Strana I
SPISY M. JANA HUSI. Č. 3. DE SANGUINE CHRISTI. VYDAL VÁCLAV FLAJŠHANS. S PODPOROU FONDU ZRIZENEHO PRI CESKE AKADEMII K VYDAVANI PRAMENU CESKEHO HNUTI NABOZENSKEHO VE XIV. AXV. STOLETI. V PRAZE 1903. NAKLADEM JAROSLAVA BURSŠIKA.

Strana II
SBÍRKA PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE XIV. A XV. STOLETÍ. ČÍSLO CELE SBIRKY III. SPISY M. JANA HUSI. ČÍSLO 3. DE SANGUINE CHRISTI. V PRAZE 1903.

Strana III
SPISY M. JANA HUSI. Č. 3. DE SANGUINE CHRISTI. VVDAL VÁCLAV FLAJŠHANS. S PODPOROU FONDU ZŘIZENÉHO PŘI ČESKÉ AKADEMII K VYDÁVANÍ PRAMENU CESKEHO HNUTI NABOŽENSKÉHO VE XIV. AXV. STOLETI. V PRAZE 1903. NÁKLADEM JAROSLAVA BURSIKA.

Strana IV
Tiskem Alberta Malíře na Král. Vinohradech.

Strana V
UVOD. O zázracích wilsnackých existuje celá rozsáhlá literatura; podle zpráv souvěkých zapisovali kněží wilsnačtí sami již na samém po- čátku XV. století své zázraky, v polovici XV. věku přehled literatury učinil Jindřich Tocke, 1586 skoro úplně literaturu sebral Matouš Lu- dekus, 1725 Walther ... pro naši potřebu postačí, co podle pramenů sestavil o té věci 1881 Arnošt Breest; co od té doby z literatury při- bylo, nemá pro nás valné důležitosti. Výklad následující opírá se proto hlavně o Breesta a jen v některých drobnostech se od něho uchyluje.* Roku 1383 v neděli, po Nanebevzetí Panny Marie, odešel Wils- nacký farář Jan do Havelbergu. Za jeho nepřítomnosti spálil Jin- dřich von Bülow mimo jiné vesnice také Wilsnack (vesnici blíže Wittenberge na Labi v Branibořích) i s chrámem. (O bojích Bülo- wových s biskupstvím Havelberským a o vlastním majiteli Wilsnacku nemusíme se zde zmiňovati). Kněz Jan, vraceje se se svými osadníky do vesnice, viděl řítiti se chrám i s věží. Odešel tedy do vesnice jiné a teprv třetího dne vrátil se odklízeti rum. Když přišli rumem až k oltáři, nalezli oltář spálený. V oltáři byla dubová skříňka prkenná, do níž se dávala jiná menší dřevěná, hedvábím vyložená, do níž krátce před požárem vložil v korporálu tři hostie. Vida, že podle všeho i hostie shořely, činil si výčitky a odešel zase do té vesnice, v níž pře- nocoval. V sobotu potom svolal osadu a loučil se s nimi, ježto nemaje kostela nemůže služby Boží konati. Osadníci litovali odchodu fará- řova, děkovali mu, a poněvadž se chýlilo k večeru, umluvili si, že se druhý den z rána rozloučí. Když potom kněz Jan, v noci na neděli, s několika svými osadníky dřímal u ohně, zdálo se mu, že slyší volati dětským hlasem své jméno a že hlas ten ho vyzývá, aby šel do Wils- *) „Das Wunderblatt von Wilsnack“ (1383—1552). Quellenmässige Dar- Ernst BREEST, Oberpfarrer zu Wilsnaek“ stellung seiner Geschichte von (Märkische Forschnngen, 1881' XVI., str. 131—302); na něm podstatně je za- ložen článek „Heinrich Tocke“ ve Wetzer-Weltes Kirchenlexicon,2 V., 1888, sl. 1729=1734. Nejnovější doplňky viz jednak Jan FIJALEK, Mistrz Jakób z Paradyža, II., 1900, str. 285 295 (kdež otištěny také úryvky příslušného traktatu Jakubova), jednak Fel. PRIEBATSCH, Staat und Kirche in der Mark Brandenburg am Ende des Mittelalters — Zeitschrift für Kirchenge- schichte, 1901, XXI., str. 81—82 (kdež hlavně hleděno k hospodářske stránce věci v druhé polovici XV. věku). Konečně možno vzpomenouti i důležitého díla dra. P. ALBERTA Mathias Döring, ein deutscher Minorit des XV. Jahr- hunderts“ (Stuttgart, 1892).

Strana VI
VI nacku a tam mši sloužil. Probudil se, ale neslyše nic, pokládal vše za sen a ulehl zase. Asi za hodinu slyšel týž hlas ve snu, tentokrát přís- něji, poněvadž prvního vyzvání nedbal. Probudil se a pravil žalostným hlasem, že poslechne. Tu probudili se i ostatní a říkali faráři, jenž jim sen svůj vypravoval, že se mýlí a že jest to pouze živý sen. Zbytek noci skoro celý strávili v rozhovoru. Ale k ránu přemohla je mdloba a usnuli zase. Tu slyšel kněz týž hlas po třetí, ano cítil i dotknutí na rameni (tak silné, že prý až do smrti na tom místě rámě ho bolelo), i vykřikl, že udělá, co mu bylo poručeno. Vstal zároveň s ostatními osadníky, vypůjčil si ve vesnici mešní náčiní a šel s mnohými užaslými nad touto příhodou lidmi do Wilsnacku. Bylo 24. srpna, neděle, den sv. Bartoloměje. Když přistoupil k oltáři a chtěl jej pokrýti, nalezl pokrývku již na něm, a tři hostie ohněm neporušené, jen na kraji trochu ožehnuté a na každé uprostřed jevilo se něco jako kapka krve. V noci pršelo, ale korporál s hostiemi zůstal suchý. Kněs upozornil přístojící na tento zázrak a odslouživ mši, odnesl hostie do sousední vesnice do chrámu. Týden potom zpozorovali ponocní v tomto chrámě světlo a viděli, že pět svící hořelo před svátostí. A když potom kněz Jan sloužil mši, dvě z těchto pěti svící samy shasly, ostatní tři však hořely dále, a hořely i když s nimi šel do Wilsnacku a vítr vál, a přes to vše jich neubý- valo. Od té doby dál se ve Wilsnacku zázrak za zázrakem. První zázrak stal se ještě v srpnu r. 1383. Rytíř Dětřich Wenk- stern rouhal se svátosti Wilsnacké, oslepl okamžitě; slíbil, uzdraví-li se, že bude ročně putovati do Wilsnacku s třicíti muži, a ihned byl uzdraven. Jiný zázrak z r. 1386: Markéta, mlynářka v Sprengen- berku, dostala se pod kola, byla rozdrcena a zahynula ve vodě. Tu druhý den byla vzývána svatá krev ve Wilsnacku, a ona nejen oživla, nýbrž i ozdravěla atd. Do Wilsnacku putovali nyní, zvláště v den 24. srpna, lidé ze všech končin světa, Poláci, Uhři, Čechové, Dánové Švédové..., zvláště, když biskup Havelberský nejen svatou krev chránil, nýbrž i základní kámen k novému chrámu položil. Vzrostly celé podniky poutnické, které vydíraly peníze na lidech; vyráběla se olověná znamení, představující tři hostie, jež poutníci nosili za klo- boukem; byla zřízena zvláštní váha pro hříšníky, která ukazovala tíži jejich hříchů, a prodávány odpustky biskupské i papežské. To ovšem nemohlo na dlouho zůstati nepovšimnuto i nepředpojatým obe- censtvem i vrchností církevní. Podle starších zpráv první, kdo se proti falešným zázrakům Wilsnackým ozval, byl mistr Jan z Wunschil- burga, (= nyní Wünschelburg, Hrádek v Kladsku) v čemž však jistě jest omyl. Nebot mistr Johannes de Wunschilburg byl teprv r. 1406 promován za mistra in artibus na universitě Pražské. (Viz Liber decanorum 388 v Monumenta historica universitatis Pragensis). Spíše se podobá pravdě, že prvním odpůrcem zázraků Wilsnackých byl slavný kdysi pražský theolog Konrád Soltau, biskup Verdenský (1400—1407), jenž dával poutníkům, kteří se vraceli z Wilsnacku jeho diecési, olověná znamení strhovati s čepic. Z obojího udání jest

Strana VII
VII však patrno, že první počátky odboje proti těmto zázrakům nejdou před počátek patnáctého století. První bezpečně známý útok na zázraky Wilsnacké podnikla te- prvé Pražská universita. Arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburga (1403—1411), jenž velice si vážil náčelníků české strany reformní (Hus, Stanislav ze Znojma, Štěpán z Kolína byli v prvních létech jeho biskupování synodálními kazateli), nemohl se dlouho uzavírati radám těchto mužů, aby zakročil proti těmto podezřelým zázrakům. Někdy v roce 1405 nařídil komisi trojčlennou (jedním členem byl Hus, druzí dva členové byli asi Stanislav ze Znojma a Štěpán z Ko- lína), jež měla vyšetřiti zázraky Wilsnacké u poutníků domácích. Vý- sledky této komise byly zdrcující. Ukázaly se podvody nejhrubšího rázu (hlavní její výtěžky pojal Hus do svého traktátu „o krvi Kri- Kristově“), a na základě těchto šetření zakázal r. 1405 na synodě putovati do Wilsnacku, nařídil, aby aspoň jednou za měsíc kněží s ka- zatelny od těchto poutí varovali. (Palacký Documenta 332). Následu- jícího roku pak uchopila se této věci universita, a pod přesednictvím Stanislava ze Znojma byla luštěna ve schůzích fakulty záhada, zdali Kristus vůbec nějakou krev zde na zemi zanechal. O těchto dispu- tacích podává později zprávu minorita Matěj Döring, a vypráví, že boje byly rozhořčené a že prý jeden Pražský doktor tvrdil dokonce, že taková krev ukazovaná nemá více ceny nežli koňská mrcha. (Jest to narážka na Husovu kvestii níže položenou, třetí konkluce str. 7. 4.) Hus později, snad téhož r. 1400, kvestii svou, kterou spolu se Znoj- mou na fakultě determinoval, vydal o sobě a připojil k ní pro lidi prosté zvláštní traktát, v němž jednotlivé vývody kvestie šíře doka- zuje, podává výsledky šetření komisního a mezi jiným vede hlavní útok na pravost zázraků Wilsnackých tvrzením, že Wilsnačtí sami ne- vědí, zdali hostie, jimž se koří, jsou posvěcené čili nic. Vystoupení Pražské university a hlavně Husova kvestie s trak- tátem učinila hluboký dojem v tehdejší střední Evropě. Jest pravdě- podobno, že k universitě Pražské připojila se záhy universita Vídeňská, a přes Lipsko i Erfurt dostaly se názory Husovy až do Magdeburku, k jehož církevní provincii biskupství Havelberské s Wilsnackem ná- leželo. Ano r. 1408 disputováno již dle thesí Husových i v Brun- švíku. Mnoho k tomu přispělo vlastní vyznání původce zázraků kněze Jana, faráře Wilsnackého, jenž se před rokem 1411 přiznal dobro- volně, že celá věc byla s jeho strany obratným podvodem. A tak r. 1412 na provinciální synodě Magdeburské bylo formulováno deset článků, hlavně na základě kvestie Husovy a vyznání kněze Jana, v nichž arcibiskup Magdeburský biskupa Havelberského, svého suf- ragána, má k ostrému zakročení proti domnělým zázrakům, jež sy- noda vesměs prohlašuje za podvod a lež. Leč nepříznivé poměry ná- sledující a neposlušnost biskupů Havelberských zadržely provedení těchto synodních rozkazů, a zázraky Wilsnacké kvetly dále jako dříve. **

Strana VIII
VIII Hlavní boj proti tomuto ohavnému svatokupectví provedl teprve v polovici 15. století Magdeburský kanovník Jindřich Tocke. Jest za- jímavo, že i tento boj, největší a nejdůležitější, založen jest na trak- tatu Husově. Tocke koupil r. 1433 jako vyslanec koncilu Basilejského v Praze traktát Husův. (Rukopis ten chová se podnes ve vévodské knihově Wolfenbüttelské č. 669. Helmst.) Bylo by ovšem velice zají- mavo stopovati další boj tohoto neohroženého kanovníka a odpor, jaký nalézal u Matěje Döringa, Kapistrána, Kanemana a jiných. Bylo by zajímavo ukázati, jak nalezl Tocke podporu i v kardinálu legátu Mikuláši z Cusy, ale jak veškerá ta upřímná snaha skončila r. 1453 bullou papežskou, jíž byl veškerý odpor potlačen a zázraky Wilsnacké i svatá krev vzata definitivně v ochranu. Bylo by zajímavo ukázati dále, jak 28. května 1552 luterán Ellefeld rozbil konečně schránku s hostiemi a domněle posvátné hostie spálil v přinese- ném kotlíku. Ale to všechno náleží již do dějin krve Wilsnacké — nám stačí, že jsme ukázali, jak Hus byl první, který proti těmto pod- vodům veřejně vystoupil, jak jeho kvestie stala se základem pro další boj proti tomuto svatokupectví a jak nabyla souhlasu u theolo- gické intelligence ve střední Evropě. K jeho míněním přidali se v na- šich dobách i theologové katoličtí, a obecné mínění dnešní jest vesměs na straně Husově.

Strana IX
PODROBNÁ DATA. I. Titul „de sanguine Christi“ jest obecný, rukopisný a správný. Název „de existencia reali sangwinis (et corporis) Jesu Christi“, jenž vyskytá se v několika textech, náleží vlastně kvestii vídeňské, na Hu- sově založené, a od ní bývá udílen také dílu našemu. Totéž platí o názvu „de signis apparentibus circa sacramentum altaris". Název „de sanguine Christi“ jest ostatně přirozené zkrácení thematu, polo- ženého v čelo našeho díla. První část mívá název „questio“ (nejča- stěji), někdy také „posicio“ nebo „determinacio“; druhá pak „trac- tatus“ nebo „tractatulus“. 2. Obsah. (A) „Thema: Utrum Christus omnem sangwinem, qui de corpore suo effluxit, in eodem corpore hora resurreccionis glorifica- uit? Notabile: Glorificare est sublimare et dotibus glorie perpetuis ornare. Supposicio: Christus effudit sangwinem suum et resurrexit gloriosus (1). Conclusio I.: Christus sufficienter meruit omnem san- gwinem suum glorificari. (Cum tribus corellariis) (2). Concl. II.: Christus corpus suum conposuit et glorificauit secundum optimam armoniam. (Cum tribus corellariis) (3). Concl. III.: Christi fideles non debent quiquam in terra existens pro sangwine vel crine vene- rari. (Cum quattuor corellariis) (4). — (B) Tractatus. Videtur utile simplicibus obiecta contra questionem dissolvere (5): I. In ecclesiis habentur panni B. Virg. et claui, spine etc, sangwine tincte (6), quod autem intelligi debet de accidenciis sine subiecto (7). II. Rome ostendi- tur prepucium Christi — in hoc Romani decipiuntur (8). III. Sangwis Christi visibiliter apparens plus moveret (9) — sed invisibilis plus nobis proficit (10). IV. Christus potuit velle sangwinem suum non glorificare (11) — quod ex potencia ordinata non est verum (12) V. Possibile est alicubi esse sangwinem Christi naturaliter (13) — negatur (14). VI. Sangwis Christi in circumcisione corruptus non po- terat reverti in corpus (15) — contra sunt Iob (16) et Gregorius (17), nam Deus potest omnia (18) eadem potencia, qua prius in aliud convertit (19), quod fideli sufficit (20). VII. In resurreccione apud aliquos homines erit inproporcio (21), quod reprobat Magister Sentent. (22), materia enim et superflua et diminuta in materiam pristinam redibit (23—24) teste Jeronimo (25). VIII. Illusores po- puli obiciunt effectus miraculorum (26): sed querentes signa sunt gens

Strana X
X incredula (27), modice fidei (28), in fide tepidi (29), dubitant cum regulo (30), omnino non credunt (31); melius est sangwinem Christi nobis esse absconditum (32—33). IX. Obiciuntur miracula sangwinis in Wylznak (34), quae autem non per illum sangwinem fiunt (35), neque ideo ille sangwis plus honorandus est quam venerabile sacra- mentum (36), quod maximum est miraculum (37). X. Mali spiritus per se et per homines malos procurant falsa miracula. (38). XI. Sa- cerdotes eciam multa mendacia predicant (39), que dyabolus facit (40). XII. Nam temporibus ultimis erit seduccio fortissima (41), quia et praui signa faciunt (42), quod erit fidelibus grauissimum (43). XIII. Mendaciis eorum verus Christianus non debet credere (44) ; falsum erat miraculum cum Petrziko de Ach (45), alia mendacia tres ma- gistri, ab Archiepiscopo deputati detexerunt (46), tam apud auaros presbyteros quam laycos (47). XIV. Ex quibus mendaciis quindecim mala eveniut (48), XV. Recte igitur Archiepiscopus ex consilio Magi- strorum peregrinaciones in Wylznak vetuit (49).“ Traktat i kvestie zachovány celé. 3. Rozdělení. Dílo rozpadá se na dvě části samostatné: kvestii, dle školských pravidel zbudovanou, a traktat, zabývající se hlavně vyvrácením námitek. A. Questio (1—4) — — 1. Posicio 2. Notabile 3. Supposicio 4. Conclusiones — I. Concl. I. (cum 3 corell.) (cum 3 corell.) 2. Concl. II. 3. Concl. III. (cum 4 corell.) B. Tractatus N I. et responsio. I. Obieccio » II. » 2. III. » 3. IV. » 4. V. » 5. VI. » 6. VII. » 7. » VIII. » 8. 9. Miracula in Wylznak. malorum spirituum. » 10. » hominum. » II. 12. 13. Mendacia in Wylznak. 14. Quindecim mala ex mendaciis. 15. Mandatum Archiepiscopi. „ Dle rozvrhu bylo psáno na dvakrát; dříve kvestie, pak traktat. Zdá se, že traktat byl ještě později přepracován — a při té příležitosti že přibyly některé přídavky menší a oddíl 25. (citat z Jeronýma).

Strana XI
XI 4. Incipit rukopisů „Utrum Christus omnem sangwinem“ jest vlastně posice; kvestie začíná slovy „Noto, quod Christum sangwi- nem.“ V textech magdeburské recense bývá před „Utrum“ přidáváno „queritur“, zytečně a nesprávně. Kvestie končí slovy „katholice est tenenda“, tak končí i některé rukopisy. Traktat počíná se slovy „Quia determinacionem“ a explicit jeho zní „dyaboli postmodum iu- gulabunt“; v textech pozdějších chybou písařů bývá „vigilabunt“. Zdá se, že býval na konec eschatokoll, podobný závěrku text Y a Opp.; ale nyní schází při největším počtu rukopisů. 5. Původství Husovo jest bezpečné. Traktat s kvestií za práci Husovu dosvědčen jest osobními vztahy, doklady v dílech ostatních, hojným svědectvím vrstevníků a netržitou i nekolísající tradicí. Jest dílo vzorně bezpečné. a) Svědectví vnitřní. a) Nexus osobní jest dosvědčen zřejmým citatem: ve výkladu na I. epištolu sv. Pavla ke Korintským (Opp. II., LXXXVIIr) vykládaje místo „Iudei signa petunt (jehož se i v našem traktatu do- volává) uvádí táž místa z Mat. XII., Luk. XI. a Jana IV., jako v na- šem traktatu, a dokládá: „de quo scripsi multum in tractatu de sang- wine Christi“ odkazuje tím na kap. VIII. § 26—33 našeho traktatu výslovně. Patrná narážka jest také v Postile české (Erben, II. 184), kde výklad o falešných zázracích, zvláště v Litomyšlském biskupství, kryje se věcně i slovně s příslušnými místy našeho traktatu. B) Věcná i formalná shoda s učením a spisy Husovými jest do- konalá. Tu zvláště sluší připomenouti shodu, jež se jeví s trak- tatem „de corpore Christi“: výklad o tom, jak mnozí chtí „oculis corporalibus videre ipsum in hostia" (B 21) je totožný jako v III. kap. ,de corp. Christi'; citat z Averroesa ,pessima gens, que Deum suum devorat' (B 21) k téže věci citován, jako v ,De corp. Christi II. 6 atd. Vůbec zdá se, jakoby traktat ,de corpore Christi předpokládal již traktat náš. A podobné shody nalezneme s traktaty a díly ostatními s Lombardem, Exp. Decal., Výkl. I. epišt. ke Korintským atd. y) Věcné shody jsou hojné — theorie, již Hus vykládá, jest úplně v souhlase s ostatním jeho učením; ,sanctus Jeronimus Slauus vy- skytá se již v opise Viklefa z r. 1398; základní výklad o ,proporcio armonica dle Lombarda přijímá Hus také ve svých akademických čteních; narážku na zázraky na Blaníku nalézáme v kázáních Betlem- ských (rkp. Klem. sign. III. B 20, fol. 89r b) atd. ô) Formální shody jsou rovněž hojné a pronikavé; méně jsou patrny při kvestii, kde Hus jde obecnou stopou, za to četné jsou v traktatu: hned poznáváme Husovo „ecce quam plane“ (B 10) nebo „sic heu Christiani“ (B 27) atd. Husova hyperbola jest „ante- quam illud probabit ... canet angelus“ (B 8) nebo vyzvání „osten- dat adversarius scriptura“ (B 14) atd. oblíbené u Husa jest zakon- čení „quasi diceret nulla“ (B 33) atd. b) Svědectví vnější.

