Strana 1
NOVĚ NALEZENÝ ZLOMEK FORMULÁRE BISKUPA TOBIAŠE Z BECHYNE (1279—1296). Z RUKOPISU MIKULOVSKÉHO VYDAL Ph. Dr. EDUARD SEBESTA. (PŘEDLOŽENO DNE 27. KVĚTNA 1905.) V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1905.

Strana 2

Strana 3
HISTORICKÝ ARCHIV VYDÁVÁ I. TŘIDA ČESKÉ AKADEMIE CÍSARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. PÉČÍ HISTORICKÉ KOMMISSÍ PŘI NÍ ZŘÍZENÉ. ČÍSLO 26. NOVĚ NALEZENÝ ZLOMEK FORMULÁŘE BISKUPA TOBIÁŠE Z BECHYNĚ (1279—1296). V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1905.

Strana 4
TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CISAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMENÍ.

Strana 5
UVOD. Jako XXII. číslo Historického Archivu České Akademie vydal svými publikacemi o českých formulářích známý PhDr. Jan Bedřich Novák nový, pro české dějiny druhé poloviny třináctého století veledůležitý formulář biskupa Pražského Tobiáše z Bechyně (1279—1296).1) Jaký význam má pro historika uveřejnění dvou set kusů do dnešního dne neznámých listin pro dobu let osmdesátých a devadesátých třináctého století, netřeba připomínat. Nížepsaný zaměstknávaje se v svěřenské knihovně Mikulovské na Mo- ravě studiem synodálních statutů Pražských arcibiskupů za doby předhusitské, nalezl v téže knihovně zlomek podobného formuláře (budeme-li tak moci říci určitě, uvidíme níže) biskupa Tobiáše Pražského. Jelikož pak bohužel Drovi Novákovi zlomek ten znám nebyl, neváhám jej s veřejností sděliti ve formě dodatku k vzorné práci Novákově. Publikaci provázím prosbou, by na skrovně načrtané úvahy o pro- venienci a původu tohoto zlomku, jakož i na přepis rukopisu, jenž velmi špatně jest dochován, příliš přísné měřítko kladeno nebylo. Podaří-li se později — možnost není nikdy vyloučena — nalézti ještě něco více ze zmíněného zlomku, zajisté že bude spíše možno vysloviti nějaký určitější a podrobnější úsudek. Odevzdávaje práci tuto veřejnosti děkuji především Jeho Jasnosti knížeti Hugonu z Dietrichsteina za laskavé dovolení a panu bibliothekáři školnímu radovi Rudolfu Pindterovi za vzácnou pozornost, kterou mi umožnili studium v slavné, ale jinak velmi málo známé knihovně Mikulovské. Dále děkuji slavné I. třídě České Akademie za přijetí této práce k uveřejnění, 1) PhDr. Jan Bedřich Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně (1279—1296). Historický Archiv České Akademie cís. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Číslo 22. 1903 str. XLI, 249.

Strana 6
referentu této publikace c. k. kustodu Ferdinandovi Tadrovi, jakož i řediteli c. k. místodržitelského archivu Karlu Köplovi. Mnohými díky zavázal si mne Dr. Václav Novotný, jenž se mnou celou práci pročetl a mnohým dobrým upozorněním k zdokonalení před- ložené práce přispěl. 1. Mimo různé rukopisy, na něž pracemi Dudíkovými jsem byl upozorněn, přihlédl jsem v Mikulově s dovolením pana bibliothekáře k celé řadě ruko- pisů jiných, jakož i zlomkův. Mezi jiným byly to pod signaturou I. 210 mezi fragmenty různé podoby a rozmanitého obsahu uložené čtyry volné pergamenové listy, jež velmi špatně zachovány jsouce, svým starým vzhledem nevšední pozornost na sebe upoutaly. Než nejnápadnější mi byla především ta okolnost, že zmíněné čtyry listy rukopis asi pěti písařů vykazovaly. Mimo to bilo mi do očí nápadně křížem učiněné přeškrtnutí několika kusů červeným písmem od sebe oddělených. Při bližším srovnání zlomku s tiskem Novákovým shledal jsem nejdříve, že dvalisty Mikulovského zlomku a čásť třetího obsahují osm kusů formulí, Novákem pod čísly 255—262 na str. 196—201 otištěných. Všech osm kusů seřazeno jest na třech listech (ovšem volných, jak jsme pravili) Mikulovského zlomku v témže pořádku, jako v rukopise Inšpruckém, na němž hlavně edice Novákova se zakládá. Pojednou nenásledují však na zbytku třetího listu, jakož i na celém čtvrtém listě, jak bychom nejspíše čekali, další kusy ze sbírky Tobiášovy, nýbrž celá řada, celkem 12 neb 13 více méně stručných formulí, listin to časově většinou biskupa Tobiáše starších. Jedině kus devatenáctý určitě a kus dvacátý prvý pravděpodobně spadá do doby života Tobiášova, jak níže bude ukázáno. Těchto dvanáct (čís. 9—21), vlastně třináct kusův, — jeden kus obsahuje několik areng (čís. 14), a předposlední (čís. 20) jest jen stručným regestem — nenalezli jsme nikde tištěno. Poněvadž pak, jak ještě uvidíme, i kusy u Nováka se vyskytující mají v našem rukopise čtení lepší, uveřejňujeme v příloze Mikulovský zlomek v celém znění, pokud jest čitelný a pravděpodobně doplnitelný, variantů u zmíněných osmi kusů (čís. 1—8) rukopisu Inšpruckého obyčejně neuvádějíce. Stran způsobu edice řídili jsme se pravidly edice Novákovy, jenže jsme vlastní jména v regestu tiskli písmem proloženým. Obrátíme se nejdříve k popisu našeho rukopisu. Máme před sebou čtyry — nyní volné — pergamenové listy, jež nalepeny byly patrně na deskách jiných rukopisův. Jednotlivé strany všech listů nesou do dnešního dne neklamné na sobě stopy klihu. Po jejich snětí z desk očísloval kdosi v devatenáctém století tři — obsahem za sebou následující listy — arabskými číslicemi 1—3. Čtvrtý na předcházejících listech obsahem více nezávislý list očíslován není. Že by byl list tento — námi jako čtvrtý označovaný —

Strana 7
musil ve skutečnosti také za oněmi třemi následovati, nemůžeme dnes s na- prostou určitostí říci. Zrovna tak byl by mohl, jak již snad z obsahu by bylo lze souditi, ostatní tři listy v původním kodexu předcházeti. V dalším označovati budeme krátce prvé tři očíslované listy římskými číslicemi (Ia—IIIv) a onen zmíněný, obsahem samostatný, list číslem IVa—IVy Jednotlivé pak kusy označovati budeme číslicemi arabskými 1—21, jak za sebou na právě zmíněných listech jsou napsány. Že listy tyto jsou zlomkem nějakého většího kodexu, patrno jest z přípisku pozdější nějaké ruky na vnějším kraji druhé strany prvého listu (folio I7) u kusu čtvrtého (čís. 4) »Verte VIII folia ad finem in- venis istud.« Strany dotčených listů poznáme snadno dle švů, jež po levých (vnitřních) krajích listů vedle pungovaných direk, potřebných k schematu linií řádko- vých, jsou patrny. Pravili jsme hned z počátku, že všechny čtyry listy jsou velmi špatně zachovány. Díry v pergamenu svědčí neklamně o práci červů na dřevěných deskách, krytých naším zlomkem. Formátu byl tento rukopis asi kvartového, jeho rozměry byly asi původně 170X 225 mm. Ohnilé, roztřepené a ořezané kraje listů nedovo- lují nám přesně udati rozměry. Strany druhá (fol. Iv), třetí (fol. IIa), pátá (fol. IIIa) a poslední, osmá (fol. IVV) potaženy jsou místy, zejména na krajích, vrstvou klihu. Písmo je přirozeně bledší, zejména tam, kde strany těsněji k desce přiléhaly. Než i druhé strany utrpěly během času, zejména snad při snímání listů z desek značnou měrou. Na hořejších a dolejších, jakož i postranních krajích, podél nichž snímání hlavně se dělo, jest písmo místy úplně smyto, neb aspoň těžko čitelné. Rovněž tak jednotlivá skrčená, přehnutá místa pergamenu vykazují dnes prázdné prostory. Listy hnědo-černým inkoustem dosti hustě linované obsahují po 43 řádcích, z nichž mimo první všech 42 jest veskrze popsáno. Jedině na druhé straně třetího listu (fol. IIIv) a rovněž na obou stranách listu čtvrtého (fol. IVa—IVV) jsou i nejhořejší řádky popsány. Strana třetí (fol. IIa) má prázdný řádek pátý a poslední stránka (fol. IVV) vykazuje prázdné řádky třicátý a třicátý pátý. Text na obou krajích ohraničen jest veskrze kolmými hnědo-černými čarami, jež však ode všech písařů a rubrikatorů nejsou přesně dodržovány. Jednotlivé vodorovné řádky shledali jsme aspoň na vnitřním kraji (vnější je buď ohnilý neb oříznut) vypungovány bodcem. První list, jehož druhá strana (fol. Iv) byla na desky přilepena, jest poměrně nejlépe zachován. Jedině písmo nejhořejšího řádku stalo se jednak vypadáním kousků pergamenu, jednak smazáním písmen nečitelným. Pro- středkem celého listu táhne se kolmo celá řada menších vyžraných děr, jež na štěstí čtení mnoho na závadu nejsou. Dolní kraj tohoto listu jest

Strana 8
8 silně ožrán a roztřepen. Písmo posledních sedmi řádků na druhé straně jest velmi těžko čitelno. Písmo první strany druhého listu (fol. IIa) utrpělo značně smýváním klihu a jest zejména na druhé (spodní) polovině silně vybledlé. Vnější kraj tohoto listu jest po celé délce poněkud seříznut. První dva řádky jsou úplně prožrány. Dále scházejí vnitřní horní a vnější dolní roh listu. Oba jsou utrženy. Písmeny, dokonce celá slova úplně jsou zde ztracena. Dolejší zevní kraj jest silně prožrán a prodřen. Zde však možno celou řadu jednotlivých písmen s velikou pravdě- podobností doplniti. Druhá strana tohoto listu jest po vnějším kraji pro starou inkoustovou skvrnu silně zašlá, písmo zde v některých místech vůbec nečitelno a po celé ostatní straně jen slabě viditelno. Vnější kraj třetího listu, jenž naklížen jest ještě do dnešního dne na prvé straně (fol. IIIa), jest od shora dolů šikmo do písma značnou měrou zaříznut. Mimo to ztraceno jest podél tohoto kraje ještě veliké množství písmen a slabik pro vypadaný pergamen. Vyžrané díry táhnou se od shora podél seříznutého okraje až do prostřed listu. Oba vodorovné kraje, hořejší i dolejší jsou silně poškozeny. Tak ovšem na obou stranách jest těžko. ba místy vůbec nemožno čísti písmo čtyř nejhořejších, jakož i pěti nej- spodnějších řádků. Písmo druhé poloviny na prvé straně téhož listu (fol. IIIa jest silně vybledlé. Střed listu jest ode dávna vodorovnou rýbou zmačkán, takže písmo přirozeně po obou stranách, zejména na druhé straně (fol. IIIv) jakož i na dolním kraji téže strany se nalézající, jest valně vydřeno. U listu čtvrtého nalezli jsme naklíženou stranu druhou (fol. IVV), i ona vykazuje značně vybledlé písmo. Hořejší vnější roh utržen jest i s písmem. Níže položené řádky ztratily po obou stranách méně než hořejší (1—4). Dolejší čtvrtina listu jest silně prožrána. Středem listu táhne se vodorovná rýha, skrčením se pergamenu při nalepování na dřevěnou desku vzniklá. Tato však není tak závadnou jako rýhy na listu předchá- zejícím. Celkem dochovalo se na oněch čtyřech listech jeden a dvacet kusů zápisů, z nichž osm prvních známe z Novákovy práce, jenže ne v této úplnosti. Vypsání jmén vystavovatelův a příjemcův dotčených osmi listin vypsání prodaných, pronajmutých a darovaných vsí a měst, jak v Miku- lovském zlomku se jeví, propůjčuje kusům našim až na datování významu historicky plně cenného. Ostatní naproti tomu mimo asi dvě (čís. 17 (?) a 18) a jednoho arengáře (čís. 14) jsou toliko pouhými formulemi. Bohužel, že několik kusů jest neúplných. Takovými zlomky jsou kusy označené číslem 17, končící na hořejším kraji prvé strany čtvrtého listu (fol. IVa), a kus šestnáctý na konci listu třetího (fol. IIIv), jakož i kus poslední (čís. 21) na listě čtvrtém (fol. IVV). Tento však byl možná úplně vypsán na tomto listě, než pro smazané poslední čtyry řádky nemožno nám znáti jeho zakončení. List dvacátý jest jedině snad regestem.

