J. XXII. I. Za rukojmě přijímáni býti nemají podle práva kněží, ženy, vojáci, to jest, lidé váleční aneb kteříby ustavičně službu a žold svůj měli; tolikéž lidé mladí aneb let nedošlí; ani také ti, ježtoby dobře ku právu usedlí nebyli. Lečby kněží svých svobod a beneficií prvních v tom sobě na pomoc bráti nechtěli. Za rukojmě přijímáni býti nemají kněží, ženy, vojáci, lidé mladí, též ku právu ne dobře usedlí. II. Než, chtějí-li ženy dobrovolně a beze všeho přinucení za své muže aneb za jiné rukojmě bývati, toho se jim propůj- čuje, a constitutio Vellejanská jim neprospěje. Než ženy za muže své aneb za jiné chtějí-li dobrovolně rukojmě bývati, toho se jim propůjčuje. J. XXIII. I. Podpůrcím kdožby se rukojmím postavil, bude povinen je zastati a vyvaditi, a rukojmě, ač přišli-li by k jaké (pro takové své rukojemství) těžkosti, také mohau se na něm i na statku jeho hojiti. Rukojmě maje podpůrci, přijde-li k jaké těžkosti, můž se na jeho statku hojiti i na něm. II. A ženy v té příčině, majíce své vlastní statky, za man- žely aneb své přátely svým statkem mohau se, chtějí-li, však dobrovolně, rukojmím za podpůrce stavěti, a rukojmové pro svá rukojemství budau moci k nim hleděti. Ženy, majíce své statky, mohau se, chtějí-li, za podpůrce stavěti, za své manžely neb přátely, a rukojmové pro svá rukojemství budau k nim moci hleděti. J. XXIV. Jistec ušel-li by od práva, tak žeby rukojmové, kteříž zaň z víry a z lásky slíbili, věřiteli hned podle nastaupení a vy- plnění času své dáti musili; a v tu summu, nemohauce tak rychle statkem jistcovým z rukojemství se vyvaditi, ani ho tak na po- spěch prodati u někoho, s svau velikau škodau vzdlužiti by se musili: ačkoli se jest jistec jim rukojmím škodami takovými nezavázal, aniž při rukojemství důminka o tom byla; však, po- něvadž pře nastane o věc takovau, kteráž z víry, z lásky a důvěr- nosti pošla; a v takových i k tomu podobných věcech a vznik- lých mezi stranami přech aneb případnostech sama přirozená
J. XXII—XXIV. 251 J. XXII. I. Za rukojmě přijímáni býti nemají podle práva kněží, ženy, vojáci, to jest, lidé váleční aneb kteříby ustavičně službu a žold svůj měli; tolikéž lidé mladí aneb let nedošlí; ani také ti, ježtoby dobře ku právu usedlí nebyli. Lečby kněží svých svobod a beneficií prvních v tom sobě na pomoc bráti nechtěli. Za rukojmě přijímáni býti nemají kněží, ženy, vojáci, lidé mladí, též ku právu ne dobře usedlí. II. Než, chtějí-li ženy dobrovolně a beze všeho přinucení za své muže aneb za jiné rukojmě bývati, toho se jim propůj- čuje, a constitutio Vellejanská jim neprospěje. Než ženy za muže své aneb za jiné chtějí-li dobrovolně rukojmě bývati, toho se jim propůjčuje. J. XXIII. I. Podpůrcím kdožby se rukojmím postavil, bude povinen je zastati a vyvaditi, a rukojmě, ač přišli-li by k jaké (pro takové své rukojemství) těžkosti, také mohau se na něm i na statku jeho hojiti. Rukojmě maje podpůrci, přijde-li k jaké těžkosti, můž se na jeho statku hojiti i na něm. II. A ženy v té příčině, majíce své vlastní statky, za man- žely aneb své přátely svým statkem mohau se, chtějí-li, však dobrovolně, rukojmím za podpůrce stavěti, a rukojmové pro svá rukojemství budau moci k nim hleděti. Ženy, majíce své statky, mohau se, chtějí-li, za podpůrce stavěti, za své manžely neb přátely, a rukojmové pro svá rukojemství budau k nim moci hleděti. J. XXIV. Jistec ušel-li by od práva, tak žeby rukojmové, kteříž zaň z víry a z lásky slíbili, věřiteli hned podle nastaupení a vy- plnění času své dáti musili; a v tu summu, nemohauce tak rychle statkem jistcovým z rukojemství se vyvaditi, ani ho tak na po- spěch prodati u někoho, s svau velikau škodau vzdlužiti by se musili: ačkoli se jest jistec jim rukojmím škodami takovými nezavázal, aniž při rukojemství důminka o tom byla; však, po- něvadž pře nastane o věc takovau, kteráž z víry, z lásky a důvěr- nosti pošla; a v takových i k tomu podobných věcech a vznik- lých mezi stranami přech aneb případnostech sama přirozená
Strana 252
252 O slibích a připovídáních. spravedlnost toho dopauští, aby ten, kterýž z víry, z lásky a důvěrnosti pro někoho nětco podstupuje a jemu dobře činí, mohl a svobodu potom měl, když od přítele svého v tom zaveden jest, o více, nežli jest při tom najednání mezi stranami jednáno bylo, pořádem práva k němu se domlauvati a od saudcův opa- tření žádati podle práva, kteréž velí, že mezi dobrými a upřím- nými lidmi má se všecko dobře a upřímně působiti: protož ti a takoví rukojmové škod i s tím, což za jistce věřiteli vyplniti musili, na statku jistce postíhati moci budau plným právem. Rukojmové museli-li by za dlužníka od práva ušlého, vzdlužíce se u někoho s svau velikau škodau, věřiteli plátce býti: by pak dlužník škodami se jim nezavázal, nicméně oni škody s tím, co za jistce vyplniti musili, na statku jistce postíhati moci budau. J. XXV. Chtěl-li by kdo, maje statek nezávadný, pod tím právem toho, kterýž se pro dluh do vězení dostal, vyručiti: tehdy může to na hotový groš do dvau nedělí pořád zběhlých učiniti a tako- vému dlužníku z vězení pomoci. Však povinen bude to tak opatřiti, aby v skutku takový dluh v tom času dvau nedělí byl zaplacen; jinák by vyručující do vězení se postaviti musil. Vyručíš-li dlužníka na hotový groš, opatř, ať dluh ve dvau nedělích jest zaplacen; jinák do vězení se postaviti musíš. DE STIPULATIONIBUS. O slibích, přiříkáních a připovídáních všelijakých. J. XXVI. Slib jest jistých slov v sobě zahrnutí a jako obstížení, jimiž se ten, k němuž se od druhého promlauvá aneb na něho děje se dotázka, k dosti učinění sám dobrovolně zavazuje. To jest, když se na někoho toho podává, chtěl-li by tomuto aneb onomu za dosti učiniti: a on tu hned in continenti, bez odtahův, a jsa přítomen, dobrovolně k dosti učinění toho všeho se podvoluje slibem, rukau dáním, aneb svým k tomu přiznáním se zavazuje. Slib jest dobrovolné podvolení k dosti učinění toho, co se na někoho od jiného podává.
252 O slibích a připovídáních. spravedlnost toho dopauští, aby ten, kterýž z víry, z lásky a důvěrnosti pro někoho nětco podstupuje a jemu dobře činí, mohl a svobodu potom měl, když od přítele svého v tom zaveden jest, o více, nežli jest při tom najednání mezi stranami jednáno bylo, pořádem práva k němu se domlauvati a od saudcův opa- tření žádati podle práva, kteréž velí, že mezi dobrými a upřím- nými lidmi má se všecko dobře a upřímně působiti: protož ti a takoví rukojmové škod i s tím, což za jistce věřiteli vyplniti musili, na statku jistce postíhati moci budau plným právem. Rukojmové museli-li by za dlužníka od práva ušlého, vzdlužíce se u někoho s svau velikau škodau, věřiteli plátce býti: by pak dlužník škodami se jim nezavázal, nicméně oni škody s tím, co za jistce vyplniti musili, na statku jistce postíhati moci budau. J. XXV. Chtěl-li by kdo, maje statek nezávadný, pod tím právem toho, kterýž se pro dluh do vězení dostal, vyručiti: tehdy může to na hotový groš do dvau nedělí pořád zběhlých učiniti a tako- vému dlužníku z vězení pomoci. Však povinen bude to tak opatřiti, aby v skutku takový dluh v tom času dvau nedělí byl zaplacen; jinák by vyručující do vězení se postaviti musil. Vyručíš-li dlužníka na hotový groš, opatř, ať dluh ve dvau nedělích jest zaplacen; jinák do vězení se postaviti musíš. DE STIPULATIONIBUS. O slibích, přiříkáních a připovídáních všelijakých. J. XXVI. Slib jest jistých slov v sobě zahrnutí a jako obstížení, jimiž se ten, k němuž se od druhého promlauvá aneb na něho děje se dotázka, k dosti učinění sám dobrovolně zavazuje. To jest, když se na někoho toho podává, chtěl-li by tomuto aneb onomu za dosti učiniti: a on tu hned in continenti, bez odtahův, a jsa přítomen, dobrovolně k dosti učinění toho všeho se podvoluje slibem, rukau dáním, aneb svým k tomu přiznáním se zavazuje. Slib jest dobrovolné podvolení k dosti učinění toho, co se na někoho od jiného podává.
Strana 253
J. XXV—XXVIII. 253 J. XXVII. I. Takoví pak všickni slibové, připovídání a přiříkání dělí se. Aneb že jsau se hned z prosta mezi stranami vykonali, v nichž žádný jistý čas, ani žádná jistá veyminka obmezená není, a slovau stipulationes purae. Slibové a připovídání jsau rozličná. Jedna, že k vykonání nemají žádného času vyměřeného, než hned se mezi stranami vykonali bez vey- minky jistého času. II. Jiná připovídání, kteráž jistý čas a jistý den k zapla- cení aneb k dosti nětčeho učinění v sobě obsahují, slovau sti- pulationes in diem. A při tomto rozdílu nesluší jednomu na druhého pro slib, připovědění aneb pro přiříkání prvé nastupo- vati, lečby čas aneb den k dosti učinění přišel. Cedere enim dies dicitur, quando res promissa vel debita incipit deberi, to jest, kdyžby již čas aneb den přišel, aby od někoho nětco z po- vinnosti vyplniti a vykonati se mělo, tu teprva ten, kdož k čemu má spravedlnost, svobodu má k napomínání svého dlužníka. Jinák, že v sobě k dosti učinění nětčemu čas jistý obsahují. A tuto nemůže jeden na druhého nastupovati, lečby čas k dosti učinění přišel. III. Jiní opět jsau slibové, obsahujíce v sobě jisté veyminky. A tu lidé tak se k sobě zachovati povinni jsau, jakž a pokudž veyminky mezi sebau zavřeli. Nebo veyminky, na zavěšení po- zůstavené, před časem jsau jako jalové. Quod est in conditione, non est in obligatione. Což jest na jisté veymince, není na po- vinnosti. Et, pendente conditione, nihil est in re. Jiní opět slibové jsau s veyminkami. A podle těch strany k sobě se zachovati povinni jsau. IV. Nacházejí se ještě i jiní rozdílové; ale dosti jest na těchto. Neb jak mezi sebau lidé se snesau a jak mezi sebau co zavrau, při tom zůstaveni budau. Poněvadž všelijaká dobro- volná stran snešení povinnosti práv na se uvozují. Jak co mezi sebau lidé zavrau, při tom zůstaveni budau. J. XXVIII. I. Takoví pak všickni slibové a všelijaká přiříkání aneb připovídání k stvrzení svému přicházejí s dobrovolným stran dovolením. Všickni slibové a všelijaké přípovědi k utvrzení svěmu přicházejí s dobrovolným stran dovolením.
J. XXV—XXVIII. 253 J. XXVII. I. Takoví pak všickni slibové, připovídání a přiříkání dělí se. Aneb že jsau se hned z prosta mezi stranami vykonali, v nichž žádný jistý čas, ani žádná jistá veyminka obmezená není, a slovau stipulationes purae. Slibové a připovídání jsau rozličná. Jedna, že k vykonání nemají žádného času vyměřeného, než hned se mezi stranami vykonali bez vey- minky jistého času. II. Jiná připovídání, kteráž jistý čas a jistý den k zapla- cení aneb k dosti nětčeho učinění v sobě obsahují, slovau sti- pulationes in diem. A při tomto rozdílu nesluší jednomu na druhého pro slib, připovědění aneb pro přiříkání prvé nastupo- vati, lečby čas aneb den k dosti učinění přišel. Cedere enim dies dicitur, quando res promissa vel debita incipit deberi, to jest, kdyžby již čas aneb den přišel, aby od někoho nětco z po- vinnosti vyplniti a vykonati se mělo, tu teprva ten, kdož k čemu má spravedlnost, svobodu má k napomínání svého dlužníka. Jinák, že v sobě k dosti učinění nětčemu čas jistý obsahují. A tuto nemůže jeden na druhého nastupovati, lečby čas k dosti učinění přišel. III. Jiní opět jsau slibové, obsahujíce v sobě jisté veyminky. A tu lidé tak se k sobě zachovati povinni jsau, jakž a pokudž veyminky mezi sebau zavřeli. Nebo veyminky, na zavěšení po- zůstavené, před časem jsau jako jalové. Quod est in conditione, non est in obligatione. Což jest na jisté veymince, není na po- vinnosti. Et, pendente conditione, nihil est in re. Jiní opět slibové jsau s veyminkami. A podle těch strany k sobě se zachovati povinni jsau. IV. Nacházejí se ještě i jiní rozdílové; ale dosti jest na těchto. Neb jak mezi sebau lidé se snesau a jak mezi sebau co zavrau, při tom zůstaveni budau. Poněvadž všelijaká dobro- volná stran snešení povinnosti práv na se uvozují. Jak co mezi sebau lidé zavrau, při tom zůstaveni budau. J. XXVIII. I. Takoví pak všickni slibové a všelijaká přiříkání aneb připovídání k stvrzení svému přicházejí s dobrovolným stran dovolením. Všickni slibové a všelijaké přípovědi k utvrzení svěmu přicházejí s dobrovolným stran dovolením.
Strana 254
254 O slibích a připovídáních. II. A kdožkoli co komu dobrovolně slíbí, připoví a přiřekne, povinen jest tomu dosti učiniti vedle toho práva: Fides contra- ctuum servanda est. Při všelijakých jednáních lidé dobří víru sobě držeti povinni jsau. Kdokoli co komu dobrovolně slíbí a připoví, povinen jest tomu dosti učiniti. III. Slibové pak, proti dobrým mravům aneb od těch, kteříž let nedošli, učinění, žádné platnosti nenesau. (Do slova.) J. XXIX. I. Slibové, přiříkání a připovídání, v jakýchžkoli slovích a v jakémžkoli jazyku, když jediné ti, kteříž s sebau činiti mají, sobě rozumějí, k poznamenání aneb k ujištění přijdau: tak od práva přijati aneb přijata, a strany podle nich zachovány budau. Slibové a přiříkání v jakýchkoli slovích a v jakýmžkoli jazyku, když toliko strany sobě rozumějí, k poznamenání přijdau: podle nich od práva strany zachovány budau. II. A mohau pro ne dosti učinění tíž slibové, přiříkání a připovídání pokutami obmezena býti. Tak, kdožby jich nedržal a vedle dobrovolného stran zůstání aneb snešení se nezachoval, uloženau peněžitau pokutu aby druhému propadl. Sliby a připovídání mohau býti obmezena pokutami tak, kdoby jich nedržal, aby pokutu peněžitau druhému propadl. J. XXX. Ve všech a všelijakých lidských jednáních, smluvách, jisto- tách, zápisích, pojištění dluhův, cedulích řezaných, šuldpryfích aneb registřích, kdežby jedni s druhými oč koli činiti měli, a čímby se koli jedni druhým k dostiučinění per obligationes, to jest, skrze jakéžkoli povinnosti sobě zavázali: v těch a takových najednáních jistý čas a jistý den nebyl-li by k zaplacení a k dosti čemužkoli učinění uložen a přidán, tehdy každého času a každé hodiny ten, na kohož se povinnost vztahuje, k dosti učinění toho všeho se víže podle práva. In omnibus obligationibus, in quibus dies non apponitur, praesenti die debetur. V kderých koli jistotách, zápisích, pojištění dluhův, cedulí řezaných, šuldpryfích, registřích jistý čas a den nebyl by k zaplacení a dosti učinění uložen a přidán: tehdy každého času a každé hodiny ten, na kohož se po- vinnost vztahuje, k dosti učinění toho všeho se víže.
254 O slibích a připovídáních. II. A kdožkoli co komu dobrovolně slíbí, připoví a přiřekne, povinen jest tomu dosti učiniti vedle toho práva: Fides contra- ctuum servanda est. Při všelijakých jednáních lidé dobří víru sobě držeti povinni jsau. Kdokoli co komu dobrovolně slíbí a připoví, povinen jest tomu dosti učiniti. III. Slibové pak, proti dobrým mravům aneb od těch, kteříž let nedošli, učinění, žádné platnosti nenesau. (Do slova.) J. XXIX. I. Slibové, přiříkání a připovídání, v jakýchžkoli slovích a v jakémžkoli jazyku, když jediné ti, kteříž s sebau činiti mají, sobě rozumějí, k poznamenání aneb k ujištění přijdau: tak od práva přijati aneb přijata, a strany podle nich zachovány budau. Slibové a přiříkání v jakýchkoli slovích a v jakýmžkoli jazyku, když toliko strany sobě rozumějí, k poznamenání přijdau: podle nich od práva strany zachovány budau. II. A mohau pro ne dosti učinění tíž slibové, přiříkání a připovídání pokutami obmezena býti. Tak, kdožby jich nedržal a vedle dobrovolného stran zůstání aneb snešení se nezachoval, uloženau peněžitau pokutu aby druhému propadl. Sliby a připovídání mohau býti obmezena pokutami tak, kdoby jich nedržal, aby pokutu peněžitau druhému propadl. J. XXX. Ve všech a všelijakých lidských jednáních, smluvách, jisto- tách, zápisích, pojištění dluhův, cedulích řezaných, šuldpryfích aneb registřích, kdežby jedni s druhými oč koli činiti měli, a čímby se koli jedni druhým k dostiučinění per obligationes, to jest, skrze jakéžkoli povinnosti sobě zavázali: v těch a takových najednáních jistý čas a jistý den nebyl-li by k zaplacení a k dosti čemužkoli učinění uložen a přidán, tehdy každého času a každé hodiny ten, na kohož se povinnost vztahuje, k dosti učinění toho všeho se víže podle práva. In omnibus obligationibus, in quibus dies non apponitur, praesenti die debetur. V kderých koli jistotách, zápisích, pojištění dluhův, cedulí řezaných, šuldpryfích, registřích jistý čas a den nebyl by k zaplacení a dosti učinění uložen a přidán: tehdy každého času a každé hodiny ten, na kohož se po- vinnost vztahuje, k dosti učinění toho všeho se víže.
Strana 255
J. XXIX—XXXIII. 255 DE JUREJURANDO. O přísahách a závazcích, o slibích pořádných i ne- pořádných. J. XXXI. Přísaha jest proto nařízena, aby pravda a spravedlnost lidská vyhledati se mohla. Neb když průvodové nemohau po- stačiti, skrze nežby při saudech pravda a spravedlnost se vy- hledala: k přísaze jako k nějakému poslednímu již útočišti se utíkáme. A ta činí konec mezi lidmi vzniklým nesnázím. Omnium enim litium finis est juramentum. Přísaha jest proto nařízena, aby pravda a spravedlnost lidská se mohla vyhledati. A ta činí mezi lidmi konec vzniklým nesnázím. J. XXXII. Přísahy pak rozdílné při právích se nacházejí. Ale my v království Českém toliko těch požíváme, kteréž se od saudcův rozsudkem na stranu aneb strany, před nimi se saudící, vzkládají. Také těch, kteréž se svědkům, kdyžby komu ku při svědčiti měli, vydávají. Tolikéž těch, kterýmiž netoliko k vykonávaní saudův spravedlivých, ale také k dosti učinění svým povinnostem služeb- níci, uředlníci a všelijaké jiné osoby vrchnostem a pánům svým se zavazují. A příkladem jich všickni jiní, posluhujíce obecnému dobrému, přísahy podnikati musejí a takovými přísahami po- vinnosti služeb svých dotvrzují. Přísah v království Českém toliko těchto požíváme. I. Kteréž se od saudcův rozsudkem na stranu neb strany saudící se vzkládají. II. Kteréž svědkům vydávají. III. Kterýmiž se k vykonávání saudův spravedlivých a dosti činění povinnostem svým uředlníci, služebníci a jiné osoby vrchno- stem a pánům svým zavazují. J. XXXIII. Komužby od práva přísaha byla nalezena, buďto in supple- mentum probationis, to jest, k dolíčení své spravedlnosti a prů- vodu, aneb k očištění své neviny, a za jakaužkoli jinau příčinau: má mu prvé přečtena býti, aby každý pomyslil a to u sebe zdrávě uvážil, měl-li by aneb mohl-li by s dobrým svědomím přísahu takovau sobě nalezenau vykonati. A kdyžby ji vyko-
J. XXIX—XXXIII. 255 DE JUREJURANDO. O přísahách a závazcích, o slibích pořádných i ne- pořádných. J. XXXI. Přísaha jest proto nařízena, aby pravda a spravedlnost lidská vyhledati se mohla. Neb když průvodové nemohau po- stačiti, skrze nežby při saudech pravda a spravedlnost se vy- hledala: k přísaze jako k nějakému poslednímu již útočišti se utíkáme. A ta činí konec mezi lidmi vzniklým nesnázím. Omnium enim litium finis est juramentum. Přísaha jest proto nařízena, aby pravda a spravedlnost lidská se mohla vyhledati. A ta činí mezi lidmi konec vzniklým nesnázím. J. XXXII. Přísahy pak rozdílné při právích se nacházejí. Ale my v království Českém toliko těch požíváme, kteréž se od saudcův rozsudkem na stranu aneb strany, před nimi se saudící, vzkládají. Také těch, kteréž se svědkům, kdyžby komu ku při svědčiti měli, vydávají. Tolikéž těch, kterýmiž netoliko k vykonávaní saudův spravedlivých, ale také k dosti učinění svým povinnostem služeb- níci, uředlníci a všelijaké jiné osoby vrchnostem a pánům svým se zavazují. A příkladem jich všickni jiní, posluhujíce obecnému dobrému, přísahy podnikati musejí a takovými přísahami po- vinnosti služeb svých dotvrzují. Přísah v království Českém toliko těchto požíváme. I. Kteréž se od saudcův rozsudkem na stranu neb strany saudící se vzkládají. II. Kteréž svědkům vydávají. III. Kterýmiž se k vykonávání saudův spravedlivých a dosti činění povinnostem svým uředlníci, služebníci a jiné osoby vrchno- stem a pánům svým zavazují. J. XXXIII. Komužby od práva přísaha byla nalezena, buďto in supple- mentum probationis, to jest, k dolíčení své spravedlnosti a prů- vodu, aneb k očištění své neviny, a za jakaužkoli jinau příčinau: má mu prvé přečtena býti, aby každý pomyslil a to u sebe zdrávě uvážil, měl-li by aneb mohl-li by s dobrým svědomím přísahu takovau sobě nalezenau vykonati. A kdyžby ji vyko-
Strana 256
256 O přísahách a slibích. nával, má mu jí písař rádní čísti, a on, po písaři ve všech slovích na hlas ji říkaje a slov žádných nevypauštěje ani ne- měně, povinen jest vykonati. Komužby od práva přísaha byla nalezena, má mu prvé přečtena býti, aby u sebe zdrávě uvážil, mohli-li by ji s dobrým svědomím vykonati. A kdyžby ji vykonával, má ji, neměně slov a nevypauštějíce, po písaři rádním na hlas říkati. J. XXXIV. Při vykonání pak jedné každé přísahy tento pořádek se zachovává. Aby přísahající dva prsty pravé ruky své vzhůru k nebi vyzdvihl na znamení, že jedna každá pře dvau svědkův při nejmenším potřebuje. Protož ti dvá vyzdvižení k Bohu prstové, aby byli jako dvá svědkové, ukazujíce, že nad sebau má živého a pravého Boha, jehožto se přísahající dokládá, a ten, znaje a zpytuje srdce lidská, před nímž nic skrytého není, že na to očima patří. A protož jestli žeby křivě, neprávě a fa- lešně přísahal, aby to věděl, že jest tím skutkem svým netoliko Pána Boha svého zapřel, milost jeho od sebe zahnal, ale také že jest hněv, prchlivost i pomstu hroznau na hlavu svau uvedl. Však, neměl-li by ten pravé ruky, komužby přísaha nalezena byla: levé ruky vyzdvižení dva prstové v takové příčině po- stačiti mohau. Přísahající má dva prsty pravé ruky zhůru k nebi vzdvihnauti. Ne- má-li pravé ruky, levé ruky vyzdvižení dva prstové postačiti mohau. J. XXXV. Přísaha kdyžby od práva k vykonání někomu se našla, saudcové, nežby k tomu přišlo, mají toho, kterýžby ji činiti měl, prvé před sebe pustiti a jemu to předložiti, aby při svém svědomí zdrávě toho povážil, mohl-li by ji s dobrým svým svědomím vykonati. A nicméně i druhé straně předložení učiniti, aby, jestli žeby znala, žeby spravedlivost její na takové přísaze ne- záležela, z aumysla takovau přísahau odporníka svého nestěžo- vala a příčinau těžkosti jeho nebyla. Pustí-li dobrovolně od přísahy, a ji tomu, kdožby ji chtěl aneb již začal dělati, pro- mine: tehdy pře taková pomine. Pakliby ho z takové přísahy propustiti nechtěla: tehdy ten aneb přísahu vykonej, aneb v té při padni, podle rozsudku na se učiněného.
256 O přísahách a slibích. nával, má mu jí písař rádní čísti, a on, po písaři ve všech slovích na hlas ji říkaje a slov žádných nevypauštěje ani ne- měně, povinen jest vykonati. Komužby od práva přísaha byla nalezena, má mu prvé přečtena býti, aby u sebe zdrávě uvážil, mohli-li by ji s dobrým svědomím vykonati. A kdyžby ji vykonával, má ji, neměně slov a nevypauštějíce, po písaři rádním na hlas říkati. J. XXXIV. Při vykonání pak jedné každé přísahy tento pořádek se zachovává. Aby přísahající dva prsty pravé ruky své vzhůru k nebi vyzdvihl na znamení, že jedna každá pře dvau svědkův při nejmenším potřebuje. Protož ti dvá vyzdvižení k Bohu prstové, aby byli jako dvá svědkové, ukazujíce, že nad sebau má živého a pravého Boha, jehožto se přísahající dokládá, a ten, znaje a zpytuje srdce lidská, před nímž nic skrytého není, že na to očima patří. A protož jestli žeby křivě, neprávě a fa- lešně přísahal, aby to věděl, že jest tím skutkem svým netoliko Pána Boha svého zapřel, milost jeho od sebe zahnal, ale také že jest hněv, prchlivost i pomstu hroznau na hlavu svau uvedl. Však, neměl-li by ten pravé ruky, komužby přísaha nalezena byla: levé ruky vyzdvižení dva prstové v takové příčině po- stačiti mohau. Přísahající má dva prsty pravé ruky zhůru k nebi vzdvihnauti. Ne- má-li pravé ruky, levé ruky vyzdvižení dva prstové postačiti mohau. J. XXXV. Přísaha kdyžby od práva k vykonání někomu se našla, saudcové, nežby k tomu přišlo, mají toho, kterýžby ji činiti měl, prvé před sebe pustiti a jemu to předložiti, aby při svém svědomí zdrávě toho povážil, mohl-li by ji s dobrým svým svědomím vykonati. A nicméně i druhé straně předložení učiniti, aby, jestli žeby znala, žeby spravedlivost její na takové přísaze ne- záležela, z aumysla takovau přísahau odporníka svého nestěžo- vala a příčinau těžkosti jeho nebyla. Pustí-li dobrovolně od přísahy, a ji tomu, kdožby ji chtěl aneb již začal dělati, pro- mine: tehdy pře taková pomine. Pakliby ho z takové přísahy propustiti nechtěla: tehdy ten aneb přísahu vykonej, aneb v té při padni, podle rozsudku na se učiněného.
Strana 257
J. XXXIV—XXXVIII. 257 Přísaha komu se z práva najde, má do raddy puštěn a napomenut býti, aby při svém svědomí zdrávě povážil, mohli-li by ji s dobrým svědomím vykonati. Nicméně druhé straně předložení se učiní, aby z aumysla odpor- níka svého nestěžovala, zvláště jestli žeby její spravedlnost na té přísaze nezáležela. Pustí-li strana od přísahy, pře mine. Nepustí-li, tehdy ten přísahu vykonaj, aneb v té při padni. J. XXXVI. A takové přísahy v času rozsudky vyměřeném vykonávati se mají. Neb jestli žeby kdo času projíti dal a přísahy nevy- konal aneb příčin nuzných podle práva, že ji vykonati nemohl, žádných neprokázal: ten při svau potratí a k takové přísaze více připuštěn nebude. Než na den k vykonání přísahy uložený obě strany před právem najíti se dejte a podle rozsudku se za- chovejte. Přísahy v času rozsudky vyměřeném vykonávány býti mají. Jinák, kdoby času projíti dal, ten při svau ztratí a více ku přísaze připuštěn nebude. J. XXXVII. Kdožby, jsa obeslán, vymlauval se nemocí, že před právem postaviti se nemůže: tehdy, kdož ho obeslal, nebude-li chtíti na takové jeho veymluvě přestati, bude povinen ten nemoc svau, jakž by se nejprvé pozhojil a z nova ku právu obeslán byl, zpraviti, že jest tehdáž a toho času, když před právem na obeslání státi měl, tak těžce nemocen byl, že pro svau nemoc bezelstně a beze všeho fortele před právem postaviti se nemohl. Kdožby, jsa obeslán, vymlauval se nemocí, že se před právem po- staviti nemůže: původ nepřestane-li na jeho veymluvě, ten bude nemoc povinen zpraviti. J. XXXVIII. Kdožby přísahu k dolíčení své spravedlnosti aneb právem od saudců jemu nalezenau vykonal, nemá proto od žádného dotýkán býti, jakoby měl tím spůsobem co sobě vypřísahati. Ale pře ta přísahau konec vezmi; proto, že přísaha konec všemu činí a jest nejposlednější k přetržení všelijakých lidských nesnází útočiště. Juramentum enim obtinet locum probationis. Přísahu z práva sobě nalezenau kdo vykoná, nemá proto od žádného dotýkán býti, jakoby tím spůsobem nětco sobě měl vypřísahati. Ale pře ta přísahau konec vezme; neb přísaha všemu konec činí. Práva městská. 17
J. XXXIV—XXXVIII. 257 Přísaha komu se z práva najde, má do raddy puštěn a napomenut býti, aby při svém svědomí zdrávě povážil, mohli-li by ji s dobrým svědomím vykonati. Nicméně druhé straně předložení se učiní, aby z aumysla odpor- níka svého nestěžovala, zvláště jestli žeby její spravedlnost na té přísaze nezáležela. Pustí-li strana od přísahy, pře mine. Nepustí-li, tehdy ten přísahu vykonaj, aneb v té při padni. J. XXXVI. A takové přísahy v času rozsudky vyměřeném vykonávati se mají. Neb jestli žeby kdo času projíti dal a přísahy nevy- konal aneb příčin nuzných podle práva, že ji vykonati nemohl, žádných neprokázal: ten při svau potratí a k takové přísaze více připuštěn nebude. Než na den k vykonání přísahy uložený obě strany před právem najíti se dejte a podle rozsudku se za- chovejte. Přísahy v času rozsudky vyměřeném vykonávány býti mají. Jinák, kdoby času projíti dal, ten při svau ztratí a více ku přísaze připuštěn nebude. J. XXXVII. Kdožby, jsa obeslán, vymlauval se nemocí, že před právem postaviti se nemůže: tehdy, kdož ho obeslal, nebude-li chtíti na takové jeho veymluvě přestati, bude povinen ten nemoc svau, jakž by se nejprvé pozhojil a z nova ku právu obeslán byl, zpraviti, že jest tehdáž a toho času, když před právem na obeslání státi měl, tak těžce nemocen byl, že pro svau nemoc bezelstně a beze všeho fortele před právem postaviti se nemohl. Kdožby, jsa obeslán, vymlauval se nemocí, že se před právem po- staviti nemůže: původ nepřestane-li na jeho veymluvě, ten bude nemoc povinen zpraviti. J. XXXVIII. Kdožby přísahu k dolíčení své spravedlnosti aneb právem od saudců jemu nalezenau vykonal, nemá proto od žádného dotýkán býti, jakoby měl tím spůsobem co sobě vypřísahati. Ale pře ta přísahau konec vezmi; proto, že přísaha konec všemu činí a jest nejposlednější k přetržení všelijakých lidských nesnází útočiště. Juramentum enim obtinet locum probationis. Přísahu z práva sobě nalezenau kdo vykoná, nemá proto od žádného dotýkán býti, jakoby tím spůsobem nětco sobě měl vypřísahati. Ale pře ta přísahau konec vezme; neb přísaha všemu konec činí. Práva městská. 17
Strana 258
258 O závazku pod ctí a věrau. J. XXXIX. Přísahu křivau a nepravau kdožby vykonal, aneb svědomí falešné buď z darův, z auplatkův, z návodu, z nepřátelství, z hněvu, z závisti etc., aneb zase pro přátelství a pro jakaužkoli jinau věc vydal; a to by na někoho potom shledáno bylo: tomu každému jazyk týlem vytažen buď. Přísahu křivau a nepravau kdoby pro jakau koli věc vykonal nebo svědomí falešné vydal: takovému každému jazyk týlem vytažen buď. DE OBLIGATIONE honoris et fidei. O závazku pod ctí a pod věrau. J. XL. I. Jednakaždá krajina své zvláštní obyčeje a pořádky má, jichžto šetřiti a je zachovávati všechněm té krajiny obyvatelům náleží; proto, že právem starým a zvyklým a té krajině oby- čejným, to jest, jure consuetudinario, quod consensu morum con- firmatum est, dávním užíváním k svému utvrzení přišli. Obyvatelé jedné krajiny obyčeje a pořádky též krajiny zachová- vati mají. II. Poněvadž pak v království Českém předkové naši zá- vazkův, kteříž se pode ctí a věrau vykonávali, nejvíce jsau sobě vážili a tak je pevně zdržovali, že, nežby měli nad závazky cti a víry své se zapomenauti, raději o hrdla přicházeli: a protož, předkův našich v tom dobrém příkladu následujíce, za právo se ustanovuje. Předkové naši, nežby měli nad závazky cti a víry své se zapomenauti, raději o hrdla přicházeli. J. XLI. Kdožbykoli bud od práva, totiž purkmistra, konšelův, rychtáře aneb osoby přísežné pro některé své předsevzetí ne- slušné, aneb jakéžkoli jiné slušné příčiny, na závazek cti a víry vzat byl; aneb že by jeden druhému rukau dáním pod ctí a pod věrau k něčemu se zavázal: ten každý vedle znění závazku svého
258 O závazku pod ctí a věrau. J. XXXIX. Přísahu křivau a nepravau kdožby vykonal, aneb svědomí falešné buď z darův, z auplatkův, z návodu, z nepřátelství, z hněvu, z závisti etc., aneb zase pro přátelství a pro jakaužkoli jinau věc vydal; a to by na někoho potom shledáno bylo: tomu každému jazyk týlem vytažen buď. Přísahu křivau a nepravau kdoby pro jakau koli věc vykonal nebo svědomí falešné vydal: takovému každému jazyk týlem vytažen buď. DE OBLIGATIONE honoris et fidei. O závazku pod ctí a pod věrau. J. XL. I. Jednakaždá krajina své zvláštní obyčeje a pořádky má, jichžto šetřiti a je zachovávati všechněm té krajiny obyvatelům náleží; proto, že právem starým a zvyklým a té krajině oby- čejným, to jest, jure consuetudinario, quod consensu morum con- firmatum est, dávním užíváním k svému utvrzení přišli. Obyvatelé jedné krajiny obyčeje a pořádky též krajiny zachová- vati mají. II. Poněvadž pak v království Českém předkové naši zá- vazkův, kteříž se pode ctí a věrau vykonávali, nejvíce jsau sobě vážili a tak je pevně zdržovali, že, nežby měli nad závazky cti a víry své se zapomenauti, raději o hrdla přicházeli: a protož, předkův našich v tom dobrém příkladu následujíce, za právo se ustanovuje. Předkové naši, nežby měli nad závazky cti a víry své se zapomenauti, raději o hrdla přicházeli. J. XLI. Kdožbykoli bud od práva, totiž purkmistra, konšelův, rychtáře aneb osoby přísežné pro některé své předsevzetí ne- slušné, aneb jakéžkoli jiné slušné příčiny, na závazek cti a víry vzat byl; aneb že by jeden druhému rukau dáním pod ctí a pod věrau k něčemu se zavázal: ten každý vedle znění závazku svého
Strana 259
J. XXXIX—XLII. 259 tak a ne jinák ve všem se zachovej potud, pokudž jednomu- každému dobrému záleží nejvíce cti a víry své šetřiti, a nade všecko jiné nejvíce jí sobě vážiti, a tomu, cožby rukau dáním komu dobrovolně připověděl, dosti učiniti. Od práva kdožby koli na závazek cti a víry vzat byl, aneb žeby dru- hému rukau dáním pode ctí a věrau se zavázal: ten každý vedle závazku svého se zachovaj. II. Neb kdožby se nad závazkem svým cti a víry zapomenul, a tomu, k čemuž se rukau dáním aneb zápisem při kterémžkoli právě pod ctí a pod věrau zavázal, dosti neučinil a učiniti za- nedbal, aneb na čas jistý v místě jemu při závazku cti jmeno- vaném se nepostavil: ten a takový, poněvadž jest se již tau příčinau nad svau ctí a věrau zapomenul, za zlopověstného zůstane, a za dobře zachovalého člověka jmín, držán, ani počten nebude. Lečby příčiny aneb příčina právní a nuzná v to vkročila, pro kteraužby svému závazku cti a víry zadosti učiniti nemohl: ta bude-li provedena, ten ujmy na své cti nésti nemá. Kdoby se pak tak nezachoval a nad svau ctí a věrau se zapomněl: za zlopověstného zůstane, a za dobře zachovalého člověka jmín a držán, ani počten nebude: lečby, že toho učiniti nemohl, právní příčinu ukázal. J. XLII. Však kdyžby se závazkův a slibův neřádných, k kterýmžto mocí a násilím lidé nutkáni bývají, dotklo: poněvadž jsau z ná- silé pošli, těch a takových slibův a závazkův z násilného při- nucení, pro strach a bázeň hrdla ztracení vykonaných, a k nimžby lidé mocí byli proti právům i proti poctivosti přinuceni, nejsau a nebudau povinni držeti ani jim dosti činiti. Tak jakž nej- jasnějších knížat, pána pana Vladislava, krále Českého, a Rudolfa, krále Římského, Jich Milostí rozsudkové o takových neřádných slibích a závazcích vyměřují a lidi před nimi osvobozují. Závazkův a slibův neřádných a z přinucení násilného vykonaných, žádný není povinen držeti, ani jim dosti činiti. 17*
J. XXXIX—XLII. 259 tak a ne jinák ve všem se zachovej potud, pokudž jednomu- každému dobrému záleží nejvíce cti a víry své šetřiti, a nade všecko jiné nejvíce jí sobě vážiti, a tomu, cožby rukau dáním komu dobrovolně připověděl, dosti učiniti. Od práva kdožby koli na závazek cti a víry vzat byl, aneb žeby dru- hému rukau dáním pode ctí a věrau se zavázal: ten každý vedle závazku svého se zachovaj. II. Neb kdožby se nad závazkem svým cti a víry zapomenul, a tomu, k čemuž se rukau dáním aneb zápisem při kterémžkoli právě pod ctí a pod věrau zavázal, dosti neučinil a učiniti za- nedbal, aneb na čas jistý v místě jemu při závazku cti jmeno- vaném se nepostavil: ten a takový, poněvadž jest se již tau příčinau nad svau ctí a věrau zapomenul, za zlopověstného zůstane, a za dobře zachovalého člověka jmín, držán, ani počten nebude. Lečby příčiny aneb příčina právní a nuzná v to vkročila, pro kteraužby svému závazku cti a víry zadosti učiniti nemohl: ta bude-li provedena, ten ujmy na své cti nésti nemá. Kdoby se pak tak nezachoval a nad svau ctí a věrau se zapomněl: za zlopověstného zůstane, a za dobře zachovalého člověka jmín a držán, ani počten nebude: lečby, že toho učiniti nemohl, právní příčinu ukázal. J. XLII. Však kdyžby se závazkův a slibův neřádných, k kterýmžto mocí a násilím lidé nutkáni bývají, dotklo: poněvadž jsau z ná- silé pošli, těch a takových slibův a závazkův z násilného při- nucení, pro strach a bázeň hrdla ztracení vykonaných, a k nimžby lidé mocí byli proti právům i proti poctivosti přinuceni, nejsau a nebudau povinni držeti ani jim dosti činiti. Tak jakž nej- jasnějších knížat, pána pana Vladislava, krále Českého, a Rudolfa, krále Římského, Jich Milostí rozsudkové o takových neřádných slibích a závazcích vyměřují a lidi před nimi osvobozují. Závazkův a slibův neřádných a z přinucení násilného vykonaných, žádný není povinen držeti, ani jim dosti činiti. 17*
Strana 260
260 O glejtích. DE SECURITATIS promissione et de fide publica servanda. O glejtích a jak jednomukaždému mají zdržáni býti. J. XLIII. Kteréžby koli město aneb téhož města přísežní, item jedna osoba aneb osoby komužkoli a pro jakaužkoli příčinu, také věři- telové svým dlužníkům glejt a bezpečenství do času jistého a pod jakýmižkoli veyminkami dali: tehdy glejt takový jednomu- každému povinni budau ve všem zdržeti a to tak opatřiti, aby ani sami, ani žádný jiný na místě aneb jménem jich na toho, kteréhož glejtem ubezpečili, pro tu věc, pro kterauž mu glejt dán jest, buď před právem, aneb před mocí, aneb toliko také na správu žádným spůsobem saháno nebylo. Nebo, poněvadž na všeckny lidi dobré to předně náleží, aby, komužby co na svau víru připověděli, to jednomukaždému věrně a upřímě zdrželi a svému připovědění i přiřčení zadosti učinili, aby ten, kterýž na jejich připovídání důvěrně spolehl, v své takové dů- věrnosti podveden nebyl: protož mají se jednomukaždému ode všech glejtové daní z upřímnosti zdržovati. Glejtové daní mají se jednomukaždému ode všech z upřímnosti zdržovati, tak aby na glejtovníka žádným spůsobem saháno nebylo. J. XLIV. Však, jestli žeby kdo za stížnost sobě takový glejt předkládal a jej sobě k ublížení práva aneb spravedlnosti býti pravil: tehdy to právo aneb jiné obzvláštní osoby, tolikéž i věřitelové budau moci glejtovníku takový glejt vypovědíti a jemu oznámiti, aby se v tom jinák opatřil, dadauce mu při nejmenším čtyři dni prvé napřed věděti, tak aby on v tom času opatřiti se mohl. Glejt někomu daný bude-lit se viděti k ublížení tvé spravedlnosti býti: tehdy právo neb a ti jiní věřitelové budau moci glejtovníku čtyři dni napřed oznámiti, aby se jinák opatřil. J. XLV. Glejtovník kdežby koli, v kterém městě aneb na kterémkoli místě byl, má a povinen jest, všelijak ke všem pokojně se chovati a
260 O glejtích. DE SECURITATIS promissione et de fide publica servanda. O glejtích a jak jednomukaždému mají zdržáni býti. J. XLIII. Kteréžby koli město aneb téhož města přísežní, item jedna osoba aneb osoby komužkoli a pro jakaužkoli příčinu, také věři- telové svým dlužníkům glejt a bezpečenství do času jistého a pod jakýmižkoli veyminkami dali: tehdy glejt takový jednomu- každému povinni budau ve všem zdržeti a to tak opatřiti, aby ani sami, ani žádný jiný na místě aneb jménem jich na toho, kteréhož glejtem ubezpečili, pro tu věc, pro kterauž mu glejt dán jest, buď před právem, aneb před mocí, aneb toliko také na správu žádným spůsobem saháno nebylo. Nebo, poněvadž na všeckny lidi dobré to předně náleží, aby, komužby co na svau víru připověděli, to jednomukaždému věrně a upřímě zdrželi a svému připovědění i přiřčení zadosti učinili, aby ten, kterýž na jejich připovídání důvěrně spolehl, v své takové dů- věrnosti podveden nebyl: protož mají se jednomukaždému ode všech glejtové daní z upřímnosti zdržovati. Glejtové daní mají se jednomukaždému ode všech z upřímnosti zdržovati, tak aby na glejtovníka žádným spůsobem saháno nebylo. J. XLIV. Však, jestli žeby kdo za stížnost sobě takový glejt předkládal a jej sobě k ublížení práva aneb spravedlnosti býti pravil: tehdy to právo aneb jiné obzvláštní osoby, tolikéž i věřitelové budau moci glejtovníku takový glejt vypovědíti a jemu oznámiti, aby se v tom jinák opatřil, dadauce mu při nejmenším čtyři dni prvé napřed věděti, tak aby on v tom času opatřiti se mohl. Glejt někomu daný bude-lit se viděti k ublížení tvé spravedlnosti býti: tehdy právo neb a ti jiní věřitelové budau moci glejtovníku čtyři dni napřed oznámiti, aby se jinák opatřil. J. XLV. Glejtovník kdežby koli, v kterém městě aneb na kterémkoli místě byl, má a povinen jest, všelijak ke všem pokojně se chovati a
Strana 261
J. XLIII—XLVI. 261 žádné braně nepožívati. Pakliby se tak nezachoval, sám by sobě glejt přerušil, a v tom ne jinému, ale samému sobě vinu dáti by musil. Glejtovník povinen jest, se ke všem všelijak pokojně chovati a žádné braně nepožívati. Jinák sám by sobě glejt přerušil a vinu dáti musil. DE SOCIETATE. O společnosti a tovaryšstvu. J. XLVI. Spolek aneb tovaryšstvo jest dvau aneb většího počtu spo- lečné mezi sebau snešení a zavření, pro to učiněné a nařízené, aby kaupě aneb jiné věci, kteréžby k tovaryšstvu jich náležely, snáze a lépe mohly opatrovány býti k nabytí hojnějšího zisku aneb veydělku. Spolek neb tovaryšstvo jest společné osob snešení k nabytí hojnějšího zisku nebo veydělku. II. Taková pak tovaryšstva aneb spolkové bývají rozliční, tak jakž námluvami rozličně se mění. A protož, jak a pokud se kteří o to mezi sebau snesau aneb smluvami mezi sebau zavrau, tak při nich zachováni budau. Neb všelijaká lidská jednání z námluv stran spůsob povinností práv na sebe uvozují. V tovaryšstvu jak a pokud se které osoby mezi sebau snesau aneb smluvami mezi sebau zavrau, tak při nich zachováni budau. III. Avšak také slove spolek, když se strany snesau, aby jakž ziskův, tak také škod účastníci byli. A protož, cožby koli statkův od lidí k sobě a do takového spolku přijímali a za ně se vzdlužili, takové dluhy společně povinni budau platiti aneb držitelé statkův jich. Neb o zisk prvé děliti se nemohau (chtěli-li by se od sebe odděliti a spolek roztrhnauti), lečby prvé dluhy všeckny zaplatili aneb o ně mezi sebau se snesli, jakby aneb od kohoby z nich k zaplacení přijíti měli. V spolku také bývá snešení, aby strany jakž ziskův, tak i škod účastníci byli. Protož i dluhy společně platiti povinni budau aneb držitelé statkův jejich, aniž spolku roztrhnauti mohau, leč dluhy zaplatí.
J. XLIII—XLVI. 261 žádné braně nepožívati. Pakliby se tak nezachoval, sám by sobě glejt přerušil, a v tom ne jinému, ale samému sobě vinu dáti by musil. Glejtovník povinen jest, se ke všem všelijak pokojně chovati a žádné braně nepožívati. Jinák sám by sobě glejt přerušil a vinu dáti musil. DE SOCIETATE. O společnosti a tovaryšstvu. J. XLVI. Spolek aneb tovaryšstvo jest dvau aneb většího počtu spo- lečné mezi sebau snešení a zavření, pro to učiněné a nařízené, aby kaupě aneb jiné věci, kteréžby k tovaryšstvu jich náležely, snáze a lépe mohly opatrovány býti k nabytí hojnějšího zisku aneb veydělku. Spolek neb tovaryšstvo jest společné osob snešení k nabytí hojnějšího zisku nebo veydělku. II. Taková pak tovaryšstva aneb spolkové bývají rozliční, tak jakž námluvami rozličně se mění. A protož, jak a pokud se kteří o to mezi sebau snesau aneb smluvami mezi sebau zavrau, tak při nich zachováni budau. Neb všelijaká lidská jednání z námluv stran spůsob povinností práv na sebe uvozují. V tovaryšstvu jak a pokud se které osoby mezi sebau snesau aneb smluvami mezi sebau zavrau, tak při nich zachováni budau. III. Avšak také slove spolek, když se strany snesau, aby jakž ziskův, tak také škod účastníci byli. A protož, cožby koli statkův od lidí k sobě a do takového spolku přijímali a za ně se vzdlužili, takové dluhy společně povinni budau platiti aneb držitelé statkův jich. Neb o zisk prvé děliti se nemohau (chtěli-li by se od sebe odděliti a spolek roztrhnauti), lečby prvé dluhy všeckny zaplatili aneb o ně mezi sebau se snesli, jakby aneb od kohoby z nich k zaplacení přijíti měli. V spolku také bývá snešení, aby strany jakž ziskův, tak i škod účastníci byli. Protož i dluhy společně platiti povinni budau aneb držitelé statkův jejich, aniž spolku roztrhnauti mohau, leč dluhy zaplatí.
Strana 262
262 O společnosti a tovaryšstvu. J. XLVII. I. Přihází se také, že někdo z nich prací a pilností svau k nabytí zisku mohl by jim platnější býti, než kdyby peníze své do spolku dal a s jinými v tom srovnán byl. I kdyžby ta- kový bez peněz k tovaryšstvu připuštěn býti měl, slušné jest, aby to v smlauvě ze jména vysloveno bylo, aby ten, poněvadžby všecku práci handle jich na sebe vztáhl, škod aučastníkem nebýval. Do spolku bude-li kdo pro pilnost a práci svú bez peněz připuštěn: v smlauvě se má toho ze jména doložiti, aby ten, poněvadž všecku práci handle jich na sebe vztáhl, škod aučastníkem nebýval. II. A náleží na společníky a tovaryšstva všelijaká upřím- nost a spravedlnost, tak aby ve všem rovnost mezi nimi za- chována byla, aby jeden nehleděl sobě naháněti a druhému ubližovati. Neb když z té a takové rovnosti se vystupuje, to- varyšstvo pravé není. V spolku a tovaryšstvu všeliká upřímnost a spravedlivost zachována býti má. J. XLVIII. I. Vznikla-li by kdy pře mezi tovaryšstvem aneb společ- níky handle o vzešlých škodách, šetřiti se toho má, pošla-li jest taková škoda lstí aneb nepilností kterého z nich. Neb našlo-li by se to, žeby některý sám příčinau takové škody byl: ten také sám povinen bude, tu škodu podniknauti; proto, že jest takové pilnosti při opatření handle nepožíval, kteréžby při svých vlastních věcech požívati měl. Jestliže škoda vzejde tovaryšstvu příčinau někderé jedné osoby: ta bude sama povinna, takovau škodu podniknauti, zvláště kdyby ta škoda lstí a nepilností pošla. II. V saudech zajisté a v těch přech, kteréž na důvěrnosti záležejí (a slovau actiones bonae fidei) dolus et culpa praestatur, to jest, i podvod i vina tomu, kterýžby se toho dopustil, při- čtena bude. Však příhod nešťastných, kteréž casus fortuiti slovau, nepodnikne. V těch přech, kderé na důvěrnosti záležejí, podvod i vina tomu, kterýby se toho dopustil, přičtena bude.
262 O společnosti a tovaryšstvu. J. XLVII. I. Přihází se také, že někdo z nich prací a pilností svau k nabytí zisku mohl by jim platnější býti, než kdyby peníze své do spolku dal a s jinými v tom srovnán byl. I kdyžby ta- kový bez peněz k tovaryšstvu připuštěn býti měl, slušné jest, aby to v smlauvě ze jména vysloveno bylo, aby ten, poněvadžby všecku práci handle jich na sebe vztáhl, škod aučastníkem nebýval. Do spolku bude-li kdo pro pilnost a práci svú bez peněz připuštěn: v smlauvě se má toho ze jména doložiti, aby ten, poněvadž všecku práci handle jich na sebe vztáhl, škod aučastníkem nebýval. II. A náleží na společníky a tovaryšstva všelijaká upřím- nost a spravedlnost, tak aby ve všem rovnost mezi nimi za- chována byla, aby jeden nehleděl sobě naháněti a druhému ubližovati. Neb když z té a takové rovnosti se vystupuje, to- varyšstvo pravé není. V spolku a tovaryšstvu všeliká upřímnost a spravedlivost zachována býti má. J. XLVIII. I. Vznikla-li by kdy pře mezi tovaryšstvem aneb společ- níky handle o vzešlých škodách, šetřiti se toho má, pošla-li jest taková škoda lstí aneb nepilností kterého z nich. Neb našlo-li by se to, žeby některý sám příčinau takové škody byl: ten také sám povinen bude, tu škodu podniknauti; proto, že jest takové pilnosti při opatření handle nepožíval, kteréžby při svých vlastních věcech požívati měl. Jestliže škoda vzejde tovaryšstvu příčinau někderé jedné osoby: ta bude sama povinna, takovau škodu podniknauti, zvláště kdyby ta škoda lstí a nepilností pošla. II. V saudech zajisté a v těch přech, kteréž na důvěrnosti záležejí (a slovau actiones bonae fidei) dolus et culpa praestatur, to jest, i podvod i vina tomu, kterýžby se toho dopustil, při- čtena bude. Však příhod nešťastných, kteréž casus fortuiti slovau, nepodnikne. V těch přech, kderé na důvěrnosti záležejí, podvod i vina tomu, kterýby se toho dopustil, přičtena bude.
Strana 263
J. XLVII—L. 263 DE MANDATO et praepositis negociorum. O rozkazu, poručení a přijetí nětčeho na sebe k vykonání. J. XLIX. I. Kdožkoli na poručení, připsání a na žádost nětčí co buď k sobě aneb na sebe k vykonání přijme, ne z auplatku, než toliko z lásky a z přátelství dobrého, ten slove v právích mandatarius, to jest, poručník; jako ten, kterýž poraučí, man- dator, to jest, poraučející. Kdoby koli na žádost nětčí co na se z lásky a dobrého přátelství k vykonání přijal, slove poručník. II. A takového jednání povinnost od jednoho na druhého vzložena býti může austním poručením, vzkázaním po jistém člověku aneb listovním psaním po odeslaném k němu poslu. A poručení se vzkládá na druhého austně, vzkázaním, nebo po poslu psaním. III. Ten pak, kdož tak k sobě co přijme, povinen bude, to vedle vůle toho, kterýž tu práci naň vzložil, k jeho dobrému a užitečnému vykonati a k místu přivesti. Pakliby toho vy- konati nemohl, časně se v tom má opovědíti a takovau věc s sebe složiti, aby se v tom jinák ten, kdož mu to k opatření poručil, opatřil. Neb sešlo-li by co poručníka nepilností na ublížení mandatora, to jest, poraučejícího: o škodu takovau bude moci k němu se domlauvati. A poručník, co k sobě přijme, to vykonati jest povinen. Pakliby ne- mohl, časně se má opovědíti, aby se v tom poraučející jinák opatřil; sice, sešlo-li by co poručníka nepilností, o škodu bude k němu hledíno. J. L. I. Při jednomkaždém jednání, rovně tak jako i při jednom- každém skutku mezi lidmi zběhlém, šetřiti se má počátku i příčiny. Jestli žebych tobě psaním poručil, aby mi toto pole aneb tuto vinici kaupil, a potom, rozmysle se, odepsalť bych, aby ji nekupoval; a ty prvé, nežby toto druhé psaní tebe došlo, jižby trh vykonal a zavřel: tehdy poručenstvím a rozkazem jsem tobě
J. XLVII—L. 263 DE MANDATO et praepositis negociorum. O rozkazu, poručení a přijetí nětčeho na sebe k vykonání. J. XLIX. I. Kdožkoli na poručení, připsání a na žádost nětčí co buď k sobě aneb na sebe k vykonání přijme, ne z auplatku, než toliko z lásky a z přátelství dobrého, ten slove v právích mandatarius, to jest, poručník; jako ten, kterýž poraučí, man- dator, to jest, poraučející. Kdoby koli na žádost nětčí co na se z lásky a dobrého přátelství k vykonání přijal, slove poručník. II. A takového jednání povinnost od jednoho na druhého vzložena býti může austním poručením, vzkázaním po jistém člověku aneb listovním psaním po odeslaném k němu poslu. A poručení se vzkládá na druhého austně, vzkázaním, nebo po poslu psaním. III. Ten pak, kdož tak k sobě co přijme, povinen bude, to vedle vůle toho, kterýž tu práci naň vzložil, k jeho dobrému a užitečnému vykonati a k místu přivesti. Pakliby toho vy- konati nemohl, časně se v tom má opovědíti a takovau věc s sebe složiti, aby se v tom jinák ten, kdož mu to k opatření poručil, opatřil. Neb sešlo-li by co poručníka nepilností na ublížení mandatora, to jest, poraučejícího: o škodu takovau bude moci k němu se domlauvati. A poručník, co k sobě přijme, to vykonati jest povinen. Pakliby ne- mohl, časně se má opovědíti, aby se v tom poraučející jinák opatřil; sice, sešlo-li by co poručníka nepilností, o škodu bude k němu hledíno. J. L. I. Při jednomkaždém jednání, rovně tak jako i při jednom- každém skutku mezi lidmi zběhlém, šetřiti se má počátku i příčiny. Jestli žebych tobě psaním poručil, aby mi toto pole aneb tuto vinici kaupil, a potom, rozmysle se, odepsalť bych, aby ji nekupoval; a ty prvé, nežby toto druhé psaní tebe došlo, jižby trh vykonal a zavřel: tehdy poručenstvím a rozkazem jsem tobě
Strana 264
264 O rozkazu, poručení a přijetí nětčeho k vykonání. zavázán a budu tě povinen v té škodě zastaupiti. Jako zase tomu na odpor, kdyžť bych nětčeho vykonati neporučil, a ty to na škodu mau bez vůle mé udělal, nejsem povinen v tom tebe zastati, ani na sebe toho přijíti. Za pořádné žádný toho sobě položiti ani přijíti nemůže, cožby se jménem jeho aneb na zvláštní jeho poručení nevykonalo. Poraučejícího vůle když se vykoná, poručník škody neponese. A na druhau stranu, učiní-li co poručník, nemaje o tom poručení, poraučející na sebe toho přejíti není povinen. J. LI. I. Cožby koli nákladův poručník pro věci svého poraučejícího vynaložil: to jemu zase z auplna nahraženo býti má. Žádnému zajisté nenáleží, s škodau druhého bohatnauti. Poručník cožkoli pro věci poraučejícího vynaloží, to jemu z auplna nahraženo býti má. II. A tuto se rozuměti má o takových toliko poručenstvích, rozkazích aneb jiných od jedněch na druhé prácech k jednání vzkládaných, kteréžby nějakau povinností k vykonání na jiné se vztahovaly, a slovau mandata obligatoria. Nebo kdež jest man- datum simplex, to jest, když toliko jeden druhému některau věc chválí, jeden druhému k něčemu radí, aby toto aneb ono učinil, své zdání předkládá; a on, postaupě po jeho radě, to vykoná, tím se jemu, jestli žeby jakau na tom potom škodu vzal, neza- vazuje, aby mu tu škodu nahražovati povinen byl. Nemo enim ex consilio obligatur, nisi fraudulento. Žádný zajisté pro svau raddu aneb zdání své v povinnost nevchází, lečby byla rada lstná a podvodná, aneb zaumyslný a škodný na něco návod. Neb jedenkaždý maje sobě danau od přítele radu a jako cestu ukázanau, může sám u sebe toho prvé zdrávě povážiti, chtěl-li by aneb nechtěl radu jeho přijíti, čili zdání a vůle své v tom požívati. Poručení tuto se má rozuměti, k kterémuž vykonání někdo zavázán jest, a ne prosté věci chválení aneb rady udělení; podle kteréž, kdo chce, učiní: kdo nechce, nechá. J. LII. I. K přetržení přichází takové jednání smrtí poraučejícího, aneb dnem a časem jemu vyměřeným.
264 O rozkazu, poručení a přijetí nětčeho k vykonání. zavázán a budu tě povinen v té škodě zastaupiti. Jako zase tomu na odpor, kdyžť bych nětčeho vykonati neporučil, a ty to na škodu mau bez vůle mé udělal, nejsem povinen v tom tebe zastati, ani na sebe toho přijíti. Za pořádné žádný toho sobě položiti ani přijíti nemůže, cožby se jménem jeho aneb na zvláštní jeho poručení nevykonalo. Poraučejícího vůle když se vykoná, poručník škody neponese. A na druhau stranu, učiní-li co poručník, nemaje o tom poručení, poraučející na sebe toho přejíti není povinen. J. LI. I. Cožby koli nákladův poručník pro věci svého poraučejícího vynaložil: to jemu zase z auplna nahraženo býti má. Žádnému zajisté nenáleží, s škodau druhého bohatnauti. Poručník cožkoli pro věci poraučejícího vynaloží, to jemu z auplna nahraženo býti má. II. A tuto se rozuměti má o takových toliko poručenstvích, rozkazích aneb jiných od jedněch na druhé prácech k jednání vzkládaných, kteréžby nějakau povinností k vykonání na jiné se vztahovaly, a slovau mandata obligatoria. Nebo kdež jest man- datum simplex, to jest, když toliko jeden druhému některau věc chválí, jeden druhému k něčemu radí, aby toto aneb ono učinil, své zdání předkládá; a on, postaupě po jeho radě, to vykoná, tím se jemu, jestli žeby jakau na tom potom škodu vzal, neza- vazuje, aby mu tu škodu nahražovati povinen byl. Nemo enim ex consilio obligatur, nisi fraudulento. Žádný zajisté pro svau raddu aneb zdání své v povinnost nevchází, lečby byla rada lstná a podvodná, aneb zaumyslný a škodný na něco návod. Neb jedenkaždý maje sobě danau od přítele radu a jako cestu ukázanau, může sám u sebe toho prvé zdrávě povážiti, chtěl-li by aneb nechtěl radu jeho přijíti, čili zdání a vůle své v tom požívati. Poručení tuto se má rozuměti, k kterémuž vykonání někdo zavázán jest, a ne prosté věci chválení aneb rady udělení; podle kteréž, kdo chce, učiní: kdo nechce, nechá. J. LII. I. K přetržení přichází takové jednání smrtí poraučejícího, aneb dnem a časem jemu vyměřeným.
Strana 265
J. LI—LIV. 265 A těm téměř podobní jsau ti, kteříž slovau praepositi ne- gotiorum, to jest, faktorové věcí cizích, správcové a ředitelé. Takové jednání přichází k přetržení smrtí poraučejícího, anebo časem jemu vyměřeným. Těm jsau podobní faktorové a ředitelé statkův cizích. II. Než tento toliko rozdíl mezi nimi jest, že onino žádné mzdy za svau práci neberau, ale tito z jistých auplatkův a z jisté mzdy věci cizí vykonávají. A protož, cožbykoli pro dobré těch, jichžto věci spravují, vynaložili aneb u koho se vzdlužili, povinni budau jim ti, jejichžto statkové a věci byly by zlepšeny, zase nahražovati. Officium enim suum nemini debet esse damnosum. Mezi poručníkem a faktorem rozdíl. Poručník za svau práci auplatku nebéře, ale faktor béře. Protož i on, vynaloží-li co k zlepšení statku pána svého, má se mu vynahraditi. J. LIII. Kdož cizí věci řídí a spravuje, věrnost, pilnost, péči a všecku svau bedlivost k tomu vynaložiti povinen jest. Příhodami pak nešťastnými povinen nebývá, lečby zvláštní veyminkau a námluvau k tomu se zavázal. Kdo cizí věci řídí a spravuje, povinen jest, věrnost a všecku svau bedlivost vynaložiti. Příhodami pak nešťastnými povinen nebude. J. LIV. Dluhy kteřížby za správy faktora, služebníka, auředníka aneb kteréhokoli jiného k tomu zřízeného správcí vzešli, a on by je narazil: povinen bude, při počtu a postupování svém pánu svému je vykázati, tak aby pán jeho, u něhož faktorem byl, aneb jiný faktor jeho o ně k komu hleděti věděl. Pakliby ne- jistým osobám statek pána svého rozvěřil a dluhy nejisté zdělal, povinen bude, je sám zvyupomínati a pánu svému z nich práv býti. Faktor a správce statku cizího, dluhův, kteréž narazil, bude povinen při počtu pánu svému vykázati, aby o ně věděl k komu hleděti. Pakliby nejistým osobám rozvěřil a dluhy nejisté zdělal, bude z nich pánu svému povinen sám práv býti.
J. LI—LIV. 265 A těm téměř podobní jsau ti, kteříž slovau praepositi ne- gotiorum, to jest, faktorové věcí cizích, správcové a ředitelé. Takové jednání přichází k přetržení smrtí poraučejícího, anebo časem jemu vyměřeným. Těm jsau podobní faktorové a ředitelé statkův cizích. II. Než tento toliko rozdíl mezi nimi jest, že onino žádné mzdy za svau práci neberau, ale tito z jistých auplatkův a z jisté mzdy věci cizí vykonávají. A protož, cožbykoli pro dobré těch, jichžto věci spravují, vynaložili aneb u koho se vzdlužili, povinni budau jim ti, jejichžto statkové a věci byly by zlepšeny, zase nahražovati. Officium enim suum nemini debet esse damnosum. Mezi poručníkem a faktorem rozdíl. Poručník za svau práci auplatku nebéře, ale faktor béře. Protož i on, vynaloží-li co k zlepšení statku pána svého, má se mu vynahraditi. J. LIII. Kdož cizí věci řídí a spravuje, věrnost, pilnost, péči a všecku svau bedlivost k tomu vynaložiti povinen jest. Příhodami pak nešťastnými povinen nebývá, lečby zvláštní veyminkau a námluvau k tomu se zavázal. Kdo cizí věci řídí a spravuje, povinen jest, věrnost a všecku svau bedlivost vynaložiti. Příhodami pak nešťastnými povinen nebude. J. LIV. Dluhy kteřížby za správy faktora, služebníka, auředníka aneb kteréhokoli jiného k tomu zřízeného správcí vzešli, a on by je narazil: povinen bude, při počtu a postupování svém pánu svému je vykázati, tak aby pán jeho, u něhož faktorem byl, aneb jiný faktor jeho o ně k komu hleděti věděl. Pakliby ne- jistým osobám statek pána svého rozvěřil a dluhy nejisté zdělal, povinen bude, je sám zvyupomínati a pánu svému z nich práv býti. Faktor a správce statku cizího, dluhův, kteréž narazil, bude povinen při počtu pánu svému vykázati, aby o ně věděl k komu hleděti. Pakliby nejistým osobám rozvěřil a dluhy nejisté zdělal, bude z nich pánu svému povinen sám práv býti.
Strana 266
266 O pronájmu a nájmu. DE LOCATIONE et conductione. O pronájmu a nájmu. K. I. I. Ta slova locatio et conductio v právích šířeji se vztahují, nežli sama v sobě v našem jazyku Českém znějí. Neb locatio et conductio slove pronájem a nájem osoby aneb některé jiné věci, za mzdu na penězích hotových aneb zase na některé jiné věci aneb mzdě, o kteraužby se snešení stalo, k jistému užitku propůjčené k užívání. Pronájem a nájem slove osoby aneb jiné věci, za mzdu k jistému užitku propůjčené, užívání. II. A pod titulem tímto práva netoliko sami pronájemníci a nájemníci statkův a věcí rozličných, a tolikéž netoliko sami hospodářové a podruzi se zavírají: ale také všickni ti, ježtoby své děti, své přátely k řemeslníkům a jiným obchodníkům (aby jim svými službami a pracemi posluhovali, očekávajíce za ty své služby a práce jisté mzdy a záplaty) dávali, u nich je jednali, pod tímto práva titulem počteni budau. Pod tímto titulem se zavírají všickni ti, kteří své děti a přátely k řemeslníkům, aby jim posluhovali, očekávajíce záplaty, dávají a u nich je jednají. III. Nebo najímáme a jako přijímáme k sobě věc, práci, službu, dílo a jakéžkoli jiné poslaužení za naši jistau mzdu, za peníze a záplatu budaucí. Nebo najímáme a jako přijímáme k sobě věc, práci, službu, dílo za peníze a budaucí záplatu. IV. Zase pronajímáme a jako věci aneb práce naše jiným pod cizí vládařství poddáváme, tak aby ty věci a práce naše jim platné a prospěšné byly, kterýchžto prací a věcí našich aby oni za mzdu nám povinnau také požívati mohli. Zase, pronajímáme práce naše jiným, aby jim platné byly a oni nám za ně mzdu dali. V. A tak, kdožbykoli co sobě kterému řemeslníku aneb obchodníku, smluvě s ním o jistau summu, dělati dal, ten slauti
266 O pronájmu a nájmu. DE LOCATIONE et conductione. O pronájmu a nájmu. K. I. I. Ta slova locatio et conductio v právích šířeji se vztahují, nežli sama v sobě v našem jazyku Českém znějí. Neb locatio et conductio slove pronájem a nájem osoby aneb některé jiné věci, za mzdu na penězích hotových aneb zase na některé jiné věci aneb mzdě, o kteraužby se snešení stalo, k jistému užitku propůjčené k užívání. Pronájem a nájem slove osoby aneb jiné věci, za mzdu k jistému užitku propůjčené, užívání. II. A pod titulem tímto práva netoliko sami pronájemníci a nájemníci statkův a věcí rozličných, a tolikéž netoliko sami hospodářové a podruzi se zavírají: ale také všickni ti, ježtoby své děti, své přátely k řemeslníkům a jiným obchodníkům (aby jim svými službami a pracemi posluhovali, očekávajíce za ty své služby a práce jisté mzdy a záplaty) dávali, u nich je jednali, pod tímto práva titulem počteni budau. Pod tímto titulem se zavírají všickni ti, kteří své děti a přátely k řemeslníkům, aby jim posluhovali, očekávajíce záplaty, dávají a u nich je jednají. III. Nebo najímáme a jako přijímáme k sobě věc, práci, službu, dílo a jakéžkoli jiné poslaužení za naši jistau mzdu, za peníze a záplatu budaucí. Nebo najímáme a jako přijímáme k sobě věc, práci, službu, dílo za peníze a budaucí záplatu. IV. Zase pronajímáme a jako věci aneb práce naše jiným pod cizí vládařství poddáváme, tak aby ty věci a práce naše jim platné a prospěšné byly, kterýchžto prací a věcí našich aby oni za mzdu nám povinnau také požívati mohli. Zase, pronajímáme práce naše jiným, aby jim platné byly a oni nám za ně mzdu dali. V. A tak, kdožbykoli co sobě kterému řemeslníku aneb obchodníku, smluvě s ním o jistau summu, dělati dal, ten slauti
Strana 267
K. I—III. 267 bude locator a locatione operarum, to jest, pronájemník aneb projednatel od pronájmu a jako od postaupení jinému věcí svých. Ten pak, kterýžby takové věci aneb jakážkoli jiná díla, aby jimi lidem řemeslně svým uměním a svau prací posluhoval, k sobě přijímal, slauti bude conductor, to jest, nájemník. A tak, kdo sobě co řemeslníku dělati dá, ten slove pronájemník. Ten pak, který dílem, uměním a svau prácí lidem posluhuje, nájemník sluje. K. II. Pronájem, to jest, locatio slove také tehdáž, když bych já zlato, stříbro, aneb jiný kov, aneb kteraužkoli jinau věc řemesl- níku dal, aby mi z mé jisté záplaty nětco udělal. Proto, že, kdož záplaty jisté za svau práci očekává, ten také slove locator a locando vel locatione suae operae, pronájemník; jako ten, kdož nětco dává, conductor, nájemník. Tak aby pronájemník byl jako pánem, a nájemník jako podruhem. Ale častokráte se to pro- měňuje, že v některých příčinách pronájemník placení požívá. Summau, kolikrát koli, aby nětco bylo jistého, se připovídá a dává, locatio, to jest, pronájem slove. Pronájemník jest jako pán. Nájemník jako podruh. Ale častokráte se to proměňuje. A krátce, kolikráte koli, aby nětco bylo jistého, se při- povídá a dává, pronájem slove. K. III. I. Ti pak a takoví conductores, to jest, všickni, kteříž k dílu lidské statky, očekávajíce za to mzdy, k sobě přijímají, jako jsau řemeslníci: mají všelijaké pilnosti při statcích lidských požívati, tak aby k zmaření, k ztrátě, k zplundrování, ani také ke škodám nepřicházely. Nebo nedbánlivost, nepilnost, neumělost, omyl, i také přílišná přísnost a ukrutenství in locatione et conduc- tione těžce se právy trestcí. Kteří k sobě přijímají k dílu lidské statky, očekávajíce za to mzdy, mají při nich všelijaké pilnosti požívati. Nebo, stane-li se škoda na nich, musejí ji nahraditi. II. Ku příkladu takto. Maje já drahý kámen, ten bych k sazení aneb k vyrytí dal zlatníku, tak že mu od takového díla mám dáti pět grošův českých. On pak, přijma k sobě takové dílo, netoliko by mi ten kámen nemistrovsky vyryl, ale svým ne- uměním jej zlámal: tu, poněvadž to sešlo neumělostí, a také snad nepilností zlatníka, musí mi z takové škody (kteráž mi
K. I—III. 267 bude locator a locatione operarum, to jest, pronájemník aneb projednatel od pronájmu a jako od postaupení jinému věcí svých. Ten pak, kterýžby takové věci aneb jakážkoli jiná díla, aby jimi lidem řemeslně svým uměním a svau prací posluhoval, k sobě přijímal, slauti bude conductor, to jest, nájemník. A tak, kdo sobě co řemeslníku dělati dá, ten slove pronájemník. Ten pak, který dílem, uměním a svau prácí lidem posluhuje, nájemník sluje. K. II. Pronájem, to jest, locatio slove také tehdáž, když bych já zlato, stříbro, aneb jiný kov, aneb kteraužkoli jinau věc řemesl- níku dal, aby mi z mé jisté záplaty nětco udělal. Proto, že, kdož záplaty jisté za svau práci očekává, ten také slove locator a locando vel locatione suae operae, pronájemník; jako ten, kdož nětco dává, conductor, nájemník. Tak aby pronájemník byl jako pánem, a nájemník jako podruhem. Ale častokráte se to pro- měňuje, že v některých příčinách pronájemník placení požívá. Summau, kolikrát koli, aby nětco bylo jistého, se připovídá a dává, locatio, to jest, pronájem slove. Pronájemník jest jako pán. Nájemník jako podruh. Ale častokráte se to proměňuje. A krátce, kolikráte koli, aby nětco bylo jistého, se při- povídá a dává, pronájem slove. K. III. I. Ti pak a takoví conductores, to jest, všickni, kteříž k dílu lidské statky, očekávajíce za to mzdy, k sobě přijímají, jako jsau řemeslníci: mají všelijaké pilnosti při statcích lidských požívati, tak aby k zmaření, k ztrátě, k zplundrování, ani také ke škodám nepřicházely. Nebo nedbánlivost, nepilnost, neumělost, omyl, i také přílišná přísnost a ukrutenství in locatione et conduc- tione těžce se právy trestcí. Kteří k sobě přijímají k dílu lidské statky, očekávajíce za to mzdy, mají při nich všelijaké pilnosti požívati. Nebo, stane-li se škoda na nich, musejí ji nahraditi. II. Ku příkladu takto. Maje já drahý kámen, ten bych k sazení aneb k vyrytí dal zlatníku, tak že mu od takového díla mám dáti pět grošův českých. On pak, přijma k sobě takové dílo, netoliko by mi ten kámen nemistrovsky vyryl, ale svým ne- uměním jej zlámal: tu, poněvadž to sešlo neumělostí, a také snad nepilností zlatníka, musí mi z takové škody (kteráž mi
Strana 268
268 O pronájmu a nájmu. se na statku mém od něho stala) práv býti a takový kámen, zač jest mohl proveden býti, zaplatiti a škodu nahraditi. Zlatník, zláme-li kámen, který mu dáš rýti, musíť jej zaplatiti. III. Tolikéž, dal-li bych na mandl plátno, a mandléř z omylu někomu by jinému, nežli mně, to mé plátno vydal: veymluva omylu jemu nepostačí. Mandléř, vydá-li z omylu jinému tvé plátno, omyl jemu nepostačí. IV. Kterýžto omyl, to jest, error, v některých příčinách sic lidem u práva postačuje, ale tuto nic; a to proto, quia error in proprio facto non est probabilis, to jest, omyl v svém vlastním skutku vymlauvajícímu se postačiti nemůže. Nebo omyl v svém vlastním skutku vymlauvajícímu se postačiti nemůže. K. IV. Opět přijal-li by který řemeslník k sobě učedlníka aneb jakéhožkoli služebníka, a pro nějaký veystupek někdy chtěl by ho potrestati: tehdy při trestání takovém má mírnost zachovati, aby ne tak trestal, ažby učedlníka k ochromení přivedl aneb snad ovšem o zdraví připravil. Nebo, ač mistrům, učitelům i všeckněm jiným hospodářům mírná náležitá i slušná trestání od práva se propůjčují: však přísná, ukrutná a tyranská ovšem se zapovídají. Castigationes enim leves conceduntur docentibus, jakž o tom také M. VII. obšírněji vyměřeno jest. Též řemeslník, přijma k sobě učedlníka, a pro nějaký veystupek chtěl-li by ho potrestati, nemá tak trestati, aby ho vochromil a vo zdraví připravil. Nebo mírná a náležitá trestání mistrům a hospodářům se do- pauštějí. K. V. I. Item, kdyžby krejčímu šat drahý byl dán, aby někomu kabát aneb poctivice udělal, a on by ten šat zkrátil: neumělost jest krejčího. II. Valchář přijal-li by k vyprání postavy, a ty by u něho myši zhryzly, aneb ti a takoví postavové u něho žeby k změnění, k ztrátě a k zkáze přišli: nepilnosti jeho to přičteno bude. III. Též pastýř, ztratí-li dobytek, v vinu nepilnosti upadne.
268 O pronájmu a nájmu. se na statku mém od něho stala) práv býti a takový kámen, zač jest mohl proveden býti, zaplatiti a škodu nahraditi. Zlatník, zláme-li kámen, který mu dáš rýti, musíť jej zaplatiti. III. Tolikéž, dal-li bych na mandl plátno, a mandléř z omylu někomu by jinému, nežli mně, to mé plátno vydal: veymluva omylu jemu nepostačí. Mandléř, vydá-li z omylu jinému tvé plátno, omyl jemu nepostačí. IV. Kterýžto omyl, to jest, error, v některých příčinách sic lidem u práva postačuje, ale tuto nic; a to proto, quia error in proprio facto non est probabilis, to jest, omyl v svém vlastním skutku vymlauvajícímu se postačiti nemůže. Nebo omyl v svém vlastním skutku vymlauvajícímu se postačiti nemůže. K. IV. Opět přijal-li by který řemeslník k sobě učedlníka aneb jakéhožkoli služebníka, a pro nějaký veystupek někdy chtěl by ho potrestati: tehdy při trestání takovém má mírnost zachovati, aby ne tak trestal, ažby učedlníka k ochromení přivedl aneb snad ovšem o zdraví připravil. Nebo, ač mistrům, učitelům i všeckněm jiným hospodářům mírná náležitá i slušná trestání od práva se propůjčují: však přísná, ukrutná a tyranská ovšem se zapovídají. Castigationes enim leves conceduntur docentibus, jakž o tom také M. VII. obšírněji vyměřeno jest. Též řemeslník, přijma k sobě učedlníka, a pro nějaký veystupek chtěl-li by ho potrestati, nemá tak trestati, aby ho vochromil a vo zdraví připravil. Nebo mírná a náležitá trestání mistrům a hospodářům se do- pauštějí. K. V. I. Item, kdyžby krejčímu šat drahý byl dán, aby někomu kabát aneb poctivice udělal, a on by ten šat zkrátil: neumělost jest krejčího. II. Valchář přijal-li by k vyprání postavy, a ty by u něho myši zhryzly, aneb ti a takoví postavové u něho žeby k změnění, k ztrátě a k zkáze přišli: nepilnosti jeho to přičteno bude. III. Též pastýř, ztratí-li dobytek, v vinu nepilnosti upadne.
Strana 269
K. IV—VIII. 269 IV. A protož ti všickni i jiní jim podobní, kteříž k sobě statky lidské z jistých summ a záplat přijímají, ex locato tene- buntur, to jest, z toho, cožby k sobě tak lidských statkův při- jali, dle budaucí mzdy musejí lidem právi býti, jestli žeby takové statky lidské příčinau své nedbánlivosti, nepilnosti aneb nešetr- nosti potratili. Krejčí neumělostí svau šat drahý zkrátil-li by; též valchář postav sukna ztratí-li, nebo myším zhrýzti dopustí; pastýř zmrhá-li dobytek; a summau všickni, kteří k sobě statek z jistých záplat přijímají: jestli že jich nedbánlivostí a nepilností se zmrhá, z toho právi budau. K. VI. Kameníci, zedníci, pokryvači, tesaři a všickni jiní jacíž pak koli řemeslníci, kteřížby díla aukolem u lidí pronajali, a od pronájemníkův na to již díl závdavku k sobě přijali: povinni jsau, díla taková vedle námluv na čas, o kterýž se snešení stalo, v skutku vykonávati. Pakliby tomu dosti nečinili a jinde v jiná díla se vydávali, pokutau vězením vedle spravedlivého v tom uznání ztrestáni budau. A cožkoli na to dílo přijali, zase navrátiti povinni budau. Lečby to ukázali, že jimi v tom nic nesešlo, ale pří- činau jejich pronájemníkův, to jest, že jsau kamenem, vápnem a jinými příčinami obmeškáni byli, a proto v jiná díla dáti se musili: tu v takových příčinách, aneb že jsau se prvé hned v tom ohradili, že jimi v tom neschází, pokuty prázdni budau. Každý řemeslník, jako kamenník, zedník, pokryvač, tesař, podle smlauvy na jistý čas díla aukolem pronajatého nevykoná-li, vězením ztrestán bude. A co na to dílo přijal, zase navrátí, lečby tu nětco sešlo příčinau jich pronájemníkův. K. VII. Nájemník domu a všelijakého jiného statku aneb obydlí nemá lidí neřádných a podezřelých k sobě do statku aneb ná- jemných pokojův a obydlí přijímati a proti vůli pána gruntu u sebe chovati aneb fedrovati. Nájemník domu nemá lidí neřádných a podezřelých u sebe chovati. K. VIII. Kdožby dům aneb jakýžkoli grunt svůj, někomu do jistého času pronajatý, nežby čas nájmu došel, z příčin některých pro- dal: ten to opatřiti povinen bude, aby náměstek jeho takového
K. IV—VIII. 269 IV. A protož ti všickni i jiní jim podobní, kteříž k sobě statky lidské z jistých summ a záplat přijímají, ex locato tene- buntur, to jest, z toho, cožby k sobě tak lidských statkův při- jali, dle budaucí mzdy musejí lidem právi býti, jestli žeby takové statky lidské příčinau své nedbánlivosti, nepilnosti aneb nešetr- nosti potratili. Krejčí neumělostí svau šat drahý zkrátil-li by; též valchář postav sukna ztratí-li, nebo myším zhrýzti dopustí; pastýř zmrhá-li dobytek; a summau všickni, kteří k sobě statek z jistých záplat přijímají: jestli že jich nedbánlivostí a nepilností se zmrhá, z toho právi budau. K. VI. Kameníci, zedníci, pokryvači, tesaři a všickni jiní jacíž pak koli řemeslníci, kteřížby díla aukolem u lidí pronajali, a od pronájemníkův na to již díl závdavku k sobě přijali: povinni jsau, díla taková vedle námluv na čas, o kterýž se snešení stalo, v skutku vykonávati. Pakliby tomu dosti nečinili a jinde v jiná díla se vydávali, pokutau vězením vedle spravedlivého v tom uznání ztrestáni budau. A cožkoli na to dílo přijali, zase navrátiti povinni budau. Lečby to ukázali, že jimi v tom nic nesešlo, ale pří- činau jejich pronájemníkův, to jest, že jsau kamenem, vápnem a jinými příčinami obmeškáni byli, a proto v jiná díla dáti se musili: tu v takových příčinách, aneb že jsau se prvé hned v tom ohradili, že jimi v tom neschází, pokuty prázdni budau. Každý řemeslník, jako kamenník, zedník, pokryvač, tesař, podle smlauvy na jistý čas díla aukolem pronajatého nevykoná-li, vězením ztrestán bude. A co na to dílo přijal, zase navrátí, lečby tu nětco sešlo příčinau jich pronájemníkův. K. VII. Nájemník domu a všelijakého jiného statku aneb obydlí nemá lidí neřádných a podezřelých k sobě do statku aneb ná- jemných pokojův a obydlí přijímati a proti vůli pána gruntu u sebe chovati aneb fedrovati. Nájemník domu nemá lidí neřádných a podezřelých u sebe chovati. K. VIII. Kdožby dům aneb jakýžkoli grunt svůj, někomu do jistého času pronajatý, nežby čas nájmu došel, z příčin některých pro- dal: ten to opatřiti povinen bude, aby náměstek jeho takového
Strana 270
270 O pronájmu a nájmu. nájemníka aneb podruha v tom placení a při svobodném beze všech překážek užívání gruntu takového do času od nájemníka najatého zanechal a jemu v tom překážky nečinil. Dům, pronajatý do jistého času, prodáš-li, prvé nežby čas nájmu došel: opatř to při svém náměstku, aby nájemník bez překážky v užívání takového gruntu do času najatého zůstal. K. IX. I. Nájemník, kdyžby, přes čas svého nájmu přešlý, na gruntu aneb v příbytku svého pronájemníka déle pozůstal, a pronájem- níku jakožto hospodáři svému časně, aby grunt svůj opatřil, věděti nedal: by žádné další námluvy o nájem svůj budaucí s pánem gruntu nevztáhl, tehdy tím v gruntu pronájemníka zůstáním povinnost nájmu budaucího předse na sebe uvede, a tím platem, jakž předešle, tak i potom pronájemníku aneb hospodáři svému povinen bude. Nájemník, bude-li přes čas svého nájmu přešlý v příbytku pronájem- níka svého a jemu časně znáti nedá, aby grunt svůj opatřil: tehdy tím zů- stáním povinnost nájmu budaucího na sebe uvede a platem jakž předešle povinen bude. II. Také nájemník, kdyby se prvé z gruntu aneb z domu toho, kterýžto do času jistého najal, vybrati aneb vystěhovati chtěl: tehdy pronájemníku z auplna za všicek čas, kterýž mu k nájmu příšlušal, zaplatiti povinen bude. Nájemník, by se pak prvé z domu pronajatého, nežby čas přišel, vy- stěhovati chtěl, z auplna cinži zaplatiti povinen bude. K. X. I. Pronájemník nájemníka z gruntu, hospodář podruha z domu, plat aneb cinži platícího, před časem nevybeyvej. Lečby ten nájemník aneb podruh v svém nájmu jinák, než naň náleželo, a ke škodě pronájemníka svého se choval; aneb žeby týž pro- nájemník dvůr aneb dům svůj chtěl dáti stavěti aneb opravo- vati: tehdy, dada mu časně znáti, povinen bude nájemník, bytem, zaplatě pronájemníku svému, pokud na gruntu aneb v domu jeho byl, se opatřiti. Pronájemník před časem nájemníka z gruntu nevybeyvej. Lečby svým nechováním nájemník k tomu příčinu dal, aneb pronájemník dům svůj stavěti aneb opravovati chtěl: tehdy, dada mu časně znáti, nájemník se opatří, za- platě pronájemníku, dokud v domu jeho byl.
270 O pronájmu a nájmu. nájemníka aneb podruha v tom placení a při svobodném beze všech překážek užívání gruntu takového do času od nájemníka najatého zanechal a jemu v tom překážky nečinil. Dům, pronajatý do jistého času, prodáš-li, prvé nežby čas nájmu došel: opatř to při svém náměstku, aby nájemník bez překážky v užívání takového gruntu do času najatého zůstal. K. IX. I. Nájemník, kdyžby, přes čas svého nájmu přešlý, na gruntu aneb v příbytku svého pronájemníka déle pozůstal, a pronájem- níku jakožto hospodáři svému časně, aby grunt svůj opatřil, věděti nedal: by žádné další námluvy o nájem svůj budaucí s pánem gruntu nevztáhl, tehdy tím v gruntu pronájemníka zůstáním povinnost nájmu budaucího předse na sebe uvede, a tím platem, jakž předešle, tak i potom pronájemníku aneb hospodáři svému povinen bude. Nájemník, bude-li přes čas svého nájmu přešlý v příbytku pronájem- níka svého a jemu časně znáti nedá, aby grunt svůj opatřil: tehdy tím zů- stáním povinnost nájmu budaucího na sebe uvede a platem jakž předešle povinen bude. II. Také nájemník, kdyby se prvé z gruntu aneb z domu toho, kterýžto do času jistého najal, vybrati aneb vystěhovati chtěl: tehdy pronájemníku z auplna za všicek čas, kterýž mu k nájmu příšlušal, zaplatiti povinen bude. Nájemník, by se pak prvé z domu pronajatého, nežby čas přišel, vy- stěhovati chtěl, z auplna cinži zaplatiti povinen bude. K. X. I. Pronájemník nájemníka z gruntu, hospodář podruha z domu, plat aneb cinži platícího, před časem nevybeyvej. Lečby ten nájemník aneb podruh v svém nájmu jinák, než naň náleželo, a ke škodě pronájemníka svého se choval; aneb žeby týž pro- nájemník dvůr aneb dům svůj chtěl dáti stavěti aneb opravo- vati: tehdy, dada mu časně znáti, povinen bude nájemník, bytem, zaplatě pronájemníku svému, pokud na gruntu aneb v domu jeho byl, se opatřiti. Pronájemník před časem nájemníka z gruntu nevybeyvej. Lečby svým nechováním nájemník k tomu příčinu dal, aneb pronájemník dům svůj stavěti aneb opravovati chtěl: tehdy, dada mu časně znáti, nájemník se opatří, za- platě pronájemníku, dokud v domu jeho byl.
Strana 271
K. XI— XII. 271 II. Tolikéž zase nájemník aneb podruh, jestli žeby se s hospodářem svým aneb pánem kterého gruntu snésti a srov- nati nemohl pro příčiny slušné a před právem předložené: bude moci týž nájemník od svého pronájemníka, zaplatě mu, pokud jest v nájmu u něho byl, se vystěhovati a jinde bytem se opatřiti. Nájemník, nemůže-li se s hospodářem srovnati pro příčiny slušné před právem oznámené, bude se moci od něho vystěhovati, zaplatě, pokudž v nájmě byl. K. XI. Podruh aneb nájemník do dne a do roka jestli žeby se najíti nedal, ani platu aneb cinže nezaplatil: bude moci ten aneb ti, kterýmžby taková věc náležela, dům, pokoj aneb pří- bytek takový dáti otevříti při přítomnosti osob od práva k tomu volených a vyslaných, a cožby se tam koli našlo, zinvento- vati a na těch věcech své cinže aneb platu postíhati. Neb statek a jiné všelijaké věci nájemníka a podruha, do gruntu aneb na grunty uvezené a vnešené, pánu téhož gruntu pro neplacení cinže právem se víží. Podruh neb nájemník do dne a do roka jestli žeby se najíti nedal, ani platu aneb cinže nezaplatil: hospodář při přítomnosti [od] práva k tomu vyslaných bude moci příbytek dáti otevříti, a věci tam nalezené zinvento- vati a na nich cinže postihati. K. XII. Kdožkoli záplatu béře aneb jí očekává za ostříhání a opa- trování jistých některých věcí aneb statkův lidských: ten v po- vinnost vchází, aby ty věci a statky lidské tak opatroval a tak k nim přihlídal, aby k ztrátě a k zmrhání nepřicházely. Nebo o ztrátu a jich zmaření, aneb o škody, kteréžby se nedbánlivostí jeho na statcích lidských zdělaly, k němu hledíno bude. Kdožkoli záplatu béře neb jí očekává za opatrování statkův lidských: ten jest povinen, k nim tak přihlídati, aby k zmrhání a k ztrátě nepřicházely. Jinák k němu o škody hledíno bude.
K. XI— XII. 271 II. Tolikéž zase nájemník aneb podruh, jestli žeby se s hospodářem svým aneb pánem kterého gruntu snésti a srov- nati nemohl pro příčiny slušné a před právem předložené: bude moci týž nájemník od svého pronájemníka, zaplatě mu, pokud jest v nájmu u něho byl, se vystěhovati a jinde bytem se opatřiti. Nájemník, nemůže-li se s hospodářem srovnati pro příčiny slušné před právem oznámené, bude se moci od něho vystěhovati, zaplatě, pokudž v nájmě byl. K. XI. Podruh aneb nájemník do dne a do roka jestli žeby se najíti nedal, ani platu aneb cinže nezaplatil: bude moci ten aneb ti, kterýmžby taková věc náležela, dům, pokoj aneb pří- bytek takový dáti otevříti při přítomnosti osob od práva k tomu volených a vyslaných, a cožby se tam koli našlo, zinvento- vati a na těch věcech své cinže aneb platu postíhati. Neb statek a jiné všelijaké věci nájemníka a podruha, do gruntu aneb na grunty uvezené a vnešené, pánu téhož gruntu pro neplacení cinže právem se víží. Podruh neb nájemník do dne a do roka jestli žeby se najíti nedal, ani platu aneb cinže nezaplatil: hospodář při přítomnosti [od] práva k tomu vyslaných bude moci příbytek dáti otevříti, a věci tam nalezené zinvento- vati a na nich cinže postihati. K. XII. Kdožkoli záplatu béře aneb jí očekává za ostříhání a opa- trování jistých některých věcí aneb statkův lidských: ten v po- vinnost vchází, aby ty věci a statky lidské tak opatroval a tak k nim přihlídal, aby k ztrátě a k zmrhání nepřicházely. Nebo o ztrátu a jich zmaření, aneb o škody, kteréžby se nedbánlivostí jeho na statcích lidských zdělaly, k němu hledíno bude. Kdožkoli záplatu béře neb jí očekává za opatrování statkův lidských: ten jest povinen, k nim tak přihlídati, aby k zmrhání a k ztrátě nepřicházely. Jinák k němu o škody hledíno bude.
Strana 272
272 O stavení. DE ÆDIFICATIONE. O stavení. K. XIII. Kdožby koli co z novu stavěti chtěl (z novu pak stavěti tuto se rozumí, když někdo všeckno hned z novu staví, aneb zboře stavení staré, první spůsob a formu předešlého stavení změniti chce), ten s pilností toho šetř, aby sausedu svému tím stavením neškodil. Nebo jedenkaždý dům svůj může stavěti a opravovati. však aby tím stavením a opravováním sausedu svému neubližoval, gruntu a domu jeho neškodil, ujmy a nevole nečinil; lečby kdo na to zvláštní výsady aneb hamfešty měl. Každý zajisté věci své vlastní potud může k užitku svému přivesti, pokudžby jiným na škodu se nevztahovaly. Nebrání se žádnému, aby neměl sobě prospěti, ale však druhému aby to bylo beze škody; neb ten neubližuje a křivdy nečiní druhému, kdož práva svého požívá. A protož jedenkaždý dům svůj tak stavěj a opravuj, aby domu aneb jinému stavení sauseda svého k ublížení a ke škodě to nebylo. Jedenkaždý dům svůj tak stavěj a opravuj, aby domu aneb jinému stavení sauseda svého k ublížení a ke škodě to nebylo. K. XIV. I. A též v gruntu svém, na svém dně aneb na své zemi jedenkaždý, jakž na veyš stavěti, tak i na hlubinu bude moci se kopati. A to obé má býti bez škody a ublížení druhého. Neb činil-li by aumyslem tím, aby sobě prospěl a sausedu svému uškodil: tehdy tau škodau, kterážby se sausedu takovým stavením aneb podkopáním stala, bude jemu podle práva povinen. II. A tak jedenkaždý dům aneb příbytek svůj stavěj a tak opravuj, aby domu a příbytku sauseda svého neublížil. Každý k zlepšení svého sauseda stavěti, i jiná díla dělati může; ale k zhoršení a na škodu nemůže. Stavěti na veyš, i na hlubinu kopati, každý na svém může, však bez ublížení druhého. Každý k zlepšení sauseda svého stavěti i jiná díla dělati může; ale k zhoršení a na škodu nemůže.
272 O stavení. DE ÆDIFICATIONE. O stavení. K. XIII. Kdožby koli co z novu stavěti chtěl (z novu pak stavěti tuto se rozumí, když někdo všeckno hned z novu staví, aneb zboře stavení staré, první spůsob a formu předešlého stavení změniti chce), ten s pilností toho šetř, aby sausedu svému tím stavením neškodil. Nebo jedenkaždý dům svůj může stavěti a opravovati. však aby tím stavením a opravováním sausedu svému neubližoval, gruntu a domu jeho neškodil, ujmy a nevole nečinil; lečby kdo na to zvláštní výsady aneb hamfešty měl. Každý zajisté věci své vlastní potud může k užitku svému přivesti, pokudžby jiným na škodu se nevztahovaly. Nebrání se žádnému, aby neměl sobě prospěti, ale však druhému aby to bylo beze škody; neb ten neubližuje a křivdy nečiní druhému, kdož práva svého požívá. A protož jedenkaždý dům svůj tak stavěj a opravuj, aby domu aneb jinému stavení sauseda svého k ublížení a ke škodě to nebylo. Jedenkaždý dům svůj tak stavěj a opravuj, aby domu aneb jinému stavení sauseda svého k ublížení a ke škodě to nebylo. K. XIV. I. A též v gruntu svém, na svém dně aneb na své zemi jedenkaždý, jakž na veyš stavěti, tak i na hlubinu bude moci se kopati. A to obé má býti bez škody a ublížení druhého. Neb činil-li by aumyslem tím, aby sobě prospěl a sausedu svému uškodil: tehdy tau škodau, kterážby se sausedu takovým stavením aneb podkopáním stala, bude jemu podle práva povinen. II. A tak jedenkaždý dům aneb příbytek svůj stavěj a tak opravuj, aby domu a příbytku sauseda svého neublížil. Každý k zlepšení svého sauseda stavěti, i jiná díla dělati může; ale k zhoršení a na škodu nemůže. Stavěti na veyš, i na hlubinu kopati, každý na svém může, však bez ublížení druhého. Každý k zlepšení sauseda svého stavěti i jiná díla dělati může; ale k zhoršení a na škodu nemůže.
Strana 273
K. XIII—XIX. 273 K. XV. Saused sausedu v starodávním stavení překážky nečiň, a což od starodávna postaveno, zděláno a vyzdviženo jest, to při svém spůsobu zůstaň. Saused sausedu v starodávním stavení překážky nečiň, a což od starodávna postaveno jest, to při svém spůsobu zůstaň. K. XVI. Jeden druhému novým stavením z aumysla světla neod- jímej a oken nezastavuj, ani nezastěňuj. (Do slova.) K. XVII. Saused na dvůr sauseda druhého oken nových a prvé v tom místě nebývalých proti vůli téhož sauseda nedělej, ani starých nerozšiřuj. Pakliby kdo toho se dopustil a k ublížení sausedu okna nová do obydlí jeho obrátil: právo jej k tomu při- drží, aby je zase zbořil, anebo při nejmenším zase zazdil; aneb tomu, komuž se ublížení stalo, k tomu povolí, aby on od tako- vých v nově zdělaných oken buď zdí, lepenicí aneb prkny se zahradil a sausedu okna taková zastínil. Saused na dvůr sauseda druhého oken nových a prvé v tom místě nebývalých proti vůli téhož sauseda nedělej, ani starých nerozšiřuj; jinák je zbořiti anebo zase zazditi musíš. K. XVIII. Také chtěl-li by kdo do některé zdi, kterážby společní nebyla, trámy klásti, a prvé v té zdi trámův svých žádných by neměl: tehdy do zdi svého sauseda nemá se lámati; než bude moci v gruntu svém podle zdi sauseda svého zeď sobě vyhnati a teprv trámy stavení svého na ní aneb do ní položiti. Avšak dělati to má beze škody a ujmy oken i jiného stavení sauseda svého. Trámův do cizí zdi, v níž prvé žádných nebylo, neklaď. Než budeš moci sobě zeď podle sauseda svého vyhnati a trámy do ní položiti; avšak to aby bez škody sauseda bylo. K. XIX. I. Jestli žeby se komu stavením ublížiti chtělo, ten a takový sausedu svému bude moci to přátelsky předložiti a očitě uká- 18 Práva mestská.
K. XIII—XIX. 273 K. XV. Saused sausedu v starodávním stavení překážky nečiň, a což od starodávna postaveno, zděláno a vyzdviženo jest, to při svém spůsobu zůstaň. Saused sausedu v starodávním stavení překážky nečiň, a což od starodávna postaveno jest, to při svém spůsobu zůstaň. K. XVI. Jeden druhému novým stavením z aumysla světla neod- jímej a oken nezastavuj, ani nezastěňuj. (Do slova.) K. XVII. Saused na dvůr sauseda druhého oken nových a prvé v tom místě nebývalých proti vůli téhož sauseda nedělej, ani starých nerozšiřuj. Pakliby kdo toho se dopustil a k ublížení sausedu okna nová do obydlí jeho obrátil: právo jej k tomu při- drží, aby je zase zbořil, anebo při nejmenším zase zazdil; aneb tomu, komuž se ublížení stalo, k tomu povolí, aby on od tako- vých v nově zdělaných oken buď zdí, lepenicí aneb prkny se zahradil a sausedu okna taková zastínil. Saused na dvůr sauseda druhého oken nových a prvé v tom místě nebývalých proti vůli téhož sauseda nedělej, ani starých nerozšiřuj; jinák je zbořiti anebo zase zazditi musíš. K. XVIII. Také chtěl-li by kdo do některé zdi, kterážby společní nebyla, trámy klásti, a prvé v té zdi trámův svých žádných by neměl: tehdy do zdi svého sauseda nemá se lámati; než bude moci v gruntu svém podle zdi sauseda svého zeď sobě vyhnati a teprv trámy stavení svého na ní aneb do ní položiti. Avšak dělati to má beze škody a ujmy oken i jiného stavení sauseda svého. Trámův do cizí zdi, v níž prvé žádných nebylo, neklaď. Než budeš moci sobě zeď podle sauseda svého vyhnati a trámy do ní položiti; avšak to aby bez škody sauseda bylo. K. XIX. I. Jestli žeby se komu stavením ublížiti chtělo, ten a takový sausedu svému bude moci to přátelsky předložiti a očitě uká- 18 Práva mestská.
Strana 274
274 O stavení. zati, žeby mu toto aneb ono k ublížení bylo a na škodu se vztáhnauti mohlo. Stalo-li by se mezi nimi o takové stavení přátelské snešení: podle toho, a jakžby se koli snesli a sobě vyměřili, tak při tom zachováni budau. Neb všelijaká dobro- volná a přátelská stran snešení právo lomí. Jestli žeby se komu stavením ublížiti chtělo, bude moci to sausedu předložíti a ukázati, žeby mu k ublížení bylo. Snesau-li se o to samy strany, to buď při tom. II. Pakliby o to mezi sebau uhoditi nemohli: tehdy ten, kterýž stavení pokládá sobě býti na škodu, na úředlníky šestipanské v městech pražských, a v jiných městech na úřad konšelský bude moci to vznésti a jich za to požádati, aby, výchoz učiníce, takové stavení očitě spatřili, a je právem zastavili, a více po tu chvíli stavení takového nedopauštěli. Kteřížto úředlníci aneb úřad konšelský, když jim právo jich veychozní po půl osmu groši Českém od obojí strany dáno bude, povinni jsau, tak se zachovati a veychoz pro spatření takového stavení učiniti. Pakli nesnesau, původ na právo to vznese, aby takové stavení spa- třili a je zastavili. Právo, vezma od obau stran po půl osmu groši Českém, má veychoz učiniti. III. Při kteréžto veychozi mohli-li by sausedy o takové stavení spokojiti, mají se o to upřímně přičiniti. Pakliby nic spůsobiti nemohli, a původ by toho žádal, aby od takového stavení přestáno bylo: úředlníci aneb konšelé hned mají inter- dictum, to jest, zápověd a rozkaz učiniti, aby ten, kdož stavěti začal, od takového díla přestal a hned dělníky rozpustil. A tu, mohau-li strany spokojiti, bud tak. Pakli nic, na žádost původa mají rozkaz učiniti, aby od takového díla přestáno bylo a hned dělníci roz- puštěni byli. IV. Po kterémžto rozkazu a zápovědi hned od takového stavení a díla přestáno býti má. Neb takové moci jest zápověd přísežných při stavení, že, cožbykoli po té zápovědi potom vy- staveno a uděláno bylo, to všecko zase bude zbořeno na vlastní škodu a náklad toho, kdož po zápovědi stavěl. A zápověd při stavení netoliko pánu, ale dělníkům aneb jiné domácí čeledi jeho oznámena býti může. Po takovém rozkazu od díla hned přestáno býti má; jinák, coby se potom vystavělo, bude zase rozbořeno na náklad toho, kdo po zápovědi stavěl. A zápověď pánu i dělníkům oznámena býti může.
274 O stavení. zati, žeby mu toto aneb ono k ublížení bylo a na škodu se vztáhnauti mohlo. Stalo-li by se mezi nimi o takové stavení přátelské snešení: podle toho, a jakžby se koli snesli a sobě vyměřili, tak při tom zachováni budau. Neb všelijaká dobro- volná a přátelská stran snešení právo lomí. Jestli žeby se komu stavením ublížiti chtělo, bude moci to sausedu předložíti a ukázati, žeby mu k ublížení bylo. Snesau-li se o to samy strany, to buď při tom. II. Pakliby o to mezi sebau uhoditi nemohli: tehdy ten, kterýž stavení pokládá sobě býti na škodu, na úředlníky šestipanské v městech pražských, a v jiných městech na úřad konšelský bude moci to vznésti a jich za to požádati, aby, výchoz učiníce, takové stavení očitě spatřili, a je právem zastavili, a více po tu chvíli stavení takového nedopauštěli. Kteřížto úředlníci aneb úřad konšelský, když jim právo jich veychozní po půl osmu groši Českém od obojí strany dáno bude, povinni jsau, tak se zachovati a veychoz pro spatření takového stavení učiniti. Pakli nesnesau, původ na právo to vznese, aby takové stavení spa- třili a je zastavili. Právo, vezma od obau stran po půl osmu groši Českém, má veychoz učiniti. III. Při kteréžto veychozi mohli-li by sausedy o takové stavení spokojiti, mají se o to upřímně přičiniti. Pakliby nic spůsobiti nemohli, a původ by toho žádal, aby od takového stavení přestáno bylo: úředlníci aneb konšelé hned mají inter- dictum, to jest, zápověd a rozkaz učiniti, aby ten, kdož stavěti začal, od takového díla přestal a hned dělníky rozpustil. A tu, mohau-li strany spokojiti, bud tak. Pakli nic, na žádost původa mají rozkaz učiniti, aby od takového díla přestáno bylo a hned dělníci roz- puštěni byli. IV. Po kterémžto rozkazu a zápovědi hned od takového stavení a díla přestáno býti má. Neb takové moci jest zápověd přísežných při stavení, že, cožbykoli po té zápovědi potom vy- staveno a uděláno bylo, to všecko zase bude zbořeno na vlastní škodu a náklad toho, kdož po zápovědi stavěl. A zápověd při stavení netoliko pánu, ale dělníkům aneb jiné domácí čeledi jeho oznámena býti může. Po takovém rozkazu od díla hned přestáno býti má; jinák, coby se potom vystavělo, bude zase rozbořeno na náklad toho, kdo po zápovědi stavěl. A zápověď pánu i dělníkům oznámena býti může.
Strana 275
K. XX—XXI. 275 V. A tíž úředlníci, aneb v jiných městech purkmistr a konšelé, mají hned před sebe strany sročiti a jim rok na zejtří položiti, aby před nimi stály; a cožby sobě původ za stížnost do druhého z strany takového stavení v jistých artikulích před nimi pokládal, jej vyslyšeti; a zase jakau by obranu proti tomu od- porník jeho a ten, kdož stavení užiti žádá, měl, vyrozuměti, aby obojí v tom pořádně vyslyšáni byli. Kteréžto jich řeči písař úřadu šestipanského, a v jiných městech písař radní, pořádně poznamená. A volal-li by se k jakému průvodu aneb odvodu který z nich, má jim čas příhodný k tomu jmenován býti. Pakliby žádných průvodův neměli a na ně se nepotahovali: tehdy hned aneb v témdni konečně pořád zběhlém jim na to rozsudek svůj učiniti mají, aby ten, kdož stavení začal, na sobě dělníkův ne- držel a tím spůsobem skrze odklady k škodám strojen nebyl. Dále právo hned na zejtří má stranám rok položiti, aby stály. A když stanau, má obojí stranu pořádně vyslyšeti a písaři znamenati dáti. Potom čas k průvodu, ačby se naň kdo volal, má jim jmenován býti. Pakliby na ně se nepotahovali, tehdy hned nebo v témdni konečně pořád zběhlém na to jim rozsudek učiniti. K. XX. Vždyckny prvé úředlníci, aneb purkmistr a konšelé, povinni budau, taková nařčená, a kteráž se na škodu býti pokládají, stavení očitě s pilností spatřovati, aby se žádnému v ničemž neublížilo. Neb jakž při jiných věcech, kteréž se na škody vztahují, vždyckny očitého spatření potřebí jest: tak také při stavení a mezí ohledání. Vždycky prvé právo nařčená stavení očitě spatřiti má, aby se žád- nému neublížilo. K. XXI. Nechtěl-li by odsauzený na orteli úředlníkův šestipanských přestati: na úřad konšelský v městech pražských odvolati se může. A úřad konšelský, nemohl-li by prvé, tehdy konečně ve dvau nedělích od času odvolání pořád zběhlých povinni budau, veypovědí svau o to je poděliti, aby jedni druhých z aumysla ke škodám nestrojili. Bude-li odvolání od auředníkův šestipanských v Praze k úřadu kon- šelskému: tehdy konečně ve dvau nedělích od času odvolání povinni budau, veypovědí svau o to strany poděliti. 18*
K. XX—XXI. 275 V. A tíž úředlníci, aneb v jiných městech purkmistr a konšelé, mají hned před sebe strany sročiti a jim rok na zejtří položiti, aby před nimi stály; a cožby sobě původ za stížnost do druhého z strany takového stavení v jistých artikulích před nimi pokládal, jej vyslyšeti; a zase jakau by obranu proti tomu od- porník jeho a ten, kdož stavení užiti žádá, měl, vyrozuměti, aby obojí v tom pořádně vyslyšáni byli. Kteréžto jich řeči písař úřadu šestipanského, a v jiných městech písař radní, pořádně poznamená. A volal-li by se k jakému průvodu aneb odvodu který z nich, má jim čas příhodný k tomu jmenován býti. Pakliby žádných průvodův neměli a na ně se nepotahovali: tehdy hned aneb v témdni konečně pořád zběhlém jim na to rozsudek svůj učiniti mají, aby ten, kdož stavení začal, na sobě dělníkův ne- držel a tím spůsobem skrze odklady k škodám strojen nebyl. Dále právo hned na zejtří má stranám rok položiti, aby stály. A když stanau, má obojí stranu pořádně vyslyšeti a písaři znamenati dáti. Potom čas k průvodu, ačby se naň kdo volal, má jim jmenován býti. Pakliby na ně se nepotahovali, tehdy hned nebo v témdni konečně pořád zběhlém na to jim rozsudek učiniti. K. XX. Vždyckny prvé úředlníci, aneb purkmistr a konšelé, povinni budau, taková nařčená, a kteráž se na škodu býti pokládají, stavení očitě s pilností spatřovati, aby se žádnému v ničemž neublížilo. Neb jakž při jiných věcech, kteréž se na škody vztahují, vždyckny očitého spatření potřebí jest: tak také při stavení a mezí ohledání. Vždycky prvé právo nařčená stavení očitě spatřiti má, aby se žád- nému neublížilo. K. XXI. Nechtěl-li by odsauzený na orteli úředlníkův šestipanských přestati: na úřad konšelský v městech pražských odvolati se může. A úřad konšelský, nemohl-li by prvé, tehdy konečně ve dvau nedělích od času odvolání pořád zběhlých povinni budau, veypovědí svau o to je poděliti, aby jedni druhých z aumysla ke škodám nestrojili. Bude-li odvolání od auředníkův šestipanských v Praze k úřadu kon- šelskému: tehdy konečně ve dvau nedělích od času odvolání povinni budau, veypovědí svau o to strany poděliti. 18*
Strana 276
276 O stavení. K. XXII. Jestli žeby původ, obstavě dílo sausedu svému, toho k místu a k konci sobě do dvau nedělí nevedl, než tím obstavením díla sauseda svého ke škodě strojil: tehdy úředlníci, aneb konšelé, budau moci tomu dílo to zase propustiti, a původ již více sta- vějícímu překážky v takovém stavení činiti moci nebude. Neb při zástavách a překážkách v stavení, ani ve všech jiných přech, žádných zaumyslných odtahův práva stranám nikterakž dopau- štěti nemají. Původ, obstavě dílo sausedu svému, nepovede-li sobě toho k místu do dvau nedělí: právo to dílo zase propustí, a původ více stavějícímu pře- kážky činiti moci nebude. K. XXIII. Jestli žeby štěp aneb strom ve dnu sauseda tvého vyrostl a koření do gruntův aneb pod grunty stavení tvého pustil, a tím kořením stavení tvému by škodil: saused k vytětí takového stromu právem přidržán bude. Neb strom, kterýž tak škodí cizímu stavení a gruntu, má vyťat býti. Ale strom, kterýžby na poli, na vinici, na zahradě a na chmelnici toliko škodil, má z té strany, odkudž škodí a stíní, okleštěn býti od pána svého; lečby saused jeho to od něho snésti a vytrpěti chtěl, přestana na tom ovotci, kteréžby z ratolestí toho stromu na jeho dno vi- sutých a obrácených padalo; proto, že takové ovotce těm podle práva náleží, kdož taková zastínění gruntův svých od stromův a štěpův sauseda svého snášejí. Strom, kterýž škodí cizímu stavení a gruntu, má vyťat býti. Ale strom na poli a štěpnici, který škodí a stíní, má býti z té strany, kde škodí, okleštěn; lečby saused na ovoci, kteréžby z ratolestí toho stromu na jeho dno visutých a obrácených padalo, přestati chtěl. K. XXIV. Kdožby, maje odpor před právem s sausedem svým o štěpí, aneb o keř a vinný les, a jiné k tomu podobné zahradní, viničné a chmelničné věci aneb byliny; a nevyčekaje rozsauzení v tom od práva, takové štěpí aneb lesy sám o své ujmě sťal, vykopal, aneb zlámal; a to by naň provedeno bylo: ten podle spravedli- vého v tom práva uvážení ztrestán a nicméně k zaplacení té věci, na níž škodu zdělal, podle velikosti aneb malosti její, pánu aneb hospodáři té věci přidržán býti má.
276 O stavení. K. XXII. Jestli žeby původ, obstavě dílo sausedu svému, toho k místu a k konci sobě do dvau nedělí nevedl, než tím obstavením díla sauseda svého ke škodě strojil: tehdy úředlníci, aneb konšelé, budau moci tomu dílo to zase propustiti, a původ již více sta- vějícímu překážky v takovém stavení činiti moci nebude. Neb při zástavách a překážkách v stavení, ani ve všech jiných přech, žádných zaumyslných odtahův práva stranám nikterakž dopau- štěti nemají. Původ, obstavě dílo sausedu svému, nepovede-li sobě toho k místu do dvau nedělí: právo to dílo zase propustí, a původ více stavějícímu pře- kážky činiti moci nebude. K. XXIII. Jestli žeby štěp aneb strom ve dnu sauseda tvého vyrostl a koření do gruntův aneb pod grunty stavení tvého pustil, a tím kořením stavení tvému by škodil: saused k vytětí takového stromu právem přidržán bude. Neb strom, kterýž tak škodí cizímu stavení a gruntu, má vyťat býti. Ale strom, kterýžby na poli, na vinici, na zahradě a na chmelnici toliko škodil, má z té strany, odkudž škodí a stíní, okleštěn býti od pána svého; lečby saused jeho to od něho snésti a vytrpěti chtěl, přestana na tom ovotci, kteréžby z ratolestí toho stromu na jeho dno vi- sutých a obrácených padalo; proto, že takové ovotce těm podle práva náleží, kdož taková zastínění gruntův svých od stromův a štěpův sauseda svého snášejí. Strom, kterýž škodí cizímu stavení a gruntu, má vyťat býti. Ale strom na poli a štěpnici, který škodí a stíní, má býti z té strany, kde škodí, okleštěn; lečby saused na ovoci, kteréžby z ratolestí toho stromu na jeho dno visutých a obrácených padalo, přestati chtěl. K. XXIV. Kdožby, maje odpor před právem s sausedem svým o štěpí, aneb o keř a vinný les, a jiné k tomu podobné zahradní, viničné a chmelničné věci aneb byliny; a nevyčekaje rozsauzení v tom od práva, takové štěpí aneb lesy sám o své ujmě sťal, vykopal, aneb zlámal; a to by naň provedeno bylo: ten podle spravedli- vého v tom práva uvážení ztrestán a nicméně k zaplacení té věci, na níž škodu zdělal, podle velikosti aneb malosti její, pánu aneb hospodáři té věci přidržán býti má.
Strana 277
K. XXII—XXVII. 277 Kdožby, maje s sausedem svým odpor o věci zahradní, viničné a chmelničné, nevyčkaje rozsauzení, štěpí neb lesy o své ujmě sťal, vykopal neb lámal: ten bude ztrestán a škodu zaplatí. K. XXV. Obával-li by se saused od sauseda škody skrze stavení, aneb žeby se někomu dům jeho zsauti aneb zbořiti chtěl, kte- rýmžto zbořením mohla by se jemu na statku škoda státi: tehdy bude moci toho, od něhož té škody se obává, před právo obeslati a za to, aby to k opatření přišlo, žádati. Tu právo povinno bude, toho k tomu přidržeti, aby to časně opatřil, aneb sausedu svému uručil tak, stala-li by se jemu potom jaká škoda tím stavením, aby věděl, kde svého postíhati a na čemby se měl i mohl hojiti. Nebo neučinil-li by opovědi o škodě své budaucí: tehdy potom o tu škodu, kterážby mu se tím zsutím a zbořením stala, nemohl by se domlauvati. Obává-li se kdo škody od sauseda skrze stavení neb zboření domu jeho, bude ho moci před právo obeslati a za opatření žádati. Právo k tomu sauseda přidrží, aby to časně opatřil aneb o škody sausedu uručil; jinák, neučinil-li by té omluvy a potom se mu škoda zbořením stala, nemohl by se o ní domlauvati. K. XXVI. Také neopatřením žlabův aneb jiných věcí dály-li by se škody od jednoho druhému: o ty a takové škody i všelijaká jiná ubližování jedni k druhým pořádem práva domlauvati se mají. A právo povinno bude ty, od nichž se druhým ubližuje, k tomu přidržeti, aby to tak opatrovali, aby každému bylo beze škody. A kdožby napraviti časně nechtěl, budau ho moci přísežní aneb vězením ztrestati, aneb škodu, vedle spravedlivého uznání, pe- něžitau na něm tomu, komuž se ublížení stalo, přisauditi a proto nicméně k napravení toho přidržeti. Neopatřením žlabův aneb jiných věcí dály-li by se škody od jednoho druhému: o ty i všelijaká ubližování pořádem práva jedni k druhým do- mlauvati se mají. A právo to bude povinno k nápravě vésti. A kdoby časně napraviti nechtěl, toho vězením neb pokutau peněžitau ztrestati a nicméně k napravení přidržeti. K. XXVII. Kdožby koli jaká stavení v domu svém tejně, aneb pod zemí, na škodu sauseda svého zdělal, a tím stavením gruntům
K. XXII—XXVII. 277 Kdožby, maje s sausedem svým odpor o věci zahradní, viničné a chmelničné, nevyčkaje rozsauzení, štěpí neb lesy o své ujmě sťal, vykopal neb lámal: ten bude ztrestán a škodu zaplatí. K. XXV. Obával-li by se saused od sauseda škody skrze stavení, aneb žeby se někomu dům jeho zsauti aneb zbořiti chtěl, kte- rýmžto zbořením mohla by se jemu na statku škoda státi: tehdy bude moci toho, od něhož té škody se obává, před právo obeslati a za to, aby to k opatření přišlo, žádati. Tu právo povinno bude, toho k tomu přidržeti, aby to časně opatřil, aneb sausedu svému uručil tak, stala-li by se jemu potom jaká škoda tím stavením, aby věděl, kde svého postíhati a na čemby se měl i mohl hojiti. Nebo neučinil-li by opovědi o škodě své budaucí: tehdy potom o tu škodu, kterážby mu se tím zsutím a zbořením stala, nemohl by se domlauvati. Obává-li se kdo škody od sauseda skrze stavení neb zboření domu jeho, bude ho moci před právo obeslati a za opatření žádati. Právo k tomu sauseda přidrží, aby to časně opatřil aneb o škody sausedu uručil; jinák, neučinil-li by té omluvy a potom se mu škoda zbořením stala, nemohl by se o ní domlauvati. K. XXVI. Také neopatřením žlabův aneb jiných věcí dály-li by se škody od jednoho druhému: o ty a takové škody i všelijaká jiná ubližování jedni k druhým pořádem práva domlauvati se mají. A právo povinno bude ty, od nichž se druhým ubližuje, k tomu přidržeti, aby to tak opatrovali, aby každému bylo beze škody. A kdožby napraviti časně nechtěl, budau ho moci přísežní aneb vězením ztrestati, aneb škodu, vedle spravedlivého uznání, pe- něžitau na něm tomu, komuž se ublížení stalo, přisauditi a proto nicméně k napravení toho přidržeti. Neopatřením žlabův aneb jiných věcí dály-li by se škody od jednoho druhému: o ty i všelijaká ubližování pořádem práva jedni k druhým do- mlauvati se mají. A právo to bude povinno k nápravě vésti. A kdoby časně napraviti nechtěl, toho vězením neb pokutau peněžitau ztrestati a nicméně k napravení přidržeti. K. XXVII. Kdožby koli jaká stavení v domu svém tejně, aneb pod zemí, na škodu sauseda svého zdělal, a tím stavením gruntům
Strana 278
278 O stavení. a zdem jeho ublížil, tak žeby se díl domu jeho potom pro pří- činu takového stavení zsul aneb zbořil; a saused jeho, o takovém stavení nic nevěda, časně před ním by se neopatřil, ani jemu takového stavení pro svau nevědomost zápovědí nepřetrhl; a léta městská takovému stavení by prošla, a ten, kdož stavěl, projitím let by se hájil: tehdy ten, komužby se stala škoda, bude moci k tomu svému sausedu o ni hleděti. Kterémužto v této příčině projití a promlčení let nespomůže, aby neměl škody sausedu svému nahraditi. Lečby to ukázal, že jest saused, o takovém stavení věda, tomu nic neříkal: v té příčině trpělivost jeho vlastní jemu by k škodě býti musila; proto, že vědomá jednoho- každého trpělivost téměř za dovolení u práva se pokládá. Kdyby se tobě tejným stavením, aneb pod zemí, sauseda tvého díl domu zsul aneb zbořil, a od toho stavení léta by městská prošla: v té pří- čině projití let tobě pro nevědomost na škodu nebude, ale on škodu na- hraditi musí. Jinák, věděl-li si a tomu's nic neříkal, škodau nebudeť povinen. K. XXVIII. Dýmem, smradem, litím, vodau dšťovau, ani žádnau jinau nečistotau jeden druhému neškod a protimyslnosti nečiň. (Do slova.) K. XXIX. Žádný při cizí, i také společní zdi hnojův a k tomu po- dobných jiných nečistot neskládej. Také trub k vedení vody při zdi společné neklaď. Nebo na sausedy náleží, aby sobě svémyslně žádných protimyslností nečinili, vespolek sobě ne- škodili, a bez čehožby býti mohli, tím sobě neubližovali. Žádný při cizí, ani společní zdi hnojův a jiných nečistot neskládej. Také trub k vedení vody ke zdi společné neklad. K. XXX. Zed aneb stěnu společnau, tolikéž i studnici obá dva sau- sedé povinni jsau společně opatrovati a jednostajný náklad na oprávku činiti. Pakliby druhý, jsa k tomu napomenut, tomu se zepřel, bude právem k opravování přidržán. Lečby ten, kterýž opravovati nechtěl, od svého práva pustil, a ten, kterýž opra- vovati chtěl, v to se dobrovolně podvolil, že sám stěnu, zed, žlab i studnici opraviti chce, aby ji sám také na časy budaucí
278 O stavení. a zdem jeho ublížil, tak žeby se díl domu jeho potom pro pří- činu takového stavení zsul aneb zbořil; a saused jeho, o takovém stavení nic nevěda, časně před ním by se neopatřil, ani jemu takového stavení pro svau nevědomost zápovědí nepřetrhl; a léta městská takovému stavení by prošla, a ten, kdož stavěl, projitím let by se hájil: tehdy ten, komužby se stala škoda, bude moci k tomu svému sausedu o ni hleděti. Kterémužto v této příčině projití a promlčení let nespomůže, aby neměl škody sausedu svému nahraditi. Lečby to ukázal, že jest saused, o takovém stavení věda, tomu nic neříkal: v té příčině trpělivost jeho vlastní jemu by k škodě býti musila; proto, že vědomá jednoho- každého trpělivost téměř za dovolení u práva se pokládá. Kdyby se tobě tejným stavením, aneb pod zemí, sauseda tvého díl domu zsul aneb zbořil, a od toho stavení léta by městská prošla: v té pří- čině projití let tobě pro nevědomost na škodu nebude, ale on škodu na- hraditi musí. Jinák, věděl-li si a tomu's nic neříkal, škodau nebudeť povinen. K. XXVIII. Dýmem, smradem, litím, vodau dšťovau, ani žádnau jinau nečistotau jeden druhému neškod a protimyslnosti nečiň. (Do slova.) K. XXIX. Žádný při cizí, i také společní zdi hnojův a k tomu po- dobných jiných nečistot neskládej. Také trub k vedení vody při zdi společné neklaď. Nebo na sausedy náleží, aby sobě svémyslně žádných protimyslností nečinili, vespolek sobě ne- škodili, a bez čehožby býti mohli, tím sobě neubližovali. Žádný při cizí, ani společní zdi hnojův a jiných nečistot neskládej. Také trub k vedení vody ke zdi společné neklad. K. XXX. Zed aneb stěnu společnau, tolikéž i studnici obá dva sau- sedé povinni jsau společně opatrovati a jednostajný náklad na oprávku činiti. Pakliby druhý, jsa k tomu napomenut, tomu se zepřel, bude právem k opravování přidržán. Lečby ten, kterýž opravovati nechtěl, od svého práva pustil, a ten, kterýž opra- vovati chtěl, v to se dobrovolně podvolil, že sám stěnu, zed, žlab i studnici opraviti chce, aby ji sám také na časy budaucí
Strana 279
K. XXVIII—XXXIII. 279 s potomky svými užívati mohl: tehdy takovým dobrovolným povolením a snešením a té stěny, zdi, žlabu aneb studnice opra- vením právo sobě k těm věcem přivlastní, k nimž saused jeho s potomky žádného práva více potom míti nebude. Kdo společné zdi, stěny, studnice opatrovati a nákladu na oprávku činiti nechce: práva svého sebe zbaví, a těch věcí on, ani budaucí jeho užívati moci nebudau; zvláště bude-li mezi stranami takové dobrovolné o tom snešení. K. XXXI. Dům všecek starý zboře, chtěl-li by kdo nový na témž místě zase vystavěti; aneb ohněm pokažený, tolikéž pobořený, jestli žeby zase vyzdvihnauti aneb opraviti chtěl: tehdy nebude moci při výsosti a při širokosti z předešlého spůsobu vykračo- vati, aby tau měrau sausedům světla aneb oken, kteráž sausedé předešle tu měli, také i předešlého svobodného jich vyhlédnutí neodjal a nepřetrhl; lečby od přísežných to bylo uznáno, žeby takové stavení ku poctivosti města a na škodu žádnau jiným se nevztahovalo. Dům starý zboře, neb ohněm pokažený, chtěl-li by zase nový vy- stavěti: nebudeš moci při výsosti a širokosti z předešlého spůsobu vykračo- vati, aby sausedům světla, oken a svobodného jich vyhlédnutí neodjal. K. XXXII. Nejbezpečněji jest, kdyžby někdo na svém městišti grunt jaký založiti, aneb jaké jiné stavení vyzdvihnauti chtěl, aby na to prvé lidi přísežné vedl, kteřížby při přítomnosti sauseda jeho, spatříce takové místo, mohli jemu vyměřiti, jak a pokudby ta- kové stavení měl sobě vykonati. Nebo ne těm stavením, kte- rážby někdo z pauhé závisti zbraňoval, mají se překážky skrze zápovědi díti; ale těm toliko, kteráž by patrně ke škodě jiných aneb stavení obecnímu se vztahovala. Nejbezpečněji jest, kdoby na svém městišti jaké stavení vyzdvihnautí chtěl, aby na to lidi přísežné nejprvé vedl, kteřížby při přítomnosti sauseda jeho mohli jemu vyměřiti, pokudby takové stavení sobě vykonati měl. K. XXXIII. Saused od sauseda chtěl-li by se ohraditi plotem aneb tesanicemi: tehdy prutní ratolesti a konce těch tesův na svůj dvůr aneb k gruntu svému obrať. (Do slova.)
