Strana Ia
SPISOVÉ CÍSARE KARLA IV. NA OSLAVU PÉTISTYLETÉ PAMÁTKY JEHO SBOR MATICE ČESKÉ. K VYDANÍ UPRAVIL JOSEF EMLER. V PRAZE 1878. NAKLADEM MATICE CESKE.

Strana Ib
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ VYDÁVANÉ MATICÍ CESKOU. ČÍSLO IV. RADA I., ODDIL 2. SPISOVE CISAŘE KARLA IV. SPISU MUSEJNICH CIS. 145. V PRAZE 1878. NAKLADEM MATICE ČESKE.

Strana Ic

Strana I
gět setkrát vrátila se již jeseň od té doby, co přestalo tlouci pro národ náš šlechetné srdce vel- kého krále českého, císaře Karla IV, jehož lid vším právem otcem vlasti sobě obvykl nazývati. Dvacet ná- stupců vystřídalo se po něm na trůnu královském, ale jméno žádného z nich neutkvělo tak v památce národa, nebývá tak blahodějně vyslovováno, jako jméno císaře Karla IV. A může to jinak býti? Od pokolení k pokolení hlásána jeho péče o blaho a do- bro poddaných svých, vznešených i nízkých: v lidu selském zpomínáno si jeho ochrany proti hrdosti panské, tu chválena jeho spravedlivost, onde jeho zbožnost; v tom kraji připomínaly si jeho blahodárná opatření a starost o rozkvět řemesel a obchodu, v ji- ném o povznešení hospodářství (vinařství, lesnictví, sadařství); jinde obživovala každodenně jeho památku nějaké zbožné neb i světské založení, jimiž zvláště Praha, hlava království, oplývá a druhdy ještě více oplývala, a při každém téměř kroku slávu jména jeho obnovuje. Tu svatyně země, chrám sv. Víta, a staré sídlo králů jím znovu stavěny, celé město Nové od něho založeno a opevněno, oba břehy řeky Vltavy pyšným skalopevným mostem zase spojeny; Karlovi IV děkují za své obnovení anebo založení kaple Všech a

Strana II
II svatých, kostely Matky boží Sněžné a u sv. Apo- linářiše, kláštery a kostely u sv. Karla, na Slova- nech, u sv. Ambrože a u sv. Kateřiny. A všecky ty pomníky slynuly více méně krásnými památkami umění řezbářského a malířského. Avšak nejen památky hmotné zvěstovaly chválu Karlovu, nýbrž i jeho snahy o zvelebení Čech v ohledu duchovním nalezly u potomků vděčného uznání. Karel sám jsa na tehdejší dobu neobyčejně vše- stranně vzdělán, přál si rozšířiti ovoce vzdělanosti mezi všemi vrstvami obyvatelstva dědičného svého království. Mluvě a píše sám paterým jazykem, mí- val kolem sebe přední učence všech národů, s nimiž v užším býval spojení aneb jimž vládl, Vlachů, Fran- couzů i Němců, z nichž někteří i po delší dobu při dvoře jeho se zdržovali. A šlechetné snahy své koru- noval Karel IV založením vysokého učení v Praze, a tím, že sám jal se knihy spisovati. I jesti na snadě, že po- měry ty musily vnárodě vzbuzovati touhu k ducho- vnímu a vědeckému vzdělání, a šířiti je, a že příklad s trůnu vedl v Čechách k napodobování nejen v mrtvém jazyku latinském, ale i v jazyku národním, jejž Karel sám miloval a velice si vážil. Tak vyložiti si můžeme náhlé zmohutnění pí- semnictví českého za Karla IV: obecný pocit spo- kojenosti a bezpečnosti spojený s idealním nadše- ním, s jakým se v tehdejších Čechách při každém kroku potkáváme, poskytovaly půdu dobře připra- venou, v níž se duchovní snahy, dobrým příkladem pa- novníkovým podněcovány jsouce, dobře dařiti musily. Karel IV má neskonalé zásluhy o vlast naši, větší než kdo koli před ním a kdo koli po něm:

Strana III
III proto splácí národ náš jen čásť dluhu vděčnosti k němu, když po všech krajích památku jeho slaví. Sbor Matice české, připojuje se k oslavení tomu, ustanovil se k návrhu pana ministra Josefa Jirečka na vydání spisů Karla IV, které se v starém ja- zyku českém až na naše dny dochovaly. Není po- chyby, že původně sepsány byly všecky spisy Kar- lovy jazykem latinským, ale může se za jisto míti. že ještě za jeho živobytí a bezpochyby jeho působe- ním převedeny byly na jazyk český; neboť ráz mluvy jeví i v pozdějších přepisech ráz anebo aspoň stopy mluvy doby Karlovy. Jen Maiestas Carolina z této sbírky vypuštěna, jednak že v posledních desítiletích byla opět a opět vydána, jednak že ji více mezi pa- mátky listinné nežli jiného písemnictví přičísti mu- síme. Pojaty byly tedy do naší sbírky spisy: I. Život Karla IV; II. Řád korunování krále českého a královny; III. Život sv. Václava; a IV. Vý- klady a naučení duchovní. K nejpřednějším pracím dějepisným věku XIV náleží autobiografie císaře Karla IV. Zasluhujeť toto přední místo život ten ne snad jen pro vznešenost osoby císařského svého původce, nýbrž pro svůj obsah, jímž nade všecky souvěké prameny dějepisu českého vyniká, vyznamenávaje se jednak vzácnou spolehlivostí a pravdivostí při vypravování událostí jednak zvláštní jasností co do podání látky. Při tom jest autobiografie Karla IV neklamným svěde- ctvím, jak bystře on každou situaci časovou pojí- mal, jak rychle postavení své k ní určoval a jak ji z pravidla i příhodně uměl užiti. I nelze tedy diviti se tomu, že jmenovitě v posledních desítiletích při-

Strana IV
IV hlíženo k práci té velmi pozorně a že několikráte po sobě o ní pojednáváno, při čemž obracován zřetel hlavně k záhadné otázce o době sepsání jí, k po- měru jednotlivých částí k sobě a ke skladateli a ku kronice Beneše Krabice z Veitmile. Některé stránky autobiografie Karla IV dočkaly se v zmíněných po- jednáních objasnění, jiné zůstávají však dosud temny, a nám se zdá, že se jim nedostane dotud plného světla, dokud nebudou nějaké nové prameny k věci té se táhnoucí objeveny. Dříve nežli přikročíme k vytknutí různých ná- zorů o autobiografii Karlově, máme za nezbytné pro snadnější porozumění věci podotknouti, že se celý život Karla IV, jak se nám v četných rukopisech jeví, skládá ze dvou částí již spůsobem vypravování od sebe se lišících, z nichž první zavírá v sobě úvod s poučením pro nástupce Karla IV a osudy mládí panovníka toho až do r. 1340. V kuse tom vypravuje Karel osudy své v osobě první. Druhá část odbyvši několikařádkovým přechodem, co se v létech následu- jících stalo, zabývá se některými událostmi let 1344— 1346 až do zvolení Karla za krále římského. V části té nevypravuje se o Karlovi IV v osobě první, jak jsme to shledali při polovici předešlé, nýbrž v osobě třetí. Čásť první života Karla IV, ovšem bez úvodu, pojata jest skoro doslovně do čtvrté knihy kroniky Beneše Krabice z Veitmile, od kteréž se však čásť druhá valně liší, a to ne ku prospěchu svému. Z toho, jak rozliční spisovatelové na jednotlivé části pohlíželi a na jejich poměr k sobě a ku kronice Beneše z Veit- mile, dají se vyložiti různosti náhledů o tomto vzác- ném plodu vznešeného ducha Karlova, z nichž o ně-

Strana V
V kterých, ovšem jen důležitějších, krátce zmíniti se chceme. Okolnost ta, že v druhé části života Karla IV mluví se o něm ve třetí osobě, neušla ani starším čtenářům spisu toho; neboť v jednom latinském ruko- pisu věku XVI nalezáme současnou ukázku na to po straně připsanou; ale dalších vývodů z věci té neči- něno. V našem století dotkl se obecně věci Palacký ve svém spisu "Würdigung der alten böhm. Geschicht- schreiber“ a ve svých „Dějinách národu českého" II, 2 str. 44 a 45, pravě, že Karel svou autobiografii složil asi r. 1363, že však dílo jeho rokem 1340 končí, co pak dále následuje, že přidáno jest od ně- koho jiného, aniž že na to všude spolehati lze. Týž podotýká dále, že Beneš z Veitmile, poněvadž při- náší zprávy spolehlivější k r. 1343—1345, nežli ve Vita Caroli se čtou, obdržel od Karla IV samého exemplár životopisu jeho ouplnější a správnější, ano známo jest, že týž panovník pobídnul k sepsání díla jeho a byl mu v něm všelijak nápomocen. Po Pala- ckém, s nímž se Böhmer co do poměru obou částí života Karla IV k sobě a k čtvrté knize kroniky Bene- šovy Krabicovy snáší, ale otázku stran doby sepsání jeho nezodpověděnou nechává,*) obíral se důkladně s autobiografií Karlovou Neumann ve dvou spisech.** On se též určitě o době sepsání jí nepronesl, ale s Palackým v tom se shoduje, že druhá její čásť nepochází od Karla IV, nýbrž od někoho jiného ne- *) Böhmer, Font. rer. Germ. I, str. XXIII. **) „De vita Caroli IV imperatoris ab ipso Carolo conscripta“ a „Uiber Karl IV als Schriftsteller“ (Neues Lausitzisches Ma- gazin XLVI, str. 1—78).

Strana VI
VI známého. Důkladné jest Neumannovo rozebrání ob- sahu a podrobné porovnání autobiografie naší se čtvr- tou knihou kroniky Benešovy, kde se ukazuje, které zprávy jsou oběma pramenům společny, které jen v je- dnom z nich přicházejí a v druhém scházejí, při čemž dospěl Neumann k úsudku zcela správnému, že když se Beneš s autobiografií Karlovou nesrovnává, držeti se jest dějepisci jí v první části, v druhé však že v takovém případě hleděti se musí ke kronice Be- nešově. — Roku 1860 pronesl se o životě Karlově a o poměru jeho k čtvrté knize Beneše z Veitmile Weech v tentýž asi rozum jako Palacký,*) maje za to, že Beneš Krabice skládaje kroniku svou měl před sebou nějaké sepsání, jež v podstatě bylo identické se životem Karlovým, v některých kusech však úpl- nější, ale celkem ne o mnoho lepší, tak že by kro- nika Benešova v této části a život Karla IV byly rozličné redakce téhož originálu. V posledních létech podal důkladnou práci o ži- votě Karla IV prof. Loserth,**) v níž se vyslovuje, že život Karlův skládá se z vlastních jeho pamětí (memoirů) jdoucích až do r. 1340, které sestavil asi v době své první výpravy do Italie na základě svých denních zápisků, druhá pak čásť že v nynější podobě své není od Karla IV samého, avšak že složena jest podle zápisků jeho, z nichž učinily dvě osoby rozličná spracování: jedno, jak je shledáváme v nynější spůsobě života Karla IV, a druhé lepší, jak nám je podává *) Kaiser Ludwig der Bayer und König Johann von Böhmen. **) Studien zu böhm. Geschichtsquellen v publikaci: Archiv für Kunde österr. Geschichte LIII str. 1—42.

Strana VII
VII čtvrtá kniha kroniky Beneše z Veitmile. Uvod má prof. Loserth za pozdější přídavek po smrti Karla IV složený, a to asi té doby, když byl již Sigmund ko- runy uherské dosáhl. Ne dlouho po Loserthovi psal o autobiografii Karlově Friedjung, s jehož vývody však se všude nesnášíme, jmenovitě s náhledem, že by úvod čili věnování na počátku života Karlova polo- žený týkal se prvorozeného syna Karlova Václava r. 1351 zemřelého a že by tedy sepsání života pa- dalo asi do r. 1350 nebo 1351. Jádro záhadných otázek naznačil již Palacký, prací Loserthovou byly některé stránky jejich odůvod- něny a určitěji vymezeny, tak že vývody jeho mů- žeme míti za správné, až na tu okolnost, že se též i úvod čili věnování Karlovi IV připsati musí. Že Beneš věnování to do své kroniky nepřijal, to není žádným důvodem, žeby v předloze jeho bylo nebývalo přijíti je do kroniky se jednoduše nehodilo. Není také žádné příčiny, proč by někdo jiný po smrti Karlově úvod byl napsal a jej s pamětmi jeho spojil. Nad to jsou spůsob moralisování a dikce v úvodu tomto docela takové, jak jej v jiných podobných pracích Karla IV shledáváme. Jiná otázka jest, v jaké řeči byla původně auto- biografie Karlova sepsána. Známo jest, že Karel IV, jak v životě svém sám praví, uměl netoliko česky, ale fransky, vlasky, německy i latině, „že jeden z těch jazykóv jako druhý ku psaní, čtení a mluvení i roz- umění byl nám obecen“. Život jeho zachoval se nám v jazyku latinském, českém a německém. V kterém jazyku byl původně sepsán? Nerozpakujeme se ani chvilku vysloviti mínění své v ten rozum, že původní

Strana VIII
VIII sepsání autobiografie Karlovy bylo latinské, český a německý text že jsou jen překlady. O textu ně- meckém ukázal jsem to již na jiném místě,*) o tex- tech českých možno nabyti v tom směru jistoty srovnáním jich s textem latinským. Vezmeme na př. počátek kapituly třetí, který v latině zní: Successioni vestre diligenter scripsi verba preassumpta sa- piencie et timoris dei, quantum mea parvitas divini auxilii capax fuit. Nunc de vana et stulta vita mea vobis scribere cupio ac de exordio transitus mei mundani, ut cedere vobis valeant in exemplum. Graciam autem michi a deo infusam et amorem studii, quod mei pectoris habuit tenacitas, non tacebo, ut tanto magis speretis divinum auxilium in laboribus vobis succurrere, quanto patres et predecessores vestri vobis magis annunciant. Jeden překlad český má to místo takto pře- ložené: Budúcím našim snažně popsal jsem slova dřéve řečená múdrosti a strachu božieho tak, jakožto má malost božie po- moci účastna byla. Již o prázdném a nemúdrém životu mém vám psáti žádám, a také o počátku běhu mého světského, aby to mohlo vám přijíti na příklad. Milosti pak mně od boha vlité a milovánie učenie, to což mých prsí měla snažnost, ne- zamlčím, aby tiem viece ufali v boží pomoc, že v úsilí vašem vám spomóže, jímžto viece otcové a předci vaši vám zvěstují. Druhý překlad český (v ruk. brněnském) podává nám počátek třetí kapituly takto: „Potomnosti vašie snažně psal jsem slova dřéve řečená múdrosti a bázně božie, jelikožto v těch má malost božského domysla pochopna byla jest; ale nynie o mém marném a blá- znivém životě vám psáti žádají a o počátku běhu mého svět- ského, aby se mohl dostati ku příkladu vám. Milosti také mně od boha popřiené i milosti k učení, kterúž mých prsí měla *) Zprávy o zasedáních král. české společnosti nauk r. 1877 str. 359.

Strana IX
IX jest pochopnost, nezamlčím, abyšte tiem viece ufali v božskú spomoc u vašich praciech a potřebách, že vám pomocna bude, čímž viece otcové a předci vaši vám o ní zvěstují.“ Nepřesvědčí-li každého již tato kratičká ukázka, že i první i druhý text český jsou překlady z latin- ského? Více však se v přesvědčení takovém utvrdíme, když si některých drobností lépe povšimneme, které se jinak vyložiti nedají, nežli okolností, že překlá- dány byly oba texty české z latiny. Na př. když vy- pravuje Karel o času svého narození, naznačuje dobu tu latinsky: "genuit (Johannes) rex primogenitum suum ... a. d. MCCCXVI, pridie idus Maii hora prima in Praga“ a překlad český má: „ten den Máje měsiece, překladatel neuměl věc ani správně podati, protože se mu v češtině pro „idus" slova nedostávalo. V kap. V, kde se mluví o protipapeži Mikulášovi, že v pokání umřel, zní lat. text: „et in poenitentia mortuus est“ a náš překlad má „a v Pericenském městě umořen jest“, kde latinská zkratka slova „poenitentia" špatně byla vy- ložena. A v kapitule XIV vypravuje Karel, že chtěl táhnouti na pomoc králi Granatskému Feragaciu, „contra regem Granate Feragacium ac gentes“ . . a protože některé ruk. latinské mají „Peragacium“, měl překladatel za to, že to předslovce „per“ a město jakés „Agacium“ a přeložil: „A já jeti chtiech na pomoc králi Hispanskému proti králi Granatskému přes Agacium. A takových věcí mohli bychom z obou překladů vy- čísti celé řady. I není pochybno, že původní sepsání života Karla IV bylo latinské, a mínění, jakoby se nám v českém štokholmském textu zachoval život Karla IV tak, jak z péra jeho vyšel, jakož i žeby

Strana X
X tento text nebyl překladem z latiny, neobstojí před přísnější kritikou.*) Život Karla IV se četně přepisoval. Ve víden- ské knihovně dvorní zachovalo se dosud 6 rukopisů z XIV—XVI stol., podávajících latinský text spisu toho. Kromě nich jest s týmž textem jeden ruko- pis v knihovně kapituly Sv.-Vítské, jeden v c. k. ve- řejné knihovně pražské, jeden v Milichově knihovně ve Zhořelci, jeden v klášterní knihovně ve Vyšším Brodě, a jeden, jak se pravdě podobá, v Mikulově. Latinský text života Karlova vydán byl již třikráte: r. 1585 od Reinera Reineccia v druhé části jeho publikace: Chronicon Hierosolimitanum, odkud jej 1. 1602 přetisknouti dal Freher do své sbírky Scrip- tores rerum Boh. (str. 86—107). Dle rukopisu víden- ského č. 556 vydal jej Böhmer v prvním dílu svých Fontes rerum germ. r. 1843. Překlad německý znám jest z rukopisu městské knihovny vratislavské č. 304, který ještě uveřejněn nebyl. Rukopis jest z polovice druhé věku XV a ne- honosí se zvláštní správností. Dříve než překlad německý zpořízeny byly pře- klady české. Jazyk překladů ukazuje k tomu, že ještě ve XIV století spis Karlův převeden byl do češtiny, ačkoli se rukopisy teprv z věku XV zachovaly. České rukopisy života císaře Karla IV podávají nám dvě recense překladu, jedna zachovala se v ruko- pisu dříve štokholmském nyní brněnském papírovém, asi v polovici XV věku sepsaném, kde jest na počátku *) B. Dudik: Forschungen in Schweden für Mährens Ge- schichte. Str. 396—398.

Strana XI
XI až po str. 326 kronika Pulkavova, pak (str. 327—403) život Karla IV, jenž má nápis: počíná se kronika ciesaře Karla; od str. 404 jest chronologický seznam jmen císařův římských až po Karla IV, k němuž se připojuje na stránce 417 letopisné seřadění rozličných zpráv Čech se týkajících, od vejití Čechů do země až do r. 1434, které co do původu svého na klášter křižovníkův s červenou hvězdou ukazují a ve větší části své za jednu recensi „Starých letopisů českých“ pokládati se mohou. Původní překlad v rukopise tomto zachovalý máme za starší než jsou překlady v ruko- pisech ostatních. Držíť se úzkostlivě latinského ori- ginálu, kteréhož k porozumění mnohých míst jest nezbytně potřebí. Ačkoli pozdějším přepisováním jazyk valně byl přeměněn, jsou předce skoro na každé straně stopy jazyka věku XIV patrny. Ostatní rukopisy podávají nám druhý samostatný překlad. Ten jest plynnější, volnější, více v duchu jazyka českého se pohybující, ale jak se nám zdá, s užitím překladu prvnějšího pořízen. Poměr tu vy- tknutý nejlépe si budeme moci představiti, když po- ložíme tytéž kusy v obou překladech vedle sebe. Učiníme tak hned se začátkem, který v rukopise brněnském (štokholmském) zní takto: Zbožným sedícím na stolicech mých dvojích dvoje životy tohoto světa poznati a lepší vyvoliti. Když to dvojí tvář v po- dobenství opatrujeme, pamět o obú životú máme. Neb jakožto tvář, jenž viděna bývá v zrcadle, marná a nic nenie, též i život hřiešných nic nenie. Protož svatý Jan ve čtení die: A bez něho učiněno jest nic. Text druhých rukopisů v tomto kuse zní ná- sledovně:

Strana XII
XII Sediece na sčastnú naší dvú královú stolicí, dvój tohoto světa život máme poznati a lepší sobě zvoliti. Když dvuoj oblíčej v podobenstvie vidíme, pamět o obú životú máme. Nebo oblíčej, jenž vidíme v zrcadle, prázdný a nic nenie, taktéž hřiešných život nic nenie. Proto Orličník ve čtení praví: Bez něho učiněno jest nic. Tento druhý překlad zachoval se nám ve třech rukopisech, z nichž jeden přeskvostný, poněvadž krá- snými drobnomalbami okrášlený, z XV věku pochází a v c. k. dvorní knihovně ve Vídni (č. 581) se chová. Druhý, taktéž skvostně, ale ne tak mistrně jako pře- dešlý vyvedený, jest uschován ve sbírce ambraské, (č. 24), a třetí v biskupské knihovně litoměřické. Český text života Karla IV vydán byl tiskem ještě dříve nežli text latinský, a to r. 1555 od Am- brože z Ottersdorfu, po druhé od F. J. Tomsy, s po- známkami od F. F. Procházky, jazykem poobnoveným, a po třetí ve Výboru z liter. české I, str. 499 a násl. Vydání naše učiněno jest na základě ruk. brněn- ského hlavně z té příčiny, že tento překlad ještě tiskem uveřejněn nebyl a že se překladu druhého se všemi různočteními užije ve sbírce „Prameny dějin českých“. II. Řád korunování krále českého a královny. Již za časů vévodů českých dělo se nastolení knížat velmi slavně a za všelijakých obřadů; tím slavnější pak bývalo korunování králů, jak o tom kroniky vy- pravují. Jmenovitě to platí o korunování Přemysla Otakara II a Václava II, kde neslýchaná nádhera na odiv se stavěla. Ačkoli popisy o obou těchto ko- runovačních slavnostech jsou dosti obšírné, nikde neděje se předce žádná zmínka o nějakém zvláštním

Strana XIII
XIII korunovačním řádu, ano i modlitby, jež Petr opat Zbra- slavský zaznamenává, nesrovnávají se s modlitbami v pozdějším řádu korunovačním. Z toho dá se souditi, že tenkráte nebyl v platnosti řád, jejž ku konci věku XIV rukopisy jakožto při korunování králů če- ských předepsaný uvádějí. Po Václavovi II byla nej- bližší korunovační slavnost r. 1311, když Jan na trůn český dosedl. Ale sotva možno na to mysliti, žeby se v tehdejších těsných dobách a v krátkém čase, jenž k přípravám korunovačním zbýval, bylo mohlo na zavedení nového řádu korunovačního mysliti. Spíše ukazují k tomu všecky poměry a celý směr myšlení a snah císaře Karla IV, že řád korunování králů českých a královen, jak jej v některých ruko- pisech z konce věku XIV nalezáme, před korunováním tohoto panovníka aneb jeho syna Václava IV vznikl. Zevní poměry byly zavedení nového řádu koruno- vačního za Karla IV příhodny. Druhdy náleželo arcibi- skupu mohučskému krále českého korunovati, tenkráte bylo biskupství Pražské na arcibiskupství povýšeno a nový metropolita byl první z domácích pastýřů duchov- ních, jenž nového krále posvětil. Karel IV to byl, jenž nové korunovační klenoty zpořídil. Jakou váhu na ně kladl, viděti z toho, že je pod ochranu sv. Václava, patrona země České, odevzdal, zakazuje pod kletbou, bráti je z posvátného jejich místa kromě určitých případností. Karel IV jsa na vychování při dvoře francouzském, byl, jak se podobá, přítomen při skvě- lých slavnostech korunovačních v Remeši, kde r. 1328 svat jeho Filip byl korunován, a již dříve v Paříži při dvojích korunováních tetek svých, manželek Karla IV, krále francouzského. I jest velmi pravdě

Strana XIV
XIV podobno, že Karel jako mnohé jiné věci i korunování králů českých podle vzoru korunování králů francouz- ských zavésti si předsevzal. Tomu zdá se nasvědčovati i ta okolnost, že korunovační obřady české, jak se od druhé polovice XIV věku v rukopisech naskytují, až na nevalné odchylky, které pro rozličnost místních poměrů nezbytny byly, s ritualem při korunování králů francouzských obvyklým se srovnávají,*) ale od obřadů ku korunování krále a královny v pontifi- cale secundum ritum ecclesiae Romanae predepsa- ných naskrz se liší. Řád korunování krále če- ského sepsán jest zajisté původně v jazyku latinském a nejstarší text jeho nalezáme ve skvostném ruko- pisu knížat Czartoryských v Paříži, kde jest i nejstarší latinský text kroniky Pulkavovy, kterýžto rukopis ještě za živobytí Karla IV, a to před r. 1374 byl psán. To také k složení jeho buď před koruno- váním Karla IV anebo před korunováním syna jeho Václava IV ukazuje. Kromě toho jest lat. text řádu ko- runovačního v rukopisu dvorní knihovny č. 556 z konce věku XIV. Bezpochyby již za živobytí Karla IV byl řád korunování do češtiny přeložen, kterýžto překlad zachoval se nám v následujících rukopisech: 1. Rps. c. k. dvorní knihovny č. 619 z r. 1396, krá- sně psaný a drobnomalbami krášlený, v němž se též lat. život Karla IV nalezá. Dle něho jest naše vy- dání učiněno. Znamenáme jej číslem 1, kde z něho pod čarou různočtení jsou podána. *) Srvn. Loserth, Die Krönungsordnung der Könige von Böhmen. Archiv für öst. Geschichte LIV, str. 9 a násl.

Strana XV
XV 2. Přeskvostný rukopis téže knihovny číslo 581 uměleckými drobnomalbami okrášlený. Rps. ten zna- menáme při různočteních 2. 3. Rukopis ambraský ve Vídni č. 24, podobně velmi skvostný, kde taktéž český překlad života Karla IV přichází. Rps. tento, jakož i předešlý, nále- žejí věku XV. Různočtení z něho znamenají se 3. 4. Rukopis biskupské knihovny v Litoměřicích z konce XV věku, přepsaný z nějakého výborného rukopisu věku XIV. Při různočteních naznačujeme jej 4. Rukopisové 2,3, 4 náležejí k jedné rodině a liší se od rukopisu prvního (1), který všelikými zvlášt- nostmi jazykovými se vyznamenává, jak se o tom každý i při povrchním srovnání různočtení přesvědčí. 5. Ruk. talmberský asi z pol. XVI věku, k němuž však při vydání našem neměl jsem žádného zření, poněvadž se s rukopisy v celku srovnává a jazykem již novějším jest psán. Jako zvláštnost uvádíme, že místo písmena N., na místě jména krále, jenž ko- runován býti měl položeného, všude jmenuje se Ma- ximilian, čímž se i věk rukopisu určuje. Vydán byl řád korunování krále českého latin- sky od prof. Losertha, ale jen s naznačením začátků modliteb a žalmů, ve sbírce „Arch. für österr. Gesch. d. LIV str. 9 a násl., a český od Ambrože z Otters- dorfu r. 1555, F. J. Tomsy r. 1791, a ve Výboru z li- teratury české v dílu I. str. 575 a násl. III. Život sv. Václava. Karel IV byl zvláštním ctitelem sv. Václava, jehož měl za hlavního ochrance a pomocníka svého. Známo jest, že nedlouho po svém příchodu do Čech dal k ozdobě hrobu sv. Václava

Strana XVI
XVI udělati 12 stříbrných soch sv. apoštolů; sv. Václavu jak výše se již o tom zmínka stala, věnoval i novo korunu; při stavbě chrámu sv. Víta dal tomuto sva tému s neslýchanou nádherou ozdobiti kapli a v 1 z ryzého zlata hrob zhotoviti; jemu ku poctě da r. 1351 Starou Bosleslav znova opevniti a i v cizin činil na jméno jeho zbožná nadání. Svou úctu k sv Václavu dal konečně na jevo novým sepsáním jeh života. O životě a utrpení sv. Václava byla, jak známo celá řada sepsání v jazyku latinském i slovanském z nichž poslední teprv v našem věku vesměs v Rusích na jevo přišla. Některá ze sepsání těchto padají již do X věku, jiná děkují za svůj původ teprv pozděj- ším stoletím, když se názory lidu o sv. patronu zem- ském již částečně byly proměnily a prodlením času i doplnily. Mnohé kusy v rozličných legendách, jak během času povstaly, odporovaly i sobě. I leží to na bíledni, že Karlovi, jako horlivému ctiteli sv. Vá- clava, na tom záleželo, aby se nesrovnalosti v roz- ličných legendách se naskytující upravily a co o zá- zracích a zbožných pověstech tu i tam bylo roztrou- šeno, aby se sebralo a v jediný celek spojilo. Práce té ujal se Karel IV sám, a složil legendu o sv. Vá- clavu dosti stručnou, jejíž základem byla legenda asi v 12 století složená, začínající slovy: „Crescente fide christiana“, a kromě jiných tenkráte známých legend i rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila, a to buď bezprostředně anebo prostředně. Složení legendy o sv. Václavu padá hned do prvních let pa- nování Karlova; nebo když si dal kancléř císaře Karla IV Jan ze Středy psáti veleznámý a skvostný

Strana XVII
XVII svůj liber viaticus, dal řečenou legendu také do něho vepsati. A poněvadž známo jest, že se sepsání této knihy stalo ještě v době, než se Jan ze Středy stal biskupem (1353), musila býti té doby naše legenda již složena. Že Karlovi na tom záleželo, aby legenda jeho dočkala se i hojného rozšíření, to viděti jest z kroniky Pulkavovy za přímého účastenství jeho složené, do níž téměř doslovně byla přijata. Také biskup Marignola dává pokynutí o tom, kam by se legenda o sv. Václavu od Karla IV sepsaná v jeho kronice položiti měla, pronášeje při zmínce o smrti sv. Václava tato slova: „cuius vitam gloriosus im- perator Karolus IV abbreviavit, quae si placeret, hic esset inserenda." Jest pravdě podobno, že Marignola očekával, že Karel IV dá na to místo legendu svou připsati. Život sv. Václava byl od Karla IV sepsán zajisté též jazykem latinským. V několika rukopisech máme tato sepsání dosud před sebou, a to v té spůsobě, jak v sedmém dílu měsíce září sbírky „Acta sanc- torum“ veřejnosti byl podán. Ale velmi brzy po sepsání latinském převedena byla legenda o sv. Vá- clavu na jazyk český, aspoň v první části její, jdoucí až po ztrestání pomocníků bratrovraha Boleslava. Takovéto překlady české té legendy zachovaly se a) v známém passionale musejním, jehož jednu čásť, ovšem bez podstatné příčiny a nepravě někteří starší spisovatelé na konec XIII věku kladou, kdežto se bez odporu asi do polovice věku XIV položiti musí; b) v jiném, ale necelém passionale musejním z r. 1379, které druhdy se znamenávalo č. 554; b

Strana XVIII
XVIII c) v rukopise Schönherrově nyní na neznámém místě z r. 1395; d) v rukopise veřejné knihovny XVII, D, 8 z r. 1476 a e) v rukopise tamtéž XVII, F, 6 asi z téže doby. Za základ vydání našeho vzali jsme rukopis pod b) uvedený, varianty klademe z rukopisů a) a d), a to tak, že znamenáme rukopis b) čís. 1, ruk. a) č. 2 a d) č. 3. Variantů rukopisu e) jsme nedávali z té příčiny, že písař, ač patrně opisoval z nějakého rukopisu s předešlými rukopisy stejného, počínal si tak volně, že slova nejen přeměňoval, nýbrž i pře- stavoval: a pro příliš četné takové změny, byť i ne- patrné, nebylo možno k různočtením jeho přihlížeti. Druhé polovice legendy, podávající zázraky sv. Vá- clavu připisované, nenašli jsme v starém překladu, a proto nebyly přijaty do naší sbírky, která však i bez této části samostatný celek podává. Poněvadž legenda Karlova zcela přijata byla do kroniky Pulkavovy, přichází i v rukopisech této kro- niky, ovšem v překladu samostatném, k němuž co do různočtení taktéž hleděti se nemohlo, neměl-li se zároveň takřka celý text po druhé tisknouti. Vydána byla legenda tato v passionale tištěném okolo r. 1480 a pak r. 1495 a ve výboru z literatury české I, str. 314 a násl. Poslední toto vydání stalo se na základě nejstaršího passionalu musejního; my jsme vydání své spůsobili dle passionalu z r. 1379 tamtéž chovaného hlavně z té příčiny, že rukopis jest přesně datován a od předešlého nemnoho se různí ano místy i lepší čtení má.

Strana XIX
XIX IV. Výklady a naučení duchovní. — Pobožnost Karla IV velebena byla již za jeho živobytí a ještě více po jeho smrti. Arcibiskup Jan Očko z Vlašimi chválí jeho víru a horlení pro ni a pro církev. Týž o něm praví, že konal denní pobožnosti jako kněz a že v učenosti bohoslovecké vyrovnal se mu málo který kněz, tak že i mistři theologie divili se vě- domostem jeho. Biblí měl prý tak v paměti, že když mu čítána byla u lože, on čtoucího opravoval z pa- měti, když někde pochybil. Také prý uměl, jakoby byl mistrem, při rozličných příležitostech žaltář vy- kládati, jakož i evangelia a řeči a jiné kusy. Této zálibě a náklonnosti Karlově k nábožnému rozjímání děkujeme za sepsání některých skládání theologických. Sem náleží především úvod k jeho životopisu, dále kázání na slova: „Podobno jest království nebeské pokladu skrytému v zemi“, pak na slova: „Podobnoť jest království nebeské člověku kupci hledajícímu dobrých perel“ a konečně na slova: „Podobno jest král. nebeské sieti puštěné do moře“, položená tak- též do jeho životopisu, k nimž mu dal příčinu sen, jejž měl v Toušeni na cestě ze Staré Boleslavi r. 1338. Ráz kázání jest dle tehdejšího spůsobu symbolisující, a obsah jest tak přeplněn citáty z písma, že nit hlavních myšlének často se ztrácí. Sem náležejí také naše „Výklady a duchovní naučení“. Jsou to též překlady z latiny, v kterémžto jazyku se zachovaly v rukopise c. k. vídenské dvorní knihovny č. 556, 1. 53—69 (Moralitates Caroli IV), z nichž však jen asi 2/5 celého textu na jazyk český jest převedeno. Tento překlad zachoval se ve dvou rukopisech,

Strana XX
XX 1) v témž rukopise knihovny biskupské v Lito- měřicích, kde jest život Karlův a řád korunování, a 2) v ruk. c. k. dvorní knihovny vídenské č. 581, kde se tytéž kusy nalezají. Obou rukopisů užito při vydání našem, a to tak, že ruk. litoměřický vzat za základ upravení textu a znamenán č. 1, ruk. víden- ský však při vytknutých variantech č. 2. Končíce řádky tyto, konáme zároveň milou po- vinnost, když vzdáváme upřímné díky milým přátelům svým za laskavou podporu při vydání tomto nám poskytnutou, jmenovitě panu V. Brandlovi, zem- skému archiváři moravskému, za ochotné propůj- čení nám rukopisu druhdy štokholmského, nyní v archivu moravském v Brně chovaného, p. Fr. Ma- rešovi, adjunktu knížecího Schwarzenberského archivu ve Vídni, a p. dru Ferd. Menčíkovi za srovnání řádu korunování s rukopisy cís. knihovny dvorní a sbírky ambraské, které pro krásné drobnomalby své do Prahy k užití nám zapůjčeny býti nemohly.