Strana 9
Každý kus — až na dvacátý prvý — opatřen byl původně červeně psaným nadpisem, stručným to regestem, pro nějž písaři textu bud nechali, neb častěji ještě nenechali prázdných řádek. Jedině u kusu číslem 1 ozna- čeného (na počátku fol. Ia) schází tento regest. Patrně byl napsán na konci listu předchozího. U kusu šestého (fol. IIa) psán byl snad původně regest na vnějším kraji a teprve později vměstnán mezi řádky textu. Na vnějším zmíněném kraji, jenž u tohoto listu jest z větší části kolmo seříznut, za- chovalo se několik červeně psaných písmen; jsou li zbytkem někdejšího regestu, nemůžeme s určitostí tvrditi. Rovněž u čísla sedmnáctého (fol. IVa) na hořejšku pravé strany čtvrtého listu schází regest s počátkem samotné formule. Za červeně napsaným kusem, námi číslem 20 označeným, jenž vlastně ničím jiným není než regestem, následuje kus dvacátý prvý bez nadpisu a regestu. Písař patrně vepsal buď špatný kus (neb závěť kustoda Rudolfa samu) aneb rubrikator špatný — k závěti nepatřící — nadpis. Můžeme však oběma kusům ponechati — psány jsou dvěma písaři — samostatný význam a účel. Písařů textu můžeme na všech čtyřech listech rozeznati pět po pří- padě šest. Poznámky na krajích, přípisky mezi textem, jakož i červeně psané regesty jsou psány od několika jiných písařů. Pokud je psali rubri- katoři v textu, zmíníme se níže. Všech osm prvých kusů — u Nováka pod čísly 255—262 otištěných — píše na celém prvém, druhém a části třetího listu ruka A. Nebylo však napsáno všechno i od tohoto písaře najednou. Poznáme to hlavně z tahu, výrazu jeho písma. Na větší části strany prvé (fol. Ia) píše tato ruka písmem drobnějším, tudíž i hustším. Na zbytku strany prvé a celé straně druhé listu prvého (fol. Iv) píše písař A písmem poněkud větším a staví jedno- tlivá písmena i slova od sebe dál. Ještě nápadnější jest ráz tohoto písma na straně třetí až páté (fol. IIa—IIIa), nejspíše vlivem jiného péra. Písmo na těchto právě zmíněných stranách jest daleko výraznější písma prvých stránek. Než celkem přece snadno pozorujeme, že písařem všeho byl písař jediný, jehož písmo svým rázem podobno jest písmu listinnému posledního dvacítiletí třináctého a krajního počátku čtrnáctého století. Celá řada charakteristických písmen, zejména stále se vracející po straně otevřené p (F, , ƒ), majuskulní m (o2) a výrazné zkratky pro us a ur (2 a V) jsou nám dostatečným důkazem toho, že všech pět stran psal písař jediný. Jiné písmeny, z nichž na větší stáří zlomku souditi můžeme — jelikož písař píše písmem listinným — jsou: a má ještě nakloněný dřík a silně oblé bříško; r zabíhá poměrně velmi často pod řádku základní; rovněž prodloužené ƒ shledáváme vždy zataženo pod tuto linii; kulaté s nalézáme zde velmi zřídka a to jedině buď na počátku neb na konci slova; převládá většinou ještě dlouhé ſ. Nad i nenajdeme nikde bodu, zřídka kdy vodorovnou čárku. Dokonce

Strana 10
10 i dvojité ii není nikterak označeno leda, že někdy nad in nebo aliis na- lezneme vodorovnou čárku (in aliis). Pro con není obvyklé zkratky nýbrž starší co. Celkem upomíná písmo tohoto písaře A značnou měrou na ruku E rukopisu Mnichovského, o níž praví Novák, že »rázem silně upomíná na písmo listinné a patří nejpozději počátku XIV. století.« Podobna jest jí též ruka C téhož mnichovského rukopisu. Než i list pod čís. 19 na straně 16—17 (u Nováka) otištěný jest v Mnichovském rukopisu z valné části od slov »salubriter ad premia« až k »de iniuncta« od ně- jaké, oběma zmíněným rukám (C i E) podobné, napsán. Že by snad tudíž byla tato kompilace sbírky Jindřicha Italika a Tobiáše z Bechyně jedině ruku písaře F vykazovala, jak Novák v předmluvě k své edici Tobiáše z Bechyně myslí, není pravdě podobno. Zbytek listu třetího (kus čís. 9—16) píše ruka B. Její písmo jest větší a řidší než písmo ruky A. Její tahy jsou však výraznější tahů ruky jak předešlé, tak i následující. Na čtvrtém listě, jenž i obsahem samostatný celek tvoří, píše nejdříve ruka C kusy číslem 17 a 18 označené. Písmo její jest drobné a velmi hustě dohromady stlačené. Písmo toto není více už tak podobno písmu listinnému, jako písmo B neb dokonce A. Ruka D, píšící kus devatenáctý, píše opětně písmem volnějším a větším. Celkem upomíná svým rázem na písmo ruky B. Dvacátý kus píše ruka rubrikatorova a konečně kus číslem 21 ozna- čený píše ruka E, jež upomíná na prvou (A) a poslední (D) ruku našeho zlomku; než rozdíl jest i zde velmi patrný. Všechna tři poslední písma C, D, E, vesměs na listě čtvrtém psaná, mají svůj zvláštní svérázný tah. Horní dříky jsou stejně všude tlusté, jedině h má nahoře slabý násadec. O všech třech posledně jmenovaných písmech (C, D, E) můžeme oproti prvým dvěma (A, B) říci, že jsou psána stojatě. Všechny rukopisy, zejména ruka A ukazují zřejmě na to, že písaři jejich zabývali se psaním listin. Nadpisy jednotlivých kusů psány jsou červeně. Jedině kus první, sedmnáctý a dvacátý prvý postrádají nadpisů vůbec. U prvého listu začíná text hned na nejhořejším řádku, u druhého dokonce začíná samotný text in mediis. Nadpis v obou dvou případech můžeme s určitostí na před- chozích stranách — jež se nám nezachovaly — předpokládati. O kusu dva- cátém, jenž sám ničím jiným není než regestem, a kusu posledním (čís. 21) zmínili jsme se již nahoře. Ve všech případech původně napsán byl nejdříve text a potom do úmyslně vynechaných mezer vepsán rubrikatorem neb rubrikatory nadpis. Než mezera, jež byla nechána pro nadpis, jest nestejně veliká. Jedině snad písař A vynechává důsledně pro rubrikujícího dva řádky (toliko u čís. 4 vynechán jest jen jeden řádek). Rubrikator zase důsledně potřebuje pro

Strana 11
11 své nadpisy oba vynechané řádky, tak důsledně, že také u čís. 4, kde původně vynechán byl pro něho řádek jen jeden, popisuje i zbytek před- cházejícího řádku; u čísla šestého však nestačily mu na delší regest ani vynechané dva řádky, popisuje proto také ještě předcházející nedopsaný Jedině u kusu pátého popsán nadpisem toliko prázdný řádek prvý (čtvrtý shora). Druhého prázdného (pátého shora) použil později někdo droboučkým písmem, snad ke zkoušce pera k extempore: »o deus in quantis annus versatur amantis.« Rovněž i písaři C a D vynechávají u listu osmnáctého a devatena- ctého po dvou volných řádcích; u prvého popsal rubrikator nejdřív oba prázdné řádky (devátý a desátý shora) a pak teprve pro nedostatek místa doplnil regest »abbas ... repetit« slovy »quidam se sibi opponit« na zbytku řádku osmého (shora). O nadpisu sedmnáctého kusu nevíme pro scházející předchozí list ničeho. Písař B vynechává dle zvyku písaře předchozího (A) nejdříve (u kusu devátého) rovněž dva řádky; později spokojuje se vedle zbytku posled- ního řádku předchozího kusu, na nějž měl rubrikator nadpis vměstnati, ještě jedním řádkem prázdným (zvláště kus čís. 10, 13, 15). Zdaž u ostat- ních zúmyslně nenechává (kus čís. 11, 12, 14 a 16) více místa než zbytek předchozích řádek nelze určiti, zdá se to však pravděpodobným z tohoto důvodu. U kusu jedenáctého zůstala opětně nepopsána poslední třetina řádku. Písař B píše ihned na následující text kusu dvanáctého až po slova »multa«, náhle se rozpomíná svého rubrikujícího soudruha, přestává na řádku v poslední jeho třetině psát dále a pokračuje v textu dále na řádku následujícím. O kusu číslem 20 označeném jsme již nahoře řekli, že jest pouhým regestem červeně napsaným. Jemu předchozí (třicátý) jakož i následující (třicátý pátý shora) řádek nechány jsou prázdny. Kus poslední žádného re- gestu nemá. Patrně písařem D skončilo pravidelné zapisování do našeho rukopisu. Rubrikator si tam napsal regest a písař E ještě později opsal závěť Rudolfovu, jež se nám takto ve zlomku dochovala. Mimo to napsala snad i ruka rubrikatorova — uvidíme níže, může- me-li mluviti o jedné — u čísla šestého na vnějším kraji rovněž nějaký přípis červeným inkoustem. Z domnělého onoho regestu zachovalo se pro seříznutí kraje listu několik kusých a nesouvislých písmen. Potud co psáno rubrikujícím. Že všechny rubriky vyplnil jediný písař jest pravděpodobno, ač možno rozeznati dvojí tah písma, jenž někdy pa- trným jest na prvý pohled. Můžeme rozeznati hlavně dvě skupiny nad- pisů (čís. 2, 3, 4, 18, 19 a 20 proti čís. 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15 a 16), jež se rázem písma od sebe poněkud odlišují. Než možná, že změna péra, jakož i snad nedostatek místa donutil písaře jinak psáti.

Strana 12
12 Mimo nadpisy měly býti iniciálky, počáteční písmena jednotlivých kusů, červeně nakresleny. Písaři vynechávali z pravidla za tím účelem prázdné místo, ale rubrikator zapomněl pak písmeny doplniti. Tím se stalo, že kusy 1—5, 8, 10—14, 16, 17 (?), 18 a 21 (?) nemají vůbec iniciálek; jinde jsou, snad prozatímně, hned od písaře napsány: tak napsal písař A u čís. 6 a 7, písař B u čís. 9 a 15 vesměs písmeno ,I a písař E u čís. devatenáctého „N“ a přirozeně u čís. dvacátého (ovšem že červeně) snad písmeno ,C. Jak tomu bylo u čísel 16, 17 a 21 nelze zde rozhodovati, ježto začátky textů schází anebo části řádků vypadaly. II. Konečně pojednáme ještě o významu rukopisu Mikulovského o sobě a o vzájemném poměru jeho k celé řadě do dnešního dne známých ruko- pisů sbírky často jmenovaného formuláře Tobiáše z Bechyně. Bude tudíž nezbytno pojednati o pramenech a předlohách rukopisu našeho, jakož i o rukopisu našem jako předloze. Na obě skupiny otázek, jež stran uve- deného původu a poměru našeho rukopisu žádají zodpovědění, nemůžeme odpověděti stejně rychle. První otázka, již snadno a nejdříve zodpovíme jest táž, již zodpo- věděl s určitostí Novák o svém rukopise Inšpruckém. Řekneme krátce, že celý zlomek Mikulovský zakládá se na úředním materiálu biskupské kan- celáře. Tak obsahuje především zlomek rukopisu Mikulovského z doby biskupa Tobiáše z Bechyně mimo oněch osm tak často námi uvedených kusů (čís. 1—8, u Nováka čís. 255—262) ještě o jeden nebo dva více, než všechny ostatní Novákem uvedené rukopisy. Jest to především k roku 1288 přesně datovaný kus devatenáctý, v němž pronajímá nejmenovaný kanovník kostela svatého Jiří nejmenovaným za ročních pět hřiven stříbra statek Holousy k prebendě jeho náležející. Dále patří nejspíše do doby Tobiášovy ještě zlomek závěti (čís. 21) kustoda Pražského kostela Rudolfa, jenž jako svědek v křižovnické listině jest jmenován ještě k roku 1277. Z ostatních kusů, jež buď datováním aneb obsahem určitě jsou starší než Tobiáš z Bechyně, má jeden za vystavovatele biskupa Pražského ,C (čís. 16). Který z předchůdců Tobiášových by býval označen snad fingo- vaným začátečním písmenem, nevíme. Není však nikdy vyloučena možnost, že písař přepsal omylem začáteční písmeno T(obias) neb G(regorius) (ná- stupce Tobiášova) v C. Celá řada ostatních kusů, jež za prvými osmi listinami — rozezná- váme z úmysla — Novákem biskupské kanceláři připsanými, následují, ukazuje buď přímo neb nepřímo na svůj původ v kanceláři biskupské. Jediný snad kus třináctý mohl by býti převzat ze sbírky cizí, italské. Zá- věrečná věta kusu 12 »actum publice in ipsa curia nostri epi- scopi«, jakož hned i devátý kus, kde »sigillum nostri episcopi«