K. XXVIII—XXXIII. 279 s potomky svými užívati mohl: tehdy takovým dobrovolným povolením a snešením a té stěny, zdi, žlabu aneb studnice opra- vením právo sobě k těm věcem přivlastní, k nimž saused jeho s potomky žádného práva více potom míti nebude. Kdo společné zdi, stěny, studnice opatrovati a nákladu na oprávku činiti nechce: práva svého sebe zbaví, a těch věcí on, ani budaucí jeho užívati moci nebudau; zvláště bude-li mezi stranami takové dobrovolné o tom snešení. K. XXXI. Dům všecek starý zboře, chtěl-li by kdo nový na témž místě zase vystavěti; aneb ohněm pokažený, tolikéž pobořený, jestli žeby zase vyzdvihnauti aneb opraviti chtěl: tehdy nebude moci při výsosti a při širokosti z předešlého spůsobu vykračo- vati, aby tau měrau sausedům světla aneb oken, kteráž sausedé předešle tu měli, také i předešlého svobodného jich vyhlédnutí neodjal a nepřetrhl; lečby od přísežných to bylo uznáno, žeby takové stavení ku poctivosti města a na škodu žádnau jiným se nevztahovalo. Dům starý zboře, neb ohněm pokažený, chtěl-li by zase nový vy- stavěti: nebudeš moci při výsosti a širokosti z předešlého spůsobu vykračo- vati, aby sausedům světla, oken a svobodného jich vyhlédnutí neodjal. K. XXXII. Nejbezpečněji jest, kdyžby někdo na svém městišti grunt jaký založiti, aneb jaké jiné stavení vyzdvihnauti chtěl, aby na to prvé lidi přísežné vedl, kteřížby při přítomnosti sauseda jeho, spatříce takové místo, mohli jemu vyměřiti, jak a pokudby ta- kové stavení měl sobě vykonati. Nebo ne těm stavením, kte- rážby někdo z pauhé závisti zbraňoval, mají se překážky skrze zápovědi díti; ale těm toliko, kteráž by patrně ke škodě jiných aneb stavení obecnímu se vztahovala. Nejbezpečněji jest, kdoby na svém městišti jaké stavení vyzdvihnautí chtěl, aby na to lidi přísežné nejprvé vedl, kteřížby při přítomnosti sauseda jeho mohli jemu vyměřiti, pokudby takové stavení sobě vykonati měl. K. XXXIII. Saused od sauseda chtěl-li by se ohraditi plotem aneb tesanicemi: tehdy prutní ratolesti a konce těch tesův na svůj dvůr aneb k gruntu svému obrať. (Do slova.)
Strana 280
280 O stavení. K. XXXIV. Kdož staví, může rum, písek, kámen, hlínu a jiné věci, kteréž k stavení přináležejí, na ulici obecní sypati a skládati. Však aby tím sypáním a skládaním cesty a průjezdu svobodného lidem nezastavil, a což nejrychleji býti může, potom to odvezl a místo to zase vyprázdnil. Kdo staví, může rum, písek a jiné věci k stavení náležející na obecní ulici sypati a skládati. Však aby tím cesty a průjezdu svobodného neza- stavil a co nejrychleji místo to zase vyprázdnil. K. XXXV. Kdyžby odpor mezi sausedy vznikl o stěnu aneb zed, mezi dvěma domy ležící, tak žeby ji jeden sobě přivlastniti a druhého od ní odstrčiti chtěl; anebo žeby se jí obá dva sausedé odříkali; a bylo by to na pochybnosti, oběma-li by společně, čili jednomu toliko z nich náležela: tehdy přísežní, k spatření té stěny aneb zdi vejdauce do domu, pilně všecko spatří, trámy (ač byli-li by na túž zed aneb do té zdi starožitně vloženi) obau dvau sausedův ohledají. A nemohlo-li ještě by tomu se vyrozuměti, ani gruntovně to se vyhledati: zed takovau dadí proraziti, aby tudy aspoň mohlo poznáno býti, jestli žeby sama v sobě celá zed, aneb spojená byla, a komu by náležela. Neb ačkoli zvyklým obyčejem ta stěna, ležící po pravé ruce lidí vcházejících do domu, témuž domu se připisuje: však ne vždycky a při každém domu z cela to se na- chází; proto, že mnohých domův stěny, po pravé ruce ležící, bývají společné; aneb někdy také náležející k domu, po levé ruce ležícímu, jakž často toho jest zkušeno a na oko bylo jest spatříno. Vznikne-li odpor mezi sausedy o stěnu aneb o zed mezi dvěma domy ležící: přísežní k spatření té stěny nebo zdi vyjdau a všecko pilně spatří, a uznají-li potřebu, zed takovau dadí proraziti, lečby poznáno bylo, komu ta zed náleží. Nebo ne vždycky ta zed po pravé ruce lidí, vcházejících do domu, tomu domu se připisuje; ano mnohé jsau společní, aneb někdy nále- žející k domu po levé ruce ležícímu. K. XXXVI. Kováři, nožíři, pekaři, zámečníci, kotláři a jiní těm podobní řemeslníci, kteříž při svých řemeslích často ohně užívají, vyhně, peci a jiná místa taková opatrovati povinni jsau, aby se netoliko lidem od ohně skrze lítání jisker na střechy škody nedály, ale
280 O stavení. K. XXXIV. Kdož staví, může rum, písek, kámen, hlínu a jiné věci, kteréž k stavení přináležejí, na ulici obecní sypati a skládati. Však aby tím sypáním a skládaním cesty a průjezdu svobodného lidem nezastavil, a což nejrychleji býti může, potom to odvezl a místo to zase vyprázdnil. Kdo staví, může rum, písek a jiné věci k stavení náležející na obecní ulici sypati a skládati. Však aby tím cesty a průjezdu svobodného neza- stavil a co nejrychleji místo to zase vyprázdnil. K. XXXV. Kdyžby odpor mezi sausedy vznikl o stěnu aneb zed, mezi dvěma domy ležící, tak žeby ji jeden sobě přivlastniti a druhého od ní odstrčiti chtěl; anebo žeby se jí obá dva sausedé odříkali; a bylo by to na pochybnosti, oběma-li by společně, čili jednomu toliko z nich náležela: tehdy přísežní, k spatření té stěny aneb zdi vejdauce do domu, pilně všecko spatří, trámy (ač byli-li by na túž zed aneb do té zdi starožitně vloženi) obau dvau sausedův ohledají. A nemohlo-li ještě by tomu se vyrozuměti, ani gruntovně to se vyhledati: zed takovau dadí proraziti, aby tudy aspoň mohlo poznáno býti, jestli žeby sama v sobě celá zed, aneb spojená byla, a komu by náležela. Neb ačkoli zvyklým obyčejem ta stěna, ležící po pravé ruce lidí vcházejících do domu, témuž domu se připisuje: však ne vždycky a při každém domu z cela to se na- chází; proto, že mnohých domův stěny, po pravé ruce ležící, bývají společné; aneb někdy také náležející k domu, po levé ruce ležícímu, jakž často toho jest zkušeno a na oko bylo jest spatříno. Vznikne-li odpor mezi sausedy o stěnu aneb o zed mezi dvěma domy ležící: přísežní k spatření té stěny nebo zdi vyjdau a všecko pilně spatří, a uznají-li potřebu, zed takovau dadí proraziti, lečby poznáno bylo, komu ta zed náleží. Nebo ne vždycky ta zed po pravé ruce lidí, vcházejících do domu, tomu domu se připisuje; ano mnohé jsau společní, aneb někdy nále- žející k domu po levé ruce ležícímu. K. XXXVI. Kováři, nožíři, pekaři, zámečníci, kotláři a jiní těm podobní řemeslníci, kteříž při svých řemeslích často ohně užívají, vyhně, peci a jiná místa taková opatrovati povinni jsau, aby se netoliko lidem od ohně skrze lítání jisker na střechy škody nedály, ale
Strana 281
K. XXXIV—XXXVIII. 281 aby smradem, ani dýmem, ani zbytečním tlučením protimyslnosti nečinili. A protož od vyhní a pecí svých komíny kamenné aneb cihelné nad krov v povětří dobře vyzdvižené a zdělané aby mívali, tak aby dým, vzcházeje vzhůru, protimyslnosti přísedícím a okol- ním sausedům nedělal. Řemeslníci, kteříž při svých řemeslích často ohně užívají, vyhně, peci a jiná místa tak opatrovati povinni jsau, aby se netoliko od lítání jisker na střechy škody nedály, ale ani smradem, dýmem, tlučením proti- myslnosti nečinily. Protož od vyhní a pecí svých komíny cihelné nad krov vyzdvižené aby mívali. K. XXXVII. I. Řemeslníci řemesl nepokojných, jakožto kotláři, kováři, bečváři, platnéři a jiní, kteříž tlučením řemesla svá vykonávají: ti v těch místech domy sobě kupujte, kdež od starodávna k tomu místa jsau vyměřená, a až posavad ještě ulice některé od toho slovau. Remeslníci nepokojní, kteří tlučením řemesla svá vykonávají, tu sobě domy kupovati mají, kde od starodávna k tomu místa jsau vyměřená. II. Pakliby kteří domové spravedlivostí na ně připadli aneb oni je v těch místech, v nichž lidé pokojní obydlí mají, sobě kaupili: budau moci toho užiti; ale řemesl svých nebudau moci v nich požívati na stížnost sausedův okolních. Pakliby sobě dům v tom místě, kdež pokojní lidé obydlé mají, kau- pili, neb žeby na ně spravedlivostí připadli: tehdy řemesl svých nebudau moci v nich požívati na stížnost sausedův. III. A též rozuměti se má i o těch, kteříž by smradem škoditi přísedícím mohli, jako ti, kteříž loje škvaří, a jiní jim podobní. Ti své živnosti na místech saukromních vykoná- vejte a tak se v tom chovejte, pokudž majestátem Císaře Karla Ctvrtého slavné paměti v tom vyměřeno jest. Tolikéž se má rozuměti o těch, kteří loje škvaří, a smradem pří- sedícím škoditi by mohli. K. XXXVIII. Chtěl-li by kdo nový důl, to jest, sekrét aneb záchod, v gruntu svém vlastním dělati: bude povinen ode zdi sauseda svého dobře půl druhého lokte se vzdáliti, a potom ten důl k straně aneb ke zdi sauseda svého na dvě cihly ztlauští dobře vyzditi.
K. XXXIV—XXXVIII. 281 aby smradem, ani dýmem, ani zbytečním tlučením protimyslnosti nečinili. A protož od vyhní a pecí svých komíny kamenné aneb cihelné nad krov v povětří dobře vyzdvižené a zdělané aby mívali, tak aby dým, vzcházeje vzhůru, protimyslnosti přísedícím a okol- ním sausedům nedělal. Řemeslníci, kteříž při svých řemeslích často ohně užívají, vyhně, peci a jiná místa tak opatrovati povinni jsau, aby se netoliko od lítání jisker na střechy škody nedály, ale ani smradem, dýmem, tlučením proti- myslnosti nečinily. Protož od vyhní a pecí svých komíny cihelné nad krov vyzdvižené aby mívali. K. XXXVII. I. Řemeslníci řemesl nepokojných, jakožto kotláři, kováři, bečváři, platnéři a jiní, kteříž tlučením řemesla svá vykonávají: ti v těch místech domy sobě kupujte, kdež od starodávna k tomu místa jsau vyměřená, a až posavad ještě ulice některé od toho slovau. Remeslníci nepokojní, kteří tlučením řemesla svá vykonávají, tu sobě domy kupovati mají, kde od starodávna k tomu místa jsau vyměřená. II. Pakliby kteří domové spravedlivostí na ně připadli aneb oni je v těch místech, v nichž lidé pokojní obydlí mají, sobě kaupili: budau moci toho užiti; ale řemesl svých nebudau moci v nich požívati na stížnost sausedův okolních. Pakliby sobě dům v tom místě, kdež pokojní lidé obydlé mají, kau- pili, neb žeby na ně spravedlivostí připadli: tehdy řemesl svých nebudau moci v nich požívati na stížnost sausedův. III. A též rozuměti se má i o těch, kteříž by smradem škoditi přísedícím mohli, jako ti, kteříž loje škvaří, a jiní jim podobní. Ti své živnosti na místech saukromních vykoná- vejte a tak se v tom chovejte, pokudž majestátem Císaře Karla Ctvrtého slavné paměti v tom vyměřeno jest. Tolikéž se má rozuměti o těch, kteří loje škvaří, a smradem pří- sedícím škoditi by mohli. K. XXXVIII. Chtěl-li by kdo nový důl, to jest, sekrét aneb záchod, v gruntu svém vlastním dělati: bude povinen ode zdi sauseda svého dobře půl druhého lokte se vzdáliti, a potom ten důl k straně aneb ke zdi sauseda svého na dvě cihly ztlauští dobře vyzditi.
Strana 282
282 O stavení. Chtěl-li by kdo záchod v gruntu svém vlastním dělati, bude povinen ode zdi sauseda svého dobře půl druhého lokte se vzdáliti, a potom jej k straně neb ke zdi sauseda svého na dvě cihly ztlauští dobře vyzditi. K. XXXIX. I. Při stavení noha aneb jedna šlapěj lidská, kteráž pes slove, počítá se za čtyři dlaně lidské. Dlaň za čtyři prsty. Prst pak jest začátek všeho vyměření při stavení, a ten čtyř zrn ječných zšíří býti má. Při stavení noha lidská neb šlapěje, počítá se za čtyři dlaně. Dlaň za čtyři prsty. Prst začátek všeho vyměření, a ten čtyř zrn ječných zšíří býti má. II. Cubitus, loket, míru držící v sobě na dýl loket pražský. Loket drží míru na dýl lokte pražského. III. Passus, kročej, půldruhého lokte aneb pět noh zdýlí v sobě drží. Kročej půl druhého lokte aneb pět noh zdýlí v sobě drží. IV. Ulna, sáh, tři lokty pražské. Sáh tři lokty pražské. V. Látro čtyři lokty též pražské. Látro čtyři lokty pražské. VI. Stadium, hony, plac zdélí sto dvadceti a pět kročejův, aneb noh šest set dvadceti a pět v sobě obsahujíce. Hony = plac zdélí sto dvadceti a pět kročejův, aneb noh šest set dvadceti pět. VII. Strych kdožby sobě na vinici, na poli aneb v lese změřiti chtěl, vezmi provázek LXXII loktův zdélí, a ten roz- táhni po dvakráte na dél, což učiní CXLIV loktův, a na šíř roztáhni aneb polož toliko jeden provázek; a tak budeš míti změřený strych, ku příkladu takto: 722] 72 D2] 10 72 2] 72 [X2] VIII. Míle Česká drží v sobě provazcův CCCLXV. Strych na vinici, poli, v lese drží v sobě na dýl sto čtyřidceti čtyry loktův, a na šíř sedmdesáte dva lokty. Míle Česká drží v sobě provazcův tři sta šedesáte pět. Provazec sedmdesáte dva lokty zdýlí.
282 O stavení. Chtěl-li by kdo záchod v gruntu svém vlastním dělati, bude povinen ode zdi sauseda svého dobře půl druhého lokte se vzdáliti, a potom jej k straně neb ke zdi sauseda svého na dvě cihly ztlauští dobře vyzditi. K. XXXIX. I. Při stavení noha aneb jedna šlapěj lidská, kteráž pes slove, počítá se za čtyři dlaně lidské. Dlaň za čtyři prsty. Prst pak jest začátek všeho vyměření při stavení, a ten čtyř zrn ječných zšíří býti má. Při stavení noha lidská neb šlapěje, počítá se za čtyři dlaně. Dlaň za čtyři prsty. Prst začátek všeho vyměření, a ten čtyř zrn ječných zšíří býti má. II. Cubitus, loket, míru držící v sobě na dýl loket pražský. Loket drží míru na dýl lokte pražského. III. Passus, kročej, půldruhého lokte aneb pět noh zdýlí v sobě drží. Kročej půl druhého lokte aneb pět noh zdýlí v sobě drží. IV. Ulna, sáh, tři lokty pražské. Sáh tři lokty pražské. V. Látro čtyři lokty též pražské. Látro čtyři lokty pražské. VI. Stadium, hony, plac zdélí sto dvadceti a pět kročejův, aneb noh šest set dvadceti a pět v sobě obsahujíce. Hony = plac zdélí sto dvadceti a pět kročejův, aneb noh šest set dvadceti pět. VII. Strych kdožby sobě na vinici, na poli aneb v lese změřiti chtěl, vezmi provázek LXXII loktův zdélí, a ten roz- táhni po dvakráte na dél, což učiní CXLIV loktův, a na šíř roztáhni aneb polož toliko jeden provázek; a tak budeš míti změřený strych, ku příkladu takto: 722] 72 D2] 10 72 2] 72 [X2] VIII. Míle Česká drží v sobě provazcův CCCLXV. Strych na vinici, poli, v lese drží v sobě na dýl sto čtyřidceti čtyry loktův, a na šíř sedmdesáte dva lokty. Míle Česká drží v sobě provazcův tři sta šedesáte pět. Provazec sedmdesáte dva lokty zdýlí.
Strana 283
K. XXXIX—XLII. 283 DE SERVITUTIBUS. O služebnostech a nezvolech. K. XL. I. Služebnost slove právo, jímž my někomu, aneb zase někdo nám zavázán jest tak, abychom nětčím my jemu, aneb on zase nám z povinnosti posluhovati povinen byl. Služebnost jest právo, podle kteréhož my někomu, aneb zase někdo nám nětčím z povinnosti posluhovati povinen jest. II. A takové služebnosti starobylým užíváním, kteréž by pamět lidskau převyšovalo, obyčejně se potvrzují. Neb každá služebnost, kteráž se užíváním starobylým provede, má za právo držána býti, pro příčinu přetržení nevolí lidských a umenšení saudův. Takové pak služebnosti starobylým užíváním obyčejně se potvrzují. A kteráž se služebnost tak provede, má každá za právo držána býti. K. XLI. I. Summau, služebnost nic jiného není než právo, kteréž nám přísluší a záleží na věci cizí, aby ten, kterýž té věci pánem jest, od nás nětco snášeti a strpěti musil, aneb aby nětčeho dělati nemohl. Jako ku příkladu. Kdybych měl stezku k mé vinici přes pole Jakuba sauseda mého, musí mi toho Jakub příti a ode mne to snésti, že já přes grunt jeho chodím. II. Aneb, měl-li bych právo na domu Pavla sauseda mého takové, aby sobě k mé straně a k domu mému oken dělati ne- mohl: tehdy již Pavel, bez vůle a povolení mého, oken sobě nedělej, a to proto, že již dům Pavlův domu mému služebností zavázán jest. Služebnost jest právo, kteréž nám přísluší na věci cizí, aby pán té věci nětco od nás snášeti musil, aneb nětčeho dělati nemohl. Jako, když se přes grunt cizí chodí; oken k sausedu dělati nemůže. K. XLII. I. Také služebnost slove, když se žlab mezi domem mým a sauseda mého ode mne klade, krůpě dšťové a kapalice z střechy mé aneb žlabu mého na dvůr a dům sauseda mého
K. XXXIX—XLII. 283 DE SERVITUTIBUS. O služebnostech a nezvolech. K. XL. I. Služebnost slove právo, jímž my někomu, aneb zase někdo nám zavázán jest tak, abychom nětčím my jemu, aneb on zase nám z povinnosti posluhovati povinen byl. Služebnost jest právo, podle kteréhož my někomu, aneb zase někdo nám nětčím z povinnosti posluhovati povinen jest. II. A takové služebnosti starobylým užíváním, kteréž by pamět lidskau převyšovalo, obyčejně se potvrzují. Neb každá služebnost, kteráž se užíváním starobylým provede, má za právo držána býti, pro příčinu přetržení nevolí lidských a umenšení saudův. Takové pak služebnosti starobylým užíváním obyčejně se potvrzují. A kteráž se služebnost tak provede, má každá za právo držána býti. K. XLI. I. Summau, služebnost nic jiného není než právo, kteréž nám přísluší a záleží na věci cizí, aby ten, kterýž té věci pánem jest, od nás nětco snášeti a strpěti musil, aneb aby nětčeho dělati nemohl. Jako ku příkladu. Kdybych měl stezku k mé vinici přes pole Jakuba sauseda mého, musí mi toho Jakub příti a ode mne to snésti, že já přes grunt jeho chodím. II. Aneb, měl-li bych právo na domu Pavla sauseda mého takové, aby sobě k mé straně a k domu mému oken dělati ne- mohl: tehdy již Pavel, bez vůle a povolení mého, oken sobě nedělej, a to proto, že již dům Pavlův domu mému služebností zavázán jest. Služebnost jest právo, kteréž nám přísluší na věci cizí, aby pán té věci nětco od nás snášeti musil, aneb nětčeho dělati nemohl. Jako, když se přes grunt cizí chodí; oken k sausedu dělati nemůže. K. XLII. I. Také služebnost slove, když se žlab mezi domem mým a sauseda mého ode mne klade, krůpě dšťové a kapalice z střechy mé aneb žlabu mého na dvůr a dům sauseda mého
Strana 284
284 O služebnostech a nezvolech. svozují se a obracejí. A tak, když dno dnu, grunt gruntu služeb- ností jakauž pak koli zavázán jest, služebnost slove. Též služebnost jest, když dno dnu, grunt gruntu služebností jakauž pak koli zavázáno jest. II. A ty a takové služebnosti, jakž jsau na kterých věcech zastiženy, tak při nich držitelé gruntův zachováni budau. A když se grunt prodá, tehdy služebnost předce na témž gruntu zůstává. Cum fundus fundo servit, vendito fundo, servitutes quoque se- quuntur. Služebnosti, jak jsau na kterých věcech zastiženy, tak při nich držitelé gruntův zachováni budau. Neb služebnost předce trvá i na pro- daném gruntu. K. XLIII. Místa nižší v trojím spůsobu služebností zavázána jsau místům vyšším, totižto právem, položením a obyčejem. A protož ta služebnost na táž místa nižší se vztahuje, aby vodu tekaucí aneb dšťovau na grunty své přejímaly a jí průchodu a svobod- ného toku přes grunty své nehájily. Lečby ten, kdož v držení jest míst vyšších, zadržováním vody a potom náhlým pauštěním místům nižším škodil, aneb nečistoty na ně sháněl, a sám služeb- nosti své zle a na škodu jiných požívati chtěl. Místa nižší slauží vyšším místům právem, položením a obyčejem. A protož nížší místa vodu tekaucí z vyšších míst na sebe přejímají. Však držitel vyššího gruntu nemá zdržovati vody na škodu nižšího gruntu, ani nečistoty na něj sháněti, a té služebnosti zle požívati. K. XLIV. Služebnosti při gruntech městských všeckny téměř na těchto věcech záležejí. Totižto: Aneb že někdo může stavení své veyše hnáti, tím stavením okna zahraditi a světlo druhému odníti, aneb zase, že toho nemá a nemůže učiniti. Dšťovau vodu bud na žlab, buď na střechu aneb na dům a grunt druhého sauseda převesti a obrátiti, aneb že toho nemá učiniti. Trámy do zdi sauseda svého klásti aneb neklasti, dolův nětco pauštěti, házeti, líti, na dvůr jeho patřiti. Zase od něho se ohraditi, přístup svobodný k němu a do jeho domu míti, své věci dáti sobě přes grunt jeho nositi, voziti, okna dáti sobě zdělati a je na plac sauseda svého obrátiti, aneb žeby toho neměl a nemohl činiti.
284 O služebnostech a nezvolech. svozují se a obracejí. A tak, když dno dnu, grunt gruntu služeb- ností jakauž pak koli zavázán jest, služebnost slove. Též služebnost jest, když dno dnu, grunt gruntu služebností jakauž pak koli zavázáno jest. II. A ty a takové služebnosti, jakž jsau na kterých věcech zastiženy, tak při nich držitelé gruntův zachováni budau. A když se grunt prodá, tehdy služebnost předce na témž gruntu zůstává. Cum fundus fundo servit, vendito fundo, servitutes quoque se- quuntur. Služebnosti, jak jsau na kterých věcech zastiženy, tak při nich držitelé gruntův zachováni budau. Neb služebnost předce trvá i na pro- daném gruntu. K. XLIII. Místa nižší v trojím spůsobu služebností zavázána jsau místům vyšším, totižto právem, položením a obyčejem. A protož ta služebnost na táž místa nižší se vztahuje, aby vodu tekaucí aneb dšťovau na grunty své přejímaly a jí průchodu a svobod- ného toku přes grunty své nehájily. Lečby ten, kdož v držení jest míst vyšších, zadržováním vody a potom náhlým pauštěním místům nižším škodil, aneb nečistoty na ně sháněl, a sám služeb- nosti své zle a na škodu jiných požívati chtěl. Místa nižší slauží vyšším místům právem, položením a obyčejem. A protož nížší místa vodu tekaucí z vyšších míst na sebe přejímají. Však držitel vyššího gruntu nemá zdržovati vody na škodu nižšího gruntu, ani nečistoty na něj sháněti, a té služebnosti zle požívati. K. XLIV. Služebnosti při gruntech městských všeckny téměř na těchto věcech záležejí. Totižto: Aneb že někdo může stavení své veyše hnáti, tím stavením okna zahraditi a světlo druhému odníti, aneb zase, že toho nemá a nemůže učiniti. Dšťovau vodu bud na žlab, buď na střechu aneb na dům a grunt druhého sauseda převesti a obrátiti, aneb že toho nemá učiniti. Trámy do zdi sauseda svého klásti aneb neklasti, dolův nětco pauštěti, házeti, líti, na dvůr jeho patřiti. Zase od něho se ohraditi, přístup svobodný k němu a do jeho domu míti, své věci dáti sobě přes grunt jeho nositi, voziti, okna dáti sobě zdělati a je na plac sauseda svého obrátiti, aneb žeby toho neměl a nemohl činiti.
Strana 285
K. XLIII—XLVII. 285 Služebnosti při gruntech městských na tomto záležejí: Aneb že někdo může zveyšením stavení svého druhému okna zahraditi. Též že může vodu dšťovau na grunt sauseda převesti. Trámy do zdi sauseda klásti. Přístup svobodný k domu jeho míti, své věci přes grunt jeho nositi, voziti. To vše žeby mohl neb nemohl učiniti. K. XLV. Kdožby chtěl na gruntu, sausedu svému odprodaném, jakého práva služebnosti budaucí sobě pozůstaviti smluvami, zápisy a jinými kněh městských jistotami: to sobě vykonávej. A ty všeckny ze jména vysloveny a do zápisu vloženy býti mají, aby, poněvadž služebnosti na potomní držitele gruntův těch při- padají, rozeznány a od držitelův těch gruntův budaucích vyko- návány býti mohly. Než kteréž služebnosti před nařízením práva tohoto starobylým užíváním k stvrzení přišly, ty při svém spů- sobu zůstaveny buďte. Kdoby chtěl na gruntu sausedu svému odprodaném jaké služebnosti budaucí sobě a budaucím pozůstaviti: to se má smlauvami, zápisy a jinými kněh městských jistotami ze jména vyslovenými vykonati. Než kderéž slu- žebnosti před nařízením práva tohoto starodávním užíváním k stvrzení přišly, ty při svém spůsobu zůstaveny buďte. II. Takové pak služebnosti rozličným spůsobem na grunty i jiné věci se uvozují: a zase rozličným spůsobem k zmrhání i k potracení přicházejí. Služebnosti rozličným spůsobem na grunty se uvozují, i také k zmrhání a potracení přicházejí. K. XLVI. Všeckny služebnosti na dvé se dělí, to jest, že jedny na věci záležejí, když jedna druhé posluhuje a služebností jest jí zavázána, jako pole poli, dům domu, grunt gruntu, dvůr dvoru, lauka lauce, vinice vinici. A proto slove servitus realis, to jest, služebnost na věci aneb na gruntu záležející, že se na věc jistau a k jisté věci vztahuje, a vždycky trvá, by pak osoba aneb pán té věci zhynul aneb z držení jejího vyšel. Nebo právo s spravedlivostí její na náměstka jejího připadá. Služebnosti jedny záležejí na věci, když jedna druhé služebností za- vázána jest, jako pole poli, dům domu etc., a ty vždyckny trvají. Nebo právo jejich na náměstky připadá. K. XLVII. I. Služebnosti hospodářské, záležející na polích, lukách, stodolách, chlívích a na všech jiných staveních saukromí zděla-
K. XLIII—XLVII. 285 Služebnosti při gruntech městských na tomto záležejí: Aneb že někdo může zveyšením stavení svého druhému okna zahraditi. Též že může vodu dšťovau na grunt sauseda převesti. Trámy do zdi sauseda klásti. Přístup svobodný k domu jeho míti, své věci přes grunt jeho nositi, voziti. To vše žeby mohl neb nemohl učiniti. K. XLV. Kdožby chtěl na gruntu, sausedu svému odprodaném, jakého práva služebnosti budaucí sobě pozůstaviti smluvami, zápisy a jinými kněh městských jistotami: to sobě vykonávej. A ty všeckny ze jména vysloveny a do zápisu vloženy býti mají, aby, poněvadž služebnosti na potomní držitele gruntův těch při- padají, rozeznány a od držitelův těch gruntův budaucích vyko- návány býti mohly. Než kteréž služebnosti před nařízením práva tohoto starobylým užíváním k stvrzení přišly, ty při svém spů- sobu zůstaveny buďte. Kdoby chtěl na gruntu sausedu svému odprodaném jaké služebnosti budaucí sobě a budaucím pozůstaviti: to se má smlauvami, zápisy a jinými kněh městských jistotami ze jména vyslovenými vykonati. Než kderéž slu- žebnosti před nařízením práva tohoto starodávním užíváním k stvrzení přišly, ty při svém spůsobu zůstaveny buďte. II. Takové pak služebnosti rozličným spůsobem na grunty i jiné věci se uvozují: a zase rozličným spůsobem k zmrhání i k potracení přicházejí. Služebnosti rozličným spůsobem na grunty se uvozují, i také k zmrhání a potracení přicházejí. K. XLVI. Všeckny služebnosti na dvé se dělí, to jest, že jedny na věci záležejí, když jedna druhé posluhuje a služebností jest jí zavázána, jako pole poli, dům domu, grunt gruntu, dvůr dvoru, lauka lauce, vinice vinici. A proto slove servitus realis, to jest, služebnost na věci aneb na gruntu záležející, že se na věc jistau a k jisté věci vztahuje, a vždycky trvá, by pak osoba aneb pán té věci zhynul aneb z držení jejího vyšel. Nebo právo s spravedlivostí její na náměstka jejího připadá. Služebnosti jedny záležejí na věci, když jedna druhé služebností za- vázána jest, jako pole poli, dům domu etc., a ty vždyckny trvají. Nebo právo jejich na náměstky připadá. K. XLVII. I. Služebnosti hospodářské, záležející na polích, lukách, stodolách, chlívích a na všech jiných staveních saukromí zděla-
Strana 286
286 O služebnostech a nezvolech. ných, jsau téměř tyto: stezka, jití, cesta, vedení vody, vody vážení aneb potřebování, napájení dobytka, pastev užívání, vápna pálení, písku a hlíny brání, po cizích gruntech štvaní, lovení, ptákův na čihadlách lapání, ryb lovení v cizích potocích, a dříví sekání v cizích lesích. Nebo i ty služebnosti na věcech záležejí, jejichžto právo na potomní držitele gruntův připadá. Služebnosti hospodářské, záležejíc na polích, lukách a všech stavení, jsau téměř tyto: stezky, cesta, vedení vody, vážení vody, etc. II. Takové pak služebnosti mnohokráte pocházejí z námluv lidských a tvrdí se smluvami, společným stran snešením, pro- dajem, kaupením, dáním, odkázaním aneb práva svého jedněch druhým postaupením, zápisy, item užíváním tak dlauhého a dávního času, kteréhožto užívání počátek převyšoval by pamět lidskau, to jest, že její užívání vždycky pozůstává v paměti lidské a lidé hned od svého dětinství toho povědomi jsau. Takové služebnosti přicházejí mnohokráte stran snešením a tvrdí se zápisy a užíváním, kteréhožby počátek převyšoval pamět lidskau. III. Tolikéž, kdyby držitel a pán gruntu trpěl a snášel tak dlauho požívati svého gruntu aneb jiné věci na svém gruntu, a nikdyž by na žádný odpor pro užívání nenastupoval: již tau svau trpělivostí poněkud vpauští druhého v užívání a grunt svůj v služebnost uvozuje. Držitel dlauhau svau trpělivostí, dopauštěje jinému užívání gruntu svého, týž grunt v služebnost poněkud uvozuje. K. XLVIII. Komuž právo náleží k vážení vody, tomu náležeti má i přístup a chození svobodné k studnici. Avšak ne hned tomu, kdožby měl svobodnau chůzi k studnici, náleží mu k též stud- nici s vozem jezditi, to jest, maje někdo právo k vodě, má právo i k stezce, ale ne ovšem k cestě a jako k silnici, aby po ní svobodný průjezd měl. Maje někdo právo k vážení vody, má právo i k stezce, ale ne ovšem k cestě a jako k silnici, aby po ní svobodný příjezd měl k studnici. K. XLIX. Přeschla-li by studnice, potom by zase se po letech vyprey- štila: tím práva služebnosti své nepotracuje; proto, že taková služebnost a pohodlnost ani nedbánlivostí, ani promlčením let,
286 O služebnostech a nezvolech. ných, jsau téměř tyto: stezka, jití, cesta, vedení vody, vody vážení aneb potřebování, napájení dobytka, pastev užívání, vápna pálení, písku a hlíny brání, po cizích gruntech štvaní, lovení, ptákův na čihadlách lapání, ryb lovení v cizích potocích, a dříví sekání v cizích lesích. Nebo i ty služebnosti na věcech záležejí, jejichžto právo na potomní držitele gruntův připadá. Služebnosti hospodářské, záležejíc na polích, lukách a všech stavení, jsau téměř tyto: stezky, cesta, vedení vody, vážení vody, etc. II. Takové pak služebnosti mnohokráte pocházejí z námluv lidských a tvrdí se smluvami, společným stran snešením, pro- dajem, kaupením, dáním, odkázaním aneb práva svého jedněch druhým postaupením, zápisy, item užíváním tak dlauhého a dávního času, kteréhožto užívání počátek převyšoval by pamět lidskau, to jest, že její užívání vždycky pozůstává v paměti lidské a lidé hned od svého dětinství toho povědomi jsau. Takové služebnosti přicházejí mnohokráte stran snešením a tvrdí se zápisy a užíváním, kteréhožby počátek převyšoval pamět lidskau. III. Tolikéž, kdyby držitel a pán gruntu trpěl a snášel tak dlauho požívati svého gruntu aneb jiné věci na svém gruntu, a nikdyž by na žádný odpor pro užívání nenastupoval: již tau svau trpělivostí poněkud vpauští druhého v užívání a grunt svůj v služebnost uvozuje. Držitel dlauhau svau trpělivostí, dopauštěje jinému užívání gruntu svého, týž grunt v služebnost poněkud uvozuje. K. XLVIII. Komuž právo náleží k vážení vody, tomu náležeti má i přístup a chození svobodné k studnici. Avšak ne hned tomu, kdožby měl svobodnau chůzi k studnici, náleží mu k též stud- nici s vozem jezditi, to jest, maje někdo právo k vodě, má právo i k stezce, ale ne ovšem k cestě a jako k silnici, aby po ní svobodný průjezd měl. Maje někdo právo k vážení vody, má právo i k stezce, ale ne ovšem k cestě a jako k silnici, aby po ní svobodný příjezd měl k studnici. K. XLIX. Přeschla-li by studnice, potom by zase se po letech vyprey- štila: tím práva služebnosti své nepotracuje; proto, že taková služebnost a pohodlnost ani nedbánlivostí, ani promlčením let,
Strana 287
K. XLVIII—L. L. I. 287 ani žádnau slušnau příčinau k potracení a k zmrhání svému nepřišla. Přeschla-li by studnice, a potom zase by se po letech vypreyštila: tím práva služebnosti své nepotracuje. K. L. Takové pak služebnosti přicházejí k potracení aneb k pro- mlčení: Nejprvé, skrze smíšení aneb spojení gruntův, per confu- sionem, a to tehdáž, když někomu služebnost náležela na nětčím gruntu, a on by grunt takový skaupil, anebo zase druhému odprodal, nezanechaje sobě na něm služebnosti, ani žádného dalšího práva. Druhé, skrze stavení; nebo kdybych já na tom místě, na kterémž někomu náležela služebnost, nětco vystavěl s vědomostí jeho, tratí se a pomíjí služebnost. Třetí, neužívaním potracuje a pře- trhuje se mezi přítomnými časem desíti a mezi nepřítomnými dvadcíti let. Takové služebnosti k potracení přicházejí: Nejprvé skrze smíšení a spojení gruntův. Druhé, skrze stavení. Třetí, neužíváním mezi přítomnými časem desíti, mezi nepřítomnými dvadcíti let. L. I. I. Druhá služebnost jest, kterážto slove servitus personalis, to jest, služebnost na osobě záležející, když některá věc služeb- ností zavázaná jest osobě, a té osobě jako některak slauží. A ta při osobě a na osobě toliko založena jest, a ne na věci. A protož s osobau pomíjí a v nic se obracuje. Extincta enim persona, extinguitur et servitus personalis. Druhá služebnost záleží na osobě, a s osobau pomíjí. II. A pokládají se takové tři toliko služebnosti. Jedna, usus fructus, to jest, právo nějaké k požívání a k užitku svému obrácení věčí cizích, však bez ujmy a škody podstaty těch věcí, kterýchž by kdo požíval. Nebo usufructuarius, to jest, poživatel tak má požívati a k svému užitku je obraceti, aby dědictví a vlastnosti cizího k zmenšení a k zhoršení nepřišly. A protož bylo-li by komu užívání vinice do jistých let odkázáno, a v tom času jeho užívání les aneb keř vinný, i také štěpí aneb stromové by zhynuli: tehdy poživatel povinen bude, novým křem a štěpím zase ta místa vysaditi. A jest toliko trojí. Jedna jest právo k požívání věcí cizích, však bez ujmy a škody a podstaty týchž věcí. Bylo-liť by vinice propůjčeno
K. XLVIII—L. L. I. 287 ani žádnau slušnau příčinau k potracení a k zmrhání svému nepřišla. Přeschla-li by studnice, a potom zase by se po letech vypreyštila: tím práva služebnosti své nepotracuje. K. L. Takové pak služebnosti přicházejí k potracení aneb k pro- mlčení: Nejprvé, skrze smíšení aneb spojení gruntův, per confu- sionem, a to tehdáž, když někomu služebnost náležela na nětčím gruntu, a on by grunt takový skaupil, anebo zase druhému odprodal, nezanechaje sobě na něm služebnosti, ani žádného dalšího práva. Druhé, skrze stavení; nebo kdybych já na tom místě, na kterémž někomu náležela služebnost, nětco vystavěl s vědomostí jeho, tratí se a pomíjí služebnost. Třetí, neužívaním potracuje a pře- trhuje se mezi přítomnými časem desíti a mezi nepřítomnými dvadcíti let. Takové služebnosti k potracení přicházejí: Nejprvé skrze smíšení a spojení gruntův. Druhé, skrze stavení. Třetí, neužíváním mezi přítomnými časem desíti, mezi nepřítomnými dvadcíti let. L. I. I. Druhá služebnost jest, kterážto slove servitus personalis, to jest, služebnost na osobě záležející, když některá věc služeb- ností zavázaná jest osobě, a té osobě jako některak slauží. A ta při osobě a na osobě toliko založena jest, a ne na věci. A protož s osobau pomíjí a v nic se obracuje. Extincta enim persona, extinguitur et servitus personalis. Druhá služebnost záleží na osobě, a s osobau pomíjí. II. A pokládají se takové tři toliko služebnosti. Jedna, usus fructus, to jest, právo nějaké k požívání a k užitku svému obrácení věčí cizích, však bez ujmy a škody podstaty těch věcí, kterýchž by kdo požíval. Nebo usufructuarius, to jest, poživatel tak má požívati a k svému užitku je obraceti, aby dědictví a vlastnosti cizího k zmenšení a k zhoršení nepřišly. A protož bylo-li by komu užívání vinice do jistých let odkázáno, a v tom času jeho užívání les aneb keř vinný, i také štěpí aneb stromové by zhynuli: tehdy poživatel povinen bude, novým křem a štěpím zase ta místa vysaditi. A jest toliko trojí. Jedna jest právo k požívání věcí cizích, však bez ujmy a škody a podstaty týchž věcí. Bylo-liť by vinice propůjčeno
Strana 288
288 O služebnostech a nezvolech. k užívání, a křoví by v tom zhynulo: povinen budeš, novým křem ta místa zase vysaditi. III. Druhá, usus, to jest, užívání s pojištěním aneb ujištěním věcí cizích bez ujmy a zkázy jejich podstaty. Nebo usuarius, to jest, uživatel, povinen jest rukojemstvím aneb jiným k tomu podobným pojištěním to opatřiti, že té věci na schválení lidí dobrých bude užívati, a zase jí vší z auplna a z cela časem svým postaupiti. Druhá, užívání s pojištěním věcí cizích bez ujmy jejich podstaty. IV. Třetí, habitatio, to jest, pronájem aneb bydlení v domu, kterýžto smrtí nájemníka se přetrhuje. A pod tauto služebností i podruhové všelijací zavříti se mohau. Ti, jakau mezi sebau smlauvu učiní, tak se k sobě chovejte. Třetí, pronájem aneb bydlení v domu. Tuto se podruhové všickni zavříti mohau. V. A tolikéž i při jiných jednáních, kteráž se dějí a vyko- návají mezi pronájemníkem a nájemníkem, to jest, inter locato- rem et conductorem, toho s pilností šetřiti se má, aby ten, kdož co komu pronajal, tak to osvobodil a opatřil, aby toho bez pře- kážky jeho i jiných nájemník užívati mohl. Neb sic jinák, ne- mohl-li by nájemník věci užívati, k pronájemníku svému bude moci o to hleděti, kterémužto časem od práva na platu porážka se, pro překážku neužívání, stává; proto, že práva pronájemníka, to jest, hospodáře a pána gruntu tak opatřují, kdyby mu cinže, plat aneb aurok placen nebyl od nájemníka aneb od podruha, tehdy pronájemník na všeckny věci nájemníka, kteréž by na grunt aneb do gruntu jeho vnesl aneb uvezl, pro neplacení sáhnauti, je obstaviti a na nich svých platův postíhati může. Všeckny zajisté věci i všicek statek nájemníka aneb podruha, vnešený a do gruntu pronájemníka uvezený, tacite, to jest, mlčky a jako tejně, v povinnost placení cinže vchází a jako pronájemníku se zavazuje. Tak že nájemník netoliko povinen jest, pronájemníku svému cinži z užívání z auplna zaplatiti, ale i to nahraditi a o to s ním se umluviti, cožby v tom gruntu aneb v pokoji, v kterémž bydlel, pokazil aneb nedbánlivostí svau pronájemníku zmařil, jakž o tom K. XI. položeno jest. Pronájemník má to opatřiti, aby nájemník toho, což jest najal, bez překážky užívati mohl. A zase, nájemník netoliko cinží povinen jest
288 O služebnostech a nezvolech. k užívání, a křoví by v tom zhynulo: povinen budeš, novým křem ta místa zase vysaditi. III. Druhá, usus, to jest, užívání s pojištěním aneb ujištěním věcí cizích bez ujmy a zkázy jejich podstaty. Nebo usuarius, to jest, uživatel, povinen jest rukojemstvím aneb jiným k tomu podobným pojištěním to opatřiti, že té věci na schválení lidí dobrých bude užívati, a zase jí vší z auplna a z cela časem svým postaupiti. Druhá, užívání s pojištěním věcí cizích bez ujmy jejich podstaty. IV. Třetí, habitatio, to jest, pronájem aneb bydlení v domu, kterýžto smrtí nájemníka se přetrhuje. A pod tauto služebností i podruhové všelijací zavříti se mohau. Ti, jakau mezi sebau smlauvu učiní, tak se k sobě chovejte. Třetí, pronájem aneb bydlení v domu. Tuto se podruhové všickni zavříti mohau. V. A tolikéž i při jiných jednáních, kteráž se dějí a vyko- návají mezi pronájemníkem a nájemníkem, to jest, inter locato- rem et conductorem, toho s pilností šetřiti se má, aby ten, kdož co komu pronajal, tak to osvobodil a opatřil, aby toho bez pře- kážky jeho i jiných nájemník užívati mohl. Neb sic jinák, ne- mohl-li by nájemník věci užívati, k pronájemníku svému bude moci o to hleděti, kterémužto časem od práva na platu porážka se, pro překážku neužívání, stává; proto, že práva pronájemníka, to jest, hospodáře a pána gruntu tak opatřují, kdyby mu cinže, plat aneb aurok placen nebyl od nájemníka aneb od podruha, tehdy pronájemník na všeckny věci nájemníka, kteréž by na grunt aneb do gruntu jeho vnesl aneb uvezl, pro neplacení sáhnauti, je obstaviti a na nich svých platův postíhati může. Všeckny zajisté věci i všicek statek nájemníka aneb podruha, vnešený a do gruntu pronájemníka uvezený, tacite, to jest, mlčky a jako tejně, v povinnost placení cinže vchází a jako pronájemníku se zavazuje. Tak že nájemník netoliko povinen jest, pronájemníku svému cinži z užívání z auplna zaplatiti, ale i to nahraditi a o to s ním se umluviti, cožby v tom gruntu aneb v pokoji, v kterémž bydlel, pokazil aneb nedbánlivostí svau pronájemníku zmařil, jakž o tom K. XI. položeno jest. Pronájemník má to opatřiti, aby nájemník toho, což jest najal, bez překážky užívati mohl. A zase, nájemník netoliko cinží povinen jest
Strana 289
L. II—IV. 289 hospodáři, ale také má se smluviti o to, coby v pokoji, v kterém bydlel, pokazil nebo nedbánlivostí svau zmařil. L. II. Kdyžby silnice královská anebo jiná obecní cesta svobodná k zkáze a k porušení svému přišla povodní, přívalem aneb za- řícením: tehdy v takové příčině saused nejbližší v gruntu svém cesty lidem poustaupiti povinen bude. Kterážto cesta míry osm noh lídských na šíř, a v tom místě, kdež by na obrácení bylo, šestnácte noh zšíří podle práva držeti v sobě má. Silnice nebo cesta obecní přijde-li k zkáze povodní, přívalem neb zařícením: saused nejbližší v gruntu svém cesty poustaupiti povinen bude. Kterážto cesta míry osm noh lidských na šíř, a v tom místě, kdežby na obrácení bylo, šestnácte noh zšíří v sobě držeti má. DE AQUA PLUVIA. O vodě nápadní aneb dšťové. L. III. Rozepře a odpor mezi sausedy o přehražování a svozování vody dšťové tehdáž bývá, když voda dšťová ne přirozeným svým tokem jde, než na jiného obrácením jemu škodí. A protož ná- ležitá věc jest a podle práva, aby jedenkaždý saused tak dům a grunt svůj opravoval a vzdělával, aby sausedu svému a gruntu jeho tím neškodil; lečby k tomu nějaké právo a spravedlivost (pro kterauž by to činiti mohl) měl. A tak všem lidem práva toliko toho propůjčují, aby sobě každý potud prospívati a grunty své potud zvelebovati i také opatrovati mohl, pokudžby jiným neškodil a jiným tím neublížil. Odpor o svozování vody dšťové tehdáž bývá, když táž voda ne svým přirozeným tokem jde, než na jiného obrácením jemu škodí. Protož každý tak grunt svůj opatruj, aby gruntu sauseda svého tím neškodil. L. IV. Nápadní vodu, to jest, aquam pluviam, každý může na svém dnu aneb gruntu pojíti a ji po týchž svých gruntech k potřebě své vésti, neobraceje cizího toku ven z předeslého spůsobu; ale Práva městská. 19
L. II—IV. 289 hospodáři, ale také má se smluviti o to, coby v pokoji, v kterém bydlel, pokazil nebo nedbánlivostí svau zmařil. L. II. Kdyžby silnice královská anebo jiná obecní cesta svobodná k zkáze a k porušení svému přišla povodní, přívalem aneb za- řícením: tehdy v takové příčině saused nejbližší v gruntu svém cesty lidem poustaupiti povinen bude. Kterážto cesta míry osm noh lídských na šíř, a v tom místě, kdež by na obrácení bylo, šestnácte noh zšíří podle práva držeti v sobě má. Silnice nebo cesta obecní přijde-li k zkáze povodní, přívalem neb zařícením: saused nejbližší v gruntu svém cesty poustaupiti povinen bude. Kterážto cesta míry osm noh lidských na šíř, a v tom místě, kdežby na obrácení bylo, šestnácte noh zšíří v sobě držeti má. DE AQUA PLUVIA. O vodě nápadní aneb dšťové. L. III. Rozepře a odpor mezi sausedy o přehražování a svozování vody dšťové tehdáž bývá, když voda dšťová ne přirozeným svým tokem jde, než na jiného obrácením jemu škodí. A protož ná- ležitá věc jest a podle práva, aby jedenkaždý saused tak dům a grunt svůj opravoval a vzdělával, aby sausedu svému a gruntu jeho tím neškodil; lečby k tomu nějaké právo a spravedlivost (pro kterauž by to činiti mohl) měl. A tak všem lidem práva toliko toho propůjčují, aby sobě každý potud prospívati a grunty své potud zvelebovati i také opatrovati mohl, pokudžby jiným neškodil a jiným tím neublížil. Odpor o svozování vody dšťové tehdáž bývá, když táž voda ne svým přirozeným tokem jde, než na jiného obrácením jemu škodí. Protož každý tak grunt svůj opatruj, aby gruntu sauseda svého tím neškodil. L. IV. Nápadní vodu, to jest, aquam pluviam, každý může na svém dnu aneb gruntu pojíti a ji po týchž svých gruntech k potřebě své vésti, neobraceje cizího toku ven z předeslého spůsobu; ale Práva městská. 19
Strana 290
290 O vodě nápadní aneb dšťové. aby túž vodu zase ještě na svých gruntech do starého toku vpustil a uvedl. Nápadní vodu každý může na svém gruntu pojíti a ku potřebě své vésti, však tak, aby ji zase ještě na svých gruntech do starého toku uvedl. L. V. Voda dšťová kdyžby z krovův na žlab společní aneb ob- zvláštní sauseda druhého, na dvůr aneb na grunt jeho od staro- dávna obrácena byla, a vždyckny bez překážky a bez naříkání svůj svobodný odpad měla: ta při starobylém spůsobu a užívání zanechána bude. Voda dšťová jestli že na grunt sauseda druhého od starodávna obrácena jest, a vždycky svobodný odpad měla: ta při starobylém spůsobu zanechána bude. L. VI. Všickni tokové dšťových i jiných vod, z gruntův jedněch na druhé odpady od starodávna svobodné majíce, při starobylém spůsobu zůstaveni buďte. Však jimi jedni na druhé nečistot sháněti nemají. (Do slova.) DE EMPHYTEUSI, CANONE et aliis pensionibus. O platu purkrechtním a o platech aneb aurocích k záduším. L. VII. I. Když statek nemohvitý, jako jsau dědiny, lauky, za- hrady, chmelnice aneb vinice, od pána gruntu k budaucímu a, jako říkáme, k věčnému užívání někomu zděditi, a budaucím jeho pod jistý plat se pronajímá, tak aby ten s budaucími svými gruntu takového užíval a za užívání plat na jisté časy pánu gruntu vyplňoval: takový plat slove purkrechtní aneb auroční. Plat purkrechtní neb auroční slove, když statek nemovitý, dědiny, lauky, od pána gruntu k budaucímu a věčnému užívání pod jistý plat někomu se pronajímá.
290 O vodě nápadní aneb dšťové. aby túž vodu zase ještě na svých gruntech do starého toku vpustil a uvedl. Nápadní vodu každý může na svém gruntu pojíti a ku potřebě své vésti, však tak, aby ji zase ještě na svých gruntech do starého toku uvedl. L. V. Voda dšťová kdyžby z krovův na žlab společní aneb ob- zvláštní sauseda druhého, na dvůr aneb na grunt jeho od staro- dávna obrácena byla, a vždyckny bez překážky a bez naříkání svůj svobodný odpad měla: ta při starobylém spůsobu a užívání zanechána bude. Voda dšťová jestli že na grunt sauseda druhého od starodávna obrácena jest, a vždycky svobodný odpad měla: ta při starobylém spůsobu zanechána bude. L. VI. Všickni tokové dšťových i jiných vod, z gruntův jedněch na druhé odpady od starodávna svobodné majíce, při starobylém spůsobu zůstaveni buďte. Však jimi jedni na druhé nečistot sháněti nemají. (Do slova.) DE EMPHYTEUSI, CANONE et aliis pensionibus. O platu purkrechtním a o platech aneb aurocích k záduším. L. VII. I. Když statek nemohvitý, jako jsau dědiny, lauky, za- hrady, chmelnice aneb vinice, od pána gruntu k budaucímu a, jako říkáme, k věčnému užívání někomu zděditi, a budaucím jeho pod jistý plat se pronajímá, tak aby ten s budaucími svými gruntu takového užíval a za užívání plat na jisté časy pánu gruntu vyplňoval: takový plat slove purkrechtní aneb auroční. Plat purkrechtní neb auroční slove, když statek nemovitý, dědiny, lauky, od pána gruntu k budaucímu a věčnému užívání pod jistý plat někomu se pronajímá.
Strana 291
L. V —IX. 291 II. Ten když pánu od držitelův gruntův na časy vyměřené vycházeti bude: nemá jim statek takový pod žádným obmyslem od pána gruntu toho odjímán býti; proto, že takoví platové jsau mzdau za požívání těch gruntův. Plat purkrechtní, když na časy vyměřené pánu vychází, pán takových gruntův nemá pod žádným obmyslem odjímati. III. A takoví pronájmové gruntův pod plat purkrechtní uvozují na sebe povinnost řádných aurokův, kteříž zvětšováni na stížnost držitelův těch gruntův býti nemají, vedle práva: Pacta dant naturam contractibus, podle smluv, výsad a užívání starobylého jedni k druhým se chovejte. Neb smlauvy a jedna- každá mezi lidmi dobrovolná snešení uvozují spůsob budaucí povinnosti, jak jedni k druhým v časích budaucích chovati se mají. Pronájmové gruntův pod plat purkrechtní uvozují na sebe povinnost řádných aurokův, kteříž zvětšováni býti nemají. L. VIII. I. Kdožby koli kterého gruntu poplatního aneb purkrecht- ního v držení vešel aneb sám grunt ten pod jistý plat od pána vrchního k sobě přijal: ten každý i s potomky svými podle veysady a hamfeštu ku pánu a k veysadníku gruntu takového ve všem se tak chovej, pokudž veysada na ten grunt vydaná v sobě obsahuje, a platu purkrechtního a úročního na časy vy- měřené nezadržuj. Jedenkaždý, vejda v držení gruntu purkrechtního, aneb žeby jej sobě sám vysazený měl pod plat jistý od pána vrchního, hleď se podle veysady a hanfeštu k veysadníku gruntu chovati, platu na časy vyměřené nezadržujíc. II. Pán pak gruntu, aby se úročníku a jeho poplatníku v užívání od žádného překážka nedála, to opatrovati povinen jest. Ta za jisté povinnost jest všech pánův, aby poddané, auročníky a poplatníky podle spravedlnosti a v nevině jich zastávali. Pán gruntu má to opatřiti, aby poplatníku a úročníku jeho v uží- vání škoda se žádná nedála. L. IX. Na kteréby pak grunty (an by z nich od dávního času, to jest, přes pamět lidskau, komužbykoli a kterémužkoli záduší 19*
L. V —IX. 291 II. Ten když pánu od držitelův gruntův na časy vyměřené vycházeti bude: nemá jim statek takový pod žádným obmyslem od pána gruntu toho odjímán býti; proto, že takoví platové jsau mzdau za požívání těch gruntův. Plat purkrechtní, když na časy vyměřené pánu vychází, pán takových gruntův nemá pod žádným obmyslem odjímati. III. A takoví pronájmové gruntův pod plat purkrechtní uvozují na sebe povinnost řádných aurokův, kteříž zvětšováni na stížnost držitelův těch gruntův býti nemají, vedle práva: Pacta dant naturam contractibus, podle smluv, výsad a užívání starobylého jedni k druhým se chovejte. Neb smlauvy a jedna- každá mezi lidmi dobrovolná snešení uvozují spůsob budaucí povinnosti, jak jedni k druhým v časích budaucích chovati se mají. Pronájmové gruntův pod plat purkrechtní uvozují na sebe povinnost řádných aurokův, kteříž zvětšováni býti nemají. L. VIII. I. Kdožby koli kterého gruntu poplatního aneb purkrecht- ního v držení vešel aneb sám grunt ten pod jistý plat od pána vrchního k sobě přijal: ten každý i s potomky svými podle veysady a hamfeštu ku pánu a k veysadníku gruntu takového ve všem se tak chovej, pokudž veysada na ten grunt vydaná v sobě obsahuje, a platu purkrechtního a úročního na časy vy- měřené nezadržuj. Jedenkaždý, vejda v držení gruntu purkrechtního, aneb žeby jej sobě sám vysazený měl pod plat jistý od pána vrchního, hleď se podle veysady a hanfeštu k veysadníku gruntu chovati, platu na časy vyměřené nezadržujíc. II. Pán pak gruntu, aby se úročníku a jeho poplatníku v užívání od žádného překážka nedála, to opatrovati povinen jest. Ta za jisté povinnost jest všech pánův, aby poddané, auročníky a poplatníky podle spravedlnosti a v nevině jich zastávali. Pán gruntu má to opatřiti, aby poplatníku a úročníku jeho v uží- vání škoda se žádná nedála. L. IX. Na kteréby pak grunty (an by z nich od dávního času, to jest, přes pamět lidskau, komužbykoli a kterémužkoli záduší 19*
Strana 292
292 O platu purkrechtním a o platech k záduším. aneb obci aurokové a poplatkové od předešlých držitelův dáváni a placeni byli) jistot nebylo a nenacházelo se žádných zápisův, ani hamfeštův; tehdy kteřížkoli z lidí a jakýmkoli právem aneb spravedlivostí vešli by těch gruntův v držení, a byli by buď od pána vrchního těch gruntův, aneb od těch, jimž platové vždycky předešle bez zadržování vycházeli, napomenuti, aby povinné auroky a platy z týchž gruntův dali; a ti a takoví gruntův držitelé, kteříž auročníci aneb poplatníci slovau, po napomenutí do tří let pořád zběhlých těch a takových aurokův a poplatkův dáti by zanedbali, aneb ovšem nechtěli: tehdy pán gruntův těch, anebo ti, kteřížby to pokázali, že jim z takových gruntův aurokové a platové vždycky předešle bez zadržování vycházeli, bude aneb budau se moci pořádem práva v ty grunty uvázati, a je k ruce své ujíti aneb jiným pod platy je pronajíti. Neb aurokové a platové, kteříž předešle dáváni a placeni byli tak od dávních časův, že pamět lidskau dávností převyšují, mají vždyckny na časy budaucí dáváni a placeni býti, by pak žádné příčiny prokázati se nemohlo, pro kteraužby se platiti a dá- vati mělo. Plat, kterýž dávností svau pamět lidskau převyšuje, má vždycky na časy budaucí dáván a placen býti, by pak žádných jistot a hanfeštův ani příčin pokázati se nemohlo, podle kterýchžby se dávati a platiti měl. Jinák, po napomenutí ve třech letech zběhlých kdoby takového platu dáti zanedbal: takoví gruntové, z nichž plat vycházel, pořádem práva budau mu odňati. L. X. A při jiných při všech k tomu podobných platech, kteříž buď z vinic, z zahrad, z polí a z jiných gruntův vycházeti a platiti se mají, tak se lidé a držitelé těch gruntův zachovejte, pokudž veysady gruntův a jistoty uvedení těch platův na též grunty v sobě obsahují. Při všech platech z vinic, zahrad, z polí vycházejících tak se držitelé těch gruntův zachovejte, pokudž veysady na též grunty dané v sobě obsahují.
292 O platu purkrechtním a o platech k záduším. aneb obci aurokové a poplatkové od předešlých držitelův dáváni a placeni byli) jistot nebylo a nenacházelo se žádných zápisův, ani hamfeštův; tehdy kteřížkoli z lidí a jakýmkoli právem aneb spravedlivostí vešli by těch gruntův v držení, a byli by buď od pána vrchního těch gruntův, aneb od těch, jimž platové vždycky předešle bez zadržování vycházeli, napomenuti, aby povinné auroky a platy z týchž gruntův dali; a ti a takoví gruntův držitelé, kteříž auročníci aneb poplatníci slovau, po napomenutí do tří let pořád zběhlých těch a takových aurokův a poplatkův dáti by zanedbali, aneb ovšem nechtěli: tehdy pán gruntův těch, anebo ti, kteřížby to pokázali, že jim z takových gruntův aurokové a platové vždycky předešle bez zadržování vycházeli, bude aneb budau se moci pořádem práva v ty grunty uvázati, a je k ruce své ujíti aneb jiným pod platy je pronajíti. Neb aurokové a platové, kteříž předešle dáváni a placeni byli tak od dávních časův, že pamět lidskau dávností převyšují, mají vždyckny na časy budaucí dáváni a placeni býti, by pak žádné příčiny prokázati se nemohlo, pro kteraužby se platiti a dá- vati mělo. Plat, kterýž dávností svau pamět lidskau převyšuje, má vždycky na časy budaucí dáván a placen býti, by pak žádných jistot a hanfeštův ani příčin pokázati se nemohlo, podle kterýchžby se dávati a platiti měl. Jinák, po napomenutí ve třech letech zběhlých kdoby takového platu dáti zanedbal: takoví gruntové, z nichž plat vycházel, pořádem práva budau mu odňati. L. X. A při jiných při všech k tomu podobných platech, kteříž buď z vinic, z zahrad, z polí a z jiných gruntův vycházeti a platiti se mají, tak se lidé a držitelé těch gruntův zachovejte, pokudž veysady gruntův a jistoty uvedení těch platův na též grunty v sobě obsahují. Při všech platech z vinic, zahrad, z polí vycházejících tak se držitelé těch gruntův zachovejte, pokudž veysady na též grunty dané v sobě obsahují.
Strana 293
L. X— XIII. 293 DE TELONIO. O placení cla a o povinnosti celných. L. XI. I. Clo, poněvadž jest povinný plat buď králi, městu aneb komužkoli jinému, od jednohokaždého spravedlivě podle veysad na taková místa aneb starobylých zvyklostí placeno a bez od- pornosti dáváno býti má. Clo, komužkoli náleží, od jednohokaždého bez odpornosti dáváno býti má. II. Než, kdožby zaumyslně clo projel, prohnal a platu po- vinného nedal aneb dáti nechtěl, a statku svého aneb toho, kterýžby vezl aneb kterýžby komu svěřen byl, spravedlivě by nevyclil, ale téhož statku, na škodu cla a povinné spravedli- vosti, ukryti a zapříti by hleděl: statek takový svůj propadne. Kdožby zaumyslně clo projel, prohnal a statku, kterýby vezl, ne- vyclil, ale ho ukryti a zapříti by hleděl: statek takový propadne. L. XII. Avšak při tom toho šetřiti se má. Jestliže jest pán tako- vého statku formanu aneb služebníku svému zboží to spravedlivě vycliti poručil, a forman takové clo k svému zisku by přivesti hleděl: tu, poněvadž by nebyla vina pána zboží a statku toho, ale formana, nemá se taková pokuta na škodu pána statku, to jest, na propadení jeho vztáhnauti; ale forman pro takovau lest na vlastním statku svém, jakožto na koních aneb na jiných věcech, trestán buď. Forman, maje poručení od pána, aby statek jeho vyclil, toho by ne- učinil: tu, poněvadž páně vinna není, pokuta propadení na zboží jeho se nevztáhne, než na formana pro lest jeho. L. XIII. Celní pak aneb meytní na mostích, při váhách, při měrách, při branách, na přívozích, při silnicích od žádného více bráti, ani pokut na lidech sobě ukládati nemají. Než potud, pokudž veysady staré o tom vyměřují, aneb jakž od starodávna bývalo, tak se při tom chovati povinni jsau. Celní neb meytní od žádného více bráti, ani pokut sobě na lidech ukládati nemají; než pokud veysady staré o tom vyměřují, tak se při tom chovati povinni jsau.
L. X— XIII. 293 DE TELONIO. O placení cla a o povinnosti celných. L. XI. I. Clo, poněvadž jest povinný plat buď králi, městu aneb komužkoli jinému, od jednohokaždého spravedlivě podle veysad na taková místa aneb starobylých zvyklostí placeno a bez od- pornosti dáváno býti má. Clo, komužkoli náleží, od jednohokaždého bez odpornosti dáváno býti má. II. Než, kdožby zaumyslně clo projel, prohnal a platu po- vinného nedal aneb dáti nechtěl, a statku svého aneb toho, kterýžby vezl aneb kterýžby komu svěřen byl, spravedlivě by nevyclil, ale téhož statku, na škodu cla a povinné spravedli- vosti, ukryti a zapříti by hleděl: statek takový svůj propadne. Kdožby zaumyslně clo projel, prohnal a statku, kterýby vezl, ne- vyclil, ale ho ukryti a zapříti by hleděl: statek takový propadne. L. XII. Avšak při tom toho šetřiti se má. Jestliže jest pán tako- vého statku formanu aneb služebníku svému zboží to spravedlivě vycliti poručil, a forman takové clo k svému zisku by přivesti hleděl: tu, poněvadž by nebyla vina pána zboží a statku toho, ale formana, nemá se taková pokuta na škodu pána statku, to jest, na propadení jeho vztáhnauti; ale forman pro takovau lest na vlastním statku svém, jakožto na koních aneb na jiných věcech, trestán buď. Forman, maje poručení od pána, aby statek jeho vyclil, toho by ne- učinil: tu, poněvadž páně vinna není, pokuta propadení na zboží jeho se nevztáhne, než na formana pro lest jeho. L. XIII. Celní pak aneb meytní na mostích, při váhách, při měrách, při branách, na přívozích, při silnicích od žádného více bráti, ani pokut na lidech sobě ukládati nemají. Než potud, pokudž veysady staré o tom vyměřují, aneb jakž od starodávna bývalo, tak se při tom chovati povinni jsau. Celní neb meytní od žádného více bráti, ani pokut sobě na lidech ukládati nemají; než pokud veysady staré o tom vyměřují, tak se při tom chovati povinni jsau.
Strana 294
294 O placení cla a o povinnosti celných. L. XIV. Celní, kdyby jistých znamení vystaveno nebylo, povinni jsau, zvláště pak přespolních napomenauti, aby skrze nevědomost lidé takoví k těžkostem nepřicházeli. Celní, kdyby jistých znamení vystaveno nebylo, povinni jsau, zvláště přespolních, o clo napomenauti. L. XV. Kteřížby ne z aumysla, než toliko z nevědomí cla a meyta projeli a statkův nevyclili: ti takoví v pokutu propadení statkův neupadají; proto, že nevědomost hřích vymlauvá. Avšak ti za pokutu svá aneb lidská zboží dvojnásobní daní vycliti a vy- platiti povinni budau. Clo kdoby z nevědomí projel, statku nepropadne; neb nevědomost hřích vymlauvá. Však ti za pokutu dvojnásobně ta zboží vycliti povinni budau. L. XVI. Všickni, kteříž na gruntech svých cla veysadná mají, po- vinni jsau, mosty, hráze a cesty na gruntech svých opravovati, tak aby lidé, platíce jim cla, neměli oč naříkati. Kdo má na gruntech svých cla veysadná, povinen jest mosty, hráze, cesty opravovati. DE ARESTATIONE. O stavuňcích. L. XVII. Stavuňk nic jiného není, než osoby aneb statku nětčího ku právu, skrze úřad k tomu nařízený, připovědění; a to buď pro nezaplacení aneb zadržání dluhu aneb spravedlivosti, buď pro ne- dopomožení k dluhu od práva aneb k jakéžkoli jiné spravedli- vosti obstavujícímu. Stavuňk jest osoby neb statku nětčího ku právu skrze úřad k tomu nařízený připovědění, a to buď pro nezaplacení dluhu, aneb nedopomožení od práva jaké koli spravedlivosti obstavujícímu. L. XVIII. I. Kdoby koho pro dluh, aneb pro nedopomožení práva obstaviti chtěl, má předkem od práva svého aneb toho, na němžby
294 O placení cla a o povinnosti celných. L. XIV. Celní, kdyby jistých znamení vystaveno nebylo, povinni jsau, zvláště pak přespolních napomenauti, aby skrze nevědomost lidé takoví k těžkostem nepřicházeli. Celní, kdyby jistých znamení vystaveno nebylo, povinni jsau, zvláště přespolních, o clo napomenauti. L. XV. Kteřížby ne z aumysla, než toliko z nevědomí cla a meyta projeli a statkův nevyclili: ti takoví v pokutu propadení statkův neupadají; proto, že nevědomost hřích vymlauvá. Avšak ti za pokutu svá aneb lidská zboží dvojnásobní daní vycliti a vy- platiti povinni budau. Clo kdoby z nevědomí projel, statku nepropadne; neb nevědomost hřích vymlauvá. Však ti za pokutu dvojnásobně ta zboží vycliti povinni budau. L. XVI. Všickni, kteříž na gruntech svých cla veysadná mají, po- vinni jsau, mosty, hráze a cesty na gruntech svých opravovati, tak aby lidé, platíce jim cla, neměli oč naříkati. Kdo má na gruntech svých cla veysadná, povinen jest mosty, hráze, cesty opravovati. DE ARESTATIONE. O stavuňcích. L. XVII. Stavuňk nic jiného není, než osoby aneb statku nětčího ku právu, skrze úřad k tomu nařízený, připovědění; a to buď pro nezaplacení aneb zadržání dluhu aneb spravedlivosti, buď pro ne- dopomožení k dluhu od práva aneb k jakéžkoli jiné spravedli- vosti obstavujícímu. Stavuňk jest osoby neb statku nětčího ku právu skrze úřad k tomu nařízený připovědění, a to buď pro nezaplacení dluhu, aneb nedopomožení od práva jaké koli spravedlivosti obstavujícímu. L. XVIII. I. Kdoby koho pro dluh, aneb pro nedopomožení práva obstaviti chtěl, má předkem od práva svého aneb toho, na němžby
Strana 295
L. XIV—XX. 295 chtěl stavovati, psaní ohradní ku právu tomu, kdež ten dlužník jeho bytem svým jest, aneb ku pánu člověka toho sobě vyžádati. Kdoby koho pro dluh nebo nedopomožení práva obstaviti chtěl, má předkem ohradní psaní od práva svého ku právu anebo pánu dlužníka sobě vyžádati. II. To pak právo aneb ten, kdožby za to, aby stavuňku na právě svém dopustil, požádán byl, učiní psaní ohradní k tomu právu, k kterémuž ten přisedí, pro něhožby se stavuňku žádalo; a předložení učiní, aby tomuto aneb těmto, ze jména je jmenujíc a spravedlnost vysvětlíc, bez dalších odtahův dopomožení se stalo. Nebude-li týž dlužník dluhu odpírati: pán aneb právo povinno bude, na témž dlužníku věřiteli takového dluhu do dvau nedělí pořád zběhlých dopomoci. To pak právo má takové psaní jemu vydati a předložení učiniti, aby se dopomožení stalo. I nebude-li dlužník dluhu odpírati: pán anebo právo ve dvau nedělích k dluhu dopomoci povinno bude. III. Pakliby se toho nestalo, a témuž věřiteli podle psaní ohradního v času jmenovaném k dluhu a k spravedlnosti dopo- moženo nebylo: bude moci týž věřitel z práva toho, kdež jeho dlužník jest, podle takové předešlé ohrady své obyvatele pro nedopomožení práva obstaviti. Pakli by se v tom času toho dopomožení nestalo: věřitel bude moci obstavovati. L. XIX. Věřitel dlužníka svého, to jest, jistce aneb rukojmi, kterýžby se k dluhu aneb k rukojemství znal, bez opovědi stavovati může. Věřitel dlužníka svého, kterýžby se k dluhu nebo rukojemství znal, bez opovědi stavovati může. L. XX. Jakžby se stavuňk vykonal: má rychtář jej sám aneb písař jeho, od koho, proč a kterého dne, léta a v jakých slovích se jest stal, zapsati a tím obstaveným dostatečně se ujistiti, to jest, aneb do vězení, aneb na rukojmě jisté, aneb na čest na víru ho vezma; ač byl-li by obstavený osoba vážná, a obstavu- jící by tomu místo dal, aneb jemu to sám rychtář věřiti chtěl. Tak, jestli žeby na téhož obstaveného přísudek se potom stal, aby obstavující své spravedlivosti i s škodami, ačby proto jaké vznikly, na něm postihnauti mohl.
L. XIV—XX. 295 chtěl stavovati, psaní ohradní ku právu tomu, kdež ten dlužník jeho bytem svým jest, aneb ku pánu člověka toho sobě vyžádati. Kdoby koho pro dluh nebo nedopomožení práva obstaviti chtěl, má předkem ohradní psaní od práva svého ku právu anebo pánu dlužníka sobě vyžádati. II. To pak právo aneb ten, kdožby za to, aby stavuňku na právě svém dopustil, požádán byl, učiní psaní ohradní k tomu právu, k kterémuž ten přisedí, pro něhožby se stavuňku žádalo; a předložení učiní, aby tomuto aneb těmto, ze jména je jmenujíc a spravedlnost vysvětlíc, bez dalších odtahův dopomožení se stalo. Nebude-li týž dlužník dluhu odpírati: pán aneb právo povinno bude, na témž dlužníku věřiteli takového dluhu do dvau nedělí pořád zběhlých dopomoci. To pak právo má takové psaní jemu vydati a předložení učiniti, aby se dopomožení stalo. I nebude-li dlužník dluhu odpírati: pán anebo právo ve dvau nedělích k dluhu dopomoci povinno bude. III. Pakliby se toho nestalo, a témuž věřiteli podle psaní ohradního v času jmenovaném k dluhu a k spravedlnosti dopo- moženo nebylo: bude moci týž věřitel z práva toho, kdež jeho dlužník jest, podle takové předešlé ohrady své obyvatele pro nedopomožení práva obstaviti. Pakli by se v tom času toho dopomožení nestalo: věřitel bude moci obstavovati. L. XIX. Věřitel dlužníka svého, to jest, jistce aneb rukojmi, kterýžby se k dluhu aneb k rukojemství znal, bez opovědi stavovati může. Věřitel dlužníka svého, kterýžby se k dluhu nebo rukojemství znal, bez opovědi stavovati může. L. XX. Jakžby se stavuňk vykonal: má rychtář jej sám aneb písař jeho, od koho, proč a kterého dne, léta a v jakých slovích se jest stal, zapsati a tím obstaveným dostatečně se ujistiti, to jest, aneb do vězení, aneb na rukojmě jisté, aneb na čest na víru ho vezma; ač byl-li by obstavený osoba vážná, a obstavu- jící by tomu místo dal, aneb jemu to sám rychtář věřiti chtěl. Tak, jestli žeby na téhož obstaveného přísudek se potom stal, aby obstavující své spravedlivosti i s škodami, ačby proto jaké vznikly, na něm postihnauti mohl.
Strana 296
296 O stavuňcích. Jakžby se stavuňk stal: rychtář neb písař jeho má jej s pilností hned, od koho, proč a kdy se stal, zapsati a obstaveným se dostatečně ujistiti. L. XXI. Každý stavuňk do šesti nedělí pořád zběhlých podle práva trvati má. A v tom času obstavený chce-li proti témuž sta- vuňku co mluviti aneb jej, že jest nepořádný, naříci: má mu toho právo, na němž jest obstaven, dopříti a čas k průvodům jmenovati. Pakliby toho do šesti nedělí učiniti zanedbal a před právem k stavuňku se najíti nedal: tehdy obstavený sám aneb rukojmové za něho tau summau aneb spravedlivostí, pro kterauž se stavuňk stal, povinni buďte. Každý stavnňk do šesti nedělí pořád zběhlých trvati má. A v tom času chce-li obstavený stavuňk naříkati: má mu toho právo dopříti, čas k průvodům jmenovati. Pakliby toho do šesti nedělí učiniti zanedbal: tehdy obstavený neb rukojmové za něho summu, pro kterauž se stavuňk stal, dejte. L. XXII. Obstavený, jestli žeby v šesti nedělích toho, pro kohož jest obstaven, při tom právu postavil: má takového stavuňku sám prázden býti; a ten, kdož stavuňk učinil, má k tomu, pro kohož se stavuňk stal, to jest, k jistci, o to, o dluh aneb o spravedl- nost svau hleděti, a jí na něm dobývati. Obstavený, postavě v šesti nedělích toho, pro kohož obstaven jest při tom právě: stavuňku toho prázen bude, a původ k němu jako jistci hleděti má. L. XXIII. Stavuňkové od žádného jiného váženi a sauzeni býti nemají, než toliko od samého purkmistra a konšelův jednohokaždého města. Stavuňkové buďte sauzeni toliko od purkmistra a konšelův každého města. L. XXIV. Ostavující rychtáři od stavuňku pět grošův Českých práva dej. (Do slova.) L. XXV. Poslové, na sněm aneb k králi Jeho Milosti pro potřebu obecní města a vlasti své vyslaní, obstavováni, ani kterak jinák hyndrováni býti nemají. (Do slova.)
296 O stavuňcích. Jakžby se stavuňk stal: rychtář neb písař jeho má jej s pilností hned, od koho, proč a kdy se stal, zapsati a obstaveným se dostatečně ujistiti. L. XXI. Každý stavuňk do šesti nedělí pořád zběhlých podle práva trvati má. A v tom času obstavený chce-li proti témuž sta- vuňku co mluviti aneb jej, že jest nepořádný, naříci: má mu toho právo, na němž jest obstaven, dopříti a čas k průvodům jmenovati. Pakliby toho do šesti nedělí učiniti zanedbal a před právem k stavuňku se najíti nedal: tehdy obstavený sám aneb rukojmové za něho tau summau aneb spravedlivostí, pro kterauž se stavuňk stal, povinni buďte. Každý stavnňk do šesti nedělí pořád zběhlých trvati má. A v tom času chce-li obstavený stavuňk naříkati: má mu toho právo dopříti, čas k průvodům jmenovati. Pakliby toho do šesti nedělí učiniti zanedbal: tehdy obstavený neb rukojmové za něho summu, pro kterauž se stavuňk stal, dejte. L. XXII. Obstavený, jestli žeby v šesti nedělích toho, pro kohož jest obstaven, při tom právu postavil: má takového stavuňku sám prázden býti; a ten, kdož stavuňk učinil, má k tomu, pro kohož se stavuňk stal, to jest, k jistci, o to, o dluh aneb o spravedl- nost svau hleděti, a jí na něm dobývati. Obstavený, postavě v šesti nedělích toho, pro kohož obstaven jest při tom právě: stavuňku toho prázen bude, a původ k němu jako jistci hleděti má. L. XXIII. Stavuňkové od žádného jiného váženi a sauzeni býti nemají, než toliko od samého purkmistra a konšelův jednohokaždého města. Stavuňkové buďte sauzeni toliko od purkmistra a konšelův každého města. L. XXIV. Ostavující rychtáři od stavuňku pět grošův Českých práva dej. (Do slova.) L. XXV. Poslové, na sněm aneb k králi Jeho Milosti pro potřebu obecní města a vlasti své vyslaní, obstavováni, ani kterak jinák hyndrováni býti nemají. (Do slova.)
Strana 297
L. XXI—XXVIII. 297 L. XXVI. Bez ohrady žádný pro jiného, ani pro nedopomožení práva obstavován býti nemá. Než, což se jistce dotýče, kterýžby se k dluhu znal, na toho není potřebí žádné ohrady aneb opovědi činiti. Neb takového bude moci věřitel, kdežby koli ho postihl, obstaviti, aneb ho sobě právem opatřiti, tak jakž o tom L. XIX. vyměřeno jest. Bez ohrady žádný nemá obstavován býti, krom jistce, kterýby se k dluhu znal. L. XXVII. Do jakéžby koli summy lidé a hosté přespolní u hospodáře svého se vzdlužili, aneb cožby protrávili: do té mohau od hospo- dáře svého s svými statky obstaveni býti. Lidé přespolní do té summy mohau s svými statky od hospodáře obstavováni býti, do kteréby se u něho zdlužili, aneb cožby protrávili. L. XXVIII. I. Ačkoli o půjčené, zastavené aneb v základě položené i jiné věci, má se k tomu hleděti, komuž půjčeny aneb zastaveny předně byly: však najdau-li se aneb budau-li uptány za některým jiným, mohau právem obstaveny býti, aby v tom času ten, kdož jich půjčil aneb zastavil, mohl se o ně k tomu, komuž jich půjčil aneb zastavil, domlauvati a s ním o to právem roze- znán býti. Půjčené, zastavené neb v základě položené věci, za kým budau uptány, mohau právem obstaveny býti, aby ten, kdož jich půjčil, mohl se o ně k tomu, komu jich půjčil, domlauvati a s ním právem roze- znán býti. II. A to má rozumíno býti toliko, kdyžby se osob zacho- valých a ku právu dobře usedlých dotýkalo. Sic jinák, kdyžby se osob neusedlých aneb podezřelých dotklo, a za nimi takové věci by uptány byly: tehdy mohau s těmi osobami obstaveny a ku právu připověděny býti, aby se to vyhledati mohlo, jakým spůsobem jsau v jich moc vešly aneb jim se dostaly. A to má rozumíno býti toliko o osobách zachovalých a ku právu usedlých. Jinák, kde by se dotklo podezřelých, mohau k právu s těmi věcmi vzati býti.
L. XXI—XXVIII. 297 L. XXVI. Bez ohrady žádný pro jiného, ani pro nedopomožení práva obstavován býti nemá. Než, což se jistce dotýče, kterýžby se k dluhu znal, na toho není potřebí žádné ohrady aneb opovědi činiti. Neb takového bude moci věřitel, kdežby koli ho postihl, obstaviti, aneb ho sobě právem opatřiti, tak jakž o tom L. XIX. vyměřeno jest. Bez ohrady žádný nemá obstavován býti, krom jistce, kterýby se k dluhu znal. L. XXVII. Do jakéžby koli summy lidé a hosté přespolní u hospodáře svého se vzdlužili, aneb cožby protrávili: do té mohau od hospo- dáře svého s svými statky obstaveni býti. Lidé přespolní do té summy mohau s svými statky od hospodáře obstavováni býti, do kteréby se u něho zdlužili, aneb cožby protrávili. L. XXVIII. I. Ačkoli o půjčené, zastavené aneb v základě položené i jiné věci, má se k tomu hleděti, komuž půjčeny aneb zastaveny předně byly: však najdau-li se aneb budau-li uptány za některým jiným, mohau právem obstaveny býti, aby v tom času ten, kdož jich půjčil aneb zastavil, mohl se o ně k tomu, komuž jich půjčil aneb zastavil, domlauvati a s ním o to právem roze- znán býti. Půjčené, zastavené neb v základě položené věci, za kým budau uptány, mohau právem obstaveny býti, aby ten, kdož jich půjčil, mohl se o ně k tomu, komu jich půjčil, domlauvati a s ním právem roze- znán býti. II. A to má rozumíno býti toliko, kdyžby se osob zacho- valých a ku právu dobře usedlých dotýkalo. Sic jinák, kdyžby se osob neusedlých aneb podezřelých dotklo, a za nimi takové věci by uptány byly: tehdy mohau s těmi osobami obstaveny a ku právu připověděny býti, aby se to vyhledati mohlo, jakým spůsobem jsau v jich moc vešly aneb jim se dostaly. A to má rozumíno býti toliko o osobách zachovalých a ku právu usedlých. Jinák, kde by se dotklo podezřelých, mohau k právu s těmi věcmi vzati býti.
Strana 298
298 O stavuňcích. L. XXIX. Po rozsudku učiněném o stavuňk strana ta, kterážby v při padla, škody pro stavuňk vzešlé straně druhé, jenž při obdržela, při témž právě zaplatiti a nahraditi povinna bude. Kdo ve při o stavuňk padne, škody vzešlé druhé straně zaplať. L. XXX. Věci panské aneb zboží, kteréž v správě a v ochraně služebníka jsau, pro dluh, jímž jest služebník povinovat, hyn- drovány a obstavovány býti nemohau; než toliko pro dluh vlastní toho, číž by ty věci aneb zboží bylo. Věci cizí hyndrovány býti nemají, než toliko pro dluh vlastní toho, cíž by ty věci byly. L. XXXI. Kdožby koli a pro kohožkoli příčinau stavuňku k těžkostem a k autratám nevinně připraven byl: ten pro takové své těžkosti i pro autraty bude moci pořádem práva k tomu, kdožby příčinau toho byl, hleděti a škod svých na něm aneb na statku jeho po- stíhati. Nevinně příčinau stavuňku k těžkostem a autratám přivedený pro takové své těžkosti i autraty bude moci k původu toho stavuňku hleděti. L. XXXII. Vzdlužil-li by se který pán aneb rytířský člověk v městě u kterých řemeslníkův aneb obchodníkův, a záplatau by pro- dlíval: tehdy na hejtmany aneb hejtmana toho kraje má to vznešeno býti. A jestli žeby po tom vznešení ten pán aneb rytířský člověk dluhu takového ve dvau nedělích pořád zběh- lých nezaplatil, a k němu se znal: tehdy věřitel jeho bude moci do pěti kop grošův Českých, a níže pod to, věci jeho obstaviti. Věci pána neb rytířského člověka obstaviti se mohau do pěti kop grošův Českých a níže, pro dluh řemeslníkům povinný, kterýby na odporu nebyl, a po vznešení na hejtmana toho kraje ve dvau nedělích od toho pána neb rytířského člověka jse nezaplatil.
298 O stavuňcích. L. XXIX. Po rozsudku učiněném o stavuňk strana ta, kterážby v při padla, škody pro stavuňk vzešlé straně druhé, jenž při obdržela, při témž právě zaplatiti a nahraditi povinna bude. Kdo ve při o stavuňk padne, škody vzešlé druhé straně zaplať. L. XXX. Věci panské aneb zboží, kteréž v správě a v ochraně služebníka jsau, pro dluh, jímž jest služebník povinovat, hyn- drovány a obstavovány býti nemohau; než toliko pro dluh vlastní toho, číž by ty věci aneb zboží bylo. Věci cizí hyndrovány býti nemají, než toliko pro dluh vlastní toho, cíž by ty věci byly. L. XXXI. Kdožby koli a pro kohožkoli příčinau stavuňku k těžkostem a k autratám nevinně připraven byl: ten pro takové své těžkosti i pro autraty bude moci pořádem práva k tomu, kdožby příčinau toho byl, hleděti a škod svých na něm aneb na statku jeho po- stíhati. Nevinně příčinau stavuňku k těžkostem a autratám přivedený pro takové své těžkosti i autraty bude moci k původu toho stavuňku hleděti. L. XXXII. Vzdlužil-li by se který pán aneb rytířský člověk v městě u kterých řemeslníkův aneb obchodníkův, a záplatau by pro- dlíval: tehdy na hejtmany aneb hejtmana toho kraje má to vznešeno býti. A jestli žeby po tom vznešení ten pán aneb rytířský člověk dluhu takového ve dvau nedělích pořád zběh- lých nezaplatil, a k němu se znal: tehdy věřitel jeho bude moci do pěti kop grošův Českých, a níže pod to, věci jeho obstaviti. Věci pána neb rytířského člověka obstaviti se mohau do pěti kop grošův Českých a níže, pro dluh řemeslníkům povinný, kterýby na odporu nebyl, a po vznešení na hejtmana toho kraje ve dvau nedělích od toho pána neb rytířského člověka jse nezaplatil.
Strana 299
L. XXIX—XXXII. M. I—IV. 299 DE POENIS propter publica crimina vel delicta. O pokutách a rozličných trestáních na přestupníky řádu a práva. M. I. Pokuta jest přísná pomsta, jíž k ztrestání přicházejí vše- lijací veystupkové lidští. (Do slova.) M. II. Všeckny pokuty vztahují se aneb na odjetí hrdla a statku, uvedení na někoho povinnosti služebné, potupy a hanby světské, aneb na vypovědění z města, na vyhnání z vlasti přirozené, aneb aby ztrestán byl vinný do jistého času aneb do smrti své vězením. Všecky pokuty se vztahují neb na odjetí hrdla a statku, uvedení na někoho povinnosti služebné, potupy a hanby světské, vypovědění z města, z vlasti, aneb aby vinný vězením ztrestán byl do smrti své neb do jistého času. M. III. Některé pokuty právy jsau vyměřené, nařízené a vysvětlené, a slovau poenae ordinariae, jichžto žádnému měniti nenáleží; proto, že vyhledání účinku podle spravedlnosti a průvodův bývá v moci saudcův, ale uložení pokut a pomst na hřešící ne na vůli saudcův, ale při vyměření a přísnosti práv se zůstavuje. Některé pokuty jsau právy vyměřené, a těch měniti žádnému nenáleží. M. IV. I. Na některé pak veystupky žádných pokut není právem vyměřeno; než toliko, podle velikosti a malosti účinkův a zavinění lidských, pokuty na přestupníky řádu a práva vedle spravedli- vého saudcův uvážení se vzkládají, a ty slovau poenae extra- ordinariae. Některé pak nejsau právy vyměřené, než vedle spravedlivého saudcův uvážení na přestupníky se vzkládají. II. Pokutami právy vyměřenými k ztrestání přicházejí aneb skutkové, jako vraždy, mordové a zlodějstva; aneb řeči, jako
L. XXIX—XXXII. M. I—IV. 299 DE POENIS propter publica crimina vel delicta. O pokutách a rozličných trestáních na přestupníky řádu a práva. M. I. Pokuta jest přísná pomsta, jíž k ztrestání přicházejí vše- lijací veystupkové lidští. (Do slova.) M. II. Všeckny pokuty vztahují se aneb na odjetí hrdla a statku, uvedení na někoho povinnosti služebné, potupy a hanby světské, aneb na vypovědění z města, na vyhnání z vlasti přirozené, aneb aby ztrestán byl vinný do jistého času aneb do smrti své vězením. Všecky pokuty se vztahují neb na odjetí hrdla a statku, uvedení na někoho povinnosti služebné, potupy a hanby světské, vypovědění z města, z vlasti, aneb aby vinný vězením ztrestán byl do smrti své neb do jistého času. M. III. Některé pokuty právy jsau vyměřené, nařízené a vysvětlené, a slovau poenae ordinariae, jichžto žádnému měniti nenáleží; proto, že vyhledání účinku podle spravedlnosti a průvodův bývá v moci saudcův, ale uložení pokut a pomst na hřešící ne na vůli saudcův, ale při vyměření a přísnosti práv se zůstavuje. Některé pokuty jsau právy vyměřené, a těch měniti žádnému nenáleží. M. IV. I. Na některé pak veystupky žádných pokut není právem vyměřeno; než toliko, podle velikosti a malosti účinkův a zavinění lidských, pokuty na přestupníky řádu a práva vedle spravedli- vého saudcův uvážení se vzkládají, a ty slovau poenae extra- ordinariae. Některé pak nejsau právy vyměřené, než vedle spravedlivého saudcův uvážení na přestupníky se vzkládají. II. Pokutami právy vyměřenými k ztrestání přicházejí aneb skutkové, jako vraždy, mordové a zlodějstva; aneb řeči, jako
Strana 300
300 O pokutách a trestáních. jsau nářkové, zhanění a potupná jedněch od druhých slovy do- týkání aneb psaní, jako jsau zrádné cedule, falšování kšaftův, vystruhování aneb přetrhování zápisův, na škodu lidských spra- vedlností; aneb rady, jako jsau jedněch proti druhým spunto- vání, nákeřníkův a zlodějův závazkové, aneb kdyžby od někoho k tomu, aby lidem škodili, ponuknuti byli. Pořádnými neb právy vyměřenými pokutami trestcí se skutkové, jako vraždy, zlodějstvo etc.; řeči, jako nářkové, hanění, psaní, jako jsau cedule zrádné, zfalšování kšaftův etc.; rady, jako spuntování, nákeřníkův zá- vazkové. M. V. Ty všeckny pokuty s pilností a s velikau bedlivostí uva- žovati se od saudcův mají, vedle příčiny, osoby, místa, času, jakosti, velikosti, příhody aneb skutku zběhlého a vykonání jeho, to jest, causa, persona, loco, tempore, qualitate, quantitate et eventu. Ty pokuty mají s pilností od saudcův uvažovány býti vedle příčiny, osoby, místa, času, jakosti, velikosti, skutku vykonaného. M. VI. I. Lidé také hřeší aneb zaviňují čtverým spůsobem, totižto, z aumysla, z kvapnosti, z příhody a skutkem. II. Z aumysla: mordéři, lotři a nákeřníci, kteříž s svým zlým tovaryšstvem po cestách a silnicích lidí laupí a mordují. III. Z kvapnosti, z náhlosti a z prchlivosti: když jeden druhého řečí doteyká, a on, jsa k hněvu popuzen, z té své prchli- vosti skutkem se vymstiti usiluje, z čehož potom rvanice a bitvy pocházejí. IV. Z příhody: když někdo jda po myslivosti, a chtěje ptáka aneb zvěř zastřeliti, postřelí člověka. A protož na toho, kterýžby z příhody skrze neopatrnost svau člověka zabil, pokuta hrdla ztracení se nevztahuje. Nebo skutkové a účinkové zlí a nešlechetní vůlí a aumyslem hřešících se rozeznávají. V. A netoliko skutek škodný lidský, ale aumysl také zlý a nešlechetný k trestání přichází. Jako ku příkladu. Kdožby někoho z aumysla zamordovati usiloval, by pak z příčin některých skutku, to jest, mordu nad ním nevykonal aneb provesti ne-
300 O pokutách a trestáních. jsau nářkové, zhanění a potupná jedněch od druhých slovy do- týkání aneb psaní, jako jsau zrádné cedule, falšování kšaftův, vystruhování aneb přetrhování zápisův, na škodu lidských spra- vedlností; aneb rady, jako jsau jedněch proti druhým spunto- vání, nákeřníkův a zlodějův závazkové, aneb kdyžby od někoho k tomu, aby lidem škodili, ponuknuti byli. Pořádnými neb právy vyměřenými pokutami trestcí se skutkové, jako vraždy, zlodějstvo etc.; řeči, jako nářkové, hanění, psaní, jako jsau cedule zrádné, zfalšování kšaftův etc.; rady, jako spuntování, nákeřníkův zá- vazkové. M. V. Ty všeckny pokuty s pilností a s velikau bedlivostí uva- žovati se od saudcův mají, vedle příčiny, osoby, místa, času, jakosti, velikosti, příhody aneb skutku zběhlého a vykonání jeho, to jest, causa, persona, loco, tempore, qualitate, quantitate et eventu. Ty pokuty mají s pilností od saudcův uvažovány býti vedle příčiny, osoby, místa, času, jakosti, velikosti, skutku vykonaného. M. VI. I. Lidé také hřeší aneb zaviňují čtverým spůsobem, totižto, z aumysla, z kvapnosti, z příhody a skutkem. II. Z aumysla: mordéři, lotři a nákeřníci, kteříž s svým zlým tovaryšstvem po cestách a silnicích lidí laupí a mordují. III. Z kvapnosti, z náhlosti a z prchlivosti: když jeden druhého řečí doteyká, a on, jsa k hněvu popuzen, z té své prchli- vosti skutkem se vymstiti usiluje, z čehož potom rvanice a bitvy pocházejí. IV. Z příhody: když někdo jda po myslivosti, a chtěje ptáka aneb zvěř zastřeliti, postřelí člověka. A protož na toho, kterýžby z příhody skrze neopatrnost svau člověka zabil, pokuta hrdla ztracení se nevztahuje. Nebo skutkové a účinkové zlí a nešlechetní vůlí a aumyslem hřešících se rozeznávají. V. A netoliko skutek škodný lidský, ale aumysl také zlý a nešlechetný k trestání přichází. Jako ku příkladu. Kdožby někoho z aumysla zamordovati usiloval, by pak z příčin některých skutku, to jest, mordu nad ním nevykonal aneb provesti ne-
Strana 301
M. V—VIII. 301 mohl: tehdy nicméně pro svůj zlý aumysl, kterýž provesti chtěl, kdyby byl mohl, a ten na něho shledán jest, jakožto mordéř ztrestán bude. VI. Skutkem se hřeší, když jeden nad druhým svau vůli provožuje a skutek vykonává pod řádem a právem. Lidé zaviňují čtverým spůsobem. Z aumysla: mordéři, lotři a nákeř- níci. Kvapností: když se někdo dotýká řečí, a potom k hněvu popudí a prchlivostí se chce vymstiti, z čehož pranice a bitva pochází. Z příhody: když někdo jda po myslivosti, chtě ptáka neb zvíře zastřeliti, postřelí člověka. Někdy aumysl zlý a nešlechetný k ztrestání přichází. Skutkem: když jeden nad druhým svau vůli provozuje. M. VII. Příčinau: Jako při trestání, kteráž se od preceptorův, uči- telův, řemeslníkův a jiných k nim podobných správcův nad mládeží dle opravy, učení a pro dobré též mládeže, aby se k dobrému vedla, vykonávají. Na taková trestání pomsty přísné se nevztahují; však taková trestání mírná býti mají, aby se k ublížení zdraví mládeže nevztahovala. Castigatio enim lenis conceditur docentibus. Dopauští se učitelům mírné trestání, ale ne tyranské katování, jakož o tom K. IV. položeno jest. Příčiny saudce má šetřiti, jako: Dá-li ji učedlník mistru nepilností svau neb jinák, mistr má mírně jeho potrestati, ne tyransky s učedlníkem se katovati a na zdraví mu ubližovati. M. VIII. I. Při osobách toho se šetří, kdo jest ten, ježto druhému ubližuje: a zase kdo jest ten, jemuž se ublížení děje. Neb, ačkoli prohřešení budau jednostejná, však rozdílnými pokutami pomstěna bývají. Větší zajisté pokuta se vzloží na toho, kdožby proti pánu svému, svým rodičům, svým správcům a nad ním vystaveným úředníkům, nežli proti cizím a sobě rovným lidem, jednostajným účinkem prohřešil. Při osobách se šetřiti má, kdo jest ublížil a komu se ublížení stalo. Jinák se trestce, kdo prohřešil proti pánu svému, a jinák, kdo proti sobě rovnému aneb cizímu. II. Také šetří se při tom, jakého jest věku aneb rozumu ten, kterýž se nětčeho dopustil. Také i to se váží, jakého jest věku, který se nětčeho dopustil.
M. V—VIII. 301 mohl: tehdy nicméně pro svůj zlý aumysl, kterýž provesti chtěl, kdyby byl mohl, a ten na něho shledán jest, jakožto mordéř ztrestán bude. VI. Skutkem se hřeší, když jeden nad druhým svau vůli provožuje a skutek vykonává pod řádem a právem. Lidé zaviňují čtverým spůsobem. Z aumysla: mordéři, lotři a nákeř- níci. Kvapností: když se někdo dotýká řečí, a potom k hněvu popudí a prchlivostí se chce vymstiti, z čehož pranice a bitva pochází. Z příhody: když někdo jda po myslivosti, chtě ptáka neb zvíře zastřeliti, postřelí člověka. Někdy aumysl zlý a nešlechetný k ztrestání přichází. Skutkem: když jeden nad druhým svau vůli provozuje. M. VII. Příčinau: Jako při trestání, kteráž se od preceptorův, uči- telův, řemeslníkův a jiných k nim podobných správcův nad mládeží dle opravy, učení a pro dobré též mládeže, aby se k dobrému vedla, vykonávají. Na taková trestání pomsty přísné se nevztahují; však taková trestání mírná býti mají, aby se k ublížení zdraví mládeže nevztahovala. Castigatio enim lenis conceditur docentibus. Dopauští se učitelům mírné trestání, ale ne tyranské katování, jakož o tom K. IV. položeno jest. Příčiny saudce má šetřiti, jako: Dá-li ji učedlník mistru nepilností svau neb jinák, mistr má mírně jeho potrestati, ne tyransky s učedlníkem se katovati a na zdraví mu ubližovati. M. VIII. I. Při osobách toho se šetří, kdo jest ten, ježto druhému ubližuje: a zase kdo jest ten, jemuž se ublížení děje. Neb, ačkoli prohřešení budau jednostejná, však rozdílnými pokutami pomstěna bývají. Větší zajisté pokuta se vzloží na toho, kdožby proti pánu svému, svým rodičům, svým správcům a nad ním vystaveným úředníkům, nežli proti cizím a sobě rovným lidem, jednostajným účinkem prohřešil. Při osobách se šetřiti má, kdo jest ublížil a komu se ublížení stalo. Jinák se trestce, kdo prohřešil proti pánu svému, a jinák, kdo proti sobě rovnému aneb cizímu. II. Také šetří se při tom, jakého jest věku aneb rozumu ten, kterýž se nětčeho dopustil. Také i to se váží, jakého jest věku, který se nětčeho dopustil.
Strana 302
302 O pokutách a trestáních. M. IX. Místem: Stala-li se jest věc neslušná v domu radním aneb v místě veysadním. Jako. Zranil-li by jeden druhého na mostě pražském, na rynku; dal-li by jeden druhému poliček v kostele aneb na rathauze, na přívozích, v branách a ve všech jiných místech veysadních; a chtěl-li by kdo v lázni svau vůli na někom provesti: takoví veystupkové většími pokutami ztrestáni budau, než kdyžby se na jiných místech vykonali. Veystupkové v místech veysadních většími pokutami se trestcí, nežli v jiných místech. M. X. Časem: Jako větší pokuty jsau hodni ti, kteříž nočním časem krádeže působí, na poli obilé vymlacujíce, snopy unášejíce, na vinicích, zahradách vína a rozličná ovoce kradauce, lezením do oken, podkopávaním a krámův vylupováním etc., nežli denní zloději a ti, kteříž ve dne měšce řeží. Časem: Jako větší pokuty hoden zloděj noční, nežli denní. M. XI. Jakosti: Zloděj prostý od zloděje dobytka, kterýž slove abigeus, rozeznán bude. Jakostí: Zloděj prostý od zloděje dobytka rozeznán bude. M. XII. I. Příhodau neb vykonáním jednohokaždého skutku, to jest, provedením jednoho nad druhým pod řádem a právem své vůle. Příhodau, totiž provedením jednoho nad druhým pod řádem a prá- vem své vůle. II. A to všecko zavírá se v tomto téměř verši: Quis, quid, ubi, quibus auxiliis, cur, quomodo, quando? To jest: Kdo ten jest, kterýž se nětčeho dopustil? Co udělal? Kde se stalo, kde se zběhlo? Sám-li, čili s pomocníky svými to vykonal? Proč aneb za jakau příčinau? Jak a kterak se to zběhlo? Kdy a kterého času? Summa toho, že saudce má šetřiti při ukládání pokut, kteréž od práva vyměřeny nejsau, těchto circumstantií: Kdo, co, kde, sám-li čili s pomocníky, proč, kterak a kdy to udělal? M. XIII. Jedenkaždý skutek zlý, vedle velikosti, pokutau a pomstau spravedlivau, právem vyměřenau aneb uloženau, k ztrestání při- veden bud.
302 O pokutách a trestáních. M. IX. Místem: Stala-li se jest věc neslušná v domu radním aneb v místě veysadním. Jako. Zranil-li by jeden druhého na mostě pražském, na rynku; dal-li by jeden druhému poliček v kostele aneb na rathauze, na přívozích, v branách a ve všech jiných místech veysadních; a chtěl-li by kdo v lázni svau vůli na někom provesti: takoví veystupkové většími pokutami ztrestáni budau, než kdyžby se na jiných místech vykonali. Veystupkové v místech veysadních většími pokutami se trestcí, nežli v jiných místech. M. X. Časem: Jako větší pokuty jsau hodni ti, kteříž nočním časem krádeže působí, na poli obilé vymlacujíce, snopy unášejíce, na vinicích, zahradách vína a rozličná ovoce kradauce, lezením do oken, podkopávaním a krámův vylupováním etc., nežli denní zloději a ti, kteříž ve dne měšce řeží. Časem: Jako větší pokuty hoden zloděj noční, nežli denní. M. XI. Jakosti: Zloděj prostý od zloděje dobytka, kterýž slove abigeus, rozeznán bude. Jakostí: Zloděj prostý od zloděje dobytka rozeznán bude. M. XII. I. Příhodau neb vykonáním jednohokaždého skutku, to jest, provedením jednoho nad druhým pod řádem a právem své vůle. Příhodau, totiž provedením jednoho nad druhým pod řádem a prá- vem své vůle. II. A to všecko zavírá se v tomto téměř verši: Quis, quid, ubi, quibus auxiliis, cur, quomodo, quando? To jest: Kdo ten jest, kterýž se nětčeho dopustil? Co udělal? Kde se stalo, kde se zběhlo? Sám-li, čili s pomocníky svými to vykonal? Proč aneb za jakau příčinau? Jak a kterak se to zběhlo? Kdy a kterého času? Summa toho, že saudce má šetřiti při ukládání pokut, kteréž od práva vyměřeny nejsau, těchto circumstantií: Kdo, co, kde, sám-li čili s pomocníky, proč, kterak a kdy to udělal? M. XIII. Jedenkaždý skutek zlý, vedle velikosti, pokutau a pomstau spravedlivau, právem vyměřenau aneb uloženau, k ztrestání při- veden bud.
Strana 303
M. IX— XVI. 303 Jedenkaždý skutek zlý, vedle velikosti, pomstau spravedlivau právem vyměřenau aneb uloženau strestán buď. M. XIV. I. Ty pak pokuty a pomsty nařízeny jsau pro napravení lidská, kterážto tehdáž k přetržení svému přicházejí, když ti ze- mrau, na kteréž byly vzloženy. Než na jich dědice se nevztáhnau. Nebo tu na tom toliko má býti pokuta a trestání, kdež a na komž jest provinění. Pokuty nařízeny jsau pro napravení lidská. A ty se na dědice ne- vztahují. Nebo tu a na tom má býti pokuta, kdež a na kom jest provinění. II. Ti, kteřížby nic nezavinili, ani účinku nápomocní nebyli, pokutováni býti nemají. Nebo ani příbuzností, ani přátelstvím, ani blízkostí krve žádný viny aneb pokuty skutkův nešlechetných na sebe nevztahuje. A protož, kteřížby se čeho dopustili, na ty toliko a na žádného jiného pokuty a trestání ať jsau vzkládána. Nevinní trestáni býti nemají. M. XV. Císařové římští Arcadius a Honorius o tom takové vyřčení učinili: „Ustanovujem za právo, aby tu bylo trestání, kdežby se vina našla. Děti pak aneb přátelé toho, kterýžby se nějakého skutku zlého dopustil, pokuty za něho neponesau, to jest, syn nepravosti otce svého účastníkem nebude, a pomsty za otce svého neponese." Tu buď trestání, kde se vina najde. Syn pak za otce svého pomsty neponese. M. XVI. I. A jakož pokutau a trestáním pro vinu umrlého dědicové stěžováni býti nemají: tak také ani tíž dědicové zisku požiti a aučastníci ho spravedlivě býti nemohau, z té rozuměj věci, pro kteraužby na otce jich ztrestání se vztáhlo. Dědicové zisku míti nemohau z té věci, pro kterauž otec jich ztrestán jest. II. Však, jestli žeby otec peníze obecní aneb jiné věci cizí do statku svého nenáležitě vnesl, k užitku svému je obrátil a tím statek svůj zlepšil: děti aneb držitelé statku jeho, na škodu jiných, sobě toho osobiti nemohau, ale mají z toho každému
M. IX— XVI. 303 Jedenkaždý skutek zlý, vedle velikosti, pomstau spravedlivau právem vyměřenau aneb uloženau strestán buď. M. XIV. I. Ty pak pokuty a pomsty nařízeny jsau pro napravení lidská, kterážto tehdáž k přetržení svému přicházejí, když ti ze- mrau, na kteréž byly vzloženy. Než na jich dědice se nevztáhnau. Nebo tu na tom toliko má býti pokuta a trestání, kdež a na komž jest provinění. Pokuty nařízeny jsau pro napravení lidská. A ty se na dědice ne- vztahují. Nebo tu a na tom má býti pokuta, kdež a na kom jest provinění. II. Ti, kteřížby nic nezavinili, ani účinku nápomocní nebyli, pokutováni býti nemají. Nebo ani příbuzností, ani přátelstvím, ani blízkostí krve žádný viny aneb pokuty skutkův nešlechetných na sebe nevztahuje. A protož, kteřížby se čeho dopustili, na ty toliko a na žádného jiného pokuty a trestání ať jsau vzkládána. Nevinní trestáni býti nemají. M. XV. Císařové římští Arcadius a Honorius o tom takové vyřčení učinili: „Ustanovujem za právo, aby tu bylo trestání, kdežby se vina našla. Děti pak aneb přátelé toho, kterýžby se nějakého skutku zlého dopustil, pokuty za něho neponesau, to jest, syn nepravosti otce svého účastníkem nebude, a pomsty za otce svého neponese." Tu buď trestání, kde se vina najde. Syn pak za otce svého pomsty neponese. M. XVI. I. A jakož pokutau a trestáním pro vinu umrlého dědicové stěžováni býti nemají: tak také ani tíž dědicové zisku požiti a aučastníci ho spravedlivě býti nemohau, z té rozuměj věci, pro kteraužby na otce jich ztrestání se vztáhlo. Dědicové zisku míti nemohau z té věci, pro kterauž otec jich ztrestán jest. II. Však, jestli žeby otec peníze obecní aneb jiné věci cizí do statku svého nenáležitě vnesl, k užitku svému je obrátil a tím statek svůj zlepšil: děti aneb držitelé statku jeho, na škodu jiných, sobě toho osobiti nemohau, ale mají z toho každému
Strana 304
304 O pokutách a trestáních. právi býti; proto, že žádný podle práva s škodau a ublížením jiného bohatnauti nemá. Otec, zlepší-li svůj statek cizími penězi, děti sobě toho osobiti ne- mohau, ale maji z toho každému právi býti. M. XVII. I. Při všelijakých hlavních přech, podle povah osob a pří- padností jedné každé věci, trestání a pokuty pilně uvažovány býti mají, aby nětco přísněji a nětco mekčeji, nežby náleželo, konáno nebylo. Pokuty podle povah osoby a případností jedné každé věci pilně uvažovány býti mají. II. A předně, při pokutách a trestání toho šetřiti potřebí jest, aby větší pokuta aneb trestání nebývalo, nežliby se pro- vinění a zaslaužení nacházelo. Pokuta nebuď větší, nežli zavinění. III. Nýbrž, při veykladu práv a na vzložení jistého a za- slaužilého na někoho trestání, všelijaké pokuty raději zmenšovány, uskrovňovány a poněkud změkčovány, nežli zjitřovány aneb přísně ztěžovány býti mají. Nýbrž pokuty raději změkčovány, nežli zjitřovány býti mají. IV. Také vždyckny více mírnosti, nežli přísného práva, všickni saudcové při těžkostech lidských povinni jsau šetřiti. Jakž Constantinus a Licinius císařové o tom takto ustanovili: „Placuit in omnibus justitae aequitatisque scriptae potiorem esse autoritatem, quam stricti juris." To jest: Chceme tomu, aby ve všech věcech více šetříno bylo spravedlivé, slušné a náležité mírnosti, nežli přísnosti práva, jakož o tom napřed A. XXXVII. položeno jest. Neb více se šetřiti má náležitá mírnost, nežli práva přísnost. M. XVIII. Ve všech přech přísežní mají vždycky hotovější býti k za- chování zdraví a při hrdle člověka, nežli k odsauzení jeho na smrt. Přísežní vždycky hotovější býti mají k zachování při hrdle člověka, nežli na smrt k odsauzení. M. XIX. Honorius císař takto o tom nařídil: „V těch (řka) ve všech přech, na kteréžtoby se obzvláštně práva nevztahovala, nena-
304 O pokutách a trestáních. právi býti; proto, že žádný podle práva s škodau a ublížením jiného bohatnauti nemá. Otec, zlepší-li svůj statek cizími penězi, děti sobě toho osobiti ne- mohau, ale maji z toho každému právi býti. M. XVII. I. Při všelijakých hlavních přech, podle povah osob a pří- padností jedné každé věci, trestání a pokuty pilně uvažovány býti mají, aby nětco přísněji a nětco mekčeji, nežby náleželo, konáno nebylo. Pokuty podle povah osoby a případností jedné každé věci pilně uvažovány býti mají. II. A předně, při pokutách a trestání toho šetřiti potřebí jest, aby větší pokuta aneb trestání nebývalo, nežliby se pro- vinění a zaslaužení nacházelo. Pokuta nebuď větší, nežli zavinění. III. Nýbrž, při veykladu práv a na vzložení jistého a za- slaužilého na někoho trestání, všelijaké pokuty raději zmenšovány, uskrovňovány a poněkud změkčovány, nežli zjitřovány aneb přísně ztěžovány býti mají. Nýbrž pokuty raději změkčovány, nežli zjitřovány býti mají. IV. Také vždyckny více mírnosti, nežli přísného práva, všickni saudcové při těžkostech lidských povinni jsau šetřiti. Jakž Constantinus a Licinius císařové o tom takto ustanovili: „Placuit in omnibus justitae aequitatisque scriptae potiorem esse autoritatem, quam stricti juris." To jest: Chceme tomu, aby ve všech věcech více šetříno bylo spravedlivé, slušné a náležité mírnosti, nežli přísnosti práva, jakož o tom napřed A. XXXVII. položeno jest. Neb více se šetřiti má náležitá mírnost, nežli práva přísnost. M. XVIII. Ve všech přech přísežní mají vždycky hotovější býti k za- chování zdraví a při hrdle člověka, nežli k odsauzení jeho na smrt. Přísežní vždycky hotovější býti mají k zachování při hrdle člověka, nežli na smrt k odsauzení. M. XIX. Honorius císař takto o tom nařídil: „V těch (řka) ve všech přech, na kteréžtoby se obzvláštně práva nevztahovala, nena-
Strana 305
M. XVII—XXII. 305 cházela, vyslovena, ani napsána nebyla, tak se budeš povinen chovati, aby, zachovaje náležitau mírnost k spravedlnosti, ná- chylnější byl k milosrdenství, k slitování a k milosti potud, pokudžby osoby, příčiny, místa i také časové toho potřebovali.“ II. Všemu pak tomuto tak se rozuměti má, když psaným právem ze jména na veystupky a přečinění lidská pokut vymě- řených není a jich se nenachází. Než kdež jsau vysloveny, tu saudcové nemají vedle svého zdání lidi sauditi: ale podle vy- měření právem pokut k lidem se chovati. Saudce buď náchylnější k milosrdenství a k slitování, nežli k přís- nosti, tu kdež práva psaného není. Podle pokuty právy vyměřené saudcové k lidem se chovati mají. III. Také po učiněné veypovědi aneb vyřčeném orteli šaud- cové pokut a trestání měniti, ani jich k většímu ztížení aneb k zmenšení bez vrchnosti požívati nemají. Saudcové po vyřčeném ortěli pokut bez vrchnosti měniti nemají. M. XX. Obžalovaný z jakéhožkoli skutku a účinku ne hned za toho od lidí jmín a držán býti má, za jakéhožby jej původ aneb žalobník u práva položil; ale teprv, kdyžby potomně naň to bylo provedeno, a právo jej za takového odsaudilo, což se ne z domnění, ale z průvodův vyhledati má. Obžalovaný ne hned po žalobě za zlého držán buď, ale teprva, kdyžby právo jej za takového odsaudilo. Q. XXXIII. M. XXI. Jakož zlí a škodliví účinkové bez trestání a pokut zane- cháni býti nemají, proto, že právu náleží zlé přetrhovati, aby dobří pokoje užiti mohli: tak také, nežby trestání a pokuta na koho byla vzložena, vždycky prvé s velikau pilností saudcové povinni budau veystupky, viny a jiná prohřešení lidská vyhledati. Vždycky prvé, nežliby pokuta na koho byla vložena, s velikau pil- ností vina buď vyhledána. M. XXII. Žádný bez pořádného vyslyšení ani trestán, ani odsauzen býti nemá; proto, že jest věc nespravedlivá, aby jedenkaždý své neviny požiti neměl, než hned beze všeho pořádného vyslyšení 20 Prava mèstská.
M. XVII—XXII. 305 cházela, vyslovena, ani napsána nebyla, tak se budeš povinen chovati, aby, zachovaje náležitau mírnost k spravedlnosti, ná- chylnější byl k milosrdenství, k slitování a k milosti potud, pokudžby osoby, příčiny, místa i také časové toho potřebovali.“ II. Všemu pak tomuto tak se rozuměti má, když psaným právem ze jména na veystupky a přečinění lidská pokut vymě- řených není a jich se nenachází. Než kdež jsau vysloveny, tu saudcové nemají vedle svého zdání lidi sauditi: ale podle vy- měření právem pokut k lidem se chovati. Saudce buď náchylnější k milosrdenství a k slitování, nežli k přís- nosti, tu kdež práva psaného není. Podle pokuty právy vyměřené saudcové k lidem se chovati mají. III. Také po učiněné veypovědi aneb vyřčeném orteli šaud- cové pokut a trestání měniti, ani jich k většímu ztížení aneb k zmenšení bez vrchnosti požívati nemají. Saudcové po vyřčeném ortěli pokut bez vrchnosti měniti nemají. M. XX. Obžalovaný z jakéhožkoli skutku a účinku ne hned za toho od lidí jmín a držán býti má, za jakéhožby jej původ aneb žalobník u práva položil; ale teprv, kdyžby potomně naň to bylo provedeno, a právo jej za takového odsaudilo, což se ne z domnění, ale z průvodův vyhledati má. Obžalovaný ne hned po žalobě za zlého držán buď, ale teprva, kdyžby právo jej za takového odsaudilo. Q. XXXIII. M. XXI. Jakož zlí a škodliví účinkové bez trestání a pokut zane- cháni býti nemají, proto, že právu náleží zlé přetrhovati, aby dobří pokoje užiti mohli: tak také, nežby trestání a pokuta na koho byla vzložena, vždycky prvé s velikau pilností saudcové povinni budau veystupky, viny a jiná prohřešení lidská vyhledati. Vždycky prvé, nežliby pokuta na koho byla vložena, s velikau pil- ností vina buď vyhledána. M. XXII. Žádný bez pořádného vyslyšení ani trestán, ani odsauzen býti nemá; proto, že jest věc nespravedlivá, aby jedenkaždý své neviny požiti neměl, než hned beze všeho pořádného vyslyšení 20 Prava mèstská.
