Strana Ia
SPISY M. JANA HUSI. Č. 1. EXPOSITIO DECALOGI. VYDAL VÁCLAV FLAJŠHANS. S PODPOROU FONDU ZRIZENEHO PRI CESKE AKADEMII K VYDAVANI PRAMENU CESKEHO HNUTI NABOZENSKEHO VE XIV. AXV. STOLETI. V PRAZE 1903. NÁKLADEM JAROSLAVA BURSIKA.

Strana Ib
SBÍRKA PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NABOŽENSKÉHO VE XIV. A XV. STOLETÍ. ČÍSLO CELÉ SBIRKY I. SPISY M. JANA HUSI. ČÍSLO 1. EXPOSITIO DECALOGI. V PRAZE 1903.

Strana Ic
qoveafteaa Sacion&e beas peſpua que eRopeſeeouclo8.89 kaacte &t d tscc &avp 1 4pQ.Suo) paciac te 83 cg ſenée. ſReou- zigć Mow neſu. Graew orvepto.ae y.ß. grc.Grſequaat 8o. Cycas. De co �8 ſup& eſ ☞Quij. G in qáa ca�ub RraQ inBiey tie �ucp.ca2 Gr &celo &sc.Scces ſupee &0 Saell cwg.Du dat & 8á6 vonſewoy aulu �oſee tuocy vák Gian &gRaf ? oo opſpc feal2oſegn pocca v� te Oun auuevux cj eſeucy axve R&o &R. abeſcjo be 2 á ſe qui acCigneppnas tn 9l3 c&& cyt neptu&la k Ge Dtek Lla Acec - tu aua& e GraGigoq Loße & aMa hat acua 2 1 Aa.Qstin&ce 2 & t G �reG vosa ſe Axtuae &3 ſupvos-B5 veGa ſuhi&te B . Lpßás Ob Rac d9lſpe&s vas. au LQceacue poffeovná ktáeGylich crsa pr &i ectuaAtpvA accta EcvBRac elugala/ Qop-cDa &9&2a-à Baauj E ua&& 8 ſeB32 rh vaQatace R& cup.Lacti AcQacceta D. Lag ac 1 ixxi ceaccuc �ihop.aac eco kycc aceuc Beſfe-& ſlojopopiae ac&.2° ſuplne 1°q9.xcLonp Qdaſpcy —Cep. ° oa & tacty./°ea.�28 gal vna Jxſpduuetuctu..suca.d owadycſßá �azoßeoß-ay 4-Stadſß Ir Ha Coot ſulu peſulene Raſá otot-paſſéy A9.fewo &ſe-Siſti &wg( Cowa/

Strana I
ÚVOD. V rukopisích XV. století nalézáme latinský traktat, vykládající Desatero přikázání, nazvaný někdy ,Expositio Decalogi', jindy ,Super decem precepta, tu zase collecta atd., jenž však nepřiřazuje se k ostatním, tak hojným (a tak málo zajímavým) traktatům theolo- gickým toho věku, nýbrž vysoko nad ně vyniká i svým obsahem i pů- vodcem. Jest patrno, že traktat náš vznikl v Čechách, od kněze Čecha, v době XIV.—XV. věku, kdy tak vášnivě zalíbilo se myslím zpyto- vati v zákoně Páně podle slov žalmistových ve dne i v noci: jest dále patrno, že původce traktatu našeho stál v onom zástupu mravních horlivců kolem r. 1400, mezi nimiž vedle slavných jmen Štěpána z Kolína, Jana z Mýta, Petra ze Znojma, Jana Eliášova, Mikuláše z Litomyšle, Jeronyma z Prahy ... nalézáme také jméno Jana z Hu- since. Bude tedy zajímavo, zkoumati podrobněji původ našeho traktatu. Doba, kdy traktat náš vznikl, ohraničena jest hned na první pohled dvěma daty: listopadem r. 1249, kdy konána proslulá ona synoda provincialní církve české, jejíchž statut traktat náš dvakrát se dovolává — a listopadem r. 1454, kdy dopsán traktat Štěpána z Vilhartic, jenž měl již naši Exposici“ za pramen nejhlavnější. Je-li rok 1349 terminus a quo, dobou, před kterou traktat napsán býti nemohl, jest zase r. 1454 terminus ad quem, doba, po níž vznik trak- tatu hledati nemůžeme. Zbývá v tomto století dobu nějak zúžiti. Při pozornějším čtení rukopisu B vidíme, že traktat náš nemohl do něho býti zapsán daleko od 6. března 1416, kteréž vročení čteme na str. 233v; a čteme-li pozorněji text sám, vidíme, že slova „in spe sancti“ o arcibiskupovi Arnoštovi byla jistě psána až po jeho smrti, jež nastala 30. června 1364. Tato mezera padesáti let jest ohraničena rovněž bezpečně, jako století právě uvedené. Podrobnější určení zavaluje již obtíže větší a jistoty ubývá, čím dále postupujeme. S jistotou dosti značnou můžeme předpokládati, že právě zmíněná slova „in spe sancti“ byla napsána v době dosti již

Strana II
II vzdálené; když čteme ty řádky vzpomínky, vidíme, že autor pohlíží na dobu tu z dáli, tak jako s výše hor zdají se nám vesničky a města v nížinách poetickými sídly idealů. Je to autor jiného pokolení, věku měděného: dělí ho jistě lidský věk — a snad ještě více — od doby, kdy první metropolita seděl na arcibiskupském stolci hradčanském. A tak, jako myšlenky těchto řádek vyvolávají obraz doby staré, tak nejstarší jich stopa hmotná na šedavých sexternech kapitulního ruko- pisu vede nás také v zad. Vidíme dobře v těch poklescích a omylech, kterých se obratný jinak písař dopouštěl, že své předloze ne vždycky rozuměl, že — ač ruka jeho pracovala pomalu — měl před zrakem svým nějaký sběžný text, posetý těmi zkratkami a ligaturami věku XV., jež tak neodolatelně vedou nás k neobmezené vděčnosti vy- nálezci prvního lisu tiskařského, že často zrak jeho nedohlédl, hlava nedomyslila — a že příčina toho byla mimo tohoto, trochu samolibého, ale poctivého a pilného dělníka — že předloha jeho byl opis, chybný a rychlý, z nějakého — snad bůhví kolikátého — jiného opisu. Uvá- žíme-li, že aspoň nějaký den práce zabrala v tehdejší horečné a ne- klidné době třebas nedbalému a kvapnému pracovníku, uvážíme-li, že ku proniknutí opisu až na odlehlý venkov bylo potřebí nějaké doby, že doba ta roste násobením opisů čím dál tím víc — můžeme jistě předpokládati mesi originalem a nejstarším nynějším rukopisem dobu roku, snad i více — a tak přicházíme k r. 1414, snad i ještě níže: přicházíme k době, kdy takové traktaty „populo simplici“ roz- létaly se po desítkách a po stech se srdce Čech do království i mar- krabství, kdy z kaple betlemské dolétala plamenná slova Husova nejen k tisícům „věrných křesťanů“, v úzkých prostorách se tísnícím, nýbrž i drobné letáčky a silné traktaty pod krovy vesnických chat a do librářů panských sídel i městských příbytků. R. 1394—1414 vystupuje pomalu z mihi, jako pásmo doby, do níž traktat náš beze vší pochybnosti náleží. Snad však promluví ještě zřetelněji. Pomocnou ruku podávají tu opisovači a čtenáři našich rukopisů. Písař rukopisu B poznamenal na konci, že spis náš jest dílo ,rev. magistri Johannis dicti“ a jméno nyní následující pozdější majitel vymazal. Absens splendet — „ctný mistr Jan řečený...“ doplní každý čtenář Čech, který zná jediného ,mistra Jana', ač jich v letech 1394—1414 vypočítávají universitní matriky do set. Majitel ruko- pisu A píše tedy věc samozřejmou, praví-li na počátku textu, že exposice naše jest ,excerpta Prage per Joh. Hus': tak a nejinak si každý čtenář Čech Mistra Jana doplní. Dva rukopisy tedy jmenují původce našeho textu — a přišli-li jsme sami k době 1394—1414, kdy text náš vzniknouti musil, odka- zují nás zprávy našich písařů k ní kategoricky; doba ta je dobou literární činnosti velikého rodáka Husineckého. Pravda — vždyť osoba Husova zrcadlí se podnes v těch neúhled- ných řádkách hranaté fraktury; vždyť z těch položlutých, poločerných literek nyní ještě vyčítáme myšlenky, s těch přeplněných a překrou-

Strana III
III cených zkratek luštíme slova jeho. Vždyť skoro třetina textu zaznívá nám tu jako akkord polozapomenutý, tu jako melodie ještě v nás žijící — vždyť tušili jsme při prvním čtení těchto slov ono silné péro velikého Čecha, lví dráp ještě drží pevně ty rozpadávající se listy — nemohl kodevu olomuckého. Písaři nám nepovídají nic nového to býti nikdo jiný nežli Hus. On zajisté sepsal i veliký český Výklad (10. listopadu 1412 od- ložil péro) o témž Dekalogu, jemuž věnoval i podobný malý traktat v žaláři kostnickém, svým žalářníkům na památku, a jejž na své pouti kostnické lepil hostitelům k upomínce moukou na stěny, on zajisté byl původcem onoho viklifského opisování Desatera, na něž si v r. 1412 tak stěžovali rozmařilí kněží domácí. Kdo jiný horlil tak proti svatokupectví a smilnění, kdo jiný zval světské panstvo zakro- čiti, kdo jiný mluvil o Antikristu a jeho poslech v narážkách tak zřetelných, nežli Hus? A čteme-li opětně a srovnáváme-li traktat náš s ostatními pra- cemi reformatorovými, zúžíme dobu 1394—1414 v krátce ještě dále. Dvě práce Husovy nalezneme, jež projevují shody tak nápadné, že poslouží nám za další mezníky hraničné. 18. října 1407 měl Hus kázání svnodalní, které z veliké části s Erposicí Dekalogu se srovnává slovně, ano do písmene. Toto ká- zání (na slova Apoštola: state succincti) náleží k nejznamenitějším výkonům Husovým, došlo veliké pochvaly a je v rukopisech hojně rozšířeno. Je docela jasno, že se k němu Hus pečlivě a dlouho při- pravoval; jest také dále na první pohled patrno, že kázání je plod dlouhého přemýšlení a trudné práce. Znamenitě pojato, mohutně pro- vedeno, bohosloveckou učeností prosyceno, opravnou snahou pro- hřáto je celé kázání jako najednou ulito z bronzu, jako vytesáno z jednoho kusu mramoru. Vše je úměrné a účelné; vše spěje za jedním cílem, vše je právě k tomuto konci sneseno a sebráno: i kdyby již sama příležitost nevedla nás a priori k tomuto úsudku, podrobným rozborem nabýváme a posteriori jistoty, že shodná místa textu na- šeho a tohoto kázání jsou 18. října 1407 zcela na místě, že text syno- dalní nečerpal z exposice naší. Leč týmž postupem nabudeme pře- svědčení, že exposice čerpala z kázání synodalního; mnoho je v ní, co docela dobře se poslouchá v kázání, určeném kněžstvu, méně vhodně však v traktatu, psaném pro stoupence Husovy po venkově; rozsáhlé citáty vybočují z plánu práce (citáty z Petra Damiana, Ori- gena, Chrysostoma), které v kázání synodalním jsou v harmonickém souladu s látkou ostatní: to právě ukazuje, že byly sem odjinud pře- neseny. Text náš vznikl až po 18. říjnu 1407. A zrovna tak bezpečně nalezneme bližším ohledáním, že veliký český Výklad vznikl až po naší exposici. Není zajisté pravděpo- dobno, že by Hus, složiv r. 1412 věrným křestanům knihu velikou i malý traktatek o Desateru po česku, byl ještě pro týž hlavně ,sprostný lid skládal dílko takové latinsky. R. 1412 právě odvrátil se již Hus od latiny nadobro; pro svúj národ pracuje jen po česku. Naše expo-

Strana IV
IV sice musila tedy nutně vzniknouti — a to dokazuje srovnání jejího textu s českým ve všech podrobnostech — před 10. listopadem 1412. Tím také je zároveň již vyrčeno — co ostatně dokazuje i po- drobnější srovnání — že traktat náš je starší nežli veliký Výklad Husův český. Tento zde jest obsažen jaksi in nuce, kdežto pozdější traktatek kostnický vypadá jen jako excerpt z velikého díla českého. Za to jest ovšem pozdější velikého Výkladu na Lombardovy knihy Sentencí — časté doklady z tohoto zdroje středověké učenosti doka- zují, že Husovi ještě dobře tkví v paměti. Tato doba — 1407—1412 — jest ovšem krátká; Hus měl v té době mnoho ještě práce jiné a různé. Ačkoli traktat náš není příliš veliký, přec musil býti jistě pracován rychle a letmo, aby vůbec byl hotov. Toho stopy jsou patrné ještě dnes: mnoho citátů dlouhých, které ušetřují autoru vlastní přemýšlení, několik vadných uvedení, nepropracování látky — třetí exposice bývají pravidelně již odbyty macešsky ... to vše ukazuje k rychlé práci. Obráží-li se v textu doba ještě dosti zřetelně, není za to možno s úplnou jistotou stanoviti bezprostřední podnět díla. Zdá se — jest to arci jenom zdání — že zárodek našemu traktatu položily poslední čtyři distinkce třetí knihy Sentencí Petra Lombarda, o nichž Hus četl na universitě na počátku roku 1409. Distinkce 37. knihy III. má název „de decem preceptis“ a probírá zároveň s distinkcí 38. („de triplici genere mendacii“) a 39. („de periurio“) tři přikázání první desky a pět přikázání desky druhé; distinkce 40. probírá zbývající dvě přikázání desky druhé — a stopy tohoto výkladu Lombardova (v rukopise knihovny Klementinské sign. IX. B. 3., fol. 226v—232r) zůstaly ještě v našem textu dosti patrné. Obšírné výklady o lži a křivé přísaze (III. 3. nn., IX. 2—3) vypadají jako výtah z Lom- barda, zbyla dokonce v textu kvestie (II. 17), jež málo se sice hodí „populo simplici“, ale má četné příbuzenstvo ve výkladu Lombarda — a zbylo i shrnutí dvou posledních přikázání do jedné kapitoly, právě jako u Lombarda III. 40, ačkoli symmetrie takřka nutí k od- dělenému propracování a také v českém Výkladu později si toto oddělené vypracování vynutila (kap. LXXVII. a LXXVIII.). Ne- byl-li tedy Lombard podnětem, byl jistě mezi prameny; o tom svědčí i další pramen, kvestie ,de imaginibus, zužitkovaná v oddíle II. 12 až 13, jež rovněž má svůj původ v 9. distinkci III. knihy Lombarda. A rozumí se dále, že díla a spisky, z let 1409—1412 pocházející, zrcadlí se v našem traktatu: ze „sermo contra corizantes“ (v. mou „Literarní činnost M. Jana Husi“ 103—104, č. XLIV a) přejato jest horlení do oddílu IV. 3., kázání Ps. Augustina proti hadačům, přeložené Husem a užité v české Postille sváteční, ozývá se v II. 4., hájení Viklifových artikulů „de ablacione temporalium“ (v. mou „Liter. čin.“ 95—96), jehož zároveň Hus se podjal (v červnu 1412) zanechalo hojné stopy v VII. 5. a j. Mezi dvěma velikými díly postaven jest tak traktat náš — a ve stínu jejich také zahynul. Kdežto Lombarda máme (celého nebo

Strana V
částečně) zachovaného ve 14 rukopisech, českého výkladu máme (ce- lého nebo částečného, tištěného nebo psaného do r. 1526) 8 textů, máme maličkého našeho traktatku texty pouze čtyři a z nich jeden vlastně již text zpracoval dle vlastní libosti. Světu učenému byl mi- lejší vědecký výklad Lombardův, věrní Čechové zalíbili si veliký — Výklad český a naše Exposicio Decalogi' klesla v zapomenutí. Dne 28. května 1903 uplyne půltisíciletí od té doby, co poprvé v Čechách, v slavném sezení universita vznikl rozpor o články Vi- klefovy. Poprvé tehdy, repraesentován svými mistry universitními, národ český vstoupil na dráhy nové, dal se do služeb nové ideje — a právem Palacký od tohoto dne datuje novou epochu v českých dě- jinách. Na straně obhájců vidíme — vedle staré gardy českých učenců — mezi prvními M. Jana z Husince. I on vstoupil tehdy na dráhu novou, obětoval vše za své přesvědčení vědecké i náboženské — dráha jeho končí v horkých dnech červencových 1415 na hranici pla- menné v kvetoucích luzích kostnických, dráha národa však teprve v chladných mlhách listopadových 1620 před branami pražskými na tvrdých polích Bílé Hory... Je těžko, aby dne 28. května 1903 Čech si nevzpomněl na věčně památnou onu schůzi universitní, kdy poprvé s národem svým a v čele jeho stál Hus v boji za nové, lepší myšlenky. Je však radostno, můžeme-li toto významné jubileum oslaviti začátkem nového, vý- znamného podniku — souborného vydání spisů Husových. Po staletí vidíme úsilí tento čestný dluh národa našeho velikému Mistru splatiti: pokaždé práce uvázla, sotva začatá. Teprve nyní, po pracích Erbenových, Palackého, Tomkových dílo může býti s na- dějí na úspěch začato — a dokonáno: první svazeček tento podává obraz, jak jest asi myšleno a pojímáno. K tomuto svazečku náleží dále traktaty Husovy ,de corpore Christi a ,de sanguine Christi'; oba jsou již připraveny do tisku a vyjdou, jak možná, nejdříve. Za další svazky vyhlédnuta jsou dvě nejdůležitější díla Husova: jeho jediný svazek kázání betlemských z r. 1409—1410, v jediném rukopise zachovaný, latinsky s mnohými českými vsuvkami sepsaný — a jeho veliké dílo dogmatické, univer- sitní čtení o Sentencích Petra Lombarda, latinsky sepsané 1408—1409. Podrobná data. I. Titul podává rukopis A v incipit „Expositio deca- logi“; s tím se shodují úvodní slova ,exponendo Decalogum' i in- cipit rukopisu B i D; titul ten srovnává se s usem Husovým: tak nazván „Výklad viery...“ český, tak nazván spis latinský „Explicacio I. epist. ad Corinth“. Není závady ani námitky proti němu; proč rukopis C nazývá traktát Collecta super X precepta, bude vyloženo níže. Tak citují i dosavadní zmínky.

Strana VI
VI 2. Obsah: „Populo simplici dicendum est illud, quod scribitur Exo. XIX.“ (I.) „Primum mandatum: non habebis deos alienos (II. 1—2) „Deum colere debemus tripliciter — fidem integram po- nendo in ipsum, a nullo alio salutem sperando, nullam rem sicud deum diligendo" (II. 3—16) „queritur, utrum aliquis possit in hac vita preceptum dilleccionis adimplere“ (II. 17). „Secundum man- datum: Non assumes nomen Dei tui in vanum, periurando, male vouendo, Deum maledicendo.“ (III. I—II) „Tercium mandatum. Memento ut diem sabbati sanctifices“ (IV. I) „peccata caueas, nichil operis exerceas, contemplacioni intendas“ (IV. 2—5). „Quartum: Honora patrem tuum...“ (V. I) „corporalem, spiritualem i. e. sa- cerdotem, supernaturalem i. e. Deum“ (V. 2—6) „patrem celestem honorare tenemur eciam in matre Cristi“ (V. 7). „Quintum: Non occides“ „corporaliter i. manu tua, verbo, spiritualiter“ (VI. 1—4) „Sextum: Non mechaberis“ (VI. I) „nulli te commisceas carnaliter et specialiter clerici, secundum Damianum et Arnestum (VII. 2—5) „neque mechaberis sensibus exterioribus neque corde“ (VII. 6—7). „Septimum: Non furtum facies, superior inferioribus, tuo equali (non usurando), inferior superioribus“ (VIII. 1—6). „Octauum: Non falsum testimonium dices“ (IX. I) „neque mendacio, neque verbis nociuis, neque factis simulatis“ (IX. 2—5). „Nonum et deci- mum: Non concupisces etc.' pertinent ad actum cordis (X. I) „non concupisces vxorem proximi, non concupisces rem alius: concupi- scencia tria mala facit: animam inficit, inflammat, cruciat“ (X. 2—4) „probat Chrysostomus“ (X. 5). „Propositis mandatis Moyses premia et penas populo promittit“ (XI). Obsah ukazuje, ve srovnání s Lombardem III. 37—40 a s Vý- kladem kap. XXXI—LXXIX, že zhruba dílko zachováno celé; arci na konec písař citáty s Deuteronomia, jež v českém Výkladu kap. XXXI položeny jsou úplně, značně přikrátil a tak bylo by možná, že nějaký závěrek Husův (jako u Erbena I. 58 jest devět řádek) nám nyní schází. Také uvnitř některé citáty scházejí. Tendenci vyslovuje úvod „exponendo decalogum populo sim- plici“, nexus s okolím naznačuje asi citát (I.) současného velikého Výkladu kap. XXXI. C (podle rukopisu Strahovského, sign. Ces. I E I fol. 62: u Erbena I. 54:) „z této řeči máš, že dobrý obyčej mají, kteříž učie a píší boží přikázanie v kosteléch a v svých domiech; neb činie jako jest Boh přikázal a že to písmo mož i vnúčatom sě dostati. A tiemto písmem svrchupsaným jsú pohaněni kněžie, kteříž netoliko sami neumějí, neučí, nekáží, nepíší božích přikázání, ani držie, ale bránie jiným i psáti i praviti a nazývají ty bludné Vikle- fisky, kteříž je káží a píší v kosteléch a v domiech.“ Míní se tím doslovně arci jen zápis desatera; ale není pochyby, že ani výklad de- kalogu nebyl kněžstvem přijat příznivě. 3. Rozdělení jest jednoduché: úvod (I. 1—2, A fol. 62r) podává tert Exo. XIX., co se stalo před vyhlášením Desatera; závěrek (XI., fol. A r—75v) podává text Deuteron. XXVI, XXVIII o trestech

Strana VII
VII a odměnách; práce sama (II. I—X. 5) vykládá o přikázáních (I až VIII, pak o IX a X dohromady) jednotlivých vždy trichotomicky; tu a tam připojeny exkursy (kvestie, de mendacio, de periurio, de usurariis) jednotlivé. Graficky lze takto znázorniti: A. Uvod — I. (Exo. XIX.) 1. —2. II. 1. přikázání 3.) 1. III. 2. přikázání2. 83. 1. IV. 3. přikázání2. 3. 1. 2. „3. 1. —2. 3. 1. 2. „3. — 2. 3.) —2. 3. 1. výklad 9. trojí — 2. výklad 10. trojí 3. citat z Chrysostoma. II. 5. de augurio, II. 6. de symonia, II. 14. de ymaginibus, II 17 kve- stie de dileccione Dei. exposicio; exkursy: III. 3. citat ze sv. Jana Zlato- ústého. III. 4. de periurio, III. 7 de voto. exposicio; exkursy: exposicio; (V. 2. de parentibus honorandis; V. 5. de sacerdotibus honorandis; V. 7. de Maria virgine honoranda. V. 4. přikázání exposicio; exkursy: VI. 5. přikázání exposicio; exburs: VI. 2 de homicidio; VII. 4. citat z Damiana (?); VII.5. » ze statut Arnoštových; VII. 6—8 de fornicatoribus. VII. 6. přikázání exposicio; exkurs: VIII. 7. přikázání exposicio; exkurs: VIII. 4. de usurariis z Arnošta; IX. 2. 3. de mendacio: citat ze sv. Jana Zlatoústého. IX. 8. přikázání exposicio; exkurs: = X. 9. a 10. přik. exkurs: X. 4. de mala concupiscen- cia C. Závěrek — XI (Deuteron. XXVI + XXVIII.) 1. Benedicciones. 2. Maledicciones. Z rozvrhu tohoto viděti, že dílo jest dokončeno; zdánlivá nesou- měrnost v odd. X. je založena již v Lombardovi. 4. Inc. rukopisů „Locutus est Dominus“ jest citát. Text sám počíná slovy „Exponendo decalogum populo simplici“, podobně jako začínají jiné traktaty Husovy. Explicit „auferamini de terra“ je citát a zdá se, že usečený. Podle textu Deuteronom. a českého Vý- kladu (Erben I. 58) snad se končilo prvotně „non erit, qui emat vzhledem k souhlasu (mínění toto ovšem není příliš pravděpodobné, rkp. ABC). Zdali poslední „Amen“ je Husovo, či písařovo (v rkp. B čteme místo něho ,etc.3), těžko rozhodnouti. 5. Původství Husovo dokazují a) svědectví vnitřní; věcná shoda s Lombardem III. 37—40 a Výkladem 31—79; tu zvláště kvestie II. 17 podobná Lombardov-