Strana 13
13 ověřuje listinu vystavovatelovu, ukazují neklamně, že listiny psány byly v biskupské kanceláři. Rovněž i čísla 18, 19 a 21, kde jako vystavovatelé a příjemci — ať už jmenováni či nejmenováni — jsou výslovně kanovníci Pražští (Markvard, Tomáš) nebo ústavy duchovní (Maltézští nebo Němečtí rytíři, klášter sv. Prokopa na Sázavě, opat Břevnovský, klášter sv. Jiří), dosvědčují s dostatek, že listiny, jež za předlohu naší sbírce sloužily, v kan- celáři biskupově vznikly nebo vzniknouti mohly. Rovněž i některé arengy, jak výslovně u kusu jedenáctého se nalézá (sicut sacra testatur pagina), dávají tušit, že spisovatel dotyčných listin byl duchovním. Že pak ovšem právě písař B byl určitě duchovním, vidíme z kusu 14, kde ze snůšky areng povolání autorovo s naprostou určitostí můžeme poznati (ať již arengy ony sám skládal nebo odjinud opisoval). Ze všeho jest zřejmo, že předlohy a tudíž i nejspíše rukopis náš v biskupské kanceláři Pražské svůj původ mají. Přirozeně obrátíme svou pozornost k otázce vzájemného poměru ruko- pisu Mikulovského k původní předloze jakož i rukopisům ostatním, Nová- kovou edicí nám sděleným. Závisí některý z nich na Mikulovském ruko- pise? Jest tento rukopis, pocházející pravděpodobně z kanceláře biskupa Pražského, původní předlohou, již Novák v rukopise Inšpruckém nenalezl? I zde musíme si nutně připamatovati, že bohužel rukopis Mikulovský jest pouhým a to velmi nepatrným zlomkem. Předem nutno vytknouti, že rukopis Mikulovský, Inšprucký a Kapi- tulní J 40 (formulář Jana z Dražic), jichž úvahy naše se hlavně týkati budou, od sebe navzájem v přímé odvislosti nejsou. Než přece zase jisto jest, že všechny tři nějak mezi sebou souvisejí, nebo zkrátka, že pocházejí všechny buď přímo nebo nepřímo z Jedné pů- vodní předlohy. Pak ovšem nastává nám zodpověděti otázku, který z těchto rukopisů byl a jest předloze bližší? Původní a vlastní předlohou všech těchto sbírek byly buď samotné originaly nebo koncepty. Po zralé úvaze o všech ve formulářích našich obsažených kusech můžeme říci, že rukopis Miku- lovský jest skutečně starším všech rukopisů Novákových. Co nás asi přimělo k tomuto prohlášení rukopisu Mikulovského za nejstarší rukopis, vysvitne, jelikož se nemůžeme pro nedostatek srovnáva- cího materialu pro vnější srovnání písem rozhodnouti, s dostatek z násle- dujícího. O samostatnosti rukopisu Mikulovského svědčí již to, že i takto, ač jen jako nepatrný zlomek zachován, obsahuje kusů více, než nejúplnější rukopis Inšprucký. Ba ani Mnichovský rukopis neobsahuje ve svém plus Novákem na konci jeho vydání uveřejněném, některé z kusů rukopisu Mikulovského. Nesmíme ovšem zapomenouti, že týž jest rovněž v nepa- trném zlomku zachován.

Strana 14
14 Vedle společných osmi kusů s rukopisem Inšpruckým a Kapitulním obsahuje zlomek Mikulovský ještě 13 kusů, jež v žádném jiném rukopise se nezachovaly. Doplníme-li si tabulku Novákovu daty získanými ze zlomku Miku- lovského, shledáme, Mik 1. fol. Ia 2. fol. Ia—IV 3. fol. I. 4. fol. IV—IIa 5. fol. IIa 6. fol. IIa — II 7. fol. IIV 8. fol. IIV—IIIa 255 fol. 43' fol. 44 256 257 fol. 44 258 fol. 44' 259 fol. 44 260 fol. 44" fol. 45 261 262 fol. 45" Kар. J 40 (201) fol. 269 fol. 269 (200) fol. 268 (199) fol. 268 (198) fol. 268 (197) fol. 268 (196) fol. 268 (195) (194) fol. 267 In. že má rukopis Inšprucký s Mikulovským stejné sestavení společných osmi kusův. Skupina kusů v Inšpruckém rukopise pod čísly 255—262 Novákem uveřejněných, odpovídá skupině čís. 1—8 rukopisu Mikulovského. Než i v rukopise Kapitulním jest zmíněných osm kusů položeno za sebou, jen s tím rozdílem, že celkový pořádek v této skupině jest obrácen. I zde odpovídá naše skupina čís. 1—8 (Novákova čís. 255—262) skupině kusů 194—201 rukopisu Kapitulního, jenže kus číslem 194 označený nalézá se v rukopise Kapitulním na místě osmém a naopak náš kus prvý (čís. 255 u Nováka) je totožný s kusem čís. 201 rukopisu Kapitulního. Proč se asi toto přestavení stalo, ukázal již dostatečně Novák. Jak jsme tudíž z tabulek uvedených viděli, potvrzuje se mínění No- vákovo, že v rukopise Inšpruckém zachovalo se seřazení původní aneb původnímu blízké. Argumentace Novákova dochází tím skvělého potvrzení. Po vylíčení tohoto zevnějšího poměru přistoupíme k úvahám o vnitřní souvislosti jednotlivých rukopisů. Hned při prvním srovnání textů prvých osmi kusů jest nápadno, že rukopis Mikulovský má úplnější čtení vlastních jmen než rukopis Inšprucký a oba potom nejen úplnější ale i správnější čtení než rukopis Kapitulní. Jsou to zejména křestní jména i přídomky příjemcův a vystavovatelů listin a jména osad a měst, jimiž se rukopis Mikulovský oproti počátečním písmenům vlastních jmen rukopisu Inšpruckého vykázati může. Kde se na příklad liší počet lánů a peněz nebo některé počáteční písmeno, jichž rukopis Inšprucký místo vlastních jmen užívá, nemusíme, jak již Novák ukázal, předpokládati úmyslnou změnu, nýbrž jedině chybu písařskou. Tak u kusu čís. 1 opravíme v rukopise Inšpruckém nesprávné jméno osady »Welcz na »Weltez« dle rukopisu Mikulovského. Rovněž opravíme dle našeho rukopisu v čís. 3 zkratku »Al. dictode« v rukopise Inšpruckém na »An(dree) dicto de Kauche Hora.«

Strana 15
15 Římské číslice v kusech rukopisu Inšpruckého č. 256 č. 257 č. 258 č. 259 č. 262 místo správnějšího snad XVII v ruk. Mikulovském XVI LX » » LXX XXIX XXVIII » » XXXII » » XXXV » XXXV a XVI XXXVI a XVIII » ukazují zřejmě, jak špatně druhý písař rukopisu Inšpruckého opisoval. Než to uvidíme ještě v průběhu dalším velmi často. Celkem však můžeme na základě rukopisu našeho, předloze jistě bliž- šího než Inšprucký a Kapitulní, přisvědčiti Novákovi, že autor rukopisu Inšpruckého, vyjma ona místa, kde vlastní jména vůbec vynechal, předlohy své úmyslně neměnil a s ní i jinak s největší přísností a šetrností zacházel. Dlužno pak jen znovu litovati, že právě tento tak významný pramen jest jen formulářem, a že rukopis Mikulovský jen v tak nepatrném zlomku zachovaný jej jen nepatrnou měrou doplňuje. Jaký význam má výslovné uvedení všech vlastních jmen osob (Ondřeje z Kavčí Hory, Zdislava ze Zvířetic, Bohuslava ze Vchynic) a míst (Počedělic, Onomyšle, Chlebova, Poděhús, Dětenic, Mladé Boleslavě atd.), netřeba zde uváděti. Vidíme tedy, že Novák právem vzal pořádek rukopisu Inšpruckého za základ své edice. Že však také správně vymezil časově dobu vydání listin, vidíme aspoň pro tuto poslední část rukopisu Inšpruckého nyní jasně ze dvou dat, jež se nám v rukopise Mikulovském zachovala. První kus datován jest k roku 1290 nebo 1293 (duben) a šestý a tudy s ním určitě i sedmý, téže věci se týkající, rovněž k roku 1293. Jak se to má s fikcemi vlastních jmen a s celkovým poměrem rukopisu Kapitulního s dostatek jasně ukázal Novák. Než co se týče poměru zmíně- ného formuláře Janova k Mikulovskému rukopisu můžeme ukázati ještě podrobněji — jak z našeho zlomku plyne — na to, že rukopis Kap. J 40 s Mikulovským proti Inšpruckému v některých podrobnostech má lepší čtení. Několik příkladů osvětlí věc, i když očividné chyby pomineme, nejlépe: V čís. 3. ruk. Mikul. a Kap.: »de quibus minimum pro nobis« v Inšpr. (čís. 257) chybně (jak už Novák ukázal): »de quibus nimium quod nobis.« V čís 6. ruk. Mik. a Kap.: »nulla penitus utilitas poterat provenire« proti Inšpruckému (čís. 260) »promovere«. V čís. 7 ruk. Mik. a Kap.: »pro contradiccione ac imped.« proti nesprávnému v Inšpr. ruk. »condicione«. — »In quorum omnium testimonium« proti Inšpr. »eorum.« Celou řadu drobnějších poklesků: »continet« místo správného »continent« nebo nesprávné »dispiceret« místo správného »displi- ceret« a jiné pomíjíme.

Strana 16
16 Než naopak můžeme viděti, že v celé řadě jiných, snad význačnějších podrobností se rukopis Mikulovský shoduje s rukopisem Inšpruckým čili že i rukopis Kapitulní stojí o sobě sám. V čís. 1. ruk. Mik. a 255. ruk. Inšpr. »in qua sunt mensurati« proti ruk. Kap., jenž má »in qua harum una sunt mensurati.« V čís. 2. ruk. Mik. (a 256 ruk. Inšpr.) »auga (auca) inpiguata, sex (VI) pullis, sexaginta (LX) ovis« proti Kap. »aucam pinguem et duos pullos cum Lovis« (počet kuřat a vajec zde ovšem změněn). V čís. 6. ruk. Mik. a 260 ruk. In. »serenissimi domini nostri« proti znění ruk. Kap. »serenissimi domini nostri regis Bohemiae«. V čís. 8. ruk. Mik. a 262 ruk. In. »vendidimus iure hereditario possidenda« proti Kap. »iure theutonico et hereditario possi- denda.« Naproti tomu pozorujeme, že přece rukopis Mikulovský, i co se textu dotýče, stojí poněkud stranou od obou ostatních rukopisů a že oba po- sledně jmenované rukopisy jsou navzájem si celkově textem bližší než kterýkoliv z nich k Mikulovskému. Vidíme to zejména z přečastých shod obou rukopisů oproti Miku- lovskému, zejména tam, kde mají úplnější čtení než Mikulovský. V čís. 1. ruk. Mikul. »propter culpam suam, quod.« — V Inšpr. a Kap. »propter culpam suam aliquam, quod.« V čís. 2 »quod noscondicionem nostram (etc...utsupra) notum esse volumus (etc).«-»quod nos condicionem(etc.uts.) notum esse (etc.).« »aut pro ipso det duodecim denarios«. — »aut pro ipso XII den.« — »hoc adiecto quod, propter.« — »hoc adiecto quod si propter. — »sicut ab aliis laneis paup. episcopatus nostri dux reg.« — V In. a Kap. za »nostri« ještě »memorati«. V čís. 3. »(N)os Thobias (etc.) notum (etc.) quodnos con- dicionem nostram (etc).«— »Nos Th. (O.) dei gracia (etc.) notum esse volumus (etc.) quod nos condicionem (etc.)« »domini An. securitatem.« — »domini Al. (před druhým Al. za závorkou škrtnuté N., Al.) et suorum heredum securitatem.« »Datum Prage anno (etc.).« — »Datum (etc.) pontificatus (ut supra).« V čís. 6 »virorum (etc. ut supra usque ad) assensu.« — »virorum (etc. ut supra usque) et assensu«. »predicto domino.«— »predicto vero domino.« V čís. 7 »libertatem predicte domine, annis...« za »domine« schází výrok »concesserunt«. V čís. 8 »in posterum aliqua dubietas suboriri« schází původně výrok »posset«, jenž dopsán na kraji. »ad predicti Bohuslay« — »ad prefati Buslay (B.).«

