Strana Ia
SPISY M. JANA HUSI. Č. 2. DE CORPORE CHRISTI. VYDAL VÁCLAV FLAJŠHANS. S PODPORŠU HÉHO IŽRIZENÉH ČESKÉ AKADEMI K VYDÁVÁNÍ V PRAZE 1903. NÁKLADEM JAROSLAVA BURSIKA.

Strana Ib
SBÍRKA PRAMENU ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE XIV. A XV. STOLETÍ. ČÍSLO CELÉ SBIRKY II. SPISY M. JANA HUSI. ČÍSLO 2. DE CORPORE CHRISTI. V PRAZE 1903.

Strana Ic
SPISY M. JANA HUSI. Č. 2. DE CORPORE CHRISTI. VYDAL VÁCLAV FLAJŠHANS. S PODPOROU FONDU ZRIZENEHO PŘI ČESKÉ AKADEMII K VYDÁVÁNÍ PRAMENU CESKEHO HNUTI NABOZENSKEHO VE XIV. AXV. STOLETI. V PRAZE 1903. NAKLADEM JAROSLAVA BURSÍKA.

Strana Id

Strana Ie
Předmiuva. České hnutí duchovní, jak se počalo ve XIV. věku za vlády Karlovy kázáními Waldhauserovými a Milíčovými, jak obrodilo a obnovilo české písemnictví díly Štítného a Huso- vými, jak hledělo se smířiti s církví jednáním Příbramovým a Rokycanovým, jak na konec dráhy dospělo spisy Chelči- ckého a Bratrskými, jak konečně zavírá se traktaty a pracemi Jana Amosa Komenského — toto veliké a nejvýznamnější hnutí v dějinách našeho národa nenalezlo dosud plného vy- psání ani ocenění. Bylo by nevděkem nevzpomínati nesmrtelných zásluh, jakých si o podrobné prozkoumání vnějších dějin tohoto hnutí, aspoň ve starší jeho době, získali oba velicí dějepisci čeští, Palacký a Tomek. Jejich neúmorné práci se podařilo, že zejmena ve XIV. a XV. století vnější dějiny osob ve-

Strana If
doucích jsou nám představeny tak dokonale a tak důkladně, že pokračovatelé jejich musí se spokojiti pouhými paběrky. Leč ne tak má se věc s dějinami vnitřními, dějinami myšlenek a ideí. Tu nesmírnou bohatost a složitost myšlenek, jejich soustavné vybudování a zformulování v několik struč- ných artikulů vystihnouti podrobně, ukázati kořeny a půdu jednotlivých článků ponechali oba velicí zakladatelé nového českého dějepisu budoucím, Palacký s výslovným odůvod- něním, že hádky náboženské ho odpuzují. Od dob, kdy Palacký výrok ten pronesl, okolnosti se značně změnily; dnes netřeba se obávati, že by z publikace traktatů XIV. a XV. věku vznikly hádky náboženské, dnes naopak razí si obecně cestu mínění, že spravedlivý soud jest možný jen na základě dokonalého poznání — a to že je tím dokonalejší, čím více můžeme o náčelnících české reformace souditi dle jejich vlastních spisův a čím méně jsme odkázáni na zprávy cizí, třeba sebe nestrannější. A s toho stanoviska jest patrno, že nejvíce zbývá vy- konati pro dobu věku XIV. a XV. Díla století XVI. a XVII. jsou konečně z největší části již otištěna, staví na svých předchůdcích věku XIV. a XV.: jsou dostupnější i sroz- umitelnější. Kde třeba největší díl práce vykonati, jsou díla věku XIV. a XV. Tu vystoupila snaha reformní z malých počátků Waldhauserových a Milíčových učením Husovým poprve proti tehdejší církvi a naukou Chelčického došla na dráze té až na sám konec: Chelčický jest dokonavatel a do-

Strana Ig
vršitel učení Husova. A díla těchto prvních horlitelů jsou pohřbena v rukopisích dotud neznámých většinou, v knihov- nách těžko přístupných a psána písmem málo anebo těžko srozumitelným. Mezi všemi těmi muži první místo zaujímá Hus. Kdo před ním jdou ve XIV. věku, shrnují se názvem jeho před- chůdců, kdo po něm, jeho následníků. O tom, jak jeho díla právě zasluhují vydání nového, úplného a kritického, před- nášel jsem 19. března 1900 v třídním sezení král. české společnosti nauk (otisk přednášky v progr. gymnasia Minervy, 1900, str. 16—25; výtah z ní podal v recensi V. I. Francev Izvěst. otděl. rusk. jazyka i slovesnosti, 1900, V, 1376—1378) a není třeba obšírněji zde o této věci se zmiňovati. Nehledíme-li ani k tomu, že největší část děl Hu- sových zůstala nevydána a že díla jeho mají vedle ceny historické i cenu vědeckou a literarní, zejmena pro lite- raturu českou, poznáváme nutnost vydání děl již pro správné ocenění jednak žalob z kacířství jeho jednak jeho původnosti a samostatnosti literarní. Je veliké štěstí, že Anglie předešla nás již vydáním traktatů Viklefových: že možno nyní souditi s větší bezpečností, nežli ještě bylo možno Palackému i Tomkovi. Poznání Husa ovšem vydáním jeho spisů nebude do- konáno; třeba vydati dále spisy jeho předchůdců, odpůrců i přívrženců. Že však se spisy odpůrců a přívrženců, má-li jim býti vůbec porozuměno, možno začíti až po vydání

Strana Ih
spisů Husových, je každému zrovna tak jasno, jako rovněž to, že porozumění Husovým obranám a útokům je možno jen vydáním těch děl, na něž Hus reaguje. A tak při České Akademii císaře Františka Josefa zvolila r. 1901 I. třída z členů prof. Čelakovského a kust. Tadru a mimo to ku poradám pozvala dra. Novotného, III. třída pak zvolila dv. r. Kvíčalu, bibl. Pateru a prof. Mourka do průpravné komise, jež měla učiniti Akademii návrhy o vy- dávání spisů Husových. Komise pod předsednictvím dv. r. Kvíčaly uvažovala o návrzích mých z r. 1899, pojala v úvahu nový návrh dra. Novotného z r. 1901, aby jednala o vy- dávání Sbírky pramenů českého hnutí náboženského“ a vstoupila ve spojení s podobnou komisí, zřízenou městskou radou pražskou. Rada král. hl. města Prahy uznávajíc rovněž nutnost vydati veškeré spisy Husovy ustanovila r. 1902 věnovati na vydání sumu 2000 K, zvolila zvláštní komisi, jejíž užší sbor (prof. Vávra, dr. Městecký, řed. Šubert a prof. Čelakovský) sestoupil se 30. listopadu 1902 ke zvláštní poradě, k níž jako znalce přibral dra. Nejedlého, doc. Novotného a pode- psaného. Po vyslechnutí expertů a všestranném uvážení jejich návrhů předloženy pak radě městské tytéž návrhy, jako za- tímní komisi akademické. Tato zatímní komise akademická snesla se 11. března 1903 na tom, aby byly Akademii předloženy tyto čtyři ná- vrhy: 8

Strana Ii
1. Akademie počne vydávati Sbírku pramenů českého hnutí náboženského ve XIV. a XV. století“; 2. K tomu konci zřídí se při Akademii stálá komise šestičlenná, po 3 členech z tř. I. a III.; 3. Tato komise vypracuje si řád jednací a stanovy vydavací, zvolí si předsedu a jednatele a přibéře si jako mimořádné členy odborné znalce; 4. Třídy zřídí fond zvláštní na toto vydávání, k němuž aby veřejnost přispěla, veřejně se požádá. Snesení této komise zatímní byla ve valném shro- máždění Akademie 16. března 1903 jednohlasně přijata, když byly rovněž jednohlasně již obě třídy totéž usnesení přijaly. Totéž snesení přijala i rada král. hl. města Prahy a vy- zvala koncem března t. r. zvláštním provoláním zastupitelstva měst, okresů i obcí k příspěvkům tomuto fondu, jemuž vě- novala zároveň 2000 K povolených r. 1903. Takovým způ- sobem konečně uskutečněn byl podnik, o nějž od výtky učiněné r. 1557 Kašparem z Nidbrucka, katolickým radou císaře Ferdinanda I., věkové marně usilovali. — Rada městská měla při svém jednání na zřeteli také mé podání ze dne 9. května 1902, jímž jsem předložil pod- statně týž plán, jejž jsem přednesl 19. března 1900 kr. č. Spo- lečnosti Nauk. Dle toho plánu jsem také upravil k tisku jeden menší traktat Husův Expositio Decalogi“ dříve ne- vydaný a požádal jsem o podporu na jeho vydání. Když 9

Strana Ij
pak rada městská vstoupila ve vyjednávání s Akademií, ob- novil jsem svou žádost a rozšířil na vydání tří spisů (Ex- positio Decalogi, De corpore Christi a De sanguine Christi), jež by vyšly jako svazek první. Rada městska dne 3. dubna 1903 poskytla na toto vydání prvního svazku podporu 300 K (za tuto summu koupila totiž sl. Rada příslušný počet exem- plářů pro své knihovny) a odkázala žadatele ve příčině další podpory na fond při Akademii zřízený. Od Akademie obdržel jsem na svá studia o Husovi již r. 1900 podporu 400 K (z nichž 200 K užil jsem na ho- noráře spolupracovníkům za opis IV. knihy Sentencí Lom- bardových a českých kázání svátečních, zbývajících 200 K na zaplacení hotových útrat při opisech textů husovských v Budyšíně, Ochranově, Jeně, Erfurtě a Paříži); a poněvadž práce mé již dospívaly, sjednal jsem s p. Bursíkem, jenž v září 1902 pojal úmysl vydávati texty Husovy, určitý plán, s nímž potom — dle poukazu sl. Rady městské — obrátili jsme se v květnu 1903 na stálou komisi Akademickou. Tato stálá komise, zvolená v dubnu 1903, má členy z I. třídy prof. Kalouska (předsedu), kustoda Tadru a dra. Nováčka, z III, tř. dv. r. Kvíčalu, bibl. Pateru a řed. A. Tru- hláře (jednatele) a radila se o návrhu našem v několika schůzích květnových. Poněvadž práce má zařízena byla dle pokynů v třídní schůzi kr. Společnosti nauk 19. března 1900 pronesených, a vlastně jest jen applikací zásad Budden- siegových pro Viklefa obecně schválených, komise 19. května 10

Strana Ik
1903 přistoupila pro vydání prvního dílu na zásady mnou vyložené, a dne 28. května t. r. mohl vyjíti první svazek dílu prvého jako číslo první chystané „Sbírky pramenů“. Komise Akademická svěřila sbírku svou do nákladu firmě Jar. Bursíka, vyhradivši si ovšem veškeré právo schva- lovací a rozhodovací; podpora její spočívá v tom, že platí vydavateli honorář a kupuje pro své členy určitý počet vý- tisků. Komise ovšem ráda uvidí spolupracovníky při díle tak ohromném, ochotně udělí — v mezích svých finančních pro- středků — mladším badatelům potřebná stipendia studijní a přijme vůbec každé věcné poučení i každou vědeckou práci. — Zbývá mi na konec poděkovati oběma korporacím, České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Radě král. hlav. města Prahy za štědrou a ochot- nou podporu, o niž zvláštní zásluhy má v obou korpora- cích p. prof. dr. Jaromír Čelakovský, v Akademii pak pp. prof dr. Jos. Kalousek, dvor. rada prof. dr. J. Kvíčala a řed. Ant. Truhlář, v Radě p. dr. Vladimír Srb, starosta král. hlav. města Prahy, a p. dr. Jan Podlipný, člen rady a zemský advokát. Dále náležejí díky veledůstojné metropolitní ka- pitule pražské, jejíž rukopisy jsou pro studia husovská ceny nesmírné, tu zvláště J. M. Biskupské. Th. dru. Fr. Kráslovi, nyní děkanu kapituly, dosud knihovníku, pak vd. p. Frant. Hrubíkovi, nyní ceremoniáři J E., a p. J. Skopcovi, adjun- ktovi archivu, za mnohou ochotu při studiích mi prokazo- 11

Strana Il
vanou; pak správě c. k. veřejné a univ. knihovny pražské (zvláště p. kust. F. Tadrovi a dru. Zmavcovi), jež ochotně mi opatřila potřebné rukopisy olomucké a vídeňské, konečně P. T. p. Th. C. Frant. Stejskalovi, adj. c. k. české fakulty theologické, jenž mi vydatně byl radou svou při mnohých příležitostech pomocen. Rovněž musím vzpomenouti s díky vlídných posudků, jež veřejně i soukromě zvláště v cizině od nejpřednějších odborníků o prvním svazečku byly pro- neseny. V PRAZE, počátkem července 1903. Dr. V. Flajšhans. 12

Strana I
UVOD. Nejtěžší a nejnespravedlivější žalobu, kterou koncil na základě žalob — můžeme právem říci — křivých svědků proti Husovi po- vznesl, na níž setrval tvrdošíjně přes zoufalý výkřik šlapaného svě- domí, nalézáme v čele všech žalobních artikulů všech dob, ba nalé- záme ji již v čele proslulých artikulů Viklefových, před pěti sty lety položených mistrem Hübnerem na stůl university pražské. Byla to žaloba o remanenci, vyjádřená přesně a stručně t. zv. prvním artikulem Viklefovým: „Substantia materialis panis et vini manet in sacramento altaris“ (PALACKY, Documenta, 328, I.). Ctenářům Viklefova Trialogu a většího traktatu o eucharistii jsou dobře známy jeho sarkastické a kaustické výrazy, jimiž dokazoval, že ,zústává remanet na oltáři i po posvěcení chléb' ,panis, jeho výroky smělé a útočné, nad nimiž trnuli starší mistři úžasem a ohro- mením — a jež v Čechách v druhém desítiletí XV. věku dožily se neobyčejného rozšíření, vyvrácení, hájení — ano i převýšení. „Rouháním proti Nejsv. Svátosti Oltářní nazývána krátce nová nauka — pro obšírnější výklad odkazuji k NEANDROVI, BÖHRIN- GEROVI a LECHLEROVI, dostatečné poučení o podstatě věci na- lezne čtenář český v knihách příslušných LENZOVYCH — a na církevní Viklefisty vrhána předně tato žaloba, toto kacířství. Vždyť učení o eucharistii bylo zajisté středem a vrcholem pravd křesťan- ských (Lenz, Učení P. Chelčického o eucharistii, 4) na sklonku středověku, každé otřesení této nauky otřásalo celou stavbou víry v člověku věřícím — a Viklef právem od těchto odpůrců dostal název arcikacíře. Leč ne všichni viklefisté drželi celou nauku lutterworthského reformatora, i nauku o remanenci. Víme ovšem, že ji držel 1403—1400 mr. Stanislav ze Znojma; drželi ji zajisté ještě mnozí jiní: ale ne- držel jí Hus. Nejjistější a nejbezpečnější toho svědectví vydává právě traktat níže otištěný. Však právě svědectví tohoto našeho traktatu, tento korunní svědek pravověrnosti a pravdomluvnosti Husovy, bývalo lehce vá- ženo pro mylné názory o jeho vzniku a stáří. Musíme se tedy vrátiti znovu k vývodům starším, na prvním místě k žalobám.

Strana II
II Mezi nimi na prvním místě uvádí první žaloba u dvora papež- ského (1412) Michalem de Causis podaná skoro slovně první artikul Viklefův: „quod post consecracionem hostiae in altari manet panis materialis.“ Poprvé tu a hned na prvním místě vystupuje prolhaný Michal s žalobou nejtěžší, krátce a řízně; ještě kratčí a říznější jest odpověď Husova (vše v Documentech, 170): „mentitur“. Roku 1414 sbírali proti Husovi protivníci výpovědi svědků na koncil; mezi nimi na prvním místě byla výpověď Protivova a ten na prvním místě uvádí slova Husova prý z r. 1399: „panis consecratur et corpus fit Christi — ibi manente substantia panis“ — a Hus rovněž tak krátce poznamenává k prvnímu: „verum est“, k druhému „falsum addidit" A podobně rozhodně a krátce vyvrací v týchž žalobách podobné výpovědi Benešovy od sv. Víta, Pavla od sv. Haštala (s týmiž citaty písně ,Lauda Sion“ a sv. Augustina, jako v našem traktatu), Ondřeje z Broda (domnělý kacířský výrok ,remanet panis' vysvětluje tak, jako v I. kapitole našeho traktatu — a proti bludu kněží o chlebě hmotném staví se zrovna tak, jako níže v I. kap. § 6.), Mikuláše z Podvinie, Mikuláše ze Všetat a notáře Václava z Voděrad. Tyto žaloby jsou nejčetnější a docházívají proto nejvíce víry. Leč i ony jsou všechny nesprávné; všude v nich vidíme skoro slovně citován první artikul viklefský: Mik. ze Všetat cituje ,quod in sacramento altaris post con- secrationem remanet substantia panis', Mik. z Podvinie uvádí ,quod in sacramento altaris remanet substantia panis atd. U všech je patrno, že citují z paměti, ale ne výroky Husovy — nýbrž první artikul Vi- klefův. A toho důvod stringentní poskytuje Hus sám, upozorňuje na odpor ve výpovědi dvou svědků o témž výroku: Ondřej z Broda slyšel kdysi Husa si stěžovati, že venkovští kněží horší se na něho, že řekl ,quod panis manet in hostia consecrata; slova ta Brodovi (bylo to asi 1408—1409) nezdála se korrektní a upozornil pohledem přítomného Mikuláše z Podvinie (a M. Rehoře Lvova), aby si je zapamatoval. Slova ta, jak je Ondřej z Broda uvádí, mohou míti smysl bludný, ale neměla ho; Hus slovem ,panis' myslil tu, jak víme níže z traktatu, chleb nadpodstatný, přepodstatněný, Krista samého; jsou v tomto smyslu ryze katolická — a mohou docela dobře pocházeti od Husa. Naproti tomu Mikuláš z Podvinie (Docum. 182—183), na něhož Broda mrkl, aby si slova pamatoval. uvádí text inkriminovaného vý- roku takto: ,quod in sacramento altaris remanet substantia panis', jak patrno, Mikuláš místo slov Husových, katolických, cituje — první artikul Viklefův, kacířský. A Hus upozorňuje na tuto výměnu, do- — dává docela správně: „přidal tento lživě to slovo ,podstata“.“ Až sem můžeme stopovati boj v Čechách; vidíme, že teprve roku 1412 poprvé prolhaný Michal de Causis vznáší na Husa žalobu z re- manence — a že výpovědi svědků z r. 1414, pokud jsou pravdivé, správné výroky Husovy nesprávně tlumočí, většinou však že opakují prostě žalobu Michalovu. Tato žaloba však — podle výpovědí sa- mých — že se nikterak nezakládá na nějakých tvrzeních Husa sa-

Strana III
III mého, nýbrž že to jest první artikul viklefský — a ten že jest Husovi vnucován, někdy snad mylně, často jistě lživě. V Kostnici vidíme týž lživý a křivý postup. V první žalobě, kon- cem listopadu 1414 papeži Michalem předložené, čteme na předním místě dvě výtky — obě lživé. Na první místo položil Michal, jakoby Hus byl učil veřejně přijímati pod obojí způsobou — což je nepravda notorická, na druhé výtku o remanenci ,quod remaneat verus panis materialis'. A Michal neostýchá se dodati (Doc. 194), že artikul ten zjistí se výslechem a vyšetřováním Husovým! A tento artikul tak falešný a veskrze nepravdivý dostal se do úředního jednání koncilu; v dlouhých a trapných těch měsících, kdy Hus v Kostnici a na Gottliebenu bojoval se svými soudci, první učenci tehdejší Evropy západní — mezi nimi ,orel Francie', Petr d'Ailly, kardinal Cambrayský — nedovedli poznati naprostou bezpodstat- nost a lživost tohoto artikulu a tento artikul dostal se (č. 17.) do defi- nitivní žaloby proti Husovi podané! Sedmého června 1415 musil Hus z tohoto artikulu se zodpovídati koncilu. Podle Mladenovice (Doc. 276—277) kladeno mu za vinu, že v měsíci červnu 1410 (rukopis Mladenovice na tomto místě — a vydání Höflerovo po něm — uvádí nesprávně 1411, což Palacký správně opravuje na 1410 — správné datum jest ostatně v Mladeno- vici o této téže žalobě na str. 231 a vyplývá jasně z celého postupu ža- loby) v kapli betlemské (jakož i dříve a potom) a na jiných místech v Praze hájil mnohé bludy viklefské „hlavně níže položené totiž ,quod post consecrationem hostiae in altari manet panis materialis'.“ Tato žaloba týká se známých bouřlivých událostí červnových, kdy rozvlnil se onen mohutný zápas o knihy Viklefovy. V červnu 1410 učinila arci- biskupská komise, opírajíc se o bullu papežskou, arcibiskupovi návrh zakázati určité knihy Viklefovy, 15. června protestovala proti chysta- nému attentátu na svobodu učení ve slavném sezení universita pod předsednictvím rektora Jana řečeného Šindele — 16. června vydal arcibiskup na synodě proslulý onen zákaz, jímž mimo Dialog, Trialog a jiná díla Viklefova zakázal i jeho traktat ,de eucharistia větší i menší a opakoval starší nařízení synodní z r. 1408 a 1400 o nauce eucharistické, 22. června měl Hus v Betlémě ono bojovné kázání proti arcibiskupu a bulle papežské, jež arcibiskup hned u výtahu poslal ke kurii do Říma, 25. června šlo z Betléma od Husa, pana Zdislava, tří bakalářů a tří studentů odvolání do Říma proti arcibiskupovu rozkazu o spálení knih Viklefových — akce skončila jak známo v čer- venci potom jednak spálením skutečným, jednak demonstračními obranami knih Viklefových na universitě, jež zahájil slavnou řečí 27. července Hus sám. V tom tedy měla pravdu, že v červnu 1410, (a hledíme-li k červencovým obranám, o nichž byla, i k Betlém- skému kázání 22. května, o němž bude smínka, tedy také) před tím i potom, Hus v Betlémě a jinde hájil bludy viklefské: ale opět vědomou nepravdou bylo, tvrdila-li žaloba, že mezi těmi bludy byla nauka o remanenci. Máme literaturu těchto bouřlivých dní za- *

Strana IV
IV chovánu ve značné úplnosti; skoro celý protokol podstatnějších útoků Husových 22. června, všechny řeči z července, dokonce i vyhlášku Husovu, zvoucí na jeho obranu Viklefovu: ale nikde v této soudobé téměř úplné literatuře nemáme nejmenší stopy, že by byl Hus učil remanenci, nenalézáme ani stínu výtky podobné u protivníků. Obojí zajisté stačí samo k důkazu, že tvrzení toto jest nepravdivé. Byli k tomuto tvrzení přivedeni svědkové: jsou to výpovědi, jež právě jsme poznali. Jest tedy docela hodnověrné svědectví Mlade- novicovo (Doc. 276) že Hus ,Boha a svědomí se dokládaje odpověděl že toho neřekl ani netvrdil“. Avšak Hus rovněž dobře věděl, nač vý- povědi svědků narážely — a hned se také k věci obrací. Dokládá: proti tomu jsem se postavil, že v Praze arcibiskup nařídil, aby nebyl jmenován onen výraz „chléb“; uvádí nyní tytéž důvody — týmiž slovy — jako v traktatu níže I. 2—3 a dokládá opětně „de pane mate- riali se numquam dixisse.“ Naráží zde na známý zákaz arcibiskupův synodní z r. 1406 (byla to nejspíše synoda říjnová), dle něhož po konsekraci v svátosti oltářní „in hostia substantia panis non remanet, sed solum verum corpus Christi“ a dle něhož kazatelé měli o tom vždy na den Božího těla své posluchače informovati (v. Palacký, Docu- menta, 332—333 a 335, kde je dvojí znění, poněkud odchylné). Ná- sledek tohoto zákazu bylo vyšetřování mnohých osob r. 1407 a sepsání našeho traktatu. Toto stalo se až po říjnové synodě 1407, kdy ještě Hus byl kazatelem, a ke dni Božího Těla 1408, kdy Hus podle pří- kazu měl své posluchače o věci poučiti. I z toho jest patrno, že Hus těmi slovy koncilu krátce předkládá obsah svého traktatu, docela správně, jak vidíme níže. S výkladem Husovým však koncil nebyl spokojen; doráželi naň se všech stran — Mladenovic živě líčí křížový oheň otázek a — a z tohoto výslechu zajímavé jsou odpovědi jeho odpovědi dvěma Angličanům (tito rodáci Viklefovi byli vskutku soud- cové nejpovolanější). Jednomu vyložil Hus, že chléb v svátosti se neničí „sed ibi ille singulariter desinit esse per transsubstantiati- onem in corpus Christi“ — tedy proti Viklefovi, a před druhým vy- znal, „quod vere et realiter idem corpus Christi et totaliter est in sacramento altaris, quod natum est ex Maria virgine, passum, mor- tuum resurrexit et quod sedet ad dexteram Patris“ — tedy docela katolicky. A dojem výkladu Husova na Angličany, znalce viklefismu, byl týž jako dnes na každého čtenáře, na theologa katolického i prote- stantského: „ipse bene sentit de sacramento altaris, ut hic confi- tetur“ vyznal jeho anglický odpůrce. Věc odpůrců Husových — v naší příčině — byla tedy ztracena; ale koncilu ,victrix causa placuit'. Pokusil se, když ne o právní, aspoň o právnické usvědčení Husa. Starý odpůrce Husův, Angličan Stokes svědčí před koncilem, že viděl prý v Praze traktat, jenž se připisoval Husovi, ve kterém prý výslovně položil, že po konsekraci zůstává v svátosti chléb hmotný. A Hus klidně odpovídá: Bez urážky — není to pravda'.