Strana VIII
VIII ským; II. 13 o ymagines = Lombard III. 9; citát z Chrysostona. III. 3 = Výklad I. 101; závěrek XI. = Výklad I. 54—58 atd. Citát z Augustina (recte Caesaria) a horlení proti hadačům II. 4 je totéž jako v rkp. Mikulovském (v. mou „Liter. činnost“ VII) a v svá- tečních kázáních (na sv. Tomáše, Post. 1563, CLXXIIIr a j.). Vý- klady o odnětí statků kněžím skrze pány VII. 6 jsou shodné s vý- klady při obraně Viklefa (v. mou „Liter. činnost“ 95—96); horlení proti tanečníkům IV. 3 totéž jako v jeho „sermo contra corizantes' v rkp. kapit. O LXXI a D L; kárání hráčů a pijáků namnoze (III. 8 a j.) týmiž slovy jako v kázaních betlemských rkp. knih. III. B 20; výklad, že kněží jest ctíti V. 5 podobný textu kázání synodalního jed- noho mnou nalezeného a vydaného (v. Věstník České Akademie 1900, 547—550). Výklady konečně o kněžích smilných, o Antikristu jsou dobře známé ze všech větších českých spisů Husových. Ostrý citát z Petra Damiana (ač jiný nežli zde) proti svatokupcům čteme rovněž v Svatokupectví (E. I. 400). Příklady o slunci hmotném a výklady o opilci se téměř doslova shodují s Husovou kvestií „de vera feli- citate“ (vydanou ode mne, progr. Minervy, 1899, str. 9—10); citáty se sv. Jeronyma, Pavla atd. k téže věci jsou uvedeny stejně jako ve Výkladu (I. 65—66); slova Výkladu (I. 58): „já napsal sem je pro lidi hrubé“ zní téměř jako ohlas úvodních slov našeho textu „expo- nendo decalogum populo simplici“; některá místa ve Výkladu prostě přeložena do češtiny; ano dle Výkladu můžeme i text opraviti: I. 59 „Die ,pán', aby sě ho bál, a die ,buoh' aby jeho miloval, a die tvoj aby nade všechny jiné pány sobě ho vážil I. 60 „máš boha milovati nade všechny věci rozumem a tak bez bludu, a volí, a tak bez od- pory a třetie pamětí a tak bez zapomenutie“ (před tím vylože- no v textu srdce-duše-mysl jako v lat.) I. 2 ,„Ego sum dominus ideo ti- mendus, Deus‘ ideo colendus, tuus ideo amandus... I. 17 „ut homo actu semper. di- ligat ex corde, i. intellectu sine errore, ex tota anima i. volun- tate sine retraccione et ex tota mente [i. memoria] sine obli- uione" A tak z Výkladu bylo by možná stále pod čarou uváděti místa parallelní, tu slovně, tu omylem stejná; jsou arci i odchylky, pocho- pitelné, jet Výklad asi pětkrát větší textu našeho. Ano, i v traktatu De decem preceptis', napsaném v Kostnici ža- lářníkům, Hus z paměti drží se skoro věrně výkladu našeho aspoň obsahem; ano i citát z Ambrože „Pasce fame...“ nalézáme na témž místě, jako v našem textu (Opp. 1558 I. fol. XXXr). Taktéž doslovné shody nalézáme s texty latinskými; tak s ká- záním synodalním na slova ,Abiiciamus opera (v Opp. II. f. XXXIXV týž citát Orig., o němž hned šíře), zvláště však s kázáním synodalním „State succincti z r. 1407, 18. října. Toto shoduje se na fol. XXXIIIV

Strana IX
IX až XXXIVr skoro doslovně s naším textem na VII. 4—8, se všemi doklady z Pavla k Fil., Tit. I. Kor. atd., i s citátem ze Statut Arno- štových a s obšírným výpisem Origenova výkladu na IV. knihu Moj- žíšovu. Shoda slovná vyplňuje přes dvě tiskové strany, není třeba proto jí zde uváděti; jde tak daleko, že vlastně jest příslušná část našeho traktatu jen zpracování textu synodalního. Opravuje se jím mnohdy text, v našich rukopisích porušený; ukazuje se přirozený pořádek, jenž nyní není přesně logický; ukazuje se zároveň vzor exaggerace stilistické: v VII. 7 vypočítává Hus řadu hodnostářů světských od císaře až k malému panoši, jenž nehodí se dosti dobře do výkladu ,populo simplici“; jest to však jen mutatis mutandis týž výčet, jaký o hodnostářích církevních podává synodalní kázání (ve vydání Norimberském II. fol. XXXIVr). Formalní shody jsou rovněž hojné; připojení „ego autem non audeo ...“ (VI. 2) je čistě husovské: srovnej Lombard, IV. 38 (rkp. Petrohradský 7or): „sed ego audacter confiteor, quod..."; taktéž „in spe sancti archiepiscopi“ (VII. 5), nebo ,symoniaci praecipui haeretici" (VIII. 3) je způsob Husův. Více shod bude možno uvésti, až také latina Husova bude lépe prozkoumána. b) vnějším svědectvím je incipit rukopisu A „per Joannem Hus“, sice pozdější ale přece staré. Také explicit rukopisu B „per rev. magistrum Johannem dictum H...“, třebas Hus vymazáno, svědčí týmž způsobem. Za Husovo bokládá i Loserth 1883; u mne je zařazen spis pod č. IX. mezi díla bezpečně Husova. Námitky ne- byly žádné proneseny. Rukopis C arci svým explicit přikládá „Col- lecta“ ta Štěpánu z Vilhartic; ale níže poznáme výklad této odchylky. 6. Čas určuje incipit „excerpta Prage“ před konec r. 1412, kdy Hus se odebral do exilu, a narážka VIII. 2: „sacerdotes symoniaci ... falsas indulgencias... fictas reliquias...“ snad do doby po květnu 1412 (?). Výtka IV. 5: „e.x timore humano retrahuntur a libera ve- ritatis confessione“ ukazovala by na začátek boje; na ostrost jeho ukazují výtky II. 6 „sacerdotes concubinarii“ a j. A k těmto zřej- mým narážkám přistupuje důvod ex silentio: není stopy po červen- cové popravě tří jinochů; s tím se shoduje i parallelismus s obranou Viklefa a také to, že Viklef není nikde citován. Tedy as 1410—1412. 7. Rukopisy tohoto textu zachovány jsou celkem čtyři. A. C. k. studijní knihovna v Olomouci chová pod sign. I e 34 (také 1 V 34) sborník traktatů Viklefových a Husových, jenž byl již několikrát popsán (BUDDENSIEG, Joh. v. Wiclifs Polem. Schriften 1884; V. TILLE, Věstník České Akademie IV. 1894, 443 atd.). Je to papírový kodex, o 210 ll. ve staré, dřevěné vazbě (desky potaženy šedou koží), jenž někdy v XV. stol vznikl z několika různo- rodých a různodobých textů. Vročení a obsahu nemá; byl patrně majetkem nějakého katolíka, jenž některá místa závadná vymazal, pak náležel kališníku, jenž opět k vymazaným místům připisoval, v XVI.—XVII. stol. byl konečně majetkem rodiny Grünpühlů.

Strana X
X Původu jest kališnického. Obsahuje traktaty Husovy (české vy- psal TILLE na místě uvedeném, z latinských nalézáme trojí kázání synodalní f. 129v—153v — rukopis omylem poslední dvě připisuje Jakoubkovi —, spis „de corpore Christi“ f. 1181—124r, traktat „de arguendo clero“ f. 155r—160r, některá jednotlivá kázání s postill latinských f. 161r—17Iv a některá excerpta o šesti bludích česky i la- tinsky 172r—173v) i Viklefovy (hlavně jeho Dialog f. 1r—23v, pak některé drobné traktaty), pak různé drobné spisky a poznámky téhož směru literarního. V něm na fol. 62r—75v zapsán jest traktat náš (tento text sve se pak níže vždy A.) rukou asi polovice XV. stol., jinou nežli terty ve sborníku předcházející a následující. Jest opis, opis chybný (opi- sovač často nechal mezeru asi té velikosti, jakou měla skupina písmen jemu nečitelná), mnoho napsáno chybně, mnoho vynecháno, leccos i přidáno. Písaře kodevu značím písmem e. Mnoho jeho chyb opravil rubrikator, současný — jeho opravy označuje značka el. Přípisky jiné jsou označeny e2 (jako 62r in marg., málo pozdější), e3 pozdější (jako 62r dole) a et nejpozdější (62r nahoře). Všechny opravy da- leko nevyčerpávají chyb a jsou ještě z XV. století. Některé margi- nalie náleží do textu, většina však nikoli — tyto poslední uvádím jen pod čarou. Aby bylo patrno, jak asi písař užívá zkratek, interpunkce a velikých písmen, otištěn jest oddíl IX. 2 (rkp. fol. 73r lin. 15—23) věrně, pokud lze tiskem napodobiti, dle rukopisu. Kromě toho při první straně označeno i rozdělení v řádky. Práci jsem provedl v lednu 1901. B. Archiv metropolitní kapituly svatovítské v Praze zazname- nává pod sign. H X rukopis „Sedulia“. Jest to kodex prvé polovice XV. stol., papírový, velikosti 220 mm. a 147 mm. (ztloušti 58 mm.), 266 listů. Složky listů jdou po dvanácti (sexterny; kustody na př. 65v a j.), pořádek jich je správný (stránkování pochází ode mne), tu a tam snad vyříznut list. Psáno jest pravidelně v jednom sloupci, písařem řemeslným, rychlým písmem, inkoustem tu černým, tu za- žloutlým (to zvláště tam, kde byl rukopis vydán vlhkosti, jejíž stopy jsou rozsáhlé). Sloupce jsou orámcovány (sloupec ,Exposice mívá rozměry 174X 108 mm.), práci písařovu dokonal rubrikator, jemuž tu a tam nechal písař mikrogrammy; po nich ještě přišel korrektor. Majitelé rukopisu (do XVII. stol. není o nich zpráv; od XVII. stol. kodex jest v archivu kapitulním) zanechali hojně přípisků v části prvé, českých i latinských; rasury jsou velmi řídké. V tomto kodexu na zvláštních dvou sexternech (kustos fol. 246v predictis) jest část samostatná, jež obsahuje na fol. 235r—251v texrt našeho traktatu (text tento sluje níže B.). Listy 235r— 37v jsou psány hustěji (mívají po 39 řř.), listy 237v—251v řídčeji (mívají průměrně po 32 řř.) touž rukou, jako kodex ostatní. Písař jejich užíval obvyklých zkratek i ligatur, rubrikator pak červeně nadbisoval jména odstavců, postranní hesla, připojil interpunkci (užívá čárek i teček a značek vynechání „ “, oddělení odstavců C C a přetrhuje

Strana XI
XI červeně písmena začáteční) a podtrhoval citáty červeně (de primo Ysaie' atd.). Text tento psán jest — bylo právě řečeno — týmž písařem, jenž na fol. 2r—234r napsal text Sedulia a jenž f. 233v přidal vročení (nyní částečně pomazané a poškozené): „Expliciunt collecta super Sedulium reportata post M. G. (rasura) sublectorem Rakonicensem. Et hoc per manus Johannis dicti P (rasura) de Wa sub anno Domini M CCCCXVI in vigilia sancti Thome de Aquino, confessoris Do- mini (5a fer. in. Jeiunio).“ Týž písař v našem sexternu připojil dále excerpta de luxuria' ,corea etc. (na 52v jest opět řádek zalit) a pak skončil 16řádkovým citátem z Mladenovice; foll. 253—254 jsou prázdna. Na posledních listech kodexu jdou různé pozdější zápisky. C. V téže knihovně nalézáme (sign. D LIX) krásně zachovaný kodex pap. XV. stol. (velikost 213 X 155 mm., ztloušti 39 mm.) ve staré, dobře zachované vazbě (dřevěné desky potažené žlutou koží; byly ozdobeny pěti puklami v předu i vzadu: dnes dvě ze zadních scházejí, taktéž obě sponky jsou utrženy). Obsahuje celkem 144 listů (traktaty Pascasiovy, Augustinovy; listy Kapistranovy; známý list z doby husitské Eloquenti viro' etc. fol. 49r—69r; třináct listů je prázdných); náležel Štěpánu Ringhantlovi, děkanu Karlštejnskému ke konci XV. století, vznikl asi v pol. století tohoto z největší části rukou Vilhartického faráře Štěpána (fol. 94r je vročení 1456). Na jeho popud dva písaři psali a on dopsal „1454 in adventum predi- catum in Vilharticz“ na fol. 1331—142r zvláštní ,collecta super X precepta, jež jsou volné zpracování Husovy exposice. První část tohoto textu (fol. 133) obsahuje úvod docela samostatný, v Husovi nepřicházející, rukou jinou a jiným inkoustem; část druhá (fol. 134r—137r ř. 14) obsahuje text volně vzdělaný na základě práce Husovy (výklad I. přikázání), avšak značně prokládaný a rozšiřo- vaný; ruka jest táž jako v kodevu ostatním fol. 97r nn; konec pak (fol. 137r—142r) obsahuje vlastní písmo Štěpánovo, jenž se většinou spokojuje pouhým opisem Husa, avšak zkráceným a v jednotlivých slovech libovolně měněným. Objevil jsem a srovnal v dubnu 1902. Pokud se týče filiace rukopisné, patrno jest, že rukopis C má cenu jenom podružnou. Text jeho jest libovolně měněn, doplňován i krácen; je to vlastně již práce Štěpánova. D. C. k. veřejná a univ. knihovna pražská v Klementině chová pod sign. V F 17 dávno již známý kodex husitský (v. mou „Literarní činnost M. Jana Husi“ str. 18 č. 46 a doplněk J. Truhláře ve Věst- níku České Akademie 1900, 472), v němž nejnověji J. Truhlář ukázal nový text naší ,cxposice (v. Český Časopis Historický, 1902, str. 316 psn. 1.). Kodex tento (prvotní signatura jeho na deskách D 71 K, na hřbetě má signaturu jesuitskou Y II 3 n. 49), celkem dobře zacho- vaný, ve staré původní vazbě (desky dřevěné, šedou koží potažené. hřbet od jesuitů červenobíle nalakován), bez určitého vročení, vznikl asi v druhém nebo třetím desítiletí věku XV. Obsahuje (nyní) na prvním místě (fol. 1r nn.) traktat sv. Augustina de contemptu mundi.

Strana XII
XII dále pak traktaty strany pokrokové kolem r. 1400: kázání Znojmova, Stěpána z Kolína, Jakoubkova atd., také arci traktaty Viklefovy a — pro nás nejdůležitější — dva traktaty Husovy: fol. 195r—204r traktat „contra praedicatorem Plznensem“ a 204r—208r „de tribus dubiis“. Podobá se tedy obsahem — a i jinak formou a věkem — sborníku olomuckému (A). Rukopis psán byl různými písaři a není dochován celý; má zachováno ještě staré počítání listů a toto počíná listem 10., foll. 1—9 tedy scházejí z předu. Leč schází také konec, zdá se jen po- slední (nyní 231.) list, jenž právě obsahoval konec traktatu. Po- něvadž pak již větší část listu 208 (s podpisem Husovým) uříznuta, zdá se pro nepřízeň ke směru našeho kodevu, podobá se pravdě, že i po- slední list byl vytržen úmyslně. Defektní byl kodex náš již v XVIII. stol., ježto jesuita-katalogisator, jenž na předním přídeští seznamenal obsah, měl rukopis v téže podobě jako nyní. V tomto rukopise nalé- záme jako poslední kus „decalogus trimembris“ (fol. 216r ad extr.), psaný zběžným písmem tehdejší doby, s rubrikacemi a opravami; traktat ten činí samostatnou část kodexu (velikost listů 214X 151 mm., prostor pro text, orámcovaný, má rozměry 163X 108 mm.). jest dosti zachovalý (jen poslední list nyní vypadává, ježto závěrek byl násilně vytržen) a má i rubrikace dosti dobře provedeny. Pěknou úpravou řadí se nejblíže k rukopisu B, za nímž ani věkem nestojí daleko (podle různých indicií text náš, nebyl-li vůbec psán r. 1412, jest tohoto roku jen málo pozdější) a s nímž i textem ještě nejvíce se shoduje. Na stránce mívá 35—39 řádků a končí abruptními slovy: propter adinvenciones tuas. Text tento nazývá se v ostatku D, jeho písař d; rubrikator dl a pozdější jeho majitel, jenž leckde leccos korrigoval, d2. Tím se také končí celý kodex V F 17; na zadním přídeští následuje pak jen fragment latinské listiny z konce XV. sto- let. Text — náleží k nejlepším — jsem srovnal se všemi třemi ostat- ními rukopisy 4.—8. září 1902. Pokud se týče filiace rukopisné, patrno jest ihned, že čtení ruko- pisu C třeba vyloučiti z úvahy, jako libovolně odvozená; jen čtení rkp. ABD možno pokládati za samostatné varianty; jen při některých chybách rukopisů ABD (v psn. III, 159 atd.) můžeme dáti přednost i čtením jeho. Ale jest patrno, že text, dle něhož Štěpán pracoval, byl podobný předloze rukopisu B (skoro v každé třetí odchylce shodují se oba rukopisy proti rukopisu A), že oba písaři čerpali ze společ- ného pramene (*Z). Že však to nebyl rukopis B sám, jest patrno právě z pzn. uvedených. Text B odchyluje se dosti značně od rkp. A: přidává na př. in hoc (45), hic (63), sunt (70) atd.; má chybná čtení proti správným v A: habuit proti habebit (89), cum proti tamen (71) (jež vzniklo z nepochopené zkratky tn) atd.; má konečně mezery: (25) schází verum, (137) potum prebendo, (48) tempora Antichristi, a často citáty (29, 75, 77, 87, 112 atd.); někdy i celé řádky (72, kde text C shoduje se s A). Z toho vyplývá, že text A nemohl býti opsán z ruko- pisu B; že nebyl opsán také text C, bylo právě vyloženo.

Strana XIII
XIII Ale zrovna tak jest jisto, že rkp. B nebyl opsán ani z A ani z C; oba rukopisy jsou značně pozdější. Zbývá vyšetřiti, za poznané sou- vislosti B a C, která recense textu zasluhuje přednost před druhou. A tu jest vidno, že text B má některé přednosti před A (A vynechal na př. actum 37, 86, čtyři slova 315, celý řádek 359 atd.), také někdy čte lépe zkratky (194 equivalens m. chybného equalibus v A, 308 enim místo autem, 62 sicud m. sed atd.), a celkem podává text lepší (leč také A někdy čte správně: 178 torporis m. corporis, 389 ornare m. quare atd.). Rkp. A podává za to text úplnější: nebylo by bývalo možno, zejména citáty Husovy podati věrně, kdyby se nebyl text A položil základem. Avšak předloha rukopisu A nebyla totožná se *Z, nýbrž, jak na první pohled z variant patrno, značně odchylná. Poněvadž však v celku se shodovala, musíme pro *Z a A předpokládati předlohu *Y. Tato měla určité chyby: měla mezeru v IX. 4, již můžeme vyplniti jen z kodexu D (a jež je ovšem v ABC), měla chybu exclusiue (pzn. 322, opět v ABC) již opět D opravuje v ,exclusione“, měla spo- lečnou odchylku ,Ad illud est VII. 5 (pzn. 273) atd., zvláště však to dokazuje text ,homicidium oris (pzn. 211): tu A i B před oris škrtly stejně ,operis', C má jen chybné ,operis', D jen správné ,oris'. Předloha tedy textů A i *Z nebyla bez chyb; tato předloha *y však nebyla předlohou textu D, z něhož chyby uvedené můžeme opra- viti a mezery nahraditi. Text D i *Y předpokládají tedy předlohu novou. O tom svědčí ostatně i samostatné mezery D (pozn. 394, 308 atd.). Tato předloha (*X) nebyl však vlastní rukopis Husův, nýbrž chybný opis; to je patrno z chyb, jež jsou všem nynějším rukopisům společny: citát Ekklesiastiku (E) je všude chybný, I. 17 je všude memoriam vynecháno, VII. 6 jest všude ,Dei' (nebo ,diei) přidáno, III. 3 je všude chybné Deum‘ (m. animam) atd. Z toho plyne, že z původního textu *V učiněn byl záhy mimo jiné chybný opis *X a z tohoto chybného opisu vyplynuly postupně všechny naše rukopisy. Schéma filiace rukopisné jest tedy toto: * Y (III. 3. Deum?, VII. 6 + diei. I. 17 — memoriam) (1412 2) * Y (VIII. 3 exclusive?, IX. 4—; VII. 5 Aa illud est) A (1450 2. *Z (14161) — C (1454)

Strana XIV
XIV K opravě chybného *X můžeme užiti pak parallel Husových a ci- tátů Písma, Arnošta i Otců. 8. Tisk tento jest první. Chtěl jsem pokud možno podati znění rukopisu A (vzal jsem jej za základ, poněvadž jest ze všech nej- úplnější), ale ovšem také text čtitelný. Do (špičatých) závorek jsem dal, co do textu náleží, ale rukopis nemá, do [rohatých], co rukopis má, ale do původního textu nenáleží, rubrikace otištěny tučně, citáty proloženě. Přidal jsem rozčlenění a interpunkci, rozpustil jsem skratky (jen stálé jsem podržel: s = scilicet, i = id est, q = questio etc.) — jinak se mi zdálo nevhodné držeti se všech zvláštností písa- řových na úkor textu Husova. Jak chybně e psal, svědčí na př. srov- nání textu rukopisného s textem Vulgaty v XI (některé hrubší omyly jsou vytčeny v poznámkách) anebo srovnání citátů Origenova v VII. Ó s originalem: m. rukopisného i. [= id est] má Origenes iidem, m. „non docuerunt“ — monuerunt — dederunt — fuerunt“ všude -int, místo „et lex diuina“ správně „id est lex Dei“ atd. Také různé pravopisné kolísání písařovo nebylo mi vzorem, ani jeho interpunkce, ani jeho zkratky: zdálo se mi nevhodné psáti jednou totu a podruhé totum, když obojí se vyslovovalo stejně a při pomalém psaní psalo jen totum. Za to arci podržel jsem Husův pravopis pokud se týče e = ae (sepe místo saepe), c za t (paracior — paratior), k za c (ka- ritas — caritas), v za u na počátku slov (vnde, vmbra — m. unde), u za v uprostřed (cessauit m. cessavit), y za i na počátku slov (yma- go, ydiota — imago), z za s v koncovce -iso (dogmatizo atd.), w sa vu (wlt = vult), ii za i v hiis... a některé jiné drobnosti. Píši tedy: michi (nichil), nunccio (peccunia), quatuor, dogmatizo, di- stingwo, saltim, comittere, summere, tollero, ewangelium, dyabolus, exrequcio, nittor, aput, sicud, Cristus (a velud). Zdálo se mi ne- vhodným, oblékati středověkou latinu v roucho novověké. Místo i, 1 a j užito jen i, místo k a s užito jen s, při luštění zkratek byla vzorem jednak ostatní forma rukopisu, jednak rukopisy ostatní. Že bych byl všude text emendoval, nelichotím si ani sám; tolik však možno říci s jistotou, že jest teď lepší, nežli v kterémkoli ze čtyř rukopisů. Při sestrojování textu užito arci toho, co shora vyšetřeno o fi- liaci rukopisné; nejlepším se okazuje kodea D, nejúplnějším kodex A. Text jest však (v poznámkách vyčteno přes tisíc variant) tak pokažen, že není možno, pokládati nejlepší rukopis zároveň za správný obraz původního textu, a proto položil jsem za základ text nej- úplnější A. Tento obsahuje mnoho vsuvek; některé možná snad přibyly od Husa samého při přepracování. Kde se mi zdálo, že vsuvky jsou bezpečně pozdější, odkázány do poznámek pod textem; tam odkázány i české glossy rukopisu D a A, ačkoli je vždy možno, že již některé glossy české byly v prvotním zapsání Husově. Kde sdálo se, že vsuvky mohly by aspoň pocházeti od Husa, jsou po- jaty do textu, ale vloženy do rohatých závorek (v překladě českém jsou i tyto vypuštěny). Ostatek pak podržen všude text rukopisu A, kde to bylo jen poněkud možno. Při místech zkažených a poru-

Strana XV
XV šených postupováno pak dle tohoto schematu: bylo-li několik čtení možných, dávána přednost čtení, v němž shodovaly se rukopis D a B před čtením rukopisu A; taktéž shodnému čtení rkp. AD před B (rukopisu C užito vůbec jen auxiliarně). Mezi čtením rukopisu A a B cennější jest, jako starší a správnější, čtení rukopisu B; čtení rukopisu D jsou cennější, nežli čtení rukopisů A i B samotných, a rovnocenná se čtením shodným obou těch rukopisů (D = *Y), tam však, kde všechny rukopisy mají chybu (*X), jest souhlas jejich rovnocenný s textem parallel — Husových i citovaných textů. Mezi takto zbudovanými rovnocennými variantami dána pak té před- nost, která vyhovovala smyslu, nebyla odvozena z ostatních a sho- dovala se s usem Husovým. To vše arci jen v tom případě, že čtení rukopisného nebylo možno hájiti. Jinak by ovšem bylo bývalo pře- vrácené počínání, chtíti snad originalním textem Vulgaty, Origena, Chrysostoma, Statut atd. opravovati chyby, jež byly již v prvotním textu Husově. Na př. citát: „si quid ligaveritis“ atd. je chybný, ve Vulgatě nepřichází; ale Hus tak cituje vždy a v jiných svých spisích pravidelně; nebylo tedy saženo na text, přes jeho omyl. 9. Pramenem texrtu, jak svrchu vyloženo, byla jednak Glossa ordinaria, jednak Lombard. Hojně užito též synodalního kázání z r. 1407 (State succincti“), z něho čerpán i jeden citát Statut Arno- štových a Origena. Zdali i ostatní citáty, zejména ze sv. Jana Zlato- ústého, pocházejí takto z druhé ruky, nebylo mi možno zjistiti. 10. Imitací textů našeho do jisté míry jest Husův český Výklad. Také práce Štěpána z Vilhartic 1454 (= kod. C) textu našeho užila jako materialu. Jakýsi náběh ke zpracování, zejména jeho rozšíření, podává již kodex A. 11. Překladu textu našeho není ze starší doby žádného. Teprve nyní (1903) přeložil tet ten do češtiny M. Svoboda podle textu zde otištěného (hlavně dle rkp. A, mimo jeho přídatky). 12. Literatura jest rovněž skrovná: poprvé na text upozornil J. Loserth (Hus u. Wiclif, 226 pzn. 3) r. 1883, o něco málo obšír- nější popis podala 1900 má „Literarní činnost M. Jana Husi' (str 75, č. IX), o čase malou zmínku jsem učinil ve Věstníku České Akademie (1900, 563). 13. Cena našeho díla jest dosti relativní. Jest dobře spořádáno a symmetricky stavěno, nelze mu upříti ani horlivosti reformatorské a jasnost výkladu není ani přetížena scholastickou učeností ani ne- zabřídá do nesrozumitelnosti. Leč všechny tyto přednosti nemohou dílo postaviti po bok velikému českému Výkladu: proti tomu má jen cenu průpravy a úvodu. Tím však roste zase jeho cena literarně- historická: pro nás je neocenitelným středním článkem spojovacím mezi Husovou poslední a největší latinskou prací akademickou a mezi první a největší lidovou prací českou: jazykem jsouc ještě latinská a akademická, jest přece již duchem česká a lidová.