Strana 1
ŽIVOT CÍSARE KARLA IV.

Strana 2

Strana 3
Počíná se kronika ciesaře Karla. Zbožným 1) sedícím na stolicech mých dvojích dvoje životy tohoto světa poznati a lepší vyvoliti. Když to dvojí tvář v podobenství2) opatrujeme, pamět o obú životú máme. Neb jakožto tvář, jenž viděna bývá v zrcadle, marná a nic nenie, též i život hřiešných nic nenie. Pro- tož svatý Jan ve čtení die: A bez něho učiněno jest nic. [Než kterak učiněno jest nic] 3) hřiešného dielo, po- něvadž on to učinil? Než učinil jest hřiech, ale ne dielo. Dielo pocházie kořenně od požádanie, a hřiešný vždycky žádá rozkoší a poškvrněn bývá od nich, a přelstěn bývá v žádosti své; neb žádá porušitedlných věcí, kteréž v nic se obracují. A tak pochován bývá život jeho s nimi; neb když tělestné věci porušie se, žádosti se také sko- nají. Ale o druhém životě praví svatý Jan: Což učiněno jest v něm, život bylo, a život byl světlost lidská. Ale kterak učiníme život v něm, aby život byl světlost naše, učí náš spasitel řka: Kto jie tělo mé a pie krev mú, ve mně bydlí a já v něm. Kteříž živi jsú takovým po- krmem duchovním, trvají na věky. Ale kterak jím jsú živi, pozorujme. Však když tělestně rozličné krmě po- rušitedlné jieme, žádost k nim musíme mieti a vnitř- 1) Ruk. sbožným. — 2) Lat. orig. má in enigmate. — 3) Slova v závorky rohaté do textu položená nejsou v rukopisu.

Strana 4
4 nosti naše 1) ochytie je žádostně a je posielají po údech těla našeho, aby v krev se obrátily. A duch, jenž ve krvi bydlí, též i život náš, aby mohl bydliti. Ale že tělestné věci porušitedlné jsú, protož člověk umierá. Též ktož přijímá pokrm ten duchovní, jímžto všecko živo jest, i zdali nemusí jeho žádati v své duši a žá- dostně přijieti a snažně v lásce ochytiti, aby jiskry toho pokrmu horlivosti, sladkosti a milovánie v něm se za- rodily, v nichžto duše mělaby nakrmenie své užitečné a v něm aby bydlela? A jakožto v tom pokrmu nic porušeného nenie, též bydlející v Kristovi nemají ižá- dného porušenie a budú živi na věky. A to spasitel potvrzuje řka ve čtení svatého Jana v šesté kapitole: Toť jest chléb živý, jenž s nebe sstúpil, a bude-li kto jej jiesti, neumře na věky. Věčný život jest světlost člověčie, jenž bez boha nemóž býti učiněn. A protož die týž svatý Jan: A život byl světlost lidská; neb jiný život má za smrt. A věrně jestiť smrt, neb jest pře- hořký. A co horčejšého nežli milovati rozkoši a ty muky trpěti, kteréž oni trpie, kteříž rozkoši tělestné milují. Neb nejsú mrtvi toliko, ale na každú hodinu mrú. Ale kteříž jsú živi u věčném životě, dobře slovú živí; neb mocí smrti opřeli jsú se, tělestnými rozko- šemi zhrdali sú a přijali jsú v odplatě rozkoše věčné. Ale mnozí jedie pokrm duchovní bez žádosti a chuti, a vyvracejí jej z srdcí svých. Běda jim; neb jich hřiech s Jidášem popsán jest, a diel jich s Datanem i Abi- ronem, aniž prospeje jich dušem ku pokrmu. Však viete, jieli hovado bez chuti, že nepřicházie jemu ku požitku, ale bolestí bývá trápeno. Mnohem viece vy budete trá- 1) Ruk. naše mají och.

Strana 5
5 peni; neb muka vaše bude věčná, jakožto pokrm jest věčný. Jichžto stop, prosím vás, střezte se, ale ku po- žitku duší vašich ten svatý pokrm přijímajte s žádostí, a bez něho nerodte býti živi, abyšte na věky živi byli; neb ne v samém chlebě živ jest člověk, ale v každém slově, jenž pocházie z úst božích. Nebo chléb nebeský netoliko jest chléb, ale tělo i slovo, kteréžto když by samo bylo, nemělo by pokrmu života věčného. Ale kterak ten chléb jest tělo? Praví spasitel: Chléb, kterýž já dám, tělo mé jest. Kteréžto tělo slovo jest, jakožto die svatý Jan ve čtení: A slovo tělem učiněno jest. Kteréžto slovo bóh bylo, o němž týž die: A buoh byl slovo. A tak tento chléb tělem, slovem a bohem jest. Kterýžto chléb ktož přijieti chce, musí přijieti tělo, slovo a boha v tom chlebě nebeském, jenž chléb anjelský jest nazván. A v při- jímání toho chleba musí býti přijato slovo pravdy. O kte- rémžto slovu Kristus praví: já sem cesta pravá i život. Protož ktož slova pravdy nepřijímá přijímaje, nepřijímá chleba toho. Protož musí ten, ježto chléb přijímá, i tělo přijieti; neb když hospodin to dával učedlníkóm svým, řekl jest: Toť jest tělo mé, ježto bude za vás vy- dáno; a krev téhož těla dal jim a řka: Toť jest kalich mé krve nového a věčného zákona, kterážto za mnohé bude vylita na odpuštěnie hřiechóv. Když tedy člověk přijímá to tělo, ztrať tělo své a vydaj je za Krista a zdvihna kříž svój následuj jeho, aby jsa účasten smrti a umučenie jeho, účasten byl v budúciem času slávy jména jeho. A když tělo přijímá, musíť i ten chléb při- jieti živý, jakož spasitel die: Jáť jsem chléb živý, jenž jsem s nebe sstúpil. A potvrdil jest nám sám Kristus nový a věčný zákon skrze ten chléb. O kterémžto potvrzení David zpievá v žalmě: A chléb srdce člověčieho potvrd.

Strana 6
6 Ale David ne nadarmo u podobenství o chlebě věčném mluví: neb dóm jeho Betlém nazván jest, jenž se vy- kládá dóm chleba. Z toho domu chtěl, aby Kristus jeho byl narozen, jenž jest pravý chléb, a protož jmenuje jeho písmo z domu Davidova, totiž z Betléma, jenž est dóm chleba. Ten pak chléb potvrd srdcí vašich a duší vašich v svatém milování i lásce, abyšte mohli tak choditi po královstvích časných, abyšte neztratili věčných. Amen. Kapitola II, v nížto učí ciesař syny své pokoře a vieře a aby boha milovali, i blížnieho v spravedlnosti súditi, milosrdnu býti, hřiechóv se vystřiehati. Když pak kralovati budete po mně, jsúc okrášleni korunú královskú, pomněte, žeť jsem i já kraloval před vámi a v prach obrácen jsem a v bláto přišel sem; a též vy padnete, minúce jakožto stien a jakožto květ polský. Zač stojí urozenie anebo zbožie obiznost, 1) leč při tom jest čisté svědomie s vierú pravú o budúciem vzkřiešení. Nevažte života svého jakožto nevěřící, neprávě mysléce, byť malitký byl, protože jste z ničehož stvořeni od boha, byšte totiž v nic měli býti obráceni, jakobyšte nikdy nebyli; nebť jest to blud. Protož vy vězte, že máte otce věčného a syna jeho pána našeho Ježíše Krista, jenž jest prvorozenec v mnohých bratří[ch], kterýžto chce, abyšte byli společníci jeho v království, ač budete za- chovávati přikázánie jeho a nepoškvrníte své mysli svě- domě; vólí těla a krve vašie učiněni budete synové 1) ohyznost ruk.; patrně přeměnil opis. b vh.

Strana 7
boží, jakožto řečeno jest ve čtení svatého Jana: Dal jest jim moc syny božími býti. Protož chcete-li učiněni býti synové boží, přikázánie otce vašeho zachovávejte, kte- rážto zvěstoval jest vám po synu svém pánu našemu Jezu Kristu králi nebeském, 1) jehožto podobu a třiedu držíte na zemi. A přikázánie větší2) jest jeho: milovati boha z celého srdce, z celé duše, a blížnieho svého jako se samého. Budete-li tiem milováním boha milovati, duše vaše proň složiti nebudete se strachovati, a nebudete se zajisté báti těch, kteřížto tělo mohú zabíti, ale duše nemohú3) zatratiti; ale budete-li báti se boha otce vašeho, jenž muož tělo zabíti a duši do ohně pekelného poslati, múdrost bude u vás přebývati, jakož psáno jest: počátek múdrosti bázeň božie; budete súditi bratry vaše, totiž poddané v spravedlnosti a v rovenství, jakožto i vy na- dějete se súzeni býti od hospodina; aniž tak poblúdíte s cesty; neb cesta božie přiemá jest. A budet milosrden- stvie vaše na nedostatečné a chudé, jakož žádáte i vy milosrdenstvie dosieci od hospodina v nedostatečenství a křechkosti vašie, jakož die spasitel: Blahoslaveni milo- srdní, neb dojdú milosrdenstvie. A múdrost vaše bude posílena v moci božie, a postavíť jakožto lučiště mosazné rámě vaše a potřete boje silné a budúť padati nemilo- stiví před vámi a spravedliví budú se radovati. A my- šlenie nepřátel vašich bóh rozptýlí a naučít vás činiti spravedlnost a súd, a zjevít vám tajemstvie; zpytánie i uptánie spravedlivé ukážeť vám a nepřikryjeť muž chytrý zlosti své před oblíčejem vaším; neb duch mú- drosti a rozumu božieho bude u vás. A budú odkryty oči nespravedlivých před vámi, a otejmeť bóh od jich srdcí 1) nebeskému ruk. — 2) Ruk. viece. — 3) Ruk. má nemají.

Strana 8
8 slovo múdré a bez uma učiní líčenie jich; ale sprave- dliví zachovají život svój a tak bude čest vaše rozmno- žena; nebo čest králova súd miluje. A berly vaše budú kvísti před bohem; neb jste jich poskytli padlému a ubo- hého vytrhli ste z osidla lovících. A koruny vaše zektvú a tváři vaše osvieceny budú; neb múdrých oči v ně budú patřiti a chváliti budú hospodina řkúce: Přidaj bóh dnóv královi nad dny jeho. V pokolení spravedlivých slaveno bude siemě vaše, budete-li lakomstvie nenáviděti; při- ploveť vám bohatstvie, k nimžto nerodte srdce přikládati, ale pokládejte sobě múdrost; neb ve jmění jejie mnohé panovánie. Ale lakomec nepanuje, než podroben jest penězóm. Převrácených rad a tovařistvie utiekajte; neb s svatými světí budete a s převrácenými převráceni budete; neb přichvatcí přilípavý neduh jestiť hřiech. A protož chyťte kázeň boží, ať se neuhněvá hospodin a pohynete s cesty spravedlivé, kdyžto vkrátce roznietí se hněv jeho. Udá-li se vám zhřešiti, tesklivá buď duše vaše životem vaším, až se utečete k studnici milostivosti a milosrden- stvie skrze pravé pokánie. Neb kakžkoli lidské jest hře- šiti, však dábelskéť jest v hřieše trvati. Nerodte hřešiti proti duchu svatému, hřešiec na milosrdenstvie božie, neb duch boží svatý vzdálí se od vás; neb duch svatý mstitel hřiechóv jest. Nedajte u vás miesta hněvu ale krotkosti, kterážto krotkost přemáhá trpělivost a zlost. Neroďte jeden druhému záviděti, alebrž lásku mějte mezi sebú; neb závist nenávist plodí, a ktož nenávidí, nemi- luje a nebývá milován a v náhlosti své zahyne; ale ktož miluje, ten milován bude od lidí i od boha. Chce-li povýšeno býti srdce vaše, upokořte se, aniž přichod k vám noha pýchy. Pýcha nelibáť jest stvořiteli i dobro- činícím, a protož pyšný nemá milosti ani před bohem

Strana 9
ani před lidmi. A zetře jím hospodin na konci, ssazuje mocné s stolice a povýšuje z prachu pokorných, aby se- dali s kniežaty a stolici slávy drželi. Neroďte rozmářeti od pokrmu a pitie, jakožto činie ti, jichžto bóh břicho jest, jichžto sláva a konec kvasnic shromažděnie jest. Nerodte ledví svých poškvrniti, ale bedra vaše přepašte, silú mysli opašte se, manželstvie přijímajíce; neb duch svatý vzdálí se od těch, ježto se sú dali smilství, aniž bydleti bude v těle poddaném hřiechu. Vzdržte se od zlého zmeškalosti, ať vás těžkostí svú nevtáhne v hlu- bokost pekelnú. Vystřiehajte se ode všeho hřiechu u věku mladém; neb malý blud na počátku veliký bude na konci. Ale chodte v zákoně božiem bez poškvrny, abyšte slávu přijali od něho, jenž die skrze proroka: Blahoslaveni nepoškvrnění na cestě, kteříž chodie v zákoně božiem, abyšte byli jakožto dřevo sazené podle stokóv vod, kte- réžto dává ovoce své v času svém, a list jeho nesprchne, ale připsán bude v knihách života, kdežto popsána jsú jména spravedlivých. Jehož nám pójčiti rač, jenž hoden byl otevřieti knihy a pečeti jeho. Kapitola III, v nížto vyčítá rod svój a že dán k dvoru krále fran- ského. O válce mezi králem franským a englickým. Potomnosti vašie snažně psal jsem slova dřéve ře- čená múdrosti a bázni božie, jelikožto v těch má malost božského domysla pochopna byla jest; ale nynie o mém marném a bláznivém životě vám psáti žádaji a o počátku běhu mého světského, aby se mohl dostati ku příkladu vám. Milosti také mně od boha popřiené i milosti k učení, kterúž mých prsí měla jest pochopnost, neza-

Strana 10
10 mlčím, abyšte tiem viece vzali v božskú spomoc u vašich praciech a potřebách, že vám pomocna bude, čímž viece otcové a předci vaši vám o ní zvěstují. Neb i psáno jest: otcové naši zvěstovali jsú nám. Protož žádám, aby vás tajno nebylo, že Jindřich sedmý, římský ciesař, urodil otce mého jménem Jana z Margarety, dcery vévody bra- vanského, kterýžto otec mój pojal ženu jménem Elžbětu, dceru Václava druhého, krále českého, a obdržal jest královstvie České po ní; neb plémě mužské v pokolení králóv českých bylo pohynulo. I vyhnal jest z Čech vé- vodu karintského, jenž měl za ženu sestru starší Elžběty, ženy otce našeho dřéveřečené, a ta jest potom umřela bez dětí. A ten vévoda po té ženě byl obdržal dřéve Českú zemi, jakož o tom praví jasněji kronika česká. A urodil jest ten král Jan český z Elžběty své králové mě prvorozeného svého jménem Václava léta božieho narozenie tisíc tři sta šestnádctého ten den Máje mě- siece 1) v prvú hodinu na Praze; potom druhého syna jménem Ottakara, kterýžto v dětinském věku sšel jest. Potom urodil i třetího syna jménem Jana. A měl jest dřéveřečený král dvě sestře vdaně; jednu vdal jest za krále uherského Karla2) prvnieho, a ta bez dětí umřela jest, a druhú vdal Karlovi 3) králi franskému, jenž kra- loval v Franské zemi. Léta od narozenie božieho tisíc tři sta třimezdcietmého i poslal mě otec muoj již ře- čený k dřévřečenému králi franskému, jenž biech tehdy v sedmém létě dětinstvie svého. I kázal mě řečený král biskupu biřmovati a převzděl mi jméno své, totiž Karel, a da mi za ženu dceru strýce svého jménem Margaretu příjmím Blance. Pak umřela žena jeho, sestra otce mého, 1) V lat. pridie Idus Maii, t. j. 14. máje. — 2) Karle ruk. — 2) Královi ruk.

Strana 11
11 toho léta bez dětí. Potom týž král jinú ženú pojal v manželstvie. A miloval mě král dřéveřečený velmi a přikázal kaplanu svému, aby mě něco poučil v písmě, kakžkoli sám král neumějieše písem. A tak naučil sem se čísti hodiny blahoslavené Marie panny oslavené, a něco jim rozuměje, na všaký den mého dětinstvie řiekal sem je tiem raději. Neb přikázáno bylo od krále mým stráž- ným, aby mne k tomu ponukovali. Ale král dřéveřečený nebieše lakomý na penieze a požíváše dobré rady, a dvór jeho stkvieše se sborem starých kniežat tak svěckých jako duchovních. Pak stala se veliká róznice a sváda mezi králem anglickým, jenž bieše ty časy, a mezi dřéveře- čeným králem franským; neb král anglický mějieše za ženu sestru dřéveřečeného krále, kterúžto týž král byl vyhnal z Anglie i s synem svým i jejie prvorozeným, jménem Eduardus. Kteráž přibravši se k bratru svému bydléše u Franci[i] s svým synem. Protož král franský rozhněval se jest náramně pro vyhnánie své sestry a se- střence svého, i prosil testa mého Karla, strýce svého, aby pomstil tak veliké hanby, jenž se stala jich národu. Jenž sebrav a pojem vojsko jel do Akvitanie a téměř vše dobyl kromě Burdegalis s některými tvrzemi nebo hrady. I vrátil se řečený Karel do Francie, obdržev vitězstvie, i dal dceru své dceři, hraběnky hanonienské, Eduardovi za ženu, a přidav jemu vojsko mocné poslal jej do Anglie, jenž jsa silen proti otci, zbavil jeho krá- lovstvie a vstavil sobě korunu. A toho léta zahuben jest v žaláři otec od syna řečeného. V tom také roce umřel jest Karel, test mój, a ostavil po sobě syna prvo- rozeného jménem Filipa.1) A toho léta den Očištěnie 1) Philippa ruk. a tak i vždy níže.

Strana 12
12 blahoslavené panny matky božie, totiž na hromnice, král franský Karel umřel jest,1) ostaviv ženu svú břichatú, jenž porodi dceru. A poněvadž z obyčeje toho králov- stvie dcery nedědie, Filip, syn ctě mého, byl králem franským, neb bieše najbližší dědic po mužském poko- lení. A přijal jest rádce k sobě předka svého, ale jich rad neposlúchal a dal se na lakomstvie. A byl jest jeden mezi rádcemi jeho muž přeopatrný Petr, opat Systanenský, rodem Simocinenský,2) člověk výmluvný a učený a všelikú mravóv počestností okrášlený, ohrazený, kterýžto na den popelcový, totiž první den v puostě, léta prvého 3) Fili- pova královanie mši služe tak vtipně kázal, že ode všech byl chválen. A já po smrti dřéveřečeného Karla, krále franského, u jehožto dvora byl sem pět let, běch u dvora dřéveřečeného Filipa, jehož sestru měl sem za ženu, a líbila mi se výmluvnost dřéveřečeného opata, že sem měl veliké náboženstvie poslúchaje jeho kázánie a naň hledě, tak že v sobě počech mysliti a řka: Co jest, že taká milost v mě se vlévá od tohoto člověka? I vzach potom s ním známost, jenž se ke mně laskavě a otcovsky jmějieše, uče mě často z písma svatého. A byl sem po smrti Karlově u dvora Filipova dvě létě a po těch dvú letú poslal mě týž král s ženú mú a sestrú svú Blance řečenú k otci mému Janovi, králi českému, do hrabstvie Licemburského, kteréžto hrabstvie bylo jest otce mého z nápadu otce jeho, zbožné paměti Henricha ciesaře, jenž když byl hrabě licemburský, byl volen za krále římského a potom byl ciesařem, jakož o tom plnějé psáno jest v kronikách římských, kterak a kolik let kraloval jest. 1) dne 31 led. 1328. — 2) T. j. Feskanenský rodem Lemo- vicenský. — 3) r. 1328.

Strana 13
13 Kapitola IV. A vrátiv se z Frankrajcha, nalezech otce svého v hrabství Lucemburským. A tehdy osáhl bieše ciesař- stvie Ludvík z Bavor, jenž se psal Ludvíkem čtvrtým, kterýžto po smrti Henricha sedmého a děda mého za krále římského byl volen v nesvornosti volencóv proti Fridrichovi vévodě rakúském[u]. Jehožto Ludvíka byli zvolili až do jeho zvítězenie — neb byl jal toho Fri- dricha, vévodu rakúského, svého protivníka — Jan král český, otec mój; a byli s otcem mým biskupové mo- hutský a treverský a Volkmar,1) poslední brandeburský markrabie; ale s Fridrichem byli sú biskup kolínský, vévoda saský, hrabě palatinský. Kterýžto Ludvík potom do Říma přijel, ciesařskú korunu přijal proti 2) vóli Jana papeže dvamezdcétmého a dar posvěcenie 3) od biskupa benátského. A potom Ludvík učini Mikuláše zákona bosákového papežem, kterýžto pak vydán byl v ruce Jana papeže a 4) v pokání umřel jest. A 5) pak vrátil se do Německých zemí, jakožto v kronikách římských plně jest psáno. A v ty časy, když sě vrátich z Frankrajcha do hrab- stvie Lucemburského a běch tu nalezl otce svého, byl oblehl vévoda rakúský město kolumbanské 6) v Elzasech, a Ludvík nemohl jeho obrániti. A přijev otec mój k nim, i smluvil řečeného vévodu s Ludvíkem. 7) Potom táhl do hrabstvie Tyrolského k vévodě korutanskému, jehož 1) Waldemar. —2) Ruk. má s vólí. — 3) přisvěcenie ruk. — 4) a v Pericenském městě umořen má ruk. Latinský text zní: et in poenitentia mortuus est. — 5) A papež vrátil se z N. zemí, v nichžto vězel má ruk. — 6) Col. ruk. Kolmar. — 7) To se stalo 6. srpna r. 1330.

Strana 14
14 vyhnal byl dřéve z královstvie Českého, jehožto prvá žena bieše umřela, sestra mateře mé. Avšak potom byl pojal jinú ženu, sestru vévody z Brunsvika, s nížto měl jedinú dceru, kterúžto dal bratru mému Janovi za ženu, a po smrti své oddal jemu všecka svá kniežatstva. Odtad přijel otec mój do města Tridentina řečeného. A toho času umřela jest mátě má na den svatého Václava mu- čedlníka v Praze. A když otec muoj v Tridentině pře- býváše, dána jsú jemu města v Lampartech Brixenské město, Pergamenské, Parma, Cremona, Papie, Regium, Montina a v Tušci i] Luka se všemi hrabstvími i kraji- nami, kteréžto k nim příslušejí. V něžto uvázav se otec mój i přeby v Parmě a poruči ty krajiny Alzovi 1) z Me- diolána, kterýžto v ta doby zpravováše města Mediolán a Ponaria, 2) kteréžto tehdy byl přijal u vladařstvie [od otce mého. Toho pak času poslal [poj mě otec mój do hrab- stvie Lucemburského, a já jsem jel přes město Metenské, přes hrabstvie Lotoringinské, přes Burgundy a Sabaudi 3) až do města Lauzanského nad jezerem. Potom minul sem hory Brygské i přijel sem do země Novarienské a odtad přijedech 4) u veliký pátek do města Papie, kteréž [držieše] otec mój. A na velikonoc, totiž den třetí, jakž sem byl přijel, trávena byla čeleď má a já božskú milostí zbranějící ušel sem toho. Neb toho dne mše veliká dlúho byla slúžena, a já toho dne přijímal běch tělo božie; a protož nechtěl sem před skonáním mše jiesti. A když jdiech k obědu, pověděchu mi, že čeleď má vpadla na ručest v nemoc, a zvláště ti, jenž 1) Azzo. — 2) Novara. — 3) Savojsko. — 4) přijedech do Parastavenského města P. rukopis.

Strana 15
15 běchu do mši jedli. A já sedě u stola nechtěl sem jiesti; neb sem se byl lekl se všemi. A tak hledě uzřech člo- věka slušného a kyprého, jehož jsem neznal, jenž cho- dieše před stolem, učiniv se němým. A maje 1) o něm zlé domněnie, kázal sem jeho jieti. Kterýžto po mno- hých mukách třetí den mluvil jest a vyznal se, že jest v kuchyni naší vpustil 2) jed v krmě kázáním a zpuosobú Lukomy podhrabie mediolánského. A tiem trávením ze- mřeli Jan Berge, hofmistr dvora mého, Jan Hokyrin, Šimon z Kejla, kraječ mój, jenž přisluhoval stolu mému, a mnozí jiní. A já v ta doby bydlich v klášteře svatého Augustina, kdežto leží tělo jeho v Papii. Z kteréhožto kláštera Ludvík z Bavor vyhnal byl opata i kanovníky zákonnie tohoto kláštera, kteréžto já přivolav uvedl sem je zase do toho kláštera. Kterýžto klášter po smrti těch bratří Jan papež dal jest mnichóm zákona svatého Au- gustina, kterýžto i dnes držie, za panstvie a vladařstvie otce mého; neb on jest jim dal drženie tohoto kláštera. Potom jedech k otci svému do města Parmenského a vstu- povach v šestnázdcté léto věku svého. I poruči mi otec mój zprávu všech měst i krajin dřéveřečených s panem Ludvíkem, hrabí Sabaudie, jenž bieše test Aconóv, pod- hrabie a zprávce mediolánského. A vyjev z vlasti jede do Frankrajchu i da dceru svú, druhú mlazší sestru mú jménem Guta, Janovi, prvorozenému synu Filipa, krále franského; neb prvorozenú dceru měl jest Henrich, vé- voda bavorský. A toho času, když běch zóstal s dřéveřečeným pánem z Sabaudie v Italii, zrotěchu se proti mně a otci mému Robert, král apulský, Florenští, podhrabie a zprávce 1) mám ruk. — 2) vstúpil ruk.

Strana 16
16 mediolánský Aco řečený, zprávce berúnský, jenž toho času držieše Padev, Terviz, Vincenci, Feltrenské a Belu- nenské 1) města, zprávce mantuánský, kterýžto bieše nám před tiem slíbil věren býti, farařský2) zprávce. A roz- děléchu tajně mezi se města, kteráž sem držal, totiž Berúnské[mu] 3) Brixenské 4) a Permenské 5) města, Man- tuánskému 6) [Regium, Ferarskému Mutinu, Mediolan- skému] Papii, Pergamu a Cremonu, Florenským Luku. A tak všickni brzo majíce zrády tajné v městech, dřéve nežli sú nám odpověděli, připadli sú na ny. A vtrhl jest Berúnský do Brixie. A v ta doby báli sme se jich velmi; neb běchu před tiem učinili smlúvu s námi i při- sáhli nám a listy svými toho potvrdili, aby s otcem na- ším i s námi věrně stáli. Tehdy Mediolánský oblehl Per- gamu a brzo měl je, a Papienští zdvihli se proti nám a vzali sobě pána zvláště i s těmi z Bakarie, jimžto viece doufali sme nežli kterým jiným z toho města. A tak ti všickni svázavše a smluvivše se, učinichu valnú válku proti nám se všech stran; ale pan Ludvík z Sa- baudie, dřéveřečený poručník náš a pěstún, dobře pře- věděl jest ty pótky a příhody, ale nepřiložil léku, ne- viem kterým jsa duchem veden, snad láskú zetě svého Aco jménem, podhrabie dřéveřečeného. I odjel z vlasti, nás v tesknosti ostaviv. Ale ti z Rubeis měštané par- 1) Tak stálo asi původně v rukopise, ale přepisovatel roz- děliv čtyry nožičky nesprávně udělal z toho Belmienské. — 2) Farařští rukopis. Množný počet se tu vyložiti dá z latinského textu, kde někteří rukopisové mají gubernatores. — 3) Verona. — 4) Brescia. —5) Parma. — 6) Ruk. má mantuanskému Papi, Pergamu, Cremonu, Florenským a Lukánským. Že text takto musí upraven býti, jde z latinského textu, který ovšem na místě tomto jakož i níže též porušen jest.

Strana 17
17 menští a ti z Foliana, a [ti z] 1) Manfredis z Re- gium města, a ti z Pii z Mutiny a ti z Puncóv 2) sta- rých z Cremony a páni Šimon a Filip z Pistoře 3) toho města Regium vládař, 4) a Lukánští přijali sú mú věc a při věrně a přiložili sú všecku radu i pomoc, kterúž sú mohli, jakož to dolejie jasně bude psáno. Kapitola V. Tehdy dřéveřečení spříseženci a rotníci a nepřie- telé naši položili sú valné vojsko před naším městem Mutinú a leželi sú tu šest neděl, totiž Mediolánští, Be- rúnští, Farařský a Mantovský, a po šesti nedělech, když běchu pohubili a poplenili krajiny a hrabstvie Muti- nienské a Regi měst, odtržechu odtud a položichu moc svú a vojsko před Svatého Felice hradem v kraji Mu- tinském. A jakož tu dlúho ležechu, umluvili sú se ti s hradu s nimi, že nebylo-li by jim od nás v jednom měsieci spomoženo, aby jim hradu postúpili. A ten měsiec měl vyjíti den svaté Kateřiny.5) Tehdy Parmenští, Kremonští [Mutinští a z Regie] to uslyševše, sebrali sú moc svú a přitrhli sú k nám a řkúce: postavme se proti zahubení našemu dřéve, nežli ovšem budem zahlazeni. Tehdy vzemše radu vytrhli sme na pole a rozbili sme- stany, a z Parmy vytrhše den svaté Kateřiny, přitrhli sme k tomu hradu, kterýžto den měl postúpen býti v ruce nepřátel našich. A s tisíce a dvě stě helmöv a s šesti tisíci pěších proti našim nepřátelóm, jichžto tolikéž nebo viece bylo, vzali sme boj. A trval boj od 1) Co v závorky položeno jest, není v ruk. — 2) Ponzoni. — 3) Piskoře ruk. — 4) vládaři ruk. — 5) 25 list. 1332.

Strana 18
18 deváté hodiny až po západu slunce. A s obú stranú byli zbiti téměř všickni ořové, mnoho koní jiných, a bě- chom jako přemoženi, a oř, na němž sem seděl, také zabit jest. A jsúc od našich pozdviženi, tak stojiece a již téměř zúfavše, pohleděchme, nalit tu hodinu nepřátelé počechu utiekati s korúhvemi svými, a najprvé Mantovští a po nich jiní mnozí. A tak skrze boží milost obdrže- chom vítězstvie nad nepřátely našimi, a osm set helmi- tých na běze zjímali sme, a pět tisícóv pěších zbili sme. A tiem vítězstvím zproštěn byl hrad Svatého Felice. V tom také boji přijali [sme] se dvěma stoma mužóv udatných rytieřské dóstojenstvie. A druhý den vrátili sme se s velikým veselím do města Mutina řečeného s kořistí a s vězni, a rozpustivše lidi své, vrátichom se do Parmy, kdežto držtěchme dvór svój. Potom jede- chom do Luky, do Tuscie1) a zpósobichom válku proti Florentským. A ustavili sme hrad krásný s městečkem a zdmi ohradili na vrchu hory, jenž jest vzdálí deset mil od Luky, lic k údolí Mlhy,2) a převzděchom jemu jméno Hora Králova.3) A potom vrátichom se do Parmy, doručivše opravu Filipovi z Piskoře, jenž dřéve byl do- bře zpravoval byl dobyl Barcie řečené v Garimanu na nepřátelech a mnoho jiného v své opravě dobrého byl učinil. A když přijedechom do Parmy, obtieženi sme od nepřátel se všech stran silně; ale zimy ukrutnust nám spomáhala, neb tak byla náramná zima, že nemohl ižádný na poli obléci. Toho času počechu rokovati mezi Berúnským a ne- přátely našimi s jedné strany a mezi Marsilium z Ru- 1) Tusscze ruk. — 2) Nebule. — 3) Tak rukopis; latinský text má Mons Karoli, tedy Král = Karel. Italsky se nazývá za- ložení to Monte Carlo a leží východně od Luky.

Strana 19
19 beis a Gibertem z Fuliana a Manfredem z Piis naj- vzácnějšími těchto měst: Parmy, Mutiny a Regii, a běchu jako zprávce jich. Potom také sešli sú se oni s vzác- nější radú Berúnských do jednoho kostela v kraji Par- menském v biskupství Regii, a proti mně rokovali sú, aby mě zradili a se sjednali. I kázachu mši čísti, chtiec přísahati na božiem těle, aby ty smlúvy pevně mezi sebú zdrželi. I stalo se jest, když již kněz tělo božie přisvětil a zdvihl, [že] byla v tom kostele taká temnost s velikým větrem a vichrem, tak že všichni užasli se. A když se světlost zase navrati, kněz těla božieho před sebú nenaleze na oltáři. Tehdy žalostivě stáchu všickni, lekše se a diviece se, jeden na druhého vzhlédáše. I na- lezechu tělo božie, ano leží před nohami Marsilia z Ru- beis, jenž bieše hlava i učitel a strójce té smlúvy. Tehdy všickni jedniem hlasem řekli sú: Což sme uložili uči- niti, bohu se nelíbí. A tak nechavše té přísahy, každý se domóv vrátil. Tehdy kněz, ježto mši slúžil, bieše šel 1) do města Regium, povědě biskupu, co se bylo stalo. A biskup poslal ho k Ostienskému biskupu, jenž bieše poslem papežovým tehdy v Lampartech a přebý- váše v Bononi. A ten poslanec i biskup dřéveřečený vzkázali sú vládaři mému Egidovi z Berlaria Francúzu v městě Regium, aby mě vystřehl, abych se vystřéhal od těch rotníkóv dřévepravených. A pak ti, ježto byli umienili tak se proti mně smluviti a zrotiti, želeli toho, a potom vedle mne věrně stáli sú a pevně sú jakožto bratřie se mnú ostali, ničehož nekryjíc přede mnú v svých srdciech. A jednoho dne Gibert z Fuliana jeden z nich vece: nikda bych nemohl vesel býti, by tělo 1) šedl ruk.