Strana 17
17 Přese všechny tyto neshody však zase nelze přehlédnouti fakt, že všechny tři rukopisy někdy až nápadně, zejména kde bud jednotlivé formule často se opakující bývají kráceny, anebo u zakončení jednotlivých kusů, na sebe upomínají, takže patrno jest, že nějak mezi sebou souvisejí. Jak si máme tuto souvislost vysvětliti? Z nejpodrobnějšího srovnání, jež jsme mohli vůbec u jednotlivých kusů všech tří rukopisů učiniti, dospíváme po zralé úvaze k poznání, že v přímém spojení mezi sebou tyto tři rukopisy nejsou. Sem tam ně- která shoda, byť i sebe důležitější, v některé listině, formuli u dvou ruko- pisů ať už Mikulovského a Inšpruckého nebo Mikulovského a Kapitulního nebo Inšpruckého a Kapitulního anebo dokonce všech tří rukopisů dohro- mady, neopravňuje nás nikterak ještě k tomu, abychom mohli prohlásit, že jeden rukopis čerpal přímo z druhého. Tím ovšem se dostáváme k otázce společné předlohy. Který z nich jest původní předloze bližší? Jest zde zřejmo, že jeden z nich druhé před- cházel. Ze všeho, co jsme uvedli, můžeme zcela určitě prohlásiti, že s ohledem už na úplné vypisování — o nějaké práci formulářové u oněch osmi kusů v Mikulovském rukopise není valně stopy — rukopis Mikulovský před- cházel oba dva jmenované. Zmíněné kusy zdají se býti spíše kopiemi listin aneb konceptů. Kde máme však blíže hledati postavení rukopisu ve filiaci Novákově, nevíme; jen na jisto můžeme nechati postaveno, že rukopis Mikulovský nejblíže stál nejpůvodnější předloze všech rukopisů, originalům a konceptům listin doby Tobiášovy. V úplnějším vypisování vlastních jmen můžeme též nějakou individuelní práci toho kterého písaře (u nás A) viděti. Otázku, co před sebou písař A měl, zda originaly či koncepty, nemůžeme pro našich osm kusů rozhodnouti. Poněkud jinak má se věc s dalšími kusy našeho zlomku, jež jsou až na zmíněný kus nejmenovaného kanovníka kostela svatého Jiří a snad na onen zlomek závěti kustoda Rudolfa většinou rozhodně starší biskupa Tobiáše, (leda že bychom kus číslem 14 označený považovati chtěli za arengář nově sestavený písařem našeho zlomku a snad ještě kus 16, jenž snad by býval vydán biskupem Rehořem, nástupcem Tobiáše z Bechyně, sepsaný koncem století třináctého.) Víme, jak snadno mohl se písař pře- psati, místo písmeny G čísti neb i chybně psáti C. Než nejspíše jedná se zde o fikci. I když přímo ostatní kusy datovány nejsou, přece lze aspoň tušiti z obsahu a celé formy jich, jež nápadně jest jednoducha, že jsou to listiny, vlastně formule listin, jež náležejí dobám starším, než konci třináctého století. Než nejen několik rukou, ale i jiná spíše vnitřní změna nám zde bije v oči. Hned u kusu devátého ji pozorujeme. Kusy tímto počínající nejsou ani kopiemi ani listinami více — jsou určitě formulemi. Mimo několik 2

Strana 18
18 jmen sem tam úplně vypsaných nalezneme zde většinou jen začáteční písmeny, vyznačující nám různé osoby v listinách původních jednající. Než i celá řada těchto zdá se býti patrnou fikcí. Už písař B užívá ve svých kusích (čís. 9—16) různých fikcí a snad i správných počátečních slov vlastních jmen křestních i osad. Tak i u čís. 9, 10, 11, 12 a 13. Zajímavý jest pro toto krácení kus čís. 15. Jako vystavovatelé jsou jmenováni: »Ego H. dei gracia magister ... J. prior, Th. com- mendator« (patrně zde o nějaké fikci nemůže být řeči); v dalším prů- běhu opět čteme: »quod nos prefati fratres ... quatuor mansos in villa .. discreto viro .. concessimus ...tali prehabita condicione, quod predictus.. singulis annis in festo sancti.. (dokonce jméno svatého vynecháno) . . . . Datum 1270 presentibus hiis .. et .. et aliis.« Zmíněný kus 16 má za vystavovatele biskupa Pražského »C« a za příjemce »H«. U zlomku kusu sedmnáctého, psaného písařem C, nemáme příleži- tost pozorovat zkrácení vlastního jména. Písař D uvádí skoro všechna jména, až na vystavovatele kusu osmnáctého, vypsána (»Nos B. abbas... Marchardus, Thomas, Mysohe (?), Martinus). Naproti tomu vynechává v dalším kuse devatenáctém písař E jména osob na dobro. Vystavovatel listiny, pronajímající kanovník kostela sv. Jiří, jakož i příjemci, jimž onen statek pronajímá, jsou označeni v křestních jménech i přídomku dvěma tečkami. Podobně i kollegové vydavatelovi, kanovníci od sv. Jiří jmenováni jsou: »Nomina testium subscri- bentes .. et .. canonici ecclesie s. G.« Jedině osada Holousy, kde se dotyčná prebenda nalezala, jest vypsána a to úplně. Kus dvacátý, psaný rubrikatorem, jest jen regestem a v kuse dva- cátém prvém, psaném písařem E, jest v začátku zlomku uvedeno celé jméno testatora Rudolfa. Celkem bychom mohli tudíž říci, že všichni písaři posledních dvou listů zejména prví tři nemají snad toho zájmu pro zachování úplného ob- sahu listin neb konceptů před nimi ležících. Proto z nich dělají, zejména z oněch starších, formule. Co měli před sebou tito písaři? Většinou zdá se, že to byly kon- cepty anebo starší kopie listin. Originálů určitě nebylo v kanceláři po ruce, o existenci nějakých starších formulí ve formuláře dohromady se- psaných pochybujeme. Nejednotnost rukopisu, vlastně zlomku našeho, jest průkazem toho, jak porůznu ležící opisy, kopie nebo koncepty v biskup- ské kanceláři byly sebrány a opisovány v podobě formulí do jedné knihy. Proč kus čtvrtý byl opakován aneb proč jiné kusy (šestnáctý, sedm- náctý a osmnáctý) byly křížem přetrženy, nevíme. O prvém možno se domnívati, že některý písař jiný než A, neznaje dosti dobře obsah celého

Strana 19
19 rukopisu, opsal dotyčný kus z předloženého konceptu do knihy ještě jednou a teprve později někdo, nejspíše rubrikator, na to upozornil. Domněnka Novákem na straně XXX předmluvy pronesená, že totiž sbírky konceptů uspořádaných dle obsahu a chronologie sloužily v kance- láři před zavedením řádných register k témuž účelu, za kterým později tato byla zavedena, jeví se nálezem našeho zlomku oprávněná. Jenže snad s nepatrnou změnou. Není vyloučeno, že by měli písaři nebo skladatelé rukopisu Inšpru- ckého — Novák mluví, a to vším právem, na základě poznání svého ruko- pisu o jednom skladateli, ač psán je písmem dvou písařů — před sebou nějakou podobnou sbírku. Tím by bylo i ono veliké množství chyb vy- světleno, jež, jak jsme viděli, do rukopisu Inšpruckého se vloudilo. Zdali to byla právě sbírka konceptů, uvidíme. Předně nemůžeme při našem rukopise říci, že by byl rukopis Miku- lovský — pojednali jsme proto zvlášť o každém písaři — nějak úmyslně býval jednotně sestavován. A druhý rozdíl, aspoň u prvých osmi kusův, jest ten, že nevypouští z těchto kusů, jak jsme pravili, snad současných, písař A nějaká individualia. Prvých osm kusů, společných s Inšpruckým a Kapitulním J 40 tvoří jakž takž sbírku, snůšku listin, teprve ostatní kusy (čís. 9—21) jsou formulemi. Celkem nemůžeme si tudíž vznik rukopisu Mikulovského, aspoň v té části, z níž se nám zachoval, představiti jináče, než učinil již Novák u pří- ležitosti zmínky o vzniku formuláře Jana z Dražic (rukopisu Kapitulního J 40) na straně XXII své předmluvy. Sestavovatel, vlastně u nás písaři naší sbírky, zapisovali listy a listiny tak, jak z kanceláře vycházely, sou- časně ve znění, jak byly vyhotoveny, ať už z originalu nebo konceptu úplně. Potud ovšem má sbírka Mikulovská, originálům stářím nejbližší, ráz a platnost i cenu kopiáře. Došla-li písaři A nebo jeho pokračovateli současná látka, sáhl tento nebo jiný v kanceláři zaměstnaný k starším listinám, snad konceptům anebo kopiím, jež byly po ruce, a při tom upravoval je po případě za formule. Když pak toho práce v kanceláři dovolovala, zapisována byla opětně látka nedávná více méně snad úplně atd. atd. A tak zdá se, že není příliš odvážné, tvrdíme-li, že rukopis Miku- lovský, pokud můžeme ovšem z našeho zlomku vypozorovati, byl kdysi zápisní knihou v kanceláři biskupské. V ní zachovalo se nám úplnější vy- psání látky z doby Tobiášovy, a v podobě formulí zkrácené vypsání starší látky z biskupské kanceláře vyšlé, jakož snad asi dvě cizí formule. Podobná kniha, možná, že byla předlohou dalším sbírkám vlastního formuláře biskupa Tobiáše z Bechyně. Vynecháním jmen z těchto listin, kopií a snad nějakým sestavováním ve sbírku vznikly rukopis Inšprucký a Kapitulní. Že by tudíž bylo nutno vznik naš sbírky do konceí 13 století klást, netřeba připomínat. 2*)

Strana 20
20 Bohužel, že právě jen tak nepatrný zlomek celého kdysi rozhodně většího rukopisu se zachoval. Než přece nepatrné zbytky pramenů listin- ných třináctého století doznávají těmito kusy význačného rozmnožení. Osmi prvých kusů bude moci se užiti jako skutečných listin a ostatní poučují nás značnou měrou o právních poměrech v zemi naší. Soukromo- právní poměr pána k nevolníku, jakož i věnné právo doznávají ze zlomku našeho nejednoho objasnění. Vývody naše o provenienci a celkovém postavení našeho zlomku ne- osmělují si činiti nárok na platnost povšechnou, nýbrž buďtež za to pova- žovány, čím jsou — pokus o určení původu zlomku Mikulovského a po- měru jeho k známým do dnešního dne formulářům biskupa Tobiáše z Bechyně.

Strana 21
PŘÍLOHY.