Strana V
V A Hus opět mluví pravdu; není pravda, že by byl Stokes při svém několikadenním pobytu v Praze podobný traktat Husův viděl (ve své ,Liter. činnosti M. Jana Husi' 158 jsem se tak mylně domní- val). Nikoli — není a nebylo žádného takového; Stokes míní opět traktat náš níže položený, jemuž chybně rozuměl; v Praze zaslechl něco podobného, jako čteme ve výpovědech svědků, a nepoučiv se i nepřesvědčiv, vydává svědectví mylné. .. A tato mylná a falešná svědectví nabývají nyní ústy vedoucích osob koncilu, kardinalů Románů, vrchu nad bezpečnou pravdou. Žádný z českých odpůrců Husových na koncilu přítomných — ze- jména ne Páleč, nedaleko sedící, věci dobře rozumějící — neodvažuje se tuto nepravdu tvrditi Husovi do očí; ani žádný s Němců — dva kollegové jeho Walther Harrasser, spolužák, a Mikuláš Stoer, byli přítomni — tak nečiní; odborníci Angličané po důkladné zkoušce vy- znávají, že dobře smýšlí o svátosti oltářní: tu vstává kardinal Zaba- rella, Vlach, a tvrdě právnicky upozorňuje Husa na výpovědi dvacíti svědků (tu kardinal se zmýlil, svědků vypovídalo sice přes dvacet, o remanenci však pouze o s m, prolhaným Michalem začínaje a On- dřejem z Brodu nerozumějícím konče), proti nimž prý marně zapírá. A Hus odpovídá: „Jsou-li mi Bůh a mé svědomí svědky, že jsem tomu, co oni proti mně vypovídají, ani neučil ani nekázal, ani mi to na mysl nevstoupilo — i kdyby všichni odpůrci proti mně vypovídali, což mohu dělati? A to mi konečně neškodí!“ A k těmto slovům, jichž váhu a hořkost teprve dnes správně můžeme oceniti, po vlaském kar- dinalu odpovídá kardinal francouzský, slunce koncilu, slavný Petr d'Ailly: „My nemůžeme souditi dle tvého svědomí, ale dle důkasů zde proti tobě provedených...“ a vytknuv Husovi, že by chtěl všechny své odpůrce prohlásiti za podezřelé, přechází předsedající kardinal — a s ním koncil — k artikulům dalším. Po tomto výroku dvou kardinalů, hlavních vůdců koncilu, s nimiž otcové shromáždění souhlasili, přijal koncil za prokázané, že Hus učil remanenci: a jednal tak nesprávně, nejen proti všem spisům a výrokům Husovým, nýbrž i proti výsledku samého veřejného líčení, jímž — dle slov Angličanů koncilníků — vyšla na jevo pravověrnost Husova. Hus odveden do vězení a tu mu předloženy definitivně, po dvojím slyšení, artikule žalobní. Byly dvojí: jedny ze spisů vybrané, druhé z výpovědí svědeckých. V těchto druhých, koncilem schvále- ných 18. června 1415, artikul 17. opakuje doslovně žalobu, že Hus v měsíci červnu 1410, před tím i potom, v kapli betlemské ... tak jak ji 7. června Hus již úplně vyvrátil. Co měl Hus na to odpověděti? Odpověděl (Doc. 231) 20 června v žaláři stručně „non est verum. Nenapsal již více, nezmiňuje se o svém vyznání ani o svých spisech; věděl, z výslechu, kolik platí u vedoucích členů koncilu všechna jeho ujištování. Šestého července 1415 čteny mu artikule před popravou na- posled; opět mezi nimi (Doc. 318) artikul o remanenci. Hus žádal

Strana VI
VI o slovo: kardinal Zabarella, týž, jenž se proti němu příkře postavil již 7. června, ho zakřikl — a tu Hus nemohl zdržeti výkřik šlapaného svědomí: „Prosím pro Boha, slyšte mé mínění...: nikdy jsem ne- učil, ani nekázal, že ve svátosti oltářní zůstává po konsekraci chléb hmotný!“... Výkřik zanikl v ruchu jednání: ale ještě na hranici, na břehu Rýna, vysokým hlasem volal mučeník: „Bůh mi jest svědek, že to, co se mi falešně připisuje, falešnými svědky dokládá, nikdy jsem neučil ani nekázal... Plameny udusily další slova mučeníkova. Ale ze všeho, co jsme tu vyložili a o čem svědčí traktat následující, jest patrna pravda slov Lechlerových: koncil na Husovi (v této příčině) dopustil se justiční vraždy ...

Strana VII
Podrobná data. I. Titul bývá v rukopisech několikerý: tractatulus (de corpore Christi)“ je titul nejčastější; s ním se shoduje titul ,tractatulus (de corpore Domini Jesu Christi)“ (rkp. B), jenž je patrně libovolně roz- šířen, a ,tractullus (de corpore Cristi) (rkp. D), jenž je omylem písa- řovým znetvořen; s tím se shoduje i dvojí název Husův: „scripsi in parvo tractatulo“ Lomb IV. 12 a „scripsi in modico tractatulo“ t. IV. 10. Nicméně, ač rukopisně název ,tractatulus je dosvědčen nejvíce, zdá se přece, že skutečný název byl ,tractatus‘ (jak mají rkp. AK a j.), ob- vyklý zvláště v pozdějších citacích (Příbrama, Hilaria a j.) a zdo- mácnělý v nové literatuře vydáním norimberským. Husův název vy- světlíme si skromností autorskou. Bezpečné jest, že slul ,(tractatus) de corpore Christi'; rozšířený název rukopisu B jest očividně libo- volný a totéž platí o jiném názvu „de modo existendi corporis Cristi in eucaristia“ — pozdější rubrikátoři zvali jej ještě jinak. Za to v in- cipitu rukopisu Y a v explicitu rkp. BX jest traktat náš nazýván „sermo (ad populum)“; tento název zajisté správně označuje původ našeho traktatu, ale nikoli jeho titul: tu svědectví Husovo váží patrně více. Obecný název ,(tractatus) de corpore Christi' jest tedy správný, Husův a bezpečně dosvědčen. 2. Obsah. „Negantibus ewangelium dicens Christum esse panem est preoccurrendum et asserentibus corpus Christi in sacramento frangi, oculis corporalibus videri et manibus palpari est katholica veritas declaranda.“ (I. I.) „Pro primo Christum panem esse testan- tur ewangelia, Paulus, canones et cantus Ecclesiae, sancti Doctores Augustinus, Jeronimus, Ambrosius, Gregorius, Cyprianus“ (I. 2—5). „Obieccio prima, Christum esse panem materialem, est rudis et deli- ra“ (I. 6) „obieccio secunda, per dictum Ambrosii ipsius Ambrosii verbis exponitur“ (I. 7) „obieccio tercia, diccionem panis venenosam esse, ipsi Christo heresim imponit (I. 8—9) — „evidet ergo zelato- ribus evangelii Christum esse panem dicendum“ (I. 10). „Christum in sacramento frangi Berengarius dicitur“ (II. I) „sed falso secun- dum Glossam"; (II. 2) „et Magister, Augustinus, Jeronimus, Thomas in cantu Ecclesiae Christum frangi negant“ (II. 3), quod et Scrip- tura confirmat“ (II. 4) „Qui hoc dicunt, in heresim primam incidunt

Strana VIII
VIII teste Augustino, Innocentio: blasphemantur, nam corpus Christi non voratur“ (II. 5—7). „Christum in sacramento videri oculo corporali vulgata locucio dicit, negat Augustinus“ (III. I). „Notandum est, duplicem esse visionem“, (III. 2) „fidem katholicam proprie dictam esse de invisibilibus“ (III. 3), „misterium sacramenti altaris transcen- dere puri hominis sensum et ingenium“ (III. 4): „unde sequitur ,ne- minem Christum videre', quod et Augustinus, Ambrosius, Eusebius, Jeronimus, Innocencius, Thomas, Egidius testantur“ (III. 5—8) „et ex notabili et suppositionibus confirmatur“ (III. 9—13); „vulgata locucio de oculo mentis intelligenda est“ (III. 14). „Quarto corpus Christi in hostia non palpari simili modo deducit Egidius“ (IV „Quinto de manducacione sciendum in sacramento altaris dari tria (V. I) „et tripliciter posse considerari“ (V. 2). „Ex his consideraci- onibus Ecclesia terciam solum tenet, Christum sub alienis speciebus manducari, que est triplex“ (V. 3) „manducacionem spiritualem pro- bat Augustinus, que semper debet sacramentalem precedere“ (V. 4—5) „Spiritualem et sacramentalem manducacionem Innocencius laudibus effert“ (VI.). Traktat ztratil úvodní slova thematu ve všech rukopisech, v mno- hých také závěrečnou kapitolku (v. explicit); dále scházívají někdy uvnitř interlinearní glossy, za to zdá se že přirostla glossa v kap. II. 3. Jinak zachován jest traktat jistě celý. Tendenci vyslovuje thema: „inpugnantibus... preoccurrere.... ignorantibus... declarare“ a explicit „intencione informacionis sim- plicium“; nexus s okolím jednak slova „preoccurrere“ (I. I) a „cum omni reverencia“ (VI.), jež zdá se ukazují k zítřejší synodě, jednak slova „quidam volentes negare Christum esse panem“ (I. 1) „hec diccio panis“ a „per hunc terminum panis“ (I. 13 a 14), jež zdá se odkazují na synodalní zákaz arcibiskupův z r. 1406. 3. Rozdělení jest velmi přesné a podrobné; po výkladu thematu (I. I) následuje vyvracení čtyř pochybností (II.—IV.), na to výklad o důležitosti duchovního požívání svátosti (V.), konečně závěrek podrobnostech jest takto: slovy Innocenciovými. V A. Thema. (I. I.) B. Confutatio dubiorum. I. Christus panis (I. 2—10.) I. Probatio 2. Obiectiones a. Evangelia et Paulus. b. Ecclesia. C. Sancti Doctores. a. Panis materialis. b. Verba Ambrosii. c. Laqueus populo. II. De fractione (II. 1—7.) 3. Conclusio. I. Verba Berengarii et solutio Glossae. Frangi negant Doctores, Ecclesia, Scriptur 2. 3. Frangi dicere est heresis prima. 4. Quomodo manducatur Christus.

Strana IX
IX III. De visione. Quaestio. (III. 1—14.) I. Arguitur — opponitur. 2. Notandum: visio duplex. a. fides. b. misterium. per Doctores. a. ex notabili. b. ex suppositionibus. c. ex aliis argumentis. 3. Supponendum 4. Conclusio, Probatio 5. Confirmatio Declaratio fidei. IV. De palpatione. (IV) V. De manducati- one sacramenti. (V. 1—5.) 6. Solutio argumenti. I. Tria dantur. 2. Considerationes. 3. Triplex manduc. 4. Spiritualis mand. a. Sacr. — b. Spirit. c. Sacr. et spir. Conclusio (VI.) 1. Verba Innocentii. — 2. Peroratio. 3. Explicit. Z rozvrhu patrno, že traktat jest dokončen; toliko některé mezi- řádkové glossy přibyly později. 4. Incipit rukopisů „Inpugnantibus verba ewangelii“ bývá uvá- děno již v prvních desítiletích věku XV. Jest ohlas Viklefa, Trialogu, str. 262 (v. pozn. a). Byla-li vůbec před tím příslušná slova textu Janova ,Caro mea vere est cibus, jest aspoň pochybno. Explicit Hu- sovo bylo zajisté „inaniter decertarent“; text ovšem končil se vlastně již slovy „perpetim collocare“. V nynějších příručnicích — a již v XV. stol. — bývá uváděn konec „in novissimo die“; jsou to texty kusé, v. o nich níže. Podle všeho se zdá, že již originalní text měl vedle explicit Husova také explicit písařovo „anno Domini M°CCCCVIII°“ (v. pzn. poslední) — že byl tedy diktován (v kapli betlemské?) a že tedy bylo hned najednou několik soudobých opisů. 5. Původství Husovo jest bezpečné. Jest to traktat, jenž náleží k nepochybně Husovým, o němž všechna svědectví mluví zřetelně a jasně, jenž jest dosvědčen osobními vztahy, doklady v jiných dílech, četnými dosvědčeními vrstevníků, hojným dochováním rukopisným, nepřetržitou a nekolísající tradicí. Jest dílo vzorně bezpečné. a) Svědectví vnitřní. a) Nexus osobní dosvědčen je 1) zřejmými citaty: v Lombardovi dvakrát se Hus díla svého dovolává: IV. 10 na konec dí „et quia de ista visione corporali scripsi specialiter in modico tractatulo, ideo non volo disgredi in hoc facto“; IV. 12 dí: „plura scripsi in parvo tracta- tulo de huiusmodi fraccione“: citaty tyto jsou z r. 1409 a vztahují se na kap. III. I—14 a II. I—16; atd. 2) patrnými narážkami: jsou patrné v Depositiones testium 1414 (zvláště v Docum. 179—180, kde se uvádějí tytéž citaty ze sv. Augustina, z ,Lauda Sion, příklady o ,anima in corpore' atd.), v jednání o nich na koncilu 1415 (Doc. 276, kde se uvádí týž citát ,ille terminus panis ,Cristus se undecies panem nominavit atd.) atd.

Strana X
X B) Věcná i formalní shoda s učením a spisy Husovými jest do- konalá; tu zvláště sluší připomenouti na prvním místě opět Lom- barda. Do IV. knihy toho arcidíla Husova, distinkce 8—12, jest po- jato doslovně skoro 14 stran tiskových našeho vydání, tedy téměř po- lovice textu; jen pořádek je pozměněn. Z větších shod je tu na př. kap. II. 1—6 (str. 10—15) = Lomb. IV. 12 (paragrafy jdou doslova takto za sebou I. 3 init. 5. 6. 3 extr. 4. 2.); kap. III. I—14 = Lomb. IV. 10 (tu shoda hlavně věcná); kap. IV. (str. 4—25) = Lomb. IV. 12 (zase doslovně; Lombard obšírnější); kap. V. 2—5 (str. 26 až 29) = Lomb. 9. Shody tak rozsáhlé při jiném díle Husově ne- vidíme; jsme nuceni k výkladu, že traktat náš byl již pracován se zřetelem k Lombardovi, tak aby mohl býti do něho pojat: svědči o tom zejmena pěkně provedená kvestie III. 1—14. Podobné shody věcné i formalní, ač ovšem již ne tak rozsáhlé, nalézáme i jinde u Husa: ,kázání na den památky Těla Božího' (Erben, III. 170—177) překládá celé citáty (i s nesprávnostmi; na př. citat Aug. de Trin. 4v V. 4 = „Augustin v čtvrtých knihách o Trojici svaté“ chybně m. z trakt. na Jana, v. t.) atd.; traktatKostnický „de sacram. corp. et. sang. Domini“ shoduje se přes obtíže žalářní přece skoro slovně (zvláště str. XLv—XLIv Opp. I.) i v citatech; atd. v) Věcné shody nalézáme přečetné i v obranách proti žalobám, v listech akademických čteních sbírkách kázání (na př. v nedělní postile, rkp. klem. III. A 6 fol. 94—97, kázáních celoročních, rkp. ví- deňský 4310 fol. 64, kázáních betlemských fol. 198—200: na př. „sa- cramentum videtur, tangitur, palpatur, frangitur non autem corpus Cristi' in sacramento venerabili est est dare tria' atd.) ... vübec v celé literární činnosti Husově a tak hojné, že možno každou větu, ano i každý citat několikrát doložiti. ô) Formalní shody jsou rovněž důsledné a zřetelné; zejmena sloh jest tu vybroušen a jest patrno, že traktat náš není první Husova úvaha o této látce; dráhy myšlenek jsou již vyjezděné, formulace je hladká a slovy obvyklými. Slohově ihned poznáváme Husovo upo- zornění: „Ecce quam plane...“ (často), nebo živý dotaz: „et rogo: ad quid...“ (I. 3), nebo zvyklé „restat“ na začátku kapitol (I. 1, IV. atd.) atd. Jazykově hned bije do očí husovské „et presertim“ Christi ewangelium“ „tedium et nauseam“ (v. Expositio Decalogi, IV. 5), „fidelis Christianus“ atd. Traktat náš svým výrazivem hlásí se k svému původci tak zřetelně, jako málokterý jiný. b) Svědectví vnější. Jsou rovněž tak hojná a četná; jsou to incipit a explicit rukopisná (v. při textu); tato jsou někdy tak obšírná, jak si jen můžeme přáti: na př. explicit rkp. K „a sancto viro Mag. J. Huss, combusto in causa veritatis“ atd. nebo incipit rkp. O „per Reuerendum Magistrum Johannem cognomine Hus“; jindy jsou nejistá „Magistri Johannis tractatus“ C, jednou kryptogramní „Magistri Johannis Ssuh“ A (= „Huss“ čteme-li ze zadu). Často

Strana XI
XI ovšem jsou rukopisy anonymní, jednou (v inderu rkp. E) připsán traktat mylně Viklefovi; svědectví přátel, vrstevníků a odpůrců: sem náleží svědectví Příbramovo, jenž cituje již naším incipitem v rkp. D 49 fol. 307v a j.; svědectví Stokesovo, jenž 1415 mylně myslí, že v něm Hus učil re- manenci (Doc. 277; dříve jsem vykládal mylně jinak); svědectví Hilariovo proti Rokycanovi 1467 (cituje celý skoro závěr; v. Dispu- tatio cum Rokycana ed. Strahl, 1775, str. 73—74: „quid dicit vester Huss... hec vester Huss“) ... atd., rovněž přehojná; obecná tradice, od vydavatelův norimberských 1558 počínaje až ke kritikům nejnovějším. Tradice je svorná; uvádí traktat ten u nás posledně J. JIREČEK, Rukovět I. 273 a má Literární činnost, 1900, I., 67—69; námitky neozvaly se žádné. 6. Čas přesně jest udán explicitem písařů rkp. BX „in die cor- poris Christi A. D. 1408“ = 14. června 1408; s tím souhlasící citat Lom- barda, jenž svědčí, že 1409 dílo naše bylo hotovo, a narážka na zákaz arcibiskupův z r. 1406, jež klade je do doby po tomto roce. Poněvadž dle nařízení arcibiskupova z r. 1406 Hus měl z povinnosti tak kázati v den Božího Těla a kázání jeho z r. 1410 zachováno máme (je to právě kázání betlemské fol. 198—200), r. 1409 také to býti nemohlo, jelikož již dříve se v Lombardovi cituje, sbývají vůbec pro naše ká- zání, i kdyby nemělo data, pouze leta 1407 a 1408. Poněvadž ještě v říjnu 1407 Hus dobře s arcibiskupem vycházel, nedovedli bychom si představiti, že by o výroku svého metropolity užíval pichlavých narážek „a quibusdam dicitur, quod hec diccio panis est venenosa „si illud calumpnie dictum procederet, sine dubio Christo heresim in- poneret“ „absit ista blasphemia“ (I. 13—14) atd. Zbývá tedy jen rok 1408, na nějž nás ostatně kodevy přímo odkazují. Toto bezpečné vročení, k němuž s obsahu samého jsme nuceni, nalezl v rukopise X již Denis: 1793 ve svých Codd. mss. theolog. 282 uvádí toto vročení rukopisu X; ale 1795 sl. 2518 uvádí vročení jiné (nyní rkp. č. 4936) „Anno Domini M°CCCCXIII° feria VI. post festum Wenceslai“ — a nerozhoduje se ani pro jedno ani pro druhé. Netřeba ani důkazu, že toto druhé datum jest pouze datum opisu. Zrovna takové datum opisu jest, když rukopis C (ze XVI. stol.) dokládá: „Hec Magister Hus 1412... vůbec každé datum po r. 1409, kdy traktat náš již je citován, může býti jenom datum opisu. Ale totéž platí o datech starších než r. 1406, kdy vyšel rozkaz arcibiskupův, proti němuž Hus polemisuje (ovšem daleko ne tak ostře, jako 1410 v kázáních betlemských). Nemůže-li traktat býti mladší r. 1409, nemůže rovněž býti starší r. 1406 — a přece čteme v rkp. K vročení: „Auno Domini 1401 scriptus est hic tractatus a sancto viro Mag. J. Huss combusto in causa veritatis ...“ toto vročení nemůže býti správné; samo již ukazuje, že jest dosti pozdní: dle názvu „sanctus“ psáno jest až po r. 1417, podle písma sotva dříve než v třetím desítiletí XV. věku. Název „tractatus“ v explicit neshoduje se se staršími kodexy, jež jej nazývají „sermo“, způsob formulace

Strana XII
XII ukazuje, že pochází až od našeho písaře, nikoli od písaře textu pů- vodního — jeho udání nemá tedy žádné ceny; je to domněnka písaře nejdříve z třetího desítiletí věku patnáctého, jež neobstojí před datem dvou starších rukopisů, jež jistě sahá nejméně k r. 1410. A my mů- žeme ukázati pramen znalosti našeho písaře,na nějž kombinačním svým talentem upozornil již Tomek, Děje univ. 139. V traktatu totiž kostnickém ,De corpore et sangwine Domini' Hus vykládá, že o konsekraci hříšného kněze měl vždy stejné katolické mínění a že je vyslovil již „in libello, in sermone de corpore Christi, quem scripsi primo anno praedicationis meae, qui fuit, ut estimo, A. D. 1401 (Opp. I. 39v). Tuto zmínku největší část badatelů stotožnila s trak- tatem naším (Böhringer, Krummel, Jireček a j.), ačkoli traktat náš není sermo a nemluví o konsekraci kněze hříšného, a položila ná- sledkem tohoto nešťastného stotožnění traktat do r. 1401; Lechler (Joh. v. Wiclif, II. 257), domnívaje se, že Hus se smýlil, do r. 1402 (kdy byl jmenován kazatelem v Betlémě). Jediný Loserth, rozpoznav v něm správně vlivy viklefské, tvrdil (Hus u. Wiclif, 253—254), že jej po r. 1403 přepracoval — i on vězel v poutech mylné konjek- tury. Neandrovo datování (VI. 516—517) do r. 1412jest docela libo- volné — datování ostatní (Bilbasov XXV datuje do r. 1394!) na- prosto chybná. Na základě rukopisů a bezpečného svědectví traktatu samého musíme jej tedy položiti do 14. června 1408 — a svědectví traktatu kostnického vyložiti o sbírce kázání nyní ztracené. To v podstatě kon- statovala poprve práce má (Literární činnost M. Jana Husi, 1900, str. 68 a j.): námitky proti tomu byly docela nekritické a nemetho- dické; vyplývaly z neznalosti věci. Vlastním impulsem našeho spisku bylo nařízení arcibiskupovo z r. 1406; jednak vyzývalo téměř kritiku zákazem slova ,panis, jednak nařizovalo přímo kazateli, aby v den Božího těla o té věci promluvil. Hus poslechl tedy svým spiskem pouze nařízení vyššího. Že poslechl právě tímto způsobem, mělo asi bezprostřední podnět v odvolání M. Matěje z Knína 14. května 1408, jenž musil odpřisáhnouti kacířství viklefské, a v slavné schůzi národa českého 20. května 1408, jež rov- něž zatratila 45 artikulů viklefských (se známou limitací) a zakázala mimo jiné traktat Viklefův o svátosti oltářní. Když máme tyto udá- losti na zřeteli, pak slova „calumpnie dictum“ „Christo heresim in- poneret“ „venenosa diccio“ maliciose decertarent“ nabývají nového, ostřejšího zvuku — třebas jinak traktat nesl na sobě zřejmě ráz nej- vyšší umírněnosti. Tím však je zároveň také dáno omesení poslední: vznikl dle toho mezi 20. květnem a 14. červnem, vypracován byl la- tinsky, přednesen v Betlemě česky shromážděnému lidu, a pak vydán pro kruhy intelligentní po latinsku. 7. Rukopisy jsou nyní snámy 23; v mé Liter. činnosti jest jich uvedeno 17, z nich 2 jsou uvedeny mylně (rukopis č. 3. pražské univ. knih. V. E 28 a č. 15 vídeňské dvorní knih. 4916: obsahují kostnický traktat de corpore Christi, nikoliv betlemský), za to nově přibylo 8.