Strana 20
20 božie před mýma nohama leželo jakožto před nohama Marsilia z Rubeis; a dobře bóh vystřěhl nás, abychom toho neučinili, jehož bychom radějše nynie chtěli umřieti, nežli bychom to učinili. Ale já ta slova mlčením mi- nuch, jakobych o tom nic nevěděl. V ty časy uslyšev otec mój nátisky, kteréžto trpěch od nepřátel, sebral mnoho lidu u Franci[i], z nichžto úhlavníci byli biskup Beluatenský, 1) hrabie z Eu 2) pod- komořie, 3) vládař královstvie Franského, hrabě svatého Ciesaře 4) a mnozí jiní hrabie i páni. I jeli sú z Francie do Sabaudie, a potom přes hory až do markrabstvie Hory Farařské, 5) a od markrabstvie jeli sú skrze Lam- party do Kremony a z Kremony až do Parmy.6) A byl počet helmóv téměř tisíc a šest set, jenž nám běchu přijeli na pomoc. Potom otec náš sebrav vojsko ku po- moci a retunku hradu Papienského, jenž se ještě držieše proti městu naším jménem. A rozbili sme stany a ob- lehli sme město Papie,7) a bylo nás dobře na tři tisíce helmóv. A zbořili sme předměstie a kláštery v podměstí a zásobili sme hrad, jemuž běchom na pomoc přitrhli, pokrmy i lidmi a opravili sme jej. Ale města skrze hrad nemohli sme dobýti, neb přiekopové a zábradla a zdi běchu zdělali měštěné, takže nemohli sme přístupu mieti, a oni měli sú tisíce helmóv od Mediolánských na svú pomoc. A leževše tu deset dní odtad sme od- trhli a stany rozbili sme blíž od Mediolána a velmi po- hubili sme hrabstvie a krajinu Mediolánskú. A potom táhli sme k městu Pergamu, a tu sme rokovali s někte- 1) Beauvais. — 2) Ruk. má En. — 3) constabilis, conne- table. — 4) Nejspíše hrabě ze Sancerre. — 5) Montferrat. — 6) 26 ún. 1333.— 7) 14 bř. t. r.

Strana 21
21 rými přátely našimi, kteřížto měli nám otevřieti jednu bránu. A tak bylo zjednáno, aby v zorní hodinu diel našeho vojska vpuštěn byl do města, po nich mělo při- trhnúti vojsko veliké a vzdržeti město, až bychom otec náš i s námi i se vším vojskem přitrhli. A tak se stalo, že přietelé naši v městě Pargamu totiž ti z Collisien- ských otevřeli sú bránu, a první náš lid vnikl tam; ale druhé vojsko nechtělo vtrhnúti po něm, neviem kterým pohnuto duchem. A tehdy první lid pobyv v městě, vy- jel zase z města; neb sami nemohli sú odolati nepřáte- lóm a mnozí přietelé naši z města Pargamu utekli sú s nimi, a ostatek našich přátel, kteříž běchu v městě zóstali, zjímáni sú a zvěšeni sú přes zdi městské, jichžto počet byl na padesáte. A když otec náš s námi při- tržechme, uzřevše, co se stalo, zamútili sme se velmi se vším vojskem naším. A po několiko dnech přejevše!) řeku Ade řečenú, vratichom se přes zemici Cremonskú do města Parmy. Kapitola VI. Potom otec náš jede do Bononie k Hostienskému kardinálu, jenž slul Beltrand a byl ta doby poslancem papežovým od boku, totiž s plnú mocí, v Lampartech a zpravováše město Bononské a mnoho jiných, totiž Pla- cencii, Ravennu i všecku Romandiolu a mark[rjabstvie Anchonikanské,2) a smluvil s ním,3) že se spřáhl s námi a učiněn jest nepřietel nepřátel našich.4) Neb i dřéve byl jest nepřietel Farařského pro při svatého kostela 1) Ruk. přij. — 2) Ankona. — 3) nimi ruk. — 4) To se stalo v měsíci dubnu r. 1333.

Strana 22
22 i svú. A dal nám ten kardinál pomoc na lidu i na pe- něziech, a položil byl vojsko a stany rozbil proti ne- přátelóm v ty časy v předměstí Farařském, jehožto ka- pitán totiž úhlavník byl hrabě z Armoniaku. 1) Potom toho léta po Letniciech2) sebra otec náš vojsko veliké i předesla nás do města Kremonského z Parmy přes řeku Pád řečenú s pěti sty helmóv, kteréžto posla před hrad Picignikóv, 3) jenž se byl pozdvihl proti nám a proti městu svého kraje Kremonského a držieše s Pa- piánským, posluhuje jemu i Mediolánským. A my běchom zóstali v Kremoně ledva se dvadceti helmy. Tehdy rychle posílili sú se nepřietelé naši a na všaký den přibýváše jich počtu, tak že ti, jenž běchu před hradem, ohradili sú se přiekopy, našie pomoci čekajíce. Toho také času na brzkost poslali sú Mantovští své lodě na Pád řeku a potopili sú všecky lodě v Pádu, země Kremonské, tak že otec náš se vším vojskem svým nemohl k nám při- táhnúti na pomoc ani poslati kterého posla; neb všecky lodě potopili i mlýny byli spustili a druhé s sebú po- jali. A my pak v městě Kremonském jsúce s tak malým lidem, biechom v nebezpečenství a na ztracení města i životóv svých na všaký den; neb v ta doby město bieše téměř pusto pro války. A když byli sme u veli- kém zámutku ustaveni, neb ani otec nám ani my otci mohli sme spomoci, ani těm, ježto před hradem dřéve řečeným ležiechu, v ta doby stala se sváda mezi našimi nepřátely, jenž běchu dřevejmenované oblehli u řeky Pád řečené, tak že svadivše se a zbivše se mezi sebú vrátili [se každý domů]. A zvěděv to otec náš, přijel 1) Armagnac. — 2) Letnic bylo r. 1333 dne 23 května. — 3) Pizzighettone.

Strana 23
23 do Parmy s vojskem svým k řece Pád řečené, 1) a při- kázal vytáhnúti lodě z řeky, a tak přeplul s málem lidu do města Kremona jménem. A druhý den sebrav še) vojska táhli sme na pomoc těm, jenž ležiechu před hra- dem Picignikovým. A tak byli sme posíleni skrze milost boží, že biechom silnější všech nepřátel našich; neb bylo nás v počet tři tisíce helmóv. A jakž sme snabdili, že nemóžem před tiem hradem nic prospěti, chtěli sme trhnúti na pomoc hradu Papienskému, o němž dřéve stala se zmiena. A to zvěděvše nepřietelé, poslali sú radu svú a lstivě s otcem naším rokovali, a s ním v pří- miřie vstúpili takým obyčejem, aby strhl s pole a ten hrad za přímiřím aby byl zásoben jiedlem a pitím i jinú potřebú, a v tom aby nebylo překáženo od nepřátel, jistiece to pěknými a lahodnými slovy a mnoho jemu slibujíce. A tak strhli sme s pole a lid náš rozeslali sme na města. Potom pak nepřietelé přímiřie ani smluv nedrželi sú, a tak hrad ten by ztracen, neb sú nedo- pustili jeho nepřietelé zásobiti, jakož běchu slíbili. A tak otec náš s lidmi svými pro jich lahodná a křivá slova by nedostatečen na stravě i na peněziech; a když zima připade, ani polem ležeti možiechom. A tak příslovie na nás se oznámi: škodilo prodlíti hotovým.2) Toho pak času Farařští, Berúnští, Mantovští a Me- diolánští zmocnivše [se], jali sú kapitána kardinálova totiž hrabí z Arminiaka,3) jenž ležal v předměstí Farařském s vojskem svým, a mnoho vojska jeho zbili a některé ztopili v Pádu. A tak sú ztrýznili to vojsko, že potom ten kardinál nikdy toho nenabyl, aniž kdy mohl mieti pole proti nepřátelóm. 1) 3 čvna. — 2) nocuit differre paratis zní lat. text. — 3) dne 14 dub.

Strana 24
24 Pak vida otec náš, že mu se ztravy nedostává a žeby války vésti nemohl, umienil vyjeti z vlasti a města ostaviti zemanóm a větčím z měst, totiž Parmu těm z Ru- beis, Regium těm z Fuliana, Mutinam těm z Piis, Kre- monu těm z Puncóv, jenž sú byli dřéve ta všecka města otci našemu vzdali v moc jeho, a protož chtěl je jim vrátiti. A pak Luku to město chtěl prodati F[I]orentským; ale poradiv se s námi a s svú radú poruči to město těm z Rubeis, jimžto i Parmu byl poručil. Kapitola VII. V ta doby, když běchom v Luce, diabel, jenž vždy hledá, koho by sežral a poskytá lidem sladkého, v němžto tají se žluč, a když běchom dlúho lákáni skrze něho, avšak s pomocí božské milosti nepřemoženi, popudil jest lidí křivých a převrácených, kteřížto ústavně přidržiechu se otce našeho, aby nás s pravé cesty v osidlo biedy a vilnosti svedli. A tak jsúce svedeni od převrácených, běchom převráceni. Pak otec náš s námi jedúce ku Parmě přijedechme do vsi Taren]e řečené v kraji Parmenském v neděli, jenž bieše hod Matky božie na nebe vzetie. A té noci, když sme tvrdě usnuli, ukázalo se nám jedno viděnie, jako by anjel boží stál vedle nás na levé ruce, kdežto ležiechom. I udeři nás v bok a řka: vstaň a poď s námi. A my sme odpověděli v duchu: pane, aniž viem kam, ani kterak bych s vámi šel. A vzem nás za vlasy přednie strany hlavy, vynese nás s sebú v povětřie až nad veliké vojsko, jenž stáše hotovo k boji před jedniem hradem. I držieše nás v povětří nad vojskem i vece k nám: přihlédni a viz. Aj jiný [anjel] sstupi s nebe, maje ohnivý meč v ruce,

Strana 25
25 i udeři jednoho prostřed toho vojska; i utal jemu úd rodný tiem mečem, a on jak smrtedlně raněný mřieše, sedě na koni. [Tehdy 1) drže nás za vlasy anjel i vece: Znáte-li toho, ježto jest udeřen od anjela a raněn až do smrti?] Tehdy vecechme: pane neviem, aniž miesta znám. A on vece: Máš věděti, že tento Delfin Vienenský jest, kterýžto pro hřiech smilstvie raněn jest od boha. A protož již vystřiehaj se a pověz otci svému, ať se vystřiehá od takých hřiechóv, aneboť se vám horšie při- hodí. A my litujíce toho Delfina jménem Bigonóv, jehož baba byla jest sestra baby našie, a on bieše syn dcery krále uherského Karla prvého. Otázachme anjela, bude-li moci zpoviedati se před smrtí? A běchom zamúceni velmi. I odpovědě anjel a řka: Budeť mieti zpověd a budeť živ několiko dní. Tehdy viděli sme na straně levé vojska mnoho mužóv stojiece v pláštiech bielých jako by byli muži veliké poctivosti a svatosti, a mluviechu mezi sebú hlediece na vojsko a na to, což se stalo. A dobře sme je znamenali, avšak neměli sme milosti otázati, kteří by anebo kací by byli ti muži tak veliké počestnosti, aniž sám od sebe anjel nám pověděl, kto by byli. A inhed navráceni sme byli na miesto naše, ano se dní. A přišed Tomáš z Nové vsi rytieř z Loo- dinského kraje, komorník otce našeho, zbudi nás a řka: Pane, proč nevstanete, již otec váš vsedá na koně? Tehdy vstachom a běchom jako zlámáni a trudni jako po ve- liké práci chodby. I řekli sme jemu: Kam máme jeti? poněvadž této noci trpěli sme tak mnoho, že nevieme, co máme činiti. Tehdy vece nám: Pane co? Odpověděli 1) Slova tuto v závorkách položená nejsou v rukopise na- šem, i doplnili jsme je dle rukopisů oddělení druhého.

Strana 26
26 sme jemu, že Delfin umřel jest. A otec náš chce sebrati vojsko a táhnúti na pomoc Delfinovi, jenž válé s hrabí Sabaudským; našeť pomoc neprospěje jemu; neb umřel jest. A on posmieváše se nám. Toho pak dne, když přijedechom do Parmy, pověděl jest otci našemu všecko, což sme jemu byli pravili. Tehdy otec náš otázal nás, jestli to pravda a viděli sme tak? Jemuž odpověděchom: ovšem pane a zajisté vězte, že Delfin umřel jest. Ale otec vzlav nám vece: Neroďte věřiti snóm. Ale my sme byli nepověděli otci ani Tomášovi o všem, jakož sme byli viděli, jedno že Delfin umřel jest. A pak po ně- koliko dnech přijede posel nesa listy, že Delfin sebrav vojsko své i přitrhl před jeden hrad hrabie Sabaudského a že z jednoho samostřiela šípem prostřed všech rytieřov svých zastřelen jest, a po několiko dnech zpoviedav se umřel jest.1) Tehdy otec náš uslyšev listy vece: divíme se velmi tomu, že syn náš před několiko dny smrt jeho nám byl pověděl. A velmi sú se divili on i Tomáš; avšak ižádný potom nemluvil s námi o to viec. Kapitola VIII. Potom vida otec náš, že se jemu ztravy nedostává a že nemuož držeti války proti pánóm Lampartským, mysléše odjeti a chtieše nám poručiti ta města i války. Ale my jemu sme toho odpověděli, neb sme nemohli se ctí jich zachovati. Tehdy dav odpuštěnie, abychom mohli odjeti, předeslal nás k Čechóm. A vzemše přímiřie s ne- přátely našimi, jedechom skrze zemi Mantovskú do Be- 1) Guigo Delfin Viennský zemřel při oblehání hradu la Per- riere dne 28 čce, následující den po poranění svém.

Strana 27
27 rúna a odtud do hrabstvie Tyrolského. [A tu najedechme bratra našeho jménem Jana, jehožto otec náš bieše zdal se dcerú kniežete Korutanského a Tyrolského.] 1) Kte- rýžto vévoda, test bratra našeho, měl dřéve sestru ma- teře našie Annu řečenú, jakož o tom dřéve psáno jest. A po smrti jeho pojal byl ženu sestru vévody2) z Brun- svika, s nížto měl [dceru] dřéveřečenú jménem Marga- retu; a s tú byl dal bratru našemu po své smrti vévod- stvie Korutanské a hrabstvie Tyrolské, neb nemějieše plodu mužského, totiž synóv. A tak stal se mír mezi ním a otcem mým. Neb před tiem byli sú nepřietelé, protože otec náš byl jeho vyhnal z Čech, jakož svrchu jest popsáno. Potom jeli sme přes Bavory, kdežto nalezli sme sestru naši starší jménem Margaretu, kterážto jediného měla syna s Henrichem, vévodú bavorským. A tomu jméno bylo Jan. A odtud přijedechom do České země,3 v nížto sme nebyli jedenádcte let, a zvěděli sme, že mátě naše několiko let před naším vrácením byla umřela, jížto jmě bylo Elžběta. A dokudž ona ještě živa byla, sestra naše mlazšie jménem Guta byla poslána do Frank- richa a oddána za Jana prvorozeného syna Filippova, krále franského, jehož sestru měli sme za ženu jménem Blanci. A pak třetie naše sestra jménem Anna bieše v ty časy s dřéveřečenú svú a naší sestrú u Francii. A protož když přijedechom do Čech, nenalezli sme ani otce ani mateře ani bratra ani sestry ani kterého známébo, a řeči české ovšem zapomenuli běchom, jížto potom sme se 1) Co v závorkách položeno, není v našem ruk., a proto do- plněno z rukopisů oddělení druhého. — 2) Ruk. má: ženu jeho vévoda. — 3) 30 října 1333 měl vjezd do Prahy.

Strana 28
28 znova naučili, tak že sme mluvili i rozuměli jakožto jiný Čech. A z božské milosti netoliko česky, ale fransky [čili] vlasky, i lampartsky, německy i latině také mlu- viti, psáti i čísti uměli sme, že jeden z těch jazykóv jako druhý ku psaní, čtení a mluvení i rozumění byl nám obecen. V ta doby otec náš jeda do Licenburského hrabstvie pro některú válku, jižto vedl s vévodú Bra- banským, on a tovařišie jeho, totiž Leodienský biskup, Juliacenský markrabie, Gerlenský hrabie a mnozí jiní, poručil nám moc svú v Čechách, dokudž by nepřišel do země. A my sme nalezli královstvie tak opuštěné, že jednoho hradu nenalezli sme svobodného, ježto by ne- bylo zastaveno se vším zbožím královským, tak že ne- měli sme kde bydliti, jedno v domiech městských ja- kožto jiný měštěnín. A hrad Pražský tak byl zkažen, opuštěn a zbořen, že od časóv krále Ottakara nebyl opravován, ale vešken byl padl a až do země zrušen. Protož my znova sieň velikú a krásnú a dóm s velikými náklady kázali sme vzdělati, jakož i dnešní den opatru- jícím zjevno jest. Toho také času poslali sme po svú ženu; neb ještě bieše v Lucemburce. Kterážto, když přijede, jmě po roce dceru prvorozenú jménem Marga- retu. V těch také časiech dal nám bieše otec náš mar- krabstvie Moravské, a toho nápisu požívali sme, totiž psali sme se markrabí moravským. A spatřivši obec ctných mužóv z Čech, že sme pošli z starého kmene králóv českých, milovali sú nás a dali nám pomoc k do- bývání hradóv královských i zbožie k tomu přislušejí- cího. A my s velikými náklady a pracemi dobyli sme hradóv, totiž Hrádku, Týřova, Lichtenburka, Lutice, Hra- dec, Pieseka, Nečtin, Zbiroha, Tachova, Trutnova v Če-

Strana 29
29 chách, a pak v Moravě Lukov, Telče, Veveřie, Olomú- ckého, Brněnského à Znojemského hradóv a mnoho ji- ných zboží zastavených a odlúčených od královstvie. A mějiechom mnoho hotových služebníkóv, a prospěch jmějieše královstvie ode dne ke dni. A milováše nás obec dobrých a zlí bojiece se vystřiehachu se od zlého; neb spravedlnost dosti hojná bieše v zemi. Ale pánóv větčí diel učiněni byli násilníci, aniž se báli krále, ja- kož by slušelo; neb biechu královstvie mezi se rozdělili. A tak my drželi sme vladařstvie královstvie Českého, lepšiece [je] ode dne ke dni, na dvě létě. Toho času vdali sme mlazši sestru naši jménem Annu Ottovi, vé- vodě rakúskému, za ženu.1) A v těch dnech umřel jest vévoda korutanský, test bratra našeho.2) A když bratr náš měl se uvázati u vé- vodstvie Korutanské a v hrabstvie Tyrolské po smrti jeho, tehdy Ludvík, jenž sě činieše ciesařem, učini tajně smlúvu s vévodami rakúskými, totiž s Ottú a Albrechtem, aby mezi se rozdělili panstvie bratra mého tajně a křivě. Chtě Ludvík mieti hrabstvie Tyrolské [a kniežata ra- kúská knížetstvie Korutanské], 3) nepomně Ludvík na službu otce mého, kterúž jemu byl učinil, dopomoh jemu k ciesařství, jakož svrchu psáno jest. A vévoda Rakúský kakžkoli sestru naši jmejieše, však ihned po smrti vé- vody Korutanského dřéveřečeného spikl se tajně s pa- nem s Aufšteina, jenž byl vládařem od vévody všech Korutan, a ihned s bratrem svým uvázal se u vévodstvie Korutanské, ježto ten z Aufšteina dobrovolně dal jim 1) Dne 19 ún. 1335. —2) 2 dub. 1335. — 3) Dodatek v zá- vorkách položený přidán z rukopisů oddělení druhého; neb v na- šem rukopisu též schází.

Strana 30
30 a mocně vládánie jim postúpil. A tak bratr náš ztrati Korutany. Ale ti z Tyrolského hrabstvie nechtěli se pod- dati Ludvíkovi, ale radějše v poslušenství bratra našeho ostali sú. A když se ty věci staly, přijede otec náš do Čech a přivede ženu svú po sobě, 1) jižto byl vzal za královú jménem Beatrix, dceru vévody z Burbona2) z pokolenie krá- lóv franských, s nížto potom měl jediného syna Václava řečeného. Tehdy zlí a křiví rádce rozmohli se proti nám u otce mého, svého v tom zisku hledajíce, tak Če- chové jakožto z hrabstvie Lucemburského. Přistúpivše k otci našemu poradili sú jemu řkúce: Pane králi opatřte se, syn váš má v království mnoho hradóv a mnoho podstaty; protož potrvá-liť tak dlúho, vyženeť vás z krá- lovstvie, když bude chtieti; neb on jest dědic králov- stvie, z pokolenie králóv českých jest a milujíť ho velmi Čechové; ale vy ste cizozemec. A to mluviechu hleda- jíce zisku svého, aby jim poručil hrady a zbožie dřéve- řečené. A on takově přivolil jest radám jich, že nám ovšem nedoufal; a protož odjal nám všecky hrady a vla- dařstvie v zemi České i v Moravské. A tak ostalo nám jedno jméno bez statku, že sme sluli markrabie moravský.3) V ty časy jedechom jednoho dne z Hrádku do Prahy, chtiec k otci našemu, jenž v ta doby bieše v Moravě. I přijedechom pozdě na hrad Pražský [do] domu pur- krabinského, kdežto dřéve bydlili sme 4) [než sieň ve- 1) 30 července 1335. — 2) Ruk. má Burlona. Louis z Bour- bonu. — 3) Tu má rukopis ukončení kapitoly VIII a nápis čer- vený Kapitola IX, což jsme vynechali, poněvadž to rozdělení v žádném rukopisu není. — 4) Rkps. má: sme v sieni a domu neustavili. Latinský text toho místa zní: antequam palatum magnum fuerat edificatum.

Strana 31
31 liká byla udělána]. A v noci položichom se na lože a Bušek starší z Vilhartic na druhé před námi. A bieše oheň veliký v komoře; neb bieše [v] zimě a mnoho sviec hořalo v komoře, tak že bylo světla dosti a dvéře i okna všecka byla zavřiena. A když počechom spáti, tehdy túláše se cos po komoře jako člověk, tak že oba pro- citichva. A my kázachme dřéveřečenému Buškovi vstáti a opatřiti, co by bylo. A on vstav, zchodi po komoře a ničehož nenalezl, ani viděti co mohl. I učin, větší oheň a viece sviec zažehl. A šed k řepiciem, ježto stáchu plny vina na laviciech, a napiv se, postavi [čieši] blíž od veliké sviece hořiecé a potom položi se na loži zase. A my oděvše se pláštěm naším seděchme na loži a sly- šechme debs chodícieho, ale nemohli sme ižádného vi- děti. A tak patřiece s dřéveřečeným Buškem na řepice a sviece, uzřechom, nalit řepici cos vrže a metáše ji sem i tam, ale nevieme kto, až ji vrže přes lože Bu- škovo od jednoho kúta komory až na druhú stěnu. A obrazivši se o tu stěnu i pade prostřed komory. A my to vidúce, lekli sme se přieliš, a vždy slyšeli sme, ano cos chodí po komoře, avšak nižádného sme neviděli. A potom když ten debs přesta, my požehnavše se zna- mením svatého kříže, ve jmě pána Krista spali sme až do jitra, a ráno vstavše nalezechom čéši prostřed ko- mory, jakož byla vržena. A ukázali sme to našim čele- dinóm, kteřížto ráno k nám přišli běchu. Toho času 1) posla nás otec náš s drahným vojskem proti vévodě Slezenskému] jménem Bolek, pánu minster- berském[u]; neb ten vévoda nebieše manem otce na- šeho ani královstvie Českého. Neb když otec náš bieše 1) V měsíci září r. 1335.

Strana 32
32 dosáhl města Vratislavského od pana Henricha sedmého vévody vratislavského, jenž dědicóv nejmějieše, a ten vévoda přijal byl od otce našeho za dar zemici Kladskú1) do svého života, a raději dřéveřečené město přidal otci našemu a koruně královstvie Českého na věky, nežli by bratru svému Boleslavovi ostavil; neb běchu svoji ne- přietelé. A když přije otec náš vladařstvie města Vrati- slavského všickni vévody slezenští a opolští poddali sú se jemu na věky a koruně královstvie Českého, aby hájeni byli a obraňováni od králóv českých, kromě vé- vody Slezského, [pána] Svidnického, a Bolka, pána a vé- vody minsterberského, jehožto byli sme pohubili zemici, jakož svrchu v kronice jest psáno. Neb tak jest byla pohubena, že on byl připuzen smlúvami, aby byl man otce našeho a koruny České, jakož to i jiní vévody. A to skonavše, jeli sme do Uher k otci našemu, jehož nalezechom na Vyšehradě nad Dunajem u krále Karla prvého, kterýžto před tiem měl sestru otce na- šeho a po smrti jejie byl pojal sestru krále Krakov- ského řečeného Kazimír, s nížto měl tři syny, prvo- rozeného Ludvíka, druhého Ondřeje a třetieho Štěpána. A tu král učinil pokoj mezi otcem naším a Krakovským králem, tak aby otec náš vzdal právo své, jenž mějieše v dolejšiem Polště, totiž v Gneznenském a Kalištským, a v jiných dolejších krajinách Polských, a král polský aby vzdal všecko právo, kteréž měl k vyšiemu Polsku, i všecku při, totiž o Slezskú zemi a Opolské vévodstvie a o městu Vratislavském, otci mému a náměstkóm jeho králóm českým budúcím na věky. Neb o to byla róznice mezi námi. Neb děd náš, Václav druhý král český, držal 1) Olešenskú má ruk.

Strana 33
33 jest Polsko dolejšie dřéveřečené s vévodstvím Krakov- ským a Sandomírským po své ženě, jenž byla jest dci jediná Přemysla krále a vévody dolejšieho Polska i Kra- kovského i Sandomírského, kterýžto Přemysl po smrti své dal bieše dědu našemu a koruně České tak králov- stvie jako ta vévodstvie k věčnému jmění a držení. Ale Kazomír byl jest strýc té ženy děda našeho Václava dřéveřečeného, a pravieše, že má právo ku Polsku do- lejšiemu, líče, že žena nemóž děditi v království. A proto trvala válka mezi králi českými a Kazomírem a otcem jeho někdy Vladislavem, králi polskými. A tak ta válka by upokojena skrze dřéveřečeného krále uherského, kte- rýžto pro tu věc zavázal se a slíbil býti na pomoc otci našemu proti vévodě Rakúskému, jenž byl odjal bratru našemu vévodstvie Korutanské, a proti Ludvíkovi dřéve- řečeném[u].1) A tito byli sú v tom svazku: totiž otec náš, král Uherský, vévoda bavorský Henrich, kterýžto mějieše sestru naši za ženu. Toho času posla nás otec náš do hrabstvie Tyrol- ského,2) abychom je zpravovali i bratra našeho s jeho ženú, neb běchu v dětinském věku. A my jevše, uvá- zali sme se v ně i v tu zemi, jakož nám byl otec náš poručil, a byli sme ihned dopuštěni k vládání od zemanóv toho hrabstvie. Kapitola IX. A po některém času v pondělí po velikonoci sebrali sme vojsko z hrabstvie Tyrolského3) a vtrhli sme do údolé 1) Smlouva ta stala se dne 26 list. 1335. Že se ty věci docela tak neměly, není potřebí šíře vykládati. — 2) Na počátku r. 1336. — 3) 1 dubna 1336. 3

Strana 34
34 Phuzarie, 1) Prixienského kraje, proti hrabí Gorickému, i do- byli sme hradu Hory svatého Lamberta a táhli sme dále na toho hrabí, i pohubili sme země jeho až do klauzy, totiž zátvory, ježto slove Linic.2) A byli sme na poli s tiem vojskem tři neděle, hubiec jeho; neb jest byl spomocník vévod Rakúských našich nepřátel. A na zajtřie svatého Jiřie mučedlníka božieho honil otec náš vévodu Rakúského přes Dunaj a dobyl mnoho hradóv v Rakú- siech. Ale Ludvík, jenž se držieše za ciesaře, spomaháše vévodám Rakúským, a též všecky [země] německé i zprávce Lampartští, a zvláště Masscin 3) z Lasskola, vládař be- rúnský, vincinský, padevský, terviský, brixienský, par- menský, lukánský. Ti všickni na nás oddali se vší mocí, tak že město Tridentina a všecko údolé Archisii bylo u velikém nebezpečenství od Lampartóv, Švábóv i Bavor- ských, tak že hrabstvie Tyrolské bieše se všech stran u velikém nebezpečenství. Toho času učinili sme Miku- láše biskupem tridentinským, našeho kancléře, a Matúše, kaplana bratra našeho, biskupem brixinenským; neb oboje biskupstvie v ta doby prázdno bylo. A toho léta Ludvík, jenž se činieše ciesařem, se- bral veliké vojsko se všemi kniežaty německými proti Henrichovi, vévodě bavorském[u], svaku našemu, kterýžto tehdy s námi držieše. A vévoda Rakúský přitrhl jemu na pomoc skrze Pasov; ale otec náš přijev dřéveřečenému Henrichovi na pomoc, rozbil stany podle potoka [jednoho blíže města] 4) Landov řečeného. Tehdy přitrhl řečený Ludvík s vévodú Rakúským a s jinými kniežaty s veli- kým vojskem, a že pro ten potok nemohli se sníti. Pro- 1) Pusterthal. — 2) Lunz. — 3) Mastino della Scala. — 4) rozbil stany podle potoka Landov řečeného v ruk.

Strana 35
35 tož pohubivše Bavory měsiec celý, kakžkoli vojsko Henri- chovo menšie bylo; však řečený Ludvík s vévodú rakú- ským své vóle nedokonavše, do svých krajóv navrátili sú se. A toho času chtiec přijeti na pomoc otci našemu a dřéveřečenému svaku našemu z hrabstvie Tyrolského s velikým lidem jiezdných i pěších, nemohli sme projeti skrze Aufštein, 1) kdežto bieše syn Ludvíkóv, jehož sme- s lidem tiem oblehli tak dlúho, doňadž jsú dřéveřečená kniežata proti sobě ležala polem. A když se rozjedechu, my se do Tyrolu vrátichom. Potom o svatém Michale zjednána jest smlúva mezi otcem naším a vévodú Rakú- ským. Tak vévoda Rakúský vrátil město Znojmo, kteréž byl otec náš dal jemu u věno po dceři své, a mnoho peněz dal jest otci našemu, i hradóv několiko postúpil jemu podle řeky Draue řečené k hrabství Tyrolskému bratru našemu, ale vévodstvie Korutanské sobě měl za- chovati. Potom té zimy jeli sme s otcem naším do Prus proti Litvanóm,2) a byli sú tu s námi hrabě Vilém mladý z Holandřie, 3) z Hor, 4) mladý z Lo 5) a mnozí jiní hrabie i páni. Ale zima tak měká byla, že ledu nebylo, a pro- tož nemohli sme táhnúti proti Litvanóm, ale vrátichom se zase každý do svých bydel. A když bieše vznikla válka veliká mezi Lampart- skými, jižto sme zjednali byli dřéve, nežli sme byli vy- trhli z hrabstvie Tyrolského; ale pro svazek, kterýž byli učinili mezi sebú Benátští, Florentští, Mediolánští, Farařští, Mantovští, Bononští a jiní mnozí proti Mass- 1) Kufstein. — 2) V led. r. 1337. — 3) z Holandska. — 4) Berg při Rýnu.— 5) Lô ve Francii. *

Strana 36
36 cinovi z Lasskaly, zprávci berúnskému, padevském, ježto bieše nepřietel náš, jakož svrchu známo jest: toho času měsiece dubna jeli sme skrze Moravu do Rakús, chtiec vjeti do Lampart. Ale vévoda Rakúský nechtěl nám dáti projeti. A my vsedše na lodi, pluli sme k Uherskému králi, kterýžto z města Budína dal nám próvod skrze Uhry, Dalmacii, Kroacii až do města Senii, jenž leží na březě mořském, kdežto vstúpili sme na moře. A to zvě- děvše vládaři Benátští, kakžkoli byli sme jich přietelé, však nás chtěli jieti. Protož naši gallí oblehli sú svými gallími, tak že naše nikoli nemohla ujíti. A když den devátý připluchme před město jich Gradenské1) uposlu- chavše rady Bartoloměje hrabí z Vegle a Senii, jenž s námi bieše v gallí, kázali sme, aby jim skrze naše bylo povědieno: Aj páni! viemeť, žeť rukú vašich ne- móžeme ujíti; račte předeslati do města [a 2) rozmluviti, kterak chcete nás přijieti do města]. A když s nimi pěknými slovy mluvichme, skrze diery gallie padli sme do malé barky rybářské s řečeným Bartolomějem a s Ja- nem z Lipé. A tak přikryvše se pytly a sieťmi, pluli sme skrze gallie jich a připluli sme k břehu mezi třtie; a tak rukú jich ujidechom a přijidechom pěškami do Aquilegie. A pak ti Benátští stavichu gallí naši se vší čeledí naší, a drževše je několiko dní u vazbě, potom je propustiechu. A když běchom v Aquilegii, oznámichom se hospodáři našemu, a on dále radě městské to povědě. A pak měštěné vznesechu to na patriarchu, a patriarcha ihned vše do města, s velikú poctú žákovstva i lidu a zvoniec ve zvony přijali sú nás, a uvede nás na dóm svój. A když k nám čeleď naše přijede z vèzenie, osta- 1) Grado. — 2) Doplněno z ostatních rukopisů.

Strana 37
37 chom v jeho zemi čtyři neděle; a učini smlúvu s námi i provodi nás skrze údolé Gad řečené až do hrabstvie Tyrolského. Kapitola X. Tak měsiece Července1) když obležechu Benátští, Florentští, Mediolánští, Mantovští, Ferařští a jiní jich rotníci a tovařišie město Padevské s převelikým lidem, to téměř s deseti tisíci lidu jézdného a oděného, a bez čísla lidu pěšého, a diel jich lidu oblehl bieše město Feltrenské [s biskupem Feltrenským, Sicconem z Kaldi- nače, hrabiemi Senenskými a pány z Kamina].2) A když dlúho ležechu s pěti sty helmy a se mnoho lidu pěšieho, neb město Padevské s Feltrenskými bieše z panstvie Mascina z Laskala, pána berúnského, a jiných měst, kteréžto dřéve jmenována sú, a již dřéveřečení Benátští běchu dobyli měst těchto Tugulan, Saraballum a Bassa- mum,3) jenž slušiechu ku panství řečeného Mascina; neb hrabie z Kolaltu, vládař tervizský, a mnozí jiní běchu zprotivili se řečenému Mascinovi: tehdy jeden měštěnín města Bellunium řečeného jménem Sudarcius chtě, aby tak nebylo ztraceno město Feltrenské a potom i Bellu- nium přišlo by v ruce Benátským, jichžto zvláště nená- vidieše, a vida se obleženého se všech stran, mysléše o Jakubovi Anoschanském, kterýžto s hrady .. . a Huten- stein a s některými horníky 4) slušejícími ku panství Bellunskému nám se běchu poručili a poddali i hrabství 1) t. j. nynějšího června. — 2) Co do závorek položeno, vzato z druhého oddělení rukopisů; v rukopisu našem stojí: mě- sto Feltrenské Sikonovi a Caldinaciovi hrabiem z Seniis a pánóm z Kamino. — 3) Serravalle Bassano. — 4) V lat. textu montanis, t. j. horaly.