Strana XII
XII Sem náleží incipit a explicit rukopisná; jsou poměrně nečetná, za to obšírná a stará; zvl. explicit rkp. Y, V, 2 atd. Pozdější recense, Magdeburská a Vídeňská, bývají annonymní; proto asi, že od r. 1415 jméno Hu- sovo bylo koncilem kaceřováno; svědectví vrstevníků: tu zejména (anonymní) svědectví Mat. Doeringa, jenž ve svém traktatu „Cum olim in studio Pragensi" zřejmě cituje náš traktat, arci bez výslovného udání autora; pak svě- dectví Jindř. Tokea v rukopise W atd.; konečně obecná tradice, od vydavatelů norimberských 1558 a Mat. Ludeka 1586 počínaje až ke kritikům nejnovějším. Tradice jest svorná; posledně traktat ten u nás uvádějí J. JIREČEK, Rukovět, I. 273 a má Literární činnost M. Jana Husi, 1900, č. II., str. 69 až 70. Pochybnosti, jež se ozvaly, byly docela nekritické a neodůvodněné. 6. Čas nemáme nikde starým podáním přesně dosvědčen. Bez- pečný terminus a quo podává nám závěrek, jenž uvádí (poněkud od- chylně) arcibiskupův mandat proti poutem do Wilsnacku, jejž dle rukopisných záznamů o synodách Palacký i Höfler kladou do r. 1405. Podle ostatních záznamů starších pak účastnil se bojů fakultních také m. Jan z Wunschilburka, jenž byl promován teprve r. 1406; 10. října 1406 nařizuje pak litomyšlský biskup (podle listiny v rukop. kapit. sign. E LXXXIII fol 1697—170r) přísnou visitaci Chrudimě a tam- ního kněžstva, jež zdá se souvisí s falešnými zázraky, v našem traktatu líčenými. Do téže doby spadá také asi studium Mat. Doeringa, jenž disputac uiversitních tehdejších byl účasten. Terminus ad quem po- dává rok 1408, kdy dle Husovy práce disputoval již v Brunšvíku o thematě našem Herman Bansleben, dále traktat Husův de corpore Christi, jenž z tohoto roku pochází a naší práci již předpokládá. Jest tedy doba 1406—1408 bezpečně dobou vzniku našeho traktatu; uvá- žíme-li pak, že dílko naše je práce časová, jejíž aktuelnost klesala čím dále tím více, jsme vedeni k úsudku, že vznikla nejspíše samého r. 1406, nejpozději počátkem r. 1407. Proti tomuto datování, jež vyplývá takřka samo z okolností vůbec známých, starší i novější pracovníci kladou traktat ten značně dříve: Vlček, Dějiny české literatury, I., 1897, str. 83 klade do r. 1401 za „první důležitější práci literarní“, patrně mylně; podobně mylně klade Czerwenka, Geschichte der evang. Kirche, 1869, I. 63, Breest, Märkische Forschungen, XVI, 1881, 164 a j. do r. 1403; rovněž ne- správně Krummel, Gesch. der böhm. Reformation, 1866, str. 162 až 163 do r. 1403—1404 atd. Nejstarší rukopis (Y) pochází bud z konce r. 1411 nebo počátku 1412, rukopisné udání datuje do doby „ante destruccionem“ pražské university t. j. před r. 1409. Vlastním impulsem traktatu našeho byly disputace universitní, patrně r. 1406, jichž hlavním původcem jmenuje rkp. V Stanislava ze Znojma. Není pochybnosti o tomto udání — stopy Znojmovy ani- mosity proti falešným zázrakům vidíme i v jeho současném traktatu „de corpore Christi“. Není pochyby, že tyto disputace vznikly zase

Strana XIII
XIII na základě výsledků vyšetřovací komise z r. 1405, jejímiž členy byl Hus, Stanislav ze Znojma a Štěpán z Kolína (o členství těchto dvou je důvodná domněnka, o členství Husově je zpráva bezpečná v trak- tatu samém). Skandální případ Petříka z Ach zejména vedl k zá- kazu arcibiskupovu, tento pak k disputacím r. 1406, tyto konečně k vydání kvestie i traktatu našeho. 7. Rukopisů traktatu našeho známo jest celkem 28; z nich v mé „Literární činnosti str. 69 uvedeno jest jich 14. Poněvadž veliká část byla jich popsána při textu „De corpore Christi“ (str. XIII—XVI), ostatní pak popsány jsou v katalozích rukopisů, spokojuji se většinou jen stručným popisem. B. Rukopis kap. knihovny O XXIII (v. popis ,De corp. Chr. str. XIII sub B) obsahuje rukou podobnou jako hned následující traktat ,de corp. Chr. na fol. 104v—118v traktat náš celý; a to tak že text počíná na fol. 104v (jímž končí sextern IX); fol. 105 (jímž za- číná sextern X.) obsahuje jednak heterogenní kus ,de excommuni- cacione jednak je prázdné; text pokračuje pak od fol. 10ór a končí na fol. 118v (tu psáno jen 9 řádek, sextern X. tu končí, sextern XI. a XII. [= 24 Il.] zůstaly prázdné). Text jest dosti chybný, ale ještě z 2. desítiletí XV. věku; jest úplný, srovnal jsem jej 1901 a 1902. E. Rkp. kap. knihovny pražské sign. O VIII. (v. popis ,De corp. Christi' str. XIV sub E) má na I. 170v—271v touž rukou jako ,de corp. Chr. začátek kvestie; není ukončena, poněvadž l. 271v končí se sextern 22. Text dobrý, srovnal jsem 1903. H. Rkp. městské knihovny brunšvické č. 48, fol. 216 ba—218 a a z 2. pol. XV. stol. Obsahuje necelou kvestii, za níž následuje traktat Doeringův. V. popis NENTWIG, Die mittelalterlichen Hand- schriften in der städtischen Bibliothek zu Braunschweig; Wolfen- bittel, 1893, str. 29. Text pozdní, magdeburský; nebylo ho užito. I. Rkp. městské knihovny v Brunšvíku č. 79. fol. 107 a 8—109 a z 2. pol. XV. století. Obsahuje pouze kvestii, v recensi magdeburské. V. Nentwig, 57. Nebylo ho užito. K. Rkp. městské knihovny brunšvické č. 107 fol. 36 aa; obsa- huje necelou kvestii, za níž následuje Doering. V. Nentwig, 98. Text téže provenience a kvality, jako předchozí; nebylo ho tedy užito. L. Rukopis universitní knihovny lipské č. 866 (dříve 762 d) velké folio (na hřbetě pův. signatura 426 a, na ořízce starý nápis ,Sermones, questiones et collaciones'), asi z polovice XV. století. Je to sborník kvestií a kázání university lipské ze čtvrtého a pátého desíti- letí věku XV. (r. 1434, 1435, 1438, 1440, 1443 atd.) o 38oll., několika písaři povstalý. Na fol. 350—380 obsahuje traktaty magdeburské, erfurtské a lipské o zázracích wilsnackých. Od fol. 362r—351r (sic! stránkování je mylné) je kvestie Husova i s traktatem úplná, ano- nymní; za ní následuje (po prázdných třech stranách) traktat Doe- ringův, jímž celý rukopis se končí. Text tento, dosti chatrný, byl zá-

Strana XIV
XIV kladem pro mnohé ostatní kodexy; je to typ recense magdeburské. Srovnal jsem jej 6. srpna 1903. M. Rukopis knihovny Domgymnasia v Magdeburku č. 113. Kodex podobného formátu i původu, jako kodex lipský; obsahuje na na fol. 334ra—34ova opis textu lipského, velmi vynechávány a chybný, z r. 1455. Popis kodexu v. Dr. DITTMAR, Die Handschriften und die alten Drucke des Domgymnasiums, Progr. Gymn. Magdeburg, 1880, str. 6—7. Srovnal jsem jej 5. srpna 1903 (děkuji tu za mnohou ochotu p. koll. Eberhardovi, knihovníku gymnasijnímu). O. Rukopis kláštera oseckého, č. 2, fol. 14r—24v. Před tím před chází synodální kázání Husovo, oba pak ty sexterny teprve později byly sloučeny s ostatními částmi rukopisu v jeden celek. Obsahuje kvestii i traktat celý, v textu velmi dobrém, anonymním. Citat z Jero- nyma B 25 má přidán in margine. Popsal kodex náš Bernhard WOHLMANN 1891 v Xenia Bernardina, II., 2., str. 119—120. Srovnal jsem jej (děkuji tu za mnohou ochotu p. bibl. Ambr. Töl- govi) 1903. S. Rukopis kláštera Seitenstettenského z třetího desítiletí věku XV. Obsahuje text náš celý v recensi vídeňské; traktat „de existencia reali“ je k našemu připojen. Znám jej však pouze (snažil jsem se marně o další zprávy) ze zmínky dra. Zahradníka ve Věstníku České Akademie, 1902, str. 136 (tam uveden pod sign. Cat. II. 150 B 4. 3. Codex CCLXII, chart fol. s. XV.), kde ovšem uveden anonymně. T. Rkp. městské knihovny trevírské, č. 268, fol. 366—378, století. Obsahuje anonymně celý text náš v recensi z konce XV. magdeburské. Popsal jej 1894. M. KEUFFER: Beschreibendes Ver- zeichniss der Handschriften der Stadtbibliothek zu Trier, III., str. 63. Zdá se, že jest několikátý opis kodevu magdeburského; po- něvadž jest recense velmi chybné a značně pozdní (o málo starší nežli první tisk), nebylo ho užito. V. Rukopis vévodské knihovny ve Wolfenbüttelu (v Brunšvicku) sign. 352 Helmst. Popis a obsah v. O. v. HEINEMANN, Die Hand- schriften der herzogl. Bibliothek zu Wolfenbüttel, I. Abteilung, 1884; I. str. 283—285. Pochází — podle Heinemanna — z doby ok. r. 1420; na fol. 7or „Sequitur questio pulchra UtrumCristus“ etc.: končí na fol. 71r in forma katholice est tenenda“, t. j. obsahuje jen kvestii, nikoli také traktat Husův. Text jest ve sborníku magdeburského rázu, obsahuje recensi t. zv. magdeburskou; nebylo jí proto dále užito. Srovnal jsem ji 25. července 1903. W. Rkp. vév. kn. Wolfenbüttelské č. 669 Helmst. Popis a obsah v. Heinemann, II., 1886, 121—122. Je to sborník z doby kolem r. 1414 — obsahuje traktaty utrakvistické: fol. 167—175 a 194r až 200r také traktaty Husovy. Na fol. 152r—166v jest náš traktat ,Po- sicio Mg. Joh. Hus.' Text jest dosti chybně psán, rukou jinou než předchozí; opravy označeny značkou wl. V textu schází část táž, jako v recensích pražských. Kodex jest velmi sajímavý tím, že zřejmě uka-

Strana XV
XV zuje působení Husovo na Jindřicha Toke: tento totiž koupil 1433 kodex náš v Praze ,post festum Pasche'; poznamenal si, že by naším kodexem snadno mohl čtenář býti zapleten do bludů, ježto Hus, Viklef i Jakoubek jsou kacíři. V XVI. stol. náležel kodex Flaciovi. Srovnal jsem jej 24. a 25. července 1903 — děkuji při té příležitosti srdečně p. tajnému radovi Heinemannovi za mnohou ochotu. F. Rkp. klem. knihovny pražské sign. VE 28 fol. 80r—92v z pol. XV. století. Obsahuje text náš celý, ale velmi chybný a téže prove- nience, jako rkp. E. Za textem naším následuje fol. 927—93v traktat příbuzného obsahu. Upozornil naň p. kustos Jos. TRUHLAR, srov- nal jsem jej 1903. A. Rkp. klem. knihovny pražské sign. V F 7 (v. popis ,De corp. Christi' str. XIV) obsahuje na fol. 1327—149r traktat náš celý (za ním traktat „de corpore Christi“). Pochází prostřednictvím jiných opisů z rkp. Y a bylo ho tedy užito jen výjimkou. Srovnal jsem jej roku 1903. E. Rkp. klem. knihovny sign. XIV D 6 (v. popis ,De corp. Christi“ str. XIV) fol. 136r—145r traktat náš celý (před ním jde traktat ,de corpore Christi*). Zakládá se na textu, jenž byl také předlohou rkp. T, ale jest velmi chybný, i užil jsem ho jen výjimkou. Srovnal jsem jej 1903. Z. Rkp. klem. knih. sign. VIII. F 2 (v. popis ,De corp. Christi" str. XV) fol. Ir—14v; v rukopise dále jest obsažen i traktat, de corp. Christi'. Obsahuje text úplný, dosti nesprávný — srovnal jsem jej 1903. H. Rkp. klem. knih. sign. XH 17 (v. popis ,De corp. Christi" str. XV) obsahuje fol. 140r—140v jen začátek kvestie s dodatkem „sufficit hic, vide alias copiose.“ Před tím jest v rkp. také traktat ,de corpore Christi'. Srovnal jsem jej 1903. O. Rkp. klem. knih. XIII F 21 z pol. XV. stol. obsahoval pů- vodně některé traktaty Husovy, mezi něž písař poznamenal si fol. 159v—161r kvestii naši. Později, opisuje traktaty jiné, připsal na fol. 78r—87v také traktat, takže rukopis obsahuje nyní text náš celý. Opis stal se z předlohy velmi dobré a není příliš chybný. Srovnal jsem jej r. 1903. E. Rukop. dvorní knih. vídeňské č. 4512 fol. 15r—27v z polovice XV. stol. (v Tabulae codd. III. 294 mylně udáno, že obsahuje traktat „de corpore Christi“). Text celý, ale pozdní, nebylo ho užito. II. Rkp. dv. knih. vídeňské č. 4395 fol. 286r—293r z pol. XV. stol. Kodex skoro celý shnilý, text úplný, ale pozdní a skoro nečitelný. Nebylo ho tedy užito. P. Rkp. dvorní knih. vídeňské č. 4453 je sborník traktatů zná- mého vídeňského professora Tomáše Ebendorfra z Haselbachu. Na fol. 354ra—349va obsahuje (rukou druhé polovice XV. stol.) vídeň- ský traktat téhož asi obsahu jako Husův „utrum caro aut sanguis Christi visibiliter in sua propria forma totaliter vel secundum aliquam sui partem habeatur hic in terra". Ta počíná: „Quod sic, quoniam

Strana XVI
XVI caro Christi“ vypočítává 6 případů a vyvrací na konec 7 pochybností; končí slovy „posset fieri iniuria sacramento.“ Traktat ten psán je ve Vídni (fol. 345rb dí autor, že „hic Wienne“ ukazuje se zlatá deska), na základě traktatu Husova; v rukopise našem přidáno jest několik slov závěrečních „Ex iam dictis patet... pro quibus expediendis du- bitatur“ a hned, beze všeho oddělení, následuje touž rukou na fol. 349va—357ra Husův text, skoro celý — ke konci schází něco málo. Je to text značně chybný, recense vídeňské; srovnal jsem jej 1903. X. Rkp. dv. knih. víd. č. 4518 je známý sborník Husovský z pol. XV. stol. Na fol. 66r—76r obsahuje text náš celý, ale v recensi po- zdější. Bylo ho proto užito jen výjimkou. T. Rkp. dv. knih. víd. č. 4692 jest kodex vídeňského původu, pěkně a čistě psaný, ještě v prvé pol. XV. stol. Na fol. 201r—2137 obsahuje text náš celý, v přepise velmi dobrém, v recensi vídeňské. Za ním fol. 214r—220v následuje vídeňský traktat jako v rkp. P, ale v textu lepším. Srovnal jsem jej 1903. Y. Rkp. dv. knih. víd. č. 3930 popsán jest v ,De corp. Christi str. XV—XVI Nejlepší a nejstarší text našeho traktatu; obsahuje jej na fol. 156r—165v po traktatu „de corpore Christi“. Položen zá- kladem tomuto vydání; srovnal jsem jej 1900 a 1903. P. Rkp. dv. knih. víd. č. 4936, známý sborník husovský (v. ,De corpore Christi', str. XVI sub O) obsahuje po traktatu ,de corpore Christi' na fol. 196r—208v text náš úplný. Obsahuje starší recensi pražskou, srovnal jsem jej 1900. X. Rkp. dv. knih. víd. č. 4294 (v. De corpore Christi' str. XVI sub X) obsahuje na závěrek kodexu, po traktatu ,de corpore Christi', dvojí rukou pol. XV. stol. na fol. 181r—189v traktat náš úplný. Jest téže recense, jako kap. B, dosti chybný. Srovnal jsem jej r. 1903. �. Rkp. dv. knih. č. 4515, známý sborník husovský (v. popis „De corpore Christi' str. XVI sub 9), obsahuje na fol. 137v—151v text náš celý, ale pozdní. Za ním následuje traktat ,de corpore Christi'. Bylo ho užito jen výjimkou. 5 . Rkp. dv. knih. č. 4933, známý sborník husovský, obsahuje zběžným písmem pol. XV. stol. na fol. 111r—128r traktat úplný, ale v textu velmi chybném a někdy úmyslně měněném. Umyslně mě- něno jest explicit „questio est reprobata a domino Archiepiscopo et ab universitate Pragensi“; neboť o universitě dosvědčuje pravý opak Doering ve svém traktatu, o arcibiskupu jest totéž jisto z jeho zá- kazu poutí wilsnackých. Srovnal jsem jej 1903. K sestrojení textu máme tedy 28 rukopisů a 3 tisky. Z tisků zbývá však jen vydání norimberské z r. 1558, ježto ostatní jsou na něm založena, z rukopisů pak 6 jich obsahuje jen kvestii (EHJKVH), a to ještě čtyři necelou; rukopis P pak je na konec necelý. O dalších asi sedmi můžeme ukázati, že jsou pouhými opisy textů nám za- chovaných — a i zbývající znamenitě se redukují úvahou o jejích kvalitě.

Strana XVII
XVII Odečteme-li 6 rukopisů zmíněných vidíme jako nejpozdější recensi magdeburskou; jest anonymní, pochází asi z polovice XV. století, obsahuje všechny přídavky; náleží k ní rkp. LMT, bývá připojován traktat Doeringův „Cum olim in studio Pragensi“. Vznikla asi v bojích magdeburských, jest bez ceny; rovněž pozdní a málo cenná jest recense vídeňská, taktéž anonymní, pocházející asi z druhého desítiletí věku XV., s přídavky; náleží k ní rkp. S, P a T, mívá při sobě vídeňský traktat „utrum caro aut sangwis Christi“. Pro kon- strukci textu jest rovněž bezcenná. Dále vyloučiti jest TE, ježto představují chybný opis kopie nějaké O, dále rkp. X, jehož lepší recensi máme v rkp. kap. B, konečně rkp. A, jenž pochází taktéž z rkp. Y, jakož i rkp. O. Tu pak vidíme ze zbývajících 11 rukopisů dvojí řadu: řadu universitní, jež jest nejstarší, nemá ještě vložky odd. 25, a vyskytá se v rukopisech spolu s traktatem ,de corpore Christi'; po- chází z doby kolem r. 1410, mívá vročení i připsání a zastoupena jest v 6 kodexích: traktat náš předchází v rkp. BWZ�, následuje (za traktatem ,de corp. Chr.3) v rkp. YO. řadu betlemskou, jež pochází asi z doby po r. 1415, bývá již ano- nymní, má vložku odd. 25, a zastoupena jest ve zbývajících 5 kode- vích; z nich nejlepší jsou O2 (tento ještě bez § 25). K této recensi kterou asi Hus revidoval v Betlémě — náleží také text Opp. Obě řady spolu tvoří pak recensi pražskou. Filiace rukopisná jeví se tedy taková * U (archetyp) I. recense pražská I. řada universitní 2. řada betlemská II. recense vídeňská T O W B X W Z 8 EOIZ (nemá (má § 25. ještě odd. in marg.) 25.) S TP A 0 E III. recense magdeburská z L M