Strana XIII
XIII Poněvadž popis rukopisů kapitulních a klementinských pražských vyjde již co nejdříve, spokojuji se při pražských popisem co nejstruč- nějším; rovněž rukopisy vídeňské dvorní knihovny jsou vzorně po- psány Buddensiegem a Denisem, kláštera skotského Hüblem a kodex olomoucký již v seš. prvém (str. IX—X); spokojuji se proto taktéž jen stručnými zmínkami. A. Rukopis kapit. knihovny pražské sign. E LVII; 4°, 192 ll., z druhého desítiletí věku XV. Psán různými písaři (vazba stará, sponky utrhány), obsahuje z největší části spisy Husovy; prvních 120 ll. je Husova Postilla sváteční; fol. 120v prázdné. Na novém serternu počíná traktat náš: fol. 1217—126v; písmem týmž, velmi pěkným (na fol. 126r jest jen 14 řř., 126v jest prázdné); rubrikace a korrektury provedl zdá se ještě písař týž (= a1), jiné opravy a ra- sury majitel pozdější (= a2). Srovnal jsem 1901 a 1903: text jest kvalitou nejlepší po Y, odchyluje se hlavně v pořádku slov. B. Rukopis téže knihovny sign. O XXIII., 8° 208 lI. (z nich 24 prázdných), z druhého desítiletí věku XV. Psán čtyřmi písaři (vazba stará, dobře zachovaná); část 2. a 3. obsahuje kusy Husovy; v části 2. na fol. 104v začátek Husova traktatu „de sangwine Christi“ v části třetí Husova excerpta z Lombarda a kázání. Část 3. počíná sexternem XIII. na fol. 119r; a tu (119r—127r) jest první kus traktat náš, prostě ale zřetelně psaný, touž rukou jako následující ,Augusti- nus ad Petrum Dyaconum' (táž ruka jeví se i místy v části I.) Písař byl dosti nedbalý, hodně vynechával a chyboval (zvlášt na fol. 1237 hodně chyb); drobné přípisky (= b1) psal také asi on. Zprávu o něm jsem podal ve Věstníku České Akademie, 1901, X, 340—341. Text obsahuje týž jako rkp. X, od písaře staršího, ale nepozornějšího. Nalezl jsem a srovnal 1901 a 1902; text velmi dobrý, odchyluje se se hlavně vynecháními. C. Rkp. kapit. sign. C CXIV jest svazek vazby staré, značně pro- hnilý. První část jeho jest inkunabule ,Pavla Žateckého“ ,jak sú přišla kompaktáta z r. 1513; k ní přivázán koder 251 listů značně shnilý a místy převráceně svázaný ze XVI. století. Traktat náš jest jeho samostatná část (většinou traktaty utrakvistické Pavla Žateckého † 1517) fol. 240r—248r; psaný asi v prvé čtvrti XVI. stol. tučným běžným písmem. Text opravil korrektor cl, doplňoval pozdější majitel c2. Obsahuje traktat úplný, ale značně porušeného textu, text ten byl opsán původně z rkp. Y. Objevil jsem a srovnal 1902 D. Rkp. kapit. sign. B XVII. I. podobného vzezření, jako ruko- pisná část sign. C CXIV. Jest rovněž pozdní — z doby kolem r. 1500, — rovněž značně poškozený vlhkem (kůže desk shnila, dřevo desk se rozkládá) a pochází od několika písařů. Obsahuje také některé trak- taty Husovy; traktat ,de corpore Christi' jest část samostatná na l. 171r—177v, jinou rukou psaná než ostatní traktaty Husovy, a mnoho od pozdějších majitelů doplňována. Rubrikator označen jest písmenem d1, černé málo pozdější přípisky písmenem d2 (171v), při- pisovatele XVI.—XVII. stol. d. (fol. 172v), ještě pozdější doplňo-

Strana XIV
XIV vatelé dě a d (fol. 174). Text téměř bezcenný, jet jen opis rukopisu klem. B. Objevil jsem a srovnal I. května 1902. E. Rkp. kapit. sign. O VIII. úpravy podobné jako rkp. B. Jest dobře a úhledně psán s rubrikacemi a glossami; v kodexu začíná na l. 236r—243v samostatnou část (19. sextern); kromě něho jsou obsaženy v rkp. ještě jiné traktaty Husovy, také „de sangwine Christi“. Jest psán celý jedním písařem; objevil jsem jej 1902 a srov- nal v květnu 1903. A. Rkp. c. k. universitní a veřejné knihovny pražské v Klemen- tinu sign. III. C 13 (starší signatura karolinská C 4, jesuitská Y II. I, 57) dobře zachovalý, dvousloupcový, bez marginalií, obsahuje kusy husovské, mezi nimi fol. 225ra—229vb traktat náš. Psán jest zřetelně, dle explicit r. 1413 — obsahuje ze všech starších text celkem nejhorší; písař byl jeden, korrigoval velice nedbale. Objevil Jos. Truhlář, srovnal jsem s texty ostatními v dubnu 1903. B. Rkp. téže knihovny klementinské sign. V. E 16 (starší sign. karolinská nečitelná, jesuitská Y III. I, 5), v starých deskách, krásně psaný, se slušnou inicialkou a ozdobnými rubrikacemi, obsahuje od téhož písaře hlavně texty husovské: na prvním místě traktat „de Ecclesia“, od fol. 104v traktaat náš. Kodex nebyl psán před r. 1419 — obsahuje traktat o přijímání krve Páně a artikule kostnické — ale také ne příliš později. Text má dosti mezer; srovnal jsem jej v r. 1900, znovu 1903. T. Rkp. taktéž klementinský, sign. VIII. G 34; obsahuje také traktaty husovské. Z traktatu našeho — psaného jinou rukou v polo- vici XV. věku — zbyl na l. 63v jen kus začátku textu značně libo- volného; ostatních šest listů bylo vytrženo. Písař původní byl opra- vován rubrikatorem (= y1) a doplňován pozdějším majitelem (= 12). Srovnal jsem jej 1900. A. Rkp. klementinský sign. V. F 7 (dříve karolinská D 19, pak jesuitská Y II. 4, 45), v XVIII. věku mylně ostránkovány (m. 150. listu počítáno mylně 180. a chyba se vleče pak dále), v XV. věku různými písaři vzniklý; střední část (sexterny 13. a 14.) vznikla asi ještě v první polovici XV. věku a obsahuje do fol. 149r Husův traktat de sangwine Christi, od tohoto l. pak traktat náš. Text jest velmi chybný, týmž písařem, jako traktat ,de sang. Christi' psán, rubrika- torem ô1 prohlédnut a korrektorem ô2 opraven, nicméně i přes to ná- leží k nejšpatnějším, avšak pochází prostřednictvím jiných opisů od nejlepšího našeho rukopisu Y. Srovnal jsem jej 1903. E. Rkp. klement. XIV D 6, foliant dvousloupcový ve staré vazbě, zřetelným velikým písmem bez marginalií, ale s rubrikacemi řemeslně napsaný asi v 2. třetině XV. století, obsahuje od jednoho písaře po trak- tatu ,de horis canonicis na fol. 131ra—136ra traktat náš a za ním touž rukou traktat ,de sanguine Christi'. Obsahuje pouze horší text druhé třídy, nebylo ho tedy užito, leč na 2—3 místech. Objevil Jos. Truhlář 1902.

Strana XV
XV Z. Rkp. klement. VIII F 2, sborník nejrůznějších kusů, také Hu- sových. Staré stránkování dvojí, traktat náš na l. 66r—73v (dle star- šího h2—hs) v části heterogenní. Obsahuje text s rubrikacemi bez marginalií písmem asi druhé polovice XV. století. Text pouze horší druhé třídy, nebylo ho užito než výminkou. H. Rkp. klement. X H 17 (dříve karolinský, pak jesuitský Y II 5 No 15, pak sign. VIII. E 10), sborník traktatů, podobný kodexu olomuckému (obsahuje také traktaty Husovy, mezi jiným též výtah z ,de sangwine Cristi“). Traktat náš jest samostatný kus, zběžně a rychle psaný, s hojnými rubrikacemi a marginaliemi, z polovice XV. století, na fol. 25r—31r. Obsahuje horší text druhé třídy, bylo ho užito jen výminečně. O. Rkp. klem. IV H 7, sborník traktatů hlavně viklefských (také Husových). Traktat náš je první, heterogenní kus sborníku (fol. Ir—8v), kdysi býval až 4 sexternem; psán slušně bez marginalií písmem asi 2. čtvrti XV. věku. Text jeho jest značně chybný a byl předlohou kodexu I. Srovnal jsem 1902. I. Rkp. klem. VI F 18, kodex knihovny rožmberské kdysi, obsa- huje na fol. 60r—66r traktat náš. Text tento, za nímž jde kázání na slova „Caro mea vere est cibus“, jest asi v polovici XV. věku opsán z rukopisu IV H 7, předešlého. Má stejné chyby (grana m. gracia, Primo m. Pro primo ..), stejné mezery jako tento, ale ještě o jiné chyby a mezery víc. Poněvadž máme jeho předlohu, jest užití jeho zbytečné. K. Rkp. klem. XI E 3 jest známý sborník traktatů husovských a viklefských (popis v. u Buddensiega, Joh. v. Wiclifs Polem. Schriftem, LIV—LVI). Traktat náš na fol. 62r—68v počíná nový sextern, je psán touž rukou, jako následující traktat Viklefův a Hu- sovo kázání (asi v 2. čtvrti XV. století) a podává dosti chybný text recense AY. Srovnal jsem jej 1901. O. Rukopis studijní knihovny olomucké 1 V 34 (popis v. ve svazku I., str. IX—X) obsahuje rukou polovice XV. stol. na fol. 118r—123v traktat náš. Text jest dosti chybný recense první: a po- něvadž je značně pozdní, užito ho jen výminkou. Srovnal jsem jej 1901. II. Rukopis kláštera „u Skotů“ ve Vídni, sign. 50 e 7 jest sborník traktatů Husových z 2. třetiny XV. století. Obsahuje fol. 181r—181v traktat náš v horším textu druhé třídy (popis v. HUBL, Catalogus codicum ..., č. 48, 11); nebylo ho tedy užito. T. Rukopis c. k. dvorní knihovny vídeňské č. 4509 (popis v Tab. a u Denisa), obsahující traktaty Husovy, má jako zvláštní, poslední část kodexu připsán traktat náš (fol. 125r—131r). Zapsán byl asi v polovici XV. stol., ostatek kodexu jest prázdný (jen na l. 131v připsán známý list university oxfordské), text jest velmi chybný (opsán z rukopisu klement. A). Srovnal jsem jej v dubnu 1903. Y. Rkp. dvorní knihovny víd. č. 3030 je známý překrásný kodex viklefský a Husův (popis v Tab., u Den. a zvláště BUDDENSIEG, Joh. v. Wiclifs Polem. Schriften, XXXVII—XLI, a j.). Obsahuje

Strana XVI
XVI po traktatech Viklefových na fol. 15ova—156rb traktat náš, za ním jde traktat ,de sangwine Christi'; ruka jest táž, Jana z Turnova, kodex náležel známému Pavlu ze Slavíkovic. Fol. 196ra, 264rb jest datum 1412 (21. ledna a 9. dubna), tak že by dle toho traktat náš byl psán asi koncem r. 1411 nebo (lépe) na samém počátku r. 1412. Kodex byl 1414 korrigován. Přípisky první ruky označuji zkratkou v1, krom toho v XVI—XVII. stol. připisovala ještě ruka pozdního majitele (= v2). Text jest ze všech nejlepší, položen základem na- šemu vydání. Srovnal jsem jej 1900 a 1903. D. Rukop. dvorní knih. č. 4936 je známý sborník husovský. Ob- sahuje na fol. 189r—196r traktat náš v opise z r. 1413, 29. září; za ním následuje od téhož písaře traktat ,de sangwine Christi'. Obsahuje horší text třídy druhé; nebylo ho proto užito. X. Rkp. dv. knih. č. 4294 ve skvostné vazbě XVIII. stol.; v pří- vazku k rukopisu obsahuje na fol. 176r—180v traktat náš, za nímž následuje traktat ,de sangwine Christi'. Tento přívazek psán jest asi v 2. čtvrtině XV. století; obsahuje pozdější přípisky (21) a pozdní dodatky (x2). Text jeho je týž, jako v rukopise kapitulním B; po- něvadž tento text jest starší a náš libovolně měněm, náleží přednost rukopisu kapitulnímu. Srovnal jsem jej 1903. �. Rkp. dv. knih. č. 4515 je známý kodex Husův, často popiso- vaný. Obsahuje také traktat de sangwine Christi'; traktat náš činí zvláštní kus pro sebe na fol. 159r—166r. Jest sice psán velmi krásně a ozdobně, ale pozdě (až v 2. polovici XV. věku), a obsahuje jen recensi druhou. Proto bylo ho užito jen výminečně. 2. Rkp. dv. knih. č. 4483 obsahuje na fol. 169r—174v hetero- genní část, velmi nedbale psanou, s traktatem naším (staré stránkování d 31—d 36). Vlastní písmo z 2. pol. XV. stol. bylo doplňováno od pozdějšího korrektora o a pozdního majitele 02; tyto přípisky někde knihvazač pořezal. Text příbuzný recensi Y. (Mylně bývají uváděny rkp. klem. V E 28, VIII G 32, XII E 3 a víd. dv. knih. č. 4916.) K sestrojení textu máme tedy 23 rukopisů a 2 tisky. Z rukopisů však sluší hned odečísti rukopis VIII G 34, jenž neobsahuje ani 1/12 textu; a vidíme dále snadno, že taktéž tisk z r. 1715 jest pořízen pouze na základě vydání z r. 1558; poněvadž toto je snadno dostupno, po- zbývá veškeré ceny. A při podrobnějším prozkumu rukopisů nalez- neme totéž o některých kodevích; rukopis univ. knihovny klemen- tinské sign. VI F 18 jest se všemi chybami, mezerami a přídavky opsán (a to velmi chybně) z rkp. téže knihovny IV H 7; totéž shle- dáme, ač opisovatel byl mnohem pozornější, při rukopise vídeňské dvorní knihovny č. 4294 vzhledem k rukopisu knihovny kapitulní O XXIII; totéž shledáme o rukopise klementinském V F 7 vzhledem k rukopisu vídeňské dvorní knihovny č. 3930: a ještě o třech dalších můžeme míti důvodné podezření, že se zakládají — aspoň prostřed- nictvím jiných opisů — na třech kodevích, nám dosud zachovaných, starších a lepších; zbývá tedy celkem 16 rukopisů a 1 tisk ke kon-

Strana XVII
XVII strukci textu. Tisk z r. 1558 nepodařilo se redukovati na některý rukopis známý. Těchto 17 pramenů, dnes známých a dochovaných, liší se však mezi sebou velice jednak stářím opisu, jednak dobrotou textu. Podle stáří — jak mělo též vliv na text — můžeme rozeznávati trojí kodexy: ty, jež vznikly ještě za pobytu Husova v Čechách — a těch jest počet nejmenší, mají ovšem cenu největší; dále ty, jež vznikly po smrti Husově a po vzniku kališnictví, leč ještě před XVI. věkem a protestantstvím; konečně ty, jež vznikly v XVI. století, po vzniku protestantství. Podle dobroty textu můžeme zase rozeznávati ty, jež zachovaly zhruba věrně text i jeho úpravu, pak ty, jež mění sice úpravu, ale aspoň text chrání, konečně ty, jež i text libovolně mění, okleštují a rozšiřují. Obojí kriteria navzájem se kříží, také však do- plňují. A když dle nich naše prameny rozvrhneme, přijdeme k těmto výsledkům. Původní text není nám dochován v žádném nynějším rukopise; nemáme autografu, ani přímého současného opisu. Všechny bez vý- minky jsou opisy z opisů. Naše nynější dochování rukopisné, na němž spočívá v podstatě také tisk z r. 1558, representuje celkem tři recense textu. První recense, nejstarší, jest representována celkem 9 rukopisy, z nichž jeden pochází až ze XVI. století, avšak jest opsán z textu jiného než naše nynější, opsaného r. 1412; druhý a třetí pak jsou kopií textů zachovaných, čtvrtý, pátý a šestý velmi pravděpodobně zaklá- dají se na textech známých. Jsou tedy této recense zachovány 3 ruko- pisy (AYB), k nimž přibírati můžeme rukopis C, jakožto stopu býva- lého kodexu z r. 1412. Důležitost tohoto jest patrna zvláště při roz- hodování o mezerách. Kodex A pochází z r. 1412—1414, B asi z roku 1410—1420 a kodex C jest opsán z textu psaného 1412. Text této recense představuje tedy formu traktatu z počátku druhého desítiletí XV. věku. Jediná tato první recense obsahuje text úplný; všechny ostatní mají již text přikrácen. Z této recense jediné můžeme ještě také správně posouditi prvotní úpravu textu; recense pozdější původní formu již stírají. Tato recense má zase dvě třídy. Starší representuje kodex B (a jeho odnož X); tento jediný zachoval eschatokoll na konci, jehož stopy (v. pozn. 622) mladší třída v nejstarším zástupci (Y) zachovala ještě v in- cipitu, některé zbytky pak ještě nalézáme v explicitech některých kodexů třídy druhé, jež však vůbec vymizely v kodexích třídy třetí. Druhá recense,pouze o dvě řádky podávající více textu, než recense poslední, zachována jest v pěti rukopisích, z nichž jeden jest kopií jiného známého. Celkem 4 neodvislé texty, jež stářím sahají až do druhé polovice druhého desítiletí věku XV. Jsou to kodexy DBOD (kodex I jest opis kodexu 8). Třetí recense konečně, podávající obvyklý nyní text traktatu, již krátce můžeme nazvali vulgatou, jest zastoupena osmi kodexy a

Strana XVIII
XVIII tiskem. Text tento jest značně porušen již: glossy meziřádkové bud vnikly do textu anebo byly vynechány, některé kusy textu scházejí, jiné jsou hrubě porušeny. Hlavní vada jest ovšem ta, že schází celá závěrečná kap. VI. (ve vydání našem str. 30—31). Jsou to kodexy AEEZHIIOQ a předloha Opp. Jest patrno ihned, že rukopisy recense první nemohly býti opsány z kodexů recense druhé ani třetí, kodexy recense druhé nikoli z ko- dexů recense třetí. A tak třebas kodex O vystupuje stářím až k Y a kodex C je téměř současný s Opp., přec kodex C představuje daleko starší recensi nežli D. K rukopisům naším dlužno dále přičísti ruko- pisy Lombarda (L) a vyloučiti kodexy opsané (I z 0, X z B, A, K a Cz Y,T z A, D z B). Filiace rukopisná pak jest taková: u (archetup) L (1tno) z 4 712) k X B b P(2) A I (1113) o E & E z H ſ. 1558 Při této závislosti textů jest patrno, že nejlepší a nejstarší po- věření má recense třídy prvé, jak bylo ostatně již samozřejmé. K ruko- pisům třídy II. a III. třeba míti tedy zření jen v řadě druhé. Ale i tak ještě jest počet rukopisů tak značný, že třeba se mezi nimi rozhod- nouti. A tu hned vidíme, že vyniká stářím a kvalitou ze všech pouze 5 kodexů: YAABB. Ze všech těch rukopisů zase nejlepší a nejsprávnější, také nej- starší a nejkrásnější, jest slavný kodex vídeňský 3930, u mne nazý-

Strana XIX
XIX vaný Y. O správnosti jeho svědčí nejen veliký počet čtení správných, v nichž ho nedostihuje žádný jiný, ale i malý počet omylův a nespráv- ností, jakož i kvalita těchto chyb. Jen dvakrát přeměnil pořádek slov (pzn. 276, 347), jen 5krát vynechal (pan. 70, 389, 423, 486 a 618; a tu ještě vynechané videt v pozn. 486 doplnil korrektor), jen zkrát přidal (mezi tím čtyřikrát et pozn. 101, 256, 410, 480; jednou est 535, jednou in 518: o přídavku ,et sangwinis Domini pozn. 65 jest konečně možna i diskusse) a jen 18krát chybil (pozn. 41, 72, 150, 191, 206, 233, 260, 274, 275, 299, 336, 355, 375, 383, 422, 512 544), z nichž některé omyly jsou lehounké, jiné teprve od korrektora vzniklé, a jen — 3 hrubší (pzn. 233 specie, 260 quod, 336 quia), celkem tedy asi 30 odchylek od textu původního. Nejbližší kvalitou rukopis A kapi- tulní má přes 50 odchylek, mezi nimi skoro 20krát mění pořádek slov, celou řádku vynechává (pzn. 433) atd.; nejbližší stářím rukopis A universitní z r. 1413 má odchylek ke 100, mezi nimi čtení již tak chybná, že svědčí o naprostém neporozumění písařovu (252 figatur, 503 Jesu atd.). A oba další rukopisy věkem nejbližší (kapit. B a uni- versitní B), ještě z druhého desítiletí věku XV. pocházející, mají tolik mezer (kapitulní 12, universitní 10) a tak značných (scházejí i celé řádky), že by bylo naprosto nemožno dle nich text sestrojiti. Průměrně můžeme říci, že kodex Y je sám skoro tak dobrý, jako všechny čtyři ostatní dohromady, a nejméně dvakrát lepší, nežli který- koli jednotlivý. Poněvadž jest i ze všech nejúplnější (až na závěrný eschatokoll), byl položen základem našemu vydání. Rukopis Y byl také již dříve vážen a ceněn; má mezi našimi kodexy přímé potomky, z nich rukopis A je přímým jeho opisem (snad prostřednictvím ještě jednoho opisu); k jeho čeledi náleží také dle všeho rukopis C a j. Pro nás ovšem tyto opisy, když máme za- chován jejich vzor, ceny nemají, ale svědčí o důležitosti jeho. Zdálo by se, že tuto důležitost zvyšuje korrektor, jenž text opravil: ale když prohlédneme jeho opravy, vidíme, že text na některých místech zhoršil; podle toho se zdá, že korrigoval dle textu jiného. Můžeme text rukopisu Y vzíti za jediný základ? Kdybychom měli vedle něho jen ostatní rukopisy, skoro by bylo možno na tu otázku odpověděti kladně. Avšak material náš dovoluje nám vystou- piti ještě nad text rukopisu Y: veliká část našeho textu je doslovně přejata do výkladu Lombarda a nejstarší rukopis Lombarda máme z r. 1410, tedy starší, nežli všechny naše rukopisy. Je tedy příkaz kritiky, aby text byl sestrojen na základě Y a L, a poněvadž se uka- zuje v těch částech, že čtení rukop. AABB mají také svou cenu vedle Y, je nutno tuto cenu jim přiznati i v částech mimo Lombarda a tak text nutno sestrojiti na základě Y, L a AABB. Text Lombarda sahá do r. 1409, předlohy z rkp. AABB jistě do téže a předloha rkp. Y nejméně do r. 1410: přicházíme tak k textu, jenž časově je nej- blíže době složení našeho traktatu (14. června 1408). A tím je zároveň řešena otázka původního napsání. S dosti ve- likou pravděpodobností můžeme zaručiti, že text našeho traktatu, tak *