Strana 38
38 Tyrolskému. Neb 1) biechom v Parmě, i přijede k nám tajně, aby nezvěděli Benátští ani Berúnští, jenž proti nim běchu, i vece k nám: Pane, byšte mohli otehnati nepřátely od města Feltrenského a přemoci je, chtěl bych vám jednu bránu otevřieti; neb vám bych raději přál města nežli jinému. A já uposlúchav jeho slov, uložil sem jemu určený den, který bych měl přijeti. A že musil sem múdře lid sbierati, zamyslich, že dva urozená máta sedati, jakožto i bylo v kraji Noviforen- ském, a že boje se, aby jich přietelé vstrku neučinili, svolal sem urozené lidi, a tak umieniv tajně přitrhnúti k městu Feltrenskému. A když sta se sědánie na Athe- sim, toho jenž druhého usědal a zabil, učinichom ry- tieřem. A pak prosichom pánóv, rytieřóv a panoší, jenž se tu běchu sjeli, aby s námi jeli do krajin, ale ižádnému nepověděli sme, kam chceme jeti. A oni běchu k tomu hotovi. A ihned jedechom spolu skrze ves 2) Flemarum, a tu noc celú jedechom, a nazajtřie jedechom po pu- stých horách, jenž sáhají přes Castruginium,3) kdežto nenavykli lidé bývati. 4) A když přijedechom do lesa, jenž jest mezi Castruginium a Permeium, 5) nemohli sme mieti cesty pro stromy vyvrácené; a tak zúfáv[ájše vojsko naše. Tehdy my pěškami s některými pěšími přes příkré hory a cesty dávno zkažené hledali sme cesty, i nalezli, a tak že přejedechom přes les, neb běchu 1) Ruk. má: Neb b. v Par. obú stranú, tak Berúnských jakožto Benátských nepřietelé, i přijede... — 2) I některé ruko- pisy latinské mají villam; ale má býti vallem; proto také v dru- hém oddělení českých rukopisů má toto místo znění: skrze jeden údol, jménem Flemařský. Jest to údolí Fleims (Val di Fieme). — 3) Castrozza. — 4) Druhé oddělení rukopisů má znění: tady ježto lidé neobykli jezditi. — 5) Primiero.

Strana 39
39 hajní dávno odešli, protože již bylo slunce zašlo a ne- nadáli se odtud ižádného nebezpečenstvie. A tak sobě cestu učinichom na horách. A oni, jenž s námi běchu, jedechu po nás, i přijedechom k hradu Parmenskému, jenž bieše také [obležen] od Benátských, a odehnavše nepřátely, obdrželi sme jej. A ti odehnaní přijevše k svému tovařiství, jenž bieše před městem Feltren- ským, 1) pověděli sú, že lid veliký, jehož nevědie, čí jest, jede na ně. A oni to slyšiece, odtrhli sú od města v noci. A na zajtřie jedúce z Pirmejho ku Agordu a od Agorda jeli sme kvapně k městu Bellunienskému a přede- slali sme posla k Andigetovi, 2) s nímžto měli sme smlúvu, zvěstujíce jemu, že sme blíž od města s lidem. A on ihned přistúpiv k kapitanovi, totiž k vládaři města a zpráv- ciem, pověděl jim, že přišli jemu poslové řkúce, že hrabie Claromontští Mascinovi z Lasskala přijeli sú s velikým vojskem jim na pomoc, zahnavše jich nepřátely. A oni radostně otevřechu brány městské den svatého Prokopa, čtvrtý den měsiece Června. 3) A když všickni vjedechom do města, rozvinuchme korúhve Českého královstvie a hrabstvie Tyrolského. A oni uzřevše nepřátely, uža- sechu se a nevěděchu, co by měli činiti, aniž sú mohli opřieti se moci naší. A tak skrze milost boží obdrže- chom město; ale hrad držechu několiko dní proti nám, a když jim přihrozichom, ježto běchu na hradě, postú- piechu nám hradu. 1) Feltrenském ruk. — 2) Výše jej jmenoval Sudarcius. 3) Až do XV věku jmenován nynější měsíc červen červencem a nynější červenec červnem. Tu tedy máme datum dle nynějšího počtu 4 července, což se i se svátkem sv. Prokopa srovnává.

Strana 40
40 Potom položichom vojsko před městem Feltren- ským 1) a že Berúnští s Benátskými se obierachu, vále- jíce spolu, protož nám a vojsku našemu nemohli sú uško- diti, ale obojí z nich s námi rokovachu, každá strana chtiec nás k sobě na pomoc přitáhnúti. A když běchom v obležení města Feltrenského, sjednali sme s Benát- skými, i zavázali sú se nám tak, že stáchu podle nás se vší mocí svú v té válce proti Mascinovi z Lasskala a poslachu nám na svój náklad sedm set helmóv a mnoho pěsích. 2) A my nechavše bratra svého s vojskem, jede- chom do Benátek. A tu sme s velikú poctú přijeti a ctěni velmi; a tu sme utvrdili smlúvu mezi sebú. A odtud vrátivše se, města Feltrenského hladem sme dobyli. A ti z Carrarie 3) Padevští smluvili sú se s námi, a dobyli sú města Padevského, a jali sú Alberta, staršieho bratra Mascinova, jehožto dali sú u vazbu Benátským, a ostavše služebníci naši, naším kázáním drželi sú město v své moci. A my ostavivše vládaře v městech totiž Valnara z Bruchstata, 4) pána z hrabstvie Tyrolského, v městě Fel- trenském a Andigeta z Bongagie v městě Bellunu 5) a kapi- tána nebo vládaře války proti Berúnskému Jana z Lipé, jenž potom den sedmý umřel, miesto něhož ustavili sme pana Zajiece. 6) A tak vrátichom se do hrabstvie Tyrol- ského i jedechom do údolé [jménem Enii], 7) a odtad do královstvie Českého jedúce, stavichom se v Moravě a sjednali sme se s vévodami Rakúskými; neb před tiem 1) Florentským má ruk. — 2) Smlouva ta učiněna dne 28 července r. 1337. Srovnej Palackého Dějiny II, 2 str. 34 a jeho Italien. Reise str. 76. — 3) Cotrarie ruk. — 4) Volkmar z Burg- stallu. — 5) Belluim ruk. — 6) Nejspíše Zbyněk Zajíc z Hasen- burka, syn někdy Viléma Zajíce z Valdeka. — 7) Doplněno z rukopisů oddělení druhého.

Strana 41
41 nebyli sme svoji přietelé. A té zimy o masopustě vy- dali sme dceru naši prvorozenu jménem Margaretu Lud- víkovi, prvorozenému synu Karla, krále uherského, a za- vázali sme se sobě proti každému člověku. 1) A potom když [na zajitřie] náš svak 2) bieše pozval nás ku obědu, a když toho dne slunce vycházieše z hory, jeden rytieř náš zbudi nás ze spanie řka: pane vstaňte, neb jest súdný den; neb vešken svět pln jest kobylek. Tehdy vstavše vsědechom na kóň rychle, a běžechom, chtiece viděti konec jich; až do Pukavy jedechom, kdežto jim konec bieše, přes sedm mil na dél, ale širokosti jich ne- mohli sme znamenati. Jichžto zvuk bieše podoben hlasu 3) hluku lidu oděného; jich křídle běchu psané jako črnými slovy, a běchu husté jako snich zahuštěné, že když le- tiechu, že slunce skrze ně nelze bylo viděti. A smrad od nich veliký pocházieše. A rozdělichu se, ony [letěchu k Bavoróm, jiné do Frankonie, jiné do Lampart a jiné i sem i tam; a běchu tak plodné, že dvě přes noc uro- dily sú dvadceti mladých a malých; a ty velmi brzo vzrostly sú. A byly některé živy do třetieho léta. Toho 1) 1 března r. 1338. — 2) Karlův svak byl Otto vévoda ra- kouský. Co se tuto vypravuje, stalo se v měsíci červenci r. 1338, kteréhožto času kobylky Rakousy pohubily. Pukava jest Pulkava (Pulkau) v Dolejších Rakousích, kde dne 28 čce. r. 1338 zno- jemským od markraběte Karla dána byla listina (Cod. dipl. Mor. VII, 151.). O kobylkách, tenkráte se objevivších, vypravuje se v letopise Světelském: Eodem anno tempore messis de partibus marinis venerunt locusta cum tanta multitudine et tot turmis et ita spisse volabant, quod etiam terre obumbrabant et splendor solis non poterat eas penetrare; que omnes segetes tritici, sili- ginis, avene et omnia prata depaste sunt et maximum terre dampnum intulerunt. (Pertz Mor. Sv. IX, 683). — 3) lat. sono tumultuanti.

Strana 42
42 času ve dvú měsieci umře naše sestra 1) a svak náš vé- voda rakúský, jichžto od času sdávánie nikdy sme spolu nemohli vídati. Kapitola XI. Když přijedechom do Čech, uda se nám jeti z Bole- slavě do Túšena, a tu nocovachme. A když poče sen nás trápiti, připade na nás silné myšlenie o onom čtenie: Podobno jest královstvie nebeské pokladu skrytém u v zemi. Kteréžto čtenie čteno bývá den svaté Lidmily na mši. A tak počev mysliti, počech ve snách výklad jeho sbierati, a procítiv, zachoval sem úmysl prvé strany a výklad toho čtenie; a tak s boží spomáhající milostí dokonal sem, jenž se takto počíná: Podobno jest ne- beské královstvie oc. Bratřie najmilejší! výmluvy svatých čtení nižádný nemuož dokonale vyložiti; neb rozum její také jest hlubo- kosti, že ižádný nemóž jeho vysosti plně dosieci ani svatých čtení smysla dostatně vypraviti, o němž svatý Pavel v epištole k Rímanóm die: O výsosti bohatstvie múdrosti a uměnie božieho, kterak neosáhlí sú súdové jeho a nestíhlé cesty jeho; nebo kto jest poznal smysl páně aneb kto rádce jeho byl? Však jakož mi dáno s hóry od božské milosti, od něhožto všecko dánie naj- lepšie a každý dar dokonalý s hóry sstupuje, jakož píše svatý Jakub v kanonice své: k rozomnosti tohoto svatého čtení vám žádám něco popsati, jakož žádám, abyšte [to bratrsky přijali a čistého srdce pochopností rozuměli. Sly- šala jest zajisté láska vaše, že svatý Matúš v přítomném 1) Anna, sestra Karlova, zemřela 3 září 1338, její manžel Otto 16 nebo 17 února 1339.

Strana 43
43 čtení nebeské královstvie přirovnává ku pokladu skrytému v poli; skrze kterýžto poklad ne nevlastně duch svatý znamená se, jehožto nalézá člověk skrze lásku Jezu Kristovu, kterýžto slíbil [svým věrným] v jiném čtení sva- tého Jana a řka: Poprosím otce a jiného utěšitele dá vám, aby ostal s vámi na věky, ducha pravdy. Skrze pole anebo zemi, v němžto ten poklad bývá nalezen, znamenáť se srdce člověčie, kdežto seje člověk dobré i zlé činy, kteřížto přinášejí člověku naposledy plod, jakož tu sál jest, jakožto zjevně oznamuje svatý Matúš řka: A což padlo jest v dobrú zemi, tiť sú, ježto v srdci dobrém a dokonalém slyšiece slovo božie zachovají a při- nášejí plod v trpělivosti. Ale poklad ten jistě skryt jest od hřiešných anebo před hřiešnými jakožto před ne- hodnými, kteřížto nechtie mieti poznánie pravdy ani či- niti pokánie, a tak ztracují oči milosti, že toho pokladu naleznúti nemohú. O nichžto die prorok: Oči mají a ne- budú viděti. Ale člověk právě skrúšený nalezá ten po- klad skrze milost Jezu Kristovu, jakož svrchu řečeno jest. Neb podle slova Davidova: srdcem skrúšeným a upo- kořeným, bože, nevzhrdáš, ale svú přehojnú milostí je těší a jemu spomáhá, jakož čte se v žalmě: Kochaj se v hospodinu, a dáť tobě prosbu srdce tvého. A ten po- klad když člověk skrúšený nalezne, skryje jej v svém srdci, bdě a boje se a ostřéhaje ho, aby diabel, protivník náš, kterýžto, jakož die svatý Petr, obcházie, hledaje, koho by sežral, aby ten poklad vzchopil z srdce jeho. Jakož o tom muož býti rozuměno, což čte se ve čtení svatého Matúše: Neviz levice tvá, což činí pravice tvá. Ale slušie znamenati, že pro radost toho pokladu jde, jenž znamená kvapenie k dobrému; neb k dobrým činóm kva- piti máme. Protož ve čtení svatého Matúše die: Vyn-

Strana 44
44 děte brzo na návyštie cest a kteréžkoli naleznete, povo- lajte na svatbu. Pak die dále v tom podobenství, že ten člověk nalez poklad, odšel i prodal všecko, což měl, totiž hřiechy své, odřečiv se zlých činóv. A k tomu při- stúpá ono slovo, ježto píše svatý Lukáš o svatém Matú- šovi, že opustiv všecko, následoval pána Krista, a ono slovo našeho spasitele: leč kto vzdá vše, což má, ne- móž býti mým učedlníkem. Kteréžto vzdánie i prodá- vánie má se dieti na tržišti; ale ne na každém, než jedno na tržišti svědomie skrze plnú zpověď a pravé skrúšenie a před knězem k tomu usazeným 1) podle na- učenie pána Krista, jenž die: Beřte se a okažte se kně- žím. A k tomu pobiezie nás svatý Jakub a řka: Zpovie- dajte se jeden druhému [z] hřiechóv vašich. Za kteréžto zajisté zlé činy, když je tak prodá a je vzdá, má dobré skutky vzieti za ně. A drženie pole toho totiž srdce, jenž má držeti v lásce a milosti a v něm dřéveřečený poklad schovati, kterýžto poklad, ač setrvá až do sko- nánie, na věky bude držeti a jmieti podle řečenie na- šeho spasitele ve čtení svatého Matúše: Pokladujte vám poklady v nebi, kdežto ani mol ani rez slepce; jehož nám dopomoz pán Kristus na věky bóh požehnaný. Amen. Kapitola XII. Výklad ciesaře římského a českého krále Karla na čtenie svatého Matúše. Podobnoť jest královstvie nebeské člověku těžieři hledajíciemu dobrých perel; a nalez jednu dobrú perlu, odšel jest a prodal všecko, což měl, i kúpil ji. Vedle 1) usazeném má ruk.

Strana 45
45 toho podobenstvie slušie znamenati najprvé, že perla jest kámen přečistý jasné barvy a bez poškvrny; a pro- tož duchovním rozumem má znamenati v podobenství zákon boží, v němžto mnoho čistých a nepoškvrněných skutkóv jest zavřieno. Ale tento člověk těžař, o němž tuto evangelista praví, znamená vlastně každého v tomto světě putujícieho, kterýžto rozličnými pracemi a mno- hými biedami ustavně trápen bývá jakožto těžieř, jenž ustavně pracuje v svém těžení, jakož psáno jest v kni- hách svatého Joba: Nikdy v jednom stavu neostává; neb každý člověk má, hledaje choditi a chodě hledati, zá- konu božieho, jenž jest perla předrahá a nepoškvrněná, o níž die prorok v žalmě: Zákon páně nepoškvrněný obracuje duše. A v jiném žalmě praví: Blahoslavení ne- poškvrnění na cestě, kteřížto chodie v zákoně božiem. Kteréžto, ktož tak chodie, hledá, zajistéť nalezne, jakož die svatý Lukáš ve čtení: Hledajte a naleznete. A když člověk zákon boží nalezne, v němž, jakož svrchu řečeno jest, mnoho dobrých, čistých, ctných a nepoškvrněných skutkóv jest, móž jej dobře drahé perle přirovnati. A dobře jest nazvána drahá, neb nenie nic dražšého ani větčieho v tomto světě, nežli podle zákona a přiká- zánie jeho živu býti. A to nám přikazuje bóh ve čtení svatého Jana a řka: Milujete-li mě, přikázánie má za- chovajte. Neb skrze zachovánie božieho přikázánie člo- věk slúží bohu, a tak následovně bude s ním kralovati. A tak muož býti rozuměno slovo svatého Augustina: Bohu slúžiti jest kralovati. Protož Kristus řekl ve čtení svatého Jana: Chci, otče, aby kdež sem, i mój slúha byl. A o spravedlných die ve čtení svatého Matúše: Stkvieti se budú jako slunce v království otce svého. Ale že dále [praví] v tom podobenství, že ten člověk odšel

Strana 46
46 a prodal všecko, což měl, a kúpil tu perlu, znamená život tento mijící, v němžto nynie těžíme a jsme, v němžto zajisté člověk den ode dne jde a odcházie od života a k smrti se přibližuje ústavně viece a viece. Protož v tom životu všecko, což má, dlužen jest prodati, totiž hřiechy, vše[clky zemské žádosti, se sám skrze skrov- nost a jiné dobré činy skrocuje a vzdaluje od zlého. A za to má kúpiti zákon boží, jehožto bude-li dobře ostřéhati, na této cestě putuje, zajisté blahoslavený bude. Neb jakož psáno jest v žalmě: Blahoslaveni nepoškvrnění na cestě, kteřížto chodie v zákoně božiem. A tak jsa oblahoslaveným, čistým a nepoškvrněným, do vrat vejde královstvie nebeského, do těch zajisté vrat, jenž jsú jedna z drahých perel, kterážto mocí té perly, totiž zákona, božieho ihned bude otevřena. A tehdy uzříť moc té perly, jenž jest jedna z bran svatého města Jeruza- lema; kdyžto skrze ni vende do města svatého, o němžto a jeho branách svatý Jan v knihách zjevenie praví: Dva- nádcte bran města, dvanádcte perel jest po každé, a každá brána byla z jedné perly. Kapitola XIII. Výklad téhož ciesaře na jiné čtenie svatého Matúše. Podobno jest královstvie nebeské nevodu puště- nému do moře a ze všeho rodu rybieho shromaždějí- cému. Skrze nevod muožeme rozuměti slovo božie, jenž jest posláno skrze apoštoly do moře tohoto světa, když jim přikázáno jest ve čtení svatého Marka: Jděte po všem světě a kažte čtenie všemu 1) světu. A že bylo jest 1) swemu ruk.

Strana 47
47 skrze ně posláno na tento svět, protož znamenitě jim řečeno jest: Jděte po všem světě. Kterýžto svět tuto skrze moře jest znamenán a dosti vlastně. Neb jakožto moře nikdy neodpočine, ale vždy se hýbe hnutím plutie a odplutie a plovúcé na něm svými vodami a vlnami i sem i tam pudí a zamucuje, též svět tento bezčíslným hnutím bývá hýbán a sobě tapajícé svým lákáním vždy hotovým trápí a zamucuje. Kterýmžto nebezpečenstvím jsa obstupen prorok zvolal jest k hospodinu a řka: Spa- sena mě učiň bože, neb sú vešly vody až do duše mé. A opět: nepohrzuj mne búře1) vody, totiž zlá příhoda tohoto světa. Neb bezpochybně skrze búři zlé pótky a skrze vodu nebo moře svět chtěl tuto prorok zname- nati; ale skrze ryby v tomto miestě znamenají se lidé. Protož die pán Kristus ve čtení svatého Matúše: Poďte po mně, učiním vás rybáře lidí. A ve čtení svatého Lu- káše řekl spasitel svatému Petru: Nerod báti se; neb z toho budeš lidi lapaje. A protož tuto ve čteni die: a ze všeho národu rybieho, totiž lidského, shromáždějí- ciemu. Neb všecky lidi kteréhožkoli rodu, stavu, zalo- ženie, zlé i dobré, tento nevod, totiž slovo božie, shro- mážďuje a polapuje. Neb netoliko k židóm ale ke všem národóm lidským posláno jest, jakož čte se v knihách skutkóv apoštolských: A jestiť posláno po apoštolech, o nichžto v žalmě die prorok: Po vší zemi vyšel zvuk jich a po krajinách okrslku zemského slova jich; a také skrze ducha svatého posláno jest, jakož die mudřec: Duch hospodinóv naplnil okršlek zemský. Jestiť také posláno skrze spasitele našeho, kterýžto ta spasitedlná slova osobně a spasitedlně kázal jest; a protož die ve 1) Ruk. má bože.

Strana 48
48 čtení svatého Jana: Bych byl k nim nepřišel a jim byl nemluvil, hřiechu by neměli; ale již nemají výmluvy z hřiechu svého. Ale to slovo má býti naplněno. A pro- tož v tomto čtení die dále: kterýžto kdyžto naplněn by. A budeť ten nevod anebo slovo naplněno, kdyžto všecky věci, jenž sú skrze to slovo ústy božími anebo svatých jeho zvěstovány, vše věci a skutečně budú naplněny. Neb on řekl jest ve čtení svatého Matúše, že jedno I ani vršek nezahyne z zákona, až sě všecko naplní: Neb nebe i země minú, ale máť slova neminú. A když ten nevod anebo slovo božie bude naplněno, tehdy bude také naplněn počet svatých pro slovo božie umrtvených. Protož v knihách zjevenie svatého Jana viděl v podo- benství a řekl: Viděl sem pod oltářem božím duše za- bitých pro slovo božie, kteréž mějiechu a volachu hla- sem velikým: dokuď pane svatý a pravý nemstíš krve našie na těch, ježto bydlé na zemi. A dána jest kaž- dému sukně bielá a řečeno jest jim, aby odpočinuli čas ještě malý, až naplněn bude počet bratří vašich, kte- řížto mají zbiti býti. A po tom naplnění nastane den súdný a poslední, jakožto okazuje evangelista1) v slově svrchu psaném, když die: Tak bude na skonání světa. Neb na tom súdu bude vytažen ten nevod naplněný. Protož die vytáhše; neb tíž vytáhnú, kteříž sú vpustili, totiž apoštolé; neb nevod, totiž slovo božie, jenž sú v nás sáli i s polem i s toho semena plodem vytáhnú. A vytáhnúť plný nevod dobrých i zlých, totiž těch, v nichžto slovo božie plod přineslo zlý nebo dobrý, jakož se čte v epištole svatého Pavla: Kteréž kto seje, ty i žieti bude. A v žalmě die prorok: 1) euvaig. ruk.

Strana 49
49 Kteříž sejí v slzách, v radosti budú žieti. A poněvadž oni sú v nás sáli, oniž nás žieti budú a nás vytáhnú; a vytáhnúť nás čtyřmi povrazy, jenž lpie přitom nevodu ku podobenství tohoto nevodu tělesného, jenž má čtyři povrazy, jimiž bývá vytažen z moře. Neb nevoda sú čtyřie povrazové, dva nad vodú roztiežená a dva u vodě plavajícé. A ta dva svrchnie sjednáváta se se dvěma dolejšíma, tak že povraz na pravici dolejší sjednává se s tiem, ježto jest na pravici svrchnější, a provaz na le- vici dolejší sjednává se s povrazem na levici svrchnějším. A téžť jest v tomto nevodu duchovniem, v němž čtyřie povrazové duchovní, jimžto vytažen bývá; dva svrchnie jsta od boha, totiž milost a síla, a dva dole plavajície, jenž jsta od nás anebo s našie strany, totiž láska a ne- návist. Prvniemu povrazu svrchniemu, totiž milosti božie, podoben jest dolejší, první totiž lásky; a těma dvěma taženi bývají dobří. O tom die spasitel: Nemóž ižádný ke mně přijíti, leč otec mój přitrhne ho, totiž skrze milost svú. A protož die ve čtení svatého Jana: Ktož mě miluje, i otec mój bude ho milovati. A k němu při- jdeme, totiž súce taženi skrze milost a lásku, a bydlenie u něho učiníme. A o tú dvú povrazú móž býti rozuměno, což die prorok v žalmě: Povrazové padli sú mi v pře- jasných. Pak svrchniemu druhému povrazu, totiž síle, podo- ben jest druhý dolejší, totiž nenávist. A těma dvěma povrazoma bývají taženi zlí všickni; neb každý, ježto zlé činí, nenávidí světla, jakož die spasitel ve čtení svatého Jana: A k těm potřeba jest síly božie viece nežli ku prvým, neb první dobrovolně přijdú k súdu, čekajíce a nadějíce se odplatě; ale druzí, totiž zlí, utie- kati budú, bojiece se věčného utrpenie. A budú žádati, 4

Strana 50
50 aby se mohli skrýti v jeskyniech a v skalách a horách, a řkú horám: Padněte na ny a přikryjte ny od oblíčeje sedícieho na stolici. Neb přijde den veliký jich hněvu a kto bude moci státi? jakož se čte v knihách zjevenie svatého Jana: Protož jelikožto k nim potřeba jest síly božie, aby přitaženi byli bezděky k súdu. O té síle muož býti rozuměno slovo apoštola svatého: Všickni vzchopeni budem vstřiec Kristovi v povětřie. A což die spasitel ve čtení svatého Jana: Když budu povýšen od země, všecko přitáhnu ke mně, totiž silú svú. O druhém čte se v knihách královských: Vztáhne na Jeruzalem povrazek samařský a břiemě domu Achabova. A o obú muož býti rozuměno, což die prorok v žaltáři: Povra- zové hřiešných obinuli sú se okolo mne. A tak všickni zlí i dobří budú vytaženi skrze apoštoly v tom nevodu. Neb, jakož die apoštol, všickni staneme před stolicí boží, abychom vzali, jakož sme v těle páchali. A vytáhnúť nás na břeh, totiž před stolici boží, jenž jest vlastně přirovnána k břehu. Neb jakož břeh jest cíl plovúcích, též ta súdná stolice božie jest cíl a konec všech v tomto světě tápajících. A když nás vy- táhnú, tehdy sedú vedle břehu, totiž podle stolice božie, jakož die spasitel ve čtení svatého Matúše: Když sede syn člověčí na stolici velebnosti své, sedete i vy na dvanádcti stoliciech, súdiece dvanádcte národóv Israel- ských. A vyberú, totiž rozsuzujíce, pánu našemu dobré v osudie svá, totiž připíší je k věčným stanóm svým pra- vým súdem, kdežto jest pokoj a věčné veselé, o nichžto die prorok: Jak milí stanové tvoji pane ctnosti. Ale zlé- ven pošlí, totiž do zatracenie věčného, kdežto bude pláč a skřehot zubóv. A to obé stane se v slově božiem, kdyžto die dobrým: Poďte požehnaní otce mého, při-

Strana 51
51 jměte královstvie, jenž jest vám připraveno od ustavenie světa. A zlým: Beřte se v oheň věčný, ježto připraven jest diablu a poslóm jeho; jakož čte se to ve čteni sva- tého Matúše. A když se súd skoná, ihned andělé jakožto slúhy a vypósobce těch odsudkóv odlúčiece zlé z prostředka dobrých a pošlí je do pekla horúcieho, jakožto tuto die ve čtení: Neb andělé sú služebníci slova božieho. Jakož o nich die prorok: Slavte pánu všickni andělé jeho, mocné mocí činiece slovo jeho k slyšení hlasu řeči jeho; pochvalte pánu všecky mocnosti jeho, slúhy jeho, kteříž činíte vóli jeho. Pak die dále: Urozuměli ste tomu všemu? Vecechu jemu: Také. Otazatedlná sú ta slova. Protož když pro- pověděl spasitel svým učedlníkóm dřéveřečené pověsti, tehdy otázal jich těmito slovy: Urozuměli ste tomu všemu? Ne by tázal jakožto pochybující, poněvadž všecky věci dokonale vie, nežli se stanú, ale aby tiem viece rozumu jich pozdvihl ku poznání svých řečí. A to nám v osobě svatého Petra zřejmě jest okázáno ve čtení sva- tého Matúše, kdežto, když pán Kristus otázal svatého Petra a řka: Koho pravie lidé, by byl syn člověčí? od- pověděl jest a řka: Ty jsi Kristus syn boha živého. A ihned Kristus řekl jemu: Tělo a krev nezjevila tobě, ale otec mój, jenž v nebesiech jest. Viz, kterak k otá- zání Kristově učedlníkóv rozum byl pozdvižen, a protož tuto ihned odpověděli sú: Také pane. A protož hospodin spatřiv pozdviženie jich rozumu, a je snabdě horlivy ku přijetí slov svého naučenie a je ještě přizvati a přivá- biti dále žádaje, odplatu nebeskú jim slibuje a řka: Protož každý učitel učený v nebeském království po- doben jest otci čeledniemu, jenž vynášie z pokladu svého *

Strana 52
52 nové i vetché. A dobře die: učitel učený. Kterýžto slovem zdravého učenie a příkladem dobrého života je učí; [neb kterýž jiné učí] dobře a nečiní, sloveť učitel ale ne učený, [jakož praví] ve čtení svatého Matúše: Na stolici Mojžiešově sedú učitelé a zákonníci; cožkoli praviti vám budú, učinte, ale podle skutkóv jich nerodte činiti. Viz, že tuto nazváni sú učitelé, ale ne učení. A protož ne učitel toliko, ale učitel učený podoben jest otci čeledniemu, kterýžto z poklada svého vynášie nové i vetché. Neb poklad jest zbožie poznenáhlu shromážděné. A jakožto hospodář v čas nuzný a potřebný druhdy pro zemskú slávu a potřebu vynášie z pokladu svého nové, totiž kteréž jest v novotě schoval, a vetché, totiž zachované, též učitel učený z pokladu svého, kterýžto ducha sva- tého nadšením v svém srdci zachoval, pro slávy dojitie v nebeské vlasti ku prospěchu a naučení jiných svým svatým kázáním vynášie učenie a tajnosti nového i vet- chého zákona, když je spravedlivě vykládá. A praví ti učitelé nazváni sú učení; o nichžto čte se v knihách Daniele proroka: A kteříž učení budú, zastkvějí se jako hvězdy u věčné věčnosti. Kapitola XIV. A když nasta léto, zbořil sem hrad řečený Choceň a jiných mnoho hradóv pána z Potenšteina; neb válech tehdy s ním. 1) A potom smluveni sme. Toho [času] na- lezeny sú hory střiebrné v Vřesníku. A toho léta chtě jeti k otci mému do Licemburka, jenž bieše po mě po- slal, a pojem s sebú mnoho pánóv českých, jedech až 1) V létě r. 1338.

Strana 53
53 do Frankfurta, a odtud vrátiv se do Prahy, ustanovil sem kanovnictva u Všech Svatých v kaple královské na hradě Pražském. A odtud jedech k Uherskému králi, jenž bieše těžce nemocen. A dokudž biech v Uhřiech, přijel otec mój k Ludvíkovi, kterýžto mějieše se za ciesaře římského, aby s ním rokoval o smlúvě. A ten Ludvík bieše mi slíbil dřéve, aby nižádných rokóv neměl s otcem mým beze mne o ižádné smlúvě, ale že chce s mú radú s mým otcem milostivě všecko zjednati. Avšak těch slibóv i viery své zapomněv, lstivě zklamaje otce mého, připravil jeho k smlúvě, pravě, že jest dávno smluvil se se mnú; a tak učinil veliké nedoufánie mezi mnú a ot- cem mým. A tú smlúvú zpósobil, že otec mój přijal od něho léno jakožto od ciesaře, a smluvil se s ním v mno- hých věcech po jeho vuoli. A toho by byl neučinil otec mój, by byl věděl, že sem se já s ním nesmluvil. A když já to zvěděch, kvapil sem k otci svému do města řeče- ného Milterk 1) Mohutského biskupa, a tu pověděl sem jemu, že jest všecko křivé a lstivé, což jest ten Ludvík Bavor s ním smlúval. A tak to, což se dálo mezi nimi, ani sem chtěl upevniti, ani pečetmi potvrditi a k tomu přistúpiti, ani páni čeští. A což se tu stalo, měl sem za nedálé. Odtud přijedech do Bozonie, 2) jenž jest na mezech Uherských a Rakúských, a sjednal sem krále Uherského s vévodú Rakúským. Potom 3) otec mój jede k Moravě, 1) Miltenberg, kam přišel markrabě Karel asi v polovici měsíce dubna. — 2) Prešpurk. Tu byl markr. Karel asi v druhé polovici měsíce června. —3) To se stalo na počátku měsíce čer- vence r. 1339.

Strana 54
54 chtě pohubiti Mikuláše, vévodu opavského a ratibor- ského, jehož sem ledva smířil s otcem mým; avšak ten vévoda postúpil otci mému hradóv a mnoho peněz dal. Odtud trhl sem a oblehl sem hrad Potenštein, a kakž- koli bieše nedobytý, však sem ho dobyl v devieti ne- dělech a věži i se pánem podvrátil sem a obořil sem na zemi. Neb bieše povstal proti mně a králi Českému a mnoho lúpežóv s něho se dálo. A tak zdi toho hradu obořil sem a s zemí srovnal. Potom jedech s otcem mým do Vratislavě, a biskup toho mésta bieše neposlušen otce našeho; pro něžto otec mój rozhněvav se, odjal jemu hrad Miletic 1) řečený, a on pro tu vinu klel otce mého; ale otec mój vyhna jeho i s kněží z města. A ta róznice trvala dobře dvě létě mezi otcem mým a kněží. Odtud jede otec muoj do Budišína, potom do Frank- rajcha na pomoc králi Franskému. Neb v ta doby po- čínáše se válka mezi králem Franským a Anglickem. A ostavi mě miesto sebe v království Českém. A já sem ustanovil miesto sebe pana Petra z Rozenberka, a jedech po otci skrze Bavory, kdežto nalezech svaka mého, vé- vodu Bavorského, an umřel.2) Kterýžto jediného syna s mú sestrú byl ostavil za dědice, jenž mějieše deset let, v jehožto poručenstvie i vévodstvie bieše se uvázal Ludvík, ježto se činieše ciesařem, pro smlúvu manžel- stvie, jižto byl učinil ten Ludvík s otcem toho mého sestřence. Neb bieše zahnal od něho dceru Rudolfovu, 3 vévody bavorského a hrabie palatinského, syna bratra svého, kterážto našemu sestřenci dřéveřečenému byla slíbena, a dal jemu dceru svú, kterážto ještě mluviti nemohla, a řka, že chce slíbiti za ni, doněvadž ona ne- 1) Milič. — 2) dne 1. září 1339. — 3) Rudolfovi ruk.

Strana 55
55 bude mluviti. A pak přepuštěním božím byla vždy němá. A odtud přes Bavory přijedech k otci mému do hrab- stvie Lucenburského, a uprosiv se, jedech na pomoc králi Franskému, jemuž bieše v ta doby oblehl král An- glický město řečené Ramiate 1) dřéve nežli on lid svój sebral. A odtud trhl jest k městečku Quintinovu, 2) po- tom k městečku Rubemontis, 3) a odtud blíž k městu Laudinenskému; 4) potom vrátil se k hrabství Hannon- ském[u] a pak král Anglický postúpil s pole před krá- lem Franským a král Franský čekal den nastrojiv voj- sko, kakkoli král anglický mnoho kniežat v svém vojště měl totiž vévodu Brabanského, markrabí Juliatenského 5) a z Hory, 6) hrabí Flandrského a to z nižšie Almanie; pak z vyšie markrabí Míšenského, markrabí Brambur- ského syna Bavorského, a mnoho jiných s mocí Ludví- kovú, neb ten Ludvík byl učinil toho krále Anglického vikářem nebo podciesařím svého ciesařstvie po všie Ger- maní. Toho času, když otec mój oko jedno ztrati a druhé poče jej boleti, jede tajně do Montpesolánu 7) k lékařóm, zdali by mohl uléčen býti; avšak tu by oslepen. A já jeti chtiech na pomoc králi Hispanskému proti králi Gra- natskému Feragaciu, 8) lid i přípravu mú poslal sem na- před na horu Albanskú;9) ale otec mój zadržě mě v Montepessoláně tajně, neda mi jeti dále. 1) Cambrai. — 2) St. Quintin. — 3) Rubementis ruk. Ribe- mont v Depart. Aisne. — 4) Laon. — 5) Ruk. Rul. — 6) Berg. — 7) Montpellier. — 8) Ruk. má přes Agacium, což překlad dle ně- kterých rukopisů latinských, které mají: contra regem Granate Peragacium ac gentes... — 9) Ruk. má Awansku, což vzniklo ze spojení lb v pismenu w. Montalban v Arragonii nebo Mont- auban ve Francii.