Strana XVI
XVI Vydání toto má účelem pouze otisknouti text, tak jak naše ny- nější rukopisy dovolují. Jde tedy ve všem, pokud možná, za textem rukopisů, a úvodní poznámky vykládají jen to, co z rukopisů samých lze vyčísti. Jest tu účelem edice, nikoli meditace; veškery úvahy o vy- daném textu odkázány jsou době pozdější — nebyly by vůbec možné, kdyby text nebyl vydán. Ostatně mám za to, že správné uvažování o textech Husových může nastati až po vydání všeho toho, co naše rukopisy podnes od něho zachovaly, že může býti jen korunou práce vydavatelské, nikoli jejím východiskem. K textům Husovým, podle mého mínění, stojíme asi v témž poměru, jako humanisté vlaští k textům klassiků; je třeba napřed texty vydati a odkázati filologům budoucích věků učené úvahy o jejich filiaci a provenienci. Toho, co nám Hus zanechal, jest spousta ohromná; a můžeme vskutku říci slovy Písma: „mundum tradidit disputationi corum.

Strana 1
Incipit exposicio decalogi excerpta Prage per Joannem Hus Incipit exposicio preceptorum Dei2 Incipit Decalogus trimembris3 III A fol. 621 B fol. 235r D fol. 216r C fol. 134r (Exposicio decalogi.) XI. 1. Ocutus est Dominus cunctos sermones — hos« etc Exo. XX.a Exponendo decalogum I simplici dicendum est illud, quod scribitur ExO. XIX.: populo »Moy ses ascendit in montem ad Deuma, vo- cauitque eum Dominus de monte et ait: Hec dices domui lacob et annuncciabis filiis Israel: ....,Si audieritis vocem meam et custodieritis pactum meum, eritis michi inpeculium incunc- tis populis.5 Mea est enim omnis terra et vos eritis michi in relgnum sacerdotale et gens sancta.“ Hec sunt verba, que loqueris ad filios Israel.« Venit Moyses etconvocatis maioribus natu populi, exposuit omnes sermones, quos mandauerat Dominus responditque vniuersus populus simul: »Cuncta, que locutus est Do- minus, faciemus« Cumque retulisset Moyses verbal populi ad Dominum, ait ei Dominus: »lam nunc veniam ad te in caligine nubis, ut audiat me populus loquentem ad te et credat Nuncciauit ergo Moyses tibi in perpetuum.« verba populi ad Dominum. Qui dixit ei: Vadec ad populum et sanctifica illos hodie et cras, lauentque vestimenta sua et sint parati in diem tercium« etc. vide ibi. Et sequiturc: »Iamque advenerat diesl tercius et manes inclaruerat.6 Et ecce ceperurt audiri toni trua et micare fulgurag et nubes densissima operire montem 6) 1) A; Verba per J. H. adscripsit in A e. — 2) B; loco eorum, quae leguntur in A. — 3) D; vide annot. (2) — 4) BCD; ita etiam Vulgata: in A dominum errore scribae. — 5) ABCD; in A scriptor delevit gentibus. — *) ABD; in A rasum. — 7) BD; A infra. — s) ABD; in A —e supplevit el. — 3) BD; ita et Vulgata: in A fulmina errore scribae. a) Exo XX. 1. — b) Exo. XIX. 3—11. — c) Exo. XIX. 16.

Strana 2
2 M. J. Hus, Expositio Decalogi, I. 2. — II. 4. clangorque buccine vehemencius perstrepe- bat. Timuit populus, qui erat in castris« — §2. »Locutus« ergo »est Dominus cunctos sermones hos«a — etto quia Dominus locutus est, ideo diligenter sunt audiendi — »Egod sum Dominus Deus tuus, qui eduxi te de terra Egipti de domo ser- vitutis« — »Egod sum Dominus« ideo timendusi »Deus« ideo colenduss »tuus« ideo amandus. [Et statim12 sequitur] XII. 1m preceptum. Primum preceptum. Nota.7 1. Primum preceptumis: »None habebis deos alienos coram me14; non facies tibiis sculp- tile neque omnem similitudinem, que in celo est desuper et que in terra deorsum, nec eorum, que sunt in aquisl sub terra. Non adorabis ea neque coles: ego enim sum Deus tuus zelo tes visitans iniquitatem patrum in filios in ter- ciam et quartam generacionem eorum, qui oderunt me, et faciens misericordiam in millia hiis, qui diliguntl me et custodiuntis precepta mea.« 2. Nota, quod mandata Dei decem, que populo per Moysen tradita sunt, digito Dei sunt scripta in duabus tabulis | lapideis. In vna tabulais fuerunt scripta tria pre- cepta, que nos ordinant in vitaig contemplatiua,o in Deum, quia primum refertur,1 ad Patris,2 potenciam, secundum ad Filii sapienciam, tercium ad Spiritus sancti bonitatem. Alia septem fuerunt scripta in secunda tabula et illa nos,a or- 11) in A addidit e2 nam Dominus inter- 10) BC; deest in AD. — pretatur quasi minas dans. — 12) Ante statim in A denuo falso repetitum et. — 13) BC; AD mandatum. — 14) D et Vulgata; deest in ABC. — 15) B; ita et Vulgata; deest in ACD. Ad ea in A e3 adscripsit: Mth. Magister »Quod est mandatum magnum in lege?« Crisostomus: Magnum et maximum man- datum dicimus, quantum ad dignitatem mandatorum, non quantum ad uti- litatem. Alioquin utilitas omnium mandatorum una est et omnia mandata quasi unum esse videntur mandatum. Ita enim coherent, quod unum sine altero esse non possit. Et ponit exempla, quomodo in edificacione domus fundamentum est dignius, non utilius; et alia exempla: omnia in margine. 16) DB et Vulgata; deest in AC. — 17) AC deest; B: Nota bene. — — 18) DB; in AC deest; conf. Výkl. I. 63 dvě dště — prvá dska; etc. — 19) DAC; vitam B — 20) DAC; contemplatiuam B. — 21) DAC; referuntur DB. — 22) Post patris in A delevit scriptor falso adscriptum presenciam. 23) DAB; ordinant nos falso C. d) Exo. XX. 1—2. — e) Exo. XX. 3—6

Strana 3
Primum praeceptum; textus et prima expositio. 3 dinant,3 ] in vita actiua ad proximum. Et ex hoc faciliter potest patere sufficiencia preceptorum. §3.) Nota, quod per primum preceptum evidenter plu- ralitas deorum excluditur et vnus solus Deus colendus pre- dicatur. Patet Deuteronf 4°: »Audi, Israel, Dominus ipse est Deus et non est alius preter vnum.« Pro quo sciendum, quod vnum solum verum,5 Deum colere de- bemus et adorare tripliciter. Primo: fide integra, secundo: opere firmo, tercio: karitate perfecta. Et secundum hoc potest esse triplex intellectus huius primi precepti. A 62v B 235v D 216v Nota.24 4 [Sequitur] Prima exposicio primi precepti.26 Prima exposicio 1mi Prima exposicio: »Non habebis deos alienos« i. vnum Deum adorabis, fidem integram ponendo in ipsum. Contra quod preceptum secundum,7 istam,7 exposicionem,7 faciunt quatuor genera hominum, que dampnantur. Primi sunt decepti, se et alios decipientes, sicud,s sunt incanta- tores, diuinatores etc., qui peiores Iudeis et hereticis repu- tantur, ut patet extra de sortilegiis in Decretisg: »Non licet cristiano colere elementa, nec lune et stellarum cursus obseruare in coniugiis soci- andis.« [Quos, eciam reprehendit Augustinush in sermone de auguriis, qui incipit: Bene nostis, fratres karissimi' et subdit post pauca: »Ego me apud Deum absoluo, dum iterum ac iterum am- moneo, pariter et contestor, ut nullus ex vobis caragos vel diuinos vel sortilegos requirat, nec eos de qualibet aut causa aut infirmitate interroget. Nullus sibi precantatores adhibeat, quia, quicunque fecerit hoc malum, statim peribitso baptismi sacramentum et continuo sacrilegus et paganus efficietur« et infra »Nul- lus ex vobis obseruet, qua die de domo exeat, qua die iterum revertatur, quia omnis dies Nota Augusti- num29 21) B; in A deest. — 25) DA; in B deest. — 26) Sequitur co pre- cepti B, Prima 1mi A, 1a exposicio D: scriptores inter se discrepant. — 27) v. i. e. BD; deest in AC; sed confer II. 7 »iuxta primam exposici- onem« etc. — 28) BC; A ut contra usum Hussi. — 29) A; BCD deest; omnia, quae a Quos usque ad sermone leguntur in textu et in marg., co- dices ceteri omiltunt; igitur incertum est, utrum haec omnia genuina sint, an non. Verba haec tamen alibi apud Hussum citantur. — 30) Ita ABD. f) Deuteronomii IV. 35. — g) Decretum Gratiani, causa XXVI, q. 3 (= Corpus jur. canon. I. 1027—1028). — h) Ps. Augu- stinus (recte Caesarius), sermo de auguriis Migne, Patrolog. lat. XXIX, 228 nn.

Strana 4
4 M. J. Hus, Expositio Decalogi, II 4.—9. dies felix, sicud scriptura dicitai Genes. 1° 'Et factus est primus dies et secundus dies Set tercius diesa similiter quartus et quintus et sextus et sabbatum« et illudi »fecit Deus omnia valde bona« et concludit modico anteso: »Et nisi grandi elemosina et dura et prolixa penitencia subvenerit, statim in eternum pe- ribit.« Hec ille sanctus in eodem sermone. 29 1 10 20 30 A fol. 63r §5. Pross quo tamen sciendum3s, quod actus diui- nacionis potest,4 aliquis tripliciter exercere.35 Primo modos6 credens per illum actumar consequiss realiter, quod intendit, puta alicuius amorem, vel furti revelacionem, vel futuri39 eventuss9 precognicionem. Et talis peccat mortaliter4o ; racio est41, quia4, revelacio occultorum4s et precognicio futurorum dependet44 a voluntate diuina, et amor hominis a libera vo- luntate humana, cuius motus solum subest diuine potestati. Secundo aliquis potest actum diuinacionis exercere, licet non credat per illum realiter consequi, quod intendit, sed tantum wlt experiri, vtrum alicuius efficacie sit an non. Et talis peccat mortaliter: et racio est, quia talis est dubius et fluc- tuans in fide, proponens contra veritatem et firmitatem fidei talia experiri, que scit vel scire debet esse prohibita. Tercio potest exercere ex sola leuitate et simplicitate, nichil tamen credens in45 hoc45 esse virtutis et efficacie. Et hoc potest esse peccatum veniale laycis et ydiotis, sed clericis et4s in- telligentibus est maius peccatum, scilicet inobediencie, quia est a iure prohibitum. Nota.s §6. Ad hoc eciam genus reducitur obseruacio diei egipciace et ceterarum horarum pro mercacionibus faciendis, herbis colligendis et similibus; ad hoc eciam reducuntur ge- nera hereticorum omnium perverse scripturas exponencium 47 et precipue symoniacorum, primorum et precipuorum here- ticorum, per quos nuncas ypocrite49 in ecclesia habitantes 31) d. G. 10 adscriptum in marg. — 32) A deest; e Vulgata additum. 33) P. q. t. s. DB; propterea sciendum C; Notandum A. — 34) p. a. t. e. B; eodem modo D: solum loco aliquis legit quis; actus diuinacionis et sortilegii, aliquis tripliciter potest exercere C; exercentur tripliciter A. — 35) A; nota bene B. — 36) ABCD; posl modo addit A: exercet quis actum diuinacionis — 37) BCD; A deest. — 38) ACD; assequi B. — 39) DAB; ita etiam ge- nuina scriptio in C; super quam scriptor scripsit alicuius adventus. — 40) ABCD; in D: quia recedit a fide professa, quod non facit paganus. — 41) B; deest in AC. — 42) ABC; deest D. — 43) ABD; in A antea deletum futurorum. — 44) A; D; C; in B errore scribae dependent. — 15) BD; in A deest. — 46) BD; deest in A. — 47) AB; antea deletum in A intelli- gencium. — 48) BD; A add. temporibus Anticristi; sed confer Výklad I. 354 »v čas tento Antikristóv«. — 49) B; ypocritice AD. i) Genesis I. 5, 8, 13, 19, 23, 31; II. 2. 3.

Strana 5
Prima expositio: contra divinatores, simoniacos, negligentes in fide etc. 5 fideles Cristi multipliciter blasfemantur, ymmo et heretici ap- pellantur. Qui symoniaci heretici contra integritatem fidei cristiane non solum verbo dogmatizant, sed etso opere con- firmant et censurissi nituntur defendere, quod pro sacra- mentis ecclesie et administracione,, eorum violenter sint;3 peccunie eciam a pauperibus exigende, et quod sacerdotes concubinarii, ydiote et tabernarii propter solum sacerdocium sint non solum pascendi, sed ditandi et seculariter vltro do- minos temporales extollendi. Qui revera plus nocent ecclesie Cristis4, quam Iudei vel pagani etc.55 7.) Secundum genus hominum, qui pro transgressione huius precepti iuxta primam exposicionem dampnantur, est in fide debilium, qui ad tempus credunt et in tempore tempta- cionis recedunt et simpliciter fidem deserunt. Quales fuerunt omnes apostoli, qui tempore passionis Cristi omnes fugierunt. Eciam tales sunt illi, qui fidem solum seruare volunt in corde et ore non audent confiteri. Et tales sunt dampnandi, quoniam secundum Apostolumk: »corde creditur ad iusticiam, oress autem confessio fit ad salutem56.« Ideo enim sacramentum confirmacionis datur in fronte, ut cristi- anus libere audeat57 nomen Deis- confiteri. 21 8. Tercium genus hominum, qui dampnantur, est;s in fide negligencium, qui articulos fidei negligunt addiscere, cum possint et debeant eos scire. Ad hoc reducuntur omnes peccantes mortaliter, qui fidem suam negligunt bonis operibus adimplere, quia ad integritatem fidei requiritur corde puro credere, voce clara proferre et fidem bonis operibus ad- implere. 3i 9.) Quartum genus est se extollencium et presump- tuose fidem scrutari volencium, qui nichil credere volunt, nisi eis racione liquida demonstretur. Et tales plerumque in errores deducuntur. Exemplum de beato Augustino, qui misterium sancte Trinitatis volebat humana racione com- prehendere Talibus dicitur secundum beatum Grego- riumi quia »fides non habet meritum, cui hu- mana racio prebet experimentum« 4i 50) B; deest A. — 51) B fol. 236r; D fol. 217r; in A addidit e? i. excommunicacionibus. — 52) B; administracionem errore scribae A. — 53) B; A sunt; confer sequens sint. — 54) BD; in A deest. Confer De ecclesia' (Opp. 1558, II fol. CCIXv): »apostoli aedificaverunt ecclesiam Cristi« etc. saepe. — 55) B; deest in AD. — 56) ore co salutem DC et Vul- gata; AB deest. — 57) a. n. D. B, nomen Cristi aput quoscunque audeat C, deest in A. — 58) A; BCD addunt se. k) Paulus, ad Romanos, X. 10. — 1) Gregorius M, XL ho- miliae in evang., II. 26: Migne, LXXVI, 1197.

Strana 6
M. J. Hus, Expositio Decalogi, II. 10.—17. 2а ex- posicio.59 Secunda exposicio (primi precepti). 59 A fol. 63v Nota. Primi trans- gressores Secundi. Tercii. Nota.70 10. »Non habebis deos alienos.« Secunda exposicio huius precepti est talis: »Non habebis« etc. i. a nullo alio salutem sperabis, sed tantum a Domino, in ipso spemso firmamso ponendo Pro quo sciendum, quod duplex est spes, ll s. spes sa- lutis et spes suffragii. Spes salutis solum est ponenda in Deum, quia solus Deus adoratur adoracione, que latria dicitur. Sed spes suffragii est ponenda in creaturams1, sicuds, est precipue Cristi humanitas et virgo Maria, mater Cristi, et ceteri sancti in celo vel in terra. Et secundum hoc potests3 distingwi adoracio; quia alia est, qua solus Deus adoratur (et illa vocatur latria), alia, qua excellens creatura adoratur, sicud Cristi humanitas et virgo Maria (et illa vocatur yper- dulia), alia, qua ceteri sancti et homines adorantur (et illa vocatur dulia).64 §11. Transgressores huius precepti secundum istam exposicionem, qui dampnantur, sunt illi, qui spem salutis in passione Cristi simpliciter vel suffragiis beate Virginis et sanctorum ponunt, Deum et mandata eius deserentes, qui beate Virgini et aliis sanctis ad honorem bonos actus de ge- nere faciunt, mortalia peccata continue perpetrando. 12.) Secundi sunt, qui nullam spem de suffragiis sanctorum habent, nec eos venerari volunts5, allegantes, quod solus Deus sit causa et dator gracie, quod est error intolle- rabilis. Nam licet solus Deus efficienterse sit causas7 gracie, beata tamen Virgo et ceteri sancti meritorie per modumes suffragii deprecantisse possunt esse causa gracie. 13. Tercii sunt, qui nec in Deum nec in suffragia sanctorum sperant de salute sua simpliciter desperantes, solum ex quadam conswetudine intrando ecclesiam ymagines ligneas et lapides more gentilium venerantur. §14. Hic nota Licet ymagines materiales non sint adoracione latrie adorande, nec spes in eis est ponenda, sed solum racione sui signati [sunt-o] venerande, tamen, ipsarum vsus in ecclesia propter tria est racionabiliter introductus. Primo, propter simplicium ruditatem, qui nesciunt legere in 59) In textu rubricam habet B, deest in A; in margine habet A, deest B. — 60) spem firmam A; firmam spem BCD. — 61) A; creatura BCD. — 62) BCD; A errore scribae, qui abbreviatum sd male legerat, habet sed. — 63) ABD; in B scriba addidit, respiciens prius hoc, etiam hic. — 64) B fol. 236v, D fol. 217v. — 65 AB; C more suo addit ,sicud moderni scismati ci'. — 66) BD; deest in C; efficaciter A. — 67) ABD; C more suo addit et dator. — 68) A; in B mo errore scribae. — 69) BC; A depre- catis errore scribae. — 70) B; ACD deest. — 71) DA; cum B, scriba male legit abbreviatum tn.

Strana 7
Secunda expositio: de adoratione imaginum. Tertia: de superbis. codicibus, saltim videant in parietibus. Secundo, propter-a affectuum tarditatem, ut, qui ad-3 devocionem excitantur, si non mouentur ex auditis, saltim moueantur ex visis. Tercio,, propter memorie labilitatem, quia audita faciliter a memoria labuntur, saltim visa sculpta vel picta memoria teneantur. Tercia exposicio 74 Tercia exposicio. 74 15.) Tercia exposicio huius precepti est talis: Non habebis deos alienos‘ i. nullam rem debes tantum vel plus diligere sicud deum, quia, quamcunque rem homo tantum diligit, sicud deum vel plus, illa est sibi deus, ut testatur beatus Ieronimusm supert5 illud Psalmi 80: Non erit in te deus recens‘ »Cui deus« inquit »venter Sesto, ei deus recens est; quecunque vicia habemus et quotcunque peccata, tot re- centes habemus deos: iratus sum, ira michi deus est; concupiui mulierem, libido michi deus est; vnusquisque enim quod cupit et ve- neratur, hoc illi deus est.« Patet eciam per 5 Augu- stinum 76, [qui-7 dicitn super Psalmo 39: »Quidquid amaueris, deus tuus erit.«77] §16. Nota, quod secundum istam terciam exposicionem ill A fol. 64r. tria genera hominum transgrediuntur istud preceptum: su- perbi, cupidi et gulosi. Nam superbus plus quam Deum diligit vanam gloriam, auarus pecuniam, gulosus ventrem, siue ventris ingluuiem et luxuriam. De primors Ysaias 1479: »Quomodo, cecidisti, Lucifer, qui mane orie- baris!« De secundo Apostolusp Gallatis-s: »Aua- ricia, quodso est ydolorum seruitus.« De tercio Philipp.q 3°: »Quorum Deus venter est.« §17.) Nota. Queritur, vtrum aliquis in hac vita possit preceptum dileccionis Dei adimplere s. »Diligesr Do- minum Deum tuum ex toto corde tuo, ex tota Nota. 72) Ominia a propter ad tercio in BD omissa, linea neglecta. — 73) A; non ad C; excitantur si non in C deest. — 74) Scriptores iterum discrepant; A: Exposicio tercia. — 75) A; omnia a super ad per desunt in BCD. — 76) A; et Augustinus ABCD. — 77) A; omnia a qui oo erit desunt in BCD. — 78) ABD; in utroque loco scriptor codicis A spatium adscribendi numeri reliquit. — 79) D; deest in ABC. — 80) AD (et Vulgata); deest in B. m) Hieronymus, Breviarium in psalmos, Migne, Patr. lat. XXVI. 1060; ad Psalmum LXXX, 10. — n) Augustinus, Enar- ratio in Psalmos, Migne, Patr lat., XXXVI.. 431—452; ad Psal- mum XXXIX. 5. — o) Isaias, XIV. 12. — p) Paulus, Gal. V. 20; errore loco Ephes. V 5. In codice D scriptum Coll. — q) Paulus, ad Philippenses, III. 19. — r) Evg. Matthaei, XXII. 37; textus discrepat; Hus memoria fretus citasse videtur.