Strana XX
XX jak jest níže otištěn, pochází doslovně od Husa; máme k jeho sestro- jení trojí pramen od sebe neodvislý, každý v hojném počtu rukopisů zastoupený, jejich společný vzor bylo jistě původní zapsání Husovo, vždyt jeden ten pramen (výklad Lombarda) pochází zase od Husa. A k verifikaci toho textu máme dále četná místa Viklefa, Dekretu a Bible; text náš náleží tedy k textům Husovým nejjistějším. Nejistota může vzniknouti jen asi na 2—3 místech. O poznámce, vložené do textu v kap. II. 3 a text trhající (pozn. 423), možno slušně pochybovati, pochází-li od Husa (věcně nepodává nic nového); taktéž jeden nebo druhý meziřádkový přípisek (jako ,Christus' pzn. 255 atd.) možno zamítnouti. Z ostatních variant možno diskutovati hlavně jen o citatu v kap. I. 3 „reus erit corporis etc.“ Tu rukopis Y (a jeho čeleď CKT..) dodávají „et sangwinis Domini“ ve shodě s Vulgatou (v. pozn. 65). Zdálo by se, že tu čtení rukopisu Y, proti němuž stojí rkpp. AABB, má oporu ve Vulgatě: ale jest to opora jen zdánlivá. Neboť ve Vulgatě před tím stojí „et biberit calicem Domini indigne a toto místo všechny rukopisy (také Y a jeho čeleď) vynechaly, tedy je vynechal již Hus. Když však toto místo schází, nemá přídavek ,et sangwinis Domini' logického oprávnění, jest tedy později přidán. O tom svědčí i tato úvaha: v době po r. 1414 nebylo vůbec nikoho, kdo by byl tato důležitá slova „et sangwinis Domini“ se opovážil škrtnouti; celý duch doby by byl nedovolil, aby byla vypadla. A na- opak: jest velmi patrno, proč v pozdějších rukopisech tento přídavek se uchoval (o rukopise X ... možno se vůbec domýšleti, že jest od po- zdějšího utrakvisty připojen). Jinak není o textu téměř pochybností. 8. Tisk. První vydání textu našeho učinili 1558 vydavatelé No- rimberští; druhé (1715) jest otisk tohoto prvního. Toto první vydání jest — pokud můžeme souditi — celkem velmi pečlivě tištěno (jest pouze 7 tiskových chyb: v pzn. 35, 127. 212, 215, 429, 547, 591), ale za to velmi libovolně upraveno. Libovolně jsou upraveny marginalie, libovolně pořádek slov (na 20 místech), libovolně konečně je při- dáváno i vynecháno. Přídavků jest 20 (: nejčastěji přidáváno ,et 182, 256, 294; in' 133, 267, 459, „scil.“ atd.), vynechání ještě více (nejčastěji vynecháváno ,Christi' 70, 113, 176, 258, 337, ,venerabili 14, 481 atd.; slova jednotlivá vynechaná bývají označena pozn. 176), zvláště závěrky: tak závěrek prvního oddílu (pzn. 14), první kapi- toly (pozn. 184—186), celého díla (schází celý odd. VI.). Není tedy divno, že jest dosti značná řada čtení odchylných: kromě uvedených již jest přes 40 variant, z nichž některé zřejmě text libovolně mění; na př. m. ,altario' (pzn. 193), jež zaručují všechny rukopisy i text Lombarda, jež tedy bezpečně pochází z péra Husova, čtou Opp. dvakrát ,altari', nemohše se svým humanistickým svědomím tohoto tvaru srovnati. Totéž platí o tvaru linguagií (pzn. 333) místo rukopisného ,lingwarii', totéž o konjunktivě sufficiat (pzn. 115) m. rkp. ,sufficit', plsqpf. ,conceperant' (545) m. ,conceperunt atd. atd. Někdy arci odchylky Opp. zakládají se na čtení rukopisném,

Strana XXI
XXI někdy otiskují chyby své předlohy (denotacionem 565 m. devo- cionem, ,qualitatem 456 m. quantitatem, ,dicitur' 283 m. diceret atd.), ale toto poznání již textu Opp. ceny nepřidá ani neubéře. Když jsme poznali, že text Opp. jest měněn libovolně, bez ohledu na čtení ruko- pisné (o tom svědčí i jeho klassická řečtina v pzn. 150, 160 a uhla- zená němčina v pzn. 331—334), ztrácí pro nás cenu veškerou. Jeho varianty mohou býti stopy čtení rukopisných, ale nemusí. Předlohy jeho právě pro tuto libovůli nemůžeme rekonstruovati — a také vskutku ani na jediném místě nepodává textu lepšího nežli naše ruko- pisy; můžeme ho tedy zcela při úpravě pominouti. Jen nadbytkem chci se zmíniti o jeho podkladu rukopisném. Kodex, z něhož byl opsán, nenáležel k nejlepším rukopisům třídy I. (o tom svědčí varianta ,pie occurrere“ pzn. 6); ano náležel vůbec k rukopisům třídy II. (schází mu závěrek), a to k nejhorším (všecky glossy vnikly již do textu, vynechal glossu ,pro certo' pozn. 287). Kodex jeho měl původně předlohu blízkou rukopisu B, pak prošel text jeho kodevem podobným rukopisu X, na konec byl nejblíže ruko- pisu E a sotva byl starší nežli polovice stol. XV. Za těchto okolností bylo vlastně zbytečno všímati si jeho variant, jsou docela bez ceny ale přece z piety k prvním vydavatelům uvedl jsem všude jeho čtení, označiv je obvyklou již zkratkou Opp. Na tomto textu O p p. jsou založeny veškery nové úvahy o našem traktatu; nikdo — pokud jsem shledal — nešel k dobrým rukopisům, ač již Denis na odchylné explicit upozorňoval. A tím se stalo, že byl celý názor na náš traktat pochyben: a poněvadž traktat náš má při výkladu Husova učení a působení důležitost kardinalní, stalo se, že i tento výklad octl se docela na scestí. Vydání toto založeno jest hlavně na textu rukopisu Y; co bez poznámky otištěno, jest věrně přejatý text tohoto rukopisu. Kde text tohoto rukopisu byl nesprávný nebo odchylný, přejato čtení rukopisů ostatních a text Y odkázán do poznámek. Do nich odkázány i varianty ostatních rukopisů: z těchto podány jen důležitější a to více z ruko- pisů starších, z mladších pouze výběr. 9. Pramenem traktatu našeho jsou hlavně dvě díla — Viklef ,de eucharistia a Dekret', části třetí, distinkce II. ,De consecratione'; vedlejšími prameny Viklefův Trialog a ,Dekretalie' Rehořovy. V po- známkách uvádím, ovšem jen hlavnější, místa shodná a přejatá: Dekret cituji dle vydání v Corpus juris canonici, Dekretalie dle vydání benátského z r. 1584; Viklefův ,De eucharistia tractatus major' dle vydáni Loserthova, 1890 (Wyclif Latin Works, XIII), ,Trialog' dle vydání Lechlerova (Oxford, 1869); traktat prvý označen zkratkou W. M., dílo druhé zkratkou W. T. Při rozboru díla pozoruje se, že sice užil Hus také Dekretu a De- kretalií přímo, ale přece na podnět a prostřednictvím Vikle- fovým. To o Dekretaliích vzhledem k Trialogu ukázal již Loserth (Hus und Wiclif, 253—254), o Dekretu vzhledem k Traktatu

Strana XXII
XXII většímu taktéž Loserth (při vydání Traktatu, LI.—LII. a pzn. na str. 13). Důkaz lze provésti velmi přesně: Hus v kap. III. 7 cituje z Dekretu sv. Jeronyma (pozn. v) mylně, u WM 33 a 125 uveden správně Hilarius; Hus v kap. V. 3 cituje z Dekretu mylně, de re- medio' (pzn. 4), WM. 99 správně ,omelia 25'; Hus v kap. I. 7 ci- tuje z Dekretu Ambrože, WM 136 z originalu Augustina atd.; zvlášt patrný jest doklad v kap. I. 5: tu Hus slibuje doklady z Augustina, Jeronyma, Ambrože a Rehoře, ve skutečnosti však místo Jeronyma cituje Cypriana, Jeronym se do textu dostal přejetím z WM. 291 až 292, jenž poskytl podnět a hlavní látku. A tak celé dílo je pracováno na podnět Viklefův a s jeho apparatem učeným; někde zachován jest i ton a forma: ,quibus se nunc aliqui conformant (I. 2) zní jako ohlas slov ,sic usque hodie sunt multi qui putant' (WM. 17 o téže věci); o Kristu v hostii dí Hus,per sessionem vel stacionem (III. 12) jako Viklef ,utrum inibi stat vel sedet (WM. 21); deceptus sompni- aliter' (III. I3) zní jako ,si sompniator iste noverit fidem‘ (WM. 20) ; na Viklefa připomínají výpady proti ,adversarius‘ (kap. III.) atd. Skrze Viklefa a prostřednictvím jeho Hus užívá Dekretu a Dekre- talií, při tom pak nalézá v nich ještě leccos jiného — a k tomu do- dává (ze svého?) jen citaty z Innocence, Aegidia a Rehořových Dia- logů: proti látce Viklefově, z něhož čerpána jsou základní místa evangelia, epištol a kanonů, jest to rozmnožení jen nepatrné. Avšak musíme-li takto připustiti daleko širší užití Viklefa, nežli ještě Loserth poznal, musíme značně omeziti platnost tvrzení Lo- serthova (WM. LII.), jakoby Hus byl přejal také myšlenky Vikle- fovy, zejména jeho nauka o svátosti oltářní. Loserth uvádí některou shodu a dodává „we are thus in position to prove the influence of Wiclifs Eucharistic docrtine upon Hus, which proof ist confirmed be the statements of his contemporaries, both friendly and hostile ... it is quite clear, from all his declarations in the Council of Con- stance, that he had abandoned him. He even denied, that he had ever taught them; which, as we have aleready seen, is not exact. Toto tvrzení (jež ostatně Loserth opakuje z díla ,Hus u. Wiclif 254) jest naprosto mylné; není vůbec pravda, že by byl Hus někde nauku Viklefovu protikatolickou přijal — jest ovšem správné, že užívá jeho výkladu a materialu, ale jen potud, pokud jest katolický. Samo to vy- brání již a uspořádání svědčí jasně, že s naukou Viklefovou (pokud totiž tím jménem rozumíme odchvlky od katolické) se nesrovnával. Patrně na př. svědčí o tom důsledek Husův III. 13 „quod Christus vel corpus Christi et sangwis in hostia non videtur a fidelibus oculo corporali“, jenž u WM. IV. 109 tvoří jen část toho co „movit me di- cere primo quod sacramentum istud sensibile non est pars Christi, 2° quod nemo videt aliquam partem Christi in hoc sacramento oculo corporali et tercio quod...“ Ze tří částí Viklefových Hus vybírá jen druhou, naprosto katolickou. 10. Zpracování textu našeho jest v přednáškách Husových uni- versitních, Lombard, IV. 8—12. Jest to ukázáno shora, při důkazu

Strana XXIII
— — XXIII authentičnosti, podrobněji. Některých míst užil při svých pozdějších enunciacích (kázání betlemském 1410, obranách proti žalobám) a v po- zdějším traktatu kostnickém. Po Husovi užili traktatu jeho Příbram, Rokycana a j. II. Překladu ze starší doby není. Veliká část jeho zjevila se ve výtazích německých, francouzských i anglických (nejobšírnější je výtah Lenzův český a Böhringerův německý). Překlad však jest pouze jediný: 1903 přeložil jej do češtiny M. Svoboda dle textu níže položeného. 12. Literatura traktatu našeho jest přehojná; důležitější úvahy seznamenal jsem všechny ve své ,Liter. činnosti M. J. Husi' 1900, č. I., 67—69 (od té doby vážnější práce nepřibylo). Pro úvahu o ceně a významu našeho traktatu z uvedených nejdůležitější jsou úvaha LECHLEROVA (Joh. v. Wiclif, II. 257—259), jenž 1873 opravuje starší mínění BÖHRINGEROVO, SCHWABEOVO a j., a přichází k výsledku, že Hus přednáší ryzí učení katolické; výklad tento za- stává ještě 1890 (překlad MAREŠUV, 78—79, 98), kdež obrací se také již proti jinému novějšímu výkladu LOSERTHOVU. S Lechle- rem shoduje se v této příčině LENZ (Učení M. J. Husi, 137—139), jenž 1875 shodně s Lechlerem prohlašuje: „celá argumentace Husova jest vědecká a pravověrná,“ což drží ještě 1896 („Apologie sněmu kostnického“ 86—87). Výklad Lechlerův a Lenzův postačí; jinak pro ocenění místa našeho traktatu možno zvláště doporučiti TOMKA, Děje university, 139—140, BOHRINGERA (Die Kirche Christi und ihre Zengen, II. 4, II. 136—137), LOSERTHA (Hus u. Wiclif, 253—254) a JIREČKA (Rukovět I. 273). Ostatní téměř všichni bud zakládají se na dílech právě uvedených nebo správné výtěžky cizí značně popletli. 13. Cena našeho traktatu jest i absolutně i relativně velmi vy- soká. Absolutně jest traktat náš i theologicky velmi cenný, jako stručné a přesné sebrání důležitějších eucharistických výroků svatých otců i Písma, při čemž sluší zvlášt jako přednost vytknouti důraz, jaký Hus kladl na slova ,panis supersubstantialis (dle jednoho vý- kladu řeckého textu) proti známé nauce Viklefově, kde tedy nalézáme Husa v řadách obhájců katolického dogmatu, jest však i cenný for- malně, ježto hledí celkem velmi klidným a urbanním způsobem své myšlenky přednášeti: sluší to tím více chváliti, ježto traktat Viklefův, jenž mu byl přece základem, naplněn jest příkrou a drsnou polemikou proti církvi současné. Má-li tedy traktat v řadě ostatních traktatů eucharistických — u nás zejména velicí předchůdcové Husovi, Matěj z Janova a Matouš z Krakova, ve dvou velikých traktatech s jiného stanoviska psali o eucharistii, učitel Husův, Stanislav ze Znojma, dokonce ve smyslu Viklefově krátce před Husem (1406), když o méně důležitých pomlčíme — sám o sobě místo velmi čestné, tím větší jest ještě jeho důležitost pro historii odsouzení a učení Husova. Bylo již v úvodě ukázáno, jak tento traktat, botvrzovaný 1409 Lombardem,

Strana XXIV
XXIV 1410 kázáním betlemským atd. až do posledních slov Husových 6. čer- vence 1415, více než ostatní přispívá ku poznání křivdy, jaké se koncil na Husovi dopustil, a k usvědčení křivých nebo nevědomých svědků, kteří proti němu vypovídali — a nyní tím více, když jeho datování nedopouští více výkladu, že by byl snad vznikl před přilnutím Hu- sovým k viklefství. A zrovna tak arci přispívá i k správnému poznání učení Husova: Hus vede v něm zápas na dvě fronty, proti upříliše- nému výkladu některých přehorlivých katolíků, příliš idealistickému, a proti bludařům rázu kafarnaitského. Obojí výklad, ryze katolický podle souhlasného úsudku theologa katolického a protestantského (ostatně, jak jsme viděli, již v Kostnici angličtí odborníci uznali pra- vověrnost Husovu) roku 1408 měl ovšem hrot proti arcibiskupovi a příchut viklefskou. Stanovisko ryze katolické leželo vskutku mezi mandatem arcibiskupským a učením viklefským — ale Hus, měl-li se již rozhodnouti, řídil se tu svou známou zásadou: „sanctum est prachonorare veritatem."

Strana 1
DE CORPORE CHRISTI.

Strana 2

Strana 3
»Sequitur tractatus de corpore Cristi Magístri Johannis Ssuh« A »Incipitur tractullus de corpore Cristi« D »Tractatus Magistri S. Joh. Huss de modo existendi Corporis Cristi in eucaristia«I »Incipit sermo Magistri Johannis Hus ad populum de corpore Cristi Amen«Y »Incipit tractatulus de corpore Domini Jesu Cristi« B »Incipit tractatulus de corpore Christi excerptus per Reuerendum Mg. Johannem cognomine Hus« O Tractatus, de corpore Christi., »Caro mea vere est cibus et sangwis meus vere est potus.« I. (Thema. 1.Npugnantibuss verba ewangeliia et ignorantibus circa Isacramentum Dominici corporis, veritatem infallibilem nec non titubantibus restat; preoccurreres et, katholicams veritatem pro fructu ecclesie publice declarare. Sunt enim quidam volentes, negare, Christum essero panem, et dicentes, corpus Christi frangi, dentibus conterii1, dilaniari, in partes diuidi,, corporaliter masticari, oculis13 corporalibus videri et palpari manibus in14 venerabili14 sacramento.14 A fol. 1211 B 119r C 2401 D 1711 E 236r A 225r a B 104V F 63v A 149r E 131ra Z 66r H 251 O 1r I 60r K 621 O 1181 II 1811 T 125r Y 150Va Ф 189r X 1767 � 159r Q 169r Орр. I. 1631 Оpp. (1715) I pag. 202a 1) HK; Magistri Johannis t. C; Magister Hus 2; Magistri Johannis — 2) CHZQK; K add.: Mag. Jo. Hus sancte memorie; codd. Hus Z ab §1. — 3) Codd., Opp.; in B2 rubricator litteram I ad- ceteri omnia omittunt. 4) Codd.. Opp.; in D additum et sangwinis ab d2. — pingere omisit. — 5) Codd, Opp.; om. A. — 6) BATYX; pie occurrere cett., Opp. — 7) Codd., Opp.; om. A. — 8) Codd., Opp.; chatolicam C. — 9) Codd., Opp.; ne- gantes AT. — 10) Codd., Opp.; ante Cristum posuit T. — 11) Codd. Opp.; 13) Codd., 12) Codd., Opp.; diuidere A. — — H superscripsit pohanenye. Opp.; post corporalibus AF. — 14) Cod. omnes; omiserunt Opp. a) Intelligas ewangelii dominicae currentis': »Caro mea vere est cibus ...« Joh. VI. 56. Verba ipsa cf. cum W. T. 4, VI, 262: »omnes haeretici... non possunt istam sentenciam evangelicam impugnare.«

Strana 4
4 M. J. Hus, De corpore Christi, I. 2.—3. Christus est panis.15 I.) Christus est panis.15 Y 1500b 2. Prois primoi7 ergo dubio confutandois irrefraga- biliter est docendum, predicandum1, et tenendum, quod Christus est panis. — Patet,o: nam ipse Christus, qui mentiri non potest, docuit, predicauit,i et teneri, a suis discipulis voluit, quod ipse est panis et quod caro sua,s est panis — ergo hoc est docendum, predicandum et tenendum. Consequencia tenet, quia hoc prestitit,4 fidelibus in suam commemoracionem Luce. XXII°.b Sed antecedens patet: nam.5 Johannis VI° presentibus discipulis et Iudeorum turbis dixit et predicauit et consequenter teneri voluit, quod ipse est,6 panis, dicens,7 »Pater meus dat vobis panem s de celo verum. Panis enim Dei est, qui descendit,9 de celo et dat vitam mundo.« Et dicentibus Iudeis: »Domine, semperso da nobis panem hunc« exponens dixit: »Ego sum panis vite.« Sed grossi ludei (quibus se nuncsi aliqui in grossicie conformant) non accipientes verbum Do- mini murmurabant. Vnde sequitur ibi: »Murmurabant ergo Iudei de illo, quias dixissetsa: Ego sum panis34, qui de celo descendi'35.« Quam murmu- racionem Saluator volens elidere dixit: »Nolite murmu- rare« et paucis interpositis in confirmacionem sui dicti iuratse ita dicens: »Amen, Amen dico vobis: qui credit in me, habets vitam eternam.« Etss volens probare, quomodo credens in eum haberet39 vitam eternamas, 15) DBKHPQ; codd. ceteri omittunt. Sed hi quoque codd. semel tantum, plerumque in marg. adscribunt. — 16) Cod, Opp.; omittunt OI. 17) Codd., Opp.; quo BX. — 18) Codd., Opp.; confundando A; super- — scripsit na pohanenye H; post irrefragabiliter posuit A. — 19) Codd., Opp. om. I, sequens et om. CB Opp., sequens tenendum om. B. — 20) Codd. Opp.: om. A. — 21) Codd. Opp.; predicari falso A. — 22) Codd.; post a suis Opp., post a discipulis CT. — 23) Codd., Opp.; eius D; ante caro legit A — 24) Codd. Opp.; suis add. A. — 25) Codd., Opp.: om. B. — 26) Codd., Opp.: om. C. — 27) Codd. Opp.: dicendo E. — 28) Codd. Opp. Vulg.: post celo legit E. — 29) Codd. Opp.; post celo ponunt ABX, Vul- gatam secuti. — 30) Codd. Opp. Vulg.; post nobis legit X; om. A. — 31) AAYXABE; post aliqui ponunt CDFIOKT cett. Opp. —32) ACDEBFIOKYS, Opp., Vulg.: quod T, qui BAAX; abbreviatura pro qui et quia simillima. — 33) Codd. Opp. Vulg.: dixit errore scribae A. — 34) Codd. Opp.: in A d2 addit viuus Vulgatam secutus. — 35) Codd. Vulg.: discendi Opp. errore typographi. — 36) Codd. (ABAY): iurauit DF Opp. errore scribae. — 37) Codd. Opp. Vulg.: habebit A errore scribae. — 38) Codd., Opp.; verba — 39) Codd. et op eternam om. B, aberrans oculis ad alterum eternam. Opp.; habeat 2, habebit A, erronee. b) Evangelium Lucae, XXII., 18. Ad verba »Cristus, qui mentiri non potest...« cf. W. T. IV. 2, 250. — c) Evangelium Johannis, VI., 32—52. Verba infra Ego sum co non morietur' mutata: in Vulg. v. 50 sic legitur: Hic est panis de celo descendens: ut si quis ex ipso manducauerit, non moriatur."

Strana 5
I. Christus est panis. Sic vocatur in evangeliis et ab apostolis. 5 dicit pro causa: »Ego sum panis vite, ex quo si quis40 manducauerit, non morietur41. Ego sum panis viuus4,, qui de celo descendi. Si quis manducauerit ex hoc pane, viuet in eternum. Et panis, quem ego dabo43, caro mea est pro- mundi vita.« 3. Ecce, quam44 plane Dominus Jesus panem se vite45 asserit, quam assercionem quisquis4s negauerit, pane hoc sanctissimo non est dignus. Et rogo: ad quid- vndeciesas in eodem capitulo Christus panis dicitur, nisi ut49 hoc cordibusso fideliumsi profundius,, inprimatur? Et Luce XI°d piissimus Magister orare fideles instruens, ut quociens orarent, ipsum panem viuum postularent, dixit,3 ! »Sic orabitis54: Panem nostrum quotidianum da nobis hodie.«Il Quod dictum eodem spiritu de pane, qui est Christus, intelligens55, Mattheus5s VI°e ca° ex- plicat per panem supersubstancialem, ita dicens: Panem nostrum supersubstancialem' — i, secundum Glossamf, qui est super omnem substanciam, sc. aliam57 — da nobis hodie'. — Paulusss eciam, qui suam scienciam immediatese dicit seco accepisse a Dominosi, 1a Corinth. XI°g dicit: »Quocienscunques, mandu- cabitises panem hunc, mortem Domini annunc- ciabitis, donec veniat.« Et64 iterum: »Itaque qui- cunque manducauerit panem Domini indigne, reus erit corporis etc.65« Ets6 iterum: »Probet lY 151ra 40) Codd. Opp. Vulg; ante si errore E. — 41) Codd. Opp.; moriatur Vulg., AYQ; in Q ab oo2 correctum in morietur. V. annot. (c). — 42) Codd., Opp., Vulg.: vite A errore scribae. — 43) Codd. Opp. Vulg.; I addit vobis errore. — 44) Codd. Opp.: quomodo A errore scribae; confer infra I. 5 'Ecce quam plane hii sancti' etc. — 45) Codd. Opp.: ante se I. — 46) Codd. Opp.: si quis A errore scribae. — 47) Codd. Opp.: quis A errore scribae. — 48) Codd. Opp.: post capitulo legit OI. — 49) Codd. Opp.: quod B. — 50) Codd. Opp.; add. Cristi I; Cristi A. — 51) Codd. Opp.: fidelibus A — 52) Codd. Opp.; ante cordibus I, post inprimatur C, post hoc A. — 53) Codd. Opp.: domino I male; et dixit I errore scribae. — 54) Codd. Opp Vulg.: orabis A errore. — 55) Codd. Opp.: intelligentes C errore. — 56) Codd. Opp.: Mr B. — 57) Codd. Opp.: in Y additum a se ab o1. — 58) In D d' in marg. addidit: »Hic adversarie non offendas te; quod dicit de pane Cristus, hoc intelligit de sangwine.« — 59) Codd. Opp.; immedia I male. 60) Codd. Opp.: om. I, ante dicit Opp. — 61) Codd. Opp. Vulg.: Cristo B. — — 62) Codd. Opp. Vulg.: quociens E. — 63) Codd. Opp. Vulg.: manduca- ueritis C, manducabis D. Hic finitur I, ceteris evulsis. — 64) Codd. Opp.: om. CA. — 65) ABX: et sangwinis Domini etc. Y, et sangwinis Domini CKTQ Vulg., om. Opp. ADEBA... — 66) Codd. Opp., om. B. d) Evangelium Lucae, XI., 2—3. Cum verbis: »undecies in eodem cap.« c f. W. T. 4, IV, 257: »si tam crebro vocaret ipsum panem« — e) Evang. Matthaei, VI, 11. Conf. W. T. 4, IV. 257. — f) Glossa ordinaria ibidem. — g) Paulus, Ep. I. ad Corinth., XI., 26—28. Conf. W. M. II. 37, IX. 276—277, W. T. 4, III, 251; 4, IV, 257; H. L. IV. 12.