Strana 56
56 A když nemožieše uléčen býti otec mój, i jedech s ním do Aviona ku papeži Benediktovi dvanádctému, aby se s ním smluvil o peniez svatého Petra, kterýžto dávají v biskupství Vraslavském. Avšak sme o to ne- sjednali, ale ostalo tak bez sjednánie. Ale potom zjed- náno jest mezi kostelem Římským a biskupstvím Vrati- slavským. A tu jsúce v Aviní pravili sme tomu papeži viděnie, kteréžto sme měli o Delfinovi, dokudž sme v Italii byli, o nížto svrchu psáno jest. Avšak toho času zdálo se, žeby bylo lépe mlčeti pro některé příčiny než otci mému pověděti.2) A když tu běchom u papeže Petr, někdy opat fiskanský,3) rodem z kraje Lionani- ckého, 4) jenž potom byl biskupem altisiodorenským 5 a potom arcibiskupem Senonským, 6) potom přenesen na arcibiskupstvie Rothomagské, 7) a toho času bieše kardi- nálem nápisu svatých mučedlníkóv Nerei a Achillei, o němž dřéve změna stala se, jen[ž] byl dřéve z rady Filipa, krále franského, a před ním, slúže mši, den po- pelcový učinil byl krásné kázánie, jakožto svrchu pra- veno jest. Ten mě přivinul do domu svého, jenž tehdy biech markrabí moravským, dokudž sem byl u papeže Benedikta, i vece mi jedny časy, jsa se mnú v domě svém: Ty ještě budeš králem římským. Jemuž sem od- pověděl: A ty budeš papežem. A to se obé stalo, jakož o tom dolejie bude psáno. Potom s otcem mým vrátichom se do Francie, a od- tud posla mě otec mój k sestře mé ovdovilé po Henri- chovi, vévodě bavorském, jížto nátisky činieše Ludvík, 1) na počátku roku 1340. — 2) Ruk. má tento slovosled: zdálo se otci mému, žeby — příčiny než pověsiti. — 3) Ruk. má Sistanenský. — 4) Limoges (Lemovicium). — 5) Aurre. — 6) Sens (Senones). — 7) Rouen.

Strana 57
57 jenž se činieše ciesařem, abych jí dal radu i pomoc. A když přijedech k ní, nalezech já, ano již sjednána s ním. A odtud jedech skrze arcibiskupstvie Salcpurské přes hory, ježto slovú Aurertur. 1) A když celý den jedech po údolí jménem Gerlos, 2) zpomenul sem o divu nebo vidění, kteréž mi se bylo viděti událo v noci na den vzetie matky božie na nebe v Tarentesu v kraji Parmenském. A od toho času uložil sem ustaviti, aby na každý den byly zpievány hodiny v kostele Pražském ve jme a ke cti oslavené panny Marije matky božie, a o jejího života skutciech i o diviech aby na každý den nové čtenie bylo čteno. A to sem potom dokonal, jakož dolejie bude to psáno. A tu přijedech k bratru svému do podolé Suburcha 3) řečeného, kterýžto ostaviv biskupa Tridentinského 4) za vládaře v hrabství Tyrol- ském, jede se mnú do královstvie Českého, potom k králi Krakovskému, potom k Uherskému králi, s nímžto a sy- nem jeho Ludvíkem, svakem mým, svázal se jest smlú- vami a pevnými zápisy mým zjednáním. A když on tu bieše, totiž bratr muoj, přijeli sú poslové, řkúce, že jeho žena s pány jeho hrabstvie proti němu spikli se, a protož musi skrze Bavory a Čechy rychle se vrátiti do hrabstvie Tyrolského. A já po ma- lém času jedech po něm do toho hrabstvie, a v údolí zvěděl sem tajně, že jeden jménem Albrecht, syn 5) při- 1) Taury, přes něž ovšem Karel nejel, ale jež měl na své cestě před sebou. — 2) Karel jel patrně Pinzgauem údolím Ger- losským a Zillským. — 3) Lat. text má in vallem Insuburcham, t. j. údolí do Innsbruku. — 4) Mikuláše. To vyjetí do Čech stalo se asi 20. dubna 1340. — 5) Ne syn nýbrž bratr. V ruk. lat. stojí ovšem též filius; ale té doby nemohla Markéta tak starého syna ani míti. Také jest dokázáno, zvláště ze současných účtů, že Jindřich měl levobočka jménem Alberta.

Strana 58
58 rozený ženy bratra mého, a jeden pán a hofmistr ženy bratra mého smluvili sú s jejím povolením i jiných pá- nóv té vlasti, aby zahnala bratra mého a pojala Lud- víka, syna Bavorského, jenž se činieše ciesařem, a že všickni páni chtie veň slušeti jakožto v pána svého. A to chtě jistě zvěděti, položich zálohy tomu Albrechtovi s mlazším Buškem z Vilhartic. I jal sem ho a vedech jej přes les až na hrad, ježto slove Sonpurg 1) blíž od Inz- purka. A tu jsa mučen, vyzna všecko, že tak se mělo státi, jakož mi bylo praveno. Tehdy pilen biech chytiti hofmistra dřéveřečeného, jenž tehdy ujide rukú mú, ale zbořich jeho hrad i s zemí srovnach. A on potom byl mi vydán od svých přátel tak, abych jeho při životu zachoval a s jiným, což jeho bylo, abych po své vóli učinil. To všecko pověděl sem bratru mému, jenž děkuje z toho, uposlucha rady mé; i učinichom stráž a posádku hradu Tyrolskému a ženě jeho. Potom jedech k sestře své do Bavor, 2) jenž mne potřebováše, a odtud vrátich se skrze arcibiskupstvie Salc- burské, i přijedech do biskupstvie Brixienského k hradu Taubus; 3) potom po údolí Cadubrii4) do města Bel- lium, 5) a v noci vpadechom do předhradie hradu pře- tvrdého [jménem Jumellarum] 6) den svatých Kozmy a Damiána.7) A ten 8) osadivše, dobychom hradu, kterýmžto hradem vládnieše hrabie Cenenský pán z Camina.9) A město bieše Benátských, kteřížto v ta doby biechu 1) Sonnenburg jižně od Innsbruku. — 2) Asi v měsíci srpnu neb září. — 3) Taufers severní postranní údolí v údolí Puster- thalském. — 4) Udolí Cadorské. — 5) Tak ruk. Jest to Bellunii. — 6) slova ta doplněna jsou z textu druhého oddělení. Jest to mí- sto Mel mezi Bellunem a Feltrem, v Benátsku. — 7) dne 27. září 1340. — 8) Ruk. má tu. — 9) Ruk. má Czanina.

Strana 59
59 moji nepřietelé; avšak po smlúvě osta v mé moci. Od- tud jedech do města Trientina řečeného,1) a přijev do hrabstvie Tyrolského, byl sem tam až do toho dne před svatú Kateřinú, a oblehl jsem hrad jménem Penode nad jezerem Gardy, 2) jenž bieše oblehl lid Lucena Mediolán- ského a pán z Arto, kteréžto, sebrav vojsko tajně s bisku- pem Tridentinským, odtud sem odehnal. A den svaté Katheřiny 3) ten hrad vzdán mi jest v mú moc, a já sem jej dal kostelu Tridenskému. Potom dán mi jest hrad Beluenský4) v kraji Vincentinském, kteréžto město se vším hrabstvím držieše Masscin do Lasskala. K němužto musil sem tajně přitrhnúti v noci s velikým lidem a jej osa- diti lidmi. A odtud navrátil sem se do Tridentu a z Tri- dentu do města Bellunienského.5) A když tu biech, patriarcha z Silgrena 6) trpě ná- tisky od vévody Rakúského a od hrabie Berúnského, jenž polem ležieše blíž od Verunia 7) u Frioli. Jimžto patriarcha s lidem svým nemožieše se obrániti i poslal ke mně list těchto slov: Vám jasnému kniežeti Královi z pokolenie krále če- ského, markrabí moravskému! Rytieřství vašemu ozna- muji, že dóm panie [všech] paní a panny [všech] panen, [dóm] Aquiligienský8) skrze nepřátely těžce jest huben; je- muž však služebníci panie [nebo] panen spomoci dlužni 1) V měsíci září. — 2) Penode nad jezerem Gardským. Ruk. dle latinského textu: nad městem Cardy. — 3) 25 list. — 4) Bel- vicino. — 5) Belluno. Sem přišel Karel v měsíci prosinci. — 6) t. j. Aquilegia. Také lat. rukopisy některé mají Slegren. — 7) Beneš z Veitmile má Utinam, tedy Udine ve Friaulu (Frioli). 8) Ruk. má: že dóm panie paní a panny panen Aquiligienský skrze nepřátely těžce bývá vybojován a huben, jemuž toliko služebníci paní, panny...

Strana 60
60 sú. A protož prosím vás a 1) kniežat vašich i rytieřóv vóbec, abyšte pro milost panie [všech] paní nepřipustili tak domu jejieho a zbožie porušovati a hubiti. A to uslyševše s našimi rytieři, dobře se dvěma stoma helmóv a s tisíci helmóv a s tisíci pěšími, jede- chom přes převysoké hory, kdežto chodba ani jiezda nebývala obyčejná. A bóh nám cestu připravil. I při- jedechom s velikú nesnází do vlasti Aquilejské a druhý den ku patriarchovi, jenž bieše sebral lid svój a rozbil stany blíž od nás u řeky proti svým nepřátelóm, jenž ležiechu s druhé strany řeky, jenž bieše mezi námi a jimi. A oni zvěděvše naši příjezdu, té noci utekli sú, a rozběhlo se jest vojsko jich. Tehdy my jedechom po- nich a obležechom diel jich na jednom hradě, kdežto leželi sme dlúhý čas, a často dobývachom hradu toho. A tu sú mnozí zbiti z našich i raněni. 2) Kapitola3) XV. Po malém času král Jan a Karel, markrabie mo- ravský, vrátichu se do Českého královstvie, a král Jan poruči Karlovi všecku zprávu země České, ale s túto výmluvú, aby Karel králi Janovi vydal pět tisícóv [hři- ven] hotových peněz a král Jan aby ve dvú letú ne- přijiežděl do Čech k bydlení, a také aby v tom času ne- požádal žádných peněz od Českého královstvie. A když Karel těch peněz jemu brzo doby, a on vzem je i jede 1) aby ruk. dle latinského textu některých rukopisů, které tu mají ut místo et. — 2) To se stalo ku konci r. 1340 a na po- čátku r. 1341. — 3) Schází v ruk., v němž jest jen číslo XVI, které z příčiny napřed položené o jednotku muselo býti zmen- šeno.

Strana 61
61 do Frankrajchu. A po jeho odjetí Karel zčastně a opa- trně královstvie České zpravoval jest a všecka zbožie od královstvie odtržená zase navrátil a řád z neřádu učinil. 1) Kapitola XVI. Kterak král Jan vrátiv se do Čech zpósobil s Králem,2) že se mnohými znamenitými muži3) učinili sú jíezdu do Prus. A když minušta dvě létě, svrchupsaný 4) král Jan vrátiv se do Čech, 5) zpósobi s Karlem, svým synem, aby spolu jeli do Prus bojovat proti Litvanóm. 6) Protož na brzkost zjednavše potřeby na cestu, jedechu do Vrati- slavě; neb tu také král Uherský, hrabie Holandrský a mnohá jiná kniežata, markrabie, vévody, mnozí zře- tedlní mužie v témž úmysle z rozličných světa krajóv běchu se sjeli. A když tu běchu u Vratislavě, mezi jinými kratochvílemi, kteréžto zvykli sú kniežata vésti, hra kostečnie [vzdviže se mezi nimi], 7) jenž jest hra- ohyzdná a hněvivá. Tu hru král Uherský a hrabie Ho- landrský tak sú horlivě hráli, že v krátké chvíli hrabie Holandrský ziště na králi Uherském šest set zlatých. A když uzře, ano král z toho tak hněvivú a zamúcenú mysl má, jsa pohnut zpupností a náhlú myslí, proboři se v tato slova: O pane králi, slušieť se diviti, že poně- 1) Z Prahy datované listiny Karla IV jsou od počátku mě- síce dubna r. 1341.— 2) Rozuměj Karlem. — 3) Ruk. mužmi. — 4) svrchupsanie ruk. — 5) V list. r. 1344. — 6) Výprava ta se stala v měsíci lednu r. 1345.—7) Místo slov, která tu v závorce jsou položena z rukopisů oddělení druhého, jest v rukopisu našem: jestiť příkladem.

Strana 62
62 vadž jsi knieže tak mohutné, jehož země zlatem obižná jest, že tak pro malé penieze ukazuješ tak zlostnu mysl a v neuklidnost pokládáš úmysl svój. Aj abyšte vy i jiní viděli zjevně, že peněz tak dobytých nemiluji aniž žá- dám, by mi přišly k užitku, ale aby ode mne šly svo- bodně. A to řek, všecky penieze získané vrže mezi lid, jenž tu stáše vuokol. A z toho ten král viece se roz- hněva, avšak jakožto múdrý přezře to a mlčením utiště. A ne po mnohých dnech všecka ta kniežata vyjedechu z Vratislavě do Prus. A když tam dlúhý čas leželi sú, zima tak byla měkká a lehká, že nemohli jiezdy mieti po ledu jakožto jiná léta. A tak mnozí velicí lidé ne- naplnili sú svých žádostí a ztratili sú práci i náklady. Kapitola XVII. O úkladech, kteréžto Kazimír, král krakovský, a Bolek, vévoda svídnický, uložili sú proti králi Janovi a Kar- lovi, jeho synu. Protož vrátichu se ta kniežata každý do své země. Ale král Krakovský a Bolek, vévoda svidnický, uradila sta se spolu lstivě a zlostně, kterak by krále Jana a Karla, jeho syna, když by se z Prus navracovali, zjí- mati mohli, a po mnoho hanění až do poslednieho ha- léře ošacovati. A oni těch úkladóv nevědúce, král Jan s svými skrze markrabstvie Brandeburské a Lužickú zemi jede do hrabstvie Lucenburského; ale Karel nemohl se vystřieci, aniž se kam vyhnúti, že musi jeti skrze zemi krále Krakovského do Vratislavě. A protož přijede do města Kališ řečeného, kdežto zpósobú krále Krakovského byl obklíčen zálohami, ne by jakožto nepřietel zjevný byl jat, ale byl střežen, aby nemohl z města vyjeti.

Strana 63
63 A ihned když tomu Král1) srozuměl, učini, jakoby o tom nic nevěděl a že tu chce přebýti. I poslal posla pěšieho k vládaři Vratislavskému, zvěstuje jemu pořád všecky věci. A on ihned se třmi sty oděnci přijede blíž k Ka- liši, totiž míli od Kališe, a poslal Karlovi dobrý hynšt před bránu městskú, jehož Karel opatrně pokúšel, jakož byl od toho posla naučen, jehož byl do Vratislavě po- slal. Neb vsed na kóň rúčím během k vládaři Vratislav- skému přijede. A když král Krakovský zvěděl, že Karel tak jeho osidl ušel, všecku čeled jeho, jenž bieše v Ka- liši zóstala, kázal zjímati, jižto potom propustil, poně- vadž Karla, jakož bieše uložil, jieti nemohl. Potom král Kazimír oblehl město Stínavu, 2) ježto příslušie k Vrati- slavské zemi, i doby jeho; kdežto mnoho neřádného spáchal, porušuje panny a ženy městské ohavuje. A když to králi Janovi, králi českému, by vzkázáno, jenž nad výmolem Rýnským ležieše, inhed do Čech přijede, a se- brav vojsko, město Svidnické obleže. A vzebrav jeho předměstie a země veliký diel pohubiv, města Lanchuta doby. A že ten vévoda Svidnický byl zpósobil úklad i lest o jetí králově v Kališi, jakož svrchu praveno jest, protož král Jan a Karel deset neděl v jeho zemi ležieše, hubili sú jej na pomstu té zlosti, a potom se vrátichu do země královstvie Českého. Kapitola XVIII. Kterak mnohá kniežata králi Janovi a Karlovi synu jeho odpověděli sú a kterak král Jan oblehl Krakov. A když se ty věci stachu, ne po mnoho času Ludvík Bavorský, jenž se za ciesaře mějieše a jmenováše, s krá- 1) t. j. Karel. — 2) Steinau.

Strana 64
64 lem Uherským, s králem Krakovským, s vévodú Rakú- ským, s markrabí Misněnským, s vévodú Svidnickým silný svazek učinili sú proti králi Janovi českému a proti Karlovi, markrabí moravskému. A ti všickni jednoho téhodne svými listy odpověděli sú králi Janovi i Kar- lovi, jeho synu, chtiec na ně trhnúti a je hubiti jakožto úhlavné nepřátely. A těmi novinami lek se král Jan, poctivé posly své, totiž kněze Mikuláše z Lucenburka, svého ta doby rádci, a kněze Henricha z Nymburka, svého předpísaře, posla k Ludvíkovi, aby se s ním sjel k rokování o smlúvu anebo o příměřie. A on prostě odpovědě, že nechce s ním ižádného přímiřie ani kte- rých pomluv o smlúvě mieti ani hledati. A to uslyšev král Jan vece: Ve jmě božie. Čím viece budem mieti nepřátel, tiem viece kořisti a plenóv pobeřeme. A ját přisahám, že ktož se první z nich na mě oboří, toho tak ohromím, že jiní všickni se leknú. A v malém času potom král Kazimír Mikuláše, vévody opavského město obleže jménem Saar. A on ihned k Janovi králi do Prahy posla, prose snažně, aby něco lidu oděného jemu poslal, s jichžto pomocí mohl by město své od krále Kazimíra vysvoboditi. A král Jan to uslyšav, veselú myslí odpovědě, že nechce jemu ižádného lidu poslati, ale ve čtyřech dnech chce jemu přijeti na pomoc svým vlastním životem [a] s velikým množstvem oděncóv. A ihned král svolav všecky pány, ano všickni slyšie vece: Aj mužie urození a udatní i věrní milí! Musíť býti, abychom královstvie naše a zvlášť mečem a braní i oděním zbraňovali před těmi], ježto proti nám i vám bezprávně povstávají. A poněvadž tento Kazimír, král krakovský, nám ku pohanění království našemu Českému i koruně mana našeho Mikuláše, vévodu opavského, ne-

Strana 65
65 přátelsky přepadl jest, jímžto veleslavnost naši mníme že jest velmi uražena; ani toho lehce nésti máme, že ti těžké škody pro nás trpie, kteřížto v čas pokoje a klidu našemu panství poddali sú se. A protož aby zmeškání našemu nebyla připsána lenost a prázdnému odpočívání spanlivost byla přičtena, chceme a přikazu- jeme z vás každému a zvláště všem, abyšte ihned oděnie vzali a vypravení k boji bez meškánie po nás jeli, aby- chom odehnali jeho bláznivú zpurnost, jenž naše knieže a mana směl připadnúti, kterýžto naše obrany požívaje, hodně má se radovati pokojem klidnosti. Tehdy páni k slovóm královým odpověděchu: Pane králi! Nenieť z práva našeho, jenž jest od dávných časóv neporuši- tedlně zachováno, bychom z země měli v odění jeti, ale u meziech královstvie, ktož by na ně připadl nepřátel- sky, což muožem, máme jeho hájiti a zbraňovati. Jimžto povědě král: Vévodstvie Opavské, jakožto i jiná vévod- stvie Polská na krále českého a k České koruně při- slušejí. A protož já, jsa hotov na cestu, jižť jedu, a chci viděti, kto z vás, takú jsa pochycen bezumností [a] smě- lostí, bude směti za mnú ostati. A tak král Jan té noci 1) s pěti sty helmy od Hory, kdežto se pány ta slova mluvil, odjede, a k vévodě Mikulášovi z Opavy dnem i nocí kvapně dojede. A ihned jeli sú po něm páni a všickni šlechtilí země České. A dřéve nežli přijede k dřéveřečenému vévodě, měl jest dva tisíce helmóv kromě střelcóv a jiných poctivě odě- ných, kteréžto urozený Čeněk z Lipé se třmi sty oděnci 1) Po tomto slově klade ruk. ještě slovo: jede, což zby- tečno, poněvadž níže stojí ještě: odjede. Výprava tato stala se r. 1345 v měsíci červnu a červenci. 5

Strana 66
66 pospiechaje předstihl jest a ihned s Uhry i s jinými, jenž běchu oblehli město, poče boj s nimi silný. A když utiekali sú, těřil po nich až do města Krakova. A na tom stíhání zabil tři sta Uhróv a šedesáte mužóv uro- zených zjímal a po jiných tak náruživě běžel, tak že on a jeho lidu veliký diel vběhli po nich umem hněvivým do Krakova, a když měšťané s brány spustichu mřieži, běchu zjímáni. A král Jan to zvěděv, želel velmi, že při té šermici nebyl; neb by byl města dobyl beze všie podpory. Avšak ihned král toho dne oblehl Krakov s veli- kým vojskem. 1) A tu leže, pohubi předměstie a veliký diel země popleni. 2) Tehdy král Kazimír vzkázal králi Janovi, aby příhod zlých ušli mnozí lidé, [aby] sám s samým v jistbě byl zavřen; a ktož by druhému ostál, 3 aby svój úmysl na něm obdržal. A že král Jan v ta doby vše věci bieše oslepen, protož vzkázal jemu, 4) aby se kázal oslepiti, tehdy [že] chce s ním s rovnú braní vstú- piti v sědánie. A potom ku prosbě Kazimírově uloženo jest přímiřie za tři neděle, a mezi tiem všecka příčina nepřiezní by shlazena, tak aby Karel z desieti tisícóv hřiven střébra, jichžto dávno Kazimír byl jemu pójčil, byl všie věci propuštěn a prázden. A tak by uhašena příčina vše a pokoj utvrzen a upevněn, v kterémžto utvrzení pokoje všickni vévody a kniežata, kteřížto nám byli odpověděli, jednostajně sú osěženi, tak abychom na nižádného z nich péče neměli. 1) To bylo asi 12 července. — 2) Ruk. má: A tu leže po- hubiv přední a veliký diel země popleniv mocně ležieše.— 3) t. j. kdoby tu druhého přemohl. Latinsky zní místo to: et qui ibi alium vinceret, suum propositum de eo obtineret. — 4) t. j. Kazimírovi.

Strana 67
67 Kapitola XIX. Kterak Ludvík poslal čestné posly k králi Janovi a Karlovi synu jeho. Potom Ludvík Bavorský slavné poselstvie poslal k Janovi, králi českému, a Karlovi, markrabí morav- skému, snažně proše, aby s ním sjeli se na rokovánie; neb by chtěl jim o rozličném bezpraví a násilí, ježto1) jeho syn Ludvík byl učinil, odjímaje krále Janovu synu ženu jeho, a o hrabstvie Tyrolské úplně dosti učiniti. Kterýžto rok smluvil byl jest před biskupem Treveren- ským, jenž byl strýc krále Jana. A k tomu roku mnoho pánóv a mužóv velebných sjelo se s krále Janovy2) strany, kteřížto o té veliké věci měli sú veliká rozjímánie. Neb tomu chtěla skutku neřádnost a spáchaného hřiechu mrzkost; neb od věku nenie slýcháno, by tak veliké a urozené knieže a pán tak dobré a ušlechtilé země a vlastnie ženy byl tak nešlechetně zbaven úkladem bezprávným a zrádnú radú. A pokusivše mnohých cest i rad o tom, to bylo vymluveno mezi nimi, že nikoli nebylo by slušné ani počestné Janovi, krále Jana synu, jenž byl vyhnán z svého hrabstvie Tyrolského a z jiných panství od svých zlostnú radú, by do toho hrabstvie a do těch panství se navrátil; a také by ženu svú zase přijal, jiež by tak mrzkostí cizoložstvie poškvrněné ne- mohl nikdy právě manželsky milovati, aniž s ní bez ohavné ošklivosti přebývati, jakožto na manžely slušie. A potom na tom zuostáno, že Ludvík z Bavor v to se svolil, aby králi Janovi a synu jeho za Tyrolskú zemi a jiná panstvie dal zemi Lužickú, totiž Gerlici, Budišín 1) jimižto má ruk. — 2) Ruk. má sanové. *

Strana 68
68 se všemi panstvími věčně, aby Českému království pří- slušely neodlučitě, a nad to dvadceti tisícóv hřiven či- stého střébra aby dal králi Janovi a synu jeho. A v těch peněziech, že chce jim zastaviti Berly, 1) Brandeburk a Sten- dal města se všemi požitky i užitky, kteříž k těm mě- stóm příslušejí, aby dotud skrze krále Jana anebo syna jeho byla držána a oni jimi vládli i jich požívali, do- kudž by těch dvadceti tisícóv na hotových penězích úplně bylo zaplaceno v městě Pražském. A to zjednánie přijal jest král Jan. Ale když by na Karla a Jana jeho syny vzneseno, nechtěli sú k té smlúvě přivoliti, řkúce: Otec náš pobera ty penieze, utratí je mezi Rýňáky, a my budeme oklamáni. A když tomu srozumě Ludvík, že krále Jana synové té smlúvy a zpósoby nechtie přijieti ani svými listy potvrditi, všecko, což bylo zjednáno, marno a nestatečno zósta, Ludvík se velmi leče, a viece nežli móž býti povědieno, divil se tomu a domněl se, že by to bylo návěštie zlé příhody, že synové krále Jana nechtie přijieti zjednánie skrze veliká kniežata zralými i dospělými a opatrnými radami zpósobeného, a což jich otec přijal, že oni vzhrdají to přijieti tak hrdě a že myslí mužskú a pyšnú proti tomu mluvie. Kapitola XX. Kterak král Jan jel do Avinie ku papeži Benediktovi a zjednal s ním, aby syn jeho Karel, markrabie mo- ravský, byl zvolen králem římským. Potom král Jan jede do Avinie ku papeži Bene- diktovi, a s ním tak dlúho jednal, že on po svých listech 1) Berlín.

Strana 69
69 vzkázal všem volencóm svaté říše, že Ludvík z Bavor nenie pravým ciesařem, poněvadž stojí proti Římskému kostelu, mateři křesťanské, a že jednoho bratra zákona svatého Františka učinil byl papežem. A tak ihned vo- lenci sjevše se, volichu Karla, markrabí moravského, za krále římského, kterýžto po času řádně dosáhl svatého ciesařstvie. Skonávají se knihy o životu slavné paměti Karla Ctvrtého, římského a českého krále, jehož jméno buď vždy v chvále; nebť jest dobře hoden toho, dobyv cti i zbožie mnoho této zemi i koruně mimo všecky krále jiné.

Strana 71
II. ŘÁD KORUNOVÁNÍ KRÁLE ČESKÉHO A KRÁLOVNY.

Strana 73
I. Rád korunovánie krále českého. Najprvé arcibiskup pražský s preláty, s kniežaty a 1) šlechtici provodie knieže, ježto chtie králem koruno- vati,2) na Vyšehrad. A tu pomodléce sě, vrátie sě s ním do kostela Pražského, hlavy všeho 3) arcibiskupstvie, aby tu nešpor slyšeli. Potom dokonajíce nešpor, dovedeno bude knieže dřéveřečenými4) v to miesto, kdež jest komňata5) jemu slovutně připravena. Opět ráno v zvonění prvnie arcibiskup a jeho podbiskupě a jiní biskupové a preláti zberú sě v kostele Pražském, aby sě oblekli: biskupové v svá bi- skupie růcha a jiní v svého dóstojenstvie znamenie. A tu zjednajíce procesí, plénář, meč svatého Václava, křieže, kadidlnici a vodu svacenú nesúce, pójdú, aby dovedli knieže z dřéveřečené komňaty do kostela. Kteřížto přijdúce na miesto, tu kdež knieže leží v komňatě, oblečen (bude] 6) skrzě najsvrchnějšieho králevstvie7) Českého komorníka v třevícě králové, v sukni a plášť otevřené. A tu s ním budú kniežata a šlechtici. Pak pokadiece jeho a pokro- 1) a s šlech. 2, 3. — 2) korunovati 2, 3, 4. — 3) vsěho 1. — 4) dříveřeč. 3. — 5) komnieta 2, 3 a tak níže. — 6) schází v rukopisech. — 7) Tak 1, ale ostatní rukopisy tu i níže vždy království.

Strana 74
74 piece svěcenú 1) vodů, vzdvihne jej arcibiskup2) za ruku k vstání. Tehda jeden z biskupóv die tudiež tuto modlitvu Všemohúcí věčný bože,3) jenž 4) slúhu tvého N. králevstvie výsostí ráčils povýšiti, daj, prosímy,5) aby on tak tohoto světa běhu 6) všech vuobec spasenie zje- dnal, aby od cěsty tvé spravedlnosti nikdy neodstúpil skrzě Krista hospodina našeho. Amen. Tehdy vezmú jej dva biskupi za pravú a levú stranu poctivě připravena, majíce svátost s 7) šíje vi- sící,8) od jehožto boka neodstúpie až do skonánie. I po- vedú jej prostřed kostela před oltář sv. kříže a arci- biskup a procesie napřed pójdú.9) A mezi arcibiskupem a kniežetem z komňaty vychodiece, pořádně pójdú knie- žata a šlechtici, znamenie králová, to věz, 10) korunu, žezlo, meč nesúce, kteréžto 11) komorník královstvie Českého, hól- kú 12) cěstu jim čině, předejde. Kterážto znamenie všechna na oltáři sv. Víta, když tam přijdú, poctivě položie. Procesie pak bude od komňaty dřeveřečené skrzě sieň králevů a vynde 13) skrzě vrata, ježto hledie proti svatému Jiří. A když pójde, tehda u veliký zvon vzvonie. Když pak vyndů z komňaty, jeden z biskupóv počne antifonu tuto: Aj teď posielám anděla mého, jenž předejde tě, alby střiehl tebe.14) Vezdy15) zachovaj a poslúchaj hlasu mého a nepřietel budu nepřátelóm 16) tvým 17) a smucujície tě smútím, a předejde tě anděl mój. 18) 1) svacenú 3, 4. — 2) ařcib. 2. — 3) buože 1. — 4) jenž's 2. — 5) prosíme 2, 4. — 6) nemá 1. — 7) nemají rukopisy. — 8) visující 1; vyvisujíce 2, 3, 4. — 9) puojdú 2, 3. — 10) totciž 3.— 11) kterýmžto 3, 4. — 12) huolkú 2, 3. — 13) vyjde 2, 3. — 14) a ostřiehati tebe bude 3.— 15) vždy 2, 3. 4. — 16) nepřáte- luom 2, 3. — 17) mým ruk. — 18) muoj 2, 3.

Strana 75
75 R. Israheli, 1) budeš-li mne poslúchati, nebude v tobě buoh črstvý, ani klaněti sě budeš bohu jinému; neb já jsem hospodin. X. A předejde tě anděl mój.2) To skonajíce a knieže prostřed kostela před oltářem svatého kříže poctivě postaviece, dějí žáci tuto antifonu: Utvrď se ruka tvá, a povýšena buď pravicě tvá, spravedlnost a súd při hotovánie stolicě tvé, milosrden- stvie a pravda předejdú oblíčej tvój. Alleluja! Žalm. Milosrdenstvie hospodina na věky budu zpie- vati. Chvála otci i synu i svatému duchu. Opačujíce vždy po každém verši: Utvrď sě ruka tvá oc. To dokonajíce, jeden z biskupóv die tuto modlitvu:3) Bože, jenž vieš, že národ člověčí žádnú mocí nemóž státi, pójč milostivě, aby slúha tvój, jehožtos nad tvój lid chtěl zvésti, tak tvú byl posilen pomocí, aby jimi 5 mohl vlásti i také mohl prospěšen býti, skrzě Krista hospodina našeho. Amen. Tehdy knieže, pomodle se svátosti na oltáři svatého kříže položenej,5) vrátie sě s procesí před oltář sv. Víta a tu na stolici králevsky připravenů (klekne) a jiná kniežata, biskupi a preláti v svých stoliciech také podobně připra- vených ustaviece ſsèl jeden z 6) biskupóv počne tento žalm: Uslyš tě hospodin den smucenie tvého. Kterýžto 7) do- konajíc, die tento verš: Hospodine spasena učiň krále. B. A uslyš ny 8) v den, kteréhož vzovemy9) tě. 1) Israhel 1.— 2) muoj 2, 3.— 3) Tak 1, ostatní ruk. mo- dlitbu, a tak vždy níže. — 4) jimžto m. svlásti, takéž m, 1. — 5) položené 2, 3, 4. — 6) nemá 2. — 7) kteréžto 1. — 8) nás 2, 3, 4. — 9) vzývati budem 2, 3, 4.

Strana 76
76 Potom jeden die tuto kollektu: Hospodine, pokor- ných ustanoviteli, jenž nás svatého ducha osviecením těšíš, rozšiř nad tiemto sluhú tvým N. milost svú, aby- chom 1) skrzě něho tvého v nás bytie příštie počili, skrzě téhož hospodina našeho Jezu Krista. Amen. Jiný biskup die tuto kollektu: Všemohúcí věčný bože, nebeských i zemských věcí uskrovniteli, jenž slúhu tvého N. na královstvie výsost a dóstojenstvie ráčil vzvésti, pójč, prosímy,2) aby všeho protivenstvie jsa zbaven, cier- kveného 3) pokoje darem ohrazen byl a k věčného po- koje radosti skrzě tě dařícieho dojíti 4) zaslúžil, skrzě Krista hospodina. Amen. To učiniece, bude jedno kázánie k žákovstvu a druhé k uobecnému lidu, vše jednoho času krátce. Potom 5) arcibiskup prostředním a 6) prostranným hlasem kniežete otieže: Chceš-li7) svatú vieru od kře- sťanských mužóv danú držeti a skutky spravedlivými s chovati? Odpovie: Chci. Opět tieže jeho: Chceš-li od boha tobě králevstvie pójčeného podle spravedlnosti otcóv tvých zpravovati a brániti? Odpovie: Tak jakož božskú posilen pomocí a utě- šením všech věrných jeho moci budu, tak věrně vše činiti slibuji. Tehda arcibiskup vzmluví k lidu těmito slovy řka: Chcete-li také vy9) N. kniežeti a zprávci sě poddati a jeho králevstvie tvrdú věrú ustanoviti a ku přikázání 1) abych 2, 3. — 2) prosíme 2, 4. — 3) cierkevného 4. — 4) dojít 3. — 5) Tehdy 4. — 6) a prostranným nemá 3. — 7) chceš 1. — 8) spravedlnyvými 1.— 9) mu 2, 4.