Strana XVIII
XVIII Při této závislosti textů jest patrno, že nejdůležitější jest recense pražská řady universitní. Jest to patrno jednak ze souvislosti textu našeho s traktatem „de corpore Christi“, s nímž společně asi kolem r. 1409 byl vydán; také ještě v pořádku (ve většině kodexů text náš předchází, také ještě ve vydání norimberském) obou traktatů jest patrno, že byla vydavateli známa jejich chronologie; jest to dále patrno z incipit a explicit, jež podávají zprávu o autoru a účelu díla, jež v pozdějších recensích se ztrácejí; jest to konečně patrno z textu, do něhož nebyly ještě pojaty přídavky (tu zejména delší cítat v § 25, str. 19—20, a kratší dodatek v § 14 — mimo jiné —, jež přibyly te- teprve v recensi nové), do recense betlemské pojaté. Ale tu zároveň vidíme, že nejstarší nám dostupný text jest nikoli archetyp z r. 1400, nýbrž teprve opis z druhé polovice r. 1408, kdy byl vydán spolu s traktatem „de corpore Christi“. A tento opis můžeme konstatovati na základě rukopisů, jež nepřesahují r. 1411. Původní text Husův jest nám tedy nedostupný; nemáme — tak jako při „de corpore Christi' — kontroly v textu Lombardově, naopak, rukopisy naše jsou celkem horší nežli rukopisy traktatu „de corpore Christi“. Nejlepší a nejstarší, z druhého desítiletí XV. věku pocházející, na jejichž základě text vybudován, jsou rukopisy BOWYD; tam kde nestačí, užito ku pomoci rkp. PEZTX2; při tom pilně hleděno k textu Opp., jenž zakládá se na rukopise aspoň rovnocenném s YO. Nejstarší a nejlepší ze všech jest rukopis Y, o jehož přednostech platí celkem co vyloženo v „de corp. Christi“ str. XVIII—XIX. Dle textu jeho jest traktat níže otištěn, chyby jeho dány do poznámek, podržen celkem jeho pravopis. Poněvadž nemá marginalií a ruko- pisy dosti se uchylují, otištěny marginalie podle rkp. W. Ale kdežto v textu traktatu „de corpore Christi“ má jen asi 30 — a vesměs lehčích — odchylek, jest text našeho traktatu značně porušen; mimo lehčí chyby (přídavky jako et pzn. 381 atd., změna pořádku slov pzn. 144 atd.) vynechává na 30 skoro místech (et pzn. 23, 159, 248, 340; in pzn. 27, 293, 307; pzn. 43, I11, 113, 136, 147, 201, 213, 231, 235, 240, 259, 284, 388, 407, 449, 451, 469, 491, 505, 541) mezi tím slova, jichž vynechání komolí smysl: nullus 231, corruptus 240, dyabolus 449, ultimis 451 atd. — ano celou větu pzn. 329. A k těmto vynecháním přibývá skoro 50 čtení mylných a nesprávných (pzn. 52, 83, 90, 97, 152, 184, 194, 203, 212, 220, 223, 228, 229, 236, 243, 271, 279, 285, 286, 299, 309, 311, 321, 330, 357, 375, 380, 390, 395, 399, 401, 403, 412, 419, 424, 429, 432, 433, 437, 443, 445, 446, 475, 492, 540), mezi nimi mnohá, jež ukazují, že písař špatně četl a napsal holý nesmysl: potanti pzn. 445 m. potestatem, signis pzn. 475 m. fla- gris, vel pzn. 299 m. nichil, obicientes pzn. 311 m. allicientes, venerat pzn. 401 m. nouerat, primo psn. 210 m. tibi, mutabile pzn. 236 m. nu- tribile atd. Jest tedy průměrem text našeho traktatu víc než dvakrát horší, nežli text traktatu „de corpore Christi“ v témž rukopise zacho- vaný. Vysvětluje se to ovšem snadno historií našeho textu právě uve-

Strana XIX
XIX denou. A musilo se také proto mnohem častěji hleděti k rkp. BOW TX2 atd., nežli při traktatu „de corpore Christi“. Proto také zůstávají v textu některá místa jistě nesprávná (na př. B 36: „quid simile nescio“ atd)., jichž oprava však na základě dneš- ního rukopisného materialu není možná; a zrovna tak nejisté jest roz- hodnutí mezi variantami jako ,ergo' a ,igitur' atd., jichž nalézáme ve- likou hojnost. Nemůžeme právě dále než k opisu z r. 1408 — a ten byl již patrně chybný. 8. Tisk. První vydání učinili r. 1558 vydavatelé norimberští (Opp. 1. 1547—162v); dle jejich textu otiskl traktat M. Ludekus „Historia von der Erfindung, Wunderwerken und Zerstörung des vermeinten heiligen Bluts zur Wilsnack“, Wittenberg, 1586 (podle Breesta, 164, pzn. 3). Nový otisk vydání norimberského stal se 1715 (Opp. I. 191a—202b). Ve vydání norimberském udáno, že traktat ten byl častěji tištěn bez jmena autorova; avšak již Denis správně po- znamenal, že jest to omyl s traktatem Sixta IV. V tom ovšem měli by Norimberští pravdu, že traktat častěji byl bez jmena autorova vydán (ne tištěn): to platí zvláště o recensi magdeburské. Text Opp. zakládá se na některém velmi dobrém rukopise re- cense pražské, nyní neznámém. Má již všechny přídavky a jeho vyda- vatel nedovedl dobře čísti zkratky rukopisné: m. „et sic de aliis“ četl (pzn. 14, 28) jednak „ceteris“, (pzn. 148 dvakrát) neb „Ecclesiis“, m. „Conclusio" (pzn. 86) četl „Corellarium“; m. „a maiori“ (pzn. 175) četl „a minori"; místo „lateris“ (pzn. 343) četl „locis“; m. „Jo- hann.“ (pan. 362) četl „quaest.“ atd. Kromě toho jest text libo- volně měněn: celý výklad o domnělé relikvii římské (B II., pzn. 169) jest ve všech rukopisech podán zcela jinak — a tak i v jiných drobno- stech uchyluje se libovolně. Ale přes tyto nedostatky, jež ovšem nedo- volují prostě na základě Opp. text korrigovati, jest text Opp. velice důležitou pomůckou při rekonstrukci našeho traktatu. 9. Pramenem traktatu našeho jest jednak protokol komise mi- strské o zázracích wilsnackých, nyní neznámý, jednak akty univer- sitní o téže otázce, nyní rovněž neznámé. Pro tuto neznámost obou hlavních pramenů nemůžeme s jistotou souditi o vlivech Lombarda a Viklefa, jež jsou nepopíratelné. Vlivy Viklefské zjistil poprve LOSERTH „Hus und Wiclif“ 1884, 102: „Zeigt deutliche Spuren Wiclifscher Einflüsse“; vliv Lombarda zřejmý je v celé rozsáhlé části důkazu, pak v apparatu citačním. Poněvadž však jsou nám hlavní prameny neznámy, musíme se spokojiti těmito obecnými poznámkami. 10. Zpracování našeho traktatu jest v soudobé literatuře hojné. Traktat Wunschilburgův „de superstitionibus“ (v. Breest, 163), vi- deňský traktat „de existencia reali etc.“ (v. § 7, sub P), artikule magdeburské atd. jsou místy slovný výtah, místy volné tlumočení my- šlenek Husových; traktat ten vtiskl vůbec pečet svou celému sporu wils- nackému a bylo již ukázáno, že měl přímý a silný vliv na hlavního bojovníka Jindř. Tockea. Že Hus sám z něho užil některých myšlenek

Strana XX
XX při výkladě Lombarda a v traktatu „de corpore Christi“, některých fakt ve svých kázáních českých i latinských, bylo již shora ukázáno. 11. Překladu ze starší doby není. Jest velice mnoho rozsáhlých výtahů: tak německý 1624 u J. WALPURGERA „Hussus combustus non convictus“ 94—95, 1852 u NEANDERA, Allg. Gesch. der christl. Religion. VI. 455—458, 1858 u F. BOHRINGEEREA, Die Kirche Christi, 2. IV., 2, str. 128—136, 1881 (nejobšírnější) u BREESTA, Märk. Forschungen, XVI, 166—172 atd.; anglický výtah podává V 1871 GILLETT (3. vydání) I. 88—89 atd.; český 1866 SABINA, Dějepis literatury českoslovanské, 452—454 atd. Uplný překlad ně- mecký dle textu norimberského podávají 1784 „Vermischte Schriften des M. J. Hus von Husinecz“ str. 173—241, dosti chybný; do češtiny přeložil traktat ten (podle textu zde níže položeného) teprve 1903 Milan SVOBODA. 12. Literatura o textu našem jest přehojná; důležitější úvahy seznamenal jsem ve své „Liter. činnosti“ 1990, str. 69—70. Kromě uvedených již zhora zmínek možno uvésti ještě G. LECHLER, Joh. v. Wiclif und die Vorgesch. der Reformation, II., 1873, 143—145, nebo HEFEIE, Conciliengeschichte, VII. I, 33, nebo J. WRATI- SLAW, John Huss, 91, nebo DENIS, Hus, 74, nebo KRUMMEI Gesch. der Reformation, 163—168, nebo FIJALEK, Mistrz Jakób z Paradyža, 1900, II., 287—288 atd. Z českých možno uvésti LENZ, Učení M. Jana Husi, 1875, IV—V; KRYŠTUFEK, Všeobecný cír- kevní dějepis, II., 1889, 679—680, TOMEK, Dějepis města Prahy, 1875, III., 447—448, PALACKY, Dějiny, III., 13 86 atd. atd. Z celé té literatury nejcennější jest úvaha Böhringerova, Lechlerova a Bre- estova; ostatní spokojují se jen zmínkou anebo zprávami z druhé ruky. 13. Cena našeho traktatu jest více historická nežli theologická. Theologové katoličtí vytýkají, že argumentace o nemožnosti relikvií Kristových není přesná, ježto nepřihlíží k jednomu místu sv. Tomáše Akvinského, jež takovou možnost hájí, theologové protestantští vy- týkají malý zřetel k Písmu a neurovnanost traktatu — traktat vskutku některé věci vykládá dvakrát. Cena kvestie pak vůbec jest minimální, ježto jest docela šablonovitá. Ale ovšem historicky jest velmi důležit tento první zjištěný vědecký útok na podvody wilsnacké a cena traktatu pro historika vzrůstá zvláště tím, že zachoval výtah ze ztra- ceného nyní protokolu vyšetřovací komise; jeho veliké působení a mocný dojem ve Vídni, Lipsku, Erfurtě i Magdeburku pak zaji- šťuje mu první místo v rozsáhlé literatuře o svaté krvi wilsnacké.

Strana 1
DE SANGUINE CHRISTI.

Strana 2

Strana 3
vaa Questio. Incipit tractatus Magistri Johannis Huss de sangwine Cristi Jesu Domini nostri.2 Sequitur Posicio eiusdem Magistri Johannis Huss de sangwine Jesu Cristi et sic de aliis. H M. Hus opposicio. B Posicio Magistri Johannis Hus. W Incipit determinacio Magistri Hus de sangwine Jesu Cristi. M. J. Hus. Z Incipit questio Mg. Hus de sangwine Cristi O Posicio Reuerendi Magistri Hus de sangwine Jesu Cristi Amen Y A Questio de sangwine Christi. Trumi Christus omnem sangwinem, qui de V corpore suo effluxit, in eodem, corpores hora resurreccionis4 glorificauit5? 1.) Notos, quod, Christums sangwinem, qui de cor- pore suo effluxit, in eodem corpore hora resurreccionis glori- ficare fuit ipsum eundem sangwinem in suo corpore, tunc cum a, mortuis resurrexitio, sublimare et1i decorareni glorie dotibusi, perpetuis, utputais incorrupcione, gloria, agilitate subtilitate, inpassibilitate .. et sici4 de14 aliis14 dotibus cor — poris15, que beatitudinem perpetuam consecuntur. B fol. 104 v E 270V L 251r M 334r a O 14r S n° 19 V fol. 70. W 152r I 80r A 1327 E 136r a Z 1r H 140r 1590 = 151 II 286r P 3451 a 66r T 201r Y 156r b D 196r X 1811 P 137v Q 111v Орр. I. 1540 Оpр.2 (1715) Pg. 191a Patet istudis notabile ex dicto Apostoli17 1 18 Co- rintha XV 19, vbi probans Corinthiis resurreccionem dicit,0 »Seda dicet, quis: quomodo resurgent mortui? 1) Codd. Opp. Queritur vtrum LM. — 2) Codd. Opp.: eadem 2. 3) Codd. Opp.: om. 2. — 4) Codd. Opp.: mortis YX, resurrexionis L, sue add. LM. — 5) Codd. Opp.: clarificauit M. — 6) Codd. Opp.: nota LMWEHT... — 7) Codd. Opp.; in Y ab o2. — 8) Codd. Opp.: ipsum M, om. PI — 9) Codd. Opp. de LM. — 10) Codd. Opp.: resurrexerit E. — 11) Codd. Opp.: 13) Codd. Opp.: s. LM. — 12) Codd. Opp.: et add. X. — — 14) Codd.: om. W. Codd. Opp.: ceteris Opp. errore lectoris, de aliis add. M, om. P. — 15) — 16) Codd. Opp.: illud LM. — 17) Codd. Оpp.: om. glorificati add. LM. LM. — 18) Codd. Opp.: ad add. T. — 19) Codd. Opp.: om. M. — 20) Codd. — 21) Codd. Opp. Vulg.: Si X. Opp.: dixit X. — 22) Codd. Opp. Vulg.: docet X ante quis. a) Paulus, I. Corinth., XV. 35 et 42—43. Textus valde discrepat. 1

Strana 4
4 M. J. Hus, De sangwine Christi, A. 1.—2. Sup- posicio W Y 1561a quali autem corpore viuent?« Et,3 declarans,4 in- ferius,5 dicit26: »Sic erit resurreccio mortuorum. Seminatur« — i. sepelitur - »corpus in corrupci- one, surget in,7 incorrupcione. Seminatur in ignobilitate, surget in gloria: Seminatur in in- firmitate, surget in virtute..« et sic,s deas aliis:s dotibus corporis et sangwinis gloriosi,9 Supposicio. Christus verus Deus et homo ex karitate maxima mortuusso est et patri factus obediens effudit san- gwinem suum pro peccatis nostrisai et resurrexit a mortuis per omnia gloriosus. — Patet li supposicio ex ewangelio Christis2 Apostolorum Epistolisss et ex duplici simbolo Ecclesie, quam34 eciams5 Athanasii36, in quibus tota Christi Ecclesia est fundata. Con- clusio 1a 2. Conclusio 1a: Christus sufficienter meruit omnem3? sangwinem, qui de suoss corpore effluxit, in corpore suo — Probatur4o: alii sancti, precipue fundentes glorificari39. sangwinem pro Christo proprium, merentur eum in corpo- ribus suis glorificari4o, cum resurgent corpora eorum a mortuis cum carne, ossibus et sangwine in41 incorrupcione, gloria et virtute, ut dicit notabile: ergo., Christus omnem sangwinem, qui de suo4s corpore effluxit, meruit sufficienter44 in corpore su045 glorificari. Consequencia tenet, cum omnem talem sangwinem verus Deus et homo ex karitate maxima factus patri obediens effudit pro peccatis nostris et resurrexit a mor- tuis per omnia gloriosus, ut dicit supposicio. Ergo4s con- clusio vera. Similiter: quemlibet sangwinem Christi Deus4r incom- parabiliter plus sitiuit et in effluendo4s dulcius bibit, quam cuiuscunque alterius49 sancti sangwinem ad honorem Dei effusum. Sed Christus Sancte Trinitati usque ad mortem obediens effundendo sangwinem, illam sitim et bibicionem supra alios incomparabiliter inpleuit, ergo excellencius in- 23) Codd. Opp.: om YXBW. — 24) Codd. Opp.: declarat P. — 25) Codd. Opp.: om. E, in T inclarum. — 26) Codd. Opp.: dicens P. — 27) Codd. Opp. Vulg.: om. Y. — 28) Codd.: ceteris Opp. v. annot. (14). — 29) Codd. Opp.: etc. add. E. — 30) Codd Opp.: om. X. — 31) Codd.: om. Opp. — 32) Codd. Opp.: om. T. — 33) Codd. Opp.: om. X. — 34) Codd. (YBXWOT..): quin Opp., om. EM. — 35) Codd. Opp.: om. EM. — 36) Codd Opp.: Ana- stasii ET.., om. EM. — 37) Codd Opp.: post sangwinem X. — 38) Codd.: post corpore E Opp. — 39) Codd. Opp: glorificare X male, errore. — 40) Codd. Opp.; verba Probatur ob glorificari om. E, aberrans oculis ab uno glorificari ad alterum. — 41) Codd. Opp.: om. XW; v. annot. (27). — 42) YBW: igitur XEHOГE Opp. — 43) Codd.: post corpus Opp., om. YH. — 44) Codd. Opp.: finaliter X. — 45) Codd Opp.: ante corpore X. — 46) Codd.: Igitur Opp. cf. ann. (42). — 47) Codd. Opp.: post similiter ponit W. 48) Codd. Opp.: effundendo LM, mellifluendo B. — 49) Codd. Opp.: om. X.

Strana 5
A. Christus meruit omnem sangwinem suum glorificari. 5 comparabiliter meruit omnemso sangwinem suum5 glori- ficari52. Consequencia tenet perss locumss a maiori et vtraque pars antecedentis est54 de54 se54 nota katholico: ergo55 con- clusioss vera. — Confirmatur: Quilibet Christizy sangwis, qui effluxit de corpore suo, fuit inestimabile et sufficiens mundi;s precium, de quanto ipsum Christuss9 infinitum voluntarie et sic cumso inmensa reuerencia et satisfaccione sufficien- tissima ad honorem Trinitatis sacratissimesi effudit copiosis sime et humillime. Ergo sufficienter meruit omnem sangwinem, qui de suos, corpore effluxit, in corpore suo glorificarisa, cum quilibet talis fuits4 glorificabiliss5. Nam si non, tunc aliquisss sangwis Christi non fuit inestimabiles7 et sufficiens mundi precium, quod contradictorie destruit antecedens. Et si aliquisse non, eadem racione nullus, cum non sit diver- sitas assignanda. Y 1560b Corellariumes. Quilibet sangwis Christicg debuit a70 Deo Corellarium imW glorificari.. Corellarium . Christus omnem crinem, si quis de ca- Corellarium pite suo vel-s barba sua extractus vel dilaniatus fuerat, suffi- 2m W cienter meruit glorificari. — Patet ex simili racione, sicud dictum est de sangwine; quia, si teste Christo Matth. 10 et 4 Luce 12 et 21 aliorum sanctorum »omnesb capilli sunt numerati-« et nec »capillus peribit de ca- pite.« eorum, — quanto magis nullus Christi crinis-s pe- ribit, sed perpetuo erit in capite vel barba Christi glorificatus, cum et- barba et crines capitis ad decorem viris- per- tineant- et nonso plus est racio, quare vnus et non qui- cunque alius secundum gradum suum ad decorem glori- ficati Christisi corporis pertinet, sicud dictum est de sangwine : ergo corellarium verumso- 50) Codd. Opp.: om. X. — 51) Codd.: ante sangwinem H Opp. — 52) Codd. Opp : glorificatum Y. — 53) Codd. Opp.: om. X. — 54) Codd. Opp.: per se est E. — 55) Codd. Opp.: igitur E. — 56) Codd. Opp.: consequencia X. — 57) Codd. Opp.: post sangwis W. — 58) Codd. Opp.: Christi Y ab o; v2 in marg correxit mundi; Christi precium mundi X. — 59) Codd. Opp.: in add. X. — 60, Codd. Opp.: eum B. — 61) Codd. Opp.: sanctissime B, Y ab u2, X. — 62) Codd.: post corpore Opp. — 63) Codd. Opp.: gloriari X. 64) Codd. Opp.: sit E, fuerit W. — 65) Codd.: glorificabis Opp. errore — lypi. — 66) Codd. Opp.: alias HX. — 67) Codd.: inestimale Opp. errore typi. — 68) Codd. Opp.: om. E. — 69) Codd. Opp.: om. X, ante sangwis E. 70) Codd. Opp.: om. X. — 71) Codd. Opp.: etc. Et sic sufficit de ista — questione hic; vide alias copiose etc. add. H, qui hic finitur. — 72) Codd. Opp.: Secundum E. — 73) Codd. Opp.: de add. WYX. — 74) Codd.: om. Opp. — 75) Codd. Opp.: ante sunt E. — 76) Codd. Opp.: crinis Christi Y ab o1. — 77) Codd. Opp.: om. E. — 78) Codd. Opp.: viri E. — 79) Codd. Opp.: pertinent E. — 80) Codd. Opp.: om. B. — 81) Codd. Opp.: post corporis B. b) Evang. Matthaei X. 30; Evang. Lucae, XII, 7. — c) Evan- gelium Lucae XXI. 18.

Strana 6
6 M. J. Hus, De sangwine Christi, A. 3.—4. Corellarium 3m W III Y 157ra Corellarium. Christus sufficienter meruit omnes partes sui corporis tam animatas quam inanimatas simul conponi secundum optimam armoniam glorificati corporis. — Patet: quia ipse sine mensura sapienter et voluntarie secundum omnes huiusmodi partes glorificabiles exhibuits, se seruiliter, humiliter et reuerenter Deo Trinitati, et cum sit infinita po- tencia, sapiencia et bonitas, et per consequens summa faci- litasss in Deo sic omnes partes armonice conponere. Patet, quias4 facilitass5 Dei et seruicium Christi in ipso postulauit huius corellarii veritatem. Conclusio secunda W §3. Conclusiose 2as6. Christus in hora resurreccionis corpus suum ex omnibus eiuss- partibussy vmquam habitis conposuitss, integrauit et glorificauit secundum optimam armo- niam corporis glorificabilis. — Probatur: quia Christus huius- modi conposicionem, integracionem et glorificacionem se- cundum talem armoniam sufficienter meruit, ex merito appe- tiuit, et met dare et facere facillime potuit in eadem hora, nec vltra illam horamsg resurreccionis huiusmodi conposicionemgo differrig decuit. Cum secundum Apostolum 1a Corinth. XV°92 Christo ad tunc debebantur primicie dormiencium, quia »Christus resurrexit a mortuis primicie dormienciuma« i. primus resurgens tempore et via per- feccionis in glorificacione et per consequens summe plena et perfecta resurreccio in corpore et suis partibus sibi ex merito,s debebatur, ut,4 deducit Apostolus, vbi supra. Ergo — conclusio vera. Corellarium Im W Corellariumg5. Christus omnem sangwinem suum et omnem crinem suum et breuiter omnem partem sui corporis, quam vmquam habuit, in hora resurreccionis glorificauit. Patet : quia,s tunc totum corpus suum secundum vndiquaque,7 sui ad plenum glorificauit,s secundum primicias resurgen- cium,9 ex mortuis. Igitur corellarium verum. — Corellarium 2m W Corellarium,5. Si Christus aliquid post horam resur- reccionis in partem sui corporis assumeret, ipse non fuisset in illa hora primicie resurgencium ex mortuis. — Patet: 82) Codd. Opp.: exhibebat E male. — 83) Codd. (OE..) Opp.: felicitas BLMWEPYX.. — 84) Codd.: quod B Opp. — 85) Codd. Opp.: felicitas BLOMWETPX.. — 86) Codd. omnes: Correllarium secundum Opp. errore. 87) Codd. Opp.: partibus eius X. — 88) Codd. Opp.: et add. YW. — — 89) Codd. Opp.: om. W. — 90) Codd. Opp.: conposicio YW. — 91) Codd. Opp.: deferri B, deferre L, differe E. — 92) Codd. Opp.: in Y ab o1. — 93) Codd. Opp.: debito E. — 94) Codd.: om. Opp. — 95) Codd. Opp.: om. E. 96) Codd. Opp: post tunc X. — 97) Codd. (EO..): vndique YB Opp... — 98) Codd. Opp.: glorificati B male. — 99) Codd. Opp.: in E supra dor- — miencium. d) Paulus, I. Corinth. XV. 20.