Strana 8
8 M. J. Hus, Expositio Decalogi, II., 17. — III. 3. anima tua etsi ex tota mente tua.« Dicendum, quod preceptum dileccionis Dei potest sumi dupliciter. Primo, quod excludatur omnis actus extraneus: sic non potest in hac vita adimpleri, s. ut homo actu semper diligat Deum45 ex totos2 corde, i. intellectu sine errore, et ex tota anima. i. voluntate sine retraccione, et ex tota mentess, sine obliuione. Hec enim non patitur fragilitas humane vite. Secundo dileccionis per- feccio sumitursa, ut excludatur omnis actus contrariuss5 ka- ritati, et sic potest adimpleri in hac vita, quia karitas potest esse adeo perfecta, quod omnem actumss mortalis peccati excludits7. [Ieronimuss: »Diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo et ex omnibus viribus tuis et proximum tuum, sicud te ipsum, et ini- micos non ex tota virtute, non sicud te ipsum.« Sufficit enim, quod diligimus et non odio habemuss7.] III. Secundum preceptum.ss Secundum preceptum ss 10 20 30 §1.»Non assumes nomen Dei tui in vanum; nec enim habebitsa insontem Dominus eum, qui assumpserit nomen Domini Dei sui frustra« EXO.t ubi supra. Secundum preceptum Non90 assumes nomen Domini Dei tui in vanum'9o. Nota, quod nomen Dei9r potest sumi in vanum tripliciter: Primo, male iurando: secundo, votum deo factum transgrediendo; tercio deo male- dicendo et ipsum blasfemando. Et secundum hoc triplex potest esse exposicio huius precepti. 1a exposicio. Prima exposicio. Nota. 10 2. Prima exposicio secundi,, precepti92: »Non as- sumes nomen Domini Dei tui in vanum« per- iurando, vel eciam inaniter aut execrabiliter iurando. Pro quo nota, quod male iurare contingit tripliciter. Primo, quando homo inutiliter et sine causa iurat Deum nominando, ut qui ex conswe- 81) A (et Vulgata); deest in B. — 82) BD; deest in AC. — 83) Sic ABCD; deest evidenter i. memoria. — 84) B fol. 237r; D fol. 218r. — 85) ABC; in medio verbo in A rasum. — 86) BC; deest in A. — 87) A; inde ad finem omnia desunt in BD. — C prorsus discrepat. — 88) Scriptores et rubricatores denuo discrepant. — 89) A et Vulgata; habuit AB. — 90) BD; deest in A. — 91) A; Dei nomen falso B. — 92) B; deest in A. s) Hieronymus, Comment. in evg. Matth, lib. III.. Migne, Patrol. lat. XXVI. 166. — t) Exo. XX. 7.

Strana 9
Secundum praeceptum. Textus et prima expositio. tudine inducti nichil facere vel dicere possunt, nisi iuramento,3 dicta confirment; secundo contingit male iurare, quando aliquis execrabiliter et irreuerenter iurat per intestina Dei vel cruorem Dei et wlnera Cristi aut per beatam Virginem vel similia sicud homines mali,4 consweuerunt, quia talia omnia cum magna reuerencia et non sine magna necessitate debent no- minari; tercio contingit male iurare, cum quis falsum iurat siue,5 mendaciumes iuramento confirmat, quod semper est peccatum mortale. 20 30 3. Et hoc potest fieri tribus modis: Primo, cum Nota,, 10 quis scienter iurat falsum; secundo, cum quis iurat de re 20 dubia asserens pro certo; tercio transgrediendo iuramentum. 30 Nota,2 Nota: Mathei 5°u dicit,6 Cristuses: »Audistis, quia dictum est antiquis,7: Non periurabis. Ego autem dico vobis non iurare omnino, neque per celum« etc. Super quo dicit Crisostomusy: »Nisi iuramentum interdicatur, i non possunt am- putari periuria. Ex iuramento enim periurium generatur. Nemo enim est, qui iuret et non ali- quando periuret. Propter hoc admonet Salo- monw: »Ne aswescat iuramento os tuum: multus enim casus in illo.« Sicud enim, qui facit con- swetudinem frequenter manu sua percutere, necesse est, ut aliquando percuciat iniuste, sic, qui facit conswetudinem iurare in rebus ydoneis frequenter, et in rebus superfluis eciam nolens conswetudine retrahente s per- iurat. Et qualis est contra iurantes sentenciaro Dei, docet Salomonw: »Vir — inquit — »multum iurans.... non exiet plaga de domo cius.« Si ergo a iurantibus plaga non recedit, quomodo a periurantibus aliquando recedit99?« Et infra. »Sed forte dicis: quid faciam? non michi credit, A f. 64v. 93) A: iurando B. — 9i) AB; male D. — 95) AB; in A utrumque verbum in rasura. — 96) DB; A errore Cristus dicit. — 97) A; deest — 98) A, trahente BD. — 99) BD; in A errore scribae non re- in BDC. 100) Ab dei in D fol. 218v, ab aliquam in B fol 237v. cedit. — u) Evg. Matth. V. 33—34; locum scripturae Hus libere ad- fert; qui sonat: »Iterum audistis quia dictum est antiquis: Non perjurabis: reddes autem Domino juramenta tua. Ego autem dico vobis non jurare omnino, neque per coelum, quia thronus Dei est: neque per terram, quia scabellum est peaum ejus: neque per Jerosolymam, quia civitas est magni regis; neque per caput tuum juraveris, quia non potes unum ca- pillum album facere aut nigrum. Sitautem sermo vesterest, est: non, non: quod autem his abundantius est, a malo est. — v) Johannes Chrysostomus, Homilia in Matheum XVII. (Migne, VII. 1. 260). — W) Ecclesiasticus, XXIII., v. 9 a 12.

Strana 10
10 M. J. Hus, Expositio Decalogi, III. 3.—4. nec wit credere nisi iurauero?' Acquiesce magis peccuniam perdere quam salutem; preciosior tibi videatur anima tua, quam res tua. Si rem aliquamin perdideris, viuere potes; si Deum1o1 perdideris, quomodo viues? An nescis, quod in- vitusinimicis propter Dei timorem impendi 8102 Maiorem mercedem habes proillo, quam si ele- mosynam dedisses, quiars quodros cum maiore luctacione facimus, pro illo dignius corona- mur. Ecce, amice ammoneo, ne hominem ali- quem iurare compellas, siue existimas eum bene iuraturum, siue male; magis recede ab eo, quia etsi male iurauerit, tu, quantum ad conscienciam tuam, periurii illius factus es causa, quia hoc proposito eum iurare compellis, non ut iuret, sed ut periuret. Si enim eum bene iuraturum putares, nec iurare compelleres. O insipiens, qui alterum iurare compellis, ne- scis, quid agis: ille, etsi periurauerit, vel cum lucro periurat, tu autem sine lucro periurii illius particeps inveniris; qui mentiri non du- bitat, nec periurare timet« et infra: »ipse Deus, qui periurare vetuit, ipse postea non iurare mandauit. Qui ergo iurandor non timet Dei preceptum negligeres", nec periurando timebit. Quid autem vis? Timet Deum, an non timet Deum. Si timet, eciam sine iuramento non men- titur. Si autem non timet, neque iuramento potest dicere veritatem. Audite vos, clerici, qui iurantibus ewangelia sancta portatis, quo- modo potestis ab illo iuramento esse securi, qui sanctum periuris datis? Numquid1o5, qui ignem portat, vnde confletur incendium, ali- enus est abillo incendio? aut, qui gladium por- rigit, vnde homicidium comittatur, non est socius homicidii illius? Sic et qui occasionem periurii prestat, collega fit periurii eius. Si erat bene iurare iuste dicebatis, quia dedimus illis ewangelium, ut iurent, non ut periurent." Nunc autem, cum sciatis, quia et bene iurare est peccatum, quomodo potestis esse liberi, qui occasionem datis, vnde peccetur in Deum? Cessetil ignis et incendium ios non erit; subtrahe II A f. 651 101) ABD; D2 in marg. adscripsit animam. — 192) ABC; impendes D. 103) B; AD errore scribae, male legentis abbreviaturas 'quod quia. — 104) ABC; non iurando D. — 105) BD; in A errore scribae Numqui. — 106) ABCD; in A antea scriptor delevit cessabit.

Strana 11
Secundi praecepti prima expositio: de iuramento et periurio. 11 gladium et homicidium non comittitur1o7; sic tolle iuramentum et periurium non fit. Hec de illis dicta sunt, qui iurant per Deum. Eorum autem, qui iurant per elementa, execrabilior est iniquitas.« Hec omnia45 Crisostomus [perg7 totum,7] super Matheum, ubiros supra. 4. Nota: periurium improprie loquendo potest com- mitti tribus modis, quod semper est peccatum mortale et transgressio huius precepti. Primo modo, quando quis alium periurare compellit, ut patet ante per Crisostomumros; se- cundo modo, quando110 iurat se nunquam velle facere bonum. Et talis tenetur iuramentum frangere. Vnde Ysidorusx XXa111 q. 4a: »In malis promissis rescinde fidem, in turpi voto muta decretum; quod11, incaute iurasti, ne facias; impia est promissio, que sce- lere adimpletur.« Ad illud est venerabilis Bedax, Omelia XLIII, qui dicit: »Si nos incaucius iurare contigerit, quod obseruatum peiorem vergat in exitum, libere illud saluberiori consilio mutandum nouimus ac magis instante neces- sitatess peiorandum nobis, quam periurand 0113 periurio in aliud crimen grauius esse diver- tendum.« Et illud patet per beatum Augustinumx super Marci 6°: Contristatus est rex propter iuramentum' et per beatum Ambrosiumx in libro de officiis. Magister in 3° Sentenciarum di- stincc. penultimay ex pluribus sanctorum auctori- tatibus concludit dicens quia: »iuramentum, quod est contra fidem vel contra karitatem, quod obseruatum in peiorem vergit114 exitum, po- cius mutandum est quam implendum; vnde, qui sic iurat, vehementer115 peccat, quia in- iuste iurauit et quia facit, quod non debet; cum autem mutat, bene facit.« Hec ille. Glossaz: »sed proptereani] debetu2 penitenciamis agere 10 20 107) AD; comittetur B. — 10s) AD, ut B. — 109) AB; inde in D f. 219r, B fol 238r. — 111) AB; D addit quis. — 111) BC; et habetur XXa A; deest in D. — 112) A; a quod ad debet deest in BCD; testatur Hus Lomb. — 113) Ita MS.; falso; pro vitando' vera lectio. — 111) MS.; in A e1: i. e. ducit. — 115) In A e2 grauiter superscripsit. — 116) penit. huius A; in BCD ita: et tenetur penitenciam agere de periurio et precepti transgressione. Vide annot. 112 x) Decretum Gratiani, c. XXII., q. IV. cap. V (Richter-Fried- berg, Corp. iur. canon. I. 876; ibidem et cetera, quae citantur, et Ysidorus Hispal. De sinon., Beda Homil. XLIV (Hus errore XLIII), Augustinus Homil. s. Marcum et Ambrosius. De officiis lib. I. III. — y) Petrus Lombardus, Sentent. III. 39 (Migne, CCXXII, 327); confer Hus, Lectura (incod. Klem. IX B 3 fol. 229vb—230vb). — z) Glossa Lombardi; v. y.

Strana 12
12 M. J. Hus, Expositio Decalogi, III 5.—8. 30 Nota. de stulto siue pernicioso iuramento et de transgressione precepti huius116.« Tercio modo potest committi, quando quis iurat malum velle dimittere, sicud ludum taxillorum vel luxuriam,7 et,7 similem: et117 transgreditur, est 1s periurus.119 5.) Nota, quod120 periurium sollempnizatum et de- liberatum grauissimum peccatum est. Vnde dicit quidam: »Cum iurans dicit. Sic me Deus adiuuet et omnes sancti' Deum rogat, ut97 sicud est fal- sum, quod iurat, sic Deus nullum adiutorium sibi impendat. Cum dexteram leuat, rogat, ut Deus eum a sua dextera ad sinistram remo- ueat. Cum tres digitos extendit, designat, quod animam et corpus et res dyabolo tradit«; etc 121 Nota. 122 Secunda exposicio. 1m A fol. 65v 2m 3m §6.) Secunda exposicio: Non assumes nomen Domini123 Dei Stuis in vanum 1,3 etc. male vouendo et bonum votum transgrediendo. Pro quo nota, quod votum est quedam124 testificacio promissi, qua spontanee, que ad Deum, et ea. que Dei sunt, referuntur, sicud dicit HugoA, de sacramentis125 libro125 2°: »vel votum est spontanea promissio melioris boni cum de- liberacione et obligacione firmata.« Ex quo patet, quod ad votum tria requiruntur. Primum est propositum voluntatis, quia debet fieri ex animi libertate,2s, non ex co- acta necessitate. Ex quo patet, quod aliquis metu in con- stantem 27 virum cadente aliquid promittens Deo non tenetur, si wlt, votum exsoluere. Secundum est deliberacio huius voluntatis, quia, si quis subito bonum aliquod concipiat95, non obligatur ad hoc votum ex necessitate seruandum, sed solum ex quadam congruitate et decencia propter diuinos instinctus.12s Tercium est, quod sit de re bona, quia si fiat de re mala, non obligatur teste Ysidorox: »In malis pro- missis rescinde37 fidemar etc.37« vbi suprax- 7. Notandum, quod votum (prout hic dicitur) semper obligat, quia eius transgressio est peccatum mortale, exceptis quatuor casibus. Primus est, si aliquis vouit sub condicione; fus 117) Ita ABCD. — 11s) BD, sit A. — 119) BC; AD addit etc. — 120) AB; deest in D. — 121) D; deest in ABC. — 122) DA; deest in B. — 123) D; deest in ABC. — 124) BC, queque A — 125) BD; libro de sacramentis A. — 126) AB; in A antea deletum voluntare. — 127) B; in- constancie A; errore scribae. — 128) AD; instructus errore B. A) Hugo a Sancto Victore, De sacramentis fidei Cristi- anae, lib. II. pars II: Migne, Patrologia latina, tom. CLXXVI, coll. 521—522.

Strana 13
Secundi praecepti secunda et tertia expositio: de voto et maledictione. 13 tunc enim non existente condicione non tenetur soluere votum. Ut si quis vouit ieiunare sabbato et129, si sanabitur: talis, si non sanabitur infra tempus prefixum, non obligatur 130 Secundus casus est, si impossibilitas sit sibi illius voti: hic debet querere dispensacionem, que tamen nunquamisi in131 votoisi fieri debeti3o, nisi in eque bonum vel melius com- mutetur.132 Tercius casus est, si impossibilitas postea ac- cedat; nam quicquid votum fiendum impediret, si presens esset, hoc ipsumias superveniens voto facto obligacionem aufert; puta, si diues voluit edificare ecclesiam, et talis postea paupertate superveniente perficere non possit, non obligatur secundum illam partem, secundum quam est depauperatus, sed quantum potest, tantum faciat, et satis est. Quartus casus est, si vouens non sit sui iuris, cum votum sit spon- tanea promissio melioris boni cum deliberacione firmata, ut patet superius. Ex hoc patet, quod quicunque subest volun- tati aliene, non potest aliquid vouere, quod illum, cui subest, quoad debitum subieccionis, impediat. Vnde sequitur, quod seruus, qui subest domino, non potest aliquid vouere, quod impediat illum 34 a seruicio domini. Item mulier, que subest viro, non potest vouere continenciam nec peregrinaciones longas sine licencia viri; et similiter vir sine licencia mulieris. Item monachus sine consensu sui prelati non potest vouere peregrinaciones nec quicquam contra regulam sui ordinis. 2us 3us 4us (Tercia exposicio. 3a exposicio. §8. Tercia exposicio: »Non assumes nomen Dei« etc.: verbis Deum maledicendo. Contra quod faciunt tria genera hominum: Primi sunt lusores, qui dum non prosperantur in ludo taxillorum, Deo maledicunt turpibus verbis increpando, qui culpam suam et instinctumss dya- bolicum retorquent in diuinam innocenciam, quod eciam horribile est audire etc.13s Horum participes sunt, qui eis consenciunt hospicium concedendo, potum137 prebendo137, eis seruiendo, cum eis familiariter bibendo et de sorte lucri capiendo. Horribile nimis estias hoc peccatum, cum non solum suo creatori sed nec creature alicui sit maledicendum, ymmo nec dyabolo, cum scriptums sit: »Quin139 male- li 129) ABC; deest in D. — 130) Ab obligatur in B fol. 238v, a nisi in D fol. 219v. — 131) ABCD; in A erat in voto nunquam; sed vera lectio signis transpositionis indicata est. — 132) AC; in BD errore seribae comit- tetur. — 133) BD; ín AC errore scribae ipso. — 131) BCD; A errore scribae eum. — 135) ACD instructum B. — 136) A; deest BCD. — 137) ACD; deest B. 138) BCD; deest in A, — 139) A; Qui BCD, v. annotat. B. B) Ecclesiasticus XXI. 30 (Quin codicum est manifestus error scribarum, confer annot. 139, pro abbreviato qn et pro dum Vulgatae).

Strana 14
14 M. J. Hus, Expositio Decalogi, IV. 1.—3. 21 A fol. 66r 31 Exem- plum 44 dicit140 impius141 dyabolum, maledicit ipse 142 animam suam.« Secundi sunt, qui verbo dei maledicunt, ipsum blasfemando, subsannando, contradicendo, vel eciam predicatorem impediendo, deridendo, clamores, risus et fabulas et truffas exercendo.143 Tercii sunt, qui voluntati diuine contradicunt et maledicunt, sicud aure pluuiali, ventis, pestilenciis etc. et eorum infirmitati seu eciam rerum per- dicioni, propter que multi Deo et sibi ipsis maledicunt. Et mulieres propter fletum puerorum et ebrietatem maritorum. Dicitur de quodam, qui peri45 quatuor annos infirmus146 existens,46 dixit Deo: »Tu147 abstulisti michi vitam sanam et ego accipiam117 tibi animam. Veni, dyabole, et tolle tibi animam!« Quod statim diuino iudicio factum est. [Sequitur14s] IV. Tercium preceptum) Tercium preceptum.150 1. Tercium149 preceptum149 est.49: »Memento, ut diem sabbati sanctifices.« Istud preceptum potest tripliciter accipi: ut diem sabbati sanctificemus cessando a peccatis omnibus, secundo cessando a1s1 laboribus corpo- ralibus 52, tercio intendendo totaliter diuinis contemplacio- nibus. Primum intelligendum est generaliter, secundum speci- alius, tercium specialissime. Et secundum hoc potest esse triplex exposicio huius precepti. 1a exposicio 154 (Prima exposicio.) 2. Primo sic.53: »Memento, ut diem sab- bati15s sanctifices 153« etc.154 i. summo studio peccata, precipue mortalia, caueas, quia multo maius peccatum est 140) ACD et Vulg.; maledixerit B. — 141) A, Vulg.; deest in BCD. — 142) A; et ipse BCD. — 143) In B fol. 239r, in D fol. 220r. — 14) B; deest AC. — 145) BCD; deest A. — 146) BCD; i e A. — 147) BCD; cum A. — 148) AD; deest BC. — 149) D; deest ABC — 150) Ad ea in A e3 ad- scripsit in marg.: Petrus Damiani Epistol. I. 5 in. Nul um namque preceptum in tota veteris testamenti lege reperio tam districte propositum, tam frequenter indictum, tot ammonicionibus inculcatum. Hoc reperio se- pissime inter sancciones et ceremonias legis, sed eciam inter prophetarum frequenter oraculis: 'Custodite‘ inquit 'diem sabbati. Omnis homo, qui non obseruauerit diem sabbati, peribit anima illa de populo suo.« Quid ergo per sabbatum debemus intelligere, nisi Cristum? In isto quippe sabbato re- quiescimus, cum in illo solo spem ponimus, cum hunc toto cordis amore diligimus ac rerum temporalium curam proponentes a servilium operum labore cessamus. Hec ille. — 151) Postea in A delevit scriptor peccatis. — 152) ABCD; in A ab el; scriptum erat temporalibus. — 153) BD; deest AC 154) A; deest in BCD.

Strana 15
Tertium praeceptum. I. expositio. De ebriosis et saltantibus. 15 delinquere tali die sancto, quam alio. Vnde narratur, quod tempore sancti Gregorii quedam mulier legittima virum suum cognoscens processioni se die dominico iunxit,55, et statim eam dyabolus arripiens156 coram.56 omnibusi56 grauiter vexauit. Si ergo hoc accidit propter concubitum legittimum, quanta pena est aliis? 3. Nota: istud preceptum secundum157 istam ex- posicionem duo genera hominum transgrediuntur, videlicet ebriosi et corizantes. Nota: Ebrietasiss quandoque est pec- catum mortale, quandoque non. Vnomodo ebrietas potest dici mentis obnubilacio, seu sola corporis agrauacio, et sic non est peccatum sed magis pena peccati. Aliomodo ebrietas est nimia et frequens ex intencione potacio, et talis est pec- catum mortale, quia sola delectacio queritur, que est gula; si autem obrupte preter intencionem sic accidat, est peccatum veniale. Corea in se non est peccatum mortale, sed ex circum- Nota.154 stanciis, que possunt esse quatuor. Primo ex circumstancia Corea. 10 persone, ut si persona est religiosa vel ecclesiastica,59 etc., secundo ex circumstancia temporis, ut si in die festo aut 20 tempore officii diuini hoc fiat; tercio racione,23 loci, ut si 30 fiatico in ecclesia vel cimiterio vel claustro154 etc., quarto 40 racione finis vel modi, ut si fiat libidinosa intencio vel si seruetur impudica gesticulacio1si vel saltacio162 lasciua pro- vocans ad libidinem. Notandum, quod transgressores huius Nota benei53 precepti videnturies specialiteries memoriam16s amisisse163, propter quod eis signanter dicitur: Memento, ut diem sabbati etc.' Isti non memorantur eorum, que vident in natura, sicud patet in animalibus quibusdam et plantis, que in estate laborant fructificando et in hyeme, ut in suo tem- pore, requiescunt164; nec memorantur, que legunt165 in scriptura,c quod Deus requieuit16s die septimo ab omni opere, quod patrarat.'" Quibus ideo dicitur »Memento«. Isti autem non memorando hoc laborant per totam ebdomadam167 pro nutrimento corporis, sed in die festo laborant in ebrietate et coreis pro dampnacione anime. [Sequituri5s] Nota.154 Ebrietas.153 A fol. 66v D fol. 220v Secunda exposici 0 153 Secunda exposicio. 4. Secunda exposicio »Memento, ut diem sabbati12s Sanctifices123« etc. i. illum diem honores, 155) ABC; in A delevit scriptor in. — 156) BCD; coram omnibus arripiens A. — 157) A, quoad BCD. — 158) BCD, quod ebrietas A. — 159) DC ewangelica B, ecclesiata A. — 160) B, fit ACD. — 161) Inde in B fol. 239v. — 162) ABC; postea scriptor A delevit sal. — 163) videntur amisisse B, deest A. — 164) B, requiescant A. — 165) A; leguntur B — 166) A et Vulg., quieuit BD. — 167) ACD; obdomadam B. C) Genesis II. 2.

Strana 16
16 M. J. Hus, Expositio Decalogi, IV. 4.—6. 10 20 30 40) Nota 10 20 30 40) nichil operis corporalis in eo exercendo, quod possit im- pedire quietem mentis in Deo. Pro quo sciendum, quod secundum istam exposicionem illud preceptum homines16s quadrupliciter transgrediuntur: primo manualiter in ipso ope- rando, secundo mercatibus intendendo, tercio placita secu- laria frequentando, quarto actum iudiciarium exercendo, quia in iure prohibitum estr69 illa die fieri strepitus iudiciarios. Potest tamen tractari [pro1zo communi7o bonoizo ut17o] pro- pace etc 153 Nota, quod aliquis potest laborare manualiter in die festo sine peccato propter quatuor: Primo propter laboris modicitatem, puta, si labor est tam modicus, quod quietem mentis in Deo impedire non potest. Secundo propter laboris necessitatem, que tanta debet esse, ut labor sine periculo rei differri non possit: ut contingit in messibus propter incursum hostium, et in vindemiis propter frigus, et in captura alecium, que solum fit tempore determinato. In talibus excusat necessitas, que non habet legem. Tercio propter cordis pietatem, quia in casu licet pauperibus in die festo propter pietatem laborare, dummodo per hoc non ne- gligatur diuinum officium et contemplacio diuina. Quarto propter publicam vtilitatem, puta laborare pro ponte vel pro- via vel pro ecclesia reparanda, dummodo hoc fiat gratis. 3a exposicio Tercia exposicio. 1m §5. Tercia -i exposicio: »Memento, ut diem sab- bati sanctifices« i. in illo die purissime contemplacioni et perfecte quieti mentis potissime intendas, ab omnibus mundanis occupacionibus te subtrahendo et72 per actum interne contemplacionis veritati diuine liberrime vacando. Nota quod istam quietem mentis in Deo quelibet anima de- uota firmiter tenere debet propter tria bona, que inde pro- veniunt Primum bonum est seminis deifici in anima sepulti germinacio, quod patet, quia multa semina virtutum natura- liter complantata latent in mente racionali et ibi quadam desidia et ariditate mentis 73 pereunt,73 et173 exsiccantur, que omnia fructum copiosum producerent, si per lumen diuine gracie et per sermonem deuocionis et sacre meditacionis fecundarentur. Exemplum patet in sole materiali, qui radiis sui splendoris et feruoris terram penetrans semen in terram diffusum et occultum viuificat,7i et fecundat; sic per lumen diuine gracie et per feruorem deuocionis, qua mens quiescit 168) B; deest ACD. — 163) DA; est in B. — 170) A; deest BCD. — 171) A verbo 'Tercia‘ incipit in B fol. 240r, a viuificat‘ in D fol. 221r. — 172) BCD; in A deest; sensus exigit. — 173) BD; in A errore scribae omissum.