Strana 6
6 M. J. Hus, De corpore Christi, I. 4.—5. autem se ipsum homo et sic de pane illo edat.67 — Ecce terss nominat istum panem. 4. Supers9 hiis fundans se vniuersalis Christi-o ecclesia, dicit in canone misse: »Offerimus panem sanctum vite eterne et calicem salutiszi perpetue72.« Et iterum ibidem: »Panem celestem accipiam-s et nomen Domini invocabo.« Et in complenda sancti74 Johannis ante portam Latinam.5 dicit Ecclesia: »Refecti, Domine, pane celesti.« Et in cantu dieizs Cor- poris Christin canit Ecclesia: »Ecce panis angelorum Factus cibus viatorum .:.77 Vere panis filiorum Non mittendus canibus... Bone pastor, panis vere, lesu, nostri-s miserere. Y 151rb 5. Fundat- seso autem Ecclesia, in verbis suisi capitis Christi, sicud et sancti doctores Ecclesie, Augustinus, Jeronimus, Ambrosius, Gregorius et ceteris, doctores ac sancti, quos nimissa prolixum foret adducere singillatim.s4 Sed sufficiant pro presenti dictas5 efficacia aliquorumss. Scribit enim Augustinusi in epistolas- ad Hyreneumss (et ponitur de Consecracione, distinccione IIa) ita dicens: »Christus panisse est, de quo qui man- ducat, viuet in eternum. Ipsemet dixit: [Et 67) Codd. Opp.: et de calice bibat addit BX Vulg. In utroque loco verba addita calicis temporibus forte in genuinum textum irrepserunt. — 68) Codd. Opp., tibi A pessime. — 69) Codd. Opp.: errore sub B. — 70) Codd. (ABAX)...): om. YAOI Opp. Facile omissum est, quod abbreviatura xpi simillima sequenti eccla. — 71) Codd Opp.: salutaris A pessime. — 72) Codd. Opp.: eterne Y, errore scribae ex praevio eterne ortum. T addit etc. — 73) Codd. Opp.: om. E. — 74) Codd.: beati E Opp. — 75) Codd., Opp.: ante portam ponit B. — 76) Codd. Opp.: die CA, dei B2 errore. — 77) Opp., Codd, Thomas: in I verba vere co canibus omissa et verbo etc. reddita — sunt. — 78) Codd., Opp.: Cristi A. — 79) Codd. Opp.: et addit T.— 80) Codd. (ABAY.. ): post autem ponunt CE Opp. falso. — 81) Codd. Opp.: suis A. — 82) Codd., Opp.: alii C falso. — 83) Codd. Opp.: numerus T pessime. — 81) BDYX; singulatim B, sigillatim cett., Opp. — 85) Codd. Opp.: dicto A male. — 86) Codd. Opp.; alicorum 2, aliorum B. — 87) Codd. Opp.: sua addit A. — 88) Codd. Opp.: Hebreum B pessime. — 89) Codd. Opp. August.: post est A errore. — 90) Codd. Opp. Aug.: Cristus add. S. h) Thomas ab Aquino, Lauda Sion" (textus valde discrepat.) i) Čum verbis Fundat co sancti‘ conf. W. M. IX. 291—292: »Quod autem demonstratur panis aut vinum, sonat quadruplex ewangelium... et idem dicunt sancti doctores concorditer, sc. Ambrosius, Jeronimus et specialiter Augustinus et alii sequentes eos, ut usus et leges Ecclesie...« — j) Decretum, Pars III., Distinc. II., Cap. LVII et LVIII. (Ibi etiam citatur Augustinus accurate.) —

Strana 7
I. Christus panis vocatur ab Ecclesia et sanctis Doctoribus. panis, quem ego dabos, caro mea, est pro mundi vita.« Idem; ibidem (et ponitur de Consecra- cione distinccione IIa ca° 'Qui manducati) dicit: »Panis est corpus Christi,3, calix sangwis.« Idem in libro Sentenciarum Prosperi,4 et ponitur de Consecracione distincc. IIak c a° Hoc est quod dicimus'95: »Sicud celestis panis, qui vere est Christi caro, suo modo vocatur corpus Christi96 etc 97 — Ambrosius (ets ponitur de Consecracione distincc. IIa c a° 'Omnia quecunque voluit'k) dicit: »Panem quidem misticum, quemo sumimus ministeri0100, illumioi vtique panem intelligo, qui manu Spiritus Sancti formatus est1o, in vtero virginis et igne passionis decoctus est in ara crucis. Panis enim angelorum factus est, cibus hominum. Vnde ipse ait1o3: Egosum panis viuus, qui de celo descendi.« — Grego- riusi in Omelia Paschali104 (et ponitur de Conse- cracione105 distincc. IIa ca" 'Quid1os Sit sangwis) dicit: »Tanta est vnitas Ecclesie in Christo, ut vnus vbique sit panis corporis Christi, vnuS 107 sit calix sangwinis eius,7.« — Sanctus Cipri- anus1os dicitios: »Panis vite Christus est.109 Hunc autem11o panem dari nobis quotidiemi postu- lamus dicentes Panem nostrum quotidianum da nobis hodie.'« — Ecce quam112 plane hii sancti doctissimi, fundantes se in Christi,1s ewangelio, predicauerunt, scripserunt et tenuerunt, quod Christus est panis: nec opus est alios ad propositum114 adducere, cum fideli Christiano73 sufficit.15 vnica auctoritas Jesu Christi. 91) Codd. Opp. Decr.: vobis add. K. — 92) Codd. Opp. Aug.: vere addit C. — 93) Codd. Opp. Decr.: sed addit E. — 94) Codd. Opp. Decr.: Prospere A pessime. — 95) Codd. Opp. Decr.: dicemus I, diximus A — 96) Codd. Opp. Decr.: Cristus D omisso praeced. corpus. — 97) Codd. (BAY...): Opp. in utroque loco male add. Item. — 98) Codd. Opp.: om. CA errore. — 99) Codd. Opp. Decr.: om. A. — 100) Codd. Opp.: misterio I, falso, nam O recte habet ministerio. Sed locus a Husso falso allatus: in Decr. legitur in misterio. — 101) Codd. Opp.: et illum YA; istum B. — 102) Codd. Opp.: et add. T. — 103) Codd. Opp. Decr.: dicit A. — 104) Codd. Opp. Decr.: Pastorali A pessime. — 105) Codd Opp.: om. AC. — 106) Codd. Opp. Decr.: Quod C male. — 107) Codd. Opp. Decr.: vbique add. A male. — 108) Codd. Opp.: om. T. — 199) Codd. Opp.: om. A. — 110) Codd. (ABAY...): enim X errore, om. Opp. — 111) Codd. Opp.: om. B. — 112) Codd. Opp.: quo- modo X; confer ann. (44). — 113) Codd.: om. Opp. C, male. — 114) Codd. Opp.: illud add. C, ante alios ponit A. — 115) Codd. (ABAY...): sufficiat E Орр. k) Decretum, P. III., Dist. II., Cap. XLVII et LXXIV. — 1) Decr. III. 2. LXXIII. (non ex Hom. Pasc., sed ex Dialogis). — m) Cy- prianus

Strana 8
8 M. J. Hus, De corpore Christi, I. 6.—9. NotaY 1°XAB IIY 151а §6. Sed contra iam dicta obicitur: 'Si Christus est panis, ergo Christus est panis11s materialis, ex117 farina117 factus, non transsubstanciatus.' Consequens falsum, et 1s consequencia videtur esse bona, ergo119 et antecedens est1 20 falsum121. — Sed quis sciolus non respueret tam122 rudem et deliram consequenciam? Per illam enim decipiuntur tru- tanni, qui nec sciunt, quid sit consequencia, nec discernunt inter panem Christum et panem per clericum pistum, ex eo, quod; plus desiderant ventrem12s corporaliter reficere, quam animam pane124 viuo eternaliter125 saciare126. Si enim pani viuo plus quam pani27 ex farina,27 pisto intenderent,2s, tunc non panem farine129 materialem, sed panemiso super- substancialem Christum Dominum excellencius appellarent dicentes: »Panem nostrum supersubstancialem da nobis hodieisi.« 2°ABX §7.) Sed obicitur secundo1s2 per dictum Ambrosiin in libro de Sacramentis, quod poniturias de Con- secracione distincc. IIa ca° In calice‘ in fine : »Dixi vobis, quod ante verba Christi quod20 offertur panis dicatur 134; vbi Christi135 verba deprompta fuerintis6, non panis sed corpus dicitur 137.« Ecce hic dicituries, quod 39 post14) verborum1 40 prolacionem non panis dicitur. — Sed in oppositum sunt141 supra dicta142 Christi ewangelii143, Ecclesie et sanctorum144 Doctorum, eciam ipsius Ambrosii, si panis hic,5 in proposito vniuersaliter,o abnegatur. Non ergo contradicit145 Christo et sibi1so Ambrosius,4s sanctus, sed,s wlt, quod non talis panis estros post prolacionem verborum sacramentalium, sed pre- stancior, quia ante147 erati4s tantum materialis ex farina1i7 116) Codd. Opp.; om A. — 117) Codd. Opp.: aut forma T. — 118) Opp 119) Codd. Opp.: om. K. — 120) Codd. (ABAY...): om Codd.: om. CD. — Opp. X. — 121) Codd.: verum Opp. In D scripsit d est falsum, d2 correxit in verum. — 122) Codd. Opp.: tam addit B errore. — 123) Codd. (ABAY...) 124) Codd. (ABAY...): eterno add. Opp. — — corporalem add. Opp. 125) Codd. Opp.: om. X, post saciare ponit A. — 126) Codd. Opp.: sanare BX. 128) Codd. Opp.: intenderint A. — 129) Codd. — 127) Codd. Opp.: om. C. — Opp.: forme T pessime; v. ann. (117.); om. D, post materialem ponit BA. 130) Codd. Opp.: om. D. — 131) Codd, Opp.: et dimitte etc. add. B, etc. — 133) Codd.: in add. Opp. — add. X. — 132) Codd. Opp.: secundum C. — 134) Codd. Opp. Decr.: dicitur 2. — 135) Codd. Decr.: autem add. Opp.; post verba legunt CT Opp. — 136) Codd. Opp. Decr.: fuerant C. — 137) Codd. Opp. Decr.: dicicur Opp. errore typi; Cristi add. B. — 138) Codd. Opp.: dicit C male. — 139) Codd. Opp.: sed A male. — 140) Codd. Opp.: in verbo C. — 141) Codd. Opp.: fuit A. — 142) Codd.: verba add. Opp. falso. — 143) Codd. Opp.: ewangelia ET. — 141) Codd. Ovp.: sanctorum C falso. — 145) Codd. Opp.: dicitur add. C pessime. — 146) Codd. Opp.: post sanctus ponit AA. — 147) Codd. Opp.: anteea CKY. — 148) Codd. Opp.: panis add. E. n) Ambrosius, De sacram. V. 1 in Decret. III. 2. LXXXIII W. M. V. 136 eadem verba ex Augustino adfert.

Strana 9
I. Christum panem dicere neque Ambrosius prohibet neque venenosum est. 9 sed iam supersubstancialis. Vnde dicens beatus Ambro- siusn non panis, sed corpus dicitur' subdit26 obiciens: »Quare ergo in oracione Dominica ait 25 Panem nostrum quotidianum da nobis hodie? Panem dixit149 quippe, sed 'epision 150, hoc est supersubstancialem'« Ecce151, quam plane exponit152 se, quod non negat post consecracionem esse panem super- substancialem.151 8. Preterea obicitur tercio153 : Christum vel corpus 3°ABDBX Christi panem dicere est 54 populo155 laquem erroris inponere Y 151vb et animas non solum simplicium, sed illorum, qui videntur alios regere, venenare156. Iam157 enim forte,5 a quibusdam dicitur, quodi5s hec diccio panis est venenosai5s sicud hoc nomen159 ypostaseon160, quo Arrianorum presul voluit minus peritos ad inconveniens ducere, ut videlicet vel tantum vnam personam vel tres confiterenturisi essencias in diuinis. Sicud ostendit Magistero in 1° Sentenciarum162 distincc. XXVIа. §9. Sed reuera, si illud 63 calumpnie 64 dictum pro- cederet, sine dubio Christo165 heresim inponeret 66. quasi167 ipse dicens se vel corpus suum panemiss esserss, populo169 laqueum erroris inponeret16e et animas simplicium, ymmo maiorum per hunc terminum panis17o venenaret,71. Sed absit ista blasphemiap. Ipse enim non panem venenosum, sed ha- bentem in se omne delectamentum et omnem saporem sua- uitatis et prebentem vitam eternam,7 se humiliter exhibuit, ut tedium, nauseam173 et mortem a digne174 manducantibus 119) Codd. Opp.: post quippe D: quidem dixit Decr — 150) ADEABAKTQ ephision Y, epison BX, ephison IOHC; ELOóGtOV Decr. Opp. — 151) Codd Opp.: verba Ecce co supersubstancialem om. D. — 152) Codd. Opp.; sensus et parallelismus q. d. exigit: exposuit AY, errore scribae, male legentis abbreviaturam. — 153) Codd. Opp.: 2° A male. — 154) Codd. Opp.: esse T male. — 155) Codd. Opp.: populum 2, quod ol in populo correxit. — 156) Codd. Opp.: venare AT; falso; in T t2 correxit. — 157) Codd. Opp: — ideo T male. — 158) Codd. Opp.: verba quod venenosa om. D. 159) Codd. Opp.: diccio C, errore. — 160) Codd. (ABABY...): ypostasion E. ÉTootáoUog Opp. — 161) Codd. Opp.: confiteantur C, post essencias legit A. 162) Codd. Opp.: post Magister legit B. — 163) Codd. Opp.: istud A. — 164) Codd. Opp.: post dictum C. — 165) Codd. Opp.: Cristi B. — 166) Codd. Opp.: imponerent A errore. — 167) AAKTYX...: qua AC Opp., quia B, qualiter B. — 168) Codd. Opp.: panete B errore. — 169) Codd. (ABABY...): post erroris ponunt Opp. CE. Confer supra I. 8. — 170) Codd. Opp.: peccatis A, maioris C. — 171) BYX.. Opp.: veneraret CABA, venerarent AT; errore scribae. — 172) Codd. Opp.: sempiternam X errore. — 173) Codd. Opp.: non secum A. — 174) Codd. Opp.: indigne C. o) Petrus Lombardus, Sentent., I., XXVI. (Conf. Hus super Lomb., cod. Clem. IX B 3 fol. 57ra.) — p) Verba Revera — blas- phemia' conformiter sonant cum W. T. 262 »quae ergo major blas- phemia, quam dicere .. .« et ib. 263 »haereticat praecipua verba Cristi...«

Strana 10
10 M. J. Hus, De corpore Christi, I. 10. — II. 2. reprimeret et ipsos manducantes in se quodammodo spiritua- liter transmutaret. 10.) Ex iam dictis evidet,75 zelatoribus ewangelii, quod intrepide debent dicere, predicare et tenere, quod Christus est-3 panis Ecclesiam nutriens, que inquam Ecclesia est vnum176 corpus Christi 76 misticum, vno pane et vno calice participans, teste Apostolo 1a Corinth.q 10°177 dicente : »Calix benediccionis, cui benedicimus, nonne communicacioi7s sangwinis Christi179 est? Et 66 panis1so, quem frangimus, nonnei7s participio corporis Dominiisi est? Quoniam vnus panis 182 vnum corpus multi sumus, omnesiss, quiisa de vno pane et de vno calice participamus.« Et s4 tantum1s5 de primoise- II. FrangiDBAT Frangitur.A Il Y 152ra 1. Habitor, lil quod Christus est panis, videndum est, si1s7 ipse Cristusiss vel corpus eiusise frangitur, diuiditur, dilaniatur, dentibus conteritur et corporaliter masticatur. — Et videtur, quod sic, ex confessione Berengarii, qui 9o con- fessus est coram Nicolao papa et 113191 episcopis, panem et vinum, que192 in192 altario193 ponuntur, post consecracionem non solum sacramentum, sed 175) Codd. Opp.: om. C, eius T, evidenter patet 2 ab 0°. — 176) Codd.: om. Оpp. falso. — 177) Codd. Opp.: 1a E, om. C. — 178) Codd. Opp. Vulg.: verba communicacio nonne om. K. — 179) Codd. Opp. Vulg.: haec tria verba com. sang. Cr. reddit T ita: manducacio Cristi sangwinis. — 180) Codd. Opp. Vulg.: panem X praecedenti et omisso. — 181) Codd. Opp. Vulg.: — 182) Codd. (ABABYX...), Vulg.: et add. dominici B; post es legit CT. — 183) Codd. Opp. Vulg.: omes quidem A falso. — 181) YCDXQ; Opp. falso. 183) YCDX; hoc add. C; om. celt. Opp. — — om. ABAB cett. Opp. 186) YCDX; est add. C; om. cett. Opp. — 187) Codd. Opp.: quod A. — 188) Codd. Opp.: om. B, est add. A. — 189) Codd. (ABABY...): Cristi Lomb., ante corpus legunt Opp. — 190) Codd. Opp. Lomb.: frangi add. X: erat scriptum in marg., unde in textum irrepsit. — 191) ABBX... Opp. Lomb.: XI Y in rasura, XI C (ex XIIII), n 3 A, v 3 4, in 2, neque T. Apud W. M. 114. — 192) Codd. Opp. Lomb.: quem A male legendo in. — 193) Codd. Lomb.: altari Opp. W. Decr. q) Paulus, I. ep. ad Corinth., X., 16—17. Verba 'et de vno calice' quae omnes Codd. et Opp. exhibent, in Vulg. (et textu graeco) desunt; sed iam apud W. M. VI. 161 de uno pane et de uno calice‘ leguntur; cf. etiam W. M. V. 126. — r) Quae nunc II. 1—4 sequuntur, maximam partem ad verbum in H. L. IV. 12 repetuntur.

Strana 11
II. Corpus Christi non frangitur; ne Berengarius quidem hoc docuit. 11 eciam verum corpus et sangwinem Christi194 esse sensualiteri95; non solum- sacramentum, sed in veritate manibus sacerdotum 196 trac- tari197 frangi, eties fidelium dentibus atteri, ut199 ponitur de Consecraciones distincc. IIa200 ca" — Ecce videtur, quod manibus Ego Berengarius'. tractariies, frangi et,o1 dentibus atteri conveniat Christi corpori et sangwini. 2.) Sed istud soluit Glossas ibidem dicens: »Nisi sane intelligas verba Berengarii, in, maiorem incides heresim, quam ipse,02 habuit...« et »omnia referas ad species ipsas. Nam de cor- pore Christi partes non facimus.« Hec Glossa. — Ecce magna heresis fuit Berengarii, de qua fuit infamatus, quia sc. tenuit, quod panis, qui in altarior9s ponitur, ante consecracionem est panis non consecratus, sedzos post con- secracionem est,o4 solum panis consecratus,os et non verum corpus Christi; similiter vinum post consecracionem solum esset,o5 vinum consecratum sed non sangwis Christi. Modo206 maiorem dicit Glossa esse,07 heresim tenere, quod corpus Christi frangitur, manibus tractatur vel dentibus conteritur ideo dicit omnia illa esse,os ad species (i. ad sacramenta) referenda, ut sic dicatur: panem et vinum non solum esse sacramentum sed in veritate ipsum panem (i. speciem panis,09) tractari, frangi et fidelium dentibus atteri,1o. Y 152Vb 3. Et ad istud accedit Magistert in 26 IV° Sen- tenciarum 11 distincc.7 XIIa212 dicens: »Sed is quia5 corpus Christi incorruptibile est, sane dici 191) Codd. (ABABY...): post corpus ponunt 2 Opp ; in Decr. W. verba Domini nostri Jesu adduntur; in Lomb. verba et sangw. omittuntur. 195) Codd. Opp. Lomb. W. Decr.: sensulibiter A pessime. — 196) Codd. — Opp. Lomb. Decr.: sacramentum A male. — 197) Codd. Opp. Lomb. W. Decr.: verba frangi tractari om. K. — 198) Codd. Opp. Lomb.: om. BX. — 199) Codd. Opp.: et C, nec B. — 200) Codd. (ABABY.): om. Opp. — 201) Codd. Opp.: om. ABX. — 202) Codd. Opp.: Berengarius add. K. — — 203) Codd. Opp.: verba sed consecratus om. A. — 204) Codd. Opp.: esset T ex sequenti ortum. — 205) Codd. (AABY...): est CDK Opp., post vinum legit B. — 206) Codd. Opp.: modo Y ab o, ab ol correctum in non; non A falso. — 207) Codd. Opp.: om. AA. — 208) Codd. (AABY..): om. BX Opp.; post species legit EK. — 209) Codd. Opp.: ipsum add. C male. — 210) Codd. Opp.: conteri E regularem usum secutus. — 211) Codd. Opp.: ante in A. — 212) Codd., Lomb.: 2 Opp. errore. — 213) Codd. Opp.: dicitur C male. s) Decretum, III., 2, XLII. Textus et Glossa (Scholia Con- ciliorum) etiam in H. L. citantur; sed semper erronee; nam loco 'sensualiter; non solum sacramentum' falso, legit Decr. recte 'et sensualiter non solum in sacramento‘. Hic error iam apud W. M. 30 (26 ponit recte), qui et Glossam pag. 225 affert ad idem, oc- currit, unde ortus est. — t) Petrus Lombardus, IV. 12.