Strana 7
A. Christus totum corpus suum glorificavit; nihil in terra reliquit. quia non habuisset tuncroo totaliter consummatamioi con- posicionem et glorificacionem corporis in partibus singulis. Et solum huiusmodi conposicio habet racionem primiciarum resurgencium ex mortuis. Igitur corellarium verum. — Corellarium,5. Nullus sangwis Christi necros aliquis crinis Christilos est hodieros super terram sine glorificacione extra corpus Christi. — Patet ex predictis1o4. Vnde patet vlterius, quod nullus sangwis vel crinis Christi est nostris temporibus localiter et visibiliter super terramro5, quia corpus Christi cum omnibus partibus suis solum in celo est localiter et dimensiue, licet in sacramento altaris sit realiter et vere1o7 §4. Conclusio 3a. Christi fideles hodie non debent quidquam localiter et visibiliter super terram existensios pro sangwine vel crine Christi venerari. — Probatur: quia1o9 ex predictis nullum tale est sangwis vel crinis Christi. Vnde venerans et dicens aliquid talium esse sangwinem Christi non minus secundum dicta superius dehonestaret sangwinem Christi, quam si pro sangwine Christi cruorem fetidum equi mortui veneraretur11o. Verum tamen ad tantum heu111 creuit auarorum sacerdotum malicia, quod112 compertum est multos Antichristi nunccios cruorem suum pro Christi 1s sangwine114 dyabolice in115 hostia115 procurasse et1s illum a stultis, ymmo Christianis117 infidelibus signai16 infideliter queren- tibus venerari. — Corellarium. Inducentes populum ad videndum nunc Corellarium imW extra corpus Christi sangwinem vel crinem Christi visibiliter et sensibiliter in se sunt populi reductores. Y 157rb Corellarium 2m W Conclusio 3a W Corellarium. Querentes signa visibilia corporaliter cri- Corellarium 2m W nium vel sangwinis Christi in se et miracula de illistis sunt generacio praua119, infidelis, adultera et peruersa, plus quam Thomas Dydimus pro tunc, quando resurreccionem Christi non credidit, fuerat infidelis. Patet: quia post Thome recti- ficacionem a Christo et fidem roboratam optime in se120 Christi sangwinis,21 querunt122 signa, quasi non crederent 100) Codd. Opp.: ante non X. — 101) Codd. Opp.: conseruatam B, consumacionem P. — 102) Codd. Opp.: verba nec o Christi om. B aberrans oculis. — 103) Codd. Opp.: post terram X. — 104) Codd Opp.: dictis EP. 105) Codd. Opp.: sine glorificacione add. B. — 106) Codd. Opp.: om. X. — — 107) Codd. Opp.: etc. add. E. — 108) Codd. Opp.: existentes X, ante super B. — 109) Codd Opp. qui B; post predictis Y. — 110) Codd. Opp.: veneraret B. — 111) Codd. Opp.: om. YXABW.. — 112) Codd. Opp.: hic finitur cod. E, finito sexterno 22. — 113) Codd. Opp.: om. YXW. — 114) Codd. Opp.: Dei add. W. — 115) Codd. Opp.: om. X. — 116) Codd. Opp.: verba et signa om. AXQ „, in marg. add. Y ab o1. — 117) Codd. Opp.: malis et add. E. — 118) Codd. Opp.: illo B. — 119) Codd. Opp.: add. et XP. — 120) Codd. Opp.: credidit tales autem P. — 121) Codd.: ante Christi Opp. — 122) Codd. Opp.: querit B male.

Strana 8
8 M. J. Hus, De sangwine Christi, A. 4. Corellarium vltimumW Corellarium 3m W Il Y 157va Christum sedere in dextera Dei patris cum glorificato li san- gwine, nec in sacramento venerabili esse vere et realiter corpus et sangwinem Jesu Christi quolibet modo, quo esse debent, 3 hic in Ecclesia vsque ad consummacionem seculi. Patet: quia aut negant Christum habuisse,24 primicias re- surgencium ex mortuis in hora resurreccionis, aut ipsum pro totali suo merito non debere a Deo patre 25 habundantissime premiari. Ergo12s corellarium verum.— Corellarium. Quilibet fidelis debet confiteri humiliter, quod Christus Jesus habens omnes partes, quas vmquam habuit, iam glorificatus in illis totaliter sedet in dextera Dei patris. Corellarium. Questio, ut in127 forma 27 proponitur, katho- lice est tenenda12s. Questio129 suprascripta est disputata per egregium Sacre Theologie professorem Magistrum Stanislaum de Znoyma et determinata per honorabilem Baccal. Theologie Magistrum Johannem de Hussinecz posti3o factum hereticum in Praga contra errores et seduccionem po- puli et signanter illorum de Marchia et monachos, qui dicunt sangwinem Cristi se habere et sentire corporatiter et visibiliter etc. V 123) Codd. Opp.: debeat B, debet Y ab ol; ante esse Opp. — 124 Codd. Opp.: fuisse B. — 125) Codd. Opp.: suo add. B. — 126) Codd.: igitur Opp. BOP.. — 127) Codd. Opp.: om. P. — 128) Codd. Opp.: a quolibet fideli add. 2. — 129) His verbis sequentibus finitur cod. V. Verisimile est, eciam scriptorem cod. O hanc quaestionem tantum scribere voluisse; sed postea mutato consilio etiam tractatum adiunxisse, alio in codice loco. — 130) Se- quentia verba partim ab v erasa, partim ab vl suppleta sunt.

Strana 9
B. Tractatus. §5.) Quia determinacionem questionis simplices ne- Obiecta contra que- queunt intelligere, cum secularibus prepeditiiai negociis et stionemW blandienciumia, seducti mendaciis in fide Jesu Christi Do- mini,so ut plurimum sunt perplexi sic, quod peccata non deserunt, verbis mendacibus credunt et tamquam gens in- credula signa querunt: vnde videturias primo vtile contra questionem iam concessam adducere instancias, quibus vi- detur inpugnari questionis veritas et illas pro posse,34 dis- soluere, quatenus mentes purgate fidelium veritati1s5 cicius acquiescant. XI. §6. Primo ergoras contra questionem concessam Prima obicitur sic: Nunc in Ecclesia habentur panni, ut tunica, su- instanciaw darium, peplum beate Virginis. Item corona, spineisr, claui, crux Christi, que sunt sangwine Christi tincta, rubricata, aspersa, in quibus sangwis Christi videtur sensibiliter : igituri3s nunc est aliquis,s9 sangwis Christi inglorificatus,40 apparens sensibiliter. Consequencia tenet: quia si esset glorificatus, tunc esset in corpore Christi glorificato141 et per consequens non in tunica, sudario, siue 42 peplo; et antecedens videtur esse verum ex ostensione wlgata in ecclesiis, in quibus peplum, sudarium, tunica143, claui et spine cum sangwine ostenduntur. — 7. Pro isto144 obiecto est notandum, quod iste dicci- Soluciow ones 'tinctum 145 rubricatum' 'aspersum' aliquando accipiuntur nominaliter, aliquando participaliter146. Si nominaliter, tunc antecedens argumenti est falsum, quia nec paniculus, nec Y 157Vb 131) Codd. Opp.: post negociis B. — 132) Codd. Opp.: blandimencium B, post seducti legunt XW. — 133) Codd. Opp : videtur add. B. — 134) Codd. Opp.: questionis add. B. — 135) Codd. Opp.: vitati B errore. — 136) Codd. 137) Codd. Opp.: spinea X. — 138) Codd. Opp.: Орр.: om. YXWВ.. — ergo B. — 139) Codd. Opp.: om. X. — 140) Codd. Opp.: glorificatus X. 141) Codd. Opp.: glorificatus BP. — 142) Codd. Opp.: vel X. — 143) Codd. Opp: om. X. — 144) Codd. Opp.: post obiecto Y. — 145) Codd. Opp.: tu- nica X. — 146) Codd.: participialiter Opp.

Strana 10
10 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 5—9. tunica, nec sudarium habent in se sangwinem tinctum vel aspersum, sed habent rubedinem sangwinis Christi in me- moriam derelictam (supposito, quod tunica, sudarium 47 . . . et,us sicias deris aliisi4s habeantur). Si enim conceditur, quod in sacramento venerabili accidencia stant sine subiecto, in quo prius fuerant, quare non149 illai50 rubedo sine san- gwine Christi foret in subiecto, quod est pannus, sudarium, peplum, clauus,52, crux, lancea aut corona? Si autem ille153 dicciones 'tinctum 45' rubricatum‘ aspersum tenentur154 par- ticipaliter, tunc antecedens conceditur, quod sudarium, tunica Christi ... et14s sic148 de14s aliis 4s dictis155 superius, sunt sangwine Christi tinctaise, aspersa, quia tingebantur et asper- gebantur sangwine Christi. Sed exemplum non sequitur, quod iam sunt tincta in sangwine tenendo nominaliter, vnde sicud157 non sequitur: Christus mortuusi5s est, sepultus est, quia moriebatur et159 sepeliebatur, igitur Christusi5s mortuus est i.160 iam in morte est, vel iam149 in sepulchro est corpora- liter; cum antecedens est katholicum et consequens falsum. Et patet, quod iste proposiciones 'sudarium Christi est tinctum sangwine, spina corone est aspersa sangwine' vno modo sunt vere, alio modo16i false. II. Secunda obieccio W III Y 1587 a 8. Secundo obicitur per hoc, quodi39 Rome osten- ditur caro prepucii Domini nostri,6a Jesu Christi. Si ergo caro Christi, que est pars corporis Christi, Ill est inglorificata, igitur a maiori veli3 a pari sangwis Christi est nunc in- glorificatus in carne prepucii, tunica, sudario, spina164 vel corona Domini165 Jesu Christi. — Ad istud respondetur negando antecedens: et antequam illud probabit ostensor falsus prepucii, caneti66 in167 tuba angelus adies diemies iudicii. Vnde169 tantum17o debet171 147) Codd. Opp.: om. Y. — 148) Codd.: in Ecclesiis Opp. errore lectoris. — 149) Codd. Opp.: om. X. — 150) Codd. Opp. ista P. — 151) Codd Opp.: substancia X. — 152) Codd. Opp.: clauis B, claue Y; verba clauus co- rona omisit et etc. exhibet X. — 153) Codd. Opp.: iste P. — 154) Codd. 155) Codd: tactis P ex corr., post superius Opp., om. Opp.: teneam B. — cum superius X. — 156) Codd. Opp : et add. PX. — 157) Codd. Opp.: om. B. — 158) Codd. Opp.: verba mortuus Christus om. B, aberrans oculis. 159) Codd. Opp.: om. Y. — 160) Codd. Opp.: om. B. — 161) Codd.: sunt add. Opp. XP.. — 162) Codd.: om O Opp. — 163) Codd. Opp.: minime add. B. — 161) Codd. Opp: spinea B. — 165) Codd. Opp.: nostri add. BX. 166) Codd. Opp.: tonet X, cantabit P. — 167) Codd. Opp.: om BWX. — 168) Codd. Opp.: in die B, cum diem M. — 169) Sic codd. Verba autem tantum debet € capucium exhibent Opp. sic: sicud non credit nec debet credere fidelis, quod ostenditur Christi caput separatum a corpore, sic non debet credere, quod ostenditur prepucium Christi separatum ab eius corpore Unde sumpserit editor, nescio. — 176) Codd.: cum 2. — 171) Codd.: oportet M.

Strana 11
B. Ostensores praeputii Christi vel lactis B. V. Marie sunt decepti vel deceptores. 11 fidelis credere17, quod nunc inglorificatum Christi ostenditur, prepucium173, quantum credit, quod nunc ostenditur inglori- ficatum Christi 73 caput siue174 capucium175. Et 69 si obicitur, quod.76 Romani deciperentur in177 ostendend0177 et17s alii17s in17s credendo17s, conceditur17s; sicud eciam conceditur, quod Pragenses quidam decepti sunt asserendo, serso ostendere sangwinem Christi cum puluere mixtum, barbam Christi et lac virginis matris Christi. Ex hoc tamen non sequitur, quod omnes Romani vel omnes Pragenses sic decipiantur, cum plures fideles talia nec asserunt, nec credunt, sed credunt fideliter, quod omnis sangwisisi Christi et omnis crinisis2 eius est in suo corpore glorioso. Si autem istud negant ostensores,sa supradicti, probent oppositum s4, et credemus1s5 eis eciam, dum ostenderint, quis lacise Marieis7 virginisiss conseruauit. III. §9. Tercio obicit,se sic16o adversarius19o: plus moueret sangwis Christi sensibiliter apparens, quam solumi91 fide creditus in Christi corpore glorificatus: igitur melius foret ipsum videri a viantibus quam credere sola fide. Et ante- cedens patet de Thoma Dydimo specialiteri6u, quem non mouit tantum sangwis Christi in eius absconsus corpore, quantum mouit visus sensibiliter, cum ostendit sibi wlnera, quibus eum in fide confirmauit dicens Johannise 20° »'Quia vidisti me, Thoma, et19 credidisti: Beati, qui non viderunt, et crediderunt.« Hic respondetur concedendo antecedens et negando Soluciow consequenciam. Verum quidem est. quod sangwis Christi sensibiliter fluens de Jesu mortuo plus effectiue,s et origi- naliter mouit omnes saluandos, quam mouet nunc glori- ficatus; tunc enim mouit eos de peccato in graciam, de morte in194 vitam efficienter195 et originaliter primo, qualiter non195 nunc mouet, — sed si visibiliter apparereti9s nunc hominibus, Y 158r b Tercia obiecciow 172) Codd.: corde O. — 173) Codd.: verba prepucium Christi om. LM; Christi om. B, post caput legit X. — 174) Codd.: vel Y. — 175) Codd.: pre- pucium B. — 176) Codd.: tunc add. Opp. — 177) Codd.: ostendentes Opp., — 178) Codd.: praeputium Christi. Similiter et credentes verbis sine in PX. ostensorum Opp. — 179) Codd. Opp.: centetur pessime. — 180) Codd. Opp.: et P. — 18 ) Codd. Opp.: sangwinis B. — 182) Codd. Opp.: crine B. 183) Codd. Opp.: presentes add. B. — 184) Codd. Opp.: opposita Y. — — 185) Codd. (X..) Opp: credimus — 186) Codd. Opp.: BYW.. beate add. X. — 187) Codd Opp.: matris L, maior P, ab p Marie. — 188) Codd. Opp.: om. P. — 189) Codd. Opp.: obicitur PX, arguitur L, si obiceret B. — 190) Codd. Opp.: om. L. — 191) Codd. Opp.: in add. B. — 192) Codd.: om. W Opp. Vulg — 193) Codd.: affectiue Opp. errore typi. — 194) Codd. Opp.: ad YBW.. — 195) Codd.: efficaciter Opp ; sed in plurimis codd. abbreviaturae incertae. — 196) Codd.: post nunc Opp. e) Evangelium Johannis, XX, 29.

Strana 12
12 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 10.—12. plus eos moueret, si Christo placeret. Sed quia sibi 97 placet sangwinem suum nunc esseres insensibilem199 et,o0 cre- ditumi39, sicud et ipse absconsus sponse sue Ecclesie mili- tanti wlt esse pro maiori merito, — inde est, quod plus Christus nobis absconditus et sangwis suus, quam diu viuamus, proficit, quam si,o1 nobis visibiliter appareret II Y 158 a 10. Vnde Augustinusf super illo202 Johannisg 14,03: "Si abiero et preparauero ,04 vobis locum" dicit sic: »Eat dominus Jesus et preparet locum; eat, ne videatur; lateat, ut credatur. Tunc enim locus paratur, si ex fide viuatur.« Ecce quam plane ostendit, quod locus in domo Dei patris paratur, dum Christus et sic sangwis suus, sensibus corporis absconsus, firma,o5 fide creditur! Vnde infallibiliter,os est credendum, quod si melius fuisset nobis,o7 Christum,os corporaliter con- versari et suum sangwinem visibiliter bibere vel videre sensu corporeo, ipse hec fecisset. Sed quia fides non haberet me- ritum, cum sic2o9 humanus sensus haberet experimentum: ideo voluit remunerator fidei pro nostro maiori merito cum suo sangwine il sic abscondi. — Et hinc dixit ad discipulos,10, Joanni 16: »Veritatem dico vobis Expedit vobis, ut ego vadam'«. Vbi ait Bedak in Omelia: »Ex- pedit, ut notam vobis formam cel0 11 infera m212, quatenus maiore per hoc desiderio illuc suspi- retis, sicque suspensis ad superna cordibus vestris, ad accipienda iam Spiritus Sancti dona capaces fiatis. Si enim non abiero (sC.160 per passionem et ascensionem), Paraclitus non ve- niet ad vos.« Et patet, quod qui credunt firmiter san- gwinem Christi glorificatum esse in corpore eius in dextera patris sedentis et in sacramento venerabili secundum illam racionem, habent maius meritum, quam Thomas Dydimus, qui videndo sensibiliter credidit, dicente Christoe: »Quia vidisti me, Thoma,a, etm4 credidisti. Beati qui non viderunt et crediderunt215.« Vbi dicit Criso- 197) Codd.: om. Opp. — 198) Codd. Opp.: invisibilem alias add. B. 199) Codd. Opp. sine in X. — 200) Codd. Opp.: om. PX. — 201) Codd. — (PГ.) Opp.: om. YXBWO.. — 202) Codd.: illud P Opp. — 203) Codd. (OPX..) Opp. Vulg.: 9 YW, 19 B. — 204) Codd. Opp. Vulg.: parauero X. 205) Codd. Opp.: in sua B pessime. — 206) Codd. Opp.: fallibiliter B. — — 207) Codd.: ante fuisset P. — 208) Codd. Opp.: nobis add. Opp. errore. — 209) Codd.: om. Opp. — 210) Codd. Ovp.: apostolos B. — 211) Codd. Opp.: celum P male. — 212) Codd. Opp.: inseram PY.. — 213) Codd. Opp. Vulg.: om. Y. — 214) Codd.: om. Opp. Vulg. LP.. — 215) Codd. Opp.: Sed quia tu Thoma vidisti me, ideo credidisti add. W. f) Augustinus super Johannem, Migne, Patrol. lat. XXXV, 1815. — g) Evang. Johannis, XIV. 3. — i) Evang. Johannis XVI. 7. — k) Bedae Homiliae II 6 Migne XCIV 159.

Strana 13
B. Melius est sanguinem Christi nobis esse absconditum. 13 stomusi: »Cum quis dicit nunc vellem esse secundum tempora illa, ut viderem Christum mirificantem' excogitet,6 beati qui non vi- derunt et crediderunt'« Et istud pensauit 17 Petrusm Christi Apostolus 1a Petri 1°: »Probacio« inquit »fidei vestre multo preciosior sit auro (quod per ignem probatur) inveniatur in laudem, et glo- riam, et honorem, in reuelacionem Jesu Christi: quem cum non videritis, diligitis: in quem nunc quoque non videntes creditis: credentes autem exultabitis leticia inenarrabili, et glori- ficata: reportantes finem fidei vestre,s, sa- lutem animarum vestrarum« Ecce merces creden- cium sine visione sensuali. KIV. §11. Quarto obicitur sic : »Christus potuit velle effun- dere aliquem suum sangwinem, et nunquam eum glorificari; et cum non sis ex aliquo certificatus, quod non sic voluit, igitur ad minus est tibi dubium. Et per consequens hec con- clusio 'Christus sufficienter meruit omnem sangwinem, qui de suo,19 corpore effluxit, in suo corpore glorificari' est tibi,20 dubia. Prima pars antecedentis est vera, propter potenciam Christi; et secunda pars patet, quia nec ex scriptura, nec ex reuelacione, nec,21 auctoritate Ecclesie, nec racione, nec sensu es certificatus.« §12 Hic respondetur ad primam partem antecedentis, distingwendo de potencia Christi absoluta et ordinata. Nam de potencia absoluta potest, quicquid wlt, et2o9 potuit,09, quicquid,o9 voluit,09. De potencia autem ordinata Christus non potuit velle,2 sangwinem suum effundere et illum nun- quam glorificari, cum a Spiritu Sancto dictum fuerat per os Dauidn: Non dabis sanctum tuum videre cor- rupcionem' i. putrefaccionem in partibus sui corporis. Et ex isto patet, quod secunda pars antecedentis est falsa. Iam enim sum certificatus ex scriptura, et reuelacione Spiritus Sancti facta Dauid, et auctoritate Ecclesie, et sic ex racione Scripture, cum hec vox siue veritas eius Non dabis sanctum tuum videre corrupcionem' est Scriptura Obieccio quarta w Y 158Vb Solucio. 216) Codd. Opp.: cogitet P. — 217) Codd. Opp.: post Apostolus YBW. — 218) Codd.: nostrae Opp, ante fidei OFP.. Vulg. — 219) Codd.: post corpore Opp. — 220) Codd. Opp.: (OEFP..): illa X, ergo Y ab o, primo BWY ab p1... — 221) Codd. Opp.: in Y ex add. o1. — 222) Codd. Opp.: om. B. 1) Johannes Chrysostomus, Homiliae.. — m) Epistola I. Petri, I., 7—9. — n) Psalmus XV. 10.