Strana 17
Tertium praeceptum. III. expositio. Quies in Deo quid sit. 17 in Deo, virtutum semina in mente racionali latencia fecun- dantur.174 lll Secundum bonum est omnium terrenorum libera despeccio et presentis vite attediacio. Certum est enim, quod dulcor, quo mens intimo feruore quiescit in deo, causat et172 tedium et merrorem,75 presentis vite et inducit menti deuote quandam insipiditatem et nauseam omnium terrenorum. Cuius racio est, quia sicud ignis materialis in rebus suo feruore adustis aufert omnem pulcritudinem, reddens eas,76 nigras et deformes ad videndum, ita feruor interne deuocionis vite presentis dulcorem in tedium et merrorem, et rerum corpo- ralium pulcritudinem in quandam nauseam convertit. Tercium bonum est cordis frigidi et duri perfecta liquefaccio, diuinorum instinctuum,77 prompta exequcio. Nam sicud radii solares glaciem resoluunt, ita feruor intime dilleccionis mentem fri- gidam a gelu torporisi7s et desidie ita179 resoluit, ut diuinis instinctibus177 consenciens per viam mandatorum dei in omni virtutum exercitacione feruenter et celeriter currat etc.179 6 Nota, quodiso in textu dicitur: »Memento, ut diem sabbati sanctifices: sex diebus ope- raberis et facies omnia opera tua, septimo autem die sabbatum est Domini Deitui. Non facies in eoisi omne opusise tu et filius tuus et filia tua et seruus tuus et ancilla tua, iumen- tum tuum et advena, qui est intra portas tuas. Sex enim diebus fecit Deus celum et terram, mare et omnia, que in eis sunt, et requieuit die septimo.184 Idcirco benedixit Dominus diei sabbati et sanctificauit eum.« ExO. XX.D 2m 3m IA fol. 67r QV. Quartum preceptum. 4m preceptum) 1. 4m 129 preceptum129: »Honora patrem tuum et matrem tuam, ut sis longews super terram, quam Dominus Deus tuus dabit tibi« ubi supra. Nota. Istud quartum preceptum tripliciter potest exponi, [sicudis5 et1s5 antecedenciais5], secundum quod tri- plex est pater s. carnalis, spiritualis et supernaturalis. 174) BD; in A errore scribae fecundatur. — 175) ABD; in A ad- scripsit el minio super textum, cum ei correctura in textu male cessisset — 176) AB; in D omissum. — 177) AD; in B errore scribae instruct—. — 178) A; in BD errore scribae corporis. — 179) BD; deest in A. — 180) A; omisit BD. — 181) Inde in B fol. 240v. — 182) AD et Vulg.; B addidit tuum. 184) D et Vulg., septimo die A, om. BC. — 185) A, om. BCD. D) Exo. XX. 8—11. 2

Strana 18
18 M. J. Hus, Expositio Decalogi, IV. 2.—.5 10 20 30 10 20 A fol. 67v D 221v 30 20 30 2. Prima exposicio: »Honora patrem tuum et matrem tuam« s. corporalem. Nota, quod tribus de causis debemus patrem et matrem carnalem siue naturalem diligenter honorare. Primo, quodise per ipsos habemus esse carnale; secundo nutrimentum, et tercio documentum. De primo Ecclesiasticie 2°: »Honora patrem tuum et gemitus matris tue ne obliuiscaris. Me- mento, quoniam — nisi per ipsos — non esses« Nota, quod.76 Philosophuss dicit, quod »diis, pa- rentibus et magistris non potest reddi equi- valens.« Ideo sciendum, quod racione essencie naturalis, quam traximus a parentibus ipsis, tenemur humiliter et re- uerenter seruire et hoc tripliciter, videlicet corde, ore et opere. Primo, corde, ipsos videlicet sincere diligendo; contra quod quidam in corde suo parentibus suis optant mortem, ut here- ditatem accipiant, velis7 sine reprehensione in propria volun- tate viuant. Secundo: ore, ut nec inhonestis neciss asperis verbis contra eos maliciose procedamus, sed mitibus ac blandis verbis racionabiliter !l eis respondeamus et eorum reprehen- siones racionabiles pacienter tolleremus. Contra quod faciunt precipue illi, qui parentibus maledicunt; quibus dicitur Le- viticic 20: »Qui maledixeritisa patri vel matri, morte moriatur.« Tercio: opere, videlicet corporaliter propriis viribus ministrando, ut, si sunt debiles, eos manibus supportemusi9o et alia necessaria faciamusi9o; contra quod quidam191 ini9i eosi91 manus violentas iniciunt et victum necessarium subtrahunt. — Secundo debemus parentes hono- rare racione secundi boni, quod ab eis percepimus, s. nutri menti, ipsis, si indigent, vite necessaria ordinando et post hanc vitam oracionibus, elemosinis 92, ieiuniis et oblacionibus de purgatorio liberando. Sed isti secundo bono sicud nec193 primo potest reddi equiualens,94, quia parentes nutriunt filios de suer95 carnis substancia, filii autem parentes de sub- stancia aliena. Tercio racione doctrine et salutifere informa- cionis eis humiliter obediendo, quod Cristus suo nos exemplo docuit, qui suis parentibus obediuit. Luce 2°.H Contra quod faciunt suis parentibus non obedientes, propter quod diuine vlcionis vindictam incurrunt. 1a exposicio. 186) AB, quia D. — 187) ABCD; in A errore exscriptum et abbre- viatum. — 188) D; ABC addunt in, male interpretati praecedens inhonestis. — 189) B et Vulg., maledixit AD. — 190) BD; supportando — faciendo A; post faciamus BCD addunt cibando, tergendo; C etiam lauando. — 191) A; i. e. q. B, eis q. D. — 192) In B fol. 241r. — 193) In A nec ab el in marg. ex et. — 194) BCD; equalibus A errore scribae male legentis. — 195) D; AB male sua; D post errore carnes. E) Ecclesiasticus VII. 29—30 (textus erronee). — F) Aristo- teles, Ethic. Nicom. IX. — G) Levitici XX, 9. — H) Evang. Lucae, II. 51.

Strana 19
Quarti praecepti I. et II. expositio: parentes et sacerdotes honorandi sunt. 19 §3.) Nota, quod transgressores huius precepti triplex malum incurrunt, quoad istam primam exposicionem. Primum est rerum temporalium subtraccio. Nam diuino iudicio digne talibus infortunia rerum eveniunt, qui suis parentibus contra diuinum preceptum in suis indigenciis non succurrunt. Se- cundum est abbreuiacio vite corporalis aut fame perdicio. Nam sicud honorancium parentes est vite longeuitas super terram, sic ab opposito abhonoranciumi96 est vite breuitas, quia sepe improvise et subito moriuntur. Psalmus: »Subito defecerunt; perierunt propter iniqui- tatem.« Tercium est condempnacio anime. Vnde Glossak super illo Leuiticig XX: »Qui maledixerit patri vel197 matri, morte moriatur« s. eterne condemp- nacionis«. §4. Secunda exposicio: »Honora patrem tuum et matrem tuam« s. spiritualem. Nota, quod pater spiri- tualis a quibusdam dicitur esse sacerdos, mater vero ecclesia. Et istos parentes spirituales tripliciter honorare debemus. Primo mandatis eorum licitis obediendo, quia eis dicit Do- minusL: »Qui vos audit, me audit«; — secundo ne cessaria corporis ministrando, quia dignus est operarius mer- ceder9s ; — tercio reverenciam et honorem debitum exhibendo. Vnde Ecclesiasticiм 7°: »Honorifiča sacerdotes et da eis partem, ut mandatum est tibi« etc. 5. Notai99: sacerdotes sunt honorandi propter tria Primo propter utilitatem, quia per predicacionem, et sacra- mentorum ministracionem a peccatis purificant et in esse gracie conseruant; secundo racione dignitatis, que tanta est, quod Cristum Dei filium manibus suis mediante sacramento tractant ac hostiam salutis conficiunt et consecrant; tercio racione potestatis, quia iram Dei per oblacionem hostie placant et claue ecclesie regnum celorum iustis reserant et iniustis claudunt dicente Dominon: »Quecunque sol- ueritis super terram, erunt soluta et in celis; et quecunque ligaueritis,o0“ etc.185 §6. Tercia exposicio: »Honora patrem tuum Tercia et matrem tuam« s. supernaturalem i. Deum creatorem exposicio. tuum.l Nota,1, quod Dominum Deum honorare debemus tripliciter. Primo, in se ipso; secundo, in eius filio Jesu Cristo; tercio, in eius matre Virgine gloriosa. Deum in se ipso ho- Secunda exposicio. 2m 2m 10 20 30 10 20 30 1m I A fol. 68r 10 20 30 196) A; dehonorancium BD. — 197) AD; aut B. — 19s) AD; BC addit 199) In D fol. 222r; in B paulo inferius fol. 24lv (post oblacionem). sua. — — 200) BD; in A scriptor solum litteras liga scripsit, cetera omisit. — 201) A; notandum BCD. I) Psalmus, LXXII. 19. — K) Wallafr. Strabus, Migne CXIII, 354 (ex Orig.) — L) Evang. Lucae, X. 16. — M) Ecclesiastici VII. 33—34. — N) Evang. Matthaei, XVI. 19. 2"

Strana 20
20 M. J. Hus, Expositio Decalogi, IV. 6. — V. 2. 20 30 norare tenemur,o2 tribus modis: primo pro omnibus, que ab eo percipimus, semper gracias referendo et incessanter lau- dando. Psalmuso: »Benedicam Dominum in omni tempore; semper laus eius in ore meo«; secundo omnes acciones, locuciones et cogitaciones nostras in sui gloriam ordinando. Vnde Apostolusp: »Omnia que- cunque facitis in verbo vel in opere, omnia in nomine Domini facite!« Tercio pre omnibus diligendo. Ex quo enim ipse prior dillexit nos et ex dilleccione misit filium suum propiciacionem pro peccatis nostris, merito203 eum super omnia diligere debemus. Secundo istum patrem celestem4o honorare debemus in filio suo vnigenito, domino nostro Jesu Cristo, sacramenta corporis et sangwinis deuote oculis corporalibus omni die conspiciendo et eum sinceriter toto corde et corpore flexis genibus adorando, et tempore suo diligenter preparati de altari suscipiendo. Contra quod faciunt, qui diuinis officiis interesse non curant et, si viderint per viam portari corpus Cristi, genua non flectunt, et tempore debito se ad communionem,o4 non preparant. 10 Nota, quod peccatoribus vtile est deuote corpus Cristi mediante sacramento respicere, quia ex hoc visu potest acci- dere compunccio cordis. Exemplum de Petro, quem cum Dominus respexit, statim recordatus est et fleuit amare. 7.) Tercio patrem celestem tenemur,o5 honorare,05 in matre Cristi, Virgine gloriosa. Primo, quod in ipsa Virgine est salutis nostre impetrande,os auctoritas. Vnde in figura 31 207 Regumo 4 dixit Salomon matri sue: »Pete a me, quod vis; nec enim phas est michi, ut avertam faciem meam a te« Hec possunt esse verba Cristi ad matrem. Vnde canit Ecclesia: »Audi nos, nam te filius nichil negans honorat.« Secundo, quia in ista matre est diligendi sinceritas, quia est mater omnium fidelium,os Cristianorum, in cuius signum Cristus in cruce moriens matrem suam nobis in persona Iohannis commendauit dicens: »Ecce mater tua.“r Vnde canitur: »Maria, mater gracie, mater misericordie, tu 4o noS40« etc. Et sicud triplex dicitur pater, sic potest dici triplex mater, s. carnalis, spiri- tualis et celestis. 30 202) ABD; in A antea deletum debemus. — 203) AD; BC addunt ergo. — 204) In A manus sec. XVI—XVII adscripsit vide supra. — 205) BCD; h. t. A. — 206) BCD; impetranda A. — 207) AB; in D errore scribae est. Etiam sequens Regum 4 in D depravatum. — 208) B fol. 241v; in D a misericordie fol. 222v. O) Psalmus XXXIII. v. 2. — P) Paulus, Epist. ad Coloss. III. 17. — Q) III. Regum, c ap. II. v. 20 (in textu error). — R) Evang. Iohannis, XIX. 27.

Strana 21
Quintum praeceptum. I. expositio: De homicidio corporali. 21 QVI. Quintum preceptum. Quintum preceptum. §1.) Quintum preceptum153 : »Non occides.« Vnde209 doctores isto precepto prohibent,1o homicidium cordis, ut est ira, invidia, odium etc., homicidium oris,11, ut est detraccio, infamacio etc., homicidium operis ut est,12 etc. Nota: quod- dam est corporale, quoddam verbale,13, quoddam spirituale homicidium. Et secundum hoc potest esse triplex exposicio huius precepti. (Prima exposicio. §2. Prima exposicio: »Non occides«, s. cor- 1a exposicio. poraliter manu tua quemquam. Nota, quod,14 homicidium corporale, quod,15 fit manu Notandum 53 vel facto, committitur quatuor modis. Primo iusticia dictante, ut cum iudex reum, 17 dampnat et minister iudicis occidit. Sed tale non est peccatum in se, sed potest esse ex circum- stancia,1s; ut si iudex mandat aut,19 minister exequitur non ex amore iusticie et pro conseruacione rei publice, sed liuore,20 vindicte aut delectacione fundendi humanum san- gwinem aut pro aliquo questu preponderancius et iuris ordine non seruato. Talis peccat mortaliter, quia opus iustum iniuste operatur.Il Si autem amore iusticie et pro conseruacione rei publice iuris ordine debite seruato hoc faciat, non peccat, ymmo meretur. Secundo homicidium corporale comittitur necessitate221 instigante; pro quo nota, quod duplex est illa,22 necessitas. Vel,2s enim est evitabilis,24, puta cum quis posset evadere hostem insequentem,,5 se, et tunc reus est homicidii; talis agat penitenciam. Vel,2s est inevitabilis, puta si quis hostem insequentem,25 se non ex odio sed ex animi dolore invitus occidit, quia aliter non potuit periculum mortis evadere. Talis secundum quosdam non censetur homicida nec indiget agere penitenciam, quia ex ordine karitatis tenetur pocius propriam quam alterius conseruare vitam.54 Ego autem hoc dicere 1°216 A fol. 68v 20 209) A; BCD secundum. — 210) A; BCD prohibetur. — 211) D; in AB scriptor antea delevit 'operis; in C operis. — 212) B; in ACD deest; sensus mutilus. — 213) BD; in AC verbo. Super id in D adscriptum rzyeczi vcziniena. — 214) AC; omissum in BD — 215) BD; in AC errore scribae quidem. — 216) In D in marg. adscriptum quoddam verbum bohemicum, nunc erasum. — 217) In marg. in D adscriptum vel scabini morte. — 218) In D superscriptum: z prziczyny. — 219) In A scriptor primum et scripsit, el in aut correxit. — 220) In D superscriptum z pozadanye vel z horlywosti. — 221) Iu D superscriptum w przipuzeny potrziebnem. — 222) AB; ista D; in D ordo i. n. e. d. — 223) ABC; in D prima correctum ex vel. — 224) In D superscriptum vgitedlna. — 225) ACD; in B errore scribae in sequente. — 226) ABC; in D secunda correctum ex vel.

Strana 22
22 M. J. Hus, Expositio Decalogi, VI. 2.—4. 30 40 assertiue,27 non audeo, propter dictum Saluatoriss, qui ait: »Si quis percusserit te in maxillam, prebe ei et alteram« et quia ipse cum potuisset suos homicidas occidere,2s, ab eis pocius est occisus. Quid autem hic,29 sit asserendum4n, comitto superioribus Nota tamen, quod licet secundum iam dictos,so pro- conseruacione proprie persone liceat in necessitate inevitabili occidere alium, ne ab ipso occidatur, hoc tamen nullatenus est licitum pro conseruacione rerum temporalium, quia,31 vita proximi preferenda est rebus fortune, nisi forte ex talium rerum ablacione aliquis extremam necessitatem incurreret. Vt si aliquis in deserto existens tantum vnum panem haberet, quo ablato fame periret: tunc videtur pro necessitate victus sicud et persona agere. Sed hunc secundum modum occi- dendi vellem audire melius declarari pocius, quam de eo loqui. Tercio homicidium corporale comittitur casu,32 accidente et hoc fit dupliciter: vel cum quis dat operam rei licite233 vel illicite. Si illicite, ut si proicit lapidem vel baculum ludo vel corporis exercicio,34 in locis, ubi est transitus hominum, talis est reus homicidii; si vero dat operam rei licite, ut si pulsat campanam vel secat,34 arborem et cadens arbor ali- quem casu occidat, non est culpabilis. Quod verum est, si fuerat in priuato,as loco; si autem tale,3s opus,ss fiat in publico et non adhibeat plenam diligenciam s. circumspiciendo et alte clamando, ut sibi homines caueant, sibi imputabitur peccatum homicidii.,37 Quarto homicidium corporale comittitur mala voluntate impellente,as; ut si quis ex odio, ira, vindicta aliquem occidat.239 Sine dubio semper est peccatum mortale : iugulantes pueros, intoxicantes etc.240 2а ex- posicio.154 Secunda exposici0.153 10 20 §3. Secunda exposicio huius precepti: Non occi- des' s. verbo aut lingwa aliquem. Tale homicidium potest comitti tribus modis. Primo precepcione, et sic Pylatus,41 occidit Cristum; secundo consilio,4, aut,42 swasione, ut cum-9 quis alteri perswadet facere homicidium allegans 227) In D superscriptum potwrze. — 228) In B fol. 242v, in D post haberet ƒ. 223r. — 229) BD; hoc A. — 230) In D super deletum dictos adscriptum dictam condicionem przicziny. — 231) AD, quod BC. — 232) D superscriptum z przyhody. — 233) D superscriptum snaznost wieczi podobne. — 234) D superscriptum porubugye. — 235. D superscriptum w sokromne myestye. — 236) BD; o. t. A. — 237) D a d2: AB omisit. — 238) D superscriptum z przipuzenye. — 239) BCD; occidit A. — 240) D addit d2 prolem suffocantes. — 241) In D addidit d2 fuit homicida Cristi quia. — 242) AB; in D d' erasit et scripsit fit mala. S) Evang. Matthaci V. 39.

Strana 23
Quintum praeceptum. II. et III. expositio. De consilio occidendi et invidia. 23 vtilitatem subsequentem, aut terrorem incutit, si non fecerit (et sic Iudei Cristum occiderunt swadendo Pylato et petendo et terrorem incuciendo), aut si quis swadet aliquod4o opus exercere, quod sine sangwinis,43 effusione,4s faciliter non perficitur, ut s. castrum firmum invadere etc. Tercio adula- cione, ut si quis adulatorie,44 alicui volenti facere homicidium adhereat et non ab eo discedat; talis racione adherencie, licet verbo disswadeat, efficitur homicida, quia — si non haberet adherentes — non ita audax ad homicidium fieret. 30 A fol. 69r B 243r Tercia exposici0 153 3a exposicio 15. §4. Tercia exposicio Non occides‘ s. spiritualiter. Notandum, quod homicidium spirituale comittitur quatuor modis. Primo comittitur in corde proximum odiendo vel sibi invidendo, de quo diciturr 1a Joh.,45 3°: »Qui odit fratrem suum, homicida est,« vbi Glossau: »Etsi viuens inter sanctos per 46 fidem 46 viuere cernitur, in perpetuum cum Cayn dampna- bitur.«247 Et illud homicidium tanto grauius est homicidio corporali, quanto anima, que occiditur, est 4s prestancior24s corpore. Secundo comittitur fetum spiritualem et bone vo- luntatis propositum suffocando. Nam cum quis bone vite conceptum diuinitus inspiratum per negligenciam et con- temptum extingwit, tociens4, fetum diuine gracie iugulat. Quod tanto est sceleracius, quanto diuinus fetus est nobilion et perfeccior et vtilior, quam,49 humanus. Tercio comittitur verbis proximo detrahendo, quia ille, cui detrahitur, in con- sciencia illius, qui audit detraccionem, occiditur, in qua prius viuebat per famam,50 bonam ,50 Nota: detraccionem diffi- niens,51 Anselmusv in libro de similitudinibus dicit,52 sic: »Detraccio est, cum quis loquitur false aliquide5s ea intencione de aliquo, unde ipse minus amari vel appreciari possit.« Ubi nota, quod tria concurrunt ad hoc, ut detraccio sit peccatum 10 20 30 Nota. Detraccio 153 243) A; e. s. BCD. — 244) BCD; adulacione A. — 245) BCD, errore Petri A. — 216) AC, perfide DB, male legendo abbreviaturam. — 247) In A in marg.: 1a lo. 3°: omnis, qui odit fratrem suum, homicida est' subaudi: culpabiliter, nam ut sic exstingwit vitam spiritualem anime proprie, ad quam per graciam Spiritus est translatus. Unde Beda: Non mouet manus ad occidendum et iam homicida tenetur ab eo; viuit ille et iste iam interfector iudicatur.' Hec ille. Omnia e2 super textum scripsit et in textu signo no- tavit. — 248) BCD; prestancior est A. — 249) In D fol. 222v. — 250) AB: b. f. D. — 251) A; diffinit DBC. — 252) A; d. DBC (i. e. dicens). — 253) In A ab el in marg. T) I. epistola Joannis, III. 15. — U) Glossa ordinaria. — V) Eadmerus s. Anselm. De similitudinibus (Migne, Patro- logiae cursus completus lat. CLIX, 686).

Strana 24
24 M. J. Hus, Expositio Decalogi VII. 1.—3. 1m 2 m 3m 40 mortale. Primum est, quod aliquis loquatur falsum; secundum est, quod loquatur animo deliberato et ideo dicit ea in- tencione', tercium est, quod loquatur animo nocendi vel in corpore vel in anima vel in fama, et ideo dicit: 'unde ipse minus amari'4i etc. Et sic invidia et detraccio semper est peccatum mortale Quarto homicidium spirituale comittitur victum in necessitatis articulo pauperi denegando. Nam qui victum necessarium pauperi in necessitatis tempore detrahit, spirituale homicidium comittit. Vnde AmbrosiuSx! »Pasce fame morientem! Si non pauisti, occi- disti.« XVII. Sextum preceptum. Sextum preceptum. §1.) Sextum preceptum Non mechaberis'. Nota: secundum Augustinumy »lsto precepto prohi- betur omnis carnalis coitus preter legittimum coniugalem omnisque carnalis voluntaria pollucio, quocunque modo comittatur.« Item omnis illicitus vsus quinque sensuum exteriorum et aliorum membrorum omnium; item omnis concupiscencia carnis, que per254 consensum sensibus interioribus perpetratur Et se- cundum hoc istud preceptum potest tripliciter exponi 255 1a exposicio. Prima exposicio. li 21 2. Prima exposicio huius4i precepti41 Non me- chaberis" i. nulli excepto federe matrimoniali commiscearis nec te per aliquam immundiciam polluas. Et sic respicit mechiam corporalem. Nota: quoad istam primam exposicionem istud pre- ceptum octo genera hominum transgrediuntur secundum transgressionem octo legum. Nam primi transgrediuntur legem naturalis discrecionis et isti sunt fornicarii simplices et con- cubinarii, qui contra legem recte racionis illegittime com- miscentur Secundi sunt, qui transgrediuntur legem spiritualis perfeccionis, qui erronee dogmatisant, quod homo in hac vita posset,56 tantum gradum perfeccionis attingere, quod corpus ita erit subiectum racioni, ut homo libere possit absque 254) BD; post A. — 255) BD, explicari A. — 256) A, possit BCD, sine non. X) Ambrosius. — Y) Augustinus, Quaest. sup. Hepta- teuchum, lib. II. (Migne XXXIV, 622.)