Strana 22

Strana 23
1. Biskup Tobiáš uzavírá s Konrádem Eniklem, měštanem lounským, smlouvu o osazení biskupských vsí Veltěže a Obory a stanoví povinnosti jeho a nových osadníků k statku biskupskému v Počedělicích. 1290 (1293?) duben 2—9. (N)osa Th(obias) dei gracia Pragensis episcopus notum esse volumus univer[sis etc., quod] nos condicionem nostram et episcopatus nostri vo- lentes facere meliorem, villas duas episcopatus nostris dictas vulgariter Weltez, in qua sunt mensurati XXIIII lanei, quilibet eorum continens LX iugera strichonum, et Obora, que continet XVII laneos similem mensuram habentes, de honorabilium virorum domini Ul(rici) preposiſti], magistri G(regorii) decani, tociusque capitoli eiusdem nostre Pragensis ecclesie coni- vencia et assensu Conrado dicto Enikel civi de Lun locavimus iure theuto- nico, quod purchertd vulgariter appellatur, sub pactis seu condicionibus infra scriptis hiis videlicet, ut idem Conradus unum laneum pro iudicio. quamdiu nobis et episcopatui obtemperaverit, ab solucione qualibet libere" teneatf et quiete; si vero, quod absit nobis ac pauperibus predictarum vil- larum propter culpam suam (aliquam)s, quod non credimus, in aliquo dis- pliceret, extunc eidem laneum vendendi eundem alteri sub onere solucionis concedimus liberam facultatem. De aliis vero XL laneis pauperes nostri in eisdem residentes annis singulis de quolibet laneo per unam marcam puri argenti Pragensis ponderis census nomine nobis et nostris successo- ribus videlicet in festo beati Georgiih medietatemi et aliam in festo beati Galli exsolvere tenebuntur et III strichones triticik et per III siliginis et IIII avene, sex pullos, sexaginta ova, agnellum aut septem denarios, II 1. a) „Ně vynecháno zde jakož i v násl. formulích k doplnění rubrikatorovi. — — b) Vypadaný pergamen. — c) ,dictas nostri' v ruk. Mik. — d) Tak v ruk. Mik. e) Prvé -e- vyradováno, nad druhým zkratka pro ,ei'. — f) Dle Kap. J; ,tenet' Mik. In. — g) Po straně připsáno. — h) ,Gregori ruk. Mik. — i),mediantem' Mik. — k),tri- tici III siliginis et IIII avene‘ In. ,et IIII siliginis avene‘ Kap. J. — 1) Rukopis In. pa-

Strana 24
24 caseos vel IIII denarios in nostra episcopali curia Pocedelic1) assignabunt, hoc adiecto, quod, si propter nostram necessitatem ingruentem nostrorum- que successorum subsidium am pauperibus episcopatus nostri nos recipere oporteret, idem pauperes nobis et nostris successoribus dare teneantur, sicut ab aliis laneis pauperum episcopatus memoratin duxerimus requiren- dum. Addicimus' insuper, ut tam Con(radus) iudex predictus quam alii pauperes in laneis eisdem villarum predictarum et non alibi teneantur resi- denciam facere personalem, et quod quilibet eorum non plures? quam duos laneos tenere et excolere teneatur. Promisit insuper iudex prefatus villarum iam dictarum laneos infra unius anni spacium numerandum a dominic]a quadragessime, qua cantatur »Letare«q proxime preterita bonis hominibus collocare. Ad hoc statuimus, ut idem iudex de culpis ab eisdem paupe- ribus in causis criminalibus seu civilibus tercium denarium (recipiat), alios duos nostre camere assignando. Preterea volumus, ut idem iudex de nostris piscacionibus, venacionibus, insulis atque silviss villarum earundem se intro- mittere non debeat absque nostra et nostrorum successorum licencia spe- ciali. In cuius rei testimonium etc. Datum infra octavas pasce anno domini m'cc'nonagesimo. III (?).u Řádek 1—37 fol. Ia. — Ruk. Inšprucký fol. 43' č. 255 (Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně, str. 196—197, č. 255). — Též v rukopise kapitoly Pražské J 40b, fol. 269. 1) Počedělice, osada pod Louny, na řece Ohři; východně města. — Biskup Jan datuje 9. července 1274 (Emler R. Boh. II. č. 88, str. 362) na Počedělicích. 2. Biskup Tobiáš vysazuje vesnici Onomyšl právem německým. (1279—1296). Episcopus locat laneos pauperibus sub censu divisim et aliis condicionibus et subsidio. (N)os Th(obias) etc. notum esse etc., quod nos condicionem nostram etc. ut supra, pauperibus episcopatus nostri in willaa dicta vulgariter Wo- nomiſle 1) XVIIb laneos agrorum, unumquemque laneum continentem° LX iugera strichonum, sub annuo censu [iure theuto]nico locavimus in hunc modum videlicet, quod iidem pauperes nobis et successoribus nostris de trně chybně XII. — m) ,ap pauperibus' Mik. — n) memorati připsáno na vnitřním kraji. — o) ,addicimus ut tam insuper původně v Mik., odkazovacím znaménkem upra- veno. — p) plures rovněž In., ,plus Kap. J. — q) ,Letare' shodné s In. ,Oculi mei, Kap. J. — r) recipiat schází v Mik.; doplněno z In. a Kap. J. — s) ,villis silvarum, villarum' Mik.; u ,villis' původní ,sil opraveno na ,vil“. — t) ,nonagesimo“ připsáno na rasuře jinou rukou, nejspíše rubrikatorovou. — u) nečitelně Mik. 2. a) Tak v ruk. Mik. — b) ,XVI ruk. Inšpr. — c) Poslední slovo na fol. Ia.

Strana 25
25 quolibet laneo agrorum ipsorumd per marcame [alrgenti puri Pragensis ponderis cum agnello, aut pro ipso dentf duo]decim denarios, augamg inpiguatam, sex pullos cum sexaginta ovis et duobus caseis aut IIII denarios annuatim tenebuntur solvere et persolvent, medietatem census in festo sancti Georgiih et aliam in festivitatei beati Galli nostre camere assignantes, hoc adiecto, quod (si) propter nostram ingruentem necesitatema nostrorumque successorum subsidium a pauperibus episcopatus nostri nos recipere opor- teret, iidem pauperesi nobis et nostris succesoribusa dare teneantur, sicut ab aliisk laneis pauperum episcopatus nostri duxerimus requirendum. In cuius rei etc. Datum anno. Řádek 38—42 fol. Ia a řádek 1—13 fol. 1r. — fol. 44, č. 256. ruk. In. Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně str. 197 č. 256). — Též v ruk. Kap. Pražské J 40b fol. 269. 1) Onomyšl osada mezi Horou Kutnou a Uhlířskými Janovicemi; severo-východně prvého místa. 3. Biskup Tobiáš prodává panu Ondřejovi s Kavčí Hory statky biskupské ve vsích Sepyeru (?), Chlebích a Poděvúsích. V Praze, (1284—1296). Episcopus vendit perpetuo villas sparsas et inutiles cuidam nobili de consensu capitoli et alibi emit utiliores. (N)os Thobias etc. notum etc., quod nos condicionem nostram etc., in villis dictis vulgariter Sepyer, 1) Chlebow 2) et Podeuſ 3) bona episcopatus nostri particularia,a de quibus minimum pro nobis ac episcopatui nostro fructum seu utilitatem facere poteramus, cum agris, cultis etb incultis, pratis rubetis et aliiss ad ipsa pertinentibus de honorabilium wirorum domini Ul(rici)d prepositi, magistri G(regorii) decani, tociusquee nostre Pragensis ecclesie capitoli connivenciaf et assensu nobili viro domino An(dree) 4) dicto de Kauchehora suisque heredibus vendidimus pro LXX marcis argenti (puri)s Pragensis ponderis iure hereditario perpetuo possidenda, quas marcas pro aliis possessionibus magis utilibus et nostro episcopatui adiacentibus duximus convertendas. Ne igitur de huiusmodih vendicione nostra posset in posterum aliqua dubietas suboriri, in predicti domini An(dree) securitatem 2. d) ,ipsorum' psáno na rasuře. — e) Původně:,per 1/2 marce; nejdříve vyradováno per, pak znamení pro ,1/2 změněno v per“ a ,marce přepsáno na ,marcam'. — f) ,det, v Mik. — g) ,auga (auca) inpiguata, sex (VI) pullis, sexaginta (LX) ovis‘ Mik. a In.; aucam pinguem et duos pullos cum L ovis' Kap. J. — h) ,Gregori‘ v Mik. — i) Z pů- vodního,festivatate' nadepsáním,i' opraveno, Mik. — j) ,paperes' Mik. — k),alis ruk. Mik. 3. a) V Mik. původně ,paticularia“, prve ,a' vyradováno a scházející ,ar' nahra- zeno zkratkou. — b) ,et připsáno nad řádkou. — c) ,alis' Mik. — d) ,U písmena na konci řádku, na dalším řádku,Ul.“ znova. — e) Za ,tociusque v Mik. původně ,capitolil, což podtržením odstraněno. — f),conveniencia' Mik. — g) ,puri' schází v Mik. i Inšpr. — h) ,huismodi, Mik.

Strana 26
26 et cautelam presens scriptum fieri et sigillorum tam nostri quam predicti nostri capitoli munimine, ut tenebamur, procuravimusk roborari. Actum et datum Prage anno etc. Řádek 14—33 fol. Iv. — Fol. 44' č. 257 rukopisu Inšpruckého (Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně str. 198 č. 257). — Fol. 268' rukopisu kapituly Pražské J 40b. 1) Buď nějaké zkomolené jméno, nebo zaniklá osada nedaleko následujících. — 2) Dnešní Chleby ves nedaleko Netvořic, okres Neveklovský (2 hodiny sev. města), katastr. a polit. obec Chleby — 3) Poděvúsy n. Podělusy víska na levém břehu Sázavy, okres Neveklovský (2 hodiny severně města); katastr. a polit. obec Krusvičany. — 4) Ondřej z Kavčí Hory totožný s »Andrea de Caucihehor« z roku 1284 květen 24 (Emler, Reg. Boh. II čís. 1316, 1317 str. 569—570) a »Andrea de Cautzehrn« 1290 září 13 (Emler, Reg. Boh. II čís. 1512 str 651) ale nikdy s moravským: »Andreas dictus Cauca« 1264 červen 23 (Emler, Reg. Boh. II č. 424, str. 163) a »Andreas Cauca de Luchan« 1269 (Emler, Reg. Boh. II čís 672, str. 262), jak Emler v rejstříku druhého dílu na straně 1325 myslí. »Kavčí Hora« zmíněna jest jako pustá vesnice v zápisu desk zemských kvat. 150 F 13 (tištěn u P. Antonína Norberta Vlasáka, Okres Benešovský. Bibliotéka místních dějepisův sv. III str. 123—124) k roku 1542 v majetku pana Jana Holického ze Šternberka. Ort-Sládek (Topograficko-statistický slovník Čech str. 259) jakož i Sedláček (Úplný místopisný slovník království Českého II Historická část seš. 11 str. 406) hledají tuto ves a snad hrad v okolí Leštna a Bystřice. Dle obou byl tento Ondřej z Kavčí Hory předkem pánů z Dubé. Tím bychom mohli na zmíněnou polohu Chlebova a Poděhús soudit. 4. Biskup Tobiáš prodává Benešovi a jeho zeti Janovi ve vsi Dětenicích statky biskupské. (1284—1296.) Episcopus vendit perpetuo IIIIor curias remotas et alias propiores comparat propius et utilius. † (N)os Th(obias) etc., notum etc., quod nos condicionem etc., in villa dicta [DJyetinycz 1) quatuora curias, continentes sexagintab sex jugera agrorum hereditariorum, (cum)e pratis, rubetis et aliis ad ipsas pertinentibus de honorabilium virorum, etc. ut supra usque ad asensu Benechi[o] 2) et Johanni genero ipsius ac ipsorum heredibus, de quibus propter m agnam distanciam ipsorum ab aliis bonis episcopatus nostri utilitat[em] seu fructum habere none poteram[us], pro XXVIII marcis argenti (puri)f Pragensis ponderis vendimus iure here[ditari os perpetuoh possidendas, quas marcas 3. i) ,nostro' Mik. i In., opraveno dle Kap. J. — k) ,procuravimus připsáno na vnějším kraji Mik. 4. † Na vnějším kraji připsáno jinou rukou: �verte VIII folia ad finem et inveneris istud.“ — Nad schematem linek folia IIa drobně od jiné ruky »in domini nostri lesu Christi.« a) ,quator Mik. — b) Před tím ,LXX' s nejasnou poslední X, proto snad znova vypsáno. — c) ,cum' schází v Mik. i „In.“ — d) Zkrácená formule, viz předcházející listiny. — e) Připsáno na vnějším kraji. — f) puri schází v Mik., ,argenti puri schází v In. — g) ,here ještě na foliu Iv. — h) ,perpetuo“ schází v Mik.