Strana 306
306 O pokutách a trestáních. a spravedlivého uvážení, k vůli nepřátel svých a někdy na ne- pravé zprávy, potupen aneb na smrt odsauzen býti měl. Žádný bez pořádného vyslyšení ani trestán ani odsauzen býti nemá. M. XXIII. Také dotklo-li by se pří hlavních, kteréžby se vztahovaly k ztracení cti, hrdla a statku, a slovau causae criminales: tu a při těch vší pilnosti a bedlivosti saudcové požívati a vinu neb nevinu ne z důmyslův ani zdání svých, ale z průvodův aneb odvodův stran dostatečných vyhledati povinni jsau. Nebo, kdež se takových těžkostí lidských dotýče a lidem o čest, o hrdlo, o statek běží, potřebí jest vyhledání převelmi bedlivého a prů- vodův dostatečných, světlých a patrných. Regulare enim est, quod in criminalibus requirantur probationes luce meridiana clariores, to jest, v hlavních a útrpných přech mají býti prů- vodové světlí a dostateční. Kdež se cti, hrdla, statku dotýče, potřebí jest vyhledání převelmi be- dlivého a průvodův neb odvodův dostatečných, světlých a patrných. M. XXIV. V velikých a na hrdla ztracení vztahujících se přech ne- sluší saudem kvapiti; proto, že kvapnost mnohé zavozuje. Staré přísloví jest: Ad poenitendum properat, qui cito judicat. K želení pospíchá ten, kdož saudy v kvapnosti vykonává. V hlavních a útrpných přech nesluší saudem kvapiti. Nebo k želení pospíchá ten, kdož saudy v kvapnosti vykonává. M. XXV. Skutek aneb provinění, by bylo patrné a všem vůbec známé, však volal-li by se kdo k odvodu a k ukázaní neviny své: nemá mu toho žádné právo odepříti; ale povinni budau saudcové, každého volně vyslyšeti, ucha jednoho původovi a druhého ob- viněnému zanechajíce, tak aby strany obě před nimi se saudící oběma také ušima vysleychali. Skutek by byl patrný a všem známý vůbec, však volal-li by se kdo k odvodu neviny své: nemá mu toho právo odepříti, než volně ho vy- slyšeti, ucha jednoho původovi a druhého obviněnému zanechajíce. M. XXVI. K veystraze pak všechněm pokuty na některé veystupky lidské právy císařskými i obecním snešením stavův království
306 O pokutách a trestáních. a spravedlivého uvážení, k vůli nepřátel svých a někdy na ne- pravé zprávy, potupen aneb na smrt odsauzen býti měl. Žádný bez pořádného vyslyšení ani trestán ani odsauzen býti nemá. M. XXIII. Také dotklo-li by se pří hlavních, kteréžby se vztahovaly k ztracení cti, hrdla a statku, a slovau causae criminales: tu a při těch vší pilnosti a bedlivosti saudcové požívati a vinu neb nevinu ne z důmyslův ani zdání svých, ale z průvodův aneb odvodův stran dostatečných vyhledati povinni jsau. Nebo, kdež se takových těžkostí lidských dotýče a lidem o čest, o hrdlo, o statek běží, potřebí jest vyhledání převelmi bedlivého a prů- vodův dostatečných, světlých a patrných. Regulare enim est, quod in criminalibus requirantur probationes luce meridiana clariores, to jest, v hlavních a útrpných přech mají býti prů- vodové světlí a dostateční. Kdež se cti, hrdla, statku dotýče, potřebí jest vyhledání převelmi be- dlivého a průvodův neb odvodův dostatečných, světlých a patrných. M. XXIV. V velikých a na hrdla ztracení vztahujících se přech ne- sluší saudem kvapiti; proto, že kvapnost mnohé zavozuje. Staré přísloví jest: Ad poenitendum properat, qui cito judicat. K želení pospíchá ten, kdož saudy v kvapnosti vykonává. V hlavních a útrpných přech nesluší saudem kvapiti. Nebo k želení pospíchá ten, kdož saudy v kvapnosti vykonává. M. XXV. Skutek aneb provinění, by bylo patrné a všem vůbec známé, však volal-li by se kdo k odvodu a k ukázaní neviny své: nemá mu toho žádné právo odepříti; ale povinni budau saudcové, každého volně vyslyšeti, ucha jednoho původovi a druhého ob- viněnému zanechajíce, tak aby strany obě před nimi se saudící oběma také ušima vysleychali. Skutek by byl patrný a všem známý vůbec, však volal-li by se kdo k odvodu neviny své: nemá mu toho právo odepříti, než volně ho vy- slyšeti, ucha jednoho původovi a druhého obviněnému zanechajíce. M. XXVI. K veystraze pak všechněm pokuty na některé veystupky lidské právy císařskými i obecním snešením stavův království
Strana 307
M. XXIII—XXVIII. 307 Českého uložené, krátce se tuto položí, aby jedenkaždý, v bázni boží trvaje, hleděl v povolání svém zůstati a tak přísných pokut uměl se uvarovati. Neb mezi níže položenými některými veystupky a zaviněními lidskými nacházejí se prohřešení taková, kteráž v právích slovau crimina publica, to jest, zavinění, veystupkové a neřádové obecní, zjevní a patrní, proti řádu a právu, vztahu- jíce se ke zlému a k záhubě nás všech vůbec. Z kterýchžto veystupkův obecních každý toho, kdožby se jich dopustil, ač chtěl-li by se ad poenam talionis, to jest, k pokutě odměnné aneb jednostajné zapsati, viniti moci bude. Však ti, jichžby se in criminibus publicis dotýkalo aneb přátel jich, nejsau povinni k pokutám odměnným se zapisovati; než mohau pořádem práva k vinným přikračovati, a je svobodně z skutkův škodlivých viniti, a pokut právem vyměřených proti takovým užiti. Pokuty uložené na někderé veystupky lidské pořád se tuto kladau, aby každý, v bázni boží trvaje, hleděl v povolání svém zůstati a takových pokut se uvarovati. A jsau mezi těmito veystupky někteří neřádové obecní, z nichž každý viniti může, zapíšíc se k odměnné neb jednostejné pokutě; kromě těch, jichžby se dotýkalo aneb přátel jich. M. XXVII. Crimen laesae majestatis, to jest, kdyžby někdo usiloval o bezhrdlí své vrchnosti; aneb lstně přemeyšlel o zkázu své vlasti, o zkázu obecného dobrého, jakýmž pak koli spůsobem, skutkem aneb raddau to by před sebe bral; aneb žeby nepřátelům tajné rady pronášel, s nimi se puntoval, své vlasti obyvatele aneb spolu měšťany prozrazoval, nepřátely fedroval; summau, kdožby se za odpovědníka, zhaubci zemského aneb za nepřítele králov- ství tomuto postavil: ten takový za starodávna perduellio aneb perduellis slaul, to jest, zrádce. Takový zemský zhaubce hrdlo ztratiti má. Také na takového každý bude moci sáhnauti, jako zjevného psance aneb zjevného zhaubci zemského; neb ten takový ve všeckny pokuty, kteréž jsau o moci, již jest upadl. Usiloval-li by kdo o bezhrdlí své vrchnosti aneb zkázu své vlasti a obecného dobrého, aneb žeby nepřátelům tejné raddy pronášel, je fedroval a své vlasti neb měšťany prozrazoval, a za nepřítele se tomuto království postavil: takový zrádce jest a hrdlo ztratiti má (ve všecky pokuty o moci upadl). M. XXVIII. Také kdožby tak srdce převráceného byl, žeby Pánu Bohu, stvořiteli svému, zlořečil aneb velebnosti božské utrhal, ten 20*
M. XXIII—XXVIII. 307 Českého uložené, krátce se tuto položí, aby jedenkaždý, v bázni boží trvaje, hleděl v povolání svém zůstati a tak přísných pokut uměl se uvarovati. Neb mezi níže položenými některými veystupky a zaviněními lidskými nacházejí se prohřešení taková, kteráž v právích slovau crimina publica, to jest, zavinění, veystupkové a neřádové obecní, zjevní a patrní, proti řádu a právu, vztahu- jíce se ke zlému a k záhubě nás všech vůbec. Z kterýchžto veystupkův obecních každý toho, kdožby se jich dopustil, ač chtěl-li by se ad poenam talionis, to jest, k pokutě odměnné aneb jednostajné zapsati, viniti moci bude. Však ti, jichžby se in criminibus publicis dotýkalo aneb přátel jich, nejsau povinni k pokutám odměnným se zapisovati; než mohau pořádem práva k vinným přikračovati, a je svobodně z skutkův škodlivých viniti, a pokut právem vyměřených proti takovým užiti. Pokuty uložené na někderé veystupky lidské pořád se tuto kladau, aby každý, v bázni boží trvaje, hleděl v povolání svém zůstati a takových pokut se uvarovati. A jsau mezi těmito veystupky někteří neřádové obecní, z nichž každý viniti může, zapíšíc se k odměnné neb jednostejné pokutě; kromě těch, jichžby se dotýkalo aneb přátel jich. M. XXVII. Crimen laesae majestatis, to jest, kdyžby někdo usiloval o bezhrdlí své vrchnosti; aneb lstně přemeyšlel o zkázu své vlasti, o zkázu obecného dobrého, jakýmž pak koli spůsobem, skutkem aneb raddau to by před sebe bral; aneb žeby nepřátelům tajné rady pronášel, s nimi se puntoval, své vlasti obyvatele aneb spolu měšťany prozrazoval, nepřátely fedroval; summau, kdožby se za odpovědníka, zhaubci zemského aneb za nepřítele králov- ství tomuto postavil: ten takový za starodávna perduellio aneb perduellis slaul, to jest, zrádce. Takový zemský zhaubce hrdlo ztratiti má. Také na takového každý bude moci sáhnauti, jako zjevného psance aneb zjevného zhaubci zemského; neb ten takový ve všeckny pokuty, kteréž jsau o moci, již jest upadl. Usiloval-li by kdo o bezhrdlí své vrchnosti aneb zkázu své vlasti a obecného dobrého, aneb žeby nepřátelům tejné raddy pronášel, je fedroval a své vlasti neb měšťany prozrazoval, a za nepřítele se tomuto království postavil: takový zrádce jest a hrdlo ztratiti má (ve všecky pokuty o moci upadl). M. XXVIII. Také kdožby tak srdce převráceného byl, žeby Pánu Bohu, stvořiteli svému, zlořečil aneb velebnosti božské utrhal, ten 20*
Strana 308
308 O pokutách a trestáních. slove blasphemus et crimen laesae majestatis divinae incurrit, jest hanebný jména božího a božské velebnosti ruhač, zlořečený člověk, a v pokutu upadne, kteráž nařízením božským taková byla, že měl ode všeho množství ukamenován býti. Nyní, kdožby se toho dopustil, žeby Pánu Bohu zlořečil, tomu každému jazyk teylem vytažen buď. Kdožby Pánu Bohu, stvořiteli svému, zlořečiti aneb velebnosti božské utrhati směl: tomu každému ruhači a zlořečenému člověku jazyk týlem vytažen buď. M. XXIX. Adulterium, vel lex Julia, cizoložstvo, kteréž jest porušení lože cizího. A to cizoložstvo vlastně působí a děje se s ženau, kterážby muže svého měla, aneb muž zase, manželku svou vlastní maje, s cizí ženau by obýval. Pokuta hrdla ztracení. Cizoložstva pokuta jest hrdla ztracení. A to jest porušení lože cizího. M. XXX. I. Stuprum, smilstvo, kteréž se vykonává tehdáž, kdyžby panna aneb vdova od někoho sprzněna byla. A děje se dobro- volně, to jest, kdyžby panna aneb vdova sama k tomu svolila. A pokuta na smilníky starodávní jest metlami ven z města vy- mrskání. Smilstva pokuta metlami ven z města vymrskání. A to jest, když panna neb vdova dobrovolně sprzniti se dá. II. Pakli násilně, to jest, kdyžby panny aneb vdovy mocí snižovány a o své poctivosti strojeny byly, aneb žeby na ně mocí saženo bylo, a ony byly by zavožovany, a slove raptus, to jest, násilné zajetí. Seu stuprum violentum, násilí aneb podav jest, kdyžby na ženu aneb pannu od někoho mocí a bezprávně bylo saženo, tak žeby násilným skutkem panna k porušení a žena poctivá o poctivost svau přijíti musila. Ale jiná věc jest násilí neb podav. M. XXXI. I. A protož kdožbykoli na pannu aneb na vdovu poctivau mocí sáhl, ji jal, s sebau zavezl aneb zavedl, a potom jí násilí učinil: ten takový každý násilník mečem ztrestán, a byl-li by z osob lehkých, tehdy do kola vpleten býti má.
308 O pokutách a trestáních. slove blasphemus et crimen laesae majestatis divinae incurrit, jest hanebný jména božího a božské velebnosti ruhač, zlořečený člověk, a v pokutu upadne, kteráž nařízením božským taková byla, že měl ode všeho množství ukamenován býti. Nyní, kdožby se toho dopustil, žeby Pánu Bohu zlořečil, tomu každému jazyk teylem vytažen buď. Kdožby Pánu Bohu, stvořiteli svému, zlořečiti aneb velebnosti božské utrhati směl: tomu každému ruhači a zlořečenému člověku jazyk týlem vytažen buď. M. XXIX. Adulterium, vel lex Julia, cizoložstvo, kteréž jest porušení lože cizího. A to cizoložstvo vlastně působí a děje se s ženau, kterážby muže svého měla, aneb muž zase, manželku svou vlastní maje, s cizí ženau by obýval. Pokuta hrdla ztracení. Cizoložstva pokuta jest hrdla ztracení. A to jest porušení lože cizího. M. XXX. I. Stuprum, smilstvo, kteréž se vykonává tehdáž, kdyžby panna aneb vdova od někoho sprzněna byla. A děje se dobro- volně, to jest, kdyžby panna aneb vdova sama k tomu svolila. A pokuta na smilníky starodávní jest metlami ven z města vy- mrskání. Smilstva pokuta metlami ven z města vymrskání. A to jest, když panna neb vdova dobrovolně sprzniti se dá. II. Pakli násilně, to jest, kdyžby panny aneb vdovy mocí snižovány a o své poctivosti strojeny byly, aneb žeby na ně mocí saženo bylo, a ony byly by zavožovany, a slove raptus, to jest, násilné zajetí. Seu stuprum violentum, násilí aneb podav jest, kdyžby na ženu aneb pannu od někoho mocí a bezprávně bylo saženo, tak žeby násilným skutkem panna k porušení a žena poctivá o poctivost svau přijíti musila. Ale jiná věc jest násilí neb podav. M. XXXI. I. A protož kdožbykoli na pannu aneb na vdovu poctivau mocí sáhl, ji jal, s sebau zavezl aneb zavedl, a potom jí násilí učinil: ten takový každý násilník mečem ztrestán, a byl-li by z osob lehkých, tehdy do kola vpleten býti má.
Strana 309
M. XXIX—XXXIII. 309 Kdoby na pannu neb vdovu poctivau mocí sáhl, ji jal a zavezl aneb zavedl, a potom jí násilí učinil: ten každý mečem ztrestán, a byl-li by z lehkých osob, tehdy do kola vpleten býti má. II. A té pokutě poddáni budau i ti, kteřížby skutku tak nešlechetného jiným napomáhali. (Do slova.) M. XXXII. Panna pak aneb žena v takovém neslušném násilníka svého předsevzetí, to jest tehdáž, kdyžby popadena aneb mocí k skutku hanebnému nucena byla, má křičeti a za pomoc křikem lidí žádati. Neb jestli žeby nekřičela, ale mlčela: tehdy v domnění by byla, že jest k skutku sama dobrovolně povolovala. Ale má křičeti aneb hned znamení svého násilí a porušení lidem před- ložiti a ukázati. A provedla-li by potomně před právem takový křik svůj i podávení svého znamení, jakožto ukrvavení, zedrání aneb strhání na sobě raucha: tehdy žalobu svau proti násilníku obdrží. Panna anebo žena, když by mocí k skutku hanebnému nucena byla, má křičeti a za pomoc křikem lidí žádati, aneb hned znamení svého násilí a porušení lidem předložiti a ukázati, jakožto ukrvavení, zedrání, raucha, na sobě strhání. M. XXXIII. Však jestli žeby se které panně aneb ženě násilí dálo v místě dalekém a od lidí vzdáleném, jako v lese, na poli, na vinici, v místech pod zemí, to jest, v sklepích, v pinvicích a v jiných k těm podobných, v nichžto by křik a hlas její od žád- ného slyšán býti nemohl: tehdy táž panna aneb žena, byla-li by osoba poctivá a vždyckny po všeckny časy dobře zachovalá, a znamení jistá porušení aneb násilí svého žeby hned po takovém bezpraví lidem předložila, na takové své ublížení taužila, naříkala aneb plakala, aneb svého násilníka lidem z toho místa utíkají- cího aneb jdaucího ukazovala, a to by potom také před právem provedla, takový její průvod při právě s dotvrzením její přísahy proti násilníku jejímu postačí; a násilník v té při padne. Dálo-li by se panně anebo ženě poctivé násilí v místě, v němžby křik a hlas její od žádného slyšán býti nemohl: tehdy, jestli žeby znamení jistá násilí svého hned předložila, na to taužila a naříkala, násilníka z toho místa vycházejícího ukázala, takový průvod s dotvrzením její přísahy proti násilníku postačí.
M. XXIX—XXXIII. 309 Kdoby na pannu neb vdovu poctivau mocí sáhl, ji jal a zavezl aneb zavedl, a potom jí násilí učinil: ten každý mečem ztrestán, a byl-li by z lehkých osob, tehdy do kola vpleten býti má. II. A té pokutě poddáni budau i ti, kteřížby skutku tak nešlechetného jiným napomáhali. (Do slova.) M. XXXII. Panna pak aneb žena v takovém neslušném násilníka svého předsevzetí, to jest tehdáž, kdyžby popadena aneb mocí k skutku hanebnému nucena byla, má křičeti a za pomoc křikem lidí žádati. Neb jestli žeby nekřičela, ale mlčela: tehdy v domnění by byla, že jest k skutku sama dobrovolně povolovala. Ale má křičeti aneb hned znamení svého násilí a porušení lidem před- ložiti a ukázati. A provedla-li by potomně před právem takový křik svůj i podávení svého znamení, jakožto ukrvavení, zedrání aneb strhání na sobě raucha: tehdy žalobu svau proti násilníku obdrží. Panna anebo žena, když by mocí k skutku hanebnému nucena byla, má křičeti a za pomoc křikem lidí žádati, aneb hned znamení svého násilí a porušení lidem předložiti a ukázati, jakožto ukrvavení, zedrání, raucha, na sobě strhání. M. XXXIII. Však jestli žeby se které panně aneb ženě násilí dálo v místě dalekém a od lidí vzdáleném, jako v lese, na poli, na vinici, v místech pod zemí, to jest, v sklepích, v pinvicích a v jiných k těm podobných, v nichžto by křik a hlas její od žád- ného slyšán býti nemohl: tehdy táž panna aneb žena, byla-li by osoba poctivá a vždyckny po všeckny časy dobře zachovalá, a znamení jistá porušení aneb násilí svého žeby hned po takovém bezpraví lidem předložila, na takové své ublížení taužila, naříkala aneb plakala, aneb svého násilníka lidem z toho místa utíkají- cího aneb jdaucího ukazovala, a to by potom také před právem provedla, takový její průvod při právě s dotvrzením její přísahy proti násilníku jejímu postačí; a násilník v té při padne. Dálo-li by se panně anebo ženě poctivé násilí v místě, v němžby křik a hlas její od žádného slyšán býti nemohl: tehdy, jestli žeby znamení jistá násilí svého hned předložila, na to taužila a naříkala, násilníka z toho místa vycházejícího ukázala, takový průvod s dotvrzením její přísahy proti násilníku postačí.
Strana 310
310 O pokutách a trestáních. II. Sic jináč nevěstkám a jiným nepoctivým ženám při takových věcech věřiti se nemůže, aby se jim jaká od koho násilí dáti měla a mohla; poněvadž předešle, poctivosti své ne- šetříce, s mnohými smilniti přivykly. Nevěstkám aby se násilí dáti měla, věřiti se nemůže. M. XXXIV. Násilí se děje také i tehdáž, kdyžby panenka aneb dívčička, jsaucí ještě v letech dětinských, od někoho k sprznění a k po- rušení přišla. A takový skutek vpletením do kola aneb, při nejmenším, mečem ztrestán býti má. Kdoby panenku neb dívčičku v letech ještě dětinských sprznil a po- rušil: bude do kola vpleten neb sťat. M. XXXV. Ta pak panna aneb žena poctivá, kterážby násilí trpěla: poněvadž takové bezpraví proti její vůli se jí dálo, má od práva na své cti opatřena býti, aby tím od žádného potomně dotýkána nebyla. Panna neb žena poctivá, násilím snížená, má býti od práva na cti opatřena. M. XXXVI. Jestli žeby ta panna aneb žena, kteráž z násilí sobě učiněného na někoho svobodného žalovala, k takovému svému ná- šilníku před saudem dobrovolně přistaupila a sobě ho za manžela vzíti chtěla: má jí toho příno býti. Avšak nicméně, pro opatření její na poctivosti, ten násilník vězením aneb peněžitau pokutau od práva ztrestán buď. Dítky pak jejich, v témž manželství potom zplozené, za pořádné držány buďte. Panna nebo žena, chtěla-li by sobě násilníka svého za manžela po- jíti: má jí toho příno býti, však proto násilník vězením ztrestán buď; dítky pak jejich v témž manželství potom splozené za pořádné držány buďte. M. XXXVII. Přísežní aneb konšelé jednohokaždého města, kdyžby se jim znáti dalo aneb skrze hodnověrné lidi na ně vznešeno bylo, žeby některá panna pod právem jich k obtěžkání aneb k po- rušení přišla, mohau ji před sebe povolati a ženám poctivým dáti ji v saukromí ohledati. Pakliby se při ní toho nic nenašlo, a zpráva by o ní omylná byla: pannu na poctivosti opatří, a
310 O pokutách a trestáních. II. Sic jináč nevěstkám a jiným nepoctivým ženám při takových věcech věřiti se nemůže, aby se jim jaká od koho násilí dáti měla a mohla; poněvadž předešle, poctivosti své ne- šetříce, s mnohými smilniti přivykly. Nevěstkám aby se násilí dáti měla, věřiti se nemůže. M. XXXIV. Násilí se děje také i tehdáž, kdyžby panenka aneb dívčička, jsaucí ještě v letech dětinských, od někoho k sprznění a k po- rušení přišla. A takový skutek vpletením do kola aneb, při nejmenším, mečem ztrestán býti má. Kdoby panenku neb dívčičku v letech ještě dětinských sprznil a po- rušil: bude do kola vpleten neb sťat. M. XXXV. Ta pak panna aneb žena poctivá, kterážby násilí trpěla: poněvadž takové bezpraví proti její vůli se jí dálo, má od práva na své cti opatřena býti, aby tím od žádného potomně dotýkána nebyla. Panna neb žena poctivá, násilím snížená, má býti od práva na cti opatřena. M. XXXVI. Jestli žeby ta panna aneb žena, kteráž z násilí sobě učiněného na někoho svobodného žalovala, k takovému svému ná- šilníku před saudem dobrovolně přistaupila a sobě ho za manžela vzíti chtěla: má jí toho příno býti. Avšak nicméně, pro opatření její na poctivosti, ten násilník vězením aneb peněžitau pokutau od práva ztrestán buď. Dítky pak jejich, v témž manželství potom zplozené, za pořádné držány buďte. Panna nebo žena, chtěla-li by sobě násilníka svého za manžela po- jíti: má jí toho příno býti, však proto násilník vězením ztrestán buď; dítky pak jejich v témž manželství potom splozené za pořádné držány buďte. M. XXXVII. Přísežní aneb konšelé jednohokaždého města, kdyžby se jim znáti dalo aneb skrze hodnověrné lidi na ně vznešeno bylo, žeby některá panna pod právem jich k obtěžkání aneb k po- rušení přišla, mohau ji před sebe povolati a ženám poctivým dáti ji v saukromí ohledati. Pakliby se při ní toho nic nenašlo, a zpráva by o ní omylná byla: pannu na poctivosti opatří, a
Strana 311
M. XXXIV—XLI. 311 kdož takovau zprávu na lehkost její činil, toho skutečně vězením aneb jinau pokutau potrescí. Auřad, maje zprávu, žeby některá panna k porušení přišla, může ji dáti ženám poctivým v saukromí ohledati. Nebude-li při ní toho shledáno, na poctivosti se opatří, a kdo tu zprávu dal, ztrestán bude. M. XXXVIII. Též skrze ženy poctivé vyhledání let sirotka mladého po- hlaví ženského, kdyžby se let aneb spravování statku dotklo, díti se má, a ne skrze pohlaví mužské, pro zachování studu. Též skrze ženy poctivé vyhledání let sirotka pohlaví ženského, pro zachování studu, díti se má. M. XXXIX. Manžel svau manželku a otec svau dceru zastihl-li by v cizoložném skutku: tehdy oba, totiž cizoložníka i cizoložnici, zabiti může a žádné pokuty pro to neponese; než přísežných přivolaje, takovau nešlechetnost jimi obvede. Manžel svau manželku, otec dceru zastihl-li by v cizoložném skutku: oba zabiti může. M. XL. I. Muž, maje živau manželku oddávanau, a od té ujda, jinau by sobě pojal a s ní se oddal: bude-li v tom shledán, sťat bude. Muž, maje živau manželku, s jinau by se oddal, stat bude. II. A tolikéž se rozuměti má i o ženě, kterážby se vdala, majeci muže oddávaného ještě živého. Ta též pokutau stětím aneb za živa zahrabáním ztrestána buď. Žena, majíci muže živého, kteráby se vdala, zahrabáním za živa ztrestána buď. M. XLI. Kdožbykoli z lidí pannau aneb ženau poctivau se pochlaubal a lidem ji v zlá domnění řečí svau dával, mluvě, žeby s ní ne- náležitě přebývati, aneb ji s jinými svozovati měl, aneb co jiného k tomu podobného mluvil, a v zlau pověst tudy obláčel, a toho by neprovedl; i poněvadž více má věřeno býti panně a ženě, dobře zachovalé a na poctivosti své nezmařené, nežli jalovým řečem a všetečnému pochlaubání takového zlosyna i skutkům jeho; ačkoli práva ukládají, že pro slova a pro samé toliko řeči
M. XXXIV—XLI. 311 kdož takovau zprávu na lehkost její činil, toho skutečně vězením aneb jinau pokutau potrescí. Auřad, maje zprávu, žeby některá panna k porušení přišla, může ji dáti ženám poctivým v saukromí ohledati. Nebude-li při ní toho shledáno, na poctivosti se opatří, a kdo tu zprávu dal, ztrestán bude. M. XXXVIII. Též skrze ženy poctivé vyhledání let sirotka mladého po- hlaví ženského, kdyžby se let aneb spravování statku dotklo, díti se má, a ne skrze pohlaví mužské, pro zachování studu. Též skrze ženy poctivé vyhledání let sirotka pohlaví ženského, pro zachování studu, díti se má. M. XXXIX. Manžel svau manželku a otec svau dceru zastihl-li by v cizoložném skutku: tehdy oba, totiž cizoložníka i cizoložnici, zabiti může a žádné pokuty pro to neponese; než přísežných přivolaje, takovau nešlechetnost jimi obvede. Manžel svau manželku, otec dceru zastihl-li by v cizoložném skutku: oba zabiti může. M. XL. I. Muž, maje živau manželku oddávanau, a od té ujda, jinau by sobě pojal a s ní se oddal: bude-li v tom shledán, sťat bude. Muž, maje živau manželku, s jinau by se oddal, stat bude. II. A tolikéž se rozuměti má i o ženě, kterážby se vdala, majeci muže oddávaného ještě živého. Ta též pokutau stětím aneb za živa zahrabáním ztrestána buď. Žena, majíci muže živého, kteráby se vdala, zahrabáním za živa ztrestána buď. M. XLI. Kdožbykoli z lidí pannau aneb ženau poctivau se pochlaubal a lidem ji v zlá domnění řečí svau dával, mluvě, žeby s ní ne- náležitě přebývati, aneb ji s jinými svozovati měl, aneb co jiného k tomu podobného mluvil, a v zlau pověst tudy obláčel, a toho by neprovedl; i poněvadž více má věřeno býti panně a ženě, dobře zachovalé a na poctivosti své nezmařené, nežli jalovým řečem a všetečnému pochlaubání takového zlosyna i skutkům jeho; ačkoli práva ukládají, že pro slova a pro samé toliko řeči
Strana 312
312 O pokutách a trestáních. (jakž jsau nářkové a hanění) lidé na hrdlích trestáni býti ne- mají: však nicméně takový utrhač poddán bude pokutě, aby mu předkem kus jazyku uřezán a potom on nicméně ven z města na věčnost vypovědín byl; proto, že věc jest ohavná, takovými ne- pravostmi se pochlaubati, a lidi zachovalé v ošklivost dávati a tau příčinau dobrý pokoj mezi lidmi rušiti. Kdožby koli pannau aneb ženau poctivau se pochlaubal, žeby s ní nenáležitě přebývati, neb s jinými ji svozovati měl, a toho by neprovedl: předkem kus jazyku bude mu uřezán a potom z města na věčnost vypovědín. M. XLII. Lidé neužiteční, jakožto stupkové, čtveráci, bubeníci, pišťci, židé, rasové, biřici, kajklíři, žebráci, chodci a jiní těm podobní lehkomyslní lidé dcer lidí dobře zachovalých, ani sirotkův, ani schovanic sami sobě, ani jiným k manželství zamlauvati, ani žádným vymyšleným spůsobem zavazovati, pod skutečným od práva trestáním, nemají. Neb ačkoli manželstva mají býti svo- bodná a beze všeho přinucení; na vůli zajisté jest každé panny, vdovy aneb sirotka, vdáti se aneb nechati; a jak k víře a ke křtu, tak také ani k manželstvu žádný nucen býti nemá: však městu i jednékaždé obci dobře nařízené na tom záleží, aby táž města i obce lidmi šlechetnými a dobře zachovalými naplňována byla. A protož v městech a při obcech dobře nařízených takoví nemají ovšem trpíni, ani s jinými dobře zachovalými lidmi srovnáni býti. Než v městech prací a služebností svau lidem vůbec z peněz posluhujíce, chtějí-li se takoví ženiti aneb vdávati, ať hledí rovné sobě osoby pojímati a s nimi se přízniti. Lidé neužiteční a lehkomyslní, bubeníci, kej klíři, chodci etc. dcer lidí dobře zachovalých sami sobě ani jiným k manželství zamlauvati a zavazo- vati, pod skutečným od práva trestáním, nemají. Nebo města a obce mají lidmi šlechetnými a dobře zachovalými naplňována býti. M. XLIII. Přihodilo-li by se kdy, žeby panna aneb vdova, kterážby prvé poctivě se chovala, od koho obtěžkána byla; a potom ho z takového obtěžkání před právem k jeho svědomí obvinila, a některé slušné příčiny a potahy takového skutku nepořádného na něho by ukázala, tak žeby skrze ty a takové příčiny, do- mnění a potahy saudcům a právu u veliké podezření toho skutku obviněný upadl: tehdy, bude-li chtíti takového podezření prázden
312 O pokutách a trestáních. (jakž jsau nářkové a hanění) lidé na hrdlích trestáni býti ne- mají: však nicméně takový utrhač poddán bude pokutě, aby mu předkem kus jazyku uřezán a potom on nicméně ven z města na věčnost vypovědín byl; proto, že věc jest ohavná, takovými ne- pravostmi se pochlaubati, a lidi zachovalé v ošklivost dávati a tau příčinau dobrý pokoj mezi lidmi rušiti. Kdožby koli pannau aneb ženau poctivau se pochlaubal, žeby s ní nenáležitě přebývati, neb s jinými ji svozovati měl, a toho by neprovedl: předkem kus jazyku bude mu uřezán a potom z města na věčnost vypovědín. M. XLII. Lidé neužiteční, jakožto stupkové, čtveráci, bubeníci, pišťci, židé, rasové, biřici, kajklíři, žebráci, chodci a jiní těm podobní lehkomyslní lidé dcer lidí dobře zachovalých, ani sirotkův, ani schovanic sami sobě, ani jiným k manželství zamlauvati, ani žádným vymyšleným spůsobem zavazovati, pod skutečným od práva trestáním, nemají. Neb ačkoli manželstva mají býti svo- bodná a beze všeho přinucení; na vůli zajisté jest každé panny, vdovy aneb sirotka, vdáti se aneb nechati; a jak k víře a ke křtu, tak také ani k manželstvu žádný nucen býti nemá: však městu i jednékaždé obci dobře nařízené na tom záleží, aby táž města i obce lidmi šlechetnými a dobře zachovalými naplňována byla. A protož v městech a při obcech dobře nařízených takoví nemají ovšem trpíni, ani s jinými dobře zachovalými lidmi srovnáni býti. Než v městech prací a služebností svau lidem vůbec z peněz posluhujíce, chtějí-li se takoví ženiti aneb vdávati, ať hledí rovné sobě osoby pojímati a s nimi se přízniti. Lidé neužiteční a lehkomyslní, bubeníci, kej klíři, chodci etc. dcer lidí dobře zachovalých sami sobě ani jiným k manželství zamlauvati a zavazo- vati, pod skutečným od práva trestáním, nemají. Nebo města a obce mají lidmi šlechetnými a dobře zachovalými naplňována býti. M. XLIII. Přihodilo-li by se kdy, žeby panna aneb vdova, kterážby prvé poctivě se chovala, od koho obtěžkána byla; a potom ho z takového obtěžkání před právem k jeho svědomí obvinila, a některé slušné příčiny a potahy takového skutku nepořádného na něho by ukázala, tak žeby skrze ty a takové příčiny, do- mnění a potahy saudcům a právu u veliké podezření toho skutku obviněný upadl: tehdy, bude-li chtíti takového podezření prázden
Strana 313
M. XLII—XLIII. N. I—II. 313 býti, má a povinen bude obžalovaný, přísahau se očistiti, že jest s tauž N. žádného skutku tělesného a smilného neměl, a z čehož obviněn jest, toho ničehéhož s ní se jest nedočinil; a přísahau svau že neviny své v tom potvrzuje. Učinil-li by a vykonal-li by přísahu takovau, od žaloby na se učiněné osvobozen bude, a ta osoba ženská pro svůj nepořád ztrestána buď. Pakliby obžalovaný toho nevykonal, aneb vykonati nechtěl: tehdy takovým skutkem té osobě bude povinen, a jestliže svobodný jest, má ji za manželku pojíti. Pakliby ten manželku měl, v pokutu cizo- ložstva upadne. Panna neb vdova, kterážby se prvé poctivě chovala, bude-li obtěžkána a z obtěžkání koho viniti a potahy některé by toho ukázala: tehdy obžalo- vaný, bude-li chtíti podezření prázen býti, přísahau se očistí, a ona ztrestána bude. Pakliby obžalovaný přísahy vykonati nechtěl, vinen zůstane. A jestli svobodný jest, má ji za manželku pojíti. Pakliby prvé manželku měl, v pokutu cizoložstva upadne. N. I. Incestus, neřádné sjití aneb obcování osoby pohlaví muž- ského s osobau pohlaví ženského krví aneb příbuzenstvím sobě spojených, kdyžto se (jakž obyčejně říkáme) krev krve dotýká. A větší pokutau, nežli pro cizoložstvo, ti, kdož se toho dopauštějí, ztrestáni býti mají. Neřádné sjití osob obojího pohlaví, krví nebo příbuzenstvím sobě spojených, když se krev krve dotýká, tíže se ztresce, nežli cizoložstvo. N. II. I. Lenocinium, svodové, kteříž se spůsobí prostředkem lidí zlých a nešlechetných, jako skrze židy a baby svodnice, návodem, auplatkem a rozličným spůsobem. Když panic, panna, vdova aneb manželka skrze mužské aneb ženské pohlaví a jiné svodnice k tomu namluveni a přivedeni bývají, že se nad pocti- vostí svau zapomenau: na kohožby to z obojího pohlaví shle- dáno bylo, pokutau hrdla ztracení ztrestán bude. Kdožby z obojího pohlaví v tom, an by pannu, vdovu, manželku s někým svedl, žeby se nad poctivostí svau zapomenul, shledán byl: po- kutau ztracení hrdla ztrestán bude. II. A též se rozuměti má i o těch mužského pohlaví svod- nících, kteřížby ženy a dcery své vlastní z auplatkův aneb za jakýmižkoli jinými příčinami v nepravost jiným poddávali, aneb
M. XLII—XLIII. N. I—II. 313 býti, má a povinen bude obžalovaný, přísahau se očistiti, že jest s tauž N. žádného skutku tělesného a smilného neměl, a z čehož obviněn jest, toho ničehéhož s ní se jest nedočinil; a přísahau svau že neviny své v tom potvrzuje. Učinil-li by a vykonal-li by přísahu takovau, od žaloby na se učiněné osvobozen bude, a ta osoba ženská pro svůj nepořád ztrestána buď. Pakliby obžalovaný toho nevykonal, aneb vykonati nechtěl: tehdy takovým skutkem té osobě bude povinen, a jestliže svobodný jest, má ji za manželku pojíti. Pakliby ten manželku měl, v pokutu cizo- ložstva upadne. Panna neb vdova, kterážby se prvé poctivě chovala, bude-li obtěžkána a z obtěžkání koho viniti a potahy některé by toho ukázala: tehdy obžalo- vaný, bude-li chtíti podezření prázen býti, přísahau se očistí, a ona ztrestána bude. Pakliby obžalovaný přísahy vykonati nechtěl, vinen zůstane. A jestli svobodný jest, má ji za manželku pojíti. Pakliby prvé manželku měl, v pokutu cizoložstva upadne. N. I. Incestus, neřádné sjití aneb obcování osoby pohlaví muž- ského s osobau pohlaví ženského krví aneb příbuzenstvím sobě spojených, kdyžto se (jakž obyčejně říkáme) krev krve dotýká. A větší pokutau, nežli pro cizoložstvo, ti, kdož se toho dopauštějí, ztrestáni býti mají. Neřádné sjití osob obojího pohlaví, krví nebo příbuzenstvím sobě spojených, když se krev krve dotýká, tíže se ztresce, nežli cizoložstvo. N. II. I. Lenocinium, svodové, kteříž se spůsobí prostředkem lidí zlých a nešlechetných, jako skrze židy a baby svodnice, návodem, auplatkem a rozličným spůsobem. Když panic, panna, vdova aneb manželka skrze mužské aneb ženské pohlaví a jiné svodnice k tomu namluveni a přivedeni bývají, že se nad pocti- vostí svau zapomenau: na kohožby to z obojího pohlaví shle- dáno bylo, pokutau hrdla ztracení ztrestán bude. Kdožby z obojího pohlaví v tom, an by pannu, vdovu, manželku s někým svedl, žeby se nad poctivostí svau zapomenul, shledán byl: po- kutau ztracení hrdla ztrestán bude. II. A též se rozuměti má i o těch mužského pohlaví svod- nících, kteřížby ženy a dcery své vlastní z auplatkův aneb za jakýmižkoli jinými příčinami v nepravost jiným poddávali, aneb
Strana 314
314 O pokutách a trestáních. chtěním přehlédali, žen svých netrestali a, jako říkajíc, skrze prsty tomu se dívali. Též se rozuměti má o tom, kdožby ženu nebo dceru svau z auplatku nebo za jinými příčinami někomu v nepravost poddal, anebo chtěním to přehlídal a skrze prsty tomu se díval. N. III. I. Vis publica seu violentia, moc aneb zjevné násilí. A mocí jeden na druhého sáhati nemá, než každý povinen jest a má živ býti právem. Pakliby kdo, jsa obyvatel v království Českém a poddaný králi Jeho Milosti, v témž království, v mírné a po- kojné zemi, za řádu a práva v hrady, v tvrze, v města a v mě- stečka, v vesnice, v dvory dědičné, manské, zápisné, v domy, v vinice, v zahrady aneb v jakéžkoli jiné statky, mocí, to jest, bez pořádu práva, tomu, kdožby toho v držení byl, ano by řád a právo šlo, se uvázal; aneb kdožby koho v odpovědi aneb bez odpovědi mocí a násilím, když práva jdau, vezma k němu jako k nepříteli příčinu, jal; aneb kdožby ohněm v mírné a pokojné zemi za řádu a práva, buď ten odpovědník aneb nebuď, zemi hubil a zjevně pálil; aneb kdožby komu odpověděl, by pak v té odpovědi nic neučinil; item kdožby komu lidi zajímaje a bera šacoval, rybníky zkopával, na koho v stráži stával, chtě jej jíti, škodu mu na zdraví učiniti aneb jej zamordovati, aneb na koho z aumyslně šel aneb jel, chtě jej zamordovati aneb zraniti, by mu pak žádné škody neučinil, ani ho nezranil; a to dostatečně bylo by naň provedeno na schválení saudu podle práva: tehdy ten každý napřed čest, hrdlo ztratí, a statek jeho na Jeho Milost Královskau připadne. A takový jmín i držán býti má za psance, žádného práva proti žádnému užiti nemaje, a zase ke cti na věčné časy nižádným právem duchovním ani světským navrácen býti nemá. Mocí jeden na druhého sáhati nemá. Moc pak aneb zjevné násilí jest, kdoby se za řádu a práva v jakýkoli jiný statek mocí tomu, kdožby ho v držení byl, uvázal. Anebo někoho, když práva jdau, jal. A nebo zemi hubil a pálil. Též někomu odpověděl, by pak v té odpovědi nic neučinil. Aneb lidi bral a šacoval, rybníky skopával, na někoho v stráži stával, chtě jej jíti aneb jej zamordovati, aneb na někoho zaumyslně šel nebo jel, chtě jej zamordovati neb zraniti, by mu pak žádné škody neučinil. Na kohoby to provedeno bylo, ten čest, hrdlo ztratí a statek na J. M. K. připadne, a má za psance držán býti, žádného práva proti žádnému užiti nemá.
314 O pokutách a trestáních. chtěním přehlédali, žen svých netrestali a, jako říkajíc, skrze prsty tomu se dívali. Též se rozuměti má o tom, kdožby ženu nebo dceru svau z auplatku nebo za jinými příčinami někomu v nepravost poddal, anebo chtěním to přehlídal a skrze prsty tomu se díval. N. III. I. Vis publica seu violentia, moc aneb zjevné násilí. A mocí jeden na druhého sáhati nemá, než každý povinen jest a má živ býti právem. Pakliby kdo, jsa obyvatel v království Českém a poddaný králi Jeho Milosti, v témž království, v mírné a po- kojné zemi, za řádu a práva v hrady, v tvrze, v města a v mě- stečka, v vesnice, v dvory dědičné, manské, zápisné, v domy, v vinice, v zahrady aneb v jakéžkoli jiné statky, mocí, to jest, bez pořádu práva, tomu, kdožby toho v držení byl, ano by řád a právo šlo, se uvázal; aneb kdožby koho v odpovědi aneb bez odpovědi mocí a násilím, když práva jdau, vezma k němu jako k nepříteli příčinu, jal; aneb kdožby ohněm v mírné a pokojné zemi za řádu a práva, buď ten odpovědník aneb nebuď, zemi hubil a zjevně pálil; aneb kdožby komu odpověděl, by pak v té odpovědi nic neučinil; item kdožby komu lidi zajímaje a bera šacoval, rybníky zkopával, na koho v stráži stával, chtě jej jíti, škodu mu na zdraví učiniti aneb jej zamordovati, aneb na koho z aumyslně šel aneb jel, chtě jej zamordovati aneb zraniti, by mu pak žádné škody neučinil, ani ho nezranil; a to dostatečně bylo by naň provedeno na schválení saudu podle práva: tehdy ten každý napřed čest, hrdlo ztratí, a statek jeho na Jeho Milost Královskau připadne. A takový jmín i držán býti má za psance, žádného práva proti žádnému užiti nemaje, a zase ke cti na věčné časy nižádným právem duchovním ani světským navrácen býti nemá. Mocí jeden na druhého sáhati nemá. Moc pak aneb zjevné násilí jest, kdoby se za řádu a práva v jakýkoli jiný statek mocí tomu, kdožby ho v držení byl, uvázal. Anebo někoho, když práva jdau, jal. A nebo zemi hubil a pálil. Též někomu odpověděl, by pak v té odpovědi nic neučinil. Aneb lidi bral a šacoval, rybníky skopával, na někoho v stráži stával, chtě jej jíti aneb jej zamordovati, aneb na někoho zaumyslně šel nebo jel, chtě jej zamordovati neb zraniti, by mu pak žádné škody neučinil. Na kohoby to provedeno bylo, ten čest, hrdlo ztratí a statek na J. M. K. připadne, a má za psance držán býti, žádného práva proti žádnému užiti nemá.
Strana 315
N. III—VI. 315 II. A kdožkoli čest ztratí a cti odsauzen bude: s takovým každý má se vystříhati kvasiti, jako s zrádcím. (Do slova.) N. IV. I. Komužby se pak král Jeho Milost pro dotčené pokuty, aneb někdo na místě Jeho Milosti Královské, v statek uvázal: tehdy, byly-li by na tom statku které předešlé závady aneb dluhové spravedliví, aneb žeby kdo za toho, kdožby v pokutu upadl, slíbil, ti a takoví před králem Jeho Milostí spravedlivostí svých požiti mají. Závady, na statku králi J. M. propadeném, předkem svedeny býti mají. II. A kdožby pod svěřením aneb jakýmkoli fortelem čí statek k sobě přijal, ježtoby jej králi Jeho Milosti propadl aneb propadnauti měl pro kteraužkoli vinu: že má k němu hledíno býti jako k tomu, kterýž jest v tu pokutu, jako o moc, upadl. Kdožby čí statek pod svěřením neb jakým fortelem k sobě přijal, ještoby jej králi J. M. propadl, nebo propadnauti měl: ztrestán má býti jako ten, kdo se moci dopustil. N. V. Než kdožby někomu řekl: „Měj na mne péči, když se s tebau shledám, bíti tě budu“: tehdy ten, komužby tak mluveno bylo, má k němu dva člověky dobrá zachovalá z kteréhokoli stavu poslati a na něm se toho dotázati: „Zná-li se k tomu, žeby mu odpověděl.“ Sezná-li se, že odpovídá, má se k němu jako k od- povědníku zachovati. Pakliby řekl, že „jsem to z hněvu mluvil“ nemá proto naň žádné péče míti. Pakliby přes tu řeč skutek učinil, již jest moc učinil. Kdoby komu řekl: „Měj na mne péči, když se s tebau shledám, budu tě bíti“: tehdy ten má k němu dvě osoby poslati z kteréhokoli stavu a jeho se zeptati: „Zná-li se, že mu odpověděl.“ On sezná-li se, že odpovídá, má se k němu jako k odpovědníku zachovati. Pakliby řekl, že to z hněvu mluvil, nemá naň péče míti. Pakliby on skutek přes tu řeč učinil, již jest moc učinil. N. VI. Kdoby koho z moci obeslal a ji na něho neprovedl: ten dvě neděle aby u vězení seděl a pauštín nebyl, lečby obeslaný jej z té pokuty propustil. Však obeslaného povinen bude od-
N. III—VI. 315 II. A kdožkoli čest ztratí a cti odsauzen bude: s takovým každý má se vystříhati kvasiti, jako s zrádcím. (Do slova.) N. IV. I. Komužby se pak král Jeho Milost pro dotčené pokuty, aneb někdo na místě Jeho Milosti Královské, v statek uvázal: tehdy, byly-li by na tom statku které předešlé závady aneb dluhové spravedliví, aneb žeby kdo za toho, kdožby v pokutu upadl, slíbil, ti a takoví před králem Jeho Milostí spravedlivostí svých požiti mají. Závady, na statku králi J. M. propadeném, předkem svedeny býti mají. II. A kdožby pod svěřením aneb jakýmkoli fortelem čí statek k sobě přijal, ježtoby jej králi Jeho Milosti propadl aneb propadnauti měl pro kteraužkoli vinu: že má k němu hledíno býti jako k tomu, kterýž jest v tu pokutu, jako o moc, upadl. Kdožby čí statek pod svěřením neb jakým fortelem k sobě přijal, ještoby jej králi J. M. propadl, nebo propadnauti měl: ztrestán má býti jako ten, kdo se moci dopustil. N. V. Než kdožby někomu řekl: „Měj na mne péči, když se s tebau shledám, bíti tě budu“: tehdy ten, komužby tak mluveno bylo, má k němu dva člověky dobrá zachovalá z kteréhokoli stavu poslati a na něm se toho dotázati: „Zná-li se k tomu, žeby mu odpověděl.“ Sezná-li se, že odpovídá, má se k němu jako k od- povědníku zachovati. Pakliby řekl, že „jsem to z hněvu mluvil“ nemá proto naň žádné péče míti. Pakliby přes tu řeč skutek učinil, již jest moc učinil. Kdoby komu řekl: „Měj na mne péči, když se s tebau shledám, budu tě bíti“: tehdy ten má k němu dvě osoby poslati z kteréhokoli stavu a jeho se zeptati: „Zná-li se, že mu odpověděl.“ On sezná-li se, že odpovídá, má se k němu jako k odpovědníku zachovati. Pakliby řekl, že to z hněvu mluvil, nemá naň péče míti. Pakliby on skutek přes tu řeč učinil, již jest moc učinil. N. VI. Kdoby koho z moci obeslal a ji na něho neprovedl: ten dvě neděle aby u vězení seděl a pauštín nebyl, lečby obeslaný jej z té pokuty propustil. Však obeslaného povinen bude od-
Strana 316
316 O pokutách a trestáních. prositi, jakž právo o nářku cti vyměřuje, a k tomu padesáte kop grošův Českých i s škodami, kteréžby obeslaný pro to vzal, a cožby jich tak provedl, povinen bude tomu, kdož práv proti němu ostál, dáti a zaplatiti; a to od průvodu konečně ve dvau nedělích pořád zběhlých. Kdo z moci obešle a jí neprovede, má dvě neděle u vězení seděti, obeslaného, jakž právo o nářku vyměřuje, odprositi, k tomu padesáte kop grošův Českých dáti, a nad to škody zaplatiti. N. VII. Práva v ošklivosti mají všeckny násilníky a ty, kteříž mimo řád a právo moc a svau vůli nad jinými provozují. A protož žádný sám sobě práva mocí nedopomáhej. Ani věřitel nad svým dlužníkem moci neprovozuj; než každý dlužníkem svým se ujistiti aneb jej ku právu dáti může. Pakliby kdo sám o své ujmě, a ne prostředkem práva, dluhu aneb jaké jiné spravedl- nosti rukau a mocí svau na jiném sobě dobýval a dlužníku svému mocí z rukau statek vydíral, a to naň provedeno bylo: ten a takový o svau spravedlnost přijde a pokutau vedle spra- vedlivého uvážení a zaslaužení svého ztrestán bude. Jakož o tom G. IV. také položeno jest. Jestli žeby kdo sám o své ujmě dluhu neb jiné spravedlnosti rukau a mocí svau na jiném sobě dobýval, a dlužníku svému mocí z rukau statek vydíral, a to provedeno bylo: ten takový o svau spravedlnost přijde a po- kutau vedle zaslaužení ztrestán bude. N. VIII. Jestli žeby křik zšel, anebo dáno bylo věděti, žeby vpádem nepřátelé, do země vskočíce, laupežem, ohněm aneb jakžkolivěk škody činili, někoho zranili, zabili aneb jali: tehdy všickni takové nepřátely honiti máme. Pakliby kdo nehonil, nýbrž takové skůdce fedroval, a to naň provedeno bylo: tehdy ten a takový aby na hrdle trestán byl. Zhaubcův a škůdcův zemských, slyše pokřik, kdoby honiti nechtěl, nýbrž je fedroval: ten buď na hrdle trestán. N. IX. Také kdožby lidi rozpakoval a honiti nepřátel zbraňoval, pohrůžky pro honění lidem sedlským i jiným čině, a veystrahy nepřátelům dával: ten každý, jakožto zhaubce zemský a nepřátel království tohoto fedrovník, hrdlo ztratiti má.
316 O pokutách a trestáních. prositi, jakž právo o nářku cti vyměřuje, a k tomu padesáte kop grošův Českých i s škodami, kteréžby obeslaný pro to vzal, a cožby jich tak provedl, povinen bude tomu, kdož práv proti němu ostál, dáti a zaplatiti; a to od průvodu konečně ve dvau nedělích pořád zběhlých. Kdo z moci obešle a jí neprovede, má dvě neděle u vězení seděti, obeslaného, jakž právo o nářku vyměřuje, odprositi, k tomu padesáte kop grošův Českých dáti, a nad to škody zaplatiti. N. VII. Práva v ošklivosti mají všeckny násilníky a ty, kteříž mimo řád a právo moc a svau vůli nad jinými provozují. A protož žádný sám sobě práva mocí nedopomáhej. Ani věřitel nad svým dlužníkem moci neprovozuj; než každý dlužníkem svým se ujistiti aneb jej ku právu dáti může. Pakliby kdo sám o své ujmě, a ne prostředkem práva, dluhu aneb jaké jiné spravedl- nosti rukau a mocí svau na jiném sobě dobýval a dlužníku svému mocí z rukau statek vydíral, a to naň provedeno bylo: ten a takový o svau spravedlnost přijde a pokutau vedle spra- vedlivého uvážení a zaslaužení svého ztrestán bude. Jakož o tom G. IV. také položeno jest. Jestli žeby kdo sám o své ujmě dluhu neb jiné spravedlnosti rukau a mocí svau na jiném sobě dobýval, a dlužníku svému mocí z rukau statek vydíral, a to provedeno bylo: ten takový o svau spravedlnost přijde a po- kutau vedle zaslaužení ztrestán bude. N. VIII. Jestli žeby křik zšel, anebo dáno bylo věděti, žeby vpádem nepřátelé, do země vskočíce, laupežem, ohněm aneb jakžkolivěk škody činili, někoho zranili, zabili aneb jali: tehdy všickni takové nepřátely honiti máme. Pakliby kdo nehonil, nýbrž takové skůdce fedroval, a to naň provedeno bylo: tehdy ten a takový aby na hrdle trestán byl. Zhaubcův a škůdcův zemských, slyše pokřik, kdoby honiti nechtěl, nýbrž je fedroval: ten buď na hrdle trestán. N. IX. Také kdožby lidi rozpakoval a honiti nepřátel zbraňoval, pohrůžky pro honění lidem sedlským i jiným čině, a veystrahy nepřátelům dával: ten každý, jakožto zhaubce zemský a nepřátel království tohoto fedrovník, hrdlo ztratiti má.
Strana 317
N. VII—XI. 317 Kdožby lidi rozpakoval, nepřátel honiti nedal, pohrůžky pro honění činil, nepřátelům výstrahy dával: hrdlo ztratiti má. N. X. A jakž zhaubce zemské, tak i zločince i zloděje, kdyžby k šturmu udeřeno bylo a pokřik zšel, aneb žeby věděti dáno bylo, všickni honiti máme. A kdožby koli takového zločince aneb zloděje kdekoli a na kterémkoli místě jal: nemá to jeho cti a dobré pověsti ke škodě ani k ujmě žádnému býti. Nýbrž kdožby koho v tom dotýkal, přičítajíc mu to, jakoby tím nětco nepo- ctivého učinil, a naň to usvědčeno bylo: ten a takový to, což jest koho v čem dotýkal, aby jemu napravil, tak že, cožkolivěk mluvil, že jest v hrdlo lhal, a dvě neděle u vězení bez milosti seděl a padesáte kop grošův Českých tomu, kohožby dotýkal, aby dal i s škodami na to vzešlými, cožby jich spravedlivě provedeno býti mohlo. Zločince a zloděje, kdyby k šturmu udeřeno aneb věděti dáno bylo, všickni honiti máme. A kdožby koli takového zločince jal, to jemu k ujmě poctivosti býti nemá. Nýbrž kdoby koho v tom dotýkal, aby mu to na- pravil, tak že, což jest kolivěk mluvil, že jest v hrdlo lhal, u vězení dvě neděle seděl, k tomu pokuty dal padesáte kop grošův Českých, a škody vynahradil. DE INVASIONE ÆDIUM seu vi privata. O kvaltu, veyboji a autoku. N. XI. Práva pokládají, že všelikteraká moc, násilí a bezpraví úhlavní nepřítel jest spravedlivosti. A protož, kdožbykoli na dům aneb jiné obydlí druhého zbrojně s ručnicí, s kuší, s mečem aneb s jakaužkoli jinau zbraní, k aurazu lidskému se vztahu- jící, útok z všetečnosti a z nějaké své drzosti učinil, dvéře na někoho mocí vyrazil, a v tom takovém svém nepořádném předsevzetí vůli nad hospodářem téhož domu aneb čeládkau jeho provedl; na něho zavřeného mocí se dobýval; aneb, vskoče nenadále s braní do domu, hospodáře a čeládku jeho rval, bil,
N. VII—XI. 317 Kdožby lidi rozpakoval, nepřátel honiti nedal, pohrůžky pro honění činil, nepřátelům výstrahy dával: hrdlo ztratiti má. N. X. A jakž zhaubce zemské, tak i zločince i zloděje, kdyžby k šturmu udeřeno bylo a pokřik zšel, aneb žeby věděti dáno bylo, všickni honiti máme. A kdožby koli takového zločince aneb zloděje kdekoli a na kterémkoli místě jal: nemá to jeho cti a dobré pověsti ke škodě ani k ujmě žádnému býti. Nýbrž kdožby koho v tom dotýkal, přičítajíc mu to, jakoby tím nětco nepo- ctivého učinil, a naň to usvědčeno bylo: ten a takový to, což jest koho v čem dotýkal, aby jemu napravil, tak že, cožkolivěk mluvil, že jest v hrdlo lhal, a dvě neděle u vězení bez milosti seděl a padesáte kop grošův Českých tomu, kohožby dotýkal, aby dal i s škodami na to vzešlými, cožby jich spravedlivě provedeno býti mohlo. Zločince a zloděje, kdyby k šturmu udeřeno aneb věděti dáno bylo, všickni honiti máme. A kdožby koli takového zločince jal, to jemu k ujmě poctivosti býti nemá. Nýbrž kdoby koho v tom dotýkal, aby mu to na- pravil, tak že, což jest kolivěk mluvil, že jest v hrdlo lhal, u vězení dvě neděle seděl, k tomu pokuty dal padesáte kop grošův Českých, a škody vynahradil. DE INVASIONE ÆDIUM seu vi privata. O kvaltu, veyboji a autoku. N. XI. Práva pokládají, že všelikteraká moc, násilí a bezpraví úhlavní nepřítel jest spravedlivosti. A protož, kdožbykoli na dům aneb jiné obydlí druhého zbrojně s ručnicí, s kuší, s mečem aneb s jakaužkoli jinau zbraní, k aurazu lidskému se vztahu- jící, útok z všetečnosti a z nějaké své drzosti učinil, dvéře na někoho mocí vyrazil, a v tom takovém svém nepořádném předsevzetí vůli nad hospodářem téhož domu aneb čeládkau jeho provedl; na něho zavřeného mocí se dobýval; aneb, vskoče nenadále s braní do domu, hospodáře a čeládku jeho rval, bil,
Strana 318
318 O kvaltu, vejboji a aútoku. poličkoval, sekal, mordoval a svau vůli jak pakkoli provozoval; a toby naň prokázáno bylo: ten a takový, by pak od takového jeho bití aneb zranění žádný neumřel, pokutau hrdla ztracení i s pomocníky svými, kteřížby mu takové nešlechetnosti ná- pomocni byli, ztrestán buď; proto, že pomocníci s činiteli jedno- stejnau pokutau trestáni býti mají. Kdožby s zbraní na dům autok učinil, dvéře vyrazil, na někoho za- vřeného mocí se dobýval, hospodáře neb čeládku jeho zbil, a vůli svau nad nimi provedl: ten a takový, by pak žádný od jeho zbití neumřel, na hrdle má i s pomocníky svými ztrestán býti; proto, že pomocníci s činiteli jednostejnau pokutau trestáni býti mají. N. XII. I ten, kterýžby se za utíkajícími s braní sháněl, a utíka- jící žeby do nětčího domu aneb svého vběhl a dvéře po sobě zavřel, a on na něho by se dobýval aneb braní svau do dveří aneb pod dvéře, i sic jinák, skrze díry bodl; a toby naň prokázáno bylo: za autočníka jmín a držán bude a o hlavu přijíti má. I ten, kterýby se za utíkajícím s zbraní sháněl, a utíkající do domu kterého koliv vběh a dvéře po sobě zavřel, on pak braní svau do dveří neb pod dvéře bodl: za autočníka jmín bude a o hlavu přijíti má. II. Než jestli žeby v tom shánění aneb, uhoně jej v domu nezavřeném, zranil, aneb bez dobývání na něho do domu a bodení braní na dvéře, maje k tomu tak příčinu hodnou, ku příkladu, jsa prvé od něho zsekán a zraněn, jeho by zabil aneb zranil: za autočníka položen nebude. Než jestli žeby, uhoně jej, v domu nezavřeném zranil, aneb bez do- bývání na něho do domu a bodení braně na dvéře, maje k tomu příčinu hodnau, jeho by zabil nebo zranil: za autočnika položen nebude. N. XIII. Žena, obávající se bití muže svého, jestli žeby do domu otce svého aneb přátel svých utekla; a muž, za ní přijda, chtěl by ji odtud vyzdvihnauti; a muži v tom by se překážka dála, tak žeby někdo proto od něho v tom domu bit aneb zraněn byl: tehdy, poněvadžby muž ten ne úmyslem zlým, ani příčinau vyko- nání kvaltu, veyboje aneb autoku, do takového domu v prchli- vosti vešel, ale toliko za příčinau pojetí a odvedení zase s sebau manželky své, za autočníka položen býti nemá. Než bitím,
318 O kvaltu, vejboji a aútoku. poličkoval, sekal, mordoval a svau vůli jak pakkoli provozoval; a toby naň prokázáno bylo: ten a takový, by pak od takového jeho bití aneb zranění žádný neumřel, pokutau hrdla ztracení i s pomocníky svými, kteřížby mu takové nešlechetnosti ná- pomocni byli, ztrestán buď; proto, že pomocníci s činiteli jedno- stejnau pokutau trestáni býti mají. Kdožby s zbraní na dům autok učinil, dvéře vyrazil, na někoho za- vřeného mocí se dobýval, hospodáře neb čeládku jeho zbil, a vůli svau nad nimi provedl: ten a takový, by pak žádný od jeho zbití neumřel, na hrdle má i s pomocníky svými ztrestán býti; proto, že pomocníci s činiteli jednostejnau pokutau trestáni býti mají. N. XII. I ten, kterýžby se za utíkajícími s braní sháněl, a utíka- jící žeby do nětčího domu aneb svého vběhl a dvéře po sobě zavřel, a on na něho by se dobýval aneb braní svau do dveří aneb pod dvéře, i sic jinák, skrze díry bodl; a toby naň prokázáno bylo: za autočníka jmín a držán bude a o hlavu přijíti má. I ten, kterýby se za utíkajícím s zbraní sháněl, a utíkající do domu kterého koliv vběh a dvéře po sobě zavřel, on pak braní svau do dveří neb pod dvéře bodl: za autočníka jmín bude a o hlavu přijíti má. II. Než jestli žeby v tom shánění aneb, uhoně jej v domu nezavřeném, zranil, aneb bez dobývání na něho do domu a bodení braní na dvéře, maje k tomu tak příčinu hodnou, ku příkladu, jsa prvé od něho zsekán a zraněn, jeho by zabil aneb zranil: za autočníka položen nebude. Než jestli žeby, uhoně jej, v domu nezavřeném zranil, aneb bez do- bývání na něho do domu a bodení braně na dvéře, maje k tomu příčinu hodnau, jeho by zabil nebo zranil: za autočnika položen nebude. N. XIII. Žena, obávající se bití muže svého, jestli žeby do domu otce svého aneb přátel svých utekla; a muž, za ní přijda, chtěl by ji odtud vyzdvihnauti; a muži v tom by se překážka dála, tak žeby někdo proto od něho v tom domu bit aneb zraněn byl: tehdy, poněvadžby muž ten ne úmyslem zlým, ani příčinau vyko- nání kvaltu, veyboje aneb autoku, do takového domu v prchli- vosti vešel, ale toliko za příčinau pojetí a odvedení zase s sebau manželky své, za autočníka položen býti nemá. Než bitím,
Strana 319
N. XII—XV. 319 zraněním aneb jiným skutkem, kterýžby nad někým vykonal, vedle práva vinen bude a z toho každému práv býti musí. Muž, chtěje manželků svau z domu otce jejího neb přátel, do které- hožby utekla, vyzdvihnauti, v tom by někoho zranil: za autočníka držán býti nemá. Než skutkem, kterýžby vykonal, vinen bude. N. XIV. I. A též se rozuměti má i o rodičích, kdyžby své děti, po- ručníci své sirotky, hospodáři svau čeládku z obydlí cizích vy- zdvihovati a k sobě je přijímati chtěli. Cožby se tu při takovém vyzdvihování od nich přihodilo, to ne za autok a kvalt držáno ani počteno býti má. Ale veystupek ten jedenkaždý, kterýžby se při tom zběhil, má v jistau při právě formu aneb žalobu potom uveden byti. Jako. Jestli by při tom kdo od toho muže, od rodiče, od poručníka, od hospodáře nařčen, zhanín, zraněn, ubit, upoličkován a urván byl: tehdy z nářku, z hanění, z ubití, z po- ličkování, z urvání jednohokaždého toho viniti může, a dotkne-li se víc, než jednoho veystupku, opatření i pokuty od práva z jed- nohokaždého aneb pro jedenkaždý žádati. Též se rozuměti má o rodičích, kdyžby své děti, poručníci své sirotky, hospodáři svau čeládku, z obydlí cizích vyzdvihovati chtěli. Co by se tak od nich přitrefilo, nemá za autok a kvalt přičteno býti. Než bude-li více při tom veystupkův, než jeden: má se z každého zvláště viniti, z hanění, z bití etc. II. Zavinění a veystupek, kterýž v sobě rozličná a roz- dílná ublížení nese, ne jednau, ale rozličnau i také rozdílnými pokutami ztrestán býti má. Nebo na dvojnásobní zavinění není za dostatek jedinké toliko ztrestání. Kolikero jest zavinění, tolika pokutama má ztrestáno býti. Nebo na dvojnásobná zavinění není za dostatek jedinké toliko trestání. N. XV. Ta pak vina a veystupek autoku na dům velmi těžce se při právě váží. A dům tuto rozuměti se má, buďto žeby kdo v svém vlastním domu bydlel, nebo-li v nájemném, aneb žeby jemu někdo bytu darmo v svém domu a v jakémžkoli jiném obydlí přál. Dům, kde se autoku dotýká, rozuměti se má obydlí buď hospodáře v domu vlastním, nebo nájemníka.
N. XII—XV. 319 zraněním aneb jiným skutkem, kterýžby nad někým vykonal, vedle práva vinen bude a z toho každému práv býti musí. Muž, chtěje manželků svau z domu otce jejího neb přátel, do které- hožby utekla, vyzdvihnauti, v tom by někoho zranil: za autočníka držán býti nemá. Než skutkem, kterýžby vykonal, vinen bude. N. XIV. I. A též se rozuměti má i o rodičích, kdyžby své děti, po- ručníci své sirotky, hospodáři svau čeládku z obydlí cizích vy- zdvihovati a k sobě je přijímati chtěli. Cožby se tu při takovém vyzdvihování od nich přihodilo, to ne za autok a kvalt držáno ani počteno býti má. Ale veystupek ten jedenkaždý, kterýžby se při tom zběhil, má v jistau při právě formu aneb žalobu potom uveden byti. Jako. Jestli by při tom kdo od toho muže, od rodiče, od poručníka, od hospodáře nařčen, zhanín, zraněn, ubit, upoličkován a urván byl: tehdy z nářku, z hanění, z ubití, z po- ličkování, z urvání jednohokaždého toho viniti může, a dotkne-li se víc, než jednoho veystupku, opatření i pokuty od práva z jed- nohokaždého aneb pro jedenkaždý žádati. Též se rozuměti má o rodičích, kdyžby své děti, poručníci své sirotky, hospodáři svau čeládku, z obydlí cizích vyzdvihovati chtěli. Co by se tak od nich přitrefilo, nemá za autok a kvalt přičteno býti. Než bude-li více při tom veystupkův, než jeden: má se z každého zvláště viniti, z hanění, z bití etc. II. Zavinění a veystupek, kterýž v sobě rozličná a roz- dílná ublížení nese, ne jednau, ale rozličnau i také rozdílnými pokutami ztrestán býti má. Nebo na dvojnásobní zavinění není za dostatek jedinké toliko ztrestání. Kolikero jest zavinění, tolika pokutama má ztrestáno býti. Nebo na dvojnásobná zavinění není za dostatek jedinké toliko trestání. N. XV. Ta pak vina a veystupek autoku na dům velmi těžce se při právě váží. A dům tuto rozuměti se má, buďto žeby kdo v svém vlastním domu bydlel, nebo-li v nájemném, aneb žeby jemu někdo bytu darmo v svém domu a v jakémžkoli jiném obydlí přál. Dům, kde se autoku dotýká, rozuměti se má obydlí buď hospodáře v domu vlastním, nebo nájemníka.
Strana 320
320 O veytržnosti. N. XVI. Při všelijakém násilném a bezprávném skutku, kterýž se násilím lidem děje, každému náleží se hájiti a svému násilí brániti. A protož autočník bude-li v svém nenáležitém předse- vzetí od toho, nad nímž svau vůli sobě provesti chtěl, zabit: právo před pokutau vraždy takového osvobodí. Nebo práva toho jednomukaždému propůjčují, aby moci mocí svau, násilímu násilím svým odpírati mohl. Práva toho každému propůjčují, aby moci mocí svau a násilímu ná- silím svým odpírati mohl. Protož autočník, bude-li zabit, sám sebau vinen bude. N. XVII. Žádný rychtáři a právu mocí odpírati, ani na právo mocí sáhati nemá. Kdožby se toho dopustil, a to by naň usvědčeno bylo, za odbojníka práva usauzen bude. Kteréhožto pokuta jest hrdla ztracení. Žádný rychtáři a právu mocí odpírati, ani na právo mocí sáhati nemá. Kdožby se toho dopustil, za odbojníka právu usauzen bude. Kteréhož pokuta hrdla ztracení. Tito artikulové za veytržnost se pokládají, kteráž slauti může vis privata. N. XVIII. Kdožby na čí grunty přišel, aneb přijel, aneb na místě svém vyslal, a na těch gruntech jakau škodu učinil na čemžkoli, ješto by těch gruntův v držení, v užívání, ani pánem jich nebyl. Kdo na cizí grunty přišel, přijel, neb na místě svém vyslal, a na nich škodu učinil na čemžkoli, ještoby těch gruntův v držení, v užívání, ani pánem nebyl. N. XIX. Kdožby s pomocníky svými, aneb sám svau osobau, zau- myslně kdežkoli na koho braně své dobyl, aneb tauž braní naň vyhodil, chtě jemu uškoditi, aneb žeby jeden druhého bil, by pak neokrvavil, aneb suchými ranami jeden druhého ubil, ne- maje k tomu hodné příčiny. (Do slova.)
320 O veytržnosti. N. XVI. Při všelijakém násilném a bezprávném skutku, kterýž se násilím lidem děje, každému náleží se hájiti a svému násilí brániti. A protož autočník bude-li v svém nenáležitém předse- vzetí od toho, nad nímž svau vůli sobě provesti chtěl, zabit: právo před pokutau vraždy takového osvobodí. Nebo práva toho jednomukaždému propůjčují, aby moci mocí svau, násilímu násilím svým odpírati mohl. Práva toho každému propůjčují, aby moci mocí svau a násilímu ná- silím svým odpírati mohl. Protož autočník, bude-li zabit, sám sebau vinen bude. N. XVII. Žádný rychtáři a právu mocí odpírati, ani na právo mocí sáhati nemá. Kdožby se toho dopustil, a to by naň usvědčeno bylo, za odbojníka práva usauzen bude. Kteréhožto pokuta jest hrdla ztracení. Žádný rychtáři a právu mocí odpírati, ani na právo mocí sáhati nemá. Kdožby se toho dopustil, za odbojníka právu usauzen bude. Kteréhož pokuta hrdla ztracení. Tito artikulové za veytržnost se pokládají, kteráž slauti může vis privata. N. XVIII. Kdožby na čí grunty přišel, aneb přijel, aneb na místě svém vyslal, a na těch gruntech jakau škodu učinil na čemžkoli, ješto by těch gruntův v držení, v užívání, ani pánem jich nebyl. Kdo na cizí grunty přišel, přijel, neb na místě svém vyslal, a na nich škodu učinil na čemžkoli, ještoby těch gruntův v držení, v užívání, ani pánem nebyl. N. XIX. Kdožby s pomocníky svými, aneb sám svau osobau, zau- myslně kdežkoli na koho braně své dobyl, aneb tauž braní naň vyhodil, chtě jemu uškoditi, aneb žeby jeden druhého bil, by pak neokrvavil, aneb suchými ranami jeden druhého ubil, ne- maje k tomu hodné příčiny. (Do slova.)
Strana 321
N. XVI—XXV. 321 N. XX. Kdožby koho zranil aneb zsekal, aneb za ním se s dobytau braní sháněl, bez příčiny hodné. (Do slova.) N. XXI. Kdožby koho zaumyslně s koně strhl aneb srazil. (Do slova.) N. XXII. Kdožby kterého posla, ježto by v poselství k komuž pak koli šel, zbil, listy mu odjal aneb je otevřel, bez hodné a slušné příčiny. (Do slova.) N. XXIII. I. Kdožby pod obesláním aneb zašlau pří na koho půtku učinil, jej bil aneb bíti chtěl. (Do slova.) II. Z kteréžto veytržnosti může každý skrze vznešení na právo pro takové ublížení žalovati aneb viniti před tím právem, před nímžby pře zašla. To pak právo bude povinno, předkem a nejprvé takovau věc jemu k nápravě přivesti. A nicméně potom na při hlavní rozsudek spravedlivý učiniti. Z kteréžto výtržnosti může každý skrze vznešení žalovati. A právo povinno jest, předkem jemu takovau věc k nápravě přivesti, a potom roz- sudek na hlavní při učiniti. N. XXIV. Kdožby se komu v řeky, v potoky, dědiny, lauky, lesy své- volně bez vědomí toho, číž jsau, uvázal aneb gruntův jeho mu užívati nedal a v ně se vkládal; kromě artikulův o moci jinde vyměřených. Kdožby se komu v řeky, potoky, dědiny, lauky, lesy svévolně, bez vědomí toho, číž jsau, uvázal, aneb gruntův mu jeho užívati nedal a v ně se vkládal; krom artikulův o moci. N. XXV. I. Kdožby koli veytržnosti se dopustil, na toho každého buď rozsudek učiněn podle spravedlivého saudcův uznání a velikosti skutku veytržného. Práva městská. 21
N. XVI—XXV. 321 N. XX. Kdožby koho zranil aneb zsekal, aneb za ním se s dobytau braní sháněl, bez příčiny hodné. (Do slova.) N. XXI. Kdožby koho zaumyslně s koně strhl aneb srazil. (Do slova.) N. XXII. Kdožby kterého posla, ježto by v poselství k komuž pak koli šel, zbil, listy mu odjal aneb je otevřel, bez hodné a slušné příčiny. (Do slova.) N. XXIII. I. Kdožby pod obesláním aneb zašlau pří na koho půtku učinil, jej bil aneb bíti chtěl. (Do slova.) II. Z kteréžto veytržnosti může každý skrze vznešení na právo pro takové ublížení žalovati aneb viniti před tím právem, před nímžby pře zašla. To pak právo bude povinno, předkem a nejprvé takovau věc jemu k nápravě přivesti. A nicméně potom na při hlavní rozsudek spravedlivý učiniti. Z kteréžto výtržnosti může každý skrze vznešení žalovati. A právo povinno jest, předkem jemu takovau věc k nápravě přivesti, a potom roz- sudek na hlavní při učiniti. N. XXIV. Kdožby se komu v řeky, v potoky, dědiny, lauky, lesy své- volně bez vědomí toho, číž jsau, uvázal aneb gruntův jeho mu užívati nedal a v ně se vkládal; kromě artikulův o moci jinde vyměřených. Kdožby se komu v řeky, potoky, dědiny, lauky, lesy svévolně, bez vědomí toho, číž jsau, uvázal, aneb gruntův mu jeho užívati nedal a v ně se vkládal; krom artikulův o moci. N. XXV. I. Kdožby koli veytržnosti se dopustil, na toho každého buď rozsudek učiněn podle spravedlivého saudcův uznání a velikosti skutku veytržného. Práva městská. 21
Strana 322
322 O veytržnosti. Kdožby se koli veytržnosti dopustil, na toho bud rozsudek učiněn podle spravedlivého saudcův uznání. II. Než, jestli žeby původ veytržnosti v při městské podle práva neprovedl: tehdy obeslanému škody, cožby jich pro tu při vzal a je pokázal, zaplatiti a k tomu pět kop grošův Českých pokuty dáti povinen bude. Pakliby té summy neměl, tehdy dvě neděle aby u vězení odseděl. Původ, neprovede-li veytržnosti, obeslanému škody zaplat a k tomu pět kop grošův Českých pokuty dej. Nemáš-li jich, dvě neděle u vězení odsed. N. XXVI. A stala-li by se komu jaká veytržnost aneb pych od čeledi čí aneb služebníka: tehdy ten, komuž se ublížení stalo, pána jich skrze ceduli aneb poselství dotázati se má, s jeho-li vůlí aneb poručení to se stalo. Přiznal-li by se, že s jeho, tehdy ku pánu o to hledíno buď. Pakliby odepřel, tehdy k čeledi jeho bude moci pořádem práva se přikročiti. Veytržnosti dopustí-li se čeledín neb služebník nětčí; a pán, maje k sobě o to poselství ceduli řezanau, přiznal by se, že s jeho vůlí to se stalo: tehdy ku pánu bud o to hledíno. Pakliby odepřel, tehdy k čeledi. N. XXVII. I. Homicidium, vražda aneb mord, kterýž se vykonává mocí a skutkem, aneb trávením, a rozličnými kauzly. Vražda aneb mord vykonává se mocí a skutkem, aneb trávením, a rozličnými kauzly. II. A každý mord dělí se na dvé. To jest, aneb že mord bývá vykonán na tom, kdož nám krví spojen není, a slove homicidium. III. Aneb že někdo z krevních a z blízkých přátel zabíjí svého přítele krevního, jako bratr bratra svého vlastního, a to slove parricidium. Každý mord dělí se na dvé. Neb se zamorduje ten, kdo nám krví spojen není. Neb se zamorduje přítel krevní, jako bratr od bratra. IV. Kteréhožto pokuta taková od starodávna u Římanův byla, že takový vražedlník do pytle se psem, s kohautem, s hadem a s vopicí zašit a do moře aneb do jiné vody uvržen býval.
322 O veytržnosti. Kdožby se koli veytržnosti dopustil, na toho bud rozsudek učiněn podle spravedlivého saudcův uznání. II. Než, jestli žeby původ veytržnosti v při městské podle práva neprovedl: tehdy obeslanému škody, cožby jich pro tu při vzal a je pokázal, zaplatiti a k tomu pět kop grošův Českých pokuty dáti povinen bude. Pakliby té summy neměl, tehdy dvě neděle aby u vězení odseděl. Původ, neprovede-li veytržnosti, obeslanému škody zaplat a k tomu pět kop grošův Českých pokuty dej. Nemáš-li jich, dvě neděle u vězení odsed. N. XXVI. A stala-li by se komu jaká veytržnost aneb pych od čeledi čí aneb služebníka: tehdy ten, komuž se ublížení stalo, pána jich skrze ceduli aneb poselství dotázati se má, s jeho-li vůlí aneb poručení to se stalo. Přiznal-li by se, že s jeho, tehdy ku pánu o to hledíno buď. Pakliby odepřel, tehdy k čeledi jeho bude moci pořádem práva se přikročiti. Veytržnosti dopustí-li se čeledín neb služebník nětčí; a pán, maje k sobě o to poselství ceduli řezanau, přiznal by se, že s jeho vůlí to se stalo: tehdy ku pánu bud o to hledíno. Pakliby odepřel, tehdy k čeledi. N. XXVII. I. Homicidium, vražda aneb mord, kterýž se vykonává mocí a skutkem, aneb trávením, a rozličnými kauzly. Vražda aneb mord vykonává se mocí a skutkem, aneb trávením, a rozličnými kauzly. II. A každý mord dělí se na dvé. To jest, aneb že mord bývá vykonán na tom, kdož nám krví spojen není, a slove homicidium. III. Aneb že někdo z krevních a z blízkých přátel zabíjí svého přítele krevního, jako bratr bratra svého vlastního, a to slove parricidium. Každý mord dělí se na dvé. Neb se zamorduje ten, kdo nám krví spojen není. Neb se zamorduje přítel krevní, jako bratr od bratra. IV. Kteréhožto pokuta taková od starodávna u Římanův byla, že takový vražedlník do pytle se psem, s kohautem, s hadem a s vopicí zašit a do moře aneb do jiné vody uvržen býval.
Strana 323
N. XXVI—XXIX. 323 My, šetříce obyčeje a pořádku království Českého, při vraždách a mordích takto se podle práva chovati budeme. A pokuta u Římanův na takové těžká byla, že takový vražedlník do pytle se psem, s kohautem, s hadem a s vopicí zašitý do vody uvržen býval. N. XXVIII. I. Vražda nic jiného není, než když člověk člověka v půtce aneb v svádě zabí. Vražda jest, když jeden druhého v půtce aneb v svádě z hněvu zabí. II. Jest pak nemalý rozdíl v jazyku našem Českém mezi vražedlníkem a mordéřem. Neb mordéř vlastně slove a jest ten, kterýž, když druhého zabí, to, což při něm najde, od něho pobéře. A skutek ten má k sobě obyčejně připojenau laupež. Avšak ten, kterýž, nezabijíc člověka, statek druhému pobeře, z šatův ho svleče, oblaupí, laupežník toliko slove. Mordýř, když zabije koho, co při něm najde, od něho pobeře. Lau- pežník pak, nezabijíc člověka, šaty s něho beře a ho laupí. III. Ale vražedlník vlastně slove ten, kterýž v půtce neboližto z hněvu, v sváru dle pomsty druhého zabíjí. IV. Také mordéř slove i ten, kterýž na zemi, na lavici, na posteli ležícího, za stolem sedícího aneb spícího, v lázni se myjícího, krom půtky, zabijí. Také mordýř jest, kterýž na zemi, posteli, lavici ležícího, za stolem sedícího aneb spícího, v lázni se myjícího, krom půtky, zabíjí. V. Též, když hospodář podruha aneb hostě, a zase po- druh aneb host hospodáře, proto, aby mu statek pobral, udáví, urdausí aneb jakkoli jinák o hrdlo připraví, mordéř slove. Též, když hospodář podruha anebo hostě, a zase podruh anebo host hospodáře, aby mu statek pobral, udáví, urdausí, aneb jakkoli jinák o hrdlo připraví, mordéř slove. N. XXIX. Item, za mordéře počten býti má, kterýžby koho z ručnice bez příčiny hodné postřelil, aneb, prostřeliti chtěje, z ručnice k němu, nalože kohautek na práchovnu, spustil a zapálil, by pak toho, k komuž tak směřil, nezabil. Neb v nešlechetnostech všelijakých netoliko skutkové, od jedněch nad druhými vykonaní, 21*
N. XXVI—XXIX. 323 My, šetříce obyčeje a pořádku království Českého, při vraždách a mordích takto se podle práva chovati budeme. A pokuta u Římanův na takové těžká byla, že takový vražedlník do pytle se psem, s kohautem, s hadem a s vopicí zašitý do vody uvržen býval. N. XXVIII. I. Vražda nic jiného není, než když člověk člověka v půtce aneb v svádě zabí. Vražda jest, když jeden druhého v půtce aneb v svádě z hněvu zabí. II. Jest pak nemalý rozdíl v jazyku našem Českém mezi vražedlníkem a mordéřem. Neb mordéř vlastně slove a jest ten, kterýž, když druhého zabí, to, což při něm najde, od něho pobéře. A skutek ten má k sobě obyčejně připojenau laupež. Avšak ten, kterýž, nezabijíc člověka, statek druhému pobeře, z šatův ho svleče, oblaupí, laupežník toliko slove. Mordýř, když zabije koho, co při něm najde, od něho pobeře. Lau- pežník pak, nezabijíc člověka, šaty s něho beře a ho laupí. III. Ale vražedlník vlastně slove ten, kterýž v půtce neboližto z hněvu, v sváru dle pomsty druhého zabíjí. IV. Také mordéř slove i ten, kterýž na zemi, na lavici, na posteli ležícího, za stolem sedícího aneb spícího, v lázni se myjícího, krom půtky, zabijí. Také mordýř jest, kterýž na zemi, posteli, lavici ležícího, za stolem sedícího aneb spícího, v lázni se myjícího, krom půtky, zabíjí. V. Též, když hospodář podruha aneb hostě, a zase po- druh aneb host hospodáře, proto, aby mu statek pobral, udáví, urdausí aneb jakkoli jinák o hrdlo připraví, mordéř slove. Též, když hospodář podruha anebo hostě, a zase podruh anebo host hospodáře, aby mu statek pobral, udáví, urdausí, aneb jakkoli jinák o hrdlo připraví, mordéř slove. N. XXIX. Item, za mordéře počten býti má, kterýžby koho z ručnice bez příčiny hodné postřelil, aneb, prostřeliti chtěje, z ručnice k němu, nalože kohautek na práchovnu, spustil a zapálil, by pak toho, k komuž tak směřil, nezabil. Neb v nešlechetnostech všelijakých netoliko skutkové, od jedněch nad druhými vykonaní, 21*
Strana 324
324 O veytržnosti. ale také zlí aumyslové, by k vykonání ještě nepřišli aneb pro překážky přijíti nemohli, právy se trescí. Za mordéře počten býti má, kterýžby koho z ručnice bez příčiny hodné postřelil, aneb postřeliti chtěje, z ručnice k němu, přilože kohautek na práchovnu, spustil a zapálil, by pak toho, k komuž tak směřil, nezabil. Neb v nešlechetnostech netoliko skutkové vykonaní, ale zlý úmysl, by pak k vykonání nepřišel, právy se trestce. N. XXX. I. Též také, kdožbykoli, auklady aneb zálohy někomu stroje, na něj očekávaje, číhaje, z aumysla jej zabil aneb zabiti chtěl, by pak pro některé překážky i nezabil, za mordéře počten bude a pokutu mordéře ponese. Též také, kdožby, auklady někomu stroje, na něj číhaje, z aumysla jej zabil aneb zabiti chtěl, by pak nezabil, pokutu mordéře ponese. II. Kterážto taková jest, že mordéř takový aukladný má předkem k koni přivázán, potom po ulicech smýkán býti. Kdyžby pak na rozhrání přivlečen byl, od popravci mají mu kolem hnátové zpřeráženi býti; on pak, jsa roztažen aneb vpleten do kola, má k hrůzi a k přestrašení jiných mordéřův s týmž kolem vyzdvižen býti. Mordýř aukladný má předkem k koni přivázán, potom po ulicech smýkán býti a potom do kola vpleten. N. XXXI. I. Kdožby druhého z aumysla zabil, mečem ztrestán buď, jakéhožby pohlaví ten a povolání byl. Kdožby druhého z aumysla zabil, mečem ztrestán buď. II. Krom toliko těch, kteřížby let dospělých aneb rozumu zdravého neměli. Však člověk, let dospělých nedojda, jestli žeby koho z aumysla zabil aneb jaké jiné nešlechetnosti se dopustil: tehdy vedle zásluhy své a velikosti skutku, kteréhož se dočinil, též také vedle spravedlivého přísežných uvážení pokutau spra- vedlivau ztrestán bud. Infans enim et furiosus, si hominem occi- derit, legis Corneliae non tenetur. Cum alterum innocentia consilii tuetur, alterum fati infelicitas excusat. Furiosus enim ipso furore satis punitur. Kromě toliko těch, kteříby let dospělých aneb rozumu zdravého neměli.
324 O veytržnosti. ale také zlí aumyslové, by k vykonání ještě nepřišli aneb pro překážky přijíti nemohli, právy se trescí. Za mordéře počten býti má, kterýžby koho z ručnice bez příčiny hodné postřelil, aneb postřeliti chtěje, z ručnice k němu, přilože kohautek na práchovnu, spustil a zapálil, by pak toho, k komuž tak směřil, nezabil. Neb v nešlechetnostech netoliko skutkové vykonaní, ale zlý úmysl, by pak k vykonání nepřišel, právy se trestce. N. XXX. I. Též také, kdožbykoli, auklady aneb zálohy někomu stroje, na něj očekávaje, číhaje, z aumysla jej zabil aneb zabiti chtěl, by pak pro některé překážky i nezabil, za mordéře počten bude a pokutu mordéře ponese. Též také, kdožby, auklady někomu stroje, na něj číhaje, z aumysla jej zabil aneb zabiti chtěl, by pak nezabil, pokutu mordéře ponese. II. Kterážto taková jest, že mordéř takový aukladný má předkem k koni přivázán, potom po ulicech smýkán býti. Kdyžby pak na rozhrání přivlečen byl, od popravci mají mu kolem hnátové zpřeráženi býti; on pak, jsa roztažen aneb vpleten do kola, má k hrůzi a k přestrašení jiných mordéřův s týmž kolem vyzdvižen býti. Mordýř aukladný má předkem k koni přivázán, potom po ulicech smýkán býti a potom do kola vpleten. N. XXXI. I. Kdožby druhého z aumysla zabil, mečem ztrestán buď, jakéhožby pohlaví ten a povolání byl. Kdožby druhého z aumysla zabil, mečem ztrestán buď. II. Krom toliko těch, kteřížby let dospělých aneb rozumu zdravého neměli. Však člověk, let dospělých nedojda, jestli žeby koho z aumysla zabil aneb jaké jiné nešlechetnosti se dopustil: tehdy vedle zásluhy své a velikosti skutku, kteréhož se dočinil, též také vedle spravedlivého přísežných uvážení pokutau spra- vedlivau ztrestán bud. Infans enim et furiosus, si hominem occi- derit, legis Corneliae non tenetur. Cum alterum innocentia consilii tuetur, alterum fati infelicitas excusat. Furiosus enim ipso furore satis punitur. Kromě toliko těch, kteříby let dospělých aneb rozumu zdravého neměli.
Strana 325
N. XXX—XXXV. 325 III. A tak vražedlníka pokuta jest mečem ztrestání, mordéře úkladného do kola vpletení, laupežníka pak aneb zloděje oby- čejná provazem, aneb jakžby příčiny hodné v tom uznány a na něho shledány byly. A tak vražedlníka jest pokuta mečem ztrestání, mordéře aukladného do kola vpletení, laupežníka a zloděje provazem obyčejná. N. XXXII. Kdožby na někoho navozoval, velel i rozkazoval, a aby jej zabili, radu dával, o bezhrdlí druhého auplatky činil, a naň by to bylo shledáno: ne pokutau vraždy, ale pokutau mordéřskau podle práva ztrestán buď. Kdoby na někoho navozoval a o bezhrdlí druhého auplatky činil: pokutau mordéřskau ztrestán buď. N. XXXIII. Za vražedlníka také i ten jmín a držán býti má, kdož aumysl měl aneb má zabiti, by pak skutku takového (to jest, zabití) nevykonal, aneb pro překážku nějakau vykonati nemohl; ale toliko žeby toho, kohož měl aumysl zabiti, ochromil, zranil aneb okrvavil. Za vražedlníka držán býti má, kdoby aumysl měl nebo má někoho zabiti, by pak nezabil, než toliko ho vochromil, zranil neb okrvavil. N. XXXIV. Také netoliko ten zabíjí, kterýž skutek nad jiným provo- zuje, ale také ten a ti, kdož a kteříž zabiti velejí, příčiny k vraždě dávají. Nebo v zlých činech a skutcích ne k skutku, ale k vůli hřešících se patří. Ten a ti také zabíjejí, kdož a kteříž zabiti velejí, příčiny k vraždě dávají. Neb v zlých skutcích k vůli hřešících se patří. N. XXXV. I. Za zabitého i ten také držán býti má, kterýžby jakaužkoli braní, dřevem aneb čímžkoli jiným jsa škodně uražen, od tako- vého aurazu z světa sešel. Za zabitého držán býti má, kterýž dřevem aneb čímžkoli jiným uražen, od takového aurazu by umřel. II. Též, kdožby, jsa škrcen, rukama bit, nohama šlapán aneb rdaušen, též za vlasy smeykán a hlavau o zem tlučen byl,
N. XXX—XXXV. 325 III. A tak vražedlníka pokuta jest mečem ztrestání, mordéře úkladného do kola vpletení, laupežníka pak aneb zloděje oby- čejná provazem, aneb jakžby příčiny hodné v tom uznány a na něho shledány byly. A tak vražedlníka jest pokuta mečem ztrestání, mordéře aukladného do kola vpletení, laupežníka a zloděje provazem obyčejná. N. XXXII. Kdožby na někoho navozoval, velel i rozkazoval, a aby jej zabili, radu dával, o bezhrdlí druhého auplatky činil, a naň by to bylo shledáno: ne pokutau vraždy, ale pokutau mordéřskau podle práva ztrestán buď. Kdoby na někoho navozoval a o bezhrdlí druhého auplatky činil: pokutau mordéřskau ztrestán buď. N. XXXIII. Za vražedlníka také i ten jmín a držán býti má, kdož aumysl měl aneb má zabiti, by pak skutku takového (to jest, zabití) nevykonal, aneb pro překážku nějakau vykonati nemohl; ale toliko žeby toho, kohož měl aumysl zabiti, ochromil, zranil aneb okrvavil. Za vražedlníka držán býti má, kdoby aumysl měl nebo má někoho zabiti, by pak nezabil, než toliko ho vochromil, zranil neb okrvavil. N. XXXIV. Také netoliko ten zabíjí, kterýž skutek nad jiným provo- zuje, ale také ten a ti, kdož a kteříž zabiti velejí, příčiny k vraždě dávají. Nebo v zlých činech a skutcích ne k skutku, ale k vůli hřešících se patří. Ten a ti také zabíjejí, kdož a kteříž zabiti velejí, příčiny k vraždě dávají. Neb v zlých skutcích k vůli hřešících se patří. N. XXXV. I. Za zabitého i ten také držán býti má, kterýžby jakaužkoli braní, dřevem aneb čímžkoli jiným jsa škodně uražen, od tako- vého aurazu z světa sešel. Za zabitého držán býti má, kterýž dřevem aneb čímžkoli jiným uražen, od takového aurazu by umřel. II. Též, kdožby, jsa škrcen, rukama bit, nohama šlapán aneb rdaušen, též za vlasy smeykán a hlavau o zem tlučen byl,
Strana 326
326 O vegtržnosti. a tak od takového zbití potom žeby z tohoto světa sjíti musil, se zabíjí. Též, kdožby jsa škrcen, nohama šlapán a jakkoli bit, žeby od toho zbití z světa sešel, se zabijí. III. Také zabíjí ta, kteráž plod z sebe vyhání, aneb týž plod jakýmž pak koli spůsobem v sobě udušuje a mrtví. Též, kteráž do záchodu, do studnice aneb jinám svůj plod mece a hází. Také ta zabíjí, která plod z sebe vyhání, anebo plod v sobě udušuje a mrtví. Též, kderáž svůj plod do studnice neb jinam hází. N. XXXVI. Mordové rozličnými spůsoby aneb prostředkem rozličných příčin se vykonávají, jako trávením, kauzly skrze baby, jenž traňky z jiných plod vyhánějí, jed skupujíce lidem ho dodávají, studnice nakažují, rozličnými kauzly lidi suší, dobytky jich moří. A v jakémžkoli jiném spůsobu od jedněch nad druhými aukladně a lstivě mordové se vykonávají: ti všickni, kdyžby k vyhledání přišli, pokutami podle uvážení účinku jednohokaždého ztrestáni býti mají. Mordové rozličnými spůsoby se vykonávají, trávením, kauzly, traňky, jedy, studnic nakažením, lidí kauzly sušením etc. Ti všickni, kdyby k vy- hledání přišli, pokutami podle uvážení účinku jednohokaždého ztrestáni býti mají. N. XXXVII. Přihází se častokráte, že skutek vraždy zbíhá se mezi osobama toliko dvěma bez přítomnosti lidí; a potom, jsa z vraždy ten obviněn, hájí se, že se musil brániti násilí svému, a nemaje čím své neviny potvrditi, v nebezpečenství zůstává. I kdyžby se koli taková věc přihodila, a jeden druhého by zabil, a pravil, že jest to dle ochrany svého života, a bráně se násilí svému, učiniti musil, ale že jest při tom žádný nebyl, jímžby to provesti mohl: přísežní všech circumstantií, to jest, příčin při tom skutku zběhlém pilně a bedlivě pováží, jaké za- chování toho bylo a jest, kterýž skutek ten provedl, i také toho, kterýž zabit jest; jaká toho příčina byla, že jest se on té chvíle v tom místě s ním sešel; stal-li se jest tu jaký pokřik: ten, kdož jest zabit, měl-li jest rány po předku čili po zadu; také-li jest tento zraněný; měl-li jest jakau prvé s ním nevoli;
326 O vegtržnosti. a tak od takového zbití potom žeby z tohoto světa sjíti musil, se zabíjí. Též, kdožby jsa škrcen, nohama šlapán a jakkoli bit, žeby od toho zbití z světa sešel, se zabijí. III. Také zabíjí ta, kteráž plod z sebe vyhání, aneb týž plod jakýmž pak koli spůsobem v sobě udušuje a mrtví. Též, kteráž do záchodu, do studnice aneb jinám svůj plod mece a hází. Také ta zabíjí, která plod z sebe vyhání, anebo plod v sobě udušuje a mrtví. Též, kderáž svůj plod do studnice neb jinam hází. N. XXXVI. Mordové rozličnými spůsoby aneb prostředkem rozličných příčin se vykonávají, jako trávením, kauzly skrze baby, jenž traňky z jiných plod vyhánějí, jed skupujíce lidem ho dodávají, studnice nakažují, rozličnými kauzly lidi suší, dobytky jich moří. A v jakémžkoli jiném spůsobu od jedněch nad druhými aukladně a lstivě mordové se vykonávají: ti všickni, kdyžby k vyhledání přišli, pokutami podle uvážení účinku jednohokaždého ztrestáni býti mají. Mordové rozličnými spůsoby se vykonávají, trávením, kauzly, traňky, jedy, studnic nakažením, lidí kauzly sušením etc. Ti všickni, kdyby k vy- hledání přišli, pokutami podle uvážení účinku jednohokaždého ztrestáni býti mají. N. XXXVII. Přihází se častokráte, že skutek vraždy zbíhá se mezi osobama toliko dvěma bez přítomnosti lidí; a potom, jsa z vraždy ten obviněn, hájí se, že se musil brániti násilí svému, a nemaje čím své neviny potvrditi, v nebezpečenství zůstává. I kdyžby se koli taková věc přihodila, a jeden druhého by zabil, a pravil, že jest to dle ochrany svého života, a bráně se násilí svému, učiniti musil, ale že jest při tom žádný nebyl, jímžby to provesti mohl: přísežní všech circumstantií, to jest, příčin při tom skutku zběhlém pilně a bedlivě pováží, jaké za- chování toho bylo a jest, kterýž skutek ten provedl, i také toho, kterýž zabit jest; jaká toho příčina byla, že jest se on té chvíle v tom místě s ním sešel; stal-li se jest tu jaký pokřik: ten, kdož jest zabit, měl-li jest rány po předku čili po zadu; také-li jest tento zraněný; měl-li jest jakau prvé s ním nevoli;
Strana 327
N. XXXVI—XXXIX. 327 po vykonaném skutku hned-li jest těm, kdož se k tomu při- trefili, oznamoval o příhodě své, čili jest utíkal a takového skutku zatajiti chtěl. A tak summau, těch i všech jiných příčin k těm podobných pilně povážíce, seznají-li, že jest se začátek půtky od zabitého státi musil: nicméně k očištění neviny ob- viněnému přísahu najdau, kterauž on, ač chce-li vraždy prázden býti, povinen bude v těchto slovích vykonati. Při mordu, toliko mezi dvěma vykonaném, velmi pilně příčin a circum- stantií mnohých šetříno má býti. A najde-li se, že se začátek půtky od za- bitého stal, nicméně obviněnému přísaha nalezena bude. N. XXXVIII. „Já N. na tom přísahám Pánu Bohu všemohaucímu i všem svatým, že v pondělí po svatém Martinu léta etc. okolo hodin etc. na místě etc. nebožtíkovi Janovi hájiti sem se musil. Kte- rýžto prvé na mne braně své dobyl a mně na zdraví mém škodu udělati chtěl, nutě se na mne etc. Já pak, chráně se před jeho násilnau mocí, jej jsem zsekal, probodl etc. A toho skutku nad ním jsem neprovedl pro žádnau předešlau nechut aneb záští; ani proto, abych se nad ním vymstiti aneb jaké předešlé křivdy své litovati měl: než toliko proto a pro tu samau příčinu, že jsem se jemu brániti musil. A to že jest pravda, Pán Bůh mi toho pomáhej i všickni světí. Jest forma přísahy vražedlníka, kdež žádný jiný nebyl, než on, vra- žedlník a zabitý. A summa jest jí: „Že se před násilnau mocí hájiti a brániti musel, poněvadžby nebožtík prvé na něj zbraně své dobyl a na zdraví jeho škodu udělati chtěl, nutě se na něho.“ N. XXXIX. Vražedlník z hlavy na svém právě sauzen buď, tak jakž o tom nejjasnější kníže a pán, pan Karel Čtvrtý, Římský císař a král Český slavné paměti naříditi a ve dsky zemské v těchto slovích rozkázati vložiti ráčil: „Kdožby koli člověka zabil, ten vražedlník z toho mordu aneb z hlavy na svém právě anebo saudu, k kterémuž přísluší a příleží, a ne jinam, totižto, zemanín na zemském, man na manském, měštěnín na městském právě na- říkán a viněn býti má. Vražedlník z hlavy na svém právě sauzen buď.
N. XXXVI—XXXIX. 327 po vykonaném skutku hned-li jest těm, kdož se k tomu při- trefili, oznamoval o příhodě své, čili jest utíkal a takového skutku zatajiti chtěl. A tak summau, těch i všech jiných příčin k těm podobných pilně povážíce, seznají-li, že jest se začátek půtky od zabitého státi musil: nicméně k očištění neviny ob- viněnému přísahu najdau, kterauž on, ač chce-li vraždy prázden býti, povinen bude v těchto slovích vykonati. Při mordu, toliko mezi dvěma vykonaném, velmi pilně příčin a circum- stantií mnohých šetříno má býti. A najde-li se, že se začátek půtky od za- bitého stal, nicméně obviněnému přísaha nalezena bude. N. XXXVIII. „Já N. na tom přísahám Pánu Bohu všemohaucímu i všem svatým, že v pondělí po svatém Martinu léta etc. okolo hodin etc. na místě etc. nebožtíkovi Janovi hájiti sem se musil. Kte- rýžto prvé na mne braně své dobyl a mně na zdraví mém škodu udělati chtěl, nutě se na mne etc. Já pak, chráně se před jeho násilnau mocí, jej jsem zsekal, probodl etc. A toho skutku nad ním jsem neprovedl pro žádnau předešlau nechut aneb záští; ani proto, abych se nad ním vymstiti aneb jaké předešlé křivdy své litovati měl: než toliko proto a pro tu samau příčinu, že jsem se jemu brániti musil. A to že jest pravda, Pán Bůh mi toho pomáhej i všickni světí. Jest forma přísahy vražedlníka, kdež žádný jiný nebyl, než on, vra- žedlník a zabitý. A summa jest jí: „Že se před násilnau mocí hájiti a brániti musel, poněvadžby nebožtík prvé na něj zbraně své dobyl a na zdraví jeho škodu udělati chtěl, nutě se na něho.“ N. XXXIX. Vražedlník z hlavy na svém právě sauzen buď, tak jakž o tom nejjasnější kníže a pán, pan Karel Čtvrtý, Římský císař a král Český slavné paměti naříditi a ve dsky zemské v těchto slovích rozkázati vložiti ráčil: „Kdožby koli člověka zabil, ten vražedlník z toho mordu aneb z hlavy na svém právě anebo saudu, k kterémuž přísluší a příleží, a ne jinam, totižto, zemanín na zemském, man na manském, měštěnín na městském právě na- říkán a viněn býti má. Vražedlník z hlavy na svém právě sauzen buď.
Strana 328
328 O veytržnosti. N. XL. Osoba stavu panského aneb rytířského dobře zachovalá a usedlá jestli žeby se v kterém městě aneb na gruntech k témuž městu náležejících vraždy nad někým z stavův dopustila: má ten takový ctí a věrau zavázán býti, aby se ve dvau nedělích pořád zběhlých, ode dne závazku svého, na hrad pražský v moc držícího místo Jeho Milosti Královské, aneb komužby tehdáž ná- leželo, postavil. Ten pak každý tak povinen bude se v tom zachovati, jakž zřízení zemská o mordech vyměřují a z vraždy aneb z mordu takového na svém právě přátelům zabitého práv býti má. Osoba stavu panského aneb rytířského dobře zachovalá a usedlá jestli žeby se v městě neb na gruntech městských vraždy nad někým z stavův dopustila: má ctí a věrau zavázán býti, aby se ve dvau nedělích pořád zběhlých na hrad pražský v moc, komužby tehdáž náleželo, postavil. N. XLI. I. Kdyžby jeden druhého v svádě aneb v půtce zabil a při skutku postižen byl, má dostatečně ku právu ujištěn býti. A pakliby ten byl osoba dobře zachovalá a prvé nepodezřelá, i také ku právu dosti usedlá: bude moci na závazek cti a víry vzat aneb na dostatečné rukojmě pod základ dán býti, tak aby stál i dostál a z takové vraždy práv byl. Než, byl-li by ten osoba podezřelá, a že by předešle toho aneb nětčeho k tomu podobného více se dopauštěl: ten vězením k rozeznání takové vraždy přidržán aby byl. Vražedlník při skutku postižený má dostatečně ku právu ujištěn býti. Jestli dobře zachovalý a usedlý, tehdy na čest a víru neb na rukojmě pod základ může dán býti. Pakli podezřelý jest, tehdy vězením. II. Pakliby ten vrah při skutku nebyl postižen, ale již by odtud odšel: tehdy, kdežby koli postižen byl, k žádosti původa bude povinen každý jím se ujistiti. A volal-li by se k pořád- nému před právo své slyšení, má na to právo s dostatečným opatřením vydán a o hlavu na svém právě sauzen býti. A na- jde-li se vina na něm, tak že jest bez slušné a hodné příčiny tu vraždu spáchal, na hrdle trestán býti má. Vražedlník, kdekoli bude postižen, na žádost původa má býti ujištěn a ku právu svému, volal-li by se, podán býti.
328 O veytržnosti. N. XL. Osoba stavu panského aneb rytířského dobře zachovalá a usedlá jestli žeby se v kterém městě aneb na gruntech k témuž městu náležejících vraždy nad někým z stavův dopustila: má ten takový ctí a věrau zavázán býti, aby se ve dvau nedělích pořád zběhlých, ode dne závazku svého, na hrad pražský v moc držícího místo Jeho Milosti Královské, aneb komužby tehdáž ná- leželo, postavil. Ten pak každý tak povinen bude se v tom zachovati, jakž zřízení zemská o mordech vyměřují a z vraždy aneb z mordu takového na svém právě přátelům zabitého práv býti má. Osoba stavu panského aneb rytířského dobře zachovalá a usedlá jestli žeby se v městě neb na gruntech městských vraždy nad někým z stavův dopustila: má ctí a věrau zavázán býti, aby se ve dvau nedělích pořád zběhlých na hrad pražský v moc, komužby tehdáž náleželo, postavil. N. XLI. I. Kdyžby jeden druhého v svádě aneb v půtce zabil a při skutku postižen byl, má dostatečně ku právu ujištěn býti. A pakliby ten byl osoba dobře zachovalá a prvé nepodezřelá, i také ku právu dosti usedlá: bude moci na závazek cti a víry vzat aneb na dostatečné rukojmě pod základ dán býti, tak aby stál i dostál a z takové vraždy práv byl. Než, byl-li by ten osoba podezřelá, a že by předešle toho aneb nětčeho k tomu podobného více se dopauštěl: ten vězením k rozeznání takové vraždy přidržán aby byl. Vražedlník při skutku postižený má dostatečně ku právu ujištěn býti. Jestli dobře zachovalý a usedlý, tehdy na čest a víru neb na rukojmě pod základ může dán býti. Pakli podezřelý jest, tehdy vězením. II. Pakliby ten vrah při skutku nebyl postižen, ale již by odtud odšel: tehdy, kdežby koli postižen byl, k žádosti původa bude povinen každý jím se ujistiti. A volal-li by se k pořád- nému před právo své slyšení, má na to právo s dostatečným opatřením vydán a o hlavu na svém právě sauzen býti. A na- jde-li se vina na něm, tak že jest bez slušné a hodné příčiny tu vraždu spáchal, na hrdle trestán býti má. Vražedlník, kdekoli bude postižen, na žádost původa má býti ujištěn a ku právu svému, volal-li by se, podán býti.
Strana 329
N XL—XIV. 329 III. Pakliby ten vrah do dne a do roka ku právu se na- jíti nedal: tehdy dědicové a nejbližší zabitého přátelé budau moci k třetímu dílu všeho statku, kteréhožby se po spáchané vraždě toho tak od práva ušlého kdežkoli a na čemžkoli uptati mohlo, právem přikročiti, a takového třetího dílu, po splacení dluhův spravedlivých, budau moci užiti. A zaplacení dluhův takových má se ze všeho statku toho vraha státi. A tak cožby potomně statku pozůstalo, toho dva díly při dětech aneb nej- bližších přátelích mají zůstati, a třetí původům vraždy vydán býti. A proto nicméně, byl-li by takový vrah potomně kde po- stižen, pořádem práva o vraždu původové k němu hleděti mohau. Vrah do dne a do roka nebude-li dosažen, statek jeho, co po splacení dluhův zůstane, na tři díly bude rozdělen; dva dětem nebo přátelům nej- bližším a třetí původům vraždy má býti vydán. Nicméně potom, byl-li by vrah kde postižen, z mordu práv býti musí. N. XLII. I. Skutek vraždy jestli žeby se vykonal od které osoby z stavu městského nad člověkem sedlským, nevinně a bez slušné a hodné příčiny: tehdy ten za pokutu pánu zabitého tři sta kop grošův Českých dáti povinen bude. A ten pán má z té pokuty dětem, manželce aneb nejbližším přátelům dva díly vydati, a sobě třetího zanechati. Jakož o tom snešení obecné šířeji vyměřuje. Měštěnín, zabí-li bez slušné a hodné příčiny člověka sedlského, dá pokutu pánu za zabitého tři sta kop grošův Českých. II. Však našla-li by se při takové vraždě nějaká nešlechet- nost: tehdy přísežní jednohokaždého práva budau moci pokutu hrdla ztracení na takového vražedlníka aneb mordéře vztáhnauti. Nicméně, našla-li by se při té vraždě jaká nešlechetnost, vrah bude na hrdle ztrestán. N. XLIII. Což se cizozemcův dotýče, jestli žeby který vraždy se do- pustil a postižen byl: na tom právě, kdež skutek vraždy spáchal, sauzen býti má. Vrah cizozemec tu má o vraždu sauzen býti, bude-li postižen, kde vraždu spáchal. N. XLIV. I. Na ty, kteřížby svému násilí hájíce se a bráníce sebe, toho aneb ty, od kterýchžby se jim ublížení dálo, zabili, po-
N XL—XIV. 329 III. Pakliby ten vrah do dne a do roka ku právu se na- jíti nedal: tehdy dědicové a nejbližší zabitého přátelé budau moci k třetímu dílu všeho statku, kteréhožby se po spáchané vraždě toho tak od práva ušlého kdežkoli a na čemžkoli uptati mohlo, právem přikročiti, a takového třetího dílu, po splacení dluhův spravedlivých, budau moci užiti. A zaplacení dluhův takových má se ze všeho statku toho vraha státi. A tak cožby potomně statku pozůstalo, toho dva díly při dětech aneb nej- bližších přátelích mají zůstati, a třetí původům vraždy vydán býti. A proto nicméně, byl-li by takový vrah potomně kde po- stižen, pořádem práva o vraždu původové k němu hleděti mohau. Vrah do dne a do roka nebude-li dosažen, statek jeho, co po splacení dluhův zůstane, na tři díly bude rozdělen; dva dětem nebo přátelům nej- bližším a třetí původům vraždy má býti vydán. Nicméně potom, byl-li by vrah kde postižen, z mordu práv býti musí. N. XLII. I. Skutek vraždy jestli žeby se vykonal od které osoby z stavu městského nad člověkem sedlským, nevinně a bez slušné a hodné příčiny: tehdy ten za pokutu pánu zabitého tři sta kop grošův Českých dáti povinen bude. A ten pán má z té pokuty dětem, manželce aneb nejbližším přátelům dva díly vydati, a sobě třetího zanechati. Jakož o tom snešení obecné šířeji vyměřuje. Měštěnín, zabí-li bez slušné a hodné příčiny člověka sedlského, dá pokutu pánu za zabitého tři sta kop grošův Českých. II. Však našla-li by se při takové vraždě nějaká nešlechet- nost: tehdy přísežní jednohokaždého práva budau moci pokutu hrdla ztracení na takového vražedlníka aneb mordéře vztáhnauti. Nicméně, našla-li by se při té vraždě jaká nešlechetnost, vrah bude na hrdle ztrestán. N. XLIII. Což se cizozemcův dotýče, jestli žeby který vraždy se do- pustil a postižen byl: na tom právě, kdež skutek vraždy spáchal, sauzen býti má. Vrah cizozemec tu má o vraždu sauzen býti, bude-li postižen, kde vraždu spáchal. N. XLIV. I. Na ty, kteřížby svému násilí hájíce se a bráníce sebe, toho aneb ty, od kterýchžby se jim ublížení dálo, zabili, po-
Strana 330
330 O veytržnosti. kuta vraždy, tak jakž prvé položeno jest, se nevztahuje; proto, že jednomukaždému toho se dopauští, aby se svému násilí hájiti a moci násilné svau také mocí odepříti mohl. Kdoby, bráníce se násilí svému, jiného zabil, pokuty vraždy neponese. II. Však tomuto tak a potud se rozuměti má, kdyžby se kdo násilí toliko svému bránil a svého zdraví chránil tu hned in continenti, to jest, toho času, kdyžby mu se násilí od někoho dálo, aneb žeby někdo za ním se sháněl, chtěje svau vůli nad ním vykonati. Neb přišla-li by k přetržení sváda aneb půtka, a pod tím jeden by na druhého sáhl a jej zabil: již ten ne za ochránci zdraví svého při právě, ale za vraha počten bude. Však se tak má tomu rozuměti, kdoby, bráně se, toho času, když mu se násilí dálo, jiného zabil; ne po přetržení svády neb půtky. N. XLV. Kdožby ne z aumysla, než toliko z příhody člověka zabil, ten aneb vypověděním aneb peněžitau pokutau podle uvážení práva a hodnosti osoby zamordované ztrestán buď. Kterážto nejbližším přátelům náležeti má. Nebo není vražedlníkem ten, kdož, nechtě zabiti, avšak z příhody člověka zabí. A protož po- kuta vraždy na takového vztáhnauti se nemůže. Kdožby ne z aumysla, než příhodau člověka zabil, ten nebo vypo- věděním nebo peněžitau pokutau ztrestán buď. N. XLVI. I. Jestli žeby kdo na tom místě, kudy lidé nečasto chodí, chtěje ptáka aneb nětco jiného zastřeliti, člověka zabil: pro takové zabití nemá na hrdle trestán býti, ani na těle svém jaké ohavy nésti; než má, podle uvážení práva, pokutau peněžitau aneb jiným trestáním spravedlivým pokutován býti. Kdoby, chtěje ptáka nebo zvěř zastřeliti, na tom místě, kudy lidé nečasto chodí, člověka zabil: proto nemá na hrdle ztrestán býti, než pokutu peněžitau dáti má. II. Pakli by to naň ukázáno bylo, že tu chvíli, když střílel, člověka toho, jehož zabil, viděl, aneb, aby nestřílel a neházel, okřiknut byl; a on, nic na to nedbaje, předse svévolně to učinil a v tom člověka toho zastřelil: v pokutu vraždy upadne. Pakliby to svévolně učinil, v pokutu vraždy upadne.
330 O veytržnosti. kuta vraždy, tak jakž prvé položeno jest, se nevztahuje; proto, že jednomukaždému toho se dopauští, aby se svému násilí hájiti a moci násilné svau také mocí odepříti mohl. Kdoby, bráníce se násilí svému, jiného zabil, pokuty vraždy neponese. II. Však tomuto tak a potud se rozuměti má, kdyžby se kdo násilí toliko svému bránil a svého zdraví chránil tu hned in continenti, to jest, toho času, kdyžby mu se násilí od někoho dálo, aneb žeby někdo za ním se sháněl, chtěje svau vůli nad ním vykonati. Neb přišla-li by k přetržení sváda aneb půtka, a pod tím jeden by na druhého sáhl a jej zabil: již ten ne za ochránci zdraví svého při právě, ale za vraha počten bude. Však se tak má tomu rozuměti, kdoby, bráně se, toho času, když mu se násilí dálo, jiného zabil; ne po přetržení svády neb půtky. N. XLV. Kdožby ne z aumysla, než toliko z příhody člověka zabil, ten aneb vypověděním aneb peněžitau pokutau podle uvážení práva a hodnosti osoby zamordované ztrestán buď. Kterážto nejbližším přátelům náležeti má. Nebo není vražedlníkem ten, kdož, nechtě zabiti, avšak z příhody člověka zabí. A protož po- kuta vraždy na takového vztáhnauti se nemůže. Kdožby ne z aumysla, než příhodau člověka zabil, ten nebo vypo- věděním nebo peněžitau pokutau ztrestán buď. N. XLVI. I. Jestli žeby kdo na tom místě, kudy lidé nečasto chodí, chtěje ptáka aneb nětco jiného zastřeliti, člověka zabil: pro takové zabití nemá na hrdle trestán býti, ani na těle svém jaké ohavy nésti; než má, podle uvážení práva, pokutau peněžitau aneb jiným trestáním spravedlivým pokutován býti. Kdoby, chtěje ptáka nebo zvěř zastřeliti, na tom místě, kudy lidé nečasto chodí, člověka zabil: proto nemá na hrdle ztrestán býti, než pokutu peněžitau dáti má. II. Pakli by to naň ukázáno bylo, že tu chvíli, když střílel, člověka toho, jehož zabil, viděl, aneb, aby nestřílel a neházel, okřiknut byl; a on, nic na to nedbaje, předse svévolně to učinil a v tom člověka toho zastřelil: v pokutu vraždy upadne. Pakliby to svévolně učinil, v pokutu vraždy upadne.
Strana 331
N. XLV—XLIX. 331 N. XLVII. Na těch pak místech, po nichž lidé ustavičně a často chodí, jako po ryncích, ulicech, skrze brány a jinde mezi lidskými obydlími, kdožby, házeje aneb stříleje aneb co jiného před se bera, člověka zabil: ten každý pokutau, kteráž na vražedlníka náleží, ztrestán buď. Na těch místech, po nichž lidé často a ustavičně v městě chodí, ryncích, ulicích, branách etc., kdoby, házeje nebo stříleje, v tom člověka zabil: ten pokutau vražedlníka ztrestán buď. N. XLVIII. Kdož počátkem svády skutkem bývá, již ten ne za chrání- cího se, ale urážejícího u práva se pokládá. Nebo ten svádu začíná, kdož příčinu k svádě dává. A protož, na kohožby to provedeno bylo, že jest začátkem nějaké svády a různice skutkem byl a v té svádě nětco sobě uhonil: právo jemu folkovati nebude. Nebo ten toliko při právě za ochránci zdraví svého a bránícího se svému násilí počten bude, kterýžby svády a zlé vůle počátkem nebyl a příčiny hodné k svádě nedal. A tak ten toliko bývá chranitelem života svého, kdož, jinák nemoha prázden býti ná- silníka svého, jej by zranil anebo zabil. A na takového zdraví svého i sebe samého chránícího se pokuta zranění aneb vraždy se nevztáhne. K počátku zajisté jednékaždé věci i k jednomu- každému skutku saudcové prohlídají, a jakž obyčejné přísloví jest, počátek saudí. Kdo počátkem svády skutkem bývá, za urážejícího u práva se pokládá. Protož, uhoní-li sobě co v té svádě, právo mu folkovati nebude; neb obyčejné přísloví jest, že páni počátek saudí. N. XLIX. I. Kdožby někoho ku pomoci vražedlníka držal, a ten vra- žedlník jej by zabil: tehdy ten, kterýž ho držal, příčinau smrti jeho jest. A protož jako ten, kdož jej zabil, ztrestán buď. Kdoby někoho ku pomoci vražedlníka držal, a ten vražedlník jej by zabil: tehdy ten, kdož ho držal, příčinau smrti jeho jest. Protož oba ti ztrestáni budau pokutau vražedlníka. II. Ten pak, kterýžby v půtce, jiné aumyslem dobrým roz- vazuje, aby zlé přetrhl, někoho nechtě zranil, tak žeby ten od takového zranění umřel: v pokutu vraždy neupadá. Kdo v půtce, chtěje dobrým aumyslem zlé přetrhnauti, někoho by až k smrti zranil: v pokutu vraždy neupadá.
N. XLV—XLIX. 331 N. XLVII. Na těch pak místech, po nichž lidé ustavičně a často chodí, jako po ryncích, ulicech, skrze brány a jinde mezi lidskými obydlími, kdožby, házeje aneb stříleje aneb co jiného před se bera, člověka zabil: ten každý pokutau, kteráž na vražedlníka náleží, ztrestán buď. Na těch místech, po nichž lidé často a ustavičně v městě chodí, ryncích, ulicích, branách etc., kdoby, házeje nebo stříleje, v tom člověka zabil: ten pokutau vražedlníka ztrestán buď. N. XLVIII. Kdož počátkem svády skutkem bývá, již ten ne za chrání- cího se, ale urážejícího u práva se pokládá. Nebo ten svádu začíná, kdož příčinu k svádě dává. A protož, na kohožby to provedeno bylo, že jest začátkem nějaké svády a různice skutkem byl a v té svádě nětco sobě uhonil: právo jemu folkovati nebude. Nebo ten toliko při právě za ochránci zdraví svého a bránícího se svému násilí počten bude, kterýžby svády a zlé vůle počátkem nebyl a příčiny hodné k svádě nedal. A tak ten toliko bývá chranitelem života svého, kdož, jinák nemoha prázden býti ná- silníka svého, jej by zranil anebo zabil. A na takového zdraví svého i sebe samého chránícího se pokuta zranění aneb vraždy se nevztáhne. K počátku zajisté jednékaždé věci i k jednomu- každému skutku saudcové prohlídají, a jakž obyčejné přísloví jest, počátek saudí. Kdo počátkem svády skutkem bývá, za urážejícího u práva se pokládá. Protož, uhoní-li sobě co v té svádě, právo mu folkovati nebude; neb obyčejné přísloví jest, že páni počátek saudí. N. XLIX. I. Kdožby někoho ku pomoci vražedlníka držal, a ten vra- žedlník jej by zabil: tehdy ten, kterýž ho držal, příčinau smrti jeho jest. A protož jako ten, kdož jej zabil, ztrestán buď. Kdoby někoho ku pomoci vražedlníka držal, a ten vražedlník jej by zabil: tehdy ten, kdož ho držal, příčinau smrti jeho jest. Protož oba ti ztrestáni budau pokutau vražedlníka. II. Ten pak, kterýžby v půtce, jiné aumyslem dobrým roz- vazuje, aby zlé přetrhl, někoho nechtě zranil, tak žeby ten od takového zranění umřel: v pokutu vraždy neupadá. Kdo v půtce, chtěje dobrým aumyslem zlé přetrhnauti, někoho by až k smrti zranil: v pokutu vraždy neupadá.