Strana 25
Sextum praeceptum. I. expositio. De fornicatoribus. Peccatum mutum. 25 omni peccato mortali facere, quodcunque corpus appetit. Tercii transgrediuntur legem naturalis libertatis. Et isti sunt raptores virginum, qui aut per ll potenciam aut per fraudu- lenciam virgines contra libertatem voluntatis opprimunt de- florando. Nota: differencia est inter stuprum et raptum; stuprum est defloracio virginis cum eius consensu, raptus est, quando per violenciam raptoris opprimitur. Quarti sunt, qui transgrediuntur legem regularis professionis, qui votum continencie, quo se astrinxerunt, violant; et tales dicuntur sacrilegi, ut sunt religiosi et clerici 57 in sacris ordinibus con- stituti, et ceteri, qui vouerunt. Et hoc peccatum est grauius omnibus predictis racione maioris,5s iniurie Deo facte. Quinti sunt, qui transgrediuntur votum,59 coniugalis,59 professionis 59, quales sunt adulteri, qui sunt ad alterius thorum accedentes. Sexti transgrediuntur legem naturalis cognacionis,so, ut in- cestuosi, qui suis consangwineis commiscentur. Septimi trans- grediuntur legem naturalis inclinacionis, contra naturam pec cantes et naturalem vsum coeundi quacunque arte dyabolicais5 vel ingenio pervertentes. Et hoc peccatum secundum Augu- stinumz grauius omnibus aliis153 est, propter quod mutum vel indicibile dicitur eo, quod ipsum in suis speciebus no- minare est turpissimum. Octaui sunt, qui transgrediuntur legem naturalis dilleccionis, ut sunt ipsi coniuges concubitum coniugalem cum nimia libidine exercentes. Et 61 tales se- cundum Magistruma Sentenciarum sunt adulteri; dicit enim idem in textu: »Adulter quid est? in suam vxorem amator ardencior.261« Nota: luxuria est estuans54 appetitus vel concupiscencia libidinose voluntatis veneream delectacionem,62 sathagens adimplere. Contra illud Gall.s 6: »Spiritu ambulate et desideria carnis non perficietis; caro enim concupiscit ad- versus spiritum.« A fol. 69v B 243v. 41 51 61 7i 8i 3i 3. Sed nota1,: quidam est appetitus exterior pro- veniens ex pena originalis peccati, non subiacens imperio aut ordini racionis, de quo Romanorumy 7°: »Vide0 263 aliam legem in membris meis, repugnantem legi mentis mee« Hugoô de sancto Victore264 »Nunquam nocet sensus, ubi non est consen Triplex appetitus. 257) In D fol. 224r. In A errore ex sequenti additum qui. 258) D; maioritatis AB. — 259) A; coniugales professiones BC, legem con- iugalis professionis D. — 260) AB; cognicionis D. — 261) A; et oo ard. omisit BCD. — 262) ACD; B errore dilleccionem. — 263) B f. 244r. — 264) A; BD addit dicit. Z) Augustinus. — a) Petrus Lombardus, Sentent. IV, 31 (e Sexto Pythagor.) Migne, Patrol. CCXXII, 410. — p) Ep. b. Pauli ad Galat. V. 16 (textus errore VI.) — v) Paulus ad Rom. VII, 23. — 8) Hugo de S. Victore.

Strana 26
26 M. J. Hus, Expositio Decalogi, VII. 4.—5. A fol. 70r D fol. 224v sus, sed dum resistentem fatigat, vincentem coronat.« Alius est appetitus interior, subiectus racioni et voluntati, in cuius concupiscencia peccatum consistit luxurie, de quo Genesiss: »Subter te erit appetitus tuus et tu dominaberis illius« Supple: per racionem et liberum arbitrium. De vtroque appetitu dicit Apostolusg: »Temptacio vos non apprehendat, nisi hu- mana.« — Nota, quod fornicatores a veritate Cristi re- cesserunt et a fide, cum sint ydolatre, colentes carnem et venerem tamquam54 Deum54. Et hinc dicit Apostolus, quod »venter gulosorum deus est eorum« ad Philipp. 3°. Ex quo sequitur, quod omnes gulosi et omnes fornicatores sunt ydolatre et sic audacter possunt appellari,65 heretici,65, ut dicit beatus Ieronimusn in epistulam ad Gallatas et ponitur post eum 24 q.q 3a. Et istud probat Apostolus Thym.9 1°: Omnia qui- dem munda mundis, coinquinatis autem et in- fidelibus nichil est mundum; sed inquinate sunt eorum mentes et consciencia. Confi- tentur se nosse Deum, factis autem negant, cum sint abhominati et incredibiles et ad omne opus bonum reprobi.« Ecce quam manifeste dicit Apostolus: Factis negant Deum' et quod sunt ,incredibiles' et sic infideles et ad illomne opus bonum reprobi'. Sicud enim factum bonum plus placet Deo, quam sola verba, licet vera, sic opus reprobum sacre scripture contrarium plus Deo displicet, quam sola verba sacre266 scripture,66 contraria. §4.) Et patet, quod dicentes fornicacionem non esse peccatum mortale et defendentes suam fornicacionem, no- lentes eciam cessare ad mandatum Dei superiorumque, nec fraternam correpcionem suscipere, nec wlgatam infamiam populi expauescere, sic stantes pertinaciter [et,es wlgum summe ac manifeste scandalizantes,es] sunt heretici pertinaces, [et,es per consequens incorrigibiles Anticristi. Dicit enim Da- mianus, venerabilis monachus, libro quarto de contemptu seculi, capitulo penultimo, in- choans capitulum: »Quisquis ergo monachus, 265) AB, heretici appellari D. — 266) B; scripture sacre AD. — 267) n A el in marg. adscripsit: et specialiter clerici. — 268) A; verba et scandalizantes, postea omnia, quae leguntur inter et ignorant omiserunt BCD. s) Gen. IV. 7. — () Paulus I. Cor. X. 13. et idem Paulus Phi- lipp. III. 19. — n) Hieronymus ad Gall.; v. Decretum Gratiani, causa XXIV, ques t. 2, c ap. XVI (Corp. Iur. can. I 995). — 9) Paulus, ad Titum, I. 15—18 (A errore Thym., BCD recte solum Ti.). — t) Petrus Damiani, De contemptu saec., cap XXXII init. (Lugd. Batav. 1623 p g. 50 a).

Strana 27
Sextum praeceptum. I. expositio. Fornicatores sunt haeretici et puniendi. 27 perfeccionis culmen festinat attingere, intra remocionis sue se claustra cohibeat« et infra »Tot enim criminum magis ac magis in dies mundus contaminacione polluitur, ut quelibet sancta mens sola eius consideracione fedetur, et dum veteribus noua semper augentur, quid aliud agitur, quam Anticristi via procul dubio sternitur, ut iam iuxta finem seculi in mundum veniens sine offendiculo liber ingrediatur. Et cum illius via nil,69 aliud prorsus quam nostra sint absque dubio scandala, eadem causa debet vestigia nostra compescere, que illi[s] spondet liberis posse gressibus adventare.« Ecce dicit, quod via Anticristi procul dubio nichil aliud sit, quam mani- festum scandalum clericorum carnalium. Videtur ergo nunc, proch dolor, impleri dictum huius Petri in nostris specialiter clericis, ut dictum est de defendentibus suam fornicacio- nem Quid est enim, quod post tam grauem lapsum tanto- pere nituntur hoc vilissimum scelus defendere; quid opi- nandum est, quid credendum est, nisi quod eos Deus in reprobum sensum tradidit, nec ea, que illis,70 necessaria sunt, peccatis exigentibus videre permittit? Quia enim Sin) illis occiditur sol ille, s. qui ascendit super occasum, amissis interioribus oculis, nec considerare prevalent, quam graue 4s est malum, quod per immundiciam perpetrant! Et hoc ex diuine regula iusticie more consweto procedit,71, ut hii, qui se hac perditissima sorde commaculant, digna percussi amari- tudine iudicii tenebras cecitatis ignorant ]26s Et37 hinc [est97 enim,7 quode7] Apostolus« 1a Corinthiorum 5° mandat fornicarium traderei5s in interitum carnis et nec cibum cum eo capere et sic tamquam hereticum devitare.272 §5. Ad,7a illud,73 est,73 Arnestus, archiepi- scopus Pragensis, in Statutis prouincialibusk beneficiatos sacerdotes fornicarios statuit esse priuandos bene- ficiis et non beneficiatos ab officiis suspendendos; et nisi desistant, de diocesi expellendos et eorum archidiaconos et plebanos, qui socios suos in hoc scelere scienter tollerant, tamquam pro crimine proprio condempnandos. Hanc legem sanctam,74 huius in spe sancti Archiepiscopi tenentur fideles cristiani in potentatibus seculi constituti,75 in suis dominiis De sacer- dotibus.153 269) Antea delevit e procul dubio. — 270) el in margine; in lextu e scribit eis. — 271) A in rasura. — 272) ABD; A addit: Unde ex canone Apostolorum. — 273) ABC; Unde D. — 274) AB, factam D. — 275) ABD; in A — tu — additum ab e1. x) Paulus, I. Corinth. V. 3—5. — A) Statuta Arnesti ed. Pontan 1606 fol. Cva—Dr4.

Strana 28
28 M. J. Hus, Expositio Decalogi, VII. 6.—8. A fol. 70v firmiter obseruare, se in hoc sancte matri Ecclesie| con- B fol. 224v formando, ut puta Imperator, Reges, principes, duces, comites, barones, milites, nobiles et clientes suos subditos publice fornicacioni deditos post debitam et karitatiuam ammonicionem rebus suis temporalibus spolient et, nisi desistant, de do- miniis suis expellant. §6. Presidentes autem populo in dominio temporali, siue sint clerici, siue layci, et hanc legem sacram per Apo- stolum 76 traditam et per Archiepiscopum clero statutam non advertentes audiant, quod scribitur Numerig 25: »Forni- catus est populus cum277 filiabus Moab.« Et sequitur: »Iratus Dominus ait,7s ad Moysen: Tolle cunctos principes populi et suspende eos in patibulis contra solem'« Super quo Ori- ginesy Omelia XXa dicit: »Ecce populus peccat et principes,79 osten. antur contra solem i. ad examinandum producuntur, ut arguantur a luce diei.2so Vides,si, que sit condicio principum populi: non solum prosuis propriis arguuntur delictis, sed pro populi peccatis cogunter red- dere racionem, ne forte eorum sit culpa, quod populus deliquit, ne forte non docuerintse ne forte non monuerint,s, neque solliciti fu- erintes2 arguere eos, qui inicium culpe dede- rint, uti ne contagio dispergeretur in plures Hec enim omnia facere principibus imminet et doctoribus. Si enim illis hec non agentibus nec sollicitudinem gerentibus circa plebem peccauerit populus, ipsi ostentantur,sa et ipsi ad iudicium producuntur. Arguit eos Moyses et lex diuina, velud negligentes et desides. Et in ipsos convertitur iracundia Dei et ces- sauit a populo.“ Hec si cogitarent homines, nunquam cuperent nec ambirent ad populi principatum.« Hec Origenes ubi,s4 supra. 7. O vtinam hec perpenderent cristiani principantes supradicti, qui non solum fornicaciones non prohibent, sed aliqui eorum propter timorem mundanum vel fauorem hu- manum, et (quod scelestius est) propter munera fornicaciones 276) A; BD addit Paulum. — 277) BD, Vulgata; deest in A. — 278) BD et Vulg.; dixit A. — 279) ABC; princeps D — 280) BD; dei AC; utrumque falsum; neque in Orig., neque in parall. Hussi occurrit — 281) DBC; Origenes et Hus; A videtis. — 282) D, Hus, et Orig. ABC —runt ubique. Post principibus D fol. 225r. — 283) BD, Hus, Orig.: ostentatur A errore scribae. — 284) A, ut B. p) Numeri XXV. 1—4. — v) Origines, Homiliae in Numer. XX.; ed. Froben, Basileae, 1557, I 281; textus erronce citatus.

Strana 29
Sextum praeceptum. I. expositio. Fornicarios principes punire debent iussu Dei. 29 et cetera crimina subditorum dissimulant,s5 vel permittunt, ymmo (quod pessimum est), per se in adulteria, fornicaciones et ceteras immundicias prolabuntur. Sed hii omnes in vicio luxurie talia verba non advertunt. Hoc testatur Dommus Deus dicens: »Indurauerunt se facies suas supra petram et,s7 noluerunt reverti.« Ieremieo 5°. Et,ss ideo,ss omnes fornicarii, qui sic corda sua et54 facies54 indurauerunt et 4 noluerunt54 reuerti54, non diligunt, ymmo odio habent Deum suum. Nam dicitur 1a loh - 5°: »Hec est karitas Dei, ut mandata eius custodiamus.« Ex quo patet,se lucide, quod nullus fornicator actualis diligit Deum, quia mandatum istud non custodit, sed transgreditur, et per consequens odit ipsum : patet ab opposito etc.,5 Quodsi dicit 'diligo Deum“ mendax est et veritas in eo non est. cum, ut sic, est filius dyaboli, natus ex dyabolo. Vnde 1a 1 0 h.p 3° : »Qui facit peccatum, ex dyabolo est, quo- niam, ab inicio dyabolus peccat; in hoc ap- paruit filius Dei, ut dissoluat opera dyaboli. Omnis, qui natus est ex Deo, non facit pec- catum, ii quoniam semen ipsius in eo manet et non potest peccare, quoniam ex Deo natus est. In hoc manifesti sunt filii Dei et filii dyaboli« s quia filii Dei non peccant criminaliter et sic non forni- cantur, sed,4 filii54 dyaboli54 fornicantur54 et variis crimi- nibus,91 implicantur. A fol. 71r 8) Ex quo sequitur, quod manifesti fornicarii sunt manifesti dyaboli et occulti in conspectu hominum fornicarii occulti dyaboli. Illi, qui dicunt, quod simplex fornicacio non sit peccatum mortale, audiant Cristum dicentem Matheig 5°: »Dictum est antiquis: non mechaberis. Ego autem dico vobis, quia omnis, qui viderit mu- lierem ad concupiscendum eam, iam mechatus est eam in corde suo.« Illi autem, qui hoc dictum Do- mini,92 et preceptum de non mechando intelligere volunt de muliere coniuge aliena, audiant eundem Dominum, di- centem per Apostolum G all- 5°, ubi Apostolus distingwit fornicacionem ab adulterio, cum sic dicit: »Manifesta sunt opera carnis, que sunt fornicacio, adul- terium.« Et ostendens, quod sit peccatum,93 mortale, quia priuans regno glorie, ita subdit: »Qui talia agunt, 285) In B fol. 245r. — 286) BCD; in A eomisit abbreviaturam —1—. — 287) ABCD; antea in A delevit e enim. — 288) A; nota quod BD. — 289) BD, apparet A. — 290) BD Vulg.; A errore legentis quod. — 291) BCD; criminibus non A. — 292) DBA; in A scriptum ut donum. In D post intelli- gere fol. 225v. — 293) AD, omisit BC. o) Ieremiae V. 3. — r) I. ep. lohannis, V. 3. — p) Ioh. I ep. III. 8— 10. — §) Matth. V. 27—28. — v) Paulus, Ga1l. V. 19—21.

Strana 30
30 M. J. Hus, Expositio Decalogi, VII. 9. — VIII. 2. regnum Dei non consequentur.,94« Et 1a Co- rinth.o 6°295: »Nolite errare, quia neque forni- carii neque ydolis seruientes,96 neque adulteri neque masculorum concubitores neque fures297 neque auari neque ebriosi neque maledici neque rapacese9s regnum Dei54 possidebunt.« Sed quia regnum Dei fornicatores,99 modicum reputant, ideo Apostolus eorum luxuriam compescere volens ipsos precepit a communitate Cristi ecclesie sequestrare, ut patet de forni- cario 1a Corinthiorumx 5°, ut supra tactum est. Vbi mandat, ut congregati in nomine Domini Jesu Cristi in eodem spiritu tradant hominem fornicarium Sathane in interitum carnis, ut spiritus saluus fieret in die Domini. Et infra pre- cipit dicens: »Si quis frater nominatur inter vos et est fornicators o aut auarus aut ydolis ser- uiens aut maledicus aut ebriosus aut rapax, cum huiusmodi nec cibum summere.301“ Exposicio 2a154 Secunda exposici 0.153 Nota. 9. Secunda exposicio: Non mechaberis‘ i. sen- sibus corporis exterioribus in lasciuiam non declines s. visu, auditu etc. in eis delectando.302 Nam talis delectacio lasciua eciam sine intencione mechandi corporaliter est peccatum mortale et huius precepti transgressio. Vnde Augustinuso X°303 de ciuitate Dei dicit: »propter peccata oblectacionis eciam sine vo- luntate perficiendi totus homo dampnabitur« propter hoc forte Apostolus dicit, quod »bonum est ho- minisoa mulierem non tangere« prima Corinthi- orumx 7° etc.305 Et idem intelligendum est de quolibet sensu corporis s. visu etc. 10X. Tercia exposiciose6 Non mechaberis' s. corde affectando sic delectari contra diuinum mandatum. I A fol. 71v Nam istud peccatumso7 sicud et quodlibet aliud radicaliter Sequitur exposicio tercia 54 Tercia exposici 0.153 291) AD; consecuntur BC. — 295) AB; BD addit dicit. — 296) BCD et Vulg.; A n. a. n. y. s. — 297) B fol. 245v. — 29s) BD Vulg., raptores AC. — 299) AC; fornicantes D. — 300) BD Vulg., fornicarius A errore cum sequentibus. — 301) ABCD Vulg ; B addit debemus etc. — 302) BCD, de- lectanter A. — 303) BCAD; A addit c. — 304) BCD Vulg.; omisit A. — 305) BD; omisit A. — 306) AB; BD addit est. — 307) In A e antea delevit preceptum. v) Paulus, I. Corinth. VI. 9—10. — p) Augustinus, De ciui- tate Dei, Xo (»Corpus scriptorum ecclesiast. Acad. Vind XXXX. 1. (ed. Hoffmann 1900.) — X) Paulus I. Cor. VII. 1.

Strana 31
Sextum praeceptum. II. et III. expositio. Non sensibus neque ore peccandum. 31 est in corde. Si enim ibi non esset, nec in sensibus fieret delectacio culpabilis, nec in facto perpetracio viciosa. Quod autem istud peccatum principaliter et fundamentaliter sit in corde hominis, patet per dictum Saluatorisq, vbi dicit: »Que procedunt de ore, de corde exeunt; de corde enimsos exeunt cogitaciones male, homi- cidiaso9, adulteria, fornicaciones, furta, fals a 304 testimoni a304, blasfemieso4 etc.« XVIII. Septimum preceptum.154 Septimum preceptum153 §1. Septimumi53 preceptum15s est.53: »Non fur- tumaio facies.« Hic secundum Augustinumo pro- hibetur omnis contrectaciost1 rei aliene ex cupiditate iniuriose proveniens. Pro quo notandum, quod contrectacioai1 rei aliene potest fieri tribus modis licite, Primo, quod non sit ex cupiditate, sed ex obediencia, sicud fecerunt filii Israel au- ferendo vasa Egipciorum; secundo si quiss12 subtraheret gladium furioso, ne sibi et aliis noceat, tercio quando hoc fit ex mera necessitate, ut cumais quis ad mortem esuriens panem furetur, quia in necessitate extrema omnia sunt com- munia. Nota hoc preceptum tripliciter314 potest exponi, se- cundum quod triplices sunt homines, qui furantur: videlicet315 superioresa15, quisi5 furanturai5 suis inferioribus, equales suis coequalibus, inferiores suis superioribus. 10 20 30 Prima exposici 0.153 Exposicio prima 154 2. Prima,96 exposicio: Non furtum facies“ s. tu superior tuis inferioribus. Hoc preceptum transgrediuntur primo sacerdotes symoniaci per exacciones prohibitas, verba blanda adulatoria, per falsas indulgencias et fictas reliquias populi pecunias et bona temporalia yppocritice auferendo; secundo raptores violenti, qui sunt vel se simulant esse de statu dominorum siue clientum, quorum violencia et multitudo 10 20 308) B et Vulg, autem A; D omisit, sicud antecedens d. c. et sequens e. 309) ABCD Vulg, B addit periuria. — 310) AB; in A antea deletum fura- beris. — 311) AD; contrectacio B. — 312) B f. 246r, D fol. 226r. — 313) A quando B. — 314) BCD; omisit A. — 315) BCD, omisit A, aberrans oculis ad secundum furantur. — 316) AB; in A add. Nota. 1) Evg. Matth. XV. 18—19. — 0) Augustinus, Quaestiones super Heptateuchum II. (Migne, XXXIV, 621—622.)

Strana 32
32 M. J. Hus, Expositio Decalogi, VIII. 1.—4. satis claret. De quorum crimine participant eis precipientes, consilium dantes, hospitantes eos, ab eis ementes, quia con- sencientes et facientes pari pena sunt puniendi secundum Apostolum (Versusai7): »Si quis delinquit, ut Paulusais ApostolusA. [inquit, Et qui consentit ei, fit reus ipse rei.« 30 40 Tercii sunt domini temporales, qui exacciones indebitas a subditis ipsorum extorquent. Quartis19 sunt, qui mercedem seruorum debite non persoluunt etc.42 Exposicio 22154 Secunda exposici0.153 A fol. 72r §3. Secunda exposicio huiuss2o preceptis 0: Non furtum facies‘ s. proximo tuo equali in rebus suis dampnum inferendo. Illud preceptum transgrediuntur primo vsurarii. Et vsurarii alii sunt publici, alii priuati. Publici vsurarii a iure canonico puniuntur. Primos2 sentencia ex- comunicacionis, secundo priuacione communionis, tercio ex- clusiones22 oblacionis, quarto priuacione ecclesiastice sepul- ture. Priuati vsurarii primo sunt illi, qui concedunt pecunias vel res alias cum pacto vel condicione occulte plus recipi endi; et isti expresse hoc preceptum transgrediuntur et te- nentur ad restitucionem sicud fures. Secundo priuati vsurarii323 sunt illi, qui sine pacto et condicione expressa concedunt, ea tamen intencione, ut aliquod emolumentum inde pro- veniat, et si324 scirent, quod nichil premii vel honoris inde consequerenturs25, non concederent. Tales coram Deo sunt vsurarii et in foro lil consciencie tales iudicandi. Tercii326 sunt327, qui res suas vendunt carius propter dilacionem so- lucionis, quam pro tunc eis32s solueretur. Contra quo8329 omnes dicit DominusB: »Mutuum date, nichil inde sperantes.« Luce 8°. Nota.122 4. Pro vsurariis notandum, quod in Statutis prouincialibus domini Arnesti, archiepiscopi 317) AD; omisit BC. — 316) DBC; sanctus A. — 319) DBC; Quarto A errore. — 320) B; omittit AD. — 321) ACD; prima B. — 322) D; ABC ex- clusiue errore. — 323) BD; vsuarii errore scribae A. — 324) DBC; si isti A. — 325) DBC; consequentur A. — 326) ABD; B addit usurarii priuati. — 327) AD; sunt illi B; B fol. 246v, D paulo post 226v. — 328) DBC; omisit B. — 329) A; hos BCD. A) Paulus ad Romanos I. 32. — B) Evang. Lucae, VI. 35.

Strana 33
Septimum praeceptum. I. et II. expositio. De usurariis. 33 Pragensisr, sic dicitur: »Vsurariorum prauitatem, qui plerumque mercatorumaso famamaso in- quinant, dum sub mercacionis velamine di- uersisaai adinventis fraudibus plures secum contrahentes dampnificant, quam alii, qui nullo quesito colore directea mutuant ad vsuras, detegere cupientes, ne eciam iuris ignoranciam simulatam circa hoc possint pre- tendere et sic suos errores de cetero friuolis racionibus excusare: declaramus et dicimus, quod cum vsura tantum committatur in mutuo, mutuum autem tantum in hiis rebus consistit, que3sa determinantur numero, pondere vel mensura, non solum in hiis, qui expresse rem huiusmodi eo pacto vel ea spe principaliter mutuant, ut aliquod emolumentum temporale vltra sortem recipiant, quantumcunque sit parum, siue sit fructus siue proventus rei pignorate, quam in sorte:4 non computat, vsu- rarius est censendus, sed et ille, qui mercem335 quamcunque, que vendicionis tempore minus valet communi estimacione et quam tunc venditurus erat, carius venditase, solucionem precii differens ea vice, et qui soluit statim precium cuiuscunque rei empte pro minori, quam pr 017e tunc valea t337, lucri causa eiusdem rei tradicione dilata ad terminum, in quo con- stat ipsam rem plus valere, vsurarii sunt cen- sendi. Et qui tales esse probari possunt ad noticiam diocesanarum vel eorum officialium perferantur, ut per eos ad restitucionem vsu- rarum ipsi vel eorum heredes districcione ca- nonicaaas compellantur. Confessores autem in foro anime tales ad restitucionem inducant efficaciter, si suarum animarum dampnacio- nem cupiunt evitare. — Sane si quis in illum errorem inciderit, ut pertinaciter presumat affirmare exercere vsuras non esse peccatum, ille velud hereticus condempnetur. Precipimus autem plebanis locorum 93 acillis, qui habent De vsurariis. 330) BDC; famam mercatorum A. — 331) BD; diusis abbreviatura omissa A. — 332) BCD, Statuta Arn.; A errore diuce. — 333) ACD quando B errore scribae. — 334) ABC; in sortem D. — 335) BC; Statuta Arn.; A errore mercedem, D mercem correctum a d' ex mercedem. — 336) BD; vendidit A errore. — 337) BCD, Statuta Arn.; A errore valet. — 33s) BD et Statuta Arnesti; in A cano, quod scriptor complere oblilus est. I) Statuta Arnesti, Pontan, 1606, fol. Hv2—Hr.. 3

Strana 34
34 M. J. Hus, Expositio Decalogi VIII. 4. — IX. 2. 20 A fol. 72v D 227r B 247r 3i 41 predicandi officium, quod saltim semel sin- gulis mensibus statutum presens fidelibu S 339 exponant wlgariter ac eos salutaribus in- ducant monitis, ut abstineant a criminibus vel340 fraudibus vsurarum et innotescant omni- bus ac eis in remedium peccatorum suorum iniungant, ut ipsi in nostro seu suffragane- orum consistoriis vsuras aliquo de predictis modis solutas repetant, vel, si nondum sol- uerint, sed soluere promiserint, a341 promisso se et suos fideiussores absolui petant.« Hec omnia Arnestus, Pragensis archiepiscopus, in Statuti S.342 5.) Secundo istud preceptum transgrediuntur sacri- legi, qui res sacras vel ecclesiasticas subtrahunt, qui tanto grauius peccant, quam alii fures, quanto li res sacre vel ecclesiastice sunt digniores aliis rebus. Tercii sunt, qui com- munitatem defraudant, puta monetas falsificando in pondere vel valore vel communem exaccionem licitam diminute per- soluendo et variis mercimoniis et artificiis sine obsequiis dampnificando, ut pincerne, carnifices etc.,5 Quarti sunt, qui alios inducunt ad peccandum, vnde sequitur perdicio rerum temporalium343, ut ad ludum taxillorum vel consimile etc.129 Quinti sunt,44, qui res subtractas et fures suscipiunt vel eis quomodolibet participant et consenciunt atque fauent. 5i 345 Exposicio 3а 54 Tercia exposicioss 10 20 30 §6. Tercia exposicio: Non furtum facies‘ i. su- perioribus tuis nocumentum in rebus temporalibuss46 et120 fraudem347 faciendo. Quoad istam exposicionem istud preceptum transgredi- untur primo illi, qui suis sacerdotibus decimas et cetera de- bita ecclesiastica fideliter non persoluunt; secundo, qui censum debitum dominis temporalibus vel alia, quibus ipsi sine aua- ricia pro communi bono indigent, dare recusant et se varie et34s fraudulenter excusant. Tercii sunt serui et ancille in variis famulatibus constituti, qui res dominorum furtiue con- sumunt vel eciam de rebus dominorum suorum ipsis inuitis elemosinas faciunt (tales enim propter piam intencionem a peccato mortali non excusantur) vel eciam fraudulenter 339) In A adscriptum ab el in margine. — 340) A; et BD. — 311) AD i. a B. — 342) BDC; stantis A errore scribae. — 343) BCD; poralium A, errore scribae, qui in hoc folio pluries erravit. — 344) BC; omittit AD. 345) A scripsit errore 3i. — 346) A, vel C, omisit B. — 347) CD; fraude B, — fraudes A — 348) A; deest in BD.