Strana 27
27 pro aliis [poJssessi[oni]bus [magis utillibus et nostro episcopatui adiacentibus duximus con[vertendas. Ne] igitur de huiusmodi vendicione ut supra usque ad finem. Řádek 33—42 fol. Iv a řádek 1—3 fol. IIa. — Rukopis Inšprucký fol. 44' č. 258 (Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně str. 198 čís. 258). — Též v rukopise kapitoly Pražské J 40b fol. 268'. 1) Osada Dětinice nyní Dětenice, jiho-západně Libáně (Jičín). V zlomku urbáře biskupství Pražského, jejž Emler (Deset urbářů českých z doby před válkami husit- skými str. V) asi do roku 1290 (1285—1295) klade, jsou zmíněny ,Dyetynicz' jako ma- jetek biskupů Pražských (str. 1, Item in D. sunt quinque terre, quas tenent custodes episcopalis camere). Tento zápis dle Emlerovy poznámky pod čarou přeškrtán. Původní zápis nejspíše učiněn byl před vystavením svrchupsané listiny. Zdaž však můžeme terras“ urbáře s ,curiae' listiny stotožňovati, nedovedeme na základě dnešního bádání v agrárních dějinách pověděti. Přeškrtání v případě kladném stalo se později. Bohužel nebylo nám možno zlomku tohoto se dopíditi. — 2) Dle Sedláčka (Hrady a zámky X. díl str. 311) byl Beneš z Dětenic synem Jaroslava z Hruštice (1234—1269). 5. Biskup Tobiáš prodává v Mladé Boleslavi osm domů, mlýn a užitek z každého desátého trhu panu Zdislavovi se Zvířetic. (1284—1296.) Episcopus vendit domos et forum propter distanciam.† (N)os Th(obias) etc., notum etc., quod nos condicioa etc., in loco forensi dicto vulgariter Mladi Boleſlaw 1) VIII domus subsidumb absque terris, molendinum solvens in censu XXXII denarios annuatim et forum decimum, ad episcopatum nostrum ab antico pertinencia, de quibus minimam pro nobis ac episcopatus nostro utilitatem seu fructum habere aut facere poteramus propter distanciam ab aliis bonis episcopatus memorati, nobili viro domino Zdiflao 2) dicto de Sueretyc suisque heredibus de honorabilium virorum ut supra usqued et assensu vendimuse iure hereditario perpetuo possidenda, quas marcas pro aliis etc. Ne igitur etc. usque ad (finem) prout supra. Řádek 4., (5. prázdný) 6—15 fol. IIa. — Rukopis Inšprucký fol. 44 č. 259 (Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně str. 199 čís. 259). — Též v rukopise kapitoly Pražské J 40b fol. 268'. 1) V Mladé Boleslavi měli biskupové Pražští dle svrchu zmíněného urbáře (Emler str. 1) kolem roku 1290 »11 aree subsidum, quarum quelibet solvebat 6 denarios, que iacent deserte; et molendinum est ibidem cum una rota, quod solvit dimidium talentum 5. † Červeně psaný regest na jednom (čtvrtém) řádku. Pátý jest prázdný až na drobné napsané ,o deus in quantis annus versatur amantis'. a) Tak v ruk. Mik. — b) ,subsidium' ruk. Mik. — c) ,pro nobis připsáno na vnějším kraji, ačkoliv v původním textu následuje oboje za ,episcopatu, ale tam ne- škrtnuto. — d) Opětně odkázáno na formule listin předcházejících. — e) vedimus“ ruk. Mik. — f) ,finem' schází v Mik.

Strana 28
28 denariorum. Item forum decimum habetur ibidem.« Že tyto poslední dvě državy v starším urbáři uvedené panu Zdislavovi touto listinou byly prodány, jest nepochybno. V jakém spojení však stojí k sobě »11 aree, que iacent deserte« (v urbáři) a ,VIII domus subsidum absque terris (v listině) nemůžeme na základě předešlých vývodův pověděti. — 2) Zdislav ze Zvířetic jest snad totožný s Markvarticem Zdislavem ze Zv. Palackým (Dějiny ná- rodu Českého Díl I. Příl. F str. 493) k roku 1283 uvedeným. Dle Sedláčka (Hrady a zámky X. díl str. 103) zmíněn jest Zdislav z Lemberka (jenž roku 1284 u Emlera R. Boh. II č. 1316, 1317 str. 569 a 570 se vyskytuje) ponejprv jako Zdislav ze Zvířetic roku 1287 v jinak neznámé listině formuláře Zdeňka z Třebíče. 6 Anna abatyše a konvent kláštera sv. Jiří pronajímají doživotně Tobiášovi z Kamenice podkomořímu královskému a purkrabí Bechyňskému vsi Maletice, Krašlovice, Vitice, Pohořovice, Lidmovice a Loužný. (V Praze 1293.) Abbatissa propter distanciam et inutilitatem et pravos homines locat villas ad mortem et hoc de consensu regis et episcopi. † In nomine domini amen. Ne rerum gestarum memoria per lapsum temporis propter fragilitatem hominum deperiret, sapientum introduxit auctoritas et laudabilis approbavit consuetudo, ea que geruntur, scriptu- rarum testimonio perhennari. Noscat igitura tam presens etas quam suc- cessurab posteritas futurorum, quod nos Anna abatissa totusque conventus monasterii sancti Georgii castri Pragensis, wolentes nostram et monasterii nostri condicionem facere meliorem, bona iam dicti monasterii nostri in willis dictis vulgariter Maleſiczy 1) et Craſſlowiczy, 2) Wittyczy, Podhorzye, Lubinowyczy et Luſni,d sita in prowinciac Netolicensi, de quibus propter ipsorum distanciam [ac pravlorume vicinorum maliciam pro nobis et mona- sterio nostro a multis retroactis temporibus nulla penitus utilitas poterat provenire, nobili viro domino Th(obie) subcamerario regni Boemie, bur- cravio Bechinensi, dicto de Kamenicz, locavimus, quoadf vixerit, possidenda, de serenissimi domini nostri, (domini) Wenceslai dei gracia illustris regiss Boemie, ducis Cracowie et Sandomirie, marchionisque Moravie, ac reve- rendi in Christo domini patris Tobie Pragensis episcopi connivencia et assensu, ita widelicet, quod idem dominus Th(obias) post trium spacium annorum a festo beati Georgii nunc preterito continuo numerandum, quibus eidem libertatem concessimus, XX marcas (puri)h argenti Pragensis pon- deris in festo beati Georgii nobis et nostro monasterio Prage annis sin- 6. †) Na vnějším kraji bylo kolmo jedno slovo pod druhým červeně připsáno, leč pro seříznutou polovinu okraje zůstávají toliko jednotlivé nesouvislé písmeny čitelny. a) Igitur' nadepsáno nad řádkem. — b) ,succiva‘ v ruk. Mik. — c) Tak v Mik. — d) Lybnovicz, Podhorie et Lusin' In. — e) Téměř nečitelno pro rozmazané písmo — f) ,quo ad Mik. — g) ,regis re‘ druhé ,re“ podtečkováním vypuštěno. — h) ,puri" připsáno cizí rukou nad řádkem.

Strana 29
29 gulis census [nomine] integraliter assignabit. Predicto (vero) domino Th(obia) universe carnis [debitum] persolven[te, iam] dicta bona cum in- [for]macion ibus araturarum], sato[rum ale ali arum re]rum mobil ium ac immobilium sine] contradic[cione]i herfedum] suorum [seu a]liorum quorum libet ad nos et mona sterium nostrum] libere revertantur. In cuius l[oca- cionis] nostre testimonium atque robur presens scriptum [fijeri et sigillorum [tam] serenissimi domini nostri regis qu am] reverendi in Christo patris, (domini) Thobie Pragensis episcopi ac conventus nostri munimine procura- vimus roborari. Actum et datum Prage anno domini M'CCXCIII. Řádek 15—42 fol. IIa a řádek 1—5 fol. II. — Též v rukopise Inšpruckém fol. 44 č. 260 (Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně, str. 199. 200 čís. 260. — Též v rukopise kapitoly Pražské J 40b fol. 268. 1) Malesici dnešní osada Maletice, místní obec Míšenec sev. Vodňan. — 2) Krašlo- vici, Vitici a Lubinovici dnešní osady Krašlovice, Vitice a Lidmovice, místní obec Skočice, severo-západně Vodňan. — Podhoří dnešní Pohořovice místní obec Křtětice severozápadně Vodňan. — Lužní nejspíše dvůr Loužný, který stával kdys u Skočic (Sed- láček, Hrady a zámky VII. díl str. 249). Pochybnost o existenci Podhoří a Lužice (?) u Netolic, jak ji vyslovil Novák (1. c pozn. 1) odpadá. Tyto všechny osady až na Ma- letice dostaly se společně roku 1584 s jiným dědictvím po Kryštofovi ze Švam- berka Janu Vilému ze Švamberka z linie Borské (Sedláček, Hrady a zámky VII. díl str. 245). Lidmovice, Krašlovice, Vitice i s dvorem Loužným připomínají se již dříve pohromadě při jich koupi Mikulášem Radkovcem z Mirovic roku 1573 (Sedláček, 1. c. str. 249). 7. Tobiáš s Kamenice, podkomoří královský, béře v doživotní nájem od Anny abatyše a konventu kláštera sv. Jiří v Praze vsi Maletice, Krašlovice, Vitice, Pohořovice, Lidmovice a Loužný. 1293. Baro protestatur, quia recepit villam ab abatissa sub censu propter distanciam et malos homines et post mortem integre revertantur." In nomine domini amen. Ne rerum gestarum etc., noscat etc., quod nos Th(obias), subcamerarius regni etc., ab onorabilibus ac religiosis do- minabus sororibus, Anna abatissa totoqueb conventu monasterii sancti Georgii castri Pragensis bona in villis dictis vulgariter Malefyczy etc. sita in provincia Netolicensi, ad ipsarume monasterium pertinencia, de quibus propter ipsorum distanciam ac pravorum vicinorum maliciam pro ipsis ac monasterio ipsarum“ a multis retroactis temporibus nulla penitus utilitas poterat provenire, sub annuo censu recepimus, quoad vixerimusd possidenda 6. i) ,contradicſcione], poslední slovo na foliu II°. 7. a) Viz předcházející listinu čís. VI. Srovnej ruk. Mik. s In. — b) totuque, nebo ,totaque“ původně Mik. jako In. i Kap. J.; někdo v Mik. opravil na ,totoque pře- psáním ,u' na ,o'. — c) ,ipsorum', v ruk. Mik. — d) ,duxerimus v ruk. Mik.

Strana 30
30 de serenissimi etc., ita videlicet, quod post trium annorum spacium, quibus nobis libertatem predicte domine (concesserunt), annis singulis in festo beati Georgii XX marcas argentif puri Pragensis ponderis in ipsarum mo- nasterio abbatisse, ques pro tempore fuerit, census nomine integraliter per]solvamus. Postquam vero de hoc mundo permissione di vina] nos con- [tilgerit emigrare, predicta bona cum omnibus melioracionibus, [araturis s]atis ac (aliis)h rebus mobilibus et inmobilibus, que ibidem infor[maverimus pro nostro nostrorumque remedio peccatorum ad prefatum mo[nasterium sine contradiccione ac impedimentoi nostrorum heredum seu alterius cuius- libet [libere] revertantur. Et hec omnia et singulak sine fraude et dolo€ bona [fide] promittimus adimplere. In quorum omnium testimonium ac predicti monasterii cautelam presens scriptum fieri et sigillorum tam sere- nissimi domini nostri regis, quam reverendi in Christo patrism domini Th(obie) Pragensis episcopi ac nostro munimine procuravimus roborari. Actum etc. ut. Řádek 6—29 fol. II°. — Též v rukopise Inšpruckém fol. 45 č. 261 (Novák, For- mulář biskupa Tobiáše z Bechyně str. 200—201 čís 261. — Též v rukopise kapitoly Pražské J 40" fol. 268. 8. Biskup Tobiáš prodává Bohuslavovi se Vchynic statky biskupské ve vsi Vanově. (1284— 1296.) Episcopus vendit iugera cum pertinenciis et iuribus cuidam de consensu capitoli propter distanciam et vicinos malos et alia bona comparat. (N)os Th(obias), dei gracia etc. notum etc., quod nos condicionem" etc., de honorabilium virorum domini W (rici)b prepositi, m(agistri) G(re- gorii) decani tociusque capitoli eiusdem nostre Pragensis ecclesie conni- vencia et assensu in willa dicta Wanow 1) XXXVI iugera culta circa Al- beam et XC (?) de rubetis et montibus, que nobis et episcopatui nostro minus utilia existebant, nec in posterum propter ipsorum agrorum sterilitatem [ac] malorum vicinorum pravitatem et distanciam ab aliis bonis episco[pa- libus] nos nec successores nostri fructum aliquem percipere valeremus, cum pis]cacionibus et aliis [perJtinenciis et iuribus universis honesto viro [Bohu]flao dicto de Wchin[icz]2) et suis heredibus pro XVII m[arci]s argenti 7. e) ,concesserunt“ schází ruk. Mik. — f) ,ar jen v ruk. Mik. bez zkratky. — g) ,que připsáno jinou rukou. — h) ,aliis schází v Mik. i In., doplněno dle Kap. J. — i) impedimento připsáno touže rukou nad řádkou ruk. Mik. — k) Původně ,sigilla“; nadepsáním ,ní nad ,i, přepsáním prvého ,l ve ,v pozdější rukou opraveno na ,singula“. Obě ,ll“ vodorovnou čárkou protržena. — I) Nad ,dolo“ ruka pozdější něco psala; roz- mazáním toto, jakož i,dolo stěží čitelno Mik. — m),patris na vnitřním kraji připsáno Mik. 8. a) ,condicinem' ruk. Mik. — b) Tak v ruk. Mik.