Strana 12
. 12 M. J. Hus, De corpore Christi, II. 3. potest,4 fraccio illa et particio illa non ing substancia corporis, sed in ipsa forma panis sacramentali.5 fieri, ut vera fraccio et par- ticio sit ibi, que fit is non 17 in substancia (SC.218 corporis 219 Christi,19), sed,20 in sacra- mento, i. in specie.« Hec Magister. — Ad idem est- Augustinus ad Hyreneum et ponitur de Conse- cracioneu distincc. IIa ca' 'Qui manducat' et allegat,21 eum Magistert in IV 222 distincc. XII 212 »Quando« inquit »Christus manducatur, vita man- ducatur.« Sed quis audeat,2s corporaliter manducare,24 Dominum suum? Et tamen Veritas invitans nos ad mandu- candum aity: »Qui manducat me, viuit,25 propter me...« Nec corporaliter,26 occiditur,27 Christus,2s, ut,5 man- ducetur, sed ut mortuos viuificet. Quando manducatur, reficit, non deficit; »viuit manducatus, quia re- surgit,29 occisus. Nec quando manducamus, partes de illo facimus. Et quidem,0 in sacra- mento sic fit; norunt fideles, quomodo man- ducent carnem ,3i Christi: vnusquisque accipit i. eukaristia sc. hostie vel speciei fracte partem suam: vnde et ipsa gracia,32 parte s 33 V O- canturiso. Per partes manducatur, et manet234 integer totus2s5, perzae partes manducatur in sacramento, et manet integer totus 236 in cel0 234, manet integer totus in corde tuo.... [Nota213 ibi: ipsa gracia237 partes vocantur. Construe: partes20 hostie vel specie fracte vocantur gracia237 211) Codd. Opp.: ante sane legit A, ante dici EA. — 215) Codd.: sacramentalis Opp. errore. — 216) Codd. Opp.: est A, sit A. — 217) Codd.: ante fit ACD Opp. — 218) CD Opp. Y ab vl: om. cett. — 219) Codd. Opp.: om. 2. — 220) Codd. Opp.: in B scriptor errore totam lineam praecedentem 'sed in Christi‘ iteravit. — 221) Codd. Opp.: abnegat Cmale. — 212) Codd. Opp.: Sentenciarum add. B. — 223) Codd.: audet C, auderet A Opp. — 224) Codd. Opp.: sc. add. Y, sc. corporaliter add. C, ante corporaliter legit D. — 225) Codd. (ABXY...): viuet CDA Opp. Vulg. — 226) Codd. Opp.: post occiditur ADEX, in marg suppl. B, om. 2 — 227) Codd. Opp.: accipitur B male. — 228) Codd.: om. X Opp. — 229) Codd. Opp.: resurrexit Q Decr. — 230) Codd. Opp. Decr.: quid T, qui dum K, quidem Y ab o; 231) Codd. (ABABY...), Decr.: ab o1 correctum in quid est; est add C. — corpus Opp. — 232) Quae hic et aliis locis similibus suprascripta sunt, vario modo in codicibus redduntur; plerumque in textum irrepserunt (YK... Opp.), aut omissa sunt (2); raro in marg. adduntur (B), interdum supra scripta sunt (E cett.). — 233) De glossa v. ann. (232); loco sc. legit B sepe, AY specie, D id est i.; vel om. B. Loco partes legit D: partes vo- cantur gracia et partes vocantur gracia partes; errore. — 234) Codd. Opp. Decr.: verba manet celo I omisit. — 235) Codd. Opp. Decr.: in corde tuo add. K. — 236) Codd. Opp. Decr.: verba per totus om. AA. — 237) Codd. Opp.: grana OI pessime. u) Decr. III. 2. LVIII. Sed verba posteriora non ex Augu- stino, sed e Beda sumpta sunt. — v) Evangelium Johannis, VI. 58.

Strana 13
III. Christum non frangi in sacramento testantur sancti doctores Ecclesiae. 13 Y 152va (i. eukaristia23s) vel sacrarentum li ita239 quod quelibet pars sacramenti est sacra- mentum229 et per partes manducatur Christus spiritualiter et manet totus diuinitus et corporaliter in celo et totus manet in corde tuo diuinitus et humanitus, quamdiu est240 in te sacramentum. Sin autem non accipis sacramentum et es sine peccato mortali241, tunc etsi non26 sacramentaliter et humanitus manet in te, tamen totus diui- nitus per graciam habitat242 in te.2431 . IdeOw244 ista dicuntur sacramenta, quia in eis aliud videtur 45, aliud intelligitur. Videtur panis et calix, quod et 130 oculi renuncciant: quod autem fides postulat instruenda, panis estra corpus Christi ,45, calix est119 sangwi s246. — Jeronimusx in quodam ser- mone et ponitur de Consecracione, distincc. IIa »Singuli autem accipiunt,47 Christum Dominum et in singulis porcionibus totus 4s est: nec per singulos minuitur, sed integrum se prebet in singulis.« — Item Augustinusy in libro Sentenci- arum Prosperi et ponitur de Consecracione dist. IIa ca° Dum,s frangitur 49. »Dum frangitur hostia, dum sangwis in ora fidelium funditur, quid aliud, quam Dominici corporis in cruce 176 ymmolacio eiusque de latere sangwinis effusio, designatur?« Ibi250 dicit Glossa: hoc totum re- feras,51 ad species exteriores.' — Item Augu stinusz (et ponitur de Consecracione dist. IIa c a- Vtrum sub19 figura252 an253 sub veritate): »Christum, phas vorari dentibus non,54 est.« — Item in cantua Ecclesie: 238) Codd. Opp.: eukastaria C. — 239) Codd. Opp.: verba ita sacra- mentum om. DA. — 240) Codd. Opp.: post te D. — 241) Codd. Opp.: ante peccato ponit AX. — 242) Codd. Opp.: inhabitat D. — 243) Quae hic uncis inclusa minoribus litteris ímpressa sunt, codices YXEZHOI cett. Opp. in textu exhibent; cod B prorsus omittit; cod. DAQ in marg. adscripserunt. Nihil horum in W. et L. occurrit; ideo videtur glossa posterior esse, quae post ann. 1409 et ante 1412 in textum irrepsit. — 241) Codd. Opp. Decr W. M. et add. E; etiam sequens ista post dicuntur exhibet E. — 245) Codd. Opp.: et add. K, Decr W. M. — 246) Codd. Opp. Decr. W. M.: Cristi add. BX. — 247) ABYCDEQ...Opp Decr.: acceperunt BXAKT. — 248) Codd. Opp.: post est 2. — — 249) Codd.: hostia add. Opp. A, Decr. — 250) Codd. Opp.: vbi AKX; falso. — 251) Codd. Opp: inferas D male. — 252) Codd. Opp. Decr.: substancia K, figatur AT pessime. — 253) Codd. Opp.: ante B male. — 251) Codd. Opp. Decr.: in BX anteit est et sequitur dentibus. w) Verba Ideo — sangwis‘ ex W. M. II. 33 oriuntur, qui ea ex Decr. III. 2. LVIII. sumpsit, Decretum autem ex Augustino. Verba hic ab Husso non recto ordine citantur. — x) Decr. III. 2. LXXVII.; Hieronymus ibi citatur, sed falso; nam verba ista occurrunt in Missali Ambrosiano in praefatione Domin. V. post Epiph. — y) Decr. III. 2. XXXVII. — z) Decr. III. 2. LXXII. a) Thomae ab Aquino, Lauda Sion': sed locus hic (corruptus) iam ap. W. M. 12—13 affertur et in Lomb. IV. 12 repetitur.

Strana 14
14 M. J. Hus, De corpore Christi, II. 4.—6. Y 152Vb [s. Christus] »Non confractus, non diuisus 255, Integer accipitur 256 ; Fracto demum sacramento Non vacilles, sed memento s. Christum vel corpus Tantum,7 esse sub fragmento — Quantum toto tegitur. i. corporis Christi Nulla rei25s fit scissura, i. sacramenti Signi259 tantum fit fractura, Qua,so nec!status nec statura Signati,6i minuitur.« 4. Fundanturs autem ista,62 dicta,63 in Scriptura, que, dicit Exodi XII°r: »Os non comminuetis264 ex e0.« Cum enim agnus,as paschalis figurabat Christum, et266 in occisione et,67 manducacione agni non debebant frangi268, conteri vel,69 comminui ossa eius. Planum est, quod176 signabat,70 ossa Christi non frangi nec,7i comminui debere. Et,72 hinc Johannes Ewangelista ca° XIX ô signanter adduxit, 73 illam Scripturam dicens: »Ad Jesum autem cum venissent et viderent,74 eum iam mortuum, non fregerunt eius crura. Facta sunt enim 275 hec, ut Scriptura inpleretur 276. Os non com- minuetis ex eo.« §5.) Vnde, qui ista,77 non pensant, incidunt in heresim primam circa manducacionem corporis Jesu,s Christi, si 255) Glossam om. BAXQTBAK, superscr. PAEY; in textu Opp. cett. Loco s. Opp. exhibent sed, om. AYPE. V. ann. (232). — 256) Codd. W. M. Lomb. Thomas : et add. CY Opp. — 257) Glossam in marg. legunt D (a d1), B, A; inter lineas Y (ab 01); om. ABAKTQ. Loco illorum legunt corpus Christi X, s. corpus vel Cristum E (super lineam), CP Opp. (in textu) etc. V. ann. 232, 255 et seq. — 258) Glossam prorsus omittunt ABAKQ; in marg. exhibet A, inter lineas YE, in textu CDIX..; Cristi tantum om. X� Оpp. Cf. ann. 232, 255, 257 et. seq. — 259) Glossam om. 2, inter lineas exhibent PE; ceteri codices omnes (ABABY..) et Opp. iam in textu legunt; haec igitur prima in textum penetravisse videtur. Cfr. ann. 232, 255, 257, 258. — 260) Codd., Opp., recte: quod Y errore. — 261) Codd. Opp. Thom. W. M. Lomb.: figurati C (a c; c correxit in signati). — 262) Codd. Opp.: hec A. — 263) Codd. (ABXY...): om. Opp. — 264) Codd. Opp. Vulg.: i. non frangetis add. D. — 265) Codd. Opp.: Augustinus A pessime. — 266) Codd. Opp.: om. BAX. — 267) Codd. (BABY..): in add. ACD Opp. — 268) Codd.: vel add. Opp. — 269) Codd. Opp.: nec AE. — 270) Codd. Opp.: signat B, significabat EA, figurabat C. — 271) Codd. Opp.: vel BX. — 272) Codd. Opp.: ex A. — 273) Codd. (ABY...): adducit Opp. — 274) Codd. Opp.: viderunt Y Vulg. — 275) Codd. Opp.: autem YX Vulg. — 276) Codd. Opp.: impleatur C; ante scriptura ponit Y. — 277) Codd. Opp.: istam A pessime. B) Quae sequuntur, ex W. M. 22 sumpta sunt et in Lomb. IV. 12 iterata. — v) Exo. XII. 46 (sensu tantum). — 8) Evang. Joh. XIX. 33, 36.

Strana 15
III. Christum frangi vetat Scriptura, Ecclesia, Augustinus. 15 asserere voluerint per dilaniacionem,7s corpus Dominicum manducari,79. De qua heresi dicit,so Augustinuss in exposicione Psalmi 42s1 (et ponitur, de Conse- cracione distincc. 2a)2s2: »Prima quidem«,5 inquit »heresis in discipulis Christi, velud a duricia sermonis eius facta est. Cum enim diceret,83: Nisi quis manducauerit carnem,s meam,s et biberit meum sangwinem,s4, non habebit vitam eternam' illi non intelligentes dixerunt ad in- vicem: Durus est hic sermo, quis eum potest 2s5- audire“« et,6 subdit,6 »Sed2s6 quomodo illi intel- pro certo lexerunt? Carnem quippe,s7 sic intellexerunt, quomodo in cadauere venditur aut in mac- cello2ss dilaniatur.« §6. Ecce, quam,s9 plane explicat,90 iste Sanctus heresim volencium dilaniare dentibus vel alias diuidere more maccellariorum corpus Domini,91 Jesu Christi. Quem sequens Papat Innocencius,9 tercius dicit: »Ego corde 293 Ill credo ,94, ore 95 confiteor, quod ipsum Do- minum Jesum Christum 96 in hoc sacramento manduco, fretus auctoritate, qua dicit,97 'Qui manducat me, viuit29s propter me' Non enim, cum Dominus manducatur, per partes diuiditur et laceratur sub sacramento, sicud 99 caro, que venditur in maccello, sed illesussoo sumitur et- integer manducatur.« — Et patet ex dictis, quod nec diuiditursor, nec conteritur, nec dilaniaturso,, nec masti- catur dentibus corpus Christi. Et vere crudeliores forent3os IY 153гa 278) Codd. Opp.: dilacionem CB, dileccionem A. — 279) BBXYDEAKT.. manducare AAQ Opp. — 280) Codd. Opp.: dicitur K male. — 281) Codd Opp. Lomb.: XIIII° C, 49i K, 54 Decr. — 282) Codd. Opp.: ca° Prima add. C. — 283) Codd. Decr. Lomb.: dicitur Opp. male. — 284) Codd. Opp. Lomb.: ante meum KQ Decr. — 285) Codd. Lomb.: ante eum Opp. 2 Decr. — 286) Codd. Opp. Decr.: post Quomodo BD. — 287) Glossam superscrip- serunt BXYAE., in textu exhibet T, cett. et Opp. omiserunt. — 288) Codd. Opp. Decr. Lomb.: maxillo A. — 289) Codd. Opp.: quam add. B. — 290) Codd. Opp.: post sanctus C. — 291) Codd. Opp.: nostri add. C. — 292) Codd. Opp.: post sequens D. — 293) Codd. Lomb.: post credo Opp. — 294) Codd. Lomb. et add. Opp. — 295) Codd. Opp. Lomb.: corde K. — 296) Codd. Opp. Lomb.: ante Jesum Y. — 297) Codd. Opp. Lomb.: Quod add. C. — 298) Codd. Lomb.: viuet Opp, ipse viuet D. — 299) Codd. Opp. Lomb : sic AY (in Y ab o1 correctum). — 300) Codd. Opp. Lomb.: Jesus K pessime. — 301) Codd. (ABABY...) manducatur Opp. male. — 302) Codd. Opp.: laniatur K male. — 303) Codd. Opp.: A errore adscripsit: Judeis et Pylati militibus. s) August. sup. Psalmum LIV., Decr. III. 2. XLIV. Locum totum frequenter affert W. M. 17, 217 etc.; hinc sumptus est in H. L. IV. 12, ad verbum. — §) Innocentius III., De can. Missae. Locum hunc affert etiam H. L. IV. 12 ad verbum.

Strana 16
16 M. J. Hus, De corpore Christi, II. 7. — III. 2. christiani frangentes, conterentes et dilaniantes corpus in- passibile3o4 Domini, Iudeis et Pylati militibus, qui mortui corporis non fregerunt crura; et,s per consequens forent ex crudelitate propria, magis mali. Vnde Commentator" estimans3o5 Christianos sic vorare corpus Domini dixit: »Pessima gens, que Deum suum5 devorat306.« 7. Ad confutandam ergosor paganicam blasphe- miamsos et veritatem firmandamsog katholicam dicunt Christi fideles, quod manducant corpus Domini, ymmo ipsum Do- minumaro invisibiliter, non vorantes partibiliter:11, sicud vorant bestie carnes crudas. Vnde dicit Augustinusa in epi- stolas12 ad Hyreneum et ponitur de Consecracione distincc. IIa Non hoc corpus, quod videtiS 313, sc. visibiliter manducaturis14 estis et bibituri illum,s san- gwinem, quem effusari sunt illi, qui me cruci- figent 15; ipsum quidem et non ipsum„ ipsum invisibiliter, non ipsum visibiliter.« Vnde subdit: »Si necesse est illud visibiliter celebrari 316, necesse estai7 tamen invisibiliter intelligi 318 Hec Augustinus. 30X Videre A"XH III. Videtur. 319 Y 1531b 1. Ad cuius dictum consequenter32o restat tercios21 discutere: Vtrum corpus Christi, similiter san- gwis Christi in sacramento a fidelibus vi- detur322 [ oculo corporali? Et arguitur, quod sic. 304) Codd. Opp.: inpossibile A. — 303) Codd. Opp.: existimans B contra usum Hussi. — 306) Codd. Opp.: ante Deum C. — 307) Codd.: igitur Opp. falso. — 308) Codd. Opp. ante paganicam &. — 309) Codd. Opp : premerandam (?) A pessime. — 310) Codd.: Deum A male, suum add. C, post ipsum Opp. — 311) Codd. Opp.: particulariter A, percipibiliter C. — 312) Codd. Opp.: sua add. K. — 313) Codd. Opp. Decr.: vides A male. — 314) Glossam om. 2, in marg. exhibet B, inter lineas E, in textu ABAY.. Opp., ante manduc. D. — 315) Codd. Opp. Decr.: crucifigerent A male. — 316) Codd. Decr.: post illud Opp., add est C. — 317) Codd. Opp. Decr.: sed male C. — 318) Codd. Opp Decr.: post tamen Opp. C2 male. — 319) Codd. in marg. add. oculo corporali A, corporaliter HXP, Nota EY, Questio CDB, utrum corpus Cristi videtur oculo corporali et sic de aliis C etc. — 320) Codd. Opp.: post restat K. — 321) Codd. Opp.: 20 E male. — 322) Codd. Opp.: post sacramento legit C. n) Averrois. — 9) Decr. III. 2. XLV.: citatur iam apud W. M. I. 23—24; inde sumptum in H. L. IV. 12.

Strana 17
III. Corpus Christi a populo videri dicitur. Visio distinguenda est duplex. 17 Nam wlgata locucioses latina, bohemica etsis theutonica324 dicit : »Vidi corpus Christi.« »Ib 0325, videbo ,6 cOrpu S26 Christig« »Widiel3z6 fem 327 buozie32s tiel0 329 »Ichaso hobaai gesehen 332 g0 C Z 333 laichnam334..." Sed hec locucio triplicis lingwariiaas non est erronea, ergo est ab omnibus fidelibus sustinenda. Et quia wlgus in tali locucione vtitur visione,s pro sensuali visione, quaass corpo- rali oculo corpus Christi vel,o sangwinem,o Christi337 sentit33s, igitur corpus Christi, similiterasg sangwiss40 Christi, corporali oculo senciuntur, dum in sacramento a fidelibus venerantur. — Sed in oppositum est dictum Augustinia superius, quo dicitur: »Si necesse est illud celebraris4i visi- biliter, necesse est tamen invisibiliter intel- ligis, sc. visibiliter quoad sacramentum, sed invisibiliter quoad sangwinem et corpus Dominis42 Jesu Christi. 2. Pro isto dubio est notandum, quod duplex est visio, sc. sensitiua et spiritualis. Prima pertinet ad oculum carnis, secunda ad oculum mentis. Prima fit dupliciter, sc. per se et per accidens. Per se, dum oculo corporali accidens, quod per se est sensibile, videturs4s, ut344 color; per accidens vero345, dum oculo corporali substancia, que per accidens est sensibile346, videturs44. Vnde substancia ex se est347 invisibilis, sed visibilis per accidens: quiasas dum videtur accidensa4s informans illam349 substanciam, tunc illass substancia videtur mediantes5o illo accidente. — Spiri- tualis eciamas1 visio est duplex, sc. in presenti et in futuro. 323) Codd. Opp.: et add. B. — 324) BACD Opp...: theotunica A, theotonica YK, theutunica A etc. — 325) Codd. Opp.: ibi BE. om. C. - 326) Opp., C, Y (et in marg. ab o1), D (in marg. d6): wydyel ABDAHZKOTXP, wydiel CBO, vidyel 2, vydyel A; om. E. — 327) Codd. (YAA...), gfem Bô Opp., ſſem BZ, om. E. — 328) Y, bozze EP, bozye BDAHOOT, bozie BKQ, bozzye AZX, božij Opp., bozzie A; om. E; buozi C (sed post tielo), bozie Y in marg. ab u1 (sed post tielo), božij D a d6 (sed post tielo). — 329) CYQ Opp.: cett. tyelo; om. E. — 330) Codd. Opp.: et in theutonico dicendo similiter B. — 331) AAZOPXC.., habe E, om. B, hab cett. Opp. — 332) Codd Opp.: gezehen A, om. B. — 333) Codd. (YAAO.), gots K, Gotts Opp., gotes DBEQ, gucz A, om. B. — 334) AZO; laychnam KOXP, leichnam DABQ, leychnam Opp., laichnum Y, laychnum C, laynum H, heyhnum A, lychnam E, lichnam T etc.; om. B. — 335) Codd. (YAA..): lingwagii BC Opp.; in 2 lingwagii t02 corr. in lingwarii, in P lingwarii o1 correxit in lingwagii. — 336) Codd. Opp.: quia AY. — 337) YABB...; om. Opp. — 338) Codd. Opp : sentitur A male. — 339) Codd. Opp.: et A male. — 340) Codd. Opp.: corpus Y; male. 341) Codd.: ante illud C Opp.; v. ann. 316. — 342) Codd. Opp. W. M.: nostri add. A. — 343) Codd. Opp.: om BX, post color A. — 344) Codd. Opp.: in B omnia ut videtur desunt. — 345) Codd. Opp.: non A, om. C. 346) Codd. Opp.: sensibilis A. — 347) Codd. Opp.: om. A, ante ex AY. 348) Codd. Opp.: verba quia accidens om. A. — 349) Codd. Opp.: — ipsam BX — 350) Codd. Opp.: mediate B errore. — 351) EABAY; om. S; post visio legit ABC Opp. cett. 1) Quae nunc et in III. 1. exponuntur, partim ex W. M. 13 sumpta sunt, partim in Lomb. IV. 10. iterum repetita. 2X visioCAYx† 2

Strana 18
18 M. J. Hus, De corpore Christi, III. 3.—5. IY 153va In presenti per fidem, in futuro per intuicionem. De prima352 intelligiturssa illud Johannis« XIV°: »Qui videt me, videt et patrem meum«; de secunda354 illud Mat- thaeix Vo: »Beati mundo corde, quoniam ipsi li videbunt.« Deum §3. Istis notatis355 supponendum356 est, quod fides proprie, qua fidelis adheret firmiter veritati357 katholice, est de non apparentibus et de invisibilibus,o. Patet per beatum Augustinump super Johanne Omelia XLa35s, qui dicit: »Credimus, ut cognoscamus, non cogno- scimus, ut credamus 359. Quid enim,s est5 fides, nisi credere, quod non vides? Fides ergo est quod nonaco vides credere, veritas quodasi cre- didisti videre.« Patet eciam per beatum Gregoriumv in Dyalogorum dicentem: »Cum Paulus dicat: fides est substancia rerum sperandarum, argu- mentum non apparencium“ hoc veraciter dicitur credi, quod non valet videri. Nam credi iam non potest, quod videri potest. Thomas:s, aliud vidit ety aliudasa credidit: hominem vidit et Deum confessus est dicens Dominusass meus et Deus meus'.« In quibus verbis wlt beatus Gregorius, quod Thomas vidit corporali oculoss4 humanitatem, sed fide credidit diuinitatem, quam corporalis64 oculo, tunc.7s non vidit. Nam Johannisg 1° dicitur: »Deum nemo vidit365 vmquam,« quia nullus homo viuensses istam vitam sensi- bilem367 mortalem vidit corporaliass oculo diuinam essenciam iuxta illud Exo. XXXIII°o: Non videbit me homo et viuet« — Ex hiis apparet, quod fidesss9, dess quass est sermo in proposito, est de invisibilibus. §4. Supponenduma7o est secundo, quod misterium sacramenti altaris transcendit puri hominis sensum et in- genium, cum nec ad plenum potest,6 ab ipso puro homine Supposicio 2aDBX 352) Codd.: primo Opp. errore typi. — 353) Codd.: post illud Opp. — 354) Codd.: secundo Y Opp. errore typi. — 355) Codd. Opp.: prenotatis Y. — 356) Codd. Opp.: super eodem ponendum C male. — 357) Codd. Opp.: vitari A male. — 358) Codd. Opp. Aug.: 4a A pessime, loquente C pessime. 359) Codd. Opp.: credimus A. — 360) Codd. Opp.: modo A male. — — 361) Codd. Opp.: quidem C male. — 362) Codd. Opp. Greg.: beatus add. X. 363) Codd. Opp.: verba aliud Dominus om. A, loco Dominus A legit — — Deus errore — 364) Codd. Opp.: verba oculo corporali om. C. 365) Codd. Opp.: vididit add. A male. — 366) Codd. Opp.: videns BA male. — 367) Codd. Opp.: sensualem C male. — 368) Codd. Opp.: corporalem diuinam A. — 369) Codd. Opp.: est add. C. — 370) Codd. Opp.: Sed inpo- nendum C male. *) Evang. Johannis, XIV. 9. — 1) Evang. Matthaei, V. 8. — „) Augustinus, Super Johannem XL, Migne, Patr. lat. XXXV, 1690. — v) Gregorius, Libri Dialogorum (Migne Patrolog. lat. tom. LXXVII). — §) Evang. Johannis I. 18. — o) Exo XXXIII. 20.