Strana 77
77 jeho poslušni býti podle slova svatého apoštola, jenž die: Všeliká duše mocem vyšším poddána buď, leč králi jakožto povýšenému? Tehdy od okolostojícieho žákovstva a lidu jedno- stajně bude řečeno: Rádi, rádi, rádi! Tehdy arcibiskup se všemi biskupy die tuto mo- dlitvu:1) Tebe nazýváme hospodine, svatý otče, vše- mohúcí věčný bože, aby tohoto slúhu tvého N., jehožto tvého božského zpósobenie rozšafností s počátku stvo- řenie jeho až do tohoto nynějšieho 2) dne v květu mla- dosti radujíce sě rósti 3) pójčil, aby jej tvé milosti da- rem zbohatě a plna milosti a pravdy ze dne v den před bohem i lidem k lepšiemu prospievati vezdy4) kázal, aby svrchnieho vládařstvie stolici, milosti nebeské šče- droty raduje sě, přijal a milosrdenstvie tvého zdí od nepřátelského protivenstvie otevšad 5) jsa ohrazen, osadu jemu poručenú s pokojem milostivým a mocí vítězstvie zčastně vlásci6) zaslúžil, skrzě Krista hospodina. Amen. Tuto modlitvu 7) dokonajíce, knieže, arcibiskup se všemi biskupy položie sě před oltářem: a jmá býti čtena letanie, jižto arcibiskup počne, a kantorové budú konati, až do onoho verše: Aby tohoto slúhu tvého; a ot modlitvy až do oné modlitvy: Bože nevypravený, kterúžto někteří z biskupóv die. Potom arcibiskup počne: Kyrie eleison. Christe eleison. Christe uslyš ny.8) Spasiteli světa pomoz nám. Svatá Máří pros za ny. Svatý Michale pros za ny. Sv. Gabriel pros za ny. Sv. Rafael pros za ny. Světí 1) mod. a řka 3. — 2) neněj. 1.— 3) ruosti 2, 4. — 4) vždy 4.— 5) odevšad 3, 4. — 6) šťastně vlásti 3, 4. — 7) modlitbu 2, 3, 4 a tak níže. — 8) nás 2, 3, 4 a tak i níže.

Strana 78
78 kórové 1) andělští proste za ny. Svatý Jane křstiteli? pros za ny. Svatý Petře pros za ny. Sv. Pavle pros za ny. Sv. Ondřeji pros za ny. Svatý Jakube pros za ny. Svatý Jene pros za ny. Sv. Thómo 3) pros za ny. Svatý Filipe pros za ny. Sv. Jakube pros za ny. Sv. Bartolo- měji pros za ny. Sv. Matěji pros za ny. Sv. Šimone pros za ny. Sv. Tadee pros za ny. Svatý Matúši pros za ny. Sv. Lukáši pros za ny. Sv. Marku pros za ny. Svatý kóře 4) apoštolský a evangeliscský pros za ny. Svatý Sčepáne 5) pros za ny. Sv. Víte pros za ny. Svatý Václave pros za ny. Sv. Vojtěše pros za ny. Sv. Sig- munde pros za ny. Sv. Jiří pros za ny. Sv. Benedikte [s ]svú bratří pros za ny. Svatý kóře mučedlníkóv pros za ny. Sv. Silvestře pros za ny. Sv. Rehoři pros za ny. Sv. Martine pros za ny. Sv. Mikuláši pros za ny. Svatý Prokope pros za ny. Sv. kóře zpovědlníkóv pros za ny Sv. Kateřino pros za ny. Sv. Kláro pros za ny. Sv. Lud- milo pros za ny. Sv. kóře panenský pros za ny. Všickni 6) boží světí proste za ny. Milostiv buď, odpusť jemu hospo- dine. Milostiv buď, uslyš jeho hospodine. Od osidl diabel- ských zprosť jeho. Ot náhlé a nepřevěděné7) smrti zprost jeho hospodine. Skrzě svaté tvé narozenie zprosť jeho hospodine. V den súdný zachovaj jeho hosp. Hřiešníci tě 8) prosímy, uslyš nás. Aby pokoj a smieřenie nám dal, tě 9) prosímy, uslyš nás. Aby otpuščenie všech hřie- chóv10) jemu dal, tě prosímy, uslyš nás. Arcibiskup die toto: Aby tohoto slúhu tvého v tvej 11) spravedlnosci,12) 1) kuorové 2, 3; kuory 4.— 2) křtiteli 2, 3, 4. — 3) Thuo- mo 2; Thumo 3. — 4) kuoře 2, 3, 4; tak i níže. — 5) Štěp. 2, 4. — 6) všichni 3, 4. — 7) nepřevědné 1, 3.— 8) tebe 2, 3, 4. — 9) Též. — 10) hřiechuov 2.— 11) tvé 2, 3, 4. — 12) spravedlnosti, milosti a svatosti 2, 3, 4.

Strana 79
79 milosci a svatosci zachovati ráčil, tě prosímy, uslyš nás. Aby tohoto slúhu tvého N. králem vzvoliti1) ráčil, tě pr., uslyš nás. Aby jeho požehnati a povýšiti ráčil, tě pro- símy, uslyš nás. Aby jeho na ciesařstvie povýšenie do- vesti ráčil, tě prosímy, uslyš nás. Synu boží, tebe pro- símy, uslyš nás. Beránku boží, ježto 2) zbieráš hřiechy světa, odpušč 3) jemu hospodine. Beránku boží uslyš jeho hospodine. Beránku boží smiluj sě nad námi. Kriste uslyš ny. Kyrie eleison. Kriste eleison. Kyrie eleison. Otče náš oc. R. A neuvoď nás oc. X. Ukaž nám hospodine milosrdenstvie tvé. �. A spasenie tvé daj nám. V. Hospodine uslyš modlitvu mú. R. A volánie mé k tobě přiď. X. Hospodin s vámi. B. I s tvým duchem. Modlmy sě. Počínají se modlitby. 4) Bože, jenž lidu tvému svú mocí radíš a milostí panuješ, daj tomuto slúzě tvému duch múdrosci 5) s opra- vováním kázni, aby tobě se vším srdcem nábožen v krá- levstvie 6) zpravovánie ostal vždycky statečen a tvým darem za jeho časóv bezpečenstvie cierkve zpraveno bylo, a v tichosci náboženstvie křesťanské ostalo, aby v dobrých skutciech trvaje, 7) do věčného králevstvie tebú vódcí 8) mohl přijíti, skrzě Krista hospodina. Amen. Modlitva:9) Požehnaj hospodine tohoto krále na- šeho N., jenž všechna králevstvie uskrovuješ10) od věku; 1) uzvol. 1, 3; zvoliti 4.— 2) jenž snímáš 2, 3, 4.— 3) odpusť 2, 3, 4. — 4) Modlitva 1 místo počínají se modlitby.— 5) Tak 1, ostatní múdrosti a tak t místo c i v jiných podobných slovech. — 6) královstvie 2, 3, 4 a tak všude níže. — 7) trrage 1. — 8) vuodcí 2, 4; vudcie 3.— 9) Kollekta 3 a tak níže. — 10) uskrovňuješ 3.

Strana 80
80 a takým jeho požehnáním oslav, aby Davidova pože- hnánie a povýšenie držal žezlo, a oslaven jsa, v jeho inhed 1) byl nalezen zaslúžení. Daj jemu tvým nadšením s krotkostí tak zpravovati lid, jakožtos 2) Šalomúnovi dal tvé obdržeti králevstvie pokojně, aby tobě vždychny 3) s strachem byl poddán, a tobě rytieřoval s pokojem. Buď tvým ščítem 4) zasloněn s 5) svými pány, a vezde 6) tvú miloscí vítězem buď. Ucti jeho mimo všecky krále národóv, sčasten 7) jsa nad lidem panuj, a sčastně jemu národové sě klanějte. Buď živ mezi lidskými pluky, veleben bud v súdiech spravedlnosci, zvlášče 8) vzbohat jeho tvá přebohatá pravicě, bujnú obdrž vlasc a jeho dětem daj [prospěšné věci],9) daj jemu dlúhose života na světě, a v jeho dnech aby vzešla spravedlnosc10) od tebe, mocnú drž zpravovánie stolici, aby s veselím a spra- vedlnoscí u věčném radoval sě králevství skrzě Krista hospodina. Amen. Modlitva: Všemohúcí věčný bože, vládaři všeho, nebe i země stvořiteli i zpósobcě, ciesaři andělský a všech králi králóv11) a pane panujících, jenž si Abrahamovi, slúžě věrnému tvému, nad nepřátely svítěziti dal, Mojžie- šovi a Jozue, lidským prelátóm, mnohé vítězstvie pójčil, a pokorného Davida, dietě tvé, králevstvie dóstojen- 12) povýšil, Šalomúna múdrostí a pokoje nevypra- stvím1 1) ihned 2, 3, 4. — 2) jakožtos 4. — 3) vždycky 3, 4. Následující s nemá 1. — 4) Tak 1, štítem ostatní ruk. — 5) nemá 1. — 6) Tak 1, ostatní ruk. ošudy. — 7) zčasten 2; šťa- sten 3, 4; a tak oboje i níže. — 8) Tak 1; ostatní ruk. zvláště.— 9) Místo slov v závorkách tu položených slova: na budúcie časy. Patrně tu nemístně přeloženo latinské profutura (et eius liberis tribuas profutura). — 10) spravedlivost 3. — 11) králuov 2. — 12) duost 2, 4.

Strana 81
81 veným darem vzbohatil: vzezři prosímy k modlitvám po- kory našie, a na tohoto slúhu tvého N., jehožto smy pokorným 2) náboženstvím za krále zvolili, požehnání tvých dary rozmnož, a jeho pravicí tvé moci vždycky a vezde3) obklič; aby Abrahama dřéveřečeného jsa věrú utvrzen, Mojžiešovú krotkoscí ohrazen, Josue silú po- silen, Davidovú pokorú povýšen, Šalomúnovú múdroscí jsa okrášlen, tobě sě ve všem slíbil, a po cěstě spravedl- nosci neuraženým chodem vždycky chodil, a cierkev tvú potom viec s osadami jí přilúčenými tak odchoval a učil, vedl a ohradil, a proti všem vidomým i nevido- mým nepřátelóm jiej mocně a králevsky tvé moci opra- vením přisluhoval, a ku pravé vieře a pokoje smířenie jich umy pomocí tvú 4) opravil, aby toho lidu spravedli- vým poddáním posilen, dóstojnú 5) miloscí oslaven, na otcovu stolici slušně tvým smilováním vstúpiti 6) zaslúžil, a tvého zasloněnie helmem ohrazen, pukléřem nepře- moženým jsa zasloněn, a oděním nebeským jsa obklíčen, žádajícieho vítězstvie trójzvuk 7) sčastně přijal, a hrózu své moci nevěříciem ukázal, pokoj tobě rytěřujícím 8) vesele přinesl, skrzě pána našeho Jezu Krista, jenž mocí svatého kříže peklo zbořil a králevstvie diablovo pře- mohl, do nebes vítěz vstúpil, v němžto všecka moc a králóv záleží vítězstvie, jenž jest chvála pokorných, život a spasenie lidské, jenž s tebú živ jest a kraluje na věky. Amen.9) 1) sme 2, 3; jsme 4. — 2) pok. a nábožným náboženstvím 3.— 3) Tak 1, ostastní ruk. všudy. — 4) Místo: pomocí tvú, mají rukopisy: tě pomahajícím, což jest nedobrý doslovný překlad z latinského textu „te opitulante". — 5) duost. 2, 3, 4. — 6) ostúp. ruk. — 7) truoj zvuk 2, 3, 4; t. j. triumf. — 8) rytěřijícím 1.— 9) nemá 1 a 2. 6

Strana 82
82 Jiný biskup die tuto modlitvu:1) Bože nevypravený, přispořiteli světa a stvořiteli národa lidského, opravcě ciesařstvie, potvrditeli králóv, jenž z života věrného přietele tvého, patriarchy našeho Abrahamova, přezvolils 2) krále věkóm budúcím, ty jsúcieho 3) krále tohoto s jeho vojskú,“ skrzě prosbu všech svatých, vším požehnáním zbohať, a na stolici králové tvrdým ustavičenstvím stvrď. Navštěv jeho, jakožto Mojžieše ve kři, Jozue v boji, Gedeona na poli, a Samuele v chrámě, a jeho tiem požehnáním hvězdským a rosú tvé múdrosci oblij, jižto 5) svatý David, Šalomún, syn jeho, tě zjevujícím, přijal s nebes. Buď jemu proti zástupóm nepřátelským meč, pancieř u 6) proti- venství, helm u 6) prospěšenství, proti vybojování ščít? věčný; a daj, aby národové jemu drželi vieru, šlechtici jeho a bohatci měli pokoj, milovali lásku a vzdržovali 8) sě ot skúposci, aby mluvili spravedlnosc, ostřiehali pravdy a tak ten lid pod jeho přikázáním rostl, posilen pože- hnáním věčnosci, aby vždycky ostali, veseléce 9) sě v po- koji, vítězové. To on dáti rač, jenž živ jest a kraluje na věky. Amen. Tehdy arcibiskup die tuto modlitvu: Bože, jenž lidu tvému mocí radíš10) oc. jakožto dřéve. Potom počnú mši. Introit: Obraniteli náš, obezři bože a vzezři v oblíčej mazaného tvého, nebo lepší jest den jeden v sieniech 11) tvých nad tisíc. Žalm: Kak 12) jsú 13) milé schrány tvé hospodine moci, žádá a vadne duše má v sieniech božích. Chvála otci oc., potom Kyrie eleison. 1) modl. takto 3. — 2) přezvoliš rukopisy, ale lat. text má preelegisti. — 3) budúciem, ty jsúcého 2. — 4) vojskem 3. — 5) kterúžto 2, 3, 4.— 6) v 2, 3, 4. — 7) Tak 1, štít ostatní ruk. — 8) zdrž. 2, 3, 4.— 9) vešeléce 1. — 10) rodíš 3. — 11) synech. 3, 4. — 12) Kterak 2, 3, 4. — 13) jsú mně milé 3.

Strana 83
83 Potom kollekta: Chvála na výsosci bohu oc. Modlitva. Prosímy, 1) všemohúcí bože, aby slúha tvój 2) N. král náš, jenž tvým smilováním přijal králevstvie vládařstvie, aby také 3) šlechetnoscí všech přijal vzplody, jimižto jsa po- dobně okrášlen, i hřiechóv 4) propasci sě varovati, a ne- přátely přemoci, a k tobě, jenž jsi cěsta, pravda a život, slavnějie mohl dojíti, skrzě Krista hospodina našeho. Amen. Epištola svatého Petra apoštola: Najmilejší! Poddáni buďte všemu člověčiemu stvoření pro buoh, leč královi,“ jakžto povýšenému, leč kniežatóm, jakožto od něho po- slaným na pomstu zločincóv a k chvále dobrým; 6) nebo tak jest vóle boží, aby dobře činiece, oněměti kázali nevěhlasstvu 7) lidí neumělých; jakžto 8) svobodní, a ne jakžto majiece zastřenie zlosci svobodenstvie, ale jakožto slúhy božie. Všechny ctěte, bratřstvie 9) milujte, boha sě bojte, krále v čest mějte; slúhy poddáni 10) budte ve všem strachu pánóm, netolik dobrým a skrovným, ale také i rozpuščeným, 11) neb toť jest milosc v Kristovi Ježí- šovi hospodinu našem. 12) Hradál: Zprav se, modlitva má; jakžto 13) zajženie, v obezření tvém, 14) hospodine! V. Vzdviženie 15) rukú mú oběť večerní, Alleluja! V. Hospodine v moci tvé vzraduje sě král, a na spasiteli tvým16) vzveselí17) sě náramně. Po epištole, když kuor bude zpievati hradál, dva opaty infulovaná v kaple svatého Václava vezmú olej svatý, jenž 1) prosíme 2, 3, 4. — 2) tvuoj 2, 3, 4. — 3) tebe 3. — 4) hřie- chuov 2. — 5) králi 2, 3, 4. — 6) a chválu dobrých 1.— 7) ne- vyhlasscvu 1.— 8) jakožto 2, 4.—9) Tak 1 ostatní ruk. bratr- stvie. — 10) poddané 1. — 11) Tak 1, ostatní ruk. poběhlým. — 12) našemu 1. — 13) nemá 4. — 14) v obezřením tvém 1.— 15) Vyzdv. 2. — 16) tvém 2, 4. — 17) vzvešilí 1.

Strana 84
84 bude v kalichu velikém postaven; kterýžto kalich všechen bude přikryt rúchů hedvábnú, i ponesú jej poctivě před oltář svatého Víta, a stánek nad ním roztažen bude. Kalich pak z jich rukú poctivě s celováním přijma arcibiskup, po- staví na oltáři. Potom skonajíce 1) Alleluja a sequencii, arcibiskup pójde ku mazání hlavy, prsí, plecí, ramenú; kterážto mazánie mají býti spolu. A prvé leje olej na hlavu na kříž, die: Maži tě3) za krále olejem svaceným ve jmě otcě i syna i svatého ducha. Amen. Pokoj s tebú. Otpovie: I s tvým duchem. Zatiem pak kuor bude zpievati tuto antifonu: I ma- zali sú Šalomúna Sadoch kněz a Nathan prorok za krále v Sioně, a chodiece veselí řekli sú: Buď živ král na věky, Alleluja! A tak dlúzě budú opačujíce zpievati, doněvažd 4) sě mazánie neskoná. Jižto 5) dokonavše a mlčenie učiniece, 6) arcibiskup postranně die tyto modlitvy. Prvnie:7) Maži tě za krále olejem svaceným. Svatého ducha milosc, pokory našie řádem, v tě sstup obižná, aby jakožto na- šima nedóstojnýma rukama olejem přirozeným ztučné jsi, zevnitř jsa obmyt,8) taktéž9) jeho nevidomým ma- záním zmazán, 10) utučněn býti zaslúžil vnitř, a jeho také najsvrchovanějie duchovním umazáním vždycky omyt, ne- slušné věci varovati sě vší myslí naučil nebo mohl, a uži- tečné duše tvé ustavičně mysliti, žádati a činiti mohl, s pomocí pána našeho Jesu Krista, jenž s uotcem kraluje na věky věkoma. Amen. 1) dokon. 2, 3, 4. — 2) ramen 2, 3, 4. — 3) maži tě za krále olejem — arcibiskup postranně die tyto modlitby, nemá 4.— 4) do- kavadž 2, 3.— 5) kterúžto 2, 3. — 6) mlčiece uč. 1.— 7) nemá 1. — 8) oblit 1. — 9) takož 3. — 10) umaz. 1.

Strana 85
85 Jiná modlitva: Kriste, zmaž tohoto krále na opravo- vánie, jakožtos mazal kněžie a proroky, krále a mučedl- níky, kteřížto skrzě vieru přemohli sú králevstva, 1) činili sú spravedlnosc, i došli sú slíbenie. Tvé přesvaté ma- zánie na hlavu jeho stec, a vnitř sstup, a srdce jeho vnitřnost prostup, aby slibóv, jichžto2) jsú došli převítězní králové, miloscí svú dóstojen byl učiněn, aby na tomto světě sčascně3) kraloval, a k jich tovařiství v nebeském králevství došel, skrzě hospodina našeho Jezu Krista, syna tvého, jenž umazán jest olejem veselé nad dědice své, a mocí svatého kříže moci povětrné pobojoval, peklo zrušil, a vladařstvie diabelské přemohl, a do nebes vítěz jsa vstúpil; v jehožto rucě všeliké vítězstvie, chvála a moc záleží; jež s tebú živ jest a kraluje v jednotě ducha svatého buoh. 4) Amen. Opět jiná 5) modlitba: Bóh, boží syn Jhesus Kristus, hospodin náš, jenž od otcě olejem veselé umazán 6) jest nad účastníky své, skrzě nynějšího svatého mazánie vlitie milosc ducha svatého utěšitele na tvú hlavu vlij 7) pože- hnánie, jižto8) až do vnitřnosti srdce tvého projíti kaž, aby tiemto vidomým9) a dotýkavým darem nevidomý mohl přijieti, a časné 10) králevstvie spravedlivú skrovnoscí do- konaje, věčně s ním kralovati zaslúžil, jenž sám bez hřiechu král králóv živ jest, a slaví11) sě s bohem otcem v jednotě ducha svatého. Amen. Opět počíná sě jiná 12) modlitva: Bože, jenž si sprave- dlivých chvála a milosrdenstvie hřiešných, jenž si poslal 1) královstvie 2, 3, 4. — 2) kterýchžto 2, 3, 4. — 3) zčas. 2. — 4) nemá 1. — 5) Opět jiná, nemají 2, 3, 4. — 6) Tak 1, ostatní zmazán. — 7) vzlij 1; vliž 2. — 8) kterúžto 2, 3, 4. — 9) vědomým 4.— 10) častné 1. — 11) kraluje 3, místo: slaví sě. — 12) Opět — jiná, nemají rukopisy kromě 1.

Strana 86
86 syna tvého předrahú krví svú národ 1) člověčí vykupo- vati,2) jenž třeš boje, a obrancě jsi v tě ufajících, a pod jehožto dobrovolenstvím všech králevství záleží moc, tebe pokorně prosímy,3) aby tohoto krále, slúhu tvého N., v tvé milosrdenstvie ufajícieho, na nynější stolici pože- hnal inhed,4) a tu býti ráčil, aby on, jenž tvým žádá zasloněním obráněn býti, všech byll] nepřátel5) moc- nější. Učiň jeho hospodine blahoslavena, a vítězem ne- přátel všech svých; korunuj jeho spravedlnosci korunú a milosci, aby ze všeho srdcě a vší mysli, v tě věře, tobě slúžil, tvú svatú cierkev obraňoval 6) a povyšoval, a lid od tebe jemu poručený spravedlivě obraňoval, žádného práva, úkladem zlých, v nespravedlnosc obra- coval. Zapal hospodine srdce jeho k milování milosci tvé skrzě mazánie tohoto oleje, jímžtos 7) mazal krále a proroky, aby spravedlnosc miluje, po cestě spravedl- nosci ochotně lid veda, potom po skonání od tebe zpóso- bených v královej výsosci let věku jeho, k tobě přijíti zaslúžil, skrzě Krista hospodina 8) našeho. Amen. Počíná 9) sě opět jiná modlitva od krále našeho mú- drého: Všemohúcí věčný bože, jenžs Azaele na Syrii a Jehu 10) na Israhel skrzě Heliáše, Davida a také Saula skrzě Samuele proroka za krále umazati11) kázal: daj, pro- símy, rukama našima pomoc tvého požehnánie, a tomuto slúzě tvému N., jehožto dnes, ač nedóstojní, za krále svatým mazáním jsme umazali, dóstojný mazánie toho 1) Místo: národ člověčí, mají kromě ruk. 1 ostatní: lidské pokolenie. — 2) vykúpiti 2, 3, 4. — 3) prosíme 2, 4. — 4) ihned 2, 4. — 5) nepřietel ruk. — 6) opravoval 2, 3.— 7) Tak 1, ostatní: kterýmžtos. — 8) pána 2, 3, 4. — 9) Místo počíná — múdrého mají ostatní ruk. kromě 1 jen: modlitba. — 10) Hyen 1; Hyenn 2. — 11) zmaz. 2, 3, 4.

Strana 87
87 užitek daj a moc. Ustanov hospodine kněžstvo na ra- menú 1) jeho, aby byl silen, spravedliv, věrný, rozšafný, neustávalivý, nerozpačlivý, králevstvie jeho a lidu tvého zprávcě, nevěrných výbojcě, spravedlnosci následovník, a zaslúženie a proviněnie odplatcě, a cierkve tvé svaté a viery křesťanské obráncě, k uozdobě a k chvále jména tvého slavného, skrze Krista hospodina 2) našeho. Amen. A skonajíce3) modlitvy, držením před ním subtile a dalmatiky,4) arcibiskup požehná, řiekaje tuto modlitvu: Bože, králi králóv, a pane panujících, skrzě něhožto králi kralují, a zákonóv ustaviteli5) práva konají, rač milostivě požehnati toto 6) králové rúcho,7) a daj, aby slúha tvój, král náš N., jenž je má nositi, okrášlením dobrých mravóv a svatých skutkóv8) před obezřením tvým stkvěl sě, a po časném životě věčnú chválu, ježto času nejmá, bez konce držal,9) skrzě Krista hospo- dina 10) našeho. Amen. Učině požehnánie růcha, obleče jej v ně a inhed jemu bude mazati ruce, řiekaje tuto modlitvu: Mazaně buďe ruce těto olejem svaceným, jímžto 11) mazáni byli krá- lové a proroci, a jakžto12) mazal Samuel Davida za krále, aby byl požehnaný a ustavený král v tomto krá- levství13) nad lidem tiemto, kterýžto hospodin buoh tvój dal tobě k upravování14) a k vládení. To on rač dáti, jenž s uotcem 15) a svatým duchem živ jest a kraluje na věky věkoma. Amen. Potom die: Hospodin s vámi. R. I duchem tvým. 1) rameni 2, 3, 4. — 2) Tak 1, ostatní pána. — 3) dokon. 2, 3, 4.— 4) dyalm. 3. — 5) ustanoviteli 3. — 6) to 1.— 7) rau- cho 3.— 8) činóv 1.— 9) držel 2. — 10) pána 2, 3, 4.— 11) kte- rýmžto 2, 3, 4. — 12) jakožto 2, 3, 4. — 13) v království v tomto 1. — 14) opr. 2, 3, 4. — 15) otcem 2, 3, 4.

Strana 88
88 Opět 1) modlitva: Obezři, všemohúcí hospodine, jasným zrakem tohoto slavného krále N., a jakžs 2) požehnal Abrahama, Isáka a Jakoba, taktéž jeho ščedrými pože- hnáními duchovné milosci se vší plností tvé moci obvla- žiti a obliti rač. Daj jemu z rosy nebeské a z tučnosti země obížnosc obilé, vína a oleje, a všeho ovocě hoj- nosc, a ščedroscí božského daru dlúhé časy, aby za jeho kralevánie bylo zdravie těl u vlasci, a pokoj neporušený v králevství, a dóstojnosc slavná 3) králové sieni najvět- ším blsktem králové moci všech sě stkvěla v uočí svět- loscí najsvětlejší, aby sě lsknula stkvěním přestkvúcím, jakžto blsktem4) najvětšie světlosci oblita vidiena byla. Daj jemu, všemohúcí bože, aby byl přesilný obrancě vlasci, utěšitel kostelóv a klášteróv svatých, s převelikú miloscí králového darovánie, aby byl silnější všech králóv, pře- mahatel 5) vrahóv, na sníženie 6) odbojujících a pohan- ských národóv; a buď svým nepřátelóm dosci 7) hrozen s přenajvětší silú králové moci, kniežatóm a převysokým pánóm a věrným svého králevstvie tak byl veleben, mil a litostiv, aby sě jeho všickni báli a jej milovali, a králové z ledví jeho skrzě jeho budúcie časóv budúcích aby vyšli, a tak králevstvie zde mohl zpravovati všecko,9) aby po slavných časiech a sčastných 10) tohoto věku radosti věčné u věčném blahoslavenství jmieti zaslúžil. A to on rač dáti, jenž jest živ a 11) kraluje na věky věkoma. Amen. Jiná 12) modlitva: Ducha svatého milosc pokory našie řádem v tě obižná vstup,13) aby jakžto rukama našima 1) nemají 2, 3, 4. — 2) jakožs 2, 3, 4. — 3) sláva 1. — 4) bleskem 2, 3, 4. — 5) přemožitel 1.— 6) Tak 1, ostatní mají súženie nebo súzenie. — 7) velmi 2, 3, 4. — 8) hrozný 2, 3, 4. — 3) všechno 3.— 10) zčast. 2. — 11) jest živ a, nemá 1. — 12) ne- mají 2, 3, 4. — 13) sstup 2, 3, 4.

Strana 89
89 nedóstojnýma umazán 1) olejem přirozeným, tučníš ze- vnitř, takéž jeho nevidomým mazáním umazán2) jsa, utučněn 3) býti zaslúžil vnitř, a jeho duchovním mazáním svrchovaně vezdy4) umazán5) jsa, neslušností 6) sě va- roval vší myslí a jimi hrdati sě naučil anebo mohl, a užitečné věci duše tvé ustavičně mysliti, činiti i žá- dati mohl, s pomocí hospodina našeho Jezu 7) Krista, jenž s bohem otcem a s týmž svatým duchem kraluje na věky věkoma. Amen. Modlitva jakžto8) dřieve: Bože, jenž lidu mocí radíš oc. a tu modlitvu dokonaje, promění hlas, a die výše, podle obyčeje prefacie, kteráž sě takto počíná: Na 9) vše věky věkoma Amen. Hospodin 10) s vámi I s duchem tvým. Vzhóru 11) srdcě mámy12) k hospo- dinu. 3) Dieky čiňme14) hospodinu bohu našemu. Dó- stojno 15) a spravedlivo jest. Věru dóstojno a spravedlivo jest, pravé a spasivé,16) a my tobě vždychny17) a všady dieky vzdáváme. Hospodine, svatý otče, všemohúcí věčný bože, zvolených sílo, pokorných výsosti, jenžs 18) na po- čátce skrzě prolitie potopy hřiechy světa tresktal, a skrzě holubici, větev oliví 19) nesúcí, pokoj zemiem navrácený ukázals, a opět Arona, slúhu tvého, skrzě mazánie oleje knězems ustanovil; a potom skrzě též masci vlitie na 1) zmazán 2, 3, 4.— 2) mazán 4; zmazán 2, 3. — 3) po- tučněn 3. — 4) Tak 1, ostatní všudy. — 5) zmazán 2, 3, 4. — 6) neslušností — hr v slově hrdati nemá 1.— 7) Ježíše 2, 3, 4.— 8) jakožto a tak i níže, když slovo jakžto se vyskytá. — 9) po všecky v. věkóv 3, 4; věkuov 2. — 10) H. buď s vámi 2, 3, 4. — 11) vzhuoru 2, 3, 4.— 12) Tak 1, ostatní: máme. — 13) ku pánu bohu našemu. — 14) vzdávajme 3. — 15) Hodné a spravedlivé 2 3, 4; a taktéž o 4 slova dále. — 16) spasitelné 2, 3, 4. — 17) vždycky a všudy 2, 3, 4.— 18) jenž 4. — 19) olivú 1.

Strana 90
90 opravovánie lidu Israhelskému kněží a krále i proroky zčinil a oblíčej cierkve v uoleji1) obveselovati prorockým hlasem slúhy tvého Davida zvěstoval: prosímy, 2) vše- mohúcí otče, aby skrzě tohoto stvořenie tučnosc tohoto slúhu tvého N. po světiti tvým pože hnáním ráčil a skrzě jej 3) v podobenstvie holubice pokoj spravedlností 4) lidu jemu poddanému dáti, a příklady Aronovy v boží službě snažně následovati, a králevstvie výsosci v radách, v umění a spravedlnosci súdu 5) veždy 6) dojíti a oblíčej veselosci skrzě tohoto oleje mazánie a tvé pože hnánie s tvú po- mocí všiej 7) osadě hotov jmieti kaž, a jenž si studnice nepotuchlé světlosci, a počátek věčné dobroty, králóv utěšitel, dobrého všeho přidavatel a dóstojenství dařitel, tvé nevypravené milosci sliby všemi prosímy, 8) aby slúhu tvého N., jehožs k králového dóstojenstvie výsosti chtěl povýšiti, múdrosci a všech jiných ctnoscí okrasú učiň okrášlena, a proto žeť jest tvój dar, že kraluje, bud tvé milosci, aby to sčascně činil, aby v základu viery, na- děje a milosci ustaven jsa, hřiechóv plzkosci otržen jsa, nad vidomými 9) i nevidomými vrahy vítěz učiněn, pod- daného lidu přispořením, prospěšenstvím a bezpečen- stvím obveselen, s ním pochotným milováním sjednán, pominutého králevstva10) vladařstvie bez viny držal, a do věčného neskonaných radoscí tvú miloscí došel, skrzě Krista hospodina našeho, skrzě něhožto velebnose tvú chválé andělé, modlé sě panstvie, třesú sě mocnosci, nebesa i nebeské ctnosci, i blahoslavená serafin 11) s tova- řišným12) veselím světie, s nimižto i naše hlasy aby do- 1) oleji 2, 3, 4. — 2) prosíme 2, 4. — 3) něho 2, 3, 4. — 4) správností 1. — 5) súdy 4. — 6) všudy 2, 3, 4. — 7) všie 2, 3, 4. — 8) prosíme 2. — 9) vědom 3. — 10) královstvie 2, 3, 4. — 11) serafim 1.— 12) tovaryšným 3, 4.

Strana 91
91 pustiti kázal, prosímy, pokorným vyznáváním 1) řkúce: (Potom kuor die) Svatý, svatý, svatý! To skonaje 2) arcibiskup, vloží na kněze králový 3) plášč, řka: Vezmi plášč na čtyři hrana udělaný, skrzě něžto4) srozuměj, že čtyři cěsty světa božské moci jsú poddány, a nižádný móž sčastně 5) kralovati na zemi, leč by jemu moc královánie byla dána s nebes. Požehnánie meče králového. Uslyš, prosímy, 6) hospo- dine, prosby naše, aby ten meč, jímžto tento slúha tvój N. žádá sě opásati, velebnoscí tvé pravice požeh nati a postvětiti ráčil, aby obrana a zasloněnie mohl býti kostelóv, vdov, sirotkóv i všech bohu slúžících,7) proti ukrutnosci pohanské strach a síla, skrzě Krista pána našeho. Amen. Potom ot biskupóv vezme meč knieže,8) a s mečem stojí, 9) aby věděl, že jemu jest všecko králevstvie poru- čeno, když die arcibiskup: Vezmi meč skrzě rucě bisku- pově, kterakžkolivěk nedóstojně, však náměscvím a mocí svatých apoštolóv posvěceně, tobě králevsky dán 10) na- šeho požehnánie úřadem, na obráněnie svaté božie cier- kve 11) božsky12) zjednán. 13) A buď pamětliv toho, o němžto žaltářník prorokoval, řka: Opaš sě mečem tvým na ledvie tvé přemocně, aby tiem 14) a skrzě něj moc spravedlnosci činil těžkost zlosci mocně zkazil nebo zrušil, a svatú boží cierkev a jejie věrné zasloňoval a obraňoval, any méně pod věrú křivé křesťany, nežli křesťanského jména vrahy tupil a rušil. Vdovám a sirotkóm milostivě pomáhaj 1) vyznáním 3. — 2) dokonaje 2, 3, 4. — 3) královský 2, 3, 4. — 4) jenžto uroz. 1. — 5) sčastný 1. — 6) prosíme 2. 4. — 7) slúžijících 1.— 8) nemají 2, 3, 4. — 9) nemá 2, 3, 4. — 10) den a našeho 3. — 11) cérkve 2. — 12) nemá 2. — 13) zjed. 3. — 14) jim.