Strana 14
14 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. V. 13.—15. Y 159ra sacra, reuelacio, et auctoritas Ecclesie, et per consequens racio,2s tollens dubitacionem discredentis. Cum ergo nullus sangwis Christi debuit putrefieri vel annichilari, et Christum oportebat pati, et sic intrare in gloriam suam ipso teste Luce vltimo, sequitur, quod oportebat omnem sangwinem,24 effundi de suo corpore et deinde,25 glorificari. Igitur,26 Christus sufficienter meruit omnem sangwinem, qui de suo,27 corpore effluxit, in suo corpore glorificari. Et sic conclusio stat in forma. Il V. Soluciow §13. Quinto obicitur sic: Sicud possibile est san- gwinem Christi esse alicubi sacramentaliter, vbi non est lo- caliter, licet sit alibi,s local ter, sic possibile est sangwinem Christi esse alicubi naturaliter, vbi non sit glorifice, licet sit alibi glorificatus, cum de infinita Dei potencia secundum est verum, sicud primum est verum. Quamvis igitur totus sangwis Christi esset in corpore Christi in celo cum glori- ficacione, cum hoc tamen stat, quod in terris sit naturaliter secundum suam naturalem substanciam, extra illud corpus, sine glorificacione. Et cum non sis per aliquid,29 certificatus, quod non talem potenciam exercet,30 hodie, ut quod hic fidelibus pro sui memoria demonstret sangwinem suum sen- sualiter extra corpus sine glorificacione et in celo habeat eum totaliter glorificatum — igitur ad minus est dubium, sc. quod nullus,ai sangwis Christi est hodie super terram sine glorificacione extra corpus Christi. §14 Hic respondetur concedendo possibilitatem ante- cedentis et negando consequenciam et consequens, sc. quod hocesa sit dubium nullus sangwis Christi est hodie super terram sine glorificacione extra corpus Christi', cum hoc sit corellarium tercium conclusionis secunde, siue pars corellarii. Potuit enim Christus,3s sangwinem suum Thome dubitanti propter eius confirmacionem sub eius natura corruptibili,34 ostendere, non tamen illum sangwinem sub illa natura,35 corruptibili dereliquit. Sicud enim reddidit suum corpus glori- ficatum post resurreccionem palpabile, visibile et nutribile,36, ad fidem discipulorum roborandam, non tamen illud inglori- ficatum dereliquit: sic patet et de sangwine. Sed quod hoc Obſeccio 5a W 223) Codd. Opp.: non Y. — 224) Codd: Christi add. TEPO Opp. — 225) Codd. Opp.: demum BP. — 226) Codd. Opp.: ergo B. — 7) Codd: post corpore Opp. — 228) Codd. Opp.: alicubi BWY errore. — 229 Codd. Opp.: aliud YB, aliquid aliud W. — 230) Codd.: post hodie Opp. — 23 ) Codd. (EГP..) Opp.: om. YB.. — 232) Codd.: om. Opp. — 233) Codd. (OP..) Оpp.: оm. YB. — 234) Codd.: incorruptibili Opp. errore. — 235) Codd. Opp.: om. YBW, post corruptibili legit P. — 236) Codd. (OPEP.) Opp.: mutabile BWYX; nunc add. P.

Strana 15
B. Christus non potuit neque voluit corpus suum hic relinquere. 15 facit iam, ostendat adversarius scriptura, racione, revelacione spiritus sancti et habebit propositum], quod Christus san- gwinem suum glorificatum ostendit sub natura inglorifica- cionis237. Y 159rb XVI. §15. Sexto obicitur,ss sic ex tibi dubio: sangwis Christi, qui in eius circumcisione effluxit, fuit substancialiter239 corruptus,40, cum possibile fuit eum substancialiter corrumpi, sicud et Christum mori Et si substancialiter corruptus est, non potest vel non poterat reverti idem materialirer secundum sentenciam Philosophi, 2° »de generacione«. Igitur non omnem sangwinem,41, qui de corpore Christi effluxit, ipse Christus glorificauit. 16. Hic essent plura dicenda, quia istud,42 argu- Soluciow mentum tangit difficultatem resurreccionis, sc. quomodo idem homo in numero secundum spiritum243 et secundum corpus et eciam secundum partes sui corporis debet a mortuis re- surgere,44. Sed pro istis breuiter,45 sufficiat nunc dictum illius magni philosophi Jobp dicentis c a° 19°: »Scio, quod redemptor meus viuit, et in nouissimo die de terra surrecturus sum: Et rursum circum- dabor pelle mea, et in carne mea videbo Deum salvatorem meum. Quem visurus sum ego ipse, et oculi mei conspecturi sunt, et non alius« Obieccio sexta W §17. Super quo dicit,46 beatus Gregoriusq 14° Moralium cao vltimo: »Nos igitur,47 beati Job fidem sequentes, et redemptoris nostri post resurreccionem corpus palpabile veraciter credentes fatemur carnem nostram post resur- reccionem futuram et eandem carnem et 4s di- uersam, eandem per naturam, diuersam per po- tenciam. Erit itaque spiritualis, quia incor- ruptibilis, erit palpabilis, quia non amittet essenciam veracis nature. Bene 49 ergo dicit beatus Job: In nouissimo die de terra sur- 237) Codd.: (BWAOXY..): prout affirmant populo propter auariciam — 238) Codd. Opp.: arguitur L. — 239) Codd. illudentes add Opp. LOPEZPT.. Opp.: specialiter F. — 240) Codd. Opp.: om. BWY. — 241) Codd.: fangwinem Opp. errore typi. — 242) Codd.: hoc Opp. — 243) Codd. (Y ab 01), Opp.: speciem BWY ab v. — 244) Codd.: surgere B. — 245) Codd : ante pro Opp. — 246) Codd. Opp.: om. B. — 247) Codd. Opp. Gregor.: enim B. — 248) Codd. Opp.: et om. YB. — 249) Codd. Opp.: Vnde BW; Bene ex Vnde corr. P; in multis codd. inclarum. o) Aristoteles, De generatione, II. 10 (ed. 1633, pg. 535—536.) p) Iob, XIX, 25—27. — q) Gregorius, Moral. XIV, 30 (edit. Ve- neta 1583, pag. 354).

Strana 16
16 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 18—21. Y 159va recturus li sum', in quam prius redactus fui, quam surgerem ,50, et rursum circumdabor pelle mea, non aliena, sed propria, et in carne mea', non aliena, sicud dixerunt heretici, quod anima vnius intraret corpus alterius, videbo' sc. oculo mentis saluatorem secundum diuini- tatem, et oculis corporisai videbo saluatorem meum' sc. Christum secundum humanitatem, quem visurus sum, sic dupliciter: ego' idem ipse .5, in persona et non alius' in persona, et oculi mei' sc. carnei, quos prius habui, con- specturi sunt.“« §18. Istam fidelis pensans fidem firmissimam, non erit incredibilis de resurreccione sui corporis et parcium eius, credens quod non minus est Deo difficile partes in puluerem redactas vel in alia conuersas corpora econtra in suum corpus redigere, quam in principio creacionis ex nichilo preter se creare. — Vnde non credentibus paganis vel christianis de illo hesitantibus respondet venerabilis Bedar in Omelia octaue Pasce dicens: »Solent autem et gentiles hoc in loco simplicitati fidei nostre decepcio- num tendere laqueos dicendo: "Qua25s temeri- tate confiditis, quia Christus, quem colitis, quomodo vestra de puluere corpora possit in- corrupta reducere, qui nec subrum wlnerum, que in cruce suscepit, potuit cicatrices ob- ducere? Sed resuscitato, ut dicitis, suo cor- pori 254 a mortuis signa adhuc mortis inesse non celauit?“ Quibus respondemus. quia Chri- stus, cum omnipotens sit Deus, et nostra, ut promisit, corpora de corrupcione ad incorrup- cionem, de morte ad vitam, de puluere terre255 celestem suscitabiti ad gloriam« Y 1597b §19. Ex isto dicto faciliter respondetur ad argumentum, ut posito per possibile, quod Christi sangwis, qui in circum- cisione de suo corpore effluxit, fuisset substancialiter con- uersus in rem alteram secundum formam, vel sangwis in cruce si exsiccatus fuisset, et sic per calorem solis aliqualiter conuersus in vaporem: per cuis potenciam sic conuertebatur in altera, per eiusdem potenciam in die resurreccionis de illis reuertetur in formam propriam et sic idem sangwis in numero, quoad formam. Et sic concessa prima parte ante- 250) Codd.: resurgerem Opp. — 251) Codd. Opp.: corporis Y errore. 252) Codd.: ante idem Opp. — 253) Codd. Opp.: quia B male. — 254) Codd.: corpore B, copori Opp. errore typi. — 255) Codd.: ante terre Opp. r) Bedae Homiliae infra Oct. Pascae.

Strana 17
B. Christi sanguis, etiam substantialiter corruptus, omnis glorificatus est. 17 cedentis in argumento negatur,56 vltima pars sc. ista non potest vel,57 non poterat reuerti idem materialiter‘. 20. Et sentencia Philosophio in hac parte potest reici,57, nisi aliter glosaretur. quod ad presens foret nimis longum. Sed sufficit fideli, quod idem corpus, eosdem oculos, easdem manus et sic alia membra et sangwinem eundem habebit, quem in nomine Domini effudit. Nec timeat fidelis, si bestie corpus comederunt et sangwinem biberunt, quod non rehibeat,5s, dum in die resurreccionis illa fient,59 gloriosa. Non enim est voX16o inanis sanctorum et vacua: »Vindica, Domine, sangwinem nostrum!« et vox sangwinis Abel clamans ad Dominum de terra. Dicunt quidem sancti resurreccionem expectantes: »Vsque quo, Domine sanctus et verus, non iudicas et vindicas san- gwinem nostrum de hiis, qui habitant in terra?« ApO c.s 6°260. Et dicit Dominus ad Cayn: »Quid fecisti? Vox sangwinis fratris tui clamat ad me de terra. Gen.t 4°. Expectemus ergo,si hilariter sangwinem nostrum glorificabilem, si eum in causa Domini nostri il Jesu III Y 160r a Christi ad potandum canibus effundemus 62. VII. 21. Sed,og ex isto insurgit alia,ss obieccio, quia Obieccio TaW tunc, sicud,64 dicit tercium corellarium questionis, prime con- clusionis, (quod Christus sufficienter meruit omnes partes sui corporis tam animatas quam inanimatas simul conponi se- cundum optimam armoniam,65 corporis glorificati) — tunc eciam et singuli homines saluandi merentur proporcionaliter266 omnes partes suas, quas vnquam habuerunt, simul conponi in corporibus,67 glorificatis. Et sic aliquis habiturus esset crines longiores quam totum suum corpus, ymmo et vngwes in manibus et pedibus, conportando omnes particulas, quas abscidit. Illud autem derogaret proporcioni armonice glori- ficatorum corporum in suis partibus. — Igitur cum materia in aliquibus saluandis sit superflua,es aliqua, sicud in aliquibus diminuta, superflua dimittetur et diminuta conplebitur,69. Vt dato, quod aliquis saluandus sit nunc mancus,70 vel160 cecus, 256) Codd. Opp.: negetur YW. — 257) Codd. Opp.: verba vel non reici om. B oculis aberrans ad alterum potest. — 258) Codd.: rehabeat Opp. 259) Codd. Opp.: om. BWXY. — 260) Codd. Opp.: 60 B. — 261) Codd.: — igitur Opp. — 262) Codd: effundimus Opp. — 263) Codd. (BLWTEPTXY..): illa A, septima Opp. errore legentis aa. — 264) Codd.: sic Opp. — 265) Codd. Opp.: proposicionem add. A, i. proporcionem add. Y o1. — 266) Codd. Opp.: proporcionem W, proporcionabiliter L, om. B. — 267) Codd.: suis add. Opp. P. — 268) Codd. Opp.: superdiminuta L. — 269) Codd.: explebitur Opp. LP.. — 270) Codd. Opp.: mutus B, om. T relicto spatio. s) S. Joannis Apocalypsis, VI. 10. — t) Genesis IV. 10. 2

Strana 18
18 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 22—25. illi materia adiungetur; et alius sit in manu vel pede 7i sex. habens digitos, illi materia,72 minuetur. Et sic iste non omnes partes suirco corporis tam animatas,73 quam inanimatas,74 merebitur simul conponi secundum optimam armoniam sui corporis glorificati. Similiter sequitur, quod omnem sangwinem. quem vnquam quis minuit vel effudit in minucione vel lesione, resumeret; sed hoc non1so potest fieri, quia nimis superfluus foret, nec posset eum homo resumere propter strictitudinem — corporis et venarum. §22. Ad istud respondetur concedendo primam con- sequenciam, cum secundum Veritatis testimonium, ut dictum est in secundo corellario conclusionis prime, 'capillus capitis sanctorum non peribit', ergo a maiori,75 nulla alia,76 pars corporis. Et quando arguitur, tunc aliquis habiturus esset longiores crines quam totum corpus suum,77, ymmo et vngwes in manibus,7s et pedibus, conportando omnes particulas, quas abscidit, ad istud respondet Magisteru in Sentenciis libro IV° distincc. 44, ponens exemplum de statua sub hac forma: »Et quemadmodum? Si statua cuius- libet metalli solubilis igne liquesceret vel contereretur,79 in puluerem vel confunderetur in massam et eam vellet artifex rursus ex illius materia et quantitate reparare, nichil inter- esset ad eius integritatem, que particula ma- terie cui membro statue redderetur, dumaso tamen,se totum, ex quo constituta fuerat, resti- tuta resumitur. Ita Deus mirabilis atque in- effabilis artifex 281, de toto, quo caro nostra constiterat, eamas2 mirabili celeritate resti- tuetass nec aliquid attinebit ad eius reintegra- cionem, utrum capilli ad capillos redeant et vngwes ad vngwes, an quidquid eorum perierat, mutetur in carnem, et in alias partes corporis reuocetur, curante artificis providencia, ne quid indecens fiat. In decorum quippe aliquid ibi non,84 erit,s4, sed quidquid futurum est, hoc decebit, quia nec futurum est, si non decebit.« — Hec Magister. Soluciow Y 160rb 271) Codd. Opp.: pene Y errore. — 272) Codd. (BWXY..): superflua add. LOEP.. Opp. — 273) Codd. Opp.: inanimatas B. — 274) Codd. Opp.: animatas B. — 275) Codd.: a minori Opp. errore. — 276) Codd.: post pars P Opp. — 277) Codd.: ante corpus Opp. — 278) Codd. Opp.: suis add. B — 279) Codd. Opp.: conteretur Y errore. — 280) Codd. Opp: secundum tantum B. — 281) Codd. Opp.: duplex B pessime. — 282) Codd. Opp.: ea in B male. — 283) Codd. Opp.: restitueret B male. — 284) Codd. Opp. (ОP..): оm. BхY.. u) Petrus Lombardus, Sentent., IV. 44.

Strana 19
B. Omnes partes corporis nostri harmonice Deus in resurrectione reparabit. 19 §23. Et est sentencia Magistri, quod vngwes et crines non peribunt, sed glorificabuntur; et ne indecens longitudo fieret,s5, et sic in proporcionesse i armonica, dicit, quod in materiam pristinam corporis redibunt. Et similiter dicitur de sangwine. Notum est eciam, quod non in infinitum vngwes et crines,s7 crescerent, si non absciderentur, sed ad men- suram ipsis a Deo prestitam, sicud et alie partes corporis, ad quam dum pervenirent, sine impedimento hominis redde- rent eum pulchrum, sicud Deus voluit ipsumess ita esse. Vnde crines, qui non placent nobis in viris longi, dum in sua longitudine clarificati fuerint, viros decorabunt et nobis placebunt. Similiter,s9 diceretur de vngwibus, qui existentes longi quasi carbunculus resplendebunt,s9. Non ergo turbemuu de vngwibus et crinibus resumendis sed ardencius gaudeamus. 24. De materia autem vt dicitur superflua, sicud est in homine cum sex digitis vnius manus vel pedis, qui sic nascitur aliquando propter peccatum parentum, aliquando ut magis sit humilis, aliquando ex habundante materia, est par racio, que est,9o et,91 supra, cum Deus artifex subtilis- simus potest in suam statuam partem eminentem refundere sicud placet. De materia autem diminuta, ut de manco ho- mine, quem nasci voluit forte pro sua gloria, ut cecum natum, vel propter peccatum parentum, faciet Dominus, sicud fecit cum ceco nato, cui oculos prestitit ad suum velle. Si ergo292 in,93 membro,ga deficis, viue deifice, quia perficieris aliis294 membris ad proporcionem armonicam, ut deficiens membrum proveniat dispositis ac reductis,95 §25. [Et,96 pro isto loquitur Jeronimus,97 in omeliav illius Ewangeliiw: Attendite a fermento Phariseorum, quod est ypocrisis'; dicit ibi2os: Et capilli capitis vestri omnes numerati sunt »vbi inmensam Dei prouidenciam erga ho- mines ostendit, ineffabilemque affectum, quod nichil,99 desoo nostrissnn operibusaco vel cogita- cionibus, nullus sermo Deum nostrumsoi lateat, et parua eciam vel minima eius scienciam non Y 160va 285) Codd. Opp.: fiet LY. — 286) Codd. (LE..) Opp.: proporcio YBOW.. — 287) Codd. Opp.: cum vngwes mutaverunt Opp. — 288) Codd.: ante voluit Opp. — 289) Codd. Opp.: verba Similiter resplendebunt in B iterata errore. — 290) Codd.: om. Opp. P. — 291) Codd. Opp.: ut P. — 292) Codd. Opp: igitur L. — 293) Codd. (OFEP..) Opp.: om. BWXY.. — 294) Codd. Opp.: in add. B. — 295) Codd Opp.: redactis W. — 296) Quae uncis inclusa sunt [Et €0 Jeronimus], solum LMOTEPT.. Opp. exhibent; om. BWAZOXYQ.. — 297) Codd Opp.: om. P, primus add. L. — 298) Codd. — 300) Codd. Opp.: debetur L Opp.: om. T. — 299) LT vel celt. Opp male. — 301) Codd. Opp.: vestrum L. v) Hieronymus, Homiliae super Evang. — W) Evang. Lucae, XII.. 1. 2.

Strana 20
20 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 26—28. effugiant. Arguuntur in hoc loco, qui carnis resurreccionem negant, quiaso2 Deus mirabilis artifex de toto, quo caro nostra constiterat, mirabili resurreccione et ineffabili claritate restituet, nec aliquid deerit ad eius instaura cionemsos, sed et capilli et vngwes et quidquid de corpore perierat, mutabiturso4 in carnem, curante artificis prouidencia, ne quid inde- cens fiat« Hec Sanctusaos Slauussos Jeronimus296 ] VIII. Obieccio octaua W Y 160vb Solucio W 26. Vltimo potissime, ut videtur inso7 illusoribussos populi, obicitursos per effectus miraculorum. Nam sicaio ar- guunt allicientess11 ad offerendum populum: »Ecce iste sangwis facit miracula, nam claudis gressum, cecis visum, captiuis egressum.. (et sic de aliis) prebet iste sangwis, ergo est summe honorandus, visitandus, contemplandus cor- poralibus oculis et per consequens honorandus et premiandus magnis offertoriis; et si quis contradixerit, tamquam hereticus et honoris inpugnator Domini captiuetur, trucidetur et, nisi factum approbauerit, moriatur. 27. Pro isto primo ex ewangelio Domini pro funda- mento supponitur 'Quod homines querentes in fide Christi miracula ut sic sunt gens incredula et peruersa“ Patet319 ! Matthx 17° dicit Veritas: »O generacio incredula et peruersa, quousque ero vobiscum? quamdiu paciar vos?« Et eiusdemy 12°: »Generacio mala et adultera signum querit« Et Lucez 11°: »Ge- neracio hec generacio nequam est, signum querit« Illis enim dicit, qui non contenti in fide Domini, ut plene in eum crederent, signum de celo querebant. Sic non contenti nunc Cristiani, quod verus sangwis Christi et eiusdemars efficacie est, vbi Christus est in dextera Dei patris et vbicumque est in sacramento venerabili, oculis corpora- libus absconditus, tanquam ludei perfidi querunt signa, de quibus dicit Apostolusa 1a Corinth. 1°: »Iudei signa petunt, Greci autem sapienciam querunt: 302) Codd. Opp.: qui L. — 303) Codd. Opp.: restauracionem PP. — 304) Codd. Opp.: mutabiliter F. — 305) Codd.: gloriosus ordine mutato Opp., om. PT. — 306) Codd.: Sclauus Opp., om. E, post Jeronimus OF Opp. — 307) Codd. Opp.: om. BLY... — 308) Codd. (BLOWIEY..) : illustribus X, illusionibus Opp. — 309) Opp.: obicere Codd. — 310) Codd. Opp.: si B, sicut X. — 311) Codd. Opp.: obicientes BY. — 312) Codd.: nam add. Opp. — 313) Codd. Opp.: eius YB. x) Evang. Matthaei XVII. 16 (libere). — y) Evang. Matth. XII. 39. — z) Evang. Lucae, XI. 29. — A) Pauli Ep. I. Cor. I., 22 —23.