Strana 332
332 O veytržnosti. N. L. Pro slova aneb pro samé toliko řeči ani také pro samé pohrůžky žádný se nad druhým bitím, zsekáním ani vraždau nemsti; než každý právem živ buď. Lečby v skutku od někoho počátek bitím na někoho se již stal, aneb dobytím a dobýváním braně státi se chtěl, tak žeby již anebo všecku braň aneb jí polovici z pošvy své někdo vytáhl, a k ublížení druhému se nutil: tehdy, poněvadž počátek skutku k urážce od někoho pošel, dru- hému pro ochranu svau sluší se hájiti a svému násilí se brániti. Pro řeči a pro pohrůžky žádný se bitím, zsekáním ani vraždau ne- msti. Lečby na někoho bitím počátek se stal, aneb někdo zbraň z pošvy své všecku neb jí polovici dobyl: tu se již sluší násilí svému brániti. N. LI. Vražda zaumyslná kdyžby od mnohých nad jedním pro- vedena byla: všickni ti jakožto pomocníci a takové vraždy au- častníci, kdežby koli byli postiženi, buď společně aneb rozdílně přátelům zabitého z ní odpovídati a právi býti musejí. Z vraždy, od mnohých nad jedním provedené, všickni buď společně neb rozdílně odpovídati a právi býti musejí. N. LII. Rozkázal-li by kdo koho ubiti a utlauci, by pak o tom obzvláštně poručil, aby jej tak někdo bil, avšak nezabíjel: tehdy, bil-li by ho tak, žeby od toho zbití ten umřel, oba, totižto, kdož rozkázal, i ten, kdož více, nežli mu rozkázáno bylo, ubil, v po- kutu vraždy upadají. Bíti a tlauci kdo rozkáže, však tak, aby nezabíjel: tehdy, umře-li od toho zbitý, oba, i kdo bil více, než mu rozkázáno, i kdo rozkázal, v pokutu vraždy upadají. N. LIII. V půtce, v sváru a v rozbroji byl-li by kdo aneb kteří zabiti, a nemohlo by se to patrně vyhledati, kdoby tau vraždau vinen byl; a na zabitém toliko jedna smrtedlná rána by se na- cházela, ale kdoby ji učiniti měl, toho by se vyhledati nemohlo: právo všemi těmi, kteříž přítomni toho času byli, má se ujistiti, a nebylo-li by přátel zabitého, pilně na skutek vraždy se vy- ptávati, po příčinách to vyhledávati, braní krvavých, i chování těch osob i všelijakých jiných případností, příčin, circumstantií
332 O veytržnosti. N. L. Pro slova aneb pro samé toliko řeči ani také pro samé pohrůžky žádný se nad druhým bitím, zsekáním ani vraždau nemsti; než každý právem živ buď. Lečby v skutku od někoho počátek bitím na někoho se již stal, aneb dobytím a dobýváním braně státi se chtěl, tak žeby již anebo všecku braň aneb jí polovici z pošvy své někdo vytáhl, a k ublížení druhému se nutil: tehdy, poněvadž počátek skutku k urážce od někoho pošel, dru- hému pro ochranu svau sluší se hájiti a svému násilí se brániti. Pro řeči a pro pohrůžky žádný se bitím, zsekáním ani vraždau ne- msti. Lečby na někoho bitím počátek se stal, aneb někdo zbraň z pošvy své všecku neb jí polovici dobyl: tu se již sluší násilí svému brániti. N. LI. Vražda zaumyslná kdyžby od mnohých nad jedním pro- vedena byla: všickni ti jakožto pomocníci a takové vraždy au- častníci, kdežby koli byli postiženi, buď společně aneb rozdílně přátelům zabitého z ní odpovídati a právi býti musejí. Z vraždy, od mnohých nad jedním provedené, všickni buď společně neb rozdílně odpovídati a právi býti musejí. N. LII. Rozkázal-li by kdo koho ubiti a utlauci, by pak o tom obzvláštně poručil, aby jej tak někdo bil, avšak nezabíjel: tehdy, bil-li by ho tak, žeby od toho zbití ten umřel, oba, totižto, kdož rozkázal, i ten, kdož více, nežli mu rozkázáno bylo, ubil, v po- kutu vraždy upadají. Bíti a tlauci kdo rozkáže, však tak, aby nezabíjel: tehdy, umře-li od toho zbitý, oba, i kdo bil více, než mu rozkázáno, i kdo rozkázal, v pokutu vraždy upadají. N. LIII. V půtce, v sváru a v rozbroji byl-li by kdo aneb kteří zabiti, a nemohlo by se to patrně vyhledati, kdoby tau vraždau vinen byl; a na zabitém toliko jedna smrtedlná rána by se na- cházela, ale kdoby ji učiniti měl, toho by se vyhledati nemohlo: právo všemi těmi, kteříž přítomni toho času byli, má se ujistiti, a nebylo-li by přátel zabitého, pilně na skutek vraždy se vy- ptávati, po příčinách to vyhledávati, braní krvavých, i chování těch osob i všelijakých jiných případností, příčin, circumstantií
Strana 333
N. L—LVI. 333 šetřiti a je s bedlivostí uvažovati. A nemohl-li by se takový mord vyhledati: tehdy ti přítomní, budau-li chtíti toho mordu prázdni býti, mají se té vraždy přísahau, jakž by jim od práva nalezena byla, očistiti. V půtce a v rozbroji byl-li by kdo zabit, a o tom se věděti nemohlo, od koho byl zabit: tehdy se má všemi ujištění státi, a potom pilně všech circumstantií šetřiti. A nebude-li se vždy vrah vyhledati moci: tehdy všickni přítomní přísahau se mordu očistí. N. LIV. Znamenati také se má, že při vraždách a mordích, kteříž se tejně působí a dějí, domnění a potahové, jenž praesumptiones slovau, nejvíce mají šetříni býti. A protož braň ukrvavená, aneb na kteréžby se jisté znamení vraždy nacházelo, za jednoho svědka v při o vraždu při právě se položiti může. A tolikéž i při zranění a ochromení. Braň zkrvavená za jednoho svědka při vraždě, zranění a ochromění položena býti má. N. LV. Na obžalovaného z vraždy nebylo-li by dostatečného dů- vodu, a žádní jistí potahové takové vraždy na něho by se ne- vztahovali, než toliko nějaká domnění: přísahau neviny své potvrdí, podle toho práva: Quilibet homo laudatae et probatae vitae propior est ad vitam, sanitatem, dignitatem vel bona sua tuenda, quam ut ab adversario suo convincatur. To jest: Každý člověk dobře zachovalý bližší jest své cti, hrdla i statku hájiti, než by měl od původa v tom přemožen býti. Na obžalovaného z vraždy nebyli-li by žádní jistí potahové, než nějaká domnění: přísahau nevinny své potvrdí. N. LVI. Byl-li by kdo pro podezření mordu do vězení vzat, a v něm by za šest nedělí pořád zběhlých držán byl; a právo o tom by dokonalé vědomosti nemělo, byl-li by týž vězeň takovým mordem vinen, a při jímání jeho žádná taková braň, kterážby v sobě podezřelost toho mordu nesla, při něm by také nalezena nebyla, ani žádný proti němu za původa by se nepo- stavil: tehdy právo bude moci takového z vězení, vezma ho na čest na víru aneb na dostatečné rukojmě, propustiti.
N. L—LVI. 333 šetřiti a je s bedlivostí uvažovati. A nemohl-li by se takový mord vyhledati: tehdy ti přítomní, budau-li chtíti toho mordu prázdni býti, mají se té vraždy přísahau, jakž by jim od práva nalezena byla, očistiti. V půtce a v rozbroji byl-li by kdo zabit, a o tom se věděti nemohlo, od koho byl zabit: tehdy se má všemi ujištění státi, a potom pilně všech circumstantií šetřiti. A nebude-li se vždy vrah vyhledati moci: tehdy všickni přítomní přísahau se mordu očistí. N. LIV. Znamenati také se má, že při vraždách a mordích, kteříž se tejně působí a dějí, domnění a potahové, jenž praesumptiones slovau, nejvíce mají šetříni býti. A protož braň ukrvavená, aneb na kteréžby se jisté znamení vraždy nacházelo, za jednoho svědka v při o vraždu při právě se položiti může. A tolikéž i při zranění a ochromení. Braň zkrvavená za jednoho svědka při vraždě, zranění a ochromění položena býti má. N. LV. Na obžalovaného z vraždy nebylo-li by dostatečného dů- vodu, a žádní jistí potahové takové vraždy na něho by se ne- vztahovali, než toliko nějaká domnění: přísahau neviny své potvrdí, podle toho práva: Quilibet homo laudatae et probatae vitae propior est ad vitam, sanitatem, dignitatem vel bona sua tuenda, quam ut ab adversario suo convincatur. To jest: Každý člověk dobře zachovalý bližší jest své cti, hrdla i statku hájiti, než by měl od původa v tom přemožen býti. Na obžalovaného z vraždy nebyli-li by žádní jistí potahové, než nějaká domnění: přísahau nevinny své potvrdí. N. LVI. Byl-li by kdo pro podezření mordu do vězení vzat, a v něm by za šest nedělí pořád zběhlých držán byl; a právo o tom by dokonalé vědomosti nemělo, byl-li by týž vězeň takovým mordem vinen, a při jímání jeho žádná taková braň, kterážby v sobě podezřelost toho mordu nesla, při něm by také nalezena nebyla, ani žádný proti němu za původa by se nepo- stavil: tehdy právo bude moci takového z vězení, vezma ho na čest na víru aneb na dostatečné rukojmě, propustiti.
Strana 334
334 O veytržnosti. Byl-li by kdo pro podezření mordu do vězení dán, a v něm se šest nedělí držal; a žádný se proti němu za původa nepostavil, ani zbraň jeho podezření v sobě nenesla: právo ho na čest a víru nebo dostatečné rukojmě propustí. N. LVII. Přátelé krevní, tolikéž i žena zabitého, mohau z vraždy viniti. Však jestli žeby po zabitém děti zůstaly: tehdy žaloba i na místě dětí od žalujícího na toho, od něhož se vražda stala, má se učiniti. A což saud přinese, na tom přátelé, žena i děti zabitého povinni budau přestati. Přátelé krevní, tolikéž žena zabitého, z vraždy mohau viniti. Však zůstaly-li jsau po zabitém děti: tehdy žaloba i na místě dětí činiti se má. N. LVIII. Jestli žeby bratří zabitého, jsauce lidé duchovní, nechtěli aneb nemohli vražedlníka svého bratra z vraždy viniti: však proto jiným přátelům, jako streycům, ujcům, vnukům, ano by i další přátelé byli, cesta k obvinění z té vraždy se nezavírá. Přátelé bližší zabitého jestli žeby viniti nechtěli neb nemohli z vraždy, tehdy dalším přátelům cesta se k tomu nezavírá. N. LIX. Komužby se cti a hrdla dotýkalo, a on svědka aneb svědky by obsílal, aneb poháněl, však by jich sobě bezelstně připraviti nemohl: ten nemá o čest ani o hrdlo sauzen býti, lečby mu svědek aneb svědkové, kteříž v též zemi jsau, připraveni k svě- domí byli. Pakliby v cizí zemi byli: tehdy má je poháněti aneb obsílati tím práva pořádkem, jakž táž země za právo má. Avšak v své takové při, žádaje odkladu užiti, povinen bude svědka aneb svědky ty před právem jmenovati. A bude-li na něho od práva přísaha vzložena, povinen bude ji vykonati, že v tom fortele žádného nepožíval a nepožívá, tak jakž o tom B. XLVIII. položeno jest. O čest a hrdlo žádný sauzen býti nemá, lečby mu svědek aneb svěd- kové k svědomí připraveni byli. Avšak bude povinen ze jména svědky jmenovati. A bude-li naň přísaha vzložena, že v tom odkladu fortele nepožívá, má ji vykonati. B. XLVIII. A. LIV. O. I. I. Těch, kteříž sobě sami hrdla odjímají mečem, provazem, skočením s hůry do studnic, záchodův, do vod, dolův, aneb jakýmž-
334 O veytržnosti. Byl-li by kdo pro podezření mordu do vězení dán, a v něm se šest nedělí držal; a žádný se proti němu za původa nepostavil, ani zbraň jeho podezření v sobě nenesla: právo ho na čest a víru nebo dostatečné rukojmě propustí. N. LVII. Přátelé krevní, tolikéž i žena zabitého, mohau z vraždy viniti. Však jestli žeby po zabitém děti zůstaly: tehdy žaloba i na místě dětí od žalujícího na toho, od něhož se vražda stala, má se učiniti. A což saud přinese, na tom přátelé, žena i děti zabitého povinni budau přestati. Přátelé krevní, tolikéž žena zabitého, z vraždy mohau viniti. Však zůstaly-li jsau po zabitém děti: tehdy žaloba i na místě dětí činiti se má. N. LVIII. Jestli žeby bratří zabitého, jsauce lidé duchovní, nechtěli aneb nemohli vražedlníka svého bratra z vraždy viniti: však proto jiným přátelům, jako streycům, ujcům, vnukům, ano by i další přátelé byli, cesta k obvinění z té vraždy se nezavírá. Přátelé bližší zabitého jestli žeby viniti nechtěli neb nemohli z vraždy, tehdy dalším přátelům cesta se k tomu nezavírá. N. LIX. Komužby se cti a hrdla dotýkalo, a on svědka aneb svědky by obsílal, aneb poháněl, však by jich sobě bezelstně připraviti nemohl: ten nemá o čest ani o hrdlo sauzen býti, lečby mu svědek aneb svědkové, kteříž v též zemi jsau, připraveni k svě- domí byli. Pakliby v cizí zemi byli: tehdy má je poháněti aneb obsílati tím práva pořádkem, jakž táž země za právo má. Avšak v své takové při, žádaje odkladu užiti, povinen bude svědka aneb svědky ty před právem jmenovati. A bude-li na něho od práva přísaha vzložena, povinen bude ji vykonati, že v tom fortele žádného nepožíval a nepožívá, tak jakž o tom B. XLVIII. položeno jest. O čest a hrdlo žádný sauzen býti nemá, lečby mu svědek aneb svěd- kové k svědomí připraveni byli. Avšak bude povinen ze jména svědky jmenovati. A bude-li naň přísaha vzložena, že v tom odkladu fortele nepožívá, má ji vykonati. B. XLVIII. A. LIV. O. I. I. Těch, kteříž sobě sami hrdla odjímají mečem, provazem, skočením s hůry do studnic, záchodův, do vod, dolův, aneb jakýmž-
Strana 335
N. LVII—LIX. O. I—IV. 335 koli jiným spůsobem z zaufalství, z bázně, z strachu aneb pří- lišných starostí a zármutkův, když jim o čest, o hrdlo i o statek běží: poněvadž netoliko násilí svému vlastnímu tělu činí, ale také své duši ubližují, těla mezi jinými křesťanskými těly podle vyměření práv nemají do země v kostelích aneb na krchovích kladena ani pochovávána býti, by pak ti a takoví lidé jakéhož- koli stavu, povolání i také důstojenství byli. Ale taková těla jich mají skrze poprávci na rozhrání vyvožována a tam pálena býti. Těch, kteří sobě sami jakýmžkoli spůsobem hrdla odjímají, a tělu svému násilí a duši ublížení činí: těla jich, by pak ti a takoví lidé jakéhož- koli stavu, povolání a důstojenství byli, mají skrze poprávci na rozhrání vyvožována a tam pálena býti. II. Avšak přísnost práva tohoto na ty se nevztahuje, kteřížby pro těžkost nemoci, zblázníce se a o rozum i pamět přijdauce, v nětco takového skrze přátel aneb strážných svých nedbánli- vost vešli. To právo na ty se nevztahuje, kteřížby, zblázníce, se o rozum i pamět přišli a hrdlo sobě odňali. O. II. Magia sive sortilegium, to jest, čarodějnictví a všelijaká jiná škodná kauzla, kterážto pokutau meče aneb upálením na po- hlaví mužském, a na pohlaví ženském zahrabáním, aneb též upá- lením ztrestána býti mají. Čarodějnictví a všelijaká jiná kauzla škodná pokutau meče aneb upálením, a ženského pohlaví zahrabáním se trestcí. O. III. Violatio sepulchrorum, to jest, zkáza, boření aneb laupání hrobův. Kterážto zavinění pokutau peněžitau se trescí. Než, jestli žeby při boření týchž hrobův těla mrtvých lidí potupně vytahována byla aneb kosti lidské rozmetány byly: takové pro- vinění ztracením hrdla pomstíno bývá. Kažení neb laupání hrobův ztrestce se pokutau peněžitú. Než kdyby těla mrtvých lidí potupně byla vytahována, aneb lidské kosti rozmetány byly: takové provinění hrdlem pomstíno bývá. O. IV. Plagium, Istivá, nešlechetná krádež aneb přechovávaní lidí. Což se tehdáž působí a děje, když někdo zavozuje a ukreyvá otci syna, pánu služebníka, městu aneb některé obci měštěnína
N. LVII—LIX. O. I—IV. 335 koli jiným spůsobem z zaufalství, z bázně, z strachu aneb pří- lišných starostí a zármutkův, když jim o čest, o hrdlo i o statek běží: poněvadž netoliko násilí svému vlastnímu tělu činí, ale také své duši ubližují, těla mezi jinými křesťanskými těly podle vyměření práv nemají do země v kostelích aneb na krchovích kladena ani pochovávána býti, by pak ti a takoví lidé jakéhož- koli stavu, povolání i také důstojenství byli. Ale taková těla jich mají skrze poprávci na rozhrání vyvožována a tam pálena býti. Těch, kteří sobě sami jakýmžkoli spůsobem hrdla odjímají, a tělu svému násilí a duši ublížení činí: těla jich, by pak ti a takoví lidé jakéhož- koli stavu, povolání a důstojenství byli, mají skrze poprávci na rozhrání vyvožována a tam pálena býti. II. Avšak přísnost práva tohoto na ty se nevztahuje, kteřížby pro těžkost nemoci, zblázníce se a o rozum i pamět přijdauce, v nětco takového skrze přátel aneb strážných svých nedbánli- vost vešli. To právo na ty se nevztahuje, kteřížby, zblázníce, se o rozum i pamět přišli a hrdlo sobě odňali. O. II. Magia sive sortilegium, to jest, čarodějnictví a všelijaká jiná škodná kauzla, kterážto pokutau meče aneb upálením na po- hlaví mužském, a na pohlaví ženském zahrabáním, aneb též upá- lením ztrestána býti mají. Čarodějnictví a všelijaká jiná kauzla škodná pokutau meče aneb upálením, a ženského pohlaví zahrabáním se trestcí. O. III. Violatio sepulchrorum, to jest, zkáza, boření aneb laupání hrobův. Kterážto zavinění pokutau peněžitau se trescí. Než, jestli žeby při boření týchž hrobův těla mrtvých lidí potupně vytahována byla aneb kosti lidské rozmetány byly: takové pro- vinění ztracením hrdla pomstíno bývá. Kažení neb laupání hrobův ztrestce se pokutau peněžitú. Než kdyby těla mrtvých lidí potupně byla vytahována, aneb lidské kosti rozmetány byly: takové provinění hrdlem pomstíno bývá. O. IV. Plagium, Istivá, nešlechetná krádež aneb přechovávaní lidí. Což se tehdáž působí a děje, když někdo zavozuje a ukreyvá otci syna, pánu služebníka, městu aneb některé obci měštěnína
Strana 336
336 O veytržnosti. a jiného obyvatele, a ty šacuje, aneb potom vědomě je prodává a k zavedení do cizí země posílá a podává, jakož za našich časův martalausové to dělají, a křesťany i dítky jich malé za- jímajíce, Turkům prodávají. Pokuta za starodávna byla, že bývali takoví lítým zvířatům k roztrhání vydáváni. Nyní od- jetím hrdla a zvláště čtvrcením se pokutují. Lstivá a nešlechetná krádež neb přechovávaní lidí jest, když někdo otci syna zavozuje a ukrývá, pánu služebníka etc., a ty šacuje aneb prodává a k zavedení do cizí země posílá. Pokuta, že se takoví čtvrtí. O. V. I. Crimen falsi, faleš všeliká, kteráž se působí, když pravda lstně a podvodně v lež se proměňuje. Kterážto faleš čtverým spůsobem se děje. Faleš, když pravda lstně a podvodně v lež se proměňuje. A to se děje čtverým spůsobem. II. Řečí, když někdo falešné vydává svědomí aneb pravdu zatají, aneb záplatu vezme, aby svědomí nevydával. Kterýžto hřeší proti Bohu, proti právu i proti svému bližnímu. Řečí, když kdo vydává falešné svědomí aneb pravdu zatají. III. Písmem, když falešně a podvodně nětco od někoho se píše, aneb to, což pravého bylo, se vymazuje, vystruhuje a jiné místo toho se vpisuje, na škodu a k ublížení lidské spra- vedlivosti. Item, kdožby falešné pečeti aneb sekrétu požíval, bez vůle kšaftujícího nětco sobě do kšaftu psal, kšaft pořádně učiněný na škodu a k ublížení cizí spravedlivosti ztrhal, pře- mazával, zápisy všelijaké ke škodě někoho přetrhoval aneb jiné, aby to vykonali, navozoval a auplatky za to činil. Písmem, když se podvodně nětco píše neb co pravého vymazuje. IV. Skutkem, kdož minci falšuje, minci stříže, ujímá, do šadvoseru ji dává, aneb grošův i všelijaké jiné mince ustruhuje, a jakýmž pak koli spůsobem a chytrostí zlehčováním jí ujmu činí, aneb falešné mince odbeyvati pomáhá. Pokuta na tento čas na takové vztahuje se upálení. Item, kdož váh, mír a loktův falešných zaumyslně na oklamání lidská požívají. Ti a takoví trescí se poena extraordinaria, to jest, pokutami vedle spravedlivého saudcův uvážení a podle lidského provinění a za- slaužení. Skutkem, jako kdo minci falšuje a zlehčováním ujmu jí činí.
336 O veytržnosti. a jiného obyvatele, a ty šacuje, aneb potom vědomě je prodává a k zavedení do cizí země posílá a podává, jakož za našich časův martalausové to dělají, a křesťany i dítky jich malé za- jímajíce, Turkům prodávají. Pokuta za starodávna byla, že bývali takoví lítým zvířatům k roztrhání vydáváni. Nyní od- jetím hrdla a zvláště čtvrcením se pokutují. Lstivá a nešlechetná krádež neb přechovávaní lidí jest, když někdo otci syna zavozuje a ukrývá, pánu služebníka etc., a ty šacuje aneb prodává a k zavedení do cizí země posílá. Pokuta, že se takoví čtvrtí. O. V. I. Crimen falsi, faleš všeliká, kteráž se působí, když pravda lstně a podvodně v lež se proměňuje. Kterážto faleš čtverým spůsobem se děje. Faleš, když pravda lstně a podvodně v lež se proměňuje. A to se děje čtverým spůsobem. II. Řečí, když někdo falešné vydává svědomí aneb pravdu zatají, aneb záplatu vezme, aby svědomí nevydával. Kterýžto hřeší proti Bohu, proti právu i proti svému bližnímu. Řečí, když kdo vydává falešné svědomí aneb pravdu zatají. III. Písmem, když falešně a podvodně nětco od někoho se píše, aneb to, což pravého bylo, se vymazuje, vystruhuje a jiné místo toho se vpisuje, na škodu a k ublížení lidské spra- vedlivosti. Item, kdožby falešné pečeti aneb sekrétu požíval, bez vůle kšaftujícího nětco sobě do kšaftu psal, kšaft pořádně učiněný na škodu a k ublížení cizí spravedlivosti ztrhal, pře- mazával, zápisy všelijaké ke škodě někoho přetrhoval aneb jiné, aby to vykonali, navozoval a auplatky za to činil. Písmem, když se podvodně nětco píše neb co pravého vymazuje. IV. Skutkem, kdož minci falšuje, minci stříže, ujímá, do šadvoseru ji dává, aneb grošův i všelijaké jiné mince ustruhuje, a jakýmž pak koli spůsobem a chytrostí zlehčováním jí ujmu činí, aneb falešné mince odbeyvati pomáhá. Pokuta na tento čas na takové vztahuje se upálení. Item, kdož váh, mír a loktův falešných zaumyslně na oklamání lidská požívají. Ti a takoví trescí se poena extraordinaria, to jest, pokutami vedle spravedlivého saudcův uvážení a podle lidského provinění a za- slaužení. Skutkem, jako kdo minci falšuje a zlehčováním ujmu jí činí.
Strana 337
O. V— VII. 337 V. Požíváním, kdyžby někdo užiti chtěl listu, věda o tom, že vyvazený a dluh zaplacený jest, aneb zápisu falešného; aneb dělal se tím, čímž není, na lidské oklamání, počítal se za kněze, za pána, rytířského člověka, za měštěnína, a nebyl by ním; aneb žeby falešná a rozličná jména sobě k podvodu a k oklamání lidskému dával; item, kdožby auplatek činil saudcům aneb jednomu z nich, aby při saudu v nespravedlivé své při za spra- vedlivého zůstal aneb žádným rozsudkem o to ohledáván nebýval, a saudcové aneb jeden z nich úplatky by za takovau svau ne- pravost bral. Ti a takový falešníci rozdílnými pokutami vedle zaslaužení svého rozličně se také trescí. Požíváním, kdyby někdo užiti chtěl listu, věda o tom, že vyvazený jest a dluh zaplacený; aneb dělal se tím na oklamání lidské, čímž není; neb rozličná jména sobě dával; auplatek činil saudcův, aby, jsa křiv, práv zůstal. Takových falešníkův rozličné jsau pokuty. O. VI. Kdožby listem vyvazeným, věda o tom, že vyvazený jest, aneb z dluhu vyvazeného a zaplaceného, věda, že dluh ten za- placený jest, napomínal: takový za aukladníka odsauzen bude a králi Jeho Milosti statek propadne. Kdoby listem vyvazeným, věda o tom, že vyvazený jest, anebo z dluhu vyvazeného a zaplaceného, věda, že zaplacený jest, napomínal: ten auklad- níkem jest, a statek králi J. M. propadá. O. VII. Kdožby se koli při půjčkách dopustil nepořádu proti po- vinnosti křesťanské a sedlání z strany půjčování peněz s pří- lišným a nekřesťanským obtížením, úroky lichevné sobě nad obyčej země dotahuje a vymyšlenými spůsoby nad vyměřené auroky lidí obtěžuje; koně, šuby a jiné pocty od dlužníkův svých bera; zlato a jinau minci při půjčkách veyše, nežli važí, sobě nasazuje, a větší summu, nežli půjčená byla, od svých dlužníkův míti chtěje; a to by na něho shledáno bylo, že jest dlužníky své v takové dluhy a zápisy uvedl: ten a takový ode všech jmín a držán býti má jako jiný psanec a zločinec, a nemá žádného práva požívati ani v úřadech a v svědomí přijímán býti, a dobří lidé nemají s ním obcovati. A těch peněz tak neřádně půjčených nemá užiti. Práva městská. 22
O. V— VII. 337 V. Požíváním, kdyžby někdo užiti chtěl listu, věda o tom, že vyvazený a dluh zaplacený jest, aneb zápisu falešného; aneb dělal se tím, čímž není, na lidské oklamání, počítal se za kněze, za pána, rytířského člověka, za měštěnína, a nebyl by ním; aneb žeby falešná a rozličná jména sobě k podvodu a k oklamání lidskému dával; item, kdožby auplatek činil saudcům aneb jednomu z nich, aby při saudu v nespravedlivé své při za spra- vedlivého zůstal aneb žádným rozsudkem o to ohledáván nebýval, a saudcové aneb jeden z nich úplatky by za takovau svau ne- pravost bral. Ti a takový falešníci rozdílnými pokutami vedle zaslaužení svého rozličně se také trescí. Požíváním, kdyby někdo užiti chtěl listu, věda o tom, že vyvazený jest a dluh zaplacený; aneb dělal se tím na oklamání lidské, čímž není; neb rozličná jména sobě dával; auplatek činil saudcův, aby, jsa křiv, práv zůstal. Takových falešníkův rozličné jsau pokuty. O. VI. Kdožby listem vyvazeným, věda o tom, že vyvazený jest, aneb z dluhu vyvazeného a zaplaceného, věda, že dluh ten za- placený jest, napomínal: takový za aukladníka odsauzen bude a králi Jeho Milosti statek propadne. Kdoby listem vyvazeným, věda o tom, že vyvazený jest, anebo z dluhu vyvazeného a zaplaceného, věda, že zaplacený jest, napomínal: ten auklad- níkem jest, a statek králi J. M. propadá. O. VII. Kdožby se koli při půjčkách dopustil nepořádu proti po- vinnosti křesťanské a sedlání z strany půjčování peněz s pří- lišným a nekřesťanským obtížením, úroky lichevné sobě nad obyčej země dotahuje a vymyšlenými spůsoby nad vyměřené auroky lidí obtěžuje; koně, šuby a jiné pocty od dlužníkův svých bera; zlato a jinau minci při půjčkách veyše, nežli važí, sobě nasazuje, a větší summu, nežli půjčená byla, od svých dlužníkův míti chtěje; a to by na něho shledáno bylo, že jest dlužníky své v takové dluhy a zápisy uvedl: ten a takový ode všech jmín a držán býti má jako jiný psanec a zločinec, a nemá žádného práva požívati ani v úřadech a v svědomí přijímán býti, a dobří lidé nemají s ním obcovati. A těch peněz tak neřádně půjčených nemá užiti. Práva městská. 22
Strana 338
338 O veytržnosti. Sedlání nebo nepořádných a nekřesťanských půjček kdo by se do- pustil, ten za psance a zločince má býti držán. A nemá žádného práva užiti, a dobří lidé nemají s ním obcovati, jako s zrádcím. O. VIII. Crimen ambitus, vkupovati se v auřad, to jest, penězy a rozličnými dary toho sobě dovesti, aby k nějaké poctivosti aneb k úřadu přijíti mohl. Pokuta za starodávna byla zavezení na nějaký ostrov, na němžby lidé nebydleli. Nyní ten, na kohožby to shledáno bylo, aby za dobrého držán nebyl. Vkupovati se v auřad, to jest, penězy a dary toho sobě dovesti, aby k auřadu přijíti mohl: takový kdoby byl, za dobrého držán býti nemá. O. IX. Crimen repetundarum, nespravedlivé na těžkosti lidské hala- fancův přijímání, když někdo, jsa v auřadu a v nějakém důsto- jenství, pro dary činí nětco toho, čehožby spravedlivě činiti neměl, a na lidi k správě jeho náležející pokuty těžké vzkládá a k svému je užitku obracuje, maje ty a takové pokuty, ač za- slaužili-li by jich lidé, k obecnému dobrému obraceti. Pokuta se ukládá vedle uvážení těžkosti, kteráž přišla na ty, ježto od takového správci a saudce nespravedlivého to nésti a podnik- nauti musili. Halafancův přijímání na těžkost lidskau a pokut na lidi ukládání a k svému užitku jich obracení trestce se podle uvážení těžkosti, kteráž přišla od nich na ty ubohé lidi. O. X. Crimen peculatus, krádež peněz aneb věcí obecních, to jest, kdyžby někdo peníze obci náležející aneb ty, kteréžby na opravu města a na jiné potřeby obecní od někoho byly odkázány, pokradl a k užitku svému bez povolení práva obrátil. Pokuta na takového vedle spravedlivého uvážení vzložena býti má. Krádež peněz neb věcí obecních pokutuje se vedle spravedlivého práva uvážení. O. XI. A pod tímto artikulem může se zavříti i to. Kdožby koli, maje na sobě úřad, z povinnosti téhož svého úřadu, aneb, by i neměl úřadu, však maje sobě poručení od úřadu kteréhož- koli, aby statek a některé věci, po člověku z tohoto světa se- šlém aneb od práva ušlém, opatřil, tak aby ti, komužby co
338 O veytržnosti. Sedlání nebo nepořádných a nekřesťanských půjček kdo by se do- pustil, ten za psance a zločince má býti držán. A nemá žádného práva užiti, a dobří lidé nemají s ním obcovati, jako s zrádcím. O. VIII. Crimen ambitus, vkupovati se v auřad, to jest, penězy a rozličnými dary toho sobě dovesti, aby k nějaké poctivosti aneb k úřadu přijíti mohl. Pokuta za starodávna byla zavezení na nějaký ostrov, na němžby lidé nebydleli. Nyní ten, na kohožby to shledáno bylo, aby za dobrého držán nebyl. Vkupovati se v auřad, to jest, penězy a dary toho sobě dovesti, aby k auřadu přijíti mohl: takový kdoby byl, za dobrého držán býti nemá. O. IX. Crimen repetundarum, nespravedlivé na těžkosti lidské hala- fancův přijímání, když někdo, jsa v auřadu a v nějakém důsto- jenství, pro dary činí nětco toho, čehožby spravedlivě činiti neměl, a na lidi k správě jeho náležející pokuty těžké vzkládá a k svému je užitku obracuje, maje ty a takové pokuty, ač za- slaužili-li by jich lidé, k obecnému dobrému obraceti. Pokuta se ukládá vedle uvážení těžkosti, kteráž přišla na ty, ježto od takového správci a saudce nespravedlivého to nésti a podnik- nauti musili. Halafancův přijímání na těžkost lidskau a pokut na lidi ukládání a k svému užitku jich obracení trestce se podle uvážení těžkosti, kteráž přišla od nich na ty ubohé lidi. O. X. Crimen peculatus, krádež peněz aneb věcí obecních, to jest, kdyžby někdo peníze obci náležející aneb ty, kteréžby na opravu města a na jiné potřeby obecní od někoho byly odkázány, pokradl a k užitku svému bez povolení práva obrátil. Pokuta na takového vedle spravedlivého uvážení vzložena býti má. Krádež peněz neb věcí obecních pokutuje se vedle spravedlivého práva uvážení. O. XI. A pod tímto artikulem může se zavříti i to. Kdožby koli, maje na sobě úřad, z povinnosti téhož svého úřadu, aneb, by i neměl úřadu, však maje sobě poručení od úřadu kteréhož- koli, aby statek a některé věci, po člověku z tohoto světa se- šlém aneb od práva ušlém, opatřil, tak aby ti, komužby co
Strana 339
O. VIII—XIV. 339 spravedlivě náleželo, mohli dluhův a svých spravedlivostí pro- středkem takového opatření požiti; a ten při takovém statku toho opatrování některé věci by sobě bral a nenáležitě se jich spůsobem krádeže dotýkal: na kohožby koli to shledáno bylo, má jako jiný zloděj bez milosti oběšen býti. A ty věci tak pokra- dené těm vydány buďte, kdož k nim právo a spravedlivost mají. Kdoby, maje sobě poručení od auřadu, aby statek a některé věci po člověku z světa sešlém aneb od práva ušlém opatřil tak, komu by co spra- vedlivě náleželo, aby toho mohl požiti; a on by ten statek sobě a bral spůsobem krádeže se ho dotýkal: takový má oběšen býti. A ty věci po- kradené mají těm býti vydány, kdož k nim spravedlnost mají. O. XII. Sacrilegium, svatokrádež aneb posvátných věcí pokradení. Kdožby co toho, což k pobožným a svatým místům aneb na skutky milosrdné oddáno jest, pobral a pokradl. Pokuta oběšení. Svatokrádce pokuta oběšení. O. XII. Seditio, pozdvižení aneb zbauření lidu, kteréž se působí, kdyžby někdo lidu obecného proti vrchnosti aneb auřadu po- zdvihoval. Pokuty rozličné na takové buřiče se vzkládají vedle spravedlivého uvážení a skutku předsevzatého aneb provedeného. Pozdvižení anebo zbauření lidu proti vrchnosti pokuta jest podle uvážení skutku před se vzatého neb provedeného od buřiče. O. XIV. Incendium, žhářství aneb pálení, když někdo ze zlosti, a z návodu, chtěním a z aumysla oheň klade. A ten žhář pokutau upálení se tresce. Že pak škody veliké od žhářův a jiných zlých lidí vůbec často se dějí, protož o tom šířeji položeno bude. Zhář pokutau upálení se trestce. O2* 22"
O. VIII—XIV. 339 spravedlivě náleželo, mohli dluhův a svých spravedlivostí pro- středkem takového opatření požiti; a ten při takovém statku toho opatrování některé věci by sobě bral a nenáležitě se jich spůsobem krádeže dotýkal: na kohožby koli to shledáno bylo, má jako jiný zloděj bez milosti oběšen býti. A ty věci tak pokra- dené těm vydány buďte, kdož k nim právo a spravedlivost mají. Kdoby, maje sobě poručení od auřadu, aby statek a některé věci po člověku z světa sešlém aneb od práva ušlém opatřil tak, komu by co spra- vedlivě náleželo, aby toho mohl požiti; a on by ten statek sobě a bral spůsobem krádeže se ho dotýkal: takový má oběšen býti. A ty věci po- kradené mají těm býti vydány, kdož k nim spravedlnost mají. O. XII. Sacrilegium, svatokrádež aneb posvátných věcí pokradení. Kdožby co toho, což k pobožným a svatým místům aneb na skutky milosrdné oddáno jest, pobral a pokradl. Pokuta oběšení. Svatokrádce pokuta oběšení. O. XII. Seditio, pozdvižení aneb zbauření lidu, kteréž se působí, kdyžby někdo lidu obecného proti vrchnosti aneb auřadu po- zdvihoval. Pokuty rozličné na takové buřiče se vzkládají vedle spravedlivého uvážení a skutku předsevzatého aneb provedeného. Pozdvižení anebo zbauření lidu proti vrchnosti pokuta jest podle uvážení skutku před se vzatého neb provedeného od buřiče. O. XIV. Incendium, žhářství aneb pálení, když někdo ze zlosti, a z návodu, chtěním a z aumysla oheň klade. A ten žhář pokutau upálení se tresce. Že pak škody veliké od žhářův a jiných zlých lidí vůbec často se dějí, protož o tom šířeji položeno bude. Zhář pokutau upálení se trestce. O2* 22"
Strana 340
340 O žhářích neb paličích. DE INCENDIARIIS, de spontaneo vel fortuito incendio, et de restinguendo eodem incendio. O žhářích paličích, o pohrůžkách z strany pálení i také o skutku, a o hašení ohně. O. XV. Zhář aneb palič ten jest, kterýž z aumysla, ze zlosti, z hněvu, z nenávisti, z nepřátelství, z návodu lidského, z au- platku aneb z jakýchžkoli jiných příčin buď v svém vlastním statku aneb v lidském cizím oheň klade, aby tím lidem škodil. Žhář neb palič ten jest, kterýž z jakýchkoli příčin buď v svém neb v cizím statku oheň klade, aby tím lidem škodil. O. XVI. V počtu žhářův aneb za žháře a paliče i ti počteni buďte, kteřížby úmyslem zlým pohrůžky, že se pálením mstíti chtí, lidem činili. Jako, kdyžby někdo hrozil, že někomu posvítí, až se mu i jiným steskne, a jakž obyčejně lidé zlí pohrůžky takové umějí pod rozličným podobenstvím zavírati, chvoštiště a hlavně na branách městských, na vratech, na dveřích aneb veřejích jich zavěšujíce. Aneb při komž by nalezena byla znamení k ohňům kladení, jako, kdyby někdo postižen byl, an uhlí klade a roz- fukuje, kaudelné aneb lněné knoty, hnáty s sirau a smolau na- pauštěné, aneb prach ručničný v rozličných přípravách k tomu strojený s sebau nosí. Ten a takový každý, by nešlechetného skutku nevykonal aneb skrze překážku jakau pak koli vykonati nemohl, však že pohrůžky činil a ohněm se mstíti hrozil, a že s jistými na oheň vztahujícími se znameními postižen jest, a po příčinách tomu se rozumí, že jest se k tomu strojil, aby ohněm škodil: jednostejnau pokutau jakožto zjevní žháři a paličové ztrestán bude. V škodlivých zajisté veystupcích a nešlechetných skutcích bývá ztrestán chtíč, vůle, úmysl a před- sevzetí zlé, by i k svému nepřišlo vykonání. A hrozní skutkové hroznými pokutami se trescí. Pohrůžky také, kteréž se na pá- lení vztahují, jinák se vážiti mají, nežli pohrůžky v jiných pří- padných věcech.
340 O žhářích neb paličích. DE INCENDIARIIS, de spontaneo vel fortuito incendio, et de restinguendo eodem incendio. O žhářích paličích, o pohrůžkách z strany pálení i také o skutku, a o hašení ohně. O. XV. Zhář aneb palič ten jest, kterýž z aumysla, ze zlosti, z hněvu, z nenávisti, z nepřátelství, z návodu lidského, z au- platku aneb z jakýchžkoli jiných příčin buď v svém vlastním statku aneb v lidském cizím oheň klade, aby tím lidem škodil. Žhář neb palič ten jest, kterýž z jakýchkoli příčin buď v svém neb v cizím statku oheň klade, aby tím lidem škodil. O. XVI. V počtu žhářův aneb za žháře a paliče i ti počteni buďte, kteřížby úmyslem zlým pohrůžky, že se pálením mstíti chtí, lidem činili. Jako, kdyžby někdo hrozil, že někomu posvítí, až se mu i jiným steskne, a jakž obyčejně lidé zlí pohrůžky takové umějí pod rozličným podobenstvím zavírati, chvoštiště a hlavně na branách městských, na vratech, na dveřích aneb veřejích jich zavěšujíce. Aneb při komž by nalezena byla znamení k ohňům kladení, jako, kdyby někdo postižen byl, an uhlí klade a roz- fukuje, kaudelné aneb lněné knoty, hnáty s sirau a smolau na- pauštěné, aneb prach ručničný v rozličných přípravách k tomu strojený s sebau nosí. Ten a takový každý, by nešlechetného skutku nevykonal aneb skrze překážku jakau pak koli vykonati nemohl, však že pohrůžky činil a ohněm se mstíti hrozil, a že s jistými na oheň vztahujícími se znameními postižen jest, a po příčinách tomu se rozumí, že jest se k tomu strojil, aby ohněm škodil: jednostejnau pokutau jakožto zjevní žháři a paličové ztrestán bude. V škodlivých zajisté veystupcích a nešlechetných skutcích bývá ztrestán chtíč, vůle, úmysl a před- sevzetí zlé, by i k svému nepřišlo vykonání. A hrozní skutkové hroznými pokutami se trescí. Pohrůžky také, kteréž se na pá- lení vztahují, jinák se vážiti mají, nežli pohrůžky v jiných pří- padných věcech.
Strana 341
O. XV—XIX. 341 Zhář jest i ten, který úmyslem zlým, že se pálením mstíti chce, pohrůžky činí. Též při kom by nalezena byla znamení k ohni kladení: takový, by skutku neučinil, jednostejnau pokutau, jako žhář, strestán bude. Nebo v nešlechetných skutcích bývá strestán chtíč, vůle, úmysl a předse- vzetí zlé, by pak k svému vykonání nepřišlo. A hrozní skutkové hroznými pokutami se trestcí. O. XVII. Kdyžby v městě, v městečku, ve vsi od někoho vyšel oheň z příhody, z neštěstí, z neopatrnosti, z nebedlivosti, z nešetr- nosti tak dobře hospodáře jako i čeládky jeho pro neopatření míst, v nichžto oheň se roznicuje; a takovým ohněm vzešlým škody okolním sausedům by se zdělaly: tehdy ten, z jehož by obydlí oheň z příhody vyšel, pokutau na žháře a paliče se vztahující ztrestán býti nemá. Než přísežní, takovau příhodu toho ohně rozvážíce, podle spravedlivého uvážení budau ho moci vězením aneb jinau spravedlivau pokutau ztrestati. Oheň vyjde-li od koho z příhody neb z nešetrnosti tak dobře hospo- dáře jako čeládky jeho; a takovým ohněm škody okolním sausedům by se zdělaly: auřad podle spravedlivého uvážení vězením neb jinau pokutau jeho ztresce. O. XVIII. Ohňové, z dopuštění božího skrze zapálení od hromu aneb casu fortuito a z jiných předivných příhod mimo všecku naději lidskau i skrze rozličné auklady lidské vzešlí, k pokutám žádného nevíží. Na tom zajisté založená jest měšťanská povinnost, aby štěstí i neštěstí aučastníci byli. Také příhody nešťastné a z dopuštění božího na lidi přišlé žádnými pokutami právními se netrescí. Ohňové, z dopuštění božího skrze zapálení od hroma neb jiných příhod i skrze auklady lidské vzešlí, k pokutám nevíží. O. XIX. Jestli žeby komu list aneb šuldpryf shořal, ztracen, aneb povodní, ssutím domu a jinými takovými z dopuštění božího příhodami zmařen byl; ten pak dostatečně by to provedl, že list takový byl jest nevyvazený a dluh nezaplacený: může z toho rukojmě aneb jistce, a věřitel svých dlužníkův napomínati. Jestli žeby komu list neb šuldpryf jakýmikoli příhodami zmařen byl; a to se ukázati mohlo, že byl nevyvazený a dluh nezaplacený: mohau se z toho rukojmové neb jistci, též od věřitelův dlužníci napomínati.
O. XV—XIX. 341 Zhář jest i ten, který úmyslem zlým, že se pálením mstíti chce, pohrůžky činí. Též při kom by nalezena byla znamení k ohni kladení: takový, by skutku neučinil, jednostejnau pokutau, jako žhář, strestán bude. Nebo v nešlechetných skutcích bývá strestán chtíč, vůle, úmysl a předse- vzetí zlé, by pak k svému vykonání nepřišlo. A hrozní skutkové hroznými pokutami se trestcí. O. XVII. Kdyžby v městě, v městečku, ve vsi od někoho vyšel oheň z příhody, z neštěstí, z neopatrnosti, z nebedlivosti, z nešetr- nosti tak dobře hospodáře jako i čeládky jeho pro neopatření míst, v nichžto oheň se roznicuje; a takovým ohněm vzešlým škody okolním sausedům by se zdělaly: tehdy ten, z jehož by obydlí oheň z příhody vyšel, pokutau na žháře a paliče se vztahující ztrestán býti nemá. Než přísežní, takovau příhodu toho ohně rozvážíce, podle spravedlivého uvážení budau ho moci vězením aneb jinau spravedlivau pokutau ztrestati. Oheň vyjde-li od koho z příhody neb z nešetrnosti tak dobře hospo- dáře jako čeládky jeho; a takovým ohněm škody okolním sausedům by se zdělaly: auřad podle spravedlivého uvážení vězením neb jinau pokutau jeho ztresce. O. XVIII. Ohňové, z dopuštění božího skrze zapálení od hromu aneb casu fortuito a z jiných předivných příhod mimo všecku naději lidskau i skrze rozličné auklady lidské vzešlí, k pokutám žádného nevíží. Na tom zajisté založená jest měšťanská povinnost, aby štěstí i neštěstí aučastníci byli. Také příhody nešťastné a z dopuštění božího na lidi přišlé žádnými pokutami právními se netrescí. Ohňové, z dopuštění božího skrze zapálení od hroma neb jiných příhod i skrze auklady lidské vzešlí, k pokutám nevíží. O. XIX. Jestli žeby komu list aneb šuldpryf shořal, ztracen, aneb povodní, ssutím domu a jinými takovými z dopuštění božího příhodami zmařen byl; ten pak dostatečně by to provedl, že list takový byl jest nevyvazený a dluh nezaplacený: může z toho rukojmě aneb jistce, a věřitel svých dlužníkův napomínati. Jestli žeby komu list neb šuldpryf jakýmikoli příhodami zmařen byl; a to se ukázati mohlo, že byl nevyvazený a dluh nezaplacený: mohau se z toho rukojmové neb jistci, též od věřitelův dlužníci napomínati.
Strana 342
342 O žhářích neb paličích. O. XX. V kterémžby koli městě oheň vzešel, na všeckny obyvatele toho města jednostejná povinnost se vztahuje, aby mladí i staří, mužského i ženského pohlaví, o to se vší pilností se snažili, aby hned rychle takový oheň uhasili a jej přetrhli, tak aby se nešířil a více nerozmáhal. Nebo, poněvadž se tu dotýče všech zkázy a obecného zlého, protož všickni společně věrně sobě pomáhati povinni jsau. K hašení ohně vzešlého všickni společně obyvatelé se zavazují, aby sobě věrně pomáhali. O. XXI. Kteřížby pak na divadla toliko běželi a hasiti a ohně pře- trhovati, mohauce to dobře učiniti, nechtěli: takoví vedle spra- vedlivého uznání ztrestáni buďte. Ano, bylo-li by na koho to shledáno, žeby toho času, když hořalo, nětco odnesl tím úmy- slem, aby toho požil, nejsa té vůle, zase po ohni konečně na zejtří to hned navrátiti: ten a takový bez milosti oběšen býti má. Kteříby na divadla ohně přišli, a hasiti mohauce, toho učiniti nechtěli: trestáni buďte. A ukradl-li by kdo co při ohni: ten buď bez milosti oběšen. O. XXII. I. Žádný toho času příčiny k roztržce nedávej, a jeden nad druhým bitím aneb sekáním se nemsti, aby tau příčinau lidé od hašení odtrženi nebyli. Neb, kdožby koli v čas ohně nepřítele svého ranil, chtěje se nad ním pro nějaké předešlé záští a nechut vymstiti: ten mečem ztrestán buď. Kdožby koli v čas ohně nepřítele svého ranil, chtěje se nad ním pro nějaké předešlé záští vymstiti: ten mečem ztrestán buď. II. Práva v příčině této proto tak zranění stěžují a přís- nější pokuty ukládají, aby všickni, poodložíce na ten čas hněvův a nechutí, vespolek upřímě sobě pomáhali a na statcích svých nezhynuli. III. Však rychtářům, hejtmanům, setníkům, padesátníkům, desátníkům a jiným auředníkům, i také předním té obce oby- vatelům z práva toho se dopauští, jestli žeby které osoby při takovém ohni spatřili, ano by pomáhati hasiti nechtěli, než, díva- jíce se a zevlujíce, jiným ještě ku překážce býti chtěli: aby těch. a takových předkem kyjem, potom i vězením potrestati mohli
342 O žhářích neb paličích. O. XX. V kterémžby koli městě oheň vzešel, na všeckny obyvatele toho města jednostejná povinnost se vztahuje, aby mladí i staří, mužského i ženského pohlaví, o to se vší pilností se snažili, aby hned rychle takový oheň uhasili a jej přetrhli, tak aby se nešířil a více nerozmáhal. Nebo, poněvadž se tu dotýče všech zkázy a obecného zlého, protož všickni společně věrně sobě pomáhati povinni jsau. K hašení ohně vzešlého všickni společně obyvatelé se zavazují, aby sobě věrně pomáhali. O. XXI. Kteřížby pak na divadla toliko běželi a hasiti a ohně pře- trhovati, mohauce to dobře učiniti, nechtěli: takoví vedle spra- vedlivého uznání ztrestáni buďte. Ano, bylo-li by na koho to shledáno, žeby toho času, když hořalo, nětco odnesl tím úmy- slem, aby toho požil, nejsa té vůle, zase po ohni konečně na zejtří to hned navrátiti: ten a takový bez milosti oběšen býti má. Kteříby na divadla ohně přišli, a hasiti mohauce, toho učiniti nechtěli: trestáni buďte. A ukradl-li by kdo co při ohni: ten buď bez milosti oběšen. O. XXII. I. Žádný toho času příčiny k roztržce nedávej, a jeden nad druhým bitím aneb sekáním se nemsti, aby tau příčinau lidé od hašení odtrženi nebyli. Neb, kdožby koli v čas ohně nepřítele svého ranil, chtěje se nad ním pro nějaké předešlé záští a nechut vymstiti: ten mečem ztrestán buď. Kdožby koli v čas ohně nepřítele svého ranil, chtěje se nad ním pro nějaké předešlé záští vymstiti: ten mečem ztrestán buď. II. Práva v příčině této proto tak zranění stěžují a přís- nější pokuty ukládají, aby všickni, poodložíce na ten čas hněvův a nechutí, vespolek upřímě sobě pomáhali a na statcích svých nezhynuli. III. Však rychtářům, hejtmanům, setníkům, padesátníkům, desátníkům a jiným auředníkům, i také předním té obce oby- vatelům z práva toho se dopauští, jestli žeby které osoby při takovém ohni spatřili, ano by pomáhati hasiti nechtěli, než, díva- jíce se a zevlujíce, jiným ještě ku překážce býti chtěli: aby těch. a takových předkem kyjem, potom i vězením potrestati mohli
Strana 343
O. XX—XXVI. 343 Přísežným i také předním obce obyvatelům z práva se dopauští, aby těch, ježto by hasiti ohně pomáhati nechtěli, než, zevlujíce, jiným ještě ku překážce býti chtěli, předkem kyjem, potom vězením potrestati mohli. O. XXIII. Oheň skrze neštěstí a ne zaumyslně jestliby od koho vy- šel, a skrze ten oheň jiným sausedům okolním škody by se staly: proto ten, od kohož oheň vyšel, takovými škodami svým sausedům povinen nebude. Než jestli žeby skrze zaumyslnau nedbánlivost a neopatření těch míst, kdež se oheň dělá, anobrž k tomu od sausedův aneb přísežných, aby to opatřil, napomínán byl, co toho se přihodilo, a oheň vyjda škodu by jiným učinil: tehdy přísežní mají to s pilností rozvážiti, jaká by na toho, od něhož ten oheň vyšel, pokuta vzložena býti měla. Vyšel-li by od koho oheň skrze zaumyslnau nedbánlivost a neopa- třením těch míst, kdež se oheň dělá, zvláště po napomenutí od sausedův, aby to místo opatřil a škody sausedům nečinil: s pilností se má to rozvážiti, jakáby pokuta na toho vzložena býti měla. O. XXIV. U kohožby se koli a jakýmžkoli spůsobem zapálilo: tehdy hospodář aneb ten, kdož v tom domě jest, má a povinen bude hned, dokudžby se oheň ještě nerozmohl, okřik učiniti, aby lidé, o tom zvědauce, tím spíšeji jej přetrhnauti mohli. Pakliby toho neučinil a sám takový oheň ututlati chtěl, a oheň by se tau při- činau rozmohl: tehdy ten a takový podle uznání spravedlivého ztrestán bude. Kdoby, vida v svém domě, an se oheň zňal, ihned okřiku neučinil, než sám jej ututlati chtěl, v tom by se oheň rozmohl: takový slušně ztrestán býti má. O. XXV. V budaucích časích jestliby od vrchnosti jaký jistý pořádek z strany hašení a ohňův vzešlých přetrhování nařízen aneb vy- měřen byl, a kteříby se měli toho dotýkati, aneb jakby se lidé v tom ve všem chovati měli: ten za pořád práva držán buď. Bude-li kdy jaký pořádek z strany přetrhování ohňův nařízen a vy- měřen, jakby se lidé v tom chovati měli: ten za pořád práva držán buď. O. XXVI. Concussio, potřásaní nad lidmi za příčinau držícího na sobě auřadu. Když někdo, maje na sobě auřad, pro nějakau
O. XX—XXVI. 343 Přísežným i také předním obce obyvatelům z práva se dopauští, aby těch, ježto by hasiti ohně pomáhati nechtěli, než, zevlujíce, jiným ještě ku překážce býti chtěli, předkem kyjem, potom vězením potrestati mohli. O. XXIII. Oheň skrze neštěstí a ne zaumyslně jestliby od koho vy- šel, a skrze ten oheň jiným sausedům okolním škody by se staly: proto ten, od kohož oheň vyšel, takovými škodami svým sausedům povinen nebude. Než jestli žeby skrze zaumyslnau nedbánlivost a neopatření těch míst, kdež se oheň dělá, anobrž k tomu od sausedův aneb přísežných, aby to opatřil, napomínán byl, co toho se přihodilo, a oheň vyjda škodu by jiným učinil: tehdy přísežní mají to s pilností rozvážiti, jaká by na toho, od něhož ten oheň vyšel, pokuta vzložena býti měla. Vyšel-li by od koho oheň skrze zaumyslnau nedbánlivost a neopa- třením těch míst, kdež se oheň dělá, zvláště po napomenutí od sausedův, aby to místo opatřil a škody sausedům nečinil: s pilností se má to rozvážiti, jakáby pokuta na toho vzložena býti měla. O. XXIV. U kohožby se koli a jakýmžkoli spůsobem zapálilo: tehdy hospodář aneb ten, kdož v tom domě jest, má a povinen bude hned, dokudžby se oheň ještě nerozmohl, okřik učiniti, aby lidé, o tom zvědauce, tím spíšeji jej přetrhnauti mohli. Pakliby toho neučinil a sám takový oheň ututlati chtěl, a oheň by se tau při- činau rozmohl: tehdy ten a takový podle uznání spravedlivého ztrestán bude. Kdoby, vida v svém domě, an se oheň zňal, ihned okřiku neučinil, než sám jej ututlati chtěl, v tom by se oheň rozmohl: takový slušně ztrestán býti má. O. XXV. V budaucích časích jestliby od vrchnosti jaký jistý pořádek z strany hašení a ohňův vzešlých přetrhování nařízen aneb vy- měřen byl, a kteříby se měli toho dotýkati, aneb jakby se lidé v tom ve všem chovati měli: ten za pořád práva držán buď. Bude-li kdy jaký pořádek z strany přetrhování ohňův nařízen a vy- měřen, jakby se lidé v tom chovati měli: ten za pořád práva držán buď. O. XXVI. Concussio, potřásaní nad lidmi za příčinau držícího na sobě auřadu. Když někdo, maje na sobě auřad, pro nějakau
Strana 344
344 O žhářích neb paličích. svau obzvláštní nechut nad nepřítelem svým se vymstívá; anebo od těch, nad nimiž správu a vrchnost drží, nětčeho pohrůžkami dosahuje; mimo náležitost strach a bázeň na ně uvozuje; k tomu je, aby mu dávali, nutí a přivozuje; aneb že jim za spravedlivé učiniti nechce, lečby mu prvé nětco dali a to dobře uplatili: ten ztrestán buď podle zásluhy své pokutau spravedlivau, a na časy budaucí všech obecních auřadův prázden aby byl. Kdoby se nad jinými potřásal za příčinau držícího na sobě auřadu, též nad nepřítelem vymstíval, mimo náležitost strach na ty, nad nimiž správu má, uvozoval, aby mu dávali: ten pokutau buď spravedlivau ztrestán a au- řadův obecních všech prázen. O. XXVII. I. Crimen praevaricationis, srozumění s odpornau stranau míti. A ten slove praevaricator, kterýž někoho obžaloval a po- tomně dal se v ukazování před právem smyšlených průvodův, zanechav pravých a dostatečných; aneb že srozumění o při takovau s druhau stranau vzal, a to, což spravedlivého jest, za- mlčal aneb na nětčí veystupek nenastupoval. II. Řečníci tehdáž praevaricatores bývají, když té strany, kteráž se jim důvěřila, spravedlnost pronesau a tejnost vyjeví, a druhé straně napomáhají, zamlčíce to, cožby k obraně její ná- leželo. Pokuta hrdla ztracení, jakž o tom napřed B. XXVII. položeno jest. Kdoby měl srozumění s odpornau stranau, a to, což spravedlivého jest, zamlčel; také, obžalujíc někoho, potom smyšlené průvody, zanechaje právých a dostatečných, vedl: ten veystupek mezi řečníky bývá, a pokutau hrdla ztracení se trestce. O. XXVIII. I. Crimen stellionatus, podvod, šibalstvo, neupřímnost, talce židovští, a jakážkoli jiná lidská oklamání, neb kdožkoli k okla- mání druhého řečí plete, zprávy klamavé dává a potom ve lži postižen bude: ten upadá v pokutu práva tohoto. II. Item, kdož jednu a tauž věc mnohým prodává, peněz sobě na ni od mnohých vypůjčuje, mnohým jistoty na ni uvo- zuje; vědomě a chtě falešná zboží za dobrá prodává, aneb ukazujíc dobrá zboží, po zavřeném trhu zlá podvrhuje, čině to všecko k oklamání a ke škodě svého bližního: ten každý v pokutu
344 O žhářích neb paličích. svau obzvláštní nechut nad nepřítelem svým se vymstívá; anebo od těch, nad nimiž správu a vrchnost drží, nětčeho pohrůžkami dosahuje; mimo náležitost strach a bázeň na ně uvozuje; k tomu je, aby mu dávali, nutí a přivozuje; aneb že jim za spravedlivé učiniti nechce, lečby mu prvé nětco dali a to dobře uplatili: ten ztrestán buď podle zásluhy své pokutau spravedlivau, a na časy budaucí všech obecních auřadův prázden aby byl. Kdoby se nad jinými potřásal za příčinau držícího na sobě auřadu, též nad nepřítelem vymstíval, mimo náležitost strach na ty, nad nimiž správu má, uvozoval, aby mu dávali: ten pokutau buď spravedlivau ztrestán a au- řadův obecních všech prázen. O. XXVII. I. Crimen praevaricationis, srozumění s odpornau stranau míti. A ten slove praevaricator, kterýž někoho obžaloval a po- tomně dal se v ukazování před právem smyšlených průvodův, zanechav pravých a dostatečných; aneb že srozumění o při takovau s druhau stranau vzal, a to, což spravedlivého jest, za- mlčal aneb na nětčí veystupek nenastupoval. II. Řečníci tehdáž praevaricatores bývají, když té strany, kteráž se jim důvěřila, spravedlnost pronesau a tejnost vyjeví, a druhé straně napomáhají, zamlčíce to, cožby k obraně její ná- leželo. Pokuta hrdla ztracení, jakž o tom napřed B. XXVII. položeno jest. Kdoby měl srozumění s odpornau stranau, a to, což spravedlivého jest, zamlčel; také, obžalujíc někoho, potom smyšlené průvody, zanechaje právých a dostatečných, vedl: ten veystupek mezi řečníky bývá, a pokutau hrdla ztracení se trestce. O. XXVIII. I. Crimen stellionatus, podvod, šibalstvo, neupřímnost, talce židovští, a jakážkoli jiná lidská oklamání, neb kdožkoli k okla- mání druhého řečí plete, zprávy klamavé dává a potom ve lži postižen bude: ten upadá v pokutu práva tohoto. II. Item, kdož jednu a tauž věc mnohým prodává, peněz sobě na ni od mnohých vypůjčuje, mnohým jistoty na ni uvo- zuje; vědomě a chtě falešná zboží za dobrá prodává, aneb ukazujíc dobrá zboží, po zavřeném trhu zlá podvrhuje, čině to všecko k oklamání a ke škodě svého bližního: ten každý v pokutu
Strana 345
O. XXVII—XXX. P. I—II. 345 práva tohoto upadá. Kterážto pokuta záleží na spravedlivém saudcův uvážení, vedle účinku a zásluhy jednohokaždého. Všeliká šibalstva a neupřímnosti lidské sub stellionatu se zavírají, kterýmiž lidé buď lživau řečí a klamavými zprávami neb skutkem k okla- mání přicházejí. Pokuta toho na uvážení saudcův. O. XXIX. Crimen abigeatus, dobytka a stáda zahnání aneb odražení, což se vykonává, když někdo lstně cizímu stádu úklady činí a potom zlodějsky je zahání a prodává. Pokuta vedle uvážení spravedlivého přísežných a obyčeje jednohokaždého města aneb krajiny. Dobytek kdo zahání a potom jej prodává, pokutu podle uvážení saudcův a obyčeje města ponese. O. XXX. Occultatio sive receptatio latronum, skreyvání, fedrování, přechovávaní aneb přijímání lotrův a jiných zlých škůdcí lidských. A přijímači, přechovavači a škodných lidí fedrovníci jednostejnau se pokutau trescí, jako ti, kteříž lotrovství všelijaká provozují a veystupkův rozličných se dopauštějí. Přijimači a fedrovníci škůdcův lidských tauž se pokutau trestcí, jako škůdcové a lotři. DE FURTO. O krádeži aneb o zlodějství. P. I. Krádež jest lstné dotýkání věci cizí mohvité, kteréž působí a děje se bez povolení pána té věci, k nabytí jakéhožkoli zisku z požívání jejího. Krádež jest lstné dotýkání věci cizí mohvité bez povolení pána té věci. P. II. I. Krádež všelijaká jakž rozkazem božím, tak také právem přirozeným se zapovídá. II. Právo přirozené: „Čeho sobě nechceš, nečiň toho ji- nému.“ Právo božské: „Nepokradeš."
O. XXVII—XXX. P. I—II. 345 práva tohoto upadá. Kterážto pokuta záleží na spravedlivém saudcův uvážení, vedle účinku a zásluhy jednohokaždého. Všeliká šibalstva a neupřímnosti lidské sub stellionatu se zavírají, kterýmiž lidé buď lživau řečí a klamavými zprávami neb skutkem k okla- mání přicházejí. Pokuta toho na uvážení saudcův. O. XXIX. Crimen abigeatus, dobytka a stáda zahnání aneb odražení, což se vykonává, když někdo lstně cizímu stádu úklady činí a potom zlodějsky je zahání a prodává. Pokuta vedle uvážení spravedlivého přísežných a obyčeje jednohokaždého města aneb krajiny. Dobytek kdo zahání a potom jej prodává, pokutu podle uvážení saudcův a obyčeje města ponese. O. XXX. Occultatio sive receptatio latronum, skreyvání, fedrování, přechovávaní aneb přijímání lotrův a jiných zlých škůdcí lidských. A přijímači, přechovavači a škodných lidí fedrovníci jednostejnau se pokutau trescí, jako ti, kteříž lotrovství všelijaká provozují a veystupkův rozličných se dopauštějí. Přijimači a fedrovníci škůdcův lidských tauž se pokutau trestcí, jako škůdcové a lotři. DE FURTO. O krádeži aneb o zlodějství. P. I. Krádež jest lstné dotýkání věci cizí mohvité, kteréž působí a děje se bez povolení pána té věci, k nabytí jakéhožkoli zisku z požívání jejího. Krádež jest lstné dotýkání věci cizí mohvité bez povolení pána té věci. P. II. I. Krádež všelijaká jakž rozkazem božím, tak také právem přirozeným se zapovídá. II. Právo přirozené: „Čeho sobě nechceš, nečiň toho ji- nému.“ Právo božské: „Nepokradeš."
Strana 346
346 O krádeži aneb o zlodějství. Krádež se zapovídá jakž rozkazem božím: „Nepokradeš,“ tak právem přirozeným: „Čeho sobě nechceš, nečiň jinému.“ P. III. 1. Krádež dvojí jest. Jedna zjevná a patrná, jako, když zloděj při skutku krádeže postižen bývá, anebo věc kradená zjevně při něm se nalezá. II. Druhá tejná, jako, když se z svědkův a z průvodův a po příčinách jistých krádež na zloděje dovede. Krádež jest dvojí. Jedna zjevná, když zloděj při skutku postižen bývá. Druhá tejná, když se krádež z průvodu vyhledá. P. IV. I. Za starodávna na ty, kteříž se krádeže dopauštěli, nebyla právy uložena pokuta hrdla ztracení. Než, kdož se krádeže do- pustil, býval k tomu přidržán, že musil to čtvernásob aneb nejméně dvojnásob tomu, komuž škodu udělal, nahraditi. Chudší pak, kteříž statkem svým škody nahraditi nemohli, bývali kyjem biti, metlami mrskáni, vypověděním ztrestáváni. Ale císař Fridrich První toho jména, kterýž slaul také Barbarossa, z hod- ných příčin posledním právem a ustanovením svým, vida, že se taková nepravost velmi rozmohla, nařídil a pokutu na zloděje hrdla ztracení uložil, to jest, aby zloděj každý šibenicí ztrestán byl. Každý zloděj šibenicí ztrestán býti má podle nařízení císaře Fridricha Barbarossy. II. A však saudcové, nebyl-li by veliký vzatek aneb krádež, mohau pokutu zmenšiti, aby ne pro všelijaký vzatek aneb krá- dež měl hned člověk hrdla zbaven býti. Avšak pro malau krádež nemá hrdlo odnímáno býti. P. V. Tau pak pokutau netoliko sami zloději, ale i všickni ti ztrestáni buďte, kteřížby zloděje fedrovali, jim radau i skutkem napomáhali, kradené věci k sobě vědomě přijímali, zloděje, ná- keřníky a laupežníky přechovávali a jim veystrahu dávali; proto, že přijimači a přechovavači jednostejné pokuty, jako i zloději. hodni jsau. Nebo kdož vědomě zloděje do svého domu při- jímá, jim hospodu dává, ten slove zatajitel zlodějství a přijimač. Kdo zloděje fedruje a od nich vědomě kradené věci přijímá, je pře- chovává, veystrahu dává: též jako zloděj buď ztrestán.
346 O krádeži aneb o zlodějství. Krádež se zapovídá jakž rozkazem božím: „Nepokradeš,“ tak právem přirozeným: „Čeho sobě nechceš, nečiň jinému.“ P. III. 1. Krádež dvojí jest. Jedna zjevná a patrná, jako, když zloděj při skutku krádeže postižen bývá, anebo věc kradená zjevně při něm se nalezá. II. Druhá tejná, jako, když se z svědkův a z průvodův a po příčinách jistých krádež na zloděje dovede. Krádež jest dvojí. Jedna zjevná, když zloděj při skutku postižen bývá. Druhá tejná, když se krádež z průvodu vyhledá. P. IV. I. Za starodávna na ty, kteříž se krádeže dopauštěli, nebyla právy uložena pokuta hrdla ztracení. Než, kdož se krádeže do- pustil, býval k tomu přidržán, že musil to čtvernásob aneb nejméně dvojnásob tomu, komuž škodu udělal, nahraditi. Chudší pak, kteříž statkem svým škody nahraditi nemohli, bývali kyjem biti, metlami mrskáni, vypověděním ztrestáváni. Ale císař Fridrich První toho jména, kterýž slaul také Barbarossa, z hod- ných příčin posledním právem a ustanovením svým, vida, že se taková nepravost velmi rozmohla, nařídil a pokutu na zloděje hrdla ztracení uložil, to jest, aby zloděj každý šibenicí ztrestán byl. Každý zloděj šibenicí ztrestán býti má podle nařízení císaře Fridricha Barbarossy. II. A však saudcové, nebyl-li by veliký vzatek aneb krádež, mohau pokutu zmenšiti, aby ne pro všelijaký vzatek aneb krá- dež měl hned člověk hrdla zbaven býti. Avšak pro malau krádež nemá hrdlo odnímáno býti. P. V. Tau pak pokutau netoliko sami zloději, ale i všickni ti ztrestáni buďte, kteřížby zloděje fedrovali, jim radau i skutkem napomáhali, kradené věci k sobě vědomě přijímali, zloděje, ná- keřníky a laupežníky přechovávali a jim veystrahu dávali; proto, že přijimači a přechovavači jednostejné pokuty, jako i zloději. hodni jsau. Nebo kdož vědomě zloděje do svého domu při- jímá, jim hospodu dává, ten slove zatajitel zlodějství a přijimač. Kdo zloděje fedruje a od nich vědomě kradené věci přijímá, je pře- chovává, veystrahu dává: též jako zloděj buď ztrestán.
Strana 347
P. III—VIII. 347 P. VI. Item, kdožby zloději vědomě půjčil řebříka; kdožby mu dvéře, okno aneb co jiného otevřel; nětco toho, po čemby veyše lézti mohl, k vykonání krádeže dodával aneb půjčoval; kdožby časem nočním aneb ve dne na stráži stál zlodějům, aby v skutku polapeni nebyli, návěští a veystrahu dával; vědomě klíče, kozí nohy aneb jiná instrumenta, nástroje aneb přípravy, jichžto zloději požívají, dělal, dodával aneb strojil: ti všickni takoví jsau pomocníci zlodějstva a krádeže aučastníci. A též ti, ja- kožto přechovavači a zlodějův fedrovníci, mají podle práva ztre- stáni býti jednostejnau pokutau, jako zloději. Kdoby zloději řebříka nebo nětčeho jiného dodal neb půjčil, aby krádež vykonal, neb výstrahu mu dal, aby nebyl polapen: též na hrdle bude trestán. P. VII. Komužby se hovada ztratila a jiní živočichové, jako slepice, husi, kačice, svině, krávy, ovce etc., kterážto, neužívajíce rozumu a nejsauce ostříhaná, letí aneb běží z místa jednoho na druhé: tehdy pro shledání a zlapání takového dobytka aneb ptactva náleží a sluší, ano i práva propůjčují, sausedu do domu sauseda druhého, prvé v tom jemu aneb čeledi jeho se ohradíc, vjíti, a cožby svého nalezl, s sebau to domův zase pojíti aneb odnesti bez vznášení toho na právo. Kdyby které hovado vešlo neb vletělo k sausedu: saused k druhému sausedu, ohradě se jemu neb čeledi jeho, vjíti, a cožby svého nalezl, s sebau vzíti může. P. VIII. Jakž při jiných škodných veystupcích lidských, tak také i při vyhledání krádeže saudcům náleží všelijaké pilnosti po- žívati a po rozličných příčinách účinku vyhledávati; tak aby netoliko tajně a obzvláštně, pustíce před sebe původa i obžalo- vaného, skrze dotázky zprávy jich postranní přesleychali, ale také k osobě obžalovaného přihlédli, toho pošetřili a povážili, jaké předešlé bylo jeho chování: nedopustil-li jest se čeho prvé k tomu podobného; jest-li zachovalý čili zlopověstný; nacházejí-li se na něm která znamení aneb při něm takové některé věci, kteréž příčiny k podezření v sobě obsahují, jako, že ceych na sobě má, uši obřezané má, ditrichy, klíče falešné, nože aneb
P. III—VIII. 347 P. VI. Item, kdožby zloději vědomě půjčil řebříka; kdožby mu dvéře, okno aneb co jiného otevřel; nětco toho, po čemby veyše lézti mohl, k vykonání krádeže dodával aneb půjčoval; kdožby časem nočním aneb ve dne na stráži stál zlodějům, aby v skutku polapeni nebyli, návěští a veystrahu dával; vědomě klíče, kozí nohy aneb jiná instrumenta, nástroje aneb přípravy, jichžto zloději požívají, dělal, dodával aneb strojil: ti všickni takoví jsau pomocníci zlodějstva a krádeže aučastníci. A též ti, ja- kožto přechovavači a zlodějův fedrovníci, mají podle práva ztre- stáni býti jednostejnau pokutau, jako zloději. Kdoby zloději řebříka nebo nětčeho jiného dodal neb půjčil, aby krádež vykonal, neb výstrahu mu dal, aby nebyl polapen: též na hrdle bude trestán. P. VII. Komužby se hovada ztratila a jiní živočichové, jako slepice, husi, kačice, svině, krávy, ovce etc., kterážto, neužívajíce rozumu a nejsauce ostříhaná, letí aneb běží z místa jednoho na druhé: tehdy pro shledání a zlapání takového dobytka aneb ptactva náleží a sluší, ano i práva propůjčují, sausedu do domu sauseda druhého, prvé v tom jemu aneb čeledi jeho se ohradíc, vjíti, a cožby svého nalezl, s sebau to domův zase pojíti aneb odnesti bez vznášení toho na právo. Kdyby které hovado vešlo neb vletělo k sausedu: saused k druhému sausedu, ohradě se jemu neb čeledi jeho, vjíti, a cožby svého nalezl, s sebau vzíti může. P. VIII. Jakž při jiných škodných veystupcích lidských, tak také i při vyhledání krádeže saudcům náleží všelijaké pilnosti po- žívati a po rozličných příčinách účinku vyhledávati; tak aby netoliko tajně a obzvláštně, pustíce před sebe původa i obžalo- vaného, skrze dotázky zprávy jich postranní přesleychali, ale také k osobě obžalovaného přihlédli, toho pošetřili a povážili, jaké předešlé bylo jeho chování: nedopustil-li jest se čeho prvé k tomu podobného; jest-li zachovalý čili zlopověstný; nacházejí-li se na něm která znamení aneb při něm takové některé věci, kteréž příčiny k podezření v sobě obsahují, jako, že ceych na sobě má, uši obřezané má, ditrichy, klíče falešné, nože aneb
Strana 348
348 O krádeži aneb o zlodějství. nůžky k řezání měšcův při něm se našly; u koho slaužil; kde se tu vzal; a jiných circumstantií. Proto že, kdož jednau v zlost a v nepravost upadá, vždycky za zlého jmín a držán bývá. A potřebí jest i to znáti, že při krádežích a při jiných prohře- šeních aneb veystupcích někdy člověk sauzen také bývá podle příčin, z jistých potahův aneb domnění pocházejících, kteréž praesumptiones slovau. Při vyhledání krádeže mnohých circumstantií šetřiti se má, zvláště dopustil-li se kdy prvé toho ten, kdo v domnění krádeže jest. Neb kdo jednau v zlost a nepravost upadne, vždycky za zlého držán bývá. P. IX. Člověk, po všeckny časy dobře zachovalý a v ničemž takovém nepodezřelý, byl-li by z jakého skutku neslušného obžalován, a dostatečným průvodem to by se naň od práva nedokázalo; i po- něvadž podle starého práva Pražského člověk víry hodný, kterýžby jména dobrého a pověsti byl, raději má připuštěn býti k obrá- nění cti, hrdla a statku svého, nežliby měl v tom přemožen býti od žalobníka svého: protož má ten a takový ku přísaze při- puštěn býti, aby tau neviny své potvrdil a svau čest, hrdlo i svůj statček před žalobníkem ochránil. Člověk vždycky dobře zachovalý byl-li by z zlého skutku obžalován, a ten by se naň dostatečně neukázal: má se přísahau očistiti. Neb jest bližší k obránění cti, hrdla a statku, nežli by měl od původa v tom pře- možen býti. P. X. Kradené, laupežem pobrané a při škůdci postižené a na právě položené věci po odsauzených na smrt zločincích rychtáři, ani žádnému jinému nepřináležejí, než tomu, komužby buďto po- brány, pokradeny aneb vzaty byly. Však rychtáři, kdyžby jeho pilností k škůdci se přišlo, za práci podle slušnosti učiněno býti má. Zločinec když konec života vezme, a krádež před rukama bude: ta má zase tomu, komuž byla vzata, vrácena býti. Však za práci rychtáři odtud buď učiněno. P. XI. Cizích věcí žádný sobě neosobuj ani nepřivlastňuj. Nýbrž, najde-li se pán všelijaké takové věci, to jest, ten, číž vlastní byla: tomu jakožto statek jeho zase navrácena buď. Cizích věcí sobě žádný osobovati nemá.
348 O krádeži aneb o zlodějství. nůžky k řezání měšcův při něm se našly; u koho slaužil; kde se tu vzal; a jiných circumstantií. Proto že, kdož jednau v zlost a v nepravost upadá, vždycky za zlého jmín a držán bývá. A potřebí jest i to znáti, že při krádežích a při jiných prohře- šeních aneb veystupcích někdy člověk sauzen také bývá podle příčin, z jistých potahův aneb domnění pocházejících, kteréž praesumptiones slovau. Při vyhledání krádeže mnohých circumstantií šetřiti se má, zvláště dopustil-li se kdy prvé toho ten, kdo v domnění krádeže jest. Neb kdo jednau v zlost a nepravost upadne, vždycky za zlého držán bývá. P. IX. Člověk, po všeckny časy dobře zachovalý a v ničemž takovém nepodezřelý, byl-li by z jakého skutku neslušného obžalován, a dostatečným průvodem to by se naň od práva nedokázalo; i po- něvadž podle starého práva Pražského člověk víry hodný, kterýžby jména dobrého a pověsti byl, raději má připuštěn býti k obrá- nění cti, hrdla a statku svého, nežliby měl v tom přemožen býti od žalobníka svého: protož má ten a takový ku přísaze při- puštěn býti, aby tau neviny své potvrdil a svau čest, hrdlo i svůj statček před žalobníkem ochránil. Člověk vždycky dobře zachovalý byl-li by z zlého skutku obžalován, a ten by se naň dostatečně neukázal: má se přísahau očistiti. Neb jest bližší k obránění cti, hrdla a statku, nežli by měl od původa v tom pře- možen býti. P. X. Kradené, laupežem pobrané a při škůdci postižené a na právě položené věci po odsauzených na smrt zločincích rychtáři, ani žádnému jinému nepřináležejí, než tomu, komužby buďto po- brány, pokradeny aneb vzaty byly. Však rychtáři, kdyžby jeho pilností k škůdci se přišlo, za práci podle slušnosti učiněno býti má. Zločinec když konec života vezme, a krádež před rukama bude: ta má zase tomu, komuž byla vzata, vrácena býti. Však za práci rychtáři odtud buď učiněno. P. XI. Cizích věcí žádný sobě neosobuj ani nepřivlastňuj. Nýbrž, najde-li se pán všelijaké takové věci, to jest, ten, číž vlastní byla: tomu jakožto statek jeho zase navrácena buď. Cizích věcí sobě žádný osobovati nemá.
Strana 349
P. IX—XVI. 349 P. XII. Na kohožkoli vina krádeže uvedena bude: ten, by pak o takovau krádež se umluvil, nicméně za zlopověstného zůstane. Zloděj, by se o krádež umluvil, nicméně za zlopověstného zůstane. P. XIII. Otec syna svého z krádeže viniti nemůže, proto, že jest actio famosa, to jest, pře, kteráž se k zmenšení a k ublížení poctivosti vztahuje. A taková pře mezi otcem a synem, ani mezi manželem a manželkau místa nemívá. Jako, kdyby manželka manželu některé věci pokradla, nemá z krádeže viněna býti, ale toliko z toho, že jest věcmi manžela svého proti vůli jeho heybala aneb preč je odnesla. Otec syna, manžel manželku z krádeže viniti nemůže. P. XIV. Pacholík mladší osmnácti a děvečka patnácti let dopu- stili-li by se krádeže aneb skutku jiného škodného: poněvadž v tom svém věku ještě rozumu právě zdravého nepožívá a mezi zlým a dobrým rozeznání dostatečného nemá, na smrt od- sauzen býti nemá. Však saudcové jiným náležitým trestáním pro takové škodné veystupky ztrestati ho mohau. Člověk nezletilý, buď pacholík neb děvečka, na smrt odsuzován býti nemá. P. XV. Kdyžby koli která věc, krádežem jinému vzatá aneb mocí odjatá, byla prodána, a pán té věci, na ni přijda, ji zase míti chtěl: není povinen ji sobě vyplacovati, ale bez auplatku má jemu zase přivlastněna býti. Věc krádežem odňatá bez auplatku má vrácena býti tomu, číž jest. P. XVI. Také ne hned ten, u kteréhožby se věci kradené našly, za škůdci aneb za zloděje držán aneb počten býti má. Než mohl-li by saukupa, od něhožby takových věcí prodajem, půjčkau, dáním aneb jakýmžkoli jiným spůsobem dosáhl, vystaviti: k sau- kupu o to hledíno buď. Pakliby ten, kterýžby k saukupu nikterakž přijíti ani ho jmenovati a doptati se nemohl, byl člověk vždyckny po všeckny časy dobře zachovalý: přísahau povinen bude se
P. IX—XVI. 349 P. XII. Na kohožkoli vina krádeže uvedena bude: ten, by pak o takovau krádež se umluvil, nicméně za zlopověstného zůstane. Zloděj, by se o krádež umluvil, nicméně za zlopověstného zůstane. P. XIII. Otec syna svého z krádeže viniti nemůže, proto, že jest actio famosa, to jest, pře, kteráž se k zmenšení a k ublížení poctivosti vztahuje. A taková pře mezi otcem a synem, ani mezi manželem a manželkau místa nemívá. Jako, kdyby manželka manželu některé věci pokradla, nemá z krádeže viněna býti, ale toliko z toho, že jest věcmi manžela svého proti vůli jeho heybala aneb preč je odnesla. Otec syna, manžel manželku z krádeže viniti nemůže. P. XIV. Pacholík mladší osmnácti a děvečka patnácti let dopu- stili-li by se krádeže aneb skutku jiného škodného: poněvadž v tom svém věku ještě rozumu právě zdravého nepožívá a mezi zlým a dobrým rozeznání dostatečného nemá, na smrt od- sauzen býti nemá. Však saudcové jiným náležitým trestáním pro takové škodné veystupky ztrestati ho mohau. Člověk nezletilý, buď pacholík neb děvečka, na smrt odsuzován býti nemá. P. XV. Kdyžby koli která věc, krádežem jinému vzatá aneb mocí odjatá, byla prodána, a pán té věci, na ni přijda, ji zase míti chtěl: není povinen ji sobě vyplacovati, ale bez auplatku má jemu zase přivlastněna býti. Věc krádežem odňatá bez auplatku má vrácena býti tomu, číž jest. P. XVI. Také ne hned ten, u kteréhožby se věci kradené našly, za škůdci aneb za zloděje držán aneb počten býti má. Než mohl-li by saukupa, od něhožby takových věcí prodajem, půjčkau, dáním aneb jakýmžkoli jiným spůsobem dosáhl, vystaviti: k sau- kupu o to hledíno buď. Pakliby ten, kterýžby k saukupu nikterakž přijíti ani ho jmenovati a doptati se nemohl, byl člověk vždyckny po všeckny časy dobře zachovalý: přísahau povinen bude se
Strana 350
350 O krádeži aneb o zlodějství. očistiti, že jest ty a takové věci buď kaupil, buď k sobě přijal, nic ovšem toho nevěda a neznaje, aby ty a takové věci kradené býti měly. Avšak pánu ty věci darmo navrátiti povinen jest. Člověk dobře zachovalý kaupí-li věc kradenau, a k saukupu přijíti nemůže: přísahau se očistí, že o tom, aby kradená byla, nevěděl. A při tom darmo navrátiti ji povinen jest. P. XVII. Kdožby co ztraceného aneb na silnici, na cestě aneb na stezce ležícího náhodou našel, nemá sobě toho přivlastňovati; proto, že ta věc jeho nebyla a ještě podle práva vlastně není. Než ví-li, kdo jest pánem jejím, tomu ji navrať. Pakliby nevěděl, v tom povinen jest se ohlásiti, čí by byla. A kdoby znamení jisté dal, má mu ji navrátiti. Věc ztracenau kdo najde, nemá ji sobě přivlastniti. Než neví-li, čí by byla, má se ohlásiti, a kdoby dal jisté znamení, má ji jemu navrátiti. P. XVIII. Zloděje aneb škůdci nočního ven ze zdí městských, od kteréhožby se někomu škoda na statku dála, aneb na zdraví žeby mu se ublížiti chtělo: jedenkaždý zabiti může. (Do slova) P. XIX. Bylo-li by na koho to shledáno, žeby po vinicích, zahradách, chmelnicích štěpí vysekával, reflinky aneb fázary vytahoval, a jiným k tomu podobným bylinám, z nichž lidé půžitkův očeká- vají, ubližoval, škodil a je hubil: takovému oči bez milosti vy- vrženy a vylaupeny býti mají. Pakliby kdo v noci takové škody činil a své nepravosti provozoval, a v tom by polapen aneb po- paden byl: ten hrdlo propadni. Škůdci viničnému, zahradnímu, chmelničnému oči vylaupeny býti mají. A činil-li by to v noci, hrdlo propadne. P. XX. Přihodilo-li by se pak, žeby takový zločinec který jeden, aneb jich více, při tom škození zabit aneb zabiti byli: tehdy ten, kdožby jej aneb je zabil, nic více jest nepropadl, než dva haléře. Kteráž, na zabitého tělo polože, žádnau další pokutau povinen nebude. Bude-li pak takový škůdce při tom škození zabit: kdo ho zabil, vlože naň dva haléře, na tom víc nic neztratí.
350 O krádeži aneb o zlodějství. očistiti, že jest ty a takové věci buď kaupil, buď k sobě přijal, nic ovšem toho nevěda a neznaje, aby ty a takové věci kradené býti měly. Avšak pánu ty věci darmo navrátiti povinen jest. Člověk dobře zachovalý kaupí-li věc kradenau, a k saukupu přijíti nemůže: přísahau se očistí, že o tom, aby kradená byla, nevěděl. A při tom darmo navrátiti ji povinen jest. P. XVII. Kdožby co ztraceného aneb na silnici, na cestě aneb na stezce ležícího náhodou našel, nemá sobě toho přivlastňovati; proto, že ta věc jeho nebyla a ještě podle práva vlastně není. Než ví-li, kdo jest pánem jejím, tomu ji navrať. Pakliby nevěděl, v tom povinen jest se ohlásiti, čí by byla. A kdoby znamení jisté dal, má mu ji navrátiti. Věc ztracenau kdo najde, nemá ji sobě přivlastniti. Než neví-li, čí by byla, má se ohlásiti, a kdoby dal jisté znamení, má ji jemu navrátiti. P. XVIII. Zloděje aneb škůdci nočního ven ze zdí městských, od kteréhožby se někomu škoda na statku dála, aneb na zdraví žeby mu se ublížiti chtělo: jedenkaždý zabiti může. (Do slova) P. XIX. Bylo-li by na koho to shledáno, žeby po vinicích, zahradách, chmelnicích štěpí vysekával, reflinky aneb fázary vytahoval, a jiným k tomu podobným bylinám, z nichž lidé půžitkův očeká- vají, ubližoval, škodil a je hubil: takovému oči bez milosti vy- vrženy a vylaupeny býti mají. Pakliby kdo v noci takové škody činil a své nepravosti provozoval, a v tom by polapen aneb po- paden byl: ten hrdlo propadni. Škůdci viničnému, zahradnímu, chmelničnému oči vylaupeny býti mají. A činil-li by to v noci, hrdlo propadne. P. XX. Přihodilo-li by se pak, žeby takový zločinec který jeden, aneb jich více, při tom škození zabit aneb zabiti byli: tehdy ten, kdožby jej aneb je zabil, nic více jest nepropadl, než dva haléře. Kteráž, na zabitého tělo polože, žádnau další pokutau povinen nebude. Bude-li pak takový škůdce při tom škození zabit: kdo ho zabil, vlože naň dva haléře, na tom víc nic neztratí.
Strana 351
P. XVII—XXIV. 351 P. XXI. Všickni ti, kteříž po silnicích lidi laupí, statky přes pole pracujícím mocí odjímají, nákeřníci aneb laupežníci slovau a šibenicí se trescí. P. XXII. Také, podle obyčeje krajiny a koruny této, zloději a ná- keřníci provazem aneb mečem pro své zlé skutky se trescí. Nákeřníci a laupežníci provazem se trestcí nebo mečem. DE CRIMINIBUS EXTRAORDINARIIS. O rozličných veystupcích aneb zavinění lidí. P. XXIII. Jsau mnohé jiné viny a lidská provinění, kterážto nemohau všecka vyslovena býti, a na kteráž žádných jistých pokut právy uloženo není; a slovau crimina extraordinaria. Taková zavinění juxta poenas arbitrarias, to jest, podle velikosti účinkův a zásluh lidských většími aneb menšími pokutami k trestání přivedena býti mají vedle spravedlivého saudcův při jednomkaždém právě uvážení. A protož, kdožby se čeho takového proti řádu a právu dopustil, ten každý buď ztrestán podle zaslaužení svého. Všeckny viny a provinění lidská nemohau vyslovena býti. A protož ani pokut na ně právy uloženo není, než na spravedlivém saudcův uvážení zůstávají, tak aby každý podle zaslaužení svého byl ztrestán. P. XXIV. Všelijací zlí skutkové a nepravosti hřešících vedle obyčeje a spůsobu království Českého ztrestáni buďte pokutami zvyk- lými. Jako. Dopustila-li by se žena trávení, aneb žeby o bez- hrdlí muže svého jakéžkoli auklady činila, lidi kauzly mámila, prachy aneb jakýmžkoli jiným spůsobem trávila, lidi sušila a o bezhrdlí strojila: ta bud za živa zahrabána. Muž pak, bude-li v tom shledán, na kůl vbit aneb při nejmenším sťat bude. Zlí skutkové a nepravosti hřešících vedle obyčeje království tohoto pokutami zvyklými strestáni budte.
P. XVII—XXIV. 351 P. XXI. Všickni ti, kteříž po silnicích lidi laupí, statky přes pole pracujícím mocí odjímají, nákeřníci aneb laupežníci slovau a šibenicí se trescí. P. XXII. Také, podle obyčeje krajiny a koruny této, zloději a ná- keřníci provazem aneb mečem pro své zlé skutky se trescí. Nákeřníci a laupežníci provazem se trestcí nebo mečem. DE CRIMINIBUS EXTRAORDINARIIS. O rozličných veystupcích aneb zavinění lidí. P. XXIII. Jsau mnohé jiné viny a lidská provinění, kterážto nemohau všecka vyslovena býti, a na kteráž žádných jistých pokut právy uloženo není; a slovau crimina extraordinaria. Taková zavinění juxta poenas arbitrarias, to jest, podle velikosti účinkův a zásluh lidských většími aneb menšími pokutami k trestání přivedena býti mají vedle spravedlivého saudcův při jednomkaždém právě uvážení. A protož, kdožby se čeho takového proti řádu a právu dopustil, ten každý buď ztrestán podle zaslaužení svého. Všeckny viny a provinění lidská nemohau vyslovena býti. A protož ani pokut na ně právy uloženo není, než na spravedlivém saudcův uvážení zůstávají, tak aby každý podle zaslaužení svého byl ztrestán. P. XXIV. Všelijací zlí skutkové a nepravosti hřešících vedle obyčeje a spůsobu království Českého ztrestáni buďte pokutami zvyk- lými. Jako. Dopustila-li by se žena trávení, aneb žeby o bez- hrdlí muže svého jakéžkoli auklady činila, lidi kauzly mámila, prachy aneb jakýmžkoli jiným spůsobem trávila, lidi sušila a o bezhrdlí strojila: ta bud za živa zahrabána. Muž pak, bude-li v tom shledán, na kůl vbit aneb při nejmenším sťat bude. Zlí skutkové a nepravosti hřešících vedle obyčeje království tohoto pokutami zvyklými strestáni budte.
Strana 352
352 O veystupcích aneb zavinění. P. XXV. I. Komužby od práva uloženo bylo, aby čest a kázeň řečí i skutkem [pokoj] zachoval do pře skonání, a ten by to pře- staupil a na svého odporníka mocí by sáhl: hrdlo ztratiti má. Kdoby, maje sobě od práva uloženo, aby čest a kázeň řečí i skutkem pokoj zachoval do pře skonání, toby přestaupil a na svého odporníka mocí by sáhl: hrdlo ztratiti má. II. A obyčejně ukládá se to na nezbedné lidi, kteříž, když ku právu přistaupí, před tím jeden druhému pohrůžku činí, a někdy z aumysla k nepříteli svému příčin hledá. I když některá z stran na právo těžkost svau vznáší, právo oběma stranám uloží, aby do té pře skonání čest a kázeň řečí i skutkem pokoj k sobě zachovali. Kterýžto rozkaz od práva uložený kdožby přestaupil, na hrdle ztrestán bude. Neb proto nařízena a usta- novena jsau práva, aby jedenkaždý v spravedlnosti své jimi roze- znán byl, a ne své vůle požíval, mocnější nad mdlejším, bohatší nad chudším se nepotřásal. Čest a kázeň ukládá se lidem nezbedným a pohrůžky sobě činícím. P. XXVI. Při všech saudích, když se těžkostí lidských a pokut do- týkati bude, má se věku, pohlaví a nerozumu šetřiti. A pokuty veykladem práva mají raději zmenšovány, nežli zvětšovány býti. Jakož o tom jinde položeno jest. Kde se pokut ukládaní dotýče, má se věku, pohlaví a nerozumu še- třiti, a pokuty veykladem práv mají radší zmenšovány, nežli zvětšovány býti. P. XXVII. I. Uředníci, od přísežných jednohokaždého města nařízení, jako jsau rychtářové, hejtmané, padesátníci, desátníci, služebníci purkmistrovi, branní, ponocní a jiní jim podobní přísežní lidé denuntiatione, to jest, skrze vznešení na právo, cožby za potřebu uznali, k přetržení zlého a k zvelebení dobrého vznášeti mohau, a není potřebí jim žalovati. Nebo přísahu k úřadům svým učinili, aby dobré velebili, zlé tupili, a pokudžby na nich bylo, přetrhovali. Cožby pak koli tak od nich vznešeno bylo, má v tom od přísežných jim věřeno býti. II. Neb všeckna zavinění lidská k vyhledání přicházejí trojím spůsobem. Per accusationem, prostředkem žaloby, když
352 O veystupcích aneb zavinění. P. XXV. I. Komužby od práva uloženo bylo, aby čest a kázeň řečí i skutkem [pokoj] zachoval do pře skonání, a ten by to pře- staupil a na svého odporníka mocí by sáhl: hrdlo ztratiti má. Kdoby, maje sobě od práva uloženo, aby čest a kázeň řečí i skutkem pokoj zachoval do pře skonání, toby přestaupil a na svého odporníka mocí by sáhl: hrdlo ztratiti má. II. A obyčejně ukládá se to na nezbedné lidi, kteříž, když ku právu přistaupí, před tím jeden druhému pohrůžku činí, a někdy z aumysla k nepříteli svému příčin hledá. I když některá z stran na právo těžkost svau vznáší, právo oběma stranám uloží, aby do té pře skonání čest a kázeň řečí i skutkem pokoj k sobě zachovali. Kterýžto rozkaz od práva uložený kdožby přestaupil, na hrdle ztrestán bude. Neb proto nařízena a usta- novena jsau práva, aby jedenkaždý v spravedlnosti své jimi roze- znán byl, a ne své vůle požíval, mocnější nad mdlejším, bohatší nad chudším se nepotřásal. Čest a kázeň ukládá se lidem nezbedným a pohrůžky sobě činícím. P. XXVI. Při všech saudích, když se těžkostí lidských a pokut do- týkati bude, má se věku, pohlaví a nerozumu šetřiti. A pokuty veykladem práva mají raději zmenšovány, nežli zvětšovány býti. Jakož o tom jinde položeno jest. Kde se pokut ukládaní dotýče, má se věku, pohlaví a nerozumu še- třiti, a pokuty veykladem práv mají radší zmenšovány, nežli zvětšovány býti. P. XXVII. I. Uředníci, od přísežných jednohokaždého města nařízení, jako jsau rychtářové, hejtmané, padesátníci, desátníci, služebníci purkmistrovi, branní, ponocní a jiní jim podobní přísežní lidé denuntiatione, to jest, skrze vznešení na právo, cožby za potřebu uznali, k přetržení zlého a k zvelebení dobrého vznášeti mohau, a není potřebí jim žalovati. Nebo přísahu k úřadům svým učinili, aby dobré velebili, zlé tupili, a pokudžby na nich bylo, přetrhovali. Cožby pak koli tak od nich vznešeno bylo, má v tom od přísežných jim věřeno býti. II. Neb všeckna zavinění lidská k vyhledání přicházejí trojím spůsobem. Per accusationem, prostředkem žaloby, když
Strana 353
P. XXV—XXXI. 353 jeden proti druhému za původa se postaví, viní ho z skutku spáchaného, žádaje pokuty aneb pomsty právy vyměřené proti němu užiti. Per inquisitionem judicis, skrze vyhledání bedlivé saudcí po jistých příčinách, znameních, podezření a jiných k tomu podobných případnostech. Per denunciationem, skrze vznešení, kteráž se od přísežných zjevně aneb tajně vykonávají, a vrch- nostem se zprávy činí. Přísežné osoby, heytmané, padesátníci etc. mohau bez žalob na právo vznésti, co za potřebu uznávají k přetržení zlého. A což by tak tejně neb zjevně vznešeno bylo, má se jim toho od práva věřiti. Neb všecka za- vinění lidská k vyhledání přicházejí: Nejprvé skrze žalobu, když jeden proti druhému za původa se postaví. Druhé, skrze vyhledání saudcův po jistých příčinách a případnostech. Třetí, skrze vznešení zjevné neb tejné lidí přísežných. P. XXVIII. Také, kteřížby v pořádném manželství prvé byli počati a tepruv po provinění aneb odsauzení na smrt rodičův svých na svět by se zrodili: právo a spravedlivost k dědictví rodičův svých míti mají a vinau rodičův svých dotýkáni býti nemají. Děti, v pořádném manželství počatí, a teprva po odsauzení na smrt rodičův na svět by se zrodili: právo k dědictví rodičův svých míti mají a vinau rodičův svých dotýkáni býti nemají. P. XXIX. Kdožbykoli nočního času po vyzvonění v městě, na ryňku, po ulicech, a zvláště pak bez světla, se taulal, křiky a nepokoje provozoval: ten a takový do vězení vzat a podle zásluhy a pro- vinění svého trestán buď. Povyky noční kdoby provozoval, zvláště po vyzvonění bez světla po městě se taulaje: ten do vězení vzat a podle zaslaužení trestán buď. P. XXX. Kteřížby koli pro své zlé skutky z města vymrskáni aneb z města vypovědíni byli: téhož města na věčnost také prázdni býti mají, a více bez dopuštění téhož práva se navracovati ne- mají. Pakliby se kdo navrátil, na hrdle trestán bude. Vypověděný z města, bez povolení práva navrátí-li se do něho, na hrdle ztrestán bude. P. XXXI. I. Jestli žeby někdo, maje saud a při pro nějaký hanebný a neslušný skutek, v té při by padl, a jsa hrdla odsauzen, od- Práva městská. 23
P. XXV—XXXI. 353 jeden proti druhému za původa se postaví, viní ho z skutku spáchaného, žádaje pokuty aneb pomsty právy vyměřené proti němu užiti. Per inquisitionem judicis, skrze vyhledání bedlivé saudcí po jistých příčinách, znameních, podezření a jiných k tomu podobných případnostech. Per denunciationem, skrze vznešení, kteráž se od přísežných zjevně aneb tajně vykonávají, a vrch- nostem se zprávy činí. Přísežné osoby, heytmané, padesátníci etc. mohau bez žalob na právo vznésti, co za potřebu uznávají k přetržení zlého. A což by tak tejně neb zjevně vznešeno bylo, má se jim toho od práva věřiti. Neb všecka za- vinění lidská k vyhledání přicházejí: Nejprvé skrze žalobu, když jeden proti druhému za původa se postaví. Druhé, skrze vyhledání saudcův po jistých příčinách a případnostech. Třetí, skrze vznešení zjevné neb tejné lidí přísežných. P. XXVIII. Také, kteřížby v pořádném manželství prvé byli počati a tepruv po provinění aneb odsauzení na smrt rodičův svých na svět by se zrodili: právo a spravedlivost k dědictví rodičův svých míti mají a vinau rodičův svých dotýkáni býti nemají. Děti, v pořádném manželství počatí, a teprva po odsauzení na smrt rodičův na svět by se zrodili: právo k dědictví rodičův svých míti mají a vinau rodičův svých dotýkáni býti nemají. P. XXIX. Kdožbykoli nočního času po vyzvonění v městě, na ryňku, po ulicech, a zvláště pak bez světla, se taulal, křiky a nepokoje provozoval: ten a takový do vězení vzat a podle zásluhy a pro- vinění svého trestán buď. Povyky noční kdoby provozoval, zvláště po vyzvonění bez světla po městě se taulaje: ten do vězení vzat a podle zaslaužení trestán buď. P. XXX. Kteřížby koli pro své zlé skutky z města vymrskáni aneb z města vypovědíni byli: téhož města na věčnost také prázdni býti mají, a více bez dopuštění téhož práva se navracovati ne- mají. Pakliby se kdo navrátil, na hrdle trestán bude. Vypověděný z města, bez povolení práva navrátí-li se do něho, na hrdle ztrestán bude. P. XXXI. I. Jestli žeby někdo, maje saud a při pro nějaký hanebný a neslušný skutek, v té při by padl, a jsa hrdla odsauzen, od- Práva městská. 23
Strana 354
354 O pychu. volání by od takového rozsudku vzal, a prvé, nežliby rozsudek k vyřčení přišel, umřel by: zavinění jeho smrtí k přetržení přijde. Odsauzený hrdla, vzal-li by odvolání od rozsudku, a prvé, nežli by týž rozsudek k vyrčení přišel, umřel by: zavinění jeho smrtí k pře- tržení přijde. II. A též na druhau stranu má se rozuměti, kdyby žalobník v tom času také z tohoto světa sešel. Defuncto enim accusatore et reo, poena criminis extinguitur. Též, umřel-li by v tom času původ. III. Však, jestli žeby jiný tu při proti němu chtěl na sebe vzíti a ji proti němu z novu vésti: to bude moci učiniti. Quia crimen, in quo alius destitit vel victus recessit, alius objicere non prohibetur. Však chtěl-li by jiný původ tu při proti obviněnému znovu vésti, to může učiniti. P. XXXII. Jestli žeby kdo čeho toho, cožby zřetedlně proti Pánu Bohu bylo a dobrému obecnému řádu a poctivosti neslaužilo, se do- pustil; a takový, jsa v domnění a v podezření, od žádného by naříkán ani obsílán nebyl: tehdy úřad konšelský v jednom- každém městě, pro vyhledání účinku takového a pro zachování řádu i spravedlnosti, bude moci takového před právo obeslati a jemu, aby se z takového domnění vyvedl, jistý čas uložiti. Pakliby se ten nevyſvedl*)], ani slušných příčin nepředložil: bude se moci k tomu takovému spravedlivým trestáním přikročiti. Kdoby, v domnění a podezření jsa, z zlého skutku od žádného viněn nebyl: auřad pro zachování řádu bude moci takového obeslati, jemu čas uložiti, aby se z takového domnění vyvedl. Nevyvede-li, bude se k němu spravedlivým trestáním moci přikročiti. O pychu. Q. I. I. Toto za pych držáno býti má: kdožby komu lesy, lauky, stromoví, keř vinný přesekal; v řekách, potocích, struhách, tůních, haltéřích, v poltrubích ryby aneb raky lovil a lapal; aneb po zápovědi kdo komu po jakýchžkoli gruntech krom cest a stezek *) Text má „nevyměřil“, což patrně poklések z nedopatření pošlý.
354 O pychu. volání by od takového rozsudku vzal, a prvé, nežliby rozsudek k vyřčení přišel, umřel by: zavinění jeho smrtí k přetržení přijde. Odsauzený hrdla, vzal-li by odvolání od rozsudku, a prvé, nežli by týž rozsudek k vyrčení přišel, umřel by: zavinění jeho smrtí k pře- tržení přijde. II. A též na druhau stranu má se rozuměti, kdyby žalobník v tom času také z tohoto světa sešel. Defuncto enim accusatore et reo, poena criminis extinguitur. Též, umřel-li by v tom času původ. III. Však, jestli žeby jiný tu při proti němu chtěl na sebe vzíti a ji proti němu z novu vésti: to bude moci učiniti. Quia crimen, in quo alius destitit vel victus recessit, alius objicere non prohibetur. Však chtěl-li by jiný původ tu při proti obviněnému znovu vésti, to může učiniti. P. XXXII. Jestli žeby kdo čeho toho, cožby zřetedlně proti Pánu Bohu bylo a dobrému obecnému řádu a poctivosti neslaužilo, se do- pustil; a takový, jsa v domnění a v podezření, od žádného by naříkán ani obsílán nebyl: tehdy úřad konšelský v jednom- každém městě, pro vyhledání účinku takového a pro zachování řádu i spravedlnosti, bude moci takového před právo obeslati a jemu, aby se z takového domnění vyvedl, jistý čas uložiti. Pakliby se ten nevyſvedl*)], ani slušných příčin nepředložil: bude se moci k tomu takovému spravedlivým trestáním přikročiti. Kdoby, v domnění a podezření jsa, z zlého skutku od žádného viněn nebyl: auřad pro zachování řádu bude moci takového obeslati, jemu čas uložiti, aby se z takového domnění vyvedl. Nevyvede-li, bude se k němu spravedlivým trestáním moci přikročiti. O pychu. Q. I. I. Toto za pych držáno býti má: kdožby komu lesy, lauky, stromoví, keř vinný přesekal; v řekách, potocích, struhách, tůních, haltéřích, v poltrubích ryby aneb raky lovil a lapal; aneb po zápovědi kdo komu po jakýchžkoli gruntech krom cest a stezek *) Text má „nevyměřil“, což patrně poklések z nedopatření pošlý.
Strana 355
P. XXXII. Q. I—II. 355 svobodných jezdil a chodil. Tehdy ten, kdožby se toho dopustil, deset kop grošův Českých pokuty tomu, komuž se ublížení stalo, propadni. A nedal-li by té pokuty jemu, od napomenutí po dvau dobře zachovalých lidech ve dvau nedělích pořád zběhlých: bude jej moci ten, komuž se pych stal, před to právo, k kterémužby ten příslušal, obeslati a jej z desíti kop grošův Českých viniti. A pro- vede-li ten pych, tehdy obeslaný jemu deset kop grošův Českých dej. Toto jest pych: Jedno, kdožby komu lesy, lauky, stromoví, keř vinný přesekal. Druhé, v řekách, potocích, struhách, tůních etc. ryby neb raky lovil a lapal. Třetí, po zápovědi po gruntech jezdil aneb chodil. Kdoby se toho dopustil, pokuty dá, komu se pych stal, deset kop grošův Českých. II. Pakliby se komu zdálo, že mu se větší škoda stala tím pychem, než za deset kop grošův Českých: tehdy může z jakéžkoli chce summy viniti. A provede-li pych, předkem desíti kop grošův Českých pokuty užive. A cožby veyše do summy v žalobě své položené podle práva provedl, také mu to saudcové přisauditi povinni budau. Pychem byla-li by větší škoda učiněna, než za deset kop grošův Če- ských: může z jaké chce summy viniti. A provede-li pych, předkem pokuty deset kop grošův Českých užive. A cožby veyše do summy v žalobě po- ložene provedl, také toho užive. III. Pakliby kdo pychu, vině z něho, neprovedl: tehdy ob- žalovanému pět kop grošův Českých pokuty dej. A kteréby koli straně za právo dáno bylo: ten bude moci po škodách útratních a nákladních jíti. Neprovedeného pychu pokuta pět kop grošův Českých a škod vy- nahražení. Q. II. I. Kdožby komu mezníky vymetal anebo přesekal, aneb též mezníky jinam přesadil, ohrady, veystavky aneb jiná znamení meznická překopal, mezí rozvoral, rozkopal aneb jinák předělal, bez vůle a vědomí toho, s kýmž takové mezníky aneb meze spolu má, a to naň shledáno bylo: ten každý v pokutu dvadcíti kop grošův Českých za jedenkaždý skutek takový upadne. A tu pokutu povinen bude dáti tomu, komuž takové ublížení učinil. Kdoby komu mezníky vymetal, přesekal, přesadil, též jiná znamení meznická překopal, mezí rozvoral, rozkopal, předělal, bez vůle toho, s kým ty meze má: v pokutu dvadcíti kop grošův Českých upadne. 23*
P. XXXII. Q. I—II. 355 svobodných jezdil a chodil. Tehdy ten, kdožby se toho dopustil, deset kop grošův Českých pokuty tomu, komuž se ublížení stalo, propadni. A nedal-li by té pokuty jemu, od napomenutí po dvau dobře zachovalých lidech ve dvau nedělích pořád zběhlých: bude jej moci ten, komuž se pych stal, před to právo, k kterémužby ten příslušal, obeslati a jej z desíti kop grošův Českých viniti. A pro- vede-li ten pych, tehdy obeslaný jemu deset kop grošův Českých dej. Toto jest pych: Jedno, kdožby komu lesy, lauky, stromoví, keř vinný přesekal. Druhé, v řekách, potocích, struhách, tůních etc. ryby neb raky lovil a lapal. Třetí, po zápovědi po gruntech jezdil aneb chodil. Kdoby se toho dopustil, pokuty dá, komu se pych stal, deset kop grošův Českých. II. Pakliby se komu zdálo, že mu se větší škoda stala tím pychem, než za deset kop grošův Českých: tehdy může z jakéžkoli chce summy viniti. A provede-li pych, předkem desíti kop grošův Českých pokuty užive. A cožby veyše do summy v žalobě své položené podle práva provedl, také mu to saudcové přisauditi povinni budau. Pychem byla-li by větší škoda učiněna, než za deset kop grošův Če- ských: může z jaké chce summy viniti. A provede-li pych, předkem pokuty deset kop grošův Českých užive. A cožby veyše do summy v žalobě po- ložene provedl, také toho užive. III. Pakliby kdo pychu, vině z něho, neprovedl: tehdy ob- žalovanému pět kop grošův Českých pokuty dej. A kteréby koli straně za právo dáno bylo: ten bude moci po škodách útratních a nákladních jíti. Neprovedeného pychu pokuta pět kop grošův Českých a škod vy- nahražení. Q. II. I. Kdožby komu mezníky vymetal anebo přesekal, aneb též mezníky jinam přesadil, ohrady, veystavky aneb jiná znamení meznická překopal, mezí rozvoral, rozkopal aneb jinák předělal, bez vůle a vědomí toho, s kýmž takové mezníky aneb meze spolu má, a to naň shledáno bylo: ten každý v pokutu dvadcíti kop grošův Českých za jedenkaždý skutek takový upadne. A tu pokutu povinen bude dáti tomu, komuž takové ublížení učinil. Kdoby komu mezníky vymetal, přesekal, přesadil, též jiná znamení meznická překopal, mezí rozvoral, rozkopal, předělal, bez vůle toho, s kým ty meze má: v pokutu dvadcíti kop grošův Českých upadne. 23*
Strana 356
356 O pychu. II. Pakliby se toho který čeledín bez vůle pána svého do- pustil a takové mezníky vykopával, aneb, jakž nahoře dotčeno jest, přesazoval: má deset kop grošův Českých propadnauti. A nemohl-li by s takovau summu býti, má pán jeho tomu, komuž se ublížilo, toho čeledína vydati, aby se mu té škody odslaužil anebo vězením za takové ublížení odseděl. A za jednukaždau kopu grošův Českých má sto a čtyrydceti krejcarův podle práva všudy počítáno býti. Čeledín, dopustil-li by se toho bez vůle pána, dá deset kop grošův Českých. Aneb se té pokuty tomu, komu ublížil, odslauží, aneb ji věze- ním odsedí. Q. III. I. Meze a týchž mezí položení aneb všelijakých gruntův okrškové a koncové po meznících i po jiných rozličných znameních k vyhledání přicházejí, jako ku příkladu, po dříví lesním, po výstavcích, po stromích, na týchž místech od starodávna vyrost- lých, jichž nikdá meyceno nebylo, po příkopích, dolinách, údolí, po zemi k spůsobu pahrbkovému vzhůru vyvržené, po cestách, silnicích, stezkách, potocích, chrastinách, porostlinách, klíních, hranicích, po větších lesních mezích, aneb jakž kterého gruntu položení samo vlastně to spatřujícím jako na oko ukazuje, že taková znamení, kteráž v právích císařských signa normalia slovau, to jest, jistá patrná zřejmá i pravá znamení při tom se zbíhají i nacházejí po vrších, horách, skalí, kameních, pod nimiž uhlé aneb jiné pro budaucí paměti toho trvánlivé věci se po- kládají, po lizích a znameních na dříví vysekávaných. II. Jako zase také při dědinách, polích, chmelnicích, lukách, palauzích šetří se mezníkův polních, větších i menších, vozních mezí, hraničníkův polních, cílův mezí, mezních kamenův a jiných k tomu podobných znamení. Meze a jich položení aneb všelijakých gruntův okrškové a koncové po mnohých rozličných znameních k vyhledání přicházejí po veystavcích, stromích nikdá nemeycených, příkopích etc.; po vrších, horách, skalí, ka- meních, lesích etc.; po dědinách, laukách, polích, chmelnicích etc. III. Kterýchžto všelijakých takových gruntův položení, okrškové, dlauhosti, širokosti, spůsob, forma, běhové aneb počet záhonův i jistá míra aneb velikost, nebylo-li by na to žádných průvodův, od rozumných lidí vyhledati se může. V čemž žádný
356 O pychu. II. Pakliby se toho který čeledín bez vůle pána svého do- pustil a takové mezníky vykopával, aneb, jakž nahoře dotčeno jest, přesazoval: má deset kop grošův Českých propadnauti. A nemohl-li by s takovau summu býti, má pán jeho tomu, komuž se ublížilo, toho čeledína vydati, aby se mu té škody odslaužil anebo vězením za takové ublížení odseděl. A za jednukaždau kopu grošův Českých má sto a čtyrydceti krejcarův podle práva všudy počítáno býti. Čeledín, dopustil-li by se toho bez vůle pána, dá deset kop grošův Českých. Aneb se té pokuty tomu, komu ublížil, odslauží, aneb ji věze- ním odsedí. Q. III. I. Meze a týchž mezí položení aneb všelijakých gruntův okrškové a koncové po meznících i po jiných rozličných znameních k vyhledání přicházejí, jako ku příkladu, po dříví lesním, po výstavcích, po stromích, na týchž místech od starodávna vyrost- lých, jichž nikdá meyceno nebylo, po příkopích, dolinách, údolí, po zemi k spůsobu pahrbkovému vzhůru vyvržené, po cestách, silnicích, stezkách, potocích, chrastinách, porostlinách, klíních, hranicích, po větších lesních mezích, aneb jakž kterého gruntu položení samo vlastně to spatřujícím jako na oko ukazuje, že taková znamení, kteráž v právích císařských signa normalia slovau, to jest, jistá patrná zřejmá i pravá znamení při tom se zbíhají i nacházejí po vrších, horách, skalí, kameních, pod nimiž uhlé aneb jiné pro budaucí paměti toho trvánlivé věci se po- kládají, po lizích a znameních na dříví vysekávaných. II. Jako zase také při dědinách, polích, chmelnicích, lukách, palauzích šetří se mezníkův polních, větších i menších, vozních mezí, hraničníkův polních, cílův mezí, mezních kamenův a jiných k tomu podobných znamení. Meze a jich položení aneb všelijakých gruntův okrškové a koncové po mnohých rozličných znameních k vyhledání přicházejí po veystavcích, stromích nikdá nemeycených, příkopích etc.; po vrších, horách, skalí, ka- meních, lesích etc.; po dědinách, laukách, polích, chmelnicích etc. III. Kterýchžto všelijakých takových gruntův položení, okrškové, dlauhosti, širokosti, spůsob, forma, běhové aneb počet záhonův i jistá míra aneb velikost, nebylo-li by na to žádných průvodův, od rozumných lidí vyhledati se může. V čemž žádný
Strana 357
Q. III— V. 357 nic cizího sobě osobovati nemá, ale na svém vlastním jedenkaždý přestati a toho bez ublížení a škody sauseda svého požívati po- vinen jest. Žádný nic cizího sobě osobovati nemá, ale na svém vlastním jeden každý přestati povinen jest. Q. IV. I. Item, kdožby dvéře v šatlavách aneb v jiných místech, kdež se vězňové chovají, vyrážel a vězňům ujíti pomáhal. II. Kdožby manželstvům zaumyslně překážky činil, aneb je lstí svau roztrhnauti usiloval jakým pak koli ošklivením. III. Item, kterážby z sebe plod vyháněla. IV. Item, kdožby po smrti nětčí na škodu dědicův statek šumoval a jej před dědici ukreyval. V. Kdožby nočně aneb tejně se scházel a se puntoval. Kdoby dvéře šatlavní vyrážel a vězňům ujíti pomáhal; manželstvo svau lstí roztrhnauti usiloval; která by z sebe plod vyháněla; po smrti nětčí na škodu dědicův statek šumoval a jej před dědici kreyval; tajně a nočně se scházel a puntoval. Ten každý pokutau spravedlivau vedle zaslaužení svého buď ztrestán. Q. V. Jedenkaždý při svém dobrém svědomí má to opatřiti, aby zjevní hříchové, jakožto, cizoložstva, smilstva, ožralství i jiné všelijaké nestydatosti, kteréž jsau proti všemohúcímu Pánu Bohu, v svém domu a obydlí svém skutečně přetrhoval, a sám se dobře chovaje, v svém obydlí nic toho nedopaustěl a nepře- hlídal, ale to, cožby proti Pánu Bohu bylo, přetrhoval. Pakliby kdo tak se nechoval, a jsa od úřadu napomínán, aby od takové neřádné věci ihned přestal, a on přes to vždy v svém takovém zlém spůsobu předse trval a přestati nechtěl: tehdy úřad kteréhokoli města bude moci takového každého skutečně podle zásluhy jeho ztrestati a takovau neřádnau věc přetrhnauti. Zjevné hříchy proti Pánu Bohu v obydlí svém každý přetrhovati po- vinen jest, sám se dobře chovaje; a to pod trestáním skutečným podle zásluhy každého.
Q. III— V. 357 nic cizího sobě osobovati nemá, ale na svém vlastním jedenkaždý přestati a toho bez ublížení a škody sauseda svého požívati po- vinen jest. Žádný nic cizího sobě osobovati nemá, ale na svém vlastním jeden každý přestati povinen jest. Q. IV. I. Item, kdožby dvéře v šatlavách aneb v jiných místech, kdež se vězňové chovají, vyrážel a vězňům ujíti pomáhal. II. Kdožby manželstvům zaumyslně překážky činil, aneb je lstí svau roztrhnauti usiloval jakým pak koli ošklivením. III. Item, kterážby z sebe plod vyháněla. IV. Item, kdožby po smrti nětčí na škodu dědicův statek šumoval a jej před dědici ukreyval. V. Kdožby nočně aneb tejně se scházel a se puntoval. Kdoby dvéře šatlavní vyrážel a vězňům ujíti pomáhal; manželstvo svau lstí roztrhnauti usiloval; která by z sebe plod vyháněla; po smrti nětčí na škodu dědicův statek šumoval a jej před dědici kreyval; tajně a nočně se scházel a puntoval. Ten každý pokutau spravedlivau vedle zaslaužení svého buď ztrestán. Q. V. Jedenkaždý při svém dobrém svědomí má to opatřiti, aby zjevní hříchové, jakožto, cizoložstva, smilstva, ožralství i jiné všelijaké nestydatosti, kteréž jsau proti všemohúcímu Pánu Bohu, v svém domu a obydlí svém skutečně přetrhoval, a sám se dobře chovaje, v svém obydlí nic toho nedopaustěl a nepře- hlídal, ale to, cožby proti Pánu Bohu bylo, přetrhoval. Pakliby kdo tak se nechoval, a jsa od úřadu napomínán, aby od takové neřádné věci ihned přestal, a on přes to vždy v svém takovém zlém spůsobu předse trval a přestati nechtěl: tehdy úřad kteréhokoli města bude moci takového každého skutečně podle zásluhy jeho ztrestati a takovau neřádnau věc přetrhnauti. Zjevné hříchy proti Pánu Bohu v obydlí svém každý přetrhovati po- vinen jest, sám se dobře chovaje; a to pod trestáním skutečným podle zásluhy každého.
Strana 358
358 O upadajících v pokutu zmatku. DE POENA CALUMNIOSAE citationis. V pokutu zmatku upadají tito. Q. VI. Kdožby kterau při, saudě se o ni, prosaudil; a jsa roz- sudkem o ní rozeznán, podruhý z ní by vinil a těm, s nimiž saud trpěl, aneb držitelům statkův jich pokoje nedal. Kdo, jsa o některau při rozsudkem rozeznán, po druhé z ní viní. Q. VII. Kdožby z cizí věci a pře, nemaje sám k tomu žádného pořádného práva aneb spravedlnosti, na někoho nastupoval. Kdoby z cizí věci a pře, nemaje k ní sám žádného práva a spravedl- nosti, na někoho právem nastupoval. Q. VIII. Kdožby, maje o nětco smlauvu a jsa o to spokojen, přes tu a takovau smlauvu z novu o to s ním, s kýmž spokojen jest, ku právu přikračoval; proto, že každý, neděje-li mu se za dost smlauvě, o nezdržení anebo o nečinění dosti smlauvě k straně odporné domlauvati se má. Kdo, maje o nětco smlauvu, přes takovau smlauvu o to s tím, s kým spokojen jest, z novu ku právu přikračuje. Q. IX. Kdožby komu smlauvu, ježtoby ji jeden s druhým očkoli s povolením práva a pro spokojení i přetržení nesnází učinil, zdvíhal aneb koho přes takovau smlauvu dotýkal. A na tako- vého ještě větší pokuta můž vzložena býti. Kdožby komu smlauvu, ještoby ji jeden s druhým oč koli s povolením práva učinil, zdvíhal, aneb koho přes takovau smlauvu dotýkal. Q. X. Kdožby, maje rozsudek oč koli aneb stané právo, a moha po právě jíti, ano by práva šla a zastavená nebyla: však, dada dni a roku projíti, a potom po projití let městských z toho by opět vinil aneb držitele statku napomínal. Kdo, maje rozsudek aneb stané právo oč koli, dal by dni a roku pro- jíti, a potom by opět z toho vinil, aneb držitele statku napomínal.
358 O upadajících v pokutu zmatku. DE POENA CALUMNIOSAE citationis. V pokutu zmatku upadají tito. Q. VI. Kdožby kterau při, saudě se o ni, prosaudil; a jsa roz- sudkem o ní rozeznán, podruhý z ní by vinil a těm, s nimiž saud trpěl, aneb držitelům statkův jich pokoje nedal. Kdo, jsa o některau při rozsudkem rozeznán, po druhé z ní viní. Q. VII. Kdožby z cizí věci a pře, nemaje sám k tomu žádného pořádného práva aneb spravedlnosti, na někoho nastupoval. Kdoby z cizí věci a pře, nemaje k ní sám žádného práva a spravedl- nosti, na někoho právem nastupoval. Q. VIII. Kdožby, maje o nětco smlauvu a jsa o to spokojen, přes tu a takovau smlauvu z novu o to s ním, s kýmž spokojen jest, ku právu přikračoval; proto, že každý, neděje-li mu se za dost smlauvě, o nezdržení anebo o nečinění dosti smlauvě k straně odporné domlauvati se má. Kdo, maje o nětco smlauvu, přes takovau smlauvu o to s tím, s kým spokojen jest, z novu ku právu přikračuje. Q. IX. Kdožby komu smlauvu, ježtoby ji jeden s druhým očkoli s povolením práva a pro spokojení i přetržení nesnází učinil, zdvíhal aneb koho přes takovau smlauvu dotýkal. A na tako- vého ještě větší pokuta můž vzložena býti. Kdožby komu smlauvu, ještoby ji jeden s druhým oč koli s povolením práva učinil, zdvíhal, aneb koho přes takovau smlauvu dotýkal. Q. X. Kdožby, maje rozsudek oč koli aneb stané právo, a moha po právě jíti, ano by práva šla a zastavená nebyla: však, dada dni a roku projíti, a potom po projití let městských z toho by opět vinil aneb držitele statku napomínal. Kdo, maje rozsudek aneb stané právo oč koli, dal by dni a roku pro- jíti, a potom by opět z toho vinil, aneb držitele statku napomínal.
Strana 359
Q. VI—XII, 359 Q. XI. I. Jest pak pokuta zmatku taková, že ten, kdožby se toho dopustil, má dvě neděle vazbau ztrestán býti, a tomu, na kohož tak nepořádně nastupoval, deset kop grošů Českých pokuty i s náklady a útratami pro tu při vzešlými, pokudžby těch vedle práva provedeno býti mohlo, propadnauti. Pokuta zmatku jest, aby ten, kdo se ho dopustil, dvě neděle u vazbě držán byl, a deset kop grošův Českých pokuty straně dal, náklady a autraty navrátil. II. A zmatek nic jiného není, než patrné práva zlehčování, to jest, všetečnau nevážností usilovati o to, aby k vůli jeho nařízený pořád práva se jako zmátl. Zmatek jest patrné práva zlehčování, aby skrze všetečnau nevážnost nětčí nařízený pořádek práva se jako zmátl. DE CONVICIO ET CONTUMELIA. O nářku cti. Q. XII. I. Učitelé práva injuriam, to jest, ublížení jedněm od druhých skutkem i řečí nazývají všeckno to, čímž dobře za- chovalému člověku v důstojenství, v pověsti a v dobrém jménu bezprávně se ubližuje. Injuria jest ublížení skutkem i řečí, kterýmiž dobře zachovalému člověku v důstojenství, v pověsti a v dobrém jménu bezprávně se ubližuje. II. A protož to slovíčko „bezprávně“ se dostavuje, aby rozdíl byl mezi úmyslem zlým, škodným, a úmyslem dobrým, žertovním a přátelským. Bezprávní ublížení dělí se od žertovního a přátelského, dobrým aumyslem pošlého z šprymu. III. Nebo když jeden s druhým žertuje aneb s ním přá- telsky šprymuje, v povinnost a v pokutu práva tohoto neupadá; proto, že pravé ublížení pochází z žádosti, z aumysla aneb z pravého chtíče toho, kdož to činí, to jest, jakž obyčejně říkáme: Injuria procedit ex affectu facientis. Když jeden s druhým šprymuje, v pokutu neupadá.