Strana 35
Septimi praecepti tercia expositio. De furto inferiorum. 35 et pigre in absencia349 domini opera suas5o faciunt, qualiter eciam solent facere mercenarii diurni, ut messores, carpentarii et hiis similes. Quarti sunt vxores, que res sine scitu et vo- luntate maritorum in elemosinas tribuunt. Quod prohibeturA XXXIII q §5): Nichil de tua veste vel auro.' Vbi sciendum, quod vxor sine scitu mariti in tribus casibus potest facere elemosinam: Primo, si ipsasso per se scit lucrari diui- cias351, secundo, si habet propria parafernalia35, tercio, si facit de rebus ad suam dispensacionem pertinentibus, ut de pane vel vinoasa vel huiusmodi — et maxime, si maritus est354 durus in actibus pietatis, tunc mulier pro salute viri potest hoc facere, moderate tamen, ne per hoc sibi et marito egestatem inducat. Quinti sunt, qui thelonea et vectigalia et7 huiusmodi fraudulenter subtrahunt. Hii omnes et hiis similes tenentur ad restitucionem. [Sequituri5!] 41 10 20 30 40 51 IX. Octauum preceptum.355 Octauum preceptumss §1. Octauum preceptum: Non falsum testi- monium dices contra proximum tuum.“ Nota se cundum AugustinumE: »Hic prohibetur omne nocumentum, quod potest inferri proximo ore et opere falso.« Et sic non solum prohibetur mendacium, sed eciam omne oris nocumentum; et non solum mendacium, sed eciam opus fictum, per quod decipitur proximus, quia mendacium est cristianum se diceresss et opera Cristi non facere. Ideo notandum est primo, quomodo fiat istius man dati transgressio in verbis mendosis, secundo-in verbis pro ximo nociuis, tercio in operibus simulatis. l Et secundum hoc istud preceptum habet triplicem exposicionem. 10 20 30 A fol. 731 D 227v Prima exposicio. H Prima exposicio. 2. Prima exposicio: Non falsum testimo- nium dices contra proximum tuum' s. verbis mendosis. Pro quo nota, quod tria sunt genera mendaciorum: 319) ABD; errore scribae in A verba in absencia iterata. — 350) ABC; ipse D. — 351) D; decimas AB. — 352) AD; parafurnalia B, — or— C. — 353) ACD; de vino B. — 351) In B fol. 247v. — 355) BD; A habet preceptum octauum. — 356) AD, ducere B. A) Decretum Gratiani, c. XXXIII, q. 5 (CJC 1255), sed locus incertus, sensu tantum congruit. — E) Augustinus. 3*

Strana 36
36 M. J. Hus, Expositio Decalogi, IX. 3.—5. 10 20 30 aliud est perniciosum, quod est malignitatis357, aliud est76 officiosum, quod est pietatis, aliud est-e iocosum, quod est leuitatis. Sub mendacio pernicioso comprehenduntur primo illi, qui dicunt aliquid contra fideis5s veritatema5s et scripture ; secundo illi, qui contra vitam hominis vel famam mendacium loquntur, quales fuerunt falsi testes circa passionem et mortem Cristi; tercio illi, qui proximum suum in rebus suis exterioribus offendunt, qualessse sunt, qui alios deferunt aput iudices vel tyrrannos.359 Nota, quod non solum sunt falsi testes, qui mendacia loqunturaco, sed eciam, qui veritatem occultant. Vnde Crisostomusz super ill054 Lucen 12: »Nichil opertum, quod non reueletur« dicit: »Non solum illessi proditorasi est veritatis, qui trans- grediens palam362 veritatem 362 pro veritate mendacium loquitur, sed eciam ille, qui non libere pronuncciat veritatem, quam libere pro- nuncciaressa oportet aut no libé vitatě de- fendit, qua libere defendè 9venit, pditor e vi- tatis, Na ſd fačdos debitor 8 364, ut vitate qua audiuit adeo libere pdicet, Sic laycus debitor e, ut vitate quã audiuit] a fačdote365 pbatâ 366 1366 fèptufsase, fiduciarss7 defendat, Od fi no fecerit pdidit vitate, Et ifra Vide qu no folü 1lle tnfgffor “ vitať qui pala denegat vitate, ſs ecia 11le qui pp. timore eo4 q pnt occidé corpus, tacet vitate Et quid dica, quia pp timore mortis, tacent homies vitate, cu pp mise4 ventrě, 2 ppt' ſpem vani honorisl 19ſptu infideliu tacent ho- mies vitatem Hec fanctüa6s 0S36s aure “ 36s 3. Sub secundo mendacio s. officioso comprehen- duntur, qui ex quadam pietate menciuntur pro conseruanda proximi sui vita vel fama vel exteriori substancia; ut si quis intelligat hominem queri ad mortem et interrogatus dicat se de eo nichil scire, cum tamen sciat. Sub tercio mendacio s. iocoso comprehenduntur, qui mendacia iocosa proferunt pro recreacione hominis melan- 357) BCD; A scribac errore malignitas (abbreviaturam male legit), 358) BCD; veritatem fidei A. — 359) BCD; quales oo tyrrannos deest in A. errore scribae. — 360) loquuntur A, proferunt BCD. — 361) D; proditor ille ABC. — 362) BCD; veritatem palam A. — 303) A; nuncciare BD. Quae postea sequuntur novem lineae, ad litteram secundum codicem A impressae sunt. — 364) In B fol. 248r. — 365) A; a sacerdotibus BCD. — 366) ACD; in scripturis probatam B. — 367) ABD; fraudulenter C; in D defendat anteit. — 368) A; certe falso, sed regularem usum Hussi secutus; Criso- stomus recte BCD. Z) Johannes Chrysostomus, Homiliae super Lucae, XII. — H) Evang. Lucae, XII., 2. —

Strana 37
Octavi praecepti I. et II. expositio. De mendacio et detractione. 37 colici, tristis et tediosi, ut 69 eum37o ad bonum animum per122 ridiculosa,22 verba 22 prouocent369. Nota, quod ista mendacia s. officiosa et iocosa, quamuis propter bonam intencionem non sint in se peccata mortalia, tamen sacerdotibus et per- fectis omnino non expediunt, quia omne mendacium est dyabolus, sicud e contra omnis veritas est Deus 371 Secunda exposicio.ss A fol. 73v D 2281 Exposicio secunda 154 §4. Secunda exposicio: Non falsum testimo- nium dices‘ s. verbis nociuis proximum ledendo. Pro quo sciendum, quod contra fraternam fidelitatem et karitatem offendunt primo verba derisoria;a et subsannatoria372, quibus solet dici: »sunt derisores derisis deteriores«; secundo, qui proferunt verba, quibus conantur bona dicta vel facta temerarie vel zophistice pervertere ; tercio qui sub specie dileccionis vera et bona verba proferunt, quibus hominem in verbo capiendo produnt, sicud fecit Iudas Scharioth. Quarto, qui sine necessitate homini peccata sua obiciunt, per que confunditur. Quinto, qui arroganter et,73 ex invidia ho- minem de excessibus importune corrigunt. Sexto, qui per verba lasciua hominem374 scandalizant; septimo, qui dis- cordiam inter fratres seminant, octauo, qui ad peccandum375 consilia,7s dant, nono, qui salubre consilium et cetera pietatis opera proximo subtrahunt, sicud non corripere delinquentes, non sedare lites etc. Nam377 sicud non solum mendacium proferens est veritatis proditor, sed eciam veritatem occul- tando, ut supra patet per Crisostomum: sic eciam non solum proximum offendit verbo, qui sibi malum vel male loquitur, sed eciam, qui sibi vtiliter loqui non dignatur. 10 20 30 40 50 60 70 80 90 (Tercia exposicio. Tercia exposicio. 5. Tercia exposicio: No na7s falsum testimo- nium37s dices contra proximum tuum' s. factis 369) Textum ita ut impressum recte exhibent AD; verba autem vt — prouocent omisit prorsus B; verba tantum per ridiculosa verba omisit C. — 370) AC; eos D. — 371) In A usque ad finem paginae: Nam dicit Ysidorus in Sinonimis et ponitur in Decretis c. 22, c. Omne: »Omne genus mendacii summopere fuge; nec casu nec studio loquaris falsum, nec ut prestes, mentiri studeas, nec qua- libet fallacia vitam alicuius defendas. Caue mendacium in omnibus.« Gregorius: »Incauti sunt humiles, qui mendacio seillaqueant.« Augustinus: »Mendacia iocosa non reputentur mendacia.« Nihil horum in BCD. — 372 ABCD; B addit dantes. — 373) AC; omisit BD. — 374) ABC; proximum D. — 375) ADC; peccatum B. — 376) DBC; consilium A. — 377) Inde B fol. 248v. — 378) Ita A; in BCD ordo: N. d f. t. c. p. t

Strana 38
38 M. J. Hus, Expositio Decalogi, X. 1.—2. simulatis eum decipiendo. Nota, quod factis simulatis pro- ximum offendunt duodecim genera hominum. Quatuor ge- nera hominum offendunt sub specie simulate sanctitatis379 et quatuor sub specie simulate veritatis et quatuor sub specie simulate,79 iusticie et equitatis. 6. Circa primum notandum, quod offendunt pro- ximum primo indigne communicantes, qui cum sint nequam ex hoc apparent sancti, a quibus se54 simplices non custo- diendo decipiuntur; secundo indevote orantes, de quibus Ysaiee: »Populus hic labiis me honorat, cor autem eorum longe est a me«; tercio sibi in bonis operibus complacentes ; quarto laudem humanam et mercedem solum temporalem pro bonis operibus affectantes. Tales autem propter opera sanctitatis nec gracia nec virtute aliqua fecun- dantur. — Circa secundum modumaso, s. sub specie simu- late veritatis, primo offendunt illi, qui4, ex timore humano retrahuntur a libera veritatis confessione, sicud fecerunt disci- puli Cristi, qui tempore passionis sue relicto eo omnes fugi- eruntasi; secundo illi, qui sub specie zeli alios acriter re prehendunt, ex odio et non ex karitate veritatem dicendo; tercio, qui magis excessus aggrauant, quam oportet; quarto qui ficte bonis successibus aliorum congaudent vel adversi- tatibusas, condolent. — Circaasa tercium modum s. sub specie simulate iusticie et equitatis primo offendunt illi, qui iusticiam vendunt, ut mali iudices et advocati, qui quamuis iusticiam faciunt, tamen non nisi pro temporalibus lucris vel fauoribus3s4; 100 secundo qui iusticiam ex odio vel alia corruptela munerum XIo dampnant; tercio, qui iniqua consilia et statuta faciunt pro communitate defraudanda; quarto, qui noua iura contra sta- XIIo A fol. 74r tuta sancte matris ecclesie adinveniunt. [Sequitur154] B fol. 249r 10 20 30 40 50 60 70 80 90 X. Nonum et decimum preceptum Nonum et decimum preceptum. 1.) Nonum et decimum preceptum: »Non con- cupisces domum proximi tui, nec desiderabis vxorem eius, non seruum, non ancillam, non 379) sanctitatis simulate D; ABC omiserunt; scriptor archetypi corum lineam oculis transiit. — 380) ABCD; in A antea e delevit notandum, postea deletum superbie. — 381) In D fol. 228v. — 382) BCD; adversi- tantibus A, errore. — 383) BCD; A errore cura. — 381) ABC; in D errore scribac, male legentis abbreviaturam fauoris. O) Isaiae, XXIX. 13 (sensu tantum; textus Vulg. est: »Eo quod appropinquat populus iste ore suo et labiis suis glorificat me, cor autem ejus longe est a me«).

Strana 39
Nonum et decimum praeceptum. De uxore non concupiscenda. 39 bouem, non asinum, nec omnia, que illius sunt.«I Nonum et decimum preceptum pertinet solum ad actum cordis. Sed nonum, videlicet non concupisces vxorem' concurrit cum sexto, videlicet non mecha- beris', vbi prohibetur principaliter actus exterior corporis sicud hic actus cordis etc.42 (Nonum preceptum. §2. Prima exposicioss: »Non concupisces 1a exposicio 91 vxorem proximi tui«. Istud nonum preceptum potest tripliciter exponi [sicud3s5 et antecedenciass5]. Primo sic: »Non concupisces vxorem12 etc.«122 i. non ha- bebisas7 voluntatem violandi vxorem proximi. Et nota quod sicud viro prohibetur concupiscencia vxoris, sic eodem modo mulieri e contra etc.122 Secunda exposicio: »Non concupisces vxorem 2a exposicio 9i proximi tui« i. non queras concupisci ab vxore proximi tui1,9 etc passiue. Et ista exposicio notat mutuam con- cupiscenciam interas7 utrumque. Contra quod faciunt viri religiosi et sacerdotes et alii continenciam Deo vouentes, qui similes sunt in hoc filiis Israel, qui educti de terra Egipti in deserto manna pascebantur, et tamen adhuc desiderabant carnes Egipciorum [etc.].122 Sic isti cum iam pascantur cor- pore et sangwine Domini Jesu Cristi, tamen adhuc con- cupiscunt contra diuinum mandatum etsss concupisciass ap- petunt3ss Nota sub isto precepto, quoad istam exposicionem, cadunt specialiter virgines et mulieres ac famuli iuuenes et 79 scolares 79, qui facies suas et42 capita et corpora ornant varie, ut ab aliis concupiscantur. Et non solum in plateis et coreis, ymmo eciam et54 in ecclesia corda aliorum wlnerant et occasionem ruine prestant. Nota, quod mulieres legittime facies suas duplici de causa ornaress9 inveniuntur: primo ad complacenciam suorum maritorum et eciam aliorum; et iste peccant mortaliter istud preceptum transgrediendosgo; secundo ad complacenciam suorum tantum et non aliorum — et istud non est prohibitum, dummodo fiat honeste, quia quelibet mulier tenetur, quantum potest, ad hoc conari, ut fidem39i coniugalem in se et suo ma- rito conseruet, sicud faciebat Susanna, Daniel 13x. Ex quo apparet, quod multo periculosius virgines in nupciis et conviuiis ornate conveniunt, quam maritate. Causam assignat 385) A; omisit BD. — 386) A; habeas BD. — 387) BD; A errore in. 38s) ACD; omisit B. — 389) ADC, B errore scribae quare. — 390) In D fol. 229r. — 391) ABC; in D quidem errore scribae. I) Exo. XX. 17. — K) Daniel XIII 2—62.

Strana 40
40 M. J. Hus, Expositio Decalogi, X. 3.—5. beatus AugustinusA, quias92 mulier nupta conatur placeres9s viro soli, cui eciam de iure tenetur complacere; virgo394 autem innupta nittitur passiue omnibuss95 compla- ceres9s et ideo plurimorum virorum animos potest ad com- placenciam sauciare. Contra quod dicit ApostolusM: »Nemini dantes vllam offensionem.« Tercia exposicio: Non concupisces vxorem 397 proximi397 tui 397 i. non ad concupiscenciam provoces per ymaginesses in mente formatas, videlicet ymaginando de pulcritudine et statura ac disposicione eius. Vnde Bern- hardusN: »Nunquam de mulierum formis dis- putes.« Decimum preceptum) Decimum preceptum.ss 3. »Non concupisces rem proximi tui.« Per hoc decimum preceptum explicite prohibetur solum con- cupiscencia oculorum, sed implicite prohibetur omnis cupi- ditas respectu rei aliene. Not a399 : concupiscencia rei aliene comittitur tripliciter : A fol. 74v primo, cum aliquis li concupiscit et sciens, quod adipisci non potest, non persequitur concupiscenciam ; si autem posset, 10 fortissime conaretur; et talis peccat mortaliter — secundo54, cum concupiscit et conatur labore exteriori adipisci et quamvis non obtinet, tamen plus peccat quam prius. Tercio cum quis concupita prauis conatibus assequitur; et hoc est grauissimum. Et secundum hoc potest formari triplex exposicio huius pre- cepti; vel tercia exposicio potest esse talis: Non concu- pisces rem proximi tui' s. eam auare possidendo. Quia secundum Augustinume non solum auarus est, qui rapit 400 aliena, sed eciam, qui cupide seruat sua. Vnde 120 q.§9.3 »Non minoris est cri- minis habenti tollere, quam dum possis et ha- bundas, indigentibus denegare. Esuriencium panis est, quem tu detines, nudorum vesti- mentum est, quod tu recludis, miserorum cal- ceus est, qui aput te veterascit.« 20 30 392) BD; quod A. — 393) BCD; in A errore scribac placre. — 394) ABC; verba omnia a virgo oo complacere omisit D, oculis aberrans ad secundum complacere. — 395) In B fol. 249v. — 396) BC; placere A. — 397) BCD; etc. A. — 398) DBC; in A correctum ex ymaginaciones; in A additum turpes. — 399) BC; Nota quod AD. — 400) DAC et textus Aug.; rapit B, sed suprascriptum cu (voluit habere cupit). A) Paulus, II. ad Corinth., VI. 3. — M) Augustinus. — N) Bernhardus Clarevallensis. — E) Aur. Augustinus, Ser- mones de scripturis, CVII (Migne, Patrolog. lat. XXXVIII. 628). — O) Decretum Gratiani XII, 9. (sensu solo citatum).

Strana 41
Decimum praeceptum. Concupiscentia tripliciter fit et tria mala facit 41 §4 Nota, quod concupiscencia tria mala facit anime: primo eam inficit et maculat. Cuius racio potest esse, quia concupiscencia carnis est sicud aqua fluens, concupiscencia vero oculorum est sicud terra arida propter ariditatem terrene affeccionis. Vnde sicud ex terra et aqua fit lutum materiale, ita ex duplici concupiscencia, videlicet carnis et oculorum. fit lutum spirituale, quo anima sordidatur. Secundo con- cupiscencia animam inflammat ad modum ignis inextingwi- bilis, de quo lobI 31 401! Ignis est402 vsque ad con- summacionem devorans« Et non solum inflammat, sed corpus corrumpit et incinerat.403 Tercio ad modum sitis insatiabilis animum semper cruciat; nam concupiscencia ocu- lorum semper dicit4os 'affer diuicias“, concupiscencia carnis 'affer delicias'. Et vtraque istarum est insaciabilis appetitus, ut scribitur Prouerbiorum 3°P. 10 20 30 5.) Non concupisces“ etc. Sanctum404 O 8404 aureum 4o4 super illo: »Omnis, qui viderit muli- erem ad concupiscendum eam4,« etc 405 Matheiz 50 dicit sic: »Ecce mandatum minimum4os aput Iudeos tunc et nunc aput omnes, qui non multum 407 curant de anima sua, nec iudicant cor suum. Quia irasci sine causa proximis suis aliqui non putant esse peccatum, nec concu piscere alienam mulierem tantum non4os cogi- tant esse peccatum, opere concupiscencie non sequente 409. Magnum autem aput timentes Deum et cor suum diiudicantes, magnum eciam aput Deum, qui non tantum4to opus hominis aspicit, sed vanum cor. Quo mandato lex non soluitur, sed impletur; sed sine hoc mandato stare non potest legis mandatum. Omne enim adulterium ex concupiscencia nascitur. Quo- modo ergo tollitur adulterium secundum legis mandatum, nisi precisa fuerit concupiscencia secundum Cristi mandatum? Quomod0411 ergo412 ira mater homicidii est, sic concupiscencia mater4i3 est413 adulterii. Consequenter, qui irascitur fratri suo sine causa, occidit eum in 401) BD et Vulgata; A 13 errore scribae. — 402) BD et Vulgata; omisit A. — 403) Ab dicit in B fol. 250r; ab incinerat in D fol. 229v. — 404) A; S. Joannes Chrysostomus BD. — 405) B, omisit AD. — 406) ABD; A addit quod, B quidem. — 407) BD; omisil A. — 408) ABD; in B deinde deletum. — 409) sequente DAB; in B el in textu Chrysostomi additum sub. — 110) ABD; in A antea deletum solum. — 411) AD, quoniam B. — 412) ABD; in AD additum sicud. — 413) BD; est mater A. II) Iob, XXXI. 12. — P) Proverb. XXVII. 20 (male allatum; confer et XXX. 15). — 2) Matth. V. 28.

Strana 42
42 M. J. Hus, Expositio Decalogi, X 5. — XI. 2. Ill A fol. 751 corde suo; etsi non occiderit eum propter metum videncium aut impotenciam suam, eciam homicidium est aput Deum, qui non magis opus considerat, quam affectum. Sic qui concupiscit mulierem alienam, iam mechatus est eam in corde suo, etsi non habuerit eam causa aliqua obstante, et adulter est aput Deum, qui magis aspicit voluntatem quam opus,lii quoniam opus adulterii comittendi54 ei defuit, non voluntas. Sed ne forte homines nature humane miste- rium ignorantes, dum considerant, quia gene- raliter omnis natura carnalis subdita est passionibus istis, et nemo hominum est, eciam sanctorum, qui se omnino ab ira vel concu- piscencia valeat separare, estiment Cristum quasi417 impossibilia ista mandantem occasio- nem sibi querere, per quam homines faciat esse reos, quoniam omnis414, qui impossibilia mandat415, occasionem offensionis seminat416 et causas puniendi417 requirit: ideo pauca de diuisione voluntatum anime corporisque trac- temus. Sicud duas in nobis habemus naturas, anime s. et carnis4is, sic duas habemus volun- tates, vnam anime, alteram carnis, duas con- cupiscencias, vnam anime, alteram carnis, duas iras, vnam anime, alteram carnis. Et4is natura quidem carnis ab hiis omnibus non potest se separare: Nam necesse habet et irasci et con- cupiscere, etsi non wlt, quoniam non est in arbitrio suo creato, sed in lege peccati. 25 Venumdata est enim sub peccato; propterea de129 illa129 dicit Apostolusr: Sapiencia carnis inimica est Deo; legi enim Dei non est sub- iecta' nec enim potest. Anima autem in arbitrio suo creato est secundum legem iusticie Dei; propterea potest419 et non420 irasci, si wlt, et non concupiscere, si wlt. Nota.1 Cum ergo irascimur et concupisci- mus, si displicemus nobis et festinamus re- primere vel iram vel concupiscenciam nostram, manifestum est, quia caro nostra irascitul 421 414) In A correctum ab el ex omnes. — 115) In A ab el correctum 417) In A cx mandant. — 416) In A ab el correctum er seminant. — ineptis abbreviationibus scriptum. — 418) B ƒ 250r, D 230r. — 419) AB ; deest in D. — 420) In A supplevit el. — 421) BD; in A errore scribae irascimur. T) Paulus, Epistola ad Romanos, VIII. 7.