Strana 31
31 vendi]mus iure here dita rio possidend a, quals pro aſlia herjeditater epi- scopatui nostro magis utili [duximuls convertendas. Ne igitur] de huius- modi vendicione in posterum possetd aliqua du[bietas] suboriri, presens scriptum fieri et sigillis tam nostro quam predicti nostri capitoli fecimus comuniri ad predicti Bohuſlay suorumque hſeredum] maiorem certitu- dinem et cautelam. Řádek 30—42 fol. IIv a řádek 1—4 fol. IIIa. — Rovněž v rukopise Inšpruckém fol. 45 čís. 262 (Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně str. 201, čís. 262). — Též v rukopise kapitoly Pražské J 40b fol. 267. 1) Vanov, místní i katastrální obec Vanov, osada jižně Ústí nad Labem. — 2) Bo- huslav ze Vchynic, totožný nejspíše s Bohuslavem st na Žernosekách, zmíněným v li- stině 1282 květen 16 (Emler Reg. Boh. II., č. 1275, str 548). Tak soudil Palacký (Rodopisná práce o rodu knížat Kinských v rukopisu uložená v archivu Kinských). Dle něho Krška Jos. Fr. (Choceň město a bývalé panství, Praha 1858 str. 43), Folk- mann Jos. Ervín (Die gefürstete Familie des uralten und edlen Geschlechtes Kinsky, Prag 1861 str. 11—12) a nejnověji Sedláček August v Ottově Slovníku, XIV. díl str. 240. 9. Nejmenovaný ženich pojištuje své nevěstě věnem své vinice a svůj dům za přítomnosti svědků a pod pečetí biskupovou. 1285 (?). Sponsus virgini asignat ei in dote vineas et domum sub testibus et sigillo et sub anno gracie. In nomine domini amen. Evanescunt simul cum tempore, que gerun- tur in tempore, nisi recipiant a voce testium aut scripti memoria firmamen- tum. Notum ergo sit omnibus, ad quos presens scriptura pervenerit, quod ego .H., uxorem accipiens C. talis vir i] filiam de sancto M., cum vineis meis domum meam in tali loco eidem virgini in dotali iure asignavi, verum enimvero, ne possit inprobitas infirmare, quod factum est, testes adhibui bonos viros et magni nominis, quorum nomina sunt subarata .N. et G. In- super ut res semper stabilior sit et in[tlegra, presentem paginam habere volui sicut oportuit a sigillo nostri episcopi [fjirmamentum. Hec autem acta sunt anno dominice incarnacionis M'CC LJXXX°V° (?). Řádek 5—15 fol. IIIa. 10. Nejmenovaný dává svoji půdu pod úrok. Quidam terram suam preponit in peccunia. (M)ultis incommodis et magnis occurimus, dum etatis nostre negocia stili officio perhennamus. Innotescat ergo presentibus et futuris, quod ego 8. c) „hereditate poslední slovo fol. II. — d) ,posset schází v textu Mik.; při- psáno jinou rukou na horním kraji.

Strana 32
32 H. de tali loco terram meam, quam habeo in tali loco, invadiavi ve . . . C. marcis Pragensis monete, paccionem talem faciens, quod si prius . . . derit quam solvatur C. mar. cum prestatam terram redim ... [cum here- dibus] si prius decessero tamen ad illam valenciam reddatur pecunsia tunc habet hec autem etc. Řádek 16—23 fol. IIIa. 11. Nejmenovaný propouští se svolením svých dvou synů před dvěma svědky nejmenovaného nevolníka na svobodu. Quidam relaxat servum a servitute. (S)icut sacra testatur pagina, promeretur a summo iudicſe] sua sibi relaxari debita, qui relaxat servum a debito servitutis. Sciant ergo pre- sentes et posteri, quod ego H. de tali loco pro remissione meo[rum peccatorum et meorum parentum servum meum .H. cum universis here- dib[us] suis et iam natis nunc et ab omni semper debito collibertili sefr]- vicii relaxavi, unde ne que possit suboriri calumpnia libe[rJtatis huius re- quirens titulum, eam feci mandari literis et sigilli m[ei] recipere firmamen- tum. Mei quoque filii A. et B., ne venire possit .. . eis protervitas aut contradictio, dederunt assensum et in i ... presenti pagina sua sigilla et nomina fecerunt apponi. Huius rei [telstes sunt A. et C. hec autem acta sunt etc. Řádek 23—34 fol. III°. 12. Dva nejmenovaní synové dělí se o dědictví po svém otci. Quidam filii diſvidunt] hereditatem post mortem. (S)uboriri soleta de gestibus hominum multa calumpnia, nisi lingua bonorum testium robur adibeat auft] scriptura. Sciantb ergo presentes et posteri, quod nos B. A. [filii] boni viri felicis memorie de tali loco post decessſum] patris nostri hereditatem nostram hoc [modo] divisimus [quod in una villa habeam illa, in altera in tranquilla pacſe] perſpeltuo possi- deret. Ut hec divisio ra[ta et] stabilis per[maneat]d ... literas sigilli sui munimine roboravit. Affuerunt preterea testes idoney, quorum nomina sunt ... rata. Actum publjice in] ipsa curia nostri episcopi anno do- mini etc. Řádek 34—42 fol. III“ a řádek nejhořejší, 1—2 řádek fol. III. 12. a) Před ,solet něco vymazáno. — b) Za ,sciant ,autem' přeškrtnuto. c) Snad něco vynecháno. — d) Poslední řádek fol. III“ smazán a vypadán. —

Strana 33
33 13. Nejmenovaný propouští se svolením svých synů za přítomnosti svědků nejmenovaného nevolníka na svobodu. Quidam liberat servum suuſm a servlitute, testibus, pena et sigillo. (D)ebitori suo quicunque facit misericordiam, lijlli fiet a summo iudice misericordia, cum dies venerit iudicii extremi, dies ire, flebilis et timenda. Innotescat ergo presentibusa et futuris, quod ego .. de tali loco pro amore dei meorumque remissione peccatorum et pro suo servicio servum .A. no- mine in romanam 1) constitui libertatem, preceptum faciens, ut quicunque voluerit hoc factum infringere C. marcis eius presumpcio conpensetur vel cond[e mpnetur. Hec vero libertas concessa est a meis filiis et sigilli mei munimine confirmata. Affueruntb ergo presentes .A. et B. cum hec fierent. Actum etc. Řádek 3 —12 fol. III. 1) ,Romana libertas‘ dle Du Cange: ,ius civium Romanorum, ius civitatis, ius immunitatis.“ List asi není původu domácího. 14. Arengy. Arenge privilegiorum. 1. (Q)ue geruntur ina nostris temporibus, eternari solent memoria lite- rarum, ut non possit in posterum atemptari calumpnia. 2. Non est tut[um] modernis frangere, quod ab antiquis patribus fuit institutum. 3. Seſpe] malum pro bono redditur et accusat protervitas innocentem, pena nimis indigne veniens indignari facit ex merito pacientem. 4. Testamentum suum non recte disponit, qui terrenis tantum testatur heredibus et non facit Christum suum coheredem. Řádek 12—19 fol. III°. 13. a) ,presentis' v ruk. Mik. — b) affluerunt' Mik. 14. a) Za ,in' tempore vypuštěno podtečkováním.

Strana 34
34 15. Maltésští prodávají čtyři lány v nejmenované vsi nejmenovanému dědičně za roční plat čtyř hřiven stříbra. 1270. Cruciferi vendunt cuidam IIII mansos pro peccunia datura singulis annis. In [nomijne 1) domini amen Ego H. dei gracia magister domorum hospitalis ord[inis] sancte Marie et beate virginis per Bohemiam, I. prior, Th.3) commendator totumque capitolum Prage omnibus hanc literam inspec- turis salutem in Christo. Que geruntur in tempore, ne cum lapsu temporis transeanta, sigillis et proborum virorum testimoniis perhenantur. Notum ergo sit universis tam presentibus quam futuris, quod nos prefati fratres sano consilio habito quatuor mansos in villa .. discreto viro .. concessimus suisque heredibus in perpetuum iure hereditario possidendos tali preha- bita condicione, quod predictus.. singulis annis in festo sancti .. nobis vel nostris suc[cJessoribus quatuor marcas puri argenti pro superius me- moratis man[sils absque contradictionis obstaculo sit daturus. Ut igitur hec ratab firma et inconvulsa permaneant, presentem literam exinde con- scriptam nostro et capitoli sigillorum munimine [fe]cimus communiri. Datum anno m'c cLXX presen[tiblus hiis .. et .. et aliis. Řádek 20—36 fol. IIIV. 1) Začátek listiny zdá se býti zkomolen. Dle následujícího ,ord. s. Marie“ by mohli býti vystavovateli listiny i Němečtí rytíři. — 2) „H(enricus), magister ordinis hospitalis s. Johannis B. Hierosilimitani zmíněn v listině Otakarově roku 1272 leden 19 (Emler R. Boh. II č. 771, str. 309. — 3) Snad ,Ch(unradus), commendator domus hospitalis s. Marie ad pedem pontis Pragae“ v listě Václavově roku 1284 června 30 (Emler R. Boh. II č. 1319, str. 571). 16. Zlomek ověřovacího listu nejmenovaného biskupa Pražského pro nejmenovaného kněze. Littera protestacionis super sacerdocium. †) [Elpiscopus omnibus fidelibus perhibens testimonio ordinum ... la- tori. ††) C. dei gracia episcopus Pragensis universis Christi [fid]elibus ad quoscum[que] presens pagina pervenerit salutem in [domino. Mjulti ven ij- unt ad sacros ordines et quod tamen ... intur impudiſcla quadam audacia mencientes cog ... igitur et ... universi filii matris ecclesie ... lator pre- sencium ... H. nomine .. . Řádek 36—42 fol. IIII. 15. a) ,maseant v rukopise, špatně čtená zkratka pro ,transt. — b) Za ,rata“ něco škrtnuto. 16. †) Celý zlomek až na červeně napsaný regest křížem přetržen. — ††) Tato začáteční věta snad nepatří k této listině.

Strana 35
35 17. Zlomek listu, jímž se udělují neznámému městu rozmanitá práva. †) . . . ne do[ljum et [flraud[em] suis artificiis artifices ... tio, ut nulli homines emant aut vendant denariis nisi tali ... tarius civitatis dampna- mus, nihilominus et cassamus, theolonya, que ex novo ... corruptelas dictas sleyzac, 1) per quas pauperum frequencius... norum pascuarum eis eandem libertatem concedimus, quam a retroactisa temporibus h[a]buer... [vo]lumus eciam, ut infra spacium miliariss ab urbe nulluss caupo taber- nam habeat, nisi de licen[cia iu dicis et consulum speciali. Quicunque vero huic ordinacioni nostre contumaciter contraire preſsumpserit] indignacionem nostram se senciat incurrisse. Řádek nejhořejší a 1—7 fol. IVa. 1) „Sleyzac z něm. u Jungmanna (Slovník Česko-německý IV, pag. 482) šleyšac“ a u Brandla (Glossarium pag. 336) ,Šlekšac' z mince králům se dostával. — „Sleyscat u Du Cange: Monetagium, quod monetarii domino exsolvunt. 18. Opat a konvent kláštera svatého Prokopa nad Sázavou uzavírají dohodnutí s kanovníkem pražským Tomášem1) stran výměny statků, jim od ujce jeho, probošta Markvarda, k výročí odkázaných. 1260. Abbas datam villam monasterio commutat ipsam pro ali a] et pecunia ad finem vite possidendam et dum eam repletit] quidam se sibi opponiſt.] † (C)um plerumque mendaces in stateris suis filii hominum soleant inveniri eo quod huma na fragillitas proclivior existat ad malum et ambu- latoria hominis sita voluntas et hoc [proh dolor iam temporibus adinvalescat quod nisi oportuna sibi tempestive remedia pro d efjensi o nis clipeo se opponant non nulla facta dicta gesta et acta hominum oblivionis [rjubigine...(?) rosab secum inirreparabilis irritacionis pertrahat laborinctumb propter quod nos B. voluntfate] divina abbas et conventus monasterii sancti Johannis Baptiste in Procop. ordinis sancti Bene[dic]ti Pragensis dyocesis altercacionem contenciosi litigii, que in futurume de rebus a m]biguis nasci posset, scripti testimonio sopire volentes scire,d cupimus universos [et] singulos presencium 17. †) Celý zlomek křížem přeškrtnut. a) ,acce9 temporibus“ v Mik. rukopise. — b) Původně miliario',(?) později ,o' pře- psáno písmenou ,s'. — c) Slovosled upraven znaménky; původně ,urbe caupo nullus“. 18. † Celá listina až na červený regest po obou stranách folia IV. křížem pře- škrtnuta. a) Slovosled upraven znaménkem odkazovacím; původně: hominis voluntas sit'. — b) Tak v rukopise. — c) V rukopise dvakrát. — d) Za ,scire' v ruk. ,ut' škrt- nuto a pak podtečkováno. 3