Strana 92
92 a jich braň, opuščené 1) oprav, opravené2) zachovaj, msci nespravedlnosci, potvrd dobře zpósobené: aby to čině, moci vítězstvím oslaven a spravedlnosci následovník výborný, z tohoto světa spasitelem, jehožto podobenstvie ve jméno držíte, bez skonánie zaslúžil kralovati, jenž s uotcem 3) v jednotě ducha svatého kraluje na věky. Amen. Opásán pak mečem, takéž od nich vezme náramky, kdyžto die arcibiskup takto 4): Vezmi náramky přiesnosci a múdrosci a božského oklíčenie znamenie, skrzě něžto aby rozuměl, 5) že všecka učiněnie tvá proti nepřátelóm vidomým nebo nevidomým mohú býti ohrazena skrzě Krista hospodina 6) našeho. Požehnánie prstene králového: Požehnaj hospodine a po svět prsten tento a pošli nadeň sedmer duch tvój jehožto slúha tvój požívaje, prstenem viery darován mocí najvyššieho bez hřiechu 7) ostřiehán byl a všecka pože- hnánie, ježto v piesmě božském nalezena jsú, nadeň štědře stúpila, 8) aby cožkolivěk požehná, duchovním požehná- ním požehnáno bylo, skrzě Krista hospodina9) našeho. Amen. Když arcibiskup bude jemu vkládati prsten na ruku, die tuto modlitvu: Vezmi králového dóstojenstvie prsten, a skrzě něj v tobě křesťanské viery poznaj znamenie. Neb jakžto dnes posazuji tě za hlavu a knieže krá- lovstvie a lidu, takéž aby byl trvající přispořitel a usta- novitel křesťanstvie a křesťanské viery, aby sčasten 10) 1) opuščeně 1. — 2) opravenie 1. — 3) otcem 2, 3, 4. — 4) nemá 1; arcib. takto řka 2, 3. — 5) rozoměl 2. — 6) pána 2, 3, 4. — 7) hřie 4. — 8) sstúpila. — 9) pána 2, 3, 4.— 10) zča- sten 2, 3; šťasten 4.

Strana 93
93 v diele, bohat u vieře, s králem králóv radoval sě skrzě něho, jehožto jest čest i chvála na věky věkoma. 1) Amen. Potom vezme meč, jímžto byl opásán, a jej bohu na oltáři ofěruje, jenž hrabie jiných vyšší 2) aneb 3) větčí, kterýž tu bude, vyplatí, a vyplatě před ním ponese. Když pak arcibiskup dá jemu žezlo a jablko 4) die takto: Vezmi žezlo, králové moci slovtný prut, to věz přiejmi prut moci, jímžto 5) aby sám sě dobře zpravoval, svatú cierkev a lid křesťanský tobě od boha poručený králevú mocí ot zlých obraň, křivé treskci, 6) pravé upokoj, aby pravú cěstu držeti mohli, tvú pomocí oprav; sčastného krá- levstvie do věčného vladařstvie s jeho pomocí došel, je- hožto králevstvie trvá na věky věkoma. 7) Amen. Opět die takto modlitvu:8) Přijmi proto prut moci a pravdy, skrzě nějž9) urozuměj,10) aby krásil o dobroti- vých a zžasil11) zlé, bludné nauč, cestě pokluzlým ruky podaj, rozpraš pyšné a zdvihni pokorné; aťby otevřel dřví12) Jesus Kristus, hospodin náš, jenž sám o sobě die: Jáť jsem dřvi,13) skrzě mě kdož vende,14) spasen bude. A on, jenž jest klíč Davidóv a žezlo domu Israhelova, jež 15) otevře a žádný nezavře, zavře a žádný neotevře, buď tobě pomocník, jenž vyvodí svázaného z domu ža- láře, sedícieho v temnosci a scínu smrti, aby ve všem následovati jeho zaslúžil, o němžto prorok David pro- rokoval řka: Stolice tvá, bože, na věky věkoma; prut zpravenie prut králevstvie tvého. A následuj onoho, jenž 1) věkuov 2. 3; věkóv 4. — 2) vyšších 4. — 3) nebo 4. — 4) jabko 2. — 5) kterýmžto 2, 3, 4. — 6) trzesskczy 1. — 7) vě- kóv 4. — 8) nemá 2, 3, 4.— 9) nějžto 3; něžto 2.— 10) srozuměj 2,3,4.—11) skrotil 2, 3, 4. — 12) dvéře pán náš Ježíš Kristus, jenž. — 13) dvéře 2, 3, 4. — 14) vejde 2, 3 4. — 15) jenž 3.

Strana 94
94 die: Miluj spravedlnosc a nenávid zlosci. Neb proto mazal tě buoh, bóh tvój olejem veselé na příklad onoho, jehožto před věkem umazal 1) byl nad účascníky jeho Jesu Krista hospodina 2) našeho, jenž s uotcem 3) a s sva- tým duchem živ jest a kraluje na věky věkoma.4) Amen. Po žezlu arcibiskup die tuto modlitvu:5) Všeho, 6 hospodine, studnice dobrého a všech bože ustaviteli pro- spěchóv, daj prosímy slúzě tvému N. přijaté dobře zpra- vovati dóstojenstvie, a od tebe jemu danú čest rač po- síliti, ucti 7) jeho mimo všecky krále, tvým jeho po- žeh náním vzbohať, a na stolici králevstvie ustavičen- stvím stvrď, navščev jeho u plodu, daj jemu dlúhoso života, za dnóv jeho aby vzdy vzchodila spravedlnosc aby s radoscí a s veselím u věčném radoval sě králev- ství, skrzě Krista hospodina 8) našeho. Amen. Požehnánie koruny královy neb králové. Modlitva:9. Bože tvých věrných koruno, jenž na hlavách jich po- stavuješ korunu drahého kamenie, požeh naj a po svěť korunu tuto, aby jakžto 10) ona rozličným kamením jest okrášlena, takéž slúha11) tvój, nositel jejie, mnohých předrahých ctnoscí darem tvú darující miloscí byl na- plněn, skrzě Krista hospodina12) našeho. Amen. Potom pokropí svacenú vodú na korunu, a pokadí jie biskup neb arcibiskup, i vstavi ji arcibiskup na hlavu přede všemi biskupy, a die tuto modlitbu: Vezmi korunu králevstvie, kterážto ač nedóstojnýma, však biskupovýma 1) zmazal 2, 3, 4. — 2) pána 2, 3, 4. — 3) otcem 2, 3, 4. — 4) věkóv 3, 4; věkuov 2. — 5) modl. takto 2, 3. — 6) Vše- mohúcí 4. — 7) učistci 1. — 8) pána 2, 3, 4. — 9) modl. tato 1, 3. — 10) jakožto 2, 3, 4. — 11) slúhu tvého 4. — 12) pána 2, 3, 4 a tak stále níže na konci modliteb přichází v 1 hospodin, v 2, 3 a 4 pán.

Strana 95
95 rukama na tvú hlavu jest vstavena, skrzě nižto svatosci chválu a česc a skutkóv moci zjevně znamenati rozuměj a skrzě ni tě účastníkem [býti] 1) tajemstvie našeho nebuď nevědom. A tak jakžto2) my vnitřní pastýři a zprávcě duší jsmy 3) rozumieni, takéž ty zevnitřně pravý boží následovník a hrdinný proti všem protivní- kóm cierkve Kristovy obráncě, a králevstvie tobě ot buoha daného a skrzě úřad našeho požehnánie miesto apoštolóv i všech svatých poručeného statečný zprávcě a kralovatel prospěšný vždy aby 4) byl, a mezi slavnými vítězi šlechetnoscmi drahého kamenie okrášlen a odplatú věčného ščestie 5) korunován 6) jsa, s vykupitelem a spa- sitelem Jezu Kristem, jehožto jméno a náměscvie nositi tě věřie,7) bez koncě sě radoval, jenž živ jest a kraluje buoh s bohem otcem na věky věkoma.8) Amen. Jiná modlitva tato:9) Bože věčnoscí, knieže mocí, všech vrahóv přemahateli, požeh naj tohoto slúhu tvého N., tobě svú hlavu nakloňujícieho, a v dlúhém zdraví a v prospěšném sčescie 10) jej zachovaj, a kdež kolivek po- moci tvé bude nazývati,11) brzo přispěj a zasloň a obraň. Daj jemu, prosímy12) hospodine, bohatstvie milosci tvé, naplň v dobrém 13) žádosc jeho, korunuj jeho milosrden- stvím tvým, 14) aby tobě hospodin dobrotivým nábožen- 15 stvím ustavičně slúžil, skrzě Krista hospodina našeho. Amen. 1) nemají rukopisy. — 2) jakožto 2, 3, 4 a tak všude níže. 3) jsme 2, 3, 4. — 4) nemá 2, 3, 4, — 5) zčestie 2, 3; štěstie 4. — 6) korunovaný 3. — 7) wyerze 1. — 8) věkóv 2, 3, 4 a tak níže všude. — 9) Místo: jiná modlitva tato mají 2, 3, 4 jen modlitba. — 10) zčescie 2, 3 a tak níže všude. — 11) žádati 2, 3, 4. — 12) prosíme 2, 4. — 13) dobrých 1. — 14) tvým — do- brotivým nemá 3. — 15) nemá 1.

Strana 96
96 Potom kuor počne tuto antifonu: Zachovaj a bud muž, a drž přikázánie hospodina boha tvého, aby chodil po 1) cěstách jeho a střehl ustavenie jeho a přikázánie jeho a svědečstvie i súdy jeho, a kam sě kolivěk obrátíš, potvrd tebe buoh. Potom inhed 2) dějí požehnánie naň to, ježto na sy- nodě3) řiekají; 4) a počíná sě takto: Požehnaj tebe ho- spodin, a ostřiehaj tě, a jakžto chtěl tě nad svým li- dem býti králem aneb králevú, taktéž na tomto světě sčastným a věčného sčestie dajť účastnosc.5) Amen. Počíná sě jiná 6) modlitva: Žákovstvo a lid, jehožto chtěl [bóh] svú pomocí k tvému potvrzení sebrati, svým zpósobením a tvým poručenstvím, předlúhé časy dajť sčastně opraviti Amen. Aby božieho napomínánie po- slúchajíce, protivenstvie strádajíce, všeho dobrého plnosc majíce, tvého přikázánie věrnú miloscí poslúchajíce, na tomto světě tichosci požívajíce, věčné chvály nikdy ne- byli odlúčeni. To on dáti rač, jenž kraluje na věky věkoma. Amen. Potom korunován poctivě od biskupóv bude veden přes kuor od oltáře až do stolice, a kuor bude zpievati tuto responsoř: Žádánie duše jeho dals jemu. Po responsoři die jemu7) arcibiskup takto: Stój a drž viec miesto, kteréžtos až dotavadto otcovým nad- stúpením držal,8) dědickým právem tobě oddané, skrzě moc boha všemohúcieho a nynějšie poručenie naše, to věz všech apoštolóv i jiných sluh božích; a jímžto žá- kovstvo svatých oltářóv blíže uzříš, tiem jemu větčí 1) v 1. — 2) ihned 2, 3, 4. — 3) sněmě 2, 3, 4. — 4) řé- kati 1.— 5) včas 3. — 6) Slova: Počíná sě jiná: nemají 2, 3, 4. — 7) jemu biskup aneb arcib. 3. — 8) držel 2; držals 3.

Strana 97
97 v miestech podobných čest ukázati pomni, a[by] pro- středník boží a lidský tě prostředníkem aneb prostřed- nicí žákovstva a osad učinil. Na tomto miescě káže jemu siesti na stolici arci- biskup, řka: A na tej 1) králevstvie stolici potvrd tebe buoh a v králevství věčném s sebú kralovati kaž Jhe- sus 2) Kristus, hospodin náš, král králóv a pán panu- jících, jenž s tebú živ jest v jednotě ducha svatého 3) na věky věkoma. Amen. Tehdy dá jim mír s celováním; všechen pak žákov- ský sbor, takému zprávci raduje sě, zvučici4) chválu a vysokým hlasem mužským zpievati budů: Tě 5) Buoha chválímy. A obec pak: Hospodine pomiluj ny. Slib a vyznávánie králevo před stolicí, před bohem a před lidem i žákovstvem, tento jest: 6) Vyznávám a sli- buji před bohem i anděly jeho nynie a potom viec zákon a spravedlnosc i pokoj svaté božie 7) cierkve a lidu mně poddanému podle moci a vědomie zachovati a činiti, zachováním milosrdného vzezřenie, jakož to s radú věrných našich najlépe nalezti moci budu, a biskupóm kostelóv božích dóstojnú a řádnú čest ukazovati, a to což od ciesařóv a králóv kostelóm jim poručeným dáno neb navráceno jesc, bez porušenie zachovati, opatóm a hra- biem i nádobám kostelním podobnú česc podlé rady věrných našich činiti. Amen. 1) té 2, 3, 4.— 2) Ježíš 2, 3, 4. — 3) sv. buoh 2.— 4) zvu- čiti 1.— 5) Tebe 1. — 6) tento jest nemají 2, 3, 4. — 7) nemá 3.

Strana 98
II. Rád na požehnání králové. Jižto 1) mají světiti inhed,2) když sě 3) skoná svě- cenie královo, tiemto činem. Inhed korunovavše jeho, a ji když požehnati a korunovati káže: tehdy prostovlasá a 4) s uotkrytú 5) hlavú dvěma biskupoma bude dovedena před oltář, a tu položéci sě před oltářem, má se modliti; kterážto od biskupóv zdvižena z modlitvy, má opět hlavy pokloniti. To učiniece, arcibiskup die tuto modlitbu: Všemohúcí a věčný bože, studnicě a počátku všie dobroty, jenž ženského národu křehkosci nikakež 6) ne- zamietaje protivíš sě, ale miloscivě přijímaje radějí zvo- luješ, a jenž mdlé světa zvoluje, silné všeliké poha- niti's 7) umyslil, jenž také 8) k věčné chvále své mocí tvého vítězstvie, v ruce Judit ženy 9) ukrutného ne- přietele lidu židovského, když nad ním kralovati chtěl, vydati si ráčil: vzezři, prosímy 10) hospodine, na modlitvu pokory našie, na tuto slúhu tvú N., jižto pokorným ná- 1) kterúžto 2, 3, 4. — 2) ihned 2, 3, 4 a tak níže. — 3) ne- mají 2, 3, 4. — 4) nemají 2, 3, 4. — 5) odkrytú 2, 4; okrytú 3. — 6) nikterakež 2, 3; nikterake 4. — 7) pohaněti 2, 3, 4. — 8) také věčné chvály 2, 3, 4. — 9) ženy, když židovského lidu nad ukrut- ným nepřietelem kralovati chtěl, vzezři pr. 2, 3, 4. — 10) pro- síme 2, 3.

Strana 99
99 boženstvím za královu sme 1) volili, požehnání tvých dary rozmnož, a ji pravicí tvé moci vždycky a vezde2) obklič; buď scienem tvého daru odevšad mocně zaslo- něna, aby vidomého i nevidomého vraha zlosci vítězsky vybojovati mohla, a s Sarú a s Rebekkú, Liú 3) a Rachel, poctivými a blahoslavenými ženami, plodem života svého obtiežena nebo vzplozena býti zaslúžila, na okrášlenie všeho králevstvie a stavu svaté božie cierkve" opravo- vánie a také zasloněnie, skrzě Krista hospodina našeho, jenž z neporušeného blahoslavené panny Marie břicha narodiv sě, navštíviti a obnoviti tento svět ráčil jest, jenž s tebú živ jest v jednotě ducha svatého 4) a kra- luje na věky věkoma. Amen. Opět jiné žehnánie před oltářem též královny před kniežaty a pány skrzě arcibiskupa řiekajícieho:b) Bože, jenž sám jmáš6) nesmrtelnosc a v světlosci přebýváš nepřístupné, jehožto rozšafnosc v svém zpósobení ne- mýlí sě, jenžs učinil, ježto budúcie jsú, a zoveš ta, ježto jsú, jakžto ta, ježto 7) nejsú, jenž pyšné pravým skro- venstvím s kněžstvie smietáš, a pokorné miloscivě na výsosc vzvodíš: nevypraveného milosrdenstvie tvého po- korně 8) prosímy, aby, jakžto Hester králevnu dle židov- ského zdravie z vězenie nebo z uokov zproščenú do krále Asverovy komňaty9) a královstvie jeho účascnosci 10) jíti's kázal: takéž tuto slúhu tvú pokory našie požehnáním a křesťanské osady spasenie — dle k duostojnému a vy- sokému krále našeho zdávání milosrdně jíti pójč, aby v králového u manželství slibu vezdy11) přebývajíci sty- 1) jsme 4. — 2) všudy 2, 3, 4.— 3) s Liú a s Ráchel 2, 3, 4.— 4) sv. buoh 2, 3, 4. — 5) řkúcieho 4. — 6) máš 2, 3, 4. — 7) nemá 1. — 8) pokorní 1. — 9) komniety 2, 3. — 10) wčast- nosti 3.— 11) všudy 2, 3, 4. *

Strana 100
100 dliva, blízkú panenstvie palmu zdrženie mohla obdržeti, a hospodinu 1) bohu živému a pravému ve všem a nade všecko slíbiti sě ustavičně žádala, a tě nadechnúcím,2) což tobě libo jest, vším srdcem skonala. Amen. Znamenati jest, že sukně králové i košile mají býti otevřené napřed i na zad až do pásu; a kněz arcibiskup má ji mazati na kříž svatým olejem na hlavě, na prsech i na plecí, a řéci, když ji maže, takto: Ve jmě otcě i syna i svatého ducha prospěj tobě toto mazánie sva- tého oleje ke cti a k věčnému potvrzení na věky vě- koma. Amen Potom modlitva po mazání tato:3) Svatého ducha milosc, pokory našie úřadem, v tě plna vstup, a jakožto rukama našima nedóstojnýma olejem přirozeným omyta tučnieš zevnitř, takéž jeho nevidomým mazáním uma- zaná 4) utučněna býti zasluž vnitř, a jeho duchovným mazáním svrchovaně vždycky omyta neslušnosci varovati sě a hrdati naučila vší myslí, aby užitečné duše tvé vždycky mysliti, žádati i činiti mohla, s pomocí hospo- dina našeho Jhesu Krista, jenž s bohem otcem i sva- tým duchem kraluje na věky věkoma. Amen. Modlitva: Všemohúcí věčný bože, připlovúcí duch tvého požehnánie na slúhu tvú N. pro nás modlijície miloscivě vzlij, a kteráž skrzě rucě našeho vzloženie dnešní den králevá ustanovena jest, svěcenie tvého dó- stojna a zvolena aby ostala a nikdy potom od tvé mi- losci odlúčena byla jakžto nedóstojná, skrzě Krista ho- spodina našeho. Amen. 1) pánu 2, 3, 4. — 2) nadchúcím 1. Latinsky: te inspi- rante. — 3) nemají 2, 3, 4; po pomazánie 3. — 4) zmaz. 2, 3, 4.

Strana 101
101 Po této modlitvě dá králové žezlo arcibiskup, jiného zpósobenie než královo žezlo, ale prut podobný prutu krá- levu, bez modlitv, a pak vzloži prsten na prst jejie arci- biskup, 1) řka takto modlitvu:2) Vezmi prsten viery, znamenie přiesnosci, jímžto 3) aby mohla všech kacieřských zlostí varovati sě, a po- hanské národy mocí boží tisknúti a ku poznání pravdy přijíti, skrzě Krista hospodina našeho. Amen. Jiná modlitba: Bože, jehožto jest všecka moc a dó- stojenstvie, daj slúzě své4) N., znamením tvé viery, pro- spěšné jejie dóstojenstvie skonánie, v němžto aby tobě vždycky ustavična 5) ostala, a tobě ustavičně slíbiti sě žádala, skrzě Krista hospodina našeho. Amen. Požehnánie koruny králové počíná sě takto: Bože, tvých věrných koruno, jenž na hlavě jich pokládáš ko- runu z kamenie drahého, požeh naj a postvěť korunu 6) tuto, aby jakožto ona rozličným drahým kamením jest okrášlena, takéž slúha tvá, nosce jejie, mnohým dra- hého 7) kamenie ctnoscí darem tvú ščedrú miloscí na- plněna byla, skrzě Krista hospodina našeho. Amen. Tehdy má jie vstavena býti koruna na hlavu od arcibiskupa, kterúžto vstavenú mají vzdržovati se všech stran šlechtici češčí. Arcibiskup pak má řéci, vstavuje korunu, tuto modlitvu: Vezmi korunu chvály, čest veselé, aby stkvúcie stkvěla sě a věčným radováním koruno- vána byla. Amen. Modlitva opět:8) Uradem našeho dóstojenstvie za králevú slovútně požehnaná, vezmi korunu králového 1) nemá 1. — 2) nemá 2, 3, 4. — 3) kterýmžto 2, 3, 4. 4) tvé 4. — 5) ustavičně 4.— 6) koruny této 3.— 7) mn. drahým kamením 3.— 8) nemají 2, 3, 4.

Strana 102
102 zvýšenie, kterážto ač nedóstojnýma, 1) však biskupíma?) rukama na tvú hlavu vstavena jest; a proto jakožto 3) zevnitř zlatem a drahým kamením okrášlena stkvie sě, takéž vnitř zlatem múdrosci a ctnoscmi drahého kamenie okrášlena býti snaž sě, aby po záščí tohoto světa, s mú- drými děvicěmi 4) choti věčnému, hospodinu našemu Jhesu Kristovi, dóstojně a slavně vstřieci vyndúci, 5) nebeského králevstvie sieni ve dvéři zaslúžila vjíti, 6) s pomocí ho- spodina 7) našeho Jhesu Krista, jenž s bohem otcem a svatým duchem živ jest a kraluje na věky věkoma. Amen. Počíná sě jiná modlitva:8) Všeho hospodine studnice dobrého, a všeho prospěšenstvie dárcie, daj slúzě tvej9) N. došlé dobře zpravovati dóstojenstvie, aby od tebe jie 10) danú chválu dobrými skutky mohla utvrditi, skrzě Krista hospodina našeho. Amen. Po tej 11) modlitvě šlechtici, ježto korunu vzdržují, povedú ji k stolici, poctivě připravené, 12) a tu ji posadie; a s ní bude šlechetná abatyše svatého Jiřie na Prazě zá- kona svatého Benedikta, kterážto pro své dóstojenstvie po- zvána a prošena při korunování královej13) vždy má býti; a okolo nie stanú šlechtici a panie urozené králevstvie Českého. Pak v uobětovánie14) a míru nošenie a božieho těla přijímánie ovšem řád králový dřieve znamenaný za- chován má býti. Zehnánie korúhve: Nakloň hospodine ucho tvé k mo- dlitvě našie pokory, a skrzě orodovánie svatého Michala 1) neduostoj. 4. — 2) biskupovýma 2, 3, 4. — 3) jakto 1.— 4) pannami 2,3, 4.— 5) vyjdúci 2, 4; vyjdúce 3.— 6) vníti 1.— 7) pána 2, 3, 4. — 8) Počíná sě jiná nemají 2, 3, 4. — 9) tvé 2, 3, 4. — 10) jiej 1; jíž 3.— 11) té 2, 3, 4. — 12) připravenú 1.— 13) králové 2, 3, 4. — 14) obět. 2, 3, 4.

Strana 103
103 archanděla tvého a pána nebeských ctnoscí, daj nám po- moc pravicě tvé, aby jakožs 1) požehnal Abrahama nad pěti králi svítězujícieho, a Davida krále, v chvále tvého jména vítězské boje činícieho, tak 2) požeh nati a osvie†- titi rač tuto korúhev, kterúžto na obranu svaté cierkve proti nepřátelské ukrutnosci nosie, aby ve jmě tvé věrní a obraňující lidu tvého po nie 3) jdúce, skrzě moc sva- tého kříže vítězscvie nad nepřátely dobyvše, radovali 4 sě, jenž s uotcem 5) a svatým duchem živ jsi a kraluješ na věky věkoma. Amen. Tu sě dokonává korunovánie. A potom budú čísti čtenie svatého Matúše, 6) a tak sě počíná:7) V onom času odšedše licoměrníci, učinili radu, aby Jhežíše popadli v řeči. I poslachu k němu 8) mlazšie své s Herodiány, 9) řkúce: Mistře, viemy, že jsi spravedlivý a cěstu boží v10) pravdě učíš, a nenie tobě péče o žá- dném, ani hledíš na osobu lidskú: slušie-li dáti daň cie- sařovi, 11) čili nic? Poznav12) pak zlosc jich Jhežíš, vece: Co mne 13) pokúšiete, pokrytci? ukažte mi peniez platní.14) A oni obětova chu15) jemu peniez.16) I vece jim Ježíš: Čí jest 17) tento obraz a nápis? Vecechu jemu: Ciesařóv. Tehdy vece jim: Proto vraťte,18) což jest ciesařovo, cie- sařovi, 19) a což jest božieho, 20) bohu. 1) jakožtos 1. — 2) nemají 2, 3, 4. — 3) niej 1.— 4) raduovali 1.— 5) otcem 2, 3, 4.— 6) Matěje 1.— 7) a tak sě počíná ne- mají 2, 3, 4. — 8) k němu nemá 1; služebníky své 2, 3, 4. — 9) Herodesovými 3. — 10) u 1.— 11) ciesaři 2, 3, 4. — 12) Ale po- znav zl. 3.— 13) mě 3.— 14) danní 3.— 15) podali 3. — 16) pe- nieze 3. — 17) je to 1; jest toto ob. 3. — 18) dajte 2, 3, 4. — 19) ciesaři 2, 3, 4. — 20) božie 1.

Strana 104
104 Znamenati jest, když budú čísci čtenie, král i 1) krá- lová mají složiti koruny své. A když odečtú čtenie, 2) větčí mezi arcibiskupy nebo biskupy vezme knihy čtenie, i do- nese královi, aby celoval,3) a potom královej, potom arci- biskupovi, ježto mši slúží. Credu 4) dějí a 5) offertoř: Slyš hlas modlitvy mé, králi mój a bože mój! nebo k tobě modliti sě budu, hospodine ! Po offertoři šlechtici a páni povedú krále k oltáři, korunu jeho před ním nesúc; král pak má offěrovati je- den chléb bielý, střiebrnici plnú vína, a zlata, jakžto králo- vému dóstojenství zdáti sě bude podobno. A králová takéž bude offěrovati. A jdúce k oltáři, i zasě sě vracujíce, meč vytržený ponesú před králem. 6) Následuje: Dary 7) prosímy 8) hospodine obětovánie posvěť, aby i nám jednorozeného tvého tělo a krev bylo, i slúzě tvému králi našemu N., na obdrženie duše i těla zdravie, a na konánie poručeného úřadu, tě darujícím,9) vždy- cky prospievati, 10) skrzě téhož Krista hosp. našeho. Amen. Slovútné požehnánie na krále a na lid, před Agnus dei: Všemohúcí bože, ducha tvého nás zbohať veselím; a králi našemu cierkevného pokoje požívati daj v ti- chosci. Anděla svého 11) svatého vezdy12) jemu stráži daj a obránci, a tak jemu jako nám ctnoscí svatých daj po- silenie. 13) Amen. Okolek králevstvie jeho za dnóv jeho 1) a 1.— 2) čt. vetčí arcib. nebo větší mezi biskupy 2. — 3) polibil 3.— 4) Credo 2. — 5) nemají 1, 2, 4.—16) Ruk. mají: kralem. Secretum. Po slově tom následuje v 3: Tuto sě znamená secretum. Že však v latinském řádu korunovačním jest sequitur a slovo secretum na tom místě nejasno zůstává, drželi jsme se latin- ského textu, a přeložili jsme slovo sequitur. — 7) Daj 3, 4. — 8) prosíme 2, 4. — 9) te largiente v textu lat. — 10) prospievali 2. — 11) tvého 1. — 12) všudy 2, 3, 4.— 13) posilněnie 2, 3, 4.

Strana 105
105 pokoj obklič poctivý, a kamžkolivěk sě obrátí, jeho protivníkóv mysl umdlena buď smucujíc sě,1) a všeho v nás duchovenstvie hojnosc bud'2) skrovna. Amen. To on dáti rač, jenž s uotcem 3) a s duchem svatým živ jest 4) a kra- luje na věky věkoma. Amen. Jiné žehnánie na krále takto 5) jest: Všemohúcí buoh, jenž tě lidu svého chtěl býti zprávcí, on tě nebeským požehnáním světě, věčného králevstvie dajť býti účast- níkem. Amen. A pójč 6) tobě proti všem viery křesťan- ské nepřátelóm vidomým a také nevidomým vítězscvie slavné a pokoje i odpočívánie7) cierkevného sčastného 8) tě učiň dalecě i širocě základcí. Amen. Aby tě vladař- stvie králevské9) držéce, lid tobě poddaný křescanského zákona práva ostřiehaje, odevšad bezpečen, pokoje ti- chého požíval, a tě v sboru svatých ustaviti ráčil, a věč- ným sčestím10) tudiež za jedno s tebú radovati sě za- slúžil. To on dáti rač, jehožto králevstvie a ciesařstvie bez koncě trvá11) na věky věkoma. Amen. Opět znamenati jest, že ten, jenž jest dal králevi12) čtenie cělovati,13) má po Pax domini vzieti mír od arci- biskupa mši slúžícieho, a nésci králevi14) i králové s knie- hami: a po něm všeckni arcibiskupové i biskupové dadie celovánie 15) míru jeden po druhém králevi na své stolici sediciemu. Opět znamenaj, že po umytí anebo v umývánie arci- biskupovu, neb po mši, zdáli sě podobno, opět kniežata 1) smucujície ruk. — 2) bude 3. — 3) otcem 2, 3, 4. — 4) Místo: a kraluje — Amen má 3 etc. — 5) takto jest, nemají 2, 4; místo těch slov má 3 na krále Jeho Milost. — 6) puojč 3.— 7) odpočinutie 2, 3, 4. — 8) zčast. 2, 3. — 9) královstvie 2, 3, 4.— 10) zčestím 2; štěstím 3, 4. — 11) trra 1. — 12) králi 2, 3,4. — 13) líbati 3. — 14) králi 2, 3, 4 a tak níže. — 15) polibenie 3.

Strana 106
106 nebo šlechtici přivedů krále před oltář, a tu přijme tělo a krev boží z ruky arcibiskupovy mši slúžícieho. Communio: 1) Urozuměj volánie mé, přichyl sě k hlasu modlitvy mé, králi mój a bože mój! nebo k tobě vzmo- dlím 2) sě, hospodine! 3) I hned die 4) complendu:5) Toto nás obcovánie ho- spodine učisc od hřiechu, a slúhu tvého N. krále na- šeho ote všeho obraň protivenscvie, aby cierkveného 6) pokoje obdržal 7) tichose, a po 8) tohoto světa pominutí k věčnému došel dědictví, skrzě pána našeho Jhesu9) Krista, jenž s tebú živ jest a kraluje10) v jednotě ducha svatého na 11) vše věkóv věky. Amen. Tuto sě dokonává řád korunovánie králova i králové Českého králevstvie. Tuto pak počíná sě řád obláčenie králového, k jeho velebnosci ukázanie neb k súdu. Ale dřéve, než sě obleče před růchem die tento žalm: Proč sú sě rydali národové; a onoho žalmu tyto verše: Strach boží svatý bydlí na věky věkoma; práva hospodinova věrna sama v sobě, až do konce toho žalmu, a potom inhed oblekú jej. A najprvé, obláčeje12) sě v sukni, die: Abych miloval pravdu a nenáviděl zlosci, protož umazal13) mě bóh, bóh mój, olejem veselé nad dědice mé. Potom obuje sě v střevíce14) králové, 15) řiekaje tento žalm: Sviecenie nohám mým slovo tvé a světlo stezkám 1) communie 2, 3, 4.— 2) modlím 2, 3.— 3) h. muoj 3. — 4) I hned die, nemají 2, 3, 4. — 5) complenda 2, 3, 4. — 6) cier- kevného 2, 3, 4.— 7) obdržel 2. — 8) a po dokonánie tohoto sv. k věčnému 2, 3, 4. — 9) Ježíše 2, 3, 4. — 10) kr. buoh 2, 3, 4. — 11) Místo na vše věkóv věky mají 2, 3, 4: po všecky věky věkóv. — 12) obleče 1, 3. — 13) zmaz. 2, 3, 4. — 14) třevice 2. — 15) královské 2, 3, 4.

Strana 107
107 mým; přisáhl sem a ustavil sem ostřiehati súdóv 1) spra- vedlnosci tvé; ponížen sem až ovšem hospodine, obživ mě podlé slova tvého; volnosci úst2) mých dobře libé učiň, hospodine, a súdóv 1) tvých nauč mě; duše má v rukú mú veždy, a zákona tvého nezapomněl sem; po- ožili sú hřiešníci osidlo mně, a od přikázánie nezblúdil sem; dědinú získal sem svědectvie tvá na věky, nebo veselé srdce mého jsú; přichýlil sem srdce mé k činění spravedlností tvých u věk pro odplatu. Potom vezme náramky, řka: Jenž učí k šermování ruce moje 3) a prsty mé k bojování; a položil jest ja- kožto lučišče 4) mosazné ramena má. Potom vezme dalmatiku, řiekaje: Oblec 5) mě hospo- dine u6) pancieř spravedlnosci, a dielem síly obklič mě. Potom vezme rukavicě, řiekaje: Nalezl mě hospodin, slúhu svého; olejem svatým svým umazal7) ruce moji, ruka pak jeho pomáhati bude mně. Potom vezme prsten, řiekaje: Vezmu8) králového9) dóstojenstvie prsten a křescanské viery znamenie. Potom plášč 10) s záponú vezme, řiekaje: Oblekl mě hospodin v rúcho zlatem tkané, a nemiernými 11) záponami okrášlil mě. Vstaví potom korunu na hlavu, řiekaje toto: Po- menšil si mne málem méně od andělóv, chválú a čstí korunoval si mě, a ustavil si mě nad diela rukú tvú; ztučnil si v oleji 12) hlavu mú, a čieše má zapojujície, 1) suduov 2, 3. — 2) use ruk. — 3) mé 2, 3, 4. — 4) luči- ště 2, 3, 4. — 5) Oblec — rukavicě řiekaje nemá 4. — 6) v 3, 4. — 7) zmazal 2, 3, 4. — 8) vezmi 3, 4. — 9) kralovského 2, 3, 4.— 10) plášť 2, 3, 4; plášť a záporu 3. — 11) nesmiernnými 2, 3, 4.— 12) v uoleji 4.

Strana 108
108 kak 1) přesvětlá jest, a milosrdie tvé následuje mě2) po vše 3) dni života mého. Potom žezlo vezme, říkaje: Metla tvá a kyj tvój, ta mě utěšila sú, metla zpravenie, metla královstvie tvého. Potom jablko vezme, řiekaje: Lid, jenžtos 4) po- sadil v rukú, zdráv učiň hospodine, a požehnaj dě- dičství tvému, a vládni jimi, a pozdvihni jich 5) až u 6) věky. Potom, k stolici jda, die: Hospodin chuda činí a vzbo- hacuje, ponižuje a7) povyšuje: vzkřěšuje ot země prac- ného a z bláta vyvodí chudého; aby jej usadil8) s knie- žaty a stolici chvály držal.9) A chvály božie držely sú stěžeje země, a uložil na nich svět; nohy svatých svých zachová a nemilosciví ve tmách skrčie sě; neb v síle svej 10) mocen bude muž. Hospodina budú sě báti protiv- níci jeho, a nad nimi bude zvučeti11) v nebesiech: hospodin bude súditi krále země a dá vladenie královi svému a povýší rohu mazaného svého. Po oblečeni die žalm:12) Hospodine, v moci tvej uzdra- vuje sě král, a v spasiteli tvém veselí sě náramně. Než má-li býti súd, před žalmem: Proč jsú sě vzry- dali 13) národové, má řéci: Blažený muž, jenž nepostúpil po radě nemiloscivých. 1) kterak 2, 3, 4. — 2) mne 2, 3, 4. — 3) všecky 2, 3, 4. — 4) kterýžtos 2, 3, 4. — 5) je 1.— 6) na věky 2, 3, 4. — 7) i 3. — 8) posadil 2, 3, 4. — 9) držel 2. — 10) své 2, 3, 4. — 11) vzvu- četi 3.— 12) die tento žalm 4. — 13) vrzydaly 1.