Q. VI—XII, 359 Q. XI. I. Jest pak pokuta zmatku taková, že ten, kdožby se toho dopustil, má dvě neděle vazbau ztrestán býti, a tomu, na kohož tak nepořádně nastupoval, deset kop grošů Českých pokuty i s náklady a útratami pro tu při vzešlými, pokudžby těch vedle práva provedeno býti mohlo, propadnauti. Pokuta zmatku jest, aby ten, kdo se ho dopustil, dvě neděle u vazbě držán byl, a deset kop grošův Českých pokuty straně dal, náklady a autraty navrátil. II. A zmatek nic jiného není, než patrné práva zlehčování, to jest, všetečnau nevážností usilovati o to, aby k vůli jeho nařízený pořád práva se jako zmátl. Zmatek jest patrné práva zlehčování, aby skrze všetečnau nevážnost nětčí nařízený pořádek práva se jako zmátl. DE CONVICIO ET CONTUMELIA. O nářku cti. Q. XII. I. Učitelé práva injuriam, to jest, ublížení jedněm od druhých skutkem i řečí nazývají všeckno to, čímž dobře za- chovalému člověku v důstojenství, v pověsti a v dobrém jménu bezprávně se ubližuje. Injuria jest ublížení skutkem i řečí, kterýmiž dobře zachovalému člověku v důstojenství, v pověsti a v dobrém jménu bezprávně se ubližuje. II. A protož to slovíčko „bezprávně“ se dostavuje, aby rozdíl byl mezi úmyslem zlým, škodným, a úmyslem dobrým, žertovním a přátelským. Bezprávní ublížení dělí se od žertovního a přátelského, dobrým aumyslem pošlého z šprymu. III. Nebo když jeden s druhým žertuje aneb s ním přá- telsky šprymuje, v povinnost a v pokutu práva tohoto neupadá; proto, že pravé ublížení pochází z žádosti, z aumysla aneb z pravého chtíče toho, kdož to činí, to jest, jakž obyčejně říkáme: Injuria procedit ex affectu facientis. Když jeden s druhým šprymuje, v pokutu neupadá.
Strana 360
360 O nářku cti. Q. XIII. I. Contumelia slove to, quod infamandi alterius causa pro- fertur, nářek aneb zhanění, kteréžby k zlehčení a k vyprázdnění cti a dobré pověsti se schylovalo. II. Poněvadž pak mezi lidmi nejvíce se toho zbíhá, že se slovy aneb řečí dotýkají: protož pod tímto titulem práva o nářku a o zhanění nětco toho k veystraze lidem položeno bude. Nářek neb zhanění vztahuje se k zlehčení a vypráznění cti a dobré pověsti člověka dobře zachovalého. Q. XIV. I. Řečí aneb slovy tehdáž se lidem od lidí ublížení děje, když jeden druhého naříká, haní, potupuje, jemu anebo rodičům jeho umrlým na cti a poctivosti utrhá. Řečí neb slovy tehdáž se lidem ubližuje, když jeden druhého naříká, haní, potupuje, jemu aneb rodičům jeho umrlým na poctivosti jeho utrhá. II. Že pak nemalý rozdíl jest mezi nářkem a haněním, protož nejprvé se položí o nářku, kterýž práva nazývají con- vicium et contumeliam. Mezi nářkem a haněním veliký jest rozdíl. Q. XV. Nářek nic jiného není, než škodlivé uražení a jako nějaké peské a jedovaté uštknutí, ublížení, vyprázdnění aneb zlehčení jména aneb cizí dobré pověsti. Nářek jest škodlivé uražení a jako nějaké pesské a jedovaté uštknutí k ublížení a zlehčení jména neb cizí dobré pověsti. Q. XVI. Nářek buď že se v přítomnosti aneb nepřítomnosti osobě aneb osobám děje, to jest, jakž Čechové říkáme, že se z aust v uši komu co aneb o někom bez jeho přítomnosti zle mluví: když se toliko provede, nářkem zůstane. Nářek se děje přítomným i nepřítomným, v vůči i krom voči. Q. XVII. I. Za nářek pak slova taková počtena buďte. Kdožby komu zrádce dával; aneb ho tím nařekl aneb naříkal, že cti aneb po- ctivosti nemá; aneb žeby nětco zlého proti své cti učinil; a také žeby nětco aukladně aneb podvodně zlého učinil; aneb žeby ne-
360 O nářku cti. Q. XIII. I. Contumelia slove to, quod infamandi alterius causa pro- fertur, nářek aneb zhanění, kteréžby k zlehčení a k vyprázdnění cti a dobré pověsti se schylovalo. II. Poněvadž pak mezi lidmi nejvíce se toho zbíhá, že se slovy aneb řečí dotýkají: protož pod tímto titulem práva o nářku a o zhanění nětco toho k veystraze lidem položeno bude. Nářek neb zhanění vztahuje se k zlehčení a vypráznění cti a dobré pověsti člověka dobře zachovalého. Q. XIV. I. Řečí aneb slovy tehdáž se lidem od lidí ublížení děje, když jeden druhého naříká, haní, potupuje, jemu anebo rodičům jeho umrlým na cti a poctivosti utrhá. Řečí neb slovy tehdáž se lidem ubližuje, když jeden druhého naříká, haní, potupuje, jemu aneb rodičům jeho umrlým na poctivosti jeho utrhá. II. Že pak nemalý rozdíl jest mezi nářkem a haněním, protož nejprvé se položí o nářku, kterýž práva nazývají con- vicium et contumeliam. Mezi nářkem a haněním veliký jest rozdíl. Q. XV. Nářek nic jiného není, než škodlivé uražení a jako nějaké peské a jedovaté uštknutí, ublížení, vyprázdnění aneb zlehčení jména aneb cizí dobré pověsti. Nářek jest škodlivé uražení a jako nějaké pesské a jedovaté uštknutí k ublížení a zlehčení jména neb cizí dobré pověsti. Q. XVI. Nářek buď že se v přítomnosti aneb nepřítomnosti osobě aneb osobám děje, to jest, jakž Čechové říkáme, že se z aust v uši komu co aneb o někom bez jeho přítomnosti zle mluví: když se toliko provede, nářkem zůstane. Nářek se děje přítomným i nepřítomným, v vůči i krom voči. Q. XVII. I. Za nářek pak slova taková počtena buďte. Kdožby komu zrádce dával; aneb ho tím nařekl aneb naříkal, že cti aneb po- ctivosti nemá; aneb žeby nětco zlého proti své cti učinil; a také žeby nětco aukladně aneb podvodně zlého učinil; aneb žeby ne-
Strana 361
Q. XIII—XIX. 361 vyvedený psanec byl; aneb kdožby komu zjevně z kurvy syny, falešníky aneb pankharty dával; aneb ženskému pohlaví kurvy, zjevné zloděje etc.; a toho čeho potom nedovedl: tehdy ten, kdožby takový nedůvodný nářek učinil, má a povinen bude tomu, kohož aneb jeho rodiče již umrlé nařekl, zjevně před právem při přítomnosti dobrých lidí nápravu, to jest, takovau prosbu učiniti a nařčeného v těchto slovích odprositi. Nářek pak jest toto: I. kdoby komu zrádce dával, II. naříkal ho, že cti nebo poctivosti nemá, III. žeby nětco zlého proti poctivosti své učinil, IV. nebo že nětco aukladně a podvodně zlého učinil, V. žeby ne- vyvedený psanec byl, VI. z kurvy syny, VII. falešníky, VIII. pankharty dával, IX. ženskému pohlaví kurvy, X. zjevné zloděje, a toho čeho potom nedovedl: nápravu bude povinen učiniti a narčeného odprositi. II. „Jakož jsem tebe N., otce aneb matku tvau nařekl tímto, pravě, že si byl aneb byli A. B. C., čímž jsem tobě aneb jim nespravedlivě ublížil; prosím tebe pro Bůh, aby mi to od- pustil, nebť jsem řečí svau tobě aneb jim křivdu učinil, a na tebe aneb na ně jsem lhal." Forma nápravy tato jest: „Žeť jsem řečí svau nespravedlivě ublížil, prosím tebe pro Bůh, aby mi to odpustil, neb jsem křivdu učinil, a na tebe jsem lhal.“ Q. XVIII. I. Ta pak náprava pod rozsudkem na pamět věčnau s actum, to jest, kdy se v který den vykonala, poznamenána býti má. II. A nicméně ještě ten a takový všetečný a nevážný člověk do vězení vzat a vězením za dvě neděle pořád zběhlé trestán býti má: proto, že což jest směl z všetečnosti o lidech dobrých mluviti, musil to zase v svá ústa lživá bráti, a tak infamis bude. K tomu má ten nevážný člověk pro takový nedůvodný nářek dvě neděle pořád zběhlé vězením trestán býti. Q. XIX. Poněvadž pak tak hrozné pokuty se tu dotýče, předkové naši slušně a spravedlivě nařídili, aby, kdyžby na kterémkoli právě o nářek cti mezi stranami pře zašla, vždycky saudcové toho práva prvé, nežliby k vyhlášení svědkův přišlo, stran na smlauvu přátelskau podávali. Neb, poněvadž věci největší, jakožto poctivosti, se tu dotýče, a nebylo-li by to přátelským jednáním aneb prostředkováním přetrženo, vždy jedné straně těžce jest
Q. XIII—XIX. 361 vyvedený psanec byl; aneb kdožby komu zjevně z kurvy syny, falešníky aneb pankharty dával; aneb ženskému pohlaví kurvy, zjevné zloděje etc.; a toho čeho potom nedovedl: tehdy ten, kdožby takový nedůvodný nářek učinil, má a povinen bude tomu, kohož aneb jeho rodiče již umrlé nařekl, zjevně před právem při přítomnosti dobrých lidí nápravu, to jest, takovau prosbu učiniti a nařčeného v těchto slovích odprositi. Nářek pak jest toto: I. kdoby komu zrádce dával, II. naříkal ho, že cti nebo poctivosti nemá, III. žeby nětco zlého proti poctivosti své učinil, IV. nebo že nětco aukladně a podvodně zlého učinil, V. žeby ne- vyvedený psanec byl, VI. z kurvy syny, VII. falešníky, VIII. pankharty dával, IX. ženskému pohlaví kurvy, X. zjevné zloděje, a toho čeho potom nedovedl: nápravu bude povinen učiniti a narčeného odprositi. II. „Jakož jsem tebe N., otce aneb matku tvau nařekl tímto, pravě, že si byl aneb byli A. B. C., čímž jsem tobě aneb jim nespravedlivě ublížil; prosím tebe pro Bůh, aby mi to od- pustil, nebť jsem řečí svau tobě aneb jim křivdu učinil, a na tebe aneb na ně jsem lhal." Forma nápravy tato jest: „Žeť jsem řečí svau nespravedlivě ublížil, prosím tebe pro Bůh, aby mi to odpustil, neb jsem křivdu učinil, a na tebe jsem lhal.“ Q. XVIII. I. Ta pak náprava pod rozsudkem na pamět věčnau s actum, to jest, kdy se v který den vykonala, poznamenána býti má. II. A nicméně ještě ten a takový všetečný a nevážný člověk do vězení vzat a vězením za dvě neděle pořád zběhlé trestán býti má: proto, že což jest směl z všetečnosti o lidech dobrých mluviti, musil to zase v svá ústa lživá bráti, a tak infamis bude. K tomu má ten nevážný člověk pro takový nedůvodný nářek dvě neděle pořád zběhlé vězením trestán býti. Q. XIX. Poněvadž pak tak hrozné pokuty se tu dotýče, předkové naši slušně a spravedlivě nařídili, aby, kdyžby na kterémkoli právě o nářek cti mezi stranami pře zašla, vždycky saudcové toho práva prvé, nežliby k vyhlášení svědkův přišlo, stran na smlauvu přátelskau podávali. Neb, poněvadž věci největší, jakožto poctivosti, se tu dotýče, a nebylo-li by to přátelským jednáním aneb prostředkováním přetrženo, vždy jedné straně těžce jest
Strana 362
362 O nářku cti. v tom padnauti: protož věc jest užitečná i také náležitá, předkův našich tak chvalitebného nařízení v tom šetřiti a v každé při, když se nářku cti dotýkati bude, saudcové při každém právě, prvé nežli by k přečtení svědkův přišlo, povinni budau stran k přátelskému jednání podati. A budau-li strany skrze prostředky o takový nářek smluveny, smlauva své místo a svůj průchod ať má, a strany k sobě tak se chovejte a takového nářku sobě na věčnost nezdvíhejte, ani jim jiní lidé, lečby ten a takový nářek chtěli na kterého z nich vésti. A to proto, neb poněvadž lidské těžkosti i nesnáze prostředkem smluv k upokojení svému přicházejí: protož věc slušná i náležitá není, tím, což spokojení vzalo, heybati. V které při se cti dotýče, strany před vyhlášením svědků mají na smlauvu podány býti. Q. XX. I. Předkové naši, jakožto milovníci obecného dobrého a po- koje i stálosti smluv, takto za právo ustanovili. „Purkmistr a radda znamenavše, že mnozí lidé po smluvách a veypovědech právních někdy lidí a stran dotýkají, a tak smlauvy a veypovědi radní lehčí, ješto skrze to mnoho zlého pochází: i nechtějíce toho v tomto městě a v této obci pod řádem a správau svau dopauštěti, o tom takto vůbec nalézají. „Kdožbykoli z obyvatelův města tohoto po dnešní den koho čím dotýkal, an o to s povolením purkmistra a raddy s druhau stranau smlauvu má, a on také na poctivosti své jest již schválen; a toby naň bylo uvedeno podle práva: že hned takového beze všeho saudu purkmistr a radda nynější i budaucí přísně trestati mají jako toho, kterýžby zlého toho města a jeho obyvatelův hleděl, chtě zaumyslně lidi z cti a z dobré pověsti laupiti. A naposledy, aby takový v městě trpín nebyl, poněvadžby proti řádu a právu utrhačem a lidským háncím býti se ukazoval, a na těžkosti lidské zaumyslně se nutkal.“ Kdoby smlauvy a veypovědi radní lehčil a je zdvíhal, má přísně trestán býti a v městě nemá trpín býti, jakožto utrhač a lidský hánce, a na těžkost zaumyslně jiných se nutkaje a je ze cti a dobré pověsti laupiti chtěje. Q. XXI. Jestli žeby ten, kdož koho nařekl, takový svůj nářek do- statečně provedl: tehdy pokuty pro nářek neponese proto, že věc
362 O nářku cti. v tom padnauti: protož věc jest užitečná i také náležitá, předkův našich tak chvalitebného nařízení v tom šetřiti a v každé při, když se nářku cti dotýkati bude, saudcové při každém právě, prvé nežli by k přečtení svědkův přišlo, povinni budau stran k přátelskému jednání podati. A budau-li strany skrze prostředky o takový nářek smluveny, smlauva své místo a svůj průchod ať má, a strany k sobě tak se chovejte a takového nářku sobě na věčnost nezdvíhejte, ani jim jiní lidé, lečby ten a takový nářek chtěli na kterého z nich vésti. A to proto, neb poněvadž lidské těžkosti i nesnáze prostředkem smluv k upokojení svému přicházejí: protož věc slušná i náležitá není, tím, což spokojení vzalo, heybati. V které při se cti dotýče, strany před vyhlášením svědků mají na smlauvu podány býti. Q. XX. I. Předkové naši, jakožto milovníci obecného dobrého a po- koje i stálosti smluv, takto za právo ustanovili. „Purkmistr a radda znamenavše, že mnozí lidé po smluvách a veypovědech právních někdy lidí a stran dotýkají, a tak smlauvy a veypovědi radní lehčí, ješto skrze to mnoho zlého pochází: i nechtějíce toho v tomto městě a v této obci pod řádem a správau svau dopauštěti, o tom takto vůbec nalézají. „Kdožbykoli z obyvatelův města tohoto po dnešní den koho čím dotýkal, an o to s povolením purkmistra a raddy s druhau stranau smlauvu má, a on také na poctivosti své jest již schválen; a toby naň bylo uvedeno podle práva: že hned takového beze všeho saudu purkmistr a radda nynější i budaucí přísně trestati mají jako toho, kterýžby zlého toho města a jeho obyvatelův hleděl, chtě zaumyslně lidi z cti a z dobré pověsti laupiti. A naposledy, aby takový v městě trpín nebyl, poněvadžby proti řádu a právu utrhačem a lidským háncím býti se ukazoval, a na těžkosti lidské zaumyslně se nutkal.“ Kdoby smlauvy a veypovědi radní lehčil a je zdvíhal, má přísně trestán býti a v městě nemá trpín býti, jakožto utrhač a lidský hánce, a na těžkost zaumyslně jiných se nutkaje a je ze cti a dobré pověsti laupiti chtěje. Q. XXI. Jestli žeby ten, kdož koho nařekl, takový svůj nářek do- statečně provedl: tehdy pokuty pro nářek neponese proto, že věc
Strana 363
Q. XX—XXIII. 363 slušná a náležitá není, aby, kdožby vinného naříkal, měl proto k nápravě odsuzován býti; nebo věc jest náležitá i prospěšná, aby hříchové a veystupkové vinných lidí zjevní byli. Nářek kdo dostatečně provede, pokuty neponese. Q. XXII. Přihází se to častokráte, že někdo, jsa z nářku před právem obviněn, nemoha takovému nářku odepříti, proto žeby se na něj mohl dostatečně pokázati, nepaměti, ožralství, hněvu aneb některým jiným příčinám to připisuje s tím doložením, že on již toho N. N. nenaříká, ale jej za člověka dobrého má. A protož takovým svým před právem ohlášením žaloby té prázen nebude, než purkmistr a radda, opatříc nařčeného na poctivosti, obžalo- vaného pak podle spravedlivého práva uvážení vězením za slušný čas podle velikosti nářku aneb zhanění ztrestati mají. Ten pak dále nápravau aneb zhaněním původovi povinen nebude. Kdoby, nařkna druhého před právem, nepaměti a jiným příčinám to připisoval s tím doložením, že již nenaříká, ale jej za člověka dobrého má: protož takový vězením za slušný čas podle velikosti nářku ztrestán a na- řčený na poctivosti opatřen bude. Než nápravau nařčenému obžalovaný povinen nebude. Q. XXIII. Též také přihází se, že někdo, z nářku jsa obviněn, sau- kupem se zastírá, že jest toto a toto od tohoto aneb od onoho o něm mluviti slyšel. I jestli že jest hned tehdáž při nářku a hanění svém, když druhého nařekl, dotekl aneb haněl, to jest, in continenti, žádného saukupa nejmenoval, na žádného jiného jemu aneb jinému neukazoval, žeby tento anebo onenno o něm toto aneb ono mluvili, aby jemu aneb jim z toho se vyvedl, než z prosta sám, že se jest v nářek, hanění a dotýkání osoby jeho dal: tehdy potomně žádným saukupem aneb saukupy toho nebude moci odbyti a nářku aneb hanění prázden býti. Než povinen bude takový nářek aneb hanění sám od sebe na toho, kohož nařekl aneb zhaněl, vésti i dovésti. Naříkající, jestliže při nářku hned saukupa jmenovati nebude, potom, jsa obviněn, při právě saukupem toho nebude moci odbyti; než sám ten nářek neb hanění vésti musí.
Q. XX—XXIII. 363 slušná a náležitá není, aby, kdožby vinného naříkal, měl proto k nápravě odsuzován býti; nebo věc jest náležitá i prospěšná, aby hříchové a veystupkové vinných lidí zjevní byli. Nářek kdo dostatečně provede, pokuty neponese. Q. XXII. Přihází se to častokráte, že někdo, jsa z nářku před právem obviněn, nemoha takovému nářku odepříti, proto žeby se na něj mohl dostatečně pokázati, nepaměti, ožralství, hněvu aneb některým jiným příčinám to připisuje s tím doložením, že on již toho N. N. nenaříká, ale jej za člověka dobrého má. A protož takovým svým před právem ohlášením žaloby té prázen nebude, než purkmistr a radda, opatříc nařčeného na poctivosti, obžalo- vaného pak podle spravedlivého práva uvážení vězením za slušný čas podle velikosti nářku aneb zhanění ztrestati mají. Ten pak dále nápravau aneb zhaněním původovi povinen nebude. Kdoby, nařkna druhého před právem, nepaměti a jiným příčinám to připisoval s tím doložením, že již nenaříká, ale jej za člověka dobrého má: protož takový vězením za slušný čas podle velikosti nářku ztrestán a na- řčený na poctivosti opatřen bude. Než nápravau nařčenému obžalovaný povinen nebude. Q. XXIII. Též také přihází se, že někdo, z nářku jsa obviněn, sau- kupem se zastírá, že jest toto a toto od tohoto aneb od onoho o něm mluviti slyšel. I jestli že jest hned tehdáž při nářku a hanění svém, když druhého nařekl, dotekl aneb haněl, to jest, in continenti, žádného saukupa nejmenoval, na žádného jiného jemu aneb jinému neukazoval, žeby tento anebo onenno o něm toto aneb ono mluvili, aby jemu aneb jim z toho se vyvedl, než z prosta sám, že se jest v nářek, hanění a dotýkání osoby jeho dal: tehdy potomně žádným saukupem aneb saukupy toho nebude moci odbyti a nářku aneb hanění prázden býti. Než povinen bude takový nářek aneb hanění sám od sebe na toho, kohož nařekl aneb zhaněl, vésti i dovésti. Naříkající, jestliže při nářku hned saukupa jmenovati nebude, potom, jsa obviněn, při právě saukupem toho nebude moci odbyti; než sám ten nářek neb hanění vésti musí.
Strana 364
364 O nářku cti. Q. XXIV. I. Při nářku aneb při hanění kdožby o saukupovi ozna- moval, povinen bude, saukupa takového před právem, však byl-li by takový saukup tu při tom právě usedlý, postaviti; a přijme-li na sebe ten saukup takový nárek aneb hanění, má to na původa vésti a pravé činiti. A obžalovaný tím saukupa postavením té žaloby prázden bude. Při nářku neb hanění kdo o saukupa oznamuje, byl-li by usedlý,*) má ho před právem postaviti; a on přijme-li to na sebe, naříkající žaloby prázen bude. II. Pakliby saukup ten byl na jiném právě, aneb žeby z panského aneb rytířského stavu byl: bude moci ten nařčený aneb zhaněný k němu ceduli řezanau poslati, a takovau cedulí skrz dva aneb tři lidi dobře zachovalá na něm se toho dotázati, vyslově jemu všecko to v též ceduli dostatečně, zná-li se k takové své řeči aneb zná-li se k tomu, že jest to o něm mluvil aneb psal čili nic. Tehdy ten, k komužby tak poselství učiněno a na něm dotázáno bylo, má a povinen bude, ve dvau nedělích pořád zběhlých od tak vykonaného poselství, skrz ceduli řezanau po svých poslích odpověd dáti, že jest tu řeč mluvil aneb nemluvil, psal aneb nepsal. A jestli žeby se k tomu seznal, bude moci jej z nářku cti aneb z hánlivých slov na jeho právě viniti. Pakliby saukup byl na jiném právě aneb osoba stavu panského, rytíř- ského: nařčený cedulí řezanau na něm se dotáže, zná-li se k tomu, co o něm mluvil aneb psal, čili nic. On bude povinen odpověd dáti ve dvau nedělích, a přizná-li se, bude se moci viniti na svém právě. III. Pakliby tomu odpíral: tehdy ten, kterýž se saukupem vymlauval, povinen bude, to na toho saukupa, že jest to mluvil, provesti. A provede-li, prázden pokuty nářku aneb hanění bude: a ten, kohož se tu poctivosti dotklo, bude moci k takovému saukupu pořádem práva přikročiti a na pokutu nastaupiti. Pakliby ten, kterýž na saukupa pravil, toho neprovedl: sám takový nářek aneb hanění vyvozuj a z toho práv buď. Pakliby odepřel, tehdy ten, který se saukupem vymlauval, povinen bude to naň vésti. Provede-li, prázen nářku bude. A ten, komuž se pocti- vosti dotýkati bude, k saukupu pořádem práva přikročí. Pakliby ten, kdo na saukupa pravil, toho neprovedl: sám takový nářek vyvozuj. *) Summa v obojím vydání má: neusedlý, což ovšem odporuje hlavnímu textu.
364 O nářku cti. Q. XXIV. I. Při nářku aneb při hanění kdožby o saukupovi ozna- moval, povinen bude, saukupa takového před právem, však byl-li by takový saukup tu při tom právě usedlý, postaviti; a přijme-li na sebe ten saukup takový nárek aneb hanění, má to na původa vésti a pravé činiti. A obžalovaný tím saukupa postavením té žaloby prázden bude. Při nářku neb hanění kdo o saukupa oznamuje, byl-li by usedlý,*) má ho před právem postaviti; a on přijme-li to na sebe, naříkající žaloby prázen bude. II. Pakliby saukup ten byl na jiném právě, aneb žeby z panského aneb rytířského stavu byl: bude moci ten nařčený aneb zhaněný k němu ceduli řezanau poslati, a takovau cedulí skrz dva aneb tři lidi dobře zachovalá na něm se toho dotázati, vyslově jemu všecko to v též ceduli dostatečně, zná-li se k takové své řeči aneb zná-li se k tomu, že jest to o něm mluvil aneb psal čili nic. Tehdy ten, k komužby tak poselství učiněno a na něm dotázáno bylo, má a povinen bude, ve dvau nedělích pořád zběhlých od tak vykonaného poselství, skrz ceduli řezanau po svých poslích odpověd dáti, že jest tu řeč mluvil aneb nemluvil, psal aneb nepsal. A jestli žeby se k tomu seznal, bude moci jej z nářku cti aneb z hánlivých slov na jeho právě viniti. Pakliby saukup byl na jiném právě aneb osoba stavu panského, rytíř- ského: nařčený cedulí řezanau na něm se dotáže, zná-li se k tomu, co o něm mluvil aneb psal, čili nic. On bude povinen odpověd dáti ve dvau nedělích, a přizná-li se, bude se moci viniti na svém právě. III. Pakliby tomu odpíral: tehdy ten, kterýž se saukupem vymlauval, povinen bude, to na toho saukupa, že jest to mluvil, provesti. A provede-li, prázden pokuty nářku aneb hanění bude: a ten, kohož se tu poctivosti dotklo, bude moci k takovému saukupu pořádem práva přikročiti a na pokutu nastaupiti. Pakliby ten, kterýž na saukupa pravil, toho neprovedl: sám takový nářek aneb hanění vyvozuj a z toho práv buď. Pakliby odepřel, tehdy ten, který se saukupem vymlauval, povinen bude to naň vésti. Provede-li, prázen nářku bude. A ten, komuž se pocti- vosti dotýkati bude, k saukupu pořádem práva přikročí. Pakliby ten, kdo na saukupa pravil, toho neprovedl: sám takový nářek vyvozuj. *) Summa v obojím vydání má: neusedlý, což ovšem odporuje hlavnímu textu.
Strana 365
Q. XXIV—XXVII. 365 IV. Pakliby na umrlého pravil, že jest to od něho slyšal: tehdy za toho umrlého má ten nářek aneb hanění vésti, poněvadž nemá koho postaviti, kterýžby ho v tom zastal. Kdoby na umrlého nářek vztahoval, za umrlého má nářek vésti. Q. XXV. Komužby koli tak o nářek aneb zhanění poselství učiněno bylo: každý ten takový, ve dvau nedělích pořád zběhlých od do- dání jemu cedule řezané, povinen jest, zjevnau a světlau odpověd dáti. Pakliby nedal, aneb dada, žeby ukrytau a ovšem nesvětlau odpověd dal, to jest, žeby ani dostatečně se znal, že jest to mluvil, ani dostatečně a světle tomu neodepřel, že jest toho ne- mluvil: tehdy ten, kterýž k němu poselství učinil, bude moci jej z nářku aneb z hánlivých slov viniti a práv proti němu zůstati, jako by naň, že jest to o něm mluvil aneb psal, dostatečně podle práva provedl. Maje poselství o nářek aneb zhanění, odpověd dej světlau ve dvau nedělích. Pakli nedáš, neb dada, zatmělau dáš: tehdy nářek neb hanění na sebe vztáhneš. Q. XXVI. Kdyby se strany nevinně naříkaly a haněním doteykaly: tehdy, přišlo-li by to ku právu, právo má je na jich cti opatřiti, a že jsau z povinnosti měštanské vykročily a právem živi nebyly, pro takovau jich zbytečnost a nenáležitost vedle uznání spra- vedlivého obadva vězením trestati. Strany naříkaly-li by se nevinně a hančním dotýkaly, a potom ku právu se dostaly: právo je na poctivosti opatří a pro tu zbytečnost vězením trestati bude. Q. XXVII. Než, kdožby koho zase nehaněl, aneb nenaříkal, a toliko jediné mu odpíral, pravč, „že křivě a neprávě to na mne aneb na mé rodiče mluvíš“: to za odhánku a odhanění nemá počteno býti, když se potom při saudu to najde, že tím, čímž jest na- rčen, vinen není, aneb když ten, kdo ho naříkal aneb haněl, toho podle práva na něj neprovede. „Křivě a neprávě mluvíš!“ to za odhánku a odhanění počteno býti nemá. Q. XXVIII. Od lehkomyslných a na své cti nedobře zachovalých lidí, také ani od toho, kdožby prvé někomu pro nářek nedovedený
Q. XXIV—XXVII. 365 IV. Pakliby na umrlého pravil, že jest to od něho slyšal: tehdy za toho umrlého má ten nářek aneb hanění vésti, poněvadž nemá koho postaviti, kterýžby ho v tom zastal. Kdoby na umrlého nářek vztahoval, za umrlého má nářek vésti. Q. XXV. Komužby koli tak o nářek aneb zhanění poselství učiněno bylo: každý ten takový, ve dvau nedělích pořád zběhlých od do- dání jemu cedule řezané, povinen jest, zjevnau a světlau odpověd dáti. Pakliby nedal, aneb dada, žeby ukrytau a ovšem nesvětlau odpověd dal, to jest, žeby ani dostatečně se znal, že jest to mluvil, ani dostatečně a světle tomu neodepřel, že jest toho ne- mluvil: tehdy ten, kterýž k němu poselství učinil, bude moci jej z nářku aneb z hánlivých slov viniti a práv proti němu zůstati, jako by naň, že jest to o něm mluvil aneb psal, dostatečně podle práva provedl. Maje poselství o nářek aneb zhanění, odpověd dej světlau ve dvau nedělích. Pakli nedáš, neb dada, zatmělau dáš: tehdy nářek neb hanění na sebe vztáhneš. Q. XXVI. Kdyby se strany nevinně naříkaly a haněním doteykaly: tehdy, přišlo-li by to ku právu, právo má je na jich cti opatřiti, a že jsau z povinnosti měštanské vykročily a právem živi nebyly, pro takovau jich zbytečnost a nenáležitost vedle uznání spra- vedlivého obadva vězením trestati. Strany naříkaly-li by se nevinně a hančním dotýkaly, a potom ku právu se dostaly: právo je na poctivosti opatří a pro tu zbytečnost vězením trestati bude. Q. XXVII. Než, kdožby koho zase nehaněl, aneb nenaříkal, a toliko jediné mu odpíral, pravč, „že křivě a neprávě to na mne aneb na mé rodiče mluvíš“: to za odhánku a odhanění nemá počteno býti, když se potom při saudu to najde, že tím, čímž jest na- rčen, vinen není, aneb když ten, kdo ho naříkal aneb haněl, toho podle práva na něj neprovede. „Křivě a neprávě mluvíš!“ to za odhánku a odhanění počteno býti nemá. Q. XXVIII. Od lehkomyslných a na své cti nedobře zachovalých lidí, také ani od toho, kdožby prvé někomu pro nářek nedovedený
Strana 366
366 O nářku cti.. nápravu činil, člověk dobře zachovalý nápravy přijíti podle práva povinen není. Než saudcové sami takového na cti a dobré po- věsti jeho opatřte, a toho lehkomyslného a nevážného člověka podle uznání spravedlivého buď z města vypověděním aneb jinák ku příkladu jiným ztrescete. Náprava od lehkomyslných a zlopověstných nemá přijímána být. Než právo samo má v té příčině člověka dobře zachovalého opatřiti, a toho lehkomyslného buď z města vypovědíti aneb ku příkladu jiným ztrestati. Q. XXIX. Pro nářek poctivosti ani pro zhanění žádný urukován býti nemá. Neb jestliže obeslaný, jsa pořádně ku právu obeslán, se nepostaví, aneb od práva po žalobě odstaupí: původ na po- ctivosti bude opatřen, a jemu se za právo proti tomu, kdož od práva ušel aneb státi nechtěl, dá. Tak, kdežbykoli potom po- stižen byl ten, jenž ho nařekl aneb zhaněl, aby původovi ná- pravau, to jest, odprosau i také za zhanění pokutau povinen byl. Pro nářek cti ani pro zhanění žádný urokován býti nemá. Neb, obeslaný nestane-li ku právu, původ bude na poctivosti opatřen. Q. XXX. I. Kdožby koho z nářku aneb z hánlivých slov pořádem práva obvinil, a téhož obviněného v tom zase buď před právem aneb jinde, nevyčekaje na to rozsudku, na jeho cti dotýkal aneb haněl: tehdy, by na obviněného původ žalobu svau pro- vedl a pokázal, však proto, že jest se zase odhaněl, obža- lovaný původovi nápravau, ani pro zhanění pokutau povinen nebude. Původ, jsa v rozepři s někým o nářek cti neb zhanění, nevyčekaje na to rozsudku, obviněného by dotýkal neb haněl: obžalovaný jemu, by naň žalobu provedl, nápravau ani pokutau pro hanční povinen nebude. II. Než, jestli žeby původ na obžalovaného nic toho před právem neukázal, a jeho by (jakž dotčeno) nařekl aneb zhaněl: tehdy má od práva pro takovau svau všetečnost a nevážnost původ vězením trestán a obžalovaný na své poctivosti opa- třen býti. Pakliby původ na obžalovaného nic neukázal: tehdy má vězením trestán, a obžalovaný na poctivosti opatřen býti.
366 O nářku cti.. nápravu činil, člověk dobře zachovalý nápravy přijíti podle práva povinen není. Než saudcové sami takového na cti a dobré po- věsti jeho opatřte, a toho lehkomyslného a nevážného člověka podle uznání spravedlivého buď z města vypověděním aneb jinák ku příkladu jiným ztrescete. Náprava od lehkomyslných a zlopověstných nemá přijímána být. Než právo samo má v té příčině člověka dobře zachovalého opatřiti, a toho lehkomyslného buď z města vypovědíti aneb ku příkladu jiným ztrestati. Q. XXIX. Pro nářek poctivosti ani pro zhanění žádný urukován býti nemá. Neb jestliže obeslaný, jsa pořádně ku právu obeslán, se nepostaví, aneb od práva po žalobě odstaupí: původ na po- ctivosti bude opatřen, a jemu se za právo proti tomu, kdož od práva ušel aneb státi nechtěl, dá. Tak, kdežbykoli potom po- stižen byl ten, jenž ho nařekl aneb zhaněl, aby původovi ná- pravau, to jest, odprosau i také za zhanění pokutau povinen byl. Pro nářek cti ani pro zhanění žádný urokován býti nemá. Neb, obeslaný nestane-li ku právu, původ bude na poctivosti opatřen. Q. XXX. I. Kdožby koho z nářku aneb z hánlivých slov pořádem práva obvinil, a téhož obviněného v tom zase buď před právem aneb jinde, nevyčekaje na to rozsudku, na jeho cti dotýkal aneb haněl: tehdy, by na obviněného původ žalobu svau pro- vedl a pokázal, však proto, že jest se zase odhaněl, obža- lovaný původovi nápravau, ani pro zhanění pokutau povinen nebude. Původ, jsa v rozepři s někým o nářek cti neb zhanění, nevyčekaje na to rozsudku, obviněného by dotýkal neb haněl: obžalovaný jemu, by naň žalobu provedl, nápravau ani pokutau pro hanční povinen nebude. II. Než, jestli žeby původ na obžalovaného nic toho před právem neukázal, a jeho by (jakž dotčeno) nařekl aneb zhaněl: tehdy má od práva pro takovau svau všetečnost a nevážnost původ vězením trestán a obžalovaný na své poctivosti opa- třen býti. Pakliby původ na obžalovaného nic neukázal: tehdy má vězením trestán, a obžalovaný na poctivosti opatřen býti.
Strana 367
Q. XXIX—XXXV. 367 Q. XXXI. Pro nářek ani pro zhanění jeden k druhému bitím aneb raněním nepřikračuj, ani se sám msti; než jedenkaždý všelijaká ublížení pořádem práva k nápravě sobě přivozovati hleď. Pro nářek ani pro zhanění jeden k druhému bitím aneb raněním nepřikračuj, ani se sám msti. Q. XXXII. Kdyžby pře pro nářek aneb zhanění již před právem zašla, a nežby k rozeznání přišla, obžalovaný by z tohoto světa sešel: tehdy původ, poněvadž po své poctivosti stál a pořádem práva to sobě konati začal, má na poctivosti opatřen býti tak, že ten takový buď nářek aneb zhanění není a býti nemá k ublížení jeho cti a poctivosti nyní, na časy budaucí a věčné. Obžalovaný z nářku neb zhanění umře-li před nálezem: původ na poctivosti bude opatřen. Q. XXXIII. By největším nářkem kdokoli a od kohokoli nařčen aneb zhaněn byl: tehdy, stojí-li po své poctivosti, dokudž pořádem práva s stranau odpornau konce o to nevezme, od žádného za takového jmín a držán býti nemá. Q. XXXIV. Také vzal-li by od rozsudku kterého odvolání ku právu vrchnímu: tehdy, dokudžby to stálo na ohledání, tím, cožby na něm tak při saudu nižším bylo přisauzeno, povinen není. A tak aniž tím také má od koho dotýkán býti, do rozeznání a vyřízení pře té a jeho spravedlivosti. Nařknutý, jakžkoli nejtíže, stojí-li po své poctivosti, před rozsudkem od žádného za takového držán býti nemá. A appelloval-li by ku právu vrch- nímu, do vyřízení appellací nemá tím dotýkán býti. M. XX. Q. XXXV. Nářek aneb hanění, od pána na služebníka aneb poddaného jeho, od otce na dítě, od manžela na manželku, od hospodáře na čeledína, od mistra na učedlníka učiněný, k žádné škodě není a býti nemá k urážce cti aneb poctivosti těch, na kteréžby se z prchlivosti stal, a toho času a tehdáž, pokudžby v moci, v správě aneb v službě jich byli.
Q. XXIX—XXXV. 367 Q. XXXI. Pro nářek ani pro zhanění jeden k druhému bitím aneb raněním nepřikračuj, ani se sám msti; než jedenkaždý všelijaká ublížení pořádem práva k nápravě sobě přivozovati hleď. Pro nářek ani pro zhanění jeden k druhému bitím aneb raněním nepřikračuj, ani se sám msti. Q. XXXII. Kdyžby pře pro nářek aneb zhanění již před právem zašla, a nežby k rozeznání přišla, obžalovaný by z tohoto světa sešel: tehdy původ, poněvadž po své poctivosti stál a pořádem práva to sobě konati začal, má na poctivosti opatřen býti tak, že ten takový buď nářek aneb zhanění není a býti nemá k ublížení jeho cti a poctivosti nyní, na časy budaucí a věčné. Obžalovaný z nářku neb zhanění umře-li před nálezem: původ na poctivosti bude opatřen. Q. XXXIII. By největším nářkem kdokoli a od kohokoli nařčen aneb zhaněn byl: tehdy, stojí-li po své poctivosti, dokudž pořádem práva s stranau odpornau konce o to nevezme, od žádného za takového jmín a držán býti nemá. Q. XXXIV. Také vzal-li by od rozsudku kterého odvolání ku právu vrchnímu: tehdy, dokudžby to stálo na ohledání, tím, cožby na něm tak při saudu nižším bylo přisauzeno, povinen není. A tak aniž tím také má od koho dotýkán býti, do rozeznání a vyřízení pře té a jeho spravedlivosti. Nařknutý, jakžkoli nejtíže, stojí-li po své poctivosti, před rozsudkem od žádného za takového držán býti nemá. A appelloval-li by ku právu vrch- nímu, do vyřízení appellací nemá tím dotýkán býti. M. XX. Q. XXXV. Nářek aneb hanění, od pána na služebníka aneb poddaného jeho, od otce na dítě, od manžela na manželku, od hospodáře na čeledína, od mistra na učedlníka učiněný, k žádné škodě není a býti nemá k urážce cti aneb poctivosti těch, na kteréžby se z prchlivosti stal, a toho času a tehdáž, pokudžby v moci, v správě aneb v službě jich byli.
Strana 368
368 O zhanění. Nářek neb hanění, od pána na služebníka neb poddaného jeho a na ty, kteříž v službě, správě a moci jsau, z prchlivosti učiněný, k žádné škodě a urážce cti není. Q. XXXVI. Nápravu pro nedovedený nářek kdožby vykonal; aneb ne- poctivým zatykačem někdo se zatknauti dopustil; též, ctí a věrau jsa k něčemu zavázán, tomu by dosti neučinil, ale nad svým závazkem by se zapomenul: ten a takový žádný k vydávaní svědomí připuštěn nebude. Nápravu kdoby vykonal, nepoctivým zatykačem zatknauti se dopustil, též ctí a věrau jsa k nětčemu zavázán, tomuby dosti neučinil: takový žádný k vydání svědomí připuštěn nebude. DE INJURIA. O zhanění. R. I. Co za nářek počteno býti má, ze jména napřed vysloveno jest. Mimo a veyše nad ta slova jakými by koli řečmi aneb slovy jeden druhému ubližoval, jej hančl, dotýkal, potupně k němu aneb o něm mluvil, jméno a pověst jeho dobrau vyprazdňoval, jej aneb rodiče jeho z tohoto světa již sešlé tupil a zlehčoval: to všecko za hanční počteno býti má. Za zhanění počtena býti mají všecka slova a řeči, jimiž jeden druhého haní a doteyká, neb tupí a zlehčuje jej aneb rodiče z světa již šešlé; kromě těch slov za nářek cti položených. R. II. I. Neb což se koli děje a působí od jednoho tím a takovým úmyslem, aby druhý potupen, zlehčen a skrze slova jeho za- hanben byl: to a takové předsevzetí slove injuria, to jest, ublí- žení a u nás Čechův hanění, dotýkání, zlehčování a potupování. Což se koli děje od někoho tím aumyslem a chtíčem, aby druhý zlehčen a skrze slova jeho zahanben byl, to slove hanění. II. A když od původa to bude provedeno, že takové ublí- žení stalo se jemu úmyslem a chtíčem k zlehčení a potupě jeho: již jméno a titul hanční na sebe přijme. Neb slova z kumštu a z žertu propověděná, a ne zlým aumyslem ku potupení
368 O zhanění. Nářek neb hanění, od pána na služebníka neb poddaného jeho a na ty, kteříž v službě, správě a moci jsau, z prchlivosti učiněný, k žádné škodě a urážce cti není. Q. XXXVI. Nápravu pro nedovedený nářek kdožby vykonal; aneb ne- poctivým zatykačem někdo se zatknauti dopustil; též, ctí a věrau jsa k něčemu zavázán, tomu by dosti neučinil, ale nad svým závazkem by se zapomenul: ten a takový žádný k vydávaní svědomí připuštěn nebude. Nápravu kdoby vykonal, nepoctivým zatykačem zatknauti se dopustil, též ctí a věrau jsa k nětčemu zavázán, tomuby dosti neučinil: takový žádný k vydání svědomí připuštěn nebude. DE INJURIA. O zhanění. R. I. Co za nářek počteno býti má, ze jména napřed vysloveno jest. Mimo a veyše nad ta slova jakými by koli řečmi aneb slovy jeden druhému ubližoval, jej hančl, dotýkal, potupně k němu aneb o něm mluvil, jméno a pověst jeho dobrau vyprazdňoval, jej aneb rodiče jeho z tohoto světa již sešlé tupil a zlehčoval: to všecko za hanční počteno býti má. Za zhanění počtena býti mají všecka slova a řeči, jimiž jeden druhého haní a doteyká, neb tupí a zlehčuje jej aneb rodiče z světa již šešlé; kromě těch slov za nářek cti položených. R. II. I. Neb což se koli děje a působí od jednoho tím a takovým úmyslem, aby druhý potupen, zlehčen a skrze slova jeho za- hanben byl: to a takové předsevzetí slove injuria, to jest, ublí- žení a u nás Čechův hanění, dotýkání, zlehčování a potupování. Což se koli děje od někoho tím aumyslem a chtíčem, aby druhý zlehčen a skrze slova jeho zahanben byl, to slove hanění. II. A když od původa to bude provedeno, že takové ublí- žení stalo se jemu úmyslem a chtíčem k zlehčení a potupě jeho: již jméno a titul hanční na sebe přijme. Neb slova z kumštu a z žertu propověděná, a ne zlým aumyslem ku potupení
Strana 369
Q. XXXVI. R. I—V. 369 a k zahanbení druhého pošlá, pokuty nářku aneb hanění v sobě nenesau, ale za kumšt a za žert při právě počtena budau. Sice slova, z kunštu a z žertu provedená, a ne zlým aumyslem pošlá, pokuty v sobě nenesau. R. III. Pakliby ten, s nímžby žertováno bylo, promluvil k tomu, že takového kumštu aneb žertování snášeti nechce, a on předce v tom by trval: již povinnost nářku aneb hanění na sebe tím spůsobem vztáhne. Kdoby oznámil, že takového kunštu a žertování snášeti nechce, a druhý by předce v tom trval: již povinnost nářku neb hanění na sebe by vztáhl. R. IV. Že pak při právě městském dosti skrovné pokuty pro zhanění nařízeny byly: nevážní a lehkomyslní lidé v svobodu, ano i v obyčej to sobě vzali, aby dobrým a pokojným lidem slovy svými ubližovali, je doteykali, i také haněli. A přísloví staré jest, že z mravův aneb z obyčejův lidských zlých a škodli- vých dobrá práva počátek svůj vzala. Takž tehdy pro přetržení mezi lidmi nesnázi, a aby dobří pokoje v jednékaždé obci užiti mohli, toto se z strany hanění za právo ustanovuje. Pro skrovnau pokutu pro hanění předešle nařízenau nevážní a lehko- myslní lidé v obyčej sobě vzali, aby dobré a pokojné lidé dotýkali a haněli. R. V. I. Kdožby od koho zhaněn aneb jakýmižkoli jinými slovy potupnými i nenáležitými na poctivosti své dotčen byl: ten, obe- šlíc toho, od něhožby tak zhaněn byl, před právo, může ho z těch a takových slov hánlivých, potupných aneb nevážných (ze jména je v žalobě své vyslově) viniti. A jestliže původ to na obžalovaného podle práva provede, že jest ta slova k němu aneb o něm bez hodné a slušné příčiny mluvil; a obžalovaný aneb obeslaný toho by podle práva neodvedl, že jest ta slova slušně a náležitě o něm mluviti, jej haněti i také dotýkati ho mohl: tehdy ten původ na poctivosti své od práva bude opatřen, a obžalovaný, kohožby tak nedůvodně haněl a dotýkal, a hanění takového na něho pravého neučinil, tomu nad škody útratní a Práva městská. 24
Q. XXXVI. R. I—V. 369 a k zahanbení druhého pošlá, pokuty nářku aneb hanění v sobě nenesau, ale za kumšt a za žert při právě počtena budau. Sice slova, z kunštu a z žertu provedená, a ne zlým aumyslem pošlá, pokuty v sobě nenesau. R. III. Pakliby ten, s nímžby žertováno bylo, promluvil k tomu, že takového kumštu aneb žertování snášeti nechce, a on předce v tom by trval: již povinnost nářku aneb hanění na sebe tím spůsobem vztáhne. Kdoby oznámil, že takového kunštu a žertování snášeti nechce, a druhý by předce v tom trval: již povinnost nářku neb hanění na sebe by vztáhl. R. IV. Že pak při právě městském dosti skrovné pokuty pro zhanění nařízeny byly: nevážní a lehkomyslní lidé v svobodu, ano i v obyčej to sobě vzali, aby dobrým a pokojným lidem slovy svými ubližovali, je doteykali, i také haněli. A přísloví staré jest, že z mravův aneb z obyčejův lidských zlých a škodli- vých dobrá práva počátek svůj vzala. Takž tehdy pro přetržení mezi lidmi nesnázi, a aby dobří pokoje v jednékaždé obci užiti mohli, toto se z strany hanění za právo ustanovuje. Pro skrovnau pokutu pro hanění předešle nařízenau nevážní a lehko- myslní lidé v obyčej sobě vzali, aby dobré a pokojné lidé dotýkali a haněli. R. V. I. Kdožby od koho zhaněn aneb jakýmižkoli jinými slovy potupnými i nenáležitými na poctivosti své dotčen byl: ten, obe- šlíc toho, od něhožby tak zhaněn byl, před právo, může ho z těch a takových slov hánlivých, potupných aneb nevážných (ze jména je v žalobě své vyslově) viniti. A jestliže původ to na obžalovaného podle práva provede, že jest ta slova k němu aneb o něm bez hodné a slušné příčiny mluvil; a obžalovaný aneb obeslaný toho by podle práva neodvedl, že jest ta slova slušně a náležitě o něm mluviti, jej haněti i také dotýkati ho mohl: tehdy ten původ na poctivosti své od práva bude opatřen, a obžalovaný, kohožby tak nedůvodně haněl a dotýkal, a hanění takového na něho pravého neučinil, tomu nad škody útratní a Práva městská. 24
Strana 370
370 O zhanění. nákladní deset kop grošův Českých dáti a k tomu za teyden pořád zběhlý vězení trpěti povinen bude. Původ, provede-li hanění, bude od práva na poctivosti opatřen, a obžalovaný nad škody autratní také deset kop grošův Českých jemu dáti a teyden u vězení seděti povinen bude. II. Pakliby kdo té summy peněžité neměl aneb, maje, dáti by jí nechtěl: tehdy za tři měsíce pořád zběhlé u vězení místo pokuty za hanění aby držán byl. Pakliby peněz neměl neb dáti nechtěl: za tři měsíce pořád zběhlé místo pokuty u vězení držán bude. R. VI. Jeden druhému ku potupě nic malovati, ani pro víru jeden druhého haněti nemá. Kdožby se toho dopustil, pokutau buď za nářek cti aneb za zhanění strestán bude. (Do slova.) R. VII. Měšťané, poněvadž jsau sobě ve všem rovní, jeden na druhého, krom toliko od vrchností svých k úřadnému povolání, nic veyše nemajíce: protož jeden druhého tím, žeby lepší nežli druhý býti měl, z potupy dotýkati nemá. Pakliby se kdo toho dopustil a toho potomně podle práva, že lepší jest, neprovedl: pokutau tomu, kohožby tak zhaněl a dotekl, za zhanění po- vinen bude. Měštěnín, řekne-li ku potupě měštěnínu druhému, že lepší jest nežli on (jsauce sobě měšťané ve všem rovni, krom od vrchností svých k úřad- nému povolání), a toho by neprovedl, pokutau za hanění povinen bude. R. VIII. I. A jakž z nářku, tak i z hanění jeden druhého, vyslovíc a zejména nářek aneb hanění v žalobě své postavíc, viniti moci bude. II. A obyčejně z nářku cti takto: „Petr obeslal Jana a viní ho z nářku cti takového, že jest o něm, aneb o rodičích jeho, a o těch, v jichž on statek právem nápadním aneb kšaftem v držení vešel, mluvil, psal aneb jemu z aust v uši mluvil tato slova" etc. III. Z hanění: „Petr viní Jana z slov hánlivých a na po- ctivosti důtklivých a to takových“ etc.
370 O zhanění. nákladní deset kop grošův Českých dáti a k tomu za teyden pořád zběhlý vězení trpěti povinen bude. Původ, provede-li hanění, bude od práva na poctivosti opatřen, a obžalovaný nad škody autratní také deset kop grošův Českých jemu dáti a teyden u vězení seděti povinen bude. II. Pakliby kdo té summy peněžité neměl aneb, maje, dáti by jí nechtěl: tehdy za tři měsíce pořád zběhlé u vězení místo pokuty za hanění aby držán byl. Pakliby peněz neměl neb dáti nechtěl: za tři měsíce pořád zběhlé místo pokuty u vězení držán bude. R. VI. Jeden druhému ku potupě nic malovati, ani pro víru jeden druhého haněti nemá. Kdožby se toho dopustil, pokutau buď za nářek cti aneb za zhanění strestán bude. (Do slova.) R. VII. Měšťané, poněvadž jsau sobě ve všem rovní, jeden na druhého, krom toliko od vrchností svých k úřadnému povolání, nic veyše nemajíce: protož jeden druhého tím, žeby lepší nežli druhý býti měl, z potupy dotýkati nemá. Pakliby se kdo toho dopustil a toho potomně podle práva, že lepší jest, neprovedl: pokutau tomu, kohožby tak zhaněl a dotekl, za zhanění po- vinen bude. Měštěnín, řekne-li ku potupě měštěnínu druhému, že lepší jest nežli on (jsauce sobě měšťané ve všem rovni, krom od vrchností svých k úřad- nému povolání), a toho by neprovedl, pokutau za hanění povinen bude. R. VIII. I. A jakž z nářku, tak i z hanění jeden druhého, vyslovíc a zejména nářek aneb hanění v žalobě své postavíc, viniti moci bude. II. A obyčejně z nářku cti takto: „Petr obeslal Jana a viní ho z nářku cti takového, že jest o něm, aneb o rodičích jeho, a o těch, v jichž on statek právem nápadním aneb kšaftem v držení vešel, mluvil, psal aneb jemu z aust v uši mluvil tato slova" etc. III. Z hanění: „Petr viní Jana z slov hánlivých a na po- ctivosti důtklivých a to takových“ etc.
Strana 371
R. VI—XI. 371 Nářek, též i zhanění jedenkaždý v žalobě zejména a veyslovně po- staviti má. R. IX. Kdožby koli nařekl aneb zhaněl lidi z tohoto světa sešlé, to jest, mrtvé, kteříž božským i všech národův právem po smrti před každým pokoje užiti mají, proto, že jich duše jsau již v rukau božích: proti takovému každému za původy mohau se postaviti děti těch mrtvých pohlaví obojího jakožto jich dědi- cové; též i ti, kteřížby právem nápadním v držení statkův jich vešli; ano i ti, kteřížby od nich z lásky statky sobě odkázané měli a za dědice nařízeni byli. Ti všickni budau moci naří- kající a hánce mrtvých z nářku cti aneb z slov hánlivých viniti, a pokut právem vyměřených proti nim užiti. Neb podle práva obecného nářek a hanění, kteráž se dějí lidem mrtvým, na jich dědice vlastně se také vztahují. Lidi mrtvé kdoby naříkal neb haněl: ztakového nářku mohau viniti děti mrtvých, též držitelé statkův jich, ano i ti, jimžby odkázán byl díl statku od nich. DE FAMOSIS LIBELLIS. O cedulích zrádných. R. X. Kdožby koli v tom shledán a postižen byl, a to podle práva bylo by na něho prokázáno, žeby cedule zrádné spisoval, lípal, metal, pokautně kladl, aneb takových cedulí zrádných ne- šlechetných aneb hánlivých příčinau byl: ten takový každý bez milosti jakožto zrádce čtvrcen býti má. Kdoby koli cedule zrádné spisoval, lípal, metal, pokautně kladl, aneb toho příčinau byl: takový každý jako zrádce bez milosti čtvrcen býti má. R. XI. Ten pak, na něhožby a na nepoctivost jeho cedule takové zrádné se vztahovaly, od práva na své cti opatřen býti má tak, že to, což jest v těch zrádných cedulích napsáno, položeno a obsaženo bylo, není a býti nemá k ujmě a k ublížení jeho cti a dobré pověsti nyní, na časy budaucí a věčné, s takovým 24*
R. VI—XI. 371 Nářek, též i zhanění jedenkaždý v žalobě zejména a veyslovně po- staviti má. R. IX. Kdožby koli nařekl aneb zhaněl lidi z tohoto světa sešlé, to jest, mrtvé, kteříž božským i všech národův právem po smrti před každým pokoje užiti mají, proto, že jich duše jsau již v rukau božích: proti takovému každému za původy mohau se postaviti děti těch mrtvých pohlaví obojího jakožto jich dědi- cové; též i ti, kteřížby právem nápadním v držení statkův jich vešli; ano i ti, kteřížby od nich z lásky statky sobě odkázané měli a za dědice nařízeni byli. Ti všickni budau moci naří- kající a hánce mrtvých z nářku cti aneb z slov hánlivých viniti, a pokut právem vyměřených proti nim užiti. Neb podle práva obecného nářek a hanění, kteráž se dějí lidem mrtvým, na jich dědice vlastně se také vztahují. Lidi mrtvé kdoby naříkal neb haněl: ztakového nářku mohau viniti děti mrtvých, též držitelé statkův jich, ano i ti, jimžby odkázán byl díl statku od nich. DE FAMOSIS LIBELLIS. O cedulích zrádných. R. X. Kdožby koli v tom shledán a postižen byl, a to podle práva bylo by na něho prokázáno, žeby cedule zrádné spisoval, lípal, metal, pokautně kladl, aneb takových cedulí zrádných ne- šlechetných aneb hánlivých příčinau byl: ten takový každý bez milosti jakožto zrádce čtvrcen býti má. Kdoby koli cedule zrádné spisoval, lípal, metal, pokautně kladl, aneb toho příčinau byl: takový každý jako zrádce bez milosti čtvrcen býti má. R. XI. Ten pak, na něhožby a na nepoctivost jeho cedule takové zrádné se vztahovaly, od práva na své cti opatřen býti má tak, že to, což jest v těch zrádných cedulích napsáno, položeno a obsaženo bylo, není a býti nemá k ujmě a k ublížení jeho cti a dobré pověsti nyní, na časy budaucí a věčné, s takovým 24*
Strana 372
372 O cedulích zrádných. doložením: „A mohl-li by ten se uptati toho, kdo jest směl v takovau nepravost a v nešlechetenství se vydati, že se mu v tom právo nezavírá. Na čí nepoctivost takové zrádné cedule by se vztahovaly, ten na své poctivosti od práva opatřen býti má, a mohl-li by se původa doptati, v tom se mu právo nezavírá. R. XII. I. Každý, najda takovau zrádnau ceduli, v níž obyčejně žádný pravým jménem se nepodpisuje, má ji hned strhati, a jiným k ohledání aneb přečtení nemá jí podávati ani odsílati. Pakliby se tak nezachoval, a najda ji i přečta, nestrhal, než s ní se vůkol roznášel, jiným ji k posměchu toho, na kohož psaná jest, ukazoval, a to bylo by naň shledáno: ten rok u vězení seděti má a na žádnau zjevnau ani tejnau přímluvu vězení takového prázden býti nemá. Nýbrž v tom roce bylo-li by naň- usvědčeno, že jest on tu ceduli sám spisoval, kladl anebo lépal: má pokutu svrchu jmenovanau jako zrádce trpěti. Kdo najde ceduli zrádnau, má ji hned strhati a jiným ku přečtení nemá ji podávati ani odsílati. Pakliby se tak nezachoval a jiným ji uka- zoval, má rok u vězení seděti. V tom času najde-li se, že on ji spisoval, kladl, lépal: pokutu dotčenau jako zrádce trpěti bude. II. Však, našel-li by takovau ceduli zrádnau ten, kterýžby čísti neuměl: tehdy, vyrozuměje jí, že zrádná jest, má a povinen bude hned také ji strhati. Najde-li takovau ceduli, kdo čísti neumí: tehdy, vyrozuměje, že zrádná jest, má ji také strhati. III. A co se tuto o zrádné ceduli pokládá, rozuměti se má všech jiných k tomu podobných zrádných spisích, jako jsau písně, listové, knihy, jenž v právích císařských všeckno slovau libelli famosi. To též, co o cedulích zrádných, rozuměti se má o všech zrádných spisech, písních, listech, kněhách etc; neb to vše jsau famosi libelli.
372 O cedulích zrádných. doložením: „A mohl-li by ten se uptati toho, kdo jest směl v takovau nepravost a v nešlechetenství se vydati, že se mu v tom právo nezavírá. Na čí nepoctivost takové zrádné cedule by se vztahovaly, ten na své poctivosti od práva opatřen býti má, a mohl-li by se původa doptati, v tom se mu právo nezavírá. R. XII. I. Každý, najda takovau zrádnau ceduli, v níž obyčejně žádný pravým jménem se nepodpisuje, má ji hned strhati, a jiným k ohledání aneb přečtení nemá jí podávati ani odsílati. Pakliby se tak nezachoval, a najda ji i přečta, nestrhal, než s ní se vůkol roznášel, jiným ji k posměchu toho, na kohož psaná jest, ukazoval, a to bylo by naň shledáno: ten rok u vězení seděti má a na žádnau zjevnau ani tejnau přímluvu vězení takového prázden býti nemá. Nýbrž v tom roce bylo-li by naň- usvědčeno, že jest on tu ceduli sám spisoval, kladl anebo lépal: má pokutu svrchu jmenovanau jako zrádce trpěti. Kdo najde ceduli zrádnau, má ji hned strhati a jiným ku přečtení nemá ji podávati ani odsílati. Pakliby se tak nezachoval a jiným ji uka- zoval, má rok u vězení seděti. V tom času najde-li se, že on ji spisoval, kladl, lépal: pokutu dotčenau jako zrádce trpěti bude. II. Však, našel-li by takovau ceduli zrádnau ten, kterýžby čísti neuměl: tehdy, vyrozuměje jí, že zrádná jest, má a povinen bude hned také ji strhati. Najde-li takovau ceduli, kdo čísti neumí: tehdy, vyrozuměje, že zrádná jest, má ji také strhati. III. A co se tuto o zrádné ceduli pokládá, rozuměti se má všech jiných k tomu podobných zrádných spisích, jako jsau písně, listové, knihy, jenž v právích císařských všeckno slovau libelli famosi. To též, co o cedulích zrádných, rozuměti se má o všech zrádných spisech, písních, listech, kněhách etc; neb to vše jsau famosi libelli.
Strana 373
R. XII—XIV. 373 DE LEGE AQUILIA, de damnis injuria vel culpa datis, et actionibus noxalibus. O škodách a o jiném k tomu podobném od jedněch druhým z aumysla, chtěním aneb ne- chtěním ubližování. R. XIII. I. Jedenkaždý snadno tomu místo dá, že tak mnoho příčin mezi lidmi povstává, jimiž lidé sobě v rozličných spůsobích škodí a ublížení činí, že nikterakž možné není, aby všeckny takové škody a od jedněch druhým ubližování mohla jistými rozdíly práv obsažena býti; proto, že lidé lidem a jich věcem netoliko z aumysla, ze zlosti, svévolně a z všetečnosti, ale často- kráte také z nedbánlivosti, z neopatrnosti, z nerozšafnosti, z nechtění a z neumělosti škody a ublížení činí a jedni druhé k škodám nutí. Všecky škody a ubližování, kteréž se od jedněch k druhým činí, nikoli právy obsaženy býti nemohau; neb se mnohými a rozličnými spůsoby činí z aumysla, z všetečnosti, z nedbánlivosti, z nechtění, z neumělosti etc. II. A protož všeckna ublížení i všecky škody, kteréžby od jedněch druhým, jakýmž pak koli spůsobem, při a na statcích i věcech lidských, buď velikých aneb malých, se dály: ty všeckny a všelijaké takové škody a ubližování pod tímto titulem práva, kteréž lex Aquilia slove, se zavírají. A pod tím titulem lex Aquilia všeckny ty škody se zavírají. R. XIV. Lex pak Aquilia slovo své obdržala od Aquilia tribuna plebis, to jest, od ochránci a nařízeného auředníka nad obecním dobrým v městě Římě. Ten za času svého auřadu právo vy- nesl a ustanovil: „Jestli žeby jeden druhému hovado, jakéž pak koli, mimo pořád práva zabil, aby pokutu za hovado tak zabité dal, zač jest to hovado v tom roce pominulém nejdrážeji pro- dáno a zvedeno býti mohlo, a taková summa aby pánu hovada
R. XII—XIV. 373 DE LEGE AQUILIA, de damnis injuria vel culpa datis, et actionibus noxalibus. O škodách a o jiném k tomu podobném od jedněch druhým z aumysla, chtěním aneb ne- chtěním ubližování. R. XIII. I. Jedenkaždý snadno tomu místo dá, že tak mnoho příčin mezi lidmi povstává, jimiž lidé sobě v rozličných spůsobích škodí a ublížení činí, že nikterakž možné není, aby všeckny takové škody a od jedněch druhým ubližování mohla jistými rozdíly práv obsažena býti; proto, že lidé lidem a jich věcem netoliko z aumysla, ze zlosti, svévolně a z všetečnosti, ale často- kráte také z nedbánlivosti, z neopatrnosti, z nerozšafnosti, z nechtění a z neumělosti škody a ublížení činí a jedni druhé k škodám nutí. Všecky škody a ubližování, kteréž se od jedněch k druhým činí, nikoli právy obsaženy býti nemohau; neb se mnohými a rozličnými spůsoby činí z aumysla, z všetečnosti, z nedbánlivosti, z nechtění, z neumělosti etc. II. A protož všeckna ublížení i všecky škody, kteréžby od jedněch druhým, jakýmž pak koli spůsobem, při a na statcích i věcech lidských, buď velikých aneb malých, se dály: ty všeckny a všelijaké takové škody a ubližování pod tímto titulem práva, kteréž lex Aquilia slove, se zavírají. A pod tím titulem lex Aquilia všeckny ty škody se zavírají. R. XIV. Lex pak Aquilia slovo své obdržala od Aquilia tribuna plebis, to jest, od ochránci a nařízeného auředníka nad obecním dobrým v městě Římě. Ten za času svého auřadu právo vy- nesl a ustanovil: „Jestli žeby jeden druhému hovado, jakéž pak koli, mimo pořád práva zabil, aby pokutu za hovado tak zabité dal, zač jest to hovado v tom roce pominulém nejdrážeji pro- dáno a zvedeno býti mohlo, a taková summa aby pánu hovada
Strana 374
374 O škodách a o jiném ubližování. zabitého náležela.“ Kteréhožto práva my také při právě měst- ském užívati budeme. Hovado kdo by mimo pořád práva zabil druhému, má dáti summu peněz, zač jest to hovado v tom roce pominulém nejdrážeji prodáno býti mohlo. R. XV. Za jiné pak všeckny škody, kteréžby se jedněm od druhých na čemžkoli a na jakýchžkoli věcech (rozuměj per injuriam, z aumysla a bezprávně) dály: aby ten, kdožby takových škod příčinau byl aneb jich se dopustil, tak mnoho pánu té věci za pokutu dáti povinen byl, zač jest v času třidcíti dnův po- minulých taková věc prodati aneb za jakau summu zvésti se mohla. Kdoby škodu na kterékoli věci učinil neb toho příčinau byl: za pokutu aby dal, zač jest v času třidcíti dnův pominulých taková věc prodati se mohla. R. XVI. I. Škoda pak tuto téměř nic jiného není, než zmenšení, porušení aneb zohyzdění věci naší vlastní, dědičné aneb nám jakýmž pak koli spůsobem a právem náležející. Škoda jest zmenšení, porušení neb zohyzdění věci naší vlastní. II. Damnum injuria datum slove tuto takové statku a věcem našim ublížení, kteréž se bezprávně mimo řád a právo, i také zaumyslně a chtěním děje. Všeckno to zajisté, což mimo pořád práva se působí a děje, bezpraví slove, buď že se to slovy aneb skutkem koná. Slovy, když nářkové a hanění od jedněch druhým se dějí. Skutkem, když jeden nad druhým svau vůli provozuje. Bezpraví slove všecko, co se mimo řád a právo děje, tak slovy, jako jsau nářkové a hanění, jako skutkem, když jeden nad druhým svau vůli provozuje. III. Damnum culpa datum jest škoda, kteréžby se někdo skrze nerozšafnost, nedbánlivost aneb neopatrnost svau dopustil. Neb to všeckno, čímž jeden druhému mimo náležitost, mimo spravedlnost ubližuje, buď z nechtění aneb z své hlauposti, z své neopatrnosti, aneb neumělosti, slove damnum culpa datum. Jako když z aumysla a z chtění jeden druhému ubližuje, slove damnum injuria datum. Jiná škoda jest, kteréžby se skrze nerozšafnost a nedbánlivost, ne- chtění, hlaupost někdo dopustil.
374 O škodách a o jiném ubližování. zabitého náležela.“ Kteréhožto práva my také při právě měst- ském užívati budeme. Hovado kdo by mimo pořád práva zabil druhému, má dáti summu peněz, zač jest to hovado v tom roce pominulém nejdrážeji prodáno býti mohlo. R. XV. Za jiné pak všeckny škody, kteréžby se jedněm od druhých na čemžkoli a na jakýchžkoli věcech (rozuměj per injuriam, z aumysla a bezprávně) dály: aby ten, kdožby takových škod příčinau byl aneb jich se dopustil, tak mnoho pánu té věci za pokutu dáti povinen byl, zač jest v času třidcíti dnův po- minulých taková věc prodati aneb za jakau summu zvésti se mohla. Kdoby škodu na kterékoli věci učinil neb toho příčinau byl: za pokutu aby dal, zač jest v času třidcíti dnův pominulých taková věc prodati se mohla. R. XVI. I. Škoda pak tuto téměř nic jiného není, než zmenšení, porušení aneb zohyzdění věci naší vlastní, dědičné aneb nám jakýmž pak koli spůsobem a právem náležející. Škoda jest zmenšení, porušení neb zohyzdění věci naší vlastní. II. Damnum injuria datum slove tuto takové statku a věcem našim ublížení, kteréž se bezprávně mimo řád a právo, i také zaumyslně a chtěním děje. Všeckno to zajisté, což mimo pořád práva se působí a děje, bezpraví slove, buď že se to slovy aneb skutkem koná. Slovy, když nářkové a hanění od jedněch druhým se dějí. Skutkem, když jeden nad druhým svau vůli provozuje. Bezpraví slove všecko, co se mimo řád a právo děje, tak slovy, jako jsau nářkové a hanění, jako skutkem, když jeden nad druhým svau vůli provozuje. III. Damnum culpa datum jest škoda, kteréžby se někdo skrze nerozšafnost, nedbánlivost aneb neopatrnost svau dopustil. Neb to všeckno, čímž jeden druhému mimo náležitost, mimo spravedlnost ubližuje, buď z nechtění aneb z své hlauposti, z své neopatrnosti, aneb neumělosti, slove damnum culpa datum. Jako když z aumysla a z chtění jeden druhému ubližuje, slove damnum injuria datum. Jiná škoda jest, kteréžby se skrze nerozšafnost a nedbánlivost, ne- chtění, hlaupost někdo dopustil.
Strana 375
R. XV—XX. 375 R. XVII. I. Dějí se také rozličným spůsobem škody od jedněch druhým. Neb když jeden druhému hovado, jakéž pak koli, zabí aneb zraní, hladem umoří: tehdy škodu na jeho věcech mu učiní, proto, že mu statek jeho zmenšuje a jeho k schuzení přivozuje. II. Opět, když jeden druhému vlastní jeho statček a jiné věci láme, trhá, nečistotau šaty mu sleje, do bláta uvrhá, nohama šlapá, takovým ubližováním škodu mu činí. Škody se rozličným spůsobem dějí na statcích lidských, dobytku, šatstvu a jiných věcech. R. XVIII. A protož všeckny škody a všelijaká od jedněch druhým na statcích a na věcech jich ubližování buďte u práva vážena podle velikosti škody, i také podle aurazu, zkázy aneb porušení té věci, při kteréž a na kteréžby taková škoda se vykonala. I také podle úmyslův škody činících. Škody vážiti se mají od práva podle velikosti škody, aurazu, zkázy etc., i také podle aumyslu škodu činících. R. XIX. Také skutkem, osobau, časem, i také místem, od jedněch druhým větší škody a ubližování se činí a dějí. A protož škody a ubližování taková podle skutkův aneb předsevzetí osob, časův a míst tížeji vážena býti mají. Re, persona, tempore, loco atrociores injuriae judicantur. Škody podle příčin a circumstantií tíže váženy býti mají. R. XX. Také práva toho lidem nedopauštějí, aby jedni s druhými škodně žertovati aneb pohrávati měli. Sicut enim imperitia, negligentia, nimia saevitia, ita et lusus noxius, culpae adnume- ratur. Nebo jako neumělost, nedbánlivost a přílišná ukrutnost, tak také škodné žertování a pohrávaní za vinu se pokládá. Ludus enim non est, ex quo crimen oritur. Nebo podle práva za žert se to nepočítá, což se k ublížení našemu vztahuje. Práva nedopauštějí, aby jedni s druhými škodně žertovati a pohrá- vati měli. Nebo, jako neumělost, nedbánlivost a přílišná ukrutnost, tak škodné žertování a pohrávaní za vinu se pokládá.
R. XV—XX. 375 R. XVII. I. Dějí se také rozličným spůsobem škody od jedněch druhým. Neb když jeden druhému hovado, jakéž pak koli, zabí aneb zraní, hladem umoří: tehdy škodu na jeho věcech mu učiní, proto, že mu statek jeho zmenšuje a jeho k schuzení přivozuje. II. Opět, když jeden druhému vlastní jeho statček a jiné věci láme, trhá, nečistotau šaty mu sleje, do bláta uvrhá, nohama šlapá, takovým ubližováním škodu mu činí. Škody se rozličným spůsobem dějí na statcích lidských, dobytku, šatstvu a jiných věcech. R. XVIII. A protož všeckny škody a všelijaká od jedněch druhým na statcích a na věcech jich ubližování buďte u práva vážena podle velikosti škody, i také podle aurazu, zkázy aneb porušení té věci, při kteréž a na kteréžby taková škoda se vykonala. I také podle úmyslův škody činících. Škody vážiti se mají od práva podle velikosti škody, aurazu, zkázy etc., i také podle aumyslu škodu činících. R. XIX. Také skutkem, osobau, časem, i také místem, od jedněch druhým větší škody a ubližování se činí a dějí. A protož škody a ubližování taková podle skutkův aneb předsevzetí osob, časův a míst tížeji vážena býti mají. Re, persona, tempore, loco atrociores injuriae judicantur. Škody podle příčin a circumstantií tíže váženy býti mají. R. XX. Také práva toho lidem nedopauštějí, aby jedni s druhými škodně žertovati aneb pohrávati měli. Sicut enim imperitia, negligentia, nimia saevitia, ita et lusus noxius, culpae adnume- ratur. Nebo jako neumělost, nedbánlivost a přílišná ukrutnost, tak také škodné žertování a pohrávaní za vinu se pokládá. Ludus enim non est, ex quo crimen oritur. Nebo podle práva za žert se to nepočítá, což se k ublížení našemu vztahuje. Práva nedopauštějí, aby jedni s druhými škodně žertovati a pohrá- vati měli. Nebo, jako neumělost, nedbánlivost a přílišná ukrutnost, tak škodné žertování a pohrávaní za vinu se pokládá.
Strana 376
376 O škodách a o jiném ubližováni. R. XXI. I. Škodu pak činí netoliko ten, kdož sám skutečně čeho takového mimo pořád práva působí aneb se dotýká; ale také i ten, kterýž škodu dělati jinému velí, jako otec synům, páni služebníkům. II. Avšak ten škodau vinen buď a ten ji plat, kdož ji dělati velí. Nam noxa caput sequitur. Škoda zajisté vinného stíhá a na vinném se dopomáhá. Neb ten vinen není, kterýž rozkazujícího povinen jest uposlechnauti. Qui per alium facit, perinde est, ac si faceret per se ipsum. Kdož skrze jiného co činí a dělá, rovně jest, jakoby sám to dělal. III. Et qui occasionem praestat, ipse damnum fecisse videtur. I ten za vykonavatele škody jmín a držán bývá, kterýž příčinu k škodě dává. Škodu činí i ten, kdo ji jinému činiti velí, jako otec synu, pán služeb- níku. A ten, kdo dělati velí, ji platiti má. Jako i ten, který příčinu k škodě dává. IV. Však jestliže někdo na rozkaz toho, pod jehožto správau není, a on žádné nad ním vrchnosti nemá, nětco škodného činí: tehdy oba škodau povinni buďta. Na rozkaz toho, pod jehožto správou nejsi, škody žádnému nečiň; jinák i s ním budeš škodau povinen. R. XXII. I. Žádný škody nedělá, než toliko ten, kterýž to dělá a to před sebe béře, k čemuž práva a spravedlnosti nemá. Škodu ten dělá, který to dělá, k čemu práva a spravedlnosti nemá II. Nýbrž i ten lidem škodí a škoduu vinen bývá, kdož příčinu ke škodě dává, ke škodám jiných ponauká aneb ovšem, aby je činili, navozuje. Škodau vinen bývá, kdo příčinu ke škodě dává, a k škodám jiných ponauká, aneb ovšem, aby je učinili, navozuje. II. Item, kterýž jakého skutku jiným napomáhá. Item, který jiným škodného skutku napomáhá. IV. Item, kdož k skutku a k škodě se přiznává, by pak ta od jiného byla vykonána. Item, kdo se k škodě přiznává, by pak ta od jiného byla vykonána.
376 O škodách a o jiném ubližováni. R. XXI. I. Škodu pak činí netoliko ten, kdož sám skutečně čeho takového mimo pořád práva působí aneb se dotýká; ale také i ten, kterýž škodu dělati jinému velí, jako otec synům, páni služebníkům. II. Avšak ten škodau vinen buď a ten ji plat, kdož ji dělati velí. Nam noxa caput sequitur. Škoda zajisté vinného stíhá a na vinném se dopomáhá. Neb ten vinen není, kterýž rozkazujícího povinen jest uposlechnauti. Qui per alium facit, perinde est, ac si faceret per se ipsum. Kdož skrze jiného co činí a dělá, rovně jest, jakoby sám to dělal. III. Et qui occasionem praestat, ipse damnum fecisse videtur. I ten za vykonavatele škody jmín a držán bývá, kterýž příčinu k škodě dává. Škodu činí i ten, kdo ji jinému činiti velí, jako otec synu, pán služeb- níku. A ten, kdo dělati velí, ji platiti má. Jako i ten, který příčinu k škodě dává. IV. Však jestliže někdo na rozkaz toho, pod jehožto správau není, a on žádné nad ním vrchnosti nemá, nětco škodného činí: tehdy oba škodau povinni buďta. Na rozkaz toho, pod jehožto správou nejsi, škody žádnému nečiň; jinák i s ním budeš škodau povinen. R. XXII. I. Žádný škody nedělá, než toliko ten, kterýž to dělá a to před sebe béře, k čemuž práva a spravedlnosti nemá. Škodu ten dělá, který to dělá, k čemu práva a spravedlnosti nemá II. Nýbrž i ten lidem škodí a škoduu vinen bývá, kdož příčinu ke škodě dává, ke škodám jiných ponauká aneb ovšem, aby je činili, navozuje. Škodau vinen bývá, kdo příčinu ke škodě dává, a k škodám jiných ponauká, aneb ovšem, aby je učinili, navozuje. II. Item, kterýž jakého skutku jiným napomáhá. Item, který jiným škodného skutku napomáhá. IV. Item, kdož k skutku a k škodě se přiznává, by pak ta od jiného byla vykonána. Item, kdo se k škodě přiznává, by pak ta od jiného byla vykonána.
Strana 377
R. XXI—XXV. 377 R. XXIII. I. Kdyžby pod vozem most se zlomil: škodu na koních a na voze forman, ale škodu na zboží pán podstaupí. (Do slova.) II. A tak i o jiných věcech z strany škod rozuměti se má, kteréžby se zbíhaly a přiházely ne z nedbánlivosti lidské, ale toliko z příhod rozličných. Nebo, byl-li by sud mdlý a kterýžby tekl, by pak i od šrotýře vzat a již vezen byl; však jestli žeby pro svau sešlost se rozpukl aneb z něho dno vysko- čilo, obruče spadly: již tu ne šrotýřova škoda, ale pána toho sudu bude. A tolikéž i o zboží kupeckém rozuměj. Sud rozpukne-li se na voze, neb dno z něho vyskočí, aneb obruče spadnau: škoda bude pána toho sudu, a ne šrotýřoval; neb to příhodau se stalo, a ne nedbánlivostí šrotýře. Tolikéž i o zboží kupeckém rozuměj. R. XXIV. Kdežby se koli jakých škod dotýkalo, tehdy slušná věc jest, aby takové škody, nežby se na ně rozsudek stal, vždyckny prvé od přísežných ohledány a očitě spatřovány byly, jakož o tom A. XLII. a K. XIX. položeno jest. Prvé, nežliby se o jaké škody rozsudek stal, vždyckny od přísežných ohledány a očitě spatřovány býti mají. A XLII. K. XIX. R. XXV. I. Nachází se v právích škoda, kterauž nám hovada cizí na statcích našich, dělají a slove pauperies, damnum sine in- juria facientis datum, škoda od hovada nerozumného učiněná. Škoda také hovada cizí na statcích našich nám dělají. II. I komužby koli dobytek škody na obilé (sic), na lukách, na vinicích, zahradách, aneb jakžkoli na jiném statku zdělal žádný nemá dobytka takového zabíjeti; než má dobytek takový zajíti a škodu lidmi hodnověrnými, a zvláště přísežnými, hned toho času obvesti. A cožby tíž lidé přísežní na své přísahy spravedlivě rozeznali, žeby tím dobytkem škody se stalo: pán toho dobytka škodu i s protrávením zaplať, aneb v takové škodě a za škodu takovau dobytka mu zanechej. Komužby koli dobytek škody na obilé, na lukách, vinicích, neb jiném statku zdělal: má takový dobytek zajíti a škodu přísežnými hned obvesti.
R. XXI—XXV. 377 R. XXIII. I. Kdyžby pod vozem most se zlomil: škodu na koních a na voze forman, ale škodu na zboží pán podstaupí. (Do slova.) II. A tak i o jiných věcech z strany škod rozuměti se má, kteréžby se zbíhaly a přiházely ne z nedbánlivosti lidské, ale toliko z příhod rozličných. Nebo, byl-li by sud mdlý a kterýžby tekl, by pak i od šrotýře vzat a již vezen byl; však jestli žeby pro svau sešlost se rozpukl aneb z něho dno vysko- čilo, obruče spadly: již tu ne šrotýřova škoda, ale pána toho sudu bude. A tolikéž i o zboží kupeckém rozuměj. Sud rozpukne-li se na voze, neb dno z něho vyskočí, aneb obruče spadnau: škoda bude pána toho sudu, a ne šrotýřoval; neb to příhodau se stalo, a ne nedbánlivostí šrotýře. Tolikéž i o zboží kupeckém rozuměj. R. XXIV. Kdežby se koli jakých škod dotýkalo, tehdy slušná věc jest, aby takové škody, nežby se na ně rozsudek stal, vždyckny prvé od přísežných ohledány a očitě spatřovány byly, jakož o tom A. XLII. a K. XIX. položeno jest. Prvé, nežliby se o jaké škody rozsudek stal, vždyckny od přísežných ohledány a očitě spatřovány býti mají. A XLII. K. XIX. R. XXV. I. Nachází se v právích škoda, kterauž nám hovada cizí na statcích našich, dělají a slove pauperies, damnum sine in- juria facientis datum, škoda od hovada nerozumného učiněná. Škoda také hovada cizí na statcích našich nám dělají. II. I komužby koli dobytek škody na obilé (sic), na lukách, na vinicích, zahradách, aneb jakžkoli na jiném statku zdělal žádný nemá dobytka takového zabíjeti; než má dobytek takový zajíti a škodu lidmi hodnověrnými, a zvláště přísežnými, hned toho času obvesti. A cožby tíž lidé přísežní na své přísahy spravedlivě rozeznali, žeby tím dobytkem škody se stalo: pán toho dobytka škodu i s protrávením zaplať, aneb v takové škodě a za škodu takovau dobytka mu zanechej. Komužby koli dobytek škody na obilé, na lukách, vinicích, neb jiném statku zdělal: má takový dobytek zajíti a škodu přísežnými hned obvesti.
Strana 378
378 O škodách a o jiném ubližování. A cožby ti spravedlivě rozeznali, žeby se škody stalo: pán toho dobytka škodu i s protrávením zaplať, aneb v takové škodě dobytka zanechej. III. Pakliby té a takové škody přísežnými rozeznané, i také, cožby v tom zajetí tím dobytkem v témdni pořád zběhlém protráveno bylo, nezaplatil: tehdy ten, kdož dobytek zajal, bude jej moci lidem přísežným dáti pošacovati, a za tu škodu ob- vedenau i s tím, což protráveno v tom témdni bylo, z toho dáti sobě odhádati; a cožby toho po odhádaní pozůstalo, tomu, číž dobytek jest, o tom, aby jej sobě vzal, oznámiti a jemu jej vydati má. Pakliby on vzíti ho nechtěl, není ho povinen dále opatrovati, ale může jej rozpustiti. A stane-li se jaká škoda na témž dobytku někomu: nebude ji povinen pánu téhož dobytka, ani jinému žádnému nahražovati; proto, že jest pán toho do- bytka, moha v času od práva uloženém dobytek svůj vyručiti a jej sobě opatřiti, vykonati toho svévolně zanedbal. Pakliby té škody i s tím, coby v témdni pořád zběhlém protráveno bylo s dobytkem, pán nezaplatil: dobytek ten přísežným dá se pošacovati, a coby ho za škodu, též protrávení bylo, odhádati; a cožby ho po odhadu zůstalo, pánu oznámiti, aby jej sobě vzal. Nechtěl-li by ho pán vzíti, může jej tento rozpustiti a na tom nic neztratí. R. XXVI. Přihází se to častokráte, když se škod na statcích lidských dotýče, že ani od stran, začby ty věci stály, na nichž jsau se škody zdělaly, ani z průvodův nemohau se vyhledati, a saudcové nevědí, co učiniti mají. Neb původové, kteříž sobě škody poklá- dají, vysoce je sobě nasazují. I aby spravedlnost a mírnost v tom byla zachována, kdožby sobě co za škodu pokládal, a té takové škody provesti by nemohl, ani také saudcové ji vyhledati a na- jíti nemohli: tehdy má jemu od týchž saudcí přísaha podána býti, chtěl-li by on přísahu předkem vykonati, že jest škody na té věci za summu takovau a takovau vzal, aneb žeby ji za tuto aneb tuto summu spravedlivě sobě pokládal. Tehdy, vykonal-li by takovau přísahu, saudcové mají ho při té summě zůstaviti a stranu obeslanau k zaplacení takových škod podle práva při- držeti. Kdožby sobě co za škodu pokládal a té provesti nemohl, a saudcové také vyhledati nemohli: tehdy původovi přísaha má podána býti. On, vy- koná-li ji, žeby škody za summu takovau a takovau spravedlivě vzal, má při té zůstaven býti.
378 O škodách a o jiném ubližování. A cožby ti spravedlivě rozeznali, žeby se škody stalo: pán toho dobytka škodu i s protrávením zaplať, aneb v takové škodě dobytka zanechej. III. Pakliby té a takové škody přísežnými rozeznané, i také, cožby v tom zajetí tím dobytkem v témdni pořád zběhlém protráveno bylo, nezaplatil: tehdy ten, kdož dobytek zajal, bude jej moci lidem přísežným dáti pošacovati, a za tu škodu ob- vedenau i s tím, což protráveno v tom témdni bylo, z toho dáti sobě odhádati; a cožby toho po odhádaní pozůstalo, tomu, číž dobytek jest, o tom, aby jej sobě vzal, oznámiti a jemu jej vydati má. Pakliby on vzíti ho nechtěl, není ho povinen dále opatrovati, ale může jej rozpustiti. A stane-li se jaká škoda na témž dobytku někomu: nebude ji povinen pánu téhož dobytka, ani jinému žádnému nahražovati; proto, že jest pán toho do- bytka, moha v času od práva uloženém dobytek svůj vyručiti a jej sobě opatřiti, vykonati toho svévolně zanedbal. Pakliby té škody i s tím, coby v témdni pořád zběhlém protráveno bylo s dobytkem, pán nezaplatil: dobytek ten přísežným dá se pošacovati, a coby ho za škodu, též protrávení bylo, odhádati; a cožby ho po odhadu zůstalo, pánu oznámiti, aby jej sobě vzal. Nechtěl-li by ho pán vzíti, může jej tento rozpustiti a na tom nic neztratí. R. XXVI. Přihází se to častokráte, když se škod na statcích lidských dotýče, že ani od stran, začby ty věci stály, na nichž jsau se škody zdělaly, ani z průvodův nemohau se vyhledati, a saudcové nevědí, co učiniti mají. Neb původové, kteříž sobě škody poklá- dají, vysoce je sobě nasazují. I aby spravedlnost a mírnost v tom byla zachována, kdožby sobě co za škodu pokládal, a té takové škody provesti by nemohl, ani také saudcové ji vyhledati a na- jíti nemohli: tehdy má jemu od týchž saudcí přísaha podána býti, chtěl-li by on přísahu předkem vykonati, že jest škody na té věci za summu takovau a takovau vzal, aneb žeby ji za tuto aneb tuto summu spravedlivě sobě pokládal. Tehdy, vykonal-li by takovau přísahu, saudcové mají ho při té summě zůstaviti a stranu obeslanau k zaplacení takových škod podle práva při- držeti. Kdožby sobě co za škodu pokládal a té provesti nemohl, a saudcové také vyhledati nemohli: tehdy původovi přísaha má podána býti. On, vy- koná-li ji, žeby škody za summu takovau a takovau spravedlivě vzal, má při té zůstaven býti.
Strana 379
R. XXVI—XXX. 379 R. XXVII. Bylo-li by na koho v tom místě, kudy lidé často chodí, co svrženo, shozeno, aneb žeby někdo slit byl: tehdy o takové ublížení k tomu, kdožby v tom domu aneb příbytku byl, odkudž mu se to stalo, bude moci hleděti, a pro slití šatův a dvojnásobní škodu se domlauvati. V tom místě, kudy lidé často chodí, bylo-li by co s hůry na koho shozeno, aneb žeby slit byl: o takové ublížení má k tomu hledíno býti, kdoby v tom domu neb příbytku byl, a pro slití šatův o dvojnásobní škodu se domlauvati. R. XXVIII. Než kdožby takovým neopatrným hozením aneb svržením k úrazu škodnému přiveden byl, tak žeby na svém zdraví škodu vzal: tehdy přísežní nad to, cožby lékaři od hojení dal, mají to s bedlivostí uvážiti, co jest ten a takový v tom svém nedostatku zdraví svého nákladu na sebe učiniti, a skrze to v živnosti své k obmeškání přiveden býti musil. Ano i toho povážiti povinni budau, vztahoval-li by se takový úraz k budaucí uraženého těžkosti a ke škodě živnosti jeho. To vše pilně uvá- žíce, spravedlivě se zachovají, summu jistau uraženému na tom, kdož se toho dopustil, přisaudíce. Škodu na zdraví hozením neb svržením s hůry domu některého kdoby vzal: přísežní, úrazu a jiných circumtantií pilně pošetříce, nad to, cožby lékaři od hojení dal, summu jistau na tom, kdož se toho dopustil, přisaudí. R. XXIX. Jedenkaždý hospodář, chce-li pokut takových ujíti, povinen bude dum svüj tak opatrovati, aby se od jeho čeledi, ani od po- druhův jeho domu lidem mimo dům jeho chodícím škody ne- dály. Neb nevystavil-li by saukupa a škod takových původa, k němu o taková ublížení a o škody hledíno bude. Hospodář nevystaví-li saukupa a škody, která se s hůry mimo dům jdaucím stala, původa: k němu o takovau škodu hledíno bude. R. XXX. I. Žádný hovada aneb zvířete škodného a divokého tu a v těch místech, kudyž by lidé často a obyčejně chodili, mívati ani chovati nemá, aby lidem od nich uškozeno nebylo. Pakliby se kdo toho dopustil, a škoda by se od toho hovada aneb
R. XXVI—XXX. 379 R. XXVII. Bylo-li by na koho v tom místě, kudy lidé často chodí, co svrženo, shozeno, aneb žeby někdo slit byl: tehdy o takové ublížení k tomu, kdožby v tom domu aneb příbytku byl, odkudž mu se to stalo, bude moci hleděti, a pro slití šatův a dvojnásobní škodu se domlauvati. V tom místě, kudy lidé často chodí, bylo-li by co s hůry na koho shozeno, aneb žeby slit byl: o takové ublížení má k tomu hledíno býti, kdoby v tom domu neb příbytku byl, a pro slití šatův o dvojnásobní škodu se domlauvati. R. XXVIII. Než kdožby takovým neopatrným hozením aneb svržením k úrazu škodnému přiveden byl, tak žeby na svém zdraví škodu vzal: tehdy přísežní nad to, cožby lékaři od hojení dal, mají to s bedlivostí uvážiti, co jest ten a takový v tom svém nedostatku zdraví svého nákladu na sebe učiniti, a skrze to v živnosti své k obmeškání přiveden býti musil. Ano i toho povážiti povinni budau, vztahoval-li by se takový úraz k budaucí uraženého těžkosti a ke škodě živnosti jeho. To vše pilně uvá- žíce, spravedlivě se zachovají, summu jistau uraženému na tom, kdož se toho dopustil, přisaudíce. Škodu na zdraví hozením neb svržením s hůry domu některého kdoby vzal: přísežní, úrazu a jiných circumtantií pilně pošetříce, nad to, cožby lékaři od hojení dal, summu jistau na tom, kdož se toho dopustil, přisaudí. R. XXIX. Jedenkaždý hospodář, chce-li pokut takových ujíti, povinen bude dum svüj tak opatrovati, aby se od jeho čeledi, ani od po- druhův jeho domu lidem mimo dům jeho chodícím škody ne- dály. Neb nevystavil-li by saukupa a škod takových původa, k němu o taková ublížení a o škody hledíno bude. Hospodář nevystaví-li saukupa a škody, která se s hůry mimo dům jdaucím stala, původa: k němu o takovau škodu hledíno bude. R. XXX. I. Žádný hovada aneb zvířete škodného a divokého tu a v těch místech, kudyž by lidé často a obyčejně chodili, mívati ani chovati nemá, aby lidem od nich uškozeno nebylo. Pakliby se kdo toho dopustil, a škoda by se od toho hovada aneb
Strana 380
380 O škodách a o jiném ubližování. divoké zvěři lidem na jich zdraví stala: k té pokutě odsauzen buď, kteraužby saudcové za spravedlivau uznali. Hovada a zvířete škodného a divokého v tom místě, kudy lidé oby- čejně chodí, nemívej. Neb stane-li se komu od něho škoda, k pokutě od- sauzen budeš. II. A což se dotýče škody, kterážby od pitomého aneb domácího hovada někomu se stala: o takovau škodu pán toho hovada povinen bude se umluviti, aneb to hovado uraženému za škodu dáti. Nicméně i pro škodu, od pitomého hovada učiněnau, povinen budeš se umluviti, aneb to hovado uraženému za škodu dáš. S. I. Byl-li by kůň zůřivý, plachý, aneb také jiné hovado, tak žeby kůň házel: má jisté nějaké znamení na témž koni zavěšeno býti k veystraze lidem. A ti, kdož na takových koních jezdí, mají lidi mimo ně jdaucí aneb jedaucí napomínati, aby se vy- heybali, tak aby k úrazu skrze to nepřicházeli. Kůň zůřivý, plachý, a žeby házel, má míti jisté znamení; a kdo na něm jede, má lidi napomínati, aby se vyheybali. S. II. Tolikéž rozuměti se má o volích, kravách i o všech jiných hovadech, kdyžby koli a kdekoli od někoho hnána aneb vedena byla, aby lidé od těch, kteříž je honí aneb vedau, se napo- mínali, aby se před nimi na stranu uheybali a škody i úrazu se uvarovati mohli. Tolikéž se má rozuměti o jiných hovadech, jako o volích, kravách, etc. S. III. Ani psa ani žádného jiného hovádka jeden druhému z au- mysla nebí, nesekej, ani nezabíjej. Lečby pes aneb jiné hovado na zdraví komu škoditi chtělo: v té příčině se hájiti, i je zabiti moci bude, a žádné pokuty, ani na své cti ujmy proto neponese. Pes neb jiné hovado chtělo-li by na zdraví komu škoditi: bude je moci zabiti, a žádné ujmy na své cti proto neponese; jinák z aumysla ho bíti, sekati a zabíjeti ho nemáš. S. IV. Kdožby, na koni jeda, z aumysla takového koně ostruhami bodl aneb jiným spůsobem k tomu ponaukal, tak žeby kůň
380 O škodách a o jiném ubližování. divoké zvěři lidem na jich zdraví stala: k té pokutě odsauzen buď, kteraužby saudcové za spravedlivau uznali. Hovada a zvířete škodného a divokého v tom místě, kudy lidé oby- čejně chodí, nemívej. Neb stane-li se komu od něho škoda, k pokutě od- sauzen budeš. II. A což se dotýče škody, kterážby od pitomého aneb domácího hovada někomu se stala: o takovau škodu pán toho hovada povinen bude se umluviti, aneb to hovado uraženému za škodu dáti. Nicméně i pro škodu, od pitomého hovada učiněnau, povinen budeš se umluviti, aneb to hovado uraženému za škodu dáš. S. I. Byl-li by kůň zůřivý, plachý, aneb také jiné hovado, tak žeby kůň házel: má jisté nějaké znamení na témž koni zavěšeno býti k veystraze lidem. A ti, kdož na takových koních jezdí, mají lidi mimo ně jdaucí aneb jedaucí napomínati, aby se vy- heybali, tak aby k úrazu skrze to nepřicházeli. Kůň zůřivý, plachý, a žeby házel, má míti jisté znamení; a kdo na něm jede, má lidi napomínati, aby se vyheybali. S. II. Tolikéž rozuměti se má o volích, kravách i o všech jiných hovadech, kdyžby koli a kdekoli od někoho hnána aneb vedena byla, aby lidé od těch, kteříž je honí aneb vedau, se napo- mínali, aby se před nimi na stranu uheybali a škody i úrazu se uvarovati mohli. Tolikéž se má rozuměti o jiných hovadech, jako o volích, kravách, etc. S. III. Ani psa ani žádného jiného hovádka jeden druhému z au- mysla nebí, nesekej, ani nezabíjej. Lečby pes aneb jiné hovado na zdraví komu škoditi chtělo: v té příčině se hájiti, i je zabiti moci bude, a žádné pokuty, ani na své cti ujmy proto neponese. Pes neb jiné hovado chtělo-li by na zdraví komu škoditi: bude je moci zabiti, a žádné ujmy na své cti proto neponese; jinák z aumysla ho bíti, sekati a zabíjeti ho nemáš. S. IV. Kdožby, na koni jeda, z aumysla takového koně ostruhami bodl aneb jiným spůsobem k tomu ponaukal, tak žeby kůň
Strana 381
S. I—VII. 381 v skoky aneb v štosy dáti se musil, a k tomu od sedícího při- puzen byl, a někdoby tau příčinau k aurazu přišel a škodu na svém zdraví vzal: o takový skutek i o škodu k tomu bude hledíno, kdož koněm heybal a tak s ním zacházel. Kdoby zaumyslně koněm heybal, a kůň v tom někoho udeřil: o tu škodu k tomu buď hledíno, kdo koně ponaukal a tak s ním zacházel. S. V. Chtěje někdo strniště, trávu, rokosy aneb co jiného k tomu podobného popáliti, a z toho by oheň se rozmohl, tak žeby se sausedu jeho aneb někomu jinému na obilí, na vinici, aneb na jiném statku takovým ohněm škoda stala: saudcové při ohledání té škody všech příčin šetřiti mají, jako, stala-li jest se ta škoda toho dne, když prudcí větrové na tu stranu váli, aneb neopatrností těch, kdož jsau takové ohně pauštěli. A to vyhle- dajíce, jestliže se oheň v den větrný působil, škodau takovau vinného učiní a ji na něm přisaudí; proto, že i ten také škodí, kdož příčinu ke škodě dává. Škoda, zapálením strniště, rokosí, trávy někomu učiněná, jestli že v den větrný oheň se působil: ten škodu zaplati, kdo příčinu k škodě dal a oheň pustil. S. VI. Bylo-li by snešení mezi Petrem a Pavlem: „Jestli žeby Pavel na čas a den určitý peněz půjčených zase Petrovi nedal a ne- navrátil, aby týž Petr na škodu Pavlovu u jiného v tuž summu se vzdlužiti mohl, by pak měl z sebe lichvu, to jest, úrok obyčejný té krajiny dávati; a Petr, jsa zmeylen od Pavla, u jiného by se pro těžkost svau vzdlužiti a v peníze na úrok objíti musil: tehdy Pavel již takovým svým podvolením povinnost práva na sebe jest uvedl a k dostiučinění těch škod vzdlužením a na úrok vzetím peněz, z kterýchžto podle práva práv jemu býti musí, Petrovi se zavázal; proto, že podvolení dobrovolná a při všelijakém jednání vyslovená k dostičinění strany i lidí víží. Podvolení dobrovolné jednohokaždého víže. Dlužník neoplatí-li peněz na den určitý, a věřitel jinde pod aurok v ně se obejde: dlužník peníze i aurok dáti musí, pokudžby se tak uvolil. S. VII. Také skrze zbytečné odtahy a zaumyslná zadržování vše- lijakých spravedlivostí lidé ke škodám častokráte přicházejí.
S. I—VII. 381 v skoky aneb v štosy dáti se musil, a k tomu od sedícího při- puzen byl, a někdoby tau příčinau k aurazu přišel a škodu na svém zdraví vzal: o takový skutek i o škodu k tomu bude hledíno, kdož koněm heybal a tak s ním zacházel. Kdoby zaumyslně koněm heybal, a kůň v tom někoho udeřil: o tu škodu k tomu buď hledíno, kdo koně ponaukal a tak s ním zacházel. S. V. Chtěje někdo strniště, trávu, rokosy aneb co jiného k tomu podobného popáliti, a z toho by oheň se rozmohl, tak žeby se sausedu jeho aneb někomu jinému na obilí, na vinici, aneb na jiném statku takovým ohněm škoda stala: saudcové při ohledání té škody všech příčin šetřiti mají, jako, stala-li jest se ta škoda toho dne, když prudcí větrové na tu stranu váli, aneb neopatrností těch, kdož jsau takové ohně pauštěli. A to vyhle- dajíce, jestliže se oheň v den větrný působil, škodau takovau vinného učiní a ji na něm přisaudí; proto, že i ten také škodí, kdož příčinu ke škodě dává. Škoda, zapálením strniště, rokosí, trávy někomu učiněná, jestli že v den větrný oheň se působil: ten škodu zaplati, kdo příčinu k škodě dal a oheň pustil. S. VI. Bylo-li by snešení mezi Petrem a Pavlem: „Jestli žeby Pavel na čas a den určitý peněz půjčených zase Petrovi nedal a ne- navrátil, aby týž Petr na škodu Pavlovu u jiného v tuž summu se vzdlužiti mohl, by pak měl z sebe lichvu, to jest, úrok obyčejný té krajiny dávati; a Petr, jsa zmeylen od Pavla, u jiného by se pro těžkost svau vzdlužiti a v peníze na úrok objíti musil: tehdy Pavel již takovým svým podvolením povinnost práva na sebe jest uvedl a k dostiučinění těch škod vzdlužením a na úrok vzetím peněz, z kterýchžto podle práva práv jemu býti musí, Petrovi se zavázal; proto, že podvolení dobrovolná a při všelijakém jednání vyslovená k dostičinění strany i lidí víží. Podvolení dobrovolné jednohokaždého víže. Dlužník neoplatí-li peněz na den určitý, a věřitel jinde pod aurok v ně se obejde: dlužník peníze i aurok dáti musí, pokudžby se tak uvolil. S. VII. Také skrze zbytečné odtahy a zaumyslná zadržování vše- lijakých spravedlivostí lidé ke škodám častokráte přicházejí.
Strana 382
382 O škodách a o jiném ubližování. Jako ku příkladu. Kdyby Jan, měštěnín pražský, statek svůj všicek Petrovi, Pavlovi a Jakubovi, synům svým, odkázal, a Petra, syna svého nejstaršího, obzvláštně k tomu zavázal, aby ze všeho statku toho v půl létě pořád zběhlém od jeho smrti bratřím svým díly vyplnil, a jim po sto kopách grošův Českých vydal; on pak Petr bratřím svým v tom by odtahy zaumyslně činil, ažby v tom na statek takový škoda buď ohněm aneb jinau případ- ností přišla; pročež by ten a takový statek netoliko k zmenšení, ale i také k zlehčení a zkáze přišel, za kteraužto příčinau škody na statku tom vzešlé Petr Pavlovi a Jakubovi, bratřím svým, díly jich také zmenšiti by chtěl. I poněvadž Petr v tom vedle zřízení otce svého se nezachoval, a v tom ve všem času bratřím svým odtahy bezpotřebné činil: protož on Pavel a Jakub na svých dílích spravedlivě hynauti nemají. Než Petr na svém dílu takové škody podniknauti jest povinen; proto aby lidem zbytečnými odtahy v jich spravedlivostech ublížení a škody se nedály. Kdoby zbytečně odtahy lidem odvedení jim náležité spravedlnosti z statku některého činil, a v tom ten statek by ohněm neb jiným neštěstím škodu vzal: tu škodu ten ponese, kdo časně od sebe spravedlnosti odvesti zanedbal. S. VIII. I. Připravil-li by měštěnín měštěnína do vězení bez hodné slušné a spravedlivé příčiny: tehdy tu škodu, kterauž jest ten a takový měštěnín skrze to vězení v tom času při řemesle aneb živnosti své obmeškání vzal, předkem vedle spravedlivého uznání nahraditi a zaplatiti má, a zase proň tolik dní u vězení seděti povinen bude. Lečby se o takové vězení umluvil, tak žeby to jemu sám od sebe dobrovolně prominul. Vězením stížil-li by saused sauseda bez hodné příčiny: škody, kteréž obmeškáním své živnosti vzal, mu nahradí a tolik dní zase proň u vězení seděti bude, jako on seděl. II. Což se pak jiných lidí neusedlých, avšak dobře za- chovalých, a na kteréžby prvé nic zlého shledáno nebylo, dotýče, z těch byl-li by kdo od kohožkoli bez hodné slušné a spravedlivé příčiny do vězení daný: tehdy o škody, kteréžby, skrze takové vězení jsa v živnosti aneb v svém řemesle obmeškán, [podnikl],
382 O škodách a o jiném ubližování. Jako ku příkladu. Kdyby Jan, měštěnín pražský, statek svůj všicek Petrovi, Pavlovi a Jakubovi, synům svým, odkázal, a Petra, syna svého nejstaršího, obzvláštně k tomu zavázal, aby ze všeho statku toho v půl létě pořád zběhlém od jeho smrti bratřím svým díly vyplnil, a jim po sto kopách grošův Českých vydal; on pak Petr bratřím svým v tom by odtahy zaumyslně činil, ažby v tom na statek takový škoda buď ohněm aneb jinau případ- ností přišla; pročež by ten a takový statek netoliko k zmenšení, ale i také k zlehčení a zkáze přišel, za kteraužto příčinau škody na statku tom vzešlé Petr Pavlovi a Jakubovi, bratřím svým, díly jich také zmenšiti by chtěl. I poněvadž Petr v tom vedle zřízení otce svého se nezachoval, a v tom ve všem času bratřím svým odtahy bezpotřebné činil: protož on Pavel a Jakub na svých dílích spravedlivě hynauti nemají. Než Petr na svém dílu takové škody podniknauti jest povinen; proto aby lidem zbytečnými odtahy v jich spravedlivostech ublížení a škody se nedály. Kdoby zbytečně odtahy lidem odvedení jim náležité spravedlnosti z statku některého činil, a v tom ten statek by ohněm neb jiným neštěstím škodu vzal: tu škodu ten ponese, kdo časně od sebe spravedlnosti odvesti zanedbal. S. VIII. I. Připravil-li by měštěnín měštěnína do vězení bez hodné slušné a spravedlivé příčiny: tehdy tu škodu, kterauž jest ten a takový měštěnín skrze to vězení v tom času při řemesle aneb živnosti své obmeškání vzal, předkem vedle spravedlivého uznání nahraditi a zaplatiti má, a zase proň tolik dní u vězení seděti povinen bude. Lečby se o takové vězení umluvil, tak žeby to jemu sám od sebe dobrovolně prominul. Vězením stížil-li by saused sauseda bez hodné příčiny: škody, kteréž obmeškáním své živnosti vzal, mu nahradí a tolik dní zase proň u vězení seděti bude, jako on seděl. II. Což se pak jiných lidí neusedlých, avšak dobře za- chovalých, a na kteréžby prvé nic zlého shledáno nebylo, dotýče, z těch byl-li by kdo od kohožkoli bez hodné slušné a spravedlivé příčiny do vězení daný: tehdy o škody, kteréžby, skrze takové vězení jsa v živnosti aneb v svém řemesle obmeškán, [podnikl],
Strana 383
S. VIII—X. 383 bude moci k tomu, od něhož do vězení připraven byl, hleděti, a právo jemu jich na něm dopomoci má. Člověka neusedlého kdo dá do vězení bez hodné příčiny: škody, a co se v řemesle obmeškal, jemu nahraditi povinen bude. S. IX. Kupci, kramáři i všelijací jiní obchodníci, kteříž na váhu, na míru, i také na lokty svá zboží a statky lidem prodávají: ti všickni na váhu a na míru obecnau i spravedlivau, aneb cejcho- vanau, statky a kupectví svá lidem prodávejte. Pakliby kdo míry, váhy aneb lokte nespravedlivého požíval, a v tom shledán byl, žeby to aumyslem zlým k oklamání blížního svého působil a před se bral: tehdy pokutau od práva uváženau vedle veli- kosti a malosti kaupě trestán býti má. A bude-li v tom podruhé shledán, při nejmenším pokutau vypověděním ven z města ztre- stán bude. Kdoby míry, váhy neb lokte nespravedlivého požíval: pokutau od práva uváženau trestán býti má. Podruhé bude-li v tom shledán, z města vypo- věděním ztrestán bude. S.X. I. Čeled služebná obojího pohlaví, totižto pacholci, dívky, kuchařky, a summau všelijaká vandrovní čeládka, komužby se koli službau budaucí zavázali: kdyžby již čas a den služby jich přišel, k hospodářům aneb k hospodyním, ku pánům aneb ku paním svým najíti se a k službám svým přistupovati povinni budau. A u kohožkoli slaužiti budau, věrnost a pilnost při službách svých zachovati mají. Čeled zjednaná obojího pohlaví ku pánům a hospodářům svým budaucím časně přistupovati a jim věrně a pilně slaužiti mají. II. Pakliby kterýkoli čeledín takový, připověda službu jednomu, v tom potom druhému se službau zavázal, a příčinau tau lidi vadil: ten každý takový čeledín vězením ztrestán bude. A nechtěl-li by u toho, komuž prvé službau se zavázal a prvé také mu připověděl slaužiti: může od něho v vazbě do času služby připověděné držán býti. Kterémužto přes dva malá peníze na vychování za den více povinen dávati nebude. Čeledín, připověda jednomu, potom se u jiného zjedná, vězením se trestati má. A nechtěl-li by u toho, komuž se prvé službau zavázal, slaužiti: může od něho u vězení do času služby připověděné držán býti. Kterémuž přes dva peníze malá na vychování za den více dávati povinen nebude.
S. VIII—X. 383 bude moci k tomu, od něhož do vězení připraven byl, hleděti, a právo jemu jich na něm dopomoci má. Člověka neusedlého kdo dá do vězení bez hodné příčiny: škody, a co se v řemesle obmeškal, jemu nahraditi povinen bude. S. IX. Kupci, kramáři i všelijací jiní obchodníci, kteříž na váhu, na míru, i také na lokty svá zboží a statky lidem prodávají: ti všickni na váhu a na míru obecnau i spravedlivau, aneb cejcho- vanau, statky a kupectví svá lidem prodávejte. Pakliby kdo míry, váhy aneb lokte nespravedlivého požíval, a v tom shledán byl, žeby to aumyslem zlým k oklamání blížního svého působil a před se bral: tehdy pokutau od práva uváženau vedle veli- kosti a malosti kaupě trestán býti má. A bude-li v tom podruhé shledán, při nejmenším pokutau vypověděním ven z města ztre- stán bude. Kdoby míry, váhy neb lokte nespravedlivého požíval: pokutau od práva uváženau trestán býti má. Podruhé bude-li v tom shledán, z města vypo- věděním ztrestán bude. S.X. I. Čeled služebná obojího pohlaví, totižto pacholci, dívky, kuchařky, a summau všelijaká vandrovní čeládka, komužby se koli službau budaucí zavázali: kdyžby již čas a den služby jich přišel, k hospodářům aneb k hospodyním, ku pánům aneb ku paním svým najíti se a k službám svým přistupovati povinni budau. A u kohožkoli slaužiti budau, věrnost a pilnost při službách svých zachovati mají. Čeled zjednaná obojího pohlaví ku pánům a hospodářům svým budaucím časně přistupovati a jim věrně a pilně slaužiti mají. II. Pakliby kterýkoli čeledín takový, připověda službu jednomu, v tom potom druhému se službau zavázal, a příčinau tau lidi vadil: ten každý takový čeledín vězením ztrestán bude. A nechtěl-li by u toho, komuž prvé službau se zavázal a prvé také mu připověděl slaužiti: může od něho v vazbě do času služby připověděné držán býti. Kterémužto přes dva malá peníze na vychování za den více povinen dávati nebude. Čeledín, připověda jednomu, potom se u jiného zjedná, vězením se trestati má. A nechtěl-li by u toho, komuž se prvé službau zavázal, slaužiti: může od něho u vězení do času služby připověděné držán býti. Kterémuž přes dva peníze malá na vychování za den více dávati povinen nebude.
Strana 384
384 O škodách a o jiném ubližování. S. XI. Kdožbykoli se toho dopustil, žeby pod řádem a právem bez hodné a spravedlivé příčiny někoho zbil, zranil, zchromil, urval, upoličkoval, a svau vůli nad ním provedl, kteréžto předse- vzetí takové a veystupky vím privatam práva nazývají, a my naším jazykem můžeme to jmenovati nenáležité, neslušné, mimo řád a právo předsevzetí aneb skutkem pod řádem a právem od jednoho nad druhým vykonaný: ten každy zbitím, zraněním, zsekáním aneb ochromením druhému povinen bude. Pro kterýžto takový svůj skutek a své předsevzetí do vězení vzat a v témž vězení dotud držán bude, dokudžby s tím, kohož tak zbil, zranil, zsekal, ochromil aneb zupoličkoval, o to všecko se neumluvil. Kdoby nad kým svau vůli provedl, jeho bil, rval, zranil etc., má do vězení vzat býti a tam se držeti, až se o to umluví. S. XII. Však jestli žeby původ té pře nic slušného od něho při- jíti nechtěl: tehdy saudcové, dadauc vinného z vězení na do- statečné rukojmě, mají je o to na své povinnosti spravedlivým rozsudkem do dvau nedělí pořád zběhlých rozeznati, a co by mu na penězích za pokutu dáti měl a povinen byl ten, kterýž proto u vězení aneb na rukojmích držán byl, rozsudkem svým je po- rovnati. Neměl-li by pak ten nic, co by za pokutu na summě peněžité dáti mohl, pokutu na těle svém odměnu nésti má, vedle práva toho : Luat in corpore, qui non habet in aere. Na tèle nechť se trestce ten, kterýž se penězy vyplatiti nemůže, to jest, ať vězením se trápí do jistého času. Pakliby původ od něho nic slušného přijíti nechtěl, právo vězně na dostatečné rukojmě propustí a spravedlivým ortelem je ve dvau nedělích podělí. S. XIII. Byl-li by kdo od někoho tak škodně čímž pak koli a jakýmžkoli nástrojem zraněný aneb ubitý a stlučený, žeby potom od takového zranění, ubití i ztlučení umřel; a ten, kdož tak ho zranil, zbil a ztlaukl, toho by neodvedl, že jest od takového aneb pro takové zranění a zbití neumřel, ale pro své v té nemoci ne- chování, nestřídmost a jiné příčiny: tehdy přátelé toho tak zraně- ného a zbitého o pokutu z vraždy aneb mordu k němu podle práva se domlauvati a jej viniti moci budau.
384 O škodách a o jiném ubližování. S. XI. Kdožbykoli se toho dopustil, žeby pod řádem a právem bez hodné a spravedlivé příčiny někoho zbil, zranil, zchromil, urval, upoličkoval, a svau vůli nad ním provedl, kteréžto předse- vzetí takové a veystupky vím privatam práva nazývají, a my naším jazykem můžeme to jmenovati nenáležité, neslušné, mimo řád a právo předsevzetí aneb skutkem pod řádem a právem od jednoho nad druhým vykonaný: ten každy zbitím, zraněním, zsekáním aneb ochromením druhému povinen bude. Pro kterýžto takový svůj skutek a své předsevzetí do vězení vzat a v témž vězení dotud držán bude, dokudžby s tím, kohož tak zbil, zranil, zsekal, ochromil aneb zupoličkoval, o to všecko se neumluvil. Kdoby nad kým svau vůli provedl, jeho bil, rval, zranil etc., má do vězení vzat býti a tam se držeti, až se o to umluví. S. XII. Však jestli žeby původ té pře nic slušného od něho při- jíti nechtěl: tehdy saudcové, dadauc vinného z vězení na do- statečné rukojmě, mají je o to na své povinnosti spravedlivým rozsudkem do dvau nedělí pořád zběhlých rozeznati, a co by mu na penězích za pokutu dáti měl a povinen byl ten, kterýž proto u vězení aneb na rukojmích držán byl, rozsudkem svým je po- rovnati. Neměl-li by pak ten nic, co by za pokutu na summě peněžité dáti mohl, pokutu na těle svém odměnu nésti má, vedle práva toho : Luat in corpore, qui non habet in aere. Na tèle nechť se trestce ten, kterýž se penězy vyplatiti nemůže, to jest, ať vězením se trápí do jistého času. Pakliby původ od něho nic slušného přijíti nechtěl, právo vězně na dostatečné rukojmě propustí a spravedlivým ortelem je ve dvau nedělích podělí. S. XIII. Byl-li by kdo od někoho tak škodně čímž pak koli a jakýmžkoli nástrojem zraněný aneb ubitý a stlučený, žeby potom od takového zranění, ubití i ztlučení umřel; a ten, kdož tak ho zranil, zbil a ztlaukl, toho by neodvedl, že jest od takového aneb pro takové zranění a zbití neumřel, ale pro své v té nemoci ne- chování, nestřídmost a jiné příčiny: tehdy přátelé toho tak zraně- ného a zbitého o pokutu z vraždy aneb mordu k němu podle práva se domlauvati a jej viniti moci budau.