Strana 36
36 noticiam habituros, quod cum bone memorie Marchardus 2) p . .. tis pre- positus canonicus Pragensis quandam villam . . nomine ad ipsum M(ar- chardum) iure hereditario] pertinentem pure propter deum dicto monasterio nostro pie ac liberaliter contulis set], eo quod post mortem eiusdem M(archardi) memoria ipsius perpetua inibi haberetur et in ann iversario] obitus sui fratres ipsius monasterii, qui pretextu devocionis misse animarum iuxsta fac]tam sibi a deo graciam interessent, propter consolacionem perceptam de bonis eis[dem] maiore devocione flagrantere estuarent. Cum itaque per nos B. abba[tem et] conventum dicti loci pretacta villa ab ipso monasterio alienata fuerit pro [certa] pecunie quantitate, quandam aliam villam prefati monasterii nostrif Mysohe 3) nuncupatam prelibato preposito tradidimus loco supradicte ville vite su e tem poribus possidendams pacifice et quiete. Nunc vero nobis repetentibus dfictam] villam .. opposuit se dominus Thomas canonicus Pragensis, cognatus et fidei com[missarius] prepositi predicti, petens ea, que per patruum suum, eundem videlicet prepositum, intell ... ville tradite ipsi monasterio tractata et ordinata fuerant, ad memoriam resducere]. Nos igitur de consilio prudentum virorum et de fratrum nostrorum nec non et de dicti T[home] canonici pretytulaty" con- sensu, talis inter nos et ipsum Th(omam) composicio interv[enit, vildelicet quod ipse deducet totam annonam istius anni de premissa villa.. per ipsius [ville] collonosh ocasione seu tergiversacione aliqua monasterii non obstan[te et] vice versa sepedicti prepositi anniversarium diem faciemus annis singulis obser[vari]. Promittentes bona fide et quolibet sine dolo, quod preter con- sueta pulmentaria, qu'e fratrijbus communiter in refectorio ministrantur, pytancia spſec]ialis ultra solitum usum ad va[lorem] unius marce ... ab hac die ... ministretur sub [qua] Th(omas) sep . virorum dominorum videlicet Martini 4) abbatis Brewnowiensis . . . sigillorum apensionibus accendente consensu sepefatik Th(ome) ... Actum Prage anno domini m° cc° LX tali die indictionis IXe. Řádek 7—42 fol. IVa a řádek nejhořejší a 1—2 fol. IVv. 1) Tomáš, kanovník Pražský, zmíněn jako svědek v listině biskupa Jana Pražského 1278 květen 28 (Emler, Reg. Boh. II čís. 616, str. 239), též snad později jako probošt sv. Jiljí (Emler, Reg. Boh. II čís. 1207, str. 523) roku 1280 únor 7. — 2) Markvard, kanovník Pražský zmíněn k roku 1243 (Boček, Codex Moraviae III čís. CXL str. 26). — 3) Buď nějaké zkomolené jméno nebo zaniklá osada. — 4) Martin, opat Břevnovského kláštera, znám jest dle Tomka, (Dějepis města Prahy I. díl, str. 596) k letům 1253—1278. 18. e) ,fraglanter v ruk. — f) ,vestri v ruk. — g) Původně possidendum, na- depsaným a opraveno. — h) Za ,collonos, occas škrtnuto v ruk. — i) Tento, jakož i poslední dva řádky (fol. IVa) nečitelny. — k) Původně ,sepedicti“, dicti podtečkováno, nad ním od téže ruky připsáno ,fati“.

Strana 37
37 19. Nejmenovaný kanovník kostela svatého fiří v Praze pronajímá nejmenovanému za ročních pět hřiven stříbra k prebendě jeho náležející statek Holoúsy. 1288. [Canonijcus locat prebendam suam quibusdam in censu et annis [sub pelna utriusque partis et sub sigillo et testibus. Noverint universi presentes litteras inspecturi, quod ego.. divina favente clementia canonicus ecclesie sancti Georgii castri Pragensis de consilio sociorum meorum dilectorum ... orum eiusdem ecclesie sancti Georgii et aliorum fideliuma meorum amiſcorum] prosperitatem ac utili- tatem et bonum meum diligensciumb quandam villam meam vulgariter Holovfſy 1) nominatam cum omni usufructu ad ius [et] proprietatem prebende mee pertinencia viris honestis et fide difg nifs] .. et .. cum fratribuse de.. locavi atque contuli ad tempora vite [mlee sub annuo censu seu reditu quinque marcarum argenti usualis ponderis [placifice et quiete possidenda et quod dictas marcas V singulis annis [divlisive videlicet in festo sancti Georgii proxime venturo tres marcas argenti et [iln festo sancti Wen(ceslai) II marcas argenti nullius obstaculi sola communis terre guer ra] prepediente se solvere obligarunt. Si autem prefatum censum in ter[minlis eis infra deputatis aliquis eorum vel eciam omnes, quod absit, infra oc[to] dies integraliter persolvere neglexerint, extunc de pena unusquisque [eolrum fertonem argenti solvere michi teneatur. Et hac eciam condicione interiecta quod si [dicti] fratres et domini, quibus bona mea locavi sub censu aliquando nolent possidere, [tjunc ab omni iure eis concesso et ab omni utilitate in campis seminatis [debleant cadere indilate et ad manus meas bona mea prefata libere re[ver tantur. Sin autem ego ipse pactum hoc irritum fecero censum [unilus anni debeo amittere ipso facto. Ne igitur hec nostra ordinaſcio] dubietatis tenebris inwolvatur, presentes literas scribi et sigillo [domini] Vitkonis notarii venerabilis domine abbatisse et canonici ecclesie sancti [Geor]gii iussimus communiri, nomina testium subscribentes . et .. canonici [ecclesi]e s(ancti) G(eorgii). Datum et actum annod domini mill(esimo) CC LXXXVIII in die s(ancti) N. Řádek 3—29 fol. IVv. 1) Holoúsy, katastrální a místní obec Brandýsek, osada jihovýchodně Slaného. 19. a) ,fideliorum' v Mik. ,orum' podtečkováno, nahoře nad řádkou nejspíše od téže ruky -um'. — b) Tak v rukopise. — c) Za ,fratribus' ,locari přeškrtnuto. — d) domini anno“ v ruk., odkazovacími znaménky upraven slovosled.

Strana 38
38 20. Nejmenovaný kanovník dává se souhlasem kapitoly nejmenované osobě statky v nájem. [Canonicus] meliorans comparatum locat villas et iudicium cuidam cum confsen su capitoli sub diversis condicionibus et subsidiis quod sit . . . residencia et dimidium tollat de culpis etc. [Iu dex non regat silvas neque aquas.† Řádek 31—34 fol. IVv. Řádek 30 a 35 prázdný nepopsaný. 21. Zlomek závěti kustoda Pražského kostela Rudolfa. pо rоce 1277. † . . . in officiis karitatis primo loco teneamur illis obnoxii, a quibus [bene ficia nos cognoscimus recepisse. Idcirco ego Rudolphus 1) custos... Pragensis ecclesie tactus egritudine corporali sana [men]te coram testibus inf ra]scriptis meam exprimens ultimam [voljuntatem domum et .. .a Řádek 36—42 fol. IVv. 4) Rudolf, kustos kostela Pražského zmíněn v listině křižovnické jako svědek k roku 1277 datované (,Rudolphus, custos ecclesie Pragensis) Emler, Reg. Boh. II. č. 2707, str. 1183 z roku 1277. 20. † Psáno celé červeně rubrikatorem. 21. † Žádný červeně psaný nadpis. a) Poslední půl čtvrté řádky až na jednotlivé písmeny smazány a vypadány.

Strana 39
UKAZATEL JMEN MISTNÍCH A OSOBNÍCH. Albea viz Labe. An(dreas) de Kauchehora viz z Kavčí Hory Ondřej. Anna abatyše kláštera sv. Jiří 28, 29, 37(?). B. opat Sázavský 35. Bechyně (Bechinensis) purkrabí z Kamenice 28, 29. ordo scti Benedicti viz Sázavský klášter. Beneš (Benechius) 26, 27. Boemia, Bohemia 28, 33. Bohuslav ze Vchynic viz ze Vchynic, Boleslav Mladá (Mladi Boleflaw) 27, 28. Bfevnov, opat Martin 36. Tobiáš C. episcopus Pragensis 34. Conradus dictus Enikel, civis de Lun viz Enikel. Cruciferi viz Maltézstí, Němečtí rytíři. Détenice (Dyetinicz) ves u Libáné 26, 27. Enikel Konrád měšťan Lounský 23, 24. G(regorius) viz Řehoř. H. magister domorum hospitalis ordinis sancte Marie per Bohemiam 33. Holoüsy ves u Slaného 36. z Hory Kavčí viz z Kavčí Hory. Chleby (Chlebow) ves na Sázavě 25, 26. J. převor Maltézských 33. Jan (gener Benechi) 26. sv. Jiří klášter na Hradčanech 28, 29, 36, 37; abatyše Anna; nejmenovaná abatyše 37; kanovníci nejmenovaní 36, 37, ka- novník Vítek 37. Johannes viz Jan. scti Johannis klášter viz na Sázavě. z Kamenice Tobiáš podkomoří královský, purkrabí Bechyňský 28—30. z Kavčí Hory Ondřej, An(dreas) de Kauche- hora 25, 26. Konrád Enikel, měšťan Lounský viz Enikel. Krakov 28. Kraslovice (Krafflowiczy) 28, 29. Labe 30. Lidmovice (Lubinowyczy) ves u Vodian 28, 29. Louny 23, měšťan Lounský viz Enikel. Loužný (Lufny) dvůr u Vodňan 28, 29. Lubinowyczy viz Lidmovice. Lufni viz LouZny. Maletice (Malesiczy, Malesyczy) ves u Vod- ňan 28, 29. Maltézští (?) rytíři; H. magister, J. převor, Th. kommendator 33, 34. Markvard (Marchardus) (... prepositus canonicus Pragensis) 35, 36. Martin opat Bfevnovsky 36. 

Strana 40
40 Mladá Boleslav viz Boleslav Mladá. Moravia 28. Mysohe (?) 35. Němečtí (?) rytíři viz Maltézští r. Netolice (Netolicensis) provincia 28, 29. Sandomiř (Sandomiria) 28. Sázavský klášter (monasterium scti Johan- nis Baptiste in Procop) 35. Sepyer (?) ves na Sázavě 25. Sueretyc viz Zvířetice. Obora u Loun 23. Oldřich [Ul(ricus)] probošt Pražský 23, 25. Ondřej z Kavčí Hory viz z Kavčí Hory. Onomyšl (Wonomiſle) ves u Kutné Hory 24. Počedělice ves u Loun 24. Poděúsy (Podeuf) ves na Sázavě 25. Pohořovice (Podhorzye) ves u Vodňan 28, 29. Praha (Praga, Pragensis) biskup nejmeno- vaný 31, 32; biskup C (?) 34; b. Tobiáš 23—30; kapitula 23 a d.; probošt Oldřich 23, 25; děkan Rehoř 23, 25, 30; kanov- níci Markvard 35, 36; Tomáš 35, 36; kustos Rudolf 37, 38; — klášter sv. Jiří na Hradčanech 28, 29, 36, 37; kanovníci 36, 37; k. Vítek 37; — klášter Maltéz- ských nebo Německých rytířů. sv. Prokopa klášter viz Sázavský. Th. kommendator Maltézský 34. Tobiáš biskup Pražský 23—30; — z Ka- menice purkrabí 28, 29. Tomáš kanovník Pražský 35 36. Ul(ricus) viz Oldřich. Václav (Wenceslaus rex Boemie, dux Cra- covie et Sandomirie, marchio Moravie) 28. Vanov (Wanow) ves u Ústí nad Labem 30 Veltěž (Weltez) ves u Loun 23. Wenceslaus viz Václav. ze Vchynic Bohuslav 30. Vítek (Vitko notarius domine abbatisse et canonicus ecclesie s. Georgii) 37. Vitice (Wittyczy) ves u Vodňan 28. Wonomiſle viz Onomyšl. Rudolf kustos kostela Pražského 37, 38. Rehoř děkan Pražský 23, 25, 30. Zdislav viz ze Zvířetic. ze Zvířetic Zdislav (Zdiſlav dictus de Sue- retyc) 27, 28.