Strana 43
Decimum praeceptum. De concupiscentia verba Chrysostomi. 43 sola aut422 concupiscit, non anima nostra. Quando autem complacemus in hiis et decer- nimus, si poterimus adimplere iracundiam vel concupiscenciam nostram, tunc et anima nostra irascitur, vel concupiscit simul cum carne. Propterea sciens Deus, quia carnis natura sub- dita ci non est, nec potest, non mandat carni, que mandat anime4i9. Quis enim sapiens illi ponit preceptum, qui, etsi wlt, non potest ob- audire? Sed ad animam loquitur et anime mandat, que potest Deo in omnibus obaudire, que potest eciam carne irascente vel concu- piscente nec irasci nec concupiscere. Si ergo ad animam loquitur et de concupiscencia anime loquitur dicensz: Si quis viderit mu- lierem ad concupiscendum eam, iam mechatus est eam in corde suo«: Non, si quis concu- piscit423 secundum desiderium inevitabile carnis, sed si quis concupiscit423 secundum voluntatem anime et consensum424 et decer- nens et statuens implere, quod cupit: ille talis, etsi nichil gesserit, tamen iam in corde adulter ante Deum est, quia forsitan impeditus est ab opere, non compunctus in voluntate.« Hec Criso- stomus Y 425 per totum. XXI. §1. Propositis426 mandatis coram populo sanctus vir Moyses ait ad eum (Deuteronomiio 26): »Hodie Do- minus Deus tuus precepit tibi, ut facias man- data hec et impleas ea ex toto corde tuo et ex tota anima tua. Dominum elegisti hodie, ut sit tibi Deus et ambules in viis eius et obedias eius imperio; et427 Dominus elegit te hodie, ut sis ei populus peculiaris, sicud locutus est tibi, ut custodias omnia precepta eius, et faciat4,s te excelsiorem cunctis gentibus, quas creauit.« 2. Item nota153 Deuteronomii 28: »Faciet te Dominus Deus tuus excelsiorem cunctis Hec nota diligenter.ss A fol. 75v B 251r D 230v. 422) D; in AB errore scribae autem. — 423) AB; D: concupierit. — 424) A; consensu B. in D incerlum. — 425) AB; A addit s. — 426) AB; Po- sitis D. — 427) A et Vulg.; BD errore en. — 428) AD et Vulgata ; B errore faciet. Y) Joh. Chrysostomus, ed. Antverp. 1614, t. II., 337b sqq. (Hom. XII. in Matth. V.) — Ф) Deut. XXVI. 16—19. — X) Deuter. XXVIII. 1—12.

Strana 44
44 M. J. Hus, Expositio Decalogi, XI. gentibus, que versantur in terra. Venientque super te vniuerse benedicciones iste et appre- hendent te, si tamen precepta eius audieris: Benedictus tu in ciuitate et benedictus in Bene- dicciones 153 agro, benedictus fructus ventris tui et fructus terre tue fructusque iumentorum tuorum, gregis 429, armentorum et caule ouium tuarum. Benedicta horrea tua et benedicte reliquie tue. Benedictus eris ingrediens et egrediens. Dabit Dominus inimicos tuos in manus tuas, qui consurgunt430 adversum te, corruentes in conspectu tuo. Per vnam viam venient contra te et per septem fugient a facie tua. Emittet Dominus benediccionem super cellaria tua et super omnia opera manuum tuarum benedicet- que tibi in terra, quam acceperis. Suscitabit te Dominus sibi in populum sanctum, sicud iurauit tibi, si custodieris mandata Domini Dei tui et ambulaueris in viis eius. Videbunt- que omnes terrarum populi, quod nomen Do- mini invocatum sit super te et timebunt te.431 Habundare te faciet Dominus omnibus bonis: fructu vteri tui et fructu iumentorum tuorum, fructu terre tue, quam iurauit Dominus pa- tribus tuis ut daret tibi. Aperiet Dominus thesaurum suum optimum celum, ut tribuat 432 pluuiam 432 terre tue in tempore43s suo etc., si tamen audieris mandata Domini Deitui, que ego precipio tibi hodie etro custodierisa, et feceris ac non declinaueris ab eis nec434 ad dexteram nec ad sinistram etc.42 Male- dicciones. 153 3. Quodsi audire4s5 nolueris vocem Do- mini Dei tui, ut custodias et facias omnia mandata eius, que ego precipio tibi hodie, ve- nient super te omnes maledicciones iste et apprehendent436 te: maledictus eris in ciui- tate, maledictus in agro, maledictum horreum tuum et maledicte reliquie tue; maledictus fructus ventris tui et fructus terre tue, ar- menta boum tuorum437 et greges ouium tua- rum. Maledictus eris ingrediens et egrediens. 429) A et Vulg.; DB errore abbreviaturas Gregorii. — 430) AB; in- surgunt D. — 431) ABD; A addit et. — 432) A et Vulg.; pluuiam tribuat BCD. — 433) BCD et Vulg.; opere errore A. — 431) ABCD; in A antea deletum ab. — 435) Antea A delevit ab. — 436) A et Vulg.; comprehendent B. 437) AC et Vulg ; tuarum errore DB.

Strana 45
Benedictiones et maledictiones Moysis. 45 Mittet Dominus super te famem et esuriem et increpacionem, in omnia opera tua, que tu facies, donec conterat43s te et perdat velociter propter adinvenciones tuas439 pessimas, in quibus reliquisti me 440. Adiungat tibi Dominus pestilenciam, donec consumat te de terra, ad quam ingredieris possidendam. Percuciat te Dominus egestate, febri et frigore, ardore et estu et aere44i corrupto ac rubigine et perse- quatur, donec pereas. Sit celum, quod supra te est, eneum 44,, et terra, quam calcas, ferrea; det Dominus ymbrem terre tue puluerem et de celo descendat super 443 te 443 cini8 443, donec conte- rari s444. Tradat te Dominus corruentem ante hostes tuos; per vnam viam egrediaris contra eos et per septem fugias et dispergaris per omnia regna terre sitque cadauer tuum in escam cunctis volatilibus celi et bestiis terre et non sit qui abigat.445 Percuciat te Dominus vlcere Egipti etc.446 multa mala [sequitur 447 Semen tem 44s multam44s iacies in terram et modicum congregabis, quia locuste devorabunt omniaq etc. Quoniam non audisti vocem Domini Deitui. Et sicud ante letatus est Dominus super 449 VOS449, bene vobis faciens vosque multiplicans, sic letabitur disperdens vos atque subvertens, ut auferamini de terra2« Amen. Explicit450 exposicio seu declaracio preceptorum Dei decem tradita ac collecta per R. Magistrum Johannem dictum Huill Anlkis w Sliwach.450 438) DA et Vulg.; conterreat BC. — 439) Cod. D hoc verbo finitur; reliquum evulsum est. In cod. B fol. 251v. — 440) BC et Vulg.; omittit A. 411) In A in margine adscriptum pud. — 442) BC et Vulg.; A ereum. — 443) AC et Vutlg.; c. s. t. B. — 141) Vulg.; ABC conterrearis. — 445) Vulg.; ABC ambigat. — 446) Textus scripturae inde abbreviatus. — 447) B, omisit A. 448) AC et Vulg.; sementa enim multa B. — 149) BC et Vulg.; omisit A. — — 450) Hoc 'explicil' solum in cod. B legitur; post dictum quae sequebantur, crasa sunt et ad libitum scriptoris litteris repleta. †) Deuteron. XXVIII. 38. — 2) Deuter. XXVIII. 62—63.

Strana 46
ITI. IV. V. VI. VII. VIII. IX. XI. Registrum. . Verba Exodi c. NIN. . Primum praeceptum. I. expositio » » II. expositio (de imaginibus) . » » III. expositio . Secundum praeceptum. I. expositio (de periurio) » » II. expositio D » » III. expositio Tertium praeceptum. I. expositio » » II. expositio . » » IIT. expositio Quartum praeceptum. L expositio . » » II. expositio » » III. expositio Quintum praeceptum. I. expositio . » » II. expositio » » III. expositio Sextum praeceptum. [. expositio (de fornicatoribus) . » » II. expositio . » » III. expositio Septimum praeceptum. I. expositio . » » II. expositio (de usurariis) . » » III. expositio Octavum praeceptum. I. expositio . » » IL. expositio » » III. expositio . . Nonum et decimum praeceptum. Nonum praeceptum. » » » » Decimum praeceptum » » » » Verba Chrysostomi Verba Deuteronomii c. XXVI. et XXVIII. 8—12 12—13 13—14 14—15 15—16 16 —17 7—19 19 ‚ 19—20 21—22 ‚ 22—23 23—24 ‚ 24—30 30 ‚ 30—31 31—32 82—34 . d4— 835 35—37 87 87—39 19—40 40—41 41—43 ‚ 48—45 

Strana 47
INDICES. I. Index locorum. Exodus a) Loci Scripturae. Evangelium Matthaei XXII. 37 — II 1. 5, 8, 13, 19, 23, 31. II. 17. 2. 3 — II. 4. II. 2 — IV. 4. Evangelium Lucae II. 51 — V. 3. IV. 7 — VII. 3. VI. 35 — VIII. 3. XIX. 3—11. — I. 1. X. 16 — V. 4. XIX. 16 — I. 1. XII. 2 — IX. 2. XX. 1—2. — I. 1. I. 2. Epistola Pauli ad Romanos I. 32 — XX. 3—6. — II. 1. VIII. 2. XX. 7, 8, 9 etc. — III. 1, VII. 23 — IV. 1, V. 1 etc. VII. 2. XXI. 14 — IV. 1. VIII. 7 — Leviticus XX. 9 — V. 3. X. 5. Numeri XXV. 1—4. — VII. 6. X. 10 — Deuteronom. IV. 35 — II. 4. II. 7. XXVI. 16—19 et XXVIII. V. 3—5 » I. ad Corinth. 1 — 64 — XI. VII. 8. 3. Regum II. 20 — V. 7. » » » » VI. 9—10 Job XXXI. 12 — X. 4. — VII. 8. Psalmus XXXIII. 2 — V. 6. » » » VII. 1 — XXXIX. 5 — II. 15. VII. 9. LXXII. 19 — V. 3. » » » X. 13 — LXXX. 10 — II. 15. VII. 3. Proverbiorum XXVII. 20 — X. 4. VI. 3 — » II. » Ecclesiasticus VII. 33—34 — V. 4. X. 2. XXI. 30 — III. 8. » » ad Galatas XXIII. 9—12 — III. 3. V. 16 Isaias XIV. 12 — II. 16. VII. 2. » V 19 XXIX 13 — IX. 5. Jeremias V. 3 — VII. 7. VII. 8. Daniel XIII. 2— 50 — X. 2. ad Ephesios V. 5 — » Evangelium Matthaei V. 27—28 — II. 16 (in textu error). VII. 8, X. 5. » ad Philippens. III. 19 V. 33—34 — — VII. 3, II. 16. III. 2. » ad Titum VII. 3. V. 39 — VI. 2. Epistola I. Petri III. 15 est error in XVI. 19 — VII. textu A VI. 4 loco I. Joannis. 10. XVI. 19 — V. 5. Epistola I. Joannis III. 8— 10 — VII. 7. » XXII. 36 — II. III. 15 — VI. 4. » V. 3 — VII. 7. 1 (in marg.) — Genesis

Strana 48
b) Loci aucforum. [Auctores Scripturae, Paulum, Mattheum etc., quaere sub a). Ambrosius, S. VI. 4. — liber de officiis, I. et IIT. — III. 4. Anselmus, S. liber de similitudinibus VI 4. Aristoteles, Ethica Nicomach. — V. ? Armestus (archiepiscopus Pragensis) — Statuta synodalia — VII. 4, VIII. 5. Augustinus, S. VII. 2, IX. 1, X. 2. 3 de civitate Dei — VII. 9. — de mendacio liber — IX. 3. — sermo contra corisantes — II. 4 [recte »Caesarius«] — — Super Marci VIo — III. 4. » Numeri — VIII. 1, УП 1. Psalmos — II 165. Aurelius v. Augustinus. Bernhardus S. — X. 8. Deda, homiliae — III. 4, VI. 4. Caesarius v. Augustinus. Chrysostomus | Crisostomus | Damianus v. Petrus. Decreta v. Gratianus. Gratianus, citatur »canon«, »decre- tum«: II. 4, IV. 4, VIT. 3, VIL 4, VIII. 6, IX. 3, X. 3. Gregorius S. — IX. 8. — Quadraginta homiliae in evang. — II. 9. -- » v. Johannes. Hieronymus S. — super biblia — IL. 15, 17., VIL. 3. Hugo a Scto Victore — VII. 3 — de sacramentis fidei III. €., Jeronimus v. Hieronymus. Johannes Chrysostomus (»os aureum« »Crisostomus«) S. — homiliae super Matthaeum — IIL 3, IX. 4, X. 5 Lucam — IX. 2. Isidorus, S. — »de sinonimis« — IIT. 4, IX. 3. Lombardus v. Petrus. Origenes — homiliae VII. 6. Petrus Damiani — de contemptu seculi — VII. 4. — epistolarum liber — IV. margine) Pelrus. Lombardus, »Magister Sen- tentiarum« — Sententiarum libri — Ш. 4, УП. 2. Strabus, Wallahfridus — Glossa ordi- naria V. 8 Wallafridus wv. Strabus, Ysidorus v. Isidorus. » » 1 (in II. Index nominum. [I. b. significat nomen in indice auctorum occurrere.] Ambrosius v. I, b. Anselmus v I. b Anticristus VII 3—4, II. 6. Apostolis (s. Paulus) II. 7, V.6, VII. 3, VII 8, VIII. 2, X. 2, X. 5. Arneslus v. I. b. Augustinus IL. 9 (v. I b.) Beda v. I. b. Bernhardus v. Y. b. Cain VI. 4 Crisostomus v. I. b Cristus 1I. 7, IL. 10, III. 2, V. 6-7, VIL 8, IX. 25, X Damianus w. l. b. Dominus I, 1. etc. Ecclesia V. 7. Egypcii X. 2, VIII. 1. Egyptus XI, X. 2 Ш. 3, Glossa V. 3, VI, 4. Gregorius IV. 2 (v. I. b). Hieronymus v. I. b. Hugo v. I. b. Hus J. I. (incipit). Jacob 1. 1, Jesus v. Cristus. Johannes (evangelista) V. 7 » Chrysostomus v. I. b. » Hus v. Hus (I. incipit). Israel I. 1, VIII. 1, X. 2. Isidorus v. l. b. Judas Scharioth NI. 8 Judaei II 4, 6. Lucifer 11. 16. Magister, M. Sententiarum (Petrus Lombardus) III. 4, VII. 2. Maria IL. 10, V. 7. 

Strana 49
Moab VII. 5. Moyses Y. 1, VII. 6, XI. Origenes v. l. b. . Os aureum (Johannes Chrysostomus) IX. 2, X. 5. Petrus Damiani v. Y. b. Pelrus v. I. b. (error) Philosophus (Aristoteles) V. 2. Praga I. (incipit). 49 Pragensis archiepiscopus VII. 4, VIII, 5. Pylatus VI. 3. Salomon V. 7. Salvator VI. 2. Sathanas VII. 8. Scharioth v. Iudas. Susanna X. 2. Scriptura IV. 8. Virgo M. 10, 11, 12, III. 2, V, 6. 7. II. Index rerum. actus exterior et interior, cordis — corporis X. 1—2 adoracio, quid sit IL. 10. adulacio: adulacione occidere VI. 8. adulter, quis sit VIL. 2. adulterium, quid sit VII. 8, X. 6. aliena res: concupiscencia rei ali- ene prohibetur X. 8. allec, captura allecium IV. 4. amor Dei II. 5 etc.; amorem assequi II. 5. ancille peccant furando VII. 6. anima condolescit X. 4. apostoli deseruerunt Cristum II. 7. appetitus, triplex, guid sit VII. 3, X. 4. auari, auaricia — quid sit IL 16, X. 3. benedicciones Moysis XI. 2. carnalis actus VII. 1. caro: concupiscencia carnis X. 4. census: census solvendus VIIT. 6. circumstancie, quid valeant IV. 3. clerici quales debent esse II. 5— 6. communio V. 6. concubinarii peccant VII. 2. concubitus legittimus IV. 2. concupiscencia carnis, rei aliene prohibetur VIL 1, X. 8. concupiscere, quid sit X. 2. condolere IX. 5. confiteri fidem debet Cristianus IL 7. congaudere IX. 5. contemplacio IV. 5. continencia iubetur VII. 2. contrectacio rei aliene VIII. 1. cor: corde credendum IL 7, delectari VII. 10, concupiscencia X. 3. .corea, prohibetur IV. 3. corisantes peccant IV. 3. cristiani fideles II. 7 etc. cruor Dei III. 2 decalogus, exponitur populo IL 1. decimae sunt soluendae VIII. 6 decipere IX. 4. defloracio virginis VII. 2. delectari corde IV. 3, VII. 10. deliberacio periurii III. 6. delinquere sancto die periculosius quam alio IV. 4. derisores derisis deteriores IX. 4. detraccio quid sit VI. 6. Deus dator gracie II. 12, unus co- lendus IL 3, adoratur tripliciter II. 3, colendus est V. 6, diligitur II. 15, VII. 7 etc. discipuli Cristi fugierunt IX. 5. dies festus honorandus IV. 3, 4, dies observare prohibetur IL 6, dies egipciaca ib. dilleccio interior IV. 5, Dei II. 15 diligere Deum quomodo II, 17. 18. diuinacio triplex II. 5. diuinatores peccant II. 4. doctores VI. 1. Dominus, quid sit I. 2. domini temporales VII. 5—0, exac- ciones sumunt VIIT. 2. dominica v. dies. dubia res pro certa III. 3. dulia, quid sit II. 10 dyabolus, quid faciat III. 8, IV. 3, VII. 8—7; maledicere dyabolo prohibetur III. 8. ebrietas peccatum duplex IV. 3. ecclesia V. 7. elemosina guomodo datur VIII. 6. eguitas simulata IX. 5 exacciones solvende VIII. 2 exponere decalogum I. 1. factum plus prodest et nocet verbo VII. 3, simulatum IX. 4. falsum testimonium IX. 2. festus v. dies. fides integra II. 4, adimpletur opere IL 8, corde creditur II. 7, ore confitetur II, 7; fidem negligentes 4 

Strana 50
II. 8, fide debiles II. 7; fides.non habet meritum If[. 9. etc. filii honorare debent parentes V. 2, fornicari, quid sit, peccatum mor- tale VII. 6—7 etc. fornicarii VII. 8, 5, 7—8 etc, IX. 7—8; grauiter peccant VII. 10. fragilitas humana II. 17, fures VIII, 5. furtum, quid sit VIIL 1; furti re- velacio II. 5. futurum: precognicio futuri IL 5, gracia Dei II. 12. gula prohibetur IV. 3. gulosi peccant IL. 16. heretici qui sint II. 6. homicidium, quid sit VI. 1— 2. honorandi sunt parentes propter tria... V 2. ignis IV. 5. immundicia corporalis VII. 2. incantatores IL 4. incestuosi VII, 3. 2, indulgencie false VIII. 2. intelligentes gravius peccant II. 5. intestina Dei III. 2. iocosum mendacium IX, 3. iu dex iustus VI. 2. iudicia dominica non fiunt IV, 4. iurare, quid sit III, 1—2. iuramentum, quid sit III. 2— 3, frangere peccatum mortale 4. iusticia simulata IX. 5. karitas Dei II. 17. labor corporalis, manualis IV. 1, 4. lasciuia graue peccatum VII. 9. IX, 4. latria, quid sit II. 10. ludus taxillorum peccatum VIIL 5. lusores peccant III. 8. luxuria peccatum VII. 2. magistri honorandi V. 2. malediccio Deo prohibetur III. 8 Israel XI. 3. malum: tria mala anime X. 4. mandatum v. preceptum. maritus, durus VIIL. 6, X. 2. mater Cristi V. 7. mechari peccatum graue VII. 1. 2. sq. melancolici IX. 8. memoria labilis II. 14. mendacium, quid sit, triplex IX. 1 sq. mendosa verba prohibentur IX, 2. mercennarii VIII. 6. messes die dominica (iunt IV. 4. messores VIII. 6. moneta falsa VIII. 5 mulierem concupiscere prohibetur X. 2; mulieres vovere non pos- sunt III. 7, maledicunt IIl. 8 etc. natura IV. 3. necessitas non habet legem IV. 4. nomen Dei noli in vanum sumere IL t. nunc tempora II. 6. oblectacio carnis VII. 9. occidere alium quid sit, casu VI, 2. oculi peccant X. 4. odium prohibetur IN. 5. opus corporale IV. 4. oris nocumentum IX. 1—2. ornare capita X. 2. parentes honorandi V. 1—2, ci- bandi etc. V. 2. pater triplex, honorandus 1—2 sq. peccatum mortale IL. 17, mutum VII. 2 etc. | pecuniam exigere peccatum II. 6. periurare peccatum mortale III. 2. periurium, quomodo committatur NIL 4—5. pietas IV. 4. pollucio corporis et anime VII. I. populus simplex I. 1. precepta scripta in duobus tabulis II. 2, audienda I. 2; preceptum primum IL, secundum IIL, ter- cium IV., quartum V., quintum VL, sextum VIL, septimum VIIL, octa- vum IX. nonum X. 2—3, de- cimum X. 4— 5. principes punire debent VII. 6—7. promittere quid sit III. 6. quies in Deo IV. 5. racio et fides IL 9. raptor VIII. 2, raptus quid sit VII. 2. reliquie false VIIL 2. reprehendere, quomodo debet quis IX. 5. res aliena VIII. 1 - 2, rem diligere plus quam Deum II. 15. sabbatum sanctificandum IV, 1 sq. sacerdotes honorandi V. 4, falsi VIII. 2, concubinarii, ydiote, ta- bernarii II. 6, mendaces 1X. 3; v. clerici. Sacramenta gratis ministranda II. 6. sacrilegi VIII. 5. salus quomodo 10—183. sanctificare sabbatum IV. 1 sq. sanctitas simulata IX. 5. scandalizare quid sit IX. 4, V. 8, impetranda II. 

Strana 51
51 scolares peccant X. 2. scriptura IV. 3. servus vovere non potest III. 7, VIII. 6. simplices homines II. 14, I. 1. simulatio facti IX. 4. sol materialis IV. 5. spes duplex II. 10. statuta Arnesti VII. 5, IX. 5. stuprum quid sit VII. 2. superbi II. 16 suffragium sanctorum II. 10—13. symoniaci heretici II. 6, VIII. 2. tabulae duae preceptorum II. 2. taxillorum lusores III 8, VIII. 5. tedium vite IV. 5. testes falsi IX. 2. Trinitatis misterium II. 9. usurarii peccant VIII. 3. utilitas publica IV. 4. uxor non potest dare elemosinam VIII. 6, non concupiscenda X. 2. verbum — factum VII. 3, verba men- dosa IX. 2, verbo Dei maledicere III. 8. veritas simulata IX. 9, IX. 4 etc. vindemia IV. 4. vita brevis, longa V. 3. votum, quid sit III. 6 sq., votum continencie VII. 2; transgressio voti III. 6—7. vulnera Cristi III. 2. ymagines: cur inductus earum usus II. 14. yperdulia, quid sit 11. 10. 43

Strana 52
Errata. Pag. 2, annot. 17 21 24 30 41 linea 12 34 49 annot. 50,53,57 » 59, 65, 69 68 76 81,85,86,92 » 91 89 93, 95 95 101 10 102 10 15 linea 1I annot. 11 122 12 127, 126 » » 122, 12 135 » 13 153 » 15, 16,21 » » 163, 164 » 15 165 15 » 18 linea 13 » I » » 18 20 221 annot. 21 240 22 26 267 » 26 28 » 153 » 22, 23,25» 28 » 36 linea 153 » 27, 30,31 ann. 379 » 38 » 32, 43,44 » 153 » » » loco AC legendum AD B DB » AD A MS ABD » DB B » conseq.real. » realiler consequi » yppocrilice » ypocrite »Bypocritice AD» AD, yppocrite B DB B » DB B » AD A BCL ABCD BD B AD A BD AB AD A in ín d D2 inpendis impendes ſquod quod Clem. klem. A DA BD B D; D 88 153 BD B AD A ,ipsis ipsis, IV VVI IV, V In lu In D D 508a 50a In A n A Origenes Origines 88 153 miſe4 mise4 88 153 praeteriit transiit 88 153 » » Errata minoris momenti, ut sunt dileccio (loco dilleccio), dei (loco Dei), apud (loco apul), dogmatisant (loco dogmatizant) etc., benevolus lector ipse faciliter emendabit.