Strana 385
S. XI—XVI. 385 Kdoby od zbití, ztlučení, zranění umřel: přátelé jeho budau moci viniti toho, kdo ho tak zbil, z mordu neb z vraždy. S. XIV. A poněvadž za šlichty, šrámy a za jiná škodlivá na tělích lidských ohavení žádná slušná a hodná odměna záplaty položiti se nemůže, proto, že těla lidí svobodných žádnými šacuňky obmezena a peněžitými summami uplacována býti nemohau, vedle práva : Liberum corpus nullam recipit aestimatione, neque cicatricum et deformitatum justa aliqua fieri potest aestimatio : protož saudcům potřebí bude při takových případnostech a příhodách circumstantií, to jest, příčin a nejvíce pak spravedlnosti a povinností svých šetřiti, aby pokuty a účinkové, od osob nad osobami provedené, v mírnosti a v slušnosti srovnáni a k pokutám spravedlivým přivozováni býti mohli. Což nejlépe a nejslušněji skrze smlauvy přátelské mezi stranami vykonati se může. Šlichty, šrámy a jiná zohavení na tělích lidských, jimž se žádná slušná a hodná odměna záplaty položiti nemůže, mají od práva k pokutám spravedlivým přivozovány býti, což nejlépe skrze smlauvy vykonati se může. S. XV. Zbití, zranění, zsekání, ztlučení a zochromení kdyžby se od mnohých nad jednau osobau vykonalo a provedlo; a o takové zbití, zranění, zsekání i ochromení k někomu jednomu postiže- nému bylo by právem přikročeno, tak žeby se na něm rozsudek, potom i právo vykonalo: jiní proto tím osvobozeni nejsau, aby z takového účinku svého, kdyžby na ně bylo nastupováno, viníni býti neměli. Veytržnost kdyby se od mnohých na jednom provedla; a jeden, jsa postižen, byl by vinen a odsauzen, i executií se na něm stala: jiní tím osvobozeni býti moci nebudau, ale též se viniti mohau. S. XVI. I. Kdožby, bráně a chráně se násilí svému, tu hned a toho času in continenti, v půtce a svádě lidmi nepřetržené, někomu uškodil: za vinného počten býti nemá, proto, že práva pro- půjčují lidem násilí svému se hájiti a mocí svau také moci druhému odpírati. II. Však tomu tak se rozuměti má, kdyžby člověk hájení takového k své aneb při své ochraně požíval a v čas nebez- pečenství, obávaje se škody a svého bezhrdlí, se chránil, a ne Práva městská. 25
S. XI—XVI. 385 Kdoby od zbití, ztlučení, zranění umřel: přátelé jeho budau moci viniti toho, kdo ho tak zbil, z mordu neb z vraždy. S. XIV. A poněvadž za šlichty, šrámy a za jiná škodlivá na tělích lidských ohavení žádná slušná a hodná odměna záplaty položiti se nemůže, proto, že těla lidí svobodných žádnými šacuňky obmezena a peněžitými summami uplacována býti nemohau, vedle práva : Liberum corpus nullam recipit aestimatione, neque cicatricum et deformitatum justa aliqua fieri potest aestimatio : protož saudcům potřebí bude při takových případnostech a příhodách circumstantií, to jest, příčin a nejvíce pak spravedlnosti a povinností svých šetřiti, aby pokuty a účinkové, od osob nad osobami provedené, v mírnosti a v slušnosti srovnáni a k pokutám spravedlivým přivozováni býti mohli. Což nejlépe a nejslušněji skrze smlauvy přátelské mezi stranami vykonati se může. Šlichty, šrámy a jiná zohavení na tělích lidských, jimž se žádná slušná a hodná odměna záplaty položiti nemůže, mají od práva k pokutám spravedlivým přivozovány býti, což nejlépe skrze smlauvy vykonati se může. S. XV. Zbití, zranění, zsekání, ztlučení a zochromení kdyžby se od mnohých nad jednau osobau vykonalo a provedlo; a o takové zbití, zranění, zsekání i ochromení k někomu jednomu postiže- nému bylo by právem přikročeno, tak žeby se na něm rozsudek, potom i právo vykonalo: jiní proto tím osvobozeni nejsau, aby z takového účinku svého, kdyžby na ně bylo nastupováno, viníni býti neměli. Veytržnost kdyby se od mnohých na jednom provedla; a jeden, jsa postižen, byl by vinen a odsauzen, i executií se na něm stala: jiní tím osvobozeni býti moci nebudau, ale též se viniti mohau. S. XVI. I. Kdožby, bráně a chráně se násilí svému, tu hned a toho času in continenti, v půtce a svádě lidmi nepřetržené, někomu uškodil: za vinného počten býti nemá, proto, že práva pro- půjčují lidem násilí svému se hájiti a mocí svau také moci druhému odpírati. II. Však tomu tak se rozuměti má, kdyžby člověk hájení takového k své aneb při své ochraně požíval a v čas nebez- pečenství, obávaje se škody a svého bezhrdlí, se chránil, a ne Práva městská. 25
Strana 386
386 O trápení a popravách. aby se leckdys vymstíval, anebo po rozvedené půtce v novau bitvu se vydával, nemaje již žádné hodné příčiny sobě dané, ano by již na jeho zdraví žádný jemu škoditi nechtěl. Neb toliko obran a životův svých ochránění práva lidem propůjčují, a ne urážek a vymstívání, jakž o tom N. XLIV. položeno jest. Kdo se brání násilí svému, a tu by hned v půtce někomu uškodil, za vinného počten nebude. N. XLIV. DE QUÆSTIONIBUS ET TORMENTIS. O trápení aneb útrpném právu, a o popravách. S. XVII. Na toho, kdožby se k skutku sám dobrovolně přiznal, není potřebí nic jiného, než toliko, aby na něm saudcové práva do- pomohli. Neb nad vlastní jednohokaždého přiznání průvodu do- dokonalejšího býti nemůže. Kdo se k skutku přiznává, na něm právo dopomoženo býti má. Nebo nad vlastní přiznání průvodu dokonalejšího býti nemůže. S. XVIII. Byl-li by který člověk ku právu podán z hodných a sluš- ných potahův i z jistých příčin, kteréžby se na podezření vztaho valy; a ten, stoje před právem a jsa dotazován o některém ne- šlechetném skutku, tomu všemu by odpíral a přiznati se ne- chtěl: saudcové, byl-li by před rukama původ, čas jemu k prů- vodům jmenovati budau, aby to na něho vedl, a provede-li, ortel spravedlivý na takového řknau. Zločinec, odpírá-li skutku, buď s původem právně vyslyšán. S. XIX. I. Než jestli žeby průvod potom byl ukazován nedosta- tečný, tak žeby toliko potahové, podezření a některá při takovém člověku nacházela se domnění, to jest, žeby se toliko semiplenae probationes ukázaly: tehdy saudcové k tomu se přičiní, aby pilně vyhledali i gruntovně se vyptali na tu osobu i na zacho- vání její, na předešlé její obyčeje, mravy, kde býval, komu slaužíval, koho se přidržal, dopustil-li jest se předešle jakého
386 O trápení a popravách. aby se leckdys vymstíval, anebo po rozvedené půtce v novau bitvu se vydával, nemaje již žádné hodné příčiny sobě dané, ano by již na jeho zdraví žádný jemu škoditi nechtěl. Neb toliko obran a životův svých ochránění práva lidem propůjčují, a ne urážek a vymstívání, jakž o tom N. XLIV. položeno jest. Kdo se brání násilí svému, a tu by hned v půtce někomu uškodil, za vinného počten nebude. N. XLIV. DE QUÆSTIONIBUS ET TORMENTIS. O trápení aneb útrpném právu, a o popravách. S. XVII. Na toho, kdožby se k skutku sám dobrovolně přiznal, není potřebí nic jiného, než toliko, aby na něm saudcové práva do- pomohli. Neb nad vlastní jednohokaždého přiznání průvodu do- dokonalejšího býti nemůže. Kdo se k skutku přiznává, na něm právo dopomoženo býti má. Nebo nad vlastní přiznání průvodu dokonalejšího býti nemůže. S. XVIII. Byl-li by který člověk ku právu podán z hodných a sluš- ných potahův i z jistých příčin, kteréžby se na podezření vztaho valy; a ten, stoje před právem a jsa dotazován o některém ne- šlechetném skutku, tomu všemu by odpíral a přiznati se ne- chtěl: saudcové, byl-li by před rukama původ, čas jemu k prů- vodům jmenovati budau, aby to na něho vedl, a provede-li, ortel spravedlivý na takového řknau. Zločinec, odpírá-li skutku, buď s původem právně vyslyšán. S. XIX. I. Než jestli žeby průvod potom byl ukazován nedosta- tečný, tak žeby toliko potahové, podezření a některá při takovém člověku nacházela se domnění, to jest, žeby se toliko semiplenae probationes ukázaly: tehdy saudcové k tomu se přičiní, aby pilně vyhledali i gruntovně se vyptali na tu osobu i na zacho- vání její, na předešlé její obyčeje, mravy, kde býval, komu slaužíval, koho se přidržal, dopustil-li jest se předešle jakého
Strana 387
S. XVII—XX. 387 a k tomu podobného skutku aneb lotrovství, měl-li jest kdo s ním před právem o jaký k tomu podobný skutek činiti a jiných všech circumstantií pošetříc, k tomu i k velikosti skutku, a kde, jakým spůsobem, v kterých se ten skutek místech zběhl, jak se vykonal. Pilně a bedlivě také i toho pováží, mohl-li takové podezřelosti, znamení a domnění za dostatek býti, aby za příčinau jich jakožto člověk podezřelý ku právu útrpnému dán byl. V tom slyšení bude-li průvod původa nedostatečný: saudcové pilně všech circumstantií šetřiti budau, zdaby ten zločinec k útrpnému právu podán býti mohl. II. Neb ačkoli nepravosti, účinkové velicí a škodní skut- kové lidští útrpným právem k vyhledání přicházejí: však ne hned pojednau z příčin lchkých, z pauhého a z samého holého toliko domnění útrpným právem k lidem přikračováno býti má; ne hned s ním na řebřík aneb na skřípec. Nýbrž poněvadž se tu těžkosti a zkázy člověka dotýkati má, protož bedlivého také při takových věcech uvažování potřebí jest. Avšak poněvadž se zkázy člověka dotýče, ne hned s každým na řebřík a skřipec kvapiti. S. XX. I. A tak v té toliko příčině útrpným právem přísežní k lidem podezřelým přistaupati moci budau: kdyžby při ob- žalovaném a ku právu dosaženém tak zřejmá znamení a patrná domnění se našla a takové již příčiny podezřelosti shledány byly, žeby nic jiného při něm nepozůstávalo, nežli toliko samého na sebe aneb skutku spáchaného seznání. Právo útrpné toliko má na toho puštěno býti, při kom zřejmá znamení a patrná domnění by se našla, a nic nepozůstávalo, než aby se k skutku Spáchanému seznal. II. Nebo jakž mučením a trápením ne vždycky se má věřiti: tak také ne vždyckny ovšem hned nevěřiti. Právo zajisté útrpné jest věc nejistá, nebezpečná, kterážto pravdu častokráte zklamává. Mnozí zajisté trpělivostí, snesitedlností, tvrdostí a svau urput- ností všeckna trápení a mauky vytrpěti umějí, mučení sobě nic nevážíce, k ničemuž hned přiznati se nechtějí, by pak i na prach spáleni býti měli. Zase na odpor, někteří lidé velmi jsau v tom 25*
S. XVII—XX. 387 a k tomu podobného skutku aneb lotrovství, měl-li jest kdo s ním před právem o jaký k tomu podobný skutek činiti a jiných všech circumstantií pošetříc, k tomu i k velikosti skutku, a kde, jakým spůsobem, v kterých se ten skutek místech zběhl, jak se vykonal. Pilně a bedlivě také i toho pováží, mohl-li takové podezřelosti, znamení a domnění za dostatek býti, aby za příčinau jich jakožto člověk podezřelý ku právu útrpnému dán byl. V tom slyšení bude-li průvod původa nedostatečný: saudcové pilně všech circumstantií šetřiti budau, zdaby ten zločinec k útrpnému právu podán býti mohl. II. Neb ačkoli nepravosti, účinkové velicí a škodní skut- kové lidští útrpným právem k vyhledání přicházejí: však ne hned pojednau z příčin lchkých, z pauhého a z samého holého toliko domnění útrpným právem k lidem přikračováno býti má; ne hned s ním na řebřík aneb na skřípec. Nýbrž poněvadž se tu těžkosti a zkázy člověka dotýkati má, protož bedlivého také při takových věcech uvažování potřebí jest. Avšak poněvadž se zkázy člověka dotýče, ne hned s každým na řebřík a skřipec kvapiti. S. XX. I. A tak v té toliko příčině útrpným právem přísežní k lidem podezřelým přistaupati moci budau: kdyžby při ob- žalovaném a ku právu dosaženém tak zřejmá znamení a patrná domnění se našla a takové již příčiny podezřelosti shledány byly, žeby nic jiného při něm nepozůstávalo, nežli toliko samého na sebe aneb skutku spáchaného seznání. Právo útrpné toliko má na toho puštěno býti, při kom zřejmá znamení a patrná domnění by se našla, a nic nepozůstávalo, než aby se k skutku Spáchanému seznal. II. Nebo jakž mučením a trápením ne vždycky se má věřiti: tak také ne vždyckny ovšem hned nevěřiti. Právo zajisté útrpné jest věc nejistá, nebezpečná, kterážto pravdu častokráte zklamává. Mnozí zajisté trpělivostí, snesitedlností, tvrdostí a svau urput- ností všeckna trápení a mauky vytrpěti umějí, mučení sobě nic nevážíce, k ničemuž hned přiznati se nechtějí, by pak i na prach spáleni býti měli. Zase na odpor, někteří lidé velmi jsau v tom 25*
Strana 388
O trápení a popravách. 388 netrpěliví, tak že všecko raději i na sebe i na jiné lháti budau, nežli by nejmenší trápení vytrpěti mohli. III. A protož nesluší saudcům v tak velikých věcech kva- piti, anobrž bezpečněji bude všeho tak zanechati, jakž práva o tom vyměřují: Quod satius sit relinqui impunitum facinus nocentis, quam innocentem condemnare. Lépe jest, aby vinného zaslaužení bez pomsty zůstalo, nežli aby nevínný nespravedlivě odsauzen býti měl. Právo útrpné nejisté, protož nesluší s ním kvapiti; nebo lépe jest vinného propustiti, nežli nevinného odsauditi. S. XXI. Pro veystupky lehké nemají lidé k útrpnému právu po- dáváni býti, ani také pro samá pauhá toliko domnění. Pro veystupky lehké ani pro samá pauhá toliko domnění nemají lidé k útrpnému právu podáváni býti. S. XXII. I. Za paměti naší nejednau v skutku to shledáno jest, jak právo útrpné jest věc nejistá, když mnozí, z domnění toliko samého byvše trápeni, i na se, i na jiné klamali, a když již své konce vzali, teprva všeckno to jinák se vyhledalo. Právo útrpné jak jest věc nejistá, ne jednau za paměti naší shle- dáno jest. II. Summau dobří a spravedliví saudcové všeho prvé pilně a bedlivě pováží, nežby útrpným právem k někomu přikročiti dopustili. Nebo všecken spůsob práva útrpného záleží na úvá- žení spravedlivém saudcův a těch, kteříž k trápení voleni budau rozšafnosti. A protož k tomu lidé rozumní a rozšafní voleni býti mají. Saudcové všeho pilně a spravedlivě povážiti mají, než právo útrpné na koho pustí. III. A také v bíledni mučeni buďte, jakžby ti, kteříž od práva k tomu voleni budau, podle příčin za spravedlivé býti uznali. Mučení zločincův buď v bíledni, a při tom lidé rozumní a rozšafní buďte. S. XXIII. Osoby, ku právu útrpnému od saudcův v jednomkaždém městě volené, povinni budau, při tázaní takové mírnosti požívati
O trápení a popravách. 388 netrpěliví, tak že všecko raději i na sebe i na jiné lháti budau, nežli by nejmenší trápení vytrpěti mohli. III. A protož nesluší saudcům v tak velikých věcech kva- piti, anobrž bezpečněji bude všeho tak zanechati, jakž práva o tom vyměřují: Quod satius sit relinqui impunitum facinus nocentis, quam innocentem condemnare. Lépe jest, aby vinného zaslaužení bez pomsty zůstalo, nežli aby nevínný nespravedlivě odsauzen býti měl. Právo útrpné nejisté, protož nesluší s ním kvapiti; nebo lépe jest vinného propustiti, nežli nevinného odsauditi. S. XXI. Pro veystupky lehké nemají lidé k útrpnému právu po- dáváni býti, ani také pro samá pauhá toliko domnění. Pro veystupky lehké ani pro samá pauhá toliko domnění nemají lidé k útrpnému právu podáváni býti. S. XXII. I. Za paměti naší nejednau v skutku to shledáno jest, jak právo útrpné jest věc nejistá, když mnozí, z domnění toliko samého byvše trápeni, i na se, i na jiné klamali, a když již své konce vzali, teprva všeckno to jinák se vyhledalo. Právo útrpné jak jest věc nejistá, ne jednau za paměti naší shle- dáno jest. II. Summau dobří a spravedliví saudcové všeho prvé pilně a bedlivě pováží, nežby útrpným právem k někomu přikročiti dopustili. Nebo všecken spůsob práva útrpného záleží na úvá- žení spravedlivém saudcův a těch, kteříž k trápení voleni budau rozšafnosti. A protož k tomu lidé rozumní a rozšafní voleni býti mají. Saudcové všeho pilně a spravedlivě povážiti mají, než právo útrpné na koho pustí. III. A také v bíledni mučeni buďte, jakžby ti, kteříž od práva k tomu voleni budau, podle příčin za spravedlivé býti uznali. Mučení zločincův buď v bíledni, a při tom lidé rozumní a rozšafní buďte. S. XXIII. Osoby, ku právu útrpnému od saudcův v jednomkaždém městě volené, povinni budau, při tázaní takové mírnosti požívati
Strana 389
S. XXI—XXV. 389 aby ten, k němuž právem útrpným se přikračuje, buď žeby se vina na něm našla aneb také nenašla, ještě po trápení při zdraví svém zůstati mohl. Při trápení má taková mírnost zachována býti, aby ten, kdož se trápí, buď žeby se na něm vina našla neb nenašla, ještě po trápení při zdraví zůstati mohl. S. XXIV. I. Těm, kteříž za původy proti trápeným se postavují, nemá se toho dopauštěti, aby, jakžby oni chtěli, lidé trýzněni a trápeni býti měli; ale jakžby těm, kteřížby k tomu voleni byli, za slušné, za spravedlivé a mírné se vidělo a zdálo. Trápení díti se má, jakžby se těm osobám od práva vydaným za slušné a mírné vidělo. II. Také ani se toho dopauštěti má, aby od katův pří- lišným a násilným mučením lidé přetrhováni a při trápení usmrcováni býti měli. Katům dopauštěti se nemá, aby přílišným a násilným mučením lidé přetrhováni býti měli. S. XXV. I. Dotázky aneb otázky na těch, k nimž se právem útrpným přikračuje, mají býti generales, et non speciales, to jest, dotázky vztahují se záhrnkem na všeckny všudy vůbec, a jako říkají, vesměs, a ne na některau toliko osobu obzvláštně a ze jména. Dotázky na ty, jenž se trápí, vesměs na všeckny vůbec auhrnkem se vztahovati mají, a ne na některau toliko osobu obzvláště a ze jména. II. Jako ku příkladu: „Kde jest dne sobotního s večera byl? kdož jsau více s ním tehdáž a toho času byli? co jsau tu dělali? co jsau tu provozovali? jak se ta věc a ten mord stal aneb zběhl? kdo jsau ho na to navozovali? kdo mu toho mordu ná- pomocní byli?“ Aby od samého trápeného prvé jméno a osoba byla ze jména vyslovena. Jako ku příkladu: „Kde v sobotu s večera byl? kdo s ním byli? co jsau dělali? jak se ten mord stal?“ etc. III. A to proto, nebo při trápení na žádného z stavův království tohoto a na lehkost cizí ze jména ptáti se nesluší, a právy se to přísně zapovídá. Tak, kdožby se toho koli do- pustil, že ten, kohožby se tu dotklo, bude moci k němu o nářek
S. XXI—XXV. 389 aby ten, k němuž právem útrpným se přikračuje, buď žeby se vina na něm našla aneb také nenašla, ještě po trápení při zdraví svém zůstati mohl. Při trápení má taková mírnost zachována býti, aby ten, kdož se trápí, buď žeby se na něm vina našla neb nenašla, ještě po trápení při zdraví zůstati mohl. S. XXIV. I. Těm, kteříž za původy proti trápeným se postavují, nemá se toho dopauštěti, aby, jakžby oni chtěli, lidé trýzněni a trápeni býti měli; ale jakžby těm, kteřížby k tomu voleni byli, za slušné, za spravedlivé a mírné se vidělo a zdálo. Trápení díti se má, jakžby se těm osobám od práva vydaným za slušné a mírné vidělo. II. Také ani se toho dopauštěti má, aby od katův pří- lišným a násilným mučením lidé přetrhováni a při trápení usmrcováni býti měli. Katům dopauštěti se nemá, aby přílišným a násilným mučením lidé přetrhováni býti měli. S. XXV. I. Dotázky aneb otázky na těch, k nimž se právem útrpným přikračuje, mají býti generales, et non speciales, to jest, dotázky vztahují se záhrnkem na všeckny všudy vůbec, a jako říkají, vesměs, a ne na některau toliko osobu obzvláštně a ze jména. Dotázky na ty, jenž se trápí, vesměs na všeckny vůbec auhrnkem se vztahovati mají, a ne na některau toliko osobu obzvláště a ze jména. II. Jako ku příkladu: „Kde jest dne sobotního s večera byl? kdož jsau více s ním tehdáž a toho času byli? co jsau tu dělali? co jsau tu provozovali? jak se ta věc a ten mord stal aneb zběhl? kdo jsau ho na to navozovali? kdo mu toho mordu ná- pomocní byli?“ Aby od samého trápeného prvé jméno a osoba byla ze jména vyslovena. Jako ku příkladu: „Kde v sobotu s večera byl? kdo s ním byli? co jsau dělali? jak se ten mord stal?“ etc. III. A to proto, nebo při trápení na žádného z stavův království tohoto a na lehkost cizí ze jména ptáti se nesluší, a právy se to přísně zapovídá. Tak, kdožby se toho koli do- pustil, že ten, kohožby se tu dotklo, bude moci k němu o nářek
Strana 390
390 O trápení a popravách. cti hleděti a pokuty za nářek vyměřené, to jest, nápravy, proti němu požiti. Nebo při trápení kdoby se zejména na osobu z stavův království tohoto ptal: ten, kohožby se tu dotklo, bude moci pokuty za nářek cti vy- měřené, totiž nápravy, proti němu požiti. IV. Než, chce-li se kdo po své škodě ptáti, ten má k tomu tázaní připuštěn býti. Však on sám nemá dotázek na zločince činiti; než, čehožby potřeboval, má to oznámiti aneb sepsaného osobám k trápení voleným podati, aby se oni ptali, kam jest to nosil, aneb ví-li kdo o takové jeho škodě. Po své škodě kdo se chce ptáti, může k tomu tázaní připuštěn býti; však on se sám ptáti nemá; než osoby k trápení volené. S. XXVI. I. Než na psance odsauzeného aneb nevyvedeného každý se může zejména ptáti. A na takové žádný povinen není uruko- vati. Neb psanci nevyvedení, ani zjevní zemští škůdcové (jakož jsau ti, ježto ohněm, mečem a násilnau mocí zemi hubí) práva požiti nemají. Než na psance odsauzeného anebo nevyvedeného každý se může ze- jména ptáti. Neb ten práva jako ani škůdce zemský užiti nemá. II. Jsau pak psanci nevyvedení ti, na kteréžby z stavův zločinec nějakau nešlechetnost při trápení svém seznal, a oni jsauce k veyvodu, pořádně obesláni, nestavěli by se, aneb z toho potomně podle práva se nevyvedli. Psanec nevyvedený jest ten, na kteréhožby z stavův zločinec nějakan nešlechetnost při svém trápení seznal, a on, jsa předně k veyvodu obeslán, nestavěl by se, aneb potom se z toho nevyvedl. S. XXVII. Jestli žeby na kterém trápení který zločinec na kterau osobu z stavu městského nětco zlého vyznal: do toho města, kdež ten měštěnín nařčený jest, purkmistru a konšelům dáno znáti a k veyvodu také jistý den v témž psaní uložen býti má, aby ten, jehož se dotýče, k veyvodu se postavil a při trápení, i také (bylo-li by toho potřebí) při smrti toho zločince byl. Tehdy ten, komuž by tak oznámeno bylo, k veyvodu postaviti se povinen bude. Pakliby toho neučinil a k veyvodu se nepostavil, ani z sebe toho nesvedl: ten každý takový za psance nevyvede- ného zůstane.
390 O trápení a popravách. cti hleděti a pokuty za nářek vyměřené, to jest, nápravy, proti němu požiti. Nebo při trápení kdoby se zejména na osobu z stavův království tohoto ptal: ten, kohožby se tu dotklo, bude moci pokuty za nářek cti vy- měřené, totiž nápravy, proti němu požiti. IV. Než, chce-li se kdo po své škodě ptáti, ten má k tomu tázaní připuštěn býti. Však on sám nemá dotázek na zločince činiti; než, čehožby potřeboval, má to oznámiti aneb sepsaného osobám k trápení voleným podati, aby se oni ptali, kam jest to nosil, aneb ví-li kdo o takové jeho škodě. Po své škodě kdo se chce ptáti, může k tomu tázaní připuštěn býti; však on se sám ptáti nemá; než osoby k trápení volené. S. XXVI. I. Než na psance odsauzeného aneb nevyvedeného každý se může zejména ptáti. A na takové žádný povinen není uruko- vati. Neb psanci nevyvedení, ani zjevní zemští škůdcové (jakož jsau ti, ježto ohněm, mečem a násilnau mocí zemi hubí) práva požiti nemají. Než na psance odsauzeného anebo nevyvedeného každý se může ze- jména ptáti. Neb ten práva jako ani škůdce zemský užiti nemá. II. Jsau pak psanci nevyvedení ti, na kteréžby z stavův zločinec nějakau nešlechetnost při trápení svém seznal, a oni jsauce k veyvodu, pořádně obesláni, nestavěli by se, aneb z toho potomně podle práva se nevyvedli. Psanec nevyvedený jest ten, na kteréhožby z stavův zločinec nějakan nešlechetnost při svém trápení seznal, a on, jsa předně k veyvodu obeslán, nestavěl by se, aneb potom se z toho nevyvedl. S. XXVII. Jestli žeby na kterém trápení který zločinec na kterau osobu z stavu městského nětco zlého vyznal: do toho města, kdež ten měštěnín nařčený jest, purkmistru a konšelům dáno znáti a k veyvodu také jistý den v témž psaní uložen býti má, aby ten, jehož se dotýče, k veyvodu se postavil a při trápení, i také (bylo-li by toho potřebí) při smrti toho zločince byl. Tehdy ten, komuž by tak oznámeno bylo, k veyvodu postaviti se povinen bude. Pakliby toho neučinil a k veyvodu se nepostavil, ani z sebe toho nesvedl: ten každý takový za psance nevyvede- ného zůstane.
Strana 391
S. XXVI—XXX. 391 Měštěnín, maje sobě dáno znáti, k veyvodu postaviti se povinen jest. Pakliby toho neučinil, aneb potom toho z sebe nesvedl, za psance nevy- vedeného zůstane. S. XXVIII. Kdyžby obeslaný k veyvodu na den sobě uložený se po- stavil, má k tázaní zločince s přátely svými připuštěn býti, aby jemu ten zločinec to vůči mluvil, a on také aby vůli měl k tomu zločinci buď sám aneb skrze některého přítele svého to, cožby jemu za potřebí bylo, mluviti. Avšak to díti se má při přítomnosti přísežných a od práva k trápení volených. Obeslaný k vývodu kdyby se postavil, má s přátely svými k tázaní zločince připuštěn býti, aby sobě vůči mluvili, coby zapotřebí bylo, v pří- tomnosti osob k tomu volených. S. XXIX. A kterýby koli zločinec buď na trápení aneb po trápení svém, a tolikéž maje již konec života svého vzíti, koho odvolal: jedenkaždý toho požiti má, by pak ten zločinec po svém od- volání cožkoli jinák potomně na něho seznával a svau řečí pletl. Zločinec kdyžkoli někoho by odvolal: každý toho má užiti, by pak ten zločinec zase naň seznal a svou řečí pletl. S. XXX. I. Vyznání všelijaká na trápení aneb při trápení za jisté a konečné věci pokládati se nemají a nemohau; lečby ten, kterýž taková vyznání učinil, po přestání muk a trápení na tom předse stál, na tom potom umřel a svau duší to zapečetil. Vyznání zločincův smrtí a duší jejich teprv se tvrdí; jinák za věci konečné a jisté pokládati se nemohau. II. Avšak poněvadž mnozí z zločincův bývají lidé nevážní, beze všeho svědomí, duší svých málo aneb nic sobě nevážíce, a někdy z pauhé zlosti na jiné z aumysla lhauce: protož, do- tklo-li by se kdy lidí dobře zachovalých, a oni žeby se z toho, což tak na ně při trápení od kterého zločince praveno bylo, po smrti téhož zločince vyvesti, svau nevinu odvesti a prokázati mohli, toho jim příno býti má. A byl-li by odvod dostatečný, na svých ctech i poctivostech právem opatřeni býti mají. Na lidech dobře zachovalých, kdyby který zločinec umřel, a oni se z toho vyvesti chtěli: toho jim příno býti má; neb mnozí zločinci z pauhé zlosti na jiné lhau, duší svých málo neb nic sobě nevážíce. A bude-li odvod dostatečný, na svých poctivostech od práva opatřeni budau.
S. XXVI—XXX. 391 Měštěnín, maje sobě dáno znáti, k veyvodu postaviti se povinen jest. Pakliby toho neučinil, aneb potom toho z sebe nesvedl, za psance nevy- vedeného zůstane. S. XXVIII. Kdyžby obeslaný k veyvodu na den sobě uložený se po- stavil, má k tázaní zločince s přátely svými připuštěn býti, aby jemu ten zločinec to vůči mluvil, a on také aby vůli měl k tomu zločinci buď sám aneb skrze některého přítele svého to, cožby jemu za potřebí bylo, mluviti. Avšak to díti se má při přítomnosti přísežných a od práva k trápení volených. Obeslaný k vývodu kdyby se postavil, má s přátely svými k tázaní zločince připuštěn býti, aby sobě vůči mluvili, coby zapotřebí bylo, v pří- tomnosti osob k tomu volených. S. XXIX. A kterýby koli zločinec buď na trápení aneb po trápení svém, a tolikéž maje již konec života svého vzíti, koho odvolal: jedenkaždý toho požiti má, by pak ten zločinec po svém od- volání cožkoli jinák potomně na něho seznával a svau řečí pletl. Zločinec kdyžkoli někoho by odvolal: každý toho má užiti, by pak ten zločinec zase naň seznal a svou řečí pletl. S. XXX. I. Vyznání všelijaká na trápení aneb při trápení za jisté a konečné věci pokládati se nemají a nemohau; lečby ten, kterýž taková vyznání učinil, po přestání muk a trápení na tom předse stál, na tom potom umřel a svau duší to zapečetil. Vyznání zločincův smrtí a duší jejich teprv se tvrdí; jinák za věci konečné a jisté pokládati se nemohau. II. Avšak poněvadž mnozí z zločincův bývají lidé nevážní, beze všeho svědomí, duší svých málo aneb nic sobě nevážíce, a někdy z pauhé zlosti na jiné z aumysla lhauce: protož, do- tklo-li by se kdy lidí dobře zachovalých, a oni žeby se z toho, což tak na ně při trápení od kterého zločince praveno bylo, po smrti téhož zločince vyvesti, svau nevinu odvesti a prokázati mohli, toho jim příno býti má. A byl-li by odvod dostatečný, na svých ctech i poctivostech právem opatřeni býti mají. Na lidech dobře zachovalých, kdyby který zločinec umřel, a oni se z toho vyvesti chtěli: toho jim příno býti má; neb mnozí zločinci z pauhé zlosti na jiné lhau, duší svých málo neb nic sobě nevážíce. A bude-li odvod dostatečný, na svých poctivostech od práva opatřeni budau.
Strana 392
392 O trápení a popravách. T. I. K mladšímu osmnácti let mužského pohlaví a k děvečce patnácti let útrpným právem přikračovati se nemá, ani k ženě těhotné, lečby šest nedělí vyležala. (Do slova.) T. II. Bylo-li by pro některý zlý a nešlechetný skutek více osob, nežli jedna, v domnění, a potahové jistí, patrní i dostateční by se na všeckny vztahovali: tehdy právem útrpným k tomu před- kem, kterýž nejpodezřelejší jest, přistaupeno a od toho, na kterémžby se nejspíš pravdy doptati mohlo, útrpné právo začato býti má. Jako, když by muž a žena, jsauce v jednostejném podezření, trápeni býti měli, předkem od ženy se trápení počíná. Útrpné právo má se začíti od nejpodezřelejšího, na němžby se nej- spíše pravdy doptati mohlo. A byl-li by muž a žena v jednostejném pode- zření, od ženy se trápení počíná. T. III. I. Vyznání pak zločincův, kterážby při trápení na jiné zločince, skutkův takových zlých nápomocníky, i na fedrovníky jich se vztahovala, s pilností poznamenána a potomně do kněh černých smolných aneb jiných k tomu zřízených vpisována býti mají: aby, kterýmžby potřeba toho nastala, aneb kteřížby po svých škodách se ptáti a k jiným psancům přistupovati chtěli, takových seznání veypisův k svým potřebám požiti mohli. Vyznání zločincův s pilností poznamenána a potom do kněh k tomu zřízených vpisována býti mají. II. A kdežby koli a při kterémkoli saudu taková zločin- cův seznání od stran ukazována byla: ta od písařův městských, jako jiné věci, svobodně vůbec čtena býti mají. Taková vyznání při právích, kdyby se ukazovala, svobodně od písařův městských, jako jiné věci, vůbec čtena býti mají. T. IV. Písař, kterýžby při tázaní zločincův vyznání spisoval, má na to přísahu a povinnost zvláštní učiniti, „cožby koli a jaká- koli při trápení od zločincův seznání učiněna byla, že to v taj- nosti zachová a v přítomnosti osob od práva k trápení vyslaných všeckna taková vyznání pořádně poznamenávati bude, a jich v ničemž neměniti, aby žádnému žádného v tom se skrácení
392 O trápení a popravách. T. I. K mladšímu osmnácti let mužského pohlaví a k děvečce patnácti let útrpným právem přikračovati se nemá, ani k ženě těhotné, lečby šest nedělí vyležala. (Do slova.) T. II. Bylo-li by pro některý zlý a nešlechetný skutek více osob, nežli jedna, v domnění, a potahové jistí, patrní i dostateční by se na všeckny vztahovali: tehdy právem útrpným k tomu před- kem, kterýž nejpodezřelejší jest, přistaupeno a od toho, na kterémžby se nejspíš pravdy doptati mohlo, útrpné právo začato býti má. Jako, když by muž a žena, jsauce v jednostejném podezření, trápeni býti měli, předkem od ženy se trápení počíná. Útrpné právo má se začíti od nejpodezřelejšího, na němžby se nej- spíše pravdy doptati mohlo. A byl-li by muž a žena v jednostejném pode- zření, od ženy se trápení počíná. T. III. I. Vyznání pak zločincův, kterážby při trápení na jiné zločince, skutkův takových zlých nápomocníky, i na fedrovníky jich se vztahovala, s pilností poznamenána a potomně do kněh černých smolných aneb jiných k tomu zřízených vpisována býti mají: aby, kterýmžby potřeba toho nastala, aneb kteřížby po svých škodách se ptáti a k jiným psancům přistupovati chtěli, takových seznání veypisův k svým potřebám požiti mohli. Vyznání zločincův s pilností poznamenána a potom do kněh k tomu zřízených vpisována býti mají. II. A kdežby koli a při kterémkoli saudu taková zločin- cův seznání od stran ukazována byla: ta od písařův městských, jako jiné věci, svobodně vůbec čtena býti mají. Taková vyznání při právích, kdyby se ukazovala, svobodně od písařův městských, jako jiné věci, vůbec čtena býti mají. T. IV. Písař, kterýžby při tázaní zločincův vyznání spisoval, má na to přísahu a povinnost zvláštní učiniti, „cožby koli a jaká- koli při trápení od zločincův seznání učiněna byla, že to v taj- nosti zachová a v přítomnosti osob od práva k trápení vyslaných všeckna taková vyznání pořádně poznamenávati bude, a jich v ničemž neměniti, aby žádnému žádného v tom se skrácení
Strana 393
T. I—VI. 393 nestalo.“ A na čemž by koli ten a takový zločinec aneb jiný, jsa právem útrpným tázán, umřel: to do kněh k tomu zříze- ných slovo od slova potom pořádně vpisovati má. Písař, kterýby při tázaní zločincův vyznání spisoval, má na to zvláštní přísahu učiniti, „jakáby koli při trápení od zločincův seznání učiněna byla, ta že v tejnosti zachová, a v přítomnosti osob od práva k trápení vy- slaných všeckna taková vyznání pořádně poznamenávati bude a jich v ničemž nezmění.“ Na čemžby pak koli ten zločinec umřel, to do kněh k tomu zřízených vpisovati má. T. V. A takový písař nemá od žádného proto dotýkán býti. Nebo práce taková žádnému k ujmě poctivosti není. Pakliby kdo kterého takového písaře aneb jiné, kteřížby taková zločincův vyznání spisovali, tím na cti a poctivosti dotekl, a naň to shle- dáno i provedeno bylo, v pokutu takovau upadne, že jemu ne- toliko nápravu učiní, to jest, což jest koli mluvil, že jest v hrdlo lhal: ale k tomu ještě za dvě neděle u vězení držán bude a padesát kop grošův Českých tomu, jehož tak dotekl, s náklady a autratami, což by jich, stávaje proto ku právu, provedl, dáti a nahraditi povinen bude. A takový písař nemá od žádného proto dotýkán býti. Pakliby ho kdo na cti dotekl, netoliko nápravu jemu učiniti musí, to jest, že, co jest koli mluvil, že jest v hrdlo lhal; ale k tomu ještě za dvě neděle u vězení držán býti má, také škody nahraditi, nad to veyše padesáte kop grošův Českých jemu dáti povinen bude. T. VI. Při kteréž by pak koli popravě aneb právu veysadném takového písaře přísežného neměli: tehdy to právo povinno bude to tak opatřiti, aby od jisté přísežné při témž právě osoby, aneb osob, taková seznání zločincův pořádně v spis uvozována byla. A ten aneb ti, ježtoby taková při trápení seznání spiso- vali, nemají proto od žádného dotýkáni býti, a to pod pokutau již oznámenau. Při které by popravě takového písaře neměli, jiná přísežná osoba taková seznání zločinná spisovati bude, a proto nemá od žádného dotýkána býti pod pokutau oznámenau. T. VII. I. Každý vězeň, kdyby měl konec svůj bráti, a žádal by správy křesťanské, má toho užiti; nýbrž, by nežádal, má k tomu
T. I—VI. 393 nestalo.“ A na čemž by koli ten a takový zločinec aneb jiný, jsa právem útrpným tázán, umřel: to do kněh k tomu zříze- ných slovo od slova potom pořádně vpisovati má. Písař, kterýby při tázaní zločincův vyznání spisoval, má na to zvláštní přísahu učiniti, „jakáby koli při trápení od zločincův seznání učiněna byla, ta že v tejnosti zachová, a v přítomnosti osob od práva k trápení vy- slaných všeckna taková vyznání pořádně poznamenávati bude a jich v ničemž nezmění.“ Na čemžby pak koli ten zločinec umřel, to do kněh k tomu zřízených vpisovati má. T. V. A takový písař nemá od žádného proto dotýkán býti. Nebo práce taková žádnému k ujmě poctivosti není. Pakliby kdo kterého takového písaře aneb jiné, kteřížby taková zločincův vyznání spisovali, tím na cti a poctivosti dotekl, a naň to shle- dáno i provedeno bylo, v pokutu takovau upadne, že jemu ne- toliko nápravu učiní, to jest, což jest koli mluvil, že jest v hrdlo lhal: ale k tomu ještě za dvě neděle u vězení držán bude a padesát kop grošův Českých tomu, jehož tak dotekl, s náklady a autratami, což by jich, stávaje proto ku právu, provedl, dáti a nahraditi povinen bude. A takový písař nemá od žádného proto dotýkán býti. Pakliby ho kdo na cti dotekl, netoliko nápravu jemu učiniti musí, to jest, že, co jest koli mluvil, že jest v hrdlo lhal; ale k tomu ještě za dvě neděle u vězení držán býti má, také škody nahraditi, nad to veyše padesáte kop grošův Českých jemu dáti povinen bude. T. VI. Při kteréž by pak koli popravě aneb právu veysadném takového písaře přísežného neměli: tehdy to právo povinno bude to tak opatřiti, aby od jisté přísežné při témž právě osoby, aneb osob, taková seznání zločincův pořádně v spis uvozována byla. A ten aneb ti, ježtoby taková při trápení seznání spiso- vali, nemají proto od žádného dotýkáni býti, a to pod pokutau již oznámenau. Při které by popravě takového písaře neměli, jiná přísežná osoba taková seznání zločinná spisovati bude, a proto nemá od žádného dotýkána býti pod pokutau oznámenau. T. VII. I. Každý vězeň, kdyby měl konec svůj bráti, a žádal by správy křesťanské, má toho užiti; nýbrž, by nežádal, má k tomu
Strana 394
394 O trápení a popravách. od rychtáře napomenut býti. A po správě nemá jemu do třetího dne konec života jeho činěn býti. Každý vězeň, maje konec svůj bráti, žádal-li by správy křesťanské má toho užiti; nýbrž, by nežádal, má k tomu od rychtáře napomenut býti. A po správě nemá mu konec do třetího dne činěn býti. II. Také, nežby svůj konec vzal, má se jemu do třetího dne buď od kněze aneb od rychtáře křesťanské napomenutí státi. A kdyžby na popravu veden býti měl, opojín býti nemá. (Do slova.) T. VIII. A při žádném právě nad žádným zločincem, ani nad žádným jiným člověkem nočním časem nemá se poprava vykoná- vati. Ale v bíledni a zjevně má se to dáti s oznamováním příčiny aneb příčin, proč mu se to děje, že konec života svého takový vzíti musí. Poprava časem nočním nad žádným nemá se vykonávati, ale v bílední s oznamováním příčin, proč mu se to děje. T. IX. Kdyžby na místě popravištném měl již konec života svého vzíti, má od rychtáře zjevně přede všemi napomenut býti, na tom-li chce umříti, což jest před trápením, při trápení i po trápení mluvil a v čem se seznal. Tu, kohožby ještě odvolal, rychtář povinen bude pod vyznáním jeho dáti to potom pro budaucí pamět poznamenati. Zločinec na místě popravištném odvolá-li koho, rychtář to má dáti poznamenati pod jeho vyznáním. T. X. Statkové na smrt odsauzených, po zaplacení dluhův spra- vedlivých, na nejbližší přátely připadají. Pakliby žádných přátel nebylo, na opravy cest toho města, v němž by statček od- sauzených na smrt ohavnau pozůstal. Statkové na smrt odsauzených na nejbližší přátel připadají. Pakliby přátel nebylo, tehdy na opravu cest toho města, v němžby statek těch od- sauzených pozůstal. T. XI. Rychtářové, ani žádný jiný, statkův na smrt odsauzených sobě osobovati nemají. Nebo ne statkové, ale páni těch statkův
394 O trápení a popravách. od rychtáře napomenut býti. A po správě nemá jemu do třetího dne konec života jeho činěn býti. Každý vězeň, maje konec svůj bráti, žádal-li by správy křesťanské má toho užiti; nýbrž, by nežádal, má k tomu od rychtáře napomenut býti. A po správě nemá mu konec do třetího dne činěn býti. II. Také, nežby svůj konec vzal, má se jemu do třetího dne buď od kněze aneb od rychtáře křesťanské napomenutí státi. A kdyžby na popravu veden býti měl, opojín býti nemá. (Do slova.) T. VIII. A při žádném právě nad žádným zločincem, ani nad žádným jiným člověkem nočním časem nemá se poprava vykoná- vati. Ale v bíledni a zjevně má se to dáti s oznamováním příčiny aneb příčin, proč mu se to děje, že konec života svého takový vzíti musí. Poprava časem nočním nad žádným nemá se vykonávati, ale v bílední s oznamováním příčin, proč mu se to děje. T. IX. Kdyžby na místě popravištném měl již konec života svého vzíti, má od rychtáře zjevně přede všemi napomenut býti, na tom-li chce umříti, což jest před trápením, při trápení i po trápení mluvil a v čem se seznal. Tu, kohožby ještě odvolal, rychtář povinen bude pod vyznáním jeho dáti to potom pro budaucí pamět poznamenati. Zločinec na místě popravištném odvolá-li koho, rychtář to má dáti poznamenati pod jeho vyznáním. T. X. Statkové na smrt odsauzených, po zaplacení dluhův spra- vedlivých, na nejbližší přátely připadají. Pakliby žádných přátel nebylo, na opravy cest toho města, v němž by statček od- sauzených na smrt ohavnau pozůstal. Statkové na smrt odsauzených na nejbližší přátel připadají. Pakliby přátel nebylo, tehdy na opravu cest toho města, v němžby statek těch od- sauzených pozůstal. T. XI. Rychtářové, ani žádný jiný, statkův na smrt odsauzených sobě osobovati nemají. Nebo ne statkové, ale páni těch statkův
Strana 395
T. VII—XIII. 395 jsau zavinili, a proto v pokutu upadli, a ji pro svá zaslaužení podniknauti musili. Rychtářové ani žádný jiný statkův na smrt odsauzených sobě osobovati nemají. T. XII. Kdožby koli z lidí, jakéhož pak koli stavu aneb povolání, někoho, a pro jakéžkoli příčiny a přečinění (krom toliko dluhův spravedlivých) do vězení připravil, a toho by vězně do třetího dne před právem neobvinil, ani příčin slušných, proč jest ho do vězení dal, aneb vzíti rozkázal, sám skrze sebe, zástupci aneb skrze plnomocníka svého právu by nepředložil: tehdy takový vězeň déle v témž vězení držán býti nemá. Ale úřad konšelský jednohokaždého města takového vězně propustiti a vězení toho sprostiti moci bude. Kdožby koli někoho a pro jakékoli příčiny a přečinění (krom toliko dluhův spravedlivých) do vězení připravil, a toho do třetího dne neobvinil, anebo příčin slušných, proč ho do vězení dal, právu by nepředložil: auřad konšelský takového vězně propustiti moci bude. T. XIII. Pražané a stavu městského v království Českém obyvatelé té svobody sobě pozůstavují: Aby s volí Jeho Milosti krále Českého těchto práv městských v časích budaucích mohli sobě přičiniti aneb ujíti, podle příčin slušných. A oč by se koli s volí Jeho Milosti Královské snesli a svolili, budau moci sobě za právo ustanoviti. A po dnešní den, to jest, ode dne svatého Havla nejprvé příštího, léta tohoto tisícího pětistého sedm- desátého devátého, vedle práv těchto jedni k druhým se chovati, a saudcové na tato práva rozsudky činiti povinni budau. Než, což se předešlých věcí a před vydáním vůbec práv těchto za- šlých dotýče, ty se mají tak vykonati, jakž jest prvé za právo a za obyčej držáno bylo. Pražané a stavu městského v království Českém obyvatelé té svobody sobě pozůstavují, aby s volí Jeho Milosti krále Českého těchto práv měst- ských v časích budaucích mohli sobě přičiniti aneb ujíti podle příčin sluš- ných. A očby se koli s Jeho Milostí Královskau snesli a svolili, budau moci sobě za právo ustanoviti. A již po dnešní den vedle práv těchto jedni k druhým se chovati, a saudcové na tato práva rozsudky činiti po- vinni budau.
T. VII—XIII. 395 jsau zavinili, a proto v pokutu upadli, a ji pro svá zaslaužení podniknauti musili. Rychtářové ani žádný jiný statkův na smrt odsauzených sobě osobovati nemají. T. XII. Kdožby koli z lidí, jakéhož pak koli stavu aneb povolání, někoho, a pro jakéžkoli příčiny a přečinění (krom toliko dluhův spravedlivých) do vězení připravil, a toho by vězně do třetího dne před právem neobvinil, ani příčin slušných, proč jest ho do vězení dal, aneb vzíti rozkázal, sám skrze sebe, zástupci aneb skrze plnomocníka svého právu by nepředložil: tehdy takový vězeň déle v témž vězení držán býti nemá. Ale úřad konšelský jednohokaždého města takového vězně propustiti a vězení toho sprostiti moci bude. Kdožby koli někoho a pro jakékoli příčiny a přečinění (krom toliko dluhův spravedlivých) do vězení připravil, a toho do třetího dne neobvinil, anebo příčin slušných, proč ho do vězení dal, právu by nepředložil: auřad konšelský takového vězně propustiti moci bude. T. XIII. Pražané a stavu městského v království Českém obyvatelé té svobody sobě pozůstavují: Aby s volí Jeho Milosti krále Českého těchto práv městských v časích budaucích mohli sobě přičiniti aneb ujíti, podle příčin slušných. A oč by se koli s volí Jeho Milosti Královské snesli a svolili, budau moci sobě za právo ustanoviti. A po dnešní den, to jest, ode dne svatého Havla nejprvé příštího, léta tohoto tisícího pětistého sedm- desátého devátého, vedle práv těchto jedni k druhým se chovati, a saudcové na tato práva rozsudky činiti povinni budau. Než, což se předešlých věcí a před vydáním vůbec práv těchto za- šlých dotýče, ty se mají tak vykonati, jakž jest prvé za právo a za obyčej držáno bylo. Pražané a stavu městského v království Českém obyvatelé té svobody sobě pozůstavují, aby s volí Jeho Milosti krále Českého těchto práv měst- ských v časích budaucích mohli sobě přičiniti aneb ujíti podle příčin sluš- ných. A očby se koli s Jeho Milostí Královskau snesli a svolili, budau moci sobě za právo ustanoviti. A již po dnešní den vedle práv těchto jedni k druhým se chovati, a saudcové na tato práva rozsudky činiti po- vinni budau.
Strana 396
396 Pokuty práv městských. POKUTY PRAVY MĚSTSKÝMI OBSAŽENÉ A V JISTÝ POŘÁDEK UVEDENÉ SKRZE JANA KRYSTYANA Z KOLDINA. Pokuty právy těmito městskými obsažené. Pokuty dáti musí 5 kop grošů Českých, kdožby koli: I. pychu neprovedl. Q. I. *) II. výtržnosti neprovedl. N. XXV. III. před sporem mezi stranami vzešlým svědky vedl. B. XLII. Pokuty dáti musí 10 kop grošův Českých, kdožby koli: I. zdvižení žaloby neprovedl. B. XIII. II. stran appellací za sebau zadržal přes dvě neděle. C. XI. III. dotýkal někoho tím, že zločince jal. N. X. IV. pychu se dopustil. Q. I. V. s čeledi mezník vykopal. Q. II. VI. zmatku se dopustil. Q. XI. VII. hánlivá slova o někom mluvil a jich neprovedl. R. V. VIII. měštěnín řekne-li druhému, že lepší jest nežli on, a toho neprovedl. R. V. XI. mrtvého haněl a hanění neprovedl. R. IX. Pokuty dáti musí 20 kop grošův, kdožby koli: I. nařkna svědomí člověka kmetcího, nářku neprovedl. B. LXXXV. II. mezníky vymetal, přesadil. Q. II. *) Citáty ve vydání „Summy“ 1. 1579 na mnoze jsou vadny, tak že bylo zapotřebí opraviti je bedlivým porovnáním.
396 Pokuty práv městských. POKUTY PRAVY MĚSTSKÝMI OBSAŽENÉ A V JISTÝ POŘÁDEK UVEDENÉ SKRZE JANA KRYSTYANA Z KOLDINA. Pokuty právy těmito městskými obsažené. Pokuty dáti musí 5 kop grošů Českých, kdožby koli: I. pychu neprovedl. Q. I. *) II. výtržnosti neprovedl. N. XXV. III. před sporem mezi stranami vzešlým svědky vedl. B. XLII. Pokuty dáti musí 10 kop grošův Českých, kdožby koli: I. zdvižení žaloby neprovedl. B. XIII. II. stran appellací za sebau zadržal přes dvě neděle. C. XI. III. dotýkal někoho tím, že zločince jal. N. X. IV. pychu se dopustil. Q. I. V. s čeledi mezník vykopal. Q. II. VI. zmatku se dopustil. Q. XI. VII. hánlivá slova o někom mluvil a jich neprovedl. R. V. VIII. měštěnín řekne-li druhému, že lepší jest nežli on, a toho neprovedl. R. V. XI. mrtvého haněl a hanění neprovedl. R. IX. Pokuty dáti musí 20 kop grošův, kdožby koli: I. nařkna svědomí člověka kmetcího, nářku neprovedl. B. LXXXV. II. mezníky vymetal, přesadil. Q. II. *) Citáty ve vydání „Summy“ 1. 1579 na mnoze jsou vadny, tak že bylo zapotřebí opraviti je bedlivým porovnáním.
Strana 397
Pokuty práv městských. 397 Pokuty dáti musí padesáte zlatých, kdožby koli: I. z saudu hraničného apellací propustiti nechtěl. A. XLIII. II. z appellujících saudce naříkal nebo haněl. C. V. Pokuty dáti musí pětmecítma kop grošův, kdožby koli: I. v trhu o grunt státi nechtěl. H. IV. II. grunt jeden dvěma prodával. H. IV. III. jednu věc dvěma prodával. H. IV. Pokuty dáti musí padesáte kop grošův Českých kdožby koli: I. z moci obeslal a té neprovedl. N. VI. II. naříkal písaře spisujícího zločinců vyznání. T. V. Pokuty dáti musí tři sta kop grošův Českých, kdožby koli: I. zabil člověka sedlského. N. XLII. Propadá statek, kdožby koli: I. listem vyvazeným, věda, že vyvazený jest, dluhu upo- mínal. O. VI. II. z dluhu zaplaceného, věda, že zaplacený jest, napo- mínal. O. VI. III. statek někderý cizozemci prodal, propadne jej. F. LIII. Propadá hrdlo, kdožby koli: I. z konšelův tejnost raddy pronesl. A. VIII. II. z konšelův, po vyslyšení stran, někderé z nich naučení a výstrahu dával. A. XV. III. vyzvěda při, potom proti ní radil a pomáhal. B. XXVII. IV. z písařův přijaté svědomí pronesl. B. LV. V. falešné svědomí vydal. B. LXXV. VI. svědčil nětco odporného proti prvnímu svědomí. B. LXXV. VII. rozsudek vynesl, nežli by stranám přečten byl. B. XC. VIII. z saudcův přímluvy při rozvažování spravedlností lidských činěné pronesl. B XC. IX. cizoložná, X. smilná, XI. Žena o bezhrdlí manžela úklady činící, XII. čarodějná, O. II. XIII. kauzelná. C. XLVII.
Pokuty práv městských. 397 Pokuty dáti musí padesáte zlatých, kdožby koli: I. z saudu hraničného apellací propustiti nechtěl. A. XLIII. II. z appellujících saudce naříkal nebo haněl. C. V. Pokuty dáti musí pětmecítma kop grošův, kdožby koli: I. v trhu o grunt státi nechtěl. H. IV. II. grunt jeden dvěma prodával. H. IV. III. jednu věc dvěma prodával. H. IV. Pokuty dáti musí padesáte kop grošův Českých kdožby koli: I. z moci obeslal a té neprovedl. N. VI. II. naříkal písaře spisujícího zločinců vyznání. T. V. Pokuty dáti musí tři sta kop grošův Českých, kdožby koli: I. zabil člověka sedlského. N. XLII. Propadá statek, kdožby koli: I. listem vyvazeným, věda, že vyvazený jest, dluhu upo- mínal. O. VI. II. z dluhu zaplaceného, věda, že zaplacený jest, napo- mínal. O. VI. III. statek někderý cizozemci prodal, propadne jej. F. LIII. Propadá hrdlo, kdožby koli: I. z konšelův tejnost raddy pronesl. A. VIII. II. z konšelův, po vyslyšení stran, někderé z nich naučení a výstrahu dával. A. XV. III. vyzvěda při, potom proti ní radil a pomáhal. B. XXVII. IV. z písařův přijaté svědomí pronesl. B. LV. V. falešné svědomí vydal. B. LXXV. VI. svědčil nětco odporného proti prvnímu svědomí. B. LXXV. VII. rozsudek vynesl, nežli by stranám přečten byl. B. XC. VIII. z saudcův přímluvy při rozvažování spravedlností lidských činěné pronesl. B XC. IX. cizoložná, X. smilná, XI. Žena o bezhrdlí manžela úklady činící, XII. čarodějná, O. II. XIII. kauzelná. C. XLVII.
Strana 398
398 Pokuty práv městských. XIV. odboj právu učinil. D. XXXVIII. XV. z písařův sám o své ujmě omyly v knihách napravo- val. F. XXXV. XVI. věc kradenau vědomě kaupil neb prodal. H. XI. XVII. přísahu křivau vykonal. J. XXXIX. XVIII. Pánu Bohu, stvořiteli svému, zlořečil. M. XXVIII. XIX. velebnosti božské utrhati směl. M. XXVIII. XX. cizoložstva se dopustil. M XXIX. XXI. panně nebo vdově násilí učinil. M. XXXI. XXII. k skutku tomu napomáhal. M. XXXI. XXIII. dívčičku v letech ještě maličkých porušil. M. XXXIV. XXIV. muž, maje živau manželku, s jinau by se oddal. M. XL. XXV. žena, majíci manžela živého, za jiného by se vdala. M. XL. XXVI. obcoval s ženau, sobě krví neb příbuzenstvím spo- jenau. N. I. XXVII. svodu se dopustil. N. II. XXVIII. svozoval manželku neb dceru, a to přehlídal. N. II. XXIX. zhaubcův a škůdcův zemských honiti nechtěl. N. VIII. XXX. v honění nepřátel zemských lidí rozpakoval. N. IX. XXXI. útok na dům učinil neb činiti pomáhal. N. XI. XXXII. za utíkajícím běže, na dvéře neb pod dvéře braní bodal, chtěje mu škoditi. N. XII. XXXIII. mordu neb vraždy se dopustil. N. XXXI. XXXIV. o bezhrdlí druhého auplatky činil. N. XXXII. XXXV. Někoho bez příčiny zranil, chtě ho zabiti. N. XXXIII. XXXVI. zabiti velel, a příčiny k vraždě dával. N. XXXIV. XXXVII. z ženského pohlaví plod v sobě udušovala a mrtvila. N. XXXV. XXXVIII. těla mrtvých lidí potupně vytahoval. O. III. XXXIX. otcům syny, pánům služebníky kradl a zavozoval. O. IV. XL. falše se dopustil. O. V. XLI. statek sobě od práva svěřený kradl. O. XI.
398 Pokuty práv městských. XIV. odboj právu učinil. D. XXXVIII. XV. z písařův sám o své ujmě omyly v knihách napravo- val. F. XXXV. XVI. věc kradenau vědomě kaupil neb prodal. H. XI. XVII. přísahu křivau vykonal. J. XXXIX. XVIII. Pánu Bohu, stvořiteli svému, zlořečil. M. XXVIII. XIX. velebnosti božské utrhati směl. M. XXVIII. XX. cizoložstva se dopustil. M XXIX. XXI. panně nebo vdově násilí učinil. M. XXXI. XXII. k skutku tomu napomáhal. M. XXXI. XXIII. dívčičku v letech ještě maličkých porušil. M. XXXIV. XXIV. muž, maje živau manželku, s jinau by se oddal. M. XL. XXV. žena, majíci manžela živého, za jiného by se vdala. M. XL. XXVI. obcoval s ženau, sobě krví neb příbuzenstvím spo- jenau. N. I. XXVII. svodu se dopustil. N. II. XXVIII. svozoval manželku neb dceru, a to přehlídal. N. II. XXIX. zhaubcův a škůdcův zemských honiti nechtěl. N. VIII. XXX. v honění nepřátel zemských lidí rozpakoval. N. IX. XXXI. útok na dům učinil neb činiti pomáhal. N. XI. XXXII. za utíkajícím běže, na dvéře neb pod dvéře braní bodal, chtěje mu škoditi. N. XII. XXXIII. mordu neb vraždy se dopustil. N. XXXI. XXXIV. o bezhrdlí druhého auplatky činil. N. XXXII. XXXV. Někoho bez příčiny zranil, chtě ho zabiti. N. XXXIII. XXXVI. zabiti velel, a příčiny k vraždě dával. N. XXXIV. XXXVII. z ženského pohlaví plod v sobě udušovala a mrtvila. N. XXXV. XXXVIII. těla mrtvých lidí potupně vytahoval. O. III. XXXIX. otcům syny, pánům služebníky kradl a zavozoval. O. IV. XL. falše se dopustil. O. V. XLI. statek sobě od práva svěřený kradl. O. XI.
Strana 399
Pokuty práv městských. 399 XLII. svatokrádeže se dopustil. O. XII. XLIII. žhářem byl. O. XIV. XLIV. při ohni nětco ukradl. N. XXI. XLV. jeden druhého při ohni ranil pro předešlé záští. O. XXII. XLVI. Crimen praevaricationis se dopustil. O. XXVII. XLVII. zlodějství se dopustil. P. IV. XLVIII. zloděje fedroval. P. V. VI. XLIX. nočně škodu činil na vinicích, štěpnicích etc. P. XIX. L. na odporníka svého mocí sáhl. P. XXV. LI. do města se navrátil, jsa z něho vypovědín. P. XXX. LII. cedule zrádné spisovel, lípal. R. X. LIII. písně, listy, spisy zrádné skládal a spisoval. R. X. Propadá čest, kdožby koli: I. sedlání se dopustil. G. XX., O. VII. II. nade ctí a věrau svau se zapomenul. J. XLI., Q. XXXVI. III. z moci obeslal a jí neprovedl. N. VI. IV. dotýkal někoho tím, že zločince jal. N. X. V. krádeže se dopustil. P. XII. VI. nápravu někomu vykonal. Q. XXXVI. VII. nepoctivým zatykačem byl zatčen. Q. XXXVI. VIII. ku potupě druhému nětco maloval. R. VI. IX. pro víru druhého haněl. R. VI. X. mrtvého naříkal a nářku nezrovedl. R. IX. XI. při trápení se ptal ze jména na osobu z stavův. S. XXV. XII. psancem zůstával nevyvedeným. S. XXVI. XXVII. XXIII. písaře spisujícího zločin na vyznání nařkl. T. V. Propadá čest i statek, kdožby koli: I. podvodu se dopustil. G. XXIII. Propadá čest, hrdlo, statek, kdožby kolí: I. usiloval o bezhrdlí své vrchnosti. M. XXVII. II. lstně přemýšlel o zkáze své vlasti a obecného dobrého M. XXVII. III. spoluměšťany prozrazoval. M. XXVII. IV. za nepřítele se království tomuto postavil. M. XXVII.
Pokuty práv městských. 399 XLII. svatokrádeže se dopustil. O. XII. XLIII. žhářem byl. O. XIV. XLIV. při ohni nětco ukradl. N. XXI. XLV. jeden druhého při ohni ranil pro předešlé záští. O. XXII. XLVI. Crimen praevaricationis se dopustil. O. XXVII. XLVII. zlodějství se dopustil. P. IV. XLVIII. zloděje fedroval. P. V. VI. XLIX. nočně škodu činil na vinicích, štěpnicích etc. P. XIX. L. na odporníka svého mocí sáhl. P. XXV. LI. do města se navrátil, jsa z něho vypovědín. P. XXX. LII. cedule zrádné spisovel, lípal. R. X. LIII. písně, listy, spisy zrádné skládal a spisoval. R. X. Propadá čest, kdožby koli: I. sedlání se dopustil. G. XX., O. VII. II. nade ctí a věrau svau se zapomenul. J. XLI., Q. XXXVI. III. z moci obeslal a jí neprovedl. N. VI. IV. dotýkal někoho tím, že zločince jal. N. X. V. krádeže se dopustil. P. XII. VI. nápravu někomu vykonal. Q. XXXVI. VII. nepoctivým zatykačem byl zatčen. Q. XXXVI. VIII. ku potupě druhému nětco maloval. R. VI. IX. pro víru druhého haněl. R. VI. X. mrtvého naříkal a nářku nezrovedl. R. IX. XI. při trápení se ptal ze jména na osobu z stavův. S. XXV. XII. psancem zůstával nevyvedeným. S. XXVI. XXVII. XXIII. písaře spisujícího zločin na vyznání nařkl. T. V. Propadá čest i statek, kdožby koli: I. podvodu se dopustil. G. XXIII. Propadá čest, hrdlo, statek, kdožby kolí: I. usiloval o bezhrdlí své vrchnosti. M. XXVII. II. lstně přemýšlel o zkáze své vlasti a obecného dobrého M. XXVII. III. spoluměšťany prozrazoval. M. XXVII. IV. za nepřítele se království tomuto postavil. M. XXVII.
Strana 400
400 Pokuty práv městských. V. mocí na druhého sáhl. N. III. VI. zemi hubil a pálil. N. III. VII. lidi bral a šacoval, též. VIII. odpověděl jinému, by nic v té odpovědi neučinil, též. IX. statek Jeho Milosti králi propadený pod fortelem k sobě přijal. N. IV.
400 Pokuty práv městských. V. mocí na druhého sáhl. N. III. VI. zemi hubil a pálil. N. III. VII. lidi bral a šacoval, též. VIII. odpověděl jinému, by nic v té odpovědi neučinil, též. IX. statek Jeho Milosti králi propadený pod fortelem k sobě přijal. N. IV.
Strana 401
INDEX ANEB REGISTRUM NA PRÁVA MĚSTSKÁ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. Abigeus, zloděj dobytka. M. XI. Abigeatus crimen, co jest? O. XXIX. Absentes, nepřítomní kdo jsau? F. XXIX. Accusatio, co slove? P. XXVII. Accusatore et reo extincto poena criminis extinguitur. P. XXXI. Actio, žaloba neb obvinění. B. IX. Actio in rem, Actio in per- sonam. B. XI. Actiones bonae fidei. J. XLVIII. Actiones irritae. B. XIV. Actio famosa, co slove? P. XIII. Actor, původ, co jest? A. XLIV. Actor tenetur probare suam intentionem. B. XII. Actor forum rei sequitur. A. XLIV. Actore non probante, reus ab- solvitur. B. XXXVII. Adulterium, cizoložstvo. M. XXIX. Aedificatio, stavení. Aeschines, které město za nic položil. A. XLII. Aetas, věk při svědcích se šetří. B. LXI. Affines, příbuzní kdo slovau? F. XVI. Agoranomi v právích co jsau? A. XXXII. Ambitus crimen. O. VIII. Allegata co slovau? A. XXXIX. Anomala tutela co slove? D. X. Antipherna, viz Donationes pro- pter nuptias. Appellatio, odvolání k vyššímu právu co jest? C. IV. Appellací každému se přeje. C. V. za appellací s uctivostí žádáno býti má. C. V. Appellací spečetěná k vrchnímu právu obeslati se má. C. VI. Appellací pokud trvá, strana na stranu nenastupuj. C. VIII. Appellací kdyby od více osob ze spolka vyzdvižena byla, dů- klad jako od jedné osoby se skládá. C. VI. Appellací žádný za sebau neza- držuj. C. XI. k appellací přeslyšení kdoby státi zanedbal. C. X. Appellací od posledního rozkazu a ostatního dopomožení práva se nedopauští. C. XXV. A. Práva městská. 26
INDEX ANEB REGISTRUM NA PRÁVA MĚSTSKÁ KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. Abigeus, zloděj dobytka. M. XI. Abigeatus crimen, co jest? O. XXIX. Absentes, nepřítomní kdo jsau? F. XXIX. Accusatio, co slove? P. XXVII. Accusatore et reo extincto poena criminis extinguitur. P. XXXI. Actio, žaloba neb obvinění. B. IX. Actio in rem, Actio in per- sonam. B. XI. Actiones bonae fidei. J. XLVIII. Actiones irritae. B. XIV. Actio famosa, co slove? P. XIII. Actor, původ, co jest? A. XLIV. Actor tenetur probare suam intentionem. B. XII. Actor forum rei sequitur. A. XLIV. Actore non probante, reus ab- solvitur. B. XXXVII. Adulterium, cizoložstvo. M. XXIX. Aedificatio, stavení. Aeschines, které město za nic položil. A. XLII. Aetas, věk při svědcích se šetří. B. LXI. Affines, příbuzní kdo slovau? F. XVI. Agoranomi v právích co jsau? A. XXXII. Ambitus crimen. O. VIII. Allegata co slovau? A. XXXIX. Anomala tutela co slove? D. X. Antipherna, viz Donationes pro- pter nuptias. Appellatio, odvolání k vyššímu právu co jest? C. IV. Appellací každému se přeje. C. V. za appellací s uctivostí žádáno býti má. C. V. Appellací spečetěná k vrchnímu právu obeslati se má. C. VI. Appellací pokud trvá, strana na stranu nenastupuj. C. VIII. Appellací kdyby od více osob ze spolka vyzdvižena byla, dů- klad jako od jedné osoby se skládá. C. VI. Appellací žádný za sebau neza- držuj. C. XI. k appellací přeslyšení kdoby státi zanedbal. C. X. Appellací od posledního rozkazu a ostatního dopomožení práva se nedopauští. C. XXV. A. Práva městská. 26
Strana 402
402 Appellací od saudu hranič.A X LIII. Appellací kdoby překazil a jaká pokuta. A. XLIII. Appellací od &estipanského aufadu do raddy. K, XXI. Appellujícímu — veypis rozsudku s pře líčením krom svédküv vydati se má. C. XIII. Appellující v šesti nedělích od složení peněz s příčinami se přihotov. C. VI. Appellující kterak se v odvolání svém zachovati má. C, VI. Appellující kdyby právo naříkal a haněl, pokuta. ©. М. Appellující od saudu hraničného co skládá, a kdy se ohlásiti má. A. XLITI. Apostatae za svédky se nepri- jimaji. B. LXI. Aqua pluvia, voda nápadní aneb dšťová. L. IV. Aquilius tribunus plebis. R. XIV. Aquilia leo všecky škody ob- sahuje. R. XIV. Arbitri ubrmani à smlauveové. C. XXVI. Arbor civilis et canonica. F. XVI. Arbor consanguinitatis et affini- tatis. W, XVI. Arestatio, stavuñk. L. XVII. Arkadia císaře nařízení o poku- tách M. XV. Arra, závdavek. G. XLI. Artikulové, kteříž se za veytrž- nost pokládají. N. XVIII. Ascendentes, na horu vstupující, eo slovau? F, XII. . Aučet o dluhy jak se činiti má. G. X Aučinkové zlí bez trestání zano- cháni býti nemají. M. XXI. Aučinkové škodní utrpným právem se vyhledávají. S. XIX. Appellact — Autoëntle, Aučinkové hrozní hroznými po“ kutami se tresci. O. XVI. Aukladnik kdo jest? a jakś nań pokuta? O. VI. Auklady o bezhrdli kdoby dru- hému éinil, mordér jest, N, XXX. Aumysl zlý za hřích se počítá. M. VI. Auplatky kdož saudcům činí, fa- lešník jest. O. V. Aurokové vydržením Jet měst- ských k přetržení nepřicházejí. F, XXXVIII. Aurokové, na ktevéžby jistot ne- bylo. L. IX. Aurokové nebudau-li placeni, pán se v grunty uváze. L. IX. Auroční ancb purkrechtní plat. L. VII. Auročníky své páni zastávejte. L. VII. Aufad co jest? A. XXXVI. Auřad konšelský pokoj a svor- nost zachovej. À. IV. Aufad purlmistrsky jak dlauho se drżeti, jak se pfijimati a zase postupovati má. A, XVIIT. Auřad může ztrestati — potupu z aumysla sobé ucinénau. A. XLIL Auřad sám od sebe povinen zlé pretrhovati. P. XXXIL. v aufad kdoby se vkupoval, jaká pokuta; O. VIIL Aufeduíei Sestipanstt v městech pražských. K. XIX. Aufednici ancb přísežní města skrze vzneścni Zalovati mohau. P. XXVII. Austního svědomí žádný bez pří- sahy nevydávej. D. XLVIII. Autočník kdo jest aneb není. № Хи. Хх. Autočník v svém předsevzelí budo-li zabit. N. XVI.
402 Appellací od saudu hranič.A X LIII. Appellací kdoby překazil a jaká pokuta. A. XLIII. Appellací od &estipanského aufadu do raddy. K, XXI. Appellujícímu — veypis rozsudku s pře líčením krom svédküv vydati se má. C. XIII. Appellující v šesti nedělích od složení peněz s příčinami se přihotov. C. VI. Appellující kterak se v odvolání svém zachovati má. C, VI. Appellující kdyby právo naříkal a haněl, pokuta. ©. М. Appellující od saudu hraničného co skládá, a kdy se ohlásiti má. A. XLITI. Apostatae za svédky se nepri- jimaji. B. LXI. Aqua pluvia, voda nápadní aneb dšťová. L. IV. Aquilius tribunus plebis. R. XIV. Aquilia leo všecky škody ob- sahuje. R. XIV. Arbitri ubrmani à smlauveové. C. XXVI. Arbor civilis et canonica. F. XVI. Arbor consanguinitatis et affini- tatis. W, XVI. Arestatio, stavuñk. L. XVII. Arkadia císaře nařízení o poku- tách M. XV. Arra, závdavek. G. XLI. Artikulové, kteříž se za veytrž- nost pokládají. N. XVIII. Ascendentes, na horu vstupující, eo slovau? F, XII. . Aučet o dluhy jak se činiti má. G. X Aučinkové zlí bez trestání zano- cháni býti nemají. M. XXI. Aučinkové škodní utrpným právem se vyhledávají. S. XIX. Appellact — Autoëntle, Aučinkové hrozní hroznými po“ kutami se tresci. O. XVI. Aukladnik kdo jest? a jakś nań pokuta? O. VI. Auklady o bezhrdli kdoby dru- hému éinil, mordér jest, N, XXX. Aumysl zlý za hřích se počítá. M. VI. Auplatky kdož saudcům činí, fa- lešník jest. O. V. Aurokové vydržením Jet měst- ských k přetržení nepřicházejí. F, XXXVIII. Aurokové, na ktevéžby jistot ne- bylo. L. IX. Aurokové nebudau-li placeni, pán se v grunty uváze. L. IX. Auroční ancb purkrechtní plat. L. VII. Auročníky své páni zastávejte. L. VII. Aufad co jest? A. XXXVI. Auřad konšelský pokoj a svor- nost zachovej. À. IV. Aufad purlmistrsky jak dlauho se drżeti, jak se pfijimati a zase postupovati má. A, XVIIT. Auřad může ztrestati — potupu z aumysla sobé ucinénau. A. XLIL Auřad sám od sebe povinen zlé pretrhovati. P. XXXIL. v aufad kdoby se vkupoval, jaká pokuta; O. VIIL Aufeduíei Sestipanstt v městech pražských. K. XIX. Aufednici ancb přísežní města skrze vzneścni Zalovati mohau. P. XXVII. Austního svědomí žádný bez pří- sahy nevydávej. D. XLVIII. Autočník kdo jest aneb není. № Хи. Хх. Autočník v svém předsevzelí budo-li zabit. N. XVI.
Strana 403
Autok — Castigationes. 403 Autok kdoby na druhého s čím koli učinil, i s pomocníky svými hrdlo tratí. N. XI. Autok na dům těžce se při právě váží. N. XV. Autoku brániti se náleží. N. XVI. Autratní škody co jsau. C. XIV. Autratní škody jak se opovídati a provozovati mají. C. XVI. Autratní škody při právě měst- ském pokud se vztahují. C. XVII. B. Baby kauzedlné, kteréž lidi suší a tráví, jako mordéřky trestány býti mají. N. XXXVI. Bázeň páně počátek maudrosti. A. XXXV. Bázeň a strach zlý strážce trván- livosti. A. XXXVIII. Bdícím práva folkují, a ne spícím. A. LIX. Item: též G. XXIX. Bečváři, kotláři a jiní řemeslníci, kteří tlukau, kde bydleti mají. K. XXXVII. Beneficium juris, milost práva. B. XLII. Bezpraví co jest? R. XVI. Bezpraví a moc nepřítel práva. F. XXVII. Bezpraví svému každý brániti se může. N. XVI. Bíti a tlauci kdoby jiného roz- kázal. N. LII. Blasphemus, ruhač jména božího, a pokuta. M. XXVIII. Blázniví lidé. E. III. Blázni svědčiti nemohau. B. LXI. Blázni a pošetilí kšaftu dělati nemohau. D. XLII. Item: též. E. IV. Bližnímu ubližovati právo zbra- ňuje. A. II. Bližší k poručenství, bližší k ná- padu. D. VII. Bližší právem kdo? A. LIX. Bona debitoris creditori sunt obnoxia. G. VI. Bonae fidei possessor co jest? II. XVI. Boží peníz, litkup. G. XLI. Braní svau žádnému neškoď. N. XIX. Braň ukrvavená za jednoho svědka se pokládá. N. LIV. Braň kdožby na druhého vyhodil, veytržnosti se dopauští. N. XIX. Bratr odcídí-li svůj díl. F. L. Bratr a sestra nejstarší podíly kladau, mladší volí. F. LIV. Bratří a sestry nedílní ani sobě ani proti sobě svědčiti nemohau. B. LXI. Bratří a sestry nedílní všickni obsílati a zase obsíláni býti mají. B. XVIII. Bratří a sestry nápadníci jsau bratří a sester svých. F. XII. Bratří a sestry, což prvé z statku přijali, to při podílu zase po- ložte. F. LVI. Bratří zabitého nechtějí-li z vraždy viniti. N. LVIII. Bratra kdoby zamordoval, jest parricida. N. XXVII. Buřič co jest? a jaká na buřiče pokuta? O. XIII. C. Caecus, slepý svědčiti nemůže. B. LXI. Castigationes lenes conceduntur docentibus. K. IV. Item: též. M. VII. 26*
Autok — Castigationes. 403 Autok kdoby na druhého s čím koli učinil, i s pomocníky svými hrdlo tratí. N. XI. Autok na dům těžce se při právě váží. N. XV. Autoku brániti se náleží. N. XVI. Autratní škody co jsau. C. XIV. Autratní škody jak se opovídati a provozovati mají. C. XVI. Autratní škody při právě měst- ském pokud se vztahují. C. XVII. B. Baby kauzedlné, kteréž lidi suší a tráví, jako mordéřky trestány býti mají. N. XXXVI. Bázeň páně počátek maudrosti. A. XXXV. Bázeň a strach zlý strážce trván- livosti. A. XXXVIII. Bdícím práva folkují, a ne spícím. A. LIX. Item: též G. XXIX. Bečváři, kotláři a jiní řemeslníci, kteří tlukau, kde bydleti mají. K. XXXVII. Beneficium juris, milost práva. B. XLII. Bezpraví co jest? R. XVI. Bezpraví a moc nepřítel práva. F. XXVII. Bezpraví svému každý brániti se může. N. XVI. Bíti a tlauci kdoby jiného roz- kázal. N. LII. Blasphemus, ruhač jména božího, a pokuta. M. XXVIII. Blázniví lidé. E. III. Blázni svědčiti nemohau. B. LXI. Blázni a pošetilí kšaftu dělati nemohau. D. XLII. Item: též. E. IV. Bližnímu ubližovati právo zbra- ňuje. A. II. Bližší k poručenství, bližší k ná- padu. D. VII. Bližší právem kdo? A. LIX. Bona debitoris creditori sunt obnoxia. G. VI. Bonae fidei possessor co jest? II. XVI. Boží peníz, litkup. G. XLI. Braní svau žádnému neškoď. N. XIX. Braň ukrvavená za jednoho svědka se pokládá. N. LIV. Braň kdožby na druhého vyhodil, veytržnosti se dopauští. N. XIX. Bratr odcídí-li svůj díl. F. L. Bratr a sestra nejstarší podíly kladau, mladší volí. F. LIV. Bratří a sestry nedílní ani sobě ani proti sobě svědčiti nemohau. B. LXI. Bratří a sestry nedílní všickni obsílati a zase obsíláni býti mají. B. XVIII. Bratří a sestry nápadníci jsau bratří a sester svých. F. XII. Bratří a sestry, což prvé z statku přijali, to při podílu zase po- ložte. F. LVI. Bratří zabitého nechtějí-li z vraždy viniti. N. LVIII. Bratra kdoby zamordoval, jest parricida. N. XXVII. Buřič co jest? a jaká na buřiče pokuta? O. XIII. C. Caecus, slepý svědčiti nemůže. B. LXI. Castigationes lenes conceduntur docentibus. K. IV. Item: též. M. VII. 26*
Strana 404
404 Casus — Condictio. Casus fortuiti, nešťastné příhody. Chodci bezbožní z města hnáni býti mají. A. XXXIII. J. XLVIII. Chtíč se trestce v nešlechetných Causa civilis co jest? A. LVIII. Causa criminalis co slove? skutcích. O. XVI. B. LXI. Chudí, kteří v městě trpíni býti Item: též. E. XLIX. mají. A. XXXIII. Chudoba nepřítel dobrých mravův. Item: též. J. XII. Item: též. M. XXIII. B. LXI. Chudoba cti netratí. D. XXXV. in causis criminalibus proba- tiones debent esse manifestae. Chudoba nezamítá svědku od B. XXXIX. svědomí. B. LXI. Item: též. M. XXIII. Chvoštiště kdož na branách za- Causarum procuratores. B. XXIV. věšují, žháři jsau. O. XVI. Cedere dies co slove? J. XXVII. Cicatricum nulla est justa aesti- Cedule pro svědomi aneb pro matio. S. XIV. položení. B. VI. Circumstantiae co slovau. B. Cedule řezaná o svědomí B. XLVII. LXXXVII. Cedulí řezaných, listův, smluv Circumstantiae které jsau. M. XII. Clo kdo beře, cesty opravuj. kdoby k svědomí potřeboval. B. LXXX. L. XVI. Cedule řezaná o dluh. H. XXVII. Cla nedání pokuta. L. XI. Cedule řezaná kdyby se ztratila Clo dávati se má. L. XI. aneb shořala. H. XXXVII. Clo nadtahováno býti nemá. L. Cedule řezaná o nářek poctivosti. XIII. Q. XXV. Clo projede-li forman pro svüj Cedule zrádné kdoby metal, čtvr- zisk. L. XII. cen bude. R. X. Clo z nevědomí kdoby projel. L. XV. Ceduli zrádnau kdoby nalezl, Celních aneb meytních povinnost. strhej. R. XII. L. XIV. Ceduli zrádnau kdoby jinému Codicilli. D. LVI. ukázal, trestán bude. R. XII. Collaterales, poboční přátelé. Cedule zrádná na kohoby se vzta- F. XIII. hovala, jak opatřen bude na Collective aneb comprehensive poctivosti. R. XI. prodávati co slove? H. VIII. Cesta kolik noh drží? L. II. Collective. B. II. Cesty opravovati komu náleží. Commandatum et mutuum viz L. XVI. Půjčka. Cesty, silnice, stezky nikdá se Commune dívidendum. F. LIV. nepromlčují. F. XXXVII. Concordia parvae res crescunt. A. XXXVIII. Cesta obecní aneb silnice přijde-li k zkáze. L. II. Concussio, potřásání se nad lidmi. O. XXVI. Chléb zmalený pekařům pobrán a kde obrácen býti má. Condictio bonorum, přípověd na A. XXXIV. statky lidské. H. XXIV.
404 Casus — Condictio. Casus fortuiti, nešťastné příhody. Chodci bezbožní z města hnáni býti mají. A. XXXIII. J. XLVIII. Chtíč se trestce v nešlechetných Causa civilis co jest? A. LVIII. Causa criminalis co slove? skutcích. O. XVI. B. LXI. Chudí, kteří v městě trpíni býti Item: též. E. XLIX. mají. A. XXXIII. Chudoba nepřítel dobrých mravův. Item: též. J. XII. Item: též. M. XXIII. B. LXI. Chudoba cti netratí. D. XXXV. in causis criminalibus proba- tiones debent esse manifestae. Chudoba nezamítá svědku od B. XXXIX. svědomí. B. LXI. Item: též. M. XXIII. Chvoštiště kdož na branách za- Causarum procuratores. B. XXIV. věšují, žháři jsau. O. XVI. Cedere dies co slove? J. XXVII. Cicatricum nulla est justa aesti- Cedule pro svědomi aneb pro matio. S. XIV. položení. B. VI. Circumstantiae co slovau. B. Cedule řezaná o svědomí B. XLVII. LXXXVII. Cedulí řezaných, listův, smluv Circumstantiae které jsau. M. XII. Clo kdo beře, cesty opravuj. kdoby k svědomí potřeboval. B. LXXX. L. XVI. Cedule řezaná o dluh. H. XXVII. Cla nedání pokuta. L. XI. Cedule řezaná kdyby se ztratila Clo dávati se má. L. XI. aneb shořala. H. XXXVII. Clo nadtahováno býti nemá. L. Cedule řezaná o nářek poctivosti. XIII. Q. XXV. Clo projede-li forman pro svüj Cedule zrádné kdoby metal, čtvr- zisk. L. XII. cen bude. R. X. Clo z nevědomí kdoby projel. L. XV. Ceduli zrádnau kdoby nalezl, Celních aneb meytních povinnost. strhej. R. XII. L. XIV. Ceduli zrádnau kdoby jinému Codicilli. D. LVI. ukázal, trestán bude. R. XII. Collaterales, poboční přátelé. Cedule zrádná na kohoby se vzta- F. XIII. hovala, jak opatřen bude na Collective aneb comprehensive poctivosti. R. XI. prodávati co slove? H. VIII. Cesta kolik noh drží? L. II. Collective. B. II. Cesty opravovati komu náleží. Commandatum et mutuum viz L. XVI. Půjčka. Cesty, silnice, stezky nikdá se Commune dívidendum. F. LIV. nepromlčují. F. XXXVII. Concordia parvae res crescunt. A. XXXVIII. Cesta obecní aneb silnice přijde-li k zkáze. L. II. Concussio, potřásání se nad lidmi. O. XXVI. Chléb zmalený pekařům pobrán a kde obrácen býti má. Condictio bonorum, přípověd na A. XXXIV. statky lidské. H. XXIV.
Strana 405
Conditio — Oizozemei. Conditio, povaha pii svódcich se šetří. B. LXI. "onditione pendente, nihil est m re. J. XXVIL Conductio et locatio co slovau ? K. 1. Conductor co jest? K. TI. Confessio in judicio habetur pro judicato. B. XXXVI. In. confitentes nullae: sunt partes judicis, nis? condemnatio, B. XXXVI. Consaguinitas, quasi sanguinis unitas. FW. XVI, Constantina císaře nařízení .o mirnosti. M. XVII. Constitutio Velleiana J. XXII. Contestata lis co slove? A. XLV. im continenti co slove? B, XXX. Item: též. J. XXXVI. Contractus bonae fider co jest? H. XXXIX. Contumaæ kdo jest? A. XLV. Contumelia et convicium co slo- vau? Q. XIV. Conventa pacta vrata sunto. A. XLI. Cornelia lex, A. XLI. Corporalis possessio co slove? F, XL. Corpus debitoris non est obno- cwm creditori, G. VI. Correlativorum eadem natura. F. XII. Crimen abigeatus, dobytka za- hnání, O. XXIX. Crimen | ambitus, vkupováni se v aufady. O. VIIT. Crimen falsi, faleš. O. V. Crimen, laesae. majestatis co? a jaká pokuta? M. XXVII. Crimen laesae majestatis divinae, a jaká pokuta? M. XXVIII. Crimen peculatus. O. X. Crimen. praevaricationis, srozu- 405 méní s druhau stranau. O. XXVII. Crimen repetundarum, 0. IX, Crimen, stellionatus, podvod, &i- balstvo. O. XXVIII. Item, pokuta jeho. H. XX. Crimen, in quo alius destitit, altus objicere non prohibetur. P. XXXI. Crimina extraordinaria co slo- vau? P. XXIII. Crimina publica co jsau? M. XXVI. Cti a víry závazku Čechové mnoho sobě vždycky vážili. J. XL. Ctnost při člověku vyvýšeném která nejpříjemnější lidem. A. XXXVI. Cubitus, loket, cojest ? K. XXX. Curatores. C. XCII. Curatores in litem. B. XCII. Cüratores. pupillorum, poruénici sirotküv. D. V. Cinže hospodáři náležitá předně zaplatiti se má. G. XXXII Císařská práva řečníky schvalují. B. XXIV. Cizolozstvo jest porušení cizího, M. XXIX. Cizoložník, buď muž aneb žena, hrdlo tratí. M. XXIX. Item: téz. C. XLVIL Cizozemec na tom právé, kdež se vraZdy dopustil, sauzen bud. N. XLII. Cizozemci pfed saudy mluvte, B, VIII, Cizozemci žádný: statku a jiných spravedlností nepostupuj. F. LIT. Cizozemce statek nepořízený jak se opatfiti má? B. XXXVIII, Cizozemcim prisauzeni dluhové obstaviti se mohau, G. XXXIV. lože česky
Conditio — Oizozemei. Conditio, povaha pii svódcich se šetří. B. LXI. "onditione pendente, nihil est m re. J. XXVIL Conductio et locatio co slovau ? K. 1. Conductor co jest? K. TI. Confessio in judicio habetur pro judicato. B. XXXVI. In. confitentes nullae: sunt partes judicis, nis? condemnatio, B. XXXVI. Consaguinitas, quasi sanguinis unitas. FW. XVI, Constantina císaře nařízení .o mirnosti. M. XVII. Constitutio Velleiana J. XXII. Contestata lis co slove? A. XLV. im continenti co slove? B, XXX. Item: též. J. XXXVI. Contractus bonae fider co jest? H. XXXIX. Contumaæ kdo jest? A. XLV. Contumelia et convicium co slo- vau? Q. XIV. Conventa pacta vrata sunto. A. XLI. Cornelia lex, A. XLI. Corporalis possessio co slove? F, XL. Corpus debitoris non est obno- cwm creditori, G. VI. Correlativorum eadem natura. F. XII. Crimen abigeatus, dobytka za- hnání, O. XXIX. Crimen | ambitus, vkupováni se v aufady. O. VIIT. Crimen falsi, faleš. O. V. Crimen, laesae. majestatis co? a jaká pokuta? M. XXVII. Crimen laesae majestatis divinae, a jaká pokuta? M. XXVIII. Crimen peculatus. O. X. Crimen. praevaricationis, srozu- 405 méní s druhau stranau. O. XXVII. Crimen repetundarum, 0. IX, Crimen, stellionatus, podvod, &i- balstvo. O. XXVIII. Item, pokuta jeho. H. XX. Crimen, in quo alius destitit, altus objicere non prohibetur. P. XXXI. Crimina extraordinaria co slo- vau? P. XXIII. Crimina publica co jsau? M. XXVI. Cti a víry závazku Čechové mnoho sobě vždycky vážili. J. XL. Ctnost při člověku vyvýšeném která nejpříjemnější lidem. A. XXXVI. Cubitus, loket, cojest ? K. XXX. Curatores. C. XCII. Curatores in litem. B. XCII. Cüratores. pupillorum, poruénici sirotküv. D. V. Cinže hospodáři náležitá předně zaplatiti se má. G. XXXII Císařská práva řečníky schvalují. B. XXIV. Cizolozstvo jest porušení cizího, M. XXIX. Cizoložník, buď muž aneb žena, hrdlo tratí. M. XXIX. Item: téz. C. XLVIL Cizozemec na tom právé, kdež se vraZdy dopustil, sauzen bud. N. XLII. Cizozemci pfed saudy mluvte, B, VIII, Cizozemci žádný: statku a jiných spravedlností nepostupuj. F. LIT. Cizozemce statek nepořízený jak se opatfiti má? B. XXXVIII, Cizozemcim prisauzeni dluhové obstaviti se mohau, G. XXXIV. lože česky
Strana 406
406 Cizí věci kdo řídí, pilnost za- chovej. J. LIIT. Cizich věcí žádný sobě neosobuj, P, XI. Item: też. Q. III. z cizí věci kdož viní, zmatku se dopausti. Q. VII. Cizí věci jiným škody ani plat- nosti nenesau. A. XXXVIII Čarodějnictví pokuta. O. II. Časem první, mocnější právem. A. LIX. . Item téZ: G. XXIV. Casem pokuty se stěžují. M. X. Celed vandrovni a přístavná etc. jak k svědomí vésti se má. B. XLIIT. Celed vandrovni jak ku právu pfidrZána byti má. A. XLVI. Čeled cizí učiní-li škodu, k komu se hleděti má. N. XXVI. Čeled zjednaná ku pánům časně najíti se dej. S. X. Čeledín připoví-li dvěma pánům službu. S. X. . Geledin dopusti-li se pychu bez vůle pána svého. ©. II. Českého jazyku přede všemi sandy užívej. B. VIII Čest kdoby ztratil a jí odsanzen byl. N. IIT. O éest a hrdlo Zádnf sauzen ne- buď, leč mu svědek ku právu připraven bude. B. XLVIIL Item: też. N. LIX, Cest a kázeň chovati od práva pod hrdlem se poraučí. P. XXV. Člověk dobře na cti zachovalý bližší jest k obhájení sebe, než aby přemožen byl. B. LXXIH. Item: též, N. LV. Člověk nepodezřelý 7 neslušného skutku bude-li obžalován. P. IX. Cizi věci — Dcera. D. Damnum injuria datum. R. XVI. Damnum, culpa datum. R. XVI. Damnum dat, qui occasionem praestat, R. XXI. Damnum sine injuria facientis datum. R XXV. Dání statku po smrti. D. I. Dóni statku pod vyminkau. D. JI. Dání statkn bez mista, D. IL Dání statku věc svobodná, také i nepritomnym. D. UI. Darové zaslepuji očí saudcáv. A. XXXV. Darův braní saudcům se zapovidé. A. XI. Dary a auplatky který saudce béte, falesnik jest. O. V. Darüv a halafancův přijímání po- kuta. O. IX. Dativi tutores co slovau? D. VI. XI. Datum vypuštěné kšaftu neruší. D. LV. Dcera od rodičův nedílná jim ani proti nim svědčiti nemůže, D. LXI. Dcera bez vůle otce svého k man- želství se nezamlauvej. C. XXXV. Dcera vénem a veypravau spra- vedlnosti dědické se nezbavuje. C. LI. Dcera, jistým dílem nad věno v kšaftu oddělená, na více se nepotahuj. C. IT, Dcera, vdá-li se s volí otce, má od něho věnem opatřena býti. C. LVIT, Item: též, F. LIX. Dcera, v moci otce svého a ne- vybytá, kšaftu dělati nemůže, E. I.
406 Cizí věci kdo řídí, pilnost za- chovej. J. LIIT. Cizich věcí žádný sobě neosobuj, P, XI. Item: też. Q. III. z cizí věci kdož viní, zmatku se dopausti. Q. VII. Cizí věci jiným škody ani plat- nosti nenesau. A. XXXVIII Čarodějnictví pokuta. O. II. Časem první, mocnější právem. A. LIX. . Item téZ: G. XXIV. Casem pokuty se stěžují. M. X. Celed vandrovni a přístavná etc. jak k svědomí vésti se má. B. XLIIT. Celed vandrovni jak ku právu pfidrZána byti má. A. XLVI. Čeled cizí učiní-li škodu, k komu se hleděti má. N. XXVI. Čeled zjednaná ku pánům časně najíti se dej. S. X. Čeledín připoví-li dvěma pánům službu. S. X. . Geledin dopusti-li se pychu bez vůle pána svého. ©. II. Českého jazyku přede všemi sandy užívej. B. VIII Čest kdoby ztratil a jí odsanzen byl. N. IIT. O éest a hrdlo Zádnf sauzen ne- buď, leč mu svědek ku právu připraven bude. B. XLVIIL Item: też. N. LIX, Cest a kázeň chovati od práva pod hrdlem se poraučí. P. XXV. Člověk dobře na cti zachovalý bližší jest k obhájení sebe, než aby přemožen byl. B. LXXIH. Item: též, N. LV. Člověk nepodezřelý 7 neslušného skutku bude-li obžalován. P. IX. Cizi věci — Dcera. D. Damnum injuria datum. R. XVI. Damnum, culpa datum. R. XVI. Damnum dat, qui occasionem praestat, R. XXI. Damnum sine injuria facientis datum. R XXV. Dání statku po smrti. D. I. Dóni statku pod vyminkau. D. JI. Dání statkn bez mista, D. IL Dání statku věc svobodná, také i nepritomnym. D. UI. Darové zaslepuji očí saudcáv. A. XXXV. Darův braní saudcům se zapovidé. A. XI. Dary a auplatky který saudce béte, falesnik jest. O. V. Darüv a halafancův přijímání po- kuta. O. IX. Dativi tutores co slovau? D. VI. XI. Datum vypuštěné kšaftu neruší. D. LV. Dcera od rodičův nedílná jim ani proti nim svědčiti nemůže, D. LXI. Dcera bez vůle otce svého k man- želství se nezamlauvej. C. XXXV. Dcera vénem a veypravau spra- vedlnosti dědické se nezbavuje. C. LI. Dcera, jistým dílem nad věno v kšaftu oddělená, na více se nepotahuj. C. IT, Dcera, vdá-li se s volí otce, má od něho věnem opatřena býti. C. LVIT, Item: též, F. LIX. Dcera, v moci otce svého a ne- vybytá, kšaftu dělati nemůže, E. I.
Strana 407
Dcera — Dědictví. Dcera nejstarší, vkroče v statek, nemůže ho v niec zavaditi, E, XL. Dcera zalíbená. F. XLVII. Dcera, dílem svým na penězích od bratfí se vybeyvej. F. LVII. Dcera, v cizolożstvu postiżena, může od otce zabita byti. M. XXXIX. Dcera zmaří-li se, může od otce dědictví zbavena býti. E. XLIX. Též kdyby se bez vůle otce k manželství zamluvila. C. XXXV. Item: též. E. XLIX. Dcery při právě městském, jako i synové, jednostejně dědí. F. VII Dcery kdy se k statkům připau- steji. PF. LVII. Dcery dílu od otce nežádejte. F. LIX. Debitores, dlužníci, G. I. Děd v kšaftu léta vnnkům pro- táhnauti může. D. XXVI. Dědic co jest? E. XXII. Item : též. D. LIIL Dědic chce-li od ksaftu pustiti, v šesti nedělích se ohlas. E. XXVII. Dědic kdy se má inventářem opatriti, E. XXVII. Dědic jak pokuty, tak také ne- slušného zisku otce účastníkem není. M. XVI. Dédie o schované véci domlau- vati se může. MH. XLVTU. Dědic jednostejné moci jest, jako i předek jeho. F. XTX. Dědic kšaftované věci vydávej. T. LITT. Dědic spravedlnosti předka svého dovozovati a dobyvali může. C. I. Dědic z odpuiténého dluhu nenapomínej. ksaftem E. X. 407 Dědic a poručníci k odporům káaftüv se obsílejte. E. XLIII. Dědic umre-li před kšaftu, na koho E. XXXVII. Dědic v násilném vládnutí každého roku se ohlasuj. F. XXVII. Dědic cenu věci ksaftované vydej. F. I. bez dědice neschází, kdož man- želky těhotné po sobě zůstaví. F. X. Dědicův kdožby neměl, může sobě jiné zvoliti, F. XLVII. Dědice ustanoviti co jest? F. XVIII. Dědic předka svého dluhy plat. F. XIX. Dědic závady a dluhy na statku vyvazuj. W, XX. Dédicové zabitého k statku vra- žedlníka ušlého hledéti mohan, N. XLI. Dědický statek jak se od dětí déliti má. F. LIV. Dědictví co jest? k, XXVII. Item: též. .F. XVII. Dědictví zdědilé. F. XXI. Dědictví odkud na lidí příchá- zejí, F. XIX. Dědictví po dni a po roce kdožby nafíkal. F. XXI. Dědictví několika osobám odkâ- zané. FW, XLII. Dědictví mnohým věřitelům při- stvrzenim nápad jde. sauzenć. F, XXXIX. Dédictvim se vládne rozličným spüsobem. F. XL. Dédicové poruéniküv povinni jsau sirotkům právi býti. D. XXVII. Dědictví 7 kterých příčin se po- tracuje. F, XLIX. V dědictví před stvrzením kšaftu Zádny se neuvazuj. F. XLVIIL
Dcera — Dědictví. Dcera nejstarší, vkroče v statek, nemůže ho v niec zavaditi, E, XL. Dcera zalíbená. F. XLVII. Dcera, dílem svým na penězích od bratfí se vybeyvej. F. LVII. Dcera, v cizolożstvu postiżena, může od otce zabita byti. M. XXXIX. Dcera zmaří-li se, může od otce dědictví zbavena býti. E. XLIX. Též kdyby se bez vůle otce k manželství zamluvila. C. XXXV. Item: též. E. XLIX. Dcery při právě městském, jako i synové, jednostejně dědí. F. VII Dcery kdy se k statkům připau- steji. PF. LVII. Dcery dílu od otce nežádejte. F. LIX. Debitores, dlužníci, G. I. Děd v kšaftu léta vnnkům pro- táhnauti může. D. XXVI. Dědic co jest? E. XXII. Item : též. D. LIIL Dědic chce-li od ksaftu pustiti, v šesti nedělích se ohlas. E. XXVII. Dědic kdy se má inventářem opatriti, E. XXVII. Dědic jak pokuty, tak také ne- slušného zisku otce účastníkem není. M. XVI. Dédie o schované véci domlau- vati se může. MH. XLVTU. Dědic jednostejné moci jest, jako i předek jeho. F. XTX. Dědic kšaftované věci vydávej. T. LITT. Dědic spravedlnosti předka svého dovozovati a dobyvali může. C. I. Dědic z odpuiténého dluhu nenapomínej. ksaftem E. X. 407 Dědic a poručníci k odporům káaftüv se obsílejte. E. XLIII. Dědic umre-li před kšaftu, na koho E. XXXVII. Dědic v násilném vládnutí každého roku se ohlasuj. F. XXVII. Dědic cenu věci ksaftované vydej. F. I. bez dědice neschází, kdož man- želky těhotné po sobě zůstaví. F. X. Dědicův kdožby neměl, může sobě jiné zvoliti, F. XLVII. Dědice ustanoviti co jest? F. XVIII. Dědic předka svého dluhy plat. F. XIX. Dědic závady a dluhy na statku vyvazuj. W, XX. Dédicové zabitého k statku vra- žedlníka ušlého hledéti mohan, N. XLI. Dědický statek jak se od dětí déliti má. F. LIV. Dědictví co jest? k, XXVII. Item: též. .F. XVII. Dědictví zdědilé. F. XXI. Dědictví odkud na lidí příchá- zejí, F. XIX. Dědictví po dni a po roce kdožby nafíkal. F. XXI. Dědictví několika osobám odkâ- zané. FW, XLII. Dědictví mnohým věřitelům při- stvrzenim nápad jde. sauzenć. F, XXXIX. Dédictvim se vládne rozličným spüsobem. F. XL. Dédicové poruéniküv povinni jsau sirotkům právi býti. D. XXVII. Dědictví 7 kterých příčin se po- tracuje. F, XLIX. V dědictví před stvrzením kšaftu Zádny se neuvazuj. F. XLVIIL
Strana 408
408 Dědina aneb grunt v zástavě zlepšený. H. XVII. Dédinu prodé-li kdo ositou, obilí komu náleží? A. XVII. Definitivae sententiae co slovau? p. LXXXVI. Dóliti co by se nemohlo, buď šacováno. TF. LV. Dělníci po zápovědi piiseżnych dělati nemají. K. XIX. Demonstrative co jest? H. VIII. Den a rok jest celý rok a šest nedělí. A. LII. Item: též. F. XXIII. Denunciatio co jest? P. XXVII. Depositum, viz Svéfená véc. Depositarius et deponens co slovau? H. XXXVIII. Desátkové vydrZením let k pietr- żeni nepficházeji. F. XXXVIII. Descendentes, dolüv stupujícf, co slovau? F, VII. Děti rodičům svědčiti nemohau. B. LXI. Děti bez vůle otce k manželství se nezamlauvejte. C. XXXV. Děti z kterých příčin dědictví zba- veni bjti mohau. E. XLIX. - Item: téZ. C. XXXV. Děti neposlušné otec statku svého zbaviti může. M. XLVIII. Děti podle vyměření otce tak se chovejte. E. XXI, Děti na dání a odkázaní otce přestaňte. E. XLVIII. Děti od otce dílův nežádejte. C. LVII. Item: téZ. FP. LIX. Děti od otce jak se z statku vybeyvati maji. C. LI. Děti při nápadích svých od otce züstaveni budte. GC. L. Děti nevybyté kšaftu dělati ne- mobau, E. II. Dědima — Děvečka, Dóti pokuty otce M. XV. Děti z věcí cizích, kteréž sobě otec osobil, právy budte, M. XVI. Děti malé při vyměřování mezí proč se mrskají. B. LXIV. Děti manželův domnělých a právem neponesau, rozvedených. F. XLV. Děti zalíbené aneb volené. F, XLVII. Déti nemohau-li snétí rodicüv svých ukázati. F. XLIV. Děti kdyby se chtěly o dědictví děliti, F. LIV. Děti mužského pohlaví — dědicové gruntüv. FW. LVII. Děti vstupují na díl rodičův svých jure repraesentationis. F. LL Děti neposlušné domácím vězením trestány býti mohau, G. V. Děti, jimž všecek statek odkázán, rovné podíly befte, E, XXV. Déti z náfku, na rodiče umrlé se vstahujiciho, viniti mohau. R. IX. Dětí poslušných otec v kšaftu aneb zápisu pomíjeti nemá. E. XLVIIL Děti, před odsauzením rodičův na smrt zplození, vinau jich do- týkáni býti nemají. P. XXVIII. Dítě, na sirobu narozené, dědí, F. X, Dítě, na sirobu narozené, kšaft otce ruší. F. X. Děvečka mladší patnácti let svěd- čiti nemůže, lečby se vdala. B. LxI. Jtem: téz. E. III. Děvečka mladší patnácti let kšaftu délati nemůže, lečby se vdala. E. II. ; Děveček podíl na statku moho- vitém. F. LVII
408 Dědina aneb grunt v zástavě zlepšený. H. XVII. Dédinu prodé-li kdo ositou, obilí komu náleží? A. XVII. Definitivae sententiae co slovau? p. LXXXVI. Dóliti co by se nemohlo, buď šacováno. TF. LV. Dělníci po zápovědi piiseżnych dělati nemají. K. XIX. Demonstrative co jest? H. VIII. Den a rok jest celý rok a šest nedělí. A. LII. Item: též. F. XXIII. Denunciatio co jest? P. XXVII. Depositum, viz Svéfená véc. Depositarius et deponens co slovau? H. XXXVIII. Desátkové vydrZením let k pietr- żeni nepficházeji. F. XXXVIII. Descendentes, dolüv stupujícf, co slovau? F, VII. Děti rodičům svědčiti nemohau. B. LXI. Děti bez vůle otce k manželství se nezamlauvejte. C. XXXV. Děti z kterých příčin dědictví zba- veni bjti mohau. E. XLIX. - Item: téZ. C. XXXV. Děti neposlušné otec statku svého zbaviti může. M. XLVIII. Děti podle vyměření otce tak se chovejte. E. XXI, Děti na dání a odkázaní otce přestaňte. E. XLVIII. Děti od otce dílův nežádejte. C. LVII. Item: téZ. FP. LIX. Děti od otce jak se z statku vybeyvati maji. C. LI. Děti při nápadích svých od otce züstaveni budte. GC. L. Děti nevybyté kšaftu dělati ne- mobau, E. II. Dědima — Děvečka, Dóti pokuty otce M. XV. Děti z věcí cizích, kteréž sobě otec osobil, právy budte, M. XVI. Děti malé při vyměřování mezí proč se mrskají. B. LXIV. Děti manželův domnělých a právem neponesau, rozvedených. F. XLV. Děti zalíbené aneb volené. F, XLVII. Déti nemohau-li snétí rodicüv svých ukázati. F. XLIV. Děti kdyby se chtěly o dědictví děliti, F. LIV. Děti mužského pohlaví — dědicové gruntüv. FW. LVII. Děti vstupují na díl rodičův svých jure repraesentationis. F. LL Děti neposlušné domácím vězením trestány býti mohau, G. V. Děti, jimž všecek statek odkázán, rovné podíly befte, E, XXV. Déti z náfku, na rodiče umrlé se vstahujiciho, viniti mohau. R. IX. Dětí poslušných otec v kšaftu aneb zápisu pomíjeti nemá. E. XLVIIL Děti, před odsauzením rodičův na smrt zplození, vinau jich do- týkáni býti nemají. P. XXVIII. Dítě, na sirobu narozené, dědí, F. X, Dítě, na sirobu narozené, kšaft otce ruší. F. X. Děvečka mladší patnácti let svěd- čiti nemůže, lečby se vdala. B. LxI. Jtem: téz. E. III. Děvečka mladší patnácti let kšaftu délati nemůže, lečby se vdala. E. II. ; Děveček podíl na statku moho- vitém. F. LVII
Strana 409
Děvečka —- Dlužník. Děvečka před patnácti lety do- pusti-li se krádeže. P. XIV. nemá trápena býti. T. L Děvečky dvěma paním služby ne- připovídejte. S. X. Dívčičce malé kdoby násilí učinil, jaká pokuta. M. XXXIII. Discretio, rozeznání blázna ztře- štěného, při svědcích se šetří. B. LXI. Díl svůj kdožby od bratří etc. odcídil, nápadův po nich ne- čekej. PF. L. Díl mateři a dcerám na statku mohovitém se vydávej. F. LVII. Dílové dětí, před léty z světa so- šlých, kdy na máteř připadají. F. XLIX. Dlaň čtyry prsty z šíří. K. XXXIX. Dluh kšaftem odpuštěný od dědice se neupominej. E. X. Dluh kšaftem pominutý provede-li se, placen bud, E. XXIX. Dluh prohrany k saudu se ne- pfipaustí, G. XIX. Dluh svůj tratí, kdož na dlužníka mocí sahá. G. IV. Item: též. N. VII. Dluh odepřelý věřitel provozuj, přiznalý dlužník plat. G. IX. Dluh provedený se plat. G. X. Dluh domnělý kdoby zaplatil, do- bývati ho zase může, G. XIV. Dluh přiznalý ve dvau nedělích se zaplať. B. XCIV. Dluh v kšaftu položený pokud u práva postačuje. B, LXXIX. Dluh pro dobré jiného vzešlý. .G. XVI. Dluh registry provedeny platiti se má, G. VIII Dluhu v kšaftu jmenovanému kdoZby pfed tvrzením neode- přel, bude jím povinen. E. XLI. 409 Dluhové královští, obecní a zá- dušní přednost mají. G. XXXI. Dluhové, kteréžby factor narazil. J. LIV. Dluhové lidí přespolních obsta- viti se mohau. G. XXXIV. Dluhův měšťané sobě nehyndrujte. G. XXXIII. Dluhu pán aneb rytíř nechce-li zaplatiti. L. XXXII. Dluhu pojištění, pokudby se vzta- hovalo. H. XXIII. Dlužník uvolí-li se penězy hoto- vými platiti. C. XXIV. Dlužník statkem svým věřitele odbyti a sobě pomoci může. €. XXIV. Dlužník podle zápisu svého zů- staven bude. G. L Item: též, (G. XIII. Dlužníka svého žádný sám vézeti nemá. G. V. Dlužník věřiteli vydáván býti nemá. G. VI. Dlužník tu pokutu ponese, v kte- rau se uvoli. G. L Dlužník věřiteli svému jak se zapsati může. G. VII. Dlużnik odepre-li dluhu bud všemu aneb na díle. G. IX. Dlužník praví-li, že zaplatil, pro- vozuj. G. IX. Dlužník volá-li se k aučtu. G. X. Dlužník statkem z vězení po- moci sobě může, a jak se to konati má. G. XL Dlužník věřiteli svému statek vy- każ. G. XL Dlužník statek vykázaný podle práva. G. XI. Dlužník nemá-li statku za dluh. G. XI. Dlužník učiní-li zápis na hotové peníze. G. XI. sprav
Děvečka —- Dlužník. Děvečka před patnácti lety do- pusti-li se krádeže. P. XIV. nemá trápena býti. T. L Děvečky dvěma paním služby ne- připovídejte. S. X. Dívčičce malé kdoby násilí učinil, jaká pokuta. M. XXXIII. Discretio, rozeznání blázna ztře- štěného, při svědcích se šetří. B. LXI. Díl svůj kdožby od bratří etc. odcídil, nápadův po nich ne- čekej. PF. L. Díl mateři a dcerám na statku mohovitém se vydávej. F. LVII. Dílové dětí, před léty z světa so- šlých, kdy na máteř připadají. F. XLIX. Dlaň čtyry prsty z šíří. K. XXXIX. Dluh kšaftem odpuštěný od dědice se neupominej. E. X. Dluh kšaftem pominutý provede-li se, placen bud, E. XXIX. Dluh prohrany k saudu se ne- pfipaustí, G. XIX. Dluh svůj tratí, kdož na dlužníka mocí sahá. G. IV. Item: též. N. VII. Dluh odepřelý věřitel provozuj, přiznalý dlužník plat. G. IX. Dluh provedený se plat. G. X. Dluh domnělý kdoby zaplatil, do- bývati ho zase může, G. XIV. Dluh přiznalý ve dvau nedělích se zaplať. B. XCIV. Dluh v kšaftu položený pokud u práva postačuje. B, LXXIX. Dluh pro dobré jiného vzešlý. .G. XVI. Dluh registry provedeny platiti se má, G. VIII Dluhu v kšaftu jmenovanému kdoZby pfed tvrzením neode- přel, bude jím povinen. E. XLI. 409 Dluhové královští, obecní a zá- dušní přednost mají. G. XXXI. Dluhové, kteréžby factor narazil. J. LIV. Dluhové lidí přespolních obsta- viti se mohau. G. XXXIV. Dluhův měšťané sobě nehyndrujte. G. XXXIII. Dluhu pán aneb rytíř nechce-li zaplatiti. L. XXXII. Dluhu pojištění, pokudby se vzta- hovalo. H. XXIII. Dlužník uvolí-li se penězy hoto- vými platiti. C. XXIV. Dlužník statkem svým věřitele odbyti a sobě pomoci může. €. XXIV. Dlužník podle zápisu svého zů- staven bude. G. L Item: též, (G. XIII. Dlužníka svého žádný sám vézeti nemá. G. V. Dlužník věřiteli vydáván býti nemá. G. VI. Dlužník tu pokutu ponese, v kte- rau se uvoli. G. L Dlužník věřiteli svému jak se zapsati může. G. VII. Dlużnik odepre-li dluhu bud všemu aneb na díle. G. IX. Dlužník praví-li, že zaplatil, pro- vozuj. G. IX. Dlužník volá-li se k aučtu. G. X. Dlužník statkem z vězení po- moci sobě může, a jak se to konati má. G. XL Dlužník věřiteli svému statek vy- każ. G. XL Dlužník statek vykázaný podle práva. G. XI. Dlužník nemá-li statku za dluh. G. XI. Dlužník učiní-li zápis na hotové peníze. G. XI. sprav
Strana 410
410 Dlužník, chtěl-li by od práva ujíti, před časem obstaviti se může. G. XII. Dlužník při uvolené pokutě zů- staven bude. 4G. XIII, Dlužník nezaplatí-i dílu pod výminkau, vším dluhem po- vinen. G. XV. Dlužník odepře-li všemu dluhu, by díl zaplaceného - prokázal, povinen vším bude. G. XVII. Dlužník postaupí-li věřitelům všeho statku svého. G. XVIII. Dlužník věřiteli o závadě na statku oznam. G. XXI. Dlužník kdy v pokutu podvodu upadá. G. XXI. Dlužník ujde-li od práva. G. XXV. Dlužník ukáže-li věřiteli dluh na své spravedlnosti. G: XXXIII. Dlužník nechce-li se vyrućiti, véfitel od osoby pustiti müze. C. XXIII. Dlužník domácí má-li co proti věřiteli přespolnímu. G. XXXIV. Dlužník nevyplati-li základu. H. XXVII. Dlužník po rozsudku zaplať aneb se umluv. H. XXVI. Dlužník, maje statek na hotový groá, vyruciti se müZe. J. XXV. Dlužník aneb jistec bez opovédi obstaviti se může. L. XIX. Dlužníkův statek věřiteli zavázán. G. VI. Dlužníkův přísaha. G. X1. Dlužníkův kteří obmyslové za podvod se kladau. G. XXII. Na dnu svém každý stavěti a ko- pati se může. K. XIV. Dobrau mérau a dobrau věrau kaupiti co jest? H. XV. Dobrodiní činícímu k škodě býti nemá, H. XXVII. Item: téz. J. LII. Dlužník — Držiteľ. Dobrovolné stran snešení právo lomí. DB. LXXIV, Item: též. CG. XXVII. Dobrovolné smilstvo metlami se trestce. M. XXX. s dobrými dobře jednati se má. G. XXI. Dobří tovaryšsstvem zlých poškvr- nění býti nemají. B. XXV. Dobytka zahnání aneb odražení. O. XXIX. Dobytek kdyby k sausedu zaběhl, může ho tam hledati. P. VII. Dobytek komu škodu dělá, jak to k nápravě přivesti má. R. XXV. Domácí vězení právy se zapovídá. G. V. Donatio propter nuptias. C. XXXVL Donatio mortis causa. Dos, viz Véno. DopomoZení práva jak se vyko- C. LV. návati má. ©. XXII. | Domnění zlá mezi saudci ruší obecné dobré. A. XXXVIII. Dopomožení na domích panských pro nestání. A- XLVII. Ditky kdo před právem B. VII. Dotázky při mučení generales býti mají. S. XXV. Dožádaní svědkův kšaftovních jak se rozuměti má. D. XLIV. činí. Druhé obeslání k svědomí za důhon se pokládá, B. XLVII. Držení statkův nepořádné. F. XXVI. Držitel statku otcovského ne- utrácej mimo díl svůj. E. XL. Držitel nepořádný kdo jest. F. XXVII. Item: též. W. XXXII. Item: též. H. XVI. Držitel nepořádný vydržením let
410 Dlužník, chtěl-li by od práva ujíti, před časem obstaviti se může. G. XII. Dlužník při uvolené pokutě zů- staven bude. 4G. XIII, Dlužník nezaplatí-i dílu pod výminkau, vším dluhem po- vinen. G. XV. Dlužník odepře-li všemu dluhu, by díl zaplaceného - prokázal, povinen vším bude. G. XVII. Dlužník postaupí-li věřitelům všeho statku svého. G. XVIII. Dlužník věřiteli o závadě na statku oznam. G. XXI. Dlužník kdy v pokutu podvodu upadá. G. XXI. Dlužník ujde-li od práva. G. XXV. Dlužník ukáže-li věřiteli dluh na své spravedlnosti. G: XXXIII. Dlužník nechce-li se vyrućiti, véfitel od osoby pustiti müze. C. XXIII. Dlužník domácí má-li co proti věřiteli přespolnímu. G. XXXIV. Dlužník nevyplati-li základu. H. XXVII. Dlužník po rozsudku zaplať aneb se umluv. H. XXVI. Dlužník, maje statek na hotový groá, vyruciti se müZe. J. XXV. Dlužník aneb jistec bez opovédi obstaviti se může. L. XIX. Dlužníkův statek věřiteli zavázán. G. VI. Dlužníkův přísaha. G. X1. Dlužníkův kteří obmyslové za podvod se kladau. G. XXII. Na dnu svém každý stavěti a ko- pati se může. K. XIV. Dobrau mérau a dobrau věrau kaupiti co jest? H. XV. Dobrodiní činícímu k škodě býti nemá, H. XXVII. Item: téz. J. LII. Dlužník — Držiteľ. Dobrovolné stran snešení právo lomí. DB. LXXIV, Item: též. CG. XXVII. Dobrovolné smilstvo metlami se trestce. M. XXX. s dobrými dobře jednati se má. G. XXI. Dobří tovaryšsstvem zlých poškvr- nění býti nemají. B. XXV. Dobytka zahnání aneb odražení. O. XXIX. Dobytek kdyby k sausedu zaběhl, může ho tam hledati. P. VII. Dobytek komu škodu dělá, jak to k nápravě přivesti má. R. XXV. Domácí vězení právy se zapovídá. G. V. Donatio propter nuptias. C. XXXVL Donatio mortis causa. Dos, viz Véno. DopomoZení práva jak se vyko- C. LV. návati má. ©. XXII. | Domnění zlá mezi saudci ruší obecné dobré. A. XXXVIII. Dopomožení na domích panských pro nestání. A- XLVII. Ditky kdo před právem B. VII. Dotázky při mučení generales býti mají. S. XXV. Dožádaní svědkův kšaftovních jak se rozuměti má. D. XLIV. činí. Druhé obeslání k svědomí za důhon se pokládá, B. XLVII. Držení statkův nepořádné. F. XXVI. Držitel statku otcovského ne- utrácej mimo díl svůj. E. XL. Držitel nepořádný kdo jest. F. XXVII. Item: též. W. XXXII. Item: též. H. XVI. Držitel nepořádný vydržením let
Strana 411
Držitel — Expressa. městských statku zděditinemůže. F. XXVII. Držitel pořádný kdo jest? H. XVI. Držitel statku naříká-li se. G. XLVIII Držitel statku dluhy plať. F. XIX. Držitelův nepofádnjeh príklad. F. XXX. Duchovní lidé předně do raddy voláni býti mají. A. XVI. Duchovní lidé před právem du- chovním viníni býti mají. A. XLIV. Duchovní lidé jak a kde svědomí vydávati mají. B. LXXXIV. Duchovni saud pre o manželství saudi. CO. XXXVI. Duchovní lidé kšaftův vysvědčiti ani porućnici byti nemohau. E. VIIL Duchovních lidí a kněží povinnost. E. VIII. Duchovní F. XVI. Dükladní peníze k appellact kdy se skládati mají. C. VI. Dům kdož kaupf, co mu v něm náleží. H. V. Dům dvěma náležitý kdyby jeden prodal. H. VI. Düm pronajatý kdoby prodal, podruha opatf. K. VITI. Dům radní, rathauz. A. V. Dům radní místo veysadné,. A. XXIV. Dům odkázaný nepojímá s sebau nábytkův a svrškův. Iu. XXVIII. Dům svůj tak stavěj, aby jinému neskodil. K. XIII. Dům aneb grunt znova kdoby chtěl. K. XXXI. Doma jmónem co se rozumf. N. XV, z domüv panských v městech před právem méstským odpo- vidati se ma. A. XLVIL strom proč nařízen. stavěti 411 Důvěrník co slove? H. XLIII. v důvěrných přech podvod i vina se přičítá. J. IV. Dvá svědkové v každé při u práva dostateční. B. LXV. Dvà kdyby nad jedním svau vüli provedli. B. I. Dvakrát obeslaný svědomí vy- dati povinen. B. XLVII. Dvěma statek odkázaný z umr- lého na živého připadá. E, XXV. Dvě neděle podle práva čtrnácte dni. A. LIV. Dýmem jeden druhému neškoď. K. XXVIII. E. Emptio, viz Kupovśni. Emphyteusis, viz Purkrechtni plat. Error im facto proprio non est probabilis. K. TIL Júvictio, viz Správa. „Kaceptio co jest? B. XII. Jivcepti prvé, než odpověd na žalobu dáš, požívej. B. XII. KExceptiones fiant ante litis con- testattonem. B. XII. Eaceptione veus fit actor. A, XLV. Item: též. B. XII. Item : téz. B. XXXVIII. Lrecutto rei judicatae, viz Do- pomožení práva po rozsudefch. Faæecutio jak se má vykonati, O. XXII. Fochaeredatio, zbavení dědictví. l. XLIX. Haæhaeredatio v kterÿch příčinách místo má. E. XLIX. Fiæxhaeredationis příčiny zjevně vysloveny byti maji. E. L. Eapressa nocent, non expressa non nocent. D. LXIV.
Držitel — Expressa. městských statku zděditinemůže. F. XXVII. Držitel pořádný kdo jest? H. XVI. Držitel statku naříká-li se. G. XLVIII Držitel statku dluhy plať. F. XIX. Držitelův nepofádnjeh príklad. F. XXX. Duchovní lidé předně do raddy voláni býti mají. A. XVI. Duchovní lidé před právem du- chovním viníni býti mají. A. XLIV. Duchovní lidé jak a kde svědomí vydávati mají. B. LXXXIV. Duchovni saud pre o manželství saudi. CO. XXXVI. Duchovní lidé kšaftův vysvědčiti ani porućnici byti nemohau. E. VIIL Duchovních lidí a kněží povinnost. E. VIII. Duchovní F. XVI. Dükladní peníze k appellact kdy se skládati mají. C. VI. Dům kdož kaupf, co mu v něm náleží. H. V. Dům dvěma náležitý kdyby jeden prodal. H. VI. Düm pronajatý kdoby prodal, podruha opatf. K. VITI. Dům radní, rathauz. A. V. Dům radní místo veysadné,. A. XXIV. Dům odkázaný nepojímá s sebau nábytkův a svrškův. Iu. XXVIII. Dům svůj tak stavěj, aby jinému neskodil. K. XIII. Dům aneb grunt znova kdoby chtěl. K. XXXI. Doma jmónem co se rozumf. N. XV, z domüv panských v městech před právem méstským odpo- vidati se ma. A. XLVIL strom proč nařízen. stavěti 411 Důvěrník co slove? H. XLIII. v důvěrných přech podvod i vina se přičítá. J. IV. Dvá svědkové v každé při u práva dostateční. B. LXV. Dvà kdyby nad jedním svau vüli provedli. B. I. Dvakrát obeslaný svědomí vy- dati povinen. B. XLVII. Dvěma statek odkázaný z umr- lého na živého připadá. E, XXV. Dvě neděle podle práva čtrnácte dni. A. LIV. Dýmem jeden druhému neškoď. K. XXVIII. E. Emptio, viz Kupovśni. Emphyteusis, viz Purkrechtni plat. Error im facto proprio non est probabilis. K. TIL Júvictio, viz Správa. „Kaceptio co jest? B. XII. Jivcepti prvé, než odpověd na žalobu dáš, požívej. B. XII. KExceptiones fiant ante litis con- testattonem. B. XII. Eaceptione veus fit actor. A, XLV. Item: též. B. XII. Item : téz. B. XXXVIII. Lrecutto rei judicatae, viz Do- pomožení práva po rozsudefch. Faæecutio jak se má vykonati, O. XXII. Fochaeredatio, zbavení dědictví. l. XLIX. Haæhaeredatio v kterÿch příčinách místo má. E. XLIX. Fiæxhaeredationis příčiny zjevně vysloveny byti maji. E. L. Eapressa nocent, non expressa non nocent. D. LXIV.
Strana 412
412 E. Facilius invenitur, quod. a plu- vibus quaeritur. A. XXXVII. Faktor dluhy pánu vykaž a ne- jisté sám vyupomínej. J. LIV. Faktorové co slovau? J. LII. Faleš jak a kolikerým spůsobem se děje? 0. V. Fale$ v feci. O. V. Fale§ v pismé. O. V. Faleš v skutku a pokuta její. O. V. Fale$ v požívání. O. V. Falešné přísahy pokuta. J. XXXIX. Falešný svědek hrdlo tratí. B. LXXV. Falešníci kteří jsau. O. V. Fama, pověst, při svědcích se šetří. B. LXI. Familiaritas parit contemptum. A. XII. s Famost libelli co slovau? R. XII. F'amosa, actio co jest a kde místa nemá? P. XIII. Famulus, služebník, dobře zacho- val může svědčiti. B. LXI, Fedrování zlých lidi. O. XXX. Feriae co slovau? B. XXIII. Feriae solemnes seu stativae. B. XXIIL Feriae repentinae seu impera- (vae. B. XXIII. Feriae conceptivae, feriae mu- sticae, oeconomicae et neces- sariae. B. XXIII. Fides, vira, při svědku se šetří. B. LXI. Fides oculata co LXVIII. Fides publica, viz Glejt. Fideicommissarius, důvěrný po- ručník. F. IV. Fides contractuum servanda. J. XXVIII. jest? B. Facilius — Jedenkazdjj. F'ideicommissum haereditarium co jest? HF. IV, Fidei et honoris obligatio, J. XL. P'idei commissum singulare, F. IV. F'ideiussor non tenetur. 4n. causis poenalibus. J. XXI. Fideiussoria obligatio, viz Ruko- jemstvi. | Forma pfísahy svédküm. B. LII. Forma společného zdání statku. C. LIV. Forma zápisu trhového na grunty městské. G. XLIX. Forma přísahy dlužníkům. G. XI. Forman projede-li clo svévolně. L. XI. Fortele kdožby v statku na krále v pokutě připadlém užíval, v pokutu o moci upadá. N. IV. in foro illud. probandum, quod in judicium deductum est. B. XXXVI. Fortuna, povaha neštěstí, pfi syćdku se šetří. B. LXI. Frejmark od kaupení čím se dělí, G. XXXV. Frydrych I. císař jakau pokutu na zloděje uložil. P. IV. Fundo vendito, servitutes quoque sequuntur. K. XLII. l'uriosus, ztfe&ténf, svědčiti ne- může. B. LXI. Furiosus legis Corneliae mon tenetur. .N. XXXI. Furtum, krâdez. P. I. J.a G. Jeden svědek žádný svědek, avšak uvozuje potah. B. LXVII, Jedenkaždý při svém právě se zůstavuje. A. LXI. Jedenkaždý řádem a právem živ buď. A. LXII.
412 E. Facilius invenitur, quod. a plu- vibus quaeritur. A. XXXVII. Faktor dluhy pánu vykaž a ne- jisté sám vyupomínej. J. LIV. Faktorové co slovau? J. LII. Faleš jak a kolikerým spůsobem se děje? 0. V. Fale$ v feci. O. V. Fale§ v pismé. O. V. Faleš v skutku a pokuta její. O. V. Fale$ v požívání. O. V. Falešné přísahy pokuta. J. XXXIX. Falešný svědek hrdlo tratí. B. LXXV. Falešníci kteří jsau. O. V. Fama, pověst, při svědcích se šetří. B. LXI. Familiaritas parit contemptum. A. XII. s Famost libelli co slovau? R. XII. F'amosa, actio co jest a kde místa nemá? P. XIII. Famulus, služebník, dobře zacho- val může svědčiti. B. LXI, Fedrování zlých lidi. O. XXX. Feriae co slovau? B. XXIII. Feriae solemnes seu stativae. B. XXIIL Feriae repentinae seu impera- (vae. B. XXIII. Feriae conceptivae, feriae mu- sticae, oeconomicae et neces- sariae. B. XXIII. Fides, vira, při svědku se šetří. B. LXI. Fides oculata co LXVIII. Fides publica, viz Glejt. Fideicommissarius, důvěrný po- ručník. F. IV. Fides contractuum servanda. J. XXVIII. jest? B. Facilius — Jedenkazdjj. F'ideicommissum haereditarium co jest? HF. IV, Fidei et honoris obligatio, J. XL. P'idei commissum singulare, F. IV. F'ideiussor non tenetur. 4n. causis poenalibus. J. XXI. Fideiussoria obligatio, viz Ruko- jemstvi. | Forma pfísahy svédküm. B. LII. Forma společného zdání statku. C. LIV. Forma zápisu trhového na grunty městské. G. XLIX. Forma přísahy dlužníkům. G. XI. Forman projede-li clo svévolně. L. XI. Fortele kdožby v statku na krále v pokutě připadlém užíval, v pokutu o moci upadá. N. IV. in foro illud. probandum, quod in judicium deductum est. B. XXXVI. Fortuna, povaha neštěstí, pfi syćdku se šetří. B. LXI. Frejmark od kaupení čím se dělí, G. XXXV. Frydrych I. císař jakau pokutu na zloděje uložil. P. IV. Fundo vendito, servitutes quoque sequuntur. K. XLII. l'uriosus, ztfe&ténf, svědčiti ne- může. B. LXI. Furiosus legis Corneliae mon tenetur. .N. XXXI. Furtum, krâdez. P. I. J.a G. Jeden svědek žádný svědek, avšak uvozuje potah. B. LXVII, Jedenkaždý při svém právě se zůstavuje. A. LXI. Jedenkaždý řádem a právem živ buď. A. LXII.