Strana 21
B. Mali et perfidi Christiani signa quaerunt. 21 nos autem predicamus Christum crucifixum: Iudeis quidem scandalum, gentibus autem stul- ticiam.« Reuera Apostoli et eorum successores katholici predicant Christum, qui est crucifixus, vere et realiter in sacramento venerabili esse cum sangwine lll et corpore. Sed Iudei non credentes querunt signa visibilia: primo affectantes oculis corporalibus ipsum in hostia videre et sangwinem eius defluere; et sicud in cruce quesierunt clauis, corona et lancea in ipso diuinitatem, an sit Deus, sic in sacramento venerabili querunt sepius puncturis, an sit ibi314 Christus et sic sangwis eius absconditus. Gentes autem scandalizantur in hoc, quod nos vere dicimus in venerabili sacramento esse Christum, corpus eius et sangwinem, vnde scandalizati dicunt irridendo: 'Christiani deuorant Deum suum.“ De quorum nu- mero fuit Commentator Auerroiss, qui querens phi- losophicam sapienciam et inde stultificatus dixit: »Pessima secta, que Deum suum deuorat« per hoc denotans Christianos. Sic heu Christiani non contenti de verbo Christi dicente: Hoc est corpus meum et hic calix san- gwinis mei’c querunt signa apparencia oculis, ut perfidi. Si enim cum sanctis prioribus vereais crederent, numquid pro signis, que data sunt infidelibus, tam instanter et zelanter palpitando feruide anhelarent? §28. Reuera potest illis nunc Saluator dicere Ge neracio mala et adultera signum querity mala ex peccato actuali, 'adultera‘ propter peccatum infideli- tatis. Potest eisars eciam dicere: Ego veritatem dico vobis et non creditis michin.' — Ex hiis patet, quod nullus verus Christianus debet signa in fide sua que- rere, sed constanter quiescere in Scriptura. Si enim Apo- stolus Thomas fuit infidelis, quia resurreccionis signa videre poposcit, dum Ecclesia Christisi7 non erat in fide sua ple- narie edocta, quanto magis dicitur ille infidelis, qui post plenam informacionem Sancti Spiritus, Apostolorum et se- quencium Sanctorum in articulis fidei querit signa? Nunc Ecclesia non indiget miraculis, sicud dicit beatus Gre- goriuse in Omelia super illo Marcir vltimo: Signa autem eos, qui crediderint, hec se- quentur.' »Numquid fratres mei, quia istasis signa non facitis, minime creditis? Sed hec ne- cessaria in exordio Ecclesie fuerunt, ut enim Y 161r a IY 161r b 314) Codd. Opp.: ipsi B. — 315) Codd. Opp.: om. B. — 316) Codd Opp.: post eciam Y. — 317) Codd. Opp.: om. B. — 318) Codd.: post signa legunt Opp. B) Averroes, Comm. in Aristot. — C) Evang. Lucae, XXII., 19—20. — D) Evang. Johannis, XVI. 7. — E) Gregorius, Ho- miliae. — F) Evang. Marci XVI. 17.

Strana 22
22 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 29—30. Y 161а ad fidem cresceret, miraculis fuerat nutri- enda, quia eciam et nos, cum arbusta plantamus, tam diu eis aquam fundimus, quousque ea319 in terra convaluisse videamus; ac si semel radicem fixerint, irrigacio cessabit. Hinc eciam32o est etenim, quod Paulus dicit Lingwe in signum sunt, non fidelibus sed infidelibuso.“« Ex dictis huius Sancti patet, quod indigentes miraculis sunt modice fidei; secundo, quod radicem firmam adhuc fidei non habent; et tercio, quod vere credentes signis non in- digent, et quod sunt maioris meriti aput Deum, qui credunt firmiter sine miraculis, quam qui miraculis conuertuntur, sicud dictum est superius in obieccione tercia contra que- — stionem. §29. Et sicud probat beatus Augustinusa super Johannem Omelia 16 super illo: Ecce3a quidam regulus, cuius filius 2, infirmabatur, venit et rogare cepit etc.1' dicit »Qui rogabat, non cre- debat. Quid a me expectas audires23? Dominum interroga, quid de illo senserit, rogatus cui324 talia respondit Nisi signa et prodigia vide- ritis, non creditisk' Arguit hominem in fide tepidum aut frigidum, aut omnino nullius fidei, sed temptare cupientem de sanitate filii eius, qualis esset Christus et quis esset, quantum posset.« Hec Augustinus. — Reuera simili modo Christus de possibili arguit multos circa suum sangwinem dicens: »Nisi signa et prodigia videritis, non creditis.K Qui autem sunt in fide tepidi, aut frigidi, aut omnino nullius fidei, sed temptare cupientes de sanitate propria aut filiorum, qualis esset Christus vel3a5 sangwis Christi in sacramento, vtrum sit visibilis corporeis oculis, vtrum sangwis sit apparens rubicundus, madidus an siccus, et quis esset sangwis, verus vel falsus, et quantum posset, vtrum tantum vel plus sanare, quam sangwis non taliter apparens ? 30. Ecce sicaas accedunt327 dubitantes cum regulo, de quo dicit vlteriusses AugustinusL: »"Credidit ipse et domus eius tota.' Si329 ergo propterea cre- 319) Codd.: post terra Opp. — 320) Codd.: om. Opp. — 321) Codd. Opp. Aug.: Erat BY Vulg., Ecce Pab p, erat P ab p1. — 322) Codd. Opp.: puer X. — 323) Codd. Aug.: videre Opp. male. — 324) Codd.: enim Opp. — 325) Codd.: aut Opp. — 326) Codd. Opp.: quomodo X, om. P. — 327) Codd. Opp.: ascendunt X. — 328) Codd.: beatus add. Opp. — 329) Codd. Opp. Aug.: verba si co tota om. Y2 G) Pauli Ep. I. Cor. XIV. 22. — H) Augustinus Super Jo- hannem Tract. XVI.: Migne, Patrol. XXXV, 1524. — I) Evang. Joh. IV. 46. — K) Evang. Johannis IV. 48. — L) Augustinus, ubi supra, 1524—1525.

Strana 23
B. Miraculis fideles non indigere testatur Augustinus. 23 didit ipse et domus eius tota329, quia nunc- »Samaritani ciatus est filius eius sanus subdit: verbo eius nullum signum expectauerunt, tantummodo crediderunt. Ques autem eius audire meruerunt: nisi signa et prodigia vi- deritis, non creditis' Et ibi tamen facto tant 0 330 miraculo non credidit nisi ipse et domus eius. Ad solum sermonem crediderunt plures Sa- maritani, ad illud miraculum solum3si ill a 332 domus credidit.« Et infra »Denique illi viderunt ambulantem Dominum Jesum in terra, faci- entem miracula, cecos illuminantem, surdis aures aperientem, mutorum ora soluentem, pa- raliticorum membra stringentem, super mare ambulantem, ventis et fluctibus imperantem, mortuos suscitantem, signa facientem, et vix inde pauci crediderunt. Populo Dei loquor: tantiaas credimus, que signa vidimus. Illud 334 ergo, quod factum est, hoc quod agitur, preten- debat 335. Judei fuerunt vel sunt similes Gali- lelis, nos similes illis Samaritanis: ewange- lium audimusass, ewangelio consentimus, per ewangelium in Christum credimus, nulla vi- dimus signa, nulla exigimus. Quamvis enim vnus ex duodecim sanctisaa7 electis, cum 33s Israelita fuit, de gente sc. Domini, Thomasille, qui in loca wlnerum digitos mittere cupiebat, sic eum arguit Dominus, quomodo isti regulo hic dixit nisi signa et prodigia videritis, non creditis', illi autem dixit: quia vidisti339, cre- didisti'M. Ad Galileos venerat post Samari- tanos, qui per sermones eius crediderunt et 340 apud quos nulla miracula fecerat, quos firmos in fide cito dimiserat, quia diuinitatis pre- sencia non dimiserat Ergo quando Dominus dicebat Thome Veni, mitte manum tuam in341 latusaai meum34i et noli esse incredulus, sed fidelis'M et cum ille exclamaret ad342 tactum 342 wlnerum lateris34: et diceret Dominus meus et Y 161vb 330) Codd. Opp. Aug.: tantum YB. — 331) Codd. Aug.: sola L Opp. — 332) Codd.: post domus Opp. — 333) Codd.: tantum Opp. — 334) Codd. Opp.: Istud B. — 335) Codd.: portendebat Opp. — 336) Codd.: audiuimus Opp. errore. — 337) Codd.: post electis Opp. PL. — 338) Codd.: tamen Opp. — 339) Codd.: et add. Y. — 340) Codd. Opp.: om. Y. — 341) Codd. Vulg : om. Opp. PГ.., etc. EL. — 342) Codd.: tactis Opp. — 343) Codd.: locis Opp. errore. M) Evang. Johannis XX. 25—29.

Strana 24
24 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 31.—33. Deus meus' increpatur et dicitur ei Quia vi- disti344, credidisti." Quare? nisi quia345 in 345 patria sua propheta honorem non habet346. Quid sequitur347? Beati, qui non viderunt, et credi- derunt.' Predicti sumuss4s et quod Dominus ante laudauit, et in nobis inplere dignatus est. Viderunt, qui crucifixerunt, palpauerunt et 349 pauci crediderunts4s. Non vidimus, non con- trectauimus350, audimus351, credimus:59, fiat in nobis, proficiats5s in nobis beatitudo, quam promisit, et hic, quia patrie ipsius prelati sumus, et in futuro seculo, quia pro ramis fractis inserti sumus.« Hec per totum Augustinus. 31. Vbi longe probauit, quod Samaritani, qui solum sermonibus Christi crediderunt, maioris et perfeccioris !lifuerunt fidei, quam qui miraculis crediderunt. Sic nunc credentes ewangelio et non miraculis, perfecciores sunt in fide, quam qui miraculis credunt et miracula querunt. Vnde subdit354 AugustinusL ibidem: »Tamquam huic sc. regulo diceret: Vade, filius tuus viuit, noli mihi te- dium facere: nisi signa et prodigia videritis, non creditis.' Presenciam meam vis in domo tua? Possum et verbo iubere, noli tu de signis credere. Centurio alienigena credit355 me verboa5e posse facere et antequam facerem, cre- didit, vos nisi signa videritis, non creditis« Hec Augustinus. Ecce ostendit, quod regulus postulans cor- poralem presenciam Domini in domo sua pro sanando filio ut sic non credidit, cum tamen Christus eiusdem potencie in domo non existens corporaliter fuit ad sanandum filium reguli. Sic heu multi non credunt, quod Christi sangwis sit eiusdem potencie, vbicunque357 est, sed maioris, vbi signa sunt; dicunt per ipsum fieri, et sic querunt signa. Et vtinam, sicud in presenti alloquitur Augustinus regulum, quemlibet querentem signa Dominus saltim in mente alloqueretur dicens: Noli tu de signis credere'. Secundo ostendit Augustinus, quod centurio fuit maioris fidei, non postulans corporalem presenciam ad sanandum puerum, quam regulus postulans. II Y 162ra 344) Codd. Opp.: et add. Y. — 345) Codd. Opp.: om. X. — 346) Codd.: Quia vero apud alienigenas Propheta iste honorem habet add. Opp. Aug. — 347) Codd. Opp.: In propria patria non valet ipse propheta. Quid inde sequitur add. F. — 348) Codd.: nos add. Opp. — 349) Codd.: sic add. Opp. 350) Codd. Opp.: contractamus L. — 351) Codd: audiuimus Opp. — — 352) Codd. Aug.: credidimus Opp. — 353) Codd.: perficiat BEF.., perficiatur Opp. — 354) Codd. Opp.: beatus add. Opp. — 355) Codd.: credidit L Opp. 356) Codd.: post posse Opp. — 357) Codd. Opp.: vbique Y. N) Evang. Lucae, VII. 9.

Strana 25
B. Signa pro infidelibus fiunt; Ecclesia iis non eget. 25 Si non credis Augustino, crede Christo: nam de centurione admirans35s dicit non inveni tantam fidem in Israel" Lucer 7°. Et regulo dicit: Nisik signa et prodigia videritis, non creditis.' Conpone verba et conspicies, an sit sentencia vera. Iudaizent ergo perfidi359 Christiani359. Supposicio 1aW p Y 1621 b 2aW 3a W 32. Suppositosco ergosco isto3co, quod solum pro infidelibus ! fiunt miracula et quod infideles solum querunt miracula, sed perfecti in fide non — et tercio, quod Ecclesia iam non eget miraculis, ut dictum est secundumasi Gre- gorium, et ut dicit Glossao super illo 1a Johas, 3° Hoc est mandatum Deisss, ut credamus in no- mine filii eius Jesu Christip‘ »Primis« inquit Glosa »temporibus cadebat Spiritus Sanctus su- per credentes et loquebantur lingwis et faci- ebant miracula, sed nunc non eget Ecclesia exterioribus signis. Omnis, qui habet fidem et karitatem, testatuř spiritum in se364 habere.« Hec Glossa. — Et quarto supponendo, quod melius est nobis Christum et sic eius sangwinem nunc esse absconsum, quam corporalibus oculis nunc contuendum, ut dicit Augu- stinuso in sermone, qui incipit Medicina wlnerum' Veritatem dico super illo verbo JohannisR 16°365 vobi S365: expedit vobis, ut ego vadam' vbi dicit: »Semper quidem diuinitate nobiscum est, sed nisi corporaliterase abiret a nobis, semper eius corpus corporaliter videremus et nunquam spiritualiter crederemus, qua fide iustificati et beatificati ad3s7 ipsum verbum aput Deum, per quem facta sunt omnia, et quod caro factum est, ut habitaret in nobis, corde mundato con- templari meremur, quia non manu tangendo, sed corde creditur ad iusticiam. Recte de iu- sticia nostra mundus arguitur, quia non wlt credere, nisi quod videt.« Hec Augustinus. 33. Et habes manifeste, quod melius est pro fidei merito nobisaes Christum et eius sangwinem esse absconsum, nam alias tolleretur meritum. Vnde hic dicit, qua fide iusti- ficati et beatificati contemplari Christum |i mereremur? Quasi 4aW II. Y 1620a 358) Codd. Opp.: admirando Y. — 359) Codd. Opp.: mali Cristiani et perſidi Y. — 360) Codd. Opp.: Supposicio 2a L. — 361) Codd. Opp.: beatum add. Y. — 362) Codd.: quaest. Opp. errore. — 363) Codd. Opp.: eius Vulg. Y male. — 361) Codd.: spe Y, ante spiritum Opp. — 365) Codd.: om. Opp. — 366) Codd.: carnaliter Opp. — 367) Codd Opp.: id Aug, sensus exigit. — 368) Codd. Opp.: esse add. Y. O) Glossa ordinaria super Johann. — P) Ep. I. Joh. III. 23. — Q) Augustinus, Sermo 143 (ed. Maurin. V. 785). — R) Evan- gelium Johannis XVI. 7.

Strana 26
26 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 34.—38. diceret nulla‘ quia »fides non habet meritum, vbi hu- mana racio prebet experimentum« sc. sensuale, ut dicit beatus Gregoriuss. Et hinc dicit beatus Augustinus, quod »Thomas, dum loca clauorum3s9 vidit, aliud« inquitazo »vidit371, aliud37i credidit. Hominem372 vidit et confessus est, sed ibi merituma7s non habuit, et aliud credidit, quia Deum confessus est.« Fundatur autem istud dictum, beatorum Augustini et Gregorii, super illo verbo147 Apo- stoli Hebr.r 11° »Fides est substancia rerum spe- randaruma74, argumentum non apparencium.« X. Solucio ad vltimam ob ieccionem 34.) Istis breuiter declaratis respondetur ad vltimam obieccionem, quando sic arguitur: Iste sangwis (demonstrato illo apparenti, quicquid375 sit rubeum376, quod in Wylznak377 monstratur) facit miracula. Nam claudis gressum, cecis visum, captiuis egressum prestat Ergo illud monstratum est sangwis Christi, visibiliter apparens, summe honorandus. — IY 1627b 35. Hic primo respondere debet fidelis negando ante- cedens, sc. quod illum rubeum, nescio quid, quod illud facit miracula. Et antequam sacerdos auarus probabit illud ante- cedens, committet prius mendacia valde multa. Nam dicet 'ecce illum illea7s sangwisars liberauit de captiuitate et illum de379 morte et illisso gressum restituitsi“ cum nec certitu- dinem habeatss, ex scriptura, nec ex fide, nec ex reuelacione diuina, nec ab experimento, nec ex argumento topico vel alio. Non enim sequitur: Petrusass laycus fuit latro, homi- cida, fur, incarceratus grauiter ad mortem, et vouit votum ad sangwinem Christi in Wylznak, ut liberaretur, et con- fractis ferramentis per violenciam exiuit: ergo ille sangwis in Wylznak eum liberauit. Similiter non sequitur: Hen- ricusas4 cliens ex superbia iniit duellumss5 cum Friderico et vouitase arma offerre illi sangwini in Wylznak, et occidit Fridericum, ergo ille sangwis in Wylznak auxilium sibi dedit. 369 Codd. Opp.: ante loca Y. — 376) Codd. inquam P, om. Opp. — 371) Codd.: om. P Opp. — 372) Codd. Opp.: post vidit B. — 373) Codd. Opp.: post habuit Y. — 374) Codd. Opp.: ante rerum Y. — 375) Codd. Opp.: quod XY. 376) Codd.: rubeo Opp. — 377) X cett.; codd. valde discrepant: wilznak L, — welzenak EM, wisznak F, vilznak Y, Vuilznak Opp. elc. — 378) Codd. Opp.: post captiuitate Y. — 379) Codd.: a Opp. — 380) Codd. Opp.: illum Y. — 381) Codd. Opp.: et add BY. — 382) Codd. Opp.: habet post nec Y. — 383) Codd Opp.: Joannes L. — 384) Codd.: Henrich Opp Petrus L. — 385) Codd. Opp.: bellum L. — 386) Codd. Opp.: venit L pessime. S) Gregorius, XL homiliae in evang. II. 26: Migne LXXVI, 1197. — T) Ep. Pauli ad Hebr. XI. 1.

Strana 27
B. Miracula in Wylznak a demonibus fiunt, non per Christum. 27 Et sicud auarus sacerdos decipitur mendaciter in illis argu- ciis, sic in aliis scandalose decipit plebem Christi. 36. Secundo respondere debetss7 fidelis negando istam consequenciam: ille apparens sangwis facit miracula: ergo est summe honorandus, visitandus sicud sangwis Christi ymmo plus quam sangwis Christi vere et realiter existens alibi absconditus in venerabili sacramento. Si enim ista con- sequencia valeret, tunc sangwis cuiusdam mulieris, qui fa- ciebat miracula, esset summe honorandus, et inciderent fideles in eundem errorem, in quem inciderant tempore beati Augu- stini, qui propter sangwinem huiusmodi mulieris illius festum plus quam festum Christi festiuabant. Vnde ponit Augustinusu super Joh. Omelia 7a super illo verbo ecce agnus Deiv‘ dicens: »Fratres mei, si cognoscimus precium nostrum, quia sangwis est agni, qui sunt illi, qui hodie cele- brant festiuitatem nescio cuius mulieris? Et quam ingrati sunt! Raptum est aurum - dicunt — de aure mulieris, et cucurrit sangwis; et positum est aurumass in trutina, et preponde- rauites9 multum de sangwine. Et39o quidem 390 ille spiritus nescio quis, ut premeret pondus, placatus est39i sangwine. Immundi spiritus nouerant futurum Jesum Christum, audierant ab angelis, audierant ex prophetis, et spera- bant eum venturum. Nam si non sperabant, vnde clamabant iii quid nobis et tibi est? Ve- nisti ante tempus nos perderee2? Scimus, quia es Sanctus Dei.« Et infra »Magnum est hoc, spec- taresea (i. mirari394) per totum orbem terrarum sangwine agni vinci395 leonem, eductas96 de dentibus leonum membra Christi. Ergos97 quid simile nescio imitatus est quidam spiritus, ut sangwinesga simulachrum suum emi4oo vellet, quia nouerat4ou precioso sangwine quandoque redimendum 402 genus humanum. Fingunt enim spiritus mali vmbras quasdam honoris sibimet Y 163r a 387) Codd. Opp.: ante respondere PY. — 388) Codd. Opp. Aug.: om. YBW. — 389) Codd. Opp. Aug.: ponderauit X. — 390) Opp. Aug.: Equidem 392) Codd. Codd. (BOWPXY..) — 391) Codd. Opp. Aug.: est add. X. — Opp. Aug. Vulg.: ante nos EY. — 393) Codd. Opp. Aug.: exspectare T. — 394) Codd.: om. Opp. Aug.; ante spectare Y. — 395) Codd. Opp.: vici BIPY, victum Aug. — 396) Codd. Opp.: eductum L. — 397) Codd. Opp : igitur post quid L. — 399) Codd. Opp.: sangwinem YB. — 400) Codd. Opp.: emere E. 401) Codd. Opp. Aug.: venerat YB. — 402) Codd: esse add. Opp. — U) August. Super Joh. Migne Patrol. XXXV, 1440. V) Evangelium Johannis I. 29, 36.