Strana 19
III. Fides est de invisibilibus, mysterium Eucharistiae transcenditingenium hominis. 19 viante sentiri neca7i intelligi, ut372 dicit Sanctorum concors sentencia. Propter quod vocatur pauendum et admirabile misterium. Vnde de Consecracioner distincc. IIa ca? Quid sit sangwis‘ dicitur17e: »Quotidie enim ipse372 comeditur et bibitur in veritate.I sed integer373 et viuus373 ac inmaculatus manet. Et ideo magnum et pauendum misterium, qui a374 aliud est, quod videtur et aliud, quod intelli- gitur.« Igitur375 pateta76 supposicio374. Y 153Vb §5.) Istis notatis et presuppositis37 conclusio sit ista Con- Nullus purus homo Christum vel eiusa-s corpus, clusioDEABH prout existit in hostia, videtaz oculo corpo- rali.' Probatur. Corpus Christi, prout estaso in hostia, est invisibile : igitur conclusio vera, Antecedens probatur primo per Augustinump, qui in libro Sentenciarum Prosperi dicit (et ponitur de Consecracione di- stincc. IIa3si): »Nos autem in specie panis et vini, speciem quamasa videmusass, res invisibiles, i. carnem et sangwinem, honoramus.« Ecce dicit Sanctus res invisibiles. Idem ibidemp (et ponitur de,s Consecra- cione,6 distincc.26 IIa26 c a 26 Hoc est quod di- cimus“) »Caro eius:s4« inquit »est, quam forma panis opertamas5 in sacramento accipimus; et sangwis eius, quem sub specie vini ac sapore potamus.« Idem in epistola ad Hyreneump et po- nitur de Consecracione distincc. IIa c a° 'Qui man- ducat“: »Ideo dicuntur sacramenta, quia in eis aliud videturase, aliud intelligitur. Quod vi- detur, speciem habet corporalem; quod intel- ligitur, fructum habet spiritualem.« — Ambro- siuse in libross7 de officiis et ponitur de Conse- cracione distincc. IIa3ss: »Forte dicis: quomodo vera caro, quomodo verus sangwis, qui simili- 371) Codd. Opp.: iam X, om. E (cum seq. intelligi). — 372) Codd. Opp.: nec C, om. A. — 372) Codd. Opp.: ante enim legit A. — 373) Codd Opp.: transposuit verba A. — 374) Codd. Opp.: verba quia supposicio om. E, verba igitur oo supp om. B. — 375) Codd. Opp.: Ideo Y. — 376) Codd. Opp.: istius add. A. — 377) Codd. Opp.: suppositis C. — 378) Codd.: post corpus Opp. — 379) Codd.: vidit Opp. X errore. — 380) Codd.: existit CDS Opp. — 381) Codd. Opp.: Notandum add. C. — 382) Glossam om EPQ, super lineas add. BBXY; in textu exhibent et scilicet add. A cett. Opp. — 383) Codd. Opp. Decr.: vidimus AY. — 384) Codd. Opp. Decr.: enim C male. — 385) Codd. Opp. Decr.: opertum A male. — 386) Codd.: et add. ACQ Opp. Decr. — 387) Codd. Opp.: post officiis legit D. — 388) Codd. Opp.: cao add. B. T) Decr. III. 2. LXXIII. (ex Greg.). — p) Decr. III. 2. XLI., XLVIII et LVIII (ubi verba Augustini [et Bedae] plenius afferuntur). — 0) Decr. III. 2. XLIII.; affert utrumque W. M. I. 23.

Strana 20
20 M. J. Hus, De corpore Christi, IIl. 6.—8. tudinem nonase video sso carnisase, non vide 0 390 carnis veritatem?« IlI Y 154ra §6. Itema9i Eusebiust (et ponitur de Conse- cracione distincc. IIa ca' 'Quiase2 corpus as- sumptum') dicit: »Vera, vnica et perfecta hostia fide estimanda, non specie, neque exteriori censendas9s visu, sed interiori affectu.« Et394 in fine subditur: »Sicud erg0395 sine corporali sensu preterita vilitate deposita, subito ui nouam in- dutus esa9s dignitatem, et sicud hoc, quod Deus les a397 in te curauit, infectases diluit, in- maculatas99 detersit, non oculis sed sensibus tuis sunt credita400: et401 cum reuerendum 102 altare cibis 40s spiritualibus saciandus ascen- dis 404, sacrum Dei tui corpus et sangwinem fide respice, honora, mirare, mente 45 continge, cordis manu suscipe et maxime totum haustu interioris4.s hominis assume.« — Ecce, quam plane dicit, quomodo vera et vnica hostia, SC.407 caro Christi simi- liter4os sangwis fide, non4os sensu exteriori, cernitur, hono- ratur4ro, corde suscipitur et haustu interioris hominis sumitur. 7. Item Jeronimuso (et ponitur de Consecra- cione distincc. II ): »Corpus Christi, quod su- mituraii de altari, figura est, dum panis et vinum extra videtur; veritas autem, dum corpus et sangwis Christi in veritate intus creditur.« Item Extra. des celebracione missarum ca" Cum41, Marthe 41s dicit Innocenciuso tercius: »Dicitur misterium fidei, quoniam aliud414 ibi creditur, quam4i5 cernitur416, et,6 aliud,s cer- 389) Codd. Opp. Decr. W. M.: om. CAY. — 390) Codd. Opp. Decr. W.: videtur C. — 391) Codd.: Ideo Opp. — 392) Codd. Opp. Decr.: Qui X male. — 393) Codd. Opp. Decr.: censanda A errore. — 394) Codd. Opp.: om. BX. — 395) Codd. Opp. Decr.: enim A male. — 396) Codd. Decr.: est B Opp. male. — 397) Codd. Opp. Decr.: post in te C, ante Deus A. — 398) Codd. Opp. Decr.: inperfecta A. — 399) ADEBAOY (ab u) 2, Decr.: maculata ABX Opp., et maculata Y ab o1; recte quoad sensum Decreti, sed non sic allatum. — 400) Codd Opp. Decr.: ante sunt D. — 401) Codd. Opp.: ita Decr. — 402) Codd. Opp. Decr.: venerandum C male. — 403) Codd. Opp. Decr.: cibus A male. — 404) Codd. Decr.: accedis AC Opp. male. — 405) Codd. Opp. Decr.: mentem A. — 406) Codd. Opp. Decr.: post hominis A. 407) Codd. Opp.: sed A. — 408) Codd. Opp.: et add. A. — 409) Codd. Opp.: vero B. — 410) Codd. Opp.: et add AY. — 411) Codd. Opp. Decr.: suscipitur C male. — 412) Codd. Orp.: Dum A. — 413) Codd. Opp.: morte X. 414) Codd. Opp. Decr.: post ibi C. — 415) Codd. Opp.: aliud A, om. C. — 416) Codd. Opp. Decr.: videtur A, om. C. t) Decr. III. 2. XXXV. — v) Decr III. 2. LXXII (male, non est sic, nec ex Hieronymo). — p) Decret. Gregor. IX. lib. III. 41. VI. (ed. Venetiis, 1584, col. 1370—1371; ibi etiam Glossa).

Strana 21
III. Christum in sacramento non videri testantur Sancti, Cantus Ecclesiae et Aegidius. 21 nitur 6, quam,s creditur417. Cernitur ,6 species panis et vini, et creditur veritas carnis et san- gwinis Christi, ac virtus vnitatisais et kari- tatis.« — Idem patet per sanctum Thomamy et pre- sertim in cantu misse, quo canitur : sc. sensibiliter »Quod non capiS 419, sensibiliter Quod non vides 4203 Animosa firmet fides, Preter rerum ordinem. Sub diuersis speciebus Signis tantum et non rebus Latent42 res eximie. ut 423 Ymmo cum sensus puri hominis et ingenium deficit422, dicit supposicio secunda. Ideo canit Ecclesia: »Verbum caro, panem verum Verbo carnem efficit; Fitque 4 4 sangwis! Christi- merum 425 Y 154r b et subditur ad propositum: S i426 sensus deficit Ad firmandum cor sincerum Sola fides sufficit. 8. Item Egidiuso in Theoreumatibus de Corpore Christi Theoreumate XV° dicit: »Christus, prout existit in hostia, videri non potest ab aliquo alio,5 oculo corporali« et probans427 hoc tri- pliciter, sc. ex parte obiecti, sc. corporis Christi, secundo ex parte modi agendi in ipsum-s visum, et,5 tercio ex parte medii, per quod fit visio, non posse fieri, concludit in fine capituli, Christum non videri ab aliquo alio, nec percipi42s aliquo sensu429, prout habet esse sub hostia. — Ide m 430 0 pro posicione XVIII° dicit: »Viatores Christum 417) Codd. Opp.: cernitur D, om. C — 418) Codd. Opp.: ac add. A. 419) De glossa cf. ann. (232) (255) sqq.; loco sensibiliter legit sensualiter A, sensum A. — 420) Codd. Opp.: sc. add. 2, v. ann. (419). — 421) Codd. Opp. Thomas: latet A errore. — 422) Codd. Opp.: deficiunt Y. — 423) Codd. Opp. nec C, om. Y. — 424) Codd. Opp.: sit X. — 425) Codd. Opp.: etsi add. E. — 426) Codd. Opp.: etsi A. Pange lingua'. — 427) Codd. Opp.: probat BX. — 428) Codd. Opp.: ab add. X. — 4-9) Codd.: Opp. seusu errore typi. Sequens sub corr. Y (o1) in in. — 430) Codd. Opp.: item CE, de add. A. X) Thomae ab Aquino, Lauda Sion'; affertur ap. W. M. I. 13 et 15. — d) Hymnus: Pange lingua' str. IV; ap. W. M. Lauda Sion' affertur. — o) Aegidius, Theoremata de Corpore Christi, theor. XV. —

Strana 22
22 M. J. Hus, De corpore Christi, III. 9.—12. existentem in hostia4si non solum sensu sed eciam intellectu videre432 non possunt.« Ecce433, non434 solum dicit non vident, sed videre non possunt433.“ — Ecce, quanta testimonia, pretermissis ce- teris435 Sanctorum testimoniis, occurrunt ostendencia, quod corpus Christi similiter nec sangwis Christi-s videtur in hostia oculo corporali. И Y 154га 9. Confirmatur hoc ex notabili: nam si peraas ad- versarium corpus Christi vel4s7 sangwis,ss Christi in,5 sacra- mento,5 videturas9 oculo corporali, ergo vel44o per se vel per accidens. Non per se, cum sit substancia, nec per accidens441, cum nullum accidens sacramenti sensibile insit ipsise corpori Christi: cum442 si inesset 43, denominaret 444 ipsum445 formaliter et per consequens accidencia44s non essent447 sine subiecto, sed in subiecto, quia in corpore Domini44s Jesu Christi: et sic corpus Christi in sacramento foret album, rotundum et omni accidente panis prius,5 transsubstanciati449 accidentaliter informatum, quod est contra racionem450 et sentencias Sancto- rum, eo quod dimensiones,s1 hostie non sunt in Christo sicud in subiecto, ut essent apte nate il ducere in cognicionem cor- porisee Domini sensualem45q. — Et per istud453 excluditur 454 illorum dictum, qui dicunt 55, quod sicud sortes videtur per accidens, quia per suam quantitatem456 vel colorem, sic corpus Christi videtur vel sentitur per accidens in sacra- mento; nam nulla45- est similitudo, eo quod sorti insunt illa accidencia, corpori autem Christi non insunt accidencia45s sacramenti, ut deducit Egidius o Theoreumate459 XV°. 10. Confirmatur secundo hoc dictum per, suppo- sicionem primam, que dicit, quod fides proprie dictaiso, qua fidelis adheret fideliter 6 veritati katholice, est si de non appa- rentibus et de462 invisibilibus. Sed quia credere in sacra- 431) Codd. Opp.: hostiam A male. — 432) Codd. Opp.: videri C. — 433) Codd. Opp.: verba Ecce o0 possunt om. A. — 434) Codd. Opp.: enim C Opp.: pro 2. male. — 435) Codd. Opp.: post Sanctorum legit A. — 436) Codd. 437) Codd. Opp.: et B. — 438) Codd. Opp.: sangwinis D. — 139) Codd. — Opp.: om. B, ante in A. — 446) Codd. Opp.: om. BCDB. — 441) Codd. Opp.: se, cum sit C. — 442) Codd. (YAB..): tum ADQ, cui Opp. — 443) Codd. Opp.: inest C, deesset A. — 444) Codd. Opp.: denominare B. — 445) Codd. Opp.: eum AD. — 146) Codd. Opp.: accidens BX. — 447) Codd. Opp.: esset BX. — 448) Codd. Opp.: nostri add. X. — 449) Codd. Opp.: substancialiter A pessime. — 450) Codd. (YABAB..): raciones Opp. — 451) Codd. Opp.: diuisiones AB; sed conf. W. et Lomb. — 452) Codd. Opp.: in Q o spiritualem, 02 corr. sensualem. — 453) Codd. Opp.: illud B errore. — 454) Codd Opp.: concluditur CA. — 455) Codd. Opp.: dicuntur C. — 456) Codd. (YBBA..): qualitatem Opp., siccitatem C. — 457) Codd. Opp.: ulla A. — 458) Codd. Opp.: vi add. A. — 459) Codd.: theoremnate A, theo- rematice C, in theoremate Opp. — 460) Codd. Opp.: om. BXA, est A. — 461) Codd. Opp.: verba est co katholice om. 2 in marg. suppl. 02. — 462) Codd. Opp.: idem 4 pessime.

Strana 23
III. Christum in sacramento non videri probant suppositiones iam probatae. 23 mento altaris esse 6s verum corpus et,6 verum Christi san- gwinem461, est fides, qua fidelis,5 adheret fideliter veritati katholice461, igitur credere in sacramento altaris esse4ss verum corpus et verum Christi464 sangwinem, est de non apparen- tibus et de465 invisibilibus. Consequencia tenet virtualiter in Darii, eo quod maior est indefinitaiss in materia,67 naturali, vniuersali equiualens, et minorem tota confitetur Ecclesia, ergo totum argumentum4ss bonum. Et; ex consequente ar- guitur sic; : Credere in sacramento altaris esse verum corpus et verum Christi sangwinem.sg, est de non apparentibus et170 invisibilibus, ergo verum corpus Christi et verus sangwis Christi sunt.7 credita non apparencia et invisibilia in vene- rabili sacramento. Tenet consequencia17,, quia illa sunt prima, credita vel credibilia in altaris sacramento sacramentaliter designata, iuxta Veritatis vocem, que dicit accepto pane hoc est corpus meum 73' ; similiter accepto calice 'hic est calix in sangwine 74 meo, qui pro vobis tradetur' in quibus voluit corpus suum et sangwinem sacramentaliter ministrare475. §11.) Confirmatur 3° ex 2a supposicione, que dicit, quod misterium sacramenti altaris transcendit puri hominis sensum et ingenium Si enim corpus Christi, adhuc mortale et passibile in transfiguracione ad tantum resplenduit, ut476 discipuli non valentes ipsum477 intueri, caderenti7s in faciem suam propter incapacitatem sensuum, ut dicitur Matth.A XVII° : quanto magis corpus Christi iam immortale17, et in- passibile, summe gloriosum et,s summe,s resplendens so super omnia corpora splendencia in sacramento venerabili non po- terit oculo corporali puri hominis sine casu in faciem intueri. Y 154vb 12.) Itemp cum Christus in sacramento venerabili4si altaris sit verus homo viuens gloriose et videtur corporali4s2 oculo ab adversario; et ipse Christus est substancia non visa per se, sed per accidens: ergo per sessionem vel4ss staci- onem vel aliam corporis situacionem. Nullum4s4 illorum4s5 : 463) Codd. Opp.: est A errore. — 464) Codd. Opp.: verba sangwinem Christi om. BX. — 465) Codd. Opp.: non add. C. — 466) ADCYBQ: infinita ABX cett. Opp. — 467) Codd. Ovp.: materiali X. — 468) Codd. Opp.: ante totum legit C. — 469) Codd. Opp.: ante Christi A. — 470, Codd. Opp.: de add. A. — 471) Codd. Opp: sine A male. — 472) Codd. Opp.: ante Tenet B. — 473) Codd. Opp.: et add. A. — 474) Codd. Opp.: post meo A. — 475) Codd. (ABBXY...): ministrari Opp. A errore. — 476) Codd. Opp.: nec C. — 477) Codd. Opp.: eum BXA. — 478) Codd. Opp.: ceciderant D — 480) Codd. Opp.: a dl in marg — 479) Codd. Opp.: mortale A male. 482) Codd. (AAY...): et add. AY. — 481) Codd. (AABBY. ): om. Opp. C. — post oculo Opp. E. — 483) Codd. Opp.: per add. E. — 484) Codd. Opp.: Nullum add. E. — 485) Codd. (ABABY...): dabit add. Opp. ordine mutato. A) Evangelium Matthaei, XVII., 6. — B) Quae in III. 12 leguntur, maximam partem in W. M. I. 21 proponuntur.

Strana 24
24 M. J. Hus, De corpore Christi, III. 13. — V. 1. vel dicat adversarius, ex quo videtase eum corporaliter, qua- liter sit situatus? Et dum propositum ostenderit, omnia pre- cedencia adducta in oppositum sibi humiliter dabunt locum. 13. Item cum Christus sit homo in hostia visibilis4s7 oculo carnis, ut dicit adversarius, ergo vel simpliciter totus vel secundum aliquam partem. Si primum, ergo et secundum, cum inpossibile sit aliquod corporale videri secundum se totum,o corporaliter, nisi videaturiss eciam secundum partem. Siasg ergo videtur secundum partem, ergo secundum490 caput vel secundum pedemas9, vel secundum491 aliam partem da- bilem: nullum492 illorum dabit adversarius, si non fuerit de- ceptus sompnialiter vel fantastice, ergo nec primum. Et per consequens semper remanet193 hec veritas, sc. quod Christus vel corpus Christi et sangwis in hostia494 non; videtur a fidelibus oculo corporali495. III Y 155ra §14.) Tunc ad racionem, qua arguitur: wlgata locucio latina, bohemica et 5 theutonicai9s dicit vidi in sacramento altaris (siue497 in hostia) corpus Christi' — dicitur, quod locucio illa,so ad visionem sensualem4es debet intelligi quoad sacra- mentum, sed visio spiritualis quoad corpus et sangwinem Domini Jesu Christi. Videt ergo fidelis499 Christianus oculo corporali hostiam, sed videt oculo mentis, quia credit corpus et sangwinem Domini Jesu Christi, sicud per Sanctorum dicta est superius declaratum, eo quod aliud videtur, aliud creditur siue497 intelligitur. PalpariBDH IV. Palpatur. Sedc adhucsoo quarto restat dicere, vtrum corpus Christi palpatur vel tangitur. — Et5oi patet ex dictis502, quod nullo sensu corporis sentitur. Sed contra, corpus Christisos in 486) Codd. Opp.: Y om., ol post corporaliter adscripsit. — 487) Codd. Opp.: silis X errore. — 488) Codd. Opp.: post eciam D — 489) Codd. Opp: verba Si o0 pedem A abberans oculis omisit. — 290) Codd. Opp : et in C, vel secundum D. — 491) Codd. Opp.: aliquam add. A. — 492) Codd. Opp.: sed non C. — 493) Codd. Opp.: manet hec A errore. — 494) Codd. Opp.: hostiam A male. — 495 Codd. Opp.: etc. add. E, ante a fidel. A. — 496) BBAQ.., theutunica EAX, theotunica YA, teutonica Opp. etc. V. ann. (1376). — 497) Codd.: seu Opp. — 498) Codd. Opp.: spiritualem BDAQ; in 2 o1 correxit in sensualem. — 499) Codd. Opp: post Christianus E errore. — 500) Codd: post quarto Opp. — 501) Codd. Opp.: om. X. 502) Codd. Opp.: predictis X. — 503) Codd. Opp.: Jesu A. C) Quae hic in IV. proponuntur, in Lomb. IV. 12 fere ad verbum repetuntur.

Strana 25
IV. Christus in sacramento altaris neque tangitur neque palpatur. 25 hostiaiso eleuaturso4, portatur, cadit in terram, descendit in stomachum, dum deglutitur; ergo oportet, quod per sensum tactus senciatur. — Hic dicitur negandosos consequenciam: sicud enim ad motum corporis viui anima defertur, eleuatur, descendit et sic de similibus denominacionibus, non tamen13o ipsa animasos aliquo sensu corporali sentitur — similiter in hostia diuinitas vel anima Christi estro7 in Christi corpore, quo moto consecutiue ad motum hostie dicitur Deus moueri,5 et similitersos anima Christi; et tamen nec deitassog nec anima Christi sensu corporeo sentitur. Si51o enim Thomas palpans Christum hominem non palpauit diuinitatem, cum tamen humanitass1i et diuinitas ypostatice in Christo homine sint512 coniuncta — quid miri, quod palpato sacramento corpus Dominicum;is non palpatur514? Quantitas enim sacramenti tangibilis non informat corpus515 Christi et ergo sicud515 corpus Christi non est per illam quantitatem visibile51s, sic nec,i7 est tangibile, ut deducit Egidiussis theoreu- matec XV°. — Igitur corpus Christi in hostia non519 tan- gitur nec palpatur. Y 1551b V. De manducacione BDXH NotaBE §1. Iam,s quinto520 de manducacionen corporis et bibicione sangwinis Jesu Christi Domini,ai est dicendum. Pro quo sciendum, quod in sacramento altaris est dare tria, sc. sacramentum et non rem, ut est illud sensibile,e,, sacra- mentum et rem, ut est corpus Dominicum, tercio rem et non sacramentum, ut est vnio membrorum Ecclesie. De hiis523 dicitur Extra.o de celebracione524 missarum 504) Codd. Lomb.: leuatur Opp. errore (typi?). — 505) Codd. Opp Lomb.: notando E. — 506) Codd.: ab add. Opp. Lomb. falso. — 507) Codd Opp. Lomb.: post corpore A. — 508) Codd. Opp. Lomb.: sic BX errore. — 509) Codd. Opp. Lomb.: diuinitas A errore. — 510) Codd. Opp.: Sicud C Y abol. — 511) Codd.: cum diuinitas mutavit Lomb. DA Opp. — 512) Codd. Opp.: sunt Y ab ol, sicud B, fuit A Lomb. — 513) Codd. Lomb: Domini Opp., Domini cum A. — 514) Codd. Opp. Lomb.: palpari B. — 515) Codd Opp.: verba corpus sicud om. DB; duo seq. corp. Cr. transposuit D. — 516) Codd Opp: et add. BX, est add. A. — 517) Codd. Opp.: non E. — 51s) Codd. Opp.: in add. AY. — 519) Codd. Opp.: nec B. Utrumque verbum in C ante in hostia legitur. — 520) Codd. Opp.: autem add. C. — 521) Codd. Opp.: ante Jesu C, qui et seq. est post dic. legit. — 522) Codd. Opp.: 2° add. A. — 523) Codd. (ABABY...): quibus Opp. — 524) Codd. Opp.: consecracione B, errore. D) Quae hic afferuntur, partim ex W. T. 248 sumpta, partim in Lomb. IV. 9 repetita sunt.

Strana 26
26 M. J. Hus, De corpore Christi, V. 2.—4. ca° Cum Marthe525“ per Innocencium, quod di- stingwendum est subtiliter inter tria, que sunt i. diuisa in hoc sacramento discreta526, videlicet formam sc. vnionis et karitatis et sangwinis visibilem5 veritatem corporis52s et501 virtutem529 spiritualem. Forma est panis et vini, veritas carnis 530 et sangwinis, virtus vnitatisssi et karitatis. Primum i. vnio karitatis tantum est sacramentum 532 et non res533; secundum est i. vnio karitatis Christus sacramentum et res534; tercium5s5 res et non sacra- mentum 536. — Ecce, qualiter;37 illa triasss per Innocencium distingwuntur. HY 155ча 2. SecundOE546 consequenter539 notandum est, quod540 manducare siue comedere,41 corpus542 et bibere sangwinem Christi tripliciter potest considerari. Primo, quod5is caro Christi vera et sangwis eius sub propriis speciebus sumatur544, qualiter conceperunt 45 illi546, qui abierunt retro Johann. VI°, de quibus supra dictum est secundum Augustinume, quod intellexerunt 47 se manducaturos, quomodo in cadauere ven- ditur aut in maccello dilaniatur. — Secundo, quod non re- aliter ipsum corpus nec ipse sangwis sumatur, sed solum figuratiue, quomodo Christus dicitur petra. — Tercio modo54s, quod vere549 et130 realiter verum176 corpus et verus sangwis Christiso non sub propriis speciebus, sed sub alienis il man- ducatur et bibitur. 525) Codd. Opp.: morte X. — 526) Glossam prorsus om. 2 Opp., superscr. E. in marg. add. B, in textu exhibent Y cett. — 527) Codd. Opp.: diuisibilem B male. — 528) Glossam prorsus om. 2, superscr. BEX, in marg. add. B, in textu exhibet Y cett. Opp. — 529) Glossam prorsus om. CQ, superscrips. BEX, in marg. add. DBY, in textu exhibet AA Opp.; sc. om. CEBAXQ cett. Opp., loco sc. exhibet i. A. — 530) Codd. Opp.: corporis E male. — 531) DABAY, Lomb., W. T.: vnionis cett. Opp. — 532) Glossam prorsus om. CXQ, superscr. EBY, delevit B, post est ponit A, in textu ex- hibent AP cett. Opp. — 533) Glossam prorsus om. CAQ, superscr. BEXY, in marg add. DB, in textu exhibent A cett. Opp.; i. om. AY, non add. Opp. — 331) Glossam prorsus om. BCAAXQ, superscr. EY, in textu ex- hibel A cett. Opp. — 535) Codd. Opp.: est add. AQY (ab 01), om. X. — 536) Glossam prorsus om. CAQ, superser BEXY, in marg. add. D, in textu exhibet A cett. Opp. — 537) Codd. Opp.: quomodo D falso. — 538) Codd. (AABBY...): om. Opp. falso. — 539) Codd. Opp.: autem A pessime. — 540) Codd.: quomodo Opp. errore. — 541) Codd.: manducare Opp. errore. — 542) Codd. Opp.: Cristi add. A. — 543) Codd. Opp.: corpus Cristi vel add. A. — 544) Codd. Opp.: sumantur AY; conf. sequentia. — 545) Codd.: con- cipiunt D errore, conceperant Opp. — 546) Codd. Opp.: verba Secundo — 547) Codd: intellexeruut Opp. errore typi. — illi errore iteravit 2. 548) Codd. Opp.: om. BCA. — 549) Codd. Opp.: non add. B. E) Quae nunc (2.—5.) sequuntur, maximam partem ad verbum ex W. M. 17, 99, T. 267 sumpta in H. L. IV. 9. iterantur.