Strana 413
Jeden — Hanění. Jeden, od několika obviněný, do žádného potom obzvláštně viniti se nemůže. B. L Jehňata z ovcí odkázati se mohau. FL Jistec věřiteli dluhem povinen zůstává. J. VL Jistee rukojmim ztrati-li svou ne- dbánlivostí při, povinen není. J. VII. Jistec, ujde-li od práva, rukojmové opatkiti se mohau. J. XXIV. Jistec bez opovédi obstaviti se může. L. XIX. Item: též. L. XXVI. Glejt každému držán býli má. J. XLIIL Glejtu dání bylo-li by komu na stížnost. J. XLIV. Glejtovnik jak se zachovati ma. J. XLV. Jména křtěného omyl v kšaftích. E. XIV. Jména kdožby sobě měnil, falešník jest. O. V. Gradus, stupeń co slove a koli- kery jest? F. XVL Grunt svůj každý tak opatruj, aby jinému neśkodil. L. NI. Grunt když se prodá, služebnost na gruntu zůstává. K. XLII Grunt aneb prodání gruntu do kněh městských klásti se mó. G. XLVI. v grunt cizí kdoby se uvázal, veytrénosti se dopaustí. N. XXIV. Gruntu méstského prodavaé pokud správau povinen. F. XXXIII Gruntové městští toliko knihami a kšafty odcizovati se mohau. G. XLVI. | Gruntovć cedulemi ani listy se uepostupují. F. XXIV. 413 Gruntové kde se postupují ? F. XXIV. Gruntové mnohým věřitelům od- hádáni. F. XXXIX. Gruntové od poplatküv osvobo- zeni, FW, XXXVIII v gruntu svém każdy stavěti i kopati se může. K. XIV. Gruntüv pod plat kdož v držení všel, platův nezadržuj. L. VIII. Gruntüv obmezení pfi prodaji. H. IX. Na gruntech ujištění kterak se děje. G. XVIII. Na gruntech cizích kdožby škodu činil, veytrźnost. N. XVIIL Gruntiiv zastavených zlepšení se nevynahrażuje. H. XXIV. Gruntovní peníze vyplacené ne- placeným rukojmě. G. IIL Item. též. H. I. Gruntovních peněz kdoby neplatil. H. I. Item: též. G. IIL Gruntovních peněz měšťané sobě nehyndrujte. G. XXXIII. k gruntovnim penězům zmoc- néním se dopomáhá. H. L Gruntovní peníze kdoby prodati chtěl. H. XXII. HL. Habitatio, pronájem. L. I. Haeredes sut, vel sui libert, kteří slovau? F. VIII. Haereditas, dědictví, co jest? F. XVII. Haereditatis divisio. F. LIV. Halafancüv brání. O. IX. Hamfešt jaký kdo má, podle toho se chovej. L. VIII. Haněním ani mocí spravedlnosti své nedobývej. G. IV.
Jeden — Hanění. Jeden, od několika obviněný, do žádného potom obzvláštně viniti se nemůže. B. L Jehňata z ovcí odkázati se mohau. FL Jistec věřiteli dluhem povinen zůstává. J. VL Jistee rukojmim ztrati-li svou ne- dbánlivostí při, povinen není. J. VII. Jistec, ujde-li od práva, rukojmové opatkiti se mohau. J. XXIV. Jistec bez opovédi obstaviti se může. L. XIX. Item: též. L. XXVI. Glejt každému držán býli má. J. XLIIL Glejtu dání bylo-li by komu na stížnost. J. XLIV. Glejtovnik jak se zachovati ma. J. XLV. Jména křtěného omyl v kšaftích. E. XIV. Jména kdožby sobě měnil, falešník jest. O. V. Gradus, stupeń co slove a koli- kery jest? F. XVL Grunt svůj každý tak opatruj, aby jinému neśkodil. L. NI. Grunt když se prodá, služebnost na gruntu zůstává. K. XLII Grunt aneb prodání gruntu do kněh městských klásti se mó. G. XLVI. v grunt cizí kdoby se uvázal, veytrénosti se dopaustí. N. XXIV. Gruntu méstského prodavaé pokud správau povinen. F. XXXIII Gruntové městští toliko knihami a kšafty odcizovati se mohau. G. XLVI. | Gruntovć cedulemi ani listy se uepostupují. F. XXIV. 413 Gruntové kde se postupují ? F. XXIV. Gruntové mnohým věřitelům od- hádáni. F. XXXIX. Gruntové od poplatküv osvobo- zeni, FW, XXXVIII v gruntu svém każdy stavěti i kopati se může. K. XIV. Gruntüv pod plat kdož v držení všel, platův nezadržuj. L. VIII. Gruntüv obmezení pfi prodaji. H. IX. Na gruntech ujištění kterak se děje. G. XVIII. Na gruntech cizích kdožby škodu činil, veytrźnost. N. XVIIL Gruntiiv zastavených zlepšení se nevynahrażuje. H. XXIV. Gruntovní peníze vyplacené ne- placeným rukojmě. G. IIL Item. též. H. I. Gruntovních peněz kdoby neplatil. H. I. Item: též. G. IIL Gruntovních peněz měšťané sobě nehyndrujte. G. XXXIII. k gruntovnim penězům zmoc- néním se dopomáhá. H. L Gruntovní peníze kdoby prodati chtěl. H. XXII. HL. Habitatio, pronájem. L. I. Haeredes sut, vel sui libert, kteří slovau? F. VIII. Haereditas, dědictví, co jest? F. XVII. Haereditatis divisio. F. LIV. Halafancüv brání. O. IX. Hamfešt jaký kdo má, podle toho se chovej. L. VIII. Haněním ani mocí spravedlnosti své nedobývej. G. IV.
Strana 414
414 za hanění co se držeti má. R. I. Hejtmané lidi k hašení 'ohně hnáti mohau, O. XXII. Herní zápis aneb slib žádného neviże. G. XIX. Hlas jednoho, — hlas žádného, B. LXVII. Hlas živý svédküv nejdostateé- nější při právě. B. XL. Hluchý o věcech slyšených svěd- čiti nemiże. B. LXI. Hluchý a němý kšaftu dělati ne- mohau, lečby psáti uměli. E. V. Hmotné i nehmotné věci odká- zati kšaftem se mohau. E. XIII. Hmotné vládnutí co jest? F. XL. Hnáty s sirau a smolau pfi kom by se nalezly. O. XVI. Hnojův při zdi cizí žádný ne- sklidej. K. XXIX. Hojemství co jest a jak se pro- .. püjéovati má? A. XLV. Homicidium, mord, vražda. N. XXVII. Honorardi tutores co jsau? D. XXII. Honoria císaře nařízení o po- kutách. M. xv. Item: též, M. XIX. Honoris et fidei obligatio, zá- vazek cti a viry. J. XL. Hony co jsau? K. XXXIX. Hospodář na místě čeládky své může se sauditi. A. LVIIL Hospodář. kdy může věcmi po- druha svého sobě platiti, K. XI. Hospodář čeledi mírně potrestati může. K. IV. Hospodář podruha před časem z domu nevybeyvej. K. X, Hospodář má sobě zavázané věci nájemníka svého. L. I. Hospodář hostě do summy pro- Hanënt — Hydlo. trávené obstaviti může. L. XXVII. Hospodář, vyzdvihuje čeled svau z domu cizího, za autočníka se nepokládá. N. XIV. Hospodář, zabije-li hostě, mordéř slove. N. XXVIII. Hospodář, z jehožby domu oheň vyšel, palič není. O. XVII. Hospodář, z jehož domu oheň vy- jde, učiň okřik, O, XXIV, Hospodář tak dům svůj opatruj, at se z něho lidem škoda ne- děje. R. XXIX. Hospodáři a hospodyně jak škody vysvědčovati mají. C. XVI. Hospodářské slużebnosti. K. XLVII. Host zabije-li hospodáfe, mordér slove. N. XXVIII. Hosté do summy protrávené ob- staveni byti mohau. L, XXVII. Hostinským lidem bez odtahû spravedlnosti dopomáhati se má. A. LX. Hovado když komu ublíží, pán to vypravuj. R. XXX. Hovado kdoby druhćmu R. XIV. Hovado aneb kůň zůřivý má míti znamení, B. I Hovada jeden druhému nezabíjej. 5. Ш. Hovada divokého a. škodného žádný nechovej R. XXX. Hraniény saud co jo, odkud slove a kým osazen býti má? A, XLNL Hrdla kteří sami sobě odjímají, O I. ‚О hrdlo a čest žádný sauzen býti nemá, leč mu svědek ku právu připraven bude. B, XLVIJT, Item: téZ. XN. LIX, zabil.
414 za hanění co se držeti má. R. I. Hejtmané lidi k hašení 'ohně hnáti mohau, O. XXII. Herní zápis aneb slib žádného neviże. G. XIX. Hlas jednoho, — hlas žádného, B. LXVII. Hlas živý svédküv nejdostateé- nější při právě. B. XL. Hluchý o věcech slyšených svěd- čiti nemiże. B. LXI. Hluchý a němý kšaftu dělati ne- mohau, lečby psáti uměli. E. V. Hmotné i nehmotné věci odká- zati kšaftem se mohau. E. XIII. Hmotné vládnutí co jest? F. XL. Hnáty s sirau a smolau pfi kom by se nalezly. O. XVI. Hnojův při zdi cizí žádný ne- sklidej. K. XXIX. Hojemství co jest a jak se pro- .. püjéovati má? A. XLV. Homicidium, mord, vražda. N. XXVII. Honorardi tutores co jsau? D. XXII. Honoria císaře nařízení o po- kutách. M. xv. Item: též, M. XIX. Honoris et fidei obligatio, zá- vazek cti a viry. J. XL. Hony co jsau? K. XXXIX. Hospodář na místě čeládky své může se sauditi. A. LVIIL Hospodář. kdy může věcmi po- druha svého sobě platiti, K. XI. Hospodář čeledi mírně potrestati může. K. IV. Hospodář podruha před časem z domu nevybeyvej. K. X, Hospodář má sobě zavázané věci nájemníka svého. L. I. Hospodář hostě do summy pro- Hanënt — Hydlo. trávené obstaviti může. L. XXVII. Hospodář, vyzdvihuje čeled svau z domu cizího, za autočníka se nepokládá. N. XIV. Hospodář, zabije-li hostě, mordéř slove. N. XXVIII. Hospodář, z jehožby domu oheň vyšel, palič není. O. XVII. Hospodář, z jehož domu oheň vy- jde, učiň okřik, O, XXIV, Hospodář tak dům svůj opatruj, at se z něho lidem škoda ne- děje. R. XXIX. Hospodáři a hospodyně jak škody vysvědčovati mají. C. XVI. Hospodářské slużebnosti. K. XLVII. Host zabije-li hospodáfe, mordér slove. N. XXVIII. Hosté do summy protrávené ob- staveni byti mohau. L, XXVII. Hostinským lidem bez odtahû spravedlnosti dopomáhati se má. A. LX. Hovado když komu ublíží, pán to vypravuj. R. XXX. Hovado kdoby druhćmu R. XIV. Hovado aneb kůň zůřivý má míti znamení, B. I Hovada jeden druhému nezabíjej. 5. Ш. Hovada divokého a. škodného žádný nechovej R. XXX. Hraniény saud co jo, odkud slove a kým osazen býti má? A, XLNL Hrdla kteří sami sobě odjímají, O I. ‚О hrdlo a čest žádný sauzen býti nemá, leč mu svědek ku právu připraven bude. B, XLVIJT, Item: téZ. XN. LIX, zabil.
Strana 415
Hroby — Jus. Hrobiv każeni a laupóni. O. III. Hrozni aulinkové hroznými po- kutami se tresci. O. XVI. Hříbata z klisen odkazovati se mohau. F. I. Hříchy zjevné každý v domu svén pfetrhovati má. Q. V. xT. (J) Jakostí provinění rozdílná bývají. M. XI. Jarmarkové mezi svátky se po- čítají. B. XXII. Impensae litis, škody nákladní, C, XIV. Impetitio seu impugnatio testa- mentorum, odpor ksaftu. E. XLI. Impubes v čem svědčiti může. B. LXIV. Impubes, let nedosly, kšaftu dě- lati nemüZe, E. VL Impugnatio testium, | naříkání svédküv, D. LXXXV. Incendinarèus, palié, Zhâÿ. O. XV. Incendium, Zháfství, O. XIV. Incestus, neřádné sjití muže s zenau. N. I. Incorporalis possessio co jest. W. XL, Infamia Juris co jest? D. LXI. Infamia facti co jest? b. LXI Infamis, zlopovóstny, svédéili ne- může. B. LXI. Infans legis Corneliae non te- netur. N. XXXI. Inimici capitales proti sobè svèd- Gti nomohau. B. LXI. Tnjuria v právíeh co slove ? Q. XII. Injurio procedit ex affectu fa- cientis, Q. XIL Item: též. RB, IT. 415 Inquisitio judicis co jest? P. XXVII. Instrumenta publica. B. XL. Item: též. F. XLI. Interdictum , zápověd stavení. K. XIX. Interesse co jest? H. XXXVI Interlocutoriae sententiae co jsau? A. LXXXVL Invusio aedium, veyboj, autok. N. XI. Inventarium co slove? D. XIII. Inventáf statku pfi právé zane- chán býti má. E. XXVII. Inventářem kdož se časně opatří, svým dokládati povinen nebudo. E. XXVII. Josafat král jak saudce napomínal, A, XXXV. Julia lex o XXIX. Judices precidaere lites debent, non alere. J XXXIX, Juramentum finis litium. J. XXXI. Juramentum obtinet locum pro- cizolożstyu. M. bationis. J, XXXVUL Jwr'amenti forma k svódkim. B. LL Juramentum calumniae. A. LIV, Judices judicent secundum alle- gata ct probača. A, XXXIX. Judices donum ne capiunto, neve danto. A. XXXVIII. Judica ewtraordinarza. A, XLIUL Jurati testes. B. XLL Jus publicum, privatum, A. 1. Jus natwrae, gentium el civile. A, IL Jus consuetudinarum, jus mu- nicipale Pragense. A. UL Jus dicenti extra — territorium impune non paretur. A. XLI. Jus ex orto facto colligere. B. LXXXVI,
Hroby — Jus. Hrobiv każeni a laupóni. O. III. Hrozni aulinkové hroznými po- kutami se tresci. O. XVI. Hříbata z klisen odkazovati se mohau. F. I. Hříchy zjevné každý v domu svén pfetrhovati má. Q. V. xT. (J) Jakostí provinění rozdílná bývají. M. XI. Jarmarkové mezi svátky se po- čítají. B. XXII. Impensae litis, škody nákladní, C, XIV. Impetitio seu impugnatio testa- mentorum, odpor ksaftu. E. XLI. Impubes v čem svědčiti může. B. LXIV. Impubes, let nedosly, kšaftu dě- lati nemüZe, E. VL Impugnatio testium, | naříkání svédküv, D. LXXXV. Incendinarèus, palié, Zhâÿ. O. XV. Incendium, Zháfství, O. XIV. Incestus, neřádné sjití muže s zenau. N. I. Incorporalis possessio co jest. W. XL, Infamia Juris co jest? D. LXI. Infamia facti co jest? b. LXI Infamis, zlopovóstny, svédéili ne- může. B. LXI. Infans legis Corneliae non te- netur. N. XXXI. Inimici capitales proti sobè svèd- Gti nomohau. B. LXI. Tnjuria v právíeh co slove ? Q. XII. Injurio procedit ex affectu fa- cientis, Q. XIL Item: též. RB, IT. 415 Inquisitio judicis co jest? P. XXVII. Instrumenta publica. B. XL. Item: též. F. XLI. Interdictum , zápověd stavení. K. XIX. Interesse co jest? H. XXXVI Interlocutoriae sententiae co jsau? A. LXXXVL Invusio aedium, veyboj, autok. N. XI. Inventarium co slove? D. XIII. Inventáf statku pfi právé zane- chán býti má. E. XXVII. Inventářem kdož se časně opatří, svým dokládati povinen nebudo. E. XXVII. Josafat král jak saudce napomínal, A, XXXV. Julia lex o XXIX. Judices precidaere lites debent, non alere. J XXXIX, Juramentum finis litium. J. XXXI. Juramentum obtinet locum pro- cizolożstyu. M. bationis. J, XXXVUL Jwr'amenti forma k svódkim. B. LL Juramentum calumniae. A. LIV, Judices judicent secundum alle- gata ct probača. A, XXXIX. Judices donum ne capiunto, neve danto. A. XXXVIII. Judica ewtraordinarza. A, XLIUL Jurati testes. B. XLL Jus publicum, privatum, A. 1. Jus natwrae, gentium el civile. A, IL Jus consuetudinarum, jus mu- nicipale Pragense. A. UL Jus dicenti extra — territorium impune non paretur. A. XLI. Jus ex orto facto colligere. B. LXXXVI,
Strana 416
416 Jus representationis. F. LI. Jus praelationis, vkroëent v trh právem spravedlnosti. G. XXXV. Jura vigilantibus patrocinantur. non dormientibus. G. XXIX. Jurisdictio ordinaria. D. XLL Juste possidet, qui autoritate Judicis possidet. D. XXXIIL Justitia et jus. A. 1. K. Kámen drahý kdoby k vyrytí dal zlatniku. К. Ш. Kamenici, zedníci etc. díla zjed- naná dělejte. K, VI, Karla císaře majestát o řemesl- nících, kteří tlukau. K. XX XVII. Karla císaře o vražedlnicích právo. N. XXXIX. Kati přílišným trápením lidí pře- trhovati nemají. S. XXIV. Kaupě a prodajové odkud pošli, G. XXXVI, Z kaupě auhrnkem viniti se může. B. II. Kaupení a prodaj co jest? a čím k stvrzení přichází? G. XXXV. Kaupení a prodaj čím se tyrdí, tím se ruší. Н. Ш. Kaupení od frejmarku čím se dělí? G. XXXV. Kaupi-li kdo eizí véc nevédomé, H. XV. Kauzedlnictvi pokuta. O. II Kázeň a čest kdy se stranám od práva ukládá. P. XXV. Klisnu březí kdo kupuje, tomu i hřebec náleží. H. XVII, Kmetcí člověk byl-li by narčen v svědomí, jaká pokuta. B. LXXXVII. Kmetcí lidé bez vůle pána svého kšaftovati nemohau. E. IT. Jus — Konkel. Kněz rukojmím bfti J. XXII. Kněz stavu panského ete. svědomí pod pečetí vydati může. B. LXXXIV. Knězem kdoby se dělal, nejsa, falešník jest. 0, V, Knóz kšaftu vysvědčiti ani porué- níkem býti nemůže. E, VIII. Kněží kde a jak svědomí vydá- vati mohau. B, LXXXIV. Kněžím nenáleží se v věci světské plesti. E. VIII. Kněží před svým právem se viñte, A, XLIV, Knihy černé smolné, T. II. Кой étyfem odkázany jak se déliti má. F, LV, Koně kdo bez auplatku aneb ná- jmem půjčí. H. XXXII, Koní plaší znamení na sobě míti mají, B. I. Koném hýbá-li kdo, a on koho urazí. S, IV. Koně kdo prodá, co oznámiti po- vinen jest. H. XUL Konsistoř pražská pod obojí saudí pře o manželství. L. XXXVI. Konšel jest krále Jeho Milosti auředník. A, XX, Konsel purkmistra A. IV Konšel v raddě s žádným nemluv. À. V. Konšel před rozpuštěním raddy z rathauzu nechoď. A, V. Konšel může řečí i vězením po- trestán býti. A. VII, Konšel z raddy ani z města ne- vycházej bez povolení purk- mistra, A, X, Konšel proti raddě a obci své rukojmím nebývej. A, XIII. Konšel po začaté při straně neraď pod hrdlem., A, XY, nemůže, poslauchej.
416 Jus representationis. F. LI. Jus praelationis, vkroëent v trh právem spravedlnosti. G. XXXV. Jura vigilantibus patrocinantur. non dormientibus. G. XXIX. Jurisdictio ordinaria. D. XLL Juste possidet, qui autoritate Judicis possidet. D. XXXIIL Justitia et jus. A. 1. K. Kámen drahý kdoby k vyrytí dal zlatniku. К. Ш. Kamenici, zedníci etc. díla zjed- naná dělejte. K, VI, Karla císaře majestát o řemesl- nících, kteří tlukau. K. XX XVII. Karla císaře o vražedlnicích právo. N. XXXIX. Kati přílišným trápením lidí pře- trhovati nemají. S. XXIV. Kaupě a prodajové odkud pošli, G. XXXVI, Z kaupě auhrnkem viniti se může. B. II. Kaupení a prodaj co jest? a čím k stvrzení přichází? G. XXXV. Kaupení a prodaj čím se tyrdí, tím se ruší. Н. Ш. Kaupení od frejmarku čím se dělí? G. XXXV. Kaupi-li kdo eizí véc nevédomé, H. XV. Kauzedlnictvi pokuta. O. II Kázeň a čest kdy se stranám od práva ukládá. P. XXV. Klisnu březí kdo kupuje, tomu i hřebec náleží. H. XVII, Kmetcí člověk byl-li by narčen v svědomí, jaká pokuta. B. LXXXVII. Kmetcí lidé bez vůle pána svého kšaftovati nemohau. E. IT. Jus — Konkel. Kněz rukojmím bfti J. XXII. Kněz stavu panského ete. svědomí pod pečetí vydati může. B. LXXXIV. Knězem kdoby se dělal, nejsa, falešník jest. 0, V, Knóz kšaftu vysvědčiti ani porué- níkem býti nemůže. E, VIII. Kněží kde a jak svědomí vydá- vati mohau. B, LXXXIV. Kněžím nenáleží se v věci světské plesti. E. VIII. Kněží před svým právem se viñte, A, XLIV, Knihy černé smolné, T. II. Кой étyfem odkázany jak se déliti má. F, LV, Koně kdo bez auplatku aneb ná- jmem půjčí. H. XXXII, Koní plaší znamení na sobě míti mají, B. I. Koném hýbá-li kdo, a on koho urazí. S, IV. Koně kdo prodá, co oznámiti po- vinen jest. H. XUL Konsistoř pražská pod obojí saudí pře o manželství. L. XXXVI. Konšel jest krále Jeho Milosti auředník. A, XX, Konsel purkmistra A. IV Konšel v raddě s žádným nemluv. À. V. Konšel před rozpuštěním raddy z rathauzu nechoď. A, V. Konšel může řečí i vězením po- trestán býti. A. VII, Konšel z raddy ani z města ne- vycházej bez povolení purk- mistra, A, X, Konšel proti raddě a obci své rukojmím nebývej. A, XIII. Konšel po začaté při straně neraď pod hrdlem., A, XY, nemůže, poslauchej.
Strana 417
Konšel — | Kon&elé. Konšel, kde se ho dotýče, z svého místa vyvstaň. A. XV. Item: též. A, XXVII. Konsel, vydada svědomí, pii nese”. B. LXXXL Konsel, kdyź zavini, tak sauzen bude jako spoluměšťané jeho. A, XXXVIIL Konsel tak dobře zadní, jako přední svobodnau přímluvu má. A, XXXVII. Konselem podle práva kdo býti na té může, A. XXV. Konšelé rok toliko na raddó sedte. A. XXV. Konselé, svadice se, před roz- pusténim raddy smifeni buďte. A. VIL i Konselé tejnost raddy zachovejte i po zbytí auradu. A. VIII. Konselé dluhiiv na obec neuvo- zujte. A. XXL Konšelé upřímnost k sobě za- chovejte a vespolek se ne- opaustéjte. . A. IX. Konselé darüv od stran neberte. A. XL Konselć s nevażnymi lidmi ne- obcujte. A. XII. Konšelé vedení pře pilně pozo- rujte. A. XIV. Konšelé k hodině určité do raddy se schazejte. A. XIX. Konšelé oděvu poctivého užívejte, A. XX. Konšelé vyslaní obecní potřebu jednejte. A. XXIII. Konselé na rathauze toliko raddy držte. A. XXIV. Konšelé staré raddy pamětí svých | zprávy stranám B, LXXXI, Konselé, na kohoz ortel vyrknau, nad tím popraviti rozkaïte. A. XXII. Prava mesiska. dáti mohau. 417 Konżelć v raddć porad se při- mlauvejte. A. XXVI. Kounšelé obžalovaní z lavic vy- vstaňteaodpovídejte. A, XXVIII. Konselé na místě královském nejvyšší poručníci sirotkův a vdov. A. XXIX. Item: tóż. D. XXI. Konšelé právům se učte a je zuejte. A. XXX. | Konšelé k řemeslníkům piihli- dejte. A. XXXII. Konšelé bez vyslyšení nesudte. A. XXXI. Kon&eló saudem nekvapte. A. XXXI. Xonselé mésto a obyvatele opa- trujte a zlé lidi Zeñte. A. XXXII. | Konšelé dvá k pekařům a věznům piihlidejte. A. XXXIV. Konšelé saud boží, a ne svůj, konají. A. XXXV. Konselé za nalezy své se ne- stydte, ale je zastávejte. A. XXXV. Konšelé na své závazky svědomí dávati mohau. B. LL Konšelé, kdež se práva nedostává, na svá svědomí rozsudky čiňte. A, XXXVII. Konselć v svých auradech piisni uebudte, A. XXXVI. Konšelé v lásce a svornosti buďte. A, XXXVIII. Konselé saudy a nesnáze pře- trhujte. A, XXXIX. Konselé Zádnému násilí nedińte. A, XXXVII Konselé jedni drubych piimluv uepotupujte. A. XXXVII. Konselé poruëniküm od práva voleným radni a napomocni buďte. D, XI. Zádného 214
Konšel — | Kon&elé. Konšel, kde se ho dotýče, z svého místa vyvstaň. A. XV. Item: též. A, XXVII. Konsel, vydada svědomí, pii nese”. B. LXXXL Konsel, kdyź zavini, tak sauzen bude jako spoluměšťané jeho. A, XXXVIIL Konsel tak dobře zadní, jako přední svobodnau přímluvu má. A, XXXVII. Konselem podle práva kdo býti na té může, A. XXV. Konšelé rok toliko na raddó sedte. A. XXV. Konselé, svadice se, před roz- pusténim raddy smifeni buďte. A. VIL i Konselé tejnost raddy zachovejte i po zbytí auradu. A. VIII. Konselé dluhiiv na obec neuvo- zujte. A. XXL Konšelé upřímnost k sobě za- chovejte a vespolek se ne- opaustéjte. . A. IX. Konselé darüv od stran neberte. A. XL Konselć s nevażnymi lidmi ne- obcujte. A. XII. Konšelé vedení pře pilně pozo- rujte. A. XIV. Konšelé k hodině určité do raddy se schazejte. A. XIX. Konšelé oděvu poctivého užívejte, A. XX. Konšelé vyslaní obecní potřebu jednejte. A. XXIII. Konselé na rathauze toliko raddy držte. A. XXIV. Konšelé staré raddy pamětí svých | zprávy stranám B, LXXXI, Konselé, na kohoz ortel vyrknau, nad tím popraviti rozkaïte. A. XXII. Prava mesiska. dáti mohau. 417 Konżelć v raddć porad se při- mlauvejte. A. XXVI. Kounšelé obžalovaní z lavic vy- vstaňteaodpovídejte. A, XXVIII. Konselé na místě královském nejvyšší poručníci sirotkův a vdov. A. XXIX. Item: tóż. D. XXI. Konšelé právům se učte a je zuejte. A. XXX. | Konšelé k řemeslníkům piihli- dejte. A. XXXII. Konšelé bez vyslyšení nesudte. A. XXXI. Kon&eló saudem nekvapte. A. XXXI. Xonselé mésto a obyvatele opa- trujte a zlé lidi Zeñte. A. XXXII. | Konšelé dvá k pekařům a věznům piihlidejte. A. XXXIV. Konšelé saud boží, a ne svůj, konají. A. XXXV. Konselé za nalezy své se ne- stydte, ale je zastávejte. A. XXXV. Konšelé na své závazky svědomí dávati mohau. B. LL Konšelé, kdež se práva nedostává, na svá svědomí rozsudky čiňte. A, XXXVII. Konselć v svých auradech piisni uebudte, A. XXXVI. Konšelé v lásce a svornosti buďte. A, XXXVIII. Konselé saudy a nesnáze pře- trhujte. A, XXXIX. Konselé Zádnému násilí nedińte. A, XXXVII Konselé jedni drubych piimluv uepotupujte. A. XXXVII. Konselé poruëniküm od práva voleným radni a napomocni buďte. D, XI. Zádného 214
Strana 418
418 mezi konšely pokoj, láska, svor- nost zachována bud; A. IV. mezi konšely práce náležitě a v rovnosti se rozdelujte. A. LV. Konseliiv nových volení jak se díti má. A. XXV. : Konšelův povinnost sirotky a vdovy opatrovati. A. XXIX. Kopa grošův českých kolik krej- carův platí. Q. IL Kotláři, kováři a jiní, kteří s ohni zacházejí, vyhně a komíny opa- trujte. K. XXXVI. Krádež co jest? P. I Krádež dvojí, zjevná a tejná. P. III. Krádeže pokuta starodávní i nová, P. IV. Krádež nekaždá na hrdle se trestce. P, IV. Krádež kdo fedruje a přijímá. P. V. Krádež jak se vyhledati má. P. VIII. Krádež lidí a pokuta. O. IV. Krádež při ohni přísně se trestce, 0. XXI. Křádež peněz obecních. O. X. „Krádeže kdož se dopustil, by se i umluvil, zlopověstným zůstane. P. XII. Krádeže dopustí-li se člověk ne- zletilý. P. XIV. Kradená věc bez výplaty buď na- vrácena. P. XV. Kradená věc bude-li při dobře zachovalém člověku nalezena. P. XVI. Kradenau věc kdoby vědomě aneb' nevédomé kaupil. H. XI. Kradené věci po smrti zloděje komu náležejí. P. X. Krajina každá své zvyklosti má. J. XL. Konselć — K3aft, Král Jeho Milost konšely volí v městech pražských. A, XXV. Královská potřeba příčina právní. A. L. Kráva plachá má míti znamení. S. II. Krávu březí kdo kaupí, i to, což z ní se urodí, jeho jest. H. XVII. Krevnost co jest? | P. XVI. Krevní přátelé z vraždy viniti mohau. N. LVII. Krejčí zkazí-li šat drahý. K. V. Kročej půldruhého lokte, K. XXXIX. Křivda chtéjicimu se neděje. B. LXI. Křivopřísežník svědčiti D. LXI. KrivopfiseŹnika pokuta. J. XXXIX. Ksaft co jest a odkud slove. D. XLIL | Kšaft kdo chce činiti; má při rozumu a paměti byti. D. XLII. Kšaft může někdo sám aneb skrze jinéóho psáti. D. XLIII. Ksaft sepsanÿ. D. XUIII. Kšaft aneb do raddy podán aneb dvěma osobám svěřen býti může. D. XLIII. Ksaft kdoby strhal, přemazal, falše se dopauští. O. V. Kšaft na věci nehmotné se vzta- hujici. E. XIII. Kšaft poslední nedokonalý pomíjí. E. XV. Kšaft kdy se má s závazkem vy- svědčovati. E. XVI. Ksaft který pořádně učiněn. D. XLII. Ksaft austnt. D. XLV. Kšaft na každém místě dělán byti miże. D. XLVII Ksaft kolikrót kdo chce zméniti může, ale nejposlednójśt moc nemůže.
418 mezi konšely pokoj, láska, svor- nost zachována bud; A. IV. mezi konšely práce náležitě a v rovnosti se rozdelujte. A. LV. Konseliiv nových volení jak se díti má. A. XXV. : Konšelův povinnost sirotky a vdovy opatrovati. A. XXIX. Kopa grošův českých kolik krej- carův platí. Q. IL Kotláři, kováři a jiní, kteří s ohni zacházejí, vyhně a komíny opa- trujte. K. XXXVI. Krádež co jest? P. I Krádež dvojí, zjevná a tejná. P. III. Krádeže pokuta starodávní i nová, P. IV. Krádež nekaždá na hrdle se trestce. P, IV. Krádež kdo fedruje a přijímá. P. V. Krádež jak se vyhledati má. P. VIII. Krádež lidí a pokuta. O. IV. Krádež při ohni přísně se trestce, 0. XXI. Křádež peněz obecních. O. X. „Krádeže kdož se dopustil, by se i umluvil, zlopověstným zůstane. P. XII. Krádeže dopustí-li se člověk ne- zletilý. P. XIV. Kradená věc bez výplaty buď na- vrácena. P. XV. Kradená věc bude-li při dobře zachovalém člověku nalezena. P. XVI. Kradenau věc kdoby vědomě aneb' nevédomé kaupil. H. XI. Kradené věci po smrti zloděje komu náležejí. P. X. Krajina každá své zvyklosti má. J. XL. Konselć — K3aft, Král Jeho Milost konšely volí v městech pražských. A, XXV. Královská potřeba příčina právní. A. L. Kráva plachá má míti znamení. S. II. Krávu březí kdo kaupí, i to, což z ní se urodí, jeho jest. H. XVII. Krevnost co jest? | P. XVI. Krevní přátelé z vraždy viniti mohau. N. LVII. Krejčí zkazí-li šat drahý. K. V. Kročej půldruhého lokte, K. XXXIX. Křivda chtéjicimu se neděje. B. LXI. Křivopřísežník svědčiti D. LXI. KrivopfiseŹnika pokuta. J. XXXIX. Ksaft co jest a odkud slove. D. XLIL | Kšaft kdo chce činiti; má při rozumu a paměti byti. D. XLII. Kšaft může někdo sám aneb skrze jinéóho psáti. D. XLIII. Ksaft sepsanÿ. D. XUIII. Kšaft aneb do raddy podán aneb dvěma osobám svěřen býti může. D. XLIII. Ksaft kdoby strhal, přemazal, falše se dopauští. O. V. Kšaft na věci nehmotné se vzta- hujici. E. XIII. Kšaft poslední nedokonalý pomíjí. E. XV. Kšaft kdy se má s závazkem vy- svědčovati. E. XVI. Ksaft který pořádně učiněn. D. XLII. Ksaft austnt. D. XLV. Kšaft na každém místě dělán byti miże. D. XLVII Ksaft kolikrót kdo chce zméniti může, ale nejposlednójśt moc nemůže.
Strana 419
Kšaft poslední — bez kšaftu. 419 má, by se pak první neod- Kšaftu odpor kdo klásti chce. volali. D. LII. E. I. Kšaft poslední všecky předešlé Kšaftu za živnosti do raddy po- umrtvuje. D. LII. daného není potřebí vysvědčo- Kšaft bez slavností za nepořádný vati. D. LIV. se klade. D. LIII. Kšaftu kaziti a tajiti žádný nemá; Kšaft vlastní rukau psaný i bez kdo se toho dopustí, falše se vysvědčení přijat bude. D. LV. dopustí. E. XXVI. Kšaft vlastní rukau podepsaný Kšaftu dělati o statku prvé zří- pořádný jest. D. LV. zeném žádný nemůže. E. XXI. Kšaft s výminkau učiněný. D. Kšaftu odpor co jest? E. XLII. LVII. Kšaftu odpor v šesti nedělích Kšaft kdykoli a kdekoli dělati vložiti. E. XLIII. se může. E. XXXII. Kšaftu original při právě se Kšaft na jiném právě dělaný. E. chovati, přípisové dávati mají. XXXII. E. XLIII. Kšaftu odpor a příčiny patrné Kšaft piš, kdo piš, to na pře- býti mají. E. XLIV. kážku žádnému není. E. XXXIV. Kšaft přípovědí předešlau se ne- Kšaftu ani nejtěžší nemoc na pře- kážku není. D. XLII. ruší. E. XXXV. Kšaft k vyzdvižení kdy přichází. Kšaftu slavnosti které jsau. D. E. XLIV. XLIII. Item: též. D. LIII. Kšaft narozením dítěte na sirobu k přetržení přichází. F. X. Kšaftu dělati kteří nemohau. Kšaft buď v slovích patrných. E. II. E. LV. Kšaftem věc odkázaná přijde-li Kšaft nebuď sám sobě odporný. k zmrhání. E. XI. E. LVII. Kšaftem stádo odkázané. E. XII. Kšaft vyhlášený pokud má na Kšaftem nařízení poručníci. D. právě ležeti. D. LIX. VI., VIII. Kšaftem dědic nařízený. E. XXII. Kšaft vlastní rukau psaný aneb s podpisem. E. I. Kšaftem statek na jiném právě odkázati se může. E. XXX. Kšaft kdoby chtěl v tejnosti míti. E. I. Kšaftem peníze odkázané dědic plať, by jich v statku tom ne- Kšaft kdy a v kterém času má bylo. F. III. se tvrditi. E. I. Kšaftem cizí věci odkázati se Kšaft dělati o svém statku také mohau. F. I. i žena může. E. XXIV. Kšaftem statek, kdežkoli jest, od- Kšaftu podstata na vysvědčení kázati se může. F. XXV. záleží. D. XLIII. Item na třech slavnostech. D. Kšaftem odkázané věci kdy se LIII. vydati mají. E. LIII. Kšaftu publikování kdy se díti bez kšaftu kdo umírá. E. XXII. má. E. I. Item: též. F. VI. 27"
Kšaft poslední — bez kšaftu. 419 má, by se pak první neod- Kšaftu odpor kdo klásti chce. volali. D. LII. E. I. Kšaft poslední všecky předešlé Kšaftu za živnosti do raddy po- umrtvuje. D. LII. daného není potřebí vysvědčo- Kšaft bez slavností za nepořádný vati. D. LIV. se klade. D. LIII. Kšaftu kaziti a tajiti žádný nemá; Kšaft vlastní rukau psaný i bez kdo se toho dopustí, falše se vysvědčení přijat bude. D. LV. dopustí. E. XXVI. Kšaft vlastní rukau podepsaný Kšaftu dělati o statku prvé zří- pořádný jest. D. LV. zeném žádný nemůže. E. XXI. Kšaft s výminkau učiněný. D. Kšaftu odpor co jest? E. XLII. LVII. Kšaftu odpor v šesti nedělích Kšaft kdykoli a kdekoli dělati vložiti. E. XLIII. se může. E. XXXII. Kšaftu original při právě se Kšaft na jiném právě dělaný. E. chovati, přípisové dávati mají. XXXII. E. XLIII. Kšaftu odpor a příčiny patrné Kšaft piš, kdo piš, to na pře- býti mají. E. XLIV. kážku žádnému není. E. XXXIV. Kšaft přípovědí předešlau se ne- Kšaftu ani nejtěžší nemoc na pře- kážku není. D. XLII. ruší. E. XXXV. Kšaft k vyzdvižení kdy přichází. Kšaftu slavnosti které jsau. D. E. XLIV. XLIII. Item: též. D. LIII. Kšaft narozením dítěte na sirobu k přetržení přichází. F. X. Kšaftu dělati kteří nemohau. Kšaft buď v slovích patrných. E. II. E. LV. Kšaftem věc odkázaná přijde-li Kšaft nebuď sám sobě odporný. k zmrhání. E. XI. E. LVII. Kšaftem stádo odkázané. E. XII. Kšaft vyhlášený pokud má na Kšaftem nařízení poručníci. D. právě ležeti. D. LIX. VI., VIII. Kšaftem dědic nařízený. E. XXII. Kšaft vlastní rukau psaný aneb s podpisem. E. I. Kšaftem statek na jiném právě odkázati se může. E. XXX. Kšaft kdoby chtěl v tejnosti míti. E. I. Kšaftem peníze odkázané dědic plať, by jich v statku tom ne- Kšaft kdy a v kterém času má bylo. F. III. se tvrditi. E. I. Kšaftem cizí věci odkázati se Kšaft dělati o svém statku také mohau. F. I. i žena může. E. XXIV. Kšaftem statek, kdežkoli jest, od- Kšaftu podstata na vysvědčení kázati se může. F. XXV. záleží. D. XLIII. Item na třech slavnostech. D. Kšaftem odkázané věci kdy se LIII. vydati mají. E. LIII. Kšaftu publikování kdy se díti bez kšaftu kdo umírá. E. XXII. má. E. I. Item: též. F. VI. 27"
Strana 420
420 po kšaftu zastavi-li kdo grunt. E. IX. při kšaftu stal-li by se omýl jména křičného, E. XIV. při kšaftu není-li pečeti ani datum, D. LV. po ksaftu sepsanćm chtěl-li by kdo co pridati. D. LVI. v kšaftu slova jak se rozuméti mají. E. XXXI. v kšaftu pokuta poloZiti se může na odporníky, E. LI, | za kšaftu tvrzení kšaftovníci žá- dati mohau. E. XXXIII. před kšaftu tvrzením v statek se neuvazuj. F. XLVIII. KSaftové pod vÿminkami nesluż- nými nepořádní. E. XVII. Kšaftové na vůli člověka se za- kládají a samau smrti se tvrdi, D. LIT. | Kšaftův vyhlášení kdy a jak díti se má. D. LIX. Kšaftův vysvědčení bez přísahy a forma. D. XLIV, Item: téZ. D. LVIII. | Kšaftům buď od práva zadosti ucinéno, E, LVIIT. . o kšaftích naučení dáno do Zatëe. E. L v k$aftích vüle hojnéji rozuméti se má, k. XXIII. Ksaftujici, probera se z pominuti smyslu, iiditi může. E. XVI, Ksaftujici i ty, o nichž neví, dědice ustanoviti může, E, XX, Ksaftujici skrze jiného Zâdati svědkův může. D. XLIV. Kšaftující i sám bez práva syěd- kúv dožádati se může, D. XLVI. Ksaftovnik co jest? E. LIII Kšaftovník umře-li před tvrzením kšaftu, nápad na koho jde. E. XXXVII. Po kżaftu -- Latrones, Ksaftovník aneb dědic opatř se inventářem. E, XXVII. Ksaftovnici kdo slovau? B. XXXIIL Kšaftovníci k odporu kšaftu se neobsilaji. FE. XLII. Kšaftovní dědic, chce-li od kšaftu pustiti, ohlas se. E. XXVII. Kšaftovní svědkové kteří býti nemohau. B, VII. Kšaftovní svědkové jací býti mají. D. XLII. Kšaltovní svědkové dvá býti mají, a kdy jeden dostateënÿ. D. L. Kšaľtovní svědkové náhodní s zá- vazkem vysvédéují. D. XLVIIL. Ksaftovni svédkové obá umrau-li, D. LI. Kšaftovní svédkovó tejnost káaftu pred vyhläSenim zachovejte, D. LVIII. Ksaftovnich svódkiwv dożśdani jak se rozumóti ma. D. XLIV. Kšaftovních svědkův pořádné vy- svédéeni. D. XLIX. Ksaftovnim svédküm proč se pií- saha promiji. D. LVIII. Ksaftovni odpor jakým pořádem se konati má, E. XLIIL Kunst a žert hanění a nárku v sobě nenese; R. IL Kupci, kramáři eto. váhy a míry spravedlivé mějte. S. IX. Kupujícímu v grunlu co náleží. H. V. Kurvám zjevnfm a pankhartüm v knihy městské nic se neklade. Eb. XXXIX. Kvapnost mnohé zavozuje. M. XXIV. I. K. XXXIX. O. XXX. Látro co jest? Latronum occultatio,
420 po kšaftu zastavi-li kdo grunt. E. IX. při kšaftu stal-li by se omýl jména křičného, E. XIV. při kšaftu není-li pečeti ani datum, D. LV. po ksaftu sepsanćm chtěl-li by kdo co pridati. D. LVI. v kšaftu slova jak se rozuméti mají. E. XXXI. v kšaftu pokuta poloZiti se může na odporníky, E. LI, | za kšaftu tvrzení kšaftovníci žá- dati mohau. E. XXXIII. před kšaftu tvrzením v statek se neuvazuj. F. XLVIII. KSaftové pod vÿminkami nesluż- nými nepořádní. E. XVII. Kšaftové na vůli člověka se za- kládají a samau smrti se tvrdi, D. LIT. | Kšaftův vyhlášení kdy a jak díti se má. D. LIX. Kšaftův vysvědčení bez přísahy a forma. D. XLIV, Item: téZ. D. LVIII. | Kšaftům buď od práva zadosti ucinéno, E, LVIIT. . o kšaftích naučení dáno do Zatëe. E. L v k$aftích vüle hojnéji rozuméti se má, k. XXIII. Ksaftujici, probera se z pominuti smyslu, iiditi může. E. XVI, Ksaftujici i ty, o nichž neví, dědice ustanoviti může, E, XX, Ksaftujici skrze jiného Zâdati svědkův může. D. XLIV. Kšaftující i sám bez práva syěd- kúv dožádati se může, D. XLVI. Ksaftovnik co jest? E. LIII Kšaftovník umře-li před tvrzením kšaftu, nápad na koho jde. E. XXXVII. Po kżaftu -- Latrones, Ksaftovník aneb dědic opatř se inventářem. E, XXVII. Ksaftovnici kdo slovau? B. XXXIIL Kšaftovníci k odporu kšaftu se neobsilaji. FE. XLII. Kšaftovní dědic, chce-li od kšaftu pustiti, ohlas se. E. XXVII. Kšaftovní svědkové kteří býti nemohau. B, VII. Kšaftovní svědkové jací býti mají. D. XLII. Kšaltovní svědkové dvá býti mají, a kdy jeden dostateënÿ. D. L. Kšaľtovní svědkové náhodní s zá- vazkem vysvédéují. D. XLVIIL. Ksaftovni svédkové obá umrau-li, D. LI. Kšaftovní svédkovó tejnost káaftu pred vyhläSenim zachovejte, D. LVIII. Ksaftovnich svódkiwv dożśdani jak se rozumóti ma. D. XLIV. Kšaftovních svědkův pořádné vy- svédéeni. D. XLIX. Ksaftovnim svédküm proč se pií- saha promiji. D. LVIII. Ksaftovni odpor jakým pořádem se konati má, E. XLIIL Kunst a žert hanění a nárku v sobě nenese; R. IL Kupci, kramáři eto. váhy a míry spravedlivé mějte. S. IX. Kupujícímu v grunlu co náleží. H. V. Kurvám zjevnfm a pankhartüm v knihy městské nic se neklade. Eb. XXXIX. Kvapnost mnohé zavozuje. M. XXIV. I. K. XXXIX. O. XXX. Látro co jest? Latronum occultatio,
Strana 421
Laupežník — Tudus. 491 Laupežník co jest? a pokuta jeho, N. XXVIII. Item: též. P. XXI. Item: též, N. XXXI. k laupežníkům i dne svátečního přistaupati se může. B. XXIII. Legatum, kżaftovni dóni aneb odkázaní. E. LIL Legatarit. k$aftovníci. E. XLII. Item: též. E. LI. Legitimi tutores kdo slovau? D. VL Lehkomyslni a zmařilí lidé ná- pravy činiti nemohau. ©. XXVIII. Lehkomyslni a neužiteční lidé žádného k manželství neza- mlauvejte. M. XLII. Lenocinium, svod. N. IL Let vyhledání sirotka pohlaví ženského. M. XXXVIII Léta městská, den a rok. F. XXI. Léta dospélá pacholíküv. B. LXI. Item: též, E. MI. Léta sirotčí děvčete patnâcte, pacholíka osmnâcte. D. XXVI. Lex duodecim tabularum. A. XXXVIII. Lex Petilia, G. Vl. Lex Cornelia. N. XXXI. Lege deficiente sana ratio habet vim legis. A. XXXVII. Legem patere, quam tuleris. A. XXXVIII. Leges scire quid sit. A. XXX, Leges scire omnes tenentur. A. I. Le£ací a jiní neusedlí lidé jak se ku prévu pfipravova mají. A. XLVI. Liberum corpus mom recipit aestimationem. S. XIV. Licinia cisafe próvo o mirnosti. M. XVIL | Lide mladi do pétimecitma let. D. XXXJX. Lidé ku právu neusedlí jak k svě- domí připravováni býti mají. B. XLIIL Lidé domácí z $kod autratnich viniti se nemohau. C. XIX. Lidé kolikerým spůsobem hřeší. M. VI. Lidé robotní a sedlští jak k svě- domí vésti se mají. B. LXX XIII. Lidem smyslem pominulým správ- cové dáni buďte. D. XXIV. Lidi mladé, statkův mrhače, auřad tresci, D. XXXIX. Linea co slove? PF. XVI. Linis vozdil, ascendentium, des- cendentium, collateralium. F. XVI. Lis contestata, spor mezi stra- nami. A. XLV. List zachovaci jak se jednati mó. F. XLIII. List nevyvazeny komu by se zmafil. O. XIX, Listem vyvazeným, věda, kdoby napomínal, za aukladníka po- čten. O. VL Listové mocní jak se dělati mají. F. XLI. Listovni svědomí kdy se vydávati může aneb nemůže. B. XLIX. Listy poslu kdoby odňal, veytrž- - ností se dopauští. N. XXII. Litis émpensae, C. XIV. Litkup, peníz boží. G. XLI. Locatio, locator. K, I. UM. UL Loket co jest? K. XXXIX. Lokty, váhy a míry kdoby zmen- šoval, falše se dopauští. O. V. Lotr svědčiti nemůže. P. LXXXV, Lotrüv pfechovávaní a pokuta. - 0. XXX, Lozuñkové se nepromléují F. XXXVII. Ludus non est, ew quo crimen oriur. R. XX.
Laupežník — Tudus. 491 Laupežník co jest? a pokuta jeho, N. XXVIII. Item: též. P. XXI. Item: též, N. XXXI. k laupežníkům i dne svátečního přistaupati se může. B. XXIII. Legatum, kżaftovni dóni aneb odkázaní. E. LIL Legatarit. k$aftovníci. E. XLII. Item: též. E. LI. Legitimi tutores kdo slovau? D. VL Lehkomyslni a zmařilí lidé ná- pravy činiti nemohau. ©. XXVIII. Lehkomyslni a neužiteční lidé žádného k manželství neza- mlauvejte. M. XLII. Lenocinium, svod. N. IL Let vyhledání sirotka pohlaví ženského. M. XXXVIII Léta městská, den a rok. F. XXI. Léta dospélá pacholíküv. B. LXI. Item: též, E. MI. Léta sirotčí děvčete patnâcte, pacholíka osmnâcte. D. XXVI. Lex duodecim tabularum. A. XXXVIII. Lex Petilia, G. Vl. Lex Cornelia. N. XXXI. Lege deficiente sana ratio habet vim legis. A. XXXVII. Legem patere, quam tuleris. A. XXXVIII. Leges scire quid sit. A. XXX, Leges scire omnes tenentur. A. I. Le£ací a jiní neusedlí lidé jak se ku prévu pfipravova mají. A. XLVI. Liberum corpus mom recipit aestimationem. S. XIV. Licinia cisafe próvo o mirnosti. M. XVIL | Lide mladi do pétimecitma let. D. XXXJX. Lidé ku právu neusedlí jak k svě- domí připravováni býti mají. B. XLIIL Lidé domácí z $kod autratnich viniti se nemohau. C. XIX. Lidé kolikerým spůsobem hřeší. M. VI. Lidé robotní a sedlští jak k svě- domí vésti se mají. B. LXX XIII. Lidem smyslem pominulým správ- cové dáni buďte. D. XXIV. Lidi mladé, statkův mrhače, auřad tresci, D. XXXIX. Linea co slove? PF. XVI. Linis vozdil, ascendentium, des- cendentium, collateralium. F. XVI. Lis contestata, spor mezi stra- nami. A. XLV. List zachovaci jak se jednati mó. F. XLIII. List nevyvazeny komu by se zmafil. O. XIX, Listem vyvazeným, věda, kdoby napomínal, za aukladníka po- čten. O. VL Listové mocní jak se dělati mají. F. XLI. Listovni svědomí kdy se vydávati může aneb nemůže. B. XLIX. Listy poslu kdoby odňal, veytrž- - ností se dopauští. N. XXII. Litis émpensae, C. XIV. Litkup, peníz boží. G. XLI. Locatio, locator. K, I. UM. UL Loket co jest? K. XXXIX. Lokty, váhy a míry kdoby zmen- šoval, falše se dopauští. O. V. Lotr svědčiti nemůže. P. LXXXV, Lotrüv pfechovávaní a pokuta. - 0. XXX, Lozuñkové se nepromléují F. XXXVII. Ludus non est, ew quo crimen oriur. R. XX.
Strana 422
422 Luere peccatum co slove? F. I. Lusus moxius culpae ammwme- ratur. R. XX. M. s Macechau kdoby neřádně ob- coval. E. XLIX. Magia sive sortilegium, O. II. Malae fidet possessor co jest? H. XVI. Malae fidei possessor nunquam praescribit, H. XVI. Item: též, F. XXVI. Malování jiným na potupu se zapovídá. R. VL Man na manském právě z hlavy sauzen bud, N. XXXIX, Mandatarius et mandator v prá- vich co slovau? J. XLIX. Mandatum obligatorium. J, LI. Mandatum simplex co jest? J. LI. Mandléf proméní-li plátno omylem. K. III. Manžel na místě manželky sau- diti se může. A. LVIII. Manžel umře-li, neopatře man- Zelky. C. XLII. Manžel přijme-li manželku za mocnau hospodyni. D. IV. Manžel nařkne-li manželku. Q. XXXV, Manžel manželku s dětmi v zá- pisu spolčiti může. C. XLVIU. Manžel manželky z krádeže viniti nemůže. P. XIII. Manžel manželce, ani ona jemu, svědčiti nemůže. B., LXI. Manžel manželku v cizolożstvu postiženau zabiti může. M. XXXIX. Manželka umře-li dřív roku, věno muži náleží. ©. XLI. Tmere — Matka. Manželka umře-li, neopatře man- Zela. C. XLIII. Manželka do zapisu pojatá s dětmi srovnána bude. C. LXI. Manželka k témuž právu náleží, jako manžel její. PB. III. Manželka umře-li bez pořízení. C. XLIIT. Manželka pro přísnost manžela ujde-li. C. XLV. / Manželka cizoloïnâ a nevěrná hrdlo tratí, C. XLVII. Manželka závad muže svého vy- vazovati povinna není, J. XIX. Manželka podpůrcí za muže svého statkem svým býti může. J. XXIII. Manželky věrné které slušné opa- tření. C. XLIV. Manželky v kterých příčinách | opatření své tratí. C, XLIV. Manželé, jak se o véno snesau, pfi tom züstaveni budau. O. XL. Manželé domnělí budau-li právem rozvedení. F. XLV. | Manžely kdoby rozvozoval, pychu se dopaustí. O. IV. Manželstvo co jest? C. XXXIII. Manželstvo svobodné jest, ale s povolením rodičův. C. XXXIV. Manželstva pochvala. C. XXXIII. Manželstva v konsistoři pražské se saudí. C. XXXVI. Matka, dokud vdovau jest, statek sirotčí opatruje. C. LVIII. Matka, kdy nápadu po dótech užívá a jak. C. LIX. Matka ukryje-li co před sirotky, jaká pokuta. C. LX. Matka, nepoctivě živa, nápad po dětech svých tratí. F, XII. Matka zůstává-li vdovau a děti mrau. F. XLIX.
422 Luere peccatum co slove? F. I. Lusus moxius culpae ammwme- ratur. R. XX. M. s Macechau kdoby neřádně ob- coval. E. XLIX. Magia sive sortilegium, O. II. Malae fidet possessor co jest? H. XVI. Malae fidei possessor nunquam praescribit, H. XVI. Item: též, F. XXVI. Malování jiným na potupu se zapovídá. R. VL Man na manském právě z hlavy sauzen bud, N. XXXIX, Mandatarius et mandator v prá- vich co slovau? J. XLIX. Mandatum obligatorium. J, LI. Mandatum simplex co jest? J. LI. Mandléf proméní-li plátno omylem. K. III. Manžel na místě manželky sau- diti se může. A. LVIII. Manžel umře-li, neopatře man- Zelky. C. XLII. Manžel přijme-li manželku za mocnau hospodyni. D. IV. Manžel nařkne-li manželku. Q. XXXV, Manžel manželku s dětmi v zá- pisu spolčiti může. C. XLVIU. Manžel manželky z krádeže viniti nemůže. P. XIII. Manžel manželce, ani ona jemu, svědčiti nemůže. B., LXI. Manžel manželku v cizolożstvu postiženau zabiti může. M. XXXIX. Manželka umře-li dřív roku, věno muži náleží. ©. XLI. Tmere — Matka. Manželka umře-li, neopatře man- Zela. C. XLIII. Manželka do zapisu pojatá s dětmi srovnána bude. C. LXI. Manželka k témuž právu náleží, jako manžel její. PB. III. Manželka umře-li bez pořízení. C. XLIIT. Manželka pro přísnost manžela ujde-li. C. XLV. / Manželka cizoloïnâ a nevěrná hrdlo tratí, C. XLVII. Manželka závad muže svého vy- vazovati povinna není, J. XIX. Manželka podpůrcí za muže svého statkem svým býti může. J. XXIII. Manželky věrné které slušné opa- tření. C. XLIV. Manželky v kterých příčinách | opatření své tratí. C, XLIV. Manželé, jak se o véno snesau, pfi tom züstaveni budau. O. XL. Manželé domnělí budau-li právem rozvedení. F. XLV. | Manžely kdoby rozvozoval, pychu se dopaustí. O. IV. Manželstvo co jest? C. XXXIII. Manželstvo svobodné jest, ale s povolením rodičův. C. XXXIV. Manželstva pochvala. C. XXXIII. Manželstva v konsistoři pražské se saudí. C. XXXVI. Matka, dokud vdovau jest, statek sirotčí opatruje. C. LVIII. Matka, kdy nápadu po dótech užívá a jak. C. LIX. Matka ukryje-li co před sirotky, jaká pokuta. C. LX. Matka, nepoctivě živa, nápad po dětech svých tratí. F, XII. Matka zůstává-li vdovau a děti mrau. F. XLIX.
Strana 423
Matka — Muž. | 423 z matky nápad na dítě z dítěte na otce. F, XLVI. Mésto co jest? A. XXXVIII. Město které Stastné ? A. XXXVIII. Město, které hiesicich ztrestati nemůže, za nic nestojí. A. XLII, Město lidmi Slechetnymi osazo- vati se má. M. XLII. Města pražská jednoho práva při nápadích užívají. F. IX, Městské právo co jest? A. IL. III. Méiténín ku právu městskému náleží. A, XLIV. Měštěnín statku svého pánem a mocnjm vládafem. E. XLVIII. Měštěnín na městském právě z hlavy sauzen buď. N. XXXIX. Měštěnín zabil-li by sedláka bez příčiny, pokuta. N. XLII. Móśtónin jeden druhého pfipra- ví-li do vězení. 8. VIII. Měštěnín, na nějž kdo na trápení sezná, jak se vyvesti má. B. XXVII. Móśtónin statku cizozemci nepo- stupuj. F. LIII. Měštěnín svobodný pro dluhy vě- řiteli vydáván nebuď. G. VI. Mésténin pojimaje třetí ženu, první děti opatř., C. L. Měštěnínem kdožby se dělal, ne- jsa, jaká pokuta. O. V. Měšťané čím povinni jsau úřadu konšelskému. A. XL. Meytni jak se chovati maji. L. XIII. Meze a jich položení jak vy- hledáno bývá. Q. IIT. Mezníky kdoby heybal, deset kop srošů českých propadne. ©. TI, Míle česká co drží. K. XXXIX. Milosrdní skutkové na trém zá- ležejí. E. LIX. Minci kdož falšuje, pokuta, O. V. Místa nižší vyššímu slauží trojím spůsobem. K. XLIU. Mistři jak své učedlníky trestati mají. K. IV. Mladí lidé, statkův mrhači, jak trestáni býti mají. D. XXXIX. Mládenec co po panně obvěniti povinen. C. XXXVIII. Moc co jest a jaká pokuta. N. 111. Moc a násilí práva nepřítel. A. XXXVII. Item: též, F. XXVII. Item: též. N. VI. Item: t6ż. N. XL Moci kdo neprokáže, N. VL Mord kdyby se v rozbroji stal a vyhledati se nemohl. N. LIII. Mordu rozdíl a pokuta. N. XXVII. Mordu kdoby původem byl. N. XXXII. Mordu podezřelý dostane-li se do vězení. N. LVL. Mordové rozličným spůsobem se dějí. N. XXXVI. Mordéf co jest? N. XXVIII. Mordéfe pokuta. N. XXX. Mordéfi i v svátek sauzeni býti mohau. B. XXIII | Municipale jus Pragense. A. 11. Muž pánem statku i ženy. C. LVI. Muž, nechá-li manželky těhotné, bez dědice neumírá. F, X. Muž po smrti manželky pánem statku zůstává. C. LVIL Muž umře-li bez kšaftu a nechá nékolikerfch détí, F. XLIX. Muż, pojme-li druhau ženu, maje první, hrdlo tratí. M. XL. Muž, svozuje-li svau ženu, hrdlo tratí, N. IL. Muž, chtóje svau ženu Z cizího domu vziti, zrani-li koho. N. XII. pokuta.
Matka — Muž. | 423 z matky nápad na dítě z dítěte na otce. F, XLVI. Mésto co jest? A. XXXVIII. Město které Stastné ? A. XXXVIII. Město, které hiesicich ztrestati nemůže, za nic nestojí. A. XLII, Město lidmi Slechetnymi osazo- vati se má. M. XLII. Města pražská jednoho práva při nápadích užívají. F. IX, Městské právo co jest? A. IL. III. Méiténín ku právu městskému náleží. A, XLIV. Měštěnín statku svého pánem a mocnjm vládafem. E. XLVIII. Měštěnín na městském právě z hlavy sauzen buď. N. XXXIX. Měštěnín zabil-li by sedláka bez příčiny, pokuta. N. XLII. Móśtónin jeden druhého pfipra- ví-li do vězení. 8. VIII. Měštěnín, na nějž kdo na trápení sezná, jak se vyvesti má. B. XXVII. Móśtónin statku cizozemci nepo- stupuj. F. LIII. Měštěnín svobodný pro dluhy vě- řiteli vydáván nebuď. G. VI. Mésténin pojimaje třetí ženu, první děti opatř., C. L. Měštěnínem kdožby se dělal, ne- jsa, jaká pokuta. O. V. Měšťané čím povinni jsau úřadu konšelskému. A. XL. Meytni jak se chovati maji. L. XIII. Meze a jich položení jak vy- hledáno bývá. Q. IIT. Mezníky kdoby heybal, deset kop srošů českých propadne. ©. TI, Míle česká co drží. K. XXXIX. Milosrdní skutkové na trém zá- ležejí. E. LIX. Minci kdož falšuje, pokuta, O. V. Místa nižší vyššímu slauží trojím spůsobem. K. XLIU. Mistři jak své učedlníky trestati mají. K. IV. Mladí lidé, statkův mrhači, jak trestáni býti mají. D. XXXIX. Mládenec co po panně obvěniti povinen. C. XXXVIII. Moc co jest a jaká pokuta. N. 111. Moc a násilí práva nepřítel. A. XXXVII. Item: též, F. XXVII. Item: též. N. VI. Item: t6ż. N. XL Moci kdo neprokáže, N. VL Mord kdyby se v rozbroji stal a vyhledati se nemohl. N. LIII. Mordu rozdíl a pokuta. N. XXVII. Mordu kdoby původem byl. N. XXXII. Mordu podezřelý dostane-li se do vězení. N. LVL. Mordové rozličným spůsobem se dějí. N. XXXVI. Mordéf co jest? N. XXVIII. Mordéfe pokuta. N. XXX. Mordéfi i v svátek sauzeni býti mohau. B. XXIII | Municipale jus Pragense. A. 11. Muž pánem statku i ženy. C. LVI. Muž, nechá-li manželky těhotné, bez dědice neumírá. F, X. Muž po smrti manželky pánem statku zůstává. C. LVIL Muž umře-li bez kšaftu a nechá nékolikerfch détí, F. XLIX. Muż, pojme-li druhau ženu, maje první, hrdlo tratí. M. XL. Muž, svozuje-li svau ženu, hrdlo tratí, N. IL. Muž, chtóje svau ženu Z cizího domu vziti, zrani-li koho. N. XII. pokuta.
Strana 424
494 IN. Náblaznf, náchlebntk ksaftu vy- svédéiti nemüZe, FE. VII. Nádennícei jak ku právu připra- vováni byti mají. A. XLVI. Nájem a: pronájem co slove? K. I. Nájemník co jest? K. I, Nájemník lidí podezřelých nepře- chovávej. K. VII. Nájemník zůstane-li v příbytku přes čas nájmu. K. IX. Nájemník vybere-li se z pokoje před časem, K. IX, Nájemník kdy se před časem vy- stěhovati může. K. X. Nájemník nedá-li se do dne a do roka najíti k placení cinže. K.. XI. Nájemník čím pronájemníku po- vinnen. L. 1. Naketnik co jest? P. XXI. Nákefníka pokuta. P. XXII. k nákeřníku i v svátek právem přistaupiti se může. B. XXIII. Nález co jest a odkud slove. B. LXXXVII. Nálezové bedlivě uvažováni buďte. B. LXXXVII, Nálezové cizí ne vždycky se tre- fiu mohau, A. XXXIX. Nálezy a rozsudky protahovati se nemá. A. LV. Nalezenau véc kaZdj navrat. P. XVII. Nápad co jest? F, V.. Nápad kdy místo má. F, V. Nápad na obojí pohlaví jedno- stejně jde. F. VIII, Nápad z dědice, na sirobu na- rozeného, na matku jde. F. X. Nápad podle synův a dcer, kdy a kterak na vnuky jde. F, XI. Náblazní — Nářek. Nápad na rodiče z dětí kdy pří- chází. W. XII. Nápad přátel pobočních. F, XII1. Nápad na bratra a streyce etc. Fr, XIII. Nápad na přátely dalšího stupně, F. XIV. | Napad descendenttum et ascen- dentium nemá žádného ob- mezeni. F, XV, Nápad přátel pobočních trvá až do desátého stupně, F. XV. Nápad rodičův s dětmi. F. XII. Nápad z matky na dítě, z dítěte na otce. F. XLVI. k mnápadüm Descendentes bližší právo mají. F, VII. při nápadích stromu krevnosti se šetří. F, XVL : při nápadích počet osob na horu a dolův stupujících. FP. XII. v nápadích města Pražská rov- nost zachovávají. F. IX. Nápadníci ze spolka obsilśni budte. B. XVIII. Näpadni vkroéent co slove ? F. VI. nej- Nápadní vodu každý v gruntu svém pojíti může. L. IV. Náprava za nářek cti, Q. XVII. Náprava od zlopověstných se ne- přijímá. ©. XXVIII. Nápravu kdož činil, svědčiti ne- müze. B. LXI. Item: téz. Q. XXXVI. Nářek poctivosti co jest? ©. XV. Nářek a hanéní, Q. XIL Nářek v přítomnosti i nepřítom- nosti se děje. Q. XVI. Nářek kdoby provedl, ©. XXI. Nářek kdoby na umrlého vzta- hoval. ©. XXIV, Nářek dětem od otce, čeládce od hospodáře neškodí. ©. XXXV. Nářek lidí mrtvých. R. IX,
494 IN. Náblaznf, náchlebntk ksaftu vy- svédéiti nemüZe, FE. VII. Nádennícei jak ku právu připra- vováni byti mají. A. XLVI. Nájem a: pronájem co slove? K. I. Nájemník co jest? K. I, Nájemník lidí podezřelých nepře- chovávej. K. VII. Nájemník zůstane-li v příbytku přes čas nájmu. K. IX. Nájemník vybere-li se z pokoje před časem, K. IX, Nájemník kdy se před časem vy- stěhovati může. K. X. Nájemník nedá-li se do dne a do roka najíti k placení cinže. K.. XI. Nájemník čím pronájemníku po- vinnen. L. 1. Naketnik co jest? P. XXI. Nákefníka pokuta. P. XXII. k nákeřníku i v svátek právem přistaupiti se může. B. XXIII. Nález co jest a odkud slove. B. LXXXVII. Nálezové bedlivě uvažováni buďte. B. LXXXVII, Nálezové cizí ne vždycky se tre- fiu mohau, A. XXXIX. Nálezy a rozsudky protahovati se nemá. A. LV. Nalezenau véc kaZdj navrat. P. XVII. Nápad co jest? F, V.. Nápad kdy místo má. F, V. Nápad na obojí pohlaví jedno- stejně jde. F. VIII, Nápad z dědice, na sirobu na- rozeného, na matku jde. F. X. Nápad podle synův a dcer, kdy a kterak na vnuky jde. F, XI. Náblazní — Nářek. Nápad na rodiče z dětí kdy pří- chází. W. XII. Nápad přátel pobočních. F, XII1. Nápad na bratra a streyce etc. Fr, XIII. Nápad na přátely dalšího stupně, F. XIV. | Napad descendenttum et ascen- dentium nemá žádného ob- mezeni. F, XV, Nápad přátel pobočních trvá až do desátého stupně, F. XV. Nápad rodičův s dětmi. F. XII. Nápad z matky na dítě, z dítěte na otce. F. XLVI. k mnápadüm Descendentes bližší právo mají. F, VII. při nápadích stromu krevnosti se šetří. F, XVL : při nápadích počet osob na horu a dolův stupujících. FP. XII. v nápadích města Pražská rov- nost zachovávají. F. IX. Nápadníci ze spolka obsilśni budte. B. XVIII. Näpadni vkroéent co slove ? F. VI. nej- Nápadní vodu každý v gruntu svém pojíti může. L. IV. Náprava za nářek cti, Q. XVII. Náprava od zlopověstných se ne- přijímá. ©. XXVIII. Nápravu kdož činil, svědčiti ne- müze. B. LXI. Item: téz. Q. XXXVI. Nářek poctivosti co jest? ©. XV. Nářek a hanéní, Q. XIL Nářek v přítomnosti i nepřítom- nosti se děje. Q. XVI. Nářek kdoby provedl, ©. XXI. Nářek kdoby na umrlého vzta- hoval. ©. XXIV, Nářek dětem od otce, čeládce od hospodáře neškodí. ©. XXXV. Nářek lidí mrtvých. R. IX,
Strana 425
Nářek — Nepřátelé. za nářek cti co se držeti má. G. XVII. o náfek cti strany na smlanvu podáváni budte. Q. XIX. o nářek komuby poselství učiněno bylo. Q. XXV. pro nářek cti žádný urukovati nemá, Q. XXIX. pro nářek žádný sám sebe ne- mstí. ©. XXXI. při nářku kdož saukupa jmenuje. Q. XXIV. Náfku svédküv kdoby neprovedl, pokuta. B. LXXXV, Náfku cti neprovedenóho pokuta G. XVII. Nářku saukup odepře-li. ©. XXIV. Nářku kdoby vésti nechtěl. Q. XXII. | z nářku obviněný odstaupí-li od práva. ©. XXIX. z nářku obvině kdožby haněl. ©. XXX. z nářku obžalovaný umře-li před skonáním pře. ©. XXXII. Naříkající zastírá-li se saukupem a nejmenuje ho. Q. XXIII. Naïikajfef se nevinně. Q XXVI. Naříkající pod žertem přes napo- menutí. R. III. Naréeny pfed rozsudkem za ta- kového držán býti nemá. ©. XXXIIL Naříkání svědkův kterak se děje. B. LXXXV. Naříkání statkův vztahuje se na přítomné. F. XXIX. - Násilí co jest? M. XXX. Násilí nepřítel práva. A. XXXVII. Item: též, F. XXVII. Násilí svému každý brániti se müze. N. XVI. Item: též. N. XLIV. Item: též. 8. XVI. 425 Násilí také děje se malým pa- nenkám. M. XXXIV. Násilí dálo-li by se, kdež křik slyáán byti nemüze. M. XXXIII. Násilná věc trvánlivá není. A. XXXVIII. Násilné zajetí aneb porušení panny aneb vdovy. M. XXX. Nasilnfika pokuta. M. XXXI. Item: též. M, XXXIV. Násilníka kdožby, bráně se, za- mordoval. N. XLIV. proti násilnfku průvod křičení. M. XXXII. Necessitas cavet feriis. B. XXIIL Nečistotau jeden druhému neškod. K. XXIX. | Nedbánulivost a nepilnost kdy se právy trestce. K. III. Neděle Bohem nařízená. B. XXIII. Neděle dvě co jsau? A. LIV. Negatio facti imponit_ actort necessitatem — probandi. B. XXXVII. Nemoc pfed právem vymlauvá. Nemoc kšaftu nepřekáží. D. XLII. Nemocný, navrátí-li se k pamětí a rozumu, kšaftovati může. E. XVI. Nemovitý statek může se prona- jiti pod plat. L. VII. Nemovití městští statkové kde a jak odevzati se mají. F. XXIV. Nad nemožnost Pán Bůh žádného nepotahuje. A. XXXVII. Němý a hluchý, leč by psáti uměli, kšaftu dělati nemohau. E. V. Neodvolávající co jest? C. VII. Nepořádný držitel statku nezdědí. F. XXVI. Nepřátelé úhlavní svědčiti proti sobé nemohau. B. LXI.
Nářek — Nepřátelé. za nářek cti co se držeti má. G. XVII. o náfek cti strany na smlanvu podáváni budte. Q. XIX. o nářek komuby poselství učiněno bylo. Q. XXV. pro nářek cti žádný urukovati nemá, Q. XXIX. pro nářek žádný sám sebe ne- mstí. ©. XXXI. při nářku kdož saukupa jmenuje. Q. XXIV. Náfku svédküv kdoby neprovedl, pokuta. B. LXXXV, Náfku cti neprovedenóho pokuta G. XVII. Nářku saukup odepře-li. ©. XXIV. Nářku kdoby vésti nechtěl. Q. XXII. | z nářku obviněný odstaupí-li od práva. ©. XXIX. z nářku obvině kdožby haněl. ©. XXX. z nářku obžalovaný umře-li před skonáním pře. ©. XXXII. Naříkající zastírá-li se saukupem a nejmenuje ho. Q. XXIII. Naïikajfef se nevinně. Q XXVI. Naříkající pod žertem přes napo- menutí. R. III. Naréeny pfed rozsudkem za ta- kového držán býti nemá. ©. XXXIIL Naříkání svědkův kterak se děje. B. LXXXV. Naříkání statkův vztahuje se na přítomné. F. XXIX. - Násilí co jest? M. XXX. Násilí nepřítel práva. A. XXXVII. Item: též, F. XXVII. Násilí svému každý brániti se müze. N. XVI. Item: též. N. XLIV. Item: též. 8. XVI. 425 Násilí také děje se malým pa- nenkám. M. XXXIV. Násilí dálo-li by se, kdež křik slyáán byti nemüze. M. XXXIII. Násilná věc trvánlivá není. A. XXXVIII. Násilné zajetí aneb porušení panny aneb vdovy. M. XXX. Nasilnfika pokuta. M. XXXI. Item: též. M, XXXIV. Násilníka kdožby, bráně se, za- mordoval. N. XLIV. proti násilnfku průvod křičení. M. XXXII. Necessitas cavet feriis. B. XXIIL Nečistotau jeden druhému neškod. K. XXIX. | Nedbánulivost a nepilnost kdy se právy trestce. K. III. Neděle Bohem nařízená. B. XXIII. Neděle dvě co jsau? A. LIV. Negatio facti imponit_ actort necessitatem — probandi. B. XXXVII. Nemoc pfed právem vymlauvá. Nemoc kšaftu nepřekáží. D. XLII. Nemocný, navrátí-li se k pamětí a rozumu, kšaftovati může. E. XVI. Nemovitý statek může se prona- jiti pod plat. L. VII. Nemovití městští statkové kde a jak odevzati se mají. F. XXIV. Nad nemožnost Pán Bůh žádného nepotahuje. A. XXXVII. Němý a hluchý, leč by psáti uměli, kšaftu dělati nemohau. E. V. Neodvolávající co jest? C. VII. Nepořádný držitel statku nezdědí. F. XXVI. Nepřátelé úhlavní svědčiti proti sobé nemohau. B. LXI.
Strana 426
426 Nepřátelé — Obrana. Obcování se všemi vesměs potupu na vrchnost uvozuje. A. XII. Obec co jest? A. XXXVIII. Obecní potřeba před právem vy- mlauvá. A. L. Obecní věci se nepromlčují. F. XXXVIII. Obecních věcí žádný zděditi ne- může. F. XXXVII. Obecních věcí žádný sobě ne- osobuj, ani jinému užívati ne- braň. F. XXXVII. Nepřátelé všickni honiti mají. N. Obeslání aneb obsílky co jsau? A. XLIV. VIII. Obeslání k svědomí první za Nepřátel kdoby nehonil a jiným půhon, druhé za důhon se zbraňoval, pokuta. N. VIII., IX. klade. B. XLVII. Nepřítomní u práva kteří slovau. F. XXIX. Obeslání které pořádné? B. VI. Obeslání koho doma zastíhne, Nepřítomní dílův svých dědických stůj. B. VI. nepromlčují. F. XXXI. pod obesláním kdoby na druhého Nerovnost příčina svárův. A. půtku učinil. N. XXIII. XXXVIII. Obeslaný po první obsílce stůj a Neřádné sjití osob krví spojených žalobu slyš. A. XLV. N. I. Obeslaný po druhé obsílce ne- Nesnáze lidské přetrhovati se stane-li, do vězení vzat buď. mají. A. XXXIX. A. XLV. Nestání před saudem co vy- Obeslaný po vzatém hojemství mlauvá. A. L. nestane-li, stané právo. A. XLV. Nevědomost dědice kšaftu neruší. E. XX. Obeslaný domácí, po třetí, a pře- Nevěstka svědčiti nemůže. B. LXI. spolní, po druhé zavolán jsa, Nevěstky násilí netrpí. M. XXXIII. nestojí-li, stané právo. A. Neznámost práva nevymlauvá. XLVIII. A. III. Obeslaný nestojí-li k odkladu Nezvole aneb služebnost co jest?" práva, stané pravo. A. XLIX. K. XL. Obeslaný žalobu odvozuj. A. LIII. Noha co jest? K. XXXIX. Obeslaný na každau žalobu zvlášť Noxa caput sequitur. R. XXI. odpovídej. B. II. Nuzné příčiny před právem po- Obeslaný, ujde-li od práva, při stačují. A. L. tratí. B. V. Obeslaný, nechce-li svévolně od- povídati, při tratí. B. V. Obeslaný na den od práva ulo- žený stůj. B. VI. Obeslaný nestojí-li ku právu pro nemoc. J. XXXVII. Obeslaný není-li usedlý ku právu. A. XLV. Obligatio, povinnost co slove? В. X. Obligatio venditionis. G. XLI. Obligationes, in quibus dies non aрpоnitur. J. XXX. Obrana proti žalobě, exceptio. A. XLV. Item: též. B. XII. O.
426 Nepřátelé — Obrana. Obcování se všemi vesměs potupu na vrchnost uvozuje. A. XII. Obec co jest? A. XXXVIII. Obecní potřeba před právem vy- mlauvá. A. L. Obecní věci se nepromlčují. F. XXXVIII. Obecních věcí žádný zděditi ne- může. F. XXXVII. Obecních věcí žádný sobě ne- osobuj, ani jinému užívati ne- braň. F. XXXVII. Nepřátelé všickni honiti mají. N. Obeslání aneb obsílky co jsau? A. XLIV. VIII. Obeslání k svědomí první za Nepřátel kdoby nehonil a jiným půhon, druhé za důhon se zbraňoval, pokuta. N. VIII., IX. klade. B. XLVII. Nepřítomní u práva kteří slovau. F. XXIX. Obeslání které pořádné? B. VI. Obeslání koho doma zastíhne, Nepřítomní dílův svých dědických stůj. B. VI. nepromlčují. F. XXXI. pod obesláním kdoby na druhého Nerovnost příčina svárův. A. půtku učinil. N. XXIII. XXXVIII. Obeslaný po první obsílce stůj a Neřádné sjití osob krví spojených žalobu slyš. A. XLV. N. I. Obeslaný po druhé obsílce ne- Nesnáze lidské přetrhovati se stane-li, do vězení vzat buď. mají. A. XXXIX. A. XLV. Nestání před saudem co vy- Obeslaný po vzatém hojemství mlauvá. A. L. nestane-li, stané právo. A. XLV. Nevědomost dědice kšaftu neruší. E. XX. Obeslaný domácí, po třetí, a pře- Nevěstka svědčiti nemůže. B. LXI. spolní, po druhé zavolán jsa, Nevěstky násilí netrpí. M. XXXIII. nestojí-li, stané právo. A. Neznámost práva nevymlauvá. XLVIII. A. III. Obeslaný nestojí-li k odkladu Nezvole aneb služebnost co jest?" práva, stané pravo. A. XLIX. K. XL. Obeslaný žalobu odvozuj. A. LIII. Noha co jest? K. XXXIX. Obeslaný na každau žalobu zvlášť Noxa caput sequitur. R. XXI. odpovídej. B. II. Nuzné příčiny před právem po- Obeslaný, ujde-li od práva, při stačují. A. L. tratí. B. V. Obeslaný, nechce-li svévolně od- povídati, při tratí. B. V. Obeslaný na den od práva ulo- žený stůj. B. VI. Obeslaný nestojí-li ku právu pro nemoc. J. XXXVII. Obeslaný není-li usedlý ku právu. A. XLV. Obligatio, povinnost co slove? В. X. Obligatio venditionis. G. XLI. Obligationes, in quibus dies non aрpоnitur. J. XXX. Obrana proti žalobě, exceptio. A. XLV. Item: též. B. XII. O.
Strana 427
Obslaviti — Obstaviti může hospodář hostě svého, L, XXVII, Obstavující práva pět grošův če- ských dej. IL. XXIV, Obstavený postaví-li jistce v šesti nedělích, I. XXII. Obstaveny k komu o škody hle- děti má. L. XXXI. Obsílku kdož prvé vyžádal, prvé slyšán bude. A. XVI. Item: též. A. LIX. Obsilkau doma zastiżeny od práva neodcházej. B. VI. Obviněný, obeslaný a obžalovaný co jest? A. XLIV. Obviněný od několika původův. B. I. Obviněný na žalobu česky odpo- vídej. B. VIII. Obviněný kdy původem bývá? B. XII. Obvinénÿ svau exceptionem pro- vozuj DB. XII. Obvinění co jest? B. IX. Obvinění jak se dělí? B. XI. Obvinění všecka z povinnosti po- cházejí. B. X. Obžalovaný jak na žalobu odpo- vídati má. A. XLV. ltem: téZ. B. XII. Obžalovaný, ztratě při, škody pů- vodovi nahražuj. A. LI. Obžalovaný bližší sebe hájiti, nežli původ ho přemoci. B. LXXIII. Obžalovaný v své obraně ohlas se, než odpověd dáš. B. XII. Obžalovaný ne hned za zlého po žalobě držán buď. M. XX. Obžalovaný volá-li se k odvodu. M. XXV. Obžalovaný z obtěžkání. M. XLIII. Obyčej jest právo. B. LXXXIX. Obyčej zlý postup právu. H. XXVI. Occultatio latronum. O, XXX. Odsauzeny. 497 Ochotnost saudciv ctnost. A. XXXVI. Očitý svědek jistší než usatych deset. B. LXVIII. Oculata fides co jest? B. LXVIII. Oculatus testis pluris est, quam auriti decem. B. LXVIII. Odbojník práva co jest a jaká po- kuta jeho. D. XXXVIII. Item: též. N. XVII. Odhad na gruntu bude-li menší než dluh. F. XXXIX. Odhánka není: „Křivě a nepravě mluvíš.“ G. XXVII. Odhánku původ učiní-li před roz- sudkem. 0. XXX. Odklad k veypovědi kdy se ulo- žiti má. A. LV. Odklady k průvodům jak se díti mají. A. LIV. Item: též. B. XLIV. Odklad z milosti práva kdy se činí. A. LIV. Odpor kšaftu co jest? E. XLII. Odpor kšaftu kdy se klásti má. D. LX. Odpor vznikl-li by opominutí smysla ksaftujiciho. E. XVI. Odpor kšaftu kdy a jak díti se má. E. XLIIL. Odpor zápisu kdy vloZen byti má. G. LI. po odporu vložení časně jdi. E. XLV. Odporníka svého každý na jeho právě hleď. A. XLIV. Odpověd na žalobu jest aneb přiznání aneb odepření. A. XLV. Item: též. B. XII. Odproseni forma. Q. XVII. Odprośujici poctivost tratí. XVIII. Odsauzeny na smrt umře-li před vyřízením appellací, P. XXXI. Q.
Obslaviti — Obstaviti může hospodář hostě svého, L, XXVII, Obstavující práva pět grošův če- ských dej. IL. XXIV, Obstavený postaví-li jistce v šesti nedělích, I. XXII. Obstaveny k komu o škody hle- děti má. L. XXXI. Obsílku kdož prvé vyžádal, prvé slyšán bude. A. XVI. Item: též. A. LIX. Obsilkau doma zastiżeny od práva neodcházej. B. VI. Obviněný, obeslaný a obžalovaný co jest? A. XLIV. Obviněný od několika původův. B. I. Obviněný na žalobu česky odpo- vídej. B. VIII. Obviněný kdy původem bývá? B. XII. Obvinénÿ svau exceptionem pro- vozuj DB. XII. Obvinění co jest? B. IX. Obvinění jak se dělí? B. XI. Obvinění všecka z povinnosti po- cházejí. B. X. Obžalovaný jak na žalobu odpo- vídati má. A. XLV. ltem: téZ. B. XII. Obžalovaný, ztratě při, škody pů- vodovi nahražuj. A. LI. Obžalovaný bližší sebe hájiti, nežli původ ho přemoci. B. LXXIII. Obžalovaný v své obraně ohlas se, než odpověd dáš. B. XII. Obžalovaný ne hned za zlého po žalobě držán buď. M. XX. Obžalovaný volá-li se k odvodu. M. XXV. Obžalovaný z obtěžkání. M. XLIII. Obyčej jest právo. B. LXXXIX. Obyčej zlý postup právu. H. XXVI. Occultatio latronum. O, XXX. Odsauzeny. 497 Ochotnost saudciv ctnost. A. XXXVI. Očitý svědek jistší než usatych deset. B. LXVIII. Oculata fides co jest? B. LXVIII. Oculatus testis pluris est, quam auriti decem. B. LXVIII. Odbojník práva co jest a jaká po- kuta jeho. D. XXXVIII. Item: též. N. XVII. Odhad na gruntu bude-li menší než dluh. F. XXXIX. Odhánka není: „Křivě a nepravě mluvíš.“ G. XXVII. Odhánku původ učiní-li před roz- sudkem. 0. XXX. Odklad k veypovědi kdy se ulo- žiti má. A. LV. Odklady k průvodům jak se díti mají. A. LIV. Item: též. B. XLIV. Odklad z milosti práva kdy se činí. A. LIV. Odpor kšaftu co jest? E. XLII. Odpor kšaftu kdy se klásti má. D. LX. Odpor vznikl-li by opominutí smysla ksaftujiciho. E. XVI. Odpor kšaftu kdy a jak díti se má. E. XLIIL. Odpor zápisu kdy vloZen byti má. G. LI. po odporu vložení časně jdi. E. XLV. Odporníka svého každý na jeho právě hleď. A. XLIV. Odpověd na žalobu jest aneb přiznání aneb odepření. A. XLV. Item: též. B. XII. Odproseni forma. Q. XVII. Odprośujici poctivost tratí. XVIII. Odsauzeny na smrt umře-li před vyřízením appellací, P. XXXI. Q.
Strana 428
428 Odsvědčení spůsob. B. LXXX. Odvodu každému přítí se má. M. XXV. Odvolání k vrchnímu právu co jest? C. IV. Ouvolání uctivě žádej a bez důtek. C. V. Odvolání pokud trvá, strany nic nového před se nebeřte. C. VIII. Odvolání od posledních rozkazův se nedopauští. C. XXV. Odvolání od auřadu šestipanského do raddy, K. XXI. pod odvoláním strany smluvi-li se, důklad bude navrácen. O. IX. Odvolávající kterak se chovati má. O. VI. Odvolávající kdy důklad složití má. C. VII. Odvolávajíeímu veypis pře vydán býti má. C. XII. Officium suum memini debet esse dammosum, J. LII. Ovaha téla nemá záplaty. S. XIV. Oheň od koho by v městě vyšel, O. XVII, Item: též. O. XXIII. Oheň z dopuštění božího. O. XVIII. Oheň všickni hasiti maji. O. XX. Ohně kdożby hasiti nechtěl. O. XXL Ohném kdoby hrozil, pokuta, O. XVI. pri ohni kdoby co ukradl. O. XXI při ohni kdoby druhého ranil. O. XXII. Ohhüv hašení pořádek nařízen býti má. O. XXV. Ohlášení proti nepofádnému drZi- teli. F. XXVII. Oken na dvůr sauseda prvé ne- bývalých nedělej. K. XVII. Odsvädèent — Otec. Oklamání lidská skrze zprávy klamavé. O. XXVIII. Omyl jména v kšaftu kdyby se stal. E, XIV. | Omyl v knihách městských jak napravovati se má, F. XXXV. Omyl pfi prodaji a kaupi. H. X. Omyl v skutku vlastním nevy- mlauva. K. TIL Opinari est dubitare. B. LXIX. Originál káaftu pfi právé do stvr- zení chovati se má. E. XLIII. Ortel co jest, a čím se dělí od nálezu. B. LXXXVI. Ortel jak se spisovati má. B. XC. Ortelnepořádný který. A. XXXVII. Ortel od samého purkmistra se vynáší. A. XXII. Ortel nač a v jakých slovich činiti se má. A. XXXIX, Ortelé na rathauze činiti se mají. A. XXIV. Ortelé v plném počtu saudcův váženi a činěni buďte. A. XXX VII. Ortelé ne z podobných pfikladüv ale z práva díti se mají. A. XXXIX. Ostrovův obecných žádný sobě zděditi nemůže. FW. XXXVII, Otázky při právě útrpném jaké býti mají. S. XXV. Otčim má-li co sirotčího od matky ukrytého za sebau, C. LX. Otec na místě dětí svých nevy- bytých sauditi se může. A. LVIII. Otec synu ani proti synu svěd- čiti nemůže., B. LXI. Otec dítky s první manželkau ná- ležitě opatř. C. L. Otec syna a dceru kšaftem vy- byti může. C. LI. Otec syna živností opatř a dceru . vénem. C. LVII.
428 Odsvědčení spůsob. B. LXXX. Odvodu každému přítí se má. M. XXV. Odvolání k vrchnímu právu co jest? C. IV. Ouvolání uctivě žádej a bez důtek. C. V. Odvolání pokud trvá, strany nic nového před se nebeřte. C. VIII. Odvolání od posledních rozkazův se nedopauští. C. XXV. Odvolání od auřadu šestipanského do raddy, K. XXI. pod odvoláním strany smluvi-li se, důklad bude navrácen. O. IX. Odvolávající kterak se chovati má. O. VI. Odvolávající kdy důklad složití má. C. VII. Odvolávajíeímu veypis pře vydán býti má. C. XII. Officium suum memini debet esse dammosum, J. LII. Ovaha téla nemá záplaty. S. XIV. Oheň od koho by v městě vyšel, O. XVII, Item: též. O. XXIII. Oheň z dopuštění božího. O. XVIII. Oheň všickni hasiti maji. O. XX. Ohně kdożby hasiti nechtěl. O. XXL Ohném kdoby hrozil, pokuta, O. XVI. pri ohni kdoby co ukradl. O. XXI při ohni kdoby druhého ranil. O. XXII. Ohhüv hašení pořádek nařízen býti má. O. XXV. Ohlášení proti nepofádnému drZi- teli. F. XXVII. Oken na dvůr sauseda prvé ne- bývalých nedělej. K. XVII. Odsvädèent — Otec. Oklamání lidská skrze zprávy klamavé. O. XXVIII. Omyl jména v kšaftu kdyby se stal. E, XIV. | Omyl v knihách městských jak napravovati se má, F. XXXV. Omyl pfi prodaji a kaupi. H. X. Omyl v skutku vlastním nevy- mlauva. K. TIL Opinari est dubitare. B. LXIX. Originál káaftu pfi právé do stvr- zení chovati se má. E. XLIII. Ortel co jest, a čím se dělí od nálezu. B. LXXXVI. Ortel jak se spisovati má. B. XC. Ortelnepořádný který. A. XXXVII. Ortel od samého purkmistra se vynáší. A. XXII. Ortel nač a v jakých slovich činiti se má. A. XXXIX, Ortelé na rathauze činiti se mají. A. XXIV. Ortelé v plném počtu saudcův váženi a činěni buďte. A. XXX VII. Ortelé ne z podobných pfikladüv ale z práva díti se mají. A. XXXIX. Ostrovův obecných žádný sobě zděditi nemůže. FW. XXXVII, Otázky při právě útrpném jaké býti mají. S. XXV. Otčim má-li co sirotčího od matky ukrytého za sebau, C. LX. Otec na místě dětí svých nevy- bytých sauditi se může. A. LVIII. Otec synu ani proti synu svěd- čiti nemůže., B. LXI. Otec dítky s první manželkau ná- ležitě opatř. C. L. Otec syna a dceru kšaftem vy- byti může. C. LI. Otec syna živností opatř a dceru . vénem. C. LVII.
Strana 429
Otec — Panna, Item : též. F. LIX, Otec poručníky. nad dětmi zříditi může. C. LVIIL Otec chce-li užívati statku dětí svých, k. XXXVI. Otec dětem poslušným z statku svého učiniti povinen. K. XLVIII Otec dítě neposlušné statku svého zbaviti může. M. XLVIII. Otec může jednomu dítěti dil nadlepsiti. | E. Ll. Otec bližší k nápadu dětí svých, nežli děd. F. XII. Otec a syn jsau correlativa. FP. XII. | Otec, umra, zauechá-li ze dvau Zen dětí po sobě. F, XLIX. Otec může děti své domácím vězením trestati. G, V. © Otec nepojme-li déti zejména do zapisu. G. L. Otec vnesl-li by co cizího do statku svého. M. XVI. Otec dceru v zlém skutku postí- ženau zamordovati může. M. XXXIX. Otec, svozuje-li dceru, hrdlo tratí, N. IL Otec syna z krádeže viniti nemůže. P. XIII, Otec nafkne-li díté z huévu. Q. XXXV. Otrok co jest, a může-li pánu svému svédéiti. B. LXI. Pp. Pacholik mladší osmnácti let svědčiti nemůže. B. LXI. Pacholík mladší osmnácti let kšaftu délati nemůže. E. 111, Pacholík let nedoslj ksaftu vy- svédéiti nemůže, E. VII, 429 Pacholík nezletilÿ dopustf-li se krádeže. P. XIV. Pacholik mladší osmnácti let trá- pen byti nema. T. I. Dacia conventa rata sunto. A, XLI. J'acta dant naturam contractibus. L. VIT. Pálení aneb Zháfstvi a pokuta. O. XIV. Palić kdo jest? O. XV. Paměti smluv kdy se dávají. C. XXX. Pán aneb rytíř zabi-li koho na gruntech městských. N. XL. Pán nařkne-li slużebnika. Q. XXXV. Páni a rytíři před saudy zemské należeji. A. XLIV. Páni a rytíři pokud k saudüm městským státi povinni jsau. A. XLIV. Item: též. A. XLVIL Páni a rytíři jak svědomí vydá- vati mají. B. LXXXII. Pani jak služebníky své trestati mají. K. IV. Pání gruntův pronajatých pod plat neodjimejte. L. VIL Pani gruntiv podplatniky své zastavejte. L. VIII. Panem kdoby se délal, nejsa. O. V. Pankhartům v knihy městské nic se neklade. E. XXXIX. Panna poctivá svědčiti může, B. LXI. Panna, před patnácti lety vdaná, svédéiti i kšaftovati může. IK. UT. Panna ksaftu vysvédéiti nemůže. E. VIL Panna: když násilí trpí, má kři- četi, M, XXXII, Panna násílí trpící jak od práva opatřena býti má. M. XXXV,
Otec — Panna, Item : též. F. LIX, Otec poručníky. nad dětmi zříditi může. C. LVIIL Otec chce-li užívati statku dětí svých, k. XXXVI. Otec dětem poslušným z statku svého učiniti povinen. K. XLVIII Otec dítě neposlušné statku svého zbaviti může. M. XLVIII. Otec může jednomu dítěti dil nadlepsiti. | E. Ll. Otec bližší k nápadu dětí svých, nežli děd. F. XII. Otec a syn jsau correlativa. FP. XII. | Otec, umra, zauechá-li ze dvau Zen dětí po sobě. F, XLIX. Otec může děti své domácím vězením trestati. G, V. © Otec nepojme-li déti zejména do zapisu. G. L. Otec vnesl-li by co cizího do statku svého. M. XVI. Otec dceru v zlém skutku postí- ženau zamordovati může. M. XXXIX. Otec, svozuje-li dceru, hrdlo tratí, N. IL Otec syna z krádeže viniti nemůže. P. XIII, Otec nafkne-li díté z huévu. Q. XXXV. Otrok co jest, a může-li pánu svému svédéiti. B. LXI. Pp. Pacholik mladší osmnácti let svědčiti nemůže. B. LXI. Pacholík mladší osmnácti let kšaftu délati nemůže. E. 111, Pacholík let nedoslj ksaftu vy- svédéiti nemůže, E. VII, 429 Pacholík nezletilÿ dopustf-li se krádeže. P. XIV. Pacholik mladší osmnácti let trá- pen byti nema. T. I. Dacia conventa rata sunto. A, XLI. J'acta dant naturam contractibus. L. VIT. Pálení aneb Zháfstvi a pokuta. O. XIV. Palić kdo jest? O. XV. Paměti smluv kdy se dávají. C. XXX. Pán aneb rytíř zabi-li koho na gruntech městských. N. XL. Pán nařkne-li slużebnika. Q. XXXV. Páni a rytíři před saudy zemské należeji. A. XLIV. Páni a rytíři pokud k saudüm městským státi povinni jsau. A. XLIV. Item: též. A. XLVIL Páni a rytíři jak svědomí vydá- vati mají. B. LXXXII. Pani jak služebníky své trestati mají. K. IV. Pání gruntův pronajatých pod plat neodjimejte. L. VIL Pani gruntiv podplatniky své zastavejte. L. VIII. Panem kdoby se délal, nejsa. O. V. Pankhartům v knihy městské nic se neklade. E. XXXIX. Panna poctivá svědčiti může, B. LXI. Panna, před patnácti lety vdaná, svédéiti i kšaftovati může. IK. UT. Panna ksaftu vysvédéiti nemůže. E. VIL Panna: když násilí trpí, má kři- četi, M, XXXII, Panna násílí trpící jak od práva opatřena býti má. M. XXXV,
Strana 430
430 Zena pristaupí-li k násilníku. M. XXXVI. Panna podezřelá jak ohledíma býti má, M. XXXVII. Panna aneb vdova viní-li z obtěžkání. M. XLIIT, Pannau aneb ženau poctivau kdoby se pochlaubal. M. XLI. Panenku malau kdoby poru&il. M. XXXIV. Parricidium co jest a pokuta jeho. N. XXVII. Passus, krocej, pil druheho lokte. K. XXXIX. Pastýř zmrhá-li dobytek. K. V. Pauperies, $koda od hovada ne- rozumného učiněná. R. XXV. Paupertas inimica bonis moribus. B. LXI. Paupertas mon repellit testem. B. LXI. pfi pausténí do raddy jaký po- radek zachovati se má. A. XVI. Peculatus, kvádež peněz obecních, a jaká pokuta. O. X. Pečet kšaftu nečiní. D. LV. Peceti kdoby odtrhal, odbojnik jest. D. XXXVIII. Pečeti falešné kdoby užíval. 0. V. Pekaři kdyby chléb zmenšili. A. XXXIV. Peníz bozí. G. XLI. Peníze penézüm rnkojmé. G. III. Item: též. HE. I. Peníze odkázané vydány od dědice Panna aneb. koho býti mají. P. II Peníze gruntovní kdoby prodati chtěl. H. XXII. Peníze u důvěrníka složené. H. XLIIT. Peníze obecní dédicovó navratte. M. XVI. Peněz gruntovních kdoby neplatil. G. III. Panna — Počátek, Penéz gruntovních aneb prisau- zenjch jeden druhému nehyn- druj. G. XXXIII. Penézy kdo se vyplatiti nemůže. S. XII. k penězům gruntovním zmocněním se dopomáhá. H. I. Perduellio, perduellis co jest a jaká pokuta, M. XXVII. Peremptorie co slove? A, LIV. Peritis in sua arte credendum. E. LV. Pes, noha, při stavení co jest? K. XXXIX. Písař omylu v knihách městských sám nenapravuj F. XXXV. Písař městský buď člověk dobrý a zachovalý, a přísaha jeho, B. LIV. Písař kterak svědomí od lidí při- jímati má. B. LIIL Písať auťadu Sestipanského. K. XIX. Písař krevní. T. IV. Písafe tejnost v svédomí. B. LV. Písaře krevního kdoby dotekl na poctivosti, pokuta. T. V. Písaře krevního kdež není. T. VI. Písaři zápisův v knihách neměňte. F. XXXVI. Placení jisté kdež není. G. XXXV. Plagium, kródeż lidi, a pokuta. O. IV. Plat starodávní by nań jistoty nebylo, spraven bud. L. IX. Platové z gruntüv se nepromlŻuji. F. XXXVIII. Pluralis locutio duorum nu- . mero contentata est. B. LXV. Pobéhlei od víry křestaňské svěd- čiti nemohau. B. LXI. Poboční přátelč kteří jsau? a kdy se k nápadům připauštějí? F. XIII. Počátek se saudí. N. XLVIII.
430 Zena pristaupí-li k násilníku. M. XXXVI. Panna podezřelá jak ohledíma býti má, M. XXXVII. Panna aneb vdova viní-li z obtěžkání. M. XLIIT, Pannau aneb ženau poctivau kdoby se pochlaubal. M. XLI. Panenku malau kdoby poru&il. M. XXXIV. Parricidium co jest a pokuta jeho. N. XXVII. Passus, krocej, pil druheho lokte. K. XXXIX. Pastýř zmrhá-li dobytek. K. V. Pauperies, $koda od hovada ne- rozumného učiněná. R. XXV. Paupertas inimica bonis moribus. B. LXI. Paupertas mon repellit testem. B. LXI. pfi pausténí do raddy jaký po- radek zachovati se má. A. XVI. Peculatus, kvádež peněz obecních, a jaká pokuta. O. X. Pečet kšaftu nečiní. D. LV. Peceti kdoby odtrhal, odbojnik jest. D. XXXVIII. Pečeti falešné kdoby užíval. 0. V. Pekaři kdyby chléb zmenšili. A. XXXIV. Peníz bozí. G. XLI. Peníze penézüm rnkojmé. G. III. Item: též. HE. I. Peníze odkázané vydány od dědice Panna aneb. koho býti mají. P. II Peníze gruntovní kdoby prodati chtěl. H. XXII. Peníze u důvěrníka složené. H. XLIIT. Peníze obecní dédicovó navratte. M. XVI. Peněz gruntovních kdoby neplatil. G. III. Panna — Počátek, Penéz gruntovních aneb prisau- zenjch jeden druhému nehyn- druj. G. XXXIII. Penézy kdo se vyplatiti nemůže. S. XII. k penězům gruntovním zmocněním se dopomáhá. H. I. Perduellio, perduellis co jest a jaká pokuta, M. XXVII. Peremptorie co slove? A, LIV. Peritis in sua arte credendum. E. LV. Pes, noha, při stavení co jest? K. XXXIX. Písař omylu v knihách městských sám nenapravuj F. XXXV. Písař městský buď člověk dobrý a zachovalý, a přísaha jeho, B. LIV. Písař kterak svědomí od lidí při- jímati má. B. LIIL Písať auťadu Sestipanského. K. XIX. Písař krevní. T. IV. Písafe tejnost v svédomí. B. LV. Písaře krevního kdoby dotekl na poctivosti, pokuta. T. V. Písaře krevního kdež není. T. VI. Písaři zápisův v knihách neměňte. F. XXXVI. Placení jisté kdež není. G. XXXV. Plagium, kródeż lidi, a pokuta. O. IV. Plat starodávní by nań jistoty nebylo, spraven bud. L. IX. Platové z gruntüv se nepromlŻuji. F. XXXVIII. Pluralis locutio duorum nu- . mero contentata est. B. LXV. Pobéhlei od víry křestaňské svěd- čiti nemohau. B. LXI. Poboční přátelč kteří jsau? a kdy se k nápadům připauštějí? F. XIII. Počátek se saudí. N. XLVIII.
Strana 431
Počátku — Pokuta, Počátku a příčiny při všelikém skutku se šetrí, J. L. Počet větší v raddě přemáhá. A. XXVI. Item: též. B. XC. Poddaní bez vůle pánův svých kšaftův dělati nemohau. E, II. Podeziely v spolku straně své svědčiti nemůže. B. LXI. Podílové statkův jak se díti mají. F, LIV. Podílové statkův jak k styrzení přicházejí. F. LVUL na podíl svůj kdo co přijal, to při dělení zase slož. F. LVI. Podpůrce zastaň rukojmé. J. XXIIL Podruh kdy se pied časem vy- stéhovati může. K. X. Podruh neplatí-li cinže ve dní a v roce. K. XI. : Podruh zabi-li hospodáře. N. XXVIIL Podruzi jak ku prévu se pfipra- vuji. A. XLVL Podvod aneb śibalstvo co jest? O. XXVIII. Podvodu pokuta. G. XXIIL Poenae ordinariae et extra- ordinariae. M. MI. Item: též. M. IV. Poena talionis. M. XXVI. Pohrůžku kdoby učinil. N.Y. Pohrůžky pálení těžce se při právě váží. O. XVI. Pohřeb lidí zaufalych. O. L Pokojné a pořádné držení gruntüv. F. XXI. Pokuta z hájení appellací od saudu hraničného. A. XLIIL Pokuta, kdoby zdvižení žaloby neprovedl. B. XUI. Pokuta nedání svédomi od vyi- ších stavüv. B. LXXXII. Pokuta falše ztracení hrdla. B. LXXXV, 481 Pokuta zaSikováni svédka, B. LXXXV. Pokuta co jest? M. I. Pokuta buď vině rovná. M, XII. Item: též. P. XXIV. Pokuta na tom se vykonej, kdož zavinil. M. XV. Pokuta nebuď větší nežli vina. M. XVII. Pokuta po vyféeném orteli méniti se nemá, M. XIX. Pokuta ukládána bud po vysly- šení stran. M, XXII. Pokuta na řečníka, který by po straně radil. B. XXVII. Pokuta na saudce, který by po straně radil. A, XV. Pokuta na saudce, který by dary bral. A. XI. Pokuta proneseni raddy. A. VIII. Item: téz. B. XC. Pokuta konsela urputného. A. VII. Pokuta, kdoby před sporem svědky vedl. B. XLIL Pokuta pro nevydání svědomí. B. XLVII. Pokuta falešného svědka. B. LXXV. Pokutanařčení svědka. B. LXXX V. Pokuta, kteříž by, odvolání be- rauce, saudce nafíkali. O. V. Pokuta zadržení appellací přes dvě neděle. C. XI. Pokuta stellionatus. H. XX. Pokuta rukojmě v při útrpné. J. XII. Pokuta rukojmě, kterýž by v ne- postavení obmyslu požíval. J. XXI. Pokuta zmatku. ©. XI. Pokuta násilníka. M. XXX. Pokuta pomocnika k zlómu. M. XXXI. Pokuta neprovedeni veytrznosti. N, XXV.
Počátku — Pokuta, Počátku a příčiny při všelikém skutku se šetrí, J. L. Počet větší v raddě přemáhá. A. XXVI. Item: též. B. XC. Poddaní bez vůle pánův svých kšaftův dělati nemohau. E, II. Podeziely v spolku straně své svědčiti nemůže. B. LXI. Podílové statkův jak se díti mají. F, LIV. Podílové statkův jak k styrzení přicházejí. F. LVUL na podíl svůj kdo co přijal, to při dělení zase slož. F. LVI. Podpůrce zastaň rukojmé. J. XXIIL Podruh kdy se pied časem vy- stéhovati může. K. X. Podruh neplatí-li cinže ve dní a v roce. K. XI. : Podruh zabi-li hospodáře. N. XXVIIL Podruzi jak ku prévu se pfipra- vuji. A. XLVL Podvod aneb śibalstvo co jest? O. XXVIII. Podvodu pokuta. G. XXIIL Poenae ordinariae et extra- ordinariae. M. MI. Item: též. M. IV. Poena talionis. M. XXVI. Pohrůžku kdoby učinil. N.Y. Pohrůžky pálení těžce se při právě váží. O. XVI. Pohřeb lidí zaufalych. O. L Pokojné a pořádné držení gruntüv. F. XXI. Pokuta z hájení appellací od saudu hraničného. A. XLIIL Pokuta, kdoby zdvižení žaloby neprovedl. B. XUI. Pokuta nedání svédomi od vyi- ších stavüv. B. LXXXII. Pokuta falše ztracení hrdla. B. LXXXV, 481 Pokuta zaSikováni svédka, B. LXXXV. Pokuta co jest? M. I. Pokuta buď vině rovná. M, XII. Item: též. P. XXIV. Pokuta na tom se vykonej, kdož zavinil. M. XV. Pokuta nebuď větší nežli vina. M. XVII. Pokuta po vyféeném orteli méniti se nemá, M. XIX. Pokuta ukládána bud po vysly- šení stran. M, XXII. Pokuta na řečníka, který by po straně radil. B. XXVII. Pokuta na saudce, který by po straně radil. A, XV. Pokuta na saudce, který by dary bral. A. XI. Pokuta proneseni raddy. A. VIII. Item: téz. B. XC. Pokuta konsela urputného. A. VII. Pokuta, kdoby před sporem svědky vedl. B. XLIL Pokuta pro nevydání svědomí. B. XLVII. Pokuta falešného svědka. B. LXXV. Pokutanařčení svědka. B. LXXX V. Pokuta, kteříž by, odvolání be- rauce, saudce nafíkali. O. V. Pokuta zadržení appellací přes dvě neděle. C. XI. Pokuta stellionatus. H. XX. Pokuta rukojmě v při útrpné. J. XII. Pokuta rukojmě, kterýž by v ne- postavení obmyslu požíval. J. XXI. Pokuta zmatku. ©. XI. Pokuta násilníka. M. XXX. Pokuta pomocnika k zlómu. M. XXXI. Pokuta neprovedeni veytrznosti. N, XXV.
Strana 432
452 Pokuta vražedlníka, mordéře a laupežníka. N. XXXI. Pokuta vraždy nad sedlákem pro- vedené. N. XLII. Pokuta kauzla a O. 11. Pokuta krádeže a přechovávaní lidí. O0. IV. Pokuta nespravedlivych auřední» küv. O. XI. Pokuta svatokrádeže. 0. XIL Pokuta žháře. O. XIV. Pokuta potřásaní se nad lidmi. O. XXVI Pokuta nákeřníka a zloděje. P. XXII. | Pokuta kiivého pifseznika. J. XXXIX. Pokuta potupného malování. R. VL. Pokuta slov: „Lepší jsem než ty." R. VIL Pokuta zrádnych ceduli. R. X. Pokuta míry a váhy nespravedlivé. 8. IX. Pokuta svodnice aneb svodnika. N. IL Pokutu nes ten, kdož provinil. M. XIV. Pokuty všecky nač se vztahují. M. IL Pokuty právy vyměřené. M. IL. Item: t6%, M. XXVL. Pokuty na uvážení saudcův. M. IV. Pokuty váženy býti mají podle eireumstantit, M. V. Pokuty zmenšovány a nezjitio- vány budte. M. XVII Pokuty, na čest a hrdlo se vzta- hující. M, XXII. Pokuty kvapně se neukládejte. M. XXIV. Pokuty na dobrém zdání saudcův. Q. IV. Pokut za rodiče dědicové ne- nesau, M, XVI. | čarodějnictví. Pokuta — poručníci. při pokutách čeho se šetřiti má. P. XXVI. Pokut tolik bud kolikero zavi- nění. N. XIV. před pokutau veystupek vyhle- dán bud. M. XXI. | Pomluvać poctivych panen a pani. M. XLI. Pomocníci sobě vespolek svédéiti nemohau. B, LXL Pomocníci s činiteli jednostejnau pokutau se tresci. N. XL Poplatníka syého pán opatř. IL. VIII. Poprava v bíle dni vykonávati se má. T. VII. Poručenství co jest? D. V. Poručenství kdo se zpěčuje, zba- vuje se nápadu. D. VII. Poručenství na manželky vzložené. D. X. Poručenství žádný specovati se nemá. D. XIL Poruënik otcovsky též moci jest jako otec. D. XXXL Poručník k radě přidaný počtem povinen není. D. XXIX. Poručník kéaftovni jiného naïiditi nemůže, otcovský může. D. XXXI. Poruénfk jeden od druhého, ani od sirotka statku nekupuj. D. XXXIII, Poruéník sirotka nechce-li k hod- nému manżelstvi dśti. D. XXXV. Poruéníci co a kolikefi jsau. D. VL Poručníci krevní po meči. D. VII. Poručníci kšaftovní. D. VIII. Poručníci otcovští. D. IX. Poručníci od práva daní. D. XI. Poručníci na místě sirotkův se sudte. A. LVIIL Poruénici ze spolka obsilani budte, B. XVIIL
452 Pokuta vražedlníka, mordéře a laupežníka. N. XXXI. Pokuta vraždy nad sedlákem pro- vedené. N. XLII. Pokuta kauzla a O. 11. Pokuta krádeže a přechovávaní lidí. O0. IV. Pokuta nespravedlivych auřední» küv. O. XI. Pokuta svatokrádeže. 0. XIL Pokuta žháře. O. XIV. Pokuta potřásaní se nad lidmi. O. XXVI Pokuta nákeřníka a zloděje. P. XXII. | Pokuta kiivého pifseznika. J. XXXIX. Pokuta potupného malování. R. VL. Pokuta slov: „Lepší jsem než ty." R. VIL Pokuta zrádnych ceduli. R. X. Pokuta míry a váhy nespravedlivé. 8. IX. Pokuta svodnice aneb svodnika. N. IL Pokutu nes ten, kdož provinil. M. XIV. Pokuty všecky nač se vztahují. M. IL Pokuty právy vyměřené. M. IL. Item: t6%, M. XXVL. Pokuty na uvážení saudcův. M. IV. Pokuty váženy býti mají podle eireumstantit, M. V. Pokuty zmenšovány a nezjitio- vány budte. M. XVII Pokuty, na čest a hrdlo se vzta- hující. M, XXII. Pokuty kvapně se neukládejte. M. XXIV. Pokuty na dobrém zdání saudcův. Q. IV. Pokut za rodiče dědicové ne- nesau, M, XVI. | čarodějnictví. Pokuta — poručníci. při pokutách čeho se šetřiti má. P. XXVI. Pokut tolik bud kolikero zavi- nění. N. XIV. před pokutau veystupek vyhle- dán bud. M. XXI. | Pomluvać poctivych panen a pani. M. XLI. Pomocníci sobě vespolek svédéiti nemohau. B, LXL Pomocníci s činiteli jednostejnau pokutau se tresci. N. XL Poplatníka syého pán opatř. IL. VIII. Poprava v bíle dni vykonávati se má. T. VII. Poručenství co jest? D. V. Poručenství kdo se zpěčuje, zba- vuje se nápadu. D. VII. Poručenství na manželky vzložené. D. X. Poručenství žádný specovati se nemá. D. XIL Poruënik otcovsky též moci jest jako otec. D. XXXL Poručník k radě přidaný počtem povinen není. D. XXIX. Poručník kéaftovni jiného naïiditi nemůže, otcovský může. D. XXXI. Poruénfk jeden od druhého, ani od sirotka statku nekupuj. D. XXXIII, Poruéník sirotka nechce-li k hod- nému manżelstvi dśti. D. XXXV. Poruéníci co a kolikefi jsau. D. VL Poručníci krevní po meči. D. VII. Poručníci kšaftovní. D. VIII. Poručníci otcovští. D. IX. Poručníci od práva daní. D. XI. Poručníci na místě sirotkův se sudte. A. LVIIL Poruénici ze spolka obsilani budte, B. XVIIL
Strana 433
ps , Poručnici — Povinnost. 453 Poručníci sirotčí statek popsati dejte. D. XIII Poručníci registra příjmů a vydání mějte. D. XIV. Porudnici ku pracem svým škody nésti nemají, D. XV. Poruénici, co by nedbanlivosti | jich seślo, nahrazujte. D. XVI. Poručníci nápad mají k třetímu dílu statku sirotóiho. D, XVII. Poruënici když počet činí, čeho přísežným šetřiti sluší, D. XIX, Poručníci spravují-li zle statek a sirotky. D. XXIII. Poruéíníci nafízeni pro poetivost sirotéí, D. XXII. Porudnici za peníze sirotčí statek kaupiti mohau. D. XXV. Poručníci sirotkům počty čiňte. p. XXVI. Poruéínfei zemrau-li viiekni pred ucinéním poétu. D. XXVII. Poruënici živí pozůstalí sirotky opatrujte a počty čiňte. D. XXX. Poručníci kdyby statek sirotci prodali. D. XXXIII. Porućnici věci sirotčí řiďte. D. XXXIV. Poruéntei nemohau-li dluhüv zvy- upomínati, D. XXXVI. Porutnici dopusti-li se Isti a pod- vodu. D. XXXVII. Poručníci své sirotky z cizích domüv vyzdvihnauti mohau. N. XIV. Poruéniküv nejvyssich povinnnost. A, XXIX. Poručníkův D. XX. Poručníkův jednostejná práce i nebezpełenstvi. D. XXVII. Poručník ku při zřízený neob- me&kávej. B. XXXIV. Poruéníci ku pfem jak zapisováni býti mají. B. XXXV. sirotéfch povinnost. Pydva městská. Item: też. F. XLI. Porudnici ku prem vysaudi-li aneb prosaudi-li co. F. XLI Poručník a poraućejici co jest? Jj. XLIX. Poručník čím se od [aktora dóli. J. LU. Poručník vynalożi-li co pro véci poraułejiciho. J. LL Poručník při věcech cizích věrnost zachovej. J. LIIL Poruéník pithodami neélastnÿmi povinen neni. J. LIIL Poručníka povinnost. J. XLIX. Poruénikem sejde-li co, J. XLIX. Poručení rozdíl. J. LL Poručení smrtí poraučejícího míjí. J. LIL Posla kdoZby zbil a listy mu od- hal. N. XXII. Poslové na sném etc. obstováváni býti nemají. L. XXV. Possessio alia corporalis, alia incorporalis, F. XL. Posthwmo nato rampitur testa- mentum. F. X. Posudkové, postranní saudové, A XLHI. v potoky kdoby se druhému uva- zoval. MN. XXIV. Potřásaní nad lidmi za pficinau aufadu. O. XXVI Potřeba právo lomí. B. XXII. Potupník práva. A. XLV. Potupu práva saudcové trestati mohau. A. XLII. Povaha a pověst při svědcích se šetří.. B. LXL Povaleči, zahaleči z města hnání buďte. A. XXXIII. Povinnost co slove? D. X. Povinnost saudeüv při uvažování rozepří. DB. LXXXVII. Povinnost rodiéäv, D. XLI. 28
ps , Poručnici — Povinnost. 453 Poručníci sirotčí statek popsati dejte. D. XIII Poručníci registra příjmů a vydání mějte. D. XIV. Porudnici ku pracem svým škody nésti nemají, D. XV. Poruénici, co by nedbanlivosti | jich seślo, nahrazujte. D. XVI. Poručníci nápad mají k třetímu dílu statku sirotóiho. D, XVII. Poruënici když počet činí, čeho přísežným šetřiti sluší, D. XIX, Poručníci spravují-li zle statek a sirotky. D. XXIII. Poruéíníci nafízeni pro poetivost sirotéí, D. XXII. Porudnici za peníze sirotčí statek kaupiti mohau. D. XXV. Poručníci sirotkům počty čiňte. p. XXVI. Poruéínfei zemrau-li viiekni pred ucinéním poétu. D. XXVII. Poruënici živí pozůstalí sirotky opatrujte a počty čiňte. D. XXX. Poručníci kdyby statek sirotci prodali. D. XXXIII. Porućnici věci sirotčí řiďte. D. XXXIV. Poruéntei nemohau-li dluhüv zvy- upomínati, D. XXXVI. Porutnici dopusti-li se Isti a pod- vodu. D. XXXVII. Poručníci své sirotky z cizích domüv vyzdvihnauti mohau. N. XIV. Poruéniküv nejvyssich povinnnost. A, XXIX. Poručníkův D. XX. Poručníkův jednostejná práce i nebezpełenstvi. D. XXVII. Poručník ku při zřízený neob- me&kávej. B. XXXIV. Poruéníci ku pfem jak zapisováni býti mají. B. XXXV. sirotéfch povinnost. Pydva městská. Item: też. F. XLI. Porudnici ku prem vysaudi-li aneb prosaudi-li co. F. XLI Poručník a poraućejici co jest? Jj. XLIX. Poručník čím se od [aktora dóli. J. LU. Poručník vynalożi-li co pro véci poraułejiciho. J. LL Poručník při věcech cizích věrnost zachovej. J. LIIL Poruéník pithodami neélastnÿmi povinen neni. J. LIIL Poručníka povinnost. J. XLIX. Poruénikem sejde-li co, J. XLIX. Poručení rozdíl. J. LL Poručení smrtí poraučejícího míjí. J. LIL Posla kdoZby zbil a listy mu od- hal. N. XXII. Poslové na sném etc. obstováváni býti nemají. L. XXV. Possessio alia corporalis, alia incorporalis, F. XL. Posthwmo nato rampitur testa- mentum. F. X. Posudkové, postranní saudové, A XLHI. v potoky kdoby se druhému uva- zoval. MN. XXIV. Potřásaní nad lidmi za pficinau aufadu. O. XXVI Potřeba právo lomí. B. XXII. Potupník práva. A. XLV. Potupu práva saudcové trestati mohau. A. XLII. Povaha a pověst při svědcích se šetří.. B. LXL Povaleči, zahaleči z města hnání buďte. A. XXXIII. Povinnost co slove? D. X. Povinnost saudeüv při uvažování rozepří. DB. LXXXVII. Povinnost rodiéäv, D. XLI. 28
Strana 434
434 Povinnost auřadu při vyhledávaní zlého. M. XXXVII. Povinnost méšťanská. O. XVIII. Povodeň právní příčina. A. L. Povykův nočních pokuta. P. XX1X. Požívání věcí cizích. L. I. Praepositi negociorum co slovau ? J. LIL Praescriptio. W. XXIV. Praesentes kdo slovau? F. XXIX. Praesumptiones co slovau? N. LIV. Item: též. P. VOL Praevaricationis crimen co jest? O. XXVII. Praevaricator co a jaki pokuta. O. XXVII. Pravda na prostych slovích záleží. B. LXVI. . Pravdu kdoZ lstné zatají. O. V. Právo na čem založeno a odkud slove? A. I. Právo co jest a na čem známost jeho záleží? A. IL Právo obecné, obzvláštní, při- rozené, všech národův co jest? A. II. Právo městské co jest a proč nařízeno? A. IIL Právo zvyklosti co jest? A. NIL Práva městská odkud vzatd, A. 111, Práva uměti každému náleží. A, II. Práv méstskfch summa. A. UL Práva uméti co jest? A, XXX. Práva svého neznati hanba. A. XXX. Práva kde se nedostává, čeho šetřiti se má. A. XXXVII. Právo, kteréžs na jiného uložil, sám podnikni, A. XXXVIU. Práva víech pfípadností obsáh- nauti nemohau. A. XXXVII. Povinnost — Právo, Práva dobrá z zlých mravův po- §la. D. XXXIX. Právo aneb saud co jest? A. XLI. Právo cizí co jest. A. XLI. Právo bdicim folkuje. A. LIX. Item: též, G. XXIX. Právo cizí kdo podstaupi. A. XLI. Právo zaumyslnosti stran nemá se lehčiti. A. XLIX. Právo neuctivost stran ztrestati může. B. VIL Práva veysadná rozličná. A. XLIV. Právo stané kdy se dává. A. XLVIII. Item: téZ. A. XLIX. Právo stané jak se dává. C. IL Právem každý živ buď. N. VIL Item : též. N. L. Práva proč nařízena. P. XXV. Právem stavnym škod dobývati A. LVL Právo začna, dni a roku projiti nedej. F. XXII. Právo městské měj, kdož živnost provoditi chce. G. II. Právo dobrovolným uvolením se ruší. A. XLL [tem : téZ, .G. XIII. Item: též. G. XXXIII. Item: též. K. XIX. Práva požívaje, jinému křivdy nečiň. XK. XII. Práva vymstívání brání. S. XVI. na právo žádný nesáhej. N. XVII. Práva veychozního co se dává? IK. XIX, Právo útrpné s bedlivým uvážením puštěno býti má. S. XIX. Právo útrpné věc nejistá. 5. XX. Právo útrpné od koho začato býti má, T. II. Právo útrpné bud v bíledni. 9. XXII. Při útrpném právě rozumni. $. XXII. buďte lidé
434 Povinnost auřadu při vyhledávaní zlého. M. XXXVII. Povinnost méšťanská. O. XVIII. Povodeň právní příčina. A. L. Povykův nočních pokuta. P. XX1X. Požívání věcí cizích. L. I. Praepositi negociorum co slovau ? J. LIL Praescriptio. W. XXIV. Praesentes kdo slovau? F. XXIX. Praesumptiones co slovau? N. LIV. Item: též. P. VOL Praevaricationis crimen co jest? O. XXVII. Praevaricator co a jaki pokuta. O. XXVII. Pravda na prostych slovích záleží. B. LXVI. . Pravdu kdoZ lstné zatají. O. V. Právo na čem založeno a odkud slove? A. I. Právo co jest a na čem známost jeho záleží? A. IL Právo obecné, obzvláštní, při- rozené, všech národův co jest? A. II. Právo městské co jest a proč nařízeno? A. IIL Právo zvyklosti co jest? A. NIL Práva městská odkud vzatd, A. 111, Práva uměti každému náleží. A, II. Práv méstskfch summa. A. UL Práva uméti co jest? A, XXX. Práva svého neznati hanba. A. XXX. Práva kde se nedostává, čeho šetřiti se má. A. XXXVII. Právo, kteréžs na jiného uložil, sám podnikni, A. XXXVIU. Práva víech pfípadností obsáh- nauti nemohau. A. XXXVII. Povinnost — Právo, Práva dobrá z zlých mravův po- §la. D. XXXIX. Právo aneb saud co jest? A. XLI. Právo cizí co jest. A. XLI. Právo bdicim folkuje. A. LIX. Item: též, G. XXIX. Právo cizí kdo podstaupi. A. XLI. Právo zaumyslnosti stran nemá se lehčiti. A. XLIX. Právo neuctivost stran ztrestati může. B. VIL Práva veysadná rozličná. A. XLIV. Právo stané kdy se dává. A. XLVIII. Item: téZ. A. XLIX. Právo stané jak se dává. C. IL Právem každý živ buď. N. VIL Item : též. N. L. Práva proč nařízena. P. XXV. Právem stavnym škod dobývati A. LVL Právo začna, dni a roku projiti nedej. F. XXII. Právo městské měj, kdož živnost provoditi chce. G. II. Právo dobrovolným uvolením se ruší. A. XLL [tem : téZ, .G. XIII. Item: též. G. XXXIII. Item: též. K. XIX. Práva požívaje, jinému křivdy nečiň. XK. XII. Práva vymstívání brání. S. XVI. na právo žádný nesáhej. N. XVII. Práva veychozního co se dává? IK. XIX, Právo útrpné s bedlivým uvážením puštěno býti má. S. XIX. Právo útrpné věc nejistá. 5. XX. Právo útrpné od koho začato býti má, T. II. Právo útrpné bud v bíledni. 9. XXII. Při útrpném právě rozumni. $. XXII. buďte lidé
Strana 435
Právo — Prisaha. při právě útrpném mírnost za- chována buď. S. XXIII. Pře cizí na sebe nebef. Q. VII. Pře každá jednau žalobau se koná. B. Il, v přech důvěrných podvod i vina se přičítá. J. XLVIIL. Přechovávaní lotrův a 0. XXX. Item: též. P. V. Přespolní nestojí-li po druhé ob- sílce. A. XLVIII. Přespolní předkem do raddy voláni buďte. A. XVI. Přespolním bez odtahův se dopo- máhej. A. LX. Pfi prosaudé, podruhé se nesud. Q. VI. Příbuznost co jest? FW. XVI. Příbuzní přátelé kdo jsau? K. XVI. Příčiny, kdy se před zašlau pri svědkové vésti mobau. B. XLII. Příčiny, kteréž z trestání vymlau- vají. A. L. Příčiny, pro kteréž děti dědictví zbaviti se mohau. bk. XLIV. Přijetím za mocného hospodáře statek so nezadává. D. IV. Přijímání osob a darüv neni u Boha. A. XXXV. Příhody nešťastné žádného novíží. J. LIH. z příhody kdoby člověka zamor- doval. N. XLV. Příklad nepořádného držitele. I. XXX. Přímluva žádného tupiti se nemá. A, XXXVII. Přímluvy saudcův jaké býti mají. A. XXXVII. Prior tempore, potior jure. A. LIN. Přípověd XXVII. pokuta. aneb slib dvojí. J. 455 Přípověd a tent za živnosti k místu sobé ved, E. XXXV. Item: též. H. XLVIII. Item: téz. J. XIII. Piipovód na statek co jest? G. XXIV. Přípověd jak se učiniti má. G XXVI. Přípověd nač se činiti nemůže. G. XXXL Přípovědi průvod. G. XXVIII. Přípovědník první časem, přední právem. 6G. XXIX, Přípovědník koho a kdy obsílati má. G. XXVII. Přípovědníci poslední proti prvním mluviti mohau. G. XXVIII. Přípovědníkův do raddy pauštění. G. XXVI před pfípovéduíky kdo v záplaté předčí. G. XXXI. Přípovědníkům není-li kdo od- pirati. G. XXVIII. Přísaha svědkův. B. LIL Přísaha proč nařízena. J. XXXI. Přísaha dlužníka. G. XL Přísaha konec nesnází. J. XXXI. Item: téZ. J. XXXVIII. Přísaha k dolíčení prüvodüv. J. XXXIII. Přísaha po písaři říkati se má. J. XXXIU. Přísaha nevykoná-li se na uložený den, J, XXXVI. Přísaha z práva nalezená austní býti má. J. IL Pfisaha vrażedlnika. N. XXXVIII. Přísaha proti domnění z strany mordu. XN. LV. Piisahu kdož činiti má, buď prvé napomenut, J. XXXV. Piísahy rozdílné pfi právích. J. XXXII. Piísahy křivé pokuta. J. XXXIX. 28"
Právo — Prisaha. při právě útrpném mírnost za- chována buď. S. XXIII. Pře cizí na sebe nebef. Q. VII. Pře každá jednau žalobau se koná. B. Il, v přech důvěrných podvod i vina se přičítá. J. XLVIIL. Přechovávaní lotrův a 0. XXX. Item: též. P. V. Přespolní nestojí-li po druhé ob- sílce. A. XLVIII. Přespolní předkem do raddy voláni buďte. A. XVI. Přespolním bez odtahův se dopo- máhej. A. LX. Pfi prosaudé, podruhé se nesud. Q. VI. Příbuznost co jest? FW. XVI. Příbuzní přátelé kdo jsau? K. XVI. Příčiny, kdy se před zašlau pri svědkové vésti mobau. B. XLII. Příčiny, kteréž z trestání vymlau- vají. A. L. Příčiny, pro kteréž děti dědictví zbaviti se mohau. bk. XLIV. Přijetím za mocného hospodáře statek so nezadává. D. IV. Přijímání osob a darüv neni u Boha. A. XXXV. Příhody nešťastné žádného novíží. J. LIH. z příhody kdoby člověka zamor- doval. N. XLV. Příklad nepořádného držitele. I. XXX. Přímluva žádného tupiti se nemá. A, XXXVII. Přímluvy saudcův jaké býti mají. A. XXXVII. Prior tempore, potior jure. A. LIN. Přípověd XXVII. pokuta. aneb slib dvojí. J. 455 Přípověd a tent za živnosti k místu sobé ved, E. XXXV. Item: též. H. XLVIII. Item: téz. J. XIII. Piipovód na statek co jest? G. XXIV. Přípověd jak se učiniti má. G XXVI. Přípověd nač se činiti nemůže. G. XXXL Přípovědi průvod. G. XXVIII. Přípovědník první časem, přední právem. 6G. XXIX, Přípovědník koho a kdy obsílati má. G. XXVII. Přípovědníci poslední proti prvním mluviti mohau. G. XXVIII. Přípovědníkův do raddy pauštění. G. XXVI před pfípovéduíky kdo v záplaté předčí. G. XXXI. Přípovědníkům není-li kdo od- pirati. G. XXVIII. Přísaha svědkův. B. LIL Přísaha proč nařízena. J. XXXI. Přísaha dlužníka. G. XL Přísaha konec nesnází. J. XXXI. Item: téZ. J. XXXVIII. Přísaha k dolíčení prüvodüv. J. XXXIII. Přísaha po písaři říkati se má. J. XXXIU. Přísaha nevykoná-li se na uložený den, J, XXXVI. Přísaha z práva nalezená austní býti má. J. IL Pfisaha vrażedlnika. N. XXXVIII. Přísaha proti domnění z strany mordu. XN. LV. Piisahu kdož činiti má, buď prvé napomenut, J. XXXV. Piísahy rozdílné pfi právích. J. XXXII. Piísahy křivé pokuta. J. XXXIX. 28"
Strana 436
436 z prísahy svědek propuštěn býti může. B. XLI. Piisahajici dva prsty zdvihni. J. XXXIV. Prisauzená véc má se dopomáhati. G. XXIX. Přísežní služebníci pfi obsílání upřímně se chovejte. B. VL Přísežním na vznešení věřeno býti má, P. XXVII. Přísudek kdy v svau moc vchází, C. XXV. Přiznání před právem nejdoko- nalejší průvod. B. XXXVI Item: též. B. XVI Přítomní u práva kdo jsau. F. XXIX. Probationes semiplenae. S. XVX. Prodaj co jest a čím k stvrzeni přichází. G. XXXV. Prodaj čím se dělí od freymarku. G. XXXV. Prodaj odkud pośel. G. XXXVL Prodaj pod vyminkau kdy k stvr- zení přichází. G. XLV. Prodaj čím se tvrdí, tím se rust. H. I. Prodaj nebylli by v spis uve- den. G. XXXIX. při prodaji gruntu závady ozná- miti se maji. G. XXXVIIL pii prodaji domu co kupujícímu náleží. H. V. při prodaji koně co se oznámiti má. H. XIU. Prodavač co sobě vymini, pri tom zůstaven bude. G. XLUL. Prodavač gruntu městského po- kud správau povinen. F. XXXI. Prodavač nechce-li věci prodané postaupiti. H. XII. Prodavače právo jde na kupují- cího. H. II. Prodavače povinnost. H. VIII. Přísahajicí — Prüvody. Prodáli kdo na oko pole etc. H. IX. Prodá-li kdo véci cizí z poru- čení. H. XIV. Prokurátov co jest? B. XXIV. Prokurátor ku pfi jak se zapsati má. B. XXXV. Promlčení odkud se začíná. F. XXIV. Pronájem co slove? X. 1. 11. Pronájem smrtí nájemníka se pře- trhuje. L. I. Pronájem gruntu pod plat. T. VII. Pronéjemnik co jest? K. L — Pronájemník nájemníka před ča- sem z domu nevybývej. K. X. Pronájemník jak od práva opa- tren. L. T. Provazec drží sedmdesáte lokty. K. XXXIX. Průchoditých domův žádný zbrá- niti nemüZe, F. XXXVII. Prüvod co jest? B. XXXVI. Průvod v při hlavní buď dosta- tečný. B. XXXIX. Průvod s žalobau srovnati se má. B. XXXVI. Průvod přední na svědcích záleží. B. XL. Průvod po vyslyšené při zlepšiti se nemüze. D. LX. Průvod pořádného una svět splo- zení. FW. XLIIL Průvodu není potřebí, odporu. B. XXXVI. Průvodové pro saudce D. XXXVII. k prňvodňm čas kterak se uklá- dati má. A. LIV. Prüvody kdy se publikovati mají. A, LV. Průvodův od stran na právě slo- žení. B, LVL Průvody své obojí strana jednoho dne ukazuj. B. LVIII. dva kde není ge vedau.