Strana 28
28 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 37.—39. ipsis, ut decipiant eos, qui sequntur Chri- stum« Hec Augustinus per totum. 37. Vbi4os habes, quod sangwis Christi maximum est miraculum, quia4o4 per totum mundum vicit leonem, i. e. dyabolum. Secundo, quia eduxit de dentibus dyaboli membra Christi; et4o5 tercio, quod totius humani4os generis est suffi- ciens precium; et405 quarto, quod tamen4o7 homines4os plus festiuabant festum cuiusdam mulieris propter sangwinem, qui de aure eius effluxit et aurum preponderauit, quam festum Christi, tamquam ingrati de preciosissimo sangwine Domini4og Jesu Christi Etto5 quinto, quod dyaboli scientes mundum redimi per sangwinem Christi, ordinauerunt sibi ante simulachrum4io sangwinem offerri, ut sic deciperent411 Christianos XI. Miraculum ImW Y 1631b 2mW 3m W 4m W §38. Ex quibus patet, quod mali spiritus per se et per homines malos procurant412 miracula, ut decipiant Cri- sticolas et seducant. Sic enim nunc maligni spiritus per ma- lignos sacerdotes procurant sangwinem in hostia. Aliquando in hostia consecrata, ut per quendam mo- nachum in Bononia,i3, qui postmodum comprehensus et405 confessus414 nefas suum in ferrea kathasta | in porta ciui- tatis diu nutritus tamquam auis in huiusmodi penitencia vitam suam miserabiliter terminauit. Aliquando in hostia non consecrata, sicud in Chrudym415 in Pragensi dyocesi per quosdam presbiteros, qui confessi416 scelus proprium erant carceribus mancipati, quorum vnus mortem subiit, alius effractis417 carceribus fugam cepit Aliquando preter hostiam, ut in Cracouiensi dyocesi rubigo,1s in manubrio cristallino derelicta a lamella velud sangwis Christi fuit per multa tempora adorata Et ibidem resina defluens ab419 ymagine42o Christi 21 crucifixi fuit ha- bita pro sangwine Christi. Aliquando hostia non consecrata est tamquam sacra- mentum venerabile pro corpore Christi habita, ut in4,2 Bo- hemia4.2 in montibus Cutnis,23, vbi scolaris portans hostias 403) Codd.: Ibi Opp. Y. — 404) Codd.: qui Opp. — 403) Codd. Opp.: om. E. — 406) Codd. Opp.: post generis ET. — 407) Codd. Opp.: om. YB. 408) Codd. Opp.: om. F. — 409) Codd. Opp.: nostri add. E. — 410) Codd. — Opp.: sepulchrum E errore. — 411) Codd. Opp.: decipiant E. — 412) Codd Opp.: possunt procurare Y, procurare satagunt W. — 413) Codd. Opp.: Bohemia FEL.. male. — 414) Codd. Opp.: est add E. — 415) Codd.: Crudin L, Chrudim Opp. — 416) Codd. Opp.: sunt add. E. — 117) Codd. Opp.: fractis E. — 418) Codd. Opp.: rubido I male. — 419) Codd. Opp. ad YBW.. — 420) Codd. Opp.: ymaginem YBWX.. — 421) Codd.: om LX Opp — 422) Codd. Opp.: om. E. — 423) Codd. Opp.: Cutinis E.

Strana 29
B. Daemones per malignos homines procurant miracula in hostia. 29 ad villam, emiserat424 invitus vnam paruam hostiam, quam reperientes, statim 25 magna multitudine congregata hominum, populi adorabant. Sed per viros sapientes et potentes recepta hostia veritas est inventa In Vngaria eciam422 in dyocesi Pozoniensi duodecim sacerdotes propter subordinacionem42s sangwinis fuerunt, ut audiui a multis presbiteris, carceribus inclusi. 5m W Et sunt multa alia loca, in quibus maligni spiritus per malignos presbiteros sangwinem pretensum propter auariciam ordinauerunt, qui per mendacia seducunt populum, ut in- pleretur verbum427 Christi Matth.x 24° Multi pseudo- prophete42s surgent et seducent multos. Et quo- niam habundauit4,9 iniquitas (sc. illorum sacer- dotum) et147 refrigescet430 karitas multorum" (sc.431 subdiltorum). Nam illi iniquitatem cumulant decipi- endo et populus refrigescit432 in karitate, in ipsorum verbis433 et miraculis confidendo434. Que tamen eis non proderunt, dicente Domino Jerem.y 23° Audiui, que dixerunt prophete, prophetantes in nomine meo menda- cium.« Et infray »Qui narrauerunt ea et seduxe runt populum meum in mendacio suo et in mi- raculis suis, cum ego non misissem eos, nec mandassem eis; qui nichil profuerunt populo huic, dicit Dominus.« II Y 163va XII. §39. Reuera in435 nomine4;5 sangwinis Christi, et sic nomine Christi, multa nunc predicant436 tales auari sacer- dotes mendacia et narrant ea constanter et seducunt437 po- pulum in mendacio suo et miraculis mendosis, que nichil prosunt eis, sed magis nocent, quia ipsos spoliant, in malo confortant iuxta illud Jerem. 23°z in prophetis Sa- marie' quod interpretatur custodia 'vidi fatuitatem et prophetabant in Baal, qui custodiam tenent, ut deuorent' Baal enim vorator interpretatur et deci- piebant populum meum Israel. Et in prophetis 424) Codd. Opp.: emisit Y. — 425) Codd. Opp.: statim E. — 426) Codd. 427) Codd. Opp.: verba E. — 428) Codd. Opp.: subinordinacionem EF.. — Vulg.: Pseudophetae Opp. errore typi. — 429) Codd. Opp. Vulg.: habun- dabit Y, malicia vel add. E. — 430) Codd. Opp.: refrigescit E. — 431) Codd. Opp.: om. E. — 432) Codd. Opp.: refrigescet Y. — 433) Codd. Opp.: ver- borum Y. — 434) Codd. Opp.: om. ET. — 435) Codd. Opp.: post Cristi E. 436) Codd. Opp.: ante nunc E. — 437) Codd. Opp.: seducit Y. X) Evangelium Matthaei, XXIV,.11—12. — Y) Proph. Jerem. XXIII., 25, 32. — Z) Proph. Jerem. XXIII. 13 — 14.

Strana 30
30 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 40.—42. Y 1637b Jerusalem vidi similitudinem422 adulteri i 43s sc. spiritualis439 quia postposito sponso Christo ad dyabolum sunt conversi 'et iter mendacii: et confortauerunt manus pessimorum, ut non converterentur vnusquisque a malicia sua'; confortantur enim miraculis et verbis pretensis raptores, homicide, fures in sua malicia, sperantes per44o miracula44o pretensi sangwinis liberari. §40. Vnde sepe tales per dyabolum a captiuitate liberantur, ut plura mala exerceant et demum profundius ad infernum descendant. Eciam a malignis spiritibus4s1 et multis doloribus vexati propter suam perfiditatem similiter442 libe- rantur a vexacionibus; fingunt enim spiritus maligni, ut supra dictum est secundum Augustinum, vmbras quasdam honoris sibimet ipsis443, ut decipiant eos, qui sequntur Christum, sicud finxerat444 dyabolus potestatem 45 in sangwine mulieris supra dicte.444 Et de sancto Martino sic44s legitur, quomodo in loco447 latronis44s dampnati dyabolus449 faciens miracula populum seduxit. Et de sancto Bartholomeo legitur, quomodo dyabolus Waradach, similiter Astaroth vexabat450 infirmitatibus homines et quando colebant eum et honorem inpendebant, dimittebat eos a vexacionibus. Et de sancto Petro, in miraculis Simonis agi, et in magis Faraonis, qui tamen in tercio signo defecer nt, ut patet Exo. 8°... XIII» §41. Cum autem temporibus vltimis45; erit 52 se- duccio astutissima et fortissima, sic ut si453 possibile esset454, electi seducantur, dicente Christo Mth.x 24°: »Si quis vobis dixerit Ecce hic est Christus aut illic' nolite credere. Surgent enim pseudocristi et pseudo- prophete et dabunt signa magna et prodigia, ita ut in errorem inducantur, si fieri potest 455, eciam electi. Ecce predixi vobis; si ergo di- xerint vobis lecce in deserto est' nolite exire; ecce in penetralibus est' nolite credere.« Nunc autem multi dicunt 'ecce ibi est sangwis Christi apparens 438) Codd. Opp.: adulterium E. — 439) Codd. Opp.: spiritualem E. — 440) Codd. Opp.: in sangwine ET. — 441) Codd. Opp: vexati add. ET. — 442) Codd. Opp.: om. E. — 413) Codd. Opp.: ipso Y. — 444) Codd. Opp.: pro finxerat O dicte exhibet dictum est de sangwine mulieris F. — 445) Codd.: potanti YBX... Opp. — 446) Codd. Opp.: sicud YXBW, ut ET. — 447) Codd. Opp.: lacu E. — 448) Codd. Opp.: leonis E. — 449) W Opp.: om. YXBPET.. 450) Codd. Opp.: in add. E. — 451) Codd. Opp.: om. YWX. — 452) Codd. Opp.: ostendit X. — 453) Codd. Opp.: in T, om. E. — 454) Codd. Opp.: est ET. — 455) Codd. Opp.: posset E.

Strana 31
B. Iam Christus fideles cavere a falsis miraculis monuit. 31 visibiliter' et sic ibi est Christus in locis desertis', sicud fingunt in siluis et422 in campis; 'nolite credere‘ sed credite, quia sangwis Christi est147 solum in corpore Christi glori- ficato, sedente in dextera Dei patris ill et existente in sa- cramento venerabili nobis absconse456, vbi non videtur oculis corporis, sed mentis. Cum ergo seduccio fidelium erit tam astuta et est422 iam457 fortissima, quia iam secundum Apo- stoluma ad Thess. 2a ca° 2° »est adventus« Anti- cristi »secundum operacionem Satane in omni virtute et signis et prodigiis mendacibus et in omni seduccione iniquitatis, hiis qui pereunt: eo quod karitatem veritatis non receperunt, ut salui fierent« et »ideo mittet illis Deus422 ope- racionem erroris, ut credant mendacio, ut iudi- centur omnes, qui non crediderunt veritati, sed consenserunt iniquitati« Recte Christi fideles debent summam diligenciam apponere, ut viuentes pure45s secundum legem ewangelii, discredentes fabulis et mendosis miraculis, aut eciam miraculis realiter459 factis per malignum spiritum et prauos homines, possent in fide4so quiecius sta- biliri461 IY 164ra §42. Scire enim debent, quod et sancti et praui possunt virtutes miraculorum operari. Frustra enim Dominus Matth.s 7" diceret malis, nisi virtutes huiusmodi facerent: »Multi« inquit »dicent michi in illa die Domine. Domine! Nonne in nomine tuo prophetauimůs et in nomine tuo demonia eiecimus et in no- mine tuo virtutes 462 multas fecimus?“ Et tune confitebor illis, quia nunquam noui vos, dis- cedite a me omnes 463, qui operamini464 iniqui- tatem 422'.« Vnde et beatus Jeronimusy in Omelia: Erat Jesus eici ens462 demonium“ sic466 dicit467 »Eicere demones commune est opus inter mi- nistros Dei et ministros dyaboli; veritatem confiteri et iusticiam facere priuatum estopus sanctorum tantum. Ideo quem videris demonia eicientem, si non est confessio veritatis in ore eius, nec iusticia in manibus ] eius, non est homo Dei. Si autem videris veritatem con- 456) Codd. Opp.: absconso E. — 457) Codd Opp.: tam E — 458) Codd. Opp.: om. ET. — 459) Codd.: veraciter Opp., om. XTE. — 460) Codd. (YW..): Domini add. Opp. BTEP. — 461) Codd. Opp.: stabilire E — 462) Codd. Opp.: post multas Y. — 463) Codd. Opp.: om. T. — 464) Codd. Opp.: etc. E. 465) Codd. Opp.: eiecens Y crrore. — 466) Codd. Opp.: sicud XP. — 467) Codd. Opp.: ait YBW. c) Paulus, 2. Thessalonic., II. 9—11. — B) Evang. Matthaei VII. 22—23. — Y) Hieronymus, Homiliae super Evangelia.

Strana 32
32 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 43—47. fitentem et iusticiam facientem, etsi demonia non eicit, homo Dei est.« Hec Jeronimus. §43 Et quia graue est quis sit homo Dei cognoscere, cum nemo de se seit, an sit graciaies vel4ss odio4ss dignus Ecclesiastici 10°, igitur necessarium est cuilibet Cristicole verbo ewangelii se munire, quia dicit Veritasx: »Surgent pseudoprophete et pseudocristi et dabunt signa magna et prodigia, ita ut in errorem mittantur, si fieri469 potest, eciam electi« Si enim graue fuit per- sistere, dum martir coram 7 tortoribus fecit miracula, quanto grauius471, dum coram martire tortor miraculis corruscabit? Sicud dicit beatus Gregoriuse Moral. 32°472 tractans illud lobs 40473 Stringit caudam suam sicud cedrum' »Pen- semus« inquit »que erit humane mentis illa temptacio, quand0474 pius martir et422 corpus tormentis sub- iecit et tamen ante eius oculos miracula tortor facit. Cuius tunc virtus non ab ipso cogitacionum fund0 422 quatitur, quando is, qui flagris475 cruciat, signis corruscat?« XIV. §44. Ista pensans verus Cristianus non debet curare miraculorum proclamacionem friuolam, nec mente quiescere in miraculis, nec credere proclamancium falsis nuncciis, qui pro precio vadunt per ciuitates et villas, declarantes mira- cula, que nunquam fuerunt in rerum natura, asserunt se a demonio liberatos, cum tamen propter fraudem demon in- trauit in eos. Miraculum W Н Y 164 а §45. Et quomodo mendaces sint476, patet: nam bone memorie Petrziko477 de Ach47s, ciuis Pragensis, manum habens contractam, obtulit in Wylznak, in nomine illius sangwinis, quem ibidem predicant ii, manum argenteam; et volens ex- periri, quid predicarent presbiteri de illa manu, mansit vsque 79 diem tercium. Et ipso presente in ecclesia proclamauit so presbiter in ambone dicens: »Audite, pueri, miraculum : ecce vnus ciuis Pragensis sanatus est in manu contracta per san- 468) Codd. Opp.: odio vel amore E. — 469) Codd. Opp.: om. YГP. 470) Codd. Codd.: hominibus add. u1 in Y. — 471) Codd.: magis Opp. — 472) Codd. Opp. Gregorius: XXIII T, XXII E. — 473) Codd. Opp. Vulg.: III ET. — 474) Codd. Gregor.: praesens add. Opp. — 475) Codd. Opp. Gre- gorius: signis YBW.. male. — 476) Codd. Opp.: sunt E. — 477) Codd. Opp.: Petriczko E. — 478) Codd. Opp.: Acha E. — 479) Codd. Opp.: ibi vsque in E. — 480) Codd. Opp.: conclamauit T. 8) Gregorius, Moral., XXXII., 10 (ed. Venet. 1583, col. 806). s) Iob, XL, 12.

Strana 33
B. Falsa et mendosa miracula in Wilznak. 33 gwinem Christiasi et in testimonium illius, ecce, obtulit istam manum argenteam« Ipse vero stans eleuata manu dixit: »O sacerdos, cur mentiris? Ecce adhuc manus mea est con- tracta, sicud42 et prius!« Et istius facti testes sunt hodie in Praga amici sui4s, et familia. §46. Eciam fuimus4ss tres magistri deputati per Do-Miraculumw minum Archiepiscopum ad examinandum homines, de quibus predicabant fuisse facta4s4 miracula. Primo, quomodo vnus puer sanatus4s5 in pede: et conperimus4ss, quod deterior pes147 eius factus fuerat quam4s7 ante. Item de quibusdam4ss duabus mulieribus dictum fuerat, quod, cece facte, fuerant ad vsum pristinum restitute; que confesse sunt coram ho- minibus et nobis et coram notario, quod nunquam fuerunt cece, quamvis aliquando dolueruntis9 oculos. §47.) Et sic tam auari presbiteri quam auari layci predicant miracula, presbiteri pro offertorio, layci pro mune- ribus, et alii propter adventum peregrinorum, quos audacter pro victualibus spoliant. Omnes49o enim422 querunt, que sua sunt, et non, que Jesu Christi. Propter quod inproperans illis Dominus, et suos fideles premuniens, Jerem.† 23° ita491 dicit: »In nouissimis diebus eius intelligetis consilium. Non mittebam eos et ipsi currebant, non loquebar ad eos et ipsi prophetabant. Si stetissent in consilio meo et nota fecissent verba mea populo meo, avertissem 492 eos vtique a via mala sualet a pessimis cogitacionibus 493.« Reuera si sacerdotes starent in consilio Christi ewangelico et nota facerent verba Christi494 populo495 pocius quam men- dosa49s miracula, tunc pius Saluator averteret ipsos sacer- dotes et populum a via mala, sc. peccati et mendacii, et a pessimis cogitacionibus, quibus excogitant, quomodo men- daciter inducant simplices497, ut postulent sangwinem 422 Christi nunc oculis corporis in sacramento venerabili contueri49s: Y 1640b XXIV. §48. Ex quo timeo, ne422 veniant499 ista mala: 1 quod multi cum Thoma Dydimo postulant nunc sangwinem Christi oculis corporis defluentem videre ; Nota: 15 mala ve- nient ex tali sangwine W im malum W 481) Codd. Opp.: om. ET. — 482) Codd. Opp.: illius E. — 483) Codd Opp.: sumus X. — 484) Codd. Opp.: ante fuisse Y. — 485) Codd. Opp.: est add. E. — 486) Codd. Opp.: compertus est E. — 487) Codd. Opp.: per add. Y. — 488) Codd.: quibus Opp. errore. — 489) Codd. Opp.: dolerent E. — 490) Codd. Opp.: Quamvis E. — 491) Codd. Opp.: om. YB. — 492) Codd. Opp.: vertissem Y. — 493) Codd.: suis add. Opp. Vulg. — 494) Codd. Oрр.: mea E male. — 495) Codd. Opp.: om. I, meo add. E. — 496) Codd. Opp.: verba add. T. — 497) Codd. Opp.: homines B, add. WY. — 498) Codd. Opp.: contineri E. — 499) Codd. Opp.: eveniant E. §) Proph. lerem., XXIII., 20.—22. 3

Strana 34
34 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 48. 2m W 2° quod credunt sangwinem visibilem, quem dyabolus vel dyaboli sacerdos procurauit propter auariciam, esse verum sangwinem Dominisoo Jesu Christi. Sicud crediderunt in Bo- nonia;or et422 in Chrudym in Pragensi dyocesi, in episcopatu Lutomislensi50,, vbi cruorem presbiteri, quem de digito emisit in hostiam, tamquam verum Christi sangwinem42e adoraue- runt503 ; 4mW Ill Y 1657a 5m malum W 3° quod putant esse veriorem sangwinem apparentem, quam in sacramento venerabili. Patet hoc per illorumso4 con- fessionem, qui volentes visitare sangwinem illum et qui visi- tauerunt dicunt, quod ibi sit verior sangwis. Et quidam, timentes sic loqui, dicunt exclamatiue et admiratiue: »Ha, ibi est verus sangwis Christi!« 4° credunt et5o5 dicunt5o5, quod ille sangwis apparens est maioris efficacie, quam sit sangwis in quolibet venerabili sacramento et hinc volentes experiri de illa efficacia, vouent mirabilia et currunt ad illum sangwinem, ut vesani, cum tamen sangwis Christi sacratissimus sit eiusdem efficaciel, vbicunque fuerit. Cuiussos efficacia prima est5o7, ut supra dictum est per Augustinum, quod 'per totum mundum vicit dyabolum'; secunda efficacia, quod 'de dentibus dyaboli eduxit membra Christi', i. fideles; tercia, quod 'totius humanisos generis,o9 est sufficiens precium'; quarta, quod nutrit et potat fideles in spiritu, et reddit ad beatitudinem apciores. Vnde istas efficacias debet fidelis perpendere et in illis fidele cor irrefragabiliter stabilire ; 5m malum, quod forte quidam vacillant, an sit sangwis Christi in sacramento venerabili, ex quo ipsis visibiliter non apparet; 3m W 7m W 6° quod homines in anxietatibus positi, plus sangwinem quam Deum pro5o9 auxilioso9 invocant et sic2o9 plus spem constituunt in pura creatura, quam creatore ; 7° quod visitantes et magnificantes illum sangwinem alios vituperant et scandalizant. Nam dicunt: 'ecce ex invidia predicant contra sangwinem Christi et prohibent nos visitare. Sed absit, quod quis predicet contra sangwinem Christi vel prohibeat humiliter visitare sangwinem Christi, sed predicet contra stultam adinvencionem apparencie sangwinis Christi, qua sunt iam quamsio plurimi stultificati. Sed detecta tali 6m W 500) Codd. Opp.: nostri add. E. — 501) Codd. Opp.: Bohemia E male. 502) Codd. Y ..: Lythomislensi E, Lithomislensi Opp. etc. — 503) Codd: — adorarunt Opp. — 504) Codd. Opp.: eorum E. — 505) Codd. Opp.: om. YBW. 507) Codd. Opp.: om. ET. — 508) Codd.: 506) Codd. Opp.: eius X. — — humanitatis Opp., post generis E. — 509) Codd. Opp.: post invocant Y. — 510) Codd. Opp.: om. ED.