Strana 109
III. ŽIVOT SV. VÁCLAVA.

Strana 110

Strana 111
Život sv. Václava. Když tomu všemohúcie milost 1) božie chtěla, aby sě viera křesťanská spoře rozmnožila,2) Svatopluk mo- ravský král, od svatého Cyrilla, 3) moravského arci- biskupa, svatý křest jest přijal. A potom když bratr svatého Cyrilla 4) jménem Metudius po jeho skončení miesto něho moravským arcibiskupem 5) byl učiněn,6) tehdy 7) české slovútné knieže jménem Bořivoj a jeho bohobojná kněžna svatá Ludmila v tom městě, ježto Velehrad slove, tu ježto 8) tehdy moravského arcibiskup- stvie stolec i hlava9) bieše, v kostele svatého Víta od blaženého arcibiskupa Metudia oba svatý křest sta 10) přijala. V těch časiech to šlechetné 11) knieže české Bo- řivoj jměl jest dva syny, jeden slul Spitigneus a druhý Vratislav. Tehdy 12) Spitigneus nemnoho na světě přebyv, umřel, a Vratislav po něm v Čechách kniežetem byl 13) ostal. Potom to slovútné knieže Vratislav [s] svú kněžnú, jiejžto 14) jméno bylo Drahomiř, 15) jměl dva syny, sva- 1) m. chtěla buožie 2. — 2) vzmnožila 2; vzplodila 3. — 3) Quyrylla 3.— 4) Quirylla 3. — 5) biskupem 2.— 6) učinil 1.— 7) tehda 2, 3. — 8) jest 2. — 9) st. i sláva 2, 3. — 10) jsta 2. — 11) nemá 2. — 12) tehda 2, 3.— 13) nemá 2, 3. — 14) jiež 3. — 15) Dragomiř 1, a tak i níže, ač na jednom místě rukop. 1. též Drahomiř přichází.

Strana 112
112 tého Václava a nemilostivého Boleslava. A když Vrati- slav knieže s pravým srdcem křesťanskú vieru milováše, na to jeho kněžna Drahomiř nic netbala, ale pohan- ských modl sě vždy přidržieše. Potom po těch časiech to šlechetné knieže Vratislav svého syna svatého Vá- clava tiem úmyslem, aby potom českým kniežetem byl, svatej Ludmile jeho chovati poručiv, skončal. A jeho kněžna Drahomiř, v druhého syna Boleslava sě uvázavši, ku pohanským modlám jeho všemi činy vedieše. 1) Ale předrahý ten květ, první v českej zemi v svatej vieře vzkvetlý, svatá Ludmila, vnuka svého,2) svatého Václava, svatému čtení podlé křesťanskej 3) viery jeho učieci chováše. Tehdy 4) milostivý utěšitel duch svatý tak toho dietěte srdce vnitřním vdešením byl rozpálil, ež 5) jeho svatá učenie, jako světlé jiskry od něho jdúc, sě stkviechu a jeho osviecené promluvenie jako plovúcie stredí 6) sladcě od jeho svatých úst pocházieše, pro něžto 7) skrzě jeho svatého slova snažné kázánie všecka Česká země slavně jest osviecena, netolik slovem ale i rozličným příkladem; neb sě tak o jeho svatej 8) milosti píše, ež 9) jest byl přečistého života, své tělesenstvie bez poškvrny choval, a vždy žádaje, kak by 10) pro Jezu Krista svú krev prolil, pro nižto11) spravedlnost svaté viery ne tajně ale zjevně kázáše, vždy sě bohu 12) nábožně modlil, bedlivě ve dne i v noci boha následuje ve všech svatých skutciech, v almužnách,13) u milosrdí i u pokoře nad jiné své rovně 1) vedla 3. — 2) nemá 1. — 3) křesťanské 3. — 4) tehda 2, 3 a tak i níže. — 5) že 3. — 6) srdce 2; strdí 3. — 7) Ruk. 1 má: pro ježto, ale slova ta jsou přetržena. — 8) svaté 2. — 9) že 3, a tak vždy níže. — 10) kterak by 3. — 11) něžto 1. — 12) buohu 1 a níže vždy buoha, buoží a p. tentýž ruk.— 13) alm. milosrdenství.

Strana 113
113 znamenitě prospieval. Těch časuov ta 1) závistivá Draho- miř, nemilostivá pohanka, žádajíc nad svú ctí, 2) svatú Ludmilú, kněžstvo České země obdržeti, dva šeředná 3) násilníky, jimažto jména byla Thuman a Guman, do Te- tína 4) na hrad posla,5) aby tam jevše věrnú boží služeb- nici, svatú Ludmilu, zahubila. A tak se jest 6) stalo : od tú dvú jest udávena a ta svatá duše do nebes vzata. Potom ta 7) nemilostivá pohanka Drahomiř jala sě kře- sťanuov nenáviděti a jim mnoho zlého činiti; ale syn jejie, svatý Václav, vieru křesťanskú, jakž jeho byla svatá Ludmila, babka jeho, naučila, tvrdě držieše, navracije 8) zasě jí rozehnalé křesťany, 9) a jim milostivě v jich po- třebách pomáhaje. Tu 10) také zvláščí pokoru činieše, ež oplatky tajně peka a z hroznóv víno svýma11) rukama vydavuje k božiej službě po kosteléch dáváše; často také drva a jinú potřebu 12) chudým vdovám 13) pracným i roz- ličným sirým lidem tajně v noci nosieše. Těch časuov Kúřimské knieže vida božieho slúhy veliku 14) pokoru a jeho na svej mysli potupenie15) nesa, jal sě kněžství České země překážeti 16) rozličně i veliké násilé činiti, tak ež musil svatý Václav s velikú vojskú na pole17) proti němu táhnúti, nedada 18) své země viece hubiti. Jehožto zástup Kúřimské knieže potupiv, s svým zástupem proti němu také na pole vyjel a s ním sě k boji zamluvil. Jemužto svatý Václav po poslu vzkázal 1) nemá 3.— 2) Tak 2; ctcí 1; ccí 3; t. j. tchyně. — 3) seřadná 1. — 4) Tethyna 1.— 5) poslala 1, 3. — 6) i 2. — 7) nemají 1 a 3.— 8) navracuje 3.— 9) křesťané 3.—10) To 1.— 11) s svýma 2. — 12) podřebu 1. — 13) vduovám 1. — 14) velikú pokoru a nemá 1. — 15) postupně 1. — 16) překázati 1. — 17) na pole nemá 2. — 18) nedada — hubiti nemá 3. 8

Strana 114
114 a řka: Když žádáš nad mým kněžstvím 1) vévoditi, cožť2) je toho potřeba, aby ti u boji zbiti byli, nad nimižto chceš panovati? Jáť tvých lidí krve prolitie nežádaji; 3) jestliť se mnú boj lib, nade mnú nad samým 4) svítězě, panujž nade všemi mými, a pak-liť já tě přemohu, ale ať tvoji pod mú moc slušejí. Tomu poselství knieže Kú- řimské vesele 5) povolil, aby 6) ta smlúva byla s uobú stranú otvrzena, tak jakžby nikde 7) jima pomáhati ne- směl, jakžto sě jest i stalo. A když tě kniežetě proti sobě na sědánie jdiesta 8) a obě vojscě na tom přihle- dání stásta, v tu hodinu anděli s nebes sstúpivše, nad svatým Václavem sě vznášiechu a kříž stkvúcí před jeho tváří svatú sě blščieše.9) To Kúřimské knieže uzřev, před svatým Václavem na zemi padl, prosě, aby mu ráčil svuoj hněv odpustiti. Jemužto svatý Václav vecě: Vrať sě domóv10) s pokojem a měj na svém dosti, ját tvého nežádaji. Potom po malých časiech svatý Václav, aby k cie- sařovu dvoru jel, byl11) pozván. A když tam přijel, od ciesaře i ode všech kniežat ctně12) přijat a tu u pilných ciesařových radách znamenitě13) nade vše 14) jiné u 15) mú- drosti poznán. A když jednoho jitra v ciesařovu radu pozván a pro velikú práci, jižto zvlášče v noci 16) bohu sě modle nesl, rozličně sě trudil, v radu přijieti sě17) zapozdil, tehda ciesař s kniežaty [mně], by sě pro svú hrdost přijieti oblenil, to byl tak zpósobil, když by svatý Václav v radu přišel, aby ho nikde18) povstáním 1) kněžstvem 3. — 2) cotě toho pot. 1; co je 3. — 3) ne- žádam 3. — 4) samyem 3.— 5) vešele 2. — 6) by 2. — 7) nikte 2.— 8) desta 1. — 9) blštieše 2, 3.— 10) domuov 1. — 11) by 3. — 12) ctný 2. — 13) nemá 2. — 14) všecky 3.— 15) v 3.— 16) nemá 2. — 17) nemá 2. — 18) nikte 2.

Strana 115
115 nepoctil. Avšakž jakž brzo svatý Václav v radu přišel, uzřev ciesař, ano jeho světí anděli vedú a kříž zlatý jemu sě na čele stkvie, 1) inhed před ním se všemi knie- žaty padna, jemu sě pokořil, slibuje jemu, což by na něm poprosil neb kázal, na tom byl by uslyšán. Tehdy2) svatý Václav ruky svatého Víta na ciésařovi poprosil, a inhed jemu ji mile ciesař dal. Potom svatý Václav s tiem drahým darem do Pražského města přijev, kostel ve 3) jmě svatého Víta založiv učinil, a za tiem po toho svatého otcě, Řezenského biskupa, jenž těch časuov nad Českú zemí biskupového duostojenstvie 4) moc jmějieše, poslal, prosě, aby sě přijeti neoblenil, ale přijeda ko- stel svatého Víta posvětil. Jemužto Řezenský biskup odevzkázal5) a řka: A zda mne, synu milý, potřebuješ? Věz to, jež 6) ten kostel, jehožto posvěcenie žádáš, tenť kostel, jakž sem božím zjevením viděl, povýšen bude v dóstojenství 7) arcibiskupstvie, stolec i hlava duchovnie tvé země. Avšak aby sě tvá prosba i vóle naplnila a tvuoj kostel byl posvěcen, rádť 8) to chci zpósobiti. Což 9) potom svatý Václav pro Jesu Krista pokor- ných a milosrdných skutkuov činil,10) o tom jest mnoho psáno. Zvlášče11) když jednoho času 12) svatý Václav v noci, ano snieh a led veliký [byl], s svým starým sluhú, jenž slul svatý Podivoj, jemužto vše13) tajenstvie i nábožen- stvie svatého Václava známo bylo, k kostelu 14) bos jdieše, tehda ten svatý Podivoj, kakžkoli 15) v obuvi jda, však veliké zimy trpěti nemožieše.16) Jemužto svatý Václav 1) stkví 2. — 2) tehda 2 a tak vždy níže. — 3) vo 3. — 4) dóst. 2. — 5) odvzkázal 2. — 6) ež 2. — 7) duost. 3. — 8) rád to učiním 3. — 9) co jest 3. — 10) učinil 3. — 11) zvláště 3. — 12) časa 3. — 13) všecko 3. — 14) k kuostelu buos 2.— 15) jakž- koli 3. — 16) nemohl jest 3. 7

Strana 116
116 vece: Podivoji, vizi to, žeť jest zima, stúpaj u mé stu- pěje. 1) A jakž poče v jeho svaté stupěje stúpati, tak sě jemu nohy shřély tak, jež nepoče nic zimy číti. A ty jisté svatého Václava stupěje, ež po zmrzlém blátě chodě své svaté nohy obraňováše, všickny 2) krvavy biechu. To také svatý Václav zvlaščieho 3) milosrdie činil, ež po- hanské a porobené děti kupuje, k svatému křstu přepra- vuje,4) bohu je dědil. Boje sě také, aby ižádného člo- věka krev nevinně 5) nebyla odsúzena, vše 6) šibenice a žaláře obořiti kázal. Ten také dar svatý Václav vlaščí 7 a od boha jměl, ež prorocky o budúcích časiech mnohé věci převěděl, a znamenitě zjeveno mu bylo, aby těla s) své babky, svaté Ludmily, na jiné miesto přenesenie učinil. A tak sě jest stalo, ež potom vidění svatý Vá- clav cělé tělo svaté Ludmily v Tetíně nalez,9) do Prahy přinesl a v klášteře svatého Jiřie, tu ježto 10) i dnes hřbí, poctivě položil. Potom svatý Václav žádaje věcí nebeských, všech tělesných věcí sobě za nic nenesa, po- slal své posly k svatému otci11) papežovi, od něho od- puščenie12) prosě, aby mohl,13) svému bratru Boleslavovi kněžstvie14) vzdada, v zákon svatého Benedicta vjíti.15) Ale proti tomu bratr jeho Boleslav jeho svatým činóm závidě, tělesných žádaje a16) nebeských netbaje, chtieše rád, by kterým činem mohl kněžstvie České země dojíti, pro něžto svatého Václava, bratra svého, na jedny hody lstivým zámyslem do Boleslavě pozval. Tehda svatý 1) stopěje 2; a tak níže. — 2) všeckny 3. — 3) zvláštnieho milosrdenstvie 3. — 4) připravuje 2. — 5) krve nevinné 1. — 6) všecky 3. — 7) zvláštní 3. — 8) tělo 3. — 9) nalezl 3. — 10) kdežto 3. — 11) nemá 2. — 12) odpuštěnie 3; nemá 2. — muohl 2. — 14) kniežetstvie 3 a tak i níže. — 15) vníti 2. — nemá 2, 3. 13) 16)

Strana 117
117 Václav smrt svú předvěděv, nevinný jako ovčička dobro- volně sě vésti přepustil. A to s velikú radostí učinil; neb toho bieše dávno žádal, aby pro svatú vieru svú krev prolil. A když na těch hodech svatý Václav s svými rytieři na večeři sedieše, propovědě k nim a řka: Zajtra u vigilji rajského probošta, svatého Michala, kalich utrpenie pro mého milého hospodina píti budu, aby svatý Michal duši mú hospodinu obětoval. A vy tuto také se mpnú jasně píte a hodujte; neb již od tohoto času vína s vámi píti viec nebudu této úrody. To řek, svatý Václav od večeře vstal, bohu poděkovav, skrúšeným srdcem sě ná- božně zpoviedál, a tu žalostivě 1) za své i svých blížních hřiechy zaplakav, na modlitvu2) sě až3) přes prvospí od- dal. A potom nábožně na jitřní vstav, pravé světlúcie slunce, ježto duši osvěcije,4) tělo krále nebeského přijal. A když tak svatý Václav, nebeské světlosti oděním sě ohradiv, po tmě jdieše, nemilostivý bratr jeho Boleslav s vražedlným úmyslem ze tmy naň vystúpil, a tu hřiešná tempnost proti světiej 5) světlosti bratra svého,6) svatého Václava, nemilostivě ranil. Po 7) niejžto ráně,8) ten sám zlý Boleslav inhed 9) letěl, nejmaje moci nad sluhú božím. Ale svatý Václav chtě dobrovolně obět svú vzdáti bohu a duši svú, totiž 10) tělesenstvie své dáti pro mi- lého Jezu Krista, vezma bratra svého meč, jemu vrátil, a řka: Vuole tvá buď v tvú rukú. Proto sě zlý Boleslav nic neobměkčil, ale s svými nemilostivými lidmi opět sě naň obořiv,11) svého bratra svatého Václava zabil. A ta svatá duše slavně do nebes svatými anděly vznesena.12) 1) žal. i za svých blíž. zaplakov hřiechy 3. — 2) modlitvy 2. — 3) nemá 2. — 4) osvěcuje 3. — 5) světie 2; svaté 3. — 6) nemá 2.— 7) pro 2.— 8) raněnie 2; pro kteréžto raněnie 3. — 9) nemá 2. — 10) totiž 3. — 11) obořil 3. — 12) vnešena 2.

Strana 118
118 Potom ta svatá krev, ježto byla na stěnu střelila, jako volajíc na vražedlného bratra, dlúhé časy ižádným řeme- slem setřieti nemožena. Potom skrzě svatého Václava buoh zřejmé 1) divy v Čechách i v jiných vlastech činil. A zvlášče 2) v tu ho- dinu, v nížto svatý Václav svú krev prolil, zjevil sě spa- sitel, na kříži pně, králi dacskému, a takto 3) k němu mluvě: Chceš-li svých hřiechóv odpuščenie 4) u mne ob- držeti, učiň kostel ve jmě mého milého mučenníka sva- tého Václava. Z toho viděnie král sě probrav, kostel krásný ve jmě svatého Václava učiniv,5) slovútně nadal. A tu jeho svaté jmě jako i v Čechách u veliciej 6) chvále jmají až do dnešnieho dne. V těch také časiech ta přezlá svaté viery nenávist- nice Drahomiř pohanka, 7) mátě svatého Václava, všech nevěrných mater zlostný příklad, jež svej sě krvi pro- tiviec, svatého Václava svého syna smrt byla zjednala, proto 8) božím přepuščením před Pražským hradem jako ona prokletá města Dathan a Abyron sè jest propadla; a ta propast jest zřejmě všem známa až do dnešnieho dne. A ti 9) také ohavní vražedlného Boleslava pomoc- níci rozličnú boží ranú všickni jsú hanebně sešli. 1) zřiemě 2, 3. — 2) zvláště 3. — 3) tak 3. — 4) odpuště- nie 3. — 5) učinil a sl. 3. — 6) veliké 3; velicie 2. — 7) pohan- ská 1.— 8) protož b. dopuštěním 3. — 9) tíž 3.

Strana 119
IV. VÝKLADY A NAUČENÍ DUCHOVNÍ.

Strana 120

Strana 121
Výklady a naučení duchovní. 1. Tuto1) se dokonává život toho šlechetného ciesaře až do jeho korunovánie na římské královstvie, a opět se počíná skládánie veliké múdrosti a strachu božieho skrze téhož ciesaře šlechetného a krále českého, jimžto učí krále i kniežata i všecky obecně, a na potvrzenie všie šlechetnosti přivodí krále Sedechiáše a řka takto: a jest řeč o XVIti šlechetnostech. Sedechiáš první byl, skrze něhožto poručením bo- žím zákon svatý přijat byl a múdrost urozuměna. I řekl jest Sedechiáš, že každý věřící má jmieti2) sám v sobě šestnáste 3) šlechetností: Prvá jest, boha poznati a an- jely4) jeho. Druhá jest rozeznánie dobrého i zlého; do- brého, aby je činil, a zlého aby se varoval. Třetie jest poslušnu býti králi, jehožto buoh miesto sebe zjednal na zemi, dav jemu moc v lidu. Čtvrtá jest ctíti staršie, totižto 5) najprvé 6) otce a matku. Pátá jest dobře činiti lidem podlé záleženie statku svého. Šestá 7) jest chudým almužnu dávati. Sedmá jest brániti jinde rozených. Osmá 1) Následující rozjímání přichází v rukopisech litoměřickém i vídenském hned po životě Karla IV, čímž se znění tohoto ná- pisu vykládá. — 2) míti 2. — 3) šestnádcte 2. — 4) anděly 2. — 5) totiž 2. — 6) najprv 1. — 7) Slova: Šestá — dávati nemá 2.

Strana 122
122 jest snažiti se velmi k službám božím. Devátá jest varo- vati se smilstvie. Desátá jest mieti trpělivost. Jedenáctá jest býti právu. Dvanáctá jest býti spravedlivu. Třináctá jest býti svobodnu. Čtrnáctá jest ofěrovati obět bohu pro dobroděnstvie dané jeho lidu. Patnáctá jest děko- vati bohu pro příhody, ježto se ustavičně přiházejí světu. Šestnástá jest býti stydlivu a skrovnu a malého sváru nebo hádánie. I řekl jest: Jakožto slušie k královému duostojen- ství, aby lid jemu poddaný byl poslušen jeho, takéž slušie, aby král byl snažen o stavu jich viece nežli o svém; neb tak jest on podlé nich jakožto duše podlé- těla. A řekl jest: jestliže král myslí shromážditi poklad skrze násilé a bez spravedlnosti, myslí to, což pravé nenie; nebo neshromáždí tak pokladů jedné skrze vy- puzenie lidu z země a popleněnie královstvie svého. A řekl jest: jestliže král opustí zpytati svého lidu činóv, 1) rytieřstva svého a nepřátel svých, nebude jednoho dne bezpečen svého královstvie. A řekl jest, kterak dobře jest tomu lidu, jichžtô král jest do- brého rozeznánie a dobré rady a múdrý v tom, ježto má uměti. A tak zle jest tomu lidu, když některých dřieve řečených činóv králi se jich nedostává. A řekl jest: když král vzhrdá2) něčím malým z těch věcí, ježto má učiniti, rozmóže se to, jakžto ve mdlém nemoc tělesná, kteréžto nebude-li 3) pomoženo [nějakým] 4) lé- kařstvím, rozmnoží se a všecko tělo smútí. A řekl jest: jestliže krále obluzují pochlebenstvím nepřietelé a slad- kými slovy, nemajíce vzezřenie na činy jeho, královstvím 1) rozumóv 1.— 2) zhrdá 1. —. 3) nebude 2. — 4) nemá 1.

Strana 123
123 svým nebude bezpečen, ale vnáhle bude nadstúpen od nich jakžto ti, ježto lvovým skokem vnáhle a v znedo- jépie jsú nadstúpeni, nemohú zbýti smrti. A řekl jest: Slušie králi naučiti syna umění, kterak má zachovati své královstvie, kterak má býti práv lidu svému, kterak má zpravovati své rytieřstvo: a nemá jemu přepustiti mnoho požívati lovu aneb jiného túlánie, ale má jemu mluviti, kázni 1) naučiti a varovati se všie marnosti. A řekl jest: slušie králi, aby jeho dobroděnstvie na dobrých mužiech2) se ukazovalo a na těch, ježto se k umění snažie, aby proto ku prospievání lépe se sna- žili. A řekl jest: slušie na krále, když chce, aby jemu bylo slúženo od někoho jeho službú, věděti najprvé jeho obyčeje a kterak sebú vládne a kterak zpravuje svój dóm 3) a tovarystvo své. A uslyší-li že dobrých obyčejóv a zprávce svého stavu a chovatel4) zákona svatého, a že trpie tiše, kteréž se jemu přihodie nechutné příhody,) tomu má kázati slúžiti sobě, ač nemá mrzkosti k němu. A řekl jest: věrného přietele, jenž tě miluje, věz, žet jest lepší nežli otec ani mátě ani bratr, jenž žádá smrti tvé, aby dědil v zboží tvém. A řekl jest: všeliká věc žádá sobě podobného. A řekl jest: ktož se neukrotí, ani uposlúchá tresktánie6) ochotného, kaži jeho ukrotiti tresktáním ukrutným nebo mrzkým. A řekl jest: větčie bohatstvie jest zdravie těla a větčie utěšenie jest dosti- učiněnie srdci. A řekl jest: poslušenstvie z milosti jest ustavičnějšie nežli poslušenstvie, ježto pochodí z pano- vánie a z strachu. A řekl jest: pokušenie činie dobrá tresktánie, a vzezřenie na skonané věci dobrú činie věr- 1) kázánie 2. — 2) mnohých 1. — 3) duom 2. — 4) chova- tele ruk. — 5) přihodie 2. — 6) trestání, trestati místo tresktání a p. má 1.

Strana 124
124 nost. A řekl jest: lepšie a šlechetnějšie jest na tomto světě i na onom jméno dobré kromě muky nežli bohat- stvie. A řekl jest: lépe jest mlčeti nežli mluviti s ne- umělým, a lépe jest púště hledati nežli přiezniti se k zlým. A řekl jest: když král jest zlých činuov, lépe jest jemu, jenž nezná jeho, nežli tomu, ježto má velikú známost s ním. A řekl jest: že lepší jest člověk ne- plodný než ten, ježto má syna nestatečného; a lépe jest přebývati s chudým múdrým nežli s bohatým nerozumným. A řekl jest: skrze múdrost bývá dobývána pokora, do- brá vuole, lítost a zbavenie hřiechóv. A řekl jest: ne- právě činie, ktož hledá múdrosti, nečta v písmě, ani usiluje, uče se, aby jie dobyl; a ktož myslí, by ji měl s některým nezpósobením, jest neumělý. A řekl jest: ktož hyne v tom, [čím] jest povinen svému stvořiteli, mnohem viece hyne ve všech dobrých skutciech. A řekl jest: nevěř tomu, jenž die, že umie pravdu a činie proti pravdě. A řekl jest: jakžto děti, ježto snažie se jiesti sladké věci, ač jim bráněno bude, neopustie toho, by nejedli, takéž neumělí a ježto se milují žádostí tělesnú, nemilují života, jedno sami pro se. Ale múdří milují život proto, aby dobré skutky činili, a opúštějí kochánie tohoto; nebo škodie. A protož ti tolik jsú rozličných účinkóv ale podobných tvárností. A řekl jest: kterak mohú se srovnati lidští skutkové, ježto se snažie uži- tečné a věčné věci dojíti skutky těch lidí, ježto jediné na obdrženie svých rozkošných kochání se snažie. Jakž to by řekl, nikterak se nemohú srovnati; neb veliké rozeznánie jest mezi tiem, jenž vždy snažie se poškvrniti nečistotú na tomto světě i na onom škodlivú. A mezi tiem ještě se odtavad táhne úmyslem utvrzeným v ne- besiech. A řekl jest: Nemá mnien býti snažný, jenž

Strana 125
125 opúštie neškodlivé věci a usiluje v škodlivých. A řekl jest: Hořké a trpké múdří trpie, jakožto by byly sladké jako stred, protože vidie, jenž jich skonání jest neško- dlivé. A řekl jest: kterak jest dobro a užitečno těm dobře činiti, ježto zasluhují, a tak zlo a nestatečno těm dobře činiti, ježto nezaslúžie; neužitečno proto, nebo ktož to činie, ztracují úsilé své. A také ktož dobře činie nezasluhujícím, jest jakožto dešt v piesku, ježto hyne. A řekl jest: zčastný jest, jehožto mrkánie a svítánie nalezá, an činí to, co naň slušie, a nepožívá viece světa, jedno tiem, bez něhožto nemóž býti, a ktož dobré věci činí, a brání1) zlého, dokavadž živ jest na tomto světě. A řekl jest: Neslušie súditi člověka podlé řeči ale podlé skutkóv, neb řečí prázdných věčí diel marný jest, ale z skutkóv pochodie užitkové a škody. A řekl jest: když almužnu dadie mdlým a potřebným, prospievá jim zjevně jakožto lékařstvie, ježto podobně dadie nemocnému, uzdra- vuje; a almužna daná nepotřebnému jest jakožto lékař- stvie nepotřebné dané nemocnému. A řekl jest: ktož se vzdaluje od neumělých, vzdaluje se od poškvrněnie a od- vrátí svój zrak a sluch od nich. A řekl jest: podobnější jest všeho času života člověčieho, což ztráví na božie službě, dobře čině; a prostřednie jest, což ztráveno bude na potřebách, z kterýchžto se nemóž omluviti, jakožto v pití, v jedení a ve spaní a v uzdravování nemocí pří- hodných; a najhorší jest to, což se ztráví ve zlých skutciech. 1) aby ani ruk,, lat. text: et prohibet mala.

Strana 126
126 2. Tuto se počíná vykládánie duchovnie o svaté Mářie panně čisté téhož šlechetného ciesaře (Karla] takto. O Maria schráno syna božieho narozeného! Ty jsi šzdbel, v němžto načřelo člověčie přirozenie vody živé skáčící na věky. Ty jsi najsvětlejšie děvičstvie; 1) beryll, v jehož čistotě slunce božstvie své paprslky prolilo, z jichžto obraženie osvieceny jsú temnosti naše a jich horkostí zapálena jsú člověčie srdce, aby hořely v mi- losti božie. Ty jsi pravé podobenstvie orlicě, ježto v peří pokornějšie2) barvy jiné ptačstvo předlétá neb převyšuje, takéž ty šlechetností pokory vzletělas nade všecky kuory anjelské. O kterýchžto křídlú orličí, 3) ježto jsú dány ženě porozujície, svatý Jan v tajemství božiem znamenal a řka: Dáně 4) sú ženě dvě křídle velicě orličie, aby leťala 5) na púšť; proto ty tak povýšena v milosti slunce vrúcie. Jakožto orlice obnovilas starost všeho národu lidského, omývajíci starost mytiem nového narozenie. Ty jsi pravá mátě milosti, nebs proměnila jméno Evino, ma- teře hřiechu, ježto nás svým hřiechem oslepila; ale tys nás svú múdrostí laskavú osvietila. Neb jakožto orlice ptačátka svá proti paprslku slunečnému posazuje, takéž ty, zapudivši oblak staré mrákoty, proti pravému slunci nás postavila, aby horkem jeho smrtedlně naše oči osvieceny byly. A proto syn tvój zvolený, jemuž tě syn tvój prvorozený na kříži poručil, podobenstvie orličie před tebú nese na znamenie tvé pokory a vítězstvie, jenž také palmy na znamenie tvé čistoty byl nositel. 1) dědictvie 2.— 2) pokornějšé 1.—3) orličích 1.— 4) dámy 1. — 5) lettial 1.

Strana 127
127 O tom vítězství matky nebeské svědčí svatý Bernard, a řka takto: Aj ted my hřiešníci před strašlivým súdcí stojíme, jehožto ruka hrozná mečem hněvu svého nad námi třese, a kto nás obrání? O paní, nemóž žádný tak hodný nalezen býti, ani tak mocný, aby boží meč svú rukú stavil, jediné ty jediná, přemocná a přenajmilejšie; neb skrze tě najprvé přijeli sme milosrdie z rukú bo- žích. K tomu také podobně 1) o jejiem velikém vítězství mluví svatý Anzhelm a řka takto: Kterakým údem hlasu nebo kterakú radostí srdce našeho vypraviti moci budem to, ježto jsme tobě z práva povinni; neb jsi ty přede vším stvořením v paměti božské byla zpósobena, aby jakožto ze všech žen nejčistčie boha pravého a člověka z svého panenského života porodila, a také aby, mimo všecky po svém synu královna nebeská učiněná slavně kralovala, ztracený svět zýskala, přistúpenie k věčnému životu připravila. Tys také národ člověčí věčné chvály oblúpený skrze tvój panenský plod ku prvniemu stavu zase přivedla. Tys práva pekelná zrušila, přemohši skrze smrt svého syna knieže smrti. Skrze tě do nebeského královstvie, kteřížkolivěk máme přijíti, přijdeme; skrze tě jest, cožkolivěk jsme, nebo móžem, nebo máme, nebo umieme. Tys po Bohu sama jediná útěcha naše, tys do nebeského královstvie vuodce naše; tys v smutciech pomocnice naše; tebe prosíme, buď příjemce a věčná radost naše. 1) nemá 1.

Strana 128
128 3. Tuto počíná opět jiné vykládánie duchovnie téhož cie- saře šlechetného (KarlaJ. 1) Noe prvý vinnici sadil, a zapiv se, usnul obnažen, jemužto prvorozený syn posmieval se; ale druhorozený syn zakryl jeho a přioděl. Duchovně Noe znamenává Krista. Neb jakož Noe na oblepšenie světa sadil vinnici po potopě, takž Kristus sadil cierkev po potopě starého zákona přestupníkóv.2) A tak vinnice jest cierkev jeho, ježto3) kolik ratolestí jelikožto zvolených od Abele spra- vedlivého až do poslednieho zvoleného zplodila. Ale vino krev Jezu Kristovu ukazuje. Než opitie duchovnie znamenává milosti srdečné, jížto Kristus opiv se, usnul na kříži obnažen. Posmievánie pak prvorozeného syna znamenává posmievánie židovské a nevěrných jiných všech. Neb jakož praví svatý Pavel, že ukřižovánie Kri- stovo židóm jest pohoršenie, pohanóm pak nemúdrost se zdá. A protož židé, ježto jsú byli prvorození zvo- lení synové boží, syna božieho obnaživše, na kříži po- smievali se jemu. Ale druhorozený syn lid věrný zna- menáváť Jezu Kristovú krví vykúpený. Přikrytie pak jest milost, jížto věrní Jezu Krista přiodievají, když chudé nahé odievají 4) podlé onoho slova: Co ste mému najmenšiemu učinili, mně ste učinili. Toť jest to při- krytie vrúcie milosti, ježto přiodievá Jezu Krista v chu- dých a také množstvie přikrývá hřiechóv. 1) nemá 2. — 2) přestupníkuov 2. — 3) que tot palmites quot electos ab Abel usque ad ultimum electum produxit. — 4) přiodievají 1.

Strana 129
129 4. Opět vykládánie téhož šlechetného ciesaře Karla. Tubalchain prvý byl, ježto uměnie kovářské a zpie- vánie nabyl, a skrze uměnie kovářské k umění zpievání došel. 1) Neb skrze kovánie železa srozuměl zvukóv sjednánie a počil2) [v] zpievánie3) kochánie. Duchovně ten Tubalchain jest podobenstvie člověka spravedlivého a věr- ného, jehožto tělo v stavu 4) počínajících skrze železo zna- menává se; neb jakožto jest tvrdo železo, avšak skrze kovánie bývá zpósobeno k rozličné tvářnosti, a také k zvuku tvořenie bývá připraveno, takéž tělo naše tvrdo jest ku přijetí duchovnieho kochánie; a protož železo tělesné znamenává přirozenie a kovánie těla súženie neb utrpenie znamenává. Nebo jakožto železo bez ohňové horkosti nemóž 5) hebko býti ani dobře zpósobeno, takéž člověčie tělo nemóž súženo býti ani utrpenie držeti bez ohně milosti božie. Zpievánie duchovně znamenává ko- chánie, a svrchnie. A protož jakožto onen Tubalchain, první kovář, skrze železa kovánie nalezl a počil [v] zpie- vání kochánie, takéž člověk věrný v stavu prospievajících skrze těla utrpenie přijde k rozumu věčného zpěvánie a svrchnieho kochánie v stavu svrchovaných. To nám rač dáti náš milý pán Ježíš Kristus, jenž kraluje věky věkoma. Amen. 1) odšel ruk. — 2) počil 2. — 3) Lat. armonicam dellecta- cionem.—4) Ruk. má wstawa; lat text in statu incipiencium. — 5) nemóž súženo aneb hebko 2.

Strana 130
130 5. Opět se počíná jiné duchovnie naučenie toho šlechet- ného Karla, ciesaře římského a krále českého. Enoch, jakž se to čte v prvých knihách Mojžiešo- vých, prvé s bohem šel a vrátil se; druhé šel a nevrátil se. Duchovně Enoch znamenává přirozenie člověčie. Neb člověčie přirozenie prvé s bohem chodilo, to věz, v stavu nevinnosti v prvních našich otcích, ale po hřiechu vrátilo se zase na tento svět v stav hubenství1) skrze hřiech. Ale však po přijetí přirozenie člověčieho v jednotu osoby člověčie pokolenie šlo s bohem v Jesu Kristově do nebes vzětie, když vstúpiv na vysost2) jatú vedl vazbu a od- tavad viec se nevrátil k stavu viny a hubenstvie; než jakožto Enoch vrátí se na súzenie antikrista, takéž Kri- stus vrátí se na súzenie všeho světa. 1) statum miserie lat. — 2) vysokost 1.

Strana 131