436 z prísahy svědek propuštěn býti může. B. XLI. Piisahajici dva prsty zdvihni. J. XXXIV. Prisauzená véc má se dopomáhati. G. XXIX. Přísežní služebníci pfi obsílání upřímně se chovejte. B. VL Přísežním na vznešení věřeno býti má, P. XXVII. Přísudek kdy v svau moc vchází, C. XXV. Přiznání před právem nejdoko- nalejší průvod. B. XXXVI Item: též. B. XVI Přítomní u práva kdo jsau. F. XXIX. Probationes semiplenae. S. XVX. Prodaj co jest a čím k stvrzeni přichází. G. XXXV. Prodaj čím se dělí od freymarku. G. XXXV. Prodaj odkud pośel. G. XXXVL Prodaj pod vyminkau kdy k stvr- zení přichází. G. XLV. Prodaj čím se tvrdí, tím se rust. H. I. Prodaj nebylli by v spis uve- den. G. XXXIX. při prodaji gruntu závady ozná- miti se maji. G. XXXVIIL pii prodaji domu co kupujícímu náleží. H. V. při prodaji koně co se oznámiti má. H. XIU. Prodavač co sobě vymini, pri tom zůstaven bude. G. XLUL. Prodavač gruntu městského po- kud správau povinen. F. XXXI. Prodavač nechce-li věci prodané postaupiti. H. XII. Prodavače právo jde na kupují- cího. H. II. Prodavače povinnost. H. VIII. Přísahajicí — Prüvody. Prodáli kdo na oko pole etc. H. IX. Prodá-li kdo véci cizí z poru- čení. H. XIV. Prokurátov co jest? B. XXIV. Prokurátor ku pfi jak se zapsati má. B. XXXV. Promlčení odkud se začíná. F. XXIV. Pronájem co slove? X. 1. 11. Pronájem smrtí nájemníka se pře- trhuje. L. I. Pronájem gruntu pod plat. T. VII. Pronéjemnik co jest? K. L — Pronájemník nájemníka před ča- sem z domu nevybývej. K. X. Pronájemník jak od práva opa- tren. L. T. Provazec drží sedmdesáte lokty. K. XXXIX. Průchoditých domův žádný zbrá- niti nemüZe, F. XXXVII. Prüvod co jest? B. XXXVI. Průvod v při hlavní buď dosta- tečný. B. XXXIX. Průvod s žalobau srovnati se má. B. XXXVI. Průvod přední na svědcích záleží. B. XL. Průvod po vyslyšené při zlepšiti se nemüze. D. LX. Průvod pořádného una svět splo- zení. FW. XLIIL Průvodu není potřebí, odporu. B. XXXVI. Průvodové pro saudce D. XXXVII. k prňvodňm čas kterak se uklá- dati má. A. LIV. Prüvody kdy se publikovati mají. A, LV. Průvodův od stran na právě slo- žení. B, LVL Průvody své obojí strana jednoho dne ukazuj. B. LVIII. dva kde není ge vedau.
Strana 437
Psanec — Purkmistr. při průvodích strany sobě pře- kážky nečiňte. B, LIX. Psanec nevyvedený kdo jest. S. XXVI. Psanec svédéiti LXXXV. Psanec nařčený smlauvati se ne- může, O. XXXII. Psanec XXVI. Publicatio testamenti. D. LIX. Püvod co jest? A. XLIV. Původ následuj práva obžalova- ného. A. XLIV. Item : též. A. LXI Püvod jak obsílati a Zalovati má. A. XLV. Původ nestoji-li, obsilku trati. A. XLVIII. Původ nestoji-li k odkladu, při tratí. A. XLIX. Původ neprokáže-li žaloby, škody nahražuj. A. LI. Původ mlčí-li den a rok po ža- lobě, při tratí. A. LIL Püvod Zalobu provozuj. A. LIII. Item: též. B. XII. Původ toliko svědky žalobu pro- vozuj, v kolik se uvolil. B. LXXIV. Původ přespolní o škody uruc. A. LVI. Původ i obeslaný právem budte, A. LXIL Původ má-li s několika činiti. B. I. Původ ze dvan věcí rozdílně vi- niti má. B. Il. nemůže. B. práva užíti nemá. 5. živi Původ pusti-li od své žaloby. B. IV. Původ, obstavě dílo, nevede-li K. XXII. Původ umře-li před nálezem stvr- zenym. P. XXXI, toho k místu. 437 Původovi bude-li žaloba zdvižena. A, LL Půjčka co jest a na čem záleží? H. XXIX. Půjčka od svěření a nájmu čím. se délí, H. XXIX. Item: téZ, H. XXXIX. Půjčka od založení čím se dělí. H. XXXIV. Püjéená véc XXXI. Item: též. H. XXXIII. Půjčené věci šetřiti náleží. H. XXX, Půjčené věci jestliže se časně nenavracují. H. XXXV. zmrhá-l se. H. Půjčený kůň bude-li přetržen. H. XXXII. Půjčené věci kdy se obstaviti mohau, L. XXVIII. Purkmistr pfi vzklśdani prací na konšely rovnost zachovej. A. IV. Purkmistr raddu fídí. A. V. Purkmistr pečeti městské s pil- ností ostříhej. A. VI, - Purkmistr konšely míř zbedné trestci. A. VII. Purkmistr strany do raddy volej, A. XVL Purkmistr A. XVII, Purkmistr, jeda z města, auřad jinému porué, A. XVII. Purkmistr pfi vzdání aufadu jak se chovati má. A. XVIII. Purkmistr sám ortel říkej. A. XXII. Purkmistr piimluv na konsely po pořádku podávej. A. XXVI. Purkmistr v své aneb svých při nesed. A, XXVII. Purkmistr obce v dluhy neuvozuj. A, XXI. a no- doma nalezen bud.
Psanec — Purkmistr. při průvodích strany sobě pře- kážky nečiňte. B, LIX. Psanec nevyvedený kdo jest. S. XXVI. Psanec svédéiti LXXXV. Psanec nařčený smlauvati se ne- může, O. XXXII. Psanec XXVI. Publicatio testamenti. D. LIX. Püvod co jest? A. XLIV. Původ následuj práva obžalova- ného. A. XLIV. Item : též. A. LXI Püvod jak obsílati a Zalovati má. A. XLV. Původ nestoji-li, obsilku trati. A. XLVIII. Původ nestoji-li k odkladu, při tratí. A. XLIX. Původ neprokáže-li žaloby, škody nahražuj. A. LI. Původ mlčí-li den a rok po ža- lobě, při tratí. A. LIL Püvod Zalobu provozuj. A. LIII. Item: též. B. XII. Původ toliko svědky žalobu pro- vozuj, v kolik se uvolil. B. LXXIV. Původ přespolní o škody uruc. A. LVI. Původ i obeslaný právem budte, A. LXIL Původ má-li s několika činiti. B. I. Původ ze dvan věcí rozdílně vi- niti má. B. Il. nemůže. B. práva užíti nemá. 5. živi Původ pusti-li od své žaloby. B. IV. Původ, obstavě dílo, nevede-li K. XXII. Původ umře-li před nálezem stvr- zenym. P. XXXI, toho k místu. 437 Původovi bude-li žaloba zdvižena. A, LL Půjčka co jest a na čem záleží? H. XXIX. Půjčka od svěření a nájmu čím. se délí, H. XXIX. Item: téZ, H. XXXIX. Půjčka od založení čím se dělí. H. XXXIV. Püjéená véc XXXI. Item: též. H. XXXIII. Půjčené věci šetřiti náleží. H. XXX, Půjčené věci jestliže se časně nenavracují. H. XXXV. zmrhá-l se. H. Půjčený kůň bude-li přetržen. H. XXXII. Půjčené věci kdy se obstaviti mohau, L. XXVIII. Purkmistr pfi vzklśdani prací na konšely rovnost zachovej. A. IV. Purkmistr raddu fídí. A. V. Purkmistr pečeti městské s pil- ností ostříhej. A. VI, - Purkmistr konšely míř zbedné trestci. A. VII. Purkmistr strany do raddy volej, A. XVL Purkmistr A. XVII, Purkmistr, jeda z města, auřad jinému porué, A. XVII. Purkmistr pfi vzdání aufadu jak se chovati má. A. XVIII. Purkmistr sám ortel říkej. A. XXII. Purkmistr piimluv na konsely po pořádku podávej. A. XXVI. Purkmistr v své aneb svých při nesed. A, XXVII. Purkmistr obce v dluhy neuvozuj. A, XXI. a no- doma nalezen bud.
Strana 438
438 Purkmistr obviněný vyvstaň a odpovídej. A. XXVIII. Purkmistr mimo pořád práva žád- nému násilí nečiň. A. XXXVII. Purkmistr XXXVI. Purkmistr za obeslání žádán býti Pnrkmistrský auřad jak dlanho trvá. A., XVIII. Purkrechtni aneb auroční co jest? L. VIL Purkrechtniku grunt nemá odjí- mán byti. L. VIT. Pych co jest, a jaká pokuta. ©. 1. Pychu neprovedeného pokuta. Q. I. nebuď přísný. A. plať Raddy tejnost kdoby pronesl, jaká pokuta. A, VII. Radí-li kdo komu, tím se mu ne- zavazuje. J. LI. Radní dům, místo veysadné. A. XXIV. Raptus co slove? M. XXX. Rationes defuncti. B. LXXIX. Receptatio latronum. O. XXX. Reconventio co slove? G. XXXIV. Register kdoby k svědomí po- třeboval, B. LXXX. Registříky strany časně sobě je- dnejte. B. LVIL Rekovstvím neviny své žádný ne- tvrd. A. LXII, Res tempore periturae. B. XXIII. Jtem: téz. C. VIII. Reus, obvinénÿ kdo slove. À. XLIV. Reus tenetur probare suam ex- ceptionem. B. XII. Reus exceptione fit actor. B. XIL Item: Téz. B. XXXVII. Purkmistr — Rulojmé, Robotni lidé jak k svědomí ve- deni býti mají. D. LXXXIII. Rodiče kdožby haněl a bil, svéd- čiti nemüZze, D. LXT. Rodičové dítky své hned z mládí k dobrému veďte. O. XLI. Rok a den co jest? A. LIL Item: též, FW, XXIII. Rovnost původ pokoje. A. XXX VII. Rovnosti kdež není, tu tovarys- stvo pravé není. J. XLVII. tozsudek aneb ortel co jest. B. L XXXVI. Rozsudek v tejnosti zachován buď. B. XC. i Rozsudek bez vyslyšení na žád- ného činiti se nemá. B. XCL Rozsudek kdy v svau moc vehdzi. B. XCVI. Rozsudek nemá se diti na ne- přítomného ani na umrlého. C. T. Rozsudkovć nejdau na ty, jen k jinému právu náležejí. A. XLI. | Rozsudkové staří jak vážení býti mají. A. XXXIX. Rozsudkové v krátkých slovich diti se maji. B. LXXXVIII. Rozsudky nemají se protahovati. A. LV. při rozsudcích čeho saudcům še- třiti náleží.. B. LXXXVIII. Rozum zdravý, nejvyšší právo. A. XXXVII. Rozumu kteříž nemají, kšaftu dě- lati nemohau. E. IV. Rudolfa císaře rozsudek o ne- řádných závazcích. J, XLIL Ruhač jmena božího co jest, a jaká pokuta? M. XXVIII. Ruky dáním kdo co připoví, tomu zadosti Giù. J. V. Item: téz. J. XXVII. Rukojmé co jest? J. IV.
438 Purkmistr obviněný vyvstaň a odpovídej. A. XXVIII. Purkmistr mimo pořád práva žád- nému násilí nečiň. A. XXXVII. Purkmistr XXXVI. Purkmistr za obeslání žádán býti Pnrkmistrský auřad jak dlanho trvá. A., XVIII. Purkrechtni aneb auroční co jest? L. VIL Purkrechtniku grunt nemá odjí- mán byti. L. VIT. Pych co jest, a jaká pokuta. ©. 1. Pychu neprovedeného pokuta. Q. I. nebuď přísný. A. plať Raddy tejnost kdoby pronesl, jaká pokuta. A, VII. Radí-li kdo komu, tím se mu ne- zavazuje. J. LI. Radní dům, místo veysadné. A. XXIV. Raptus co slove? M. XXX. Rationes defuncti. B. LXXIX. Receptatio latronum. O. XXX. Reconventio co slove? G. XXXIV. Register kdoby k svědomí po- třeboval, B. LXXX. Registříky strany časně sobě je- dnejte. B. LVIL Rekovstvím neviny své žádný ne- tvrd. A. LXII, Res tempore periturae. B. XXIII. Jtem: téz. C. VIII. Reus, obvinénÿ kdo slove. À. XLIV. Reus tenetur probare suam ex- ceptionem. B. XII. Reus exceptione fit actor. B. XIL Item: Téz. B. XXXVII. Purkmistr — Rulojmé, Robotni lidé jak k svědomí ve- deni býti mají. D. LXXXIII. Rodiče kdožby haněl a bil, svéd- čiti nemüZze, D. LXT. Rodičové dítky své hned z mládí k dobrému veďte. O. XLI. Rok a den co jest? A. LIL Item: též, FW, XXIII. Rovnost původ pokoje. A. XXX VII. Rovnosti kdež není, tu tovarys- stvo pravé není. J. XLVII. tozsudek aneb ortel co jest. B. L XXXVI. Rozsudek v tejnosti zachován buď. B. XC. i Rozsudek bez vyslyšení na žád- ného činiti se nemá. B. XCL Rozsudek kdy v svau moc vehdzi. B. XCVI. Rozsudek nemá se diti na ne- přítomného ani na umrlého. C. T. Rozsudkovć nejdau na ty, jen k jinému právu náležejí. A. XLI. | Rozsudkové staří jak vážení býti mají. A. XXXIX. Rozsudkové v krátkých slovich diti se maji. B. LXXXVIII. Rozsudky nemají se protahovati. A. LV. při rozsudcích čeho saudcům še- třiti náleží.. B. LXXXVIII. Rozum zdravý, nejvyšší právo. A. XXXVII. Rozumu kteříž nemají, kšaftu dě- lati nemohau. E. IV. Rudolfa císaře rozsudek o ne- řádných závazcích. J, XLIL Ruhač jmena božího co jest, a jaká pokuta? M. XXVIII. Ruky dáním kdo co připoví, tomu zadosti Giù. J. V. Item: téz. J. XXVII. Rukojmé co jest? J. IV.
Strana 439
v . Rukojmć — Remeslnici, Rukojmé nedbánlivostí svau ztra- tíf-li pi. J, VIII. Rukojmć pokudź nedá, k jistci nepřistupuj. J. IX. Rukojmě v při útrpné a hlavní. J. XII. Rukojmě za věno. J. XVI. Rukojmé nezádá-li z rukojemství propustén byti. J. XVIII. Rukojmé kdyby v nepostavení obmyslu užíval. J. XXI. Rukojmé obává-li se, aby ho ji- stec nezavedl. J. XX. Rukojmě vyručí-li dlužníka z vě- zeni. J, XXV. Rukojmé bez opovédi obstaven býti může. L. XIX. Rukojmé za vražedlníka. J. XXI. Rukojmové zanedbávají-li ze škod právi býti. A. LVI. Rukojmové rukau nerozdílnau J. VII. Rukojmové na jistci postíhati svého mohau. J. VIII. Rukojmové vyručeného postavte. J. XI. Rukojmové na statku jistce hojiti se mohau. J. XIV, Rukojmové zemrau-li, véritel jistce hled. J. XVII. Rukojmové prvé k osobě, nežli k statku jistce, hledte, J. XV. Rukojmové kdo bti nemohau. J. XXII. Rukojmové vzdluzí-li se za pií- Ginau jistce. J. XXIV. Rukojmí při témž právě kdož by míti nemohl. A. LVI. Rukojemství co jest? J. TV. Rukojemství na statku nezjištěné S rukojmím umírá, F. XX. Item: též. J. XIII. Rüznice a nesvornost obecného dobrého nepřítel. A, XXXVIII. 439 Rychtář statku na smrt odsauze- ného sobé neosobuj. T. XI. Rychtáři kdož odpírá, odbojntk jest. N. XVII. Eyňkův žádný zděditi sobě ne- miże. F. XXXVII. Řečník co a kdo jest? B. XXIV. Řečník buď člověk dobrý a spolku v té při, ani srozumění s dru- hau stranau neméj. B, XXV. Item: téZ. B. XXVII. Řečník k saudcům uctivost za- chovej. B. XXVIII. Rečník žádného nedotýkej a smlauvy nebrań. B, XXIX. Řečník mluví- li, coZ mu od strany poruéeno není. B. XXX. Reénfk obmeilá-li koho. B. XXXI. Item: též. B. XXXIV. Řečník sobě nic neprosaudí. PB. XXXV. Řečník, s kým na roku stává, tomu svědčiti nemůže. B. , LXXVI. Rečníkem žena býti nemá. B. , XXVI. Reénikem vdovy a sirotci od práva opatrení buďte. B. XXXII. Řečníci před právem k zdvižení „ zbytečně nemluvte. B. XIII. Kečníci právy císařskými se schvalují. B. XXV. Reéníci za práci svau jak od lidí bráti mají. B. XXXIII. Řečníci kdy praevaricatores bý- vají, a jaká pokuta. 0. XXVII. v řeky druhému kdožby se uva- zoval. N. XXIV. Remeslnik jak uéedinika trestati má. K. IV. Řemeslníci díla vykonávejte po: dle smluv. K. VI,
v . Rukojmć — Remeslnici, Rukojmé nedbánlivostí svau ztra- tíf-li pi. J, VIII. Rukojmć pokudź nedá, k jistci nepřistupuj. J. IX. Rukojmě v při útrpné a hlavní. J. XII. Rukojmě za věno. J. XVI. Rukojmé nezádá-li z rukojemství propustén byti. J. XVIII. Rukojmé kdyby v nepostavení obmyslu užíval. J. XXI. Rukojmé obává-li se, aby ho ji- stec nezavedl. J. XX. Rukojmě vyručí-li dlužníka z vě- zeni. J, XXV. Rukojmé bez opovédi obstaven býti může. L. XIX. Rukojmé za vražedlníka. J. XXI. Rukojmové zanedbávají-li ze škod právi býti. A. LVI. Rukojmové rukau nerozdílnau J. VII. Rukojmové na jistci postíhati svého mohau. J. VIII. Rukojmové vyručeného postavte. J. XI. Rukojmové na statku jistce hojiti se mohau. J. XIV, Rukojmové zemrau-li, véritel jistce hled. J. XVII. Rukojmové prvé k osobě, nežli k statku jistce, hledte, J. XV. Rukojmové kdo bti nemohau. J. XXII. Rukojmové vzdluzí-li se za pií- Ginau jistce. J. XXIV. Rukojmí při témž právě kdož by míti nemohl. A. LVI. Rukojemství co jest? J. TV. Rukojemství na statku nezjištěné S rukojmím umírá, F. XX. Item: též. J. XIII. Rüznice a nesvornost obecného dobrého nepřítel. A, XXXVIII. 439 Rychtář statku na smrt odsauze- ného sobé neosobuj. T. XI. Rychtáři kdož odpírá, odbojntk jest. N. XVII. Eyňkův žádný zděditi sobě ne- miże. F. XXXVII. Řečník co a kdo jest? B. XXIV. Řečník buď člověk dobrý a spolku v té při, ani srozumění s dru- hau stranau neméj. B, XXV. Item: téZ. B. XXVII. Řečník k saudcům uctivost za- chovej. B. XXVIII. Rečník žádného nedotýkej a smlauvy nebrań. B, XXIX. Řečník mluví- li, coZ mu od strany poruéeno není. B. XXX. Reénfk obmeilá-li koho. B. XXXI. Item: též. B. XXXIV. Řečník sobě nic neprosaudí. PB. XXXV. Řečník, s kým na roku stává, tomu svědčiti nemůže. B. , LXXVI. Rečníkem žena býti nemá. B. , XXVI. Reénikem vdovy a sirotci od práva opatrení buďte. B. XXXII. Řečníci před právem k zdvižení „ zbytečně nemluvte. B. XIII. Kečníci právy císařskými se schvalují. B. XXV. Reéníci za práci svau jak od lidí bráti mají. B. XXXIII. Řečníci kdy praevaricatores bý- vají, a jaká pokuta. 0. XXVII. v řeky druhému kdožby se uva- zoval. N. XXIV. Remeslnik jak uéedinika trestati má. K. IV. Řemeslníci díla vykonávejte po: dle smluv. K. VI,
Strana 440
440 Řemeslníci; kteříž s ohněm za- cházejí, výhně a kominy opa- . trujte. K. XXXVI. Remeslnici nepokojnych femesl kde bydleti maji. K. XXXVII. Řemeslníci dluhů svých na oso- bách stavův vyšších jak do- bývatí mají. L. XXXII. S. Sacrilegium, svatokradez. O.XIL Sáh, tři lokty pražské, K. XXXIX. Sám sobě práva říkati žádný ne- může. A. XLI. Sám proti sobě ani sobě žádný svědčiti nemůže. B. LXII. Saud aneb právo co jest? A. XLI. Saud hraničný, co jest? kým osazen býti má, a spůsob jeho. A. XLIII. Saud na čem zależi. B. LX XXVII. Saudcové tejnost raddy zacho- vejte. A. VIII. Saudcové darüv neberte. A. XI. Item: též. A. XXXVIIL Item: též. B. LVIIL Saudcové pre vedení stran pilně poslauchejte. A, XIV. Saudcové stranám neradte, a kde se jich dotjée, tu nesedte. A. XV. Saudcové obč strany slyšte a saudem nekvapte. A. XXXI. Saudcové tak sauzeni budau, jak sami jiné saudili. A. XXXVIII. Saudcovć náklonnější buďte k milosti než k přísnosti. A. XXXVII. Saudcové potupu práva strestati mohau. A. XLII. Saudcové nálezy neprotahujte. A. LV. Y. i "2 J Remesinier — Slibové. Saudcové éelati na řečníky po- vinni nejsau. B. XXXI. Saudcové executií dopomáhejte. O. XXI. Saudcové berau-li auplatky za nepravost. O. V. Saudcüv náležitá povinnost, A. XXXV. Item: též. A. XXXVIIL Saukup odpírá-li náfku. Q. XXIV. Saused od sauseda chce-li se ohraditi. 1€, XXXIII. Saused do domu sauseda vjiti může. P. VIL Sausedská povinnost. K. XXIX. Schovaval co jest a jaki povin- nost jeho. H. XXXVIII. Schovavatel zapře-li sobě svěřené kdy véci. H. XXXIX. Schované věci přísahau se spra- vuji. H. LIL Item: též. J. IL Secwritatis promissio, viz glejt. Seditio, zbaufení lidu. O. XIII. Sedlání co jest, a pokuta. G. XX. Item: též. O. VII. Sententiae interlocutoriae et de- Jinitivae co jsau ? B. LXXXVI. Sequester co slove? H. XLIII. Servus, otrok, svédéiti nemüZe. B. LXI. Servitus,” sluZebnost, có jest? K. XL. Servitus realis co slove? K. XLVI. Servitus personalis co jest? L. I. Sestry nedílné mají všecky ob- sílati i obsílány býti. B. XVIIL Skladatel neb skladać co jest? H. XXXVIII. Skutkové milosrdní na čem zâ- leżeji. E. LIX. Slib co jest? J. XXVI Slibové jak se dělí. J. XXVII. Slibové čím se tvrdí. J. XXVIII,
440 Řemeslníci; kteříž s ohněm za- cházejí, výhně a kominy opa- . trujte. K. XXXVI. Remeslnici nepokojnych femesl kde bydleti maji. K. XXXVII. Řemeslníci dluhů svých na oso- bách stavův vyšších jak do- bývatí mají. L. XXXII. S. Sacrilegium, svatokradez. O.XIL Sáh, tři lokty pražské, K. XXXIX. Sám sobě práva říkati žádný ne- může. A. XLI. Sám proti sobě ani sobě žádný svědčiti nemůže. B. LXII. Saud aneb právo co jest? A. XLI. Saud hraničný, co jest? kým osazen býti má, a spůsob jeho. A. XLIII. Saud na čem zależi. B. LX XXVII. Saudcové tejnost raddy zacho- vejte. A. VIII. Saudcové darüv neberte. A. XI. Item: též. A. XXXVIIL Item: též. B. LVIIL Saudcové pre vedení stran pilně poslauchejte. A, XIV. Saudcové stranám neradte, a kde se jich dotjée, tu nesedte. A. XV. Saudcové obč strany slyšte a saudem nekvapte. A. XXXI. Saudcové tak sauzeni budau, jak sami jiné saudili. A. XXXVIII. Saudcovć náklonnější buďte k milosti než k přísnosti. A. XXXVII. Saudcové potupu práva strestati mohau. A. XLII. Saudcové nálezy neprotahujte. A. LV. Y. i "2 J Remesinier — Slibové. Saudcové éelati na řečníky po- vinni nejsau. B. XXXI. Saudcové executií dopomáhejte. O. XXI. Saudcové berau-li auplatky za nepravost. O. V. Saudcüv náležitá povinnost, A. XXXV. Item: též. A. XXXVIIL Saukup odpírá-li náfku. Q. XXIV. Saused od sauseda chce-li se ohraditi. 1€, XXXIII. Saused do domu sauseda vjiti může. P. VIL Sausedská povinnost. K. XXIX. Schovaval co jest a jaki povin- nost jeho. H. XXXVIII. Schovavatel zapře-li sobě svěřené kdy véci. H. XXXIX. Schované věci přísahau se spra- vuji. H. LIL Item: též. J. IL Secwritatis promissio, viz glejt. Seditio, zbaufení lidu. O. XIII. Sedlání co jest, a pokuta. G. XX. Item: též. O. VII. Sententiae interlocutoriae et de- Jinitivae co jsau ? B. LXXXVI. Sequester co slove? H. XLIII. Servus, otrok, svédéiti nemüZe. B. LXI. Servitus,” sluZebnost, có jest? K. XL. Servitus realis co slove? K. XLVI. Servitus personalis co jest? L. I. Sestry nedílné mají všecky ob- sílati i obsílány býti. B. XVIIL Skladatel neb skladać co jest? H. XXXVIII. Skutkové milosrdní na čem zâ- leżeji. E. LIX. Slib co jest? J. XXVI Slibové jak se dělí. J. XXVII. Slibové čím se tvrdí. J. XXVIII,
Strana 441
Slibové — Spoleènici. Slibové mohau pokutami obme- zeni byti. J. XXIX. Slibové proti právu a dobrym mravům. J. V. Item: též. J. XXVIIL Sliby manželské konsistof saudi. © C0. XXXVI Sluzebuik kšaftu vysvědčiti ne- může. E, VII. Slużebnik narazi-li dluhův ne- jistych. J. LIV. Slużebnici purkmistrovi jak se chovati maji. B. VI. Služebná čeled jak se jednati a chovati má. 98. X. Služebnost co jest a čím se po- tvrzuje? K. XL. Slużebnost mist niżsich. K. XLI, Slużebnost osobni co jest a jak se dělí? L. L | Služebnosti městské na čem zá- ležejí? K. XLIV. Služebnosti na gruntu odprodaném kdoby sobé pozüstavil. K. XLV. Siužebnosti hospodářské na čem záležejí, odkud pocházejí a čím se potyrzuji? K. XLVII. Sluzebnosti K. L. Sluzebnosti rozdil. XK. XLVI. Smilstvo dobrovolné i nâsilné, a pokuta obojího. M. XXX, Smlauva co jest? C. XXVI. Smlauvy. obcem prospěšné. C. XXXI. Smlauvy tak pevnć jako rozsudek. C. XXVIII. Smlauvy stranám příti se mají, O. XXXI. Smlauvy zdvíhati se nemají. C. XXXI. Smlauvy jeden druhému nezdvíhej, ani nedotykej. Q. IX. Item: též, ©. XX. kdy se promlčují. 441 Smlauvy svadební kdy se do knéh klásti mají. C. LIL Smlauvu maje, ku právu nepfi- stupuj. Q. VIII. Smlauva tomu, kohož se dotýče, ukázána buď. B. XXI. Smlauvcové drží-li na sobě při. B. XX. Smlauvcovć coż vyfknau, na tom strany přestaňte. C. XXVII. Smlauvcové zbytečných odkladův nečiňte. C. XXVIII. Smlauvcové nejsau povinní smluv vysvědčovati. C. XXIX. Smlauvcové v pamětech na čem se snesau. C. XXX. Smlauvce umfe-li ktery. C. XXX. Smradem jeden druhému proti- myslnosti neci. K. XXVIII. Socii criminum | et bonorum svědčiti sobě nemohau. B. LXI. Solennitates ^ imperativae. B. XXII. Sortilegium. | O. II. Spolek aneb tovaryšstvo co jest? J. XLVI. Spolkové rozliční. J. XLVI. Spolku v handli s cizozemci ne- měj. F. LIIL k spolku kdoby byl bez peněz připuštěn. J. XLVII. Společníci sobě svědčiti nemohou, B. LXI. Spoleéníci spoleéné dluhy platte. J. XLVI. Společníci všickni obsílání buďte. B. XVIII. Spolećnici dadi-li se v sand. J. XLVIU. Spoleéník prodá-li co v pfitom- nosti jiného. H. VII. Společníci upřímnost k sobě za- chovejte. J. XLVII. z spolećnikivy umïe-li kterÿ. E. XXV,
Slibové — Spoleènici. Slibové mohau pokutami obme- zeni byti. J. XXIX. Slibové proti právu a dobrym mravům. J. V. Item: též. J. XXVIIL Sliby manželské konsistof saudi. © C0. XXXVI Sluzebuik kšaftu vysvědčiti ne- může. E, VII. Slużebnik narazi-li dluhův ne- jistych. J. LIV. Slużebnici purkmistrovi jak se chovati maji. B. VI. Služebná čeled jak se jednati a chovati má. 98. X. Služebnost co jest a čím se po- tvrzuje? K. XL. Slużebnost mist niżsich. K. XLI, Slużebnost osobni co jest a jak se dělí? L. L | Služebnosti městské na čem zá- ležejí? K. XLIV. Služebnosti na gruntu odprodaném kdoby sobé pozüstavil. K. XLV. Siužebnosti hospodářské na čem záležejí, odkud pocházejí a čím se potyrzuji? K. XLVII. Sluzebnosti K. L. Sluzebnosti rozdil. XK. XLVI. Smilstvo dobrovolné i nâsilné, a pokuta obojího. M. XXX, Smlauva co jest? C. XXVI. Smlauvy. obcem prospěšné. C. XXXI. Smlauvy tak pevnć jako rozsudek. C. XXVIII. Smlauvy stranám příti se mají, O. XXXI. Smlauvy zdvíhati se nemají. C. XXXI. Smlauvy jeden druhému nezdvíhej, ani nedotykej. Q. IX. Item: též, ©. XX. kdy se promlčují. 441 Smlauvy svadební kdy se do knéh klásti mají. C. LIL Smlauvu maje, ku právu nepfi- stupuj. Q. VIII. Smlauva tomu, kohož se dotýče, ukázána buď. B. XXI. Smlauvcové drží-li na sobě při. B. XX. Smlauvcovć coż vyfknau, na tom strany přestaňte. C. XXVII. Smlauvcové zbytečných odkladův nečiňte. C. XXVIII. Smlauvcové nejsau povinní smluv vysvědčovati. C. XXIX. Smlauvcové v pamětech na čem se snesau. C. XXX. Smlauvce umfe-li ktery. C. XXX. Smradem jeden druhému proti- myslnosti neci. K. XXVIII. Socii criminum | et bonorum svědčiti sobě nemohau. B. LXI. Solennitates ^ imperativae. B. XXII. Sortilegium. | O. II. Spolek aneb tovaryšstvo co jest? J. XLVI. Spolkové rozliční. J. XLVI. Spolku v handli s cizozemci ne- měj. F. LIIL k spolku kdoby byl bez peněz připuštěn. J. XLVII. Společníci sobě svědčiti nemohou, B. LXI. Spoleéníci spoleéné dluhy platte. J. XLVI. Společníci všickni obsílání buďte. B. XVIII. Spolećnici dadi-li se v sand. J. XLVIU. Spoleéník prodá-li co v pfitom- nosti jiného. H. VII. Společníci upřímnost k sobě za- chovejte. J. XLVII. z spolećnikivy umïe-li kterÿ. E. XXV,
Strana 442
442 Společné zdání statkův mezi man- żely. C. LIII. Item: též. OC. LV. Společného zdání forma. C. LIV. Spor mezi stranami, A. XLV. Správa přísná trvánlivá není. A. XXXVIII. Správy aneb paměti od saudcův jak se stranám dávati mají. B. LXXXI. Správa gruntüv co jest? G. XLVII. Správa gruntüv dokud trvá. F. . XXXIII. Správce aneb saukup gruntu co jest? F. XXXIV. Správce povinen závady gruuľu spraviti. F. XXXIV. Item: též. G. XLVIII. Správce maje, bez něho se ne- sud, F. XXXIV. Item: též. G. XXVIII. Spravedlnost co jest? A. I. Item: téZ, A. XXXV. Spravedlnost grunt práva. A. 1. Spravedlnosti kde není, tu stá- lého nic býti nemůže. A. XXXIX. Spravedlivost nepojisténá. F. XLI. Spravedlivosti své každý právem dobyvej. G. IV. Srozuméní s odpornau stranau. O. XXVII. Stadium, hony, co drží? K. XXXIX. Stádo ovcí odkázané. E. XII. Stané právo kdy se na obesla- ného dává. A. XLVIII. Item: též. A. XLIX. Item: též. B. V. Stané právo jak se dávati má. C. II. Starobylost K. XL. za právo se drží. Spor — Stavení. Statek po smrti mésténfna po- psán buď. A. XXIX. Item: též. C. LVIII. Statek svůj dá-li kdo komu zá- pisem. D. I. | Statek sirotčí bud urucen. D. VII. Statek sirotčí bud popsan, D. XTII. Statek po smrti buď spetetén. D. XXI. Statek sirotčí bude-li zle opatro- ván. D. XXIII. Statek kdoby mrhal. D. XXXIX. Statek dvěma odkázaný. E. XXV. Statek auhrnkem odkázaný. E. XXVIII. Statek cizozemce nepořízený. E. XXXVIII. | Statek: sirotčí potřebuje-li opravy. E. XL. Statek po smrti zápisníka na dě- dice zapisujictho pada. E. XLVI. Statek svůj každý může dáti komu chce. E. XLVIIL Item: též. H. XX. Statek nemohvity kde se ode- vzdávati má. F. XXIV. Statek po matce na dítě při- F. XLVI. se obstavuje. padá. Statek přípovědí G. XXIV. Statek králi propadeny kdoby k sobě přijal. N. IV. Statek na smrt odsauzených na koho připadá. T. X. Statkové městští. G. XLVI. Statku sirotčího kdoby se o své ujmě zmocňoval. D. XXXVIII. Statutarium jus Pragense. A, MI. Stavení na veyš i hlaub. K. XIV. Stavení starodávní zůstaň při svém spůsobu. K. XV. Stavení oken nových. K. XVII.
442 Společné zdání statkův mezi man- żely. C. LIII. Item: též. OC. LV. Společného zdání forma. C. LIV. Spor mezi stranami, A. XLV. Správa přísná trvánlivá není. A. XXXVIII. Správy aneb paměti od saudcův jak se stranám dávati mají. B. LXXXI. Správa gruntüv co jest? G. XLVII. Správa gruntüv dokud trvá. F. . XXXIII. Správce aneb saukup gruntu co jest? F. XXXIV. Správce povinen závady gruuľu spraviti. F. XXXIV. Item: též. G. XLVIII. Správce maje, bez něho se ne- sud, F. XXXIV. Item: též. G. XXVIII. Spravedlnost co jest? A. I. Item: téZ, A. XXXV. Spravedlnost grunt práva. A. 1. Spravedlnosti kde není, tu stá- lého nic býti nemůže. A. XXXIX. Spravedlivost nepojisténá. F. XLI. Spravedlivosti své každý právem dobyvej. G. IV. Srozuméní s odpornau stranau. O. XXVII. Stadium, hony, co drží? K. XXXIX. Stádo ovcí odkázané. E. XII. Stané právo kdy se na obesla- ného dává. A. XLVIII. Item: též. A. XLIX. Item: též. B. V. Stané právo jak se dávati má. C. II. Starobylost K. XL. za právo se drží. Spor — Stavení. Statek po smrti mésténfna po- psán buď. A. XXIX. Item: též. C. LVIII. Statek svůj dá-li kdo komu zá- pisem. D. I. | Statek sirotčí bud urucen. D. VII. Statek sirotčí bud popsan, D. XTII. Statek po smrti buď spetetén. D. XXI. Statek sirotčí bude-li zle opatro- ván. D. XXIII. Statek kdoby mrhal. D. XXXIX. Statek dvěma odkázaný. E. XXV. Statek auhrnkem odkázaný. E. XXVIII. Statek cizozemce nepořízený. E. XXXVIII. | Statek: sirotčí potřebuje-li opravy. E. XL. Statek po smrti zápisníka na dě- dice zapisujictho pada. E. XLVI. Statek svůj každý může dáti komu chce. E. XLVIIL Item: též. H. XX. Statek nemohvity kde se ode- vzdávati má. F. XXIV. Statek po matce na dítě při- F. XLVI. se obstavuje. padá. Statek přípovědí G. XXIV. Statek králi propadeny kdoby k sobě přijal. N. IV. Statek na smrt odsauzených na koho připadá. T. X. Statkové městští. G. XLVI. Statku sirotčího kdoby se o své ujmě zmocňoval. D. XXXVIII. Statutarium jus Pragense. A, MI. Stavení na veyš i hlaub. K. XIV. Stavení starodávní zůstaň při svém spůsobu. K. XV. Stavení oken nových. K. XVII.
Strana 443
Stavení — Sválkové. Stavení bylo-li by komu k škodě. K. XIX. Stavení po zápovédi. K. XIX. Stavení obstavené, XK. XXII, Stavení pod zemí druhému na škodu. K. XXVII. Staveni sausedu na škodu. K. XXV. Stavení očitě se spatíuj. K. XX. Gtavením sausedu neskod, K. XIII. Staventm světla druhému meod-: jimej. K. XVI. Stavením novým z předešlého spůsobu nevykračuj. K. XXXI, Stavějící vyveď přísežné na spa- tření. K. XXXII. Stavějící pokud obecní ulice po- žiti může. K. XXXIV. Stavuük co jest, proč a jak se děje. L. XVII. Stavuńk ohradní psaní předejdi. L. XVIII. Item: též. L. XXVI. Stavuňk pro nedopomožení práva. L. XVIII. Stavuňk dokud trvá. L. XXI. Stavuňk kdo saudí. L. XXIII. Stavuňk věcí cizích. L. XXX. Stavuńku kdo žádá. L. XVIII. od stavuňku co se dává. L. XXIV. Stavné právo mezi pražany. A. LVII. | Stavováni kdo bjti nemají. L. XXV. Stipulationes pwrae et in diem co slovau? J. XXVII. o stěnu aneb zed vznikne-li odpor mezi sausedy. K. XXXV. Stracená věc buď navrácena. P. XVII. Strach, bázeň zlý strážce trván- livosti A. XXXVIII. Strany od purkmistra do raddy volány buďte. A. XVI. 443 Strany na den uložený od práva stüjte. A. XLIX. Strany pfi vedení prüvodüv sobé nepfekázejte. D. LIX. Strom dvojí, světský a duchovní, item krevnosti a příbuznosti. F. XVI. Strom na škodu sauseda. K. XXIII. Stromoví aneb štěpí kdoby dru- hému posekal. K, XXIV. Strych na vinici aneb na poli co jest? K. XXXIX. Successio ab intestato co jest? E. VI. Successio in stürpes, non in capita. W. XI. Item: též. F. XIII. Studnice společná od obau opra- vována buď. K. XXX. Studnice přeschne-li, tím služeb- nost nemíjí. K. XLIX. Stupeň co jest a proč se V prá- vích pokládá? F. XVI. Stupňův rozdíl. F. XVI. Stuprum violentum seu raptus. M, XXX. Sud opukne-li se, čí škoda. R. XXIII. Sui haeredes vel liberi co slovau? F. VIII. Summa městských i všech jiných práv. A. III. Supplikaci obsahuje-li vice arti: kuliv. B. IL Suspectus propter. participatio- nem lucri vel. damn. B. LXI. k svádé kdo počátek a příčinu dává. XN. XLVIII. Svátkové co jsau, jaký jich roz- díl a kteří jsau? B. XXIII. Svátkové veyroční, nenadálí, jar- markův a trhův, žně a vína zbírání. B. XXIII. Svátkové se šetřiti, a někdy také upustiti mají. B. XXIII.
Stavení — Sválkové. Stavení bylo-li by komu k škodě. K. XIX. Stavení po zápovédi. K. XIX. Stavení obstavené, XK. XXII, Stavení pod zemí druhému na škodu. K. XXVII. Staveni sausedu na škodu. K. XXV. Stavení očitě se spatíuj. K. XX. Gtavením sausedu neskod, K. XIII. Staventm světla druhému meod-: jimej. K. XVI. Stavením novým z předešlého spůsobu nevykračuj. K. XXXI, Stavějící vyveď přísežné na spa- tření. K. XXXII. Stavějící pokud obecní ulice po- žiti může. K. XXXIV. Stavuük co jest, proč a jak se děje. L. XVII. Stavuńk ohradní psaní předejdi. L. XVIII. Item: též. L. XXVI. Stavuňk pro nedopomožení práva. L. XVIII. Stavuňk dokud trvá. L. XXI. Stavuňk kdo saudí. L. XXIII. Stavuňk věcí cizích. L. XXX. Stavuńku kdo žádá. L. XVIII. od stavuňku co se dává. L. XXIV. Stavné právo mezi pražany. A. LVII. | Stavováni kdo bjti nemají. L. XXV. Stipulationes pwrae et in diem co slovau? J. XXVII. o stěnu aneb zed vznikne-li odpor mezi sausedy. K. XXXV. Stracená věc buď navrácena. P. XVII. Strach, bázeň zlý strážce trván- livosti A. XXXVIII. Strany od purkmistra do raddy volány buďte. A. XVI. 443 Strany na den uložený od práva stüjte. A. XLIX. Strany pfi vedení prüvodüv sobé nepfekázejte. D. LIX. Strom dvojí, světský a duchovní, item krevnosti a příbuznosti. F. XVI. Strom na škodu sauseda. K. XXIII. Stromoví aneb štěpí kdoby dru- hému posekal. K, XXIV. Strych na vinici aneb na poli co jest? K. XXXIX. Successio ab intestato co jest? E. VI. Successio in stürpes, non in capita. W. XI. Item: též. F. XIII. Studnice společná od obau opra- vována buď. K. XXX. Studnice přeschne-li, tím služeb- nost nemíjí. K. XLIX. Stupeň co jest a proč se V prá- vích pokládá? F. XVI. Stupňův rozdíl. F. XVI. Stuprum violentum seu raptus. M, XXX. Sud opukne-li se, čí škoda. R. XXIII. Sui haeredes vel liberi co slovau? F. VIII. Summa městských i všech jiných práv. A. III. Supplikaci obsahuje-li vice arti: kuliv. B. IL Suspectus propter. participatio- nem lucri vel. damn. B. LXI. k svádé kdo počátek a příčinu dává. XN. XLVIII. Svátkové co jsau, jaký jich roz- díl a kteří jsau? B. XXIII. Svátkové veyroční, nenadálí, jar- markův a trhův, žně a vína zbírání. B. XXIII. Svátkové se šetřiti, a někdy také upustiti mají. B. XXIII.
Strana 444
444. Svatokrádež co jest a pokuta. O. XII. Svědek co jest? B. XLI. Svědek přísahu učiň, a kdy bez přísahy svědčiti může. B. XLI. Svědek neusedlý nedá-li svědomí po první obsílce. B. X LIII. Svědek, vykonaje přísahu, jak se zachovati má. DB. LIII. Syédek chce-li se opraviti. B. LXXV. Svědek v zemi cizí. B. XLVIII. Svědka ku při hlavní kdoby míti nemohl. N. LIX. Svědkové nejdostatečnější průvod při právě. B. XL. Svědkové kdy vedeni býti mají. B. XLIL © Svědkové z kterých příčin před sepřením stran zavesti se mohau, B. XLIL Svědkové pro smrt jak se za- pisovati maji. B. XLIL Svědkové při právě městském kteří býti nemohau. PD. LXI. Item: též. B. LXIL Item: též. B. LXXVI. Svědkův obnovení. B. XLII. Svědkův městských kdoby po- tfeboval. B. XLVIL . Svédküv pfísaha. B. LII. Svědkův naříkání jakým pořádkem se děje. B. LXXXV. Svědkův veypisové se nedávají. €. XIII. | Svédküm a ne svědomí se věří. B, XLVI. Svědek jeden ku právu nedo- stateény. B. LXVII. ější nežli usaty. B. LXVIIL Svědek o čemž wi, má. B. LXIX. Svědek povinen se spraviti svého svédomí, B, LXX. to svédéiti Svatokrádež — Svědomí. Svědek nemocný kterak svědomí vydává. B. LXXI Svědek dává-li svědomí proti první řeči. B. LXXII. Svědek chce-li co piidati. B. LXXV. Svědka falešného pokuta. B. LXXV. Svědkové dvá u práva postačují. B. LXV. Svědkové praví kteří, a počet jich na čem záleží, PD. LXVI. Svědkové stran potkají-li se v rov- nosti. B. LXXIIL Syčdky kolika se uvolíš, tolika provozuj. B. LXXIV. Svědky kdoby mimo pfi na leh- kost strany vedl. B. LX XVIII. Svědomí dobré při smrti. A, XXXV. Svědomí kdoby nedal po druhé obsílee. B. XLVIL Svědomí nedání příčiny. B. XLVII. Svědomí austního bez přísahy ne- dávej. B. XLVIIL Svědomí lidí erbovních. B. XLIX. Svědomí listovní, B. L. Svědomí lidí k rozličným auřadům piiseźnych. B. LI. Svědomí konšelská. B. LI. Svědomí jak se od písaře při- jímati mají. PB. LIII. Svédomí v tejnosti od písaře za- chováno buď. B. LV. Svědomí jak se publikovati má. B. LVI. Svědomí služebníka. B. LXI. Svědomí o věcech, kteréž se z mládí zběhli. B. LXIV. Svědomí zmrhá-lise. B. LXXVII. Svědomí saudce dá-li, při uvažo- vání té pře neseď. B. LXXXI. Syódomi stavů vyšších a lidí jich kdoby potfeboval. B. LXXXII,
444. Svatokrádež co jest a pokuta. O. XII. Svědek co jest? B. XLI. Svědek přísahu učiň, a kdy bez přísahy svědčiti může. B. XLI. Svědek neusedlý nedá-li svědomí po první obsílce. B. X LIII. Svědek, vykonaje přísahu, jak se zachovati má. DB. LIII. Syédek chce-li se opraviti. B. LXXV. Svědek v zemi cizí. B. XLVIII. Svědka ku při hlavní kdoby míti nemohl. N. LIX. Svědkové nejdostatečnější průvod při právě. B. XL. Svědkové kdy vedeni býti mají. B. XLIL © Svědkové z kterých příčin před sepřením stran zavesti se mohau, B. XLIL Svědkové pro smrt jak se za- pisovati maji. B. XLIL Svědkové při právě městském kteří býti nemohau. PD. LXI. Item: též. B. LXIL Item: též. B. LXXVI. Svědkův obnovení. B. XLII. Svědkův městských kdoby po- tfeboval. B. XLVIL . Svédküv pfísaha. B. LII. Svědkův naříkání jakým pořádkem se děje. B. LXXXV. Svědkův veypisové se nedávají. €. XIII. | Svédküm a ne svědomí se věří. B, XLVI. Svědek jeden ku právu nedo- stateény. B. LXVII. ější nežli usaty. B. LXVIIL Svědek o čemž wi, má. B. LXIX. Svědek povinen se spraviti svého svédomí, B, LXX. to svédéiti Svatokrádež — Svědomí. Svědek nemocný kterak svědomí vydává. B. LXXI Svědek dává-li svědomí proti první řeči. B. LXXII. Svědek chce-li co piidati. B. LXXV. Svědka falešného pokuta. B. LXXV. Svědkové dvá u práva postačují. B. LXV. Svědkové praví kteří, a počet jich na čem záleží, PD. LXVI. Svědkové stran potkají-li se v rov- nosti. B. LXXIIL Syčdky kolika se uvolíš, tolika provozuj. B. LXXIV. Svědky kdoby mimo pfi na leh- kost strany vedl. B. LX XVIII. Svědomí dobré při smrti. A, XXXV. Svědomí kdoby nedal po druhé obsílee. B. XLVIL Svědomí nedání příčiny. B. XLVII. Svědomí austního bez přísahy ne- dávej. B. XLVIIL Svědomí lidí erbovních. B. XLIX. Svědomí listovní, B. L. Svědomí lidí k rozličným auřadům piiseźnych. B. LI. Svědomí konšelská. B. LI. Svědomí jak se od písaře při- jímati mají. PB. LIII. Svédomí v tejnosti od písaře za- chováno buď. B. LV. Svědomí jak se publikovati má. B. LVI. Svědomí služebníka. B. LXI. Svědomí o věcech, kteréž se z mládí zběhli. B. LXIV. Svědomí zmrhá-lise. B. LXXVII. Svědomí saudce dá-li, při uvažo- vání té pře neseď. B. LXXXI. Syódomi stavů vyšších a lidí jich kdoby potfeboval. B. LXXXII,
Strana 445
Svědomt — Sirotci. Svédomí lidí sedlskfch. B. LXXXIII. Svědomí lili duchovních. PB. LXXXIV. k svédomí kdoby chtél vésti pri jiném právé lidi neusedlé, B. XLI, k svědomí jak se cedule posilati má. B. XLVIL : k svědomí kdoby potřeboval čehož- koli položení. B. LXXX. Svěřená věc co jest a čím se od půjčky délí, H. XXIX, Ítem: téZ. H. XXXIX. Item: též. EF. TV. ověřená věc i zlopověstným na- vrâtiti se má. H. XL. Svěřená věc ode dvau J. IL, . Svěřené věci kdyby se zmařily, H. XXXIII. Svéfenych věcí Zádny se listem neodsvédéuj. J. IT. Svěřenau věcí zapeceténau žádný nehýbej. H. XLII, o svěřené věci dědicové k dědi- cdm hledéti mohau. H. XLVIII. svěřených věcí žádný spravo- vati se povinen není. H. XLV, Item: též. E. LVII. Svěření dosti činití se má. F. IV, Svěření kdoby odepřel, H, XLIV, Svodu pokuta. N. II. Svornost malým věcem zrost dává. A, XXXVIIL Silnice královské zděditi se ne- mohau. W, XXXVII. Silnice jak široká býti má. L. IL. Syn otci svědčití nemůže. B. LXI. Syn, přijma od otce díl k živnosti, tím se nevybeyvá. C. LI. Item: též. F. LI. Syn nevybyty o čem může kšalto- vati, E. IE prijalá. EN 445 Syn v moci otce kéaftu vysvéd- čiti nemiże. E. VII. Syn nejstarší závad na sirotéf neéih. E. XL. Syn, dopusti-li se nefádu s ma- cechau, dědictví tratí. E. XLIX. Syn, ožení-li se bez vůle otce, dědictví tratí. E. XLIX, oynové dílův od otce žádati ne- mohau. FP, LIX. Syn pokuty za otce nenese. M. XV. Sirotci a vdovy předně do raddy voláni bfti mají, A. XVI. Sirotei a vdovy předně opatro- váni býti mají A., XXIX, Item: téz. B. XXXII. Sirotci: k matce i k otčimoví o ukryté véci hledéti mohau. €. XL. Sirotci poručníkům náklady jich statek nahradte. D. XV. Sirotci: kdy se k poručníkům o statek domlauvati mohau. D. XVI. Sirotci poručníky kvitujte a jim dékujte. D. XVIII. Sirotci od poručníkův k dobrému vedeni býti mají. D. XX. Sirotci, dojdauce let, o spravedl- nost svau se domlauvejte. D. XXVIIL Sirotei zavad na statek neuvozujte. D. XXXII. | Sirotci statkův s bázní boží uží- vejte. D. XXXIX. Sirotei zletilt díl svůj, komu chtí, dáti mohau, F, L. Sirotci, přijdaue k letům, co činiti maj. H. XVL Sirotkiim porućnici dani buďte. D. XCII. Sirotkům kdoby co půjčil. D. XL. Sirotkúv léta která jsau? D, XXVI,
Svědomt — Sirotci. Svédomí lidí sedlskfch. B. LXXXIII. Svědomí lili duchovních. PB. LXXXIV. k svédomí kdoby chtél vésti pri jiném právé lidi neusedlé, B. XLI, k svědomí jak se cedule posilati má. B. XLVIL : k svědomí kdoby potřeboval čehož- koli položení. B. LXXX. Svěřená věc co jest a čím se od půjčky délí, H. XXIX, Ítem: téZ. H. XXXIX. Item: též. EF. TV. ověřená věc i zlopověstným na- vrâtiti se má. H. XL. Svěřená věc ode dvau J. IL, . Svěřené věci kdyby se zmařily, H. XXXIII. Svéfenych věcí Zádny se listem neodsvédéuj. J. IT. Svěřenau věcí zapeceténau žádný nehýbej. H. XLII, o svěřené věci dědicové k dědi- cdm hledéti mohau. H. XLVIII. svěřených věcí žádný spravo- vati se povinen není. H. XLV, Item: též. E. LVII. Svěření dosti činití se má. F. IV, Svěření kdoby odepřel, H, XLIV, Svodu pokuta. N. II. Svornost malým věcem zrost dává. A, XXXVIIL Silnice královské zděditi se ne- mohau. W, XXXVII. Silnice jak široká býti má. L. IL. Syn otci svědčití nemůže. B. LXI. Syn, přijma od otce díl k živnosti, tím se nevybeyvá. C. LI. Item: též. F. LI. Syn nevybyty o čem může kšalto- vati, E. IE prijalá. EN 445 Syn v moci otce kéaftu vysvéd- čiti nemiże. E. VII. Syn nejstarší závad na sirotéf neéih. E. XL. Syn, dopusti-li se nefádu s ma- cechau, dědictví tratí. E. XLIX. Syn, ožení-li se bez vůle otce, dědictví tratí. E. XLIX, oynové dílův od otce žádati ne- mohau. FP, LIX. Syn pokuty za otce nenese. M. XV. Sirotci a vdovy předně do raddy voláni bfti mají, A. XVI. Sirotei a vdovy předně opatro- váni býti mají A., XXIX, Item: téz. B. XXXII. Sirotci: k matce i k otčimoví o ukryté véci hledéti mohau. €. XL. Sirotci poručníkům náklady jich statek nahradte. D. XV. Sirotci: kdy se k poručníkům o statek domlauvati mohau. D. XVI. Sirotci poručníky kvitujte a jim dékujte. D. XVIII. Sirotci od poručníkův k dobrému vedeni býti mají. D. XX. Sirotci, dojdauce let, o spravedl- nost svau se domlauvejte. D. XXVIIL Sirotei zavad na statek neuvozujte. D. XXXII. | Sirotci statkův s bázní boží uží- vejte. D. XXXIX. Sirotei zletilt díl svůj, komu chtí, dáti mohau, F, L. Sirotci, přijdaue k letům, co činiti maj. H. XVL Sirotkiim porućnici dani buďte. D. XCII. Sirotkům kdoby co půjčil. D. XL. Sirotkúv léta která jsau? D, XXVI,
Strana 446
446 Sirotčí statek buď od poručníkův uručen. D. VII. Sirotéi statek jest-li na hotových penézích. .D. XXV. Sirotčí statek nebuď bez práva prodáván. D. XXXIII. Sirotčí statek byl-li by zapeéetfu. D. XXXVIII. Xa S. Šatlavu kdoby vylámal, pychu se dopauští. Q. IV. Skoda co jest a kolikerá. R XVI. Škoda vinného stíhá. R. XXI. Škoda nedbánlivostí učiněná. K. V. . Item: téz. K. XII. Skoda od hovada učiněná R XXV. Škoda litím z hůry učiněná. R. , XXVII. Skoda hovadem divokým učiněná. R. XXX. Škoda zapálením strniště učiněná. S. V. Skoda zbytečnými odtahy učiněná. S. VII. Škoda vězením učiněná. 9. VIII. Škoda děje-li se od sauseda. K. XXVI. Škodu kdočiniti velí, plať. R. XXI. Škodu kdo dělá? R. XXII. Škodu na zdraví hozením s hůry . kdo vzal. R. XXVIII. Skodu z domu učiněnau hospo- dár plat, R. XXIX. k škodě kdo příčinu dává. R. XXI. Item: tóż. S. V. na škodě kdoby dobytek zajal. R. XXV. Škody autratní a nákladní, kdy strana nahražovati má. A, L1. Škody kdy se provozovati mohau. C. XIV. Sirotci — Testis. Skody nákladní a autratní jak se provozují. C. XV, . Item: 66%. С. XVI. Skody zbytećni se nepfisuzuji. C. , XVIL Skody od práva zmenśiti se mohau. ‚ ©. ХУШ. Skody odkad pocházejí, a nemohau . právy obsaženy býti. R. XIII. Skody jak se nahražují. R. XV. Skody rozličným spisobem se ‚ dóji. R. XVII. Skody jak se vażiti maji. R. XVIII. Skody od piiseźnych spatfovati se , mají. R. XXIV. Skodami nezaplacenymi pfed prá- vem se nevymlauvejte. C. XX, o škody po rozsudku ve dvau nedélích obsílej; C. XIV: o škody byl-li by odpor. R. XXVI. z škod autratních domácí se ne- . vifite. C. XIX. Skůdce viničný, zahradní etc., a bude-li na 8kodé zabit. P. XIX. . Нем: též. XX. Skůdcové lidští i v den sváteční . tápeni bjti mohau. B. XXIII, Skůdcův zemských kdoby nehonil aneb jiné rozpakoval, pokuta. ‚ № УШ. Sosovní plat se nepromlčuje. F. , XXXVIII Srämy a šlichty hodně zaplaceny . b$ti nemohau. S. XIV. Suldpryf kdyby se komu эта, H. XXXVII, Item: též. 0. XIX. T. Telontum, clo. L. XL Testis unus, mullus testis. B. LXVII. Testis de sua scientia deponere debet, B. LXVIII.
446 Sirotčí statek buď od poručníkův uručen. D. VII. Sirotéi statek jest-li na hotových penézích. .D. XXV. Sirotčí statek nebuď bez práva prodáván. D. XXXIII. Sirotčí statek byl-li by zapeéetfu. D. XXXVIII. Xa S. Šatlavu kdoby vylámal, pychu se dopauští. Q. IV. Skoda co jest a kolikerá. R XVI. Škoda vinného stíhá. R. XXI. Škoda nedbánlivostí učiněná. K. V. . Item: téz. K. XII. Skoda od hovada učiněná R XXV. Škoda litím z hůry učiněná. R. , XXVII. Skoda hovadem divokým učiněná. R. XXX. Škoda zapálením strniště učiněná. S. V. Skoda zbytečnými odtahy učiněná. S. VII. Škoda vězením učiněná. 9. VIII. Škoda děje-li se od sauseda. K. XXVI. Škodu kdočiniti velí, plať. R. XXI. Škodu kdo dělá? R. XXII. Škodu na zdraví hozením s hůry . kdo vzal. R. XXVIII. Skodu z domu učiněnau hospo- dár plat, R. XXIX. k škodě kdo příčinu dává. R. XXI. Item: tóż. S. V. na škodě kdoby dobytek zajal. R. XXV. Škody autratní a nákladní, kdy strana nahražovati má. A, L1. Škody kdy se provozovati mohau. C. XIV. Sirotci — Testis. Skody nákladní a autratní jak se provozují. C. XV, . Item: 66%. С. XVI. Skody zbytećni se nepfisuzuji. C. , XVIL Skody od práva zmenśiti se mohau. ‚ ©. ХУШ. Skody odkad pocházejí, a nemohau . právy obsaženy býti. R. XIII. Skody jak se nahražují. R. XV. Skody rozličným spisobem se ‚ dóji. R. XVII. Skody jak se vażiti maji. R. XVIII. Skody od piiseźnych spatfovati se , mají. R. XXIV. Skodami nezaplacenymi pfed prá- vem se nevymlauvejte. C. XX, o škody po rozsudku ve dvau nedélích obsílej; C. XIV: o škody byl-li by odpor. R. XXVI. z škod autratních domácí se ne- . vifite. C. XIX. Skůdce viničný, zahradní etc., a bude-li na 8kodé zabit. P. XIX. . Нем: též. XX. Skůdcové lidští i v den sváteční . tápeni bjti mohau. B. XXIII, Skůdcův zemských kdoby nehonil aneb jiné rozpakoval, pokuta. ‚ № УШ. Sosovní plat se nepromlčuje. F. , XXXVIII Srämy a šlichty hodně zaplaceny . b$ti nemohau. S. XIV. Suldpryf kdyby se komu эта, H. XXXVII, Item: též. 0. XIX. T. Telontum, clo. L. XL Testis unus, mullus testis. B. LXVII. Testis de sua scientia deponere debet, B. LXVIII.
Strana 447
Testes — Urdżejści. "Testes jurati co slovau. B. XLI. Testes duo in quavis causa sufficiunt. B. LXV. Testibus, non lestimoniis credi- tur, B. XLVL Testamentum scriptum, D. XLII. Testamentum. muncupativum. D. XLV. in testamentis voluntates Ltestam- tum plentus interpretantur. E. XIV. Tejnost raddy zachovati se mó. A. VIIL Tejnost kšaftův zachována bÿti má. D. LVIII. Tovaryšstvo co jest? J. XLVI. Tovaryšstvo bez rovnosti býti ne- müze. J. XLVII. Trámü do cizí zdi neklad. K. XVIII. Trópeni aneb ütrpné právo, S.XVII. pfi trápení jaké dotázky býti mají. S. XXV. "T restání pfi učení mírná býti mají. K. IV. Třetina co jest? CO. XXXVIII Trh čím se tvrdí, a kdy dokonalý není. G. XXXVI. Trh bývá i mezi nepiitomnymi. G. XXXVL (rh pořádný v spis neuvedený. G. XXXIX, Trh gruntu večerní nemá. 6G. XL. Trh pod veymínkau. G, XLIL. Trh pod veyminkau kdy k stvr- zeni piichazi. G. XLV. Trh čím se tvrdí, tím se rozchází. H. TIL. 'Trh auhrnkem vykonany. H. VII. Trhu każdćho grunt. G. XLI. Trhové gruntův městských jak se tvrdi. G. XLVI. po trhu vykonalém čí na gruntu zisk aneb škoda. G. XLIL průchodu 447 při trhu bude-li omyl. H. X. při trhu buďte patrné veyminky a upéimnost. H. XVIII. v trhu kdoby státi nechtěl, pokuta. H. IV. v trh přátelé chtějí-li vstaupiti, jak se zachovati mají. H. XX. Tunná a slaná zboží hodná býti mají. A, XXXII. Tutela anomala co jest? D. X. Tutores legitimů co slovau ? D. VI. Tutores testamentarit. D. VIIL Tutores paternae potestatis. D. IX. Tutores dativi. Tutores honorari. D. XI. D. XXII. Ua V. Vadimonium, rukojemstvi co jest? J. IV. Ubrmané buďte lidé rozéafni a upřímní. C. XXVII. od ubrmanské veypovédi uení od- volání. C. XXVII. Venditor emptori cautionem de evictione praestare debet, G. XLVI. Veritatis LXVI. Violatio sepulchrorum. 0. IIL Violentia legibus contraria. F. XXVII. Vis publica sew violentia. N. ILL, Viva vow testium, B. XL. Ulna, sáh co jest? K. XXXIX. Úmysl dobrý Bůh přijímá za skutek. A. XXXVII Umysł zl právy se trestce. N. XXIX. Urukování pro škody mezi Pra- zany, A. LVIL Urážející kdo jest? N. XLVIIL simplex oratio. B.
Testes — Urdżejści. "Testes jurati co slovau. B. XLI. Testes duo in quavis causa sufficiunt. B. LXV. Testibus, non lestimoniis credi- tur, B. XLVL Testamentum scriptum, D. XLII. Testamentum. muncupativum. D. XLV. in testamentis voluntates Ltestam- tum plentus interpretantur. E. XIV. Tejnost raddy zachovati se mó. A. VIIL Tejnost kšaftův zachována bÿti má. D. LVIII. Tovaryšstvo co jest? J. XLVI. Tovaryšstvo bez rovnosti býti ne- müze. J. XLVII. Trámü do cizí zdi neklad. K. XVIII. Trópeni aneb ütrpné právo, S.XVII. pfi trápení jaké dotázky býti mají. S. XXV. "T restání pfi učení mírná býti mají. K. IV. Třetina co jest? CO. XXXVIII Trh čím se tvrdí, a kdy dokonalý není. G. XXXVI. Trh bývá i mezi nepiitomnymi. G. XXXVL (rh pořádný v spis neuvedený. G. XXXIX, Trh gruntu večerní nemá. 6G. XL. Trh pod veymínkau. G, XLIL. Trh pod veyminkau kdy k stvr- zeni piichazi. G. XLV. Trh čím se tvrdí, tím se rozchází. H. TIL. 'Trh auhrnkem vykonany. H. VII. Trhu każdćho grunt. G. XLI. Trhové gruntův městských jak se tvrdi. G. XLVI. po trhu vykonalém čí na gruntu zisk aneb škoda. G. XLIL průchodu 447 při trhu bude-li omyl. H. X. při trhu buďte patrné veyminky a upéimnost. H. XVIII. v trhu kdoby státi nechtěl, pokuta. H. IV. v trh přátelé chtějí-li vstaupiti, jak se zachovati mají. H. XX. Tunná a slaná zboží hodná býti mají. A, XXXII. Tutela anomala co jest? D. X. Tutores legitimů co slovau ? D. VI. Tutores testamentarit. D. VIIL Tutores paternae potestatis. D. IX. Tutores dativi. Tutores honorari. D. XI. D. XXII. Ua V. Vadimonium, rukojemstvi co jest? J. IV. Ubrmané buďte lidé rozéafni a upřímní. C. XXVII. od ubrmanské veypovédi uení od- volání. C. XXVII. Venditor emptori cautionem de evictione praestare debet, G. XLVI. Veritatis LXVI. Violatio sepulchrorum. 0. IIL Violentia legibus contraria. F. XXVII. Vis publica sew violentia. N. ILL, Viva vow testium, B. XL. Ulna, sáh co jest? K. XXXIX. Úmysl dobrý Bůh přijímá za skutek. A. XXXVII Umysł zl právy se trestce. N. XXIX. Urukování pro škody mezi Pra- zany, A. LVIL Urážející kdo jest? N. XLVIIL simplex oratio. B.
Strana 448
448 Ususfructus — Věřitelé. Ususfructus, Usufructuarius, item Usuarius co jest? L. I. Útrpné právo. S. XVII. Útrpné právo věc nejistá. S. XX. Útrpné právo z domnění nemá se pauštěti. S. XXI. Útrpné právo v bíledni se konej. S. XXII. Utrpné právo mírné buď. S. XXIII. Útrpným právem nemá se kvapiti. S. XIX. Item: též. S. XX. Útrpným právem k lidem mladým a ženám těhotným nemá se přikračovati. T. I. Útrpným právem kdo prvé tázán býti má. T. II. Užitku kdo čeká, neodporuj škodě. H. XIX. Uživatel co slove? L. I. V. Váha a míra buď cejchovaná. S. IX. Valchář zmrhá-li postavy. K. V. Vdova, majíc sirotky, chce-li se vdáti. C. LX. Vdovy a sirotci mají od práva řečníkem opatřeny býti. A. XXIX. Item: též. B. XXXII. Vdově a dcerám díl na moho- vitém statku dán buď. F. LVII. Vdovec co panně obvěniti povinen. C. XXXIX. Věc prodaná dvěma. H. IV. Věci cizí sobě neosobuj. P. XI. Věno co jest? C. XXXVII. Věno bez manželství býti nemůže. C. XXXIII. Věno a obvěnění na přátelském snešení záleží. C. XL. Věno životní a věčné. C. XLIX. Věnem a veypravau dcera se ne- vybývá. C. LI. Věřitel, pustě od osoby, k statku hleděti může. C. XXIII. Věřitel kdy statkem odbyt býti může. C. XXIV. Item: též. G. XI. Item: též. J. XIV. Věřitel poslední chtěl-li by jiné splatiti. F. XXXIX. Věřitel prodá-li grunt dlužníka. G. I. Věřitel zvede-li se na dům, ne- maje práva městského. G. II. Věřitel o svůj dluh kdy a jak přichází. G. IV. Item: též. N. VII. Věřitel odepře-li dluh, provozuj. G. IX. Věřitel co sobě v statku dlužníka zvolí, vezme. G. XI. Věřitel z dluhu před časem ne- upomínej. G. XII. Věřitel dopustí-li se sedlání. G. XX. Věřitel k komu o dluh svůj hle- děti má. G. XVI. Item: též. J. XVII. Věřitel prvé k osobě dlužníka než k statku hleď. G. XXV. Věřitel má-li pojištění na gruntu do jistého času. H. XXVIII. Věřitel strhne-li se rukojmí. J. VI. Věřitel nastaupí-li na rukojmě. J. VII. Věřitel jistce bez ohrady obstaviti může. L. XIX. Věřitel na dlužníka mocí nesáhej. N. VII. Věřitelé první dědicové v statku dlužníka. C. XLIX. Item: též. F. XIX. Věřitelé nemají-li zápisu na statek v knihách městských. G. XVIII.
448 Ususfructus — Věřitelé. Ususfructus, Usufructuarius, item Usuarius co jest? L. I. Útrpné právo. S. XVII. Útrpné právo věc nejistá. S. XX. Útrpné právo z domnění nemá se pauštěti. S. XXI. Útrpné právo v bíledni se konej. S. XXII. Utrpné právo mírné buď. S. XXIII. Útrpným právem nemá se kvapiti. S. XIX. Item: též. S. XX. Útrpným právem k lidem mladým a ženám těhotným nemá se přikračovati. T. I. Útrpným právem kdo prvé tázán býti má. T. II. Užitku kdo čeká, neodporuj škodě. H. XIX. Uživatel co slove? L. I. V. Váha a míra buď cejchovaná. S. IX. Valchář zmrhá-li postavy. K. V. Vdova, majíc sirotky, chce-li se vdáti. C. LX. Vdovy a sirotci mají od práva řečníkem opatřeny býti. A. XXIX. Item: též. B. XXXII. Vdově a dcerám díl na moho- vitém statku dán buď. F. LVII. Vdovec co panně obvěniti povinen. C. XXXIX. Věc prodaná dvěma. H. IV. Věci cizí sobě neosobuj. P. XI. Věno co jest? C. XXXVII. Věno bez manželství býti nemůže. C. XXXIII. Věno a obvěnění na přátelském snešení záleží. C. XL. Věno životní a věčné. C. XLIX. Věnem a veypravau dcera se ne- vybývá. C. LI. Věřitel, pustě od osoby, k statku hleděti může. C. XXIII. Věřitel kdy statkem odbyt býti může. C. XXIV. Item: též. G. XI. Item: též. J. XIV. Věřitel poslední chtěl-li by jiné splatiti. F. XXXIX. Věřitel prodá-li grunt dlužníka. G. I. Věřitel zvede-li se na dům, ne- maje práva městského. G. II. Věřitel o svůj dluh kdy a jak přichází. G. IV. Item: též. N. VII. Věřitel odepře-li dluh, provozuj. G. IX. Věřitel co sobě v statku dlužníka zvolí, vezme. G. XI. Věřitel z dluhu před časem ne- upomínej. G. XII. Věřitel dopustí-li se sedlání. G. XX. Věřitel k komu o dluh svůj hle- děti má. G. XVI. Item: též. J. XVII. Věřitel prvé k osobě dlužníka než k statku hleď. G. XXV. Věřitel má-li pojištění na gruntu do jistého času. H. XXVIII. Věřitel strhne-li se rukojmí. J. VI. Věřitel nastaupí-li na rukojmě. J. VII. Věřitel jistce bez ohrady obstaviti může. L. XIX. Věřitel na dlužníka mocí nesáhej. N. VII. Věřitelé první dědicové v statku dlužníka. C. XLIX. Item: též. F. XIX. Věřitelé nemají-li zápisu na statek v knihách městských. G. XVIII.
Strana 449
Veyboj — Vražda. Veyboj, kvalt a autok co jest? N. XL Veyminka kdy trh ruší? G. XLV. Veyminky ve všem zachovány buďte. G. XLIII, Veyminky neslušné nic neváží. E. XVII. pod veyminkau věc odkázaná. E, LIV. Veypovéd co jest a na čem zá- leží? DB. LXXXVI. Veypovéd v tejnosti zachovati a jak spisovati se má. B. XC. Veypoved bez vyslyšení činiti se nemá. A. XXXI. Item: též. B. XCI Veypovéd na nepfítomného a mrtvého činiti se nemó. C. I. Veypovéd kdy v moo svau vchází. B. XCVI. Veypovédí rozdíl B. LXXXVL Veypovédi jaké býti maji. B. LXXXVII. Veypovédi krátkost a patrnost. B. LXXXVIII Veypovédi na sirotky poručníkův nemající se nedéjí. B. XCII. z veystupku proti řádu a právu každý viniti müze. M. XXVI. Veytržnost pro řeči nemá činěna býti. N. L. Veytržnosti pokuta. N. XXV. Veytržnosti kdoby se dopustil. S. NL Veytrznosti dopustí-li se čeledín aneb služebník. N. XXVI. o veytržnost strany nesmluví-li se. 5. XI], při veytržnosti bude-li více osob. S. XV. skrze veytrznost 5. XIII. za veytržnost co se u práva po- kládá. XN. XVIII. Práva městská. umfe-li kdo, 449 k veyvodu obeslany. S. XXVIII. Vězeň jak dlouho u vězení držeti se má. T. XII. Vězení právní příčina. A. L. Vězení domácího žádný neměj. G. V. | Vězením stížil-li by saused sauseda bez příčiny. S. VIII. Vězňové jak se opatrovati mají. A, XXXIV. Vina komu bývá priétena. J. XLVIII. | Vino komu se odkazuje v skle- pich, tomu i sudy náležejí. E. XXIII. Vkračování v trhy po přátelství. H. XX. Vládař násilný F. XXVII. Vládnutí dvoje a kterak stalé. F. XL. Vladislava krále rozsudek o zá- vazcích neřádných. J. XLII. Vlastní věci prodávati se mohau. G. XXXVII. Voda dešťová padá-li na grunt cizí. L. V. Vodu kdo vážiti může, ten i k studnici jíti může. K. XLVIII. Vody tokem nečistot na druhého nesháněj. L. VI. Vodní tok aneb voda nápadní. L. IV. Vojáci za rukojmě se nepřijímají. J. XXII. Vražda co jest a jak se dělí? N. XXVIII. Vražda mezi dvěma toliko vy- konaná. XN. XXXVII. Vražda z příhody vykonaná. N. XLV. Vražda v střelbě nenadále vy- konaná. N. XLVI. 29 statku nezdódi. bývá
Veyboj — Vražda. Veyboj, kvalt a autok co jest? N. XL Veyminka kdy trh ruší? G. XLV. Veyminky ve všem zachovány buďte. G. XLIII, Veyminky neslušné nic neváží. E. XVII. pod veyminkau věc odkázaná. E, LIV. Veypovéd co jest a na čem zá- leží? DB. LXXXVI. Veypovéd v tejnosti zachovati a jak spisovati se má. B. XC. Veypoved bez vyslyšení činiti se nemá. A. XXXI. Item: též. B. XCI Veypovéd na nepfítomného a mrtvého činiti se nemó. C. I. Veypovéd kdy v moo svau vchází. B. XCVI. Veypovédí rozdíl B. LXXXVL Veypovédi jaké býti maji. B. LXXXVII. Veypovédi krátkost a patrnost. B. LXXXVIII Veypovédi na sirotky poručníkův nemající se nedéjí. B. XCII. z veystupku proti řádu a právu každý viniti müze. M. XXVI. Veytržnost pro řeči nemá činěna býti. N. L. Veytržnosti pokuta. N. XXV. Veytržnosti kdoby se dopustil. S. NL Veytrznosti dopustí-li se čeledín aneb služebník. N. XXVI. o veytržnost strany nesmluví-li se. 5. XI], při veytržnosti bude-li více osob. S. XV. skrze veytrznost 5. XIII. za veytržnost co se u práva po- kládá. XN. XVIII. Práva městská. umfe-li kdo, 449 k veyvodu obeslany. S. XXVIII. Vězeň jak dlouho u vězení držeti se má. T. XII. Vězení právní příčina. A. L. Vězení domácího žádný neměj. G. V. | Vězením stížil-li by saused sauseda bez příčiny. S. VIII. Vězňové jak se opatrovati mají. A, XXXIV. Vina komu bývá priétena. J. XLVIII. | Vino komu se odkazuje v skle- pich, tomu i sudy náležejí. E. XXIII. Vkračování v trhy po přátelství. H. XX. Vládař násilný F. XXVII. Vládnutí dvoje a kterak stalé. F. XL. Vladislava krále rozsudek o zá- vazcích neřádných. J. XLII. Vlastní věci prodávati se mohau. G. XXXVII. Voda dešťová padá-li na grunt cizí. L. V. Vodu kdo vážiti může, ten i k studnici jíti může. K. XLVIII. Vody tokem nečistot na druhého nesháněj. L. VI. Vodní tok aneb voda nápadní. L. IV. Vojáci za rukojmě se nepřijímají. J. XXII. Vražda co jest a jak se dělí? N. XXVIII. Vražda mezi dvěma toliko vy- konaná. XN. XXXVII. Vražda z příhody vykonaná. N. XLV. Vražda v střelbě nenadále vy- konaná. N. XLVI. 29 statku nezdódi. bývá
Strana 450
450 Vražda v místě lidném vykonaná. N. XLVII. Vražda od mnohých vykonaná. N. LI. Item: též. XN. LIII. Vražda nemůže-li se vyhledati. N. LIV. . Vraždě kdo pomáhá. N. XLIX. při vraždě nešlechetnost. N. XLII. z vraždy kdo viniti může. N. LVII. Vrażedlnik co slove a čím se od mordéře dělí.. NN. XXVIII. Vražedlník jest, kdož úmysl měl zabiti a příčinu k vraždě dáti. N. XXXIII. Item: též. N. XXXIV. VraZedlník na svém právé viniti se má. N. XXXIX. Vražedlník dostatečně ku právu ujistén bÿti mé. N. XLI. Vrażedlnik cizozemec kde sauzen byti mó. . N. XLIII, Vražedlník bráně se násilí svému. N. XLIV. Item: též. S. XVI. Vražedlníka pokuta. N. XXVII. Item: též. N, XXXI. Vražedlníka přísaha. N. XXXVIII. Vrchnost spravedlivé rozkazy ukládej. A. XXXVIII. Vrchnosti povinnost. A. XXXVIII. Vrchnosti kdo utrhá, pomsty boží neujde. A. XL. Vůle élovéka vrtkavé. D. LII. Vůle při kšaftu nepřijde-li k vy- konání, nic není. E. XV. Vůle kšaftujícího bláznivá a ne- slušná, nic neplatí. E. XVII, Vůle za skutek. N. XXXIV. Item: též, O. XVI. | Vydržení let pokojné. F, XXVIII. “ Vraïda — -Zaloba. Vypověděný z města navrátí-li se, hrdlo tratí. P. XXX. Vyruéenf na postavení má od rukojmě postaven býti. J. XI. Vyručený pro zlý skutek ujde-li. J. XXI. Vyznání zločincův kdy se za jisté - kladau. S. XXX. Vyznání zločincův kde se zapiso- vati a jak při saudu čísti se mají. T. III. Vznešení kdo činiti mohau bez žaloby. P. XXVII. Zi. Za zabitého i raněný se drží. N. XXXV. Záchod kdoby chtél dáti délati. K. XXXVIIL | Zádušní a obecní platové se ne- promléují. L. IX. Základ bude-li menší nežli dluh. H. XXV. Základu kdoby na uložený čas nevyplatil. H. XXVII. Základové a pojištění dluhův jak se díti mají. H. XXIII. Základové po rozsudku od dluž- . míküv se nekladte. H. XXVI. Zákovstvo kde se viniti má. A. XLIV. Žalářové domácí právy se zapo- . vídají. G. V. Zaloba co jest? B. IX. Žaloba jak se činiti má? XLV. Žaloba na kaupi se vztahující. B. II. Žaloba zatmělá a zpletená k zdvi- žení přichází. B. XXII. Žalobabude-li zdvižena. B.XXXVI. na žalobu kdoby odpovídati ne- chtěl. B. V.
450 Vražda v místě lidném vykonaná. N. XLVII. Vražda od mnohých vykonaná. N. LI. Item: též. XN. LIII. Vražda nemůže-li se vyhledati. N. LIV. . Vraždě kdo pomáhá. N. XLIX. při vraždě nešlechetnost. N. XLII. z vraždy kdo viniti může. N. LVII. Vrażedlnik co slove a čím se od mordéře dělí.. NN. XXVIII. Vražedlník jest, kdož úmysl měl zabiti a příčinu k vraždě dáti. N. XXXIII. Item: též. N. XXXIV. VraZedlník na svém právé viniti se má. N. XXXIX. Vražedlník dostatečně ku právu ujistén bÿti mé. N. XLI. Vrażedlnik cizozemec kde sauzen byti mó. . N. XLIII, Vražedlník bráně se násilí svému. N. XLIV. Item: též. S. XVI. Vražedlníka pokuta. N. XXVII. Item: též. N, XXXI. Vražedlníka přísaha. N. XXXVIII. Vrchnost spravedlivé rozkazy ukládej. A. XXXVIII. Vrchnosti povinnost. A. XXXVIII. Vrchnosti kdo utrhá, pomsty boží neujde. A. XL. Vůle élovéka vrtkavé. D. LII. Vůle při kšaftu nepřijde-li k vy- konání, nic není. E. XV. Vůle kšaftujícího bláznivá a ne- slušná, nic neplatí. E. XVII, Vůle za skutek. N. XXXIV. Item: též, O. XVI. | Vydržení let pokojné. F, XXVIII. “ Vraïda — -Zaloba. Vypověděný z města navrátí-li se, hrdlo tratí. P. XXX. Vyruéenf na postavení má od rukojmě postaven býti. J. XI. Vyručený pro zlý skutek ujde-li. J. XXI. Vyznání zločincův kdy se za jisté - kladau. S. XXX. Vyznání zločincův kde se zapiso- vati a jak při saudu čísti se mají. T. III. Vznešení kdo činiti mohau bez žaloby. P. XXVII. Zi. Za zabitého i raněný se drží. N. XXXV. Záchod kdoby chtél dáti délati. K. XXXVIIL | Zádušní a obecní platové se ne- promléují. L. IX. Základ bude-li menší nežli dluh. H. XXV. Základu kdoby na uložený čas nevyplatil. H. XXVII. Základové a pojištění dluhův jak se díti mají. H. XXIII. Základové po rozsudku od dluž- . míküv se nekladte. H. XXVI. Zákovstvo kde se viniti má. A. XLIV. Žalářové domácí právy se zapo- . vídají. G. V. Zaloba co jest? B. IX. Žaloba jak se činiti má? XLV. Žaloba na kaupi se vztahující. B. II. Žaloba zatmělá a zpletená k zdvi- žení přichází. B. XXII. Žalobabude-li zdvižena. B.XXXVI. na žalobu kdoby odpovídati ne- chtěl. B. V.
Strana 451
Zaloby — Zloëinec. Žaloby odkud pocházejí. B. X. Zaloby jak se déli. B. XI. Zaloby které k zdvižení přichá- . zej. B. XIV. Zaloby spüsob z nářku cti a z hanění. RB. VIII. Žalobník co jest, a povinnost jeho. A. XLIV. Žalobník i obžalovaný rovného práva uZiti mají. A. XLIV. Založení v půjčce co jest a čím se od půjčky dělí? H. XXXIV. Zápis statku na smrt zapisujícího se vztahující. D. I. Zápis statku bez místa. D. II. Zápis kdy změniti se může a kdy nemůže. G. L. Zápis statku pro smrt. C. LV. Zápisu trhového forma, G. XLIX. Zápisu odpor kdoby kladl, kdy se ohlásiti má. G. LI. Zápisovóé v manualu opraviti se mohau, v knihách nic. F. XXXVI. Zápisové hrau vzešlí žádného ne- víží. G. XIX. Zastavené věci kdy se obstaviti mohau. L. XXVIII. Zastaveného gruntu zlepšení se nenahrazuje. H. XXIV. | Zápisník nevdččný tratí dání z lásky. E, XLVII. Závady na statku při trhu ozná- meny buďte. G. XXXVIII. Závady na statku králi propade- ném. N. IV. o závady na statku sirotčím k po- ručníkům hled. D. XXXIV. Závazek pod ctí a věrau. J, XL. Závazku cti a víry každý zadosti Gh. J. XLI Závazkové nefádní a násilnf prü- chodu nemají. J. XLII, 451 Závdavek tratí, kdož peněz grun- tovních neplatí. G. IIL Item: též. H. I. Zavinění lidská kterak k vyhle- dání přicházejí. P. XXVII, Zbauření lidu proti vrchnosti. O. XIII. Zbavení dědictví co jest a z kterých příčin státi se může. E. XLIX. Zboží panské pro dluh služebníka . hyndrovati se nemá. L. XXX. Zebráci bezboZní z mésta hnáni býti mají. A. XXXIII. Zed spoleéní ze spolka opatrovati se má. K. XXX. ' 0 zed vznikne-li odpor mezi sau- „sedy. K. XXXV. Zena kšaftu vysvědčovati nemůže. B. LXI. . Mem: téZ. E. VII. Zena kdyby statku muZi nezadala. , F. LII. Zena prodá-li co bez vůle muže. , H. XIV. Zeny od jinych feéiovati nemohau. , B. XXVI. Zeny a panny poctivé svědčiti mohau. B. LXI. . Item: téz. E. VIL Zeny o svém statku kšaftovati . mohau BE, XXIV. Zeny těhotné trápeny býti ne- mají. T. I. Žertování škodné právy se za- povídá. R. XX. Zháf co jest? O. XV. Zháfi kdo jsau? O. XVI. Item: též. O. XVII. Zlocinec odpírá-i skutku. S. XVIII. Zločinec vyzná li na koho. S. XXVII. Zločinec odvolá-li koho. S. XXIX. Zločinec žádá-li správy křesťanské. T. VII. 29*
Zaloby — Zloëinec. Žaloby odkud pocházejí. B. X. Zaloby jak se déli. B. XI. Zaloby které k zdvižení přichá- . zej. B. XIV. Zaloby spüsob z nářku cti a z hanění. RB. VIII. Žalobník co jest, a povinnost jeho. A. XLIV. Žalobník i obžalovaný rovného práva uZiti mají. A. XLIV. Založení v půjčce co jest a čím se od půjčky dělí? H. XXXIV. Zápis statku na smrt zapisujícího se vztahující. D. I. Zápis statku bez místa. D. II. Zápis kdy změniti se může a kdy nemůže. G. L. Zápis statku pro smrt. C. LV. Zápisu trhového forma, G. XLIX. Zápisu odpor kdoby kladl, kdy se ohlásiti má. G. LI. Zápisovóé v manualu opraviti se mohau, v knihách nic. F. XXXVI. Zápisové hrau vzešlí žádného ne- víží. G. XIX. Zastavené věci kdy se obstaviti mohau. L. XXVIII. Zastaveného gruntu zlepšení se nenahrazuje. H. XXIV. | Zápisník nevdččný tratí dání z lásky. E, XLVII. Závady na statku při trhu ozná- meny buďte. G. XXXVIII. Závady na statku králi propade- ném. N. IV. o závady na statku sirotčím k po- ručníkům hled. D. XXXIV. Závazek pod ctí a věrau. J, XL. Závazku cti a víry každý zadosti Gh. J. XLI Závazkové nefádní a násilnf prü- chodu nemají. J. XLII, 451 Závdavek tratí, kdož peněz grun- tovních neplatí. G. IIL Item: též. H. I. Zavinění lidská kterak k vyhle- dání přicházejí. P. XXVII, Zbauření lidu proti vrchnosti. O. XIII. Zbavení dědictví co jest a z kterých příčin státi se může. E. XLIX. Zboží panské pro dluh služebníka . hyndrovati se nemá. L. XXX. Zebráci bezboZní z mésta hnáni býti mají. A. XXXIII. Zed spoleéní ze spolka opatrovati se má. K. XXX. ' 0 zed vznikne-li odpor mezi sau- „sedy. K. XXXV. Zena kšaftu vysvědčovati nemůže. B. LXI. . Mem: téZ. E. VII. Zena kdyby statku muZi nezadala. , F. LII. Zena prodá-li co bez vůle muže. , H. XIV. Zeny od jinych feéiovati nemohau. , B. XXVI. Zeny a panny poctivé svědčiti mohau. B. LXI. . Item: téz. E. VIL Zeny o svém statku kšaftovati . mohau BE, XXIV. Zeny těhotné trápeny býti ne- mají. T. I. Žertování škodné právy se za- povídá. R. XX. Zháf co jest? O. XV. Zháfi kdo jsau? O. XVI. Item: též. O. XVII. Zlocinec odpírá-i skutku. S. XVIII. Zločinec vyzná li na koho. S. XXVII. Zločinec odvolá-li koho. S. XXIX. Zločinec žádá-li správy křesťanské. T. VII. 29*
Strana 452
452 Zločinec — Zvod. Zločince kdoby nehonil aneb jiným zbraňoval. N. X. Zločince vlastní přiznání. S. XVII. Zločincův vyznání při trápení. S. XXX. Item: též. T. III. na zločincích dotazování. S. XIX. proti zločinci bude-li průvod ne- dostatečný. S. XIX. Zloděj by se umluvil, zlopověstný zůstane. P. XII. Zloděj noční. P. XVIII. Zloděje pokuta. P. XXII. Zlopověstný kdo jest, a svědomí dáti nemůže. Q. XXXVI. Zmatek co jest, a pokuta. Q. XI. Zmatku kdo se dopauštějí. Q. VI. Zraní-li kdo druhého v půtce, nechtě. N. XLIX. Zvod jak se říditi má. G. I. od zvodu co se dává. G. I. FINIS. A A BW. (t. j. Daniel Adam z Veleslavína.)
452 Zločinec — Zvod. Zločince kdoby nehonil aneb jiným zbraňoval. N. X. Zločince vlastní přiznání. S. XVII. Zločincův vyznání při trápení. S. XXX. Item: též. T. III. na zločincích dotazování. S. XIX. proti zločinci bude-li průvod ne- dostatečný. S. XIX. Zloděj by se umluvil, zlopověstný zůstane. P. XII. Zloděj noční. P. XVIII. Zloděje pokuta. P. XXII. Zlopověstný kdo jest, a svědomí dáti nemůže. Q. XXXVI. Zmatek co jest, a pokuta. Q. XI. Zmatku kdo se dopauštějí. Q. VI. Zraní-li kdo druhého v půtce, nechtě. N. XLIX. Zvod jak se říditi má. G. I. od zvodu co se dává. G. I. FINIS. A A BW. (t. j. Daniel Adam z Veleslavína.)
Strana 453
Index titulorum juris civilis. Index a pořádek titulův práva městského. Ordnung der Tittel dieser Stadt-Rechten.*) Str. I. De justitia et jure. O spravedlnosti a právu. Von Rechten vnd Gerechtigkeit. . II. Leges judicum. Práva konšelská. Der Rechtsprecher Recht . vnd Pflicht. III. De jurisdictione ordinaria. O veysadném a pořádném právu. Von ausgesetzten ordentlichen Gerichtszwang (Rechten). IV. De actore et reo. Item de in jus vocando, in judicio sistendo. O původu a obeslaném aneb obviněném, o ob- sílkách a připravení lidí k právu. Von Kläger vnd Be klagten, auch von Beschickungen. . . De actionibus, responsionibus et exceptionibus. O žalo- bách a odpovídání na žaloby. Von Klag vnd Antwort, Ex- ception vnd Schutzwehren. VI. De accusationibus, quae pro irritis habentur. O zdvižení pří a žalob. Von Aufhebung der Sachen vnd Anklage . . VII. De feriis. O svátcích. Von Feyertagen. . . VIII. De procuratoribus causarum. O prokuratořích a řeč- nících. Von Rednern (Procuratorn vnd Fürsprechern). . . IX. De probationibus. O průvodích. Von Beweisungen. . . X. De testibus et testimoniis. O svědcích a svědomích. Von den Zeugen vnd Gezeugnissen.. * . XI. De impugnatione testium. Jaký pořádek zachovati se má při naříkání svědkův. Von Anfechtung vnd Verwerfung der Gezeugen.. . . — XII. De sententiis. O ortelích, nálezích, veypovědech a roz- sudcích. Von Vrteln oder rechtlichen Auszsprüchen . XIII. De appellationibus seu provocationibus. O odvolání aneb o appellacích. Vom Appelliren (oder Beruffung). . . V. 25 28 43 46 48 50 54 57 79 81 87 *) Německý text přejat z vydání lipských 1607 a 1614. Slova v zá- vorkách vzata jsou z tamního rejstříku, kdež se tento ve znění svém odchyluje od toho, co v knize samé položeno jakožto titul jednotli- vých oddílův.
Index titulorum juris civilis. Index a pořádek titulův práva městského. Ordnung der Tittel dieser Stadt-Rechten.*) Str. I. De justitia et jure. O spravedlnosti a právu. Von Rechten vnd Gerechtigkeit. . II. Leges judicum. Práva konšelská. Der Rechtsprecher Recht . vnd Pflicht. III. De jurisdictione ordinaria. O veysadném a pořádném právu. Von ausgesetzten ordentlichen Gerichtszwang (Rechten). IV. De actore et reo. Item de in jus vocando, in judicio sistendo. O původu a obeslaném aneb obviněném, o ob- sílkách a připravení lidí k právu. Von Kläger vnd Be klagten, auch von Beschickungen. . . De actionibus, responsionibus et exceptionibus. O žalo- bách a odpovídání na žaloby. Von Klag vnd Antwort, Ex- ception vnd Schutzwehren. VI. De accusationibus, quae pro irritis habentur. O zdvižení pří a žalob. Von Aufhebung der Sachen vnd Anklage . . VII. De feriis. O svátcích. Von Feyertagen. . . VIII. De procuratoribus causarum. O prokuratořích a řeč- nících. Von Rednern (Procuratorn vnd Fürsprechern). . . IX. De probationibus. O průvodích. Von Beweisungen. . . X. De testibus et testimoniis. O svědcích a svědomích. Von den Zeugen vnd Gezeugnissen.. * . XI. De impugnatione testium. Jaký pořádek zachovati se má při naříkání svědkův. Von Anfechtung vnd Verwerfung der Gezeugen.. . . — XII. De sententiis. O ortelích, nálezích, veypovědech a roz- sudcích. Von Vrteln oder rechtlichen Auszsprüchen . XIII. De appellationibus seu provocationibus. O odvolání aneb o appellacích. Vom Appelliren (oder Beruffung). . . V. 25 28 43 46 48 50 54 57 79 81 87 *) Německý text přejat z vydání lipských 1607 a 1614. Slova v zá- vorkách vzata jsou z tamního rejstříku, kdež se tento ve znění svém odchyluje od toho, co v knize samé položeno jakožto titul jednotli- vých oddílův.
Strana 454
454 Str. XIV. De praestandis et solvendis litis expensis vel sumptibus. Item de viatico repetendo. O škodách nákladních aneb au- tratních. Von auffgewendten Schäden, Vnkosten vnd Zehrungen XV. De exequutione rei judicatae. O dopomožení práva po rozsudcích. Von Verhelffung des Rechten (Von der Hülff . . . vnd Execution des Vrteils) XVI. De transactionibus, item de receptis arbitris. O smluvách, smlauvcích, ubrmaních, a jiných prostřednících, kteříž lidi o jakéž pak koli věci smlauvají. Von Verträgen, Vnter- Händlern vnd willkührlichen Schiedes-Richtern (Obmannen) XVII. De sponsaliis, de dote, de donatione propter nuptias, quae antipherna vocatur, de instrumentis vel conventio- nibus dotalibus, de donationibus inter conjuges, quae reciprocae vel remuneratoriae dici possunt, de donatio- nibus mortis causa, etc. O zasnaubení k manželství, o věnu, o obvěnění, o smluvách svadebních a o zápisích, jimiž man- želé společná vzdání statkův sobě činí k živému obdržení, o zápisích pro smrt, a rozličném jedněch druhým dání statkův. Von Heyrathen, Leibgedingen und Gegenvermächt¬ nüssen: von Heyraths-Briefen: von gemeinen Auffgaben der Guter zwischen Eheleuten: von Verschreibung auffm Todes- fall, vnd mancherley donationibus vnd Gaben der Leute . . . (von Ehebrredungen, Leibgedungen vnd Auffgabe) . XVIII. De tutela, de tutoribus et curatoribus pupillorum. O poručenství a poručnících sirotkův a jich statkův. Von . . . . . Vormundschafften vnd Vormünden . . . XIX. De ephebis. O lidech mladých. Von jungen Leuten XX. De testamentis et ultimis voluntatibus hominum. O kšaftích a o poslední vůli lidí z tohoto světa sešlých. Von Testa- . . . * menten, Geschäften vnd letzten Willen XXI. De impetitione seu impugnatione testamentorum. O od- pořích kšaftův. Von Anfechtung und Widerspruch der Testa- . menten XXII. De legatis et legatariis. O věcech kšaftem odkázaných a o kšaftovnících. Von Vermächtnüssen oder beschiedenen Sachen, vnd von Testaments-Genossen. . XXIII. De fideicommissis haereditariis. O věcech, kteréž se k důvěrnému svěření a k věrné ruce poraučejí. Von Dingen, so Vertrawlichen vertrawet vnd zu trewen Händen befohlen . . werden. (Von trewbefohlenen Gütern) . . XXIV. De successione ab intestato. O nápadích bez kšaftu z tohoto světa sešlých. Von Erbschaften derer, so ohne Testa- ment abgehen (Von Anfallen vnd Erbnemung derer, so ohne . Testament abgangen) 95 97 100 114 127 129 158 165 169 91 170
454 Str. XIV. De praestandis et solvendis litis expensis vel sumptibus. Item de viatico repetendo. O škodách nákladních aneb au- tratních. Von auffgewendten Schäden, Vnkosten vnd Zehrungen XV. De exequutione rei judicatae. O dopomožení práva po rozsudcích. Von Verhelffung des Rechten (Von der Hülff . . . vnd Execution des Vrteils) XVI. De transactionibus, item de receptis arbitris. O smluvách, smlauvcích, ubrmaních, a jiných prostřednících, kteříž lidi o jakéž pak koli věci smlauvají. Von Verträgen, Vnter- Händlern vnd willkührlichen Schiedes-Richtern (Obmannen) XVII. De sponsaliis, de dote, de donatione propter nuptias, quae antipherna vocatur, de instrumentis vel conventio- nibus dotalibus, de donationibus inter conjuges, quae reciprocae vel remuneratoriae dici possunt, de donatio- nibus mortis causa, etc. O zasnaubení k manželství, o věnu, o obvěnění, o smluvách svadebních a o zápisích, jimiž man- želé společná vzdání statkův sobě činí k živému obdržení, o zápisích pro smrt, a rozličném jedněch druhým dání statkův. Von Heyrathen, Leibgedingen und Gegenvermächt¬ nüssen: von Heyraths-Briefen: von gemeinen Auffgaben der Guter zwischen Eheleuten: von Verschreibung auffm Todes- fall, vnd mancherley donationibus vnd Gaben der Leute . . . (von Ehebrredungen, Leibgedungen vnd Auffgabe) . XVIII. De tutela, de tutoribus et curatoribus pupillorum. O poručenství a poručnících sirotkův a jich statkův. Von . . . . . Vormundschafften vnd Vormünden . . . XIX. De ephebis. O lidech mladých. Von jungen Leuten XX. De testamentis et ultimis voluntatibus hominum. O kšaftích a o poslední vůli lidí z tohoto světa sešlých. Von Testa- . . . * menten, Geschäften vnd letzten Willen XXI. De impetitione seu impugnatione testamentorum. O od- pořích kšaftův. Von Anfechtung und Widerspruch der Testa- . menten XXII. De legatis et legatariis. O věcech kšaftem odkázaných a o kšaftovnících. Von Vermächtnüssen oder beschiedenen Sachen, vnd von Testaments-Genossen. . XXIII. De fideicommissis haereditariis. O věcech, kteréž se k důvěrnému svěření a k věrné ruce poraučejí. Von Dingen, so Vertrawlichen vertrawet vnd zu trewen Händen befohlen . . werden. (Von trewbefohlenen Gütern) . . XXIV. De successione ab intestato. O nápadích bez kšaftu z tohoto světa sešlých. Von Erbschaften derer, so ohne Testa- ment abgehen (Von Anfallen vnd Erbnemung derer, so ohne . Testament abgangen) 95 97 100 114 127 129 158 165 169 91 170
Strana 455
455 Str. XXV. De haereditatibus et de praescriptionibus. O dědictví a o pořádném i pokojném let městských vydržení. Von Erb- schafften vnd geruhiger Possession vund Ersitzung der Stadt- Jahr oder Verjarung (Von Erbschafften vund gerichtlicher . Ersitzung der Stadt-Jahr) XXVI. De communi dividundo seu de divisione haereditatum O podílích dědictví a statkův. Von der Erb€ ader Güter Theilung (Von der Theilung der Erbschafft oder Güter). . XXVII. De missione in bona debitorum et de debitoribus. O zvodích na statky gruntovní a o dlužnících. Von der Einführung auff Grund vnd Boden, vnd von Schuldnern 199 XXVIII. De condictione bonorum. O přípovědech na statky lidské. Von Kümmern, An vnd Zusprüchen anff der Leute Güter (Von Kommer und Zuspruch auff der Leute Güter) XXXIX. De venditionibus et emtioníbus, item de evictionibus, et quaedam de jure praelationis. O prodajích, kupování, o trzích rozličných, item o správách a o vkračování v trhy právem spravedlnosti, přátelstvím aneb příbuzenstvím. Von Keuffen vnd Verkeuffen vnd Kaufftretungen. Desgleichen von Gewehren . . . XXX. De pignore et hypotheca. O základích a pojištění buď dluhův aneb jiných spravedlivostí na statcích nemohvitých. Von Pfanden vnd Versicherung der Schulden vnd anderem Gerechtigkeiten auff unbeweglichen Gütern (Von Pfanden vnd Versicherung der Schulden) . XXXI. De commodato et mutuo. O půjčkách. Von Entlehnen, Leihen vnd Borgen. . XXXII. De deposito. O věcech k schování aneb k svěření daných. Von vertrawten vnd hinderlegten Gütern . . . XXXIII. De vandimonio sive de fidejussoria obligatione. Item de vadibus. O rukojemství, o rozličných rukojmích buď za summu aneb na postavení ku právu. Von Bürgschafteu vnd von Bürgen. . . XXXIV. De stipulationibus. O slibích, přiříkáních a připoví- dáních všelijakých. Bon Gelübden vnd allerley Verheischungen XXXV. De jurejurando. O přísahách a závazcích, o slibích po- řádných i nepořádných. Vou Eydschwüren, auch ordentlichen vnd vnordentlichen Gelübden. . . . XXXVI. De obligatione honoris et fidei. O závazku pod ctí a pod věrau. Von Verstrickungen bey Trewen und Ehren XXXVII. De securitatis promissione et de fide publica ser- vanda. O glejtech a jak jednomukaždému mají zdržáni býti. Von Gelayten 260 . . XXXVIII. De societate. O společnosti a tovaryšstvu. Von Gemein schafft oder Gesellschafft . . . . 261 177 176 209 215 231 234 238 244 252 255 258
455 Str. XXV. De haereditatibus et de praescriptionibus. O dědictví a o pořádném i pokojném let městských vydržení. Von Erb- schafften vnd geruhiger Possession vund Ersitzung der Stadt- Jahr oder Verjarung (Von Erbschafften vund gerichtlicher . Ersitzung der Stadt-Jahr) XXVI. De communi dividundo seu de divisione haereditatum O podílích dědictví a statkův. Von der Erb€ ader Güter Theilung (Von der Theilung der Erbschafft oder Güter). . XXVII. De missione in bona debitorum et de debitoribus. O zvodích na statky gruntovní a o dlužnících. Von der Einführung auff Grund vnd Boden, vnd von Schuldnern 199 XXVIII. De condictione bonorum. O přípovědech na statky lidské. Von Kümmern, An vnd Zusprüchen anff der Leute Güter (Von Kommer und Zuspruch auff der Leute Güter) XXXIX. De venditionibus et emtioníbus, item de evictionibus, et quaedam de jure praelationis. O prodajích, kupování, o trzích rozličných, item o správách a o vkračování v trhy právem spravedlnosti, přátelstvím aneb příbuzenstvím. Von Keuffen vnd Verkeuffen vnd Kaufftretungen. Desgleichen von Gewehren . . . XXX. De pignore et hypotheca. O základích a pojištění buď dluhův aneb jiných spravedlivostí na statcích nemohvitých. Von Pfanden vnd Versicherung der Schulden vnd anderem Gerechtigkeiten auff unbeweglichen Gütern (Von Pfanden vnd Versicherung der Schulden) . XXXI. De commodato et mutuo. O půjčkách. Von Entlehnen, Leihen vnd Borgen. . XXXII. De deposito. O věcech k schování aneb k svěření daných. Von vertrawten vnd hinderlegten Gütern . . . XXXIII. De vandimonio sive de fidejussoria obligatione. Item de vadibus. O rukojemství, o rozličných rukojmích buď za summu aneb na postavení ku právu. Von Bürgschafteu vnd von Bürgen. . . XXXIV. De stipulationibus. O slibích, přiříkáních a připoví- dáních všelijakých. Bon Gelübden vnd allerley Verheischungen XXXV. De jurejurando. O přísahách a závazcích, o slibích po- řádných i nepořádných. Vou Eydschwüren, auch ordentlichen vnd vnordentlichen Gelübden. . . . XXXVI. De obligatione honoris et fidei. O závazku pod ctí a pod věrau. Von Verstrickungen bey Trewen und Ehren XXXVII. De securitatis promissione et de fide publica ser- vanda. O glejtech a jak jednomukaždému mají zdržáni býti. Von Gelayten 260 . . XXXVIII. De societate. O společnosti a tovaryšstvu. Von Gemein schafft oder Gesellschafft . . . . 261 177 176 209 215 231 234 238 244 252 255 258
Strana 456
456 Str. XXXIX. De mandato et praepositis negociorum. O rozkazu, po- ručení a přijetí nětčeho na sebe k vykonání. Von Vollmacht- . . . geben vnd etwas auff sich zu nehmen zu verrichten XL. De locatione et conductione. O pronájmu a nájmu. Von Verleihung vnd Beständniß, oder von Mieten vnd Vermieten . . XLI. De edificatione. O staveni. Vom Bawen. . XLII. De servitutibus. O služebnostech a nezvolech. Von Dienst- . barkeiten . XLIII. De aqua pluvia. O vodě nápadní aneb dšťové. Vom Regen- . . . . wasser . . XLIV. De emphyteusi, canone et aliis pensionibus. O platu purkrechtním a o platech aneb aurocích k záduším. Von . bürgrechtlichen vnd anderen Zinsen. . XLV. De telonio. O placení cla a o povinnosti celných. Von . . . . . Verrichtung des Zolls. . XLVI. De arestatione. O stavuňcích. Vom Auffhalten (Von . . . . Sperrung vnd Auffhaltungen) XLVII. De poenis propter publica crimina vel delicta. O po- kutách a rozličných trestáních na přestupníky řádu a práva. Von mancherley Stroffen der Vbelthäter Güter, Ordnungen vnd der Rechten (Von Straff gemeiner Laster vnd Vber- . . . . . tretung) . XLVIII. De invasione aedium seu vi privata. O kvaltu, vey- boji a autoku. Von gewaltsamen Einlauffen und Friedbruch 317 Tito artikulové za veytržnost se pokládají, kteráž slauti může vis privata. Diese hernachgesetzte Artikel werden ver . . . Frefel gehalten . . XLIX. De incendiariis, de spontaneo vel fortuito incendio, et de restinguendo eodem incendio. O žhářích paličích, o po- hrůžkách z strany pálení i také o skutku, a o hašení ohně. Von Mordbrennern vnd Brennern, vnd von aufgegange- . . . nem Fewer zu leschen . . . . . L. De furto. O krádeži aneb o zlodějstvi. Von Diebstal De criminibus extraordinariis. O rozličných veystupcích LI. aneb zavinění lidí. Von mancherley Vbertretungen vnd Ver- brechungen der Menschen (Von mancherley menschlichen Vber- . . tretungen) . . . LII. O pychu. Vom Hochmut LIII. De poena calumniosae citationis. V pokutu zmatku upa- dají tito. Von vergeblicher vnd sträfflicher Citation (Von vnbillicher, vergeblicher vnd sträfflicher Vorladung) . LIV. De convicio et contumelia. O nářku cti. Von Bezicht, . . Ehrenverleumbdungen vnd Scheltworten . . 368 LV. De injuria. O zhanění. Von Schmehungen 263 266 272 283 289 290 293 294 299 320 340 345 351 354 358 359
456 Str. XXXIX. De mandato et praepositis negociorum. O rozkazu, po- ručení a přijetí nětčeho na sebe k vykonání. Von Vollmacht- . . . geben vnd etwas auff sich zu nehmen zu verrichten XL. De locatione et conductione. O pronájmu a nájmu. Von Verleihung vnd Beständniß, oder von Mieten vnd Vermieten . . XLI. De edificatione. O staveni. Vom Bawen. . XLII. De servitutibus. O služebnostech a nezvolech. Von Dienst- . barkeiten . XLIII. De aqua pluvia. O vodě nápadní aneb dšťové. Vom Regen- . . . . wasser . . XLIV. De emphyteusi, canone et aliis pensionibus. O platu purkrechtním a o platech aneb aurocích k záduším. Von . bürgrechtlichen vnd anderen Zinsen. . XLV. De telonio. O placení cla a o povinnosti celných. Von . . . . . Verrichtung des Zolls. . XLVI. De arestatione. O stavuňcích. Vom Auffhalten (Von . . . . Sperrung vnd Auffhaltungen) XLVII. De poenis propter publica crimina vel delicta. O po- kutách a rozličných trestáních na přestupníky řádu a práva. Von mancherley Stroffen der Vbelthäter Güter, Ordnungen vnd der Rechten (Von Straff gemeiner Laster vnd Vber- . . . . . tretung) . XLVIII. De invasione aedium seu vi privata. O kvaltu, vey- boji a autoku. Von gewaltsamen Einlauffen und Friedbruch 317 Tito artikulové za veytržnost se pokládají, kteráž slauti může vis privata. Diese hernachgesetzte Artikel werden ver . . . Frefel gehalten . . XLIX. De incendiariis, de spontaneo vel fortuito incendio, et de restinguendo eodem incendio. O žhářích paličích, o po- hrůžkách z strany pálení i také o skutku, a o hašení ohně. Von Mordbrennern vnd Brennern, vnd von aufgegange- . . . nem Fewer zu leschen . . . . . L. De furto. O krádeži aneb o zlodějstvi. Von Diebstal De criminibus extraordinariis. O rozličných veystupcích LI. aneb zavinění lidí. Von mancherley Vbertretungen vnd Ver- brechungen der Menschen (Von mancherley menschlichen Vber- . . tretungen) . . . LII. O pychu. Vom Hochmut LIII. De poena calumniosae citationis. V pokutu zmatku upa- dají tito. Von vergeblicher vnd sträfflicher Citation (Von vnbillicher, vergeblicher vnd sträfflicher Vorladung) . LIV. De convicio et contumelia. O nářku cti. Von Bezicht, . . Ehrenverleumbdungen vnd Scheltworten . . 368 LV. De injuria. O zhanění. Von Schmehungen 263 266 272 283 289 290 293 294 299 320 340 345 351 354 358 359
Strana 457
457 Str. LVI. De famosis libellis. O cedulích zrádných. Von Schmehe- schriften oder verrätherischen Zetteln . LVII. De lege aquilia, de damnis injuria vel culpa datis, et actionibus noxalibus. O škodách a o jiném k tomu po- dobném od jedněch druhým z aumysla, chtěním aneb ne- chtěním ubližování. Von Schaden vnd allerlety zugefügter Beleidigung, es geschehe wollende oder nicht . . LVIII. De quaestionibus et tormentis. O trápení aneb útrpném právu, a popravách. Von scharfer frey vnd Halßgerichten . 386 371 373 Pokuty právy městskými obsažené. Außzug aller Peenfäll vnd Straffen, in diesen Stadt-Rechten begriffen . . 396 Cogita aeternitatem. Esto memor vitæ post tristia fata futuræ, et, cujus finis non erit ulla, necis.
457 Str. LVI. De famosis libellis. O cedulích zrádných. Von Schmehe- schriften oder verrätherischen Zetteln . LVII. De lege aquilia, de damnis injuria vel culpa datis, et actionibus noxalibus. O škodách a o jiném k tomu po- dobném od jedněch druhým z aumysla, chtěním aneb ne- chtěním ubližování. Von Schaden vnd allerlety zugefügter Beleidigung, es geschehe wollende oder nicht . . LVIII. De quaestionibus et tormentis. O trápení aneb útrpném právu, a popravách. Von scharfer frey vnd Halßgerichten . 386 371 373 Pokuty právy městskými obsažené. Außzug aller Peenfäll vnd Straffen, in diesen Stadt-Rechten begriffen . . 396 Cogita aeternitatem. Esto memor vitæ post tristia fata futuræ, et, cujus finis non erit ulla, necis.
- I: Array
- III: Array
- 1: Array
- 401: Array
- 453: Array