Strana 35
B. Quindecim mala eveniunt e talibus falsis miraculis. 35 apparenciatii per Dei graciam, ad viam veritatis effectualiter sunt reducti; 8°, quod de fide, constituta a Christo512, qui sangwinem suum voluit et constituit esse occultum, ut maius51s exinde fideles sui haberent514 premium, tales increduli non sunt contenti; 9° 515, quod multi sacerdotes constituunt ydolatriam516 propter auariciam. Ipsorum enim517 auaricia, qua sic pro- curant ludicra, est seruitus ydolorum; 10° quod alii sacerdotes videntes auaricie fructum pro- curant similia et affectant. Iam enim rara est 1s terra, quin de sangwine apparenti habeats19 magnam famam ; 11° quod infinita mendacia, saltim quoad hominem, de miraculis predicantur. Et cum illa mendacia precipue fiant propter emolumentum corporis, videtur, quod tales mendaces, nisi resipiscant, perpetuo520 sunt dampnandi iuxta illud Psalmister: »Perdes omnes, qui loquntur men- dacium« ; 12° quod populus spoliatur tam 39 a,09 bonis tempora- libus521 quam522 spiritualibus523. De spiritualibus iam dictum est; a209 corporalibus spoliatur524 peregrinando et ex voto ad nimis525 grauia se oblagia constringendo; 13° quod precipui raptores, fures et ceteri desperatissimi confidentes in liberacionem illius sangwinis, in operibus suis sunt audaciores et illi sunt huiusmodi sangwinis maximi protectores, quamuis ipsum Christum in membris suis tru- cident526 et sangwinem suum effundunt inpie527 ac52s in- iuste529. Et422 quarto decimosso: cum Christus sacramentum venerabile, in quo est corpus suum et sangwis suus, dedit ad comedendum et bibendum in sui memoriam, dicense: »Accipite et comedite« similiter »accipite et bi- bite« et non dixit 'accipite et seruate' — qua intencione et temeritate, sisai non lucri gracia temporalis, seruant et non comedunt, si53e est 22 illud, quod ostenditur, venerabile 511) Codd.: apperentia Opp. — 512) Codd. Opp.: hoc verbo finitur cod. P. — 513) Codd. Opp.: magis ET. — 514) Codd. Opp.: habeant ET. — 515) Codd. Opp.: Conclusio I, ab y in 90 correctum. — 516) Codd. Opp.: ydolatria E. 517) Codd. Opp.: cum eri (?) F. — 518) Codd. Opp.: ante rara Y. — 519) Codd. Opp.: habeant E male. — 520) Codd. Opp.: perpetue E. 521) Codd.: spiritualibus ETO Opp. — 522) Codd. Opp.: a add. X. — — 523) Codd.: corporalibus OFE Opp. — 524) Codd.: spoliat Opp., spoliantur X. — 525) Codd. Opp.: in ET pari inepta abbreviatura scriptum. — 526) Codd. Opp.: trucidant E. — 527) Codd. Opp.: iniuste E. — 528) Codd. Opp.: et E. — 529) Codd. Opp.: inpie E. — 530) Codd. Opp.: decimo quarto F. — 531) Codd. Opp.: sed ET. — 532) Codd. Opp.: sicud E. n) Psalm. V. 7. — 3) Evang. Matth. XXVI. 26. 9m W Y 165rb 10mW 11m W 12mW 13m W 14m W 8m W 3*

Strana 36
36 M. J. Hus, De sangwine Christi, B. 50. Y 165va 15mW sacramentum, cum digne manducare illud sit melius quam seruare? Nam si seruant presbiteri in ecclesiis sacramentum, tunc semper finalitersas fit propter manducare, ut infirmi in casu non valentes altare accedere, manducent il salubriter conseruatum; 15°534 quod ibi in Wylznak nesciunt, quid adorant. Nam nec sciunt ex scriptura, nec ex reuelacione diuina, nec ex fidess5 scripture, quod illud visibile sit sacramentum, cum nec sciant, si est consecratum. Et cum veros adoratores oportet in spiritu et veritate adorare, ut dicit Saluator Joann. 4°, et eis non ostendit hoc Dei spiritus, nec est eis euidens veritas, quod illud sit adorandum, sequitur, quod nesciunt, quid adorant. Nos autem adoramus corpus Christi et sangwinem in dextera Dei patris existentem et in vene- rabili sacramento, quod sacerdotes conficiunt, absconsum: et sic scimus, quid adoramus. Vnde possumus cum Christo illis dicere: »Vos adoratis, quod nescitis, nos ado- ramus, quod scimus« Joann. 4°. XV. Y 1650b §49. Vnde hiis et aliis multis causis pensatis Reue- rendissimus in Christo pater et Dominus, Dominus Sbinko536, Pragensis Archiepiscopus et Apostolice Sedis Legatus, de sano magistrorum consilio, tamquam verus pastor, volens ouibus suis prohibere deuium et viam veritatis ostendere, ut non audientes vocem alienorum,s", qui sunt mercenarii, vocem sui audirent pastoris Christi dicentis: Hoc est corpus meum et hic5ss calix sangwinis mei Matth.x 26° Et videte, ne quis vos seducat" Matth x 24° mandauit sinodaliter, et omnibus plebanis et predicatoribus per totam Pragensem dyocesim constitutis in- iunxit, ut quolibet die Dominico pronuncciarent populo, quod nullus sub pena excommunicacionis late sentencie ad vo- catum sangwinem ins39 Wylznak exire presumeret. Et si quis huic mandato contravenire auderet, sibi absolucionem late sentencie ab ipso Domino aut suis vicariis ] in spiritualibus prouideret. Vnde54o si prefatus Dominus suam diligenciam non apponeret, in sua dyocesi loca quam541 plurima falsis 533) Codd. Opp.: post fit YEF.. — 534) Codd.: Quinto decimo Y, Decimo quinto W Opp. — 535) Codd. Opp.: fidei E. — 536) Codd.: Sbynko E Opp., Swinco Г etc. — 537) Codd. Opp.: alienarum E. — 538) Codd. Opp est add. E. — 539) Codd. Opp.: om. ET. — 540) Codd. Opp.: Nam BXY. — 541) Codd. Opp.: om. BXY. t) Evang. Johannis, IV. 22. — γ) Evang. Matth. XXVI, 26. 28. — 2) Evang. Matth. XXIV. 4.

Strana 37
B. Mandatum Archiepiscopi contra falsa miracula. 37 miraculis corruscarent. Vt542 in quadam543 silua circa claustrum Hradisst, latine Gredis monachorum, lignum quoddam, latine merica544 vocatum, nisi prohibuisset, instantibus monachis et multitudine currente populi fuisset cum loco consecratum. Et in monte Blanyk545 quidam laycus populum mirabiliter induxerat ad currendum et mirandum ibidem. Et in vna ecclesia quendam sacerdotem, qui ludificabat populum, con- prehendit. — Et nisi pastores tenuerint custodias546 super gregem suum, lupi rapaces oues dispergent547 et pastores54s dyaboli549 postmodum iugulabunt 50. Finitur determinacio questionis de sangwine Jesu Cristi cum tractatulo circa eandem per Reuerendissimum Magistrum Johannem de Hussinecz, Sacre Theologie pro tunc Baccalaurei studii Pragensis compilato pro- fidei katholice confirmacione et auarorum clericorum, sacerdotum et laycorum profundiori opilacione etc. Y Explicit Determinacio questionis cum suo tractatulo Joannis Hus, De sanguine Jesu Christi, contra imposturam auarorum tum clericorum tum Laicorum per falsa miracula: et fuit approbata per Vniuersitatem et Archiepiscopum Pragensem Dominum Sbynconem. Opp. Finitur determinacio questionis de sangwine Jesu Cristi cum tracta- tulo circa eandem per Reuerendissimum Magistrum Johannem Hus de Husynecz sacre theologie professorem.9 Finitur posicio questionis de existencia reali sangwinis Cristi cum declaracione circa eandem per Reuerendum Magistrum Johannem de Huss inec Sacre theologie pro tunc Baccal. Studii Pragensis com- pilata. Et sic est finis huius tractatus. 4 Et sic [est] finitur posicio questionis de existencia reali sangwinis Cristi cum declaracione circa eandem Magistri Johannis Hus. Ista questio est reprobata a Domino Archiepiscopo et ab vniuersitate Pra- gensi ante eius destruccionem.2 Et sic est finis huius posicionis cum sua declaracione per Reuerendum Magistrum, Magistrum Johannem de Hussinecz Sacre theologie bacca- laureum collecta. W Et sic est finis huius operis. E 542) Codd.: Et Opp. — 543) Codd. Opp.: quidam I male. — 544) Codd. Opp.: borowicze in marg. add. W. — 545) Codd.: Blanik Opp. — 546) Codd. Opp: vigilias Y. — 547) Codd. Opp.: dispergerent BQ. — 548) Codd.: ipsos add. Opp. — 549) Codd. Opp.: post postmodum X. — 550) Codd. Opp.: vigilabunt EFTLMT male, iugularent 2.

Strana 38
Registrum. A. Questio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3—8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9—37 B. Tractatus I. Prima obiectio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9—10 II. Secunda » . . . . . . . . . . . . . . . . . 10—11 III. Tertia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11—13 » IV. Quarta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13—14 V. Quinta . . . . . . . . . . . . . . . . . 14—15 VI. Sexta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15—17 VII. Septima » . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17—20 VIII. Octava » . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20—26 IX. Responsio ad VIII. obiectionem . . . . . . . . . . . . 26—28 X. Miracula per malos spiritus . . . . . . . . . . . . . . 28—29 XI. Per miracula diabolus seducit . . . . . . . . . . . . . 29—30 XII. Per malos etiam signa fiunt . . . . . . . . . . . . . . 30—32 XIII. Falsa miracula in Wylznak . . . . . . . . . . . . . . 32— 33 XIV. Quindecim mala ex falsis signis . . . . . . . . . . . . 33—36 XV. Mandatum Archiepiscopi . . . . . . . . . . . . . . . 36—37

Strana 39
INDICES. I. Index locorum. a) Loci Scripturae. Genesis IV. 10 — B. 20. Exodi VIII. — B. 40. Psalmus V. 7 — B. 48 » XV. 10 — B. 12. Iob XIX. 25—27 — B. 16. » XL. 12 — B. 43. Jerem. Proph. XXIII. 25, 32 — B. 38. » B. 39. 13—14 — » 20—22 —B. 47. Ecclesiastici X. — B. 43. Evang. Matth. VII. 22 — 23 — B. 42. X. 30 — А. 2. XII. 39 — B. 27. XVII. 16 — B. 27. XXIV. 4 — B. 49. XXIV. 11 —12 — B. 41, 38. XXVI. 26. — B. 48. » 26, 28 — B. 49. Evang. Marci XVI. 17 — B. 28. Evang. Lucae VII. 9 — B. 31. XI. 29 — B. 27. XII. 1 — B. 25. Evang. Lucae XII. 7 — A. 2. XXI. 18 — А. 2. » XXII. 19—20 — B. 27. ultimo — B. 12. Evang. Johann. I. 29, 36 — B. 36. IV. 22 — B. 48. IV. 46 — B. 29. XIV. 3 — B. 10. XVI. 7 — B. 10, 28, 32. XX. 25—29 — B. 9, 30. Paulus, I. Cor, I. 22—23 — B. 27. » XIV. 22 — B. 28. » » XV. 20 — А. 3. » » XV. 35, 42—43 — A. 1. II. Thessal. II. 9 — 11 — B. 41. ad Hebr. XI. 1 — B. 33. Petri I. Ep. I. 7—9 — B. 10. Joh. I. Ep. III 23 — B. 32. Apocal. Joh. VI. 10 — B. 20. » b) Loci auctorum. [Auctores Scripturae, Paulum, Matthaeum etc., quaere sub a).] Aristoteles, De generac. II. 10 — B. 15. Augustinus, S., Sermo Medicina' B. 32. » Tractatus super Joh. » — B. 10, 29, 30, 36. Averroes, Comm i. Arist. — B. 27. Beda, S., Homiliae — B. 10, 18. Crisostomus, Joh., S. Homil. — B. 10. Glossa ordinaria — B. 32. Gregorius, S., Homiliae — B. 28, 33. Gregorius, S.. Moral. XIV. 30 — B. 17. » » XXXII. 10 — B. 43. Jeronimus, Homiliae — B. 42, 25. Lombardus v. Petrus. Magister v. Petrus. Petrus Lombardus, Sentent. IV. 44 — B. 22.

Strana 40
40 II. Index nominum. [I..b. significat nomen in indice auctorum occurrere.] Abel B. 20. de Ach, Petrzik B. 45. Antichristi nuncii A. 4. Antichristus B. 41. Apostolus (v. Paulus) A. 1, 8. Aristoteles (v. I. b) B Astaroth B. 10. Athanasius S. A. 1. Augustinus S. (v. I. b) B. 48, 40, 31. Baal B. 39. Bartholomeus S. B. 40. Blanyk mons B. 49. Bohemia B. 38. Bononia B. 38, 48. Cayn B. 20. Christus A. 1, 2... Chrudym B. 38, 48. Cracouiensis dyoc. B. 38. Commentator (v. Averrois) B. 27. Cutni Montes B. 88. Dauid B. 12. Dydimus (v. Thomas) B. 48. Faraonis magi B. 40. Fridericus B. 35. Galilei B. 30. Greci B. 2T. Gredis monachorum B. 49. Henricus clens B. 39. Hradisst B. 49.. Jesus (Christus) A. 4, B. 5 etc. Jerusalem B. 39. Johannes v. Crisostomus. Israel B. 39, 31. Israelita B. 30. Iudei B. 30, 27. Lutomislensis episc. B. 48. Maria virgo B. 8. Martinus S. B. 40. Montes Cuini B. $8. Paraclitus B. 10. Petrus S. B. 40. » laycus B. 35. Petrziko de Ach B. 45. Philosophus (v. Aristoteles) B. 20: Pozoniensis dyoc. B. 38. Praga B. 45. Pragenses B. 8. Pragensis Archiepisc. B. 49. » civis B. 45. » dyocesis B. 38, 48, 49. Psalinista B. 48. Roma B. 8. Romani B. S Samaria B. 39. Samaritani B. 31, 30. Satanas B. 41. Sbinko Archiep. B. 49. Simon magus B. 40. Slauus sanctus B. 25. Stanislaus de Znoyma A. 4 expl. Thomas Dydimus, S. A. 4, B. 9, 10, 14, 28, 30, 38, 48. Vnugaria B. 38. Veritas (= Christus) B. 43 etc. Virgo Beata B. 0. Waradach B. 40. Wylznak B. 34, 35, 45. de Zuoyma A. 4 expl. ^ III. Index rerum. adversaris obicit B. 8, 14. Apostolorum successores D. 27. Apostolice Sedis Legatus B. 49. Archiepiscopus Pragensis B. 46. argentea manus B. 45. argucie sacerdotum » 35. armonia corporis A. aspersus sangwine B. 6. auari sacerdotes A. 4. auctoritas Ecclesie B. 11. barba Christi A. 2, B. 8. capucium Christi B. 8. caput Christi B. 8. caro prepucii B. 8. cecus salvandus B. 21. cecus natus B. 24. centurio Scripturae B. 31. Christi fideles B. 41. Christi sangwinem Deus sitiuit A. 2. Christus meruit sangwinem glori- ficari A, 2, > > crinem glorificari A. 2. » » omnes partes glo- . rificari A. 2, 3. > corpus suum glorificauit A. 3. > primicie dormiencium A. 8. » sedet in dextera Dei A. 4. Christiani B. 18, 27, 44. 

Strana 41
Christiani infideles A. 4. Christicdle A. 38, 43. circumcisio Christi B. 15. claui Christi B. 6. conficiunt sacerdotessacramentum B. 48. corona Christi B. 6. consilium ewangeiicum B. 47. » magistrorum B. 49. corruptibilis natura B. 14. creatura pura B. 48. credentes vere signis non indigent B. 28.. » ewangelio perfecciores sunt in fide B. 31. credere de sacramento A. 4. crinis Christi A. 3, 2. crines longi B. 21, 23. cruor presbyteri B. 48. » equi fetidi A. 4. crux Christi B. 6. determinacio questionis B. 5. dies iudicii B. 8. diminuta materia B. 21. dissoluere instancias B. 5. dyaboli ordinant signa B. 37, 40. Ecclesia Christi A. 1, B. 6. » militans B. 9. » non eget miraculis B. 32. effundere sangwinem ad potan- dum canibus B. 20. Epistolae Apostolorum A. 1 equi fetidi cruor A. 4. ewangelicum consilium B. 47. ewangelii lex B. 41, > verbum B. 48. ewangelium À. 1, B. 31. excommunicacio late sentencie B. 49. falsa miracula B. 49. fideles Christi A. 4 fidelis B. 18, 20. fidelium mentes B. 5. in fide perplexi B. 5. fides non habet meritum, cui racio prebet experimentum B. 10. generacio prava À. 4. glorificare quid sit A. 1. homines maliprocurant signa B. 38. ' homo Dei quis sit B. 43. hora resurreccionis A. 8. hostia consecrata B, 38. » non consecrata B. 38. hostia cum falso cruore A. 4, illusores populi B. 26. inducentes populum A. 4. infideles A. 4. infidelibus fiunt miracula B. 27, 32. 41 inglorificata caro B. 8. inpugnator honoris Domini B. 26. instancie contra questionem B. 5. kathasta ferrea B. 38. katholici successores B. 27. lac B. Virginis B. 8. lancea Christi B. 7. laycus seduxit populum B. 49. leo i. e. dyabolus B. 87. lex ewangelii B. 41. ludificabat sacerdos populum. B. 49. magi Faraonis B. 40. magistri tres deputati B. 46. magus Simon B. 40. mala ex falsis miraculis B 48. malicia sacerdotum A. 4. mancus salvandus B. 21. mandatum, Archiepiscopi B. 49. manus contracta, argentea B. 45. martir B. 43. materia superflua, diminuta B. 2; sq. » pristina corporis B. 23. mendaciis seducunt populum B. 38. merica B. 49. miracula B. 26. miraculis Eocclesi« non indiget B. 28, 32. » indigentes sunt mo- dice fidei B. 28. monachi seduxerunt populum B. 49. monachus quidam B. 38. mulieres duo egrotantes B. 46. nesciunt in Wylznak, quid ado- rant D. 48. nominaliter (diccio) B. 7. notarius B. 40. nunccii falsi B. 44. offertorium B. 26, 47. ordinata potencia B. 12. ostensio wlgata sangwinis Christi B. 6. ostensor falsus prepucii B. 8. pagani B. 18. panni, panniculi Christi B. 6, 7. participaliter (diccio) B. 7. pastor Christus B. 49. peccatum actuale B. 28. peplum B. Virg. B. 6. peregrinorum adventus B 4T. perfecti in fide B. 32. Philosophus magnus Iob B. 17. plebani B. 49. plebs Christi B. 25. populus spoliatur B. 48. per miracula 

Strana 42
42 populus refrigescit in karitate B. 38. populum seducuntsacerdotes A. 4. » » layci B. 49. » alliciunt ad offerendum B. 26. populi illusores B. 26. potencia Christi absoluta B. 12. praui possunt signa facere B. 42. prepucium Christi Rome B. 8. presbiteri quidam B, 38. primicie dormiencium A. 83. proclamacio signorum B. 44. pseudoprophete, pseudo- cristi B. 43, 41. putrefaccio sangwinis Christi B. 12. querentes signa A. 4. questio tenenda A. 4. » determinata B. 5. quiescer e in Scriptura B. 28. racio B. 11. regulus Scripturae B. 30—31. resina defluens B. 38. resurreccio mortuorum A. 1, 3. reuelacio B. 11. rubedo B. 7. rubeum in Wylznak B. 34. rubicundus sangwis B. 29. rubigo derelicta B. 38. rubricata B. 6. sacerdotes auari B. 35, 39. » maligni B. 38. sacerdotum malicia A. 4. sacramentum venerabile B. 96, 27. Salvator B. 28, 47 etc. sancti merentur sangwinem suum glorificari A. 2. sanctorum vox B. 20. sangwis Cristi mixtus cum pul- uere B. 8. inglorificatus B. 6. » » sangwis Cristi hodie non est in terra A. 3. sangwinem Christus effudit pro peccatis nostris A. 1. sangwinem suum Christus glori- ficari meruit A. 2. scolaris portans hostias B. 38. Scriptura B. 11, 28. seduccio temporibus vltimis B. 41. seductores populi À. 4. seducunt populum sacerdotes B. 39. sensibiliter videre sangwinem Cristi B. 9, 6. signa querentes A. 4. simbolum Ecclesie A. 1. simplices nequeunt intelligere B. 5. sinodaliter mandavit Archiepi- scopus B. 49. spine Cristi B. 6. Spiritus Sanctus B. 12, 14, 32. spiritus mali procurant signa B. 38. spoliant populum sacerdotes B. 39. statua (Lombardi) B. 22—24. stulti venerantur errorem A, 4. successores Apostolorum B. 27. sudarium B. Virg. B. 6. superflua materia B. 21. tempora vltima B. 41. tinctus sangwine B. 6. tortor miracula faciens B. 43. Trinitas A. 2. tunica B. Virg. B. 6. venerari aliquid A. 4. verba Christi B. 47. viantes B. 9. vicarius in spiritualibus B. 49. videre oculis corporalibus B. 27, 6. Virgo Mater Christi B. 8. visibilia signa A. 4. visitantes sangwinem in Wylznak B. 48. vngwes longi B. 21. 

Strana 43
Errata. Pag. 7 linea 28 loco reductores legendum seductores » corporatiter corporaliter 21 8 om. » » 41, 42 om 10 appareret appareret 12 local ter localiter 13 14 materialiter material rer 15 10 саo cao 15 26 Christianis christianis 18 16 cuis cuius 16 39 corporeis corporis 16 43 moriatur!« moriatur. 20 21 Codd. Codd 43 21 creditis. creditis. 28 22 Iudei 20 Judei 23 35 23 dimiserat dimiserat. IX. X. 26 12 X. XI. 15 28 Montibus montibus 28 36 XII. XI. 29 25 agi magi 30 23 defecer nt defecerunt 24 30 XII. XIII. 30 25 XIII. XIV. 32 20 Орр.: Codd.: » » »