Strana 27
V. Christus manducatur sub alienis speciebus. Manducatio haec esttriplex. 27 3. Primas duas consideraciones abicit550 Ecclesia et551 tenet terciam552, que est triplex553, sc. spiritualis tantum, secunda554 sacramentalis tantum, tercia sacramentalis et spi- ritualis. Nam secundum sanctum Thomamr De veritate sacre theologie libro VI° ca°555 3°556 et 4°556 Quidam suscipiunt sacramentum tantum, ut fide accedentes557, quia quamvis sumunt,ss corpus Christi in sacramento, non tamen recipiunt,59 per graciam. Vnde Augustinus super Jo- hannemg in Omelia: Qui non manet in Christo et in5 qu0 560 non manet Christus, procul dubio non manducat eius carnem necssi bibit san- gwinem56a eciam si tante rei sacramentum ad iudicium sibi manducet et bibat' Quidam vero suscipiunt rem tantum, ut qui per contricionem et fidei de- vocionem56s recipiunt graciam, priusquam veniunt ad sacra- mentum 64. Quidam suscipiunt sacramentem565 et rem566, ut digne accedentes. — Prima manducacio est sacramentalis, qua manducant mali cum Iuda. Secunda spiritualis tantum, qua manducant omnes sancti in patria, beati hic in mundo persistentes in gracia sine sacramenti suscepcione. Sic enim manducare est in Christo maneresee et Christum manentem567 in se habere, ut dicit,o Augustinuss super Johannem in Omelia. Et, in libro de remedio penitencie (et ponitur de Consecracione distincc. IIaH) dicit 26 : »Ut quid paras dentem5es et ventrem56s? Crede et manducasti572. Crederess9 enim in eum hoc est570 panem5m viuum manducare57: qui credit in eum, manducat eum.« §4. Idem in,5 sermone,5 de verbo Ewan- gelii (et ponitur de Consecracionen distincc. IIa) 550) Codd. Opp.: abiecit C, om. D, ordinem mutavit A. — 551) Codd.: sed Opp. male. — 552) Codd. Opp.: ante tenet legit A. — 553) Codd. Opp.: ante est EX. — 554) Codd. Opp.: eciam A pessime — 535) Codd. Opp.: Codd. Opp.: cre- om. A, cap. add. Opp. — 556) Codd. Opp.: 54 A. — 557) dentes B male. — 558) Codd. Opp.: accipiunt A male. — 559) Codd. Opp.: sumunt A. — 560) Codd. Opp.: qui A male. — 561) Codd. Opp.: vel 2. — 56�) Codd. (AABAY...): eius add. Opp. 2, ante sangwinem BE. — 563) Codd.: denotacionem Opp. errore. — 561) Codd. Opp.: Et add. D. — 565) Codd. Opp.: rem et sacramentum A. — 566) Codd. Opp.: ante est A. — 567) Codd. Opp.: madnete E. — 56s) Codd., Aug. W. T. H. L: verba transposita in Opp. — 569) Codd. Opp. W. L. Aug.: crede XA. — 570) Codd. Opp.: enim A male. — 571) Codd. Opp.: et add. B. — 572) Codd. Opp.: verba Cre- dere manducare om. 2. F) Thomae ab Aquino, De veritate S. Theolog. VI. 3—4. — G) Augustinus Tract. in Johannem (XXVI. Opp. III. 2. 501. Verba a Husso translata in bohemicum ap. Erben III. 172. — H) Augustinus (non in libro de rem. poenit., sed ex Tract. in Joannem) in Decr. III. 2, XLVII et XLVI.

Strana 28
28 M. J. Hus, De corpore Christi, V. 4.—5. »Quid est Christum manlducare? Non hoc573 est solum in sacramento corpus eius574 acci- pere? Multi enim indigne accipiunt, de quibus ait Apostolus,19 Iag Corinthiorum,9 XI°. 'Qui manducat et bibit calicem Domini indigne, iudicium sibi manducat et bibit. — Sed quo- mod0575 manducandus est Christus? Quomodo digne ipse dicit Qui enim- manducat576 carnem meam et bibit meum sangwinem, in me manet et 577 eg0 577 in illo5-s.' Et si indigne accipit sacra- mentum, acquirit magnum tormentum.« — Idem in libro IV 26 de Trinitate (et ponitur de Consecra- cioner distince IIa ca' Panem,6°): »Panem de579 altari spiritualiter manducare est innocen- ciam ad altare portare. Peccatasso etsi sint quotidiana, vel non sint mortifera, antequam accedatis, debitoribus dimittitessi vestris, et si dimittitis, dimittitur. Securus accede5s2, panis estssa, non venenum« — Ecce quam5s4 plane iste sanctus Doctor vocat manducacionem spiritualem inno- cenciam fidei vel fidem karitate formatam5s5 qua mandu- cacione carent mali Christiani, eciam si sacramentaliter man- ducent Vnde dicit idem Sanctus (et ponitur de Con- secracionek distincc. Ia ca? 'Quig“: »Quies« Glossa: 1. qui est malus digne inquit »discordat5se a Christosse nec manducat5s7 carnem eiusoss, nec sangwinem eiusaso bibit. Etsi590 tante rei sacramentum ad iudicium sue perdicionis quotidie591 accipit 591.« Vbi IY 155vb 573) Codd. Opp.: post est BX. — 574) Codd. Opp.: eius add. A errore. 575) Codd. Opp., W. L. Aug.: quod B pessime. — 576) Glossam prorsus om. CAQ, superscr. BYE, in marg. add. B, in textu post enim exhibent DAX, indigne H, in textu exhibent et sc. add. A Opp. eett. — 577) Codd. Opp.: errore iteravit B. — 578) Codd. Opp.: eo DEAQ; in D di corr. 579) Codd. Opp. Decr. L.: da C errore. — 580) Codd. Opp. Decr. L.: — dimittere add. D a di. — 581) Codd. Opp.: dimitte A Decr. — 582) Codd. Opp. Decr. Lomb.: ubi add. C. — 583) Codd. Decr. Opp.: et add. C2, est add. A. — 584) Codd. Opp.: quomodo X male. — 585) Codd.: formata Opp. errore typi. — 586) Glossam prorsus om B2, superscripsit E, in textu exhibent YA cett. Opp. — 587) Glossam om. 2, superscr. E, in textu ex- hibent Y cett. Opp.; sc. add. AY (ab o1) Opp. — 588) Codd. Opp. Decr.: om. CX. — 589) Codd Opp. Decr.: digne add. BX. — 590) Codd. Opp.: Etiamsi Y ab p1 (o habuit etsi), Decr. — 591) Codd. Decr.: quotide man- ducet Opp. errore, cotidie acceperit Q male. I) Decr. III. 2. LXIV. (ex Aug. non libro IV. de Trinit. sed tract. XXVI ad Joann. VI.): textus Hussi identidem corruptus; sic corrupta est eciam versio bohemica eius ap Erben, III. 173. — K) Decr. III. 2. LXV. (ex Aug. lib. Sentent.): textus similiter corruptus.

Strana 29
V. Manducatio spiritualis corporis Christi semper debet sacramentalem praecedere. 29 Glossan dicit592: »i non incorporatursea corpori eius, quod est Ecclesia, manducando, i. cre- dendo« 5. EXM isto patet, quod manducacio spiritualis in homine semper debet sacramentalem precedere sicud magis necessaria. Nam spiritualis cadit sub precepto iuxta illud130 JohannisNVI° Nisi manducaueritis carnem filii hominis et biberitis eiusi sangwinem, non ha- bebitis vitam in vobis'; sacramentalis vero non est de necessitate salutis, cum paruuli saluantur sine illa594, sed tamen est de necessitate salutis, ut cadit sub precepto Ecclesie, ut videlicet etatis debite homo fidem confitens, racione utens, valens aggredi tempore debito manducet,95 corpus Domini in venerabili, sacramento, nec596 frustra597, autes avaricie vel599 yppocriticesoo nequicie gracia, sed propterea, ut passionis Christi gerens memoriam, a peccato mundetur, in bono confortetur, corporisoi Christi mistico forcius incorporetur, amplius iustificetur, ad futuram vitam602 preparetur, inses intellectu illumineturso4, a malo preserueturso5, habeat vitam eternamsos et in nouissimo die resusciteturso7. Nam dicit Saluator Johannis« VI°: »Qui manducat meam carnem et bibit meum sangwinem, habet vitam eternam et egosos resuscitabo eum in nouissimo die6.9.“ Y 1567 a 592) Codd. Opp.: om. X, ante Glossa legit A. — 593) Codd. Opp.: in corporali C male. — 594) Codd. Opp.: ista Hilarius male; in D d addit: »licet non datur illis; sed si daretur, melius foret« — 595) Codd. Opp.: manducat B male — 596) Codd. Opp: et sic BX; male. — 597) Codd. Opp.: frustrum A male. — 598) Codd. Opp.; nec D, ut 2, et Hilarius male. — 599) Codd. Opp.: aut BX. — 600) Codd. Opp.: ypocrite AX errore. — 601) Codd. Opp.: corpore DB male; D post Cristi. — 602) Codd. Opp.: gloriam 2 male. — 603) Codd. Opp.: et E male, om. Hilarius. — 604) Codd. Opp.: illuminaretur X. — 605) Codd. Opp.: et add. Hilarius. — 606) Codd. Opp.: ego resuscitabo eum add. A errore. — 617) Codd. Opp.: resuscitari B male. — 608) Codd. Opp.: 40 D pessime. — 609) Codd. Opp.: Amen add. ZH Opp. Hoc verbo finiuntur codd. AEEZHIIOQ; Opp. In E scriptor alia notata addidit. — 610) Codd: et sangwinis Domini add. D in marg. a d3. — 611) Codd.: Amen add. B. Hoc verbo finiuntur codd. DBOIP. L) Glossa Decreti 1. c. — M) Quae sequuntur, usque ad vitam eternam affert 1465 Hilarius (Disp. cum Rokyczana, ed. Strahl, 1773, 73—74), sed in textu corruptissimo. Nam praeter ea, quae in annott. 594, 598, 603, 605 afferuntur, alia ad libitum mutavit: verba 'carnem vobis' prorsus omisit, loco ut legit sicut, loco videlicet legit scilicet, post fidem addit habens, loco in venerabili sacramento legit venerabile sacramentum, loco avaricie legit vane, loco mundetur legit emundetur etc. Sed verisimile est, multa haec false allata non Hilario, sed negligenti editori tribuenda esse. — N) Evangelium Joh. VI. 54; affert H. L. IV. 8.

Strana 30
30 M. J. Hus, De corpore Christi, VI. QVI. Conclusio. Ecce duo vltima, propter que spiritualis et sacramen- talis manducacio corporis Dominisro a Christi fidelibus est iugiter obseruandasii. Istud pensans Innocenciuso ex- clamat dicens: Y 1561b O preclari et beati oculi vere fidei, Qui summi patris incarnatum nunc vident filium Dei, Sub specie panis consecrati, cui sensus corporei612 tante obstant veritati, Celestis panis hostia fructum multume s operatur, Dum a sancta matre ecclesia 614 reuerenter ymmolatur: Deo patri ad gloriam et ad, honorem sanctorum, Iustis ad dandam graciam et veniam reorum6i5. Purgandis est presidium, animabuseis solacium, Quas per ignis supplicium ad vite ducit gaudium. — Christus panis angelorum est sospitas langwidorum Est redemptor captiuorum.. Et mestorumsr iocunditas, humilium sublimitas, Cibus esuriencium, via recta errancium. Que via dignetur nos in patriam dirigere et cum sanctis in beatitudine perpetim collocare. 612) Codd.: corpori B. — 613) Codd.: ante fructum A. — 614) Codd.: ecclesie B male. — 615) Codd.: rerum A pessime. — 616) Codd.: amantibus K male. — 617) Codd.: miserorum A male. O) Innocentius. Haec verba Innocentii nulla editio operam eius exhibet; in editione Migne CCXIV—CCXVII hymni aliquot quidem afferuntur, sed nullus eorum cum verbis allatis congruit. Etiam in Decretalibus nihil horum inveni; neque alibi.

Strana 31
VI. De manducatione corporis Domini laus Innocentii. 31 Hec cum omnisis reuerencia et619 intencione informa- cionis simpliciumceo collegi, ut concorditer cum sanctis cre- derent et non maliciose ac inaniter decertarent621. Et sic est finis sermonis magistri Hus), quem fecit in die corporis Christi coram clero et communi populo in bohemico Anno Domini MoCCCCOVIIIo.« »Et sic est finis huius tractatuli«E »Hec M. Hus 1412«C »Expliciunt dicta Magistri Hus de corpore Christi sacramentali«2 »Rogo obtrectatoribus) non monstretis sed solum ewangelii zelatoribus« B »Hoc nobis non oblatratoribus« X »Et sic habetur finis huius pulcherrimi operis et ceterorum A. D. MOCCCCo tredecimo etc.« A »Et sic est finis huius sermonis ecditi per venerabilem Magistrum Johannem Huss etc.«91 »Anno Domini MoCCCCo primo scriptus hic tractatus a sancto viro Magistro Johanne Hus combusto in causa veritatis Jesu Christi in Constancia Anno Domini 1415. die 6. Mensis Julii« K »Explicit tractatus de corpore Christi collectus per reuerendissimum Magistrum Johannem de Hufynecz Anno Domini MOCCCCXIIIo feria VIa post festum Wenceslai« »Explicit tractatulus de corpore Christi Magistri Johannis Huss«4 »Stogy za zlato, ktozz dobrze przyeczte tento tractatus« H 622 618) Codd.: om. CAY. — 619) Codd.: in B. — 620) Codd.: supplicium T. 621) Codd.: etc. add. YT, Hec Huss add. A. Verba Hec decertarent — in C iterata; cod. A carmen quoddam de morte addit, cod. O quaedam notata de eucharistia; verbo decertarent finiuntur codd. CAAKOTY. 622) Codd.: Amen mily crifte Amen add. B; etc. add. X. Hic finiuntur ultimi duo codd. BX. Pari modo verisimillime exemplar cod. Y finiebatur quondam. In explicit cod. B verba Rogo obtrectatoribus' a possessore erasa sunt.

Strana 32
Registrum. . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. 1. Thema . . I. 2.—10. Christus est panis . . . . . . . . . . . . . . . 4— 10 II. 1.—7. Frangitur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10—16 III. 1 —10. Videtur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16—24 IV. Palpatur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24—25 V. 1.- 6. De manducacione . . . . . . . . . . . . . . . . . 25—29 VI. Conclusio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30—31 3

Strana 33
INDICES. I. Index locorum. a) Loci Scripturae. Exodus XII. 46 — II. 4. » XXXIII. 20 — III. 3. Psalmus LIV. — II. 5. Evangelium Matthaei V. 8 — III. 2. VI. 11 — I. 3. XVII. 6 — III. 11. Lucae XI. 2, 3 — I. 3. XXII. 18 — I. 2. Evangelium Johannis I. 18 — III. 3, VI. cap. I. 1, II. 3, V. 2—5. XIV. 9 — III. 2. Epistola Pauli I. ad Corinth. X. 16—17 — I. 10. XI. 26—28 I. 3, V. 4 » » » » b) Loci auctorum. [Auctores Scripturae, Paulum, Matthaeum etc., quaere sub a).! Ambrosius, S. (ex Decr.) I 5, 7; III. 5. Aquinas v. Thomas. Augustinus, S. (ex Decr.) I. 5, II. 3, 5, 7, V. 2. — Tract. sup. Joh. XL III 3, V. 3. Averroes II. 7. Cyprianus S. I. 5. Decretalia III., 41, VI.: III. 7, V. 1. Decretum III. 2, cap. XXXV. — III. 6; XXXVII. — II. 3, XLII — II. 2, XLIII. — III. 5, XLIV — II. 5, XLV. — II. 7, XLVI. — V. 4, XLVII. — I. 5. V. 4; XLVIII. — III. 5, LVII. — I. 5, LVIII. — II. 3, LXIV. — V. 4, LXV. — V. 4, LXXII. — II. 3, LXXIII. — I. 5, III. 4, LXXIV. — I. 5, LXXVII. — II. 3, LXXXIII — I. 7. Egidius Theoremata III. 8, 9, IV. Eusebius S. III. 5. Glossa Decreti II. 2, 3, V. 5. — Ordinaria I. 3, II. 4. Gregorius (ex Decr.) S. I. 5. — Dialogorum III. 3. Jeronimus (ex Decr.) I. 5, II. 4, III. 7. Innocencius Papa II. 7, III. 7, V. 1, VI. Johannes v. I. a. Lombardus v. Petrus. Magister Sententiarum v. Petrus. Petrus Lombardus (»Magister Senten- tiarum«). Sentent. I. 26 — I. 8. Sentent. IV. 12 — II. 3. Thomas ab Aquino, S.: Lauda Sion'- I. 4, II. 3, III. 7. De veritate S. Theologiae' VI. 3, 4 — V. 3. » » »

Strana 34
34 II. Index nominum. [IL b. significat nomen in indice auctorum occurrere.] Ambrosins, S. (ex Decr.) v. I. b. Apostolus v. Paulus. Aquinas v. Thomas. Arriani Y. 8. Augustinus, S. v. I. b. Averroes v. L b, Berengarius IL. 1. Cantus Ecclesie II. 4. Christus 1. 1, 4, 5 etc. Christiani IA. 7, TL. 14. Commentator v. Averroes. Cyprianus v. l. b. Darii III. 9. Decretalia v. I. b. Decretuin (— De cohsecratione) v. I. b. Doctores Y. 7. Ecclesia I. 8, 7, UI. 9. Egidius v. I. b. Eusebius v. I. b. Evangelium v. Johannes ete. Extravagantiae v. Decretales. Gregorius v. I. b. Hilarius v. ann. M. Hyreneus 1. 5, IL. 3, 8, IIL. 5. Hus v. ann. (g) sqq, Jeronimus v. 1. b. Innocencius w. l. c. Johannes ante portam Latinam I. 4. Judas V. 8. Judei I. 2, IL 7. Lombardus v. I. b. Magister v. I. b. Martha TI. 7, V. 1. Nicolaus papa — II. L. Pange lingua — Ill. 7. Paulus 111. 3. . Prosperi sentent. I. 5, III. 5. Pylatus M. 7. Rokycana v. ann. (M.) Salvator 1. 2. Sancti 1. 7. Thomas Wl. 3, IV. Veritas 111. 10. Wiclif v. ann. (a) (b) sqq. III. Index rerum. accidens quid sit III 2, per ac- cidens Christus non videtur III. 9. adversarius deceptus sompnialiter HL 13 bestiae vorant carnes II 8. bibicio sangwinis Christi V. 1. blasphemia Christum hereticare I. 9. bohemica diccio III. 1 calix sangwinis Christi I. 10. caro Christi panis I. 2. Christianus fidelis III. 14; Chri- stiano sufficit Christus I. 5. Christus panis dicitur in evangelio I, 1 6; Christus panis Eccle- siam nutriens I. 10; Christus sufficit Christiano I. 5; Christus non occiditur II 3. conteri corpus Christi II. I. corde accipitur Christus III. 6. corpus Christi panis est I, non frangitur II., non videtur III., non palpatur IV,, manducatur V., VL; fide accipitur III. 6, resplenduit II. 11, misticum V. 9 etc. dentibus conteri corpus Christi II. 1. dilaniari corpus Christi II. 1. dimensiones hostie III. 9. dividitur corpus Christi IL. 1. Ecclesia est corpus Christi misti- cum I. 10. epision panem Christus se nomi- navit I. 7. eukaristia Il. 3. / ewangelii zelatores I. 10, verba I. 1. fantastice decipi III. 13. fides quid sit IIL 3, est de non apparentibus IIT. 9, suscipit Chri- stum III. 6. forma visibilis V. 1. frangi corpus Christi dicitur II. gracia IL 3. grossicies I. 2. heresis prima II. 6, Berengarii II. 2, heresim Christo inponere I. 9. homo non videt Deum III. 5, non potest intelligere sacramentum III. 4, debite etatis V. 9. hostiam videre III. 14, hostie di- mensiones III. 9.. inpugnantes ewangelium I. 1. invisibilia et visibilia II[. 9. katholica veritas I. 1, fides III. 9. 

Strana 35
lagueus erroris I. 9. manducacio corporis Christi tri- plex V. 1—5. manducare corpus Christi quo- modo II. 3; V. 2—8; manducare corpus Christi corporaliter IL, 3. manibus tractari Christi IIL. 2. , masticari corpus Christi dicitur II. 1. materialis panis I. 6. misterium sacramenti III. 4, 11. misticus panis I. 4, corpus Christi V. 5. negantes ewangelium I. 1. obiectum quid sit III. 9. oculo corporali videre Christum III. 5; oculus carnis — mentis III. 2, 12 —13. palpari Christus dicitur IV. panis Christus dicitur in ewangelio I. 1—4; quando dicitur I. 7; II. 2; diccio venenosa I 8 etc. pars quid sit IT. 3, Christi non vi- detur IIL 13. parvuli salvantur V. 5. passio Christi V. 5. preceptum Ecclesie V. 5. quantitas non informat III. 9, IV. sacramentalis manducacio V. 3, 5. corpus 35 | sacramentum altaris tria habet V. 1; sacramenta quid sint II[. 4. sensibile III. 2. sensitiua visio III. 2. sensualis visio III. 14. sompnialiter decipi III. 13. sortes [— Socrates! scholae] vide- tur III. 9. spiritualis visio III. 14, man- ducacio V. 3, 5. subiectum III. 9. substancia quomodo videtur III. 2, 9. supersubstancialis panis I. 7. tangibilis hostia IV. theutonica locucio IIL 1. tractari manibus Christus dicitur II. 2. transsubstanciatus panis post consecracionem I. 6, III. 9. trutanni I. 5. vnitas membrorum Ecclesia V. 1. veritas carnis V. 1. videri Christus dicitur III. 1—14. virtus unitatis V. 1. | visibilis Christus III. 12—18. visio duplex III. 2, 14. vorare corpus Domini Il. 8. vulgata locucio III. 14. ypostaseon nomen I. 9. ypostatica coniunccio Christi IV, | zelatores ewangelii I. 10. 

Strana 36
Errata. Pag. 7 annot. m adde ed. Venetiis 1758, lib. De orat. Dominica, col. 494. 9 linea 11 loco laquem legendum laqueum participacio participio » 10 11 Christus Cristus 19 » 10 126, 276 126 43 10 6 4 44 10 45 adde conf. W. M. 31. 10 25 loco sacramentum legendum sacramentum, 11 II. III. 1 13 276: 276 26 14 17, 23, 47 17 annot. E 15 II. III. linea 15 Christiani christiani 16 effusuri effusari 12 16 veritate, veritate 19 caro caro, 18 21 deficit, deficit 22 21 aberrans abberans 24 annot. 489 324 1376 » 496 24 credit, credit 24 linea 23 sacramentum » 17 sacramentem 27 in ín 28 annot. 576 cett. eett » 576 28 Hilarius » 605 Hilarfus Z 29 vtens utens 29 linea 14 auaricie avaricie » 16 29 operum operam 30 annot. O veritati. veritati 14 30 » » » » » » » » » » »